9.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/1

9.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/2

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Výzkum a inovace pro budoucí evropskou mobilitu – vytvoření evropské strategie pro dopravní technologie“ (COM(2012)0501),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace“ (COM(2011)0808),

—

s ohledem na bílou knihu Komise z roku 2011 nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020 – strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o evropské bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020 (1),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro regionální rozvoj (A7-0241/2013),

A.

vzhledem k nedostatkům, které Komise zjistila v evropském inovačním systému v oblasti dopravy;

B.

vzhledem k tomu, že investice do výzkumu a inovací v odvětví dopravy jsou zároveň investicemi do hospodářství a tvorby pracovních míst, a mohou tak mít trojí účinek;

C.

vzhledem k tomu, že inovace jsou nezbytné k vytvoření inteligentnějšího a bezpečnějšího veřejného dopravního systému, ke splnění environmentálních výzev, jež stojí před odvětvím dopravy, a k dosažení nízkouhlíkového hospodářství;

D.

vzhledem k tomu, že cíle stanovené strategií Evropa 2020 v oblasti změny klimatu a energetiky jsou úzce propojené s inovacemi v dopravě: 20 % snížení emisí skleníkových plynů oproti úrovni v roce 1990, 20 % energie z obnovitelných zdrojů, 20 % zvýšení energetické účinnosti a snížení počtu smrtelných dopravních nehod na polovinu oproti roku 2001;

E.

vzhledem k tomu, že se musí zásadně změnit chování a nároky spotřebitelů, aby mnoho podniků a poskytovatelů služeb bylo přesvědčeno k tomu, aby změnili své modely a využívali příležitosti k inovacím, jež skýtají kreativní styčné body mezi jednotlivými odvětvími a nekonvenční myšlení, jak je popsáno v bodu 5.3 sdělení Komise COM(2012)0501;

F.

vzhledem k tomu, že iniciativy uvedené v bílé knize o dopravě jsou vítané, zejména iniciativy v oddíle 3.2 (nazvaném Inovace pro budoucnost – technologie a přístup) a iniciativy č. 7 („Multimodální doprava zboží: e-Freight) a č. 22 (Hladká přímá mobilita);

G.

vzhledem k tomu, že evropská strategie musí zajistit vyvážený poměr mezi úsilím o zmírnění zátěže životního prostředí v důsledku dopravy a o zaručení volného pohybu osob v Evropské unii v zájmu vytvoření jednotného evropského dopravního prostoru, který bude intermodální, propojený a integrovaný a bude hospodárně využívat zdroje;

H.

vzhledem k tomu, že v roce 2012 zemřelo na silnicích Evropské unie více než 31 000 osob a více než 1 500 000 osob bylo –v některých případech těžce – zraněno;

I.

vzhledem k tomu, že již existují technologie, které pomáhají plnit cíle „evropského prostoru bezpečnosti silničního provozu“, avšak dosud nebyly uvedeny na trh;

1.

zdůrazňuje, že evropská strategie pro dopravní technologie pro budoucí udržitelnou evropskou mobilitu by měla v první řadě podporovat kvalitu služeb, komfort cestujících a vyhovující podmínky pro podniky a udržitelnou mobilitu a měla by se zakládat na cílech stanovených právními předpisy Unie do roku 2020, 2030 a 2050 pro snížení spotřeby energie, dopravního hluku, látek znečisťujících ovzduší, spotřeby surovin a emisí skleníkových plynů, jakož i na cílech stanovených pro zlepšení zdraví a životní úrovně, zkvalitnění služeb, běžnější nabízení individuálních řešení, jež se budou úžeji zaměřovat na potřeby uživatelů, a zvýšení bezpečnosti a ochrany;

2.

vyzývá Komisi a Radu, aby vzhledem k významu výzkumu a inovací pro evropské hospodářství jako celek uznaly důležitost programu Horizont 2020 a náležitě jej financovaly;

3.

potvrzuje cíl Komise lépe propojit výzkum a inovace v dopravě s cíli a plány postupu evropské dopravní politiky stanovenými pro každou oblast, avšak domnívá se, že postup, který Komise navrhuje ve svém sdělení, je třeba upravit podle níže uvedených priorit;

4.

domnívá se, že evropská strategie v oblasti dopravních technologií by měla zahrnovat všechny regiony EU v zájmu hladkého pohybu zboží a osob, jenž by podpořil vybudování skutečně jednotného evropského trhu;

5.

domnívá se, že je velmi důležité, aby při vytváření a provádění dopravní politiky byly efektivněji, soudržněji a cíleněji využívány výzkum a inovace, aby tato politika mohla reagovat na nové skutečnosti, oprostila se od tradičního uvažování a zaměřila se na průkopnické nápady, aby tak uživatelům mohla poskytnout inovativní dopravní řešení, jež by odpovídala jejich potřebám a splňovala nároky na dostupnost, rentabilitu, důvěryhodnost, kvalitu a kontinuitu;

6.

vybízí Komisi, aby pomocí spravedlivých, účinných a inovativních systémů tvorby cen pro všechny druhy mobility a dopravy, zejména pomocí internalizace vnějších nákladů a s ohledem na zásady „znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“, vytvořila rámec nakloněný vývoji a inovacím;

7.

považuje monitorovací a informační systém pro výzkum a inovace v dopravě (TRIMIS) navržený Komisí za užitečný a přeje si, aby zahrnoval i pohled spotřebitelů, neboť by se jednalo o ideální nástroj k odhalování překážek bránících inovacím, jež vznikají v důsledku lpění na zvyklostech, k objevování nových příležitostí a k podpoře šíření nových možností v oblasti služeb, s cílem urychlit a podpořit změny postojů společnosti k udržitelné dopravě;

8.

zdůrazňuje, že preferování dominantní technologie (tzv. lock-in) může bránit úplnému rozvinutí potenciálu inovací v oblasti dopravy a hledání nových inovativních řešení; domnívá se proto, že politiky Unie by měly být vzhledem k alternativním technologiím neutrální (tzv. technologická neutralita), kdy o prioritách a přidělování prostředků by se mělo rozhodovat na základě výsledků dosažených za celý životní cyklus technologií v daných oblastech dopravy, a že harmonizační opatření nesmějí bránit vývoji inovativních řešení a alternativ v oblasti dopravy, diverzifikaci skladby energetických zdrojů ani zavádění inteligentních komunikačních technologií;

9.

zdůrazňuje, že aby podniky a veřejné orgány mohly přijmout nová řešení a inovativní technologie, je třeba zefektivnit inovační řetězec a více investovat do opatření, jako jsou ekonomické pobídky, s cílem překonat překážky bránící jejich zavádění na trh a širokému uplatňování na trhu („závazky k provedení celého cyklu“); vybízí proto Komisi, aby vycházela ze své myšlenky, že v zájmu uvolnění veškerého inovačního potenciálu v odvětví dopravy a v zájmu podpory inovativních podniků by měla být finanční podpora využívána také k uvádění nových řešení na trh, jejich předvádění a jejich úplnému zavedení, a že pomocí vhodných řídících a finančních nástrojů lze zajistit rychlé využití výsledků výzkumu v praxi;

10.

je přesvědčen o tom, že tuto strategii by měly využívat všechny evropské regiony a jejich zdroje pracovní síly, a zdůrazňuje, že je třeba zohlednit regionální zvláštnosti a potenciál, zvláště při vývoji ekologičtějších způsobů dopravy; vyzývá orgány na nižších úrovních, aby se zainteresovanými stranami vytvářely partnerství pro inovace v oblasti udržitelné mobility;

11.

žádá, aby malé a střední podniky byly více podporovány v provádění výzkumu a inovací, zejména zjednodušením přístupu k finančním prostředkům EU a snížením administrativní zátěže, a zdůrazňuje, že je důležité prostřednictvím výzkumu a inovací vytvářet a zachovávat pracovní místa a udržitelný růst;

12.

zastává názor, že investice ze strukturálních a investičních fondů EU otevírají evropským regionům široké možnosti pro rozvoj inteligentní specializace v oblasti udržitelné mobility;

13.

vyzývá vnitrostátní a regionální orgány k vypracování strategií pro výzkum a vývoj, které budou založeny na inteligentní specializaci, s cílem zajistit efektivnější využívání prostředků ze strukturálních fondů a posílit synergie mezi investicemi soukromého a veřejného sektoru;

14.

v této souvislosti připomíná, že strategie pro inovativní technologie musí vycházet z územních charakteristik a zvláštností, což znamená, že univerzální řešení nepostačuje; domnívá se například, že regiony se zvláštními územními omezeními, jako jsou ostrovní, hornaté, nejvzdálenější a řídce osídlené regiony, nabízejí specifický, nejen hospodářský potenciál, jenž – má-li být využit – vyžaduje vhodná a inovativní řešení mobility; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba vyčlenit adekvátní zdroje na udržitelnou dopravní infrastrukturu;

15.

zdůrazňuje, že je třeba více zjednodušit administrativní postupy pro financování výzkumu a inovací na evropské, celostátní, regionální, místní a přeshraniční úrovni, aby bylo možné vytvořit jasný a transparentní právní rámec;

16.

zdůrazňuje, že nesmí polevit úsilí o snižování počtu osob usmrcených a zraněných při silničních nehodách; naléhavě vyzývá Komisi, aby posoudila a provedla návrhy na zlepšení bezpečnosti silničního provozu, které Parlament přijal velkou většinou hlasů;

17.

je toho názoru, že změna dopravní technologie je správná a důležitá; zdůrazňuje však, že tato změna musí být docílena nikoli zákazy, ale pobídkami k používání nových technologií hospodárně využívajících zdroje;

18.

zdůrazňuje, že nesmí existovat žádné zákazy, jež by bránily inovativním novým řešením dopravy či uplatňování vyzkoušených postupů v nových kombinacích;

19.

domnívá se, že výzkum a inovace zaměřené na udržitelnou mobilitu by měly být založeny na zásadě integrace, jíž by se dosáhlo zejména odstraněním chybějících přeshraničních spojení (propojením), lepší kompatibilitou systémů i v rámci jednotlivých systémů (interoperabilitou) a přechodem na kombinaci druhů dopravy, které jsou nejvhodnější a nejudržitelnější pro danou trasu (intermodalitou a kombinovanou dopravou);

20.

připomíná, že EU musí vypracovat skutečně společnou dopravní politiku, která by zaručila vhodnou dopravu v jednotlivých evropských regionech i mezi nimi a její propojenost na místní, regionální, vnitrostátní a evropské úrovni; vyzývá členské státy a regiony, aby zajistily, aby se kombinací dopravních modelů zaručil větší důraz na vskutku udržitelnou mobilitu;

21.

zdůrazňuje, že tato strategie musí být založena na integračním modelu, v němž je největší důraz kladen na propojení regionů a na chybějící přeshraniční spoje i v geograficky roztříštěných regionech, a na inovativních řešeních pro kombinovanou dopravu, jež mohou snížit regionální rozdíly, stimulovat pracovní mobilitu a posílit územní soudržnost; je si vědom toho, že v současné době existují mezi dopravními sítěmi jednotlivých regionů značné rozdíly, a upozorňuje na to, že je nutné investovat do udržitelných dopravních technologií a řešení v regionech se specifickými problémy a rovněž využít potenciál, který nabízí nástroj pro propojení Evropy;

22.

zdůrazňuje, že výzkum a inovace by se měly zaměřit také na vývoj udržitelných prvků infrastruktury s cílem podpořit přechod na používání obnovitelných primárních produktů, např. dřeva, nebo kompozitních materiálů jako prvků železniční infrastruktury (např. jako stožáry pro trolejové vedení či signalizaci, stavební materiál pro nástupiště či mosty); zdůrazňuje, že sem patří také výzkumné a inovační činnosti zaměřené na vývoj impregnačního prostředku pro dřevěné pražce, který by mohl sloužit jako alternativa kreosotu, jehož používání bude právními předpisy EU od roku 2018 zakázáno;

23.

zdůrazňuje, že nové koncepce mobility nelze vnucovat a že v zájmu podpory udržitelnějšího chování je nutné zintenzívnit výzkum v oblastech ekosociálních znalostí, plánů městského a územního rozvoje a technologií zaměřených na poptávku po mobilitě a na změnu chování s cílem lépe kontrolovat dopravní toky, mimo jiné pomocí inovativních nástrojů pro řízení mobility, řetězců hladké mobility z výchozího místa až do konečné destinace, které uspokojují požadavky uživatelů, systémů ekologické jízdy a využití informačních a komunikačních technologií pracujících s informacemi v reálném čase;

24.

je toho názoru, že do řízení inovační politiky na evropské úrovni je naprosto nezbytné zapojit místní a regionální orgány, neboť se týká dopravy a mobility; poukazuje na to, že tyto veřejné orgány mohou přispět svými zkušenostmi a odbornými znalostmi, pokud jde o integrované technologie, infrastruktury, vozidla a cestující, a mohou podpořit nové sociální návyky v oblasti mobility; konstatuje, že místní a regionální orgány mohou identifikovat akutní problémy s mobilitou a jsou pověřeny jejich řešením, neustále testují a zavádějí osvědčené postupy a inovativní myšlenky a vzhledem k velmi rozmanitým podmínkám, s nimiž se musí vypořádat, jsou nejlépe obeznámeny s inovacemi;

25.

zdůrazňuje, že je třeba provést výzkum intramodálmí a intermodální soutěže v odvětví dopravy a překážek, které vznikají v důsledku zvláštních zájmů spojených se stávajícími obchodními modely, a zejména výzkum technických nástrojů potřebných k důslednějšímu a lepšímu vymáhání a kontrole předpisů pro kabotáž, sociálních ustanovení v silniční dopravě a pracovních podmínek zaměstnanců v tomto odvětví;

26.

zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné, aby byla nalezena inovativní řešení pro snížení hluku ze všech způsobů dopravy, zejména přímo u jejich zdroje s cílem chránit zdraví a kvalitu života občanů EU a zajistit, aby všechny způsoby dopravy byly pro obyvatelstvo přijatelné; v této souvislosti znovu důrazně připomíná své usnesení o jednotném evropském dopravním prostoru, v němž požadoval, aby byl do doku 2020 snížen hluk a vibrace produkované kolejovými vozidly a jejich spotřeba energie o 20 % v porovnání s rokem 2010, a znovu zdůrazňuje, že emise hluku by měly mít při vývoji nových dopravních technologií, koncepcí a infrastruktur od prvopočátku prvořadý význam;

27.

je přesvědčen o tom, že inovativní technologie interakce mezi infrastrukturou a vozidly mohou mít významnou úlohu při snižování počtu nehod, hluku a vibrací, spotřeby energie, emisí plynů a dopadu na klima;

28.

potvrzuje, že snahy o získání čistější energie pro technologie používané v dopravě a mobilitě by měly být propojeny s efektivnějšími koncepty a lepší konstrukcí vozidel; upozorňuje na energetické úspory, kterých lze dosáhnout pomocí inovativních řešení, jako jsou postupy pro získávání energie z netradičních zdrojů, které využívají obnovitelné zdroje nebo alternativní paliva;

29.

zdůrazňuje, že je nezbytné myslet nejen na výstavbu nové dopravní infrastruktury, ale že strategie pro výzkum a vývoj musí rovněž výslovně zohlednit její opravu, údržbu a modernizaci (např. vybavení prvky pro inteligentní řízení dopravy a komunikační technologií „automobil – infrastruktura“);

30.

vyzývá členské státy a Komisi, aby investovaly do výzkumu inteligentních dopravních systémů a dohlédly na jejich vyvinutí, neboť by pomohly zmírnit přetížení dopravní sítě a zvýšily by ekologickou účinnost a bezpečnosti dopravy v Evropě;

31.

vyzývá Komisi, aby zvážila normalizaci kontejnerů a dalších přepravních nádob a také rozměrů dopravních prostředků všech druhů dopravy v zájmu posílení interoperability a intermodality;

32.

vyzývá Komisi, aby pro členské státy vypracovala příručku s osvědčenými postupy pro dodržování limitních hodnot stanovených ve směrnici o kvalitě ovzduší;

33.

chápe význam výzkumu a vývoje pro individuální mobilitu a zdůrazňuje, že rozhodující je chování uživatelů dopravních prostředků; žádá, aby byly vytvořeny pobídky podporující volbu udržitelných, fyzicky aktivních, bezpečných a zdravých způsobů dopravy a mobility, jež by sloužily k výboji inovativních koncepcí podporujících ekologickou veřejnou dopravu, chůzi a cyklistiku s ohledem na potřeby a specifika městských, příměstských, meziměstských a venkovských oblastí; domnívá se, že je důležité zlepšit interoperabilitu dopravních služeb a že schvalující orgány budou muset věnovat mimořádnou pozornost případným technických nebo administrativním problémům a bezodkladně je řešit, aby se trh otevřel novým způsobům dopravy, které odpovídají výše uvedeným charakteristikám;

34.

zdůrazňuje, že je nutné, aby útvary pro řízení mobility orgánů EU šly příkladem v používání správných postupů a aby vyvinuly náležité úsilí a o dosažených výsledcích, jež budou jejich vizitkou, transparentně informovaly;

35.

zdůrazňuje, že je nutné podporovat úspěšné postupy udržitelné dopravy a posílit spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi regiony s podobným rozvojovým potenciálem; doporučuje, aby místní orgány vycházely z příkladů osvědčených postupů a aby vytvářely plány udržitelné městské mobility v úzké spolupráci s občanskou společností;

36.

zastává názor, že evropské satelitní navigační systémy, jako je Galileo, by měly být nosným pilířem pro rozvoj inteligentní a účinné dopravy v Evropě;

37.

podporuje výzkum a vývoj, který může podpořit přechod od vlastnictví dopravních prostředků k netradičnímu chování uživatelů a novým službám souvisejícím s dopravou, jako je např. sdílení osobních vozidel a jízdních kol; vyzývá Komisi, aby intenzivněji podporovala kolektivní formy přepravy jednotlivců a individualizované systémy veřejné a hromadné dopravy;

38.

vyzývá k rozšíření výzkumu také na oblast daňovou a správní, tak aby byl připraven terén pro zavedení nápaditých pobídek v oblasti daní, odvodů a veřejných tarifů, jež by byly určeny jak jednotlivcům, tak výrobcům či poskytovatelům produktů, služeb nebo obsahů, s cílem podpořit jízdu na kole a chůzi a případně jejich kombinaci s prostředky hromadné dopravy, jakož i další formy udržitelné mobility;

39.

opakovaně zdůrazňuje, že je nutné zlepšit a podpořit multimodální dopravu pomocí integrovaných elektronických systémů poskytování informací a prodeje jízdenek, které používají otevřené datové formáty; poukazuje na to, že výzkum a inovace v této oblasti by měly být zaměřeny především na bezbariérový přístup, interoperabilitu, cenovou dostupnost a transparentnost, vstřícnost vůči uživatelům a účinnost

40.

zdůrazňuje, že pro infrastrukturu je třeba vypracovat inovativní a dlouhodobá řešení – včetně intenzivnějšího rozvoje informačních, platebních a rezervačních systémů –, která zohlední zejména bezbariérový přístup pro všechny cestující a zejména osoby se zdravotním postižením a se sníženou pohyblivostí, jako jsou cestující na invalidním vozíku či cestující s kočárky, jízdními koly či těžkými zavazadly;

41.

zastává názor, že jízdní řády a informace o zpožděních prostředků hromadné dopravy by měly být volně přístupné, aby třetí strany mohly vyvinout telematické aplikace, jež by cestujícím nabízely větší komfort, např. informace v reálném čase o cestě do konkrétní destinace různými dopravními prostředky nebo porovnání ekologické stopy různých druhů dopravy při cestě do určité destinace;

42.

zdůrazňuje, že v souvislosti s rozvojem inovací pro dopravu a mobilitu v městských a obytných zónách by měl být kladen důraz na zdraví a kvalitu života, včetně spravedlivého sdílení prostoru, snížení hluku a čistšího ovzduší;

43.

připomíná Komisi, že je nezbytně nutné zlepšit bezpečnost všech účastníků silničního provozu, především těch nejzranitelnějších osob, tedy dětí, starších osob, chodců, cyklistů nebo osob se zdravotním postižením či sníženou pohyblivostí; podporuje vývoj a inovace, které spojují technologická řešení s inteligentním řízením a behaviorálními přístupy řidičů;

44.

domnívá se, že má-li se zmírnit přetížení dopravní sítě v městských oblastech a v regionech s hustou zástavbou, je nutné nejen zefektivnit již existující způsoby dopravy, ale pomocí technologických inovací určit alternativní řešení dopravních problémů a podpořit jejich používání;

45.

vyzývá Komisi, aby výrazně podporovala inovace zaměřené na lodě s nulovými emisemi, zejména trajekty, lodě pro okružní plavby a námořní lodě, které by využívaly obnovitelné energie z větru, slunce či mořských vln ve spojení s technologiemi palivových článků;

46.

vyzývá Komisi, aby výzkumné projekty zaměřila na další zmírňování dopadu emisí ze všech druhů dopravy na lidské zdraví a klima;

47.

zastává názor, že ucelená a efektivní evropská strategie pro dopravní technologie musí být v souladu se strategií Evropa 2020 (COM(2010)2020) a s cíli pro snížení emisí oproti úrovním z roku 1990 a že současně musí, plně v souladu s bílou knihou o dopravě z roku 2011 nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144), usilovat o územní soudržnost a vyvážený rozvoj; věří, že by na jejím základě mělo být možné snížit spotřebu energie, dopravní hluk, potřeby v dopravě, emise látek znečisťujících ovzduší a emise skleníkových plynů; zdůrazňuje, že má-li toho EU dosáhnout, musí za tímto účelem stanovit pevné cíle pro roky 2020, 2030 a 2050;

48.

zdůrazňuje, že je nezbytné posílit výzkum a inovace ve vnitrozemské lodní dopravě, zejména s cílem vyvinout ekologické lodě a technologie přizpůsobené pro plavbu s nízkým ponorem, například lodě přizpůsobené pro plavbu po řekách v rámci udržitelné vnitrozemské plavby (River-Adapted Ships for Sustainable Inland Navigation – RASSIN), a umožnit tak úspory na infrastruktuře vnitrozemských vodních cest;

49.

vítá návrh Komise na vytvoření monitorovacího a informačního systému pro výzkum a inovace v dopravě (TRIMIS); zdůrazňuje, že je důležité, aby byly regionálním tvůrcům politik pravidelně, bezplatně a dostupnou formou poskytovány spolehlivé informace; s politováním konstatuje, že je stále velmi složité získat informace o dotacích poskytovaných EU na dopravní projekty;

50.

doporučuje, aby Komise vypracovala iniciativy pro určování a odměňování projektů udržitelného rozvoje měst, např. po vzoru ocenění RegioStars;

51.

zdůrazňuje, že komplexní evropská strategie se musí opírat o solidní základ v podobě integrovaných dopravních strategií, které pečlivě připraví místní a regionální orgány a celostátní vlády; domnívá se, že na vypracování těchto strategií by měly být poskytnuty prostředky z evropských fondů;

52.

domnívá se, že veškeré financování z veřejných prostředků by mělo splňovat příslušné právní předpisy EU o státních podporách, včetně pravidel upravujících výzkum, vývoj a inovace, financování dopravních služeb a infrastruktury; nicméně se domnívá, že předpisy EU pro poskytování státní podpory by měly taktéž brát náležitý ohled na konkrétní znevýhodnění určitých regionů.

53.

poukazuje na to, že Komise musí zlepšit předávání poznatků získaných z výzkumu a inovací zainteresovaným uživatelům (např. MSP nebo výzkumným institucím) a za tím účelem vytvořit souhrnnou databázi, která poskytne jasný přehled všech výzkumných a inovačních projektů financovaných EU, jež budou rozčleněny podle kategorií;

54.

zdůrazňuje význam nových iniciativ, jako je sdílení přepravních a logistických kapacit, usilujících o účinnější přepravu zboží; vyzývá Komisi, aby se zabývala možnými překážkami těchto iniciativ;

55.

zdůrazňuje význam emisních norem pro určité dopravní prostředky, např. automobily; domnívá se, že by mělo být zváženo zavedení podobné koncepce pro letadla a lodě;

56.

podporuje další výzkum a inovace bezpečnostních prvků v dopravě, budou-li zachovány zásady proporcionality, nediskriminace a ochrany údajů;

57.

schvaluje a podporuje koncepci navrženou Komisí, jež stanoví opatření pro evropskou strategii pro dopravní technologie; zdůrazňuje však, že tato koncepce neposkytuje právní základ pro akty v přenesené pravomoci ani podobné akty, ale že Komise musí navrhnout opatření pro přijetí postupem spolurozhodování;

58.

vyzývá Komisi, aby při přípravě evropského strategického plánu pro dopravní technologie a dalších možných kroků zohlednila priority uvedené v této zprávě;

59.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

9.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/8

—

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Zajistit fungování vnitřního trhu s energií“ a doprovodné pracovní dokumenty (COM(2012)0663),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 12. března 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1364/2006/ES (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES (2),

—

s ohledem na nařízení (Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 ze dne 25. října 2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií (3),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (4),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (5) a o zrušení směrnice 2003/54/ES,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti (6),

—

s ohledem na směrnici Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení (7),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 994/2012/EU ze dne 25. října 2012, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky (text s významem pro EHP) (8),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. prosince 2011 nazvané „Energetický plán do roku 2050“ (COM(2011)0885),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2012 s názvem „Akt o jednotném trhu II – Společně pro nový růst“ (COM(2012)0573),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2012 nazvané „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“ (COM(2012)0271),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 nazvané „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020“ (9);

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012 o zahájení spolupráce s partnery za našimi hranicemi v oblasti energetické politiky: Strategický přístup k zabezpečeným, udržitelným a konkurenceschopným dodávkám energie (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o ocelářském průmyslu EU (11),

—

s ohledem na doporučení ze dne 12. února 2013 vzešlá z jednání u kulatého stolu na vysoké úrovni o budoucnosti evropského ocelářství,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o energetickém plánu do roku 2050, budoucnosti s energií (13);

—

s ohledem na své usnesení o průmyslových, energetických a ostatních hlediscích břidličného plynu a ropy (14) a na své usnesení o dopadech těžby břidlicového plynu a břidličné ropy na životní prostředí (15), jež byla obě přijata dne 21. listopadu 2012,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7–0262/2013),

A.

vzhledem k tomu, že se členské státy zavázaly dodržet jasné lhůty pro dokončení vnitřního trhu s energií stanovenou na rok 2014 a dosáhnout toho, aby po roce 2015 nebyly v EU žádné „energetické ostrovy“;

B.

vzhledem k tomu, že dotvoření vnitřního trhu s energií je nezbytné pro celkovou energetickou bezpečnost a udržitelnost Unie a má zásadní význam pro celosvětovou konkurenceschopnost, hospodářský růst a vytváření nových pracovních míst v Unii, jak uznává Akt o jednotném trhu II a strategie Evropa 2020;

C.

vzhledem k tomu, že ve své strategii Energie 2020 Komise vychází z odhadů nezbytné investiční potřeby v oblasti energetiky do roku 2020 ve výši 1 bilionu EUR, přičemž z této částky je 540 miliard EUR určeno na výrobu energie a 210 miliard EUR na elektrické a plynárenské sítě evropského významu;

D.

vzhledem k tomu, že energetický plán do roku 2050 zdůrazňuje, že úplná integrace evropských energetických sítí a otevírání trhů s energií jsou nezbytné pro nalezení rovnováhy mezi energetickou bezpečností, konkurenceschopností, nákladovou efektivností, udržitelným hospodářstvím a zájmy zákazníka; vzhledem k tomu, že energetický plán do roku 2050 uvádí, že energetická účinnost, obnovitelná energie a energetická infrastruktura představují dobrou volbu;

E.

vzhledem k tomu, že podíl obnovitelné energie v evropské energetické skladbě vzrůstá z krátkodobého, střednědobého i dlouhodobého hlediska; vzhledem k tomu, že rozsáhlejší integrace obnovitelné energie předpokládá úpravu rozvodné sítě a vyšší flexibilitu;

F.

vzhledem k tomu, že jednotný trh s energií umožní Unii vystupovat vůči vnějším partnerům jako jeden celek a zajistit rovné podmínky pro všechny společnosti z EU i mimo ni při současném dodržování sociálních a environmentálních norem a usilování o dosažení reciprocity ze strany třetích zemí;

G.

vzhledem k tomu, že je třeba vytvořit systém, jenž členským státům umožní, aby si vyměňovaly informace týkající se dohod o dodávkách energie ze třetích zemí;

H.

vzhledem k tomu, že vnitřní evropský trh s energií a příslušné vnitrostátní trhy s energií musí být konkurenceschopné a nabízet všem spotřebitelům, kteří hrají na tomto trhu ústřední roli, skutečnou možnost volby a transparentní informace; vzhledem k tomu, že dotvoření vnitřního trhu s energií má v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém výhledu zásadní význam pro snížení nákladů a cen energie na dostupnou a konkurenční úroveň; vzhledem k tomu, že pokles cen na energetických trzích se z hlediska spotřebitele často nijak neprojevuje;

I.

vzhledem k tomu, že bude-li uplatňována metoda Společenství, musí se Evropské energetické společenství zakládat na silném společném trhu s energií, na koordinaci nákupu energie za hranicemi EU a společném evropském financování nových udržitelných energetických technologií, zejména v oblasti výzkumu a inovací;

J.

vzhledem k tomu, že již bylo dosaženo určitého pokroku ve věci zlepšení přeshraniční spolupráce, částečného odstranění energetických ostrovů a předcházení výpadkům dodávek;

1.

vítá hlavní body předloženého sdělení a doprovodného akčního plánu, které shrnující pokrok, jehož bylo doposud dosaženo, a výzvy, které zbývá vyřešit k dokončení vnitřního trhu s energií;

2.

bere na vědomí, že tendence růstu cen energie bude pravděpodobně trvat i nadále, neboť ceny plynu jsou v současnosti indexovány podle ceny barelu ropy a ceny elektřiny jsou vázány na proměnlivé ceny pohonných hmot, dále se do nich promítá závislost Evropy na dovozu plynu a ropy, dopad intervenčních opatření, nedostatečná opatření na podporu energetické účinnosti, nedostatek investic nezbytných pro údržbu a modernizaci energetických systémů (včetně zpětných toků a propojovacích vedení) a určených k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti dodávek a k usnadnění integrace energie z obnovitelných zdrojů; zasazuje se tedy o to, aby se při zachování volného obchodování podařilo oddělit vazbu mezi mechanismem stanovování cen plynu a indexací ropy ve prospěch flexibilnějších alternativ;

3.

zdůrazňuje, že rozvoj vlastních zdrojů povede k tomu, že v EU začnou vznikat nová obchodovací střediska a nové krátkodobé trhy s plynem a elektřinou, což bude pro EU a její členské státy představovat skutečnou příležitost k tomu, aby určovaly své vlastní ceny energie, a to i na regionální a místní úrovni;

4.

uznává, že evropská přidaná hodnota spočívá v lepší koordinaci a spolupráci v oblasti energetické politiky členských států v duchu solidarity a ve vytvoření účinných a bezpečných přeshraničních energetických systémů, čímž vznikne součinnost díky lepšímu řízení dodávek energie a poptávky po ní, usnadněná využíváním inteligentních technologií na úrovni distribučních soustav;

5.

poukazuje na význam regionálních trhů a spolupráce mezi členskými státy, pokud jde o odstraňování překážek v zájmu urychlení integračního procesu a zlepšení efektivnosti sítě;

6.

připomíná, že podporuje vytvoření evropského energetického společenství členských států, a žádá Komisi a Evropskou radu, aby podaly zprávu o pokroku, jehož bylo v tomto směru dosaženo;

7.

zdůrazňuje, že transparentní vnitřní trh s energií vstřícný k uživatelům má vždy na zřeteli koncového spotřebitele energie, ať už jednotlivce, malé a střední podniky nebo průmyslové podniky; konstatuje, že spotřebitelé jako takoví musí být náležitě chráněni a řádně informováni a musí jim být zajištěn snadný přístup k informacím, aby byli schopni uplatňovat plně svá práva a zároveň byli vybízeni k tomu, aby hráli aktivnější roli v podpoře hospodářské soutěže na trhu a nebyli pasivními příjemci služeb, nýbrž aktivními, informovanými zákazníky a prozumenty;

8.

zdůrazňuje význam zajištění konkurenceschopného, snadno spravovatelného a transparentního trhu s energií, který spotřebitelům nabízí skutečnou možnost volby a konkurenční ceny a všem současným i budoucím spotřebitelům energie v EU zajistí bezpečné, udržitelné, cenově dostupné a spolehlivé způsoby výroby energie zohledňující zájmy příštích generací;

9.

domnívá se, že místní družstva zabývající se energií z obnovitelných zdrojů, iniciativy pro kolektivní přechod na obnovitelnou energii a agregátory či jiné prostředky, jako jsou zařízení na decentralizované uchovávání energie a jiná inteligentní zařízení, umožní zvýšit zapojení spotřebitelů; domnívá se také, že díky takovýmto prostředkům budou spotřebitelé lépe chápat a regulovat svou spotřebu energie, a budou tak flexibilnější a interaktivnější (jak z hlediska poptávky, tak z hlediska dodávky), a dále se těmito prostředky posílí přístup k obnovitelným zdrojům a vytvoří potřebné finanční investice;

10.

upozorňuje na výhody plynoucí z uplatňování variabilních poplatků za použití sítě, které spotřebitele pobízejí ke spotřebě mimo energetickou špičku, což je v zájmu podpory udržitelného využívání energie;

11.

je přesvědčen, že inteligentní technologie musí spotřebiteli poskytovat přesné, srozumitelné a uživatelsky vstřícné informace a mají mu umožnit, aby kontroloval svou spotřebu i výrobu energie; domnívá se proto, že inteligentní technologie tudíž musí být doplněny o dynamické řízení přenosových a rozvodných sítí on-line zahrnující takové služby, jako jsou podpůrné služby pro rozvodné sítě, dobrovolné řízení poptávky, služby v oblasti energetické účinnosti, řešení pro mikrovýrobu a uchovávání energie a místní a domácí zprostředkovatelské služby; poukazuje nicméně na to, že je třeba pečlivě posoudit, při jaké spotřebě energie přinášejí inteligentní měřiče ekonomické výhody, a že spotřebitelé, jejichž spotřeba nebude dosahovat těchto objemů, nebudou mít povinnost do inteligentních měřičů investovat;

12.

vyjadřuje své znepokojení nad vývojem, kdy jsou telekomunikační společnosti vybízeny ke spravování údajů o distribučních rozvodných sítích, neboť s takovou odpovědností jsou spojeny závažné otázky týkající se ochrany údajů a riziko, že provozovatelé budou muset kupovat technické údaje nezbytné k tomu, aby mohly plnit svou vlastní funkci provozovatelů distribučních sítí;

13.

je si vědom toho, že energetická chudoba představuje v členských státech značný problém; poukazuje na to, že univerzální přístup nebere v potaz rozdílné situace v jednotlivých členských státech; domnívá se proto, že zranitelní spotřebitelé vyžadují zvláštní a účinnou ochranu a že je třeba za tímto účelem zavést vhodné mechanismy, aniž by přitom došlo k narušení trhu; poukazuje na to, že zvláštní opatření, jež vyžaduje třetí energetický balíček, již existují;

14.

konstatuje, že revoluce, kterou představuje těžba břidlicového plynu ve Spojených státech, vedla ke snížení emisí CO2 a současně poskytla průmyslu Spojených států konkurenční výhodu;

15.

zdůrazňuje, že vnitřní trh s energií není dosud dotvořen a že vnitrostátní trhy s energií dostatečně neuspokojují potřeby a neplní očekávání spotřebitelů, neboť v některých členských státech se stále potýkají s vysokými cenami, omezeným výběrem dodavatelů, výrobců a sazeb, obecně nízkou kvalitou služeb, často velmi slabou ochranou spotřebitele a obtížemi při změnách dodavatele; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí vytvořit trh, který bude k uživatelům vstřícnější a bude trhem, v němž mohou mít spotřebitelé aktivnější úlohu a mohou fungovat na celoevropském trhu jako prozumenti, a že podmínky jednotlivých dodavatelů musí být spotřebitelům sdělovány způsobem umožňujícím jejich snadné srovnávání; poukazuje v této souvislosti na význam, jaký má pro zlepšení postavení spotřebitelů a pro nabídku nižších výdajů za energii kolektivní přechod na jinou energii;

16.

je přesvědčen, že jednou z hlavních překážek pro dokončení budování vnitřního trhu s energií je i nadále nedostatečné provádění právních předpisů, které jsou s tímto trhem spojeny; domnívá se, že součástí nezbytné konsolidace vnitřního trhu je i další rozvoj naší infrastruktury, současné provádění legislativy týkající se vnitřního trhu a prosazování pravidel hospodářské soutěže;

17.

zdůrazňuje, že modernizace stávající energetické infrastruktury a vybudování nové, inteligentní a pružné infrastruktury pro výrobu, přenos (zejména přeshraniční propojovací vedení elektřiny a plynu), distribuci a skladování energie je nezbytným předpokladem pro vytvoření stabilního, dobře integrovaného a propojeného trhu s energií, na němž se bude předcházet veškerým negativním účinkům, například neplánovaným tokům energie, na němž budou zajištěny dodávky za dostupnou a konkurenční cenu, který umožní plně rozvinout potenciál všech udržitelných energií a mikrovýroby, kombinované výroby tepla a elektřiny, dosažení vyšší účinnosti, řízení poptávky a udržitelné skladování energie, a na němž nebude nejpozději od roku 2015 žádný členský stát izolován od evropských rozvodných sítí elektřiny a plynu, čehož je možné dosáhnout například souběžnou integrací izolovaných systémů elektrického napájení do evropských kontinentálních sítí; zdůrazňuje, že souběžně s investicemi ve velkém měřítku by se měly provádět také investice do regionálních, či dokonce místních rozvodných sítí, neboť stále více energie se začíná vyrábět i na regionální či místní úrovni;

18.

konstatuje v této souvislosti, že decentralizované dodávky energie z obnovitelných zdrojů snižují potřebu výstavby nových přenosových vedení (a tedy i náklady spojené s touto výstavbou), protože decentralizované technologie, které mohou být integrovány přímo v domovech, městech i vzdálených oblastech, mají mnohem blíže ke koncovým spotřebitelům;

19.

uznává, že umožnění růstu objemu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který není provázen úměrným rozvojem nezbytné infrastruktury, může způsobovat nekoordinované přeshraniční kruhové toky a ve svém důsledku může být příčinou neoptimálních cen energie;

20.

připomíná, že cíl dohodnutý na summitech Evropské rady v roce 2002 a v roce 2007, podle něhož má každý členský stát dosáhnout takové úrovně propojení elektrických a plynárenských sítí, jež se rovná alespoň 10 % výrobní kapacity na jeho území, nebyl dosud splněn;

21.

oceňuje důraz, který Komise klade na flexibilitu budoucích evropských energetických soustav; konstatuje, že ve všech časových rámcích představují dobře fungující přeshraniční velkoobchodní trhy snadno přístupné zdroje flexibility; žádá, aby se vyvíjelo další úsilí v zájmu budoucího uplatnění technologií skladování energie a reagování na straně poptávky, neboť obojí představuje další zdroj flexibility;

22.

je přesvědčen, že energetická účinnost je jedním z nejudržitelnějších a nákladově nejefektivnějších způsobu snižování výdajů za energii, zvyšování bezpečnosti dodávek, omezování potřeby dovozu fosilních paliv a předcházení vzniku emisí uhlíku; uznává, že všechna opatření, která prosazují energetickou účinnost, musí být přiměřená potřebám spotřebitelů, nákladově efektivní a podporovaná prostřednictvím vhodně zvolených pobídek;

23.

zdůrazňuje, že podle závěrů Mezinárodní energetické agentury mohou ráznější opatření v oblasti energetické účinnosti snížit objem plynu dováženého do EU v roce 2035 o jednu třetinu, což odpovídá 100 miliardám kubických metrů plynu;

24.

připomíná, že pro naplnění cílů Evropské unie v oblasti energetické účinnosti bude mít klíčový význam součinnost mezi rozvojem, zprovozňováním a údržbou telekomunikační a energetické infrastruktury;

25.

zdůrazňuje nutnost pokračovat na evropských trzích s energií v oddělování výroby a přepravy od vlastnictví a provozování distribučních sítí, aby byla zajištěna konkurence a dodávky elektrické energie za nejnižší možnou cenu;

26.

je přesvědčen, že je třeba pobízet k investicím do infrastruktury pomocí stabilního a předvídatelného regulačního rámce nakloněného inovacím, který nebude omezovat fungování vnitřního trhu, a že penzijní fondy a institucionální investoři by měli mít možnost investovat do přenosových soustav, přičemž uznává, že jediným způsobem, jak toho lze dosáhnout, jsou tržní prostředky; současně nicméně uznává, že v určitých specifických případech lze infrastrukturu stěží transformovat, pokud nejsou k dispozici finanční prostředky z veřejných zdrojů, kterými by bylo možné podpořit klíčové projekty v oblasti infrastruktury, jež by možná nebyly z komerčního hlediska proveditelné; podtrhuje v této souvislosti úlohu nástroje pro propojení Evropy a vyjadřuje politování nad tím, že rozpočet tohoto nástroje v části „Energetika“ je oproti návrhu Komise nižší;

27.

navrhuje, aby byly provedeny studie o možnosti vytvoření evropského fondu pro investice do energetických rozvodných sítí;

28.

zdůrazňuje, že racionalizace postupů schvalování v rámci členských států přispěje k rozvoji infrastruktury rozvodných sítí a uvolnění investičního potenciálu; zdůrazňuje, že místní a regionální orgány by v tomto ohledu měly hrát důležitou roli spočívající ve zjednodušování plánovacích postupů a integrování energetické infrastruktury do jejich systémů místního a regionálního plánování;

29.

podotýká, že nedostatečně otevřený a nediskriminační přístup k přenosové infrastruktuře je v některých případech i nadále překážkou pro zapojení nových subjektů do sítě nebo dokonce do hospodářské soutěže na trhu za rovných podmínek v porovnání s podmínkami zavedených společností; zdůrazňuje, že je třeba řešit problém strukturálního narušování fungování trhu, který je v některých členských státech příčinou vysoké míry koncentrace;

30.

v této souvislosti zdůrazňuje, že pravidla stanovená v rámci třetího energetického balíčku by se měla v celém své rozsahu vztahovat jak na evropské, tak i na zahraniční společnosti; domnívá se, že jakékoli výjimky z těchto pravidel, které Komise udělí, by měly být svým rozsahem i dobou platnosti omezené a měly by podléhat přezkumu Evropského parlamentu a Rady;

31.

zdůrazňuje, že nedostatečná transparentnost a praktiky narušující hospodářskou soutěž na velkoobchodních trzích s energií podrývají důvěru spotřebitelů; domnívá se, že je naléhavě zapotřebí porozumět tomu, jakým způsobem na velkoobchodních trzích vznikají náklady a jaké jsou jejich dopady na spotřebitelské ceny;

32.

plně podporuje opatření na zajištění rovných podmínek, a to vytvořením decentralizovanějších a konkurenceschopnějších tržních modelů, vzhledem k tomu, že nabízejí více příležitostí pro místní výrobce energie a nové subjekty v tomto odvětví;

33.

připomíná, že má-li se předejít tomu, aby zavedení dominantní dodavatelé zabraňovali otevírání trhu, je třeba umožnit rozvoj nových obchodních modelů, jako je možnost uzavírat smlouvy souběžně s několika dodavateli;

34.

konstatuje, že stabilní regulační rámec je – pro výrobce, regulační orgány, provozovatele sítí, dodavatele energie, poskytovatele služeb řízených poptávkou a především pro koncové zákazníky a výrobce/spotřebitele (prozumenty) – klíčový pro dobré fungování vnitřního trhu a pro přilákání dlouhodobých investic do rozvoje infrastruktury; zdůrazňuje, že vypracování kodexů sítě obsahujících rozumná, nediskriminační a vyvážená pravidla by mělo vést k harmonizaci řízení sítí, vytváření tržní koncepce a interoperabilitě; zdůrazňuje, že zásadní význam má to, aby dohody o oddělení přenosových sítí, výroby a distribuce byly respektovány v celé EU, včetně dohod o nezávislém postavení energetických regulačních orgánů a požadavcích na ochranu spotřebitele; zdůrazňuje proto, že je nutné podporovat a dále posilovat úlohu Agentury EU pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), zvláště pak její schopnost zkoumat rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů a urovnávat spory;

35.

konstatuje, že panují obavy z toho, že některé členské státy již zavedly nebo se chystají zavést vnitrostátní mechanismy finanční podpory pro budování vnitrostátní kapacity, které mají zabezpečit dodávky elektřiny, aniž by náležitě prozkoumaly veškerá možná alternativní řešení, zejména přeshraniční možnosti a flexibilní využívání zdrojů; uznává nicméně, že pokud by tyto mechanismy byly špatně navrženy, mohly by nepříznivě ovlivňovat a narušovat strukturu velkoobchodního trhu, a vést případně k jeho uzavírání, ačkoliv za určitých okolností nezbytné jsou tyto mechanismy; vyzývá Komisi, aby na úrovni EU zajistila koordinovanější přístup, jehož pomocí by zaručila, že veškeré takové mechanismy budou potřebné, účinné, transparentní, technologicky neutrální a nediskriminační;

36.

vyjadřuje své politování na tím, že mechanismy spolupráce zavedené směrnicí 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů nebyly doposud využity; poukazuje na zjištění Komise, podle nichž by mohlo přinést lepší využívání stávajících možností spolupráce značný užitek, například podpořit obchod; vyzývá členské státy, by ve vhodných případech tudíž lépe využívaly mechanismy spolupráce a zintenzívnily vzájemnou komunikaci;

37.

uznává, že aniž by bylo dotčeno právo členských států zvolit si vlastní skladbu zdrojů energie, a bez ohledu na nutnost lepší koordinace v celé EU, musí EU jako celek plně využívat potenciál všech energetických zdrojů, které jsou členským státům k dispozici, a zcela přitom respektovat tři cíle celkové energetické politiky EU, totiž konkurenceschopnost, udržitelnost a zabezpečení dodávek;

38.

konstatuje, že některé členské státy, které jsou označovány za „energetické ostrovy“, jsou dosud naprosto izolovány od evropských rozvodných sítí plynu a elektřiny a i nadále platí za zdroje energie vyšší ceny, což ovlivňuje jejich konkurenceschopnost; poznamenává, že bez výraznějších investic do infrastruktury nebudou tyto členské státy schopny dostát závazku, který zdůraznila Evropská rada, podle něhož by žádný členský stát neměl být v roce 2015 odříznut od energetických sítí EU; domnívá se, pokud o to tyto členské státy požádají, měla by se Komise účastnit jednání s dodavateli energie z nečlenských zemí EU o otázce cen energie, například jednání o nákupu plynu;

39.

zdůrazňuje, že solidarita mezi členskými státy, kterou požaduje Smlouva o EU, by se měla uplatňovat ve vnitřní i vnější energetické politice, jak při každodenní práci, tak v rámci krizového řízení; žádá Komisi, aby stanovila jasnou definici „energetické solidarity“ a zajistila tak, že ji budou dodržovat všechny členské státy;

40.

zdůrazňuje, že s ohledem na zajištění bezpečnosti dodávek energie, rozložení zátěže a spravedlivé fungování vnitřního trhu je třeba řešit otázku předpokládaného zvyšování objemu dovozu plynu a elektřiny ze třetích zemí do EU, k němuž má dojít v krátkodobém a střednědobém výhledu; znovu připomíná, že pro některé členské státy tato výzva úzce souvisí s jejich závislostí na dovozu plynu a ropy z jediné třetí země a že schopnost vyrovnat se s touto výzvou vyžaduje opatření zaměřená na diverzifikaci portfolia dodavatelů energie, jejích tras a zdrojů; uznává, že jedním ze strategických cílů je v tomto ohledu vybudování jižního koridoru pro přepravu zemního plynu, jehož součástí je i plynovod Nabucco a jeho potenciální propojení se zeměmi střední a východní Evropy, jakož i úkol vybudovat přívodovou trasu do EU, která by byla schopna pokrýt do roku 2020 zhruba 10–20 % poptávky EU po plynu, tak aby všechny evropské regiony měly fyzický přístup alespoň ke dvěma různým zdrojům plynu;

41.

je přesvědčen, že otevřený a transparentní vnitřní trh, na kterém všechny společnosti, ať už z EU nebo z třetích zemí, dodržují v oblasti energetiky acquis communautaire, může napomoci posílení vyjednávací pozice dodavatelů energie z EU oproti konkurenci ze zemí, které nejsou členy EU, což je zejména důležité pro možnosti koordinace nákupu energie ve třetích zemích na úrovni EU; vyzývá EU, aby zvážila možnost založení společné agentury pro nákup plynu a vytvoření mechanismů, jež by fungovaly jako protiváha vůči monopolnímu postavení dominantních zahraničních dodavatelů; konstatuje, že vodítkem pro vztahy s dodavateli energie z EU i ze třetích zemí musí být zásada vzájemnosti; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Komise při jednání s dodavateli energie ze třetích zemí brala v úvahu důsledky svých rozhodnutí týkajících se cen a sdělovala je spotřebitelům;

42.

je přesvědčen, že Komisi by měly být uděleny pravomoci k tomu, aby vedla jednání o projektech v oblasti infrastruktury strategického významu, které mají vliv na bezpečnost dodávek energie do EU jako celku, a že o udělení těchto pravomocí by se mělo uvažovat i v případech dalších mezivládních dohod považovaných za dohody s významným dopadem na dlouhodobé cíle energetické politiky EU, zvláště pak co se týče energetické nezávislosti; v tomto ohledu vítá pokrok, který Komise učinila v jednáních o smlouvě mezi EU, Ázerbájdžánem a Turkmenistánem o vybudování soustavy transkaspických plynovodů;

43.

zdůrazňuje, že pro řádně fungující a účinný vnitřní trh s energií, a to jak velkoobchodní, tak maloobchodní, a pro vytvoření příznivých podmínek pro dlouhodobý rozvoj a rozsáhlé využívání obnovitelných zdrojů energie je nezbytné postupné sbližování pobídek týkajících se obnovitelných zdrojů energie a účinnosti na jedné straně a vedlejších nákladů na energii ve všech členských státech po roce 2020 na straně druhé;

44.

domnívá se, že regionální uskupení sousedních členských států by měla být v krátkodobém časovém horizontu vybízena k tomu, aby přecházela od vnitrostátních plánů k harmonizovanému či jednotnému systému regionální podpory obnovitelných zdrojů energie;

45.

vybízí členské státy k pravidelným a transparentním přezkumům svých výkupních cen či jiných podpůrných sazeb, které by umožnily jejich úpravy ve shodě s klesajícími cenami technologií a dodávek;

46.

uznává, že společné výzkumné projekty EU podporované rámcovými programy a iniciativami, jako je plán SET, nebyly využívány dostatečně k rozvoji nových technologií, které by umožnily zlepšení v oblasti účinnosti, obnovitelných zdrojů, bezpečnosti provozu jaderných elektráren, užívání fosilních paliv při vypouštění malého objemu emisí a inteligentních sítí, přičemž všechny tyto oblasti jsou pro trh s energií klíčové;

47.

domnívá se, že je důležité, aby bylo dosaženo výraznějšího pokroku v budování elektrických dálnic budoucnosti, zvláště pak severo-jihovýchodní elektrické dálnice (SENEH), které by mimo jiné napomohly zajistit přenos elektrické energie z fotovoltaických parků, jako je park Helios, z jihovýchodní Evropy do její severní a západní části;

48.

vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu provedly a uplatňovaly všechny příslušné právní předpisy EU a co nejdříve obzvláště třetí energetický balíček; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala opatření proti těm členským státům, ve kterých se jejich uplatňování neodůvodněně zpožďuje; vítá skutečnost, že Komise již zahájila formální řízení s cílem vyšetřit porušení pravidel EU;

49.

zdůrazňuje, že je třeba řešit problém strukturálního narušování fungování trhu a nedostatečné transparentnosti trhu; vyzývá Komisi, aby se ve větší míře zasazovala o vymáhání provádění třetího energetického balíčku;

50.

žádá Komisi, aby bedlivě sledovala účinné provádění právních předpisů EU v oblasti energetiky, zejména pak ustanovení, která udělují spotřebiteli zásadní práva, a rovněž ta, jež se týkají provozovatelů sítí, vnitrostátních regulačních orgánů a pravidel pro hospodářskou soutěž a státní podporu, a také ustanovení, která usilují o omezení jevu zvaného „kruhové toky“, k němuž dochází na vnitřním trhu s elektřinou, neboť tento jev představuje značný problém pro vnitřní trh s energií, jelikož omezováním možností skladování a kapacity sítě narušuje bezpečnost energetického systému; vyzývá Komisi, aby využila nejvhodnějších prostředků, které má k dispozici, k tomu, aby zakročila proti dlouhodobému nedodržování příslušných právních předpisů EU;

51.

konstatuje, že všechny dosavadní výpadky byly výsledkem provozních poruch, nikoli nedostatku volné kapacity; uznává, že vlivem hospodářské recese, vysokých cen zemního plynu a rostoucího podílu nepravidelných dodávek elektřiny z obnovitelných zdrojů se investoři v EU ocitají ve značné nejistotě, pokud jde o rozvoj flexibilních kapacit výroby elektřiny; vyzývá Komisi, aby na základě harmonizované metodiky provedla komplexní posouzení přiměřenosti výroby elektřiny a vydala pokyny k tomu, jak zvýšit flexibilitu a zachovat dodávky;

52.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby lépe koordinovaly projekty zaměřené na infrastrukturu a společně plánovaly rozvoj sítě, čímž by zajistily plné propojení a nákladovou efektivitu sítí v rámci celé EU, neboť by těžily z přeshraničních synergií a účinnější infrastrukturní energetické sítě; poukazuje na to, že je třeba podporovat přístup založený na integraci zahrnující provozovatele distribučních soustav; vybízí proto Komisi a členské státy, aby zajistily rychlé posouzení, výběr, schválení a provedení projektů, které jsou ve společném evropském zájmu, zejména pokud jde o přeshraniční propojení rozvodných soustav elektřiny a plynu, včetně mechanismů zpětných toků, infrastruktury pro zkapalněný zemní plyn a skladování energie a inteligentních přenosových a přepravních sítí, jež jsou pro dobře propojený a fungující trh s energií klíčové;

53.

doporučuje Komisi, aby při provádění rozpočtu určeného na energii v rámci nástroje pro propojení Evropy upřednostňovala projekty s nejvýraznějším dopadem na fungování vnitřního trhu, a tím stimulovala hospodářskou soutěž, urychlila pronikání energie z obnovitelných zdrojů na trh, vytvářela nezbytná přeshraniční propojení a zlepšila zabezpečení dodávek;

54.

vyzývá Komisi, aby provedla nový přezkum současných plánů na energetické projekty, zvláště pak v oblasti výstavby nových terminálů zkapalněného zemního plynu, jejichž dokončení si vyžádá více než deset let, a posoudila jejich hospodářský přínos – a to na základě terminálů zkapalněného zemního plynu, které jsou v jednotlivých členských státech již nyní ve výstavbě nebo ve fázi plánování a které budou v blízké budoucnosti přispívat ke zvýšení bezpečnosti dodávek energie v členských státech označovaných jako „energetické ostrovy“ – a aby přispívala k financování projektů tohoto druhu;

55.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly účinný systém řízení přetížení sítí s cílem podpořit efektivní využívání stávající kapacity pro přenos elektřiny a přepravu plynu a snižování nákladů spojených s rozšiřováním kapacit rozvodných sítí a aby vytvářely podmínky pro snazší a rozsáhlejší připojování obnovitelných zdrojů energie k elektrické síti;

56.

vyzývá členské státy, aby co nejdříve přestaly na vnitrostátní úrovni používat cenové stropy či regulovat maloobchodní ceny energie na nižší úrovni, než jaké jsou vzniklé náklady, neboť taková opatření mohou narušit hospodářskou soutěž a vážně ohrozit budoucí investice do kapacit a infrastruktury v odvětví energetiky; zdůrazňuje, že tato politika má nicméně zohledňovat oprávněné zájmy zranitelných spotřebitelů, kteří nemají vždy možnost využívat výhod spojených se skutečnou hospodářskou soutěží na trzích s energií;

57.

vítá odhodlání Komise prosazovat antimonopolní pravidla a pravidla pro státní podporu ve vztahu ke všem podnikům a jejich dceřiným firmám působícím na území Evropské unie v odvětví energetiky a zajišťovat rovné podmínky přístupu na trh pro všechny tržní subjekty; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny pro posuzování zneužívání dominantního postavení na maloobchodních trzích s plynem a elektřinou jakýmkoliv podnikem a rovněž pokyny v souvislosti s osvědčenými postupy a zkušenostmi získanými z režimů podpory pro energie z obnovitelných zdrojů;

58.

žádá Komisi, aby v souvislosti s vnitrostátními opatřeními v oblasti energetické účinnosti a s energetickými projekty spolufinancovanými v rámci politiky soudržnosti přezkoumala pravidla pro státní podporu, a zajistila tak, aby byl větší počet těchto činností způsobilý pro financování ze státních zdrojů a dokončilo se tak více projektů;

59.

doporučuje, aby Komise využívala svých pravomocí v oblasti kontroly státních podpor k podpoře rozvoje přeshraniční infrastruktury; domnívá se, že takováto propojení by měla zásadní význam pro zvýšení schopnosti využívat v nouzové situaci či v případě energetické nerovnováhy dodávek ze sousedních zemí a postupem času i pro snižování dotací;

60.

důrazně podporuje úsilí Komise založené na koordinované činnosti evropských sítí provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO) a zaměřené na zavedení harmonizovaných kodexů a pravidel sítě do roku 2014 v souladu s plánem a na zajištění stability regulačního rámce vnitřního trhu s energií a jeho větší otevřenosti vůči inovacím;

61.

rozhodně podporuje regulační opatření přijatá agenturou ACER a vnitrostátními regulačními orgány s cílem zlepšit a zjednodušit přeshraniční obchod s energií, mj. i na trzích s prodejem na následující den, na denních trzích a vyrovnávacích trzích, a prosazováním transparentního využití propojení překlenout rozdíly mezi energetickými systémy v různých členských státech; zdůrazňuje, že k provádění úkolů spojených se sledováním velkoobchodních transakcí, s určením znaků obchodování zasvěcených osob a pokusů o manipulaci trhu je nezbytné, aby Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) a vnitrostátní regulační orgány měly k dispozici odpovídající počet pracovníků s potřebnými kvalifikacemi, zkušenostmi a odbornými znalostmi;

62.

pokud jde o vnitřní trh s elektřinou, vyzývá Komisi, aby bezodkladně předložila důkladnou analýzu, v níž přezkoumá, zda jsou vnitrostátní výrobní kapacity v krátkodobém a dlouhodobém horizontu systémově přiměřené a pružné a zohlednila při tom v plné míře potenciální přínos všech flexibilních opatření, například opatření souvisejících s reakcí poptávky a se skladováním energie a propojováním, a aby podala zprávu o dopadu užitých opatření na vnitrostátní úrovni, která se týkají posouzení kapacity, plánování rozvoje na vnitřním trhu s energií a pravidel hospodářské soutěže, a v této zprávě vzala v potaz jak důsledky pro bezpečnost dodávek, tak i přeshraniční hlediska této doplňující politiky zaměřené na strukturu trhu; v této souvislosti vyzývá k tomu, aby bylo vloženo více úsilí do budoucího uplatnění technologií skladování energie a otázky reakce ze strany poptávky, neboť obojí představuje další zdroje flexibility;

63.

vyzývá Komisi, aby připravila pokyny pro využívání a zprovozňování zdrojů flexibility, jako je řízení poptávky, skladování a fyzická infrastruktura včetně infrastruktury přeshraniční, tak aby členské státy mohly připravit a realizovat vnitrostátní strategie, které povedou k využití zdrojů flexibility na jejich území;

64.

vyzývá Komisi a síť ENTSO-E, aby vypracovaly jednotnou a harmonizovanou metodiku pro dostatečnost výroby energie v Evropě, která bude zahrnovat i pozitivní přínos obnovitelných zdrojů energie, zvláště pak zdrojů s kolísavou dostupností;

65.

vyzývá Komisi, aby se zabývala budoucími způsoby fungování trhu s energií, které by na rozdíl od současných vnitrostátních mechanismů pro budování kapacity umožňovaly investorům získat ve všech formách výroby energie doplňující nediskriminační příjmové toky a zajišťovaly nákladově co nejúčinnější poskytování služeb nabízejících flexibilitu v energetickém odvětví;

66.

vyzývá Komisi, aby stanovila pravidla, která podpoří další rozvoj trhu podpůrných služeb, na němž se budou moci uplatnit všechny zdroje energie včetně zdrojů obnovitelných;

67.

vyzývá Komisi, členské státy a příslušné zúčastněné strany, aby za účelem hlubší integrace trhu poskytovaly pobídky a podporovaly iniciativy a partnerství na regionální úrovni, a to vytvořením regionálních energetických burz a center pro obchod se zemním plynem, stanovením jednotnějších pravidel obchodu se zemním plynem a mechanismů pro propojování trhů ve všech časových rámcích a uplatňováním dostatečné míry likvidity a transparentnosti trhů;

68.

zdůrazňuje, že opatření spjatá s vnitřním trhem by měla napomáhat diverzifikaci zdrojů energie, a to jak domácích, tak i vnějších, a neměla by se primárně zaměřovat na pokračující rozvoj či rozšiřování stávajících tras a dodávek;

69.

upozorňuje na vnější rozměr trhu s energií, který by měl všem členským státům umožnit snazší přístup k diverzifikovaným zdrojům energie; vyzývá Komisi, aby v koordinaci s ESVČ využívala své nástroje zahraniční politiky k prosazování pravidel a norem vnitřního trhu s energií ve vztahu ke třetím zemím, zejména v sousedství EU; naléhavě žádá Komisi, aby ve dvoustranných dialozích s příslušnými třetími zeměmi vyřešila problém jasných pravidel pro řízení přetížení při propojování přeshraničního elektrického vedení a přeshraničních plynovodů a otázku přístupu třetích stran k přepravním sítím; naléhavě vybízí Komisi, aby přijala opatření, která společnostem ze třetích zemí zabrání jednat v rozporu se zásadami hospodářské soutěže, neboť takové jednání může vést k omezení hospodářské soutěže, ke zvýšení cen či ke snížení bezpečnosti dodávek energie; žádá Komisi, aby v rámci svých vztahů s vnějšími partnery zajistila, že společnosti v EU budou mít možnost účastnit se celosvětové hospodářské soutěže za rovných podmínek; naléhavě vyzývá Komisi, aby zintenzivnila spolupráci se sousedními zeměmi EU v oblasti jaderné bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby sdělila všechny okolnosti, které stále ještě brání provedení třetího energetického balíčku, a jednoznačným způsobem vyčíslila jejich dopady na spotřebitelské ceny;

70.

žádá členské státy a Komisi, aby více politicky i finančně podporovaly energetické společenství a přijaly další opatření na podporu rozšíření pravidel vnitřního trhu do jihovýchodní a východní Evropy;

71.

v souvislosti s vytvořením mechanismu pro výměnu informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy EU a třetími zeměmi v oblasti energetiky vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále usilovaly o zajištění toho, že nebudou uzavírány dohody, které jsou v rozporu s právními předpisy o jednotném trhu; je toho názoru, že Komise by měla mít možnost přezkoumávat návrhy dohod z hlediska jejich slučitelnosti s acquis communautaire a případně se účastnit jednání;

72.

připomíná Komisi, že vnitřní trh není nezávislý na globálním trhu; žádá Komisi, aby při plánování svých opatření v oblasti vnitřního trhu v plné míře zohledňovala doporučení Parlamentu týkající se vnějšího rozměru energetické politiky (16); potvrzuje svou podporu myšlence, že pouze plně fungující vnitřní trh umožní EU vystupovat jednotně na globální scéně; žádá Komisi, aby i nadále rozvíjela doplňující opatření v oblasti vnější energetické politiky;

73.

domnívá se, že budoucí dohoda o volném obchodu mezi EU a Spojenými státy by měla obsahovat kapitolu zaměřenou na otázky energetiky, které by mohly mít vliv na vnitřní trh, mj. na: velkoobchodní činnost v oblasti energetiky, obchod s komoditami, pravidla pro námořní přepravu energie, systémy pro obchodování s emisemi, normy pro bezpečnost paliv, účetní postupy, státní dotace na poli energetiky a převádění duševního vlastnictví v oblasti energetického výzkumu, výroby, transformace a produktů na konci životního cyklu;

74.

podporuje mandát, jímž Evropská rada pověřila Komisi, aby do konce roku 2013 předložila analýzu skladby cen energií a nákladů na energie v jednotlivých členských státech a faktorů, jež je ovlivňují, a to konkrétně se zaměřením na dopad na domácnosti, malé a střední podniky a energeticky náročná průmyslová odvětví a obecně na konkurenceschopnost EU ve srovnání s jejími světovými ekonomickými protějšky; vyzývá Komisi, aby v členských státech neustále sledovala ceny energií a náklady na ně;

75.

vyzývá Komisi a členské státy, aby – pokud jde o vnitřní trh s plynem – přezkoumaly všechny smlouvy o jeho dodávkách, které jsou založeny na zastaralých mechanismech určování cen, zejména na principu indexování podle ceny ropy, jejichž důsledkem jsou vysoké spotřebitelské ceny, a naléhavě Komisi vyzývá, aby se podílela na hledání možností, jak opět projednat a změnit smluvní podmínky, a to nejen při prodlužování smluv; zdůrazňuje, že je zapotřebí vyvíjet a podporovat všechny produkty a mechanismy, které jsou zaměřeny na posilování možností krátkodobého obchodování s plynem; zdůrazňuje, že výše zmíněná opatření mají zásadní význam pro zajištění skutečné konkurenceschopnosti, pokud jde o ceny plynu dodávaného všem spotřebitelům na vnitřním trhu s plynem;

76.

vyzývá Komisi, členské státy a příslušné zúčastněné strany, aby zlepšily transparentnost a kvalitu a dostupnost informací poskytovaných spotřebitelům, tak aby pro ně byly zajištěny jasné a transparentní postupy fakturace a měli díky tomu k dispozici nástroje na porovnávání cen, které jim umožní na základě dostupných informací učinit nejlepší volbu a seznámí je s různými způsoby kontroly spotřeby, možnostmi energetických úspor, energetické účinnosti a malovýroby; naléhavě vyzývá členské státy, aby provedly směrnici o alternativním řešení sporů a nařízení o online řešení spotřebitelských sporů; vítá návrh Komise na založení informační platformy o právech spotřebitele; doporučuje Komisi a členským státům, aby spustily informační kampaně vstřícné ke spotřebitelům, na nichž by se aktivně podílely orgány státní správy a organizace občanské společnosti;

77.

poukazuje na to, že i když ceny energie na velkoobchodních trzích s energií v celosvětovém měřítku klesly, spotřebitelé platí i nadále ceny vysoké; vyzývá Komisi, členské státy a jejich regulační orgány k zajištění toho, aby spotřebitelé přímo a náležitě těžili z vývoje cen na velkoobchodních trzích;

78.

vybízí členské státy a Komisi, aby vytvořily ucelenou strategii zaměřenou na motivaci spotřebitelů a prozumentů k aktivní účasti na trhu s energií, a to mimo jiné prostřednictvím jejich zahrnutí do stávajících právních předpisů a rovněž provedením příslušných opatření směrnice o energetické účinnosti; navrhuje, aby byly pravidelně upravovány tarifní impulsy signalizující využívání sítí, tak aby jejich stávající, ale i budoucí uživatelé měli nezbytné vodítko, a bylo tak dosaženo souladu mezi rozvojem sítí a individuálním rozhodováním;

79.

vyzývá Komisi, aby podpořila další spolupráci mezi energetikou a odvětvím informačních a komunikačních technologií (IKT) a prověřila stávající regulační rámce s cílem motivovat k inovacím v oblasti energetiky, jež by byly ku prospěchu všech spotřebitelů, a usnadnit bezpečné, spolehlivé a k uživatelům vstřícné zavádění inteligentních sítí, při jejichž využití nebudou finančně zatíženi spotřebitelé a bude zohledněna ochrana soukromých údajů spotřebitelů; vyzývá ke spolupráci na rozvoji inteligentních sítí na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni a na vytváření evropských norem pro inteligentní sítě;

80.

naléhavě vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby v souvislosti s inteligentními sítěmi zaváděly a vytvářely finanční pobídky investic do řešení založených na IKT a aby usilovaly o vytvoření trhu prozumentů, čímž bude otevřena cesta ke zvýšení flexibility, energetické účinnosti/energetických úspor a dobrovolné účasti ze strany poptávky;

81.

se zájmem očekává pokyny Komise, které pomohou stanovit ambiciózní cíle politiky s ohledem na zranitelné spotřebitele a budou členským státům nápomocny při lepším vymezování přístupu k této kategorii spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby tyto pokyny připravovala s patřičným přihlédnutím ke stávajícím vnitrostátním mechanismům a nástrojům na ochranu těchto spotřebitelů, a byla tak schopna soudržnějšího a ucelenějšího přístupu na úrovni EU, přičemž volbu nejvhodnějších podpůrných nástrojů ponechá na rozhodnutí členských států; dodává, že významnou úlohu mohou hrát komplexní poradenské služby nabízené této kategorii spotřebitelů a výměny osvědčených postupů;

82.

vítá připravovanou analýzu Komise týkající se energetické chudoby v EU; má za to, že v rámci této analýzy by se Komise měla snažit zajistit, aby se boj proti energetické chudobě stal součástí sociální palety služeb pro Evropu, například za využití sociálních fondů a Fondu soudržnosti; zastává stanovisko, že nynější i budoucí programy v oblasti energetické účinnosti by se měly vždy cíleně zaměřovat i na skupiny obyvatel s nízkými příjmy;

83.

naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala a doporučila vhodný návrh struktury maloobchodního trhu se zaměřením na dodavatele, který by umožnil harmonizaci evropských maloobchodních trhů a zmírnil tak administrativní zatížení spotřebitelů tím, že by účtování veškerých poplatků prováděl dodavatel přímo v rámci vystavování účtů za elektřinu;

84.

vyzývá členské státy, Komisi a příslušné zúčastněné strany, aby ihned, jakmile to bude možné, transformovaly nezbytné režimy podpory poskytované všem výrobcům elektřiny do podoby transparentních, stejnorodých a tržně orientovaných mechanismů v zájmu vytvoření společného trhu pro žádoucí pomocné prvky – jako jsou energetická účinnost, prozumenti, kombinovaná výroba tepla a elektřiny, obnovitelné zdroje a podpůrné služby rozvodných sítí –, a to způsobem, který zajistí jejich kompatibilitu a zabrání zdvojování těchto prvků; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny týkající se účinných a nákladově efektivních režimů podpory spojených s energiemi z obnovitelných zdrojů;

85.

vyzývá Komisi, členské státy a vnitrostátní regulační orgány, aby revidovaly ukazatele používané k měření úrovně hospodářské soutěže na trzích s energií a začaly uplatňovat ukazatele, jako je poměrný počet spotřebitelů s nejnižšími tarify, schopnost nových podniků vstoupit na trh a úroveň zákaznických služeb a inovací, které všechny napomohou k vytvoření skutečné představy o úrovni hospodářské soutěže na trhu;

86.

co se týče vnitřního trhu s elektřinou, vyzývá Komisi, aby podrobně přezkoumala dopady zapojení rostoucího podílu obnovitelných zdrojů energie na rozvodných sítích energetických zdrojů, a to s ohledem na finanční podporu, technické požadavky týkající se celého systému a strukturu trhu; zdůrazňuje, že dosud zapojení těchto zdrojů do evropských energetických systémů komplikoval nedostatečně koordinovaný přístup k těmto zdrojům; zdůrazňuje, že stávající evropská rozvodná síť a infrastruktura pro skladování musí být přizpůsobeny podílu distribuované výroby využívající energie z obnovitelných zdrojů; podtrhuje význam plynu coby záložního paliva, díky němuž by bylo možné zvládat rozmanitost výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, a žádá Komisi, aby posoudila potřebný stupeň flexibility v elektroenergetickém systému (inteligentní sítě, řízení poptávky, skladovací kapacity a flexibilní záložní kapacity); domnívá se, že přečerpávání bude hrát v souvislosti se skladováním elektřiny významnou úlohu;

87.

žádá Komisi, aby v příštím období i nadále využívala fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudržnosti a další strukturální fondy EU jako zdrojů podpory vytváření inteligentních plynárenských a elektrických sítí s cílem vstřebávat nové typy a zdroje energie a modernizovat všechny evropské regiony; domnívá se, že je třeba také podněcovat provozovatele distribučních sítí, aby přistoupili k úpravám svých sítí;

88.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly pobídky, které by umožnily uvolnit nevyužitý potenciál mikrovýroby elektřiny, a aby věnovaly pozornost tomu, že je potřeba dále rozvíjet kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, jelikož se jedná o jeden z nejúčinnějších způsobů výroby tepla a elektřiny, a aby tuto možnost podpořily rozsáhlým zaváděním dálkového vytápění a klimatizace;

89.

zdůrazňuje potenciál kombinované výroby tepla a elektrické energie/dálkového vytápění a klimatizace, který umožňuje přizpůsobit se vzrůstajícímu podílu nepravidelných dodávek elektřiny tím, že trhu s energií dává větší míru flexibility a odolnosti a možnost hospodárného skladování energie při přebytku elektřiny. Vyzývá Komisí, aby se tímto potenciálem zabývala a ocenila jej ve své chystané iniciativě týkající se rámce pro mechanismy finanční podpory pro budování kapacity a aby podpořila tento způsob integrace napříč odvětvím a hledání rovnováhy v rámci programu Horizont 2020;

90.

vyzývá Komisi, aby zahájila studii, která by analyzovala nové nákladově efektivní tržní modely použitelné pro evropský trh s elektřinou, s cílem zajistit, aby spotřebitelé dostávali elektřinu za přiměřené ceny a aby se předešlo přesouvání zdrojů emisí CO2;

91.

oceňuje práci, díky níž se stal výzkum na poli energetiky prioritou programu Horizont 2020, a vyzývá členské státy, aby této programové oblasti v plné míře využily; vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a vývoj inovativních technologií v oblasti energetiky a zdokonalovaly stávající technologie, které překračují rámec programu Horizont 2020 i projektů Evropského inovačního a technologického institutu, naléhavě vyzývá členské státy, aby vytvářely synergie mezi výzkumnými programy EU a jednotlivých států, a uznaly tak fakt, že výzkum představuje jedinou možnou cestu ke snižování emisí, zlepšování bezpečnosti dodávek energie, zvyšování konkurenceschopnosti průmyslu EU na světových trzích, udržení vůdčího postavení EU v oblasti technologického vývoje a k přínosu k evropské agendě pro růst a zaměstnanost; upozorňuje na potřebu poskytnout průmyslu právní jistotu na dobu sahající dále než do roku 2020;

92.

naléhavě vyzývá Komisi, aby uvolnila dostatečné zdroje pro financování rozvoje inteligentních distribučních sítí, které představují nejekonomičtější způsob co nejrozsáhlejšího rozšiřování distribuované výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, při němž bude současně zajištěna bezpečnost dodávek a budou maximálně využity možnosti energetických úspor;

93.

konstatuje, že současný systém, pro který je typický roztříštěný vnitřní trh, staví společnosti a investory před problém dlouhodobé stability, který by mohl vést k uzavírání výrobních zařízení a k nejistotě v oblasti zaměstnanosti a kapacit; žádá Komisi, aby podnikla nezávislé hodnocení budoucnosti vnitřního trhu s elektřinou a plynem, v němž budou mít zásadní význam otázky týkající se investic, zaměstnanosti v daném odvětví, životního prostředí a ochrany spotřebitelů; žádá, aby toto hodnocení bylo dokončeno do března 2014 a aby v něm byla zohledněna stanoviska zúčastněných stran, například sociálních partnerů, zástupců domácností s nízkými příjmy, ekologických organizací a malých a středních podniků;

94.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

9.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/21

—

s ohledem na článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 37 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 18. dubna 2013 nazvanou „Finanční podpora energetické účinnosti budov“ (COM(2013)0225),

—

s ohledem na 5. kapitolu zprávy (Evropské rozdíly týkající se čisté energie a chudoby v oblasti paliv) Evropského odborového institutu (ETUI) nazvanou „Referenční údaje o pracující Evropě v roce 2013“, Brusel 2013,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii (1),

—

s ohledem na zprávu Rady ze dne 4. března 2013 nazvanou „Provádění evropského semestru – souhrnná zpráva“ (6754/13),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. ledna 2011 nazvané „Přínos regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0017),

—

s ohledem na statistickou příručku Komise na rok 2012 nazvanou „Energetika EU v číslech“ (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2008 nazvané „Politika soudržnosti: investice do reálné ekonomiky“ (COM(2008)0876),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2006 nazvané „Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností“ (COM(2006)0545),

—

s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 21/2012 nazvanou „Nákladová efektivita investic do energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2009 o plánu evropské hospodářské obnovy (3),

—

s ohledem na zprávu banky Kreditanstalt für Wiederaufbau nazvanou „Dopady podpůrných programů banky Kreditanstalt für Wiederaufbau v oblasti energeticky účinné výstavby a obnovy na veřejné rozpočty“ (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2013 o úloze politiky EU v oblasti soudržnosti a jejích představitelů v zavádění nové evropské energetické politiky (5),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 s názvem „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 o Evropě účinněji využívající zdroje (6),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 18. dubna 2013 nazvanou „Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2013 o provádění programů na období 2007–2013“ (COM(2013)0210),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 4. května 2012 nazvané „Energetická účinnost ve městech a regionech – zaměření na rozdíly mezi venkovskými oblastmi a městy“ (7),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 14. prosince 2011 nazvané „Energetická účinnost“ (8),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) nazvané „Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti“ (9),

—

s ohledem na politický dokument k projektům MARIE/ELIH-MED nazvaný „Hledání lepších možností řešení výzev v oblasti energetické účinnosti budov na základě nadnárodní spolupráce v rámci programu MED“,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 nazvané „Plán energetické účinnosti 2011“ (COM(2011)0109),

—

s ohledem na doporučení strukturálních fondů a Fondu soudržnosti k investicím do udržitelné energetiky (program SF Energy Invest) nazvaná „Praktická doporučení pro zvýšení podílu investic do udržitelné energetiky v nadcházejícím programovém období strukturálních fondů a Fondu soudržnosti v letech 2014–2020“ (10),

—

s ohledem na zprávu předloženou Komisi společností Ismeri Europa nazvanou „Síť pro odborné hodnocení poskytující politickou analýzu fungování politiky soudržnosti v letech 2007–2013 – souhrn vnitrostátních zpráv za rok 2011 – obnovitelná energie a energetická účinnost bydlení“,

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),

—

s ohledem na studii společnosti Copenhagen Economics nazvanou „Investice do energeticky účinné renovace budov a jejich četné přínosy“ (11),

—

s ohledem na příspěvek Komise k zasedání Evropské rady dne 22. května 2013 nazvaný „Výzvy v oblasti energetiky a energetická politika“;

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7–0271/2013),

A.

vzhledem k tomu, že lepší energetickou účinností se rozumí využití menších energetických vstupů při zajištění stejné úrovně ekonomické činnosti nebo služby (12);

B.

vzhledem k tomu, že podpora energetické účinnosti je zakotvena v čl. 194 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) v souvislosti s vytvářením a fungováním vnitřního trhu a potřebou chránit životní prostředí a zlepšovat jeho stav;

C.

vzhledem k tomu, že dosažení energetické účinnosti je pro Komisi a členské státy klíčovou prioritou, dokladem čehož je i jeden z cílů strategie EU 2020, podle něhož se má energetická účinnost zvýšit o 20 %;

D.

vzhledem k tomu, že snižování spotřeby pomocí energetické účinnosti je nejudržitelnějším způsobem, jak omezit závislost na fosilních palivech, a že vede ke snižování dovozu zhruba o 25 %;

E.

vzhledem k tomu, že velká část energie stále pochází z uhlovodíků, které při spalování uvolňují skleníkové plyny;

F.

vzhledem k tomu, že investice do energetické účinnosti mohou mít v evropských regionech svou ekonomickou, sociální a environmentální návratnost;

G.

vzhledem k tomu, že včasné a nákladově účinné provedení směrnice o energetické účinnosti má potenciál významně snížit spotřebu energie, snížit závislost na dovozu fosilních paliv, vytvořit nová pracovní místa, zajistit sociální ochranu a vymýtit energetickou chudobu;

H.

vzhledem k tomu, že v současném programovém období 2007–2013 bylo v rámci rozpočtu politiky soudržnosti na energetickou účinnost, kombinovanou výrobu tepla a elektřiny a hospodaření s energií přiděleno 5,5 miliardy EUR;

I.

vzhledem k tomu, že v poslední zprávě Komise (13) se uvádí, že do konce roku 2011 bylo na konkrétní projekty v oblasti energetické účinnosti přiděleno téměř 3,8 miliardy EUR včetně revolvingových fondů, což představuje 68 % míru plnění; vzhledem k tomu, že ve zprávě se též uvádí, že míra plnění byla v různých částech Unie odlišná;

J.

vzhledem k tomu, že Rada ve své souhrnné zprávě z března 2013 (14) uvedla mezi faktory, které nepříznivě ovlivňují rozvoj energetické účinnosti, nedostatečné informace a finanční pobídky, malé zviditelnění opatření na podporu energetické účinnosti a nevyhovující provádění stávajících právních předpisů, přičemž konstatovala, že tyto faktory jsou povahy spíše praktické než regulační;

K.

vzhledem k tomu, že minimální částka pro financování projektu, která je k dispozici z Evropské místní energetické pomoci (ELENA), je 50 milionů EUR a z programu inteligentní energie je minimální částka vyšší než 6 milionů EUR, což je více než na mnoho projektů v malých a venkovských obcích;

1.

zdůrazňuje, že v nynějším krizovém období, ve kterém se do Unie dováží přes 50 % jejích energetických potřeb, může zvyšování energetické účinnosti nákladově účinným způsobem významným způsobem přispět k podpoře konkurenceschopnosti Unie, tvorbě pracovních míst a růstu na místní a regionální úrovni a může představovat všeobecně přínosnou možnost, jak čelit změně klimatu a vysokým nákladům na energii;

2.

podporuje závazek EU dosáhnout cíle zvýšení energetické účinnosti do roku 2020 o 20 %; zdůrazňuje, že včasné a řádné uplatňování směrnice o energetické účinnosti a jejích nástrojů v souladu s individuálními vnitrostátními podmínkami by vrátilo členské státy na správnou cestu k dosažení 20 % cíle; v této souvislosti členské státy naléhavě vyzývá, aby v zájmu splnění cíle stanoveného strategií EU 2020 vyvinuly další úsilí a aby vytvořily příznivé předpoklady pro další úspory po tomto datu;

3.

konstatuje, že by evropské strukturální a investiční fondy mohly být podnětem pro soukromé investice do energeticky účinných produktů, způsobů dopravy, budov, průmyslu, prací a služeb, včetně služeb v oblasti energetické účinnosti, a že by mohly přispět ke snížení výdajů veřejných orgánů za energii a poskytnout za veřejné peníze vyšší hodnotu; vítá navržené stanovení priorit v oblasti energetické účinnosti v rámci kapitoly iniciativy Horizont 2020 zaměřené na energetický výzkum;

4.

zdůrazňuje, že zkušenosti ze stávajícího finančního období ukazují, že odpovídající prostředky na energetickou účinnost nelze z evropských strukturálních a investičních fondů plně čerpat; zdůrazňuje proto, že ve finančním rámci pro období 2014–2020, v němž je na energetickou účinnost vyčleněna větší část finančních prostředků než kdykoli předtím, je třeba dbát na to, aby byl místním a regionálním orgánům k těmto prostředkům usnadněn přístup;

5.

zdůrazňuje, že využívání evropských strukturálních a investičních fondů v oblasti energetické účinnosti by členské státy měly chápat jako investiční příležitost se značným pákovým efektem, nikoli jako výdaj; vyzývá Komisi, aby dále přezkoumala pravidla státní podpory, a umožnila tak rozsáhlejší vnitrostátní financování projektů v oblasti energetické účinnosti souběžně s evropskými investicemi;

6.

zdůrazňuje význam politiky soudržnosti a finančních prostředků, které jsou na ni vyčleněny, aby bylo možné vyvinout inteligentní rozvody a sítě, které by vedly k účinnějším energetickým systémům napříč regiony, což by se odrazilo ve snížení spotřeby energie a v nižších energetických ztrátách;

7.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány musí mít odpovídající kompetence a zodpovědnost nejen ve vztahu k dodávkám a využití energie, ale i k dosahování cílů energetické účinnosti;

8.

vyzývá Komisi, aby v souladu s normami energetické účinnosti zlepšila právní jistotu, pokud jde o pravidla regionální státní podpory na výstavbu sociálního bydlení a investic do udržitelných budov a udržitelné energetiky;

9.

připomíná, že podle některých akademických výzkumů nebylo v roce 2010 téměř 9 % občanů EU, Norska a Švýcarska (52,08 milionů lidí) schopno dostatečně vytápět své domovy; konstatuje, že energetická chudoba je obzvláště závažným problémem v nových členských státech, přičemž ve většině případů je způsobena špatnou izolací obydlí; vyzývá Komisi, aby se podrobně zabývala souvislostmi mezi podporou energetické účinnosti, energetickou chudobou a zranitelnými spotřebiteli; zdůrazňuje, že úspory, kterých bylo pomocí opatření v oblasti energetické účinnosti dosaženo, se musejí odrazit ve snížení účtů zákazníků;

10.

zdůrazňuje, že v některých hospodářských odvětvích, jako například ve stavebnictví a v dopravě, se ještě ne zcela účinně využívá potenciálu energetické účinnosti a že by pracovní možnosti v tomto odvětví mohly být zlepšeny prostřednictvím strukturálního fondu, Fondu soudržnosti či jinou formou investic do vyšší energetické účinnosti;

11.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby výstavba a opravy sociálního bydlení byly prováděny s cílem dosáhnout cílů a standardů energetické účinnosti; vybízí členské státy a všechny zainteresované strany, aby, při dodržování zásada subsidiarity, ve vnitrostátních programech reforem a při vytváření strategických priorit v rámci partnerských dohod na programové období 2014–2020 zohlednily sociální bydlení; v této souvislosti připomíná členským státům ustanovení článku 20 směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti;

12.

uznává, že jednou z největších překážek při dosahování úspor energie na místní a regionální úrovni je nutnost investovat předem; je přesvědčen, že každé opatření přijaté na úrovni EU by mělo náležitě zohledňovat důsledky, jaké přinese obcím a regionům, i jejich rozpočtová omezení; doporučuje proto, aby při vypracovávání pokynů pro rozvoj v oblasti energetiky byli konzultováni místní a regionální zástupci a aby byla poskytována finanční podpora na programy na využití stávajících zdrojů energie na místní a regionální úrovni;

13.

připomíná, že Parlament již schválil zprávu o úloze politiky soudržnosti EU a jejích aktérů při uplatňování nové evropské energetické politiky a že se tato zpráva vztahuje také na otázky energetické účinnosti;

14.

konstatuje, že základním cílem politiky soudržnosti zůstává snížení hospodářských, sociálních a územních nerovností mezi regiony, a domnívá se, že politika v oblasti energetické účinnosti by neměla do tohoto cíle zasahovat; poukazuje na to, že některé nejchudší regiony EU by mohly mít odlišné priority a vyžadovat nejdříve investice do jiných oblastí; zdůrazňuje, že síla politiky soudržnosti je v její flexibilitě a decentralizované správě finančních prostředků na místní úrovni;

15.

připomíná, že v roce 2009 bylo změněno nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj (EFRR) týkající se energetické účinnosti, díky čemuž se bydlení stalo způsobilým k podpoře ve všech částech EU až do výše 4 %; konstatuje, že v důsledku opožděné změny ustanovení stanovených během programového období, konkrétně úpravy operačních programů v mnoha členských státech, tato politická činnost nevedla k podstatnému navýšení finančních prostředků poskytovaných na tento cíl; konstatuje, že protože tato změna nebyla spojena s dodatečným financováním EU, některé členské státy tuto možnost z principu odmítají, zatímco v jiných byla zaznamenána významná souvislost mezi nízkým čerpáním prostředků a slabými správními funkcemi; poukazuje na význam zajištění právní jasnosti opatření v oblasti energetické účinnosti ještě před zahájením programového období 2014–2020 a v jeho průběhu;

16.

vítá nové možnosti, které nabízejí EFRR a Fond soudržnosti v programovém období 2014–2020, i významnější úlohu, která byla těmto fondům v souvislosti s plněním cílů v oblasti energetické účinnosti přiřčena; podporuje zejména budoucí úlohu Fondu soudržnosti, který má sloužit k financování celého odvětví stavebnictví, včetně bydlení;

17.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci svých operačních programů zavedly jednoduché a nebyrokratické postupy při využívání prostředků vyčleněných na zvýšení energetické účinnosti domácností;

18.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci decentralizovaného systému zajistily, aby obecní úřady měly přímý přístup k prostředkům určeným na zvýšení energetické účinnosti domácností;

19.

uznává výsledky jednání o regulaci EFRR v souvislosti se stanovením minimálního procentuálního podílu vyhrazených prostředků, jež mají být využity na konkrétní tematické cíle v jednotlivých kategoriích regionů, což umožní zvýšení prostředků přidělených na energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie; připomíná, že ambiciózní minimální podíly mají zásadní význam pro snadnější mobilizaci místních subjektů a přispívá k vytváření stabilních a dlouhodobých programů;

20.

vítá návrh Komise, aby inovativní finanční nástroje bylo možné v programovém období 2014–2020 využívat na všechny tematické cíle včetně energetické účinnosti;

21.

podporuje Komisí předložené návrhy na zjednodušení evropských strukturálních a investičních fondů v programovém období 2014–2020; je přesvědčen, že uzavření jednání o nařízení o společných ustanoveních (CPR) by mělo vést k úspěšnému zavedení možnosti využívání několika fondů zároveň, což by pro projekty v oblasti energetické účinnosti bylo velkým přínosem;

22.

vítá pokrok, jehož bylo při jednání o nařízení o společných ustanoveních (CPR) dosaženo v oblasti dohod o partnerství; vyzývá v této souvislosti členské státy a řídící orgány, aby během příprav operačních programů pracovaly s odborníky působícími v oblasti energetické účinnosti, a mohly tak tohoto mechanismu náležitě využívat;

23.

vybízí členské státy k posilování vztahů mezi jejich jednotlivými vnitrostátními akčními plány energetické účinnosti a operačními programy s cílem zajistit, aby se evropské strukturální a investiční fondy staly součástí jednotné strategie, ale odpovídaly přitom i nadále potřebám jednotlivých území; zdůrazňuje, že hlavním cílem v oblasti energetické účinnosti by mělo být dosažení energetické soběstačnosti na regionální a místní úrovni;

24.

je přesvědčen, že opatření EU by měla podporovat energetickou účinnost jak ve fázi výroby energie, tak i ve fázi její distribuce a spotřeby; konstatuje, že zatímco se financování energetiky v rámci politiky soudržnosti zaměřuje v současné době především na obnovitelné zdroje energie (15), je nutné dosáhnout vyváženějšího přístupu, kde by bylo možné vyčlenit větší část finančních prostředků na projekty v oblasti energetické účinnosti;

25.

zdůrazňuje, že zbytečná specifikace a závazné cíle, pokud jde o dosahování cílů v oblasti energetické účinnosti, mohou vést v případě regionálních a místních orgánů k vyšším výdajům na uplatňování těchto opatření a představovat pro zákazníky další náklady;

26.

zdůrazňuje, že je velmi důležité začlenit hledisko energetické účinnosti do strategií inteligentní specializace v oblasti výzkumu a inovací, které budou muset členské státy a jejich regiony vypracovat, chtějí-li získat přístup k prostředkům na financování inovací v rámci budoucí politiky soudržnosti;

27.

připomíná znovu členským státům význam dobře zajištěného rozpočtu víceletého finančního rámce na období 2014–2020, v němž by politika soudržnosti mohla a měla působit jako hnací síla obnovy;

28.

vyzývá Komisi ke zdokonalení kvality praktických informací v oblasti energetické účinnosti a jejich předávání místním a regionálním orgánům, zejména o ziskovosti investic do energetické účinnosti, osvědčených metodách, standardech a finančních pobídkách a poskytovatelích příslušných služeb, včetně smluv o energetické výkonnosti; poukazuje na to, že nedostatek společností poskytujících energetické služby v mnoha regionech a mnoha členských státech by mohl mít vliv na využívání finančních zdrojů poskytovaných na zvyšování energetické účinnosti;

29.

zdůrazňuje, že nedostatek podrobných informací o stavu domovního a bytového fondu na regionální úrovni představuje pro celostátní a regionální orgány hlavní překážku, když mají formulovat své strategie a plány; poukazuje na požadavky vytvoření seznamu těchto informací, jak je uvedeno ve směrnici 2012/27/EU, a žádá, aby byly tyto seznamy vytvořeny na regionální úrovni a aby byly zveřejněny;

30.

vybízí řídící orgány, aby zlepšily viditelnost operačních programů a příležitostí pro potenciální příjemce podpory v rámci nabízených projektů v oblasti energetické účinnosti; navrhuje, aby byly za tím účelem vytvořeny vnitrostátní internetové stránky, platformy a databáze pro potenciální příjemce a zainteresované subjekty, organizovány semináře a akce, na nichž by se poskytovaly informace cílovým skupinám, a přijata opatření ke zvýšení viditelnosti a přístupnosti již existujících internetových zdrojů (jako je například internetový portál Build Up a příručka programu SF Energy Invest);

31.

vybízí řídící orgány, aby v programovém období 2014–2020 podporovaly integrované projekty a uplatňovaly za tím účelem holistický přístup k energetické účinnosti na územní úrovni, zejména skrze využívání nových nástrojů strategického plánování, jako jsou integrované územní investice, a zapojení stávajících iniciativ, jako je Pakt starostů a primátorů, do vytváření integrovaných plánů; doporučuje Komisi a členským státům, aby při přidělování finančních prostředků na základě žádostí orgánů, které jsou signatáři Paktu starostů a primátorů a které plní veškeré jeho požadavky, uplatňovaly zkrácený postup;

32.

vítá výroční konferenci v rámci „Otevřených dveří“ a řadu seminářů věnovaných místním a regionálním projektům energetické účinnosti; navrhuje, aby Komise, členské státy a řídící orgány navázaly na tuto akci a za účelem provádění a řízení projektů energetické účinnosti financovaných na základě evropských strukturálních a investičních fondů vytvořily platformu pro výměnu informací, která by podporovala tolik potřebný dialog a výměnu osvědčených postupů;

33.

vyzývá členské státy, aby postupovaly podle doporučení Komise (16) a dbaly ve větší míře o budování kapacit s využitím rozpočtů na technickou pomoc, s cílem posílit účinnou účast subjektů působících na místní a regionální úrovni a v rámci občanské společnosti na navrhování regionálních a místních energetických strategií;

34.

uznává, že přechod k energeticky účinným technologiím vyžaduje nové dovednosti, ekologicky uvědomělé odborné vzdělání a specializovanou odbornou přípravu v oblasti stavebnictví a dalších odvětvích; vybízí v této souvislosti členské státy, aby i nadále využívaly fondů k poskytování technické pomoci na všech úrovních (například prostřednictvím nástroje ELENA); vyzývá je dále, aby využívaly evropských strukturálních a investičních fondů k rekvalifikaci a zvyšování dovedností pracovníků pro nově vznikající pracovní místa v rámci nízkouhlíkového hospodářství a vyhnuly se nedostatku kvalifikovaných pracovních sil v daném odvětví;

35.

poukazuje na potenciální výhody, které by přinesly iniciativy JESSICA (Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí) a ELENA z hlediska udržitelných investic do energetiky na místní úrovni s cílem pomoci městům a regionům rozpracovat realistické investiční projekty v oblasti zvyšování energetické účinnosti, a vyzývá k propagaci těchto iniciativ;

36.

doporučuje dále správní podporu místním a regionálním orgánům s cílem napomáhat vytvoření skupin malých a středně velkých projektů zvyšování energetické účinnosti, které by samy nedosahovaly minimální finanční hranice pro přístup k programům ELENA, JESSICA a Inteligentní energie; upozorňuje členské státy a Komisi na to, že malá a středně velká města a venkovská společenství často postrádají nezbytné administrativní schopnosti k tomu, aby mohly plně využívat nové finanční nástroje;

37.

poukazuje na to, že kvůli přílišným administrativním požadavkům a nedostatečně jasným postupům při vyřizování žádostí je obtížné prostředky z Fondu soudržnosti a strukturálních fondů získat a že tyto překážky odrazují od podání žádosti o čerpání těchto prostředků subjekty, které je nejvíce potřebují; podporuje proto zjednodušení pravidel a postupů, odstranění byrokratické zátěže a zavedení flexibilnějšího přidělování těchto prostředků jak na úrovni EU, tak i na úrovni jednotlivých členských států; je přesvědčen, že díky takovému zjednodušení se finanční prostředky budou přidělovat efektivněji a více využívat, sníží se počet chyb, zkrátí výplatní lhůty a nejchudší členské státy budou moci tyto finanční nástroje, jejichž cílem je zmenšovat rozdíly mezi regiony a státy, plně využívat; domnívá se, že je zapotřebí dosáhnout rovnováhy mezi zjednodušením pravidel a postupů a jejich stabilitou;

38.

zdůrazňuje, že spojení grantů a finančních nástrojů může sloužit jako úspěšný a inovativní přístup k podněcování soukromého financování, vytváření nových modelů partnerství soukromého a veřejného sektoru a podpoře inovací; zdůrazňuje význam přilákání soukromých investic v oblasti energetické účinnosti jak v EU, tak i ve třetích zemích;

39.

poukazuje na to, že úsilí o získání finančních prostředků na investice do projektů v oblasti energetické účinnosti naráží často na překážky vytvářené trhem, právními předpisy či nejistotou, jako jsou vysoké počáteční náklady na straně investorů a obtížná možnost předpovídat, jaký je přesný potenciál k dosažení úspor energie; doporučuje členským státům, aby nalezly vhodné způsoby, jak podpořit investice do zvyšování energetické účinnosti domácností;

40.

se znepokojením upozorňuje na to, že současná hospodářská a finanční krize působí členským státům stále větší potíže při hledání finančních zdrojů nezbytných ke spolufinancování programů politiky soudržnosti, které se týkají energetické účinnosti; považuje v této souvislosti za zásadní, aby byly nalezeny nové, inovativní způsoby financování projektů v oblasti energetické účinnosti, a to i v soukromém sektoru;

41.

oceňuje, že Komise podporuje významnější roli nových a inovativních finančních nástrojů v programovém období 2014–2020; zdůrazňuje, že jejich opožděné zavádění a právní nejasnosti představují pro členské státy i pro další zainteresované subjekty podílející se na správě těchto nástrojů značný problém; naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně předložila návrhy, v nichž představí standardizované finanční nástroje dostupné na podporu opatření v oblasti energetické účinnosti;

42.

vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se struktury vnitrostátních fondů pro energetickou účinnost, v nichž by mohly být jako vlastní či podobný kapitál využity prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů, které by byly doplněny o další zdroje financování ze soukromého sektoru;

43.

vyzývá Komisi, aby se zasadila o další zlepšování možností cílené finanční podpory projektů v oblasti energetické účinnosti ze strany Evropské investiční banky (EIB), Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), Rozvojové banky Rady Evropy (CEB) a Evropského fondu pro energetickou účinnost; vyzývá EIB, CEB a EBRD, aby zřídily společnou pracovní skupinu, která se bude zabývat alternativami nových finančních nástrojů, jichž by členské státy mohly využívat společně se svými vnitrostátními fondy pro energetickou účinnost nebo jejich prostřednictvím ke stimulování dodatečných investic ze strany soukromého sektoru;

44.

zdůrazňuje, že přidělování finančních prostředků se musí zakládat na zásadě proporcionality, rentability a hospodářské efektivity a nesmí vést k vyšší administrativní zátěži;

45.

zdůrazňuje, že je nutné pravidelně hodnotit, zda požadavky a opatření v oblasti energetické účinnosti jsou vzhledem ke klimatickým podmínkám, k dopadu hospodářské soutěže na průmysl a malé a střední podniky a k jejich dopadu na ceny energie v jednotlivých členských státech a regionech stále přiměřené; vyzývá Komisi, aby tuto okolnost při sestavování souboru výkonnostních ukazatelů pečlivě zvážila;

46.

zdůrazňuje, že je nutné přihlédnout také ke specifickým zeměpisným rysům nejvzdálenějších regionů s ohledem na energetickou účinnost, aby bylo možné lépe využít jejich přírodního bohatství, které vyplývá z jejich ostrovní povahy (geotermální, sluneční, větrná a mořská energie);

47.

podporuje pokrok, kterého bylo dosaženo v rámci programu MARIE při vytváření strategie zlepšování energetické účinnosti bydlení ve Středomoří; vyzývá v této souvislosti členské státy v oblasti Středomoří, aby sdílely osvědčené postupy, které by jim umožnily vytvořit nákladově optimální model pro jižní Evropu; vyzývá k vytvoření podobných programů v jiných evropských regionech, zejména ve střední Evropě; domnívá se, že podobnou strategii by bylo možné uplatnit v případě nejvzdálenějších regionů, zejména proto, že většina z nich, i když ne všechny, se nachází v tropických oblastech;

48.

vyzývá členské státy, aby si vytyčily náročné cíle, jejichž dosažením bude zajištěno, že veřejné budovy a budovy sloužící jiným účelům budou splňovat nejpřísnější normy týkající se energetické účinnosti uvedené ve směrnici 2010/31/EU, a aby stanovily povinnost pravidelného osvědčování jejich energetické účinnosti;

49.

vyzývá Komisi, aby vysvětlila, jaké společné ukazatele energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti budou členské státy uplatňovat a používat v programovém období 2014–2020;

50.

vyzývá Komisi, aby při stanovování investičních nákladů na dosažení úspory ve výši jedné kWh v každém členském státě nebo regionu řádně přihlédla k jejich hospodářské, zeměpisné a sociální situaci;

51.

vyzývá Komisi, aby bez prodlení a v úzké spolupráci s členskými státy a regiony vypracovala pokyny pro posuzování projektů v oblasti energetické účinnosti, které by se mohly stát základem mechanismu hodnocení projektů, jejich monitorování a prověřování, a posoudila jejich rentabilitu;

52.

vyzývá členské státy, aby v případě projektů v oblasti energetické účinnosti uplatňovaly ukazatele výsledků, jak jsou definovány v příloze k nařízení EFRR a používaly transparentní kritéria pro výběr projektů a standardní investiční náklady na jednotku ušetřené energie při maximální přijatelné prosté době návratnosti;

53.

bere na vědomí poslední zprávu Účetního dvora týkající se nákladové efektivity investic do energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že podle doporučení Účetního dvora mají být pro výběr projektů používána transparentní a přísnější kritéria, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států; souhlasí se závěrem Účetního dvora, že používaná hodnotící kritéria, na nichž se zakládá investiční rozhodnutí, musí být jasnější a musí jednoznačnějším způsobem určovat, jak mají být zohledňovány aspekty související s energetickou účinností;

54.

konstatuje nicméně, že pokud jde o zkušební období a dobu návratnosti investic, je hodnocení Účetního dvora poměrně restriktivní; zdůrazňuje, že politika soudržnosti je politikou integrovanou, a že při posuzování projektů je tudíž nutné uplatňovat komplexní přístup založený na analýze nákladů životního cyklu;

55.

poukazuje na to, že spotřeba energie v budovách představovala v roce 2010 v rámci celkové konečné spotřeby energie v EU největší podíl – 40 %, z čehož 26,7 % připadalo na spotřebu domácností, a že spotřeba tvořila 36 % emisí CO2 Unie; vyjadřuje politování nad tím, že většina členských států v případě budov nedokáže plně využívat jejich potenciál k úsporám energie; vyzývá Komisi, aby našla způsoby, jak zajistit, že největší potenciál k zajištění úspor energie nezůstane nevyužitý tím, že poskytne návrhy na jasné cíle v oblasti spotřeby energie v budovách v členských státech;

56.

připomíná, že budovy mají přirozený renovační cyklus v délce 40 let a že tento sektor má dobře vyvinuté technologie na úsporu energie, což znamená, že většina překážek, které brání plnému využití potenciálu energetických úspor, je jiného než technického charakteru; poukazuje na to, že díky povaze projektů renovace zaměřených na zvýšení energetické účinnosti, které jsou často méně vidět, jsou menšího rozsahu a lze je jen těžko slučovat, hrají evropské strukturální a investiční fondy při poskytování finančních prostředků nutných k překonání těchto překážek zásadní úlohu;

57.

konstatuje, že potenciál k dosažení úspor energie, který závisí převážně na stavu existujícího domovního a bytového fondu, není ve všech členských státech a regionech stejný; vyzývá členské státy, aby upřesnily definici „důstojného bydlení“ a zahrnuly do ní normy energetické účinnosti;

58.

zdůrazňuje, že veřejné investice do energetické účinnosti budov jsou potřebné zejména v nejméně rozvinutých regionech a v členských státech, které jsou příjemci finančních prostředků z politiky soudržnosti, kde jsou značné možnosti snižování spotřeby energie prostřednictvím nákladově efektivních opatření;

59.

vybízí členské státy, aby v co největší míře využívaly vnitrostátní a regionální programy, které jim umožní zajistit, aby se s vysokou energetickou účinností počítalo v návrzích nových budov i v úpravách stávajícího domovního a bytového fondu (modernizace), a to i v případě obytných domů pro domácnosti s nízkými příjmy;

60.

podotýká, že venkovské a vzdálené oblasti mají ideální podmínky k zavedení účinných forem decentralizované výroby energie, která by vedla ke snížení ztrát energie, k nimž dochází v důsledku jejího přenosu na velkou vzdálenost;

61.

vyzývá příslušné veřejné orgány, aby urychlily tempo renovací budov, které mají ve svém vlastnictví, a využívaly k tomu financování v rámci politiky soudržnosti, které poskytuje potřebný pákový efekt a slouží jako vzorový případ;

62.

vyzývá členské státy, aby se zabývaly zejména obtížemi, které vznikají na základě společného vlastnictví bytových domů pro více rodin, což představuje závažný problém „parazitování“;

63.

vyzývá Komisi, aby vytvářela povědomí o skutečném potenciálu důkladných nebo postupných kompletních renovací domovního a bytového fondu a podporovala za tím účelem členské státy a regiony při vypracovávání jejich renovačních strategií; doporučuje, aby byly tyto strategie sestavovány souběžně s vytvářením návrhů operačních programů a aby se zaměřovaly na to, že v jejich rámci budou využívány inovativní finanční nástroje, a obsahovaly orientační cíle, které budou posilovat důvěru investorů;

64.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Výboru regionů.

9.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/31

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Námořní strategie pro Jaderské a Jónské moře“ (COM(2012)0713),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 ze dne 21. prosince 2006 o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři, o změně nařízení (EHS) č. 2847/93 a o zrušení nařízení (ES) č. 1626/94 (1) a s ohledem na další změny (nařízení o Středozemí“),

—

s ohledem na své usnesení o společné rybářské politice ze dne 6. února 2013 (2),

—

s ohledem na své usnesení o vnější dimenzi společné rybářské politiky ze dne 22. listopadu 2012 (3),

—

s ohledem na směrnici 2008/56/ES a na povinnost členských států přijmout nejpozději do roku 2020 opatření nezbytná k dosažení či zachování dobrého stavu mořského prostředí,

—

s ohledem na usnesení ze dne 3. července 2012 o vývoji makroregionálních strategií EU: stávající praxe a výhled do budoucna, zejména ve Středomoří (4),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 8. března 2011 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o některých ustanoveních pro rybolov v oblasti dohody GFCM (Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři) (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2010 o integrované námořní politice EU – hodnocení dosaženého pokroku a nové výzvy (6),

—

s ohledem na návrh směrnice o stanovení rámce pro územní plánování námořních prostor a integrovanou správu pobřeží, který předložila Komise (COM(2013)0133),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o novém impulsu pro strategii pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury (7).

—

s ohledem na směrnici o ochraně přírodních stanovišť (8),

—

s ohledem na prohlášení evropských ministrů odpovědných za integrovanou námořní politiku a Komise o agendě pro růst a zaměstnanost v mořské a námořní oblasti, které bylo vydáno dne 7. října 2012 („Limassolské prohlášení“),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Modrý růst: Možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ (COM(2012)0494),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze zasedání, které se konalo ve dnech 23. a 24. června 2011,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně Středozemního moře před znečišťováním a na její protokoly (9),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na stanovisko z vlastní iniciativy předložené Výborem regionů dne 12. října 2011 na podporu rozvoje nového jadransko-jónského makroregionu (10),

—

s ohledem na prohlášení z Ancony přijaté dne 5. května 2010 na 12. zasedání Jónské rady,

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 (UNCLOS),

—

s ohledem na kodex chování pro odpovědný rybolov přijatý Organizací pro výživu a zemědělství (FAO) dne 31. října 1995,

—

s ohledem na doporučení č. 99 Mezinárodní organizace práce (MOP) o práci v odvětví rybolovu,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A7-0234/2013),

A.

vzhledem k tomu, že u Jaderského a Jónského moře leží sedm zemí (11), z nichž jsou čtyři členskými státy EU (Itálie, Řecko, Chorvatsko a Slovinsko), jedna kandidátskou zemí (Černá Hora) a dvě potenciálními kandidátskými zeměmi (Albánie a Bosna a Hercegovina);

B.

vzhledem k tomu, že pro rozvoj společného řízení rybolovu a zaručení udržitelného využívání rybolovných zdrojů má klíčový význam přeshraniční spolupráce;

C.

vzhledem k tomu, že ačkoliv několik zemí zavedlo zvláštní zóny, značnou část Jaderského a Jónského moře stále tvoří mezinárodní vody;

D.

vzhledem k tomu, že ve svém nedávném usnesení o vývoji makroregionálních strategií Unie Parlament zdůraznil, že makroregionální jadransko-jónská strategie plní významnou úlohu při pokusech o usmiřování jednotlivých zemí západního Balkánu a mohla by přispět k úsilí těchto zemí o přistoupení k Unii, a umožnit tak uplatňování společné politiky v celém Středomoří;

E.

vzhledem k tomu, že signatářské země „prohlášení z Ancony“ vyzvaly Komisi, aby vypracovala pro jadransko-jónský region makroregionální strategii a inspirovala se při tom příkladem makroregionálních strategií, které již navrhla pro Baltské moře (2009), Podunají a Atlantský oceán (2011) (12);

F.

vzhledem k tomu, že Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání pořádaného ve dnech 23.–24. června 2011 vyzvala členské státy, aby „ve spolupráci s Komisí pokračovaly v práci na případných budoucích makroregionálních strategiích, zejména co se týče jadranské a jónské oblasti“;

G.

vzhledem k tomu, že Výbor regionů nedávno ve svém stanovisku vyzval Parlament, aby podpořil vypracování strategie Unie pro jadransko-jónský makroregion, která by brala v potaz náročné úkoly, jimž tento region čelí, a to zejména v odvětví rybolovu a akvakultury;

H.

vzhledem k tomu, že pro většinu oblastí ležících u Jaderského a Jónského moře představuje rybolov již tradičně důležité odvětví a že rybolovná činnost v tomto regionu je v současné době řízena Generální komisí pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) a Mezinárodní komisí pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT);

I.

vzhledem k tomu, že z geofyzikálního hlediska má Jadran, zejména v severní části, mělká a písčitá dna, jež dosahují větší hloubky až v několikamílové vzdálenosti od břehu, a že Jónské moře je z geofyzikálního hlediska podobné zbývajícím částem mnohem hlubšího Středomoří, zejména jeho zeměpisné podoblasti 18 a 19 (podle GFCM), v nichž dosahuje hloubky až 2 000 metrů;

J.

vzhledem k tomu, že rybolov v jadersko-jónské oblasti má různorodou povahu a že je pro něj charakteristická nutnost používat různá vybavení, jelikož zahrnuje drobný rybolov v malém rozsahu a zároveň rybolov vlečnými sítěmi, pelagický rybolov ve střední hloubce či rybolov rekreační;

K.

vzhledem k tomu, že Jadran je oblastí s velmi vysokým endemickým výskytem řady druhů ryb, ale že zvýšená intenzita rybolovu a/nebo silnější znečištění způsobují vážné problémy, pokud jde o rybí populace a odvětví rybolovu obecně, obzvláště na italském pobřeží v severní části Jaderského moře;

L.

dále vzhledem k tomu, že jadransko-jónský region zažívá v posledních letech značný rozvoj akvakultury, která nicméně naráží na podstatná ekologická a územní omezení a na skutečnost, že ne všechny oblasti jsou vhodné k instalaci chovných zařízení na volném moři a/nebo ne ve všech oblastech lze chov sladit s jinými činnostmi;

M.

vzhledem k tomu, že již existuje několik úspěšných projektů regionální spolupráce v zájmu prosazování vědecké spolupráce, která podporuje odpovědný rybolov v Jaderském moři, například projekt ADRIAMED (13);

N.

vzhledem k tomu, že v mnohých zemích Unie chybí konkrétní předpisy pro celostátní či regionální územní plánování, které by v pobřežních a přímořských oblastech upravovaly zakládání podniků a transparentně vymezovaly zóny přístupné podnikům věnujícím se akvakultuře tak, aby se zamezilo snadno předvídatelným střetům zájmů s jinými odvětvími hospodářství, jako je cestovní ruch, zemědělství nebo pobřežní rybolov;

O.

vzhledem k síti chráněných mořských a pobřežních oblastí Jaderského moře (AdriaPAN), což je iniciativa usilující o partnerskou spolupráci zaměřenou na dosažení účinnější správy a lepších projekčních kapacit v těchto oblastech;

P.

vzhledem k tomu, že z důvodu přeshraničního charakteru námořní činnosti a sdílených zdrojů je nutné rozvíjet společně s integrovaným přístupem k námořní politice v oblasti Jaderského a Jónského moře i dialog a partnerství se všemi pobřežními státy;

1.

zdůrazňuje, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se Parlament stal rovnocenným spoluzákonodárcem pro odvětví rybolovu a akvakultury a má tudíž v úmyslu zcela se zhostit této své úlohy při formulování hlavních směrů rybolovu jednak na úrovni Společenství, jednak na úrovni regionální i nadregionální;

2.

domnívá se, že ve strategii pro Jaderské a Jónské moře by měla být obzvláště zakomponována zmínka o udržitelném rozvoji a růstu odvětví rybolovu a akvakultury, a to včetně zmínky o zaměstnanosti;

3.

domnívá se, že strategie pro Jaderské a Jónské moře by měla usilovat o zachování a ochranu životního prostředí;

4.

blahopřeje Komisi k přijetí sdělení ze dne 3. prosince 2012 jakožto důležitého základu ke schválení normativního rámce, který by stimuloval intenzivnější spolupráci mezi zeměmi a regiony u Jaderského a Jónského moře zaměřenou na podporu odpovědného a pro pobřežní společenství ekonomicky udržitelného rybolovu;

5.

v této souvislosti se domnívá, že integrovaná námořní politika by měla hrát klíčovou roli při rozvoji dlouhodobých strategických postupů pro oblast Jaderského a Jónského moře a jejím cílem by měl být udržitelný růst v mořské a námořní oblasti a zachování mořských ekosystémů pro příští generace;

6.

je toho názoru, že další územní plánování mořských oblastí má jakožto veřejný proces analýzy a plánování prostorového a časového rozvržení lidských činností v oblastech Jaderského a Jónského moře, obzvláště na severu Jaderského moře, zásadní význam pro udržitelnou budoucnost odvětví rybolovu ve vztahu k jiným činnostem, jež s rybolovem souvisejí;

7.

připomíná, že se sám v zájmu podpory hospodářského rozvoje a evropské integrace zavázal prosazovat zavádění makroregionální strategie pro tento významný přímořský region, a tak čelit úkolům a problémům, jež jsou obyvatelům dotčených pobřežních oblastí společné;

8.

domnívá se, že všechny programy a nástroje využívané EU k financování (14) jakož i nástroje předvstupní pomoci vztahující se na jadransko-jónskou oblast musí být vzájemně kompatibilní a musí být využívány co nejúčinněji, aby pro pracovníky a podniky působící v místním odvětví rybolovu byly skutečně přínosné;

9.

je pevně přesvědčen o tom, že veškerá úsilí o odpovědný a udržitelný rybolov v jadransko-jónském regionu by mohla fungovat jako katalyzátor pro rozvoj pobřežních a venkovských oblastí těchto zemí a přispět k rozvoji kombinovaných výrobních činností, jako je například rybářská turistika provozovaná profesionálními rybáři a spočívající v tom, že rybářská plavidla přibírají na palubu pasažéry, kteří se rybolovu účastní z turisticko-rekreačních či studijních důvodů, což je činnost, jež je tak plně v souladu se zásadami udržitelného rybolovu zcela respektujícího ekologii a biologickou rozmanitost dané mořské oblasti;

10.

domnívá se, že by Barcelonská úmluva a Protokol o integrovaném řízení pobřežních zón, který je součástí této úmluvy a vstoupil v platnost v březnu 2011, mohly být vzorem pro zavedení povinné integrované politiky v členských státech ležících u Jaderského a Jónského moře;

11.

má za to, že dostupné informace o rybích populacích v jadransko-jónské oblasti, o jejich pohybech a rozmístění, jakož i informace o rekreačním rybolovu nejsou dostačující a vyzývá tedy příslušné orgány a výzkumné ústavy, aby co nejrychleji na tyto požadavky reagovaly a doplnily stávající mezery;

12.

vyzývá Komisi k přijetí dalších opatření, která by podpořila výzkumné programy v oblasti mořského prostředí a rybolovu a rovněž motivovala k využívání a šíření výsledků tohoto výzkumu;

13.

domnívá se, že pokud jde o oblast obchodu, mohly by pozitivní příklady spolupráce mezi správními orgány v různých regionech (15) sloužit jako osvědčené postupy, které by se měly rozšířit i na jiné oblasti, aby tak byla zaručena lepší sledovatelnost a výnosnost produktů rybolovu a akvakultury a jejich uvádění na trh, a to zejména produktů místních;

14.

podporuje zapojení všech stran zainteresovaných na rozvoji odvětví udržitelného a produktivního rybolovu;

15.

je toho názoru, že za účelem udržitelného rozvoje odvětví rybolovu a akvakultury v celém jadransko-jónském regionu a zvýšení zaměstnanosti pobřežních společenství je zcela zásadní ocenit velmi důležitou úlohu žen pracujících v odvětví rybolovu, podporovat jejich odborné kvalifikace a jejich zapojení do pobřežních akčních skupin a organizací producentů;

16.

vyzývá k zavedení pobídek, které by mohly přilákat do odvětví rybolovu a akvakultury v této oblasti mladé lidi a motivovat je k práci v tomto odvětví;

17.

konstatuje, že Parlament již v minulosti upozorňoval na nutnost vypracovat jednodušší, koherentnější a transparentnější právní předpisy v oblasti akvakultury, které by odstranily překážky dosud bránící rozvoji plného potenciálu odvětví akvakultury EU, jež potřebuje jednoznačné a neodporující si předpisy na úrovni Společenství a jednotlivých států a „územní plány mořských oblastí“, které by byly členskými státy jasně vymezeny a odpovídaly by nedávno přijatým návrhům Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) (16);

18.

připomíná, že cílený rozvoj akvakultury by mohl v pobřežních oblastech jadransko-jónského regionu, které patří v létě k oblíbeným destinacím cestovního ruchu, vytvářet pracovní příležitosti, jež by nepodléhaly sezónním výkyvům, a mohl by tudíž značně přispět ke zlepšení stavu zaměstnanosti;

19.

zdůrazňuje, že rozmach akvakultury nesmí ohrozit úsilí o dosažení dobrého stavu životního prostředí definovaného ve směrnici 2008/56/ES a že při tomto rozmachu musí být zachován naprostý soulad se všemi relevantními právními předpisy Unie platnými v oblasti životního prostředí;

20.

podtrhuje, že chránit rybí populace a mořské prostředí před znečištěním a nadměrným a/nebo nepovoleným rybolovem je možné jen prostřednictvím integrované sítě systémů informací o námořních aktivitách a dohledu nad nimi, která by měla být vytvořena za úzké spolupráce příslušných členských států a pobřežních oblastí;

21.

vybízí pobřežní země jadransko-jónského mořského regionu, aby spolupracovaly na zpracování globálního přehledu geomorfologických zvláštností tohoto regionu, zvláštních způsobů měření jeho mořské hloubky, výskytu a rozšíření různých druhů mořských živočichů a rozličných technik rybolovu, který by poskytl celkový obrázek o tomto regionu, jenž by sloužil jako základ k lepšímu řízení rybolovu a k posílení rybolovných činností v rámci každé další makroregionální strategie;

22.

nabádá tedy Komisi, aby co nejdříve a každopádně do roku 2013 přijala příslušný akční plán pro konkrétní uplatňování námořní strategie pro Jaderské a Jónské moře na makroregionálním základě, a současně zdůrazňuje, že odvětví rybolovu by mělo patřit mezi priority této strategie, že by měly být zohledněny geomorfologické zvláštnosti a že tento akční plán aby měl být navázán na regionální politiku, integrovanou námořní politiku Unie a na nástroj pro propojení Evropy s cílem maximálně zvýšit jeho účinnost;

23.

důrazně žádá Komisi, aby v brzké době předložila návrh nařízení, které by stanovilo společné technické normy pro rybolov v jadransko-jónském regionu, intenzitu rybolovu, jeho časová omezení, vybavení povolené pro rybolov v tomto regionu a další příslušná opatření pro řízení;

24.

s politováním konstatuje, že členské státy nevyužily více těchto individuálních plánů řízení, na jejichž základě je možné upustit od dodržování některých obecných předpisů v zájmu zohlednění zvláštních typických vlastností; domnívá se, že by to značně usnadnilo místní řízení, poskytlo cenné údaje o situaci v různých zónách a v důsledku umožnilo zavedení náležitých změn; žádá proto pobřežní členské státy, aby navzájem a rovněž s Komisí konstruktivně spolupracovaly na aktualizaci a neustálých úpravách opatření pro řízení rybolovu;

25.

vybízí Komisi, aby navázala stálý dialog s třetími zeměmi jadransko-jónského regionu, který by vedl k uzavření konkrétních dvoustranných či vícestranných smluv v zájmu pokroku v úsilí o harmonizaci a normalizaci předpisů v oblasti řízení rybolovu za účelem dosažení cílů společné rybářské politiky EU ve Středomoří; v rámci tohoto dialogu by měl být maximálně využíván rámec pro spolupráci, který poskytují mezinárodní a regionální rybářské organizace; poukazuje na to, že strategie pro Jaderské a Jónské moře může být přínosem pouze tehdy, pokud budou zohledněny všechny země ležící u těchto moří, ať už jsou členy EU či nikoliv;

26.

vyzývá Komisi, aby prosazovala cíle společné rybářské politiky, a to zejména dosažení maximálního udržitelného výnosu všech rybolovných zdrojů nejpozději do roku 2020 a uplatňování takového přístupu ke třetím zemím, který bude založen na ekosystému;

27.

vyzývá Komisi, aby zintenzívnila výměnu osvědčených postupů ochrany s pobřežními státy a podporovala vytváření mořských chráněných oblastí sloužících k obnově nejohroženějších druhů;

28.

vyzývá Komisi, aby v přístupu k zemím, jež nejsou členy EU a leží u Jaderského a Jónského moře, prosazovala cíle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, zejména dosažení či udržení dobrého stavu mořského prostředí nejpozději do roku 2020;

29.

v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby členské státy ležící u Jaderského a Jónského moře vybízela k vypracování a uplatňování strategií pro mořské prostředí, jež budou založeny na přístupu vycházejícím z ekosystému a povedou k začlenění otázek životního prostředí do různých politik s dopadem na mořské prostředí, přičemž zohlední přeshraniční vliv na kvalitu mořských vod sousedních třetích zemí;

30.

připomíná, že financování je možné jak z budoucího Evropského námořního a rybářského fondu (FEAMP) prostřednictvím jeho programů na shromažďování údajů, tak v rámci různých výzkumných programů Unie určených k prohloubení znalostí o mořském prostředí, včetně znalostí o druzích ryb, a k zavedení většího počtu inovací a dokonalejších postupů do rybolovných činností; vyzývá tudíž členské státy, aby předkládaly projekty týkající se těchto oblastí, a domnívá se, že užší spolupráce mezi jednotlivými pobřežními státy, ať už jsou členy EU či nikoli, může podnítit zrod mimořádně zajímavých iniciativ, které by mohly být –prostřednictvím projektů předkládaných členskými státy – prospěšné pro celý jadransko-jónský region;

31.

žádá Komisi, aby zvážila možnost vytvořit po dohodě s Evropskou investiční bankou a na základě zkušenosti s nástrojem FEMIP (17) finanční linku ad hoc k uskutečnění opatření a cílů této strategie, a aby tak zabránila dalším komplikacím, k nimž by vedlo přijetí nových rozpočtových nástrojů; rovněž Komisi vyzývá, aby jakožto mimořádně vhodné nástroje financování zvážila také projektové dluhopisy a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

32.

vyzývá Komisi, aby na základě příznivých zkušeností se sítí „distretti del mare“ (námořních obvodů) vytvořenou pro italská moře (18) navrhla zřídit v rámci již existujícího regionálního poradního sboru pro Středomoří zvláštní konzultační orgány jednak pro Jaderské a jednak pro Jónské moře (příkladem je severojaderský obvod rybářství založený v roce 2012 za účelem řízení odvětví rybolovu v severojaderském regionu, které by bylo z politického, ekonomického, sociálního a environmentálního společné a spojené);

33.

vyzývá Komisi, aby do příštího legislativního návrhu na územní plánování mořských oblastí zahrnula ustanovení, jež budou členským státům ukládat povinnost provést soupis předpisů, které na jejich území platí v oblasti životního prostředí a ochrany cestovního ruchu, a přijmout „územní plány mořských oblastí“ v zónách nepodléhajících omezením, které posoudí přípustnost a slučitelnost využívání a zabrání těchto území, pokud jde o usnadnění přístupu na území vhodná k zakládání podniků akvakultury;

34.

vyzývá Komisi, aby zavedla zvláštní pracovní plán pro Jaderské a Jónské moře, v němž budou vytyčeny budoucí cíle pro tento region podobně, jako jsou v současnosti stanoveny pro Středozemní moře (projekt IMP-MED); zdůrazňuje, že tento pracovní plán by měl být vnímán jako projekt způsobilý pro financování z Evropského námořního a rybářského fondu;

35.

naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvořila sadu sankčních opatření, která by mohla uplatnit na členský stát, jenž nesplní povinnost týkající se shromažďování a předávání údajů nebo není schopen vyřešit problémy s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem, k němuž dochází v jeho vodách nebo který provozují jeho rybářská loďstva;

36.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

9.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/37

—

s ohledem na článek 286 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. září 2006 o zvláštní zprávě Účetního dvora č. 5/2005 o výdajích na tlumočení u Parlamentu, Komise a Rady (1),

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 5/2005 nazvanou „Výdaje na tlumočení u Parlamentu, Komise a Rady“ spolu s odpověďmi institucí (2),

—

s ohledem na sdělení členům předsednictva nazvané „Zdrojově hospodárná plná mnohojazyčnost v tlumočení – provádění rozhodnutí o rozpočtu Evropského parlamentu na rok 2012“,

—

s ohledem na zprávu generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 9. dubna 2013 nazvanou „Příprava na komplexitu – Evropský parlament v roce 2025 – odpovědi“,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0233/2013),

A.

vzhledem k tomu, že mnohojazyčnost je jedním ze klíčových prvků Evropského parlamentu a Unie jako celku a zajišťuje respekt ke kulturní a jazykové rozmanitosti a rovné zacházení s občany EU různého původu a z různého prostředí;

B.

vzhledem k tomu, že zásada mnohojazyčnosti v Evropském parlamentu představuje základ jeho politické, zákonodárné a komunikační činnosti;

C.

vzhledem k tomu, že zásada mnohojazyčnosti v Evropském parlamentu zajišťuje, že nevznikají zbytečné překážky práva evropských občanů být volen do Evropského parlamentu;

D.

vzhledem k tomu, že mnohojazyčnost zaručuje občanům právo komunikovat s Parlamentem v kterémkoli z úředních jazyků EU, díky čemuž mohou uplatňovat své právo demokratické kontroly;

E.

vzhledem k tomu, že jazykové služby Evropského parlamentu usnadňují komunikaci, čímž zajišťují, že je Parlament otevřen všem evropským občanům, a jsou tedy zárukou transparentnosti v rámci jedinečné mnohojazyčné struktury Unie s 24 úředními jazyky;

F.

vzhledem k tomu, že jednací řád Parlamentu stanoví, že poslanci mohou hovořit úředním jazykem dle svého výběru a že bude zajištěno tlumočení do ostatních úředních jazyků, čímž je zaručeno demokratické právo, že každý může být zvolen do Evropského parlamentu bez ohledu na své jazykové dovednosti;

G.

vzhledem k tomu, že v důsledku postupného rozšiřování představuje mnohojazyčnost výzvu, která nabyla zcela nových dimenzí z hlediska velikosti, složitosti a politického významu, a vzhledem k tomu, že rozsáhlá mnohojazyčnost má přirozeně za následek rostoucí náklady pro Parlament, a tudíž i pro občany Unie;

H.

vzhledem k tomu, že v rozpočtu Parlamentu na rok 2012 bylo nutné dosáhnout značných úspor, které zahrnovaly snížení nákladů na tlumočnické služby o 10 milionů EUR za rok, aby se růst rozpočtu omezil na 1,9 % oproti předchozímu roku;

1.

uznává, že Evropská unie je jediným subjektem na světě, který uplatňuje oficiální politiku mnohojazyčnosti založenou na 24 úředních jazycích, což představuje celkem 552 jazykových kombinací, jež je třeba pokrýt; vítá v této souvislosti velmi vysokou úroveň kvality tlumočnických služeb Parlamentu, ale domnívá se, že je nutné hledat způsoby, jak snížit zátěž vznikající v důsledku komplexní struktury systému mnohojazyčnosti i značné a rostoucí náklady s ní související;

2.

konstatuje, že ze všech jazyků, jimiž se hovořilo na plenárních zasedáních ve Štrasburku a v Bruselu od září 2009 do února 2013, se angličtina používala 26 979 minut (29,1 %), němčina 12 556 minut (13,6 %), francouzština 8 841 minut (9,5 %), estonština 109 minut (0,1 %) a maltština 195 minut (0,2 %);

3.

zdůrazňuje, že veřejnost může plenární zasedání i schůze výborů volně sledovat prostřednictvím internetového vysílání („webstreamingu“) nebo videa na vyžádání, tj. nových médií, která zvyšují transparentnost činnosti Evropského parlamentu pro občany EU a jejichž dostupnost ve všech úředních jazycích podtrhuje demokratický a multikulturní charakter Parlamentu;

4.

konstatuje, že některé nadnárodní organizace, jako je Organizace spojených národů nebo Severoatlantická aliance, působí jen na mezivládní úrovni a nemají žádnou legislativní funkci; poukazuje v této souvislosti na to, že OSN, která má 192 členů, má jazykový režim s šesti úředními jazyky a NATO, které má 28 členů, používá hlavně angličtinu, přestože má dva úřední jazyky;

5.

zdůrazňuje nicméně, že Parlament je přímo voleným politickým orgánem, jehož členové jsou voleni bez ohledu na své jazykové dovednosti; znovu proto poukazuje na právo každého poslance hovořit úředním jazykem dle svého výběru, což je jedna z hlavních zásad pracovního prostředí Parlamentu;

6.

konstatuje, že praktické aspekty používání úředních jazyků v Evropském parlamentu jsou upraveny v „pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti“, která byla v roce 2008 pozměněna; konstatuje, že koncepce „řízené plné mnohojazyčnosti“ stanovená v těchto pravidlech zachovává rovnost poslanců a občanů; poukazuje na to, že i když bude uplatňování plné mnohojazyčnosti založeno na zásadě „tlumočení na požádání“, bude z dlouhodobého hlediska záležet na tom, zda si budou uživatelé jazykových služeb plně vědomi nákladů na poskytování těchto služeb, a zda si tudíž budou uvědomovat svou odpovědnost za to, aby byly využívány co nejlépe;

7.

je přesvědčen, že zásadu řádného finančního řízení je třeba uplatňovat také na tlumočení a že v zájmu co nejlepšího zhodnocení peněz evropských daňových poplatníků by měly být průběžně prováděny kritické analýzy, které by vyhodnocovaly, kde a jak by bylo možné zvyšovat efektivitu a řídit nebo omezovat náklady;

8.

bere na vědomí rozhodnutí o „zdrojově hospodárné plné mnohojazyčnosti v tlumočení“, které předsednictvo Parlamentu přijalo v roce 2011 a které zvyšuje efektivitu tlumočnických služeb a snižuje strukturální náklady následujícími způsoby:

9.

vítá skutečnost, že rozpočtové prostředky vyhrazené na tlumočnické služby v Parlamentu se v důsledku toho začaly snižovat; poukazuje na to, že v roce 2010 dosáhlo plnění rozpočtu částky 54 990 000 EUR, v roce 2011 pak 56 964 283 EUR a za rok 2012 zatím dosahuje 47 000 000 EUR, avšak konečná výše za rok 2012 bude známa až po 31. prosinci 2013 a může být vyšší;

10.

konstatuje, že odhad rozpočtu GŘ pro tlumočení na rok 2013 je 58 000 000 EUR, z čehož 53 000 000 EUR je přímo vázáno na tlumočnické služby; žádá, aby byl podrobně a pravidelně informován o konkrétních výsledcích iniciativy „zdrojově hospodárná plná mnohojazyčnost v tlumočení“, pokud jde o rozpočet na rok 2013, a to zejména z hlediska očekávaného snížení či zvýšení nákladů;

11.

konstatuje také, že ačkoli náklady na tlumočnické služby Parlamentu za tříleté období, které skončilo na konci roku 2012, činily 157 954 283 EUR, bylo oproti plnění rozpočtu za rok 2010 a za rok 2012 dosaženo snížení o 17 %; konstatuje, že inteligentní úspory v nákladech na tlumočnické služby neohrozily zásadu mnohojazyčnosti, a trvá na tom, že musí být zajištěn rovný přístup poslanců k jazykovým službám a že musí být zachovány řádné pracovní podmínky příslušných útvarů;

12.

vítá skutečnost, že v odhadu příjmů a výdajů Parlamentu na rozpočtový rok 2014 se navrhuje snížit během volebního roku náklady na tlumočení o 23 % ve srovnání s rozpočtem na rok 2013, jenž dosahoval výše 58 000 000 EUR; žádá o podrobné informace, které doloží, že navrhované škrty jsou proveditelné a že bude možné zachovat vynikající kvalitu tlumočení;

13.

zdůrazňuje, že zavedení „zdrojově hospodárné plné mnohojazyčnosti“ přineslo díky rovnoměrnějšímu rozložení schůzí výborů během týdne značné zisky, aniž by se snížil celkový počet schůzí výborů; konstatuje, že ve výsledku se celkový počet dní tlumočení snížil z 105 258 (107 047 386 EUR) v roce 2011 na 97 793 (100 237 825 EUR) v roce 2012, což vedlo k úsporám ve výši 6 809 561 EUR;

14.

se znepokojením konstatuje, že podle zpráv o pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti dochází u žádostí o tlumočnické služby, které podávají výbory, delegace a politické skupiny, často k pozdnímu rušení a tento trend se zesiluje, což je patrné z následujících údajů:

15.

se znepokojením konstatuje, že pokud by někteří tlumočníci nebyli na poslední chvíli přesunuti na jiná místa, mohly potenciální náklady vzniklé v důsledku těchto pozdních zrušení tvořit značnou část celkového rozpočtu na tlumočení; konstatuje v této souvislosti, že v roce 2011 by se bývalo za tlumočnické služby, které byly zajištěny, ale následně zrušeny po uplynutí lhůt uvedených v pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti, zaplatilo 4 350 000 EUR (7,6 % rozpočtu na tlumočení) a v roce 2012 dokonce 5 480 000 EUR (11,9 % rozpočtu na tlumočení); vyzývá proto předsednictvo, aby Výboru pro rozpočtovou kontrolu poskytlo podrobnou analýzu rostoucího trendu pozdních rušení a aby zavedlo mechanismus, který by zvýšil povědomí o plýtvání zdroji v důsledku pozdního rušení žádostí a výrazně snížil počet a procento takových rušení;

16.

zdůrazňuje, že jakkoli je nutné udržet vysoký standard práce, je rovněž nutné zvýšit účinnost využívání jazykových zdrojů a kontrolovat náklady na ně a za tím účelem posuzovat celkovou pracovní zátěž jednotlivých jazykových sekcí a zajistit, aby byly sníženy náklady způsobené pozdním rušením žádostí o schůze, návštěv delegací s tlumočením a nedodržováním lhůt pro překlad stanovených v pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti; trvá na tom, že výbory, delegace a politické skupiny by měly být informovány o pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti;

17.

žádá předsednictvo, aby vypracovalo systém obsahující další opatření, která omezí pozdní rušení rezervací tlumočníků;

18.

vyzývá administrativu, aby plně a efektivně využívala aktualizované jazykové profily poslanců při zajišťování jazykových služeb pro výbory, delegace a politické skupiny, a to jak v pracovních místech Parlamentu, tak i mimo ně; trvá na tom, že jazykové profily všech poslanců musí být aktualizovány každý rok; poukazuje také na to, že kopie aktualizovaných profilů by měly být předávány sekretariátům výborů, delegací, politických skupin a pracovních skupin;

19.

s ohledem na rozhodnutí předsednictva Parlamentu z prosince 2011 o „zdrojově hospodářské plné mnohojazyčnosti“ požaduje, aby bylo na cestách delegací poskytováno tlumočení do určitého úředního jazyka pouze na výslovnou písemnou žádost zúčastněného poslance Evropského parlamentu; zdůrazňuje, že počet tlumočníků účastnících se cesty delegace by měl být v souladu s platnými pravidly udržován na úrovni absolutního minima;

20.

připomíná návrh generálního tajemníka, aby byla zavedena opatření na zvyšování informovanosti uživatelů tlumočnických služeb, včetně výborů, delegací a politických skupin, a očekává další podrobné návrhy na zvýšení informovanosti o nákladech na pozdní rušení rezervací těchto služeb;

21.

žádá správu, aby vedoucí tlumočnického týmu po dohodě se sekretariátem schůze i nadále na konci každé schůze sestavoval seznam tlumočnických služeb, o něž bylo zažádáno, ale nebyly využity; podotýká, že kopie tohoto seznamu by měla být předána sekretariátu příslušné schůze; domnívá se, že v tomto seznamu by měli být uvedeni také uživatelé webstreamingu a videa na požádání;

22.

bere na vědomí novou službu tlumočení ad personam poskytovanou poslancům, která byla zavedena po pilotním projektu zahájeném v roce 2010; konstatuje, že náklady na tuto službu dosáhly 157 000 EUR v roce 2011 a 115 000 EUR v roce 2012; je přesvědčen, že tato služba by měla být vyhodnocena s cílem nalézt způsob, jak ji zlepšit;

23.

vítá zvýšení efektivity a snížení nákladů, jichž tlumočnické služby dosáhly v posledních letech při zachování vynikající kvality odvedené práce; zdůrazňuje, že výdaje na tlumočení a překlad stále představují značnou část rozpočtu Parlamentu, a proto se domnívá, že výzvě, kterou představuje mnohojazyčnost za přiměřené náklady, musí Parlament neustále věnovat pozornost;

24.

je přesvědčen, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu by měl být pravidelně informován o změnách v nákladech tlumočnických služeb; požaduje, aby výroční zpráva o pravidlech pro uplatňování mnohojazyčnosti, kterou vypracovává tlumočnická služba a která je zasílána generálnímu tajemníkovi, byla zpřístupněna členům výboru;

25.

zastává názor, že by se mělo v nejvyšší možné míře předcházet situacím, kdy je tlumočení do některých jazyků poskytováno, aniž by bylo využíváno; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí opatření na snižování výdajů za nepotřebné tlumočení schůzí, a žádá proto, aby byl vyvinut a rychle zaveden systém, který by umožnil předcházet situacím, kdy je poskytováno tlumočení do jazyků, jimiž se ve skutečnosti na dané schůzi nehovoří a o něž nežádají ani uživatelé internetového vysílání;

26.

očekává, že generální tajemník předloží do konce roku podrobnou analýzu tlumočnických služeb, které byly poskytovány na všech schůzích (pracovních) skupin, výborů a delegací, a analýzu jazyků, jimiž se na těchto schůzích skutečně hovořilo, a rovněž přehled výjimek z obecných pravidel pro tlumočení přijatých předsednictvem dne 12. března 2012 (3), o něž delegace požádaly kvůli návštěvám a jež jim byly poskytnuty;

27.

žádá předsednictvo, aby do konce roku přijalo další rozhodnutí o mnohojazyčnosti, které by se konkrétně zabývalo možnými scénáři „tlumočení na požádání“ a zvýšením efektivity, jehož by se takto dalo dosáhnout;

28.

žádá proto Účetní dvůr, aby Parlamentu poskytl v rozumném časovém rozmezí, nejpozději ovšem do března 2014, zvláštní zprávu o výdajích Parlamentu, Komise a Rady na tlumočení a překlad, ve které vyhodnotí řádnost příslušného finančního řízení a aktualizuje svá zjištění uvedená ve zvláštní zprávě č. 5/2005; dále konstatuje, že tato zpráva by mohla být vypracovávána pravidelně a mohla by být používána v rámci postupu udělování absolutoria; opakuje, že tato zpráva by měla poskytovat informace o tom, zda dotyčné orgány mají vhodné nástroje a postupy k tomu, aby zajistily, že:

29.

konstatuje také, že tato zpráva by měla pečlivě srovnat nákladovou účinnost tlumočnických služeb Parlamentu se službami Rady a Komise a měla by porovnat skutečné náklady na tlumočnické služby těchto tří orgánů s náklady zaznamenanými v období, jímž se zabýval audit;

30.

trvá rovněž na tom, aby se Parlament přednostně zabýval značným počtem případů pozdních rušení, a vyzývá předsednictvo, aby předložilo podrobný akční plán snižování jejich počtu;

31.

připomíná, že je nezbytná interinstitucionální spolupráce v oblasti výměny osvědčených postupů, které pomáhají zvyšovat efektivitu a umožňují provádět úspory; domnívá se, že by se měla zlepšit interinstitucionální spolupráce v oblasti tlumočení; žádá o provedení důkladného hodnocení, jež by se zaměřilo především na zefektivnění sdílení dostupných zdrojů mezi orgány a na konkrétní opatření v oblasti tlumočení poskytovaného externisty;

32.

vyzdvihuje význam softwarových aplikací coby nástrojů pro řízení a žádá, aby na tuto oblast bylo z rozpočtu na příští rok poskytnuto vyšší financování; konstatuje, že pokud budou mít administrativní služby Parlamentu k dispozici přiměřené informace o řízení, lze dosáhnout větší efektivnosti; považuje za politováníhodné, že některá generální ředitelství navzdory zlepšením, k nimž došlo od roku 2010 v oblasti IT, nadále z hlediska dostupných softwarových aplikací zaostávají;

33.

vyzývá příslušné útvary, aby vyhodnotily, zda podstatná zlepšení efektivity, jichž bylo dosaženo v oblasti tlumočení, mohou sloužit jako příklad pro zlepšování v rámci ostatních GŘ;

34.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

9.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/42

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. října 2012 nazvané „Příprava uceleného evropského rámce pro on-line hazardní hry“ (COM(2012)0596),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011 nazvané „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (COM(2011)0012),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o manipulaci s výsledky zápasů a korupci ve sportu (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2012 o evropském rozměru v oblasti sportu (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 o etické nezávadnosti hazardních her poskytovaných on-line (4),

—

s ohledem na Nikosijské prohlášení o boji proti manipulaci s výsledky zápasů ze dne 20. září 2012,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 10. prosince 2010 a průběžné zprávy francouzského, švédského, španělského a maďarského předsednictví o rámci v oblasti hazardních her a sázek v členských státech EU,

—

s ohledem na přípravnou akci s názvem „Evropské partnerství v oblasti sportu“, a zejména na soubor projektů zaměřených na prevenci manipulace výsledků zápasů prostřednictvím vzdělávání a informování zúčastněných stran,

—

s ohledem na články 51, 52 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který je připojen ke Smlouvě o fungování EU,

—

s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, v rámci níž Soudní dvůr v oblasti organizace hazardních her zejména uznává jako naléhavé důvody obecného zájmu, které mohou odůvodnit omezení volného pohybu služeb, ochranu spotřebitelů, předcházení podvodům a zabraňování tomu, aby byli občané naváděni k nadměrným útratám za hru, stejně jako všeobecnou potřebu chránit veřejný pořádek (5),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. května 2012,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a na stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro právní záležitosti (A7-0218/2013),

A.

vzhledem k tomu, že hazardní hry nepředstavují běžnou hospodářskou činnost, neboť mohou mít negativní sociální dopady, jako je například patologické hráčství, jehož dopady a náklady nelze snadno vyčíslit, organizovaná trestná činnost, praní peněz a manipulace s výsledky zápasů; vzhledem k tomu, že on-line hazardní hry mohou přinášet větší riziko vzniku závislosti než tradiční hazardní hry nabízené off-line, mimo jiné v důsledku snazšího přístupu a nepřítomnosti sociální kontroly, v tomto ohledu je však stále zapotřebí dalšího výzkumu a údajů; konstatuje, že z těchto důvodů některá pravidla vnitřního trhu, včetně svobody usazování, volného pohybu služeb a zásady vzájemného uznávání, ponechávají členským státům možnost stanovovat si vlastní dodatečná opatření na ochranu hráčů;

B.

vzhledem k tomu, že článek 35 Listiny základních práv Evropské unie stanoví povinnost chránit lidské zdraví při vymezování a provádění všech politik a činností Unie;

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 169 Smlouvy o fungování EU je Evropská unie povinna zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele;

D.

vzhledem k tomu, že z důvodu zvláštní povahy odvětví on-line hazardních her by měla být hlavní zásadou při přijímání doporučení a vnitrostátních právních předpisů na úrovni EU ochrana lidského zdraví a spotřebitelů;

E.

vzhledem k tomu, že s náležitým ohledem na zásadu subsidiarity mají členské státy právo určit, jak bude nabídka on-line hazardních her organizována a regulována, a to v souladu s jejich vlastními hodnotami a sledovanými cíli obecného zájmu a při dodržení práva Unie;

F.

vzhledem k tomu, že z důvodu své zvláštní povahy a v souladu se zásadou subsidiarity nepodléhá poskytování služeb hazardních her on-line odvětvovým předpisům na úrovni Evropské unie a nevztahují se na něj směrnice o službách a právech spotřebitelů, nicméně zůstává předmětem řady sekundárních právních aktů EU, jako je směrnice o ochraně údajů, směrnice o ochraně soukromí a elektronické komunikaci a směrnice o nekalých obchodních praktikách;

G.

vzhledem k tomu, že odvětví on-line hazardních her se liší od ostatních trhů, neboť je spojeno s riziky, pokud jde ochranu spotřebitele, a s bojem proti organizované trestné činnosti, jak opakovaně uznal Soudní dvůr Evropské unie;

H.

vzhledem k tomu, že Soudní dvůr potvrdil, že poskytování hazardních nebo sázkových her je hospodářská činnost zvláštní povahy, u níž jsou odůvodněna omezení převažujícím veřejným zájmem, jako je ochrana spotřebitele, předcházení podvodům, boj proti praní peněz a zachování veřejného pořádku a veřejného zdraví; vzhledem k tomu, že jakákoli omezení, jež se na tuto činnost vztahují, musí splňovat podmínky stanovené ve SFEU, a musí být tudíž přiměřená sledovaným cílům a nesmí být diskriminační;

I.

vzhledem k tomu, že dnes více než kdy jindy sdílejí členské státy společné všeobecné obavy, pokud jde o negativní sociální a ekonomický dopad nezákonných on-line hazardních her na vnitrostátní úrovni, a jejich hlavním cílem je ochrana nezletilých a zranitelných členů společnosti a boj proti závislosti, trestné činnosti a daňovým únikům;

J.

vzhledem k tomu, že přeshraniční povaha on-line hazardních her, související rizika v oblasti ochrany spotřebitele, předcházení podvodům a prosazování práva proti nezákonným činnostem, jako je praní peněz a manipulace s výsledky zápasů, ale i potřeba bojovat proti nezákonné činnosti související s hazardními hrami vyžadují lepší koordinaci činnosti mezi členskými státy i na úrovni EU;

K.

vzhledem k tomu, že je nutné zavést mechanismy pro kontrolu sportovních soutěží a finančních toků a také mechanismy dohledu;

L.

vzhledem k tomu, že v současné době je zapotřebí ucelený přehled o odvětví on-line hazardních her, pokud jde o informace a údaje týkající se domácí a přeshraniční nabídky, nabídky v rámci EU a na celosvětové úrovni a autorizované a neautorizované nabídky;

M.

vzhledem k tomu, že podoba reklamy na on-line hazardní hry je v členských státech upravována různě nebo dokonce vůbec;

1.

domnívá se, že má-li být zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitelů, zejména těch nejvíce zranitelných, může spravedlivá a zákonná nabídka služeb hazardních her vymezená jednotlivými členskými státy v souladu s právními předpisy Unie omezit sociální náklady a škodlivé dopady hraní hazardních her;

2.

varuje, že hazardní hry mohou vést k nebezpečné závislosti, což je problém, který bude nutné v zájmu spotřebitelů řešit v jakémkoli legislativním návrhu;

3.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření proti nezákonným hazardním hrám nabízeným na území členských států; v tomto ohledu naléhavě žádá Komisi, aby ve svých plánovaných doporučeních týkajících se ochrany spotřebitele a reklamy vyzvala členské státy k přijetí donucovacích opatření zaměřených proti nabídkám nezákonných hazardních her;

4.

je přesvědčen, že existuje nebezpečná souvislost mezi závažnými hospodářskými problémy a intenzivním hraním hazardních her; zdůrazňuje, že současné extrémně nepříznivé sociální a ekonomické podmínky napomohly k obrovskému vzestupu provozování hazardních her, a to zejména mezi nejchudšími vrstvami společnosti, a že je proto nutné pečlivě průběžně sledovat úrovně závislosti na hazardních hrách a návykového hraní;

5.

má za to, že on-line hazardní hry představují formu komerčního využití sportu a že zatímco se odvětví on-line hazardních her neustále vyvíjí a drží krok s technologickými inovacemi, členské státy se vzhledem ke specifické povaze internetu potýkají s problémy při kontrole toto odvětví, čímž vzniká riziko porušování práv spotřebitelů a toho, že se odvětví stane předmětem vyšetřování v souvislosti s bojem proti organizované trestné činnosti;

6.

trvá na tom, že bez ohledu na způsob, jakým se členské státy rozhodnou organizovat a regulovat nabídku služeb on-line hazardních her na vnitrostátní úrovni, musí být zajištěna vysoká úroveň ochrany zdraví a spotřebitele; vyzývá Komisi, aby se i nadále zabývala opatřeními v oblasti ochrany ohrožených spotřebitelů na úrovni EU, k nimž patří formální spolupráce mezi regulačními orgány členských států; zdůrazňuje, že skupina odborníků na služby hazardních her by měla zajistit, aby nezletilé osoby neměly přístup k hazardním hrám on-line; vyzývá členské státy, aby provozovatelům s licencí členských států nařídily umístit na stálém viditelném místě na svých webových stránkách logo, značku důvěry regulačního orgánu;

7.

žádá Komisi, aby prozkoumala, co je možné udělat pro to, aby se zabránilo praxi, kdy některé společnosti se sídlem v jednom členském státě nabízejí služby on-line hazardních her například prostřednictvím satelitní televize nebo reklamní kampaně v jiném členském státě, ve kterém nemají pro nabízení těchto služeb licenci;

8.

vyzývá k tomu, aby byli provozovatelé povinni na svých stránkách jasně, zřetelně a výrazným písmem uvádět upozornění pro mladistvé, že hraní on-line hazardních her je pro ně nezákonné;

9.

domnívá se, že by měla být přijata opatření s cílem zajistit, aby hraní hazardních her ještě více neohrožovalo živobytí zranitelnějších členů společnosti;

10.

domnívá se, že je nutné provést další výzkum a získat další údaje za účelem zjištění míry hráčské závislosti a rizik spojených s různými formami hazardních her; vyzývá všechny členské státy a Komisi, aby koordinovaně vypracovaly další studie směřující k pochopení problémového hraní hazardních her; poznamenává, že je odpovědností provozovatelů hazardních her, aby přispívali k prevenci závislosti na hraní;

11.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a případně prostřednictvím skupiny odborníků prozkoumala možnost interoperability napříč EU mezi vnitrostátními rejstříky osob vyřazených na základě vlastního rozhodnutí, které obsahují mj. vyřazení na základě vlastního rozhodnutí a osobní limity povolené ztráty a časové limity a které by byly přístupné vnitrostátním orgánům a oprávněným provozovatelům hazardních her, aby mohl být každý zákazník, jenž se rozhodne vyřadit se nebo překročí své osobní limity u určitého provozovatele, automaticky vyřazen z databáze ostatních oprávněných provozovatelů hazardních her; zdůrazňuje skutečnost, že jakýkoli mechanismus pro výměnu osobních informací o problémových hazardních hráčích musí podléhat přísným pravidlům pro ochranu údajů; zdůrazňuje význam skupiny odborníků, pokud jde o její práci v oblasti ochrany občanů před závislostí na hazardních hrách; zdůrazňuje, že pro zvýšení povědomí spotřebitelů o jejich vlastní hráčské aktivitě by měl tento rejstřík vždy, když spotřebitel začne hrát, ukázat všechny informace týkající se jeho historie hraní;

12.

doporučuje, aby se jednoznačně rozlišovalo mezi hazardními hrami a jinými formami on-line zábavy; na služby, jež v sobě zahrnují charakteristické prvky hazardních her, se musí vztahovat náležitá právní úprava v oblasti hazardních her a tyto služby musí být plně v souladu s mechanismy ověřování věku a totožnosti;

13.

konstatuje, že samoregulační iniciativy mohou sloužit jako dobrý přínos pro identifikaci obsahu společných norem; znovu potvrzuje své stanovisko, že v tak citlivé oblasti, jako jsou hazardní hry, může samoregulace doplnit, nikoli však nahradit, vnitrostátní právní předpisy;

14.

vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení povinné identifikační kontroly třetí stranou za účelem vyloučení nezletilých osob nebo osob, které užívají falešnou identitu, z hazardního hraní; navrhuje, že by kontrola mohla spočívat mimo jiné v kontrole čísla sociálního pojištění, informací o bankovním účtu nebo jiného jedinečného identifikátoru a měla by proběhnout před zahájením jakékoli hráčské činnosti;

15.

domnívá se, že je nutné zajistit větší bezpečnost softwaru používaného pro služby on-line hazardních her a zavést společné minimální požadavky na certifikaci, aby se zajistilo uplatňování jednotných parametrů a norem;

16.

upozorňuje, že je zapotřebí vypracovat účinné metody dohledu nad sázením a zohlednit přitom rychlý vývoj on-line prostředí, avšak zároveň zdůrazňuje význam ochrany osobních údajů uživatelů proti zneužití;

17.

zastává názor, že společné normy pro on-line hazardní hry by měly stanovit práva a povinnosti poskytovatelů služeb i spotřebitelů a rovněž zajistit vysokou úroveň ochrany občanů a spotřebitelů, především nezletilých a dalších zranitelných osob, a zamezit klamavé a nadměrné reklamě; vybízí sdružení evropských provozovatelů hazardních her, aby vypracovala a přijala samoregulační kodexy chování;

18.

vyzývá Komisi, aby do svého doporučení zahrnula povinnost pro provozovatele hazardních her aktivně podporovat možnost nastavení vlastních omezení při registraci a rovněž v případě opakovaných ztrát;

19.

doporučuje zavést jednotné celoevropské společné bezpečnostní normy pro elektronickou identifikaci a pro přeshraniční elektronické ověřovací služby; vítá návrh směrnice o elektronické identifikaci a autentizaci předložený Komisí, který umožní interoperabilitu případných vnitrostátních systémů elektronické identifikace; vyzývá proto ke zjednodušení a zefektivnění postupů registrace a identifikace, a to zejména pro zajištění účinných mechanismů identifikace a s cílem předejít tomu, aby hráči používali několik účtů a ke stránkám s on-line hazardními hrami měly přístup nezletilé osoby; doporučuje členským státům, aby si vyměňovaly osvědčené postupy o donucovacích opatřeních, jako je zřizování bílých a černých listin nelegálních stránek s on-line hazardními hrami, dále aby společně vymezily bezpečná a vysledovatelná platební řešení a zvážily proveditelnost opatření k blokování transakcí s cílem chránit spotřebitele před nezákonnými provozovateli;

20.

vyzývá členské státy a provozovatele, aby podporovali odpovědnou reklamu na on-line hazardní hry; vítá iniciativu Komise směřující k přijetí doporučení o odpovědné reklamě na hazardní hry; žádá Komisi, aby do doporučení zahrnula společné minimální normy zajišťující dostatečnou ochranu zranitelných spotřebitelů; zastává názor, že by reklama měla být odpovědná, měla by obsahovat jasná upozornění, pokud jde o nebezpečí závislosti na hazardním hraní, a neměla by být přehnaná ani zobrazována v rámci obsahu konkrétně zaměřeného na nezletilé nebo v souvislosti, kdy existuje vyšší riziko, že se dostane k nezletilým, jak je tomu zejména v případě reklamy v sociálních médiích;

21.

vyzývá k vypracování a uplatňování opatření umožňujících dětem a mladým lidem získat a dále rozvíjet počítačovou gramotnost; domnívá se, že pokud by ve školách byly zavedeny kurzy správného používání internetu zaměřené na mladé lidi, mohli by být uživatelé schopni se sami lépe chránit před závislostí na on-line hazardních hrách;

22.

zdůrazňuje významnou úlohu vzdělávání, poradenství a rodičů při zvyšování povědomí o problematice on-line hazardních her a o jejich dopadech na mladistvé;

23.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly účinná opatření ke zvýšení povědomí o rizicích spojených se závislostí na hazardních hrách, která budou zaměřena především na mladé lidi;

24.

vyzývá k tomu, aby byla sociálně odpovědná reklama na hraní on-line hazardních her povolena pouze u zákonných hazardních her; domnívá se, že by nemělo být nikdy povoleno, aby reklama na on-line hazardní hry přeháněla pravděpodobnost výhry, a vznikl tak mylný dojem, že hraní hazardních her je rozumnou strategií pro zlepšení finanční situace; domnívá se, že by reklama měla obsahovat jasné informace o důsledcích patologického hráčství;

25.

zdůrazňuje skutečnost, že definování neškodlivé formy a distribuce reklamy je klíčové pro prevenci hry osob mladších 18 let a boj proti vzniku problémového či patologického hráčství;

26.

zdůrazňuje, že s cílem omezit kontakt občanů s neoprávněnými provozovateli by měla být opatření na ochranu spotřebitele doplněna kombinací preventivních a následných donucovacích opatření; zdůrazňuje, že je důležité společně vymezit pojem zákonných provozovatelů tak, aby členské státy v souladu s právními předpisy EU udělovaly povolení pouze těm provozovatelům, kteří splňují alespoň následující požadavky, a jsou proto považováni za zákonné:

27.

domnívá se, že při postupu registrace by si měl hráč povinně nastavit a vymezit maximální limit ztrát za určité časové období; tento prvek by měl být přítomen přinejmenším u her s krátkou četností akce;

28.

zdůrazňuje, že na jedné straně by poskytovatelé on-line hazardních her měli ve všech případech dodržovat vnitrostátní právní předpisy členských států, v nichž působí, a na druhé straně by si měly členské státy ponechat právo ukládat omezení, která považují za nezbytná a oprávněná pro boj s nezákonným provozováním on-line hazardních her, za účelem provádění vnitrostátních právních předpisů a zabránění nezákonným poskytovatelům v přístupu na trh;

29.

uznává, že členské státy mají v souladu se zásadou subsidiarity právo určit způsob, jímž bude nabídka on-line služeb hazardních her organizována a regulována na vnitrostátní úrovni, a mají i právo prosazovat veškerá opatření, která považují za nezbytná, proti nezákonným službám hazardních her, a to při dodržení základních zásad Smlouvy o EU; uznává, že taková právní úprava musí být přiměřená, ucelená, transparentní a nediskriminační; bere na vědomí, že s cílem řešit přeshraniční povahu on-line hazardních her je zapotřebí větší soudržnosti politik EU;

30.

bere na vědomí, že Komise písemně požádala řadu členských států o podrobné informace o jejich aktuálních právních předpisech v oblasti hazardních her; vyzývá Komisi, aby v dialogu s členskými státy pokračovala; bere na vědomí práci Komise, pokud jde o případy porušení práva a stížnosti namířené proti některým členským státům; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy pokračovala v monitorování a prosazování souladu vnitrostátních právních předpisů a postupů s právem EU a zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům, které zřejmě porušují právní předpisy EU; respektuje rozhodnutí některých členských států zřídit v tomto odvětví monopoly za předpokladu, že v souladu s judikaturou Soudního dvora podléhají přísné státní kontrole a zajišťují zvláště vysokou úroveň ochrany spotřebitele, jejich činnost je v souladu s cíli obecného zájmu a že stabilně omezují možnosti přístupu k hazardním hrám;

31.

vyzývá Komisi, členské státy a skupinu odborníků v oblasti služeb hazardních her, aby vypracovaly koordinovaná opatření a strategie, včetně výměny osvědčených postupů, za účelem posouzení a řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany oprávněných provozovatelů, kteří poskytují služby on-line hazardních her na trhu EU, ale své sídlo mají registrované v daňovém ráji v rámci EU nebo mimo ni;

32.

bere na vědomí rizika, která by s sebou mohl nést přístup spotřebitelů ke službám on-line hazardních her; vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci práce skupiny odborníků na služby hazardních her porovnaly sociální náklady v případě, kdy je povoleno regulované provozování hazardních her, se škodlivými dopady situace, kdy by se spotřebitelé uchýlili k nezákonným provozovatelům;

33.

zdůrazňuje, že členské státy, které se rozhodnou otevřít své odvětví on-line hazardních her, musí zajistit transparentní a právně jistý postup žádosti o licenci, který bude vycházet z objektivních a nediskriminačních kritérií a bude v plném souladu s právními předpisy EU a s dostatečnou a striktní ochranou občanů a spotřebitelů;

34.

vyzývá skupinu odborníků v oblasti hazardních her a Komisi, aby v co největší míře usnadnily pohyb údajů mezi regulačními orgány v členských státech s cílem sdílet osvědčené postupy a informace, a usnadnit tak zavedení společného systému pro identifikaci hráčů a donucovacích opatření proti nelegálním provozovatelům, posílit ochranu spotřebitele a odpovědnou reklamu, zřídit bílé a černé listiny provozovatelů, předcházet manipulaci s výsledky zápasů a uplatnit mechanismy pro vyřazení na základě vlastního rozhodnutí, které obsahují mj. osobní limity povolené ztráty a časové limity, v celé EU; vyzývá Komisi, aby zajistila, že skupina odborníků bude při své činnosti moci využívat co nejrozsáhlejších odborných znalostí; vyzývá členské státy, aby obnovily dialog o službách on-line hazardních her ve fóru pracovní skupiny Rady pro zřizování služeb;

35.

vyzývá Komisi, aby do expertních skupin a konzultací vždy zahrnovala odborníky specializující se na problémové a patologické hráčství;

36.

domnívá se, že by měla být na evropské úrovni posílena spolupráce a sdílení osvědčených postupů mezi národními experty ze sociálního a zdravotnického sektoru, kteří se specializují na problematiku patologického a problémového hráčství;

37.

zdůrazňuje, že pro úspěšné vymáhání práva je důležitá účinná výměna informací mezi vyšetřovacími orgány a že boj proti manipulaci s výsledky zápasů musí být v souladu s vnitrostátními a evropskými předpisy v oblasti ochrany údajů;

38.

vybízí členské státy, aby v rámci skupiny odborníků úzce spolupracovaly s Komisí a mezi sebou navzájem s cílem koordinovat opatření k boji proti neoprávněnému poskytování přeshraničních služeb hazardních her a aby prováděly akční plán obsažený ve sdělení Komise o hazardních hrách provozovaných on-line;

39.

uznává, že spolupráce mezi členskými státy má zásadní význam, ale zdůrazňuje, že je také velmi důležité, aby skupina odborníků v oblasti hazardních her pracovala v úzké spolupráci se všemi zúčastněnými stranami, včetně zástupců odvětví hazardních her a spotřebitelských organizací;

40.

zdůrazňuje, že je důležité, aby skupina odborníků usilovala o větší transparentnost a zjednodušení postupů s cílem odstranit nadměrnou administrativní zátěž, která je kladena na členské státy a zbytečně by mohla zvyšovat náklady zákonných provozovatelů on-line hazardních v těch zemích, které se rozhodly otevřít svůj trh; konstatuje, že odstranění administrativní zátěže nesmí být na úkor ochrany spotřebitelů;

41.

domnívá se, že by měla být přijata opatření ke sblížení jednotlivých vnitrostátních daňových režimů pro služby hazardních her s cílem zabránit tomu, aby se v důsledku nepřiměřených daňových zvýhodnění šířily a koncentrovaly služby on-line hazardních her;

42.

vybízí vnitrostátní regulační orgány v těch členských státech, které se rozhodly zavést systémy udělování licencí, k výměně osvědčených postupů, které by usnadnily uplatňování vnitrostátních licencí na provozování hazardních her, jejichž součástí by byly technické normy pro hrací zařízení; vyzývá příslušné vnitrostátní regulační orgány, aby povolily činnost společnosti provozující hazardní hry v rámci své jurisdikce pouze tehdy, neprovozuje-li daná společnost svou činnost v rozporu s právem v jiném členském státě, jehož právní úprava nebyla Soudním dvorem označena za nevyhovující;

43.

poukazuje na skutečnost, že on-line hazardní hry jsou založeny na bezhotovostním styku a že, vzhledem k závislosti na třetí straně, která poskytuje finanční služby, je nutné nalézt další způsoby, jak zajistit ochranu proti praní špinavých peněz; zdůrazňuje potřebu úzké spolupráce mezi vnitrostátními orgány dohlížejícími na hazardní hry, státní policií a vnitrostátními donucovacími orgány při prevenci trestné činnosti;

44.

vyzývá Komisi, členské státy a skupinu odborníků, aby podnikly účinné kroky proti praní peněz; v této souvislosti vítá návrh na rozšíření ustanovení směrnice o praní peněz na všechny formy hazardních her a vyzývá příslušné vnitrostátní orgány, aby zajistily, že všechny transakce, u nichž existuje podezření z napojení na praní špinavých peněz nebo jinou trestnou činnost, budou ohlášeny v souladu s ustanoveními této směrnice;

45.

vyzývá Radu, aby urychleně pokročila v ambiciózních jednáních o návrhu směrnice Komise o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (COM(2013)0045) a zaměřila se na všechny typy hazardních her, včetně těch on-line, s cílem předcházet zneužívání on-line sázení na sportovní události ze strany zločineckých subjektů za účelem praní peněz;

46.

zdůrazňuje, že systémy spolehlivé registrace a jednoznačného ověřování jsou klíčovými nástroji k prevenci zneužití on-line hazardních her například pro praní špinavých peněz; konstatuje, že pro účely takovéhoto ověřování totožnosti lze využívat již existující a vyvíjející se on-line struktury, jako jsou on-line systémy ověřování při použití bankovních služeb nebo kreditních karet;

47.

zastává názor, že všechny společnosti nabízející on-line hazardní hry působící v EU musí být v EU registrovány jako legální subjekty;

48.

zdůrazňuje, že všechny členské státy musí určit a jmenovat příslušný veřejný orgán, který bude odpovědný za sledování provozování on-line hazardních her; zdůrazňuje, že tento orgán bude rovněž oprávněn zasáhnout v případě jakéhokoli podezřelého provozování on-line hazardních her; společnosti nabízející hazardní hry by měly mít rovněž povinnost orgán informovat o jakékoli podezřelé činnosti v oblasti hazardních her;

49.

zdůrazňuje, že vzhledem k nadnárodní povaze manipulace s výsledky zápasů vyžaduje boj proti tomuto jevu účinnější spolupráci všech zúčastněných stran, včetně veřejných orgánů, donucovacích orgánů, sportovního odvětví, provozovatelů hazardních her, regulačních orgánů v této oblasti, sportovců a fanoušků, a že je třeba v této souvislosti klást důraz na vzdělávací a preventivní opatření; v tomto ohledu vítá nedávnou přípravnou akci Komise z roku 2012, která podporuje nadnárodní vzdělávací projekty zaměřené na boj proti manipulaci s výsledky zápasů; konstatuje, že manipulace s výsledky zápasů dochází jak na off-line, tak i on-line trzích s hazardními hrami a že ve většině případů dochází k ovlivňování výsledků zápasů pro účely on-line sázek prostřednictvím provozovatelů hazardních her usazených na neregulovaných trzích mimo EU;

50.

požaduje, aby byl v rámci samoregulační iniciativy přijat kodex chování, který by pro všechny profesionály, kteří se účastní sportovních akcí (zejména hráči, trenéři, rozhodčí, zdravotnický a technický personál, vlastníci a manažeři klubů) a kteří mohou mít přímý vliv na výsledek, stanovil všeobecný zákaz sázet na jejich vlastní zápasy či sportovní akce; v této souvislosti také zdůrazňuje, že je třeba mít na úrovni členských států přísné a spolehlivé systémy ověřování věku a totožnosti; vyzývá sportovní organizace, aby prostřednictvím vzdělávacích kampaní a kodexů chování informovaly – od raného věku – sportovce, rozhodčí i funkcionáře o nezákonnosti manipulace s výsledky zápasů;

51.

uznává, že úsilí v boji proti zapojení sportovních organizací do korupčních aktivit, jako je manipulace s výsledky zápasů nebo praní peněz, zahrnující například kodexy chování by se mělo zaměřit na všechny zainteresované skupiny (sportovní činitelé, majitelé, manažeři, agenti, hráči, rozhodčí a fanoušci) a na všechny organizace (kluby, ligy, svazy atd.);

52.

vyzývá členské státy, aby v ještě větší míře učinily svým prioritním zájmem prevenci korupce ve sportu, a zdůrazňuje, že v této souvislosti je třeba se ještě více zaměřit na účinné prosazování práva; vyzývá k přijetí účinných opatření na vnitrostátní úrovni, která zamezí střetu zájmů, zejména tím, že zabrání všem osobám zúčastněným ve světě sportu v sázení na soutěže, do kterých jsou zapojeny; vyzývá všechny řídící sportovní orgány, aby se zavázaly k zásadám dobrého řízení za účelem snížení rizika, že se stanou obětí ovlivňování výsledků zápasů; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti zohlednila posouzení rizik určitých typů sázek, které provedla Rada Evropy, a aby posoudila možná rizika sázení na dílčí události („spot-betting“), kdy je možné sázet na některé události v průběhu soutěže a podle toho podnikat příslušné kroky;

53.

vyzývá sportovní federace a provozovatele hazardních her, aby do kodexu chování zahrnuli zákaz sázení na tzv. negativní události, jako jsou například žluté karty, penaltové kopy nebo volné kopy během zápasu či události; vyzývá členské státy a provozovatele hazardních her, aby zakázali všechny formy sázení na sportovních akcích naživo, neboť se ukázaly jako velmi náchylné k manipulaci s výsledky zápasů, a představují proto riziko pro etickou nezávadnost sportu;

54.

vyzývá k tomu, aby byla stanovena povinnost spolupráce a výměny informací mezi sportovními orgány, veřejnými orgány, Europolem a Eurojustem na vnitrostátní i evropské úrovni ohledně podezřelých činností s cílem potírat přeshraniční trestnou činnost v oblasti on-line hazardních her;

55.

vítá záměr Komise podporovat lepší výměnu osvědčených postupů v oblasti boje proti manipulaci s výsledky zápasů; zdůrazňuje význam podpory Evropské unie pro současné snahy Rady Evropy zaměřené na jednání o mezinárodní úmluvě o ochraně a podpoře etické nezávadnosti sportu; zdůrazňuje, že manipulace s výsledky zápasů nesouvisí vždy se sázkami a že tato manipulace s výsledky zápasů nesouvisející se sázkami rovněž představuje problém pro etickou nezávadnost sportu a je třeba se jí zabývat; zdůrazňuje potřebu posílení spolupráce v boji proti manipulaci s výsledky zápasů na úrovni EU i na celosvětové úrovni; vyzývá Komisi, aby se ujala vedení při vytváření globální platformy pro výměnu informací a osvědčených postupů a při koordinaci společných preventivních a donucovacích opatření mezi regulačními subjekty, sportovními organizacemi, policejními a soudními orgány a provozovateli hazardních her;

56.

je přesvědčen, že důsledná politika trestních postihů je pro panevropský přístup k regulaci odvětví on-line hazardních her zásadní, a proto naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily zákaz podvodné manipulace s výsledky za finanční nebo jiné výhody tím, že za trestný čin označí jakékoliv ohrožení etické nezávadnosti sportovních soutěží, včetně manipulování v souvislosti s provozováním sázek; naléhavě vyzývá Komisi, aby na úrovni EU učinila kroky proti neregulovaným on-line hazardním hrám a na podporu boje proti manipulaci s výsledky zápasů;

57.

uznává, že v některých členských státech představují hazardní hry a loterie značný zdroj příjmů, které lze směřovat na podporu veřejně prospěšných a charitativních účelů, kulturních děl, sportu na místní úrovni, dostihů a chovu koní; dále zdůrazňuje význam tohoto udržitelného příspěvku a jeho zvláštní úlohu, která by měla být potvrzena v diskusích na evropské úrovni; opakuje své stanovisko, že sportovní sázení je jednou z forem komerčního využití sportovních soutěží; s naprostým respektem k příslušnosti členských států v této otázce doporučuje, aby byly sportovní soutěže chráněny před jakýmkoli nepovoleným komerčním využitím, zejména tak, že budou uznána vlastnická práva pořadatelů sportovních soutěží, což zajistí nejen bezpečné a spravedlivé finanční výnosy ve prospěch profesionálního i amatérského sportu na všech úrovních, ale poslouží také jako prostředek k posílení boje proti podvodům ve sportu, zejména manipulaci s výsledky zápasů;

58.

vyzývá k větší spolupráci na evropské úrovni koordinované Evropskou komisí, jejímž cílem je označit a zakázat provozovatele on-line sázek, kteří jsou zapojeni do nezákonných činností, jako je mj. manipulace s výsledky zápasů nebo sázky na juniorské soutěže, jichž se účastní nezletilé osoby, a očekává, že odvětví on-line hazardních her bude tento zákaz dodržovat prostřednictvím samoregulace;

59.

vybízí členské státy, aby zvážily zákaz všech forem sázení na dílčí události („spot fixing“), jako je sázení na rohové kopy, volné kopy, vhazování či žluté karty, neboť se ukázaly jako velmi náchylné k manipulaci s výsledky zápasů;

60.

vyzývá Komisi, aby zřídila evropský systém pro varování regulačních orgánů v oblasti sázení za účelem rychlé výměny informací o zmanipulovaných sportovních soutěžích či zápasech;

61.

vítá nadnárodní osvětové projekty zaměřené na boj proti manipulaci s výsledky zápasů na celosvětové úrovni;

62.

zdůrazňuje, že sportovci potřebují účinné mechanismy ochrany, aby se mohli bránit proti korupčním vlivům, včetně ochrany morální a fyzické integrity sportovců, řádných pracovních podmínek a mezd či odměn, a to i prostřednictvím zákazů účasti na různých úrovních soutěže pro sportovní organizace, jež tyto povinnosti vůči svým sportovcům řádně neplní;

63.

zdůrazňuje, že obvinění z manipulace s výsledky zápasů se často projednává před soudy členských států nebo před sportovními rozhodčími soudy a že u obou typů řízení je třeba dodržovat minimální mezinárodní procesní normy, jak je stanoveno v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech;

64.

vyzývá k tomu, aby byly nebezpečné formy hazardních her po vyhodnocení provedeném na úrovni každého členského státu přísně regulovány nebo zakázány;

65.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

9.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/52

—

s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na čl. 21 odst. 1 a na článek 22 Listiny základních práv,

—

s ohledem na studii Evropské komise EUROMOSAIC, která dokládá, že evropské jazyky zanikají, jelikož nástroje platné v současné době neumožňují jejich záchranu,

—

s ohledem na Úmluvu Unesco ze dne 17. října 2003 o zachování nemateriálního kulturního dědictví, která zahrnuje i ústní tradice a vyjádření, včetně jazyka jakožto prostředku nemateriálního kulturního dědictví,

—

s ohledem na Úmluvu Unesco o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů ze dne 20. října 2005,

—

s ohledem na světový atlas ohrožených jazyků Unesco,

—

s ohledem na usnesení Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy ze dne 18. března 2010 s názvem „Menšinové jazyky: přínos pro regionální rozvoj“ (301/2010) (1),

—

s ohledem na zprávu 12423/2010, usnesení 1769/2010 a doporučení 1944/2010 Rady Evropy,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. září 2008 nazvané „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek“ (COM(2008)0566),

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení (2),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů o ochraně a rozvoji historických jazykových menšin v rámci Lisabonské smlouvy (3),

—

s ohledem na usnesení Rady ze dne 21. listopadu 2008 o evropské strategii pro mnohojazyčnost (4),

—

s ohledem na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků Rady Evropy, která byla otevřena k podpisu dne 5. listopadu 1992,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci o jazykových právech (1996),

—

s ohledem na Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin (1995),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2004 o ochraně a podpoře kulturní rozmanitosti: role evropských regionů a mezinárodních organizací, jako je UNESCO a Rada Evropy (5), a na své usnesení ze dne 4. září 2003 o evropských regionálních a méně používaných jazycích – jazycích menšin v EU – v souvislosti s rozšířením a kulturní rozmanitostí (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2003 o úloze regionálních a místních orgánů v procesu evropské integrace (7), kde je zmiňována jazyková rozmanitost v Evropě,

—

s odkazem na své usnesení ze dne 24. března 2009 na téma „Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. září 2008 o sdělovacích prostředcích v Evropě (9),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0239/2013),

A.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přikládá větší význam ochraně a podpoře kulturního a jazykového dědictví Evropské unie ve vší jeho rozmanitosti;

B.

vzhledem k tomu, že jazyková a kulturní rozmanitost je jedním ze základních principů Evropské unie, jak potvrzuje článek 22 Listiny základních práv, který zni: „Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost“,

C.

vzhledem k tomu, že jazyková rozmanitost je v článcích 21 a 22 Listiny základních práv uznána jako občanské právo, což znamená, že snahy o zavedení výlučnosti jednoho jazyka představují omezení a porušení základních hodnot Unie;

D.

vzhledem k tomu, že k jazykům, kterým hrozí zánik, by se mělo přistupovat jako k součásti evropského kulturního dědictví a ne jako k prostředku dosahování politických, etnických či územních ambicí;

E.