26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/1

26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/2

—

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Vnější politika EU v oblasti letecké dopravy – řešení budoucích výzev“ (COM(2012)0556),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2011 o mezinárodních dohodách v oblasti letectví podle Lisabonské smlouvy (1),

—

s ohledem na své rozhodnutí ze dne 20. října 2010 o revizi rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí („rámcová dohoda“) (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o dohodě mezi EU a USA o letecké dopravě (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2007 o vytvoření Společného evropského leteckého prostoru (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2006 o rozvoji vnější politiky Společenství v oblasti letectví (5),

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 90, čl. 100 odst. 2 a článek 218,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7–0172/2013),

A.

vzhledem k tomu, že letectví je rychle rostoucí oblastí ekonomiky jak v rámci Unie, tak i mimo ni, zejména v Asii a na Blízkém východě;

B.

vzhledem k tomu, že letecká doprava hraje důležitou roli v tom, že spojuje občany a podniky jak v rámci Unie, tak na celosvětové úrovni, a především na trzích rozvojových zemí;

C.

vzhledem k tomu, že evropské letecké společnosti od roku 2012 snížily nebo mají v plánu snížit počet zaměstnanců o více než 20 000;

D.

vzhledem k tomu, že se evropští sociální partneři v odvětví letecké dopravy v rámci dialogu o dopadech celosvětové krize na leteckou dopravu konaného dne 29. ledna 2013 shodli na tom, že je nutný koordinovaný a komplexní postup na mezinárodní úrovni;

E.

vzhledem k tomu, že sdělení Komise z roku 2005 hrálo významnou roli při vypracování vnější politiky Unie v oblasti letectví;

F.

vzhledem k tomu, že v důsledku vývoje v posledních sedmi letech je vhodné provést další přezkum;

1.

zdůrazňuje pokrok, jehož bylo dosaženo ve vytváření jednotného a otevřeného regionálního trhu Unie a současně v budování společného přístupu Unie k její vnější politice v oblasti letectví;

2.

vítá sdělení Komise, které poskytuje včasnou analýzu současné situace a pokroku, jehož bylo dosaženo ve vnější politice v oblasti letecké dopravy od roku 2005, jakož i výzev, jimž na obzvláště konkurenčním globálním leteckém trhu čelí letecký sektor Unie;

3.

zdůrazňuje zásadní význam odvětví letectví pro hospodářství Unie, zejména pro jeho růst a zaměstnanost, jelikož toto odvětví zajišťuje přes 5 milionů pracovních míst v Evropě a tvoří 2,4 % HDP Unie, a pro propojenost Unie se zbytkem světa; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby odvětví letectví Unie zůstalo silné a konkurenceschopné;

4.

domnívá se, že došlo k významnému pokroku v definování a provádění unijních mechanismů a systémů, jako je jednotné evropské nebe (SES), výzkum uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe (SESAR), iniciativa „Clean Sky“, Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) a globální družicový navigační systém (GNSS), jejichž účelem je posílit bezpečnost a splnit požadavky cestujících; domnívá se, že v těchto oblastech je třeba dosáhnout dalšího pokroku;

5.

je nicméně znepokojen zpožděním v provádění jednotného evropského nebe a výzkumu uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe, neboť tato zpoždění znamenají pro letecké společnosti i jejich zákazníky zbytečné náklady; podporuje Komisi v jejím rozhodnutí uvalit sankce na členské státy, které nedodržely lhůtu stanovenou na prosinec 2012 a které nepokročily v oblasti funkčních bloků vzdušného prostoru;

6.

vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily provedení jednotného evropského nebe a evropského uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe; podotýká, že dokončení jednotného evropského nebe přinese značné množství přímých i nepřímých pracovních příležitostí;

7.

zdůrazňuje, že tyto programy Unie jsou důležité nejenom pro vnitřní trh, ale i pro vnější politiku; je přesvědčen, že dokončení a provedení těchto nástrojů pomůže upevnit postavení průmyslu Unie na konkurenčním světovém trhu;

8.

zdůrazňuje význam právě probíhající revize nařízení o právech cestujících v letecké dopravě a zastává se toho, aby evropské právní předpisy byly spolehlivé a ze své podstaty nakloněné spotřebitelům;

9.

je si vědom toho, že finanční krize postihla jednotlivé světové regiony odlišným způsobem; domnívá se, že v důsledku toho čelí letecké společnosti Unie konkurenční nevýhodě a že dvoustranné dohody o leteckých službách nejsou vždy tím nejvhodnějším řešením, jak bojovat proti omezením trhu či nespravedlivým dotacím;

10.

domnívá se, že jelikož se navzdory úsilí vyvíjenému posledních sedm let nepodařilo dospět k ucelené vnější politice Unie v oblasti letectví, je třeba co nejdříve uplatňovat koordinovanější a rovněž ambicióznější přístup na úrovni Unie, aby vznikla spravedlivá a otevřená hospodářská soutěž;

11.

domnívá se, že sbližování evropských právních předpisů je klíčovým předpokladem pro silné postavení Evropy na světovém trhu a pro jednání s třetími zeměmi;

12.

vítá pokrok dosažený ve věci tří pilířů vnější politiky z roku 2005; zásady unijního označování jsou nyní uznávány ve více než 100 třetích zemí; téměř 1 000 dvoustranných dohod o leteckých službách bylo uvedeno do souladu s právními předpisy Unie, což zaručuje právní jistotu; vyjadřuje politování nad tím, že významní partneři včetně Číny, Indie a Jihoafrické republiky tyto zásady dosud nepřijali;

13.

poukazuje na to, že provádění vnější politiky Unie v oblasti letecké dopravy napomohlo plnému rozvinutí potenciálu jednotného trhu, jelikož usnadňuje konsolidaci leteckého průmyslu Unie v době, kdy si globalizace žádá vznik hospodářsky silnějších subjektů, mají-li obstát v zahraniční konkurenci;

14.

poukazuje na to, že spolu se sousedními zeměmi je rozvíjen stále se rozšiřující společný letecký prostor; soudí, že tyto dohody přinesly významný prospěch hospodářství; vítá značné úsilí vyvíjené s cílem uvést do souladu s právními předpisy Unie různé právní rámce v oblastech, jako je bezpečnost a zabezpečení, uspořádání letového provozu, životní prostředí, práva cestujících, ekonomická regulace a sociální aspekty;

15.

vítá komplexní dohodu EU a Spojených států o letecké dopravě a její pozitivní dopad na hospodářství obou stran, jakož i pracovní místa, která vznikla během prvních pěti let, jejichž počet se odhaduje na 80 000;

16.

je přesvědčen, že důrazná vnější politika Unie v oblasti letecké dopravy, která by se zaměřovala na nejdůležitější rostoucí trhy v odvětví dopravy na velké vzdálenosti, by leteckým společnostem v Unii zajistila nové hospodářské příležitosti, zejména v asijsko-tichomořské oblasti;

17.

zdůrazňuje, že je třeba ještě dokončit jednání s některými klíčovými partnery, včetně Brazílie, a že rozsáhlé dohody o leteckých službách s těmito zeměmi by mohly být zdrojem značného hospodářského přínosu;

18.

zdůrazňuje, že některé z požadavků uvedených v usnesení Parlamentu z roku 2006 dosud nebyly splněny; zdůrazňuje zejména, že je třeba podpořit odpovídající mezinárodní normy v oblasti bezpečnosti a zabezpečení, zajistit rovný přístup k leteckým dopravcům z Unie i mimo ni a zmírnit negativní dopady na životní prostředí;

19.

zdůrazňuje význam nástrojů, jako je systém smíšených výborů, pro vytvoření společného přístupu k otázkám týkajícím se letecké dopravy;

20.

vítá splnění ostatních bodů uvedených v usnesení z roku 2006, jako je rozšíření odpovědnosti agentury EASA;

21.

konstatuje, že došlo k významnému nárůstu dopravy do asijsko-tichomořské oblasti, z asijsko-tichomořské oblasti i v rámci tohoto regionu, což odráží tamní hospodářský růst; vyjadřuje obavy z možnosti, že nebudou-li podniknuty žádné kroky, letecké společnosti a podniky z Unie by mohly přijít o významné příležitosti v této části světa a ztratit schopnost vytvářet zisk;

22.

konstatuje rovněž, že na světové úrovni posílilo postavení dopravců mimo Unii, a to díky dotacím a významným veřejným investicím do letadel a infrastruktury vynakládaným v různých částech Blízkého východu, Dálného východu a Jižní Ameriky;

23.

poukazuje na významnou proměnu vnitřního trhu Unie v důsledku zvýšeného podílu nízkonákladových dopravců; je přesvědčen, že bez ohledu na hospodářskou soutěž by oba obchodní modely mohly nalézt způsob, jak se vzájemně doplňovat, až budou čelit výzvám vnějšího trhu;

24.

poznamenává, že mimořádně nízké ceny letenek, které nabízí některé evropské nízkonákladové letecké společnosti, si společnosti vynahrazují nekalými praktikami, pokud jde o pracovní podmínky, k čemuž patří například nedostatečné dodržování sociálních a pracovněprávních norem ve vztahu k zaměstnancům; dále konstatuje, že ceny letenek jsou zřejmě ovlivněny rovněž minimálními investicemi do bezpečnostních norem a neoprávněnými dotacemi na regionální úrovni;

25.

upozorňuje na to, že s ohledem na nízkonákladové letecké společnosti, které v Unii tvoří 40 % trhu v odvětví letecké dopravy, panuje mezi leteckými dopravci silná konkurence; zdůrazňuje, že ratifikoval-li členský stát úmluvy MOP č. 87 a 98, musí letecké společnosti dodržovat ustanovení upravující základní práva, která z těchto úmluv vyplývají, v oblasti svobody sdružování, uznávání zástupců zaměstnanců a ujednání o mzdách, přičemž jejich dodržování musí být kontrolováno a případné porušení postihováno;

26.

zdůrazňuje význam uzlových letišť, včetně rozvoje sekundárních a specializovaných uzlových letišť a sítě uzlových letišť, a upozorňuje, že je naléhavě potřeba, aby veřejný a soukromý sektor vynakládal dlouhodobé investice do letištní infrastruktury s cílem zvýšit kapacitu, například výstavbou nových letištních drah, a aby byla účinněji využívána stávající infrastruktura – včetně regionálních letišť, například ve Středomoří a na východních hranicích Unie – prostřednictvím lepšího rozdělení letištních časů;

27.

podtrhuje, že konkurenceschopnost dopravců z Unie na celosvětové úrovni omezují faktory jako ne zcela rovné podmínky, jejichž příčinou jsou například odlišné vnitrostátní daňové systémy, přetížená letiště, vysoké poplatky za řízení letového provozu a letištní poplatky, státní podpora poskytovaná konkurenčním společnostem, náklady spojené s emisemi uhlíku, uplatňování nižších sociálních norem a rozdílná pravidla týkající se státní podpory mimo Unii;

28.

domnívá se, že tyto faktory představují potenciální překážky růstu a zaměstnanosti;

29.

vyzývá Komisi, aby vypracovala studii nesourodých poplatků za leteckou dopravu, cel, odvodů a daní v různých členských státech a jejich dopadu na ceny letenek a zisky leteckých společností a studii o možné státní podpoře, kterou čerpají konkurenční společnosti na celosvětové úrovni, a jejím dopadu na letecké společnosti Unie;

30.

vítá nová pravidla Unie týkající se sociálního zabezpečení mobilních pracovníků;

31.

je toho názoru, že vnější politika v oblasti letecké dopravy by měla vycházet ze zásad vzájemnosti, což se týká i přístupu na trh, otevřenosti a spravedlivé hospodářské soutěže, to vše za rovných podmínek, a měla by se soustředit na dva hlavní cíle: být přínosem pro spotřebitele a podniky a podporovat letecké společnosti a letiště v Unie v jejich úsilí zachovat si na světové úrovni vedoucí postavení;

32.

zdůrazňuje proto, že dohody v oblasti letecké dopravy uzavírané se sousedními státy a s partnery podobného smýšlení musí obsahovat právní rámcové podmínky pro spravedlivou hospodářskou soutěž;

33.

vyzývá k tomu, aby se nadále využívaly postupy k vyjednání komplexních dohod o letecké dopravě na úrovni Unie, které vycházejí z myšlenky evropské jednoty a jsou schválené Radou;

34.

vyzývá Komisi, aby v rámci dohod prosazovala a bránila zájmy Unie a podporovala a sdílela její normy, hodnoty a osvědčené postupy;

35.

vyzývá k lepší spolupráci a koordinaci mezi Komisí a členskými státy při vyjednávání dohod o leteckých službách se strategickými partnery s cílem zlepšit vyjednávací pozici Unie a její šance vstoupit na nové trhy;

36.

vyzývá Komisi, aby do komplexních dohod začlenila regulativní podmínky týkající se bezpečnosti, zabezpečení, práv cestujících, odborné přípravy personálu a osvědčování;

37.

vyzývá Komisi, aby dokončila probíhající jednání se sousedními zeměmi, jako je Ukrajina, Libanon, Tunisko, Ázerbájdžán a Alžírsko; poukazuje na to, že tyto země a jejich trhy se nachází v blízkosti EU a že se některé z nich v poslední době těší hospodářskému růstu, což lze chápat jako příležitost k růstu pro regionální a sekundární letiště v Unii; zastává názor, že regionální letiště mohou díky své značné kapacitě přispět ke zmírnění přetížení evropských uzlových letišť, což posílí jejich konkurenceschopnost na celosvětové úrovni;

38.

vyzývá Radu, aby Komisi udělila mandát k vyjednávání pro každou z dalších sousedních zemí zvlášť, což se týká především Turecka, Arménie a Libye;

39.

domnívá se, že ve vztazích Unie se strategickými partnery by měl převládat individuální přístup, a vyzývá Komisi, aby co nejrychleji dokončila jednání o komplexních dohodách o letecké dopravě, a to i s Austrálií a Brazílií, a Radu, aby Komisi udělila mandát k vyjednání takovýchto dohod s rychle rostoucími ekonomikami, jako je Čína, Indie, země ASEAN a země Perského zálivu;

40.

zastává názor, že případná budoucí obchodní a investiční dohoda mezi Unií a USA by rovněž ovlivnila odvětví letecké dopravy; proto se domnívá, že Komise by měla poskytovat dostatečné informace, díky nimž bude Parlament moci pozorně sledovat nadcházející jednání;

41.

zdůrazňuje, že je třeba plně splnit cíle vytyčené v dohodách o letecké dopravě uzavřených se strategickými partnery, zejména s USA a Kanadou, mezi něž patří i odstranění omezení zahraničního vlastnictví a kontroly leteckých společností; vyzývá k vyřešení současné nerovnováhy mezi schopností leteckých dopravců Unie uskutečnit kabotáž na trhu USA a schopností leteckých dopravců USA vykonat totéž v Evropě; připomíná, že mezinárodní křížové investice přispívají k hospodářské dynamice odvětví letectví, a naléhavě vyzývá Komisi, aby prosazovala mezinárodní právní prostředí příznivé pro rozvoj a podporu takovýchto investic a pro prosazování aktivní politiky zaměřené na vytvoření standardů a osvědčených postupů pro mezinárodní investice;

42.

zastává názor, že dvoustranné dohody mohou k rozvoji vnější politiky v oblasti letectví významně přispět, současně však zdůrazňuje, že je důležitý společný přístup Unie;

43.

zdůrazňuje význam spravedlivé a otevřené hospodářské soutěže ve všech činnostech, které jsou spojeny s poskytováním leteckých služeb; vyzývá k začlenění standardních doložek o spravedlivé hospodářské soutěži do dvoustranných dohod o leteckých službách;

44.

vyzývá Komisi, aby definovala minimální soubor standardních zákonných požadavků Unie, zejména s ohledem na spolupráci v v oblasti právní úpravy, pracovní normy, normy v oblasti životního prostředí a práva cestujících, které mají být zahrnuty do dvoustranných dohod, a to s jasným záměrem vytvářet příležitosti a odstraňovat překážky kladené leteckým společnostem Unie, a vyzývá členské státy, aby tyto požadavky uplatňovaly;

45.

vyzývá Komisi, aby urychleně předložila návrh revize či nahrazení nařízení (ES) č. 868/2004 o ochraně před poskytováním dotací a před nekalými cenovými praktikami způsobujícími újmu leteckým dopravcům Společenství (6);

46.

podporuje návrhy Komise na ochranu svobodné a spravedlivé soutěže ve vztazích a v dohodách se třetími zeměmi a na vytváření nových účinnějších nástrojů na ochranu obchodu, které budou lépe přizpůsobeny pro boj s nekalými praktikami, jako je diskriminace a nedůsledné plnění regulačního rámce, a s nedostatkem transparentnosti ve finančních výkazech společností, což může vést k narušování trhu;

47.

vyzývá Komisi, aby zahájila dialog se státy Perského zálivu s cílem zvýšit transparentnost a zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž;

48.

konstatuje, že Ruská federace odmítá dodržovat dohodu o postupném zrušení poplatků za přelety nad Sibiří, která byla uzavřena v rámci přistoupení Ruské federace k WTO v roce 2011; domnívá se, že kvůli těmto nezákonným poplatkům za přelet dopravci Unie dlouhodobě čelí diskriminujícím podmínkám a že Unie by tudíž měla mít možnost přijmout obdobná opatření i na své straně a zamítnout či omezit přelety přes své území nebo přijmout jakékoli obecné opatření v oblasti využívání vzdušného prostoru Unie, které se dotkne leteckých dopravců Ruské federace, s cílem přimět Ruskou federaci zrušit výše uvedené poplatky, které jsou nezákonné, neboť jsou v rozporu s mezinárodními dohodami (Chicagská úmluva); vyzývá proto Komisi a Radu, aby přezkoumaly možná opatření s cílem zajistit vzájemnost mezi Ruskou federací a Unií s ohledem na využívání vzdušného prostoru;

49.

zdůrazňuje, že ambiciózní politika Unie v oblasti ochrany práv cestujících v letecké dopravě může v celosvětové konkurenci leteckým společnostem Unie přinést výhodu z hlediska kvality; vyzývá Komisi, aby přijala další opatření na podporu vysokých standardů Unie v oblasti práv cestujících v letecké dopravě a sledovala jejich provádění a uplatňování;

50.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve vypracovala nový právní rámec týkající se provádění jednotného evropského nebe, který bude založen na přístupu shora dolů a přinese lepší mechanismus spolupráce mezi evropskými poskytovateli letových navigačních služeb, a zajistila nezbytné podmínky k tomu, aby mohla být zahájena realizace výzkumu uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe;

51.

vyzývá Radu, aby s konečnou platností zaujala postoj k postoji Parlamentu ze dne 5. května 2010 o návrhu směrnice o poplatcích za ochranu letectví před protiprávními činy (7), které i přesto, že je přijala naprostá většina členů Parlamentu (96 %), zůstává blokováno v Radě;

52.

domnívá se, že Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) hraje důležitou roli při vytváření právního rámce pro celosvětové odvětví letecké dopravy, například v oblasti liberalizace vlastnictví a kontroly leteckých společností a při zajišťování interoperability uspořádání letového provozu na celosvětové úrovni; vybízí organizaci ICAO, aby nadále rozvíjela globální tržní opatření s cílem snížit hluk na letištích a omezit všechny odpovídající emise skleníkových plynů; považuje za klíčové dosáhnout v rámci organizace ICAO o nejdříve dohody o celosvětovém přístupu;

53.

vyzývá k tomu, aby Komisi byly uděleny mandáty k jednání s cílem vyjasnit a upevnit zastoupení Unie v rámci ICAO;

54.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/7

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1233/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o uplatňování některých pravidel v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů a o zrušení rozhodnutí Rady 2001/76/ES a 2001/77/ES (1),

—

s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 14. března 2013, kterým se mění příloha II nařízení (EU) č. 1233/2011 Evropského parlamentu a Rady o uplatňování některých pravidel v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů (C(2013)1378),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o financování obchodu a investic malých a středních podniků v EU: snadnější přístup k úvěrům na podporu internacionalizace (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o nové obchodní politice pro Evropu v rámci strategie Evropa 2020 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o evropské mezinárodní investiční politice (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o politikách mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovědnosti podniků v mezinárodních obchodních dohodách (7),

—

s ohledem na Listinu základních práv (2010/C 83/02),

—

s ohledem na sdělení Evropské komise a vysoké představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku ze dne 12. prosince 2011 (COM(2011)0886),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2010 nazvané Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií (COM(2010)0573),

—

s ohledem na prohlášení Evropské rady nazvané „Strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii“ ze dne 26. června 2012 (11855/2012),

—

s ohledem na informativní dokument tematické sekce nazvaný „Srovnávací měřítka v oblasti lidských práv ve vnější police EU“ (EXPO/B/DROI/2011/15),

—

s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv ze dne 16. června 2011 (HR/PUB/11/04, 2011, Organizace spojených národů),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS, pokud jde o zveřejňování nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými společnostmi a skupinami (COM(2013)0207), který předložila Komise dne 16. dubna 2013,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0193/2013),

A.

vzhledem k tomu, že programy vývozních úvěrů členských států představují pro evropské podniky důležitý nástroj k posílení obchodních a podnikatelských příležitostí;

B.

vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 1233/2011 Evropského parlamentu a Rady o uplatňování některých pravidel v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů obsahuje požadavky na každoroční podávání zpráv členských států Komisi a zároveň svěřuje Komisi pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, aby se tak dosáhlo co nejrychlejšího provedení změn příslušných opatření OECD v právních předpisech EU;

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je „společná obchodní politika (…) prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie“;

D.

vzhledem k tomu, že zásady organizace vztahů Unie s okolním světem a obecné zásady činnosti Unie na mezinárodní scéně jsou obsaženy v článcích 3 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU), která je závaznou dohodou mezi členskými státy;

E.

vzhledem k tomu, že sdělení Komise a vysoké představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku z prosince 2011 potvrzuje, že „evropské podniky by se měly podporovat v náležité a vytrvalé snaze o to, aby byla při jejich aktivitě, ať probíhá kdekoli, dodržována lidská práva“;

F.

vzhledem k tomu, že strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii přijatý Evropskou radou potvrzuje, že „EU bude prosazovat lidská práva ve všech oblastech své vnější činnosti bez výjimky“;

G.

vzhledem k tomu, že při provádění práva EU je Listina základních práv EU pro orgány EU a členské státy kromě těch, které mají sjednanou výjimku, právně závazná a že strategie účinného uplatňování této listiny, kterou předložila Komise, výslovně uvádí, že se tato listina vztahuje na vnější činnost EU;

H.

vzhledem k tomu, že Unie a její členské státy uvítaly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, jejichž zásada č. 4 o vztazích mezi státem a podniky výslovně odkazuje na vývozní úvěrové agentury;

I.

vzhledem k tomu, že podpora ve formě vývozních úvěrů je často poskytována na velké projekty, které mají problémy se získáváním komerčních úvěrů, které jsou dány vysokými obchodními, politickými a hospodářskými riziky nebo riziky pro životní prostředí, které musí exportní úvěrové agentury (ECA) odpovídajícím způsobem posoudit a ocenit;

J.

vzhledem k tomu, že dne 14. března 2013 předložila Komise návrh nařízení v přenesené pravomoci, kterým se mění příloha II nařízení (EU) č. 1233/2011;

1.

vítá úsilí, které Komise vynaložila na stanovení rámce pro podávání výročních zpráv členských států o činnosti v oblasti exportních úvěrů v souladu s nařízením (EU) č. 1233/2011 s cílem zvýšit transparentnost na úrovni EU; zdůrazňuje, že klíčovým cílem těchto zpráv je sledovat dodržování mezinárodních ustanovení ohledně exportních úvěrů a povinností vyplývajících ze Smluv o EU ze strany exportních agentur členských států;

2.

oceňuje, že dne 14. prosince 2012 Parlament neoficiálně obdržel první výroční zprávu Komise o činnosti členských států v oblasti exportních úvěrů, která vyhodnocuje odpovědi 20 z 27 členských států s aktivními programy vývozních úvěrů, a také zprávy těchto členských států ve formě příloh; Komise od té doby schválila zveřejnění těchto dokumentů, a splnila tak cíl základního nařízení, kterým je zvýšení transparentnosti;

3.

vítá skutečnost, že zpráva Komise jednoznačně ukazuje rozsah a význam činnosti členských států v oblasti vývozních úvěrů v roce 2011, která dosahuje celkové expozice více než 250 miliard EUR – včetně 260 transakcí s uvedeným velkým dopadem na životní prostředí – a která se promítá do významných obchodních a podnikatelských příležitostí pro evropské společnosti;

4.

oceňuje, že členské státy ve výročních zprávách o činnosti zpřístupnily Komisi finanční a provozní informace o exportních úvěrech, které vyžaduje první bod přílohy I nařízení (EU) č. 1233/2011;

5.

zdůrazňuje v souvislosti s rozsahem činnosti členských států v oblasti vývozních úvěrů význam bodu odůvodnění č. 4 nařízení (EU) č. 1233/2011, který vyzývá k souladu s obecnými ustanoveními týkajícími se vnější činnosti Unie, jako je upevňování demokracie, dodržování lidských práv, soudržnost politik ve prospěch rozvoje a boj proti změně klimatu; připomíná v tomto smyslu význam zvláštních požadavků na podávání zpráv v příloze I tohoto nařízení, které mají zajistit, aby Komise a Parlament mohly soulad s těmito cíli posoudit;

6.

zdůrazňuje, že výroční zprávy členských států a hodnocení těchto zpráv Komisí dosud nesplňují záměr Parlamentu mít možnost posoudit, zda je činnost členských států v oblasti vývozních úvěrů v souladu s cíli zahraniční politiky Unie, jak je zakotveno v článcích 3 a 21 Smlouvy o EU, a zohlednění environmentálních rizik při kalkulaci pojistného EÚA;

7.

vítá „jednoznačnou obecnou vůli členských států uplatňovat ve svých programech vývozních úvěrů politiku, jejíž cíle jsou v souladu s obecným jazykem článků 3 a 21“, jak je citováno v aktuální výroční zprávě Komise; vítá úsilí některých členských států, včetně Německa, Itálie, Belgie a Nizozemska předložit smysluplnější zprávu o souladu exportních úvěrů s některými cíli Unie v oblasti vnější činnosti;

8.

uznává, že Komise musí být schopna posoudit, zda je činnost členských států v oblasti exportních úvěrů v souladu s cíli Unie v oblasti vnější činnosti, a proto doporučuje, že test dodržování pravidel by měl spočívat ve zjištění, zda státem podporované exportní úvěrové agentury zavedly, či nezavedly politiky, které zajišťují soulad činností s cíli zahraniční politiky Unie;

9.

souhlasí s připomínkou Komise ve výroční zprávě, že „je obtížné definovat přesná kritéria pro posuzování souladu v právních předpisech EU“, připomíná, že ustanovení článku 21 jsou nadále klíčovým srovnávacím kritériem, z něhož je třeba při hodnocení postupů používaných pro vývozní úvěrové transakce vycházet;

10.

zdůrazňuje, že Unie bude důvěryhodným a silným globálním hráčem pouze v případě, že členské státy a evropské orgány budou provádět konzistentní vnější politiku;

11.

doporučuje, aby pracovní skupina Rady pro vývozní úvěry a Komise konzultovaly s Evropskou službou pro vnější činnost vypracování metodiky smysluplného podávání zpráv o souladu s článkem 21 a uplatňování v EU určitých pokynů OECD pro úředně podporované vývozní úvěry, a to ještě před datem předložení příští výroční zprávy; trvá na tom, aby součástí tohoto postupu byly i veřejné konzultace;

12.

považuje za nanejvýš důležité vyzvat členské státy, aby sledovaly a podávaly zprávy o existenci, výsledcích a účinnosti postupů hloubkové kontroly projektů oficiálně podporovaných vývozními úvěry s ohledem na jejich možný vliv na lidská práva;

13.

je si vědom toho, že exportní úvěrové agentury spoléhají na informace poskytované jejich projektovými partnery; je přesvědčen o tom, že pokud od nich budou exportní úvěrové agentury vyžadovat strukturovaný přístup k postupům hloubkové kontroly jako podmínku způsobilosti k získání finanční prostředků na projekt, projektoví partneři ji budou rádi provádět sami, čímž by exportním úvěrovým agenturám snížily dodatečné administrativní náklady;

14.

považuje pokrok v podávání zpráv o plnění cílů v oblasti lidských práv ze strany exportních úvěrových agentur za první krok k lepšímu podávání zpráv i o plnění ostatních cílů evropské vnější činnosti stanovených v článku 21, jako je vymýcení chudoby, a o zohlednění ekologických rizik;

15.

navrhuje exportním úvěrovým agenturám členských států, aby nadále podávaly zprávy o hodnocení environmentálních rizik, a považuje tyto zprávy od všech exportních úvěrových agentur států, které jsou členy OECD, i těch, které členy OECD nejsou, za nezbytné pro zajištění rovných podmínek;

16.

konstatuje, že exportní úvěrové agentury členských států v současné době podávají zprávy o objemu podmíněných závazků v různých režimech; žádá Komisi, aby poskytla společnou definici, která odráží přání Parlamentu být informován o podrozvahových expozicích;

17.

vyzývá Komisi, aby pro podávání zpráv za příští období poskytla členským státům pokyny, mj. k tomu, jak informovat o existenci a účinnosti postupů hloubkové kontroly s ohledem na politiku v oblasti lidských práv a jak informovat o zohlednění ekologických rizik;

18.

očekává, že příští výroční zpráva Komise bude obsahovat sdělení o tom, zda byla schopna posoudit soulad členských států s cíli a závazky Unie, a pokud bude odpověď záporná, doporučení, jak v tomto směru poskytování informací zlepšit;

19.

oceňuje úsilí, které Komise společně s USA v roce 2012 vyvinula s cílem zapojit Čínu, Brazílii, Rusko a další velké rozvíjející se ekonomiky do zřízení mezinárodní pracovní skupiny hlavních poskytovatelů prostředků k financování vývozu;

20.

navrhuje přezkoumat, je-li odvětvový přístup vhodný při zřizování mezinárodní pracovní skupiny s cílem vytvořit základ pro horizontální ustanovení ve druhé fázi, která zajistí společné přijetí účinných přísných norem a nových mezinárodních předpisů pro exportní úvěrové agentury všech členských a nečlenských států OECD s cílem zabezpečit tak rovné podmínky;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu OECD.

26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/11

—

s ohledem na návrh nařízení Rady (COM(2012)0035),

—

s ohledem na posouzení dopadů Evropské komise, podpůrný dokument k návrhu nařízení Rady o statutu evropské nadace (FE),

—

s ohledem na prohlášení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o vytvoření evropských stanov pro vzájemné pojišťovny, sdružení a nadace (1),

—

s ohledem na studii proveditelnosti, kterou vypracoval společně hamburský Institut Maxe Plancka pro zahraniční a mezinárodní právo soukromé a Univerzita v Heidelbergu o vytvoření statutu evropské nadace (z roku 2008),

—

s ohledem na rozsudky Evropského soudního dvora ve věci C-386/04, Centro die Musicologia Walter Stauffer v. Finanzamt München für Körperschaften  (2), ve věci C- 318/07, Hein Persche v. Finanzamt Lüdenscheid  (3) a ve věci C-25/10, Missionswerk Werner Heukelbach eV v. belgický stát  (4),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (evropské občanství) (5),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2012 (6),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 29. listopadu 2012 (7),

—

s ohledem na čl. 81 odst. 3 jednacího řádu,

—

s ohledem na průběžnou zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0223/2013),

A.

vzhledem k tomu, že se v EU nachází přibližně 110 000 veřejně prospěšných subjektů, hodnota jejichž aktiv se zhruba odhaduje na 350 miliard EUR a jejich celkové náklady na 83 miliard EUR, přičemž tyto subjekty zaměstnávají 750 000 až 1 000 000 evropských občanů;

B.

vzhledem k tomu, že část zaměstnanců nadací tvoří dobrovolníci, kteří za svou práci nepobírají mzdu;

C.

vzhledem k tomu, že existence a práce nadací v Unii, které se zde věnují veřejně prospěšné činnosti, jsou naprosto nezbytné v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, výzkumu, sociálních věcí a zdravotní péče, udržování povědomí o historických událostech a národního usmíření, ochrany životního prostředí, mládeže a sportu, jakož i v oblasti umění a kultury, a vzhledem k tomu, že dopad řady jejich projektů daleko překračuje hranice daného státu;

D.

vzhledem k tomu, že se na veřejně prospěšné subjekty vztahuje více než 50 různých zákonů z oblasti občanského a daňového práva a podléhají mnoha složitým správním postupům, které si vyžádají podle odhadů roční náklady na poradenské služby až ve výši 100 milionů EUR, což jsou finanční prostředky, které již na veřejně prospěšné účely použít nelze;

E.

vzhledem k tomu, že nadace odmítají zahajovat či rozvíjet svou činnost v jiném členském státě, nebo to považují za příliš obtížné, a to zejména z důvodů překážek právních, daňových a správních, které jsou příčinou finančně nákladných a časově náročných postupů, ale i z důvodu chybějících právních nástrojů;

F.

vzhledem k tomu, že finanční účast nadací a jejich zapojení se do veřejné politiky je v dobách napjatých státních rozpočtů nepostradatelné, především pro kulturní a uměleckou činnost a pro oblast vzdělávání a sportu, ačkoli nadace mohou úsilí státu o dobré životní podmínky pouze podporovat, nikoli je nahradit;

G.

vzhledem k tomu, že v případě daňového režimu nejde o harmonizaci právních předpisů v oblasti daňového práva, nýbrž o uplatňování pravidla nediskriminace, podle nějž se na evropské nadace a jejich dárce automaticky a zásadně vztahují stejné daňové předpisy a výhody, jaké platí pro státní veřejně prospěšné subjekty;

H.

vzhledem k tomu, že vytvoření společného statutu evropské nadace by mohlo výrazně ulehčit shromažďování a převody finančních prostředků, odborných znalostí, darů a provádění činností napříč EU;

I.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament vítá návrh Komise jako velký krok směrem ke zjednodušení podpory nadací a jejich veřejně prospěšných činností v celé EU;

J.

vzhledem k tomu, že navrhovaný statut je nepovinná evropská právní forma, která bude přístupná pro nadace a přispěvatele vykonávající činnost ve více než jednom členském státě, avšak nebude ani nahrazovat, ani harmonizovat stávající právní předpisy o nadacích;

K.

vzhledem k tomu, že v hospodářsky obtížné době je stále důležitější, aby nadace měly k dispozici náležité nástroje, které jim umožní sledovat veřejně prospěšné účely na evropské úrovni a shromažďovat zdroje, přičemž se zároveň sníží jejich náklady a omezí právní nejistota;

L.

vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné, aby evropské nadace (FE) fungovaly na udržitelném a dlouhodobém základě a aby byly skutečně aktivní alespoň ve dvou členských státech, neboť jinak by jejich zvláštní statut nebyl odůvodněný;

M.

vzhledem k tomu, že část terminologie a definic v návrhu Komise vyžaduje vyjasnění;

N.

vzhledem k tomu, že se jeví jako nezbytné přistoupit k určitým doplněním a úpravám návrhu Komise, aby se posílila důvěryhodnost a spolehlivost FE, například pokud jde o dodržování právních a etických pravidel, výlučnost veřejně prospěšného účelu, přeshraniční prvek, minimální kapitál a potřebu jeho zachování v zásadě po celou dobu existence FE, pravidlo včasného čerpání, minimální trvání a výplatu odměn členům správní rady nebo orgánů FE;

O.

vzhledem k tomu, že ochrana věřitelů a zaměstnanců je klíčová a že je třeba ji zachovat po celou dobu existence evropské nadace;

P.

vzhledem k tomu, že pokud jde o zastupování zaměstnanců, měl by být posílen odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství (přepracované znění) (8), aby se jasně stanovilo, že se použijí procesní pravidla podle této směrnice; dále vzhledem k tomu, že by za protiprávní jednání měly být stanoveny vyšší sankce, například tím, že se registrace FE podmíní splněním požadavků stanovených ve směrnici 2009/38/ES, v souladu s čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) (9); vzhledem k tomu, že kromě toho je nutné přijmout ustanovení o účasti zaměstnanců v orgánech FE, a to v souladu se směrnicí Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (10), aby nemohla být forma FE zneužívána k připravování zaměstnanců o jejich práva v této oblasti nebo k odpírání těchto práv;

Q.

vzhledem k tomu, že je žádoucí přijmout ustanovení týkající se zastoupení dobrovolníků v FE, neboť v tomto odvětví je jich aktivně zapojeno 2,5 milionu;

R.

vzhledem k tomu, že stále větší a přínosnější účast dobrovolníků na práci nadací přispívá k dosažení cílů obecného zájmu, které svou činností nadace sledují; vzhledem k tmu, že dobrovolnou práci musí vykonávat především stále více mladých lidí, aby získali své první pracovní zkušenosti, mohly by nadace zvážit, zda by nebylo výhodné používat takové nástroje a formy činnosti, které by jim zpřístupnily informace umožňující pracovat efektivnějším způsobem, například prostřednictvím evropské rady zaměstnanců;

S.

vzhledem k tomu, že je nezbytné upřesnit, že sídlo a ústřední správa FE musí být ve stejném členském státě, aby se zabránilo oddělení sídla a ústřední správy nebo hlavní provozovny, a také v zájmu usnadnění dohledu, neboť nad FE bude vykonávat dohled příslušný orgán členského státu, v němž má tato FE své sídlo;

T.

vzhledem k tomu, že by účelem FE nemělo být financování evropských politických stran;

U.

vzhledem k tomu, že by se v otázce zdanění mělo vyjít z uplatňování zásady zákazu diskriminace, tak jak ji rozvinul Soudní dvůr; vzhledem k tomu, že bylo v rámci odvětví nadací uznáno, že navrhovaný přístup automatického uplatňování rovného daňového zacházení by zvýšil atraktivitu statutu FE, neboť by z něj výrazným snížením daňové a administrativní zátěže učinil víc než jen pouhý nástroj občanského práva; vzhledem k tomu, že tento přístup je v Radě podle všeho vnímán nanejvýš sporně, neboť členské státy se zdráhají umožnit zásah do svých vnitrostátních daňových zákonů; vzhledem k tomu, že je proto zjevně vhodné alternativní scénáře nevylučovat;

V.

vzhledem k tomu, že je důležité, aby jednání o tomto významném právním předpisu postupovala rychle s cílem poskytnout odvětví nadací nový nástroj, který je očividně napjatě očekáván;

1.

vyzývá členské státy, aby využily stávající dynamiky k jednání a podnikly kroky vedoucí k rychlému vytvoření tohoto statutu na komplexní bázi, se všemi zárukami transparentnosti, s cílem odstranit překážky bránící přeshraniční činnosti nadací a umožnit zakládání nadací nových, které budou plnit potřeby osob žijících v EU nebo vykonávat veřejně prospěšnou práci či působit v obecném zájmu; zdůrazňuje, že zavedení statutu přispěje ke skutečnému uplatňování občanství EU a připraví podmínky pro statut evropské organizace;

2.

zdůrazňuje, že evropská nadace by se měla podílet na rozvoji skutečné evropské kultury a evropské identity;

3.

připomíná, že evropské nadace s sebou přinesou novou právní formu, jejíž provádění by mělo v členských státech podléhat stávajícím strukturám;

4.

vítá skutečnost, že v rámci statutu jsou stanoveny minimální standardy s ohledem na transparentnost, odpovědnost, dohled a čerpání finančních prostředků, což by mohlo občanům i dárcům posloužit jako známka kvality, a zajistit tak jejich důvěru v evropské nadace a podnítit rozvoj jejich aktivit v EU v zájmu všech občanů;

5.

poukazuje na to, že nadace mají potenciál vytvářet pracovní místa pro mladé lidi, což je skupina obyvatel, u níž dosahuje nezaměstnanost znepokojivé úrovně;

6.

žádá, aby se v nařízení stanovilo, že členský stát, který má nad nadací finanční pravomoc, musí zajistit, aby byla v praxi řízena v naprostém souladu s jejími stanovami;

7.

konstatuje, že doposud nebyla stanovena možnost stávající evropské nadace sloučit;

8.

v této souvislosti upozorňuje, že má-li se posílit důvěra v evropské nadace, musí být pro ně základním parametrem jejich trvalý charakter, serióznost, životaschopnost a účinnost dohledu nad nimi, a s ohledem na tuto skutečnost žádá Radu, aby zohlednila následující doporučení a úpravy:

Změna 1

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 15 a (nový)

Změna 2

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 18

Změna 3

Návrh nařízení

Čl. 2 – bod 1

Změna 4

Návrh nařízení

Čl. 2 – bod 2

Změna 5

Návrh nařízení

Čl. 2 – bod 5

Změna 6

Návrh nařízení

Čl. 4 – odst. 2 – písm. b a (nové)

Změna 9

Návrh nařízení

Čl. 5 – odst. 2 – pododstavec 2 – návětí

Změna 7

Návrh nařízení

Čl. 5 – odst. 2 – pododstavec 2 – písm. s a (nové)

Změna 8

Návrh nařízení

Čl. 5 – odst. 2 – pododstavec 2 – písm. s b (nové)

Změna 10

Návrh nařízení

Čl. 5 – odst. 2 a (nový)

Změna 11

Návrh nařízení

Článek 6

Změna 12

Návrh nařízení

Čl. 7 – odst. 2

Změna 13

Návrh nařízení

Čl. 7 – odst. 2 – pododstavec 1 a (nový)

Změna 14

Návrh nařízení

Čl. 12 – odst. 2

Změna 15

Návrh nařízení

Čl. 15 – odst. 2 – písm. d a (nové)

Změna 16

Návrh nařízení

Čl. 15 – odst. 3

Změna 17

Návrh nařízení

Čl. 17 – odst. 1

Změna 18

Návrh nařízení

Čl. 18 – odst. 3

Změna 19

Návrh nařízení

Čl. 20 – odst. 1

Změna 20

Návrh nařízení

Čl. 23 – odst. 1 – písm. g

Změna 21

Návrh nařízení

Čl. 23 – odst. 2 a (nový)

Změna 22

Návrh nařízení

Čl. 32 – odst. 1

Změna 23

Návrh nařízení

Čl. 32 – odst. 3

Změna 24

Návrh nařízení

Čl. 34 – odst. 2

Změna 25

Návrh nařízení

Čl. 34 – odst. 4

Změna 26

Návrh nařízení

Čl. 34 – odst. 5

Změna 27

Návrh nařízení

Článek 35

Změna 28

Návrh nařízení

Čl. 37 – odst. 2 – písm. e a (nové)

Změna 29

Návrh nařízení

Čl. 37 – odst. 5 – pododstavec 2

Změna 30

Návrh nařízení

Čl. 38 odst. 2 pododstavce 1 a 2

Změna 31

Návrh nařízení

Čl. 38 – odst. 2 – pododstavec 3

Změna 32

Návrh nařízení

Čl. 38 – odst. 3

Změna 33

Návrh nařízení

Čl. 44 – odst. 2

Změna 34

Návrh nařízení

Článek 45

9.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/24

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. září 2012 nazvané „Modrý růst – možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ (COM(2012)0494),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 11. září 2012 nazvanou „Pokrok v plnění integrované námořní politiky EU“ (COM(2012)0491) a připojený pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2012)0255),

—

s ohledem na Limassolské prohlášení ze dne 8. října 2012 o agendě pro růst a zaměstnanost v mořské a námořní oblasti,

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu, která vstoupila v platnost dne 16. listopadu 1994,

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro územní plánování námořních prostor a integrovanou správu pobřeží (COM(2013)0133),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 31. října 2012 nazvaný „Souhrn politik, právních předpisů a iniciativ EU týkajících se odpadu v moři“ (SWD(2012)0365),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 29. srpna 2012 nazvanou „Znalosti v námořní oblasti 2020: od mapování mořského dna až po předpovědi pro oceány“ (COM(2012)0473),

—

s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 28. března 2011 nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. června 2010 nazvané „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (COM(2010)0352),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. ledna 2009 nazvané „Sdělení a akční plán týkající se vytvoření evropského prostoru námořní dopravy bez překážek“ (COM(2009)0010),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2007 nazvané „Integrovaná námořní politika pro Evropskou unii“ (COM(2007)0575),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 7. června 2006 nazvanou „Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře“ (COM(2006)0275),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o Evropě jako přední světové destinaci cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2010 o integrované námořní politice EU – hodnocení dosaženého pokroku a nové výzvy (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o strategických cílích a doporučeních pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2008 o aspektech regionálního rozvoje souvisejících s dopadem cestovního ruchu na pobřežní regiony (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2008 o integrované námořní politice pro Evropskou unii (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. července 2007 o budoucí námořní politice Unie: Evropské vizi pro oceány a moře (6),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. března 2013 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvanému „Modrý růst – možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 31. ledna 2013 ke sdělení „Modrý růst – možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a na stanoviska Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro rybolov (A7-0209/2013),

A.

vzhledem k tomu, že více než 70 % zemského povrchu tvoří oceány a moře, jež mohou sehrát zásadní úlohu při řešení dlouhodobých problémů EU, jako je změna klimatu a schopnost obstát v celosvětové hospodářské soutěži;

B.

vzhledem k tomu, že Evropská unie má šest rozsáhlých pobřežních oblastí (pobřeží Atlantského oceánu, Severního moře, Baltského moře, Černého moře, Středozemního moře a pobřeží nejvzdálenějších regionů), přičemž každá oblast má vlastní územní zdroje a vlastní pojetí cestovního ruchu;

C.

vzhledem k tomu, že zhruba polovina evropské populace žije podél 89 000 km dlouhého evropského pobřeží, a je proto důležité, aby regionální a místní orgány tento demografický tlak zohlednily při provádění veřejných politik;

D.

vzhledem k tomu, že v důsledku technologického pokroku a hledání nových zdrojů udržitelného rozvoje má podle předpokladů dojít k tomu, že do roku 2020 se objem námořního hospodářství zvýší na 590 miliard EUR, čímž bude zajištěno celkem 7 milionů pracovních míst;

E.

vzhledem k tomu, že k předpokládanému rozšiřování lidské činnosti má docházet v oblastech citlivého mořského prostředí, kde je v dobrém stavu pouze 10 % mořských rezervací a 2 % mořských druhů, což dokazuje, že námořní hospodářské činnosti nesmí oslabovat udržitelnost mořského prostředí;

F.

vzhledem k tomu, že investice do přírodního a lidského kapitálu jsou zásadní k tomu, abychom mohli čelit stávajícím výzvám, a zejména abychom dokázali zajistit ekonomickou a společenskou udržitelnost lidské činnosti, dobré environmentální podmínky a přizpůsobení se změně klimatu tak, abychom mohli bojovat proti erozi pobřeží a acidifikaci moří a chránit biologickou rozmanitost, vzhledem k tomu, že zdravé a produktivní ekosystémy jsou pro rozvoj udržitelné a konkurenceschopné modré ekonomiky klíčové;

G.

vzhledem k tomu, že velikost a rozsah environmentálních dopadů klíčových oblastí modrého růstu na životní prostředí jsou velmi nejisté a potenciálně škodlivé, jelikož máme o fungování složitých mořských ekosystémů jen omezené znalosti, a proto se rozhodování v této oblasti musí řídit zásadou předběžné opatrnosti zakotvenou v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

H.

vzhledem k tomu, že pobřežní a námořní politika by měla být součástí obecného rámce programového období 2014–2020, také s ohledem na dosažení cílů stanovených ve strategii Evropa 2020;

I.

vzhledem k tomu, že cíl inteligentního, udržitelného a inkluzívního růstu pobřežních a ostrovních oblastí musí být podpořen solidní analýzou systémových a strukturálních nedostatků, které jsou pro tyto oblasti charakteristické;

J.

vzhledem k tomu, že ostrovní systém EU musí nést v oblasti námořní dopravy výrazně vyšší náklady než ostatní pobřežní oblasti EU;

K.

vzhledem k tomu, že sezónní povaha cestovního ruchu významně ztěžuje rozvoj pobřežních a ostrovních oblastí, a proto by měla být k řešení tohoto problému vypracována strategie ad hoc;

L.

vzhledem k tomu, že je nutné koordinovat makroregionální strategie a příslušné akční plány pro přímořské oblasti Unie;

M.

vzhledem k tomu, že tato zpráva představuje plán Parlamentu na další podporu modrého růstu;

1.

vítá sdělení Komise o modrém růstu, které představuje námořní dimenzi strategie Evropa 2020 a jasně ukazuje na potenciál námořního hospodářství při tvorbě inteligentního, udržitelného a inkluzívního růstu a pracovních příležitostí;

2.

vítá zprávu Komise o pokroku při plnění integrované námořní politiky EU; opětovně vyjadřuje svou podporu této politice a zdůrazňuje, že její podpora zůstává i nadále hlavním prostředkem posilování modrého růstu;

3.

uznává, že moře a oceány budou v budoucím globálním hospodářském růstu hrát stále významnější roli; domnívá se, že strategie modrého růstu, která je součástí integrované námořní politiky, podpoří rozvoj součinností a koordinovaných politik, čímž poskytne evropskou přidanou hodnotu a přispěje k vytvoření pracovních míst v námořních odvětvích;

4.

domnívá se, že k tomu, aby posílily konkurenceschopnost námořních hospodářských odvětví Unie, musí místní, vnitrostátní, regionální a evropské orgány vytvořit na mezinárodním trhu nezbytné předpoklady pro udržitelný růst, jako jsou systémy územního plánování námořních prostor, zlepšování infrastruktury, přístup k odborným dovednostem a zajištění financování; zdůrazňuje význam sdílení informací a osvědčených postupů mezi různými úrovněmi veřejných orgánů prostřednictvím zřízení zvláštní platformy EU;

5.

zdůrazňuje, že zajištění dostatečného financování bude pro malé a střední podniky působící v odvětvích modrého růstu představovat problém, a vítá proto iniciativy, jako jsou nová pravidla EU pro fondy rizikového kapitálu, které usnadní přístup malých a středních podniků ke zdrojům financování;

6.

domnívá se, že v období, kdy v členských státech dochází k omezování veřejných investic, jsou rozvojové politiky naléhavě nezbytné, a že zejména velmi nákladné projekty, jako jsou projekty v oblasti dopravní, komunikační a energetické infrastruktury, by měly během programového období 2014–2020 i poté dostávat přiměřené finanční prostředky; vyzývá členské státy, aby dostupné nástroje financování a evropské finanční prostředky nasměrovaly k projektům modrého hospodářství;

7.

zdůrazňuje, že zejména v příštím víceletém finančním rámci na období 2014–2020 je důležité zohlednit konkrétní potřeby členských států, kterým je poskytována pomoc a jež čelí stále větším obtížím při realizaci vysoce nákladných projektů, i potřeby nejvzdálenějších a ostrovních oblastí, které čelí strukturálním omezením z důvodu jejich odlehlosti a přírodních charakteristik;

8.

je si vědom podmínek vyplývajících z hospodářské krize a sociálních problémů, kterými trpí řada oblastí, zejména ostrovy, především ve Středozemním moři, a obzvláště ty, které jsou velmi vzdálené od pevniny; zdůrazňuje, že odloučenost těchto ostrovů od jednotného trhu je vystavuje průmyslové a ekonomické stagnaci a vysídlování, což musí evropské orgány a instituce řešit prostřednictvím zvláštních opatření; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření svobodných pásem jakožto nástroje, který by prostřednictvím snížení daňové zátěže a přilákání přímých zahraničních investic mohl zastavit propad těchto ostrovních oblastí podporou růstu a rozvoje;

9.

zdůrazňuje úlohu, kterou mají strategie pro přímořské oblasti při podpoře regionálního rozvoje a hospodářské, územní a sociální soudržnosti, při obnově evropského hospodářství, při stimulaci inkluzívního modrého růstu, vytváření pracovních míst a ochraně biologické rozmanitosti moří a pobřeží; žádá, aby tyto strategie byly – prostřednictvím jejich propojení se stávajícími a budoucími makroregionálními strategiemi – účinně převedeny do praxe a na jejich provádění byly vyčleněny dostatečné finanční a správní zdroje EU; domnívá se, že je třeba posílit úlohu regionů při přípravě strategií pro přímořské oblasti; v této souvislosti uznává přínos územní a přeshraniční spolupráce k řešení problémů, kterým čelí pobřežní a přímořské oblasti;

10.

vítá pokrok, kterého bylo dosaženo v oblasti zavádění strategií EU pro oblasti Baltského moře a Atlantického oceánu, a opakuje svou žádost, aby Komise vytvořila strategii EU pro oblast Černého moře;

11.

vyzývá Unii a členské státy, aby výrazně podporovaly vytváření regionálních a přeshraničních námořních seskupení; podtrhuje strategický význam těchto seskupení jakožto center špičkové úrovně v oblasti hospodářských činností týkajících se modrého růstu; domnívá se, že jejich rozvoj podpoří sdílení znalostí a osvědčených postupů, vytvoří součinnost mezi různými odvětvími modré ekonomiky a pomůže přilákat investice;

12.

zdůrazňuje přirozené vazby mezi hospodářským růstem a změnou klimatu a trvá na tom, že všechny námořní činnosti musí být v souladu se strategií EU pro přizpůsobení se změně klimatu, s cílem přispět ke klimaticky odolnější Evropě;

13.

zejména zdůrazňuje, že zvýšená hospodářská aktivita v souvislosti s modrým růstem nesmí být na úkor mořských a pobřežních ekosystémů, které jsou velice citlivé a jako první trpí dopady změny klimatu; zdůrazňuje, že modrý růst musí být v souladu s environmentálními cíli a ekosystémovým přístupem rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí i se směrnicí o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí, a připomíná, že v případě nejistoty je třeba dodržet zásadu předběžné opatrnosti; zdůrazňuje, že veškeré hospodářské činnosti v souvislosti s modrým růstem by měly zajišťovat námořní bezpečnost;

14.

se znepokojením poukazuje na environmentální dopady mořského odpadu na všechny evropské pobřežní oblasti a vyzývá Komisi a členské státy, aby se zaměřily na plné provádění a vymáhání příslušných směrnic EU, jako je směrnice o nakládání s odpady, o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu, o jakosti vody a o strategii pro mořské prostředí;

15.

zdůrazňuje, že veškeré námořní činnosti, včetně těch, které probíhají v rámci integrované námořní politiky, by měly být prováděny v souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o mořském právu; zdůrazňuje, že je třeba zaujmout společný přístup EU k průzkumu, těžbě, ochraně a správě mořských přírodních zdrojů, který zajistí účinné a bezpečné vymezení výlučných ekonomických zón mezi členskými státy EU a třetími zeměmi v souladu s mezinárodním právem;

16.

zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba poskytnout právní jistotu všem zúčastněným stranám, které investují v námořních oblastech, aby se podpořilo využívání výlučných ekonomických zón členských států;

17.

vítá legislativní návrh Komise týkající se územního plánování námořních prostor a integrované správy pobřeží, jež představují opatření nezbytná pro správu vzrůstajícího počtu námořních a pobřežních činností jak z hlediska ochrany mořského prostředí, tak k zajištění toho, aby různé činnosti probíhaly ve vzájemné harmonii a předešlo se konfliktům ohledně využívání pobřežních a mořských oblastí; považuje v tomto ohledu za nezbytné zvolit ekosystémový přístup k řízení lidské činnosti na pobřeží i na moři;

18.

zdůrazňuje, že územní plánování námořních prostor má podle očekávání vést ke snížení podnikatelských nákladů a ke zlepšení investičního prostředí, zatímco integrovaná správa pobřeží usnadní koordinaci činností v pobřežních oblastech a přispěje k celkovému zlepšení jejich řízení;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajišťovaly šíření osvědčených postupů a uplatňování zkušeností získaných během příslušných přípravných činností, neboť pokud jde o systémy řízení námořních a pobřežních oblastí, existují mezi jednotlivými členskými státy významné rozdíly; domnívá se nicméně, že je nutné zaujmout individualizovaný přístup, aby členské státy měly při uplatňování obecných zásad EU v oblasti námořního a pobřežního plánování prostor pro zohlednění místních specifik a potřeb ve spolupráci s místními orgány;

20.

domnívá se, že v rámci územního plánování musí být lépe propojeno rozhraní mezi pevninou a mořem, aby byla zachována kontinuita lidských činností a dodavatelského řetězce a aby se zajistilo řádné spojení pobřežních oblastí s vnitrozemím; domnívá se, že by to mohlo pomoci předcházet situacím, kdy se s pobřežími zachází jako s hranicemi;

21.

zdůrazňuje, že mezery existující v oblasti vědeckých poznatků o námořních činnostech a životním prostředí, v němž probíhají, představují překážku v územním plánování, a zdůrazňuje význam iniciativy „Znalosti v námořní oblasti 2020“ a jejích konkrétních cílů, jako je zmapování dna evropských moří do roku 2020; domnívá se, že mořské dno by mělo být jednotně zmapováno, aby dané informace byly k dispozici zúčastněným evropským orgánům, zejména výzkumným centrům, univerzitám a veřejným institucím;

22.

naléhavě vyzývá Komisi, aby členským státům pomohla spustit plány na zmapování a průzkum potopených vraků lodí a archeologických památek, které představují důležitou součást historického a kulturního dědictví Unie; zdůrazňuje, že je třeba usnadnit pochopení a průzkum takovýchto památek a předcházet jejich plenění, ke kterému dochází, aby bylo možné tyto památky řádně zachovat;

23.

je toho názoru, že celková zaměstnanost v modré ekonomice může překročit odhadovaný počet 7 milionů pracovních míst do roku 2020, budou-li ji podporovat politiky odborné přípravy, které zajistí mobilní, dostatečně kvalifikovanou a zkušenou pracovní sílu;

24.

znovu požaduje významné zlepšení pracovních, zdravotních a bezpečnostních podmínek v námořních profesích; vybízí Komisi a členské státy, aby v této oblasti vyvinuly větší úsilí k zajištění profesní dráhy a zvýšení přitažlivosti pracovních míst v modré ekonomice a souvisejících odvětvích;

25.

zdůrazňuje, že je třeba vhodným způsobem zlepšit pracovní podmínky námořníků, začlenit do práva Unie Úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři a navrhnout program kvalifikace a odborné přípravy námořníků, zejména pokud jde o nábor mladých lidí, včetně těch, kteří pocházejí ze třetích zemí;

26.

vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala a podporovala úsilí vyvíjené na regionální úrovni za účelem posouzení dovedností a profesí, které budou v odvětvích modré ekonomiky žádané, a aby zajistila, že iniciativy, jako je „Přehled dovedností EU“, odrážely potřeby modré ekonomiky;

27.

domnívá se, že by Komise společně s členskými státy měla vypracovat akční plán na podporu profesí přímo či nepřímo spojených s modrou ekonomikou, aby do těchto profesí přilákala nové zaměstnance;

28.

vyzývá Komisi, aby podporovala iniciativy podporující mobilitu pracujících napříč hospodářskými odvětvími a členskými státy, například v podobě víceletého programu pro výměnu studentů, učitelů a mladých odborníků, obdobného programu Erasmus; podporuje spolupráci mezi podniky a poskytovateli odborného vzdělávání připravujícího absolventy na zaměstnání v nových oblastech;

29.

vyzývá Komisi, aby spolupracovala se zástupci odvětví námořního hospodářství a s poskytovateli odborného vzdělávání na zavedení a financování odvětvových rad pro zaměstnanost a dovednosti na evropské úrovni, které budou evidovat pracovní místa, změny v poptávce po kvalifikacích a odpovídající potřeby v oblasti odborného vzdělávání;

30.

vyzývá Komisi, aby vytvořila iniciativu na podporu mobility výzkumných pracovníků, především v pobřežních oblastech, se zvláštním zaměřením na oblasti cestovního ruchu, energetiky a biotechnologií, podle vzoru programu Erasmus, přičemž by se tato iniciativa prováděla přednostně mimo hlavní turistickou sezónu, aby udržitelným způsobem vyvážila příliv lidí do stále citlivějších ekosystémů a zároveň optimalizovala využívání infrastruktury pobřežních oblastí a ostrovů;

31.

všímá si výzkumné kapacity EU v námořní oblasti, jež je na světové úrovni, a jejího významu pro opodstatněné vytváření politik a podnikání řízené inovacemi, ale také potíží, s nimiž se setkávají podniky při snaze komerčně využít výsledky výzkumu;

32.

zdůrazňuje, že program Horizont 2020 by díky jednodušším postupům a lepší podpoře inovací mohl poskytovat významnou pomoc mořskému a námořnímu výzkumu s cílem zlepšit tržní uplatnění na základě zkušeností s projekty „Oceány zítřka“;

33.

vyzývá Komisi, aby do roku 2014 aktualizovala svou Evropskou strategii mořského a námořního výzkumu a navrhla konkrétní opatření ke zlepšení součinnosti a šíření znalostí mezi výzkumnými pracovníky v EU;

34.

poznamenává, že základem řádné a udržitelné modré ekonomiky se mohou stát pouze zdravé mořské ekosystémy; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve zkoumání kumulovaných dopadů lidského využívání mořského prostředí a námořních činností ve všech odvětvích;

35.

vyzývá Komisi, aby zajistila odpovídající dlouhodobé monitorování životního prostředí a provedla výzkum systémů včasného varování;

36.

zdůrazňuje význam projektů, jako je Evropská námořní síť pro pozorování a sběr dat, pro zlepšení výměny a dostupnosti výzkumných údajů;

37.

se znepokojením konstatuje, že námořní dopravu v EU nepřestávají zatěžovat zbytečně složité správní a celní postupy, které ohrožují vizi jednotného evropského prostoru námořní dopravy a brání hospodářskému rozvoji v tomto odvětví, zejména v námořní kabotážní dopravě a v oblasti mořských dálnic; domnívá se, že je třeba rozvíjet jednotný soubor pravidel pro lodní dopravu v rámci Unie, neboť je klíčový při zajišťování volného pohybu zboží a osob ve vodách EU;

38.

vyjadřuje své uspokojení nad úspěchem pilotního programu „Modrá zóna“ a vyzývá Komisi, aby do konce roku 2013 předložila nezbytné legislativní návrhy na vytvoření modré zóny, včetně potřebné revize celního kodexu EU;

39.

zdůrazňuje, že podpora námořní dopravy přispívá nejen k hospodářskému růstu a zaměstnanosti, ale také k dosažení cíle stanoveného v bílé knize nazvané „Plán jednotného evropského dopravního prostoru“, podle něhož má do roku 2050 přejít 50 % silniční obchodní dopravy na dopravu železniční a lodní;

40.

zdůrazňuje, že je třeba rozšířit úlohu mořských dálnic jakožto hlavních evropských koridorů, a podtrhuje, že pro zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti evropské námořní dopravy je nezbytné vytvořit hladce fungující přepravní řetězce pro přepravu osob a nákladu všemi druhy dopravy; vyzývá Komisi, aby vydala sdělení o pokroku, vývoji a budoucnosti mořských dálnic; domnívá se, že velké ostrovy by měly být do námořních dálnic plně začleněny s cílem zlepšit jejich dostupnost a zvýšit jejich hospodářskou konkurenceschopnost;

41.

zdůrazňuje, že pro udržitelnou podporu námořní dopravy, udržitelný hospodářský růst, zaměstnanost v námořním odvětví a udržitelné environmentální normy v tomto odvětví je klíčové zajistit námořní bezpečnost; zdůrazňuje, že by měla být používána zásada prevence, aby se předvídala nová rizika a předcházelo se všem druhům námořních dopravních katastrof; poznamenává, že opatření v tomto ohledu musí být přijímána v rámci EU, ale také na mezinárodní úrovni, a zejména v rámci Mezinárodní námořní organizace;

42.

zdůrazňuje, že zavedení třetího balíčku pro námořní bezpečnost zlepšuje kvalitu lodí plujících pod evropskými vlajkami, činnost klasifikačních společností, kontrolu přístavů, sledování lodního provozu, vyšetřování nehod i ochranu obětí. vyzývá členské státy, aby urychlily účinné provádění tohoto legislativního balíčku;

43.

zdůrazňuje, že politika v oblasti námořní dopravy by měla zohledňovat všechny relevantní obavy související s hospodářstvím, životním prostředím a veřejným zdravím; vyzývá Komisi, aby podrobně monitorovala dopad, jaký má dodržování požadavků v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví na lodní dopravu, a případně navrhla konkrétní opatření na potlačení negativních důsledků těchto požadavků na konkurenceschopnost; konstatuje, že legislativní požadavky v souvislosti s vrakováním lodí a obsahem síry v lodních palivech by měly zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zároveň účinně zabezpečovat cíl přesunutí dopravy ze silnic na moře, v souladu s cíli Unie v oblasti změny klimatu;

44.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podstatně zvýšily své úsilí o dosažení mezinárodní dohody o snižování emisí skleníkových plynů z námořní dopravy, přičemž by měly zohlednit zvyšující se dopad emisí skleníkových plynů z lodí;

45.

zdůrazňuje, že ekologičtější paliva, jako je zkapalněný zemní plyn, mohou hrát důležitou úlohu při dosahování cíle zaměřeného na snížení emisí CO2 z lodních paliv v EU o 40 % do roku 2050;

46.

vyzývá k tomu, že je třeba podporovat rozvoj účinných a udržitelných přístavních služeb a infrastruktury, která by se dokázala vyrovnat s výzvou v oblasti přepokládaného zvýšení námořní dopravy, snižování hluku a dopadů na životní prostředí, přechodu od pozemní k námořní dopravě a se zajištěním plynulého převodu osob a zboží z jednoho druhu dopravy na jiný; je zastáncem paralelního rozvoje evropských přístavů určených pro opravy a vrakování lodí;

47.

zdůrazňuje možnost zřízení logistických platforem, jež by usnadnily dopravu zboží mezi Evropou a ostatními světovými hospodářstvími; zdůrazňuje strategický význam námořní dopravy a spojení mezi nejvzdálenějšími regiony a ostatními pevninskými územími;

48.

zdůrazňuje, že loďařský průmysl má v EU potenciál zvýšit svůj přínos ve prospěch růstu a zaměstnanosti, bude-li využito příležitostí, které přináší poptávka po „čistých lodích“ (vyšší energetická účinnost a nižší emise SOx, NOx), stejně jako po plavidlech a konstrukcích vhodných pro výstavbu, instalaci a provoz větrných parků na moři; vyzývá loďařský průmysl EU, aby se chopil příležitosti, zejména vzhledem k předpokládanému rozšiřování pobřežní plavby podél pobřeží EU;

49.

naléhavě vyzývá Radu, aby dosáhla dohody s Parlamentem ohledně přijetí nařízení, které stanoví, aby byly lodě demontovány způsobem, který neohrožuje životní prostředí a dodržuje pracovní podmínky zaměstnanců, což loďařskému průmyslu v EU umožní konkurenceschopněji recyklovat suroviny;

50.

vyzývá Komisi, aby podporovala opatření pro řešení problémů, s nimiž se evropský loďařský průmysl potýká, jako je přístup k financování, kvalifikace a konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku, a usnadnila tak provádění strategie „LeaderSHIP 2020“;

51.

vyzývá členské státy, aby za přímé účasti místních a regionálních orgánů i organizací občanské společnosti podporovaly iniciativy zaměřující se na rozvoj a budování udržitelné infrastruktury pro cestovní ruch se zvláštním důrazem na potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou pohyblivostí a aby usilovaly o odstranění byrokracie a netransparentnosti v tomto odvětví a současně dodržovaly právní předpisy v oblasti životního prostředí;

52.

vyzývá k podpoře a zachování cestovního ruchu, neboť v pobřežních oblastech vytváří hospodářský růst a pracovní místa; domnívá se, že zdravé životní prostředí je základem pro veškeré formy cestovního ruchu v pobřežních oblastech, a že je tudíž potřeba vynaložit veškeré úsilí nezbytné pro jeho ochranu; zdůrazňuje, že je třeba zajistit udržitelnou infrastrukturu pro rozvoj nových forem cestovního ruchu, zejména pro ta odvětví cestovního ruchu, která mají vysoký růstový potenciál, například ekoturistiku, agroturistiku, rybářskou turistiku a udržitelné vodní sporty; vítá iniciativy na podporu strategií přeshraničního cestovního ruchu v přímořských oblastech;

53.

zdůrazňuje, že mezi důležité otázky, které je třeba řešit, patří eroze evropského pobřeží, zachování evropského environmentálního a živočišného dědictví a zlepšení kvality vody; zdůrazňuje proto potřebu řádných investic v těchto oblastech, aby se rozvinul udržitelný a kvalitní cestovní ruch nabízející pláže a potápění;

54.

zdůrazňuje, že opatření pro využívání a rozvoj pobřežního, námořního a mořského dědictví musí být plánována společně s opatřeními pro jeho ochranu a obnovu;

55.

připomíná význam zřizování a zvyšování úrovně specializovaných vyšších škol (podnikové řízení a ekonomie v cestovním ruchu, povolání v oblasti cestovního ruchu, námořnické školy, kuchařské školy atd.) a zlepšování odborné přípravy s ohledem na zvyšování kvality služeb a produktů cestovního ruchu, používání nových technologií a proces přizpůsobování se změně klimatu;

56.

zdůrazňuje, že je třeba zjednodušit vízové postupy, aby se snížily související náklady, a vydávat víza pro více vstupů pro návštěvníky ze třetích zemí, zejména zemí skupiny BRIC; vyzývá Komisi, aby se za účelem maximalizace počtu příchozích turistů zabývala možností nových, „inteligentních“ způsobů vydávání víz a začala tyto způsoby co nejdříve uplatňovat;

57.

zdůrazňuje, že odvětví výletních plaveb je pro evropské přístavy a místní komunity, které se nacházejí v jejich okolí, významným zdrojem příjmů, což je rovněž zásadní pro rozvoj a využívání energeticky účinnějších lodí s nižšími emisemi; podporuje vytváření turisticky atraktivních programů, které se budou zaměřovat na námořní, kulturní a historický význam přístavních destinací, a nabídnou tak návštěvníkům možnost dalších zážitků;

58.

vyzývá Komisi, aby se prostřednictvím podpory a koordinace kapacit přístavní infrastruktury a zlepšování nabízených služeb (např. v oblasti přizpůsobení se požadavkům schengenského acquis) zasazovala o zvyšování konkurenceschopnosti evropských přístavů, a tím o větší přitažlivost evropských přístavů pro výletní lodě a jejich větší přínos pro místní i rybářské komunity, což těmto komunitám umožní diverzifikovat jejich činnosti; vyzývá Komisi, aby zejména zohlednila specifické rysy přístavů v ostrovních a nejvzdálenějších oblastech;

59.

vyzývá k tomu, aby v rámci projektů modernizace a rozšiřování přístavů bylo povinné vybavit terminály pro cestující a nové lodě pro přepravu cestujících zařízeními pro osoby s omezenou pohyblivostí;

60.

znovu připomíná význam pobřežní a námořní přepravy cestujících, především využíváním trajektů a výletních lodí, a odkazuje na vstup v platnost nařízení (EU) č. 1177/2010 o právech cestujících při cestování po moři, které by mělo pomoci posílit kvalitní námořní cestovní ruch; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zahájila kampaň ke zvýšení kvality osobních a výletních lodí s ohledem na práva cestujících vycházejících z osvědčených postupů provozovatelů;

61.

podtrhuje význam odvětví jachtingu a plachtění pro cestovní ruch v přímořských oblastech; vyzývá Komisi, aby se v rámci chystaného sdělení o cestovním ruchu v přímořských oblastech zabývala sociálním a hospodářským dopadem tohoto odvětví, možnostmi toho, jak na úrovni EU harmonizovat a zjednodušit pravidla pro vydávání povolení, navigaci, provozní podmínky, požadavky týkající se bezpečnosti, údržby a vybavení rekreačních plavidel a vzájemného uznávání odborných kvalifikací v tomto odvětví;

62.

znovu zdůrazňuje význam přímořského cestovního ruchu jako charakteristického rysu některých evropských pobřežních regionů; vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dopadu s cílem ověřit, zda by směrnice 2006/123/ES mohla mít negativní dopad na malé a střední podniky v tomto odvětví, a pokud to bude považovat za nutné, aby navrhla opatření s cílem omezit tento dopad a zajistit zohlednění zvláštních charakteristik této profesní kategorie při uplatňování směrnice;

63.

vyzývá Komisi, aby vyzvala členské státy, regiony, autonomní komunity a jiné zúčastněné strany v pobřežních a ostrovních oblastech, aby vyvinuly a systematicky prováděly iniciativu „staré obchodní stezky“, kterou Parlament schválil v rozpočtu na rok 2013, a sice v oblasti Středozemního moře a v dalších evropských pobřežních oblastech, zejména s cílem diverzifikovat produkty cestovního ruchu a snižovat sezónní charakter cestovního ruchu;

64.

vyzývá Komisi, aby udržitelný cestovní ruch v pobřežních a mořských oblastech zařadila mezi významné činnosti a programy, jako je program „EDEN – Evropské turistické destinace nejvyšší kvality“ a program „Kalypso“, a aby podporovala iniciativy na podporu diverzifikace pobřežního a námořního cestovního ruchu a cestovního ruchu v přímořských oblastech, napomáhala tomu, aby turistické činnosti a zaměstnání nebyly pouze sezónního charakteru a podněcovala přizpůsobování se změně klimatu; v této souvislosti se domnívá, že diverzifikace cestovního ruchu může napomoci ke zvýšení atraktivity přímořských regionů a umožní jim fungovat i mimo tradiční model „slunce, moře, písek“;

65.

vyzývá k podpoře přímořských středisek, neboť mohou snížit sezónní výkyvy a mít multiplikační účinek na místní a regionální ekonomiky začleněním rybářských komunit a vytvořením rovnováhy mezi hospodářským růstem a udržitelností;

66.

vyzývá Komisi, aby v rámci rozvoje evropského cestovního ruchu v pobřežních oblastech vzala v úvahu přínos a úlohu místní kultury a drobných podniků v oblasti gastronomie; domnívá se, že je nezbytné využívat a koordinovat stávající politiky a nástroje a připravovat nové programy a činnosti zaměřené na podporu součinnosti zejména mezi malými a středními podniky v primárním a terciárním sektoru v pobřežních oblastech EU;

67.

naléhavě žádá Komisi, aby do virtuálního centra pro monitorování cestovního ruchu začlenila sekci věnovanou námořnímu a přímořskému cestovnímu ruchu, která by propojovala nejen výzkumné ústavy, ale také podniky a veřejné orgány, s cílem podporovat průzkum trhu, poskytovat podnikům a veřejným orgánům výhledové informace o vývoji nabídky a poptávky a vytvářet příznivější podmínky pro podnikání a zároveň poskytovat informace o souvislostech mezi biologickou rozmanitostí, ochranou klimatu a iniciativami v oblasti udržitelného cestovního ruchu;

68.

konstatuje, že změna klimatu je jednou z hlavních hrozeb pro biologickou rozmanitost moří na celém světě a že energetická hlediska strategie modrého růstu musí být založena na obnovitelných zdrojích energie a energetické účinnosti;

69.

v této souvislosti uznává význam evropských moří a oceánů pro zabezpečení energie v Evropské unii a pro diverzifikaci jejích zdrojů energie a zásobovacích cest;

70.

je si vědom potenciálu, který má větrná a přílivová energie, energie z mořského příboje a tepelná energie mořské vody, jakož i odvětví konvenční energie na moři, pro tvorbu udržitelných pracovních míst v pobřežních oblastech, snížení emisí a pro dosažení střednědobých a dlouhodobých energetických cílů EU; zdůrazňuje, že k využití tohoto potenciálu bude třeba značných investic v oblasti modernizace připojení k distribuční soustavě a přenosové kapacity;

71.

zdůrazňuje, že modrá energie představuje pro evropské námořní hospodářství přínos; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přispívaly k využívání potenciálu modré energie tím, že budou uplatňovat strategie pro přímořské oblasti, věnovat zvláštní pozornost možnostem, které poskytují nejvzdálenější regiony díky své poloze a přírodním charakteristikám;

72.

vyzývá Komisi, aby aktivně podporovala vedoucí světové postavení EU v této oblasti a vypracovala evropskou průmyslovou strategii pro modrou energii, jako to v minulosti učinila v jiných odvětvích;

73.

vyzývá Komisi, aby ve svém příštím sdělení k této věci přijala integrovaný přístup k rozvoji mořských zdrojů energie, který bude využívat součinností mezi větrnou energií vyrobenou na moři a jinými druhy energie z obnovitelných mořských zdrojů; zdůrazňuje, že takový přístup musí umožnit, aby energie byla dodávána z řady udržitelných zdrojů v souladu se zásadou předběžné opatrnosti, přičemž je nutné zaručit námořní bezpečnost, a že musí rovněž zahrnovat plány na příslušnou infrastrukturu pro dopravování energie z mořských zdrojů na pevninu a zajistit propojení s konvenční elektrickou sítí;

74.

vyzývá členské státy, aby společně usilovaly o usnadnění udržitelné výstavby rozvodné sítě pro obnovitelnou energii v Severním moři; vyzývá Komisi, aby vypracovala návrh na odpovídající regulační rámec;

75.

zdůrazňuje, že akvakultura a rybolov by měly v celé Unii přispívat k udržitelné výrobě potravin, k dlouhodobému zabezpečení potravin a k ochraně spotřebitelů; domnívá se, že je třeba podporovat rozvoj udržitelné akvakultury odvětví zpracování produktů rybolovu a prosazovat inovace v těchto odvětvích tím, že zde dojde k omezení byrokracie a podpoře pracovních příležitostí, s cílem zlepšit kvalitu života v pobřežních oblastech i na venkově;

76.

zdůrazňuje význam rozvoje udržitelné akvakultury s cílem snížit nadměrný odlov evropských rybích populací a závislost na dovozu ryb ze třetích zemí, z nichž pochází více než 60 % ryb konzumovaných v EU;

77.

konstatuje, že odvětví akvakultury v EU poskytuje již dnes 80 000 pracovních míst, a vzhledem k tomu, že podle odhadu OSN přesáhne produkce chovaných ryb do roku 2019 objem běžně ulovených ryb, mají tato odvětví potenciál výrazně zlepšit stav ekonomik v pobřežních komunitách;

78.

vyzývá Komisi, aby ve svých příštích strategických pokynech pro rozvoj akvakultury v EU podpořila akvakulturu na otevřeném moři, jež by ve spojení se zařízeními pro výrobu modré energie mohla snížit zátěž, kterou představuje příliš intenzivní akvakultura pro pobřežní ekosystémy a další aktivity; zdůrazňuje, že je třeba, aby příslušné plány integrovaného řízení jednotlivých členských států snížily administrativní zátěž a zajistily přidělení vhodného prostoru pro rozvoj těchto aktivit;

79.

zdůrazňuje, že budoucí Evropský námořní a rybářský fond, který poprvé v historii sdružuje financování integrované námořní politiky a rybářské politiky, a Evropská investiční banka (EIB) jsou důležitými prostředky pro podporu udržitelného a z hlediska životního prostředí šetrného rozvoje rybolovu, akvakultury a zpracování ryb i diverzifikace příjmů rybářských komunit, které jsou na těchto odvětvích závislé, zejména pokud jde o drobný pobřežní rybolov, odborné vzdělávání žen a mladých lidí a zapojení nových podnikatelů do tohoto odvětví;

80.

uznává, že ochrana evropských námořních hranic je pro členské státy výzvou; domnívá se, že k tomu, aby bylo modré hospodářství úspěšné, je třeba vytvořit bezpečné námořní hranice EU s cílem zajistit ochranu mořského prostředí, kontrolu rybolovu, boj proti nezákonnému rybolovu a prosazování práva; poukazuje proto na význam ustavení evropské pobřežní stráže, která by koordinovala jednotlivé operace i dohled na moři; dále zdůrazňuje význam posílení iniciativ regionální spolupráce souvisejících s odvětvím rybolovu;

81.

uznává, že pro podmořskou těžbu nerostných surovin existují příznivé podmínky; zdůrazňuje však, že prostředí mořského dna je díky vzájemné výměně látek, energie a biologické rozmanitosti propojeno s ostatními částmi planety a narušení tohoto spojení by mohlo způsobit nepředvídatelné změny v rybích populacích a ztrátu biologické rozmanitosti;

82.

vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost environmentálním dopadům těžby na mořském dně, a to zejména ve vysoce citlivých mořských prostředích, aby podporovala příslušné výzkumné projekty, uplatňovala zásadu předběžné opatrnosti a spolupracovala s orgány třetích zemí vyvíjejících činnost v této oblasti, s cílem rychleji vyplnit stávající mezery ve vědeckých poznatcích;

83.

uznává, že účinnější využívání zdrojů ve spojení s rozšířením recyklační politiky představuje nákladově mnohem efektivnější a udržitelnější přístup pro splnění naší potřeby nerostů, než je intenzivní těžba pomořských zdrojů; lituje skutečnosti, že nedostatky v oblasti recyklování surovin a vzácných zemin přispívají ke zvyšování objemu odpadu, a vyzývá proto, aby byla přijata opatření na podporu recyklace, která nabídne alternativu k těžbě podmořských zdrojů; připomíná, že tento alternativní přístup přinese dlouhodobé pracovní příležitosti;

84.

uznává, že modrá biotechnologie může vést k vytvoření vysoce kvalifikovaných pracovních míst a mít přínos v důležitých oblastech, jako je zdravotnictví, výživa a inovace; vítá záměr Komise podporovat výzkum a inovace potřebné k podpoře uplatnění modré biotechnologie v oblasti podnikání;

85.

zdůrazňuje potenciál biologické rozmanitosti moří, zejména ve stále nedostatečně probádaném hlubokém moři, pro odvětví modré biotechnologie, zdůrazňuje však, že je třeba tento velmi citlivý ekosystém zkoumat opatrně;

86.

vyzývá Komisi, aby jasně vymezila otázky a výzvy spojené s modrou biotechnologií (např. bionanotechnologií, biomateriály a zavedením geneticky modifikovaných ryb, korýšů a mikroorganismů) a uplatňovala vědecky rozumný přístup založený na zásadě předběžné opatrnosti s cílem zjistit, posoudit a řídit související environmentální a zdravotní rizika;

87.

vyzývá Komisi, aby vzhledem k tomu, že mořská biotechnologie a přístup k biologické rozmanitosti moří vyžadují vědecké znalosti a sofistikované a nákladné vybavení, podporovala partnerství soukromého sektoru s výzkumnými ústavy i přeshraniční partnerství, jako je Evropské středisko pro mořský biologický výzkum;

88.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/34

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a zejména na článek 54 této smlouvy,

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na čl. 3 odst. 3 této smlouvy,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o statutu evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace (3),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) (4),

—

s ohledem na doporučení Komise č. 94/1069/ES ze dne 7. prosince 1994 o převodu malých a středních podniků (5),

—

s ohledem na sdělení Komise o převodu malých a středních podniků (6),

—

s ohledem na sdělení Komise o podpoře družstevních společností v Evropě (COM(2004)0018),

—

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Iniciativa pro sociální podnikání“ (COM(2011)0682),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu družstva a restrukturalizace (7),

—

s ohledem na doporučení MOP č. 193 týkající se podpory družstev, které schválily vlády všech 27 současných členských států, na rezoluci Valného shromáždění OSN z roku 2001 s názvem „Družstva v lidském rozvoji“ a na skutečnost, že Organizace spojených národů vyhlásila rok 2012 Mezinárodním rokem družstev,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0222/2013),

1.

zdůrazňuje, že družstva a další podniky sociální ekonomiky, které spojují ziskovost a solidaritu, hrají zejména v období krize významnou úlohu v evropském hospodářství tím, že vytváří kvalitní pracovní místa, posilují sociální, hospodářskou a územní soudržnost a vytváří sociální kapitál; dále uznává, že pro podniky sociální ekonomiky by měl platit jasnější a jednotnější legislativní rámec, jež náležitě zohlední širokou rozmanitost institucí sociální ekonomiky a jejich specifické rysy;

2.

připomíná, že v EU roste význam družstev, do nichž spadá přibližně 160 tisíc družstevních podniků, které vlastní 123 milionů členů a jež poskytují pracovní místa pro 5,4 milionu osob – včetně přibližně 50 tisíc družstevních podniků v průmyslu a službách zaměstnávajících 1,4 miliony osob –, a že družstva přispívají průměrně zhruba 5 % k HDP jednotlivých členských států; konstatuje, že v uplynulých několika letech vedla restrukturalizace podniků, které se nacházely v krizi nebo neměly nástupce, k založení několika stovek družstevních podniků v oblasti průmyslu a služeb a přinesla záchranu a rozvoj místní hospodářské činnosti a pracovních míst; konstatuje, že družstevní uskupení v oblasti průmyslu a služeb mají klíčový vliv na regionální rozvoj v některých oblastech EU s nejrozvinutějším průmyslem; bere na vědomí, že „sociální“ družstva, která se zaměřují na integraci pracovníků, poskytují pracovní místa v oblasti průmyslu a služeb více než 30 tisícům zdravotně postižených a znevýhodněných osob; zdůrazňuje, že družstva se stala vzorem pro samostatně výdělečně činné osoby a svobodná povolání a že tento model se značně rozšířil v nových odvětvích, jako jsou sociální služby a zdravotní péče, digitální služby, služby na podporu podnikání a služby obecného zájmu, které dříve poskytoval veřejný sektor (např. environmentální služby a správa přírodních oblastí, vzdělávání a kultura a výroba energie z obnovitelných zdrojů); konstatuje, že družstva proto mají z hlediska hospodářského a sociálního udržitelného rozvoje a zaměstnanosti velmi důležitou úlohu, jsou navíc výchozím bodem pro sociální inovaci, která je jedním z velmi důležitých témat strategie EU 2020 i programu Horizont 2020, a napomáhají k dosažení cíle udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje regionálních a místních společenství;

3.

znovu opakuje, že model družstevního podnikání přispívá ke skutečné hospodářské pluralitě, je důležitou součástí „sociálně tržního hospodářství“ a je plně v souladu s hodnotami Smlouvy o EU a cíli strategie Evropa 2020;

4.

poukazuje na to, že se v období krize družstva ukázala jako odolnější v porovnání s řadou konvenčních podniků, a to jak z hlediska zaměstnanosti, tak i počtu uzavřených podniků; konstatuje, že navzdory krizi byla zřízena mnohá družstva v nových a inovativních odvětvích a že tuto odolnost dokládá značné množství důkazů, zejména co se týče družstevních bank a družstev v oblasti průmyslu a služeb (zaměstnanecká a sociální družstva a družstva tvořená malými a středními podniky); zdůrazňuje, že rozvoj družstev ukázal, že družstva coby model jsou schopna reagovat na nové potřeby a podporovat vytváření nových pracovních míst lépe než ostatní modely, a to díky své mimořádné schopnosti rychle se přizpůsobit změnám a pokračovat v podnikatelské činnosti, i když je ohrožená, a nadále tak plnit své poslání; zdůrazňuje dále strategickou úlohu družstev, jež jsou tvořena malými a středními podniky, které mohou vyřešit společné problémy a rozvíjet úspory z rozsahu; kromě toho připomíná rostoucí význam „komunitních družstev“, do nichž mohou být přímo zapojeni občané zejména z odlehlých a znevýhodněných oblastí s cílem zajistit různé potřeby, jako jsou zdravotnické a sociální služby, služby v oblasti školství, obchodní služby, komunikace atd.;

5.

domnívá se, že družstva mohou v době recese efektivně podporovat podnikání na mikroekonomické úrovni, neboť umožňují vlastníkům malých podniků, což jsou často skupiny občanů, převzít odpovědnost za podnikatelskou činnost; v tomto ohledu podporuje rozvoj družstev v oblasti sociálních služeb a péče s cílem zvýšit účast ohrožených skupin na společenském životě;

6.

zastává názor, že díky své decentralizované povaze družstevní model přispívá významným způsobem k provádění priorit, které jsou stanoveny do roku 2020 ve směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (2009/28/ES), a k přechodu od fosilní na energii z obnovitelných zdrojů; v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že občané založili více než 1 000 družstev pro obnovitelnou energii; domnívá se, že družstva činná v oblasti obnovitelných zdrojů umožňují občanům stát se členy družstevní společnosti v rámci místních projektů a podporují investice do projektů spojených s obnovitelnými zdroji energie, což postupně zlepšuje společenské přijetí nových zařízení vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů; domnívá se dále, že účast občanů na výrobě energie může vést k tomu, že si lépe uvědomují důležitost udržitelné a účinné spotřeby energie a získávají větší kontrolu nad jejími cenami; žádá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost roli, kterou mohou hrát energetická družstva při zvyšování používání obnovitelných zdrojů energie a zlepšování energetické účinnosti;

7.

zastává názor, že tato větší odolnost z velké části vychází z družstevního modelu řízení, který je založen na společném vlastnictví, demokratické hospodářské účasti a kontrole, organizaci a řízení ze strany členů družstev a na jejich závazcích vůči místním společenstvím; zdůrazňuje, že odolnost družstev vychází rovněž z charakteristického způsobu akumulace kapitálu, jenž je méně závislý na vývoji finančních trhů a souvisí s převáděním přebytků do rezervních fondů, z nichž alespoň část je nedělitelná (zejména ve formě aktiv, které obecně posilují družstevní hnutí, a po zaplacení nevyrovnaných dluhů v případech likvidace) a s plněním cílů podniku, přičemž to svědčí o jejich vyvážených sociálních a hospodářských cílech a o úsilí zdokonalit provoz a činnost; domnívá se, že tento model družstvům pomáhá udržovat dlouhodobý přístup po několik generací a zakotvení v místním hospodářství, což přispívá k místnímu udržitelnému rozvoji a zajišťuje, že se nepřemístí, přestože jejich činnost získá mezinárodní rozměr;

8.

připomíná, že družstevní podniky jsou schopny účinně uspokojovat současné a nové potřeby, a to v oblastech, jako je správa kulturních zdrojů a kreativita a ekologická udržitelnost nových životních stylů a způsobů spotřeby; zdůrazňuje, že družstva rovněž rozvíjejí takové hodnoty, jako je ochrana zákonnosti – jedním příkladem je Itálie, kde jsou družstva pověřena správou majetku zabaveného mafii;

9.

domnívá se, že družstva by měla být plně zapojena do plnění cílů, které sleduje průmyslová politika EU, a do provádění opatření přijatých EU, a to i s ohledem na jejich zásadní příspěvek k restrukturalizaci průmyslu, což je klíčová oblast nové průmyslové politiky EU;

10.

konstatuje také, že na základě spolupráce mohou družstva využívat úspory z rozsahu, předávat si zkušenosti a osvědčené postupy a v případě potřeby sdílet nebo přesouvat lidské a finanční zdroje; tvrdí, že tato přirozená flexibilita družstvům umožňuje fungovat i v nejobtížnější době;

11.

připomíná, že v mnoha členských státech se můžeme setkat s četnými osvědčenými postupy, které prokazují vynikající výsledky, kterých dosáhly družstevní podniky, co se týče růstu, zaměstnanosti, míry přežití a zakládání nových podniků, jako je např. „systém jednotných plateb („pago único“) ve Španělsku a Marcorův zákon v Itálii, jež přispívají k financování nákladů na zřizování nových družstev prostřednictvím dávek v nezaměstnanosti, „zaměstnanecká a podnikatelská družstva“ založená ve Francii, Švédsku a Belgii; poukazuje dále na to, že jednotlivá družstva mohou dobrovolně vytvořit velké podnikatelské skupiny působící v jednotlivých odvětvích, jako je průmysl, zemědělství, distribuce, finance, výzkum a vývoj a vyšší odborná příprava; podotýká, že družstevní společnost utvořená například po vzoru britských „trustů“ může být účinným modelem rovněž pro řádnou správu profesionálních nebo poloprofesionálních sportovních organizací a současně usnadňovat úzké zapojení hlavních zúčastněných stran – příznivců – do vedení klubu (ať už profesionálního nebo nikoli); vyzývá Komisi, aby tyto osvědčené postupy detailně prozkoumala a aby zvážila možnost zahrnout je do definice podnikatelsky příznivých evropských politik;

12.

domnívá se, že příspěvek družstev k ekonomice EU a ke stabilní zaměstnanosti je značný, zvláště v době krize;

13.

mimo jiné zdůrazňuje, že je třeba rozvíjet model družstev podporujících podnikání a zaměstnanost, což jsou podniky, které vznikají postupně podle potřeb svých členů a vyvíjí se v závislosti na vývoji svých obchodních činností;

14.

nicméně připomíná, že ani družstva nejsou imunní vůči pádu;

15.

připomíná, že v různých členských státech mohou nastat rozdílné situace v důsledku právních a pojmových rozdílů; navrhuje proto, aby Komise provedla přezkum stávajících právních předpisů s cílem nalézt společné prvky a v souladu se zásadou subsidiarity harmonizovat základní rysy, a odstranit tak překážky bránící rozvoji družstev;

16.

zdůrazňuje, že zaměstnanci při zakládání družstva nebo převádění vlastnictví podniku na své zaměstnance na sebe berou značná finanční rizika; podotýká, že zejména v dělnických družstvech je řádná správa silně závislá na podpoře a dohledu řízení podniku ze strany zaměstnanců;

17.

zastává názor, že je třeba tuto vnitřní odolnost posílit tím, že ve všech příslušných politikách EU bude družstvům věnována náležitá pozornost se zvláštním zaměřením na inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, a to i prostřednictvím jiného modelu hospodářského rozvoje, který více respektuje evropský sociální model, a že dojde k racionalizaci stávajících právních předpisů EU týkajících se družstev; je zejména toho názoru, že odkaz na důležitou roli družstev by měl být obsažen v Akčním plánu podnikání 2020; domnívá se, že musí být přijaty nezbytné kroky k zajištění rovných podmínek pro družstva a jiné formy podniků, aniž by došlo k narušení cílů a pracovních metod družstev či jejich sociálního charakteru;

18.

připomíná, že je potřeba, aby Evropská unie ve svých právních předpisech uznávala různé formy podnikání a přistupovala k nim stejně, a zajistila tak respektování zásady svobody podnikání bez ohledu na status podniku; vyjadřuje politování nad skutečností, že se ve svém Akčním plánu podnikání 2020 Komise nezabývá úlohou podniků sociální ekonomiky, ale pouze připomíná jejich podíl na vytváření pracovních míst a přínos k sociální inovaci a zmiňuje, že se v porovnání s malými a středními podniky potýkají s finančními problémy;

19.

vyzývá proto Komisi, aby rozšířila své služby tím, že zřídí útvar odpovědný za družstva a jiné organizace sociální ekonomiky (např. vzájemné společnosti, nadace nebo sdružení vykonávající hospodářskou a finanční činnost), soustředí větší pozornost na opatření zaměřená na odpovídající výši zdrojů a na sledování a zohledňování vývoje politiky v oblasti družstev a dalších organizací sociálního hospodářství; vyzývá Komisi, aby věnovala patřičnou pozornost přeměně podniků v oblasti průmyslu a služeb, které jsou v krizi nebo nemají nástupce, na družstva, a sice vytvářením útvarů zabývajících se tímto úkolem;

20.

vyzývá Komisi, aby podnikům řízeným zaměstnanci umožnila větší pružnost, pokud jde o pravidla pro veřejné zakázky, například tím, že do nich začlení časově omezenou rezervaci;

21.

vyzývá rovněž Komisi, aby zajistila koordinaci opatření v rámci Iniciativy pro sociální podnikání a snížení administrativních překážek mezi těmito dvěma iniciativami;

22.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v souladu s doporučením MOP č. 193/2002 přezkoumaly své právní předpisy týkající se družstev obecně a zvláště těch, které se týkají konkrétních druhů družstev, jako jsou zaměstnanecká družstva, sociální družstva, družstva řemeslníků a družstevní banky, s cílem zavést ucelenou politiku podpory modelu družstevního podnikání a vytvořit právní prostředí nakloněné uznávání úlohy družstev a jejich řídících organizací a rozvoji družstev, zejména v oblastech a odvětvích, kde tento model dokázal, že má sociální, hospodářskou a ekologickou přidanou hodnotu; vyzývá členské státy, které jednají ve spolupráci se sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami na regionální a místní úrovni, aby identifikovaly strategická odvětví vhodná pro projekty spolupráce; zdůrazňuje, že součástí takové iniciativy ba mělo být zavedení vhodných finančních nástrojů a uznání úlohy družstev ve vnitrostátním a sociálním dialogu, kromě úlohy družstevních úvěrových bank, které vždy přikládaly mimořádný význam udržitelnému a sociálně odpovědnému financování a které jsou dobře místně zavedené; vyzývá k tomu, aby bylo toto doporučení zohledněno v rámci přezkumu nařízení o statutu evropské družstevní společnosti;

23.

zdůrazňuje význam vypracování regulačních opatření v rámci pevného právního rámce v souladu s mezinárodními normami a s cílem vyvarovat se rozdílných výkladů a rizika zvýhodnění nebo znevýhodnění v hospodářské soutěži na regionální, vnitrostátní a makroregionální úrovni;

24.

zdůrazňuje význam zapojení družstev do všech fází procesu přijímání budoucích iniciativ a závazků Unie týkajících se družstev;

25.

domnívá se, že převod podniků zaměstnancům prostřednictvím vytváření družstev a dalších forem zaměstnaneckého podílu na vlastnictví by mohl být nejlepší způsob, jak zajistit přetrvání podniků; zdůrazňuje, že tento druh převodu podniků zaměstnancům, zejména pokud jde o zaměstnanecká družstva a odkoupení podniků zaměstnanci, by měla podporovat zvláštní rozpočtová položka v rámci rozpočtu EU, jejíž součástí budou i finanční nástroje; naléhavě žádá, aby byl za účasti Evropské investiční banky, sociálních partnerů a zúčastněných stran z družstevního hnutí vytvořen evropský mechanismus, jehož smyslem bude podporovat rozvoj družstev, zejména převody podniků do družstevní podoby, a to například i prostřednictvím vzájemných fondů;

26.

poukazuje na to, že v důsledku hospodářské krize je užívání zaměstnaneckého podílu na vlastnictví v členských státech čím dál tím běžnější; vyzývá proto Komisi, aby identifikovala finanční zdroje nebo rozšířila zdroje již vytvořené s cílem podpořit tuto praxi;

27.

zdůrazňuje aktivní roli sociálních družstev v restrukturalizaci malých a středních podniků, zejména prostřednictvím nových sociálních subjektů, jež vznikají oddělením od podniků a podporují začleňování pracovníků, kteří mohou být označováni jako znevýhodnění a kteří jsou v kritické situaci z hlediska zaměstnání, a prostřednictvím posílení – a to cestou solidarity – schopnosti uspokojit společenskou poptávku;

28.

poznamenává, že při převádění podniků zaměstnancům spočívá problém velmi často nejen v tom, že dané postupy jsou příliš dlouhé, ale především v tom, že příslušní odborníci (např. advokáti a účetní) nejsou s tímto obchodním postupem dostatečně obeznámeni, což ostatně platí také pro právní a vzdělávací systém; zdůrazňuje, že k podpoře tohoto postupu by ve značné míře přispělo vzdělávání a zvyšování povědomí všech účastníků zapojených do vytváření nebo převádění vlastnictví podniků; doporučuje proto, aby se družstevní podoba podniku stala trvalou součástí příslušných studijních plánů univerzit a manažerských škol; dále se domnívá, že by se měly podporovat širší znalosti o družstvech a poskytovat finanční podpora na převádění podniků zaměstnancům v družstevní podobě, mimo jiné prostřednictvím cíleného a rozumného využívání strukturálních fondů a v rámci odborů a orgánů odpovědných za poskytování informací o zakládání či převádění podniků; zdůrazňuje odborné znalosti získané při vytváření a převádění podniků ve formě družstev družstevními svazy v některých členských zemích a vyzývá Komisi, aby zavedla mechanismus, který by podnikům usnadnil spolupráci a vzájemnou výměnu osvědčených postupů a metod v této oblasti, a aby Radě a Parlamentu předložila zprávu o jeho výsledcích;

29.

naléhavě žádá členské státy, aby vyvinuly rámec pro usnadnění převodů podniků zaměstnancům, jehož součástí budou finanční mechanismy na pomoc zaměstnancům při investování do podniků, které se nachází v krizi nebo nemají nástupce, a přednostní práva pro zaměstnance, a vytvořily tak nejlepší možné podmínky pro převzetí podniku, jemuž hrozí úpadek;

30.

rovněž se domnívá, že by členské státy měly přijmout politiky, které zaměstnancům těchto i jiných druhů podniků působících v oblasti průmyslu a služeb usnadní účast na kapitálu a na výsledcích svých podniků, a to pomocí konkrétních daňových mechanismů a se zajištěním nezbytné právní ochrany a odpovídajícího podílu na řízení, dohledu, rozhodování a odpovědnosti podniku; připomíná, že takové činnosti by mohly zvýšit konkurenceschopnost příslušného odvětví jako celku;

31.

zdůrazňuje kladné aspekty mechanismů, které jsou příznačné pro družstevní model, jako například nedělitelnost rezerv, tedy že rezervy nemohou být ani v případě likvidace rozděleny mezi členy, ale musí být použity na rozvoj družstevního hnutí, a právní ustanovení, která umožňují třetím stranám poskytnout družstvům rizikový kapitál, a to s volebními právy či bez nich, jako je tomu například u vzájemnostních fondů a družstev Cooperazione Finanza Impresa (CFI) v Itálii a Institut de Développement de l'Economie Sociale (ESFIN-IDES) ve Francii a investiční struktury korporace Mondragon ve Španělsku;

32.

vyzývá Komisi, aby podpořila politiky a opatření, která přispívají k zachování stávajících pracovních míst a nikoliv jen k vytváření míst v nově založených podnicích; žádá Komisi, aby vytvořila služby nově založeným podnikům na podporu jejich družstevní podoby, a to prostřednictvím informačních a vzdělávacích iniciativ;

33.

zdůrazňuje, že k přeměně podniků v krizi na hospodářsky udržitelná družstva je nutné přesné a včasné určení obtíží; vyzývá orgány na všech úrovních ke spolupráci se sociálními partnery a družstevním hnutím na tom, aby k tomuto určení obtíží docházelo včas, a na posuzování proveditelnosti přeměny daného podniku na družstvo a jejím přínosu; domnívá se, že by se na procesu měly podílet i odborové a družstevní svazy;

34.

navrhuje, aby Komise vypracovala souhrnný srovnávací seznam osvědčených postupů prováděných v členských státech a vnitrostátních právních předpisů podporujících restrukturalizace na družstva, především co se týče převzetí podniků, právního režimu při úpadku, finančních mechanismů, subjektů na podporu podnikání a vytváření horizontálních podnikových uskupení družstevních podniků; zdůrazňuje, že je důležité, aby se družstva na takovém seznamu podílely, a pomohly tak stanovit priority; vyzývá proto Komisi, aby zvážila vývoj databáze, v níž by se za účelem výměny správných postupů a konzistentního sběru dat systematicky shromažďovaly případy restrukturalizací na družstva a informace o nich;

35.

vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadňovaly a prosazovaly vznik horizontálních podnikových uskupení družstevních a sociálních podniků, a pomohly jim tak získat prostředky potřebné k zaujetí význačnějšího postavení ve výrobním a distribučním řetězci a k podpoře úspor z rozsahu, které jsou nezbytné k financování výzkumu, vývoje a inovací;

36.

zdůrazňuje, že družstevní podniky v oblasti průmyslu a služeb, především malé a střední podniky, nemohou z mnoha důvodů, včetně povahy jejich podnikatelské činnosti, získat přístup k rizikovému kapitálu a k úvěrům na kapitálových trzích; dále poznamenává, že zaměstnanecká družstva v kapitálově náročných odvětvích obvykle těžko získávají dostačující množství kapitálu od svých členů a že by tedy měly být vytvořeny finanční nástroje, které by zajistily, aby byla zohledňována povaha jejich podnikatelské činnosti;

37.

upozorňuje, že problém přístupu družstev k úvěrům je vzhledem ke specifické povaze jejich struktury mimořádně významný; vyzývá proto Komisi, Basilejský výbor pro bankovní dohled a Evropskou investiční banku, aby vytvořily a používaly parametry kvality, a to i s ohledem na poskytování úvěrů a financování, aby byla odlišena role družstev, včetně těch sociálních, od ostatních druhů podniků;

38.

považuje za nezbytné posílit kapitalizaci družstev lepším využíváním prostředků, které může poskytnout jejich sociální struktura; vyzývá Komisi, aby po stanovení a provedení odkupů podporovala opatření na podporu kapitalizace, včetně daňových úlev, a to i pokud jsou časově omezené, aniž by tato opatření byla považována za státní podporu;

39.

poukazuje na to, že v některých členských státech mohou v zájmu respektování vlastnictví členů a kontrolní struktury poskytovat družstvům rizikový kapitál třetí strany, které získají omezená nebo nemají žádná hlasovací práva, a že to družstvům umožnilo zlepšit dialog s dalšími finančními institucemi; vyjadřuje svůj souhlas s těmito politikami a vyzývá všechny členské státy, aby usnadnily přístup družstev k úvěrům;

40.

domnívá se, že Komise, Evropská investiční banka a Evropský investiční fond by měly zajistit, aby družstva měla přístup k finančním mechanismům na úrovni EU, případně včetně akčního plánu zaměřeného na financování malých a středních podniků, který byl navržen v Aktu o jednotném trhu, a že by se o to měly zasadit společně s odvětvím družstevního bankovnictví; zdůrazňuje, že takové kroky by mohly zlepšit fungování jednotného trhu;

41.

domnívá se, že při regulaci finančních trhů a v následných prováděcích předpisech musí být zohledněny zvláštní vlastnosti družstevních bank;

42.

zdůrazňuje, že programy a fondy ustanovené ve víceletém finančním rámci (2014–2020) by se měly stát významnými nástroji podpory družstev; tvrdí, že při stanovování operačních programů je třeba se zaměřit na podporu snazšího zakládání nových družstev, udržitelného rozvoje podniků a odpovědné restrukturalizace, jejíž součástí budou opatření zabývající se především převody podniků zaměstnancům a sociálními družstvy, v místním rozvoji a v oblasti sociálních, technologických inovací a procesních inovací, a to za použití globálních grantů a dalších finančních nástrojů, včetně Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci;

43.

zastává názor, že při finančním programování EU a jednotlivých států by se měla věnovat zvláštní pozornost (či vyhradit určitý procentuální podíl) družstvům, která se snaží usnadnit přístup k zaměstnání znevýhodněným osobám, jak též stanoví nařízení (ES) č. 2204/2002, s cílem upevnit a rozvinout vyšší a lepší úroveň sociální ochrany;

44.

vyzývá Komisi, aby v dalším rozpočtovém roce podpořila pilotní projekt, který se zaměřuje na poskytnutí pomoci při převodu podniků v krizi pracovníkům, aby mohli pokračovat v práci, a na zakládání nových družstev, která oživí podniky nacházející se v krizi či v konkurzu;

45.

vyzývá Komisi, aby vytvořila opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí v družstevním sektoru; vyzývá Komisi, aby zároveň v členských státech podporovala rozšiřování družstevního modelu jako klíčového nástroje pro vytváření nových pracovních míst;

46.

domnívá se, že členské státy by měly podniknout kroky, které družstvům usnadní přístup k celé řadě služeb na podporu podnikání, neboť ty jim pomohou dále přispívat k udržitelnému rozvoji jejich činností; v této souvislosti naléhavě žádá členské státy, aby zavedly opatření k usnadnění přístupu družstev k úvěrům, zejména se zaměřením na zaměstnanecká družstva, sociální družstva, družstva řemeslníků a družstva tvořená mikropodniky;

47.

domnívá se, že členské státy by měly přijmout vhodná opatření k odstranění jakýchkoli právních, administrativních a byrokratických překážek, které brání růstu družstev nebo jej omezují;

48.

domnívá se, že v celé Evropě by měl být umožněn přístup malých družstevních úvěrových sdružení na trhy;

49.

dále se domnívá, že je třeba podporovat sítě spolupráce mezi malými a středními podniky, například těmi, které již v EU existují ve formě družstev (družstva řemeslníků, družstva malých a středních podniků, družstva pro konkrétní činnosti a zaměstnanost atd.), neboť výrazně posilují zakládání a udržitelnost mikropodniků a malých podniků tím, že umožňují společné uvádění na trh, nákupy a další služby a že družstvům pomáhají k tomu, aby se staly zdrojem inovací;

50.

domnívá se, že je potřeba podpořit vznik nových družstev vytvořením služeb pro začínající družstva; domnívá se navíc, že by měly být podpořeny iniciativy propagující družstevní model mezi novými potenciálními podnikateli (např. v rámci univerzitního vzdělávání), a to na vnitrostátní i evropské úrovni;

51.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/41

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Inovace pro udržitelný růst: biohospodářství pro Evropu“ (COM(2012)0060),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 o Evropě účinněji využívající zdroje (1),

—

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Řešení výzev v oblasti komoditních trhů a v oblasti surovin“ (COM(2011)0025) a na své usnesení ze dne 13. září 2011 k tomuto sdělení (2),

—

s ohledem na závěry zasedání předsednictva Rady ve Spojeném království v roce 2005 („Znalostní biohospodářství v Evropě“), v Německu v roce 2007 („Na cestě ke znalostnímu biohospodářství“) a v Belgii v roce 2010 („Znalostní hospodářství v Evropě: hospodářské úspěchy a výzvy“),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro rozvoj, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0201/2013),

A.

vzhledem k tomu, že do roku 2050 světová populace vzroste ze 7 miliard na více než 9 miliard, což s sebou ponese 70 % zvýšení poptávky po potravinách a silný tlak na zásoby vody;

B.

vzhledem k tomu, že celosvětový nedostatek přírodních zdrojů, zvýšení tlaku na obnovitelné suroviny a celosvětové dopady změny klimatu nás nutí k účinnému využívání zdrojů;

C.

vzhledem k tomu, že dlouhodobý, inovační a efektivní přístup zaručí nejen větší udržitelnost, ale i podporu rozvoje venkova a regionálního rozvoje, možné snížení emisí skleníkových plynů a větší udržitelnost výrobního cyklu, jakož i rozšíření inovací v průmyslu do všech článků hodnotového řetězce;

D.

vzhledem k tomu, že přechod k udržitelnému hospodářství umožní upevnit konkurenceschopnost evropského průmyslu a zemědělského odvětví, zvýšit hospodářský růst, a umožnit tak podstatný nárůst zaměstnanosti v Evropě;

E.

vzhledem k tomu, že úspěšné biohospodářství pro Evropu závisí na dostupnosti udržitelně řízených a zdrojově zajištěných vstupních surovin (ze zemědělství, lesnictví a biologicky rozložitelného odpadu);

F.

vzhledem k tomu, že obrat biohospodářství v Evropské unii již v současnosti činí téměř 2 biliony EUR a že se od odvětví udržitelné primární výroby, zpracování potravin a průmyslové biotechnologie a biorafinerií očekává výrazný růst;

1.

vítá sdělení Komise nazvané „Inovace pro udržitelný růst: biohospodářství pro Evropu“ a akční plán na provádění strategie biohospodářství, která je jeho součástí;

2.

domnívá se, že biohospodářství umožňuje méně nákladnou výrobu průmyslových komodit a spotřebního zboží, a to při využívání menšího množství energie a menším znečištění životního prostředí;

3.

sdílí myšlenku, že přechod k inteligentnímu, udržitelnému biohospodářství podporujícímu začlenění by měl být založen nejen na produkci obnovitelných přírodních zdrojů s menším dopadem na životní prostředí, nýbrž i na jejich udržitelném využívání z environmentálního, ekonomického a sociálního hlediska, které udrží využívání biotických zdrojů v mezích obnovitelného ekosystému;

4.

zdůrazňuje, že je nyní naléhavě nutné přijmout opatření na podporu inovací a investic do nových postupů a obchodních modelů a vytvářet pobídky, které pro hospodářství zajistí dlouhodobý přínos; zdůrazňuje klíčovou úlohu soukromého sektoru při zajišťování udržitelného hospodářského růstu;

5.

domnívá se, že biohospodářství je podmínkou pro dosažení cílů strategie Evropa 2020, konkrétně iniciativ „Unie inovací“ a „Evropa účinněji využívající zdroje“;

6.

vítá skutečnost, že Komise podporuje radikální změnu přístupu EU k výrobě, spotřebě, zpracovávání, uchovávání, recyklaci a likvidaci biologických zdrojů;

7.

zdůrazňuje, že biohospodářství zaměstnává již nyní 22 milionů lidí, což představuje 9 % celkové zaměstnanosti v EU, a má značný potenciál k vytvoření dalších milionů pracovních míst;

8.

podporuje návrh Komise na vytvoření pracovní skupiny a plánu biotechnologických odvětví, v němž bude zdůrazněno, že obnovitelné zdroje a biotechnologie prokazatelně přispívají k udržitelnému rozvoji, a na podporu regionů a subjektů odvětví k rozvoji nových inovací pro odvětví biohospodářství;

9.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní a regionální akční plány v oblasti biohospodářství, a žádá Komisi, aby Evropskému parlamentu předkládala jednou za dva roky zprávu o zavádění biohospodářství;

10.

zdůrazňuje, že EU má celosvětové vůdčí postavení v různých biooborech a oblastech biotechnologií; domnívá se, že přechod k biohospodářství umožní, aby Evropa výrazně pokročila v oblasti nízkouhlíkového hospodářství, inovací a konkurenceschopnosti, a posílí její úlohu na mezinárodní scéně;

11.

vyzdvihuje význam a obrovský potenciál účinného využívání zdrojů a energetické účinnosti; zdůrazňuje, že v zájmu zachování udržitelnosti biohospodářství je potřeba „z méně vyrobit více“;

12.

domnívá se, že biohospodářství pro Evropu by nemělo pouze nahradit stávající hospodářství založené na fosilních palivech či opakovat stávající plýtvání a modely spotřeby, ale mělo by se vyvinout v účinnější a udržitelnější model zohledňující sociální a environmentální požadavky v celém hodnotovém řetězci založeném na biohospodářství;

13.

vítá probíhající přezkum právních předpisů Unie o biopalivech, jehož cílem je omezit negativní dopady nepřímé změny ve využívání půdy a podpořit rozvoj trhu s modernějšími biopalivy a jejich vývoj, což by mělo umožnit větší využívání nepotravinářských surovin, například odpadu, zbytků a lignocelulózy a celulózy;

14.

připomíná, že faktory nepřímých změn ve využívání půdy pro biopaliva a biokapaliny, stejně tak jako závazná kritéria udržitelnosti pro využívání pevné a plynné biomasy, by měly být obsaženy ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie a ve směrnici o jakosti pohonných hmot; a vyzývá Komisi, aby navrhla rámcovou směrnici pro biomasu, která by se vztahovala na všechny typy biomasy (energie, paliva, materiály a chemikálie) a která by zavedla hierarchii biomasy;

15.

vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí o koordinaci výzkumu a vývoje přes hranice jednotlivých členských států i různých odvětví; vyzdvihuje zejména nezbytnost výzkumu udržitelných hranic biotických zdrojů a zároveň zohledňování funkcí ekosystému a přirozeného potravního řetězce i poptávky po potravinách;

16.

vyzývá k podrobnějšímu průzkumu ke zjištění příležitostí, které biohospodářství představuje v sociální oblasti a oblasti životního prostředí, a rovněž potenciálních nákladů s ním souvisejících vzhledem k řadě možných důsledků a nevhodných postupů využívání biohospodářství, pokud jde o využívání vzácných přírodních zdrojů, riziko škod na životním prostředí, ztrátu biologické rozmanitosti a příležitost k jejímu zachování;

17.

podporuje vytvoření panelu odborníků pro biohospodářství, který pomůže zlepšit součinnost a soudržnost mezi politikami a iniciativami, a střediska pro sledování pro oblast biohospodářství, jehož cílem bude podporovat vzájemné učení zajištěním trvalé výměny poznatků a informací mezi výzkumnými ústavy, podniky, institucemi, univerzitami, regionálními subjekty, zemědělci a občany ve venkovských oblastech a urychlit vývoj právního rámce, který zvýší a usnadní výzkum, jeho aplikace a obchodní využití dosažených inovací;

18.

připomíná, že při využívání biotechnologií, zejména v oblastech týkajících se geneticky modifikovaných organismů a syntetické biologie, je důležité uplatňovat zásadu předběžné opatrnosti;

19.

domnívá se, že je nezbytné vytvořit informační a vzdělávací programy napříč jednotlivými disciplínami a odvětvími tak, aby výsledky byly dostupnější pro zúčastněné strany, včetně spotřebitelů, což by umožnilo zvýšit jejich informovanost a zapojení;

20.

vyzývá k odstranění stávajících překážek pro inovace v celém hodnotovém řetězci, zejména prostřednictvím rychlých a vědecky podložených schvalovacích postupů EU pro biotechnologické produkty a mnohem rychlejšího přístupu na trh;

21.

žádá Komisi, aby navrhla praktická opatření celoregionálního dosahu na podporu produkce a spotřeby biohospodářských produktů na regionální úrovni;

22.

zdůrazňuje, že pro rozvoj biohospodářství je třeba rozvíjet nové dovednosti, znalosti a nové obory nebo je propojit, aby bylo možné čelit výzvám spojeným se společenskými změnami souvisejícími s biohospodářstvím a podporovat konkurenceschopnost, růst a vytváření nových pracovních míst, zajistit potřeby průmyslu a lépe sladit dovednosti pracovníků s požadavky spojenými s pracovními místy;

23.

zdůrazňuje, že biohospodářství vyžaduje prvotřídní znalosti a zručnou pracovní sílu; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby bylo v regionech Evropské unie poskytováno odborné a vyšší vzdělání a zároveň, aby byly zohledněny konkrétní charakteristiky těchto regionů; zdůrazňuje, že vzdělání a vzdělávací systémy se širokým zaměřením podporují i rozvoj podnikání v regionech;

24.

vítá rozpočet ve výši 4,5 miliard EUR, který navrhla Komise ve svém rámcovém programu pro výzkum (Horizont 2020), a doufá, že tento rozpočet budou moci využívat všechna odvětví a všechny nástroje biohospodářství, a to pro účely dalšího zlepšování inovací, včetně výzkumu týkajícího se mezí ekosystému, opětovného využití a recyklace biomateriálů;

25.

je toho názoru, že biorafinerie založené na místních udržitelných biomateriálech, které nevytlačují potraviny či jiné cennější způsoby využití, jsou základním nástrojem pro znamenité postupy přeměny nevyužívaných podniků a revitalizace krizových oblastí prostřednictvím inovačních postupů a investic do cyklické ekonomiky, a přeje si, aby tato úloha byla i nadále podporována;

26.

zdůrazňuje, že pro úspěšný provoz biorafinerií v Evropě je zapotřebí dostatečného množství udržitelných surovin; zdůrazňuje, že si to vyžádá rovněž zlepšení skladovací a dopravní infrastruktury a vývoj nezbytné logistiky;

27.

zdůrazňuje, že v Evropě existuje jen omezené množství demonstračních zařízení a že je zapotřebí více investic, aby si evropský průmysl udržel vůdčí postavení v odvětví biorafinerií; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly pilotní a demonstrační činnosti týkající se šíření produktů a postupů;

28.

zdůrazňuje, že politiky pro oblast biohospodářství musejí být stanoveny tak, aby zabezpečily kaskádovité využívání biomasy; vyzývá v tomto ohledu k rozvoji právního nástroje, který připraví půdu pro účinnější a udržitelnější používání těchto cenných zdrojů; zdůrazňuje, že tento nástroj by měl stanovit kaskádovité využití zásady pyramidy biomasy a zohlednit jeho různé segmenty a posílit je na jejich nejvyšší úrovni; zdůrazňuje, že takový přístup by vedl k hierarchickému, inteligentnímu a účinnému využití biomasy, k aplikacím s přidanou hodnotou a k podpůrným opatřením, jako je koordinace výzkumu v rámci všech stupňů hodnotového řetězce;

29.

považuje za nezbytné zajistit integrovaný, ucelený, mezioborový a interdisciplinární přístup k biohospodářství a požaduje harmonizaci různých souvisejících politik EU a řídících pokynů, jako je zásada předběžné opatrnosti v různých odvětvích (plán efektivnosti využívání zdrojů, Unie inovací, Iniciativa pro oblast surovin, Horizont 2020, akční program pro životní prostředí 2020, politika soudržnosti a společná zemědělská a rybářská politika, směrnice o obnovitelné energii, rámcová směrnice o vodě, rámcová směrnice o odpadech a směrnice o obalech a zvláštní opatření týkající se biologického odpadu); považuje za důležité vytvoření jednotného, dlouhodobého a stabilního právního rámce jak na evropské, tak i na vnitrostátní úrovni, který má za cíl podporu a zvyšování investic do biohospodářství v Evropě;

30.

vyzývá Komisi, aby vypracovala ustanovení pro finanční nástroje na podporu předobchodních investic, proměnila výsledky výzkumu v komerční úspěchy a umožnila inovativním společnostem, zejména malým a středním podnikům, nalézt finanční a jiné nástroje na podporu rozvoje biohospodářství, například prostřednictvím regionálních a strukturálních fondů a nástrojů pro sdílení rizika Evropské investiční banky, vytvořením větší jednotnosti mezi různými výzkumnými a inovačními fondy EU a zřízením kontaktního místa pro informace o veškerých iniciativách souvisejících s biohospodářstvím s cílem dosáhnout co největšího možného účinku; uvědomuje si obtíže a finanční rizika spojená s komercializací inovací v oblasti biohospodářství a jejich umístěním na trh;

31.

vyzývá k rozvoji průmyslové infrastruktury a optimalizovaných dodavatelských řetězců produktů biohospodářství ve venkovských a pobřežních oblastech s cílem vytvářet nová pracovní místa v zemědělství, lesním hospodářství a akvakultuře; vybízí k tomu, aby byly za tímto účelem vyčleněny prostředky z fondu EU pro rozvoj venkova, a to tak, aby nedošlo k dalšímu poškozování životního prostředí a úbytku biologické rozmanitosti, ale naopak aby došlo ke zmenšení výskytu těchto jevů;

32.

požaduje cílené a konkrétní kroky za účelem zjednodušení a zkrácení schvalovacích administrativních řízení, která ztěžují rozvoj biorafinerií a která by mohla podporovat přesuny inovačních a pokrokových technologií mimo EU;

33.

schvaluje využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru, v jehož rámci budou odpovídajícím způsobem zohledněny zkušenosti s problémy, které se v minulosti vyskytly při využívání tohoto schématu v jiných odvětvích; vyzývá Komisi, aby vyčlenila odpovídající prostředky na rozvoj a růst tohoto partnerství, neboť je přesvědčen, že se jedná o klíčový prostředek, který umožní vytvořit nové hodnotové řetězce, posílit řetězce stávající a usnadnit investice do ukázkových technologií a zařízení, která mohou uvést výsledky výzkumu na trh;

34.

sdílí názor, že je nezbytné uplatňovat vícestupňový přístup, a požaduje, aby byla věnována stále větší pozornost regionálnímu a místnímu rozměru biohospodářství a iniciativám typu zdola nahoru; vítá vytvoření platforem pro biohospodářství na regionální, vnitrostátní a evropské úrovni, na nichž bude možno měřit dosažený pokrok v daném odvětví a které napomohou výměně know-how a osvědčených postupů tak, aby bylo možno nivelizovat stupeň rozvoje biohospodářství na území EU; dále žádá Komisi, aby zapojila i odborníky z daného odvětví a ze všech souvisejících oborů i zástupce spotřebitelů a občanů; připomíná, že regionální hospodářství hrají klíčovou úlohu při dosahování inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

35.

domnívá se, že iniciativy vycházející zdola významně přispívají ke vzniku společnosti fungující na biologickém základě a že přístup vycházející ze zájmů podniků a z poptávky v kombinaci se státním přístupem je zásadně důležitý; domnívá se, že by měly být poskytnuty odpovídající možnosti pro regionální iniciativy; vyzývá Komisi k podpoře těchto sítí a seskupení se záměrem podpořit výměnu zkušeností;

36.

vyzývá Komisi, aby svou finanční podporu zaměřila na inovace v souladu s iniciativou Unie inovací, včetně priorit programu Horizont 2020, aby tak podpořila přípravu výsledků výzkumu pro uplatnění na trhu, a překlenula tím velmi obtížnou fázi pro evropský výzkum;

37.

domnívá se, že existuje celá řada vynikajících nástrojů (veřejné zakázky, standardizace, daňové pobídky, systémy certifikace a zvláštního označování), díky nimž by bylo možno zajistit dostatečnou nabídku udržitelných a kvalitních bioproduktů a systémů produkce účinně využívajících zdroje; je přesvědčen, že je zapotřebí reformovat stávající právní předpisy; vyzývá Komisi, aby vypracovala kritéria udržitelnosti pro používání biomasy, na nichž by měly být založeny nástroje pro tvorbu trhu;

38.

zdůrazňuje, že biologické hospodářství, které využívá biologických zdrojů namísto fosilních paliv, vyžaduje řádný politický rámec, který zohledňuje nejen hospodářskou životaschopnost, ale také faktory udržitelnosti ze sociálního a ekologického hlediska;

39.

je toho názoru, že je velmi důležité zapojit spotřebitele do výběru bioproduktů a bioslužeb a informovat je v tomto ohledu; v této souvislosti má zájem na rozvoji v oblasti standardizace této výroby v EU na základě dostatečných kritérií udržitelnosti a považuje ji za nástroj na propagaci výhodného evropského trhu s uvedenými produkty;

40.

je přesvědčen, že životnost bioproduktů nesmí být uměle zkracována; produkty by měly být vytvářeny tak, aby měly co nejdelší možnou dobu životnosti;

41.

zdůrazňuje, že biohospodářství významně přispěje k rozvoji venkovských a pobřežních oblastí; je toho názoru, že součinnost a úzká spolupráce v rámci celého hodnotového řetězce, včetně místních producentů zemědělských a lesnických surovin a biorafinerií, by mohly přispět k posílení konkurenceschopnosti a ke zvýšení ziskovosti venkovských regionů; zdůrazňuje potřebu vypracovat dlouhodobou biohospodářskou strategii a zohlednit přitom nutnost zajistit dostatek potravin;

42.

požaduje, aby rozvinuté biologické a biotechnologické procesy mohly být uplatněny při využívání biologických obnovitelných zdrojů pocházejících z odpadů a ze zemědělských kultur, které nejsou určeny k potravinářskému účelu, a při využívání materiálu ze stávajících odvětví zemědělské a lesnické produkce;

43.

zdůrazňuje, že jeden z vůdčích principů biohospodářství je posílit využívání zdrojů a snížit závislost na dovážených surovinách, energii a obnovitelných zdrojích; zdůrazňuje význam odvětví lesního hospodářství a dalších biotechnologických průmyslových odvětví a tvrdí, že uhlíkově neutrální obnovitelné přírodní zdroje a suroviny, jako je dřevo a dřevěné vlákno, mohou nahradit neobnovitelné fosilní suroviny; připomíná, že odvětví biohospodářství produkuje mnoho vysoce hodnotných produktů, například chemické látky, léčiva, plasty a další zcela nové inovativní materiály, a vytváří pracovní místa; zdůrazňuje potenciál biotechnologií založených na mořských zdrojích;

44.

vyzývá Komisi, aby podporovala kroky směřující ke zvýšení potenciálu vstupních surovin udržitelným způsobem, k větší mobilizaci vstupních surovin, sběru biologicky rozložitelného odpadu – přičemž je třeba vyhnout se rozsáhlé přepravě –, k zajištění udržení využívání biomasy v rámci ekologických mezí, které neomezí její funkci jakožto úložiště uhlíku; v této souvislosti považuje za naléhavě nutné vytvořit kritéria udržitelnosti pro energetické využívání biomasy s cílem zajistit dostupnost biomasy pro účinnější využití a zároveň dohlédnout na to, aby pobídky k přeměně biomasy na energii nenarušovaly trh a nesnižovaly dostupnost pro producenty;

45.

domnívá se, že je důležité investovat do dodavatelských řetězců v oblasti biohospodářství s cílem zaručit dostupnost surovin; domnívá se, že strategie biohospodářství by neměly podporovat pouze účinnější využívání odpadu z domácností a komunálního odpadu, ale rovněž zhodnocení zdrojů a zbytků, které vznikají jako vedlejší produkty v zemědělství a lesním hospodářství; žádá, aby byly vypracovány lepší a nové právní předpisy, které budou poskytovat právní jistotu a plně podporovat udržitelné využívání biohospodářských zdrojů a surovin, a aby byla politika v každém ohledu založena na flexibilním a dlouhodobém přístupu podporujícím investice;

46.

domnívá se, že v souladu s tím, co bylo stanoveno v nové strategii pro evropskou průmyslovou politiku, by biohospodářství mohlo významně přispět k boji proti deindustrializaci, kterou je dnes Evropa zasažena, a za pomoci nových strategií, jež by stimulovaly trh a obnovily konkurenceschopnost regionálního systému, tento vývoj zvrátit;

47.

důrazně naléhá na Komisi, aby definovala dotace, které škodí životnímu prostředí, jako „výsledek vládního opatření, které uděluje výhodu spotřebitelům nebo výrobcům za účelem doplnění jejich příjmů nebo snížení jejich nákladů, přičemž tím jednají v neprospěch postupů nezávadných pro životní prostředí“ (3); vyzývá Komisi a členské státy, aby bezodkladně, a to do roku 2014, přijaly na základě této definice konkrétní plány, podle nichž budou postupně do roku 2020 odstraněny všechny dotace, jež mají škodlivý vliv na životní prostředí, včetně dotací, které pobízejí k neúčinnému využívání obnovitelných zdrojů a fosilních paliv, a aby prostřednictvím národních programů reforem předkládaly zprávu o pokroku v této oblasti; v této souvislosti vyjadřuje obavu, že dotace na používání biomateriálů pro energetické účely již ohrožují cíle v oblasti účinného využívání zdrojů;

48.

se znepokojením konstatuje, že rostoucí poptávka po biomase, zejména dřevu, může vyvolat rozsáhlé odlesňování v rozvojových zemích, v nichž emise skleníkových plynů nepodléhají Kjótskému protokolu; poukazuje na to, že takový vývoj může mít nejen dopad na kvalitu půdy, koloběh vody a biologickou rozmanitost, ale také zvyšovat tlak na celosvětové dohody, jako je Úmluva o biologické rozmanitosti a Program spolupráce OSN pro snižování emisí z odlesňování a znehodnocování lesů v rozvojových zemích; obává se rovněž, že vzhledem k tomu, že systémy řízení a správy pozemků jsou v mnoha rozvojových zemích nedostatečné, rostoucí poptávka po výrobcích ze dřeva může vést k nelegální těžbě dřeva, a oslabit tak dobrovolné dohody o partnerství v rámci akčního plánu pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (FLEGT);

49.

zdůrazňuje, že přechod k biohospodářství přispěje k dalšímu začleňování výsledků summitu Rio+20 do politik EU; je přesvědčen, že EU by také měla dále zvyšovat svůj příspěvek iniciativám, které usnadňují přechod na zelenou ekonomiku podporující začlenění na mezinárodní úrovni;

50.

vyzývá EU, aby se stala hnací silou mezinárodního výzkumu a inovací v oblasti biohospodářství; konstatuje, že nové produkty, postupy a služby založené na obnovitelných zdrojích zlepší konkurenceschopnost evropského průmyslu a zajistí mu vůdčí pozici na mezinárodní úrovni;

51.

považuje za zásadní, aby se vypracovaly právně závazné mezinárodní normy udržitelnosti pro všechna odvětví, v nichž se používá biomasa, a závazná kritéria udržitelného lesního hospodářství; vyzývá EU, aby usilovala o uzavření mnohostranných dohod a aby především nejméně rozvinutým zemím poskytla požadovanou institucionální a technickou pomoc k zajištění udržitelného využívání biomasy;

52.

domnívá se, že model biohospodářství, který vznikl v rámci této strategie, umožní vyřešit související problémy, v dlouhodobější perspektivě přinese udržitelnější a efektivnější vzorce výroby, spotřeby, rozvoje a životního stylu a díky novému propojení hospodářství, životního prostředí a kvality v sociální oblasti znovu oživí proces evropského růstu;

53.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/47

—

s ohledem na články 310, 311, 312 a 323 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 v zájmu dosažení kladného výsledku při postupu schvalování víceletého finančního rámce na období 2014–2020 (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2013 o závěrech zasedání Evropské rady ve dnech 7.–8. února 2013 týkajících se víceletého finančního rámce (2),

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady přijaté dne 8. února 2013,

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady přijaté dne 28. června 2013,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

1.

vítá politickou dohodu na víceletém finančním rámci (VFR) na období 2014–2020, které bylo po dlouhých a náročných jednáních dosaženo na nejvyšší politické úrovni mezi Parlamentem, předsednictvím Rady a Komisí dne 27. června 2013; oceňuje významné úsilí irského předsednictví o dosažení této dohody;

2.

zdůrazňuje, že díky vytrvalým jednáním Parlamentu byla poprvé přijata řada ustanovení, která budou mít zásadní význam pro to, aby byl nový finanční rámec funkční, jednotný, transparentní a umožňoval lépe reagovat na potřeby občanů EU; zdůrazňuje zejména nová opatření týkající se revize VFR, flexibility, vlastních zdrojů a jednotnosti a transparentnosti rozpočtu, což byly klíčové priority Parlamentu v průběhu jednání;

3.

je připraven předložit nařízení o VFR a novou interinstitucionální dohodu k hlasování počátkem podzimu, jakmile budou splněny nezbytné technické a právní podmínky pro finalizaci příslušných textů tak, aby odrážely všeobecnou dohodu, jíž bylo dosaženo mezi Radou a Parlamentem;

4.

opakuje nicméně svůj postoj obsažený ve výše uvedeném usnesení o VFR ze dne 13. března 2013, a to, že souhlas s nařízením o VFR nemůže být udělen, pokud není úplně zaručeno, že nevyřízené žádosti o platbu za rok 2013 budou zcela pokryty; očekává, že Rada proto nejpozději na zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci dne 9. července 2013 přijme formální rozhodnutí ve věci návrhu opravného rozpočtu 2/2013 ve výši 7,3 miliardy EUR; naléhavě žádá, aby Rada dodržela svůj politický závazek a přijala neprodleně další opravný rozpočet, aby se zabránilo jakýmkoli schodkům v prostředcích na platby, které by mohly vést ke strukturálnímu deficitu v rozpočtu EU na konci roku 2013; prohlašuje, že Parlament buď neudělí souhlas s nařízením o VFR nebo nepřijme rozpočet na rok 2014, dokud Rada nepřijme tento nový opravný rozpočet pokrývající zbývající deficit, který vyčíslila Komise;

5.

zdůrazňuje dále, že nařízení o VFR nemůže být z právního hlediska přijato, dokud nedojde k politické dohodě na příslušných právních základech, zejména u bodů, které se rovněž odrážejí v nařízení o VFR; vyjadřuje svou ochotu uzavřít co nejrychleji jednání o právních základech pro všechny víceleté programy a potvrzuje svou podporu zásadě „dokud se nedohodneme na všem, nedohodneme se na ničem“; trvá na dodržování legislativních pravomocí Parlamentu, které zaručuje Lisabonská smlouva, v plném rozsahu a vyzývá Radu, aby řádně projednala všechny části právních základů „souvisejících s VFR“; vítá politické dohody, kterých bylo dosud dosaženo u některých nových víceletých programů EU;

6.

bere na vědomí fiskální konsolidaci, které čelí členské státy; domnívá se však, že celková výše příštího VFR, o které rozhodla Evropská rada, neodpovídá politickým cílům EU a potřebě zajistit úspěšné uskutečňování strategie Evropa 2020; je znepokojen tím, že tato výše zdrojů by nemusela být dostatečná a poskytnout EU nezbytné prostředky pro to, aby se ze stávající krize koordinovaně zotavila a vyšla z ní silnější; lituje skutečnosti, že členské státy nadále podceňují úlohu rozpočtu EU v posilování správy ekonomických záležitostí a fiskální koordinace v EU a jeho příspěvek k nim; obává se navíc, že tak nízké stropy VFR významným způsobem zmenší manévrovací prostor Parlamentu v ročních rozpočtových procesech;

7.

zdůrazňuje význam povinného přezkoumání a následné revize příštího VFR na konci roku 2016 s cílem umožnit příští Komisi a Parlamentu přehodnotit politické priority EU, přizpůsobit VFR novým problémům a potřebám a plně zohlednit nejnovější makroekonomické výhledy; trvá na tom, že povinný přezkum jak výdajových, tak příjmových stránek rozpočtu EU, který má provést Komise, musí doplňovat legislativní návrh na revizi nařízení o VFR, jak je uvedeno v prohlášení Komise, které je přílohou tohoto nařízení; hodlá učinit tuto povinnou revizi VFR svým klíčovým požadavkem při uvedení nového předsedy Komise do úřadu;

8.

opakuje, že posílená flexibilita VFR na období 2014–2020 má klíčový význam, aby bylo možno plně využít příslušných stropů VFR pro závazky (960 miliard EUR) a platby (908,4 miliardy EUR), jak stanovila Evropská rada; vítá proto skutečnost, že Rada schválila dva klíčové návrhy, které předložil Parlament, totiž vytvoření celkového rozpětí pro platby a celkového rozpětí pro závazky, které umožní automatický přenos nevyužitých prostředků z jednoho rozpočtového roku do druhého; považuje však za politováníhodné, že Rada uložila omezení (týkající se času a výše částky), která mohou zabránit plnému využívání těchto nástrojů; domnívá se, že zlepšování těchto mechanismů by mělo být nedílnou součástí revize VFR po volbách, kterou by měla Komise navrhnout;

9.

zdůrazňuje, že nová pravidla flexibility týkající se závazků by měla vést v průběhu platnosti VFR na období 2014–2020 k přidělení dalších prostředků pro programy spojené s růstem a zaměstnaností, a zejména pro iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí, s cílem zajistit soustavné financování a co nejúčinnější využívání schválených stropů;

10.

vítá dřívější zapsání prostředků na iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí do rozpočtů na roky 2014/2015 a trvá na tom, že od roku 2016 budou zapotřebí prostředky navíc k zajištění udržitelnosti a účinnosti tohoto programu;

11.

zdůrazňuje, že na naléhání Parlamentu budou do rozpočtů na roky 2014/2015 dříve zapsány také prostředky na programy Horizont 2020, Erasmus a COSME, s cílem snížit propad financování mezi příslušnými prostředky v rozpočtech na rok 2013 a 2014; trvá navíc na tom, že je nezbytné, aby byly další prostředky poskytnuty rovněž pro Digitální agendu;

12.

vítá skutečnost, že se počítá s dalším navýšením prostředků pro režim rozdělování potravin o 1 miliardu EUR pro ty členské státy, které hodlají využít tohoto navýšení pro pomoc nejzranitelnějším osobám v Unii; očekává, že se Rada a Parlament co nejdříve dohodnou na konkrétních způsobech provádění tohoto závazku v rámci probíhajícího jednání o právním základu pro uvedený režim;

13.

lituje toho, že Rada nebyla schopna dosáhnout jakéhokoli pokroku v otázce reformy systému vlastních zdrojů na základě legislativních návrhů, které předložila Komise; zdůrazňuje, že rozpočet EU by měl být financován ze skutečných vlastních zdrojů, jak stanoví Smlouva, a prohlašuje, že je odhodlán provést reformu, která sníží podíl příspěvků založených na HND do rozpočtu EU na maximálně 40 %; očekává proto společné prohlášení o vlastních zdrojích, na kterém se dohodou všechny tři orgány EU a které umožní dosáhnout konkrétního pokroku, zejména s ohledem na přezkum/revizi VFR v polovině období; vyzývá proto, aby zároveň s formálním přijetím nařízení o VFR byla svolána skupina na vysoké úrovni pro vlastní zdroje, která by byla pověřena prozkoumáním všech aspektů reformy systému vlastních zdrojů;

14.

vítá výsledek jednání o jednotnosti a transparentnosti rozpočtu EU; je toho názoru, že jakýkoli možný „rozpočet eurozóny“, o kterém je možno v budoucnu uvažovat, by měl být buď začleněn do rozpočtu EU, nebo být jeho přílohou;

15.

považuje postup, který vedl k této dohodě na VFR na období 2014–2020, za velmi politováníhodný, neboť ve skutečnosti byl v jeho důsledku Parlament připraven o své rozpočtové pravomoci v pravém slova smyslu, jak jsou stanoveny ve SFEU; domnívá se, že četné schůzky, které v několika uplynulých letech proběhly mezi jeho delegací a jednotlivými předsednictvími Rady u příležitosti příslušných zasedání Rady pro obecné záležitosti, i jeho účast na neformálních schůzkách Rady projednávajících VFR neposloužily jasnému účelu, neboť neměly dopad na ducha, harmonogram nebo obsah jednání nebo na postoj Rady, včetně potřeby rozlišovat legislativní a rozpočtové aspekty dohody o VFR;

16.

vyzývá proto Rozpočtový výbor, aby ve spolupráci s Výborem pro ústavní záležitosti vyvodil nezbytné závěry a předložil nové návrhy týkající se podmínek podobných jednání s cílem zajistit demokratickou povahu a transparentnost celého rozpočtového postupu;

17.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a ostatním dotčeným orgánům a institucím.

26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/49

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o evropské bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020 (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 na téma „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenčního dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (2),

—

s ohledem na sdělení Komise „Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu: směry politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020“ (COM(2010)0389),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise „Provádění cíle 6 politiky Evropské komise v oblasti bezpečnosti silničního provozu pro roky 2011–2020 – první milník strategie proti úrazům“ (SWD(2013)0094),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů s názvem „Směry politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020“ (3),

—

s ohledem na „Světovou zprávu o předcházení zraněním v silniční dopravě“, kterou v roce 2004 společně zveřejnily Světová banka a WHO,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2012 o systému eCall: nové službě čísla 112 pro občany (4) ,

—

s ohledem na otázku položenou Komisi na téma „Bezpečnost silničního provozu 2011–2020 – první milník strategie proti úrazům“ (O-000061/2013 – B7-0211/2013),

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že v roce 2011 zahynulo při dopravních nehodách v Evropské unii více než 30 000 osob a téměř 1 500 000 osob bylo zraněno (více než 250 000 z nich těžce);

B.

vzhledem k tomu, že na jednu nehodu, při níž došlo k úmrtí, připadají další čtyři nehody vedoucí k trvalé invaliditě, 40 nehod s lehkými zraněními a 10 nehod s těžkými zraněními;

C.

vzhledem k tomu, že k více než polovině těžkých zranění dochází v městských oblastech a jejich oběťmi jsou zejména chodci, motocyklisté a cyklisté (včetně uživatelů elektrokol) a ostatní zranitelní účastníci silničního provozu;

D.

vzhledem k tomu, že hlavními příčinami úmrtí a těžkých zranění v silničním provozu jsou selhání techniky, konstrukce silnice, špatný stav vozovky a nevhodné chování řidiče včetně nedostatečných schopností řidiče ovládat vozidlo při vyšších rychlostech; vzhledem k tomu, že rychlost je v přímém vztahu k závažnosti zranění, a vzhledem k tomu, že některé členské státy zvažují zvýšení nejvyšší povolené rychlosti na dálnicích;

E.

vzhledem k tomu, že účast na dopravní nehodě je jedním z nejčastějších důvodů hospitalizace občanů EU mladších 45 let a že řada těžkých zranění vede k celoživotním zdravotním problémům nebo trvalé invaliditě;

F.

vzhledem k tomu, že o přežití zraněného do značné míry rozhoduje reakční doba tísňových služeb (zásada „zlaté hodiny“), včetně poskytnutí první pomoci pro záchranu života, a rovněž kvalita péče;

G.

vzhledem k tomu, že socioekonomické náklady zranění při dopravních nehodách se odhadují na 2 % HDP, tj. přibližně 250 miliard EUR v roce 2012 (5);

H.

vzhledem k tomu, že evropská činnost v této oblasti přináší pozitivní výsledky;

1.

podporuje iniciativu Komise, aby byla v činnosti týkající se bezpečnosti silničního provozu přiznána vysoká priorita těžkým zraněním;

2.

vítá, že Komise přijala společnou unijní definici těžkých zranění na základě celosvětově uznávané klasifikace traumat známé pod označením „Maximum Abbreviated Injury Scale“;

3.

vyzývá členské státy, aby rychle začaly uplatňovat společnou unijní definici závažných zranění v silničním provozu a na tomto základě shromáždily a předaly statistické údaje za rok 2014 rozdělené podle jednotlivých způsobů dopravy (včetně údajů o zranitelných účastnících silničního provozu) a podle typu dopravní infrastruktury;

4.

žádá Komisi, aby na základě shromážděných údajů stanovila náročný cíl snížení počtu zranění v silničním provozu o 40 % ve srovnání s obdobím 2014–2020 a aby dlouhodobým cílem učinila globální iniciativu „Vision Zero“;

5.

je přesvědčen, že vývoj společného mechanismu pro shromaždování a předávání údajů by neměl bránit provádění naléhavě nutné činnosti na úrovni EU, jejímž cílem je snížit počet těžce zraněných osob v silničním provozu;

6.

vítá priority, které si Komise stanovila pro rozvoj své globální strategie, tj. zabývat se problematikou účinku nárazů, strategií řízení nehod, první pomoci a tísňových služeb a dlouhodobé rehabilitace, a vyzývá k urychlenému uskutečnění těchto priorit;

7.

zdůrazňuje, že je nutné neprodleně provést celou škálu stávajících právních předpisů a opatření, aby se snížily účinky nárazů, zvýšila bezpečnosti účastníků silničního provozu a klesl počet těžkých zranění;

8.

vyzývá Komisi, aby provedla přezkum právních předpisů o pasivní a aktivní bezpečnosti vozidel s cílem přizpůsobit je nejnovějšímu technickému pokroku a aby podporovala používání zařízení ve vozidlech, která pomáhají prosadit dodržování předpisů;

9.

žádá Komisi, aby podporovala rozvoj bezpečné a inteligentní silniční infrastruktury;

10.

žádá Komisi, aby poskytla podrobné informace o tom, jak členské státy provádějí směrnici 2011/82/EU o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu;

11.

žádá členské státy, aby pokračovaly ve svém boji proti řízení pod vlivem alkoholu a drog a aby si vyměňovaly osvědčené postupy v oblasti posuzování a rehabilitace osob, které spáchaly dopravní přestupek;

12.

poukazuje na to, že v 50 % případů úmrtí při dopravních nehodách ve městech se jedná o chodce nebo cyklisty, kteří rovněž představují velký podíl těžce zraněných;

13.

podporuje monitoring a další rozvoj technických norem a politik v oblasti ochrany nejzranitelnějších účastníků silničního provozu – seniorů, malých dětí, zdravotně postižených a cyklistů – jako součást úsilí soustředěného na podporu „práv zranitelných účastníků silničního provozu“ v právních předpisech EU a dopravní politice;

14.

žádá Komisi, aby vypracovala přehled městských oblastí s nejvyšší povolenou rychlostí 30 km/h a aby posoudila vliv tohoto rychlostního omezení na počet usmrcených a těžce zraněných osob;

15.

vyzývá členské státy, aby zdůraznily význam informačních a osvětových kampaní věnovaných bezpečnější jízdě na kole a chůzi, stejně jako význam politik zaměřených na propagaci cyklistiky a chůze, neboť bezpečnost cyklistů a chodců v městských oblastech má úzký vztah k rozšířenosti cyklistiky a chůze jako forem dopravy, případně i ve spojení s veřejnou a společnou mobilitou;;

16.

vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny pro bezpečnost silničního provozu ve městech, které by se mohly stát součástí plánů udržitelné městské mobility, a aby uvažovala o tom, že by spolufinancování dopravních projektů ve městech mělo být vázáno na tyto plány obsahující cíle EU v oblasti snížení počtu obětí a těžce zraněných při dopravních nehodách;

17.

žádá členské státy, aby podpořili evropské číslo tísňového volání 112 a splnily povinnost plně zprovoznit centra tísňového volání do roku 2015 a co nejrychleji uspořádat informační kampaň o jejich zavedení;

18.

vítá návrh Komise, aby byla do roku 2015 ve všech členských státech zavedena povinná montáž veřejných systémů eCall využívajícího linku tísňového volání 112 u všech nově schválených typů vozidel, přičemž je však nutné dodržovat předpisy o ochraně osobních údajů;

19.

žádá Komisi, aby na základě posouzení osvědčených postupů v členských státech zvážila zavedení „řízení s doprovodem“ v případě starších nezletilých osob;

20.

vyzývá členské státy, aby systematicky podporovaly kurzy první pomoci jako způsob zvyšování schopnosti náhodných kolemjdoucích reagovat na dopravní nehodu a pomoci tak obětem před příjezdem záchranné služby;

21.

vyzývá členské státy, aby podporovaly spolupráci mezi záchrannou službou a projektanty a výrobci vozidel s cílem zajistit účinný zásah a zaručit bezpečnost pracovníků záchranné služby a zraněných;

22.

vyzývá členské státy, aby podporovaly zavádění systémů e-Health, zejména používání inteligentních systémů komunikace v dopravě ze strany záchranných týmů a montáž těchto systémů do vozidel záchranné služby;

23.

vybízí členské státy k tomu, aby ve svých zdravotnických politikách kladly velký důraz na poúrazovou péči a dále zkvalitňovaly dlouhodobou nemocniční péči, péči po propuštění z nemocnice a rehabilitaci, včetně posttraumatické a psychologické péče účastníků a svědků dopravních nehod, například prostřednictvím asistenčních míst, s cílem pomoci jim zlepšit kvalitu života;

24.

vyzývá členské státy, aby zlepšily informovanost o důsledcích těžkých zranění tím, že vytvoří úzké vazby na ostatní opatření se sociálními dopady, jako je úroveň poškození, zdravotní postižení a funkční neschopnost, a budou vyvíjet vzdělávací programy v oblasti bezpečnosti silničního provozu;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a vládám a parlamentům členských států.

26.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/52

—

s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU), v kterém jsou uvedeny hodnoty, na nichž je založena Unie,

—

s ohledem na články 3, 4, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU), na články 49, 56, 114, 167 a 258 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), na Listinu základních práv Evropské Unie a na Evropskou úmluvu o lidských právech,