15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/1

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/2

—

zrušit rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 15. září 2015 (T-483/12) a zamítnout žalobu proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 3. září 2012 ve věci R 2103/2010-4;

—

podpůrně zrušit napadený rozsudek a vrátit věc Tribunálu;

—

uložit žalované (Nestlé Unternehmungen Deutschland GmbH) náhradu nákladů řízení.

1.

Navrhovatelka vytýká Tribunálu, že použil nesprávná kritéria pro posouzení rozsahu, v němž čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 umožňuje, aby se ochranná známka uplatněná na podporu námitek tak, jak je konkrétně užívána, lišila od ochranné známky tak, jak je zapsána. V tomto ohledu uvádí, že Tribunál nesprávně určil rozlišovací prvky ochranné známky uplatněné na podporu námitek na základě kritérií používaných pro prokázání nebezpečí záměny. Otázka, zda jsou některé prvky charakteristické nebo dominantní v rámci ochranné známky, která je rozhodující pro prokázání nebezpečí záměny, nemůže být zohledněna stejným způsobem při posouzení týkajícím se rozsahu, v němž ochranná známka může být řádně užívána v odlišné podobě. V tomto rámci se nejedná o konstatování nebezpečí záměny. Naopak je důležité vědět, zda podoba, v níž je ochranná známka užívána, se liší od ochranné známky tak, jak je zapsaná, pouze tak nepatrně, že obě označení mohou být považována za obecně srovnatelná.

2.

Tribunál krom toho podle navrhovatelky nezohlednil všechny relevantní skutečnosti za účelem určení rozlišovacích prvků ochranné známky uplatněné na podporu námitek. Podle ní se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že převzal kritéria odvolacího senátu, aniž by sám přezkoumal některé jiné prvky, z nichž je komplexní ochranná známka uplatněná na podporu námitek složena.

3.

Podle názoru navrhovatelky si odůvodnění rozsudku Tribunálu protiřečí a obsahuje logické omyly, pokud jde o stanovení podoby, v níž je ochranná známka užívána. Tribunál uvádí, že užívané označení se může odlišovat od podoby, v níž bylo zapsáno, pouze „zanedbatelnými prvky“ a užívané označení a zapsaná ochranná známka musí být považovány za „globálně rovnocenné“, aby se mohlo jednat o oprávněné užívání. Podle navrhovatelky si Tribunál protiřečí a dopouští se logických omylů při použití těchto kritérií posouzení. Tribunál krom toho provádí rigidní přezkum, zda se podoba, v níž je ochranná známka užívána, skládá ze tří prvků, které považuje za rozlišovací. Na základě těchto kritérií má Tribunál za to, že ochranná známka je užívána oprávněně, přičemž nezohledňuje, že do podoby, v níž je ochranná známka užívána, bylo přidáno několik prvků, což podle navrhovatelky vede k tomu, že užívané označení a zapsanou ochrannou známku nelze považovat za „globálně rovnocenné“.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/3

—

zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie (sedmého senátu) ze dne 4. září 2015 ve věci T-577/12,

—

vyhovět návrhovým žádáním navrhovatelek, které předložily k Tribunálu Evropské unie,

—

uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení v obou stupních.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku je založen na tvrzení navrhovatelek, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v bodě 44 napadeného rozsudku tím, že rozhodl, že na prováděcí nařízení Rady (EU) č. 945/2012 ze dne 15. října 2012 (1) je třeba z důvodu uvedení čl. 46 odst. 2 nařízení (EU) č. 267/2012 (2) nahlížet tak, že jasně stanoví, že tento čl. 46 odst. 2 je jeho právním základem.

2.

Ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v bodech 55 až 57 napadeného rozsudku, ve kterých bylo shrnuto tvrzení, podle kterého „z čl. 215 odst. 2 nevyplývá, že individuální omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům musí být přijata v souladu s postupem upraveným v čl. 215 odst. 1 SFEU“. Na jedné straně čl. 215 odst. 1, jediné ustanovení SFEU věnované restriktivním opatřením, jasně uvádí, že řízení použitelné na tato opatření je to, které stanoví, a žádné jiné nestanoví; na druhé straně článek 291 SFEU je neslučitelný s článkem 215 odst. 2 SFEU; podpůrně čl. 291 odst. 2 SFEU nelze považovat za článek, který může Radě poskytnout právní základ pro přijetí omezujících opatření doplňující právní základ, který představuje čl. 215 odst. 2 SFEU; konečně a podpůrně v případě rozhodnutí, že čl. 291 odst. 2 SFEU může Radě poskytnout dodatečný právní základ pro přijetí omezujících opatření doplňující právnímu základ, který představuje čl. 215 odst. 2 SFEU, zůstává použití takového právního základu v projednávané věci nadále protiprávní.

3.

Ve třetím důvodu kasačního opravného prostředku, který je předložen podpůrně v případě, že bude rozhodnuto, že použití čl. 291 odst. 2 SFEU jako základ pro přijetí individuálních omezujících opatření je v rámci politiky přijímání omezujících opatření původně založených na článku 215 SFEU právně možné, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 75 až 83 svého rozsudku v podstatě rozhodl, že Rada Evropské unie, slovy čl. 291 odst. 2, „náležitě odůvodnila“ použití takového mimořádného postupu, které bylo v projednávané věci jediné možné. Na jedné straně musí být požadované odůvodnění výslovné, na druhé straně i v případě, že by implicitní odůvodnění mohlo tento požadavek splnit, v projednávaném případě není splněn, jelikož Tribunál vyložil dotyčná ustanovení nesprávně.

4.

Ve čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku, který je předložen podpůrně v případě, že bude rozhodnuto, že použití čl. 291 odst. 2 SFEU jako základ pro přijetí individuálních omezujících opatření je v rámci politiky přijímání omezujících opatření založených na článku 215 SFEU právně možné, navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 87 svého rozsudku rozhodl, že článek 46 odst. 2 nařízení č. 267/2012 „ponechává Radě pravomoc provést ustanovení čl. 23 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení“, což postačuje ke splnění povinnosti uvést odůvodnění, týkající se uvedení právního základu tohoto ustanovení, kterým je článek 291 odst. 2 SFEU. Podle navrhovatelek vyvodil Tribunál tento závěr na základě nesprávného právního výkladu čl. 46 odst. 2 nařízení č. 267/2012.

5.

V pátém důvodu kasačního opravného prostředku, který je předložen podpůrně v případě, že bude rozhodnuto, že použití čl. 291 odst. 2 SFEU jako základ pro přijetí individuálních omezujících opatření je v rámci politiky přijímání omezujících opatření založených na článku 215 SFEU právně možné, navrhovatelky tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, v bodech 86 až 88 svého rozsudku, tím, že měl za to, že povinnost uvést odůvodnění právních aktů Unie nevyžaduje od Rady, aby výslovně uvedla, že nařízení č. 267/2012 bylo založeno na čl. 291 odst. 2 SFEU, pokud jde o právní základ čl. 46 odst. 2 nařízení č. 267/2012.

6.

V šestém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodech 100 a 103 a také v bodech 108 a 110 rozhodl, že dodržení, prostřednictvím omezujících opatření přijatých Unií, zásad právní jistoty a předvídatelnosti zákona, z nichž vyplývá, že uvedená opatření unie musí být jasná a přesná, se ověřuje s ohledem na pravidla judikatury týkající se jednotného výkladu aktů Unie, které požadují, aby tyto akty byly vykládány a uplatňovány s ohledem na znění stanovená v jiných úředních jazycích.

7.

V sedmém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v bodě 134 napadeného rozsudku tím, že rozhodl, že čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení č. 267/2012 (sporné kritérium) je v souladu se zásadami právního státu a obecněji s právem Evropské unie, protože „není svévolný ani diskreční“, a v bodě 140 napadeného rozsudku tím, že rozhodl, že „sporné kritérium omezuje pravomoc posouzení Rady zavedením objektivních kritérií a zaručuje stupeň předvídatelnosti požadovaný unijním právem“. V tomto ohledu navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že vyložil sporné kritérium s odkazem na rozsudek ze dne 13. března 2012, Melli Bank v. Rada (C-380/09 P).

8.

V osmém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky podpůrně tvrdí, že za předpokladu, že smysl, který je třeba přidělit pojmu „spojení“ je smysl, který mu dal Tribunál, je třeba konstatovat, že byl v projednávané věci uplatněn nesprávným způsobem.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/5

—

částečně zrušit rozhodnutí Rady ze dne 11. září 2015 obsažené v závěrech předsedy Výboru stálých zástupců ze dne 11. září 2015, kterým bylo schváleno předložení diskusního dokumentu jménem Unie a jejích členských států k budoucímu návrhu určenému Komisi na zachování živých mořských zdrojů v Antarktidě s cílem vytvořit chráněnou mořskou oblast ve Weddellově moři, a převzaté ve shrnující zprávě ze dne 23. září 2015 z 2554. zasedání Výboru stálých zástupců (dokument 11837/15, bod 65, s. 19 a 20, a dokument 11644/1/15/REV), a to v rozsahu, v němž Rada určila, že diskusní dokument má být předložen jménem Unie a jejích členských států, místo aby byl předložen jménem samotné Unie;

—

uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/6

1)

Je Spojené království podle posledního odstavce článku 133 HSDPH (1) oprávněno uložit podmínku obsaženou v písm. d) tohoto článku veřejnoprávním subjektům, (i) za okolností, kdy příslušná plnění byla k 1. lednu 1989 Spojeným královstvím považována za zdanitelná, ale jiné sportovní služby byly k tomuto datu osvobozeny od daně a (ii) za okolností, kdy příslušná plnění nebyla nejprve osvobozena od daně vnitrostátním právem před tím, než se Spojené království rozhodlo uložit podmínku obsaženou v článku 133 písm. d)?

2)

Pokud je odpověď na první otázku kladná, je Spojené království oprávněno ukládat podmínku obsaženou v písm. d) článku 133 HSDPH neziskovým veřejnoprávním subjektům, aniž by tato podmínka byla také uplatňována vůči jiným než veřejnoprávním neziskovým subjektům?

3)

Pokud je odpověď na druhou otázku kladná, je Spojené království oprávněno odejmout osvobození od daně obsažené v článku 132 odst. 1 písm. m) všem veřejnoprávním neziskovým subjektům, aniž by v každém jednotlivém případě zohlednilo, zda by poskytnutí osvobození mohlo způsobit narušení hospodářské soutěže na úkor obchodních podniků podléhajících DPH?

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/7

1)

Předpokládá nebo umožňuje článek 23 rámcového rozhodnutí (1) opakovanou dohodu o novém datu předání?

2)

V případě kladné odpovědi, je tomu tak v některé nebo ve všech následujících situacích: jestliže předání vyžádané osoby ve lhůtě stanovené v odstavci 2 již zabránily okolnosti, které jsou mimo kontrolu kteréhokoli z dotčených členských států, a z tohoto důvodu je uzavřena dohoda o novém datu předání, přičemž

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/8

—

zrušit bod 1 výroku rozsudku Tribunálu ze dne 24. září 2015 ve věci T-674/11 TV2/Danmark v. Komise (první návrhové žádání) a

—

zrušit tu část rozsudku Tribunálu ze dne 24. září 2015 ve věci T-674/11 TV2/Danmark v. Komise, v níž Tribunál prohlásil třetí části prvního žalobního důvodu za opodstatněnou (druhé návrhové žádání), a

—

rozhodnout ve prospěch Komise s ohledem na žalobu na neplatnost podanou TV2 a Dánským královstvím a

—

uložit TV2/Danmark a Dánskému království, žalobcům v prvním stupni, náhradu nákladů řízení vynaložených společností Viasat.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/9

1)

Je třeba čl. 1 odst. 3 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (1) (2002/584/SVV) vykládat tak, že vydání za účelem výkonu trestu je nepřípustné, existují-li závažné indicie svědčící o tom, že vazební podmínky ve vydávajícím členském státě porušují základní práva dotčené osoby i obecné právní zásady, jak jsou stanoveny v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, nebo jej vykládat tak, že vykonávající stát v těchto případech může nebo musí rozhodnutí o přípustnosti vydání podmínit zárukami dodržení vazebních podmínek? Může nebo musí vykonávající stát formulovat konkrétní minimální požadavky na vazební podmínky, jež mají být zaručeny?

2)

Je třeba článek 5 a čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV) vykládat tak, že vydávající soudní orgán je oprávněn též přijmout záruky dodržování vazebních podmínek, anebo je postup v tomto smyslu ponechán na vnitrostátní úpravě příslušností vydávajícího členského státu?

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/9

—

zrušit rozsudek ve věci T-125/12, Viasat Broadcasting UK Ltd v. Komise a

—

zrušit rozhodnutí Komise 2011/839/EU (1) ze dne 20. dubna 2011 týkajícího se opatření přijatých Dánskem (C 2/03) ohledně TV2/Danmark (Úř. věst. L 340, s. 1);

—

určit, že žalovaná v řízení v prvním stupni nahradí náklady řízení vynaložené společností Viasat v řízení před Tribunálem a v řízení před Soudním dvorem nebo

podpůrně

—

zrušit napadený rozsudek;

—

vrátit věc Tribunálu a

—

určit, že o nákladech řízení v obou stupních bude rozhodnuto později.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/10

—

určil, že Portugalská republika tím, že nezajistila propojení se sítí řidičských průkazů Evropské unie, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 5 písm. d) směrnice 2006/126/ES (1), a

—

uložil Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/12

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Orange Polska S. A. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)

Polska Izba Informatyki i Telekomunikacji a European Competitive Telecommunications Association ponesou vlastní náklady řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/13

1)

Žaloba společnosti Société nationale des chemins de fer français (SNCF) se zamítá.

2)

SNCF ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)

Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

4)

Mory a Mory Team ponesou vlastní náklady řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/13

1)

Oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/249/13, pro sestavení dvou rezervních seznamů pro obsazení volných míst administrátorů v oblastech makroekonomie a finanční ekonomie se zrušuje.

2)

Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Italskou republikou.

3)

Španělské království a Spolková republika Německo ponesou vlastní náklady řízení související s vedlejším účastenstvím.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/14

1)

Oprava oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/177/10, pro sestavení seznamu úspěšných uchazečů na pozici administrátor v oblastech evropská veřejná správa, právo, ekonomie, audit a informační a komunikační technologie, zveřejněná v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. března 2013 a oprava oznámení o otevřených výběrových řízeních EPSO/AD/178/10 a EPSO/AD/179/10, pro sestavení seznamů úspěšných uchazečů na pozici administrátorů v oblastech knihovnictví, resp. informační vědy a audiovizuální média, zveřejněná v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. března 2013, jejíž povaha a obsah byl popsán v bodech 68 až 70 tohoto rozsudku, se zrušuje.

2)

Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Italskou republikou.

3)

Španělské království ponese vlastní náklady řízení související s jeho vedlejším účastenstvím.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/15

1)

Oznámení o otevřených výběrových řízeních EPSO/AD/260/13, EPSO/AD/261/13, EPSO/AD/262/13, EPSO/AD/263/13, EPSO/AD/264/13, EPSO/AD/265/13 a EPSO/AD/266/13 za účelem sestavení rezervního seznamu uchazečů na pozici překladatel dánského, anglického, francouzského, italského, maltského, nizozemského a slovinského jazyka se zrušuje.

2)

Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Italskou republikou.

3)

Španělské království a Spolková republika Německo ponesou vlastní náklady řízení související s jejich návrhy na vstup do řízení jako vedlejší účastníci.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/16

1)

Rozhodnutí Komise 2014/200/EU ze dne 17. července 2013 o státní podpoře SA.21233 C/11 (ex NN/11, ex CP 137/06), kterou poskytlo Španělsko – Daňový režim určitých dohod o finančním leasingu známý též pod názvem „španělský systém zdanění leasingu“, se zrušuje.

2)

Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Španělským královstvím a společnostmi Lico Leasing, SA, a Pequeños y Medianos Astilleros Sociedad de Reconversión, SA.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/17

1.

Žaloba se zamítá.

2.

Společnosti Bice International Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/17

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Olympus Medical Systems Corp. se ukládá náhrada nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/18

1)

Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)

Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/18

1)

O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

2)

Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé společnostem Cofely Solelec, Mannelli & Associés SA a Cofely Fabricom.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/19

1)

Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/20

1)

Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/20

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1295 (1); a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise přijetím napadeného nařízení a schválením uvedení sulfoflaxoru na trh porušila články 4 a 6 nařízení (ES) č. 1107/2009 (2) a přílohu I a přílohu II nařízení (ES) č. 1107/2009.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené nařízení porušuje právo včelařů na vlastnictví a jejich svobodu podnikání, jak jsou zakotveny v článcích 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie (3).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise tím, že přijala napadené rozhodnutí, jednala v rozporu se zásadou řádné správy, konzistencí rozhodovací praxe a povinností řádné péče.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/21

—

prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou,

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 23. července 2015 o státní podpoře SA.39078 (2014/IN) (Dánsko) na financování projektu Fehmarn Belt Fixed Link a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise dospěla k nesprávnému závěru, že finanční prostředky poskytnuté společnosti Femern A/S na dánská železniční spojení s vnitrozemím nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise dospěla k nesprávnému závěru, že opatření týkající se podpory poskytnuté společnosti Femern A/S na pevné spojení (Fixed Link) jsou slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Komise se dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení tím, že učinila závěr, že projekt Fehmarn Belt Fixed Link byl ve společném evropském zájmu, a shledala, že podpora byla nezbytná a přiměřená. Komise se rovněž dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o zamezení neoprávněným narušením hospodářské soutěže, vyváženost a mobilizaci státních záruk.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila svou povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení. Žalobkyně tvrdí, že existují důkazy o vážných obtížích souvisejících s délkou a okolnostmi předběžného vyšetřovacího řízení. Krom toho poukazují na nedostatečnou a neúplnou analýzu, pokud jde o finanční prostředky poskytnuté společnosti Femern A/S na dánská železniční spojení s vnitrozemím, společný evropský zájem na projektu Fehmarn Belt Fixed Link, nezbytnost a přiměřenost podpory a zamezení neoprávněným narušením hospodářské soutěže a vyváženost.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění. Komise neposkytla odůvodnění v souvislosti s dánskými železničními spojeními s vnitrozemím, společným evropským zájmem na projektu Fehmarn Belt Fixed Link, nezbytností a přiměřeností podpory a konečně v souvislosti s neoprávněnými narušeními hospodářské soutěže a vyvážeností.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/22

—

prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou,

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 23. července 2015 o státní podpoře SA.39078 (2014/IN) (Dánsko) na financování projektu Fehmarn Belt Fixed Link a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise dospěla k nesprávnému závěru, že finanční prostředky poskytnuté společnosti Femern A/S na dánská železniční spojení s vnitrozemím nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise dospěla k nesprávnému závěru, že opatření týkající se podpory poskytnuté společnosti Femern A/S na pevné spojení (Fixed Link) jsou slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Komise se dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení tím, že učinila závěr, že projekt Fehmarn Belt Fixed Link byl ve společném evropském zájmu, a shledala, že podpora byla nezbytná a přiměřená. Komise se rovněž dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o zamezení neoprávněným narušením hospodářské soutěže, vyváženost a mobilizaci státních záruk.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila svou povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení. Žalobkyně tvrdí, že existují důkazy o vážných obtížích souvisejících s délkou a okolnostmi předběžného vyšetřovacího řízení. Krom toho poukazují na nedostatečnou a neúplnou analýzu, pokud jde o finanční prostředky poskytnuté společnosti Femern A/S na dánská železniční spojení s vnitrozemím, společný evropský zájem na projektu Fehmarn Belt Fixed Link, nezbytnost a přiměřenost podpory a zamezení neoprávněným narušením hospodářské soutěže a vyváženost.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění. Komise neposkytla odůvodnění v souvislosti s dánskými železničními spojeními s vnitrozemím, společným evropským zájmem na projektu Fehmarn Belt Fixed Link, nezbytností a přiměřeností podpory a konečně v souvislosti s neoprávněnými narušeními hospodářské soutěže a vyvážeností.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/23

—

1) přiznal žalobkyni náhradu následujících škod způsobených tím, že Tribunál nerozhodl v přiměřené lhůtě: a) náklady na záruku ve výši 936 000 EUR, b) náklady obětované příležitosti/ušlý zisk ve výši 1 671 000 EUR a c) nemajetková ztráta ve výši 14,8 milionu EUR,

—

2) stanovil v rozsahu, v jakém to bude třeba, úrok z částek požadovaných v bodě 1) výše na úrovni průměrné sazby Evropské centrální banky platné v příslušném okamžiku pro hlavní refinanční operace, navýšené o dva procentní body,

—

3) přiznal žalobkyni náhradu škod způsobených tím, že Komise a Tribunál porušily zásadu rovného zacházení, a to v následujících částkách: a) náklady na záruku ve výši 1 547 000 EUR, b) náklady obětované příležitosti/ušlý zisk ve výši 9 292 000 EUR a c) nemajetková ztráta ve výši 14,8 milionu EUR,

—

4) stanovil v rozsahu, v jakém to bude třeba, úrok z částek požadovaných v bodě 3) výše na úrovni průměrné sazby Evropské centrální banky platné v příslušném okamžiku pro hlavní refinanční operace, navýšené o dva procentní body, a

—

5) uložil žalovaným náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že žalobkyně má vůči Evropské unii nárok na náhradu škody podle článku 268 SFEU a čl. 340 druhého pododstavce SFEU v důsledku toho, že Tribunál porušil její práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Skutečnost, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě, způsobila žalobkyni tři druhy ztráty v době od 12. února 2010 od 27. září 2012: 1) zvýšené náklady v souvislosti s bankovní zárukou na částku pokuty, kterou žalobkyně nezaplatila Komisi okamžitě po přijetí rozhodnutí č. C(2007)5791 final ze dne 28. listopadu 2007 ve věci COMP/39165 – Ploché sklo, 2) náklady obětované příležitosti, neboť nízká úroková sazba z částky pokuty, která byla žalobkyni vrácena opožděně v návaznosti na rozsudku Soudního dvora z roku 2014, byla nižší než potenciální míra návratnosti, které by žalobkyně dosáhla, kdyby namísto zaplacení pokuty Komisi v roce 2008 tuto částku investovala do svého podnikání, a 3) nemajetková újma vyplývající z rozhodnutí, jímž byla v listopadu 2007 žalobkyni neprávem uložena nevyšší pokuta, a z toho, že Tribunál nerozhodl v přiměřené lhůtě, což bylo Soudním dvorem opožděně napraveno v listopadu 2014.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že žalobkyně má vůči Evropské unii nárok na náhradu škody podle článku 268 SFEU a čl. 340 druhého pododstavce SFEU, neboť Evropská komise a Tribunál zjevně porušily zásadu rovného zacházení a žalobkyni diskriminovaly. Rozhodnutím č. C(2007)5791 final ze dne 28. listopadu 2007 ve věci COMP/39165 – Ploché sklo, byly z výpočtu pokut uložených dalším adresátům rozhodnutí neprávem vyloučeny interní prodeje a nebyla jím napravena z toho vyplývající diskriminace žalobkyně, která coby neintegrovaný výrobce žádné interní prodeje nemá. Tribunál chybu Komise dále zhoršil, když vyloučení těchto interních prodejů, tak jak bylo učiněno uvedeným rozhodnutím, potvrdil. Tato chyba byla napravena až Soudním dvorem v listopadu 2014, když byla pokuta stanovená rozhodnutím snížena o 44,4 milionů EUR. Toto snížení pokuty však žalobkyni nenahradilo škodu za dobu od listopadu 2007 do listopadu 2014 způsobenou tím, že jí byla neoprávněně uložena nadměrná pokuta, což budilo dojem, že nesla zvláštní odpovědnost za kartel výrobků plochého skla, a rovněž to vedlo k dodatečným finančním nákladům. Protiprávní jednání Komise a Tribunálu způsobilo žalobkyni stejné tři druhy ztrát, jaké jsou uvedeny v rámci prvního žalobního důvodu, avšak po delší dobu, tj. od listopadu 2007 do listopadu 2014.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/24

—

zrušil usnesení ze dne 15. září 2015 ve věci F-21/15, kterým Soud pro veřejnou službu (druhý senát) částečně zamítl jako zjevně postrádající právní základ a částečně odmítl jako nepřípustnou žalobu podanou dne 5. února 2015 navrhovatelem na Výbor regionů,

—

rozhodnul o žalobě a vyhověl návrhovým žádáním navrhovatele,

—

uložil Výbor regionů náhradu nákladů řízení.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení čl. 51 odst. 1 a čl. 53 odst. 1 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu (dále jen „Soud“), jakož i ze zásady rovnosti účastníků řízení, jelikož lhůta dvou měsíců stanovená pro předložení žalobní odpovědi, prodloužená o lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti, byla určena od okamžiku oznámení o odstranění vad žaloby, a nikoliv od doručení žaloby, takže žalobní odpověď Výboru regionů (VR) byla vložena do spisu, přestože byla předložena po lhůtě, jelikož Soud z této odpovědi vycházel při zamítnutí žaloby usnesením na základě článku 81 jednacího řádu a jelikož byl navrhovatel zbaven možnosti navrhnout vydání rozsudku pro zmeškání na základě článku 121 jednacího řádu.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení zásady výkladu ustanovení práva Evropské unie v jejich kontextu a povinnosti uvést odůvodnění, jelikož Soud v bodech 64 až 70 svého usnesení vyložil článek 56 služebního řádu úředníků Evropské unie bez přihlédnutí k článku 55 ani k rozhodnutím přijatým VR na tomto základě a neodpověděl na argumenty, které navrhovatel založil na těchto ustanoveních, jakož i z nesprávných právních posouzení, jelikož tak nerespektoval dosah a cíl článků 55 a 56 služebního řádu a článku 3 jeho přílohy VI, jakož i článků 2 a 4 rozhodnutí č. 048/03 o podmínkách poskytování paušálních náhrad za přesčasové hodiny určitých úředníků kategorií C a D, kteří jsou nuceni pravidelně pracovat přesčas (dále jen „rozhodnutí č. 48/03“).

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení zásad výkladu ustanovení služebního řádu v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a rozhodnutí č. 48/03 v souladu s článkem 31 Listiny, jakož i povinnosti uvést odůvodnění rozsudků a zásady správnosti podání, jelikož Soud v bodech 71 až 74 svého usnesení nezohlednil článek 6 rozhodnutí č. 48/03 pro účely výkladu čl. 31 odst. 2 Listiny, právně dostačujícím způsobem neodpověděl na argumenty, které navrhovatel vyvodil z uvedených ustanovení, a nerespektoval předmět a důvody jeho žaloby.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení zásady správnosti podání a zásady přezkumu žalob na základě skutečností existujících při přijetí napadeného aktu, jelikož Soud měl v bodě 77 svého usnesení za to, že navrhovatel své argumenty vycházející ze zásady rovného zacházení založil na důsledcích sporného rozhodnutí, a každopádně je na základě těchto důsledků zamítl, jakož i z porušení povinnosti uvést odůvodnění, zásady výkladu ustanovení služebního řádu v souladu se zásadou rovnosti a z této posledně uvedené zásady, jelikož Soud v bodě 77, jakož i bodech 78 až 80 svého usnesení na argumenty navrhovatele neodpověděl právně dostačujícím způsobem.

5.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení zásady správnosti podání a čl. 50 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu, jelikož uvedený soud měl v bodě 82 svého usnesení za to, že námitka protiprávnosti uplatněná navrhovatelem není v rozporu s uvedeným ustanovením podpořena žádnými argumenty, a je tedy zjevně nepřípustná, a dále z následné protiprávnosti bodů 54 až 57 usnesení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/26

—

zrušil rozsudek,

—

vyhověl návrhovým žádáním uvedeným v žalobě podané v řízení v prvním stupni, a

—

následně uložil Parlamentu povinnost k náhradě požadované nemajetkové újmy, jakož i k náhradě nákladů v obou stupních řízení, včetně nákladů postupu před zahájením soudního řízení a všech nezbytných nákladů a výdajů žalobce.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení požadavku nestrannosti (článek 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie).

Navrhovatel tvrdí, že jak soudní řízení, které vedlo k vydání napadeného rozsudku, tak i samotný rozsudek, jsou poznamenány soustavně se opakujícími porušeními požadavku nestrannosti. Tato porušení jsou patrná ve vedlejších postupech, jakož i v protiprávních jednáních podstatných z hlediska rozhodnutí.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z odepření spravedlnosti, z porušení zákonitostí logiky, ze zkreslení skutkových okolností, ohledně odepření přezkumu otázky, zda byly naplněny skutkové podstaty trestného činu.

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení zákonitostí logiky, ze zkreslení skutkových okolností a ze zjevně nesprávného posouzení sporného pomlouvačného tvrzení obsaženého v emailu ze dne 10. dubna 2002.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející ze zkreslení skutkových okolností a předmětu sporu, z porušení zákonitostí logiky, z nedodržení a porušení práva ohledně poskytnutí osobních údajů navrhovatele třetím osobám.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/27

—

zrušil sporné rozhodnutí;

—

vyhověl návrhovým žádáním učiněným v prvním stupni.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné použití článku 81 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu

Navrhovatel kasačního opravného prostředku tvrdí, že Soud pro veřejnou službu (dále jen „Soud“) v napadeném usnesení nesprávně použil článek 81 svého jednacího řádu a tím porušil jeho právo být vyslechnut a právo na spravedlivý proces.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: záměna odůvodnění prostřednictvím zohlednění opožděně předložených argumentů

Podle názoru navrhovatele kasačního opravného prostředku Soud provedl právně chybnou záměnu odůvodnění tím, že se opíral o argumenty, které byly žalovaným předloženy opožděně.

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku: zkreslení skutkového stavu

Podle názoru navrhovatele kasačního opravného prostředku Soud zkreslil stanovisko Účetního dvora tím, že v napadeném usnesení tvrdí, že Účetní dvůr konstatoval, že porovnání zásluh navrhovatele kasačního opravného prostředku se zásluhami ostatních úředníků způsobilých pro povýšení by nevedlo k povýšení navrhovatele, přestože Účetní dvůr pouze uvedl, že navrhovatel by nebyl automaticky povýšen, pokud by bylo k dispozici větší množství míst.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné použití jednoho kritéria pro povýšení

Navrhovatel kasačního opravného prostředku dále uvádí, že pro posouzení jeho zásluh Soud nesprávně použil jedno kritérium pro povýšení, které jde nad rámec kritérií Účetního dvora a je zbytečně přísné, tím, že je požadován důkaz toho, že navrhovatel byl mezi 53 úředníky způsobilými pro povýšení tím, který měl nejvyšší zásluhy.

5.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávně provedené srovnávací posouzení nesené míry odpovědnosti

Navrhovatel kasačního opravného prostředku dále namítá, že srovnávací posouzení jím nesené míry odpovědnosti Soudem bylo provedeno bez jakéhokoli faktického základu a vychází nesprávně z toho, že přednost má automaticky vedoucí oddělení.

6.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávný přezkum použitelné kvóty pro povýšení

Navrhovatel kasačního opravného prostředku v této souvislosti uvádí, že otázka použitelné kvóty pro povýšení se týká věcné podstaty právního sporu. Tato otázka proto neměla být projednána v rámci přezkumu přípustnosti.

7.

Sedmý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné použití zásady rovného zacházení

Navrhovatel kasačního opravného prostředku konečně tvrdí, že Soud zásadu rovného zacházení použil nesprávně a v rozporu s ustálenou judikaturou, tím, že pominul skutečnost, že tato zásada je porušena, pokud orgány překročí svou diskreční pravomoc a svévolnou diferenciací přijímají opatření, která jsou v rozporu s ustanoveními služebního řádu úředníků Evropské unie.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/28

—

uložil Radě Evropské unie zaplacení náhrady škody žalobkyni ve výši 2 516 221,50 eur z důvodu majetkové a nemajetkové újmy, která byla žalobkyni způsobena jejím zařazením na seznam osob a subjektů v příloze V nařízení (ES) č. 423/2007 a příloze VIII nařízení (EU) č. 961/2010,

—

uložil Radě Evropské unie zaplacení úroků z prodlení ve výši procentní sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní operace refinancování zvýšené o dva procentní body od 17. října 2015 do úplného zaplacení výše uvedené částky,

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení, zejména nákladů žalobkyně.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/28

—

rozhodl, že

—

nově ve věci rozhodl

1.

První důvod kasačního opravného prostředku je založen na přípustnosti žalobních důvodů a předložených důkazů, který se dělí na dvě části:

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je založen na porušení článku 45 a neprovedení srovnávacího přezkumu zásluh, který se dělí na dvě části:

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku je založen na nesprávném posouzení v rámci analýzy zásluh, který se dělí na dvě části:

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/30

—

určil, že je žaloba přípustná a opodstatněná;

—

uložil Evropské unii povinnost nahradit škodu, která žalobkyni vznikla, ve výši, kterou Tribunál určí ex aequo et bono;

—

podpůrně nařídil jmenovat znalce za účelem určení rozsahu škody, která žalobkyni vznikla;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/30

—

určil, že je žaloba přípustná a opodstatněná;

—

uložil Evropské unii povinnost nahradit škodu, která žalobkyni vznikla, ve výši, kterou Tribunál určí ex aequo et bono;

—

podpůrně nařídil jmenovat znalce za účelem určení rozsahu škody, která žalobkyni vznikla;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/31

—

prohlásil, že žaloba žalobkyň je přípustná a opodstatněná;

—

v důsledku toho uložil Evropské unii, aby nahradila újmu, která žalobkyním vznikla, a to ve výši, kterou Tribunál stanoví v souladu se zásadou spravedlnosti;

—

nařídil jmenování znalce za účelem zjištění celkového rozsahu újmy, která žalobkyním vznikla;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z protiprávnosti aktů přijatých Radou, jelikož Rada nedostála své povinnosti obezřetnosti a povinnosti postupovat s řádnou péčí, a to tím, že svá rozhodnutí zařadit žalobkyně na seznam založila na nejednoznačných a nekonkrétních důvodech bez ohledu na judikaturu, která jí ukládá, aby svá rozhodnutí konkrétně odůvodnila, a tím, že nedodržela svoji povinnost vyslechnout žalobkyně předtím, než je ponechá na seznamech sankcí. Omezující opatření přijatá vůči žalobkyním jsou kromě toho neodůvodněná a nepřiměřená a porušují jejich právo na dobrou pověst a právo vlastnit majetek.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z nemajetkové újmy, která žalobkyním vznikla tím, že jejich zařazení na seznamy sankcí poškodilo jejich dobrou pověst.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z majetkové újmy, která žalobkyním vznikla tím, že byly zařazeny na seznamy osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, jelikož na základě této skutečnosti žalobkyně přišly o mnoho smluv a zdrojů příjmu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, který je uplatněn podpůrně, vychází z objektivní odpovědnosti Evropské unie za újmu způsobenou žalobkyním v důsledku jejich zařazení na seznamy osob a subjektů, na které se vztahují sankce vůči Sýrii.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/32

—

určil, že je žaloba přípustná a opodstatněná;

—

uložil Evropské unii povinnost nahradit škodu, která žalobci vznikla, ve výši, kterou Tribunál určí ex aequo et bono;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/32

—

prohlásil žalobu žalobkyně za přípustnou a opodstatněnou,

—

v důsledku toho uložil Evropské unii povinnost nahradit veškerou škodu, která byla žalobkyni způsobena, a to v částce, kterou spravedlivě stanoví Tribunál,

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů tohoto řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/33

—

určil, že je žaloba přípustná a opodstatněná;

—

uložil Evropské unii povinnost nahradit škodu, která žalobci vznikla, ve výši, kterou Tribunál určí ex aequo et bono;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/33

—

zrušil rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 5. října 2015 (ECB v. SSM/2015 – 9695000CG7B8NLR5984/28) stanovující obezřetnostní požadavky pro Groupe Crédit Mutuel.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 5. října 2015 (dále jen „rozhodnutí“) je protiprávní, neboť porušuje ustanovení unijního práva omezující pravomoci ECB v oblasti obezřetnostního dohledu pouze na úvěrové instituce. Tento žalobní důvod se dělí na čtyři části.

2.

Druhá žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí musí být zrušeno rovněž z důvodu, že mělo protiprávně za to, že celá Crédit Mutuel představuje skupinu ve smyslu unijních ustanovení použitelných na oblast obezřetnostního dohledu. Tento žalobní důvod se dělí na tři části:

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí musí být zrušeno rovněž proto, že protiprávně zvyšuje požadavek na kmenový kapitál tier 1 pro skupinu Crédit Mutuel Arkéa z 8 % na 11 %. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části:

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/34

—

určil, že je žaloba přípustná a opodstatněná;

—

uložil Evropské unii povinnost nahradit škodu, která žalobci vznikla, ve výši, kterou Tribunál určí ex aequo et bono;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/35

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž vyhovuje námitkám,

—

zrušil rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 22. prosince 2014 ve věci námitky č. 1 354 630 v rozsahu, v němž vyhovuje námitkám,

—

vyhověl přihlášce ochranné známky Společenství č. 6 064 001,

—

rozhodl, že OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/36

—

zrušil usnesení druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 29. září 2015;

—

zrušil usnesení přijaté námitkovým oddělením OHIM dne 14. dubna 2014;

—

změnil předchozí usnesení a zapsal v plném rozsahu ochrannou známku Společenství č. 10 424 323;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů vynaložených v tomto řízení, jakož i v námitkovém a odvolacím řízením před OHIM.

—

Porušení článku 4, čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/37

—

zrušil rozhodnutí Evropské agentury pro léčiva EMA/722323/2015 ze dne 25. listopadu 2015 o zpřístupnění informace o léčivém přípravku třetí osobě podle nařízení (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43), jelikož rozhodnutí se týká důvěrné obchodní informace, jejíž zpřístupnění poškozuje práva žalobkyně a z tohoto důvodu je rozhodnutí v rozporu s unijním právem,

—

vrátil napadené rozhodnutí EMA k dalšímu zvážení týkajícímu se redakce důvěrných částí po poradě se žalobkyní a

—

uložil EMA náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z tvrzení, že dotčený dokument je chráněn na základě čl. 4 odst. 2 nebo čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1049/2001.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z tvrzení, že dotčený dokument představuje v celém svém rozsahu důvěrnou obchodní informaci, která je chráněna na základě čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z tvrzení, že zpřístupnění dokumentu by porušilo rozhodovací proces EMA.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z tvrzení, že EMA řádně nezvážila zájmy, jak je vyžadováno právními předpisy.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z tvrzení, že řádné zvážení zájmů vyžadované právními předpisy by vedlo k rozhodnutí nezpřístupnit žádnou část tohoto dokumentu.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/37

—

zrušil usnesení ze dne 28. září 2015, vydané ve věci F-73/14, rozhodl ve věci a případně vrátil věc Soudu pro veřejnou službu;

—

uložil Evropskému policejnímu úřadu (Europol) náhradu nákladů řízení v obou stupních

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/38

—

uložil žalované povinnost proplatit žalobkyni 25 616 britských liber;

—

uložil žalované povinnost zaplatit úrok z částky 25 616 britských liber v sazbě Evropské centrální banky pro hlavní refinanční operace k datu 1. prosince 2005 (2,09 %) navýšené o jeden a půl procentního bodu za období od 6. prosince 2005 do data připsání vracených prostředků na účet; a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/38

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

1.

První žalobní důvod: porušení čl. 108 odst. 2 SFEU, jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 první věta nařízení (EU) 659/1999 (1)

Žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na skutkových a právních hlediscích, která nebyla předmětem rozhodnutí o zahájení řízení.

2.

Druhý žalobní důvod: Porušení čl. 107 odst. 1 SFEU tím, že dávky byly kvalifikovány jako státní prostředky

Podle názoru žalobce nelze dávky kvalifikovat jako státní, neboť nepodléhaly stálé státní kontrole a nebyly k dispozici vnitrostátním orgánům. Vnitrostátní orgány pouze platby bavorských mlékárenských podniků postoupily sdružení pro kontrolu jakosti mléka (Milchprüfring), pověřenému kontrolou jakosti mléka.

3.

Třetí žalobní důvod: porušení čl. 107 odst. 1 SFEU tím, že financování kontrol jakosti mléka je kvalifikováno jako státní podpora zvýhodňující bavorské mlékárny

Na tomto místě se uvádí, že náklady kontrol jakosti mléka nepředstavují zátěž, kterou by měly za běžných okolností nést bavorské mlékárny. Kontroly byly provedeny ve veřejném zájmu. Kromě toho byly údajné výhody mlékáren kompenzovány zátěží ve formě povinnosti hradit dávku.

4.

Čtvrtý žalobní důvod (podpůrně): Porušení čl. 107 odst. 3 SFEU

Žalobce uplatňuje argument, že žalovaná v období let 2000 až 2006 považovala sporné prostředky za prostředky slučitelné s vnitřním trhem. Od té doby nedošlo ke změně sporných prostředků. Tyto okolnosti jsou argumentem pro to, že prostor pro uvážení žalované byl omezen do té míry, že měla sporné prostředky poskytnuté od 1. ledna 2007 považovat za slučitelné s vnitřním trhem.

5.

Pátý žalobní důvod (podpůrně): Porušení čl. 108 odst. 1 a 3 SFEU tím, že financování kontrol jakosti mléka bylo kvalifikováno jako nová podpora podléhající oznamovací povinnosti

6.

Šestý žalobní důvod (podpůrně): Porušení zásady legitimního očekávání

Žalobce konečně uvádí, že Komise konstatovala pro období let 2000 až 2006, že financování kontrol jakosti mléka bylo slučitelné s vnitřním trhem. Kromě toho označila financování kontrol jakosti mléka ještě v únoru 2012 za existující podporu. Vzbudila tím legitimní očekávání, že každopádně nebude požadováno vrácení údajných podpor.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/40

—

zrušil napadené usnesení v rozsahu, v němž

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení žalobce.

—

Na podporu žaloby uplatňuje žalobce šest žalobních důvodů, které jsou v podstatě totožné s důvody uplatňovanými ve věci T-722/15, Interessengemeinschaft privater Milchverarbeiter Bayerns v. Komise, nebo jsou těmto důvodům podobné

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/41

—

prohlásil za neplatné od samého počátku rozhodnutí Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise ze dne 19. srpna 2015 s referenčním číslem Ref GestDem č. 2015/4284, kterým byla zamítnuta žádost o přístup k dokumentům a rozhodnutí ze dne 15. října 2015 s referenčním číslem Ares(2015)4311297, kterým generální tajemník jménem Komise zamítl potvrzující žádost a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/41

—

zrušil rozhodnutí agentury EMA ze dne 25. listopadu 2015, sdělené žalobkyním dne 3. prosince 2015, zpřístupnit třetím stranám v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 (Úř. věst. 2001 L 145, s. 43, Zvl. vyd. 01/003, s. 331), informace o veterinárním léčivém přípravku v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká obchodních důvěrných informací, jejichž zpřístupnění by porušilo práva žalobkyň, a v němž je rozhodnutí v rozporu s unijními právními předpisy,

—

uložil agentuře EMA náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že dotčené dokumenty jsou chráněny na základě čl. 4 odst. 2 a čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1049/2001 podle obecné domněnky důvěrnosti.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že dotčené dokumenty jako celek představují důvěrné obchodní informace, které jsou chráněny podle čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že zpřístupnění dokumentů by ohrozilo rozhodovací proces agentury EMA.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že agentura EMA neprovedla posouzení vyváženosti, jak to vyžadují právní předpisy.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že výsledkem řádného posouzení vyváženosti, jak to vyžadují právní přepisy, by bylo rozhodnutí neposkytnout přístup k žádné části dokumentů, nebo přinejmenším rozhodnutí o zpřístupnění pouze částí navržených žalobkyněmi.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/42

—

zrušil v souladu s článkem 264 SFEU rozhodnutí Komise (EU) 2015/1585 ze dne 25. listopadu 2014 o režimu podpory SA.33995 (2013/C) (ex 2013/NN) (který zavedlo Německo na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů a uživatelů s vysokou spotřebou energie) (oznámeno pod číslem C(2014) 8786 final),

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod: neexistence státních prostředků

Žalobkyně uvádí, že žalovaná nesprávně vycházela z toho, že výjimka ve prospěch uživatelů s vysokou spotřebou energie podle zákona EEG 2012 se provádí za použití „státních prostředků“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Příplatek EEG totiž platí pouze soukromé osoby a vybrané prostředky rovněž nelze – pro nedostatek stálé kontroly a s ní spojeného skutečného dispozičního oprávnění orgánů – připisovat státu.

2.

Druhý žalobní důvod: neexistence selektivity

Žalobkyně tvrdí, že zvláštní vyrovnávací pravidlo není, jak předpokládá čl. 107 odst. 1 SFEU, selektivní, nýbrž představuje logickou a systematickou výjimku v systému právní úpravy EEG.

3.

Třetí žalobní důvod: porušení zásady ochrany legitimního očekávání

V této souvislosti se uvádí, že žalovaná vzbudila legitimní očekávání žalobkyně, protože více než deset let neprovedla přezkum systému příplatku EEG – který jí byl znám – z hlediska práva upravujícího státní podpory. Žalovaná kromě toho nepožaduje vrácení srovnatelných podpor v jiných členských státech.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/43

—

zrušil čl. 3 odst. 1 sporného rozhodnutí

—

zrušil články 6, 7 a 8 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise nařizuje vrácení podpory, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 108 SFEU

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady legitimního očekávání

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 108 odst. 1 SFEU ve spojení s článkem 18 jednacího řádu

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/44

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2015/1585 ze dne 25. listopadu 2014 o režimu podpory SA.33995 (2013/C) (ex 2013/NN) (který zavedlo Německo na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů a uživatelů s vysokou spotřebou energie), zejména konstatování uvedené v článcích 1 a 3, že zvláštní vyrovnávací pravidlo podle zákona EEG 2012 pá povahu podpory a jeho neslučitelnost s vnitřním trhem, jakož i povinnost uvedenou v článcích 2, 6 a 7 požadovat částečné vrácení zvýhodnění za roky 2013 a 2014 od zvýhodněných podniků.

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod: neexistence podpory ve smyslu článku 107 SFEU

2.

Druhý žalobní důvod: v každém případě se nejedná o novou podporu

3.

Třetí žalobní důvod: porušení zásady ochrany legitimního očekávání

4.

Čtvrtý žalobní důvod: nedostatek pravomoci Komise

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/45

—

prohlásil žalobu za opodstatněnou;

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v jakém se týká zápisu ochranné známky „YO!“ 011208436;

—

změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že toto označení bude zapsáno pro všechny přihlášené výrobky a služby;

—

uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/46

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2069 ze dne 17. listopadu 2015, kterým se schvaluje základní látka hydrogenuhličitan sodný (Úř. věst. L 301 ze dne 18. listopadu 2015, s. 42);

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení ochrany údajů

Na údaje žalobkyně týkající se jejího přípravku na ochranu rostlin VitiSan® se vztahuje ochrana údajů stanovená v článku 59 nařízení (ES) č. 1107/2009 (1). V důsledku toho použití těchto údajů pro účely schválení hydrogenuhličitanu sodného jako základní látky porušuje ochranu údajů žalobkyně.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z podpůrné povahy řízení o postupu schvalování základních látek

Schválení hydrogenuhličitanu sodného jako základní látky porušuje zásadu subsidiarity použitelnou v rámci právní úpravy ochrany rostlin, jelikož existuje schválený přípravek na ochranu rostlin žalobkyně VitiSan® obsahující srovnatelnou aktivní látku hydrogenuhličitan draselný.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady priority při postupu schvalování základních látek

Na základě zásady priority žádost o schválení hydrogenuhličitanu sodného jako aktivní látky podaná žalobkyní blokuje schválení hydrogenuhličitanu sodného jako základní látky.

4.

Čtvrtý důvod vycházející z porušení vlastnického práva žalobkyně

Nepovolené používání údajů žalobkyně pro účely schválení hydrogenuhličitanu sodného jako základní látky porušuje její právo duševního vlastnictví, které je stanoveno v čl. 17 odst. 2 Listiny základních svobod Evropské unie (dále jen „Listina“).

5.

Pátý důvod vycházející z porušení ochrany důvěrných obchodních informací

Nepovolené použití údajů žalobkyně pro účely schválení hydrogenuhličitanu sodného jako základní látky porušuje rovněž ochranu důvěrných obchodních informací stanovenou v článku 7 Listiny.

6.

Šestý důvod vycházející z porušení obecné zásady rovného zacházení

Nepovolené používání údajů žalobkyně pro účely schválení hydrogenuhličitanu sodného jako základní látky porušuje rovněž zásadu rovného zacházení. Zatímco žalobkyně musela vynaložit značné investice, aby shromáždila údaje nezbytné pro povolení, tyto údaje byly použity žalovanou ve prospěch třetích osob, které tyto požadavky nesplnily.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení zásady legitimní důvěry

Konečně, nepovolené použití údajů žalobkyně pro účely schválení hydrogenuhličitanu sodného jako základní látky představuje porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Žalobkyně mohla legitimně očekávat, že údaje týkající se přípravku na ochranu rostlin VitiSan® budou použity výlučně v souladu s ochranou údajů.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/47

—

zrušil rozhodnutí C(2014) 5081 final přijaté Komisí dne 23. července 2014 v řízení o státní podpoře SA.38632 (2014/N) (ex 2013/NN) – Německo – EEG 2014 – reforma zákona o energii z obnovitelných zdrojů v rozsahu, v němž označuje za státní podporu režim použitelný na stávající zařízení pro samozásobování elektrickou energií, uvedený v § 61 odst. 3 a 4 zákona EEG z roku 2014, a v němž v bodě 5 druhé odrážce (s. 75) prohlašuje tento režim za slučitelný s vnitřním trhem pouze do 31. prosince 2017,

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod: absence selektivní výhody pro určité podniky

2.

Druhý žalobní důvod: neposkytnutí státních prostředků

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/48

—

prohlásil tuto žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 21. října 2015 o státní podpoře SA.38375, kterou poskytlo Lucemburské velkovévodství společnosti Fiat;

—

podpůrně zrušil rozhodnutí Komise ze dne 21. října 2015 o státní podpoře SA.38375, kterou poskytlo Lucemburské velkovévodství společnosti Fiat, v rozsahu, v němž nařizuje navrácení dotčené podpory;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článku 107 SFEU, neboť Komise nepředložila důkaz o selektivitě sporného daňového rozhodnutí.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 107 SFEU a povinnosti Komise uvést odůvodnění, neboť Komise nepředložila důkaz o zvýhodnění ani o omezení hospodářské soutěže.

3.

Třetí žalobní důvod, uváděný podpůrně, vycházející z porušení čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES, neboť Komise nařídila navrácení podpory v rozporu se zásadou právní jistoty a s právem na účinnou procesní obranu.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/49

—

napadené rozhodnutí zrušil a změnil toho v tom smyslu, že se námitky v plném rozsahu zamítají;

—

uložil OHIM a případně dalšímu účastníkovi v řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení, včetně nákladů odvolacího řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/49

—

určil, že žaloba na neplatnost je přípustná;

—

zrušil články 1 až 4 rozhodnutí Komise ze dne 21. října 2015 určeného Lucemburskému velkovévodství („Lucembursko“) ve věci SA.38375 (2914/C ex 2014 NN) („napadené rozhodnutí“);

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených FCFE.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu s článkem 107 SFEU, neboť Komise uplatnila pojem „selektivní výhoda“ nesprávným způsobem a neprokázala, že předběžná dohoda o převodních cenách může narušit hospodářskou soutěž.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 296 odst. 2 SFEU, a z nesplnění povinnosti uvést odůvodnění, neboť v něm není vysvětleno, jakým způsobem se zásada tržního odstupu dovozuje z unijního práva, či dokonce v čem tato zásada spočívá, a důsledky předběžné dohody o převodních cenách pro hospodářskou soutěž jsou v něm popsány povrchně.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou právní jistoty, neboť Komise definuje zásadu tržního odstupu novátorsky, což vytváří naprostou nejistotu a nejasnost v otázce, kdy může předběžná dohoda o převodních cenách, potažmo jakákoli analýza převodních cen, být v rozporu s unijní právní úpravou státních podpor.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání, neboť Komise vzbudila legitimní očekávání, že pro účely státní podpory posuzuje předběžné dohody o převodních cenách na základě pokynů OECD, a její náhlý odklon od nich představuje porušení zásady ochrany legitimního očekávání.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/50

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 21. října 2015 č. spisu C(2015) 7143 final o státní podpoře SA.38374 (2014/C ex 2014/NN), kterou Nizozemsko poskytlo společnosti Starbucks;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného použití čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož se Komise domnívala, že „Advanced Pricing Agreement“ (dále jen „dohoda APA“) má selektivní povahu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného použití čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož Komise přezkoumává podle zásady obvyklých tržních podmínek vyplývající z unijního práva, zda existuje výhoda. Taková zásad však neexistuje, a není tedy ani součástí přezkumu podpory.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného použití čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož Komise vychází z předpokladu, že dohoda APA poskytuje společnosti Starbucks Manufacturing EMEA BV výhodu v důsledku zvolení „Transactional Net Margin Method“ jako metody započtení cen.

Komise v rozporu s právem tvrdí, že metoda dohodnutá v dohodě APA nepředstavuje spolehlivý výchozí bod pro tržní výsledky. Nemůže prokázat ani to, že odměna vyplacená společnosti Alki a příplatek k celkovým nákladům na zelená zrna neměly žádnou skutečnou hodnotu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného použití čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož Komise uvádí, že dohoda APA poskytuje společnosti Starbucks Manufacturing EMEA BV výhodu v důsledku způsobu použití „Transactional Net Margin Method“.

Komise vychází neprávem z předpokladu, že „Transactional Net Margin Method“ dohodnutá v dohodě APA byla nesprávně použita a že má za následek poskytnutí výhody společnosti Starbucks Manufacturing EMEA BV. Komise neprokázala, že by podle jejího názoru lepší použití „Transactional Net Margin Method“ mělo za následek vyšší zdanitelný zisk a že neexistovala žádná výhoda.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádní péče, jelikož Komise nevyhodnotila všechny relevantní údaje, nezahrnula je do rozhodnutí a také se opírala o anonymní údaje, které nebyly každopádně nikdy sděleny nizozemské vládě.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/51

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/52

—

Zrušit rozhodnutí o výběru a jmenování přijatá v rámci „oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/306/15 na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek“ vyhrazeného pro „Právníky lingvisty (AD 7) francouzského jazyka (FR)“ (Úřední věstník EU, 21. května 2015), včetně rozhodnutí, na které je poukázáno v emailu ze dne 24. září 2015 doručeném žalobci, že „po posouzení vaší žádosti, (…) vás výše uvedená výběrová komise nemůže připustit do další fáze výběrového řízení“.

15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/52

—

Zrušit rozhodnutí Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků ze dne 13. či 14. dubna 2015, kterým bylo žalobci odmítnuto udělení pozůstalostního důchodu;

—

jakož i podle potřeby zrušit rozhodnutí Komise ze dne 15. září 2015 o zamítnutí stížnosti žalobce ze dne 15. června 2015;

—

uložit vyplacení náhrady hmotné škody utrpěné žalobcem;

—

uložit vyplacení náhrady morální škody utrpěné žalobcem ohodnocené ex aequo et bono na 5 000 eur;

—

uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.