10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/1

—

s ohledem na sdělení Evropské komise „Pracovní program Komise na rok 2016: Nyní není doba pro obvyklá řešení“ a na dohodu o spolupráci mezi Evropským výborem regionů a Evropskou komisí,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o prioritách pro pracovní program Komise na rok 2016 a usnesení ze dne 4. června 2015 o prioritách pro šesté funkční období 2015–2020,

—

s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality;

1.

vítá návrh Komise předložit novou koncepci uplatňování zásady udržitelnosti v souladu s čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU se zohledněním přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období a realizace cílů udržitelného rozvoje OSN. Pro tuto novou koncepci existují dvě možné alternativy – buď mohou být cíle udržitelného rozvoje zahrnuty do strategie Evropa 2030 s novým zaměřením, nebo do nové strategie udržitelnosti;

2.

zdůrazňuje, že toto úsilí vyžaduje nejen silný územní rozměr se zapojením místních a regionálních orgánů prostřednictvím evropského semestru do jeho koncipování a provádění, aby se zajistila účinnost, ale i demokratickou legitimitu a odpovědnost. Toto tvrzení souvisí s výzvou Evropského výboru regionů (dále také „VR“) k předložení bílé knihy o územní soudržnosti na základě činnosti lucemburského předsednictví při analýze vzájemného působení mezi Územní agendou 2020 a strategií Evropa 2020. V této souvislosti také navrhuje, aby se při posouzení dopadů Evropskou komisí povinně provádělo posouzení územních dopadů;

3.

vyzývá Evropskou investiční banku a Komisi, aby upřednostňovaly projekty, které zahrnují místní a regionální orgány, včetně malých a středně velkých shluků projektů, a zavazuje se k podpoře a monitorování EFSI na místní a regionální úrovni. Upozorňuje na skutečnost, že půjčky z EFSI se neposkytují ve všech zemích, neboť EFSI nenabízí místním a regionálním orgánům žádné lepší možnosti financování než možnosti, které již v některých členských státech existují;

4.

vítá ochotu Komise zjednodušit provádění politiky soudržnosti a domnívá se, že snaha o zjednodušení musí probíhat holisticky jak v případě příjemců, tak řídicích orgánů. VR bude pozorně sledovat práci skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení a bude k této práci přispívat;

5.

vyzývá Komisi, aby s VR zahájila včasný dialog o územních aspektech přezkumu víceletého finančního rámce a zajistila tak, že všechny politiky EU budou přispívat k posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU;

6.

konstatuje, že přizpůsobování rozpočtu EU výsledkům zároveň vyžaduje ambiciózní navázání na brzy očekávané závěry Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje. Vzhledem k tomu, že hlavní dopad rozpočtu EU je na místní a regionální úrovni, musí místní a regionální orgány, zejména prostřednictvím VR, také hrát význačnou úlohu při přípravě zásadního a komplexního návrhu revize rozpočtového systému EU, kterou VR očekává, že Komise předloží v roce 2016;

7.

opakuje svoji výzvu Komisi, aby obnovila diskusi o jiných ukazatelích, než je HDP, a prozkoumala potřebu a proveditelnost vývoje doplňkových ukazatelů kvality života a udržitelného rozvoje;

8.

lituje, že pracovní program Komise na rok 2016 nezmiňuje městskou agendu EU, s ohledem na naléhavou potřebu integrovanějšího přístupu k politice a právním předpisům EU v této oblasti. Opakuje v této souvislosti svoji žádost o vypracování bílé knihy o městské agendě EU;

9.

vybízí Komisi, aby zvážila návrh evropské přeshraniční úmluvy o zvláštních ustanoveních v přeshraničních regionech, který předložilo lucemburské předsednictví, a žádá, aby byl aktivně zapojen do přezkumu přeshraničních překážek, který Komise nyní připravuje;

10.

znovu Komisi vyzývá, aby zveřejnila zelenou knihu o mobilitě v zeměpisně a demograficky znevýhodněných regionech;

11.

vyzývá Komisi, aby vydala bílou knihu o venkovských oblastech s cílem rozvinout jejich obrovský potenciál pro pracovní místa a růst, a to i v rámci vztahů mezi městskými a venkovskými oblastmi. Opakuje, že je třeba zjednodušit SZP, a s očekáváním vyhlíží zprávu o fungování trhu s mlékem, k níž VR již předložil velmi konkrétní doporučení;

12.

vyzývá Komisi, aby připravila jasný akční plán k modrému růstu, a žádá o vytvoření zvláštního znalostního a inovačního společenství pro modrou ekonomiku jako dalšího opatření na rozvoj dovedností a přenos nápadů z námořního výzkumu do soukromého sektoru;

13.

podporuje úsilí Komise o usnadnění využívání inovativních finančních nástrojů a zdůrazňuje, že je třeba tyto nástroje dále zjednodušit. Naléhá na Komisi, aby v úzkém dialogu se zástupci měst, regionů, EIB a sociálních partnerů přijala veškerá nezbytná právní řešení s cílem zabránit opakování chyb, jež vznikly na začátku programového období 2007–2013;

14.

pozorně přezkoumá nový balíček o oběhovém hospodářství, včetně jeho akčního plánu a nového legislativního návrhu pozměňujícího právní předpisy EU o odpadech a jejich dopadu na místní a regionální orgány;

15.

vyzývá Komisi, aby povzbudila rozsáhlejší evropskou spolupráci v oblasti energetiky a výslovně uznala úlohu a přínos místních a regionálních orgánů k politikám v rámci energetické unie, zejména pokud jde o mikrovýrobu energie z obnovitelných zdrojů, energetickou účinnost, provádění vnitřního trhu s energií, energetickou infrastrukturu a politiky v oblasti energetické diverzifikace, a také inovativní energetické technologie, a vyjadřuje svoji ochotu aktivně se zapojit do fóra pro energetickou infrastrukturu a spolupracovat s evropskými energetickými regulačními orgány;

16.

vyzývá Komisi, aby při vytváření nové struktury trhu s energií zohlednila názory a očekávání spotřebitelů i zkušenosti a osvědčené postupy místních a regionálních orgánů. Prohlašuje, že je připraven aktivně přispívat k činnosti Občanského energetického fóra;

17.

je potěšen, že Komise prosazuje iniciativu, byť nelegislativní, kosmické strategie pro Evropu, a doufá, že podpoří trh s aplikacemi kosmických technologií s cílem povzbudit vznik malých a středních podniků v tomto odvětví. V této souvislosti požaduje větší zapojení místních a regionálních orgánů do fází plánování a provádění kosmické strategie pro Evropu;

18.

žádá Komisi, aby podporovala místní a regionální iniciativy v kampani za „města odolná vůči rizikům“, již vede Organizace spojených národů prostřednictvím svého tzv. sendajského rámce, a opakuje svou výzvu Komisi, aby pevně zakotvila budování odolnosti do svých rozvojových politik. Bude-li se jednat nyní, bude to z hlediska nákladů mnohem efektivnější, než se snažit o budování odolnosti v rámci infrastruktury, která je již vytvořena;

19.

vítá rozhodnutí Komise sloučit řízení Paktu starostů a primátorů a iniciativy Mayors Adapt a prohlašuje, že je připraven aktivně přispívat k celosvětovému rozšíření a podpoře nového integrovaného Paktu starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky. Opakuje však, že by neměly být opomíjeny ostatní formy místní a regionální spolupráce v oblasti klimatických a energetických otázek;

20.

lituje, že v pracovním programu není jasně zmíněn všeobecný akční program Unie pro životní prostředí na období do roku 2020, který byl přijat Evropským parlamentem a Radou (1). Vyzývá zejména Komisi, aby realizovala svůj prioritní cíl č. 4 týkající se maximalizace přínosu právních předpisů EU v oblasti životního prostředí tím, že zlepší jejich provádění. Vítá navrhovanou iniciativu v rámci programu REFIT o podávání zpráv o životním prostředí, avšak opakuje svůj požadavek na vypracování nové směrnice o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí a návrhu o inspekcích v oblasti životního prostředí a prosazování právních předpisů (2);

21.

se znepokojením konstatuje, že demografické změny, sociální a hospodářská krize a geograficky koncentrované migrační toky mohou umocnit již existující nerovnosti mezi evropskými regiony v oblasti zdraví a stát se překážkou pro účinné, dostupné a odolné systémy zdravotní péče, a vyzývá Komisi, aby zadala studii zabývající se těmito zhoršujícími faktory a způsoby, jak mohou evropské regiony tento problém změnit v příležitost;

22.

vyzývá Komisi, aby podnikla kroky v oblasti plýtvání potravinami a stanovila cíl snížit plýtvání potravinami alespoň o 30 % do roku 2025, zejména proto, že mnoho místních a regionálních orgánů v celé Evropě potřebuje při provádění opatření a iniciativ s cílem snížit plýtvání potravinami pokyny a právní jistotu;

23.

opakuje svoji výzvu, aby opatření, finanční mechanismy a priority EU zohledňovaly kumulativní vliv malých a středních měst, vzhledem k tomu, že zhruba 56 % měst jsou z hlediska velikosti malá a střední s počtem obyvatel mezi 5 000 až 100 000;

24.

naléhá na Komisi, aby urychleně předložila své navrhované iniciativy k naplňování strategie pro jednotný trh, a zdůrazňuje, že by se mělo provést plné posouzení územního dopadu souvisejících opatření;

25.

zdůrazňuje, že provádění jednotného digitálního trhu je pro místní a regionální orgány klíčové, a vyzývá Evropskou komisi, aby pravidelně podávala zprávy o pokroku dosaženém při překonávání digitální propasti, zejména na regionální a místní úrovni;

26.

vítá záměr Evropské komise provést přezkum směrnice o audiovizuálních mediálních službách a žádá, aby byly zohledněny regionální rozměr a regionální zvláštnosti;

27.

zdůrazňuje, že je zapotřebí strategie na podporu rozvoje infrastruktury IKT, zejména ve venkovských a vzdálených regionech, a obecněji v zaostávajících regionech, s vědomím toho, že služby širokopásmového a ultraširokopásmového připojení mohou být silným nástrojem růstu;

28.

vítá, že se Komise zaměřuje na uvolnění potenciálu ekonomiky sdílení, a očekává od ní, že brzy předloží návrhy na koordinovaný přístup týkající se příslušných pravidel, přičemž vezme v úvahu významnou úlohu místních a regionálních orgánů a potřebu zajistit práva spotřebitelů;

29.

podporuje snahu Komise řešit regulační překážky pro malé a střední podniky a začínající podniky a vítá její záměr navrhnout iniciativu, jež dá druhou šanci podnikatelům po úpadku. Zdůrazňuje významný přínos místních a regionálních orgánů ke vzniku silného podnikatelského ekosystému, a proto podtrhuje, že je třeba začlenit je do řízení politiky pro malé a střední podniky a především do sítě zmocněnců pro malé a střední podniky;

30.

vybízí Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí vytvořit unii kapitálových trhů, a znovu opakuje, že je třeba minimalizovat administrativní zátěž vyplývající z budoucích regulačních kroků a zabránit nadměrnému podstupování rizika a nestabilitě na finančních trzích;

31.

vítá záměr Komise předložit akční plán v oblasti DPH, provádět mezinárodní standardy týkající se oslabování daňové základny a přesouvání zisku a v rámci plánovaného přezkumu směrnice EU o systému DPH v roce 2016 vyjasnit, za jakých podmínek lze nezdanění spolupráce mezi obcemi probíhající podle veřejného práva a nespadající do oblasti zadávání veřejných zakázek považovat za slučitelné s unijním právem;

32.

bere na vědomí, že Komise oznámila, že stáhne svůj stávající návrh týkající se společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob, který VR uvítal, klade si však otázku, do jaké míry záměr Komise nahradit ho návrhy na postupné přibližování se povinnému základu daně z příjmu právnických osob předjímá výsledek probíhající veřejné konzultace na toto téma;

33.

velmi lituje, že Evropská komise nevysvětlila své rozhodnutí odložit přijetí balíčku opatření v oblasti mobility pracovních sil, jenž měl být jednou ze stěžejních iniciativ Komise s cílem řešit sociální dumping a sociální cestovní ruch a posílit sociální práva v Evropě a jenž by podle názoru VR měl obsahovat revizi směrnice o vysílání pracovníků;

34.

čeká na návrh Komise, jak lépe řešit problémy související s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, zejména pokud jde o zapojení žen do trhu práce, a to především tak, že přezkoumá směrnici o rodičovské dovolené z roku 2010, odblokuje institucionální patovou situaci, pokud jde o směrnici o mateřské dovolené, a předloží konkrétní strategii pro dosažení rovnosti mužů a žen v EU;

35.

vyzývá Komisi, aby navrhla revizi směrnice o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci a směrnice týkající se muskuloskeletálních poruch v důsledku výkonu povolání;

36.

zdůrazňuje, že agenda pro nové dovednosti pro Evropu by se měla zaměřit na obnovení úsilí o modernizaci evropských systémů vysokoškolského vzdělávání a také na návrhy, jež mají zajistit, aby všichni jednotlivci v EU měli právo a možnost dosáhnout minimální úrovně vzdělávání a dovedností s cílem dosahovat vynikajících výsledků a podporovat inovace v oblasti vzdělávání a v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, za podpory vzdělávání v oblasti digitálních dovedností a úlohy vzdělávání v boji proti radikalizaci mládeže;

37.

vítá ochotu Komise zlepšit demokratickou odpovědnost systému správy ekonomických záležitostí EU, která by nebyla úplná bez zapojení orgánů nižší než celostátní úrovně;

38.

vyzývá Komisi, aby posoudila dopad nových pravidel systému ESA 2010 na schopnost místních a regionálních orgánů investovat;

39.

bere na vědomí iniciativy Komise týkající se přechodu z první do druhé fáze dokončení HMU, včetně bílé knihy připravované na jaro 2017. Zdůrazňuje, že o každém kroku provádění je třeba rozhodnout zvlášť;

40.

zdůrazňuje, že ke zlepšení sociálního rozměru HMU je nanejvýš důležité řešit regionální nerovnosti, a poukazuje na to, že do srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů HMU by měly být doplněny ukazatele regionálních rozdílů;

41.

domnívá se, že víceúrovňová správa umožňuje řešit ochranu základních práv v praxi a přispívá k procesu budování a ochrany Evropy občanů;

42.

má za to, že vzájemná důvěra má zásadní význam pro účinné přeshraniční prosazování práva vzhledem k tomu, že terorismus, radikalizace, organizovaná trestná činnost a kyberkriminalita jsou svojí povahou nadnárodní a vyžadují reakci EU. Vítá závazek Komise věnovat zvýšenou pozornost vypracování operativní spolupráce a nástrojů, které jsou v tomto ohledu zapotřebí;

43.

všímá si, že Evropský program pro migraci a jeho prováděcí iniciativy se zaměřují na zásady solidarity a odpovědnosti. Zdůrazňuje, že tyto zásady a dodržování lidských práv, jakož i kapacity místních a regionálních samospráv by měly být ústředním bodem všech politik EU v oblasti migrace, a to i při jejich přijetí a provádění ze strany členských států;

44.

všímá si, že byly navýšeny finanční prostředky EU určené k vyrovnání se s uprchlickou krizí, a žádá, aby Komise provedla analýzu přidané hodnoty a rozsahu jejich využití, zejména pro místní a regionální orgány. Zdůrazňuje, že je naléhavěji zapotřebí poskytovat a přidělovat finanční prostředky na řízení migrace a integrace. Naléhá na Komisi, aby zajistila, že místním a regionálním orgánům, které v současnosti přijímají a ubytovávají uprchlíky, budou bezodkladně poskytnuty finanční zdroje na pokrytí okamžitých potřeb uprchlíků;

45.

vítá oznámení iniciativ, jež mají napravit slabiny v azylových předpisech EU a předložit soudržný a dlouhodobý celounijní systém pro přemisťování a přesídlení. V této souvislosti vítá plánované rozpracování dublinského nařízení s cílem zajistit vyváženější rozdělení zátěže na základě pevných a spravedlivých kvót. Zdůrazňuje, že jednomyslně dohodnuté postupy dublinského řízení zůstávají v platnosti a že se všechny členské státy EU musí řídit přijímacími a procesními standardy EU;

46.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zlepšit ochranu vnějších hranic EU. Upozorňuje na to, že je třeba se vyvarovat jakýchkoli opatření, která by ohrozila zásadu volného pohybu v rámci schengenského prostoru. Uznává však, že ve výjimečných situacích je možné provádět kontroly na vnitřních hranicích EU, aby byl zaručen prostor svobody, bezpečnosti a práva. Naléhá na Komisi, aby také zvážila potřebu budoucích iniciativ s cílem usnadnit integraci uprchlíků, například vytvořením partnerství v oblasti migrace a začleňování mezi místními a regionálními orgány v zemích původu a v cílových zemích;

47.

bere na vědomí návrh Komise týkající se seznamu bezpečných zemí původu a zavazuje se, že se zapojí do navrhování politik a výměny osvědčených postupů na regionální a místní úrovni prostřednictvím smíšených poradních výborů a pracovních skupin se zapojením všech sedmi zemí, které jsou uvedeny v návrhu Komise;

48.

vybízí Komisi, aby navrhla účinné návratové politiky, jež by byly zavedeny rychle a s ohledem na důstojnost a základní práva migrantů, kteří nemají nárok na azyl a mohou se bezpečně vrátit. Je to nezbytné, aby se zajistilo, že se zdroje zaměří na ty, kteří to skutečně potřebují, a napomohlo se vyvarovat vytváření dalších sociálních konfliktů, které mohou připravit půdu pro extremismus;

49.

vítá návrh Komise na zavedení nového soudního systému pro investice pro TTIP a všechny další probíhající a budoucí obchodní jednání. Zvláště vítá, že nový návrh uchovává právo vlád na regulaci, přesto však žádá o další podrobné vysvětlení, jak to přispěje ke zlepšení situace ve srovnání se stávajícím mechanismem urovnávání sporů mezi investorem a státem;

50.

naléhá na Komisi, aby před zahájením obchodních jednání provedla posouzení dopadu potenciálních ekonomických, sociálních a environmentálních vlivů obchodních dohod, mimo jiné na malé a střední podniky, spotřebitele, konkrétní hospodářská odvětví, lidská práva a rozvojové země. Zdůrazňuje zejména, že je třeba vyjasnit, zda a kdy může mít TTIP dopad na místní veřejné služby;

51.

lituje, že v obchodních jednáních i nadále chybí regionální a místní rozměr, a vyzývá Komisi, aby to ve své nové obchodní a investiční strategii napravila. V této souvislosti vyzývá Komisi, aby zapojila VR do procesu jednání o TISA, zejména tím, že mu poskytne podobný přístup k dokumentům z tohoto jednání jako v případě TTIP;

52.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné nalézt mírové řešení konfliktů v Libyi, Sýrii a na Ukrajině. Nabízí zapojení místních a regionálních orgánů v rámci diplomacie mezi lidmi. Znovu potvrzuje svoji připravenost pracovat ve prospěch provádění reformy v oblasti decentralizace na Ukrajině a navrhuje posílit pouta spolupráce mezi evropskými a libyjskými místními a regionálními orgány a zaměřit se na budování kapacit a územní rozvoj, a to i před plným provedením překlenující vnitřní dohody;

53.

vítá záměr Komise poskytnout cílenější rámec na podporu stabilizace a demokratického rozvoje partnerských zemí v rámci nové evropské politiky sousedství. Zdůrazňuje, že nová politika musí zaujmout územní přístup a zahrnout podporu procesu decentralizace do svých strategických cílů. Zavazuje se přispět k tomuto přístupu prostřednictvím svých dvou platforem pro spolupráci, jimiž jsou Evropsko-středomořské shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM) a Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství (CORLEAP);

54.

vítá záměr Komise pokračovat v práci na konkretizaci perspektivy přistoupení kandidátských zemí EU. Naléhá na Komisi, aby v rámci zpráv o procesu rozšíření podrobněji přezkoumala situaci místních a regionálních samospráv v zemích procesu rozšíření, na kterou by se zaměřila činnost smíšených poradních výborů (SPV) a pracovních skupin;

55.

vítá navrhovanou politiku pro období po skončení platnosti dohody z Cotonou i záměr Komise zvýšit soudržnost vnější politiky. Trvá na tom, že je třeba rozvíjet místní demokracii a posilovat správní kapacity v oblasti rozvojové politiky a podporovat regionální integraci v partnerských oblastech a decentralizovanou spolupráci pro rozvoj s těmito oblastmi;

56.

vyzývá Komisi, aby při posuzování odpovědí na veřejné konzultace vzala v úvahu různý původ příspěvků a rozlišovala mezi příspěvky zastupujícími individuální zájmy a příspěvky zastupujícími obecné zájmy, mezi něž spadají příspěvky místních a regionálních orgánů. Zdůrazňuje, že je důležité zohlednit tento rozdílný význam i za účelem zhodnocení potřeby provést posouzení územního dopadu, pokud jde o konkrétní legislativní návrhy;

57.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mohou hrát klíčovou úlohu při zjišťování administrativně náročných pravidel EU včetně těch, které mohou být vyvolány při provedení a uplatňování pravidel. Znovu opakuje svou výzvu, aby byl s ohledem na privilegovanou institucionální úlohu VR, pokud jde o zásadu subsidiarity a územní dopad právních předpisů EU, zmíněn přínos VR k legislativnímu procesu v rámci interinstitucionální dohody o lepší právní úpravě;

58.

opakovaně zdůrazňuje svou výzvu, aby byli demokraticky zvolení zástupci místních a regionálních orgánů a jejich zastupitelských sdružení vyjmuti z pravidel rejstříku transparentnosti EU, jehož účelem je upravovat přístup lobbistů k orgánům EU;

59.

vítá záměr Komise rozšířit „občanské dialogy“ a její odhodlání překlenout propast mezi EU a jejími občany. Opakuje, že bude i nadále podporovat transparentnost a demokratickou odpovědnost v rozhodovacím procesu EU a také decentralizovanou komunikaci týkající se politik EU s dopadem na místní a regionální orgány, aby se tak zvýšila legitimita EU a jejích právních předpisů;

60.

s velkým zájmem sleduje revizi nařízení o evropské občanské iniciativě a zdůrazňuje, že k tomu, aby tento nástroj plnil svou potenciální úlohu a klady, je nutná komplexní revize;

61.

pověřuje předsedu, aby toto usnesení předložil Komisi, Evropskému parlamentu, Radě a předsedovi Evropské rady.

10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/8

1.

vítá úsilí lucemburského předsednictví o projednání územní vize pro rok 2050 a je potěšen, že se rozhodlo konzultovat v této věci VR;

2.

zdůrazňuje, že je důležité výslovně uznat širokou škálu územních celků v Evropské unii a že k řešení jejich problémů jsou zapotřebí různé přístupy a strategie;

3.

domnívá se, že více než 15 let po přijetí Perspektivy evropského územního rozvoje (Postupim, 1999) potřebuje Evropská unie novou územní vizi, která:

4.

žádá proto, aby byla na základě zelené knihy o územní soudržnosti (COM(2008) 616 final) provedena rozsáhlá celoevropská konzultace o budoucí územní vizi Evropské unie, a opakovaně volá po bílé knize o územní soudržnosti, jež by mohla být použita již v příštím programovém období po roce 2020 jako stavební kámen pro jiné politiky EU, které mají silnější územní rozměr;

5.

zdůrazňuje, že je důležité určit včas globální trendy a výzvy, aby bylo možné odpovídajícím způsobem přizpůsobit veřejnou politiku. V této souvislosti vítá různé výhledové zprávy, které vypracovaly evropské instituce, a poukazuje na svoji studii s názvem Challenges at the Horizon 2025 – Key trends and Impact on the LRAs (Výzvy v horizontu roku 2025 – hlavní trendy a dopad na místní a regionální orgány) (1);

6.

odkazuje na globální trendy a výzvy, jimž EU čelí a jež byly identifikovány ve zprávě s názvem Global Trends to 2030: Can the EU Meet the Challenges Ahead? (Globální trendy do roku 2030 – Je EU schopná zvládnout výzvy, před nimiž stojí?), jež vznikla v rámci projektu ESPAS (2). Tyto trendy a výzvy mají územní rozměr, neboť jejich dopady se v jednotlivých regionech liší v závislosti na územních specifikách a souvislostech. Upozorňuje však, že územní rozměr nebyl ve zprávě ESPAS dostatečně zohledněn, a proto se bude rád podílet na řešení územního rozměru v budoucí práci projektu ESPAS;

7.

domnívá se, že je zapotřebí jasná evropská územní vize, aby bylo možné účinně reagovat na současné a budoucí trendy a výzvy, a že by tato vize měla posilovat územní rozměr v tvorbě politik, např. uplatňováním místního přístupu;

8.

zdůrazňuje v této souvislosti úlohu Územní agendy 2020, která zůstává v platnosti a již je třeba provádět lépe. Odkazuje zde na své nedávné stanovisko Zlepšování provádění Územní agendy Evropské unie 2020 (3);

9.

zdůrazňuje navíc, že zásadním prvkem dobré tvorby politik je strategické plánování a stanovení jasných a dosažitelných cílů politik, které by mohly být součástí „vize“;

10.

podtrhuje fakt, že na evropské úrovni stanovuje Smlouva (článek 174 SFEU) zastřešující územní cíl pro rozvoj Evropské unie takto: „Unie za účelem podpory harmonického vývoje rozvíjí a prosazuje svou činnost vedoucí k posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti.“ Územní soudržnost má zajistit vyvážený rozvoj všech územních celků EU;

11.

upozorňuje na výhody a přínosy uplatnění místního přístupu (4), jehož základním prvkem je zapojení odvětví do zvláštní územní strategie a územního dialogu zaměřeného na výsledky. Je-li tento přístup prováděn efektivně, umožňuje zhodnotit a oživit územní identitu a územní specifika jako jedinečné aktivum;

12.

konstatuje, že ačkoli se o místním přístupu často diskutuje v institucích EU, není zatím na úrovni EU a na úrovni členských států všude široce prováděn. Opakovaně vyjadřuje své pevné přesvědčení, že místní přístup politik EU přinese nejlepší výsledky, jelikož politiky budou přizpůsobeny konkrétním místním podmínkám a budou tak účinněji řešit výzvy regionů, měst a obcí a sníží tím rozdíly mezi mírou jejich rozvoje;

13.

konstatuje, že přestože je rovněž nadále třeba posilovat odvětvové politiky, je místní přístup nejúčinnějším přístupem k dosažení cíle Smlouvy, tj. harmonického vývoje. V této souvislosti odkazuje na studii Evropské komise, v níž je určeno pět společných rysů úspěšného provádění místního přístupu (5). Mezi tyto rysy patří významná úloha zhodnocení územní identity, přesahující zeměpisné a odvětvové hranice, otevřený systém správy, silné vedoucí postavení a experimentování a učení se praxí;

14.

domnívá se, že odvětvová politika je důležitá, ale pro územní rozvoj je důležitá lokální strategie, jež představuje východisko přizpůsobeného místního a regionálního rozvoje. Přístup v podobě společného rámce (dohoda o partnerství) pro provádění evropských strukturálních a investičních fondů v tomto programovém období je chvályhodný, ale aby bylo možné účinně provádět celou politiku, musí se odstranit překážky, jež vytváří různé regulační rámce. Regulační rámec pro evropské strukturální a investiční fondy by mělo být možné zjednodušit a do zjednodušení by měly přispět a zapojit se místní a regionální orgány. Na financování projektů uplatňujících integrovaný územní přístup by mělo být možné využít několik fondů a mělo by být také možné provádět jejich vyúčtování na základě jednoho společného regulačního rámce;

15.

poukazuje na analýzu v 6. zprávě o soudržnosti, kde se uvádí, že „v posledních několika letech došlo k prohloubení regionálních rozdílů, protože hospodářská krize měla na jednotlivé regiony odlišný dopad“ (6). Ve skutečnosti měla na evropské regiony odlišný dopad nejen samotná krize, ale také politická rozhodnutí, zejména úsporná opatření jako součást evropského semestru. Například finančně silné regiony byly schopné zmírnit dopady krize a splnit požadavky evropského semestru, ale na druhé straně finančně slabé regiony musely v důsledku úsporných opatření snížit veřejné investice, což vedlo k hospodářským potížím. Tato analýza vede k závěru, že územní dopad mají i oblasti politiky a vnější faktory, které dříve nebyly z územního hlediska brány v úvahu, jako je bankovnictví nebo fiskální politika. Připomíná, že krize zejména prohloubila rozdíly mezi regiony a nejvíce postihla země, jejichž rozvoj zaostává. VR proto zdůrazňuje, že aby měly politiky stejný dopad, musí být prováděny se zřetelem k zásadě opětovného nastolení rovnováhy a k územnímu přístupu. To znamená uplatňovat vyvážený přístup k úsporným opatřením;

16.

poukazuje na to, že od diskuse o „překročení HDP“, jež proběhla v roce 2009, se množství údajů dostupných na úrovni EU výrazně zvýšilo a že je potřeba prozkoumat jiné ukazatele, které by doplnily HDP při měření pokroku (zejména na úrovni regionů a měst EU) v plnění cílů EU;

17.

zdůrazňuje, že většina politik EU má regionální a místní rozměr, který lze posoudit prostřednictvím posouzení územního dopadu a který by měl být zohledněn při navrhování a přezkumu těchto politik. VR zahájil v roce 2014 u vybraných spisů pilotní fázi své strategie pro posuzování územního dopadu, během níž byly testovány různé metody a přístupy. Vřele vítá, že v návaznosti na balíček týkající se zlepšování právní úpravy zveřejněný 19. května 2015 bude Komise používat posouzení územního dopadu jako součást posouzení dopadů. V souladu s výše uvedeným proto VR zdůrazňuje i úlohu městské agendy EU – se zvláštním zřetelem k „vnitřním oblastem“ – a prioritní význam jejího provádění pro rozvoj regionů. Odkazuje na své stanovisko Směrem k integrované městské agendě pro EU (ze dne 25. června 2014) (7) a vyzdvihuje v něm předložený návrh na přijetí bílé knihy o integrované urbánní politice. V neposlední řadě zdůrazňuje, že souhlasí s prohlášením Evropské komise, která oznámila podniknutí konkrétních kroků k přijetí městské agendy EU, na jejíž provádění bude v evropském rozpočtu vyčleněno 80 mld. EUR (8). Vyzývá Komisi, aby vycházela z jeho zkušeností;

18.

je znepokojen tím, že stávající statistické úřady v členských státech EU ne nutně vykreslují skutečnou socioekonomickou situaci a jako takové by neměly být jediným základem pro budoucí plánování a provádění politik. Politiky by měly mít silný meziodvětvový, meziregionální a přeshraniční charakter a měly by zohlednit efekt přelévání na ostatní regiony;

19.

znovu opakuje, že aby mohly členské státy a Evropská unie určit tento efekt, musí provádět posouzení územního dopadu jako standardní postup v procesu tvorby politik, jakož i v rámci plánování a provádění odvětvových investic. Pokud nebudou brány v úvahu možné odlišné dopady politik EU a vnitrostátních politik, nemohou být tyto politiky nikdy dostatečně účinné ani účelné, což by mohlo mít nežádoucí účinky;

20.

zdůrazňuje, že při posuzování dopadů politik EU je potřeba vzít v úvahu skutečnost, že stále více občanů EU žije v městských oblastech a v důsledku toho vznikají problémy jak v městských, tak ve venkovských oblastech. V současné době neexistují statistické údaje týkající se měst nebo jsou velmi omezené, což komplikuje důsledné a důkladné posouzení dopadů. VR a Evropská komise nyní pracují na pilotním projektu posouzení dopadů na města, který by měl být v budoucnu dále rozvíjen a mohl by sloužit jako cenný nástroj pro posuzování těchto dopadů, čímž by se zlepšila tvorba právních předpisů. Zdůrazňuje rovněž, že již nějakou dobu žádá, aby politiky EU lépe zohlednily rostoucí dopad malých a středních měst;

21.

připomíná, že také venkovské oblasti jsou rozdílné, pokud jde o jejich vlastnosti a výzvy, a jejich úroveň rozvoje je nižší než úroveň rozvoje EU, zejména ve srovnání s úrovní rozvoje v městských oblastech, přičemž se tento rozdíl zvětšuje. Nebude možné dosáhnout územní soudržnosti, nebude-li plně využit dostupný potenciál včetně potenciálu, který nabízejí všechny územní celky. To je zvláště důležité vzhledem k tomu, že vlivem vzájemných funkčních závislostí mezi městskými a venkovskými oblastmi, např. ve formě dojíždění nebo rekreačních aktivit, je v některých případech téměř nemožné jednoznačně stanovit hranice mezi jednotlivými celky;

22.

protože se očekává, že se v nadcházejících desetiletích budou technologie rychle rozvíjet, budou se rychle rozvíjet i nástroje pro posouzení těchto dopadů rychlým, účinným a objektivním způsobem. Takové modely se již vytvářejí a rychle se rozvíjejí. Dobrým příkladem takového nástroje je Quick Scan ESPON. V současné době jsou hlavní překážkou pro tyto druhy nástrojů nedostatečné a neúplné databáze statistických údajů, zejména na místní úrovni;

23.

domnívá se, že je stejně důležité posoudit územní dopady určitých politik Evropské unie v regionech uvedených v článku 174 SFEU, tj. znevýhodněných strukturálními, přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony;

24.

žádá, aby členské státy a Evropská unie investovaly výrazně více zdrojů do získání chybějících statistických údajů, jež by odrážely rozličné územní problémy, a plně rozvinuly sběr údajů na nejnižší administrativní úrovni. To je zvláště důležité v zemích, kde územní celky stanovené Eurostatem ve skutečnosti neodpovídají reálným geografickým podmínkám na místní nebo regionální úrovni. Bez komplexního a vyvíjejícího se obrázku regionů Evropské unie není možné vytvořit efektivní politiky zabývající se výzvami, před nimiž tyto regiony stojí. VR připomíná, že v nových nařízeních o strukturálních fondech je uveden tematický cíl 11 strukturálních fondů, který umožňuje právě financování investic zaměřených na získávání hodnotnějších údajů na místní a regionální úrovni, byť je bohužel k tomuto účelu zatím málo využíván. VR současně opakuje, že je potřeba snížit administrativní zátěž, která dopadá na různé zúčastněné strany, včetně místních a regionálních orgánů, a to prostřednictvím zřízení vhodných nástrojů, jež umožní systematické shromažďování statistických údajů a podávání zpráv řádným a cíleným způsobem s cílem urychlit jejich zpracování. Je třeba zajistit, aby prostředky, které jsou k dispozici v rámci tematického cíle 11, byly obecně známy;

25.

zdůrazňuje užitečnou práci programu ESPON (9) spočívající ve shromažďování územních podkladů v celé Evropě. Konkrétně na základě projekcí uvedených v jeho zprávě nazvané Making Europe Open and Polycentric (Za otevřenou a polycentrickou Evropu) lze přijímat informovaná rozhodnutí ohledně způsobu, jak investovat s cílem posílit regionální rozvoj. VR zvážil různé scénáře a domnívá se, že cílem by měl být polycentrický rozvoj, který by měl být zásadním prvkem Územní vize 2050 zahrnující místní orgány všech velikostí ve všech členských státech EU. Vzhledem k růstu metropolitních regionů by měl být podporován vyvážený rozvoj a zároveň by se měla věnovat pozornost malým vesnicím a méně rozvinutým regionům a vzájemnému propojení přilehlých oblastí;

26.

vzhledem k tomu, že globální trendy a výzvy mají na evropské územní celky odlišný dopad, a k tomu, že všechny veřejné politiky mají územní rozměr, by se evropská územní vize měla zaměřit především na uplatňování územního rozměru v evropské správě;

27.

připomíná, že přijal Listinu víceúrovňové správy (10) v Evropě, v níž jsou popsány hlavní zásady evropské správy, jež by měly pomoci posílit územní rozměr tvorby politik a dosáhnout větší hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropě, jak zdůrazňoval ve všech svých stanoviscích k tématu územních politik;

28.

domnívá se, že by v této souvislosti měl být kladen důraz na různé formy spolupráce mezi místními a regionálními samosprávami a dalšími decentralizovanými orgány jakožto účelný, účinný a legitimní nástroj poskytování veřejných služeb. Těmto formám spolupráce by rovněž měla být věnována zvláštní podpora;

29.

zdůrazňuje, že přeshraniční spolupráce místních a regionálních orgánů se ukázala jako klíčový nástroj rozvoje příhraničních regionů. EU a členské státy by ji proto měly dále podporovat;

30.

zdůrazňuje, že důležitými nástroji územního rozvoje mohou být v místním přístupu inovativní finanční nástroje a partnerství veřejného a soukromého sektoru s jasnými pravidly, a to v určitých oblastech, kde může být veřejné financování doplněno soukromým a kde jsou výnosy dost atraktivní. Nicméně je nutné věnovat pozornost zajištění toho, aby byly místním a regionálním orgánům poskytnuty pokyny k využívání finančních nástrojů (11);

31.

zdůrazňuje zásadní úlohu místního politického vedení a demokraticky zvolené místní správy při rozvoji místního přístupu a konstatuje, že tento přístup vyžaduje zapojení zúčastněných stran a otevřenost na všech úrovních správy. Je důležité, aby všichni aktéři tento proces, jeho hodnoty a přínosy dobře pochopili;

32.

zdůrazňuje, že místní přístup s sebou přináší zvláštní role aktérů na různých úrovních správy. Územní plánování a strategie rozvoje by měly vždy zohledňovat úroveň co nejblíže občanům, což v mnoha případech znamená místní nebo regionální úroveň;

33.

v oblastech politiky, kde pravomoci spočívají na evropské úrovni, se musí systematicky zohledňovat územní rozměr. V této souvislosti vítá iniciativu Komise v oblasti zlepšování právní úpravy a souhlasí s tím, že „uplatňováním zásad zlepšování právní úpravy se zajistí, že tato opatření budou založena na důkazech, budou kvalitně koncipována a občanům, podnikům i společnosti jako celku přinesou hmatatelný a udržitelný prospěch“ (12). Je obzvláště potěšen tím, že iniciativa v oblasti zlepšování právní úpravy přejímá hlavní zásady uvedené v jeho Listině víceúrovňové správy v Evropě;

34.

připomíná, že VR zřídil platformu pro monitorování strategie Evropa 2020 s cílem sledovat regionální rozměr strategie Evropa 2020, která dospěla k závěru, že obnovená strategie Evropa 2020 by se měla zakládat na silnějším partnerství a odpovědnosti všech úrovní správy a zavést územní rozměr, větší transparentnost a zodpovědnost a víceúrovňovou správu (13);

35.

domnívá se, že místní a regionální orgány by v souladu s evropským kodexem chování pro partnerskou spolupráci měly být odpovědné za vypracování rozvojových plánů a využít přitom svých územních specifik jakožto jedinečných aktiv a vzít v úvahu dohodnuté evropské cíle a patřičné zapojení organizovaných zájmových subjektů. Zdůrazňuje, že pro místní a regionální orgány je při provádění jejich rozvojových plánů zásadní politika soudržnosti, která poskytuje finanční pomoc a metodické pokyny. Účinná správa věcí veřejných je klíčem k lepšímu provádění programů, stejně jako kvalita projektů;

36.

poznamenává, že podle 6. zprávy o monitorování strategie Evropa 2020 a evropského semestru, kterou nedávno (v říjnu 2015) vydala Platforma VR pro monitorování strategie Evropa 2020, byly do přípravy národních programů reforem úzce zapojeny místní a regionální orgány v 15 členských státech EU. Kromě toho v průběhu provádění programů 23 z 28 vlád výslovně odkázalo na úlohu místních a regionálních orgánů v některých oblastech, jako je politika trhu práce, sociální začlenění a zdravotní péče. V souvislosti se strategií Evropa 2020 zdůraznilo 20 členských států úlohu místních a regionálních orgánů v národních programech reforem v oblasti sociálního začleňování, energie z obnovitelných zdrojů a změny klimatu. Požaduje tedy, aby revidovaná strategie Evropa 2020 dále posílila územní rozměr politik EU, aby všechny členské státy při vypracování národních programů reforem respektovaly zásady subsidiarity, víceúrovňové správy a partnerství;

37.

konstatuje, že politika soudržnosti by měla zajistit soulad místních a regionálních plánů s evropskými cíli. Hlavními nástroji jsou v této souvislosti dohody o partnerství a operační programy. Zdůrazňuje, že financování politiky soudržnosti prostřednictvím evropských strukturálních a investičních fondů může přispět k poskytování potřebné finanční pomoci na provádění plánů. Zdůrazňuje také, že provádění místních a regionálních rozvojových plánů může být dále usnadněno prostřednictvím specifických nástrojů politiky soudržnosti, jako jsou integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj, které by měly být využívány ve vyšší míře;

38.

mnoho dalších politik EU, například v oblasti zemědělství a rozvoje venkova, dopravy a energetiky či ochrany životního prostředí, má územní rozměr, jenž je stejně významný jako samotná politika soudržnosti. Také tyto odvětvové politiky proto musí být uzpůsobeny tak, aby podporovaly místní a regionální rozvojové plány. Územní vize pro rok 2050 musí zahrnovat všechny politiky EU s významným územním rozměrem, aby byl místní přístup k tvorbě politik zaveden průřezově ve všech relevantních politikách Evropské unie;

39.

domnívá se, že je zapotřebí soudržnější a koordinovanější přístup k evropské územní strategii/vizi na evropské úrovni. Měla by být navázána stálá spolupráce s vnitrostátními a evropskými sdruženími zastupujícími místní a regionální orgány. Tento přístup by měl rovněž zahrnovat strukturovanou a systematickou výměnu zkušeností a poznatků při přípravě různých odvětvových politik;

40.

je přesvědčen, že evropská strategie/vize se musí neustále vyvíjet, přičemž je potřeba využít zejména zpětnou vazbu vycházející zezdola, již poskytuje trvalá spolupráce s evropskými a národními sdruženími místních a regionálních orgánů, a zohlednit celosvětový vývoj, jako jsou výzvy, jež přináší migrace a změna klimatu, kde místní a regionální orgány EU hrají ústřední úlohu na základě zásady solidarity.

10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/14

1.

vítá pokračující jednání na různých schůzích Evropské rady a Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, a úsilí dohodnout se na společném přístupu a konkrétních řešeních k migrační krizi a jak nejlépe zmírnit situaci. Je ovšem hluboce znepokojen dramatickým vývojem situace a pomalým postupem směrem k rozsáhlé společné reakci EU a jejích členských států. Vyzývá členské státy, instituce EU a další mezinárodní aktéry ke spolupráci, k nacházení realistických společných řešení a naplnění stávajících odpovědností;

2.

konstatuje, že příliv žadatelů o azyl a nelegálních ekonomických migrantů přicházejících do EU dosáhl bezprecedentních rozměrů. Počet migrantů jasně ukazuje, že kapacita jakéhokoliv členského státu tuto situaci v krátkodobém či střednědobém termínu samostatně vyřešit je zpochybněna. Je třeba větší jednoty a solidarity mezi členskými státy a většího smyslu pro partnerství, potřeby a sdílenou odpovědnost. Zdůrazňuje, že na všech úrovních správy v EU – evropské, celostátní, regionální a místní – je naléhavě třeba najít společný přístup k řízení všech sociálních, ekonomických a bezpečnostních výzev. Při řešení tohoto problému uspěje pouze komplexní a integrovaný politický přístup zabývající se hlavními příčinami migrace. Musí zahrnovat posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, jakož i větší soudržnost vnitřních a vnějších politik EU a jejích politik v oblastech, jako jsou zahraniční věci, bezpečnost, obchod, rozvoj, humanitární pomoc a migrace;

3.

vítá, že představitelé států a vlád na svých schůzkách věnovaných uprchlíkům přijali komplexní přístup, který rozlišuje na jedné straně otázku uprchlíků, kteří utíkají, aby si zachránili život, a na straně druhé otázku nedovoleného přistěhovalectví. Tímto přístupem jsou pokryty všechny aspekty této otázky – kromě humanitárních aspektů i ochrana hranic, bezpečnostní a obranné aspekty, obchodování s lidmi i navracení a opětovné začleňování nelegálních migrantů ve spolupráci se zeměmi původu a tranzitu;

4.

v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že dosavadní zasedání hlav států a předsedů vlád se humanitárním rozměrem situace zabývala pouze okrajově. Vyzdvihuje, že je nezbytné posílit hraniční kontroly a opatření k řešení problematiky nelegální migrace. To musí obsahovat i přísnou registraci všech migrantů v souladu se všemi relevantními právními předpisy EU, ale nesmí to mít přednost před mezinárodními závazky ohledně záchrany lidských životů a dodržování lidských práv, ani před právem požádat o azyl v EU, která musí i nadále být útočištěm pro osoby, které potřebují mezinárodní ochranu. Proto naléhavě žádá, aby docházelo k pravidelným schůzkám na vysoké úrovni mezi členskými státy EU, evropskými institucemi, agenturami EU, regionálními organizacemi a nejvíce dotčenými nečlenskými zeměmi EU;

5.

kromě toho ale upozorňuje, že jedním z klíčových aspektů aktuální migrační situace je narůstající byznys pašeráků lidí a organizovaných skupin, které využívají lidské neštěstí a špatné sociální podmínky migrantů. VR podporuje opatření zaměřená na posílení boje s obchodníky s lidmi a organizovaným zločinem, jak navrhli evropské a africké hlavy států a předsedové vlád na summitu ve Vallettě ve dnech 11. a 12. listopadu 2015. Zdůrazňuje, že je třeba ve spolupráci s třetími zeměmi vytvořit rychlou akci a dlouhodobé rozsáhlé a konkrétní akční plány. Připomíná, že spolupráce musí být v tomto smyslu vzájemná a že země původu a tranzitní země se musí zavázat k podpoře a provádění všech opatření dohodnutých v rámci Vallettského akčního plánu. Proto je nezbytné včasné zapojení bezpečnostních složek členských států a přísný monitoring zločineckých skupin a pravidelné zveřejňování zpráv o situaci a výsledcích v boji proti této formě organizovaného zločinu, který ohrožuje bezpečnost a sociální soudržnost obyvatelů členských států EU. Zdůrazňuje rovněž význam důkladné registrace na hranicích schengenského prostoru a účinných kontrol vnějších hranic EU. Je třeba plně zachovat vhodnou úroveň pohraničních kontrol a opatření zaměřených na ochranu vnitřní bezpečnosti schengenského prostoru. Dobrým příkladem je spolupráce zemí Visegrádské čtyřky, jež nabízejí příslušníky pro ochranu vnější schengenské hranice (Maďarsko, Řecko);

6.

zdůrazňuje, že je nutné se výrazněji zaměřit na závazek EU a jejích členských států k provádění zásady solidarity, aby byla vytvořena účinnější migrační politika, která bude řešit veškeré problémy, jimž místní a regionální orgány čelí. V této souvislosti VR bere na vědomí usnesení Evropského parlamentu, které bylo přijato dne 29. dubna. Současně se VR domnívá, že solidarita musí být založena na vzájemné důvěře spíše než na nátlaku, aniž by se zapomnělo na to, že jde o závazek a že je riskantní označovat jako migraci mobilitu z důvodu pronásledování;

7.

v tomto ohledu vítá zveřejnění Evropského programu pro migraci Evropskou komisí dne 13. května. Je přesvědčen, že se jedná o významný krok směrem k vytvoření komplexního přístupu k výhodám a výzvám migrace. Zdůrazňuje však, že v programu je třeba pokračovat i dlouhodobě;

8.

vítá pozornost věnovanou ve sdělení Komise prioritnímu zohlednění účinné a udržitelné návratové politiky, která bude respektovat práva migrantů a přihlížet ke specifickým charakteristikám jednotlivých zemí původu. Rozhodně však vyjadřuje politování nad tím, že v současné době není stanoveno účinné vymáhání rozhodnutí o navracení, a vyzývá členské státy, aby uplatňovaly přísné postupy navracení zamítnutých žadatelů a nelegálních migrantů prostřednictvím spravedlivých a rychlých postupů. V této souvislosti připomíná, že by měly být posíleny úloha a mandát agentury Frontex při návratových operacích a že je nutné rozlišovat mezi žadateli o azyl a ekonomickými migranty, neboť tyto dvě skupiny jsou právně odlišné, a proto vyžadují odlišné přístupy. Za tímto účelem je třeba zlepšit praktickou spolupráci s příslušnými třetími zeměmi s cílem podpořit a vytvořit maximálně účinný a rychlý systém dobrovolných návratů a posílit kapacitu orgánů v zemích původu za účelem reakce na zpětné přebírání osob;

9.

vítá skutečnost, že sdělení Komise podtrhuje význam záchrany životů na moři jakožto priority pro okamžitá opatření, a opakuje, že politickým ukazatelem, který je třeba dodržet pro dosažení tohoto cíle, je solidarita, vzájemná důvěra a sdílená odpovědnost mezi členskými státy a místními a regionálními orgány;

10.

opětovně vyjadřuje své přesvědčení, že přístup EU k migraci musí být solidární, dlouhodobě udržitelný a musí respektovat lidská práva. Musí zohledňovat všechny aspekty migrace, včetně humanitárních závazků, žadatelů o azyl a ekonomických migrantů. Zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, je třeba podporovat rozvoj a stabilitu v nečlenských zemích EU, zavést účinné návratové politiky a řešit demografické výzvy, kterým Evropa čelí. Výbor zdůrazňuje, že legální migrace může být podstatným faktorem rozvoje. Úspěšná integrace přináší výhody nejen migrantům, ale je značně výhodná i pro hospodářství a společnost tím, že dodává potřebnou pracovní sílu a přispívá do systému sociálního zabezpečení. Výbor proto žádá všechny dotčené aktéry, tj. evropské instituce, celostátní, regionální a místní správní orgány členských států, média a občanskou společnost, aby migranty a migraci nestigmatizovaly a občany o problematice migrace, jejích příčinách a přínosu pro hostitelskou společnost objektivně informovaly. Výbor odmítá všechny formy diskriminace a jakékoli rasistické chování vůči migrantům v souladu se základními zásadami Evropské unie;

11.

pokud jde o poskytování objektivních informací, jak se uvádí v odstavci 10, žádá, aby Evropská komise zahájila informační kampaň zaměřenou na místní a regionální orgány a evropské občany, která by

12.

má za to, že je třeba přednostně přikládat odpovídající význam problému nezletilých osob bez doprovodu, který obvykle stojí na okraji zájmu politik opatření v oblasti přistěhovalectví. Je totiž nezbytné přidělit územním, regionálním a místním orgánům odpovídající zdroje, aby podpořily konkrétně nezletilé osoby bez doprovodu a dohlížely na to, aby se zabránilo jejich zmizení a tomu, aby se tyto nejslabší osoby spolu s ženami nestaly předmětem zneužívání ze strany gangů v oblasti prostituce, pedofilie a obchodování s lidskými orgány;

13.

vyzývá, aby byl v rámci „okamžitých opatření“ vzhledem k rychle se měnící migrační situaci vedle záchrany na moři vypracován i plán pro řešení a vymýcení činnosti převaděčů podél migračních tras na souši i na moři. I v tomto ohledu by měla být základem vzájemná spolupráce všech příslušných subjektů zapojených na všech úrovních správy – členských států, místních a regionálních samospráv, úředních orgánů i občanské společnosti;

14.

je třeba zvýšit kontroly a spolupráci bezpečnostních služeb s cílem zajistit a ubezpečit občany, že zoufalá situace uprchlíků a jejich příchod na území EU nejsou zneužívány pro ukrytí teroristů a extrémistů. Je třeba rovněž podpořit úlohu místních a regionálních orgánů při odhalování, prevenci a boji s radikalizací a extrémismem;

15.

vítá opatření pro zvládání velkého počtu migrantů přicházejících do EU, která byla navržena ve sdělení. Znovuusídlení a relokace by mohly být účinným prostředkem k řešení problému nerovnoměrného rozložení žadatelů o azyl a uprchlíků mezi státy a v rámci regionů. Z tohoto důvodu žádá, aby bylo na evropské úrovni vyvinuto intenzivnější úsilí o dosažení dohody ohledně kritérií a zavedení stálého a spravedlivého systému rozdělování žadatelů o azyl a uprchlíků mezi jednotlivé členské státy;

16.

poukazuje však na to, že dramatický nárůst nedovoleného přistěhovalectví vyžaduje nový přístup. Ten musí zohledňovat skutečnost, že zacházení s ekonomickými migranty (jejich informování, přijímání či navracení) se liší od humanitární pomoci, jež musí být poskytnuta uprchlíkům. Poukazuje také na význam systematických debat mezi vládami a občany o plánovaných krocích a současné prezentace dopadů těchto kroků na společnost;

17.

znovu opakuje, že je načase jednoznačněji určit, co může sdílená odpovědnost a solidarita v oblasti azylu a migrace znamenat. Je jasné, že různé státy, regionální a místní orgány mají na základě své konkrétní situace, jakou je např. hospodářská síla, různé představy o tom, co má být považováno za spravedlivě sdílenou odpovědnost a solidaritu. Nicméně lituje, že sdělení Komise nenavrhuje žádné dlouhodobé řešení ohledně plánování a zdrojů nezbytných k tomu, aby bylo možné se předem na přijetí dostatečně připravit;

18.

vítá navýšení rozpočtu EU pro operace Triton a Poseidon a závazek patnácti členských států poskytnout dodatečné zdroje a následné rozhodnutí EU o zahájení vojenské operace v jižním Středomoří (EUNAVFOR MED) s cílem rozbít sítě obchodníků s lidmi. Lituje však, že sdělení se dostatečně nezabývá otázkou zdrojů, jež jsou k dispozici místním a regionálním orgánům, aby mohly plnit své povinnosti v oblasti migrace a integrace, a zajistit jim přístup k vnitrostátním a unijním fondům (jako je například Azylový a migrační fond, evropský nástroj sousedství a partnerství a Evropský sociální fond);

19.

vítá rozhodnutí Evropské rady ze dne 26. června a 22. září 2015 týkající se relokace 160 000 osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu. Ukazuje to, jak by mohlo vypadat uplatňování zásady solidarity a sdílené odpovědnosti v praxi. Lituje však, že dohodnutá opatření jsou realizována pomalu a ve velmi omezeném rozsahu, a naléhavě vyzývá členské státy, aby dodržovaly závazky učiněné v této souvislosti, a všechny úrovně státní správy, aby bezodkladně zavedly nutné struktury a mechanismy, a zdůrazňuje, že místní a regionální orgány musí hrát v rámci debat významnější úlohu, neboť mají bezprostřední informace o své schopnosti lidským způsobem přijmout uprchlíky a migranty;

20.

vítá závěry, jež dosud přijala Evropská rada, a prohlášení, které dne 25. října 2015 vydali vedoucí představitelé států, jež se nacházejí na západobalkánské trase. V této souvislosti vyzývá k tomu, aby byla provedena všechna dosud dohodnutá opatření, a naléhá na státy, aby zvýšily odpovídající ubytovací kapacity;

21.

vítá skutečnost, že se Evropská komise ve spolupráci se třetími zeměmi snaží na základě obdržených věrohodných informací předvídat neregulovanou migraci do EU, ale také vyzývá členské státy, aby zlepšily vzájemnou výměnu informací, a to jak na dvoustranné úrovni, tak v rámci EU;

22.

poukazuje na důležitou činnost skupin dobrovolníků a organizací občanské společnosti zaměřenou na záchranu lidských životů ve Středozemním moři. Navzdory finančním řešením předloženým ve sdělení a intenzivnímu úsilí v rámci tzv. operací Poseidon a Triton se i nadále jedná o akutní výjimečnou situaci, jejímž jediným řešením je společná každodenní akce EU a jejích členských států s ohledem na naše hodnoty týkající se lidských práv. Současně však uznává, že uprchlická krize nemůže být vyřešena pouze prostřednictvím záchranných akcí v moři, a žádá Komisi, aby přijala vhodná doprovodná opatření za účelem předcházení převaděčství osob. Důležitým krokem je přijetí rezoluce č. 2240 Rady bezpečnosti OSN ze dne 9. října 2015, která umožňuje členským státům zachytit plavidla plavící se v blízkosti libyjského pobřeží na základě podezření z převaděčství;

23.

zdůrazňuje, že vzájemná solidarita je základní zásadou Evropské unie, jež musí být dodržována nejen mezi členskými státy, ale také vůči migrantům a vůči místním orgánům, které mají za úkol pomáhat migrantům každý den, a mezi těmito orgány;

24.

zdůrazňuje, že během posledních několika měsíců se tato otázka stala důležitější vzhledem k masivnímu přílivu smíšených migračních toků ve Středozemním moři, na Balkáně, v Calais a v dalších pohraničních oblastech Evropské unie, ale také proto, že se zvýšil počet migrantů na místní a regionální úrovni. Problémy, kterým již řadu let čelí uzlová místa Calais a Lampedusa, se nyní šíří do dalších měst a do dalších regionů. Tato skutečnost je znepokojující a je třeba urychleně přijmout opatření, ale je třeba ji brát rovněž jako příležitost přesvědčit veřejné mínění o tom, že relokace je jediným řešením, aby lokality podél migračních tras nebyly zahlceny vysokým počtem migrantů. Migrace totiž není dočasným problémem, který se týká pouze několika specifických oblastí, ale z krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého hlediska se jedná o problém, který se týká celé Evropské unie;

25.

chce Komisi upozornit na skutečnost lidské tragédie, kterou tato migrační situace v Evropě vyvolává: podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) ve Středozemním moři do konce srpna zahynulo již přes 3 400 osob, o nichž víme, 700 z nich v krátkém období několika dnů v dubnu 2015 a minimálně 13 migrantů zemřelo při pokusu překonat Lamanšský průliv. Migranti se pravidelně stávají obětmi převaděčů zapojených do obchodování s lidmi – například koncem srpna zemřelo v Rakousku 71 migrantů, když je převaděči zanechali v uzamčeném nákladním autě;

26.

vyzývá k tomu, aby do praktických řešení byly zapojeny místní a regionální orgány, a nikoliv pouze ústřední vlády členských států. Po událostech týkajících se migrantů např. u tunelu pod Lamanšským průlivem se diskuse více než v minulých letech primárně zaměřuje na úlohu místních a regionálních orgánů a ukazuje se, že problém nespočívá pouze v dostupných finančních prostředcích, ale i v jejich fyzickém využití. Proto musí Komise prosazovat pragmatická řešení k posílení fyzické kapacity místních orgánů. Jednotná správa uprchlických táborů je dalším způsobem, jak pomoci místním orgánům. Policejní síly a administrativní pracovníci by mohli být přesouváni z jednoho regionu do druhého s cílem podporovat spolupráci mezi sousedícími regiony a zajistit dostatečnou pracovní sílu ke zvládnutí rostoucího počtu obyvatel v nouzi;

27.

žádá další navýšení rozpočtu v závislosti na měnících se potřebách účinných záchranných operací a doufá, že se všechny členské státy zaváží k vyčlenění nutných dodatečných zdrojů. Zdůrazňuje v této souvislosti, že revize víceletého finančního rámce, která má být provedena do konce roku 2016, nabízí možnost navýšit zdroje určené k provádění priorit Evropského programu pro migraci. Podtrhuje, že okamžité uvolnění fondů a zdrojů by mělo být co nejsnazší, bez zdržení zbytečnými byrokratickými postupy. Tyto dodatečné zdroje by měly zahrnovat finanční prostředky přidělené na infrastrukturu, vzdělávací zařízení a naléhavou pomoc v zemích EU v přední linii. Žádá, aby byl členským státům poskytnut praktický návod o možnostech čerpání finančních prostředků (např. z prostředků Azylového, migračního a integračního fondu, Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského sociálního fondu (ESF));

28.

žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost posílení součinnosti mezi různými již existujícími orgány a systémy, a to na základě jejich specifických pravomocí a oblasti působnosti – například Frontex, SIS II a EUROSUR, jež se zabývají migrací a pohybem osob, a v oblasti bezpečnosti Europol a Eurojust, které mají za úkol předcházet trestným činům (převaděčství osob a obchodování s lidmi) souvisejícím s nelegálními tranzity a bojovat proti nim;

29.

zdůrazňuje, že je důležité řešit hlavní příčiny příchodu migrantů, kteří nemají důvod požádat o azyl, do EU. Vyzývá EU a její členské státy, aby posílily spolupráci se třetími zeměmi na Blízkém východě a v Africe, kde je třeba posílit demokracii a právní stát, a lépe koordinovaly svou zahraniční politiku. V této souvislosti vítá skutečnost, že se ve dnech 11. a 12. listopadu 2015 v maltské Vallettě uskutečnil summit EU-Afrika (země rabatského a chartúmského procesu). Dále se domnívá, že uprchlíkům žijícím v zemích mimo EU blízko jejich zemím původu musí být poskytovány základní služby, včetně bezpečnosti, uvnitř i vně uprchlických táborů a vzdělávání pro děti, což vyžaduje dlouhodobou vizi a integrované plánování, koordinaci mezi stranami a místní hospodářský rozvoj;

30.

bere na vědomí debaty o celounijních seznamech „bezpečných třetích zemí“, aby bylo zaručeno uplatňování společných standardů na evropské úrovni při zpracovávání žádostí o azyl z dotčených zemí a usnadněno účinné navracení, což je předpokladem lepšího zaměření azylové a přijímací kapacity EU na osoby mající oprávněnou potřebu mezinárodní ochrany. Zdůrazňuje, že zejména kandidátské země EU a potenciální kandidátské země EU musí splňovat standardy EU, pokud jde o ochranu lidských práv, což je kvalifikuje jakožto bezpečné země původu. Varuje však, že je třeba pozorně sledovat situaci v těchto zemích, zejména pokud jde o zranitelné skupiny, jako jsou nezletilé osoby bez doprovodu, ženy bez partnera, etnické menšiny a osoby LGBTI, a je třeba zlepšit mechanismus určení a přijetí jednotlivců z těchto zemí, již mají legitimní nárok na azyl, a že specifické důvody pronásledování, jako je pohlaví, sexuální orientace, genderová identita či etnická příslušnost, budou řádně řešeny během přijetí, prostudování žádosti a v dalších fázích, včetně znovuusídlení a relokace. VR se zavazuje, že se zapojí do výměny osvědčených postupů na regionální a místní úrovni prostřednictvím smíšených poradních výborů a pracovních skupin se zapojením všech sedmi zemí, které jsou uvedeny v návrhu Komise;

31.

jednoznačně vítá skutečnost, že se Komise zavázala předložit začátkem roku 2016 návrhy na změnu dublinského nařízení, na jehož základě by bylo možné požádat o azyl mimo EU a tam tuto žádost přezkoumat. Vyzývá Komisi, aby zajistila, že rozdělení odpovědnosti mezi jednotlivé členské státy bude spočívat na udržitelných kritériích a že budou současně respektována základní práva migrantů. Východiskem musí být celoevropský závazný klíč pro rozdělení žadatelů o azyl mezi členské státy;

32.

doporučuje Komisi, aby do svého návrhu zahrnula vzájemné uznávání úspěšných žádostí o azyl tak, aby lidé, kteří ochranu získají, měli stejnou úroveň volného pohybu v rámci EU jako občané EU. Kromě toho vyzývá Komisi, aby předložila návrh na všeobecný evropský kodex přistěhovalectví, aby lidé, kteří chtějí pracovat v Evropě, získali legální možnosti. Rovněž by měl pro občany kandidátských zemí být otevřen koridor migrace pracovních sil, který by jim otevřel přístup na evropský trh práce;

33.

naléhavě vyzývá Evropskou komisi a členské státy EU k tomu, aby uspíšily již rozhodnuté zřizování tzv. hotspotů, díky nimž budou moci agentury EU pomáhat nejvíce zasaženým příhraničním regionům s registrací přicházejících uprchlíků, a aby vypracovaly další vhodná opatření;

34.

lituje, že Komise nepředložila žádná specifická opatření pro žadatele o azyl, aby vznikly bezpečné a legální trasy do Evropy s cílem zamezit dalším ztrátám na lidských životech během nebezpečných cest. Mimo jiné by mohlo jít o vytvoření „humanitárního koridoru“, častější vydávání víz z humanitárních důvodů a zřízení přijímacích středisek v zemích tranzitu, jež budou zpracovávat žádosti o azyl nebo rozhodovat o způsobilosti pro legální vstup do zemí EU. Myšlenka „humanitárního koridoru“ je v souladu s myšlenkou relokace a solidarity, neboť je to nejúčinnější prostředek boje proti organizované trestné činnosti. Čím dříve budou migranti spadat do pravomoci evropských veřejných orgánů, tím snadnější bude relokace. Jde rovněž o nejlepší způsob, jak zajistit spravedlivější rozložení migrantů mezi členské státy. Místní a regionální orgány by v tomto ohledu mohly být velice nápomocny;

35.

žádá skutečnou evropskou politiku migrace a vítá závazek Evropské komise navrhnout nová opatření a přezkoumat systém modrých karet s cílem nahradit 28 vnitrostátních systémů a usnadnit legální migraci. Vyzývá Komisi, aby navázala na zkušenosti místních a regionálních orgánů a jejich znalost místních poměrů při vypracovávání těchto návrhů;

36.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise nezohlednila návrh Výboru regionů vytvořit systémy pro výměnu poznatků a sdílení zkušeností a osvědčených postupů. Proto Výbor znovu opakuje, že by měl být zaveden kompletní systém sdílení údajů v oblasti migrace a místních orgánů založený na systému VIS. Tento systém by mohl přinést skvělé výsledky, pokud jde o ubytování, vyřizování případů žadatelů o azyl a uprchlíků, integrační politiky a řešení nelegální migrace, a poskytl by praktická řešení pro zavedení zásady solidarity mezi místními orgány. Vyzývá Komisi, aby vytvořila platformu pro spolupráci (dialog) v otázkách migrace;

37.

vyzývá k vytvoření skutečného evropského systému správy hranic, který vytvoří profesionální a účinný policejní dozor a rozvine schopnost odhalovat a narušovat plány zločineckých skupin pro přepravu migrantů prostřednictvím nelegálních a nebezpečných tras, a kapacitu přijímání, prověřování a registrace lidí, kteří přijíždějí po zemi nebo po moři řízeným způsobem;

38.

souhlasí, že úplné a soudržné provádění společného evropského azylového systému (jenž bude přizpůsobený vzniklé situaci, rozšířený a aktualizovaný) by mělo být prioritou. Navrhuje, aby byly v ohlášeném procesu aktivně zapojeny místní a regionální orgány a využity jejich zkušenosti ve zlepšování standardů podmínek přijímání a azylových řízení, která ukotvují odbornou přípravu a vytváření sítí místních přijímacích orgánů, stejně jako v zahájení diskuse o rozvoji a dokončení společného evropského azylového systému;

39.

opakuje své přesvědčení, že úroveň a kvalita rozvojových politik úzce souvisí s rostoucím počtem lidí, kteří migrují. Je nezbytné, aby rozvojová pomoc EU a členských států rychle dosáhla úrovně 0,7 % HDP. V této souvislosti se musí rovněž zvýšit finanční zapojení místních a regionálních orgánů do boje proti chudobě ve světě, přičemž některé z těchto orgánů již vyčlenily jedno euro na osobu s trvalým pobytem ročně na činnosti v oblasti spolupráce ve prospěch rozvojových zemí;

40.

žádá Evropskou komisi, aby prosazovala jednotný evropský azylový systém, který bude jednotně uplatňovat dohodnutá kritéria a poskytovat lidské a spravedlivé zacházení pro osoby, které hledají útočiště v Evropské unii, jakož i radikální přepracování dublinského nařízení tak, aby v právu a v praxi zmizel rozdíl mezi 28 vnitrostátními systémy, což ohrožuje Schengen;

41.

vyjadřuje politování nad tím, že opět není uplatňován článek 80 SFEU pro přijetí opatření týkajících se provádění zásady solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy s ohledem na mobilitu, včetně finančních dopadů. Závazky ohledně přijímání a navracení jsou zcela dobrovolné a města v určitých případech převzala sama iniciativu a učinila z těchto závazků praxi;

42.

konstatuje, že návrh systému pro přerozdělování se zakládá na podmínce nouze uvedené v čl. 78 odst. 3 SFEU, která je za současných podmínek zcela odůvodněná. Zdůrazňuje však, že by měla být přijata další střednědobá a dlouhodobá opatření, jež vyžadují evropskou solidaritu, a že se Evropský parlament musí plně zapojit, aby byla zajištěna jejich transparentnost a legitimita;

43.

znovu zdůrazňuje, že nejvhodnějším prostředkem, jak vytvořit nezbytný soubor opatření a iniciativ, které by přinesly optimální výsledky v integraci osob uznaných za uprchlíky a z jiných důvodů přijatých migrantů, je víceúrovňová správa. Všechny úrovně správy v celé Unii by měly sdílet odpovědnost za přijímání a začleňování uprchlíků a migrantů a zlepšit meziregionální spolupráci, koordinaci a solidaritu, a to rozvojem stálého mechanismu přerozdělení mezi jednotlivými členskými státy, regiony a místními orgány, který bude zohledňovat strukturální omezení, zdroje, potřeby trhu práce, demografickou situaci a další relevantní faktory. Vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby poskytly všem místním a regionálním orgánům zasaženým přílivem uprchlíků a migrantů dostatečnou finanční, technickou, administrativní a bezpečnostní podporu, a aby posoudily možnost zavedení výjimek, pokud jde o strukturální a finanční omezení;

44.

opakuje, že místní a regionální orgány mají v této situaci bezprostřední zkušenosti, a proto musí být konzultovány a aktivněji začleněny do procesu relokace. Místní a regionální orgány jsou účinnou úrovní vlády pro poskytování jasných údajů o počtu migrantů na svém území a musí být zahrnuty s cílem prosazovat spravedlivý mechanismus založený na solidaritě;

45.

naléhá na všechny členské státy, aby spolupracovaly s místními a regionálními orgány na provádění a provozování mechanismu pro nouzové přerozdělování navrženého Evropskou komisí, pokud by měl být brzy zaveden, a také případných budoucích povinných a automaticky aktivovaných systémů relokace. Domnívá se, že prioritou při přípravě budoucích migračních politik by mělo být vytváření postupů a příležitostí pro státní příslušníky třetích zemí k tomu, aby přišli do Evropy studovat nebo pracovat. Aby mohlo dojít ke stanovení počtů státních příslušníků třetích zemí, které přijme každý členský stát, je nezbytné vzít v potaz volnou kapacitu pracovního trhu (a to i z hlediska struktury), a vzdělávacího systému v jednotlivých regionech a v členských státech. Výbor zdůrazňuje, že je proto rovněž nutné urychlit proces zavádění zjednodušených vízových režimů pro občany třetích zemí zapojených do programů vzdělávací, vědecké a hospodářské spolupráce, prohlubovat spolupráci s ostatními dotčenými zeměmi, informovat o těchto programech a legální migraci do Evropy a vážných nebezpečích spojených s nelegální migrací;

46.

zdůrazňuje, že úspěšné evropské politiky migrace může být dosaženo pouze za předpokladu dlouhodobého závazku k účinným integračním politikám a jejich jasného chápání. Poukazuje na to, že o úspěchu integrace se rozhoduje zejména na místní úrovni, a na skutečnost, že mnoho místních orgánů má omezené zkušenosti a zdroje, pokud jde o migraci. Proto žádá Evropskou komisi, aby spolu s Evropským výborem regionů zorganizovala výroční strukturovaný dialog o integraci s cílem vypracovat, přezkoumat a aktualizovat hlavní směry pro místní a regionální orgány v celé EU za účelem hladké integrace;

47.

vítá pobídku v podobě zaručené podpory ve výši 6 000 eur na jednu přemístěnou osobu, která byla navržena v souvislosti s krizovým programem relokace a má být poskytnuta z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF). Žádá však, aby tyto prostředky byly využívány úrovní správy, která je přijetím migranta pověřena. Naléhá na to, aby byla v blízké budoucnosti provedena úprava příslušných nařízení s cílem dát regionům a místním orgánům přímý přístup k Azylovému, migračnímu a integračnímu fondu. Kromě toho se domnívá, že je nutné vypracovat i v dlouhodobějším horizontu nástroje, jež by trvale vytvářely pobídky pro přijímání uprchlíků poskytováním přímé finanční pomoci příslušným místním a regionálním orgánům;

48.

očekává, že Evropský program pro migraci se společně se závěry Evropské rady a debatami v Radě pro spravedlnost a vnitřní věci stane výchozím bodem pro přijetí a provádění účinných migračních a azylových politik založených na dodržování základních práv a uplatňování solidarity mezi EU, členskými státy, místními a regionálními orgány a migranty;

49.

znovu zdůrazňuje, že spolupráce a solidarita by byla podstatně jednodušší, pokud by se intenzivněji hledala praktická a pragmatická řešení. V souvislosti s problematikou integrace je třeba čerpat z odborných znalostí místních a regionálních orgánů;

50.

podtrhuje, že Výbor regionů má vhodné postavení k tomu, aby oslovil města a regiony v celé Evropě, usnadnil a povzbudil výměnu novátorských myšlenek a postupů a pokračoval v diskusi o způsobech, jimiž lze dosáhnout účinnějšího zapojení místních a regionálních orgánů do přípravy a provádění imigračních a integračních politik v souladu s víceúrovňovou správou a zásadou subsidiarity;

51.

znovu zdůrazňuje, že postup zdola nahoru je nutný pro vyřešení rozdílů mezi členskými státy a regiony, pokud jde o podmínky pobytu žadatelů o azyl, uprchlíků a nelegálních přistěhovalců při jejich prvním vstupu do země a o efektivitu a rychlost vyřizování žádostí a zpracování spisů;

52.

žádá, aby EU a orgány na celostátní a nižší úrovni úzce spolupracovaly s občanskou společností, sdruženími migrantů a místními komunitami a aby byly vnímavé k jejich přínosu;

53.

znovu zdůrazňuje, že by EU měla využít veškerých příležitostí ke spolupráci s institucionálními partnery a k prohloubení diskuse ve všech příslušných strukturách. Důležitými prvky pro spolupráci jsou v tomto směru mezinárodní nevládní organizace jako IOM, sítě pro spolupráci se třetími zeměmi a s občanskou společností, jakož i výměny na místní a regionální úrovni, například prostřednictvím ARLEM a CORLEAP.

10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/22

1.

poukazuje na to, že odpovědnost za zaměstnanost a sociální politiku nesou v první řadě celostátní a regionální vlády, že EU má v této oblasti koordinační pravomoci a že jakákoli iniciativa EU týkající se evropských norem pro mzdy musí být v souladu se zásadou subsidiarity;

2.

připomíná, že podle průzkumu Eurobarometr zaměřeného na přístup občanů k chudobě se velká většina osob (73 %) domnívá, že chudoba je v jejich zemi rozšířeným problémem, a přála by si bezodkladná opatření k řešení této otázky na vnitrostátní (89 %) a na unijní (74 %) úrovni (1);

3.

tvrdí, že právo všech pracovníků na spravedlivou odměnu, která jim a jejich rodinám zajistí slušnou životní úroveň, je stanoveno Evropskou sociální chartou, kterou přijaly téměř všechny členské státy EU;

4.

domnívá se, že demokratická legitimita Evropské unie bude posílena, pokud evropští občané uznají, že se řeší také otázka sociálního pokroku, až společně s podporou růstu budou do ročního cyklu koordinace hospodářských politik (do evropského semestru) plně začleněny zaměstnanost a sociální rozměr;

5.

připomíná, že se EU zavázala ke splnění rozvojových cílů tisíciletí OSN a k provedení rezoluce, kterou bylo vyhlášeno druhé desetiletí OSN pro vymýcení chudoby (2008–2017);

6.

poznamenává, že Úmluva MOP č. 94 o pracovních doložkách (veřejné smlouvy) je v současnosti závazná v devíti členských státech EU a v dalších je uplatňována dobrovolně. Měly by se však vyjasnit případné právní nesrovnalosti mezi Úmluvou MOP č. 94 a Smlouvou EU;

7.

bere na vědomí výzvy Evropského parlamentu týkající se otázky minimálních mezd (2), včetně zatím poslední výzvy, která nabádá Evropskou komisi k tomu, aby se zabývala „všemi možnostmi posílení HMU a zvýšení její odolnosti a schopnosti podporovat růst, zaměstnanost a stabilitu, přičemž sociální rozměr bude zaměřen na zachování evropského sociálně tržního hospodářství a dodržování práva na kolektivní vyjednávání, v jehož rámci by byla zajištěna koordinace sociálních politik členských států, včetně mechanismu minimální mzdy nebo příjmu vhodného pro jednotlivé členské státy a přijatého těmito státy“ (3);

8.

tvrdí, že chudoba a sociální vyloučení znemožňují důstojnou existenci, čímž poškozují základní lidská práva, a navrhuje, aby všechny členské státy zaručily lidem důstojnou existenci – např. poskytováním služeb, jež jsou zapotřebí k tomu, aby byl lidem zajištěn důstojný život – a prováděly politiku, zejména pak v oblasti trhu práce a v sociální oblasti, zajišťující spravedlivé mzdy v průběhu celého pracovního života;

9.

zdůrazňuje naléhavost této otázky vzhledem k tomu, že se chudoba a sociální nerovnosti od hospodářské krize v EU prohlubují a že následné politiky zaměřené pouze na úsporná opatření tento problém ještě zhoršují. Počet lidí ohrožených chudobou se zvýšil, přičemž jsou obzvlášť postiženy ženy a děti;

10.

upozorňuje na to, že cíl strategie Evropa 2020 týkající se snížení chudoby se zdá být ohrožen a bude muset být při příštím přezkumu procesu strategie Evropa 2020 přehodnocen, neboť počet lidí ohrožených chudobou vzrostl ze 114 milionů v roce 2009 na 124 milionů v roce 2012 (4);

11.

vítá skutečnost, že ve většině členských států EU existuje systém minimální mzdy, který je určován zákony nebo prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Pravomoci a odpovědnost v otázkách týkajících se stanovování mezd mají členské státy nebo vnitrostátní sociální partneři. Musí se tedy plně respektovat nezávislost sociálních partnerů a jejich právo na uzavírání kolektivních smluv o mzdách;

12.

podtrhuje skutečnost, že se systémy minimální mzdy velmi různí, a poznamenává, že v některých zemích je jejich stanovená úroveň nižší než 50 % mediánové mzdy (5) a že rostoucím problémem je rovněž „chudoba pracujících“;

13.

uznává, že kolektivní vyjednávání hraje při stanovování minimálních mezd klíčovou roli, avšak upozorňuje na to, že v mnoha odvětvích a malých a středních podnicích odvětvové dohody neexistují a že někteří pracovníci jsou tudíž vyloučeni. VR vyzývá vnitrostátní sociální partnery k intenzivnějšímu sociálnímu dialogu na celostátní, regionální i místní úrovni;

14.

trvá tedy na tom, že by členské státy měly být vybídnuty, aby určily orientační spravedlivé mzdy, které by cílily na referenční hodnotu 60 % mediánové mzdy a byly by založené na referenčních rozpočtech (6), které obsahují seznam zboží a služeb, jež jednotlivec potřebuje k životu na důstojné úrovni, a aby společně s tím také přijaly soubor spravedlivých podmínek zaměstnání. Podle nedávné studie nadace Eurofound (7) – na základě hodnot z roku 2010 – by hypotetický scénář, kdy by minimální mzda byla stanovena na 60 % vnitrostátní mediánové mzdy, přinesl užitek v průměru 16 % všech zaměstnanců v EU;

15.

upozorňuje na práci, kterou vykonala Evropská síť referenčních rozpočtů (European Reference Budgets Network), pokud jde o vypracování společné metodiky pro referenční rozpočty v Evropě tak, aby jejich obsah, např. nákupní košík s potravinami, byl v jednotlivých členských státech srovnatelný;

16.

podtrhuje skutečnost, že soukromý dluh, který v roce 2014 v zemích eurozóny dosahoval 126 % HDP oproti 92 % u dluhu veřejného, je faktorem, který zhoršuje situaci nízké spotřeby a klesajících investic. V této souvislosti se domnívá, že spravedlivé mzdové struktury jsou důležitým hospodářským stabilizátorem a klíčovým nástrojem na podporu necenové konkurenceschopnosti, a tudíž působí jako významná hnací síla hospodářského růstu a pomáhají předcházet stagnaci. Mimoto je v zájmu zabezpečení příjmů domácností třeba uvažovat o zavedení postupu řízení nadměrného zadlužení na evropské úrovni, který by se mimo jiné týkal podmínek vyvlastnění nemovitostí domácností;

17.

tvrdí, že spravedlivá mzda umožní, aby veřejný sektor neposkytoval osobám pracujícím na plný úvazek žádnou podporu nebo jim poskytoval jen nevelkou podporu v podobě dorovnávacích plateb či daňových úlev, což by případně mohlo napomoci členským státům při plnění daňových povinností;

18.

navrhuje zvážit ustanovení o minimální mzdě ve spojení s podmínkami zaměstnání, a to zejména v souvislosti se zvláštními pružnými ujednáními;

19.

trvá na tom, že spravedlivá mzda spolu se spravedlivými podmínkami zaměstnání a náležitými systémy sociální ochrany patří k nezbytným předpokladům pro spravedlivou hospodářskou soutěž mezi členskými státy EU, a tedy to, aby se státy nesnažily jít se mzdou níže než jiné prostřednictvím „závodů ve stlačování mezd“ („race to the bottom“) a „sociálního dumpingu“;

20.

zdůrazňuje, že toto téma je obzvlášť důležité vzhledem ke směrnici o vysílání pracovníků a následným rozsudkům Evropského soudního dvora, na jejichž základě společnosti nemusí dodržovat odvětvové dohody o minimální mzdě, jež nebyly prohlášeny za všeobecně použitelné (8);

21.

naléhavě vyzývá celostátní a regionální orgány, aby plně uplatnily směrnici o prosazování směrnice o vysílání pracovníků. V této souvislosti očekává s velkým zájmem přezkum stávajících právních předpisů vztahujících se na vyslané pracovníky, který oznámila Komise. Cílem je zamezit sociálnímu dumpingu a dosáhnout toho, že stejná práce na stejném místě bude v celé EU odměňována stejným způsobem;

22.

je přesvědčen, že další diskuse v této oblasti by mohla být založena především na článcích 9 a 156 SFEU a v zájmu zajištění dodržování zásad subsidiarity a proporcionality by měla probíhat za použití právně nevynutitelných postupů, jako je například otevřená metoda koordinace, a jako součást evropského semestru, který se již otázkou mezd zabýval;

23.

dále tvrdí, že spravedlivou mzdou coby hospodářským faktorem by se mohla zaobírat doporučení pro jednotlivé země, která již zahrnují otázku stanovování mezd v oblasti trhu práce a zabývají se rovněž problematikou zpomalení růstu mezd;

24.

uznává, že minimální mzdy se v jednotlivých členských státech EU, které princip minimální mzdy uplatňují, značně různí. Zdůrazňuje, že spravedlivé mzdy, jež budou náležitě nastaveny pro jednotlivé členské státy a o nichž budou právě jednotlivé členské státy rozhodovat prostřednictvím zákonů nebo na základě kolektivního vyjednávání a které budou v každém případě respektovat tradice a praxi těchto států, by mohly přispět k dosažení cíle strategie Evropa 2020, kterým je vymanit 20 milionů lidí z chudoby a sociálního vyloučení;

25.

podotýká, že tyto spravedlivé mzdy by rovněž pomohly při řešení nepřijatelné míry nerovnosti v Evropě, která představuje ohrožení sociální soudržnosti, politickou otázku a nebezpečí pro budoucí růstový potenciál EU;

26.

poukazuje na to, že lze nalézt osvědčené postupy v členských státech, kde osoby s nízkými příjmy představují pouze malý podíl pracujících. Ve třech z nich – Švédsku, Dánsku a Itálii – neexistuje zákonem stanovená minimální mzda ani všeobecná použitelnost kolektivních dohod, a přesto stanovování mezd probíhá hladce na základě tradic a zvyklostí (9);

27.

vybízí místní a regionální orgány EU, aby jakožto zaměstnavatelé šly příkladem a snažily se zajistit svým zaměstnancům spravedlivé mzdy, a vyzývá k výměně osvědčených postupů na úrovni EU;

28.

dále vítá skutečnost, že některé veřejné orgány na místní a regionální úrovni využívají své politiky zadávání veřejných zakázek k tomu, aby dodavatele vybízely a zavazovaly k tomu, aby svým zaměstnancům vypláceli spravedlivé mzdy. V této souvislosti bere s uspokojením na vědomí, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek, která vstoupí v platnost v dubnu 2016, výslovně říká, že by se nemělo bránit uplatňování pracovních podmínek, které jsou pro pracovníky příznivější (bod odůvodnění 37), a stanoví, že veřejní zadavatelé nemohou použít pouze cenové či pouze nákladové kritérium jakožto jediné kritérium pro zadání veřejné zakázky (článek 67). Kromě toho vřele vítá rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-115/14 (ze dne 17. listopadu 2015), který stanoví, že unijní právo nebrání tomu, aby se z účasti na zadávacím řízení vyloučili uchazeči, kteří se odmítnou zavázat, že budou příslušným zaměstnancům vyplácet minimální mzdu (10).

10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/25

1.

domnívá se, že sociální ekonomika je důležitým faktorem sociálního a hospodářského rozvoje Evropské unie. Tvoří ji 2 miliony podniků, včetně sdružení, družstev a vzájemných pojišťoven, které čítají 11 milionů pracovních míst, a zaměstnávají tedy 6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a tvoří 10 % všech podniků evropské podnikatelské struktury;

2.

zdůrazňuje, že instituce a subjekty sociální ekonomiky během krize sice prošly vážnými potížemi, ale ukázaly svoji odolnost a přispěly ke zlepšení životních podmínek občanů a k jejich udržení na trhu práce i tehdy, když se to jiným organizacím a podnikům nepodařilo. Tato vlastnost byla zvláště významná při začleňování těch, kteří se potýkají se zvláštními obtížemi při vstupu nebo návratu na trh práce;

3.

domnívá se, že v opatřeních navazujících na sdělení o posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie, jež přijala Komise v roce 2012, a na balíček opatření v oblasti sociálních investic přijatý v roce 2013 by mělo být prioritou lepší zohlednění příspěvku sociální ekonomiky k plnění sociálních cílů strategie Evropa 2020, a je toho názoru, že investice do sociální ekonomiky by měly spadat do působnosti Evropského fondu pro strategické investice i Evropského sociálního fondu a dalších zdrojů financování EU, neboť často přispívají k vytváření kvalitních pracovních míst pro evropské občany;

4.

zdůrazňuje, že tím, že se iniciativy v oblasti sociální ekonomiky zakládají na spolupráci a na občanském závazku mezi jednotlivci, z nichž se skládají komunity, přispívají ke zvyšování sociální, hospodářské a územní soudržnosti a úrovně důvěry v celé EU, a to vzhledem k jejich závazku a míře integrace do území, na němž se nacházejí, díky nimž jsou méně náchylné k přemístění, a dávají tak svým pracovníkům větší jistotu, což jsou prvky tvořící součást jejich sociální odpovědnosti;

5.

je potěšen úlohou, jež byla sociální ekonomice přiřčena v právních předpisech EU, jako je nařízení (EU) č. 1304/2013 o Evropském sociálním fondu, nařízení (EU) č. 1301/2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj nebo nařízení (EU) č. 1296/2013 o programu Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace („EaSI“) a o změně rozhodnutí č. 283/2010/EU, kterým se zřizuje evropský nástroj mikrofinancování Progress pro oblast zaměstnanosti a sociálního začleňování. Rovněž vítá nová nařízení týkající se programového období evropských strukturálních a investičních fondů 2014–2020, která zařazují sociální podnikání mezi případné investiční priority ESF a EFRR, posilují partnerský přístup a poskytují příležitosti podpořit iniciativy založené na partnerství mezi sociální ekonomikou a místními/regionálními orgány využitím takových nástrojů, jako je komunitně vedený místní rozvoj;

6.

opět připomíná, že organizace sociální ekonomiky stimulují zapojení a solidárního a podnikatelského ducha všech občanů, včetně těch, které výrobní systém vytlačuje na okraj. Přispívá to k vytváření ekonomické činnosti, která v případě sociálních podniků vytváří hodnotu a návratnost, a to i v ekonomicky slabších odvětvích;

7.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat zapojení občanů a procesy společné tvorby v sociální oblasti, a to prostřednictvím dynamických partnerství mezi veřejným sektorem, řadou institucí sociální ekonomiky a soukromým sektorem, který zejména tvoří „sociální podniky“, ale současně také přijmout přístup orientovaný na sociálně inovativní opatření a politiky;

8.

upozorňuje na relativně malé veřejné uznání podnikatelských schopností v oblasti sociální ekonomiky, které mimo jiné pramení z chybějícího propojení subjektů z různých regionů a zemí. Proto má zásadní význam výměna osvědčených postupů, navazování partnerství a vytváření pobídek a zajišťování financování, aby se podpořilo podnikání, sociální inovace a sociální investice. To jsou výchozí předpoklady zatraktivnění a vyššího uznání sociální ekonomiky;

9.

navrhuje, aby byl kladen větší důraz na výzkum v oblasti sociální ekonomiky v Evropě a vsadilo se i na tvorbu a šíření obecných programů odborné přípravy v sociální ekonomice pro širokou veřejnost, a zejména pro studenty, a zvláštních programů pro subjekty sociální ekonomiky a nezaměstnané a vytvářela se partnerství mezi organizacemi sociální ekonomiky, vzdělávacími institucemi, institucemi odborné přípravy a regionálními a místními orgány;

10.

připomíná, že regionální a místní orgány, členské státy a EU musí stimulovat partnerství a podporu rozvoje nových nástrojů a nových příležitosti pro sociální podporu, které se i nadále otevírají v souvislosti s rozvojem informačních a komunikačních technologií, podporovat kvalitu a přístupnost poskytovaných služeb, racionalizovat náklady a přispívat k vytvoření atraktivního obrazu sociální ekonomiky u široké veřejnosti;

11.

vybízí členské státy, aby se snažily usnadnit působení subjektů sociální ekonomiky na trhu, jelikož se tyto subjekty podílejí na řešení problémů spojených mj. s nezaměstnaností a sociálním vyloučením tím, že podněcují pracovní zapojení skupin, jež jsou označovány za vyloučené;

12.

naléhá na Evropskou komisi, aby předložila právní rámec, který by obsahoval soubor společných definic různých evropských forem sociální ekonomiky, např. družstevních společností, nadací, vzájemných pojišťoven a sdružení, aby podniky sociální ekonomiky mohly provozovat svoji činnost na jistém právním základě, a využily tak výhody vnitřního trhu a volného pohybu. Tento dokument musí zahrnovat soubor společných definic. Tyto definice by mohly tvořit základ přípravy unijních programů v partnerství s těmito organizacemi a umožnit uzpůsobení podpory potřebám každého typu organizace a usilovat o posílení jejich úlohy v podpoře zaměstnanosti a podnikatelských dovedností na jednotlivých územích;

13.

poukazuje na to, že pozitivní úloha institucí a subjektů sociální ekonomiky v boji proti nezaměstnanosti a podpoře udržitelného růstu podporujícího začlenění je zvláště důležitá na územích, která jsou charakteristická emigrací, rychlým stárnutím populace, nedostatečnou výrobní dynamikou a nízkou mírou podnikání, především ve venkovských oblastech. Na těchto územích přesahuje význam sociální ekonomiky uspokojování místní poptávky po zboží a službách sociální povahy, jelikož organizace sociální ekonomiky představují jednu z mála základen majících vůli a schopnost podpořit podnikání a udržet nebo přitahovat hospodářské subjekty se schopností zhodnotit domácí zdroje těchto území;

14.

navrhuje prosazování spolupráce mezi sociální ekonomikou a institucemi odborné přípravy ve všech oblastech a podporu vytváření školních a studentských sdružení tak, aby se pro mládež rozšířily možnosti volby povolání, a tak se přispělo k předcházení nezaměstnanosti mladých lidí. S ohledem na to Výbor podporuje mj. začlenění školních a studentských sdružení mezi subjekty sociální ekonomiky a navrhuje Evropské komisi a členským státům, aby společně pracovaly na zahrnutí družstevnictví a sociální ekonomiky do podnikatelského vzdělávání v rámci národních vzdělávacích programů a učebních plánů škol a vyššího vzdělávání;

15.

domnívá se, že vždy, kdy to bude možné, a jakýmikoli prostředky by podpora partnerství, do nichž jsou zapojeny organizace sociální ekonomiky, ze strany jednotlivých států a EU měla být zvýšena na územích s nízkou hustotou obyvatelstva, v regionech, kde je obzvláště vysoká míra nezaměstnanosti a nízká míra zaměstnanosti zranitelných sociálních skupin, regionech vyznačujících se chudobou a sociálním vyloučením, jakož i v oblastech zvláštního environmentálního zájmu, aby se stimulovala jejich zvláštní úloha ve vytváření a zachování hodnoty na těchto územích;

16.

žádá Evropskou komisi, aby byla flexibilní při uplatňování pravidel pro státní podporu u organizací sociální ekonomiky, usnadnila místním a regionálním orgánům pochopení těchto pravidel a jejich přiměřené použití a, pokud to bude možné, zvýšila podporu partnerství zahrnujících organizace sociální ekonomiky ze strany členských států nebo jejich místních a regionálních orgánů a EU;

17.

je potěšen nedávným přijetím směrnic o zadávání veřejných zakázek a o koncesích (směrnice 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU), které obsahují sociální doložky a kritéria s cílem mimo jiné podpořit začlenění a sociální inovace. Vyzývá členské státy, aby v současné fázi provádění těchto směrnic do vnitrostátního práva zaručily, že veřejní zadavatelé budou moci plně využívat specifická ustanovení o vyhrazených zakázkách a zjednodušené postupy určené k posílení úlohy subjektů sociální ekonomiky jak na celostátní, tak na regionální či místní úrovni. Kromě toho vyzývá orgány EU, aby monitorovaly provádění těchto předpisů na vnitrostátní, regionální a místní úrovni a pokračovaly v diskusi o jejich zlepšení;

18.

domnívá se, že sociální ekonomika může představovat vhodný a velmi účinný nástroj boje proti šedé ekonomice a tvorby ekonomické a sociální hodnoty;

19.

domnívá se, že je zásadně důležité uvolnit potenciál sociální ekonomiky zlepšením jejího přístupu k různým způsobům financování, jako jsou evropské fondy, fondy rizikového kapitálu, mikroúvěry či skupinové financování (crowdfunding), a uvolněním dostatečných finančních prostředků na místní, regionální, celostátní a unijní úrovni, k čemuž je potřeba sladit potřebnou úroveň ekonomických a finančních požadavků s oceňovanou činností ve veřejném zájmu, již tyto organizace vykonávají v terénu;

20.

lituje, že se Komise ve své strategii pro jednotný digitální trh nezmiňuje o sociální ekonomice a jen okrajově se zabývá nekomerční kooperativní ekonomikou, jež má velmi vysoký sociální potenciál;

21.

zdůrazňuje, že v organizacích sociální ekonomiky je potřeba propagovat kulturu následné činnosti, aby se zlepšila jejich schopnost měřit a vykazovat ekonomický a sociální rozměr jejich činnosti a vyvinuly se metody a ukazatele, jež by byly v souladu s jejich povahou a specifickými rysy. Zkušenosti s následnou činností je třeba šířit a zpřístupnit v různých formách;

22.

vítá, že Evropská komise vytvořila mnohojazyčnou digitální platformu (Evropa sociálních inovací) k výměně informací na poli sociálních inovací, považuje však za potřebné, aby tato platforma obsahovala zvláštní sekci věnovanou sociální ekonomice;

23.

navrhuje Evropské komisi, aby vytvořila oddělení konkrétně věnované sociální ekonomice, jelikož rozhodnutí sloučit oddělení na Generálním ředitelství GROW s cílem zřídit oddělení pro klastry, sociální ekonomiku a podnikání se za současné situace nezdá být v souladu s rozsahem a skutečným stavem sociální ekonomiky;

24.

vybízí instituce EU, členské státy a místní a regionální orgány, aby sestavily přehled a podporovaly šíření stávajících příkladů nových forem dialogu, společného vytváření politik a jejich společného provádění v partnerství složeném z místních a regionálních orgánů, subjektů sociální ekonomiky a jiných subjektů;

25.

je toho názoru, že lokální (či regionální) sféra činnosti většiny organizací sociální ekonomiky by pro EU a členské státy měla být podnětem k tomu, aby propagovaly a podporovaly širší úlohu místních a regionálních orgánů v přípravě programů a politik v oblasti sociální ekonomiky a v jejich propojení s různými veřejnými politikami. Podpořilo by se tak dosažení stanovených cílů;

26.

doporučuje, aby Evropská komise navrhla členským státům, které tak dosud neučinily, aby co nejdříve poté, co bude stanovena jasná strategie pro sociální ekonomiku, vytvořily a přijaly právní rámec nezbytný k fungování a rozvoji tohoto sektoru.

10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/28

1.

zastává názor, že ekonomika sdílení se opírá o nové nebo inovované sociální modely s významnými hospodářskými, právními a institucionálními důsledky: jde o sociální praktiky sdílení, spolupráce a kooperace. Vzhledem k její inovativní a dynamické povaze nelze tuto koncepci s konečnou platností definovat. Zahrnuje nicméně jevy, které se vyznačují následujícími rysy:

2.

v této souvislosti poznamenává, že Evropská komise v anglickém znění dokumentů používá pro „ekonomiku sdílení“ termín „collaborative economy“ spíše než termín „sharing economy“ a že se ve svém nedávném sdělení Zlepšování jednotného trhu (1) poprvé pokusila tuto koncepci definovat, a to takto: „ekonomika sdílení, coby složitý ekosystém služeb poskytovaných na vyžádání a dočasného užívání aktiv na základě výměn prostřednictvím on-line platforem, se vyvíjí rychlým tempem. Ekonomika sdílení přináší spotřebitelům širší výběr a nižší ceny a poskytuje příležitosti k růstu pro inovativní začínající podniky a stávající evropské obchodní společnosti jak v jejich zemi původu, tak v zahraničí. Rovněž zvyšuje zaměstnanost a přináší prospěch zaměstnancům tím, že jim umožňuje flexibilnější organizaci pracovních úkolů, od mikro-prací až po podnikání na částečný úvazek. Umožňuje účinnější využívání zdrojů, a tím i vyšší produktivitu a udržitelnost.“ Podle VR se však tato definice zaměřuje na komerční a spotřebitelské aspekty ekonomiky sdílení a opomíjí nekomerční přístup a přístup založený na sdílených statcích („commons-based approach“). Vyzývá proto Evropskou komisi, aby dále analyzovala a poté definovala různé formy ekonomiky sdílení (jejíž část spadá pod sociální ekonomiku);

3.

zdůrazňuje, že je rozšířen názor, že hlavní subjektem ekonomiky sdílení již není „spotřebitel“, který chce něco vlastnit nebo koupit službu, ale spíše občan, obyčejný člověk, uživatel, tvůrce, výrobce, autor, návrhář, spolupracovník, digitální řemeslník, městský zemědělec, usilující o přístup ke službě nebo majetku, které potřebuje k uspokojení některých svých potřeb;

4.

poukazuje nicméně na to, že existuje i jiný pohled, podle nějž je účastník ekonomiky sdílení v mnoha případech také osobou, která chce jednat a pečovat o společný, veřejně přístupný zdroj, materiální či nemateriální, řídit jej, vytvářet nebo obnovovat, a to bez zprostředkování veřejným nebo soukromým poskytovatelem, v malém měřítku na úrovni vzájemnosti a jednotlivých osob. V ekonomice sdílení proto subjekt není pouhým „hospodářským subjektem“. Může být spíše sociálním, osobním nebo občanským subjektem, pro nějž jsou tradiční ekonomické motivy sekundární nebo zcela chybí. Některé oblasti ekonomiky sdílení nemusí být nutně „ekonomikami“ v úzkém slova smyslu, ale sociálními komunitami a sítěmi spolupráce, které vytvářejí nové hospodářské projekty nebo vykonávají funkci s ohledem na stávající hospodářské činnosti;

5.

zdůrazňuje, že ekonomika sdílení se rovněž jeví jako zpochybnění tradičních modelů národního hospodářství s jasným rozdělením na spotřebitele a producenty;

6.

domnívá se, že ekonomika sdílení by mohla vést ke vzniku nové ekonomické identity, v jejímž rámci by jednotlivec, jenž nechce jednat osamoceně, namísto usilování o maximalizaci svých vlastních materiálních zájmů spojil své ekonomické chování se závazkem vůči společnosti, jednal by ve veřejném – sociálním, hospodářském, politickém – prostoru a vymezil by se ve vztahu k ostatním tak, aby mohl pečovat o obecný, veřejný zájem (tj. jako tzv. „mulier activa“) (2);

7.

zdůrazňuje, že je nutné rozlišovat mezi různými formami ekonomiky sdílení. Všechny sice užívají stejné sociální paradigma, akt sdílení, spolupráce a kooperace, navzájem se však velmi liší. Je zde prostor pro definici takových forem ekonomiky sdílení, jež nějakým způsobem přebírají stejnou sociální a hospodářskou dynamiku jako dosavadní hospodářský model a aplikují na každou z nich jiný právní režim. Zisková a nezisková povaha a typ podniku či organizace provádějící projekty ekonomiky sdílení a také dopad na přeshraniční obchod z hlediska unijního práva mohou být důležitými kritérii pro rozlišování mezi jednotlivými druhy této ekonomiky a pro navržení odlišného regulačního přístupu;

8.

poukazuje na to, že první rozlišení by se dalo učinit mezi ekonomikou sdílení v užším smyslu a kooperativními formami ekonomiky sdílení charakterizovanými spoluprací a kooperací coby dalšími rovinami sdílení. Mohli bychom de facto rozlišovat mezi iniciativami ekonomiky sdílení, které vytvářejí a zakonzervovávají rozlišení mezi různými typy uživatelů (spotřebitelé-uživatelé vs. poskytovatelé-uživatelé), a iniciativami ekonomiky sdílení, které podporují vzájemný přístup, v jehož rámci může být každý uživatel zároveň poskytovatelem a spotřebitelem, nebo být dokonce zapojen do řízení platformy. Navíc by se mohl zohlednit model řízení a kontroly ekonomických transakcí s odlišením případů, kdy platforma funguje výhradně jako nástroj zaměřený na propojení soukromých subjektů (těch, kteří smlouvy uzavírají nezávisle), od případů, v nichž si zprostředkovatelský subjekt zachovává kontrolu nad transakcí (3). Další spolupráce by mohla přinést přístup k ekonomice sdílení založený na sdílených statcích (4). Jestliže zúčastněné subjekty pouze nesdílejí zdroje, nýbrž spolupracují na tvorbě, produkci nebo obnově společných zdrojů pro širší veřejnost, společnost, potom kooperují, dělí se o majetek;

9.

domnívá se, že existují dvě hlavní kategorie a čtyři formy ekonomiky sdílení:

10.

poznamenává, že Evropská komise cituje nedávnou studii (5), která hodnotí potenciál ekonomiky sdílení a uvádí, že by se celosvětové příjmy ekonomiky sdílení mohly do roku 2025 zvýšit ze současných 13 miliard eur na 300 miliard eur. Podle VR by však růst ekonomiky sdílení měl být jen částečně považován za revoluci a/nebo důsledek krize. V některých aspektech by mohla rovněž představovat zpětnou přeměnu (6) či přechod (7) některých odvětví stávajícího hospodářského modelu v dlouhodobé hospodářské tradice a hospodářské modely (například družstevní ekonomika, sociální ekonomika, solidární ekonomika, řemeslná výroba, ekonomika založená na společném majetku atd.), či dokonce v dávné formy hospodářské výměny (například směnná ekonomika), což jsou alternativy kapitálově náročných podob tržního hospodářství;

11.

zdůrazňuje, že technologické inovace hrají klíčovou úlohu při rozvoji ekonomiky sdílení. Převážná část jejích iniciativ je založena na využívání kooperativních platforem, jejichž prostřednictvím probíhají transakce/výměny zboží či služeb. Proto je třeba posílit iniciativy pro překonání digitální propasti, a to zejména má-li být přijat jednotný digitální trh;

12.

zdůrazňuje, že v situacích, kdy služby založené na ekonomice sdílení agresivně vytěsňují klasické služby, nesou velkou odpovědnost nejčastěji veřejné orgány na celostátní, regionální či místní úrovni, pokud:

13.

domnívá se, že ekonomika sdílení může zlepšit kvalitu života, podpořit růst (zejména místních ekonomik) a snížit vlivy na životní prostředí. Může také vytvořit nová a kvalitní pracovní místa, snížit náklady a zvýšit dostupnost a efektivitu některých druhů zboží a služeb nebo infrastruktury. Je však důležité, aby služby nabízené prostřednictvím ekonomiky sdílení nevedly k vyhýbání se daňovým povinnostem či nekalé hospodářské soutěži a nebyly v rozporu s místními a regionálními předpisy či vnitrostátním a evropským právem. Dalším klíčovým faktorem jakékoli regulační iniciativy týkající se ekonomiky sdílení by mělo být hodnocení veškerých možných pozitivních a negativních dopadů a stanovení cílů veřejné politiky;

14.

domnívá se, že je nutné zaručit volný přístup na trh pro nové účastníky. Shromažďování údajů platformami a iniciativami ekonomiky sdílení může způsobit „nerovnováhu v hospodářské síle“. Údaje jsou základním výchozím materiálem ekonomiky sdílení, a v některých případech musí být v maximální možné míře otevřeným zdrojem. To je někdy nezbytné k tomu, aby se zmenšily překážky pro vstup do ekonomiky sdílení a bylo umožněno hodnocení účinků iniciativ nebo projektů ekonomiky sdílení a aby se na všech úrovních správy podpořila regulace založená na údajích. Platformy ekonomiky sdílení by měly být vyzvány, aby ve svém rámci vytvářely technické mechanismy pro poskytování veřejných, relevantních, avšak nikoli citlivých nebo strategických údajů místním a regionálním orgánům. V každém případě by EU a vlády jednotlivých států měly podporovat místní a regionální orgány v rozvoji činností ke shromažďování údajů. Jedním z klíčových faktorů by měla být také ochrana údajů, a „mulier activa“ by měla mít možnost mít své vlastní údaje;

15.

poukazuje na to, že důležitou podmínkou ekonomiky sdílení je důvěra a reputační management (8). Důvěra a pověst proto musí být přesně a nezávisle spravovány (např. za pomoci regulace, certifikace, rozhodčího řízení). Mělo by se dále analyzovat, zda mohou subjekty ekonomiky sdílení účinně provádět samoregulaci (9). Důvěru by mohlo zajistit vzájemné hodnocení. Politickou možností, jíž by se mělo dostat větší pozornosti, je zřízení nezávislých subjektů poskytujících ratingy, nejlépe spoluvlastněných členy. Posouzeno musí být rovněž pojistné krytí. Jedním z hlavních politických cílů by v každém případě měla být „přenositelnost“ údajů a pověsti;

16.

zdůrazňuje, že výsledky hodnocení dopadu ekonomiky sdílení nejsou vždy pozitivní z hlediska ochrany životního prostředí, sociální soudržnosti, rovnosti a sociální spravedlnosti, řádného využívání půdy nebo městské správy (10). Je třeba rovněž zvážit, že podniky orientované na zisk někdy zneužívají platforem ekonomiky sdílení, současně neposkytují pracovníkům sociální zabezpečení, čímž na jedné straně poškozují blahobyt občanů a na druhé straně negativně ovlivňují vnitrostátní, regionální a místní rozpočty. EU a místní a regionální orgány musí podporovat pouze rozvoj takových iniciativ nebo platforem ekonomiky sdílení, které vytvářejí pozitivní sociální, ekonomické a environmentální dopady. Mezi cíle veřejné politiky, které by měly být prostřednictvím ekonomiky sdílení prosazovány, patří vytváření komunit, společný městský majetek, začleňování, nediskriminace, místní hospodářský rozvoj, podnikání mladých lidí, informovanost o problematice životního prostředí a mezilidská solidarita;

17.

je přesvědčen, že pokud budou pracovní podmínky subjektů ekonomiky sdílení v rámci EU upraveny stejným způsobem jako v případě „zaměstnanců“, mělo by se subjektům ekonomiky sdílení dostat příslušného zacházení. Ve stále „flexibilnějším“ kontextu hospodářské výměny může ekonomika sdílení narušit pracovněprávní vztahy. Je třeba důkladně prozkoumat vliv ekonomiky sdílení na ekonomické zabezpečení jednotlivých osob a na sociální zabezpečení. Komise musí ve spolupráci s členskými státy, sociálními partnery a případně místními a regionálními orgány podrobně prostudovat podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky pracovníků v ekonomice sdílení, aby zjistila, zda jsou v této oblasti zapotřebí regulační opatření. Ekonomika sdílení by mohla vytvořit novou společenskou třídu, která bude založena na spolupráci a bude potřebovat sociální a ekonomické záruky;

18.

zdůrazňuje, že v zásadě by v ekonomice sdílení stejně jako ve všech ostatních hospodářských odvětvích měly být uplatňovány veškeré antimonopolní předpisy, předpisy týkající se vnitřního trhu, daňové předpisy a předpisy o ochraně spotřebitele. Iniciativy ekonomiky sdílení by neměly mít právo využívat paradigma sdílení pouze s cílem narušovat již existující trhy tím, že se zaměří na snižování nákladů vyhýbáním se regulačním nákladům, které se vztahují na podobné služby a produkty, jež nejsou poskytovány nebo dodávány prostřednictvím platforem. Domnívá se však, že by regulace již existujících trhů měla podléhat pravidelnému přezkumu, aby bylo možné ověřovat, zda umožňuje nepřetržitý proces inovace. K oblastem, kde by měla být ekonomika sdílení zohledněna, patří diskuse týkající se oběhového hospodářství a jednotného digitálního trhu. Komise a členské státy by současně měly zajistit koordinovaný přístup k regulaci ekonomiky sdílení na evropské úrovni tam, kde je nezbytný celoevropský přístup, s  cílem posílit jednotný trh a umožnit snadné šíření úspěšných iniciativ ekonomiky sdílení přes hranice. Ve všech ostatních případech by právní úprava měla být ponechána v pravomoci celostátních, regionálních či místních orgánů v souladu se zásadou subsidiarity;

19.

poznamenává, že Evropská komise věnovala ekonomice sdílení ve svém sdělení o Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě (COM(2015) 192) pouze velmi okrajovou pozornost, avšak vítá závazek Komise vyjádřený v jejím sdělení Zlepšování jednotného trhu, a sice že vypracuje evropskou agendu pro ekonomiku sdílení, včetně pokynů k tomu, jak se stávající právo EU – včetně směrnice o službách, směrnice o elektronickém obchodu a včetně právních předpisů týkajících se spotřebitelů, jako je směrnice o nekalých obchodních praktikách, směrnice o nepřiměřených smluvních podmínkách a směrnice o právech spotřebitelů – uplatňuje na ekonomiku sdílení, a že posoudí případné nedostatky právních předpisů. Zdůrazňuje, že VR je připraven hrát při vypracovávání této agendy aktivní úlohu, a navrhuje užší spolupráci v této oblasti s evropskými orgány;

20.

poukazuje na to, že otázkami souvisejícími s ekonomikou sdílení se zabývá přibližně deset generálních ředitelství Evropské komise (CNECT, GROW, COMP, JUST, MOVE, TAXUD, EMPL, REGIO, TRADE atd.) a že je nezbytné zajistit koordinaci mezi jednotlivými útvary v rámci Evropské komise. Proto Evropské komisi doporučuje, aby zřídila pracovní skupinu, která bude zajišťovat koordinaci mezi jednotlivými generálními ředitelstvími, jež se ekonomikou sdílení zabývají;

21.

vítá však záměr Evropské komise zahájit koncem září 2015 veřejnou konzultaci, která bude zaměřena na možné evropské regulační přístupy v oblasti ekonomiky sdílení;

22.

domnívá se, že je nutné zaujmout na evropské úrovni odvětvový regulační přístup k obchodním aspektům ekonomiky sdílení s cílem zaručit právní jistotu pro příslušné subjekty a rovné podmínky, zejména co se týče zdanění;

23.

vybízí Evropskou komisi a členské státy, aby vytvořily pobídky pro ekonomiku sdílení za účelem podpory a provádění zásad sociální ekonomiky (zejména s ohledem na zásady solidarity, demokracie a účasti a na spolupráci s místní komunitou);

24.

iniciativy ekonomiky sdílení se mohou v místním a regionálním rozměru – kromě toho, že podporují rozvoj místního hospodářství – stát nástrojem pro podporu tzv. veřejných statků, jako je mobilita, sociální zabezpečení, městské prostředí a životní prostředí, péči o ně a jejich obnovu. Z tohoto pohledu by úlohou veřejných orgánů měla být podpora upevňování „ekosystému institucionální spolupráce“ (11). V této souvislosti by úkolem místních orgánů mělo být usnadňovat a koordinovat různé iniciativy ekonomiky sdílení a zviditelňovat ty, které posilují procesy účasti a spolupráce s „mulier activa“, jsou inkluzivní jak ve fázi plánování, tak řízení a poskytování služeb, a dodržují zásady transparentnosti, otevřenosti a odpovědnosti;

25.

zároveň považuje za důležité sledovat, v jakých oblastech se ekonomika sdílení rozvíjí a jakým způsobem ovlivňuje makroekonomické ukazatele, aby se z ní nestal systém daňové optimalizace;

26.

domnívá se, že jakákoliv iniciativa k zavedení tvrdého regulačního opatření by měla zachovat odvětvový přístup a jako kritérium pro vypracování regulačních návrhů by měla zohledňovat měřítko iniciativy ekonomiky sdílení. Instituce a právní předpisy EU by měly poskytnout pevný rámec, institucionální a právní poradenství a trvalý přístup k odborným znalostem a jiné pomoci při provádění;

27.

vyzývá však všechny instituce EU zabývající se otázkou ekonomiky sdílení, aby k řešení otázky ekonomiky sdílení coby ekonomického, politického a společenského jevu zaujaly komplexní přístup a aby koordinovaly své úsilí, a to vzhledem k všeobecným změnám, jež by mohla ekonomika sdílení způsobit ve stávajících hospodářských systémech, prostřednictvím komplexní veřejné politiky, společným vypracováním programu veřejné politiky ekonomiky sdílení;

28.

doporučuje sestavit agendu EU pro ekonomiku sdílení, která by se opírala o následující pilíře:

29.

domnívá se, že mnohá odvětví, do nichž zasahuje ekonomika sdílení, mají dopad na místní a regionální úroveň, který je někdy rušivý, a že by proto mělo být možné je v souladu se zásadou místní autonomie podle potřeby řídit nebo regulovat místními a regionálními orgány, aby mohly místní a regionální orgány přizpůsobit iniciativy a podniky v oblasti ekonomiky sdílení místním podmínkám;

30.

zastává názor, že žádná regulační iniciativa týkající se ekonomiky sdílení by neměla být odpoutána od vize městské a místní správy (13) a vize venkovských oblastí. Společná a polycentrická správa, již zkoušejí různá evropská města, se zdá být nejvhodnějším přístupem k doplnění a podpoře solidního a spravedlivého rozvoje iniciativ ekonomiky sdílení. Společný/polycentrický přístup k řízení ekonomiky sdílení by skupinám občanů, sdružením, organizacím třetího sektoru, odborům, znalostním institucím, sociálním podnikům a začínajícím podnikům umožnil využívat otevřené, volné a opuštěné veřejné prostory a majetek, jež mají k dispozici, přičemž je možné se inspirovat některou z iniciativ místních a regionálních orgánů (např. boloňský předpis o spolupráci v oblasti společného městského majetku (14)).

10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/34

1.

připomíná, že každá legislativní iniciativa Komise, včetně iniciativ v oblasti daní na základě článků 113, 115 nebo 116 Smlouvy o fungování Evropské unie, musí nutně být v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality;

2.

schvaluje čtyři cíle akčního plánu Komise pro zdanění právnických osob:

3.

domnívá se, že stávající právní předpisy v oblasti zdanění právnických osob – ať již na úrovni vnitrostátní, evropské nebo celosvětové – již nejsou přizpůsobeny současné hospodářské situaci vzhledem ke globalizaci, mobilitě, digitálním technologiím, novým obchodním modelům a složitým strukturám podniků;

4.

zdůrazňuje složitost stávajících pravidel daně z příjmů právnických osob v Unii a nedostatečnou koordinaci a doplňkovost mezi systémy jednotlivých členských států;

5.

vyjadřuje politování nad tím, že některé podniky, zejména nadnárodní společnosti, této situace využívají ke snížení svých daňových odvodů, a to ať již prostřednictvím právně postižitelných daňových podvodů a protiprávních daňových úniků, nebo využíváním strategií „agresivního daňového plánování“, které mohou být legální, avšak jsou v rozporu s duchem právních předpisů v této oblasti;

6.

zdůrazňuje, že v obou případech nakonec tyto podniky podléhají zdanění, které zdaleka není spravedlivé, jelikož je vzhledem k jejich příjmům velmi nízké;

7.

připomíná, že podle některých výpočtů se odhaduje, že daňové úniky, daňové podvody a agresivní daňové plánování způsobují v Evropské unii každoročně ztrátu potenciálních daňových příjmů ve výši téměř 1 000 miliard eur (1). Připomíná rovněž, že tento ušlý zisk zhoršuje stav veřejných financí na všech úrovních, a to i na úrovni místních a regionálních orgánů. Spravedlivé, transparentní, efektivní a nestranné zdanění všech právnických osob by navíc umožnilo snížit daňovou zátěž;

8.

navrhuje, aby všechny mezinárodní dohody, jichž je Evropská unie smluvní stranou (včetně obchodních dohod a dohod o hospodářském partnerství), obsahovaly ustanovení o podpoře řádné daňové správy, pokud jde o transparentnost, ale také o boj proti škodlivým daňovým praktikám, a vyzývá Evropskou komisi, aby na tomto požadavku trvala v rámci současných jednání – zejména o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic a o dohodě o obchodu se službami (TISA);

9.

vyjadřuje politování nad samou existencí i rozsahem těchto škodlivých daňových praktik, a to v situaci, kdy v některých členských státech čelí řada daňových poplatníků (a zejména jednotlivců) z důvodu úsporných opatření vysokému daňovému zatížení. Domnívá se, že toto nerovné zdanění škodí sociálnímu smíru a hospodářské stabilitě;

10.

připomíná, že složitost stávajících pravidel daně z příjmů právnických osob – z níž těží některé velké podniky, jež využívají jejich nedostatků – představuje jasnou nevýhodu pro malé a střední podniky a mikropodniky, neboť tato administrativní zátěž brzdí jejich činnost, a to zejména činnost přeshraniční;

11.

domnívá se, že tato situace navíc vytváří nerovné podmínky hospodářské soutěže mezi podniky – zejména mezi velkými nadnárodními společnostmi, které mají potřebné zdroje k tomu, aby se agresivním daňovým plánováním vyhnuly dani, a malými a středními podniky, které takové zdroje nemají;

12.

poznamenává, že na úrovni EU a v dlouhodobém horizontu lze pozorovat obecné snižování zákonných sazeb daně z příjmů právnických osob;

13.

zdůrazňuje však, že toto snižování sazeb v posledních letech doprovázejí různé změny, jako je rozšiřování daňového základu, nárůst počtu zakládaných společností a nízké úrokové sazby (omezující odpočitatelné částky), které měly vést ke zvýšení příjmu z daně z příjmů právnických osob;

14.

konstatuje, že je obtížné srovnávat skutečné sazby uplatňované v jednotlivých členských státech, a navrhuje proto vytvořit společný způsob výpočtu s cílem umožnit vypracování srovnávací tabulky skutečných sazeb daně v jednotlivých členských státech;

15.

vzhledem ke studiím OECD, podle nichž některé nadnárodní společnosti uplatňují strategie, jež jim umožňují platit pouze 5 % daň z příjmu, zatímco menší podniky platí daně ve výši až 30 %, podporuje požadavek, že nadnárodní společnosti by měly ve svých finančních výkazech zveřejňovat celou řadu souhrnných informací rozčleněných podle jednotlivých členských států a třetích zemí, v nichž mají své provozovny, včetně svého zisku a ztrát před zdaněním, výše daně ze zisku nebo ztráty, počtu zaměstnanců, majetku ve svém držení apod. Tyto informace by měly být dostupné veřejnosti – pokud možno ve formě centrálního unijního rejstříku;

16.

uznává, že společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (CCCTB) má dvojí potenciál: zaprvé pro boj proti agresivnímu daňovému plánování, daňovým podvodům a únikům a škodlivé daňové soutěži mezi členskými státy, a zadruhé pro úsilí o posílení jednotného trhu a snížení administrativní zátěže uložené právnickým osobám, jež vyvíjejí přeshraniční činnost, bez ohledu na jejich velikost;

17.

domnívá se, že určení daňového základu pomocí jednotného souboru daňových předpisů (a nikoli 28 souborů předpisů) by pro právnické osoby představovalo zjednodušení a zdroj úspor z hlediska administrativních nákladů, jež by byly obzvláště významné pro malé a střední podniky, které působí v několika členských státech;

18.

zdůrazňuje proto pozitivní účinky, jež by mohl společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob mít, pokud jde o hospodářský růst, zaměstnanost a spravedlivé zdanění, jakož i o veřejné finance, včetně financí místních a regionálních orgánů;

19.

domnívá se, že navzdory skutečnosti, že se CCCTB – v každém případě ne v návrhu z roku 2011 – přímo nevztahuje na místní a regionální daně, by jeho zavedení mělo vliv na daňové příjmy místních a regionálních orgánů, z nichž část pochází (v závislosti na jednotlivých členských státech) z místních nebo regionálních daní vybíraných z vnitrostátního základu daně nebo z podílu na vnitrostátním zdanění společností;

20.

vyzývá Komisi, aby pozorně posoudila potenciální dopad nového legislativního návrhu na zavedení CCCTB na místní a regionální orgány a konkrétněji na jejich rozpočty, aniž by znovu zahajovala celý postup posouzení dopadů CCCTB, což by zbytečně zpozdilo jeho zavedení;

21.

zdůrazňuje, že v některých členských státech by byly místní a regionální daně ovlivněny zavedením režimu CCCTB, neboť by bylo logické, aby se v zájmu zjednodušení vztahoval rovněž na stanovení místních a regionálních daní;

22.

zdůrazňuje, že CCCTB nemá za cíl harmonizaci daňových sazeb, vzhledem k tomu, že stávající Smlouvy neobsahují žádný konkrétní článek o přímém zdanění. Skutečnost, že neexistují vyhlídky na harmonizaci na základě stávajících Smluv, nicméně neznamená, že členské státy nemohou zvážit posílení spolupráce v této oblasti;

23.

poznamenává, že zákonné sazby daně z příjmů právnických osob v jednotlivých členských státech jsou nepřesným, či dokonce zavádějícím ukazatelem, protože existují rozdíly, pokud jde o daňové základy, odpočty a preferenční režimy. Vyzdvihuje, že v některých případech je skutečná sazba daně nesrovnatelná se zákonnou sazbou;

24.

žádá proto, aby v zájmu transparentnosti členské státy a regiony, které mají legislativní pravomoc v oblasti daně z příjmů právnických osob, poskytly Komisi podrobné údaje ohledně v současnosti platné průměrné skutečné sazby daně z příjmu společností (se zahrnutím všech odpočtů);

25.

vítá, že Komise ve svém novém návrhu stanovila CCCTB jako povinný, přinejmenším pro nadnárodní společnosti. Je totiž zřejmé, že ty, které uplatňují agresivní daňové strategie či dokonce páchají daňové úniky nebo daňové podvody, by se režimu CCCTB (jenž těmto praktikám brání) nepodřídily, pokud by byl nepovinný;

26.

připomíná, že již ve svém stanovisku z roku 2011 navrhoval, aby byl CCCTB po uplynutí přechodného období povinný, alespoň pro podniky určité velikosti (2);

27.

považuje za žádoucí, aby byl bezprostředně zaveden společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob. Jelikož jsou jednání o konsolidaci zdlouhavá a složitá, podporuje přístup Komise týkající se odložení prvku konsolidace CCCTB, pokud by to umožnilo pokročit v jednání o dalších prvcích návrhu a obzvláště o stanovení společného základu. V tomto ohledu bere na vědomí skutečnost, že Komise ve svém pracovním programu na rok 2016 přijatém dne 27. října oznámila svůj úmysl stáhnout současný návrh týkající se CCCTB, avšak klade si otázku, do jaké míry její úmysl nahradit tento návrh „návrhy na odstupňovaný přístup, přičemž [Komise hodlá začít] schválením povinné daňové základny“ předjímá závěry veřejné konzultace, již Komise zahájila 8. října a která bude probíhat do 8. ledna 2016;

28.

připomíná však, že konsolidace musí být i nadále jedním z cílů evropských institucí a členských států v oblasti zdaňování podniků, poněvadž by vyřešila problém převodních cen v rámci skupin uvnitř Evropské unie a s tím souvisejícího vyhýbání se daňovým povinnostem, a zároveň by pro podniky znamenala zjednodušení a podstatnou úsporu z hlediska administrativních nákladů;

29.

domnívá se, že v případě neúspěchu jednání o konsolidaci by se dalo zvážit zavedení minimální daňové sazby;

30.

současně vyjadřuje obavy, že dočasný přeshraniční vyrovnávací mechanismus navrhovaný Komisí na dobu, než bude zavedena konsolidace, by mohl vytvořit nové příležitosti pro agresivní daňové plánování. Vzhledem k tomuto riziku, jež by se projevilo výraznou ztrátou příjmů členských států, vyzývá Komisi, aby urychlila původně navrhovaný harmonogram provádění;

31.

má za to, že zvýhodněné zacházení vyhrazené pro dluhy a úroky v mnoha daňových režimech brzdí diverzifikaci modelů financování podniků a brání posílení financování společností vlastním kapitálem v EU, jež je v jiných zemích běžné;

32.

žádá tedy Komisi a členské státy, aby podporovaly větší diverzifikaci zdrojů financování pro společnosti, které by bylo nepochybně přínosem pro růst a zaměstnanost;

33.

připomíná svůj návrh, který uvedl ve stanovisku z roku 2011 týkajícím se CCCTB, a to zahrnovat při sestavování seznamu odčitatelných výdajů pravidelné náklady na ochranu životního prostředí a snížení emisí skleníkových plynů, a to i v souvislosti s iniciativami zaměřenými na přijetí integrovaných výrobních procesů s malým dopadem na životní prostředí;

34.

vyzývá Komisi, aby zařadila takovou možnost odpočtu do svého nového legislativního návrhu, jenž se očekává v roce 2016;

35.

připomíná rovněž – jak již uvedl v roce 2011 –, že k plnému dosažení zamýšleného zjednodušení administrativy by mělo zavedení společného konsolidovaného základu daně probíhat souběžně se zavedením společných účetních pravidel;

36.

vítá skutečnost, že činnost Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vedla k tomu, že hlavy států a předsedové vlád zemí G20 v Antalyi dne 16. listopadu 2015 přijali její akční plán v oblasti boje proti erozi základu daně a přesouvání zisku (BEPS) zahrnující 62 zemí. Domnívá se však, že ustanovení týkající se veřejného podávání zpráv podle jednotlivých zemí („country by country reporting“) nejsou dostatečná vzhledem k tomu, že akce 13 akčního plánu BEPS stanoví, že zprávy budou automaticky podávány pouze správcům daně v daňovém sídle mateřské společnosti skupiny, zatímco na úrovni EU již existuje povinnost veřejného podávání zpráv, která platí pro banky a těžební společnosti usazené v EU;

37.

vyzývá Evropskou komisi, členské státy a regiony, jež mají legislativní pravomoc v oblasti daně z příjmů právnických osob, aby zajistily závazné provádění balíčku týkajícího se BEPS prostřednictvím nové směrnice EU proti erozi základu daně a přesouvání zisku, aby bylo možné tyto jevy v Unii účinně potírat;

38.

považuje za pozitivní, že byl Radou ECOFIN přijat tzv. modifikovaný přístup nexus, a dále se domnívá, že by tato směrnice měla do platného evropského práva začlenit i tento přístup, jenž byl definován na úrovni OECD v rámci balíčku týkajícího se BEPS a v Radě ECOFIN v rámci pracovní skupiny pro kodex chování a týká se daňových režimů zvýhodňujících příjmy z duševního vlastnictví (tzv. patent boxes);

39.

domnívá se, že současně s nezbytnými iniciativami a kroky v rámci Unie je nutné posílit evropský přístup vůči nespolupracujícím jurisdikcím a daňovým rájům;

40.

soudí, že obzvláště v této oblasti představuje nejednotnost mezi členskými státy a nedostatečná koordinace faktory, které umožňují podnikům vyhýbat se spravedlivému zdanění;

41.

vítá, že Komise v příloze sdělení zveřejnila „seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí z řad třetích zemí“, a domnívá se, že tento akt má velký symbolický význam;

42.

je dále toho názoru, že zveřejnění tohoto seznamu musí sloužit jako základ pro ambiciózní diskusi mezi všemi členskými státy, jejímž cílem bude vymezit společný a koordinovaný přístup k těmto jurisdikcím na evropské úrovni, a bojovat tak proti škodlivým daňovým praktikám, které tyto jurisdikce umožňují;

43.

klade si otázku, zda nemělo kritérium použité při vytvoření seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí, který Komise zveřejnila, příliš restriktivní charakter. Nespolupracující daňové jurisdikce totiž musí být jako takové označeny alespoň deseti členskými státy;

44.

vítá v této souvislosti dohody podepsané v květnu 2015 mezi EU na jedné straně a Švýcarskem, Andorrou a Lichtenštejnskem na straně druhé, jelikož to představuje významný krok vpřed z hlediska transparentnosti a boje proti daňovým podvodům;

45.

soudí, že automatická výměna informací, již dohody uvedené v předchozím odstavci stanoví, je účinným nástrojem k omezování a potírání agresivních daňových strategií a měla by se rozšířit. Vítá taktéž, že některé nespolupracující jurisdikce ze seznamu Komise již přijaly globální standard v této oblasti nebo se k jeho přijetí zavázaly.

10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/39

1.

Dohoda o obchodu se službami (Trade in Services Agreement – TISA) je obchodní dohodou, o níž od začátku roku 2013 jednají členové Světové obchodní organizace (WTO) (1) včetně EU (momentálně je jich 51).

2.

Účastníci těchto jednání chtějí dosáhnout liberalizace obchodu se službami, poněvadž služby představují významnou oblast světového hospodářství. V EU připadá na sektor služeb zhruba 68 % pracovníků a 10 milionů pracovních míst v EU závisí na vývozu služeb. Liberalizací obchodu se službami se v prvé řadě rozumí odstranění překážek, na něž narážejí jejich poskytovatelé při poskytování služeb v jiných zemích.

3.

Třebaže jsou jednání o TISA vedena mimo WTO, má být tato dohoda slučitelná s Všeobecnou dohodou o obchodu službami (GATS), aby mohla být při případném pozdějším přistoupení dalších členů WTO přeměněna na mnohostrannou dohodu.

4.

Výbor regionů (VR) konstatoval již ve svém stanovisku ze dne 3. července 2003, které se týkalo jednání WTO o GATS, že jednání o obchodu se službami mají značný význam, a to z hlediska regionální ekonomiky (zájem podniků a zejména malých a středních podniků sídlících na daném území o snazší přístup na trhy mimo EU) i z hlediska místních a regionálních orgánů, jež služby do velké míry regulují nebo je v určitých případech samy poskytují. Současně upozornil na to, že podniky spravované regiony a obcemi nemohou uplatňovat zásadu reciprocity přístupu na trh, jelikož jsou svázány s vlastním územím.

5.

Tyto úvahy platí rovněž pro jednání o TISA, stejně jako konstatování, že veřejné služby vzešly z pojetí, jež mají místní a regionální orgány o svých úkolech a povinnostech vůči svým občanům, a proto musí být i v budoucnu zaručena jejich demokratická kontrola, kontinuita, dostupnost a kvalita.

6.

Vítá obecný přístup návrhu zprávy obsahující doporučení Evropského parlamentu určené Komisi ohledně jednání o dohodě o obchodu se službami (TISA), podle něhož mají jednání poskytnout spotřebitelům hmatatelný přínos a strany jednání umožní zúčastněným stranám přístup k rozhovorům v zájmu podpory budoucího mnohostranného rozměru a v němž se uvádí, že „o veřejných a kulturních službách, základních právech na soukromí údajů a spravedlivé pracovní podmínky a o právu regulovat však vyjednávat nelze, a měly by tudíž být jednoznačně vyjmuty z oblasti působnosti této dohody“. Dále je potěšen tím, že se v návrhu zprávy na mnoha místech hovoří o místním a regionálním rozměru jednání o této dohodě.

7.

Zdůrazňuje, že mandát EU pro jednání o TISA se týká pouze ustanovení o přístupu na trh a nediskriminování zahraničních poskytovatelů služeb, nikoli však práva EU, jednotlivých států a jejich místních a regionálních orgánů regulovat služby.

8.

Uznává, že služby jsou důležitou součástí světového a evropského hospodářství a další liberalizace obchodu se službami díky TISA může různým zemím přinést rozmanité ekonomické výhody především v soukromém sektoru;

9.

podporuje probíhající diskusi o TISA a zdůrazňuje, že je nutné nalézt rovnováhu mezi požadavkem jednajících stran na důvěrnost jednání a obecnou potřebou zachovávat transparentnost, aby bylo zajištěno dosažení legitimních výsledků se zapojením všech zainteresovaných stran. V tomto ohledu odkazuje na běžnou praxi ve WTO, co se týče přístupu veřejnosti k dokumentům z jednání, a očekává, že bude tato praxe dále uplatňována i u TISA;

10.

vítá úsilí Evropské komise o větší transparentnost jednání. Zdůrazňuje však, že ačkoliv Evropská komise zveřejnila mandát k jednání, musí být k dialogům Evropské komise na začátku a na konci jednotlivých kol vyjednávání přizváni místní a regionální představitelé, které VR na úrovni EU zastupuje;

11.

schvaluje skutečnost, že směrnice pro jednání o této dohodě adresované Evropské komisi obsahují toto ustanovení: „Dohoda potvrzuje právo EU a jejích členských států upravovat dodávky služeb a nově je regulovat na jejich území s cílem dosáhnout cílů veřejné politiky“;

12.

co se týče veřejných služeb, potvrzuje význam odkazu na články 14 a 106 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a na protokol č. 26 o službách obecného zájmu, který je ve směrnicích pro jednání o dohodě uveden, a žádá, aby byla v souladu s čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) plně respektována autonomie na místní a regionální úrovni. V této souvislosti ovšem lituje toho, že jsou v obchodních dohodách, o nichž EU v současné době jedná (CETA, TTIP, TISA), používány odlišné pojmy, pokud jde o veřejné služby;

13.

zdůrazňuje, že jednání o TISA se netýkají privatizace služeb;

14.

podtrhuje, že je nutné shromáždit ucelené a srovnatelné údaje o dopadech ustanovení TISA na místní a regionální úroveň a na základě těchto údajů a posouzení dopadu aktualizovat statistické prezentace a ekonomické prognózy;

15.

je znepokojen tím, že ještě stále nebylo dokončeno posouzení dopadu na udržitelný rozvoj, o němž je řeč ve směrnicích EU pro jednání (2). Vyzývá k tomu, aby byl v tomto posouzení (posouzení územního dopadu) zohledněn dopad TISA na územní soudržnost;

16.

upozorňuje na povinnost stanovenou v článku 11 SFEU, podle něhož musí být požadavky na ochranu životního prostředí zahrnuty i do politiky zahraničního obchodu EU, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje;

17.

upozorňuje Evropskou komisi v souvislosti s jednáním o TISA na specifické potřeby regionální a místní úrovně. Tato úloha by mohla výrazně nabýt na významu, pokud by Soudní dvůr Evropské unie ve svém posudku týkajícím se dohody o volném obchodu mezi EU a Singapurem potvrdil, že TISA vykazuje znaky smíšené obchodní dohody, která by v různých členských státech podléhala ratifikaci v komorách zastupujících regionální úroveň;

18.

poukazuje na to, že v čl. 3 odst. 1 SFEU je společná obchodní politika označena jako ucelená oblast ve výlučné pravomoci Unie. I s ohledem na zásadu subsidiarity však musí být již v rané fázi vyjasněno rozdělení pravomocí při obchodních jednáních, jestliže mají příslušná jednání vliv na oblasti působnosti členských států;

19.

VR podporuje záměr sestavit negativní výčet oblastí, jež mají být vyňaty z ustanovení dohody ohledně nediskriminování, a pozitivní seznam oblastí, na něž se má TISA vztahovat, pokud jde o přístup na trh;

20.

očekává, že strategie na podporu využívání údajů – i když mají zásadní význam pro podnikatelskou činnost a růst – budou uplatňovány pouze tehdy, pokud nenaruší právo občanů na přiměřenou ochranu soukromí (tzn. že musí být bezpodmínečně zaručena komplexní ochrana osobních údajů). Z tohoto důvodu požaduje, aby byla do dohody zapracována bezvýhradná a všeobecná výjimka pro opatření na ochranu soukromí při zpracovávání a předávání osobních údajů a opatření na ochranu důvěrnosti osobních záznamů a účtů v souladu s článkem XIV GATS a v návaznosti na něj. Mimoto zásadně nesouhlasí s tím, aby byla tato dohoda uplatňována na opatření týkající se ochrany údajů, dokud nebude v EU zaveden komplexní právní rámec pro ochranu údajů, který bude uzpůsobený pokroku digitalizace;

21.

odmítá jakékoliv omezení regulační svrchovanosti vlád a místních a regionálních orgánů, zejména v oblasti vzdělávání, kultury, divadla, knihoven, muzeí a financí, ale také co se týče bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ochrany životního prostředí, ochrany údajů, veřejně financovaných sociálních a zdravotních služeb, udělování licencí zdravotnickým zařízením a laboratořím, zařízení pro likvidaci odpadu a elektráren, norem upravujících ochranu spotřebitele, norem pro sociální soudržnost, škol, veřejně financovaných vzdělávacích služeb a jiných vzdělávacích služeb financovaných ze soukromých zdrojů a předpisů o zadávání veřejných zakázek;

22.

odmítá omezení křížového financování podniků stejného územního orgánu, pokud zacházejí dále než omezení daná unijním právem a právem jednotlivých členských států;

23.

vyzývá k přijetí ustanovení o přezkumu, aby mohla být dohoda případně přezkoumána, a ustanovení, díky němuž budou moci být rozhodnutí ohledně liberalizace služeb kdykoliv zrušena;

24.

je proti tomu, aby dohoda obsahovala doložky, které by od orgánů vyžadovaly zachování míry liberalizace, jež byla dosažena v okamžiku uzavření dohody (doložka o zachování stávajícího stavu), které by zakazovaly zpětné převedení liberalizované služby do veřejného sektoru (doložka znemožňující návrat k původnímu stavu) a které by jakoukoli novou službu automaticky a plně liberalizovaly (doložka poskytující záruku do budoucna);

25.

zdůrazňuje, že dohoda TISA by měla stanovit pouze minimální požadované normy, aniž by omezovala právo uplatňovat normy vyšší;

26.

požaduje, aby byla do TISA vložena sociální kapitola, která v ní na základě příslušných úmluv MOP zakotví normy ochrany v sociální oblasti, zejména co se týče práce. Tato kapitola však nesmí znemožnit přistoupení dalších stran k této dohodě;

27.

žádá, aby byla v případě odlišných norem respektována zásada země určení, obzvláště co se týče režimu 4 (volný pohyb dočasných poskytovatelů služeb a převedených pracovníků v rámci společnosti), a to v zájmu dodržení kvalifikačních požadavků v případě zaměstnání a respektování ustanovení pracovního práva a kolektivních smluv hostitelské země. Volný pohyb dočasných poskytovatelů služeb a převedených pracovníků v rámci společnosti by neměl a nesmí být zneužíván k zamezování stávkám či k obcházení ustanovení platných kolektivních smluv (tím, že jsou zaměstnanci najímáni na dobu určitou);

28.

žádá, aby bylo v projednávaném znění dohody plně uznáno právo vlád regulovat ve veřejném zájmu („právo regulovat“), které náleží evropským, státním, regionálním a místním orgánům, a vychází z toho, že spolupráce v oblasti regulace nesmí na žádné úrovni obcházet demokratické zákony či nařízení a nesmí ani zpomalovat proces jejich definování;

29.

požaduje, aby byla v TISA stanovena možnost nechat soudně přezkoumat, zda jsou v rámci obchodu se službami dodržována lidská práva;

30.

žádá, aby byly spory týkající se dodržování této dohody řešeny veřejnými soudy v sídle a v jazyce žalované strany a podle platného práva její země a aby bylo možné podat odvolání. Postup urovnávání sporů mezi jednotlivými státy by měl vycházet z postupu, který se v současnosti používá na úrovni WTO. Mechanismus urovnávání sporů mezi investory a státem není pro tuto dohodu vhodný;

31.

navrhuje zvážit, zda by po vzoru nařízení Brusel I neměla být do dohody zahrnuta ustanovení o ochraně spotřebitele on-line, zejména na ochranu před podvodnou obchodní činností a za účelem zvláštní úpravy soudní příslušnosti u prodeje zboží spotřebitelům;

32.

očekává, že bude zaručena univerzální služba, mimo jiné proto, aby občané ve vzdálených regionech, v příhraničních oblastech, na ostrovech, v horských oblastech atd. nemuseli slevovat z kvality ani nést vyšší finanční zátěž než občané v městských aglomeracích;

33.

odmítá zařazení místních a regionálních předpisů týkajících se využívání půdy a regionálních plánů rozvoje resp. zástavby mezi necelní překážky obchodu;

34.

je potěšen tím, že byly z jednání výslovně vyloučeny audiovizuální služby. Lituje ovšem toho, že se to nevztahuje i na služby kulturní. Z tohoto důvodu vyjadřuje znepokojení nad tím, jak obtížné je vymezit kulturní služby, a požaduje, aby byly chráněny jazyková rozmanitost a kulturní zvláštnosti místních a regionálních orgánů se zvláštním důrazem na zájmy menšin a aby byla chráněna autorská práva a práva duševního vlastnictví;

35.

důrazně se staví proti zavádění povinností v oblasti finančních služeb, které jsou v rozporu s platnými opatřeními EU zaměřenými na regulaci finančních trhů a produktů;

36.

očekává, že bude k dohodě o obchodu se službami uspořádáno druhé veřejné slyšení, a naléhavě Evropskou komisi vyzývá, aby výsledky této a předchozí konzultace zohlednila v závěrečném hodnocení ustanovení dohody;

37.

požaduje, aby jednání o TISA měla otevřený charakter, díky čemuž se jich budou moci účastnit rozvojové a nejméně rozvinuté země, pokud si to budou přát;

38.

poukazuje na nezbytnost mnohostranného přístupu s ohledem na prohloubení integrace ve světě a

39.

žádá, aby byla dojednána obchodní pravidla, jež budou přispívat jak ke spravedlivému a rovnému obchodu, tak k udržitelnému rozvoji, a v této souvislosti vítá, že Evropská komise ve své obchodní strategii prohlásila, že by evropská obchodní politika měla být v souladu s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030.

10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/43

1.

od samého počátku podporuje Pakt starostů a primátorů – evropské hnutí, jež vzniklo v roce 2008 a jehož cílem je (s pomocí cílů v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie, jež si místní a regionální orgány vytkly) splnit a pokud možno překročit cíl snížení emisí CO2 o 20 % do roku 2020, který si Evropská unie stanovila. Nyní má již Pakt starostů a primátorů signatáře ve všech členských státech EU (kromě jednoho) a s počtem více než 6 000 místních a regionálních orgánů reprezentuje jednu třetinu obyvatelstva Evropské unie. Signatáři se v průměru zavázali k 28 % snížení emisí oxidu uhličitého;

2.

v souladu se svými dřívějšími stanovisky (1) uznává, že Pakt starostů a primátorů od svého vzniku dosáhl jedinečného úspěchu, a to jak pokud jde o aktivaci místních a regionálních orgánů v otázkách klimatu a energetiky, tak i v oblasti budování struktury víceúrovňové správy;

3.

velmi oceňuje, že Evropská komise zahájila a financuje tuto iniciativu, která díky opatřením v oblasti čistých technologií a na podporu úspor energie pomáhá více než 6 400 regionům a městům na světě dosahovat snižování emisí CO2. Na základě dobrovolných závazků by to mělo přinést 28 % snížení do roku 2020;

4.

vždy zdůrazňoval, že je nutné zaujmout k boji proti změně klimatu a k přizpůsobování se jejím nevyhnutelným důsledkům komplexní přístup. Proto vítá rozhodnutí Evropské komise sloučit Pakt starostů a primátorů s iniciativou Mayors Adapt a vyzývá Komisi, aby plně prozkoumala synergie, které to přinese. Doporučuje, aby se podobně postupovalo i v případě iniciativy Pakt ostrovů;

5.

upozorňuje na to, že za účelem dosažení stanovených cílů se klade důraz především na zvýšení energetické účinnosti veřejných budov, modernizaci veřejného osvětlení a rozvoj městské dopravy. Závazek ke snížení emisí CO2 je spojen se zvýšením energetické účinnosti budov o 44 %. Vedle toho lze do roku 2020 očekávat 20 % snížení spotřeby energie díky investicím do budov a dopravy;

6.

i nadále bude Paktu starostů a primátorů poskytovat institucionální podporu pomocí specifických nástrojů a prostřednictvím svých členů pobízí k přistoupení k tomuto Paktu a k přijetí odpovídajících závazků k dosažení cílů energetické politiky Evropské unie, či dokonce k jejich překročení;

7.

schvaluje a podporuje rozšíření a aktualizaci cílů Paktu starostů a primátorů v souladu s rámcovým programem EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, především pokud jde o to, že objem emisí skleníkových plynů se musí snížit nejméně o 40 % (2) v porovnání s rokem 1990 (3), a žádá, aby mezi novými cíli bylo vedle energetické účinnosti i udržitelné využívání zdrojů;

8.

vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila kontinuitu činností Paktu starostů a primátorů i po roce 2020 a aby mu byl za tímto účelem přidělen samostatný administrativní rozpočet, který bude odpovídat rostoucím politickým ambicím tohoto projektu, s cílem zaručit mu dlouhodobou perspektivu. Vzhledem k tomu, že rok 2020 již není daleko a že unijní rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky sahá do roku 2030, by bylo třeba stanovit si za střednědobý horizont rok 2030. Termínem pro dlouhodobé cíle – podle vzoru strategie EU pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství, jež se vztahuje na období do roku 2050 – by měl být rok 2050;

9.

ve střednědobém horizontu navrhuje, aby se cíl do roku 2030 upravil na základě vědeckých zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) (4) a doporučení VR k rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 (5), tak aby bylo dosaženo snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 50 % oproti úrovni z roku 1990. Konstatuje však, že v současnosti připravovaný regulační rámec EU stanovuje za cíl snížení emisí skleníkových plynů o 40 %;

10.

v dlouhodobém horizontu navrhuje, aby signatáři Paktu usilovali do roku 2050 nejméně o 95 % snížení. Na základě podložených vědeckých zpráv IPCC se EU zavázala, že sníží emise skleníkových plynů oproti úrovním z roku 1990 o 80–95 %. Vzhledem k tomu, že jsou pravidelně zveřejňována nová vědecká zjištění doporučující intervenci – tedy že kvůli zhoršující se klimatické situaci by mělo být vyvinuto větší úsilí –, VR navrhuje, aby se základem pro cíl zakotvený v Paktu starostů a primátorů stala horní hranice ve výši 95 %;

11.

nesouhlasí však s tím, aby se ztížilo připojení k Paktu starostů a primátorů. Cíl týkající se emisí CO2 by se měl zvýšit, i kdyby se mělo jednat jen o mírné zvýšení, protože jednou z výhod tohoto hnutí je právě jeho jednoduchost. Doporučuje nicméně, aby se pro ambicióznější signatáře zvážil interní víceúrovňový cílový systém a vypracoval se s ním spojený systém uznávání, zejména co se týče základnějších otázek, jako je projektování budov, doprava atd.;

12.

navrhuje, aby byl kladen větší důraz na menší města a obce, vzhledem k tomu, že 56 % obyvatel EU žije ve městech s 5 000–100 000 obyvateli. Malé a středně velké obce a města mají silný kumulativní účinek, co se týče provádění zásad udržitelného rozvoje měst. Doporučuje proto, aby byla vypracována opatření zaměřená na zjednodušení a modernizaci akčních plánů udržitelné energetiky (Sustainable Energy Action Plans – SEAP) – včetně jednoduchého finančního výkazu – a systému monitorování tak, aby byla zohledněna velikost městských aglomerací, protože pro některé obce s menším počtem obyvatel je stávající administrativa spojená s Paktem příliš složitá;

13.

vítá skutečnost, že Pakt již přesáhl hranice EU – dodnes se k němu připojily územní celky z více než 50 zemí na celém světě a dobrovolně se zavázaly ke snižování emisí CO2;

14.

podporuje celosvětové rozšiřování modelu Paktu starostů a primátorů a je připraven k tomuto procesu přispět prostřednictvím partnerství s městy a regiony mimo EU (zejména z těch zemí sousedících s EU, pro spolupráci s nimiž již zavedl příslušné struktury prostřednictvím svých platforem ARLEM a CORLEAP nebo svých smíšených poradních výborů a pracovních skupin), a pomoci tak městům a regionům na celém světě při řešení problémů spojených se změnou klimatu;

15.

vyzývá Evropskou komisi k tomu, aby úspěšné zásady a postupy Paktu starostů a primátorů propagovala i mimo EU a aby v zájmu klimatických cílů podpořila rozšiřování modelu víceúrovňové správy (6), který může otevřít cestu další decentralizované spolupráci;

16.

s potěšením konstatuje, že řada členů VR zastupuje územní celky, jež se již k Paktu starostů a primátorů připojily, a vyzývá členy VR k tomu, aby ve svých městech a regionech propagovali iniciativu Paktu starostů a primátorů a aby zajistili politickou kontinuitu pro dosažení jeho cílů;

17.

domnívá se, že zjednodušení přípravy a provádění akčních plánů udržitelné energetiky a podávání zpráv může pomoci přilákat nové signatáře. V tomto ohledu by bylo rovněž velmi přínosné zlepšit postup hodnocení těchto plánů a zkrátit maximální dobu pro jeho realizaci. Je třeba přihlédnout k tomu, že malá města a venkovské obce v současnosti nemají přístup ke zdrojům a finančním prostředkům nezbytným k provádění akčního plánu udržitelné energetiky;

18.

domnívá se, že regiony a obce, které již mají v této oblasti zkušenosti, by mohly fungovat jako mentoři pro jiné obce a mohly by jim pomoci, aby se k této iniciativě připojily a vypracovaly své akční plány udržitelné energetiky a sdílely osvědčené postupy;

19.

navrhuje jmenovat v každém členském státě jednoho „vyslance Paktu starostů a primátorů“, s cílem upozornit města a regiony na tento pakt, včetně těch, které z důvodu změn politického vedení neměly nutně zájem pokračovat ve své účasti na činnosti Paktu starostů a primátorů. Tito „vyslanci“ by byli vybráni na dobrovolném základě z řad členů Paktu starostů a primátorů a měli by podporu ze strany VR, příslušných ministerstev členských států a Evropské komise (prostřednictvím jejích stálých zastoupení v členských státech). Současně by rovněž měli obecně za úkol podávat zprávy o dosahování cílů v dané zemi;

20.

doporučuje, aby se k další propagaci Paktu starostů a primátorů a jeho cílů využívala uvnitř Unie i mimo ni stávající partnerství na místní a regionální úrovni, zejména twinningová partnerství mezi městy, s cílem přispět ke vzniku celosvětové iniciativy;

21.

připomíná, že cílem Paktu starostů a primátorů je vytvořit takovou strukturu správy, která v souladu se zásadou víceúrovňové správy a zásadou subsidiarity zajistí koordinaci mezi všemi úrovněmi správy, tak aby mohla nejambicióznější úroveň činit nákladově efektivní opatření. Podmínkou pro to je, aby tato opatření vycházela z iniciativ „zezdola“. Zásadní význam má mobilizace veřejnosti a místních komunit. Úroveň místních územních celků je pro vytváření a provádění akčních plánů i pro zapojení veřejnosti nejvhodnější. Regiony zajišťují koordinaci a poskytují potřebnou pomoc městům s omezenými zdroji při vypracovávání akčních plánů udržitelné energetiky. Rovněž celostátní orgány vykonávají koordinační činnost a rozdělují vnitrostátní a evropské finance. Na úrovni EU se zase rozhoduje o regulačním rámci a o financování a programech technické pomoci;

22.

zdůrazňuje, že pro optimální výsledky musí všechny úrovně správy plnit své úkoly a úlohu v Paktu starostů a primátorů, a také to, že po několika letech existence tohoto paktu je třeba, aby byly plněny minimální možné závazky;

23.

poukazuje na to, že regiony nebo mikroregiony (úroveň NUTS 4) mohou sehrát klíčovou úlohu tím, že budou podporovat signatářská města Paktu starostů a primátorů při přípravě a následném provádění akčních plánů udržitelné energetiky a při výměně osvědčených postupů, s cílem zamezit duplicitě činnosti a umožnit účast na této iniciativě i řadě malých a středně velkých měst. Formálním uznáním této klíčové úlohy regionů jakékoliv velikosti je jejich přistoupení k Paktu starostů a primátorů v roli územních koordinátorů;

24.

připomíná svá dřívější doporučení, aby byla více uznána a posílena úloha regionů jako koordinátora Paktu starostů a primátorů, protože regiony hrají důležitou úlohu při integraci činností a projektů menších obcí, a přitom nedostávají za tyto výdaje žádnou náhradu;

25.

uznává nicméně, že Pakt starostů a primátorů není jedinou a výlučně „správnou“ cestou, jak bojovat proti změně klimatu. Existují další podobné iniciativy v členských státech i v rámci Rady Evropy a je zapotřebí zajistit jejich vzájemnou součinnost. Vnitrostátní a regionální iniciativy jsou důležité pro poskytování operativnější pomoci, zejména menším obcím. Mělo by se přezkoumat podávání zpráv a přijímání závazků v rámci Paktu, aby se usnadnila koordinace s jinými mezinárodními iniciativami a aby místní a regionální úroveň byla zviditelněna v souvislosti s jednáním o klimatu v OSN (jako např. Compact of Mayors, Carbonn či Nazca);

26.

opakuje svůj návrh sloučit Pakt starostů a primátorů a iniciativu Mayors Adapt, který vyjádřil ve svém stanovisku ke strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu (7), a navrhuje připojit k nim i iniciativu „Pakt ostrovů“;

27.

vyzývá kancelář Paktu starostů a primátorů a Evropskou komisi, aby využívaly součinnost, která může vzejít z politických závazků vyplývajících z přistoupení k Paktu starostů primátorů a iniciativě Mayors Adapt a z technologických řešení, která nabízí inteligentní města;

28.

poukazuje na to, že existence různých iniciativ může být matoucí, protože jednotlivé iniciativy mají odlišné postupy pro přistupování a odlišné kontrolní mechanismy, stejně jako může být matoucí částečné překrývání jejich cílů. Z toho důvodu žádá lepší koordinaci – z iniciativy Paktu starostů a primátorů – a strukturovanost těchto aspektů. Zvláštní pozornost by se při tom měla věnovat transparentnosti, srozumitelné komunikaci a omezení administrativní zátěže. Doporučuje zvážit koncept jednotných kontaktních míst, kde by mohly územní celky obdržet všechny potřebné informace o různých iniciativách;

29.

poukazuje na to, že velkou překážkou při provádění akčních plánů udržitelné energetiky zůstává přístup k finančním prostředkům či financování, zejména v případě menších obcí nebo zemí, v nichž byly provedeny rozsáhlé rozpočtové škrty;

30.

zdůrazňuje, že vedle silné institucionální podpory a rámce potřebují územní celky právní, finanční, metodické a podpůrné prostředí, jež usnadní navazování kontaktů a napomůže k dosažení cílů (8);

31.

odmítá jakoukoli diskriminaci územních celků, jež k Paktu nepřistoupily;

32.

se znepokojením sleduje, že malá a středně velká města obtížně získávají přístup k financím Unie, protože jednak část z nich neví o dostupných možnostech financování a jednak nemají kapacity na to, aby vypracovaly plány v projektové fázi, jež lze financovat. Proto naléhavě žádá Evropskou komisi a Pakt starostů a primátorů, aby je informovaly o možnostech, jak mohou získat financování ke splnění svých závazků (9). Z obecnějšího hlediska se vyslovuje pro zřízení speciálních mechanismů financování pro malé a středně velké obce;

33.

rád by upozornil na to, že ačkoli jsou akční plány udržitelné energetiky ve formě schválené Společným výzkumným střediskem EU (JRC) vynikající koncepce pro úsporu energie ve městech, pro jejich přeměnu v projekty je potřeba, aby byly způsobilé pro bankovní financování nebo aby přitáhly soukromé investice. Místní orgány však na to často nemají potřebné kapacity. Evropská investiční banka (EIB) spravuje program ELENA, který jim v tom může pomoci, ale ten se týká téměř výlučně velkých projektů. Aby bylo možné uskutečnit co největší počet plánů, je nezbytné zavést celostátní a regionální programy po vzoru programu ELENA, jež by poskytovaly finanční prostředky i menším projektům, a to zejména v malých a středně velkých obcích;

34.

navrhuje, aby se signatářům i nadále poskytovala technická pomoc (studie proveditelnosti, technické a finanční inženýrství, postupy zadávání veřejných zakázek atd.) při přípravě financovatelných projektů na základě jejich opatření akčních plánů udržitelné energetiky a při zavádění mechanismů dlouhodobého financování projektů, jejichž cílem je mobilizovat nezbytné investice. Nástroje programu ELENA Evropské investiční banky již pomáhají signatářům při provádění rozsáhlých a dlouhodobých modelů financování, kladou však vysoké požadavky, pokud jde o velikost projektu a pákový efekt, což okamžitě vylučuje malé a střední signatáře. Je nezbytné, aby EU poskytovala více podpory při vypracovávání projektů u akčních plánů udržitelné energetiky různých velikostí. Různé zdroje financování by se měly zjednodušit, včetně „nástrojů“ EIB (EFSI, EIAH, ELENA), ESIF (Fi-Compass), programu Horizont 2020, EEEF, JESSICA, budoucí iniciativy Inteligentní financování pro inteligentní budovy atd.;

35.

vyzývá Evropskou komisi, aby umožnila kanceláři Paktu starostů a primátorů (třeba prostřednictvím on-line platformy) propojení projektů územních celků, aby tak získaly přístup ke službám programu ELENA v rámci EIB. Dále Evropskou komisi žádá, aby rozšířila technickou asistenci a pomoc při budování kapacit v signatářských územních celcích;

36.

naléhavě požaduje, aby byly veškeré informace ohledně možností financování každoročně aktualizovány a ve srozumitelné formě zveřejněny v brožuře ve všech jazycích Unie, která by byla rozdána zainteresovaným subjektům včetně VR a jeho členů;

37.

připomíná, že VR by měl jakožto instituce EU představující hlas regionů a měst EU a kontaktní místo pro mnoho místních sítí plnit ústřední úlohu v systému víceúrovňové správy. Měla by být rovněž i nadále výrazně podporována práce v oblasti systémů víceúrovňové správy, kterou v rámci Paktu starostů a primátorů odvádějí evropské místní a regionální energetické agentury. Tím by se zajistilo, že bude tvorba právních předpisů EU lépe odpovídat situaci a potřebám měst a obcí;

38.

je připraven vypracovat opatření s cílem zviditelnit Pakt starostů a primátorů mezi svými členy a vybízí ty, kteří tak ještě neučinili, aby se jménem svých místních či regionálních orgánů stali jeho signatáři. Za tímto účelem prozkoumá možnost vytvoření ad hoc seskupení „přátel Paktu starostů a primátorů“, jež by sdružovalo jeho členy, kteří již jsou signatáři Paktu a kterým by mohla být poskytována pomoc při propagaci Paktu v příslušných strukturách v rámci VR a mimo něj;

39.

poukazuje na to, že současná uprchlická krize, která byla vyvolána především válkou a hospodářskými těžkostmi, by v budoucnu mohla být ještě závažnější, pokud se nebude úspěšně bojovat proti změně klimatu, jejíž důsledky ohrožují životy stále většího počtu lidí;

40.

závěrem dodává, že Pakt starostů a primátorů je jedním z nástrojů, jenž může pomoci znovu přiblížit EU jejím občanům. Ukázalo se, že územní celky dokáží na základě dobrovolného závazku překročit cíle stanovené EU. Ještě lepších výsledků bude možné dosáhnout pouze tehdy, když se samotným domácnostem (případně prostřednictvím iniciativ zahájených územními celky) podaří si ve svém vlastním zájmu i v zájmu celé planety vytknout své vlastní cíle směřující k nižší, čistší a udržitelnější spotřebě energie.

10.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/48

1.

zdůrazňuje, že v současné době je jednou z největších výzev v oblasti životního prostředí zastavit do roku 2020 ztrátu biologické rozmanitosti a přírodních stanovišť, jakož i zhoršování ekosystémových služeb, a obnovit je;

2.

připomíná, že podle příslušných bodů odůvodnění směrnice o ochraně ptáků (1) a směrnice o ochraně přírodních stanovišť (2) (tzv. směrnice o přírodě) Evropské unie je jedním ze zásadních cílů Společenství a obecným zájmem mj. zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí, jakož i to, že pokles populací volně žijících druhů a jejich stanovišť je vážnou hrozbou pro zachování přírodního prostředí;

3.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že podle aktuálních studií, jako je zpráva o stavu přírody v Evropské unii (3), nelze očekávat, že cíl oblasti biologické rozmanitosti stanovený pro rok 2020, který potvrdila i Evropská rada na zasedání ve dnech 25. a 26. března 2010, bude dosažen pouze na základě opatření, která byla doposud přijata nebo plánována;

4.

souhlasí s úsudkem, který Evropská komise učinila v rámci evropské strategie v oblasti biologické rozmanitosti (4), že úplné provedení směrnic o přírodě je zásadní pro zastavení úbytku biologické rozmanitosti a pro dosažení jednotlivých cílů strategie;

5.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány mají klíčovou úlohu při provádění směrnic o přírodě, a je přesvědčen, že na základě této klíčové úlohy má Evropský výbor regionů zvláštní zkušenosti se směrnicemi přírodě;

6.

rád by proto uplatnil své zvláštní zkušenosti se směrnicemi o přírodě na základě svého politického mandátu v probíhajícím procesu kontrolu účelnosti Evropské komise (5), a přijímá proto stanovisko ke každé oblasti otázek, tak jak je uvedla Evropská komise;

7.

domnívá se, že body odůvodnění a cíle, z nichž směrnice o přírodě vycházejí, jsou platné i dnes, a že směrnice o přírodě jsou tedy nezbytné pro ochranu druhů a jejich přírodních stanovišť a druhů stanovišť v Evropské unii;

8.

zdůrazňuje, že směrnice o přírodě se zabývá všemi hlavními hrozbami pro druhy, jejich stanoviště a typy stanovišť v Evropské unii;

9.

je velmi znepokojen skutečností, že stávající ustanovení směrnic o přírodě dosud nebyla plně provedena všemi členskými státy, a upozorňuje, že často chybí zbývající část právní ochrany oblastí sítě Natura 2000 a vypracování plánů řízení a provádění zvláštních ochranných opatření, a požaduje užší zapojení místních a regionálních orgánů do těchto úkolů;

10.

poukazuje na to, že směrnice o přírodě usiluje o rozsáhlou ochranu části chráněných druhů, jež to nejvíce potřebují, a jejich stanovišť a druhů stanovišť ve všech oblastech politiky, a je proto úkolem do budoucna více integrovat zájmy ochrany přírody do dalších politik, jako je zemědělská politika, neboť aspekty ochrany přírody v nich dosud nejsou optimálně zohledňovány;

11.

považuje v této souvislosti směrnice o přírodě za velmi důležité pro ochranu druhů, jejich přírodních stanovišť a druhů stanovišť před tlaky a hrozbami na místní a regionální úrovni vyplývajícími z úbytku či fragmentace stanovišť, kontaminace a šíření nepůvodních živočišných a rostlinných druhů;

12.

je si vědom toho, že stav druhů, jejich přírodních stanovišť a druhů stanovišť, se podstatně zlepšil v oblastech, kde byly provedeny směrnicemi o přírodě (6), z čehož lze usuzovat, že cílů směrnic týkajících se přírody lze dosáhnout prostřednictvím jejich plného provedení;

13.

zdůrazňuje, že celá řada konkrétních příkladů ve zprávě o stavu přírody v Evropské unii ukazuje, že klíčovou úlohu při ochraně druhů a přírodních stanovišť musí hrát členské státy a místní a regionální orgány;

14.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že úspěchy při ochraně druhů a stanovišť na základě provedení směrnic o přírodě jsou nedostatečné a neúplné, protože velká většina druhů a typů stanovišť stále ještě vykazuje nepříznivý stav ochrany a u významného podílu hrozí, že se to může ještě dále zhoršit;

15.

poukazuje rovněž na to, že biologická rozmanitost mimo oblasti, které jsou chráněné směrnicemi o přírodě, nevykazuje žádný podobný pozitivní vývoj jako v rámci sítě Natura 2000, což je zřejmé na dramatickém úbytku všeobecně rozšířených ptačích druhů;

16.

je přesvědčen, že diskuse mezi různými typy zúčastněných stran vztahující se na několik málo druhů, které mohou způsobit škody, lze vyřešit na základě jasných úkolů v plánech řízení, které na jedné straně stanoví škálu postupů, a na druhé straně budou odpovídajícím způsobem podporovány jak finančně, tak z hlediska personálního zajištění, k zajištění veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti za účelem prevence vážných škod a odškodňování v případě škod, které jsou nevyhnutelné;

17.

žádá Evropskou komisi a členské státy, aby podpořily místní a regionální orgány při plném provádění úkolů směrnic o přírodě. To platí zejména, pokud jde o vymezování území a právní zajištění soustavy Natura 2000 a o stanovování konkrétních cílů ochrany, o ochranu druhů a stanovišť prostřednictvím praktických opatření na zachování a obnovu, jakož i o využívání potřebných finančních prostředků, v neposlední řadě z důvodu řešení nedostatečného financování a nutnosti zjednodušit přístup ke stávajícím zdrojům financování (7);

18.

vybízí Evropskou komisi, aby přijala účinnější pokyny pro provádění a aktualizovala stávající pokyny tak, aby byly snadno srozumitelné a byly dostupné v jednotlivých jazycích členských států, aby byly přístupné prostřednictvím jediného internetového portálu (8), aby obsahovaly stávající judikatury a případně se zabývaly zvláštními vlastnostmi různých odvětví;

19.

navrhuje Evropské komisi, aby kladla větší důraz na informace, vzdělávání a zvyšování informovanosti, zejména pokud jde o užitečnost ochrany přírody v lokalitách Natura 2000, a dále aby rozšířila například prohlížeč Natura 2000 Evropské agentury pro životní prostředí na rozsáhle využívaný geografický informační systém online, který by systematicky informoval veřejnost, projektanty, uživatele půdy a jiné subjekty o všech otázkách týkajících se provádění směrnic o přírodě ve vztahu k jednotlivým lokalitám sítě Natura 2000;

20.

proto se domnívá, že uvedené nedostatky a znepokojivý stav ochrany mnoha druhů a typů stanovišť nelze považovat za důsledek nedostatečné efektivity směrnic o ochraně přírody, ale že se směrnice přírodě prokázaly jako velmi efektivní nástroje na ochranu biologické rozmanitosti;

21.

poukazuje nejprve na to, že zachování biologické rozmanitosti je v prvé řadě společenský úkol, jejž je třeba splnit na základě udržitelného, trvalého a globálního životaschopného hospodářského systému a způsobu života;

22.

zdůrazňuje, že malé a střední podniky nezahrnuly v rámci veřejné konzultace Evropské komise (9) směrnice o přírodě mezi 10 legislativních aktů, které podniky nejvíce zatěžují;

23.

lituje, že projektanti, uživatelé půdy a jiná klíčová odvětví zaznamenali zbytečné náklady např. z důvodu opožděného a neúplného vymezování území soustavy Natura 2000. Současně poukazuje rovněž na to, rozdílné náklady pro místní a regionální orgány lze vysvětlit tak, že rozmanitost druhů a stanovišť a příslušná nutná opatření ochrany přírody mohou být nerovnoměrně regionálně rozděleny;

24.

zdůrazňuje, že mnohé z těchto lokalit sítě Natura 2000 přinášejí důležité a zpeněžitelné ekosystémové služby na místní a regionální úrovni (10), například formou zdravotní péče, skladování CO2, zabraňování povodním, čištění vod, znečištění ovzduší či prevence eroze půdy;

25.

poukazuje na to, že současné výzkumné práce (11) potvrzují vynikající poměry přínosů a nákladů na místní a regionální úrovni, jelikož environmentální, sociální a hospodářské využití jednoznačně překračuje náklady na provádění směrnic o přírodě;

26.

bere na vědomí příležitosti, které síť Natura 2000 vytváří z hlediska tvorby pracovních míst a příjmů v odvětvích cestovního ruchu a přírodní rekreace šetrných k životnímu prostředí. V tomto ohledu zdůrazňuje zvláštní význam vytváření nových podnikatelských příležitostí ve znevýhodněných venkovských oblastech;

27.

domnívá se proto, že provádění směrnic o přírodě sebou sice přirozeně přináší náklady, tyto náklady jsou však nezbytné pro ochranu biologické rozmanitosti, která je žádoucí i z důvodu udržitelnosti, a že tyto náklady jsou také v přiměřeném poměru k mnohem většímu a pouze částečně zpeněžitelnému prospěchu, jenž vyplývá ze směrnic o ochraně přírody;

28.

je přesvědčen, že obě směrnice o přírodě jsou samy o sobě vynikajícím příkladem koncentrované, srozumitelné, nerozporuplné a systematicky strukturované, a tedy celkově cílené legislativy;

29.

považuje obě směrnice o přírodě za zdařené legislativní nástroje, jelikož obě fungují podobným způsobem, vzájemně si neodporují a v ohledu materiálních cílů ochrany se smysluplně doplňují a společně vytvářejí režim ochrany sítě Natura 2000;

30.

vychází z toho, že směrnice o přírodě jsou v souladu i s dalšími legislativními akty EU v oblasti životního prostředí, a připomíná v této souvislosti novelu směrnice EIA (12), která byla přijata výslovně za tímto účelem. Povzbuzuje současně členské státy a místní a regionální orgány, aby lépe koordinovaly provádění různých legislativních aktů v oblasti životního prostředí a pokračovaly např. v integraci schvalovacích postupů, monitorování a podávání zpráv;

31.

zastává názor, že by bylo užitečné zlepšit koordinaci procesu plánování v souladu se směrnicemi o přírodě, rámcovou směrnicí o vodě (13), a případně podle směrnic EIA a SEA (14), a to jak z důvodu ochrany životního prostředí, tak z důvodu zamezení zbytečným nákladům;

32.

vyzývá členské státy, aby více spolupracovaly s místními a regionálními orgány a podporovaly je při praktickém provádění nových legislativních aktů v oblasti životního prostředí jako je např. nařízení EU o invazivních druzích (15);

33.

považuje nehledě na dobrou integraci směrnic o přírodě do ostatního práva EU v zájmu dosažení cílů směrnic o přírodě za problematické, že další odvětvové politiky Evropské unie, jako je společná zemědělská politika, společná rybářská politika nebo politiky v oblasti energetiky či dopravy stále ještě nedostatečně přispívají k zachování biologické rozmanitosti (16);

34.

považuje za nevyhnutelné, aby zpráva Evropské komise v polovině období o strukturálních a investičních fondech stanovila povinnost podrobit všechny projekty financované EU přezkumu z hlediska biologické rozmanitosti (17);

35.

pokud jde o ochranu druhů a stanovišť mimo lokality a druhy sítě Natura 2000, které nepodléhají přísnému režimu ochrany druhů, vyzývá dále Evropskou komisi k tomu, aby v souladu s evropskou strategií v oblasti biologické rozmanitosti předložila návrh legislativního rámce, jenž by omezil čisté ztráty biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb (18);

36.

je přesto přesvědčen, že směrnice o přírodě jsou svou povahou vhodné k dosažení hlavních cílů, že je ale nutné vyvinout další úsilí zaměřené na zabránění činnostem poškozujících biologickou rozmanitost, které nejsou zahrnuty do opatření směrnic o přírodě;

37.

uznává, že směrnice o přírodě významně přispěly k soudržnějšímu a účinnějšímu přístupu k ochraně přírody a druhů a k vyšším minimálním normám v těchto právních oblastech v regionech jednotlivých členských států EU;

38.

připomíná, že rozmanitost druhů a stanovišť je v Evropě rozdělena přeshraničně a nerovnoměrně, a proto je pro účinnou ochranu zapotřebí přeshraničního přístupu na úrovni celé EU, který by koordinoval úsilí členských států;

39.

připomíná, že směrnice o přírodě představují základní nástroj pro to, aby Evropská unie dodržovala své mezinárodní závazky v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti a jiných mezinárodních dohod, jako je např. Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) a Úmluva o ochraně stěhovavých druhů, a tudíž pozitivním způsobem ovlivňovala rovněž biologickou rozmanitost a volně žijící druhy v Evropské unii a mimo ni;

40.

je přesvědčen, že směrnice o přírodě významnou měrou přispěly k vytvoření jednotných právních norem ochrany v členských státech, a že tak mohl být hospodářským subjektům poskytnut jasný rámec zajišťující rovné podmínky hospodářské soutěže v rámci jednotného evropského trhu;

41.

vzhledem k výše uvedeným skutečnostem zdůrazňuje, že na evropské úrovni je více než kdy jindy zapotřebí společných právních předpisů, aby bylo možné splnit cíle strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti a mezinárodních úmluv, a že směrnice o přírodě jsou pro tento účel vynikajícím základem;

42.

je přesvědčen, že případné problémy související s ochranou druhů a přírodních stanovišť nevycházejí ze směrnic o přírodě jako takových, ale souvisejí zpravidla s jejich prováděním na místní, regionální a celostátní úrovni;

43.

na základě těchto důvodů se domnívá, že by bylo lepší směrnice o přírodě nepředkládat k přezkumu, a to i proto, že počáteční nejasnosti ohledně výkladu směrnic o ochraně přírody byly v mezičase vyjasněny, zejména prostřednictvím judikatury Soudního dvora Evropské unie;

44.

považuje předložení směrnic o přírodě k přezkumu za nesprávné i proto, že místní a regionální orgány potřebují čas pro provedení možných a plánovaných, ale dosud nerealizovaných opatření, jako například dosud chybějící plány správy, aby mohl být potenciál směrnic ještě lépe využit;

45.

i s ohledem na zájmy různých subjektů uplatňujících právo má velké obavy, že by při přezkumu stávajících právních předpisů nastalo nejprve období zdlouhavých diskuzí mezi sociálními subjekty dotčenými právními předpisy a poté následovalo desetiletí trvající období právní nejistoty;

46.

je znepokojen ničením jednotlivých lokalit soustavy Natura 2000 a dosavadním rozsahem nelegálního zabíjení nebo nelegálního odchytu ptáků a dalších druhů, a je přesvědčen, že ke sledování a prosazování dodržování směrnic o přírodě je zapotřebí zvýšeného úsilí na všech úrovních správy;

47.

považuje proto za naprosto nezbytné, aby Evropská komise brala vážně svou úlohu strážce práva Unie, a vyzývá v této souvislosti Evropskou komisi, aby brala vážně stížnosti týkající se uplatňování práva Unie a nezdráhala se zahajovat příslušná řízení pro nesplnění povinnosti;

48.

souhrnně Evropské komisi doporučuje, aby využila postupu kontroly účelnosti k tomu, aby zdůraznila význam lepšího provádění směrnic o přírodě ze strany členských států, a vítá jakýkoliv krok, který členské státy učiní pro zapojení místních a regionálních orgánů do provádění.