5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/1

5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/2

—

s ohledem na čl. 19 odst. 1 a článek 260 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na směrnici 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (1),

—

s ohledem na pokyny Komise ze dne 22. prosince 2011 k uplatňování směrnice Rady 2004/113/ES v pojišťovnictví s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-236/09 (Test-Achats) (2),

—

s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 1. března 2011 ve věci C-236/09 (Test-Achats) (3),

—

s ohledem na zprávu Evropské sítě právních expertů v oblasti rovnosti žen a mužů z prosince roku 2010 s názvem „Předpisy EU o rovnosti žen a mužů: jak jsou provedeny do vnitrostátního práva?“,

—

s ohledem na zprávu Evropské sítě právních expertů v oblasti rovnosti žen a mužů z července roku 2009 s názvem „Diskriminace na základě pohlaví v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování a provedení směrnice 2004/113/ES“,

—

s ohledem na zprávu Evropské sítě právních expertů v oblasti rovnosti žen a mužů z června roku 2011 s názvem „Transexuálové a intersexuálové: disriminace na základě příslušnosti k pohlaví, genderová identita a vyjádření pohlavní identity“,

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 30. března 2004 k návrhu směrnice Rady, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o hodnocení výsledků plánu pro dosažení rovnosti žen a mužů na období 2006–2010 a doporučení pro budoucnost (5),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0044/2013),

A.

vzhledem k tomu, že směrnice zakazuje jak přímou, tak nepřímou diskriminaci na základě pohlaví v přístupu k veřejně dostupnému zboží a službám a jejich poskytování bez ohledu na to, zda se jedná o veřejný či soukromý sektor;

B.

vzhledem k tomu, že se tato směrnice zabývá hledisky spojenými s diskriminací na základě pohlaví v jiných oblastech, než je trh práce;

C.

vzhledem k tomu, že je zakázáno rovněž méně příznivé zacházení se ženami z důvodů těhotenství či mateřství a totéž platí v případě obtěžování a sexuálního obtěžování a navádění k diskriminaci, kdekoli se nabízí zboží či služby nebo dodává zboží či poskytují služby;

D.

vzhledem k tomu, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví řeší prostřednictvím zvláštního legislativního postupu, který vyžaduje jednomyslnost v Radě a souhlas Evropského parlamentu (čl. 19 odst. 1 Smlouvy o fungování EU);

E.

vzhledem k tomu, že podle dostupných informací je směrnice provedena ve většině členských států buď přijetím nových právních předpisů, nebo pozměněním stávajících právních předpisů v této oblasti;

F.

vzhledem k tomu, že v případě některých členských států bylo provedení do vnitrostátního práva neúplné nebo lhůta pro provedení nebyla dodržena;

G.

vzhledem k tomu, že v některých případech vnitrostátní právní předpisy překračují rámec toho, co vyžaduje směrnice, a vztahují se rovněž na vzdělávání nebo diskriminaci související se sdělovacími prostředky a reklamou;

H.

vzhledem k tomu, že výjimka uvedená v čl. 5 odst. 2 směrnice způsobila právní nejistotu a možné dlouhodobé právní problémy;

I.

vzhledem k tomu, že zpráva Komise o používání směrnice, která měla být podle jejích ustanovení předložena v roce 2010, byla odložena, a to nejpozději na rok 2014;

J.

vzhledem k tomu, že v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 1. března 2011 ve věci C-236/09 (Test-Achats) se uvádí, že čl. 5 odst. 2 této směrnice, který stanoví výjimku pro pojištění a související finanční služby, je v rozporu s uskutečňováním cíle rovného zacházení s muži a ženami a neslučitelný s Listinou základních práv EU;

K.

vzhledem k tomu, že v důsledku takového rozhodnutí Soudního dvora se příslušné ustanovení po uplynutí přiměřeného přechodného období považuje za neplatné, v tomto případě s účinností od 21. prosince 2012;

L.

vzhledem k tomu, že dne 22. prosince 2011 Komise zveřejnila nezávazné pokyny s cílem vyjasnit situaci, pokud jde o pojišťovny a související finanční služby;

M.

vzhledem k tomu, že v souladu s judikaturou Soudu Evropské unie diskriminace proti osobám se změněným pohlavím a diskriminace na základě genderové identity může představovat diskriminaci na základě pohlaví (6) v politikách a právních předpisech v oblasti rovnosti žen a mužů;

1.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise nepředložila svoji zprávu o používání směrnice Rady 2004/113/ES, ani nezveřejňuje aktuální údaje o probíhajícím procesu provádění v jednotlivých státech;

2.

uznává, že rozsudek ve věci Test-Achats mohl mít dopad na proces provádění v členských státech, poznamenává však, že to samo o sobě nemůže ospravedlnit skutečnost, že zpráva vyžadovaná směrnicí nebyla zveřejněna včas;

3.

vyzývá Komisi, aby svoji zprávu a veškeré dostupné údaje zveřejnila co nejdříve;

4.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly konkrétní opatření k vysvětlení ustanovení směrnice a jejích dopadů a uvedly přitom konkrétní příklady s cílem zabezpečit, aby si jak ženy, tak i muži v plném míře osvojili ustanovení této směrnice a aby ji náležitě uplatňovali jako účinný nástroj pro ochranu svých práv v rámci rovnocenného zacházení v přístupu k veškerému zboží a službám;

5.

vítá rozsudek ve věci Test-Achats, ale domnívá se, že vytvořil na pojistném trhu trvající nejistotu; očekává, že vývoj kriterii společnými pro obě pohlaví povede k tomu, že pojistné bude založeno na mnohonásobných rizikových prvcích jednotlivců bez rozdílu pohlaví a s cílem odhalit jakékoli případné diskriminaci založené na pohlaví;

6.

domnívá se, že pokyny zveřejněné Komisí – vzhledem k tomu, že nebyly závazné ani legislativní povahy – tuto nejistotu zcela neodstranily;

7.

vyzývá Komisi, aby podnikla praktické kroky k řešení tohoto problému a navrhla nový legislativní dokument, který bude s pokyny plně v souladu;

8.

bere na vědomí, že odvětví pojišťovnictví by mělo usilovat o to, aby bylo pojistné upraveno v souladu s kriterii společnými pro obě pohlaví, a to uplatněním pojistněmatematických výpočtů na základě jiných než genderových prvků;

9.

vyzývá Komisi, aby s odvětvím pojišťovnictví zahájila otevřený neformální dialog o posuzování rizika;

10.

vyzývá Komisi, aby představila metodiku, kterou bude používat k měření dopadů rozsudku ve věci Test-Achats na určování cen pojištění;

11.

vyzývá Komisi, aby problém analyzovala rovněž se zaměřením na politiku ochrany spotřebitele;

12.

vyzývá Komisi a členské státy, aby bedlivě sledovaly vývoj na pojistném trhu, a pokud se objeví jakékoli známky faktické nepřímé diskriminace, aby přijala veškerá nezbytná opatření k řešení tohoto problému, s cílem zabránit neodůvodněným vyšším cenám;

13.

zdůrazňuje, že tato směrnice se neomezuje jen na oblast pojištění a že širší rozsah působnosti a možnost vývoje této směrnice v oblasti přístupu ke zboží a službám ve veřejné, jakož i v soukromé sféře, je třeba podrobně vysvětlit s cílem zabezpečit, aby byla jak ženám, tak i mužům zaručena možnost plně porozumět rozsahu a účelu této směrnice a následně vhodným způsobem využívat její charakteristiky a možnosti;

14.

konstatuje, že ustanovení o přenesení důkazního břemene bylo provedeno do právních předpisů většiny členských států; vyzývá Komisi, aby používání tohoto ustanovení ve všech členských státech sledovala;

15.

vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu případy diskriminace související s těhotenstvím, plánování mateřství a mateřství, pokud jde např. o odvětví bydlení (pronájmy) nebo o problémy při získávání úvěrů či přístupu ke zdravotnickému zboží a službám, zejména přístupu k legálně dostupné péči o reprodukční zdraví a péče při změně pohlaví;

16.

vyzývá Komisi, aby zvlášť bedlivě sledovala jakoukoli diskriminaci související s kojením, včetně možné diskriminace při přístupu ke zboží a službám ve veřejných prostorách a oblastech;

17.

vyzývá Komisi, aby monitorovala zavádění a uplatňování směrnice týkající se těhotných žen, které usilují o získání azylu, a které čekají na výsledek své žádosti o azyl, tj. s cílem zajistit jejich začlenění do daných smluv a produktů;

18.

vyzývá v souladu s judikaturou Soudního dvora Komisi, aby diskriminaci na základě genderové identity v plné míře začlenila do budoucích politik a právních předpisů v oblasti rovnosti žen a mužů;

19.

se zklamáním konstatuje, že v některých členských státech jsou ženy-podnikatelky, a to především svobodné matky, často diskriminovány v situacích, kdy se snaží zabezpečit si půjčku či úvěr pro své firmy, a stále čelí překážkám, které se zakládají na generových stereotypech;

20.

vyzývá Komisi, aby shromažďovala osvědčené postupy a zpřístupnila je členským státům, a tak poskytovala nezbytné prostředky na podporu pozitivních opatření a zajistila lepší provádění příslušných opatření na vnitrostátní úrovni;

21.

upozorňuje na nedostatek efektivnosti některých subjektů v oblasti rovného zacházení zapříčiněné nedostatkem skutečné schopnosti jednat, na chybějící lidské zdroje a nedostatek přiměřených finančních zdrojů;

22.

vyzývá Komisi, aby náležitě a podrobně sledovala situaci „subjektů v oblasti rovného zacházení“ zřízených po vstupu směrnice v platnost a aby kontrolovala, zda jsou splněny všechny podmínky stanovené právními předpisy EU; klade zvláštní důraz na skutečnost, že nedostatky v řádném fungování subjektů v oblasti rovného zacházení nelze omlouvat současnou hospodářskou krizí;

23.

zdůrazňuje, že je zapotřebí více údajů a větší transparentnost ze strany Komise, pokud jde o probíhající řízení pro nesplnění povinnosti a přijatá opatření;

24.

žádá Komisi, aby zřídila veřejnou databázi právních předpisů a judikatury týkající se diskriminace na základě pohlaví; trvá na tom, že je třeba zlepšit ochranu obětí tohoto druhu diskriminace;

25.

poukazuje na to, že s ohledem na úlohu vnitrostátních soudů je zapotřebí finanční podpory a koordinace na úrovni EU v oblasti dalšího odborného vzdělávání právníků, kteří se při svém působení zabývají diskriminací na základě pohlaví;

26.

poukazuje na to, že je třeba, aby byla směrnice ve všech členských státech provedena včas;

27.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/5

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. ledna 2012 o obchodu, růstu a rozvoji (COM(2012)0022), které aktualizuje sdělení ze dne 18. září 2002 věnované stejnému tématu,

—

s ohledem na články 207 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na další sdělení Komise a pracovní dokumenty útvarů Komise z posledních let, které se týkají tohoto tématu, včetně dokumentů o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (COM(2009)0458, SEC(2010)0421, SEC(2011)1627), o akčním plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje v období 2010–2015 (SEC(2010)0265), o zvýšení dopadu rozvojové politiky: Agenda pro změnu (COM(2011)0637), o financování rozvoje (COM(2012)0366), o přístupu EU ke zvyšování odolnosti (COM(2012)0586), o sociální ochraně v rámci rozvojové spolupráce Evropské unie (COM(2012)0446) a o spolupráci s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů (COM(2012)0492), stejně jako s ohledem na sdělení Komise o pomoci na podporu obchodu (COM(2007)0163) a její výroční monitorovací zprávy týkající se této podpory,

—

s ohledem na závěry Rady o přístupu EU k obchodu, růstu a rozvoji v příštím desetiletí ze dne 16. března 2012 a na její další závěry, které se týkají tohoto tématu,

—

s ohledem na dohodu z Cotonou (1),

—

s ohledem na nařízení ohledně finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci (NRS) (2), nařízení ohledně Evropského rozvojového fondu (ERF) a na jejich provádění,

—

s ohledem na strategický rámec EU pro lidská práva a demokracii a bod 11, který se týká obchodu a je obsažen v souvisejícím akčním plánu (3),

—

s ohledem na posílený integrovaný rámec, který poskytuje nejméně rozvinutým zemím pomoc v oblasti obchodu a jenž byl vypracován pod vedením Světové banky,

—

s ohledem na agendu důstojné práce MOP a iniciativu OSN o minimální úrovni sociální ochrany,

—

s ohledem na čtvrtou světovou konferenci o ženách, která se konala v září 1995 v Pekingu, na deklaraci a akční platformu přijaté v Pekingu,

—

s ohledem na svá usnesení, která se týkají obchodu a rozvoje, včetně usnesení o obchodu a chudobě (4); o pomoci na podporu obchodu (5); o dohodách o hospodářském partnerství (6); o všeobecném systému preferencí EU (7); o sociální odpovědnosti podniků (8); o daňových otázkách v souvislosti s rozvojovými zeměmi (9); o vztazích Afrika-EU (10); o zajišťování potravin (11); o obecném rozvoji rozvojové politiky EU (12) a o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (13),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0054/2013),

A.

vzhledem k tomu, že články 207 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou jednoznačně propojené; vzhledem k tomu, že podle článku 207 se obchodní politika EU zakládá na zásadách a cílech vnější činnosti Unie a podle článku 208 musí politiky Unie, které by mohly mít vliv na rozvojové země, zohledňovat cíle rozvojové spolupráce;

B.

vzhledem k tomu, že po přijetí Pekingské deklarace a akční platformy přijaly členské státy a Komise strategii začlenění hlediska rovnosti žen a mužů jako součást své politiky v oblasti rozvojové spolupráce;

C.

vzhledem k tomu, že snižování chudoby a prosazování rozvojových cílů tisíciletí jsou hlavními body rozvojové politiky EU a měly by směřovat obchodní politiku EU také k rozvojovým zemím; vzhledem k tomu, že by do této politiky mělo být začleněno prosazování lidských práv a mělo by přispívat k tomu, aby EU zaujímala vůči rozvoji přístup založený na lidských právech;

D.

vzhledem k tomu, že souvislost mezi liberalizací obchodu a snižováním chudoby není automatická, avšak otevření obchodu může být jednou z nejefektivnějších hnacích sil hospodářského růstu a rozvoje, jsou-li zajištěny správné podmínky;

E.

vzhledem k tomu, že budoucí úspěšný rozvoj motivovaný obchodem závisí mimo jiné na dobře fungujících institucích, účinném boji proti korupci, zdravém soukromém sektoru a úsilí o vícestranný a inkluzívní hospodářský rozvoj, diverzifikaci a na postupném zvyšování přidané hodnoty;

F.

vzhledem k tomu, že obchodní politika EU vůči rozvojovým zemím se snaží lépe je začlenit do mezinárodního systému obchodování, ale postrádá jasné vymezení rozvojových cílů, a proto představuje spíše riziko zničení místní produkce a zvýšení závislosti na vývozu komodit; vzhledem k tomu, že i přes značné úsilí o liberalizaci nebyly některé rozvojové země, konkrétně nejméně rozvinuté země, schopny diverzifikovat produkci ani vývoz;

G.

vzhledem k tomu, že dopad globalizace na snižování chudoby je nerovnoměrný; vzhledem k tomu, že velká část obyvatelstva v rozvojových zemích stále žije v extrémní chudobě, zejména pak v nejméně rozvinutých zemích: v roce 1990 žilo v těchto zemích pouze 18 % obyvatel v extrémní chudobě, avšak do roku 2007 se jejich podíl zdvojnásobil na 36 %;

H.

vzhledem k tomu, že jednání týkající se dohod o hospodářském partnerství značně zaostávají za stanoveným plánem, celkový pokrok je stále malý, cíle rozvoje nejsou ve strategii EU v oblasti dohod o hospodářském partnerství jasně stanoveny a pro nápravu této situace je třeba se zaměřit na rozvoj v rámci jednání, spíše než na pouhé stanovení lhůty;

I.

vzhledem k tomu, že chudým zemím se nedaří kompenzovat propad svých obchodních daní, který je důsledkem současné celosvětové liberalizace obchodu; vzhledem k tomu, že existuje riziko, že v důsledku toho, že celní sazby za zpracované zboží jsou vyšší než sazby za suroviny, zůstanou rozvojové země v roli pouhých vývozců surovin;

J.

vzhledem k tomu, že je nutné odstranit nepříznivé účinky společné zemědělské politiky na obchod a rozvoj rozvojových zemí;

K.

vzhledem k tomu, že rozmach agropaliv je převážně závislý na rozmachu velkoplošných průmyslových monokultur, a vede tudíž k rozšiřování zemědělských postupů, které jsou škodlivé pro životní prostředí, biologickou rozmanitost, úrodnost půdy a dostupnost vody; vzhledem k tomu, že rozmach agropaliv může mít dramatické důsledky v podobě porušování práv k vlastnictví půdy, ztráty přístupu k životně důležitým přírodním zdrojům, odlesňování a zhoršování stavu životního prostředí;

L.

vzhledem k tomu, že země s vyšším středním příjmem budou od 1. ledna 2014 vyloučeny ze všeobecného systému preferencí, není však jisté, v jaké míře tato skutečnost povede k otevření nových vývozních příležitostí pro nejméně rozvinuté země;

M.

vzhledem k tomu, že pomoc na podporu obchodu je koncipována tak, aby napomohla rozvojovým zemím, mimo jiné při budování obchodní kapacity, snížení administrativních překážek pro obchod, zavedení účinné infrastruktury pro přepravu zboží a posílení místních podniků s cílem připravit je na uspokojení místní poptávky a na konkurenci a umožnit jim těžit z nových tržních příležitostí; vzhledem k tomu, že pomoc na podporu obchodu by měla přispět k podpoře zpracování a diverzifikace produkce, podporovat regionální integraci, přenos technologií a snadnější vytváření nebo rozvoj vnitrostátní výrobní kapacity a napomoci snižování nerovností v oblasti příjmů;

N.

vzhledem k tomu, že regionální integrace je účinným způsobem, jak zajistit prosperitu, mír a bezpečnost; vzhledem k tomu, že rozvojové výhody lepšího fungování domácího a regionálního obchodu mohou být stejně významné jako výhody posíleného zahraničního obchodu, nebo i významnější, zejména v kontextu změny klimatu; vzhledem k tomu, že předmětem regionálního obchodu v Africe je převážně zpracované zboží na rozdíl od zahraničního obchodu, který je zaměřen převážně na suroviny;

O.

vzhledem k tomu, že vývoz přírodních zdrojů je často spojen s korupcí a stagnací v dalších hospodářských odvětvích; vzhledem k tomu, že existence jevu nazývaného „prokletí kvůli zdrojům“ je nyní všeobecně uznávána a obchodní politika EU se musí snažit napomoci předcházet tomuto jevu a působit proti němu;

P.

vzhledem k tomu, že „konfliktní zdroje“ jsou přírodní zdroje, jejichž systematické využívání a obchodování s nimi v rámci konfliktu přispívá k závažnému porušování lidských práv, mezinárodního humanitárního práva nebo k porušování předpisů, jež je podle mezinárodního práva považováno za trestnou činnost, nebo tohoto porušování využívá či je jeho důsledkem;

Q.

vzhledem k tomu, že politiky EU musí podporovat zajišťování potravin a nikdy nesmí toto zajišťování narušovat; vzhledem k tomu, že je rovněž naléhavě nutné zastavit přerozdělování zemědělské půdy v rozvojových zemích trpících nedostatkem potravin nebo regionech, v nichž není produkce potravin určena pro místní či regionální potřeby (problém záborů půdy);

R.

vzhledem k tomu, že především podpora biopaliv vedla v rozvojových zemích k nepřímé změně ve využívání půdy a k nestabilním cenám potravin;

S.

vzhledem k tomu, že základem zdravých realitních a úvěrových trhů, které mají zásadní význam pro stabilní a udržitelný rozvoj, je zajištění bezpečné držby půdy pro drobné zemědělce, kteří v rozvojových zemích tvoří většinu vlastníků půdy a jsou nejzranitelnější;

T.

vzhledem k tomu, že investování do příležitostí pro ženy, zejména pokud jde o mikroúvěry, je velmi důležité pro dosažení vysoké návratnosti z hlediska hospodářského a sociálního rozvoje;

1.

potvrzuje svůj postoj, že usnadnění udržitelného rozvoje musí být prvořadým cílem obchodní politiky EU vůči rozvojovým zemím; zastává názor, že konkrétní a udržitelné rozvojové cíle by měly být formulovány ve všech iniciativách v rámci této politiky;

2.

zdůrazňuje, že nelze považovat za samozřejmé, že liberalizace obchodu vede k hospodářskému růstu a snížení chudoby, a proto musí být obchodní politiky a politiky pomoci v oblasti obchodu důsledně vypracovány na základě transparentních procesů podporujících začleňování a účast, do nichž budou zapojeny všechny zúčastněné strany, přičemž je nezbytné věnovat zvláštní pozornost nejvíce znevýhodněným osobám, zejména ženám;

3.

zdůrazňuje, že se spravedlivý obchod mezi EU a rozvojovými zeměmi musí zakládat na úplném dodržování a zaručení pracovních norem a podmínek MOP a že musí zajistit, aby byly uplatňovány co nejpřísnější sociální normy a normy v oblasti životního prostředí; zdůrazňuje, že to také znamená, že se musí platit spravedlivé ceny za zdroje a zemědělské produkty rozvojových zemí;

4.

žádá, aby se zvláštní pozornost věnovala prosazování rovnosti žen a mužů a posilování postavení žen;

5.

vítá, že Agenda pro změnu (COM(2011)0637) je zaměřena na podnikatelské prostředí, regionální integraci a světové trhy a také na sociální ochranu, zdravotnictví, vzdělávání a pracovní místa;

6.

vyzývá, aby byla důsledně prováděna soudržnost politik ve prospěch rozvoje, a to i prostřednictvím ukončení veškerých zločinných výrobních a obchodních praktik, nadměrného rybolovu a zemědělských dotací, které narušují rozvoj a ohrožují zajišťování potravin;

7.

zdůrazňuje, že investiční politika staví před rozvojové země dva hlavní úkoly: na vnitrostátní úrovni je třeba investiční politiku začlenit do rozvojové strategie zahrnující cíle udržitelného rozvoje; na mezinárodní úrovni je nezbytné posílit rozvojový rozměr mezinárodních investičních dohod a uvést do rovnováhy práva a povinnosti států a investorů;

8.

s politováním konstatuje, že podle zprávy konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) z roku 2012 o světových investicích se některé mezinárodní investiční dohody uzavřené v roce 2011 drží tradičního modelu Smlouvy, který se zaměřuje na ochranu investic jako na jediný cíl Smlouvy; vítá však skutečnost, že některé nové mezinárodní investiční dohody obsahují ustanovení zajišťující, že smlouva nezasahuje zemím do strategií udržitelného rozvoje, které se zaměřují na ekologické a sociální dopady investic, ale spíše k nim přispívá;

9.

s obavou si všímá rostoucího počtu případů urovnávání sporů mezi investorem a státem týkajících se mezinárodních investičních dohod, kdy investoři napadli klíčové veřejné politiky s tvrzením, že tyto politiky negativně ovlivnily jejich podnikatelské možnosti; zdůrazňuje v této souvislosti, že ze zprávy konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) z roku 2012 o světových investicích vyplývá, že mezinárodní investiční dohody jsou čím dál kontroverznější a politicky citlivější, zejména kvůli nárůstu arbitráží mezi investory a státy na základě mezinárodních investičních dohod, jež vyvolávají rostoucí nespokojenost (např. prohlášení Austrálie týkající se obchodní politiky, v němž oznamuje, že do svých budoucích mezinárodních investičních dohod již nebude začleňovat doložky o urovnávání sporů mezi investorem a státem) a svědčí mimo jiné o nedostatcích systému (např. široká působnost ustanovení o vyvlastnění, obavy týkající se kvalifikací rozhodců, nedostatečná transparentnost a vysoké náklady na řízení a vztah mezi řízením urovnávání sporů mezi investorem a státem a mezi státy navzájem); trvá proto na tom, že budoucí evropské investiční dohody musejí zajistit, aby mezinárodní urovnávání sporů mezi investorem a státem neoslabovalo schopnost států přijímat právní předpisy ve prospěch veřejného zájmu;

10.

připomíná, že uvolnění investic pro udržitelný rozvoj zůstává pro rozvojové země velkou výzvou, zejména pak pro nejméně rozvinuté země; zdůrazňuje v této souvislosti, že konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) vytvořila komplexní rámec politiky investic pro udržitelný rozvoj, který klade zvláštní důraz na vztah mezi zahraničními investicemi a udržitelným rozvojem;

11.

vyzývá EU, aby aktivně využívala četné nástroje, jež má k dispozici, a činila tak na podporu míru, dodržování lidských práv, demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných, zdravých veřejných financí, investic do infrastruktury, dodržování sociálních norem evropskými firmami a jejich dceřinými společnostmi, spolehlivého poskytování základních služeb a prosazování udržitelného růstu podporujícího začlenění a snižování chudoby v rozvojových zemích, a tím rovněž napomáhala vytvářet příznivé prostředí pro účinnou pomoc na podporu a udržitelný rozvoj obchodu;

12.

zdůrazňuje, že úspěšná integrace rozvojových zemí do světového obchodu si žádá více než jen zlepšení přístupu na trh a posílení mezinárodních obchodních pravidel; zdůrazňuje proto, že plánování pomoci v oblasti obchodu by mělo podporovat rozvojové země v jejich vnitrostátním úsilí o podporu místního obchodu, odstranění omezení na straně nabídky a vyřešení strukturálních nedostatků, což lze řešit vnitrostátními reformami politik souvisejících s obchodem, usnadněním obchodu, rozšířením celních kapacit, zlepšením infrastruktury, posílením výrobních kapacit a budováním domácích a regionálních trhů;

13.

připomíná, že mezinárodní obchod automaticky nesnižuje chudobu; konstatuje v této souvislosti, že podle konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) je průměrná úroveň obchodní integrace nejméně rozvinutých zemí, stanovená jako poměr vývozu a dovozu zboží a služeb k HDP, od začátku 90. let 20. století ve skutečnosti vyšší než průměrná úroveň obchodní integrace vyspělých ekonomik; domnívá se proto, že masová chudoba přetrvává v nejméně rozvinutých zemích z důvodu nedostatečného rozvoje těchto zemí a jejich neschopnosti prosadit strukturální transformaci, vytvářet výrobní kapacity a zajistit produktivní zaměstnanost na vnitrostátní úrovni;

14.

zdůrazňuje rovněž, že podle konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) vedla předčasná a rychlá liberalizace obchodu, k níž byla celá řada rozvojových zemí s nízkým příjmem v 80. a 90. letech 20. století vybízena, k omezení průmyslové výroby a k takové formě integrace, jež prohloubila jejich závislost na vnějších trzích a zranitelnost vůči nim; zatímco země, které své hospodářství otevíraly umírněně a postupně v souladu s rozvojem svých výrobních kapacit a jež dosáhly pokroku v otázce strukturální transformace, měly z liberalizace obchodu největší prospěch a zaznamenaly největší snížení absolutní chudoby;

15.

zdůrazňuje, že aby tvorba růstu a bohatství podporovala začlenění a byla udržitelná a účinná při snižování chudoby, je třeba usilovat o ni v odvětvích vážně postižených chudobou a v odvětvích, v nichž chudí lidé pracují; zdůrazňuje, že růst by měl rovněž přinést prospěch ženám a posílit jejich postavení a měl by být zaměřen na zlepšení všeobecného podnikatelského prostředí, v němž by prosperovaly malé a střední podniky a vznikaly by možnosti udržitelného mikrofinancování a poskytování mikroúvěrů; zdůrazňuje, že určujícím prvkem rozvojových a obchodních politik v této oblasti by měly být inovace, tvořivost a konkurenceschopnost a jejich cílem pak tvorba pracovních míst a posílení postavení znevýhodněných skupin;

16.

.vítá, že Komise uznala, že je nezbytné podporovat účast malých výrobců a podniků; upozorňuje na tržní potenciál systémů spravedlivého obchodu a jejich účinnost v podpoře sociálního rozvoje;

17.

navrhuje, aby Komise více stimulovala udržitelné zadávání veřejných zakázek na mezinárodní úrovni;

18.

vyzývá EU, její členské státy a další dárce, aby uznali zásadní roli žen v hospodářském rozvoji a přizpůsobili své úsilí zaměřené na pomoc tak, aby posilovalo sociální a finanční postavení žen, a to i prostřednictvím cílené podpory na rozvoj podnikání a přístupu ke službám mikrofinancování zvláště pro ženy;

19.

připomíná Komisi a členským státům akční plán EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje a činností navržených v rámci tohoto opatření;

20.

znovu potvrzuje závazek EU zajišťovat soudržnost politik ve prospěch rozvoje, dodržování, prosazování a ochrany lidských práv a rovnosti žen a mužů ve všech jejích vnějších politikách, včetně mezinárodního obchodu; se zájmem očekává důsledné provádění bodů týkajících se obchodu, které jsou obsaženy v akčním plánu připojeném ke strategickému rámci EU pro lidská práva a demokracii;

21.

domnívá se, že strategie udržitelného hospodářského rozvoje by mimo jiné měly zajistit: účast soukromého sektoru na reálné ekonomice, regionální soudržnost a integraci trhů prostřednictvím přeshraniční spolupráce, rozvoj otevřeného a spravedlivého obchodu začleněného do multilaterálního obchodního rámce založeného na pravidlech;

22.

připomíná význam investic, jejichž cílem je budování, rozvoj a posílení základních přístavních, dopravních, energetických a telekomunikačních infrastruktur, zejména pak přeshraničních;

23.

naléhavě vyzývá země přijímající rozvojovou pomoc prostřednictvím obchodu, aby rovněž mobilizovaly své vlastní vnitřní zdroje včetně příjmů státního rozpočtu plynoucích z patřičného výběru daní a lidského kapitálu; vyzývá Komisi, aby v případě, že země získávají příjmy z těžby přírodních zdrojů, podpořila transparentní a udržitelné řízení těchto zdrojů; zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit plnou transparentnost plateb prováděných evropskými podniky ve prospěch vlád; vyzývá Komisi, aby v rozvojových zemích podporovala strategie udržitelné industrializace zaměřující se na obchodování s výrobky s přidanou hodnotou;

24.

domnívá se, že nástroje vyvinuté Unií v oblasti rozvojové pomoci prostřednictvím obchodu a investic, zejména revidovaný všeobecný systém preferencí a dohody o hospodářském partnerství, jsou účinné; zdůrazňuje však, že pomoc v oblasti obchodu se nemůže omezovat pouze na tyto nástroje; připomíná Unii její cíl zvýšit celkový rozpočet na pomoc na 0,7 HNP % do roku 2015; vyzývá Komisi, aby v rámci celkové nabídky pomoci navýšila svou část týkající se technické pomoci, a to i pokud jde o oblast normalizace; vyzývá Evropskou unii, aby zajistila větší soudržnost při provádění své obchodní, zemědělské, environmentální, energetické a rozvojové politiky;

25.

považuje za zásadní, aby evropské politiky rozvojové pomoci prostřednictvím obchodní politiky zahrnuly všechny aspekty inovace – v oblasti financí, technologií i organizace – a to na základě osvědčených postupů;

26.

doporučuje, aby Komise vyjednala, že veškeré v budoucnu uzavřené dvoustranné dohody o obchodu a spolupráci budou zahrnovat všechna v současnosti vymahatelná ustanovení týkající se lidských práv s cílem skutečně přispět k rozvoji založenému na respektu k lidským právům;

27.

zdůrazňuje, že pro udržitelný globální obchodní systém a nové celosvětové výrobní řetězce jsou důležité důstojné mzdy a normy bezpečnosti práce; v tomto ohledu Komisi připomíná její sdělení nazvané Podpora slušné práce pro všechny;

28.

přeje si, s ohledem na zajištění soudržnosti politik EU, aby se prohloubila spolupráce mezi různými útvary Komise a ESVČ a rovněž mezi všemi třemi orgány, jimiž je Komise, Rada a Evropský parlament;

29.

domnívá se, že kritéria pro vyhodnocování rozvoje prostřednictvím obchodních a investičních politik a programů by měla zahrnovat nejen statistické údaje týkající se růstu a obchodu, ale také údaje o počtu vytvořených pracovních míst a o zlepšování života obyvatel v rozvojových zemích, pokud jde o lidský, sociální, kulturní a environmentální rozvoj;

30.

zdůrazňuje, že je důležité spojit obchodní reformy s dobře navrženými veřejnými politikami, zejména v oblasti sociální ochrany; obecněji zdůrazňuje význam správně načasovaných a dobře připravených vnitrostátních rozvojových strategií a systematických posouzení dopadu stávající obchodní politiky na chudobu; vyzývá Komisi, aby prováděla pokyny „Obecné zásady pro posouzení dopadu obchodních a investičních dohod na lidská práva“ vypracované zpravodajem OSN pro právo na potraviny, podle něhož je při uzavírání obchodních a investičních dohod třeba provádět posouzení dopadu na lidská práva, aby se zajistilo, že tyto dohody budou v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv; rovněž naléhavě vyzývá EU, aby do všech svých obchodních dohod začlenila jednoznačné podmínky a doložky o lidských právech a demokracii;

31.

zdůrazňuje, že je důležité zakotvit sociální odpovědnost podniků do dohod o volném obchodu mezi EU a rozvojovými zeměmi s cílem prosazovat lidská práva a sociální normy a normy v oblasti životního prostředí; navrhuje, aby součástí všech příštích dohod o volném obchodu byla kromě sociální kapitoly a kapitoly o životním prostředí i komplexní kapitola týkající se lidských práv;

32.

vyzývá Komisi, aby vybídla vlády rozvojových zemí k tomu, aby během vytváření svých obchodních politik vedly široké konzultace, a to i s nestátními a nepodnikatelskými subjekty; vyzývá rovněž Komisi, aby během jednání upřednostňovala transparentnost s cílem usnadnit trvalé široké a účinné zapojení zainteresovaných stran a podpořit plnění výsledků rozvoje;

33.

požaduje, aby byl důkladně posouzen dopad mnohostranných a dvoustranných obchodních dohod projednávaných mezi EU a třetími zeměmi z hlediska klimatu, rovnosti žen a mužů a udržitelnosti, naléhavě žádá Komisi, aby výslovně podpořila řízení změny klimatu jakožto součást pomoci v oblasti obchodu a jiných druhů příslušné rozvojové pomoci;

34.

domnívá se, že v rámci jednání o obchodních dohodách by měla být stanovena referenční kritéria pro pokrok rozvoje, aby bylo možné usnadnit sledování a případně úpravy časových plánů k provádění opatření, úpravy doprovodných opatření, která mohou zahrnovat pomoc na podporu obchodu a pomoc při přizpůsobení, a dále přípravu nových iniciativ, jestliže to plnění rozvojových cílů vyžaduje; zdůrazňuje, že pro obchodní jednání má zásadní význam, aby rozvojovým zemím bylo poskytnuto právní a jiné odborné zázemí nezbytné pro jejich účinnou spolupráci v rámci WTO a podobných organizací;

35.

vyzývá EU, aby dále snižovala překážky v obchodu a omezovala dotace, které jej narušují, a tím pomohla rozvojovým zemím zvýšit jejich podíl na světovém obchodu; vyzývá, aby byly v nejbližším možném termínu zrušeny zemědělské vývozní dotace, k čemuž se smluvní strany zavázaly v rámci jednání rozvojového kola Světové obchodní organizace (WTO) z Dohá;

36.

vybízí Komisi, aby podpořila výzvu zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny k zavedení systému pozitivních pobídek, jimiž se podpoří dovoz takových zemědělských produktů do EU, které splňují určité sociální normy a normy v oblasti životního prostředí a lidských práv, zejména tím, že výrobcům zajistí spravedlivé příjmy a pracovníkům v zemědělství životní minimum;

37.

vyzývá EU, aby vždy zajistila, aby byl její obecný přístup k jednáním o obchodu, která zahrnují otázky, jako jsou investice, veřejné zakázky, hospodářská soutěž, obchodování se službami a práva duševního vlastnictví, v souladu s odpovídajícími potřebami a rozvojovými strategiemi partnerských zemí; naléhavě proto vyzývá EU, aby při definování své politiky plně respektovala „zvláštní a diferencované zacházení“, které bylo rozvojovým zemím zaručeno; rovněž znovu opakuje, že vládám a parlamentům musí zůstat právo regulovat investice, a to jak cestou zvýhodnění investorů, kteří podporují rozvoj dané země, tak cestou stanovení povinností pro veškeré investory včetně zahraničních, pokud jde o dodržování pracovních, environmentálních, lidskoprávních i jiných standardů;

38.

vítá, že do posouzení dopadu na udržitelnost souvisejících s vedením obchodních jednání bylo začleněno hledisko rovnosti žen a mužů; vyzývá Komisi, aby tato posouzení vzala v úvahu a zajistila, aby politická opatření doprovázející obchodní dohody skutečně řešila zjištěné problémy v oblasti rovnosti žen a mužů;

39.

domnívá se, že během jednání o dohodách o hospodářském partnerství by měl být kladen důraz na obsah spíše než na lhůty; konstatuje, že aby dohody vedly k rozvoji, musí k nim EU přistupovat pružněji a podporovat diverzifikaci hospodářství zemí AKT, intenzivnější zpracovatelskou činnost a posílení regionálního obchodu;

40.

podporuje návrh Komise diferencovat pomoc v oblasti obchodu a zaměřit její úsilí na země, které to nejvíc potřebují, zejména na nejméně rozvinuté země a na země s nízkým příjmem;

41.

vyzývá k tomu, aby se nástroje v rámci pomoci na podporu rozvoje soustředily nejen na obchod mezi EU a rozvojovými zeměmi, ale také na podporu vnitřního a regionálního obchodu a obchodu mezi jižními zeměmi a na trojstranné obchodování mezi zeměmi AKT tím, že budou podporovat přeshraniční hodnotové řetězce, zvyšovat účinnost klíčových služeb a snižovat náklady na dopravu, což může současně přispět k upevnění vazeb rozvojových zemí na světové trhy;

42.

podporuje rozvoj účinnějších podpůrných nástrojů v souvislosti s úpravou a diverzifikací výroby a s odpovědným a udržitelným rozvojem zpracovatelského průmyslu a malých a středních podniků v rozvojových zemích;

43.

zdůrazňuje, že při vytváření strategií pomoci v oblasti obchodu a jiných druhů příslušné rozvojové pomoci je třeba zohledňovat nerovnosti mezi ženami a muži v oblasti přístupu ke zdrojům, jako jsou například mikroúvěry, úvěry, informace a technologie;

44.

souhlasí s balíčkem na podporu obchodu pro menší operace v rozvojových zemích, který Komise oznámila ve svém sdělení; vyzývá Komisi, aby tento balíček dále rozvíjela, a vyzývá všechny dárce, aby poskytli dostatečné finanční prostředky na jeho provádění, konkrétně na podporu účasti malých podniků v obchodních systémech, které zajišťují přidanou hodnotu pro výrobce, včetně těch, které odpovídají udržitelnosti (např. spravedlivý obchod); požaduje, aby byly pravidelně poskytovány aktuální informace o provádění balíčku;

45.

konstatuje, že obchodní kapacita závisí na hardwaru (infrastruktura) i softwaru (odborné znalosti); vyzývá proto EU, aby investovala finanční pomoc tak, aby posílila obě tyto části v mnoha zemích, zejména ve spolupráci s nejméně rozvinutými zeměmi;

46.

vyzývá EU, aby zajistila, aby pomoc v oblasti obchodu přispívala ke snižování chudoby a k nástrojům podporujícím začlenění, proto by měla být v prvé řadě zaměřena na potřeby malých hospodářských subjektů; zdůrazňuje, že pomoc v oblasti obchodu by měla být využívána k rozvoji udržitelných hodnotových řetězců orientovaných na chudé země, aby se tak posílil cíl získat udržitelný dodavatelský řetězec;

47.

vyzývá EU, aby se zaměřila na vyřešení problémů v programech pomoci v oblasti obchodu, zejména pokud jde o prováděcí a monitorovací kapacity; následně vyzývá ke změně perspektivy, aby nebyla zaměřena na vstupy, ale na výsledky a výstupy, uznává však, že je zapotřebí provádět ve vzájemné shodě důslednou vnější kontrolu, jež zajistí otevřené a transparentní obchodní postupy;

48.

vyzývá EU, aby do přípravy projektů pomoci v oblasti obchodu účinněji zapojila soukromý sektor, a posílila tak postavení společností v rozvojových zemích v zájmu podpory obchodu;

49.

domnívá se, že odpovědnost přijímajících zemí za programy pomoci spolu s transparentností, odpovědností a dostatečnými zdroji jsou vzhledem k proměně struktury mezinárodního obchodu a obchodu mezi Severem a Jihem zásadními faktory přispívajícími k jeho účinnosti a úspěchu s tím, že cílem je snižovat rozdíly v bohatství, sdílet prosperitu a dosáhnout regionální integrace; považuje za zásadní, aby do sestavení a sledování těchto programů byly systematicky zapojeny vnitrostátní, regionální a místní orgány a občanská společnost a aby byl zajištěn dohled ze strany poskytovatelů pomoci;

50.

vyzývá Komisi, aby více zohlednila nové výzvy rozvojové pomoci poskytované prostřednictvím obchodu, a to rozlišení úrovní rozvoje, podporu místní produkce a její diverzifikaci a prosazování sociálních a environmentálních standardů;

51.

vyzývá všechny dárce veřejného i soukromého sektoru, aby lépe koordinovali své kroky a přizpůsobovali je stávajícím finančním prostředkům, zejména v současném kontextu rozpočtových škrtů; připomíná, že země BRICS jsou napříště zároveň příjemci i dárci pomoci; vyzývá je, aby za účelem sdílení svých zkušeností spolupracovaly s EU, optimalizovaly své příslušné kroky a přijaly větší zodpovědnost vůči méně rozvinutým zemím a v rámci společenství dárců pomoci; je znepokojen nárůstem počtu postupů vázané pomoci a vyzývá rozvinuté země a velké rozvíjející se země, aby se k této praxi neuchylovaly;

52.

žádá Komisi a všechny dárce pomoci, aby vyhledávali inovační formy rozvojového financování a partnerství; v tomto ohledu připomíná, že poskytování vzájemných půjček (tzv. peer-to-peer půjčky) může rovněž napomoci při prosazování rozvoje prostřednictvím obchodu; doporučuje zajistit lepší koordinaci rozvojových projektů financovaných regionálními rozvojovými bankami a Světovou bankou/Mezinárodní finanční korporací a rozšiřovat metodu meziregionálních systémů financování, jak se například již uplatňuje v případě svěřeneckého fondu pro infrastrukturu EU-Afrika;

53.

naléhavě žádá společnosti usazené v EU, které mají výrobní zařízení v rozvojových zemích, aby přísně plnily své povinnosti, pokud jde o dodržování lidských práv a svobod, sociálních a environmentálních norem, rovnosti mezi muži a ženami, základních pracovních norem, mezinárodních dohod a placení příslušných daní transparentním způsobem; vyzývá k uplatňování zákazu nucené práce, zejména zákazu práce dětí, a to bez výjimky;

54.

je přesvědčen, že soukromý sektor má potenciál stát se hybnou silou rozvoje, a zdůrazňuje, že aby se tohoto potenciálu využilo, musí proces sloužit místním společenstvím a na základě zásady spravedlivých dodavatelských řetězců podporujících začlenění posilovat postavení všech dotčených subjektů, od výrobce a pracovníka ke spotřebiteli;

55.

vítá skutečnost, že široká škála průmyslových odvětví a nadnárodních společností přijala kodexy chování pro dodavatele, které jejich celosvětovým dodavatelským řetězcům podrobně určují normy výkonu v sociální oblasti a oblasti životního prostředí; připomíná však, že šíření a rozmanitost kodexů chování v oblasti sociální odpovědnosti podniků představuje problémy; poznamenává zejména, že vzhledem k nesourodému pojímání koncepce sociální odpovědnosti podniků, kdy si různé společnosti vytvořily odlišné standardy pro účetnictví, kontrolu a podávání zpráv, je srovnávání úrovní sociální odpovědnosti podniků velmi obtížné; vyzývá proto znovu EU, aby usilovala o jasný mezinárodní právní rámec, který by stanovil odpovědnost a povinnosti podniků, pokud jde o lidská práva;

56.

kromě toho vyzývá společnosti usazené v EU a další společnosti, aby dodržovaly deset základních principů iniciativy OSN s názvem „Global Compact“ a obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv;

57.

vyzývá EU, aby vynakládala větší úsilí v souvislosti s tzv. daňovými ráji a únikem kapitálu, které oslabují příjmy EU a rozvojových zemí a působí v neprospěch zmírňování chudoby a tvorby bohatství v chudých zemích; zdůrazňuje, že nezákonný únik kapitálu z rozvojových zemí činí 6 až 8,7 % jejich HDP a je 10krát vyšší než celková rozvojová pomoc poskytovaná těmto zemím; vyzývá proto Komisi, aby aktivně hledala další možnosti spolupráce s rozvojovými zeměmi v této oblasti; vyzývá především k přijetí mezinárodní úmluvy, jejímž cílem bude odstranit škodlivé daňové systémy (na základě modelu mnohostranného mechanismu automatické výměny informací o daních) a která bude obsahovat sankce pro nespolupracující jurisdikce a finanční instituce, které působí v daňových rájích (tj. zvážit možnost odebrat bankovní licence finančním institucím, které působí v daňových rájích, podobně jako je tomu v americkém zákoně o zabránění zneužívání daňových rájů (Stop Tax Havens Abuse Act);

58.

naléhavě vyzývá EU, jiné dárce, orgány partnerských zemí a místní a mezinárodní soukromé subjekty v rozvojových zemích, aby prozkoumali možné oblasti spolupráce pro udržitelný rozvoj s cílem maximalizovat dopad podnikatelských činností na rozvoj a zapojit organizace občanské společnosti na všech úrovních diskusí;

59.

zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné prosazovat v rozvojových politikách EU partnerství veřejného a soukromého sektoru pro růst a provázat zkušenosti, odborné znalosti a systémy řízení soukromého sektoru s veřejnými zdroji; žádá o poskytnutí pomoci místním orgánům členských států EU, které mají zkušenosti např. s budováním infrastruktury, aby vytvářely partnerství a spolupracovaly s místními orgány v rozvojových zemích;

60.

věří, že přímé zahraniční investice jsou rovněž výraznou hybnou silou trvalého hospodářského růstu, přenosu know-how, podnikatelského ducha a technologie a tvorby pracovních míst, a proto mají pro rozvoj zásadní význam; žádá, aby rozvojová agenda byla zaměřena na podporu budování kapacit v rozvojových zemích s cílem vytvořit transparentní, předvídatelné a příznivé investiční prostředí, v němž je administrativní zátěž podniků omezena na minimum, jsou dodržována majetková práva, podporuje se hospodářská soutěž a provádí se zdravé makroekonomické politiky;

61.

bere na vědomí, že obchod s přírodními zdroji stále zásobuje rebely i po zavedení kimberleyského systému pro certifikaci konfliktních diamantů a že v oblastech těžby jsou stále porušována lidská práva, zdůrazňuje proto, že je naléhavě nutné zavést systém hloubkové kontroly drahokamů a cenných nerostů, jako jsou nerostné suroviny pocházející z nelegálních zdrojů; domnívá se, že takové opatření by mohlo přispět k vyřešení prvořadého problému „prokletí kvůli zdrojům“ a zvýšit přínos pro rozvojové země, aby mohly obchodovat se svými komoditami; vítá v této souvislosti, že Komise má v úmyslu zveřejnit sdělení o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů;

62.

uznává, že Komise je partnerem v iniciativě pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI); vyzývá Komisi a strany, které vyvíjejí činnost v těžebním průmyslu, aby aktivně vybízely další producentské země k účasti v této iniciativě;

63.

zdůrazňuje, že přírodní zdroje staví před rozvinuté a rozvojové země dva hlavní úkoly: ekologický úkol spočívající v boji proti dopadům využívání zdrojů po celou dobu jejich životního cyklu a sociálně-politický úkol spočívající v boji proti porušování lidských práv a chudobě v mezinárodním měřítku;

64.

důrazně podporuje legislativní návrh, jenž by zavedl podávání zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí, předložený v rámci přezkumu směrnice o účetnictví a směrnice o transparentnosti s cílem odrazovat od korupce a předcházet obcházení daňových povinností; vyzývá evropské těžební společnosti, které působí v rozvojových zemích, aby šly příkladem, pokud jde o uplatňování sociální odpovědnosti a prosazování důstojné práce;

65.

upozorňuje, že problém řízení v odvětví přírodních zdrojů téměř zcela vyřešily dobrovolné iniciativy, z nichž nejznámější je iniciativa v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu, jejímž cílem je zlepšit transparentnost informací; konstatuje však, že i když je tato iniciativa nezbytná, nemůže sama vyřešit obecnější problém korupce a úplatkářství v těžebním průmyslu; konstatuje rovněž, že rámec OSN v oblasti podnikání a lidských práv (chránit, dodržovat, přístup k nápravným opatřením) není konkrétní, pokud jde o těžební průmysl a zdroje; domnívá se v této souvislosti, že rámec OSN v oblasti podnikání a lidských práv je třeba doplnit o konkrétní ustanovení týkající se těžebního průmyslu a že prvním krokem by mohlo být jmenování zvláštního zpravodaje Rady OSN pro lidská práva pro tuto záležitost s pověřením hodnotit situaci a vydávat doporučení;

66.

je toho názoru, že normy v oblasti transparentnosti a certifikace musí být časem rozšířeny tak, aby byly v plné míře zaměřeny na úplatkářství a korupci v těžebním průmyslu i mimo něj; obecněji vyzývá EU, aby podporovala důslednější mechanismy řízení, jež by se zaměřily na ekologický rozměr a lidská práva v oblasti využívání přírodních zdrojů; domnívá se zejména, že v zájmu stanovení základních právních zásad udržitelného řízení zdrojů je nezbytné přijmout mezinárodní úmluvu o udržitelném řízení zdrojů;

67.

zdůrazňuje, že udržitelná těžba si žádá přístupy, které jsou zaměřeny na celý životní cyklus zdrojů; upozorňuje, že spletitost celosvětových dodavatelských řetězců je překážkou transparentnosti; domnívá se tudíž, že stávající iniciativy v oblasti transparentnosti by mělo doprovázet úsilí o certifikaci v podobě označení produktů v dodavatelských řetězcích nerostných surovin;

68.

požaduje, aby soukromé subjekty zapojené do obchodu s produkty těžebního průmyslu nebo zpracování takových produktů učinily kroky k zajištění pravidelné, důkladné a přísné kontroly dodržování zásad sociální odpovědnosti podniků v dodavatelském řetězci;

69.

vyzývá Komisi a ESVČ, aby vycházely z nedávno ratifikovaného Doddova-Frankova zákona předloženého americkou Komisí pro cenné papíry a burzu, podle nějž musí společnosti provádějící těžbu zdrojů zveřejnit některé platby prováděné ve prospěch vlád; vybízí Komisi, aby požadavky na podávání zpráv vztahující se na těžební průmysl rozšířila i na další odvětví a posoudila, zda by zveřejněné údaje měly být předmětem nezávislého auditu;

70.

domnívá se, že dvoustranné obchodní a investiční politiky by měly vycházet ze společných zásad, jako jsou zásady stanovené v chartě o přírodních zdrojích; v souladu s úsilím o hloubkovou kontrolu dodavatelských řetězců se domnívá, že politiky by mohly být doplněny o odvětvové předpisy týkající se hutí a rafinerií, průmyslu zpracování kovů a odvětví recyklace;

71.

naléhavě vyzývá EU, aby uznala, že vývozní omezení mohou být součástí rozvojových strategií některých zemí nebo být odůvodněna ochranou životního prostředí;

72.

naléhavě žádá EU a všechny ostatní dárce, aby neusnadňovali přerozdělování úrodné půdy v zemích a regionech s nedostatkem potravin k jiným účelům, než je produkce potravin, ani aby takovému přerozdělování nenapomáhali a v případě biopaliv a dalších tržních plodin zavedli přístupy založené na osvědčených postupech využívání půdy a řízení zdrojů;

73.

zdůrazňuje, že je nutné odstranit pobídky, které zemědělce v zemích s nedostatkem potravin motivují využívat půdu pro jiné účely, než je produkce potravin, např. pro výrobu biopaliv; domnívá se, že výzkum a inovace podpořené proaktivními politikami mohou v rozvinutých i v rozvojových zemích pomoci k omezení rozporu mezi zajišťováním potravin a energetickými zájmy;

74.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/15

—

s ohledem na články 207 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obchod, růst a rozvoj – Uzpůsobení obchodní a investiční politiky potřebám zemí, které to nejvíce potřebují“ (COM(2012)0022),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obchod, růst a celosvětové záležitosti – Obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ (COM(2010)0612),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Lepší podpora EU rozvojovým zemím při mobilizaci prostředků na financování rozvoje“ (COM(2012)0366),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami“ (COM(2011)0303),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (COM(2011)0637),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Globální Evropa: nový přístup k financování vnější činnosti EU“ (COM(2011) 0865),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice“ (COM(2010)0343),

—

s ohledem na sdělení nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Na cestě ke strategii EU pro podporu na rozvoj obchodu – příspěvek Komise“ (COM(2007)0163),

—

s ohledem na sdělení nazvané „Obchod a rozvoj: jak pomoci rozvojovým zemím získat prospěch z obchodu“ (COM(2002)0513),

—

s ohledem na zprávu z roku 2012 o odpovědnosti EU v oblasti financování rozvoje, zejména oddíl o pomoci v oblasti obchodu (SWD(2012)0199),

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) a Evropskou unií podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 a její revize z let 2005 a 2010,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (1), o politikách mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu (2) a o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o pomoci EU v oblasti obchodu“ (4),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 25. března 2009 o obchodním partnerství s regiony a státy AKT (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o nové obchodní politice pro Evropu v rámci strategie Evropa 2020 (6),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí (7),

—

s ohledem na svuj postoj ze dne 13. září 2012 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění příloha I nařízení Rady (ES) č. 1528/2007, pokud jde o vyloučení řady zemí ze seznamu regionů nebo států, které uzavřely jednání (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o budoucí evropské mezinárodní investiční politice (9),

—

s ohledem na svuj postoj ze dne 11. prosince 2012 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi (10),

—

s ohledem na svuj postoj ze dne 16. února 2012 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu (11),

—

s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 1063/2010 ze dne 18. listopadu 2010, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (12),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 16. března 2012 o přístupu EU k obchodu, růstu a rozvoji v příštím desetiletí a ze dne 15. října 2012 o financování rozvoje,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o dopadech celosvětové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci (13),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2012 (14),

—

s ohledem na pracovní program WTO týkající se pomoci v oblasti obchodu na období 2012–2013,

—

s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“ (15),

—

s ohledem na strategii EU pro pomoc v oblasti obchodu: posílení podpory EU v oblasti potřeb souvisejících s obchodem v rozvojových zemích, přijatou dne 15. května 2007.

—

s ohledem na akční program z Almaty pro vnitrozemské rozvojové země přijatý ve dnech 28.–29. srpna 2003,

—

s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci ze dne 2. března 2005 a na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci ze dne 1. prosince 2011;

—

s ohledem na akční program z Istanbulu pro nejméně rozvinuté země na desetiletí 2011–2020 (16),

—

s ohledem na Soulský konsensus o sdíleném rozvoji a růstu přijatý na summitu G20 v Soulu, který se konal ve dnech 11.–12. listopadu 2010,

—

s ohledem na zprávu konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) z roku 2012, obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv z roku 2011, obecné zásady OSN pro posouzení dopadu obchodních a investičních dohod na lidská práva, zásady odpovědného investování v zemědělství konference UNCTAD/Organizace pro výživu a zemědělství (FAO)/Světové banky/Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD), přezkum pokynů OECD pro nadnárodní podniky z roku 2011, mandát z Dohá, který byl schválen na ministerské konferenci UNCTAD XIII v roce 2012 a na závěry konference Rio + 20 z roku 2012,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0053/2013),

A.

vzhledem k tomu, že obchodní a investiční politika Unie by se měla řídit obecnými zásadami vnější činnosti EU, jak jsou stanoveny v článcích 3 a 21 SEU, a že by měla přispívat „k udržitelnému rozvoji této planety (…), k volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby a ochraně lidských práv“;

B.

vzhledem k tomu, že články 207 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou vzájemně provázány; vzhledem k tomu, že článek 207 stanoví, že obchodní politika EU je prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie; vzhledem k tomu, že článek 208 požaduje, aby Unie při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země, přihlížela k cílům rozvojové spolupráce;

C.

vzhledem k tomu, že obchod a investice mezi EU, rozvojovými zeměmi a nejméně rozvinutými zeměmi jsou prostředkem k dosažení těchto cílů, neboť podněcují udržitelný růst všech stran podporující začlenění, umožňují transfer technologií a dovedností a pomáhají vytvářet pracovní místa, a tím umožňují zvyšovat konkurenceschopnost a produktivitu, dosahovat větší sociální soudržnosti a bojovat s nerovností;

D.

vzhledem k tomu, že obchod a investice nemohou mít samy o sobě určující dopad na růst a udržitelný rozvoj, neboť strukturální nedostatky (nedostatečná úroveň lidského kapitálu, správy a infrastruktur, slabý soukromý sektor, silná závislost na vývozu surovin, nedostatečná rozmanitost vývozu, vysoké obchodní náklady atd.), jimiž rozvojové země včetně nejméně rozvinutých zemí trpí, jsou překážkou jejich plného přístupu ke světovému obchodu;

E.

vzhledem k tomu, že obchodní a investiční politika Evropské unie na podporu růstu přijímajících zemí by měla být koordinována s rozvojovými cíli stanovenými odpovědnými orgány, být v souladu se zásadami soudržnosti pro rozvoj a být doprovázena technickou a finanční pomocí, a případně rozvojem partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci partnerství sever-jih, jih-jih a přeshraničního partnerství;

F.

vzhledem k tomu, že v roce 2010 dosáhl obchod „jih-jih“ 23 % celosvětového obchodu; vzhledem k tomu, že podle zprávy WTO o světovém obchodu za rok 2011 představují preferenční dohody jih-jih dvě třetiny všech těchto dohod, zatímco dohody sever-jih představují jen jednu čtvrtinu; vzhledem k tomu, že podle zprávy o investicích ve světě v roce 2012 dostávají rozvíjející se hospodářství téměř polovinu světových přímých zahraničních investic;

G.

vzhledem k tomu, že mnoho zemí stále nemá plný prospěch z obchodu a podíl nejméně rozvinutých zemí na světovém HDP klesá; vzhledem k tomu, že navzdory vysoké míře hospodářského růstu se 49 nejméně rozvinutých zemí podílí stále jen na 1,12 % světového obchodu; vzhledem k tomu, že obchod nepřináší stejný prospěch všem rozvojovým zemím a v některých případech prohlubuje sociální nerovnosti;

H.

vzhledem k tomu, že velké rozvíjející se země, které stále ještě spadají do kategorie rozvojových zemí, jsou zároveň dárci i příjemci pomoci v oblasti obchodu; vzhledem k tomu, že Unie a další rozvinuté země musí více zohledňovat složité postavení těchto nových aktérů, jejich význam a jejich specifičnost, aby přizpůsobily svou nabídku pomoci v oblasti obchodu;

I.

vzhledem k tomu, že obchodní a investiční opatření ve prospěch udržitelného rozvoje mohou mít různý původ a různé podoby; vzhledem k tomu, že na území jedné země může probíhat řada programů a akcí bez skutečné koordinace, což může vést k oslabení jejich účinnosti a vhodnosti a ve výsledku podlomit důvěru občanů v takováto opatření;

J.

vzhledem k tomu, že Unie a její členské státy jsou největšími dárci pomoci v oblasti obchodu s 10,7 miliardy EUR vloženými do pomoci v roce 2010 (tedy téměř třetinou celkové výše oficiální rozvojové pomoci); vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize přináší otázku snižování finančních prostředků určených k veřejné rozvojové pomoci, zejména pomoci v oblasti obchodu, a otázku účinnosti jejich využití;

K.

vzhledem k tomu, že se EU zavázala, že do roku 2015 zvýší svůj celkový rozpočet na pomoc na 0,7 % HND;

1.

podporuje cíl Komise posílit součinnost mezi obchodními a rozvojovými politikami; doporučuje, aby se zohlednily potřeby a kapacity přijímajících zemí, přičemž by se měly podpořit nástroje, jako je regionální integrace, které mohou zajistit větší výhody z těchto synergií, a aby se upřednostnila opatření zaměřená na:

2.

vyzývá EU, aby dodržovala zásadu soudržnosti politik pro rozvoj při navrhování a provádění své obchodní, zemědělské, environmentální a energetické politiky a aby posoudila dopad těchto politik na rozvojové země a nejméně rozvinuté země;

3.

zdůrazňuje, že pro udržitelný globální obchodní systém a nové celosvětové výrobní řetězce jsou důležité důstojné mzdy a odpovídající normy bezpečnosti práce; v tomto ohledu připomíná Komisi její sdělení nazvané Podpora slušné práce pro všechny;

4.

naléhavě vyzývá EU, další dárce pomoci, orgány v partnerských zemích a místní a mezinárodní soukromé subjekty v rozvojových zemích, aby prozkoumali možné oblasti spolupráce pro udržitelný rozvoj s cílem maximalizovat příspěvek podnikatelských činností k dosažení rozvojových cílů;

5.

zdůrazňuje, že je nutné, aby EU zaměřovala určitou část své pomoci určené pro udržitelný a odpovědný rozvoj v oblasti obchodu cíleně na budování místních a regionálních kapacit pro obchod v rámci rozvojových zemí a mezi nimi s cílem zvýšit bohatství a životní úroveň nejchudších obyvatel; vítá cíle finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci, který zdůrazňuje priority zaměstnanosti a růstu v rozvojových zemích;

6.

domnívá se, že osvojení si programů, jejichž cílem je rozvoj obchodu a investic, přijímajícími zeměmi, je jedním z určujících faktorů, pokud jde o jejich úspěšnost; je přesvědčen, že státní, regionální a místní orgány a občanská společnost musí být v souladu se zásadami právního státu systematicky zapojovány do přípravy a sledování vnitrostátních programů;

7.

vybízí rozvojové země, aby učinily z udržitelného hospodářského rozvoje cíl prostupující všemi vnitrostátními politikami a zapracovaly jej do svých příslušných strategií a iniciativ; žádá Komisi, aby mimo jiné tím, že nabídne větší pomoc, pracovala na zvýšení schopnosti vlád začlenit do vlastních vnitrostátních obchodních strategií a programů otázky spojené s udržitelným hospodářským rozvojem podporujícím začlenění;

8.

konstatuje, že lepší odborná příprava zaměřená na problematiku rozvoje by umožnila jasnější určení konkrétních potřeb v této oblasti a možných způsobů, jak tyto potřeby uspokojit, čímž by se nasměrovaly a usnadnily úkoly účastníků obchodních jednání a dalších úředníků zabývajících se obchodem;

9.

za určující považuje investice, jejichž cílem je budování, rozvoj, posílení a zachování základních udržitelných dopravních, energetických a telekomunikačních infrastruktur, zejména přeshraničních infrastruktur a intermodálních uzlů;

10.

zdůrazňuje potřebu zajistit plnou transparentnost plateb prováděných evropskými podniky ve prospěch vlád; vybízí Komisi, aby v rozvojových zemích podporovala strategie udržitelné industrializace zaměřující se na obchodování s výrobky s přidanou hodnotou, a nikoli pouze se surovinami;

11.

domnívá se, že pokud jsou obchod a investice použity jako hybatelé udržitelného růstu a hospodářského rozvoje, měly by sledovat především následující cíle a rozvíjet zároveň výrobu a infrastrukturu, která je k tomu potřebná:

—

podpora samostatně hospodařícím zemědělcům a malým družstvům a podpora rozvoje udržitelných postupů v zemědělství, chovu ryb a zvířat, které umožňují zavádět, upevňovat a diverzifikovat dodavatelské řetězce;

—

zlepšení jejich přístupu k financování a mikrofinancování;

—

podpora rozvojových zemí při přístupu k informacím a naplňování mezinárodních zdravotních a fytosanitárních předpisů s cílem zaručit jim spravedlivou hospodářskou soutěž a výraznější přístup na trhy, včetně lepšího přístupu na trhy průmyslových zemí, a zároveň lépe chránit jejich obyvatele;

—

postupné odstranění omezení vývozu a opatření pro boj proti spekulacím a kolísání cen v zemědělství;

—

podpora zavádění a marketingu zboží a služeb vstřícných vůči společnosti a šetrných k životnímu prostředí, včetně ekoturistiky, s cílem zajistit přidanou hodnotu pro výrobce a dodržování kritérií udržitelnosti;

—

udržitelné a transparentní řízení přírodních zdrojů;

—

programy pro spravedlivý přístup zemědělců k půdě;

—

vytváření přístupu k budování kapacit, zejména v oblasti diverzifikace produktů; zvyšování přidané hodnoty produktů a napomáhání jejich přizpůsobení normám a technickým požadavkům v rámci místních, regionálních a mezinárodních trhů;

—

zavést v kapitolách o udržitelném rozvoji v rámci obchodních dohod systém pozitivních pobídek podporujících dovoz takových zemědělských výrobků do EU, které splňují mezinárodní normy v oblasti životního prostředí, lidských práv a sociální oblasti, a to zejména zajištěním spravedlivých příjmů pro výrobce a životního minima pro zemědělské pracovníky, jak to požaduje zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny;

—

podpořit potřebu rozvojových zemí a nejméně rozvinutých zemí vyjmout některé citlivé zemědělské produkty ze vzájemné liberalizace;

—

budování, posilování a diverzifikace výrobních kapacit a udržitelný rozvoj průmyslu, který prostřednictvím spravedlivých dodavatelských řetězců podporujících začlenění přináší zúčastněným místním subjektům výhody;

—

zlepšování podnikatelského a investičního prostředí s cílem usnadnit účast soukromého sektoru, včetně místních malých podniků, a případně rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru;

—

postupné odstraňování omezení obchodu při zohlednění potřeby rozvojových zemí diverzifikovat svou ekonomiku a chránit vznikající průmyslová odvětví s cílem vybudovat domácí udržitelnou průmyslovou základnu;

—

ochrana práv duševního vlastnictví, včetně zeměpisných označení, při zohlednění úrovně rozvoje zemí a s cílem podpořit transfer technologií (včetně zelených technologií), v souladu s deklarací z Dohá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví;

—

podpora důstojných pracovních podmínek, transparentnosti a udržitelnosti; podpora udržitelných a spravedlivých forem práce; upevňování norem bezpečnosti práce a systémů sociální ochrany, se zvláštním důrazem na doporučení MOP ohledně sociální ochrany na úrovni jednotlivých států;

—

posilování právního státu a řádné správy věcí veřejných s cílem zlepšit právní jistotu, transparentnost a legálnost soukromých investic, zejména přímých zahraničních investic;

—

důkladně překontrolovat stávající ustanovení a směrnice pro jednání o finančních službách v obchodních dohodách a při jejich uzavírání, protože by neměly bránit odpovídající finanční regulaci v EU a v zemích, které jsou jejími obchodními partnery;

—

zlepšování podmínek pro zadávání veřejných zakázek;

—

zlepšování účinnosti veřejných služeb;

—

podpora služeb usnadňujících obchod a investice a zejména služeb šetrných k životnímu prostředí, včetně cestovního ruchu, logistiky a investic;

—

podpora vnitrostátních vlád při určování jejich vnitrostátní obchodní politiky a strategie při adekvátní míře transparentnosti a zapojení zúčastněných stran;

—

rozvoj společných nástrojů a zdrojů, které umožní poskytnout dotčeným nejméně rozvinutým zemím praktické informace a postupy;

—

podpora reforem celní a daňové správy a opatření, jejichž cílem je omezit podíl neformálního sektoru v hospodářství a opětovné začlenění neformálního sektoru do regulovaného hospodářství;

—

zlepšení účinnosti, řízení a organizace tranzitních režimů a pohybu zboží, osob a služeb;

—

zavádění institucí usnadňujících obchod a investice a zřizování záručních fondů a fondů rizikového kapitálu, včetně počátečního kapitálu a investorů typu „business angels“;

12.

podporuje návrh Komise diferencovat pomoc v oblasti obchodu a zaměřit úsilí na země, které to nejvíce potřebují, zejména na nejméně rozvinuté země; doporučuje nicméně, aby Komise kromě standardních ukazatelů (hrubý národní produkt, lidský kapitál a náchylnost k ekonomickým krizím) brala v úvahu obecnou úroveň rozvoje země a její potřeby, kapacity a vnitřní nerovnoměrný rozvoj; naléhavě žádá Komisi, aby zohlednila zásady posíleného integrovaného rámce pro nejméně rozvinuté země;

13.

zdůrazňuje, že sociální podnikání a sociální inovace v rozvojových zemích jsou motory růstu pro rozvoj a mohou pomoci snížit nerovnosti a podpořit růst za předpokladu, že se zisky znovu investují do hospodářství;

14.

zastává názor, že přestože převody finančních prostředků a mikrofinancování zůstávají adekvátními nástroji, nemohou samy o sobě vyhovět všem požadavkům na financování; vyzývá všechny dárce, aby hledali a podporovali inovační formy financování a partnerství; podporuje zavádění jednak partnerství jih-jih a jednak spolupráce jednoho dárce se severu, jedné země s rozvíjející se ekonomikou a jedné rozvojové země; doporučuje více rozšířit využívání meziregionálních systémů financování, jaké se například uplatňují v případě svěřeneckého fondu EU a Afriky pro infrastrukturu;

15.

podporuje balíček na podporu rozvoje obchodu u malých hospodářských subjektů v rozvojových zemích, který ohlásila Komise ve svém sdělení; vyzývá Komisi, aby tento balíček dále rozvíjela, a vyzývá všechny dárce, aby poskytli dostatečné finanční prostředky na jeho uskutečnění, a konkrétně na podporu účasti malých podniků v obchodních systémech, které zajišťují přidanou hodnotu pro výrobce, včetně systémů odrážejících kritéria udržitelnosti (např. spravedlivý obchod); požaduje, aby byly pravidelně poskytovány aktuální informace o provádění balíčku;

16.

vítá přijetí sdělení nazvaného „Lepší podpora EU rozvojovým zemím při mobilizaci prostředků na financování rozvoje“; žádá Komisi, aby rychle provedla své návrhy v zájmu mobilizace udržitelného, předvídatelného a účelného dodatečného financování; vítá hlavní zásady stanovené v souboru nástrojů politického rámce OECD pro investice; vítá výsledky dosažené v rámci Celosvětového partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci, jež bylo dohodnuto v Pusanu, a istanbulské zásady účinnosti rozvojové pomoci určené organizacím občanské společnosti;

17.

vyjadřuje své znepokojení nad nárůstem počtu postupů podmíněné pomoci; vyzývá vyspělé země a velké rozvíjející se země, aby tyto postupy nepoužívaly a aby se v rámci svých projektů na rozvoj hospodářství prostřednictvím obchodu a investic spíše snažily využívat regionální a místní zdroje, včetně lidského kapitálu;

18.

uznává činnost vykonávanou mezinárodními organizacemi (WTO, UNCTAD, UNIDO, OECD, G20, Světová banka a mezinárodní rozvojové banky), pokud jde o pomoc v oblasti obchodu; v rámci programů na pomoc obchodu upřednostňuje začlenění opatření, jejichž cílem je pomoci rozvojovým zemím kompenzovat ztráty v důsledku liberalizace trhu; domnívá se, že by měl být vytvořen systém k usnadnění mezinárodní, vnitrostátní a místní spolupráce mezi dárci pod vedením UNCTAD a WTO; připomíná závazek EU prosazovat a usnadňovat zastoupení a zapojení rozvojových zemí ve výše zmíněných mezinárodních institucích;

19.

lituje, že koordinace investičních politik je nedostatečná, a to i na mezinárodní úrovni; vítá dohodu Parlamentu a Rady o přechodné úpravě pro dvoustranné dohody o investicích uzavřené mezi členskými státy a třetími zeměmi; vyzývá Komisi, aby vytvořila evropskou politiku pro mezinárodní investice zajišťující řádnou ochranu investic, zvyšující právní jistotu a zohledňující schopnost států vypracovat společné předpisy a normy a brát přitom ohled na konkrétní sociální, hospodářské a environmentální potřeby, jako jsou mimo jiné potřeby, jež organizace UNCTAD stanovila ve svém rámci politiky investic pro udržitelný rozvoj; připomíná, že rozvojové země jsou nepřiměřeně zatěžovány vysokými náklady při řešení sporů mezi investorem a státem;

20.

považuje za nezbytné provést reformu mezinárodních investičních dohod s cílem posílit jejich rozvojový rozměr, a to vyvážením práv a povinností států a investorů, zajištěním dostatečného politického prostoru pro politiky udržitelného rozvoje, konkretizací ustanovení na podporu investic a mnohem větším sladěním s cíli udržitelného rozvoje;

21.

naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila rozlišené údaje o objemu vynaložených přímých zahraničních investic EU plynoucích do rozvojových zemí a nejméně rozvinutých zemí a zaměřila se přitom na následující kategorie investic: fúze a akvizice, pohyby aktiv v rámci společnosti, spekulativní investice a zelené investice;

22.

je přesvědčen, že by se spolupráce měla také zaměřit na budování kapacit a institucí, aby byly rozvojové země schopny vytvořit rámec nezbytných podmínek pro investice, jako je vytvoření kapacit pro výběr daní, boj proti daňovým únikům a zavedení nejvyšších účetních norem;

23.

vítá rozhodnutí WTO usnadnit přistoupení nejméně rozvinutých zemí; žádá vyspělé země a velké rozvíjející se země, které jsou členy WTO, aby použily výjimku v oblasti služeb pro nejméně rozvinuté země a přiznaly službám a poskytovatelům služeb z nejméně rozvinutých zemí preferenční přístup a věnovaly přitom zvláštní pozornost způsobu 4, který je pro nejméně rozvinuté země prioritou;

24.

přeje si, aby Unie a její členské státy využívaly svého vlivu, zejména na velké rozvíjející se země, a aby přispěly k rychlému uzavření dohody o usnadnění obchodu, která byla dojednána v rámci kola jednání z Dohá;

25.

vítá závazek zemí BRICS podporovat hospodářský růst a rozvoj rozvojových zemí; žádá je, aby ve svých krocích respektovaly a propagovaly demokratické zásady a zásady řádné správy; žádá Komisi, aby nadále zahrnovala doložku o demokracii a lidských právech do všech obchodních dohod uzavíraných s rozvojovými zeměmi;

26.

vybízí Komisi, aby navrhla konkrétní řešení směřující k posílení podpory rychlejší a hlubší regionální integrace rozvojových zemí s cílem rozvíjet regionální trhy a vytvářet regionální hodnotové řetězce; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby ve svých dvoustranných a regionálních obchodních dohodách podporovala regionální integraci; žádá ji, aby se zabývala zjednodušením a harmonizací pravidel původu a prostředky na usnadnění jejich používání ze strany malých vývozců; žádá Komisi, aby posílila své partnerství s existujícími regionálními institucemi, zejména s Africkou rozvojovou bankou; připomíná klíčovou úlohu místního soukromého sektoru, pokud jde o obchodní integraci a o hospodářský rozvoj;

27.

vítá reformu pravidel původu a vstup reformovaného revidovaného systému všeobecných preferencí (GSP) v platnost; přeje si, aby Komise předložila zprávu o důsledcích změny režimu pro přijímající země, zejména o odstranění preferencí pro dotyčné země v souladu s ustanoveními článku 40 těchto nových pravidel;

28.

bere na vědomí prozatímní provádění první dohody o hospodářském partnerství uzavřené se skupinou afrických zemí; vyzývá Komisi, aby se zamyslela nad nedostatečným dosavadním pokrokem, pokud jde o uzavírání dalších dohod o hospodářském partnerství, které plně zohlední zájmy rozvojových zemí v oblasti rozvoje; vyzývá Komisi, aby tuto dynamiku využila pro obnovení nedokončených jednání o dohodách o obchodním partnerství mezi EU a zainteresovanými rozvojovými zeměmi za účelem postupné integrace jejich trhů do mnohostranného obchodního rámce; zdůrazňuje význam stanovení stabilního a spravedlivého právního a obchodního rámce s cílem podpořit investice EU v zemích AKT ve formě, která je vzájemně přínosná; vyzývá Komisi, aby zohlednila doporučení Parlamentu týkající se narušení preferencí, flexibility a rozsahu odstranění cel a aby věnovala zvláštní pozornost uplatňování dohod o hospodářském partnerství;

29.

je přesvědčen, že nástroje vyvinuté Unií v oblasti rozvojové pomoci prostřednictvím obchodu a investic, zejména revidovaný systém všeobecných preferencí a dohod o hospodářském partnerství, jsou účinnými nástroji, nevedou-li jejich ustanovení a prováděcí kritéria k diskriminaci nebo omezování, jež se může pro své potenciální příjemce ukázat jako znevýhodňující; přesto vyzývá Komisi, aby do skutečné globální strategie začlenila stávající nástroje, jejichž součástí jsou i opatření technické pomoci v oblasti obchodu, posílení kapacit a úpravy týkající se obchodu a normalizace; domnívá se, že Komise a Evropská služba pro vnější činnost by měly rozvíjet spolupráci, aby mohly dále zlepšovat obchodní diplomatické styky Unie po celém světě;

30.

vyzývá Komisi, aby do bilaterálních obchodních dohod obsahujících závazné environmentální a pracovní normy a doložky o sociální odpovědnosti podniků zahrnula kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji; domnívá se, že Komise by dále měla nabídnout rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím spolupráci s cílem pomoci jim při naplňování těchto norem; je přesvědčen, že výrazné zapojení občanské společnosti do kontroly provádění těchto kapitol zvyšuje povědomí o environmentálních a sociálních normách i jejich přijímání ze strany společnosti;

31.

doporučuje, aby Komise navíc k sociálním a environmentálním ustanovením vyjednala ve všech budoucích obchodních dohodách začlenění závazných a vymahatelných ustanovení o lidských právech s cílem zvýšit účinnost a důvěryhodnost politiky podmíněnosti EU;

32.

naléhavě vyzývá EU, aby své obchodní dohody sestavovala tak, aby podporovaly odpovědné chování investorů a aby byl zajištěn soulad s osvědčenými mezinárodními postupy sociální odpovědnosti podniků a s jejich řádnou správou; zejména zdůrazňuje, že by se v odvětvích, v nichž jsou aktivní chudí lidé, mělo usilovat o růst, který by podporoval začlenění a byl účinný z hlediska snižování chudoby, který by byl přínosný pro ženy a posiloval jejich postavení a který by byl spojen s tvorbou pracovních míst stejně jako s rozvojem financování mikropodniků a malých podniků;

33.

vyzývá společnosti se sídlem v EU, které mají výrobní zařízení v rozvojových zemích, aby příkladně plnily povinnosti, pokud jde o dodržování lidských práv a svobod, sociálních a environmentálních norem, základních pracovních norem a mezinárodních dohod;

34.

vyzývá evropské podniky, jejichž dceřiné společnosti nebo dodavatelské řetězce působí v rozvojových zemích, aby plnily svoje povinnosti vyplývající z vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv, pracovních norem a předpisů na ochranu životního prostředí;

35.

vítá skutečnost, že široká škála podniků a nadnárodních společností přijala kodexy chování, které jejich celosvětovým dodavatelským řetězcům podrobně určují normy pro jejich sociální a environmentální chování; připomíná však, že tyto kodexy jsou obtížně srovnatelné vzhledem k jejich rozmanitým účetním a auditním normám a normám pro podávání zpráv; zdůrazňuje, že lepší uplatňování obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv přispěje k plnění cílů EU týkajících se konkrétních otázek lidských práv a základních pracovních norem;

36.

zdůrazňuje, že pomoc EU vládám třetích zemí při provádění sociálních a environmentálních předpisů je nezbytná pro zlepšení sociální odpovědnosti evropských podniků působících po celém světě;

37.

konstatuje, že bez ohledu na zavedení kimberleyského systému pro certifikaci diamantů pocházejících z konfliktních oblastí obchod s nerostnými zdroji i nadále zásobuje rebely a v oblastech těžby se lidská práva i nadále porušují; zdůrazňuje proto, že je naléhavě nutné vytvořit systém náležité kontroly těžby a obchodu s drahokamy a jinými tzv. konfliktními nerosty; zastává názor, že takové opatření by mohlo přispět k řešení hlavního problému „kletby zdrojů“ a ke zvýšení zisků rozvojových zemí z obchodování s jejich komoditami;

38.

uznává, že Komise je partnerem v iniciativě pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI); vyzývá Komisi a strany činné v těžebním průmyslu, aby aktivně podporovaly připojení více producentských zemí k této iniciativě;

39.

naléhavě vyzývá Komisi, aby při uzavírání obchodních a investičních dohod uplatňovala zásady vypracované zpravodajem OSN pro právo na potraviny, jimiž vyzývá k využívání posouzení dopadů na lidská práva („Obecné zásady v oblasti posouzení dopadu obchodních a investičních dohod na lidská práva“), s cílem zajistit, aby tyto dohody byly v souladu s povinnostmi vyplývajícími z mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv;

40.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/24

—

s ohledem na návrh nařízení Rady (COM(2012)0336) („návrh podpory platební bilance“),

—

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou má Rada předložit v souladu s článkem 352 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 143 a 352 této smlouvy,

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, ve kterých dochází k závažným obtížím, pokud jde o jejich finanční stabilitu v eurozóně, nebo jsou těmito obtížemi ohroženy, jejž dne 23. listopadu 2011 předložila Komise, s ohledem na pozměňovací návrhy, které následně dne 13. června 2012 přijal Parlament, a na předběžné znění návrhu konečné dohody s Radou (1),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně, jež dne 23. listopadu 2011 předložila Komise a na pozměňovací návrhy, které následně dne 13. června 2012 přijal Parlament, a na předběžné znění návrhu konečné dohody s Radou (2),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 332/2002 ze dne 18. února 2002, kterým se zavádí systém střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států (3),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2012 obsahující doporučení Komisi ke zprávě předsedů Evropské rady, Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“ (4),

—

s ohledem na čl. 81 odst. 3 jednacího řádu,

—

s ohledem na průběžnou zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0129/2013),

A.

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 352 Smlouvy o fungování Evropské unie Rada zvláštním legislativním postupem přijme nařízení‚ kterým se zavádí systém finanční pomoci členským státům, jejichž měnou není euro, a to jednomyslně a po obdržení souhlasu Parlamentu;

B.

vzhledem k tomu, že nařízením Rady (ES) č. 332/2002 byl v roce 2002 zaveden systém podpory platební bilance, který umožňuje poskytnout finanční pomoc členským státům, jejichž měnou není euro;

C.

vzhledem k tomu, že celková částka, která je v rámci tohoto systému k dispozici, byla v reakci na finanční krizi v prosinci 2008 navýšena z původních 12 000 milionů EUR na 25 000 milionů EUR a v květnu 2009 na 50 000 milionů EUR; vzhledem k tomu, že z celkové částky 50 000 milionů EUR bylo celkem 13 400 milionů vyplaceno Rumunsku, Lotyšsku a Maďarsku, a že mimo to bylo Rumunsku vyplaceno 1 400 milionů EUR v rámci preventivního programu finanční pomoci;

D.

vzhledem k tomu, že Maďarsko, Rumunsko a Lotyšsko byly prvními členskými státy, které požádaly o finanční pomoc Unie a využily ji na počátku finanční a hospodářské krize prostřednictvím nástroje na podporu platební bilance; vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize vážně zasáhla několik členských států, jež nejsou členy eurozóny;

E.

vzhledem k tomu, že celosvětová hospodářská krize měla závažný dopad na všechny členské státy a způsobila zhoršení jejich schodku veřejných financí, platební bilance i celkového zadlužení;

F.

vzhledem k tomu, že hlavním podpůrným mechanismem pro členské státy eurozóny je Evropský mechanismus stability zavedený v říjnu 2012 a že jeho úvěrová kapacita činí 500 000 milionů EUR zajištěných upsaným základním kapitálem; vzhledem k tomu, že Evropský mechanismus stability bude v budoucnu moci za určitých podmínek poskytnout přímou finanční podporu bankám, které se potýkají s problémy;

G.

vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 20. listopadu 2012 žádal, aby vývoj Evropského mechanismu stability směřoval k řízení v rámci metody Společenství, byl odpovědný Parlamentu a aby klíčová rozhodnutí, jako je zajištění finanční pomoci členskému státu a uzavírání memorand, podléhala řádné kontrole ze strany Evropského parlamentu;

H.

vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné, aby do nástroje byly zahrnuty demokratické mechanismy odpovědnosti a posouzení fungování vnitrostátních parlamentů;

I.

vzhledem k tomu, že návrh podpory platební bilance neumožňuje členským státům, jejichž měnou není euro, čerpat z finančních nástrojů, které jsou v plné míře srovnatelné s nástroji, jichž mohou využít v rámci Evropského mechanismu stability;

J.

vzhledem k tomu, že aktualizace nařízení Rady (ES) č. 332/2002 by umožnila, aby byly zajištěny rovné podmínky členským státům eurozóny a členským státům mimo ni, a zjednodušila by postup spuštění systému podpory platební bilance;

K.

vzhledem k tomu, že při provádění nařízení (ES) č. 332/2002 a nařízení, jež má být přijato na základě návrhu podpory platební bilance je důležité zajistit úlohu sociálních partnerů a respektovat různé vnitrostátní postupy a instituce pro tvorbu mezd, a to zejména při přípravě a provádění makroekonomických ozdravných programů. Jedná se o horizontální záležitost pro celou Unii, a proto je v tomto ohledu stimulován soulad mezi členskými státy eurozóny a těmi, které stojí mimo ni;

1.

vítá návrh podpory platební bilance coby první krok k nastolení rovných podmínek pro členské státy eurozóny a členské státy mimo ni; připouští, že to není jednoduchý úkol s ohledem na aspekty mechanismů, které byly nedávno v eurozóně zavedeny;

2.

domnívá se, že finanční pomoc v podobě nástroje na podporu platební bilance může sehrát důležitou úlohu v pomoci členským státům, jejímž cílem je zlepšit jejich správní kapacitu a umožnit účinnější čerpání prostředků ze zdrojů Unie;

3.

zastává však názor, že k dosažení přijatelného výsledku je nutné provést řadu změn obsažených v této průběžné zprávě; v zájmu transparentního rozhodování proto žádá, aby Rada a Komise před přijetím nařízení, které vychází z návrhu podpory platební bilance, počkaly na přijetí této průběžné zprávy;

4.

zdůrazňuje, že článek 352 SFEU je pro nařízení předkládané na základě návrhu podpory platební bilance vhodným právním základem, a upozorňuje na to, že tento základ umožňuje vznik nových typů finanční pomoci Unie a rámce pro takovou pomoc, a to mimo pomoc, která je poskytována podle článku 143 SFEU;

5.

s politováním konstatuje, že před přijetím návrhu podpory platební bilance Komise nevedla rozsáhlé konzultace a že tuto skutečnost nepodložila odůvodněním, že se jedná o mimořádně naléhavý případ, což požaduje čl. 2 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený ke Smlouvě o fungování Evropské unie a ke Smlouvě o Evropské unii;

6.

poukazuje na to a lituje, že není uveden odkaz na uplatnění zásad subsidiarity a proporcionality, jak stanoví čl. 5 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený ke Smlouvě o fungování Evropské unie a ke Smlouvě o Evropské unii; žádá Komisi a Radu, aby výslovně učinily odkaz na výše uvedené zásady předtím, než předloží návrh nařízení Evropskému parlamentu k souhlasu;

7.

žádá Komisi a Radu, aby předtím, než předloží návrh nařízení Evropskému parlamentu k souhlasu, zohlednily následující požadavky:

8.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, Evropské centrální bance, Evropskému mechanismu stability a Mezinárodnímu měnovému fondu.

5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/29

—

s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky za rok 2011,

—

s ohledem na článek 284 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na článek 15 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 1998 o demokratické odpovědnosti ve třetí etapě hospodářské a měnové unie (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 1. prosince 2011 o výroční zprávě Evropské centrální banky (ECB) za rok 2010 (2),

—

s ohledem na čl. 119 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0031/2013),

A.

vzhledem k tomu, že reálný růst HDP v eurozóně v roce 2011 činil 1,5 %, což znamená zpomalení oproti 1,9 % v roce 2010; vzhledem k tomu, že ve stejném období postihl několik členských států závažný hospodářský pokles;

B.

vzhledem k tomu, že nezaměstnanost v eurozóně vzrostla z 10 % na konci roku 2010 na 10,7 % na konci roku 2011; vzhledem k tomu, že ve stejném období výrazně vzrostla nezaměstnanost mladých lidí;

C.

vzhledem k tomu, že od roku 1999 bylo v eurozóně vytvořeno kolem 14,4 milionů nových pracovních míst, ve srovnání s přibližně 10,7 miliony v USA;

D.

vzhledem k tomu, že ECB v roce 2011 dvakrát, v dubnu a červenci, zvýšila úrokové sazby (pokaždé o 25 bazických bodů) a ke konci roku, v listopadu a prosinci, je dvakrát snížila (opět pokaždé o 25 bazických bodů);

E.

vzhledem k tomu, že průměrná inflace v eurozóně se zvýšila z 1,6 % v roce 2010 na 2,7 % v roce 2011 a růst M3 poklesl z 1,7 % v roce 2010 na 1,5 % v roce 2011;

F.

vzhledem k tomu, že konsolidovaný finanční výkaz Eurosystému dosáhl na konci roku 2011 2 735 miliard EUR, což představuje nárůst za rok 2011 o přibližně 36 %;

G.

vzhledem k tomu, že ECB zahájila dne 21. prosince 2011 svou první tříletou dlouhodobou refinanční operaci, při níž byly poskytnuty půjčky s tříletou dobou splatnosti v hodnotě 489,2 miliard EUR;

H.

vzhledem k tomu, že tempo růstu úvěrů soukromému sektoru se značně snížilo z 1,6 % v roce 2010 na 0,4 % v roce 2011 a úvěry soukromému sektoru klesly z 2,4 % v roce 2010 na 1,2 % v roce 2011;

I.

vzhledem k tomu, že růst širokého agregátu M3 a roční růst úvěrů poskytnutých v soukromém sektoru v posledním čtvrtletí roku 2011 výrazně zpomalily;

J.

vzhledem k tomu, celková hodnota nesplacených dluhopisů zakoupených v rámci programu pro trhy s cennými papíry činila na konci roku 2011 211,4 miliard EUR;

K.

vzhledem k tomu, že neobchodovatelná aktiva se stala největší složkou aktiv předložených jako zajištění Eurosystému v roce 2011, a představovala tak 23 % všech aktiv, a vzhledem k tomu, že neobchodovatelné cenné papíry společně s cennými papíry zajištěnými aktivy představují více než 40 % celkových aktiv předložených jako zajištění;

L.

vzhledem k tomu, že průměrný hrubý dluh vládního sektoru vzrostl z 85,6 % na 88 % HDP a celkový schodek veřejných financí klesl z 6,2 % na 4,1 % HDP; vzhledem k tomu, že některé země eurozóny vykázaly rostoucí úrovně schodku;

M.

vzhledem k tomu, že článek 282 SFEU stanoví, že prvořadým cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu a že ECB by měla podporovat obecné hospodářské politiky Unie, aniž by tím byla dotčena cenová stabilita, a vzhledem k tomu, že ECB jsou svěřeny zvláštní úkoly týkající se Evropské rady pro systémová rizika (ESRB);

N.

vzhledem k tomu, že prostředí s nízkou mírou inflace je to nejlepší, čím může měnová politika přispět k vytvoření příznivých podmínek pro hospodářský růst, tvorbu pracovních míst, sociální soudržnost a finanční stabilitu;

O.

vzhledem k tomu, že v rámci dlouhodobých refinančních operací ECB z prosince 2011 a února 2012 byl evropským bankám poskytnut více než 1 bilion EUR – 489 a 529,5 miliard EUR – v podobě výhodných úvěrů s tříletou splatností a 1 % úrokovou sazbou;

P.

vzhledem k tomu, že doporučení navržená v předchozích usneseních Parlamentu o výročních zprávách ECB týkající se průhlednosti schvalování a zveřejňování souhrnných zápisů nebyla dosud zohledněna,

Q.

vzhledem k tomu, že cenová stabilita má zásadní význam pro zamezení nadměrné inflaci;

R.

vzhledem k tomu, že je zvlášť důležité zachovat tok úvěrů pro malé a střední podniky, neboť zaměstnávají 72 % pracovních sil eurozóny a vzniká (a zaniká) v nich podstatně více pracovních míst než ve velkých podnicích;

1.

oceňuje proaktivní postoj ECB v průběhu let 2011 a 2012, kdy podstatně vzrostla rizika ohrožující stabilitu eurozóny;

2.

vítá postoj ECB v tomto krizovém období, a to jak v souvislosti s její měnovou politikou, tak co se týče jejích opatření ke stabilizaci finančních trhů;

3.

konstatuje, že obava ze střednědobé inflace a rozhodnutí z dubna a července 2011 o zvýšení klíčových úrokových sazeb ECB mohla spolu s dalšími faktory přispět ke zvýšení politicky motivované rizikové přirážky finančních zprostředkovatelů, a tím ke zpomalení růstu úvěrů, což dále oslabilo již tak nevýrazné hospodářské oživení, jež bylo patrné v prvním čtvrtletí roku 2011; chápe, že oživení ekonomické aktivity a zvýšení cenové úrovně, ke kterým tehdy došlo, způsobily, že se ECB začala obávat návratu střednědobé inflace;

4.

vítá pozdější rozhodnutí z konce roku 2011 zrušit tato rozhodnutí, jakož i další snížení úrokových sazeb v roce 2012 a přijetí nestandardních opatření s cílem zaměřit se na obnovu transmisního mechanismu měnové politiky;

5.

konstatuje, že zvýšení inflace v roce 2011 bylo mimo jiné způsobeno především růstem cen energií a v mnohem menší míře růstem cen potravin a dalších komodit;

6.

oceňuje úsilí vynaložené ECB na pomoc stabilizaci trhů, zejména prostřednictvím programu pro trh s cennými papíry, tříleté dlouhodobé refinanční operace a přímých měnových transakcí, zdůrazňuje však, že strukturální řešení krize je stále v nedohlednu;

7.

konstatuje, že program pro trh s cennými papíry pomohl dočasně zmírnit tlak na výpůjční náklady pro členské státy eurozóny, které jsou zasaženy nebo ohroženy vážnými problémy s finanční stabilitou; konstatuje, že operace na absorpci likvidity provedené s cílem zmrazit tyto nákupy omezily úroveň přebytečných rezerv, což do určité míry přispělo k cíli znovu získat kontrolu nad jednodenní úrokovou sazbou v eurozóně (EONIA);

8.

uznává, že ačkoli obě tříleté dlouhodobé refinanční operace byly úspěšné a zabránily úvěrové krizi, přetrvávají otázky ohledně schopnosti finančního sektoru vrátit půjčky získané od ECB; upozorňuje, že výsledky z hlediska růstu úvěrů byly neuspokojivé; konstatuje, že rozhodnutí zahájit první tříletou dlouhodobou refinanční operaci dne 21. prosince 2011 bylo spojeno s utlumováním programu pro trh s cennými papíry; chápe, že ECB nepovažuje žádnou ze svých operací za přímé financování státního dluhu;

9.

žádá ECB, aby ve své měsíční zprávě zveřejňovala údaje o výši veřejného dluhu každého členského státu, jež byla finančními institucemi označena jako zajištění;

10.

bere na vědomí přenos rizik z problematických bank a států do rozvahy ECB, jež nyní představuje více než 30 % HDP eurozóny; zdůrazňuje, že tříleté dlouhodobé refinanční operace nepředstavují zásadní řešení krize;

11.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad nárůstem přebytečné likvidity, jenž byl zaznamenán v průběhu roku 2011, a zejména v druhém pololetí, a který byl způsoben nedostatečnou vzájemnou důvěrou bank a neposkytováním úvěrů reálné ekonomice, což je důsledkem nejistoty vyvolané hospodářskou stagnací a předlužeností veřejného a soukromého sektoru v některých členských státech; zdůrazňuje, že tato situace, jež poukazuje na rizika vedoucí do pasti nadměrné likvidity, škodí účinnosti snah v oblasti měnové politiky;

12.

konstatuje, že swapové linky s ostatními centrálními bankami, využívání hlavních refinančních operací a střednědobých a dlouhodobých refinančních operací s úplným přidělováním a pevnou sazbou a využívání mezní zápůjční facility a vkladové facility zůstaly po celý rok 2011 na značně vysoké úrovni, což značí závažné narušení transmisního mechanismu měnové politiky a mezibankovního úvěrového trhu eurozóny;

13.

je znepokojen velmi vysokými úrovněmi linií pro krizovou pomoc v oblasti likvidity, které poskytly vnitrostátní centrální banky v roce 2011 na základě povolení ECB, a požaduje, aby byl dále zveřejněn přesný rozsah těchto linií, uskutečněné operace a podmínky, jež jsou s nimi spojeny, a aby bylo poskytnuty doplňující informace;

14.

konstatuje, že objem úvěrů pro podniky a domácnosti stále zdaleka nedosahuje předkrizové úrovně a že jeho růst se v roce 2011 zpomaloval; zdůrazňuje, že tato skutečnost spolu s tím, že vkladová facilita evidovala ke dni 28. září 2012 částku 315 754 milionů EUR, jednoznačně odůvodnila rozhodnutí ECB snížit sazby pro mezní zápůjční facilitu, hlavní refinanční operace a vkladovou facilitu;

15.

bere na vědomí opatření ECB ke zmírňování požadavků na zajištění a postoj k pravidlům pro zajištění týkajícím se cenných papírů zajištěných aktivy (ABS), neboť vykazují silnou korelaci s úvěry pro domácnosti a malé a střední podniky;

16.

je však nadále znepokojen vysokou měrou neobchodovatelných aktiv a cenných papírů zajištěných aktivy, které jsou předkládány jako zajištění Eurosystému v rámci jeho refinančních operací; žádá ECB, aby poskytla informace o tom, které centrální banky tyto cenné papíry přijaly, a aby zveřejnila podrobné informace o metodách hodnocení všech aktiv, včetně aktiv znehodnocených;

17.

je přesvědčen, že pokud jde o pravidla pro zajištění, měly by být vůči dluhopisům států a regionů uplatňovány stejné normy v případech, kdy regiony mají zákonodárné a daňové pravomoci, neboť oba druhy dluhopisů mají významný vliv na správný přenos měnové politiky ECB;

18.

zdůrazňuje, že instituce, které těží z mimořádné podpory likvidity poskytnuté centrální bankou, by měly podléhat podmíněnosti, jejíž součástí je závazek institucí využívajících podporu, že zvýší objem úvěrů tím, že stanoví cíle v oblasti úvěrů pro reálnou ekonomiku, a zejména malé a střední podniky, neboť bez této podmíněnosti se takové úsilí může ukázat jako neúčinné;

19.

žádá ECB, aby v úzké spolupráci s vládami členských států, příslušnými vnitrostátními orgány dohledu a Komisí prozkoumala možnost zavést rámec, jako je například program MERLIN vypracovaný Bank of England ve spolupráci ministerstvem financí Spojeného království, pokud jde o podmínky spojené s přístupem k nestandardním facilitám centrální banky, jako jsou cíle v oblasti úvěrů poskytovaných malým a středním podnikům;

20.

upozorňuje, že bez vhodné podmíněnosti nemusí nestandardní opatření, jako například tříleté dlouhodobé refinanční operace, přinést žádoucí účinky, mohou zvyšovat volatilitu a napomáhat přemrštěnému růstu hodnoty aktiv na finančních trzích nebo také usnadňovat proces snižování pákového efektu bez relevantních partnerů, pokud jde o přidělování úvěrů; vyzývá proto ECB, aby provedla důkladnou analýzu žádoucích i nežádoucích účinků těchto i jiných opatření;

21.

domnívá se, že nedostatky mechanismu přenosu měnové politiky by měly vést ECB k tomu, aby hledala způsoby, jak se bezprostředněji zaměřit na malé a střední podniky; zdůrazňuje, že podobné malé a střední podniky v celé eurozóně nemají v současnosti přístup k úvěrům za stejných podmínek, přestože jejich ekonomické vyhlídky a rizika, kterým jsou vystaveny, jsou podobné; vyzývá ECB, aby zavedla politiku přímého nákupu vysoce kvalitních sekuritizovaných úvěrů poskytnutých malým a středním podnikům, zejména z některých členských států, ve kterých mechanismus přenosu měnové politiky nefunguje; zdůrazňuje, že tato politika by měla být omezena z hlediska prostředků a doby, plně sterilizovaná a vedena tak, aby neohrozila rozvahu ECB;

22.

zdůrazňuje, že tyto podmínky by měly být přímo spojeny s hospodářským přínosem, jejž bankám zajišťují nestandardní opatření měnové politiky a záchranné programy, čímž se zajistí, že nové příjmy generované v důsledku těchto politik povedou k většímu množství poskytnutých úvěrů;

23.

připomíná, že měnová politika je z důvodu neudržitelného růstu úvěrů v letech těsně před krizí z části odpovědná za vytváření kapitálových bublin, ačkoli cenová stabilita byla zajištěna; zdůrazňuje význam vývoje cen aktiv a dynamiky poskytování úvěrů jakožto ukazatelů pro sledování finanční stability;

24.

připomíná svůj postoj k vyjednávání o směrnici o kapitálových požadavcích (CRD) IV, kdy požadoval, aby byly institucím, jež těžily z podpory likvidity poskytované ECB, uloženy dodatečné podmínky;

25.

je toho názoru, že systém zúčtování plateb TARGET 2 sehrál zásadní úlohu při zajištění integrity finančního systému eurozóny; konstatuje však, že značná rozkolísanost tohoto systému odhaluje znepokojivou nejednotnost finančních trhů v rámci eurozóny a pokračující odliv kapitálu z členských států, jež jsou zasaženy nebo ohroženy vážnými problémy souvisejícími s finanční stabilitou;

26.

blahopřeje ECB a Eurosystému ke zprůhlednění systému TARGET 2 ve výroční zprávě za rok 2011; žádá ECB a Eurosystém, aby každý měsíc zveřejňovaly statistické údaje o jeho vývoji;

27.

je přesvědčen, že systém TARGET 2 má pro správné fungování eura zásadní význam;

28.

zdůrazňuje, že zajímavé ponaučení si eurozóna může vzít ze studie o fungování systémů platební bilance v jiných federálních měnových uniích, například USA;

29.

žádá ECB a Komisi, aby zvážily, zda čl. 129 odst. 3 a čl. 129 odst. 4 SFEU mohou být vhodným právním základem pro zlepšení celkové transparentnosti a podrobnosti konsolidované rozvahy Eurosystému;

30.

vyzývá ECB ke zveřejnění právního rozhodnutí ohledně programu přímých měnových transakcí, aby mohl hlouběji analyzovat jeho podrobnosti a důsledky;

31.

vítá závazek ECB zaručit stejné podmínky pro držená aktiva související s jakýmkoli budoucím programem přímých měnových transakcí, jakož i důraz, který klade na zmrazení veškerých přímých nákupů s cílem vyčerpat přebytečné rezervy; uznává současně problémy spojené s takovým opatřením a zdůrazňuje potřebu důsledně sledovat a posuzovat jeho dopady; je přesvědčen, že program přímých měnových transakcí může vyhovovat potřebám zemí, které dokončují své záchranné programy a znovu začínají vydávat dluhopisy;

32.

zdůrazňuje, že pokračující krize vyvolává obavy, neboť ohrožuje značné úsilí, jež členské státy vynaložily na konsolidaci rozpočtů a strategie reakce na krizi; konstatuje, že stávající závažný hospodářský pokles v několika členských státech eurozóny má negativní hospodářské a fiskální důsledky, např. ovlivňuje daňové příjmy a sociální výdaje v těchto zemích a prohlubuje jejich problémy s veřejným dluhem;

33.

poukazuje na to, že státní dluhopisy a finanční instituce vykazují přetrvávající slabiny a negativní cyklická zpětná vazba mezi státními dluhopisy a bankami může být přerušena pouze prostřednictvím fiskální konsolidace a kapitalizace bankovního sektoru v prostředí hospodářského růstu;

34.

domnívá se, že příčinou neudržitelnosti veřejných financí v některých zemích eurozóny je pokračující hospodářská recese, jež vede k růstu nezaměstnanosti a poklesu daňových příjmů; potvrzuje tudíž, že klíčovou prioritou Unie musí být politiky na podporu růstu a tvorby pracovních míst;

35.

vybízí prezidenta ECB Maria Draghiho, aby navázal na tradici založenou jeho předchůdcem Jeanem-Claudem Trichetem, který na schůzích Euroskupiny vytrvale vznášel otázku makroekonomické nerovnováhy, zejména rozdílů mezi růstem produktivity a růstem mezd, jež vedly k výrazným rozdílům v úrovni konkurenceschopnosti jednotlivých členských států;

36.

domnívá se, že opatření ECB by měla být posuzována v kontextu současné diskuse o budoucnosti HMU; upozorňuje, že vyzval ke zvýšení rozpočtové kapacity pro HMU v rámci rozpočtu EU a na základě zvláštních vlastních zdrojů (včetně daně z finančních transakcí), s cílem podpořit růst a sociální soudržnost a řešit nerovnováhu, strukturální rozdíly a finanční krizové situace, které přímo souvisejí s měnovou unií, aniž by se tím podrývaly jeho tradiční funkce zaměřené na financování společných politik; domnívá se, že taková rozpočtová kapacita by podstatným způsobem zlepšila kombinaci politik v HMU;

37.

bere na vědomí neochotu ECB podílet se na restrukturalizaci dluhů, a to i u dluhopisů, které nakoupila na druhotném trhu pod jejich jmenovitou hodnotu; bere na vědomí neochotu ECB zveřejnit příslušné informace o této záležitosti, především cenu, za niž nakoupila řecké dluhopisy; chápe, že ECB měla za to, že takový podíl by znamenal peněžní financování vlád;

38.

připomíná, že ECB naznačila svou připravenost spolupracovat s vnitrostátními centrálními bankami a vládami členských států při zavádění mechanismu, jehož cílem je, aby byly veškeré zisky z operací programu pro trh s cennými papíry týkajících se řeckých dluhopisů držených pro měnové účely vynaloženy na úsilí směřující ke snížení dluhu; žádá výše uvedené strany, aby takový mechanismus neprodleně zavedly;

39.

konstatuje, že hospodářská situace v některých ekonomikách vytváří nepříznivé kapitálové toky, jež zhoršují potíže těchto ekonomik s financováním a jsou v krátkodobém, a ještě více v dlouhodobém, horizontu neudržitelné; zdůrazňuje, že tyto nerovnováhy měly nesmírně rušivý dopad vedoucí k nákladným negativním externalitám, představují problém pro celou eurozónu a ohrožují stabilitu všech jejích ekonomik; tyto nerovnováhy lze odstranit pouze tehdy, uplatní-li se komplexní a rozsáhlé řešení krize eurozóny, jež bude spočívat v přístupu kombinujícím solidaritu a odpovědnost;

40.

žádá, aby byly zváženy způsoby, jak učinit „trojku“, jíž se účastní zástupci ECB, demokraticky odpovědnou vůči Evropskému parlamentu; trvá na tom, že veřejná slyšení, jež jsou v současnosti organizována v Parlamentu, nejsou k zajištění demokratické odpovědnosti dostačující;

41.

vybízí ECB, aby v rámci měnového dialogu a ve své příští výroční zprávě zpětně zhodnotila své zapojení do ozdravných programů, potenciální střety zájmů plynoucí z takového zapojení a adekvátnost makroekonomických předpokladů a scénářů a příslušné dopady;

42.

domnívá se, že je naléhavě nezbytné uskutečnit bankovní unii, tedy projekt, jehož realizaci umožní pouze promyšlené skloubení nástrojů, povinností a celkové demokratické odpovědnosti;

43.

má za to, že navržená bankovní unie by měla v zájmu odstranění strukturálních nedostatků HMU a účinného omezení všudypřítomného morálního hazardu vycházet z dřívější reformy odvětví finančních služeb Unie (včetně vytvoření Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA), Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) a Evropské rady pro systémová rizika (ESRB)), z posílené správy ekonomických záležitostí (zejména v eurozóně) a z nového rozpočtového rámce evropského semestru, aby se zajistila větší odolnost a konkurenceschopnost bankovního sektoru Unie, větší důvěra v tento sektor a vyšší kapitálové rezervy s cílem zajistit, aby se do veřejných rozpočtů členských států v budoucnu nepromítly náklady na záchranu bank;

44.

vyzývá k tomu, aby byl co nejdříve zaveden jednotný mechanismus dohledu, neboť se tak posílí důvěryhodnost bankovního systému eurozóny; poukazuje na to, že svěřením úkolů dohledu ECB není dotčeno přijetí budoucí a komplexnější architektury, zcela oddělené od měnové politiky, řádným legislativním postupem;

45.

vítá stávající podnět k vytvoření jednotného mechanismu dohledu; zdůrazňuje, že je nezbytné předložit lepší návrhy týkající se obnovy bankovního sektoru, jediného evropského orgánu příslušného k řešení problémů a systémů pojištění vkladů, aby byl dokončen široký soubor právních nástrojů nezbytných pro bankovní unii;

46.

vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na nový evropský fond pro řešení problémů a evropský systém pojištění vkladů, jež doplní funkci dohledu ECB;

47.

má za to, že je nanejvýš důležité zavést účinné záruky, které předejdou tomu, aby se do měnové politiky ECB a jejích pravomocí v oblasti dohledu promítaly protichůdné programy; zdůrazňuje, že je třeba vyřešit jakékoli případné narušení autority ECB v oblasti měnové politiky stejně jako narušení pravomocí v oblasti dohledu v důsledku nařízení měnové politiky, a to vhodným mechanismem pro zjišťování a řešení potenciálních sporů;

48.

poukazuje na obtíže, kterým čelí projekt bankovní unie a jež pramení z pokračující hospodářské krize, která uvádí do chodu proces opětovného zaměření činnosti bank na vnitrostátní úroveň; domnívá se, že by to mohlo ohrozit ducha a účinnost jednotného trhu;

49.

konstatuje, že nedílnou součástí diskuse o vytvoření bankovní unie, jejímž cílem je stabilnější a odolnější finanční systém, musí být navržení a zavedení jasného institucionálního oddělení v bankovním sektoru, jež vychází například z doporučení OECD a doporučení Vickersovy a Liikanenovy zprávy, a rovněž plná regulace sektoru stínového bankovnictví;

50.

domnívá se, že všechny členské státy zapojené do jednotného mechanismu dohledu by měly mít stejná práva a povinnosti;

51.

je přesvědčen, že by měl být konzultován při jmenování členů dozorčí rady ECB;

52.

uznává význam jednotného souboru pravidel navrženého orgánem EBA pro zachování soudržnosti jednotného trhu;

53.

vyjadřuje politování nad nedostatečnou transparentností pracovních metod a nedostatečnou odpovědností a demokratickou kontrolou trojky; je přesvědčen, že jakýkoli takový orgán, ať stávající či budoucí, jehož součástí bude ECB a/nebo Komise, by měl být odpovědný jak Evropskému parlamentu, tak parlamentům vnitrostátním;

54.

zdůrazňuje, že je důležité výrazně zvýšit účinnost pravidelného měnového dialogu mezi ECB a Evropským parlamentem, a konstatuje především, že poslanci Evropského parlamentu nedostávají dostatečnou zpětnou vazbu, pokud jde o výsledky a uplatnění jejich návrhů a úvah, které předkládají v průběhu dialogu; žádá ECB, aby na svých internetových stránkách zveřejňovala odpovědi na otázky k písemnému zodpovězení, které jí předkládají poslanci Evropského parlamentu; žádá ECB, aby ve svých příštích výročních zprávách podrobně reagovala na výroční zprávy Evropského parlamentu o ECB;

55.

vyzývá ECB, aby zveřejňovala souhrnné zápisy ze schůzí Rady guvernérů, včetně diskusí a záznamů o hlasování, a zlepšila přístup k dokumentům ECB a politickým postupům;

56.

chápe, že ve většině případů jsou rozhodnutí přijímána na základě konsensu;

57.

zdůrazňuje, že bude plně hrát svou úlohu tvůrce právních předpisů ve všech oblastech týkajících se bankovního dohledu; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit demokratickou odpovědnost ECB, a to s ohledem na nové povinnosti, jež byly tomuto orgánu svěřeny, pokud jde o úkoly v oblasti dohledu, dále s ohledem na její zapojení do programů trojky a obecněji na její významnou úlohu při řízení krize;

58.

zdůrazňuje, že by neměla být vyloučena revize Smlouvy, týkající se nových úkolů ECB v oblasti obezřetnostního dohledu, která by byla nástrojem pro zohlednění dynamické povahy institucionálního upořádání EU, neodkladných otázek spojených s odpovědností a dohledem a výzev souvisejících s prohlubováním Unie;

59.

naléhavě vyzývá Radu guvernérů ECB, aby výrazně zlepšila a zveřejnila pravidla týkající se střetů zájmů a tzv. čekacích lhůt pro odpovědné výkonné pracovníky ECB a vedla záznamy o schůzích odpovědných pracovníků ECB a zúčastněných stran;

60.

je hluboce znepokojen tím, že ve Výkonné radě ECB není zastoupena žádná žena, což je situace, která je v rozporu se zásadami týkajícími se rovnosti žen a mužů zakotvenými ve Smlouvě (články 2, 3 a 8 SEU a článek 21 Listiny základních práv), vyvolává v občanech EU pocit, že ECB je jejich starostem vzdálená, a je v rozporu s doporučeními Komise a Evropského parlamentu týkajícími se zlepšení rovnovážného zastoupení žen a mužů v nejvyšších rozhodovacích orgánech v hospodářském sektoru;

61.

trvá na tom, aby Evropský parlament měl v případě, že se ECB stane nakonec jediným orgánem dohledu nad bankami v eurozóně, byť dočasně, jasně vymezenou úlohu při navrhování členů dozorčí rady;

62.

vyzývá k posílení pravomocí Evropského parlamentu, pokud jde o možnost obvinit člena Rady guvernérů ECB v případě závažného pochybení;

63.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, Euroskupině a Evropské centrální bance.

5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/36

—

s ohledem na společné sdělení ze dne 12. prosince 2011 s názvem Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu (COM(2011)0886), které předložila vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise Evropskému parlamentu a Radě,

—

s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii (11855/2012), který přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

—

s ohledem na obecné zásady Evropské unie týkající se lidských práv,

—

s ohledem na závěry summitu skupiny G20, který se konal v Los Cabos v Mexiku ve dnech 18.–19. června 2012,

—

s ohledem na sdělení ze dne 13. října 2011 nazvané Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu (COM(2011)0637), které předložila Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 27. ledna 2012 nazvané „Obchod, růst a rozvoj – Uzpůsobení obchodní a investiční politiky potřebám zemí, které to nejvíce potřebují“ (COM(2012)0022),

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

—

s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 24. září 2012,

—

s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva S-10/1 ze dne 23. února 2009 o dopadu světové hospodářské a finanční krize na všeobecné respektování a účinné uplatňování lidských práv,

—

s ohledem na konferenci OSN o světové finanční a hospodářské krizi a jejích dopadech na rozvoj, jež se konala v New Yorku ve dnech 24.–26. června 2009, a na závěrečný dokument přijatý touto konferencí (který potvrdilo Valné shromáždění OSN ve své rezoluci 63/303 ze dne 9. července 2009),

—

s ohledem na deklaraci OSN o rozvojových cílech tisíciletí ze dne 8. září 2000 (1),

—

s ohledem na římské zásady pro udržitelné globální zabezpečení potravin, jež byly přijaty na světovém summitu o zabezpečování potravin, který se konal v Římě ve dnech 16.–18. listopadu 2009,

—

s ohledem na zprávu OSN, kterou v roce 2009 předložila Magdalena Sepúlveda Carmonaová, tehdejší nezávislá odbornice OSN pro otázky lidských práv a extrémní chudoby a nynější zvláštní zpravodajka pro extrémní chudobu a lidská práva,

—

s ohledem na zprávu, kterou dne 4. února 2009 předložila Raquel Rolniková, zvláštní zpravodajka OSN pro adekvátní bydlení jako součásti práva na přiměřenou životní úroveň a pro právo na nediskriminaci v této oblasti,

—

s ohledem na informační zprávu o politice OSN č. 07 s názvem Záruka za chudé – Světový fond pro sociální ochranu, kterou v říjnu 2012 předložili Olivier de Schutter, zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny, a Magdalena Sepúlveda Carmonaová, zvláštní zpravodajka OSN pro extrémní chudobu a lidská práva,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o dopadech světové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o investování do budoucnosti: novém víceletém finančním rámci (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám (6),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. října 2011 nazvané Budoucí přístup k rozpočtové podpoře EU poskytované třetím zemím (COM(2011)0638),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2012 o Agendě pro změnu: budoucnosti rozvojové politiky EU (7),

—

s ohledem na globální monitorovací zprávu z roku 2012, kterou dne 20. dubna 2012 předložily Světová banka a Mezinárodní měnový fond,

—

s ohledem na společnou zprávu Mezinárodní organizace práce (MOP) a Světové banky ze dne 19. dubna 2012 nazvanou Seznam politických řešení finanční a hospodářské krize,

—

s ohledem na zprávu nazvanou Svět práce: Lepší pracovní místa pro lepší hospodářství ze dne 29. dubna 2012, kterou zveřejnila Mezinárodní organizace práce,

—

s ohledem na zprávu nazvanou Světové trendy v zaměstnanosti mladých lidí v roce 2012, kterou zveřejnila Mezinárodní organizace práce v květnu 2012,

—

s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0057/2013),

A.

vzhledem k tomu, že účelem tohoto usnesení je zhodnotit dopad finanční a hospodářské krize ve třetích zemích, především pak v zemích rozvojových a nejméně rozvinutých, ačkoli finanční a hospodářská krize se v různé míře dotýká všech oblastí světa, včetně Evropské unie;

B.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize je ve skutečnosti celosvětovou systémovou krizí, která je propojena s celou řadou jiných krizí, např. s potravinovou, environmentální a sociální krizí;

C.

vzhledem k tomu, že krize má vliv nejen na ekonomická a sociální práva, ale i na práva politická, když vlády v některých případech omezují svobodu projevu či sdružování v souvislosti s rostoucí nespokojeností a obtížnou ekonomickou situací, což se projevuje zejména lidovými demonstracemi, které se konaly například v severní Africe a na Blízkém východě v roce 2011;

D.

vzhledem k tomu, že výsledkem tvrdého potlačení sociálních protestů v řadě zemí na celém světě je ohrožení občanských a politických práv; vzhledem k tomu, že je nutné respektovat právo na informace a právo podílet se na politickém rozhodování vlády o opatřeních v boji proti krizi;

E.

vzhledem k tomu, že ačkoli je ještě třeba plně vyhodnotit vliv krize na občanská a politická práva, je zřejmé, že krize posílila sociální nepokoje, v některých případech vedla k násilným represím a znásobila případy porušování základních práv, jako je svoboda projevu a právo na informace;

F.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize postihla rozvojové a nejméně rozvinuté země, což se projevuje hlavně klesající poptávkou po zboží, které vyvážejí, vysokou mírou zadlužení, rizikem poklesu přílivu přímých zahraničních investic a snižující se oficiální rozvojovou pomocí, a má dopad také na lidská práva, neboť k zajištění sociálních a ekonomických práv je k dispozici méně zdrojů a více lidí upadá do chudoby;

G.

vzhledem k tomu, že světová hospodářská krize výrazně dopadá na životní úroveň v rozvojovém světě v posledních 10 letech, a vzhledem k tomu, že v jedné čtvrtině rozvojových ekonomik vzrostla míra nerovnosti, což omezuje přístup obyvatelstva ke vzdělávání, potravinám, půdě a úvěrům;

H.

vzhledem k tomu, že celkový objem oficiální rozvojové pomoci EU se snížil z 53,5 miliard EUR v roce 2010 na 53,1 miliard EUR v roce 2011, a míra této pomoci tedy klesla na 0,42 % HND, přičemž v roce 2010 činila 0,44 % HND; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy přesto zůstávají hlavními světovými poskytovateli oficiální rozvojové pomoci;

I.

vzhledem k tomu, že účelem obchodních dohod, které EU uzavírá s partnerskými zeměmi, je mimo jiné podporovat a rozšiřovat obchod a investice a zlepšit přístup na trh s cílem posílit hospodářský růst, spolupráci a sociální soudržnost, snížit chudobu, vytvořit nové pracovní příležitosti, zlepšit pracovní podmínky a zvýšit životní úroveň, což v konečném důsledku přispěje k naplňování lidských práv;

J.

vzhledem k tomu, že je nutné zaručit řádné sledování a praktické uplatňovat doložky o lidských právech v rámci každé obchodní dohody; vzhledem k tomu, že jakékoli systematické porušování doložky o lidských právech začleněné do obchodních dohod EU opravňuje každou smluvní stranu k přijetí „přiměřených opatření“, jež mohou zahrnovat úplné či částečné pozastavení nebo ukončení platnosti dohody nebo uvalení omezení;

K.

vzhledem k tomu, že iniciativa na podporu obchodu Aid-for-Trade vykazuje pozitivní výsledky, a tedy přispívá k budování lepších obchodních kapacit a hospodářské infrastruktury v partnerských zemích;

L.

vzhledem k tomu, že jednou z příčin finanční krize je nezavedení vhodných opatření k prevenci, odhalování a potírání všech forem korupce; vzhledem k tomu, že všeobecně rozšířená korupce ve veřejném a soukromém sektoru v rozvojových i ve vyspělých zemích brání účinné, široké a rovnocenné ochraně a prosazování občanských, politických a sociálních práv; vzhledem k tomu, že korupce je překážkou demokracie a právního státu a přímo se dotýká obyvatelstva, neboť zvyšuje náklady na veřejné služby, snižuje jejich kvalitu a často brání přístupu chudých lidí k vodě, vzdělávání, zdravotní péči a mnoha dalším klíčovým službám;

M.

vzhledem k tomu, že stávající hospodářská krize má závažné dopady na pomoc v oblasti demokracie a správy ze strany Evropské unie a dalších velkých dárců; vzhledem k tomu, že ekonomické potíže dárcovských zemí pravděpodobně povedou k omezení pomoci v zámoří; avšak vzhledem k tomu, že v době celosvětové krize je zachování podpory politických reforem a demokratického rozvoje ve třetích zemích ještě důležitější;

N.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize má rovněž nerovnoměrný dopad na práva specifických skupin obyvatel, zejména na nejchudší obyvatele a na lidi žijící na okraji společnosti;

O.

vzhledem k tomu, že krizí byla nejvíce dotčena práva nejchudších lidí; vzhledem k tomu, že podle Světové banky žije 1,2 miliardy lidí v extrémní chudobě za méně než 1,25 USD na den; vzhledem k tomu, že podle prognóz Světové banky zůstane na světě do roku 2020 v důsledku hospodářské krize v extrémní chudobě dalších přibližně 71 milionů lidí, a to i v případě, že dojde k rychlému hospodářskému oživení; vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny chudých lidí na světě žijí v zemích se středními příjmy;

P.

vzhledem k tomu, že finanční krize se rozšířila po světě různými cestami, různě rychle a s různou intenzitou a působila spolu s jinými krizemi (např. s potravinovou a ropnou krizí); vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové banky a OSN je v důsledku krize nuceno žít v chudobě o 55 až 103 milionů lidí více, což ohrožuje další zlepšování situace v oblasti dodržování lidských práv;

Q.

vzhledem k tomu, že lidé, kteří žijí v chudobě a jsou bezbranní, potřebují účinný a finančně dostupný přístup ke spravedlnosti, aby měli možnost domáhat se svých práv nebo se vzepřít, jsou-li porušována jejich lidská práva; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečného přístupu k spravedlivému procesu a soudnímu řízení se prohlubuje jejich hospodářská a sociální nejistota;

R.

vzhledem k tomu, že v roce 2012 dosáhl počet nezaměstnaných na celém světě 200 milionů lidí, což představuje nárůst o 27 milionů lidí od začátku krize v roce 2008, ohrožuje právo pracovat a vede k poklesu příjmů domácností; vzhledem k tomu, že zhoršení ekonomických podmínek a nezaměstnanost mohou mít dopad na zdraví lidí, což může vést ke ztrátě sebedůvěry nebo i k depresím;

S.

vzhledem k tomu, že více než 40 % pracovníků je v rozvojových zemích zaměstnáno v neformálním sektoru, což v mnoha případech znamená nestabilní a nerovné pracovní podmínky bez jakékoli sociální ochrany, a že pouze 20 % jejich rodinných příslušníků má přístup k nějaké formě sociální ochrany;

T.

vzhledem k tomu, že z důvodu krize se zhoršila situace v oblasti práv žen, neboť například roste počet případů neplacené práce a šíří se násilí; vzhledem k tomu, že zásadním předpokladem pro zajištění dodržování ekonomických a sociálních práv žen je rozvoj veřejných služeb a zavedení účinných systémů sociální ochrany;

U.

vzhledem k tomu, že ženy mají na pracovišti často nevýhodnější postavení než muži, ať již jde o jejich přístup k zaměstnání, mzdu, propouštění, dávky sociálního zabezpečení a nalezení nového pracovního uplatnění;

V.

vzhledem k tomu, že krize má nepřiměřený dopad na mladé lidi; vzhledem k tomu, že v roce 2011 bylo na celém světě 74,8 milionu nezaměstnaných mladých lidí ve věku 15–24 let, což představuje nárůst o více než 4 miliony osob od roku 2007, přičemž mimořádně vysoká míra nezaměstnanosti je v zemích Blízkého východu a severní Afriky;

W.

vzhledem k tomu, že v zemích s nízkými a středními příjmy žije přibližně 200 milionů mladých lidí, kteří nedokončili základní školu, a bylo jim tedy odepřeno právo na vzdělání;

X.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize má dopad zejména na děti a že jejich situaci často zhoršuje nejistota a ohrožení osob, které o ně pečují;

Y.

vzhledem k tomu, že 61 milionů dětí mladšího školního věku na světě nechodí do školy a že od roku 2008 již nedochází k pokroku směrem k dosažení základního vzdělání pro všechny; vzhledem k tomu, že v subsaharské Africe nenavštěvuje školu 31 milionů dětí, což představuje polovinu celkového počtu těchto dětí na světě, a že kvůli tlaku chudoby nedobrovolně opouštějí školu častěji dívky než chlapci, neboť se musí podílet na práci v domácnosti;

Z.

vzhledem k tomu, že z empirických údajů vyplývá, že v dobách hospodářské krize, kdy se snižují výdaje na vzdělávání, více dětí předčasně opouští školu nebo ji nenavštěvuje vůbec a vstupuje do pracovního procesu; vzhledem k tomu, že 190 milionů dětí ve věku od 5 do 14 let je nuceno pracovat, přičemž v subsaharské Africe je využíváno k dětské práci každé čtvrté dítě ve věku 5–17 let, v asijsko-tichomořské oblasti každé osmé a v Latinské Americe a karibské oblasti každé desáté; vzhledem k tomu, že zejména dívky hrozí, že budou nuceny opustit školu a vykonávat dětskou práci nebo práci v domácnosti ve své rodině; vzhledem k tomu, že to negativně ovlivňuje životní podmínky dětí a jejich právo na vzdělání a z dlouhodobého hlediska i kvalitu pracovní síly a celkový rozvoj;

AA.

vzhledem k tomu, že z důvodu finančních spekulací na trzích s deriváty jsou nestabilní a stále rostou ceny potravin, což má dopad na miliony lidí, kterým se jen obtížně daří uspokojovat jejich základní potřeby; vzhledem k tomu, že od roku 2007 se zpomaluje snižování počtu hladovějících lidí ve světě; vzhledem k tomu, že 868 milionů lidí trpí chronickou podvýživou, přičemž převážná většina (850 milionů) z nich žije v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že ohrožené domácnosti reagují na tuto situaci i omezováním množství anebo kvality potravin konzumovaných v rozhodujících fázích vývoje dítěte nebo během těhotenství, což má dlouhodobý vliv na tělesný růst a duševní zdraví;

AB.

vzhledem k tomu, že v souvislosti se vzrůstající poptávkou po zemědělských produktech určených k potravinářské výrobě a stále více rovněž k energetickému a průmyslovému využití vzrůstá i soupeření o půdu, která se stává stále vzácnějším zdrojem; vzhledem k tomu, že vnitrostátní i mezinárodní investoři využívají dlouhodobé kupní nebo nájemní smlouvy, aby si zajistili rozsáhlé plochy půdy, což by mohlo vést k sociálně-ekonomickým a environmentálním problémům dotčených zemí, a zejména místního obyvatelstva;

AC.

vzhledem k tomu, že dopad hospodářské krize může být obzvláště tísnivý pro starší osoby, jež mohou být více ohroženy ztrátou pracovního místa a u nichž je méně pravděpodobné, že se rekvalifikují nebo získají nové zaměstnání; vzhledem k tomu, že krize může omezit jejich přístup k finančně dostupné zdravotní péči;

AD.

vzhledem k tomu, že rostoucí ceny léčiv (až o 30 %) mají negativní dopad na právo nejohroženějších osob, zejména dětí, seniorů a osob se zdravotním postižením, na zdraví;

AE.

vzhledem k tomu, že 214 milionů migrujících pracovníků na celém světě se nyní v důsledku hospodářské krize ve větší míře potýká s nerovným zacházením, nedostatečným finančním ohodnocením či nevyplácením mzdy a fyzickým zneužíváním;

AF.

vzhledem k tomu, že zasílání peněz do země původu, mikrofinancování a přímé zahraniční investice představují způsoby zmírnění dopadů krize na ekonomiky rozvojových zemí;

AG.

vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je moderní formou otroctví a závažným porušováním základních lidských práv; vzhledem k tomu, že osoby zapojené do obchodování s lidmi využívají skutečnosti, že jejich případné oběti potřebují získat slušnou práci a uniknout chudobě; vzhledem k tomu, že dvě třetiny obětí obchodování s lidmi tvoří ženy a dívky;

AH.

vzhledem k tomu, že 1,3 miliardy lidí na světě nemá přístup k elektřině; vzhledem k tomu, že přístup k energii, zejména k elektřině, má rozhodující význam pro dosažení některých rozvojových cílů tisíciletí, neboť mimo jiné snižuje chudobu díky vyšší produktivitě, zajišťuje větší příjem a rozvoj mikropodniků a posiluje ekonomické a sociální postavení pracovníků;

AI.

vzhledem k tomu, že odvětví zemědělství zajišťuje práci a živobytí pro více než 70 % pracovní síly v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že část oficiální rozvojové pomoci, která je určena na zemědělství, se stále snižuje a v současnosti představuje pouhých 5 % celkové výše této pomoci; vzhledem k tomu, že v zemích s nízkými příjmy, které jsou chudé na zdroje, je růst v odvětví zemědělství pětkrát účinnější při snižování chudoby než růst v jiných odvětvích (v subsaharské Africe jedenáctkrát účinnější); vzhledem k tomu, že rozvoj venkova a opatření na podporu zemědělství, zejména místní produkce, jsou klíčovými prvky všech rozvojových strategií a jsou zásadní pro vykořenění chudoby, hladu a zaostalosti;

AJ.

vzhledem k tomu, že souhrnné údaje, jež se často používají k popisu dopadů krize, mohou zakrývat velké rozdíly v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi; vzhledem k tomu, že je obtížné získat údaje v reálném čase, jež jsou nezbytné, abychom zcela porozuměli dopadu hospodářské krize na regiony a ohrožené skupiny; vzhledem k tomu, že je nutné zajistit na celosvětové úrovni inovační metody sběru a analýzy údajů založené na spolupráci;

1.

znovu opakuje, že je pevně odhodlán bránit a prosazovat lidská práva a základní svobody – v občanské, politické, ekonomické, sociální a kulturní oblasti –, neboť se jedná o klíčový princip zahraniční politiky Evropské unie a stěžejní pilíř všech dalších politik, jak je zakotveno v Lisabonské smlouvě, a to zejména v souvislosti s hospodářskou a finanční krizí;

2.

zdůrazňuje, že lidská práva zahrnují právo na potraviny, vodu, vzdělání, odpovídající bydlení, půdu, důstojné zaměstnání, zdraví a sociální zabezpečení; odsuzuje skutečnost, že od počátku krize jsou tato práva v některých zemích oslabována; uvědomuje si, že hlavní příčinou toho, že se lidem nedaří tato práva uplatňovat, je chudoba a její prohlubování; vyzývá EU, aby vyvinula více úsilí a investovala více finančních prostředků na dosažení rozvojových cílů tisíciletí, neboť je zjevné, že svět výrazně zaostává při naplňování cílů stanovených na období do roku 2015;

3.

trvá na tom, že součástí reakce na krizi musí být i mnohostranná spolupráce na regionální i meziregionální úrovni koordinovaná v mezinárodním měřítku a že jejím základním prvkem musí být přístup silně orientovaný na lidská práva;

4.

připomíná, že povinností vlád je za všech okolností dodržovat, chránit a naplňovat lidská práva, včetně ekonomických a sociálních práv, a digitální svobody, jak je stanoví mezinárodní právní předpisy pro oblast lidských práv; vyzývá vlády, aby dbaly na dodržování zákazu všech forem diskriminace a zajistily všem lidem základní lidská práva; odsuzuje skutečnost, že existuje propast mezi právním uznáním těchto práv a jejich politickým prosazováním;

5.

opakuje, že ačkoli světová hospodářská krize vážně ohrožuje naplňování ekonomických, sociálních a kulturních práv, neexistují žádné důvody pro to, aby státy – bez ohledu na výši příjmů – slevily ze své povinnosti dodržovat základní lidská práva; zdůrazňuje, že vlády mají povinnost zajistit za všech okolností minimální základní úroveň sociálních a ekonomických práv nezbytných pro důstojný život;

6.

naléhavě vyzývá vlády, aby při rozhodování uplatňovaly rámec pro lidská práva, a zajistily tak, že ústředním bodem jejich politických opatření budou zájmy nejohroženějších vrstev obyvatelstva; vyzývá vlády, aby provedly veškerá nezbytná opatření, jejichž prostřednictví zajistí všem občanům přístup ke spravedlnosti, se zvláštním ohledem na osoby žijící v chudobě, které musí znát svá práva v celé jejich šíři a vědět, jakým způsobem je uplatňovat; vyzývá EU, aby se více angažovala v boji proti beztrestnosti a aby více podporovala reformní programy v oblasti právního státu a soudnictví v partnerských zemích s cílem umožnit vybudování aktivní občanské společnosti jako základu každého demokratizačního procesu;

7.

vítá závazek EU k podpoře ekonomických, sociálních a kulturních práv a k intenzivnějšímu úsilí o zajištění všeobecného a nediskriminačního přístupu k základním službám, se zvláštním ohledem na chudé a ohrožené skupiny osob, jak je stanoveno ve strategickém rámci pro lidská práva a demokracii; se zájmem očekává, že se tento závazek promítne do konkrétních opatření, včetně strategií v oblasti lidských práv, které připravují delegace EU pro jednotlivé země;

8.

trvá na tom, že zvláštní zástupce EU pro lidská práva by měl zajistit, aby lidská práva byla jedním z ústředních bodů politických iniciativ, přičemž je třeba se zaměřit především na nejohroženější skupiny společnosti ve třetích zemích;

9.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby podpora lidských práv a prosazování demokracie nebyly oslabovány snižováním rozpočtu na takové projekty v době krize; v této souvislosti zdůrazňuje, že je při realizaci projektů financovaných z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) nutné trvale podporovat obhájce lidských práv, včetně těch, kteří se zasazují o naplňování ekonomických a sociálních práv, např. práv pracovníků a migrantů, a zdůrazňuje význam podpory vzdělávání v oblasti lidských práv;

10.

připomíná vládám jejich povinnost zajistit, aby organizace občanské společnosti měly k dispozici prostředky nezbytné k tomu, aby mohly plnit svou společenskou úlohu, a apeluje na ně, aby současné krize nevyužívaly jako záminky ke snížení podpory těmto organizacím; žádá, aby byly pro období po roce 2013 zajištěny dostatečné finanční prostředky pro nástroj na podporu občanské společnosti s cílem dále posilovat občanskou společnost v partnerských zemích;

11.

zdůrazňuje, že Komise by měla zahrnout otázku lidských práv do hodnocení dopadů, které se provádí pro účely legislativních a nelegislativních návrhů, prováděcích opatření a obchodních a investičních dohod, které mají významné ekonomické, sociální a environmentální dopady;

12.

se znepokojením sleduje, že světová hospodářská krize ohrožuje výdaje členských států EU na oficiální rozvojovou pomoc; připomíná, že náklady světové hospodářské krize dopadají nepřiměřeně na chudé země, ačkoli krize vznikla v bohatších zemích; vyzývá proto EU a její členské státy, aby zachovaly a plnily své stávající dvoustranné a vícestranné závazky týkající se oficiální rozvojové pomoci a cíle vytýčené v rámci Deklarace tisíciletí OSN a zaměřily se při tom především na ty oblasti, v nichž není v současné době dosahováno uspokojivého pokroku, a zajistily účinné využívání rozvojové pomoci s cílem zaručit nejlepší poměr ceny a kvality a soudržnost politik v oblasti lidských práv a rozvoje; zdůrazňuje, že významnou úlohu v tomto směru mohou hrát díky svému potenciálnímu přispění k oficiální rozvojové pomoci i rozvíjející se země;

13.

naléhavě vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby zformovaly reakce na krizi a rozvojovou politiku, jež budou dbát na lidská práva, jak je uvedeno ve sdělení Komise s názvem „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ a v usnesení Parlamentu ze dne 23. října 2012 k tomuto sdělení (8);

14.

zdůrazňuje význam soudržnosti a koordinace politik pro dosažení cíle snížení chudoby a zvýšení důvěryhodnosti a dopadu vnější pomoci EU;

15.

opakuje, že rozpočtová podpora určená partnerským zemím a všechny obchodní dohody by měly být podmíněny dodržováním lidských práv a demokracie v těchto zemích; zastává názor, že dárci a věřitelé by měli koordinovaně reagovat zejména na oznámené případy podvodů a korupce a měli by v těchto zemích podporovat reformy vedoucí k řádné správě a transparentnosti; naléhavě žádá EU a členské státy, aby prováděly systematické posuzování rizika široce rozšířené korupce v partnerských zemích, která může zmařit zamýšlené účinky rozvojových a humanitárních projektů;

16.

vyzývá rozvojové země, aby vypracovaly takové hospodářské politiky, které podporují udržitelný růst a rozvoj, vytvářejí pracovní příležitosti, zajišťují, aby byla politická opatření zaměřena na ohrožené sociální skupiny a aby se rozvoj opíral o kvalitní daňový systém, který zabrání daňovým únikům, což je nezbytným předpokladem účinnějšího a spravedlivějšího využívání domácích zdrojů;

17.

vybízí zahraniční a domácí investory, aby ve všech zemích iniciovali ambiciózní strategie sociální odpovědnosti podniků s důrazem na udržitelný rozvoj a řádnou správu, které budou zaměřeny zejména na lidská práva, důstojné zaměstnání, pracovněprávní normy, svobodu sdružování, kolektivní vyjednávání a další sociální otázky;

18.

vybízí rozvojové země, aby uplatňovaly obchodní preference, které jim EU poskytuje v rámci všeobecného systému preferencí (GSP+), s cílem povzbudit své hospodářství, diverzifikovat vývoz a zlepšit svou konkurenceschopnost; připomíná, že se v rámci systému GSP+ zavázaly k ratifikaci a účinnému provádění základních mezinárodních úmluv v oblasti lidských a pracovních práv, ochrany životního prostředí a řádné správy, které jsou v tomto systému zmíněny;

19.

vyzývá EU, aby podpořila a přijala mezinárodní cíl všeobecného přístupu k energii do roku 2030, což přispěje ke zlepšení ekonomické situace a sociálního postavení nejchudších a nejohroženějších obyvatel v rozvojových zemích;

20.

vítá zavedení zvláštního mechanismu prosazování, jehož účelem je sledovat, zda jsou uplatňovány doložky o lidských právech obsažené ve dvoustranných a regionálních dohodách „nové generace“ uzavřených Evropskou unií; vítá úsilí o zlepšení analýzy situace v oblasti lidských práv ve třetích zemích v souvislosti se zahájením jednání o obchodních anebo investičních dohodách či v souvislosti s jejich uzavřením; se znepokojením sleduje, že stávající ustanovení o sledování lidských práv v příslušných dohodách nejsou jasně definována ani nejsou dostatečně ambiciózní; vyzývá EU, aby zaujala rozhodný a zásadový postoj a trvala na tom, aby její partnerské země dodržovaly doložky o lidských právech obsažené v mezinárodních dohodách;

21.

vítá skutečnost, že se pomoc EU nově zaměřuje na nejméně rozvinuté země, a vyzývá země se středními příjmy, aby přijaly závazek, že ze svých rozpočtových příjmů budou přispívat většími částkami na programy sociální ochrany a naplňování lidských práv nejchudších a nejohroženějších osob;

22.

vyzývá mezinárodní společenství, aby vládám zemí subsaharské Afriky poskytlo odpovídající pomoc, aby finanční krize nezhoršila humanitární krizi v některých zemích tohoto regionu;

23.

vyzývá vlády, aby plnily své závazky vůči občanům, pokud jde o řádné hospodaření s přírodními zdroji;

24.

naléhavě vyzývá vlády, aby přijaly všechna opatření nezbytná ke snížení obrovských rozdílů v příjmech a vytvořily podmínky, které osobám žijícím v extrémní chudobě umožní plně uskutečnit jejich potenciál a žít důstojně;

25.

vyzývá vlády rozvojových zemí, aby vytvořily programy sociální ochrany, neboť takové programy mají zásadní význam pro ochranu nejohroženějších osob a zvyšování odolnosti vůči hospodářským a ekologickým otřesům a prokázalo se, že spíše než břemenem jsou investicí do společnosti, o čemž svědčí programy sociálního zabezpečení, například bolsa familia v Brazílii, či programy veřejných prací řízené poptávkou, například indický Státní program záruk pro zaměstnanost na venkově (NREGS); zdůrazňuje, že úspěšnost těchto programů peněžních transferů do značné míry závisí na jejich podmíněnosti např. zápisem dětí do škol a školní docházkou a rovněž zdravotními aspekty, zejména pak očkováním dětí;

26.

vítá společnou iniciativu zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny Oliviera de Schuttera a zvláštní zpravodajky OSN pro extrémní chudobu a lidská práva Magdaleny Sepúlvedové Carmonaové, jejímž cílem je posílit systémy sociální ochrany v rozvojových zemích prostřednictvím Světového fondu pro sociální ochranu, neboť tak lze zajistit, aby mezinárodní solidarita přinášela prospěch nejméně rozvinutým zemím; žádá Komisi, aby těmto programům poskytla podporu;

27.

domnívá se, že investice do udržitelného zemědělství v rozvojových zemích jsou důležitým prostředkem k urychlení boje proti nedostatečnému zajištění potravin a ke stimulaci růstu obecně; naléhavě vyzývá vlády, aby podporovaly uvážlivé investice soukromého sektoru a drobné producenty potravin, zejména ženy a zemědělská družstva, jež nejúčinněji přispívají ke snižování extrémní chudoby tím, že zvyšují návratnost práce; zdůrazňuje význam investic do venkovských infrastruktur, které snižují transakční náklady a umožňují zemědělcům přístup na trh a zvýšení příjmů;

28.

vyzývá vlády, aby bránily negativnímu vlivu vnitrostátních a mezinárodních finančních spekulantů investujících do půdy na malé zemědělce a místní producenty, který se projevuje vystěhováváním, environmentálními problémy a nejistotou v oblasti zajišťování potravin a příjmů; v této souvislosti připomíná, že zajištěné zaměstnání a výživa jsou podmínkou dodržování lidských práv, demokratizace a jakékoli politické činnosti;

29.

připomíná vládám i soukromému sektoru, aby respektovaly neformální a tradiční vlastnictví půdy a práva k jejímu užívání; zdůrazňuje, že ohrožené skupiny, jako jsou původní obyvatelé, potřebují největší ochranu, neboť půda je často jediným zdrojem, z něhož mohou získávat svou obživu;

30.

naléhavě vyzývá vlády, aby nerušily ani nesnižovaly dotace na potraviny, neboť tyto dotace mohou snížit míru hladovějícího obyvatelstva a zlepšit výživu v domácnostech, jež jsou příjemci dotací;

31.

vyzývá k větší transparentnosti na komoditních trzích, aby nedocházelo k výkyvům cen zemědělských surovin v důsledku přílišných spekulací, a zdůrazňuje, že je této záležitosti nutno věnovat více pozornosti a více ji koordinovat v mezinárodním měřítku;

32.

připomíná vládám, že politiky pro zaměstnanost mladých lidí by se měly zaměřit nejen na tvorbu pracovních míst, ale i na zabezpečení takové výše příjmů a pracovních podmínek, které jsou dostačující pro zajištění přiměřené životní úrovně;

33.

vyjadřuje podporu celosvětovému zavedení daně z finančních transakcí, která může být inovačním mechanismem financování rozvoje a v konečném důsledku může přispívat k všeobecnému naplňování ekonomických a sociálních práv; vybízí všechny členské státy, aby podpořily návrh na zahrnutí příjmů z daně z finančních transakcí do rozpočtu EU;

34.

zdůrazňuje, že boj proti nezákonným finančním tokům, daňovým rájům a spekulacím s komoditami je nezbytným krokem k naplňování lidských práv, zejména v zemích s nízkými příjmy;

35.

domnívá se, že rozvojové země by měly zavádět inovační systémy financování hospodářských politik; vybízí tyto země, aby rozvíjely finanční mechanismy založené na jejich vlastních zdrojích;

36.

vyzývá ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků v rozvojových zemích, což umožní snížit nezaměstnanost a prosazovat politiky podporující tvorbu pracovních míst;

37.

přikládá mimořádný význam posilování politik v oblasti rozvoje dovedností a odborné přípravy, včetně neformálního vzdělávání, stáží a školení v rámci zaměstnání, které podporují úspěšný přechod ze škol na pracovní trh;

38.

zdůrazňuje, že události arabského jara odhalily řadu nedostatků v politikách EU zaměřených na tento region, včetně situace mladých lidí, kteří ve svých zemích čelí masové nezaměstnanosti a mizivým vyhlídkám; vyzývá EU, aby účinněji řešila dopady finanční krize na třetí země, mimo jiné aby řádně zohledňovala zprávy organizací občanské společnosti;

39.

vyzývá vlády zemí s vysokou mírou dětské práce a mezinárodní dárce, aby podporovali preventivní opatření, např. lepší přístup do škol, kvalitnější výuku a snižování nákladů na vzdělávání, v zájmu snížení míry chudoby a podpory hospodářského růstu;

40.

naléhavě vyzývá vlády, aby osobám, jež neabsolvovaly základní školní docházku, zajistily alternativní vzdělávací programy, aby tito lidé byli gramotní a získali znalost základních početních úkonů a rovněž dovednosti pro zajišťování živobytí, které jim mohou pomoci vymanit se z chudoby;

41.

naléhavě vyzývá vlády, aby zintenzivnily podpůrná opatření na ochranu dětí, včetně opatření proti násilí na dětech a opatření ke zvyšování povědomí státních úředníků o násilí páchaném na dětech;

42.

připomíná, že důležitou součástí všech politik hospodářského oživení musí být hledisko rovných příležitostí žen a mužů; naléhavě vyzývá k prosazování politik a postupů, které zajistí, aby na trh práce vstupovalo více žen, a to do zaměstnání s důstojnými pracovními podmínkami a sociální ochranou; vyzývá k investování veřejných prostředků do pečovatelských služeb, aby se omezily neplacené domácí a pečovatelské práce žen; trvá na tom, že politiky zaměřené na pracovní trh musí řešit skutečnost, že rodiče nemají dostatek času na péči o děti a jejich výchovu;

43.

zdůrazňuje, že musí být ženy více zapojeny do sociálního dialogu a do rozhodování; opakuje, že vzdělání dívek a žen a jejich lepší postavení ve společnosti má zásadní význam;

44.

naléhavě vyzývá vlády, aby se zabývaly závažnými problémy v oblasti lidských práv, s nimiž se zejména v době hospodářského poklesu potýkají starší osoby, např. dlouhodobou nezaměstnaností, diskriminací v zaměstnání na základě věku, nejistotou příjmu a finančně nedostupnou zdravotní péčí; vyzývá vlády, aby zavedly nové, inovační mechanismy, které lidem umožní stát se flexibilní pracovní silou, např. nárok starších osob na důchod při práci na částečný úvazek, rekvalifikační programy nebo fiskální opatření zaměřená na podporu zaměstnávání starších osob;

45.

vyzývá ke snížení transakčních nákladů na zasílání peněz do země původu a k usnadnění například přístupu přistěhovalců k otevření bankovního účtu v hostitelských zemích;

46.

vyzývá vlády, aby zajistily, že boj proti obchodování s lidmi bude prioritou jejich programu i během hospodářské a finanční krize; naléhavě vyzývá vlády, aby řádně prováděly právní předpisy ke stíhání pašeráků a osob zapojených do obchodování s lidmi, rozšířily podporu a právní pomoc obětem tohoto obchodování a rozvíjely užší mezinárodní spolupráci;

47.

vítá diskuse s komisí OSN na vysoké úrovni pro rozvojový program na období po roce 2015 za účasti evropského komisaře pro rozvoj; domnívá se, že rámec na období po roce 2015 by měl upřednostňovat všeobecné uplatňování lidských práv, zohledňovat dopad finanční a hospodářské krize, zejména na nejchudší a nejohroženější osoby, a plnit závazky týkající se snižování chudoby; naléhavě vyzývá všechny zúčastněné strany, aby zvážily zavedení vyčíslitelných cílů a ukazatelů a rovněž kvalitativních ukazatelů a ukazatelů orientovaných na výsledek;

48.

zdůrazňuje, že je nutné provést další šetření a analýzu dopadu finanční a hospodářské krize na různé regiony, včetně dopadu na EU a na její vztahy se třetími zeměmi, a že je třeba zlepšit sledování raných projevů celosvětové či regionální krize; zdůrazňuje, že při výzkumech a plánování politik je třeba více využívat rozlišené údaje s cílem lépe zachytit a řešit problémy, s nimiž se potýkají nejchudší a nejohroženější vrstvy společnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly finanční podporu laboratoři inovací OSN „Global Pulse“, jejíž činnost zahájil generální tajemník OSN v roce 2009 a jejímž cílem je získávat a analyzovat údaje, které jsou nutné k lepšímu pochopení dopadu finanční a hospodářské krize na ohrožené skupiny obyvatelstva a k zajištění odpovídajících politických opatření;

49.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost (ESVČ), zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/44

—

s ohledem na návrh Smlouvy o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii, na protokol a závěrečný akt,

—

s ohledem na souhrnnou monitorovací zprávu Komise ze dne 10. října 2012 o stavu připravenosti Chorvatska na členství v EU (SWD(2012)0338),

—

s ohledem na závěrečnou monitorovací zprávu Komise o přípravách Chorvatska na přistoupení ze dne 26. března 2013 (COM(2013)0171),

—

s ohledem na pravidelné zprávy Komise o pokroku Chorvatska v přípravách na přistoupení v období let 2005–2011,

—

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Soluni ve dnech 19.–20. června 2003, týkající se zemí západního Balkánu a rozšíření,

—

s ohledem na všechna svá předchozí usnesení a zprávy o pokroku Chorvatska a procesu rozšiřování, především na usnesení ze dne 1. prosince 2011 o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (1), ze dne 1. prosince 2011 o žádosti Chorvatské republiky o členství v Evropské unii (2) a ze dne 22. listopadu 2012 o rozšiřování EU: politiky, kritéria a strategické zájmy (3),

—

s ohledem na veškerá dosavadní doporučení Smíšeného parlamentního výboru EU–Chorvatsko,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že přistoupení Chorvatska k EU je stanoveno na 1. července 2013;

B.

vzhledem k tomu, že některé členské státy EU dosud neukončily postup ratifikace Smlouvy o přistoupení;

C.

vzhledem k tomu, že Chorvatsko směřuje ke splnění zbývajících požadavků v rámci závěrečných příprav na členství v EU;

D.

vzhledem k tomu, že reformní úsilí musí pokračovat i po přistoupení, aby chorvatští občané mohli plně těžit z výhod členství v EU;

E.

vzhledem k tomu, že proces přistoupení Chorvatska dokládá věrohodnost politiky rozšiřování EU a jejího transformačního účinku na žadatelské státy;

F.

vzhledem k tomu, že členství Chorvatska Evropskou unii posílí, zvýší její bezpečnost, obohatí její kulturní dědictví a ostatním státům, které usilují o členství, důrazně připomene, že svědomité plnění závazků přináší hmatatelný a trvalý prospěch pro jejich občany;

G.

vzhledem k tomu, že od Chorvatska se s ohledem na jeho jedinečné postavení očekává, že ve svém okolí sehraje konstruktivní úlohu, především propagací dalšího rozšiřování EU, upevňování demokracie, regionální spolupráce a smíření národů západního Balkánu, a zároveň bude usilovat o to, aby žádnému z těchto procesů nestály v cestě bilaterální otázky;

1.

těší se na to, až 1. července 2013 přivítá Chorvatsko jako 28. členský stát EU, a to na základě právně závazného hlasování Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2011, jímž bylo přistoupení Chorvatska schváleno, a v souladu s termínem stanoveným Evropskou radou ve Smlouvě o přistoupení; je přesvědčen, že chorvatská demokracie i sociálně tržní hospodářství jsou silné a zralé a že Chorvatsko se hlásí k evropským hodnotám a je schopno plnit povinnosti spojené s členstvím v EU;

2.

konstatuje, že Chorvatsko směřuje ke splnění zbývajících požadavků v rámci závěrečných příprav na členství v EU;

3.

bere na vědomí, že Chorvatsko provedlo deset prioritních opatření vymezených Komisí v její souhrnné monitorovací zprávě;

4.

vítá značný pokrok, kterého Chorvatsko dosáhlo při dokončování úkolů, na něž Komise zvláštně upozornila ve své souhrnné monitorovací zprávě, a vyzývá vládu a parlament, aby do 1. července 2013 vyřešily všechny zbývající otázky a pokročily i s ostatními nezbytnými reformami; vybízí Chorvatsko, aby dodrželo a splnilo všechny své závazky, které vyplynuly z přístupových jednání, a bylo tak plně připraveno stát se novým členským státem, neboť je to v zájmu Chorvatska i EU; zdůrazňuje, že tento proces by měl probíhat transparentním způsobem za účasti nejrůznějších aktérů a měl by být do něj v maximální možné míře zapojen chorvatský parlament i občanská společnost;

5.

vyzývá ty členské státy EU, jež dosud neukončily proces ratifikace Smlouvy o přistoupení, aby tak včas učinily;

6.

opakuje svůj názor, že přistoupení by nemělo být považováno za konec určitého procesu, ale spíše za jeden z kroků na cestě k modernizaci ekonomiky, státní správy a soudnictví a za příležitost, jejíž přínos bude možné plně využít pouze díky soustavné politické činnosti; vybízí Chorvatsko, aby nadále účinně využívalo finanční prostředky z NPP (nástroje předvstupní pomoci) a připravilo se tak na členství v EU a využívání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti;

7.

vyzývá chorvatské politické a sociální aktéry, aby zkoumali inovativní způsoby, jak udržet dynamiku a konsenzus, které jsou nutné k reformám, i v období po přistoupení a jak zajistit, aby se političtí činitelé museli zodpovídat z provádění závazků přijatých ve Smlouvě o přistoupení; v této souvislosti zdůrazňuje nepostradatelnou úlohu účinného parlamentního dohledu a občanské společnosti;

8.

znovu připomíná ústřední úlohu nezávislé justice, profesionální, odpovědné a nezávislé veřejné správy a právního státu pro upevňování demokracie a podporu investic i hospodářské aktivity; vyzývá Chorvatsko, aby pokračovalo ve zlepšování nezávislosti, kontroly, nestrannosti, profesionality a efektivity systému soudnictví a soudců; mimo jiné by měl být snížen počet neuzavřených případů, měly by být novelizovány předpisy o výkonu soudních rozhodnutí, měl by zaveden nový systém majetkových přiznání soudců a měly by se dále zlepšit výsledky nového systému disciplinárních řízení; naléhavě vyzývá Chorvatsko, aby uskutečnilo novou strategii reformy soudnictví na období 2013–2018;

9.

bere na vědomí, že Chorvatsko zavedlo uspokojivý institucionální a právní rámec pro boj s korupcí; vyzývá chorvatské orgány, aby zintenzívnily boj proti korupci, podvodům a špatnému finančnímu řízení; zdůrazňuje, že je nutné nadále striktně uplatňovat protikorupční opatření; dále vyzývá státní orgány, aby vedly záznamy o případech střetu zájmů, korupci a organizovaného zločinu a aby zlepšily provádění právního rámce pro zajišťování a zabavování výnosů z trestné činnosti;

10.

vyzývá chorvatské orgány, aby plně využily stávajících protikorupčních nástrojů pro zajištění nepředpojatých a úspěšných soudních stíhání i soudních rozsudků, včetně věcí, v nichž figurují vysoce postavené osoby, s cílem upevnit důvěru občanů v právní stát a veřejné instituce; zdůrazňuje, že boj proti korupci a organizované trestné činnosti a reforma soudnictví, které by mělo v prvé řadě sloužit chorvatským občanům, vyžaduje opatření s trvalým účinkem; zdůrazňuje, že by měla být podporována nezávislá investigativní žurnalistika, která při odhalování korupce a organizovaného zločinu hraje zcela zásadní roli;

11.

vyzývá Chorvatsko, aby pokračovalo v uplatňování nových, přísných právních přepisů v oblasti lobbyingu a přístupu k informacím, čímž upevní právní rámec pro prevenci korupce; konstatuje, že nově vytvořená Komise pro střety zájmů již zahájila své působení, a vyzývá chorvatské orgány, aby plně uplatnily balíček předpisů o veřejných zakázkách a o financování politických stran a volebních kampaních;

12.

vyzývá chorvatské orgány, aby i nadále věnovaly maximální pozornost plnému dodržování základních práv a bojovaly proti veškerým formám diskriminace a projevům nesnášenlivosti vůči národnostním menšinám, romské komunitě, migrantům, lesbickým ženám, homosexuálům, bisexuálům a transsexuálům i jiným menšinám a ohroženým skupinám; dále vyzývá Chorvatsko, aby vytvářelo prostředí, které zajistí, že výše uvedené menšiny (např. lesbické ženy, homosexuálové, bisexuálové a transsexuálové) budou moci v souladu se zásadami Listiny základních práv EU svobodně vyjadřovat své názory a přesvědčení;

13.

vybízí státní orgány, aby podporovaly svobodu projevu, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků; bere na vědomí, že v červenci 2012 byl přijat nový zákon o veřejnoprávních sdělovacích prostředcích; vybízí orgány, aby nadále usilovaly o to, aby veřejnoprávní televizní a rozhlasové stanice nemusely čelit politickému ani ekonomickému tlaku a aby se zvýšila jejich transparentnost;

14.

poznamenává, že Chorvatsko je náležitě připraveno na to, že bude řídit a provádět operace financované ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti EU; vyzývá Chorvatsko, aby zajistilo vypracování projektů, které budou financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR); vybízí vládu, aby nadále posilovala správní kapacity odpovědných institucí, a to i na regionální a místní úrovni, v souladu s doporučeními zprávy Evropského účetního dvora z roku 2012; naléhavě vyzývá vládu, aby učinila vše pro minimalizaci rizika korupce, podvodů a nesrovnalostí v přidělování i využívání fondů EU;

15.

v souvislosti s jednáním o VFR připomíná členským státům závazky, které má EU vůči Chorvatsku a jeho občanům, pokud jde o budoucí pomoc v oblasti hospodářského a regionálního rozvoje;

16.

vyzývá Chorvatsko, aby provedlo další strukturální reformy, které povedou k hospodářskému růstu a oživí pracovní trh; vyzývá Chorvatsko, aby nadále zachovávalo stabilitu bankovního sektoru a pokračovalo ve fiskální konsolidaci v zájmu zvýšení konkurenceschopnosti; vítá, že od ledna 2013 se Chorvatsko účastní Evropského semestru; podporuje úsilí o včasné a efektivní využívání fondů EU a snahy o zlepšení dopravní infrastruktury v Chorvatsku a jejího propojení s členskými státy EU a s ostatními státy v regionu; vyzývá vládu, aby plně provedla legislativní rámec pro malé podniky, mimo jiné pomocí vhodných politických činností, zlepšením jejich přístupu k financování a podporou internacionalizace malých a středních podniků;

17.

je toho názoru, že zvláštní důraz je třeba klást na sociální a environmentální rozměr modernizace ekonomiky; vybízí Chorvatsko, aby i nadále posilovalo sociální dialog a respektovalo sociální a odborová práva; vyzývá chorvatské orgány, aby zajistily transparentnost při posuzování rozsáhlých investičních projektů z hlediska životního prostředí; naléhavě vyzývá chorvatské orgány, aby ochranu životního prostředí vnímaly jako prioritu, zejména při územním plánování;

18.

je znepokojen tím, že navrhovaný zákon o strategických investicích není v souladu s evropskými normami; vyzývá chorvatskou vládu a parlament, aby jej přezkoumaly v zájmu zlepšení ochrany základních práv, především vlastnických, a životního prostředí;

19.

vyzývá členské státy, aby neomezovaly základní práva občanů Unie více, než je nezbytně nutné s ohledem na přechodná opatření uvedená v článku 18 Aktu o přistoupení; vyzývá členské státy zejména k tomu, aby přechodná ustanovení, která omezují volný pohyb osob, používala výlučně na základě faktických informací a pouze v případech závažného narušení pracovního trhu; připomíná, že se ukázalo, že omezení přístupu na trhy práce v přechodných obdobích po předcházejících kolech rozšíření mělo negativní vliv na prosperitu členských států ukládajících tato omezení;

20.

bere na vědomí pokrok, jehož bylo dosaženo při výstavbě hraničních přechodů na Neumském koridoru;

21.

vyzývá chorvatské orgány, aby učinily další kroky v zájmu včasného vstupu Chorvatska do schengenského prostoru, včetně sbližování právních předpisů, interinstitucionální spolupráce a správy hranic;

22.

vybízí Chorvatsko, aby pokračovalo ve spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii a zintenzívnilo na svém území úsilí při vyšetřování a stíhání válečných zločinů, v souladu se strategií přijatou pro případy beztrestnosti; důrazně apeluje na Chorvatsko a Srbsko, aby v dobré víře spolupracovaly při stíhání válečných zločinů s cílem dosáhnout spravedlnosti a opravdového usmíření v regionu;

23.

vyzývá chorvatské orgány, aby i nadále věnovaly zvláštní pozornost právům a sociálním podmínkám vracejících se uprchlíků a vysídlených osob v souladu s cíli sarajevského procesu; nadále podporuje iniciativu RECOM (Regionální komise pro pravdu a usmíření), která hledá způsoby, jak uznat utrpení a respektovat právo na pravdu a spravedlnost pro všechny oběti válečných zločinů;

24.

vybízí Chorvatsko, aby hrálo aktivní úlohu v procesu stabilizace a evropské integrace zemí západního Balkánu; věří, že zkušenosti a poznatky, které Chorvatsko získalo v období transformace a přípravy na přistoupení, mají velkou hodnotu pro ostatní státy, které žádají či se chystají požádat o členství v EU; vybízí Chorvatsko, aby se o své zkušenosti podělilo s ostatními kandidátskými zeměmi či zeměmi, které by se jimi případně mohly stát, a aby posilovalo regionální spolupráci; zastává názor, že základem toho, že Chorvatsko prosazuje evropské hodnoty a další rozšiřování, jsou dobré sousedské vztahy a snahy o smíření;

25.

apeluje na Chorvatsko a jeho sousedy, aby v souladu s mezinárodními závazky, zásadou dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráce aktivně usilovali o nalezení řešení zbývajících otázek; vítá proto kroky chorvatské a srbské vlády vedoucí ke zlepšení vzájemných vztahů a těší se na posílení jejich vzájemné spolupráce; vítá podepsání memoranda o porozumění mezi Slovinskem a Chorvatskem o nalezení konstruktivního řešení případu Lublaňské banky; vítá skutečnost, že slovinský parlament ratifikoval Smlouvu o přistoupení; připomíná, že otázky bilaterální povahy nesmí být využívány ke zpomalení integračního procesu zemí, které žádají či se chystají požádat o členství v EU; vyzývá proto všechny členské státy, aby Smlouvu o přistoupení Chorvatska ratifikovaly včas;

26.

vybízí Chorvatsko k tomu, aby nadále hrálo konstruktivní úlohu v regionální spolupráci; vyzývá chorvatské orgány, aby plně uplatnily prohlášení o podpoře evropských hodnot v jihovýchodní Evropě, které chorvatský parlament přijal dne 21. října 2011; vyzývá všechny státy v regionu, aby přijaly a uplatnily podobné postoje; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu poskytovala pomoc všem zemím v regionu; vyzývá Komisi, aby se poučila ze zkušeností nabytých v procesu rozšiřování, včetně procesu vstupu Chorvatska, a aby zemím v regionu pomáhala řešit jejich dvoustranné spory způsobem, který by nebyl v konfliktu s procesem vstupu, tj. vytvářením mechanismů pro pomoc a zprostředkování v rámci stávající institucionální struktury EU, kterých země v regionu budou moci využívat, pokud si tak budou přát;

27.

vyjadřuje chorvatským pozorovatelům v Evropském parlamentu uznání za jejich činnost a konstruktivní přínos; vítá výsledky voleb chorvatských poslanců do Evropského parlamentu, které se konaly 14. dubna 2013, avšak vyjadřuje politování nad nízkou volební účastí; těší se, až po přistoupení Chorvatska k EU dne 1. července 2013 přivítá chorvatské poslance;

28.

oceňuje práci Komise při usměrňování procesu přistoupení Chorvatska; žádá Komisi, aby zhodnotila výsledky tohoto procesu a vyvodila politické závěry pro budoucí kandidátské země, jako je využívání systému souhrnného monitorování v období mezi dokončením jednání a přistoupením; vyzývá Komisi, aby zhodnotila zapojení občanské společnosti a parlamentu do celého procesu přistoupení a mohla si tak z něj vzít ponaučení pro současná i budoucí jednání; v této konkrétní souvislosti žádá Komisi, aby vypracovala návrhy s cílem zlepšit zapojení občanské společnosti a parlamentů kandidátských zemí do procesu přistoupení;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Chorvatské republiky.

5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/48

—

s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2012 (SWD(2012)0336),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2012–2013“ (COM(2012)0600),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 9. března 2011 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010 (1), usnesení ze dne 29. března 2012 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2011 (2), usnesení ze dne 22. května 2012 o výhledu do roku 2020 pro ženy v Turecku (3) a usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o rozšiřování EU: politiky, kritéria a strategické zájmy (4),

—

s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou (5) („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2010, 5. prosince 2011 a 11. prosince 2012,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

A.

vzhledem k tomu, že poté, co Rada schválila rámec pro jednání, byla dne 3. října 2005 zahájena přístupová jednání s Tureckem, a vzhledem k tomu, že zahájení takových jednání je výchozím bodem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem založeným na spravedlivých a přesně vymezených podmínkách a závazku k provádění reforem;

B.

vzhledem k tomu, že se Turecko zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU, a vzhledem k tomu, že by tyto snahy měly být vnímány jako příležitost pro Turecko, aby pokračovalo v modernizaci a konsolidaci a aby dále zkvalitňovalo své demokratické orgány, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod;

C.

vzhledem k tomu, že by EU měla zůstat měřítkem pro turecké reformy;

D.

vzhledem k tomu, že podmínkou vstupu do EU, která je společenstvím založeným na sdílených hodnotách, skutečné spolupráci a vzájemné solidaritě jeho členských států, zůstává v souladu se závěry ze zasedání Evropské rady z prosince 2006 i nadále splnění kodaňských kritérií a dostatečná integrační kapacita EU;

E.

vzhledem k tomu, že v květnu 2012 byla zahájena „pozitivní agenda“ na podporu a doplnění jednání, aniž by je nahrazovala, a to prostřednictvím rozšířené spolupráce v řadě oblastí společného zájmu;

F.

vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech ze dne 11. prosince 2012 podpořila nový přístup Komise, který v politice rozšíření klade na první místo dodržování zásad právního státu, a potvrdila, že ve vyjednávacím procesu hraje ústřední úlohu kapitola 23 (soudnictví a základní práva) a kapitola 24 (právo, svoboda a bezpečnost), které by měly být řešeny v časné fázi jednání, aby byla k dispozici jasná měřítka a co nejvíce času na vypracování nezbytných právních předpisů, zřízení orgánů a dosažení hmatatelných výsledků při provádění;

G.

vzhledem k tomu, že ve své strategii rozšíření z roku 2012 Komise došla k závěru, že z hlediska svého hospodářství, strategické polohy a důležité úlohy v regionu je Turecko pro Evropskou unii klíčovou zemí a že proces přistoupení zůstává nejvhodnějším rámcem pro podporu reforem v Turecku souvisejících s EU; vzhledem k tomu, že Komise vyjádřila obavy ohledně nedostatečného pokroku Turecka v plnění politických kritérií,

H.

vzhledem k tomu, že Turecko dosud neprovedlo ustanovení dohody o přidružení mezi ES a Tureckem a dodatkového protokolu k ní, přičemž tato situace trvá již sedmým rokem,

I.

vzhledem k tomu, že by na základě stanovených postupů a v souladu se schváleným rámcem pro jednání měly být jednotlivé kapitoly jednání, pro něž byla ukončena technická příprava, otevřeny bezodkladně;

J.

vzhledem k tomu, že mezi Evropskou unií a Tureckem existuje hospodářská provázanost a objem obchodu mezi EU a Tureckem v roce 2011 dosáhl výše 120 miliard EUR,

K.

vzhledem k tomu, že EU je největším obchodním partnerem Turecka a Turecko je šestým největším obchodním partnerem EU; vzhledem k tomu, že přímé zahraniční investice členských států EU v Turecku činí 75 % všech přímých zahraničních investic;

L.

vzhledem k hodnocení Komise, z něhož vyplývá, že v oblasti hospodářské politiky celková připravenost Turecka pokročila a že jeho kapacita formulování a koordinace hospodářské politiky je dostatečná,

M.

vzhledem k tomu, že Turecko má potenciál hrát klíčovou úlohu při diverzifikaci zdrojů energie a tras pro přepravu ropy, zemního plynu a elektřiny ze sousedních zemí do EU; vzhledem k tomu, že při vytváření udržitelného nízkouhlíkového hospodářství mohou z bohatých zdrojů obnovitelné energie Turecka těžit jak Turecko, tak i EU;

N.

vzhledem ke strategickému významu dialogu a spolupráce s Tureckem, pokud jde o stabilitu, demokracii a bezpečnost se zvláštním zřetelem k celé oblasti Blízkého východu; vzhledem k tomu, že Turecko důrazně a opakovaně odsoudilo násilí syrského režimu vůči syrským civilistům a že poskytuje nezbytnou humanitární pomoc Syřanům, kteří prchají před trvajícím násilím přes hranice,

O.

vzhledem k tomu, že Turecko a Arménie musí přistoupit k normalizaci vzájemných vztahů bezpodmínečnou ratifikací schválených protokolů a otevřením společných hranic;

P.

vzhledem k tomu, že by měla být stažena hrozba casus belli proti Řecku, kterou vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka (TGNA) v roce 1995; vzhledem k tomu, že je důležité, aby Turecko a Řecko zahájily nové kolo rozhovorů v zájmu zlepšení svých vztahů;

1.

je přesvědčen, že pro zachování konstruktivního partnerství je nezbytné, aby se obě strany opět zapojily do jednání; zdůrazňuje, že je důležité vytvořit podmínky pro konstruktivní dialog a základy vzájemného porozumění; podotýká, že by to mělo být založeno na společných hodnotách demokracie, právního státu a dodržování lidských práv; vyjadřuje uznání Komisi a Turecku za provádění „pozitivní agendy“, která ukazuje, jak by v souvislosti se zapojením obou stran a jasnými cíli mohly Turecko a EU pokročit ve svém dialogu, dosáhnout společného porozumění a podnítit pozitivní změny a potřebné reformy;

2.

zdůrazňuje strategický politický a zeměpisný význam Turecka pro zahraniční politiku EU a pro její politiku sousedství; uznává úlohu Turecka jako souseda a důležitého regionálního aktéra a vyzývá k dalšímu prohloubení stávajícího politického dialogu EU a Turecka o možnostech a cílech zahraniční politiky; vyjadřuje politování nad tím, že se Turecko ani v roce 2012 nepřipojilo v plné míře k prohlášením SZBP; vybízí Turecko, aby rozvíjelo svou zahraniční politiku v rámci dialogu a společného postupu s EU; vyzývá Turecko a EU k užší spolupráci na posílení sil míru a demokracie v jižním sousedství, tj. v regionu, který je nesmírně důležitý jak pro EU, tak pro Turecko;

3.

vyjadřuje podporu dialogu a obnoveným vztahům mezi Tureckem a Izraelem;

4.

vítá rozhodnutí Rady vybídnout Komisi, aby souběžně s podpisem dohody o zpětném přebírání osob učinila kroky směřující k uvolňování vízového režimu; naléhavě vyzývá Turecko, aby bez dalšího prodlení podepsalo a provedlo dohodu o zpětném přebírání osob a aby do doby, než tato dohoda vstoupí v platnost, zajistilo plné uplatňování stávajících bilaterálních dohod; připomíná, že Turecko je jednou z klíčových tranzitních zemí nelegální migrace do EU; oceňuje kroky, které Turecko učinilo, aby zabránilo nelegální migraci, a zdůrazňuje význam prohloubení spolupráce Turecka s EU v oblasti řízení migrace, boje proti obchodování s lidmi a hraničních kontrol; ještě jednou zdůrazňuje, že je nutné usnadnit podnikatelům, vysokoškolským pracovníkům, studentům a zástupcům občanské společnosti z Turecka přístup do EU; podporuje úsilí, které Komise a členské státy vynakládají na provádění vízového kodexu, harmonizaci a zjednodušování požadavků vízové povinnosti a na zřizování středisek vydávajících víza v Turecku; připomíná členským státům jejich povinnosti v rámci dohod o přistoupení v souladu s rozhodnutím Evropského soudního dvoru ze dne 19. února 2009 v tzv. případu „Soysal“ (6);

5.

vítá nedávné přijetí návrhu zákona o cizincích a mezinárodní ochraně a očekává, že tento právní předpis odstraní důvody ke znepokojení, které v současné době panuje v souvislosti s dlouhodobým svévolným zamezováním v přístupu k azylovému řízení a praxí navracení uprchlíků, žadatelů o azyl i dalších osob, které mohou potřebovat ochranu; zdůrazňuje, že je důležité, aby byla právní úprava vazby, kterou Evropský soud pro lidská práva shledal v případě Abdolkhani a Karimina vs. Turecko za nezákonnou, uvedena do souladu s mezinárodními normami;

6.

oceňuje závazek tureckého ústavního dohodovacího výboru navrhnout novou ústavu a zahájit proces rozsáhlých konzultací s celou občanskou společností způsobem, jenž odráží rozmanitost turecké společnosti; vyjadřuje znepokojení nad zjevně pomalým pokrokem, jehož výbor dosud dosáhl; vybízí výbor, aby inkluzivním, reprezentativním a kolegiálním způsobem a v souladu s kritérii a hodnotami EU pokračoval ve své práci a v řešení klíčových otázek, jako jsou a) zajištění dělby pravomocí a přiměřený systém kontrol a vyváženosti pravomocí, b) vyjasnění vztahů mezi státem, společností a náboženstvím, c) zavedení inkluzivního systému správy zajišťujícího lidská práva a základní svobody pro všechny občany, a d) formulování koncepce občanství podporující začlenění; vyzývá všechny politické strany a zainteresované subjekty, aby k jednáním o nové ústavě zaujaly konstruktivní přístup; zastává názor, že zapojení Benátské komise a dialog s ní by přinesl pozitivní výsledky a podpořil ústavní proces;

7.

zdůrazňuje, že je třeba dále pokročit v provádění ústavních změn z roku 2010, zejména pokud jde o přijetí právních předpisů o ochraně osobních údajů a o vojenském soudnictví a právních předpisů, kterými budou zavedena opatření pozitivní diskriminace zaměřená na zajištění rovnosti žen a mužů; konstatuje, že přítomnost a pravomoci tureckého ministra spravedlnosti a jeho podtajemníka ve Vysoké radě soudců a státních zástupců jsou důvodem ke značnému znepokojení ohledně nezávislosti soudnictví; vítá skutečnost, že vstoupily v platnost právní předpisy, jež zakládají právo občanů činit podání k Ústavnímu soudu, což bylo cílem změn ústavy v roce 2010;

8.

znovu potvrzuje základní úlohu Velkého národního shromáždění Turecka jako centrálního bodu demokratického systému Turecka a zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby všechny politické strany podpořily reformní proces a zavázaly se k němu, zejména pokud jde o vytvoření hodnotného právního rámce ochraňujícího a rozšiřujícího základní práva pro všechny komunity a občany a o snížení 10 % hranice pro zastoupení v velkém národním shromáždění; vyjadřuje uznání práci tureckého vyšetřovacího výboru pro lidská práva a vyzývá k tomu, aby mu v rámci výboru pro harmonizaci s EU byla přiřčena významnější úloha s cílem prosazovat v legislativním procesu uvedení nových právních předpisů do souladu s acquis Unie nebo s evropskými normami;