15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/1

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/2

Zpravodaj:

Ullrich SCHRÖDER

—

sestavit zvláštní Radu pro konkurenceschopnost malých a středních podniků a SBA, která bude organizována jednou ročně na úrovni EU, jak uvedl EHSV ve svém stanovisku z roku 2011 (1),

—

Skupina na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost a růst Rady by měla přezkoumat, jak pokročila vnitrostátní opatření pro provádění priorit SBA, a zvážit dodatečná opatření na úrovni EU. Výsledky by měly být sděleny každoročně organizované Radě pro konkurenceschopnost malých a středních podniků a SBA,

—

povýšit evropskou síť zmocněnců MSP na takovou úroveň, aby se jí účastnili generální ředitelé z ministerstev hospodářství. To by zajistilo pevnější a lepší koordinaci mezi EU a členskými státy.

1.4.1.

Musí být zavedena výroční zpráva EU o provádění iniciativy „Small Business Act“ musí rovněž obsahovat zprávu s údaji o tom, jak ji Komise řídí a jak fungují jednotlivé programy.

1.4.2.

Evropský účetní dvůr by měl být vyzván, aby pravidelně zveřejňoval zprávy o fungování příslušných programů a opatření pro malé a střední podniky, podobně jako činí externí Governmental Accountability Office v USA, pokud jde o SBA v USA. Nezávislé oddělení v rámci Komise by se mělo zabývat vnitřním řízením jako Kancelář generálního inspektora (Office of the Inspector General) v rámci Small Business Administration v USA.

1.4.3.

Iniciativa SBA nebude úspěšná, pokud nebude ustaven model řízení se zapojením mnoha zúčastněných stran (partnerství se sociálními partnery, veřejnými a soukromými subjekty). Proto je třeba, aby začala pracovat poradní skupina pro SBA (viz odstavec 4.3.4), jejíž vytvoření bylo plánováno v roce 2011, ale která nikdy nevznikla, a aby byla konzultována ve fázi předcházející přijetí rozhodnutí.

1.4.4.

Systém celostátních a místních prováděcích plánů týkajících se SBA (viz odstavec 4.3.3) musí být zdokonalen a současně doplněn o systematické využívání srovnávacích přehledů.

2.1.

Cíl: srovnat obecné přístupy k malým a středním podnikům a činnosti na jejich podporu, pokud jde o tyto dvě SBA: Small Business Administration v USA a Small Business Act pro Evropu v EU.

2.2.

Závěry tohoto stanoviska (viz kapitola 1) proto nesrovnávají konkrétní programy v rámci těchto dvou SBA, ale zaměřují se na možná zlepšení týkající se právního a politického postavení, řízení a využívání cílů v rámci „Small Business Act“ v EU.

3.1.

Small Business Administration v USA je nezávislá vládní agentura, která na federální úrovni poskytuje podporu malým podnikům. Byla vytvořena prezidentem Eisenhowerem v roce 1953, a to přijetím Small Business Act. Jejím úkolem je poskytovat poradenství, podporovat a chránit zájmy malých podniků. Její rozpočet na rok 2013 činil přibližně 1 miliardu USD (bez rozpočtu na činnosti, které se netýkají podniků). Některá opatření jsou právně závazná. SBA má kanceláře v každém státě USA a 1 000 místních středisek. Generálního ředitele SBA povýšil prezident Obama na člena svého kabinetu.

3.2.

SBA uplatňuje komplexní definici malého podniku jako podniku, který je v zásadě nezávisle vlastněn, řízen a jehož cílem je zisk. V závislosti na odvětví, výrobku nebo službě se standardní velikost odvozuje z počtu zaměstnanců nebo objemu prodeje. Vezmeme-li v úvahu počet zaměstnanců, maximální počet se pohybuje zhruba mezi 100 až 1 500.

3.3.

Přehled činností a programů SBA v USA (3)

3.3.1.

Financování: úvěry a rizikový kapitál

3.3.1.1.

SBA poskytuje záruky pro malé podniky, které nemohou získat úvěr jinde. Obecně tyto úvěry poskytují partneři SBA (banky a jiné finanční instituce) a SBA se za ně zaručí.

3.3.1.2.

Small Business Investment Company (SBIC) zlepšuje přístup malých podniků k rizikovému kapitálu.

3.3.2.

Programy na podporu malých podniků při získávání zakázek

3.3.2.1.

Několik programů podpory v oblasti veřejných zakázek umožňuje malým podnikům (vlastněným znevýhodněnými osobami nebo působícím v opomíjených segmentech trhu), aby mohly soutěžit o významnou státní zakázku pouze s podobnými podniky.

3.3.3.

Programy výzkumu a vývoje: strategie pro větší zapojení MSP zvýšením cílů

3.3.3.1.

Program Small Business Innovation Research (SBIR) s rozpočtem na výzkum a vývoj ve výši nejméně 100 milionů USD zvyšuje zapojení malých, technologicky vyspělých podniků do federálního výzkumu realizovaného federálními ministerstvy. Konkrétní procento z jejich rozpočtu na výzkum a vývoj musí být použito pro zapojení malých podniků: v roce 1983 to bylo 0,2 % a postupně docházelo k navyšování až na 2,7 % v roce 2013 (nový cíl na rok 2017 činí 3,2 %).

3.3.3.2.

Program Small Business Technology Transfer (STTR) poskytuje finanční prostředky na federální výzkum prováděný malými podniky a neziskovými výzkumnými organizacemi: v roce 2013 to bylo 0,35 % s navýšením na 0,45 % v roce 2016.

3.3.4.

Programy rozvoje podnikání

3.3.5.

Úřad pro mezinárodní obchod (Office of International Trade)

3.3.6.

Zvláštní úřady

4.2.1.

Komise přezkoumala přístup SBA v USA a v roce 2008 zveřejnila své sdělení „Zelenou malým a středním podnikům“, „Small Business Act“ pro Evropu (5), přičemž její cílová skupina byla větší (malé a střední podniky s méně než 250 zaměstnanci).

4.2.2.

Bylo představeno deset zásad pro přípravu a provádění politik na podporu MSP na úrovni EU i členských států. Tyto zásady se týkaly: podnikatelského prostředí, podnikání, zásady „zelenou malým a středním podnikům“, zadávání veřejných zakázek, kratších lhůt splatnosti, lepšího využití jednotného trhu, dovedností a inovací.

4.2.3.

V roce 2008 EHSV (6) navrhlo ambicióznější iniciativu SBA. Odkazuje se zde na americkou SBA.

4.2.4.

Klíčová doporučení Výboru jsou tato:

4.3.1.

V roce 2011 Komise zveřejnila sdělení s názvem „Přezkum iniciativy ‚Small Business Act‘ pro Evropu“ (7). Komise dospěla k závěru, že dochází k pokroku, ale je třeba udělat více.

4.3.2.

Ohledně vývoje v členských státech je Komise méně pozitivní, pokud jde o:

4.3.3.

Přezkum iniciativy SBA navrhl opatření reagující na ekonomickou krizi v těchto oblastech: regulace, financování, přístup na trh, podnikání, vytváření pracovních míst a inkluzivní růst (včetně podnikání žen a Iniciativy pro sociální podnikání).

4.3.4.

Strategická zlepšení zahrnují posílení řízení:

4.3.5.

V roce 2011 EHSV (8) uznalo, že malým a středním podnikům byla věnována větší pozornost.

—

Výbor se domnívá, že iniciativa SBA by měla mít závaznější formu.

—

Iniciativa SBA nebude úspěšná, pokud nebude ustaven model řízení se zapojením mnoha zúčastněných stran (partnerství se sociálními partnery, veřejnými a soukromými subjekty).

—

Opomíjí se zásadní úloha individualizovaných služeb poskytovaných zprostředkovatelskými organizacemi z veřejného a soukromého sektoru.

—

EHSV žádá Radu EU, aby sestavila zvláštní Radu pro konkurenceschopnost malých a středních podniků, mikropodniků a SBA, která se bude scházet jednou ročně.

4.4.1.

V září 2014 Komise zahájila konzultaci nazvanou „Pevná evropská politika na podporu malých a středních podniků a podnikatelů 2015–2020“ s cílem zjistit, jak by iniciativa SBA měla být revidována.

4.4.2.

Komise dospěla k závěru, že iniciativa SBA nebyla dosud v mnoha členských státech plně provedena.

—

snížení administrativní zátěže,

—

přístup k financování a na trhy,

—

podnikatelský a inovativní potenciál,

—

posílení rozvoje dovedností (nové).

4.4.3.

V dubnu 2015 Komise zveřejnila zprávu o výsledcích. Návrh revidované iniciativy SBA byl původně v plánu na první polovinu roku 2015, nyní však byl odložen na rok 2016. Evropské podnikatelské organizace vyjádřily své zklamání spojené s tímto odložením a vyzvaly k přijetí opatření v roce 2015.

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/8

Zpravodaj:

Jan KLIMEK

1.1.

Rodinné podniky tvoří páteř mnoha ekonomik na celém světě a rozvíjejí se nevídaným tempem. Jsou zdrojem hospodářského růstu a pracovních míst a ve velké míře zohledňují regionální a místní faktory. Rodinné podniky mohou být založeny z různých pohnutek, všechny však spojuje vlastní systém hodnot, snaha prokázat odhodlání a ochota přinášet oběti a pocit odpovědnosti vůči těm, kteří podnik založili, i těm, kteří ho převezmou. Rodinné podniky mají větší schopnost přečkat složitá období recese a stagnace a to, že vydrží fungovat dlouhou dobu, se mezi jiným zakládá především na pocitu osobní odpovědnosti za dobré jméno podniku.

1.2.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) si je vědom výjimečné hodnoty rodinných podniků a v souladu s iniciativou Small Business Act, v níž se prohlašuje, že „EU a členské státy by měly vytvořit prostředí, ve kterém budou moci podnikatelé a rodinné podniky vzkvétat a podnikání bude odměňováno“ (1), vyzývá Evropskou komisi, aby provedla aktivní strategii podporující v členských státech osvědčené postupy v oblasti rodinných podniků.

1.3.

Dalším krokem by mohlo zahájení práce na právním rámci nebo předpisech pro oblast rodinných podniků. V rámci těchto předpisů by měl být vymezen pojem „rodinný podnik“ a měly by v něm být určeny oblasti, do nichž se Komise spolu se soudními, ekonomickými a politickými institucemi odpovědnými za tyto kroky zapojí.

1.4.

EHSV žádá, aby v rámci konkrétních opatření:

2.1.

Rodinné podniky tvoří více než 60 % všech malých i velkých společností v Evropě a poskytují pracovní místa 40 % až 50 % všech zaměstnanců (2). V převážné většině ekonomik zaujímají největší podíl mikropodniky a malé a střední podniky, a proto i většina rodinných podniků patří právě do tohoto sektoru.

2.2.

Hlavním přínosem rodinných podniků je jejich dlouhodobá perspektiva, specifické hodnoty utvářející jejich jedinečnou podnikovou kulturu a zapojení do místních komunit. Jejich jedinečná kultura se zakládá na hodnotách, jako například velké důvěře v podnik a vysoké kvalitě nabízených služeb a produktů, které podílníci rodinných firem prosazují.

2.3.

Dlouhodobou perspektivou rodinných podniků se rozumí to, že vytvářejí trvalá pouta se zainteresovanými subjekty (zaměstnanci, zákazníky, dodavateli a místními komunitami).

2.4.

Pro rodinné podniky je charakteristické přání majitelů předat je další generaci, péče o zaměstnance a odpovědnost za ně. I tento aspekt v podnicích, v nichž se vztahy zakládají na důvěře, posiluje zodpovědnost.

2.5.

Aby rodinné podniky byly schopny plnit své cíle, investují co největší část zisku do budování stabilní, nezávislé a inovativní společnosti opírající se o vlastní kapitál, jejíž prioritou je minimalizovat rizika a umožnit předání podniku příštím generacím. Pro dosažení dlouhodobých (vícegeneračních) cílů jsou rodinné podniky rozvíjeny rozvážněji.

3.1.

Je obecně přijímaným názorem, že rodinné podniky lze charakterizovat z hlediska tří aspektů: rodiny, oboru podnikání a vlastnické struktury (3). Vliv rodiny na zbylé dvě oblasti určuje rodinnou povahu společnosti. Tento vliv způsobuje, že rodinné podniky jsou komplexnější než ostatní firmy, a proto vyžadují náležitý přístup.

3.2.

V souvislosti s rodinnými podniky již několik členských států přijalo zvláštní právní předpisy:

3.3.

Výbor má za to, že by bylo přínosné zavést legislativní cestou kategorii „rodinný podnik“ do rejstříku hospodářských činností ve všech členských státech.

3.4.

Odborná skupina Komise pro otázky rodinných podniků ve své zprávě doporučuje přijmout tuto definici rodinných podniků:

3.5.

Výše uvedená definice je však příliš široká. Měla by být konkretizována tak, aby zdůrazňovala rodinnou povahu podniků, zejména jejich zaměření na vícegenerační cíle.

3.6.

Pokud by evropské země tuto definici přijaly, bylo by možné sbírat kvantitativní data, na jejichž základě by ihned po jejich shromáždění bylo možné sestavit statistiku těchto subjektů. Údaje by především usnadnily analýzu rodinných podniků v nových členských státech, kde tyto podniky hrají klíčovou roli. Tímto úkolem by mohl být pověřen statistický úřad Evropské unie Eurostat.

3.7.

Na vnitrostátní úrovni je vyvíjena snaha rodinné podniky kvantifikovat. Děje se tak například v Irsku, kde Central Statistics Office vydal publikaci s názvem Family Business in Ireland – Services Sector 2005 (Rodinné podniky v Irsku – odvětví služeb 2005). Federace European Family Businesses ve spolupráci s poradenskou společností KPMG zveřejňuje European Family Business Barometer (Evropský barometr rodinných podniků). V Polsku provedla Polská agentura pro rozvoj podnikání (Polish Agency for Enterprise Development) v roce 2008 rozsáhlou kvalitativní a kvantitativní studii.

3.8.

Zapojením Eurostatu by se splnily dva důležité cíle: standardizace definice rodinného podniku a na jejím základě sběr statistických údajů o těchto subjektech.

4.1.

Úkoly, jež stojí před rodinnými podniky, lze rozdělit do dvou kategorií: výzvy týkající se veškerých podniků a ty, které jsou specifické pro rodinné podniky. Do první kategorie spadají všechny faktory ovlivňující ekonomiku země, jako je národní poptávka, demografie a socioekonomická situace. Toto stanovisko se zaměřuje na druhou kategorii, tj. na úkoly specificky kladené na rodinné podniky, které by jim pomohly se rozvíjet a růst.

4.2.

Vlastnictví rodinného podniku tvoří spíše výsledky budování a práce několika generací rodiny zahrnující hodnoty, tradice a know-how než likvidní aktiva (4). Proto největší úkol, s nímž se mohou potýkat všechny tyto podniky, představuje převod podnikového majetku na další generaci.

4.2.1.

Jelikož záměrem majitelů těchto společností je předat je v dobrém stavu další generaci, jedním z důležitých kroků by pro rodinné podniky mělo být komplexně se na předání firmy připravit.

4.2.2.

Na tento úkol každoročně narazí přibližně 450 000 podniků zaměstnávajících zhruba dva miliony lidí. Následkem nezdařeného předání podniku jich každý rok ukončí činnost asi 150 000, což vede k zániku 600 000 pracovních míst (5)

4.2.3.

Je zapotřebí prozkoumat hlavní příčiny neúspěšné přípravy předání podniků a prosazovat opatření jako dědické právo nebo daňové pobídky, která převody usnadňují a podporují.

4.2.4.

Působnost a rozsah různých evropských přístupů k dědické dani a k dani z majetku dokládají, že právní úprava v této oblasti vyžaduje další zefektivnění (6).

4.2.5.

Jeden příklad možného řešení v oblasti převodu podniků poskytuje Nizozemsko, kde ministerstvo hospodářství zavedlo tzv. balíček k předání podniku (Overdrachtspakket). Podnikatelé, kteří dosáhnou 55 let, obdrží balíček k předání podniku upozorňující je na to, jak je důležité převod podniku připravit, a obsahující sadu nástrojů, které jim tento proces usnadní. Belgický institut pro rodinné podniky (Instituut voor het Familiebedrijf) zavedl testovací list, jenž je dostupný ve třech jazycích: nizozemštině (Scorecard Opvolging), francouzštině (Scorecard Transmission) a angličtině (Succession Scorecard). Dalším příkladem je Slovinsko, kde Komora řemeslníků a malých podniků Slovinska (Obrtno-podjetniška zbornica Slovenije) pořádá semináře a školení zaměřené na všechny otázky spojené s předáním podniku, a program zaměřený na předávání podniků (ViestinVaihto-ohjelma) má i Finsko. V Rakousku existuje zákon o dalším provozování podniku (Fortbetrieb) členem rodiny v případě, že jeho ředitel zemře (Gesamte Rechtsvorschrift für Gewerbeordnung, 1994). Podobný institut existuje i ve Francii (successions et des libéralités) a v Lucembursku. Balíček k předání pro rodinné podniky připravila i Polská agentura pro rozvoj podnikání ve spolupráci s polským institutem pro rodinné podnikání. Jako součást tohoto balíčku obdrží rodinné podniky příručku o předávání podniků, bezplatné nástroje usnadňující tento proces a mohou se zúčastnit bezplatných workshopů zaměřených na jeho uskutečnění.

4.3.

Rodinné podniky se snaží vytvářet dlouhodobá pracovní místa, což pomáhá vytvářet rodinnou podnikovou atmosféru. Proto mohou nabízet pracovní místa vhodná například pro matky s dětmi. Této rodinné podnikové atmosféře by se mělo napomáhat, čímž by rodinné podniky mohly získat konkurenční výhodu.

4.4.

Manželé/manželky nebo partneři/partnerky vlastníků společnosti často v rodinných podnicích hrají významnou úlohu, ačkoli v nich z různých důvodů nemívají oficiální postavení. To může působit právní a finanční obtíže například v situaci, kdy se vztah rozpadne. Problémům v případě složitých rodinných situací by bylo možné snadněji předcházet, pokud by tito lidé stejně jako další rodinní příslušníci, kteří se neoficiálně zapojují do činností společnosti, získali oficiálnější status.

4.5.

Pokud jde o inovace v rodinných podnicích, neměly by se tyto společnosti zaměřovat pouze na tradiční trhy a produkty, ale rovněž na nová, inovativní řešení.

4.5.1.

Inovace v rodinných podnicích lze podporovat prostřednictvím inovativního systému zadávání veřejných zakázek, v němž by cena neměla být jediným kritériem výběru uchazeče. Rodinné podniky se vyznačují tím, že nabídky předkládají na základě vysoké kvality a péče o zákazníky, které jsou mezi jiným garantovány rodinnou značkou (často jménem majitele nebo rodiny, která podnik vlastní). Cena pro ně proto obvykle není jediným kritériem, kvůli němuž se soutěží o veřejné zakázky účastní. Doporučuje se, aby se jako měřítko hodnocení prosazovaly hodnoty ekonomicky nejvýhodnější nabídky (7) a aby se tato informace rozšiřovala mezi rodinné podniky.

4.6.

Globalizace nutí firmy otevírat se novým trhům, technologiím a dovednostem. Tyto prvky musejí rodinné podniky brát v úvahu ve svých rozvojových strategiích. Může to znamenat nutnost otevřít se novým pracovníkům, a to i v řídicích funkcích.

4.7.

Na vnitrostátní úrovni by měla být uznána role, kterou rodinné podniky hrají v národních ekonomikách, a následně by těmto podnikům měly být vytvořeny výhodné podmínky v oblasti daní, právních předpisů týkajících se ekonomické činnosti (včetně zákona o rodinných podnicích) a podpory vzdělávání pracovníků rodinných podniků. Toto vzdělávání by mělo brát náležitý ohled na specifika rodinných podniků, jako je nástupnictví, rodinný dohled atd.

4.8.

Příklady speciálního vzdělávání zástupců rodinných podniků poskytují země jako Kypr (škola rodinného podnikání, kterou zřizuje Cyprus International Institute of Management), Francie (Master 2 professionnel: Gouvernance des entreprises familiales et patrimoniales – M2 GEFP, organizovaný univerzitou v Bordeaux) a Finsko (Omistajuus ja hallitustyöskentely – valmennusohjelma jatkajille – vlastnická struktura a řízení společnosti – školicí program pro budoucí majitele podniků) (8). Kurzy pro podnikatele z rodinných firem pořádají také organizace na podporu rodinného podnikání, příkladem je FBN Academy vedená švédskou pobočkou FBN a školicí programy organizované španělským Instituto de la Empresa Familiar.

4.9.

Pokud by byla uznána role, kterou rodinné podniky zastávají v ekonomikách členských států, a byla jim poskytnuta podpora, mohlo by se napomoci obnově rodinné řemeslné tradice. Podstatná část malých rodinných podniků vstupuje do sdružení řemeslníků, jejichž snahou je zajistit přežití řemesel. Podpora tohoto typu subjektů má tedy smysl.

4.10.

Menší rodinné podniky jsou vystaveny rizikům, která mohou vést až k tomu, že se neudrží na trhu. Aby byl podpořen další rozvoj těchto firem, měla by jim proto být poskytnuta vhodná pomoc v právních a daňových záležitostech. Z institucionální podpory a opatření, jejichž cílem by bylo povzbudit místní dodavatele a ekonomiky, by zase mohly těžit velké mezinárodní rodinné podniky.

4.11.

Zvláštním typem rodinného podniku je rodinná farma. Tyto podniky se kromě obtíží, kterým obvykle čelí rodinné firmy, musí vypořádávat také s problémy příznačnými pro venkovské oblasti.

4.11.1.

Zvláště závažný problém představuje „zabírání půdy“, které má za následek nevratný rozpad ekonomické struktury ve venkovských oblastech a ze sociálního hlediska nežádoucí industrializaci zemědělství. Výbor ve svém stanovisku (9) z ledna 2015 vyzval k tomu, aby byla přijata náležitá opatření a model zemědělství založený na rodinných farmách tak mohl být v celé EU zachován.

4.11.2.

Rodinné farmy často zakládají družstva, díky nimž chtějí docílit úspor z rozsahu a zvýšit svou konkurenceschopnost na trhu (10). Podnikání na družstevní bázi se svými charakteristikami podobá rodinnému podnikání, tedy je zaměřeno spíše na dlouhodobé aktivity než na krátkodobý zisk. V poslední době však družstva přestala prosperovat a některá dokonce zkrachovala, a proto je zapotřebí přijmout opatření k oživení této formy činnosti.

4.12.

Pojmem trpělivý kapitál (patient capital) (11) se označuje dlouhodobá akumulace kapitálu s cílem vybudovat rodinný podnik. Při transakci je postoupen kapitál rodinného podniku společně s jeho sociálním a kulturním rozměrem, a kupující podnik odkoupí nebo do něj investuje, včetně vícegeneračních znalostí, (rodinné) kultury a závazků vůči (místní) komunitě.

4.12.1.

Při definici trpělivého kapitálu je vhodné zvážit, zda nevyužít odpočtu reinvestované části zisku z daní. Bylo by vhodné o tom přemýšlet u rodinných (a nejen rodinných) podniků, které reinvestují zisk a dávají přednost investici vlastního kapitálu před využíváním kapitálu cizího.

4.12.2.

Možnost snížit na základě úroků z cizího kapitálu výši zdanitelného zisku je pro společnosti další motivací, aby využívaly cizí finanční prostředky a tím účinně snižovaly náklady na cizí kapitál, protože na vlastní kapitál tyto odpočty nelze uplatnit.

4.12.3.

Je samozřejmé, že otázky zdaňování jsou odpovědností každého členského státu, avšak Evropská unie by v souvislosti s rodinnými podniky měla prosazovat osvědčené postupy.

4.13.

Zajímavou možností by mohlo být založení vnitrostátních veřejných investičních fondů, jejichž prostřednictvím by se do rodinných podniků vkládal kapitál. Zvláštním rysem těchto fondů by bylo, že by rodinným podnikům zajišťovaly kapitál, aniž by jeho poskytovatelům přiznávaly hlasovací práva tak, jak je tomu u společností Aksjeloven v Norsku nebo Ley de Sociedades de Responsabilidad Limitada ve Španělsku.

4.14.

Činnosti v rámci rodinného podnikání mohou být podporovány také vnitrostátními nebo místními organizacemi, které tyto subjekty zastupují (např. vládními subjekty (ministerstvy), organizacemi zaměstnavatelů, komorami řemeslníků atd.), a nadnárodními organizacemi, z nichž nejvýznamnější jsou European Family Businesses, FBN International a Les Hénokiens.

4.14.1.

Tyto organizace zastávají důležitou úlohu organizátorů propagace sektoru rodinného podnikání. Zajišťují platformu pro výměnu znalostí a zkušeností mezi podnikateli z rodinných firem a vydávají zprávy o rodinných podnicích s cílem šířit o nich poznatky. Kromě toho mohou organizace na podporu rodinných podniků lobbovat za konkrétní řešení.

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/14

Zpravodajka:

Renate HEINISCH

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje snahu Evropské komise učinit z řešení v oblasti elektronického zdravotnictví jednu z priorit digitální agendy.

1.2.

EHSV konstatuje, že ti, kdo hledají informace, pacienti a lékařský personál opakovaně upozorňují na nutnost úplných, přesných a aktuálních informací o léčivých přípravcích a nutnost jednotného digitálního trhu.

1.3.

Podle EHSV musí být úředně schválené informace dostupné bez překážek a diskriminace, aby k nim měly přístup i osoby se zrakovým, sluchovým či jiným tělesným postižením. Musí být možné je přizpůsobit potřebám jednotlivých občanů, pacientů a zdravotnických pracovníků s cílem poskytnout nezbytnou úroveň pro co nejúčinnější a nejbezpečnější používání léčivých přípravků.

1.4.

EHSV se domnívá, že elektronické šíření informací o produktech schválených orgánem schvalujícím léčivé přípravky povede k dalšímu zlepšení v oblasti přístupu. Elektronická databáze obsahující informace o použití a odborné informace schválené zdravotnickými orgány (Summary of Product Characteristics, SmPC) umožňuje získat aktuální a cílené informace o léčivých přípravcích.

1.5.

EHSV navrhuje, aby byly informace poskytovány způsobem co nejvhodnějším pro osoby se zrakovým postižením, například s větší velikostí písma nebo jako zvukové záznamy. Mohly by být poskytovány i ukázky správného používání aplikačních pomůcek (např. sprejů pro astmatiky), a to prostřednictvím videí popř. videí ve znakové řeči pro neslyšící. Další snížení překážek komunikace zajistí používání „jednoduchého jazyka“. Ty umožní lidem s poruchami učení přístup k informacím ve formě uzpůsobené jejich potřebám a kompenzaci omezení souvisejících se vzděláním.

1.6.

EHSV mimoto konstatuje, že sloučení do jednoho portálu by znamenalo vytvoření důvěryhodného a často snadno přístupného zdroje úředně schválených informací splňujících kritéria přístupnosti. Pacienti a pracovníci ve zdravotnictví by tak měli možnost porovnávat veškeré informace, které jsou k dispozici od jiných zdrojů, se schválenými základními informacemi.

1.7.

K zajištění celkové použitelnosti by se na vývoji měli podílet uživatelé a tvůrci internetových stránek se znalostmi v oblasti bezbariérového přístupu. Mělo by být vypracováno řešení, které není závislé na formě, aby tak byla volba konečného zařízení k hledání informací (stolního počítače, tabletu, smartphonu atd.) ponechána na uživatelích, podle jejich potřeb a možností.

1.8.

EHSV se domnívá, že databáze či portál úředně schválených informací by měly být vyvíjeny v úzké spolupráci se všemi důležitými zainteresovanými stranami, tedy farmaceutickým průmyslem i organizacemi pacientů, zástupci zdravotně postižených osob a zdravotnickými pracovníky, a měly by je provozovat a financovat farmaceutické podniky, aby se co nejlépe vyhovělo potřebám.

1.9.

Podle EHSV je důležité dospět k řešením zaměřeným na uživatele, aby měli přístup k informacím i osoby s nízkou úrovní vzdělání a lidé, kteří Internet používají zřídka.

1.10.

Elektronický přístup k informacím je sice považován za důležitý, nicméně je třeba vyzdvihnout, že pro pacienty jsou prvními kontaktními osobami, od nichž získávají doporučení v souvislosti s onemocněními a jejich léčbou, lékaři (zejména praktičtí lékaři) a další zdravotničtí pracovníci, jako jsou lékárníci a zdravotní sestry.

1.11.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby podpořila návrh projektu elektronických informací o produktech v rámci Iniciativy pro inovativní léčiva (IMI2). Vyzývá členské státy, aby se k této iniciativě připojily a koordinovaly existující databáze.

2.1.

Evropská komise zveřejnila v roce 2012 akční plán, který pojmenovává překážky bránící plnému využívání digitálních řešení v evropských systémech zdravotní péče, a nazvala ho Akční plán pro elektronické zdravotnictví na období 2012–2020 – inovativní zdravotní péče pro 21. století  (1).

2.2.

Evropská komise uvedla, že zamýšlí zlepšit zdravotní péči v zájmu pacientů, ponechat pacientům větší kontrolu nad jejich léčbou a omezit náklady. Pacienti, občané a zdravotničtí pracovníci sice nadšeně využívají aplikace telemedicíny a miliony evropských občanů si do svých smartphonů stáhly aplikace, aby mohli sledovat svůj zdravotní stav a svoji kondici, ale digitální zdravotní péče musí ještě rozvinout svůj značný potenciál ke zlepšení systémů zdravotní péče a úsporám nákladů díky efektivitě. EHSV v této souvislosti připomíná, že je při tom rovněž třeba zohlednit zájmy ochrany soukromí a údajů.

2.3.

WHO definuje elektronické zdravotnictví (eHealth), včetně telemedicíny a mobilního zdravotnictví (mHealth), jako přenos zdravotnických zdrojů a zdravotní péče prostřednictvím elektronických médií. Zahrnuje tři nejdůležitější oblasti:

2.4.

Evropská komise vydala k mobilnímu zdravotnictví zelenou knihu (2). Mobilní zdravotnictví (mHealth) je součástí elektronického zdravotnictví (eHealth) a týká se postupů v lékařské péči a veřejném zdraví podporovaných mobilními zařízeními. Patří sem zejména využívání možností mobilní komunikace k poskytování služeb v oblasti zdravotní péče a kondice, k informování a k mobilním zdravotnickým aplikacím.

2.5.

Stále více lidí všech věkových kategorií využívá stále větší počet elektronických informací o zdravotním stavu a elektronických aplikací.

2.6.

Kvalita těchto informačních zdrojů se však značně liší a vyhledávače obvykle nerozlišují mezi spolehlivými, oficiálně schválenými a méně spolehlivými zdroji.

2.7.

Pro zdravotnické pracovníky existuje celá řada certifikovaných informačních systémů. Pracovníci ve zdravotnictví – zejména praktičtí lékaři a lékárníci – hrají v systémech zdravotní péče klíčovou úlohu a kvalitní informace jsou nezbytné, chceme-li mít řádně informované zdravotnické pracovníky, kteří úspěšně plní potřeby občanů EU v oblasti zdravotní péče.

2.8.

EHSV se domnívá, že by pacienti měli mít stejně snadný přístup ke spolehlivým informacím, aby byli s to lépe organizovat svou zdravotní péči a účastnit se jí, což se projeví i ve větším dodržování léčby. Podrobnosti ohledně potřeby vzdělávání a zapojení všech skupin (včetně starších osob a osob se zdravotním postižením) již byly popsány v dřívějších stanoviscích (3).

2.9.

Větší pracovní zatížení zdravotnických pracovníků a různé možnosti pacientů a občanů angažovat se ve zdravotnických organizacích, např. ve vnitrostátních schvalovacích orgánech, ve výborech Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) a v etických komisích, vyžaduje rozsáhlé znalosti.

2.10.

Jednu z možností vzdělávání pro pacienty poskytuje Evropská akademie pacientů pro terapeutické inovace (EUPATI). Toto konsorcium je financováno prostřednictvím iniciativy Innovative Medicines Initiative, partnerství veřejného a soukromého sektoru mezi Evropskou komisí a Evropskou federací farmaceutického průmyslu a asociací (EFPIA).

2.11.

EUPATI je konsorciem sestávajícím z 29 organizací, jemuž předsedá Evropské fórum pacientů (EPF). Sdružuje v jednom seskupení celoevropské organizace pacientů, ale i akademické a neziskové organizace, které jsou odborníky na účast pacientů a veřejnosti, a také členské organizace EFPIA. EUPATI informace pacientům, kteří se nevyznají v systémech zdravotní péče, a těžce dosažitelným skupinám pacientů tím, že vytváří obecné povědomí o vývoji nových léčebných postupů. Prostřednictvím EUPATI lze pořádat také školení zaměřená na pochopení informací o léčivých přípravcích nebo vyvíjet odpovídající vzdělávací programy.

2.12.

Některé evropské členské státy již mají informace o léčivých přípravcích v elektronické podobě. Nejpropracovanější databázi nazvanou FASS (4) má švédský farmaceutický svaz LIF, další existují například v Německu, Spojeném království, Finsku či Dánsku. Tyto databáze jsou obvykle hůře dostupné pro osoby se zrakovým postižením nebo neobsahují celý sortiment léčivých přípravků.

2.13.

Některé z těchto databází navíc nejsou pravidelně aktualizovány.

2.14.

Kromě toho některé orgány schvalující léčivé přípravky povolily uvádět v příbalových informacích kódy (QR Codes) vedoucí k příbalovým informacím na internetových stránkách firem. Bezbariérový přístup tedy často není zaručen ani zde.

2.15.

Tyto iniciativy ukazují, že je nadále zapotřebí harmonizovaný přístup, který zajistí přístup k informacím prostřednictvím těchto nových technologií všem společenským skupinám.

3.1.1.

Podle EHSV nese farmaceutický průmysl odpovědnost za přesné a aktuální informace o svých produktech. Všechna technologická řešení by měla být výsledkem úzké spolupráce s průmyslem, aby mohla být využita již existující technická řešení a orgány schvalující léčivé přípravky je mohly kontrolovat.

3.1.2.

EHSV zdůrazňuje, že způsob, jakým jsou úředně povolené informace podávány, a možnosti přístupu musí být odsouhlaseny za účasti příslušných zainteresovaných stran (schvalujících orgánů, organizací pacientů, zdravotnických pracovníků).

3.1.3.

Konsorcium odpovědné za koordinaci vývoje databáze či portálu by mohlo být zřízeno a financováno v rámci iniciativy pro inovativní léčiva (IIL).

3.1.4.

Při vytváření navrhovaného portálu budou zohledněny stávající databáze (např. databáze Evropské agentury pro léčivé přípravky EMA).

—

Existují modely národních databází. Kromě toho byl k předvedení uživatelsky vstřícných a široce přístupných databází vyvinut další prototyp, který umožňuje i používání audiovizuálních souborů. Měla by být vypracována volně dostupná technická řešení, která budou nejefektivněji využívat dostupné zdroje.

—

Tato technická řešení musí zohledňovat i to, že občané či pacienti nechtějí na svých smartphonech používat příliš mnoho skenovacích aplikací. Proto by databáze či portály měly být dostupné např. prostřednictvím běžných skenovacích technologií.

—

Musí se usilovat o řešení, která nejsou závislá na formě, aby se zlepšila akceptace. Informace musí být možné vyžádat a prohlížet prostřednictvím všech zařízení (stolních počítačů, tabletů, smartphonů atd.).

—

Technická řešení by se měla porovnávat, přičemž by měly být zahrnuty i oblasti systému zdravotní péče (např. iniciativy členských států zaměřené na dosažení lidí prostřednictvím dálkového připojení nebo bankomatů, které navrhla Evropská komise (5)).

—

V Itálii mají lékárny ze zákona povinnost vytisknout aktualizované příbalové informace, které farmaceutické firmy zanesly do databáze. Další možností by mohl být i tisk v lékárnách ze strany lékárníků nebo pacientů (na terminálech podobných bankomatům), což by umožnilo zahrnout osoby, které nepoužívají Internet.

—

Výzkum se musí zabývat strukturálními otázkami v souvislosti s nezbytnou kontrolou technických řešení, aby se zlepšila akceptace.

—

Jak schvalující orgány kontrolují obsahy?

—

Obsahy musí být prezentovány tak, aby bylo možné přizpůsobit se individuálním potřebám pacientů a občanů a zároveň byly poskytnuty všechny informace, které jsou podle schvalovací dokumentace resp. ze zákona požadovány.

—

V zájmu poskytování rychlé zpětné vazby všem subjektům by mohla být zapracována možnost, aby uživatelé mohli informace hodnotit (zejména srozumitelnost). Za tím účelem by k prezentaci, šíření a výměně mohla být využívána sociální média.

—

Jak lze motivovat k aktivnímu učení s cílem využívat dostupné zdroje informací o zdravotnických tématech (včetně digitálních informací)?

—

Naučit se, jak se učit (celoživotní učení), představuje jednu z 8 klíčových kompetencí uvedených v doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 (6), v němž byly členské státy vyzvány k přijímání vnitrostátních opatření. „Evropský program pro vzdělávání dospělých“ navrhuje opatření členských států v oblasti aktivního vzdělávání dospělých. „Gramotnost v oblasti digitálního zdraví“ by bylo možné zahrnout mezi kritéria Programu pro mezinárodní výzkum kompetencí dospělých (PIAAC) pro hodnocení vzdělávání dospělých.

—

Jakou úlohu mohou hrát různá vzdělávací zařízení (vysoké školy, zařízení pro vzdělávání dospělých atd.) a zdravotnická zařízení při zvyšování rozmanitých schopností, např. při zacházení s novými technologiemi, při obecně prospěšné činnosti a péči nebo při předávání sociálních a technických znalostí?

—

Pracovníci ve zdravotnictví musejí během své odborné přípravy absolvovat příslušná školení. Střediska vzdělávání dospělých mohou nabízet atraktivní kurzy uzpůsobené konkrétně uživatelům systému. V zájmu oslovení cílové skupiny by mohla spolupracovat se zdravotnickými pracovníky (zejména lékaři), místními lékárnami a místními zdravotními a sociálními zařízeními. To je důležité zejména ve venkovských oblastech, kde jsou lidé více izolováni. Zejména mezigenerační učení by mohlo přispět k výměně poznatků ohledně obsahu a technických dovedností.

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/19

Zpravodaj:

Edgardo Maria IOZIA

1.1.

EHSV se domnívá, že hodnocení dopadu státní podpory je klíčovým nástrojem, kterým lze ověřit, zda výsledky odpovídají navrhovanému cíli účinnějšího a efektivnějšího přidělování prostředků, zlepšení transparentnosti přidělování a ověřování řídicích procesů.

1.2.

Mnoho členských států již připravilo komplexní a strukturované systémy hodnocení. Jedná se o proces, který se rozvíjí souběžně se vzrůstajícím zájmem akademické sféry, který umožnil zlepšit techniky hodnocení a zvýšit přesnost měřících nástrojů, které mají k dispozici orgány přidělující podporu.

1.3.

Evropská komise zřídila společně s členskými státy v souvislosti se státní podporou podnikům fórum na vysoké úrovni, jež bylo vytvořeno i pro účely hodnocení.

1.4.

V prosinci minulého roku uvedla komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová ve svém projevu na fóru na vysoké úrovni: „V programu modernizace státní podpory existují dva zvláště důležité prvky: transparentnost, díky níž občané vědí, kam jdou jejich peníze, a posouzení, které ukáže, zda byly vynaloženy dobře“. EHSV se s tímto sdělením ztotožňuje.

1.5.

EHSV vítá diskusi o posouzení dopadu politik podpory podniků a naléhavě žádá Komisi, aby i nadále vytrvala v přístupu, který uplatňuje již několik let.

1.6.

Je však třeba poznamenat, že s výjimkou hodnocení stanovených evropskými právními předpisy není dnes u řady programů podpory prováděno posouzení dopadu. Právní předpisy vyžadují v mnoha případech pouze potvrzení, že jednotlivá opatření formálně splňují právní požadavky, a neumožňují tak komplexní dlouhodobé hodnocení účinnosti a efektivity veškerých investic poskytnutých na podporu podnikům. EHSV vyzývá k plošnému zavedení posouzení dopadu a k případnému snížení hranice 150 milionů EUR, kterou dnes stanoví obecný předpis o výjimkách podle kategorií jako prahovou hodnotu pro průměrný roční rozpočet programů podpory tak, aby se na ně vztahovala povinnost předkládat plán posouzení ex ante, což by jinak vylučovalo mnohé členské státy, zejména pokud jsou dotyčné podpory nemalé ve vztahu k velikosti státu.

1.7.

EHSV zdůrazňuje, že celkový legislativní rámec pro státní podporu postupně mění úlohu Komise, zatlačuje do pozadí převážně administrativní pojetí a do popředí staví nové formy spolupráce s členskými státy s cílem optimalizovat výsledky státní podpory se zaměřením na jejich účinnost a efektivitu. Přijetí „modernizace“ bylo důležitým krokem kupředu.

1.8.

Členské státy si budou muset vytvořit vhodné nástroje pro hodnocení, s nimiž budou pracovat nezávislé instituce. EHSV považuje za nezbytné, aby se na stanovení modelu hodnocení podíleli sociální partneři, aniž by byly obětovány značné pravomoci, jež získali pracovníci veřejné správy, kteří budou muset hrát určitou úlohu při určování procesů hodnocení a při přípravě závěrečné zprávy, rozšířit tak systém hodnocení uvnitř svých institucí a postupně tak zkvalitnit proces šetření. Evropská komise bude muset spolupracovat na harmonizaci hodnoticích kritérií mezi členskými státy. Zavedení srovnatelných kritérií umožní komplexní přezkum účinnosti a efektivity státní podpory.

1.9.

Zvláštní pozornost bude třeba věnovat situaci v regionech, které jsou zapojeny do systému státní podpory na regionální úrovni. Chvályhodné rozhodnutí Komise o osvobození od předběžného oznamování, které se vztahuje na 80 % státních podpor (1), umožňuje na jedné straně okamžité poskytnutí finančních prostředků, ale na druhé straně značně zvyšuje odpovědnost a náklady místních správních orgánů, tedy veřejné výdaje. Členské státy tedy budou muset věnovat velkou pozornost poskytování odpovídajících prostředků na specifickou odbornou přípravu a na výměnu osvědčených postupů mezi místními správními orgány. Na všech úrovních bude nutno rozvinout systém partnerství.

1.10.

EHSV se domnívá, že nový systém, který svěřuje členským státům odpovědnost za hodnocení ex ante, s sebou nese celkový nárůst nákladů pro veřejnou správu a pro podniky, jenž vyžaduje pečlivé plánování, které vyloučí zbytečné povinnosti a zjednoduší postupy. Kromě toho konstatuje, že šestiměsíční lhůta pro postupy schvalování plánů hodnocení velmi složitých programů by mohla být příliš krátká a že budování srovnávacího modelu pro malé státy by mohlo znamenat velké potíže.

1.11.

EHSV doporučuje rychle přijmout sdělení o koncepci státní podpory s cílem pomoci především místním správním orgánům, na něž masivní osvobození od povinnosti předběžného oznamování přeneslo dvojité břemeno, tedy identifikovat, co je to státní podpora, a provádět ji způsobem slučitelným s trhem. V případě financování kultury a zachování kulturního dědictví z veřejných prostředků vede například přetrvávající právní nejistota ohledně toho, co z těchto finančních příspěvků představuje státní podporu, k tomu, že se správní orgány domnívají, že na každou pomoc se vztahuje právní úprava týkající se státní podpory a veškeré administrativní a procesní překážky, které z ní vyplývají. Tato právní nejistota je příznačná pro financování všech infrastruktur z veřejných prostředků, zejména od té doby, co existuje judikatura ve věci letiště v Lipsku. Je třeba vypracovat jasnou a přesnou definici opatření veřejné podpory podnikům, která nepředstavují státní podporu, a opatření, které představují státní podporu ve smyslu definice uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU.

1.12.

Přestože EHSV oceňuje vynaložené úsilí, považuje za nezbytné, aby se systém hodnocení rozšířil na všechny úrovně správy, vnitrostátní i regionální, a neomezoval se tedy na výše uvedené případy. EHSV požaduje, aby za tím účelem byly Komisi a členským státům stanoveny nové úkoly.

1.13.

Z provedené analýzy vyplývá, že orgány státní správy nemají údaje o správních nákladech, které vznikají při řízení státní podpory poskytované podnikům. Není možné provést důkladné posouzení účinnosti podpory, aniž by ve vztahu k získaným výsledkům nebylo pečlivě přihlédnuto k tomu, kolik prostředků utratily orgány veřejné správy nad rámec samotných podpor. Transparentnost systému vyžaduje, aby tyto údaje byly zveřejněny. Z dostupných údajů vyplývá, že celkové administrativní náklady představují přibližně 5 %, k nimž se připočtou náklady na zajištění souladu odhadované na dalších 5 %, a k nim se připočtou další náklady na hodnocení, které podle odhadů Komise představují o něco méně než 1 %. Jde o objem prostředků, který byl pravděpodobně vypočítán hrubým odhadem, a je objektivně příliš vysoký.

1.14.

EHSV vyzývá Komisi, aby podnikům nevytvářela další a nečekané překážky a aby zaručila, že celý systém hodnocení bude účinnější a efektivnější.

1.15.

Je velmi důležité, aby se při hodnocení brala v úvahu i účinnost správních nákladů a nákladů vyplývajících ze systémů hodnocení.

1.16.

Srovnatelnost různých systémů a flexibilita, pokud jde o rozsah, kategorie a ukazatele, umožní zjednodušit hodnocení ex ante a zharmonizovat kritéria hodnocení ex post.

1.17.

EHSV požaduje celkový pohled na kroky Komise v různých oblastech hospodářské politiky – strukturální fondy, státní podpora, dohody o obchodním partnerství, aby byl zaručen jednotný program evropské hospodářské politiky založené na rozvoji a růstu.

1.18.

EHSV doporučuje použít kritéria podobná těm, jež jsou součástí nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 240/2014 (2) ze dne 7. ledna 2014 o evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci v rámci evropských strukturálních a investičních fondů, která stanoví povinnost konzultace se všemi případně zainteresovanými stranami, s cílem formulovat vhodné nařízení věnované hodnocení účinnosti a efektivity státní podpory.

1.19.

Transparentnost provedených hodnocení musí být zaručena co nejširším zveřejňováním, které již platí v některých členských státech a týká se podniků a výše poskytnuté podpory.

1.20.

EHSV doporučuje, aby v plánech hodnocení bylo uvedeno:

1.21.

EHSV požaduje, aby byl zapojen do procesu hodnocení celkové účinnosti a efektivity systému státní podpory na konci období 2014–2020.

2.1.

Není-li podpora podnikům začleněna do jasných normativních souvislostí, není-li zaměřena na výrobní činnosti a podniky, které investují mj. do inovací, výzkumu a vývoje, které přináší hospodářské a sociální výhody, a není-li omezena a řízena, může narušit hospodářskou soutěž a způsobit roztříštění vnitřního trhu, což je v rozporu s literou a duchem smluv.

2.2.

Negativní hospodářská situace, která trvá již mnoho let, s hlubokými vnitrostátními krizemi, které mají nevyhnutelný dopad na podniky, zaměstnance a občany, však také vyžaduje relativně pružný přístup, jaký používají na mezinárodních trzích největší konkurenti EU, kteří nemají právní úpravu v oblasti státní podpory. Konkurenceschopnost evropských podniků musí být důležitým referenčním parametrem. Skutečné nebezpečí představuje v Evropě nezaměstnanost. Investice poklesly od svého vrcholu v roce 2007 o 15 % a 25 milionů občanů je stále bez zaměstnání. Pět milionů z nich jsou mladí lidé a většinu z nich tvoří ženy (3).

2.3.

Zajímavý průzkum Evropského parlamentu (4) ukázal značné rozdíly mezi systémy fungujícími v EU a v USA. „Politika hospodářské soutěže v EU má přísná pravidla, zatímco právní předpisy v USA nemají v této oblasti žádné předpisy.“ Na žádost tehdejšího komisaře Joaquína Almunii byl do stávajících jednání mezi EU a USA o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) (5) zařazen návrh EU na regulaci státní podpory.

2.4.

Zdá se, že návrh je slabý a v zásadě bez vlivu (6). Evropa bude mít i nadále nejrestriktivnější právní předpisy na světě. To sice na jedné straně podporuje vytvoření jednotného trhu, ale na druhé straně to penalizuje naše podniky. Evropský podnik, který má výrobu v USA, může využívat státní podporu, která je v EU nepřípustná. To bude usnadněno přijetím smlouvy. EHSV vážně varuje Komisi, aby v rámci dohody o volném obchodu neupřednostňovala firmy z USA.

2.5.

Dosavadní zkušenost ukazuje, že je nezbytné zásadně revidovat evropský systém státní podpory.

2.6.

Hospodářská a finanční krize posledních let si vynutila na všech úrovních správy zásadní revizi výdajových kritérií určujících investiční politiku používající veřejné prostředky a politiku podpory podniků. Zejména v souvislosti s nedostatkem a s omezenou dostupností prostředků se jako prvořadá jeví nezbytnost lépe racionalizovat pomoc (poskytovat podporu pouze tam, kde existuje odpovídající přidaná hodnota), což zlepší kvalitu podpory a zároveň umožní odpovídající sledování její účinnosti a efektivity.

2.7.

Podle názoru EHSV se zdá, že je vhodné zjistit, jaké jsou účinky politik přijatých v souvislosti se státní podporou, zda lze zjištěné nástroje podpory považovat za adekvátní a zda administrativní a správní náklady nakonec odpovídají dosaženým výsledkům. Při tom všem musíme mít na vědomí, že to, co nelze změřit, nelze identifikovat ani zlepšit. Dosud přijatá opatření uvedla tento přístup do pohybu.

2.8.

Může se zdát, že hodnocení je technickou otázkou, která se týká pouze malé skupiny akademických výzkumných pracovníků, ale hodnocení je prováděno širší skupinou odborníků z konzultačních společností, které se specializují na finanční audit nebo na hodnocení projektů a programů. Nicméně vzhledem k tomu, že hodnocení získalo ústřední postavení v programu Komise týkajícím se agendy inteligentní regulace, stalo se klíčovým tématem regulační politiky a vyvolalo důležité institucionální otázky a otázky týkající se řádné správy nad rámec výdajových programů (7).

2.9.

Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku rozvíjí od roku 2008 programy srovnávacího hodnocení, které napomáhají stávajícímu hodnocení (ex ante a ex post) prováděnému v rámci plánování strukturálních fondů.

2.10.

GŘ pro hospodářskou soutěž zavedlo v květnu 2012 v rámci reformy „modernizace státní podpory“ pro některé programy podpory (8) posouzení dopadu prováděná srovnávacími technikami. Nové obecné nařízení o výjimce konkrétně stanoví povinné hodnocení velkých programů podpory (s roční dotací převyšující 150 milionů EUR) v konkrétních odvětvích, jako je politika regionálního rozvoje, podpora pro malé a střední podniky, podpora výzkumu, vývoje a inovací, podpora směrovaná do oblasti životního prostředí a energetiky a podpora širokopásmové infrastruktury. Některé vnitrostátní plány (čtyři) již byly představeny a další konkrétní plány v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a širokopásmové infrastruktury (přibližně deset) jsou předmětem přezkumu.

2.11.

Evropský účetní dvůr zasahoval v nedávné době ve věci systémů hodnocení výsledků, které používá EuropeAid, a vyhodnotil je jako nevyhovující (9). V současné době probíhá přezkum systémů hodnocení používaných při veškeré činnosti Komise.

2.12.

Je nutné, aby existoval užší vzájemný vztah mezi metodami hodnocení výsledků využívání strukturálních fondů a státní podpory, například hloubkový přezkum všech výdajových politik Unie.

2.13.

Cílem srovnávacího přístupu k hodnocení účinků veřejných politik je ověřit schopnost politiky změnit chování nebo podmínky určité skupiny příjemců žádaným směrem, to znamená stanovit, do jaké míry přispěla podpora, spíše než jiné faktory, k dosažení určitého výsledku. To se někdy nazývá stimulační účinek.

2.14.

Cílem procesu hodnocení je zjistit příčinný dopad přijaté politiky a zachytit pouze její přímý účinek, tzn. vyloučit případná zkreslení způsobená obecnými makroekonomickými podmínkami nebo rozdílnou povahou podniků.

2.15.

Příčinný dopad se měří jako rozdíl mezi pozorovatelným výsledkem po zavedení politiky (faktická situace) a mezi tím, k čemu by došlo, pokud by tato politika nebyla přijata (srovnávací situace).

2.16.

Tato analýza je reakcí na požadavky, jejichž cílem je pokusit se zjistit rozsah a důkaz čistého účinku podpory, tedy zda má podpora pozitivní nebo negativní dopady a do jaké míry, zda lze zjištěné změny skutečně přičítat prováděné politice, zda se výsledky liší u různých příjemců (velké nebo malé podniky), v různých regionech nebo v čase a zda byly správní a administrativní náklady přiměřené a udržitelné.

2.17.

Přestože ekonomická literatura se zejména v posledních desetiletích tomuto tématu často věnuje, orgány státní správy evropských států využily soustavně a obecně hodnocení dopadu ke sledování a zlepšení svých politik podpory podniků pouze v několika případech.

2.18.

Mezi nejzajímavější případy patří úsilí Spojeného království (které od roku 2001 pravidelně hodnotí regionální programy podpory technikami kvaziexperimentálního hodnocení), Nizozemska (které v roce 2012 zřídilo pracovní skupinu pro hodnocení dopadu), stejně jako Finska (Finská agentura pro inovace, TEKES) a Slovinska (které v roce 2001 přijalo zákon o monitorování státní podpory).

2.19.

Tímto stanoviskem chce EHSV přispět do diskuse mezi Evropskou komisí a členskými státy o dostatečné účinnosti a efektivitě opatření v oblasti podpory podnikům a o nezbytnosti rozšířit využívání hodnocení dopadu.

3.1.

Na základě empirických důkazů vycházejících ze srovnávacích hodnocení je cílem tohoto stanoviska ukázat význam hodnocení, které by již nemělo být vnímáno jako akademické cvičení, ale jako základní institucionální postup, jenž je součástí cyklu dané politiky, tedy jejího provádění, sledování, hodnocení a úpravy.

3.2.

Za tím účelem jsou přezkoumávány některé studie, které byly provedeny v různých evropských státech, a jsou zdůrazněny příslušné hlavní závěry: důsledky politiky, pokud jde o její dopad na nárůst investic, na produktivitu, na zaměstnanost, na inovace, na náklady opatření. Na základě těchto ukazatelů je možné porozumět dopadům na růst a vyzdvihnout nutnost cílené a kvalitní podpory.

3.3.

Přestože v literatuře se obvykle zdůrazňuje pozitivní vzájemný vztah mezi podporou podniků z veřejných zdrojů a nárůstem výstupů (investic, zaměstnanosti, nových produktů), je třeba podotknout, že stimulační účinek podpory není vždy zaručen. Existují totiž různé jiné faktory, které ovlivňují úspěšnost politiky, například obecný hospodářský trend, fungování trhů, celková úroveň zdanění.

3.4.

Ve studii, která analyzuje dopad zákona 488 v Itálii, Bondonio a Martini (2012) ukazují, že podniky, které dostaly přímou podporu, v průměru omezily soukromé investice. Zdá se, že přímá státní podpora na pomoc podnikům vedla v tomto případě k omezení soukromých výdajů na investice, čímž se snížila potřeba soukromých zdrojů. Státní podpora musí investice doplňovat, nikoli je nahrazovat.

3.5.

I v případě dopadu podpory na produktivitu přináší literatura některé kritické pohledy. V jedné ze studií týkajících se hodnocení, která byla provedena v britských podnicích, jež dostaly podporu v rámci programu „Regional Selective Assistance (RSA)“, Criscuolo (2012) vysvětluje, že zvýšení produktivity nebylo statisticky významné (10).

3.6.

Zdá se, že tyto závěry potvrzují jiné empirické důkazy, které ukazují, že přímá podpora má často pozitivní dopad na objem výroby, aniž by ovlivnila produktivitu. Jinak řečeno, podniky, které získají podporu, se rozrostou, aniž by byly efektivnější. Tak se zvyšuje riziko, že se na trhu udrží podniky, které nejsou konkurenceschopné.

3.7.

Statisticko-ekonometrické modely, které mohou díky srovnávacímu přístupu zjistit, jaký je dopad podpor, umožňují kromě toho ukázat čisté účinky konkrétních opatření v oblasti podpor na zaměstnanost a umožňují rovněž měřit náklady na „vytvořenou“ jednotku pracovní síly.

3.8.

Velmi často se objevuje rozdíl mezi počtem nových jednotek pracovní síly, které lze spojovat přímo s podporou, a statistickými údaji zaznamenanými při sledování ex post. Trzciński (2011) ve studii o podpoře malým a středním podnikům v Polsku ukazuje, že z 25 000 nových pracovních míst „vytvořených“ na základě podpory je jen 10 550 míst, která lze skutečně spojovat s prováděnou politikou (11). Ke stejnému závěru dochází i Bondonio a Martini (2012): z 89 000 nových pracovních míst uváděných v ex post monitoringu zákona č. 488 bylo skutečně vytvořeno pouze 12 500 míst, přičemž náklady na každou jednotku pracovní síly činily 232 000 EUR (12). Je třeba vzít v úvahu dopad státní podpory na stávající pracovní místa, tedy na zachování místní, regionální a vnitrostátní ekonomiky.

3.9.

Podpora podnikům má různé účinky, které jsou závislé na výši poskytnutých prostředků, na velikosti podniku, na zeměpisné oblasti, v níž se podnik nachází, a na typu poskytnuté podpory. Důležité je, aby orgány veřejné správy, které přijímají rozhodnutí, měly k dispozici empirické důkazy vyplývající z hodnoticích analýz, aby se jimi mohly při rozhodování řídit, aby pochopily, které druhy podpory jsou vhodnější a za jakých okolností. Vzhledem k výše uvedenému je jasné, že v zájmu větší účinnosti a efektivity politiky je důležité koncipovat cílená opatření.

4.1.

Evropská komise musí pokračovat ve své činnosti a seznamovat veřejnost s nejčastějšími zásadami a metodami používanými v oblasti hodnocení dopadu. EHSV považuje za vhodné především to, aby v různých členských státech byly ve spolupráci s vysokými školami, výzkumnými ústavy, sociálními partnery a dalšími zúčastněnými subjekty pořádány semináře o technikách hodnocení a o dostupných metodách. Tyto zkušenosti pomohou Komisi snadněji pochopit překážky, které se objevují při uplatňování právních předpisů, a umožní jí tak rychle v této souvislosti reagovat.

4.2.

Přestože je třeba ocenit úsilí Komise, je důležité, aby hodnocením prošlo více programů podpory, a to zejména v případě, kdy je objem podpory velký. Kromě toho je důležité podporovat diskusi o metodice, jejímž cílem je doplnit techniky srovnávacího hodnocení o nové nástroje měření, které umožní hodnotit i dopady jiných forem podpory podnikům (finanční podporu, nepřímou pomoc, vlastní průmyslovou politiku).

4.3.

EHSV zdůrazňuje, že je nezbytné rozvíjet vhodnou pluralitní metodiku týkající se kritérií a parametrů hodnocení. Komise tvrdí (13): „Veřejná podpora tak bude stimulovat inovace, ekologické technologie a rozvoj lidských zdrojů, bude bránit vzniku škod na životním prostředí a bude v konečném důsledku podporovat růst a zaměstnanost a posilovat konkurenceschopnost EU.“ Všechny tyto prvky přispívají k širšímu hodnocení dopadu státní podpory, nikoli k pouhému hodnocení nákladů. Evropský parlament požaduje, aby byl pojen do vypracování metodik hodnocení i evropského práva v oblasti státní podpory, neboť zásadně ovlivňuje makroekonomická rozhodnutí členských států. EHSV kromě toho poukazuje na to, že výzkum má zájem na získání volného přístupu k údajům z hodnocení, aby mohl zlepšit metodiku.

4.4.

Bylo by žádoucí, aby Komise společně se statistickými službami jednotlivých států a statistickou službou EU projednala možnost vytvořit jako součást jednotného metodického rámce spolehlivé databáze týkající se podpory podnikům. Tak by byla na jedné straně zaručena větší transparentnost rozhodovacích procesů a na druhé straně by se podpořil výzkum a hodnocení činnosti orgánů veřejné správy i zúčastněných výzkumných pracovníků.

4.5.

Rozhodující úlohu v informování o hodnocení a v šíření nových a pokrokovějších nástrojů hodnocení veřejných politik by mohly hrát vysoké školy a výzkumná střediska. Evropská komise by navíc mohla nezávislá výzkumná střediska využívat k provádění případových studií, jejichž cílem je zhodnotit účinnost podpory v konkrétních oblastech, jako je podpora výzkumu, vývoje a inovací, podpora malým a středním podnikům, podpora do oblasti energetiky a podpora infrastruktur.

4.6.

Vzhledem k tomu, že hodnocení, jež vyžadují nová nařízení EU, neberou náležitý ohled na dopady politiky podpory podniků na evropské hospodářství jako celek, je vhodné, aby Komise na konci stávajícího programového období (2014–2020) vypracovala pilotní studii k tomuto tématu. Studie by měla prozkoumat hlavní faktory, které určují, jak jsou podpory vynakládány, definovat vztah mezi podporou podnikům a hospodářským potenciálem orgánu poskytujícího podporu a objasnit stávající vazbu mezi politikou soudržnosti a politikou hospodářské soutěže.

4.7.

Toto stanovisko je prvním krokem v práci EHSV na poli hodnocení dopadu veřejných opatření na podporu podnikům a je zároveň reakcí na činnost, kterou Komise v této oblasti vyvíjí, a její podporou. EHSV však považuje za nezbytné rozšířit a prohloubit diskusi a bude i nadále při každé příležitosti pozorně sledovat činnost Komise v této oblasti a podporovat hodnocení účinnosti a efektivity.

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/26

Zpravodaj:

Carlos TRIAS PINTÓ

Spoluzpravodaj:

Stefano PALMIERI

1.1.

EHSV se domnívá, že model ekonomiky pro společné blaho (1) by měl být začleněn do evropského právního rámce i do vnitrostátních právních rámců s cílem směrovat k evropskému jednotnému trhu prostřednictvím etičtější ekonomiky založené na evropských hodnotách a výsledcích sociálně odpovědných politik, které navíc vytvářejí synergie k jejich posílení.

1.2.

Ekonomika pro společné blaho představuje ucelený přístup a její pojetí má blízko k základním hodnotám sociální ekonomiky, oběhového hospodářství, ekonomiky sdílení, funkční ekonomiky, ekonomiky založené na zdrojích a modré ekonomiky.

1.3.

Ekonomika pro společné blaho, kterou podporují organizace občanské společnosti, podniky a akademická obec, je považována za proveditelný model, jenž posiluje evropské hodnoty a sociální soudržnost a podporuje odpovědný ekonomický systém. Ekonomiku pro společné blaho podporuje více než sto místních skupin a téměř 2 000 společností (2) a sociálních organizací.

1.4.

Tento model, který je v souladu s rámcem strategie Evropa 2020, navrhuje přechod k „evropskému etickému trhu“, jenž podpoří sociální inovace, zvýší míru zaměstnanosti a bude přínosem pro životní prostředí. Evropský etický trh bude možné vybudovat provedením několika strategií, jako jsou:

1.4.1.

Ukazatele k měření blahobytu a sociálního rozvoje přesahující HDP (3), jako je produkt společného blaha a rozvaha společného blaha.

1.4.2.

Tvorba politik zaměřená na uznání společností, které více přispívají ke společnému blahu, například pomocí etického zadávání veřejných zakázek a podpory etického vnitřního obchodu.

1.4.3.

Podpora etického zahraničního obchodu coby „značka Evropa“. Takto bude Evropa připravena, aby byla uznána jako etický trh a evropské společnosti povedou celosvětový etický trh, čímž přispějí k posílení lidských práv, pracovních norem a ochraně životního prostředí na celém světě.

1.4.4.

Podpora všech podnikatelů, kteří zakládají organizace, jejichž cílem je přispět ke společnému blahu.

1.4.5.

Podpora etické spotřeby a uvědomělosti mezi evropskými spotřebiteli.

1.4.6.

Zvýšení rozmanitosti finančního ekosystému skrze podporu sítí etických bank a akciových trhů po celé EU.

1.5.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby v rámci obnovené strategie sociální odpovědnosti podniků učinila kvalitativní kroky s cílem odměnit (z hlediska zadávání veřejných zakázek, přístupu na vnější trhy, daňových pobídek atd.) ty podniky, jež mohou prokázat lepší etickou výkonnost.

2.1.

Ekonomika a následně hospodářská politika hrají zásadní úlohu v dnešní společnosti, na čemž závisí úspěch či neúspěch dalších základních politik důležitých pro blaho občanů – v oblasti vzdělávání, zdraví, sociálních služeb, kultury, životního prostředí, technologií a inovací. Všechny tyto oblasti do velké míry závisejí na ekonomické situaci, která ovlivňuje různé místní a regionální úrovně.

2.2.

Krize, která nadále negativně ovlivňuje ekonomiky členských států a kvalitu života Evropanů, odhalila nízkou odolnost sociálního a ekonomického systému EU.

2.3.

Naproti tomu podle celosvětového průzkumu Mezinárodní konfederace odborových svazů (ITUC) z roku 2014 (4) neexistuje jediná země, ve které by se většina obyvatel domnívala, že ekonomický systém je spravedlivý. Čtyři z pěti osob (78 %) se domnívají, že ekonomický systém napomáhá bohatým. Podobně si 88 % Němců a 90 % Rakušanů přeje „nový ekonomický řád“ (průzkum Bertelsmann Foundation (5)) a totéž bezpochyby platí pro země, které nejvíce zasáhla ekonomická krize, jako je Řecko, Portugalsko, Irsko, Španělsko a Itálie.

2.4.

Pokud zohledníme pokrok, kterého dosáhla Komise v oblasti sociálních inovací, a stanovisko EHSV SC/39 „Jak pokračuje Evropa 2020“, zprávu o přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období a iniciativu Řídícího výboru pro strategii Evropa 2020 „Mluvme o spokojenosti – nad rámec HDP“ (Let’s talk happiness – beyond GDP) je zřejmé, že pokud chceme účinně podpořit ekonomickou konkurenceschopnost a sociální soudržnost, vyžaduje to změnit paradigma a zajistit, aby ekonomické, environmentální a sociální cíle byly skutečně nezávislé, a dosáhnout větší rovnováhy mezi kvalitativními a kvantitativními aspekty rozvoje díky ucelenému přístupu.

2.5.

Model ekonomiky pro společné blaho nabízí vhodný doplněk, který má podporu evropské společnosti. Jeho cíle a hodnoty přesahují to, co může nabídnout běžná odpovědnost podniků, a jeho ucelená vize znamená, že dokáže sblížit nejrůznější subjekty ve společnosti.

2.6.

Během pouhých čtyř let se ekonomika pro společné blaho stala sociálním hnutím, které podporuje více než stovka místních skupin, téměř 2 000 společností a sociálních organizací a rostoucí počet univerzit v zemích, k nimž patří Rakousko, Německo, Švýcarsko, Itálie a Španělsko. Kromě toho italský region Jižní Tyrolsko a několik místních vlád v různých evropských zemích přijaly model ekonomiky pro společné blaho pro své vlastní území.

3.1.

Má-li být dodržena ústava, musí být cílem společnosti blaho všech jejích členů.

3.2.

V souladu s pokyny stanovenými v čl. 3 odst. 1, 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (6) je hlavním návrhem modelu ekonomiky pro společné blaho koncepce, že ekonomika musí sloužit lidem ; jinými slovy, společnému blahu. Aby bylo dosaženo tohoto cíle, je třeba vycházet z toho, že peníze a kapitál jsou důležitými nástroji směny a investic, ale nikdy nejsou samy o sobě účelem.

3.3.

Ekonomický model usilování o společné blaho by byl založen na hodnotách, které všichni uznávají jako všeobecné: lidská důstojnost, solidarita, ekologická udržitelnost, sociální spravedlnost, transparentnost a demokratická účast.

3.4.

Uznání společného blaha jako klíčového cíle ekonomiky vyžaduje konkrétní metodu měření ekonomického úspěchu v souladu s účelem a nikoli jen prostředky: produkt společného blaha, rozvahu společného blaha a posouzení úvěruschopnosti, pokud jde o společné blaho, které příslušně doplňují HDP, finanční rozvahu a finanční posouzení úvěruschopnosti.

3.5.

Ekonomika pro společné blaho je ucelený model, který se snaží začlenit ekonomiku do sociálního, kulturního a ekologického prostředí evropské společnosti. Jak lze vidět v níže uvedené tabulce, tento model odráží základní hodnoty různých ekonomických návrhů:

Zdroj: Originál.

3.6.

Ekonomika pro společné blaho je ekonomickým modelem, který může úspěšně přispět ke strategii Evropa 2020, zejména tím, že:

3.6.1.

Ekonomika pro společné blaho je postupem sociální inovace a pozitivního podnikání, který je užitečný k prosazování a podpoře nových myšlenek, jež současně řeší sociální potřeby, vytvářejí nové sociální vztahy a posilují ekonomickou tvorbu hodnot. V tomto kontextu se pojem „inovace“ vztahuje na schopnost dát vznik myšlenkám, které prokazují schopnost vytvářet hodnotu, a provést je; pojem „sociální“ odkazuje na otázky, jako je kvalita života, solidarita, štěstí a blaho.

3.7.

Ekonomika pro společné blaho je nástrojem k vybudování odolného sociálního a ekonomického systému, který může evropské občanské společnosti přinést „ochranu a rozvoj“, který přispívá k nalezení řešení krizí a případně k jejich předcházení a jenž se kromě toho podílí na ekonomické a sociální změně. Ekonomika pro společné blaho je způsobem, jak učinit z odolnosti ústřední bod procesů na podporu přechodu od krize k obnově a rozvoji.

3.7.1.

Odolnost je faktorem, který ovlivňuje schopnost občanské společnosti reagovat na významné otřesy a řešit neočekávané napětí a krize. Prostředky, jak připravit občanskou společnost, aby byla schopna zabránit krizi a vyrovnat se s ní, existují, ale vyžadují účinnější řízení a užší spolupráci na všech úrovních zastupujících institucionální, ekonomické a sociální zájmy.

3.8.

Pokud jde o podporu za účelem dosažení životní úrovně odpovídající potřebám lidí, je hlavním prvkem pro občanskou společnost zvýšení schopnosti ekonomických a sociálních partnerů zmírnit a zvládnout dopady krize a strukturálních změn a předcházet jim. To také napomáhá hospodářské konkurenceschopnosti EU s ohledem na sociální soudržnost a udržitelnost a s cílem neomezovat příležitosti budoucích generací.

3.9.

Aby bylo možné provést tyto myšlenky v praxi, model ekonomiky pro společné blaho je založen na přímé účasti jednotlivců v podnikatelské i politické sféře. Nástroje, jako je zpráva o společném blahu, rozvaha a zejména komunální index společného blaha, vycházejí z aktivní účasti všech zúčastněných skupin.

4.1.

V důsledku negativních dopadů pociťovaných během nedávné ekonomické a finanční krize jsou lidé v Evropě méně shovívaví k otázkám, jako je ztráta příjmu, omezování sociálního zajištění a služeb, poškozování životního prostředí, ekonomická nejistota a nejisté zaměstnání a snižování důležitosti jejich sociálních práv a jejich práv coby spotřebitelů a uživatelů.

4.2.

Současně s tím potřebují výsledky dobrovolných a nedostatečně ambiciózních politik sociální odpovědnosti podniků, které nepodávají dostatek náležitých informací, nový podnět, neboť rozdíly v odměňování se v mnoha velkých společnostech zvyšují, v rozhodovacích procesech ženy tvoří menšinu a závazek ohledně rozvoje kariéry mladých pracovníků slábne.

4.3.

Co se týče podnikatelů a malých a středních podniků, jsou vystaveni hrozbě nekalé konkurence a neetických postupů a přežití mnohých z těchto podniků je v důsledku toho ohroženo. Lidé obecně požadují ekonomiku založenou na hodnotách, jež jsou teoreticky zakotveny ve vnitrostátních ústavách.

4.4.

Ovzduší sociálního odcizení se odráží ve ztrátě důvěry veřejnosti v instituce a jejich zástupce. Pokud má Evropská unie získat tuto nezbytnou důvěru zpět a posílit sociální a územní soudržnost, bude muset přetvořit své politiky a vypracovat novou strategii, která bude v souladu s požadavky a hodnotami občanů.

4.5.

V tomto smyslu stanovisko EHSV k roční analýze růstu za rok 2014 požaduje, aby byl srovnávací přehled sociálních ukazatelů aktivně začleněn do evropského semestru na stejné úrovni jako makroekonomické a rozpočtové ukazatele. Kromě toho by cíle, metody a nástroje evropského semestru měly do všech odvětví a ekonomiky jako celku nadále zařazovat ekologizaci stávajících průmyslových postupů, aby bylo zajištěno ekonomické oživení založené na udržitelnějším modelu rozvoje.

4.6.

Z tohoto důvodu model ekonomiky pro společné blaho navrhuje přechod k evropskému etickému trhu, na kterém budou ekonomické a obchodní politiky uvedeny do souladu s kulturou a hodnotami, jež občané považují za obecně platné. Pomocí této strategie by evropská ekonomika a společnosti získaly zpět svou mezinárodní pověst ukázkových organizací, pokud jde o ochranu a podporu lidských práv, kvalitu a smysl práce a ochranu životního prostředí.

4.7.

Byly by tedy uznány organizace, které uvádějí na trh výrobky a služby v souladu s etickými kritérii a jež přispívají ke společnému blahu. Konkrétně by výrobky a služby, které nezaručují etické minimum v celém hodnotovém řetězci, by byly odsunuty ze zóny ziskovosti.

4.8.

Stručně lze říci, že model ekonomiky pro společné blaho se v oblasti hodnot shoduje s návrhy tradiční sociální odpovědnosti podniků, ale přesahuje je, pokud jde o cíle a metody. Sociální odpovědnost podniků je zejména v Evropě založena na zásadě „vrátit společnosti část výnosu, který z ní byl získán“, jež se uplatňuje před zaměřením se na cíl „maximalizovat vytváření společných hodnot pro vlastníky/akcionáře a pro další zúčastněné strany a společnost obecně“ (7). Z toho důvodu bohužel značný počet společností omezil svou sociální odpovědnost pouze na filantropickou činnost nebo gesta v oblasti vztahů s veřejností.

5.1.

Za účelem vytvoření evropského etického trhu bylo navrženo několik strategií. Plán začíná měřením příspěvku společností ke společnému blahu a sbližováním s evropským nefinančním výkaznictvím. Dalším krokem bude zavedení informací pro evropskou občanskou společnost ohledně výkonu společností prostřednictvím vytvoření etických značek. Při tvorbě politik budou společnosti, které více přispívají ke společnému blahu, uznány pomocí etického zadávání veřejných zakázek a politik zaměřených na vytváření etického vnitřního a mezinárodního trhu. Politiky v oblasti podnikání, spotřeby a bankovnictví budou rovněž sladěny se zásadami společného blaha. Toho všeho bude dosaženo bez zvýšení administrativní zátěže a za použití tržních mechanismů.

5.2.

Příspěvek společností ke společnému blahu bude měřen pomocí vyplňování rozvahy společného blaha. Tato rozvaha poměřuje nefinanční část úspěchu určité společnosti: její etický úspěch a přínos ke společnému blahu. Současná verze rozvahy měří nejdůležitější ústavní hodnoty: důstojnost, solidaritu, udržitelnost, spravedlnost a demokratickou účast – etický výkon ve vztahu ke všem kontaktním skupinám.

5.3.

Za účelem přesažení tradiční sociální odpovědnosti podniků hnutí ekonomiky pro společné blaho navrhuje, aby rozvaha splňovala osm „metakritérií“ – měla by být: 1. všeobecně platná, 2. měřitelná v neutrálních bodech, 3. srovnatelná mezi jednotlivými společnostmi, 4. pochopitelná pro zúčastněné strany, 5. veřejná, 6. podrobována vnějšímu auditu, 7. povinná, 8. právně závazná: čím lepší výsledky, tím nižší daně, celní sazby, úroky atd., čímž by bylo dodrženo heslo „eticky na cestě za úspěchem“.

5.4.

V rámci hnutí ekonomiky pro společné blaho vypracovalo více než 200 malých a středních podniků rozvahu společného blaha až do závěrečné fáze: vzájemného hodnocení nebo vnějšího auditu. Přechod k povinné rozvaze by mohl být postupný. EU nedávno přijala první krok v podobě směrnice o uvádění nefinančních informací. Druhým krokem by mohlo být začlenění norem, které splňují všechna výše uvedená metakritéria, do této směrnice, a zajištění právních výhod v závislosti na výsledcích. Zbývající normy by následně mohly být sloučeny do jedné, jež by byla nefinanční částí povinné rozvahy společnosti. „Univerzální“ (finanční a nefinanční) rozvaha by se stala povolením pro vstup na budoucí společný etický trh.

5.5.

Etické značky. Ekonomika pro společné blaho zastává názor, že informace o etickém chování by měly být uváděny na všech výrobcích nabízených na evropském společném trhu, a to prostřednictvím společných etických značek stanovujících příspěvek dané společnosti ke společnému blahu. Značky by mohly vizuálně hodnotit výsledky rozvahy společného blaha, například pomocí pěti různých barev. Po načtení kódu QR by spotřebitelé mohli vidět podrobnou rozvahu.

5.6.

Etické zadávání veřejných zakázek. Při zadávání veřejných zakázek by mohly být upřednostněny organizace, které ve své rozvaze společného blaha prokáží největší přínos pro toto společné blaho. Skrze přijetí kritérií spojených s přínosem pro společné blaho a kvalitou sociální a ekologické stopy stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (8) a provedení odpovídající sociální doložky může zadávání veřejných zakázek v Evropě sloužit jako hnací síla pro uskutečňování evropského etického trhu.

5.7.

Etický vnitřní obchod. Byl by podpořen volný vnitřní obchod v organizacích, které ve své rozvaze společného blaha prokáží největší přínos pro toto společné blaho. Bylo by usnadněno volné uvádění na trh a volný pohyb výrobků a služeb těch evropských společností, které by prokázaly dodržování minimálních etických norem v rámci evropského etického trhu. Dále by byl usnadněn dovoz výrobků, investice a poskytování služeb ze strany společností ze třetích zemí, které také prokáží splnění těchto minimálních etických norem v rámci evropského etického trhu. To by zajistilo, že dovozní celní kvóty a daňové politiky týkající se vnitřního obchodu a dovozu budou vypracovány v souladu s etickým chováním společností.

5.8.

Etický zahraniční obchod. Etické chování a přínos pro společné blaho musí být vizitkou evropské ekonomiky – jinými slovy, „značkou Evropa“. Evropské podniky musí jakožto vyslanci evropské společnosti, kultury a hodnot zajistit, že jednají eticky, a prokázat to prostřednictvím rozvahy. Politiky Evropské unie na podporu zahraničního obchodu (programy podpory zahraničního obchodu, etické standardy v oblasti obchodních pravidel atd.) by proto měly podporovat především společnosti, které prokáží největší přínos pro společné blaho.

5.9.

Podnikatelé pro společné blaho. Podpora podnikání je zásadní pro zajištění ekonomické udržitelnosti Evropské unie. Podobně sociální inovace musí být ze své podstaty zaměřeny na zajišťování výrobků a služeb, jež přispívají ke společnému blahu společnosti. Z toho důvodu by politiky prosazující podnikání na evropském etickém trhu podpořily začínající podniky a odbornou přípravu pro podnikatele na základě hodnot lidské důstojnosti, solidarity, ekologické udržitelnosti, sociální spravedlnosti a demokratické účasti. Ve všech městech (pro společné blaho) by mohla být zřízena podnikatelská centra pro společné blaho, jež by vytvářely podniky, které buď od počátku uplatňují rozvahu, nebo byly zřízeny jako „podniky pro společné blaho“.

5.10.

Spotřebitelé a posílení etické spotřeby. Úspěch evropského etického trhu bude záviset na poptávce evropských spotřebitelů po výrobcích a službách, které přispívají ke společnému blahu, přičemž bude třeba navrhnout a podporovat strategie a programy na zvýšení etické spotřeby. Tyto programy by přinášely informace o povaze evropského etického trhu prostřednictvím vzdělávání a informačních a propagačních kampaní. Dvojí opatření v podobě rozvahy společného blaha a značek by poskytlo ideální nástroje pro dosažení tohoto cíle.

5.11.

Etické banky a rozšíření basilejských dohod, včetně kritérií etické kvality v bankovní regulaci. Od počátku finanční krize v roce 2008 a v důsledku nepříznivých událostí v bankovní a finanční oblasti evropská veřejnost postupně ztrácí důvěru nejen v bankovní systém, ale také ve vnitrostátní a evropské regulační orgány. Tento stav představuje významné riziko pro ekonomickou stabilitu eurozóny.

5.11.1.

V důsledku toho je nezbytné zlepšit etické standardy ve finančním sektoru a současně zvýšit rozmanitost finančního ekosystému posílením sítí etických bank po celé EU (družstva, spořitelny, nové etické banky), jež přispějí ke společnému blahu. To může pomoci podpořit bankovnictví v Evropě, které a) bude provádět pouze základní služby (spoření, platby, úvěry), b) nebude vyplácet podíly na zisku nebo jen v omezené míře, c) u každého požadovaného úvěru provede audit z hlediska společného blaha. Posouzení etické úvěrové schopnosti tohoto typu by představovalo rozšíření basilejských dohod o etická kritéria. Poměřovalo by etickou přidanou hodnotu, kterou by přinesla daná investice.

5.11.2.

Na vývoji výchozího prototypu takovéto kontroly společného blaha v současné době pracuje projekt týkající se „banky pro společné blaho“ v Rakousku. Podmínky úvěru by mohly být přizpůsobeny výsledku tohoto posouzení. Finanční trh by se tak stal nástrojem udržitelného sociálního a ekologického rozvoje.

5.12.

„(Regionální) akciový trh pro společné blaho“. Všechny etické banky usilující o společné blaho by společně mohly vytvořit regionální akciový trh pro společné blaho, který by přijímal žádosti o úvěr, jež splnily kritéria etické kontroly, ale nikoli finanční solventnosti. Tyto akciové trhy by na rozdíl od svých běžných protějšků nebyly fórem pro vyjednávání podílů společnosti nebo získávání finančních výnosů – tyto prvky by nebyly důvodem, proč investovat do určité společnosti. Přínos pro finančního investora by ležel jinde, např.: ve smyslu, užitku a etice (tzv. „trojitý horizont“). Evropští občané a společnosti by tak měli příležitost provádět etické investice odrážející hodnoty ústav členských států a vlastních Smluv Evropské unie.

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/33

Zpravodajka:

Gabriele BISCHOFF

1.1.

Ke skutečné stabilizaci hospodářské a měnové unie (HMU) může dojít pouze tehdy, budou-li odstraněny nedostatky ve struktuře HMU a podniknuty zásadní reformy. To vyžaduje změnu Smluv v rámci konventu. Je téměř nereálné, že by k tomu došlo před rokem 2018, a proto musí být v mezičase přijata další opatření za účelem posílení demokratického a sociálního aspektu HMU v rámci stávajících smluv a zajištění toho, že stanovená pravidla budou také dodržována.

1.2.

Čím delší je nynější období úsporných opatření, jejichž účelem jsou v prvé řadě škrty ve výdajích, bez efektivního investičního plánu vytváření příjmů díky růstu, sociální soudržnosti a solidaritě, tím je stále jasnější, že narůstající sociální nerovnosti ohrožují hospodářskou integraci a prosperitu Evropy.

1.3.

Pokračování ve stávající cestě proto není možné. Naopak je třeba posílit sociální, politickou a hospodářskou soudržnost, a zabránit tak rozpadu eurozóny. EHSV souhlasí s tím, že by měly být více zohledněny rozdíly v ekonomikách HMU a že je třeba provést vyvážené strukturální reformy v těchto zemích v souladu s požadavky měnové unie a v souladu s požadavky jednotlivých zemí, aby byla zaručena nezbytná konvergence. EHSV se dále domnívá, že je nezbytné krátkodobé řízení poptávky.

1.4.

EHSV se zasazuje o větší „parlamentarizaci“ eurozóny, s hlavním výborem EP se všemi poslanci ze zemí eurozóny a z těch zemí, které si do eurozóny přejí vstoupit (26 členských států), spolu s posílenou koordinací poslanců eurozóny o otázkách týkajících se HMU (COSAC +). Toto lze řešit již v relativně krátké době.

1.5.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že několik hospodářských cílů správy ekonomických záležitostí v posledních letech by mělo být uvedeno lépe do souladu s cíli sociální politiky EU uvedenými v čl. 4 odst. 2 SFEU a že by se mělo předejít potenciálním rozporům mezi hospodářskými a sociálními cíli. Všechna opatření v rámci evropského semestru by – v souladu s horizontální sociální doložkou – měla být podrobena provedení posouzení sociálních dopadů. Příslušné výsledky by měly být zveřejněny na vnitrostátní a evropské úrovni a veřejně diskutovány. EHSV to může v rámci svých pravomocí podporovat.

1.6.

Pro demokratickou a sociální HMU hraje důležitou úlohu překonávání rozdílů ve fungování trhů práce, systémů stanovování mezd a systémů sociálního zabezpečení.

1.7.

EHSV je přesvědčen, že k dalšímu demokratickému a sociálnímu rozvoji HMU může rozhodujícím způsobem přispět makroekonomický dialog eurozóny (MED-EURO) a že jeho výsledky a závěry by měly být zohledněny jak při sestavování roční analýzy růstu, tak i srovnávacího přehledu a doporučení pro jednotlivé země.

2.1.

EHSV vypracoval několik stanovisek s konkrétními návrhy týkajícími se toho, jak by mohla být HMU lépe propracována. Zatímco některá z těchto stanovisek předkládají scénáře budoucnosti, jsou v tomto stanovisku předloženy návrhy, jak lze demokratickou a sociální podobu HMU v rámci metody Společenství co nejdříve rozvinout tak, aby zlepšila demokratickou odolnost a naplnila sociální závazky vyplývající ze Smluv. Do roku 2018 jsou významné kroky s cílem rozsáhlejších změn Smluv nepravděpodobné. Zároveň přetrvává obava, že mezivládní nástroje, např. rozpočtový pakt, oslabují metodu Společenství a podporují rozdělení Evropy (2). Čím delší je období úsporných opatření, jejichž účelem jsou v prvé řadě škrty ve výdajích, aniž by bylo alespoň doplněno investičním plánem a opatřeními, jejichž cílem je tvorba růstu a sociální soudržnost a solidarita, je rovněž čím dál jasnější, že narůstající sociální nerovnosti ohrožují hospodářskou integraci a prosperitu Evropy.

2.2.

Krize v eurozóně odkryla konstrukční chyby hospodářské a měnové unie. Členové měnového společenství se v mnoha ohledech vyvíjejí odlišně, protože od počátku byla opomenuta vzájemná koordinace jednotlivých národních hospodářských politik (3).

2.3.

Mezivládní postupy se během krize zdály být jediným způsobem, jak dojít k urychlenému dokončení důležitých nástrojů HMU, jako je rozpočtový pakt, neboť jednotlivé členské státy by nesouhlasily se změnou Smluv. Některé nástroje byly na jedné straně během krize vylepšeny. Na druhé straně existuje shoda v tom, že parlamentní koncipování a kontrola HMU jsou doposud nedostatečné. To by se v zájmu soudržné integrační politiky mělo změnit. Skupina ministrů zahraničních věcí (4) např. již v roce 2012 doporučila, aby při všech činnostech byla zaručena „plná demokratická legitimita a odpovědnost“, a tudíž posílena spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty (5). Evropská komise ve svém koncepčním plánu pro hlubší integraci hospodářské a měnové unie navrhuje opatření vycházející z institucionálního a právního rámce Smluv. Euroskupina pak může pokračovat s konkrétními opatřeními, pokud jsou tato opatření otevřená pro všechny členské státy.

2.4.

V praxi evropské politiky se prosazují stále více mezivládní řešení, jako je rozpočtový pakt, čímž se zvyšuje riziko, že zde vznikne „paralelní systém v rámci mezinárodního práva“. Zpráva Hermana Van Rompuye, která byla zveřejněna v prosinci 2012, zdůraznila, že pro provedení dalekosáhlejších reforem je důležité jednotné chápání. Kromě toho je nutná rovněž vysoká míra sociální soudržnosti, výrazné zapojení Evropského parlamentu i parlamentů vnitrostátních a obnovený dialog se sociálními partnery. Také je třeba posílit odpovědnost členských států. Tehdejší předseda Evropské rady (6) tak začlenil sociální rozměr a specifickou roli sociálních partnerů do diskuse, která se do té doby zaměřovala zejména na hospodářské a rozpočtové záležitosti a na nedostatek demokratické legitimity.

2.5.

Po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, kterými byl posílen předseda Komise, byly předloženy nové diskusní návrhy:

2.6.

EHSV tyto návrhy bere na vědomí a posoudí je podle toho, do jaké míry jejich koncepce dalšího rozvoje „správy ekonomických záležitostí“ přispívá k sociální, demokratické, solidární a politické unii, jež zaručuje odpovídající účast občanů EU a sociálních partnerů.

2.7.

EHSV zastává názor, že HMU potřebuje skutečné posílení spolupráce uvnitř Společenství, jak to bylo popsáno v návrhu předloženém Komisí. Tím by se rozšířila poptávka namísto jejího utlumování, což by zajistilo, že hospodářské kapacity jednotlivých zemí se v rámci rostoucího a prosperujícího hospodářství přiblíží. To zahrnuje sbližování sociálních standardů a práv pracovníků cestou jejich posilování.

2.8.

V důsledku koexistence metody Společenství, mezivládních iniciativ (jako např. rozpočtového paktu) a nových „meziforem“ na základě kontrolní funkce Komise nebo Soudního dvora Evropské unie při uplatňování mezistátních dohod vznikla nová nepřehlednost ohledně subjektů, jejich legitimity a odpovědností. Nelze tak zajistit transparentnost ani plnou demokratickou kontrolu. To bylo příčinou silné kritiky. V době krize musela mít totiž přednost rychlá řešení, ačkoli byla spojena s vyhlášeným cílem, že jednotlivé mezinárodní dohody budou převedeny do metody Společenství později. Tak to zůstane až do roku 2018, bude-li se postupovat v souladu s tím, na čem se dohodlo pět předsedů. V souladu s časovým plánem tak bude otázka plné demokratizace HMU znovu odsunuta, tématu politické unie se ve zprávě nevěnuje dostatečná pozornost. Do té doby má dialog v rámci evropského semestru vedený mezi EP, Radou a Euroskupinou a mezi vnitrostátními parlamenty a Komisí, resp. mezi vnitrostátními poslanci a poslanci EP (COSAC), vzbudit větší důvěru a vést k přijetí společných opatření. EHSV v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že intenzivnější dialog nemůže nahradit politiku integrace. Metoda Společenství musí být nyní opět posílena a tvořit základ fungující HMU namísto rozdílných paralelních systémů mezinárodního práva.

3.1.

Lepší zapojení sociálních partnerů může přispět k lepší správě HMU a strukturovaný dialog s občanskou společností přispívá ke zvýšení demokratické odolnosti. EHSV je připraven hrát zvláštní úlohu a poskytnout své zkušenosti a zdroje, jak je tomu již nyní například u strategie Evropa 2020 (9).

3.2.

Otázka „odpovědnosti“ zejména sociálních partnerů, kterou zavedl předseda Rady Van Rompuy, bude mnohem obtížnější, protože sociální partneři – na rozdíl od vlád – byli dosud jen velmi nedostatečně zapojeni do přípravy cílů/nástrojů hospodářského řízení. Jak je potom možné je přimět účastnit se politiky, na kterou mají jen malý konkrétní vliv? Jakožto partneři při kolektivním vyjednávání a hospodářští aktéři mají rozhodující vliv na úroveň cen a také na cenovou stabilitu, přičemž HMU představuje zastřešující rámec pro různé systémy tvorby mezd a strukturu trhu práce a sociální politiky.

3.3.

V roce 2013 Komise zveřejnila své sdělení o sociálním rozměru HMU (10) a reagovala na nespokojenost aktérů občanské společnosti. „Problematický“ hospodářský vývoj by měl být identifikován a řešen již v počátečním stádiu, neboť přetrvávající sociální nerovnosti by mohly ohrozit finanční a hospodářskou stabilitu HMU. V následné diskusi vyšlo najevo, že existují dva myšlenkové proudy. Jeden se domnívá, že sociální rozměr HMU je nezávazným doplňujícím pilířem, jenž má na rozdíl od závazných rozpočtových a hospodářských postupů dobrovolný charakter. Jiní, k nimž patří EHSV, poukazují na to, že některé hospodářské cíle jsou dle čl. 4 odst. 2 SFEU v rozporu se sociálními cíli, a že tento rozpor mezi cíli je třeba pojmenovat a odstranit.

3.4.

Komise hodlá silněji zapojit sociální partnery za účelem výměny názorů na vývoj mezd a kolektivního vyjednávání. Komise již za tímto účelem učinila několik kroků. Na druhé straně si přeje diskutovat se sociálními partnery v rámci evropského semestru a vyzývá k většímu zapojení sociálních partnerů v členských státech. EHSV sám předložil velmi konkrétní návrhy týkající se lepšího zapojení sociálních partnerů v oblasti správy ekonomických záležitostí (SOC/507) (11). Přinejmenším nové přidělení portfolií Komise, zejména rozšířené pravomoci místopředsedy Dombrovskise, lze považovat za náznak, že účasti sociálních partnerů bude věnováno více pozornosti.

4.1.1.

EHSV očekává, že zpráva pěti předsedů (12) Dokončení evropské hospodářské a měnové unie  (13), která byla předložena 22. června 2015, bude určujícím vodítkem budoucího rozvoje struktur pro správu ekonomických záležitostí v Evropě. EHSV je toho názoru, že přetrvávající nerovnováhy a také vytvoření atmosféry důvěry v Evropě si žádají účinnější a demokratičtější správu ekonomických záležitostí, a to zejména v eurozóně (14). Analýza naopak vychází z obsahově částečně chybných předpokladů, což – navzdory několika správným bodům – vede k problematickým závěrům. Bez změn v postupu bude politika úsporných opatření přetrvávat a dojde k dalšímu krácení v oblasti mezd a sociálních výdajů. Sice se uznává, že minimální předpoklady pro dlouhodobější životaschopnost hospodářské a měnové unie dosud nebyly dosaženy, nicméně se má i přesto pokračovat v doporučeném posilování a trvalé institucionalizaci dosavadní protikrizové politiky. EHSV to považuje za rozporuplné.

4.1.2.

Stávající (i v porovnání s USA a Japonskem) katastrofální hospodářskou situaci v eurozóně nepřičítá přetrvávající protikrizové politice, ale nedostatečné konkurenceschopnosti jednotlivých členských států kvůli rozdílům ve vývoji mezd a rozpočtovým schodkům. EHSV lituje, že krátkodobé výzvy makroekonomické politiky, jako je inflace nebo deflace, chybějící proticyklická politika po roce 2010 a slabá tržní poptávka, jsou opomíjeny a pokračuje se v rozsáhle asymetrické politice přizpůsobení. Pět předsedů bohužel zcela vytěsnilo hlavní problém, který se během krize projevil, a sice že na rozdíl od USA, Japonska a Spojeného království v eurozóně jako celku neexistuje „věřitel poslední instance“.

4.1.3.

Zcela bez povšimnutí zůstávají rozdílné přístupy centrálních bank, které umožnily USA a Spojenému království relativně rychlé oživení, zatímco v Evropě situaci ještě zhoršily. Místo proticyklické stabilizační politiky mají být posíleny stávající nástroje správy ekonomických záležitostí, mj. prostřednictvím vnitrostátních rad pro hospodářskou soutěž, které by se soustředily na snižování dluhu („snižování pákového efektu“) a vývoj mezd zaměřený na zvýšení produktivity. EHSV lituje, že se nevyužilo příležitosti přezkoumat základy stávajícího právního rámce z hlediska jeho dlouhodobější udržitelnosti a doplnit je o výraznější celoevropský rozměr.

4.1.4.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že předsedové odůvodňují jasně horší hospodářský rozvoj, než se čekalo, pouze tím, že dosud nebyly dostatečně uplatňovány nové mechanismy správy ekonomických záležitostí ani programy přizpůsobení pro země v krizi a že nebyly dostatečně rozpracovány. Kvůli přílišnému důrazu na strukturální reformy a cenovou konkurenceschopnost členských států v zájmu dokončení hospodářské unie (první kapitola) se opomíjí to, že strukturální reformy a tvorba mezd jsou na místní úrovni předmětem neustálých vyjednávání a hledání řešení na místní úrovni, při nichž se dodržují demokratické zásady. Pět předsedů se tak ale dostává do situace, že jednají jako subjekty, které stojí mimo veškeré dění a chtějí více přiblížit členské státy libovolně stanoveným měřítkům, aniž by došlo k posílení demokratické legitimity či převzetí odpovědnosti.

4.1.5.

EHSV se proto obává, že skutečnost, že ve zprávě chybí perspektiva plnohodnotné fiskální unie, legitimitu eurozóny v očích členských států ještě více sníží, a to především proto, že „větší dávka stejného léku“ nezvýší blahobyt všech jejích občanů a vnitrostátní hledisko bude i nadále převažovat. Navrhovaná opatření na integraci trhů práce a sociálních systémů jsou podle EHSV zcela nedostačující, mimo jiné kvůli tomu, že je jim – na rozdíl od prohlášení předsedů o zamýšleném dosažení „ratingu AAA“ pro eurozónu – připisován druhořadý význam. EHSV považuje rozvoj sociální unie za nedílnou součást demokratické a sociální HMU, a ne za její přívěsek.

4.2.1.

Evropská expertní skupina Bruegel konstatuje, že HMU od samého počátku vykazovala významné rozdíly v hospodářských, sociálních a politických podmínkách, jež jsou odpovědné za politické chyby v členských státech a nevhodnou evropskou správu ekonomických záležitostí. Navrhuje reformu správy ekonomických záležitostí v oblasti bankovní unie a makroobezřetnostního dohledu nad finančním sektorem, předcházení významným rozdílům v jednotkových nákladech práce a v daňové správě, což může zaručit, že rozpočty jednotlivých členů budou udržitelné a že v případě bankovní krize a krize státního dluhu budou dostupné zdroje. EHSV v nedávné době předložil ve svých stanoviscích velmi podobné návrhy (16).

4.2.2.

Kapitálové toky ze strany zemí s přebytkem měly svůj podíl na přehřívání v zemích se schodkem, jehož důsledkem bylo zvyšování nominálních mezd. Finanční nerovnováze byla dosud věnována příliš malá pozornost. To je v rozporu se zamýšlenou hlubší integrací finančního trhu.

4.2.3.

Procyklická fiskální politika v letech 2011–2013 a chybějící anticyklická fiskální politika v roce 2014 jen dále zbytečně prohloubily sociální problémy (17). Veřejné politiky by proto měly souběžně s nezbytnými strukturálními reformami otevírat lidem příležitosti, například prostřednictvím vytváření prostředí příznivého pro soukromé investice pro vytváření dlouhodobých pracovních míst. Političtí činitelé by navíc měli přijmout opatření k posílení konkurenceschopnosti za účelem tvorby příjmů a blahobytu, což zaručí sociální stabilitu pro všechny občany. ESHV proto jednoznačně souhlasí se závěrem, že je naléhavě třeba krátkodobě zvýšit celkovou hospodářskou poptávku a inflaci. Kromě toho musí být ECB zproštěna úkolů fiskální politiky a uzpůsobování jednotkových nákladů práce, jež jí nepřísluší, které však z důvodu politické nečinnosti ostatních institucí de facto vykonává.

4.2.4.

Podle EHSV je nutné vynaložit větší úsilí na řešení základních otázek týkajících se demokratické legitimity. EHSV důrazně podporuje plnou „parlamentarizaci“ eurozóny (hlavní výbor EP se všemi poslanci ze zemí HMU, resp. i ze zemí, které si přejí do eurozóny vstoupit). Je třeba rovněž zlepšit koordinaci poslanců eurozóny v otázkách týkajících se HMU v rámci COSAC (18).

4.2.5.

COSAC v roce 2014 poukázal na to, že mnoho parlamentů ještě není dostatečně zapojeno, a vyjádřil obavu, že tím dochází k narušení vazeb mezi občany a EU. Vyzývá Komisi a Radu, aby společně s poslanci hledali prostřednictvím konkrétních návrhů řešení této situace (19). Formy účasti stanovené v článku 13 rozpočtového paktu jsou sice kroky správným směrem, avšak pro skutečnou parlamentarizaci jsou nedostatečné.

4.3.1.

Překonávání rozdílů ve fungování trhů práce, systémů stanovování mezd a systémů sociálního zabezpečení hrají pro demokratickou a sociální HMU důležitou úlohu. V krátkodobém horizontu není možné zavést federální systém jednotného evropského trhu práce s jednotnými institucemi a sociálními systémy jako v USA. Navíc je třeba symetricky posílit postup při makroekonomické nerovnováze a zapojit sociální partnery.

4.3.2.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že několik hospodářských cílů správy ekonomických záležitostí by mělo být uvedeno lépe do souladu s cíli sociální politiky EU uvedenými v čl. 4 odst. 2 SFEU a že by se mělo předejít potenciálním rozporům mezi hospodářskými a sociálními cíli. Všechna opatření v rámci evropského semestru by – v souladu s horizontální sociální doložkou – měla být podrobena provedení posouzení sociálních dopadů. Příslušné výsledky by měly být zveřejněny na vnitrostátní a evropské úrovni a veřejně diskutovány. EHSV to může v rámci svých pravomocí podporovat.

4.3.3.

Zpráva pěti předsedů se o finanční, fiskální a politické unii zmiňuje, o sociální unii však mlčí. Vyzývá k posílení jedinečného evropského modelu, nicméně o jedinečném evropském sociálním modelu se již nehovoří. Sice se usiluje o ideu „sociálního AAA“, ale je více než neurčité, jak toho má být v rámci prohloubené HMU dosaženo. Sociální otázky jsou zmiňovány maximálně jen na doplnění nebo v souvislosti s vyšší mobilitou na trzích práce v členských státech. Klíčovými prvky jsou: minimální úroveň sociální ochrany, efektivní sociální systémy v členských státech a nové pracovněprávní iniciativy v oblasti flexikurity. Nejsou však nijak podrobně rozvedeny.

4.3.4.

Vlády členských států mají významnou odpovědnost za další rozvoj demokratické a sociální HMU. To samé platí i pro sociální partnery, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni, pro něž HMU představuje zastřešující rámec pro různé systémy tvorby mezd a strukturu trhu práce a sociální politiky. Jakožto hospodářské a sociální subjekty rozhodují zásadním způsobem o dodržování společného cíle stability HMU.

4.3.5.

EHSV znovu opakuje, že měnová unie s odlišným vývojem cen a mezd v členských státech musí nutně vést k nerovnováze mezi regiony stejné měny, přičemž vnější otřesy způsobují sociální a politickou krizi a mohou dále prohlubovat rozdíly (20). Z tohoto důvodu se EHSV domnívá, že je nevyhnutelná vážná diskuse o náležité struktuře HMU, z níž vyplyne shoda ohledně hospodářských a sociálních cílů i dohodnuté správy ekonomických záležitostí (21). EHSV z toho vyvozuje, že je zapotřebí posílit a prohloubit makroekonomický dialog EU v rámci eurozóny.

4.3.6.

Makroekonomický dialog byl zahájen Evropskou radou v červnu 1999 v Kolíně nad Rýnem za účelem dosažení kombinace makroekonomických politik orientovaných na trvalý růst a stabilitu, tedy s cílem zajistit hladkou interakci mezi vývojem mezd a měnovou a fiskální politikou. Cíle dialogu jsou dnes aktuálnější než kdy jindy: více růstu a zaměstnanosti při zaručení cenové stability, využití výrobního potenciálu a zvýšení potenciálu růstu (22). EHSV lituje, že tento nástroj byl v průběhu let oslaben a od začátku krize nebyl využit k demokratizaci nástrojů správy ekonomických záležitostí a posílení povědomí odpovědnosti ve společném měnovém prostoru HMU.

4.3.7.

EHSV je přesvědčen, že makroekonomický dialog eurozóny (MED-EURO) může rozhodujícím způsobem přispět k dalšímu demokratickému a sociálnímu rozvoji HMU, pokud účastníci dialogu budou splňovat jeho požadavky. Za účelem zachování schopnosti vést dialog uvnitř MED-EURO je nutné omezit počet účastníků. Kromě zástupců sociálních partnerů, Evropské centrální banky, Euroskupiny a Komise (při plném respektování jejich autonomie a nezávislosti) by se na základě rovného postavení měl účastnit i předseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu.

4.3.8.

EHSV se domnívá, že by skupina MED-EURO měla zasedat nejméně dvakrát do roka a měla by tvořit nedílnou součást správy ekonomických záležitostí HMU. Výsledky a závěry skupiny by proto měly být zohledněny jak při sestavování roční analýzy růstu, tak i srovnávacího přehledu a doporučení pro jednotlivé země. V celkovém kontextu měnové, rozpočtové a mzdové politiky v HMU lze vybudovat důvěru a docílit větší konvergence, aniž by byla ohrožena svoboda kolektivního vyjednávání. To by – podobně jako Pakt o stabilitě a růstu – vedlo k vyšší míře transparentního (dobrovolného) závazku všech hospodářských subjektů a mohlo by mít efekt Paktu o stabilitě a růstu. EHSV v této souvislosti zdůrazňuje význam bezproblémové interakce mezi měnovou a rozpočtovou politikou a vývojem mezd pro větší růst a více pracovních míst, což by posílilo důvěru v měnovou unii.

4.3.9.

To znamená přijetí jiného přístupu, než návrhu pěti předsedů – analogicky k Bruegelově návrhu – zřídit vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž s cílem podpořit proces tvorby mezd na vnitrostátní úrovni. Tyto vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají být navíc podle návrhu pěti předsedů koordinovány na evropské úrovni. Bylo by bývalo účelné provést v dostatečném předstihu před předložením zprávy konzultaci sociálních partnerů, protože návrh předsedů má v této formě jen malou naději na úspěch.

4.3.10.

Výhled: HMU bude bez základních institucionálních a politických reforem vždy křehká. Výbor si dělá velké obavy o stabilitu EU, neboť nezbytné reformy, ať již se změnami Smluv nebo bez jejich změn – jsou činěny vždy pouze na poslední chvíli a pod enormním tlakem. Sociální, politická a hospodářská soudržnost v EU musí být opět posílena a je třeba pokračovat v soudržné hospodářské a měnové integraci jakožto základu pro fungování HMU. Bez odvážných poslanců, politiků a sociálních partnerů, kteří vedou diskusi jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni s občanskou společností a zasazují se za nejlepší řešení, nelze fungující HMU dosáhnout.

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/40

Zpravodaj:

Bernd SCHLÜTER

1.1.

EHSV se zasazuje o jednoznačnější určení strategických priorit sociální politiky EU. Přitom je rovněž třeba vyvodit důsledky z krize, krizové politiky a ztráty důvěry lidí.

1.2.

Komisi je adresována výzva, aby v rámci rozsáhlého pracovního programu vypracovala obecné zásady sociální politiky, k nimž EHSV předkládá návrhy níže v části 4. To lze provést např. formou stěžejní iniciativy, pravidel správy nebo bílé knihy. Základem by mělo být lepší srovnávací shromažďování dat na úrovni EU a členských států. Pouhé vstupní ukazatele (kolik peněz se v jednotlivých členských státech vydává na určité sociální dávky) nestačí ke znázornění kvality systémů sociálních dávek.

1.3.

Při přípravě zásad sociální politiky, které konvergují k vysoké úrovni sociálních standardů, se musí dbát na pravomoci členských států a na politické a kulturní rozdíly v sociálních systémech a pokud možno dospět ke konsensu mezi členskými státy.

1.4.

Zásady sociální politiky mají být obsahovým základem mj. pro budoucí doporučení členským státům v rámci účinněji koncipovaného evropského semestru (1). Zásady mají být uplatňovány i prostřednictvím strukturálních fondů, otevřené metody koordinace a posuzování sociálních dopadů v souladu s článkem 9 SFEU. Součástí opatření by měla být i závazná minimální úroveň sociální ochrany. V této souvislosti je nutné využít platné právní základy.

1.5.

Zásady sociální politiky mají být rovněž základem pro jednání orgánů EU, zejména pro správu ekonomických záležitostí, rozpočtovou kontrolu a řešení krizí.

1.6.

Sociální partneři jsou klíčovými aktéry zejména v paritních systémech sociálního zabezpečení a dalších systémech vytvořených na základě vyjednávání sociálních partnerů. Musí být zapojeni do vypracování zásad sociální politiky. V rámci příslušných oblastí působnosti je třeba zapojit i subjekty občanské společnosti, sdružení poskytovatelů sociálních služeb, sociálních podniků, místních orgánů, státních správ sociálního zabezpečení, pojišťoven, uživatelů a spotřebitelů.

1.7.

EHSV v tomto stanovisku předkládá konkrétní návrhy zásad sociální politiky v oblasti systémů sociálních dávek. Cílem je zlepšit účinnost a spolehlivost služeb, sociální ochrany i sociálního zabezpečení a systémů zdravotní péče bez ohledu na typ poskytovatele a povahu služby. EHSV se v tomto ohledu zaměřuje především na sociálněprávní a finanční zajištění moderních sociálních služeb zaměřených na obecné blaho ve všech členských státech EU.

1.8.

EHSV vychází z různorodosti systémů a poukazuje mj. na cíle, druhy a náplň sociálních dávek, na vztah mezi solidaritou a vlastní odpovědností, na právní ochranu, financování a kvalitu. Upozorňuje také na postavení uživatelů a poskytovatelů sociálních služeb. Domnívá se, že je nutné zaručit základní sociální dávky prostřednictvím společných pravidel na úrovni EU.

2.1.

Evropská sociální politika je založena mj. na lidských právech, ponaučeních ze světových válek (2), smluvní zásadě sociálně tržního hospodářství, cílech strategie Evropa 2020, potřebách výkonnějších ekonomik, úkolu bojovat proti chudobě, smluvních ustanoveních o sociální politice, politice zaměstnanosti a zdravotní politice, cíli sociální soudržnosti a společných pravidlech hospodářské soutěže podle článku 3 SEU. Cílem sociální politiky je podle článku 151 SFEU mj. podpora zaměstnanosti, zlepšování životních podmínek, přiměřená sociální ochrana a boj proti vyloučením. Evropský sociální model je výrazem jedinečného společenství hodnot a kultury (3), které spojuje demokracii a právní stát se sociální odpovědností a solidaritou. EHSV by chtěl tento model posílit a zajistit mu budoucnost.

2.2.

EHSV je přesvědčen, že sociální politika by měla být pilířem politiky EU nejen sama o sobě, ale i jako prostředek k udržitelné podpoře růstu a zaměstnanosti  (4). Vítá již dosažený pokrok v politice zaměstnanosti, v některých oblastech koordinace a v ochraně zdraví při práci. EHSV znovu potvrzuje investiční charakter (5) účinných systémů sociálních dávek a upozorňuje na pomyslné, sociální a materiální náklady neexistence sociální politiky. EHSV vychází z toho, že výkonné a inovativní ekonomiky a spolehlivé, efektivní a účinné sociální dávky se vzájemně podmiňují. Moderní sociální systémy mohou zvýšit odolnost ekonomik vůči krizím, podporují zaměstnanost a poskytují velký potenciál pro vytváření pracovních míst i ve znevýhodněných regionech (6). S ohledem na moderní společnost založenou na technologiích a informacích a na demografický vývoj (7) a přistěhovalectví nepřinášejí nízké výdaje mj. na aktivní začleňování, na posílení způsobilosti osob hledajících zaměstnání a na příležitosti pro děti a mladé lidi trvalé konkurenční výhody. Další rozvoj systémů na základě společných zásad může pomoci prosadit rovnější příležitosti a spravedlivější hospodářskou soutěž v EU.

2.3.

Systémy sociálních dávek a zdravotní péče a podobné systémy slouží mj. k nezbytné sociální rovnováze, boji proti chudobě, podpoře zaručení živobytí a sociálnímu smíru. Téměř každý občan Unie je v určitých fázích svého života odkázán na pomoc v podobě sociálních služeb. Sociální systémy zaručují mj. odpovídající zaopatření ve stáří a zajišťují kvalifikovanou péči o osoby vyžadující péči a pomoc.

2.4.

Zaměstnavatelé i zaměstnanci mají zájem mj. na sladění pracovního a rodinného života, na podpoře zdraví a na posílení způsobilosti. Profesionální sociální služby podporují schopnost komunikovat a řešit každodenní problémy a kvalifikaci a nabízejí pomoc mj. při problémech se závislostmi, krizích a péči a výchově v rodině.

2.5.

EHSV si je vědom značných rozdílů v účinnosti, spolehlivosti a efektivitě sociálních systémů  (8). Na jedné straně má řada členských států dobře fungující systémy, na straně druhé by všem členským státům prospěla společná diskuse o sociální politice. Ne všude existuje jistota životního minima díky sociálním dávkám nebo minimálnímu příjmu, profesionálních sociálních služeb a účinného začlenění do trhu práce a společnosti. Zejména zdravotní péče není často přístupná všem, např. pokud si lidé nemohou dovolit zaplatit oficiálně či neoficiálně vyžadované doplatky. Profesionální služby např. v rámci ambulantní péče, při pomoci lidem se zdravotním postižením, při nedostatcích ve výchově či vývoji nejsou k dispozici ve všech regionech či členských státech. EHSV si je vědom toho, že je do určité míry třeba zlepšit solidární financování a právní záruky.

2.6.

Nedávno poukázala studie nadace Bertelsmann (9) na značné rozdíly v efektivnosti sociálních systémů, konstatovala alarmující vývoj chudoby a bohatství v EU i ve všech členských státech a vyzvala EU k většímu nasazení v oblasti sociální politiky. Studie ukazuje, že účinné sociální systémy mohou existovat i tam, kde je HDP relativně nízký, a nedostatečné sociální systémy i tam, kde je HDP relativně vysoký. Vývoj chudoby ohrožuje společenský smír a hospodářský rozvoj (10). Rostoucí rozdíly mezi členskými státy a znepokojivé politické tendence by se měly řešit i s pomocí návrhů v oblasti sociální politiky.

2.7.

Je třeba zlepšit obsahový základ doporučení členským státům a krizové politiky. Namísto zpětného požadování humanitárních opatření by EU měla uplatňovat jednotné zásady sociální politiky. Pochybné vyrovnávání rizikových obchodů bank z peněz daňových poplatníků by mělo být v náležitém poměru k investicím do funkčnosti sociálních systémů. Pravidla vnitřního trhu, např. v právních předpisech o státní podpoře a zadávání veřejných zakázek, mají již nyní značný dopad na sociální systémy a sociální služby, aniž by byly viditelně posuzovány podle kritérií sociální politiky.

2.8.

V souladu s novým cílem sociálně tržního hospodářství  (11) zakotveným ve Smlouvě by politika vnitřního trhu měla být doplněna o prvky sociální politiky (12). EHSV se připojuje k aktuálním požadavkům (13) a vybízí Komisi a Evropskou radu k upřesnění a uskutečnění prohlášení souvisejících se sociální politikou (14).

2.9.

Nová fáze evropské sociální politiky může vycházet např. z následujících přípravných kroků: Rada požadovala již v roce 1992 zaručený minimální příjem (15). V roce 2000 vypracovala sociální agendu. Článek 12 Evropské sociální charty zavazuje členské státy k tomu, aby udržovaly systémy sociální ochrany. Smlouvy EU obsahují mj. cíle sociální soudržnosti a ochrany služeb obecného zájmu (16). MOP (17) vydala základní standardy sociálních systémů. Dosavadní bílá kniha o sociální politice EU pochází z roku 1994. Na úrovni EU existuje právo na zaručení živobytí  (18). Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením stanoví důležitá kritéria.

2.10.

EHSV ve svém stanovisku SOC/482 stejně jako Parlament (19), Výbor regionů (20) a sdružení požaduje přiměřený minimální příjem (21). Aktivně se zabýval mj. problematikou sociálních služeb, sociálních podniků, sociálních investic, zaměstnanosti, článku 9 SFEU, Evropské iniciativy pro mládež, správy ekonomických záležitostí a služeb obecného zájmu. Toto stanovisko má řadu dalších spojitostí s dokumenty EHSV a dalšími dokumenty EU, jež zde nelze jednotlivě vyjmenovávat.

3.1.

EHSV se zde soustředí na část nezbytné agendy sociální politiky, tj. na zlepšení účinnosti a spolehlivosti služeb, sociální ochrany i sociálního zabezpečení a systémů zdravotní péče. Zaměřuje se na „sociální dávky“, které jsou zcela nebo zčásti financované z daní nebo ze systémů sociálního zabezpečení a prostřednictvím sociálního práva nebo vzájemných dohod jsou kontrolovatelným způsobem zahrnuty do oblasti působnosti veřejných orgánů odpovědných za oblast sociální politiky. To, kdo dávky poskytuje, přitom není rozhodující. „Sociální dávky“ ve smyslu tohoto stanoviska mohou poskytovat orgány veřejné a místní správy, pojišťovny, nezávislé sociální podniky, dobročinné organizace a podniky s různou právní formou. Všichni tito poskytovatelé jsou v tomto stanovisku označováni za „poskytovatele sociálních služeb“, pokud sociální služby sami poskytují. Pojem „sociální dávka“ zahrnuje všechny druhy dávek, např. služby a peněžité dávky v oblasti sociálních a zdravotnických služeb. „Sociálním zabezpečením“ se rozumí společná nebo zákonná sociální zabezpečení anebo vzájemné pojišťovny, které mají svou funkci v sociálněprávních nebo společně řízených systémech sociálního zabezpečení.

3.2.

Různorodost sociálních systémů, dávek, pojmů a jejich obsahu vyžaduje důkladnou diskusi o sociální politice a přesnost při překladu. Systémy členských států jsou spjaty s příslušnou sociální politikou, kulturou a dějinami. Měly by být dále rozvíjeny na základě evropského sociálního modelu. Mezi rozmanitostí systémů a nezbytnými společnými zásadami musí být nastolena odpovídající rovnováha (22).

3.3.

EU by měla vytvořit společný prostor pro diskusi o sociální politice, vypracovat moderní normy a sama převzít iniciativu. Měla by podporovat konvergenci při dalším rozvoji sociálních systémů. Zásady sociální politiky mohou představovat obsahový základ pro doporučení Komise, zejména v rámci evropského semestru, strategie Evropa 2020 a otevřené metody koordinace, a pro provádění posouzení sociálních dopadů podle článku 9 SFEU (23). Tyto zásady by také měly poskytovat obsahový základ pro závaznou minimální úroveň sociální ochrany a vlastní kroky a správu (24) orgánů EU, zejména v rámci řešení krizí, rozpočtové kontroly a správy ekonomických záležitostí.

3.4.

Systémy sociálních dávek by měly být posouzeny z hlediska své udržitelnosti do budoucna. Sociální služby by si měly zachovat svou koncepční nezávislost a měly by být vázány na demokraticky legitimní cíle obecného zájmu.

3.5.

O přiznání sociálních dávek občanům rozhodují zpravidla veřejné správy sociálního zabezpečení, pojišťovny nebo dokonce třetí strany jakožto poskytovatelé služeb, např. lékaři, kteří předepisují určitou léčbu. Od rozhodnutí o přiznání dávek je třeba odlišovat otázku poskytování dávek a jejich financování. Existují např. čistě peněžní dávky vyplácené uživatelům pod podmínkou – nebo bez podmínky – využívání určitých kvalifikovaných služeb. Některé sociální služby poskytují přímo místní orgány, jiné správy sociálního zabezpečení nebo pojišťovny. Pokud je ale poskytují nezávislí poskytovatelé sociálních služeb, mohou být právní vztahy a financování upraveny různě. Existují např. systémy zadávání veřejných zakázek, dohody o poskytování služeb a dávek mezi poskytovateli sociálních služeb a nositeli nákladů, dodatečné úhrady nákladů, systémy poukázek nebo přímá podpora sociálních služeb nezávislá na konkrétních případech, určená zejména na poradenství a prevenci. U smluvních systémů a systémů poukázek financuje sociální službu veřejný orgán nesoucí náklady přímo na základě počtu případů. U všech systémů je třeba si klást otázku, zda existuje dostatečné právní zajištění a dostatečné možnosti uživatelů z hlediska volby a zapojení.

3.6.

Zejména v systémech sociálního zabezpečení mají klíčovou funkci sociální partneři. Proto by také měli být přednostně zapojeni do vypracování zásad sociální politiky. Státní a obecní správy sociálního zabezpečení, pojišťovny a nezávislí poskytovatelé sociálních služeb hrají klíčovou úlohu např. při poskytování sociálních služeb. Proto by jejich zastupující subjekty měly být rovněž důsledně zapojovány v příslušných oblastech působnosti.

3.7.

Vzhledem k tomu, že je třeba nalézt vhodnou rovnováhu mezi odpovědnostmi členských států, společnými evropskými hodnotami a spravedlivou hospodářskou soutěží v EU, měly by níže uvedené zásady poskytnout obsahový impuls pro další kroky EU v oblasti sociální politiky.

4.1.

Zásada minimální ochrany: zajistit základní a doplňkové sociální dávky mj. k zaručení živobytí či minimálního příjmu pro osoby bez dostatečných příjmů např. ze zaměstnání, důchodů a dalších sociálních dávek. S tím souvisí vypracování společných ukazatelů pro základní sociální dávky (25). Finanční zaručení živobytí by mělo pokrývat alespoň skutečné náklady na stravu, bydlení, oblečení, vodu, energii a základní zdravotní péči.

4.2.

Zásada potřeby: Rozvoj a poskytování moderních profesionálních sociálních a zdravotnických služeb určených k řešení různých problémů: např. pro rodiny, osoby se zdravotním postižením, nemocné, nezaměstnané, samoživitele, děti, osoby pečující o rodinné příslušníky, uprchlíky, nezletilé (26) se zpožděním ve vývoji, rodiče s problémy při výchově, domácí péči a jiné služby poskytované v domácnosti (27) a pomoc při nadměrném zadlužení (28), závislostech, bezdomovectví a psychosociálních problémech. K účinným sociálním službám patří mj. poradenství, opatrovnictví, instruktáž, podpora, péče, posilování způsobilosti, výchova, léčebná péče a léčba (29). Jelikož existují různé důvody nezaměstnanosti a je třeba předcházet upadání do chudoby, mělo by se prostřednictvím právně zaručených, aktivních opatření na trhu práce podporovat rychlé opětovné začleňování do trhu práce a do doby opětovného začlenění do trhu práce by všem uchazečům o zaměstnání měla být zaručena přiměřená podpora v nezaměstnanosti, zejména mladým lidem, kteří hledají své první zaměstnání, nebo ženám, které se po delším přerušení kariéry chtějí vrátit do práce.

4.3.

Zásada určení: Stanovit v rámci sociální politiky jasná určení sociálních dávek: např. rovné příležitosti a spravedlnost mezi generacemi, aktivní začlenění, vyrovnávání nevýhod, sladění pracovního a rodinného života, zajištění vůči životním rizikům, prevence, pomoc v krizi, účast na trhu práce a ve společnosti, materiální důchodové zabezpečení, posílení způsobilosti apod. S tím souvisí účelné sociálněprávní určení typů dávek: např. peníze nebo služba, ambulantní, stacionární apod. Přitom je třeba nastolit rovnováhu mezi právem uživatelů na sebeurčení a cílem účinnosti sociálních dávek.

4.4.

Zásada dostupnosti: Zajistit místní, časovou a finanční dostupnost a nediskriminační přístup k sociálním dávkám a zejména sociálním službám. Dostupnost zvyšují solidární a udržitelné financování, transparentnost nabízených služeb a konkrétní právní záruka s možností žalob a stížností. Pokud existují povinné doplatky, měly by být sociálně vyvážené a neměly by bránit v přístupu. Byrokratické kontroly konkrétní potřeby pomoci mohou být u určitých dávek, jako je pomoc při závislostech nebo psychosociálních problémech, kontraproduktivní. Uživatelům by měly být aktivně nabízeny zejména služby v oblasti poradenství a prevence.

4.5.

Zásada proporcionality: Dávky by měly být přiměřené a nezbytné z hlediska typu a rozsahu. To by se mělo zohlednit v diskrečních rozhodnutích a sociálních zákonech. Vynakládané zdroje a očekávaný výsledek sociální dávky by měly být v přiměřeném poměru. V souladu se zásadou proporcionality by měly být i právní závazky občanů k využití sociálních dávek nebo k jinému postupu a poměr mezi právy a povinnostmi.

4.6.

Zásada solidárnosti: Financování sociálních dávek by obecně mělo být založeno na solidárních systémech sociálního zabezpečení a spravedlivých, solidárních systémech zdanění. Solidární financování by mělo zahrnovat pokud možno všechny sociální skupiny a společenské vrstvy. To by zvýšilo spolehlivost, akceptaci a udržitelnost financování. Nehlášená výdělečná činnost (30) a daňové úniky poškozují sociální systémy. Vzhledem k demografickému a hospodářskému vývoji se může dát, že bude třeba zohlednit všechny druhy příjmů, např. i kapitálové příjmy. Lepší koordinace daňových a finančních systémů v EU může zlepšit finanční základnu. Soukromé investice, dary, občanská a církevní angažovanost a využití peněz nadací jsou vítaným doplňkem obvyklého financování, nemohou však zajistit žádné právní nároky ani infrastrukturu.

4.7.

Zásada vlastní odpovědnosti: Uchazeče o práci a osoby mající problémy začlenit se do trhu práce atd. je třeba podporovat prostřednictvím sociálních služeb a systémů pobídek, aby si mohli zcela nebo zčásti vlastními silami zajistit živobytí. Občané by v rámci paritních dohod, které doplňují veřejné systémy a nejsou sjednávány a uskutečňovány za účelem dosažení zisku, měli mít možnost získat doplňkové zabezpečení. Odborná pomoc při rozvoji odborné kvalifikace a osobních dovedností, jako je schopnost komunikovat, žít ve společnosti a řešit každodenní problémy, je často předpokladem dostatečné schopnosti k převzetí vlastní odpovědnosti a sociální odpovědnosti. Co se týče udržování dobrého zdravotního stavu občanů, mohly by systémy sociálního zabezpečení podporovat zdravý životní styl prostřednictvím preventivních opatření, pobídek a lepší ochrany spotřebitele.

4.8.

Zásada účasti: Všechny dávky by měly samy o sobě nebo ve spojení s jiným plněním přispívat k zapojení občanů do společnosti. Zapojení do společnosti znamená také profesní, kulturní a politickou účast a účast na společenském blahobytu.

4.9.

Zásada strukturovanosti: Účelné uspořádání právních a finančních vztahů mezi uživateli buď veřejných nebo popř. nezávislých sociálních služeb (v závislosti na systému), veřejnou správou sociálního zabezpečení nebo pojišťovnami. Jsou-li do veřejných systémů sociálních dávek např. ze zákona nebo prostřednictvím financování zapojeny nezávislé sociální služby, pak by jejich výkony a zejména jejich financování a dostupnost měly odpovídat zde popsaným zásadám. Tito poskytovatelé sociálních služeb by měli být financováni solidárně a v souladu s právními předpisy pro sociální oblast tak, aby mohli nabízet kvalitní služby všem občanům.

4.10.

Zásada sebeurčení uživatelů: Uživatelé nejsou objekty, nýbrž spoluposkytovateli pomoci a občany majícími nárok na dávky. Měli by mít v rámci přiměřeného nákladového rozpětí možnost volby mezi různými formami služeb, např. mezi ambulantní a stacionární péčí a jinými formami služeb, jako je asistované bydlení. Vhodný druh pomoci závisí na individuální situaci, konkrétní potřebě odborné pomoci, kterou musejí přezkoumat vyškolení odborníci, a přání jednotlivce a místních podmínkách. Jsou-li do veřejných systémů sociálních dávek např. ze zákona nebo prostřednictvím financování zapojeny nezávislé sociální služby, měli by mít uživatelé možnost volby mezi různými službami.

4.11.

Zásada právní jistoty: Právně zaručené dávky např. ze zákona nebo prostřednictvím podobných demokraticky podložených právních nástrojů členských států. K sociálněprávnímu obsahu takového úpravy patří: právní nároky, diskreční pravidla, povinná spoluúčast uživatelů, popis předpokladů pro poskytování dávek a možností žalob a stížností popř. veřejné kontroly soukromých poskytovatelů veřejných služeb, pravidel kvality a záruk dostupnosti, povinné infrastruktury, způsobu financování apod. Zaručené právní postavení resp. právní nároky uživatelů by měly být garantovány alespoň v případě základních sociálních a zdravotnických služeb. Diskreční rozhodnutí mohou u některých typů dávek lépe zohlednit okolnosti. Právně musí být mimořádně chráněno (31) zejména blaho zranitelných osob. Nezávislí poskytovatelé sociálních služeb musí být chráněni zákonem a potřebují nediskriminační přístup k poskytování služeb, pokud se nejedná o monopolní systémy. V některých členských státech podporuje zásada sociálního státu zakotvená v ústavě pozici sociální politiky a zaručuje základní sociální dávky i v dobách krize.

4.12.

Zásada zaměření na obecné blaho: Vhodné finanční a právní podmínky by měly být poskytnuty zejména typům podniků a organizací zaměřených na obecné blaho a účast všech  (32), jako jsou neziskové organizace, sociální podniky, veřejní poskytovatelé služeb, spolky, určité druhy nadací a družstev, organizace spotřebitelů a další subjekty občanské společnosti. Financování podniků, které jsou v této oblasti aktivní a jejichž účelem je dosažení zisku, z daní nebo z příspěvků na sociální zabezpečení vyžaduje hlubší sociálněpolitický výklad, odpovídající kontroly a přinejmenším určitý rámec pro rozdělování zisků.

4.13.

Zásada transparentnosti: Využívání veřejných finančních prostředků ze strany poskytovatelů sociálních služeb a veřejné správy by mělo být transparentní. Právní základy, důvody pro rozhodnutí o dávkách a zadávání veřejných zakázek atd. by měly být přístupné veřejnosti.

4.14.

Zásada propojení: Každodenní život občanů, změna v koloběhu života, nové formy rodiny, stárnutí a přistěhovalectví vyžadují integrované a propojené služby  (33). Mělo by se zabránit segregaci, vyloučení a diskriminaci.

4.15.

Zásada rovného postavení: Uživatelé, správy sociálního zabezpečení a poskytovatelé sociálních služeb by měli mít právně upravená a vymahatelná práva a povinnosti. Jsou-li pro případ porušení pravidel stanoveny sankce popř. odškodnění, pak by měly být uplatňovány nejen vůči uživatelům, ale i vůči veřejným správám sociálního zabezpečení.

4.16.

Zásada kvality: Sociální služby by měly být provázány s opatřeními k zajištění kvality. Posouzení potřeb, plánování a provádění opatření by mělo probíhat na základě vědeckých poznatků ze sociální oblasti a odborných znalostí. Osobní služby je třeba posílit opatřeními v oblasti odborné přípravy, profesionalizace a důstojných mezd a pracovních podmínek v rámci svobodného kolektivního vyjednávání. Rámec kvality pro služby obecného zájmu v Evropě (34) může být vzorem pro doporučení EU v oblasti sociálních služeb. Je-li to v rámci doplnění účelné, mělo by se podporovat získávání a školení dobrovolníků.

4.17.

Zásada koordinace: Mělo by se zlepšit vyřizování přeshraničních případů týkajících se dávek sociálního zabezpečení a sociální ochrany. V tomto ohledu je třeba mít na zřeteli zatížitelnost subjektů nesoucích náklady, daňových poplatníků a přispěvatelů, jakož i zásadu společenské solidarity a proporcionality. Je třeba předcházet jednostrannému zatížení mimořádně výkonných vnitrostátních systémů.

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/49

Zpravodaj:

Pavel TRANTINA

Spoluzpravodajka:

Marie ZVOLSKÁ

1.1.

EHSV je přesvědčen, že je třeba klást důraz na zjišťování, zaznamenávání, posuzování a tedy uznávání získaných výstupů neformálního učení, a to co nejlépe porovnatelným způsobem srozumitelným všem zúčastněným stranám, zejména zaměstnavatelům a vzdělávacím institucím.

1.2.

Členské státy by měly zajistit příležitosti pro zapojení občanů různých věkových skupin a úrovní kvalifikace do uznávání výsledků neformálního a informálního učení. To může vyžadovat další společnou práci poskytovatelů neformálního vzdělávání, veřejných orgánů a dalších zúčastněných stran, mimo jiné například v otázkách financování a uznávání.

1.3.

EHSV vyzývá k podpoře všech zúčastněných stran, zejména sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti, aby si byly vědomy přínosů uznávání a mohly se aktivně účastnit nastavování národních rámců kvalifikací a formulování profesních kvalifikací.

1.4.

Je nutno poskytovat občanům relevantní informace o výhodách, možnostech a mechanismech pro uznávání kompetencí. EHSV doporučuje členským státům rozvíjet instituce, které poskytují takové pokyny a poradenství, a k tomu zapojit zejména služby zaměstnanosti, ale také informační centra pro mládež, vzdělávací instituce, zaměstnavatele, odborové organizace, kariérní poradenská střediska, mládežnické organizace, organizace žen, organizace na podporu migrantů a handicapovaných a veřejné orgány.

1.5.

Nutným předpokladem je kvalitní legislativní rámec na národní úrovni, jenž zajistí rovnocennost certifikátů získaných formálním vzděláváním a neformálním či informálním učením. To klade výrazné požadavky na kvalitu procesů uznávání, jež je vhodné podporovat i finančně, například z Evropského sociálního fondu.

1.6.

EHSV apeluje na vzdělávací instituce, zejména odborné střední a vysoké školy, aby více podporovaly uznávání dovedností a znalostí získaných neformálním způsobem. V EU existuje v tomto ohledu řada příkladů dobré praxe, jež je třeba šířit.

1.7.

EHSV je přesvědčen, že kolektivní vyjednávání a sociální dialog mezi odbory a zaměstnavateli může mít významné místo v procesu uznávání neformálního vzdělávání a celoživotního učení. Jeho prostřednictvím je třeba pracovat na uznávání neformálního učení coby významném příspěvku do debaty o zaměstnatelnosti a nástrojích pro ni.

1.8.

V kontextu vysoké nezaměstnanosti mládeže je vhodné podporovat příležitosti pro vzájemné působení mezi soukromými a veřejnými pracovními agenturami, dobrovolnickými organizacemi (zejména mládežnickými) a zaměstnavateli. Toto působení může posloužit jako prostředek ke zviditelnění a zvyšování povědomí o významu a hodnotě neformálního vzdělávání a informálního učení v dobrovolnických organizacích a zároveň může také posílit vzájemnou důvěru.

1.9.

Je proto třeba podporovat rozvoj a používání sebeevaluačních nástrojů, které pomáhají člověku určit a popsat výsledky učení. Zde je třeba využít zkušeností organizací občanské společnosti. EHSV již dříve podpořil vytvoření Evropského pasu dovedností, resp. později Europass Experience. Je proto zklamán tím, že Evropská komise přípravu Europass Experience pozastavila, a vyzývá ji k aktivitě a dotažení tohoto nástroje do úspěšného konce.

2.1.

Navzdory současné nepříznivé ekonomické a sociální situaci v řadě členských zemí EU, kdy ani formální vzdělání není zárukou uplatnění na trhu práce, EHSV soudí, že EU nemůže neuznat skryté bohatství obsažené ve zkušenostech a dovednostech osvojených neformálním či informálním způsobem.

2.2.

Toto uznávání může dát příležitost zejména některým znevýhodněným skupinám (ženám, migrantům, mladým, starším pracovníkům). Nemělo by však vyvolávat falešné naděje o možnostech jejich rychlého zúročení na trhu práce. K tomu je nezbytná hospodářská a sociální politika zaměřená více na investice, vytváření kvalitních pracovních míst, potírání chudoby a rizika sociálního vyloučení. Tyto politiky musejí zároveň vést a podporovat posílení systémů vzdělávání, odborné přípravy a rekvalifikace.

2.3.

EHSV se opírá o důležitý dokument, jímž je Doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení z 20. prosince 2012 (1). To zdůrazňuje, že uznávání výsledků učení, a to znalostí, dovedností a kompetencí, dosažených prostřednictvím neformálního a informálního učení může hrát významnou úlohu při zvyšování zaměstnatelnosti a mobility, jakož i při posilování motivace k celoživotnímu učení, zejména v případě socioekonomicky znevýhodněných osob či osob s nízkou kvalifikací. Uznávání podstatných znalostí, dovedností a kompetencí může přispívat ke zlepšování fungování trhu práce, podpoře mobility a zvyšování konkurenceschopnosti a hospodářského růstu.

2.4.

Hlavními zúčastněnými stranami, jež plní důležitou úlohu při poskytování příležitostí k neformálnímu a informálnímu učení a při souvisejících procesech uznávání, jsou dle Rady organizace zaměstnavatelů, jednotliví zaměstnavatelé, odborové svazy, průmyslové, obchodní a řemeslné komory, vnitrostátní subjekty podílející se na procesu uznávání odborných kvalifikací a na posuzování a potvrzování výsledků učení, služby zaměstnanosti, mládežnické organizace a pracovníci s mládeží, poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy a další organizace občanské společnosti.

2.5.

Dle doporučení Rady z roku 2012 by měly členské státy zavést nejpozději do roku 2018 –podle okolností a zvláštních podmínek jednotlivých států a jak považují za vhodné – fungující režim uznávání neformálního a informálního učení, který jednotlivcům umožní:

2.6.

Do režimu uznávání neformálního a informálního učení by měly být dle doporučení Rady vhodným způsobem zahrnuty následující prvky a současně by mělo být umožněno každému jednotlivci využít všech těchto prvků, samostatně nebo v určité kombinaci, v souladu s jeho potřebami:

2.7.

EHSV se již několikrát vyjádřil kladně k přínosu neformálního vzdělávání a důležitosti jeho uznávání. Toto stanovisko tak však činí poprvé uceleně. Klade si za cíl shrnout názory zástupců zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších organizací občanské společnosti, pokud jde o praktické postupy uznávání, a přinést návrhy na praktická řešení z jejich vlastního pohledu.

3.1.

Pokles specializované, na řemeslech založené výroby, změny technologií a naopak růst sektoru služeb vedly k tomu, že zaměstnavatelé jedenadvacátého století nyní kladou větší důraz na osobnost zaměstnanců a na „průřezové“ či „přenositelné“ dovednosti. Na významu nabývá celoživotní učení a uznávání takto získaných dovedností a znalostí mimo školu.

3.2.

V roce 2012 zpracovaly University of Bath a GHK Consulting z pověření Evropského fóra mládeže Studii vlivu neformálního učení v mládežnických organizacích na zaměstnatelnost mladých lidí (3). Mládežnické organizace jsou důležitými poskytovateli neformálního vzdělávání. Tento druh vzdělávání v mládežnických organizacích není zaměřen primárně na zvýšení zaměstnatelnosti, avšak dovednosti zde získané k ní mohou přispět, což bylo právě zde zkoumáno.

3.3.

Tato studie dokazuje obecný poznatek, že existuje zřetelná shoda mezi dovednostmi, které požadují zaměstnavatelé, a těmi, které rozvíjí sektor neformálního učení. Pět ze šesti nejčastěji poptávaných měkkých dovedností patří mezi dovednosti, které ve větší míře rozvíjejí mládežnické organizace – výjimkou je matematická gramotnost. Měkké dovednosti, které zaměstnavatelé nejčastěji požadují, zahrnují: komunikační dovednosti, organizační/plánovací schopnosti, schopnost rozhodovat se, schopnost týmové práce, spolehlivost/samostatnost a matematickou gramotnost. Tyto měkké dovednosti jsou považovány za klíčové pro úspěšné vykonávání práce. Dochází zde také k rozvoji některých osobnostních rysů, jako je například osobní motivace, smysl pro iniciativu a činorodost, což jsou osobní vlastnosti spojené se spolehlivostí/samostatností a podnikavostí.

3.4.

Neformálně a informálně se učí v procesu celoživotního učení všichni občané. Například ženy (i muži) v četných případech při řízení rodinných záležitostí rozvíjejí dovednosti, které lze převést na pracoviště, zejména v oblasti sociálních služeb. V případě nutnosti změnit zaměstnání z důvodu nadbytečnosti nebo rodinné situace mohou využít tyto znalosti i při přechodu na novou práci, či v případě žen-migrantek mohou první práci získat. EHSV již dříve vyzval členské státy (4), aby „urychlily proces uznávání kvalifikací a zkušeností získaných v zahraničí, aby umožnily ženám nalézt zaměstnání odpovídající jejich schopnostem a přáním a vzaly na vědomí skutečnost, že práce v některých odvětvích (úklid, hlídání dětí, péče o seniory, pohostinství, zemědělství atd.) může méně kvalifikovaným přistěhovalkyním poskytnout příležitosti, pokud tato odvětví přestanou fungovat na principu nehlášené práce, budou profesionalizována a zhodnocena, ženám bude poskytnuta odborná příprava pro tyto typy zaměstnání a budou mít možnost kariérního postupu“. Sociální partneři byli vyzváni, aby „usnadňovali uznávání kvalifikací migrantek v kolektivních smlouvách“.

3.5.

Pro úspěch uznávání neformálního a informálního učení je důležitý posun k výsledkům učení. Ten je ostatně výslovně od roku 2004 systematicky podporován v agendě politiky EU pro vzdělávání, odbornou přípravu a zaměstnanost. Nová studie Cedefop (na základě výzkumu prováděného mezi lety 2013–15), ukazuje, že posun ke vzdělávacím výsledkům nyní získává na rychlosti po celé Evropě – při vytváření národních rámců kvalifikací, při definování a popisu profesních kvalifikací, v používání výsledků učení v osnovách, v používání výsledků učení v postupech posuzování i jako referenčních bodů pro uznávání. To by mělo zvýšit transparentnost, relevanci a kvalitu vzdělávání a větší otevření se neformálnímu a informálnímu učení. Na úrovni praktické je důležité, že pro žáky/studenty nastaví jasné cíle, bude mít motivační účinek, umožní flexibilní učební plány a zacílí orientaci na posuzování výsledků. Zároveň je pro dosažení kvalitních výstupů vzdělávání nutné zlepšovat také metody a samotné procesy vyučování/učení.

3.6.

Z toho vyplývá, že je třeba klást důraz na vyhodnocování a zaznamenávání získaných výstupů neformálního učení, a to způsobem pochopitelným všem zúčastněným stranám, zejména zaměstnavatelům a vzdělávacím institucím. Ty pak mohou být dále, pokud o to má daný člověk zájem a jsou-li vytvořeny náležité podmínky, uznány dokonce jako standardní profesní kvalifikace, rovnocenné formálním vzdělávacím programům.

4.1.1.

Členské státy by v rámci procesů uznávání měly zajistit, aby jednotlivcům a organizacím byly k dispozici informace a pokyny týkající se možností a přínosů uznávání i příslušných postupů a aby uznávání neformálního a informálního učení bylo podporováno vhodnými pokyny a poradenstvím a bylo snadno dostupné.

4.1.2.

Režimy uznávání neformálního a informálního učení musí být stanoveny vhodným způsobem a s ohledem na vnitrostátní, regionální a místní, jakož i odvětvové potřeby a okolnosti.

4.1.3.

Je třeba zajistit příležitosti pro zapojení občanů různých věkových skupin a úrovní kvalifikace. To může vyžadovat další společnou práci neziskového sektoru, veřejných orgánů a dalších zúčastněných stran, mimo jiné například v otázkách financování a uznávání.

4.1.4.

Občané by měli být informováni o dalších výhodách trvalé účasti na činnosti dobrovolnických organizací. I krátké období zapojení může mít významný vliv na rozvoj dovedností a zvýšení zaměstnatelnosti.

4.1.5.

Je nutno koordinovaně oslovovat občany a poskytovat jim relevantní informace o výhodách, možnostech a mechanismech pro uznávání dovedností. Doporučujeme členským státům rozšířit instituce, které poskytují takové pokyny a poradenství, a k tomu zapojit zejména služby zaměstnanosti, ale také informační centra pro mládež, vzdělávací instituce, zaměstnavatele, odborové organizace, kariérní poradenská střediska, dobrovolnické organizace, mládežnické organizace a veřejné orgány.

4.1.6.

Poradenství v procesu uznávání dovedností je zásadní a přínosné zejména pro mladé lidi, a to ve všech úrovních – od identifikace až do osvědčení. Mělo by:

4.2.1.

Dle Rady by členské státy měly prosazovat koordinaci a zapojení všech příslušných zúčastněných stran do vývoje a zavádění prvků a zásad uznávání. Na podporu zapojení do tohoto procesu by:

4.2.2.

EHSV proto pokládá za důležitou podporu všech zúčastněných stran, zejména sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti, aby si byli vědomi přínosů uznávání a mohli se aktivně účastnit nastavování národních rámců kvalifikací a formulování profesních kvalifikací. Pracovat na „skutečné“ změně v rámci nastavení zúčastněných stran může být velmi obtížné, zejména v těch členských státech, které nevidí tuto oblast jako prioritu, nebo pokud přístup společnosti k uznávání neformálního nebo informálního učení není skutečně národně podporován. Bylo by užitečné poskytnout platformu/podporu atd. pro ty, kteří již v této oblasti pokročili (např. s pilotními projekty), v jejich úsilí na národní úrovni.

4.3.1.

Členské státy by měly umožnit jednotlivcům získat úplnou kvalifikaci, nebo případně částečnou kvalifikaci, na základě uznaných zkušeností získaných neformálním a informálním učením. Měly by zajistit, aby postupy uznávání byly napojeny na vnitrostátní rámce kvalifikací, byly v souladu s Evropským rámcem kvalifikací a aby byla zajištěna součinnost mezi režimy uznávání a systémy kreditů, které se používají v systému formálního vzdělávání a odborné přípravy, jako např. ECTS a ECVET.

4.3.2.

Do vytváření národních soustav kvalifikací by měli být v co největší míře zapojeni (a náležitě k tomu motivováni) zejména sociální partneři a další organizace organizované občanské společnosti. Zkušenost některých států ukazuje, že pro zavádění procesů uznávání na úrovni odvětví je zapotřebí vytvořit a dobře personálně obsadit výbory a jednotky pro sektorové dovednosti. V identifikovaných oblastech pak může kvalitně probíhat tvorba národních standardů jednotlivých povolání a profesních kvalifikací.

4.4.1.

Členské státy by měly zajistit, že budou existovat transparentní opatření k zajištění kvality v souladu se stávajícími rámci pro zajištění kvality, neboť taková opatření podporují spolehlivé, platné a věrohodné metody a nástroje posuzování. To znamená především odpovídající legislativu – regulační rámec pro uznávání a pro záruky poskytování ověření podle národních rámců kvalifikací, odvozených od Evropského rámce kvalifikací.

4.4.2.

Pro EHSV to znamená, že je zapotřebí zajistit rovnocennost certifikátů získaných formálním vzděláváním a neformálním vzděláváním či informálním učením. To klade výrazné požadavky na kvalitu procesů uznávání, jež je vhodné podporovat i finančně, například z Evropského sociálního fondu.

4.5.1.

Klíčovou roli v uznávání hrají vzdělávací instituce. Rada doporučuje, aby poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy usnadňovali přístup k formálnímu vzdělávání a odborné přípravě na základě výsledků učení dosažených v neformálním a informálním prostředí a případně, je-li to možné, udělovali výjimky nebo kredity za náležité výsledky učení dosažené v tomto prostředí.

4.5.2.

EHSV apeluje na univerzitní prostředí, aby více podporovalo uznávání dovedností a znalostí získaných neformálním způsobem. Příkladem může být například Irsko. National Review of Higher Education 2030 podporuje občanské poslání vysokoškolského vzdělávání a „zapojení do širší společnosti“ jako „jednu ze tří vzájemně propojených hlavních rolí vysokoškolského vzdělávání“. Definuje je jako „spolupráci s podniky a průmyslem, s občanskou společností, s veřejnou politikou, s uměleckým, kulturním a sportovním životem, a s dalšími poskytovateli vzdělávání v komunitě a regiony a zahrnuje stále větší důraz na mezinárodní angažovanost“ (5).

4.5.3.

Ovšem nejen univerzitní prostředí může uznávat výsledky neformálního a informálního učení. Například na Maltě středoškolský certifikát a profil, který byl představen v září 2010, uznává všechny formy učení během pěti let studia střední školy. Jak za formální, tak za neformální vzdělávání poskytuje kredity, kterými jsou studenti stimulováni k dalšímu a vyššímu vzdělávání.

4.6.1.

Doporučení Rady zdůrazňuje důležitost provádění uznávání na pracovišti, a doporučuje proto, aby členské státy prosazovaly zapojení všech příslušných zúčastněných stran, jako jsou zaměstnavatelé, odborové svazy, obchodní, průmyslové a řemeslné komory či vnitrostátní subjekty podílející se na procesu uznávání odborných kvalifikací. A dále, aby zaměstnavatelé propagovali a usnadňovali zjišťování a zaznamenávání výsledků učení získaných v rámci pracovní činnosti.

4.6.2.

Uznávání neformálního a informálního učení může být součástí kolektivních smluv (jako je tomu v Nizozemsku), což je vynikajícím příkladem zpřístupnění uznávání pro zaměstnance a přispívá k efektivnímu řízení lidských zdrojů v podnicích. Zaměstnavatelé by měli být aktivně zapojeni do hodnocení vědomostí, dovedností a kompetencí, a to jak na pracovišti, tak při nastavení vzdělávání a školení, což zvýší hodnotu uznávání a přispěje k vytváření větší důvěry v ně.

4.6.3.

Kolektivní vyjednávání a sociální dialog mezi odbory a zaměstnavateli může mít významné místo v procesu uznávání neformálního vzdělávání a celoživotního učení. Konkrétním příkladem na celoevropské úrovni je Evropská federace kovodělníků (EMF), jež pracuje na uznávání neformálního učení coby významném příspěvku do debaty o zaměstnatelnosti a nástrojích pro ni.

4.6.4.

V některých zemích se vyvíjí nová role odborových aktivistů, kteří v pracovní době poskytují poradenství a vyjednávají se zaměstnavateli o volném přístupu k vzdělávacím příležitostem na pracovišti. V Rakousku, Dánsku, Finsku, Norsku, Švédsku a Spojeném království se zástupci odborů chovají jako „vyslanci vzdělávání“, podporující zaměstnance v dalším učení a doplňování mezer v jejich dovednostech, a radí společnostem v jejich vzdělávacích potřebách (6).

4.6.5.

Vzhledem k tomu, že si zaměstnavatelé při přijímání nových pracovníků u mladých lidí s malou nebo žádnou pracovní zkušeností velmi cení zapojení do činnosti mládežnických organizací, mělo by být toto zapojení podporováno jako jedno z opatření, která pomáhají mladým lidem při přechodu ze školy do práce (7).

4.6.6.

Dále je všem zájemcům o uznávání třeba poskytnout lepší vedení a koučování tak, aby byli při žádosti o práci schopni účinně prezentovat dovednosti a kompetence, které získali informálním a neformálním způsobem, a lépe porozumět tomu, jak mohou tyto dovednosti uplatnit v pracovním prostředí a přispět k plnění konkrétních úkolů souvisejících s prací. To je proces, ve kterém mohou svým dílem přispět profesní poradenské služby, poradci ve školách a na univerzitách, mládežnický sektor a úřady práce, stejně jako zaměstnavatelé a mezinárodní organizace. V tomto ohledu by mladým lidem mohlo pomoci také poskytování informací o „nejlepších tipech“.

4.7.1.

Rada ve svém doporučení poukazuje na důležitost aktivního zapojení dobrovolnického sektoru do procesů uznávání; mládežnické organizace a organizace občanské společnosti by měly propagovat a usnadňovat zjišťování a zaznamenávání výsledků učení získaných v rámci pracovní nebo dobrovolné činnosti, a to za pomoci příslušných nástrojů uznávání pro zajištění transparentnosti, jako jsou nástroje zavedené na základě rámce Europass a pasu mládeže.

4.7.2.

Občané by si měli být více vědomi hodnoty, kterou zaměstnavatelé přikládají dovednostem a kompetencím rozvíjeným neformálně či informálně, například prostřednictvím dobrovolnictví. To platí zejména v případě těch s nižším dosaženým vzděláním, kteří si často jsou méně vědomi hodnoty tohoto druhu činnosti pro zaměstnavatele a jsou i méně vyškoleni v tom, jak tyto dovednosti prezentovat.

4.7.3.

V kontextu vysoké nezaměstnanosti mladých lidí je vhodné podporovat příležitosti pro vzájemné působení mezi soukromými a veřejnými pracovními agenturami, dobrovolnickými organizacemi (zejména mládežnickými) a zaměstnavateli. Toto působení může posloužit jako prostředek ke zviditelnění a zvyšování povědomí o významu a hodnotě neformálního vzdělávání v dobrovolnických organizacích a zároveň může také posílit vzájemnou důvěru.

4.7.4.

Je třeba podpořit rozvoj hodnotících a vzdělávacích plánů dobrovolnických organizací, neboť jejich existence souvisí s vyšší vykázanou úrovní rozvoje dovedností. V této souvislosti je také třeba připomenout, že se značně liší aktivity dobrovolnických organizací, a tedy i měřítka, jimiž dobrovolnické organizace posuzují dovednosti rozvíjené prostřednictvím své činnosti. Z tohoto hlediska je třeba v oblasti dobrovolnictví podporovat větší sladěnost v terminologii a metodách vyhodnocování. Přiblížení měřítek by mohlo přispět například k tomu, že si více dobrovolníků uvědomí dovednosti, které rozvíjejí prostřednictvím svého zapojení do dobrovolné služby společnosti.

4.8.1.

Doporučení Rady klade důraz na společné evropské nástroje uznávání k zajištění transparentnosti, jakými jsou rámec Europass a Pas mládeže. Členské státy by měly zajistit součinnost mezi režimy uznávání a systémy kreditů, které se používají v systému formálního vzdělávání a odborné přípravy, jako např. ECTS a ECVET.

4.8.2.

Znalosti a dovednosti rozvinuté při zapojení v organizacích občanské společnosti mají také hodnotu na trhu práce, ale často nejsou zdokumentovány a dostatečně zviditelněny. Je proto třeba podporovat rozvoj a používání sebeevaluačních nástrojů, které pomáhají člověku určit a popsat výsledky učení se ze zkušeností v organizacích občanské společnosti. Například vytvoření osobního kompetenčního portfolia může být pro jednotlivce přidanou hodnotou při jejich dalším vzdělávání a aspiracích v pracovním životě.

4.8.3.

Osvědčení a portfolia jsou důležitým prvkem uznávání neformálně získaných kompetencí a kvalifikací. Poskytovatelé neformálního vzdělávání by se měli snažit poskytnout certifikáty/doklady, kde by podrobně popsali povahu a výsledky účasti na svých vzdělávacích aktivitách, a měli by lidi poučit o tom, čím jsou hodnotné. To souvisí především se vzdělávací hodnotou těchto dokumentů (zlepšení informovanosti lidí o dovednostech a schopnostech, které získali v organizacích občanské společnosti, a o tom, jak tyto dovednosti využít při hledání zaměstnání či dalším vzdělávání), spíše než jako dokladů úspěchu.

4.8.4.

EHSV již dříve podpořil vytvoření Evropského pasu dovedností, resp. později Europass Experience. Je proto zklamán tím, že Evropská komise přípravu Europass Experience pozastavila.

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/57

Zpravodajka:

Dorthe ANDERSEN

1.1.

V řadě členských států byli mladí Evropané těžce zasaženi krizí, která si vyžádala vysoké lidské, sociální a ekonomické náklady. Vyšší nezaměstnanost mládeže však není nic nového a poukazuje na jisté strukturální problémy, kvůli kterým je přechod ze školy do zaměstnání obtížný.

1.2.

Dobře fungující systémy odborného vzdělávání a přípravy (OVP) založené na duálním vzdělávání přispívají ke zlepšení zaměstnanosti mladých lidí a mohou pomoci mladým ženám a mužům zajistit plynulejší přechod ze školy do zaměstnání, a to včetně mladých lidí ze znevýhodněných poměrů.

1.3.

EHSV zdůrazňuje, že neexistuje jediný univerzálně platný model duálního systému odborného vzdělávání. Záměrem je podpořit kvalitní duální systém, který se osvědčuje.

1.4.1.

EHSV se domnívá, že je potřebný evropský nástroj posuzování kvality, který zachytí pokrok a dopady reforem, které členské státy provádějí, aby zlepšily výkonnost OVP a duálních systémů vzdělávání.

1.4.2.

EHSV doporučuje, aby Komise – s příslušnými partnery – vytvořila nástroje k monitorování a shromažďování údajů a vyhodnocování toho, co v členských státech funguje, a identifikovala klíčové prvky dobře fungujících duálních systémů odborného vzdělávání. Cílem je vyhodnotit a posoudit, co funguje, aby se zajistila kvalita systémů odborné přípravy a osvětlila korelace duálního odborného vzdělávání a zaměstnanosti.

1.4.3.

Odborné dovednosti, které jsou kvalitní a požadované na trhu práce, budou i v budoucnosti představovat hlavní segment trhu práce a evropské konkurenceschopnosti. EHSV proto navrhuje stanovit cíl EU pro OVP a duální systémy odborného vzdělávání, jež mohou být cestou k lepším možnostem zaměstnanosti mladých lidí. To by mohlo být součástí obnovené strategie Evropa 2020, a EHSV proto vyzývá Komisi, aby tyto možnosti prozkoumala.

1.4.4.

EHSV se domnívá, že unijní cíl OVP a shromažďování údajů by mohly členským státům pomoci při zlepšování úrovně vzdělání a mohly by zajistit, že mladí lidé získají pozitivní zkušenosti se vzdělávacím systémem a odejdou s dovednostmi, které jsou na trhu práce zapotřebí.

1.5.1.

EHSV doporučuje, aby členské státy, které nemají dobře fungující duální systémy odborného vzdělávání, vyhodnotily náklady spojené s vypracováním těchto systémů v porovnání s pozitivními účinky na konkurenceschopnost podniků a pracovní příležitosti pro mladé lidi.

1.5.2.

EHSV zdůrazňuje význam partnerství mezi školami, zařízeními odborné přípravy, odborovými svazy a podnikatelskou sférou. Rozhodující roli ve všech stadiích dobře fungujících duálních systémů odborného vzdělávání (návrh, provádění, kontrola, hodnocení atd.) hrají sociální partneři. Posílení a lepší využití sociálního dialogu na všech úrovních může být efektivním nástrojem k vylepšení atraktivity a kvality duálních systémů odborného vzdělávání.

1.5.3.

EHSV vyzývá členské státy, aby zavedly nebo systematicky přezkoumaly profesní rozvoj učitelů, mentorů a školitelů OVP – a to zejména vnitropodnikových školitelů, jelikož ti jsou klíčem ke zlepšení výkonnosti systémů OVP.

1.5.4.

EHSV zdůrazňuje význam zaměstnavatelů a domnívá se, že zaměstnavatelé – včetně malých a středních podniků – se do systémů učňovského vzdělávání zapojí více, pokud budou tyto systémy skutečně vyhovovat jejich potřebám a pokud budou dobře propojeny se školami. Proto bychom se měli v následujících letech zaměřit na zavádění duálních systémů odborného vzdělávání, které umožní nákladově efektivní zapojení zaměstnavatelů a přenesou na ně větší zodpovědnost.

1.5.5.

EHSV doporučuje, aby evropští sociální partneři v této oblasti pokračovali ve své práci v rámci svého samostatného pracovního programu.

2.1.

Ekonomická krize v Evropě mladé lidi tvrdě zasáhla. Čtyři a půl milionu mladých lidí ve věku nižším než 25 let je bez práce (1), přičemž v některých zemích EU není vysoká nezaměstnanost mládeže ničím novým, krize ji pouze zdůraznila. V EU je míra nezaměstnanosti mládeže více než dvojnásobně vyšší než u dospělých – 20,9 % oproti 9,8 %. Přibližně 7 milionů mladých Evropanů nemá zaměstnání ani se neúčastní vzdělávání ani odborné přípravy (2), S poměrně slabým krátkodobým hospodářským výhledem dosáhla nezaměstnanost mládeže v některých členských státech extrémní úrovně a vyžádala si vysoké lidské, sociální a ekonomické náklady.

2.2.

Nezaměstnanost byla u mladých lidí vyšší než u dospělých i před krizí. Tato skutečnost svědčí o strukturálním problému při vytváření užších vazeb mezi systémy vzdělávání a přípravy a trhy práce. Dalším argumentem v tomto ohledu je skutečnost, že v řadě zemí je vysoká nezaměstnanost mládeže, ale zaměstnavatelé zároveň obtížně shánějí zaměstnance s těmi správnými dovednostmi.

2.3.

Tato situace vyžaduje nový přístup ke zlepšování základů zaměstnanosti a růstu s cílem rozvinout odborné dovednosti a kvalifikace, které jsou kvalitní a žádané na trhu práce, a dobře fungující trhy práce.

2.4.

Pokud jde o zkušenosti se začleňováním mladých lidí na trh práce, existují nicméně mezi jednotlivými členskými státy EU značné rozdíly.

2.5.

Lidé s odborným vzděláním tvoří v mnoha zemích většinu zaměstnanců soukromého sektoru, ale významnou roli hrají i v částech veřejného sektoru. Dnes se zhruba polovina studentů ve vyšším sekundárním vzdělávání v celé Evropě účastní programů OVP a zhruba čtvrtina z nich se účastní kombinovaného učení ve škole a v praxi (3). Klíčové úkoly ale spočívají v tom, aby se zvýšila kvalita a využitelnost OVP, a tím se tyto programy staly přitažlivější.

2.6.

EHSV v řadě svých stanovisek (4) zdůraznil význam vytváření správných podmínek pro mladé lidi s cílem zjednodušit přechod od vzdělání k zaměstnání, a to pomocí podpory možností zapojit se v rámci kvalitního OVP do různých forem duálních systémů odborného vzdělávání.

2.7.

EHSV se domnívá, že je důležité zachovat tuto dynamiku a v jednotlivých členských státech ve spolupráci se sociálními partnery zajistit vhodné úpravy systémů OVP tak, aby se jejich součástí stala složka duálních systémů odborného vzdělávání.

3.1.

Toto stanovisko se zaměřuje na duální systémy odborného vzdělávání v oblasti OVP. Všeobecným pojmem duální systémy odborného vzdělávání se označují různé vnitrostátní modely. Podle střediska Cedefop duální systémy odborného vzdělávání kombinují období, kdy učení probíhá ve škole a v zařízení odborné přípravy či na pracovišti. Dualita se vztahuje nejen na učební postupy (školy a poskytovatelé OVP se podílejí na poskytování teoretické a praktické přípravy), ale také na jeho aktéry (veřejné a soukromé).

3.2.

Systémy vzdělávání, které zahrnují praktické aspekty, existují ve všech členských státech, ale liší se kvalitou, výsledky a rozsahem (5). Například: Kolik času se věnuje přípravě na pracovišti? Existuje smlouva mezi žákem a zaměstnavatelem? Je žák placen? Jaká je úloha sociálních partnerů?

3.3.

Neexistuje žádný jednotný nebo „nejlepší“ model; vývoj duálního systému závisí na řadě hospodářských a sociálních souvislostí.

3.4.

V současnosti existují tři hlavní učební postupy OVP:

3.5.

Je důležité se zaměřit na těsné propojení s pracovištěm a synergii, které by se měla vytvořit mezi studenty, teoretickým základem a praktickým učením a vývojem na pracovišti.

4.1.

Evropská rada na zasedání ve dnech 27. a 28. června 2013 (6) schválila novou strategii pro boj s nezaměstnaností mládeže, včetně cíle prosazovat „vysoce kvalitní učňovskou přípravu a učení se prací“. Dvacet dva členských států obdrželo konkrétní doporučení, jak přizpůsobit systémy OVP tak, že budou klást větší důraz na složky přípravy založené na praxi a na kvalitní učňovskou přípravu mladých lidí.

4.2.

Na úrovni EU byla podniknuta řada opatření. Například byl přijat systém záruk pro mladé lidi, byly přiděleny finanční prostředky z ESF na rozvoj vnitrostátních systémů učňovského vzdělávání včetně duálních systémů odborného vzdělávání a byla založena Evropská aliance pro učňovskou přípravu.

4.3.

Evropští sociální partneři ve svém akčním plánu pro zaměstnávání mladých lidí z června 2013 (7) také zdůraznili hodnotu učebních modelů zaměřených na praxi, jako jsou duální systémy odborného vzdělávání.

4.4.

Lotyšské předsednictví jako součást přezkumu komuniké z Brugg podpořilo pět cílů. Prvním cílem bude podporovat učení zaměřené na praxi, se zvláštním důrazem na přípravu učňovského typu (8).

5.1.

Studie kupříkladu střediska Cedefop a Evropské komise ukazují, že mezi duálně založenými systémy OVP a zaměstnaností mládeže existuje pozitivní souvislost (9).

5.2.

Zkušenosti a čísla hovoří jasně a srozumitelně. Země s relevantními a atraktivními systémy odborné přípravy založenými na duálních principech si při začleňování mladých lidí na trh práce vedou lépe. Některé země, jako např. Rakousko, jsou také dobrým příkladem možností odborné přípravy pro znevýhodněné mladé lidi; např. je to pracovní asistence nebo učňovská záchranná síť.

5.3.

Dobře fungující duální systémy odborného vzdělávání poskytují mladým lidem prvotní pracovní zkušenost, čímž se pro podniky a budoucí zaměstnavatele stávají atraktivnějšími. V Německu více než 2/3 učňů po dokončení učňovské přípravy zůstává u stejného zaměstnavatele (10). Dánské statistiky (11) prokazují, že absolventi OVP jsou nejúspěšnější při hledání nového zaměstnání v případě propouštění a v mnoha případech zakládají své vlastní podniky.

5.4.

Četní mladí lidé a jejich rodiče však nepovažují OVP a učňovskou přípravu za tak atraktivní jako akademické vzdělání, nebo se na ně hledí jen jako na tradiční zaměstnání modrých límečků. Zapomíná se na „konkurenceschopné znalosti“, které se dají v duálních systémech odborného vzdělávání získat. Mladí lidé tedy nemají jen jedinou možnost pracovního uplatnění, ale získají konkurenceschopné znalosti, které mohou dále rozvíjet.

5.5.

Při přezkumu strategie Evropa 2020 by Evropská unie měla zvážit, zda nestanovit cílový podíl studentů v OVP a v duálních systémech odborného vzdělávání. To by mohlo upoutat větší pozornost k silné stránce systémů duálního vzdělávání a učňovské přípravy, totiž k zaměstnatelnosti a inkluzívnosti.

5.6.

Vytyčený cíl by měl být náročný, protože byla doložena kladná souvislost se zaměstnaností a je třeba brát v úvahu budoucí poptávku po kvalifikovaných pracovnících se střední kvalifikací na trhu práce.

5.7.

V zájmu zlepšení image a zvýšení přitažlivosti je potřebné společné úsilí škol, zařízení odborné přípravy, podniků, sociálních partnerů a politiků. Školy a zařízení OVP se musejí pružněji přizpůsobovat měnícím se potřebám trhu práce a ekonomiky. Za účelem prezentace dovedností a škol a inspirace mladých mužů a žen by mohly být podporovány soutěže v oblasti dovedností a pozitivní vzory. Někteří studenti a rodiče vnímají učňovskou přípravu jako slepou uličku. Tomu by mělo zamezit otevření cest k dalšímu vysokoškolskému vzdělání. Ke zvýšení přitažlivosti těchto systémů by mohlo přispět, kdyby se staly součástí programů pro vnitřní mobilitu v EU, jakým je např. Erasmus +.

5.8.

Dobré a včasné profesní poradenství a konzultační služby jsou nezbytné k lepšímu pochopení a vnímání duálních systémů odborného vzdělávání.

5.9.

Zde mají také úlohu učitelé, kteří mohou duální systémy představit přitažlivěji a mají přímý vliv na to, jak mladí lidé vnímají OVP. Stát se učitelem OVP musí být rovněž považováno za lákavou nabídku. Jedním ze způsobů, jak zajistit, že se odborné a pedagogické dovednosti učitelů OVP neustále aktualizují, je zlepšit spolupráci mezi školami a podniky, aby učitelé znali aktuální požadavky podniku, používané pracovní postupy, nové technologie atd.

5.10.

V duálních systémech odborného vzdělávání je přítomnost kvalifikovaného a motivovaného zaměstnance vystupujícího v roli podnikového školitele nebo instruktora základním požadavkem pro zajištění kvality. Je třeba se více zaměřit na odpovědnost interních podnikových instruktorů. Jasnější a podrobnější popis kompetencí, kterých je třeba dosáhnout, může zkvalitnit učení se v praxi.

6.1.

Z řady studií duálních systémů odborného vzdělávání vyplývá, že například německý, švýcarský a rakouský systém funguje dobře, jelikož mladým lidem poskytuje vhodnou přípravu a dobrý výchozí bod pro zapojení se do pracovního procesu. Neexistuje však „jeden nejlepší model“ – záměrem je identifikovat úspěšné struktury a postupy.

6.2.

Transparentnější informace o příčině, obsahu a výsledcích pomohou určit klíčové prvky, které charakterizují dobře fungující duální systémy odborného vzdělávání. Většina členských států a Cedefop sice shromažďují údaje o pracovním uplatnění absolventů OVP, ale tyto údaje by bylo možné rozsáhleji využít ke zlepšení systémů, a to včetně duálních systémů odborného vzdělávání.

6.3.

Podíl „učení v praxi“ by se například mohl používat jako proměnná v referenčním hodnocení zaměstnatelnosti v EU. Evropské referenční hodnocení v oblasti duálních systémů odborného vzdělávání by mohlo upozornit na korelaci duálních systémů odborného vzdělávání a zaměstnanosti mládeže. Údaje nezbytné k referenčnímu hodnocení by mohly být každoročně shromažďovány na základě šetření pracovních sil.

6.4.

Eurostat (Eurobarometr) by ve spolupráci s Cedefop mohl provést systematičtější studii mladých lidí, kteří dokončí OVP a mají poptávané dovednosti, a také toho, do jaké míry jim tyto dovednosti pomohly získat duální systémy odborného vzdělávání v podnicích.

6.5.

Mohlo by být užitečné shromáždit srovnatelné vnitrostátní údaje, na základě kterých by mohla být vyhodnocena výkonnost jednotlivých zemí, pokud jde o provádění a výsledky různých evropských duálních systémů odborného vzdělávání. Středisko Cedefop, Eurostat a Komise již v rámci strategie Evropa 2020 a kodaňské strategie tyto údaje shromažďují, EU ale potřebuje komplexní nástroj, který by zachytil pokrok a rovněž dopady reforem, které za účelem zlepšení výkonnosti a kvality vnitrostátních systémů OVP řada členských států provádí.

EHSV navrhuje, aby se tento nástroj posuzování kvality zabýval minimálně těmito koncepčními otázkami:

6.6.

Časově vymezený soubor relativně jasných parametrů by mohl sloužit jako odrazový můstek pro kvalitativnější analýzy a zároveň by mohl být použit k monitorování vývoje v jednotlivých zemích, pokud se jedná o přizpůsobování systému OVP zásadám a přínosům duálního systému odborného vzdělávání. Taková datová platforma by mohla přispět rovněž k práci Evropské aliance pro učňovskou přípravu a k práci evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (EQUAVET).

7.1.

Řada výzev stále ještě není brána vážně, například pokud jde o kvalitu přípravy a relevantnost pro podniky.

7.2.

Učňovské vzdělávání hraje důležitou roli při uspokojování potřeb podniků z hlediska dovedností a zároveň pomáhá mladým lidem vstoupit na trh práce. Učňovské vzdělávání nabízí zaměstnavatelům řadu výhod – mezi ně patří skutečnost, že jsou-li učni připravování přímo v podniku, jejich dovednosti lépe odpovídají potřebám podniku – a také nové vědomosti a perspektivy. Plnohodnotné učňovské vzdělávání s sebou nese řadu práv a povinností pro všechny zúčastněné.

7.3.

Podniky toto musí vnímat jako investici do budoucích kvalifikovaných lidských zdrojů a přijmout odpovědnost za skutečnou přípravu mladého člověka. Mají-li však podniky – včetně malých a středních podniků – vnímat učňovské vzdělávání jako investici, je třeba ustanovit opatření, která jim umožní se na systému více podílet, včetně přípravy osnov.

7.4.

Někteří zaměstnavatelé se obávají, že náklady na učňovské vzdělávání převyšují přínosy, tento způsob uvažování je však třeba zpochybnit. Analýza výnosů a nákladů provedená v případě Švýcarska ukazuje, že přínos učně k produkci převyšuje náklady na jeho přípravu (včetně mzdy učně) o více než 6 000 EUR (12) a BUSINESSEUROPE v současné době provádí studii výnosů a nákladů na učňovské vzdělávání.

7.5.

V některých zemích byly zřízeny fondy pro sdílení zátěže podniků, kde společnosti uhradí určitou částku do fondu jako kompenzaci za hodiny strávené ve škole nebo za náklady na dopravu (v Dánsku Arbejdsgivernes uddannelsesbidrag). V Rakousku společnosti mohou získat bonus za přípravu dobře hodnocených učňů. V Rakousku (Vorarlbersko) existuje model sdílení zátěže, v jehož rámci společnosti platí 0,2 promile celkových mzdových nákladů učňů do fondu odborné přípravy. Po kontrole odborné přípravy po 18 měsících je vzorným podnikům poskytujícím odbornou přípravu vrácena prémie.

7.6.

Poměr výnosů a nákladů se však může v rámci jednotlivých odvětví a různých systémů OVP lišit. Proto je nutné, aby byly jednotlivé vnitrostátní systémy průběžně posuzovány a v případě potřeby přizpůsobeny, aby přispívaly ke konkurenceschopnosti evropských podniků. Srovnatelnější a kvalitnější nástroje pro hodnocení mohou členským státům v tomto ohledu pomoci.

7.7.

Stejně důležité je v tomto případě i zajištění kvality a posuzování učňovského vzdělávání a duálních systémů odborného vzdělávání včetně pracovních podmínek; zde mohou hrát roli i sociální partneři. Sociální partneři musí být zapojeni především do navrhování vnitrostátního uspořádání duálních systémů odborného vzdělávání a s využitím vhodných tradičních forem kolektivního vyjednávání napomoci kvalitnímu učňovskému vzdělávání a dalším systémům zaměřeným na praxi. Odborové svazy a zástupci odborů rovněž mohou hrát podstatnější úlohu při přípravě mladých lidí a v oblasti příznivých životních podmínek.

—

Stanovisko EHSV Postsekundární odborné vzdělávání a příprava jako atraktivní alternativa k vysokoškolskému vzdělávání (Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 1).

—

Stanovisko EHSV Kvalitní rámec pro stáže (Úř. věst. C 214, 8.7.2014, s. 36).

—

Stanovisko EHSV Zaměstnatelnost mladých lidí – sladění vzdělávání s potřebami průmyslu v době úsporných opatření (Úř. věst. C 311, 12.9.2014, s. 7).

—

Stanovisko Opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí – osvědčené postupy (Úř. věst. C 424, 26.11.2014, s. 1).

15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/63

Zpravodaj:

Filip HAMRO-DROTZ

Spoluzpravodaj:

PIERRE GENDRE

1.1.

EU by měla neprodleně vypracovat logicky provázanou a komplexní pětiletou protikorupční strategii a doprovodný akční plán, jež by podpořili předsedové Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropské rady. Předsednictví Rady a instituce EU by se měly ve svých programech a v interinstitucionální spolupráci zavázat ke sledování jasných cílů týkajících se boje proti korupci. Měly by svou agendu orientovat do budoucna a měly by se zaměřit na průřezové aspekty potírání korupce v EU a ve vnějších vztazích EU, na intenzivnější pomoc členským státům a lepší nadnárodní spolupráci, na posílení integrity institucí a ochranu finančních zájmů EU. K hlavním cílům všech politik EU by měla patřit podpora transparentnosti a předcházení korupci. V této strategii by měla být zohledněna doporučení uvedená v tomto stanovisku.

1.1.1.

Naprostou prioritou by měla být pomoc členským státům v jejich snaze o zavádění a prosazování stávajících vnitrostátních, evropských a mezinárodních nástrojů.

1.1.2.

Pokrok v provádění této strategie by se měl posuzovat v rámci evropského semestru, přičemž by měly být brány v potaz zprávy Komise o boji proti korupci a pravidelné průzkumy. K rozšířenosti korupce by EU měla přihlížet i při monitorování toho, nakolik jsou v jejích členských státech dodržovány zásady právního státu, a měla by ji výslovně zařadit mezi podmínky programů hospodářské podpory, jež byly dohodnuty s členskými státy a třetími zeměmi.

1.2.

Hlavní součástí strategie by měla být lepší a inkluzivní nadnárodní spolupráce v oblasti boje proti korupci:

1.2.1.

Evropská komise a členské státy EU by měly posílit nadnárodní spolupráci v oblasti potírání korupce (v rámci obnovené strategie vnitřní bezpečnosti EU na období 2015–2020, COM(2015) 185), zvýšit koordinaci mezi příslušnými orgány (OLAF, Eurojust, Europol, veřejný ochránce práv, Účetní dvůr) a zajistit účinné řízení evropské sítě pro boj proti korupci (EACN). Měly by rozšířit výměnu osvědčených postupů a posílit koordinaci a spolupráci mezi veřejnými žalobci v jednotlivých zemích v případech přeshraniční trestné činnosti, například co se týče získávání majetku pocházejícího z trestné činnosti a jeho repatriace.

1.2.2.

Přední roli hraje Evropská rada, která může boj proti korupci podpořit tím, že:

1.2.3.

Trojstranná sociální vrcholná schůzka by se v souladu s články 152–155 SFEU měla zabývat tím, jak by sociální dialog na horizontální i odvětvové úrovni mohl přispět k úsilí o předcházení korupci a o její potírání.

1.2.4.

V souvislosti s účastí v protikorupčních iniciativách EU je třeba posílit konzultaci a zapojení občanské společnosti (v souladu s článkem 11 SFEU) a také Evropského hospodářského a sociálního výboru a Evropského výboru regionů.

1.2.5.

Instituce EU a příslušné orgány by ve spolupráci s členskými státy měly zintenzivnit opatření zaměřená na zvyšování povědomí veřejnosti o tom, jak se mohou občané na boji proti korupci podílet, přičemž by měly upozornit na práva a opravné prostředky, jež skýtá právo EU. Bude třeba uskutečnit informační kampaň zaměřenou na hromadné sdělovací prostředky, která občanům objasní například to, jakými způsoby mohou oznámit podezření na korupci a zneužití finančních prostředků EU. Současně by se mělo transparentněji informovat o tom, jak jsou prostředky EU vynakládány.

1.3.

EU by – vedle legislativních opatření – měla zavést a podporovat alternativní opatření, aby prosadila přijetí a uplatňování kodexů a standardů pro dodržování pravidel a potírání úplatkářství a korupce v jednotlivých podnicích v souladu s mezinárodními, odvětvovými a evropskými nástroji a pokyny. Při uplatňování etických kodexů (které by měly rovněž zahrnovat odpovídající ustanovení o oznamování korupce) v jednotlivých podnicích by měly být transparentním a inkluzivním způsobem zapojeny příslušné zainteresované strany, včetně zaměstnanců. Od podniků z celého světa by se mělo vyžadovat, aby zavedly protikorupční systém řízení, pokud chtějí být vybrány pro projekty financované z prostředků EU.

1.3.1.

EU by rovněž měla využít prodloužení platnosti strategie EU v oblasti odpovědnosti podniků k tomu, aby s pomocí podniků, sociálních partnerů a obchodních sdružení prozkoumala, jak by se daly všeobecně rozšířit osvědčené postupy týkající se řízení podniků a etiky.

1.3.2.

Je třeba uvítat nedávno vydanou směrnici o uvádění nefinančních informací, která od velkých podniků v EU vyžaduje, aby podávaly zprávy o dodržování pravidel a o etických normách. Tato směrnice by měla podniky motivovat k tomu, aby dbaly na dodržování protikorupčních standardů, jakož i odpovídajících mechanismů varování v celém svém dodavatelském řetězci a aby i malé a střední podniky přijaly přiměřená opatření.

1.3.2.1.

Týká se to především dodávek přírodních zdrojů, u nichž často vzniká riziko korupce. EU může vycházet z osvědčených postupů v oblasti lesnictví a z regulačních přístupů k tzv. „konfliktním minerálům“ uplatňovaných v USA. Evropská komise by v této souvislosti měla zajistit důsledný přístup při přezkumu své strategie v oblasti surovin. Měla by rovněž spolupracovat se zástupci podniků na evropské úrovni s cílem vypracovat soudržný a důsledný přístup k odstraňování korupce z dodavatelského řetězce.

1.4.

Evropská komise by měla znovu přezkoumat směrnice o zadávání veřejných zakázek, přičemž by se měla zamyslet obzvláště nad tím, jak by se dala zvýšit transparentnost a spolehlivost postupů. Měla by proaktivně sledovat, jak členské státy uplatňují platné předpisy o předcházení střetům zájmů a protekcionářství (a to i na regionální a místní úrovni), a v případě potřeby by měla poskytovat podrobnější instrukce. Pravidla pro zadávání veřejných zakázek by se měla vztahovat na všechny podniky bez ohledu na jejich původ.