17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/1

1.

připomíná, že jádrem evropského projektu jsou občané. Evropská participativní demokracie musí být považována za právo evropských občanů zapojit se do evropské politiky a utvářet budoucnost Evropy. Podle Smlouvy (čl. 10 odst. 3) má každý občan právo podílet se na demokratickém životě Unie;

2.

poznamenává, že podle článku 11 Smlouvy o Evropské unii musí orgány Unie informovat občany a reprezentativní sdružení a dát jim možnost projevovat a veřejně si vyměňovat názory na všechny oblasti činnosti Unie. Stejný článek dává Evropské komisi výslovný mandát vést za účelem zajištění soudržnosti a transparentnosti činností Unie s dotčenými stranami rozsáhlé konzultace;

3.

konstatuje, že ustanovení týkající se evropské občanské iniciativy jsou konkrétnější, než je stanoveno v čl. 11 odst. 1–3. Čl. 11 odst. 4 týkající se evropské občanské iniciativy se nezabývá „stanovováním programu“, ale dává vyhlídky na přijetí „právního aktu“. Mělo by se uznat, že evropská občanská iniciativa by podobně jako jiné přímé demokratické nástroje na různých úrovních měla občanům rovněž umožnit ovlivňovat „stanovování programu“ politického rozhodování EU;

4.

připomíná, že evropská občanská iniciativa je právem evropských občanů a měla by být využita jako odpověď na demokratický deficit v Evropě a k překlenutí propasti mezi občany a evropskou politikou. Zdůrazňuje, že v době pokračující krize v EU, která je krizí hospodářskou i krizí důvěry, je zásadní využít všech příležitostí k otevřenému dialogu s občany a zabránit jejich dalšímu rozčarování z evropského projektu. Je to rovněž příležitost, jak obnovit a dále posílit důvěru těch mladých Evropanů, kteří ztratili víru v tuto koncepci evropské integrace. Posílení participativní demokracie je jediný způsob, jak zachovat perspektivu budoucnosti EU a odstranit demokratický deficit. Konstatuje, že evropská občanská iniciativa má zapojit občany do evropského politického programu bezprostředněji, a dát jim tak právo na legislativní iniciativu. Evropská občanská iniciativa jakožto nadnárodní nástroj rovněž usiluje o stimulaci celoevropské diskuse o tématech, která se dotýkají evropských občanů;

5.

zdůrazňuje, že evropskou občanskou iniciativu je nutné chápat v rámci realistických souvislostí s jasnými a cílenými ambicemi a soudržným řízením kroků, jimiž toho lze docílit. Nenahrazuje právo iniciativy Evropské komise, jež vedlo k pokroku v prohloubení Unie a musí pokračovat. Evropská občanská iniciativa doplňuje diverzifikaci postupů tvorby právních předpisů a dodává nadnárodní rozměr. Je dodatečným prostředkem vzájemného pochopení, podle něhož má sama Evropská komise výhodu. Má potenciál být velmi dobrým příkladem „demokracie v akci“;

6.

bez ohledu na Evropskou občanskou iniciativu zdůrazňuje, jaký význam má v rámci zásady participativní demokracie podpora všech iniciativ na regionální a místní úrovni, které umožňují transparenci, spolupráci a spoluúčast občanů na veřejných záležitostech. Nezbytné zapojení regionálních a místních orgánů navíc vychází ze skutečnosti, že evropská občanská iniciativa je často spojena s oblastmi politik, které jsou zcela nebo částečně v jejich pravomoci;

7.

je toho názoru, že bychom měli posílit naše právní a politické nástroje účasti s cílem obnovit strukturu veřejné správy založenou na zásadě víceúrovňové správy. Víceúrovňová správa je v zásadě mnohocestná, a tím umožňuje „aktivnější“ evropské občanství. Výzvou je zajistit systém inovativního zastupování zájmů, kde se lidé cítí rovně zastoupeni ve svých různých identitách;

8.

zdůrazňuje, že evropský veřejný prostor pro diskusi mezi občany a s těmi, co jsou u moci, je důležitý pro legitimitu a zodpovědnost EU. Deficit v demokracii lze odstranit, pouze pokud vznikne evropská veřejná sféra, do níž bude zahrnut demokratický proces;

9.

zdůrazňuje, že regionální a místní orgány přikládají zvláštní význam participativní demokracii, neboť tak mohou být organizace občanské společnosti zapojeny do evropského rozhodovacího procesu a hrát svou úlohu;

10.

je toho názoru, že evropská občanská iniciativa by měla být považována za jeden z nástrojů k dosažení cílů participativní demokracie, ale nelze očekávat, že by prostřednictvím této iniciativy automaticky došlo k zapojení občanů do evropského rozhodovacího procesu;

11.

poznamenává, že evropská občanská iniciativa je výrazem participativní demokracie, jež doplňuje pojetí zastupitelské demokracie. Posiluje soubor práv souvisejících s občanstvím Unie a veřejnou diskusi o evropské politice. Měla by posílit postavení občanů a jejich ztotožnění s Unií;

12.

konstatuje, že by neměly být opomíjeny jiné prostředky participativní demokracie, jako jsou jiné formy občanského dialogu a zapojení reprezentativní občanské společnosti, neboť evropské občanské iniciativy se zaměřují na jednu konkrétní záležitost a vyžadují velké koordinované úsilí a finanční zdroje;

13.

vyzývá v této souvislosti Evropskou komisi, aby vypracovala zprávu o tom, jak jsou ustanovení čl. 11 odst. 1 a 2 Smlouvy o Evropské unii prováděna, aby bylo jasné, jak Komise realizuje participativní demokracii v praxi;

14.

vzhledem k omezenému počtu úspěšných iniciativ si klade otázku, zda bylo dosaženo počátečních cílů stanovených v nařízení, konkrétně: dát všem občanům právo zapojit se do evropské demokracie, dát občanům možnost obrátit se přímo na Komisi a jasné, jednoduché a uživatelsky vstřícné postupy;

15.

konstatuje, že Komise učinila vše, co bylo v jejích silách pro správu evropské občanské iniciativy, ale na druhé straně je naléhavě nutné přezkoumat některé aspekty jejího přístupu a přijmout opatření k rozpoznání a nápravě opatření, jež příliš striktně dodržovala zákony a byla příliš omezující;

16.

bere na vědomí zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování nařízení (EU) č. 211/2011 o občanské iniciativě, jíž se provádí článek 22 nařízení, podle kterého je Komise povinna vypracovat tuto zprávu každé tři roky;

17.

konstatuje, že zpráva uznává určité problémy a nedostatky, ale je především faktické a odborné povahy a hodnotí situaci po třech letech uplatňování nařízení. Zpráva neřeší nedostatky, které by mohly vést ke konci této iniciativy: „demokratická revoluce, k níž nikdy nedošlo“;

18.

konstatuje, že se všeobecně má za to, že je Komise ve svém přístupu a posuzování spíše opatrná a restriktivní, což je něco, co by mělo být v zájmu nápravy monitorováno a pravidelně posuzováno;

19.

na základě zprávy Komise tvrdí, že evropská občanská iniciativa má velký potenciál: za tři roky bylo Komisi předloženo 51 iniciativ. Tyto iniciativy byly zaměřené na různé oblasti politik, jako je sociální politika, životní prostředí, dobré životní podmínky zvířat a vzdělávání;

20.

na druhé straně poukazuje na to, že Komise zamítla registraci 20 (39 %) z těchto 51 iniciativ, které neprošly testem přípustnosti, protože „zjevně nespadaly do rámce pravomocí Komise na předložení návrhu právního aktu Unie pro účely provedení Smluv“. Šest organizátorů evropské občanské iniciativy se rozhodlo napadnout tato odmítnutí u Evropského soudního dvora;

21.

konstatuje, že pouze tři iniciativy dosud dosáhly cíle jednoho milionu podpisů. Způsob, jakým Komise naváže na tyto úspěšné iniciativy, do velké míry ovlivní to, zda budou evropští občané i nadále přikládat význam občanské iniciativě jakožto participativnímu modelu;

22.

je znepokojen tím, že počet předložených iniciativ systematicky klesá (23 v roce 2012, 17 v roce 2013 a 10 v roce 2014) a že počet zamítnutí roste (30 % v roce 2012 a 50 % v roce 2014). Navrhuje proto, aby Evropská komise zjednodušila podmínky;

23.

souhlasí s Komisí v tom, že evropská občanská iniciativa vyžaduje důkladná zlepšení a že je třeba hledat řešení, která umožní využívat tento nástroj účinněji;

24.

vyzývá Komisi, aby k evropské občanské iniciativě zaujala političtější přístup a poskytla větší prostor pro diskusi, byla otevřenější a neomezovala tuto záležitost na právní aspekty. Demokracie, zejména ve víceúrovňovém institucionálním prostředí, znamená aktivní zapojení občanů a kontrolu z jejich strany a instituce v ní mají odpovědnost za stimulaci tohoto zapojení;

25.

poukazuje na to, že by bývalo vhodné se zmínit o právech a povinnostech občanů a o zásadě subsidiarity pro kritéria způsobilosti;

26.

je toho názoru, že současný střet zájmů Komise, která musí být zároveň klíčovým poskytovatelem informací a podpůrné struktury pro evropskou občanskou iniciativu, je hlavním „adresátem“ evropské občanské iniciativy a také jedná jako „soudce“ při rozhodování o registraci a přípustnosti iniciativ, vážně poškozuje účinnost této iniciativy při podpoře účasti a důvěry občanů;

27.

zdůrazňuje, že tento střet zájmů Komise by pro ostatní instituce (Rada, Parlament, Výbor regionů, Evropský hospodářský a sociální výbor) měl být impulsem k tomu, aby v postupu evropské občanské iniciativy hrály svoji úlohu;

28.

domnívá se, že by mohlo být vhodnější jmenovat nestrannou ad hoc „radu moudrých“, do níž by byli zapojeni odborníci, vědci a/nebo právníci a která by ověřovala přípustnost. Komise by tak nemusela být soudcem a porotou;

29.

je toho názoru, že zejména Evropský parlament má hrát ústřední úlohu při posilování transparentnosti a odpovědnosti postupů evropské občanské iniciativy a následných politických kroků, zejména zlepšením začlenění pořádaných slyšení a tam, kde je to vhodné, politickým tlakem na Evropskou komisi, aby včas a konstruktivním způsobem reagovala na úspěšné evropské občanské iniciativy;

30.

zdůrazňuje, že Komise musí dodržovat zásady evropského právního státu, podle nichž by se mělo předejít jakýmkoliv svévolným hodnocením způsobilosti. Kromě toho se jedná o „řádnou správu věcí veřejných“, a nikoli pouze o „zlepšování právní úpravy“. Komise by měla dodržovat Smlouvy v souladu s nimi zohlednit „odpovědnost“;

31.

zasazuje se o kvalitnější předběžné posuzování, aby se předešlo pozdějšímu zklamání. Nyní se provádí pouze následné hodnocení, a to po registraci a sběru podpisů;

32.

navrhuje prodloužit lhůtu pro sběr prohlášení o podpoře na 18 měsíců;

33.

podporuje společný požadavek zúčastněných stran a organizátorů evropských občanských iniciativ, podle něhož by tito organizátoři měli mít možnost svobodně si zvolit datum počátku sběru podpisů v jasně stanoveném časovém limitu od registrace. Navrhuje, aby se organizátorům evropských občanských iniciativ prodloužilo období od registrace po zahájení sběru podpisů o dva měsíce, a získali tak možnost lépe informovat evropské občany a zorganizovat sběr podpisů;

34.

podporuje vytvoření právního postavení pro výbory občanů, aby se zmírnilo riziko osobní odpovědnosti jejich jednotlivých členů a usnadnilo se vedení kampaní;

35.

zdůrazňuje, že Komise nesmí svévolně rozhodnout o zamítnutí evropských občanských iniciativ a musí v případě souhlasu s úspěšnou evropskou občanskou iniciativou předložit ve lhůtě jednoho roku legislativní návrh, jako tomu je u iniciativ Parlamentu. V tomto období jednoho roku by Komise mohla postupně provádět výsledky evropské občanské iniciativy, což by nakonec vedlo k legislativnímu návrhu. Pokud by k tomu nedošlo, iniciativa by zastarala;

36.

je toho názoru, že je nutné provést přezkum nařízení, aby se mohly odstranit zjištěné překážky. Revize není předčasná, neboť se jedná o jedinečný „experiment“, jehož výsledky je obtížné předvídat. Včasná předběžná opatření jsou nutná, aby nedocházelo k odrazování potenciálních organizátorů iniciativ;

37.

je ochoten pokračovat ve spolupráci s evropskými orgány a partnery, jež mají zájem o posuzování dosavadního fungování nařízení a přispět k jeho přezkumu, aby se rozvinul celý potenciál tohoto nástroje;

38.

navrhuje prozkoumat možnost změny nařízení o evropské občanské iniciativě tak, aby se umožnilo navrhnout také evropské občanské iniciativy, které jsou zaměřeny na konkrétní změny Smluv EU v souladu s článkem 48 Smlouvy o EU;

39.

domnívá se, že problémy, které nevyžadují změny nařízení o evropské občanské iniciativě, by měly být řešeny co nejdříve. Jednoduché a transparentní postupy budou totiž určující pro budoucí úspěch iniciativy;

40.

poukazuje na to, že připomínky týkající se stávajících postupů a návrhy na zlepšení, jež formulovaly různé zúčastněné strany a organizátoři občanských iniciativ, jsou velmi podobné, a že by tedy mělo být možné neprodleně provést úpravy a zlepšení;

41.

upozorňuje na to, že široká veřejnost má o evropské občanské iniciativě extrémně malé povědomí. Údaj o této obecně nedostatečné obeznámenosti je uveden v nedávném průzkumu Eurobarometru (1) o veřejném vnímání EU v šesti členských státech (Itálie, Německo, Dánsko, Portugalsko, Finsko a Polsko), přičemž koncepce evropské občanské iniciativy je podstatněji známá pouze německým účastníkům průzkumu Poukazuje proto na nutnost společné akce institucí EU a dalších úrovní správy, která by občany informovala o jejich právu navrhnout a podpořit nějakou evropskou občanskou iniciativu. K informování občanů o tomto právu by ve všech členských státech EU měla být spuštěna zvláštní kampaň, do níž by byly zapojeny místní a regionální orgány, přičemž jedněmi z jejích primárních adresátů by byli mladí lidé;

42.

žádá o účinnější komunikační úsilí týkající se evropské občanské iniciativy a zdůrazňuje úlohu decentralizované komunikace v této souvislosti. Regionální a místní orgány hrají klíčovou úlohu při vytváření a udržování vazby mezi obyvatelstvem obecně a orgány na všech úrovních EU a mohou významně přispět k demonstraci významu politických otázek na úrovni EU pro občany a k vysvětlení toho, jak může být evropská občanská iniciativa nástrojem k ovlivnění politiky EU. Podporuje myšlenku využívat kanceláře zastoupení Evropské komise v členských státech k vybudování silnějších informačních sítí pro evropskou občanskou iniciativu a vybízí Komisi, aby do těchto sítí zapojila místní a regionální orgány. Pokud se iniciativa při sběru podpisu v daných lhůtách velmi spoléhá na nové technologie, hrají regionální a místní orgány klíčovou úlohu při šíření informací a předávání záležitostí občanům a od nich;

43.

připomíná návrh na zřízení interinstitucionálního informačního místa, jehož účelem by bylo zvýšit celkové povědomí o evropské občanské iniciativě jako nástroji, podporovat její využívání, zajišťovat alespoň minimální povědomí o probíhajících a úspěšných občanských iniciativách a zodpovídat některé související dotazy;

44.

podporuje vytvoření asistenční služby pro poskytování odborného know-how a poradenství ohledně toho, jak zorganizovat a vést kampaň věnovanou evropské občanské iniciativě, a to s finanční podporou z rozpočtu EU. Tato asistenční služba by neměla souviset s institucemi EU, protože neutralita je klíčovým prvkem úspěchu této iniciativy a může pomoci posílit důvěru jednotlivců, kteří o zorganizování občanské iniciativy uvažují;

45.

je odhodlán pokračovat ve spolupráci s Evropským hospodářským a sociálním výborem na pravidelném pořádání Dne evropské občanské iniciativy, jenž se zabývá pokrokem při uplatňování a provádění nařízení, prohlubuje diskusi mezi institucemi EU a organizátory takových iniciativ o problémech, kterým organizátoři čelí, a posiluje dialog mezi občany a zástupci institucí o rodících se iniciativách;

46.

konstatuje, že z praxe vyplývá, že vedení evropské občanské iniciativy je pravděpodobně stejně důležité jako sama iniciativa. Je zřejmé, že iniciativy potřebují podporu organizací občanské společnosti (zaměstnanci, finanční prostředky), aby mohly být úspěšné. Řízení iniciativ jednotlivými občany bez využití externí odborné a finanční podpory je nesmírně obtížné;

47.

zdůrazňuje, že příliš mnoho požadavků a příliš vysoká zátěž může negativně ovlivnit cíle EU přiblížit EU jejím občanům a ochotu občanů účastnit se rozhodovacího procesu EU. Právo evropských občanů na iniciativu by mělo co nejvíce lidí podnítit k tomu, aby se stali aktivními účastníky politiky EU a rozptýlili skeptické předsudky;

48.

žádá Komisi, aby rovněž vypracovala vhodné způsoby reakce na evropské občanské iniciativy, jež získají významnou podporu, avšak nesplňují všechna formální kritéria nebo nedosahují celého 1 milionu podpisů, aby žádné podstatné politické poselství takových evropských občanských iniciativ a mobilizace, kterou vytvořily, nebyly zcela ignorovány;

49.

poukazuje na to, že se občané chtějí podílet na veřejné správě, učiní tak pouze tehdy, bude-li to jednoduché a skutečně to něco ovlivní. Občané chtějí vědět, co se děje s iniciativami, které podporují. Pro úspěch iniciativ je zásadní usnadnění oboustranného dialogu mezi institucemi EU a zastánci iniciativ;

50.

vyzývá Komisi, aby prověřila možnost poskytnutí finanční podpory pro nákladný proces organizačního mezinárodního rozvoje evropských občanských iniciativ (příslušným výborem občanů), které odpovídají oblasti politiky v pravomoci Komise a zároveň mají rozsáhlou veřejnou podporu (tj. dosáhnou ve stanovené lhůtě stanoveného prahu, a to před dosažením jednoho milionu podpisů vyžadujícího předložení legislativního návrhu). To by pomohlo zachovat nezbytné, od občanů vycházející zaměření na činnosti, a zajistit transparentnost financování podporujícího ambice;

51.

navrhuje, aby v případě evropských občanských iniciativ, které se týkají návrhů s dostatečně prokazatelným a pozitivním dopadem na místní a regionální správu, na územní rozměr nebo na subsidiaritu a které získají předchozí podporu předsednictva VR, byl VR pověřen dohledem nad fungováním uvedeného mechanismu financování, jakož i poskytováním další asistence s propagačním úsilím;

52.

zdůrazňuje, že stávající požadavky na shromažďování údajů stanovené na vnitrostátní úrovni představují závažnou překážku pro úspěšný sběr podpisů, a proto naléhavě vyzývá členské státy, aby co nejdříve podnikly všechny potřebné kroky ke zjednodušení požadavků na osobní údaje a k harmonizaci těchto požadavků v celé EU;

53.

vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila plnou transparentnost rozhodovacího procesu, a zejména k tomu, aby podrobně vysvětlila důvody zamítnutí evropské občanské iniciativy, pokud se tato nachází evidentně mimo rozsah pravomocí Komise, a současně aby informovala organizátory o příslušných právních otázkách, aby se mohli rozhodnout, zda mají danou evropskou občanskou iniciativu revidovat a znovu předložit v pozměněné podobě;

54.

vyzývá Komisi, aby ve své formální odpovědi na evropskou občanskou iniciativu, která získala více než milion podpisů, veřejnosti podrobně a transparentně vysvětlila své politické volby. Měla by být zajištěna politicky silná následná opatření;

55.

znovu opakuje svoji nabídku, že pomůže Komisi při posuzování toho, zda jsou iniciativy v souladu se zásadou subsidiarity nebo jak přispívají k územní soudržnosti a přeshraniční spolupráci;

56.

zdůrazňuje, že evropská občanská iniciativa dává občanům k dispozici nástroj, který jim umožňuje stát se aktivními, a proto by neměla být iniciována ze strany institucí EU. Uznává však svou vlastní roli a odpovědnost a připomíná v této souvislosti rozhodnutí předsednictva (2) o zapojení Výboru regionů do evropských občanských iniciativ. Opakuje svůj závazek podporovat evropské občanské iniciativy, které spadají do oblastí politické odpovědnosti Výboru a jsou považovány za politicky relevantní, např. podporou Evropské komise ve zkoumání navržených evropských občanských iniciativ z hlediska jejich regionálního či místního významu a subsidiarity, pořádáním akcí souvisejících s evropskou občanskou iniciativou, podporou decentralizované komunikace v souvislosti s evropskou občanskou iniciativou, vypracováním stanovisek z vlastní iniciativy týkajících se evropské občanské iniciativy tam, kde je to vhodné, aktivní účastí na slyšeních v EP a na politickém monitorování, podporou realizace úspěšných iniciativ a vhodné legislativy jako odpovědi tam, kde je to vhodné.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/7

1.

vítá skutečnost, že se lucemburská vláda rozhodla zařadit posílení přeshraniční spolupráce mezi priority svého předsednictví EU, i úsilí lucemburského předsednictví o odstranění překážek této spolupráce s cílem zvýšit hospodářskou, sociální a územní soudržnost Evropy a plně využít potenciál přeshraničních oblastí. Toto zařazení přeshraniční spolupráce mezi priority je obzvlášť významné za současných okolností, kdy dochází ke zpochybňování volného pohybu přes hranice, ačkoli volný pohyb představuje jeden z hlavních výdobytků evropské integrace;

2.

stejně tak vítá požadavek, aby byl vylepšen regulační rámec pro přeshraniční spolupráci, aby byla uplatňována zvláštní právní ustanovení, která již existují a upravují různé aspekty této spolupráce, a aby byl vylepšen nebo rozšířen stávající právní rámec, čímž by se usnadnilo přijímání odvětvových předpisů či předpisů pro určité územní oblasti;

3.

zdůrazňuje význam, jaký může mít přeshraniční spolupráce pro regionální rozvoj měst a venkova, a poznamenává, že místní a regionální orgány Evropy dokáží díky své spolupráci efektivněji plnit své úkoly a že tato spolupráce obzvlášť přispívá k pokroku a rozvoji příhraničních regionů;

4.

podtrhuje, že příhraniční regiony představují „laboratoře“ evropského integračního procesu, tedy prostor, kde by výdobytky jednotného trhu a dalších evropských politik měly být viditelnější než kdekoli jinde. Příhraniční regiony jsou téměř ze své definice křižovatkami jedinečnými svou různorodostí, v nichž se rozmanitost pohledů a kulturní a jazykové synergie projevují nejvíce;

5.

poukazuje na to, že v posledních 25 letech dosáhla přeshraniční spolupráce na úrovni EU velkého pokroku, a to díky programu Interreg a nástroji předvstupní pomoci a evropskému nástroji sousedství, jež jsou jeho složkami, stejně jako díky dalším formám evropské územní spolupráce. Doposud dosažené výsledky jsou však stále neuspokojivé, co se týče plného využití potenciálu, který tato spolupráce nabízí. Proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost dalšímu posilování přeshraniční spolupráce a jejímu propojení s jinými stávajícími nástroji (politikou soudržnosti, programem Horizont 2020, státní podporou atd.), aby se znevýhodněným příhraničním regionům dostalo zvláštního zacházení;

6.

vzhledem k úsilí vynakládanému až doposud na rozšíření přeshraniční spolupráce oceňuje úlohu, již plní různé platformy regionální spolupráce, a to na úrovni funkčních území a makroregionů (strategie pro region Baltského moře, pro Podunají, pro jadransko-jónský region či pro alpský region) i na úrovni územních orgánů;

7.

vyzdvihuje význam právních nástrojů přijatých za účelem posílení přeshraniční spolupráce, a zejména Evropské rámcové úmluvy o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo orgány, již iniciovala Rada Evropy (1) a v níž se státy zavázaly usnadňovat a podněcovat přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo orgány, jež pod ně spadají nebo jsou v jurisdikci ostatních smluvních stran, stejně jako důležitost nařízení o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) (2) a význam evropského hospodářského zájmového sdružení (EHZS), jež představují kvalitní prostředky k zavedení právních nástrojů sloužících k tomu, aby se přeshraniční spolupráce mohla rozvíjet;

8.

připomíná úlohu, kterou plní ESÚS při podpoře a propagaci přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce mezi členskými státy či místními a regionálními orgány;

9.

zdůrazňuje pružnost, kterou členství v ESÚS nabízí vzhledem k tomu, že ESÚS představuje platformu víceúrovňové správy, díky níž mohou orgány, které náležejí k odlišným úrovním a mají odlišné pravomoci, postupovat jednotně a přizpůsobovat se potřebám každého regionu;

10.

upozorňuje na to, že rozvoj přeshraniční spolupráce brzdí četná omezení a překážky, které ztěžují hospodářský rozvoj příhraničních regionů i dosažení cílů Evropy spočívajících v hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Poznamenává dále, že tato přeshraniční spolupráce naráží na nepředvídatelné bariéry, jež jsou často výsledkem činnosti členských států a regionálních a místních subjektů;

11.

konstatuje, že seminář, který uspořádalo lucemburské předsednictví, a také průzkum, který provedlo, zjistily závažné překážky, jež brání dalšímu posílení přeshraniční spolupráce – jako je nemožnost realizovat přeshraniční projekty kvůli rozdílům v právních předpisech (v otázkách dopravy, zdraví, životního prostředí, civilní ochrany atd.), institucionálním asymetriím mezi členskými státy (různé úrovně regionálního uspořádání), nedostatku právní jistoty, jíž trpí přeshraniční subjekty a sdílené služby, či odlišným úrovním hospodářského rozvoje na obou stranách hranice, což může být důsledkem rozdílných vnitrostátních předpisů například v oblasti pracovního práva, daní a sociálního zabezpečení;

12.

kromě toho poznamenává, že systémy zdravotní péče v příhraničních regionech nejsou kompatibilní, a to včetně právní úpravy pro zdravotní péči poskytovanou na pohotovosti, což vyvolává otázku ohledně příslušnosti u pracovníků, kteří pracují v oblastech, jež podléhají různým jurisdikcím. Taktéž existují problémy s asymetrií mezi poskytovateli zdravotní péče a orgány veřejné moci na jedné a druhé straně hranice: k uhrazení výdajů je např. požadováno předchozí povolení, což místnímu obyvatelstvu ztěžuje přístup k rychlé zdravotní péči v blízkém okolí;

13.

domnívá se mimo to, že překážky bránící přeshraniční spolupráci, které byly zjištěny díky průzkumu, jejž provedlo lucemburské předsednictví, představují pouze typické příklady takovýchto bariér. Bylo by tedy vhodné všechny tyto překážky prozkoumat systematičtěji a ve větší úplnosti;

14.

vítá, že Evropská komise ohlásila záměr vypracovat do konce roku 2016 analýzu překážek v oblasti přeshraniční spolupráce, v níž se bude zabývat řešeními a osvědčenými postupy, a žádá ji, aby do vypracovávání této analýzy aktivně zapojila Evropský výbor regionů a aby spolu s ním provedla vyhodnocení výsledků;

15.

poukazuje na to, že k vypracování kvalitní analýzy překážek v přeshraniční spolupráci a k hledání vhodných řešení, jak je odstranit, je nutné přesně definovat pojem příhraniční oblasti a mít k dispozici relevantní údaje o této spolupráci. Lituje, že v tomto ohledu neexistují uspokojivé statistické údaje ze všech příhraničních regionů, a že jednotlivé členské státy sestavují statistiky rozdílně;

16.

vyzývá Komisi, aby využila analýzy přeshraničních překážek, které již byly vypracovány z podnětu příhraničních regionů a v rámci přeshraničních programů;

17.

zdůrazňuje, že je důležité prosazovat a usnadňovat přeshraniční spolupráci, a to s cílem dosáhnout vyváženého rozvoje všech regionů na celém území Unie a zmírnit rozdíly v míře rozvoje různých regionů, v souladu s článkem 174 Smlouvy o fungování Evropské unie. Poznamenává kromě toho, že z hlediska oživení hospodářského rozvoje jsou některé příhraniční regiony obzvláště znevýhodněny, zejména pokud existují velké nerovnosti ve stupni hospodářského rozvoje ve srovnání s jinými příhraničními regiony, jež ze své polohy těží. Totéž platí i v případě určitých oblastí sousedících se třetími zeměmi a u nejvzdálenějších evropských regionů. Právě vzhledem k této situaci znevýhodnění, v níž se některé regiony nacházejí, vyzývá k tomu, aby byla přísněji dodržována ustanovení o územní soudržnosti obsažená v článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie;

18.

poukazuje na to, že je nanejvýše důležité neustále usilovat o odstranění překážek v přeshraniční spolupráci, což představuje trvalou výzvu, a zároveň prohlubovat proces evropské integrace. Vítá proto iniciativy legislativní povahy a navrhuje také, aby se význam přeshraniční spolupráce náležitě odrážel ve finančních prostředcích přidělených na další rozvoj této spolupráce;

19.

zdůrazňuje, že při hledání řešení, jak odstranit zjištěné překážky bránící přeshraniční spolupráci, je vzhledem k výsledkům akčního programu pro snižování administrativní zátěže v Evropské unii (REFIT) (3) nutné vycházet ze stávajících ustanovení, která tuto spolupráci upravují, s cílem zajistit jejich plné provedení;

20.

poukazuje na to, že v článku 4 Evropské rámcové úmluvy o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady (Rada Evropy) se smluvní strany zavázaly vynaložit úsilí na vyřešení právních, administrativních a technických problémů, které by mohly bránit rozvoji a hladkému průběhu přeshraniční spolupráce, a vést za účelem řešení těchto problémů vzájemné konzultace;

21.

vítá nejnovější iniciativu lucemburského předsednictví, kterou je představit první návrh nového právního nástroje s cílem umožnit členským státům zapojeným do konkrétního přeshraničního projektu dohodnout se na právním rámci založeném na stávajících právních předpisech těchto členských států a použitelném pouze na tento konkrétní přeshraniční projekt. Tím by se přispělo k soudržnosti v přeshraničních oblastech. Ačkoli je tento nástroj spojen s činnostmi, které nemusejí nutně zahrnovat financování z EU, je cenným přispěním do nadcházející diskuse o budoucnosti přeshraniční spolupráce a cílech hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU jako celku;

22.

konstatuje, že jeden nástroj pro zlepšování přeshraniční spolupráce na úrovni Evropské unie již existuje v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) změněném nařízením (EU) č. 1302/2013, které upravuje provádění projektů přeshraniční územní spolupráce a jejich řízení v rámci rozdílných právních předpisů a postupů členských států. Poukazuje na rozdílnou právní povahu obou nástrojů: zatímco právní režim ESÚS se vztahuje pouze na členy těchto seskupení, lucemburský návrh by vytvořil právní režim uplatnitelný na konkrétní přeshraniční projekt s jasně určeným zeměpisným rozsahem;

23.

vítá veškerá zjednodušení obsažená v pozměněném nařízení o ESÚS, jež vstoupilo v platnost dne 22. června 2014, přičemž řada zjednodušení byla přijata na návrh Výboru regionů, lituje však, že si určité členské státy při provádění tohoto pozměněného nařízení o ESÚS počínají poměrně pomalu. Vyzývá proto členské státy, aby znásobily své úsilí při jeho provádění a napomohly vytváření ESÚS na svém území a aby měly na paměti, že toto nařízení o ESÚS umožňuje pružněji zakládat a registrovat tato seskupení a lépe definovat jejich úkoly. Domnívá se však, že od vstupu tohoto nařízení v platnost dosud neuplynula dostatečně dlouhá doba na to, aby bylo možné plně posoudit jeho dopad nebo vyhodnotit účinky jeho praktického uplatňování;

24.

zastává mínění, že vzhledem k existenci nařízení o ESÚS by při zvažování dalších právních nástrojů bylo třeba vzít v potaz zásadu proporcionality. Měl by být rovněž zohledněn plný potenciál, který má provedení uvedeného nařízení v právních řádech všech členských států pro posílení přeshraniční spolupráce. Domnívá se rovněž, že existují případy, v nichž mohl být právní nástroj jiné povahy, než je ESÚS, užitečný pro řešení konkrétních překážek, které brání určitému projektu přeshraniční spolupráce;

25.

vítá přístup uplatňovaný v návrhu, a to dále kvalitativně rozvíjet soubor nástrojů přeshraniční spolupráce a poskytnout obecný nástroj, jenž nevytváří nový subjekt s právní subjektivitou, a tudíž uskutečňuje cíl, kterým je využívání předem stanovených pravidel k provádění společných iniciativ ve dvou či více členských státech, což lze vnímat jako potvrzení úspěchu koncepce ESÚS;

26.

poukazuje na to, že návrh nového nástroje vyvolává v této fázi řadu otázek, jež musí být v nadcházející rozpravě podrobně prozkoumány:

27.

poukazuje na to, že byť jsou poslání a úkoly stanovené úmluvou o ESÚS omezeny na seskupení a jeho členy a přestože ESÚS nemůže přijmout právní předpis, provést jej a zajistit jeho uplatnění, takže nemůže být využito jako základ k podnikání takových činností na přeshraniční úrovni, je oprávněno spravovat veřejnou infrastrukturu, poskytovat veřejné služby, zajišťovat služby obecného hospodářského zájmu a využívat a spravovat veřejné zdroje za účelem uskutečnění cílů obecného zájmu, tedy vykonávat všechny činnosti, které jsou v souladu se základními zásadami Smluv a obecnými zájmy členských států. Domnívá se, že stávající nařízení o ESÚS poskytuje dobrý právní rámec pro tento typ činností, přestože by mohly být prozkoumány další možnosti, které by usnadňovaly obecnou přeshraniční spolupráci na určitém území;

28.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že při využívání ESÚS jako mechanismu přeshraniční spolupráce spočívají hlavní problémy v nedostatečné úrovni povědomí a informovanosti a nedostatku důvěry a politické vůle k vytváření těchto seskupení, je pro posílení přeshraniční spolupráce nutné zvýšit povědomí a poskytnout zúčastněným stranám více informací o možnostech rozvoje této spolupráce, kterou nabízí existující právní rámec, a zejména nařízení o ESÚS;

29.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby ve spolupráci s Evropským výborem regionů vyvinuly další úsilí o ujasnění a vysvětlení úlohy, kterou ESÚS jako nástroj může sehrát, aby bylo možné lépe reagovat na potřeby, které v rámci přeshraniční spolupráce vyvstávají na místní úrovni;

30.

požaduje, aby právní rámec byl co nejjednodušší. Je třeba, aby veškeré nové předpisy nebo změny či doplnění platných předpisů ještě více zjednodušovaly postupy realizace přeshraničních projektů, a to bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou financovány z rozpočtu EU. V této souvislosti považuje návrh lucemburského předsednictví EU za užitečné přispění k nadcházející diskusi o legislativním balíčku na příští programové období;

31.

vítá skutečnost, že návrh lucemburského předsednictví svěřuje na základě zásad subsidiarity a místní demokracie místním a regionálním orgánům vedoucí úlohu. Podle toho by přijímání těchto evropských přeshraničních úmluv, určování právních ustanovení, jež musí být upravena, vypracovávání návrhů úmluv a předávání těchto návrhů příslušným orgánům členských států ke konečnému odsouhlasení bylo iniciativou příhraničních regionů a měst;

32.

navrhuje, aby se v případech, kdy již existuje dříve zavedená struktura jako euroregion nebo pracovní společenství, používal zjednodušený postup schvalování ESÚS, a to na základě evropské rámcové úmluvy přijaté roku 1980 Radou Evropy, která se zabývá přeshraniční spoluprací územních společenství nebo orgánů, a na základě jejích protokolů z roku 1980 a následných dvoustranných dohod;

33.

poukazuje v souvislosti s myšlenkou navrhnout nový právní nástroj na podporu spolupráce v příhraničních regionech na to, že Smlouva o Evropské unii předpokládá respektování základních funkcí členských států, včetně zachování jejich územní celistvosti (článek 4);

34.

poukazuje na různost postupů, které se používají k provádění a kontrole průběhu projektů přeshraniční spolupráce, jichž se účastní více partnerů z různých členských i nečlenských států, a na problémy s realizací programů a projektů kvůli různým partnerům. Vzhledem k tomu požaduje další zjednodušování postupů plánování a řízení přeshraničních programů a projektů financovaných EU, zejména pokud se jedná o realizaci jednoduchých a jednorázových přeshraničních programů malého rozsahu a o postupy, které se u všech zúčastněných stran uplatňují jednotně. Uvítal by, kdyby se našla cesta, jak jednoduše a rychle řešit otázku jejich provádění v administrativní i právní rovině;

35.

vyzývá členské státy, aby usnadnily zapojení soukromých subjektů do iniciativ na podporu růstu a trvalých pracovních míst a aby díky předvídavosti a efektivitě zabezpečily, že projekty přinesou výsledky;

36.

vyzývá členské státy, aby do svých budoucích operačních programů zahrnuly existující a potenciální ESÚS;

37.

konstatuje, že postupy vypracovávání a přijímání programů územní spolupráce pro finanční programové období 2014–2020 jsou natolik zpožděné, že to ovlivní úspěšnost realizace těchto programů, a vyzývá Evropskou komisi, aby zintenzivnila své úsilí a byla zemím, které se na nich podílejí, více nápomocná ve fázi jejich vypracovávání a přijímání;

38.

vyzývá EU, aby při využívání svých fondů věnovala zvláštní pozornost příhraničním oblastem, jež hraničí s třetími zeměmi, a nejvzdálenějším evropským regionům s cílem zlepšit realizaci přeshraničních projektů financovaných z fondů EU;

39.

vyzývá Evropskou komisi, aby i nadále zjednodušovala postupy a tím usnadnila provádění přeshraničních projektů a aby zahájila proces přizpůsobení fondů, které jsou prováděny na vnitrostátní úrovni, a v této souvislosti zvážila možnost automatického propojení fondů EU s přeshraničními projekty;

40.

vyzývá Evropskou komisi, aby na základě analýzy překážek, řešení a příkladů osvědčených postupů v oblasti přeshraniční spolupráce vypracovala společně s Evropským výborem regionů dlouhodobou strategii zaměřenou na dosažení pokroku v této oblasti a související akční plán, přičemž by tyto dokumenty zahrnovaly období několika budoucích předsednictví Evropské unie, a tudíž by zaručovaly, že se v práci lucemburského předsednictví bude pokračovat i po skončení jeho mandátu;

41.

navrhuje, aby diskuse o tomto novém nařízení tvořila součást komplexní diskuse o budoucnosti politiky soudržnosti. Střednědobým cílem by vedle požadavku plného a účinného provedení nařízení o ESÚS v členských státech mohly být informační kampaně týkající se jeho uplatňování nebo případné změny vycházející z jeho nedostatků. Žádá Komisi, aby zvážila lucemburský návrh a dále ho rozpracovala s ohledem na výsledky přeshraničního přezkumu, který Komise nyní provádí;

42.

závěrem zdůrazňuje význam dodržování zásady subsidiarity a potřebu důvěry, vzájemné dobré víry a spolupráce mezi ústřední úrovní a místními a regionálními orgány, jež jsou nutné pro dosažení opravdové a plně funkční přeshraniční spolupráce.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/13

1.

vítá žádost evropského komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova, aby se Výbor regionů zapojil do tohoto procesu. Komisař naznačil, že tento proces je jeho hlavní prioritu pro rok 2015;

2.

souhlasí s uvedeným cílem, kterým je jednodušší rámec společné zemědělské politiky (SZP) vedoucí ke zvýšení konkurenceschopnosti odvětví zemědělství, úsporám času a snížení nákladů u všech aktérů SZP včetně zemědělců, hospodářských subjektů a orgánů veřejné správy;

3.

je toho názoru, že přidanou hodnotou příspěvku VR je orientace na územní aspekty SZP a podpora subsidiarity spolu s víceúrovňovou správou, protože významná část SZP je realizována prostřednictvím místních a regionálních orgánů;

4.

má v úmyslu zformulovat nejen krátkodobé návrhy, které mohou zlepšit stávající režim a současně zajistit plnění cílů SZP a zaručit právní jistotu příjemcům, ale rovněž má v úmyslu použít toto stanovisko jako odrazový můstek k zahájení diskusí ve VR o budoucnosti SZP po roce 2020;

5.

podporuje další liberalizaci a zjednodušování SZP a nepřeje si návrat neúspěšných opatření, která se vyskytla v minulosti a která izolovala zemědělce a trh, ale trvá na tom, že by se tak nemělo dít na úkor potravinového zabezpečení nebo schopnosti zemědělců získat spravedlivý příjem za své dodávky výrobků na trh;

6.

připomíná, že jedním ze specifických rysů nové SZP je výrazný nárůst decentralizace. Obsahuje řadu ustanovení, jež jsou ponechána na rozhodnutí členských států a v mnoha případech regionálních orgánů: otázky, jako např. rozhodnutí o tom, kolik prostředků přesunout z pilíře 1 Přímé platby do pilíře 2 Rozvoj venkova, definice aktivního zemědělce, minimální požadavky pro přímé platby, dobrovolná podpora vázaná na produkci, zavedení stropů pro přímé platby a regionalizace patří mezi desítky záležitostí, o nichž rozhodují členské státy a regiony;

7.

konstatuje, že členské státy si vyžádaly odchylky a výjimky, které významně přispěly ke stávajícím problémům souvisejícím s nárůstem složitosti SZP;

8.

připomíná, že již ve svém stanovisku CdR 65/2012 doporučil, aby byla v rámci reformy vyšší měrou uplatňována subsidiarita, a členským státům a regionům se tak zaručila větší flexibilita. Nicméně vyšší míra subsidiarity, víceúrovňová správa a územní soudržnost by neměly vyústit do stavu, kdy SZP bude příliš roztříštěná a nebude moci být realizována jako jednotná politika EU;

9.

domnívá se, že zásadní zatěžkávací zkouškou pro jakékoli další zjednodušení SZP bude situace, kdy členské státy, regiony a místní orgány dostanou pravomoce, aby byly flexibilnější, pokud jde o provádění a spolehlivost kontroly, a to dokud nedojde k narušení rovných podmínek v celé EU, které společná zemědělská politika jako politika EU zajišťující cíle na úrovni EU musí zabezpečit;

10.

varuje, že zjednodušení SZP nelze nyní provést způsobem, který by narušil poskytování řady veřejných statků, zejména v oblasti životního prostředí, které by SZP měla zajistit;

11.

trvá na tom, že jakékoli zjednodušení pravidel SZP musí i nadále vést k zajištění konkurenceschopné produkce potravin, zatímco zemědělci mohou na trhu dosáhnout spravedlivého výdělku, zemědělci a obce budou motivovány k poskytování veřejných statků, jako je ochrana životního prostředí, sociální začlenění a služby v oblastech venkova, a obce budou mít pravomoce poskytnout jim prostředky s cílem diverzifikovat hospodářskou činnost, a snížit tak vylidňování;

12.

trvá na potřebě většího souladu a doplňkovosti SZP a jiných politik EU, jako je politika v oblasti životního prostředí (a finančních prostředky na ochranu životního prostředí). Nejvíce je zapotřebí lepšího souladu mezi rozvojem venkova a ostatními evropskými strukturálními a investičními fondy (ESI), které dohromady tvoří společný strategický rámec na základě obecných cílů politik strategie Evropa 2020;

13.

domnívá se, že vyjednávací síla zemědělců vůči ostatním subjektům v potravinovém řetězci (především dodavatelům vstupů, maloobchodníkům a zpracovatelskému průmyslu) musí být posílena a současně se musí zlepšit transparentnost trhu, aby primární producenti dostávali spravedlivější podíl z tržní ceny. Musí být zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž, tudíž vyzýváme Komisi, aby prozkoumala všechny případy potenciálního zneužití kupní síly v potravinovém řetězci;

14.

je přesvědčen, že při probíhajícím přezkumu pravidel SZP zahrnujícím více než 200 právních předpisů týkajících se rovněž oblastí zaměřených na životní prostředí (plochy využívané v ekologickém zájmu), režimu základní platby pro zemědělce, společné organizace trhu nebo pravidel pro zeměpisná označení, je nezbytné příjemcům zaručit právní jistotu a předvídatelnost;

15.

domnívá se, že největší přidanou hodnotou zjednodušení SZP by bylo cílené snížení administrativní zátěže pro zemědělce a příjemce, jako jsou venkovské komunity, lepší srozumitelnost právního rámce, zajištění většího souladu mezi oběma pilíři SZP a současné zabezpečení řádného řízení finančních prostředků SZP;

16.

doporučuje efektivnější přístup ke sdílení údajů a integrovaných řešení v oblasti informačních technologií, jako jsou elektronické formuláře a databáze, které mohou plnit úlohu jednotného kontaktního místa, jež sníží zátěž zemědělců, správců půdy a řídících orgánů spojenou s vyplňováním formulářů. To vyžaduje předchozí posouzení rizik ohledně toho, co a jaká data mohou být sdílena, a také to vyžaduje zapojení Komise a orgánů kontroly včetně Evropského účetního dvora, aby se následně zabránilo problémům v průběhu auditu;

17.

vítá vytvoření skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení fondů ESI a skutečnost, že zvláštní pozornost by měla být věnována dopadu na příjemce. Navrhuje, aby jedním z členů byl zástupce Výboru regionů. Tento zástupce bude konzultovat komisi NAT, národní delegace ve VR a jmenovací orgány, jakož i sítě VR pro oblast subsidiarity a strategii Evropa 2020 a bude jim zpětně podávat zprávy;

18.

připomíná, že SZP je v období 2014–2020 i nadále rozdělena na velký pilíř 1 se zaměřením na přímé platby a menší pilíř 2 zaměřený na rozvoj venkova. Protože se o převodech mezi pilíři rozhoduje na vnitrostátní nebo regionální úrovni, jedná se o vítaný krok z hlediska subsidiarity, ale současně to také zapříčinilo velmi složitou situaci v celé EU. Ve svém stanovisku CdR 65/2012 VR podporuje možnost převést až 10 % finančních prostředků z prvního do druhého pilíře, spíše než naopak;

19.

poznamenává, že bylo dosaženo pokroku při zajišťování hranice mezi pilíři, ale nadále trvá jasné překrývání v otázkách, jako jsou oblasti s přírodními omezeními, ochrana životního prostředí a podpora mladých zemědělců, i ve vztahu mezi pilířem 2 a jinými ESI fondy;

20.

domnívá se, že v ideálním případě by k takovému překrývání docházet vůbec nemělo a možná po roce 2020 by mohl existovat nástroj politiky EU zaměřený na podporu produkce potravin, jiný nástroj pro zajištění udržitelného rozvoje a třetí, který by dal pravomoce obcím, aby se v rámci diverzifikace zaměřily na jiné činnosti než zemědělskou produkci, přičemž by tyto nástroje měly být ve vzájemném souladu a nepřekrývat se. Nicméně v současné době by se zjednodušení mělo soustředit na snížení těchto překryvů a zajištění toho, aby stávající pravidla účinně zabránila situaci, kdy by příjemci obdrželi „dvojí financování“ ze dvou pilířů za stejnou činnost;

21.

trvá na tom, aby Komise v průběhu celého období hrála aktivní a podpůrnou úlohu a kriticky posuzovala výběr původně učiněný členskými státy a řídícími orgány a aby tak usnadnila změnu těchto priorit v průběhu období, pokud nemají skutečnou přidanou hodnotou, a současně zajistila, aby tyto změny v průběhu programu nenarušily právní jistotu příjemců;

22.

je přesvědčen, že navzdory tomu, že ekologizace SZP je jednou z hlavních inovací nového programového období, její provádění je často vnímáno jako příliš složité a výklad Komise jako velmi rigidní, zejména ohledně postupů rovnocenných s postupy ekologizace a rovněž pokud jde o akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty Komise, které jdou daleko nad rámec znění nařízení;

23.

poukazuje na obavy, že poskytování důkazů týkajících se diverzifikace plodin, četnosti inspekcí, minimální rozlohy plochy nebo pravidel o zachování trvalých travních porostů je pro příjemce příliš zatěžující;

24.

zdůrazňuje, že SZP musí být spravedlivá pro všechny zemědělce. Nicméně přírodní podmínky, výrobní náklady a všeobecná životní úroveň nejsou všude v Evropě stejné a musí být zohledněny při přerozdělování podpory. Proto se domnívá, že podpora by měla odrážet rozmanitost zemědělství v EU;

25.

připomíná své stanovisko CdR 65/2012, ve kterém požadoval větší subsidiaritu, aby místní a regionální orgány měly pravomoc iniciovat a řídit cílená environmentální opatření včetně uzavírání územních smluv v partnerství s místními zemědělci a environmentálními a socioekonomickými zúčastněnými stranami a v rámci kategorií opatření určených pro všechny zemědělské podniky;

26.

zdůrazňuje, že důvěryhodnost SZP může být zajištěna pouze v případě, kdy nejenže podporuje produkci potravin, příjmy pro zemědělce a rozvoj venkova, ale plní rovněž cíle v oblasti biologické rozmanitosti a klimatu;

27.

konstatuje, že SZP je druhou nejvyšší položkou v rozpočtu EU a má silný územní rozměr a společně s regionální politikou je hlavním nástrojem ke splnění závazků EU v oblasti životního prostředí;

28.

obává se, že vzhledem ke způsobu, jakým byla ekologizace navržena, nebude s to plně rozvinout svůj potenciál, například velká většina zemědělských podniků v EU nemusí mít plochy využívané v ekologickém zájmu;

29.

připomíná, že mezi příjemci zároveň panují značné obavy z toho, že pravidla ekologizace jsou velmi složitá, což je často od udržitelných zemědělských postupů spíše odrazuje, než aby je to stimulovalo;

30.

je nicméně toho názoru, že zjednodušení pravidel ekologizace v rámci SZP nemůže být záminkou pro oslabení cílů v oblasti ochrany životního prostředí. Změny pravidel by měly vycházet z vědeckých zkušeností, aby bylo zajištěno, že tyto změny jsou ekologicky vhodné, a z těchto zkušeností by rovněž měl vycházet rozsah všech nových změn v administrativních postupech pro příjemce, aby se snížila jejich regulační zátěž;

31.

připomíná, že stávající pravidla SZP umožňují přijetí opatření rovnocenných s opatřeními v rámci ekologizace, a domnívá se, že tato rovnocenná opatření mohou být za určitých okolností přiměřenou alternativou, pokud zlepší nebo alespoň neoslabí výsledky SZP v oblasti životního prostředí;

32.

domnívá se, že součástí kontrol a dodržování předpisů týkajících se ekologizace by měla být přiměřenost, která by umožnila vyšší úroveň tolerance u méně závažných přestupků, v případě špatných klimatických podmínek a neočekávaných událostí, které příjemci nemohou ovlivnit. To je obzvláště důležité zejména v prvních letech po zavedení nových pravidel SZP, kdy riziko chyb bude pravděpodobně vysoké a to i proto, že pokyny řídících orgánů a Komise byly vypracovány opožděně;

33.

navrhuje větší flexibilitu při mapování tak, aby příjemce nemusel vykazovat všechny prvky v dotčené oblasti a zamezilo se tak nadměrnému vykazování;

34.

připomíná, že jednou z hlavních změn v nových pravidlech SZP je snaha zajistit, aby ze SZP měli prospěch pouze ti zemědělci, kteří skutečně obdělávají půdu, a nikoli ti, kteří jsou běžně známi pod označením „slipper farmers“, což Výbor žádal již ve svém předchozím stanovisku CdR 65/2012;

35.

konstatuje, že ačkoli se tak děje prostřednictvím pravidel podmíněnosti stanovujících příjemci, aby doložil minimální intenzitu chovu, existují obavy, že takto formulovaná pravidla stále ponechávají prostor pro neaktivní zemědělce, aby i nadále přijímali platby v rámci SZP;

36.

je však znepokojen tím, že současná pravidla a definice týkající se aktivních zemědělců jsou velmi složité a měly by být objasněny. Členským státům by mělo být umožněno, aby kritéria pro aktivní zemědělce stanovily samy, za předpokladu, že budou dodrženy obecné zásady unijního práva;

37.

podporuje zvláštní uznání drobných zemědělců v mezích SZP, jelikož v několika členských státech EU tvoří velmi výraznou část pracovních míst na venkově, přičemž již dříve navrhl jako zjednodušující opatření, aby byl práh minimální podpory zvýšen na 1  000 EUR;

38.

domnívá se, že mladí zemědělci jsou vedoucí silou, pokud jde o rozmanitost hospodářských a environmentálních výsledků jak v zemědělských podnicích, tak v širší venkovské komunitě;

39.

doporučuje, aby byla finanční a právní ustanovení nové SZP přezkoumána, aby skutečně přitáhla mladé zemědělce, kteří by zahájili činnost. Musí být flexibilnější při uznávání úlohy mladých zemědělců v rámci současné právní a ekonomické reality (převod nároků, starší zemědělci, kteří začali se zemědělskou činností teprve nedávno atd.) v případech, kdy mladí zemědělci zahajují svou kariéru společně se staršími rodinnými příslušníky nebo jinými podnikateli na venkově;

40.

poznamenává, že existují různé procentní podíly v nařízení (5 %) a v nařízení v přenesené pravomoci (3 %) definující, kdy by měly být stanoveny sankce. Všeobecně se má za to, že 3 % míra je nepřiměřená;

41.

je znepokojen tím, že navzdory deklarovaným cílům nové SZP týkajícím se snižování regulačních předpisů na úrovni EU Komise zvýšila produkci prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci, přičemž pokyny často považuje za rovnocenné právním předpisům;

42.

trvá na tom, že je třeba zabránit ukládání povinností, které jdou nad rámec pravidel EU (tzv. gold plating), zaváděním dalších vnitrostátních nebo regionálních pokynů. V tomto ohledu pozdní vypracování pokynů ze strany Komise samo o sobě přispívá ke složitosti SZP, což do budoucna zvyšuje pravděpodobnost rizika auditu;

43.

domnívá se, že i když pokyny nebo právní předpisy EU poskytují určitou míru flexibility, vnitrostátní a řídící orgány by měly odolat pokušení vydávat příliš normativní, obtížně ověřitelná ustanovení;

44.

žádá, aby probíhající proces přezkumu nástrojů SZP byl proveden za použití nových kritérií stanovených v agendě ke zlepšování právní úpravy a v Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), která Komise nedávno formulovala;

45.

domnívá se, že stejně jako v případě jiných fondů EU má SZP i nadále víceúrovňovou úroveň auditu, často s odlišnými výklady. Pro vnitrostátní, regionální a místní orgány, ale především pro příjemce, tak vzniká právní nejistota;

46.

je toho názoru, že v rámci SZP by se mělo ke kontrolám a auditu přistupovat přiměřeněji a podle výsledků, přičemž je třeba se více zaměřit na zlepšení a zabezpečení toho, aby v SZP bylo dosaženo zřejmých výsledků, a méně se soustředit na sankce. Jedním z klíčových kritérií zjednodušení pro příjemce, včetně místních a regionálních orgánů, je snížení počtu potřebných kontrol; stávajících 5 % kontrol na místě je často vnímáno jako příliš zatěžující;

47.

je zastáncem flexibilnějšího, přiměřenějšího a na riziku založeného přístupu ke kontrolám tak, aby při jedné návštěvě mohl být proveden více než jeden typ kontroly a v odůvodněných případech bylo použito včasné oznámení, aby tyto kontroly mohly být provedeny efektivně a jen omezeně narušily každodenní práci zemědělců a dalších příjemců. Pokud existuje vysoká pravděpodobnost výskytu chyb, mohlo by docházet k předběžným kontrolám s cílem zvýšit dodržování pravidel a zodpovědnost příjemce;

48.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že nový článek 9 horizontálního nařízení o SZP zvýší roční kontrolní zátěž, a zdůrazňuje potřebu snížit na minimum další vnitrostátní pravidla auditu. Ta by měla být posuzována z hlediska rizik, pokud jde o jejich soulad s pravidly a postupy auditu EU, a musí být vypracována na základě předchozího doporučení auditorů EU;

49.

trvá na tom, že budoucí přístup k auditu založený na rizicích by měl být dále rozvíjen s cílem dospět ke scénáři, podle něhož by v případě, kdy vnitrostátní a regionální orgány budou schopny prokázat, že mají vnitrostátní kontrolní systém, nebude ze strany Komise nebo Evropského účetního dvora zapotřebí žádných dalších auditů EU, kromě velmi výjimečných namátkových kontrol, aby bylo zajištěno, že vnitrostátní kontrolní systém zůstává stabilní;

50.

je znepokojen, že kontrolní režim bude nyní de facto více zatěžující, a je přesvědčen, že řídící a kontrolní orgány musí od rané fáze návrhu režimů spolupracovat tak, aby se tomu zabránilo a předešlo se pozdějším rozporům a nutnosti provádět četné kontroly ze strany různých orgánů pro tutéž činnost. Vzhledem k pomalému tempu zavádění režimů SZP je to v mnoha zemích a regionech stále možné;

51.

domnívá se, že dodržování pravidel lze zlepšit prostřednictvím větší transparentnosti procesu auditu, kdy Komise již v rané fázi procesu zveřejní svá auditní zjištění a zpřístupní výsledky dohodovacích a odvolacích řízení ihned po jejich uzavření;

52.

domnívá se, že ačkoli nová společná organizace trhu byla sama o sobě obrovským krokem ke zjednodušení, kdy došlo k nahrazení předchozích 21 společných organizací trhu a odstranění 81 právních předpisů, stále existuje prostor pro zlepšení, pokud jde o snížení počtu a rozsahu zpráv, které je třeba předkládat Komisi;

53.

konstatuje, že v mnoha členských státech nelze chápat jako venkovské oblasti pouze zemědělské oblasti, neboť jsou zároveň místem drobného podnikání mimo produkci potravin, stejně jako oblastmi pro usídlení;

54.

připomíná předchozí stanoviska, v nichž VR považoval za nezbytné, v souladu s obecnými cíli územní soudržnosti EU, vyhradit na rozvoj venkova dostatečnou část finančních prostředků navýšením Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), aby byl zajištěn harmonický a integrovaný rozvoj těchto oblastí, včetně poskytování místní infrastruktury: podpory malých a středních podniků, obnovy vesnic a větší hospodářské diverzifikace;

55.

trvá na tom, že je třeba uplatnit celostní politiku rozvoje venkova, která rovněž zajistí přístup k ostatním ESI fondům s cílem dosáhnout priorit společného strategického rámce strategie Evropa 2020;

56.

v této souvislosti lituje, že investice do rozvoje venkova se i nadále zaměřují na podobné zemědělské činnosti, které jsou již podporovány v rámci prvního pilíře, a vyzývá Komisi, aby v tomto období využila pravděpodobný přezkum programů rozvoje venkova k tomu, aby řídící orgány od těchto zásahů odradila, pokud neprokázaly dostatečnou přidanou hodnotu ve smyslu plnění cílů strategie Evropa 2020 a z hlediska diverzifikace a předání pravomocí venkovským komunitám;

57.

je znepokojen tím, že došlo k výraznému zpoždění při schvalování programů rozvoje venkova, a to dokonce v rámci rozpočtu na rok 2014, jehož prostředky musí být převedeny do následujících let;

58.

konstatuje, že závažným důvodem tohoto zpoždění je vnitřní koordinace mezi generálními ředitelstvími, přičemž schválení často závisí na rychlosti nejpomalejšího úředníka v rámci přezkumu konzultací mezi jednotlivými útvary. Řešením by do budoucna mohlo být, aby v průběhu schvalování programů rozvoje venkova byli do DG AGRI dočasně vysláni úředníci z jiných generálních ředitelství;

59.

domnívá se, že vzhledem k pomalému tempu Komise při předkládání pokynů a právních předpisů v přenesené pravomoci by v rámci projednávání programů rozvoje venkova bylo rozumné, aby Komise nevyžadovala jejich předkládání, dokud nebudou uvedená pravidla EU vypracována. To sice neomezí zpoždění při schvalování programů, ale zjednodušilo by to jejich projednávání;

60.

poznamenává, že nástroj Komunitně vedený místní rozvoj překonal předchozí iniciativu LEADER a dal pravomoci místním komunitám nejen prostřednictvím EZFRV, ale i tří dalších ESI fondů. VR ve svém stanovisku CdR 1684/2012 označil komunitně vedený místní rozvoj za jeden z přelomových bodů současného programového období;

61.

vyjadřuje nicméně politování nad tím, že ačkoli v některých členských státech, regionech a místních orgánech bude komunitně vedený místní rozvoj použit ve velké míře, v mnoha dalších bude použit v podstatě ve stejném rozsahu jako předchozí iniciativa LEADER zaměřená na EZFRV;

62.

je přesvědčen, že je to pro venkovské komunity promarněná příležitost a přisuzuje to špatné koordinaci mezi fondy ESI, rozdílným pravidlům ohledně výkaznictví a auditu platným pro každý fond, která jsou často tvořena na odlišných řídících a ministerských úrovních. Stejně tak je znepokojen skutečností, že nová kontrolní pravidla týkající se komunitně vedeného místního rozvoje jsou pro odpovědné subjekty a místní akční skupiny ještě větší zátěží;

63.

trvá na tom, že by mělo být uznáno, že ve většině případů je to místní orgán, který zabezpečí, že místní akční skupiny dokážou komunitně vedený místní rozvoj realizovat;

64.

vyjadřuje proto znepokojení nad tím, že by občas v praxi nebyla při přijímání rozhodnutí místních akčních skupin přísně uplatňována 51 % většina hlasů pro neveřejné členy a že by obce a odpovědné orgány byly za to postihovány, a proto trvá na tom, aby takový postih byl přiměřený, pokud odpovědné subjekty mohou prokázat, že do rozhodování místní akční skupiny zapojily soukromé a občanské skupiny;

65.

konstatuje, že pravidla týkající se maximálního počtu členů místních akčních skupin a minimální velikosti rozpočtu místních akčních skupin poskytují členským státům určitou míru diskreční pravomoci v odůvodněných případech se odchýlit od pokynů Komise, ale lituje, že tato diskreční pravomoc nebyla dostatečně využita, což způsobilo, že některé oblasti související s místními akčními skupinami nejsou definovány tak, aby lépe odrážely stávající zeměpisné oblasti.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/20

1.

připomíná, že akvakultura již byla předmětem řady stanovisek vydaných Výborem v předchozích letech a že se ve společné rybářské politice (SRP) na období 2014–2020 poprvé v historii pojednává o akvakultuře specifickým způsobem a rovnoprávně s rybolovem, přesto je toto odvětví v EU stále ještě v počátcích;

2.

vítá synergie vznikající v důsledku sloučení dvou generálních ředitelství Evropské komise – GŘ pro námořní záležitosti a rybolov a GŘ pro životní prostředí, protože toto spojení může prospět rozvoji evropské akvakultury;

3.

je potěšen, že nový Evropský námořní a rybářský fond má mezi svými prioritami podporu udržitelné a konkurenceschopné akvakultury a skutečně stimuluje nové formy akvakultury s vysokým potenciálem pro inovace a růst, jako je akvakultura na volném moři nebo v exponovaných vodách, akvakultura, která není určena pro lidskou spotřebu, nebo diverzifikace akvakultury chápaná jako doplňková činnost zaměřená na využívání přírodních zdrojů souvisejících s těmito zařízeními, která zpestřuje hospodářskou činnost v tomto odvětví a usnadňuje propagaci jeho produktů;

4.

připomíná, že Strategické zásady udržitelného rozvoje akvakultury v EU z roku 2013 poukazují na strategický význam produkce akvakultury pro řešení problémů v oblasti výživy, ochrany přírodních zdrojů a územního plánování;

5.

uznává, že akvakultura vytváří pracovní místa zejména ve strukturálně slabých oblastech, a přispívá tak k dosahování vyšší územní soudržnosti a vyššího rozvoje venkova, což je v souladu s cíli pro růst stanovenými ve strategii Evropa 2020;

6.

zdůrazňuje klíčovou úlohu evropských místních a regionálních orgánů v rozvoji akvakultury, a zejména v provádění víceletých strategických plánů vypracovaných členskými státy na období 2014–2020;

7.

zdůrazňuje, že v evropském odvětví akvakultury převládají malé a střední podniky, z nichž 75 % zaměstnává pět nebo méně zaměstnanců;

8.

vítá zřízení nového poradního sboru pro akvakulturu, jehož prostřednictvím budou zúčastněné strany moci poskytovat EU poradenství ve všech otázkách týkajících se rozvoje tohoto odvětví, a očekává, že s ním bude moci v budoucnosti spolupracovat;

9.

zdůrazňuje, že je důležité kombinovat různá opatření týkající se zjednodušení administrativy, územního plánování a konkurenceschopnosti, aby se usnadnilo odblokování potenciálního udržitelného rozvoje akvakultury jakožto doplňku rybolovu, ne jeho alternativy;

10.

upozorňuje na to, že zatímco na celosvětové úrovni akvakultura roste a již nyní tvoří asi 40 % celkové produkce ryb, v Evropě produkce akvakultury klesá (11 % mezi roky 2000 a 2012) a nedosahuje ani 20 % produkce ryb, ačkoliv se jí zabývá 14  000 podniků a vytváří 85  000 přímých pracovních míst. Obecně se požaduje, aby akvakultura zakrátko převýšila rybolov, stejně jako v minulosti nahradilo zemědělství lov;

11.

vyjadřuje politování nad tím, že z 23 kg ryb a mořských plodů, jež se v Evropě v průměru konzumují na osobu ročně, pochází z akvakultury pouze 24 % a více než polovina z toho se dováží ze zemí mimo EU. Z celkového objemu ryb a mořských plodů spotřebovaných v EU se pak dováží 70 %. Proto požaduje, aby byla akvakultura odpovědí na rostoucí celkovou poptávku po rybách a mořských plodech;

12.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad nerovnováhou v produkci asijské a evropské akvakultury. Z Asie pochází přibližně 88 % světové produkce, a přestože velká část asijských rybích produktů splňuje právní předpisy Unie, vyvíjí tyto dovážené produkty stále vyšší tlak na ceny a objem produkce evropských producentů. Evropští producenti v odvětví akvakultury se proto stále častěji stávají specializovanými producenty vysoké kvality a segment výrobků s nízkou cenou se zaplňuje produkty dováženými z Asie, které jsou levnější;

13.

zdůrazňuje, že odvětví akvakultury v EU je různorodé, pokud jde o chované druhy, výrobní metody a zeměpisnou polohu, a pravidla EU by tedy měla být uplatňována flexibilně, a to zejména v nejvzdálenějších regionech z důvodu jejich specifické polohy;

14.

vyjadřuje politování nad tím, že jedněmi z největších překážek rozvoje akvakultury jsou nedostatek prostoru vhodného k tomuto účelu, složitost a průtahy při získávání licencí a povolení pro výkon těchto činností a rovněž náklady na ně;

15.

připomíná, že v Evropě spadá udělování licencí a podpora malých a středních podniků působících na jejím území v odvětví akvakultury obecně do pravomoci místních a regionálních orgánů. Aby se zvýšila účinnost a účelnost při vyřizování licencí prostřednictvím správních orgánů, bude tedy vhodná kvalitní odborná příprava úředníků veřejné správy;

16.

navrhuje správní systém v podobě jednotného kontaktního místa, které by převzalo a vykonávalo všechny pravomoci a umožnilo předložení náležitých dokumentů jedinému správnímu orgánu, což by značně usnadnilo vztah uživatele s různými úrovněmi veřejné správy;

17.

navrhuje zjednodušený systém zrychleného udělování licencí, jehož prostřednictvím by příslušný správní orgán udělil prozatímní osvědčení umožňující zahájení činnosti těm hospodářským subjektům, které by splňovaly určitá předem stanovená kritéria. Tato kritéria by mohla být založena na záznamech o žadateli, na předložení skutečně průkopnického projektu v oblasti akvakultury, pokud jde o inovace nebo udržitelnost, nebo na vytvoření zón vyhrazených pro akvakulturu, v nichž budou předem stanovena využití neslučitelná s akvakulturou;

18.

považuje za vhodný (pokud to místní podmínky dovolí) systém „semaforu“ pro klasifikaci činnosti v odvětví akvakultury do různých úrovní, přičemž by se uvážil mj. dopad na životní prostředí, výroba, nákazová situace atd. Tento systém by měl být uživatelsky přívětivý a snadno dostupný pro mikropodniky, aby se vytvořily rovné podmínky pro velké i malé podniky;

19.

zdůrazňuje, že celý proces přijímání rozhodnutí týkajících se akvakultury musí být transparentní, a transparentnost se tak musí stát řídící zásadou jak pro veřejné orgány, tak pro občanskou společnost a vědeckou obec;

20.

podtrhuje potřebu zlepšit veřejnou komunikaci nad rámec pouhé propagace produktu a zaměřit ji na výhody udržitelného a environmentálně integrovaného odvětví jako klíčového prvku zvyšování konkurenceschopnosti akvakultury;

21.

zdůrazňuje význam výzkumu, vývoje a inovací pro využití veškerého růstového potenciálu akvakultury, jak se uvádí ve strategickém programu výzkumu a inovací evropské platformy pro technologii a inovace v oblasti akvakultury, který popisuje prioritní oblasti činnosti rozdělené do osmi tematických oblastí;

22.

vítá fakt, že je využívání živých vodních zdrojů jednou z tematických priorit evropského programu pro výzkum a inovace Horizont 2020, a nabádá jak průmysl, tak veřejné orgány, aby využívaly výsledky financovaných projektů udržitelného rozvoje akvakultury;

23.

naléhavě žádá Komisi, aby zavedla označování produktů akvakultury, které by fungovalo jako evropská značka, díky níž by si spotřebitelé vybudovali důvěru v produkt, upevnila se představa o jeho jakosti a odlišil se od produktů konkurentů. Správné informace mohou pouze posílit konkurenceschopnost odvětví;

24.

s velkým uspokojením vítá, že se v EU se rozvíjejí programy odborné přípravy a dalšího vzdělávání přizpůsobené potřebám trhu akvakultury, jejichž prostřednictvím se navíc podporuje zapojení mladých lidí do tohoto odvětví, a naléhavě žádá, aby usnadnilo uznávání formálních diplomů za účelem podpory větší mobility odborníků na akvakulturu v EU;

25.

opakovaně zdůrazňuje, že nevyhnutelným předpokladem pro rozvoj evropské akvakultury je udržitelnost;

26.

připomíná, že udržitelnost je základní podmínkou, již evropské akvakultuře stanovuje SRP. Všechny zúčastněné strany a subjekty mimoto usilují o vypracování vhodné definice udržitelné akvakultury, která by vyhovovala jak environmentálním, tak sociálním a hospodářským kritériím, a která by byla schopná se přizpůsobit specifickým rysům každého území. Domnívá se, že v této definici musí hrát klíčovou úlohu Poradní sbor pro akvakulturu;

27.

uznává, že odvětví akvakultury vyžaduje koordinované územní plánování, které by minimalizovalo spory vznikající v důsledku soutěže o prostor mezi konkurenčními způsoby využití a zvýšilo udržitelnost, snížilo nejistotu a usnadnilo investice. Upozorňuje na práci, kterou v tomto ohledu již vykonává rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, jejímž cílem je chránit a obnovit evropské mořské ekosystémy a zaručit environmentální udržitelnost ekonomických činností spojených s mořským prostředím;

28.

doporučuje, aby se podporovaly inovační výrobní postupy s minimálním dopadem na okolní ekosystémy, jako jsou recirkulační systémy, integrovaná multitrofická akvakultura nebo akvaponie. Jsou to všechno příklady toho, že využití prostoru je plně slučitelné se snahou o účinnost a s vytvářením bohatství a přidané hodnoty;

29.

domnívá se, že je potřeba pokračovat ve výzkumu a inovacích s cílem učinit pokrok v nahrazování rybí moučky a rybího oleje v krmivu chovaných ryb. V této souvislosti připomíná, že 60 % krmiva v akvakultuře je rostlinného původu a 80 % pochází z udržitelných zdrojů, což upevňuje udržitelnost tohoto odvětví, které se velmi vyvíjí a stále více a lépe doplňuje tradiční rybolov. Zatímco je nutné hledat za rybí moučku a rybí olej alternativy, musí současně probíhat další technologický rozvoj těchto produktů za účelem jejich optimalizace a zvyšování výnosů;

30.

zdůrazňuje význam akvakultury pro poskytování environmentálních služeb a především v ochraně biologické rozmanitosti;

31.

bere na vědomí negativní dopad, který má rychlá obnova chráněných druhů na udržitelnou produkci akvakultury, a proto doporučuje, aby plány řízení populací těchto druhů byly vypracovávány jak na základě vědeckých kritérií, tak za zohlednění možných konfliktů s producenty v odvětví akvakultury. Vyzývá proto Evropskou komisi, aby v rámci budoucí aktualizace směrnic o ochraně přírody (směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích) přihlédla ke stávajícím sporům mezi různým využitím mořského, říčního a pevninského prostoru;

32.

doporučuje diverzifikovat chov organismů a upozorňuje zejména na produkci řas. Kromě toho, že v posledních letech roste jejich spotřeba jako potraviny a krmiva, se ukázaly jako velmi vhodné pro určité druhy průmyslové výroby nebo pro výrobu energie. Jejich vysoký potenciál se však v EU nevyužívá, přestože se jedná o jednu z kultur, které nabízejí větší možnosti pro environmentální udržitelnost, jelikož nepotřebuje výživu a neprodukuje odpad;

33.

poukazuje na to, že rivalita mezi rybolovem a akvakulturou nemá smysl v situaci, jakou je ta současná, kdy celková poptávka po produktech z vodních organismů roste současně s tím, jak se v EU postupně snižuje tlak na volně žijící populace ryb. V této souvislosti je možné hovořit pouze o nezbytné doplňkovosti;

34.

zdůrazňuje, že spolupráce mezi akvakulturou a zpracovatelskou činností může pro produkty akvakultury vytvářet přidanou hodnotu, pokud se tato spolupráce uskutečňuje formou součinnosti, která podporuje obě činnosti v méně rozvinutých oblastech;

35.

doporučuje, aby se u produktů evropské akvakultury podporoval lokální trh a krátké distribuční řetězce, což by přispělo ke zmírňování výkyvů na světových trzích;

36.

připomíná, že v akvakultuře je zaručena vysledovatelnost během celého procesu, čímž se zvyšuje bezpečnost spotřebitelů a minimalizují se změny jejich chování, pokud jde o spotřebu těchto produktů;

37.

doporučuje provádět osvětové kampaně, jejichž prostřednictvím by se spotřebitelům přiblížily produkty, aby mohli uznat a ocenit úsilí o dodávání potravin, zajišťování potravin a tvorbu pracovních míst, jakož i environmentální výhody, které akvakultura přináší z dlouhodobého hlediska;

38.

vítá podporu, již Evropská komise dává výměně osvědčených postupů a know-how, aby se zlepšil image produkce akvakultury ve společnosti, přičemž by tato výměna měla zároveň sloužit ke stanovení modelů a uvedení jejich příkladů. V této souvislosti vítá iniciativu Evropské komise „vyprodukováno v EU“ – kampaň, která nepochybně přispívá ke zvýšení povědomí o produktech udržitelné akvakultury v EU.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/24

1.

vítá obecný cíl návrhu Komise, jímž je dlouhodobě posílit a zajistit mezinárodní konkurenceschopnost vytvořením propojeného jednotného digitálního trhu v Evropě díky tomu, že budou vytvářeny mnohem větší účinky propojení a úspory z rozsahu, aby se v Evropě dosáhlo udržitelného růstu a zaměstnanosti;

2.

domnívá se, že vytvoření jednotného digitálního trhu strategickým způsobem přispěje k zajištění „digitální suverenity“ Evropy, neboť dobře fungující evropská digitální ekonomika strukturálně napomůže ke zdolání politických výzev, jimž Evropa čelí;

3.

zdůrazňuje, že by ve všech právních aktech týkajících se utváření jednotného digitálního trhu, jež budou v budoucnu vydány, měla být zohledněna ústřední úloha a potenciál místních a regionálních orgánů;

4.

podtrhuje, že otevřený charakter internetu je jedním z klíčových faktorů konkurenceschopnosti, hospodářského růstu, sociálního rozvoje a inovací, což vedlo k mohutnému rozvoji on-line aplikací a vývoji nových produktů, obsahu a služeb v Evropě, který je dále podporován;

5.

konstatuje, že místní a regionální orgány motivovaně využívají potenciál digitalizace i v rámci jednotného digitálního trhu a zaměřují se při tom zejména na oblasti, které jsou pro ně důležité:

6.

sdílí názor Komise, že digitální technologie a internetové služby radikálním způsobem mění hospodářství a společnost;

7.

zdůrazňuje, že tento proces staví místní a regionální orgány před mimořádné výzvy, poněvadž na ně zvlášť silně doléhají některé změny, současně však mají jen omezené možnosti, jak je ovlivnit;

8.

proto se domnívá, že je především nutné, aby byla veškerá opatření na evropské a národní úrovni týkající se jednotného digitálního trhu zaměřena na cílený další rozvoj atraktivity regionů;

9.

podporuje záměr Komise rozvíjet jednotný digitální trh jakožto základ pro zlepšení mezinárodní konkurenceschopnosti, jelikož některé státy disponují většími úsporami z rozsahu, které jsou v digitální ekonomice zvlášť důležité;

10.

poukazuje rovněž na to, že by nebylo postačující soustředit se pouze na účinky propojení s evropským rozměrem, nýbrž že musejí být souběžně dále rozvíjeny dobře fungující digitální ekosystémy s malými a středními podniky a nově založenými podniky na místní a regionální úrovni, jež v daném místě vytvářejí přidanou hodnotu a pracovní místa;

11.

s ohledem na strategické vymezení tří pilířů ve sdělení Komise upozorňuje na to, že z pohledu místních a regionálních orgánů je nutné sem zahrnout dopady digitalizace při propojení on-line a off-line oblastí v hospodářství a ve společnosti, protože i v těchto oblastech lze v ekonomice aplikací pozorovat účinky propojení vyplývající z nových služeb platforem na místní a regionální úrovni;

12.

v této souvislosti má za to, že je důležitá nejenom otázka, zda budou produkty, služby a aplikace z off-line oblasti migrovány do oblasti on-line, ale že je rovněž třeba prodiskutovat, jak by se na jednotném digitálním trhu

13.

souhlasí s Komisí, že modernější pravidla pro přeshraniční nákupy on-line a digitální nákupy budou motivovat více podniků k celoevropskému prodeji jejich produktů a služeb on-line a zvýší důvěru spotřebitelů v přeshraniční elektronický obchod;

14.

domnívá se, že harmonizační návrh, který Komise plánuje předložit koncem roku 2015, poskytne malým a středním podnikům lepší základ pro rozvoj přímého prodeje v celé Evropě, a do určité míry tak omezí zaměření na platformy a zprostředkovatele, které v současnosti u transakcí na jednotném trhu převládá;

15.

ztotožňuje se s názorem Komise, že v této souvislosti lze vytváření dobře fungujícího jednotného trhu podpořit jedině tehdy, jestliže bude vylepšen rámec na ochranu spotřebitele, a zdůrazňuje důležitou roli místních a regionálních orgánů v tomto ohledu, například při zajišťování správy identity, již je třeba dále rozvíjet na základě přeshraničních standardů;

16.

poukazuje na význam rychlých a cenově dostupných přeshraničních zásilkových služeb a v této souvislosti vítá samoregulační iniciativy, jejichž cílem je zlepšit v zájmu spotřebitelů kvalitu například v oblasti způsobů sledování zásilek, zvýšit transparentnost cen a zlepšit možnosti doručení;

17.

sdílí názor Komise, že bezdůvodné blokování na základě zeměpisné polohy se ve většině případů zdá spotřebitelům nepochopitelné, zejména pokud jde o odmítnutí nákupu služeb pro určitý region nebo přesměrování spotřebitelů na lokální doménu s odlišnými obchodními podmínkami, a že se tak zřetelně ukazují existující omezení na jednotném digitálním trhu. Připomíná ale, že toto blokování je mimo jiné výsledkem současného systému financování audiovizuální produkce a kupování vysílacích práv prostřednictvím územních licencí. Poukazuje však na potřebu přeshraničních řešení v oblasti digitálních mediálních služeb, a to na ochranu 50 milionů evropských občanů, kteří mluví regionálním menšinovým jazykem nebo méně užívanými jazyky Unie. V zájmu mnohojazyčnosti, která je jedním z hlavních pilířů Evropy, musí být těmto mnoha menšinám umožněn přístup k mediálním službám v jejich mateřském jazyce. Proto opakuje svou výzvu k tomu, aby byl předložen návrh, který by blokování na základě zeměpisné polohy na jednotném digitálním trhu zakázal (1) s přihlédnutím ke kulturním zvláštnostem audiovizuálního obsahu;

18.

souhlasí s konstatováním Komise, že kreativita, zejména v regionech EU, je silnou stránkou Evropy v celosvětové konkurenci a že má podstatný význam pro rozvoj jednotného digitálního trhu;

19.

z tohoto důvodu požaduje, aby byl v legislativních návrzích, jež Komise plánuje zveřejnit, náležitě zohledněn stávající systém územních licencí pro audiovizuální díla;

20.

konstatuje, že rozvoj digitalizace, jako jsou například služby cloud computingu či streaming, s sebou nese obrovské výzvy, především v oblasti autorských práv;

21.

je potěšen tím, že má Komise v úmyslu jednak vytvořit harmonizovanější systém autorských práv s cílem snížit roztříštěnost jednotlivých právních režimů v členských státech, jednak modernizovat předpisy o autorských právech a přizpůsobit je vývoji z uplynulých let;

22.

podporuje názor Komise, že modernizované předpisy o autorských právech sice mají umožnit přenos a využívání obsahu přes hranice, důraz je však kladen také na motivaci k tvorbě a k investicím – práva autora;

23.

souhlasí s Komisí, že současná míra harmonizace předpisů členských států o dani z přidané hodnoty v případě nabízení zboží a služeb v rámci Unie ještě neskýtá dostatečný základ pro rozvoj jednotného digitálního trhu. Z tohoto důvodu Komisi vyzývá, aby do příštího návrhu revize směrnice 2006/112/ES o DPH zařadila ustanovení usnadňující rozvoj jednotného digitálního trhu, zejména odstraněním diskriminačních ustanovení uplatňovaných na digitální média;

24.

poukazuje na to, že je patrné, že osvobození malých zásilek ze třetích zemí od DPH vystavuje především malé a střední podniky v některých členských státech konkurenčnímu tlaku, protože malé zásilky ze třetích zemí lze poměrně snadno objednávat prostřednictvím platforem. Jakákoli reforma tohoto systému by neměla vytvořit neúměrnou administrativní zátěž a měla by brát v potaz malou hodnotu těchto zásilek;

25.

z tohoto důvodu vítá, že Komise v roce 2016 předloží různé legislativní návrhy za účelem cíleného rozpracování komplexních předpisů o DPH;

26.

vítá oznámení Komise, že bude podporovat vytváření středisek pro digitální inovace, a vyzývá Komisi, aby při rozdělování prostředků dbala na zeměpisnou vyváženost;

27.

ztotožňuje se s názorem Komise, že spolehlivé, důvěryhodné a cenově dostupné vysokorychlostní sítě a služby jsou nezbytným základem pro další rozvoj jednotného digitálního trhu a že konkurenceschopné a dynamické odvětví telekomunikací v tomto směru dodává potřebné podněty pro inovace a investice. V této souvislosti Komise zcela správně zdůrazňuje význam účinné hospodářské soutěže;

28.

vyslovuje se pro to, aby byly vytvořeny podmínky, které i v dlouhodobém horizontu umožní pokrytí všech oblastí vysokorychlostním širokopásmovým připojením v konkurenčním prostředí, a vyzývá Komisi k tomu, aby v rámci provádění jednotného digitálního trhu pravidelně informovala i o pokroku při překonávání digitální propasti, zejména na regionální a místní úrovni. Obzvláště ve venkovských oblastech regionů se často stává, že z důvodu příliš malé rentability chybí tržní motivace k rozvoji vysokorychlostní širokopásmové sítě, takže je nutné trvale a důsledně rozvíjet možnosti podpory na evropské a národní úrovni. Soukromé osoby a podnikatelé mají právo na vysokorychlostní širokopásmové připojení s vyššími přenosovými rychlostmi, jež potřebují ke své obživě či vzdělávání nebo k řízení svého podniku, bez ohledu na místo bydliště;

29.

v této souvislosti znovu opakuje svůj požadavek, aby byly projekty zavedení vysokorychlostního širokopásmového připojení ve venkovských oblastech a oblastech s malou hustotou obyvatelstva uznány jako služby obecného hospodářského zájmu (2). V tomto ohledu rovněž zdůrazňuje, že je nutné identifikovat zejména na regionální úrovni výši potřebných budoucích investic do širokopásmového připojení, a navrhuje vyvinout ve spolupráci s Evropskou komisí a Evropskou investiční bankou nové možnosti financování a podpory infrastruktur IKT, například ve venkovských oblastech;

30.

vzhledem k dohodě o jednotném telekomunikačním trhu, jíž bylo dne 30. června 2015 dosaženo mezi Radou, Komisí a Evropským parlamentem, zdůrazňuje, že otevřený a nediskriminační Internet, odpovídající rozvoj neutrality sítě a zrušení roamingových poplatků v mobilních sítích, k němuž má dojít dne 15. června 2017, mají značný význam pro všechny evropské regiony, a zvláště pro příhraniční regiony;

31.

v této souvislosti upozorňuje především Komisi a Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací na to, že všechna nezbytná opatření mají zvláštní význam pro obecnou akceptaci a zviditelnění jednotného digitálního trhu u evropských koncových zákazníků. Tato opatření jsou nutná k tomu, aby mohly být řádně dodrženy stanovené lhůty. Zejména se musí docílit toho, aby byla při využívání regulovaných roamingových služeb uplatňována politika přiměřeného využívání („fair use policy“) uzpůsobená potřebám koncových zákazníků;

32.

vzhledem k dynamice rozvoje v uplynulých letech zdůrazňuje, že odpovídající rozvoj regulačního rámce pro IKT by měl být zaměřen i na vytvoření rovných podmínek, v nichž by byly strukturální nevýhody zmírňovány jednostranným ukládáním povinností telekomunikačním operátorům na konvergenčních trzích;

33.

konstatuje, že s výroky Komise ohledně nedostatečné provázanosti právních předpisů a nedostatečné předvídatelnosti v EU může souhlasit jen částečně, neboť právě poslední přezkum v oblasti telekomunikací a v něm obsažený článek 7 o postupu oznamování představuje pokrok na cestě k jednotnějším právním předpisům;

34.

proto vítá, že má být v roce 2016 zahájen důkladný přezkum s cílem zjistit, kde je třeba telekomunikační předpisy upravit;

35.

podporuje záměr Komise, která chce navrhnout harmonizaci přístupu k pásmům 700 MHz, což je zásadní pro zajištění širokopásmových služeb ve venkovských oblastech. Žádá Komisi, aby urychleně připravila přístup k pásmům 800 MHz, aby se uspíšilo zavádění nejmodernější technologie 4G. Projednání určitých parametrů pro přidělování a využívání rádiového spektra, které jsou v kompetenci jednotlivých států, v rámci Skupiny pro politiku rádiového spektra může případně jednotnému trhu přinést užitečný efekt. Rádiové frekvence nezřídka odrážejí a podporují regionální aplikace a mediálně kulturní identitu. Z tohoto důvodu je třeba dbát při dalším rozvoji na vyváženost odlišných zájmů;

36.

je toho názoru, že avizovaný přezkum směrnice o audiovizuálních mediálních službách by měl být významným podnětem k tomu, aby byla jednak identifikována aktuální potřeba rozvoje jednotného digitálního trhu a jednak aby se podpořilo kulturně rozmanité a kvalitní evropské audiovizuální mediální prostředí. Integraci médií by mělo následovat sbližování právní úpravy a vytvoření rovných podmínek hospodářské soutěže pro všechny poskytovatele mediálních služeb;

37.

důrazně upozorňuje na to, že platformy mnohdy plní úlohu tržních subjektů a vedle poskytování nových podnikatelských příležitostí při tom často zasahují do regionálních a místních hospodářských a společenských struktur. Platformy a zprostředkovatelé tak hrají strategickou roli a jejich rozvoj je nutné bedlivě monitorovat s ohledem na případnou nově nastalou potřebu regulace. Při tom je třeba mít na paměti, že účinky propojení posilují a upevňují postavení platforem na trhu, čímž se může zvýšit riziko zneužití této tržní síly;

38.

lituje, že se sdělení Komise zabývá pouze povrchně tématem tzv. ekonomiky sdílení a neobsahuje žádné návrhy koordinovaného přístupu k právním předpisům platným pro tuto oblast, aby zajistilo volnou a spravedlivou hospodářskou soutěž, tj. stejné podmínky ohledně právních předpisů a rámce jako pro tradiční podniky, bezpečnost spotřebitelů a zaměstnanecké podmínky, zejména co se týče zdanění příjmů získaných v rámci platforem pro výměnu. Mimoto s  určitým znepokojením pozoruje, že v obchodních činnostech ekonomiky sdílení dochází ke strukturálním změnám, v jejichž rámci jsou podnikatelská rizika často ponechávána na místních a regionálních subjektech, avšak vytváření hodnot je v důsledku obrovských účinků propojení v případě platforem či zprostředkovatelů přenášeno mimo region. Proto je nutné pozorně sledovat komplexní interakci mezi možnostmi růstu a získávání nových zákazníků na jednotném digitálním trhu a negativními strukturálními změnami v regionech;

39.

vyjadřuje přesvědčení, že základem pro rozvoj jednotného digitálního trhu je modernizace vzdělávání, jelikož vzdělávání hraje důležitou roli ve společnosti díky tomu, že jsou v jeho rámci předávány i základní dovednosti v digitální oblasti. Aby bylo možné využít značných příležitostí k uplatňování nových vzdělávacích přístupů a metod, je nutné podporovat rozvoj inovačních a digitálních metod v oblasti vzdělávání a poskytovat pomoc pedagogům a všem, kteří se na tomto procesu podílejí;

40.

z tohoto důvodu je potěšen tím, že Komise hodlá ještě v roce 2015 začít zkoumat úlohu platforem;

41.

rozhodně vítá, že se Komise jasně strategicky zaměřuje na význam kybernetické bezpečnosti u digitálních služeb a důvěrného nakládání s osobními údaji, neboť jde o nezbytný základ pro rozvoj jednotného digitálního trhu;

42.

v této souvislosti zdůrazňuje zvláštní význam budoucího obecného nařízení o ochraně údajů, které bude jak základem pro rozvoj služeb na jednotném digitálním trhu ve znamení důvěry, tak také podpoří vznik rovných podmínek, aby se mohly i regionální podniky lépe rozvíjet;

43.

vítá jednoznačné konstatování Komise, že bude třeba digitalizovat všechna odvětví a že výhledově bude většina odvětví stále více zapojována do digitálních ekosystémů;

44.

poukazuje na to, že způsob, jakým se Evropě bude dlouhodobě dařit realizovat téměř neomezený potenciál digitalizace pro vytváření hodnoty, bude mít zásadní význam pro dlouhodobou prosperitu evropských regionů a venkovských oblastí;

45.

shodně s Komisí se domnívá, že jednou z hlavních výzev pro jednotný digitální trh je vytvoření udržitelné ekonomiky založené na datech, a to i v průmyslovém kontextu (Industry 4.0). Díky technologickému rozvoji uplynulých let při tom vznikají rozličné možnosti vytváření nové hodnoty. Je ovšem třeba konstatovat, že i místní a regionální orgány při tom čelí značným technickým, strukturálním a právním výzvám;

46.

vyzdvihuje interoperabilitu jakožto horizontální klíčový faktor rozvoje jednotného digitálního trhu, aby bylo možné vytvářet na základě norem a standardů novodobé digitální hodnotové sítě, kde může určující měrou přispět rovněž elektronická veřejná správa, již vykonávají místní a regionální orgány;

47.

zdůrazňuje, že pro rozsáhlé uskutečnění digitalizace v hospodářství a ve společnosti jsou nesmírně důležité digitální dovednosti a digitální gramotnost občanů, pracovníků a uchazečů o zaměstnání. Při rozvoji digitálních dovedností při tom hrají v dlouhodobém horizontu klíčovou roli členské státy a místní a regionální orgány, které jsou často provozovateli škol a vzdělávacích zařízení;

48.

s ohledem na rychle pokračující digitalizaci ve všech oblastech naší společnosti se vyslovuje pro digitální začleňování, aby mohli všichni požívat výhod digitalizované společnosti;

49.

doporučuje také sdílení údajů (nicméně při respektování předpisů jednotlivých zemí v oblasti ochrany soukromí), jež bude zaměřeno na účely a postupy společného užitku, což přinese skutečné zjednodušení a standardizaci, a to dozajista na celostátní úrovni (v některých zemích jsou tyto postupy již nějakou dobu uplatňovány), ale také na nadnárodní úrovni;

50.

v zájmu skutečného rozvoje jednotného digitálního trhu doporučuje provést rozsáhlou restrukturalizaci procesů jak ve veřejné správě, tak v podnicích. Digitální myšlení a vytváření nových technologických řešení neznamená převést původní procesy do elektronické podoby pouhým digitálním reprodukováním sledu manuálních úkonů a papírových toků, nýbrž s ohledem na využití již existujících inovativních digitálních nástrojů zjednodušit vnitřní a vnější toky a postupy v ekonomice, aby proces komunikace mezi různými subjekty probíhal snáze a rychleji, jakož i vytvořit individualizované služby s vyšší přidanou hodnotou;

51.

sdílí názor Komise, že elektronická veřejná správa je ústředním nástrojem pro další zvyšování nákladové efektivity a kvality služeb, jež jsou ve veřejném sektoru poskytovány podnikům a občanům, a to také místními a regionálními orgány;

52.

v souvislosti s avizovaným akčním plánem pro elektronickou veřejnou správu na období 2016–2020 zdůrazňuje, že dalším vylepšením struktur v existujících portálech a službách ve veřejném sektoru by se dalo docílit pozitivních účinků, k čemuž mohou výrazně přispět místní a regionální orgány, zejména ty v přeshraničních metropolitních oblastech;

53.

na aktivační účinek resp. možné úspory, které může zvýšení efektivity v této oblasti v dohledné době přinést, však pohlíží zdrženlivěji než Komise a žádá, aby byly do koncipování a provádění plánovaného akčního plánu pro elektronickou veřejnou správu zvlášť úzce zapojeny místní a regionální orgány, díky čemuž bude možné lépe využít jejich potenciál v oblasti elektronické veřejné správy. Při tom musí být věnována pozornost zejména menším místním orgánům, které nemají potřebné kapacity, finanční prostředky a lidské zdroje na to, aby se optimálně vypořádaly s výzvami digitalizace. Kromě toho je třeba zkoušet nové organizační formy spolupráce s cílem zlepšit poskytování služeb, které se mohou lišit od postupů, jež se uplatňují při poskytování fyzicky existujících produktů nebo služeb;

54.

v této souvislosti zdůrazňuje, že při potřebných změnách správních struktur, jež z toho vyplynou, náleží odpovědnost a rozhodující úloha místním a regionálním orgánům, které jsou nejdůležitějším místem kontaktu veřejného sektoru s občany a podniky;

55.

podporuje Komisi v jejím zaměření na zlepšení prostředí pro investice do digitálních sítí, výzkumu a inovačních podniků, a to i v zájmu překonání digitální propasti mezi městskými a venkovskými oblastmi.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/30

1.

považuje za vhodné provést přezkum směrnice o audiovizuálních mediálních službách (SAMS) vzhledem k neustále probíhajícímu technologickému vývoji a geopolitické situaci a jejich důsledkům pro způsoby výroby, distribuce a spotřeby audiovizuálních médií;

2.

připomíná, že je důležité zachovat výslovný odkaz na kulturní rozmanitost jako základní pilíř SAMS, a to zejména vzhledem k tomu, že Evropská unie je smluvní stranou Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů UNESCO. V tomto ohledu VR upozorňuje, že regionální veřejnoprávní sdělovací prostředky (jež v Evropě zastupuje CIRCOM) tuto službu poskytují a uvádějí zpravodajství a programy velmi blízké oblastem a také komunitám s menšinovými jazyky;

3.

zdůrazňuje, že je nutné realizovat politiky na podporu plurality informačních médií, ochranu svobody jednotlivců a dodržování mezinárodních norem jako záruk demokracie. Uvádí, že budou muset být vyvinuty nové iniciativy za účelem zajištění nezávislého a pluralitního tisku jakožto hlavního pilíře regionální a místní demokracie;

4.

potvrzuje, že je důležité, aby SAMS brala v úvahu regionální rozměr, zejména s cílem rozvíjet evropskou kulturní identitu, přeshraniční koprodukce v Evropské unii i místní tvůrčí inovace;

5.

vyzdvihuje ekonomickou sílu odvětví kultury, jeho velkou schopnost tvorby hodnot a jeho potenciál, pokud jde o vytváření kvalitních pracovních míst v budoucích hospodářských odvětvích;

6.

souhlasí se záměrem Evropské komise, který vyjádřila ve své zelené knize nazvané Vstříc plně integrovanému audiovizuálnímu světu: růst, tvorba a hodnoty, a to zaručit „co nejširší přístup k rozmanitému evropskému obsahu a co nejširší výběr z vysoce kvalitní nabídky“. V této souvislosti zdůrazňuje nutnost právní úpravy dostupnosti regionálních veřejnoprávních sdělovacích prostředků v zájmu rozpoznání zejména účelu a rozsahu nabízených služeb;

7.

vítá záměr, který Evropská komise vyjádřila v rámci strategie pro jednotný digitální trh, a to modernizovat právní předpisy o autorských právech a zajistit spravedlivou rovnováhu mezi zájmy autorů a zájmy uživatelů tak, aby se podpořil přístup ke kultuře a kulturní rozmanitost;

8.

zdůrazňuje užitečnost duálního systému, který je pro evropské audiovizuální prostředí charakteristický a který umožňuje podnětnou koexistenci veřejných i soukromých aktérů. Zdůrazňuje, že je důležité podporovat trvalé a dostatečné veřejné financování veřejných provozovatelů audiovizuálních médií ze strany členských států, aby mohli plnit úkoly veřejné služby, ať již jde o lineární nebo nelineární služby, a v plné míře přitom dodržovat evropská pravidla financování veřejnoprávního vysílání;

9.

znovu potvrzuje význam účinné regulace audiovizuálních mediálních služeb, která předpokládá zejména skutečnou spolupráci mezi regulačními orgány a nezávislost těchto regulačních orgánů, a to jak na veřejných orgánech, tak na provozovatelích audiovizuálních médií a na politických stranách;

10.

zdůrazňuje funkci sociální soudržnosti, jež je zásadní pro to, aby evropská audiovizuální média přijala „evropské občanství“;

11.

domnívá se, že je nezbytné rozšířit oblast působnosti SMAS tak, aby se rovněž vztahovala na audiovizuální obsah, který nelze charakterizovat jako „podobný televiznímu vysílání“;

12.

je toho názoru, že oblast působnosti SMAS musí pokrývat všechny druhy poskytovatelů audiovizuálního obsahu, včetně těch, kteří poskytují prostor pro ukládání obsahu vytvořeného uživateli;

13.

doporučuje posoudit vhodnost vytvoření nových kategorií poskytovatelů služeb, kteří by byli v duchu směrnice považováni za distributory služeb, a to bez ohledu na platformu pro poskytování těchto služeb;

14.

podtrhuje, že je důležité, aby se – v případě vytvoření nových kategorií – na případné nové kategorie poskytovatelů služeb podle povahy jejich činnosti vztahovala některá ustanovení směrnice;

15.

konstatuje, že poté, co spotřebitel završí fázi výběru programu, může jej sledovat podobně, ať již se jedná o službu lineární nebo nelineární, a že je tedy potřeba upravit rozdílné zacházení, které SMAS předepisuje pro lineární a nelineární služby v oblasti ochrany nezletilých a obchodních sdělení;

16.

vyzývá Evropskou komisi, aby upřesnila pojem „redakční odpovědnost“, který charakterizuje činnost poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb, tak jak je ve stávající směrnici uveden, aby bylo možné zapracovat do textu jak odpovědnost poskytovatelů služeb, tak s tím související právní odpovědnost;

17.

zasazuje se o to, aby se ve směrnici jasně rozlišovalo mezi pravidly, která platí pro poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb, kteří vykonávají celkovou redakční kontrolu nad službami a programy, které nabízejí, a pro poskytovatele služeb, kteří takovou kontrolu nevykonávají, jako jsou distributoři služeb a služby OTT („over the top“), včetně vyhledávačů a sociálních sítí, agregátorů obsahu, či dokonce služeb elektronického obchodu, portálů nebo služeb pro sdílení obsahu on-line;

18.

konstatuje, že místní a regionální sdělovací prostředky jsou pod stále větším tlakem. Hrozí, že poskytování zpráv z jejich vlastního okolí zanikne. Za účelem podpory rozvoje poskytování místních a regionálních zpráv a pluralitních médií musí být vytvořen právní rámec pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru;

19.

podobně, jako se vyjádřil ve svém stanovisku k evropskému filmu v digitální éře (1), žádá posouzení principu země původu, tak jak je zakotven v SAMS, zejména vzhledem k otázkám právní jistoty, jež je nutná k rozvoji evropských poskytovatelů audiovizuálních služeb. V této souvislosti je třeba také posoudit, zda je vhodné zohlednit princip cílové země, jak tomu již v některých členských státech je, za předpokladu, že by nepodkopal princip země původu;

20.

domnívá se – stejně jako Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 12. března 2014 nazvaném Vstříc plně integrovanému audiovizuálnímu světu –, že je třeba přizpůsobit pravidla evropského práva současné situaci internetu a digitálního prostředí, zejména pokud jde o podniky, které nabízejí audiovizuální obsah on-line a které se snaží vyhnout zdanění v některých členských státech tím, že se usazují v zemích s velmi nízkou sazbou daně;

21.

vyzývá k posílení a rozšíření (zejména na nelineární služby) současného ustanovení článku 4 SMAS, jehož cílem je zabránit obcházení evropských i vnitrostátních opatření;

22.

považuje za vhodné vyžadovat, aby se poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb, kteří mají sídlo mimo EU a jejichž služby jsou určeny zákazníkům v Unii, zaregistrovali nebo určili svého zástupce v jednom členském státě (např. v hlavní cílové zemi);

23.

domnívá se, že primárním kritériem pro vazbu poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na členský stát musí být kritérium sídla podniku, tedy místo, kde je za účelem jeho audiovizuální mediální činnosti zaměstnán nejvýznamnější podíl pracovníků;

24.

vzhledem k důležitosti služeb OTT – jež jsou definovány jako způsob distribuce obsahu přes internet a bez zprostředkující akce poskytovatelů přístupu k internetu kromě přenosu dat – a jejich čím dál větší úlohy jako rozhraní mezi občany a audiovizuálním obsahem podtrhuje význam účinné regulace, která by se vztahovala na tyto služby s cílem zajistit přístup k pluralitní nabídce informací a rozmanitému audiovizuálnímu obsahu;

25.

považuje za nezbytné zajistit, aby producenti audiovizuálního obsahu na místní a regionální úrovni měli rovný přístup k občanům, včetně případů, kdy je tento obsah šířen přes agregátory;

26.

domnívá se, že evropské orgány se musí ve svých úvahách řídit touto zásadou rovného přístupu místních a regionálních producentů audiovizuálního obsahu k občanům;

27.

vyzývá k přijetí ustanovení, která by zajistila, že služby OTT a poskytovatelé přístupu k internetu a telekomunikačních služeb nebudou moci nijak upřednostňovat vlastní obsah či obsah podle svého výběru, pokud jednají jako distributoři audiovizuálních mediálních služeb, a to proto, aby se podpořila kulturní rozmanitost. Při tom je zásadní plně dodržovat a zachovat integritu a kvalitu signálu programového kanálu v podobě, v jaké ho přenáší rozhlasová nebo televizní společnost;

28.

aby byla zaručena účinnost zásad kulturní rozmanitosti a plurality sdělovacích prostředků, potvrzuje, že vyhledávání a výběr audiovizuálního obsahu nesmí v žádném případě záviset na ekonomických zájmech;

29.

vyzývá k tomu, aby byla při přezkumu směrnice přijata opatření nezbytná k zajištění celistvosti obsahu jako výraz respektu k autorům tohoto obsahu i ke spotřebitelům;

30.

soudí, že spravedlivá odměna pro autory audiovizuálního obsahu je základním předpokladem, který nelze zpochybňovat;

31.

má za to, že v integrujícím se digitálním prostředí je pro evropskou audiovizuální tvorbu třeba zajistit stimulující hodnotový řetězec;

32.

domnívá se, že regionální a místní audiovizuální obsah, který je veřejně financovaný a rozvíjený, by měl být k dispozici v celé EU. Digitální překážky v této oblasti by měly být odstraněny;

33.

vyzývá Evropskou komisi, aby při svých úvahách o zeměpisném blokování audiovizuálního obsahu zohlednila kulturní specifičnost tohoto obsahu;

34.

dále Evropskou komisi vyzývá, aby přijala nezbytná opatření, jimiž by podpořila evropské producenty audiovizuálního obsahu a evropské a vnitrostátní distributory;

35.

je toho názoru, že je třeba zachovat zásadu teritoriality autorského práva – poněvadž tento mechanismus prokázal svou účinnost –, aby byla zajištěna odměna autorům a aby se podpořila kvalitní evropská audiovizuální tvorba;

36.

podporuje zavedení přenositelnosti práv uživateli audiovizuálních mediálních služeb, zejména přenositelnost práv vyplývajících z audiovizuálního předplatného, což by jim umožnilo mít přístup ke službám, na něž mají nárok ve své zemi, i při cestování jinde v Evropské unii;

37.

dále požaduje, aby se zvláštní pozornost věnovala jazykovým a kulturním menšinám v Evropské unii, na něž má politika zeměpisného blokování takový dopad, že tomuto obyvatelstvu brání v přístupu k audiovizuálním mediálním službám v jejich jazyce;

38.

vyzývá všechny evropské poskytovatele audiovizuálních služeb, aby dávali přednost vývoji vysoce kvalitního obsahu, a posilovali tak atraktivitu evropské nabídky lineárních a nelineárních služeb;

39.

zdůrazňuje význam zajištění účinnosti SAMS, která doporučuje „přijetí opatření pro povzbuzení činnosti a vývoje evropské audiovizuální výroby a distribuce, zejména v zemích s nízkým výrobním objemem nebo úzkou jazykovou oblastí“, a to i na regionální úrovni;

40.

doporučuje, aby se u lineárních i nelineárních služeb členské státy motivovaly k tomu, aby zavedly systémy finančních příspěvků na podporu celého audiovizuálního řetězce, včetně výroby evropských děl, tak jak v současnosti existuje v nepovinné podobě v článku 13 směrnice u nelineárních služeb, a aby tam spadalo i získávání práv na tato díla a jejich propagace;

41.

domnívá se, že v zájmu dosažení tohoto cíle, kterým je propagace kvalitních evropských děl a programů, jsou nezbytná intenzivnější opatření s cílem harmonizovat tuto propagaci u lineárních i nelineárních služeb;

42.

doporučuje zachovat hlavní zásady ochrany spotřebitele, co se týče obchodních sdělení, a zaměřit nová ustanovení, jež mají být přijata v rámci integrace, na oblast věnovanou sledování programu;

43.

upozorňuje Evropskou komisi na nové reklamní strategie a praktiky, které se vyvinuly v nelineárních službách a jejichž cílem je zdůraznit šířená sdělení, a na potenciální nebezpečí, která představují pro ochranu spotřebitele, jeho soukromí a jeho osobní údaje;

44.

proto požaduje vytvoření komplexního a jednotného souboru opatření k zajištění ochrany spotřebitele lineárních i nelineárních audiovizuálních mediálních služeb;

45.

konstatuje, že je třeba i nadále věnovat zvýšenou pozornost propojení otázek týkajících se zdánlivé bezplatnosti, dostupnosti a kvality obsahu a rizik pro osobní svobodu občanů, včetně využívání jejich osobních údajů;

46.

zdůrazňuje, že podpora stále širší a informovanější digitální gramotnosti posiluje schopnost občanů a jejich zástupců kontrolovat a předcházet nebezpečí, že by z programů mohla zmizet územní specifika a územní vazby na hospodářské, obchodní a kulturní úrovni ve prospěch homogenizace nabídky programů audiovizuálních mediálních služeb těmi, kdo mají ve svých rukou síť;

47.

navrhuje regulaci podobnou jako u programů, které by mohly nezletilým osobám způsobit újmu, bez ohledu na způsob přístupu k těmto programům a vysílací kanál (ať již jde o lineární nebo nelineární služby). Upozorňuje, že ve většině jak celostátních, tak regionálních evropských veřejnoprávních sdělovacích prostředků jsou programy a vysílací prostor pro nezletilé upraveny smluvně nebo zákonem;

48.

žádá zavedení pobídek ve prospěch obsahu speciálně koncipovaného a přizpůsobeného pro děti a podporu partnerství mezi poskytovateli audiovizuálních služeb a pracovníků ve vzdělávání v digitálním prostředí. Měly by být zřízeny vzdělávací programy pro mladé lidi, aby se co nejdříve naučili zacházet se všemi druhy sociálních médií, digitálního obsahu a informačních služeb atd.;

49.

vyzývá k důslednějšímu prosazování obsahu mediální gramotnosti, zejména pokud jde o nová média. VR vyzývá k inteligentnímu využívání všech dostupných sdělovacích prostředků – digitálních i analogových – s cílem zlepšit kvalitu života a zajistit, aby se všichni občané mohli plně účastnit mediální společnosti;

50.

považuje za důležité důkladně prozkoumat možnost zahrnout do oblasti působnosti směrnice některé části on-line tisku (video) a služby stahování dat (download-to-rent a download-to-own), zejména přezkoumáním definice pojmu „audiovizuální mediální služby“;

51.

poukazuje na to, že v mandátu k jednání o TTIP je výslovně stanoveno, že „dohoda nesmí obsahovat ustanovení, jež by byla na úkor kulturní a jazykové rozmanitosti Unie nebo jejích členských států, zejména v kulturním odvětví, nebo by bránila Unii nebo jejím členským státům v zachování stávajících politik a opatření na podporu kulturního odvětví vzhledem k jejich zvláštnímu postavení v rámci EU a jejích členských států“;

52.

schvaluje to, aby byly do SAMS začleněny zásady, které ve svém zakládajícím prohlášení zakotvila evropská regulační skupina pro audiovizuální sdělovací prostředky (ERGA), jež odkazuje na to, že by se měly na evropské úrovni identifikovat společné vlastnosti, které by měly všechny nezávislé regulační orgány mít, pokud jde o nezávislost, transparentní proces rozhodování a jmenování, kompetence a odborné znalosti, účinnost výkonných pravomocí, mechanismy pro řešení sporů a přezkum rozhodnutí regulačních orgánů soudní mocí.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/35

1.

předkládá doporučení ohledně používání finančních nástrojů územního rozvoje vypracovaná na základě analýzy právního prostředí, otázky užitečnosti v politice územního rozvoje, zajištění účinnosti a institucionalizace používání finančních nástrojů;

2.

zdůrazňuje, že vzhledem k významu využívání finančních nástrojů v územním rozvoji byly při vypracovávání stanoviska shromážděny zkušenosti členů komise COTER a skupiny BUDG a proběhly konzultace s Evropskou komisí, Evropskou investiční bankou (EIB) a dalšími zúčastněnými stranami, které disponují znalostmi a zkušenostmi v oblasti využívání finančních nástrojů;

3.

uznává, že finanční nástroje mohou být důležitým prostředkem k územnímu rozvoji. Návratné financování může zajistit větší pákový efekt investovaného kapitálu v určitých oblastech, kde soukromé financování může doplnit financování veřejné a kde jsou výnosy dostatečně atraktivní;

4.

zdůrazňuje, že systém grantů hraje v podpoře územního rozvoje důležitou roli, a to zejména v oblastech, kde selhal trh a kde jsou výzvy územní soudržnosti skutečným problémem, a poukazuje na doplňkovou povahu grantů a finančních nástrojů, které by se měly používat za rozdílných okolností. Podpora využívání finančních nástrojů nesmí vést k přílišnému omezení systému grantů ani k efektu vytěsnění z rozpočtu EU vyčleněného na politiku soudržnosti;

5.

podporuje závěry Rady přijaté 9. června 2015 v Rize, jež se týkají výzev v oblasti provádění politiky soudržnosti na období 2014–2020. V těchto závěrech se Komise vyzývá, aby „včas poskytovala ucelené, jednotné a jasné pokyny pro využívání finančních nástrojů a pro součinnost mezi jednotlivými nástroji, aby prozkoumala všechny možnosti vyjasnění a současně aby v žádném případě vytvářením dodatečných povinností nepostupovala nad rámec právních předpisů, na nichž se dohodli společní normotvůrci“;

6.

bere na vědomí závěry zvláštní zprávy Účetního dvora č. 05/2015 o využívání finančních nástrojů ve venkovských oblastech (1), která poukázala na riziko nadměrné kapitalizace záručních fondů vzhledem k poptávce soukromých investorů, ale také na důsledky spojené s nedostatečnou finanční pákou při využití soukromých finančních prostředků k doplnění financování z veřejných prostředků. Vyzývá proto Evropskou komisi, aby se z této zprávy poučila.

7.

Cílem veřejné intervence ze strukturálních fondů je zajistit naplnění článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie. Příslušné evropské a vnitrostátní orgány musí při předkládání stanoviska nebo rozhodování o finančních nástrojích vždy posoudit jejich dopad na dosahování tohoto cíle.

8.

Nedostatečná regulace využívání finančních nástrojů je stejně škodlivá jako regulace nadměrná. Důležité je, aby zejména v počínajícím finančním výhledu 2014–2020 byla bezodkladně přijata všechna potřebná právní řešení, aby se tak neopakovaly chyby, ke kterým došlo na začátku právě končícího finančního výhledu 2007–2013.

9.

Jen za výjimečných okolností by se měla zavádět regulace na úrovni EU poté, kdy členské státy začaly provádět nástroje financované z evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Je nezbytné zajistit, aby příslušné orgány a instituce Evropské unie, zejména Evropská komise, konzultovaly se zástupci regionů jakékoliv regulační změny ovlivňující programování, provádění a účtování finančních nástrojů, které jsou důležité pro územní rozvoj.

10.

Je nezbytné navázat stálý dialog mezi představiteli regionů, Evropskou komisí, Evropskou investiční bankou a sdruženími zastupujícími podniky o výkladu závazných právních předpisů, dopadů provádění a vznikajících problémech s cílem maximalizovat přínosy provádění nástrojů financovaných z ESIF. Výbor regionů vyzývá Evropskou komisi, aby takovou spolupráci urychleně institucionalizovala.

11.

Dále poznamenává, že veškeré související informace by měly být transparentní, co možná nejpodrobnější a podané ve zjednodušené formě, aby všechny potenciálně zainteresované strany – ať již fyzické nebo právnické osoby – měly při rozhodování o investicích nebo rozvoji k dispozici všechny potřebné podklady. Tím se omezí skrytá rizika, zaručí se vyhodnocování a plánování správních postupů a celkově se zvýší zájem investorů.

12.

Je nutné zajistit, aby regionální a místní orgány, jež se v období 2007–2013 rozhodly pro provádění a využívání vratných finančních nástrojů, neodradily problémy, s nimiž se v současné době střetávají, od volby právě této formy financování v programovém období 2014–2020. Je také třeba přijmout opatření, jež zajistí, aby riziko nedostatečné regulace finančních nástrojů v období 2007–2013 nezatížilo řídící orgány, finanční zprostředkovatele, a hlavně konečné příjemce.

13.

Při provádění případných oprav v rámci finančního výhledu na období 2007–2013 je třeba mít na paměti, že v článku 98 nařízení rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 byla zohledněna povaha a závažnost nesrovnalostí a finanční ztráta, která vznikla fondům. Evropská komise by měla přijmout opatření k zajištění toho, aby se dané ustanovení dodržovalo jak na úrovni EU, tak v jednotlivých členských státech.

14.

Konstatuje, že bod 20 pokynů ke státní podpoře investic v rámci rizikového financování (2) stanoví, že „opatření podpory v oblasti rizikového financování musí být realizována prostřednictvím finančních zprostředkovatelů nebo alternativních obchodních platforem, s výjimkou daňových pobídek pro přímé investice do způsobilých podniků. Opatření, jímž členský stát nebo veřejný subjekt uskuteční přímé investice do podniků bez zapojení zmíněných zprostředkujících subjektů, tudíž nespadá do působnosti pravidel pro státní podporu v rámci rizikového financování obsažených v obecném nařízení o blokových výjimkách a v těchto pokynech.“ Pokud řídící orgán v rámci balíčku finanční pomoci přímo vyplatí podporu malým a středním podnikům, tato podpora tedy může představovat státní podporu slučitelnou se Smlouvou pouze tehdy, představuje-li částku nižší než částky stanovené v nařízení de minimis, příp. pokud bude tato podpora poskytnuta v rámci dalších horizontálních pravidel státní podpory (např. malé a střední podniky, regionální soudržnost, výzkum a vývoj atd.). Žádá proto Komisi, aby prověřila, zda tento systém nemotivuje k roztříštěnosti projektů podporovaných finančními nástroji a zda tyto pokyny nejsou v rozporu s článkem 38 nařízení (EU) č. 1303/2013 o společných ustanoveních použitelných pro strukturální fondy ohledně provádění finančních nástrojů.

15.

Na všech úrovních provádění je třeba usilovat o odstranění zbytečných regulačních omezení, jež způsobují zvýšení nákladů a snížení poptávky po finančních nástrojích.

16.

V případě nesrovnalostí při využívání prostředků pocházejících ze strukturálních fondů v rámci finančního výhledu na období 2007–2013 je nezbytné zajistit, že dotyčné výdaje nebudou předloženy ke schválení Komisi. Je však třeba zdůraznit, že v případě zjištěných nesrovnalostí by měly být prostředky odebrány zprostředkovateli nebo fondu fondů pouze za situace, kdy není možné zajistit jeho další účinné využívání. Výbor zdůrazňuje mj. záměr čl. 78 odst. 6 druhého pododstavce nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006, jež stanoví, že způsobilé výdaje jsou určovány při částečném nebo úplném uzavření operačního programu. Výbor regionů vyzývá Evropskou komisi, aby zaručila výše uvedené a v případě potřeby prováděla veškeré nezbytné regulační změny v tomto ohledu.

17.

Je nezbytné zajistit, aby v procesu zúčtování výdajů příjemci předkládali hodnověrné dokumenty. Výbor regionů nicméně zdůrazňuje, že většina používaných finančních nástrojů byla vyvinuta na obchodním trhu, a proto by se v procesu zúčtování měla zohledňovat jejich povaha a struktura provádění.

18.

Podklady požadované pro potvrzení způsobilosti výdajů musí být pouze ty, jež jsou nezbytné pro dosažení vytyčeného cíle. Přípustné doklady by měly, pokud možno, co nejméně zatěžovat příjemce a konečné příjemce, jako např. prohlášení. Tím není nijak dotčena nutnost provádět kontroly, kterými mohou být předložené doklady ověřovány. Měl by být vypracován návrh o využívání veřejných rejstříků členských států. Výbor dále navrhuje, aby byl systém podkladů a kontrol již od fáze programování koncipován tak, aby neměl negativní vliv na rozhodnutí příjemců nebo koncových uživatelů ohledně získávání prostředků.

19.

Jako na každém trhu, tak i v případě finančních nástrojů se ustálí rovnováha na základě nabídky a poptávky. Činitelem ovlivňujícím objem poptávky i nabídky je cena. Výbor regionů zdůrazňuje, že v případě veřejných finančních nástrojů by se měly co nejvíce využívat přirozené tržní mechanismy.

20.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že snížení objemu způsobilých výdajů financovaných v období 2007–2013 v případě pobírání poplatků a provizí od malých a středních podniků přes zprostředkovatele může odrazovat od řádné správy veřejných prostředků a vést ke zbytečně rozsáhlému narušování přirozených tržních mechanismů. Výbor regionů vyzývá Komisi, aby společně s regiony podnikla kroky vedoucí k identifikaci neefektivních oblastí a bez prodlení připravila vhodná nápravná opatření.

21.

Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí o využívání finančních nástrojů musí vždy vycházet z podrobné analýzy a maximalizace přínosu pro společnost. Výbor regionů tedy zdůrazňuje, že finanční nástroje musejí řešit konkrétní sociální, hospodářské a environmentální problémy a že jedním z účelů jejich využívání by mohla být podpora inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění.

22.

Při rozhodování o zahájení používání finančního nástroje by se vždy mělo přihlížet k posouzení dopadů tohoto nástroje na ostatní dostupné formy podpory, včetně možnosti docílit synergie prostřednictvím spojení různých forem pomoci nebo případně tím, že se nástroje překrývají. Příslušné orgány by měly zajistit soudržnost mezi nástroji prováděnými na úrovni EU (např. COSME nebo „Horizont 2020“) a jinými zdroji podpory, zejména od EIB, ESIF nebo také zdroji financovanými prostřednictvím vnitrostátních či místních rozvojových bank nebo vnitrostátních podpůrných bank (promotional banks). Vzhledem k výhodám vyplývajícím ze synergického účinku vyzývá Výbor regionů Evropskou Komisi a Evropskou investiční banku k navázání stálého dialogu o tomto tématu s místními a regionálními partnery.

23.

Je třeba zdůraznit nutnost zavedení řešení, která by umožňovala pružnější spojování různých forem financování, jejichž zdroje se rovněž různí. V případě ESIF by mělo být dovoleno, aby se způsobilé náklady překrývaly, což by umožnilo spojování grantů a finančních nástrojů. To je obzvlášť důležité pro subjekty bez přístupu k bankovnímu sektoru. Výbor regionů proto žádá Evropskou komisi, aby spolu s představiteli regionů vypracovala návrhy regulačních změn, které zohlední zájmy ekonomicky nejslabších subjektů.

24.

V případě nástrojů sloužících územnímu rozvoji je třeba zabránit tomu, aby byly využívány ke stabilizaci finančního systému a k anticyklickým opatřením. Takováto opatření by měla být financována z jiných zdrojů. Výbor regionů vyzývá orgány a instituce Evropské unie, aby zajistily, že rozvojové prostředky budou využívané v souladu se svým účelem.

25.

Evropská komise a Evropská investiční banka by měly zajistit přiměřenou účast regionů při využívání finančních nástrojů v rámci investičního plánu pro Evropu. Výbor v této souvislosti vítá, že bod odůvodnění 56 nařízení o Evropském fondu pro strategické investice (EFSI) stanoví, že regionální a místní orgány by měly mít možnost se podílet na vytvoření a správě Evropského portálu investičních projektů.

26.

Je pozitivní, když finanční nástroje přitahují soukromý kapitál, a Evropská komise musí zabezpečit, že úroveň finanční páky v nástrojích financovaných z evropských fondů bude optimální a v souladu s vytyčeným sociálním cílem.

27.

VR se vyslovuje pro zjednodušení finančních nástrojů EU. Zdůrazňuje, že nástroje musejí být jednoduché a snadno použitelné při vhodné míře kontroly a vyváženosti.

28.

VR zdůrazňuje, že je třeba lépe propagovat finanční nástroje mezi potenciálními uživateli, aby se rozšířilo povědomí o jejich specifické přidané hodnotě a nejlepším využití.

29.

Je třeba zajistit, aby finanční nástroje byly distribuovány podle sociálních a hospodářských potřeb, přičemž je potřeba mít na paměti jasný regionální rozměr, vycházet z toho, že podmínky ve městech a na venkově jsou často odlišné, a podpořit např. malé projekty a přístup malých regionů k těmto možnostem financování. Je důležité věnovat pozornost možným vedlejším účinkům, jež mohou narušit optimální distribuci finančních nástrojů.

30.

VR poukazuje na to, že mnoho místních a regionálních orgánů má potíže s využíváním fondů EU, jelikož nejsou schopny je spolufinancovat, a zdůrazňuje, že musí být vyvinuty finanční nástroje, aby se tento problém vyřešil.

31.

Vzhledem k omezené dostupnosti vnějšího financování, především pro mikropodniky a malé podniky v Evropské unii, je zásadní zajistit větší pružnost možností financování provozního kapitálu. S ohledem na výpadky plateb nebo sezónnost výroby by provozní kapitál měl být financován bez zbytečných omezení. Komise musí za tímto účelem spolu s představiteli regionů přijmout vhodná opatření.

32.

Z hlediska evropských hospodářských zájmů je nutné považovat za přiměřené to, že se v reakci na hospodářskou krizi umožní v rámci finančního výhledu 2007–2013 financování provozního kapitálu.

33.

Mělo by být zdůrazněno, že dobrá spolupráce EK, EIB a místních i regionálních orgánů je klíčovým prvkem k zajištění úspěšného využívání finančních nástrojů v oblasti územního rozvoje i v politice soudržnosti celkově.

34.

Vzhledem ke zkušenostem s krizí je třeba pamatovat na to, že veřejné finanční nástroje nesmějí způsobit přílišné zvýšení rizika ve finančním systému, a zvláště v bankovním systému.

35.

Před rozhodnutím o provedení nástrojů by se mělo posoudit, zda financování investic, např. dluhovým nástrojem, nezapříčiní nadměrné zatížení spotřebitelů náklady na obsluhu takového dluhu. Kromě toho je třeba mít na paměti, že z výhod, jež plynou ze zahájení používání finančních nástrojů financovaných z veřejných prostředků, nemohou profitovat finanční zprostředkovatelé (např. záruční nástroj by měl vést ke snížení nákladů na získání kapitálu). Je rovněž třeba zajistit, aby finanční nástroje nebyly zdrojem neopodstatněného zisku zprostředkovatelů, např. prostřednictvím bancassurance nebo vázaného prodeje. Evropská komise a vnitrostátní orgány musí v této věci přijmout příslušné právní předpisy.

36.

Mělo by se posílit sdílení zkušeností a znalostí mezi Evropskou komisí, Evropskou investiční bankou a místními a regionálními orgány. V zájmu co největší účinnosti finančních nástrojů by navíc místní a regionální orgány měly tyto nástroje posuzovat společně s orgány, které jsou odpovědné za již zavedené nástroje. Výbor regionů uznává úsilí Evropské komise a Evropské investiční banky v této oblasti, ale rád by zdůraznil, že s ohledem na zásadní význam počátečního období provádění je třeba pokročit v práci na plném provádění řešení, jako je například platforma Fi-Compass.

37.

Evropská komise a Evropská investiční banka by v zájmu podpory používání finančních nástrojů – a nikoli pouze při provádění ESIF – měly zajistit, že regiony budou mít možnost odpovídající technické podpory. Tato podpora musí umožnit individuální přístup ke každému regionu, ale rovněž vyžaduje řádné a úplné pokyny, jak mohou místní a regionální orgány žádat o finanční nástroje, úvěrové linky EIB a úvěry z EFSI, aby mohly přijímat informovaná rozhodnutí o tom, který finanční nástroj je pro ně vhodný z hlediska objemu, typu investice a úrovně rizika.

38.

VR zdůrazňuje, že finanční nástroje musejí být přístupné pro případné uživatele za výhodnějších podmínek, než je tomu u standardních komerčních úvěrů.

39.

Výbor regionů, uznávaje úsilí, které již bylo vyvinuto, vyzývá Evropskou komisi a Evropskou investiční banku k rychlému provádění programů zvyšování informovanosti, a to včetně odborné přípravy a školení (na různých úrovních a v různých regionálních jazycích) pro správní pracovníky zabývající se programováním, prováděním a zaúčtováním finančních nástrojů, ale také pro pracovníky regionálních finančních subjektů, zejména neziskových organizací, které mají omezený přístup k tomuto typu vědomostí. Obdobně – vzhledem k tomu, že některé regiony a skupiny obcí úspěšně využily úvěrové nástroje financované Evropskou unií v minulosti – by se měla podpořit převoditelnost jejich modelů a získaných zkušeností na další země a regiony. Výbor zdůrazňuje, že je k tomu nutné využívat elektronické učení.

40.

Financování subjektů provádějících finanční nástroje musí podporovat efektivní nakládání se svěřenými zdroji.

41.

Při posuzování potřeby standardizovat finanční nástroje (na úrovni regionu, členského státu a Evropské unie) je nutné se řídit především efektivností, pokud jde o stanovené cíle, a také různorodostí regionů. Je třeba se vyhnout standardizaci, jejímž jediným účelem je snížení správních nákladů na straně zprostředkovatelů.

42.

Zatímco sám proces programování nástrojů se může ukázat delší než v případě grantů, rychlost přidělování finančních nástrojů (půjček a záruk) by měla zůstat na počátku finančního období podstatnou výhodou proti grantům. Pro větší účinnost a efektivitu využívání finančních nástrojů, aniž jsou dotčeny nároky a kvalita předběžné analýzy nezbytné pro programování, je důležité, aby čas potřebný na správní postupy byl co nejkratší.

43.

Odpovědní činitelé musí vzít v úvahu možnost, že se při provádění finančních nástrojů objeví nežádoucí účinky, zejména mimo jiné vytlačení soukromých prostředků z trhu v rámci veřejné intervence. Je tedy zásadní přijmout náležitá opatření, jež zajistí ochranu před takovými jevy. V této oblasti je nezbytná odpovídající spolupráce Evropské komise, Evropské investiční banky a regionů, včetně úplných oficiálních pokynů k různým finančním nástrojům, které jsou dostupné místním a regionálním orgánům.

44.

Mělo by být zdůrazněno, že využívání finančních nástrojů, zejména v případě subjektů bez přístupu k bankovnímu sektoru, by v konečném důsledku mělo vést k tomu, že tyto subjekty přístup k bankovnímu sektoru získají a budou dlouhodobě financovány na obchodním trhu.

45.

Provádění finančních nástrojů z ESIF by se nemělo soustředit na účtování poskytnuté podpory, ale na dosažení dlouhodobých pozitivních účinků na evropské hospodářství.

46.

Finanční nástroje by měly být prováděny jak prostřednictvím velkých finančních institucí (zejména v případě velkých a složitých produktů), tak v případě jednodušších nástrojů prostřednictvím menších zprostředkovatelů, které by prováděly produkty z oblasti mikrofinancování.

47.

Vzhledem k tomu, že po veřejné intervenci je třeba zajistit efektivní strukturu vnitřního financování, musí Evropská komise společně s představiteli regionů vypracovat odpovídající řešení, která zabezpečí, že vzhledem k intervencím v období 2014–2020 budou posíleny instituce z podnikatelského prostředí.

48.

VR zdůrazňuje, že kontroly prováděné na různých úrovních musejí být lépe koordinovány, aby se odstranila zbytečná zátěž pro místní a regionální orgány. Vlády jednotlivých členských států by však měly mít povinnost spolupracovat s místními a regionálními orgány.

49.

Pokud to nebude kolidovat s jinými cíli, měly by finanční nástroje rovněž napomáhat rozvoji finančních produktů, např. by měly být využívány k podpoře partnerství veřejného a soukromého sektoru nebo společností poskytujících energetické služby (ESCO). K tomu by Evropská komise a Evropská investiční banka měly zajistit možnost podpory regionů.

50.

Je třeba pamatovat na to, že změny regulace, další zátěž nebo riziko spojené s distribucí nástrojů by neměly vést k oslabení finančních prostředníků tím, že je přivedou do finančních potíží nebo že oslabí jejich věrohodnost na finančním trhu.

51.

Musí se podporovat úsilí o internacionalizaci finančních nástrojů (činnost institucí, pohyb soukromých prostředků atd.). To umožní zvýšit jejich účinnost a efektivitu a zároveň se tak přispěje k posílení konkurenceschopnosti evropského hospodářství.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/41

1.

považuje za důležité, že si Komise stanovila zlepšování právní úpravy jako politickou prioritu, aby tak mohla dosáhnout lepších výsledků pro občany. Inovativní metody konzultace mezi orgány mohou pomoci vybudovat soubor jasných a účinných právních předpisů EU, který bude respektovat základní zásady EU;

2.

věří, že zlepšování právní úpravy, tedy jednoduché a kvalitní legislativní akty, které jsou srozumitelné, řádně začleněné do právních předpisů členských států a v případě potřeby se revidují, přispívá k prohlubování jednotného trhu, omezuje byrokracii a vytváří přidanou hodnotu pro občany a podniky;

3.

je přesvědčen, že většina evropských občanů vidí EU jako orgán, který upevňuje a chrání právo na kvalitu života, ochranu životního prostředí a hospodářskou, sociální a územní soudržnost;

4.

podporuje zvýšené úsilí Komise o zlepšování tvorby právních předpisů vycházející z Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů a cíl snížit byrokracii a odstranit regulační zátěž, čímž se přispěje k vytvoření příznivého prostředí pro investice. Podporuje zjednodušení a snížení administrativní zátěže pro soukromé subjekty, zároveň je však třeba zajistit, aby zjednodušování bylo v souladu se zachováním kvality životního prostředí a ochranou práv a zájmů jednotlivců, pracovníků, spotřebitelů a uživatelů. Zdůrazňuje, že zlepšování právní úpravy a snižování zbytečné administrativní zátěže by se neměly využívat jako záminka k deregulaci nebo nezavedení regulace v odvětvích, v nichž mají občané oprávněná očekávání, jak je uvedeno výše, nebo k nepřijetí opatření v oblastech, v nichž mají orgány EU podle Smluv o EU zřejmou „povinnost jednat“;

5.

opakuje, že právní úprava by se měla zlepšovat v duchu víceúrovňové správy prostřednictvím koordinované činnosti na unijní, vnitrostátní, regionální i místní úrovni;

6.

vítá způsob, jakým se zlepšování právní úpravy dostává více politické pozornosti (za tento proces se stal odpovědným první místopředseda Komise) a očekává zvýšení kvality díky tvorbě právních předpisů, jež splňují očekávání evropských občanů, abychom mohli dosáhnout ambiciózního cíle, který jsme si stanovili v oblasti dodržování základních zásad, a vysokých standardů politiky EU;

7.

kladně hodnotí skutečnost, že Komise stojí v čele úsilí o uplatňování zásad řádné tvorby právních předpisů v celém legislativním cyklu včetně velké části sekundárních právních předpisů, a to prostřednictvím inovativních metod a postupů, které se nyní mezinárodně uznávají jako osvědčené postupy a jsou příkladem pro členské státy;

8.

přeje si, aby byly regionální a místní orgány prostřednictvím VR více zapojeny do příslušné konzultace ve fázi vypracování legislativního návrhu, aby se tak v zájmu konkrétního řešení hospodářské recese zohlednil územní rozměr. Současně bude možné na základě rozdílných místních a regionálních okolností stanovit cíle na nižší než celostátní úrovni. Přeje si, aby byly regionální a místní orgány prostřednictvím VR zapojeny do definování cílů a provádění strategií, neboť jejich úlohou je provádět a uplatňovat evropské právní předpisy a současně při dodržení zásady subsidiarity chránit místní specifika;

9.

vítá rozšíření konzultací tak, aby se zúčastněné strany, místní orgány a občané účastnili prvních fází tvorby právních předpisů a provádění těchto předpisů. Jejich zapojení již od raných fází vzniku iniciativ v oblasti regulace může vést k lepšímu přijetí právních předpisů v konečné podobě a může celostátním, regionálním a místním orgánům usnadnit provedení předpisů do vnitrostátního práva a jejich uplatňování;

10.

doufá, že Komise bude rozlišovat mezi regionálními a místními orgány zastupujícími územní celky (institucionální zainteresované strany) a soukromými subjekty (soukromé zainteresované strany), jelikož pouze demokraticky volené institucionální subjekty představují demokratické sloučení skutečných potřeb občanů, a to i těch, kteří jednotlivě své názory nejsou schopni prosadit. Zdá se tedy nezbytné posílit strukturovaný dialog Komise s Výborem regionů, jakož i se zástupci regionálních a místních orgánů, s cílem zajistit demokratickou povahu participativního procesu při tvorbě evropských právních předpisů, vycházeje z přesvědčení, že orgány EU by měly územním orgánům jakožto představitelům zájmů všech socioekonomických skupin věnovat i při konzultacích přednostní pozornost oproti velkým korporacím;

11.

zejména oceňuje novou platformu „Snižme zátěž – vyjádřete svůj názor“ („Lighten the Load – Have Your Say“) a závazek Komise k rozšíření jejích funkcí a služeb. Výbor konstatuje, že ačkoli mohou otevřené internetové konzultace fungovat ve prospěch organizovaných skupin a účastníků s pokročilými počítačovými dovednosti, mají často za následek omezení povahy a oblasti působnosti projednávaného návrhu. Tradiční metody komunikace s Komisí by se proto vedle platformy neměly vylučovat;

12.

navrhuje, aby se k cíleným konzultacím účinně využívaly ostatní nástroje (konference, panely odborníků, semináře a schůzky se zúčastněnými stranami), neboť ty rovněž zajistí přímou účast zainteresovaných stran. Vybízí Komisi, aby rozšířila jejich formát a využití (zavedením specializovaných nebo uživatelských skupin, zkušebních panelů atd.);

13.

poukazuje na skutečnost, že veřejná slyšení nesmí nahradit, nýbrž pouze doplnit konzultace sociálních partnerů, jež jsou zakotveny v čl. 154 odst. 2 SFEU;

14.

protože je konzultační proces přímo závislý na reprezentativnosti účastníků a kvalitě jejich příspěvku, měly by se konzultace v praxi provádět tak, aby umožňovaly účast zainteresovaných subjektů, které jsou do něho přímo zapojeny, a šíření informací ohledně rozhodnutí, která mají být přijata, zejména v případě vysoce odborných ustanovení právních předpisů založených na hlubokých znalostech;

15.

poznamenává, že je zapotřebí přeložit alespoň základní dokumenty v každé fázi konzultace do všech úředních jazyků EU, protože to usnadní zapojení vícerých zúčastněných stran a občanů do tohoto procesu;

16.

vyzývá Komisi, aby zajistila větší transparentnost ohledně využívání skupin odborníků, okamžiku jejich vzniku a dotčených oblastí politik a toho, kdo v nich bude zastoupen, a zejména jaká výběrová řízení bude Komise za účelem jejich vytvoření pořádat;

17.

vyzdvihuje, že tak jak již poznamenal ve svém nedávném stanovisku k REFIT (CIVEX-V-040), v konzultačním procesu existuje prostor pro zlepšení, mezi něž je možné zahrnout poskytování vhodnější zpětné vazby, jeho lepší viditelnost a potřebu věnovat větší úsilí kvantifikaci výsledků. Naléhavě vyzývá Komisi, aby v novém postupu zohlednila doporučení VR;

18.

zdůrazňuje, že zapojení místních a regionálních orgánů, zúčastněných stran a občanů do konzultací prostřednictvím jejich institucionálních zástupců, jako jsou VR a EHSV, které je nutné jasně odlišit od jiných zúčastněných stran, přispěje k cíli spočívajícímu ve zlepšení právní úpravy, zejména vzhledem ke skutečnosti, že časový rámec je často omezený a je snazší získat odpověď od výše uvedených subjektů, které mají rozsáhlé sítě kontaktů. Jejich aktivní a smysluplné zapojení do procesu zlepšování právní úpravy je předpokladem pro dosažení vysoce kvalitních výsledků;

19.

k dosažení cíle partnerství a lepších a účinnějších právních předpisů je důležité, aby se vypracovala řada operačních pokynů, které se budou uplatňovat při hodnocení zásady subsidiarity v souvislosti s novými právními předpisy;

20.

vítá závazek Komise provádět podrobnou kontrolu prostřednictvím posouzení dopadů v průběhu celého legislativního cyklu;

21.

navrhuje, aby Komise v zájmu zajištění transparentnosti a posílení odpovědnosti zveřejňovala všechna posouzení dopadů ex ante, a to i u iniciativ, které nebyly převedeny do podoby legislativních návrhů. Považuje zveřejnění počátečních posouzení dopadu na začátku politického cyklu za dobrý první krok k poskytnutí zpětné vazby a přednesení výhrad ohledně subsidiarity;

22.

považuje za užitečné provádět komplexní posouzení dopadů, jelikož se neomezují pouze na hospodářský rozměr, ale zahrnují stejnou měrou ochranu životního prostředí, přírody, spotřebitelů, zdraví, bezpečnosti a zdraví při práci, sociální ochranu a pracovní právo. Zahrnují rovněž jak možnost nezavedení regulace, tak – v případě tvorby právních předpisů – prozkoumání důsledků, pokud jde o zachování základních zásad EU a jejich dopad na sociální a územní soudržnost;

23.

trvá na tom, že zejména u každého nového či sekundárního právního předpisu je třeba provést posouzení územních dopadů. VR k tomu bude se svým know-how a také prostřednictvím svých platforem a sítí, které jsou pro regionální a místní orgány dobrým kontaktním místem, aktivně přispívat. V návaznosti na záměr Komise zajistit „zachování konkurenceschopnosti a udržitelného rozvoje EU“ (1) taktéž vyzývá k ověření konkurenceschopnosti a udržitelnosti;

24.

uznává význam malých a středních podniků jakožto hybné síly růstu v EU, vyjadřuje však politování nad tím, že se nevěnuje dostatečná péče posuzování dopadů právních předpisů, zejména pokud jde o snižování administrativní zátěže pro místní a regionální orgány, které jsou povinny provádět podstatnou část právních předpisů EU;

25.

je toho názoru, že modernizace předpisů musí být v souladu s acquis EU týkajícím se ochrany zásad EU. Požaduje proto, aby se při provádění Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) dbalo na povinnost dodržovat přísné normy EU v sociální a environmentální oblasti a dosažení cíle prohloubení jednotného trhu. Výbor by rád zdůraznil, že cílem programu REFIT není deregulace, ale lepší a účinnější právní úprava prostřednictvím snížení zbytečné administrativní zátěže, lepšího propojení mezi prostředky a cíli a zapojení zainteresovaných stran do rozhodovacího procesu, kdykoliv to je možné;

26.

trvá na tom, že vypracování posouzení dopadu by se mělo méně často zadávat externím konzultantům, především pokud jde o otázky, které se přímo dotýkají místních a regionálních orgánů. VR a sdružení zastupující místní a regionální orgány jsou lepším zdrojem svědectví o reálné situaci;

27.

podtrhuje, že zejména v případě malých a středních podniků musí výjimky z obecného pravidla nastolit pečlivou rovnováhu mezi přínosy pro příjemce a ochranu společného evropského zájmu a nesmí v souvislosti s nimi vzniknout riziko, že budou ohroženy vysoké standardy ochrany (pracovníků a životního prostředí);

28.

žádá o vytvoření strukturovanější formy konzultace místních a regionálních zástupců v předlegislativní fázi, přičemž je možné se inspirovat stávající metodikou evropského sociálního dialogu, jehož prostřednictvím je do přípravy právních předpisů EU zapojena Komise a sociální organizace, jichž se tyto právní předpisy přímo týkají;

29.

kladně hodnotí oznámení Komise, že hodlá zvážit zjednodušení právních předpisů, jež upravují společnou zemědělskou politiku a evropské strukturální a investiční fondy, a opakuje svůj návrh na kontrolu účelnosti právních předpisů v oblastech relevantních pro místní a regionální orgány, včetně městské politiky, právních předpisů v oblasti životního prostředí a v odvětví dopravy, a návrh na opatření ke snížení administrativní zátěže, jako jsou postupy pro udělování licencí a povolení;

30.

konstatuje, že program REFIT může rovněž přispět ke zlepšení poměru mezi náklady a přínosy pro místní a regionální orgány i pro podniky tím, že uvolní lidské a finanční zdroje a podpoří konkurenceschopnost EU;

31.

domnívá se, že nový Výbor pro kontrolu regulace s rozšířeným mandátem vzhledem ke své trvalé povaze a složení částečně reaguje na obavy VR ohledně jeho efektivnosti, a zastává názor, že tento výbor by mohl být ideálně sestaven z nezávislých externích expertů, jako tomu je u podobných orgánů v některých členských státech, přičemž by byla respektována nezávislost Komise, která hájí obecný zájem;

32.

zdůrazňuje, že alespoň jeden externích expertů ve Výboru pro kontrolu regulace by měl mít zkušenosti z místní nebo regionální správy a samosprávy;

33.

vítá rozhodnutí Komise zahrnout v reakci na předchozí žádost ze strany VR zástupce VR do nové platformy REFIT. Nicméně by rád připomenul, že by se institucionální úloha Výboru neměla mísit s úlohou jiných zúčastněných stran zapojených do platformy;

34.

připomíná, že se ve Smlouvách uznává místní a regionální rozměr zásady subsidiarity i úloha VR, a žádá, aby byl jakožto instituce zahrnut do nové interinstitucionální dohody o lepší právní úpravě. Opakuje své obavy ohledně míry konzultací místních a regionálních orgánů při přípravě politik EU a to, že potřebují včasné a úplné informace, mají-li vyjádřit svůj názor. Někteří poslanci Evropského parlamentu požadují aktivnější účast VR a jeho zkušeností a poznatků v raných fázích přípravy legislativních návrhů;

35.

vítá, že se platforma REFIT vytváří postupem otevřené výzvy. Nicméně žádá, aby byla tato veřejná výzva rozšířena tak, aby zástupcům evropských a vnitrostátních sdružení místních a regionálních orgánů konkrétně umožnila přímo žádat o účast v ní a být v ní zastoupeni;

36.

vyzývá generální ředitelství Komise a spolutvůrce právních předpisů, aby uznaly úlohu VR a jeho členů jako institucionálního partnera a aby jej i místní a regionální orgány větší měrou konzultovaly při posuzování dopadů;

37.

konstatuje, že postupy pro zlepšení právní úpravy se v členských státech uplatňují nerovnoměrně. To znamená, že nelze jasně rozlišit mezi účinky legislativy EU kvůli způsobu, jakým je prováděna, a účinky vyplývajícími přímo ze samotných právních předpisů EU, což ztěžuje komplexní monitorování životního cyklu legislativních aktů;

38.

vyzývá členské státy, aby vyslyšely žádost Komise ohledně lepšího uplatňování postupů pro zlepšování právní úpravy, a to jak v Radě, tak v rámci vnitrostátní správy;

39.

vyzývá v této souvislosti členské státy, aby zajistily vnitrostátní proces konzultací EU, do něhož budou včas a ve všech fázích zapojeny místní a regionální orgány, mj. prostřednictvím svých vnitrostátních organizací. Ty mají značné odborné znalosti, odbornost a zkušenosti s prováděním právních předpisů;

40.

naléhavě žádá Komisi, aby prověřila příčiny opožděného nebo nesprávného uplatňování právních předpisů EU ze strany členských států a aby hledala řešení této důležité otázky, včetně udání důvodů pro volbu mezi směrnicí a nařízením, a aby zesílila své úsilí a posílila podpůrné, kontrolní a donucovací mechanismy;

41.

zdůrazňuje, že provádění směrnic do vnitrostátního práva je vnitrostátní proces, v němž musí být uzpůsobena celostátní, regionální a místní správní opatření. To vyžaduje jak dostatečnou dobu, tak dostatečný manévrovací prostor. VR má za to, že záměr Komise, že bude kromě kontrol zveřejňovat plány pro provádění právních předpisů a pokyny – nejen pro formální, ale také pro praktické provedení ustanovení do vnitrostátních právních předpisů – jsou krokem správným směrem;

42.

vyzdvihuje, že právní předpisy, které jsou jednoduché, srozumitelné, lze je snadno dodržovat a jsou doprovázeny důkladným posouzením dopadů a plánem provádění, umožní rychlejší a účinnější provedení ustanovení do vnitrostátního práva a posílí se jejich dodržování;

43.

uznává právo jednotlivých zemí zajistit vyšší standardy, než jaké stanoví stávající právní předpisy EU. To by se však nemělo zaměňovat s praktikami „pozlacování“, kdy členské státy přidávají při provádění právních předpisů EU do vnitrostátního práva dodatečné právní či administrativní požadavky. Je důležité, aby veřejnost jasně viděla, které povinnosti ukládá EU a které jsou výsledkem „pozlacování“ právních předpisů členskými státy, a Výbor regionů proto žádá členské státy, aby jakákoliv dodatečná ustanovení přijatá při provádění právních předpisů EU do vnitrostátního práva jasně označily a odůvodnily;

44.

konstatuje, že existují různorodé definice „pozlacování“, a to jak ze strany institucí (např. VR (2) a Evropské komise) i dalších organizací. Výbor opakuje svůj návrh, aby byla přijata společná definice, která by zajistila právní srozumitelnost při provádění právních předpisů EU do vnitrostátního práva a jejich uplatňování a umožnila vzájemné srovnávání mezi členskými státy;

45.

zdůrazňuje, že je potřeba, aby byly právní předpisy EU do vnitrostátního práva prováděny včasně, přesně a účinně;

46.

vyjadřuje uspokojení nad závazkem Komise důkladně v legislativních návrzích přezkoumávat zásady proporcionality a subsidiarity a opakuje v tomto ohledu, že je zde právně zakotvena úloha VR a vnitrostátních parlamentů;

47.

zdůrazňuje, že vnitrostátní, regionální a místní správní orgány provádějí řadu předpisů a zákonů, které se opírají o právní předpisy EU, a proto je důležité, aby se při uplatňování nových právních předpisů EU zajistilo, že bude hodnoceno, jak je lze provádět pokud možno hladce a nebyrokraticky, aby příslušné správní orgány při jejich provádění nemusely vynakládat zbytečné zdroje a náklady;

48.

lituje, že balíček předpisů týkajících se zlepšování právní úpravy zjevně nezlepšuje posuzování zásady subsidiarity s cílem zajistit, aby rozhodnutí byla přijímána na co možná nejnižší správní úrovni, což by bylo v souladu se souborem nástrojů Výboru regionů pro posouzení subsidiarity;

49.

je si vědom toho, že v mnoha členských státech i nadále přetrvává nedostatečná účast na rozhodovacím procesu EU. Proto zdůrazňuje potřebu zahrnout do procesu tvorby právních předpisů místní a regionální orgány jakožto úrovně nejbližší občanům a dále význam transparentnosti, odpovědnosti a přístupu přívětivého k občanům a podnikům, jenž by měl v orgánech EU převažovat;

50.

navrhuje, aby všude, kde je to možné, všechna generální ředitelství Komise, Evropský parlament a Rada přijaly a zavedly harmonizovaná pravidla pro posuzování dopadů ve všech fázích legislativního procesu, neboť to přispěje k vzájemnému porozumění a zlepšení právní úpravy;

51.

naléhavě žádá spolutvůrce právních předpisů, aby reagovaly na výzvu Komise k urychlenému přijetí nové interinstitucionální dohody a následnému plnění závazků, které obsahuje, aby bylo možné ve všech evropských orgánech zdokonalit postupy pro lepší tvorbu právních předpisů a podpořit uplatňování právních předpisů EU ze strany občanů;

52.

zdůrazňuje, že by byla přínosná úzká spolupráce s EHSV v podvýboru pro zlepšování právní úpravy, protože by umožnila lepší koordinaci postojů občanské společnosti a zástupců místních a regionálních orgánů;

53.

domnívá se, že stahování legislativních návrhů, jež byly v plánu již dlouhou dobu, by mohlo přispět k řádné evropské správě věcí veřejných, mělo by se však provádět obezřetně, aby nedošlo k tomu, že se stane prostředkem k uplatňování tlaku na spolutvůrce právních předpisů. Vzhledem k jejich pravomoci by jim měla být poskytnuta přiměřená lhůta a obecná možnost vyjádřit své názory na návrhy, které mají být staženy;

54.

souhlasí s návrhem Evropského parlamentu vůči Komisi, aby v legislativních iniciativách s omezenou dobou trvání zvážila možnost zavedení ustanovení o skončení platnosti, a to za předpokladu, že tím nevzniknou žádné mezery, a také ustanovení o změnách (v přiměřené lhůtě po vstupu opatření v platnost), aby bylo možné stávající opatření vyhodnotit. Komise by měla vyzvat členské státy, aby zavedly ustanovení o skončení platnosti i při posuzování vnitrostátních právních předpisů, zejména pokud to brání rychlému provedení právních předpisů EU do vnitrostátního práva;

55.

poukazuje na to, že důsledky právních předpisů by se neměly zkoumat jen v okamžiku návrhu Komise, ale také pokud spolutvůrci předloží zásadní změny. Zdůrazňuje však, že by se neměla zpochybňovat demokratická legitimita legislativního procesu a že tato posouzení dopadu nesmí vést k omezení manévrovacího prostoru spolutvůrců předpisů, a proto nepodporuje myšlenku provádět další posouzení dopadu v období mezi uzavřením jednání a závěrečným hlasováním;

56.

konstatuje, že v dokumentu chybí jakékoliv zmínky o autoregulaci a společné regulaci jako pružnějších postupech pro spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem. V neustále se měnícím světě totiž mohou právní předpisy zaostávat za potřebami regulace;

57.

vyzdvihuje, že je důležité diverzifikovat konzultace a vytvořit stabilní sítě pro konzultace a monitorování u otázek vyžadujících odborné znalosti a také efektivně využívat účastníky konzultací po přijetí právního předpisu, zejména pokud jde o kontrolu a monitorování provádění předpisů;

58.

vítá skutečnost, že Komise zamýšlí stanovit jasnější kritéria toho, kdy bude využívat akty v přenesené pravomoci a kdy prováděcí akty. Pozitivní je i to, že Komise může konzultovat zainteresované strany dříve, než je návrh aktu v přenesené pravomoci předložen. Vyzývá proto Komisi, aby tento postup uplatňovala ve všech oblastech, a nikoli pouze tehdy, když v tom spatřuje přidanou hodnotu;

59.

věří, že Komise bude všemožně usilovat o plné provedení ustanovení tohoto sdělení, a to navzdory zvýšení administrativní zátěže a vyčlenění lidských zdrojů, jež to může vyžadovat;

60.

upozorňuje na to, že je třeba zabránit tomu, aby v důsledku nových postupů zlepšování právní úpravy docházelo k dalším zpožděním v řádné tvorbě právních předpisů;

61.

zdůrazňuje povinnost informovat veřejnost v členských státech a podporovat konzultační proces zapojením místních a regionálních orgánů, a to s cílem prohloubit povědomí a zvýšit účast občanů a zúčastněných stran a zároveň posílit demokratický rozhodovací proces;

62.

zavazuje se informovat místní a regionální orgány o novém postupu pro zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků a přispívat k lepšímu provádění právních předpisů na úrovni EU i na vnitrostátní a regionální úrovni.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/48

1.

připomíná, že jde již o třetí stanovisko z vlastní iniciativy k ročnímu rozpočtovému procesu EU. Předmětem konzultace je zejména oddíl III návrhu rozpočtu EU, s výjimkou správních výdajů v rozpočtovém okruhu V;

2.

znovu podtrhuje, že sestavení ročního rozpočtu EU má – v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality – nepřímé i přímé dopady na rozpočty místních a regionálních orgánů. Tím je poskytován důležitý a dodatečný příspěvek k plnění jejich úkolů a k přizpůsobování se novým výzvám přímo na místě;

3.

zdůrazňuje rozhodující úlohu rozpočtu EU pro mobilizaci investic, jež mají stimulující účinek a společně s veřejným a soukromým financováním na celostátní a nižší úrovni přispívají ke konkurenceschopnosti a hospodářské, sociální a územní soudržnosti v EU;

4.

konstatuje, že v dobách obtížné ekonomické situace a omezených finančních prostředků by měl být kladen důraz na lepší vynakládání prostředků a lepší provádění rozpočtu EU spíše než na čerpání a dodržování. Vítá snahu EK zaměřit se na konkrétní výsledky, jichž bylo dosaženo s vyšší přidanou hodnotou EU založenou na posílení účinnosti prostředků EU a větším úsilí o zjednodušení;

5.

vítá návrh rozpočtu EU na rok 2016 a priority, z nichž vychází, přičemž obojí je v souladu s novým programem Evropské komise k oživení ekonomiky prostřednictvím investic do zaměstnanosti, růstu a znalostí a umožňuje reagovat na nejnovější vývoj (jako je např. migrační krize a nestabilní situace v regionech sousedících s EU);

6.

kritizuje, že značně opožděné zahájení nových programů víceletého finančního rámce na období 2014–2020, jež bylo způsobeno pozdním schválením operačních programů, bude mít negativní dopad na území místních a regionálních orgánů. Žádá evropskou a národní institucionální úroveň, aby společně s místními a regionálními orgány přijala nutná opatření s cílem dohnat zpoždění ve využívání finančních prostředků EU v novém období;

7.

konstatuje, že návrh rozpočtu EU na rok 2016 počítá s prostředky ve výši 153,5 mld. EUR na závazky (o 5,3 % méně než v roce 2015) a 143,5 mld. EUR na platby (o 1,6 % více než v návrhu rozpočtu na rok 2015);

8.

poukazuje na to, že zatímco závazky se snižují, objem plateb zůstává ve srovnání s rozpočtovým rokem 2015 v relativních číslech stabilní a zahrnuje prostředky k postupnému vyrovnání zpoždění dosud nevyřízených žádostí o platbu z předchozího rozpočtového období, jejichž výše činila ke konci roku 2014 24,7 mld. EUR;

9.

vítá, že byl na základě dohody sestaven zvláštní plán plateb, je však znepokojen tím, že neprovedené platby budou mít negativní dopad na příjemce, zejména na místní a regionální orgány, jež se v současné době potýkají s řadou ekonomických a sociálních problémů. Poukazuje dále na to, že rozdíl ve výši 10 mld. eur mezi závazky a platbami nevyřeší strukturální problém zpoždění dosud nevyřízených žádostí o platbu, jež se očekávají na konci programového období, a kritizuje rovněž skutečnost, že byl VR dosud jen velmi málo zapojen do analytického procesu;

10.

klade si otázku, zda by neměly být uplatňovány úrokové sazby na zpoždění plateb Komise pro vedoucí projektů;

11.

zdůrazňuje připravenost VR k zapojení do diskuse o reformě vlastních prostředků EU: je nezbytné tento systém zásadním způsobem změnit, neboť jeho současné nedostatky vedou ke zdlouhavým jednáním o rozpočtu a tvoří jádro problému dosud neprovedených plateb. Zavedení skutečného mechanismu vlastních zdrojů může být pro EU jediným důvěryhodným řešením;

12.

zdůrazňuje, že rozpočet EU má přímé dopady na místní a regionální orgány, neboť ty patří k příjemcům a zároveň jsou orgány spravujícími řadu programů;

13.

podtrhuje, že rozpočet EU získal v důsledku hospodářské a finanční krize a úsporných opatření ještě větší význam, protože jsou jeho prostřednictvím podporovány také programy a veřejné a soukromé investiční projekty, jež by během takovýchto krizí bylo možné financovat jen obtížně nebo vůbec a které současně pomáhají tyto krize překonat;

14.

požaduje, aby byl VR, na základě ustanovení odstavce 36 přílohy k interinstitucionální dohodě o víceletém finančním rámci, v probíhajícím i v příštích rozpočtových rocích zapojován do interinstitucionálních schůzí k aktuálnímu stavu a prognózám plnění rozpočtu;

15.

poukazuje na to, že za situace úsporných opatření a při značném krácení veřejných a soukromých investic přetrvává velmi významný rozdíl mezi prostředky na závazky a stropem víceletého finančního rámce pro financování opatření k vytváření nových pracovních míst, k boji proti nezaměstnanosti, ke zvládání problémů migrace nebo k vyrovnávání regionálních rozdílů;

16.

obzvláště znepokojen nedostatečnou pohotovostní rezervou v rozpočtu na rok 2016, zejména s ohledem na náklady na řešení evropské migrační krize, které by z důvodu plánu Komise přesunout 1 60  000 žadatelů o azyl na celém území Unie a poskytnout pomoc ve výši 6  000 EUR na podporovanou osobu měly dosáhnout částky nejméně 1 miliardy EUR;

17.

zdůrazňuje, že je nutné zlepšit celosvětovou hospodářskou konkurenceschopnost EU přechodem k inteligentnímu a inkluzivnímu hospodářství. Proto vítá, že se v okruhu 1a návrhu rozpočtu počítá oproti roku 2015 s navýšením prostředků na závazky o 7,8 % s cílem zvýšit konkurenceschopnost a dosáhnout hospodářského růstu a vytváření pracovních míst;

18.

opakuje své doporučení uvedené již ve stanovisku k návrhu rozpočtu na rok 2015 (1), aby byla vytvořena zvláštní rozpočtová položka pro technickou podporu makroregionu Jaderského a Jónského moře a alpského makroregionu po vzoru rozpočtové položky, jež byla v roce 2014 vytvořena pro makroregion Baltského moře a makroregion Podunají, a to ve výši 2,5 mil. EUR na závazky a platby pro každý z nich;

19.

poukazuje na to, že návrh rozpočtu obsahuje oproti dřívějším ročním rozpočtům některé nové prvky, např. Evropský fond pro strategické investice (EFSI), poprvé uvedené celkové rozpětí pro prostředky na závazky podle článku 14 nařízení o víceletém finančním rámci, jakož i ustanovení k využívání flexibility při financování nových iniciativ v rámci okruhu 3;

20.

připomíná, že COSME je i nadále jediným programem EU zaměřeným speciálně na zlepšování konkurenceschopnosti a na malé a střední podniky, a je znepokojen krácením prostředků na závazky ve srovnání s návrhem rozpočtu na rok 2015;

21.

vítá, že část celkového rozpětí pro prostředky na závazky, jakož i nevyužité prostředky budou využívány k financování EFSI a že se v souladu s doporučeními VR částečně ustoupilo od krácení prostředků pro program Horizont 2020 a Nástroj pro propojení Evropy;

22.

domnívá se, že omezení strategicky významného výzkumu by mohlo mít z dlouhodobého hlediska značné negativní dopady, proto odmítá navrhované snížení prostředků na závazky pro program Horizont 2020. Dobrou zprávou však je, že prostředky na platby pro program Horizont 2020 by mohly být navýšeny o 10,45 %;

23.

oceňuje, že rozpočet vyčleňuje vyšší prostředky na špičkový výzkum v oblastech zajištění potravin, udržitelného zemědělství a biohospodářství. Vítá iniciativu Komise, aby bylo za pomoci programu Horizont 2020 získáno dodatečné financování výzkumu a inovací zahrnutím možností veřejného a soukromého sektoru;

24.

konstatuje, že mnoho malých podniků a mikropodniků nadále nedisponuje finanční kapacitou pro provádění vědeckého výzkumu, v důsledku čehož jsou příslušné prostředky využívány v menší míře;

25.

vyjadřuje znepokojení nad krácením prostředků na závazky pro strategii Evropa 2020 o 2,5 % oproti roku 2015. Další krácení prostředků na závazky ztíží uskutečňování cílů strategie Evropa 2020;

26.

zdůrazňuje, že jednotné podoby příjmů členských států EU lze dosáhnout prostřednictvím integrujícího rozpočtového modelu, a to posílením investic do mezinárodní spolupráce v oblastech výzkumu a vývoje; východiskem by při tom měly být potřeby podniků v regionech, což zase zlepší jejich konkurenceschopnost, regionální rozvoj a příjmy obyvatel;

27.

vítá, že bylo schváleno a potvrzeno financování programů a opatření, jež mají být zahájeny v roce 2016. Byly schváleny programy v politiky soudržnosti spolufinancované členskými státy (ESF, EZZF, Evropský fond pro regionální rozvoj, Fond soudržnosti) a jsou již využívány prostředky na závazky přidělené z důvodu průtahů v předchozích obdobích. Výbor zároveň doufá, že se Komise energicky zasadí o to, aby byly tyto programy plně využívány;

28.

doufá, že se celkově zvýší kapacita Komise k provádění plateb a že potřebné investice včas dorazí ke svým cílovým skupinám;

29.

upozorňuje, že je nutné, aby členské státy EU zachovávaly rozpočtovou kázeň, a vyzývá Evropskou komisi, aby podporovala využívání evropských strukturálních a investičních fondů pro hospodářské oživení zaměřené na investice, fiskální konsolidaci a strukturální reformy. V této souvislosti připomíná významný úkol politiky soudržnosti jakožto hlavní investiční politiky EU, která má za cíl snižovat rozdíly mezi evropskými regiony posilováním hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

30.

vyzývá Evropskou komisi, aby dodržovala své předpisy týkající se účetního výkaznictví, a zdůrazňuje, že v současnosti jsou povinnosti podávat zprávy administrativně a časově náročné, a proto vyzývá ke zjednodušení systému podávání zpráv;

31.

je znepokojen tím, že okruh 2 nezahrnuje dostatek prostředků ke kompenzaci poklesu příjmů zemědělců v členských státech EU, který byl způsoben prudkým poklesem cen zemědělských produktů v důsledku nízkých výkupních cen, ukončení režimu mléčných kvót, výskytu prasečího moru v Evropě a ruských sankcí, a tím, že se nepočítá s žádnou (přímou) podporou ke zmírnění této situace;

32.

upozorňuje na poznámky k rozpočtu, podle nichž byly v okruhu 2 zkráceny prostředky ke zmírnění dopadů ruských sankcí. Nesouhlasí rovněž s tvrzením, že trh nabízí dobré perspektivy a že je situace na trhu příznivá;

33.

domnívá se, že rezerva, jež vyplývá z rozdílu mezi prostředky na závazky Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a možným stropem (cca 1,7 % závazků fondu), není dost jasně odůvodněna. Na místní úrovni jsou očekávány hotové akční plány, z nichž bude jasné, kdy a za jakých okolností (např. při výskytu krizí nebo pro řízení opatření k jejich zvládání) může být tato rezerva využita;

34.

lituje, že Evropská komise navrhla neodpovídající prostředky pro vytvoření rezervy pro krize v zemědělství a že oproti roku 2015 nedostatečně navýšila prostředky pro Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) určené na závazky;

35.

pohlíží kriticky na vývoj čerpání programů v období 2007–2013 a klade si otázku, zda nejsou předpoklady Evropské komise příliš optimistické;

36.

vyslovuje obavu, že se členské státy v některých případech ze strachu, aby nepřišly o přidělené prostředky, snaží o jejich rychlé vyčerpání, čímž se zvyšuje riziko nesrovnalostí, jež by mohly vést k finančním opravám. Kromě toho se obává, že nevyčerpané prostředky povedou na konci programového období k automatickému zrušení závazků;

37.

podtrhuje, že by místní a regionální orgány jako nejvýznamnější příjemci musely v případě nesrovnalostí a zrušení závazků nést největší břemeno, neboť by se zvýšilo jejich finanční zatížení;

38.

žádá lepší finanční plánování na všech úrovních a vyvinutí úsilí o to, aby se zabránilo čistě mechanickému plánování prostředků na závazky a platby ze strany Komise;

39.

význam prostředků na závazky, jež jsou v návrhu rozpočtu EU na rok 2016 vyčleněny, a požaduje jejich další navýšení v reakci na poslední vývoj, jenž s sebou nese nové, ještě obtížnější a nákladnější úkoly, k nimž patří např. migrační krize a nová problematická situace v sousedních regionech. Podporuje odpovídající využití prostředků z nástroje pružnosti, obává se však, že navrhovaný nárůst se může ukázat jako nedostatečný a že bude zapotřebí ještě více prostředků;

40.

zastává názor, že v boji s příčinami krize musí být rozpočet EU na rok 2016 dokladem toho, že je EU rozhodnuta převzít v mezinárodním měřítku aktivnější a spolehlivější úlohu a hájit místní, regionální a globální zájmy a závazky;

41.

žádá, aby bylo uspíšeno předložení a schválení hlavních legislativních návrhů pro příští programové období (od roku 2020). Průtahy se schvalováním víceletého finančního rámce, nařízení o společných ustanoveních a dalších nařízení týkajících se strukturálních a investičních fondů EU způsobené zdlouhavým vyjednáváním vedly k tomu, že se programové období 2014–2020 rozbíhalo jen pomalu, a jsou kromě toho jednou z hlavních příčin nárůstu nevypořádaných závazků. Výbor bude aktivně usilovat o včasnou diskusi o budoucnosti politiky soudržnosti po roce 2020 a o to, aby ve stanovenou dobu přispěl k vyjednávání;

42.

vyzdvihuje význam Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje a její první hodnoticí zprávy, v níž se navrhuje, aby bylo téma vlastních zdrojů prozkoumáno z co nejvíce hledisek;

43.

zdůrazňuje, že je připraven se zapojit do diskuse o reformě vlastních zdrojů EU. Dle Výboru je nutné tento systém zásadním způsobem zreformovat, neboť jeho současné nedostatky již vedly k problémům v rozpočtových jednáních. S ještě většími problémy je třeba počítat, např. pokud jde o negativní dopady neuhrazených a nevyřízených plateb na spolufinancování investičních projektů na celostátní, místní a regionální úrovni;

44.

v patřičnou dobu zahájil předběžnou diskusi o plánování opatření na příští programové období od roku 2020, která budou mít přímý a nepřímý dopad na místní a regionální rozpočty a která zohledňují měnící se požadavky. Tímto způsobem by se mělo předejít problémům, k nimž docházelo v předchozích programových obdobích, a především na počátku programového období 2014–2020.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/53

—

důrazně podporuje Evropskou unii (EU), aby při mezinárodních jednáních plně hrála svou vedoucí úlohu,

—

naléhavě ji žádá, aby do roku 2020 vyvinula co největší úsilí a urychlila vstup nové dohody o klimatu v platnost, zejména co se týče energetické účinnosti, cenového impulsu pro CO2 v Evropě i mobilizace mezinárodních finančních prostředků pro boj proti změně klimatu v rozvojových zemích,

—

vybízí ji, aby před konferencí v Paříži (a nejpozději v roce 2016) zvýšila úroveň svého „zamýšleného vnitrostátně stanoveného příspěvku“ (Intended Nationally Determined Contribution – INDC), a domnívá se, že dohoda z Paříže by měla být udržitelnou a dynamickou dohodou, která bude obsahovat mechanismus, jenž umožní pravidelně (každých pět let) hodnotit a zvyšovat příspěvky jednotlivých států,

—

vybízí ji, aby ukázala, jakým způsobem bude dodržovat své finanční závazky, které přijala v roce 2009 v Kodani, a hájila spravedlivý přístup k financování a diferenciaci, který umožní podpořit přechod na jiné zdroje energie a odolnost nejchudších nebo nejzranitelnějších oblastí na světě,

—

vyzývá k nové globální správě v oblasti klimatu vycházející ze zásad víceúrovňové správy, kde se bude plně uznávat činnost nestátních aktérů a kde každá úroveň správy může maximalizovat svůj účinek na klima.

1.

V souvislosti s 5. hodnotící zprávou Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a jeho souhrnnou zprávou je VR velmi znepokojen skutečností, že svět není na správné cestě k tomu, aby se podařilo udržet nárůst teploty pod 2 oC. Konstatuje, že je naléhavě nutné urychlit úsilí o snížení emisí skleníkových plynů a přizpůsobení se dopadům zhoršování klimatu a přijmout v Paříži dohodu, která umožní zůstat pod uvedeným prahem.

2.

V důsledku toho VR apeluje na EU, aby aktivně podporovala dlouhodobý globální cíl, který odpovídá nejjistějším scénářům IPCC, a to dosáhnout do roku 2050 nulových emisí uhlíku. Takový společný cíl by představoval výrazný signál pro všechny země a všechny subjekty, zejména investory, aby přeorientovali celosvětovou ekonomiku tak, aby se odpoutala od energie z fosilních zdrojů.

VR v této souvislosti připomíná, že EU si stanovila dlouhodobý cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 až 95 %.

3.

VR soudí, že první závazky EU v rámci jejího „zamýšleného vnitrostátně stanoveného příspěvku“ jdou správným směrem. Vyzývá ji však, aby šla ještě dále a rozhodla se zvýšit své závazky, které Evropská rada stanovila v říjnu 2014. VR je toho názoru (2), že je reálné snížit emise skleníkových plynů v Evropě alespoň o 50 % a že by to pro Evropu představovalo přínos. Rovněž je možné a žádoucí dosáhnout alespoň 40 % podílu obnovitelných energií a 40 % energetické účinnosti. VR dále zastává názor, že EU by měla podporovat to, aby se v pařížské dohodě zakotvila pětiletá kontrolní období a cykly přezkumu počínaje rokem 2025, a to s cílem vyhnout se tomu, abychom se dlouhodobě spokojili s příliš nízkými cíli, a aby se mohl pravidelně zohledňovat vývoj v oblasti vědy a technologií.

4.

VR vyzývá rozvinuté země – ať již jsou nebo nejsou členy EU –, aby ještě před konferencí COP 21 oznámily „finanční balíček“ na podporu úsilí o přizpůsobení se změně klimatu a zmírňování emisí skleníkových plynů v rozvojových zemích. VR od EU očekává plán na navýšení finančních prostředků, které musí být předvídatelné, transparentní, nové a dodatečné. V tomto dokumentu EU uvede, jak hodlá splnit svůj spravedlivý podíl závazku, jenž spočívá v uvolnění částky 100 miliard dolarů do roku 2020. EU bude rovněž muset v dohodě z Paříže podpořit princip, podle něhož se po roce 2020 budou nové finanční závazky pro období stanovovat každých pět let, přičemž zde budou samostatné cíle pro přizpůsobování, které se ve financování v oblasti změny klimatu zanedbávalo.

5.

VR rovněž vítá postoj Komise, a sice že dohody a související rozhodnutí musí poskytovat rámec pro soubor pevných pravidel týkajících se transparentnosti a společný, jednotný systém pravidelného měření, podávání zpráv a ověřování toho, jak jednotlivé strany plní své cíle, pokud jde o emise skleníkových plynů. Takovýto rámec bude nezbytným základem smysluplné celosvětové spolupráce v oblasti klimatu a je zcela zásadní pro posílení důvěry a přesvědčení, že závazky budou dodrženy. Bude rovněž zásadní pro pochopení dosažené úrovně zmírnění a pro podporu ambiciózního přístupu, a tudíž je v zájmu všech.

6.

VR vítá postoj Evropské komise, jehož cílem je začlenit přizpůsobení jako pilíř dohody (spolu se snižováním emisí skleníkových plynů a financování). Je nutné uznat jasnou vazbu mezi rostoucí teplotou a zvyšující se potřebou přizpůsobení.

VR rovněž vítá, že se Zelený klimatický fond nakonec rozhodl poskytnout své finanční prostředky rovným dílem na zmírnění změny klimatu a na přizpůsobení. Doporučuje Komisi, aby využila iniciativu „Mayors Adapt“, která byla zahájena v roce 2014 v rámci strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu jako osvědčený postup a možný vzor pro mezinárodní partnery, jak zlepšit odolnost svých územních celků.

Vůči dopadům změny klimatu jsou nejzranitelnější rozvojové země a zejména ty nejméně rozvinuté země a malé ostrovní státy. Nová dohoda o klimatu musí umožnit, aby se vzaly v úvahu jejich potřeby ohledně přizpůsobení.

7.

VR také doporučuje, aby Evropská unie již nyní zvýšila své úsilí v boji proti změně klimatu (aniž by čekala na vstup dohody z Paříže v platnost v roce 2020):

8.

Regiony a města mají pro dosažení a prosazení cílů jednotlivých zemí týkajících se klimatu klíčový význam. Vzhledem k tomu, že mají pod kontrolou mobilitu a dopravu, územní plánování měst a výstavbu, energetiku a ekologickou infrastrukturu, jsou hlavními aktéry, kteří se podílejí na celosvětovém úsilí o snížení emisí skleníkových plynů a zvýšení odolnosti vůči dopadům změny klimatu.

9.

VR s uspokojením konstatuje, že nový klimatický režim slibuje větší důraz na skutečné plnění závazků přijatých v rámci Pařížského protokolu. Komise a řada dalších subjektů v jednání OSN (4) o klimatu vyzdvihuje úlohu měst a regionů. V těchto jednáních se doporučuje, aby se v nové dohodě uznala činnost měst a regionů, bez níž členské státy nebudou moci plnit své závazky. Věrohodnost závazků přijatých jednotlivými stranami bude záviset na silném a skutečném zapojení měst a regionů a také průmyslu a investorů.

10.

K tomu, aby se zvýšila dynamika 6  500 evropských měst a regionů, jež jsou smluvními stranami a jež se zavázaly překročit cíle EU v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020, je nezbytné prosazování Paktu starostů a primátorů, jakož i jeho prodloužení do roku 2030 a 2050.

VR podporuje rozšíření koncepce Paktu starostů a primátorů na celosvětové úrovni a žádá, aby Komise na tento rozvoj poskytla potřebné prostředky, které budou odpovídat územní situaci. Toto rozšíření musí proběhnout v koordinaci s ostatními mezinárodními a vnitrostátními iniciativami sítí samospráv, jako je „Compact of Mayors“, a musí je respektovat. Zároveň je také třeba neopomíjet města, která by se rozhodla vyvíjet činnost v oblasti klimatu, aniž by byla smluvní stranou Paktu.

11.

VR vyzývá Komisi, aby učinila vše pro to, aby bylo v nové dohodě zohledněno kvantifikovatelné a měřitelné úsilí měst a regionů v rámci příspěvků členských států, pokud jde o snižování emisí skleníkových plynů, úspory energie a obnovitelné zdroje energie. Komise může vycházet zejména z činnosti iniciativ „Compact of States and Regions“, Pakt starostů a primátorů a „Compact of Mayors“. Ty všechny obsahují jasné, konkrétní a transparentní závazky měst a regionů v Evropě a na celém světě.

Podle VR se také musí vytvořit vhodné podmínky – regulační podmínky a finanční mechanismy, jež umožní optimalizovat činnost měst a regionů.

12.

VR připomíná, že je nutné, aby dobrovolná a inovativní investiční politika zaměřená na územní celky v udržitelných projektech – zejména v oblasti energetiky a přizpůsobení – začlenila města a regiony do procesu poskytování finančních prostředků a zohlednění projektů v menším měřítku v rámci Junckerova plánu. Doporučuje prozkoumat možnost, aby se investice do oblasti klimatu odečítaly z výpočtu zadlužení podle tzv. maastrichtských kritérií.

13.

VR doporučuje, aby se usnadnil přístup měst a regionů k hlavním globálním fondům v oblasti klimatu – k Zelenému klimatickému fondu, Globálnímu fondu životního prostředí i Adaptačnímu fondu.

Zejména přímý přístup místních a regionálních orgánů rozvojových zemí, které jsou nejvíce zranitelné, k celosvětovým fondům pro klima (zejména k Zelenému fondu) by umožnil zrychlený postup těchto subjektů v rámci společného přístupu ke klimatu a k rozvojovým cílům tisíciletí.

14.

VR navrhuje takovou globální správu v oblasti klimatu, která formalizuje činnost měst a regionů a vychází ze zásad víceúrovňové správy.

15.

VR vítá světový summit na téma Klima a územní celky, jenž se bude konat ve dnech 1. a 2. července v Lyonu, jakož i světový summit místních samospráv pro klima, který proběhne ve dnech 4. až 7. prosince v Paříži, a hodlá se obou summitů zúčastnit. Tyto akce jsou příležitostí pro všechny nestátní subjekty, aby před zasedáním COP 21 a během něj spolupracovaly a znovu potvrdily svou zásadní úlohu tím, že ohlásí výrazné závazky pro urychlení celosvětových opatření v oblasti klimatu, včetně činnosti členských států.

16.

VR také doporučuje, aby Evropská unie podpořila to, aby COP přijala rozhodnutí, kterým zavede pracovní program pro činnost měst a regionů v oblasti klimatu a v němž vymezí „modus operandi“ mezi místními a regionálními orgány na jedné straně a členskými státy na straně druhé. Může si vzít za vzor Úmluvu o biologické rozmanitosti, která v roce 2010 přijala „akční plán pro města a regiony“ (5). Představoval by pružné uplatňování zásady víceúrovňové správy na mezinárodní úrovni.

Závazek všech aktérů jako nezbytná podmínka úspěchu COP 21 a světového boje proti zhoršování klimatu.

17.

IPCC a Program OSN pro životní prostředí jasně říkají, že k tomu, aby bylo možné udržet globální oteplování pod hranicí 2 oC do konce tohoto století, je třeba, aby všichni aktéři okamžitě urychlili svá opatření k omezení emisí. Začít je třeba u zemí, které jsou hlavními původci změn klimatu.

Nová politika v oblasti klimatu musí být založena na tom, že se s ní ztotožní všechny zúčastněné strany a bude se realizovat na základě přístupu zdola nahoru. Regiony a města hrají v tomto ohledu zásadní úlohu, pokud jde o informování, osvětu a sdružování iniciativ zúčastněných stran.

18.

Se zohledněním probíhajících jednání o „programu činnosti“ navrženém francouzským a peruánským spolupředsednictvím COP s cílem posílit opatření všech stran v oblasti klimatu VR opakuje své přání, aby se mohla tohoto programu účastnit i města a regiony. VR:

19.

V duchu tohoto společného úsilí hodlá VR šířit shodné poselství spolu s Evropským hospodářským a sociálním výborem a ukázat, že regiony a města mobilizují před COP 21 své síly spolu s občanskou společností a podniky.

20.

Globální oteplování je jedním z největších problémů lidstva, pokud jde o udržitelný rozvoj, zdraví a světovou ekonomiku. Pařížská konference není samoúčelná, ale zahájí dynamický a kontinuální proces, který umožní, aby mezinárodní společenství napravilo své chyby a znovu vykročilo správným směrem k udržení nárůstu teploty pod 2 oC. Je naprosto nutné, aby v Paříži došlo k nové celosvětové dohodě o klimatu, a stejně tak je zapotřebí, aby se umožnila a povzbudila dynamika zainteresovaných stran a bylo možné kolektivně a náležitým způsobem řešit tuto výzvu.

17.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 423/58

1.

zdůrazňuje významný příspěvek energie oceánů k naplňování budoucích energetických potřeb jak v Evropské unii, tak na celém světě. Vítá její začlenění jako jedné z pěti prioritních oblastí strategie modrého růstu a domnívá se, že EU může být důležitým aktérem na poli využívání energie oceánů;

2.

konstatuje, že energie oceánů jakožto spolehlivý a předvídatelný obnovitelný zdroj energie může:

3.

konstatuje, že vyrábět energii z oceánů lze mnoha různými postupy, což znamená, že se tato výroba musí rozvíjet na mnoha různých úrovních a v mnoha souvislostech. EU se svou řadou pobřežních oblastí může být v tomto ohledu úspěšným globálním aktérem;

4.

bere na vědomí odhady Evropského plánu využívání energie oceánů (2010–2050), podle nějž:

5.

uznává, že Atlantský oceán má největší potenciál pro využívání energie z oceánů v EU, zdůrazňuje však význam příspěvku dalších moří a vodních nádrží EU, včetně Severního moře, Baltského moře, Lamanšského průlivu a Středozemního moře;

6.

uznává potenciál čisté energie z oceánů pro mnoho ostrovů EU. Využití této energie by mohlo přispět k energetické soběstačnosti ostrovů a okrajových přímořských regionů (3), a to rovněž v nejvzdálenějších regionech, a zároveň poskytnout obrovský potenciál k hospodářskému a sociálnímu rozvoji prostřednictvím vytvoření místní zaměstnanosti v těchto komunitách, včetně příležitostí pro mnoho malých a středních přístavů v EU;

7.

zdůrazňuje, že rozvoj odvětví výroby energie z oceánů je významný pro celou EU: příležitosti investovat do výzkumu, znalostí, dovedností a rozvoje, výroby a vývozu součástek a rozvoje dodavatelských řetězců nejsou omezeny pouze na pobřežní a ostrovní oblasti;

8.

zdůrazňuje význam uplatňování uceleného přístupu k výrobě energie z obnovitelných zdrojů na moři. Řada problémů, před nimiž odvětví výroby energie z oceánů stojí, například přístup do rozvodné soustavy a propojení a rozvoj dovedností, se týká i jiných zdrojů energie na moři;

9.

bere na vědomí různé druhy energie z oceánů, jimiž jsou: energie dmutí (např. přílivové laguny), energie slapových proudů, energie vln, energie využívající rozdílné salinity a přeměna tepelné energie mořské vody (OTEC) (4);

10.

bere na vědomí, že technologie pro tyto různé druhy energie z oceánů se nacházejí v různých fázích vývoje a s výjimkou energie dmutí jsou všechny ve fázi výzkumu a vývoje, především v podobě drobných pilotních projektů, v komerčním měřítku zatím nefungují a dosud nebylo dosaženo shody ohledně upřednostňované technologie zařízení;

11.

zdůrazňuje však, že konvertory energie mořských proudů a energie z mořských vln vzbuzují rostoucí obchodní zájem a mohou se ve střednědobém až dlouhodobém horizontu stávat stále významnějšími, neboť mohou být zdrojem energie v nejrůznějších oblastech;

12.

konstatuje, že EU je v současné době celosvětově na vedoucí pozici ve vývoji odvětví, probíhá nespočet menších demonstračních projektů a výzkumných činností, přes 500 podniků je činných v odvětví energie z oceánů a přes 50 % celosvětové činnosti v oblasti přílivové energie se odehrává v EU. Některé projekty již dospěly do stádia finanční závěrky (5);

13.

uznává, že v mnoha případech pochází podněty k rozvoji energie oceánů a moří z úrovně územně správních celků, například Cornwall, Bretaň, Akvitánie, Pays de la Loire, Basse Normandie, Baskicko, Kantábrie, Galicie, Skotsko, Wales, Flandry, region Västra Götaland atd.;

14.

konstatuje však, že navzdory průmyslovému zájmu nedosáhlo zapojení řady nadnárodních společností a energetických zařízení ve výzkumu a vývoji rozsahu investic jako jiná odvětví obnovitelných zdrojů energie a cíle využívání plánované pro rok 2020 nebyly splněny;

15.

uznává, že bez dostatečných kroků hrozí EU, že o své vedoucí postavení na celosvětové úrovni přijde;

16.

zdůrazňuje řadu vzájemně propojených překážek, které je třeba při růstu tohoto odvětví překonat:

17.

zdůrazňuje, že i když je třeba řešit tyto výzvy společně, technologie a finanční výzvy jsou obzvlášť naléhavé, neboť bez ověření koncepce a spolehlivé technologie bude pro odvětví obtížné prorazit a prokázat svoji životaschopnost;

18.

vyjadřuje své obavy ohledně skutečnosti, že rané stádium řady technologií v oblasti energie oceánů a vysoké náklady související s testy v oceánech a mořích (zejména z důvodu tvrdých a nepředvídatelných podmínek) jsou hlavními překážkami investic ve velkém měřítku, což narušuje pokrok v technologickém rozvoji. To je zejména problém pro soukromé investory, neboť ověřování koncepce a škálovatelnost technologií jsou klíčovými faktory pro přístup k financování a pro snížení jednotkové ceny;

19.

opakovaně poukazuje na význam environmentálních hledisek uvedených v rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí a v jeho nedávném stanovisku na toto téma (6). Podporuje další výzkum a inovace za účelem rozvoje udržitelných řešení v oblasti energie z oceánů pro činnosti v oblasti testování a zavádění, jelikož přivádění energie do moří (hluk, světlo, teplo a záření) má dopad na mořské prostředí a mořské ekosystémy;

20.

vyzývá k využití poznatků z oblasti větrné energie a větrné energie na moři, zejména pro podniky a výzkumné ústavy za účelem spolupráce s cílem zabránit zdvojování úsilí a finančních prostředků a v podpoře normalizace v rámci odvětví, což je nutné pro zvýšení nákladové konkurenceschopnosti;

21.

tvrdí, že vzhledem k rozsahu investic nezbytných k využití potenciálu odvětví výroby energie z oceánů je zapotřebí koordinované činnosti mezi různými úrovněmi správy v EU, a vyzývá Evropskou komisi, aby uspořádala konferenci s Evropskou investiční bankou, Evropským parlamentem a ostatními institucemi EU, jež spolupracují s členskými státy, místními a regionálními orgány, výzkumnými ústavy, univerzitami, nevládními organizacemi, vznikajícími odvětvími a potenciálními investory;

22.

vítá iniciativu Evropské komise vytvořit fórum pro energii z oceánů, jehož úkolem je zveřejnění plánu využívání energie oceánů za účelem řízení vývoje tohoto odvětví a  má v úmyslu svým stanoviskem zajistit, aby plán náležitě zohlednil silný místní a regionální rozměr rozvoje tohoto vznikajícího odvětví;

23.

vyzývá Evropskou komisi, aby vytvořila fórum pro energii z oceánů jako průmyslovou platformu s cílem uspíšit provedení klíčových opatření stanovených v tomto plánu využívání energie oceánů;

24.

vyzývá ke stanovení unijních cílů pro energii z oceánů jakožto jasného projevu záměru za účelem zajištění jistoty pro investory v oblasti dlouhodobých závazků;

25.

zdůrazňuje nutnost uceleného přístupu ke všem činnostem souvisejícím s moři a oceány; podotýká, že rozvoj odvětví energie oceánů by mohl být podnětem rozvoje námořní průmyslové politiky pro EU;

26.

vítá, že Irsko a Portugalsko vyvinuly národní strategie pro mořskou energii a energii z oceánů; vítá, že osm členských států EU (Spojené království, Irsko, Francie, Portugalsko, Španělsko, Finsko, Itálie a Nizozemsko) zahrnulo energii z oceánů do svého národního akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů, jakožto iniciativy v dalších členských státech, jako např. Dánsko a Švédsko;

27.

vyzývá členské státy, aby zaujaly strategické a politické vedení při rozvoji tohoto odvětví prostřednictvím větší podpory výzkumných a demonstračních projektů na svých územích. Zdůrazňuje také, že je důležité, aby členské státy poskytly stabilní regulační rámce a nákladově efektivní systémy dotací pro obnovitelné zdroje energie s cílem přilákat investory s dlouhodobými plány;

28.

opakuje svou výzvu k vytvoření zvláštního znalostního a inovačního společenství pro modrou ekonomiku (7), neboť rozvoj dovedností a přenos nápadů z námořního výzkumu do soukromého sektoru mají klíčovou úlohu při rozvoji výroby energie z oceánů;

29.

zdůrazňuje nutnost zhodnotit stávající úspěšné iniciativy a partnerství (8) za účelem plného využití znalostí získaných v rámci strategického plánu pro energetické technologie (SET) a jeho výzkumného pilíře, Evropské aliance pro energetický výzkum; tj. zahrnout aktéry plánu SET, inteligentních měst a Horizontu 2020 do vývoje místní a regionální energetické strategie;

30.

vítá proto zahrnutí dvou různých výzev pro předkládání projektů v odvětví výroby energie z oceánů do pracovního programu Horizontu 2020 pro modrý růst a nízkouhlíkovou energetiku (low carbon energy, LCE) na období 2016–2017 (a sice LCE 15 Scaling up in the ocean energy sector to arrays a LCE 16 2nd generation of design tools for ocean energy devices and arrays development and deployment);

31.

zdůrazňuje, že je třeba rozvíjet odbornou přípravu pro dovednosti potřebné k instalaci a údržbě zařízení na výrobu energie z oceánů, které jsou v současné době v odpovědnosti ropných a plynárenských společností, a pobízet odvětví ke sdílení znalosti a učení se od sebe navzájem;

32.

vítá schválení státní podpory, jež bylo v dubnu 2015 vydáno pro portugalský režim na podporu demonstračních projektů (50 MW instalované kapacity) pro výrobu obnovitelné energie z oceánů (energie vln, přílivová energie) a pro inovativní technologie větrné energie na moři;

33.

konstatuje, že mnohé zúčastněné strany popisují pokyny pro státní podporu v oblasti ochrany životního prostředí a energetiky z roku 2014 jako flexibilní pro podporu demonstračních projektů v této oblasti;

34.

požaduje provedení dalších technických analýz ze strany odborníků v oblasti státní podpory, a to ve spolupráci s fórem pro energii z oceánů za účelem zajištění toho, že režim státní podpory zohlední konkrétní problémy tohoto odvětví a umožní velké veřejné investice například do infrastruktury rozvodné sítě a rozsáhlých pilotních projektů v předobchodní fázi;

35.

žádá, aby budoucí programy financování EU na podporu územní spolupráce, včetně nadnárodního programu v oblasti Atlantského oceánu, byly nově soustředěny kolem podpory rozvoje energie z oceánů;

36.

doporučuje zaměřit velké úsilí na rozvoj atlantského makroregionu zaměřeného na rozvoj energie z oceánů. Tento přístup by poskytl jasné zaměření na spolupráci pro pět členských států a národy/regiony v této oblasti. Potenciálně by to mohlo vést k soudržné námořní průmyslové strategii v atlantském makroregionu, soustředící se na obnovitelné zdroje energie a propojitelnost;

37.

doporučuje, aby pro všechny jednotlivé mořské oblasti byly vyvinuty vhodné a cílené strategie/technologie za využití stávajících zkušeností/rozvoje pokročilých technologií pro regiony s menším či jiným mořským energetickým potenciálem;

38.

vítá sdělení Komise C(2015) 6317 Towards an Integrated Strategic Energy Technology (SET) Plan [Směrem k integrovanému strategickému plánu pro energetické technologie (plánu SET)], zejména odkazy k posílení regionální spolupráce v oblasti energie z oceánů na pobřeží Atlantského oceánu s cílem usnadnit dosažení dalšího snížení nákladů v této oblasti;

39.

tvrdí, že základním předpokladem pro rozvoj energie oceánů je významná veřejná podpora, mimo jiné prostřednictvím inovativních partnerství soukromého a veřejného sektoru;

40.

uznává zásadní význam stávajících podpůrných mechanismů EIB (9); zdůrazňuje však, že na úrovni EU je zapotřebí nových inovativních nástrojů, jež by vytvořily příznivější prostředí pro podporu investic v oblasti „rizikovějších“ inovativních energetických technologií, zejména v oblasti zavádění technologií výroby energie z oceánů;

41.

vítá proto zahájení nových demonstračních projektů v energetice InnovFin ze strany EIB a Evropské komise v červnu 2015 a vyzývá členské státy a místní a regionální orgány, aby podporovaly využívání tohoto nového mechanismu na podporu projektů výroby energie z oceánů;

42.

zdůrazňuje význam investic do propojení, zejména mezi členskými státy a jejich regiony, modernizace přenosové infrastruktury s cílem zvýšit její schopnost absorbovat výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, investic do rozvodných soustav, rozšíření těchto soustav v odlehlých oblastech, stejně jako vypracování a uplatňování řešení inteligentních sítí;

43.

vyzývá EIB a Evropskou komisi, aby upřednostňovaly používání nového Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) k podpoře investic v odvětví energie z oceánů, a mimo jiné se zabývaly tím, jak tento fond může být využit k podpoře rozvoje rozvodných soustav a připojení;

44.

vítá rostoucí zaměření na mořské obnovitelné zdroje energie v řadě strategií inteligentní specializace (S3); vítá spuštění evropské platformy inteligentní specializace k energetice, a zdůrazňuje důležitost zajištění její doplňkovosti s prací fóra pro energii z oceánů;

45.

vítá začlenění prioritních investic v oblasti mořských zdrojů energie do regionálních operačních programů;

46.

zdůrazňuje význam posílení vztahu mezi politikou EU v oblasti energetiky a politikou soudržnosti, a vyzývá Evropskou komisi, aby poskytla podrobnosti priorit pro energii z oceánů v rámci regionálních operačních programů pro evropské strukturální a investiční fondy na období 2014–2020 a aby poskytla analýzy toho, které regiony dávají prioritu energii z oceánů v rámci svých S3s;

47.

vítá rozhodnutí Evropské rady z října 2014 o obnovení programu NER 300 a poznamenává, že od nynějška budou způsobilé také projekty malého rozsahu (10);

48.

vyzývá k stabilním vyšším cenám za emise CO2 a vyšším prostředkům pro financování (inovativních) projektů obnovitelné energie v rámci nového režimu;

49.

vítá projekty jako ERA-NET Ocean Energy, jehož cílem je koordinovat činnosti mezi členskými státy a regionálními agenturami na podporu výzkumu a inovací v odvětví, a očekává řadu projektů týkajících se energie z oceánů podporovaných v rámci programu Horizont 2020 a dalších programů, jako je Erasmus +;

50.

opakuje svou výzvu dát větší politickou prioritu dosažení součinnosti mezi rozpočty EU, členských států a územně správních celků (místních a regionálních orgánů) (11) na podporu klíčových investic evropského významu, jako např. energie oceánů;

51.

tvrdí, že energii z oceánů lze rozvíjet způsobem, který zlepší přírodní prostředí;

52.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit zapojení regionálních orgánů, organizací na ochranu životního prostředí a jiných nevládních organizací do fóra pro energii z oceánů a dalších strategických iniciativ na úrovni EU; a vyzývá členské státy, místní a regionální orgány a průmysl, aby plně spolupracovaly s těmito orgány s cílem zajistit, aby toto nové odvětví bylo rozvíjeno udržitelným způsobem a minimalizoval se dopad na životní prostředí;

53.

zdůrazňuje zásadní význam územního plánování námořních prostor pro podporu rozvoje odvětví energie z oceánů (a moří), neboť to poskytuje mechanizmus propojující různé uživatele moří/oceánů (odvětví energetiky, námořní dopravy, akvakultury, rybolovu, cestovního ruchu a ochrany přírody), aby se zapojili do dialogu za účelem výměny informací a přijímání koordinovaných rozhodnutí týkajících se využití mořského prostoru, což napomůže zabránit konfliktům mezi odvětvími, rozvíjet synergie a omezit negativní dopad na ekosystémy; vyzývá členské státy a místní a regionální orgány, jež jsou zapojeny do přípravy územního plánování námořních prostor, aby zapojily rozvoj energie z oceánů do tohoto procesu;

54.

zdůrazňuje význam zjednodušení administrativních postupů pro plánování a schvalování na úrovni místních a regionálních orgánů a na národní úrovni, a upozorňuje na příslušné uznávané osvědčené postupy ve Skotsku, kde byly zavedeny odvětvové programy mořského plánování, environmentálního výzkumu a strategického monitorování, orgán pro schvalování v podobě jednotného kontaktního místa a  schvalovací poradenství;

55.

zdůrazňuje důležitost přístupu k údajům a sdílení informací, aby se zabránilo zdvojování činností a snížily se náklady na zahájení činnosti a jako součást širšího veřejného zájmu o porozumění mořskému prostředí a potenciálnímu dopadu činností na mořský ekosystém;