16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/1

16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/2

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A7-0343/2012),

A.

vzhledem k tomu, že otevření vnitrostátních trhů ve významném odvětví spotřebitelských úvěrů, podpora hospodářské soutěže, řešení otázky odlišných úrovní ochrany spotřebitelů, odstranění potenciálních narušení hospodářské soutěže mezi subjekty působícími na trhu a zlepšení fungování vnitřního trhu představují pro EU politický závazek a jsou v zájmu jak spotřebitelů, tak i poskytovatelů úvěrů;

B.

vzhledem k tomu, že zamýšlená definitivní harmonizace, kterou má přinést směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru v pěti dílčích oblastech a která přináší opatření, jež ponechávají členským států jen omezený manévrovací prostor, zejména pokud jde o možné rozdílné přístupy k provádění, vytváří společný evropský právní rámec na ochranu spotřebitelů;

C.

vzhledem k tomu, že však i nadále přetrvávají některé právní i praktické překážky, které je třeba odstranit;

D.

vzhledem k tomu, že, jak ukazuje studie Evropského parlamentu o provádění směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru, nedosáhla některá důležitá ustanovení této směrnice – například článek 5 týkající se předsmluvních informací – zamýšlené harmonizace vnitrostátních právních úprav, pokud jde o ochranu spotřebitele, a to z důvodu odlišného výkladu a provedení ze strany členských států;

E.

vzhledem k tomu, že v důsledku krátkých lhůt a počtu a rozsahu změn, které je třeba v právních předpisech provést, ne všechny členské státy provedly směrnici o smlouvách o spotřebitelském úvěru včas nebo v některých případech zcela správně;

F.

vzhledem k tomu, že podle statistických údajů se počet uzavřených přeshraničních spotřebitelských úvěrů od doby vstupu směrnice v platnost nezvýšil, ačkoliv tento stav by se dal vysvětlit různými faktory, jako je jazyk, ale také velké problémy ve finančním sektoru a nedostatečné informování spotřebitelů o možnostech přeshraničních spotřebitelských úvěrů a právech spotřebitelů, která při uzavření takovýchto smluv mají;

G.

vzhledem k tomu, že dostatečná opatření v oblasti ochrany spotřebitelů v odvětví poskytování úvěrů hrají významnou roli v zajišťování finanční stability; vzhledem k tomu, že pro spotřebitele představuje značné riziko volatilita směnných kurzů, zejména během finanční krize;

H.

vzhledem k tomu, že nadměrné poskytování spotřebitelských úvěrů v cizích měnách zvýšilo riziko a ztráty nesené domácnostmi;

I.

vzhledem k tomu, že Evropská rada pro systémová rizika vydala dne 21. září 2011 důležitá doporučení týkající se poskytování úvěrů v cizích měnách (ESRB/2011/1);

J.

vzhledem k tomu, že na základě článku 27 směrnice má Komise povinnost provést přezkum určitých aspektů směrnice, a vzhledem k tomu, že v této souvislosti již požádal o vypracování přípravné studie;

K.

vzhledem k tomu, že by velmi uvítal, kdyby byl pravidelně informován o jednotlivých etapách tohoto přezkumu a o jeho výsledcích, aby mohl vydat své stanovisko;

1.

vítá, že Komise v rámci přípravy svého přezkumu již vypracovává studii týkající se dopadů směrnice na vnitřní trh a ochranu spotřebitele, aby přesně zjistila, jakým způsobem ovlivní fungování přeshraničního úvěru, a oceňuje velký objem práce, kterou Komise, vnitrostátní zákonodárci a úvěrové instituce vykonali;

2.

zdůrazňuje, že zlepšení přeshraničního trhu se spotřebitelskými úvěry může přinést evropskou přidanou hodnotu ve smyslu podpory vnitřního trhu; domnívá se, že toho lze dosáhnout mimo jiné lepším informováním spotřebitelů o možnosti získat spotřebitelský úvěr v jiném členském státě a o právech, která při uzavření takovýchto smluv spotřebitelé mají;

3.

bere na vědomí, že podíl přeshraničních spotřebitelských úvěrů na trhu všech spotřebitelských úvěrů je nižší nežli 2 % a z toho přibližně 20 % tvoří úvěry, které byly uzavřeny online;

4.

upozorňuje, že jedním z cílů směrnice je zajistit dostupnost informací, čímž by se podpořilo fungování vnitřního trhu i v oblasti poskytování úvěrů, a proto je třeba posoudit, zda počet přeshraničně poskytnutých úvěrů roste;

5.

je toho názoru, že ustanovení týkající se předsmluvních informací, vysvětlení podávaná v souladu s ustanovením čl. 5 odst. 6 a ověření úvěruschopnosti podle článku 8 hrají významnou úlohu, pokud jde o zlepšování informovanosti spotřebitelů o rizicích spojených s poskytováním úvěrů v cizí měně;

6.

žádá nicméně orgány dohledu, aby vyžadovaly, aby finanční instituce poskytovaly spotřebitelům personalizované, úplné a snadno srozumitelné informace vysvětlující rizika spojená s úvěry v cizí měně a o dopadu, jaký by na jejich splátky mělo závažné znehodnocení zákonného platidla členského státu, v němž má spotřebitel bydliště, nebo zvýšení zahraniční úrokové sazby; domnívá se, že uvedené informace by měly být poskytnuty před podepsáním jakékoli smlouvy;

7.

bere na vědomí obavy některých členských států ohledně způsobu, jakým jsou předsmluvní informace spotřebitelům poskytovány prostřednictvím formuláře se standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru (SECCI), neboť tyto informace jsou natolik odborné, že to ovlivňuje schopnost spotřebitelů skutečně těmto informacím porozumět; domnívá se, že efektivita formuláře se standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru by měla být důležitým aspektem hodnocení dopadu směrnice, jež bude provádět Komise;

8.

vítá kontrolu „SWEEP“, kterou Komise provedla v září 2011 a která došla k výsledku, že u 70 % zkontrolovaných webových stránek finančních institucí chyběly informace v reklamách nebo důležité údaje v nabídce nebo bylo zavádějící vyčíslení nákladů na úvěr, a žádá Komisi a členské státy, aby přijaly vhodná opatření, která by tento stav napravila; v této souvislosti poznamenává, že pravidla o reprezentativních příkladech nejsou v některých případech používána v souladu s předpisy a že je třeba situaci v této oblasti zlepšit;

9.

vyzývá k tomu, aby byly reklamní a marketingové akce finančních institucí přísně sledovány s cílem předejít šíření klamavých nebo nepravdivých informací v reklamě a marketingu zaměřeném na nabídky úvěrových smluv;

10.

konstatuje, že některé členské státy využily možnosti rozšířit oblast působnosti této směrnice na jiné finanční produkty, aniž by to podle všeho vedlo k nesrovnalostem při provádění;

11.

zdůrazňuje, že ustanovení právních předpisů by měla odrážet standardní postupy a potřeby běžného spotřebitele a běžného podnikatele, nikoli představovat reakci na malý počet případů zneužití a následně činit informace poskytované spotřebiteli méně srozumitelnými, transparentními a srovnatelnými;

12.

konstatuje, že obsáhlejší ustanovení automaticky nezvyšují ochranu spotřebitele a že přebytek informací může nezkušeného spotřebitele spíše zmást, nežli mu věc objasnit; v tomto ohledu uznává odborné znalosti, pomoc a finanční osvětu, které poskytují sdružení spotřebitelů, a jejich potenciální roli při restrukturalizaci úvěrů u domácností, které se potýkají s problémy;

13.

žádá, aby spotřebitelé měli právo získat informace o cenách doplňkových služeb a o svém právu na nákup doplňkových služeb, např. pojištění, od jiných dodavatelů; domnívá se, že finanční instituce by měly mít povinnost odlišovat tyto služby a související poplatky od služeb a poplatků spojených s daným úvěrem a měly by jasně uvádět, které služby jsou nezbytné pro poskytnutí úvěru a které jsou ponechány na uvážení dlužníka;

14.

je toho názoru, že obtíže, které by mohly nastat při uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, by měly být v případech uzavření souvisejících smluv blíže prozkoumány; zdůrazňuje, že je důležité uvědomit spotřebitele o tom, že pokud uplatňují právo na odstoupení od smlouvy v případě, že dodavatel nebo poskytovatel služby přímo obdrží částku, která odpovídá platbě poskytovatele úvěru poskytnuté na základě doplňkové smlouvy, nesmí být spotřebiteli účtovány žádné poplatky, provize ani náklady související s poskytnutou finanční službou;

15.

vyzývá Komisi, aby posoudila, do jaké míry nejsou dodržovány požadavky o poskytování informací ve smlouvách, u nichž nejsou zprostředkovatelé vázáni požadavky na předsmluvní informace, a aby tak zjistila, jak nejlépe chránit spotřebitele v takovýchto situacích;

16.

domnívá se, že zvláštní pozornost je třeba věnovat komplikovaným pravidlům pro předčasné splacení úvěru;

17.

konstatuje, že předtím, než se změní úrokové sazby, by spotřebitelé měli být o dané skutečnosti informováni v takovém časovém předstihu, který jim umožní provést průzkum trhu a změnit poskytovatele úvěru, než dojde ke změnám sazeb;

18.

konstatuje, že je potřeba objasnit výklad toho, co se rozumí tzv. reprezentativním příkladem;

19.

zdůrazňuje, že by měl být zaveden jednotný výpočet roční procentní sazby nákladů, měly by být odstraněny nejasnosti a zajištěna provázanost se všemi ostatními právními nástroji;

20.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že vnitrostátní orgány dohledu budou mít veškeré nezbytné pravomoci a zdroje, aby mohly vykonávat své povinnosti; dále vyzývá vnitrostátní orgány dohledu, aby kontrolovaly, zda jsou dodržována ustanovení této směrnice, a jejich dodržování účinně prosazovaly;

21.

zdůrazňuje, že při stanovování lhůt pro provedení ve vnitrostátním právu v budoucnosti by se měly více zohlednit změny vnitrostátního práva, které je v důsledku tohoto procesu nutno provést;

22.

žádá členské státy, aby rozšířily stávající úroveň ochrany spotřebitele na úvěry, včetně krátkodobých úvěrů, poskytované prostřednictvím internetu, textových zpráv nebo jiných prostředků komunikace na dálku, jež se na trhu spotřebitelských úvěrů stále více používají, a zahrnula i částky nižší než spodní hranice 200 EUR, které v současné době nespadají do působnosti této směrnice;

23.

zdůrazňuje, že v současnosti neexistuje žádný důvod k přepracování směrnice, naopak by se mělo zajistit, aby byla směrnice správně provedena a uplatňována v praxi;

24.

je toho názoru, že po úplném a správném provedení směrnice ve vnitrostátním právu by měl být posouzen praktický dopad této směrnice, a teprve poté by měla Komise navrhnout potřebné změny; vyzývá Komisi, aby Evropskému parlamentu a Radě předložila zprávu o posouzení provádění směrnice a úplné posouzení jejích dopadů z hlediska ochrany spotřebitele, a to s přihlédnutím k důsledkům finanční krize a k novému právnímu rámci EU pro finanční služby;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/5

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 5, 6, 9, 147, 149, 151 a 153 této smlouvy,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 s názvem „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2010 nazvané „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti“ (COM(2010)0682) a na své usnesení na toto téma ze dne 26. října 2011 (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2011 o roční analýze růstu na rok 2012 (COM(2011)0815), návrh společné zprávy o zaměstnanosti připojený k tomuto sdělení a na své usnesení ze dne 15. února 2012 o hledisku zaměstnanosti a sociálním hledisku v roční analýze růstu na rok 2012 (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (COM(2012)0173),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2008 o doporučení Komise o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce (COM(2008)0639) a své usnesení na toto téma ze dne 6. května 2009 (3),

—

s ohledem na průzkum Eurostatu z ledna roku 2012 a na tiskovou zprávu Eurostatu ze dne 8. února 2012 (4),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758), stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru na toto téma (5) a na své usnesení na toto téma ze dne 15. listopadu 2011 (6),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. října 2008 o Evropském roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010) (7),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2008 nazvané „Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století“ (COM(2008)0412) a na své usnesení na toto téma ze dne 6. května 2009 (8),

—

s ohledem na sdělení Komise o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí pro hospodářské oživení (COM(2009)0545) a na své usnesení na toto téma ze dne 20. května 2010 (9),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. června 2010 nazvané „Nový impuls pro evropskou spolupráci v oblasti odborného vzdělávání na podporu strategie Evropa 2020“ (COM(2010)0296) a na své usnesení na toto téma ze dne 8. června 2011 (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 1. prosince 2011 o řešení problému předčasného ukončování školní docházky (12),

—

s ohledem na komuniké z Brugg o posílené evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy pro období 2011–2020, které bylo přijato dne 7. prosince 2010 (13),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Pokroky v plnění cílů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy“ (SEC(2011)0526),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o podpoře přístupu mladých lidí na trh práce, posílení statusu praktikantů, stáží a odborné přípravy (14),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o programu Evropské unie pro sociální změny a inovace, který předložila Komise (COM(2011)0609),

—

s ohledem na nedávno přijatý soubor pěti nařízení a jedné směrnice o správě ekonomických záležitostí EU (15),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. prosince 2011 s názvem Iniciativa „Příležitosti pro mladé“ (COM(2011)0933),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. června 2011 o víceletém finančním rámci na období 2014–2020 (COM(2011)0398),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0263/2012),

A.

vzhledem k tomu, že nynější hospodářská a finanční krize bude mít dlouhodobý dopad nejen na hospodářský růst, ale i na míru zaměstnanosti, úroveň chudoby a sociálního vyloučení, veřejné úspory a kvantitu a kvalitu sociálních investic v Evropě;

B.

vzhledem k tomu, že veřejný sektor byl v posledních letech výrazně zatížen dluhy a aby se předešlo jejich nadměrnému prohloubení, byla většina nedávných reakcí na krizi založena zejména na krátkodobých cílích usilujících o obnovení stability veřejných financí, což bylo pro ochranu našeho hospodářství nezbytné, a vzhledem k tomu, že tato úsporná opatření a konsolidace rozpočtu by se měly kombinovat s komplexní a ambiciózní investiční strategií pro udržitelný růst, zaměstnanost, sociální soudržnost a konkurenceschopnost i se sociálním řízením, které by poskytlo silný mechanismus pro dohled nad cíli strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti;

C.

vzhledem k tomu, že Lisabonská strategie i Evropská strategie zaměstnanosti selhaly a že úspěch strategie Evropa 2020 je nejistý a vyžaduje mnohem větší zapojení členských států a evropských orgánů v podobě opatření na podporu růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti;

D.

vzhledem k tomu, že nedávno zveřejněná roční analýza růstu i společná zpráva o zaměstnanosti ukázaly, že kvůli tomu, že fiskální konsolidace dosud dostatečně nepokročila a že je stále považována za prioritu, nezaměřuje se většina členských států v dostatečné míře na sociální cíle a cíle v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání stanovené strategií Evropa 2020;

E.

vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti stoupla v EU 27 ze 7,1 % v roce 2008 na více než 10 % v lednu 2012, se zřejmými regionálními rozdíly, a týká se zejména mladých lidí, pracovníků s nízkou kvalifikací a dlouhodobě nezaměstnaných osob, a vzhledem k tomu, že společně se stárnutím obyvatelstva tak v dlouhodobém výhledu vzniká závažné riziko ztráty lidského kapitálu, jež by mohlo mít nevratné důsledky pro trh práce, zejména pokud jde o tvorbu pracovních míst, hospodářský růst, konkurenceschopnost a sociální soudržnost;

F.

vzhledem k tomu, že 80 milionů Evropanů je v současnosti ohroženo chudobou a množství dětí a dospělých žijících v domácnostech nezaměstnaných se v roce 2010 zvýšilo na téměř 10 %; vzhledem k tomu, že to ve spojení s dětskou chudobou, rostoucím počtem „chudých pracujících“ a vysokou nezaměstnaností mladých lidí v budoucnu povede k ještě vyššímu riziku „dědičnosti“ chudoby a sociálního vyloučení;

G.

vzhledem k tomu, že v roce 2011 dosahovala míra chudoby u osob ve věku 16 až 24 let v Evropě v průměru 21,6 % a že u mladých lidí je větší pravděpodobnost, že budou zastávat nejisté zaměstnání – na dobu určitou nebo na částečný úvazek –, a že jsou rovněž více ohroženi nezaměstnaností; vzhledem k tomu, že nejistých zaměstnání v posledních letech výrazně přibývá a že míra nezaměstnanosti v některých zemích strmě stoupá;

H.

vzhledem k tomu, že systémy vzdělávání a odborné přípravy v Evropské unii – částečně také z důvodu nedostatečného financování – stále ještě nedokáží dostatečně naplnit potřeby trhu práce a vyhovět rostoucím požadavkům na kvalifikaci u dostupných pracovních míst a na kvalifikaci potřebnou pro odvětví, v nichž bude v budoucnu vznikat mnoho pracovních míst;

I.

vzhledem k tomu, že tlak na systémy sociálního zabezpečení se zvýšil, kvůli vyšším výdajům, poklesu příjmů i tlaku na snižování výdajů; vzhledem k tomu, že slabý hospodářský růst, přetrvávající vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti, rostoucí počet chudých pracujících, úroveň nenahlášené práce a stále vyšší míra nezaměstnanosti mladých lidí tento trend pravděpodobně dále zhorší;

J.

vzhledem k tomu, že správně zaměřené sociální investice jsou důležité pro opětovné zajištění řádné budoucí úrovně zaměstnanosti mužů i žen, pro stabilizaci hospodářství, posílení dovedností a znalostí pracovní síly a zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie;

K.

vzhledem k tomu, že malé a střední podniky mají velký potenciál pro vytváření pracovních míst a hrají při přechodu na nové udržitelné hospodářství zásadní úlohu;

1.

připomíná, že cílem sociálních investic, které spočívají v poskytování financí a jejich využití k vytváření sociálních i hospodářských zisků, je zabývat se vznikajícími sociálními riziky a nesplněnými potřebami a zaměřovat se na veřejné politiky a strategie investic do lidského kapitálu, které pomáhají připravovat jednotlivce, rodiny a společnosti na to, aby se dokázali přizpůsobit nejrůznějším změnám, přejít na měnící se trhy práce a čelit dalším výzvám, včetně například nabývání nových kvalifikací nezbytných pro odvětví, v nichž bude v budoucnu vznikat mnoho pracovních míst;

2.

konstatuje, že za sociální investice mohou být považovány mj. veškeré služby sociální a zdravotní péče, služby v oblasti vzdělávání a související služby poskytované soukromými poskytovateli, a připomíná, že tyto služby jsou ve Smlouvách vymezeny jako součást vnitrostátních pravomocí;

3.

zdůrazňuje, že jedním z nejdůležitějších rysů sociálních investic je jejich schopnost sladit sociální a ekonomické cíle, a proto by měly být považovány nejen za pouhé výdaje, ale zejména za investice, které se vyplatí dvakrát a v budoucnu přinesou skutečné zisky, pokud budou prostředky vynaloženy správným způsobem;

4.

konstatuje proto, že cílené sociální investice by měly být důležitou součástí hospodářských politik a politik zaměstnanosti EU a členských států a jejich reakcí na krizi v zájmu splnění cílů strategie Evropa 2020, pokud jde o zaměstnanost, sociální oblast a oblast vzdělávání;

5.

domnívá se, že usnadnění sociálního podnikání a přístupu k mikrofinancování pro zranitelné skupiny a osoby, jež jsou nejvíce vzdáleny trhu práce, je zásadním prvkem sociálních investic, neboť to umožní vytváření nových udržitelných pracovních míst, která často odolávají změnám hospodářského cyklu;

6.

konstatuje, že krize vyžaduje modernizaci evropského sociálního modelu, přehodnocení vnitrostátních sociálních politik a přechod od sociálních států, které zejména reagují na škody napáchané selháním trhu, k „aktivujícím sociálním státům“, jež investují do občanů a poskytují jim nástroje a pobídky s cílem vytvořit udržitelná pracovní místa, dosáhnout růstu a předcházet sociálním deformacím; konstatuje, že krize dále zvýšila potřebu investovat do sociálního podnikání;

7.

vyzývá v tomto ohledu členské státy a Komisi, aby udržovaly rovnováhu mezi opatřeními, jež se zabývají bezprostředními problémy v důsledku krize, a opatřeními střednědobého a dlouhodobého charakteru a aby zejména upřednostňovaly činnosti, jejichž cílem je:

8.

vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly opatření s cílem: rozvinout politiky příznivé pro růst a zaměstnanost (např. účinnější podpora MSP i efektivnější, lépe zaměřené a aktivující systémy sociálního zabezpečení a politiky v oblasti nezaměstnanosti); zavést celoživotní učení, zvláštní odbornou přípravu zaměřenou na odvětví s nedostatkem pracovníků a na potřeby regionálních a místních trhů práce a rekvalifikaci s cílem dosáhnout zaměstnanosti u dlouhodobě nezaměstnaných, podporovat celoživotní zvyšování kvalifikace, odbornou přípravu, praxe a placené stáže se zvláštním zaměřením na nezaměstnané mladé lidi a pracovníky s nízkou kvalifikací; usilovat o to, aby lidé pracující na plný úvazek byli schopni ze své práce žít;

9.

zdůrazňuje, že nezaměstnanost mladých lidí musí být důležitou součástí strategie sociálních investic; vyzývá členské státy, aby investovaly a předkládaly ambiciózní strategie s cílem zabránit ztrátě jedné generace a zlepšit přístup mladých lidí na trhy práce tím, že

10.

zdůrazňuje osobní odpovědnost, s ohledem na to, že každý jednotlivec musí také přemýšlet o tom, co může udělat pro to, aby se v konkurenci talentovaných lidí prosadil;

11.

vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly veškerá možná opatření ke zdokonalení vzdělávacích systémů na všech úrovních, a to prostřednictvím: silného důrazu na strategii rozvoje v raném dětství; vytvoření školního prostředí podporujícího začlenění; prevence předčasného ukončování školní docházky; zlepšení kvality sekundárního vzdělávání a zavedení pokynů a poradenství, jež mladým lidem poskytnou lepší podmínky k tomu, aby mohli úspěšně vstoupit do terciárního vzdělávání nebo získat přímý přístup na trh práce; vytváření nástrojů zaměřených na lepší předvídání budoucích potřeb, pokud jde o kvalifikaci, a na posílení spolupráce mezi vzdělávacími institucemi, podniky a službami zaměstnanosti; lepšího uznávání odborných kvalifikací a vytváření vnitrostátních rámců kvalifikací;

12.

vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily správnou rovnováhu mezi jistotou a flexibilitou na trhu práce například prostřednictvím komplexního uplatňování zásad flexikurity a aby řešily segmentaci trhu práce, a to tak, že osobám, které se nacházejí v přechodné fázi, nebo s pracovními úvazky na dobu určitou či částečnými pracovními úvazky, bude poskytnuto přiměřené sociální zabezpečení a rovněž přístup k odborné přípravě, rozvoji profesní dráhy a možnostem práce na plný úvazek; vybízí členské státy, aby investovaly do služeb – jako je například dostupná, celodenní a vysoce kvalitní péče o děti, místa ve školách s celodenním programem a péče o seniory –, které napomohou prosazovat rovnost žen a mužů a zlepšovat rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a vytvořit rámec umožňující vstoupit nebo se vrátit na trh práce;

13.

vybízí členské státy, které tak dosud neučinily, aby provedly reformy nezbytné k tomu, aby se jejich penzijní systémy staly udržitelnými, jistými a inkluzivními a aby se snížila míra hospodářské závislosti s cílem udržet dostatečný počet pracovníků, a aby tato opatření zkombinovaly s neustále se zlepšujícími pracovními podmínkami a s uplatňováním systémů celoživotního vzdělávání, které umožní dosáhnout pevnější a delší profesní dráhy;

14.

vyzývá členské státy, aby více usilovaly o začlenění sociálních investic do svých střednědobých a dlouhodobých rozpočtových cílů i do svých programů vnitrostátních reforem; vyzývá Evropskou radu a Komisi, aby lépe monitorovaly plnění cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a sociálních cílů;

15.

konstatuje, že pro zajištění řádného provádění cílů v oblasti zaměstnanosti a sociálních cílů je nutno doplnit nedávno vytvořený systém makroekonomického a rozpočtového dohledu v EU o zdokonalené sledování politik zaměstnanosti a sociálních politik; vyzývá proto Komisi, aby zvážila vytvoření hodnotící tabulky založené na ukazatelích obvyklých sociálních investic, která bude sloužit ke sledování pokroku učiněného v členských státech a na úrovni Unie, a aby podpořila společenskou odpovědnost podniků – zejména malých a středních – prostřednictvím vytvoření evropského sociálního označení;

16.

vyzývá členské státy, aby zvážily podepsání „Paktu o sociálních investicích“, který stanoví investiční cíle a vytvoří posílený kontrolní mechanismus zaměřený na zvýšení úsilí o splnění cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, sociálních věcí a vzdělávání; tento „Pakt o sociálních investicích“ by, stejně jako např. „Pakt euro plus“, obsahoval seznam zvláštních opatření v podobě sociálních investic členských států ve stanoveném časovém rámci za účelem splnění cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, sociálních věcí a vzdělávání v souladu s roční analýzou růstu a vnitrostátními programy reforem; tyto kroky by měly podléhat pravidelnému dohledu s významnou úlohou Evropské komise a Evropského parlamentu a se zapojením všech příslušných útvarů Rady;

17.

vyzývá Komisi, aby přijala veškerá možná opatření, která by členské státy povzbudila a dovedla k podepsání „Paktu o sociálních investicích“, a aby zavedla hodnocení cílů v oblasti zaměstnanosti, sociální oblasti a oblasti vzdělávání v rámci evropského semestru v roce 2013;

18.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že víceletý finanční rámec na období 2014–2020 bude obsahovat přiměřené rozpočtové zdroje nezbytné pro stimulaci a podporu sociálních investic v Evropě a že dostupné finanční prostředky bude možné využívat rozumně a účinně, a aby zajistily, že strukturální fondy, zejména Evropský sociální fond, budou podporovat sociální investice a jejich priority budou odrážet specifické potřeby členských států; vyzývá Komisi, aby, pokud to uzná za vhodné, členským státům pro účely sociálních investic zpřístupnila další případné zdroje financování;

19.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/10

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o spravedlivých příjmech pro zemědělce: lepší fungování potravinového řetězce v Evropě (1),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Propagační a informační opatření na podporu zemědělských produktů: strategie propagace chutí Evropy s vysokou evropskou přidanou hodnotou“ (COM(2012)0148),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise o propagačních a informačních opatřeních na podporu zemědělských produktů: strategie propagace chutí Evropy s vysokou evropskou přidanou hodnotou (COM(2011)0436),

—

s ohledem na režim horizontální propagace zřízený nařízením Rady (ES) č. 3/2008 ze dne 17. prosince 2007 (2) a jeho prováděcím nařízením Komise (ES) č. 501/2008 ze dne 5. června 2008 (3),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (4),

—

s ohledem na studii z roku 2011 o hodnocení propagačních a informačních akcí na podporu zemědělských produktů (5), kterou si nechala vypracovat Komise,

—

s ohledem na zprávu Komise o používání nařízení Rady (ES) č. 3/2008 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu a ve třetích zemích (SEC(2010)1434),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 15. a 16. prosince 2011 o budoucnosti politiky na podporu zemědělství,

—

s ohledem na legislativní návrhy Komise k reformě SZP předložené dne 12. října 2011 (KOM(2011)0625/3, KOM(2011)0627/3, KOM(2011)0628/3, KOM(2011)0629, KOM(2011)0630/3, KOM(2011)0631/3) a na návrh nařízení o společné organizaci zemědělských trhů,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise o propagačních a informačních opatřeních na podporu zemědělských produktů: strategie propagace chutí Evropy s vysokou evropskou přidanou hodnotou (NAT/560),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize o propagačních a informačních opatřeních na podporu zemědělských produktů: strategie propagace chutí Evropy s vysokou evropskou přidanou hodnotou (NAT/525) (6),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0286/2012),

A.

vzhledem k tomu, že v březnu 2012 zveřejnila Komise sdělení o informačních a propagačních opatřeních, po němž by měly na konci roku následovat legislativní návrhy;

B.

vzhledem k tomu, že zemědělsko-potravinářské odvětví má potenciál stát se výrazným a dynamickým odvětvím, které by zajistilo hospodářský růst a inovace ve všech členských státech, zejména pak ve venkovských oblastech a na regionální úrovni, zvýšilo příjmy v zemědělství, vytvářelo pracovní místa a podporovalo růst;

C.

vzhledem k tomu, že propagační a informační opatření byla zavedena v osmdesátých letech minulého století, s cílem vyrovnat se se zemědělskými přebytky, a později se používala také k řešení krizí v potravinářském průmyslu, jako byl výskyt bovinní spongiformní encefalopatie, lépe známé pod názvem nemoc šílených krav, v roce 1996 a skandál ohledně výskytu dioxinů ve vejcích v roce 1999;

D.

vzhledem k tomu, že informační a propagační opatření musí nyní hrát širší a trvalejší úlohu a měla by přispět k vyšší ziskovosti produktů, zajistit větší spravedlnost v oblasti hospodářské soutěže na vnějším trhu a více lepších informací pro spotřebitele;

E.

vzhledem k tomu, že tyto druhy podpory jsou dnes financovány podle nařízení (ES) č. 3/2008 v rámci režimu horizontální propagace; vzhledem k tomu, že studie hodnotící propagační politiky, kterou si Komise vyžádala v roce 2011, dospěla k závěru, že chybí konzistentní a komplexní strategie Unie v oblasti informování a propagace;

F.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1234/2007 o jednotné společné organizaci trhů, které je v současné době přepracováváno v rámci reformy SZP, poskytuje podporu určitým propagačním opatřením týkajícím se vína, ovoce a zeleniny v rámci širších programů; vzhledem k tomu, že propagační opatření na produkty zahrnuté do režimů jakosti potravin jsou v současné době financována v rámci politiky rozvoje venkova;

G.

vzhledem k tomu, že spotřeba vína v Evropské unii neustále klesá a že neexistují žádná evropská opatření k propagaci tohoto produktu na vnitřním trhu;

H.

vzhledem k tomu, že výdaje na režim horizontální propagace v rozpočtu na rok 2012 dosahují částky přibližně 56 milionů EUR, což odpovídá přibližně 0,1 % celkových výdajů na SZP;

I.

vzhledem k tomu, že nejnovější cíle informačních a propagačních opatření EU by rovněž měly být zohledněny pro účely rozpočtu a že se tyto cíle neomezují na obnovu důvěry spotřebitelů po krizích, ale zahrnují i zajištění vyšší ziskovosti produktů, větší spravedlnosti v oblasti hospodářské soutěže na vnějším trhu a více lepších informací pro spotřebitele;

J.

vzhledem k tomu, že výdaje na veškerá další propagační a informační opatření v rámci SZP, zejména v rámci jednotné společné organizace trhů a politiky rozvoje venkova, se odhadují na 400–500 milionů EUR ročně, což je stále méně než 1 % celkových výdajů na SZP a je to zjevně nedostatečné, zejména pokud jde o zvýšení konkurenceschopnosti evropských produktů na světovém trhu;

K.

vzhledem k tomu, že jednou z hlavních výhod EU v oblasti produkce potravin je rozmanitost a zvláštnost výrobků, jež jsou spjaty s různými zeměpisnými oblastmi a různými tradičními postupy a vytvářejí jedinečnou chuť, rozmanitost a autentičnost, jež spotřebitelé v EU i mimo ni stále více vyhledávají;

L.

vzhledem k tomu, že propagační politika EU je významným nástrojem SZP, který může podpořit konkurenceschopnost a dlouhodobou životaschopnost zemědělství a potravinářského odvětví;

M.

vzhledem k tomu, že EU nedávno zveřejnila seznam schválených výživových a zdravotních tvrzení, který má vstoupit v platnost v prosinci 2012, a tím ukončila období nejistoty v potravinářském průmyslu, zajistila marketingové nástroje, jež mají zásadní význam pro upoutání pozornosti spotřebitelů, jimž poskytla možnost přijímat lépe informovaná rozhodnutí;

N.

vzhledem k tomu, že zemědělské a potravinářské odvětví EU může být na celosvětové úrovni konkurenceschopnější, pokud bude schopno propagovat rozmanitost evropských potravin a rovněž evropský model produkce, který musí splňovat náročné normy v oblasti jakosti, bezpečnosti, dobrých životních podmínek zvířat a udržitelnosti z hlediska životního prostředí atd., a tím vybízet jiné významné zemědělské země k přijetí tohoto modelu s cílem vytvořit rovné výrobní podmínky a zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž v obchodní oblasti;

O.

vzhledem k tomu, že v důsledku narůstající globalizace obchodu nepochybně dochází k celé řadě problémů, současně se však otevírají nové trhy a příležitosti k zajištění hospodářského růstu;

P.

vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech o politice podpory zemědělství z prosince 2011 uvádí, že „propagační opatření je třeba realizovat také s cílem rozvíjet potenciál místního zemědělství a distribuce v rámci krátkých řetězců“, a že by tato opatření měla být zahrnuta do programů rozvoje venkova, jak již navrhla Komise;

Q.

vzhledem k tomu, že je nezbytné a důležité zajistit dostatečné nástroje pro politiku, která podpoří evropské zemědělství a propagaci potravin a přispěje ke konkurenceschopnosti zemědělství a potravinářského odvětví, přičemž zajistí přínosy z rozmanitosti, přidané hodnoty a jakosti výrobků;

R.

vzhledem k tomu, že evropské zemědělství a potravinářský průmysl, který zpracovává 70 % zemědělských surovin a prodává potravinové výrobky, jsou pevně provázány, přičemž 99 % evropských podniků produkujících potraviny a nápoje jsou malé a střední podniky a více než 52 % podniků se nachází ve venkovských oblastech, a proto jsou hospodářskou a společenskou hybnou silou na evropském venkově;

S.

vzhledem k tomu, že podpora SZP na rozvíjení krátkých dodavatelských řetězců a místních trhů je financována z politiky rozvoje venkova, což je skutečně nejlepší řešení vzhledem k tomu, že tyto iniciativy probíhají v malém měřítku, na místní úrovni a vytvářejí lokální pracovní místa;

T.

vzhledem k tomu, že výjimečné evropské tradiční výrobky mají na větších trzích třetích zemí značný potenciál růstu a jsou přitažlivé pro spotřebitele a že by měly prospěch ze zaměřených a posílených režimů propagace, vytvářely by pracovní místa a podpořily hospodářský růst v regionech;

U.

vzhledem k tomu, že jedním z cílů legislativních návrhů, které jsou v současnosti projednávány v souvislosti s reformou SZP pro období po roce 2013, je zajistit, aby tato politika mohla v plné míře přispívat ke strategii Evropa 2020;

V.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1234/2007 o jednotné společné organizaci trhů obsahuje pravidla pro financování programů dodávek ovoce a mléka do škol; vzhledem k tomu, že podle stávajícího návrhu na změnu společné organizace trhů (COM(2011)0626) by se měl zvýšit podíl spolufinancování ze strany EU v programu dodávek ovoce do škol z 50 % na 75 % nákladů (a z 75 % na 90 % v regionech, jichž se týká konvergenční cíl);

W.

vzhledem k tomu, že program dodávek ovoce a mléka do škol má i výchovný rozměr, neboť by měl žáky naučit, jak se vyrábí potraviny a jak se žije na statku;

X.

vzhledem k tomu, že různé režimy propagace, jsou-li účinně zaváděny, pomáhají zajistit, aby evropské zemědělské produkty byly v Evropě a v celém světě uznávány, a zvyšují informovanost spotřebitelů ohledně vysokých norem v oblasti bezpečnosti potravin, dobrých životních podmínek zvířat a ochrany životního prostředí, jež evropští zemědělci dodržují a jež jsou průběžně sledovány a zdokonalovány;

Y.

vzhledem k tomu, že cílem nařízení (ES) č. 814/2000 je pomoci občanům pochopit evropský model zemědělství a zvýšit povědomí veřejnosti o těchto otázkách; vzhledem k tomu, že neznalost zemědělství a života na venkově a nepochopení toho, jak funguje, je dnes pravděpodobně větší než kdykoliv dříve v historii Evropy, a že jedním z relevantních faktorů, o nichž má veřejnost nejmenší povědomí, je značný nárůst nákladů zemědělské produkce, jenž je důsledkem povinností stanovených EU v oblasti bezpečnosti potravin a hygieny, sociálního zabezpečení pracovníků, zachování životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat, jež zemědělské subjekty, které EU přímo konkurují, často neplní; vzhledem k tomu, že jeden z relevantních faktorů, který si veřejnost nejméně uvědomuje, souvisí s nedostatečným povědomím o tom, že zemědělství podstatným způsobem přispívá ke snižování emisí skleníkových plynů, a dále dlouhým seznamem veřejných statků, které zajišťuje;

1.

vítá sdělení Komise nazvané „Propagační a informační opatření na podporu zemědělských produktů: strategie propagace chutí Evropy s vysokou evropskou přidanou hodnotou“, které musí být prvním krokem ke zvýšení hodnoty evropské produkce u Evropanů i obyvatel jiných částí světa a ke zvýšení její výnosnosti;

2.

podporuje čtyři hlavní cíle definované v tomto sdělení, a to vytvoření vyšší evropské přidané hodnoty v potravinářském odvětví, přitažlivější a sebejistější strategii, jednodušší řízení a více součinnosti mezi různými propagačními nástroji;

3.

domnívá se, že je třeba věnovat stejnou pozornost propagační politice na vnitřním i vnějším trhu, neboť oba trhy jsou pro producenty i spotřebitele přínosné;

4.

zdůrazňuje, že propagační politika EU je z hlediska vnitřního trhu i nadále oprávněnou a významnou, a to na místní a regionální úrovni i na rostoucích světových trzích;

5.

domnívá se však, že cíle propagační politiky EU musí být jednoznačnější a rovněž musí být vhodně definovány; zdůrazňuje, že propagace by se měla vztahovat na všechny zemědělské a potravinové výrobky, které splňují evropské normy jakosti, neboť se tak podpoří účinnost propagace a reakce na požadavky spotřebitelů; zdůrazňuje rovněž, že podpora zemědělství, jež zaručuje zabezpečení potravin, udržitelné využívání přírodních zdrojů a dynamiku ve venkovských oblastech, přispívá k hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst;

6.

upozorňuje na skutečnost, že je zapotřebí neustále vyvíjet všeobecné propagační činnosti na vnitřním trhu, aby evropští spotřebitelé měli informace o vlastnostech a přidané hodnotě evropských zemědělských produktů, které jsou na trhu;

7.

zdůrazňuje, že je nutné udržet a zvýšit podíl evropských zemědělských produktů na vnějším trhu a zaměřit se na nově vznikající trhy jakožto nová odbytiště pro tyto produkty, přičemž je třeba zajistit větší soudržnost propagační a obchodní politiky EU;

8.

domnívá se, že jasné vymezení cílů propagační politiky EU ze strany Komise a vytvoření objektivních pokynů pro členské státy představují nezbytné první kroky směrem ke zlepšení soudržnosti politik a součinnosti jednotlivých propagačních nástrojů a rovněž mají zcela zásadní význam pro zajištění větší transparentnosti při výběru programů na vnitrostátní úrovni; poukazuje na to, že činnost Unie v této oblasti musí doplňovat iniciativy jednotlivých států a soukromého sektoru;

9.

domnívá se, že je třeba výrazně navýšit rozpočet na lepší informační a propagační opatření, přičemž je třeba přihlédnout k nejnovějším cílům informační a propagační politiky, zejména v případě režimu horizontální propagace; domnívá se také, že by pro tento režim měl být v souhrnném rozpočtu vytvořen samostatný okruh;

10.

zdůrazňuje, že úspěch evropských zemědělců bude záviset na jejich schopnosti zvýšit svůj podíl na trhu a umožnit vysoce konkurenčnímu potravinářskému odvětví zachovat si významné místo v rámci hospodářství a obchodu EU;

11.

zdůrazňuje, že je nutné vést komplexní informační kampaně určené spotřebitelům v EU a na vnějším trhu týkající se norem kvality produkce a systémů certifikace;

12.

zdůrazňuje, že opatření horizontální propagace podle nařízení (ES) č. 3/2008 by měla přispívat k rozvoji místních trhů a krátkých dodavatelských řetězců a k oživení vnitřního trhu a intenzivnějšímu uvádění evropských produktů na vnějších trzích;

13.

vítá návrh Komise na zavedení čtvrtého typu propagačních opatření zajišťujících technickou podporu; domnívá se, že má zásadní význam pro účinnou propagační politiku, zejména na vnějším trhu;

14.

uznává potenciál systému jednotného image pro informační a propagační opatření;

15.

doporučuje, aby byla zachována generická povaha informačních a propagačních opatření;

16.

konstatuje, že informační a propagační politika EU by měla mít tři hlavní cíle: na místních a regionálních trzích by měla v zájmu hospodářského oživení a společenské přitažlivosti života na venkově upozorňovat na rozmanitost a čerstvost produktů a krátké vzdálenosti mezi producenty a spotřebiteli; na vnitřním trhu by měla v zájmu zvýšení produkce a stimulace spotřeby evropských produktů využívat veškerých výhod evropského prostoru bez hranic, v němž žije 500 milionů spotřebitelů; na vnějších trzích by měla v zájmu zajištění větší přidané hodnoty pro zemědělsko-potravinářské odvětví zhodnotit náročné normy dodržované v rámci evropského modelu produkce;

17.

navrhuje, aby Komise na místních a regionálních trzích rozvíjela krátké dodavatelské řetězce, a vytvářela tak nové příležitosti pro zemědělce a jiné producenty ve venkovských oblastech a pro sdružení zemědělců nebo zemědělců a jiných subjektů ve venkovských oblastech, a aby navrhla rozsáhlý soubor nástrojů k prosazování rozvoje venkovských oblastí; považuje za žádoucí, aby Komise dále vytvořila pokyny, jež zemědělcům pomohou více a lépe investovat do kvality a zvláštní hodnoty jejich produktů; domnívá se, že je třeba zvážit i investice do předávání informací prostřednictvím sdělovacích prostředků (zejména na internetu);

18.

navrhuje, aby Komise na vnitřním trhu vyvíjela větší úsilí a podporovala snahy evropských producentů získat schopnost splnit náročnější požadavky spotřebitelů z hlediska kvality a hygieny potravin a rovněž znalosti o původu čerstvých produktů a době jejich spotřeby, a podporovala tak rozmanitost výrobků a potravin a poskytla příležitost seznámit se s novými výrobky nebo novými způsoby prezentace a využívání tradičních výrobků;

19.

vyzývá proto k rozšíření programů zaměřených buď na trhy, nebo cílové výrobky, přičemž nástroje propagace by měly upozorňovat na zvláštní rysy výrobních norem a vždy zdůrazňovat evropský model produkce, a zejména pak evropské systémy jakosti; domnívá se rovněž, že je důležité podporovat programy společné pro více zemí a zaměřené na různé výrobky, které danému programu jednak dodávají skutečný evropský rozměr a jednak výslovně potřebují evropskou podporu; je v této souvislosti toho názoru, že by se měly upřednostňovat země zavádějící výrobní programy, které zohledňují tržní podmínky a potenciál a současně Komisi umožňují upravit podporu podle určené oblasti;

20.

naléhavě žádá, aby se na základě větší součinnosti probíhajících vnitrostátních a odvětvových činností a jejich lepší koordinace s politickými kroky, zejména pokud jde o dohody o volném obchodu, zajistila větší přitažlivost informačních a propagačních opatření pro profesní organizace;

21.

zdůrazňuje, že programy musí být flexibilnější, aby bylo možné upravit je ve fázi provádění podle měnících se tržních podmínek; domnívá se, že by se proto měla snížit míra podrobnosti vyžadovaná při předkládání programů;

22.

vyzývá k lepšímu posuzování programů na základě přísného systému hodnocení využívajícího zvláštní ukazatele, např. zvýšení podílu na trhu a tvorby pracovních míst; je toho názoru, že proces výběru by měl být kratší a že by se mělo zvážit, zda organizacím umožnit platit zálohy;

23.

blahopřeje Komisi k dobrým výsledkům, kterých dosáhla současnou informační a propagační politikou na podporu zemědělských produktů, vyzývá však k jejímu zjednodušení a zlepšení, přičemž je zejména důležité omezit administrativní zátěž, v prvé řadě tím, že se sníží počet zpráv, které Komise požaduje; domnívá se, že by bylo vhodné, aby Komise vypracovala jednoduchý a souhrnný návod, jenž by případným příjemcům pomohl řídit se pravidly a postupy souvisejícími s touto politikou;

24.

upozorňuje Komisi na to, že v případě vnějších trhů nezaručí produkce kvalitních potravin sama o sobě dobrou pozici na trhu a že je proto zcela nezbytné investovat do propagačních programů; domnívá se, že těmto programům by měly předcházet studie trhu ve třetích zemích, jež by měly být spolufinancovány; věří, že je třeba zvážit i možnost poskytnout podporu pilotním projektům ve třetích zemích, které byly vyhodnoceny jako případné nové trhy;

25.

vyzývá k přijetí kroků, které posílí rozvoj evropských sdružení a podniků a podpoří jejich účast na světových fórech, hospodářskou soutěž v oblasti kvality a upřednostňování specializace a rozmanitosti, což bude vyžadovat pomoc zemědělcům a družstvům při realizaci jejich vlastních strategií a kapacity vývozu, včetně technické pomoci producentům;

26.

vyzývá k tomu, aby bylo možné podporovat původ výrobků, na něž se nevztahují označení kvality, a zdůrazňovat jejich vlastnosti a kvality;

27.

domnívá se, že informační a propagační politika na podporu evropských výrobků by měla mít své vlastní označení, podle něhož bude možné tyto výrobky v EU i mimo ni rozpoznat;

28.

vyzývá Komisi, aby zvyšovala povědomí spotřebitelů o tom, že normy evropského zemědělství v oblasti jakosti, bezpečnosti, dobrých životních podmínek zvířat a udržitelnosti z hlediska životního prostředí atd. jsou nejpřísnější na světě, což ovlivňuje konečnou cenu produktu; domnívá se, že by se spotřebitelům měly poskytovat transparentní informace o tom, jak lze evropské výrobky a jejich vlastnosti rozpoznat, aby se zamezilo riziku nákupu padělaných výrobků a aby spotřebitelé měli možnost rozhodnout se, co si přejí koupit;

29.

domnívá se, že kvalitní výrobky jsou ty, které jsou spojeny se zvláštními výrobními postupy, zeměpisným původem, tradicemi nebo kulturním kontextem, a poznamenává, že režimy na ochranu takovýchto výrobků již existují ve formě chráněného označení původu, chráněného zeměpisného označení, ekologických výrobků nebo zaručených tradičních specialit; požaduje vytvoření nového režimu „místního zemědělství a přímého prodeje“, do nějž by patřily místní kvalitní výrobky určené ke spotřebě v regionu, v němž byly vyrobeny;

30.

je toho názoru, že označení evropského původu by mělo ve všech propagačních a informačních opatřeních jak na vnitřním trhu, tak i ve třetích zemích převažovat jakožto hlavní identita; domnívá se, že by bylo možné zvážit použití dodatečného označení země původu v těch třetích zemích, v nichž je tato identita velmi výrazná a kde pomáhá zdůrazňovat rozmanitost dodávek potravinových výrobků;

31.

zdůrazňuje, že v souvislosti se soukromými ochrannými známkami je rozhodující nalézt rovnováhu mezi generickou reklamou a propagací ochranné známky, což zlepší účinnost propagačních kampaní ve třetích zemích; podporuje názor Komise, že ochranné známky mohou přinést pákový efekt této činnosti, neboť je přirozené, aby propagace určitých druhů produktů byla doplněna spojením hospodářských subjektů prostřednictvím propagace produktů a ochranných známek, což má větší dopady na dovozce a následně na spotřebitele; domnívá se také, že pokud by byly soukromé ochranné známky zahrnuty do propagace, měly by podniky větší zájem o účast, a poznamenává, že by se nemělo zapomínat na to, že jsou to v konečném důsledku právě tyto podniky, jež spolufinancují tato opatření;

32.

poukazuje na to, že jsou-li zemědělci organizovaní, umožňují režimy zabývající se jakostí zemědělcům používat opatření řídící dodávky a stabilizující ceny, což zvyšuje jejich naděje na dostatečný výdělek ze zemědělství, a proto jsou tyto režimy nejvhodnější ke zvyšování evropské přidané hodnoty v souladu s prioritami Komise;

33.

domnívá se, že je nezbytné zajistit účinnější ochranu výrobků, na něž se vztahují normy kvality, ve vztahu k obchodním partnerům EU; požaduje, aby zeměpisná označení byla v plné míře zahrnuta do dvoustranných a meziregionálních obchodních dohod a byla více chráněna těmito dohodami i na úrovni WTO;

34.

zdůrazňuje, že je nutné pozměnit rámcová ustanovení o financování pro účely podpory výrobků, na něž se vztahují normy kvality, s cílem navýšit finanční účast EU;

35.

poznamenává, že zavedení schválených informací o vztahu mezi určitými látkami nalezenými v potravinách a lepším zdravotním stavem přinese větší transparentnost v oblasti propagace výrobků pro zdravotní účely;

36.

vítá rostoucí poptávku po ekologických výrobcích a požaduje aktivnější pobídky k jejich produkci a propagaci;

37.

zdůrazňuje nutnost propagovat místní výrobky z horských a ostrovních oblastí a navýšit finanční prostředky EU určené k tomuto účelu;

38.

vyzývá Komisi, aby při svých vnějších propagačních činnostech více upozorňovala na odhodlání zemědělců v EU používat udržitelnější zemědělské postupy a zachovávat rozmanitost a jakost a na vyšší ceny, které jsou toho důsledkem, a aby rozvíjela a upevňovala povědomí o evropských režimech propagace a logách;

39.

souhlasí s poskytováním technické pomoci malým a středním podnikům zejména s cílem pomoci jim rozvíjet své vlastní marketingové strategie a analyzovat své cílové trhy;

40.

doporučuje, aby byla vytvořena internetová platforma pro výměnu případných projektů a osvědčených postupů, jež by podporovala osvětové kampaně z evropského hlediska;

41.

zdůrazňuje, že reforma společné zemědělské politiky se zaměřuje na zlepšení organizace produkce, udržitelnosti a jakosti zemědělských produktů; domnívá se, že propagační politika EU by proto měla umožnit využívat veškerý potenciál potravinářského odvětví ve prospěch evropského hospodářského růstu a zaměstnanosti;

42.

naléhavě vyzývá Komisi, aby ve svých budoucích legislativních návrzích týkajících se propagace chutí Evropy případně určila různé vhodné způsoby řízení pro vnitřní a vnější trh a také pro mnohonárodní nebo krizové programy;

43.

domnívá se, že je nezbytné vymezit evropskou informační a propagační strategii lépe zaměřenou na trhy a nabízející produkty nebo sdělení, jež mají být zdůrazněny, přičemž je třeba zohlednit jednání o dohodách o volném obchodu a vedoucí trhy, a předejít tak rozdrobení a rozptýlení prostředků;

44.

vítá návrh Komise, aby se na pozadí pokračující hospodářské krize zvýšil podíl spolufinancování programu dodávek ovoce do škol ze strany EU;

45.

žádá Komisi, aby vyzvala všechny členské státy, aby více zdůrazňovaly výchovný aspekt vnitrostátních programů dodávek ovoce a mléka do škol, a aby tyto programy v plné míře začlenila do druhého pilíře podpory zemědělství;

46.

vyzývá Komisi, aby posoudila, jakým způsobem jsou na trhu EU vedeny informační kampaně o zodpovědné konzumaci evropských jakostních vín zaměřené na dospělou populaci; konstatuje, že tyto kampaně by měly upozorňovat nejen na střídmou konzumaci jakostních vín, ale i na kulturní kořeny, kvalitativní vlastnosti a zvláštní rysy evropských vín;

47.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/17

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla (dále jen „směrnice“) (1),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru s názvem Zpráva o provádění a dopadu směrnice o právu na opětný prodej (2001/84/ES) (COM(2011)0878),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0326/2012),

A.

vzhledem k tomu, že právo na opětný prodej je podle čl. 14 písm. b) Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl autorským právem;

B.

vzhledem k tomu, že směrnice podpořila harmonizaci základních podmínek uplatňování práva na opětný prodej, což mělo za účel odstranění případných překážek pro vytváření vnitřního trhu;

C.

vzhledem k tomu, že přijetí směrnice bylo pro umělce významné nejen z hlediska jejich iniciativ zacílených na dosažení uznání jejich tvůrčí činnosti a spravedlivého zacházení, ale rovněž na uznání jejich přínosu ke kulturním hodnotám; vzhledem k tomu, že nicméně přetrvávají obavy, pokud jde o dopady směrnice na evropské trhy s uměleckými díly, a zejména na mnoho menších a specializovaných aukčních domů a obchodníků v EU;

D.

vzhledem k tomu, že směrnice byla v právním řádu všech členských států plně provedena teprve ke dni 1. ledna 2012;

E.

vzhledem k tomu, že celosvětový podíl EU na trhu s díly žijících umělců v posledních několika letech výrazně poklesl;

F.

vzhledem k tomu, že tvůrčí činnost přispívá k neustálému rozvoji kulturního života a dědictví EU;

G.

vzhledem k tomu, že trh s uměleckými díly a starožitnostmi významně přispívá ke světové ekonomice, včetně podniků, které podporuje, především podniků v tvůrčích odvětvích;

H.

vzhledem k tomu, že směrnice klade administrativní zátěž na obchodníky v EU, což je komerčně znevýhodňuje oproti obchodníkům ze třetích zemí;

1.

konstatuje, že pro trh s uměním byl rok 2011 rokem rekordním a že roční objem prodejů dosáhl 11,57 miliard USD, což je oproti roku 2010 nárůst o téměř 2 miliardy USD (2); zdůrazňuje, že trh s uměleckými díly a starožitnostmi významným způsobem přispívá ke světovému hospodářství včetně podniků, které podporuje, především podniků v tvůrčích odvětvích;

2.

poznamenává, že evropský trh s uměním zaznamenal v roce 2011 silný růst; Spojené království zaujímá 19,4 % světového trhu s uměním, přičemž objem prodejů zde narostl o 24 %; Francie zaujímá 4,5 % trhu s uměním, přičemž objem obchodu narostl o 9 %; konečně Německo zaujímá 1,8 % trhu s uměním a objem prodejů zde narostl o 23 % (3)

3.

konstatuje, že čínský trh s uměním v roce 2011 představoval 41,4 % světového trhu, čímž se dostal před Spojené státy, jejichž obrat se snížil o 3 % a jejich podíl na celosvětovém trhu o 6 %, když z 29,5 % v roce 2010 klesl v roce 2011 na 23,5 % (4);

4.

zdůrazňuje, že nástup Číny je ohromující; poznamenává však, že její trh s uměním je v současné době omezen pouze na domácí umělce;

5.

konstatuje, že obecná tendence k přesunu těžiště trhu s uměním směrem k nově se rozvíjejícím zemím je spojena s globalizací, s rozmachem Asie a s tím, že se v těchto zemích objevili noví sběratelé;

6.

s uspokojením konstatuje, že některé třetí státy zvažují, že do svého vnitrostátního právního řádu zavedou právo na opětný prodej; poznamenává zejména, že ve Spojených státech byl dne 12. prosince 2011 podán návrh zákona, podle kterého by při opětném prodeji současných uměleckých děl byla odváděna odměna ve výši 7 %; poznamenává, že čínský návrh zákona o autorském právu také předpokládá zavedení odměny při opětném prodeji (čl. 11 odst. 13),

7.

připomíná, že výše odměn při rozmnožování a provozování díla je v případě grafického a výtvarného umění zanedbatelná, neboť příjmy v těchto odvětvích umění pocházejí z prodeje či opětného prodeje děl;

8.

důrazně připomíná, že právo na opětný prodej zaručuje umělcům kontinuitu v odměně za uměleckou tvorbu, neboť umělci velmi často svá díla na počátku kariéry prodávají za nízkou cenu;

9.

připomíná, že ze zprávy Komise o provádění a dopadu směrnice a ze statistických údajů z tohoto odvětví nevyplývá, že právo na opětný prodej má na trh s uměním v Evropě negativní dopad;

10.

vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dopadu týkající se fungování trhu s uměleckými díly obecně, včetně administrativních potíží, jaké mají menší a specializované aukční domy a obchodníci;

11.

připomíná, že několik ustanovení směrnice zajišťuje vyvážené uplatňování práva na opětný prodej, neboť jsou zohledněny zájmy všech zúčastněných stran, a to zejména stanovením postupného snižování příslušných sazeb, maximální výše autorské odměny, která činí 12  500 EUR, vyloučením malých prodejů z působnosti směrnice a osvobozením od opětných prodejů pro prvního kupujícího; zdůrazňuje však, že směrnice klade administrativní zátěž na obchodníky;

12.

konstatuje, že právo na opětný prodej ve prospěch žijícího autora originálu uměleckého díla může být vhodným nástrojem, jak zamezit tomu, aby byli umělci diskriminováni;

13.

připomíná, že objem trhu s uměním byl v roce 2010 odhadován na 10 miliard USD a v roce 2012 na téměř 12 miliard USD, z nichž pouze 0,03 % tvoří odměny při opětném prodeji; zastává názor, že se jedná o důležitý trh, z něhož by umělcům, kteří na tomto trhu působí, a jejich dědicům měla plynout spravedlivá odměna;

14.

konstatuje, že ze studií a statistických údajů týkajících se trhu s uměním nevyplývá, že právo na opětný prodej má negativní dopad na umístění jeho těžiště a na obrat, který se na něm realizuje;

15.

připomíná, že směrnice byla v právním řádu všech členských států plně provedena až ke dni 1. ledna 2012, přestože mnohé členské státy uznávají právo na odměnu při opětném prodeji uměleckých děl již několik desítek let;

16.

zdůrazňuje význam proaktivní podpory místních umělců, včetně těch nejmladších umělců;

17.

považuje za předčasné provádět novou analýzu směrnice dle návrhu Komise od roku 2014 a navrhuje, aby tato analýza byla provedena v roce 2015 (tj. 4 roky po vyhodnocení z roku 2011);

18.

vyzývá Komisi, aby ve své příští hodnotící zprávě přezkoumala, nakolik jsou relevantní příslušné sazby, prahové hodnoty a kategorie osob, které jsou podle směrnice oprávněné k přijímání autorské odměny;

19.

vyzývá Komisi, aby úzce spolupracovala se zúčastněnými stranami, aby tak byla posílena pozice evropského trhu s uměním a byly odstraněny určité obtíže, jaké představuje např. „kaskádový efekt“ a administrativní potíže, kterým čelí menší a specializované aukční domy a obchodníci;

20.

vítá iniciativy třetích států, které hodlají zavést právo na opětný prodej, a naléhavě vyzývá Komisi, aby na mnohostranných fórech i nadále usilovala o posílení pozice evropského trhu s uměním ve světě;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/19

—

s ohledem na články 26 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 11. ledna 2012 s názvem „Na cestě k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu“ (COM(2011)0941, dále jen „zelená kniha“),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. ledna 2012 s názvem „Soudržný rámec pro posílení důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a on-line služeb“ (COM(2011)0942) ,

—

s ohledem na veřejnou konzultaci k zelené knize, kterou Komise pořádala od 11. ledna 2012 do 11. dubna 2012,

—

s ohledem na konferenci o platbách prováděných kartou, pomocí mobilního telefonu a přes internet, kterou Komise uspořádala dne 4. května 2012,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (1),

—

s ohledem na informační zprávu z března 2012 o prosazování pravidel hospodářské soutěže v odvětví plateb, kterou sestavila podskupina pro bankovnictví a platby v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (2),

—

s ohledem na doporučení Evropské centrální banky z dubna 2012 pro bezpečnost plateb prostřednictvím internetu (3),

—

s ohledem na reakci evropského inspektora ochrany údajů ze dne 11. dubna 2012 na veřejnou konzultaci o zelené knize s názvem „Na cestě k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu“ uspořádanou Komisí (4),

—

s ohledem na pracovní dokument Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize ze dne 22. května 2012 (INT/634),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 24. července 2002 týkající se řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP ve věci COMP/29.373 Visa International (5),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 19. prosince 2007 týkající se řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP ve věci COMP/34.579 – MasterCard, věci COMP/36.518 – EuroCommerce a věci COMP/38.580 – Platební karty pro komerční klientelu (6),

—

s ohledem na rozsudek Tribunálu ze dne 24. května 2012 ve věci MasterCard a další proti Komisi (7),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0304/2012),

A.

vzhledem k tomu, že evropský trh plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu je v současnosti stále rozdrobený na jednotlivé členské státy a pouze několik velkých subjektů je schopno získat od obchodníků souhlas a působit přeshraničně;

B.

vzhledem k tomu, že vedoucí postavení dvou neevropských poskytovatelů služeb plateb kartou může vést jak pro spotřebitele, tak pro obchodníky k nadměrným a neoprávněným poplatkům, jejichž prostřednictvím jejich příslušné banky (takzvané vydávající a zúčtovací banky) tuto situaci využívají, jak uvádí Komise v zelené knize;

C.

vzhledem k tomu, že by rozvoj a širší využívání plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu mohly napomoci také růstu elektronického obchodu v Evropě z hlediska objemu i rozmanitosti;

D.

vzhledem k tomu, že podíl a škála internetových a mobilních plateb v Evropě i ve světě stále roste;

E.

vzhledem k tomu, že díky technickému rozvoji může být systém plateb kartami postupně nahrazen jinými elektronickými způsoby platby a platbami pomocí mobilního telefonu;

F.

vzhledem k tomu, že zelená kniha se nezabývá náklady a společenskými dopady hotovostních a šekových plateb ve srovnání s náklady na platby prováděné kartou, přes internet nebo pomocí mobilního telefonu, a neumožňuje tak provést komparativní analýzu hospodářských a sociálních nákladů a společenských dopadů plateb v hotovosti nebo šekem;

G.

vzhledem k tomu, že stávající obchodní model pro platby kartou umožňuje vybírání nadměrně vysokých vícestranných mezibankovních poplatků (MIF), u nichž se někdy zdá, že překračují skutečné náklady na financování systému, a jež představují závažnou překážku pro hospodářskou soutěž na platebním trhu;

H.

vzhledem k tomu, že přeshraniční akvizici může v současnosti využít pouze omezené množství subjektů, a vzhledem k tomu, že toto uspořádání by mohlo obchodníkům rozšířit možnost volby, a posílit tak hospodářskou soutěž a snížit náklady pro spotřebitele;

I.

vzhledem k tomu, že příplatky za platby kartou některé členské státy nepovolují, zatímco v jiných se používají běžně, a vzhledem k tomu, že nadměrné příplatky jsou na úkor spotřebitelů, neboť poskytovatelé plateb často jiné platební metody než metody s příplatky neumožňují;

J.

vzhledem k tomu, že rámec jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA) týkající se platebních karet vyžaduje, aby mohli zákazníci „používat běžné platební karty na platby a výběry hotovosti v eurech v rámci celého systému SEPA stejně snadno a pohodlně jako v jejich domovské zemi; neměl by být rozdíl mezi tím, zda použijí kartu/y doma nebo kdekoliv jinde v rámci systému SEPA; už by neměly existovat žádné systémy pro běžné platební karty určené výlučně pro použití v jedné zemi, stejně jako žádné systémy pro platební karty určené výlučně pro přeshraniční použití v rámci systému SEPA“;

K.

vzhledem k tomu, že se dá očekávat, že úspěšný přechod na systém SEPA bude podnětem k rozvoji inovačních celoevropských způsobů plateb;

1.

chválí Komisi za vypracování zelené knihy, považuje úvahy a otázky, kterými se tato kniha zabývá, za velmi důležité a plně souhlasí s uvedenými cíli ke zvýšení hospodářské soutěže, výběru, inovací a zabezpečení plateb, jakož i důvěry zákazníků;

2.

souhlasí s Komisí, že je nezbytné rozlišit v oblasti čtyřstranných systémů bankovních karet tři rozdílné výrobkové trhy: především trh, na němž různé karetní systémy soutěží o finanční instituce jako o své vydávající nebo zúčtovací zákazníky; pak první „navazující“ trh, na němž soutěží vydávající banky o obchod spojený s držiteli bankovních karet („vydávající trh“); a v poslední řadě druhý „navazující“ trh, na němž zúčtovací banky soutěží o obchod spojený s obchodníky („zúčtovací trh“); domnívá se, že by na každém trhu měla být posílena volná hospodářská soutěž;

3.

poukazuje na důležitost trhu založeného na samoregulaci za spolupráce všech zainteresovaných subjektů, ale uznává, že samoregulace nemusí kvůli střetům zájmů dosáhnout kýžených výsledků v přijatelném časovém rámci; očekává, že Komise předloží nutné legislativní návrhy za účelem zajištění řádného systému SEPA pro platby kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu, a v tomto ohledu poukazuje na důležitost nadcházejícího přezkumu směrnice o platebních službách;

4.

zdůrazňuje potřebu jasné a úplné představy systému SEPA pro platby kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu a zajištění takových pokynů a harmonogramů, jež jsou nutné, má-li být dosaženo základního cíle, jímž je odstranění veškerých rozdílů mezi přeshraničními a vnitrostátními platbami;

5.

podtrhuje potřebu pokročit k systému zúčtování a vypořádání v reálném čase, který je již z technického hlediska k dispozici a používá se pro některé platby, a zdůrazňuje, že posun k ekonomice reálného času by měl být důležitým cílem celého systému SEPA a že by vyspělý mezibankovní systém v reálném čase potřeboval stejnou obecnou dosažitelnost, jako má systém SEPA;

6.

zastává tedy názor, že by se všechny vnitrostátní systémy plateb prováděných kartou, pomocí mobilního telefonu a přes internet měly připojit k celoevropskému systému kompatibilnímu se systémem SEPA, nebo se v takový systém přeměnit, aby byly veškeré platby prováděné kartou, pomocí mobilního telefonu a přes internet přijímány v celé oblasti systému SEPA, a že by Komise měla navrhnout období nezbytné pro tento přechod;

7.

konstatuje, že všechny terminály by měly mít možnost přijímat všechny karty a splňovat požadavky interoperability, a že by tedy měly být odstraněny jakékoli technické překážky plynoucí z rozdílů ve funkčnosti a požadavcích na osvědčení pro terminály, protože společné normy a pravidla a standardizovaný terminálový software by vedly k větší hospodářské soutěži;

8.

domnívá se, že samoregulační přístup není v rámci integrovaného evropského trhu plateb dostačující; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím legislativního kroku zajistila platební bezpečnost, spravedlivou hospodářskou soutěž, finanční začlenění, ochranu osobních údajů a transparentnost pro spotřebitele;

9.

vyzývá Komisi, aby reformovala řízení systému SEPA, a zajistila tím demokratický a transparentní rozhodovací proces, který poslouží veřejným zájmům; konstatuje, že tento krok vyžaduje aktivnější a vůdčí úlohu Komise a Evropské centrální banky (ECB) v řízení systému SEPA, jakož i vyvážené zastoupení všech příslušných zainteresovaných subjektů ve všech orgánech rozhodujících o systému SEPA a orgánech, které jej provádějí, se zaručením dostatečného zapojení koncových uživatelů;

10.

vyjadřuje znepokojení nad veškerou příliš přísnou regulací trhů internetových a mobilních plateb v současné fázi, protože tyto platební metody se dosud vyvíjejí; domnívá se, že jakákoli regulační iniciativa v této oblasti přináší riziko, že bude klást přehnaný důraz na již existující nástroje plateb, a může tak zabránit inovacím a narušit trh ještě předtím, než se rozvine; žádá Komisi, aby v budoucím návrhu zaujala vhodný přístup k veškerým budoucím metodám plateb přes internet a pomocí mobilního telefonu, a zajistila tak vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, zvláště těch zranitelných;

11.

poukazuje na to, že ačkoli elektronické platby hrají v Evropě i ve světě stále důležitější roli, stojí v souvislosti s nimi stále v cestě plně a efektivně integrovanému, konkurenceschopnému, inovačnímu, bezpečnému, transparentnímu a ke spotřebiteli vstřícnému digitálnímu jednotnému evropskému trhu vážné překážky;

12.

konstatuje, že za současné krize je nezbytné podniknout kroky k posílení hospodářského růstu a vytváření pracovních příležitostí a opětovně podnítit spotřebu, že zatímco digitální trh je skvělou příležitostí k dosažení těchto cílů, musí být EU za tímto účelem schopna plně ustavit vnitřní digitální trh, a že je zcela zásadní, aby byly na jedné straně odstraněny současné překážky a na druhé straně posílena důvěra spotřebitelů; v této souvislosti se domnívá, že existence neutrálního a bezpečného jednotného evropského trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu, jenž by usnadnil volnou hospodářskou soutěž a inovace, je nezbytná pro dosažení skutečného jednotného digitálního trhu a mohla by zásadním způsobem přispět ke zvýšení důvěry spotřebitelů;

13.

poznamenává, že rozvoj transparentních, bezpečných a účinných platebních systémů na evropském digitálním trhu je nezbytný pro zajištění skutečné digitální ekonomiky a usnadnění přeshraničního elektronického obchodu;

14.

upozorňuje, že pro zavedení jednotného digitálního trhu je nezbytný bezpečný, důvěryhodný a transparentní evropský rámec elektronických plateb; zdůrazňuje význam informačních kampaní zvyšujících povědomí spotřebitelů o možnostech dostupných na trhu a o podmínkách a požadavcích bezpečných elektronických plateb, a domnívá se, že tyto kampaně by měly být vyhlašovány na úrovni EU, a to rovněž s cílem překonat často neopodstatněné obavy z tohoto typu plateb; je přesvědčen o tom, že v této souvislosti by důvěru v platby na dálku zvýšila kontaktní místa vstřícná ke spotřebitelům;

15.

v této souvislosti zdůrazňuje, že by měla být přijata opatření, která by zastavila častou diskriminaci evropských spotřebitelů, jejichž přeshraniční internetové platby nebývají přijaty kvůli svému místu původu;

16.

lituje, že za současné situace je většina nákladů na platby netransparentní, a upozorňuje, že ti občané, kteří drahých platebních metod nevyužívají, stejně pokrývají jejich náklady; připomíná, že každá platební metoda má určité náklady; žádá proto Komisi, aby v budoucnu zohlednila náklady, zvláštnosti a společenský dopad hotovostních a šekových plateb u všech tržních subjektů a spotřebitelů ve srovnání s jinými platebními metodami; připomíná, že všichni Evropané by měli mít přístup k základním bankovním službám; zdůrazňuje, že veškeré kroky směrem ke společným technickým normám musí být podniknuty s ohledem na důležitost, účinnost a dostačující úroveň norem, které jsou nyní v Evropě v platnosti;

17.

je přesvědčen, že by další práce na společných technických normách na bázi otevřeného přístupu mohla posílit konkurenceschopnost evropského hospodářství a fungování vnitřního trhu a zároveň podpořit interoperabilitu a přinést bezpečnostní výhody v podobě společných bezpečnostních norem, což by bylo přínosem pro spotřebitele i obchodníky;

18.

konstatuje, že většina norem pro platby přes internet a pomocí mobilního telefonu by měla být stejná jako pro stávající platby v rámci systému SEPA, ale že je zapotřebí nových norem pro bezpečnost a identifikaci zákazníků a zajištění mezibankovních výkonů v reálném čase a po síti, a zdůrazňuje, že pouhý vývoj nových norem není dostačující a že nejméně stejně důležité je koordinované provádění;

19.

zdůrazňuje, že normalizace by neměla klást překážky hospodářské soutěži a inovacím, ale měla by je spíše odstraňovat, aby zajistila rovné podmínky pro všechny strany; doporučuje proto, aby byly normy otevřeny inovacím a hospodářské soutěži na trhu, protože zavedení jediné nebo uzavřené normy by omezovalo rozvoj trhu a inovací, způsobilo nepřiměřené omezení a neumožnilo konkurenční rovné podmínky; bere však na vědomí, že Komise vede protikartelové vyšetřování procesu vytváření norem pro platby přes internet (elektronické platby) prováděného Evropskou radou pro platební styk (EPC);

20.

konstatuje, že v podstatě všechny platební transakce obsahují tentýž druh údajů, a zdůrazňuje, že pro všechny platby umožňující přímé zpracování od koncového zákazníka ke koncovému zákazníku a v reálném čase by měl existovat bezpečný přenos údajů; je si vědom výhod všech systémů využívajících stejného formátu zpráv a připomíná, že nejzřejmější volbou je systém používaný pro příkazy k úhradě a příkazy k inkasu, jak je vymezen v příloze nařízení o konečném termínu pro systém SEPA (tj. ISO XML 20022); doporučuje, aby byl stejný formát zpráv používán při všech přenosech transakčních údajů z terminálu k zákazníkovi a obsahoval všechny relevantní informace;

21.

zdůrazňuje, že vzhledem k rychle rostoucímu, ale momentálně nezralému trhu elektronických plateb a plateb pomocí mobilního telefonu by zavedení povinných norem v těchto oblastech, jež jsou klíčové pro posílení jednotného digitálního trhu v Evropě, s sebou neslo riziko negativních důsledků pro inovace, hospodářskou soutěž a růst trhu;

22.

zdůrazňuje, že podle stanoviska Komise vyjadřujícího odezvu na veřejnou konzultaci zelené knihy představuje zavádění vytvořených norem často obtížný úkol; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost posilujících mechanismů, například stanovení konečných termínů přechodu;

23.

konstatuje, že poplatky při výběru hotovosti z peněžních bankomatů mimo vlastní bankovní a karetní systémy uživatele platebních služeb jsou v mnoha členských státech často nadsazené a měly by v rámci systému SEPA více odpovídat nákladům;

24.

zdůrazňuje, že veškeré požadavky týkající se normalizace a interoperability by měly být zaměřeny na zvýšení konkurenceschopnosti, transparentnosti, inovační povahy, bezpečnosti plateb a efektivity evropských platebních systémů, což by bylo přínosem pro všechny spotřebitele a další zainteresované subjekty; zdůrazňuje, že žádné normalizační požadavky by neměly vést k vytváření překážek kvůli zbytečným rozdílům oproti světovému trhu; domnívá se rovněž, že o společné normy by se mělo usilovat i na celosvětové úrovni, v úzké spolupráci s klíčovými hospodářskými partnery EU;

25.

žádá Komisi, aby zhodnotila možné způsoby, jak podpořit vstup nových subjektů na trh platebních karet, např. prostřednictvím posouzení společné platební infrastruktury pro všechny transakce bez ohledu na poskytovatele karty;

26.

konstatuje, že oddělení platebních infrastruktur od platebních systémů by mohlo posílit hospodářskou soutěž, neboť technická omezení by již nebránila v zapojení malým subjektům; zdůrazňuje, že poskytovatelé platebních služeb by měli mít možnost zvolit si jakoukoli kombinaci vydávajících a zúčtovacích služeb, které jsou v rámci platebních systémů na trhu k dispozici, a že by platební infrastruktury měly nestranně zpracovávat transakce různých paralelních platebních systémů pro podobné nástroje;

27.

poznamenává, že je třeba postarat se o to, aby veškerá taková opatření vždy splňovala zásady volné a spravedlivé hospodářské soutěže a volného vstupu a přístupu na trh a brala v úvahu budoucí technologické inovace v tomto odvětví, aby měl systém možnost přizpůsobovat se budoucímu vývoji a důsledně podporovat a usnadňovat inovace a konkurenceschopnost;

28.

vyzývá Komisi, aby navrhla lepší řízení systému SEPA, jež se bude vztahovat na organizační složení spojené s vývojem hlavních prvků platebních služeb a provádění nutných požadavků a umožní, aby byl vývoj technických a bezpečnostních norem organizován odděleně s cílem podpořit provádění souvisejících právních předpisů; žádá vyváženější zastoupení všech zainteresovaných subjektů na dalším vývoji společných technických a bezpečnostních norem pro platební systémy; naléhavě vyzývá Komisi, aby reagovala na předešlé výzvy k reformě řízení systému SEPA, aby bylo při rozhodovacím postupu a postupu stanovení norem zajištěno lepší zastoupení uživatelů platebních služeb; konstatuje, že mezi tyto zainteresované subjekty mohou patřit, mimo jiné, Evropská rada pro platební styk (EPC), spotřebitelské organizace, organizace obchodníků a velké maloobchodní řetězce, Evropský orgán pro bankovnictví, Komise, odborníci z různých oborů, nebankovní poskytovatelé platebních služeb a poskytovatelé mobilních, internetových a karetních plateb a operátoři mobilní sítě; vyzývá tyto zainteresované subjekty, aby svou práci uspořádaly v rámci nové struktury řízení, v níž bude hrát úlohu Rada jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA); domnívá se, že Radě SEPA by měly pomáhat různé technické výbory nebo pracovní skupiny pro elektronické platby, platby prostřednictvím mobilních telefonů, karty, hotovost a další otázky normalizace a pracovní skupiny ad hoc; připomíná závazek Komise v prohlášení o systému řízení SEPA vydanému při příležitosti přijetí nařízení (EU) č. 260/2012, jímž je předložit návrh do konce roku 2012; vyzývá evropské orgány pro normalizaci, jako je Evropský výbor pro normalizaci (Comité Européen de Normalisation, CEN) a Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI), aby hrály ve spolupráci s Komisí aktivnější roli při normalizaci plateb prováděných kartou;

29.

v této souvislosti uznává, že systém SEPA je základním kamenem pro vytváření integrovaného trhu plateb EU, který by se na jeho základě měl rozvíjet a stát se více inovačním a konkurenceschopnějším;

30.

domnívá se, že vymáhání dodržování předpisů týkajících se elektronických plateb je často obtížné, nepřiměřené a rozdílné v rámci Evropy a že je třeba vyvinout větší úsilí o zajištění řádného a jednotného vymáhání dodržování těchto předpisů;

31.

prohlašuje, že samoregulační přístup není dostatečný; domnívá se, že Komise a Evropská centrální banka by měly ve spolupráci s členskými státy hrát aktivnější vůdčí roli a že všechny příslušné zúčastněné strany včetně sdružení spotřebitelů by měly být řádně zapojeny do rozhodovacího procesu a být v jeho rámci konzultovány;

32.

domnívá se, že je pravděpodobné, že se bude zvyšovat počet evropských společností, jejichž činnosti de facto závisejí na schopnosti přijímat platby prováděné kartou; domnívá se, že je ve veřejném zájmu definovat objektivní pravidla popisující okolnosti, za nichž mohou systémy plateb platebními kartami jednostranně odmítnout přijetí, a postupy, jakými to mohou udělat;

33.

považuje za důležité posílit řízení systému SEPA a přidělit obnovené Radě SEPA větší úlohu a domnívá se, že by tento nový řídící orgán měl být složen ze zástupců hlavních důležitých zainteresovaných subjektů a měl být vytvořen tak, aby zajistil demokratickou kontrolu prostřednictvím Komise a dalších orgánů EU; navrhuje, aby obnovená Rada SEPA vedla práci, určovala časový harmonogram a pracovní plán a rozhodovala o prioritách a hlavních otázkách, čímž by urovnávala spory mezi zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že demokratická kontrola by měla být zajištěna skrze Komisi, přičemž by významné úlohy hrály Evropská centrální banka a Evropský orgán pro bankovnictví;

34.

vítá, že v souladu s bodem odůvodnění č. 5 nařízení (EU) č. 260/2012 proběhla konzultace Komise se zainteresovanými subjekty v rámci zelené knihy o řízení systému SEPA, a těší se na návrh na toto téma, který se Komise chystá předložit na konci tohoto roku; podtrhuje, že okamžitou prioritou všech zúčastněných stran systému SEPA musí být příprava na přechod na tento systém v souladu s podmínkami stanovenými v nařízení (EU) č. 260/2012 s cílem zajistit bezproblémový přechod od vnitrostátních na celoevropské platební systémy;

35.

poukazuje na skutečnost, že další normalizace a sladění postupů za účelem překonání technických překážek a požadavků vnitrostátního vypořádání a zúčtování by přispěly k větší podpoře přeshraničních akvizic, a posílily tak hospodářskou soutěž a následně rozšířily možnosti volby, jež mají k dispozici obchodníci, což by mohlo přinést nákladově efektivnější platební metody pro spotřebitele; domnívá se, že obchodníci by měli být lépe informováni o možnostech přeshraniční akvizice;

36.

naléhavě vyzývá, aby se s ohledem na výhody přeshraniční akvizice pro vnitřní trh aktivně hledala řešení, která ji ještě více usnadní; vyjadřuje znepokojení nad stávajícími vnitrostátními právními a technickými překážkami, jako jsou například některé licenční podmínky, které by měly být odstraněny, aby se s cizím nabyvatelem slučitelným se systémem SEPA nakládalo stejně jako s domácím nabyvatelem v dané zemi;

37.

zdůrazňuje, že mezi právními předpisy týkajícími se různých platebních účtů by neměly být žádné větší rozdíly a plátce by měl mít možnost převést finanční prostředky prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu jakémukoliv příjemci platby, jehož účet je v jakékoliv finanční instituci spojené se systémem SEPA;

38.

zdůrazňuje, že všichni oprávnění poskytovatelé platebních služeb by měli mít totéž přístupové právo k možnostem zúčtování a vypořádání plateb, pokud mají patřičné postupy řízení rizik, splňují minimální technické požadavky a jsou považováni za natolik stabilní, že nepředstavují žádné riziko, tj. v podstatě podléhají týmž příslušným požadavkům jako banky;

39.

připomíná, že podle rozhodnutí Evropského soudního dvora v případě „Mastercard“ ze dne 24. května 2012 může být vícestranný mezibankovní poplatek považován za poplatek potlačující hospodářskou soutěž, a žádá Komisi, aby navrhla, jak by se toto rozhodnutí mělo zohlednit při řízení obchodních modelů plateb prováděných kartou, pomocí mobilního telefonu nebo přes internet;

40.

konstatuje, že stávající příjmy z poplatků MIF jsou v mnoha případech příliš vysoké vzhledem k nákladům, jež by měly pokrývat; poukazuje na to, že bude možná třeba vyrovnat rozdílné platební poplatky, aby bylo zajištěno, že postupy křížového dotování nebudou podporovat výběr neúčinných nástrojů, a žádá Komisi, aby prostřednictvím předpisů zajistila, že poplatky MIF již nebudou narušovat hospodářskou soutěž tím, že by vytvářely překážky pro vstup nových subjektů na trh a inovace; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2012 provedla posouzení dopadů týkající se jednotlivých možností; zdůrazňuje, že pokud jde o poplatky MIF, je třeba právní jasnosti a jistoty;

41.

podotýká, že po přechodném období by měla být platební karta, jež je slučitelná se systémem SEPA a patří osobě z jakéhokoliv členského státu, přijata každým platebním terminálem v systému SEPA a daná platba my měla být bezpečně převedena; podotýká, že tento požadavek může znamenat, že je třeba regulovat poplatky MIF tak, aby nepřesahovaly určitou prahovou hodnotu, a trvá na tom, že by tento krok neměl přinést zvýšení poplatků MIF v členských státech, ale spíše jejich snížení a v pozdějších fázích možná dokonce přiblížení se nule;

42.

domnívá se, že je třeba posílit přeshraniční a centrální akvizice a odstranit jakékoli technické či právní překážky, neboť by tento krok napomohl snížení sazeb poplatků MIF a obchodních poplatků;

43.

domnívá se, že by poplatky MIF by měly být regulovány na evropské úrovni s cílem zajistit snazší přístup na trh novým subjektům přeshraniční akvizice, a poskytnout tak obchodníkům skutečnou možnost výběru, do jakého platebního systému se zapojí; zdůrazňuje, že pokud tento nový legislativní návrh stanoví poplatky, měla by být zajištěna plná transparentnost prvků, které zakládají jejích sazby; připomíná, že čl. 5 nařízení (EU) č. 260/2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech, zdůrazňuje, že po 1. únoru 2017 nebude možné při transakci uplatnit žádné poplatky MIF; žádá tentýž přístup v případě plateb prováděných kartou;

44.

domnívá se, že obchodní model pro třístranné nebo smíšené platební systémy může zvýšit obavy ohledně hospodářské soutěže podobně jako v případě čtyřstranných platebních systémů; domnívá se proto, že by všechny systémy platebních karet, ať již čtyřstranné, třístranné nebo smíšené, a jakékoli nové subjekty na trhu měly být považovány za rovné s cílem zajistit rovné podmínky a podněcovat hospodářskou soutěž a transparentnost pro spotřebitele i obchodníky;

45.

konstatuje, že co-badging, na němž se účastnící se platební systémy podílí dobrovolně, by mohl být pro spotřebitele přínosem, neboť by snížil množství karet v jejich peněženkách a usnadnil přístup vnitrostátních domácích systémů na širší trh SEPA podporující hospodářskou soutěž; upozorňuje však, že by co-badging neměl být používán s cílem obcházet domácí systémy pomocí předem rozhodnutého využití domácí značky;

46.

zdůrazňuje, že zákazníci mající kartu by měli mít možnost vybrat si, jaké možné alternativy společného označení platebních karet by měly být na jejich kartách aktivní, a trvá na tom, aby obchodníci měli právo si vybrat, jakou alternativu společného označení platebních karet budou chtít přijmout, a držitelé karet měli v každé konkrétní platební situaci právo vybrat si z možností společného označení platebních karet, které obchodník přijímá, upřednostňovanou alternativu; vyzývá Komisi, aby navrhla řešení, která podpoří co-badging více než jednoho systému slučitelného se systémem SEPA; domnívá se, že by měly být důkladně zváženy otázky, jako je například slučitelnost postupů řízení, technická interoperabilita a odpovědnost za nedostatky v otázkách bezpečnosti;

47.

domnívá se, že by společné označování mělo být zavedeno spolu s příslušnými informacemi pro spotřebitele, aby byli chráněni před nebezpečím, že budou uvedeni v omyl; zdůrazňuje, že všem stranám musí být jasné, kdo je odpovědný za ochranu a důvěrnost údajů držitelů karty a obchodníků a za společně označený platební nástroj;

48.

domnívá se, že přirážky, srážky a další postupy řízení chování jsou tím, jak jsou obecně používány, často škodlivé pro koncové uživatele platebních služeb; konstatuje, že u přirážek, jež se zakládají čistě na volbě způsobu platby učiněné zákazníkem, existuje riziko, že budou náhodné a mohou být zneužity k získání dalších příjmů, spíše než k pokrytí nákladů; domnívá se, že je důležité zabránit možnosti nadměrných přirážek v souvislosti s poplatky, které musejí za jednotlivé transakce platit obchodníci, a kontrolovat srážky a podobné postupy řízení chování spotřebitelů na úrovni EU; zdůrazňuje proto, že by měli obchodníci přijmout jeden společně používaný platební nástroj bez jakékoli přirážky (debetní karty slučitelné se systémem SEPA, elektronické platby) a že jakékoliv přirážky dalších nástrojů nesmí v žádném případě překročit přímé náklady těchto nástrojů ve srovnání s nástrojem přijatým bez přirážky;

49.

zdůrazňuje, že je nutné požadovat větší transparentnost a lepší informování spotřebitelů, pokud jde o přirážky a další poplatky u různých způsobů plateb, a to vzhledem ke skutečnosti, že obchodníci obecně zahrnují náklady na transakce do cen svých produktů a služeb, což má za následek to, že spotřebitelé nejsou předem náležitě informováni o celkových nákladech, a platí tak za své nákupy více, čímž je oslabována jejich důvěra;

50.

konstatuje, že u přirážek, jež se zakládají čistě na volbě způsobu platby učiněné zákazníkem, existuje riziko, že budou náhodné a mohou být zneužity k získání dalších příjmů, spíše než k pokrytí nákladů, a že uvalování přirážek celkově neprospívá rozvoji jednotného trhu, protože brání hospodářské soutěži, zvyšuje fragmentaci trhu a mate spotřebitele;

51.

konstatuje, že jednou z možností je omezení přirážek na přímé náklady spojené s využitím platebního nástroje, stejně jako zákaz přirážek v celé EU; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dopadů případného zákazu možnosti nadměrných přirážek v souvislosti s transakčními poplatky účtovanými obchodníkům i celoevropského zákazu přirážek, a to s ohledem na článek 19 směrnice o právech spotřebitelů 2011/83/EU;

52.

zdůrazňuje, že má-li být plně rozvinut potenciál elektronických plateb, je nezbytné zajistit důvěru spotřebitelů, která zase vyžaduje vysokou míru bezpečnosti, aby se zabránilo riziku podvodu a zajistila ochrana citlivých a osobních údajů spotřebitelů;

53.

zdůrazňuje, že soukromí spotřebitele by mělo být chráněno podle vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů EU a že každá strana platebního řetězce by měla mít přístup pouze k těm údajům, které jsou důležité pro zpracování platby, a ostatní údaje by měly zůstat zakódovány;

54.

domnívá se, že minimální bezpečnostní požadavky na platby prostřednictvím internetu, platební karty a mobilního telefonu by měly být ve všech členských státech stejné a že by měl existovat společný řídící orgán, jenž by tyto požadavky stanovil; podotýká, že normalizovaná bezpečnostní řešení by zjednodušila informace pro zákazníky, a tedy i způsob, jakým se zákazníci přizpůsobují bezpečnostním opatřením, a snížila by také náklady poskytovatelů platebních služeb; navrhuje proto, aby byli všichni poskytovatelé platebních služeb povinni zachovávat minimální bezpečnostní normy, které, ačkoli by mohly být těmito poskytovateli dále zlepšovány, by se neměly stát překážkami pro hospodářskou soutěž;

55.

připomíná, že zatímco zákazník nemůže nést konečnou odpovědnost za bezpečnostní opatření týkající se různých platebních metod, měl by být informován o preventivních bezpečnostních opatřeních a finanční instituce by měly být odpovědné za výdaje za podvod, nejsou-li zapříčiněny zákazníkem, „který jedná podvodně či nesplní jednu či více svých povinností podle čl. 56 směrnice o platebních službách z úmyslné nebo hrubé nedbalosti“; domnívá se tedy, že je třeba podporovat kampaně pro informování veřejnosti s cílem zvýšit její obecné povědomí a zejména znalost otázek digitální bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby při rozvoji strategie a nástrojů pro integraci trhů plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu zohlednila normy a doporučení evropského inspektora ochrany údajů ohledně transparentnosti, určení kontrolora/zpracovatele, proporcionality a práv subjektu údajů; považuje za důležité, aby všechny podvody při platbách v systému SEPA byly oznámeny centrále pro sledování, statistiku a hodnocení s cílem umožnit rychlou reakci na nové bezpečnostní hrozby, a aby se hlavní změny ve vývoji zveřejnily; žádá Komisi, aby s cílem zajistit minimalizaci údajů neomezovala pojetí soukromí již od samotného vzniku návrhu („privacy by design“) jen na mechanismy ověřování a bezpečnostní záruky, dále aby uplatňovala ochranu soukromí prostřednictvím výchozího nastavení, omezila přístup k osobním informacím pouze na informace, které jsou nutně třeba k zajištění služeb, a zavedla nástroje, které uživatelům umožní lepší ochranu svých osobních údajů;

56.

domnívá se, že platby prováděné kartou tváří v tvář jsou obecně dobře zabezpečeny a že postupný přechod od karet s magnetickým proužkem k čipovým kartám, jenž by měl být urychleně dokončen, míru zabezpečení ještě zvýší; vyjadřuje své znepokojení nad bezpečnostními otázkami spojenými s jinými formami plateb prováděných kartou a nad skutečností, že některá stávající evropská provádění EMV nemusí být plně důsledná, požaduje, aby byla tato nechtěná situace napravena, a připomíná, že je třeba také zlepšit řešení pro platby na dálku pomocí síťových karet; vyzývá Komisi, aby shromáždila nezávislé údaje o podvodech při platbách on-line a začlenila do svého legislativního návrhu příslušná opatření proti podvodu;

57.

je přesvědčen, že poskytovat třetím stranám údaje o dostupnosti finančních prostředků na bankovních účtech s sebou nese rizika; konstatuje, že jedním z těchto rizik je, že spotřebitelé nemusí mít úplný přehled o tom, kdo má přístup k informacím o jejich účtu, jaký se v této souvislosti používá právní rámec a který provozovatel odpovídá za platební služby, jež spotřebitel využívá; zdůrazňuje, že v žádné fázi nesmí být ohrožena ochrana údajů;

58.

zdůrazňuje, že tato bezpečnostní rizika by mohla být zmírněna regulačními a technickými změnami, díky nimž by se platby prostřednictvím nebankovních poskytovatelů platebních služeb mohly stát stejně bezpečnými jako přímé platby z dobře chráněných bankovních účtů, pokud budou v praxi k dispozici bezpečné systémy a pokud bude jasně vymezena oprávněnost takového přístupu, stejně jako organizace, které takový přístup vyžadují;

59.

nepodporuje tudíž, aby třetí strany měly přístup k informacím o bankovním účtu zákazníka, pokud systém není prokazatelně bezpečný a nebyl řádně otestován; konstatuje, že v rámci jakýchkoli předpisů by přístup třetí strany měl být omezen na binární informaci („ano–ne“) o dostupnosti finančních prostředků a zvláštní pozornost by měla být věnována bezpečnosti, ochraně údajů a právům spotřebitele; domnívá se, že by mělo být jasně a nediskriminačně stanoveno, které strany mohou mít k těmto informacím přístup a za jakých podmínek mohou být údaje uloženy, a že musí tato opatření podléhat smluvnímu vztahu mezi subjekty, kterých se týkají; zdůrazňuje, že by měl být při vytváření regulačního rámce pro přístup třetích stran jasně rozlišen přístup k informacím o dostupnosti finančních prostředků pro danou transakci a přístup k informacím o účtu zákazníka obecně; vyzývá Komisi, aby zajistila ochranu osobních údajů tím, že po konzultaci s evropským inspektorem ochrany údajů navrhne jasné předpisy, jež stanoví, jakou úlohu bude každý subjekt hrát při sběru údajů a za jakým účelem, a jasně vymezí subjekty odpovědné za sběr, zpracování a uchování údajů; připojuje, že uživatelé karet by měli mít možnost přístupu a úpravy svých osobních údajů, a to i v komplexním přeshraničním kontextu; shledává, že požadavky ochrany údajů by měly být prováděny podle zásady „soukromí již od samotného vzniku návrhu/prostřednictvím výchozího nastavení“ a že podniky nebo spotřebitelé by neměli nést odpovědnost za ochranu svých údajů;

60.

je přesvědčen, že práva spotřebitelů na vrácení peněz by měla být posílena, a to jak v případě neautorizovaných plateb, tak i v případě nedoručeného zboží či neposkytnutých služeb (nebo zboží nedoručeného či služeb neposkytnutých podle dohody), a že účinné systémy kolektivního odškodnění a alternativního řešení sporů jsou nepostradatelnými nástroji ochrany spotřebitelů, a to i v oblasti elektronických plateb;

61.

konstatuje, že vzhledem k tomu, že bezpečnostní hrozby jsou stále větší, měly by se do rozvoje bezpečnostních norem aktivně zapojit také Evropský výbor pro normalizaci a Evropský ústav pro telekomunikační normy;

62.

konstatuje, že u platebních systémů, kde je jeden nebo více účastníků v různých členských státech, se očekává, že Komise předloží návrh, v němž vysvětlí, jaký systém soudního nebo mimosoudního urovnávání sporů by měl být pro které spory použit, a že by spotřebitelé měli mít snadný přístup k těmto orgánům alternativního řešení sporů a jejich využití;

63.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/28

—

s ohledem na návrhy Komise a její sdělení ze dne 12. září 2012 o bankovní unii,

—

s ohledem na závěry skupiny G20 ze dne 18. června 2012, v nichž se vyzývá k dokončení práce v oblasti stínového bankovnictví s cílem dosáhnout úplného provedení reforem,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám (1),

—

s ohledem na prozatímní zprávu pracovní skupiny pro repo obchody a půjčování cenných papírů zřízené Radou pro finanční stabilitu (FSB) zveřejněnou dne 27. dubna 2012 a na konzultační zprávu o fondech peněžního trhu zveřejněnou Mezinárodní organizací komisí pro cenné papíry (IOSCO) téhož dne,

—

s ohledem na příležitostný dokument Evropské centrální banky č. 133 o stínovém bankovnictví v eurozóně vydaný dne 30. dubna 2012,

—

s ohledem na zelenou knihu Komise o stínovém bankovnictví (COM(2012)0102),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. července 2012 s názvem „Pravidla pro produkty, řízení likvidity, depozitář, fondy peněžního trhu a dlouhodobé investice pro SKIPCP“,

—

s ohledem na zprávu FSB o posílení regulace stínového bankovnictví a dohledu nad ním zveřejněnou dne 27. října 2011 v reakci na výzvy skupiny G20 ze summitu v Soulu v roce 2010 a ze summitu v Cannes v roce 2011,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0354/2012),

A.

vzhledem k tomu, že FSB definuje systém stínového bankovnictví jako systém zprostředkování úvěrů, který zahrnuje subjekty a činnosti mimo standardní bankovní systém;

B.

vzhledem k tomu, že regulované subjekty standardního bankovního systému se ve velké míře podílejí na činnostech definovaných jako součást stínového bankovního systému a jsou se subjekty stínového bankovnictví mnoha způsoby propojeny;

C.

vzhledem k tomu, že podstatná část činností stínového bankovnictví zasahuje do regulovaného bankovního sektoru, což by mělo být plně zohledněno ve stávajícím regulačním rámci;

D.

vzhledem k tomu, že některé prvky, které patří do sféry definované jako stínové bankovnictví, jsou zásadní pro financování reálné ekonomiky, a proto by měl být s náležitou rozvahou definován rozsah jakéhokoli nového regulačního opatření nebo rozšíření opatření stávajícího;

E.

vzhledem k tomu, že v některých případech je stínové bankovnictví prospěšné v tom, že odděluje rizika od bankovního sektoru, a tím i od dopadů na daňové poplatníky nebo na celý systém; vzhledem k tomu, že i přesto je úplnější porozumění operacím stínového bankovnictví a jejich vazbám na finanční instituce a regulace zaměřená na zajištění transparentnosti, snížení systémového rizika a odbourání veškerých nevhodných postupů nezbytnou součástí finanční stability;

F.

vzhledem k tomu, že za účelem ozřejmení stínového bankovnictví je třeba, aby se veškerá regulace v plném rozsahu věnovala otázkám rozložitelnosti, komplexity a neprůhlednosti finančních aktivit s ním spojených, zejména v krizových situacích;

G.

vzhledem k tomu, že podle odhadů FSB dosáhl objem celosvětového systému stínového bankovnictví v roce 2011 přibližně 51 bilionů EUR oproti 21 bilionům EUR v roce 2002; vzhledem k tomu, že tento podíl představuje 25–30 % objemu celého finančního systému a polovinu celkových aktiv bank;

H.

vzhledem k tomu, že přes určité možné kladné účinky, jako je nárůst efektivity finančního systému, rozmanitější produkty a zvýšená konkurence, bylo stínové bankovnictví identifikováno jako jedna z hlavních možných příčin finanční krize či jeden z faktorů přispívající k jejímu prohloubení a může ohrozit stabilitu systému; vzhledem k tomu, že FSB žádá posílený dohled nad rozsahem činnosti stínového bankovnictví, což vyvolává obavy i) ohledně systémového rizika, zejména v důsledku transformace splatnosti, případně likvidity, míry pákového efektu a nedostatečného převádění úvěrového rizika a ii) ohledně regulatorní arbitráže;

I.

vzhledem k tomu, že návrhy týkající se stínového bankovnictví a struktury retailových a investičních odnoží věřitelů jsou významnými prvky účinného provádění rozhodnutí skupiny G20 z roku 2008 regulovat každý produkt a každého aktéra; vzhledem k tomu, že Komise musí tuto oblast prověřit rychleji a kritičtěji;

J.

vzhledem k tomu, že stínové bankovnictví jakožto celosvětový jev vyžaduje ucelený celosvětový regulační přístup vycházející z doporučení FSB (jež budou zveřejněna v nadcházejících týdnech), která je třeba doplnit i doporučeními jiných příslušných vnitrostátních či mezinárodních regulačních orgánů;

1.

vítá zelenou knihu Komise, která představuje první krok k přísnějšímu monitorování stínového bankovnictví a dohledu nad ním; schvaluje přístup Komise založený na nepřímé regulaci a vhodném rozšíření nebo revizi stávajících pravidel stínového bankovnictví; zároveň klade důraz na potřebu přímé regulace některých jeho funkčních aspektů v případech, kdy bude zjištěno, že stávající regulace není dostačující, a to způsobem, který bude předcházet zdvojování a zajistí soulad se stávajícími nařízeními; žádá celostní přístup ke stínovému bankovnictví, v jehož rámci bude kladen důraz na obezřetnostní hledisko a hledisko chování na trhu; konstatuje narůstající přechod na financování založené na trhu a maloobchodním prodeji vysoce komplexních finančních produktů; zdůrazňuje proto, že by mělo být bráno v úvahu chování na trhu a ochrana spotřebitelů;

2.

zdůrazňuje skutečnost, že jakékoli posílení regulace úvěrových institucí, investičních firem a pojišťoven či zajišťoven nutně poskytne pobídky pro přesun činností mimo rozsah působnosti stávajících odvětvových právních předpisů; zdůrazňuje proto potřebu posílit postupy pro systematický a preventivní přezkum možného dopadu změn právních předpisů upravujících finanční odvětví na tok rizik i kapitálu prostřednictvím méně regulovaných či neregulovaných finančních subjektů a potřebu náležitě rozšířit regulační režim s cílem vyhnout se arbitráži;

3.

souhlasí s FSB, jež systém stínového bankovnictví definuje jako „systém zprostředkovatelů, nástrojů, subjektů či finančních smluv, které vytvářejí kombinaci funkcí podobných funkcím bank, avšak mimo rámec regulovaných činností nebo v rámci regulačního režimu, jenž je buď mírný, nebo řeší jiné otázky než systémová rizika, a které nemají zaručený přístup k likviditním facilitám centrální banky či úvěrovým zárukám veřejného sektoru“; poukazuje na skutečnost, že i přes možné konotace tohoto výrazu, stínové bankovnictví netvoří nutně neregulovanou či nelegální součást finančního odvětví; zdůrazňuje, že uplatnění této definice v oblasti monitorování, regulace a dohledu bude znamenat náročný úkol, rovněž ve vztahu k přetrvávající neprůhlednosti tohoto systému, nedostatku údajů o něm i nedostatečnému porozumění jeho fungování;

4.

poukazuje na to, že od počátku krize vymizelo pouze několik praktik stínového bankovnictví; konstatuje nicméně, že inovativní povaha stínového bankovního systému může vést k novým vývojovým trendům, jež se mohou stát zdrojem systémového rizika, což je třeba řešit; zdůrazňuje proto, že je nutné shromáždit na evropské i celosvětové úrovni větší množství kvalitnějších údajů o transakcích stínového bankovnictví, účastnících trhu, finančních tocích a vzájemných vazbách, aby bylo možné získat úplný přehled o tomto odvětví;

5.

domnívá se, že úzká mezinárodní spolupráce a spojení úsilí na globální úrovni je zcela zásadní pro to, aby bylo dosaženo celostního vnímání systému stínového bankovnictví;

6.

je přesvědčen, že ucelenější přehled a lepší monitorování a analýza umožní odhalit jak ty aspekty stínového bankovního systému, které jsou pro reálnou ekonomiku přínosné, tak ty, jež jsou zdrojem obav souvisejících se systémovým rizikem či regulatorní arbitráží; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí razantnější postupy pro posuzování rizik, zveřejňování údajů a dohled u všech systémově relevantních institucí s rizikovým profilem; připomíná závazky přijaté skupinou G20 na summitu v Los Cabos s cílem zřídit systém identifikátorů právního subjektu a zdůrazňuje potřebu zajistit adekvátní zastoupení evropských zájmů v jeho správě;

7.

konstatuje, že je nezbytné, aby orgány dohledu měly znalosti, alespoň v souhrnném smyslu, o úrovni dohod institucí o zpětném odkupu, výpůjček cenných papírů a všech formách břemen nebo ujednání o zpětném získání; dále konstatuje, že s cílem řešit tento problém požaduje zpráva Hospodářského a měnového výboru o směrnici CRD IV, která je v současné době projednávána s Radou, aby tyto informace byly předány do registru obchodních údajů nebo do centrálního depozitáře cenných papírů, s cílem umožnit mj. přístup orgánů EBA, ESMA, relevantních příslušných orgánů, ESRB a příslušných centrálních bank a Evropského systému centrálních bank; rovněž poukazuje na to, že zpráva požaduje, aby neregistrovaná ujednání o zpětném získání neměla právní dopad na postupy likvidace;

8.

podporuje proto myšlenku, aby pravděpodobně ECB vytvořila a spravovala ústřední databázi zahrnující repo obchody prováděné v eurech, která bude čerpat informace z infrastruktur a depozitářů, a to v míře, v níž internalizují vypořádání repo transakcí ve svých vlastních účtech; domnívá se však, že taková databáze by měla pokrývat transakce ve všech měnových denominacích, aby orgány dohledu měly úplnou představu a pochopení globálního repo trhu; vyzývá Komisi, aby rychle přijala (počátkem roku 2013) soudržný přístup k ústřednímu shromažďování údajů, určila chybějící údaje a propojila úsilí prostřednictvím stávajících iniciativ jiných orgánů a vnitrostátních úřadů, zejména registry obchodních údajů zavedené EMIR; vyzývá Komisi, aby do poloviny roku 2013 předložila zprávu, která se bude zabývat mimo jiné požadovaným institucionálním složením (např. ECB, ESRB, nezávislý ústřední registr), obsahem a frekvencí shromažďování údajů, zejména o repo obchodech prováděných v eurech, přenosech finančních rizik a výši požadovaných zdrojů;

9.

domnívá se, že i přes podstatné množství údajů a informací požadovaných CRD v rámci povinnosti podávat zprávy o repo obchodech by Komise měla prověřit dostupnost, včasnost a úplnost údajů pro mapovací a monitorovací účely;

10.

vítá vytvoření identifikátoru právního subjektu (LEI) a domnívá se, že v závislosti na jeho užitečnosti by měly být vyvinuty podobné společné normy ve vztahu k podávání zpráv o repo a cenných papírech, aby bylo pokryto hledisko jistiny, úvěrových sazeb, kolaterálů, „haircuts“ (poměrů finančního zajištění), „tenoru“(doby splatnosti), protistran a jiných hledisek, která napomáhají formování agregátů;

11.

zdůrazňuje, že je zásadní mít společné formáty pro podávání zpráv založené na otevřených odvětvových normách, aby se zajistil společný globální přístup pro regulační orgány, aby mohly analyzovat údaje a sdílet je, přijímat nezbytná opatření s cílem předcházet vytváření systémového rizika a chránit finanční stabilitu;

12.

dále zdůrazňuje, že je třeba získat ucelenější přehled o převodech rizik prováděných finančními institucemi, včetně mj. přehledu o převodech ovlivněných derivátovými transakcemi, o nichž se budou údaje poskytovat podle nařízení o infrastruktuře evropských trhů a podle směrnice MiFID/MiFIR, aby bylo možné určit, kdo zakoupil co od koho a jakou mají přenesená rizika oporu; zdůrazňuje, že cílem by mělo být dosáhnout mapování transakcí v reálném čase u všech finančních služeb a že by tomu mohlo napomoci standardizované rozpoznávání zpráv a údajů, které by mohlo celý tento proces zautomatizovat; vyzývá proto Komisi, aby po konzultaci s Evropským výborem pro systémová rizika a s mezinárodními orgány, jako je Rada pro finanční stabilitu, do své zprávy o ústředním shromažďování údajů zahrnula současné výsledky práce o standardizovaném rozpoznávání zpráv a údajů a o proveditelnosti zřízení ústředního registru přenesených rizik, jenž by měl být schopen zachycovat a monitorovat údaje o převodech rizik v reálném čase, přičemž by plně využíval údaje poskytované na základě požadavků na poskytování údajů podle stávajících i budoucích právních předpisů a zahrnoval by mezinárodně dostupné údaje;

13.

domnívá se, že požadavky na podávání informací ze strany bank jsou důležitým a cenným nástrojem, jak zachytit činnosti stínového bankovnictví; znovu upozorňuje na to, že účetní pravidla by měla odrážet skutečnost a že by se měly v rozvaze v maximální možné míře objevit agregované údaje;

14.

zdůrazňuje, že tyto nové úkoly budou vyžadovat dostatečnou výši nových zdrojů;

15.

zdůrazňuje, že některé činnosti a subjekty stínového bankovnictví mohou být v závislosti na konkrétní zemi regulované i neregulované; zdůrazňuje význam zajištění rovných podmínek pro všechny země i pro celé odvětví bankovnictví a subjekty stínového bankovnictví s cílem vyhnout se regulatorní arbitráži, která by vedla k narušení regulačních pobídek; dále konstatuje, že vzájemná finanční závislost bankovního sektoru a subjektů stínového bankovnictví je v současnosti příliš velká;

16.

podotýká, že v současné době, kdy dochází k narušení úvěrového rizika a toků peněz, je téměř nemožné zajistit důslednou regulaci, přesné hodnocení a přesný audit;

17.

domnívá se, že fondy a jejich manažeři by měli prokázat, že jsou zajištěni proti selhání, a že příslušné funkce mohou řádně pochopit a převzít jiné osoby;

18.

zdůrazňuje, že je nutné zaplněním mezer v mezinárodních standardech účetního výkaznictví zlepšit zveřejňování převodů finančních aktiv z rozvahy; poukazuje na odpovědnost „strážců“ finanční oblasti, jako jsou účetní a interní auditoři, při upozorňování na potenciálně škodlivý vývoj a hromadění rizik;

19.

domnívá se, že účetní předpisy by měly odrážet skutečnost a že to, že je aktiva možné ohodnotit na základě kupní ceny, i pokud je tato cena mnohem vyšší než tržní cena, přispívá k nestabilitě bankovních a jiných subjektů, a proto by takový postup neměl být povolen; vyzývá Komisi, aby vybídla ke změně mezinárodního standardu účetního výkaznictví, kromě toho by měla být větší pozornost věnována agregovaným částkám bez vzájemného započítávání a měření rizika;

20.

domnívá se, že cílem finančního nařízení by mělo být řešení komplikovanosti a nesrozumitelnosti finančních služeb a produktů, přičemž určitou úlohu při odrazování od zajišťování pomocí složitých derivátových nástrojů by měly hrát regulační opatření, jako jsou vyšší kapitálové požadavky a odstranění snížených měr rizika; domnívá se, pokud nebudou v případě nových finančních nástrojů předloženy regulačním orgánům jasné důkazy o tom, že je lze bez problémů používat, neměly by být uváděny na trh či schvalovány;

21.

navrhuje penalizovat informační nerovnováhu, zejména pokud jde o dokumentaci a prohlášení o vyloučení odpovědnosti v případě finančních služeb a produktů; domnívá se, že v případě nutnosti by se na tato prohlášení o zřeknutí se odpovědnosti měl vztahovat poplatek za „petit“ účtovaný za stránku takového prohlášení;

22.

zdůrazňuje, že zprávy Hospodářského a měnového výboru o směrnici CRD IV (2), které v současnosti projednává Rada, představují významný krok při řešení otázky stínového bankovnictví pozitivním způsobem, neboť zavádějí kapitálové požadavky týkající se likvidních linek pro strukturované investiční nástroje a tzv. conduits, stanovují vysoký limit expozice odpovídající 25 % vlastních finančních prostředků pro veškeré neregulované subjekty, což pomůže banky nasměrovat k používání ukazatele čistého stabilního financování, a uznávají v ustanoveních o obezřetnosti ve vztahu k rizikům spojeným s likviditou vyšší riziko, kterému čelí regulované a nefinanční subjekty;

23.

podotýká, že jedním z poučení z finanční krize je, že zatímco se od sebe pojistná rizika a úvěrová rizika obvykle jasně liší, tento rozdíl může být méně zřetelný např. u produktů úvěrového pojištění; vyzývá Komisi, aby přehodnotila právní předpisy vztahující se na bankovní, pojistné a zejména finanční konglomeráty s cílem zajistit stejné podmínky pro banky a pojistné společnosti a zabránit regulatorním, příp. dohledovým arbitrážím;

24.

dále se domnívá, že navrhované rozšíření působnosti některých aspektů CRD IV na finanční společnosti, které nepřijímají vklady a na něž se nevztahuje definice v nařízení o kapitálových požadavcích, je nezbytné, přičemž je třeba zohlednit potřebu přizpůsobit některá ustanovení zvláštní povaze těchto subjektů, aby se zabránilo nepřiměřenému dopadu na tyto instituce;

25.

domnívá se, že nelze dopustit, aby Evropský orgán pro bankovnictví vyloučil/opomíjel odvětví stínového bankovnictví;

26.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby všechny subjekty stínového bankovnictví sponzorované bankami nebo napojené na banky byly z důvodu konsolidace pro účely obezřetnosti zahrnuty do rozvahy banky; vyzývá Komisi, aby do začátku roku 2013 prozkoumala způsoby, jak zajistit, aby subjekty, jež nejsou konsolidované z účetního hlediska, byly konsolidované pro účely obezřetnosti, aby došlo k upevnění celosvětové finanční stability; vybízí Komisi, aby přihlédla k veškerým pokynům Basilejského výboru pro bankovní dohled či dalších mezinárodních orgánů, pokud jde o větší sjednocení účetního a rizikového rámce konsolidace;

27.

zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit větší transparentnost struktury a činností finančních institucí; vyzývá Komisi, aby zohlednila závěry Liikanenovy zprávy a navrhla opatření týkající se strukturálního vybudování evropského bankovnictví s přihlédnutím jak k výhodám, tak i potenciálním rizikům spojení činností obchodního a investičního bankovnictví;

28.

bere na vědomí význam trhu s repo obchody a půjčováním cenných papírů; vyzývá Komisi, aby do začátku roku 2013 přijala opatření s cílem zejména pro klienty zvýšit transparentnost, mezi něž může patřit povinnost hlásit regulačním orgánům souhrnně identifikátor kolaterálů a jejich opětovné použití, a umožnit regulačním orgánům zavést doporučené minimální snížení hodnoty nebo úrovně marží pro zajištěné finanční trhy, avšak aniž by došlo k jejich standardizaci; v této souvislosti uznává, že je nutné jasně stanovit vlastnictví cenných papírů a zajistit jeho ochranu; vyzývá nicméně Komisi, aby kromě toho, že se již účastní odvětvových postupů, zahájila rozsáhlou diskuzi o maržích a aby zvážila a prozkoumala možnost omezení dalšího používání kolaterálů; zdůrazňuje, že je nutné přehodnotit právní předpisy týkající se úpadku, jak pokud jde o repo obchody, tak i pokud jde o půjčování cenných papírů a sekuritizaci s cílem provést harmonizaci a řešit otázky přednosti vypořádání regulovaných finančních institucí spojeného s ukončením jejich činnosti; vyzývá Komisi, aby zvážila nejrůznější možnosti omezení výsad v případě úpadku, včetně návrhů na omezení těchto výsad u centrálně zúčtovávaných transakcí a u kolaterálů, které splňují harmonizovaná předem stanovená kritéria způsobilosti;

29.

je přesvědčen, že je nutné náležitě řešit pobídky související se sekuritizací; zdůrazňuje, že požadavky na solventnost a likviditu sekuritizace by měly podporovat vznik kvalitního a diverzifikovaného investičního portfolia, čímž by se mělo zabránit „stádnímu chování“; vyzývá Komisi, aby prozkoumala sekuritizační trh, včetně přehodnocení krytých dluhopisů, které se mohou na rozvaze bank projevit vyšším rizikem; vyzývá Komisi, aby navrhla kroky, které značně zvýší jeho transparentnost; vyzývá Komisi, aby nejpozději začátkem roku 2013 v případě potřeby aktualizovala platné právní předpisy, aby byly v souladu s novým sekuritizačním rámcem Basilejského výboru pro bankovní dohled, který se v současné době projednává; navrhuje, aby byl omezen počet, kolikrát může být finanční produkt sekuritizován a aby byly stanoveny konkrétní požadavky pro poskytovatele sekuritizace (např. původce nebo sponzory), pokud jde o ponechání si části účinně vyhodnocených rizik souvisejících se sekuritizací, čímž se zajistí, že si rizika skutečně ponechají poskytovatelé sekuritizace a že nebudou předávána dále správcům aktiv, přičemž budou přijata opatření za účelem dosažení transparentnosti; vyzývá zejména k zavedení důsledné metodologie oceňování podkladových aktiv a standardizace sekuritizovaných produktů v rámci různých právních předpisů a jurisdikcí;

30.

konstatuje, že se s koši aktiv zachází jako s repo obchody podle modelu „originate to repo“ a že v některých případech se jim dostává lepšího ratingu; zdůrazňuje, že tyto transakce by se neměly používat jako regulační opatření k zajištění likvidity, jak je uvedeno ve zprávě výboru ECON k nařízení CRD IV;

31.

uznává, že fondy peněžního trhu hrají významnou roli při zajišťování finančních prostředků pro finanční instituce v krátkodobém horizontu a v tom, že umožňují diverzifikaci rizika; uznává, že úloha a struktura fondů peněžního trhu je v EU a v USA odlišná; je si vědom, že pokyny orgánu ESMA na rok 2010 zavedly přísnější standardy pro fondy peněžního trhu (úvěrová kvalita, splatnost podkladových cenných papírů a lepší zpřístupnění investorům); konstatuje nicméně, že některé fondy peněžního trhu, především ty, které investorům nabízejí stabilní čistou hodnotu obchodního majetku, jsou zranitelné vůči masivním výběrům hotovosti (tzv. runům); zdůrazňuje proto, že je třeba přijmout dodatečná opatření s cílem zlepšit odolnost těchto fondů a pokrýt riziko likvidity; podporuje doporučení Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry týkající se regulace a správy fondů peněžního trhu v jurisdikcích různých států zveřejněná v závěrečné zprávě z října 2012; domnívá se, že na fondy peněžního trhu, které investorům nabízejí stabilní čistou hodnotu obchodního majetku, by se měla vztahovat opatření vytvořená v zájmu snížení rizika spojeného se stabilní čistou hodnotu obchodního majetku a internalizace nákladů spojených s těmito riziky; domnívá se, že regulace by v případech, kde je to možné, měla vyžadovat konverzi na variabilní čistou hodnotu obchodního majetku, nebo by jako alternativa měly být zavedeny záruky na podporu fondů peněžního trhu, které nabízejí stabilní čistou hodnotu obchodního majetku, aby byly odolné a schopné vyrovnat se s velkým objemem vyplácení; vyzývá Komisi, aby začátkem roku 2013 předložila přepracovaný rámec pro SKIPCP se zvláštním zaměřením na problematiku fondů peněžního trhu, který od nich bude vyžadovat, aby buď přijaly variabilní hodnotu majetku, jež bude každodenně hodnocena, nebo – pokud si uchovají stabilní hodnotu – aby musely požádat o omezenou bankovní licenci a aby se na ně vztahovaly kapitálové požadavky a další obezřetnostní pravidla; zdůrazňuje, že je třeba omezit regulatorní arbitráž;

32.

vyzývá Komisi, aby v souvislosti s přepracováním rámce SCIPCP dále projednala možnost zavedení konkrétních ustanovení týkajících se likvidity fondů peněžního trhu, a to na základě stanovení minimálních požadavků na likviditu přes noc a týdenní a měsíční likviditu (20 %, 40 %, 60 %), a aby na základě spouštěcího mechanismu, který také vede k povinnosti informovat přímo příslušný dozorčí orgán a orgán ESMA, vybírala poplatky za likviditu;

33.

je si vědom toho, jakým přínosem jsou fondy obchodované na burze pro retailové investory, neboť jim poskytují přístup k širšímu spektru aktiv (zejména např. ke komoditám), zdůrazňuje však rizika, jež s sebou fondy obchodované na burze nesou, pokud jde o komplexnost, riziko protistrany, likviditu produktů a možnou regulatorní arbitráž; varuje před riziky spojenými s uměle vzniklými fondy obchodovanými na burze, které jsou důsledkem jejich nepřehlednosti a složitosti, zejména pokud jsou tyto fondy nabízeny drobným investorům; vyzývá proto Komisi, aby posoudila a řešila tyto potenciální strukturální slabiny při probíhajícím přepracování rámce SCIPCP a přihlédla přitom k různým kategoriím zákazníků (např. drobným investorům, profesionálním investorům, investičním institucím) a k jejich rozdílnému rizikovému profilu;

34.

vyzývá Komisi, aby provedla rozsáhlé hodnocení dopadu všech nových legislativních návrhů na financování reálné ekonomiky;

35.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Radě pro finanční stabilitu.

16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/33

—

s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a na Úmluvu Rady Evropy o ochraně osob s ohledem na automatizované zpracování osobních údajů,

—

s ohledem na Úmluvu OSN ze dne 20. listopadu 1989 o právech dítěte,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (1),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (2),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (3),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1718/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006 o provádění programu podpory evropského audiovizuálního odvětví (MEDIA 2007) (4),

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/952/ES ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb (5),

—

s ohledem na závěry Rady o ochraně dětí v digitálním světě (6),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 15. února 2011 nazvané „Agenda EU v oblasti práv dítěte“ (COM(2011)0060),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálními výboru a Výboru regionů ze dne 26. srpna 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245/2),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 28. března 2012 nazvané „Řešení trestné činnosti v digitálním věku: zřízení Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě“ (COM(2012)0140),

—

s ohledem na strategii Rady Evropy pro práva dětí na období 2012–2015 zveřejněnou dne 15. února 2012,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 2. května 2012 pod názvem „Evropská strategie pro internet lépe uzpůsobený dětem“ (COM(2012)0196),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 13. září 2011 o uplatňování doporučení Rady ze dne 24. září 1998 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb – Ochrana dětí v digitálním prostředí (COM(2011)0556),

—

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a zneužíváním,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o komplexním přístupu k ochraně osobních údajů v Evropské unii (7),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0353/2012),

A.

vzhledem k tomu, že k ochraně dětí v digitálním prostředí musí docházet na úrovni právních předpisů za použití účinnějších nástrojů i za použití samoregulace, přičemž by měl určitý díl odpovědnosti nést také průmysl, a na úrovni vzdělávání a školství prostřednictvím vzdělávání dětí, rodičů a pedagogických pracovníků s cílem zamezit dětem v přístupu k nedovolenému obsahu;

B.

vzhledem k tomu, že je nezbytné potírat všechny formy nedovoleného obsahu na internetu, a vzhledem k tomu, že musí být uznána zvláštní povaha sexuálního zneužívání dětí, a to nejen z důvodu nedovoleného obsahu, ale také proto, že se jedná o zvláště zavrženíhodný typ obsahu dostupného na internetu;

C.

vzhledem k tomu, že hlavní cíle účinné strategie pro ochranu dětí by měly zaručit, že všechny děti a mladé osoby a všichni rodiče/pečovatelé budou mít přístup k informacím a dovednostem, které jim umožní, aby se na internetu dokázali sami ochránit;

D.

vzhledem k tomu, že rychlý rozvoj technologií vyžaduje včasnou reakci, kterou by měla umožnit samoregulace a společná regulace a také stálé orgány, které budou moci zaujmout ucelený přístup v různých oblastech;

E.

vzhledem k tomu, že digitální prostředí nabízí v oblasti vzdělávání a učení různé možnosti; vzhledem k tomu, že školství se přizpůsobuje digitálnímu prostředí, ale rychlost a formy přizpůsobování nedrží v současné době krok s tempem technologických změn v životě dětí, takže rodiče a pedagogové mohou děti jen obtížně učit kritickému přístupu k médiím a zůstávají spíše na okraji virtuálního světa dětí;

F.

vzhledem k tomu, že děti jsou zpravidla při používání internetu velmi obratné, přesto však je nezbytné poskytnout jim pomoc, aby se jej naučily používat rozumně, zodpovědně a bezpečně;

G.

vzhledem k tomu, že je důležité nejen aby děti lépe chápaly nebezpečí, která jim mohou na internetu hrozit, ale také aby rodiny, školy a občanská společnost sdílely odpovědnost za výchovu dětí a společně zaručily, že bude dětem při používání internetu a dalších nových médií poskytnuta náležitá ochrana;

H.

vzhledem k významu, který má výuka v souvislosti s mediální gramotností a novými informačními a komunikačními technologiemi pro rozvoj politik v oblasti ochrany dětí v digitálním prostředí a při zajišťování bezpečného, vhodného a kritického užívání těchto technologií;

I.

vzhledem k tomu, že rozvoj digitálních technologií je vhodnou příležitostí, jak poskytnout dětem a mládeži možnost účinného využívání nových médií a internetu způsobem, který jim umožní sdílet svůj názor s ostatními, a tedy aktivně se zapojit do společnosti na internetu i mimo něj a učit se plnit aktivní úlohu;

J.

vzhledem k tomu, že uplatňování občanství a souvisejících práv, včetně účasti na kulturním, sociálním a demokratickém životě, vyžaduje, aby i nezletilé osoby měly přístup k využívání bezpečných a pluralitních nástrojů, služeb a digitálního obsahu;

K.

vzhledem k tomu, že preventivní a intervenční opatření na ochranu dětí se musí zaměřit nejen na boj proti nedovolenému a nevhodnému obsahu, ale i na mnohé další hrozby, například na obtěžování, diskriminaci a omezování přístupu ke službám, sledování po internetu, porušování soukromí a svobody projevu a informací a nedostatečné zdůvodňování shromažďování osobních údajů;

L.

vzhledem k tomu, že nové informační a komunikační možnosti, které nabízí digitální prostředí, jako jsou počítače, televize na různých nosičích, mobilní telefony, videohry, tablety či aplikace, a možnosti šíření médií sbíhajících se do jediného digitálního systému poskytují dětem a mládeži nejenom nesčetné příležitosti a možnosti, současně však vyvolávají i nebezpečí snadného přístupu k obsahu, který je nedovolený, nevhodný či škodlivý pro vývoj dětí, ale i možného shromažďování údajů, na jejichž základě mohou být děti považovány za cílovou skupinu spotřebitelů, což může mít nedozírné negativní následky;

M.

vzhledem k tomu, že při volném pohybu audiovizuálních služeb na jednotném trhu představuje kvalita života nezletilých a lidská důstojnost zájmy, které by měly být předmětem zvláštní právní ochrany;

N.

vzhledem k tomu, že opatření členských států proti nepovolenému internetovému obsahu nejsou vždy účinná a nevyhnutelně zahrnují různé přístupy, co se týče preventivních opatření proti škodlivému obsahu, a vzhledem k tomu, že takový nepovolený internetový obsah by měl být bez odkladu odstraněn na základě řádného právního postupu;

O.

vzhledem k tomu, že přítomnost osobních informací a údajů týkajících se nezletilých osob na internetu může vést k jejich nedovolenému používání, například vykořisťování dětí nebo porušování jejich důstojnosti, a značně tak poškodit jejich identitu, duševní vlastnosti a společenské zařazení, a to zejména proto, že tyto údaje se mohou dostat do rukou osob, které je budou chtít zneužít;

P.

vzhledem k tomu, že rychlý rozvoj sociálních sítí s sebou nese i určitá rizika týkající se bezpečnosti soukromého života, osobních údajů a důstojnosti dětí;

Q.

vzhledem k tomu, že téměř 15 % dětí ve věku 10 až 17 let, které jsou uživateli internetu, dostává sexuálně zaměřené návrhy, a že 34 % těchto dětí se dostává k obsahu sexuální povahy, aniž by jej samy hledaly;

R.

vzhledem k tomu, že různé varianty kodexu chování, které používají poskytovatelé obsahu a digitálních služeb, nesplňují vždy požadavky evropských či vnitrostátních právních předpisů na transparentnost, nezávislost, důvěrnost a nakládání s osobními údaji a mohou představovat nebezpečí v souvislosti s vymezením pro obchodní účely a jinými formami zneužití, například sexuálním zneužíváním či dokonce obchodem s lidmi;

S.

vzhledem k tomu, že reklama, která je zaměřena na děti, musí být zodpovědná a umírněná;

T.

vzhledem k tomu, že děti je třeba chránit před nebezpečím digitálního prostředí s přihlédnutím k jejich věku a stupni zralosti; vzhledem k tomu, že členské státy upozorňují na potíže s koordinací aspektů týkajících se přijímání různých druhů klasifikace obsahu pro různé věkové kategorie a stupně nebezpečnosti obsahu;

U.

vzhledem k tomu, že je sice nutné uznat mnohá nebezpečí, jimž jsou děti v digitálním prostředí vystaveny, avšak současně bychom měli v rámci rozvoje společnosti založené na znalostech nadále využívat všech příležitostí, které toto prostředí nabízí;

V.

vzhledem k tomu, že zásadní úlohu v ochraně dětí před nebezpečím spojeným s digitálním prostředím hrají rodiče;

1.

poukazuje na to, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost spolu s nyní již právně závaznou Listinou základních práv Evropské unie, jejíž článek 24 vymezuje ochranu dětí jako základní právo, zahájil novou fázi ochrany práv dítěte v rámci EU, a uvádí, že ve všech krocích, bez ohledu na to, zda je podnikají veřejné orgány nebo soukromé instituce, musí být brán prvořadý ohled na zájmy dítěte; připomíná, že je zapotřebí, jak požadoval Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-540/03, Evropský parlament v. Rada, aby EU plně respektovala normy stanovené těmi mezinárodními nástroji, jichž EU samotná není smluvní stranou;

2.

naléhavě žádá členské státy, aby plynule a včas provedly a uplatňovaly směrnici 2011/92/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii; vyzývá členské státy, aby zajistily maximální harmonizaci úsilí v oblasti ochrany dětí v digitálním prostředí;

3.

opakuje členským státům svoji výzvu, aby, pokud tak dosud neučinily, podepsaly a ratifikovaly mezinárodní nástroje na ochranu dětí, například Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí proti pohlavnímu vykořisťování a zneužívání, třetí Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte a Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí, a aby tyto nástroje provedly ve svých právních předpisech s nezbytnou právní jistotou a jasností, kterou vyžaduje právní řád EU;

4.

vyzývá Komisi, aby posílila stávající vnitřní mechanismy zajišťující soudržný a koordinovaný přístup v otázce ochrany práv dětí v digitálním prostředí; vítá evropskou strategii pro internet lépe uzpůsobený dětem, kterou předložila Komise, a vybízí Komisi, aby posílila stávající vnitřní mechanismy, jež mají zajistit soudržný a koordinovaný přístup v otázce bezpečnosti dětí na internetu;

5.

zdůrazňuje, že práva dětí je zapotřebí začlenit do všech oblastí politiky EU tím, že se provede analýza dopadu jednotlivých opatření na práva, bezpečnost a tělesnou a duševní integritu dětí, přičemž je nutno zahrnout jasně vypracované návrhy Komise týkající se digitálního prostředí;

6.

zdůrazňuje, že pouze celkovou kombinací právních, technických a vzdělávacích nástrojů, včetně preventivních opatření, je možné patřičně řešit nebezpečí, která mohou dětem na internetu hrozit, a zvýšit ochranu dětí v prostředí internetu;

7.

vítá vytvoření nové agentury v rámci Europolu, která je pověřena otázkami kybernetické bezpečnosti, a vyzývá Komisi, aby zajistila, že oddělení tohoto nového centra, které bude odpovědné za ochranu dětí, bude mít k dispozici dostatečné finanční prostředky a bude účinně spolupracovat s Interpolem;

8.

přeje si, aby program pro bezpečnější internet disponoval odpovídajícími prostředky v zájmu plného provádění jeho aktivit a ochrany jeho specifické povahy, a vyzývá Komisi, aby Parlamentu předložila zprávu, v níž zhodnotí úspěchy i neúspěchy tohoto programu, s cílem zaručit v budoucnu maximálně účinné provádění;

9.

naléhavě žádá členské státy a Komisi, aby přijaly vhodná opatření, mimo jiné s využitím internetu, jako jsou výzkumné a vzdělávací programy, případně v úzké spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti, rodinami, školami, audiovizuálními službami, průmyslem a s dalšími zúčastněnými stranami, a to opatření zaměřená na snižování rizika, že se děti stanou oběťmi internetu;

10.

bere na vědomí, že za podnětu Komise došlo k vytvoření koalice generálních ředitelů pro zajištění bezpečnosti dětí na internetu; v tomto ohledu vyzývá k úzké spolupráci se sdruženími a organizacemi občanské společnosti působícími mimo jiné v oblasti ochrany dětí, ochrany údajů, vzdělávání, a také se zástupci rodičů a pedagogických pracovníků, zejména na evropské úrovni, a s jednotlivými generálními ředitelstvími Komise, pověřenými ochranou spotřebitelů a spravedlností;

11.

poukazuje na to, že internet poskytuje dětem a mladým lidem velice cenné nástroje, jejichž pomocí mohou vyjadřovat nebo prosazovat své názory, získávat informace, učit se a domáhat se svých práv, a představuje také skvělý komunikační prostředek, který otevírá svět a přináší osobní obohacení;

12.

zdůrazňuje však, že prostředí internetu a sociálních médií představuje značná potenciální rizika pro soukromí a důstojnost dětí, jež patří k nejvíce zranitelným uživatelům;

13.

připomíná, že internet rovněž děti vystavuje riziku v podobě takových jevů, jako je dětská pornografie, výměna materiálů o násilí, kyberkriminalita, zastrašování, šikana, navazování kontaktu s dětmi za účelem jejich pohlavního zneužití (tzv. grooming), potenciální přístup k zákonem omezenému nebo věku nepřiměřenému zboží a službám nebo možnost je získat, vystavení reklamě nepřiměřené věku, která je agresivní nebo klamavá, podvodné e-maily, krádež identity, podvody a podobné hrozby finanční povahy, které mohou být příčinou traumatických zkušeností;

14.

podporuje v této souvislosti snahy členských států prosazovat systematické vzdělávání a odbornou přípravu dětí, rodičů, vychovatelů, učitelů a sociálních pracovníků, aby byli schopni chápat digitální prostředí a rozpoznat nebezpečí, která by mohla poškodit tělesnou nebo duševní integritu dětí, a snižovat rizika spojená s digitálními médii, poskytovat informace týkající se kontaktních míst a jak jednat s dětmi, které se stanou jejich obětí; zdůrazňuje rovněž, že děti musí pochopit, že pokud ony samy používají digitální technologie, mohou zasahovat do práv jiných osob nebo se dokonce dopouštět trestného jednání;

15.

klade zvláště vysoký důraz na to, aby se dovednosti v mediální oblasti vyučovaly v co nejútlejším věku, což dětem a mládeži umožní, aby se naučily vědomě a kriticky rozhodovat o tom, kterých možností na internetu využijí a kterým se raději vyhnou, a klade důraz rovněž na předávání základních hodnot soužití a ohleduplného a tolerantního přístupu k ostatním lidem;

16.

v „mediálním vzdělávání“ spatřuje základní nástroj, jímž si mohou děti osvojit kritické využívání médií a možností digitálního světa, a vyzývá členské státy, aby jej zařadily do školních osnov; připomíná Komisi, že s ohledem na neustálý rozvoj digitálních marketingových služeb nabývá na významu také „vzdělávání spotřebitelů“;

17.

zdůrazňuje význam digitální a mediální gramotnosti a dovedností dětí, jakož i jejich rodičů; zdůrazňuje rovněž, že digitální gramotnost, digitální dovednosti a bezpečné používání internetu dětmi je třeba považovat za prioritu politiky Unie v sociální a vzdělávací oblasti, jakož i v oblasti mládeže, a za hlavní prvek strategie Evropa 2020;

18.

podporuje myšlenku celoživotního vzdělávání v oblasti digitální gramotnosti pro pedagogické pracovníky, kteří trvale pracují se žáky ve školách;

19.

zdůrazňuje nezbytnost vzdělávacích vazeb mezi rodinou, školou, občanskou společností, zúčastněnými subjekty, včetně nejrůznějších subjektů působících v oblasti medií a audiovizuálních služeb v procesu vzdělávání, s cílem zabezpečit vyváženou a proaktivní dynamiku mezi digitálním prostředím a dětmi; vybízí Komisi, aby podporovala iniciativy zaměřené na zvyšování informovanosti rodičů, pedagogických pracovníků a učitelů, tak aby mohli co nejlépe pomáhat dětem při používání digitálních nástrojů a služeb;

20.

vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly rovný přístup dětí k bezpečnému a kvalitnímu pluralitnímu digitálnímu obsahu v rámci stávajících a nových programů a služeb, které jsou určeny pro mládež, pro vzdělávání, kulturu a umění;

21.

vyzývá členské státy, orgány veřejné správy a poskytovatele internetových služeb, aby posílily své komunikační kampaně s cílem informovat děti, dospívající mládež, rodiče i pedagogické pracovníky o nekontrolovaných nebezpečích digitálního prostředí;

22.

uznává úlohu veřejnoprávních sdělovacích prostředků při podpoře bezpečného a důvěryhodného prostředí pro děti;

23.

naléhavě žádá Komisi, aby mezi své hlavní priority zařadila ochranu dětí před agresivní a klamavou reklamou v televizi a na internetu;

24.

zdůrazňuje zejména úlohu soukromého sektoru, odvětví průmyslu i jiných zúčastněných subjektů, pokud jde o jejich odpovědnost v souvislosti s těmito otázkami, jakož i s označováním internetových stránek bezpečných pro děti a propagací „netiket“ pro děti; zdůrazňuje, že jakákoli taková opatření by měla být plně slučitelná se zásadami právního státu a právní jistotou a měla by brát ohled na práva koncových uživatelů, dodržovat stávající právní a soudní postupy a být v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv základních svobod, Listinou základních práv Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva; vyzývá příslušný průmysl, aby dodržoval a plně zavedl stávající kodexy chování a podobné iniciativy, jako je závazek EU a Barcelonské prohlášení z fóra o spotřebním zboží;

25.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost internetovému prodeji škodlivých látek, jako je alkohol, který se tak může dostat k mladým lidem; zdůrazňuje, že vzhledem k povaze a rozsahu internetových marketingových postupů, např. prostřednictvím sociálních sítí, je velmi obtížné sledovat prodej alkoholu po internetu v jednotlivých členských státech, a proto by opatření Komise přinesla v tomto ohledu přidanou hodnotu;

26.

poukazuje na účelnost formálního, informálního a neformálního vzdělávání a vzájemného vzdělávání v souvislosti s šířením bezpečných postupů a případných hrozeb (s uvedením konkrétních příkladů) mezi dětmi při používání internetu, sociálních sítí, videoher a mobilní telefonie a nabádá k tomu, aby program „Evropská síť škol“ podpořil osobní vedení mezi studenty v této oblasti; zdůrazňuje, že i rodiče by měli být informováni o bezpečných postupech a o hrozbách;

27.

vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely systémy, jejichž prostřednictvím získají děti a mladé osoby příslušné dovednosti a které zabezpečí, že budou používat internet a nová média s plným vědomím následků; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je důležité, aby se vzdělávání v oblasti mediální gramotnosti co nejdříve stalo plnohodnotnou součástí výuky na všech úrovních formálního i neformálního vzdělávání včetně celoživotního učení;

28.

poukazuje na problémy, se kterými se trestní právo při svém uplatňování v prostředí internetu potýká, pokud jde o zásady právní jistoty a zákonnosti, o presumpci neviny, práva obětí a práva podezřelých; upozorňuje v této souvislosti na problémy se stanovením jasné definice, které v minulosti vyvstaly například u on-line groomingu a dětské pornografie, pro něž je lepší užívat termín „materiál týkající se sexuálního zneužívání dětí“;

29.

vyzývá proto Komisi, aby v rámci své povinnosti předkládat zprávy o provádění směrnice 2011/92/EU shromažďovala přesné a jasné údaje o trestném činu on-line groomingu včetně přesného uvedení vnitrostátních předpisů, podle nichž je toto chování trestné; vyzývá členské státy a Komisi, aby u tohoto trestného činu shromažďovaly údaje o počtu zahájených trestních řízení, počtu odsouzení a o důležité vnitrostátní judikatuře a aby si vyměňovaly osvědčené postupy, pokud jde o jeho stíhání a tresty; vyzývá rovněž Komisi, aby podstatně zlepšila přípravu a zveřejňování statistických informací s cílem umožnit zlepšení tvorby a přezkumu politiky;

30.

uznává v tomto ohledu, že spolupráce mezi policejními a soudními orgány členských států a mezi těmito orgány a úřady Europol a Eurojust v oblasti trestných činů páchaných vůči dětem pomocí digitálních médií má vysokou úroveň, příkladem takové spolupráce je zásah proti internetovým sítím pro sdílení souborů zachycujících sexuální zneužívání dětí, jenž byl proveden pod názvem Ikarus v roce 2011;

31.

zdůrazňuje však, že vzhledem ke stávajícím překážkám bránícím plné spolupráci a vzájemné důvěře by se dalšího zlepšení mohlo dosáhnout v souvislosti s větší harmonizací trestního práva a trestních řízení členských států, včetně procesního práva a práva na ochranu údajů podezřelých osob, a dodržováním základních práv opírajících se o Listinu základních práv EU;

32.

vítá záměr Komise zvýšit možnost zavádění legislativních opatření v případě, že selže samoregulace na straně průmyslu;

33.

zdůrazňuje však, že návrhy ustanovení hmotného trestního práva EU musí plně respektovat zásady subsidiarity, proporcionality a obecné zásady, jimiž se řídí trestní právo, a musí být jasně průkazné, že jejich cílem je přinést přidanou hodnotu do společného přístupu EU k boji proti závažné přeshraniční trestné činnosti, jak je uvedeno v usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o přístupu EU k trestnímu právu (8);

34.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vynaložily veškeré úsilí k posílení spolupráce s třetími zeměmi, pokud jde o rychlé odstraňování internetových stránek obsahujících nebo šířících nepovolený obsah nebo chování, které jsou umístěny na jejich území, a o boj proti kyberkriminalitě; podporuje v této souvislosti mezinárodní sdílení odborných znalostí a osvědčených postupů mezi vládami, donucovacími orgány, policejními útvary zaměřenými na kyberkriminalitu, horkými linkami, organizacemi na ochranu dětí a internetovým průmyslem a shromažďování jejich podnětů;

35.

vyzývá v této souvislosti k úplnému přijetí všech opatření, které Rada uvádí ve své cestovní mapě z roku 2009 pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení, a ke společnému přístupu k přípustnosti a k hodnocení s cílem odstranit překážky bránící volnému pohybu důkazních prostředků nashromážděných v jiném členském státě;

36.

podporuje zavedení a posílení systémů horkých linek pro oznamování trestných činů, nedovoleného obsahu a chování, přičemž se mimo jiné přihlíží ke zkušenosti s evropskou horkou linkou pro případy pohřešovaných dětí a také s vnitrostátními systémy včasného varování a se systémem European Child Alert Automated System; zdůrazňuje však, že jakékoli bezprostředně navazující trestní řízení založené na oznámení musí zachovat rovnováhu na jedné straně mezi právy potenciálních obětí a pozitivní povinností členských států reagovat, jež vyplývá z článků 2 a 8 EÚLP, jak to ve své judikatuře již zdůraznil Evropský soud pro lidská práva, a mezi právy podezřelého na straně druhé; vyzývá v této souvislosti členské státy a Komisi k výměně osvědčených postupů v oblasti vyšetřování a stíhání trestných činů vůči dětem spáchaných v digitálním prostředí; připomíná, že článek 8 návrhu Komise týkajícího se obecného nařízení o ochraně údajů (COM(2012)0011) obsahuje zvláštní záruky týkající se zpracování osobních údajů dětí, jako je povinný souhlas rodičů se zpracováním údajů dětí ve věku do 13 let;

37.

konstatuje, že v některých členských státech probíhá zjišťování a odstraňování nedovoleného obsahu („notice and take down“) příliš pomalu; vítá iniciativu Komise, která chce zveřejnit posouzení dopadu v této oblasti, a doporučuje zvýšit účinnost těchto postupů a rozvíjet je v členských státech v duchu osvědčených postupů;

38.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zhodnotily účinnost spolupráce s policií při akcích na ochranu nezletilých před trestnou činností na internetu a rovněž účinnost horkých linek a platných dohod uzavřených s poskytovateli internetových služeb; vyzývá k rozvoji součinnosti s jinými souvisejícími službami, včetně policie a soudnictví pro nezletilé, při akcích na ochranu nezletilých před trestnou činností na internetu, zejména při koordinaci a vzájemném propojování horkých linek a jiných asistenčních služeb;

39.

vybízí členské státy, aby nadále provozovaly vnitrostátní horké linky a jiné asistenční služby, například „bezpečnostní tlačítka“, splňující normu INHOPE, aby zlepšily jejich vzájemné propojení a aby pozorně analyzovaly dosažené výsledky;

40.

zdůrazňuje význam rozšíření spolehlivých nástrojů, například varovných stránek či zvukových a optických signálů, které mohou omezit přímý přístup nezletilých k obsahu, který je pro ně škodlivý;

41.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zkvalitnily informovanost o horkých linkách a jiných asistenčních službách, například „bezpečnostních tlačítkách“ pro nezletilé a jejich rodiny a podpořily přitom opatření, která umožňují upozornit na jakýkoli nedovolený obsah, a vyzývá členské státy, aby zvýšily informovanost o existenci telefonických horkých linek, které slouží jako kontaktní místa, na nichž lze nahlásit zachycení materiálu zobrazujícího pohlavní zneužívání dětí;

42.

podporuje snahu poskytovatelů digitálního obsahu a služeb uplatňovat kodexy chování v souladu s platnými právními předpisy s cílem odhalovat a odstraňovat nedovolený obsah na základě rozhodnutí soudů a výskytu takového obsahu předcházet; vybízí Komisi a členské státy, aby v této oblasti provedly vyhodnocení;

43.

vybízí Komisi a členské státy, aby zahájily novou kampaň, která bude zaměřena na rodiče a pomůže jim chápat digitální obsah, k němuž mají jejich děti přístup, a zejména možnosti ochrany dětí před nedovoleným, nevhodným nebo nebezpečným digitálním obsahem;

44.

lituje, že není dodržován pakt, který dne 9. února 2009 podepsala Komise a 17 internetových sociálních sítí, včetně sítí Facebook a MySpace, a jehož cílem je podpořit ochranu a bezpečnost nezletilých na internetu;

45.

upozorňuje na to, že protiprávní činnost, která je páchána na internetu, má často nadnárodní povahu, tudíž je v rámci boje proti této činnosti značný význam přikládán mezinárodní soudní spolupráci stávajících orgánů pro prosazování právních předpisů;

46.

naléhavě žádá členské státy a Komisi, aby podporovaly a organizovaly informační kampaně zaměřené na děti, rodiče a pedagogické pracovníky s cílem poskytnout jim informace nezbytné k ochraně proti kyberkriminalitě a povzbudit je k nahlašování podezřelých internetových stránek a praktik;

47.

žádá členské státy, aby náležitým způsobem uplatňovaly stávající procesní předpisy pro odstraňování internetových stránek, jejichž obsah má zneužívající, ohrožující, diskriminační či jiným způsobem škodlivou povahu;

48.

vybízí Komisi, aby analyzovala účinnost jednotlivých systémů dobrovolné klasifikace obsahů škodlivých pro nezletilé, které jsou používány v členských státech, a vyzývá Komisi, členské státy a zástupce internetového průmyslu, aby posílily spolupráci při rozvoji strategií a vypracovaly normy, které by obeznámily nezletilé se zodpovědným používáním internetu a informovaly a chránily je před obsahem nevhodným pro jejich věk, a to na internetu i mimo něj, včetně násilí, reklamy vybízející k přílišným výdajům a nákupům virtuálního zboží či kreditů prostřednictvím jejich mobilních telefonů;

49.

vítá technické inovace, které podnikům umožňují nabízet zvláštní internetové nástroje, díky nimž mohou děti používat internet bezpečně;

50.

vyzývá sdružení poskytovatelů audiovizuálních a digitálních služeb, aby ve spolupráci s dalšími příslušnými sdruženími začlenila ochranu dětí do příslušných prováděcích předpisů a aby uváděla vhodné věkové skupiny;

51.

podněcuje členské státy, aby pokračovaly v dialogu s cílem harmonizovat ve spolupráci s příslušnými provozovateli, sdruženími a třetími zeměmi klasifikaci digitálního obsahu pro děti;

52.

vybízí Komisi a členské státy, aby digitální hry klasifikovaly na základě jasných znaků, a to podle věkových kategorií uživatelů, jimž jsou hry určeny, a zejména podle jejich obsahu;

53.

vyzývá Komisi, aby nadále pracovala na evropském rámci pro bezpečnější používání mobilů mladistvými a dětmi a zkoumala řešení, která usnadní rodičovskou kontrolu;

54.

zdůrazňuje práci, kterou odvedly organizace občanské společnosti, a vybízí je k přeshraniční spolupráci a partnerské součinnosti s organizacemi pověřenými prosazováním právní úpravy, vládami, poskytovateli internetových služeb a veřejností;

55.

připomíná, že vzhledem k rostoucímu toku a dostupnosti osobních údajů v prostředí digitálních médií je důležitá ochrana údajů dětí, a to zejména, pokud jde o rychlý nárůst prostředků v oblasti sociálních sítí a chatroomů;

56.

vítá nový návrh nařízení o ochraně údajů (COM(2012)0011) a jeho zvláštní ustanovení o souhlasu dětí a o právu na výmaz, které zakazuje uchovávat on-line informace o osobních údajích nezletilých, které mohou ohrožovat jejich osobní a profesní život, přičemž připomíná, že trvalý charakter informací a údajů na internetu souvisejících s dětmi může být použit na úkor jejich důstojnosti a sociálního začlenění;

57.

zdůrazňuje, že tato ustanovení je třeba upřesnit a rozvést tak, aby bylo zajištěno, že po přijetí nových právních předpisů budou jasná a plně uplatnitelná a nebudou oslabovat svobodu na internetu;

58.

vítá rovněž záměr zavést elektronický systém ověřování věku;

59.

věří, že vlastníci a správci internetových stránek by měli jasným a viditelným způsobem vyhlásit svou politiku v oblasti ochrany údajů a měli by zavést systémy povinného rodičovského souhlasu se zpracováním údajů dětí ve věku do 13 let; vyzývá rovněž k většímu úsilí o co největší automatické posílení soukromí, aby nedocházelo k druhotné viktimizaci dětí;

60.

zdůrazňuje, že je důležité, aby byli uživatelé informováni o tom, jakým způsobem nakládají poskytovatelé internetových služeb či provozovatelé sociálních sítí s jejich osobními údaji a s údaji zúčastněných třetích osob, a také o možnostech nápravy, které mohou uplatnit v případě, že jsou jejich osobní údaje využity k jiným než legitimním účelům, pro které je poskytovatelé a jejich partneři shromáždili, a aby byli uživatelé informováni v takovém jazyce a takové formě, které odpovídají profilu daného uživatele, se zvláštním přihlédnutím k nezletilým uživatelům; domnívá se, že poskytovatelé mají v této oblasti zvláštní odpovědnost, a žádá, aby poskytovali uživatelům jasné a srozumitelné informace o své redakční politice;

61.

pevně doufá v podporu takových technologických řešení ve všech oblastech digitálního prostředí, která v případě, že jsou zvolena, omezují navigaci dětí v rámci vysledovatelných hranic a umožňují podmíněný přístup, tudíž současně představují i účinný nástroj kontroly ze strany rodičů; konstatuje, že tato opatření však nemohou nahradit důkladná školení nezletilých ohledně využívání médií;

62.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byly děti i dospívající osoby v rané fázi informovány o svých právech na soukromí na internetu a aby se naučily rozeznat často velmi nenápadné metody, které jsou používány k tomu, aby od nich byly získány informace;

63.

vyzývá členské státy, aby vytvořily a harmonizovaly systémy týkající se práva na odpověď v digitálních médiích a zlepšily i jejich účinnost;

64.

zdůrazňuje, že digitální technologie jsou významným výukovým nástrojem, pokud jde o otázky občanství, jelikož usnadňují zapojení ve společnosti mnohým občanům žijícím v odlehlejších oblastech, zejména mladým osobám, a umožňují jim plně těžit ze svobody projevu a komunikace na internetu;

65.

vyzývá členské státy, aby uvažovaly o digitálních platformách jako o nástrojích pro nácvik demokratické účasti všech dětí, se zvláštním přihlédnutím k nejzranitelnějším skupinám;

66.

zdůrazňuje, že nová média představují příležitost k prosazování podpory porozumění a dialogu mezi generacemi, pohlavími, různými kulturními a etnickými skupinami v rámci digitálních služeb a obsahu;

67.

připomíná, že informace a občanství jsou na internetu úzce provázány a občanská angažovanost mladých osob je v současnosti nejvíce ohrožena právě jejich nezájmem o informace;

68.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/42

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (COM(2012)0173),

—

s ohledem na pracovní dokument specializované sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba o sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvaném „Iniciativa pro sociální podnikání – Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací“ (INT/606) ze dne 22. února 2012,

—

s ohledem na návrh nařízení Rady ze dne 8. února 2012 o statutu evropské nadace, který předložila Komise, (COM(2012)0035),

—

s ohledem na návrh směrnice ze dne 20. prosince 2011 o zadávání veřejných zakázek, který předložila Komise, (COM(2011)0896),

—

s ohledem na návrh nařízení ze dne 7. prosince 2011 o evropských fondech sociálního podnikání, který předložila Komise, (COM(2011)0862),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2011 nazvané „Iniciativa pro sociální podnikání – Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací“ (COM(2011)0682),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2011 o obnovené strategii EU pro sociální odpovědnost podniků 2011–2014 (COM(2011)0681),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – Společně pro nový růst“ (COM(2011)0206),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství“ (COM(2010)0608),

—

s ohledem na návrh Komise ze dne 6. října 2011 ohledně programu Evropské unie pro sociální změny a inovace (COM(2011)0609),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na návrh nařízení Rady ze dne 6. října 2011 o evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006, který předložila Komise, (COM(2011)0607),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 o iniciativě Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758),

—

s ohledem na publikaci z roku 2008 vydanou rozvojovým programem Organizace spojených národů a evropskou výzkumnou sítí EMES nazvanou „Sociální podnik: Nový model pro snižování chudoby a tvorbu pracovních míst“ (1),

—

s ohledem na průzkumné stanovisko EHSV „Sociální podnikání a sociální podniky“ (IN/589) ze dne 26. října 2011,

—

s ohledem na své usnesení o sociální ekonomice ze dne 19. února 2009 (1),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 10. března 2011 (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o statutu evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (3),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0305/2012),

A.

vzhledem k tomu, že sociální podniky, kterých jsou 2 miliony, představují 10 % veškerých evropských podniků a zaměstnávají více než 11 milionů osob v EU, což činí 6 % veškeré pracovní síly Unie, významně přispívají k evropskému sociálnímu modelu a ke strategii Evropa 2020;

B.

vzhledem k tomu, že v důsledku odlišného historického vývoje vykazují právní rámce pro podniky všeho druhu, včetně podniků z oblasti sociální ekonomiky a sociálního podnikání, mezi členskými státy značné rozdíly;

C.

vzhledem k tomu, právní rámec na evropské úrovni neuznává podniky sociální ekonomiky, přičemž tyto podniky jsou uznávány pouze v několika členských státech;

D.

vzhledem k tomu, že důsledky nynější sociální, ekonomické a finanční krize, stejně jako demografické změny, zejména stárnutí obyvatelstva, představují velkou zátěž pro sociální systémy, včetně povinných i dobrovolných systémů sociálního pojištění, a proto je nutné podporovat zcela nové systémy sociální pomoci, aby bylo zajištěno přiměřené a přijatelné sociální zabezpečení;

E.

vzhledem k úzkému propojení Aktu o jednotném trhu se strategií Evropa 2020, jejichž cílem je zajistit inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, a tím zvýšit množství a zlepšit kvalitu pracovních míst a bojovat s chudobou, a vzhledem k tomu, že sociální podniky mohou být na základě svého inovačního potenciálu a své reakce na sociální potřeby značným přínosem;

F.

vzhledem k tomu, že Komise považuje subjekty působící v oblasti sociálního hospodářství a sociální podniky za významnou hybnou sílu hospodářského růstu a sociálních inovací, která má potenciál vytvářet trvalá pracovní místa, a za činitele, který podporuje zapojování ohrožených skupin do pracovního trhu;

G.

vzhledem k tomu, že je potřeba uvítat návrhy Komise týkající se regulace evropských fondů sociálního podnikání a program pro sociální změny a inovace;

H.

vzhledem k tomu, že sociální podniky mohou být nápomocny při poskytování sociálních služeb, které jsou klíčovými prvky sociálního státu, a tím přispívají k dosahování společných cílů Evropské unie;

I.

vzhledem k tomu, že řada sociálních podniků, zejména mikropodniků a malých a středních podniků, se potýká s obtížemi při získávání finančních prostředků za účelem rozšíření své činnosti, a proto potřebují zvláštní individualizovanou podporu, jako je například sociální bankovnictví, nástroje na rozdělení rizik, filantropické fondy nebo (mikro)úvěry; vzhledem k významné úloze, kterou v tomto směru hrají Strukturální fondy a programy EU, jež sociálním podnikům, a to i podnikům vyžadujícím značnou míru investic, usnadňují přístup k finančním prostředkům;

J.

vzhledem k tomu, že většina sociálních podniků jsou zastánci reformy politiky na základě podpory řádného řízení, jehož lze docílit zejména zapojením pracovníků, zákazníků a zúčastněných stran, a podporují vzájemné získávání poznatků a sociální inovace, čímž reagují na stupňující se požadavky občanů, pokud jde o etické, sociální a ekologické chování podniků;

K.

vzhledem k tomu, že sociální podniky z podstaty své činnosti a způsobu fungování pomohou vybudovat jednotnější, demokratickou a aktivní společnost a často nabízejí – nebo by měly nabízet – příznivé pracovní podmínky a stejnou odměnu za stejnou práci, přičemž podporují rovné příležitosti pro muže a ženy, aby tak mohli sladit pracovní a osobní život;

L.

vzhledem k tomu, že byl zaznamenán návrh Komise přidat nové kategorie znevýhodněných osob do vyhrazených zakázek;

1.

vítá sdělení Komise nazvaná „Iniciativa pro sociální podnikání“ a „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“, která obsahují doporučení pro vlády členských států týkající se zlepšení rámcových podmínek pro sociální podniky, což může vést k vytváření nových pracovních míst mj. v rychle rostoucí oblasti zdravotní a sociální péče (takzvaný bílý sektor) a v oblasti ochrany životního prostředí (takzvaný zelený sektor), což jsou dvě oblasti, které nabízejí nové možnosti pro sociální a širší podnikání;

2.

uvádí, že sociální podnikání je součástí ekologického sociálně tržního hospodářství a evropského jednotného trhu, a poukazuje na jejich vysokou odolnost vůči krizím a na spolehlivé podnikatelské modely; zdůrazňuje, že sociální podniky se často snaží vyjít vstříc sociálním a lidským potřebám, které komerční subjekty nebo stát neuspokojují nebo neuspokojují dostatečně; zdůrazňuje, že pracovní místa v rámci sociálního hospodářství spíše zůstanou v místě svého vzniku;

3.

podotýká, že sociální podnik je nehledě na svou právní formu podnik, který:

4.

zdůrazňuje, že činnost dobrovolníků v různých odvětvích sociálního hospodářství, včetně mladých lidí na počátku kariéry, kteří přinášejí nadšení a nové dovednosti, a starších osob, které mají velké zkušenosti a rozvinuté dovednosti, jsou významným přínosem pro hospodářský růst, solidaritu a sociální soudržnost a dodávají mnoha lidem smysl života; žádá o uznání a přiměřenou finanční a strukturální podporu na místní, celostátní i evropské úrovni;

5.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby sociální podniky nebyly znevýhodňovány jinými druhy podniků, které se s oblibou soustřeďují pouze na lukrativní oblasti sociálního hospodářství; poukazuje na to, že jde především o městské oblasti, přičemž v jiných, méně výnosných, převážně venkovských nebo periferních oblastech, kde je nákladnější logistika, je nabídka služeb menší a jejich kvalita nižší; zdůrazňuje, že uživatelé by měli mít možnost si mezi poskytovateli těchto služeb svobodně vybírat;

6.

zdůrazňuje význam strategie a opatření na podporu sociálního podnikání a inovativních sociálních podniků, zejména s ohledem na mladé a znevýhodněné osoby, s cílem zajistit lepší a snadnější přístup podnikatelů a podnikatelek k programům a financování ze strany EU a členských států; požaduje přiměřenou podporu, aby se i nadále zlepšovala atraktivita a viditelnost programu Erasmus pro mladé podnikatele, a to i v oblasti sociálního hospodářství; připomíná však, že samostatně výdělečnou činnost je třeba doplnit poskytnutím odpovídajícího vedení;

7.

všímá si rozmanitosti v rámci sociálního hospodářství; zdůrazňuje, že vytváření jakýchkoli nových rámců na úrovni EU by mělo být pro podniky dobrovolné a mělo by mu předcházet hodnocení jejich dopadu, aby se zohlednila existence různých modelů sociálního podnikání napříč členskými státy; zdůrazňuje, že u veškerých opatření se musí prokázat jejich přínos pro celou EU;

8.

podporuje iniciativy na úrovni EU týkající se rozšíření a upevnění již vyspělého sektoru sdružení v různých členských státech; vyzývá k vytvoření evropského statutu pro sdružení, který by doplňoval již existující statuty v členských státech;

9.

vítá záměr Komise předložit návrh na zjednodušení nařízení o statutu evropské družstevní společnosti;

10.

vítá studii, která se zabývá situací vzájemných pojišťoven v Evropě úzce spjatých se sociální oblastí, kterou nechala vypracovat Komise; zdůrazňuje, že vzájemné pojišťovny by měly být prostřednictvím evropského statutu uznány jako výrazný a významný aktér evropského hospodářství a společnosti; zdůrazňuje výhody, které by evropský statut přinesl z hlediska činnosti vzájemných pojišťoven; doporučuje členským státům, které tento statut ještě nezavedly, aby tak učinily;

11.

vítá návrh nařízení o statutu evropské nadace vypracovaný Komisí;

12.

připomíná, že ve sdělení COM(2004)0018 se Komise zavázala ke dvanácti konkrétním opatřením na podporu rozvoje družstev, s politováním však konstatuje, že dosud bylo v této oblasti dosaženo jen malého pokroku; vyzývá Komisi, aby v souladu s iniciativou z roku 2004 navrhla další ambiciózní opatření na zlepšení provozních podmínek družstev, vzájemných pojišťoven, sdružení a nadací, a tím podpořila rozvoj sociálního hospodářství obecně;

13.

vítá přijetí revidovaného souboru pravidel EU pro státní podporu sociálních a místních služeb a zároveň vyzývá Komisi, aby tato pravidla ještě více ujasnila, a usnadnila tak jejich pochopení a uplatňování místními a regionálními orgány, zejména s ohledem na sociální podniky;

14.

zdůrazňuje, že sociální podniky jsou významným poskytovatelem sociálních služeb obecného zájmu; poukazuje na to, že tyto podniky často vznikají z organizací občanské společnosti, dobrovolnických organizací, příp. sociálních sdružení, které poskytují služby zaměřené na jednotlivce a jsou určeny k uspokojení základních lidských potřeb, a to zejména potřeb ohrožených osob, či jsou s těmito subjekty úzce spjaty; poukazuje na to, že sociální podniky se často ocitají mezi tradičním veřejným a soukromým sektorem poskytujícím veřejné služby, tj. služby v rámci zadávání veřejných zakázek;

15.

domnívá se, že na pojem sociální odpovědnost podniků by se mělo pohlížet odděleně od pojmu sociální podnikání a sociální podniky, a to přesto, že některé komerční podnikání s významnou činností spjatou se sociální odpovědností podniků může být se sociálním podnikáním v silné vzájemné interakci;

16.

domnívá se, že program pro sociální změny a inovace na období let 2014–2020 se svou částí věnovanou mikrofinancování a sociálnímu podnikání přispívá ke snahám o zajištění lepšího přístupu mikropodniků k mikrokreditům v rámci sociálního hospodářství, zároveň však přihlíží k různorodosti finančních potřeb sociálních podniků;

17.

domnívá se, že k zajištění lepšího přístupu sociálních podniků k finančním trhům jsou zapotřebí různé finanční nástroje, jako jsou evropské fondy sociálního podnikání či evropské fondy rizikového kapitálu a Evropský fond neformálních investorů (tzv. „European Angels Funds“);

18.

zdůrazňuje, že je nutné sociální podniky podporovat na základě dostatečných finančních prostředků na místní, regionální a celostátní úrovni i na úrovni EU, a poukazuje na příslušné finanční prostředky ve víceletém finančním rámci (jako je Evropský sociální fond, Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, program pro sociální změnu a inovace, program pro výzkum a inovace a program Horizont 2020); výslovně žádá o podporu inovativních sociálních podniků, zejména těch, které podporují kvalitní zaměstnání, boj s chudobou a sociálním vyloučením a investují do vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního vzdělávání;

19.

zdůrazňuje, že je nutné zjednodušit přístup k finančním prostředkům EU a zároveň zajistit přiměřenou flexibilitu na úrovni členských států, upozorňuje dále na to, že by mělo být zpřístupněno a inzerováno více možností financování a také že by měly být zjednodušeny požadavky na organizaci, administrativu a účetnictví;

20.

poukazuje na to, že zavádění nových forem finanční podpory bude předcházet analýza stávajících nástrojů, aby se ověřila jejich účinnost, a domnívá se proto, že k tomu je nutné se vybavit nástroji, jimiž by bylo možné změřit a porovnat sociální návratnost investic, a tím podpořit rozvoj transparentnějšího investičního trhu;

21.

považuje za nezbytné vytvořit podmínky, za nichž mohou sociální podniky získat finanční nezávislost a zapojit se do obchodní ekonomické činnosti;

22.

domnívá se, že k zachování účelu sociálního podnikání a sociálních podniků je třeba uplatňovat odpovědné postupy řízení podporované transparentními finančními mechanizmy, které by byly řádně sledovány;

23.

vyzývá k provedení srovnávací studie různých celostátních a regionálních rámců v EU a provozních podmínek a charakteristik sociálních podniků, včetně jejich velikosti a počtu a oblasti jejich působnosti, a také studii systémů certifikace a označování v jednotlivých členských státech, kterou by iniciovala Komise a která by byla provedena ve spolupráci se sociálními podniky;

24.

zdůrazňuje, že mezi sociálními podniky panují velké rozdíly co do jejich formy, velikosti, obchodní činnosti, ekonomiky a spolupráce; podotýká, že některé sociální podniky zaujímají v oblasti své působnosti vedoucí místo v rozvoji a mají dostatečnou schopnost vlastního rozvoje, avšak jiné potřebují know-how týkající se založení, rozvoje i řízení podniku;

25.

je toho názoru, že s cílem zvýšit konkurenceschopnost sociálních podniků po celé EU je třeba podpořit vytváření sociálních inovačních uskupení, jejichž přínos přesahuje oblast jejich vzniku; dále se domnívá, že sociální podniky, mají-li vhodné pobídky, mohou mít rozhodující význam pro zaměstnávání kvalifikovaných pracovníků ve věku nad 50 let, kteří již opustili trh práce;

26.

podporuje návrh Komise na vytvoření vícejazyčné přístupné a uživatelsky vstřícné elektronické platformy pro sociální podniky, která by měla mimo jiné umožňovat vzájemné učení a výměnu osvědčených modelů, podporovat vznik partnerství, usnadnit výměnu informací o přístupu k financování a o možnostech školení a sloužit jako síť pro přeshraniční spolupráci; vyzývá Komisi a členské státy, aby se v rámci metody otevřené koordinace věnovaly otázce sociálního podnikání;

27.

podporuje návrh Komise na vytvoření skupiny odborníků pro sociální podnikání, která by monitorovala a hodnotila pokrok při přijímání opatření navržených v tomto sdělení (COM(2011)0682);

28.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily možnost a vhodnost vytvoření „Evropské sociální značky“, která by byla přidělována sociálním podnikům, aby měly větší možnost přístupu k veřejným a sociálně inovačním zakázkám, aniž by docházelo k porušování pravidel pro jejich zadávání; navrhuje, aby se u podniků s touto značkou pravidelně sledovalo, zda dodržují ustanovení týkající se této značky;

29.

žádá, aby byly vytvořeny takové předpisy EU pro zadávání veřejných zakázek, které by místo zásady „nejnižší ceny“ uplatňovaly při poskytování služeb externími dodavateli zásadu „hospodářsky nejvýhodnější nabídky“;

30.

žádá Komisi, aby se zasadila o lepší pochopení sociálních podniků a sociální ekonomiky a o rozšíření příslušných znalostí, aby došlo ke zviditelnění jejich činnosti, a to na základě podpory vědeckého výzkumu mj. v rámci 8. rámcového programu (Horizont), a aby zahájila pravidelné podávání zpráv o činnosti sociálních podniků a o jejich výsledcích; vyzývá členské státy, aby v návaznosti na výzvu Komise k předkládání návrhů na vytvoření spolehlivých statistik o sociálních podnicích ze strany statistických úřadů členských států přijaly příslušná opatření;

31.

vyzývá Komisi a členské státy, aby sociální podniky zahrnuly do akčních plánů v oblasti zaměstnanosti a sociálního začlenění, a podporuje vytvoření „Evropské ceny v oblasti sociálního podnikání“, která by ocenila jejich sociální účinky;

32.

poukazuje na to, že sociální podniky je nutné zvyšováním povědomí o jejich činnosti maximálně podporovat a vyjadřovat jim uznání, mj. tím, že by se upozorňovalo na výhody, které přinášejí a které jsou jiného než čistě ekonomického rázu, a vyzývá k široké informační kampani, která by byla zahájena na základě vytvoření přístupné mnohojazyčné internetové stránky s rychle a snadno přístupnými informacemi o sociálních produktech a službách pro občany a kterou by podpořila Komise, členské státy i sociální partneři;

33.

vyzývá členské státy, aby zvážily výhody zařazení zásad sociálních podniků/sociálního podnikání a sociální odpovědnosti do školních osnov, učebních plánů vysokých škol dalších vzdělávacích ústavů a do programu celoživotního vzdělávání, což by napomohlo rozvoji sociálních a občanských dovedností a umísťování pracovníků v sociálních podnicích; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily konvenční i internetové vzdělávání sociálních podnikatelů a propagovaly užší spolupráci mezi sociálními podniky, komerčními podniky a akademickou obcí s cílem zvýšit povědomí a znalosti o činnosti sociálních podniků a bojovat proti veškerým stávajícím stereotypům;

34.

domnívá se, že zavedení společného evropského rámce pro zveřejňování údajů zaručí poskytování jasnějších a použitelnějších informací o investicích do sociálních podniků;

35.

vítá závazek Komise k prozkoumání a zvážení možnosti, kdy by sociální podniky používaly „spící“ patenty k usnadnění svého rozvoje, a věří, že v blízké budoucnosti budou přijata konkrétní opatření;

36.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

16.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/48

—

s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo ve dnech 28. a 29. června 2012,

—

s ohledem na prohlášení hlav států a předsedů vlád eurozóny ze dne 29. června 2012,

—

s ohledem na zprávu předsedů Evropské rady, Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny ze dne 26. června 2012 s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“,

—

s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a na stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti, Rozpočtového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0339/2012),

A.

vzhledem k tomu, že od podpisu Římské smlouvy učinila Evropská unie významné kroky směrem k politické, hospodářské, fiskální a měnové integraci;

B.

vzhledem k tomu, že hospodářská a měnová unie není sama o sobě konečným cílem, ale spíše nástrojem k dosažení cílů Unie a členských států, především co se týče vyváženého a udržitelného růstu a vysoké míry zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že sociální začlenění a solidarita jsou základními prvky evropského sociálního modelu a celkové evropské integrace a musí být součástí jakékoli budoucí reformy Unie;

C.

vzhledem k tomu, že nutnost užší evropské integrace na základě demokratické legitimity, odpovědnosti, transparentnosti a souhlasu občanů je v globalizované informační společnosti stále patrnější;

D.

vzhledem k tomu, že užší evropská integrace by měla zajistit větší zapojení parlamentů na vnitrostátní i evropské úrovni;

E.

vzhledem k tomu, že se Unie nachází na křižovatce a že je třeba zvolit jasný směr – buď v rámci Unie spojit síly a v globalizovaném světě budovat budoucnost silné Unie založené na hodnotách a solidaritě, nebo se stáhnout a pasivně se přizpůsobit tlaku globalizace;

F.

vzhledem k tomu, že hospodářská, finanční a bankovní krize a současný hospodářský pokles vedly k vysokému veřejnému i soukromému zadlužení na vnitrostátní úrovni a k problémům v oblasti veřejných financí v některých členských státech a spolu s nadměrnou makroekonomickou nerovnováhou měly okamžitý, přímý a nepříznivý dopad na sociální a hospodářský rozvoj eurozóny a Unie jako celku;

G.

vzhledem k tomu, že v období od roku 2008 do poloviny roku 2012 se míra nezaměstnanosti v zemích EU-27 zvýšila z přibližně 7 % na 10,4 %, což představuje 25 milionů nezaměstnaných, a že více než jeden z pěti mladých lidí je nezaměstnaný (22 %), přičemž v některých členských státech míra nezaměstnanosti mladých lidí překračuje 50 %;

H.

vzhledem k tomu, že vytváření pracovních míst, kvalitní zaměstnání a důstojná práce jsou klíčové při překonávání současné krize;

I.

vzhledem k tomu, že některé členské státy se v současnosti potýkají s velmi složitou hospodářskou a finanční situací, kterou zhoršuje neustálé napětí na trzích se státními dluhopisy, což se odráží v neudržitelně vysokých výpůjčních úrokových sazbách pro některé země a ve velmi nízkých nebo záporných výpůjčních úrokových sazbách pro jiné země a vytváří značnou finanční a hospodářskou nestabilitu;

J.

vzhledem k tomu, že kombinace rozdílných úrovní konkurenceschopnosti a nízkého růstového potenciálu, vysoké nezaměstnanosti s vysokými schodky a značným zadlužením veřejného a soukromého sektoru nejen poškozuje některé členské státy, ale zvyšuje také zranitelnost eurozóny jako celku;

K.

vzhledem k tomu, že z nedávných událostí jednoznačně vyplynulo, že eurozóna není patřičně vybavena k řešení krize nebo k tomu, aby odpovídajícím způsobem reagovala na regionální a světové ekonomické otřesy;

L.

vzhledem k tomu, že významné postavení eura coby druhé nejvýznamnější mezinárodní rezervní měny v rámci eurozóny i na celosvětové úrovni vyžaduje důraznou evropskou reakci a koordinovaná evropská opatření, jež znovu zajistí hospodářský růst a stabilitu hospodářství;

M.

vzhledem k tomu, že euro v uplynulém desetiletí přineslo občanům Unie řadu výhod, například stabilitu cen, odstranění nákladů spojených se směnnými operacemi v rámci eurozóny, nemožnost nominálních konkurenčních devalvací, nižší úrokové sazby, podporu integrace finančních trhů a snazší přeshraniční pohyb kapitálu;

N.

vzhledem k tomu, že jednotná měna Unie by se neměla stát symbolem rozdělení ani ohrozit celý evropský projekt, nýbrž by měla zůstat měnou odhodlané Unie jako celku, který dokáže přijímat dalekosáhlá rozhodnutí v zájmu společné budoucnosti a prosperity;

O.

vzhledem k tomu, že pokrok k dosažení skutečné hospodářské a měnové unie by měl zohledňovat vůli členských států, které získaly výjimku z povinnosti zavést euro a mohou si ponechat své národní měny;

P.

vzhledem k tomu, že členství v eurozóně s sebou nese vysokou míru hospodářské a finanční provázanosti dotčených členských států, a proto vyžaduje mnohem užší koordinaci finančních, fiskálních, sociálních a hospodářských politik s členskými státy a převedení pravomocí na úroveň Unie, s čímž jsou spojeny přísnější nástroje dohledu a jeho účinné provádění; vzhledem k tomu, že tuto užší integraci členských států, jejichž měnou je euro a k nimž se případně dobrovolně připojí skupina dalších členských států, je však třeba provádět v rámci „jedné, dvourychlostní Evropy“, přičemž je třeba se vyvarovat takových politických kroků, jež by v konečném důsledku vedly k vytvoření dvou odlišných Evrop;

Q.

vzhledem k tomu, že podle nejnovějšího průzkumu Eurobarometru došlo kvůli přetrvávající krizi k prudkému poklesu důvěry v politické instituce na vnitrostátní i evropské úrovni a rovněž k prudkému zhoršení vnímání Unie ze strany veřejnosti jako pozitivního jevu; vzhledem k tomu, že i přesto zůstává Unie v očích občanů i nadále subjektem, který se dokáže nejúčinněji vyrovnat s hospodářskou krizí;

R.

vzhledem k tomu, že Unie a tvůrci politik na vnitrostátní úrovni by měli svým občanům neustále vysvětlovat přínosy evropské integrace a důsledky i výzvy jednotné měny a stejně tak náklady a rizika spojená s rozpadem eurozóny;

S.

vzhledem k tomu, že 17 členských států již jednotnou měnu Unie přijalo a že většina ostatních se k nim připojí, jakmile na to budou připraveny;

T.

vzhledem k tomu, že jakékoli pochybnosti o budoucnosti hospodářské a měnové unie obecně a rovněž o nezvratném členství v eurozóně, zejména o jednotné měně Unie, jsou neopodstatněné, neboť stabilita Unie je zájmem všech občanů;

U.

vzhledem k tomu, že je především nutné obnovit důvěru a přesvědčit evropské občany a podniky, aby začali znovu investovat do hospodářství, a vytvořit tak finančním institucím podmínky k opětovnému zajišťování úvěrů pro reálnou ekonomiku na širokém a současně spolehlivém základě;

V.

vzhledem k tomu, že reakce na krizi eura je složitá a vyžaduje trvalé a mnohostranné úsilí na všech institucionálních a politických úrovních;

W.

vzhledem k tomu, že orgány Unie, hlavy států a předsedové vlád členských států obecně a především členských států eurozóny hrají významnou úlohu při vytváření fiskální unie způsobem, při němž jsou všechny mechanismy řízení krize eurozóny, např. evropský mechanismus stability, zakotveny v institucionálním uspořádání, do něhož je Parlament jako spolutvůrce právních předpisů plně zapojen; vzhledem k tomu, že stávající mezivládní struktura představuje závažný nedostatek demokratické legitimity; vzhledem k tomu, že společnou měnu lze stabilizovat pouze tehdy, budou-li členské státy ochotny svěřit své pravomoci v oblasti fiskálních politik orgánům Unie;

X.

vzhledem k tomu, že k obnovení důvěry je rovněž nutné, aby tyto hlavy států, předsedové vlád a jejich ministři hájili a vysvětlovali ve svých členských státech politická rozhodnutí, jež byla dohodnuta na úrovni Unie; vzhledem k tomu, že jsou-li Unii v některých případech nespravedlivě přičítána nepopulární rozhodnutí, je to velmi nebezpečné pro její pověst, neboť tím hrozí narušení zevnitř, podkopání solidarity a v důsledku toho poškození důvěryhodnosti samotných vedoucích představitelů jednotlivých států a případně i evropského projektu jako celku;

Y.

vzhledem k tomu, že Unie je v současnosti ze sociálního hlediska nestabilní; vzhledem k tomu, že některé členské státy vyvíjejí úsilí o mimořádně náročné strukturální reformy a provádějí programy konsolidace; vzhledem k tomu, že klíčem k překonání tohoto složitého období je ve výsledku politická unie, podpora solidarity a pokračování evropského projektu;

Z.

vzhledem k tomu, že zasedání Evropské rady zemí eurozóny ve dnech 28. a 29. června 2012 potvrdily odhodlání přijmout opatření nezbytná k zajištění finančně stabilní, konkurenceschopné a prosperující Evropy, díky čemuž se zlepší životní podmínky občanů;

AA.

vzhledem k tomu, že prohlubující se rozdíly mezi centrálními a okrajovými zeměmi Unie by neměly přerůst v chronický problém; vzhledem k tomu, že je nutné vytvořit mechanismus, v jehož rámci se členské státy v obtížné situaci budou moci spolehnout na solidární podporu ostatních členských států; vzhledem k tomu, že členské státy, které požadují solidaritu, by měly být povinny převzít svůj díl odpovědnosti za plnění všech svých závazků v oblasti rozpočtu a uplatňování doporučení pro jednotlivé země a za plnění závazků evropského semestru, především těch, které souvisí s Paktem stability a růstu, Paktem euro plus, strategií „Evropa 2020“ a s postupem při makroekonomické nerovnováze, a to s ohledem na podmínky daného státu; vzhledem k tomu, že zajištění finanční stability každého členského státu je věcí společného zájmu členských států; vzhledem k tomu, že článek 121 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU) stanoví, že členské státy považují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a koordinují je v rámci Rady;

AB.

vzhledem k tomu, že pro obnovení hospodářského růstu je rozhodující dokončení vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že Komise se musí jako strážkyně Smluv usilovněji snažit o vymáhání provádění a dodržování platných právních předpisů týkajících se vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že v zájmu řádného fungování vnitřního trhu je nezbytné, aby byla pravidla integrace trhu založena spíše na nařízeních, a nikoli na směrnicích;

AC.

vzhledem k tomu, že evropská integrace je zcela nepochybně nevratným a postupným procesem;

AD.

vzhledem k tomu, že z demokratického hlediska a s ohledem na všechna ustanovení Lisabonské smlouvy je nepřijatelné, že se na vypracování výše uvedené zprávy s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“ nepodílel předseda Evropského parlamentu, skládajícího se ze zvolených poslanců, kteří zastupují více než 502 milionů evropských občanů;

AE.

vzhledem k tomu, že nadešel čas, aby vedoucí političtí představitelé Unie prokázali své odhodlání, tvořivost, odvahu, odolnost a vůdčí schopnosti a odstranili zbývající nedostatky, které stále brání řádnému fungování hospodářské a měnové unie; vzhledem k tomu, že mezivládní metoda dosáhla svých hranic a že není příliš vhodná pro demokratické a účinné rozhodování ve 21. století; vzhledem k tomu, že je třeba učinit rozhodný krok ke skutečně federální Evropě;

AF.

vzhledem k tomu, že výše uvedená zpráva nazvaná „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“ jednoznačně směřuje vpřed a prostřednictvím strukturálních opatření usiluje o prolomení bludného kruhu nedůvěry; vzhledem k tomu, že tato zpráva by měla rovněž věnovat pozornost sociální dimenzi;

AG.

vzhledem k tomu, že na zasedání ve dnech 28. a 29. června 2012 Evropská rada požádala svého předsedu, aby vypracoval konkrétní a časově vymezený plán dosažení skutečné hospodářské a měnové unie; vzhledem k tomu, že existence celkové dlouhodobé vize, jejíž uskutečňování má daný plán, je důležitým signálem, jenž by mohl přispět k obnovení důvěry, která by mohla růst s každým krokem jeho provádění;

AH.

vzhledem k tomu, že ustálené tempo provádění dlouhodobého plánu neznamená žádné okamžité řešení krize a nemělo by oddalovat nezbytná krátkodobá opatření;

AI.

vzhledem k tomu, že nelze vyloučit, že k posílení demokratické legitimity plně funkční hospodářské a měnové unie bude nutné provést další změny Smlouvy; vzhledem k tomu, že Komise by měla provést výčet současných legislativních iniciativ, jež dlouhodobý institucionální vývoj nesmí oddalovat;

AJ.

vzhledem k tomu, že dobudování skutečné hospodářské a měnové unie v rámci Unie bude vyžadovat ve střednědobém horizontu dokončení změn Smlouvy;

AK.

vzhledem k tomu, že plné využití postupů a flexibility stávajících Smluv k rychlému zlepšení správy hospodářské a měnové unie v kontextu vymezení skutečného evropského politického prostoru je podmínkou budování demokratického konsenzu pro budoucí komplexní a úspěšnou změnu Smlouvy;

AL.

vzhledem k tomu, že Parlament má právo předkládat Radě návrhy na změnu Smluv, které musí následně prozkoumat konvent, s cílem dokončit rámec skutečné hospodářské a měnové unie zvýšením pravomocí Unie, zejména v oblasti hospodářské politiky, a posílením vlastních zdrojů a rozpočtové kapacity Unie, úlohy a demokratické odpovědnosti Komise a výsad Parlamentu;

AM.

vzhledem k tomu, že je realistické a vhodné předpokládat, že tento konvent by se neměl uskutečnit před příštími volbami do Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že příprava tohoto konventu by měla začít před těmito volbami;

AN.

vzhledem k tomu, že jak opatření navrhovaná v rámci stávajících Smluv, tak budoucí změny Smlouvy by neměly vylučovat možnost účasti členských států a měly by zaručovat integritu Unie;

AO.

vzhledem k tomu, že budoucí změny Smlouvy by neměly být na překážku pohotovému provedení toho, čeho lze dosáhnout v rámci stávajících smluv; vzhledem k tomu, že stávající Smlouvy poskytují široký prostor pro podstatný pokrok směrem k hospodářské a měnové unii na základě posíleného, integrovanějšího rámce finanční, rozpočtové a hospodářské politiky a důslednější demokratické legitimity a odpovědnosti;