15.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 417/1

---

Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o pracovním plánu Evropské unie v oblasti mládeže na období let 2016–2018

(2015/C 417/01)

RADA EVROPSKÉ UNIE A ZÁSTUPCI VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ,

I.   ÚVOD

1.

UZNÁVAJÍ, že od přijetí usnesení o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže na období 2010–2018 a od přijetí pracovního plánu EU v oblasti mládeže na období let 2014–2015 má krize i nadále hluboký a nepřiměřený dopad na mladé lidi v Evropě a na jejich přechod k dospělosti;

2.

UZNÁVAJÍ, že je zapotřebí posílit meziodvětvovou spolupráci v oblasti mládeže na úrovni EU, aby bylo možno se s těmito výzvami odpovídajícím způsobem vyrovnat;

3.

BEROU NA VĚDOMÍ, že pro Evropskou komisi je prioritní boj proti radikalizaci a marginalizaci mladých lidí a podpora začleňování mladých lidí do sociálního, kulturního a občanského života v souladu se strategickým rámcem evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“), s obnoveným rámcem evropské spolupráce v oblasti mládeže, s pracovním plánem EU v oblasti sportu (2014-2017) a s pracovním plánem pro kulturu (2015-2018) (1);

4.

BEROU NA VĚDOMÍ společnou zprávu Rady a Komise o mládeži v EU za rok 2015 (2), zejména její oddíl 5 „Další postup pro spolupráci EU v oblasti mládeže“; SOUHLASÍ proto s tím, aby byl na období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2018 stanoven 36měsíční pracovní plán EU pro mládež týkající se činností členských států a Komise s cílem podpořit provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018);

II.   ZÁSADY

5.

DOMNÍVAJÍ SE, že uvedený pracovní plán by se měl při dodržení zásady subsidiarity řídit níže uvedenými hlavními zásadami a měl by: — navázat na pozitivní výsledky předchozího pracovního plánu pro mládež (2014–2015); — poskytovat dynamiku činnostem na úrovni EU v oblasti mládeže, případně posílit jejich význam; — zajistit prostřednictvím meziodvětvové spolupráce informovanost o dalších oblastech politiky EU, pokud jde o konkrétní problémy, kterým mladí lidé čelí; — přispívat k obecnějším prioritám EU v oblasti bezpečnosti, hospodářské a sociální politiky; — vytvářet politiku mládeže podloženou znalostmi a fakty; — i nadále představovat flexibilní nástroj, který může pomoci včas správně reagovat na měnící se politické prostředí; — prosazovat kooperativní a jednotný přístup členských států a Komise umožňující jim vytvořit přidanou hodnotu k prioritním tématům uvedeným v bodu 6 (viz níže); — navázat na součinnosti s programem Erasmus+, mimo jiné přispěním ke stanovení konkrétních priorit pro mladé lidi v rámci ročního pracovního programu Erasmus+; — zapojit mladé lidi do využívání postupů konzultace s cílem zajistit, aby se pracovní plán zabýval problémy, které jsou pro mladé lidi relevantní;

6.

SOUHLASÍ s tím, aby se za současné situace členské státy a Komise v období, na které se současný pracovní plán vztahuje, tedy až do konce roku 2018, ve své spolupráci na úrovni EU přednostně zaměřily na tato témata: práce s mládeží a meziodvětvová spolupráce by měly být posíleny prostřednictvím níže uvedených cílů v souladu s prioritami dohodnutými ve společné zprávě o mládeži v EU z roku 2015: A. zvýšení míry sociálního začlenění všech mladých lidí s ohledem na základní evropské hodnoty; B. větší účast všech mladých lidí na demokratickém a občanském životě v Evropě; C. snazší přechod mladých lidí z mládí do dospělosti, obzvláště začlenění na trhu práce; D. podpora zdraví a dobrých životních podmínek mladých lidí, včetně duševního zdraví; E. přispění k řešení výzev a příležitostí, které digitální éra představuje pro oblast politiky mládeže, pro práci s mládeží a pro mladé lidi; F. přispění k využívání příležitostí a řešení problémů, které vyvstávají v souvislosti se stoupajícím počtem mladých migrantů a uprchlíků v Evropské unii;

7.

SOUHLASÍ S TÍM, že zatímco činnost členských států a Komise stanovená v příloze I je zaměřena na všechny mladé lidi, je třeba klást zvláštní důraz na následující skupiny: — mladí lidé vystavení riziku marginalizace; — mladí lidé, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET); — mladí lidé z přistěhovaleckého prostředí, včetně nově příchozích přistěhovalců a mladých uprchlíků;

8.

SOUHLASÍ s tím, že pracovní plán může být revidován Radou na základě dosažených výsledků a s ohledem na vývoj politik na úrovni EU;

9.

DOHODLY se na seznamu konkrétních činností, jež jsou v souladu s uvedenými prioritními tématy, a na časovém harmonogramu jejich uskutečňování, a to ve znění uvedeném v příloze I;

III.   PRACOVNÍ METODY A STRUKTURY

10.

UZNÁVAJÍ, že: je třeba posílit začleňování problematiky mládeže a meziodvětvovou spolupráci zaměřenou na výsledky v rámci Rady s cílem zajistit, je-li to možné, aby při utváření politik byly ve všech příslušných oblastech zohledňovány očekávání, podmínky a potřeby mladých lidí;

11.

SOUHLASÍ S TÍM, že: — v případě potřeby bude provádění uvedeného pracovního plánu podpořeno těmito pracovními metodami: otevřená metoda koordinace, tak jak byla dohodnuta v obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže, zejména pak znalosti a fakticky podložená tvorba politik, pracovní skupiny odborníků, činnosti v rámci vzájemného učení, vzájemné hodnocení, studie, konference, semináře, šíření výsledků, neformální fórum se zástupci mladých lidí, schůzky generálních ředitelů pro mládež a strukturovaný dialog s mladými lidmi; — všechny metody, včetně odborných skupin, svou činnost zaměří na prioritní témata uvedená v části II bodu 6 a na činnosti a lhůty uvedené v příloze I. Činnosti uvedené v příloze I mohou být revidovány Radou a zástupci vlád členských států zasedajících v Radě s ohledem na to, jakých bylo na úrovni EU dosaženo výsledků a k jakému politickému vývoji na této úrovni došlo; — zásady týkající se členství v odborných skupinách a jejich fungování jsou uvedeny v příloze II; — s ohledem na právo mladých lidí účastnit se rozvoje, provádění a hodnocení politik, které se jich týkají, umožní postupy konzultace mladým lidem zapojit se do společných úvah týkajících se prioritních témat tohoto pracovního plánu; — strategické otázky, jež vyplynou z tohoto pracovního plánu, jakož i obecnější otázky týkající se politiky EU v oblasti mládeže budou posouzeny na neformálních zasedáních generálních ředitelů pro problematiku mladých lidí; — v první polovině roku 2018 Rada a Komise vyhodnotí provádění stávajícího pracovního plánu na základě společného hodnocení tohoto provádění, které má být provedeno v souvislosti se zprávou o mládeži v EU;

12.

VZHLEDEM K VÝŠE UVEDENÉMU VYZÝVAJÍ členské státy a Komisi, aby pro období trvání stávajícího pracovního plánu zřídily odborné skupiny, které se zaměří na následující oblasti: — vymezení konkrétního přínosu práce s mládeží a neformálního a informálního učení, pokud jde o a) podporu aktivního občanství a účast mladých lidí v rozmanitých a tolerantních společnostech a prevenci marginalizace, radikalizace a faktorů, jež případně mohou vést k násilnému chování; b) využívání příležitostí a řešení problémů, které vyvstávají v souvislosti se stoupajícím počtem mladých migrantů a uprchlíků v Evropské unii; — řešení rizik, příležitostí a důsledků digitalizace pro mládež, práci s mládeži a politiky v oblasti mládeže;

IV.   ČINNOSTI

13.

VYZÝVAJÍ ČLENSKÉ STÁTY, ABY S NÁLEŽITÝM ZOHLEDNĚNÍM ZÁSADY SUBSIDIARITY: — spolupracovaly za podpory Komise s použitím pracovních metod uvedených v tomto usnesení; — pokračovaly v prosazování aktivního zapojení ministrů odpovědných za oblast mládeže do vnitrostátní tvorby politik vztahujících se ke strategii Evropa 2020 a evropskému semestru, v návaznosti na závěry Rady o maximálním využití potenciálu politiky v oblasti mládeže při dosahování cílů strategie Evropa 2020; — případně řádně zohlednily obnovený rámec pro evropskou spolupráci v oblasti mládeže (2010–2018) a tento pracovní plán při tvorbě politiky na vnitrostátní a regionální úrovni; — informovaly příslušné orgány, mladé lidi a mládežnické organizace o pokroku dosaženém při provádění pracovního plánu EU s cílem zajistit relevantnost a viditelnost daných činností;

14.

VYZÝVAJÍ JEDNOTLIVÁ PŘEDSEDNICTVÍ RADY, ABY: — na základě výsledků hodnocení strategie EU pro mládež v polovině období zvážila vhodné návazné kroky; — při vypracovávání svého programu v rámci týmového předsednictví zohlednila prioritní témata tohoto pracovního plánu EU; — informovala Pracovní skupinu Rady pro mládež o činnostech, které provádějí jiné přípravné orgány Rady a které mají přímý či nepřímý dopad na mladé lidi nebo na politiku v oblasti mládeže; — zohlednila v rámci týmového předsednictví nevyřešené otázky předchozího pracovního plánu (2014–2015); — zvážila navržení nového pracovního plánu po skončení období 36 měsíců, na něž se toto usnesení vztahuje, na základě posouzení a hodnocení uvedeného v bodě 11; — poskytla členským státům a zúčastněným subjektům v oblasti mládeže příležitosti jednat o budoucnosti evropské spolupráce v oblasti mládeže po roce 2018; — navrhla generálním ředitelům pro mládež, aby v průběhu svého obvyklého neformálního zasedání projednali a využili výsledky získané v rámci pracovního plánu, případně uspořádali mimořádná společná meziodvětvová zasedání generálních ředitelů, aby tyto výsledky veřejně šířili a aby přispěli k posouzení provádění pracovního plánu EU v oblasti mládeže;

15.

VYZÝVAJÍ KOMISI, ABY: — podporovala budování kapacit mladých pracovníků a při práci s mládeží prostřednictvím provádění programu Erasmus+ jakožto jednoho z klíčových prvků pro rozvoj kvalitní práce s mládeží v Evropě; — při provádění tohoto pracovního plánu, zejména činností uvedených v příloze, podporovala členské státy a spolupracovala s nimi; — informovala členské státy o probíhajících nebo plánovaných iniciativách a studiích týkajících se politiky EU v oblasti mládeže a v dalších příslušných oblastech politik majících dopad na mládež, jakož i o příslušném vývoji v Komisi; — pravidelně konzultovala a informovala zúčastněné subjekty na evropské úrovni, včetně občanské společnosti a zástupců mládeže, o pokroku pracovního plánu s cílem zajistit relevantnost a viditelnost daných činností; — podporovala zapojení a synergii v rámci programů EU, jakož i spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je Rada Evropy;

16.

VYZÝVAJÍ ČLENSKÉ STÁTY A KOMISI, ABY V RÁMCI SVÝCH PŘÍSLUŠNÝCH PRAVOMOCÍ A S NÁLEŽITÝM ZOHLEDNĚNÍM ZÁSADY SUBSIDIARITY: — v souladu s přílohami I a II tohoto usnesení nadále úzce spolupracovaly na úrovni odborníků; — řádně zohlednily priority tohoto pracovního plánu v rámci příprav na roční pracovní program Erasmus+ v oblasti mládeže, mimo jiné pokud jde o obecné cíle ročního pracovního programu Erasmus+, partnerskou dohodu s Radou Evropy a portál zaměřený na mládež Youth Wiki; — vybízely další odvětví, aby problematiku mladých lidí zohledňovala při vytváření, provádění a hodnocení politik a opatření v dalších oblastech politik, se zvláštním důrazem na zajištění včasného a účinného začlenění problematiky mladých lidí do procesu vytváření politik; — prosazovaly lepší oceňování přínosu politiky mládeže, pokud jde o celkové cíle evropských politik, které se zabývají mladými lidmi, se zohledněním pozitivních účinků na aktivní občanství, zaměstnanost, sociální začleňování, kulturu a inovace, vzdělávání a odbornou přípravu, jakož i na zdraví a dobré životní podmínky.

---

(1)  Dokument COM(2015) 185 final.

(2)  Dokument 13635/15.

---

---

---

15.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 417/10

---

Usnesení Rady o podpoře politické účasti mladých lidí na demokratickém životě Evropy

(2015/C 417/02)

RADA A ZÁSTUPCI VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ ZASEDAJÍCÍ V RADĚ,

PŘIPOMÍNAJÍCE POLITICKÉ SOUVISLOSTI TÉTO OTÁZKY, A TO ZEJMÉNA:

1.

usnesení Rady o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018) (1), v němž je účast uvedena jako jedna z oblastí činnosti, jejímž cílem je podporovat účast mladých lidí v zastupitelské demokracii a občanské společnosti na všech úrovních a na životě společnosti obecně, a v němž je vymezena obecná iniciativa spočívající v podněcování a podpoře zapojení mladých lidí a organizací mládeže a jejich účasti na tvorbě politik, jejich provádění a hodnocení prostřednictvím nepřetržitého strukturovaného dialogu s mladými lidmi a organizacemi mládeže,

2.

usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 20. května 2014 o pracovním plánu Evropské unie v oblasti mládeže na období let 2014–2015 (2),

3.

společná doporučení čtvrtého pracovního cyklu týkajícího se strukturovaného dialogu, vymezená na konferenci EU o mládeži uspořádané lucemburským předsednictvím ve dnech 21. až 24. září 2015 (3).

ZDŮRAZŇUJÍ, ŽE:

4.

Demokracie, pluralismus a aktivní občanství jsou základními hodnotami Evropské unie. Mezi ně patří hodnoty svobody projevu a tolerance (4), jakož i úsilí o začleňování všech evropských občanů. Demokracii nelze považovat za samozřejmost a je třeba ji neustále chránit a posilovat.

5.

Mladí lidé v Evropě vykazují obecně podporu demokratickému zřízení a jeho zastupitelským orgánům a důvěřují jim, jsou ale kritičtí, pokud jde o způsob, jakým tento systém funguje v praxi, a o výsledky, jichž dosahuje. (5)

6.

Je pro ně často stále obtížnější identifikovat se s tradičními způsoby politické účasti, jako jsou politické strany a odborové organizace, ale zapojují se do alternativních forem poskytujících větší prostor pro individuální rozhodování, jako jsou kampaně, petice, demonstrace a bezprostřední akce, jejichž cílem je podpora určité konkrétní věci a dosažení hmatatelné změny v jejich životě. (6)

7.

Informační a komunikační technologie, především sociální média a jejich využívání prostřednictvím mobilních zařízení, nabízejí nové možnosti zapojení do politických procesů a informování o nich, urychlují šíření informací a zintenzívňují rozvoj alternativních forem účasti,

V SOUVISLOSTI S PROCESEM STRUKTUROVANÉHO DIALOGU UZNÁVAJÍ, ŽE:

8.

Strukturovaný dialog představuje nástroj náležející do rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže, jehož cílem je zapojit mladé lidi do vytváření politik EU. Výstupy čtvrtého osmnáctiměsíčního pracovního cyklu týkajícího se obecné tematické priority „posílení postavení mládeže se zaměřením na přístup k právům a význam účasti mladých lidí na politickém životě“ (7) jsou založeny na výsledcích, jichž bylo dosaženo prostřednictvím konzultací s mladými lidmi před začátkem a v průběhu italského, lotyšského a lucemburského předsednictví, jakož i konferencí EU zaměřených na mládež konaných v Římě v říjnu 2014, v Rize v březnu 2015 a v Lucemburku v září 2015 (8).

9.

Výsledky dialogu mezi mladými lidmi a politickými představiteli představují významné podklady pro toto usnesení, včetně perspektivy mladých lidí, osob pracujících s mládeží a jiných odborníků v oblasti mládeže, a usnadňují tvorbu účinných politik EU založených na důkazech,

MAJÍ ZA TO, ŽE:

10.

Evropská unie se opírá o mladé lidi oddané zásadám demokracie a evropským hodnotám.

11.

Evropská politika a politika obecně by měly reagovat na potřeby a ambice mladých lidí. Proto musí být politické otázky transparentní a musí být sdělovány všem občanům, včetně mladých lidí. Mladí lidé musí porozumět dotčeným otázkám, jen tak můžeme vzbudit jejich zájem a podporovat jejich politickou angažovanost. Osoby přijímající rozhodnutí v různých oblastech a na různých úrovních politiky by měly mladým lidem poskytovat příležitost k účasti na významných rozhodovacích procesech, jež by měla mít patřičný dopad.

12.

Koncepce účasti na politickém životě zahrnuje v první řadě zastoupení mladých lidí v rámci struktur zastupitelské demokracie, tedy účast ve volbách jako voliči, účast ve volbách jako kandidáti a účast na činnosti politických stran. Účast na politickém životě se může uskutečňovat také prostřednictvím členství v organizacích (mládeže) prosazujících zájmy mladých lidí, osobní či on-line účastí v politických debatách a prostřednictvím jiných forem utváření postojů a kulturního projevu. Účast na politickém životě si lze vyzkoušet také prostřednictvím činností pořádaných v rámci výchovy k občanství a lidským právům a aktivit zaměřených na dosažení pozitivních změn ve společnosti.

13.

Díky účasti na procesech politického života mohou mladí lidé lépe porozumět procesům utváření názorů a různým zájmům, které jsou ve hře. Na osobní úrovni tak mohou rozvíjet své sociální dovednosti, odpovědnost, sebedůvěru, iniciativu, kritický postoj, jakož i komunikační a vyjednávací dovednosti, smysl pro kompromis, empatii a respekt vůči názorům jiných osob.

14.

Mezi charakteristiky účinných a reálných postupů, pokud jde o účast mládeže na politickém životě, patří: — význam dané otázky a reálný dopad na život mladých lidí, — praxe a zkušenosti s účastí na každodenním životě v různých kontextech, jako je rodina, obec, škola, pracoviště, práce s mládeží a život na místní úrovni (politická socializace), — srozumitelná zpětná vazba a následná opatření ze strany osob s rozhodovací pravomocí, — inkluzivnost a rovný přístup pro všechny mladé lidi bez ohledu na jejich pohlaví, etnickou příslušnost, kulturní prostředí, vzdělání a sociální původ, sexuální orientaci, věk a zvláštní potřeby.

15.

Politika v oblasti mládeže, práce s mládeží a organizace mládeže hrají v tomto ohledu významnou úlohu prostřednictvím podpory aktivního občanství, příležitostí k účasti na politickém životě a prevence marginalizace a násilné radikalizace, zejména na místní úrovni, kde se otevřená práce s mládeží a terénní práce s mládeží zaměřují na mladé lidi.

16.

Pro svědomitou a účinnou účast mladých lidí jsou nezbytným předpokladem tělesná a duševní pohoda a zajištění základních potřeb včetně vzdělávání a odborné přípravy, zdraví, zaměstnání, finančního zabezpečení a začlenění do společnosti,

VYZÝVAJÍ ČLENSKÉ STÁTY A KOMISI, ABY V RÁMCI SVÝCH PŘÍSLUŠNÝCH PRAVOMOCÍ A S NÁLEŽITÝM ZOHLEDNĚNÍM ZÁSADY SUBSIDIARITY:

17.

Vypracovaly, prováděly či dále rozvíjely strategie, programy, struktury nebo jiné vhodné mechanismy na vnitrostátní, regionální či místní úrovni s cílem posilovat účast všech mladých lidí na politickém životě, zejména mladých lidí s omezenými příležitostmi. Tyto mechanismy by měly být založeny na znalostech a důkazech, vycházet z meziodvětvové spolupráce a měly by zapojovat všechny příslušné zúčastněné subjekty. Příprava účinných strategií účasti by měla zahrnovat zapojení cílové skupiny ve fázích plánování, provádění, monitorování a hodnocení. Strategie by mohly obsahovat následující priority.

Formální vzdělávání a neformální učení

18.

Podporovat a prosazovat meziodvětvovou spolupráci a partnerství mezi poskytovateli formálního vzdělávání, organizacemi mládeže a subjekty v oblasti práce s mládeží s cílem rozvíjet integrované přístupy v rámci programů výchovy k občanství při současném zapojení mladých lidí, učitelů, pracovníků s mládeží, rodičů a dalších příslušných aktérů.

19.

Prostřednictvím každodenního uplatňování demokratických zásad rozšiřovat udržitelné struktury účasti v rámci formálního vzdělávání a neformálního učení s cílem podporovat rozvoj sociálních dovedností a kompetencí souvisejících s demokratickými hodnotami a lidskými právy, jako jsou například svoboda projevu a respektování rozmanitosti.

20.

Podporovat zřizování a rozvoj organizací či struktur na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, zastupujících zájmy studentů vůči institucím poskytujícím formální vzdělávání.

21.

Podporovat rozvoj programů mediální gramotnosti rozvíjející schopnost kritické analýzy informací v dnešní znalostní společnosti, jakož i programy gramotnosti v oblasti informačních a komunikačních technologií zaměřené na rozvoj technologických uživatelských dovedností umožňujících přístup k užitečným online informacím, jejich správu, posuzování a vytváření.

Možnosti účasti na místní a regionální úrovni

22.

V úzké spolupráci s místními a regionálními veřejnými orgány umožnit a podporovat vytváření postupů pro účast, například rad mládeže, s cílem dát mladým lidem možnost vyjádřit se v rámci rozhodovacích procesů na místní a regionální úrovni.

23.

Navrhovat a poskytovat příležitosti k získávání informací a ke školení pro tvůrce politik v oblasti metod a nástrojů udržitelné komunikace a účasti přizpůsobených mládeži, s cílem podporovat otevřenost vůči mladým lidem a ochotu naslouchat jim.

24.

Zvážit, zda by bylo vhodné snížit věkovou hranici pro účast ve volbách do místních a regionálních veřejnoprávních orgánů na 16 let, s ohledem na vnitrostátní podmínky a vnitrostátní právní rámce.

Alternativní formy a účast prostřednictvím internetu (e-participation)

25.

Uznávat a podporovat mladé lidi, práci s mládeží a organizace mládeže při vytváření různých forem účasti na politickém životě, zahrnujících mimo jiné petice, demonstrace, kampaně, jakož i využívání kultury, umění a sportu, a to za předpokladu, že tyto nástroje budou umožňovat různé možnosti vyjadřování názorů a různé možnosti přístupu k účasti na politickém životě, především pokud jde o oslovování mladých lidí s omezenými příležitostmi.

26.

Vytvářet digitální nástroje pro politickou účast mladých lidí v kombinaci s prvky osobního kontaktu a navrhovat vhodné vzdělávací příležitosti pro učitele, pracovníky s mládeží, trenéry a osoby mající vliv na utváření názorů pracující s různými cílovými skupinami v rámci formálního vzdělávání a neformálního učení s cílem oslovit mladé lidi na všech úrovních; uznávat a využívat stávající informační kanály zaměřené na mládež a poskytovatele informací pro mládež na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

27.

Zahrnout oblast mládeže do provádění strategie pro jednotný digitální trh v Evropě, obsahující témata jako digitální dovednosti a odborné znalosti, bezpečnější používání online technologií a boj proti nezákonnému obsahu, jako je například rasismus, xenofobie, a vyzývání k násilí.

Dialog s osobami s rozhodovací pravomocí v oblasti politiky

28.

Ve vhodných případech podporovat informační a komunikační postupy a nástroje umožňující, aby mladí lidé porozuměli veřejným politikám a ztotožnili se s nimi, s důrazem na aspekty podstatné pro mladé lidi a na účinné využívání různých mediálních nástrojů a informačních a komunikačních technologií.

29.

Na místní, regionální a vnitrostátní úrovni vyhledávat a rozšiřovat možnosti dialogu mezi mladými lidmi a tvůrci politik ze všech oblastí, jež se dotýkají mladých lidí.

30.

Podporovat účast mladých lidí ve volbách a v rámci formálních struktur zastupitelské demokracie, jako jsou například politické strany, a zvýšit tak zájem politických stran na předkládání politických návrhů, které reagují na potřeby mladých lidí.

31.

Podporovat informační kampaně a akce zaměřené na mladé lidi při příležitosti místních, regionálních, celostátních a evropských voleb prostřednictvím interaktivních online nástrojů a online vysílání, jakož i zvláštních informačních programů zaměřených na prvovoliče a mladé lidi s omezenými příležitostmi.

32.

Vytvářet na všech úrovních správy takovou kulturu rozhodování, jež bude podporovat postupy účasti zdola nahoru vedené mládeží a reagovat na neformální iniciativy v oblasti mládeže.

33.

Prosazovat a zajistit, aby programy EU podporující mladé lidi, jako je Erasmus+, podněcovaly k: — šíření informací ve formě vstřícné k mladým lidem, pokud jde o aktuální politické události, jež mají vliv na život mladých lidí na místní, regionální a vnitrostátní úrovni, — pořádání informačních kampaní zaměřených na mládež v průběhu voleb na vnitrostátní i evropské úrovni, — vytváření a vývoji platforem pro prosazování zájmů mládeže a organizací mládeže, které by reprezentovaly a lobbovaly za zájmy mladých lidí, — zapojení poskytovatelů operativních informací, jakými jsou vnitrostátní informační struktury zaměřené na mládež a evropské platformy jako například ERYICA, EYCA, Eurodesk a Evropský portál pro mládež, — nadnárodním iniciativám v oblasti mládeže a ke strukturovanému dialogu.

Práce s mládeží a organizace mládeže

34.

Podporovat a dále rozvíjet iniciativy přizpůsobené konkrétním potřebám v oblasti práce s mládeží, jež se budou zaměřovat na výchovu k občanství, lidským právům, interkulturní a mezináboženskou výchovu prostřednictvím metod neformálního a vzájemného učení a jejichž cílem bude podporovat začleňování mladých lidí do společnosti a bojovat proti extremistickým tendencím, násilné radikalizaci a nenávistným projevům; využívat osvědčených postupů vycházejících ze stávajících sítí pro spolupráci v oblasti politiky zaměřené na mládež, jako je Evropské centrum znalostí pro politiku mládeže (EKCYP) a středisko pro účast mládeže SALTO.

35.

Posilovat kapacitu poskytovatelů informací zaměřených na mládež s cílem umožnit šíření informací týkajících se příležitostí k účasti na politickém životě zejména pro mladé lidi, kteří nejsou členy organizovaných hnutí mládeže či mládežnických organizací,

VYZÝVAJÍ KOMISI, ABY:

36.

Zpřístupnila informace o osvědčených postupech a úspěšných projektech realizovaných v členských státech v kontextu programu Erasmus+ a zaměřených na iniciativy usilující o účast mladých lidí na politickém životě; zohlednila další výzkumné studie a iniciativy v této oblasti a šířila jejich výsledky,

37.

Vypracovala souhrnnou zprávu o výsledcích výzkumu, které jsou k dispozici, mimo jiné i včetně studií skupiny evropských výzkumných pracovníků v oblasti mládeže (Pool of European Youth Researchers), a které se týkají účasti prostřednictvím internetu (e-participation) a souboru různých digitálních médií a online nástrojů, a aby vypracovala analýzu toho, jak jsou uvedené nástroje využívány mladými lidmi, a poskytla tak přehled existujících a účinných metod,

38.

Vymezila konkrétní příspěvek práce s mládeží a neformálního a informálního učení k podpoře aktivního občanství a účasti mladých lidí v rozmanitých a tolerantních společnostech, jakož i k předcházení marginalizaci a radikalizaci, jež potenciálně vedou k násilnému chování,

39.

Prostřednictvím snadno dostupných komunikačních nástrojů zveřejňovala informace přizpůsobené mládeži, jež budou objasňovat a vysvětlovat vývoj událostí v oblasti různých politik EU a různá rozhodnutí EU mající dopad zejména na mladé lidi, a zvyšovala tak jejich transparentnost a srozumitelnost.

---

(1)  Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 5.

(3)  12651/15.

(4)  Smlouva o Evropské unii, článek 2.

(5)  Účast mládeže na demokratickém životě – závěrečná zpráva (Youth participation in democratic life – Final Report), London School of Economics, EACEA 2010/03, únor 2013.

(6)  Politická účast a občanství EU: vnímání a chování mladých lidí (Political participation and EU Citizenship: Perceptions and behaviours of young people), EACEA, Evropská komise, 2013.

(7)  Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 1.

(8)  Dokumenty 14429/14, 8095/15 a 12651/15.

---

---

---

---

15.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 417/17

---

Společná zpráva Rady a Komise za rok 2015 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)

(2015/C 417/03)

Lidský a sociální kapitál mladých lidí je jednou z největších předností, které má Evropa pro budoucnost. Evropská unie a její členské státy musí investovat do potenciálu, který představuje 90 milionů mladých Evropanů, pokud jde o dovednosti, tvořivost a různorodost.

Hospodářská krize dopadla na mladé lidi obzvlášť tvrdě. Prohloubila propast mezi těmi, kteří mají více příležitostí, a těmi s omezenými příležitostmi. Někteří mladí lidé jsou čím dál více vyloučeni ze sociálního a občanského života. Co je ještě horší, někteří mohou přijít o veškerou motivaci a jsou ohroženi marginalizací, či dokonce radikalizací.

To je důvod, proč Komise a členské státy pokračovaly ve spolupráci v období 2013–2015 s cílem zlepšit zaměstnatelnost mladých lidí, jejich začlenění na trhu práce, sociální začleňování a účast. Tváří v tvář stále se zvětšujícím sociálně-ekonomickým rozdílům musí politiky i nadále hledat východisko ze závažných sociálních problémů, s nimiž se potýká mnoho mladých lidí. Musíme určit udržitelná řešení pro boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, posílení sociálního začleňování a předcházení násilné radikalizaci. To vyžaduje systematičtější spolupráci v celé řadě politik na úrovni EU a členských států, např. v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání, odborné přípravy, nediskriminace, sociální politiky, občanství (včetně občanství Unie) a mládeže, ale také kultury, sportu a zdraví.

V letech 2016–2018 by rámec spolupráce v oblasti mládeže (1) měl mít za cíl více se zaměřit na různorodé mladé lidi, zejména na ty, kteří jsou ohroženi vyloučením. Měl by jim pomoci najít kvalitní pracovní místa a účastnit se společenského života. Finanční prostředky EU poskytované v rámci programu Erasmus+ budou doplňovat spolupráci v oblasti práce s mládeží, dobrovolných činností a aktivní účasti v demokratické společnosti. Další nástroje, tj. Evropský sociální fond (ESF) a Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI), poskytnou finanční prostředky zaměřené na začlenění mladých lidí na trhu práce a na rozvoj jejich lidského kapitálu.

1.   Úvod

EU podporuje zaměstnanost mladých lidí, zaměstnatelnost a sociální začlenění, zejména v rámci agendy pro zaměstnanost, růst a investice, strategie Evropa 2020 a prostřednictvím fondů EU, jako je Erasmus+, ESF a YEI.

Kromě toho EU podporuje, koordinuje a doplňuje opatření členských států prostřednictvím rámce spolupráce v oblasti mládeže v souladu s články 6 a 165 SFEU. Rámec spolupráce vyzývá EU a členské státy, aby:

—	v oblasti vzdělávání a na trhu práce vytvořily pro všechny mladé lidi větší počet rovných příležitostí, a

—	podporovaly aktivní občanství, sociální začleňování a solidaritu všech mladých lidí.

Prostřednictvím činností zahrnujících mimo jiné shromažďování důkazů, vzájemné učení a dialog s mládeží tento rámec podporuje aktivity v osmi oblastech: vzdělávání a odborná příprava, zaměstnanost a podnikání, zdraví a dobré životní podmínky, účast, dobrovolná činnost, sociální začleňování, mládež a svět, tvořivost a kultura.

Tato zpráva hodnotí pokrok v plnění cílů a priorit rámce spolupráce v období 2013–2015 na základě posouzení situace mladých lidí a politických opatření přijatých na úrovni EU a členských států.

2.   Dnešní mladí Evropané  (2)

Od roku 2013 dopady krize výrazně působí na mladé lidi. Přechod od dětství k dospělosti se stal složitějším a individualizovanějším, což je trend, který od roku 2008 značně sílí. Tento přechod doprovázejí zásadní změny – přechod od vzdělávání k zaměstnání, od finanční závislosti ke správě vlastních peněz – a potřeba získat samostatnost. To činí mladé lidi v kontextu měnících se hospodářských, sociálních a environmentálních podmínek zranitelnými. Politiky by měly mladé lidi v této cestě doprovázet a pomáhat jim plně rozvinout jejich potenciál.

Níže uvedené údaje poskytují přehled o situaci mladých lidí ve věku 15 až 29 let (3).

Tato generace mladých lidí má lepší vzdělání než jakákoli jiná …

Ukazatele v oblasti vzdělávání vykazují příznivý vývoj. Ačkoli v rámci EU přetrvávají značné rozdíly, předčasné ukončování školní docházky je nyní na ústupu (4).

Podíl osob s dosaženým vysokoškolským vzděláním se zvýšil z 33,8 % v roce 2010 na 37,9 % v roce 2014 (5). Přestože míra nezaměstnanosti osob s terciárním vzděláním v EU vzrostla, je stále mnohem nižší než u osob s nejnižší úrovní vzdělání. Tyto skupiny se však rovněž mohou potýkat s podzaměstnaností a mít vyšší kvalifikaci, než jakou vyžadují pracovní příležitosti nabízené na trhu práce.

Mnoho mladých lidí vytváří sociální sítě kombinující globální propojení s místními kořeny: 82 % z nich se v roce 2014 zapojilo do internetových sociálních sítí. Mladí lidé se zapojují do nových forem politické účasti, často prostřednictvím sociálních médií, ale mají tendenci volit méně než starší generace. Přesto z nich mnoho zůstává aktivními členy místních společenství; v roce 2014 byl přibližně každý druhý členem alespoň jedné organizace; každý čtvrtý je dobrovolník (6). Tento diferencovaný obraz angažovanosti mladých lidí zpochybňuje stávající chápání konceptu občanství.

… avšak krize vedla k novým nerovnostem

Mnoha mladým lidem se velmi obtížně daří najít kvalitní pracovní místa, což vážně omezuje jejich cestu k nezávislosti. Ačkoli se nezaměstnanost mladých lidí ve většině členských států po dosažení svého maxima v roce 2013 snížila, i nadále představuje závažný problém: 8,7 milionu mladých Evropanů nemůže najít práci (7) a podíl těch, kteří se potýkají s dlouhodobou nezaměstnaností nebo jsou nedobrovolně zaměstnaní na částečný úvazek, zůstává vysoký.

Celkem je 13,7 milionu mladých, kteří nepracují ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (tzv. „NEET“) (7). Přibližně 27 milionů je ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. Míra chudoby je vyšší u mladých lidí než u populace jako celku a nedobrovolná práce na částečný úvazek nebo neustálé zaměstnávání na dočasných pracovních místech vystavují tuto generaci riziku dlouhodobé chudoby (8).

Nečinnost, chudoba a vyloučení nepostihují mladé lidi rovnoměrně. U těch, kteří začínají život s omezenými příležitostmi, existuje tendence kumulovat nevýhody. Existuje větší pravděpodobnost, že v kategorii „NEET“ se ocitnou mladí lidé z přistěhovaleckého prostředí, s nízkou úrovní vzdělání nebo se zdravotními problémy. (9) Nezaměstnanost u mladých lidí přistěhovaleckého původu, avšak narozených v dané zemi je téměř o 50 % vyšší než u jiných mladých lidí v EU (10).

Prohlubují se rozdíly mezi mladými lidmi, kteří studují a mají důvěru v to, že si najdou práci a zapojí se do sociálního, občanského a kulturního života, na jedné straně a těmi, kteří mají malou naději, že budou vést naplněný život, u nichž hrozí riziko vyloučení a marginalizace, na straně druhé.

Hrozí, že tyto rozdíly poškodí sociální soudržnost a udržitelný dlouhodobý hospodářský růst (11). Kvůli stárnutí obyvatelstva Evropy je začlenění všech mladých lidí (při respektování jejich rozmanitosti) ještě nutnější a naléhavější.

Pro mladé lidi, kteří se ocitli na té horší straně, je obtížné, aby vyjádřili své politické názory. Čím je jejich vzdělání nižší nebo čím méně jsou zapojeni do společenských aktivit, tím menší je jejich účast u voleb nebo zapojení do dobrovolnictví či kulturních činností (12). Mladí lidé, kteří nepracují ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, mají menší důvěru ve veřejné instituce a v menší míře se zapojují do sociálních a občanských činností než jejich vrstevníci.

Řešení nemůže nabídnout žádná samostatná politika, pomoci však může zapojení všech politik

Všichni mladí lidé zasluhují spravedlivé a rovné příležitosti, ale to vyžaduje dlouhodobé investice. V rámci svých příslušných pravomocí musí EU a její členské státy mobilizovat všechny politiky, které mohou pomoci zlepšit vyhlídky mladých lidí.

S cílem přeměnit nedávné známky oživení v trvalý a udržitelný růst podnikla EU kroky na podporu vytváření pracovních míst, růstu a investic, a rovněž vynaložila úsilí na pomoc mladým lidem získat kvalitní pracovní místa. EU a členské státy mohou své úsilí založit na zárukách pro mladé lidi (13), Evropském sociálním fondu a investičním plánu pro Evropu.

Pracovní místa mají zásadní význam pro zajištění úplného začlenění, avšak ne vždy se jedná o dostačující prvek. Vzdělávání a odborná příprava mohou poskytnout mladým lidem dovednosti potřebné na pracovním trhu a pomoci jim překonat nerovnosti a podpořit vzestupnou sociální mobilitu. Naléhavým problémem v oblasti vzdělávání a odborné přípravy v celé EU je potřeba dostatečně rychlých investic a modernizace pro využití tohoto potenciálu (14). Politika v oblasti mládeže, uplatňovaná mimo školu, může rovněž pomáhat mladým lidem získávat vhodnou kombinaci dovedností, jež je připraví pro život a práci.

Mladí lidé by měli mít možnost vyrůstat v pluralitních společenstvích podporujících sociální začleňování, jež jsou založena na zásadách evropských demokratických hodnot, právního státu a základních práv. V zájmu ochrany tolerance, rozmanitosti a vzájemného respektu zahrnuje Evropský program pro bezpečnost opatření, jejichž cílem je řešit základní příčiny extrémistického násilí a předcházet radikalizaci, mimo jiné podporou začleňování a zapojení mladých lidí (15). Letošní teroristické útoky v Paříži a posléze v Kodani zvýšily naléhavost řešení těchto složitých problémů. V prohlášení přijatém v Paříži v březnu 2015 se ministři školství zemí EU a Komise zavázali přijmout další opatření k ochraně evropských hodnot.

3.   Opatření EU a členských států v období 2013–2015  (16)

3.1.   Opatření EU: zaměstnatelnost, začleňování a zapojení mladých lidí

Opatření ve všech oblastech politiky EU

Zaměstnanost a zaměstnatelnost mladých lidí byly hlavními prioritami v celém období 2013–2015.

Pro zlepšení výsledků ve vzdělávání přijaly členské státy opatření v rámci evropského semestru s cílem snížit předčasné ukončování školní docházky a podpořit vysokoškolské vzdělávání, a to v zájmu dosažení hlavních cílů strategie Evropa 2020. Jejich úsilí podpořil strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, jakož i program Erasmus+. Od roku 2012 začínají členské státy v návaznosti na doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení zavádět opatření, která mladým lidem umožní vytěžit co nejvíce z toho, co se naučí mimo rámec formálního vzdělávání.

EU a členské státy se zavázaly ke snížení nezaměstnanosti mladých lidí tím, že usnadní přechod od vzdělávání k zaměstnání. V roce 2013 byla zavedena záruka pro mladé lidi jako strukturální rámec nabízející mladým lidem zaměstnání, učňovské vzdělání, stáže nebo další vzdělávání do čtyř měsíců od ukončení školní docházky nebo od okamžiku, kdy se stali nezaměstnanými. V rámci ESF a YEI bylo vyčleněno nejméně 12,7 miliardy EUR na aktivaci a zaměstnanost mladých lidí. Přibližně 27 miliard EUR z prostředků ESF bude vynaloženo na opatření v oblasti vzdělávání v letech 2014 až 2020. Mladí lidé budou mít rovněž nepřímý prospěch z přibližně 11 miliard EUR z prostředků ESF určených na další iniciativy, jako je modernizace služeb zaměstnanosti nebo podpora samostatné výdělečné činnosti. Opatření v rámci YEI by měla podporovat spolupráci mezi různými institucemi a službami s cílem pomoci mladým lidem, kteří nepracují ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a to integrovaným způsobem.

Od roku 2013 se podařilo Evropské alianci pro učňovskou přípravu získat podporu soukromého sektoru, zatímco od roku 2014 si doporučení Rady o rámci pro kvalitu stáží (17) klade za cíl usnadnit kvalitní vzdělávání a spravedlivé pracovní podmínky. Komise zdokonalila informace pro mladé uchazeče o zaměstnání v rámci systému EURES pro výměnu informací o nabídce pracovních míst a zahájila program „Tvoje první práce přes EURES“, jehož cílem je pomoci mladým lidem najít zaměstnání v zahraničí.

V návaznosti na bezpečnostní program EU a Pařížskou deklaraci se členské státy zavázaly zvýšit úsilí na podporu začlenění všech mladých lidí a jejich zapojení do společnosti. Prostřednictvím různých akcí včetně Evropského týdne mládeže Komise mobilizovala občanskou společnost, aby se zapojila do činnosti týkající se začleňování, občanství a mezikulturního dialogu. Všechny tyto oblasti obdrží větší množství finančních prostředků v rámci programu Erasmus+. Toto úsilí doplňuje činnost sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci (RAN) financované z prostředků EU, která klade důraz na preventivní úlohu vzdělání a kritického myšlení a demokratických hodnot v boji proti radikalizaci. Komise v této souvislosti zdůrazňuje význam, jaký má vedení mladých lidí ke kritickému přemýšlení o extremistických názorech (18), a upozorňuje na potenciál programu Erasmus+ při podpoře mobility ve vzdělávání a partnerství mezi zúčastněnými stranami, jež mohou v konečném důsledku mladým lidem pomoci rozvinout odolnost vůči extremistickým názorům (19).

Konkrétní opatření v rámci politiky v oblasti mládeže

Spolupráce EU se zaměřila na sociální začleňování a posílení postavení mladých lidí, včetně přístupu k právům a politické účasti. Rada vyzvala ke zvýšení přínosu politiky v oblasti mládeže pro cíle strategie Evropa 2020 a potvrdila svůj záměr lépe začlenit mladé lidi, kteří nepracují ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a podporovat podnikání mladých lidí.

Práce s mládeží je na předních místech programu EU v oblasti mládeže od roku 2013. Studie Komise poukázala na hodnotu, jakou má práce s mládeží pro mladé lidi v různých aspektech jejich života (20), a v roce 2015 byly na druhé evropské konferenci o práci s mládeží určeny nejnaléhavější výzvy a vyjádřena podpora evropskému programu pro práci s mládeží (21). Rada dále vyzvala Komisi, aby zvážila předložení návrhu doporučení Rady o práci s mládeží s ohledem na výsledky příslušných studií a práce skupiny odborníků.

Pokud jde o problém odklonu mladých lidí od tradičních forem účasti, Komise shromáždila důkazy (22) o tom, že mladí lidé stále mají zájem o účast, avšak vyžadují, aby způsoby zapojení byly různorodé a aby jich bylo více. Výzvou pro tvůrce politik bude určit, jakým způsobem na tyto požadavky nejlépe reagovat. Unesení Rady o podpoře politické účasti mladých lidí na demokratickém životě Evropy z roku 2015 poskytuje rámec pro odpověď na tuto výzvu.

Od politiky ke změně v praxi: Erasmus+

V roce 2014 zahájila EU program Erasmus+ pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport s rozpočtem ve výši 14,7 miliardy EUR na období do roku 2020. Tento program podporuje mobilitu ve vzdělávání čtyř milionů mladých lidí a pedagogů, přičemž 10 % rozpočtu je vyhrazeno na aktivity v oblasti mládeže, jež poskytnou finanční prostředky pro (odhadem) 400 000 účastníků programů pro výměnné pobyty mládeže a 100 000 účastníků Evropské dobrovolné služby (EDS). To představuje nárůst prostředků – ve srovnání s předchozím programem „Mládež v akci“ – o 80 %.

Erasmus+ spojuje politiku a program lépe než dříve. Financuje strategická partnerství mezi poskytovateli vzdělávání a podněcuje k meziodvětvové spolupráci. Tzv. pas mládeže (Youthpass) (23) nadále podporoval uznávání neformálního a informálního učení: národní agentury pro mládež vydaly od jeho vzniku přibližně 250 000 osvědčení. Aby se rozšířily dopady pasu mládeže, navrhla Rada zavést a podporovat využívání vnitrostátních nástrojů pro uznávání vytvořených na jeho základě i v jiných odvětvích.

Rozšíření dosahu

Komise je odhodlána lépe informovat mladé lidi prostřednictvím nástrojů on-line i off-line o možnostech, jež nabízejí politiky a programy EU. Zejména se vynasnažila vyslechnout si jejich názory a vize. Evropský portál pro mládež, jenž v roce 2014 zaznamenal 1,5 milionu jednotlivých návštěv, se stal základním pilířem těchto činností. Poskytuje informace o nabídkách příležitostí pro přes-hraniční – dobrovolnou činnost a je propojen s informacemi portálu EURES o nabídkách pracovních míst a stáží. V roce 2015 Komise shromáždila názory mladých lidí v tzv. „laboratoři nápadů“ během Evropského týdne mládeže, jehož se celkově zúčastnilo 137 000 osob v rámci jednotlivých iniciativ a přes 1,2 milionu osob prostřednictvím sociálních médií.

Komise bude dále zlepšovat koncepci a fungování Evropského portálu pro mládež a dalších on-line platforem. Bude úzce spolupracovat se sítěmi, jež jsou v přímém kontaktu s mladými lidmi, jako je síť Eurodesk čítající 1 200 informačních odborníků.

3.2.   Opatření členských států

Členské státy stále více prosazují průřezové politiky v oblasti mládeže, přičemž kladou důraz na zaměstnanost, sociální a občanské začleňování. Přijaly řadu opatření, jejichž cílem je začlenění mladých lidí na trhu práce, často v rámci systémů záruky pro mladé lidi a s využitím finančních prostředků z EU dostupných prostřednictvím ESF a YEI. Kromě toho bylo v roce 2014 za přímé podpory Komise uskutečněno 18 pilotních projektů v malém měřítku. Všechny členské státy předložily plány provádění záruk pro mladé lidi. Pokrok při jejich provádění je posuzován v rámci evropského semestru. Většina členských států do partnerství zřízených v souvislosti se zárukou pro mladé lidi zapojila mládežnické organizace a dvě třetiny zapojily služby zaměřené na mladé lidi.

V reakci na obavy ohledně nárůstu rizika sociálního vyloučení mladých lidí přijaly téměř všechny členské státy opatření na podporu začlenění mladých lidí, kteří nepracují ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy. Většina se zavázala, že zlepší přístup mladých lidí ke kvalitním službám, a 80 % podpořilo práci s mládeží a centra pro mládež. Práce s mládeží však byla poznamenána rozpočtovými škrty v celé Evropě (24), zatímco narůstající podíl mladých lidí ohrožených chudobou a vyloučením zvyšuje poptávku po zásahu.

Co se týče účasti, 27 členských států vyvinulo mechanismy pro dialog s mladými lidmi, 25 poskytovalo veřejnou podporu mládežnickým organizacím a dvě třetiny prosazovaly využívání on-line médií a poskytovaly více příležitostí pro diskusi. Ačkoli členské státy usilovaly o začlenění mladých lidí napříč socioekonomickým spektrem, měli by tvůrci politik na všech úrovních vzhledem k přetrvávající nižší míře zapojení některých skupin vyvinout ještě větší úsilí pro zapojení nedostatečně zastoupených skupin.

4.   Řízení a provádění rámce spolupráce v oblasti mládeže v období 2013–2015

Zprávy členských států o provádění rámce spolupráce poskytují pevný základ pro další spolupráci EU v oblasti mládeže. Tento rámec přispěl ke zlepšení vnitrostátních programů v oblasti mládeže a meziodvětvové spolupráce na podporu mladých lidí s využitím příslušných důkazů a výměny zkušeností.

Aby bylo provádění rámce účinnější, mohla by Komise a členské státy zlepšit sdílení příslušných údajů a jiných důkazů mimo oblast mládeže. Současně by je mohly použít jako základ pro politiky týkajících se mládeže více zaměřené na výstupy. Komise i členské státy by měly podporovat zahrnování otázek mládeže do dalších politik. Na úrovni EU lze diverzifikovat vzájemné učení, například vytvořením dodatečných příležitostí pro vzájemné učení v návaznosti na různé potřeby členských států. Měl by být rozšířen strukturovaný dialog s mladými lidmi.

Hlavní činnosti a nástroje jsou podrobně popsány níže.

Zásadní úloha rámce pro vytváření programů

Rámec představoval silný podnět pro vytváření vnitrostátních programů v oblasti mládeže. Téměř všechny členské státy v této oblasti od roku 2010 zavedly různé iniciativy nebo nástroje. Ve dvou třetinách členských států rámec posílil priority vnitrostátní politiky v oblasti mládeže a v jedné třetině měl vliv na místní a regionální úrovni. 11 členských států přeorientovalo svou národní politiku v oblasti mládeže v souladu s uvedeným rámcem.

Tento rámec podpořil meziodvětvovou spolupráci. Nyní mají téměř všechny členské státy institucionalizované mechanismy k zajištění meziodvětvového přístupu k politice v oblasti mládeže, jako jsou meziresortní struktury a pravidelné společné schůzky mezi ministerstvy.

První pracovní plán EU v oblasti mládeže na léta 2014–2015 se zaměřoval na podporu provádění rámce a většina členských států se účastnila jeho činností. Dvacet tři členských států se domnívalo, že pracovní plán v oblasti mládeže úspěšně splnil svůj cíl a dobře odrážel vnitrostátní priority, avšak některé z nich varovaly před riziky nejednotných nebo paralelních přístupů k devítiletému rámci.

Tvorba politiky založené na faktech: kvantitativní a kvalitativní pokrok

Situace mladých lidí v EU se hodnotí pravidelně na základě přehledu 41 ukazatelů týkajících se podmínek, jež ovlivňují mladé lidi (25). Členské státy tyto ukazatele stále více používají, i když to dosud nevedlo k systematicky orientovaným politikám v oblasti mládeže.

Ukazatele a další důkazy získané od Eurostatu a Eurofoundu nebo v rámci partnerství mezi Komisí a Radou Evropy, obzvláště prostřednictvím analýzy týmu evropských výzkumných pracovníků z oblasti mládeže (Pool of European Youth Researchers – PEYR), budou pomáhat členským státům a Komisi rozpoznat nové trendy a odpovídajícím způsobem přizpůsobit priority.

Komise a členské státy musí tyto důkazy sdílet – nad rámec politiky v oblasti mládeže – s dalšími subjekty, které pracují s mladými lidmi. Na úrovni EU existuje nový ukazatel v oblasti mládeže (youth monitor) (26), který poskytuje uživatelsky vstřícný přístup k údajům on-line. Od roku 2016 bude poskytovat aktuální informace o vnitrostátních politikách, právních předpisech a programech v oblasti mládeže nový wiki-portál zaměřený na mládež. Tyto nástroje bude doplňovat nový rámec ukazatelů pro sledování záruk pro mladé lidi, přičemž první údaje se očekávají koncem roku 2015.

Vzájemné učení: výměna zkušeností

Členské státy se učily od sebe navzájem, zejména prostřednictvím účasti ve skupinách odborníků. V letech 2013 až 2015 se odborníci zabývali řešením otázky, jak podpořit tvůrčí a inovativní potenciál mladých lidí, jak by mohla práce s mládeží přispět k řešení problémů mladých lidí v krizi, a kvalitou práce s mládeží. Výsledky byly zohledněny při činnosti Rady, jakož i při jednáních v rámci fóra pro vzdělávání, odbornou přípravu a mládež (27). Zpráva o kvalitní práci s mládeží (28) z roku 2015 posloužila jako základ pro závěry Rady o podpoře práce s mládeží v zájmu zajištění soudržných společností (29), které požadovaly referenční nástroj a vodítko pro kvalitu vnitrostátních organizací zabývajících se prací s mládeží.

Členské státy se rovněž navzájem učily prostřednictvím činností organizovaných v rámci partnerství mezi Komisí a Radou Evropy; menší skupiny členských států uspořádaly zvláštní diskuse o otázkách společného zájmu, jako je práce s mládeží na místní úrovni.

Aby se v příštím pracovním plánu co nejlépe využilo různých činností vzájemného učení, měl by tento plán zahrnovat rozvoj flexibilního rámce pro usnadnění přístupu k informacím a k výsledkům činností. Měl by podporovat využívání zjištění a pomáhat nalézt partnery se společnými zájmy.

Strukturovaný dialog: rozšíření dosahu a zakotvení dialogu v politické agendě

Strukturovaný dialog EU mezi tvůrci politik, mladými lidmi a jejich zástupci je obecně vnímán jako slibný prostředek pro naslouchání mladým lidem. První osmnáctiměsíční cyklus, který skončil v roce 2011, pomohl utvářet další iniciativy EU týkající se nezaměstnanosti mladých lidí. V letech 2013–2015 se dialog zaměřil na sociální začlenění a posílení postavení mladých lidí a doporučeními, jež z něj vzešla, se následně zabývala Rada.

Strukturovaný dialog se od roku 2013 vyvinul a je lépe zakotven v rámci agendy politiky v oblasti mládeže. Počet účastníků se více než zdvojnásobil a přibližně 40 000 mladých lidí odpovědělo v posledním cyklu, řada z nich jménem větších skupin. Na tomto základě se začínají objevovat vnitrostátní dialogy.

Strukturovaný dialog dosud nerozvinul plně svůj potenciál: stále se mu nedaří zasáhnout větší skupinu mladých lidí, kteří mají méně příležitostí a slabší politický hlas. Komise podporuje rozšíření dosahu prostřednictvím grantů udělovaných v rámci programu Erasmus+ na podporu vnitrostátního úsilí a on-line nástroje pro konzultace, jenž byl zřízen v roce 2014. Další výzvou je sledovat využívání výsledků dialogu v politikách EU i v politikách členských států. V zájmu odpovědnosti a s cílem motivovat mladé lidi, aby se i nadále zapojovali, by tvůrci- politik na všech úrovních měli poskytovat lepší zpětnou vazbu ve svých reakcích prostřednictvím Evropského portálu pro mládež a vnitrostátních pracovních skupin. Zjištění zprávy o mládeži v EU za rok 2015 a probíhajícího průběžného hodnocení rámce spolupráce EU v oblasti mládeže mohou být podnětem ke zlepšení strukturovaného dialogu v budoucnu.

5.   Další postup pro spolupráci EU v oblasti mládeže (2016–2018)

Rovné příležitosti v oblasti vzdělávání, zaměstnání a účasti ve společenstvích podporujících sociální začleňování

Na základě politických priorit EU, zpráv členských států o provádění rámce spolupráce, shromážděných údajů a důkazů by se budoucí pracovní cyklus pro rámec spolupráce měl přednostně zaměřit na:

—	větší sociální začlenění všech mladých lidí, přičemž se zohlední základní evropské hodnoty;

—	větší účast všech mladých lidí na demokratickém a občanském životě v Evropě,

—	snazší přechod mladých lidí z mládí do dospělosti, obzvláště začlenění na trhu práce.

S ohledem na tyto priority a zatímco činnost členských států a Komise bude zaměřena na všechny mladé lidi, je třeba klást zvláštní důraz na následující skupiny:

—	mladí lidé, jimž hrozí marginalizace;

—	mladí lidé, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET),

—	mladí lidé z přistěhovaleckého prostředí, včetně nově příchozích přistěhovalců a mladých uprchlíků.

Komise a členské státy v těchto oblastech přijmou opatření, mimo jiné prostřednictvím pracovního plánu EU v oblasti mládeže, nástrojů rámce a případnou spoluprací s ostatními politikami, s cílem podporovat:

—	sociální začlenění a informační postupy, jež osloví mladé lidi z různých prostředí, zejména ty, kteří trpí znevýhodněním, aby se zajistilo jejich plné zapojení do sociálních a občanských činností,

—	integrační úlohu, již plní práce s mládeží, mládežnické organizace a sítě při pomáhání mladým lidem se zapojit, působit jako dobrovolníci a podněcovat pozitivní sociální změny ve společenstvích,

—	uznání kvalitní práce s mládeží a rozvíjení její schopnosti oslovit mladé lidi a reagovat na vznikající společenské změny, změny chování a technologické změny,

—	nové formy účasti na demokratických procesech a přístup k politickému rozhodování prostřednictvím nástrojů on-line i off-line,

—	rozvoj v oblasti požadavků na dovednosti, mimo jiné pokud jde o otázky občanství, mediální a digitální gramotnosti, kritického myšlení a mezikulturního porozumění,

—	přístup mladých lidí k jejich základním právům a praktikování nediskriminace a mezikulturního porozumění, a

—

dobrovolnictví, mimo jiné prostřednictvím programů EU, jako je Evropská dobrovolná služba (EDS) a nová iniciativa Humanitární dobrovolníci EU, jakožto prostředek, který kombinuje učení s občanskou angažovaností (30); větší komplementaritu mezi vnitrostátními a mezinárodními aktéry, aby se rozšířilo přeshraniční dobrovolnictví a lépe propojilo vnitrostátní dobrovolnictví s EDS.

S ohledem na tyto priority by strukturovaný dialog EU s mladými lidmi měl prosazovat začlenění všech mladých lidí do tolerantních, rozmanitých a demokratických společností. Příštího dialogu se musí zúčastnit mnohem širší publikum z řad skupin mladých lidí, zejména těch, kteří se do dialogu dosud nezapojili, mimo jiné s použitím jednodušších nástrojů přizpůsobených potřebám a návykům mladých lidí.

Politika v oblasti mládeže v rámci širšího politického programu EU

Politika v oblasti mládeže nemůže fungovat izolovaně. Spolupráce a doplňkovost s ostatními politikami, jako je politika v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání, odborné přípravy, zdraví a dobrých životních podmínek, kultury, digitálních médií, udržitelného rozvoje, občanství a sportu, mají zásadní význam.

Rámec spolupráce může tuto spolupráci podpořit prostřednictvím svých mechanismů. Pomocí pracovního plánu EU mohou Komise a členské státy dále realizovat a zdokonalovat meziodvětvové struktury a pracovní metody. To přispívá k dosažení celkových cílů v oblasti mládeže: vytvořit pro všechny mladé lidi větší počet rovných příležitostí ve vzdělávání a na trhu práce a podporovat aktivní občanství, sociální začleňování a solidaritu všech mladých lidí.

Evropská spolupráce v oblasti mládeže by měla být součástí širšího politického programu pro mladé lidi. Aby se zajistil reálný dopad, musí tvůrci politik na úrovni EU i členských států spolupracovat na místě s odborníky, poskytovateli služeb, učiteli a podniky s cílem mobilizovat zdroje a finanční prostředky pro pokrytí kritického množství mladých lidí. Měli by se zaměřit na inovativní řešení složitých jevů, jako jsou marginalizace, vyloučení a nedostatečné zapojení.

V neposlední řadě existuje naléhavá potřeba zvýšit úsilí. Aby bylo možné nabídnout více mladým lidem skutečné vyhlídky na to, že se stanou právoplatnými a angažovanými členy svých společenství, potřebujeme komplexní přístup umožňující reagovat na budoucí výzvy. To vyžaduje soudržný politický program, jenž se opírá o program Erasmus+, záruku pro mladé lidi a finanční nástroje EU s větším dosahem, jako je ESF nebo YEI. Pokud je to možné, musí být toto úsilí podporováno prostředky z celostátních a regionálních zdrojů.

---

(1)  Usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018), Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1.

(2)  Podrobnosti a zdroje údajů, o které se opírá analýza, viz pracovní dokument útvarů Komise SWD(2015)169 o situaci mladých lidí v EU.

(3)  Není-li uvedeno jinak.

(4)  Podle ukazatele Eurostatu se počet „osob předčasně opouštějících vzdělávací systém“ snížil z 13,9 % v roce 2010 na 11,1 % v roce 2014 ve věkové skupině 18–24 let (procentuální podíl je i nadále vysoký zejména ve Španělsku, v Itálii, na Maltě, v Portugalsku a Rumunsku).

(5)  Eurostat, osoby ve věku 30–34 let s terciárním vzděláním.

(6)  Bleskový průzkum Eurobarometr 408, 2014.

(7)  Eurostat, 2014.

(8)  Rising inequality: youth and poor fall further behind, OECD, 2014.

(9)  „NEETs“, Eurofound, 2012 a OECD, 2015.

(10)  Indicators of immigrant integration – Settling in 2015, společná studie OECD a Evropské komise.

(11)  In it together: why less inequality benefits all, OECD, květen 2015.

(12)  Bleskový průzkum Eurobarometr 408, 2014.

(13)  Doporučení Rady o zavedení záruk pro mladé lidi, Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.

(14)  Vzdělávání a odborná příprava 2020, společná zpráva COM(2015) 408.

(15)  COM(2015) 185.

(16)  Podrobnější informace jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise (SWD(2015)168) týkajícím se výsledků otevřené metody koordinace v oblasti mládeže; http://ec.europa.eu/youth/policy/implementation/report_en.htm.

(17)  Úř. věst. C 88, 27.3.2014, s. 1.

(18)  COM(2013) 941 „Předcházení radikalizaci vedoucí k terorismu a násilnému extremismu: Silnější reakce EU.“

(19)  http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/what-we-do/networks/radicalisation_awareness_network/about-ran/ran-prevent/index_en.htm

(20)  Studie týkající se hodnoty práce s mládeží v EU (Value of youth work in the EU), 2014; zprávy skupiny odborníků týkající se tvůrčího a inovativního potenciálu mladých lidí a kvalitních přístupů v práci s mládeží.

(21)  http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-8491-2015-INIT/en/pdf

(22)  Studie o účasti mladých lidí na demokratickém životě (Youth participation in democratic life), 2013.

(23)  Pas mládeže je nástrojem pro uznávání neformálního a informálního učení v rámci práce s mládeží; používá se u projektů financovaných součástí programu Erasmus+ věnované mládeži. https://www.youthpass.eu/cs/youthpass/.

(24)  Studie týkající se hodnoty práce s mládeží v EU (Value of Youth Work in the EU), 2014.

(25)  SEK(2011) 401.

(26)  http://ec.europa.eu/youth/dashboard/index_en.htm.

(27)  Usnesení Rady o pracovním plánu Evropské unie v oblasti mládeže na období let 2014–2015, 20. května 2014.

(28)  Quality Youth Work – A common framework for the further development of youth work, http://ec.europa.eu/youth/library/reports/quality-youth-work_en.pdf.

(29)  Květen 2015.

(30)  Na úrovni EU je navzdory zdvojnásobení počtu příjemců v rámci EDS přeshraniční dobrovolnictví nadále omezené.

---

15.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 417/25

---

Společná zpráva Rady a Komise pro rok 2015 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020)

Nové priority evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy

(2015/C 417/04)

1.   KONTEXT

Evropa stojí před řadou naléhavých úkolů: obnovit tvorbu pracovních míst a zajistit hospodářskou obnovu; dosáhnout udržitelného růstu; překlenout investiční mezery; posílit sociální soudržnost; koordinovat reakci na příliv migrantů; věnovat zvláštní pozornost předcházení radikalizaci a násilí. Zároveň musí řešit dlouhodobé výzvy, jako je stárnutí, přizpůsobování se digitálnímu věku a soutěž v celosvětové znalostní ekonomice.

Politická reakce Evropy v rámci politických směrů Evropské komise „Nový začátek pro Evropu: Moje agenda pro zaměstnanost, růst, spravedlnost a demokratickou změnu (1)“ představuje nový začátek. Existují přesvědčivé hospodářské důvody pro to, aby odvětví vzdělávání a odborné přípravy jakožto sektor příznivý pro růst hrálo v rámci této nové agendy rozhodující úlohu. Investice do lidského kapitálu představují dobře vynaložené prostředky. Kvalitní vzdělávání a odborná příprava pomáhají podporovat udržitelný hospodářský růst, jakož i udržitelný rozvoj: jsou hybnou silou výzkumu a vývoje, inovací, produktivity a konkurenceschopnosti. Členské státy by měly provést nezbytné investice do všech systémů vzdělávání a odborné přípravy a cílem zlepšit jejich účinnost a efektivitu při zvyšování dovedností a kompetencí pracovní síly, a umožnit jim tak lépe předvídat a reagovat na rychle se měnící potřeby dynamických trhů práce v kontextu zvyšující se digitalizace ekonomiky a změn v oblasti technologií, životního prostředí a demografie. Členské státy by měly zintenzivnit úsilí o zlepšení přístupu všech osob ke kvalitnímu celoživotnímu učení a provádět strategie aktivního stárnutí umožňující prodloužení produktivního věku.

Tragické výbuchy násilného extremismu na počátku roku 2015 jasně připomněly, že jsou naše společnosti zranitelné. Vzdělávání a odborná příprava hrají důležitou úlohu při zajišťování toho, aby lidské a občanské hodnoty, které sdílíme, byly zachovány a předány budoucím generacím, s cílem podporovat svobodu myšlení a projevu, sociální začlenění a respektování ostatních, jakož i za účelem předcházení a boje proti diskriminaci ve všech jejích podobách, s cílem posílit výuku a přijetí těchto společných základních hodnot a položit základy pro společnosti otevřenější začlenění prostřednictvím vzdělávání, a to od útlého věku. (2) Vzdělávání a odborná příprava mohou napomoci k předcházení chudobě a sociálnímu vyloučení a k jejich řešení, k podpoře vzájemné úcty a vytvoření základu pro otevřenou a demokratickou společnost, na níž spočívá aktivní občanství.

Současně čelí systémy vzdělávání a odborné přípravy výzvě zajištění rovného přístupu k vysoce kvalitnímu vzdělání, zejména zapojením nejvíce znevýhodněných osob a začleněním osob z různých prostředí, včetně odpovídajícího začlenění nově příchozích migrantů (3), do vzdělávacího prostředí, a tím i posílení sociální konvergence.

V této souvislosti vzdělávání a odborná příprava podstatným způsobem přispívají k řadě strategií a iniciativ EU, včetně strategie Evropa 2020, záruk pro mladé lidi, Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, iniciativy týkající se jednotného digitálního trhu, Evropského programu pro bezpečnost a evropského programu pro migraci a investičního plánu pro Evropu, přičemž odpovědnost členských států za jejich systémy vzdělávání a odborné přípravy je respektována v plné míře. Spolupráce v rámci ET 2020 doplňuje vnitrostátní opatření a prostřednictvím vzájemné výměny zkušeností, vzájemného učení a shromažďování důkazů a údajů podporuje členské státy v provádění reforem, jež mají dále zlepšit jejich výsledky.

Vzdělávání a odborná příprava poskytují jednotlivcům znalosti, dovednosti a kompetence, které jim umožňují rozvíjet se a rozhodovat o svém životě, neboť jim rozšiřují obzory, dobře je vybavují pro budoucí život, pokládají základy aktivního občanství a demokratických hodnot a prosazují začleňování, spravedlnost a rovnost.

Monitor vzdělávání a odborné přípravy z roku 2015, který předložila Komise, poukazuje na přetrvávající závažné problémy:

—

v celé EU má až 22 % dětí ve věku 15 let slabé školní výsledky v matematice; mezi žáky s nízkým socioekonomickým postavením se jedná o znepokojující 36,6 %. Kromě toho má 18 % 15letých dětí špatné výsledky ve čtení a 17 % dosahuje slabých školních výsledků v přírodních vědách; Slabých výsledků v těchto studijních oborech dosahují přibližně ze 60 % častěji chlapci než dívky (4);

—	čtvrtina dospělých v Evropě uvízne v pasti nízké kvalifikace, která omezuje přístup na pracovní trh a současně brání možnosti dalšího vzdělávání nebo odborné přípravy; pouze 4,4 % z 66 milionů dospělých osob s nanejvýš nižší úrovní středního vzdělání se účastní dalšího vzdělávání; (5)

—

k předčasnému opouštění vzdělávání (6) dochází v současné době v 11,1 % případů. Ačkoli bylo při plnění hlavního cíle společné strategie Evropa 2020 dosaženo dobrého pokroku, stále je v Evropě více než 4,4 milionů případů předčasného odchodu ze škol a přibližně 60 % z nich jsou neaktivní nebo nezaměstnaní, což znamená vyšší riziko sociálního vyloučení a nižší občanské angažovanosti;

—	podíl osob s vysokoškolským vzděláním (7) se nadále zlepšuje a nyní činí 37,9 %. Dobrého pokroku bylo opět dosaženo v plnění společného hlavního cíle strategie Evropa 2020, avšak zaměstnatelnost absolventů zůstává v celé EU na stejné úrovni.

Komplexní hodnocení strategického rámce ET 2020 v polovině období provedené v roce 2014, do něhož byly zapojeny členské státy a hlavní zúčastněné subjekty a jež posloužilo jako základ pro tuto zprávu, dospělo ke třem hlavním politickým závěrům:

—

bylo potvrzeno, že integrovaný rámec vztahující se na vzdělávání a odbornou přípravu na všech úrovních představuje přínos. Dnešní potřeba flexibility a prostupnosti mezi způsoby učení vyžaduje politickou soudržnost od předškolní a školní až po vysokoškolskou úroveň vzdělávání a v rámci odborného vzdělávání a přípravy a dalšího vzdělávání, a tudíž prosazování zásady celoživotního učení;

—

čtyři strategické cíle rámce ET 2020 (a stávající referenční úrovně EU) jsou nadále platné, protože v závěrech Rady o rámci ET 2020 přijatých v roce 2009 byly vyjádřeny komplexním způsobem zaměřeným na budoucnost, a proto poskytují pevný základ pro činnosti v rámci ET 2020 do roku 2020. Je však třeba přenastavit politické zaměření tak, aby byla pozornost věnována jak naléhavým výzvám v oblasti hospodářství a zaměstnanosti, tak úloze vzdělávání při prosazování rovnosti a začleňování a při předávání společných evropských hodnot, mezikulturních kompetencí a aktivního občanství;

—

rámec ET 2020 významným způsobem přispívá k naplňování celkové agendy EU pro růst, zaměstnanost a investice, včetně evropského semestru. V tomto ohledu by mohlo být posíleno získávání faktických údajů a vzájemné učení v souvislosti s reformními úkoly, případně i konkrétní relevantnost rámce pro jednotlivé země.

V souvislosti s výše zmíněnými výzvami a politickými závěry a v zájmu lepšího sladění strategického rámce ET 2020 s politickým mandátem a prioritami EU je v této společné zprávě navrženo, aby evropská spolupráce podle tohoto rámce probíhala až do roku 2020, a aby tedy byl její pracovní cyklus prodloužen ze tří na pět let.

2.   HLAVNÍ VÝZVY URČUJÍCÍ VÝBĚR BUDOUCÍCH PRIORIT

Tato kapitola vychází z hodnocení a současně uznání rozdílů mezi členskými státy a ukazuje hlavní vývoj a výzvy v oblasti evropského vzdělávání a odborné přípravy, které vedly k určení nových prioritních oblastí a  konkrétních témat k další práci do roku 2020.

Nové prioritní oblasti jsou následující:

—	relevantní a vysoce kvalitní znalosti, dovednosti a kompetence získané během procesu celoživotního učení se zaměřením na výsledky učení pro zaměstnatelnost, inovace, aktivní občanství a dobré životní podmínky;

—	inkluzivní vzdělávání, rovnost, spravedlnost, nediskriminace a prosazování občanských kompetencí;

—	otevřenost a inovativnost vzdělávání a odborné přípravy, mimo jiné plným přijetím digitálního věku;

—	intenzivní podpora učitelů, školitelů, vedoucích pracovníků škol a dalších pedagogických pracovníků;

—	transparentnost a uznávání dovedností a kvalifikací za účelem usnadnění učení a mobility pracovních sil;

—	udržitelné investice, kvalita a účinnost systémů vzdělávání a odborné přípravy.

Tyto prioritní oblasti a s nimi související konkrétní otázky jsou uvedeny v příloze tohoto dokumentu.

2.1   Kvalita a relevantnost výsledků učení mají klíčový význam pro rozvoj dovedností a kompetencí

Nízká úroveň základních znalostí a dovedností v Evropě brání hospodářskému pokroku a závažně omezuje jednotlivce v jejich profesní, sociální a osobní realizaci. V zájmu posílení zaměstnatelnosti, inovací a aktivního občanství a na základě doporučení Evropského parlamentu a Rady z roku 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení, musí být základní dovednosti provázeny dalšími klíčovými kompetencemi a postoji: tvořivostí, podnikavostí a smyslem pro iniciativu, digitálními kompetencemi (8), kompetencemi v oblasti cizích jazyků, kritickým myšlením, mimo jiné prostřednictvím elektronické a mediální gramotnosti, a dovednostmi odrážejícími rostoucí potřeby například v odvětví zeleného hospodářství, digitálním odvětví a ve zdravotnictví.

Kvalitu výsledků učení je třeba stimulovat v horizontu celého života . Přestože byly komplexní strategie celoživotního učení zavedeny ve většině členských států, je třeba, aby takové strategie vypracovaly všechny země a zajistily tak prostupnost mezi různými formami a úrovněmi učení a od vzdělávání a odborné přípravy po pracovní proces. To vyžaduje trvalé úsilí v oblasti koordinace a partnerství mezi různými oblastmi vzdělávání a mezi vzdělávacími institucemi a příslušnými zúčastněnými stranami.

Výchozím bodem a jedním z nejúčinnějších prostředků zvyšování způsobilosti v klíčových kompetencích jsou předškolní vzdělávání a péče , které se však potýkají s dvojí výzvou – rozšiřováním přístupu a zlepšováním kvality. Poskytování služeb pro děti mladší tří let je v některých zemích zvláště problematické. Jak je uvedeno v rámci kvality předškolního vzdělávání a péče, který vypracovali odborníci z členských států během předchozího pracovního cyklu, pro další práci by klíčový význam mohly mít otázky jako zlepšování přístupu, zaměření na znevýhodněné osoby, profesionalizace zaměstnanců a účinnost systémů správy, vytváření vzdělávacích programů, systémy financování a monitorování.

Opatření zaměřená na omezení předčasného opouštění vzdělávání byla zavedena všemi členskými státy, ale nepředstavovala vždy komplexní strategii, jak to vyžaduje doporučení Rady z roku 2011, (9) nebo rovnocenné fakticky podložené politiky. Aby byla reakce úspěšná, je nezbytné přijmout dlouhodobý závazek a navázat spolupráci napříč sektory se zaměřením na správnou kombinaci opatření v oblasti prevence, včasné intervence a nápravy. Politiky zaměřené na omezování předčasného opouštění vzdělávání uplatňované ve školách by měly zahrnovat přístupy založené na spolupráci, aktivní zapojení rodičů, partnerství s vnějšími zúčastněnými subjekty a společenstvím, opatření na podporu dobrých podmínek žáků a vysoce kvalitní vedení a poradenství s cílem zajistit, aby měl každý žák stejnou příležitost, pokud jde o přístup k vysoce kvalitnímu vzdělávání, účast na něm a prospěch z něj, a aby mohli všichni účastníci vzdělávání plně zhodnotit svůj potenciál.

Systémy vysokoškolského vzdělávání by měly podporovat znalostní ekonomiku a reagovat na potřeby společnosti . Vysokoškolské vzdělávání musí účinně reagovat na požadavky měnící se společnosti a trhu práce zvyšováním úrovně dovedností a lidského kapitálu Evropy a posilováním svého přínosu k ekonomickému růstu. Pro dosažení těchto cílů by se mělo zajistit, aby se modernizace soustředila na součinnost mezi vzděláváním, výzkumem, inovacemi a zaměstnaností, při současném propojení institucí vysokoškolského vzdělávání a místního prostředí a regionů, uplatňování inovativních přístupů k posílení relevantnosti vzdělávacích programů, mimo jiné za použití IKT, a zlepšení přechodu do zaměstnání a prohloubení mezinárodní spolupráce. Jelikož snižovat míru předčasného opouštění vzdělávání a zvyšovat počty absolventů vysokých škol je pro mnohé členské státy nadále problematické, zvláště ve znevýhodněných skupinách, prioritou je nutnost zajistit, aby všechny formy vysokoškolského vzdělávání poskytovaly studentům odpovídající znalosti, dovednosti a kompetence na vysoké úrovni, které je připraví na jejich budoucí profesní dráhu. Vysokoškolské vzdělávání musí rovněž přispět k přípravě studentů pro aktivní občanství založené na otevřeném postoji a kritickém myšlení, ale i podporovat osobní rozvoj a současně plnit v celém rozsahu svou roli při předávání a přinášení poznatků.

Odborné vzdělávání a příprava hrají klíčovou úlohu z hlediska rozvoje relevantních dovedností . Absolventi odborného vzdělávání a přípravy již ve většině členských států vykazují vysokou míru zaměstnanosti. Toho bylo dosaženo díky opatřením zaměřeným na zvýšení výkonnosti, kvality a přitažlivosti odborného vzdělávání a přípravy, která byla přijata v období let 2011–2014 v rámci kodaňského procesu k naplnění cílů vymezených v komuniké z Brugg z roku 2010. Vedle oblastí střednědobých cílů vymezených v závěrech z Rigy ze dne 22. června 2015 (viz příloha) by měly následovat další reformy. Rozvoje relevantních dovedností by mělo být dosahováno dalším prosazováním všech forem praktického vyučování, jako jsou stáže, učňovství a systémy duálního odborného vzdělávání a přípravy, posílením Evropské aliance pro učňovskou přípravu, rozvojem dalších partnerství se všemi zúčastněnými stranami na místní, regionální a celostátní úrovni a lepším předvídáním budoucích potřeb v oblasti dovedností. Současně by měl být posílen počáteční i další profesní rozvoj učitelů, školitelů a mentorů působících v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, mimo jiné prostřednictvím stáží v podnicích a průmyslu, které by jim umožňovaly sledovat vývoj v dané oblasti.

Další vzdělávání jakožto základ doškolování, rekvalifikace, aktivního občanství a sociální soudržnosti . Vzhledem k výsledkům nedávných výzkumů (10), jež vedle dopadu globalizace na potřeby v oblasti dovedností a na vysokou mírou nezaměstnanosti poukázaly na nízkou úroveň základních dovedností u dospělých, je nezbytné posílit provádění obnoveného evropského programu pro vzdělávání dospělých. K prioritám by měla patřit účinnější správa, významný nárůst v nabídce a jejím využívání, flexibilnější poskytování, širší přístup, důkladnější monitorování a lepší zajišťování kvality (viz příloha). Další vzdělávání poskytuje nově příchozím migrantům a osobám z přistěhovaleckého prostředí příležitost k dalšímu vzdělávání nebo rekvalifikaci a zvyšuje jejich šance začlenit se na trh práce a do společnosti.

2.2   Vzdělávání a odborná příprava mají zásadní význam pro prosazování sociální soudržnosti, rovnosti, nediskriminace a vytváření občanských kompetencí

Nerovnost je za posledních 30 let ve většině evropských zemí a zemí OECD na nejvyšší úrovni a má negativní dopad na výsledky vzdělávání, neboť vzdělávací systémy mají tendenci reprodukovat stávající vzorce socioekonomického postavení. Prioritou proto musí být prolomení mezigeneračního cyklu nízkých kvalifikací. Většina členských států přijala opatření ke zlepšení přístupu ke vzdělávání pro znevýhodněné účastníky vzdělávání. V oblasti vzdělávání však přetrvávají značné rozdíly a zajištění přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a odborné přípravě, počínaje předškolním vzděláváním a péčí, nadále představuje v několika oblastech v EU problém. Je zapotřebí přijmout účinná opatření s cílem reagovat na rozmanitost ve všech jejích podobách a poskytovat všem účastníkům vzdělávání inkluzivní vzdělávání a odbornou přípravu, se zaměřením na znevýhodněné skupiny, jako jsou účastníci vzdělávání se zvláštními potřebami, nově příchozí migranti, osoby z přistěhovaleckého prostředí a Romové. Měl by být plně mobilizován systém záruk pro mladé lidi (např. umisťování pracovních sil na trh práce, učňovství a druhá šance na vzdělání a odbornou přípravu).

Je třeba řešit genderové rozdíly ve vzdělávání a odborné přípravě, které vycházejí mimo jiné z přetrvávajících genderových stereotypů, a zabývat se odlišnostmi ve volbě studijních oborů ze strany žen a mužů. Nelze tolerovat šikanu, obtěžování a násilí ve vzdělávacím prostředí, včetně těchto jevů spojených s příslušností k určitému pohlaví. Vzdělávací instituce a učitelé, školitelé, vedoucí pracovníci škol a další pedagogičtí pracovníci musí být vybaveni a podporováni takovým způsobem, aby účastníci vzdělávání ve svých vzdělávacích prostředích získávali zkušenost se začleňováním, rovností, spravedlností, nediskriminací a demokratickým občanstvím. Je třeba posílit otevřená vzdělávací prostředí, jako jsou veřejné knihovny, otevřená střediska pro další vzdělávání a otevřené univerzity, jakožto prostředky sloužící k prosazování sociálního začleňování.

Pařížské prohlášení přijaté ministry školství dne 17. března 2015 vyzvalo k přijetí opatření na všech úrovních, která by posílila úlohu vzdělávání při prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace, a dále při posilování sociální soudržnosti a napomáhání mladým lidem k tomu, aby se stávali zodpovědnými, nepředpojatými a aktivními členy naší rozmanité společnosti vstřícné vůči začleňování (11). Vzdělávání má význam pro předcházení marginalizaci a radikalizaci a pro potírání těchto jevů. Hlavní prioritou v novém pracovním cyklu jsou kroky navazující na toto prohlášení. Tyto kroky budou mít podobu společné analýzy, vzájemného učení, pracovních jednání, šíření osvědčených postupů a konkrétních opatření podpořených finančními prostředky z programu Erasmus+, a to v souladu s následujícími čtyřmi oblastmi vymezenými v uvedeném prohlášení: i) zajistit, aby děti a mladí lidé získali sociální, občanské a mezikulturní kompetence prosazováním demokratických hodnot a základních práv, sociálního začleňování a nediskriminace, jakož i aktivního občanství; ii) prohlubovat kritické myšlení a mediální gramotnost; iii) podporovat vzdělávání znevýhodněných dětí a mladých lidí a iv) prosazovat mezikulturní dialog pomocí všech forem učení ve spolupráci s dalšími příslušnými politikami a zúčastněnými stranami.

Se stávajícím přílivem migrantů do Evropy se význam výše uvedených oblastí činnosti prohlubuje. Příchod lidí z rozdílných prostředí představuje pro odvětví vzdělávání a odborné přípravy a zúčastněné strany v celé Evropě výzvu. Začlenění migrantů, kteří zůstávají v našich zemích, do systémů vzdělávání a odborné přípravy je klíčovým krokem na cestě k jejich sociálnímu začlenění, zaměstnatelnosti, profesní a osobní realizaci a aktivnímu občanství. V této souvislosti má prvořadý význam usnadnění skutečného osvojení jazyka nebo jazyků hostitelské země. Úspěšné začlenění migrantů dále závisí rovněž na rozvoji mezikulturních dovedností mezi učiteli, školiteli, vedoucími pracovníky škol, dalšími členy pedagogického sboru, účastníky vzdělávání a rodiči, s cílem zajistit lepší připravenost na multikulturní rozmanitost ve vzdělávacím prostředí. Evropský rozměr migrace vyzdvihuje, že je namístě poskytnout členským státům plnou podporu v jejich integrační činnosti, a to mimo jiné prostřednictvím společné analýzy, vzájemného učení, konferencí a šíření osvědčených postupů.

2.3   Relevantní a vysoce kvalitní učení vyžaduje …

Aktivnější využívání inovativních pedagogických metod a nástrojů pro rozvoj digitálních kompetencí : Vzdělávání a odborná příprava na všech úrovních mohou využívat výhod, které přinese zavedení dobře vyzkoušených pedagogických postupů a didaktických materiálů, u nichž se prokázalo, že mají u rozmanitých účastníků vzdělávání schopnost konkrétním způsobem přispívat k inkluzivnímu a motivovanému učení. Některé členské státy informují o iniciativách, jejichž cílem je posílení digitálních kompetencí učitelů i účastníků vzdělávání, a třetina zemí zavedla vnitrostátní strategie digitalizace vzdělávání. Nicméně je ještě třeba splnit důležité úkoly. Společnosti jsou stále více digitální, což vyvolává poptávku po digitálních kompetencích. Vzdělávání a odborná příprava musí na tuto potřebu reagovat, což vyžaduje investice do infrastruktury, organizační změny, digitální zařízení a digitální kompetence učitelů, školitelů, vedoucích pracovníků škol a dalších členů pedagogického sboru, jakož i vytváření digitálních (a otevřených) vzdělávacích zdrojů a kvalitního vzdělávacího softwaru. Vzdělávání a odborná příprava by měly využívat přínosů z rozvoje nových IKT a zavádět inovativní a aktivní pedagogické postupy založené na participativních a projektových metodách. Otevřená vzdělávací prostředí – například veřejné knihovny, otevřená střediska pro další vzdělávání a otevřené univerzity – mohou napomoci ke spolupráci mezi různými oblastmi vzdělávání, rovněž pokud jde o znevýhodněné účastníky vzdělávání.

Intenzivní podpora učitelů, školitelů, vedoucích pracovníků škol a dalších členů pedagogického sboru, kteří hrají klíčovou úlohu při zajišťování úspěchu účastníků vzdělávání a při provádění politiky v oblasti vzdělávání : Mnoho členských států uplatňuje opatření na zlepšení odborné přípravy učitelů a zdůrazňuje, že k tomuto účelu by mělo být vhodné počáteční vzdělávání a další profesní rozvoj učitelů a školitelů, které propojují konkrétní předměty, pedagogické postupy a praxi. Prioritou zůstává vybavení příslušných zaměstnanců na všech úrovních a ve všech odvětvích vzdělávání a odborné přípravy solidními pedagogickými dovednostmi a kompetencemi vycházejícími ze spolehlivého výzkumu a praxe. Měli by se naučit poradit si s individuálními potřebami účastníků vzdělávání i s rostoucí rozmanitostí, pokud jde o jejich sociální, kulturní, ekonomický a zeměpisný původ, aby se předešlo předčasnému opouštění vzdělávání, aby optimálním způsobem využívali inovativní pedagogické postupy a nástroje IKT, a současně by jim měla být hned na počátku profesní dráhy poskytnuta podpora při zapracování.

V mnoha státech je stále větší překážkou kvalitního vyučování nedostatek pracovníků a zároveň se výrazně snižuje zájem o povolání učitele. Členské státy by tudíž měly přijmout opatření s cílem zvýšit atraktivitu a status učitelského povolání. (12) Jsou nutné komplexní dlouhodobé politiky, které zajistí, že budou vybráni nejvhodnější kandidáti z rozdílných prostředí a s rozličnými zkušenostmi a že učitelé budou mít atraktivní příležitosti pro profesní rozvoj, mimo jiné i za účelem kompenzace stávající silné genderové předpojatosti.

Usnadnění mobility ve vzdělávání na všech úrovních : Z prvního srovnávacího přehledu výsledků v oblasti mobility (2014), který byl vypracován v návaznosti na doporučení Rady o mobilitě ve vzdělávání z roku 2011, vyplývá, že podmínky pro mobilitu ve vzdělávání se u jednotlivých členských států ve značné míře liší, přičemž přetrvávají značné překážky z hlediska informací, podpory studentů a uznávání. Je třeba sledovat opatření v oblasti transparentnosti, zajištění kvality a ověřování a uznávání dovedností a kvalifikací a pokračovat v jejich provádění. Jsou zapotřebí lepší údaje pro monitorování skutečností v oblasti mobility.

Prioritou zůstane podpora internacionalizace vysokoškolského vzdělávání a odborného vzdělávání a přípravy. Součástí tohoto úsilí by mohla být politická spolupráce s dalšími regiony světa v oblasti zajišťování kvality a podpory výsledků učení, rozvoje strategických partnerství a společných studijních programů a prosazování mobility studentů, zaměstnanců a výzkumných pracovníků, jakož i snaha o usnadnění využívání kvalifikací získaných mimo EU.

Posílená a zjednodušená transparentnost a nástroje uznávání na úrovni EU a větší součinnost mezi nimi : Pro mobilitu, zaměstnatelnost a celoživotní učení je zásadní transparentnost a nástroje uznávání. Některé z nich, jako například Europass, se hojně používají. S cílem zajistit větší transparentnost většina členských států vytvořila národní rámce kvalifikací, jež odkazují na evropský rámec kvalifikací. Některé členské státy zavedly evropský systém kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET), evropský referenční rámec pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání.

Další úsilí by mělo být zaměřeno na podporu ověřování neformálního a informálního učení, jakož i na usnadnění transparentnosti a srovnatelnosti kvalifikací v celé Evropě. Pokud jde o nově příchozí migranty, stávající nástroje transparentnosti by rovněž mohly napomoci k lepšímu porozumění zahraničním kvalifikacím v EU a naopak. Vhodné uznávání a ověřování může podpořit využívání otevřených a inovativních postupů učení, včetně postupů využívajících digitální technologii.

Další činnost by se rovněž měla zaměřit na účinnější provádění evropského rámce kvalifikací a národních rámců kvalifikací a na další rozvíjení evropského rámce kvalifikací za účelem posílení transparentnosti a srovnatelnosti kvalifikací. Využití evropského rámce kvalifikací a národních rámců kvalifikací může podpořit stávající postupy uznávání a tyto postupy tak usnadnit.

Zvláštní pozornost by měla být také věnována, po provedení předběžného posouzení dopadu, zjednodušení a racionalizaci stávajících prostředků EU, jako jsou například nástroje, portály a další služby v oblasti dovedností a kvalifikací zaměřené na širší veřejnost s cílem posílit jejich dosah.

Odstranění investiční mezery : účinné investice do kvalitního vzdělávání a odborné přípravy jsou zdrojem udržitelného růstu. Nicméně od doby krize jsou veřejné rozpočty napjaté a některé členské státy reálnou hodnotu svých výdajů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy omezily. To znamená, že je třeba členské státy podporovat v navrhování reforem, díky nimž bude poskytování kvalitního vzdělávání a odborné přípravy v širších společenských souvislostech účinnější. Investiční plán pro Evropu, Erasmus+, evropské strukturální a investiční fondy, včetně Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a programu Horizont 2020, mohou pomoci stimulovat investice a podpořit politické priority rámce ET 2020 a zároveň zajistit pevné vazby s politikami.

3.   METODY ŘÍZENÍ A PRACOVNÍ METODY

Od vydání společné zprávy v roce 2012 se řízení strategického rámce ET 2020 zlepšilo, zejména díky lepšímu získávání faktických údajů (monitor vzdělávání a odborné přípravy) a posílené funkčnosti pracovních skupin, jakož i rozvoji pravidelných platforem pro výměnu zkušeností mezi hlavními zúčastněnými stranami, jako je např. Evropské fórum pro vzdělávání, odbornou přípravu a mládež. Hodnocení naznačuje konsensus ohledně následujícího přístupu v příštím pracovním cyklu:

—

pro zajištění účinnosti rámce ET 2020 jsou nezbytné spolehlivé analytické údaje a monitorování pokroku , přičemž údaje budou shromažďovány a monitorování pokroku bude prováděno ve spolupráci s Eurostatem, sítí Eurydice, Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop), OECD a dalšími organizacemi;

—

prioritou je i nadále zjednodušení a  racionalizace podávání zpráv v rámci ET 2020, což bude podporováno prodloužením pracovního cyklu na pět let. Optimálním způsobem se bude přistupovat k analytickým a aktuálním skutečnostem a údajům poskytovaným například prostřednictvím sítě Eurydice a Cedefopu (ReferNet). Kromě toho budou v kapitolách monitoru vzdělávání a odborné přípravy týkajících se jednotlivých zemí rovněž zohledněny aktualizované vnitrostátní údaje, bude-li to z hlediska metodického postupu správné;

—

pevnější vazby mezi oblastmi vzdělávání, podnikání a výzkumu, jakož i zapojení sociálních partnerů a občanské společnosti posílí dopad rámce ET 2020 a relevantnost výukových systémů pro zvyšování evropské inovační kapacity. V tomto ohledu určují směr vývoje znalostní aliance a aliance odvětvových dovedností v rámci programu Erasmus+, akce Marie Curie-Skłodowská a Evropský inovační a technologický institut v rámci programu Horizont 2020. Zapojení zúčastněných stran bude stimulováno rovněž prostřednictvím evropského fóra pro vzdělávání, odbornou přípravu a mládež, evropského fóra univerzit a podniků, fóra pro odborné vzdělávání a přípravu a podnikání a tematických fór v členských státech. Bude probíhat spolupráce s evropskou občanskou společností a evropskými sociálními partnery, aby bylo možné optimálně využívat jejich odborných znalostí a schopnosti oslovit veřejnost.

Nástroje spolupráce ET 2020 se osvědčily, ale neměly vždy účinný dopad na vnitrostátní úrovni, zvláště vzhledem k nedostatečné synchronizaci činností, nedostatkům v oblasti šíření a malému povědomí o užitečnosti výsledků v rámci členského státu. Soubor nástrojů ET 2020 bude posílen:

—

Komise v zájmu zlepšení transparentnosti a soudržnosti činností rámce ET 2020 ve spolupráci s členskými státy (včetně trojice předsednictví Rady) připraví orientační průběžný pracovní plán ET 2020 , který bude zahrnovat a poskytovat jasný přehled klíčových činností, a akcí vzájemného učení pro neformální zasedání vyšších úředníků, tj. během zasedání generálních ředitelů odpovědných za školství, odborné vzdělávání a přípravu a vysokoškolské vzdělávání (dále jen „zasedání generálních ředitelů“) a skupiny na vysoké úrovni pro vzdělávání a odbornou přípravu, pracovních skupin ET 2020, poradních skupin pro evropský rámec kvalifikací a stálé skupiny pro ukazatele a měřítka;

—

od roku 2016 bude na konkrétních tématech týkajících se ET 2020 uvedených v příloze pracovat nová generace pracovních skupin  (13). Jejich mandáty budou navržené Komisí a upravené s ohledem na připomínky vznesené členskými státy, zejména prostřednictvím Výboru pro vzdělávání. Tyto skupiny budou pravidelně podávat zprávy příslušným neformálním skupinám vyšších úředníků (tj. zasedáním generálních ředitelů a skupině na vysoké úrovni pro vzdělávání a odbornou přípravu), jež budou zajišťovat vedení, a Výboru pro vzdělávání, který Radu seznámí s příslušnými výsledky. Budou podporovány inovativní pracovní metody a výstupy skupin budou lépe šířeny, aby se umožnilo skutečné sdílení poznatků a usnadnila navazující činnost;

—

činnosti vzájemného učení v rámci ET 2020 , které jsou obvykle prováděny v rámci pracovních skupin, budou posíleny a umožní členským státům, jež sdílejí obdobné politické výzvy, pracovat v klastrech. Jako užitečná se ukázala být vzájemná hodnocení v kontextu neformálních zasedání generálních ředitelů, pořádaná na dobrovolném základě v rámci provádění společné zprávy z roku 2012 a zaměřená na problémy jednotlivých zemí, avšak je nutná větší příprava a interaktivní dialog. Na podporu konkrétního národního programu reforem lze využít rovněž vzájemného individuálně přizpůsobeného poradenství  (14);

—

šíření osvědčených postupů a získaných poznatků s využitím mezinárodních faktů, je-li to na místě, bude posíleno tematickými akcemi, výměnami politických poznatků a různými ujednáními o přenosu znalostí a výměně zkušeností o tom, co v oblasti vzdělávání funguje. V zájmu usnadnění účinného využívání určitých klíčových výsledků ET 2020 subjekty v oblasti vzdělávání a odborné přípravy bude zvláštní pozornost věnována šíření zásadních sdělení v úředních jazycích EU, umožní-li to zdroje. Dohody o šíření budou navíc součástí mandátů pracovních skupin ET 2020 a budou zohledněny v průběžném pracovním plánu;

—

monitor vzdělávání a odborné přípravy , synchronizovaný s evropským semestrem a poskytující aktuální údaje týkající se jednotlivých témat a zemí, bude systematicky využíván tak, aby byl zdrojem informací pro politické diskuse na úrovni Rady i Evropského parlamentu při projednávání výzev a reforem v oblasti vzdělávání;

—	potenciál programu Erasmus+ bude plně využit v zájmu zvýšení dopadu nástrojů ET 2020, a to rovněž prostřednictvím zařazení přípravy na experimentální politické postupy do pracovních skupin a využívání údajů shromážděných v rámci vynikajících projektů;

—

i když byly učiněny pozitivní kroky na posílení spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy s Výborem pro zaměstnanost, pokud jde o činnost navazující na společnou zprávu z roku 2012, stále je prostor k prozkoumání způsobů, jak zlepšit a dále strukturovat vztah mezi nimi, například podnícením spolehlivými informacemi podložené diskuse o otázkách lidského kapitálu v souladu se závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele ze dne 9. března 2015;

—	posílit spolupráci v rámci Rady pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport i s Radou v jiných složeních.

---

(1)  Předloženo předsedou Komise Jeanem-Claudem Junckerem Evropskému parlamentu ve Štrasburku dne 15. července 2014.

(2)  Prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání, Paříž 17. března 2015.

(3)  Pokud je v tomto textu učiněn odkaz na migranty, platí následující:

Tím není dotčena právní situace, pokud jde o přístup ke vzdělávání a odborné přípravě pro různé kategorie migrantů, podle příslušného mezinárodního práva, práva Evropské unie a vnitrostátního práva.

(4)  Výsledky průzkumu PISA OECD z roku 2012: Excelence prostřednictvím rovnosti.

(5)  Průzkum dovedností dospělých: dopady na politiky v oblasti vzdělávání a odborné přípravy v Evropě, Evropská komise, 2013.

(6)  Podíl osob ve věku 18–24 let, které dosáhly pouze nižší úrovně středního vzdělání či vzdělání nižšího a které se již vzdělávání nebo odborné přípravy neúčastní.

(7)  Procentní podíl osob ve věku od 30 do 34 let, které úspěšně dokončily vysokoškolskou úroveň vzdělání (Eurostat).

(8)  Učení v oblasti digitálních kompetencí a jejich získávání se netýká jen vlastních dovedností souvisejících s komunikačními a informačními technologiemi (IKT), ale i bezpečného, kooperativního a kreativního využívání těchto technologií, včetně kódování.

(9)  Proti tomuto doporučení hlasovalo Spojené království.

(10)  Viz zejména průzkum dovedností dospělých, provedený OECD v rámci Programu pro mezinárodní hodnocení kompetencí dospělých (PIAAC).

(11)  Neformální vzdělávání je důležité pro podporu sociální a demokratické účasti mladých lidí, což je jedna z priorit rámce spolupráce EU v oblasti mládeže (zpráva o mládeži v EU za rok 2015).

(12)  Politická opatření na zlepšení atraktivity učitelského povolání v Evropě, Evropská komise, 2013.

(13)  Tyto pracovní skupiny, které poprvé zřídila Komise v rámci pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010, aby uplatnila otevřenou metodu koordinace ve vzdělávání a odborné přípravě, představují fórum pro výměnu osvědčených postupů v těchto oblastech. Na dobrovolném základě se v nich setkávají odborníci z členských států;

(14)  Vzájemné poradenství je nástrojem, který na dobrovolném a transparentním základě shromažďuje odborníky z oboru z malého počtu vnitrostátních správních orgánů za účelem poskytování vnějšího poradenství zemi, která prochází procesem významného politického rozvoje. Má jít nad rámec sdílení informací a má poskytnout fórum pro nalezení řešení problémů jednotlivých zemí v rámci participačního pracovního setkání.

---

---

15.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 417/36

---

Závěry Rady o snižování míry předčasných odchodů ze vzdělávání a o podpoře úspěchu ve škole

(2015/C 417/05)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

S OHLEDEM NA

—	cíl strategie Evropa 2020 v oblasti vzdělávání, jímž je snížit do roku 2020 průměrnou evropskou míru předčasných odchodů ze vzdělávání (1) na méně než 10 % (2);

—	závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) (3);

—	[společnou zprávu Rady a Komise pro rok 2015 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (4)],

SE ZŘETELEM NA

—	doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení (5);

—	závěry Rady ze dne 11. května 2010 o sociálním rozměru vzdělávání a odborné přípravy (6);

—	závěry Rady o systému předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti (7);

—

doporučení Rady z roku 2011 o politikách snížení míry předčasného ukončování školní docházky (8), zejména na připojený politický rámec a v něm obsaženou výzvu, že je třeba zajistit, aby členské státy vytvořily do konce roku 2012 komplexní politiky týkající se předčasného ukončování školní docházky a zahrnující opatření v oblasti prevence, zásahu a nápravy;

—	usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2011 o řešení problému předčasného ukončování školní docházky (9);

—	doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zavedení záruk pro mladé lidi (10);

—	pařížské prohlášení ze dne 17. března 2015 o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání,

A S PŘIHLÉDNUTÍM K

—

sympoziu lucemburského předsednictví věnovanému předčasným odchodům ze vzdělávání a podpoře úspěchu ve škole (Staying on Track – tackling early school leaving and promoting success in school), které se konalo v Lucemburku ve dnech 9. a 10. července 2015 a kterého se zúčastnili zástupci z celé EU z oblasti tvorby politik, výzkumu a praxe, aby jednali o tomto důležitém tématu;

—	konferenci lucemburského předsednictví věnované diverzitě a mnohojazyčnosti v předškolním vzdělávání a péči (Diversity and Multilingualism in Early Childhood Education and Care) konanou v Lucemburku ve dnech 10. a 11. září 2015;

—	závěrečné zprávě tematické pracovní skupiny pro ET 2020 za rok 2013 o předčasných odchodech ze vzdělávání [a k politickým poselstvím pracovní skupiny pro politiku škol z roku 2015];

—	zprávě tematické pracovní skupiny pro ET 2020 za rok 2014 o předškolním vzdělávání a péči, v níž jsou navrženy klíčové zásady týkající se rámce pro kvalitu v této oblasti,

DOMNÍVÁ SE, ŽE

v polovině období strategie Evropa 2020 i strategického rámce ET 2020 a čtyři roky poté, co Rada přijala doporučení o politikách snížení míry předčasného ukončování školní docházky (11), nastal čas zhodnotit dosavadní pokrok, aby bylo možno přezkoumat, upevnit a zdokonalit opatření zaměřená na zmírnění uvedeného jevu a podpořit u všech účastníků vzdělávání úspěch ve škole.

Od přijetí doporučení Rady v roce 2011 bylo mnoho předchozích zjištění týkajících se předčasných odchodů ze vzdělávání upřesněno a doplněno prostřednictvím vzájemného učení a výměn osvědčených postupů mezi členskými státy, prostřednictvím dalšího výzkumu a podrobné analýzy politik přijatých na vnitrostátní úrovni. Vzhledem k tomu, že předčasné odchody ze vzdělávání jsou obsahem jednoho z hlavních cílů strategie Evropa 2020, zůstává tato otázka důležitým bodem vnitrostátních politických programů a přispívá k prosazování reforem v oblasti vzdělávání.

I přes značný pokrok při snižování míry předčasných odchodů ze vzdělávání, jehož bylo v posledních letech dosaženo, je množství žáků, kteří ze vzdělávání odcházejí předčasně, i nadále příliš vysoké. (12) Mezi členskými státy i v rámci jednotlivých členských států přetrvávají obrovské rozdíly, přičemž komplexní strategie, které doporučení Rady z roku 2011 prosazuje, v mnoha zemích dosud chybí.

Z tohoto důvodu EU a členské státy uznávají, že je třeba aktivně usilovat o dosažení, a pokud možno i o překročení uvedeného cíle strategie Evropa 2020.

ZDŮRAZŇUJE, ŽE

1.

předčasné odchody ze vzdělávání jsou často důsledkem řady vzájemně propojených osobních, sociálních, hospodářských, kulturních, vzdělávacích, genderových a rodinných faktorů a souvisí se situacemi kumulativního znevýhodnění, které mají mnohdy původ v raném dětství. Ve větší míře jsou postiženy skupiny s nízkým socioekonomickým postavením a míra předčasných odchodů ze vzdělávání je obzvláště znepokojivá u některých skupin, jako jsou děti z rodin migrantů (včetně nově příchozích migrantů a dětí narozených v zahraničí), romské děti a děti se speciálními vzdělávacími potřebami;

2.

koncept a kvalita vzdělávacích systémů mají rovněž velký dopad na zapojení a výkon účastníků vzdělávání a určité systémové faktory mohou pokrok v učení negativně ovlivnit. K předčasnému odchodu ze vzdělávání mohou vést účastníky vzdělávání rovněž faktory, jako je nepříznivé prostředí ve školách, násilí a šikana, vzdělávací prostředí, v němž se tito účastníci vzdělávání necítí být respektováni nebo oceňováni, vyučovací metody a vzdělávací programy, které nemusejí být vždy nejvhodnější, nedostatečná podpora účastníků vzdělávání, chybějící vzdělávání a poradenství v oblasti kariérního růstu nebo špatné vztahy mezi učitelem a žákem;

3.

v našich stále rozmanitějších společnostech je naléhavě zapotřebí, aby zúčastněné strany v oblasti vzdělávání i mimo ni reagovaly inkluzivním a koordinovaným způsobem, s cílem prosazovat společné hodnoty, jako je tolerance, vzájemný respekt, rovné příležitosti a nediskriminace, a podporovat sociální začleňování, mezikulturní porozumění a pocit sounáležitosti;

4.

zajištění toho, aby všichni mladí lidé měli rovný přístup ke kvalitnímu a inkluzivnímu vzdělávání (13) a příležitost v plné míře rozvinout svůj potenciál bez ohledu na individuální, rodinné nebo genderové faktory, socioekonomické postavení a životní zkušenosti, má klíčový význam pro předcházení marginalizaci a sociálnímu vyloučení, jakož i pro zmírnění rizika extremismu a radikalizace;

5.

ukončení středoškolského vzdělání nebo odborné vzdělání a přípravy bývá považováno za minimální vstupní kvalifikaci pro úspěšný přechod ze vzdělávání na trh práce, jakož i pro přístup k dalším stupňům vzdělávání a odborné přípravy. Jelikož osoby předčasně odcházející ze vzdělávání a odborné přípravy jsou vystaveny vyššímu riziku nezaměstnanosti, chudoby a sociálního vyloučení, mohou investice na podporu úspěchů ve vzdělávání u mladých lidí pomoci prolomit bludný kruh deprivace a mezigeneračního přenosu chudoby a nerovnosti.

VYZÝVÁ ČLENSKÉ STÁTY, ABY PŘI NÁLEŽITÉM ZOHLEDNĚNÍ ZÁSADY SUBSIDIARITY A V SOULADU S VNITROSTÁTNÍ SITUACÍ

1.

nadále aktivně prováděly doporučení Rady z roku 2011 o politikách snížení míry předčasného ukončování školní docházky zejména tím, že: a) budou pokračovat v procesu vytváření a provádění komplexních strategií – či rovnocenných integrovaných politik zahrnujících fakticky podložená opatření v oblasti prevence, zásahu a nápravy – které jsou nedílnou součástí vysoce kvalitního vzdělávání a odborné přípravy a jimž je věnována neustálá politická pozornost se silným důrazem na prevenci; b) zajistí vysokou angažovanost zúčastněných stran ze všech příslušných oblastí a dlouhodobou spolupráci mezi nimi (zejména v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, zaměstnanosti, hospodářských záležitostí, sociálních věcí, zdravotnictví, bydlení, mládeže, kultury a sportu), a to na všech úrovních i napříč jimi, na základě jasně vymezených úloh a povinností a při uplatnění intenzivní koordinace;

2.

souběžně s ukazatelem míry předčasných odchodů ze vzdělávání v EU prozkoumaly možnosti vytvoření nebo posílení vnitrostátních systémů shromažďování údajů, které pravidelně zjišťují širokou škálu informací (14) o účastnících vzdělávání, zejména v případě ohrožených osob a osob předčasně opouštějících vzdělávací systém. Tyto systémy, zahrnující všechny úrovně a typy vzdělávání a odborné přípravy, by v plném souladu s vnitrostátními právními předpisy týkajícími se ochrany údajů mohly: a) umožnit pravidelné monitorování pokroku ve vzdělávání s cílem odhalit a identifikovat v rané fázi účastníky vzdělávání, u nichž hrozí předčasný odchod ze vzdělávání; b) pomoci vymezit kritéria a ukazatele pro identifikaci znevýhodnění v oblasti vzdělávání; c) pomoci porozumět důvodům předčasných odchodů ze vzdělávání, mimo jiné i shromažďováním názorů účastníků vzdělávání; d) usnadnit dostupnost údajů a informací na různých úrovních politiky a jejich využívání při řízení a monitorování rozvoje politik; e) poskytovat základ pro vytvoření účinného poradenství a podpory ve školách v zájmu předcházení předčasným odchodům ze vzdělávání, jakož i navazující opatření určená mladým lidem, kteří ze vzdělávání a odborné přípravy předčasně odešli;

3.

případně zvážily stanovení ambicióznějších vnitrostátních cílů pro snížení míry předčasných odchodů ze vzdělávání, zejména pokud stávajících cílů již bylo dosaženo;

4.

určily školy nebo místní prostředí, jež představují vysoké riziko předčasných odchodů ze vzdělávání a vysokou úroveň znevýhodnění v oblasti vzdělávání a pro něž by mohla být prospěšná dodatečná podpora nebo zdroje;

5.

případně usilovaly o reformu vzdělávacích systémů s ohledem na celé spektrum vzdělávání a odborné přípravy, včetně neformálního vzdělávání, přičemž bude uznána úloha práce s mládeží, a to v zájmu posílení strukturální, pedagogické, kurikulární a profesní kontinuity, usnadnění přechodů, řešení problémů segregace a nerovností ve vzdělávacích systémech a prosazování opatření, jež podporují u účastníků vzdělávání pokrok a úspěchy ve vzdělávání a motivují je k tomu, aby vzdělávání dokončili;

6.

zajistily všeobecný, spravedlivý přístup k dostupnému a vysoce kvalitnímu předškolnímu vzdělávání a péči. Kognitivní a nekognitivní dovednosti rozvíjené během předškolního vzdělávání a péče mohou dětem pomoci uvolnit celý svůj potenciál a poskytnout jim základy potřebné pro život a úspěch ve škole. Struktury předškolního vzdělávání a péče by měly rovněž podporovat účinné osvojování vyučovacího jazyka (jazyků), a to při současném respektování jazykové a kulturní rozmanitosti. Pro další učení a rozvoj dětí je od raného dětství nesmírně důležité vytváření pocitu sounáležitosti a budování stabilních vztahů založených na důvěře;

7.

podporovaly a prosazovaly („celoškolní“) přístupy založené na spolupráci za účelem snížení míry předčasných odchodů ze vzdělávání na místní úrovni, například: a) poskytnutím většího manévrovacího prostoru školám, pokud jde o správu, otázky související se vzdělávacími programy a pracovní postupy, mimo jiné i prostřednictvím větší autonomie spojené s reálnou odpovědností; b) vhodnými otevřenými a transparentními mechanismy zajišťování kvality a procesy plánování a zlepšování škol, zaváděnými a prováděnými s aktivním zapojením celé školní komunity (vedoucích pracovníků škol, pedagogických i nepedagogických pracovníků, účastníků vzdělávání, rodičů a rodin); c) účinnými partnerstvími a meziodvětvovou spoluprací mezi školami a externími zúčastněnými subjekty, včetně různých odborníků, nevládních organizací, podniků, sdružení, pracovníků s mládeží, místních orgánů a služeb a dalších zástupců komunity obecně, v souladu s místními souvislostmi; d) spoluprací mezi různými typy a úrovněmi škol, které se nacházejí v téže oblasti, jakož i vytvářením sítí a víceoborových vzdělávacích společenství na regionální, vnitrostátní i mezinárodní úrovni, s cílem podpořit výměnu osvědčených postupů; e) prostřednictvím excelence v oblasti správy a vedení škol, například zlepšením postupů náboru a možností dalšího profesní rozvoje vedoucích pracovníků škol; f) prostřednictvím kultury podpory a spolupráce mezi žáky, rodiči, rodinami a zaměstnanci škol za účelem posilování identifikace mladých lidí se školským systémem, zvyšování jejich motivace k učení a podpory jejich zapojení do procesů rozhodování založeného na spolupráci; g) podporou škol při navazování kontaktů se všemi rodiči a rodinami nad rámec formálních požadavků pro účast a při budování kultury vzájemné důvěry a úcty, na jejímž základě se rodiče a rodina cítí ve škole vítáni a zapojeni do vzdělávání svých dětí; h) prostřednictvím mechanismů umožňujících odhalit počáteční známky rezignace, jako jsou pravidelné absence či problémy v chování; i) prostřednictvím rámců systematické podpory pro účastníky vzdělávání, u nichž hrozí riziko předčasného odchodu ze vzdělávání, zahrnujících odborné vedení, poradenství a psychologickou podporu, jakož i možnost dodatečné podpory účastníkům vzdělávání, jejichž rodným jazykem (jazyky) není (nejsou) vyučovací jazyk(y); j) poskytováním široké škály dostupných mimoškolních a volnočasových aktivit, například v oblasti sportu, umění, dobrovolnictví či práce s mládeží, kterými mohou být u účastníků vzdělávání doplněny zkušenosti získané v rámci učení a které mohou posílit jejich zapojení do vzdělávání, motivaci a pocit sounáležitosti;

8.

podporovaly u všech žáků vysoká očekávání a prosazovaly přístup k základním dovednostem a znalostem, které žáky nejlépe vybaví pro budoucnost, a prozkoumaly potenciál individuálnějších forem výuky a učení zaměřených na účastníky vzdělávání, mimo jiné i pomocí digitálních zdrojů, jakož i využívání různých metod hodnocení, jako je například formativní hodnocení (15);

9.

s náležitým zohledněním autonomie institucí zajistily, aby počáteční vzdělávání a další profesní rozvoj poskytly učitelům, školitelům, vedoucím pracovníkům škol, pracovníkům působícím v oblasti předškolního vzdělávání a péče a dalším zaměstnancům dovednosti, kompetence a znalosti souvislostí, které jsou potřebné k tomu, aby dokázali pochopit a řešit znevýhodnění v oblasti vzdělávání a možné rizikové faktory, které by mohly vést k rezignaci nebo předčasnému odchodu ze vzdělávání. Uvedené dovednosti, kompetence a znalosti by se mohly týkat otázek, jako jsou strategie vedení třídy a zvládání rozmanitosti, budování vztahů, řešení konfliktů, techniky prevence šikany a vzdělávání a poradenství v oblasti kariérního růstu;

10.

zajistily, aby bylo všem účastníkům vzdělávání dostupné vzdělávání a poradenství v oblasti kariérního růstu, pružnější vzdělávací dráha a vysoce kvalitní odborné vzdělávání a příprava na téže úrovni jako v případě všeobecného vzdělávání;

11.

všem mladým lidem, kteří předčasně odešli ze vzdělávání, poskytovaly přístup k vysoce kvalitním programům „druhé šance“ a další příležitosti znovu se zapojit do vzdělávacího systému a zajistily, aby byly v souladu s doporučením Rady z roku 2012 (16) uznávány veškeré znalosti, dovednosti a kompetence získané touto cestou, mimo jiné i prostřednictvím neformálního a informálního učení.

VYZÝVÁ ČLENSKÉ STÁTY A KOMISI, ABY

1.

co nejvíce využívaly příležitostí, které poskytují strategický rámec ET 2020 a otevřená metoda koordinace, včetně možnosti posílení vzájemného učení a případně uzavírání smluv v oblasti výzkumu a studií v zájmu posílení fakticky podložené tvorby politik a rozvoje a šíření příkladů úspěšných politických postupů;

2.

využívaly možností financování, které nabízí nástroje EU, jako je program Erasmus+, Evropský sociální fond a Evropský fond pro strategické investice (17), na podporu opatření zaměřených na snižování míry předčasných odchodů ze vzdělávání v rámci komplexních politik a na podporu spolupráce v rámci škol i v jejich okolí;

3.

prostřednictvím výzkumu a vzájemného učení dále určovaly příklady nejúčinnějších postupů spolupráce na úrovni škol a na místní úrovni, jejichž cílem je zmírňovat znevýhodnění v oblasti vzdělávání, snižovat míru předčasných odchodů ze vzdělávání a zajišťovat inkluzivnější vzdělávání, zajistily rozsáhlé šíření těchto postupů mezi odborníky ze škol a zúčastněnými subjekty, zejména prostřednictvím platforem eTwinning a School Education Gateway.

VYZÝVÁ KOMISI, ABY:

1.

v kontextu evropského semestru a mechanismů podávání zpráv v rámci ET 2020 i nadále sledovala a šířila informace týkající se vývoje v členských státech a podávala pravidelně zprávy o pokroku při dosahování cíle strategie Evropa 2020 a o provádění strategií členských států či rovnocenných integrovaných politik týkajících se předčasných odchodů ze vzdělávání, a to mimo jiné i prostřednictvím Monitoru vzdělávání a odborné přípravy;

2.

dále rozvíjela spolupráci s výzkumnými pracovníky, členskými státy, příslušnými zúčastněnými stranami, sítěmi a organizacemi s cílem podpořit provádění vnitrostátních politik a politik EU v oblasti předčasných odchodů ze vzdělávání;

3.

ve spolupráci s členskými státy posílila v této oblasti spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi, jako je například OECD;

4.

připomněla, že je důležité nadále se zaměřovat na inkluzivní vzdělávání a snižování míry předčasných odchodů ze vzdělávání v kontextu plánovaného přezkumu programu Erasmus+ v polovině období.

---

(1)  Podíl obyvatelstva ve věku 18 až 24 let, které má pouze základní vzdělání nebo vzdělání ještě nižší a neúčastní se již vzdělávání ani odborné přípravy (průzkum Eurostatu týkající se pracovních sil).

(2)  Dokument EUCO 13/10, příloha I, čtvrtá odrážka (s. 12).

(3)  Úř. věst. C 119, 28.5.2009, s. 2.

(4)  Viz strana 25 v tomto čísle Úředního věstníku.

(5)  Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.

(6)  Úř. věst. C 135, 26.5.2010, s. 2.

(7)  Úř. věst. C 175, 15.6.2011, s. 8.

(8)  Úř. věst. C 191, 1.7.2011, s. 1.

(9)  Úř. věst. C 165 E, 11.6.2013, s. 7.

(10)  Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.

(11)  Proti tomuto doporučení hlasovalo Spojené království.

(12)  Podle údajů z roku 2014 opustilo 11,1 % mladých lidí ve věku 18 až 24 let vzdělávání a odbornou přípravu bez toho, aby dokončili středoškolský vzdělávací program, což představuje přibližně 4,4 milionu osob (zdroj: Eurostat (průzkum týkající se pracovních sil), 2014).

(13)  Pro účely těchto závěrů se pojmem inkluzivní vzdělávání rozumí právo všech na kvalitní vzdělávání, které naplňuje základní vzdělávací potřeby a obohacuje životy účastníků vzdělávání.

(14)  Široká škála informací znamená především zjištění dalších podrobností o:

—	věku, kdy dochází k přerušení vzdělávání a odborné přípravy;

—	vztahu mezi předčasnými odchody ze vzdělávání a záškoláctvím;

—	rozdílech, pokud jde o předčasné odchody ze vzdělávání, z hlediska pohlaví, studijních výsledků nebo dosažené úrovně vzdělání;

—	sociálně-ekonomickém zázemí nebo zástupných údajích o něm, například informaceo blízkém okolí bydliště;

—	původ účastníka vzdělávání nebo jeho mateřský jazyk.

(15)  Pro účely těchto závěrů pojem formativní hodnocení odkazuje na opatření používaná za účelem přesného stanovení potřeb účastníků vzdělávání a poskytování včasné a průběžné zpětné vazby jakožto součásti procesu učení.

(16)  Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 (Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1).

---

15.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 417/41

---

Závěry Rady o kultuře ve vnějších vztazích EU se zaměřením na kulturu v rozvojové spolupráci

(2015/C 417/06)

RADA EVROPSKÉ UNIE

1.

PŘIPOMÍNAJÍC, že v čl. 167 odst. 3 a 4 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se vyzývá, aby Unie a její členské státy podporovaly spolupráci v oblasti kultury se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi a aby Unie ve své činnosti podle ostatních ustanovení Smluv přihlížela ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur;

2.

ZDŮRAZŇUJÍC, že kultura ve vnějších vztazích EU, včetně rozvojové spolupráce, je jednou z priorit evropského programu pro kulturu (1) a následných pracovních plánů pro kulturu (2) vypracovaných Radou, a že pro zvýšení soudržnosti mezi různými politikami je důležitá meziodvětvová spolupráce, jak bylo zdůrazněno v řadě nedávno přijatých závěrů Rady (3);

3.	MAJÍC NA PAMĚTI, že podle článku 208 SFEU je politika Unie v oblasti rozvojové spolupráce prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie a že politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují;

4.

PŘIPOMÍNAJÍC Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 (4) přijatou Organizací spojených národů, v níž jsou u některých cílů uvedeny výslovné odkazy na kulturu, jakož i závěry Rady ze dne 16. prosince 2014 o transformačním rámci pro období po roce 2015 (5), v nichž se uznává, že kultura, včetně světového kulturního dědictví a tvůrčích odvětví, může hrát důležitou úlohu při dosahování udržitelného rozvoje podporujícího začlenění;

5.	ZDŮRAZŇUJÍC, že pro EU jsou hlavními zásadami univerzalita, nedělitelnost, souvztažnost a vzájemná provázanost všech lidských práv, ať občanských, politických, hospodářských, sociálních či kulturních; (6)

6.

PŘIPOMÍNAJÍC, že EU a její členské státy přistoupily k úmluvě Unesco z roku 2005 o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, jež zdůrazňuje mimo jiné potřebu začlenit kulturu jako strategický prvek do rozvojových politik, a zavázaly se tak k jejímu provádění, a že kulturní rozmanitost lze chránit a podporovat pouze v případě, že jsou zaručena lidská práva a základní svobody;

JE PŘESVĚDČENA, že kultura musí být součástí strategického a průřezového přístupu k vnějším vztahům Unie a rozvojové spolupráci vzhledem k tomu, že má značnou schopnost tyto politiky posilovat tím, že přispívá k budování dlouhodobých vztahů na základě kontaktů mezi lidmi, vzájemného porozumění, důvěry a důvěryhodnosti;

S NÁLEŽITÝM OHLEDEM na příslušné pravomoci Evropské unie a členských států, jakož i zásadu subsidiarity;

ZDŮRAZŇUJE:

Pokud jde o kulturu ve vnějších vztazích EU

7.

Aby bylo možné uplatnit potenciál kultury jako důležité součásti vnějších vztahů, je nutné jít nad rámec šíření rozmanitosti evropských kultur a usilovat o vytvoření nového pojetí dialogu, vzájemného naslouchání a učení, budování společných kapacit a celosvětové solidarity (7), jak je doporučeno v přípravné akci (8) zaměřené na kulturu ve vnějších vztazích EU a ve zprávě týkající se kultury a vnějších vztahů s Čínou (9).

8.

Je však potřeba lépe koordinovat úsilí o dosažení strategického evropského přístupu, jehož cílem je důsledné a soudržné začleňování kultury do vnějších vztahů EU a jenž má přispět k tomu, aby se činnosti Unie a činnosti jejích členských států vzájemně doplňovaly. Tento přístup by mimo jiné zahrnoval tematické a zeměpisné priority, realistické cíle a výsledky, cílové skupiny, společné zájmy a iniciativy, ustanovení o financování, zapojení občanů a způsoby provádění.

9.

Strategický přístup na úrovni EU by rovněž umožnil účinněji řešit stávající problémy, jako jsou migrační krize, radikalizace a xenofobie, ničení a ohrožení kulturního dědictví a nedovolené obchodování s kulturními statky.

Pokud jde o kulturu v rozvojové spolupráci

10.

Podpora soudržnosti politik je pro rozvojovou spolupráci obzvláště důležitá, a to s ohledem na významnou úlohu, kterou v této oblasti hrají členské státy a EU, a také s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030.

11.

Kultura je jednou ze základních složek lidského, sociálního, hospodářského a environmentálního rozměru rozvoje, a tedy jedním z klíčových prvků udržitelného rozvoje, vzhledem k tomu, že: — dynamická kulturní a tvůrčí odvětví, včetně kulturního dědictví, v partnerských zemích mohou přispět ke snížení chudoby, neboť jde o významné katalyzátory růstu, zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje, — kultura a rovněž podpora a respektování kulturní rozmanitosti hrají důležitou úlohu při předcházení konfliktům, budování míru a usmiřování v oblastech konfliktu a po skončení konfliktu, — mezikulturní dialog přispívá k lepšímu porozumění a usnadňuje hlubší partnerství mezi zúčastněnými stranami, — nezávislé odvětví kultury a sdělovacích prostředků je základní podmínkou pro svobodu přesvědčení a projevu, kulturní rozmanitost, aktivní demokratické občanství a udržitelný demokratický rozvoj, — přijetí konkrétních strategií v oblasti kultury a rozvojové spolupráce vede k účinnějším a udržitelnějším opatřením v celé řadě odvětví.

12.

Pro plné využití významného potenciálu kultury pro rozvojovou spolupráci by však měl být vypracován integrovanější přístup, který bude zahrnovat začlenění kulturního rozměru do rozvojových programů a vhodnou podporu subjektů působících v oblasti kultury v dlouhodobějším horizontu, spíše než provádění jednorázových intervencí.

13.

Tento přístup by mohl vycházet mimo jiné z těchto prvků: — uznání hodnoty kultury jako takové i jako hnací síly rozvojové spolupráce, — vymezení praktických postupů pro začlenění kulturního rozměru do přípravy odvětvových rozvojových programů, a to na základě společného chápání soudržnosti a důslednosti, — podpory strukturovaného a dlouhodobého rozvoje kulturních a tvůrčích odvětví v partnerských zemích, zejména z hlediska budování kapacit, správy kulturních záležitostí a systémů ochrany práv duševního vlastnictví, — posílení úsilí o ochranu a zachování světového hmotného i nehmotného kulturního a přírodního dědictví, — podpory úlohy vzdělávání při prosazování pluralismu, boje proti diskriminaci, tolerance, spravedlnosti, solidarity a rovnosti žen a mužů, — určení realistického počtu prioritních směrů, které je možné pravidelně přezkoumávat, s cílem jasně porozumět výsledkům projektů a jejich přínosu pro udržitelný rozvoj a snižování chudoby, jakož i pro sociální soudržnost, růst a zaměstnanost, — doplňkovosti stávajících programů a finančních nástrojů Unie, členských států a dalších subjektů a ve vhodných případech zlepšení příležitostí pro podporu jejich kulturních iniciativ, — přístupu zdola nahoru, který podporuje odpovědnost na vnitrostátní a místní úrovni, zahrnuje partnerské země a do kterého jsou zapojeny všechny zúčastněné strany, zejména nevládní organizace, občanská společnost a soukromý sektor.

14.

Rychlá reakce by byla obzvláště důležitá s ohledem na budoucí provádění a monitorování cílů udržitelného rozvoje uvedených v Agendě 2030 (10), aby bylo zajištěno, že kultura je dostatečně zohledňována a může v této souvislosti plnit svou úlohu.

VYZÝVÁ ČLENSKÉ STÁTY A KOMISI, ABY:

15.

se zapojily do ad-hoc pracovní skupiny, kterou bude pořádat Lucembursko. Tato pracovní skupina bude přispívat k vypracování konkrétního, fakticky podloženého, společného a dlouhodobého přístupu ke kultuře a rozvojové spolupráci. Skupina bude v zájmu usnadnění soudržnosti činností příslušných subjektů působících na místě provádět shromažďování a výměnu osvědčených postupů v oblasti kultury a rozvojové spolupráce a posuzovat empirické důkazy týkající se dopadu kultury na rozvoj. Bude se scházet v letech 2016 až 2017, bude neformální a založena na dobrovolné účasti. Bude otevřena subjektům z odvětví kultury a rozvoje, zejména členským státům (především úřadujícímu a budoucímu předsednictví Rady), Komisi, Evropskému parlamentu, příslušným mezinárodním organizacím působícím v oblasti rozvoje a kultury, partnerským zemím, externím partnerům, obzvláště Evropské síti národních kulturních institutů (EUNIC), jakož i platformám občanské společnosti a nevládních organizací. Výsledky činnosti této pracovní skupiny budou předloženy příslušným přípravným orgánům Rady, zejména v oblasti kultury a rozvojové spolupráce.

A VYZÝVÁ KOMISI, ABY:

16.

posílila kulturu jakožto zvláštní rozměr intervencí v rámci rozvojové spolupráce,

17.

společně s vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku vypracovala a předložila Radě strategičtější přístup ke kultuře ve vnějších vztazích založený na výše uvedených zásadách, jenž by měl podporovat mimo jiné uměleckou svobodu, svobodu kulturního projevu a respektování kulturní rozmanitosti a kulturního dědictví.

---

(1)  Schválen usnesením Rady ze dne 16. listopadu 2007 o evropském programu pro kulturu (Úř. věst. C 287, 29.11.2007, s. 1).

(2)  Nejnovější je pracovní plán pro kulturu (2015–2018) (Úř. věst. C 463, 23.12.2014, s. 4).

(3)  Nejnovější jsou závěry Rady ze dne 26. listopadu 2012 o správě kulturních záležitostí (Úř. věst. C 393, 19.12.2012, s. 8).

(4)  Na summitu OSN o udržitelném rozvoji (New York, 25. až 27. září 2015) byla přijata Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 (Přeměna našeho světa), včetně jednotného souboru globálních cílů udržitelného rozvoje, který nahradí rozvojové cíle tisíciletí; https://sustainabledevelopment.un.org/post2015/transformingourworld

(5)  Dokument 16716/14.

(6)  Obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline (dokument 9647/14).

(7)  Také v souladu s usnesením Evropského parlamentu ze dne 12. května 2011 o kulturních dimenzích vnější činnosti EU.

(8)  Přípravná akce „Kultura ve vnějších vztazích EU“ vzešla z podnětu Evropského parlamentu v roce 2012, byla prováděna v letech 2012 a 2013 a jejím cílem bylo podpořit probíhající úvahy o politikách a jejich rozvoj, pokud jde o posílení úlohy kultury ve vnějších vztazích, a rozvíjet další práci v této oblasti. Závěrečná zpráva byla zveřejněna v roce 2014, http://cultureinexternalrelations.eu/main-outcomes/

(9)  Strategie pro kulturní vztahy mezi EU a Čínou: zpráva skupiny odborníků pro oblast kultury a vnějších vztahů – Čína (listopad 2012).

(10)  Zejména cíle č. 4 (cíl 4.7), 8 (cíl 8.9), 11 (cíl 11.4) a 12 (cíl 12.b).

---

15.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 417/44

---

Závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, kterými se mění pracovní plán pro kulturu (2015–2018), pokud jde o prioritu mezikulturního dialogu

(2015/C 417/07)

RADA EVROPSKÉ UNIE A ZÁSTUPCI VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ ZASEDAJÍCÍ V RADĚ,

PŘIPOMÍNAJÍ závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o pracovním plánu pro kulturu (2015–2018) (1),

S OHLEDEM NA závěry Evropské rady z října 2015 (2), v nichž se uvádí, že řešení migrační a uprchlické krize je společný závazek, který vyžaduje komplexní strategii a trvalé rozhodné úsilí v duchu solidarity a odpovědnosti,

ZDŮRAZŇUJÍ, že poté, co budou uspokojeny okamžité potřeby migrantů a uprchlíků, je nutné se zaměřit na jejich sociální a ekonomickou integraci,

ZDŮRAZŇUJÍ, že v procesu integrace uprchlíků, kterým bude udělen azylový status, hrají svou roli kultura a umění, neboť mohou uprchlíkům pomoci lépe porozumět novému prostředí a jeho interakci s jejich vlastním sociokulturním kontextem, což přispěje k vytvoření soudržnější a otevřenější společnosti,

PŘIPOMÍNAJÍ, že mezikulturní dialog může přispívat ke sbližování jednotlivců i národů, k předcházení konfliktům a k procesům usmiřování (3), že se na něj evropská spolupráce v oblasti kultury zaměřuje od roku 2002 a že v současnosti je jednou z prioritních oblastí pracovního plánu pro kulturu (2015–2018),

SOUHLASÍ, v kontextu migrační a uprchlické krize a s cílem pomoci rozvoji společnosti podporující začlenění založené na kulturní rozmanitosti, se změnou pracovního plánu pro kulturu (2015–2018) tak, že prioritní oblast D3a) týkající se mezikulturního dialogu bude znít takto:

Priorita D: Podpora kulturní rozmanitosti, kultury ve vnějších vztazích EU a mobility

Evropský program pro kulturu: Kulturní rozmanitost a mezikulturní dialog (3.1), Kultura jako zásadní prvek mezinárodních vztahů (3.3)

Strategie Evropa 2020: Udržitelný růst podporující začlenění (priority 2 a 3), Využívání nástrojů v oblasti vnější politiky EU.

Aktéři	Témata	Nástroje a pracovní metody (i napříč odvětvími)	Cílové výstupy a orientační harmonogram
Komise/členské státy	a.   Mezikulturní dialog V kontextu migrační a uprchlické krize prozkoumat způsoby, jak kultura a umění mohou pomoci ke sbližování jednotlivců a národů, zvýšit jejich účast na kulturním a společenském životě, jakož i podpořit mezikulturní dialog a kulturní rozmanitost. Budou vytvořeny vazby s dalšími integračními sítěmi a databázemi na úrovni EU (4).	OMK Odborníci zhodnotí politiky a stávající osvědčené postupy v oblasti mezikulturního dialogu (5) a zvláště se zaměří na integraci migrantů a uprchlíků do společnosti prostřednictvím umění a kultury.	2016 Příručka osvědčených postupů.

---

(1)  Úř. věst. C 463, 23.12.2014, s. 4.

(2)  EUCO 26/15

(3)  Závěry Rady o podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu ve vnějších vztazích Unie a jejích členských států (Úř. věst. C 320, 16.12.2008, s. 10).

(4)  Jako například evropský internetový portál věnovaný integraci: https://ec.europa.eu/migrant-integration/integration-practices

(5)  Výběr stávajících politik a postupů pro podporu kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu je uveden ve zprávě OMK z roku 2014 týkající se úlohy veřejných uměleckých a kulturních institucí při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu: http://ec.europa.eu/culture/library/reports/201405-omc-diversity-dialogue_en.pdf

---

15.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 417/45

---

Závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o přezkumu usnesení z roku 2011 o zastoupení členských států EU v nadační radě Světové antidopingové agentury (WADA) a o koordinaci postojů EU a jejích členských států před zasedáními této agentury

(2015/C 417/08)

RADA EVROPSKÉ UNIE A ZÁSTUPCI VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ,

PŘIPOMÍNAJÍCE

usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o zastoupení členských států EU v nadační radě Světové antidopingové agentury (WADA) a o koordinaci postojů EU a jejích členských států před zasedáními této agentury a zejména skutečnost, že do 31. prosince 2015 mají být přezkoumány zkušenosti získané při provádění tohoto usnesení (1).

BEROUCE NA VĚDOMÍ

jednání na neformálním zasedání ministrů sportu konaném v Lucemburku ve dnech 6. a 7. července 2015, během něhož došlo k výměně názorů na provádění tohoto usnesení.

DOHODLI SE NA TOM, ŽE

ujednání týkající se systému zastupování a koordinace, uvedená v usnesení z roku 2011, by měla zůstat zachována.

UZNÁVAJÍ, ŽE JE TŘEBA POSÍLIT TYTO PRVKY:

—	pravidelnější zapojení předsednictví Rady do zasedání Rady Evropy (včetně Ad hoc evropského výboru pro Světovou antidopingovou agenturu, CAHAMA) a Světové antidopingové agentury (WADA);

—	systematičtější příspěvky Komise k přípravě návrhu mandátu EU v otázkách spadajících do pravomoci EU;

—	posílení vědecké odbornosti v rámci členských států a předsednictví Rady, např. využitím stávající neformální sítě odborníků;

—	zlepšení koordinačních schůzek ad hoc i přímo na místě, jakož i příprav na „zasedání veřejnoprávních orgánů“.

DOHODLI SE NA TOM, ŽE

Rada a zástupci vlád členských států zasedající v Radě do 31. prosince 2018 znovu přezkoumají zkušenosti získané při dalším provádění usnesení z roku 2011 a zváží nutnost případných úprav ujednání stanovených tímto usnesením.

---

(1)  Úř. věst. C 372, 20.12.2011, s. 7.

---

15.12.2015

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 417/46

---

Závěry Rady o podpoře motorických schopností a pohybových a sportovních aktivit u dětí (1)

(2015/C 417/09)

RADA EU A ZÁSTUPCI VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ,

I.

PŘIPOMÍNAJÍCE POLITICKÉ SOUVISLOSTI UVEDENÉ V PŘÍLOZE, JAKOŽ I TYTO DOKUMENTY: 1. závěry Rady ze dne 27. listopadu 2012 o podpoře tělesné aktivity upevňující zdraví (2), v nichž se zdůrazňuje, že „tělesná aktivita je díky svému přínosu, pokud jde o prevenci, léčbu a rehabilitaci, prospěšná v každém věku“, 2. doporučení Rady ze dne 26. listopadu 2013 o podpoře zdraví upevňující tělesné aktivity ve všech odvětvích (3), jímž byly členské státy vyzvány, aby vypracovaly meziodvětvové politiky a integrované strategie zahrnující sport, vzdělávání, zdraví, dopravu, životní prostředí, územní plánování a další související odvětví, a v němž se zdůrazňuje, že „účinným nástrojem ke zvýšení povědomí o významu zdraví upevňující tělesné aktivity (HEPA) může případně být tělesná výchova ve školách, které mohou být snadno a účinně využity k provádění činností v tomto ohledu“, 3. druhý pracovní plán Evropské unie v oblasti sportu na období let 2014–2017 (4), přijatý dne 21. května 2014, v němž byly jako prioritní okruhy spolupráce EU v oblasti sportu určeny zdraví prospěšná pohybová aktivita, jakož i vzdělávání a odborná příprava ve sportu, a v jehož rámci byla vytvořena odborná skupina pro zdraví prospěšnou pohybovou aktivitu (HEPA), jejímž úkolem je navrhovat doporučení na podporu tělesné výchovy ve školách, včetně rozvoje motorických schopností v předškolním věku, a vytvořit cenné vazby se sportovním odvětvím, místními orgány a soukromým sektorem,

II.

UZNÁVAJÍ, ŽE 4. mezinárodní společenství již dlouhou dobu uznává význam hry a odpočinku v životě každého dítěte. V článku 31 Úmluvy OSN o právech dítěte z roku 1989 je výslovně uvedeno, že „státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti“. Veškeré činnosti určené dětem, včetně sportovních aktivit a tělesné výchovy, musí být vždy prováděny v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte, 5. v pokynech EU pro fyzickou aktivitu (5) se vyzdvihuje, že každodenní návyky malých dětí se v posledních letech změnily vlivem nových schémat trávení volného času (TV, Internet, videohry, inteligentní telefony atd.), což vedlo ke snížení jejich pohybové aktivity. Tento trend lze vysvětlit rovněž časovými, sociálními a rozpočtovými omezeními, změnami v životním stylu či nedostatkem vhodných sportovních zařízení v blízkém okolí. V pokynech je vyjádřeno značné znepokojení, zda nebyla pohybová aktivita u dětí a mladých lidí nahrazena sedavějšími činnostmi, 6. i přes obecnou tendenci dětí být pohybově aktivní se v posledních dvaceti letech jejich pohybová aktivita snížila. Tato změna se časově shoduje s nárůstem výskytu dětské nadváhy a obezity, jakož i zdravotních problémů či tělesného postižení, například muskuloskeletálních poruch. Podle odhadů vycházejících z iniciativy WHO zaměřené na sledování dětské obezity (Childhood Obesity Surveillance Initiative) trpělo v roce 2010 v EU nadváhou nebo obezitou zhruba jedno ze tří dětí ve věku 6–9 let. (6) To představuje znepokojivý nárůst oproti roku 2008, kdy bylo uváděno jedno dítě ze čtyř. (7) V průmyslových zemích vzrostl výskyt nadváhy a obezity u dětí mladších 5 let z 8 % v roce 1990 na 12 % v roce 2010 a odhaduje se, že do roku 2020 dosáhne 14 %. (8) Nedostatek pohybové aktivity má rovněž nepříznivý dopad na systémy zdravotnictví a ekonomiku jako celek. Odhaduje se, že v rámci vnitrostátních rozpočtů na zdravotnictví se v celé EU na nemoci související s obezitou každý rok vydává 7 %, (9) 7. aby bylo možné předcházet těmto zdravotním a vývojovým problémům u všech dětí (včetně dětí se zdravotním postižením), musí být vybízeny k pohybové aktivitě. Důležitá jsou léta strávená v zařízeních předškolního vzdělávání a péče, neboť v tomto období se rozvíjejí klíčové schopnosti. Prostřednictvím hry a pohybové aktivity si děti osvojují a procvičují dovednosti, které budou potřebovat během celého života. K tomuto procesu učení, označovanému jako rozvoj motorických schopností, nedochází vždy přirozeně. Proto je mimořádně důležité podporovat informovanost a vytvářet příležitosti pro pohybovou aktivitu dětí, 8. Světová zdravotnická organizace stanovila nedostatek pohybové aktivity jako čtvrtý nejvýznamnější rizikový faktor předčasné úmrtnosti a nemocnosti v celosvětovém měřítku (10). Přínosy pohybové aktivity jsou dobře známé. Pohybová aktivita je jedním z nejúčinnějších způsobů prevence nepřenosných nemocí a boje proti obezitě, jakož i dodržování zdravého životního stylu (11). Rovněž existuje stále více dokladů pozitivní korelace mezi cvičením a duševním zdravím a kognitivními procesy (12). Ve zprávách WHO (13) bylo prokázáno, že zapojení do pravidelné mírné až intenzivní sportovní či pohybové aktivity (alespoň 60 minut denně u dětí školního věku a tři hodiny u dětí v předškolním vzdělávání a péči (14)) vytváří dlouhodobou predispozici k pohybové aktivitě, jež se během dospívání a dospělosti zvyšuje (15). Ze studií rovněž vyplývá, že pokud děti začnou cvičit již v předškolním věku, vykazují zpravidla lepší výkon v akademické oblasti, mají méně problémů s chováním a méně disciplinárních problémů a dokážou se při vyučování soustředit déle než jejich vrstevníci (16), 9. obzvláště významnou úlohu hraje v tomto ohledu prostředí, v němž dochází ke vzdělávání, neboť děti provozují pohybové aktivity a sport ve škole. Pohybové aktivitě dětí tedy napomáhají vedle vychovatelů v zařízeních předškolního vzdělávání a péče a sportovních klubech školy a učitelé. V případě dětí hrají důležitou úlohu rovněž rodiče, rodina a širší komunita, 10. podle odborníků by vhodné pohybové aktivity pro děti mladší 12 let měly být organizovány podle věkových skupin (17). Aktivity na úrovni předškolního vzdělávání a péče a prvního stupně základní školy zahrnují strukturované a nestrukturované činnosti, jež dětem napomáhají v rozvoji dovedností, jakými jsou například běhání, skákání či házení, 11. některé členské státy již vypracovaly různé vnitrostátní strategie, v nichž různou měrou vybízejí k rozvoji motorických schopností v předškolním věku a pohybových a sportovních aktivit pro děti mladší 12 let ve spolupráci s odvětvím sportu a sportovními kluby či federacemi (18), 12. odborná skupina pro zdraví prospěšnou pohybovou aktivitu (HEPA XG) v souladu se svým mandátem navrhla v červnu roku 2015 soubor doporučení na podporu tělesné výchovy ve školách, a to včetně podpory motorických schopností v předškolním věku,

III.

VYZÝVAJÍ ČLENSKÉ STÁTY EU, ABY: 13. zvážily provádění meziodvětvových politik, zahrnujících mimo jiné odvětví vzdělávání, mládeže a zdravotnictví, na podporu pohybových aktivit a motorických schopností v předškolním věku, s přihlédnutím zejména k následujícím doporučení skupiny HEPA XG: — zvyšovat povědomí o tom, že období před zahájením předškolní a školní docházky skýtá potenciál pro podporu pohybové aktivity dětí, konkrétně prostřednictvím rozvíjení základních motorických schopností a pohybové gramotnosti, — vysvětlovat všem zúčastněným osobám v odvětví školství i při mimoškolních činnostech (mimo jiné učitelům, trenérům, rodičům) význam rozvoje pohybových a sportovních aktivit vhodných pro děti, — navazovat vztahy mezi školami a vhodnými organizacemi (v odvětví sportu, v sociálním a soukromém sektoru, s místními orgány) v zájmu podpory a zvyšování dostupnosti mimoškolních činností, — podněcovat školy, aby vytvářely rámec pro spolupráci se sportovními organizacemi a dalšími místními (vnitrostátními) poskytovateli v oblasti sportu za účelem podpory jak školních, tak mimoškolních aktivit a zajištění dostupnosti kvalitní a bezpečné infrastruktury a vybavení pro tělesnou výchovu, mimoškolní aktivity či činnosti pořádané po vyučování a za účelem provádění osvětových kampaní na místní úrovni, — uvažovat o iniciativách na podporu místních orgánů při vytváření podmínek pro rozvoj možností aktivní dopravy do školy a ze školy, 14. vybízely k iniciativám pro všechny zapojené zúčastněné subjekty (učitele, rodiče, školy, kluby, vychovatele atp.) a podporovaly tyto iniciativy na příslušných úrovních s cílem podporovat rozvoj vhodných motorických schopností a pohybových aktivit, 15. podporovaly vhodné sportovní a pohybové aktivity od nejranějšího dětství až po předškolní vzdělávání a péči a základní školu, a to v souladu se zvláštními potřebami a věkem dětí, a zároveň poskytovaly orientační pokyny učitelům či vychovatelům. 16. vybízely k využívání osvěty a poskytování informací na vnitrostátní, regionální a místní úrovni s cílem vzbudit zájem o činnosti v oblasti motorických schopností a tělesné výchovy pro děti, 17. vybízely rodiče, rodinu a širší komunitu, aby se pohybových aktivit aktivně účastnili spolu se svými dětmi, a to prostřednictvím vhodných zařízení (například cyklostezek a bezpečných hřišť), 18. zvážily podporu iniciativ zaměřených na zlepšování sportovní infrastruktury pro děti, zejména v rámci výchovně vzdělávacích zařízení, a zároveň napomáhaly spolupráci mezi školami a sportovními kluby, pokud jde o zajištění vybavení a zařízení pro děti na místní úrovni, 19. zvážily poskytování pobídek sportovním organizacím a klubům, školám, výchovným zařízením, centrům pro mládež a jiným komunitním nebo dobrovolnickým organizacím, které propagují pohybové aktivity dětí,

IV.

VYZÝVAJÍ PŘEDSEDNICTVÍ RADY EVROPSKÉ UNIE, ČLENSKÉ STÁTY A KOMISI, ABY VE SVÝCH PŘÍSLUŠNÝCH OBLASTECH PŮSOBNOSTI: 20. vzaly na vědomí doporučení odborné skupiny pro zdraví prospěšnou pohybovou aktivitu (HEPA XG) a chápaly je jakožto základ pro další politickou činnost na úrovni EU i na úrovni členských států, neboť tato doporučení obsahují vědecky podložená fakta a praktické postupy, 21. v souladu s doporučeními odborné skupiny HEPA XG zintenzivnily spolupráci mezi těmi oblastmi politik, do jejichž působnosti spadá podpora motorických schopností a tělesné výchovy pro děti, především mezi odvětvími sportu, zdravotnictví, vzdělávání, mládeže a dopravy, 22. s ohledem na Evropský týden sportu zvážily, zda klást zvláštní důraz na iniciativy na podporu a propagaci školních a mimoškolních sportovních aktivit, 23. ve vhodných případech podporovaly provádění vnitrostátních systémů monitorování, studií či hodnocení s cílem určit úroveň pohybové aktivity dětí a jejich zvyklosti, 24. zvážily, jakým způsobem může být podpora rozvoje motorických schopností v předškolním věku a strategie na odrazování od sedavého způsobu života u dětí účinněji řešena v kontextu budoucí činnosti na úrovni EU; 25. vybízely k poskytování finanční podpory na iniciativy související s motorickými schopnostmi a tělesnou výchovou prostřednictvím existujících programů EU, jako je Erasmus+, a evropských strukturálních a investičních fondů a uvítaly dodatečné informace poskytnuté Komisí, pokud jde o uplatňování programů financování EU ve prospěch sportu,

V.

VYZÝVAJÍ EVROPSKOU KOMISI, ABY 26. prosazovala a podporovala sdílení osvědčených postupů v oblasti motorických schopností a tělesné výchovy u dětí v kontextu EU, 27. zlepšovala vědecké podklady prostřednictvím podpory shromažďování kvantitativních a kvalitativních údajů (19) týkajících se pohybové aktivity, ukazatelů zdatnosti a účasti na sportovních aktivitách u dětí v zařízeních předškolního vzdělávání a péče či ve školách i mimo jejich rámec, a to v úzké spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací, 28. ve spolupráci s vědeckými odborníky včetně WHO vypracovala pokyny ohledně pohybové aktivity pro děti v zařízeních předškolního vzdělávání a péče, školách a sportovních klubech, zaměřené zejména na tvůrce politik, místní orgány, rodiče, rodinu a širší komunitu,

VI.

VYZÝVAJÍ SPORTOVNÍ HNUTÍ, ABY ZVÁŽILO: 29. nabídku souboru nesoutěžních sportovních aktivit vhodných pro děti, přizpůsobených příslušné úrovni, zaměřených na zlepšení jejich zdraví a rozvoje osobnosti, 30. podporu pořádání činností zaměřených na propagaci školních a mimoškolních sportovních aktivit, jakož i rozvoje motorických schopností předškolních dětí, a to též v souvislosti s Evropským týdnem sportu, 31. příspěvek k rozvoji úzkých partnerských vztahů a vypracování společných cílů a komunikačních kampaní s obcemi a komunitami, jakož i mimo jiné s odvětvími vzdělávání, mládeže a zdravotnictví, pokud jde o boj proti sedavému způsobu života prostřednictvím podpory sportu v rámci školních a mimoškolních aktivit, 32. přijetí pevnějšího závazku k podpoře iniciativ zaměřených na sportovní a pohybovou aktivitu, jejichž cílem je bojovat proti sedavému způsobu života dětí, prostřednictvím partnerství a spolupráce se soukromým i veřejným sektorem.

---

(1)  Pro účely těchto závěrů se „dětmi“ rozumí děti ve věku 0–12 let.

(2)  Úř. věst. C 393, 19.12.2012.

(3)  Úř. věst. C 354, 4.12.2013.

(4)  Úř. věst. C 183, 14.6.2014.

(5)  Pokyny EU pro fyzickou aktivitu: doporučená politická opatření na podporu zdraví upevňujících fyzických aktivit (2008) přivítali v závěrech předsednictví z neformálního zasedání ministři EU odpovědní za sport. http://ec.europa.eu/sport/library/doc/c1/pa_guidelines_4th_consolidated_draft_en.pdf

(6)  Akční plán EU pro boj s dětskou obezitou na období 2014–2020. http://ec.europa.eu/health/nutrition_physical_activity/docs/childhoodobesity_actionplan_2014_2020_en.pdf

(7)  Dokument KOM(2005) 0637.

(8)  www.toybox-study.eu

(9)  Akční plán EU pro boj s dětskou obezitou na období 2014–2020.

(10)  Global Recommendations on Physical Activity for Health (Celosvětová doporučení ohledně pohybové aktivity na podporu zdraví), WHO, 2010.

(11)  Lee IM, Shiroma EJ, Lobelo F, Puska P, Blair SN, Katzmarzyk PT, Lancet Physical Activity Series Working Group. Effect of physical activity on major non-communicable disease worldwide: an analysis of burden of disease and life expectancy (Účinek pohybové aktivity na hlavní nepřenosné nemoci v celosvětovém měřítku: analýza zdravotní zátěže a střední délky života), Lancet, červenec 2012.

(12)  Strong, W.B., R.M. Malina, C.J.R. Blimkie, S.R. Daniels, R.K. Dishman, B. Gutin, A.C. Hergenroeder, A. Must, P.A. Nixon, J.M. Pivarnik, T. Rowland, S. Trost, F. Trudeau (2005), „Evidence Based Physical Activity for School-Age Youth“ (Vědecké poznatky o pohybové aktivitě pro mládež školního věku), The Journal of Pediatrics, 146(6):732–737.

U.S. Department of Health and Human Services. Physical Activity Guidelines Advisory Committee Report, 2008 (Zpráva poradního výboru Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb USA z roku 2008: Pokyny k pohybové aktivitě) (http://www.health.gov/paguidelines/Report/pdf/CommitteeReport.pdf)

Studie Univerzity Saint Gallen provedená v roce 2011.

(13)  Global recommendations on Physical Activity for Health, World Health Organisation 2010 (Celosvětová doporučení ohledně pohybové aktivity na podporu zdraví, Světová zdravotnická organizace: 2010) (http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/44399/1/9789241599979_eng.pdf).

U.S. Department of Health and Human Services. Physical Activity Guidelines Advisory Committee Report, 2008 (Zpráva poradního výboru Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb USA z roku 2008: Pokyny k pohybové aktivitě) (http://www.health.gov/paguidelines/Report/pdf/CommitteeReport.pdf)

Studie Univerzity Saint Gallen provedená v roce 2011.

(14)  Například Ministerstvo pro zdraví a stárnutí obyvatelstva: Národní pokyny pro Australany ohledně pohybové aktivity.(Department of Health and Aging: National Physical Activity Guidelines for Australians. Canberra: Commonwealth of Australia, 2014); nebo pokyny ohledně pohybové aktivity ve Spojeném království (UK Physical activity guidelines) a pokyny Národní zdravotní služby v Anglii ohledně pohybové aktivity pro děti (mladší pěti let) (National Health Service (NHS) in England: Physical activity guidelines for children (under five years) (http://www.nhs.uk/Livewell/fitness/Pages/physical-activity-guidelines-for-children.aspx)

(15)  G.J. Welk, J.C. Eisenmann, et J. Dolman, „Health-related physical activity in children and adolescents: A bio-behavioural perspective“ (Pohybová aktivita u dětí a mladistvých v souvislosti se zdravím: biologicko-behaviorální hledisko), The handbook of physical education (Příručka pro tělesnou výchovu), eds. D. Kirk, D. Macdonald a M. O'Sullivan, London: Sage Publications Ltd., 2006, s. 665–684

(16)  Physical Activity May Strengthen Children's Ability To Pay Attention (Pohybová aktivita může zlepšit schopnost soustředění u dětí), (http://www.sciencedaily.com/releases/2009/03/090331183800.htm); „The Association Between School-Based Physical Activity, Including Physical Education, and Academic Performance“ (Souvislost mezi pohybovou aktivitou ve škole, včetně tělesné výchovy, a akademickým výkonem).Ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb USA, červenec 2010 http://www.cdc.gov/healthyyouth/health_and_academics/pdf/pa-pe_paper.pdf

(17)  Kategorie navržené v rámci kanadské koncepce dlouhodobého rozvoje sportovců (Long-Term Athlete Development, LTAD).

(18)  Příklad: Francie a federace zaměřené na více sportovních odvětví (Ufolep, Usep) či federace zaměřené na jeden druh sportu (gymnastika nebo plavání) se zvláštním výcvikem pro děti ve věku 0–6 let. V Nizozemsku jsou ve sportech jako gymnastika nebo plavání nabízeny zvláštní kurzy pro batolata. V Rakousku je cílem programu „Move Children Healthily/Kinder gesund bewegen“ (Zdravý pohyb dětí) rozvíjet spolupráci mezi sportovními kluby a mateřskými či základními školami a podporovat aktivní životní styl prostřednictvím nabídky fyzické aktivity pro děti ve věku 2–10 let.

(19)  Na základě rámce pro monitorování stanoveného v doporučení Rady ohledně tělesné aktivity upevňující zdraví (26. listopadu 2013).

---

---