17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/1

Zpravodajka:

Madi SHARMA

Spoluzpravodaj:

Raymond HENCKS

1.1.

Všem sektorům odvětví dopravy – letecké, námořní, silniční, železniční, vnitrozemské lodní, vesmírné a logistické dopravě – tradičně vévodí muži, v důsledku čehož:

Přehled aktuálních statistik z tohoto odvětví, který je uveden v příloze 1, dokládá diskriminaci, k níž v tomto odvětví dochází. Mnohé ze zdůrazněných překážek platí obecně i pro ostatní odvětví, v odvětví dopravy jsou však tyto problémy zvlášť nedostatečně řešeny.

1.2.

Toto průzkumné stanovisko, které bylo vypracováno na žádost evropské komisařky pro dopravu, se tudíž zaměřuje na to, jak by se dalo zlepšit začlenění žen do odvětví dopravy a dosáhnout většího hospodářského, sociálního a udržitelného růstu. Nezabývá se ženami jakožto uživatelkami dopravy, EHSV se ovšem domnívá, že i na toto téma by mohlo být vypracováno průzkumné stanovisko. Přes existující nedostatky lze tuto situaci změnit, a to uplatňováním genderově neutrálních politik na podporu konkurenceschopnosti, inovací, růstu a zaměstnanosti v rámci strategie Evropa 2020. Nový investiční plán pro Evropu na podporu růstu a zaměstnanosti musí zohlednit zásadu rovnosti žen a mužů tím, že budou odstraněny stávající genderové překážky a bude rozvíjena kultura angažovanosti a inkluzívnosti, aby měli muži i ženy příležitost stejnou měrou se podílet na všech sektorech dopravy. Genderovému aspektu se musí dostat většího uznání, aby se stal významnou součástí dopravní politiky EU.

1.3.

Hlavní doporučení jsou tato:

2.1.

Zastoupení žen a mužů v odvětví dopravy je komplexní otázka a toto stanovisko se jí dopodrobna nezabývá. Zájem o dopravu získává člověk ve škole či v rodině nebo na základě zkušeností, nutnosti či potřeby něco inovovat. Účast v tomto odvětví vyplývá z profesních příležitostí nabízených ve vzdělávacích zařízeních, z kvalifikací, dovedností či sítí. Setrvání v tomto odvětví se může odvíjet od rozvoje lidských zdrojů, odborné přípravy, zvyšování kvalifikace a diverzifikace, pracovních podmínek, platů, pracovní doby a rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

2.2.

Pro ženy k těmto faktorům patří také bezpečnost, genderové násilí a sexuální obtěžování ze strany spolupracovníků či uživatelů dopravy. Kromě toho u nich může dojít k přerušení kariéry během mateřské dovolené a péče o dítě. Návrat do tohoto odvětví proto vyžaduje pružnou pracovní dobu, opětovné zaškolení a opatření s cílem zamezit ztrátě kariérního stupně či postavení.

2.3.

Nicméně tam, kde panují dobré pracovní podmínky, nacházejí muži i ženy pracující v tomto odvětví naplnění, uspokojení z práce, vysokou úroveň odborné přípravy a možnost rozvoje dovedností, kariérního postupu a spoluúčasti na rozhodování. Pro majitele podniků to znamená příležitost k inovacím, růstu a vytváření pracovních míst.

2.4.

Při analyzování vývojových trendů v oblasti zaměstnanosti je třeba rozlišovat mezi mobilními a nemobilními pracovníky v dopravě. Pro ženy zaměstnané v odvětví dopravy je obtížnější pracovat mimo domov, proto v téměř všech dopravních profesích vyjma letecké dopravy převažují na mobilních pracovních místech muži. Práce, která má tradičně mobilní charakter, je lépe odměňována, v důsledku čehož v odvětví dopravy přetrvávají rozdíly v příjmech žen a mužů a hůře se odstraňují.

2.5.

Ženy pracující v dopravě postihla rovněž hospodářská krize. Předkrizový vývoj naznačoval, že se toto odvětví otevřelo ženám – bylo vyvíjeno dvojnásobné úsilí o aktivní nábor a podporu žen v dopravě. Toto úsilí bylo z velké části zaměřeno na vytváření pozemních profesí ve službách a na investice do technologií, které již nevyžadují těžkou manuální práci. Tento vývoj však narušila krize, poněvadž snižování nákladů se stejně tak dotklo opatření nezbytných k podpoře genderové politiky na pracovišti.

3.1.

EHSV je potěšen tím, že byla oblast dopravy svěřena ženě, paní komisařce Bulc. Složení rozhodovacích orgánů se příliš často řídí spíše stereotypy než schopnostmi. Aby se v odvětví dopravy v EU dosáhlo výrazného udržitelného růstu, musí být proces tvorby politik a rozhodování v tomto odvětví genderově neutrální. Do obou oblastí musí být rovným dílem zapojeny ženy, a to nikoli cestou pozitivní diskriminace, nýbrž na základě zásluh, schopností a transparentního dosazování.

3.2.

Prokázalo se, že větší podíl žen na vyšších pozicích, včetně pozic nevýkonných ředitelů, přináší podnikům rozhodující výhody (1). Zapojení žen do rozhodovacího procesu pomůže podnikům, institucím a sdružením inovovat a přinese nové chápání trhu. Rozmanité zastoupení žen i mužů v řadách zaměstnanců podporuje spolupráci, porozumění a toleranci a bylo prokázáno, že zvyšuje konkurenceschopnost, produktivitu a sociální odpovědnost podniků a zajišťuje setrvání pracovníků obou pohlaví.

3.3.

EHSV tedy doporučuje, aby se jednoduchými nebyrokratickými postupy pravidelně ověřoval a zveřejňoval pokrok, který učinily subjekty v odvětví dopravy (političtí činitelé, podniky, odborové svazy, sdružení, zainteresované strany) v oblasti rovnosti žen a mužů. Mělo by to zahrnovat také výchovu uživatelů s cílem překonat zažité stereotypy a představy. Ženy a muži by měli mít stejnou možnost ovlivňovat utváření, podobu a řízení systému dopravy, v němž by jejich hodnoty měly mít stejnou váhu. Komise by obojí mohla zohlednit ve vlastním politickém dialogu jakožto požadavek pro financování projektu TEN-T nebo financování výzkumu a vývoje.

4.1.

Evropská komise a členské státy by mohly toto odvětví lépe podporovat shromažďováním údajů a statistickými analýzami, jež budou zohledňovat otázku rovnosti žen a mužů a budou rozděleny podle pohlaví, čímž se zviditelní hlavní oblasti, v nichž je zapotřebí investic či podpory.

4.2.

Je třeba vzít v potaz tyto ukazatele:

4.3.

Analýzu údajů lze využít k posouzení kariérního cyklu tam, kde panují překážky bránící zaměstnávání a postupu žen v tomto odvětví. Poté mohou být pro toto odvětví vytvořeny specifické nástroje, které odstraní nedostatky, jež vedou k diskriminaci žen.

4.4.

Evropská komise by dále mohla zvážit posouzení těchto aspektů:

5.1.

V uplynulých desetiletích došlo v Evropě ve všech odvětvích ke zvýšení účasti žen na trhu práce. Růst pokračuje, a přesto odvětví dopravy i nadále do značné míry nepřeje zaměstnávání žen. Navzdory tomu, že byla v rámci Evropského sociálního fondu a programu EQUAL vyvinuta řada iniciativ, přetrvává v odvětví dopravy segregace – muži v něm pracují především na pozicích řidičů či pilotů, techniků nebo tam, kde je práce fyzicky namáhavá nebo příliš zatěžující, zatímco ženy působí hlavně ve službách a v administrativě.

5.2.

Obecně vzato zasáhla restrukturalizace v odvětví dopravy oblasti, v nichž převažují muži (železniční doprava, přístavy a vnitrozemské vodní cesty), zatímco více žen je zaměstnáváno ve službách, jež vznikají v nových dodavatelských řetězcích, logistických společnostech atd. Díky zavádění nových technologií však dnes mohou ženy a muži rovnou měrou vykonávat práci v sektorech, které jsou tradičně spojeny s těžkou fyzickou prací. Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem však i nadále představuje problém a brání zaměstnávání žen na mobilních pracovních místech.

5.3.

Obecně panuje názor, že určitá pracovní místa, pracoviště a pracovní doby jsou vhodné pouze pro muže. Výrazně to ovlivňuje přijímání a setrvávání pracovnic v zaměstnáních, v nichž jsou ženy nedostatečně zastoupeny.

5.4.

Co se týče rovného odměňování, přetrvávají v odvětví dopravy v důsledku segregace rozdíly v platech žen a mužů. Muži se soustřeďují na technických pozicích, jež jsou považovány za kvalifikovanější, zatímco ženy převládají v administrativě a zákaznických službách. Muži mají delší pracovní dobu a zastávají v odvětví dopravy více pracovních míst na plný úvazek, zatímco ženy obvykle volí pružnější organizaci práce s omezenějšími možnostmi. Muži mají v odvětví dopravy lepší kariérní vyhlídky než ženy. Ještě pořád je nesnadné dostat se na pracovní místa, v nichž převažují muži, a to přestože mají muži a ženy stejný přístup k odbornému vzdělávání. Vzniká tak situace, kdy jsou ženy připravovány na technické profese, ale nemohou si najít práci, která by odpovídala jejich kvalifikaci. To vše prohlubuje rozdíly v odměňování žen a mužů v odvětví dopravy.

5.5.

Zohledňování rovnosti žen a mužů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v dopravě přináší řadu problémů, neboť většinu míst se zjevným rizikem pracovních úrazů a nemocí z povolání zaujímají muži. To omezuje možnost uplatňovat v politikách či opatřeních v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci genderově rozrůzněný přístup. S odlišnými činnostmi, úkoly, pracovními podmínkami či pracovní dobou je ovšem spojena různá míra rizika.

5.6.

V Evropské unii se v odvětví dopravy ve vysoké míře vyskytují veškeré formy násilí, přičemž mnoho případů zůstává nenahlášeno. Problémem je také násilí ze strany třetích osob, jelikož ženy působí především v těch dopravních profesích, v nichž mají přímý kontakt se zákazníky, a jsou tudíž více vystaveny agresivnímu chování a útokům ze strany zákazníků. Pracovníci u přepážky čelí stále větší frustraci veřejnosti z důvodu dopravních přetížení, zpoždění či nedostatku informací v případě zpoždění. V této souvislosti je třeba učinit více pro to, aby dopravní podniky přijaly opatření zaměřená na nulovou toleranci násilí na pracovišti.

5.7.

EHSV navrhuje, aby byla do přezkumu bílé knihy z roku 2011 s názvem Plán jednotného evropského dopravního prostoru zahrnuta nová iniciativa (na seznam v příloze I) na podporu rovnosti žen a mužů v profesích v odvětví dopravy, zejména opatření zaměřená na přilákání žen k povoláním v tomto odvětví díky opatřením pro zvýšení kvality pracovních míst ve všech druzích dopravy, zlepšení pracovních podmínek, odborné přípravy a celoživotního učení, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a možností kariérního postupu, což vše přispívá k lepšímu vyvážení pracovního a soukromého života. Lepší integrace žen do odvětví dopravy lze dosáhnout pozitivními opatřeními spočívajícími přinejmenším v nové sanitární infrastruktuře, šatnách a ubytování a racionálnějším posouzení dlouhé pracovní doby, stresu, opakovaných pohybů a únavy ve vztahu ke každému druhu dopravy.

5.8.

Řada iniciativ, jež podnikají sociální partneři v evropském odvětví dopravy s cílem uzpůsobit tuto oblast lépe ženám, dokládá, že si je toto odvětví vědomo potenciálních překážek, které je třeba odstranit. Na základě studie, kterou uskutečnili sociální partneři CER a ETF v sektoru železniční dopravy a jež se zabývala zastoupením a lepším začleněním žen do železničních profesí, byla vypracována doporučení, jejichž uplatňování tyto dvě organizace nyní společně monitorují. Stejný přístup sledují UITP a ETF v městské hromadné dopravě. V námořní dopravě vypracovaly v roce 2014 ETF a ECSA rozsáhlou školicí příručku včetně pokynů, videonahrávek a praktických příkladů, jež mají řešit problematiku obtěžování na palubě plavidel. Pokud jde o přístavy a loděnice, dohodly se ETF, ESPO, IDC a FEPORT nedávno na společných doporučeních se 14 opatřeními, jejichž cílem je podpořit a zajistit setrvání žen na pracovních místech v přístavech.

5.9.

Řada organizací, včetně MOP, a sociálních partnerů již vypracovala pokyny, vzdělávací programy, nástroje a pravidla, která se dají využít či posílit s cílem zvýšit účast žen v tomto odvětví. Komise by mohla začlenit výrazný genderový rozměr do pilířů střediska pro sledování sociálních otázek, zaměstnanosti a odborné přípravy v odvětví dopravy, jak EHSV doporučil ve svém stanovisku z roku 2011 k tématu Dopad politik EU na pracovní příležitosti, potřeby odborné přípravy a pracovní podmínky pracovníků v dopravě.

6.1.

Podnikatelé získali větší význam coby poskytovatelé pracovních příležitostí a důležití činitelé, a to i v odvětví dopravy (2). Dnes sem patří zapojení do zelené ekonomiky, inteligentní dopravní systémy ITS, CCTV, plánování v reálném čase a bezpečnost.

6.2.

Jednoduché konkrétní politiky zaměřené na podniky vlastněné ženami by mohly přinést takovou návratnost investic, jež by zvýšila růst a nabídku pracovních příležitostí v EU. Komise by měla zvážit vytvoření kanceláře na podporu podnikání žen v rámci Evropské komise a příslušných ministerstev členských států. Tyto kanceláře by měly být součástí ministerstev pro hospodářský rozvoj, aby se jasně rozlišovalo mezi hospodářsko-podnikatelskou činností a úkoly v oblasti rovnosti žen a mužů.

6.3.

Dále by se mělo zvážit jmenování ředitele nebo zástupce na vysoké úrovni pro podnikání žen v rámci Evropské komise a členských států, s úkolem zvyšovat ve všech rezortech povědomí o hospodářských přínosech vedení více žen k tomu, aby zakládaly a rozvíjely vlastní podniky. Tento ředitel pro podnikání by rovněž mohl být odpovědný za podporu profesní dráhy v průmyslových a akademických oblastech, jež vedou ke zvýšenému podnikání žen a které zahrnují například výzkum, vědu, odvětví špičkových technologií, dopravní inženýrství a rozvoj informačních technologií.

7.1.

Aby bylo možné zvýšit míru zastoupení žen a efektivněji a rozsáhleji využívat jejich talentu na trhu práce v odvětví dopravy, doporučuje EHSV následující nástroje, jež by mohly posloužit k budování kapacity žen na všech úrovních. Dá se toho docílit vypracováním projektů EU v rámci GŘ pro dopravu nebo v součinnosti s jinými projekty EU, které již probíhají: partnerství:

7.2.

Odborné vedení: posílení podpůrných mechanismů, zprostředkovávání znalostí a zkušeností, vytváření sítí a poskytování pokynů. Může to probíhat interně v rámci podniků a mezi zaměstnanci, externě mezi podniky a srovnatelnými sektory odvětví dopravy a prostřednictvím zavedených poradenských programů, které se nezaměřují pouze na odvětví dopravy. Na sítích poskytujících odborné vedení by se měli podílet muži i ženy. Mimoto by se tyto sítě mohly sdružovat do klastrů a mohly by být meziodvětvové, aby bylo možné předávat poznatky, osvědčené postupy, dovednosti a příležitosti v odvětví dopravy.

7.3.

Programy rozvoje: je třeba navrhnout odbornou přípravu, která umožní rozvíjet dovednosti a dosáhnout odborné kvalifikace s cílem zvyšovat schopnosti bez nerovného zacházení, čímž se zajistí stejná úroveň schopností pro nábor či povyšování.

7.4.

Vzdělávání: je třeba přezkoumat systém vzdělávání a propagaci rolí v odvětví dopravy s cílem překonat názor, že je toto odvětví vhodné pouze pro muže. Je třeba identifikovat modely ženských rolí na podporu příležitostí.

7.5.

Podpora inovací a malých podniků v odvětví dopravy: je třeba identifikovat ženy pracující v malých až středních podnicích s cílem identifikovat nové trendy a možnosti v oblasti inovací a výzkumu a vývoje. Je třeba prezentovat úspěchy. Osvědčený postup: Women 1st Top 100 Club představuje síť nejvlivnějších žen v odvětví ubytování a stravování, osobní dopravy, cestování a cestovního ruchu, jež tato odvětví reprezentují a jsou vzorem pro ženy ve vedoucích pozicích v budoucnu (http://women1st.co.uk/top-100).

7.6.

Zapojení dodavatelského řetězce: je třeba pobízet dodavatele k tomu, aby uváděli údaje týkající se rovnosti žen a mužů ve svém dodavatelském řetězci. Je třeba identifikovat možnosti, jak by se daly veřejné zakázky přidělovat podnikům vlastněným ženami. (Osvědčený postup: Americká iniciativa WEConnect nabízí nabídková řízení a veřejné zakázky speciálně pro ženy ve všech odvětvích. Tato iniciativa nyní funguje i v Evropě (http://weconnectinternational.org)).

7.7.

Sociální odpovědnost podniků: je třeba pobízet podniky, aby v rámci své sociální odpovědnosti uváděly genderové statistiky a aby aktivně prosazovaly zapojení žen v odvětví dopravy. Je třeba napomáhat k tomu, aby toto odvětví bylo vnímáno jako odvětví, pro které se může rozhodnout kdokoliv.

7.8.

Internacionalizace: Evropa je ceněna pro předávání poznatků a rozvoj partnerství. Doprava je globálním odvětvím, které čelí mnoha výzvám. Evropa se zde může podělit o své zkušenosti a inovační kapacitu a může se otevřít novým trhům. Ženy by v tomto odvětví mohly sehrát klíčovou úlohu při propagaci evropského průmyslu a odbornosti v zámoří.

17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/8

Zpravodaj:

Bernardo HERNÁNDEZ BATALLER

1.1.

Obchodní sdělení je důležitým nástrojem, který umožňuje podnikům propagovat jejich výrobky a služby transparentním způsobem, což zajistí účinné fungování vnitřního trhu s vysokou mírou ochrany spotřebitele. Existují však určitá sdělení, které nejsou pravdivá nebo obsahují zavádějící informace, jelikož využívají ekologická, sociální, etická a zdravotní tvrzení, která poškozují firmy dodržující veškeré právní předpisy a také spotřebitele.

1.2.

V současnosti se ekologická a sociální účinnost výrobků a služeb a informování o nich posuzuje v rámci různých iniciativ prostřednictvím různých prostředků a formátů a s použitím rozmanitých způsobů a metod posuzování. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) považuje za důležité, aby Komise navrhla evropskou metodiku pro posuzování celkového dopadu výrobků a služeb na životní prostředí a informování o něm. Dále by se měl vypracovat přehled oficiálních označení s upřesněním jejich významu a subjektů, které jsou oprávněné je vydávat, potvrzovat jejich platnost a kontrolovat je. Spotřebitelé mají každopádně právo na jasné a přesné informace o původu výrobků.

1.3.

EHSV doufá, že Komise přezkoumá pokyny navazující na směrnici 2005/29/ES s cílem usnadnit přístup spotřebitelů a podniků k transparentním a spolehlivým informacím, a vyjasní používání ekologických, etických a zdravotních tvrzení v obchodních sděleních.

1.4.

V oblasti administrativní spolupráce by orgány pověřené spotřebou měly na úrovni každého členského státu uskutečnit kontrolní akci zaměřenou na ekologická, sociální, etická a zdravotní tvrzení, aby bylo možné na základě konkrétních údajů posoudit současnou situaci.

1.5.

Je nutné vytvořit soudržný, úplný a ucelený právní rámec na unijní úrovni za účelem regulace obchodní komunikace on-line, jenž by respektoval právo na osobní soukromí a na ochranu dalších cílů obecného zájmu.

1.6.

Evropská komise a členské státy by měly v rámci vlastních pravomocí podporovat své činnosti zaměřené na dohled, kontrolu a sankce ve spojení se stávajícími systémy samoregulace a společné regulace v této oblasti, které by se rovněž soustředily na ekologická, sociální a zdravotní tvrzení, a zejména by zajistily, že vnitrostátní a evropské orgány samoregulace v oblasti marketingu splňují normy stanovené v předpisech a doporučeních EU, konkrétně s cílem zajistit vysokou míru ochrany spotřebitele. Také by bylo třeba informovat organizace spotřebitelů o přípravě kodexů chování, aby se do ní mohly zapojit.

2.1.

V Evropské unii existuje celá řada společností, které poskytují spotřebitelům úplné, pravdivé a transparentní informace o základních vlastnostech zboží a služeb, které jsou k dispozici na trhu. Nicméně nepřiměřené využívání ekologických, sociálních a zdravotních tvrzení poškozuje podniky, které dodržují předpisy, a spotřebitele, již si pořizují zboží a služby.

2.2.

Právo na informace umožňuje fungování transparentnějšího vnitřního trhu a zmírňuje zjevnou nerovnováhu ve vztahu mezi dodavateli a spotřebiteli.

2.3.

Spotřebitelé mají právo na úplné, pravdivé a transparentní informace o základních vlastnostech zboží a služeb, které jsou k dispozici na trhu.

2.4.

Z toho vyplývá, že informace jsou určujícím prvkem rozhodování spotřebitelů a uživatelů o koupi, a to jak na základě preference a výběru určitého výrobku, tak na základě zamítnutí jiných výrobků, které stejným způsobem neuspokojují jejich potřeby a přání. Technologický rozvoj zase stále více umožňuje podnikům, aby individuálně uspokojovaly potřeby různých kategorií spotřebitelů tím, že z nich pomocí výrobků „šitých na míru“ učiní stálé zákazníky, což je součástí individuálního přístupu k zákazníkovi (one-to-one marketing).

2.5.

V modelu sociálně tržního hospodářství, jak je stanoven ve Smlouvě, Unie nemá k dispozici integrovaný právní rámec pro obchodní sdělení. Stávající rámec je totiž neúplný, zbytečně složitý, neucelený a někdy i nelogický, jelikož vychází především ze:

2.6.

Komise vydala různá sdělení a zahájila veřejnou diskusi a věnuje se kromě jiných témat tzv. „ekologické stopě“ produktů, aby zajistila spolehlivé a přesné informace o jejich dopadu na životní prostředí během celého životního cyklu.

2.7.

I když mají spotřebitelé díky technologickému vývoji lepší přístup k informacím, regulace obchodní komunikace on-line je v současné době rozptýlena v různých textech (směrnice o elektronickém obchodu, ochrana spotřebitele, ochrana soukromí v obchodních sděleních, nekalé obchodní praktiky atd.). EHSV se domnívá, že v budoucnu by měl být podán návrh navazující na schválenou strategii. Mělo by se však neodkladně přikročit ke konsolidaci, jíž by se do jediného přepracovaného znění sloučila platná ustanovení a předešlo by se rozporům v informacích tohoto druhu.

2.8.

Dále byl již v nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele zaveden rámec spolupráce mezi Komisí a členskými státy, který by měl v těchto oblastech pokročit, aby bylo možné posuzovat případná porušení.

2.9.

Co se týče stávajících nápravných opatření, značně se liší v závislosti na dotyčném členském státě, jelikož v některých státech se za účelem dodržování předpisů podává účinné odvolání přímo k soudu, zatímco v jiných státech vznikly různé iniciativy samoregulace a společné regulace v oblasti marketingu na základě kodexů chování a vytvoření orgánů k mimosoudnímu řešení sporů v této oblasti, jež doplňují právní předpisy a mechanismy kontroly dodržování platných správních a právních předpisů.

2.10.

Existují další proměnné, které daný problém ještě zesložiťují, jako například:

2.11.

Některé propagační postupy, jako je značkový obsah (branded content), emoční marketing, storytelling a umístění produktu (product placement) nebo využití tzv. neuromarketingu, pomáhají dodavatelům efektivněji dosáhnout jejich obchodních cílů a zároveň ztěžují racionální rozhodnutí občanů týkající se koupě, použití a spotřeby na základě skutečného posouzení přínosu zboží a služeb a vhodnosti jejich ceny. Mimo jiné z toho důvodu, že v mnoha případech vylučují možnost klasického rozlišení mezi reklamním a nepropagačním obsahem, a připravují tak příjemce informací o právo poznat obchodní povahu a účel sdělení, které může mít zdánlivě informativní podobu. Mohou tak uvést v omyl zejména nejzranitelnější spotřebitele, jako jsou mladí lidé, starší osoby, osoby se zdravotním postižením či nezpůsobilé osoby.

2.12.

Stručně řečeno, EHSV podporuje existenci kvalitnějších produktů a služeb, které jsou poskytovány v souladu s etickými zásadami nebo jsou užitečnější z ekologického či sociálního hlediska, a rovněž podporuje existenci ekologických, sociálních a zdravotních tvrzení, přičemž toto stanovisko se zabývá tvrzeními a obchodními sděleními, která jsou nepravdivá, nepřesná či matoucí.

3.1.

Dopad obchodních sdělení založených na pochybných, nepřesných nebo obtížně ověřitelných tvrzeních, která mohou vést k omylům a nedorozumění, je rozmanitý a může mít různou intenzitu, avšak všechna tato sdělení značně poškozují spotřebitele, podniky dodržující předpisy, a tedy i etický a transparentní trh se zbožím a službami.

3.2.

Mimo jiné lze uvést tyto dopady:

3.3.

Informace musí odpovídat skutečným potřebám a očekáváním spotřebitelů, aby na základě jejich účelu, obsahu, způsobu prezentace, souvislostí a identifikace reklamního sdělení bylo možné posuzovat jejich vhodnost, přičemž základními údaji toho sdělení jsou důvěryhodnost, aktuálnost, nestrannost, pravdivost, relevantnost, stručnost, srozumitelnost, jasnost, čitelnost a snadný přístup. EHSV je zastáncem toho, aby byl na etiketách výrobků uváděn jejich původ, protože se tak zvyšuje úroveň ochrany a předchází se uvedení spotřebitelů v omyl a zmatení. Je to nástroj, který usnadňuje jejich volbu.

4.1.

Tvrzení s environmentálním obsahem se soustředí především na dopad na prostředí, který je způsoben složením výrobků či jejich používáním, který je často spojován se změnou klimatu a znečišťujícími emisemi. Mohou se však týkat i dalších aspektů, jako je rozumné využívání přírodních zdrojů, odlesňování, rozmanitost druhů či energetická účinnost. V konečném důsledku se jedná o environmentální stopu činnosti podniků a o spotřebu produktů v našem životním prostředí.

4.2.

Pokud je používání těchto tvrzení čistě formální či zdánlivé, avšak nemá vliv na skutečný charakter produktu či na jeho výrobu, vznikne jev známý jako environmentální dezinformace („greenwashing“), který lze definovat jako „cílené šíření pozitivních informací z hlediska životního prostředí prostřednictvím reklamy, které vnímání spotřebitelů nastavuje nepřesný obraz reality, jelikož jsou tyto rádoby ekologické aspekty přehnaně zdůrazňovány“. Komise to také definuje v pokynech ke směrnici 2005/29/ES (7).

4.3.

Z hlediska životního prostředí informace o dopadech (negativních i pozitivních) nějaké značky vyvolává v povědomí spotřebitele určitou představu o této značce. Tato představa ovlivňuje zároveň takové aspekty, jako je např. rozhodnutí o koupi nebo politický názor. Potrestáním za „špatné chování“ a odměnou za „dobré“ chování, které se odrážejí v rozhodnutí o koupi, tento systém dosahuje určité dynamické rovnováhy.

4.4.

Nejpoužívanější metody environmentální dezinformace jsou tyto:

4.5.

Je třeba používat kritéria, která by umožnila pravdivé informování spotřebitelů a zakázala by neoprávněné používání ekologických tvrzení v obchodních sděleních.

4.6.

Díky vytvoření harmonizovaných evropských metod, jako je „environmentální stopa“, s cílem zavést ekologickou sledovatelnost výrobků a organizací, by mohlo být fungování trhu jasnější. Je třeba, aby tyto metody vycházely z běžně používaných mezinárodních norem, jako je mimo jiné mezinárodní norma ISO 14201, která se týká nepodložených ekologických tvrzení, či norma, kterou tvoří kodex Mezinárodní obchodní komory.

5.1.

Stejně jako tvrzení, která souvisejí s oblastí životního prostředí, zde lze hovořit o určité dezinformaci zaměřené na „etické a sociální vlastnosti“ podniků a výrobků. V tomto případě jde o to, aby se získání produktu ukázalo jako příležitost k dobročinnosti či k solidaritě sociálního rázu, jelikož je prospěšné skupinám či společenstvím, které mají určité potřeby či jsou zranitelné.

5.2.

V současnosti často dochází k tomu, že se značky prostřednictvím marketingových kampaní zapojují do projektů se sociálním účelem. Jedná se o tzv. „charity promotions“ nebo kampaně na podporu prodeje související se sociální činností, které se v kontextu hospodářské krize dosti rozmohly. Pokud se v rámci těchto činností používají nepravdivá tvrzení jako pouhá záminka k prodeji, mohou být pro spotřebitele zavádějící a matoucí, a tedy velice škodlivé.

5.3.

Tyto činnosti se zaměřují na kampaně za účelem solidarity, humanitární pomoci, sociální činnosti ve prospěch určitých kategorií či skupin obyvatelstva a také na řešení určitého aktuálního problému vyplývajícího z nečekaně naléhavé situace, nebo se může jednat o strukturální otázku související s diskriminací, segregací, nerovností atd.

5.4.

Mohou se vyskytovat další případy „social washing“ či sociální dezinformace, když se podnik prezentuje jako sociálně odpovědný, ač to není dostatečně podložené, nebo když se klade přílišný důraz na určitou sociální a reklamní charakteristiku jako na hlavní cíl podnikání daného podniku.

5.5.

Tvrzení etického a sociálního rázu jdou někdy ruku v ruce s dalšími tvrzeními, jež jsou ekologická, ale v souvislosti s aktuálním kontextem se vztahují i na další oblasti, jako zaměstnanost, podpora místních charakteristik, angažovanost občanů či jakékoli další téma, které spotřebitele podněcuje ke koupi.

5.6.

Je třeba rovněž zohlednit podvodnou činnost nepravých „poradců v etických, sociálních a ekologických otázkách“, které spotřebitele uvádějí v omyl a matou ho, jelikož působí na trhu jako hospodářské subjekty či zprostředkovatelé a zneužívají důvěry a důvěřivosti spotřebitelů tím, že na základě klamných tvrzení uvádějí na trh výrobky či služby za účelem zisku.

5.7.

Pro fungování vnitřního trhu jsou zvláště škodlivé různé finanční činnosti, které používají etická, sociální a ekologická tvrzení s cílem propagovat finanční produkty a nástroje, aniž by splňovaly požadavky na solventnost a byly pod dohledem, jemuž jsou finanční instituce povinny se podrobovat. Evropský orgán pro bankovnictví nedávno přijal stanovisko, v němž navrhuje řadu opatření pro omezení rizik, stanovení požadavků týkajících se reklamy a doporučení na ochranu zúčastněných subjektů před možnými konflikty zájmu.

5.8.

Je třeba vyhnout se jevu sociální dezinformace neboli používání nepravdivých informací za účelem vytvořit sociálně angažovaný image.

6.1.

Nedávné obavy spotřebitelů týkající se zdravého životního stylu a rozšíření technologií v oblasti výroby potravin, kosmetiky a dalších výrobků souvisejících se zdravím rovněž vedou k používání tvrzení se zdravotním obsahem, která se týkají stravování a výživy za účelem diety či estetického účinku i zlepšení kognitivních a fyziologických funkcí.

6.2.

Obdobně jako ekologická tvrzení je nárůst zájmu spotřebitelů o zdravou stravu rovněž příležitostí k šíření tvrzení týkajících se ekologického zemědělství, stejně jako výskytu či absence potravinových prvků, jako jsou vitamíny, omega-3 mastné kyseliny, cukry, sůl či alkohol i transgenní složky.

6.3.

Postupné stárnutí obyvatel i delší průměrná délka života jsou ideálním prostorem pro budoucí šíření metod informování založených na nelegálních tvrzeních.

6.4.

Ke zneužívání zdánlivých přínosů pro zdraví na základě rádoby vědeckých argumentů dochází obdobně i ve „zdravotnickém marketingu“, který takových tvrzení využívá jako přidané hodnoty pro účinnější propagaci výrobků, k čemuž dochází např. v odvětví potravinových doplňků či bylinných přípravků, ale také výrobků běžné spotřeby.

7.1.

Je třeba si uvědomit, že možnosti, které představuje nepovinné označování i vytváření log a piktogramů, způsobují v kognitivních a emocionálních procesech nepříliš racionální asociace, jež spotřebitele vedou k rozhodnutí o koupi. Pomocí sdělení a obrazů nesmí být kategoricky a jednoznačně podáváno nic, co nelze potvrdit. Bylo by vhodné přijmout specifická opatření pro kontrolu tvrzení.

7.2.

Kontrola tvrzení však musí být prováděna v závislosti na použitých materiálech, jelikož jsou zpracovány specificky. Shrneme-li to schematicky, tvrzení používají mimo jiné tyto prvky:

7.3.

Lze požadovat, aby byly informace, jež obsahují neprokazatelná tvrzení a slouží ke komerčním účelům, vypuštěny, nebo aby byly uvedeny na pravou míru.

7.4.

Vzhledem k tomu všemu EHSV žádá Evropskou komisi a členské státy, aby v rámci nařízení (ES) č. 2006/2004 na základě administrativní spolupráce a zvláště podpory společných akcí přijaly vhodná opatření, jejichž cílem by bylo vymýcení podvodného používání etických, ekologických a zdravotních tvrzení, jež nejsou pravdivá, a úzce přitom spolupracovaly s centry pro ochranu spotřebitele, jež v takových typech situací hrají zásadní úlohu.

17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/14

Zpravodaj:

Bernardo HERNÁNDEZ BATALLER

1.1.

Sport přispívá k uskutečňování strategických cílů EU, zdůrazňuje základní pedagogické a kulturní hodnoty a představuje prostředek integrace tím, že se obrací na všechny občany, nezávisle na jejich pohlaví, etnickém původu, náboženském vyznání, věku, státní příslušnosti, společenském postavení a sexuální orientaci. Sport je nástrojem, který slouží k boji proti netoleranci, xenofobii a rasismu.

1.2.

Sportovní činnosti umožňují všem lidem konstruktivně směřovat své naděje a přitom se obohacovat o hodnoty, které sport zprostředkovává, tj. úsilí, solidaritu či soudržnost, a které přinášejí fyzické a duševní blaho a přispívají ke zmírňování sociálních problémů tím, že nabízejí pozitivní hodnoty. V této souvislosti je důležité, aby se diskutovalo rovněž o stanovení souboru všeobecných minimálních norem na podporu integrity sportovní činnosti provozované dětmi a mládeží, a to ve všech sportovních disciplínách.

1.3.

Zásadně důležitou úlohu ve sportu na místní úrovni a v oddílech hraje dobrovolná činnost, a proto má vysokou hodnotu ze sociálního, hospodářského a demokratického hlediska. Je tedy nutné podporovat prostřednictvím sportu (včetně zimních sportů) dobrovolnou činnost a aktivní občanství.

1.4.

Zásada řádné správy a řádného řízení musí zaručit čestnost sportovních soutěží. Ve sportu je jednou z podmínek nezávislost sportovních organizací, které musí dodržovat zásady transparentnosti, odpovědnosti a demokracie. Proto musí být v rozhodovacím procesu odpovídajícím způsobem zastoupeny všechny zúčastněné strany. Za účelem upevnění obecného rámce prevence a jak ukazuje jedna nedávno dokončená vyčerpávající studie (1) má zásadní význam posílení důvěry mezi vnitrostátními orgány a sportovními organizacemi, aby se usnadnila potřebná výměna informací mezi vnitrostátními soudními orgány a mezinárodními sportovními organizacemi.

1.5.

EHSV naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby, pokud jde o inovace, šířily informace a vzájemně si v evropském kontextu vyměňovaly informace o pozitivních zkušenostech a osvědčených postupech týkajících se způsobů vytvoření a podpory strategických sdružení klíčových zúčastněných stran z různých odvětví, jejichž účelem je posilování úlohy sportu jakožto hnací síly inovací a hospodářského růstu. V tomto ohledu je velmi důležité umět využít přínosů, které může a musí přinést pořádání velkých sportovních akcí hostitelským regionům a městům. Výbor se domnívá, že Komise musí věnovat pozornost novým iniciativám a metodám, které se objevují ve světě a jejichž smyslem je pomoci regionům a městům spustit sportovní projekty, jež by podpořily udržitelný hospodářský a sociální rozvoj.

1.6.

S cílem rozvíjet sport je nutné podporovat na různých úrovních využívání finančních nástrojů EU.

1.7.

Na evropské úrovni by se měla podporovat sociální soudržnost, kroky k zapojení znevýhodněných skupin do sportovních činností a sociální začleňování osob, včetně osob, jimž byla odňata svoboda, aby mohly ve sportu nalézt nástroj opětovného začlenění do společnosti, neboť sport poskytuje duševní blaho a přináší stabilitu díky svým hodnotám v podobě úsilí, solidarity a fair play, jež mohou pomoci vymýtit sociální vyloučení a diskriminaci.

1.8.

EU má významnou úlohu v boji proti nerovnosti s cílem odstranit překážky, které brání osobám se zdravotním postižením účastnit se sportovních činností, podporovat jejich účast v soutěžích a vymýtit veškeré sociální předsudky v tomto ohledu. Bylo by tudíž užitečné, kdyby Komise navrhla Radě ministrů vypracování evropského kodexu osvědčených postupů v oblasti sportu a sociálního začleňování s cílem více podpořit a stimulovat sportování osob se zdravotním postižením.

1.9.

Zvláštní pozornost by EU a členské státy měly věnovat podpoře sportu a tělesné aktivitu u starších osob. V Evropě se stárnoucí populací je nanejvýš důležité, aby byly za tímto účelem vyvíjeny cílené iniciativy a vynakládány finanční prostředky.

2.1.

Lisabonská smlouva stanoví v rámci procesu integrace určité hodnoty, které jsou společné pro EU a její členské státy. Těmito nejvyššími hodnotami jsou lidská důstojnost, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin.

Lisabonská smlouva dává Unii pravomoci podporovat evropská hlediska sportu (článek 165 SFEU). Je potřeba se zabývat různými rozměry sportu (sociálními, hospodářskými a kulturními), z hlediska jeho začlenění mezi hodnoty zakotvené v článku 2 SEU, v němž se předpokládá jasný závazek ze strany institucí a členských států, které na základě zásady subsidiarity musí stimulovat politiky, předpisy a opatření k rozvoji evropských aspektů sportu.

2.2.

Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je pokusit se šířit potenciál, jež mají evropské hodnoty a hodnoty sportu (včetně zimních sportů), předat tyto hodnoty všem občanům a sociálním organizacím a stimulovat politiky sportu EU, neboť doposud existovala pouze sporadická soudní rozhodnutí, které se obvykle týkají výkonu hospodářských svobod.

2.3.

Již starověká řecká filozofie rozlišovala mezi tělesnou a duševní aktivitou. Tyto myšlenky se rozvíjely prostřednictvím olympijského ducha a výrazně mezi nimi vynikala etika a podpora míru.

Sport velkou měrou přispívá k dosahování evropských i celosvětových cílů strategie Evropa 2020, protože může významně přispívat k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění.

3.1.

Aby mohly členské státy zaručit sociální funkci sportu, musejí disponovat odpovídající infrastrukturou, která provozování sportu usnadňuje, a mít tedy na svém území odpovídající, dostatečnou a vyváženou základní síť sportovních zařízení a vybavení.

3.2.

Základním kamenem sportu v Evropě je i nadále dobrovolná činnost, jelikož dobrovolníci a nezisková sportovní sdružení umožňují rozvíjet a šířit sportovní ideály. V této souvislosti je nutné poukázat na úlohu školy v šíření olympijských hodnot, které podporují mír a svornost ve sportu, čímž se chrání soužití a integrace v demokratické a pluralistické společnosti a rovněž lidské hodnoty, které se spojují se sportem a mají vliv na mýcení násilí, rasismu, netolerance a xenofobie ve sportu.

3.2.1.

Pro sportovní organizace je zásadní uplatňování zásad řádné správy v oblasti sportu. Musí se řídit zásadami transparentnosti, odpovědnosti a demokracie a do rozhodovacího procesu v nich musí být zapojeny všechny zúčastněné strany, včetně příznivců, kteří obecně podporují zásady fair play. Měla by se zvážit možnost uložení přísnějších požadavků na transparentnost u financování jejich činnosti z veřejných prostředků.

3.2.2.

EHSV se domnívá, že se musí zvážit možnost koordinovat kroky zaměřené na potírání těchto nežádoucích jevů, jakými může být manipulování s výsledky sportovních soutěží, doping a násilí, a to nejen na základě pravomocí, jež jsou Unii přiznány v článcích 6 a 165 SFEU, ale rovněž pravomocí souvisejících s prostorem svobody, bezpečnosti a práva či jakýchkoliv jiných pravomocí, které mohou být potřebné k přijetí nadnárodních opatření, jež by mj. mohla mít skutečný odrazující účinek.

3.2.3.

Cílem těchto opatření by mělo být zaručení vysoké úrovně bezpečnosti a mohla by zahrnovat například opatření zaměřená na zvýšení koordinace a spolupráce mezi policejními orgány (Europol), soudními orgány (Eurojust) a jinými příslušnými orgány, mezi něž musí patřit sportovní federace.

3.3.

Podpora fyzické aktivity a sportu je určujícím faktorem ochrany veřejného zdraví v moderní společnosti. Je třeba poukázat na to, že provozování sportu podporuje zdravý životní styl a zlepšuje kvalitu života, neboť se plně využívají možnosti sportu, a snižují se tak výlohy za zdravotní péči.

3.4.

Jednání institucí EU v oblasti sportu výrazně stimulovala veřejná diskuse o tzv. „evropském rozměru sportu“, zahrnutí sportu do programu Erasmus+ nebo strategických opatřeních týkajících se mj. rovnosti žen a mužů v oblasti sportu. Priority tohoto programu se projednávání každoročně, a EHSV proto žádá, aby se v jejich příštím hodnocení zohlednily připomínky uvedené v tomto stanovisku.

3.4.1.

Toto institucionální jednání bude nutné posílit přijetím opatření potřebných k realizaci přidané hodnoty a pozitivních aspektů původních sportovních odvětví, která jsou tradiční a mají pevné místní kořeny, jako důkazu kulturní a historické rozmanitosti Unie, jejichž existence by se měla podporovat a šířit.

3.4.2.

Na základě programu Erasmus+ by Komise měla předložit jednoznačné posouzení dopadu zahrnutí sportovních činností do tohoto programu, zejména pokud jde o splnění cílů pro nové dovednosti, nová pracovní místa a mládež.

3.5.

K dosažení toho, že sport bude přispívat k upevnění a rozvoji evropských hodnot je nezbytné přijmout a provést koordinační, doplňková a podpůrná opatření, která budou určená k ochraně těchto evropských hodnot, zejména těch, jež usilují o ochranu lidské důstojnosti, a některých aspektů vzdělávání osob, jejichž správná asimilace má zásadní význam pro řádné fungování demokracie a právního státu. Tento přístup by mohlo podpořit poselství fair play, jehož prostřednictvím sport společnosti zprostředkovává velkou část evropských hodnot.

Stejně vhodný se zdá být evropský rozměr sportu pro snadnější plnění některých kritérií rovnosti žen a mužů. Měl by se vytvořit a používat vzdělávací materiál pro školení odpovědných osob, ať již osob v oblasti sportu nebo rodičů, s cílem přispět k odstranění genderových stereotypů, podpořit rovnost žen a mužů ve sportu a zvyšovat rostoucí rovnováhu v zastoupení mužů a žen ve výkonných radách a výborech v oblasti sportu. V této souvislosti by bylo velmi zásadní vypracovat chartu osvědčených postupů při rozvoji mládeže a ochraně ve sportu (2).

3.6.

Provozování individuálního či kolektivního sportu může být také legitimním prostředkem vytváření pracovních míst, bohatství a blahobytu, jejichž odpovídající využívání je v současnosti velmi důležité, pokud chceme řešit nezaměstnanost mladých lidí a sociální vyloučení. Zejména je potřeba zmínit situaci sportovců, kteří začínají druhou kariéru poté, co skončili s vrcholovým sportem a potřebují se specificky připravit na tuto fázi života (dvojí kariéra). Pro náležitý rozvoj těchto mladých lidí je zapotřebí rovnocennost a uznávání diplomů a kvalifikací ve sportu. Tento prvek je důležitý ve snahách o odstranění šedé ekonomiky, která v tomto odvětví může existovat, a o její legalizaci v budoucnosti.

3.6.1.

Bude vhodné stanovit způsoby aktivace evropských mechanismů financování na podporu sportu jakožto nástroje stimulace sociálního začleňování a zaměstnanosti mládeže, rovného postavení žen a mužů, inovací a vytváření sítí organizací, které hájí opětovné sociální začleňování a další veřejné zájmy.

Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a jako způsob opětovného začlenění je sport vhodným prostředkem pro dosažení hodnot, jež podporují osobní a sociální rozvoj, s dopadem na zdraví a vzdělávání osob. Na evropské úrovni by se měla podporovat sociální soudržnost a sociální začleňování osob, včetně osob, jimž byla odňata svoboda, které mohou ve sportu nalézt nástroj opětovného začlenění do společnosti, neboť sport poskytuje duševní blaho a přináší stabilitu díky svým hodnotám v podobě úsilí, solidarity a fair play.

3.6.2.

Měla by se vytvořit síť organizací, které by hájily sociální soudržnost a opětovné sociální začlenění prostřednictvím sportu, zejména sportovních odvětví, která jsou nejvíce rozšířena, aby došlo k výměně osvědčených postupů na základě evropských hodnot zakotvených ve Smlouvách, prostřednictvím zřízení evropského kongresu inovačních postupů sociálního začlenění prostřednictvím sportu, pořádání šampionátů Evropské unie a zveřejňování a šíření výsledků těchto sítí.

3.7.

EU má významnou institucionální úlohu v boji proti nerovnosti s cílem odstranit překážky, které brání osobám se zdravotním postižením účastnit se sportovních činností, podporovat jejich účast v soutěžích a vymýtit veškeré sociální předsudky v tomto ohledu.

Bylo by užitečné, kdyby Komise navrhla Radě ministrů vypracování evropského kodexu osvědčených postupů v oblasti sportu a sociálního začleňování.

3.7.1.

V rámci sportovních soutěží by se mělo podporovat začleňování osob se zdravotním postižením prostřednictvím sportu, s cílem zlepšit kvalitu života a rozvíjet sociální návyky osob se zdravotním postižením a jejich rodin. Z tohoto důvodu je sport nejen zdravý zvyk, ale také zlepšuje a zvyšuje mobilitu těchto lidí a umožnit jim rozvíjet rozhodovací schopnosti, kamarádství či týmovou práci.

3.7.2.

Na podporu šíření paralympijského nebo vrcholového sportu pro osoby se zdravotním postižením a tím i zvýšení míry informovanosti občanů je potřeba, aby veřejné orgány zavedly komunikační strategii týkající se paralympijských her a dalších vrcholových mezinárodních akcí. K tomu bude nutné využít potřebné prostředky a odborníky a výsledkem by měly být kvalitní televizní přenosy paralympijských her v délce několika hodin a v časech velké divácké sledovanosti.

3.7.3.

Ve vnitrostátním legislativním rámci, jímž se přizpůsobují právní předpisy mezinárodní Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, se sledují tytéž cíle a zavádí se „přístupnost a design pro všechny“ jako nástroje, které se musí využívat pro změny a vytváření prostředí, které umožní plné zapojení občanů.

3.7.4.

Vzhledem k tomu, že jednou ze systematicky označovaných překážek při vytváření programů podpory začleňování starších osob a osob se zdravotním postižením do fyzické sportovní aktivity v podobě sportu bývá obvykle nedostatečná odborná příprava různých aktérů zapojených do tohoto procesu, doporučuje se poskytnout materiál nezbytný pro naplnění potřeb odborné přípravy učitelů, učitelů tělesné výchovy a sportovních činitelů při rozvoji tělesně sportovní činnosti v prostředí podporujícím začlenění.

3.8.

Podle všeho nezvratný proces stárnutí evropské společnosti provázený trvalým zvyšováním naděje dožití si žádá přípravu cílených iniciativ a programů na podporu sportu a tělesné aktivity starších osob. Jedná se o oblast, již většina zemí opomíjí a která vyžaduje zvláštní pozornost jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států.

4.1.

Sport má ekonomický rozměr, jenž vyplývá z ekonomických činností souvisejících s provozováním sportu a jeho profesionalizací, které ovlivňují vnitřní trh. Má také svůj specifický rozměr založený na subjektech opírajících se o dobrovolnou činnost a její sociální, pedagogické a kulturní funkce, který významně přispívá k pozitivním hodnotám, jako je sportovní duch, úcta a sociální začleňování.

Proto je nutné rozlišovat mezi sportovními a komerčními zájmy a EHSV se domnívá, že by se sport měl chránit před nadměrným ekonomickým vlivem, aby převládly zásady a hodnoty sportu.

4.1.1.

Tento specifický rys sportu by vzhledem ke svým jedinečným a podstatným aspektům měl být při uplatňování právních předpisů Unie posuzován podle zvláštního kritéria v případech, kdy může EU zasáhnout efektivněji než členské státy; současně se však musí dodržovat zásada subsidiarity.

4.2.

V ekonomickém rozměru sportu se musí brát v úvahu zvláštní vazba mezi uvedenými činnostmi a základními právy.

4.2.1.

S ohledem na odpovídající ochranu před porušováním práv duševního vlastnictví a zejména před digitálním pirátstvím, jež ohrožují ekonomiku sportu, je proto nutné zvážit přijetí určitých opatření na základě zásady proporcionality. V každém případě musí převládnout základní práva občanů na obdržení informací, aby bylo zaručeno přinejmenším právo veřejnosti na přístup k informacím a na jejich obdržení, přenos akcí velkého významu a právo novinářů informovat.

4.2.2.

Existují další oblasti jako např. politika hospodářské soutěže a konkrétně státní podpora, kde by bylo vhodné přijmout pokyny ke státní podpoře s cílem vyjasnit, jaké druhy podpory jsou považovány za legitimní pro uskutečňování sociálních, kulturních a vzdělávacích úkolů sportu.

4.2.3.

Jednou z hlavních současných hrozeb pro sport jsou sportovní sázky on-line na neregulovaných trzích (zejména nelegální sázky), jejichž negativní účinky jsou srovnatelné s účinky dopingu a násilí diváků a které mohou díky nejasnému charakteru sportovních soutěží vést k manipulacím. Existují další aspekty, jako jsou sázky a hazardní hry a potřeba přijmout opatření veřejného zájmu k prevenci závislosti na hazardních hrách a k ochraně nezletilých, zejména před hazardními hrami on-line.

4.2.4.

Ke sportu neoddělitelně a neodmyslitelně patří motivace, jež účastníky podněcuje k neustálému zlepšování, pokud jde o výkon a vynikající výsledky, proto je odvětví sportu charakteristické neustálými inovacemi, které ze sportovních technologií učinily významné odvětví v rámci aplikovaných věd, jako jsou textilní technologie, mechanika lidského pohybu, nové materiály, čidla, aktuátory a design zaměřený konkrétně na člověka. Také výstavba sportovišť a jejich provozování, ale i aktivní a pasivní účast na sportovních akcích začínají být důležitou součástí tzv. zážitkové ekonomiky, jejímž příkladem je i rozvoj cestovního ruchu zaměřeného na sport.

4.2.5.

Komise by měla posoudit a případně přijmout nebo navrhnout opatření týkající se dalších témat, jež ekonomicky souvisejí se sportem, jako je volný pohyb osob a služeb, sponzorské smlouvy, předpisy upravující činnost agentů hráčů, pojištění na sport, zdraví, vzdělávací programy pro sportovce a odborné kvalifikace související se sportem.

4.2.6.

Co se týče odborné přípravy nejmladších trenérů, je nutné zlepšit v členských státech EU právní předpisy, vzhledem k tomu, že činnost trenéra je srovnatelná s činností pedagoga a že v některých případech (například při přípravě na sportovní soutěže) tráví trenér s mladým sportovcem více času než učitel se svým žákem. Školení trenérů musí probíhat ve formálním rámci a musí být uznáno na úrovni učitele prostřednictvím státního diplomu.

4.2.7.

EHSV žádá, aby se evropské sportovní federace zapojily do ochrany hodnot uvedených v tomto stanovisku, a doufá, že se jejich činnost bude ve všech oblastech zakládat na těchto hodnotách, každopádně pokud jde o činnosti spočívající v pouhém udělování veřejných cen a vyznamenání.

17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/19

Zpravodaj:

Pierre-Jean COULON

1.1.

EHSV požaduje, aby klimatické a energetické cíle EU vedly k většímu podílu obnovitelných zdrojů ve skladbě zdrojů energie. Výbor obnovitelné zdroje trvale podporuje. Udržitelný energetický systém složený z velké části z obnovitelných zdrojů energie je jediným dlouhodobým řešením naší energetické budoucnosti. Výbor konstatuje, že je důležité zavést doplňující složky energetického systému.

1.2.

Získávání energie z obnovitelných zdrojů a jeho rozvoj naráží na závažný problém skladování energie, protože tyto zdroje jsou nestálé. Skladování představuje pro EU strategicky významný krok k zajištění trvalé bezpečnosti dodávek v Unii a fungujícího trhu energií jak z hlediska technického, tak nákladového. Z toho důvodu tato otázka zaujímá přední místo v evropské agendě a patří k prvořadým úkolům, zejména při vytváření energetické unie, jež započalo v únoru 2015.

1.3.

EHSV již ve svém předchozím stanovisku zdůrazňoval význam skladování, jež je „výzvou, příležitostí a naprostou nutností“. Zdůrazňuje význam úspěšného přechodu energetiky v Evropské unii k jiným zdrojům a požaduje, aby byly nasazeny veškeré prostředky k dosažení konkrétních a ve velkém měřítku využitelných výsledků v oblasti skladování.

1.4.

EHSV si je vědom, že existují různá řešení skladování a jejich technologie jsou na různém stupni technologické a průmyslové vyspělosti.

1.5.

EHSV připomíná, že skladování energie může přinášet výhody, ale zároveň i finanční náklady a náklady v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví. Proto žádá, aby byla systematicky prováděna posouzení dopadu, a bylo tak možné posoudit nejen konkurenceschopnost jednotlivých technologií, ale také jejich dopad na životní prostředí a zdraví člověka. EHSV se rovněž domnívá, že je důležité posoudit účinky těchto technologií z hlediska vytváření hospodářských činností a pracovních míst.

1.6.

EHSV se vyslovuje pro posílení investic a činností výzkumu a vývoje v oblasti skladování a pro lepší evropskou součinnost v této oblasti, čímž se sníží náklady na přechod energetiky k jiným zdrojům, zajistí bezpečnost dodávek a umožní se dosažení konkurenceschopnosti evropského hospodářství. EHSV poukazuje na nutnost lepšího sladění právních předpisů členských států v oblasti skladování energie.

1.7.

EHSV rovněž požaduje, aby započal dialog veřejnosti o energetických otázkách v celé Evropě (evropský dialog o energetice), aby občané a celá občanská společnost mohla převzít odpovědnost za přechod energetiky k jiným zdrojům a zvážit budoucí možnosti skladování energie.

1.8.

EHSV připomíná význam plynu ve skladbě zdrojů energie a jeho význam pro občany z hlediska bezpečnosti dodávek energie. EHSV žádá, aby skladování bylo v tomto odvětví podporováno v tom směru, aby všechny členské státy měly solidárně přístup k rezervám.

2.1.

Dodávky energie a jejich řízení představují významnou politickou a hospodářsko-sociální prioritu a jsou zásadním krokem, chceme-li vyřešit úspěšně přechod na jiné zdroje energie a čelit výzvě změny klimatu. Poptávka po energii v EU se sice snižuje (spotřeba energie od roku 2006 klesá a v současnosti spotřebováváme zhruba stejné množství energie jako na počátku 90. let), ale rostoucí kapacita zařízení pro získávání energie z nestálých obnovitelných zdrojů zvýšila potřebu skladování energie, které bude hrát zásadní roli v mnoha odvětvích (kompenzace nepravidelností, elektromobily, obrana apod.) a bude pro Evropu a její průmysl strategicky významným faktorem. Je třeba poznamenat, že problém skladování energie z obnovitelných zdrojů patří také k hlavním argumentům odpůrců obnovitelných zdrojů energie.

2.2.

Byť se většina primárních zdrojů energie (plyn, ropa a uhlí) snadno skladuje, je třeba řešit otázky týkající se kapacity, ceny a umístění strategických skladů. Další velký zdroj primární energie, tedy obnovitelné zdroje energie, vykazují z hlediska skladování odlišné vlastnosti. Hydraulickou energii lze často kumulovat zadržováním vody v jezerech a přehradních nádržích. Biomasu lze také poměrně snadno skladovat, ale solární a větrnou energii, běžně užívanou k získávání elektrické energie, lze za současné situace skladovat pouze pomocí složitých a nákladných zprostředkujících postupů.

3.1.

Evropská komise analyzovala scénáře dekarbonizace energetického systému a v roce 2011 zveřejnila energetický plán do roku 2050, který obsahuje různé scénáře vývoje v tomto období. K dosažení stanovených předpokladů dekarbonizace by se elektrárenství mělo opírat o značný podíl energie z obnovitelných zdrojů (mezi 59 a 85 %), jenž by měl z převážné části pocházet z nestálých obnovitelných zdrojů. V následném sdělení z roku 2014 – „Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030“ – se potvrzuje cesta k dekarbonizaci a pro rok 2030 se uvádí téměř 45 % podíl obnovitelných zdrojů energie. To je v souladu s cíli, na nichž se dohodli vedoucí představitelé EU dne 23. října 2014 v souvislosti s politickým rámcem pro období do roku 2030. Významný podíl nestálých obnovitelných zdrojů elektrické energie by vyžadoval desítky či stovky GW skladovací kapacity v elektrárenské síti, a to i při nasazení jiných opatření ke zvýšení její pružnosti.

3.2.

Evropská komise kromě toho považuje skladování elektrické energie za jedno z prioritních témat a opakovaně zdůraznila zásadní úlohu skladování energie. Ve svém pracovním dokumentu z roku 2013 týkajícím se skladování energie (http://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/energy_storage.pdf) prosazuje lepší koordinaci tohoto tématu s dalšími klíčovými oblastmi politik Evropské unie, jako je např. změna klimatu. Skladování energie by mělo být začleněno do všech příslušných právních předpisů EU v oblasti energie a klimatu, jak stávajících, tak budoucích, a včetně strategií týkajících se energetické infrastruktury. Mělo by se opírat o soubor souvisejících legislativních aktů EU v oblasti energetiky a klimatu. Ve svém sdělení o energetické unii (ze dne 25. února 2015) Komise dále připomíná, že „Evropská unie je odhodlána stát se světovou špičkou v oblasti obnovitelné energie a globálním centrem pro vývoj nové generace technicky vyspělých a konkurenceschopných obnovitelných zdrojů energie. EU si rovněž vytyčila za cíl, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů spotřebované v EU v roce 2030 činil alespoň 27 %“. Komise hodlá dát impuls nové strategii výzkumu a inovací (VaV): „Pokud má evropská energetická unie dosáhnout celosvětového prvenství v oblasti obnovitelných zdrojů energie, musí stát v čele vývoje příští generace obnovitelných technologií, jakož i řešení v oblasti skladování energie.“

3.3.

Závěry posledního fóra v Madridu míří tímto směrem: „Fórum potvrzuje strategickou úlohu skladování plynu pro bezpečnost dodávek pro EU.“ EHSV rovněž zdůrazňuje význam podpory rozvoje skladování plynu.

4.1.

Řešení skladování elektrické energie lze rozdělit do čtyř hlavních kategorií, kdy podle požadavků na energii, ale také omezujících podmínek, může být energie uskladněna v různých formách (elektřina, plyn, vodík, teplo, chlad), a to v blízkosti zařízení, kde se energie získává, v energetických sítích nebo v blízkosti spotřeby:

4.2.

Celosvětově nejrozšířenějším způsobem skladování elektrické energie je ukládání hydraulické energie přečerpáváním, jako je tomu u systémů s nepřerušovaným napájením (anglicky UPS, uninterruptible power system). Tyto systémy se těší novému zájmu provozovatelů rozvodných sítí, průmyslových podniků a správců budov terciární sféry. Přečerpávací vodní elektrárny umožňují: integraci energie z nestálých obnovitelných zdrojů, zejména větrných a fotovoltaických; řešení špičkové kapacity a časové rozložení poptávky; ekonomickou vyváženost (akumulaci energie v intervalech nízké ceny a poptávky, dodávky v intervalech vysoké ceny a poptávky se „sociální“ kompenzací); časové rozložení investic do rozvodných sítí. Je však málo pravděpodobné, že by předpokládané skladovací kapacity dokázaly kompenzovat dlouhá období bezvětří nebo absence slunečního svitu v případě rozsáhlého využívání těchto obnovitelných zdrojů.

4.3.

Na trhu skladování energie se také vytváří pět nových segmentů, které by se mohly rozšířit v příštím desetiletí:

4.4.

Je třeba připomenout slibnou úlohu vodíku (přestože jeho cena a otázky bezpečnosti a dopravy značně omezují jeho potenciál): představuje energetický nosič nevytvářející emise skleníkových plynů, získává-li se z dekarbonizovaného zdroje. Je využitelný v řadě aplikací, hlavně v průmyslu, např. v místním získávání elektrické energie (napájení izolovaných sítí, bezpečnostní generátory), ve skladování energie (podpora sítí, valorizace energie z obnovitelných zdrojů) nebo v kombinované výrobě tepla a elektřiny. Rovněž se používá v pozemní dopravě (osobní vozidla, hromadná doprava, nákladní automobily atd.), letecké dopravě (letecké motory hlavní nebo pomocné), námořní a říční dopravě (ponorky, hlavní nebo pomocné motory), v rafinaci a petrochemickém průmyslu (získávání zeleného vodíku). Významná jsou i další využití, zejména v přenosných zařízeních (externí nabíječky a integrované baterie). To vše se neustále vyvíjí.

Technologie výroby vodíku elektrolýzou a palivové články jsou již velmi flexibilní a široce dostupné, byť jsou nadále málo účinné, z čehož vyplývá další posilování poptávky po větrných elektrárnách a solárních panelech, což vede k nadměrné kapacitě v této oblasti. Vodík je jako nosič energie nenahraditelný v systémech využívajících flexibilitu mezi různými energetickými sítěmi (např. Hybrid Power Plant v Berlíně). Pokud je to nezbytné, může se vodík („metanizovaný“ vodík) získávat za využití elektrické energie z obnovitelných zdrojů, aby mohl být dodáván do plynové rozvodné sítě nebo ukládán za účelem distribuce jako palivo nebo chemická látka, nebo dokonce znovu dodáván do sítě ve formě elektrické energie. Metanizovaný vodík má zdaleka největší potenciál skladování energie, může být naprosto bezpečně přepravován a skladován (po dlouhá období) za využití infrastruktur, které se nyní používají pro dodávky plynu (geologické skladování atd.). Metanizovaný vodík nabízí rovněž možnost získávání uhlovodíků s dlouhým řetězcem (pro různé aplikace: od leteckých paliv k dalším produktům, jako jsou plasty, jež se v současnosti získávají výlučně z fosilních paliv). Navíc uhlík, který se v ideálním případě zpracovává v oběhovém hospodářství (CO2 atd.) bude opětovně využit, a nebude se hromadit v atmosféře. Přecházíme tedy od produkce skleníkových plynů k produkci energie. Výroba vodíku a získávání elektřiny z vodíku jsou exotermické děje, takže zhodnocení tepla dále zvyšuje zajímavost těchto řešení. Vodík je jedním z mála nosičů energie, který umožňuje hospodářskou, sociální a environmentální vyváženost trhů s elektřinou a jinými druhy energie.

4.5.

Dalším přesvědčivým příkladem je skladování elektrické energie získané ze solárních panelů během dne v baterii. Problémem solárních panelů instalovaných na střechy obytných budov je, že produkují elektřinu v době, kdy jejich obyvatelé nejsou doma. Večer, když se vracejí domů, bývá slunce často již dlouho za obzorem a panely již nedodávají energii.

4.6.

Zdá se, že řešení by mohlo spočívat ve využití objevu jednoho německého podniku. Tento podnik propojil součásti systému se softwarem aplikace pro inteligentní telefony. Uživatel může na svém telefonu zjistit stupeň dobití své baterie, která akumuluje elektrickou energii získanou ze solárních panelů v průběhu dne. Finanční propočet je jednoznačný: za normálních okolností solární panely jednoho domu generují 25–35 % spotřeby energie jedné rodiny, ale s uvedeným skladováním pravidelně překračují 70 % podíl. Vzhledem k současným cenám je návratnost investice přibližně 8 let, přičemž baterie mají 20letou záruku.

4.7.

Je to také krokem k rodinnému modelu produkce a spotřeby, jejž EHSV v několika stanoviscích podpořil (viz pojem „prozumenti“, anglicky prosumers).

4.8.

Byť již existují různá řešení, zdá se, že možnosti dodatečného vybavení zůstávají omezené. Značné překážky nadále brzdí rozvoj nových pružnějších technologií, jako jsou lithium-iontové baterie nebo power-to-gas. Hlavní nevýhodou jsou nejen náklady a ekonomická konkurenceschopnost těchto řešení, které jsou stále ještě velmi vzdáleny tržním podmínkám, ale také dosud značné rozměry baterií. V prognóze agentury Ademe (Agence française de l’environnement et de la maitrise de l’énergie – Les systèmes de stockage d’énergie/Feuille de route stratégique, 2011) se předpokládá průmyslový rozvoj stacionárních systémů ukládání teprve v časovém horizontu po roce 2030. McKinsey (Battery Technology Charges Ahead, McKinsey, 2012) očekává, že v nadcházejících letech nutně dojde k pádu cen skladování energie, přičemž o rozsahu a rychlosti tohoto poklesu můžeme diskutovat. Podle této poradenské společnosti by se cena lithium-iontové baterie mohla do roku 2020 snížit z 600 $/kWh na 200 $/kWh, do roku 2025 na 160 $/kWh.

5.1.

EHSV připomíná, že nutnost snížit emise skleníkových plynů a obecný trend ubývání vzácných fosilních paliv (přestože byly v posledních letech nalezeny nové zdroje) vedou k rostoucímu využívání obnovitelných zdrojů, jež EHSV v řadě stanovisek podpořil (TEN/564 a TEN/508). EHSV také s ohledem na rozvoj energie z obnovitelných zdrojů zdůraznil, že je důležité doplnit energetický systém o další složky, tedy rozšířit rozvodné sítě, skladovací zařízení a kapacity zásob. Rozsáhlý rozvoj obnovitelných zdrojů energie představuje strategickou otázkou, neboť na jedné straně umožní snížit dovoz (což představuje hospodářskou a etickou výhodu), na druhé straně vyžaduje skladovací prostředky (zařízení umožňující skladovat energii nejen do příštího dne, ale z jedné sezony do další), které musí být zavedeny ve velkém měřítku.

5.2.

EHSV proto zastává názor, že skladování představuje základní úkol pro přechod energetiky k jiným zdrojům, z velké části nestálým obnovitelným zdrojům. Připomíná, že je nutné budovat a rozšiřovat skladovací kapacity. Zdůrazňuje, že skladování energie je klíčovým faktorem umožňujícím dosažení základních energetických cílů Evropské unie, které EHSV podporuje:

5.3.

EHSV uznává, že skladování energie může přinášet značné finanční náklady a náklady v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví. Tak je tomu u některých projektů podzemního skladování plynu, které jsou v rozporu s ochranou vodních zdrojů. EHSV se proto vyslovuje pro zlepšení všech těchto technologií. Domnívá se totiž, že široce využívané skladování může být významným přínosem k zajištění doplňkovosti obnovitelných zdrojů energie. V důsledku změn v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu tak může fotovoltaickou energii nahrazovat energie větrná. Výbor zdůrazňuje, že to povede k vytvoření sítě vzájemných propojení různých zdrojů energie, která se bude opírat o inteligentní sítě (smart grids). Tyto inteligentní sítě využívají informačních technologií, které optimalizují produkci, distribuci a spotřebu energie. EHSV se domnívá, že tuto technologii je nutné rozvíjet, neboť umožňuje řídit poptávku po energii; považuje však za důležité vycházet z posouzení dopadu a respektovat svobodu každého spotřebitele. Ještě užitečnější by bylo provést celkové posouzení všech nástrojů, jako je M/441 a německý profil ochrany BSI, což by umožnilo zcela bezpečně předávat a šířit údaje, zajistit integraci inteligentních domů (Smart Homes) atd. tak, aby se nalezly konkrétní aplikace pro budoucí potřeby inteligentních měst, např. plánování na základě meteorologických předpovědí.

5.4.

EHSV zdůrazňuje význam evropského regulačního rámce pro skladování energie, který by umožnil ocenit ekologizaci rozvodných sítí elektřiny a plynu.

5.5.

EHSV kromě toho připomíná, že trh se skladováním elektřiny pro elektrické sítě rychle roste a má velký potenciál vytvářet hospodářské aktivity a pracovní místa, která by měla kompenzovat ztráty pracovních příležitostí v jiných oblastech trhu s energií. Investiční vyhlídky provozovatelů energetických sítí jsou podmíněny nutnou integrací stále rostoucího podílu energie z nestálých zdrojů. V Evropě je výstavba a renovace přečerpávacích vodních elektráren a konverze stávajících vodních elektráren na přečerpávací technologii základem pro rozvoj trhu. Je proto nutné neprodleně minimalizovat překážky, které omezují účinnost přečerpávacích vodních elektráren. Pro zajištění hospodářské a environmentální výhodnosti této technologie je třeba přijmout nezbytná opatření, aby tyto elektrárny mohly být vybudovány a využívány.

6.1.

EHSV konstatuje, že doposud Unie soustředila výdaje spíše na zavádění technologií než na VaV (zpráva Michela Derdeveta „Energie, Evropa v sítích“ z 23. února 2015). Veřejné výdaje v oblasti VaV v Evropě (ve všech odvětvích celkem) jsou v reálných hodnotách zhruba stejné, jako byly v 80. letech minulého století (výdaje USA či Japonska se naopak zvýšily), přičemž obnovitelné zdroje energie jsou ve fázi plného rozmachu. Strategický plán pro energetické technologie započatý v roce 2007 nezískal odpovídající finanční prostředky. Evropský energetický systém čelí různým tenzím. Jedná se o nutnou integraci obnovitelných zdrojů, zajištění bezpečnosti dodávek a ekonomickou konkurenceschopnost Evropy. Tyto tenze vyžadují obnovení evropské spolupráce v oblasti VaV v energetice. Skladování je významnou složkou hlavních projektů inteligentních sítí zahájených v roce 2012 a 2013 a představuje podstatné téma VaV k nalezení správné odpovědi na problémy energetických sítí zítřka.

6.2.

Technologie skladování energie jsou na různém stupni technologické a průmyslové vyspělosti. EHSV se vyslovuje pro intenzivnější výzkum a vývoj a lepší součinnost na evropské úrovni, a to tím spíše, že většina projektů VaV v Evropě a na celém světě se týká obdobných výzev a příležitostí. EHSV již v několika stanoviscích vyjádřil politování nad skutečností, že intenzita výzkumu neodpovídá těmto výzvám a požadoval jeho posílení na evropské úrovni. Rovněž členské státy by měly být vybídnuty, aby přiměřeně přispěly k tomuto úsilí. Unie musí bezpodmínečně rychle posílit svou koordinaci a investice vzhledem ke klíčové úloze VaV při odstranění zbývajících technických překážek a dosáhnout snížení dosud velmi vysokých investičních nákladů tím, že projekty skladování se budou realizovat v průmyslovém měřítku; to umožní lépe integrovat obnovitelné zdroje energie, snížit náklady přechodu na jiné zdroje energie, omezit dopad určitých druhů energie na zdraví, umožnit rozvoj odborné přípravy a zaměstnanosti v tomto odvětví, zaručit bezpečnost energetického systému, zajistit rozvoj inovačních konkurenceschopných řetězců na mezinárodní úrovni a dosáhnout konkurenceschopnosti evropského hospodářství.

17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/24

Zpravodajka:

Daniela RONDINELLI

1.1.

V rámci rostoucí urbanizace považuje EU a její členské státy města za „líhně dynamičtější, digitální Evropy“, kde se testují opatření schopná generovat růst společně se zaměstnaností a sociálním rozvojem.

1.2.

Udržitelnosti měst bude výsledkem inteligentního spojení vyspělejších a inovativnějších technologií, integrovaných platforem (na evropské, vnitrostátní a místní úrovni), moderní infrastruktury, energetické účinnosti, nové podoby účinnějších služeb vycházející z potřeb občanů a uživatelů a integrace inteligentní sítě pro rozvod elektrické energie, internetu a sítě čidel.

1.3.

Města jakožto takto vyspělé líhně inovací by v případě realizace ve velkém měřítku přispěla k průmyslové a socioekonomické „renesanci“ EU, čímž by se odstartovala skutečná průmyslová, finanční a sociální revoluce.

1.4.

EHSV se proto domnívá, že by se inteligentní města mohla stát hnací silou rozvoje nové evropské průmyslové politiky schopné ovlivnit rozvoj konkrétních výrobních odvětví a rozšířit přínosy digitální ekonomiky ve velkém měřítku. Místopředseda Komise Maroš Šefčovič během svého vystoupení na plenárním zasedání EHSV dne 22. dubna 2015 kromě jiného prohlásil, že inteligentní města představují pro EU rozvojovou prioritu, a podtrhl ochotu starostů a primátorů měst investovat do společenství budoucnosti.

1.5.

K dosažení těchto výsledků je nezbytné shodnout se na vyspělejším a účinnějším modelu rozvoje, než jsou ty, které byly dosud používány a vyznačují se extrémní roztříštěností opatření. Z tohoto důvodu navrhuje EHSV ostatním evropským institucím a vládám členských států, aby koncepci „inteligence“ doplnily do udržitelného integrovaného modelu rozvoje použitelného ve městech, na ostrovech, v územních celcích či průmyslových distriktech a spočívajícího na soudržnosti a současné integrací šesti „klíčových pilířů“:

1.6.

Současná přítomnost těchto šesti pilířů by měla být považována za standardní a nepostradatelnou složku strategického projektu inteligentního města. Stejně důležité je, aby použití tohoto modelu probíhalo v kontextu politiky, která zajistí nejvyšší standardy bezpečnosti sítí, informačních systémů, aplikací a zařízení, jež tvoří základ ekosystémů digitálních služeb.

1.7.

Aby bylo možné převést tento návrh na konkrétní opatření, považuje EHSV kromě zásadně důležitého zapojení občanské společnosti za nezbytné, aby EU a její členské státy harmonizovaly svá politická opatření a vyčlenily na ně odpovídající veřejné finanční prostředky a strukturálně je otevřely pro partnerství veřejného a soukromého sektoru.

1.8.

EHSV se zejména domnívá, že pro zavedení plně udržitelných inovací, jejichž cílem je zlepšit kvalitu života a blahobyt občanů, je nutné podporovat investice do inteligentních měst s využitím synergie stávajících evropských, vnitrostátních a regionálních veřejných fondů a rovněž příležitostí, které nabízí Evropský fond pro strategické investice (EFSI).

1.9.

EHSV doufá, že pro realizaci těchto procesů:

1.10.

EHSV je přesvědčen, že je na základě těchto nových nástrojů vhodné podpořit zřízení evropské projektové platformy, která by měla vlastnosti stanovené EFSI a usnadnila by vznik projektů inteligentních měst a jejich propojení mezi členskými státy a podporovala financování projektů pomocí spojení dostupných veřejných zdrojů, uvolnitelných soukromých zdrojů a forem záruk aktivovatelných prostřednictvím EFSI.

1.11.

Podle EHSV je nezbytné podporovat společný trh pro inteligentní města, mimo jiné prostřednictvím harmonizovaného regulačního rámce, jenž stanoví:

1.12.

EHSV se domnívá, že zásadně důležité je zapojení a účast organizací občanské společnosti a dohody mezi sociálními partnery, a to nejen pro tvorbu strategických plánů a projektů souvisejících s realizací udržitelného integrovaného modelu rozvoje inteligentních měst, ale také pro zajištění toho, aby z těchto plánů plynuly ekonomické a sociální přínosy pro občany a lepší životní a pracovní podmínky.

2.1.

Rostoucí urbanizace na celosvětové (v rámci rozvojového cíle tisíciletí č. 11 provádí OSN projekt United Smart Cities s cílem přeměnit všechna města na světě na udržitelná, podporující začlenění, odolná vůči katastrofám a bezpečná) i evropské (1) úrovni je stále více spojena s šířením inteligentních měst (European Union – Regional Policy. Cities of tomorrow, říjen 2011), neboť do těchto měst se koncentruje většina občanů (ve městech žije v současnosti 72 % obyvatel EU (359 milionů) a do roku 2020 vzroste tento počet na 80 % (údaje Evropské komise)) a podniků své hospodářské, sociální a osobní zájmy. V evropském kontextu, který se vyznačuje vysokým výskytem menších městských center a společnou průmyslovou historií vyzdvihující řetězce a sítě podniků, se kromě toho s přechodem na tento nový model musí počítat na rozsáhlých územích a distriktech a bude nutné ho zde usnadnit.

2.2.

Rostoucí zájem o tato témata na straně vnitrostátních a místních subjektů s rozhodovací pravomocí dokládá růst počtu dvoustranných dohod o partnerství mezi inteligentními městy v Evropě a obcemi v jiných světadílech, které k udržitelnosti ještě musejí dospět. Smyslem těchto dohod je opakované použití pozitivních zkušeností z minulosti nebo zhodnocení a sdílení osvědčených postupů. Například čínská vláda určila 12 měst, která podepsala dohody o spolupráci v oblasti udržitelného rozvoje měst (http://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/documents/12_cities.pdf) s evropskými městy, jež jsou považována za jedny z „nejinteligentnějších“. Kromě toho jsme svědky šíření projektů a iniciativ v oblasti vývoje měst inteligentním směrem, které spontánně podporují vlády a/nebo občané (např. Malažská charta, 7. února 2011 – http://www.catmed.eu/pag/fr/11/la-charte-de-malaga) nebo sdružení, organizace nebo sítě na evropské úrovni, jako jsou Eurocities (http://www.eurocities.eu) a Pakt starostů a primátorů (http://www.covenantofmayors.eu).

2.3.

Strategie Evropa 2020 podporuje – prostřednictvím investic do infrastruktury IKT, za účelem růstu lidského kapitálu a v řešeních využívajících příležitosti, jež nabízejí nové technologie a digitalizace, – inteligentní města v celé Evropě, aby se dosáhlo těchto cílů: zlepšila se udržitelnost a kvalita života a práce občanů a podniků, zvýšila se účinnost a dostupnost služeb a snížila se chudoba, nezaměstnanost, sociální vyloučení, znečištění a degradace životního prostředí.

2.4.

Prostřednictvím benátského prohlášení na podporu digitální Evropy (http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/news/digital-venice-2014) potvrdily vlády členských států záměr usnadnit transformaci svých ekonomik na digitální, která by se podle nich mohla stát základem nového modelu průmyslové politiky, kde jsou informační a komunikační technologie, stejně jako přístup k finančním nástrojům a zdrojům energie, nezbytným vstupem pro jakýkoliv druh výroby zboží a poskytování služeb.

2.5.

V této souvislosti považují členské státy města za „líhně dynamičtější, digitální Evropy“, jelikož jsou potenciální hnací silou těchto změn. Inteligentní města představují pro EU místa, kde se testují opatření schopná generovat růst společně se zaměstnaností, neboť právě v nich se mohou digitální technologie potkávat s inovační infrastrukturou a novými službami.

2.6.

Transformace měst na inteligentní bude mít dopad na technologické inovace, inteligentní dopravu, energetickou účinnost, život občanů, pracovníků a podniků, a to prostřednictvím mnoha změn, např. práce na dálku, elektronické demokracie či větší transparentnosti, a umožní aktivnější účast na rozhodování.

2.7.

Na konferenci na téma Inteligentní města – směrem k evropskému hospodářskému oživení prostřednictvím občanských inovací (http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.events-and-activities-smart-cities-civic-innovation), již 10. listopadu 2014 uspořádal EHSV, projednali politikové, čelní představitelé měst a zástupci občanské společnosti to, jak by se inteligentní města mohla stát nástroji vedoucími rozvoj nové průmyslové politiky v Evropě, jak by mohla podpořit růst a zaměstnanost, jakými způsoby by se subjekty občanské společnosti mohly podílet na přípravě strategií a jaké nástroje zavést na podporu investic do inteligentních měst v celé EU.

2.8.

EHSV se domnívá, že k tomu, aby se inteligentní města mohla stát hnací silou rozvoje nové evropské průmyslové politiky (2), je potřeba se zaměřit na tato tři opatření:

2.8.1.

Definovat vyspělejší a účinnější model rozvoje inteligentních měst, pomocí něhož bude možné překonat dnešní roztříštěnost a podporovat jednotnou vizi projektů, jež zajde daleko za integraci IKT, mobility a energetické účinnosti. Je zejména potřeba zaměřit se na iniciativy, jejichž smyslem je zacílit současně na HDP, růst, zaměstnanost, produktivitu (kvantitativní ekonomické ukazatele) a kvalitu života a duševní a tělesný blahobyt lidí (kvalitativní ekonomické ukazatele), které se ale mohou na místní úrovni vzájemně odchylovat.

2.8.2.

Podporovat investice do inteligentních měst prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru, jež by využila zejména četné dostupné evropské fondy a učinila je součinnými s fungováním EFSI (návrh nařízení, kterým se mění nařízení (ES) č. 1291/2013 a (ES) č. 1316/2013, předložený Komisí – COM(2015) 10 final), s cílem přijmout na evropské úrovni model rozvoje, který by se vyznačoval schopností generovat současně sociální a environmentální přínosy a přínosy v oblasti výroby a zaměstnanosti (Evropská komise odhaduje, že do roku 2018 vzroste počet pracovních míst o 2,8 milionu (Start-up Europe, konference EHSV, 10. listopadu 2014)), a zajistit soukromým spoluinvestorům perspektivu návratnosti kapitálu.

2.8.3.

Posílit přítomnost a úlohu občanské společnosti a sociálních partnerů v procesu strategického plánování inteligentních měst, jejich realizace a následného monitorování. Je to zásadně důležité pro zlepšení životních a pracovních podmínek občanů a podniků.

3.1.

Ze studie Evropského parlamentu (3) vyplývá, že stávající strategie nebo iniciativy usilují o učinění měst inteligentnějšími alespoň z jednoho z těchto hledisek: řízení občanské účasti, vztah s občany, životní podmínky, mobilita, hospodářství, životní prostředí. Z toho plyne, že je možné si představit projekt inteligentního města pouze s jedním z těchto znaků. Studie dále stanovuje tři typy klíčových složek inteligentního města: technologický, lidský a institucionální.

3.2.

Podle EHSV je zásadně důležité rozvinout nový, udržitelný, produktivní a inkluzivní model inteligentního města, který již nebude považován za projekt „informační technologie“, „zlepšování životního prostředí“ nebo „energetické účinnosti“, ale za součást nové evropské průmyslové politiky, kde je růst vytvářející zaměstnanost a sociální rozvoj dividendou digitální transformace našich ekonomik.

3.3.

Realizace tohoto modelu je spojena nejen s integrovanější vizí projektů inteligentních měst, ale také s následujícími body:

3.4.

EHSV si je vědom toho, že strategii inteligentního rozvoje lze orientovat na města, ostrovy, územní celky či průmyslové distrikty, proto navrhuje evropským institucím a vládám členských států, aby stanovily model rozvoje inteligentních měst v programech, které se vyznačují koexistencí a současnou integrací šesti klíčových pilířů (Italské ministerstvo pro hospodářský rozvoj připravuje v rámci tzv. Junckerova plánu na základě tohoto modelu, vytvořeného na návrh sdružení Amerigo (absolventi programů mezinárodních kulturních výměn) a Enam (evropská síť amerických sdružení absolventů), strategii pro inteligentní města):

3.5.

Koexistence těchto prvků může maximalizovat dopad projektů, pokud jde o hospodářský růst a růst zaměstnanosti, kvalitu života, zjednodušení vztahů mezi správními orgány a s nimi, úspory energie pro veřejný a soukromý sektor a přenášení konkurenceschopnosti a znalostí na podniky.

3.6.

V takto vybudovaných inteligentních městech se budou rodit kvalitní veřejné služby, lepší životní podmínky pro občany a provozní podmínky pro podniky, nové pracovní příležitosti prostřednictvím inovativnějších podnikatelských ekosystémů a lepší environmentální udržitelnost. Těchto výsledků lze dosáhnout s menšími nevratnými veřejnými zdroji, a to díky intervenci soukromého financování, strategickému plánování systémů služeb schopných generovat nové toky příjmů a vytváření sítí mezi velkými průmyslovými skupinami a malými a středními podniky.

3.7.

S ohledem na tyto velké příležitosti považuje EHSV za nezbytné řešit otázku bezpečnosti sítí, informačních systémů, aplikací a zařízení, které tvoří základ ekosystémů digitálních služeb. Změna měst na inteligentní vyžaduje, aby při shromažďování a zpracovávání informací, na nichž jsou založeny služby, jež jsou samy o sobě velmi citlivé, byla zachována diskrétnost, integrita a dostupnost.

3.8.

Kromě toho je nezbytné, aby se na evropské úrovni podporovala diskuse mezi členskými státy o bezpečnostních normách, jež musejí splňovat služby a zařízení v rámci internetu všeho, aby se zabránilo riziku jejich přerušení, narušení nebo dokonce zneužití, a tím vážnému poškození lidí, veřejného zdraví, ochrany soukromí a ochrany ekonomických činností a v konečném důsledku i samotného image všech iniciativ zaměřených na realizaci inteligentní města.

4.1.

Integrace šesti klíčových pilířů by z inteligentních měst učinila ideální nástroj podpory nové třídy investic, které by k pozitivnímu sociálnímu dopadu z hlediska externalit připojily mechanismus ziskovosti, který by je činil plně udržitelnými z ekonomického a finančního hlediska.

4.2.

Evropský plán investic pro inteligentní města by umožnil znásobit účinky iniciativ, pokud by byly splněny následující tři podmínky: politiky usnadňující škálovatelnost řešení, jež zase závisí na normalizaci složek; podpora jednotného trhu inteligentních měst, aby se odstranila roztříštěná opatření lišící se mezi zeměmi a definovaly se společné nástroje řešení vzniklých problémů; existence jednotného přístupu k financování.

4.3.

Škálovatelnost řešení, tj. možnost rozšířit či opakovat stávající řešení, se v současnosti týká zejména pokusných mikroinfrastruktur a systémů inteligentní dopravy a závisí na zapojení hlavních dodavatelů technologií a na spolupráci mezi městy. Ostatní pokusné iniciativy jsou i přes svůj zásadní význam pro kvalitu navrhovaných řešení nebo kapacitu zapojení občanů nebo podniků zdola nahoru tak specifické, že je jejich opakování omezené.

4.4.

EHSV se domnívá, že škálovatelnost řešení na evropské úrovni je jedním z klíčových prvků pro přilákání adekvátního objemu soukromých investic v rámci partnerství s veřejnými investory, a tak i uzpůsobení politik inteligentních měst tak, aby generovaly růst zaměstnanosti, HDP, produktivity a kvality života.

4.5.

EHSV se především domnívá, že:

4.6.

Spojení těchto opatření by mohlo vést k vytvoření společného trhu inteligentních měst, jenž by z EU učinil první světovou platformu pro testování výše popsaného modelu rozvoje, jenž by byl schopný generovat značný dopad na:

5.1.

Na evropské úrovni ani na úrovni členských států neexistuje zvláštní fond věnovaný inteligentním městům, ale je možné několika způsoby využívat finanční prostředky prostřednictvím konkrétních programů (kromě programů jednotlivých členských států, které se zakládají na propojení vnitrostátních zdrojů se strukturálními fondy (EFRR, ESF, EZFRV), existují evropské fondy, z nichž je možné financovat konkrétní aspekty inteligentního města (např. Horizont 2020, Nástroj pro propojení Evropy, programy COSME, Urban a Life)). Vzhledem k tomu, že při stávajícím regulačním rámci není možné uvažovat o koncentrování zdrojů do jednoho jediného fondu, považuje EHSV za zásadní, aby se zvýšila míra koordinace mezi zapojenými institucemi, vzrostla synergie politik, jež tyto instituce prosazují, a aby způsoby komunikace mezi institucemi, městy a zúčastněnými stranami z veřejného a soukromého sektoru byly jednoznačné a jednotné.

5.2.

Pokud jde o potřebu vytvořit ucelený model rozvoje obsahující integrovaná opatření, EHSV se domnívá, že existuje riziko, že tohoto cíle nebude plně dosaženo z důvodu fragmentace odborných znalostí a zdrojů Evropské komise (šest generálních ředitelství průřezově se zabývajících inteligentními městy) i členských států, kde vždy nejsou jasné pravomoci a odpovědnosti ústředních, regionálních a místních orgánů.

5.3.

EHSV tedy doporučuje Komisi, aby zřídila jednotné evropské kontaktní centrum zaměřené na politiky a zdroje pro inteligentní města, do něhož budou zapojena příslušná generální ředitelství, členské státy, Výbor regionů a EHSV a jehož úkolem bude:

5.4.

Jednotné evropské kontaktní centrum pro inteligentní města by mělo fungovat v součinnosti s ESFI a EHSV v této souvislosti připomíná (4), že by EFSI mohl podporovat strategické infrastrukturní projekty, jež mají přidanou ekonomickou a sociální hodnotu, jež může přispět k dosažení politických cílů EU (5) zaměřených na dokončení jednotného trhu v oblasti dopravy, telekomunikací, digitální infrastruktury, energie, rozvoje měst a venkova, sociálního rozvoje, životního prostředí a přírodních zdrojů.

5.5.

Tyto projekty, jež jsou zásadní pro realizaci inteligentních měst, mohou posílit evropskou vědeckou a technologickou základnu a podpořit přínosy pro společnost prostřednictvím lepšího využívání ekonomického a průmyslového potenciálu strategií v oblasti inovací, výzkumu a technologického rozvoje.

5.6.

Díky propojení jednotného evropského kontaktního centra a EFSI a s ohledem na možnosti, jež EFSI nabízí v oblasti zavádění projektových a finančních platforem na evropské, vnitrostátní a odvětvové úrovni, doporučuje EHSV zřídit evropskou projektovou platformu pro inteligentní města, jež umožní podporovat jednotný přístup k jejich financování prostřednictvím využití dostupných veřejných zdrojů a uvolnitelných soukromých zdrojů a aktivací vhodných veřejných způsobů omezování rizik. Tato platforma by měla podpořit určování, shromažďování a financování projektů, jež jsou podporovány ve více členských státech a odpovídají modelu inteligentního města, jehož přijetí EHSV Komisi navrhuje.

5.7.

EHSV doporučuje, aby na podporu vzniku těchto typů projektů byla ve všech členských státech zřízena jednotná kontaktní místa pro inteligentní města, která jim umožní přístup k technické podpoře a k financování a jejichž účelem bude:

5.8.

EHSV doufá, že v novém Evropském centru pro investiční poradenství (EIAH), které by mělo být propagováno po boku EFSI jakožto podpora členských států při přijímání nejvhodnějších opatření k vytváření seznamu projektů a k aktivování všech nástrojů nezbytných pro zajištění financování projektů, bude vytvořena příslušná sekce pro inteligentní města, kde bude působit personál s odbornými znalostmi a kvalifikacemi, jež jsou nejvhodnější k zaručení toho, že budou zohledněny všechny rozměry projektů.

6.1.

EHSV poukazuje na to, že mezi předpoklady přijetí a realizace integrovaného modelu rozvoje inteligentních měst patří přijetí dlouhodobé vize institucemi, plné zapojení zúčastněných skupin (občanů, sdružení občanské společnosti a sociálních partnerů) do probíhajících procesů změn a účelné a inovativní řízení procesů spojených s rozvojem inteligentních měst.

6.2.

Evropské, vnitrostátní a místní orgány, které jsou zapojeny do procesu strategického plánování opatření ve prospěch inteligentních měst, budou vyzvány, aby přijaly dlouhodobou strategickou vizi pro tyto programy. Integrovaný model rozvoje bude moci sloužit ke sladění potřeb všech zapojených skupin a zaručit co nejvyšší inkluzivnost a spojit ji s ekonomickou a finanční udržitelností iniciativ.

6.3.

Města budou hrát úlohu inteligentního strategického plánovače a kontrolora, který bude muset založit úkol provádět iniciativy naplánované s jasnými lhůtami a schopné přizpůsobit se změnám a vývoji situace na plodném, strukturovaném a trvalém dialogu mezi různými subjekty (podniky, finanční a sociální instituce a sdružení).

6.4.

Města se budou moci rozvíjet inteligentním směrem, pouze pokud bude tento proces založen na trvalém dialogu s občanskou společností, díky němuž bude možné plně zapojit skupiny zastupující kolektivní, individuální nebo obecné zájmy, a to jak ve fázi zjišťování potřeb, tak ve fázi jejich převodu na požadavky a ve fázi monitorování účelnosti opatření naplánovaných k jejich splnění. Tato účast občanů by se měla podporovat na evropské, vnitrostátní a místní úrovni.

6.5.

EHSV za tímto účelem navrhuje, aby:

17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/34

Zpravodajka:

Emmanuelle BUTAUD-STUBBS

Spoluzpravodaj:

Panagiotis GKOFAS

1.1.

Vzhledem k významu malých a středních podniků pro evropské hospodářství považuje EHSV za zásadní, aby měl zvláště s ohledem na dopady na zaměstnanost a etické zásady k dispozici přesnou studii o dopadu na jednotlivá odvětví a na každý členský stát, která by nastínila předvídatelné důsledky vstupu transatlantického obchodního a investičního partnerství v platnost na evropské MSP, a to podle současných podmínek jednání.

1.2.

Obě studie, které totiž vypracovalo Generální ředitelství pro obchod na téma MSP, přičemž jedna se týkala výzev a možností pro vyvážející MSP obecně (1) a druhá z dubna 2015 specifičtěji MSP a transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) (2), jsou sice užitečné, ale neřeší všechny aspekty. Jsou relevantní v tom, že pojednávají o určitých problémech spojených s internacionalizací MSP a o obchodních a regulačních překážkách, s nimiž se tyto podniky střetávají, ale neposkytují přesný, podložený ani podrobný odhad, jaký by TTIP mohlo mít v jednotlivých odvětvích a v každém členském státě na vyvážející i nevyvážející podniky, jež jsou součástí různých hodnotových řetězců.

1.3.

EHSV proto vyzývá Evropskou komisi, aby uskutečnila další studii o dopadu na MSP či na velmi malé podniky, mikropodniky a svobodná povolání, ať se zabývají vývozem či nikoli, aby bylo možné posoudit potenciální dopad vytvoření integrovaného transatlantického trhu v jejich odvětví činnosti (zemědělství, zemědělsko-potravinářský průmysl, cestovní ruch, ubytování, řemesla, hotely, pohostinství, průmysl, služby atd.). Je důležité mít možnost předvídat, jak tyto podniky postihne vznik integrovanějšího transatlantického trhu. Způsobí TTIP změnu jejich obchodního modelu, výrobních metod, regulačního rámce, způsobu poskytování služeb nebo jejich strategií z hlediska investic a zaměstnanosti v rámci nového prostoru hospodářské soutěže?

1.4.

EHSV si přeje využít příležitosti, kterou skýtají jednání se Spojenými státy, k tomu, aby zajistil lepší monitorování politik podpory malých a středních podniků na obou stranách Atlantiku prostřednictvím přístupu založeného na průkazných faktech (zejména na referenčním srovnávání veřejných zakázek a MSP, přístupu k financování a podmínkám kapitálového trhu, zvládání katastrof, požadavků a informací vztahujících se k přístupu na trhy a norem pro malé podniky (Small Business Standards)). Toto porovnání jistě umožní stanovit nová relevantní opatření pro podporu těchto podniků, aby se posílilo praktické uplatnění iniciativy „Small Business Act“ pro Evropu. Výbor nyní připravuje stanovisko k tomuto tématu (INT/755), které navazuje na předchozí stanoviska k této tematice. Je toho názoru, že nastala vhodná chvíle pro to, aby evropské instituce zohlednily výzvu evropských a vnitrostátních organizací MSP ve prospěch iniciativy „Small Business Act“, která by byla právně závazná a v jejímž rámci by byla lépe koordinována průmyslová a obchodní politika. Je rovněž nezbytné, aby se ze sítě zmocněnců pro malé a střední podniky stal skutečný a účinnější orgán pro koordinaci, monitorování a provádění politiky zaměřené na MSP na vnitřním trhu, prosazující nové potřeby malých a středních podniků a pro ně vhodná řešení.

1.4.1.

Kategorie MSP je v Evropské unii sama o sobě velmi různorodá a tvoří ji z velké části velmi malé podniky s méně než devíti zaměstnanci. Toto rozdělení MSP podle jejich velikosti se rovněž značně liší v závislosti na jednotlivých členských státech. To platí stejně tak pro svobodná povolání regulovaná a neregulovaná. S ohledem na toto vysoké zastoupení mikropodniků v oblasti obchodu, průmyslu a řemesel EHSV doporučuje, aby Evropská komise v koordinaci s orgány členských států (včetně veřejných a soukromých výzkumných ústavů a vysokých škol) pořádala osvětové a informační kampaně na pokud možno místní úrovni a školicí semináře s cílem zajistit lepší pochopení jednotlivých kapitol TTIP a souvisejících odvětví, příležitostí a témat, která je třeba sledovat.

1.4.2.

Svobodná povolání – regulovaná a neregulovaná – tvoří v EU systém citlivých služeb poskytovaných v zájmu zákazníků i v zájmu široké veřejnosti, které mají zvláštní úlohu.

1.5.

EHSV vítá, že v rámci tohoto jednání je jedna kapitola věnována malým a středním podnikům, avšak přeje si zlepšit její obsah, a proto předkládá návrhy v části týkající se konkrétních připomínek. Současný obsah, který navrhuje Evropská komise, je třeba v několika ohledech doplnit, zvláště co se týče způsobu zastoupení MSP v budoucím výboru pro malé a střední podniky a funkcí tohoto výboru.

1.6.

EHSV žádá zmocněnce Evropské komise pro MSP, aby malé podniky a mikropodniky byly zastoupeny v průběhu jednání a alespoň jeden jejich zástupce mohl zasedat v poradní komisi (TTIP Advisory Board), aby se předešlo nedostatku informací, byly zajištěny potřebné víceoborové odborné znalosti a soulad se společným zájmem základní transparentnosti informací či dat. Dále doporučuje, aby byla zavedena opatření na podporu odvětvových, profesních a hospodářských organizací MSP v rámci jejich doprovodné činnosti a poradenství pro MSP a mikropodniky ve spolupráci se zainteresovanými subjekty z oblasti vědy a výzkumu a v případě potřeby také opatření týkající se financování. EHSV žádá, aby byly vzájemně uznávány kvalifikace a certifikace na všech úrovních činnosti orgánů veřejné správy a aby byly nastoleny rovné podmínky na všech úrovních zadávání veřejných zakázek (včetně federativních států, regionů a obcí).

2.2.1.

Vzhledem ke své velikosti jsou MSP často příliš znevýhodněny z důvodu vysokých cel a regulačních požadavků, které zatěžují obchod mezi EU a USA, protože s malým objemem a nízkou hodnotou obchodních transakcí potřebují na překonání obchodních překážek více finančních prostředků a schopností než velké podniky. Z těchto důvodů pro ně budou přínosná opatření týkající se liberalizace celních a necelních sazeb, která má transatlantická dohoda obsahovat. Ve svém stanovisku k tématu Transatlantické obchodní vztahy a pohled EHSV na posílenou spolupráci a případnou dohodu o volném obchodu mezi EU a USA (5) již EHSV podal přehled nových možností a aspektů, na něž je třeba při projednávání všech témat dohlédnout.

2.2.2.

Jeden z hlavních očekávaných přínosů TTIP pro MSP se týká výsledků spolupráce v oblasti regulace, která by mohla vést k harmonizaci a ke sblížení některých pravidel, vzájemného uznávání inspekcí či certifikací. EHSV by však chtěl při této příležitosti připomenout pevný závazek obou stran nevyužít TTIP ke snižování stávajících technických norem. Proto by mohla být analýza přidané hodnoty odborných znalostí standardu malých podniků (Small Business Standard) EU, kterou podporuje EK v partnerství s nejreprezentativnějšími organizacemi MSP, velmi slibná. Spolupráce v oblasti regulace musí být transparentní a musí dodržovat regulační nezávislost USA a Evropské unie a zároveň zachovat jejich schopnost přijímat opatření, která se jim zdají vhodná v takových oblastech, jako je ochrana zdraví, spotřebitelů, pracovníků či životního prostředí.

—

přímý vývoz do zahraničí,

—

vývoz s pomocí nezávislých zahraničních profesních partnerů,

—

zřizování poboček v zahraničí,

—

vytváření infrastruktur v zahraničí za účelem výroby a prodeje v cílové zemi vývozu.

—

míra vývozu v jejich odvětví činnosti,

—

velikost vnitřního trhu.

—

překážky v oblasti přístupu k financování vývozu,

—

nedostatek aktuálních informací a dat o požadavcích vztahujících se na produkty a služby,

—

nedostatečné znalosti o trhu, kde chtějí prodávat své výrobky či služby (průzkumy trhu),

—

obtíže s nalezením potenciálních zákazníků či s jejich kontaktováním,

—

nevyhovující vyškolení zaměstnanců k řízení mezinárodního rozvoje či pro navazování kontaktů s investory nebo dovozci,

—

nedostatek podnětů a podpory ze strany orgánů veřejné správy a rovněž určitá administrativní nepružnost veřejných podpůrných politik,

—

kulturní a jazykové bariéry,

—

nekonzistentní právní předpisy, systémy přizpůsobování a uznávání kvalifikací a oprávnění k činnosti.

—

značně odlišný rozsah odpovědnosti a její pojistitelnost za ceny odpovídající tržním zásadám,

—

náklady na vývoz (jiné než cla) související s dopravními náklady, doba vyřizování a složitost celních formalit, nutnost zaměstnat celního zástupce a platit ho a také pojištění pro případ žaloby, zvláště v USA,

—

obtížný přístup k vývoznímu úvěru,

—

daně a celní poplatky, které vždy představují závažnou překážku pro určitá odvětví, jako je tabákový, textilní a oděvní průmysl,

—

složitá pravidla původu a osvědčení o původu,

—

přizpůsobení různým technickým, hygienickým a fytosanitárním pravidlům a osvědčení a kontroly související s těmito pravidly,

—

technické a hygienické předpisy, vyžadované pouze v některých státech USA, či rozdílná pravidla v jednotlivých státech,

—

odlišné požadavky na kvalifikaci a omezení činnosti v jednotlivých státech a místních správních obvodech,

—

ochrana práv duševního vlastnictví, zvláště nedodržování označení původu a odlišných pravidel pro značky a patenty,

—

náklady na právní ochranu a na dozor nad trhem pro evropské podniky s výrobky se zeměpisným označením,

—

omezení týkající se zadávání veřejných zakázek kvůli zákonu „Buy American Act“ a jeho pravidelných úprav, kterými se rozšiřuje jeho působnost,

—

složitost postupů pro udělování víz, povolení k pobytu, k práci a zahájení činnosti v USA,

—

omezení či licence potřebné na federální úrovni nebo na úrovni jednotlivých federálních států pro určité poskytovatele služeb.

2.7.1.

Vzhledem k těmto překážkám a ke svým omezeným prostředkům potřebují MSP a zvláště malé podniky a mikropodniky především uzpůsobené podpůrné a poradenské služby včetně vzdělávání zaměstnanců (individuální koučink, tutorství či mentorství atd.), které běžně poskytují jejich hospodářské, profesní a odvětvové organizace. Je třeba zajistit, aby tyto podniky měly k dispozici logistické prostředky nezbytné k tomu, aby mohly informovat podniky, poskytovat jim poradenství a individuálně je doprovázet, zejména prostřednictvím využívání evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů).

2.7.2.

Kromě doprovodných služeb a poradenství přizpůsobených jednotlivým MSP podle jejich specifických charakteristik a potřeb musí mít podniky prostředky nezbytné k financování svých hmotných a nehmotných investic. Za tímto účelem EHSV doporučuje, aby kromě evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) byly malým a středním podnikům (včetně těch, které chtějí investovat na trzích v USA) snadno přístupné finanční nástroje programu COSME, zejména rizikový kapitál a systémy záruk.

2.7.3.

EU by měla přezkoumat nabídku pojištění na vývoz zboží a služeb a měla by zajistit, aby se dále rozvíjela v souladu s tržními zásadami.

3.1.1.

Regulovaná a neregulovaná svobodná povolání představují zvláštní druh MSP, který se ve všech zemích EU vyskytuje v různé míře a v různých formách. Jejich tržní nabídky a služby jsou založeny na speciálních znalostech, vyžadují zvláštní důvěru příjemců těchto služeb a na jejich nezávislost jsou kladeny zvláštní požadavky. Vedle toho, že jsou důležitými hospodářskými partnery, tvoří svobodná povolání také součást evropského společenského modelu.

—

všechny informace by měly být dostupné ve všech 24 úředních jazycích Evropské unie,

—

tento software by měl být co nejjednodušší a snadno použitelný,

—

malá skupina vybraných MSP z EU by měla vyzkoušet fungování databáze, aby bylo zaručeno, že tento nástroj odpovídá jejich potřebám,

—

databáze by měla rovněž zahrnovat lidské rozhraní a tým, který by odpovídal na otázky obou stran.

3.7.1.

Je důležité, aby TTIP nebylo považováno za způsob, jak odstranit preferenční zacházení, které je vyhrazeno MSP v rámci veřejných zakázek na místní a regionální úrovni. TTIP by mělo tyto priority zachovat za předpokladu, že se bez rozdílu použijí na evropské i americké MSP.

3.7.2.

Kromě toho je zásadně důležité, aby byla v průběhu vyjednávání i v oblasti regulační spolupráce dodržována zásada „zelenou malým a středním podnikům“ (Think Small First) s cílem zabezpečit, aby byly priority a situace malých podniků a mikropodniků zohledněny již při zahájení legislativního procesu a byla zajištěna ochrana jejich specifických zájmů. Za tímto účelem EHSV žádá, aby byly malé podniky a mikropodniky konkrétně zastoupeny v poradní komisi (TTIP Advisory Board).

3.7.3.

Co se týče spolupráce v oblasti regulace, je třeba MSP a zejména malým podnikům a mikropodnikům poskytnout podporu ušitou na míru s cílem pomoci jim dodržovat předpisy.

3.7.4.

Je třeba zdůraznit, že řada podniků, které by mohly investovat na transatlantickém trhu nebo na něj vyvážet, jsou podniky, které inovují a potřebují srozumitelná a striktní pravidla v oblasti ochrany duševního vlastnictví, a to jak v USA, tak v EU.

3.7.5.

Co se týče zemědělsko-potravinářského odvětví, je nezbytné věnovat zvláštní pozornost podnikům, jejichž výroba a související zpracování se řídí etickými, kulturními a environmentálními hledisky. Je nezbytné i nadále podporovat obchod s těmito výrobky, které přispívají k udržitelnému rozvoji. Rovněž je nezbytné zajistit přiměřenou ochranu zeměpisných označení, které představují pro spotřebitele záruku původu výrobků i výrobních metod. EU již léta usiluje o politiku kvality u svých produktů: je to jeden z klíčových faktorů, jak poskytnout výrobcům v EU konkurenční výhodu, přičemž významně přispívá k zachování kulturní a gastronomické tradice a prosazuje rozvoj venkova společně s politikami na podporu trhu a příjmů producentů.

3.7.6.

EHSV se v jiném stanovisku zabývá zkušenostmi s iniciativou „Small Business Act“ v USA a v EU, aby dobře pochopil výhody, jaké poskytuje americká verze „Small Business Act“ MSP v USA, co se týče např. přístupu k veřejným zakázkám nebo financování. Tato činnost umožní ve vhodnou chvíli navrhnout zlepšení a účinnější pracovní metody pro evropskou verzi „Small Business Act“ tak, aby byla výhodnější pro evropské MSP a více zavazující.

17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/44

Zpravodajka:

An LE NOUAIL MARLIÈRE

1.1.

EHSV doporučuje členským státům Unie pro Středomoří a EU potvrdit dohodnuté cíle udržitelného rozvoje prostřednictvím ratifikace mezinárodních úmluv.

1.2.

EHSV doporučuje členským státům Unie pro Středomoří a EU účinně ochraňovat veřejné investice potřebné k dosažení cílů udržitelného rozvoje.

1.3.

EHSV doporučuje členským státům Unie pro Středomoří a EU organizovat provádění zapojením občanské společnosti a regionů na místní úrovni co nejblíže občanům.

1.4.

Výbor bere na vědomí závěry Rady pro zahraniční věci a mezinárodní vztahy ze dne 26. května 2015 a výroční zprávy Evropské komise za rok 2015 o závazcích a výsledcích EU a členských států v oblasti oficiální rozvojové pomoci.

1.5.

Lituje však, že EU si stanovila pro dosažení cíle 0,7 % HDP až rok 2030 (1).

1.6.

Výbor podporuje EU v jejím záměru posílit nefinanční aspekty (ratifikace mezinárodních právních nástrojů, boj proti finanční trestné činnosti).

1.7.

Vyzývá ji, aby zaujala jednotný postoj vůči bilaterálním a multilaterálním obchodním zájmům a cílům udržitelného rozvoje s cílem zachovat důvěryhodnost cílů ohledně pomoci EU.

1.8.

Výbor doporučuje rozšířit dialog mezi sociálními partnery a evropskými institucemi odborného vzdělávání a odborné přípravy v průběhu celého života, ke kterému byl řádně přizván a rovněž přispěl k jeho vytvoření (2), jakož i k akčním programům v této oblasti.

1.9.

Výbor zdůrazňuje, aby tato doporučení byla zahrnuta do programu EU a do její politiky sousedství: soudržnost mezi politikami v oblasti obchodu, vnějších vztahů, rozvoje, financování a ochrany demokracie a lidských práv, v souladu se závazky místopředsedkyně Federiky MOGHERINI vůči občanské společnosti dne 28. května 2015 (3).

2.1.

Diskuse ohledně cílů udržitelného rozvoje na období po roce 2015 se v příštích letech stane důležitým bodem evropského i světového programu jednání. Evropsko-středomořský region se vyznačuje některými zvláštními společnými rysy, jež vyžadují pozornost, pokud jde o to, jak zakomponovat cíle udržitelného rozvoje do evropské politiky sousedství a politik zemí jižního Středomoří. Zabezpečení potravin, chudoba a sociální vyloučení, omezený přístup k vodě, zvláštní situace zemí regionu procházejících demokratickou a hospodářskou transformací a nutnost obnovit mír a bezpečnost, to vše je důvodem pro vypracování stanoviska EHSV, jehož cílem bude stanovit pokyny k provádění a monitorování agendy na období po roce 2015 ve Středomoří.

2.2.

Usnadněním identifikace konkrétních problémů a vypracováním návrhů pro evropsko-středomořský region s občanskou společností může EHSV účinně radit vládám tohoto strádajícího regionu a orgánům Evropské unie.

2.3.

Tímto stanoviskem chce EHSV pokračovat v práci, kterou vykonává obecně v oblasti plnění cílů udržitelného rozvoje, a to tím, že se zaměří na určitou geografickou oblast – pobřeží Středozemního moře.

2.4.

Generální tajemník OSN předložil zprávu obsahující shrnutí příspěvků otevřených pracovních skupin, které byly pověřeny posouzením univerzálních cílů udržitelného rozvoje po roce 2015, vyplývající z přijetí prohlášení vlád s názvem „Jakou budoucnost chceme?“ po konferenci Rio + 20, které stanovilo rozhodnutí učinit z rozvojových cílů tisíciletí, které jsou specifické pro rozvojové země, cíle univerzální – ač různé –, které by se týkaly celého lidstva jak v průmyslových zemích, tak v rozvojových, rozvíjejících se nebo nejméně rozvinutých zemích. Proběhly rozsáhlé konzultace na různých regionálních a subregionálních úrovních a klíčové skupiny organizované občanské společnosti zastoupené v Organizaci spojených národů měly příležitost se jich zúčastnit a vyjádřit svůj zájem. Bylo přijato 17 cílů a 169 úkolů týkajících se „způsobů provádění a globálního partnerství pro udržitelný rozvoj“.

2.5.

V roce 2015 se uskuteční dvě akce, které jsou nerozlučně spojeny s cíli udržitelného rozvoje na období pro roce 2015: mezinárodní konference o financování rozvoje v červenci 2015 v Addis Abebě a 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy o změně klimatu koncem roku 2015 v Paříži.

2.6.

Program udržitelného rozvoje na období po roce 2015 má za cíl vytvořit rámec pro budoucí činnost OSN na místě s novým zaměřením na rovnost, sociální začlenění a důstojnou práci při zachování udržitelných zdrojů příjmů pro osoby, které pracují, životního prostředí a tempa obnovy přírodních a biologických zdrojů. Tento program však vychází z tvrzení, že hospodářský model, kterým se řídí naše společnosti, není udržitelný. To znamená, že čelní světoví představitelé budou muset být i nadále velice ambiciózní. Situace na úrovni hospodářské, sociální, environmentální a nakonec i politická situace není v mnoha částech světa udržitelná, zejména v evropsko-středomořském regionu. Pro dosažení cílů udržitelného rozvoje je dle mnoha lidí třeba přinejmenším pozměnit hospodářské a finanční zásady, kterými se v současné době řídí ekonomiky s cílem změnit situaci.

2.7.

Severně od Středozemního moře, v zemích jižní Evropy panují sociální a hospodářské situace, které již nejsou přijímány občany a které neumožňují řešit výzvy v oblasti životního prostředí a klimatu, které by Evropanům poskytly příležitosti vybudovat jiný druh environmentálního, ekonomického a sociálního prostoru. Mladí lidé navzdory investicím do jejich vzdělávání prostřednictvím vnitrostátního nebo evropského systému nedisponují rámcem příležitostí k rozvoji a přispění k posílení hospodářské, sociální a environmentální konkurenceschopnosti EU.

2.8.

Od roku 2008 vznikl pouze omezený počet pracovních míst, ba naopak, mnoho míst zaniklo a míra počtu nových míst neodpovídá ani demografickému vývoji, ani příchodu na trh nových absolventů, což vede k odmítání úsporných politik bez perspektivy. Politiky a veřejné služby v oblasti vzdělávání, zdraví, dopravy a bydlení jsou zasaženy úspornými opatřeními, ačkoli dosažení cílů udržitelného rozvoje vyžaduje posílení těchto služeb. Počet bezdomovců a osob žijících v nevyhovujícím bydlení v EU 28 nepřetržitě roste, většina pracovních míst je příliš flexibilní, nejistá a bez budoucnosti. Počet málo nebo špatně placených stážistů rychle narůstá, jsme svědky radikalizace evropské společnosti, nesnášenlivosti, zamítnutí druhých, neporozumění, generační propast se zvětšuje a individualismus a přežití vytváří propast mezi profesionálními politiky a frustrovanými občany.

2.9.

Na jihu Středozemního moře došlo k zamítnutí diktatur, které se zmocnily ekonomických zisků, svobody projevu a rovnosti mezi občany. Několik zemí změnilo způsob přechodu od očekávaného národního konsensu pro demokracii směrem k autoritářskému vládnutí všemocné vojenské třídy. Radikalizované skupiny zároveň využily příležitosti zapojit se do ozbrojené okupace anebo do zločinných režimů. Část Afriky je nyní pod tímto stálým nebezpečím a Blízký a Střední východ čelí největšímu přesidlování obyvatel a vojenským a politickým vlivům, stručně řečeno, civilní obyvatelstvo nemá čas si odpočinout.

2.10.

Je pravděpodobné, že v těchto podmínkách nemůže být žádný cíl udržitelného rozvoje důvěryhodný jakožto způsob obnovit mír, materiální blahobyt a hospodářský rozvoj regionu. Do demokraticky, sociálně a environmentálně nestabilních regionů není možné trvale přivést žádné investice, které by zde setrvaly a prosperovaly. Kromě toho skutečnost, že po mnoho desetiletí těžila z hospodářského rozvoje pouze menšina rodin, osob nebo diktátorů, oslabila instituce schopné fungovat spravedlivě, transparentně a demokraticky.

3.1.

Fakta ukazují, že evropsko-středomořský region je zranitelný vůči přírodním katastrofám, a to jak na pevnině, tak i na moři. Ze zprávy z roku 2013 vyplývá, že středomořské prostředí v pobřežních oblastech poskytuje obživu pro nejméně 150 milionů lidí. Tatáž zpráva cituje UNEP a uvádí, že v oblasti podél pobřeží Středozemního moře se nachází 13 plynových elektráren, 55 rafinerií, 180 elektráren, 750 přístavů pro jachty, 286 obchodních přístavů, 112 letišť a 238 odsolovacích stanic, přičemž většina z nich jsou potenciálními zdroji ekologické katastrofy. Zpráva rovněž uvádí, že stanovení odpovídajících opatření pro zmírnění dopadu v případě přírodních či člověkem způsobených katastrof je hlavní prioritou pro celý region (4).

4.1.

Komisař Johannes HAHN ve svém projevu ze dne 28. května zdůraznil potřebu vytvořit 5 milionů nových pracovních míst každý rok, aby byla zajištěna práce pro rostoucí pracovní sílu a pro zajištění sociálního začlenění. Rovněž připomněl, že k dosažení tohoto cíle bude nutné zajistit hospodářský růst nad 6 %.

4.2.

Podpora důstojných pracovních míst (cíl 8) musí být klíčová, neboť práce nízké kvality (nestabilní, špatně placená, bez sociální ochrany) je počátkem chudoby. Proto by bylo dobré se opět zaměřit na kvalitu růstu, kvalitu pracovních podmínek a jistého a zdravého zaměstnání, na sociální ochranu pro pracovníky a jejich rodiny jako základního nástroje boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

5.1.

Příspěvek soukromého sektoru k obchodním partnerstvím pro rozvoj průmyslu, má-li být produktivní a účinný, musí jít ruku v ruce s agendou pro důstojnou práci, která by byla více nekompromisní ohledně spokojenosti s pracovními podmínkami, než tomu bylo doposud. Vytvořená pracovní místa musí být více než kdy dříve kvalitní, dobře placená, šetrná k životnímu prostředí a lidskému zdraví a musí být zajištěna účinnou sociální ochranou (5). To je obzvláště důležité pro země Blízkého východu a severní Afriky, kde nezaměstnanost mladých lidí patří mezi nejvyšší na světě a neustále se zvyšuje, a proto značná část mladých lidí v aktivním věku není zaměstnaných a ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET). Zabezpečení zaručující minimální příjem pro osoby v neformálním sektoru je zásadní pro sociální a politickou stabilitu a předcházení konfliktům, neboť snižuje radikalismus a extremismus, a tím přispívá k politické stabilitě a bezpečnosti (6). Počáteční vzdělávání a odborná příprava, rovnost, zapojení mladých lidí a žen do trhu práce, přání občanů být respektováni, svoboda projevu, důstojné mzdy, bezpečnost, ochrana životního prostředí a veřejného zdraví, vzdělávání dětí v předškolním věku a mezigenerační solidarita jsou společné aspirace na obou stranách Středozemního moře. Tyto aspirace musí být zaručeny vládami bez hrozby nadnárodního soudu, který jednostranně chrání soukromé zájmy, s náležitým významem, který by měl mít mezinárodní obchod pro financování všeobecných cílů (7).

6.1.

Mnohostranná jednání v rámci WTO se zaměřují na obchod jako na nástroj provádění pozitivního udržitelného rozvoje. Řada stávajících procesů vyjednávání však vykazuje nedostatek soudržnosti mezi některými cíli volného obchodu a provádění cílů udržitelného rozvoje. Patří sem dohody o službách, jež plánují liberalizovat či privatizovat řadu veřejných služeb, které jsou dostupné velkému počtu občanů a nutné pro provádění cílů, dohody o environmentálních výrobcích, transfery technologií, práva průmyslového vlastnictví, dohody o nových informačních technologiích, o těžebním průmyslu a o orgánech urovnávajících spory mezi nadnárodními společnostmi a státy. Existuje mnoho oblastí, v nichž chvályhodné záměry ztratily důvěryhodnost z důvodu jednání mezi obchodní a státní mocí.

6.2.

Obchodní politika by měla poskytnout rozvojovým zemím politický prostor, včetně možnosti, aby se zaměřily na dopady na nezaměstnanost, zranitelné osoby, rovnost pohlaví a udržitelný rozvoj – spíše než aby podporovaly liberalizaci jako cíl sám o sobě. Za tímto účelem doporučujeme provést úplný přezkum všech obchodních dohod a investičních smluv s cílem určit všechny oblasti, ve kterých mohou omezit schopnost rozvojových zemí předcházet krizím a zvládat je, regulovat kapitálové toky, chránit právo živobytí a vytváření důstojných pracovních míst, prosazovat spravedlivé zdanění, poskytovat základní veřejné služby a zajistit udržitelný rozvoj.

6.3.

Vlády by měly provádět povinné posouzení dopadu na lidská práva mnohostranných, vícestranných a dvoustranných dohod o obchodu a investicích se zvláštním zaměřením na právo na rozvoj, a rovněž zvláštní práva na potraviny, zdraví a živobytí, přičemž se zohlední dopady na skupiny na okraji společnosti. To bude zahrnovat provádění návrhu usnesení, jenž byl přijat v Radě pro lidská práva v Ženevě v červnu 2014, s cílem vytvořit pracovní skupinu, která by vypracovala nástroj, který by upravoval mezinárodní právní závazky v oblasti lidských práv pro činnost nadnárodních společností.

6.4.

V dané době, kdy se lze domnívat, že se svět vzpamatovává z finanční krize z roku 2008 a z krize demokracie z roku 2011, by investice směřující do zaměstnanosti a životního prostředí související s cíli rozvoje po roce 2015 měly být odečteny z veřejných deficitů a měly by být považovány za investice ve veřejném zájmu, které jsou univerzální, trvalé a udržitelné a měly by být financovány s nulovou sazbou a vyňaty ze spekulativních fondů.

6.5.

Boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, proti nezákonným finančním tokům určených k praní špinavých peněz pocházejících z protiprávní činnosti, včetně neformální práce, obchodování s lidmi, migrantů či vývozu nezhodnocených odpadů musí umožnit uvolnit další zdroje, které budou zapotřebí pro provádění cílů udržitelného rozvoje (8).

6.6.

Konečně je třeba zohlednit, že stávající mezinárodní právní nástroje jsou rovněž prostředky provádění a že kdyby některé úmluvy – například základní úmluvy MOP týkající se práce, Úmluva Organizace spojených národů ze dne 18. prosince 1979 o odstranění všech forem diskriminace žen, úmluva OSN o ochraně migrujících pracovníků a jejich rodin, úmluva č. 189 o ochraně pracovníků v domácnosti, úmluva č. 184 o bezpečnosti a ochraně zdraví v zemědělství, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a jeho opční protokol, to jsou pouze příklady – byly ratifikovány a provedeny do vnitrostátních předpisů v pozitivním právu všech států, které jsou členy Unie pro Středomoří, představovaly by prioritní nefinančních prostředky provádění, které by již samy o sobě zajišťovaly právní ochranu (de iure) osob, která je nutná pro uskutečnění (de facto) řady cílů udržitelného rozvoje:

Cíle udržitelného rozvoje (9)

6.7.

Dne 28. května 2015 Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor uspořádaly společně s Evropskou komisí fórum občanské společnosti zemí Euromed, kterého se zúčastnili komisař Johannes HAHN, místopředsedkyně Komise, Federica MOGHERINI a také předseda Evropského parlamentu.

6.8.

Během tohoto fóra zaměřeného na projednání nových směrů politiky sousedství EU komisař Johannes HAHN připomněl různé prostředky, které byly přímo přiděleny na humanitární krizi v Sýrii a v sousedních zemích – resp. 52 milionů EUR v rámci nástroje sousedství pro občanskou společnost, a popsal přijatá opatření, k nimž je třeba připočíst 40 miliónů v rámci regionálního svěřeneckého fondu Evropské unie.

6.9.

Konečně je třeba odkázat na evropskou agendu v oblasti migrace, kterou Evropská komise zveřejnila dva týdny po summitu hlav států a předsedů vlád a která navrhuje konkrétní rozdělení akcí na znovuusídlení a přijímání uprchlíků podle čl. 78 odst. 3 SFEU (11).

17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/49

Zpravodaj:

Ivan VOLEŠ

1.1.

EHSV požaduje, aby nová rozvojová agenda měla globální rozměr a byla zaměřena na zlepšení kvality života lidí. Musí být založena na respektování lidských práv, prevenci konfliktů a jejich mírovém řešení, řádné správě věcí veřejných, snižování sociálních nerovností, posílení role žen a zapojení všech, kdo pociťují zodpovědnost za rozvoj tohoto světa a jeho zachování pro budoucí generace.

1.2.

EHSV podporuje přijetí navržených udržitelných cílů rozvoje a požaduje mobilizaci všech dostupných finančních zdrojů a jejich transparentní a efektivní využívání k vyvážené integraci ekonomického, sociálního a environmentálního rozměru udržitelného rozvoje. Je třeba bojovat s plýtváním prostředků ve válečných konfliktech, s jejich ilegálními transfery a únikem do šedé ekonomiky.

1.3.

EHSV požaduje, aby podpora sociálního dialogu byla zařazena mezi rozvojové priority, protože jde o důležitý nástroj pro vyvážené zohlednění zájmů sociálních partnerů umožňující zachovat sociální smír, nezbytný pro úspěšnou realizaci cílů udržitelného rozvoje (SDG).

1.4.

Oficiální rozvojová pomoc (ODA) musí být zaměřena zejména na nejméně rozvinuté a na zranitelné země. EU by měla potvrdit svůj závazek poskytovat celkovou ODA ve výši 0,7 % HNP a 0,15–0,20 % pro nejméně rozvinuté země. Tento závazek musí být spojen s požadavkem na řádné a účelné využívání všech finančních zdrojů rozvojové pomoci v souladu se zásadami odsouhlasenými v Monterrey, Dohá a Pusanu.

1.5.

ODA by neměla být posuzována pouze podle svého finančního objemu, ale měla by být hodnocena její kvalita a přínos k udržitelnému rozvoji. K tomu je třeba vypracovat nové indikátory hodnocení její účinnosti.

1.6.

Pro zefektivnění rozpočtové podpory rozvojových zemí doporučuje EHSV využít zkušeností z provádění politiky soudržnosti EU a jejich nástrojů, jako jsou strukturální fondy a fondy soudržnosti k tomu, aby rozvojové prostředky byly cíleně využity k dosažení SDG.

1.7.

Pro lepší využití domácích zdrojů jak veřejných, tak i soukromých, jejichž význam bude růst, je nutné uskutečnit zásadní fiskální reformy, zavést řádnou daňovou správu, integrovat neformální sektor do řádné ekonomiky a činit odhodlané kroky k potírání a prevenci korupce. Tomu by napomohlo uzavření mezinárodní dohody o boji proti daňovým únikům, daňovým rájům a ilegálním finančním tokům a zlepšení spolupráce s OECD a daňovým výborem OSN.

1.8.

EHSV podporuje zapojení soukromého sektoru do realizace projektů, které nejsou komerčně proveditelné nebo jen částečně, cestou partnerství veřejného a soukromého sektoru a financování projektů PPP prostřednictvím „blendingu“. Předpokladem jejich úspěšné realizace je ex ante hodnocení jejich udržitelnosti dodržování zásad transparentnosti včetně reportingu, sdílené odpovědnosti a vymahatelnosti závazků.

1.9.

EHSV uznává potenciální přínos přímých zahraničních investic pro rozvoj, pokud budou usměrněny na realizaci SDG. Výnosy z přímých zahraničních investic by měly být přednostně reinvestovány v těch rozvojových zemích, kde byly vytvořeny. Přijímající země by měly mít jasnou investiční strategii. Nové investorské země, jako je Čína, Brazílie, Indie a další, by měly ve svých investicích v rozvojových zemích zohledňovat zásady udržitelného rozvoje.

1.10.

EHSV podporuje inovativní a doplňkové zdroje financování rozvoje, jako je skupinové financování, aktivity mezinárodních charitativních fondů, převody úspor diaspory do zemí původu. Vítá některé návrhy nových zdrojů financování předložené Vedoucí skupinou pro inovativní financování rozvoje, které by se mohly stát významným zdrojem za podmínky, že budou uplatněny globálně a nebudou příliš zatěžovat příslušné odvětví.

1.11.

Občanská společnost zahrnující sociální partnery a nevládní organizace musí být mnohem účinněji a strukturovaněji zapojena do formulování rozvojových programů, monitorování jejich naplňování a hodnocení jejich výstupů a dopadů. Proto je třeba jak v rozvojových tak i rozvinutých zemích systematicky vytvářet a zlepšovat systém kontroly procesů rozvojové pomoci a zapojit do něj relevantní organizace občanské společnosti. EHSV nabízí v tomto směru své rozsáhlé zkušenosti ze spolupráce s partnery v zemích AKP, Latinské Ameriky, Asie, Východního partnerství, Euromed a dalších.

1.12.

Aby občanská společnost mohla plnit tento úkol, je třeba ji podpořit programy budování kapacit institucí občanské společnosti v partnerských zemích.

2.1.

Rok 2015 je klíčový z hlediska formulace nového globálního přístupu k rozvoji. Hlavního poslání rozvojových cílů tisíciletí – snížení chudoby – bylo dosaženo jen částečně. Nové cíle udržitelného rozvoje (SDG) (1) by měly přinést zásadní změny, po kterých EHSV dlouhodobě volá. Výbor vítá, že řada jeho doporučení byla do SDG zapracována.

2.2.

EHSV požadoval ve svých nedávných stanoviscích, aby se nové cíle rozvoje staly součástí globálního udržitelného rozvoje (2), prosazoval nezastupitelnou úlohu občanské společnosti v rozvojové politice (3), poukázal na nezbytnost zařazení sociálního pojištění do rozvojové politiky EU (4), předložil řadu návrhů na zapojení soukromého sektoru do rozvoje po roce 2015 (5), na zařazení cílů udržitelného rozvoje a úlohy občanské společnosti do investičních dohod EU (6), na příspěvek obchodu k růstu a rozvoji (7) a k cílům na období po roce 2015 v evropsko-středomořském regionu (8). Mimořádná společná schůze specializované sekce REX a Střediska pro sledování udržitelného rozvoje EHSV 20. října 2014 přijala doporučení k agendě pro udržitelný rozvoj v období po roce 2015, která jsou platná pro nadcházející jednání o SDG a jejich financování.

2.3.

Důležitou součástí rozvojové agendy po roce 2015 se musí stát sociální dialog jako nástroj pro řešení vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, umožňující díky vyváženému zohlednění jejich zájmů v kolektivních dohodách zachovat sociální smír, který je nezbytný pro úspěšný kontinuální rozvoj dané společnosti.

2.4.

EHSV zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byla v probíhajících jednáních v rámci WTO nebo v současných jednáních EU o oblasti environmentálních produktů a služeb a provádění stávajících dohod WTO zajištěna soudržnost mezi cíli volného obchodu a provádění cílů udržitelného rozvoje.

2.5.

Všechny dohody o obchodu a investicích by měly být v souladu s kritérii udržitelného rozvoje, včetně jejich dopadu na zaměstnanost, zranitelné osoby a rovnost žen a mužů. Neměly by rozvíjejícím se zemím bránit ve zvládání krizí, regulaci kapitálových toků, uplatňování spravedlivého zdanění a poskytování základních veřejných služeb. EU by měla provádět plnohodnotná posouzení dopadů na udržitelnost (zejména u dohod o hospodářském partnerství) a zaměřovat se přitom obzvláště na právo na rozvoj a zvláštní práva – právo na potraviny, zdraví a spravedlivou mzdu – a zohlednit i dopad na zranitelné skupiny.

2.6.

Globální konsensus pro udržitelný rozvoj musí respektovat základní lidská práva a zaměřit se na prevenci konfliktů a budování míru, odstraňování nerovností v sociální oblasti, řádnou správu věcí veřejných, podporu místních demokratických samospráv, posílení role žen a zapojení soukromého sektoru do rozvoje. Členové OSN by za tímto účelem měli přijmout, prosazovat a ratifikovat mezinárodní právní nástroje, úmluvy, dohody a předpisy (9). Sdělení Evropské komise Globální partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj po roce 2015 (10) považujeme za dobré východisko pro nadcházející jednání a vyzýváme EU, aby v nich hrála přední roli.

3.1.

EHSV zdůrazňuje potřebu holistického přístupu k udržitelnému rozvoji. Za svůj rozvoj je prioritně zodpovědná každá země a globální komunita zodpovídá za vytváření usnadňujícího mezinárodního prostředí příznivého pro udržitelný rozvoj všech zemí, zahrnujícího péči o globální veřejné statky, zachování přírodních zdrojů, stabilní finanční trhy, otevřený mezinárodní obchod, řízenou migraci a cílenou podporu technologického rozvoje zaměřeného na udržitelný rozvoj.

3.2.

Předpokladem realizace SDG je mobilizace všech dostupných finančních zdrojů. Podle odhadů Unctad (11) roční potřeby investic v rozvojových zemích pro splnění klíčových cílů udržitelného rozvoje v letech 2015 až 2030 představují 3,9 bilionů USD, s tím, že kolem 2,5 bilionů USD není pokryto.

3.3.

EHSV sdílí přesvědčení, že ve světě existuje dostatek využitelných zdrojů financování. Vedle oficiálních zdrojů (12) existují skryté zdroje, jako je financování válečných aktivit a konfliktů ve světě. Disponibilitu zdrojů rovněž omezují zejména daňové úniky, šedá ekonomika a ilegální finanční transfery, proti kterým je třeba systematicky bojovat.

3.4.

Hledání a mobilizaci zdrojů nelze oddělit od požadavku na jejich řádné využívání. Je třeba se nadále řídit zásadami účinnosti a efektivnosti rozvojové pomoci odsouhlasenými v Monterrey, Dohá a Pusanu a rozhodně čelit nehospodárnému a neúčelnému využívání všech forem finančních i nefinančních zdrojů určených na rozvoj.

3.5.

Rozvojová pomoc by neměla být hodnocena jen podle své výše, ale měla by být posuzována její kvalita a přínos pro dosažení cílů udržitelného rozvoje a zlepšení života lidí. K tomu je potřeba vytvořit nové indikátory zahrnující hodnotová kritéria a posílit statistické úřady rozvojových zemí včetně předávání know-how a vzájemných informací.

3.6.

Sladění zájmů soukromého sektoru s veřejnými cíli by napomohla širší participace organizací celého spektra občanské společnosti na formulování národních cílů a plánů rozvoje. Jejich společným zájmem je prosazení zásad transparentnosti, otevřenosti veřejných zakázek, efektivity a účelnosti vložených prostředků a odpovědnosti veřejných činitelů za implementaci přijaté strategie rozvoje.

3.7.

Ke splnění své úlohy v rozvoji potřebuje soukromý sektor příznivé podnikatelské prostředí zahrnující dodržování obecně uznávaných demokratických zásad právního státu, které usnadní zakládání a růst podniků, sníží byrokracii, zvýší transparentnost, omezí korupci a povzbudí investice. Je třeba, aby se soukromý sektor řídil mezinárodně uznávanými zásadami společenské odpovědnosti podniků, dodržoval základní ekonomická a sociální práva a požadavky udržitelného rozvoje a vytvářel nová pracovní místa v souladu s Agendou důstojné práce MOP.

3.8.

EHSV vyzývá k větší koordinaci a soudržnosti všech politik EU souvisejících s udržitelným rozvojem (13), aby se předešlo případům dublování, překrývání, fragmentace a někdy i rozporuplnosti přístupů a aby se prohloubila systematická koordinace bilaterální rozvojové pomoci členských států zaměřené na realizaci SDG.

4.

4.1.1.

Přesto, že ODA nemůže pokrýt veškeré potřeby rozvojové pomoci, bude nadále nezbytná pro obyvatele zemí nejméně rozvinutých, zasažených ozbrojeným konfliktem, ohrožených přírodními katastrofami, epidemiemi a žijící na izolovaných ostrovech a v zemích bez přístupu k moři.

4.1.2.

Prostředky ODA by měly být využívány prioritně pro likvidaci chudoby v chudých a zranitelných zemích. EHSV poukazuje na to, že chudoba vzrostla i v zemích se středním příjmem v důsledku nerovného rozdělení bohatství. Je třeba využít pákového efektu ODA k mobilizaci všech zdrojů pomoci včetně soukromých investic na odstranění chudoby.

4.1.3.

EHSV žádá Komisi a Radu, aby pro jednání na konferenci v Addis Abebě dohodly jasnou společnou evropskou pozici ohledně ODA. EU by měla potvrdit závazek poskytovat celkovou ODA ve výši 0,7 % HNP a 0,15– 0,20 % HNP jako ODA pro nejméně rozvinuté země. EHSV upozorňuje, že opatření na ochranu klimatu, o nichž se bude jednat na konferenci v Paříži v prosinci 2015, si vyžádají dodatečné zdroje.

4.1.4.

Samotné údaje o výši ODA neukazují na kvalitu a výsledky poskytnuté pomoci a její skutečné dopady na rozvoj přijímající země. EHSV podporuje návrh Výboru pro rozvojovou pomoc (DAC) OECD, aby vedle ODA byla sledována rovněž pomoc a podpora udržitelnému rozvoji poskytovaná mimo rámec ODA (14). Nefinanční podpora má mnohdy větší rozvojový přínos pro danou zemi než pomoc finanční (například vzdělávání, sdílení zkušeností, transfery technologií a know-how, vědecko-technická spolupráce).

4.1.5.

Rozpočtová podpora rozvojových zemí by měla mít vždy konkrétní rozpočtové určení a stanovenou společnou odpovědnost dárce a příjemce za skutečné využití této formy pomoci pro realizaci SDG při dodržování mezinárodně uznávaných pravidel finančního řízení a kontroly, včetně rozhodných podmíněných ustanovení a opatření k potírání a prevenci korupce. Samo financování EU by mělo být spolehlivě chráněno před korupcí. Výbor doporučuje využít zkušeností z provádění evropské politiky soudržnosti i v rozvojových zemích k lepšímu a cílenějšímu zaměření rozvojových prostředků na SDG a k důslednější kontrole jejich použití a hodnocení dosažených výsledků.

4.2.1.

EHSV je přesvědčen, že význam jak veřejných, tak i soukromých domácích zdrojů pro rozvoj bude v nadcházejícím období výrazně růst.

4.2.2.

Ke zvýšení objemu a efektivity využívání domácích zdrojů je nutné neustále bojovat proti nezákonným finančním tokům, praní špinavých peněz pocházejících z protiprávní činnosti, včetně neformální práce, obchodování s migranty či vývozu nezhodnocených odpadů. Dále je potřeba zlepšit výběr daní, potírat korupci a kriminální činnost a integrovat rozsáhlý neformální sektor do řádné ekonomiky. Je třeba rozvojovým zemím pomoci uskutečnit zásadní fiskální reformu a zlepšit řádnou daňovou správu. EHSV požaduje, aby EU aktivněji usilovala o dosažení mezinárodních dohod o boji proti daňovým únikům, daňovým rájům a ilegálním finančním tokům a zlepšení spolupráce s Centrem pro daňovou politiku a administrativu OECD a Daňovým výborem OSN.

4.2.3.

Domácí soukromé investice, ať již přímé nebo portfoliové, dnes několikanásobně převyšují zahraniční investice. Je třeba je zaměřit na rozvojové cíle, například vhodnými pobídkami či prostřednictvím řádně připravených a zajištěných PPP projektů, aby se staly významným nástrojem pro dosažení SDG.

4.2.4.

Nevyužitý potenciál domácích zdrojů mají zejména rozvojové země s nerostným bohatstvím, kde přes poměrně vysoké státní příjmy žije většina obyvatel v bídě a budování vlastní ekonomiky, infrastruktury a sociálních služeb je zanedbáváno. Metody některých zahraničních investorů do těžebního průmyslu v rozvojových zemích jsou oprávněně kritizovány občanskou společností, která volá po dodržování základních standardů ochrany životního prostředí, sociální ochrany dělníků, transparentnosti placení daní a převodů zisků do zahraničí a podávání zpráv v souladu s Pravidly OECD pro nadnárodní podniky (15). EHSV vítá aktivity k nápravě situace, jako je Extractive Industries Transparency Initiative (16).

4.3.1.

EHSV je přesvědčen, že tam, kde možnosti vlád realizovat nezbytné investice z veřejných zdrojů nejsou dostatečné a tyto investice zejména v oblasti infrastruktury, ale též ve veřejných službách, nejsou komerčně proveditelné, je třeba využít partnerství veřejného a soukromého sektoru a financovat projekty PPP prostřednictvím „blendingu“ v souladu s doporučeními OECD (17).

4.3.2.

Projekty PPP musí být připraveny v souladu s rozvojovou strategií dané země na základě studií proveditelnosti, zohledňovat ex-ante faktory udržitelnosti a dodržovat zásady transparentnosti, sdílené odpovědnosti, vymahatelnosti závazků. Sociální partneři a další zástupci občanské společnosti by měli být zapojeni do posuzování přínosu těchto projektů pro udržitelný rozvoj a sledovat dodržování platných konvencí MOP.

4.3.3.

„Blending“ by se měl rovněž využívat u sociálního podnikání a udržitelných projektů integrace zranitelných skupin společnosti do ekonomického prostředí.

4.4.1.

V roce 2013 dosáhl příliv přímých zahraničních investic (PZI) do rozvojových zemí 778 miliard USD, jejich příspěvek k udržitelnému rozvoji je však mnohdy nejednoznačný. Jen 2 % z celkových PZI do rozvojových zemí jde do nejméně rozvinutých zemí. V subsaharské Africe jdou PZI přednostně do těžebního průmyslu bez bližšího příspěvku k ostatní ekonomice. Nové investorské země, jako je Čína, Brazílie, Indie a další, by měly ve svých investicích v rozvojových zemích zohledňovat zásady udržitelného rozvoje.

4.4.2.

Podle studie nevládní organizace EURODAD o financích rozvojových zemí v roce 2014 odtéká z rozvojových zemí dvojnásobek finančních zdrojů oproti těm, které do těchto zemí přijdou ze zahraničí včetně ODA, PZI, charity, převodů zisků, úspor a dalších zdrojů (18). Je třeba usilovat o to, aby byly tyto prostředky v maximální možné míře reinvestovány ve prospěch udržitelného rozvoje v přijímajících zemích.

4.4.3.

Národní strategie rozvoje by měly zahrnovat také podporu investic. Pro získání PZI a jejich nasměrování na SDG je třeba vytvářet příznivé podmínky, jako je mír, stabilita, dobrá správa. Rozvojové země by měly zahrnout SDG také do uzavíraných investičních dohod a nabízet odpovídající záruky za tyto investice. EHSV doporučuje, aby agentury a finanční instituce na podporu investic ve vysílajících zemích a agentury na podporu investic přijímajících zemí navázaly přímou technickou spolupráci provázanou s národní strategií udržitelného rozvoje.

4.4.4.

Je nutné podporovat investice s dopadem, které zajistí určitou ziskovost v krátkodobém výhledu, ale poskytnou možnost dlouhodobé ziskovosti díky svým sociálním účinkům, jako je budování kapacit nebo životní prostředí, které by vedly k udržitelnému rozvoji.

4.5.1.

Perspektivním nástrojem pro financování menších rozvojových projektů je skupinové financování (19) a investování. EHSV upozorňuje, že je třeba tyto nástroje urychleně definovat a připravit a schválit pro ně odpovídající regulatorní rámec, jak to doporučil ve svém stanovisku (20).

4.5.2.

EHSV oceňuje rostoucí počet mezinárodních charitativních fondů, nadací a programů na podporu udržitelného rozvoje, jako jsou například Globální fond pro boj proti HIV, TBC a malárii, Globální partnerství pro vzdělávání, Aliance GAVI na podporu očkování dětí v nejméně rozvinutých zemích atd. Tyto fondy a nadace, kde spolupracují veřejné instituce se soukromými dárci a nevládními organizacemi, by měly zlepšit koordinaci svých aktivit a zaměřit je na SDG.

4.5.3.

Prostředky určené na ODA, pokud nejsou momentálně alokovány na rozvojové projekty, by mohly být umístěny v rozvojových investičních fondech a v zajištěných dluhopisech tak, aby krátkodobě generovaly výnosy a přispívaly k další tvorbě zdrojů (21). To by v delším časovém horizontu pomohlo zvětšit objem potřebných prostředků pro rozvojovou pomoc (22).

4.5.4.

EHSV vítá některé návrhy Vedoucí skupiny pro inovativní financování rozvoje (23) a podporuje snahy vytvářet nové zdroje financování SDG. Je však nutné, aby tyto nové zdroje byly uplatňovány důsledně globálně, neohrozily konkurenceschopnost příslušného odvětví a jejich použití pro SDG bylo transparentní. EHSV by uvítal dobrovolnou celosvětovou iniciativu bankovního sektoru s cílem přispět k financování mezery mezi potřebami a zdroji dostupnými k dosažení cílů udržitelného rozvoje.

4.5.5.

Jedním z málo využívaných zdrojů jsou finance pocházející od diaspory, tedy převody jejich úspor v zemích původu, které by mohly být využity též k plnění SDG. Je třeba prosadit snížení nákladů na převody úspor. Příslušníkům diaspory by měly být nabízeny vzdělávací a pobídkové programy podporující jejich zájem o investování do rozvojových projektů, které by jim zhodnotilo jejich úspory a zároveň přispělo k plnění SDG.

4.6.1.

Mikropodniky a malé a střední podniky, představující hlavní potenciál růstu a vytváření nových pracovních míst, se potýkají s nedostatečným přístupem k financím. Tento problém je palčivý zejména v nejméně rozvinutých zemích, a proto je třeba hledat nástroje, jak zde usnadnit přístup mikropodniků a malých a středních firem k finančním zdrojům. Je nutné při tom respektovat odlišnosti forem podnikání v rozvojových zemích, kde převládají mikropodniky, drobní obchodníci a malé rodinné farmy v zemědělství.

4.6.2.

Existuje mnoho různých systémů mikroúvěrů pro malé a střední podniky. Výbor za nejúčinnější považuje systémy využívající aplikace pro mobilní telefony. Vítá také mikroúvěry využívané k financování projektů zelené energie a oceňuje iniciativy k poskytování mikroúvěrů s nulovým úrokem. Chybějí půjčky pro malé a střední firmy (10  000–2 00  000 USD), které by mohly nahradit kapitálový leasing a další nástroje. K tomu je nutné podpořit rozvoj finančního trhu a místních bank, včetně místních zástupců.

4.6.3.

Součástí podpory malých a středních podniků ze strany rozvinutých zemí by mělo být předávání zkušeností, manažerských znalostí, technického know-how, školení ve finančním řízení, vzdělávání ve finanční gramotnosti a podpora jejich zapojení do hodnotových dodavatelských řetězců. EU by měla doporučit využít principy své směrnice o opožděných platbách ke zlepšení financování malých a středních podniků.

4.6.4.

Mikropodniky, malé a střední podniky působící v zemědělství je třeba ochránit před investičními praktikami zaměřenými na zabírání půdy, které vedou k jejich likvidaci. Napomohlo by jim též vytváření nástrojů pojištění proti dopadům klimatických změn. V rozvojových plánech je třeba nezapomínat na podporu podniků sociální ekonomiky, které mohou sehrát významnou roli při plnění SDG.

4.6.5.

Důležité pro ekonomický a sociální rozvoj je zajištění přístupu k finančním nástrojům, jako jsou základní bankovní účet nebo finanční aplikace pro mobilní telefony, nejširším vrstvám obyvatel rozvojových zemí.

4.7.1.

Občanská společnost v rozvinutých zemích, včetně sociálních partnerů a nevládních organizací, je přímým aktérem rozvoje a sehrává rovněž důležitou roli při zaměření rozvojové spolupráce a monitorování její efektivnosti (24).

4.7.2.

Je třeba systematicky podporovat vznik a zlepšování systému kontroly procesů a výsledků rozvojové pomoci v jednotlivých zemích s přímým zapojením relevantních organizací občanské společnosti, což přispěje k odhalování a odstraňování překážek realizace SDG. EHSV má v této oblasti dlouholeté pozitivní zkušenosti z činnosti společných výborů, platforem a poradních orgánů, jako je výbor pro sledování AKT-EU, EU-Latinskoamerické a karibské schůzky organizované občanské společnosti a další.

4.7.3.

Přímými poskytovateli rozvojové pomoci jsou také sociální partneři. Odborové svazy rozvinutých zemí realizují sociálně zaměřené rozvojové projekty a podporují institucionální rozvoj partnerských odborových organizací. Organizace zaměstnavatelů, obchodní komory, asociace malých a středních podniků a odvětvové svazy uskutečňují společné projekty s partnerskými podnikatelskými organizacemi v rozvojových zemích a předávají jim své zkušenosti.

4.7.4.

Nezastupitelnou roli hrají v rozvojové pomoci nevládní organizace jak v rozvinutých tak i rozvojových zemích. Jsou aktivní zejména při překonávání následků humanitárních a přírodních katastrof a v sociální oblasti, ve zdravotnictví, genderových otázkách, vzdělávání atd. Mobilizují rovněž prostředky široké veřejnosti, pořádají sbírky, osvětové akce atd. Zajímavým příkladem je také financování vzdělání formou „adopce na dálku“, která pomáhá navazovat mezilidské vztahy mezi běžnými občany.

4.7.5.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby podpořila aktivity organizací občanské společnosti EU zaměřené na naplňování SDG odpovídajícím financováním programů zaměřených na budování institucí občanské společnosti v partnerských zemích. EHSV připravuje v současné době informační zprávu, která doporučí modely efektivního zapojení občanské společnosti do implementace a monitorování rozvojové agendy po roce 2015, která doplní toto stanovisko.

17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/57

Zpravodaj:

Ronny LANNOO

1.1.

V tomto stanovisku EHSV formuluje doporučení týkající se konzultací zúčastněných stran v souladu se Smlouvou s cílem zlepšit kvalitu těchto konzultací a zúžit propast mezi Evropou a jejími občany. Tuto praxi převzala i Evropská komise v podobě rozsáhlých konzultací zúčastněných stran o postupech konzultací, které zapracovala do balíčku „Zlepšení tvorby právních předpisů“ místopředsedy Timmermanse. EHSV následně na žádost Komise vydá stanovisko týkající se celého balíčku „Zlepšení tvorby právních předpisů“.

1.2.

EHSV je znepokojen způsobem, jakým konzultace zúčastněných stran probíhají, a tudíž i kvalitou jejich výsledků. Z toho důvodu Výbor žádá, aby konzultace byly stabilní, reprezentativní a zajišťovaly přidanou hodnotu pro dotčené zainteresované organizace a skupiny.

1.3.

Analýza vzorku konzultací, kterou během první poloviny roku 2014 provedl EHSV, ho přivádí k závěru, že kvalitativní přístup se liší podle dotčeného generálního ředitelství; počet odpovědí je nedostatečný, což má negativní dopad na reprezentativnost; jazyk a terminologie nejsou přizpůsobené cílovým skupinám; chybí zprávy o výsledcích a monitorování. Celkově můžeme tedy potvrdit, že dosud platné pokyny v této oblasti nejsou dostatečně uplatňovány.

1.4.

Evropský hospodářský a sociální výbor si je vědom, že je obtížné přiměřeně konzultovat širokou škálu občanů a organizací v členských státech Evropské unie, a proto zde předkládá několik konkrétních a realistických strukturálních návrhů a vybízí Evropskou komisi ke konstruktivní spolupráci při vytváření a zavádění nových opatření.

1.5.

EHSV žádá Komisi, aby všem svým generálním ředitelstvím uložila povinnost dodržovat při konzultacích zúčastněných stran pokyny a normy týkající se kvality. Aby se zaručilo uplatňování těchto pokynů, navrhuje Výbor ustavit na úrovni generálního sekretariátu koordinační jednotku, která by generálním ředitelstvím poskytovala podporu během konzultací zúčastněných stran.

1.6.

Lepší kvalitu a vyšší počet odpovědí by měl zajistit strategičtější proces konzultací, a to od přípravy až po hodnocení, což předpokládá systematické zapojení dotčených struktur (reprezentativních organizací cílových skupin, poradních orgánů). Účast dotčených stran by usnadnilo lepší plánování konzultací a uvedení jejich cíle.

1.7.

Výbor zdůrazňuje, že kvalitní postup konzultace vyžaduje odpovídající zmapování zúčastněných stran. EHSV tedy Komisi doporučuje, aby za tímto účelem využila stávající struktury, jako je sám Výbor a reprezentativní organizace, a vycházela přitom z rejstříku transparentnosti. Není tedy nezbytné vytvářet nové struktury.

1.8.

EHSV má za to, že je vhodné znovu zefektivnit metody a nástroje používané pro konzultace zúčastněných stran. Existují dvě základní možné metody konzultací: písemná/online nebo ústní konzultace/interaktivní setkání. Vhodné metody a nástroje je třeba vybrat s ohledem na zamýšlený cíl, na cílovou skupinu atd., a to v rámci všeobecného strategického postupu konzultací. Dále se doporučuje, aby byly účinně využívány nové technologie, zvláště v zájmu lepšího kontaktu s některými cílovými skupinami, např. mladými lidmi.

1.9.

V rámci tohoto přístupu je třeba rozlišovat mezi konzultacemi organizací občanské společnosti a široké veřejnosti. Rozdíl mezi nimi se netýká pouze metodiky, ale také cíle, jelikož u organizací občanské společnosti jde o to, aby byla zajištěna reprezentativnost, zatímco u široké veřejnosti jde o podporu začlenění a účasti.

1.10.

Je-li zvolena možnost písemného dotazníku, EHSV je toho názoru, že by měl být k dispozici ve všech úředních jazycích EU. Kromě toho EHSV vyzývá k tomu, aby byl dotazník předem předán reprezentativním organizacím dotčených cílových skupin, aby se zabránilo tomu, že bude pro cílové skupiny obtížně srozumitelný z důvodu příliš specializované terminologie.

1.11.

Výbor zdůrazňuje, že je důležité, aby při zpracování výsledků bylo z kvalitativního a kvantitativního hlediska posuzováno, zda odpověď pochází od jednotlivce, nebo od organizace zastupující občanskou společnost, a byla též zohledňována reprezentativnost a angažovanost této organizace. Odpovědi reprezentativní organizace by tedy byla přikládána větší váha.

1.12.

Za účelem zvýšení účasti na konzultacích klade EHSV důraz na to, aby byla pro každou konzultaci vypracována zpráva shrnující obdržené odpovědi a aby tato zpráva zároveň uváděla, proč byly některé odpovědi během vypracovávání návrhu vzaty v potaz a jiné nikoliv.

1.13.

Vzhledem ke své úloze stanovené Smlouvami Výbor nabízí, že bude plnit roli prostředníka, aby napomohl úspěšnému provedení konzultací zúčastněných stran. Může se podílet a spolupracovat na všech důležitých fázích tohoto procesu (určení zúčastněných stran, vypracování dotazníků, shrnutí a monitorování výsledků). Za účelem strukturování, stability a reprezentativnosti tohoto procesu může Výbor stejně jako v minulosti pořádat slyšení a konference a vytvořit platformy a fóra pro dialog.

1.14.

V rámci konzultací se zúčastněnými stranami by Evropská komise měla lépe využít potenciál, který nabízí posílená spolupráce s Výborem, jak stanoví protokol o spolupráci podepsaný Výborem a Komisí dne 22. února 2012 (1). To by umožnilo v zájmu optimalizace využívání zdrojů a v rámci uplatňování přístupu interinstitucionální spolupráce co nejlépe využít zvláštní kompetence a znalosti zúčastněných stran i jejich odbornost, zkušenosti a dovednosti ohledně provádění konzultací.

1.15.

Pokud jde o interaktivní setkání, EHSV může ve spolupráci s Komisí působit jako organizátor, jako již pravidelně činí v rámci strukturovaných platforem pro dialog (například k tématům přistěhovalectví, spotřeby atd.).

1.16.

Dále EHSV vyzývá k trvalé informační kampani o postupu konzultací a o konzultacích. Výbor si přeje aktivně se do ní zapojit spolu s organizacemi, které reprezentuje.

1.17.

Kromě toho EHSV jako hybná síla strukturovaného občanského dialogu coby základního nástroje participativní demokracie vyzývá Komisi, aby více využívala platformy pro strukturovaný dialog. To by na jedné straně umožnilo zúčastněným subjektům nepřetržitou účast ve všech fázích politického procesu a na straně druhé by to mělo pozitivní dopad, pokud jde o náklady a čas.

2.1.1.

V souladu s čl. 11 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii „za účelem zajištění soudržnosti a transparentnosti činností Unie vede Komise s dotčenými stranami rozsáhlé konzultace“.

2.1.2.

„Konzultace“ je postup, kterým Komise shromažďuje názory a pohledy občanů a zúčastněných stran. Tento doplňující proces probíhá, aniž by tím byl dotčen strukturovaný občanský dialog (čl. 11 odst. 2 SFEU) nebo konzultace prováděné v určitém konkrétním rámci, jako jsou například konzultace se sociálními partnery v rámci sociálního dialogu (s organizacemi zaměstnavatelů a odbory, článek 154 SFEU) nebo konzultace poradních orgánů, jako je Evropský hospodářský a sociální výbor (článek 304 SFEU) (2), které nemůže v žádném případě nahradit.

2.1.3.

Sociální partneři, organizace zaměstnavatelů a odbory se kromě konzultací ve smyslu článku 154 SFEU plně účastní konzultací uvedených v odstavci 2.1.1 a 2.1.2, zejména v oblasti ochrany spotřebitelů, předpisů v oblasti životního prostředí, obchodní politiky atd.

2.2.1.

Evropská komise v roce 2002 stanovila povinné minimální normy (4) pro konzultace se zúčastněnými stranami ohledně jakéhokoli návrhu, legislativního či nelegislativního. V rámci programu REFIT Komise rovněž oznámila, že konzultace budou prováděny u hodnocení, kontrol účelnosti a při přípravě aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů (5).

2.2.2.

Evropská komise ve svých pokynech z roku 2002 týkajících se provádění konzultací a určených generálním ředitelstvím mimo jiné stanoví zveřejňování důvodových zpráv k danému tématu, jejich obsahu a účelu těchto konzultací. Kromě toho by měl být po skončení konzultace zveřejněn počet odpovědí, typ respondentů a shrnutí výsledků.

2.2.3.

V současné době neexistuje žádné platné formální pravidlo týkající se vícejazyčnosti.

2.2.4.

Pokyny a minimální normy pro konzultace zúčastněných stran z roku 2002 stanoví deset kroků procesu konzultace, který je rozdělen do tří fází: stanovení strategie (6), průběh konzultace (7) a analýza výsledků (8).

2.2.5.

Evropská komise stanovila dvanáct různých metod přípravných konzultací v závislosti na cílech a cílových skupinách. Jedná se o tyto metody: otevřená veřejná internetová konzultace; studie; Eurobarometr; konference, veřejná slyšení, setkání se zúčastněnými stranami; schůze, workshopy, semináře s přímo dotčenými stranami; cílové skupiny; osobní pohovory; skupiny odborníků Evropské komise; panely malých a středních podniků; konzultace místních a regionálních orgánů; dotazníky; internetová diskuzní fóra.

2.3.1.

Navzdory těmto pokynům a značnému množství potenciálních metod a nástrojů mnoho zúčastněných stran kritizuje účinnost současného systému konzultací. Ke konkrétním překážkám patří zejména obtížné získávání informací o konzultacích (snadná dostupnost na internetových stránkách EU a oznámení konzultace), jazyk a terminologie, informace o výsledcích i monitorování.

2.3.2.

Kromě toho se výrazně liší kvalita a přístup konzultací v závislosti na dotyčném generálním ředitelství a nedostatečná je i koordinace a jednotný metodologický přístup.

2.3.3.

EHSV zkontroloval, na základě vzorků, uplatňování těchto pokynů u prvních 25 konzultací, které se konaly v roce 2014. Na základě těchto vzorků lze konstatovat následující:

Na závěr můžeme obecně konstatovat nedostatečnou reprezentativnost, nedostatečnou kvalitu a nedostatečné informování o výsledcích a o monitorování.

3.1.

V politických směrech nové Evropské komise je jednou z 10 priorit více demokracie v Evropské unii. Vytvoření povinného rejstříku pro všechny organizace a osoby, které lobbují u Evropské komise nebo Evropského parlamentu, je v rámci této priority klíčovým cílem.

3.2.

Dne 19. května 2015 Komise zveřejnila balíček opatření pro zdokonalování právní úpravy „Zlepšení tvorby právních předpisů“ (10), k němuž se Výbor na žádost Komise vyjádří. Opatření se soustředí na čtyři osy: transparentní přístup a konzultace, neustálý přezkum stávajících právních předpisů, lepší analýzy dopadů a kontroly kvality a nová interinstitucionální dohoda.

3.3.

V této souvislosti se rovněž navrhují uzpůsobené pokyny pro konzultace zúčastněných stran. Při jejich přípravě byla uspořádána konzultace (11) k návrhům pokynů ke konzultacím se zainteresovanými stranami. Výsledky (12) této konzultace jsou v tomto stanovisku zohledněny.

4.1.1.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby stávající interní pokyny uložila pro generální ředitelství jako závazné a za jejich nedodržování ukládala sankce (například v případě nedostatečné transparentnosti odpovědí nebo hodnotící zprávy). Také kvalita posouzení dopadů je předmětem sankcí, které ukládá Výbor pro posuzování dopadů.

4.1.2.

Za tímto účelem EHSV doporučuje, aby při generálním sekretariátu Komise existovala koordinační jednotka pod přímým vedením příslušného místopředsedy Komise. Tato jednotka by zároveň poskytovala podporu všem generálním ředitelstvím, pokud jde o celkový přístup a strategie konzultací, vypracování a zavádění požadavků kvality a postupů, doprovodná opatření týkající se kvality, informování a monitorování.

4.1.3.

Koordinační jednotka by měla k dispozici skupinu odborníků doplněnou o zástupce cílových skupin, na něž je konzultace zaměřena. EHSV žádá, aby Komise v tomto rámci využila odbornost Výboru, zejména pokud jde o výběr cílových skupin, validaci dotazníků, shrnutí a monitorování výsledků.

4.1.4.

Systematičtější přístup ke konzultacím, jasně stanovený harmonogram a předchozí oznámení musí zúčastněným stranám usnadnit přípravu jejich účasti. Za tímto účelem je nutné vytvořit předběžný harmonogram konzultací, který bude spolehlivý a pravidelně aktualizovaný. Obecněji EHSV doporučuje Komisi, aby konzultace lépe strukturovala, zejména na institucionálním a reprezentativním základě, a využívala zdrojů poradních orgánů nebo rovnocenných orgánů, a to jak na úrovni členských států, tak na regionální a místní úrovni.

4.1.5.

EHSV žádá Komisi, aby každý rok zveřejňovala hodnocení svého přístupu ke konzultacím a jeho výsledky.

4.2.1.

Řádné určení cílové skupiny konzultace je nezbytné pro získání potřebných informací. Jsou nezbytné profesionální nástroje, jejichž spolehlivost je osvědčená. Je rovněž nutné zajistit účinnou spolupráci se stávajícími strukturami, Výborem a legitimními organizacemi zastupujícími zájmy občanské společnosti. EHSV se může v rámci svých pravomocí a ve spolupráci s příslušnými organizacemi a Komisí podílet na určení reprezentativních organizací v rámci stanovených cílových skupin.

4.2.2.

Činnost EHSV (16) týkající se definice kritérií reprezentativnosti organizací občanské společnosti by mohla být použita jako základní reference v rámci výše uvedeného procesu určování reprezentativních organizací. EHSV tak chce zvýšit vliv těchto organizací a spolupráci s nimi při konzultacích.

4.2.3.

Je třeba se systematicky zaměřovat na vhodné rozložení z geografického hlediska a z hlediska cílové skupiny. Také je nutné zajistit, aby byla při „mapování zúčastněných stran“ věnována větší pozornost nedostatečně zastoupeným skupinám či skupinám, které mají méně prostředků.

4.2.4.

EHSV klade důraz na to, aby byl při analýze odpovědí na konzultace uplatňován mechanismus odůvodněného vyvažování s cílem upřednostnit reprezentativní a přímo dotčené organizace.

4.2.5.

Obsah zpětné vazby po konzultacích má zásadní význam pro zvýšení účasti zúčastněných stran na těchto konzultacích. Zúčastněné strany musí vidět, že jejich příspěvek přinesl výsledek, a tedy vnímat, že měly skutečný vliv na předložené návrhy, nebo obdržet vysvětlení, proč určité prvky nebyly zohledněny.

4.3.1.

EHSV může působit jako „síť sítí“ a zasílat konzultace písemně (online) různým zúčastněným stranám (jak činí Výbor regionů v souvislosti s místními orgány). Pokud jde o interaktivní setkání, může EHSV vzhledem ke svým kontaktům a odborným znalostem působit v tomto ohledu jako organizátor.

4.3.2.

Dotazník pro (online) konzultace musí být organizacím občanské společnosti dotčené cílové skupiny či skupin předložen k připomínkám a v jazyce příslušné cílové skupiny. Kromě toho je vhodné, aby byl dotazník předem otestován panelem zúčastněných stran. Za tímto účelem lze jako nástroje pro zacílení na tyto organizace použít předběžné zmapování dotčených subjektů a rejstřík transparentnosti (viz odstavec 4.2). V této souvislosti může EHSV hrát roli zprostředkovatele.

4.4.1.

Pokyny stanoví, že pro online konzultace by měla být stanovena lhůta nejméně 12 týdnů a pro interaktivní setkání 20 pracovních dnů. EHSV nedoporučuje, aby konzultace probíhaly v době letních dovolených. Navíc je také vhodné co nejdůsledněji dodržet předběžný harmonogram (viz odstavec 4.1.4).

4.5.1.

EHSV vyzývá Komisi i její delegace v členských státech, aby zahájily účinnou a trvalou informační kampaň s cílem zveřejňovat konzultace a motivovat zainteresované strany k účasti. V tom může EHSV zajisté také hrát roli a může požádat členy o šíření informací v rámci jejich sítě.

4.5.2.

Každá konzultace musí být ohlášena jasným, vhodným a včasným způsobem ve sdělovacích prostředcích Komise a členských států a příslušným organizacím občanské společnosti. Do tohoto globálního přístupu by měli být rovněž zapojeni zástupci Komise v členských státech.

4.6.1.

EHSV klade důraz na to, aby Komise zohledňovala názory vyjádřené na konzultacích a odůvodnila, do jaké míry na ně vzala ohled.

4.6.2.

V rámci uplatňování odůvodněného vyvažování při zpracování výsledků (viz odstavec 4.2.3) musí být poměrně nejvíce zastoupeny subjekty organizované občanské společnosti.

4.7.1.

EHSV se vyslovuje pro zveřejňování souhrnné zprávy spolu se shrnutím všech obdržených odpovědí. Tímto způsobem se zvýší transparentnost.

4.7.2.

Kromě toho EHSV doporučuje, aby byly – zejména respondentům – poskytnuty informace o dalším postupu, jako jsou úpravy návrhu a další kroky v rámci rozhodovacího procesu.

5.1.1.

V zájmu optimalizace využívání zdrojů a v rámci uplatňování přístupu interinstitucionální spolupráce by tedy Výbor mohl poskytnout při rozhodovacím procesu své znalosti týkající se zúčastněných stran, které působí v různých oblastech politik EU, a také svou odbornost, zkušenosti a kompetence ohledně provádění konzultací.

5.1.2.

EHSV si přeje s ohledem na své pracovní priority a ve spolupráci s Komisí provádět monitorování a hodnocení určitých konzultací, vypracovat stanovisko k tomuto tématu a v případě potřeby uspořádat veřejné slyšení.

5.1.3.

Výbor hodlá ve spolupráci s příslušnými organizacemi přispívat a poskytovat své odborné znalosti Komisi v hlavních fázích procesu konzultací, zejména při výběru cílové skupiny, vypracování dotazníku, shrnutí a monitorování.

5.1.4.

EHSV může také působit jako „síť sítí“ a jako zprostředkovatel a zasílat konzultace písemně (online) různým zúčastněným stranám (jak činí Výbor regionů v souvislosti s místními orgány).

5.1.5.

Pokud jde o interaktivní setkání, EHSV může ve spolupráci s Komisí působit jako organizátor, jak již pravidelně činí v rámci platforem pro strukturovaný dialog (například k tématům přistěhovalectví, spotřeby atd.).

5.1.6.

V rámci účinné a trvalé informační kampaně může Výbor přispívat prostřednictvím svých členů, kteří mohou šířit informace v rámci své sítě.

5.2.1.

EHSV může v různých fázích přípravy, provádění a monitorování konzultace fungovat jako informační kanál mezi Evropskou komisí a organizovanou občanskou společností.

5.2.2.

Pro některé činnosti, jako jsou interaktivní setkání, lze zorganizovat společné akce Komise a Výboru.

17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/64

Zpravodaj:

Juan MENDOZA CASTRO

Spoluzpravodajka:

Milena ANGELOVA

1.1.

Výbor podporuje zelenou knihu k unii kapitálových trhů, očekává návrhy Komise týkající se změn, které by mohly být potřebné pro dosažení cílů uvedených v tomto dokumentu, a vyjadřuje přesvědčení, že navrhovaná opatření budou založena na vyváženém zohlednění názorů vyjádřených všemi zúčastněnými stranami.

1.2.

Cílem iniciativy Komise by mělo být vytvořit podmínky pro efektivní, moderní sektor finančních služeb s odpovídající regulací, jenž umožní podnikům hledajícím investice, zejména malým a středním podnikům a rychle rostoucím podnikům, přístup k poskytovatelům kapitálu.

1.3.

EHSV považuje kapitálové trhy za zdroje likvidity, kde společnosti mohou získávat finanční prostředky a obchodovat s finančními nástroji, a důrazně podporuje hlavní cíl unie kapitálových trhů, a to překonat současnou roztříštěnost trhů, a umožnit tak kotaci všech typů společností.

1.4.

Vzhledem k tomu, že pro velké společnosti unie kapitálových trhů ve značné míře funguje, EHSV zdůrazňuje, že je nutné zavést opatření, která umožní, aby byla přínosem i pro malé a střední podniky.

1.5.

Unie kapitálových trhů by měla zlepšit financování ekonomiky v dlouhodobém horizontu tím, že využije potenciálu k prosazení osvědčených postupů správy a řízení společností a sociální odpovědnosti podniků, přičemž se zaměří nejen na hospodářské, ale také environmentální a sociální cíle.

1.6.

Ve všech rozhodnutích týkajících se unie kapitálových trhů by v budoucnu měly být výslovně zohledněny specifické potřeby malých a středních podniků. EHSV rozhodně doporučuje, aby byla přijata zásadní a rychlá opatření v těchto směrech:

1.7.

EHSV souhlasí s tvrzením uvedeným v zelené knize, že pouze velmi malé procento úspor domácností se promění v produktivnější investice, než jsou státní dluhopisy nebo bankovní vklady, zejména nyní, kdy dochází k finanční represi střadatelů.

1.8.

EHSV zdůrazňuje význam tradičního bankovnictví pro stabilitu finančního systému. EHSV uznává důležitost dokončení evropské bankovní unie.

1.9.

V zájmu udržitelné kvalitní sekuritizace je třeba podporovat základní struktury s krátkými řetězci zprostředkování.

1.10.

EHSV se domnívá, že zelená kniha obsahuje komplexní přezkum současné situace na kapitálových trzích v Evropě stejně jako opatření nezbytná k dosažení unie kapitálových trhů.

2.1.

Ve srovnání s jinými jurisdikcemi je v Evropě financování založené na kapitálových trzích poměrně málo vyvinuté. Evropské akciové, dluhopisové a jiné trhy hrají menší roli při financování růstu a evropské podniky zůstávají silně závislé na bankách, čímž činí hospodářství našich členských států zranitelnými, pokud se poskytování bankovních úvěrů zpřísní.

2.2.

Panuje rovněž ovzduší nedostatečné důvěry investorů a evropské úspory nemusí být vždy využity nejproduktivněji.

2.3.

Vytváření unie kapitálových trhů představuje klíčovou iniciativu v rámci pracovního programu Komise.

2.4.

Tato unie by zajistila větší diverzifikaci financování hospodářství a snížení nákladů na získávání kapitálu, zejména pro malé a střední podniky.

2.5.

Integrovanější kapitálové trhy, zejména akciové, by posílily schopnost evropské ekonomiky absorbovat šoky a umožnily by větší objem investic, aniž by se zvýšila míra zadluženosti.

2.6.

Unie kapitálových trhů by měla zlepšit tok kapitálu – efektivní tržní infrastrukturou a zprostředkovateli – od investorů do evropských investičních projektů, a tak zlepšit alokaci rizika a kapitálu v rámci celé EU a v konečném důsledku učinit Evropu odolnější vůči budoucím otřesům.

2.7.

Hlavní zásady, z nichž by unie kapitálových trhů měla vycházet, jsou tyto: měla by maximalizovat přínos kapitálových trhů pro ekonomiku, růst a vytváření pracovních míst; měla by vytvořit jednotný kapitálový trh pro všech 28 členských států; měla by být postavena na pevných základech finanční stability; měla by zajistit účinnou úroveň ochrany spotřebitele a investora a měla by pomoci přilákat investice z celého světa a zvýšit konkurenceschopnost EU.

3.1.

Výbor iniciativu Komise plně podporuje. Pokud mají všechny členské státy Evropské unie těžit z dobře fungující ekonomiky založené na znalostech, je unie kapitálových trhů nezbytnou strukturální reformou. Překážky bránící celounijnímu rozvoji široké škály inovativních finančních produktů musí být uvolněny, protože to omezuje konkurenční financování investic, zejména pro malé a střední podniky, nově zakládané podniky a dlouhodobé infrastrukturní projekty.

3.2.

Cílem iniciativy Komise by mělo být vytvořit podmínky pro efektivní, moderní sektor finančních služeb, který bude přiměřeně, avšak nikoli nadměrně regulován a umožní využití mnohem širší škály zdrojů pro financování investic, a vypořádá se tak se znepokojivě nízkou úrovní investic.

3.3.

EHSV je toho názoru, že kapitálové trhy jsou zdroji likvidity, kde společnosti mohou získat finanční prostředky a obchodovat s finančními nástroji. Budeme-li to považovat za výchozí situaci, EHSV se domnívá, že pro velké společnosti již unie kapitálových trhů bylo dosaženo, a v odpovědi na otázky Komise v zelené knize se zaměří především na opatření, která umožní, aby tato unie byla přínosná i pro malé a střední podniky a rychle rostoucí společnosti.

3.4.

Unie kapitálových trhů by měla zlepšit financování ekonomiky v dlouhodobém horizontu tím, že využije potenciálu k prosazení osvědčených postupů správy a řízení společností a sociální odpovědnosti podniků, přičemž se zaměří nejen na hospodářské, ale také environmentální a sociální cíle.