8.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 332/1

Zpravodajka:

Gunta ANČA

Spoluzpravodaj:

José Isaías RODRÍGUEZ GARCÍA-CARO

1.1.

vyzývá ke zvýšení povědomí o situaci osob žijících v ústavních zařízeních, a to pomocí jednotných a rozčleněných údajů, a k vypracování ukazatelů dodržování lidských práv;

1.2.

vyzývá členské státy, aby v rámci národních programů reforem (NPR) zavedly antidiskriminační opatření a podpořily právo osob se zdravotním postižením na plné zapojení se do společnosti a ekonomiky;

1.3.

konstatuje, že úsporná opatření vedla ke snížení rozpočtů místních a regionálních orgánů, což má přímý dopad na dostupnost sociálních služeb. V některých členských státech se proto objevuje sklon k institucionalizaci;

1.4.

doporučuje, aby členské státy využívaly evropské strukturální a investiční fondy s cílem podpořit přechod od institucionální péče ke komunitní péči, pro rozvoj sociálních a zdravotnických služeb a odbornou přípravu pracovníků v oblasti podpůrných služeb;

1.5.

doporučuje, aby členské státy reformovaly dlouhodobou péči na základě analýzy nákladů a přínosů a přijaly dlouhodobý plán zahrnující investice do lidí a služeb namísto snižování finančních prostředků;

1.6.

zdůrazňuje, že „deinstitucionalizace“ je proces vzniku alternativních podpůrných služeb na komunitní úrovni, který vyžaduje dlouhodobou politickou strategii a alokaci odpovídajících finančních prostředků;

1.7.

naléhavě žádá členské státy, aby uznaly muže a ženy se zdravotním postižením za stejné subjekty práva jako ostatní osoby ve všech aspektech života a případně usnadnily rozhodování v této oblasti (1);

1.8.

doporučuje rozvoj vysoce kvalitních komunitních služeb jako klíčový krok v procesu deinstitucionalizace (2). Je velmi nevhodné uzavírat ústavní zařízení, aniž by lidé měli přístup k alternativním službám;

1.9.

domnívá se, že pokud bude péče poskytována doma, měl by být zajištěn nezbytný rozvoj odborných služeb za dostupné ceny;

1.10.

doporučuje, aby pracovníci v celé Evropě absolvovali odbornou přípravu pro práci v komunitních službách a aby byli informováni o procesu deinstitucionalizace;

1.11.

doporučuje, aby komunitní služby byly k dispozici na místní úrovni a byly cenově dostupné a přístupné pro všechny;

1.12.

zdůrazňuje význam přístupu k zaměstnání, jenž umožňuje, aby se lidé opouštějící ústavní péči mohli plně zapojit do společnosti. Specializované služby zaměstnanosti, odborného vzdělávání a odborné přípravy by měly být dostupné bez diskriminace všem, kteří je potřebují;

1.13.

doporučuje, aby se vytvářela partnerství mezi všemi zúčastněnými stranami zapojenými do procesu deinstitucionalizace;

1.14.

zdůrazňuje, že různé skupiny uživatelů mají odlišné potřeby, a tudíž je třeba vypracovat konkrétní opatření ve spolupráci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, a to i s uživateli a jejich zastupujícími organizacemi, rodinnými příslušníky, poskytovateli služeb, hospodářskými odvětvími a orgány veřejné správy;

1.15.

vyzývá Evropskou komisi, aby přijala evropský rámec kvality komunitních služeb, a znovu opakuje, že je naléhavě potřeba závazných norem s cílem zajistit co nejvyšší kvalitu;

1.16.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zřídily nezávislou a účinnou kontrolu a nezávislé a účinné sledování za účelem zajištění dodržování regulativních a jakostních norem v sociálních službách;

1.17.

doporučuje bojovat proti záporným stereotypům, zvyšovat informovanost ve školách a ve společnosti prostřednictvím inkluzivního vzdělávání a mediálních kampaní.

2.1.

Procesy deinstitucionalizace a dodržování lidských práv se v Evropě v průběhu téměř celého minulého století vyvíjely odlišně. Proto je obtížné získat srovnatelné údaje z různých zemí.

2.2.

EHSV má za to, že v naší měnící se společnosti je důležité analyzovat situaci lidí, kteří v EU vyžadují sociální péči a náročnou pomoc, a vypracovat tak odpovídající řešení a vyměnit si osvědčené postupy.

2.3.

EHSV proto:

2.3.1.

poznamenává, že v Evropě žije více než jeden milion dětí a dospělých se zdravotním postižením v zařízeních ústavní péče (3);

2.3.2.

„institucí“ se rozumí jakékoli zařízení ústavní péče, kde jsou obyvatelé izolováni od širší komunity a/nebo nuceni žít společně. Tito rezidenti nemají dostatečnou kontrolu nad svým životem nebo rozhodnutími, která se jich dotýkají, a nároky samotného zařízení mají obvykle přednost před individuálními potřebami rezidentů (4);

2.3.3.

poukazuje na to, že vysoce kvalitní sociální péče v rámci místní komunity vede k lepším výsledkům, pokud jde o kvalitu života, než ústavní péče, přičemž podporuje sociální začleňování a snižuje riziko segregace (5);

2.3.4.

zakazuje jakoukoliv formu diskriminace a zneužití, kterou by muži a ženy a děti se zdravotním postižením nebo bez, lidé vyžadující náročnou pomoc nebo ti, jež mají psychosociální postižení, mohli zakusit v zařízeních ústavní péče nebo v situacích, kdy se jim dostává sociální péče;

2.3.5.

odkazuje na doporučení uvedená v předchozích stanoviscích EHSV (6);

2.3.6.

připomíná závazky EU a jejích členských států vyplývající z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (UNCRPD) (7), aby byla respektována lidská důstojnost, svoboda a právo lidí žít nezávisle a aby lidé měli možnost volby, kde a s kým budou žít a současně měli přístup k podpůrným službám na komunitní úrovni, a to včetně osobní asistence;

2.3.7.

poukazuje na to, že v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte (CRC) by dítě v zájmu „plného a harmonického rozvoje osobnosti“ mělo „vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění“. Rodiče mají hlavní odpovědnost, pokud jde o výchovu jejich dětí, a je na státu, aby pomáhal rodičům, zejména těm nejchudším, prostřednictvím adekvátních nástrojů sociální ochrany. Děti mají právo na ochranu před újmou nebo zneužitím. V případě, že jejich rodina není schopna poskytnout péči, kterou potřebují, navzdory odpovídající podpoře ze strany státu, mají děti právo na náhradní rodinnou péči;

2.3.8.

opětovně zdůrazňuje, že lidé se zdravotním postižením, a zejména s duševním postižením, mají kdekoli právo na uznání své osoby jako subjektu práva.

3.1.

vítá skutečnost, že mnohé země v současnosti reformují způsob poskytování péče a pomoci pro děti a dospělé, a to nahrazováním některých nebo všech dlouhodobých stacionářů rodinnými a komunitními službami (8);

3.2.

žádá, aby proces deinstitucionalizace probíhal způsobem, který respektuje práva uživatelských skupin, minimalizuje riziko poškození zdraví a zajišťuje pozitivní výsledky pro všechny dotčené osoby. Nové systémy péče a pomoci musí respektovat práva, důstojnost, potřeby a přání každého jednotlivce a jejich rodiny;

3.3.

je přesvědčen, že každý občan má právo zvolit si místo, kde chce žít, a způsob života.

4.1.

EHSV uznává, že péče o děti, osoby se zdravotním postižením, včetně osob s psychosociálním postižením, a seniory se velmi liší. Proto by postup deinstitucionalizace dlouhodobé péče měl zohlednit konkrétní potřeby všech skupin uživatelů.

4.2.

Komunitní péče, včetně profesionální péče a péče poskytované v rámci rodinného a sociálního prostředí, přináší přidanou hodnotu, jež chybí v institucionálních zařízeních.

4.3.

Institucionální struktura by proto měla být přizpůsobena tak, aby doplňovala komunitní sociální a zdravotnické služby, pokud tyto nejsou k dispozici, a během přechodného období.

4.4.

Vést nezávislý život neznamená, že lidé musí žít izolovaně. Naopak to znamená, že v komunitě, kde se rozhodli žít, mají na výběr ze specializovaných služeb a současně zde jsou k dispozici všechny obvyklé služby.

4.5.

Deinstitucionalizace znamená zajistit ty správné služby, ale rovněž vytvořit vhodné komunitní prostředí. Je nezbytné připravit na tuto změnu širokou veřejnost, zvýšit informovanost a bojovat proti stigmatizaci. Jinak spíše než k deinstitucionalizaci dojde k nové institucionalizaci vytvořením „ghett“ osob s psychosociálním postižením, kteří budou žít ve společnosti, ale kvůli negativním postojům budou nadále izolováni. Klíčovou roli hrají v tomto ohledu sdělovací prostředky.

4.6.

EHSV bere na vědomí rozdíly mezi členskými státy EU, zejména pokud se jedná o definici dlouhodobé péče. Tyto rozdíly se mohou rovněž týkat druhu poskytované péče a zahrnutých služeb. Podobně existují výrazné rozdíly v jednotlivých členských státech mezi regiony a městy, a to zejména mezi městskými a venkovskými oblastmi (9). EHSV se domnívá, že to by nemělo odůvodňovat nedostatečný pokrok učiněný členským státem, který má své vlastní charakteristické zvláštnosti, a podporuje postupný přechod ke komunitním službám.

4.7.

V předchozím průzkumném stanovisku (10) EHSV doporučil hodnocení péče poskytované na dálku a asistovaného žití v přirozeném prostředí a vytvoření plošné a decentralizované infrastruktury v blízkosti místa bydliště, jež by umožnila být se seniory v přímém kontaktu. Chtěli bychom zopakovat toto doporučení a podpořit adekvátní proces deinstitucionalizace pro seniory, děti, osoby se zdravotním postižením v každém věku a osoby s psychosociálním zdravotním postižením (11).

4.8.

Uvedené skupiny uživatelů zahrnují jedince, u nichž může být schopnost přijímat rozhodnutí snížena nebo nedostatečná z důvodu věku, zdravotního postižení nebo závislosti. EHSV proto vyzývá členské státy, aby v rámci postupné a řízené deinstitucionalizace poskytly těmto osobám maximální ochranu, aby jejich práva byla vždy dodržena a jim osobně byla poskytnuta nejlepší možná komunitní péče, včetně pomoci při rozhodování.

4.9.

EHSV věnuje pozornost dopadu, jenž přechod od institucionální péče ke komunitní péči může mít pro pracovníky v této oblasti. Všechny orgány a zúčastněné strany zapojené do tohoto procesu musí spolupracovat, aby zajistily, že proces deinstitucionalizace bude dopadat na pečovatele pozitivně a postupně. Vždy by měly být zohledněny důstojné pracovní podmínky.

4.10.

Alternativou k institucionální péči nejsou služby poskytované doma, ale služby v komunitě, a proto je třeba zaručit investice do infrastruktury služeb.

4.11.

EHSV vítá vhodné příklady, například volno z důvodu péče, částečný úvazek z důvodu péče a uznávání pojištění pro neformální pečovatele (12). Vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výměnu osvědčených postupů.

4.12.

EHSV si je vědom důležitosti pečovatelů. Neformální pečovatelé, kteří pracují dobrovolně, se snaží zakomponovat pečovatelské povinnosti do svého osobního života. To může vést k tzv. „pečovatelskému syndromu“, kdy je pečovatel, na němž leží největší zátěž, fyzicky a psychicky vyčerpán. Evropská unie musí zajistit, aby: opatření ke sladění pracovního a rodinného života a odpovědnost za péči vycházely z rovnoprávnosti a povinnosti v rámci neformální péče byly rozděleny rovnoměrně a spravedlivě (13), byla dodržována základní práva pečovatelů, neformální a rodinná péče byla uznávána a podporována stejně jako role dobrovolníků při poskytování formální a neformální péče (14).

4.13.

EHSV si je vědom, že četné zranitelné skupiny, které bývají umisťovány do ústavní péče, představují neúměrně velikou část bezdomovecké populace. EHSV proto vyzývá členské státy, aby vypracovaly takové strategie a programy deinstitucionalizace, které by plně braly v úvahu bezdomovectví a nutnost poskytovat komunitní služby, které by mu předcházely a reagovaly na ně.

4.14.

Rozvoj a profesionalizace práce v cizí domácnosti má pro dosažení rovnosti na pracovišti strategický význam, jelikož tuto práci vykonávají převážně ženy a stejně tak jsou to ženy, které potřebují hlídání dětí, pečovatelskou službu pro starší osoby a úklidové služby do domácnosti, aby se v profesním životě vyrovnaly mužům. Tyto služby jsou prospěšné jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Vytvářejí nová pracovní místa, naplňují potřeby stárnoucí společnosti a usnadňují slaďování soukromého a pracovního života. Zlepšují kvalitu života a sociální začlenění a usnadňují starším občanům život v jejich domovech (15).

4.15.

EHSV uznává potřebu odborné přípravy v oblasti deinstitucionalizace pro odborníky v celé Evropě. Například nová generace psychiatrů bude muset být vyškolena tak, aby bylo zajištěno, že budou postupovat v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením.

4.16.

EHSV je znepokojen tím, že lidé jsou v některých případech umísťováni do ústavních zařízení bez procesu konzultace nebo dodržení jasných postupů. Výbor uznává význam formálního posouzení potřeb lidí v oblasti dlouhodobé péče. Tento postup musí respektovat zásady lidské důstojnosti a vést k rozvoji individualizovaných služeb.

5.1.

EHSV si je vědom, že poskytování dlouhodobé péče uvedeným uživatelským skupinám, které ji vyžadují, je jedním z největších sociálních a hospodářských problémů, jimž Evropská unie čelí, zejména v době ekonomické krize, jako je tomu nyní.

5.2.

Sdělení o sociálních investicích (16) objasňuje, že ekonomická krize ohrožuje naše systémy sociální ochrany, neboť nezaměstnanost vzrostla, daňové příjmy se propadly a počet lidí odkázaných na dávky se zvýšil. EHSV v této souvislosti souhlasí s Komisí, že je třeba podpořit členské státy při koncipování strategií dlouhodobé péče, jež minimalizují dopad ekonomické krize.

5.3.

Ve svém stanovisku (17) k danému sdělení EHSV uvádí, že sociální investice pro růst a soudržnost by také měly být využity k posílení sociálních služeb. To by mohlo rovněž podpořit vytváření pracovních míst v sektoru služeb a rozvoj nových služeb na komunitní úrovni.

5.4.

Ekonomická krize měla negativní dopad na schopnost osob se zdravotním postižením žít nezávisle a na rodiny a zranitelné skupiny, které již byly vystaveny vyššímu riziku chudoby a sociálního vyloučení.

5.5.

Balíček opatření v oblasti sociálních investic bude řešit problémy související s ekonomickou krizí a demografickými změnami (18).

5.6.

EHSV je přesvědčen, že krize měla významný negativní dopad na uznávání sociálních práv, neboť rozpočty pro uvedená opatření byly kráceny. Výbor proto naléhavě vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby zajistily, že sociální investice budou využity pro politiky sociální ochrany s cílem přinejmenším obnovit úroveň, která existovala před ekonomickou krizí (19).

5.7.

EHSV zdůrazňuje, že vypořádat se s potřebami vyplývajícími z prodloužení střední délky života znamená řešit složité otázky mezigenerační spravedlnosti a solidarity. Konečným cílem musí být situace, kdy starší a staří lidé v Evropě budou moci prožít důstojné a bezpečné stáří i v případě, že budou potřebovat péči, a zároveň je třeba zajistit, aby tím nebyly nadměrně zatíženy mladší generace (20).

5.8.

I když rozdíly v rámci EU v oblasti dlouhodobé ústavní nebo komunitní péče již byly zřejmé, krize ještě prohloubila už tak značné hospodářské a sociální rozdíly v EU. Zvýraznila rozdíly v konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti, zvýšila sklon k polarizaci růstu a rozvoje a viditelně ovlivnila spravedlivé rozdělení příjmů, bohatství a blahobytu mezi členskými státy a regiony (21).

6.1.

s politováním konstatuje, že v minulém programovém období byly evropské strukturální fondy využity pro segregující zařízení namísto ve prospěch komunitní péče;

6.2.

vítá nařízení o evropských strukturálních a investičních fondech (ESI fondy) na nové období 2014–2020, která podporují přechod od institucionální ke komunitní péči, přičemž financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj má zlepšit infrastrukturu pro sociální a zdravotní péči;

6.3.

navrhuje, aby přístup založený na financování z více fondů urychlil přechod ke komunitní péči, včetně využití Evropského sociálního fondu pro „měkká“ opatření, jako je odborná příprava pracovníků v podpůrných službách a vytváření nových sociálních služeb;

6.4.

vítá nařízení o společných ustanoveních ohledně ESI fondů, v němž je zahrnuta tematickou podmíněností ex ante, pokud jde o boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, a které stanoví požadavek pro členské státy, aby vytvořily strategii deinstitucionalizace;

6.5.

doporučuje, aby členské státy využívaly evropské strukturální a investiční fondy s cílem podpořit přechod z péče v institucionálním prostředí na komunitní péči, pro rozvoj sociálních a zdravotnických služeb a odbornou přípravu pracovníků v oblasti podpůrných služeb;

6.6.

konstatuje, že nástroj předvstupní pomoci a Evropský rozvojový fond by měly být využívány tak, aby bylo posíleno právo žít v komunitě a vyrůstat v rodinném prostředí;

6.7.

je si vědom skutečnosti, že přechod od institucionálních služeb ke komunitním službám je složitý proces. Vyzývá proto Komisi a členské státy, aby vypracovaly sdělení a politický postup s cílem podpořit deinstitucionalizaci, a to zejména v době ekonomické krize.

7.1.

vyzývá Evropskou komisi, aby přijala evropský rámec kvality komunitních služeb, a znovu opakuje, že je naléhavě potřeba přísných závazných norem s cílem zajistit co nejvyšší kvalitu;

7.2.

dochází k závěru, že služby musí být k dispozici na komunitní úrovni, a to i v odlehlých a venkovských oblastech, a jednotlivci musí obdržet odpovídající individuální rozpočty, aby si mohli svobodně vybírat služby, které potřebují;

7.3.

domnívá se, že komunitní služby by měly být rozvíjeny v úzké spolupráci s uživateli a jejich zastupujícími organizacemi a že z jejich strany by měla být definována kvalita, a to ve spolupráci s dalšími příslušnými zúčastněnými stranami, včetně poskytovatelů služeb, orgánů veřejné správy a odborových organizací;

7.4.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zřídily nezávislou a účinnou kontrolu a nezávislé a účinné sledování za účelem zajištění dodržování regulativních a jakostních norem jak v oblasti komunitních služeb, tak ve službách poskytovaných v ústavních zařízeních;

7.5.

doporučuje, aby komunitní služby byly k dispozici na místní úrovni a byly cenově dostupné a přístupné pro všechny;

7.6.

domnívá se, že tyto služby musí podléhat schválení ze strany příslušných orgánů a být akreditovány certifikačními orgány;

7.7.

podpůrné technologie a technické pomůcky mají pro osoby se zdravotním postižením, včetně dětí a starších osob, zásadní význam pro život v komunitě. Tyto technologie jsou nejúčinnější, pokud jsou v souladu s preferencemi uživatele a respektují soukromí.

8.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 332/8

Zpravodajové:

Carmelo CEDRONE a Joost VAN IERSEL

1.1.

Po šesti letech finanční a ekonomické krize se zdá, že je obtížnější než kdy jindy předvídat hospodářskou a sociální budoucnost. Vzhledem ke geopolitickým a ekonomickým problémům pouze pevná HMU bude schopna zajistit stabilitu do budoucna.

1.2.

HMU je i nadále křehká – viz dále zjištění a analýza SWOT. EHSV je toho názoru, že přetrvávající nerovnováhy a také vytvoření atmosféry důvěry v Evropě si žádají účinnější a demokratičtější správu ekonomických záležitostí, a to zejména v eurozóně.

1.3.

EHSV si je vědom skutečnosti, že rozhodné kroky nelze přijmout v krátkém horizontu, ale je třeba vzít náležitě v potaz dvě okolnosti: a. Evropa si nemůže dovolit svá rozhodnutí dlouze odkládat a b. prvním předpokladem je dohoda eurozóny na zásadách nezbytných hospodářských politik, jež bude provádět efektivní správa.

1.4.

Souběžně s hospodářskou konvergencí je nutná demokratická legitimita, pevný politický rámec a sdílený pocit „společného osudu“. V této souvislosti lze přijmout konkrétní opatření v rámci stávající Smlouvy a právních předpisů. Ve střednědobém horizontu by revize Smlouvy měla přinést institucionální ustanovení korespondující s nezbytnými požadavky skutečné hospodářské a politické unie.

1.5.

Potřebujeme ucelenou strukturu Evropské rady, vlád členských států, Evropského parlamentu, vnitrostátních parlamentů a Evropské komise odrážející demokratickou legitimitu, odpovědnost a transparentnost, jenž bude moci účinně jednat v zájmu občanů a hospodářských subjektů.

1.6.

Již nyní je zřejmé, že stávající systém pravidel, který je základem EU a zejména eurozóny, způsobil nejasnosti právní, institucionální a demokratické. V důsledku toho je třeba změnit metodu. Vzhledem k politické a hospodářské dynamice si EU již nemůže uchovat stávající institucionální uspořádání. EHSV proto zastává názor, že prohloubení procesu integrace v eurozóně je nezbytné.

1.7.

V tomto duchu EHSV předkládá plán s těmito kroky:

2.1.

K hospodářské a měnové unii se již nyní vztahuje rozsáhlé „acquis“. HMU má společnou měnu a centrální banku; do určité míry zajišťuje koordinaci fiskálních a hospodářských politik; vydává pro země závazná rozhodnutí, která v zásadě omezují jejich hospodářskou a fiskální autonomii, ukládají podmínky v případě jakéhokoli expanzivního opatření v členských státech a zavazují je k provádění ekonomických a sociálních reforem.

2.2.

To znamená, že HMU je federací „ve vývoji“, která v tuto chvíli funguje jako „strážce“, ale dosud nevystupuje společně. Je poměrně výrazně odhodlána plnit vytyčené cíle a pomohla vytvořit „veřejný prostor“ k diskusi. Členské státy se ve prospěch HMU vzdávají větší části své suverenity, i když její řízení zůstává primárně v rukou technokratické struktury.

2.3.

Tuto unii je třeba dobudovat, a to vytvořením nezbytných podmínek, jež zajistí, že země, které jsou její součástí nebo které se k ní chtějí připojit, dosáhnou nejen stability, ale také rozvoje a prosperity. Mělo by pro ně být výhodnější se k eurozóně připojit než zůstat mimo.

2.4.

Vypuknutí finanční krize v roce 2008 a následné události, společně s katastrofálními důsledky pro reálnou ekonomiku a evropskou společnost, byly varovným signálem pro všechny, kdo až do té doby věřili, že struktura HMU bude i nadále fungovat více či méně uspokojivě a že efekty přelévání budou harmonicky přispívat ke sbližování členských států.

2.5.

Krátce po úvodních šocích začaly evropské instituce hledat krátkodobá řešení pro nejnaléhavější problémy. Skutečnost, že byly vytvořeny mechanismy, které uchovaly HMU, euro a eurozónu nedotčeny, byla velkým úspěchem, i když došlo také k prodlením a závažným opomenutím, jako je absence společného plánu na podporu růstu a zaměstnanosti.

2.6.

Ohromným úspěchem rovněž je, že za mimořádně obtížných okolností byly podniknuty produktivní kroky, přinejmenším částečné, pro vytvoření pevnějších základů HMU. EHSV ocenil všechna tato opatření, ale také kritizoval jejich omezení a prezentoval další myšlenky, které jsou vhodnější pro řešení krize.

2.7.

Finanční a hospodářská krize přešla do přetrvávajícího hospodářského útlumu s velkými ekonomickými nerovnováhami mezi ekonomikami členských zemí. O šest let později je značná část EU v nezáviděníhodné situaci, kdy se potýká s nízkým růstem a snižující se zaměstnaností. Ekonomické a sociální dopady mluví samy za sebe.

2.8.

I přes dosažený pokrok zůstává HMU neúplná. Situace je velmi složitá. Navzdory nadějným známkám oživení panuje v řadě zemí ekonomická stagnace, nedostatek pracovních míst a chudoba způsobené povětšinou nejrůznějšími hluboce zakořeněnými příčinami, které krize ještě více zviditelnila a zvýraznila: historií, tradicemi správy (nebo její absencí), odlišným vývojem růstu, rozdílnými ekonomickými a sociálními systémy a rozdílnými vnějšími politikami.

2.9.

V eurozóně přetrvávají neshody mezi představiteli stabilní unie, jež by byla tažena hospodářským sbližováním a reformami v členských státech, a zastánci okamžitého vytvoření fiskální unie. Tyto rozpory vedou rovněž k rozdílným názorům na to, jaká hospodářská politika by měla být na úrovni členských států i na úrovni EU tou hlavní, a to jak mezi politiky, tak mezi sociálními partnery.

2.10.

Odlišné názory a postupy vyostřily atmosféru nedůvěry nejen na politické úrovni, ale také mezi veřejností v různých zemích, jakkoli povrchní se může vzájemná kritika zdát. Tento vývoj se proměnil v sebenaplňující proroctví; omezuje potenciální manévrovací prostor pro tvůrce politik a mezi občany způsobuje vlny strachu z EU.

2.11.

Protože v HMU převládá především rozhodování na mezivládní úrovni a technokratické řízení, působí tento nedostatek demokratické legitimity a důvěryhodnosti vážné problémy, které rovněž zvyšují rozdíly mezi partnerskými zeměmi.

2.12.

EU není výjimkou. Jiné velké státy, jako jsou USA, Čína, Rusko, Indie, Brazílie, a celá řada menších zemí také trpí srovnatelnými potížemi. Avšak ve srovnání s USA a asijským kontinentem („asijskou továrnou“) má EU, a zejména eurozóna, nesporně velké potíže, aby překážky překonala.

2.13.

EHSV v zásadě věří, že navzdory tomu, že skutečný stav evropské ekonomiky ovlivňuje mnoho odlišných a komplexních aspektů, účinnější politické řízení HMU by mělo výrazně pomoci vytvořit stabilnější prostředí pro řešení současných i budoucích problémů. V každém případě bude silnější HMU nezbytná pro ochranu některých klíčových evropských zájmů ve světě.

2.14.

EHSV si je vědom toho, že konečné řešení není v současné době na dosah. Rovněž si uvědomuje, že dnešní dynamika, složitost a dilemata jsou překážkami podrobného plánu. Na druhou stranu se stávající institucionální a správní nedostatky nemohou již déle projevovat, aniž by dlouhodobě poškodily důvěru a hospodářské výsledky. EHSV proto považuje za nepřijatelné, aby plán pro budoucnost vznikl opožděně, bylo na něj rezignováno nebo zcela chyběl.

2.15.

Z tohoto důvodu se EHSV domnívá, že je nevyhnutelná vážná diskuse o náležité struktuře HMU, z níž vyplyne shoda ohledně hospodářských a sociálních cílů i dohodnuté správy ekonomických záležitostí.

2.16.

Od vzniku HMU se debata o vyšší nebo nižší míře evropské integrace točí kolem suverenity států. EHSV zdůrazňuje, že se jedná o nesprávné paradigma, protože suverenita jednotlivých států se zvolna vytrácí. Ve stávajícím pojetí globalizace a s ní souvisejících problémů se zdá, že není jiné schůdné možnosti, jak lépe ukotvit společnou nebo sdílenou svrchovanost v EU, a zejména v eurozóně. To bude vyžadovat řádně sdílenou správu ekonomických záležitostí nebo ekonomickou vládu. Budoucí podoba HMU je tedy podobně úzce svázána s dalšími klíčovými „suverénními“ politikami, jako je společná bezpečnostní a obranná politika a energetická unie a jejich další vývoj.

4.1.1.

Zásadní výzvy v rámci hospodářské a měnové unie, která je spojena se značným převodem pravomocí členských států na Evropskou unii, jsou spjaty s jejím demokratickým rozměrem a zejména jejím parlamentním rozměrem, účinností systému rozhodování, dodržováním zásad odpovědnosti a loajální spolupráce a také s transparentností (se zviditelněním) způsobu jejího fungování. EHSV se domnívá, že tyto problémy vyžadují politickou unii, která obnoví a zajistí účast občanů a aktivní zapojení všech zúčastněných stran do procesu evropské integrace.

4.1.2.

Dosažení politické unie je proces, který se musí uskutečnit postupně. Některé podmínky a opatření by mohly být zavedeny beze změny Smluv EU. Existují však další, které změnu Smluv nezbytně vyžadují.

4.1.3.

EHSV doporučuje, aby v zájmu vzájemné odpovědnosti a spolupráce byly způsoby účasti, které existují na vnitrostátní úrovni, řádně uplatňovány rovněž na úrovni Unie, zejména:

4.1.4.

Ve všech státech a v celé EU představuje otázka demokracie velmi závažné slabé místo (stačí připomenout úlohu trojky v rámci nové správy ekonomických záležitostí). Krize odhalila, že vztah mezi volenými zástupci a těmi, jež zastupují, se stále více vytrácí. Z toho plyne, že je nutné se touto otázkou naléhavě zabývat v rámci procesu dokončení hospodářské a měnové unie a jejích čtyř částí nebo pilířů integrace – bankovní unie, fiskální unie, hospodářské unie (ta by podle Výboru měla zahrnovat i sociální unii) a konečně politické unie.

4.1.5.

K dosažení této politické unie z počátku v zemích, které si ji přejí, a za použití zásady diferencované integrace EHSV navrhuje, aby byla zavčasu použita forma konventu, který bude pověřen nalezením řešení nad rámec Lisabonské smlouvy. EHSV se zavazuje vypracovat návrhy pro efektivní zapojení občanské společnosti do činnosti tohoto konventu.

4.2.1.

Primární prostor pro zastupitelskou demokracii v rámci hospodářské a měnové unie je v Evropském parlamentu, v němž zasedají poslanci ze zemí, které přistoupily k jednotné měně nebo se na tento krok připravují.

4.2.2.

Zastupitelská demokracie by v rámci HMU nebyla úplná, pokud by způsob rozhodování opomíjel dvojí legitimitu – na vnitrostátní i evropské úrovni – jež je v systému sui generis, kterým evropský model je, zásadní.

4.2.3.

V tomto politickém kontextu bude existovat lepší základ pro užší spolupráci a konzultace mezi eurosummitem a/nebo Euroskupinou – a v tomto případě rovněž mezi zeměmi připravujícími se na vstup do eurozóny – a EP a vnitrostátními parlamenty. V souladu s logikou předcházejícího bodu by ministři zemí eurozóny a zemí, které chtějí vstoupit do eurozóny, mohli vykonávat zákonodárnou pravomoc v záležitostech týkajících se HMU společně s EP.

4.2.4.

Činnost Rady by měla být posílena snahou orgánů veřejné správy jednotlivých členských států, které musí jít ruku v ruce s tímto vývojem, zejména prostřednictvím vzájemné výměny úředníků a prohloubení dvoustranných vztahů.

4.2.5.

EHSV zdůrazňuje, že rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou a v určitém okamžiku zrušení jednomyslného hlasování usnadní prohloubení integrace v rámci politické unie.

4.2.6.

Lépe strukturovaná spolupráce a konzultace tak v rámci politické unie posílí účinnost politik v klíčových oblastech HMU. Unie jako celek z toho bude těžit.

4.2.7.

Jak je naznačeno v tabulce v bodě 5, lze učinit mnohé, aniž by se musela měnit Smlouva. Většina politik týkajících se HMU by se mohla uskutečňovat přímo mezi jednotlivými zeměmi na základě posílené spolupráce; bylo by výhodnější, aby HMU fungovala v rámci stálé posílené spolupráce, což by rovněž umožnilo poslancům EP ze zemí eurozóny a kandidátských zemí jednat efektivněji.

4.2.8.

EHSV navrhuje obnovení tzv. jumbo zasedání Rady v rámci Euroskupiny, čímž by byl umožněn pravidelný dialog mezi ministry financí, hospodářství a sociálních věcí na jedné straně a sociálními partnery a občanskou společností na straně druhé.

4.3.1.

Po uplynutí přechodného období vedoucího nakonec ke změně Smlouvy se začne formovat řídicí orgán HMU. Jeho předseda by měl ve všech ohledech vystupovat jako ministr pro ekonomiku a finance eurozóny a jako místopředseda Komise, podobně jako vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

4.3.2.

V evropském modelu sui generis bude Evropská komise (menší a efektivnější) i nadále sehrávat zásadní úlohu. „Metoda Společenství“ a stávající právo iniciativy Komise budou pro prohlubování HMU také velmi důležité. V rámci politické unie by jí tato role měla být zajištěna.

4.3.3.

Evropská komise by měla i nadále hrát „dvojí roli“ a být prostředníkem mezi EU a HMU do té doby, než bude zřízen samostatný výkonný orgán pro HMU. Aniž by bylo dotčeno stávající právo iniciativy Komise, měly by být nalezeny způsoby a prostředky, jak do procesu řádně zapojit Evropský parlament, aby byla zachována legitimita nového legislativního návrhu.

4.3.4.

EHSV navrhuje jmenovat trvalého předsedu Euroskupiny, který může přímo v Bruselu lépe spolupracovat s Komisí, Parlamentem, vládami a vnitrostátními parlamenty. V souladu s postupem použitým předsedou Junckerem by místopředseda Komise mohl předsedat zasedáním Euroskupiny. Mohl by také zastupovat HMU v mezinárodních orgánech.

4.4.1.

To vše znamená, že bychom měli být odhodlanější než kdykoli dříve, abychom vybudovali pevnější, konstruktivnější vztahy s občany Evropy a našli cesty, jak je zapojit do veřejného života. Měly by být zaručeny jasné formy konzultací o konkrétních otázkách se zapojením sociálních partnerů a občanské společnosti, zejména v eurozóně, protože tyto organizace hrají důležitou úlohu v oblastech politik, které HMU přímo ovlivňuje. Často také ovlivňují výsledek politik na vnitrostátní úrovni. Na evropské úrovni může EHSV působit jako prostředník vůči občanské společnosti, odpovědný za účast organizované občanské společnosti v rozhodovacím procesu EU, aniž by byla dotčena role sociálních partnerů v rámci sociálního dialogu, a to prostřednictvím:

5.1.

Aby bylo dosaženo čtyř unií v souladu se zprávou čtyř předsedů a ve shodě se čtyřmi pilíři EHSV (2), řadu opatření či politik lze uskutečnit v rámci platné Smlouvy (první sloupec v tabulce níže). O jiných však musí být rozhodnuto společně na evropské úrovni (v eurozóně) na základě nové rozhodovací metody a nových nástrojů a za použití posílené spolupráce stanovené ve stávající Smlouvě (druhý sloupec tabulky) nebo prostřednictvím změn ve Smlouvě nebo, je-li to nezbytné, s pomocí nové smlouvy o HMU (třetí sloupec tabulky). Závěrem tabulka shrnuje tyto fáze a předkládá institucionální návrhy a přípravné iniciativy týkající se politického pilíře HMU (čtvrtý sloupec).

5.2.

Rámcová analýza možných variant k dokončení HMU (3)

8.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 332/20

Zpravodajka:

Vladimíra DRBALOVÁ

1.1.

EHSV podporuje společnou iniciativu Evropské komise a trojice předsednictví Evropské rady, jejímž záměrem je zaměřit se na podnikatelské vzdělávání (1) a podporovat podnikatelské myšlení v Evropě.

1.2.

EHSV doporučuje, aby se členské státy vrátily ke strategickému rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020), který vychází ze stále ještě velmi platné Agendy z Osla z roku 2006.

1.3.

EHSV doporučuje, aby členské státy vypracovaly vlastní strategie podnikatelského vzdělávání nebo zapracovaly podnikatelské koncepce do svých vnitrostátních strategií celoživotního učení.

1.4.

EHSV požaduje postupný rozvoj klíčových schopností (kompetencí), jak je popsáno v doporučeních EP a Rady z roku 2006 (2), s cílem přispět k lepší přizpůsobivosti, zaměstnatelnosti, sociálnímu začlenění a mobilitě.

1.5.

Vysoce kvalitní stáže, praxe, učňovské vzdělávání, duální nebo jiné systémy učení se v praxi, programy pro začínající podniky a podnikatelské inkubátory, dobrovolnictví a sportovní aktivity mohou usnadnit přechod ze školy do zaměstnání nebo k samostatné výdělečné činnosti.

1.6.

Je zapotřebí výrazně zlepšit postupy uznávání znalostí získaných mimo školu, přičemž studenti, pedagogové a zaměstnavatelé musí být zapojeni do navrhování procesů uznávání, které je musí motivovat (3).

1.7.

Podnikatelské vzdělávání je třeba vidět v kontextu celkového společenského, nejen podnikatelského prostředí. Podnikatelské dovednosti by měly být součástí všech úrovní vzdělávání a odborné přípravy přiměřeně již od raného věku tak, aby bylo možné je neustále rozvíjet napříč učebními osnovami.

1.8.

EHSV podporuje návrh Evropské komise členským státům, aby vytvořily referenční rámec schopností pro podnikání v kontextu rámce klíčových kompetencí. To by pomohlo zajistit koordinovaný přístup napříč jednotlivými úrovněmi vzdělávání a zohledňování neformálního a informálního učení.

1.9.

EHSV vyzývá členské státy, aby zavedly programy pro učitele, školitele a vedoucí pracovníky v oblasti vzdělávání zaměřené na rozvoj podnikatelských dovedností a postojů. Vzdělávací zařízení by na druhé straně měla nabízet studijní prostředí, jež podporuje podnikatelské myšlení a je otevřeno širšímu společenství.

1.10.

EHSV by rád zdůraznil význam partnerství mezi různými zainteresovanými stranami – státní správou, školami, podniky, službami zaměstnanosti a rodinami, přičemž upozorňuje zejména na úlohu sociálních partnerů při rozvoji odborných a průřezových kompetencí odpovídajících realitě.

1.11.

EHSV vyzývá členské státy, aby využívaly všechny dostupné programy a nástroje, které podporují podnikání ve vzdělávání a odborné přípravě, tvořivost, inovace a mobilitu. EHSV vyzývá Komisi, aby členské státy odpovídajícím způsobem podporovala při provádění programu Erasmus + a zaručila, že všechny nástroje tohoto programu budou řádně fungovat.

2.1.

Jednou z priorit závěrů Evropské rady ze dne 26. a 27. června 2014, jak je stanoveno v příloze I nazvané Strategická agenda pro Unii v čase změn  (4), bylo napomáhat při rozvoji dovedností a podporovat rozvoj talentu a životní příležitosti pro všechny prostřednictvím podpory dovedností vyžadovaných moderní ekonomikou a celoživotního učení.

2.2.

S cílem přispět k přezkumu strategie Evropa 2020 zahájilo italské předsednictví (5) politickou diskusi o budoucí úloze vzdělávání a odborné přípravy ve vnitrostátních a unijních programech pro růst. Lotyšské předsednictví rovněž nadále podporuje příležitosti v digitální oblasti a také podnikatelské vzdělávání, zejména na regionální úrovni (6).

2.3.

Rada pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport zdůraznila ve svých závěrech ze dne 12. prosince 2014 (7), že podnikavost i vzdělávání jsou prioritami strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Rozvíjení podnikatelského myšlení může být pro občany značným přínosem v jejich profesní a životní dráze.

3.

3.1.

Zaměření na podnikatelské vzdělávání představuje návrat k Agendě z Osla týkající se podnikatelského vzdělávání v Evropě  (8), což urychlí podporu podnikatelského smýšlení ve společnosti a také strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“)  (9).

3.2.

Tvořivost a inovace mají zásadní význam pro rozvoj podniků a pro konkurenceschopnost Evropy v mezinárodním měřítku. Investice do vzdělávání a odborné přípravy pro rozvoj dovedností mají zásadní význam pro podporu růstu a konkurenceschopnosti. Prvním úkolem je podpora procesu, v němž by si všichni občané osvojili klíčové průřezové kompetence, jako jsou kompetence v oblasti digitálních technologií, schopnost učit se, smysl pro iniciativu a podnikání a kulturní povědomí (10).

3.3.

Také konference SSTP o „podpoře začínajících podniků při vytváření růstu a pracovních míst“ (11) jasně ukázala, že podnikatelské vzdělávání by mělo být zvažováno v kontextu širšího společenského prostředí. Podnikatelské prostředí by nicméně mělo směřovat k usnadnění zahájení podnikání, snižování byrokracie a vytváření pracovních příležitostí. Pobídky ke zvažování, zahájení a rozvoji podnikání mohou být účinně propojeny s řadou dalších aktivních politik na trhu práce a také je třeba je vidět v kontextu širšího rámce pro podporu a rozvoj podnikání.

3.4.

Přezkum iniciativy „Small Business Act“ (12) představuje jedinečnou příležitost k posílení vazeb mezi opatřeními zaměřenými na malé a střední podniky a podnikatelským vzděláváním za použití všech dostupných nástrojů, jako je např. program COSME. Podpora zvyšování kvalifikace v malých a středních podnicích a všech forem inovací je jednou z 10 hlavních zásad pro vytvoření rovných podmínek pro malé a střední podniky v rámci EU.

4.1.

Začlenění prvků podnikatelského vzdělávání do vzdělávání a odborné přípravy by mělo všem studentům bez ohledu na jejich pohlaví, sociálně-ekonomické zázemí nebo zvláštní potřeby umožnit rozvinout dovednosti a schopnosti potřebné k podnikání.

4.2.

Kromě základních dovedností, jako je čtení, psaní a počítání, vyžaduje podnikavost postupný rozvoj řady klíčových kompetencí, jak je popsáno v doporučeních EP a Rady z roku 2006, včetně smyslu pro iniciativu a podnikání a schopnosti převádět myšlenky do praxe. To předpokládá tvořivost, schopnost zavádět novinky a nést rizika i plánovat a řídit projekty s cílem dosáhnout určitých cílů.

4.3.

Komunikace v cizích jazycích je nezbytným předpokladem k zajištění toho, aby se evropští občané mohli svobodně pohybovat, pracovat a studovat v celé Evropě, a jsou pro mladé lidi stále důležitější (13).

4.4.

Digitální podnikání má v době jednotného digitálního trhu zásadní význam pro tvorbu nových pracovních míst, pro inovativní nápady a pro klastry, které urychlují tempo inovací. EU musí vytvořit politický rámec, který bude podporovat dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT) a vybízet členské státy, aby si navzájem vyměňovaly zkušenosti o tom, jak mohou zvýšit počet a zlepšit kvalitu absolventů s dovednostmi v IKT podle potřeb jednotlivých společností.

4.5.

Musíme využít obrovského potenciálu žen a prozkoumat jejich specifický přístup k vedení a k řízení podniků. Členské státy by měly v úzké spolupráci s příslušnými zúčastněnými stranami provádět programy, které se zaměřují na rozvoj obchodních a podnikatelských dovedností a na zapojení podniků vedených ženami do celosvětových dodavatelských řetězců (14).

5.1.

Podnikatelské dovednosti jsou důležité pro život obecně a pro to, aby lidé získali větší kontrolu nad svou budoucností. Podnikatelské dovednosti by měly být součástí všech úrovní vzdělávání a odborné přípravy přiměřeně již od raného věku tak, aby bylo možné je neustále rozvíjet napříč učebními osnovami.

5.2.

Všichni žáci by měli mít možnost účastnit se programů pracovní praxe, jež by napomohly rozvíjet tyto dovednosti, přičemž nástroje pro posuzování pokroku a prokázání nabytí podnikatelských dovedností by se měly zaměřit na zlepšování kvality budoucích pracovních zkušeností. Dobrým příkladem je finský pracovní program, který stanoví školení v oblasti podnikání na různých úrovních vzdělávání, „Yrittäjyyskasvatus“ (15).

5.3.

Vzdělávání v oblasti podnikání je definováno jako „soubor formálního učení pro účely informování, vzdělávání a výchovy každého, kdo se chce účastnit sociálně-ekonomického rozvoje, prostřednictvím projektu na podporu podnikatelského ducha, zakládání podniků nebo rozvoje podnikání“ (16).

5.3.1.

Evropa v dnešní době upíná veškerou svou naději k podpoře a rozvoji duálních systémů a podobných forem učení se prací. Členské státy, které takové systémy mají, dosahují dlouhodobě dobrých výsledků a jejich míra nezaměstnanosti mladých lidí je pod průměrem EU.

5.3.2.

Stáže jsou důležitým prostředkem k řešení nezaměstnanosti a nesouladu mezi dostupnými a požadovanými dovednostmi a k zajištění hladkého přechodu ze vzdělávacího systému na trh práce. Zařazování stáží do vzdělávacích osnov by se mělo dostat větší podpory (17).

5.3.3.

Stáže, které mají podpořit podnikatelského ducha zaměstnanců, a podnikání vycházející z podnětu zaměstnanců či sociální podnikání mohou být úspěšnými příklady programů s účastí zaměstnanců zaměřených na dosažení hospodářských a sociálních cílů organizací, pro něž pracují.

5.3.4.

Cenný přínos pro rozvoj dovedností může mít dobrovolná činnost. Hlavními poskytovateli neformálního vzdělávání jsou organizace mládeže. Svými vzdělávacími programy přispívají k rozvoji řady průřezových kompetencí, jako je týmová práce, řízení mezilidských vztahů, smysl pro iniciativu či podstupování rizik. Mladí lidé se mohou učit ze svých chyb v bezpečném prostředí (na rozdíl od skutečných podmínek podnikání).

5.4.

V roce 2012 zveřejnila Evropská komise zprávu s názvem Entrepreneurship Education at School in Europe (Vzdělávání v oblasti podnikání na školách v Evropě) (18) se zaměřením na národní strategie, výukové programy a výsledky učení. Podnikatelské vzdělávání je v současnosti podporováno ve většině evropských zemí a na základě řady různých přístupů: 1) specifické strategie/akční plány zaměřené výhradně na podnikatelské vzdělávání, 2) rozsáhlejší vzdělávací či hospodářské strategie začleňující cíle pro podnikatelské vzdělávání a 3) jednotlivé či opakující se iniciativy v oblasti podnikatelského vzdělávání.

5.5.

Ne všichni lidé jsou rozenými podnikateli. Podnikatelský duch jim pouze umožňuje více způsobů, jak dosáhnout úspěchu v profesní a životní dráze. Je však třeba podporovat ty, kdo mají k podnikání talent a mají odvahu využít svého podnikatelského ducha k činům.

5.5.1.

Podnikatelské inkubátory jsou středisky inovací a podnikatelských aktivit. Jsou k dispozici na mnoha vysokých školách a poskytují bezpečné prostředí, v němž mohou studenti získat odborné poradenství pro přeměnu podnikatelských nápadů do praxe a podstupovat riziko bez nebezpečí negativního dopadu a kultury neúspěchu. Studenti ekonomicky zaměřených škol s těmito inkubátory mohou mít přímější cestu k zapojení se do zakládání podniku nebo k zahájení vlastního podnikání.

5.5.2.

Podnikatelské dovednosti lze rovněž získat prostřednictvím programů rozvoje dovedností prováděných mimo veřejné systémy vzdělávání. Tyto programy mohou zahrnovat coaching a mentoring ze strany zkušených školitelů, podnikatelů a odborníků na podnikání. Ti nejenom pomáhají předávat potenciálním podnikatelům cenné podnikatelské know-how, ale umožňují jim též budovat síť kontaktů se stávajícími podniky a podnikateli.

5.5.3.

Školení v oblasti podnikatelských dovedností poskytovaná obchodními a průmyslovými komorami v celé Evropě ukazují rozmanitost způsobů učení a praxí, které lidem pomáhají hledat a uskutečňovat podnikatelské záměry, najít a získat potřebné zdroje a přebírat rizika spojená s podnikáním: Entrepreneurial Skills Pass (Rakousko) (19), Startup@campus (Belgie) (20), Incuba’School (Francie), Long night of Startups (Německo) (21), New Entrepreneurs Day (Španělsko) a BRight & YOung (Belgie) (22).

5.6.

Zainteresované strany a organizace občanské společnosti mohou hrát klíčovou úlohu v účinném přispívání k zavádění a provádění iniciativ zaměřených na podporu podnikání a rozvoj podnikatelského myšlení. Příkladem je finská nadace „Startup Sauna“ (23) založená finskými podnikateli ve spolupráci s několika zainteresovanými veřejnými subjekty.

6.1.

Přetrvávající obtíže při uznávání a transparentnosti dovedností a kvalifikací brání rozvoji správné kombinace dovedností a kvalifikací, jakož i mobilitě potřebné k dosažení lepšího souladu mezi dovednostmi a pracovními místy nezbytnými ke zvýšení konkurenceschopnosti a prosperity.

6.2.

Na evropské úrovni byla stanovena řada nástrojů s cílem usnadnit spolupráci prostřednictvím transparentnosti a uznávání dovedností a schopností získaných v rámci odborného vzdělávání a přípravy a vysokoškolského vzdělávání v celé EU (24).

6.3.

Kromě těchto nástrojů si řada iniciativ klade za cíl překonat nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi, a to konkrétně evropská klasifikace dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolaní (ESCO) a Přehled dovedností EU. Na podporu mobility máme rovněž rámec Europass, včetně Europass-životopisu a Evropského znalostního pasu, a nedávný přezkum směrnice o uznávání odborných kvalifikací (25).

6.4.

Zajištění větší soudržnosti mezi evropským rámcem kvalifikací (ERK), evropským systémem přenosu a akumulace kreditů (ECT a ECVET) a vícejazyčnou evropskou klasifikací dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolaní (ESCO) by mohlo pomoci zajistit uznávání kvalifikací, ověřování neformálního a informálního učení a poskytování celoživotní poradenství. Tento proces musí být i nadále komplexní a měl by být doprovázen hodnocením nejrůznějších souvisejících nástrojů, aby byla zajištěna jejich účinnost.

6.5.

Sdělení Přehodnocení vzdělávání (26) dále uvádí, že je třeba uznat, zhodnotit a ověřit dovednosti, které lidé získávají mimo školu, a tím poskytnout kvalifikační profil pro potenciální zaměstnavatele. Uznávání kvalifikací získaných mimo školu je důležité, uvažujeme-li o někom jako o kandidátovi na pracovní místo, nicméně toto břímě hodnocení a ověřování těchto kvalifikací by neměli nést pouze zaměstnavatelé.

6.6.

Politiky a rámce na podporu přenositelnosti kvalifikací se navíc obecně vztahují k platným právním předpisům EU a existuje řada vnitrostátních iniciativ v oblasti uznávání získaných kompetencí na úrovni členských států. Systematický přezkum a monitorování těchto vnitrostátních iniciativ by se měly zaměřit na určení osvědčených postupů a podporu vzájemného učení a společných zásad (27).

6.7.

EHSV podporuje návrh EK vytvořit referenční rámec schopností pro podnikání v kontextu rámce klíčových kompetencí a rozdělit schopnosti na jednotlivé položky na základě deskriptorů a úrovní výsledků učení stanovených v ERK. To pomůže zajistit koordinovaný přístup mezi jednotlivými úrovněmi vzdělávání a zohledňování neformálního a informálního učení.

1)

Entrepreneurship360  (28) je zaměřena na posílení podnikatelského ducha ve školách a v rámci technických institucí a institucí odborné přípravy a poskytuje volně dostupný nástroj pro sebehodnocení, který bude podporovat instituce a jednotlivé učitele tím, že jim pomůže rozvíjet jejich strategie a postupy s cílem podporovat podnikání.

2)

HEInnovate je internetový nástroj, který pomáhá institucím vysokoškolského vzdělávání podporovat myšlení v mezinárodním kontextu, zaměřené na větší podnikavost a inovativnost (29).

7.1.

Učitelé a pedagogové hrají klíčovou roli při usnadňování učení a dalším šíření myšlenek. Začlenit nové vzdělávací procesy a technologické učební pomůcky do výuky ve třídách není jednoduchý úkol. Vyžaduje kvalifikované učitele s motivací k provedení změn (30). Ti musejí podporovat alternativní a neformální přístupy k učení a uplatňovat individuální přístup.

7.1.1.

Kvalita učitelů a mentorů má zásadní význam pro zajištění úspěchu a účinnosti vzdělávacích programů v oblasti podnikání. V tomto ohledu oceňují potenciální podnikatelé, kteří se nacházejí v počáteční fázi svého podnikatelského života, zejména zkušenosti a know-how například zkušených učitelů a zkušenějších podnikatelů, kteří se mohou podělit o své vlastní zkušenosti (31).

7.1.2.

Jedním z příkladů účinnosti vzdělávacích programů v oblasti podnikání je program prováděný irskou nadací pro výchovu k podnikání (Irish National Foundation for Teaching Entrepreneurship) (32), která nabízí intenzivní školení pro školitele, aby středoškolské učitele a osoby pracující s mládeží vybavila dovednostmi a zdroji, jež jsou nezbytné k úspěšnému školení mladých lidí v oblasti podnikání. Úspěšní absolventi tohoto programu získají kvalifikaci „Certified Entrepreneurship Trainers“ (CET).

7.1.3.

Dalším příkladem je nizozemský akční program podnikání a vzdělávání (33), jehož cílem je posílit podnikatelského ducha a podnikatelské myšlení studentů tím, že do nizozemského systému vzdělávání zakotví podnikatelské dovednosti a znalosti. Program tvoří různé složky, jejichž účelem je nabízet jednak širokou škálu aktivit zaměřených na rozvoj podnikatelských dovedností studentů v různých fázích jejich vzdělávání a jednak školení pro učitele, která jim mají usnadnit výuku v oblasti podnikatelského vzdělávání.

7.2.

Učitelé, školitelé a vedoucí pracovníci v oblasti vzdělávání by se měli snažit rozvíjet svou tvořivost a inovativní postoje, zatímco školy by měly nabízet studijní prostředí, jež podporuje podnikatelské myšlení a je otevřeno širšímu společenství.

7.3.

V červnu 2013 zveřejnila Komise příručku pro pedagogy  (34), která obsahuje seznam základních zásad pro učitele vyučující podnikání, podle nichž je třeba hodnotit kvalitu výsledků učení, pro mezioborové učení, základní vzdělání a odbornou přípravu učitelů, mentorství a inovace v pedagogice v oblasti podnikání a která předkládá klíčová sdělení obsažená v praktických příkladech.

7.3.1.

Instituce zaměřené na odbornou přípravu učitelů v oblasti podnikání by měly vypracovat jasnou koncepci vzdělávání, díky níž by učitelé nabyli schopnosti učit i s ohledem na potřeby trhu práce. Vzdělávání podporující podnikatelské myšlení musí být začleněno jako horizontální přístup a interdisciplinární předmět do studijního programu.

7.3.2.

Podnikatelské vzdělávací programy pro učitele by měly motivovat budoucí učitele k rozvíjení jejich vlastních podnikatelských znalostí, dovedností a postojů.

7.3.3.

Je třeba podporovat rozvoj bezplatných a volně přístupných digitálních a online nástrojů, které usnadňují získávání podnikatelských dovedností, a prozkoumat možnosti spolupráce s uživateli produktů s otevřeným zdrojovým kódem v zájmu propagace bezplatných podnikatelských nástrojů, jakož i odborné přípravy, pro účely uvedených nástrojů.

7.3.4.

Důležitým faktorem je mobilita pedagogů v rámci Evropy, zvláště na vyšších stupních vzdělávání, v rámci programu EU pro celoživotní učení anebo dalších nástrojů, jež byly speciálně vytvořeny pro tento účel. Větší mobilita a výměna zkušeností je v Evropě zapotřebí, a to nejen v rámci vysokých škol, ale také mezi akademickou obcí, je-li to vhodné, a podnikatelskou sférou. Je třeba vyvinout programy, které pedagogům umožní trávit čas v jiných institucích anebo v soukromém sektoru, aby se mohli skutečně angažovat, učit a rozvíjet.

8.1.

Podniky by měly být konzultovány ohledně formulace vzdělávacích činností v oblasti podnikání. To je nezbytné, aby se zajistilo, že absolventi budou vybaveni odpovídajícími dovednostmi, které potřebují k tomu, aby uspěli. Podniky by měly být vyzvány, aby se více zapojily do odborné přípravy manažerů a pracovníků v oblasti podnikání, spolupráce a účasti při řízení svých organizací. Podniky by měly rovněž školit své pracovníky v potřebných dovednostech a nových poznatcích, jakož i v činění rozhodnutí v pracovních podmínkách, aby získali přístup k těmto vzdělávacím programům. Kromě toho by měly spolupracovat se vzdělávací komunitou, aby se mladí lidé mohli učit o trhu práce a uplatnit se na něm.

8.2.

Vazba mezi odborovými organizacemi a mladými lidmi v oblasti vzdělávání je zvláště důležitá. Odborové organizace se mohou zapojit do odborné přípravy mladých lidí v pracovním prostředí jiném než ve školách nebo vzdělávacích střediscích. Nejzkušenější a nejkvalifikovanější pracovníci mohou s mladými pracovníky, stážisty a dobrovolníky pracovat jako mentoři a instruktoři anebo se mohou stát učiteli ve specifických zařízeních učňovské přípravy. Tyto vazby na podniky jsou důležité k výuce mladých lidí v oblasti fungování trhu práce a průmyslových vztahů. Odborové organizace učitelů jsou nepostradatelným zdrojem pro práci v oblasti účinné tvorby politik ve vzdělávání a odborné přípravě, ale důležité jsou i vztahy s podniky.

8.3.

V rámci sociálního partnerství je především nutné zapojit organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců do vytváření vnitrostátních strategií celoživotního učení a akčních plánů pro provádění záruk pro mladé lidi. EHSV podporuje rámec opatření pro zaměstnanost mladých lidí (35), který vypracovali evropští sociální partneři.

8.4.

Je velice důležité zajistit, aby byly zapojeny organizace občanské společnosti. To by umožnilo různým organizacím občanské společnosti (se zaměřením na ženy, mladé lidi, rodiny, osoby se zdravotním postižením, migranty, menšiny a další skupiny), aby se účinněji zaměřovaly na potřeby a priority konkrétních skupin občanů ve vzdělávacím systému a na trhu práce.

8.5.

Rodina hraje i nadále významnou úlohu, jak již bylo uvedeno ve stanovisku Výboru (36).

9.1.

Cílem programu Erasmus+  (37), což je nový program Komise týkající se vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu na období 2014–2020, je rozvíjet dovednosti mladých lidí a zvýšit jejich šance získat dobré zaměstnání a také modernizovat vzdělávání, odbornou přípravu a práci s mládeží. Tento sedmiletý program bude mít k dispozici rozpočet ve výši 14,7 miliard EUR, což představuje 40 % navýšení oproti současným výdajům a svědčí o zájmu EU investovat do této oblasti. Program Erasmus + umožní více než čtyřem milionům Evropanů studovat, získat pracovní zkušenosti a provádět dobrovolnou činnost v zahraničí. Jedná se o důležitý krok vpřed s výrazným potenciálem, pokud jde o podporu podnikatelské výchovy, například vybízením k začleňování spolupráce mezi oblastí vzdělávání a podniky do znalostních aliancí v případě vysokoškolského vzdělávání a do aliancí odvětvových dovedností v případě odborného vzdělávání a přípravy.

9.2.

Existují i další programy a nástroje, které podporují podnikatelské vzdělávání v EU: ESF  (38) , Evropská klasifikace dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolaní (ESCO)  (39) , COSME  (40) , HORIZONT 2020  (41) , Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí  (42) a Kreativní Evropa  (43).

8.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 332/28

Zpravodaj:

Ludvík JÍROVEC

Spoluzpravodaj:

Edwin CALLEJA

—

probíhající provádění programu REFIT pod vedením Komise, jež by mělo přispět k dokončení jednotného trhu pro potraviny, aniž by se přestal brát ohled na existující zásady v podmínkách zaměstnávání pracovníků;

—

nedávnou reformu SZP, jež musí být provedena tak, aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy, a způsobem, který stimuluje udržitelnou výrobu;

—

závazek EU v oblasti učňovského školství, jenž při svém provádění vyžaduje plnou podporu členských států.

—

usilovat o příznivý výsledek dosud neuzavřených významných obchodních dohod EU (zejména s USA, Japonskem a jihoasijskými partnery), neboť mohou přinést značné výhody pro producenty potravin a nápojů z EU;

—

monitorovat uplatňování platných obchodních dohod;

—

usilovat o lepší koordinaci mezi dvoustrannými a vícestrannými dohodami;

—

zajistit reciprocitu v zacházení, jednak v souvislosti se snižováním celních překážek, jednak v souvislosti s odstraňováním necelních překážek, a zaručit, že budou zachovány platné normy EU pro ochranu spotřebitele, životního prostředí a zdraví.

—

vytvořit příznivé podmínky pro vývoz odstraněním překážek obchodu;

—

usnadnit přístup k financování obchodu (vývozní úvěr a pojištění);

—

podporovat propagaci vývozu na základě spolupráce veřejného a soukromého sektoru;

—

shromažďovat informace týkající se dovozních požadavků ve třetích zemích a předávat je sdružením zastupujícím malé a střední podniky.

—

větším množstvím vysoce kvalitních informací o trhu práce v tomto odvětví, které by byly dostupné v členských státech. Pomohl by se tak vyřešit problém rozcházejících se informací, jež mají zaměstnavatelé a potenciální zaměstnanci, a určil a napravil by se nesoulad v nabízených a požadovaných dovednostech;

—

validací řádných studijních programů ve vysokoškolských institucích, do níž by byli zapojeni zástupci potravinářského a nápojového průmyslu, aby se zachovala relevance odborného vzdělávání;

—

otevřením učňovských programů všem novým zaměstnancům odvětví výroby potravin a nápojů, nejen výhradně mladým lidem. To je zvláště důležité pro uvolnění potenciálu žen vracejících se na trh práce a starších pracovníků usilujících o změnu profesní dráhy;

—

prostředky a zdroji pro odbornou přípravu a celoživotní učení, aby se získala kvalifikovaná pracovní síla. Zásadním faktorem je v tomto směru sociální dialog.

—

ochrany evropských práv zaměstnanců a spotřebitelů;

—

plné a účinné ratifikace, provádění a prosazování základních norem Mezinárodní organizace práce;

—

evropských norem kvality v odvětví výroby potravin a nápojů.

1.2.9.

EHSV naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala zprávu, v níž posoudí, zda by se u alkoholických nápojů měly poskytovat informace o složení a nutričním obsahu.

2.1.

Evropský potravinářský a nápojový průmysl je největším odvětvím zpracovatelského průmyslu EU. Jeho roční obrat přesahuje 1 bilion EUR a v EU přímo zaměstnává 4,25 mil. pracovníků. Je rovněž součástí hodnotového řetězce, který zaměstnává celkem 32 milionů lidí a vytváří 7 % HDP EU. 99,1 % společností potravinářského a nápojového průmyslu představují malé a střední podniky (8).

2.2.

0,27 % obratu tohoto průmyslu tvoří soukromé investice do VaV. Společné výzkumné středisko potvrdilo ve svém srovnávacím přehledu z roku 2012 tendence zaznamenané v předchozích letech, především to, že soukromé investice do VaV se v EU drží na stejné úrovni, ale že EU stále zaostává za svými mezinárodními partnery (9).

2.3.

Potravinářský a nápojový průmysl zpracovává 70 % zemědělské produkce EU a zajišťuje bezpečné, kvalitní a výživné potraviny pro evropské spotřebitele.

2.4.

V roce 2012 dosáhl export zpracovaných potravin a nápojů z Evropy do celého světa 86,2 mld. EUR (10), což z Evropy činí největšího světového vývozce v tomto odvětví. Obchodní bilance EU v roce 2012 navíc zaznamenala rekordní přebytek ve výši 23 mld. EUR. Obchod s potravinářskými výrobky a nápoji mezi členskými státy se za posledních 20 let ztrojnásobil a dosáhl přibližně 450 miliard EUR (11).

2.5.

Toto odvětví je necyklickým a odolným pilířem ekonomiky s výrazným zastoupením ve všech členských státech a nepochybně velkou měrou přispívá k úsilí evropského zpracovatelského průmyslu o zvýšení svého podílu na HDP EU na 20 %, jak stanovila Evropská komise v rámci strategie Evropa 2020 (12). EHSV potvrzuje svoji podporu a znovu opakuje své doporučení, aby byl tento cíl doplněn o důraz na kvalitativní stránku (13).

2.6.

Z hlavních ukazatelů konkurenceschopnosti však vyplývá, že toto odvětví ztrácí svoji konkurenční výhodu. V kontextu rostoucí světové poptávky tržní podíl vývozu rok od roku klesá (hodnota vývozu v roce 2012 činila 16,1 %, zatímco v roce 2002 to bylo 20,5 % (14)).

2.7.

EHSV se v tomto stanovisku z vlastní iniciativy snaží položit zvláštní důraz na odvětví výroby potravin a nápojů tím, že označuje opatření nezbytná ke zvrácení tohoto negativního trendu a ke zvýšení konkurenceschopnosti tohoto odvětví jak na vnitřním trhu, tak v celosvětovém měřítku.

2.8.

Spotřebitelé mají právo dostávat pravdivé a vyvážené informace o alkoholických nápojích, které jim pomohou činit informovaná rozhodnutí o své spotřebě. Pro všechny alkoholické nápoje bez ohledu na obsah alkoholu by měla platit stejná pravidla. EHSV naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně vypracovala zprávu, již podle nařízení (EU) č. 1169/2011 měla předložit již v prosinci 2014 a v níž posoudí, zda by se na alkoholické nápoje v budoucnu měl vztahovat požadavek na poskytování informací o složení a nutričním obsahu.

4.1.1.

Právní předpisy EU týkající se potravin jsou vysoce harmonizované a toto odvětví má značný prospěch z příležitostí, které nabízí vnitřní trh. Hodnota obchodu mezi členskými státy během posledního desetiletí výrazně vzrostla a tento obchod v současné době představuje přibližně 20 % produkce potravin a nápojů v EU. Podniky však stále upozorňují na odlišný výklad a provádění právních předpisů EU týkajících se norem pro potraviny. Další integrace by otevřela nové příležitosti pro růst (20).

Zásadní význam pro zajištění konkurenceschopného odvětví výroby potravin a nápojů má rovněž zlepšení vztahů v potravinovém řetězci (21).

4.1.2.

Prvořadý význam má práce Evropské komise v oblasti sledování účinnosti evropské iniciativy dodavatelských řetězců (22), jakož i prosazování pravidel na vnitrostátní úrovni (23). Iniciativa dodavatelských řetězců je důležitou dobrovolnou iniciativou, již zřídily organizace zúčastněných stran z potravinářského řetězce. Je systémem, který těmto organizacím umožňuje zlepšit mezi sebou obchodní vztahy a nalézt řešení jakýchkoliv neshod v jejich obchodních stycích.

4.2.1.

Ve snaze zlepšit dovednosti pracovní síly v tomto sektoru přijaly EFFAT a FoodDrinkEurope v roce 2013 společnou zprávu, v níž je popsán postup v oblasti odborné přípravy a dovedností, jež jsou zapotřebí, aby bylo možné čelit výzvám trhu práce (24).

4.2.2.

Spustily také Youth Apprenticeship Pledge for the food and drink industry (Závazek v oblasti učňovského vzdělávání mládeže pro potravinářský a nápojový průmysl) (25), jež se snaží usnadnit zavádění vysoce kvalitních učebních oborů v podnicích potravinářského a nápojového průmyslu po celé EU, zejména v malých a středních podnicích.

4.3.1.

S kladnou obchodní bilancí ve výši 23 miliard EUR v roce 2012 zůstává EU největším vývozcem potravinářských produktů a nápojů, a to i navzdory jejímu snižujícímu se tržnímu podílu na světovém obchodu s potravinami a nápoji. Na druhé straně země jako Čína a Brazílie v posledních letech svůj podíl na vývozním trhu neustále zvyšují (26).

4.3.2.

Nehledě na obecně uznávanou skutečnost, že prvořadé je zabezpečení potravin (27), je rozšíření vývozu jedním z hlavních zdrojů růstu pro každé odvětví. S tím, jak roste podíl movitých obyvatel v nově se rozvíjejících zemích, by tento průmysl měl být vybaven tak, aby byl schopen reagovat na rostoucí světovou poptávku.

4.3.3.

Nejúčinnějším řešením pro otevření trhů by bývala byla smysluplná mnohostranná dohoda ve WTO, během několika kol jednání se však nepodařilo žádné komplexní dohody dosáhnout.

4.3.4.

Velký význam tak získaly dvoustranné obchodní dohody, pomocí nichž se pro evropský průmysl obecně a potravinářský a nápojový průmysl konkrétně podařilo dosáhnout určitých výsledků. V probíhajících jednáních o transatlantickém obchodním a investičním partnerství by se měly řešit jak celní, tak necelní překážky a důraz by se měl položit na reciprocitu zacházení pro potraviny a nápoje z Evropy. Žádným způsobem by se přitom neměly ohrozit zájmy evropských spotřebitelů. Výsledek by měl vést ke značným ziskům pro evropský zemědělsko-potravinářský průmysl (28).

4.3.5.

Propagační politika EU je dobrým nástrojem k lepšímu zhodnocení pozitivního image evropských zemědělsko-potravinářských výrobků na celém světě a informování obchodníků a spotřebitelů ve třetích zemích o klíčových atributech evropských potravin.

4.4.1.

Jak Výbor uvedl ve svém stanovisku z roku 2012 (29), „udržitelná spotřeba a výroba ve smyslu používání služeb a výrobků, které nabízejí větší hodnotu s využitím méně přírodních zdrojů, je jádrem strategií, jejichž cílem je zvýšení účinností zdrojů a podpora ekologické ekonomiky“.

4.4.2.

Evropský potravinářský a nápojový průmysl závisí na přístupu k dostatečnému množství zemědělských surovin, které splňují zvláštní kritéria kvality a jsou dostupné za konkurenceschopné ceny.

4.4.3.

Jenou z největších výzev je plýtvání potravinami: v evropském potravinovém řetězci se ročně plýtvá přibližně 90 miliony tun potravin. Kdykoliv se plýtvá potravinami, plýtvá se rovněž zdroji použitými na jejich výrobu, např. surovinami: vodou, hnojivy a palivem. Z některých klíčových iniciativ vzešla řada partnerství s příslušnými zúčastněnými stranami, jako je např. kampaň Every Crumb Counts („Každý drobek se počítá“) a zveřejnění souboru nástrojů pro tento průmysl. EHSV o těchto problémech a jejich možných řešeních pojednal ve stanovisku o prevenci a omezování plýtvání potravinami, jež bylo přijato v roce 2013 (NAT/570).

4.4.4.

Evropská komise doporučila, aby byl potravinářský průmysl považován za prioritní oblast při zvyšování účinnosti využívání zdrojů, a provedla podrobnou konzultaci týkající se udržitelnosti evropského potravinového systému (30).

4.4.5.

Na udržitelnost by se mělo nahlížet z širší perspektivy – nelze se zaměřovat pouze na environmentální udržitelnost, ale zohlednit by se měl i sociální a hospodářský pilíř udržitelnosti. Bylo tomu tak v případě společného prohlášení přijatého jedenácti organizacemi zastupujícími potravinový řetězec v rámci fóra na vysoké úrovni (31).

4.5.1.

Úroveň investic do výzkumu a vývoje v odvětví výroby potravin a nápojů v EU je ve srovnání s jinými odvětvími zpracovatelského průmyslu a jinými potravinářskými a nápojovými průmysly ve světě nízká (32).

4.5.2.

Musí se stimulovat a podporovat znalostní a inovační společenství v odvětví výroby potravin a nápojů. Tato společenství se zabývají dlouhodobým horizontem 7–15 let a současně plní některé krátkodobé a střednědobé cíle, jako je prvořadý závazek zvýšit do roku 2020 investice do výzkumu a vývoje a přispívat ke zvyšování zaměstnanosti a růstu.

Podniky vyrábějící potraviny a nápoje čelí nekonečným problémům při zavádění inovačních výrobků a postupů. Nejvíce trpí malé a střední podniky, jelikož mají omezené kapacity, pokud jde o organizaci a zdroje, a chybí jim potřebné manažerské schopnosti, zkušenosti a strategická vize. Je potřeba urychlit schvalovací postupy pro uvádění nových výrobků na trh, přičemž se musí respektovat zásada předběžné opatrnosti a na trh vždy uvádět pouze takové výrobky, které jsou bezpečné pro zdraví spotřebitelů.

4.6.1.

Šířením struktur, které mají za následek zbytečnou administrativní zátěž, trpí zejména malé a střední podniky. Tyto podniky mají klíčový význam pro konkurenceschopnost odvětví, a proto vyžadují zvláštní pozornost, aniž by byla dotčena bezpečnost potravin nebo práva pracovníků a spotřebitelů.

4.6.2.

Komise učinila v rámci programu REFIT důležitý krok pro zajištění toho, aby byly právní předpisy EU vhodné pro podnikání a posílily konkurenceschopnost (33).

8.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 332/36

Zpravodaj:

Dumitru FORNEA

Spoluzpravodajka:

Hilde VAN LAERE

1.1

Aditivní výroba je jednou z klíčových základních technologií, jež budou utvářet nový přístup k výrobě a produktům a továrnám budoucnosti. Digitální revoluce spolu s touto výrobní revolucí umožní Evropě relokalizovat výrobu z regionů s nižšími mzdami s cílem urychlit inovace a vytvořit domácí udržitelný růst.

1.2

EHSV je přesvědčen, že si EU může udržet svoji stávající pozici významného globálního subjektu v oblasti aditivní výroby, ale aby toho dosáhla, musí být na evropské a vnitrostátní úrovni přijata tato opatření:

1.3

Investice do infrastruktury IKT by měly být prioritní, aby všichni občané a podniky měli přístup k vysokorychlostním internetovým sítím s co nejvyššími možnými standardy kvality a bezpečnosti.

1.4

Evropská kapacita pro ukládání a přenos velkého množství digitálních dat musí být posílena a aktualizována a ochrana těchto dat musí být zaručena v souladu s oprávněnými zájmy občanů a podniků EU.

1.5

Orgány EU a vlády členských států by měly pomocí investic do kulturních, vzdělávacích a školicích programů, které jsou v souladu s dynamikou a požadavky nových profilů pracovních míst souvisejících s novou generací výrobních systémů, občany připravit na výzvy digitální společnosti a související disruptivní technologie, jako je aditivní výroba.

1.6

K dosažení plného potenciálu aditivní výroby je třeba v podnicích a relevantních vzdělávacích a vědeckých institucích podporovat (prostřednictvím finančních a daňových pobídek) výzkum a tvořivost.

1.7

K rozšíření škály materiálů a počtu aplikací a ke zlepšení odolnosti, rychlosti, produktivity a vyspělosti této technologie je zapotřebí dalšího výzkumu. V Evropě bychom měli podniknout kroky směrem k vyspělému výrobnímu procesu, aby se zajistilo naše konkurenční postavení na globálních trzích a zachovaly se v rámci EU hospodářské přínosy a související vysoce kvalitní pracovní místa.

1.8

Evropská inovační partnerství musí zefektivnit úsilí o rozvoj nových materiálů pro aditivní výrobu. Rozšířená řada materiálů a vyšší počet dodavatelů povzbudí větší cenovou konkurenci, otevřou nová průmyslová odvětví a vytvoří větší objemy materiálů pro aditivní výrobu a konkurenčnější dodavatelské trhy.

1.9

EU musí usnadnit investice do nových zařízení pro aditivní výrobu a měla by povzbudit rozvoj technologií aditivní výroby v otevřených výrobních systémech, které jsou flexibilní a dají se snadno začlenit do jiných technologií výroby a konečné úpravy, s cílem rozšířit počet aplikací a zvýšit obrat.

1.10

Evropský ani vnitrostátní regulační rámce nedokázaly držet krok s rychlým tempem změn v aditivní výrobě, proto je třeba přijmout zvláštní nařízení, které se bude zabývat především normami a certifikací, právy duševního vlastnictví, ochranou spotřebitelů, bezpečností a ochranou zdraví při práci a životním prostředím.

1.11

Je třeba, aby regulatorní postup týkající se aditivní výroby vycházel z interdisciplinárního a vědeckého výzkumu dopadu této technologie a plně zapojil všechny zúčastněné strany.

2.1

Zpracovatelský průmysl je pro hospodářství významným přínosem, zejména pokud jde o inovace, produktivitu a vysoce kvalitní pracovní místa. Evropský průmysl však v posledních dvou desetiletích ztratil své postavení, v důsledku čehož došlo k poklesu zaměstnanosti v průmyslu a snížila se přidaná hodnota  (1). Po desetiletích omezování zpracovatelského odvětví (kvůli externalizaci do zemí s levnou pracovní sílou) se pozornost zaměřuje opět na výrobu v zemích s vysokými mzdami a na rozhodující roli domácích zpracovatelských kapacit při zavádění inovací a schopnost urychleně „navýšit“ výrobu nových produktů založených na pokročilých technologiích. Základem úspěšných průmyslových strategií jsou inovace, automatizace a propracované postupy, které se při udržování vedoucího postavení ukázaly jako rozhodující (2). Za využití správné pokročilé výrobní technologie by Evropa mohla relokalizovat výrobu z regionů s nižšími mzdami s cílem urychlit inovace a vytvořit domácí udržitelný růst. Pouze takto by Evropa mohla získat vedoucí postavení v nové průmyslové revoluci.

2.2

Aditivní výroba je, na rozdíl od metod výroby pomocí odebírání materiálu, proces spojování materiálů s cílem vytvořit předměty podle údajů trojrozměrného modelu, obvykle vrstvu po vrstvě. „Additive manufacturing“ (aditivní výroba) je oficiální termín odvětvové normy (ASTM F2792), zatímco jako synonymum se běžně používá výraz „3D printing“ (3D tisk).

2.3

Aditivní výroba je zastřešujícím termínem pro soubor technologií a postupů pro různé materiály (kovy, polymery, keramiku a další). Tyto technologie dosáhly úrovně vyspělosti, která stále více umožňuje vznik komerčních aplikací s přidanou hodnotou. Aditivní výroba je celosvětově považována za jednu z klíčových základních technologií, jež budou utvářet nové přístupy k výrobě a produktům a továrnám budoucnosti. Již existují tzv. fablabs, neboli laboratoře pro služby a produkty 3D tisku.

2.4

Aditivní výroba je rychle rostoucí odvětví. Růst se v posledních čtyřech letech zrychlil, neboť stále více organizací přebírá výrobky a služby aditivní výroby. Složená roční míra růstu (CAGR) celosvětových příjmů tvořených všemi výrobky a službami za posledních 25 let je impozantních 27 %. CAGR za poslední tři roky (2011–2013) činila 32,2 % a odbyt v roce 2013 dosáhl výše 2,43 miliard EUR (3). Společnost Wohlers Associates předpokládá, že do roku 2016 odbyt překročí částku 5,5 miliard EUR a 10 miliard EUR do roku 2018. Jelikož však jde o nově vznikající technologii, odborníci z odvětví aditivní výroby odhadují, že stávající penetrace trhu zahrnuje pouhý zlomek identifikovaných možných aplikací. V roce 2011 odborníci odhadovali, že penetrace trhu je nižší než 8 % (což znamenalo celkový odbyt ve výši přibližně 17 miliard EUR) (4). Pokud aditivní výroba získá pouhá 2 % celkového zpracovatelského trhu, je její potenciál desetkrát vyšší (přibližně 170 miliard EUR) (5).

2.5

Oblasti využití se vyvinula od vývoje prototypů na počátku devadesátých let k výrobě funkčních dílů. Očekávaný růst je spíše než navrhováním výrobků a vývojem prototypů poháněn především rychlou, nákladově efektivní a rozsáhlejší sériovou výrobou konečných a komplexních funkčních výrobků z různých materiálů (plastových, kovových či keramických). Aditivní výroba je vyzrálá v oblasti vývoje prototypů, ale v oblasti výroby konečných funkčních výrobků je stále v „novátorské“ fázi. Objevují se inovativní produkty vytvořené procesem aditivní výroby, které však nelze realizovat, protože chybí dostatečně robustní stroje a systémy velkoobjemové výroby.

2.6

Inovativní aditivní postupy budou mít zlomový vliv na to, jak jsou věci navrhovány a vyráběny. Aditivní výroba může zlepšit zhodnocení stávajících výrobků v rámci existujících dodavatelských řetězců nebo může mít zásadní dopad na výrobky, dodavatelské řetězce a obchodní modely (6). Je třeba, aby ve chvíli, kdy se rozběhne industrializace aditivní výroby, měla Evropa vedoucí postavení. Očekává se, že budoucího růstu v rámci evropských systémů aditivní výroby bude dosaženo rozšířením stávajících činností (ve chvíli, kdy nynější subjekty postoupí od vývoje prototypů k výrobě) a zahájením nových činností podél hodnotového řetězce.

2.7

Aditivní výroba se celosvětově považuje za klíčovou základní technologii pro inovaci výrobků a dodavatelského řetězce. Probíhá její začleňování do formální ekonomiky a získává značné finanční prostředky z veřejných zdrojů ke zvýšení vyzrálosti (např. v USA, Číně a Singapuru). EU má z historického pohledu dobré postavení, ale nebudou-li přijata žádná opatření, o toto postavení přijde a v boji o nové trhy bude zaostávat.

3.1.1

Aditivní výroba bude na úrovni výrobního závodu utvářet nové přístupy k výrobě a továrnám budoucnosti:

3.1.2

Na úrovni výrobků se aditivní výroba stane základem pro jejich inovaci:

3.1.3

Na úrovni podniků povede aditivní výroba ke zlomovým obchodním modelům:

—

V mezinárodních plánech pro aditivní výrobu (9), (10), (11), (12), (13) se vyzdvihuje, že v oblasti aditivní výroby jsou zapotřebí významné technologické kroky, které jsou klíčovým faktorem k tomu, aby se uspíšila plánovaná přidaná hodnota a přijetí aditivní výroby. Dnešní technologie aditivní výroby byly vypracovány za účelem vývoje prototypů, stroje tedy zatím nejsou připravené k hromadné výrobě. Podniky v oblasti aditivní výroby narážejí na technologické překážky při její přeměně v sériovou výrobní technologii. Konstrukční koncepce strojů pro aditivní výrobu stále pochází z fáze vývoje prototypů a bylo zavedeno příliš málo inovací (dnešní stroje uvnitř vypadají téměř stejně jako jejich předchůdci z doby před 10–15 lety). Má-li se toto odvětví posunout na vyšší úroveň, jsou zapotřebí zlomové inovace strojů (14).

—

K urychlení rozvoje potřebují podniky a výzkumní pracovníci v oblasti aditivní výroby přístup k otevřeným platformám (z hlediska hardwaru i softwaru), aby se překonala omezení komerčních strojů typu „černá skříňka“.

—

Zvýšení kapacit (nákladové efektivnosti, robustnosti a spolehlivosti) by rozšířilo stávající potenciál aditivní výroby směrem k výrobě ve větším měřítku pro širokou škálu použití. Posun v oblasti technologických omezení a integrace s dalšími postupy (hybridní výroba) umožní vznik průlomových aplikací (15). Uplatnění ve zpracovatelském průmyslu vyžaduje integraci aditivní výroby do prostředí výrobního závodu a kontrolních systémů.

—

Spolu s tímto strategickým výzkumem je třeba vytvořit nové zlomové koncepce výrobních systémů a na základě současných technologií aditivní výroby a způsobu začleňování těchto systémů do výrobního prostředí zásadně přehodnotit způsob, jakým jsou produkty vytvářeny. To znamená, že budoucí zpracování pomocí aditivní výroby již nebude založeno na strojích pro dávkovou aditivní výrobu umístěných vedle sebe ve výrobní hale. S ohledem na potřeby využití je nutná koncepce systémů kontinuální aditivní výroby založená na řetězci různých výrobních kroků. Tyto koncepce jsou již známé jako „AM machine 2.0“ a budou stát za budoucím vývojem strojů pro aditivní výrobu.

—

Ti, kdo kontrolují distribuční kanály, si udržují dominantní postavení. Výrobci strojů například do svých smluv o údržbě a záruce zařazují povinnost používat konkrétní drahé suroviny, které často distribuují pouze oni, nebo využívají obchodní model razor-razorblade, kdy si levným dodáním stroje zajišťují odbyt nákladného spotřebního materiálu. Kvůli kontrole distribučních kanálů a stále omezenému objemu (16) je pro dodavatele materiálů méně atraktivní, aby investovali značné prostředky do vývoje nových materiálů.

—

Omezený počet zdrojů dodávajících materiály má za následek nepřiměřeně vysoké ceny surovin a zvyšuje rizika v oblasti zaručení dodávek koncovým zákazníkům. Tento tržní mechanismus omezuje potenciál technologie aditivní výroby.

—

V současné době vytváří trh s dvouciferným růstem nové hospodářské příležitosti a přitahuje více poskytovatelů materiálů. Rozvoj materiálů je třeba podporovat a povzbuzovat. Je důležité rozšířit škálu materiálů a zlepšit jejich vlastnosti. Zvýšení počtu dodavatelů podpoří větší cenovou konkurenci, stane se zajímavějším nebrat na vědomí záruky na strojní zařízení a vytvoří se trhy s větším rozsahem a větší konkurencí.

—

Rozšířená řada materiálů otevře nová průmyslová odvětví a vytvoří poptávku po větších objemech materiálů pro aditivní výrobu.

3.2.4

Hlavní technické překážky – hlavní překážky rozsáhlého pokroku v odvětvích, jako jsou letecký a kosmický průmysl, automobilový průmysl, zdravotnictví nebo spotřební zboží, souvisí především se zvýšením produktivity a lze je shrnout takto:

3.2.5

Strategický výzkum musí:

3.2.6

Riziko odlivu technologie z Evropy:

3.3

Dopad aditivní výroby na právní záležitosti (17):

—

Zavádění technologií aditivní výroby bude mít přímý dopad na tradiční výrobní modely, zejména na vnitřní organizaci dílen. Aditivní výroba usnadní zavedení velmi malých zpracovatelských závodů velmi blízko zákazníkům, kdekoli bude existovat poptávka. To povede k tvorbě nových pracovních míst, jejichž počet ještě nemůže být stanoven, protože průmyslové využití je příliš nové.

—

Skutečný dopad na zaměstnanost lze určit jen velmi obtížně, protože nebyly provedeny žádné studie a protože je velmi pravděpodobné, že proběhne nahrazování současných pracovních míst za budoucí pracovníky v aditivní výrobě.

—

Pracovní místa v oblasti technologií aditivní výroby budou vyžadovat nové dovednosti, jako je obsluha strojů schopná pracovat se softwarem specifickým pro dané postupy nebo inženýři schopní navrhnout díly pomocí nových metod: topologické optimalizace, reinženýringu atd.

—

Po zavedení technologií aditivní výroby bude zapotřebí školicích a vzdělávacích zařízení, aby se udržela a rozvíjela zaměstnatelnost pracovníků. Evropské studijní programy v současné době do značné míry ignorují aditivní výrobu a totéž platí i pro mimoškolní odbornou přípravu. Většina kursů odborné přípravy pouze popisuje příslušné technologie a jejich potenciální možnosti, ale tyto kursy nejsou určeny k tomu, aby studentům pomohly získat skutečné dovednosti. Místní samosprávy by měly do svých studijních plánů, alespoň pro odbornou přípravu, začlenit aditivní výrobu. Přitažlivost 3D tisku zahrnujícího v krátkém čase celý inovační proces (návrh, design, programování, robotiku a výrobu konečného fyzického produktu) by mohla být využita jako účinná instruktážní metoda v rámci školního vzdělávání zaměřující pozornost dětí na technologii a výrobu.

—

Je žádoucí, aby veškeré nabídky odborné přípravy byly navrženy na základě spolupráce mezi průmyslem, místními orgány, vzdělávacími institucemi a organizacemi pracovníků a vycházely ze skutečných potřeb podniků působících v tomto odvětví.

—

chemickým rizikům vznikajícím kvůli těkavým pryskyřicím využívaným k aditivní výrobě polymerových dílů a kvůli těkavým kovovým nebo nekovovým příměsím v kovových prášcích;

—

chemickofyzikálním rizikům vznikajícím při používání prášků, zejména pokud tyto prášky obsahují nanočástice;

—

nebezpečí výbuchu vznikajícím při používání prášků;

—

specifickým rizikům vznikajícím při používání laserových zdrojů, elektronových svazků atd.

8.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 332/45

Zpravodaj:

Sandy BOYLE

1.1

PZI významným způsobem přispívají k hospodářskému růstu a zahraniční investoři musejí být na celém světě chráněni před přímým vyvlastněním, nesmějí být diskriminováni a musejí požívat stejných práv jako investoři domácí.

1.2

Právo státu na regulaci ve veřejném zájmu má prvořadý význam a nesmí být omezováno ustanoveními žádné mezinárodní dohody o investicích. Zásadní jsou jednoznačná ustanovení, která toto právo prosazují na všech úrovních.

1.3

Urovnávání sporů mezi investorem a státem nesmí stavět status nadnárodního kapitálu na roveň statusu kapitálu svrchovaných států a nesmí ani umožňovat zahraničním investorům zpochybnit právo vlád regulovat a rozhodovat o vlastních záležitostech.

1.4

V průběhu času bylo při uplatňování mechanismu urovnávání sporů mezi investorem a státem poukázáno na několik případů zneužití, jimiž je nyní třeba se zabývat. Mezi systémové nedostatky, které se objevují při uplatňování mechanismu urovnávání sporů mezi investorem a státem, patří netransparentnost, nedostatek jasných pravidel rozhodčích řízení, neexistence práva na odvolání, diskriminace domácích investorů, kteří nemohou využívat tento systém, obava z ochrany čistě spekulativních investic, které mj. nevytvářejí pracovní místa, a strach ze zneužívání ze strany specializovaných advokátních kanceláří. Nynějším cílem je navrhnout na základě tohoto negativního vnímání alternativní mechanismus řešení sporů v zájmu sladění legitimních požadavků investorů se zájmy zbytku občanské společnosti.

Z konzultace, kterou EK pořádala k problematice urovnávání sporů mezi investorem a státem v rámci TTIP, vyplynuly zřetelné rozdíly mezi názory širokých podnikatelských kruhů a názory vyjádřenými v převážné většině odpovědí od zbylé občanské společnosti.

1.5

Existují obavy ohledně toho, že porota složená ze tří soukromých právníků má pravomoc rozhodovat a vydávat závazné rozsudky v oblastech zásadního veřejného zájmu. Navzdory skutečnosti, že UNCITRAL nedávno přijala nová pravidla transparentnosti, existují i nadále obavy, že tento systém z velké části postrádá transparentnost a nedává právo na odvolání.

1.6

Původní myšlenka, která stojí za urovnáváním sporů mezi investorem a státem, se již dávno vytratila. Zvrtla se ve velmi výnosný obchod pro omezený počet advokátních kanceláří specializovaných na investiční právo, které tuto oblast ovládly.

1.7

Některé specializované advokátní kanceláře nyní propagují urovnávání sporů mezi investorem a státem jako významný preventivní nástroj k omezení rizik při provádění investic. V některých význačných případech se z něho stal nástroj pro lobbování, kdy již pouhá hrozba soudního sporu ochromuje zákonodárství a nedovoluje zákonodárcům přijímat patřičná opatření ve veřejném zájmu. Panují rovněž obavy ze skutečnosti, že přilákalo spekulativní investice hedgeových fondů atd.

1.8

Řada volných výkladů toho, co se rozumí vyvlastněním, vyvolala narůstající znepokojení nad tím, že daňoví poplatníci musí nést na svých bedrech odškodnění vyplácená za opatření ve veřejném zájmu, která údajně omezují zisky.

1.9

Dohoda mezi EU a Kanadou (komplexní dohoda o hospodářské a obchodní spolupráci) podepsaná koncem roku 2014 a zvláštní kapitola o investicích doplněná do dohody o volném obchodu mezi EU a Singapurem obsahují od roku 2009, kdy EU získala podle Lisabonské smlouvy pravomoc v oblasti investic, vůbec poprvé kapitolu věnovanou investicím, kterou kdy EU v nějaké dohodě vyjednala. Ačkoli se tyto kapitoly snaží stávající systém urovnávání sporů mezi investorem a státem vylepšit a stanovit – podle tvrzení Komise – nový „moderní“ unijní model urovnávání sporů mezi investorem a státem, zdaleka to nestačí k rozptýlení obav veřejnosti. Modely uplatňované v Singapuru a v komplexní dohodě o hospodářské a obchodní spolupráci uzavřené s Kanadou však nejsou stejné a mnozí jsou toho názoru, že urovnávání sporů mezi investorem a státem nadále zůstává nevyváženým a velmi nákladným mechanismem, který omezuje demokracii, nedává právo na odvolání a ohrožuje právo vlád na regulaci tím, že zahraničním investorům propůjčuje práva, jež překračují práva zakotvená v ústavách států a práva, jichž požívají domácí investoři. EHSV se znepokojením konstatuje, že ustanovení komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci týkající se urovnávání sporů mezi investorem a státem nyní slouží jako základ pro jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Japonskem.

1.10

Výměna rolí mezi rozhodčími soudci a právními zástupci představuje jasný střed zájmů, který se v rámci komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci nedaří řešit. Toto potvrzuje názor, že mechanismus urovnávání sporů mezi investorem a státem není spravedlivý, nezávislý či vyvážený způsob řešení investičních sporů.

1.11

EHSV vítá veřejnou konzultaci týkající se urovnávání sporů mezi investorem a státem v rámci TTIP. Na rozdíl od komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci přispěla k větší transparentnosti jednání o TTIP a je významným precedentem, o němž je Výbor pevně přesvědčen, že musí být nyní dodržován při všech budoucích obchodních jednáních. Komise na to reagovala v tom smyslu, že je třeba určit čtyři konkrétní oblasti, jimiž je nutné se dále podrobněji zabývat. Podle EHSV sice tento počet není vyčerpávající, nicméně se k těmto konkrétním otázkám obšírně vyjadřuje v oddílech 7 až 10 tohoto stanoviska.

1.12

EHSV rovněž vítá záměr zamezit uplatňování neopodstatněných nároků v rámci veškerých budoucích mechanismů na ochranu investorů. Je důležité, aby byly smluvní strany jakýchkoli mezinárodních dohod o investicích chráněny obecným politickým filtrem, který jim na základě smlouvy umožní zabránit v řádně odůvodněných případech tomu, aby byla žaloba postoupena k rozhodčímu řízení.

1.13

Investoři by měli být vybízeni k tomu, aby řešení sporů zakotvené ve Smlouvě považovali za poslední možnost a aby hledali alternativní metody, jako je smírčí řízení a zprostředkování. Soukromé pojištění a smluvní ochrana jsou pro zahraniční investory vhodnými prostředky k minimalizování jejich rizik.

1.14

Potřeba chránit PZI se v jednotlivých zemích liší. V zemích s demokraticky fungujícím, vyspělým a nezkorumpovaným právním systémem by investiční spory měly být řešeny prostřednictvím zprostředkovávání, vnitrostátních soudů a mezistátních řešení. Tyto prvky jsou přítomny v EU, USA a Kanadě a současný vysoký objem transatlantických investičních toků průkazně dokládá, že neexistence ustanovení o urovnávání sporů mezi investorem a státem investicím nebrání. EHSV proto dospěl k závěru, že ustanovení o urovnávání sporů mezi investorem a státem v rámci TTIP nebo komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci není nutné, a vyslovuje se tudíž proti jeho zahrnutí do těchto dohod.

1.15

Urovnávání sporů mezi investorem a státem by mohlo zapříčinit neúspěch TTIP i komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci. Komise musí zvážit, zda je sledování tohoto politicky citlivého a obecně nepopulárního cíle rozumným a správným postupem.

1.16

Z rozvojových zemí zaznívá jasné poselství, že urovnávání sporů mezi investorem a státem je nepřijatelný mechanismus, který bude rázně odmítat stále větší počet významných globálních subjektů. Nebude-li nalezen alternativní mechanismus, bude stále obtížnější začlenit ochranu investorů do budoucích dohod se zeměmi, kde je to nejvíce zapotřebí.

1.17

V souvislosti se smlouvami EU a ústavním právem existují značné obavy ohledně toho, v jakém poměru stojí soudní rozhodnutí vydaná v rámci urovnávání sporů mezi investorem a státem k právnímu řádu EU. Soukromé rozhodčí soudy mohou vydávat rozhodnutí, která nejsou v souladu s právními předpisy EU nebo porušují Listinu základních práv. Proto se EHSV domnívá, že je naprosto nezbytné, aby Soudní dvůr na základě vypracování formálního posudku přezkoumal soulad mechanismu urovnávání sporů mezi investorem a státem s právními předpisy EU, dříve než příslušné orgány dospějí k rozhodnutí a případné mezinárodní dohody o investicích uzavřené Evropskou komisí vstoupí předběžně v platnost.

1.18

Má-li být nalezen univerzální způsob řešení investičních sporů, pak ale nesmí spočívat v nepatrném přepracování stávajícího systému urovnávání sporů mezi investorem a státem, který má jen velmi malou podporu veřejnosti.

1.19

V době, kdy se všechny státy G7 účastní pokročilých jednání o komplexních obchodních a investičních dohodách, se nabízí jedinečná příležitost k nalezení důvěryhodného systému, který sloučí legitimní zájmy investorů s právy států.

1.20

Pokud má být řešením jednotný orgán, neměl by se skládat ze soukromých advokátů, měl by být přístupnější pro malé a střední podniky a měl by umožňovat podání odvolání.

1.21

EHSV důrazně vyzývá EK, aby posoudila návrhy UNCTAD na reformu urovnávání sporů mezi investorem a státem, a usuzuje, že zřízení mezinárodního investičního soudu je nejlepším řešením jak zaručit, že tento systém bude demokratický, spravedlivý, transparentní a nestranný.

2.1

Ve svém stanovisku REX/390 (1), přijatém převážnou většinou hlasů, se EHSV rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k otázce urovnávání sporů mezi investorem a státem. Přestože se toto doporučení týkalo konkrétně TTIP, bylo následně dohodnuto, že se rozšíří tak, aby se vztahovalo i na ochranu investorů a urovnávání sporů mezi investorem a státem v obchodních a investičních dohodách se třetími zeměmi.

2.2

Ačkoliv se toto stanovisko zabývá širokými důsledky urovnávání sporů mezi investorem a státem, značná část použitých podkladů a odkazů se samozřejmě týká i TTIP. Při jednáních o TTIP bylo pro zainteresované strany z EU a USA urovnávání sporů mezi investorem a státem nejdůležitější otázkou.

2.3

Komise prováděla po dobu 15 týdnů (od března do července 2014) veřejné on-line konzultace o urovnávání sporů mezi investorem a státem v rámci TTIP. EHSV považoval za rozumné vyčkat zveřejnění výsledků této konzultace a poté, dříve než dokončí své stanovisko, uspořádat veřejné slyšení. Výsledky konzultace byly zveřejněny v polovině ledna 2015 a slyšení se konalo 3. února 2015. Obě akce byly pro vypracování tohoto stanoviska velký přínosem.

3.1.1

Urovnávání sporů mezi investorem a státem je nástrojem mezinárodního práva veřejného, které zahraničním investorům v souladu s ustanoveními mezinárodní dohody o investicích zaručuje právo zahájit proti vládě jiné země řízení o urovnání sporu. Smlouvy byly navrženy tak, aby pro smluvní strany zavedly v souvislosti se zahraničními investicemi několik základních povinností a poskytly záruku, že vlády budou dodržovat hlavní zásady, jako je

3.1.2

V případě podezření na porušení těchto povinností ze strany státu se zahraniční investoři, na něž se vztahují ustanovení mezinárodní dohody o investicích, mohou prostřednictvím mechanismu urovnávání sporů mezi investorem a státem domáhat svých nároků u mezinárodní arbitráže. Žalující strana musí prokázat, že jí předmětné opatření způsobilo významnou újmu. Je-li žalobě vyhověno, je hostitelská země povinna poskytnout náhradu způsobené škody. Na rozdíl od mechanismu WTO pro urovnávání sporů není stát, pokud případ prohraje, povinen změnit své právní předpisy.

3.1.3

Urovnávání sporů mezi investorem a státem je do značné míry založeno na argumentu, že poskytuje odpolitizovaný neutrální prostor k řešení sporů mezi zahraničními investory a hostitelskými státy. Umožňuje společnostem žalovat státy u mezinárodních soudů. Tento opravný prostředek mají k dispozici pouze zahraniční společnosti nebo nadnárodní společnosti jednající prostřednictvím dceřiných společností v jiných zemích. Dotčené komunity, občané, domácí podnikatelé a vlády tento mechanismus využívat nemohou.

3.1.4

Rozhodčí soudci nemají funkci soudců s veřejnou mocí, jako je tomu ve vnitrostátních soudních systémech. Tribunál tvoří obvykle tři soukromí právníci, jejichž jednání jsou neveřejná a kteří jsou jmenováni ad hoc. Jejich rozhodnutí jsou konečná a nejsou předmětem žádných formálních odvolacích řízení.

3.1.5

Pokud si to obě strany sporu přejí, mohou být řízení pro urovnání sporů mezi investorem a státem zcela důvěrná, i když se spor týká otázky veřejného zájmu. Ačkoliv standardní dvoustranné dohody o investicích v USA zaručují větší transparentnost, v mnoha současných dohodách stále existuje prvek utajení. Pravidla transparentnosti UNCITRAL situaci podstatným způsobem zlepší, pokud budou obecně uplatňována.

3.2.1

93 % dvoustranných dohod o investicích obsahuje ustanovení o urovnávání sporů mezi investorem a státem (2). Toto ustanovení je rovněž přítomno v některých mezinárodních obchodních dohodách, např. NAFTA, a mezinárodních investičních dohodách, např. Smlouvě o energetické chartě. V roce 2014 vystřídala Smlouva o energetické chartě dohodu NAFTA a stala se nejčastěji využívanou smlouvou (3).

3.2.2

Členské státy uzavřely od 50. let 20. století více než 1  400 dvoustranných dohod o investicích, což je zhruba polovina všech dohod uzavřených na celém světě (4). Všechny obsahují velmi podobná ustanovení o ochraně investorů a urovnávání sporů mezi investorem a státem. Investoři z EU údajně využívají urovnávání sporů mezi investorem a státem v celosvětovém měřítku nejčastěji (v 50 % všech případů).

3.2.3

EU v současné době jedná o TTIP s USA a o rozsáhlé dohodě o volném obchodu s Japonskem a nedávno uzavřela jednání s Kanadou. Tato jednání vyvolala více než jakékoli jiné otázky rozsáhlou veřejnou diskusi o potřebě zahrnout mechanismus urovnávání sporů mezi investorem a státem do všech kapitol týkajících se investic.

3.2.4

Pouze devět členských států EU má dvoustranné dohody o investicích se Spojenými státy (Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko), sedm členských států má tyto dohody s Kanadou, s Japonskem žádný. Všechny tyto dohody byly podepsány již před přistoupením k EU.

3.2.5

Objem PZI v těchto devíti členských státech, který je v rukou investorů z USA, se rovná 1 % celkových PZI, které má USA v EU. Pokud jde o PZI těchto členských států do USA, dosahuje toto číslo pouhé 0,1 % celkových PZI v USA (5).

3.3.1

Případů urovnávání sporů mezi investorem a státem mezi lety 2002 a 2014 dramaticky přibylo (58 případů v roce 2013 a 42 v roce 2014) (6) a na konci roku 2014 dosáhl počet rozhodčích řízení založených na Smlouvě 610. Jelikož však většina rozhodčích soudů nevede veřejný seznam žalob, odhaduje se, že celkový počet případů je vyšší.

3.3.2

Ze 356 známých případů, které byly uzavřeny, bylo 25 % vyřešeno ve prospěch investorů a 37 % ve prospěch státu. U 28 % případů nebylo zveřejněno, jaký byl jejich konkrétní výsledek.

3.4.1

Průměrné náklady na rozhodčí řízení činí 4 miliony USD pro každou stranu, z nichž přibližně 82 % připadá na právní poplatky (7). U některých z nich může trvat několik let, než je řízení ukončeno.

3.4.2

Vysoké náklady vedly k tomu, že žaloby stále častěji financují třetí strany. To snižuje finanční riziko pro podniky a přispívá ke zvyšování počtu neopodstatněných případů, jejichž právní náklady nese stále v plné výši stát. EHSV důrazně odmítá hlášené případy spekulativních investic hedgeových fondů do konkrétních sporů mezi investorem a státem výměnou za podíl na jakékoli vyplacené náhradě škody (8).

4.1

S výjimkou Irska mají všechny členské státy ve dvoustranných dohodách o investicích ustanovení o urovnávání sporů mezi investorem a státem. Existuje také 190 dvoustranných dohod o investicích v rámci EU, které představují 16 % veškerých známých případů urovnávání sporů mezi investorem a státem na celém světě.

4.2

Mandát k vyjednávání, který EK obdržela od 27 členských států v roce 2012, zahrnuje cíl vytvořit mechanismus urovnávání sporů mezi investorem a státem. Záměrem bylo zavést účinný a moderní mechanismus urovnávání sporů.

4.3

Postoj EK (9) je takový, že mechanismus urovnávání sporů mezi investorem a státem je:

4.4

Kulatý stůl o obchodu, který organizovala skupina Zaměstnavatelé v EHSV k problematice TTIP, vyústil ve společné prohlášení (10), v němž se uvádí, že mezinárodní dohoda, jako je TTIP, by měla vytvořit správné podmínky pro přilákání velkého množství budoucích investic na transatlantický trh. To zahrnuje zaručení širokého přístupu a nediskriminačního zacházení pro investory obou stran a zlepšení stávajícího rámce pro ochranu investorů, včetně nastavení urovnávání sporů mezi investorem a státem tak, aby bylo přístupnější pro malé a střední podniky, a nalezení správné rovnováhy mezi právy investorů, právy států a místních orgánů vydávat právní předpisy ve veřejném zájmu. Potřeba zajistit, aby ustanovení ohledně urovnávání sporů mezi investorem a státem navržená v TTIP nijak neomezovala schopnost členských států EU vydávat právní předpisy ve veřejném zájmu, je uvedena i v závěrech společné schůze zájmových skupin Zemědělci a Spotřebitelé a životní prostředí k tématu transatlantických jednání, která se konala v červnu 2014.

4.5

Potřebu mechanismu urovnávání sporů mezi investorem a státem důrazně podporují podnikatelské kruhy na obou stranách Atlantiku, které ho považují za hlavní záruku pro zahraniční investory a tvrdí, že

4.6

Tvrdí se rovněž, že mechanismus urovnávání sporů mezi investorem a státem je nástroj využívaný jako poslední řešení a uplatňuje se pouze v extrémních situacích, kdy již byly vyčerpány veškeré možnosti, a že přibližně 90 % dvoustranných dohod o investicích nebylo nikdy použito za tím účelem, aby investoři podali žalobu. I když celosvětově stav PZI přesahuje 25 bilionů dolarů, bylo od roku 1987 zaznamenáno jen zhruba 500 případů. Odškodné přiznané v rozhodčím řízení představuje pouze peněžitou náhradu. Rozhodčí soudci nemají možnost měnit právní předpisy ani státem přijatá opatření (11).

4.7

Podnikatelské kruhy rovněž tvrdí, že fungující a moderní systém urovnávání sporů mezi investorem a státem je důležitý i pro malé a střední podniky, které podaly v celosvětovém měřítku celkem 22 % žalob (12).

4.8

Navzdory tomu, že podnikatelské kruhy požadují, aby se jednalo o liberální investiční dohodě (13), se uznává, že by měla být přijata opatření, která by z urovnávání sporů mezi investorem a státem učinila účinnější, moderní, předvídatelný a transparentní nástroj. Podporují jasnější definice důležitých pojmů, jako je „investor/investice“, „spravedlivé a rovné zacházení“ a „nepřímé vyvlastnění“ (14).

4.9

Vzhledem k velmi vysokému zájmu o TTIP, komplexní dohodu o hospodářské a obchodní spolupráci a jednání mezi EU a Japonskem o uzavření dohody o volném obchodu se tvrdí, že pokud by se v těchto případech nepodařilo dospět k dohodě, byly by vážně ohroženy vyhlídky na vyjednání ustanovení o urovnávání sporů mezi investorem a státem ve všech dalších dvoustranných dohodách o investicích, protože každá dohoda bude mít dopad na jiné připravované dohody.

5.1

Podpora urovnávání sporů mezi investorem a státem nemá v žádných jiných klíčových oblastech občanské společnosti obdobu. Existuje však široká shoda na tom, že zahraniční investoři potřebují ochranu před přímým vyvlastněním, nesmí být diskriminováni oproti domácím investorům a musí mít přístup ke stejným možnostem jako domácí investoři.

5.2

Odborové svazy, nevládní organizace, spotřebitelské organizace a organizace působící v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví na obou březích Atlantského oceánu vyjádřily důrazný nesouhlas.

5.3

Hlavní znepokojení panuje nad tím, že systém urovnávání sporů mezi investorem a státem neplní svůj účel a že propůjčuje nadnárodnímu kapitálu takový právní status, který náleží svrchovaným státům. Výbor však poukazuje na to, že pokud si dvě země přejí podpořit své vzájemné hospodářské vztahy prostřednictvím mezinárodní dohody o investicích, přislíbí jedna země druhé, že investorům a investicím z druhé země zaručí určitou úroveň zacházení.

5.4

Ze skromných začátků, kdy mělo urovnávání sporů mezi investorem a státem pomáhat PZI získat náhradu za přímé vyvlastnění soukromého majetku vládami rozvojových zemí se špatně fungujícími soudními systémy, se tento mechanismus vyvinul v nástroj, který:

5.5

Vyvlastnění se rozšířilo tak, že pojímá opatření, která jsou srovnatelná s vyvlastněním, a nepřímé a regulační vyvlastnění. Výsledkem je, že se uznávají žaloby vůči jakýmkoli státním opatřením, která mohou mít potenciální dopad na zisky, budoucí zisky nebo důvodně očekávané zisky, i když má daná politika či opatření obecnou povahu a netýká se konkrétní investice.

5.6

Zamítavá rozhodnutí vnitrostátních soudů byla napadena jako „vyvlastnění“, včetně žaloby o 500 milionů USD, kterou obří americká farmaceutická společnost Eli Lilly podala na Kanadu s odůvodněním, že rozhodnutí federálního soudu ohledně dvou patentovaných léků porušuje práva investorů této společnosti. Byl to první pokus, kdy farmaceutická společnost vlastnící patent využila mimořádnou výsadu poskytovanou obchodními dohodami USA jako prostředku k prosazení větší monopolní patentové ochrany (15).

5.7

Advokátní kanceláře specializované na právo obchodních společností v současné době nabízejí poradenství a profitují z poskytování poradenství v případech, které nemají téměř nic společného s vyvlastňováním soukromého majetku. Několik málo advokátních kanceláří zabývajících se investičním právem využilo velkého nárůstu soudních pří a tuto oblast zcela ovládlo.

5.8.1

U TTIP je obtížné argumentovat tím, že investoři mají důvod mít obavy z vnitrostátních právních systémů. EU i USA mají vyspělé a pevné právní systémy. Neexistuje žádný zřejmý důvod, proč by práva PZI nemohla být odpovídajícím způsobem chráněna prostřednictvím začlenění jednoduchého pravidla nediskriminační právní ochrany a rovného přístupu k vnitrostátním soudům. Podobné argumenty lze předložit v případě Kanady a Japonska. Ukáže-li se, že je obtížné prosadit uplatňování mezinárodního práva prostřednictvím vyjednávání, mediace nebo u vnitrostátních soudů v těchto vysoce rozvinutých demokratických zřízeních, pak by se tato problematika měla řešit v prvé řadě prostřednictvím mezistátních řešení.

5.8.2

Zpráva LSE, v níž se rozebírá vzorová dvoustranná dohoda o investicích z roku 2012 z USA, dospěla k závěru, že existuje velký počet konkrétních oblastí, v nichž dvoustranné dohody o investicích v USA zacházejí dále než právo Spojeného království. Z tohoto důvodu a vzhledem k rozsahu investic USA ve Spojeném království se domníváme, že Spojenému království hrozí velké riziko politických nákladů souvisejících s tím, že se kvůli námitkám investorů z USA investujících ve Spojeném království budou rušit nebo měnit budoucí upřednostňované politiky.

5.8.3

Není věrohodné tvrdit, že neexistence mechanismu urovnávání sporů mezi investorem a státem je překážkou přílivu investic. Objem přílivu investic se v EU velmi liší. Některé členské státy EU, které mají ve svých dvoustranných dohodách o investicích s USA ustanovení o urovnávání sporů mezi investorem a státem, patří k těm, v nichž USA investují nejméně.

5.8.4

Je nanejvýš sporné, že by absence mechanismu urovnávání sporů mezi investorem a státem v rámci TTIP oslabila schopnost EU začleňovat urovnávání sporů mezi investorem a státem do budoucích dvoustranných dohod o investicích se zeměmi, jež nejsou členy OECD, jako je Čína. Čína již vybudovala hustou síť více než 130 dvoustranných dohod o investicích (včetně 26 členských států). Touha Číny po uzavření dohody je stejně silná jako v EU. Pochybnější je však to, zda by bylo v zájmu EU umožnit čínským státním podnikům, které jsou v zásadě prodlouženou rukou čínské vlády, aby využívaly mechanismu urovnávání sporů mezi investorem a státem ke zpochybnění vládní politiky. To by cizí zemi umožnilo využít původně komerčně uplatňovaného postupu v záležitostech, které by se měly řešit vyjednáváním a diplomatickou cestou.

5.8.5

Podrobný odborný článek zveřejněný v březnu 2015 Centrem pro evropská politická studia, Centrem pro transatlantické vztahy a Univerzitou Johnse Hopkinse došel k závěru, že „zahrnutí kapitoly o ochraně investic, která bude doplněna o urovnávání sporů mezi investorem a státem, do TTIP pravděpodobně pro EU nebude mít významný hospodářský nebo politický přínos. Naše analýza také naznačuje, že zahrnutí těchto ustanovení by EU způsobilo značné hospodářské a politické náklady. I když je důležité nezveličovat rozsah potenciálních nákladů, naše celkové posouzení je, že náklady velmi pravděpodobně převýší jakékoli potenciální výhody pro EU. Proto se domníváme, že pokud nebude urovnávání sporů mezi investorem a státem doprovázeno významnými ústupky ze strany Spojených států, aby se vykompenzovaly náklady spojené s urovnáváním sporů, bylo by od EU prozíravé, aby zvážila alternativy“ (16).

5.9.1

Jižní Afrika, Bolívie, Ekvádor, Venezuela a Indonésie začaly rušit nebo postupně ukončovat platné dvoustranné dohody o investicích. Indie údajně také přezkoumává své smlouvy a Austrálie v důsledku případu Philip Morris oznámila, že nebude souhlasit se zahrnutím ustanovení o urovnávání sporů mezi investorem a státem do žádných budoucích dohod.

5.9.2

Národní konference státních zákonodárných sborů, která zastupuje parlamentní orgány všech 50 států USA, oznámila (17), že nepodpoří žádnou obchodní dohodu, která upravuje řešení sporů mezi investory a státem, neboť zasahuje do jejich způsobilosti jakožto státních zákonodárců stanovit a prosazovat spravedlivá a nediskriminační pravidla, která chrání veřejné zdraví, bezpečnost a dobré životní podmínky občanů, zaručují zdraví a bezpečnost pracovníků a chrání životní prostředí.

5.9.3

Odpor vůči urovnávání sporů mezi investorem a státem roste také v Evropě; Německo, Rakousko, Řecko a Francie zpochybňují práva investorů v rámci TTIP.

5.9.4

Varovné signály vyslali v EP poslanci vlivného výboru INTA, kteří požadovali, aby bylo urovnávání sporů mezi investorem a státem z TTIP vypuštěno.

5.9.5

Výbor regionů varuje, že urovnávání sporů mezi investorem a státem mezi EU a USA, které obchází řádné soudy, představuje značné riziko, a proto by se od něj mělo upustit (18).

5.9.6

Tyto názory odrážejí postoj mnoha evropských organizací občanské společnosti, které jsou proti urovnávání sporů mezi investorem a státem v rámci TTIP. Jedním z hlavních argumentů je to, že pokud se investor obrátí nejprve na vnitrostátní právní systém a získá pravomocný rozsudek, může stále ještě podat žalobu u investičního soudu. Tento soud se tak stane konečným rozhodcem, což se v demokratické společnosti považuje za nepřijatelné.

6.1

EHSV vítá, že se EK rozhodla zahájit veřejnou konzultaci týkající se urovnávání sporů mezi investorem a státem v rámci TTIP. Bez započtení duplicitních podání bylo obdrženo 1 43  053 odpovědí, což je důkazem rozsahu zájmu veřejnosti. Pracovní dokument útvarů Komise zveřejněný v lednu 2015 poskytuje důkladnou analýzu obsahu a podstaty odezvy veřejnosti (19).

6.2

Konzultace vycházela z referenčního textu založeného na komplexní dohodě o hospodářské a obchodní spolupráci s Kanadou. Tento návrh dohody ani návrh dohody se Singapurem nebyl bohužel předmětem veřejné konzultace. Nicméně skutečnost, že komplexní dohoda o hospodářské a obchodní spolupráci, o níž byla jednání již uzavřena, byla použita jako základ pro veřejné konzultace poté, co již zaschla tiskařská čerň, vyvolala určité obavy, že veřejná konzultace je více méně hotová věc, jejímž účelem je paušálně schválit novou generaci investičních dohod, které EU navrhla. Tato obava byla dále posílena tím, že se konzultační dokument soustředil na formu a neobsahoval žádnou konkrétní otázku ohledně toho, zda má být urovnávání sporů mezi investorem a státem obecně součástí TTIP. Nicméně účelem konzultace bylo konzultovat se zainteresovanými stranami způsoby, jak mechanismus urovnávání sporů mezi investorem a státem v rámci TTIP zlepšit.

6.3

Konzultace nepřidává téměř nic nového k přemíře již dostupných informací z aktivní veřejné diskuse on-line o urovnávání sporů mezi investorem a státem. Šlo však o mimořádně užitečnou záležitost spojující navzájem různé argumentace a umožňující občanské společnosti přímo přispět.

6.4

Je politováníhodné, že někteří zastánci urovnávání sporů mezi investorem a státem odmítli 97 % odpovědí předložených společně prostřednictvím různých internetových platforem. Společné podání je legitimní součástí veřejné konzultace. EHSV vítá ujištění EK, že všechny odpovědi byly rovnocenně zohledněny.

6.5

EHSV si všímá, že méně než 1 % respondentů uvedlo, že jsou investory v USA, nepovažuje to však za znepokojující. U otázek, jako je demokracie a svrchované právo států rozhodovat o vlastních záležitostech, jsou zásadním a nutným prvkem podněty a stanoviska široké části občanské společnosti.

6.6

EK určila čtyři oblasti, ve kterých by se měla posoudit možnost dalších zlepšení:

Tyto oblasti jsou podrobně popsány v koncepčním dokumentu Investment in TTIP and beyond – the path for reform, který komisařka Malmström v květnu 2015 předložila Evropskému parlamentu a Radě.

6.7

EHSV je překvapen, že na schůzi dialogu občanské společnosti, která se konala dne 18. května, bylo potvrzeno, že model ochrany investorů využívaný v současnosti v rámci jednání o dohodě o volném obchodu s Japonskem je modelem dohodnutým v rámci komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci. Vzhledem k tomu, že komisařka ve svém koncepčním dokumentu Investment in TTIP and beyond – the path for reform, který předložila dne 6. května EP, určila řadu oblastí, v nichž je třeba znění komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci vylepšit, je Výbor znepokojen tím, že je tento model nadále základem pro vyjednávání s tak významným globálním partnerem, jakým je Japonsko.

7.1

EHSV je znepokojen, že podání Evropského fóra služeb do veřejné konzultace požaduje, aby byly výjimky a omezení sníženy na minimum a aby EK využila svůj mandát k jednání na základě Lisabonské smlouvy s cílem zlepšit a posílit, nikoli oslabit urovnávání sporů mezi investorem a státem. Mezi tyto požadavky patří bezvýhradná doložka nejvyšších výhod a doložka národního zacházení, bezvýhradná doložka spravedlivého a rovného zacházení, široká zastřešující doložka, žádné výjimky pro specifická odvětví, žádné filtrovací mechanismy, plné odškodnění za přímé a nepřímé prostředky  (20).

7.2

Urovnávání sporů mezi investorem a státem se stále více využívá k obcházení vnitrostátních právních systémů a podávání žalob na vlády u soukromých mezinárodních soudů s požadavkem na odškodnění za politiky veřejného zájmu, které údajně omezují zisky, z peněz daňových poplatníků. Tento postup je rozšířený především v oblastech ochrany zdraví a životního prostředí.

7.3

Nedávné významné případy posílily odpor proti urovnávání sporů mezi investorem a státem:

7.4

Smlouvy o investicích zakazují jakákoli omezení týkající se repatriace finančních prostředků nebo zisků. Vlády nesmí zavádět kapitálové kontroly, aby zastavily útoky na své měny, nebo omezovat toky horkých peněz během krize, přestože se MMF domnívá, že tyto kontroly jsou zásadním politickým opatřením. Žádný stát nebyl případy urovnávání sporů mezi investorem a státem postižen více než Argentina, která musí zaplatit více než 500 milionů USD v návaznosti na rozhodnutí z roku 2002 oddělit peso od amerického dolaru.

7.5

Výjimky pro veřejné služby existují v rámci kapitoly 11 komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci (Přeshraniční obchod se službami), ale neplatí pro ně žádné výjimky nebo vyloučení v rámci kapitoly 10 (Ochrana investic). Zatímco v zásadě musí být správné, že investoři jsou chráněni před svévolným akty státních orgánů, definice vyvlastnění a zejména nepřímého vyvlastnění vzbuzuje obavy, pokud jde o schopnost států vrátit kvůli opodstatněným důvodům veřejné politiky určité činnosti, které v současnosti zajišťují komerční subjekty, zpět do rukou státu. Vyvlastnění podle kapitoly 10 zahrnuje jakýkoli právní předpis, v jehož důsledku se sníží hodnota soukromých podniků. Odškodnění musí odrážet „skutečné ztráty“. Pro státy by tak mohl být návrat k poskytování služeb státem ekonomicky neúnosný.

7.6

V komplexní dohodě o hospodářské a obchodní spolupráci se uznává, že definice nepřímého vyvlastnění je příliš široká, a příloha X.11 odstavec 3 se to snaží vyjasnit stanovením cílů veřejné politiky, které nebudou znamenat nepřímé vyvlastnění, jako je zdraví, bezpečnost nebo životní prostředí. Existuje však nebezpečí, že by to mohlo být vykládáno jako normativní, a v rámci urovnávání sporů mezi investorem a státem by to tak vystavilo ostatní širší cíle veřejné politiky, jako je hospodářská či fiskální politika nebo znárodnění klíčových služeb, tvrzením, že jde o nepřímé vyvlastnění. Je velmi důležité, aby byla tato otázka vyjasněna.

7.7

Při oznámení svých plánů, jak zabránit investorům zneužívat urovnávání sporů mezi investorem a státem, EK prohlašuje, že by do TTIP chtěla zahrnout ustanovení bránící neopodstatněným nárokům  (22). Návrh komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci rovněž stanoví zrychlený postup pro zamítnutí nepodložených a neopodstatněných nároků. Definování pojmu „neopodstatněný“ v přísné právní terminologii bude ovšem nesmírně obtížné a mohlo by poskytnout další živnou půdu pro specializované investiční právníky.

7.8

Návrh komplexní dohody o hospodářské a obchodní spolupráci rovněž stanoví uzavřenou definici „spravedlivého a rovného zacházení“. Tato definice je odpůrci urovnávání sporů mezi investorem a státem považována za příliš širokou a podnikatelskou sférou za nedostatečně flexibilní. Stále ponechává prostor pro výklad soudu a neobsahuje pružný mechanismus přezkumu.

7.9

Pouhá hrozba právní kauzy na základě urovnávání sporů mezi investorem a státem může ochromit zákonodárství a odradit vlády od regulování ve veřejném zájmu z obavy před soudními spory a z toho vyplývajícími sankčními poplatky. Například vláda Nového Zélandu odložila do vydání rozhodnutí ve věci Philip Morris proti Austrálii svůj vlastní zákon o jednotném balení tabákových výrobků.

7.10

Právnická firma Freshfields Bruckhaus Deringer v přehledu pro své mezinárodní klienty uvedla, že podniky nyní lépe chápou potenciální význam investičních dohod, a to nejen jako poslední ochranu v situaci, kdy věci přestanou fungovat, ale také jako důležitý přímý nástroj ke zmírnění rizika při zakládání investice.

7.11