7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/3

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Schleswig-Holsteinisches Oberverwaltungsgericht – Německo) – Landesamt für Landwirtschaft, Umwelt und ländliche Räume des Landes Schleswig-Holstein v. Dr. med. vet. Uta Wree

(Věc C-422/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Zemědělství - Společná zemědělská politika - Režim jednotné platby - Nařízení (ES) č. 73/2009 - Článek 34 odst. 2 písm. a) - Pojem ‚plocha, na kterou lze poskytnout podporu‘ - Plocha rekultivované svrchní vrstvy skládky, jejíž provoz byl uzavřen - Zemědělské využití - Přípustnost“)

(2015/C 294/03)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Schleswig-Holsteinisches Oberverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalovaný a odvolatel: Landesamt für Landwirtschaft, Umwelt und ländliche Räume des Landes Schleswig-Holstein

Žalobkyně a odpůrkyně v odvolacím řízení: Dr. med. vet. Uta Wree

Výrok

Článek 34 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003, musí být vykládán v tom smyslu, že plocha, která je svrchní vrstvou skládky nacházející se ve fázi následné péče po uzavření provozu, je „zemědělskou plochou“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je skutečně využívána jako stálá pastvina.

(1) Úř. věst. C 304, 19.10.2013.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/3

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht – Německo) – Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland e.V. v. Bundesrepublik Deutschland

(Věc C-461/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Činnost Evropské unie v oblasti vodní politiky - Směrnice 2000/60/ES - Článek 4 odst. 1 - Environmentální cíle týkající se povrchových vod - Zhoršení stavu útvaru povrchové vody - Projekt úpravy vodní cesty - Povinnost členských států neschválit projekt, který může vést ke zhoršení stavu útvaru povrchové vody - Kritéria rozhodná pro posouzení existence zhoršení stavu vodního útvaru“)

(2015/C 294/04)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobce: Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland e.V.

Žalovaná: Bundesrepublik Deutschland

Za přítomnosti: Freie Hansestadt Bremen

Výrok

Článek 4 odst. 1 písm. a) body i) až iii) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy jsou povinny – s výhradou udělení výjimky – odmítnout schválení konkrétního projektu, pokud může vést ke zhoršení stavu útvaru povrchové vody nebo pokud ohrožuje dosažení dobrého stavu povrchových vod či dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu takových vod ke dni stanovenému touto směrnicí.

Pojem „zhoršení stavu“ útvaru povrchové vody, který je uveden v čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/60, musí být vykládán v tom smyslu, že o zhoršení se jedná tehdy, jakmile se stav alespoň jedné z kvalitativních složek ve smyslu přílohy V této směrnice zhorší o jednu třídu, i když toto zhoršení nevede k celkově horšímu zařazení útvaru povrchové vody. Pokud se však dotyčná kvalitativní složka ve smyslu této přílohy již nachází v nejnižší třídě, jakékoli zhoršení této složky představuje „zhoršení stavu“ útvaru povrchové vody ve smyslu tohoto čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i).

(1) Úř. věst. C 352, 30.11.2013.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/4

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 9. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – Ministero dell'Economia e delle Finanze a další v. Francesco Cimmino a další

(Věc C-607/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Zemědělství - Společná organizace trhů - Banány - Nařízení (ES) č. 2362/98 - Články 7, 11 a 21 - Celní kvóty - Banány pocházející ze zemí AKT - Nový dovozce - Dovozní licence - Nepřevoditelná povaha práv vyplývajících z určitých dovozních licencí - Zneužití - Nařízení (ES) č. 2988/95 - Článek 4 odstavec 3“)

(2015/C 294/05)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Žalobci: Ministero dell'Economia e delle Finanze, Agenzia delle Dogane, Evropská komise

Žalovaní: Francesco Cimmino, Costantino Elmi, Diletto Nicchi, Vincenzo Nicchi, Ivo Lazzeri, Euclide Lorenzon, Patrizia Mansutti, Maurizio Misturelli, Maurizio Momesso, Mirjam Princic, Marco Raffaelli, Gianni Vecchi, Marco Malavasi, Massimo Malavasi, Umberto Malavasi, Patrizia Mansutti, Carlo Mosca, Luca Nicoli, Raffaella Orsero, Raffaello Orsero, Erminia Palombini, Matteo Surian

Výrok

Článek 7 písm. a) nařízení Komise (ES) č. 2362/98 ze dne 28. října 1998, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 404/93, pokud jde o dovoz banánů do Společenství, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1632/2000 ze dne 25. července 2000, musí být ve světle článku 11 tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že je splnění podmínky, podle které hospodářský subjekt vykonává obchodní činnost jako dovozce „na svůj účet a samostatně“, vyžadováno nejen pro registraci tohoto subjektu jako „nového dovozce“ ve smyslu tohoto ustanovení, ale rovněž k tomu, aby si daný subjekt mohl zachovat toto postavení za účelem dovozu banánů v rámci celních kvót stanovených nařízením Rady (EHS) č. 404/93 ze dne 13. února 1993 o společné organizaci trhu s banány, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení.

Článek 21 odst. 2 nařízení č. 2362/98 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovým transakcím, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, kdy nový dovozce nakoupí prostřednictvím jiného hospodářského subjektu zaregistrovaného jako nový dovozce zboží od tradičního dovozce před jeho dovozem do Unie a poté tomuto dovozci uvedené zboží prostřednictvím téhož subjektu po dovozu do Unie zpětně prodá, pokud tyto transakce naplňují prvky zneužití, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Článek čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství musí být vykládán v tom smyslu, že je-li za takových okolností, jaké jsou dány ve věci v původním řízení, konstatováno zneužití, musí dovozce, který uměle vytvoří situaci, jež mu umožňuje neoprávněně získat zvýhodněnou celní sazbu na dovoz banánů, uhradit příslušné clo za dotyčné produkty, aniž jsou dotčeny případné správní, občanskoprávní či trestní sankce stanovené vnitrostátní právní úpravou.

(1) Úř. věst. C 61, 1.3.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/5

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vestre Landsret – Dánsko) – Johannes Demmer v. Fødevareministeriets Klagecenter

(Věc C-684/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Zemědělství - Společná zemědělská politika - Režim jednotné platby - Nařízení (ES) č. 1782/2003 - Článek 44 odst. 2 - Nařízení (ES) č. 73/2009 - Článek 34 odst. 2 písm. a) - Pojem ‚hektar, na který lze poskytnout podporu‘ - Bezpečnostní zóny okolo vzletových, přistávacích, pojezdových a dojezdových drah - Zemědělské využití - Přípustnost - Vrácení neoprávněně poskytnuté zemědělské podpory“)

(2015/C 294/06)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Vestre Landsret

Účastníci původního řízení

Žalobce: Johannes Demmer

Žalovaný: Fødevareministeriets Klagecenter

Výrok

Článek 44 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001, a čl. 34 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003, musí být vykládány v tom smyslu, že zemědělská plocha, která tvoří bezpečnostní zóny okolo vzletových, přistávacích, pojezdových a dojezdových drah letiště, které podléhají zvláštním pravidlům a omezením, je plochou, na kterou lze poskytnout podporu, pokud má zemědělec, který tuto plochu využívá, dostatečnou autonomii při využívání této plochy k zemědělské činnosti a pokud tuto činnost může na uvedené ploše vykonávat navzdory omezením, která vyplývají z výkonu nezemědělské činnosti na téže ploše.

Článek 137 nařízení č. 73/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že zemědělec, který byl před 1. lednem 2010 informován o neoprávněnosti platebních nároků, které mu byly přiznány, se nemůže tohoto článku dovolávat za účelem regularizace těchto nároků.

Článek 73 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2184/2005 ze dne 23. prosince 2005, musí být vykládán v tom smyslu, že je třeba mít za to, že zemědělec mohl přiměřeným způsobem zjistit, že dotčenou podporu nelze na plochy poskytnout, pokud nemá volnost při rozhodování o jejich využívání k vlastní zemědělské činnosti nebo pokud na nich tuto činnost nemůže vykonávat z důvodu omezení plynoucích z toho, že je na týchž plochách vykonávána nezemědělská činnost. Pro účely posouzení, zda mohl tento zemědělec přiměřeným způsobem zjistit, že došlo k omylu, je třeba vycházet z okamžiku, kdy byla podpora vyplacena. Jednotlivé dotčené roky musí být posuzovány pro účely čl. 73 odst. 4 uvedeného nařízení č. 796/2004 každý zvlášť.

Článek 73 odst. 5 nařízení č. 796/2004, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2184/2005 ze dne 23. prosince 2005, musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti sporu v původním řízení, se má za to, že zemědělec jednal v dobré víře, pokud byl upřímně přesvědčen o tom, že lze na dotčené plochy poskytnout podporu. Posouzení toho, zda tento zemědělec jednal v dobré víře pro účely čl. 73 odst. 5 uvedeného nařízení č. 796/2004, se provádí zvlášť pro každý dotčený rok a tento zemědělec musí jednat v dobré víře až do uplynutí čtyř let od data vyplacení podpory.

(1) Úř. věst. C 85, 22.3.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/6

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 9. července 2015 – Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-63/14) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Státní podpory - Protiprávní podpora neslučitelná s vnitřním trhem - Povinnost navrácení - Absolutní nemožnost - Vyrovnávací platby za doplňkovou službu k základní službě“)

(2015/C 294/07)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupce: B. Stromsky, zmocněnec)

Žalovaná: Francouzská republika (zástupci: G. de Bergues, D. Colas, N. Rouam et J. Bousin)

Výrok

Francouzská republika tím, že ve stanovených lhůtách nepřijala veškerá opatření nezbytná k tomu, aby Société nationale maritime Corse-Méditerranée (SNCM) SA navrátila státní podpory, které byly v čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Komise 2013/435/EU ze dne 2. května 2013 o státní podpoře SA.22843 (2012/C) (ex 2012/NN), poskytnuté Francií ve prospěch společnosti Société Nationale Corse Méditerranée a společnosti Compagnie Méridionale de Navigation, prohlášeny za protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem, tím, že ve stanovených lhůtách nezrušila veškeré vyplácení podpor uvedených ve zmíněném čl. 2 odst. 1, a tím, že ve stanovených lhůtách neinformovala Evropskou komisi o opatřeních přijatých k dosažení souladu s výše uvedeným rozhodnutím, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 288 čtvrtého pododstavce SFEU a z článků 3 až 5 uvedeného rozhodnutí.

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 135, 5.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/7

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 9. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunalul Maramureș – Rumunsko) – Cabinet Medical Veterinar Dr. Tomoiagă Andrei v. Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice Cluj Napoca prin Administrația Județeană a Finanțelor Publice Maramureș

(Věc C-144/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Články 273 a 287 - Povinnost z moci úřední identifikovat osobu povinnou k dani pro účely DPH - Zdanitelná povaha služeb veterinárního lékařství - Zásada právní jistoty - Zásada ochrany legitimního očekávání“)

(2015/C 294/09)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Maramureș

Účastníci původního řízení

Žalobce: Cabinet Medical Veterinar Dr. Tomoiagă Andrei

Žalovaný: Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice Cluj Napoca prin Administrația Județeană a Finanțelor Publice Maramureș

Výrok

Článek 273 první pododstavec směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, neukládá členským státům povinnost z moci úřední identifikovat osobu povinnou k dani za účelem výběru daně z přidané hodnoty pouze na základě jiných daňových přiznání, než jsou ta, která se týkají této daně, třebaže by bylo možné na jejich základě konstatovat, že tato osoba povinná k dani překročila maximální částku pro účely osvobození od uvedené daně.

Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního očekávání nebrání tomu, aby správce daně za takových okolností, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, rozhodl, že služby veterinárního lékařství podléhají dani z přidané hodnoty, vychází-li toto rozhodnutí z jasných pravidel a praxe tohoto správce nemohla u opatrného a obezřetného hospodářského subjektu vzbudit důvodné očekávání neuplatňování této daně na takové služby, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 212, 7.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/8

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Nizozemsko) – Minister van Buitenlandse Zaken v. K, A

(Věc C-153/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2003/86/ES - Článek 7 odst. 2 - Sloučení rodiny - Integrační opatření - Vnitrostátní právní úprava ukládající rodinným příslušníkům státního příslušníka třetí země, který legálně pobývá v dotyčném členském státě, povinnost složit zkoušku občanské integrace, aby mohli vstoupit na území uvedeného členského státu - Náklady na takovou zkoušku - Slučitelnost“)

(2015/C 294/10)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Žalobce: Minister van Buitenlandse Zaken

Žalovaní: K, A

Výrok

Článek 7 odst. 2 první pododstavec směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy mohou od státních příslušníků třetích zemí požadovat, aby před tím, než těmto státním příslušníkům udělí povolení ke vstupu a pobytu na svém území za účelem sloučení rodiny, složili takovou zkoušku občanské integrace, jako je zkouška dotčená v původním řízení, která zahrnuje posouzení základních znalostí jazyka i společnosti dotyčného členského státu a je s ní spojena úhrada různých nákladů, pokud podmínky uplatnění takové povinnosti neznemožňují nebo nepřiměřeně neztěžují výkon práva na sloučení rodiny. Za takových okolností, jaké nastaly ve věcech v původních řízeních, tyto podmínky znemožňují nebo nepřiměřeně ztěžují výkon práva na sloučení rodiny potud, že neumožňují zohlednit zvláštní okolnosti, jež objektivně brání tomu, aby dotčené osoby mohly složit tuto zkoušku, a že stanoví příliš vysokou částku nákladů spojených s takovou zkouškou.

(1) Úř. věst. C 194, 24.6.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/9

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo – Španělsko) – María José Regojo Dans v. Cosejo de Estado

(Věc C-177/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Směrnice 1999/70/ES - Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS - Ustanovení 3 a 4 - Zásada zákazu diskriminace - ‚Pomocní‘ zaměstnanci - Nepřiznání příplatku za odpracovaná tříletá období - Objektivní důvody“)

(2015/C 294/11)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: María José Regojo Dans

Žalovaný: Cosejo de Estado

Výrok

Pojem „zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou“ ve smyslu ustanovení 3 bodu 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na takového zaměstnance, jako je žalobkyně v původním řízení.

Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která bez jakéhokoli ospravedlnění objektivními důvody vylučuje pomocné zaměstnance z nároku na příplatek za odpracované tříleté období, přiznávaný zejména stálým úředníkům, jestliže jsou obě tyto kategorie zaměstnanců ve srovnatelném postavení, pokud jde o pobírání tohoto příplatku, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 253, 4.8.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/10

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 9. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Cluj – Rumunsko) – Radu Florin Salomie, Nicolae Vasile Oltean v. Direcția Generală a Finanțelor Publice Cluj

(Věc C-183/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Články 167, 168, 179 a 213 - Změna kvalifikace plnění na ekonomickou činnost podléhající DPH vnitrostátním správcem daně - Zásada právní jistoty - Zásada ochrany legitimního očekávání - Vnitrostátní právní úprava podrobující uplatnění nároku na odpočet daně registrací dotyčného hospodářského subjektu pro účely DPH a podáním přiznání k této dani“)

(2015/C 294/12)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Cluj

Účastníci původního řízení

Žalobci: Radu Florin Salomie, Nicolae Vasile Oltean

Žalovaný: Direcția Generală a Finanțelor Publice Cluj

Výrok

Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního očekávání nebrání tomu, aby za takových okolností, jaké jsou dány ve věci v původním řízení, vnitrostátní správce daně po provedení daňové kontroly rozhodl, že plnění podléhají dani z přidané hodnoty, a uložil povinnost zaplatit sankce z důvodu prodlení, vychází-li toto rozhodnutí z jasných a přesných pravidel a praxe tohoto správce nemohla na straně opatrného a obezřetného hospodářského subjektu vzbudit důvodné očekávání ohledně neuplatňování této daně na taková plnění, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Sankce ukládané za takových okolností musí být v souladu se zásadou proporcionality.

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty brání za takových okolností, jaké jsou dány ve věci v původním řízení, vnitrostátní právní úpravě, podle níž se nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, která je splatná nebo byla zaplacena na vstupu za zboží nebo služby použité pro účely zdanitelných plnění, odepře osobě povinné k dani, která má však povinnost odvést daň, kterou měla vybrat, pouze z důvodu, že nebyla v době, kdy uskutečňovala tato plnění, zaregistrovaná pro účely daně z přidané hodnoty, a to dokud není řádně zaregistrovaná pro účely daně z přidané hodnoty a nepodá přiznání k dlužné dani.

(1) Úř. věst. C 253, 4.8.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/10

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 2. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vrhovno sodišče – Slovinsko) – NLB Leasing d.o.o. v. Slovinská republika

(Věc C-209/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - DPH - Směrnice 2006/112/ES - Dodání zboží, nebo poskytnutí služby - Leasingová smlouva - Navrácení nemovitosti, která byla předmětem leasingové smlouvy, pronajímateli - Výraz ‚zrušení, vypovězení, odstoupení, celkové nebo částečné nezaplacení‘ - Právo pronajímatele na snížení daňového základu - Dvojí zdanění - Samostatná plnění - Zásada daňové neutrality“)

(2015/C 294/13)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Vrhovno sodišče

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: NLB Leasing d.o.o.

Žalovaná: Slovinská republika

Výrok

Ustanovení čl. 2 odst. 1, článku 14 a čl. 24 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, že smlouva o leasingu týkající se nemovitosti stanoví, že vlastnické právo k uvedené nemovitosti bude převedeno na nájemce po ukončení platnosti smlouvy, nebo že nájemce získá základní vlastnosti vlastníka uvedené nemovitosti, zejména že je na něj převedena většina výhod a rizik spojených s právním vlastnictvím této nemovitosti a že současná hodnota splátek je prakticky totožná s prodejní hodnotou zboží, musí být operace plynoucí z takové smlouvy považována za nabytí investičního majetku.

Článek 90 odst. 1 směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje, aby si osoba povinná k dani snížila daňový základ, pokud skutečně obdržela veškeré platby jako protiplnění za uskutečněné plnění, nebo pokud druhá smluvní strana již osobě povinné k dani nedluží sjednanou částku, aniž by byla smlouva vypovězena či od ní bylo odstoupeno.

Zásada daňové neutrality musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby poskytnutí leasingu, který se týká nemovitostí, na jedné straně a na druhé straně převod uvedených nemovitostí na třetí osobu (která není smluvní stranou leasingové smlouvy), byly pro účely DPH předmětem samostatného zdanění, pokud uvedená plnění nelze považovat za součásti jediného plnění, což přísluší posoudit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 202, 30.6.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/11

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 9. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeitsgericht Verden – Německo) – Ender Balkaya v. Kiesel Abbruch- und Recycling Technik GmbH

(Věc C-229/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 98/59/ES - Článek 1 odst. 1 písm. a) - Hromadné propouštění - Pojem ‚zaměstnanec‘ - Člen statutárního orgánu kapitálové společnosti - Osoba zaměstnaná v rámci výuky a profesního znovuzačlenění, která pobírá veřejnoprávní podporu na vzdělání, aniž jí zaměstnavatel vyplácí odměnu za práci“)

(2015/C 294/14)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Arbeitsgericht Verden

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ender Balkaya

Žalovaná: Kiesel Abbruch- und Recycling Technik GmbH

Výrok

Článek 1 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo praxi, které při stanovení počtu zaměstnanců upraveného v tomto ustanovení nezohledňují takového člena statutárního orgánu kapitálové společnosti, jako je člen, o něhož se jedná ve věci v původním řízení, který vykonává svou činnost pod vedením a kontrolou jiného orgánu této společnosti, za tuto činnost pobírá odměnu a sám nevlastní podíly v uvedené společnosti.

Článek 1 odst. 1 písm. a) směrnice 98/59 musí být vykládán v tom smyslu, že taková osoba, jako je osoba dotčená ve věci v původním řízení, která vykonává praxi v podniku ve formě stáže, za kterou nepobírá odměnu od svého zaměstnavatele, nýbrž pobírá finanční podporu od orgánu veřejné moci pověřeného podporou zaměstnanosti za tuto činnost uznanou tímto orgánem pro účely získání či prohloubení si znalostí anebo absolvování odborného vzdělávání, musí být považována za zaměstnance ve smyslu tohoto ustanovení.

(1) Úř. věst. C 303, 8.9.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/13

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 9. července 2015 – Pêra-Grave – Sociedade Agrícola, Unipessoal, Lda v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Fundação Eugénio de Almeida

(Věc C-249/14 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Obrazová ochranná známka Společenství QTA S. JOSÉ DE PERAMANCA - Přihláška k zápisu - Námitky majitele starších národních obrazových ochranných známek VINHO PÊRAMANCA TINTO, VINHO PÊRAMANCA BRANCO a PÊRAMANCA - Relativní důvody pro zamítnutí - Nebezpečí záměny“)

(2015/C 294/16)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Pêra-Grave – Sociedade Agrícola, Unipessoal, Lda (zástupce: J. de Oliveira Vaz Miranda de Sousa, advogado)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: J. Crespo Carrillo, zmocněnec), Fundação Eugénio de Almeida (zástupci: B. Braga da Cruz a J. M. Pimenta, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti Pêra-Grave – Sociedade Agrícola, Unipessoal Lda se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 361, 13.10.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/13

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vrhovno sodišče – Slovinsko) – Petar Kezić, s.p., Trgovina Prizma v. Republika Slovenija

(Věc C-331/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty - Šestá směrnice 77/388/EHS - Článek 2 bod 1 a čl. 4 odst. 1 - Daňová povinnost - Transakce s nemovitostmi - Prodej pozemků vložených do osobního majetku fyzické osoby, která vykonává podnikatelskou činnost - Osoba povinná k dani, která jedná jako taková“)

(2015/C 294/17)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Vrhovno sodišče

Účastníci původního řízení

Žalobce: Petar Kezić, soukromý podnikatel, Trgovina Prizma

Žalovaná: Republika Slovenija

Výrok

Článek 2 bod 1 a čl. 4 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládány v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení – kdy osoba povinná k dani koupila parcely, z nichž některé byly učiněny součástí jejího osobního majetku a jiné byly učiněny součástí jejího podniku, a na všech těchto parcelách nechala ve svém postavení osoby povinné k dani postavit nákupní centrum, které poté stejně jako parcely, na kterých byla tato stavba postavena, prodala – musí prodej těchto parcel, které byly učiněny součástí osobního majetku této osoby povinné k dani, podléhat dani z přidané hodnoty, jelikož uvedená osoba povinná k dani jednala jako taková při tomto plnění.

(1) Úř. věst. C 303, 8.9.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/14

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 2. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Mons – Belgie) – État belge v. Nathalie De Fruytier

(Věc C-334/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Šestá směrnice o DPH - Osvobození některých činností ve veřejném zájmu od daně - Článek 13 část A odst. 1 písm. b) a c) - Poskytování nemocniční a lékařské péče - Úzce související činnosti - Přeprava orgánů a vzorků humánního původu pro účely lékařské analýzy nebo lékařské a léčebné péče - Samostatně výdělečná činnost - Nemocnice a léčebné nebo diagnostické ústavy - Zařízení téže povahy“)

(2015/C 294/18)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Mons

Účastníci původního řízení

Odvolatel: État belge

Odpůrkyně: Nathalie De Fruytier

Výrok

Článek 13 část A odst. 1 písm. b) a c) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na činnost přepravy vzorků a orgánů humánního původu pro účely lékařské analýzy nebo lékařské a léčebné péče vykonávanou pro kliniky a laboratoře samostatně výdělečně činnou třetí osobou, jejíž služby jsou zahrnuty v náhradě nákladů vyplácené sociálním zabezpečením. Konkrétně taková činnost nemůže být osvobozena od daně z přidané hodnoty jakožto činnost úzce související se službami lékařské povahy podle výše citovaného čl. 13 části A odst. 1 písm. b), jelikož tato samostatně výdělečně činná třetí osoba nemůže být kvalifikována jako „veřejnoprávní subjekt“ ani odpovídat kvalifikaci „nemocnice“, „léčebného ústavu“ či „diagnostického ústavu“ nebo jakéhokoli dalšího „řádně uznaného zařízení téže povahy“, jež vyvíjí činnost za sociálních podmínek srovnatelných s podmínkami veřejnoprávních subjektů.

(1) Úř. věst. C 303, 8.9.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/15

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 9. července 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Judecătoria Câmpulung – Rumunsko) – Maria Bucura v. SC Bancpost SA

(Věc C-348/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitele - Směrnice 87/102/EHS - Článek 1 odstavec 2 písm. a) - Spotřebitelský úvěr - Pojem‚spotřebitel‘ - Směrnice 93/13/EHS - Články 2 písm. b), 3 až 5 a 6 odstavec 1 - Zneužívající klauzule - Posouzení vnitrostátním soudem i bez návrhu - Klauzule ‚sepsané jasným a srozumitelným jazykem‘ - Informace, které musí věřitel poskytnout“)

(2015/C 294/19)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Judecătoria Câmpulung

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Maria Bucura

Žalovaná: SC Bancpost SA

Za přítomnosti: Vasile Ciobanu

Výrok

Článek 1 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, ve znění směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/7/ES ze dne 16. února 1998, a článek 2 písm. b) směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že pod pojmem „spotřebitel“ ve smyslu těchto ustanovení se rozumí fyzická osoba, která je v postavení spoludlužníka v rámci smlouvy uzavřené s prodávajícím či poskytovatelem, jedná-li za jiným účelem, než je podnikání či výkon povolání.

Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud posoudí z úřední povinnosti, zda mají klauzule ve smlouvě uzavřené mezi spotřebitelem a prodejcem či poskytovatelem zneužívající povahu ve smyslu tohoto ustanovení, má-li tento soud k dispozici skutkové a právní poznatky nezbytné pro toto posouzení.

Články 3 až 5 směrnice 93/13 musí být vykládány v tom smyslu, že při posuzování zneužívající povahy klauzulí ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu článku 3 odst. 1 a 3 této směrnice musí vnitrostátní soud zohlednit všechny okolnosti týkající se uzavření této smlouvy. V tomto ohledu musí ověřit, zda byly v předmětné věci sděleny spotřebiteli všechny informace, jež mohly mít vliv na rozsah jeho závazku a umožňují mu posoudit celkové náklady úvěru. Rozhodující roli při tomto posouzení hraje to, zda byly klauzule sepsány jasně a srozumitelně a umožňovaly tak průměrnému spotřebiteli, tj. běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému spotřebiteli, posoudit takové náklady, a to, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nebyly uvedeny informace považované za základní s ohledem na povahu zboží či služeb, které jsou předmětem této smlouvy, a to zejména informace ve smyslu článku 4 směrnice 87/102 v pozměněném znění.

(1) Úř. věst. C 361, 13.10.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/16

Usnesení Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. června 2015 – Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE v. Evropská komise

(Věc C-575/14 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Rozhodčí doložka - Smlouva o finanční podpoře Evropské unie poskytnuté na projekt v rámci programu eContent - Ukončení smlouvy ze strany Komise - Zaplacení nevyplacených částek a náhrada škody údajně vzniklé žalobkyni - Zkreslení údajů ve spise - Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek - Návrh na změnu rozhodnutí Tribunálu Evropské unie o nákladech řízení - Zjevná nepřípustnost“)

(2015/C 294/21)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE (zástupci: M. Sfyri a I. Ampazis, dikigoroi)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: L. Cappelletti a S. Delaude, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 65, 23.2.2015.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) dne 18. května 2015 – combit Software GmbH v. Commit Business Solutions Ltd

(Věc C-223/15)

(2015/C 294/22)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: combit Software GmbH

Žalovaná: Commit Business Solutions Ltd

Předběžné otázky (1)

Jaké důsledky má pro posouzení nebezpečí záměny slovní ochranné známky Společenství, je-li z hlediska průměrného spotřebitele určité části členských států zvuková podobnost ochranné známky Společenství s označením, jemuž je vytýkáno, že porušuje ochrannou známku, neutralizována významovým rozdílem, avšak z hlediska průměrného spotřebitele jiných členských států nikoli:

a)	Je pro posouzení nebezpečí záměny relevantní hledisko jedné či druhé části nebo hledisko fiktivního průměrného spotřebitele všech členských států?

b)	Je nutno konstatovat či odmítnout porušení ochranné známky Společenství pro celé území Evropské unie, existuje-li nebezpečí záměny jen v určité části, nebo je nutno v tomto případě rozlišovat mezi jednotlivými členskými státy?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (kodifikované znění) (Úř. věst. L 78, s. 1).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 21. května 2015 – Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej, Petrotel sp. z o.o. v Płocku v. Polkomtel sp. z o.o.

(Věc C-231/15)

(2015/C 294/24)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Najwyższy

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej, Petrotel sp. z o.o. v Płocku

Odpůrkyně: Polkomtel sp. z o.o.

Předběžné otázky

Musí být čl. 4 odst. 1 věty 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (1), vykládány v tom smyslu, že napadne-li podnik zajišťující síť rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu týkající se sazeb za ukončení volání v síti tohoto podniku (rozhodnutí o MTR) a poté i následné rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu, kterým se mění smlouva mezi adresátem rozhodnutí o MTR a jiným podnikem, a to takovým způsobem, aby sazby hrazené tímto jiným podnikem za ukončení volání v síti adresáta rozhodnutí o MTR odpovídaly sazbám stanoveným v rozhodnutí o MTR (prováděcí rozhodnutí), je s ohledem na čl. 4 odst. 1 čtvrtou větu směrnice 2002/21 a zájmy podniku, v jehož prospěch bylo prováděcí rozhodnutí vydáno, které vyplývají ze zásad ochrany legitimního očekávání nebo právní jistoty, vyloučeno, aby vnitrostátní soud, který konstatoval, že rozhodnutí o MTR bylo zrušeno, toto prováděcí rozhodnutí zrušil, anebo musí být čl. 4 odst. 1 první a třetí věta směrnice 2002/21 ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní soud může zrušit prováděcí rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu a v důsledku toho může zrušit také v něm stanovené povinnosti vztahující se na dobu před rozhodnutím soudu, pokud má za to, že je to nezbytné s ohledem na zajištění účinné právní ochrany podniku, který napadl rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu přijaté za účelem provedení povinností stanovených v rozhodnutí o MTR, které bylo později zrušeno?

(1) Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/19

Kasační opravný prostředek podaný dne 28. května 2015 Naazneen Investments Ltd proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 18. března 2015 ve věci T-250/13: Naazneen Investments Limited v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM)

(Věc C-252/15 P)

(2015/C 294/25)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Naazneen Investments Ltd (zástupci: P. Goldenbaum, Rechtsanwältin, I. Rohr, Rechtsanwältin)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Energy Brands, Inc.

Návrhová žádání

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 18. března 2015 ve věci T-250/13,

—	zrušil rozhodnutí odvolacího senátu ve věci R 1101/2011-2 a podpůrně, bude-li to třeba, vrátil věc Tribunálu,

—	uložil OHIM, aby nesl vlastní náklady řízení a nahradil náklady řízení, které navrhovatelka vynaložila v řízení před Soudním dvorem, Tribunálem a odvolacím senátem, a

—	za předpokladu, že společnost Energy Brands, Inc., vstoupí do řízení, uložil této společnosti, aby nesla vlastní náklady řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil rozsah působnosti článku 75 a čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 (1), neprovedl správné a úplné posouzení všech předložených důkazů a všech relevantních okolností případu – či nesprávně shledal, že takto nepostupoval odvolací senát – a nevzal dostatečně v úvahu zásady vyplývající z judikatury nebo je nesprávně uplatnil. Ve vztahu k několika zjištěním Tribunálu došlo také ke zkreslení skutečností.

I. Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že odvolací senát dostatečně odůvodnil své rozhodnutí. Tribunál zejména neshledal, že odvolací senát zcela pominul strany 6-22 žaloby a že nevzal v úvahu všechny předložené důkazy a neuvedl na podporu svých závěrů žádné vlastní argumenty. V souvislosti s řádnými důvody pro neužívání se Tribunál dopustil procesního pochybení, protože své závěry opřel o nový aspekt údajných povinností držitele licence navrhovatelky kontrolovat výrobu produktů a dohlížet na ni.

II. Porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009

1. Skutečné užívání

Tribunál

—	nesprávně shledal, že odvolací senát zohlednil předložená místopřísežná prohlášení, byť se vůbec nezabýval jejich důkazní hodnotou,

—	opřel své závěry o chybné skutečnosti, když potvrdil velmi omezený hospodářský význam objednávky 12 palet lahví za účelem provedení „zkušebního prodeje“,

—	nesprávně stanovil a uplatnil pravidlo, že trh značné velikosti – jako je trh s nápoji jako výrobky hromadné spotřeby – automaticky vede ke zvýšeným požadavkům na rozsah užívání,

—	nerespektoval zásadu, že neexistuje požadavek nepřetržitého užívání,

—	dopustil se nesprávného právního posouzení, když shledal, že důvody, proč nebyla ochranná známka užívána ve větším rozsahu a v průběhu relevantního období, musí být zkoumány pouze v rámci posuzování důvodů pro neužívání této ochranné známky,

—	nezohlednil rozdíl mezi případy „neužívání“ a případy „omezeného užívání“,

—	nesprávně stanovil zásadu, podle níž platí, že pokud odvolací senát hodnotí skutečné užívání ochranné známky, musí zohlednit pouze důkazy o existenci takového užívání, a nikoliv důkazy o neužívání této ochranné známky,

—	nesprávně stanovil pravidlo, že v souvislosti s reklamou a dalšími propagačními činnostmi mohly být relevantní pouze velké kampaně,

—	nesprávně odmítl uznat relevanci výňatků vytištěných z webových stránek majitele ochranné známky a nevzal v úvahu vysvětlení a důkazy, které navrhovatelka v tomto ohledu poskytla,

—	nesprávně pochopil výraz „symbolický“.

V souvislosti s posouzením relevance nízkého obchodního objemu v (před)počátečních fázích, Tribunál

—	se dopustil chyby ve výpočtu,

—	nezohlednil vadnost výrobků a řízení o zrušení zahájené třetí stranou jako přesvědčivý důvod a

—

dopustil se nesprávného právního posouzení ve vztahu k požadavkům na důvody omezeného užívání. V souvislosti se skutečným užíváním platí, že důvody pro neužívání ochranné známky ve větším rozsahu nemusí splňovat požadavek oprávněných důvodů pro neužívání, ale musí být dostatečné proto, aby přesvědčivě odůvodnily, proč nebyl rozsah užívání větší.

2. Oprávněné důvody pro neužívání

2.1 Problémy týkající se výroby nápojů „SMART WATER“

Tribunál

—	založil své závěry na zkreslených skutečnostech, protože ve skutečnosti nedošlo k zanedbání povinností kontrolovat výrobu produktů a dohlížet na ni,

—	nesprávně pochopil kritérium „nezávisle na vůli majitele ochranné známky“ a „překážku“ ve smyslu čl. 19 odst. 1 dohody TRIPS, a to zejména tím, že se nedotázal, zda by bylo nerozumné vyrábět a uvádět na trh nové výrobky, ale na to, zda to bylo nemožné,

—	nezaznamenal, že navrhovatelka poskytla podrobná vysvětlení, proč nebylo možné jednoduše a rychle pokračovat ve výrobě a dodávání, což nevzal v úvahu ani odvolací senát, ani sám Tribunál.

2.2 Řízení o zrušení zahájené třetí stranou

Tribunál

—	nezaznamenal, že řízení o zrušení je zcela nezávislé na vůli majitele ochranné známky,

—	uplatnil nesprávné kritérium, když opřel své závěry o konstatování, že řízení o zrušení nezabránilo majiteli ochrannou známku užívat,

—

stanovil nesprávné kritérium „přímých důsledků“: Tribunál uznal, že pokud takové řízení o zrušení vede ke zrušení ochranné známky, může být podána žaloba na náhradu škody. Nicméně odmítl, že by se jednalo o řádný důvod pro neužívání, jelikož se nejedná o „přímý důsledek“ řízení o zrušení. Závěry Tribunálu jsou v tomto ohledu v rozporu s podstatou požadavku skutečného užívání. Stručné konstatování, že je na majiteli ochranné známky, aby zhodnotil a vypočítal rizika a dokonce používal ochrannou známky i přesto, že není jisté, zda nebude odpovídat za škodu, nebo aby ustoupil a zdržel se užívání ochranné známky, by vedlo k jasné diskriminaci malých a středně velkých podniků. Rovněž by tak bylo jednoduše umožněno zneužívání institutu řízení o zrušení ze strany třetích osob, které mají o zapsanou ochrannou známku zájem.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgerichts Düsseldorf (Německo) dne 29. května 2015 – Steef Mennens v. Emirates Direktion dür Deutschland

(Věc C-255/15)

(2015/C 294/26)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgerichts Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobce: Steef Mennens

Žalovaná: Emirates Direktion dür Deutschland

Předběžné otázky

Má se čl. 10 odst. 2 písm. f) nařízení č. 261/2004 (1) vykládat tak, že „letenka“ je dokumentem (rovněž) opravňujícím cestujícího na přepravu v rámci letu, na kterém mu byla snížena třída, nezávisle na tom, zda na tomto dokumentu jsou uvedeny ještě další lety, jako například navazující lety nebo zpáteční lety?

a.	V případě kladné odpovědi na první otázku: Má se článek 10 odst. 2 ve spojení s čl. 2 písm. f) nařízení č. 261/2004 dále vykládat tak, že „cenou letenky“ je částka, kterou cestující zaplatil za všechny lety uvedené na letence, přestože snížení třídy nastalo jen na jednom z nich?

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Má se při určení částky, která je podkladem pro náhradu podle čl. 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004,

aa.	vycházet z ceny zveřejněné leteckou společností za přepravu v objednané třídě na té části trasy, která byla předmětem snížení, nebo

bb.	se má vypočítat poměr vzdálenosti části trasy, která byla předmětem snížení třídy, a vzdálenosti celkové trasy, a vynásobit celkovou cenou letu?

3)	Má se čl. 10 odst. 2 nařízení č. 261/2004 dále vykládat tak, že „cena letenky“ je pouze cena čistého letu bez daní a poplatků?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, s. 1).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) dne 1. června 2015 – GD European Land Systems – Steyr GmbH

(Věc C-262/15)

(2015/C 294/27)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Revision“: GD European Land Systems – Steyr GmbH

Odpůrce v řízení o opravném prostředku „Revision“: Zollamt Eisenstadt Flughafen Wien

Předběžné otázky

Zahrnuje výjimka uvedená v poznámce 1 písm. c) ke kapitole 93 kombinované nomenklatury (příloha I část druhá nařízení [EHS] č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (1), ve znění prováděcího nařízení Komise [EU] č. 1001/2013 ze dne 4. října 2013 (2), která zní „bojová obrněná vozidla (číslo 8710)“, také „části a součásti těchto vozidel“?

Je třeba poznámku 3 ke třídě XVII kombinované nomenklatury vykládat v tom smyslu, že „zbraňovou stanici (tankovou věž)“, kterou lze použít na tancích či „mobilních námořních dopravních systémech“ nebo také ve stacionárních zařízeních, je nutno považovat za část nebo součást tanku podle čísla 8710, neboť tato zbraňová stanice je výrobcem tanků dovážena pro účely výroby nebo montáže tanků a skutečně k těmto účelům používána?

(1) Úř. věst. L 256, s. 1.

(2) Úř. věst. L 290, s. 1.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kúria (Maďarsko) dne 3. června 2015 – Lajvér Meliorációs Nonprofit Kft., Lajvér Csapadékvízrendezési Nonprofit Kft. v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Dél-dunántúli Regionális Adó Főigazgatósága (NAV)

(Věc C-263/15)

(2015/C 294/28)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Kúria

Účastníci původního řízení

Navrhovatelky: Lajvér Meliorációs Nonprofit Kft., Lajvér Csapadékvízrendezési Nonprofit Kft.

Odpůrce: Nemzeti Adó- és Vámhivatal Dél-dunántúli Regionális Adó Főigazgatósága (NAV)

Předběžné otázky

Za okolností projednávané věci jednají navrhovatelky jako osoby povinné k dani vzhledem ke skutečnosti, že výklad čl. 9 odst. 1 směrnice (1) z pojmu ekonomická činnost nevylučuje činnosti obchodních společností ani tehdy, pokud tyto společnosti mohou vykonávat ekonomickou činnost, ze které jim plynou příjmy, jen jako doplňkovou činnost?

2)	Má okolnost, že navrhovatelky uskutečňují velkou část svých investic na základě státní podpory a že v rámci provozu mají malé příjmy z poplatku, dopad na jejich postavení jakožto osob povinných k dani?

3)	V případě záporné odpovědi na druhou otázku, je třeba považovat tento „poplatek“ za protiplnění za poskytnutí služby a existuje přímý vztah mezi poskytnutím služby a úhradou protiplnění?

4)	Představuje použití uskutečněných investic poskytování služby ze strany navrhovatelek ve smyslu článku 24 směrnice o DPH, jak byl vyložen nebo nelze mít za to, že se jedná o poskytování služby, jelikož je jím plněna právní povinnost?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/23

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. června 2015 společností Makro autoservicio mayorista SA proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 12. března 2015 ve věci T-269/12, Makro autoservicio mayorista v. Komise

(Věc C-264/15 P)

(2015/C 294/29)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Makro autoservicio mayorista SA (zástupci: P. De Baere a P. Muñiz, advokáti)

Další účastníci řízení: Evropská komise a Španělské království

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil v plném rozsahu rozsudek vydaný Tribunálem ve věci T-269/12,

—	rozhodl, že kasační opravný prostředek je přípustný,

—	vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o meritu žaloby,

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů obou řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Projednávaný kasační opravný prostředek byl podán společností Makro Autoservicio Mayorista SA proti rozsudku Tribunálu vydanému dne 12. března 2015 ve věci T-269/12, Makro autoservicio mayorista SA v. Komise, v němž Tribunál odmítl jako nepřípustnou žalobu na neplatnost podanou proti rozhodnutí Evropské komise COM (2010) 22 final z důvodu, že navrhovatelka nebyla rozhodnutím Komise osobně dotčena.

Navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož španělské orgány nemají v souvislosti s výsledkem provádění rozhodnutí Komise žádný prostor pro posouzení, a tudíž je rozhodnutím Komise osobně dotčena.

Konkrétněji navrhovatelka uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku následující důvody:

—	Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že vnitrostátní orgány měly ve vztahu k navrhovatelce při provádění napadeného rozhodnutí prostor pro posouzení.

—	I kdyby vnitrostátní orgány tímto prostorem pro posouzení byly disponovaly (což podle ní neodpovídá realitě), dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, jelikož pouhá existence posuzovací pravomoci nestačí k vyloučení toho, že navrhovatelka byla rozhodnutím osobně dotčena.

—	Tribunál se dopustil pochybení při právní kvalifikaci skutkových okolností nebo je zkreslil.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/24

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. června 2015 společností Vestel Iberia, SL proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 12. března 2015 ve věci T-249/12, Vestel Iberia v. Komise

(Věc C-265/15 P)

(2015/C 294/30)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Vestel Iberia, SL (zástupci: P. De Baere a P. Muñiz, advokáti)

Další účastníci řízení: Evropská komise a Španělské království

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil v plném rozsahu rozsudek vydaný Tribunálem ve věci T-249/12,

—	rozhodl, že kasační opravný prostředek je přípustný,

—	vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o meritu žaloby,

—	uložil žalované v prvním stupni náhradu nákladů obou řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Projednávaný kasační opravný prostředek byl podán společností Vestel Iberia, SL proti rozsudku Tribunálu vydanému dne 12. března 2015 ve věci T-249/12, Vestel Iberia SL v. Komise, v němž Tribunál odmítl jako nepřípustnou žalobu na neplatnost podanou proti rozhodnutí Evropské komise COM (2010) 22 final z důvodu, že navrhovatelka nebyla rozhodnutím Komise osobně dotčena.

Konkrétněji navrhovatelka uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku následující důvody:

—	Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že vnitrostátní orgány měly ve vztahu k navrhovatelce při provádění napadeného rozhodnutí prostor pro posouzení.

—	I kdyby vnitrostátní orgány tímto prostorem pro posouzení byly disponovaly (což podle ní neodpovídá realitě), dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, jelikož pouhá existence posuzovací pravomoci nestačí k vyloučení toho, že navrhovatelka byla rozhodnutím osobně dotčena.

—	Tribunál se dopustil pochybení při právní kvalifikaci skutkových okolností nebo je zkreslil.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/25

Kasační opravný prostředek podaný dne 3. června 2015 Central Bank of Iran proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 25. března 2015 ve věci T-563/12, Central Bank of Iran v. Rada Evropské unie

(Věc C-266/15 P)

(2015/C 294/31)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Central Bank of Iran (zástupci: M. Lester a Z. Al-Rikabi, Barrister)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Navrhovatelka žádá, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 25. března 2015, T-563/12;

—	zrušil napadená opatření v rozsahu, v jakém se jí týkají, a

—	uložil Radě náhradu veškerých nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Central Bank of Iran podává kasační opravný prostředek proti rozsudku Tribunálu ve věci T-563/12, z března 2015, kterým byla zamítnuta její žaloba na neplatnost rozhodnutí Rady, zahrnout ji na seznam obsažený v rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012 (1) a prováděcího rozhodnutí rady (EU) č. 945/2012 ze dne 15. října 2012 (2). Navrhovatelka vznáší čtyři důvody kasačního opravného porstředku.

A. Tribunál učinil nesprávný závěr, že Rada správně posoudila splnění krotérií pro zařazení na seznam ve sporných opatřeních

Tribunál nesprávně kvalifikoval služby poskytnuté navrhovatelkou podle íránského finančního a bankovního zákona jako „finanční podporu“ íránské vlády ve smyslu příslušného kritéria. Služby poskytnuté navrhovatelkou, coby centrální bankou, jako je vedení účtů a zpracování transakcí, nejsou „finanční podpora“ takového kvalitativního a kvantitativního významu, aby íránská vláda mohla pokračovat ve vývoji jaderného programu. Při správném posouzení tyto služby nepředstavují žádnou finanční podporu.

B: Tribunál učinil nesprávný závěr, že Rada splnila svoji povinnost odůvodnění

Existence íránského finančního a bankovního zákona, který definuje funkce a pravomoci žalobkyně, coby íránské centrální banky, v rozporu s tvrzením Tribunálu, neobjasňuje, co Rada považuje za finanční podporu. Tribunál pochybil, když uvedl, že Rada nemusela poskytnout konkrétní a specifické důvody, proč má za to, že žalobkyně poskytovala íránské vládě finanční podporu.

C Tribunál učinil nesprávný závěr, že právo žalobkyně na obhajobu bylo dodrženo

Tribunál také pochybil závěrem, že Rada dodržela práva žalobkyně na obhajobu. Rada nepředložila žádný důkaz před zařazením navrhovatelky do seznamu. Tribunál pochybil, když Radě umožnil, aby nahradila odůvodnění tím, že se opřela o ustanovení íránského finančního a bankovního zákona. Navrhovatelka neměla znalost o případu proti ní a nemohla si připravit řádnou obhajobu.

D: Tribunál učinil nesprávný závěr, když zamítl tvrzení žalobkyně, že Rada bez odůvodnění porušila její základní práva, včetně jejího práva na ochranu vlastnictví a dobrého jména

Tribunál měl shledat zařazení na seznam nepřiměřeným, jelikož navrhovatelce a íránskému lidu způsobilo vážné obtíže, nemá žádný vliv na finanční zdroje íránské vlády a nepřispěje k cíli, kterým je donutit íránskou vládu ukončit vývoj jaderného programu.

(1) Rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujícíchc opatřeních vůči Íránu (Úř. vest. L 282, s. 58).

(2) Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 945/2012, ze dne 15. října 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. vest. L 282, s. 16).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van Cassatie (Belgie) dne 8. června 2015 – Rijksdienst voor Pensioenen v. Willem Hoogstad; další účastník řízení: Rijksinstituut voor ziekte- en invaliditeitsverzekering

(Věc C-269/15)

(2015/C 294/32)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie

Účastníci původního řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Rijksdienst voor Pensioenen

Odpůrce v řízení o kasačním opravném prostředku: Willem Hoogstad

Další účastník řízení: Rijksinstituut voor ziekte- en invaliditeitsverzekering

Předběžné otázky

Je čl. 13 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (1), nutno vykládat v tom smyslu, že brání vybrání příspěvku – např. odpočtu provedeného podle čl. 191 odst. 1 bodu 7 koordinovaného zákona ze dne 14. července 1994 o povinném zdravotním a nemocenském pojištění, v úplném znění (wet betreffende de verplichte verzekering voor geneeskundige verzorging en uitkeringen) a dlužného solidárního příspěvku dlužného podle článku 68 zákona ze dne 30. března 1994 o stanovení sociálního určení (wet houdende sociale bepalingen) – na plnění z belgických systémů penzijního připojištění, které nejsou právními předpisy ve smyslu čl. 1 písm. j) odst. 1 tohoto nařízení, v rozsahu, v němž mají být uvedená plnění vyplacena oprávněné osobě, která nemá bydliště v Belgii, jež podle čl. 13 odst. 2 písm. f) uvedeného nařízení náleží do systému sociálního zabezpečení státu, v němž má své bydliště?

(1) Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/27

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 9. června 2015 – Hecht-Pharma GmbH v. Hohenzollern Apotheke, Inhaber Winfried Ertelt

(Věc C-276/15)

(2015/C 294/33)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Hecht-Pharma GmbH

Žalovaný: Hohenzollern Apotheke, Inhaber Winfried Ertelt

Předběžné otázky

Brání čl. 3 bod 1 a 2 směrnice 2001/83/ES (1) ustanovení vnitrostátního práva jako je § 21 odst. 2 bod 1 zákona o oběhu léčivých přípravků (Gesetz über den Verkehr mit Arzneimitteln, dále jen „AMG“), podle kterého registraci nevyžaduje takový léčivý přípravek, který je určen pro humánní použití a který je z důvodu prokazatelně častého lékařského nebo stomatologického předpisu co do podstatných výrobních kroků vyráběn v rámci běžného provozu v lékárně v množství dosahujícím denně sta balení připravených k výdeji a je určen k výdeji v rámci existujícího povolení k provozování lékárny?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Platí tento závěr také tehdy, když je ustanovení vnitrostátního práva jako je § 21 odst. 2 bod 1 AMG vykládáno tak, že registraci nevyžaduje takový léčivý přípravek, který je určen pro humánní použití a který je z důvodu prokazatelně častého lékařského nebo stomatologického předpisu co do podstatných výrobních kroků vyráběn v rámci běžného provozu v lékárně v množství dosahujícím denně sta balení připravených k výdeji a je určen k výdeji v rámci existujícího povolení k provozování lékárny, pokud je tento léčivý přípravek buď vždy vydáván pro jednotlivého pacienta podle lékařského předpisu, který nemusí být nutně vystaven již před jeho přípravou, nebo je v lékárně připravován v souladu s lékopisnými předpisy a je určen k přímému výdeji pacientům?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 9. června 2015 – Servoprax GmbH v. Roche Diagnostics Deutschland GmbH

(Věc C-277/15)

(2015/C 294/34)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Revision“: Servoprax GmbH

Odpůrkyně v řízení o opravném prostředku „Revision“: Roche Diagnostics Deutschland GmbH

Předběžné otázky

Musí třetí osoba podrobit diagnostický zdravotnický prostředek in vitro k sebetestování pro určení hladiny cukru v krvi, který byl výrobcem v členském státě A (v projednávané věci ve Spojeném království) podroben posouzení shody podle čl. 9 směrnice 98/79/ES (1), který má označení CE podle článku 16 směrnice a který splňuje základní požadavky podle článku 3 a přílohy I směrnice, novému nebo doplňujícímu posouzení shody podle článku 9 směrnice, dříve než uvede prostředek na trh v členském státě B (v projednávané věci ve Spolkové republice Německo) v obalech, na kterých jsou umístěna upozornění v úředním jazyce členského státu B odlišném od úředního jazyka členského státu A (v projednávané věci němčina místo angličtiny) a ke kterým jsou připojeny návody k použití v úředním jazyce členského státu B namísto členského státu A?

2)	Je přitom rozdíl, zda návody k použití připojené třetí osobou doslovně odpovídají informacím, které používá výrobce prostředku v rámci prodeje v členském státě B?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/79/ES ze dne 27. října 1998 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro (Úř. věst. L 331, s. 1; Zvl. vyd. 13/21, s. 319) ve znění naposledy změněném směrnicí Komise 2011/100/EU ze dne 20. prosince 2011 (Úř. věst. L 341, s. 50).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/28

Kasační opravný prostředek podaný dne 10. června 2015 Alexandre Borde a Carbonium proti usnesení Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 25. března 2015 ve věci T-314/14: Borde a Carbonium v. Komise

(Věc C-279/15 P)

(2015/C 294/35)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Alexandre Borde a Carbonium SAS (zástupce: A.B.H. Herzberg, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Navrhovatelé žádají, aby Soudní dvůr:

—

Zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 25. března 2015 v rozsahu, v němž:

a.	zamítl žalobu jako nepřípustnou a

b.	uložil žalobcům nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené Komisí.

—

Prohlásil žalobu na neplatnost za přípustnou, a

a)	Vydal konečný rozsudek ve věci, nebo

b)	vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé.

—	Podpůrně, aby vrátil věc Tribunálu ke zvážení přípustnosti a následnému rozhodnutí ve věci samé;

—	Uložil Komisi náhradu nákladů podle čl. 184 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelé tvrdí, že zamítnutí jejich žaloby na neplatnost bylo protiprávní, jelikož: i) Tribunál uvedl skutečnosti nesprávně a zkresleně a tím porušil právo žalobce být slyšen; ii) použitím čl. 263 odst. 4 SFEU Tribunál nesprávně zúžil napadnutelné akty na akty podle článku 288 SFEU; iii) Tribunál pochybil, když konstatoval, že napadená opatření nejsou rozhodnutí podle čl. 288 odst. 4 SFEU; iv) použitím čl. 263 odst. 4 SFEU Tribunál nesprávně považoval za rozhodující, zda je napadený akt „oddělitelný od smluvního rámce“ a nezohlednil další relevantní skutečnosti; v) použitím čl. 263 odst. 4 SFEU Tribunál kritéria vyvinutá pro bipolární případy nesprávně použil na tripolární případ; vi) Tribunál nezohlednil právo žalobců na účinnou soudní ochranu podle Evropské úmluvy o lidských právech a Listiny základních svobod.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/29

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht München (Německo) dne 11. června 2015 – Soha Sahyouni v. Raja Mamisch

(Věc C-281/15)

(2015/C 294/36)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht München

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Soha Sahyouni

Odpůrce: Raja Mamisch

Předběžné otázky

1.	Vztahuje se článek 1 nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 (1) ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky rovněž na takzvaný soukromý rozvod, tj. v projednávané věci na rozvod před duchovním soudem v Sýrii na základě práva šaría?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

a)	Má být při přezkumu možnosti vnitrostátního uznání rozvodu uplatňován i článek 10 nařízení (EU) č. 1259/2010?

V případě kladné odpovědi na otázku 2. a):

(1)	Je třeba vycházet z abstraktního srovnání, podle něhož právní řád dožádaného státu sice umožňuje přístup k rozvodu i druhému manželovi, tento přístup je ale na základě jeho pohlaví vázán na jiné procesní a hmotné podmínky, než přístup prvního manžela, nebo

(2)	závisí platnost normy na tom, zda použití abstraktně diskriminačního cizího práva diskriminuje i v jednotlivém případě, tj. konkrétně?

c)	V případě kladné odpovědi na otázku 2. b) (2):

Je již souhlas diskriminovaného manžela s rozvodem – i ve formě schváleného přijetí kompenzací – důvodem pro neuplatnění normy?

(1) Úř. věst. L 343, s. 10

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Braunschweig (Německo) dne 11. června 2015 – Queisser Pharma GmbH & Co. KG v. Spolková republika Německo

(Věc C-282/15)

(2015/C 294/37)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Braunschweig

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Queisser Pharma GmbH & Co. KG

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předběžné otázky

Je třeba články 34, 35 a 36 Smlouvy o fungování Evropské unie ve spojení s článkem 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (1), vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jež zakazuje výrobu doplňků stravy obsahujících aminokyseliny (zde Lhistidin), nakládání s nimi a jejich případné uvádění na trh, pokud vnitrostátní orgán nepovolí za tímto účelem v rámci diskreční pravomoci za určitých dalších skutkových předpokladů časově omezenou výjimku?

Vyplývá ze systematiky článků 14, 6, 7, 53 a 55 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, že vnitrostátní zákazy jednotlivých potravin nebo složek potravin mohou být vydány pouze za podmínek uvedených v tomto nařízení, a odporuje to vnitrostátní právní úpravě popsané v bodě 1?

3.	Je třeba článek 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 ze dne 20. prosince 2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin (2) vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě popsané v bodě 1?

(1) Úř. věst. L 31, s. 1.

(2) Úř. věst. L 404, s. 26.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/31

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 11. června 2015 – X, další účastník řízení: Staatssecretaris van Financiën

(Věc C-283/15)

(2015/C 294/38)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: X

Odpůrce: Staatssecretaris van Financiën

Předběžné otázky

Musí být ustanovení SFEU o volném pohybu vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které občan Unie, který bydlí ve Španělsku a jehož pracovní příjmy jsou zdaněny přibližně z 60 % v Nizozemsku a přibližně z 40 % ve Švýcarsku, nemůže odečíst své záporné příjmy z bytu v osobním vlastnictví, který se nachází ve Španělsku a je tam užíván k osobní potřebě, od svých pracovních příjmů zdanitelných v Nizozemsku ani tehdy, pokud ve státě bydliště Španělsku dosahuje tak nízkého příjmu, že výše uvedené záporné příjmy nemohou vést v dotčeném roce ve státu bydliště ke snížení daně?

V případě kladné odpovědi na otázku 1: Musí každý členský stát, ve kterém občan Unie dosahuje části svých příjmů, v tomto případě zohlednit plnou částku výše uvedených záporných příjmů? Nebo platí tato povinnost pouze pro jeden z dotčených států zaměstnání, a pokud ano, pro který? Nebo musí každý jednotlivý členský stát zaměstnání (s výjimkou státu bydliště) povolit odpočet části těchto záporných příjmů? Jak je třeba vypočítat tuto odpočitatelnou část v posledně uvedeném případě?

b)	Záleží v tomto kontextu na tom, ve kterém členském státě je práce skutečně vykonávána, nebo na tom, který členský stát je oprávněn zdanit příjmy dosažené uvedenou prací?

3)	Bude odpověď na otázky uvedené v bodu 2 jiná, pokud se u jednoho ze států, ve kterých občan Unie dosahuje svých příjmů, jedná o Švýcarsko, které není členským státem Evropské unie ani nepatří k Evropskému hospodářskému prostoru?

Do jaké míry má v tomto kontextu význam, zda právní předpisy státu bydliště (zde Španělsko) stanoví možnost odpočtu úroků z hypotéky na byt v osobním vlastnictví daňového dlužníka, jakož i možnost započítat daňové ztráty vyplývající z toho pro dotčený rok s případnými příjmy z tohoto státu v pozdějších letech?

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vergabekammer Südbayern (Německo) dne 16. června 2015 – Hörmann Reisen GmbH v. Stadt Augsburg a Landkreis Augsburg

(Věc C-292/15)

(2015/C 294/41)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Vergabekammer Südbayern

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Hörmann Reisen GmbH

Žalovaní: Stadt Augsburg a Landkreis Augsburg

Předběžné otázky

1)	Použijí se v rámci nabídkového řízení podle čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 1370/2007 (1) ve spojení se směrnicí 2004/18/ES (2), resp. směrnicí 2014/24/EU (3) v zásadě pouze ustanovení těchto směrnic, takže se neuplatní ustanovení nařízení (ES) č. 1370/2007, která se odchylují od uvedených směrnic?

Řídí se přípustnost zadání subdodávek v případě nabídkového řízení podle čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 1370/2007 ve spojení se směrnicí 2004/18/ES, resp. 2014/24/EU výlučně podle pravidel stanovených Soudním dvorem pro směrnici 2004/18 a úpravou čl. 63 odst. 2 směrnice 2014/24/EU, nebo může veřejný zadavatel odlišně od této úpravy také v případě takového nabídkového řízení podle čl. 4 odst. 7 nařízení (ES) č. 1370/2007 stanovit pro uchazeče procentuální podíl zajištění služeb z vlastních zdrojů (vypočtený na základě kilometrů podle jízdního řádu)?

Má veřejný zadavatel v případě použitelnosti čl. 4 odst. 7 nařízení (ES) č. 1370/2007 na nabídkové řízení podle čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 1370/2007 ve spojení se směrnicí 2004/18/ES, resp. směrnicí 2014/24/EU, s ohledem na bod 19 odůvodnění nařízení (ES) č. 1370/2007, při stanovení podílu zajištění služeb z vlastních zdrojů takový prostor pro uvážení, že požadavek 70 % podílu zajištění služeb z vlastních zdrojů, vypočtený veřejným zadavatelem na základě kilometrů podle jízdního řádu, může být odůvodněný?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (Úř. věst. L 315, s. 1).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. vest. L 94, s. 65).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/34

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sø- og Handelsretten (Dánsko) dne 18. června 2015 – Ferring Lægemidler A/S, jednající jménem Ferring B.V. v. Orifarm A/S

(Věc C-297/15)

(2015/C 294/42)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Sø- og Handelsretten

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Ferring Lægemidler A/S, jednající jménem Ferring B.V.

Žalovaná: Orifarm A/S

Předběžné otázky

Musí být čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (1), a související judikatura vykládány v tom smyslu, že je majitel ochranné známky oprávněn podat námitku proti dalšímu uvádění léčivého přípravku na trh paralelním dovozcem, pokud tento dovozce přebalil léčivý přípravek do nového vnějšího obalu a opětovně na něj umístil ochrannou známku, a to za situace, kdy majitel ochranné známky uvádí léčivý přípravek na trh ve stejných objemech a v baleních stejné velikosti ve všech zemích EHP, kde se léčivý přípravek prodává?

Byla by odpověď na první otázku jiná, kdyby majitel ochranné známky v zemi vývozu i v zemi dovozu uváděl léčivý přípravek na trh v baleních o dvou různých velikostech (balení po 10 kusech a balení po 1 kuse) a dovozce by nakupoval v zemi vývozu balení po 10 kusech a přebaloval je do balení po 1 kuse, na něž by před jejich uvedením na trh v zemi dovozu opětovně umístil ochrannou známku?

(1) Úř. věst. L 299, s. 25.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/36

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 24. června 2015 – Delta Air Lines Inc. v. Daniel Dam Hansen, Mille Doktor, Carsten Jensen, Mogens Jensen, Dorthe Fabricius, Jens Ejner Rasmussen, Christian Bøje Pedersen, Andreas Fabricius, Mads Wedel Rasmussen, Nicklas Wedel Rasmussen, Thomas Lindstrøm Jensen, Marianne Thestrup Jensen, Erik Lindstrøm Jensen, Jakob Lindstrøm Jensen, Liva Doktor, Peter Lindstrøm Jensen

(Věc C-305/15)

(2015/C 294/46)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Østre Landsret

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Delta Air Lines Inc.

Žalovaní: Daniel Dam Hansen, Mille Doktor, Carsten Jensen, Mogens Jensen, Dorthe Fabricius, Jens Ejner Rasmussen, Christian Bøje Pedersen, Andreas Fabricius, Mads Wedel Rasmussen, Nicklas Wedel Rasmussen, Thomas Lindstrøm Jensen, Marianne Thestrup Jensen, Erik Lindstrøm Jensen, Jakob Lindstrøm Jensen, Liva Doktor, Peter Lindstrøm Jensen

Předběžné otázky

Musí být články 5 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (1) ze dne 11. února 2004 vykládány v tom smyslu, že cestující mají podle tohoto nařízení nárok na více než jednu náhradu za tutéž rezervaci, pokud byl let, na který provozující letecky dopravce cestujícího přerezervoval, zrušen nebo zpožděn o více než tři hodiny, takže náhrada podle článku 7 tohoto nařízení není paušální, ale závisí na tom, kolikrát byla rezervace zrušena, nebo na rozsahu, v jakém byla zrušena, a tedy na zpoždění?

V případě kladné odpovědi na první otázku, jakým způsobem ji lze sladit se zásadou zakotvenou v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze de 19. listopadu 2009, Sturgeon a další, C-402/07 a C-432/07, EU:C:2009:716, podle níž musí být článek 5 uvedeného nařízení vykládán v tom smyslu, že pro účely náhrady se na cestující zpožděných letů pohlíží jako na cestující zrušených letů, když Soudní dvůr Evropské unie rozhodl v rozsudku ze dne 23. října 2012, Nelson a další, C-581/10 a C-629/10, EU:C:2012:657, že při výpočtu paušální náhrady škody se délka zpoždění nad tři hodiny nezohledňuje?

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/37

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 25. června 2015 – Vincent Deroo-Blanquart v. Sony Europe Limited, právní nástupkyně Sony France SA

(Věc C-310/15)

(2015/C 294/47)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Vincent Deroo-Blanquart

Odpůrkyně: Sony Europe Limited, právní nástupkyně Sony France SA

Předběžné otázky

Mají být články 5 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29 ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (1) vykládány v tom smyslu, že vázaná nabídka spočívající v prodeji počítače vybaveného předem nainstalovanými počítačovými programy, pokud výrobce počítače poskytl prostřednictvím svého prodejce informace o každém z předem nainstalovaných počítačových programů, ale neuvedl cenu každého takového prvku, představuje klamavou nekalou obchodní praktiku?

Má být článek 5 směrnice 2005/29 vykládán v tom smyslu, že vázaná nabídka spočívající v prodeji počítače vybaveného předem nainstalovanými počítačovými programy, pokud výrobce nedá spotřebiteli jinou možnost než přijmout tyto počítačové programy nebo dosáhnout zrušení prodeje, představuje nekalou obchodní praktiku?

Má být článek 5 směrnice 2005/29 vykládán v tom smyslu, že vázaná nabídka spočívající v prodeji počítače vybaveného předem nainstalovanými počítačovými programy, pokud spotřebitel nemá možnost získat od stejného výrobce počítač, který není vybaven počítačovými programy, představuje nekalou obchodní praktiku?

(1) Úř. věst. L 149, s. 22.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/38

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal de commerce de Paris (Francie) dne 25. června 2015 – Eco Emballages SA v. Sphère France SAS, Schweitzer SAS, Carrefour Import SAS, Tissue France SCA, SCA Hygiène Products SAS, WEPA Troyes SAS, Industrie Cartarie Tronchetti SpA, Industrie Cartarie Tronchetti Ibérica, SL, Kimberly-Clark SAS, Gopack SAS, Delipapier, CMC France SARL, Paul Hartmann SA, Wepa Lille SAS, Industrie Cartarie Tronchetti France SAS, Melitta France SAS, Cofresco Frischhalteprodukte GmbH & Co. KG, Scamark SAS, Système U Centrale Nationale SAS

(Věc C-313/15)

(2015/C 294/49)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de commerce de Paris

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Eco-Emballages SA

Žalované: Sphère France SAS, Schweitzer SAS, Carrefour Import SAS, Tissue France SCA, SCA Hygiène Products SAS, WEPA Troyes SAS, Industrie Cartarie Tronchetti SpA, Industrie Cartarie Tronchetti Ibérica, SL, Kimberly-Clark SAS, Gopack SAS, Delipapier, CMC France SARL, Paul Hartmann SA, Wepa Lille SAS, Industrie Cartarie Tronchetti France SAS, Melitta France SAS, Cofresco Frischhalteprodukte GmbH & Co. KG, Scamark SAS, Système U Centrale Nationale SAS

Předběžná otázka

Spadají pod pojem, obal‘ definovaný v článku 3 směrnice 94/62/ES, ve znění směrnice 2004/12/ES (1), ‚válcové dutinky‘ (role, trubice, válce), na kterých jsou navinuty flexibilní výrobky prodávané spotřebitelům, jako jsou papír nebo plastové fólie?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/12/ES ze dne 11. února 2004, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 47, s. 26).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/39

Žaloba podaná dne 26. června 2015 – Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-314/15)

(2015/C 294/50)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: O. Beynet a E. Manhaeve, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika

Návrhová žádání

—

konstatovat, že Francouzská republika tím, že nezajistila sekundární nebo jiné rovnocenné čištění městských odpadních vod z 15 aglomerací s populačním ekvivalentem v rozmezí 10 000 až 15 000 u všech vypouštění mimo citlivé oblasti nebo s populačním ekvivalentem v rozmezí 2 000 a 10 000 u všech vypouštění do sladkých vod a do ústí řek, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 1 a 3 směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (1),

—	uložit Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise v rámci své žaloby Francii vytýká, že v patnácti aglomeracích neprovedla řádně směrnici Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod.

Podle čl. 4 odst. 1 a 3 směrnice 91/271/EHS musely být aglomerace, jejichž populační ekvivalent (PE) je v rozmezí 10 000 a 15 000 u všech vypouštění mimo citlivé oblasti nebo v rozmezí od 2 000 a 10 000 u všech vypouštění do sladkých vod a do ústí řek, vybaveny stokovými soustavami a musely odpadní vody podrobit sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění nejpozději do 31. prosince 2005.

(1) Úř. věst. L 135, s. 40; Zvl. vyd. 15/02, s. 26.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/39

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour constitutionnelle (Lucembursko) dne 29. června 2015 – ArcelorMittal Rodange et Schifflange SA v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-321/15)

(2015/C 294/51)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour constitutionnelle

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: ArcelorMittal Rodange et Schifflange SA

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Předběžná otázka

Je čl. 13 odst. 6 pozměněného zákona ze dne 23. prosince 2004 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (1), a konkrétněji s konstrukcí v ní stanoveného systému obchodování s povolenkami, vzhledem k tomu, že toto ustanovení umožňuje příslušnému ministru požadovat bez úplné či částečné náhrady vrácení nevyužitých povolenek vydaných podle čl. 12 odst. 2 a 4 téhož zákona, přičemž tuto otázku je třeba rozšířit na otázku skutečné možnosti, a případně, bude-li potvrzena, i kvalifikace vracení vydaných, ale nevyužitých povolenek, jakož i na otázku případné kvalifikace takových povolenek jako „majetku“?

(1) Úř. věst. L 275, s. 32.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/40

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 2. července 2015 – TDC A/S v. Teleklagenævnet, Erhvervs- og Vækstministeriet

(Věc C-327/15)

(2015/C 294/52)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Østre Landsret

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: TDC A/S

Odpůrci: Teleklagenævnet, Erhvervs- og Vækstministeriet

Předběžné otázky

Brání směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě), (1) včetně článku 32, tomu, aby členský stát stanovil pravidla, která podniku neumožňují uplatnit vůči členskému státu nárok na zvláštní náhradu čistých nákladů na poskytování povinných doplňkových služeb, na něž se nevztahuje kapitola II této směrnice, jestliže zisk podniku z poskytování dalších služeb, na něž se vztahuje povinnost univerzální služby podle kapitoly II směrnice, převyšuje ztráty vzniklé v souvislosti s poskytováním povinných doplňkových služeb?

Brání směrnice o univerzální službě členskému státu v tom, aby stanovil pravidla, která podnikům umožňují uplatnit vůči členskému státu nárok na náhradu čistých nákladů na poskytování povinných doplňkových služeb, na něž se nevztahuje kapitola II této směrnice, pouze pokud čisté náklady představují nespravedlivou zátěž pro tyto podniky?

V případě záporné odpovědi na druhou otázku, může členský stát rozhodnout, že poskytování povinných doplňkových služeb, na něž se nevztahuje kapitola II této směrnice, nepředstavuje nespravedlivou zátěž, jestliže podnik dosáhl celkového zisku z poskytování všech služeb, pro které má povinnost univerzální služby, včetně poskytování služeb, které by podnik zajišťoval, i kdyby nebyl vázán povinností univerzální služby?

Brání směrnice o univerzální službě členskému státu, aby zavedl pravidla, podle kterých se čisté náklady určeného podniku na poskytování univerzální služby podle kapitoly II této směrnice stanoví jako rozdíl všech příjmů a nákladů souvisejících s poskytováním dotčené služby, včetně příjmů a nákladů, jež by podniku vznikly, i kdyby nebyl poskytovatelem univerzální služby?

V případě, že se dotčená vnitrostátní pravidla (viz první až čtvrtá otázka) uplatní na povinnou doplňkovou službu, která má být poskytována nejen v Dánsku, ale v Dánsku i Grónsku, jež je na základě přílohy II SFEU zámořskou zemí či územím, vztahují se odpovědi na první až čtvrtou otázku i na tu část povinnosti, která se vztahuje na Grónsko, když dánské orgány její poskytování ukládají podniku se sídlem v Dánsku, který v Grónsku neprovozuje jinou činnost?

Jaký význam pro odpovědi na prvních pět otázek má čl. 107 odst. 1 SFEU, čl. 108 odst. 3 SFEU a rozhodnutí Komise 2012/21/EU ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 SFEU na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby přiznané určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2)?

7)	Jaký význam pro odpovědi na prvních pět otázek má zásada co nejmenšího narušení trhu obsažená zejména v čl. 1 odst. 2, čl. 3 odst. 2 a v bodech 4, 18, 23 a 26 odůvodnění směrnice o univerzální službě, jakož i v části B její přílohy IV?

8)	V případě, že ustanovení směrnice o univerzální službě brání vnitrostátním opatřením uvedeným v první, druhé a čtvrté otázce, mají tato ustanovení nebo omezení přímý účinek?

9)	Jaké konkrétní faktory je třeba vzít v úvahu při posuzování toho, zda jsou vnitrostátní lhůta pro podávání žádostí, jak je popsána v bodu [13], a její uplatnění v souladu se zásadami loajální spolupráce, rovnocennosti a efektivity v unijním právu?

(1) Úř. věst. L 108, s. 51.

(2) Úř. věst. L 7, s. 3.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/41

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 3. července 2015 – Maria Cristina Elisabetta Ornano v. Ministero della Giustizia, Direzione Generale dei Magistrati del Ministero

(Věc C-335/15)

(2015/C 294/53)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Maria Cristina Elisabetta Ornano

Odpůrce: Ministero della Giustizia, Direzione Generale dei Magistrati del Ministero

Předběžná otázka

Brání čl. 11 první pododstavec odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 3, dva poslední body odůvodnění směrnice Rady 92/85/EHS (1), jakož i čl. 157 odst. 1, 2, a 4 SFEU (dříve článek 141 SES), článek 158 SFEU (dříve článek 142 SES), který stanoví, že „[č]lenské státy se vynasnaží zachovat stávající rovnocennost systémů placené dovolené“, čl. 2 odst. 2 písm. c) ve spojení s čl. 14 odst. 1 písm. c), jakož i článek 15 a body 23 a 24 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES (2) konečně článek 23 Listiny základních práv Evropské unie takové právní úpravě, která podle čl. 3 prvního pododstavce zákona č. 27 ze dne 19. února 1981, ve znění platném po změně provedené článkem 1 odst. 325 zákona č. 311 ze dne 30. prosince 2004, nedovoluje přiznat v ní stanovený nárok na příspěvek za doby povinné mateřské dovolené předcházející 1. lednu 2005?

(1) Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (Úř. věst. L 348, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 110).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění) (Úř. věst. L 204, s. 23).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/42

Kasační opravný prostředek podaný dne 6. července 2015 Evropským veřejným ochráncem práv proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 29. dubna 2015 ve věci T-217/11, Staelen v. Evropský veřejný ochránce práv

(Věc C-337/15 P)

(2015/C 294/54)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Evropský veřejný ochránce práv (zástupce: G. Grill, zmocněnec)

Další účastnice řízení: Claire Staelen

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího podávajících kasační opravný prostředek

—

zrušit rozsudek Tribunálu ve věci T-217/11, (1) v rozsahu, v němž došel k závěru, (a) že se veřejný ochránce práv dopustil několika protiprávností, které představují dostatečně závažná porušení unijního práva, (b) že je prokázána existence nemajetkové újmy a (c) že existuje příčinná souvislost mezi protiprávnostmi zjištěnými Tribunálem a touto nemajetkovou újmou, a (2) v rozsahu, v němž ochránci práv ukládá zaplacení náhrady škody ve výši 7 000 eur;

—	zamítnout žalobu jako neopodstatněnou v rozsahu, v němž byl rozsudek Tribunálu zrušen;

podpůrně

—	vrátit věc k rozhodnutí Tribunálu v rozsahu, v němž byl rozsudek Tribunálu zrušen;

—	spravedlivě a přiměřeně rozhodnout o nákladech řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého odvolání veřejný ochránce práv uvádí důvody vycházející z několika nesprávných právních posouzení.

Zaprvé se domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že stačí jednoduché porušení zásady náležité péče, aby se dala prokázat existence dostatečně závažného porušení. Veřejný ochránce práv se domnívá, že tato teze Tribunálu není slučitelná s judikaturou v oblasti mimosmluvní odpovědnosti, která požaduje, aby bylo prokázáno dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je udělit jednotlivci práva, a která zdůrazňuje, že rozhodující kritérium předpokladu, že je tato podmínka splněna, je zřejmé a závažné překročení mezí dotčeným orgánem, jež jsou uloženy jeho posuzovací pravomoci. Tribunál údajně nezohlednil zvláštnosti funkce veřejného ochránce práv a zejména skutečnost, že tento má při provádění šetření širokou posuzovací pravomoc.

Zadruhé veřejný ochránce práv kritizuje i výklad Tribunálu týkající se skutečnosti, že veřejný ochránce práv není při vedení šetření ani v případě, že se mu zdá vysvětlení podané orgánem přesvědčivé, zbaven povinnosti ujistit se, že skutečnosti, na kterých spočívá toto vysvětlení, jsou prokázány, zvláště pokud je vysvětlení jediným podkladem pro jeho konstatování, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejný ochránce práv se totiž domnívá, že orgány mají povinnost poskytovat mu přesné informace a proto je legitimní, aby své závěry založil na informacích, které mu byly poskytnuty, pokud neexistují poznatky, které by mohly zpochybnit spolehlivost poskytnutých informací. Z tohoto hlediska veřejný ochránce práv tvrdí, že neexistoval žádný důvod k obavám, že by poskytnuté informace neodpovídaly skutečnostem.

Zatřetí sice veřejný ochránce práv sdílí konstatování Tribunálu, že určité odpovědi veřejného ochránce práv nebyly formulovány v přiměřené lhůtě, ale popírá, že by toto jemu přičitatelné porušení unijního práva mohlo být považováno za dostatečné závažné. Proto nemohlo způsobit mimosmluvní odpovědnost Unie.

Začtvrté se veřejný ochránce práv domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že neposkytl žádné vysvětlení pro své posouzení, že zásah do důvěry paní Staelen v úřad veřejného ochránce práv označil za nemajetkovou újmu.

Konečně veřejný ochránce práv popírá existenci příčinné souvislosti mezi jemu přičítanými protiprávnostmi a ztrátou důvěry paní Staelen v jeho úřad.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/43

Kasační opravný prostředek podaný dne 7. července 2015 Claire Staelen proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 29. dubna 2015 ve věci T-217/11, Staelen v. Evropský veřejný ochránce práv

(Věc C-338/15 P)

(2015/C 294/55)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Claire Staelen (zástupce: V. Olona, advokát)

Další účastník řízení: Evropský veřejný ochránce práv

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek vydaný 29. dubna 2015 Tribunálem ve věci T-217/11 (Staelen v. Evropský ombudsman);

—	v důsledku toho vyhovět jejího návrhu na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z důvodu proti ní namířených jednání, kterou odhaduje na 50 000 eur;

—	rozhodnout v souladu s návrhovými žádáními předloženými navrhovatelkou v prvním stupni s výjimkou jejího návrhu na náhradu majetkové újmy;

—	uložit dalšímu účastníku řízení náhradu nákladů řízení v obou stupních.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uvádí šest důvodů, vycházejících jak z nesprávných právních posouzení, tak i zkreslení skutkového stavu.

Zaprvé se navrhovatelka domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslení skutkového stavu tím, že měl za to, že navrhovatelka odmítla šetření z vlastního podnětu veřejného ochránce práv. Tribunál údajně rovněž zkreslil předmět stížnosti.

Zadruhé navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nesprávně vyložil článek 228 SFEU, jakož i rozhodnutí 94/262 (1), čímž je zbavil užitečného účinku.

Zatřetí tvrdí, že se Tribunál dopustil zkreslení skutkového stavu, pokud jde o dobu trvání diskriminace při přijetí na seznam vhodných uchazečů.

Začtvrté Tribunálu vytýká, že se dopustil zkreslení skutkového stavu a neprávného právního posouzení tím, že měl za to, že veřejný ochránce práv neporušil svou povinnost transparentnosti a řádné péče.

Zapáté Tribunálu vytýká, že vyloučil uplatnění rozhodnutí předsedy Evropského parlamentu ze dne 23. února 2003 a kodexu řádné správní praxe.

Nakonec se navrhovatelka domnívá, že Tribunál nesprávně rozhodl, že veřejný ochránce práv nemusel zkoumat zničení všech dokumentů výběrového řízení.

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (Úř. věst. L 113, s. 15).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/44

Kasační opravný prostředek podaný dne 10. července 2015 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 29. dubna 2015 ve věci T-470/11, Total a Elf Aquitaine v. Komise

(Věc C-351/15 P)

(2015/C 294/56)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: V. Bottka a F. Dintilhac, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Total SA, Elf Aquitaine SA

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit napadený rozsudek Tribunálu ve věci T-470/11 ze dne 29 dubna 2015,

—	prohlásit žalobu podanou k Tribunálu za nepřípustnou,

—	uložil odpůrkyním v řízení o kasačním opravném prostředku náhradu veškerých nákladů, které vznikly v tomto řízení i v řízení v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uvádí Komise následující tři důvody.

Podle prvního a druhého důvodu kasačního prostředku byla napadeným rozsudkem nesprávně zamítnuta námitka nepřípustnosti žaloby vznesená Komisí. V rámci prvního důvodu kasačního opravného Komise uvádí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že dopisy účetního Komise ze dne 24. června a 8. července 2011 mají závazné právní účinky. Dopisy účetního jsou totiž pouze žádostmi o platbu v rámci výkonu rozhodnutí Metakryláty a připravují možný nucený výkon tohoto rozhodnutí v návaznosti na rozsudek Tribunálu ve věci T-217/06 (1), jímž byla snížena částka pokuty uložené společnosti Arkema, zatímco rozsudek ve věci T-206/06 (2) vydaný téhož dne (později potvrzený usnesením Soudního dvora ve věci C-421/11 P (3)) pokuty odpůrkyň potvrdil. Dopisy účetního nepředstavují ještě nucený výkon rozhodnutí, a proto nevyjadřují „konečné stanovisko“ Komise. Kromě toho nemají dopisy účetního závazné právní účinky lišící se od účinků rozhodnutí Metakryláty, jež po vyčerpání opravných prostředků odpůrkyň není nadále napadnutelné. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází ze skutečnosti, že napadený rozsudek odporuje zásadě litispendence i zásadě věci rozsouzené, jejíž uplatnění vyplývá z usnesení Soudního dvora ve věci C-421/11 P.

Konečně třetí důvod kasačního opravného prostředku, založený na rozporném odůvodnění, je předkládán podpůrně pro případ, že by Soudní dvůr zamítl první dva důvody. Tribunál v bodě 113 nesprávně určil, že nároky Komise vůči společnosti Arkema i všem solidárním spoludlužníkům byly zcela uspokojeny, třebaže v bodě 9 správně uvedl, že společnost Arkema „vyjádřila svou lítost, že nemůže Komisi pro případ, že by její žaloba u soudu Společenství byla úspěšná, povolit zadržení jakékoli částky, a to ani za předpokladu, že by byla její žaloba před soudem Společenství úspěšná. Toto rozporné odůvodnění ovlivňuje úvahy Tribunálu ohledně meritu věci a představuje dostatečný důvod pro zrušení napadeného rozsudku.

(1) ECLI:EU:T:2011:251.

(2) ECLI:EU:T:2011:250.

(3) ECLI:EU:C:2012:60.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/45

Kasační opravný prostředek podaný dne 13. července 2015 par Bank of Industry and Mine proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 29. dubna 2015 ve věci T-10/13, Bank of Industry and Mine v. Rada

(Věc C-358/15 P)

(2015/C 294/57)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Bank of Industry and Mine (zástupci: E. Rosenfeld a S. Perrotet, advokáti)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	Zrušit rozsudek prvního senátu Tribunálu Evropské unie, T-10/13, oznámený navrhovatelce dne 5. května 2015, kterým Tribunál zamítl žalobu na neplatnost podanou společností Bank of Industry and Mine v dotčené věci, a uložil jí náhradu veškerých nákladů řízení,

—	vyhovět návrhovým žádáním žalobkyně v řízení v prvním stupni,

—	uložit odpůrkyni náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku navrhovatelka vznáší sedm důvodů.

Zaprvé má navrhovatelka za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodu 99 rozsudku konstatoval, že rozhodnutí 2012/635 (1) přijala Rada na základě článku 29 SEU, a když v bodu 101 učinil závěr, že toto rozhodnutí nepodléhá požadavkům čl. 215 odst. 2 SFEU. Tribunál se rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodu 105 rozsudku rozhodl, že Rada byla oprávněna stanovit prováděcí pravomoci v souladu s čl. 291 odst. 2 SFEU. Mimoto se Rada se dopustila dalšího nesprávního právního posouzení, když usoudila, že prováděcí podmínky čl. 291 odst. 1 SFEU byly splněny. Článek 215 SFEU byl totiž jediným postupem použitelným v oblasti restriktivních opatření. Ustanovení čl. 291 odst. 2 SFEU tedy nemohl být použit, jelikož tento článek se použije pouze na opatření, která vyžadují prováděcí opatření. Opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků byla sama o sobě prováděcími opatřeními. Nemohla tedy věcně patřit do působnosti čl. 291 odst. 2 SFEU. Mimoto podmínky pro použití čl. 291 odst. 2 SFEU nebyly splněny, jelikož Rada v napadených rozhodnutích řádně neodůvodnila použití daného postupu.

Zadruhé navrhovatelka Tribunálu vytýká závěr, že čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413 (2), změněného a doplněného rozhodnutím 2012/35 (3) a rozhodnutím 2012/635, jakož i čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení č. 267/2012 (4), nejsou v rozporu se zásadou právní jistoty, zásadou předvídatelnosti, zásadou proporcionality, jakož ani s právem vlastnit majetek. Kritérium kvantitativního a kvalitativního významu uvedené v bodu 79 rozsudku Tribunálu nebylo v napadených aktech obsaženo. Tribunál tak vytvořil důkaz pro účely dosažení platnosti napadených aktů. Krom toho bylo toto kritérium samo o sobě nejasné, nepřesné a nepřiměřené. Tribunál tak za cenu nesprávného právního posouzení usoudil, že skutečnost, že navrhovatelka poskytuje Iránu příspěvek, představovala podporu ve smyslu napadených aktů.

Zatřetí navrhovatelka vytýká Tribunálu, že se v bodech 135 a 136 rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že napadené akty byly dostatečně odůvodněny, ačkoli sám v bodu 134 uvedeného rozsudku uznal, že napadené akty neuváděly rozsah a způsoby podpory připisované navrhovatelce. Mimoto navrhovatelka nedokázala při čtení napadených aktů pochopit důvody uložení sankce, což vypovídá o nedostatku odůvodnění.

Začtvrté se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodu 163 rozsudku usoudil, že nedostatek opětovného přezkumu situace navrhovatelky ve stanovené lhůtě nemohla vést k protiprávnosti ponechání jména navrhovatelky na seznamu sankcionovaných subjektů, ačkoli byla tato povinnost přísně objektivní.

Zapáté se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když usoudil, že napadená rozhodnutí neporušila základní práva navrhovatelky a nebyla nepřiměřená, ačkoli byla nejednoznačná a nepřesná. Obdobně, kritérium kvantitativního a kvalitativního významu stanovené Tribunálem bylo skutečně svévolné.

Zašesté se Tribunál v bodech 179 a 183 rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když usoudil, že navrhovatelka poskytla íránské vládě podporu, protože poskytla povinný příspěvek, ačkoli tento příspěvek byl jen daň a navrhovatelka byla ve stejném postavení, jako běžný daňový poplatník.

Nakonec Tribunál opomenul konstatovat, že Rada porušila zásadu zákazu diskriminace a sankcionovala navrhovatelku za poskytnutí příspěvku Íránu, a nikoli všechny podniky povinné tento příspěvek odvádět.

(1) Rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012 , kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 282, s. 58).

(2) Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).

(3) Rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění a doplňuje rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 19, s. 22).

(4) Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu, kterým se zrušuje nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/47

Kasační opravný prostředek podaný dne 13. července 2015 The National Iranian Gas Company proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 29. dubna 2015 ve věci T-9/13, The National Iranian Gas Company v. Rada

(Věc C-359/15 P)

(2015/C 294/58)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: The National Iranian Gas Company (zástupci: E. Rosenfeld a S. Perrotet, advokáti)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek prvního senátu Tribunálu Evropské unie ve věci T-9/13, oznámený navrhovatelce dne 5. května 2015, kterým Tribunál zamítl žalobu na neplatnost podanou společností National Iranian Gas Company v uvedené věci a uložil ji náhradu veškerých nákladů řízení;

—	vyhověl stanovisku přednesenému navrhovatelkou v prvním stupni;

—	uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka uvádí na podporu svého kasačního opravného prostředku osm důvodů.

Zaprvé, navrhovatelka má za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 82 svého rozhodnutí konstatoval, že Rada přijala rozhodnutí 2012/635 (1) na základě článku 29 SEU, a v bodě 84 z toho dovodil, že toto rozhodnutí nemusí splňovat podmínky stanovené v čl. 215 odst. 2 SFEU. Tribunál se podle ní rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 90 svého rozhodnutí rozhodl, že Rada byla oprávněna stanovit své prováděcí pravomoci v souladu s ustanoveními čl. 291 odst. 2 SFEU. Rada se podle ní dále dopustila dalšího nesprávného právního posouzení, když konstatovala, že byly splněny podmínky stanovené pro použití čl. 291 odst. 1 SFEU. Článek 215 SFEU je totiž podle ní jediným článkem, který se použije pro omezující opatření. Článek 291 odst. 2 SFEU tedy nemohl být uplatněn tím spíše, že se tento článek použije pouze na opatření vyžadující vydání prováděcích opatření. Zmrazení finančních prostředků přitom je z povahy věci prováděcím opatřením. Nemůže tedy věcně spadat do působnosti čl. 291 odst. 2 SFEU. Podmínky stanovené pro použití čl. 291 odst. 2 SFEU dále nebyly splněny, neboť Rada v napadených rozhodnutích neodůvodnila řádným způsobem tento postup.

Zadruhé, navrhovatelka Tribunálu vytýká, že konstatoval, že čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413 (2) ve znění rozhodnutí 2012/35 (3) a rozhodnutí 2012/635, jakož i čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení č. 267/2012 (4), neporušují zásadu bezpečnosti a právní předvídatelnosti, zásadu proporcionality, jakož i právo na vlastnictví. Kritérium kvantitativního i kvalitativního významu ve smyslu bodu 61 rozhodnutí Tribunálu, podle ní v napadených aktech chybí. Tribunál ho tedy podle ní naprosto vykonstruoval s cílem potvrdit platnost napadených aktů. Toto kritérium je podle ní navíc samo o sobě nepřesné a nepřiměřené. Tribunál se tedy podle ní dopustil právního pochybení, když konstatoval, že to, že navrhovatelka platí příspěvek Íránskému státu, představuje podporu ve smyslu napadených aktů.

Zatřetí, navrhovatelka vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení v bodech 116 a 117 rozsudku, když rozhodl, že napadené akty byly dostatečně odůvodněné, ačkoli v bodě 115 uvedeného rozsudku sám uznal, že napadené akty neuvádí rozsah a způsob podpory, kterou měla poskytovat. Navrhovatelka dále na základě napadených aktů neporozuměla důvodům, pro které byla sankcionována, což dokládá nedostatečnost odůvodnění.

Začtvrté, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 141 svého rozhodnutí rozhodl, že nepřezkoumání situace navrhovatelky v požadované lhůtě nevedlo k tomu, že by bylo protiprávní ponechat ji nadále na seznamu sankcionovaných subjektů, ačkoli tato povinnost je striktně objektivní.

Zapáté, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že napadená rozhodnutí nezasahují do základních práv navrhovatelky a nejsou nepřiměřená, ačkoli jsou vágní a nepřesná. Kritérium kvantitativního a kvalitativního významu uplatněné Tribunálem je navíc z podstaty věci svévolné.

Zašesté, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 163 a 164 rozsudku rozhodl, že navrhovatelka podporovala íránskou vládu z důvodu, že platila povinný příspěvek, ačkoli tento příspěvek byl pouze daní a navrhovatelka měla stejné postavení jako běžný plátce daně.

Zasedmé, Tribunál nekonstatoval, že Rada porušila zásadu zákazu diskriminace, když nesankcionoval všechny podniky povinné odvádět tento íránskému státu příspěvek, ale pouze navrhovatelku.

Konečně, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 159 svého rozsudku nahradil odůvodnění svým odůvodněním.

(1) Rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 282, s. 58).

(2) Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).

(3) Rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 19, s. 22).

(4) Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/48

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. července 2015 Francouzskou republikou proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 30. dubna 2015 ve věci T-259/13, Francie v. Komise

(Věc C-373/15 P)

(2015/C 294/59)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Francouzská republika (zástupci: F. Alabrune, G. de Bergues, D. Colas a C. Candat, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Španělské království

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	částečně zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 30. dubna 2015 ve věci T-259/13, Francie v. Komise;

—

rozhodnout s konečnou platností o sporu tak, že zruší prováděcí rozhodnutí Komise č. 2013/123/EU, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (1) v rozsahu, v němž byly zamítnuty určité výdaje uskutečněné Francouzskou republikou týkající se osy 2 programu rozvoje venkova ve Francii za rozpočtové roky 2008 a 2009, nebo vrátit věc k rozhodnutí Tribunálu;

—	rozhodnout, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku francouzská vláda proti napadenému rozsudku vznáší tři důvody.

V prvním důvodu francouzská vláda tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že bez návrhu nevznesl důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí, ačkoli Komise sporné rozhodnutí nepřijala v přiměřené lhůtě.

Ve svém druhém důvodu, vzneseném podpůrně, francouzská vláda tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že se domníval, že Komise neporušila články 10 a 14 nařízení Komise (ES) č. 1975/2006 ze dne 7. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, pokud jde o provádění kontrolních postupů a podmíněnosti s ohledem na opatření na podporu rozvoje venkova (2) (dále jen „nařízení č. 1975/2006“), když uložila francouzským úřadům při kontrolách na místě, prováděných na základě podpůrných opatření prostřednictvím vyrovnávacích příspěvků na přírodní znevýhodnění, počítat zvířata.

Ve svém třetím důvodu, vzneseném podpůrně, francouzská vláda tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl za to, že ověření na místě uskutečněná v rámci správy identifikace hovězího masa nebo prémií na ovce nepředstavují kontroly na místě podle článků 12 a následujících nařízení 1975/2006.

V důsledku toho musí být napadený rozsudek zrušen v rozsahu, v němž zamítl první žalobní důvodu směřující ke zrušení vznesený francouzskou vládou proti spornému rozhodnutí Komise.

(1) Úř. věst. L 67, s. 20.

(2) Úř. věst. L 368, s. 74.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/50

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Stahlwerk Bous v. Komise

(Věc T-172/14) (1)

(„Státní podpory - Opatření přijatá Německem ve prospěch elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie a podniků s energeticky náročným provozem - Rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU - Přijetí konečného rozhodnutí po podání žaloby - Nevydání rozhodnutí ve věci samé - Žaloba na neplatnost - Návrh na úpravu návrhových žádání - Neexistence nových skutečností - Nepřípustnost“)

(2015/C 294/60)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Stahlwerk Bous GmbH (Bous, Německo) (zástupci: H. Höfler, C. Kahle a V. Winkler, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s C. Rennerem, advokátem)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Kontrolní úřad ESVO (zástupci: X. Lewis, M. Schneider, M. Moustakali a C. Perrin, zmocněnci)

Předmět věci

Částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2013) 4424 final ze dne 18. prosince 2013 o zahájení vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, pokud jde o opatření přijatá Spolkovou republikou Německo ve prospěch elektřiny z obnovitelných zdrojů a velkých odběratelů elektřiny [státní podpora SA.33995 (2013/C) (ex 2013/NN)]

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

Návrh směřující k úpravě návrhových žádání tak, aby se týkala rozhodnutí Komise C (2014) 8786 final ze dne 25. listopadu 2014 o státní podpoře SA. 33995 (2013/C) (ex 2013/NN) zavedené Spolkovou republikou Německo ve prospěch elektřiny z obnovitelných zdrojů a velkých odběratelů elektřiny, se odmítá jako nepřípustný.

O návrzích na vstup vedlejších účastníků do řízení podaných společnostmi Flachglas Torgau GmbH a Saint-Gobain Isover G+H AG, Kronotex GmbH & Co. KG a Kronoply GmbH, Bayer MaterialScience AG, Sabic Polyolefine GmbH, Ineos Manufacturing Deutschland GmbH, Ineos Phenol GmbH a Ineos Vinyls Deutschland GmbH, jakož i Advansa GmbH, Akzo Nobel Industrial Chemicals GmbH, Aurubis AG, CBW Chemie GmbH, CFB Chemische Fabrik Brunsbüttel GmbH & Co. KG, Clariant Produkte (Deutschland) GmbH, Dralon GmbH, Hahl Filaments GmbH, Messer Produktionsgesellschaft mbH Siegen, Messer Produktionsgesellschaft mbH Salzgitter, Nabaltec AG, Siltronic AG a Wacker Chemie AG již není třeba rozhodnout.

4)	Společnost Stahlwerk Bous GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Evropskou komisí, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžných opatřeních.

5)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/51

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – WeserWind v. Komise

(Věc T-173/14) (1)

(2015/C 294/61)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: WeserWind GmbH Offshore Construction Georgsmarienhütte (Bremerhaven, Německo) (zástupci: H. Höfler, C. Kahle a V. Winkler, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci C. Rennerem, advokátem)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Kontrolní úřad ESVO (zástupci: původně X. Lewis, M. Schneider a A. Steinarsdóttir, poté X. Lewis, M. Schneider, M. Moustakali a C. Perrin, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2013) 4424 final ze dne 18. prosince 2013 o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, pokud jde o opatření přijatá Spolkovou republikou Německo ve prospěch elektřiny z obnovitelných zdrojů a velkých odběratelů elektřiny [státní podpora SA.33995 (2013/C) (ex 2013/NN)]

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

3)	Společnost WeserWind GmbH Offshore Construction Georgsmarienhütte ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Evropskou komisí, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžných opatřeních.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/51

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Dieckerhoff Guss v. Komise

(Věc T-174/14) (1)

(„Státní podpory - Opatření přijatá Německem ve prospěch elektřiny z obnovitelných zdrojů a energeticky náročných podniků - Rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU - Přijetí konečného rozhodnutí po podání žaloby - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2015/C 294/62)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Dieckerhoff Guss GmbH (Gevelsberg, Německo) (zástupci: H. Höfler, C. Kahle a V. Winkler, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s C. Renner, advokátkou)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Kontrolní úřad ESVO (zástupci: původně X. Lewis, M. Schneider a J. Kaasin, poté X. Lewis, M. Schneider, M. Moustakali a C. Perrin, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2013) 4424 final ze dne 18. prosince 2013 o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU ve věci prováděcích opatření, která Spolková republika Německo zavedla ve prospěch elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a velkých odběratelů energií [státní podpora SA.33995 (2013/C) (ex 2013/NN)].

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodnout.

O návrzích na vstup do řízení jako vedlejší účastníci řízení, podaných společnostmi Flachglas Torgau GmbH a Saint-Gobain Isover G+H AG, Kronotex GmbH & Co. KG a Kronoply GmbH, Bayer MaterialScience AG, Sabic Polyolefine GmbH, Ineos Manufacturing Deutschland GmbH, Ineos Phenol GmbH a Ineos Vinyls Deutschland GmbH, jakož i Advansa GmbH, Akzo Nobel Industrial Chemicals GmbH, Aurubis AG, CBW Chemie GmbH, CFB Chemische Fabrik Brunsbüttel GmbH & Co. KG, Clariant Produkte (Deutschland) GmbH, Dralon GmbH, Hahl Filaments GmbH, Messer Produktionsgesellschaft mbH Siegen, Messer Produktionsgesellschaft mbH Salzgitter, Nabaltec AG, Siltronic AG a Wacker Chemie AG, již není namístě rozhodnout.

3)	Společnost Dieckerhoff Guss GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/52

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Walter Hundhausen v. Komise

(Věc T-175/14) (1)

(2015/C 294/63)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Walter Hundhausen GmbH (Schwerte, Německo) (zástupci: H. Höfler, C. Kahle a V. Winkler, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s C. Renner, advokátkou)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Kontrolní úřad ESVO (zástupci: původně X. Lewis, M. Schneider a G. Mathisen, poté X. Lewis, M. Schneider, M. Moustakali a C. Perrin, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodnout.

3)	Společnost Walter Hundhausen GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/53

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Georgsmarienhütte v. Komise

(Věc T-176/14) (1)

(„Státní podpory - Opatření přijatá Německem ve prospěch elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie a energeticky náročných podniků - Rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU - Přijetí konečného rozhodnutí po podání žaloby - Nevydání rozhodnutí ve věci samé - Žaloba na neplatnost - Návrh na úpravu návrhových žádání - Neexistence nové skutečnosti - Nepřípustnost“)

(2015/C 294/64)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Georgsmarienhütte GmbH (Georgsmarienhüte, Německo) (zástupci: H. Höfler, C. Kahle a V. Winkler, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s C. Rennerem, advokátem)

Vedlejší účastnice řízení podporující žalovanou: Kontrolní úřad ESVO (zástupci: původně X. Lewis, M. Schneider a C. Howdle, poté X. Lewis, M. Schneider, M. Moustakali a C. Perrin, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2013) 4424 final ze dne 18. prosince 2013 o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, pokud jde o opatření přijatá Spolkovou republikou Německo ve prospěch elektrické energie z obnovitelných zdrojů a velkých spotřebitelů energie [Státní podpora SA. 33995 (2013/C) (ex 2013/NN)].

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

Návrh směřující k tomu, aby byla návrhová žádání projednávané žaloby upravena v tom smyslu, že se vztahují na rozhodnutí Komise C (2014) 8786 final ze dne 25. listopadu 2014 o státní podpoře SA. 33995 (2013/C) (ex 2013/NN) Spolkové republiky Německo ve prospěch elektrické energie z obnovitelných zdrojů a velkých spotřebitelů energie, se odmítá jako nepřípustný.

O návrzích Flachglas Torgau GmbH a Saint-Gobain Isover G+H AG, Kronotex GmbH & Co. KG a Kronoply GmbH, Bayer MaterialScience AG, Sabic Polyolefine GmbH, Ineos Manufacturing Deutschland GmbH, Ineos Phenol GmbH a Ineos Vinyls Deutschland GmbH, jakož i Advansa GmbH, Akzo Nobel Industrial Chemicals GmbH, Aurubis AG, CBW Chemie GmbH, CFB Chemische Fabrik Brunsbüttel GmbH & Co. KG, Clariant Produkte (Deutschland) GmbH, Dralon GmbH, Hahl Filaments GmbH, Messer Produktionsgesellschaft mbH Siegen, Messer Produktionsgesellschaft mbH Salzgitter, Nabaltec AG, Siltronic AG a Wacker Chemie AG na vstup do řízení již není namístě rozhodovat.

4)	Georgsmarienhütte GmbH ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vzniklých Evropské komisi, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

5)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/54

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Harz Guss Zorge v. Komise

(Věc T-177/14) (1)

(2015/C 294/65)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Harz Guss Zorge GmbH (Zorge, Německo) (zástupci: H. Höfler, C. Kahle a V. Winkler, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s C. Renner, advokátkou)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodnout.

Návrh na úpravu návrhových žádání projednávané žaloby v tom smyslu, že se vztahují na rozhodnutí Komise C (2014) 8786 final ze dne 25. listopadu 2014 o státní podpoře zavedené Spolkovou republikou Německo ve prospěch elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a velkých odběratelů energií, se odmítá jako nepřípustný.

4)	Společnost Harz Guss Zorge GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

5)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/55

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Friedrich Wilhelms-Hütte Eisenguss v. Komise

(Věc T-178/14) (1)

(2015/C 294/66)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Friedrich Wilhelms-Hütte Eisenguss GmbH (Mülheim-an-der Ruhr, Německo) (zástupci: H. Höfler, C. Kahle a V. Winkler, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: Maxian Rusche a R. Suaer, zmocněnci, ve spolupráci s C. Renner, advokát)

Vedlejší účastnice řízení podporující žalovanou: Kontrolní úřad ESVO (zástupci: původně X. Lewis, M. Schneider a J. Kaasin, poté X. Lewis, M. Schneider, M. Moustakali a C. Perrin, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2013) 4424 final ze dne 18. prosince 2013 o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, pokud jde o opatření přijatá Spolkovou republikou Německo ve prospěch elektrické energie z obnovitelných zdrojů a velkých spotřebitelů energie [Státní podpora SA. 33995 (2013/C) (ex 2013/NN)].

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

3)	Friedrich Wilhelms-Hütte Eisenguss GmbH ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vzniklých Evropské komisi, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/56

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Schmiedewerke Gröditz v. Komise

(Věc T-179/14) (1)

(2015/C 294/67)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Schmiedewerke Gröditz GmbH (Gröditz, Německo) (zástupci: H. Höfler, C. Kahle a V. Winkler, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci C. Rennerem, advokátem)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Kontrolní úřad ESVO (zástupci: X. Lewis, M. Schneider a G. Mathisen, poté X. Lewis, M. Schneider, M. Moustakali a C. Perrin, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

3)	Společnost Schmiedewerke Gröditz GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžných opatřeních.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/57

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Schmiedag v. Komise

(Věc T-183/14) (1)

(2015/C 294/68)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Schmiedag GmbH (Hagen, Německo) (zástupci: H. Höfler, C. Kahle a V. Winkler, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Kontrolní úřad ESVO (zástupci: původně X. Lewis, M. Schneider a C. Howdle, poté X. Lewis, M. Schneider, M. Moustakali a C. Perrin, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodnout.

4)	Společnost Schmiedag GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

5)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/57

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Deutsche Edelstahlwerke v. Komise

(Věc T-230/14) (1)

(„Státní podpory - Opatření přijatá Německem na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a ve prospěch energeticky náročných podniků - Rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU - Přijetí konečného rozhodnutí po podání žaloby - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2015/C 294/69)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Deutsche Edelstahlwerke GmbH (Witten, Německo) (zástupci: S. Altenschmidt a H. Janssen, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s A. Lukem a C. Maurerem, advokáty)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2013) 4424 final ze dne 18. prosince 2013 o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU ve věci prováděcích opatření, která zavedla Spolková republika Německo na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a ve prospěch energeticky náročných podniků [státní podpora SA. 33995 (2013/C) (ex 2013/NN)].

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodovat.

2)	O návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník řízení, podaném Kontrolním úřadem ESVO, již není namístě rozhodovat.

3)	Společnost Deutsche Edelstahlwerke GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/58

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – ArcelorMittal Hamburg a další v. Komise

(Věc T-235/14) (1)

(2015/C 294/70)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: ArcelorMittal Hamburg GmbH (Hamburk, Německo); ArcelorMittal Bremen GmbH, právní nástupkyně Bregal Bremer Galvanisierungs GmbH (Brémy, Německo); ArcelorMittal Hochfeld GmbH (Duisburg, Německo), a ArcelorMittal Ruhrort GmbH (Duisburg) (zástupci: H. Janssen a G. R. Engel, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s A. Luke a C. Maurerem, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodnout.

2)	O návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník řízení, podaném Kontrolním úřadem ESVO, již není namístě rozhodnout.

3)	Společnosti ArcelorMittal Hamburg GmbH, ArcelorMittal Bremen GmbH, ArcelorMittal Hochfeld GmbH a ArcelorMittal Ruhrort GmbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/59

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Kronetex a Kronoply v. Komise

(Věc T-236/14) (1)

(2015/C 294/71)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Kronetex GmbH & Co. KG (Heiligengrabe, Německo) a Kronoply GmbH (Heiligengrabe, Německo) (zástupci: H. Janssen a G.-R. Engel, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s A. Lukem a C. Maurerem, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodovat.

2)	O návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník řízení, podaném Kontrolním úřadem ESVO, již není namístě rozhodovat.

3)	Společnosti Kronetex GmbH & Co. KG a Kronoply GmbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/60

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Steinbeis Papier v. Komise

(Věc T-237/14) (1)

(2015/C 294/72)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Steinbeis Papier GmbH (Glückstadt, Německo) (zástupci: H. Janssen a G.-R. Engel, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s A. Lukem a C. Maurerem, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodovat.

2)	O návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník řízení, podaném Kontrolním úřadem ESVO, již není namístě rozhodovat.

3)	Společnost Steinbeis Papier GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/60

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Schumacher Packaging v. Komise

(Věc T-265/14) (1)

(2015/C 294/73)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Schumacher Packaging GmbH (Schwarzenberg, Německo) (zástupci: H. Janssen a G. R. Engel, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s A. Lukem a C. Maurerem, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodovat.

2)	O návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník řízení, podaném Kontrolním úřadem ESVO, již není namístě rozhodovat.

3)	Společnost Schumacher Packaging GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/61

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Grupa Azoty ATT Polymers v. Komise

(Věc T-270/14) (1)

(2015/C 294/74)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Grupa Azoty ATT Polymers GmbH (Guben, Německo) (zástupci: H. Janssen a S. Kobes, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s A. Lukem a C. Maurerem, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není namístě rozhodovat.

2)	O návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník řízení, podaném Kontrolním úřadem ESVO, již není namístě rozhodovat.

3)	Společnost Grupa Azoty ATT Polymers GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/62

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Glasseiden a další v. Komise

(Věc T-272/14) (1)

(2015/C 294/75)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: P-D Glasseiden GmbH Oschatz (Oschatz, Německo), P D Interglas Technologies GmbH (Erbach, Německo), P D Industriegesellschaft mbH (Wilsdruff, Německo) a Glashütte Freital GmbH (Freital, Německo) (zástupci: H. Janssen a G. R. Engel, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s A. Lukem a C. Maurerem, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	O návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaném Kontrolním úřadem ESVO již není třeba rozhodnout.

3)	Společnosti P-D Glasseiden GmbH Oschatz, P-D Interglas Technologies GmbH, P D Industriegesellschaft mbH a Glashütte Freital GmbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/63

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Drahtwerk St. Ingbert a další v. Komise

(Věc T-275/14) (1)

(2015/C 294/76)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Drahtwerk St. Ingbert GmbH (Sankt Ingbert, Německo), DWK Drahtwerk Köln GmbH (Kolín nad Rýnem, Německo), Kalksteingrube Auersmacher GmbH (Völklingen, Německo), Rogesa Roheisengesellschaft Saar mbH (Dillingen, Německo), Stahlguss Saar GmbH (Sankt Ingbert) a Zentralkokerei Saar GmbH (Dillingen) (zástupci: S. Altenschmidt a H. Janssen, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s A. Lukem a C. Maurerem, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	O návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaném Kontrolním úřadem ESVO již není třeba rozhodnout.

3)	Společnosti Drahtwerk St. lngbert GmbH, DWK Drahtwerk Köln GmbH, Kalksteingrube Auersmacher GmbH, Rogesa Roheisengesellschaft Saar mbH, Stahlguss Saar GmbH a Zentralkokerei Saar GmbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/63

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Flachglas Torgau a další v. Komise

(Věc T-276/14) (1)

(2015/C 294/77)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Flachglas Torgau GmbH (Torgau, Německo), Saint-Gobain Isover G+H AG (Ludwigshafen am Rhein, Německo) a Saint-Gobain Oberland AG (Bad Wurzach, Německo) (zástupci: S. Altenschmidt a H. Janssen, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s A. Lukem a C. Maurerem, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	O návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaném Kontrolním úřadem ESVO již není třeba rozhodnout.

3)	Společnosti Flachglas Torgau GmbH, Saint-Gobain Isover G+H AG a Saint-Gobain Oberland AG ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/64

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Ineos Manufacturing Deutschland a další v. Komise

(Věc T-280/14) (1)

(2015/C 294/78)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ineos Manufacturing Deutschland GmbH (Kolín n. Rýnem, Německo); Ineos Phenol GmbH (Gladbeck, Německo); a Ineos Vinyls Deutschland GmbH (Wilhelmshaven, Německo) (zástupci: C. Arhold, L. Petersen, F. A. Wesche, N. Wimmer a T. Woltering, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, ve spolupráci s C. von Donatem a G. Quardt, advokáty)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2013) 4424 final ze dne 18. prosince 2013 o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU ve věci opatření zavedených Spolkovou republikou Německo ve prospěch elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů a uživatelů s vysokou spotřebou energie [státní podpora SA. 33995 (2013/C) (ex 2013/NN)].

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	O návrhu Kontrolního úřadu ESVO na vstup do řízení jako vedlejší účastník již není třeba rozhodnout.

3)	Ineos Manufacturing Deutschland GmbH, Ineos Phenol GmbH a Ineos Vinyls Deutschland GmbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/65

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – a v. Komise

(Věc T-281/14) (1)

(2015/C 294/79)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Fels-Werke GmbH (Goslar, Německo) (zástupci: C. Arhold, N. Wimmer, F. A. Wesche, L. Petersen a T. Woltering, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s C. von Donatem a G. Quardt, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	O návrhu Kontrolního úřadu ESVO na vstup do řízení jako vedlejší účastník již není třeba rozhodnout.

3)	Fels-Werke GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/66

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Bayer MaterialScience v. Komise

(Věc T-282/14) (1)

(2015/C 294/80)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Bayer MaterialScience AG (Leverkusen, Německo) (zástupci: C. Arhold, L. Petersen, F.-A. Wesche, N. Wimmer a T. Woltering, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s C. von Donatem a G. Quardt, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	O návrhu Kontrolního úřadu ESVO na vstup do řízení jako vedlejší účastník již není třeba rozhodnout.

3)	Bayer MaterialScience AG ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/66

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – a v. Komise

(Věc T-283/14) (1)

(2015/C 294/81)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Advansa GmbH (Hamm, Německo); Akzo Nobel Industrial Chemicals GmbH (Ibbenbüren, Německo); Aurubis AG (Hamburk, Německo); Cabb GmbH (Gersthofen, Německo); CBW Chemie GmbH Bitterfeld-Wolfen (Bitterfeld-Wolfen, Německo); CFB Chemische Fabrik Brunsbüttel GmbH & Co. KG (Brunsbüttel, Německo); Clariant Produkte (Deutschland) GmbH (Frankfurt nad Mohanem, Německo); Dow Olefinverbund GmbH (Schkopau, Německo); Dow Deutschland Anlagengesellschaft mbH (Stade, Německo); Dralon GmbH (Dormagen, Německo); Ems-Chemie (Neumünster) GmbH & Co. KG (Neumünster, Německo); Hahl Filaments GmbH (Munderkingen, Německo); ISP Marl GmbH (Marl, Německo); Messer Produktionsgesellschaft mbH Siegen (Sulzbach, Německo); Messer Produktionsgesellschaft mbH Salzgitter (Sulzbach); Nabaltec AG (Schwandorf, Německo); Siltronic AG (Mnichov, Německo); Trevira GmbH (Bobingen, Německo); Wacker Chemie AG (Mnichov); a Westfalen Industriegase GmbH (Münster, Německo) (zástupci: C. Arhold, L. Petersen, F. A. Wesche, N. Wimmer a T. Woltering, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s C. von Donatem a G. Quardt, advokáty)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	O návrhu Kontrolního úřadu ESVO na vstup do řízení jako vedlejší účastník již není třeba rozhodnout.

Advansa GmbH, Akzo Nobel Industrial Chemicals GmbH, Aurubis AG, Cabb GmbH, CBW Chemie GmbH Bitterfeld-Wolfen, CFB Chemische Fabrik Brunsbüttel GmbH & Co. KG, Clariant Produkte (Deutschland) GmbH, Dow Olefinverbund GmbH, Dow Deutschland Anlagengesellschaft mbH, Dralon GmbH, Ems-Chemie (Neumünster) GmbH & Co. KG, Hahl Filaments GmbH, ISP Marl GmbH, Messer Produktionsgesellschaft mbH Siegen, Messer Produktionsgesellschaft mbH Salzgitter, Nabaltec AG, Siltronic AG, Trevira GmbH, Wacker Chemie AG at Westfalen Industriegase GmbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/67

Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2015 – Vinnolit v. Komise

(Věc T-318/14) (1)

(2015/C 294/82)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Vinnolit GmbH & Co. KG (Ismaning, Německo) (zástupce: M. Geipel, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci, ve spolupráci s H. Wollmannem, advokátem)

Předmět věci

Výrok

1)	O projednávané žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	O návrhu Kontrolního úřadu ESVO na vstup do řízení jako vedlejší účastník již není třeba rozhodnout.

3)	Vinnolit GmbH & Co. KG ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Kontrolní úřad ESVO ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 14.7.2014.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/68

Žaloba podaná dne 1. dubna 2015 – Brinksmann (Steel Trading) a další v. Komise a ECB

(Věc T-161/15)

(2015/C 294/83)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Brinkmann (Steel Trading) Ltd (Londým, Spojené království); Dalmar investments Ltd (Tortola, Britské Panenské ostrovy); Darlows Consultants Ltd (Nassau, Bahamy); Forestborne Ltd (Tortola); International Corporate Management Company SA (Lucemburk, Lucembursko); Kraxis Investments Ltd (Nicosia, Kypr); Magnamox Management Ltd (Nicosia); Megamatic Technologies Ltd (Nicosia); Windward Yachting Ltd (Sliema, Malta); Chupit Ltd (Nicosia); Coburg Investments (Overseas) Ltd (Nicosia); First Trade International Ltd (Tortola); Fitinvest Ltd (Limassol, Kypr); Halman Consultants (Overseas) Ltd (Tortola); Limtan Investments Ltd (Lanarca, Kypr); Minnesota Trading Ltd (Nicosia); Protoconsult Ltd (Nicosia); Transcoal Trading Ltd (Nicosia); a Veft Management Ltd (Nicosia) (zástupce: R. Nowinski, Barrister)

Žalované: Evropská komise a Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	uložil Evropské unii povinnost narovnat škodu, které žalobkyním vznikla v důsledku přijetí a uplatňování memoranda o porozumění o zvláštní podmíněnosti hospodářské politiky ve výši uvedené v žalobě nebo ve výši, kterou bude Tribunál považovat za přiměřenou;

—	uložil Evropské unii náhradu nákladů vynaložených na podání této žaloby.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně tři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vychází z porušení článku 18 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 21 odst. 2 Listiny základních práv, jelikož Komise a ECB jednaly protiprávně, když jednaly diskriminačně vůči Kypru a tím přímo diskriminovaly i vkladatele Kyperských bank;

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise s ECB jednaly protiprávně, neboť porušily právo vkladatelů na ochranu vlastnictví zaručené Listinou základních práv; a

3.	Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii, neboť Komise a ECB jednaly protiprávně, když porušily zásadu proporcionality a přijaly memorandum o porozumění o zvláštní podmíněnosti hospodářské politiky, které dojednaly na základě Evropského mechanismu stability.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/69

Žaloba podaná dne 19. května 2015 – Almaz-Antey v. Rada

(Věc T-255/15)

(2015/C 294/84)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: OAO Concern PVO Almaz-Antey (Moskva, Rusko) (zástupci: C. Stumpf a A. Haak, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/432 ze dne 13. března 2015, kterým se mění rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2015 L 70, s. 47), a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/427 ze dne 13. března 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2015 L 70, s. 1), v rozsahu, v němž se tato opatření vztahují na žalobce;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vychází z toho, že Rada neuvedla odpovídající či dostatečné důvody pro zahrnutí žalobce na seznam osob, subjektů a orgánů, na které se vztahují omezující opatření vzhledem k situaci v Ukrajině.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že byla v případě žalobce splněna kritéria pro uvedení na seznam.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí žalované porušuje zásadu proporcionality.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že odůvodnění podané žalovanou nesplňuje podmínky stanovené pro omezující opatření.

5.	Pátý žalobní důvod vychází z toho, že Rada neodůvodněně a nepřiměřeně porušila základní práva žalobce včetně jeho práva na obhajobu a na účinnou soudní ochranu.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/70

Žaloba podaná dne 22. května 2015 – Kiselev v. Rada

(Věc T-262/15)

(2015/C 294/85)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Dmitry Konstantinovič Kiselev (Korolev, Rusko) (zástupci: T. Otty a B. Kennelly, Barristers, a J. Linneker, Solicitor)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/432 ze dne 13. března 2015, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/427 ze dne 13. března 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, v rozsahu, v němž se uplatňuje na žalobce;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení vzniklých žalobci.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce šest žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, ke kterému došlo tím, že bylo konstatováno, že žalobce splnil kritérium pro zápis na seznam uvedený v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí (v pozměněném znění) a čl. 2 odst. 1 nařízení (v pozměněném znění).

—

Žalobce tvrdí, že pro účely dodržení článku 11 Listiny základních práv Evropské unie a článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech je nutno vykládat kritéria pro zápis na seznam v rozhodnutí a nařízení v souladu s právem na svobodu projevu. Kritérium, že osoba „aktivně podporuje“ ruskou vládní politiku ve vztahu k Ukrajině, podle žalobce vyžaduje, aby dotčená osoba měla větší vliv na předmětnou politiku než je pouhé vyjádření názoru v novinářském kontextu. Žalobce je podle vlastního tvrzení pouze novinářem a ředitelem mediální společnosti, a proto nemá požadovaný vliv anebo konkrétní dopad, ani žádnou odpovědnost, ve vztahu k situaci na Ukrajině. Žalobce ve skutečnosti nikdy nevyjádřil podporu „nasazení ruských sil na Ukrajině“, jak tvrdí Rada.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení svobody projevu.

—

Žalobce je toho názoru, že omezující opatření ho sankcionují za politické názory, které vyjádřil jako novinář a komentátor. Omezují také jeho možnost vykonávat své právo na svobodu projevu, jakož i provoz tiskové agentury Rossiya Segodnya, kterou řídí. Žalobce se domnívá, že pouhá skutečnost, že Rada má námitky k obsahu některých jeho reportáží, nemůže předmětná omezení odůvodnit. Navíc neexistuje žádný důkaz o tom, že se dopustil podněcování k násilí nebo provedl cokoliv, co by odůvodnilo omezení jeho práva na svobodu projevu.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení žalobcova práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu.

—	Žalobce tvrdí, že mu nikdy nebyly předloženy „vážné a věrohodné důkazy“ či „konkrétní důkazy a informace“, které by odůvodnily omezující opatření, jež vůči němu byla přijata. Žalobce uvádí, že mu byly předloženy „důkazy“ Rady (a to jen částečně) až poté, co byl opětovně zapsán na seznam.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z tvrzení, že Rada neposkytla žalobci dostatečné odůvodnění jeho zařazení na seznam.

—	Žalobce se domnívá, že uvedené odůvodnění je příliš nejednoznačné a nevymezuje skutečné a konkrétní důvody, proč byla žalobci uložena omezující opatření.

Pátý žalobní důvod vychází podpůrně z toho, že Rada se opírala o protiprávní opatření (a to v rozsahu, v němž kritérium pro zápis na seznam umožňuje porušení žalobcova práva na svobodu projevu).

—

Žalobce tvrdí, že pokud by bylo – na rozdíl od prvního žalobního důvodu – třeba vykládat předmětné kritérium tak, že umožňuje zápis na seznam fyzických osob, které vykonávají činnosti v oblasti médií, pouze proto, že vyjádřily své politické názory, které Rada považuje za nepřijatelné, kritérium označení osoby by postrádalo řádný právní základ nebo by bylo nepřiměřené cílům, které sleduje rozhodnutí a nařízení.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení Dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem.

—	Žalobce tvrdí, že nebylo nikterak odůvodněno porušení článku 52 Dohody o partnerství a spolupráci, ke kterému došlo (kromě jiného) v rámci omezení volného pohybu žalobcova kapitálu, a nebyla vyvinuta žádná snaha k zahájení spolupráce s Radou pro spolupráci podle článku 90.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/71

Žaloba podaná dne 29. května 2015 – Hmicho v. Rada

(Věc T-275/15)

(2015/C 294/86)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Samir Hmicho (Poole, Spojené království) (zástupci: V. Davies, Solicitor, a T. Eicke, QC)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2013 L 147, s. 14), nebo prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2013/383 ze dne 6. března 2015, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. Vě st. 2015 L 64, s. 41), nebo prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/784 ze dne 19. května 2015, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2015 L 124, s. 13), v rozsahu, v jakém se týkají žalobce;

—

zrušil nařízení Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2012 L 16, s. 1), nebo prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/375 ze dne 6. března 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2015 L 124, s. 1), nebo prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/780 ze dne 19. května 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2015 L 64, s. 10), v rozsahu, v jakém se týkají žalobce;

—	zrušil rozhodnutí Rady obsažené v jejím dopise ze dne 20. května 2015, číslo SGS15/06024, kterým je potvrzeno označení žalobce a „změněna informace týkající se [žalobce], jak je uvedeno v prováděcím rozhodnutí a nařízení Rady“;

—	uložil Evropské unii povinnost nahradit škody žalobci;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

1. První žalobní důvod vycházející z neexistence právního základu omezujících opatření vůči němu nebo ze zjevně nesprávného posouzení na základě toho, že neexistuje žádné racionální propojení mezi ním a jednotlivci, na něž se mají vztahovat omezující opatření přijatá Unií, zejména těmi, kteří mají prospěch ze syrského režimu nebo jej podporují.

2. Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP, 2015/383 a 2015/784, nařízení Rady č. 36/2012, č. 2015/375 a č. 2015/780, nebo rozhodnutí ze dne 20. května 2015 představují porušení základních práv žalobce, která jsou chráněna Listinou základních práv EU nebo Evropskou úmluvou o lidských právech, včetně žalobcova práva na lidskou důstojnost, práva na řádnou správu včetně práva na obhajobu, povinnosti odůvodnění a presumpce neviny, práva na účinný prostředek nápravy a spravedlivý proces, práva na respektování jeho soukromého a rodinného života, svobody podnikání a jeho vlastnického práva.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/72

Kasační opravný prostředek podaný dne 1. června 2015 Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) proti rozsudku vydanému dne 18. března 2015 Soudem pro veřejnou službu ve věci F-51/14

(Věc T-278/15 P)

(2015/C 294/87)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) (zástupci: S. Marquardt a M. Silva, zmocněnci)

Další účastnice řízení: KL (Brusel, Belgie)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Navrhovatelka navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 18. března 2015 ve věci F-51/14;

—	vyhověl návrhovým žádáním předloženým u soudu prvního stupně;

—	uložil odpůrkyni v řízení o kasačním opravném prostředku náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatelka šest důvodů kasačního opravného prostředku, z nichž se některé týkají hodnotícího systému a jiné systému povyšování.

—

K hodnotícímu systému

1.	První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení článku 43 služebního řádu úředníků, pravidel týkajících se rozložení důkazního břemene, zákazu rozhodnout ultra petita a práv navrhovatelky na obhajobu.

2.	Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z překročení mezí soudní kontroly. Navrhovatelka tvrdí, že Soud pro veřejnou službu (dále jen „SVS“) v napadeném rozsudku vícekrát překročil meze své kontroly a zřejmě mu chtěl uložit povinnost přijmout určitý hodnotící systém.

3.	Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o nedostatek objektivity nevyčísleného hodnotícího systému a z porušení článku 43 služebního řádu úředníků.

—

K systému povyšování

4.	Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení zákazu rozhodnout ultra petite a práv navrhovatelky na obhajobu.

5.	Pátý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení pravidel týkajících se rozložení důkazního břemene.

6.	Šestý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o porušení článku 45 služebního řádu úředníků navrhovatelkou.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/73

Žaloba podaná dne 3. června 2015 – Vakakis v. Komise

(Věc T-292/15)

(2015/C 294/88)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Vakakis International – Symvouloi gia Agrotiki Anaptixi AE (Atény, Řecko) (zástupci: B. O’Connor, Solicitor, S. Gubel a E. Bertolotto, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

uložil Komisi povinnost nahradit podle článku 340 SFEU veškerou škodu, která žalobkyni vznikla v důsledku protiprávního jednání Komise v průběhu předmětného zadávacího řízení, včetně:

—	nákladů a výdajů souvisejících s účastí na celém zadávacím řízení;

—	nákladů souvisejících se zpochybněním legality zadávacího řízení;

—	ušlého zisku;

—	ztráty příležitostí;

—	uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila zásady rovného zacházení, řádné správy a legitimního očekávání, které jsou zakotveny v nařízení Rady č. 1605/2002 (dále jen „finanční nařízení“) a v Praktickém průvodci postupy udílení zakázek u vnějších akcí ES (dále jen „Průvodce“), tím, že vhodně nedohlížela na zadávací řízení, neprovedla ihned šetření a neposkytla úplné informace o šetření stížnosti podané společností Vakakis.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že žalobkyni vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu Komise a v důsledku rozhodnutí o udělení veřejné zakázky společnosti Agriconsulting.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že žalobkyni vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu Komise a porušení obecných unijních zásad rovného zacházení, řádné správy a ochrany legitimního očekávání, jakož i v důsledku porušení článku 94 finančního nařízení a oddílu 2.3.6 Průvodce.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/74

Žaloba podaná dne 5. června 2015 – European Union Copper Task Force v. Komise

(Věc T-310/15)

(2015/C 294/89)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: European Union Copper Task Force (Essex, Spojené království) (zástupci: C. Fernández Vicién a I. Moreno-Tapia Rivas, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

Zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) č. 2015/408 ze dne 11. března 2015 o provádění čl. 80 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o sestavení seznamu látek, které se mají nahradit, v rozsahu, v jakém se vztahuje na sloučeniny mědi;

—	uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že prováděcí nařízení Komise (EU) č. 2015/408 ze dne 11. března 2015 o provádění čl. 80 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o sestavení seznamu látek, které se mají nahradit, bylo přijato na protiprávním základě, jelikož nařízení č. 1107/2007, zejména jeho článek 24, jakož i bod 4 jeho přílohy II porušují unijní právní úpravu.

—	Žalobkyně tvrdí, že podle vědeckých důkazů nejsou kritéria perzistence, bioakumulace a toxicity (dále jen „kritéria PBT“), a to zejména perzistence, vhodná pro měď.

—	Žalobkyně se dále domnívá, že uplatnění kritérií PBT na anorganické látky je neslučitelné s jinými právními předpisy zavedenými v oblasti regulovaných chemických látek.

—	Nakonec žalobkyně v souvislosti s látkami, které mají být nahrazeny, tvrdí, že uplatnění kritérií PBT na sloučeniny mědi jde nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů sledovaných nařízením č. 1107/2009, a že nařízení č. 1107/2009 obsahuje nesprávný výklad zásady obezřetnosti.

2.	Podpůrně, druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila zásadu proporcionality, když zahrnula sloučeniny mědi do oblasti působnosti nařízení č. 2015/408.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/75

Žaloba podaná dne 11. června 2015 – Polská republika v. Komise

(Věc T-316/15)

(2015/C 294/90)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Polská republika (zástupce: B. Majczyna, zmocněnec)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 31. března 2015 [zveřejněno pod spisovou značkou C (2015) 2230] týkající se odmítnutí poskytnout finanční pomoc z Evropského fondu pro regionální rozvoj ve prospěch velkého projektu „Vytvoření inovativních služeb v centru společných služeb IBM ve Wroclavi“, jako části operačního programu „Inovativní hospodářství“, který je součástí strukturální pomoci v rámci cíle „Konvergence v Polsku“;

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Komise nesprávně vyložila čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1080/2006 (1), když měla za to, že investice na vytvoření center společných služeb a zejména na zaměstnání specialistů z odvětví informačních technologií za účelem rozvoje inovativních služeb nejsou „produktivní investice, které přispívají k vytvoření a zachování trvalých pracovních míst“ ve smyslu tohoto ustanovení, a že v důsledku toho nemohou být spolufinancovány ze zdrojů Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Komise nesprávně vyložila podmínky pro schválení spolufinancování ze zdrojů Evropského fondu pro regionální rozvoj, když měla za to, že spolufinancovat lze jen investice, které mají „průlomový inovativní potenciál“, a z nesprávného posouzení projektu jako projektu, který není v souladu s prioritní osou Čtvrtého operačního programu „Inovativní hospodářství“ z důvodu absence inovativní povahy.

Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení projektu, kdy Komise přijala závěr, že chybí odůvodnění schválení veřejné pomoci, a z nesprávného výkladu podmínek pro schválení spolufinancování z Evropského fondu pro regionální rozvoj, když Komise měla za to, že vyplacení dividend podle podmínek stanovených v projektu brání schválení spolufinancování.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Komise porušila zásadu loajální spolupráce a čl. 41 odst. 2 nařízení (ES) č. 1083/2006, když značně překročila lhůtu pro posouzení projektu, přičemž během tohoto přezkumu změnila přístup, pokud jde o možnost financování investic v odvětví služeb, a nezohlednila vysvětlení polských orgánů týkající se inovativnosti projektu.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999 (Úř. věst. L 210, s. 1).

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/76

Žaloba podaná dne 16. června 2015 – Ocean Capital Administration a další v. Rada

(Věc T-332/15)

(2015/C 294/91)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ocean Capital Administration GmbH (Hamburk, Německo), First Ocean Administration GmbH (Hamburk), First Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Second Ocean Administration GmbH (Hamburk), Second Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Third Ocean Administration GmbH (Hamburk), Third Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Fourth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Fourth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Fifth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Fifth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Sixth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Sixth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Seventh Ocean Administration GmbH (Hamburk), Seventh Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Eighth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Eighth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Ninth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Ninth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Tenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Tenth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Eleventh Ocean Administration GmbH (Hamburk), Eleventh Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Twelfth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Twelfth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Thirteenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Fourteenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Fifteenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Sixteenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), IRISL Maritime Training Institute (Teherán, Írán), Kheibar Co. (Teherán), Kish Shipping Line Manning Co. (Kish Island, Írán) (zástupci: P. Moser, QC, E. Metcalfe, Barrister, a M. Taher, Solicitor)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

prohlásil rozhodnutí Rady 2013/497/SZBP ze dne 10. října 2013, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP, a nařízení Rady (EU) č. 971/2013 ze dne 10. října 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 272, s. 1) za nepoužitelná na základě námitky protiprávnosti;

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/556 ze dne 7. dubna 2015, kterým se mění rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (Úř. věst. L 92, s. 101), a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/549 ze dne 7. dubna 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 92, s. 12), v rozsahu, v jakém se uplatňují na žalobkyně;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně dva žalobní důvody.

V prvním žalobním důvodu, který je námitkou protiprávnosti podle článku 277 SFEU, se žalobkyně domáhají prohlášení nepoužitelnosti rozhodnutí Rady 2013/497/SZBP ze dne 10. října 2013, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP, a nařízení Rady (EU) č. 971/2013 ze dne 10. října 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 272, s. 1).

Žalobkyně tvrdí, že kritéria přijatá uvedeným rozhodnutím a nařízením zaprvé nemají vhodný právní základ, zadruhé nemají vhodný skutkový základ, jelikož Tribunál v rozsudku Islamic Republic of Iran Shipping Lines v. Rada, T-489/10, ECLI:EU:T:2013:453, rozhodl, že Islamic Republic of Iran Shipping Lines (dále jen „IRISL“) neporušila omezující opatření uložená Radou bezpečnosti, zatřetí porušují právo žalobkyň na účinnou právní ochranu a zásady ne bis in idem a res iudicata, začtvrté vedou k diskriminaci subjektů, které jsou údajně vlastněny nebo ovládány IRISL, a to neodůvodněným a nepřiměřeným způsobem, zapáté porušují právo žalobkyň na obhajobu, zašesté neodůvodněně a nepřiměřeně porušují další základní práva žalobkyň, včetně jejich práva vlastnit majetek, práva na svobodu podnikání a na ochranu dobré pověsti, a zasedmé Rada jimi zneužila svoji pravomoc, protože na žalobkyně pouze znovu uplatnila stejná omezující opatření, přičemž obešla závazný rozsudek Tribunálu.

Druhý žalobní důvod, který směřuje na základě článku 263 SFEU ke zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/556 ze dne 7. dubna 2015, kterým se mění rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (Úř. věst. L 92, s. 101), a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/549 ze dne 7. dubna 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 92, s. 12), v rozsahu, v jakém se uplatňují na žalobkyně.

Žalobkyně tvrdí, že uvedené rozhodnutí a prováděcí nařízení zaprvé nemají vhodný právní základ, zadruhé v nich došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, zatřetí nemají dostatečný skutkový základ, začtvrté porušují právo žalobkyň na obhajobu a na odůvodnění, zapáté porušují právo žalobkyň na účinnou právní ochranu, zásadu ne bis in idem a obecnou zásadu legitimního očekávání a zašesté neodůvodněně a nepřiměřeně porušují základní práva žalobkyň, zejména jejich právo vlastnit majetek a právo na svobodu podnikání.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/77

Žaloba podaná dne 25. června 2015 – Windrush Aka v. OHIM – Dammers (The Specials)

(Věc T-336/15)

(2015/C 294/92)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Windrush Aka LLP (Londýn, Spojené království) (zástupci: S. Malynicz, barrister, a S. Britton, solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Jerry Dammers (Londýn, Spojené království)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Majitel sporné ochranné známky: další účastník řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: slovní ochranná známka Společenství „The Specials“ – ochranná známka Společenství č. 3 725 082

Řízení před OHIM: řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 18. března 2015 ve věci R 1412/2014-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí,

—	rozhodl, že OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

Dovolávaný žalobní důvod

—	porušení čl. 15 odst. 1 a 2 nařízení č. 207/2009

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/78

Žaloba podaná dne 29. června 2015 – Bach Flower Remedies v. OHIM – Durapharma (RESCUE)

(Věc T-337/15)

(2015/C 294/93)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bach Flower Remedies Ltd (Wimbledon, Spojené státy) (zástupce: I. Fowler, Solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Durapharma ApS (Stenstrup, Dánsko)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Ochranná známka Společenství „RESCUE“ – Přihláška č. 6 473 755

Řízení před OHIM: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 26. března 2015, ve věci R 2551/2013-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil náhradu nákladů řízení žalovanému a další účastnici v řízení před odvolacím senátem, pokud se připojí k řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 52 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/79

Žaloba podaná dne 30. června 2015 – CG v. OHIM – Perry Ellis International Group (P PRO PLAYER)

(Věc T-349/15)

(2015/C 294/94)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: CG verwaltungsgesellschaft mbH (Gevelsberg, Německo) (zástupce: T. Körber, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Perry Ellis International Group Holdings Limited (Nassau, Bahamy)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Přihlašovatelka: další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Dotčená sporná ochranná známka: černobílá obrazová ochranná známka Společenství obsahující slovní prvky „P PRO PLAYER“ – přihláška č. 10 889 764

Řízení před OHIM: námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 28. dubna 2015 ve věci R 2439/2014-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/79

Žaloba podaná dne 30. června 2015 – Alpex Pharma v. OHIM – Astex Pharmaceuticals (ASTEX)

(Věc T-355/15)

(2015/C 294/95)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Alpex Pharma SA (Mezzovico-Vira, Švýcarsko) (zástupci: C. Bacchini a M. Mazzitelli, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Astex Pharmaceuticals, Inc. (Pleasanton, Spojené státy)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Společenství „ASTEX“ – Přihláška č. 10 805 281

Řízení před OHIM: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 28. dubna 2015, ve věci R 593/2014-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil OHIM a případně další účastnici v řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/80

Žaloba podaná dne 3. července 2015 – Arrom Conseil v. OHIM – Puig France (Roméo has a Gun by Romano Ricci)

(Věc T-358/15)

(2015/C 294/96)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Arrom Conseil (Paříž, Francie) (zástupci: C. Herissay Ducamp a J. Blanchard, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Puig France SAS (Paříž, Francie)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Společenství obsahující slovní prvek „Roméo has a gun by Romano Ricci“ – přihláška č. 11 193 604

Řízení před OHIM: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 26. března 2015, ve věci R 1020/2014-1

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí částečně zrušil;

—	uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. odst. 5 nařízení č. 207/2009.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/81

Žaloba podaná dne 3. července 2015 – Arrom Conseil v. OHIM – Nina Ricci (Roméo has a Gun by Romano Ricci)

(Věc T-359/15)

(2015/C 294/97)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Arrom Conseil (Paříž, Francie) (zástupci: C. Herissay Ducamp a J. Blanchard, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Nina Ricci SARL (Paříž, Francie)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Žalobkyně: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Společenství obsahující slovní prvky „Roméo has a gun by Romano Ricci“ – Přihláška k zápisu č. 11 193 604

Řízení před OHIM: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 13. dubna 2015 ve věci R 1021/2014-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	částečně zrušil napadené rozhodnutí,

—	uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/82

Žaloba podaná dne 1. července 2015 – Lacamanda Group v. OHIM – Woolley (HENLEY)

(Věc T-362/15)

(2015/C 294/99)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: The Lacamanda Group Ltd (Manchester, Spojené království) (zástupce: C. Scott, Barrister)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastník v řízení před odvolacím senátem: Nigel Woolley (Braceborough, Spojené království)

Údaje týkající se řízení před OHIM

Majitel sporné ochranné známky: Další účastník v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Společenství „HENLEY“ – Ochranná známka Společenství č. 4 743 563

Řízení před OHIM: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 24. dubna 2015, ve věci R 2255/2012-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—	porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009;

—	porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/83

Žaloba podaná dne 26. června 2015 – ZZ v. Komise

(Věc F-92/15)

(2015/C 294/100)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: ZZ (zástupkyně: L. Levi a A. Tymen, advokátky)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí, kterým byla přehodnocena míra žalobcovy trvalé částečné invalidity, a rozhodnutí, kterým byla částečně zamítnuta stížnost žalobce, a návrh na náhradu údajně způsobené majetkové a nemajetkové újmy.

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí ze dne 6. října 2014 v rozsahu, v němž stanoví míru žalobcovy trvalé částečné invalidity pouze na 68,5 %;

—	zrušit rozhodnutí ze dne 18. března 2015, kterým byla částečně zamítnuta stížnost žalobce ze dne 13. ledna 2015;

—	rozhodnout o náhradě žalobcovy finanční újmy;

—	rozhodnout o náhradě žalobcovy nemajetkové újmy vyhodnocené na částku 1 10 000 eur;

—	uložit Komisi náhradu všech nákladů řízení.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/84

Žaloba podaná dne 1. července 2015 – ZZ v. Komise

(Věc F-96/15)

(2015/C 294/103)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: ZZ (zástupci: S. Orlandi a T. Martin, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení návrhu na převod důchodových práv žalobce do unijního penzijního systému, který uplatňuje nová obecná prováděcí ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII statutu, a návrh, aby žalované bylo uloženo předběžné zaplacení jednoho eura jako náhrady škody údajně utrpěné žalobcem.

Návrhová žádání žalobce

—	Prohlásit článek 9 obecných prováděcích ustanovení ze dne 15. července 2011 k čl. 11 odst. 2 přílohy VIII statutu za protiprávní;

—	zrušit rozhodnutí ze dne 3. října 2014 o bonifikaci důchodových práv, které žalobce nabyl před nástupem do služby, v rámci jejich převodu do unijního důchodového systému, na základě obecných prováděcích ustanovení k čl. 11 odst. 2 přílohy VIII statutu ze dne 15. července 2011;

—	podpůrně, uložit Evropské komisi předběžné zaplacení jednoho eura jako náhrady škody utrpěné žalobcem;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/86

Žaloba podaná dne 3. července 2015 – ZZ v. Parlament

(Věc F-98/15)

(2015/C 294/105)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: ZZ (zástupkyně: L. Levi a A. Tymen, advokátky)

Žalovaný: Evropský parlament

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí ze dne 18. července 2014, kterým byl žalobce potvrzen ve funkci vedoucího oddělení, v rozsahu, v němž toto rozhodnutí nestanoví zpětné přiznání postavení vedoucího oddělení a zpětné přiznání zvýšení základního platu odpovídajícího jeho pozici (příplatek za vedení), a návrh na náhradu údajně způsobené majetkové a nemajetkové újmy.

Návrhová žádání žalobce

—	Zrušit článek 2 rozhodnutí ze dne 18. července 2014 v rozsahu, v němž stanoví, že ke zvýšení základního platu odpovídajícího jmenování žalobce jako vedoucího oddělení dojde až po devíti měsících;

—	zrušit rozhodnutí ze dne 20. března 2015, doručené dne 24. března 2015, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce ze dne 29. srpna 2014;

—	nahradit žalobcovu majetkovou a finanční újmu;

—	v každém případě uložit Evropskému parlamentu náhradu všech nákladů řízení.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 294

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 58 7. září2015

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2015/C 294/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1