23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/1

Zpravodaj:

pan Jonathan PEEL

Spoluzpravodaj:

pan Dumitru FORNEA

1.1.

Výbor srdečně vítá žádost nadcházejícího lotyšského předsednictví EU o vypracování průzkumného stanoviska o blížícím se přezkumu Strategie EU pro nové partnerství se Střední Asií (1) prováděném po dvou letech, a zejména jeho návrh prohloubit vztahy EU s pěti středoasijskými zeměmi (2) za účelem dosažení účinného partnerství, což je jednou z priorit v oblasti zahraniční politiky.

1.1.1.

Současně s tím by chtěl Výbor upozornit na závěry a doporučení uvedené ve stanovisku k tématu Střední Asie (3) z roku 2011, jež jsou i nadále platné.

1.2.

Výbor poukazuje na závěry Rady přijaté v rámci minulého přezkumu, dle nichž se strategie EU osvědčila a zůstává platnou (4). Veškeré pokusy EU o prohloubení vztahů s pěti zeměmi Střední Asie musí mít i nadále pragmatický základ a musí se přizpůsobit měnící se politické, hospodářské a sociální realitě regionu, přičemž současně nesmějí být zanedbány hodnoty a zásady týkající se lidských práv a musí být zajištěna dostatečná flexibilita s cílem pokud možno usnadnit rozvoj vzájemně výhodných vztahů.

1.2.1.

Zejména EU jistě není třeba připomínat, že na rozdíl od Evropy mezi těmito zeměmi neexistuje skutečné pouto regionální spřízněnosti a je třeba s nimi jednat na individuální bázi a dále že jakékoliv prohlubování či rozšiřování jejích zájmů v této oblasti nevyhnutelně ovlivní širší vztahy EU s Ruskem. EU musí vzít v úvahu stávající mocenské struktury v regionu a zároveň si vyhradit právo jednat nezávisle. Vzhledem k tomu, že těchto pět zemí bylo součástí Sovětského svazu, Rusko je stejně jako Ukrajinu považuje za svou sféru vlivu. Z toho důvodu je zásadně důležité, aby byly tento přezkum a celkový přístup EU k Rusku a její vztahy s Ruskem ve vzájemném souladu.

1.3.

Výbor konstatuje, že geostrategický význam Střední Asie od roku 2011 stoupl, zejména v kontextu ukrajinské krize. Poukazuje také na to, že čínská přítomnost v regionu exponenciálně roste. Region je proto důležitý z hlediska vztahů mezi EU a Čínou a nabízí příležitosti k posílení strategického partnerství mezi EU a Čínou, zejména díky zintenzivnění spolupráce v oblastech energetiky a dopravy. Doporučujeme, aby byla tato otázka podrobně prozkoumána.

1.3.1.

Strategie pro partnerství uznává energetiku a dopravu za prioritní oblasti. Výbor opakuje svá doporučení z roku 2011, tedy že životaschopnost vazeb EU na značné potenciální energetické zásoby Střední Asie závisejí na praktických a hospodářských faktorech. Účast EU na rozvoji energetického odvětví v těchto zemích je správným krokem, mimo jiné proto, že jejich zásoby představují pro Evropu další a doplňkové zdroje energie (v protikladu k alternativním zdrojům), třebaže situaci ztěžují problémy při tranzitu a dovozu. Je však důležité předejít veškerým možným nedorozuměním s Čínou v souvislosti se společným zájmem o zvýšení dodávek energie ze Střední Asie.

1.3.2.

Důrazně doporučujeme, aby EU uplatnila svou vysokou míru odbornosti, pokud jde o posilování spolupráce za účelem zvýšení energetické účinnosti a rozvíjení obnovitelných zdrojů energie, neboť tento region má značný, dosud nevyužitý potenciál. Dalším prioritním cílem je rozšíření regionální spolupráce s EITI (5).

1.3.3.

Výbor dále opakuje svá doporučení z roku 2011 ohledně toho, že je zapotřebí plně sladit navrhované dopravní koridory Číny a EU, mimo jiné pokud možno ty železniční. Doporučujeme také, aby bylo zvýšeno úsilí o dosažení výsledků IGC TRACECA (6) (mezivládní komise pro dopravní koridor Evropa–Kavkaz–Asie), pokud jde o urychlení rozvoje řetězce udržitelné infrastruktury a zajištění multimodální dopravy (zejména železniční a silniční dopravy) prostřednictvím propojení koridoru s transevropskými dopravními sítěmi (TEN-T).

1.4.

EU si však ve Střední Asii těžko získá podporu pouhým sledováním hospodářských cílů. Strategie pro partnerství klade důraz taktéž na lidská práva, právní stát, řádnou správu věcí veřejných a demokratizaci. Musí podpořit budování důvěry v rámci existujících mocenských struktur. V této oblasti čelí region stále značným problémům z důvodu bolestného přechodu z plánovaného hospodářství na hospodářství tržní brzděného obdobími neustálých etnických nepokojů, ekologických katastrof a hospodářských otřesů.

1.4.1.

Strategie pro partnerství podtrhuje především schopnost EU nabídnout „zkušenosti, pokud jde o regionální integraci vedoucí k politické stabilitě a prosperitě“, se zvláštním důrazem na členské státy, jež se k EU připojily v roce 2004 a později. Výbor proto důrazně žádá lotyšské předsednictví, aby vedlo ostatní členské státy ke sdílení zkušeností v oblastech řízení transformace plánovaných hospodářství, rozvíjení elektronické správy (a zejména „e-silk higway“) a v dalších oblastech, v nichž mohou nabídnout podporu, která přinese přidanou hodnotu, především ve spojení s úsilím o posílení právního státu.

1.4.2.

Důležitá jsou v tomto ohledu rovněž doporučení ze stanoviska Výboru k tématu Udržitelné změny ve společnostech v procesu transformace (7). Dále bychom chtěli vyzdvihnout, že klíčovou úlohu musí sehrát také podnikatelská sféra a odbory, a to jak samy za sebe, tak z pozice sociálních partnerů. Musí využít své vazby mimo jiné k tomu, aby vlády středoasijských zemí vybídly k tomu, aby do větší míry uznaly pozitivní roli občanské společnosti. V zájmu výše uvedeného a na podporu investic doporučujeme, aby EHSV vyslal při nejbližší příležitosti delegaci na návštěvu Střední Asie.

1.4.3.

Výbor je zejména znepokojen zprávami o tom, že funkce zvláštního zástupce EU nebyla obnovena, a důrazně doporučuje, aby byla tato pozice co nejdříve znovu zavedena.

1.5.

Obzvláště důležitá je mládež a vzdělávání. Výbor vítá revidovaný unijní program Erasmus+, jenž se těší velké oblibě a který napomáhá v dalším prohlubování vazeb v oblastech vysokoškolského vzdělávání a mobility, i to, že bude doplněn o usnadnění získávání víz a promíjení poplatků pro ty nejnadanější studenty z tohoto regionu.

1.5.1.

Polovina populace Střední Asie je mladší 25 let. Středoškolské vzdělávání je proto nejméně stejně důležité jako vzdělávání vysokoškolské. Výbor žádá, aby EU v této oblasti zvýšila svou aktivitu a podporu, například formou poskytování učebnic (kterých je ve středních školách nedostatek) a více informací o EU v místních jazycích. Dále by mělo být zváženo zvýšení podpory učitelů, třeba jako součást širšího programu rozvoje venkova, a širší dosah činnosti s cílem zapojit rodiče. Zvýšení obecné úrovně vzdělávání by rovněž mělo napomoci snížení možných radikalistických tendencí mezi místní mládeží.

1.5.2.

Výbor rovněž doporučuje jednak klást větší důraz na poskytování podpory v oblasti výuky vědních oborů ve Střední Asii, což je historicky významná oblast pro tento region s vazbami zejména na pobaltské státy, a dále na zvýšení mediální přítomnosti v regionu prostřednictvím evropských televizních a rozhlasových stanic, jako jsou Euronews či Euranet, s vysíláním v místních jazycích.

1.6.

Výbor je však přesvědčen, že lidská práva se propagují nejlépe rozvíjením a podporou kontaktů s místní občanskou společností a zvyšováním její schopnosti vývoje v efektivního partnera pro vlády, čímž se rovněž posiluje právní stát a současně nezávislé soudnictví.

1.6.1.

Podpora nadstranické veřejné služby a výraznější úlohy místní občanské společnosti je i nadále klíčová, zejména proto, že ani jeden z těchto aspektů nemá skutečně silnou tradici. Angažovanost EU samé v otázkách místní občanské společnosti v širších a hlubších mezích jako součást dialogu o lidských právech má zásadní význam a musí být posílena, například formou intenzivnějšího využívání internetu a relevantních internetových stránek.

1.6.2.

Jedním z prvních výsledků strategie EU pro Střední Asii z roku 2007 bylo zahájení procesu EU týkajícího se dialogu o lidských právech. V průměru proběhlo s každou zemí šest kol těchto dialogů. Výbor velmi vítá informační setkání ESVČ s organizacemi občanské společnosti v Bruselu, ale současně vyzýváme k výraznému zvýšení počtu setkání s organizacemi občanské společnosti v terénu. Ta, zdá se, probíhají pouze příležitostně a většinou pouze před konáním dialogu, a ne vždy se věnují otázkám, jež tyto organizace považují za nejdůležitější.

1.6.3.

Výbor lituje, že úloha tradičních forem komunitních/svépomocných sdružení spíše venkovského rázu ašar/hašar, které jsou hluboce zakořeněny jak v kočovných komunitách, tak i v osídlených oblastech Střední Asie, byla dosud EU značně přehlížena. Ta poskytovala finanční prostředky pouze etablovaným profesionálním nevládním organizacím. I to je nutné bezodkladně napravit.

1.7.

Toto stanovisko nenabízí dostatek prostoru k tomu, aby se Výbor vyjádřil k řadě specifických oblastí, které strategie pro partnerství pokrývá, ale zásadní význam mají otázky udržitelnosti z hlediska životního prostředí a vody. Výbor by chtěl vyzvat k tomu, aby byl kladen větší důraz na energetickou účinnost, zabezpečení potravin a jejich bezpečnost, a zejména na účinné hospodaření s vodou, a aby bylo vyvinuto větší úsilí o snížení extrémně vysoké míry plýtvání vodou. Voda je v tomto regionu životně důležitou komoditou a měla by být základem veškeré podpory poskytované EU místnímu zemědělství.

1.7.1.

Výbor opakuje svá doporučení z roku 2011 týkající se vzájemně souvisejících, avšak komplikovaných problematik zabezpečení potravin, zajišťování zásobování vodou a zabezpečení dodávek energie. Znovu vyzývá EU, aby více podporovala těchto pět států ve spolupráci na uceleném řešení těchto problémů – a to mimo jiné proto, že EU již má praktické zkušenosti s pomáháním v této oblasti – a stimulovala je ke zvýšení vzájemné obchodní výměny zemědělsko-potravinových produktů.

2.1.

Nadcházející lotyšské předsednictví EU učinilo z prohloubení vztahů EU s pěti středoasijskými zeměmi jednu ze svých hlavních priorit pro oblast zahraniční politiky. Začátkem roku 2015 budou v návaznosti na přezkum prováděný každé dva roky ESVČ přijaty závěry Rady ke strategii EU pro Střední Asii. Výbor byl požádán, aby se věnoval především klíčovým otázkám spojeným se současnou geopolitickou a strategickou situací, zejména s ohledem na to, že existuje jednoznačný potenciál pro rozvíjení skutečného partnerství mezi EU a středoasijskými státy.

2.1.1.

Tyto otázky zahrnují bezpečnost, vzdělávání, energetiku, dopravu, environmentální problematiku včetně rozvoje venkova, širší aspekty udržitelného rozvoje a podnikatelské prostředí, včetně MSP, obchodu a investic.

2.1.2.

Není zde nutné opakovat většinu podrobností týkajících se souvislostí, jež byly uvedeny ve stanovisku z roku 2011. Je však důležité připomenout, že ačkoliv těchto pět zemí pokrývá rozsáhlé území, celkový počet obyvatel (2013) dosahuje pouze cca 66 milionů. Tyto relativně nové státy se zatím formují. Nezávislost získaly teprve v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu, v žádném z nich nikdy předtím neexistovalo osvobozenecké hnutí. Většina z nich má napjaté vztahy se svými sousedy, mimo jiné kvůli hranicím států, které často neodpovídají těm etnickým, což může vyústit v násilí. Z pocitu sounáležitosti zbylo málo, ale i to málo může být negativním faktorem, neboť je to připomínkou sovětských časů. Další významné problémy přetrvávají v důsledku bolestného přechodu jednotlivých států na tržní hospodářství. Mentalita vládnoucích elit se také příliš nezměnila – staré sovětské nomenklaturní správní struktury se přeměnily v oligarchické, klanové či rodinné byrokracie.

2.1.3.

Každá z těchto pěti zemí se také nachází ve velmi rozdílném stupni rozvoje. Kazachstán se pomalu stává klíčovým hráčem v regionu a vztahy EU s touto zemí se rychle rozvíjejí. Kyrgyzstán a Tádžikistán jsou mnohem chudší, ale jsou poměrně otevřenými zeměmi a občanská společnost je zde celkem aktivní. Vzájemné vtahy se rozvíjejí také s Uzbekistánem, avšak Turkmenistán je i nadále tou nejuzavřenější zemí v regionu, v němž občanská společnost vůbec nefunguje.

3.1.

Strategický význam Střední Asie od roku 2011 roste navzdory jejímu nehostinnému terénu. Vzhledem ke své poloze jsou tyto země vysoce závislé na sousedních státech, pokud jde o přístupové cesty na mezinárodní trhy z hlediska dopravy.

3.1.1.

Ruský vliv je silný a v návaznosti na ukrajinskou krizi a na ruské odmítnutí mezinárodních smluv si získal ještě větší regionální i mezinárodní pozornost. Obecně panuje názor, že ruský prezident chce obnovit své bývalé sféry vlivu. V důsledku toho sílí obavy z návratu studené války a rostoucího ohrožení nejen bývalých sovětských republik, ale i širších zájmů. Kromě toho by se neměl podceňovat značný význam ruské „měkké síly“ vyvíjené prostřednictvím rozhlasu a televize, jíž napomáhá skutečnost, že ruština je hlavním komunikačním prostředkem v tomto regionu a že v Rusku v současnosti pracuje vysoký počet migrantů z tohoto regionu.

3.1.2.

Na mezinárodní úrovni se zvýšil především zájem o téma energetiky (a přírodních zdrojů), ačkoli čínská přítomnost v této oblasti byla značná již dříve. Dále může perspektiva konce války v Afghánistánu a omezení americké přítomnosti povzbudit militantní islamismus a posílení vlivu tzv. Islámského státu.

3.2.

Mnozí vnímají Střední Asii jako hlavní arénu obnovené čínsko-ruské rivality a EU jako pasivního diváka. Díky finanční krizi z roku 2008 se Čína pozvedla na úkor Ruska. V oblasti energetiky nebylo partnerství mezi oběma zeměmi jednoduché a Číně, která byla ve Střední Asii aktivnější, se zde ruskou převahu podařilo zpochybnit. To by mohlo ještě zavčasu přesvědčit Rusko, aby se pokusilo upevnit vazby s EU, navzdory současné napjaté situaci. Čína (stejně jako Indie) k tématu ukrajinské krize významně mlčí, přičemž mnozí nemají plné pochopení pro evropské obavy.

3.2.1.

Čína je rovněž hybnou silou Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO), jejímiž členy jsou středoasijské země, Rusko a Írán. Tato organizace, která vznikla původně proto, aby se v jejím rámci řešily hraniční spory, posloužila Číně k vlastní propagaci vůči novým státům a k posílení své pozice na své straně hranice v oblasti Sin-ťiang. Pro Rusko měla význam v tom, že si podrželo svůj vliv vůči vlivu čínskému, a dále organizace nabídla společnou platformu pro jednání o bezpečnostních otázkách, jako je terorismus, extremismus a separatismus („tři síly zla“).

3.2.2.

Že úloha Číny v regionu roste, se prokázalo v roce 2013, kdy prezident Si zahájil iniciativu Ekonomického pásu podél Hedvábné stezky zajištěné částkou 16,3 miliardy USD, jejímž cílem je navázat užší vztahy s Evropou a současně zapojit země nacházející se podél stezky. Hospodářskou aktivitu Číny v regionu stimulují její energetické potřeby. Buduje zde cesty i energovody, významně investuje zejména do turkmenského plynárenství, a to možná ve větší míře, než v jaké je tato země schopna v současné době těžit, ale v souladu s jejími obrovskými zásobami. Zatímco ruská tisková agentura Novosti oznámila (8), že Rusko nabídlo Tádžikistánu 6,7 milionu USD jako pomoc na restrukturalizaci venkova, tádžický ministr uvedl pro Financial Times, že Čína v zemi investuje do roku 2017 nejméně 6 miliard USD (téměř 70 % HDP Tádžikistánu v roce 2013 a více než čtyřicetinásobek roční výše přímých zahraničních investic (9)).

3.2.3.

Stejně jako v Africe spočívají vstupy dodané Čínou v masovém dovozu čínské pracovní síly a dovedností v oblasti stavebního inženýrství, což se netěšilo přílišné popularitě, přičemž obzvláště zjitřená byla situace v Tádžikistánu, vzhledem k tomu, že tolik místních mužů odjelo za prací do Ruska.

3.3.

Dnem 1. ledna 2015 vznikne Euroasijská hospodářská unie pod vedením Ruska, jež má kořeny v předchozí celní unii. Součástí unie bude Kazachstán a pravděpodobně i Kyrgyzstán, ačkoliv to může způsobit potíže v souvislosti s jeho vzkvétajícím obchodováním z pozice prostředníka pro vývoz z Číny. Také Tádžikistánu možná nezbude než se připojit, mimo jiné z toho důvodu, že 52 % jeho HDP tvoří remitence, které domů posílají Tádžikové pracující v Rusku. Uzbekistán a Turkmenistán se však stejně jako dříve i nadále více střeží utužování vazeb s Ruskem.

3.3.1.

Nicméně Kazachstán na tuto unii pohlíží zejména jako na unii spíše hospodářského než politického rázu. Má silný zájem na tom, aby se zachovala rovnováha mezi různými mezinárodními vnějšími zájmy. Kazachstán by chtěl co nejdříve parafovat nedávno uzavřenou posílenou dohodu o partnerství a spolupráci s EU a jako první středoasijský stát se připojil k setkání Asie-Evropa (ASEM) (10). Je politováníhodné, že žádost Kazachstánu o vstup do WTO nebyla dovedena ke zdárnému konci do ministerského zasedání WTO v roce 2013, což mnozí přičítají prodlevám zapříčiněným jeho velkým eurasijským sousedem.

3.4.

Přestože militantní islamismus se vyskytuje jen menšinově (radikální náboženské tendence byly hlavním faktorem tádžické občanské války v 90. letech 20. století), všechny tyto režimy provádějí agresivní sekularistické politiky, což je kontraproduktivní s ohledem na rostoucí poptávku po muslimském vzdělání, a to i mezi ženami. Většina obyvatel jsou sunnité, v Sýrii byli identifikováni bojovníci pocházející z tohoto regionu. Zájem na posílení vazeb s tímto regionem má Írán, a to nejen v oblasti dopravní a energetické infrastruktury (a na propojení s Čínou), ale i na poli kultury a jazyka. Tádžikové hovoří perštinou stejně jako významná část Uzbekistánu (například Samarkand nebo Buchara). A vzhledem k tomu, že ostatní jazyky regionu jsou turkické, i Turecko má v regionu zásadní zájmy.

4.1.

Výbor ve svém stanovisku z roku 2011 uznal poměrně slabou úlohu EU v tomto regionu. EU zahájila v červenci 2007 svou vlastní strategii pro Střední Asii, kterou nyní čeká pravidelný přezkum. Intenzita obchodu je sice slabá, EU je však významným obchodním partnerem všech zemí, zejména Kazachstánu. V roce 2013 se EU podílela na celkovém obchodu Kazachstánu 38 % a směřovaly do ní dvě třetiny jeho vývozu (zejména energie). Avšak celkový dovoz EU z regionu dosáhl pouze 24,9 miliardy EUR a vývoz 10,6 miliardy EUR, tj. 1 % celkového obchodu EU.

4.1.1.

Musí se využít veškeré příležitosti ke zvýšení intenzity obchodu s každou zemí a míry investic do každé země a k rozvoji úlohy a činnosti sociálních partnerů jakožto hlavních aktérů občanské společnosti.

4.1.2.

Kyrgyzstán je způsobilý pro režim GSP (11), ale Uzbekistán a Tádžikistán dosud nepožádaly o GSP+, nepochybně kvůli souvisejícím podmínkám. Turkmenistán ztratí v roce 2016 způsobilost pro režim GSP kvůli jeho přeřazení do skupiny zemí „se středními příjmy“. Vzhledem k tomu, že pouze Kyrgyzstán a Tádžikistán jsou členy WTO, nejsou dohody o volném obchodu, zejména v podobě, v jaké je EU uzavřela s Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem, na obzoru. Nicméně EU by pokud možno měla na Střední Asii nahlížet mnohem více ve spojení se strategiemi pro Východní partnerství a černomořskou oblast.

4.2.

Střední Asie je klíčovou příležitostí k posílení strategického partnerství mezi EU a Čínou díky zintenzivnění spolupráce, zejména v oblastech energetiky a dopravy. To je třeba důkladně prozkoumat, neboť obě strany mají za cíl zvýšit své dodávky energie z tohoto regionu.

4.2.1.

Vzhledem k obrovským zásobám uhlovodíků ve Střední Asii, především zemního plynu, se nezdá, že by tyto cíle v současnosti sváděly urputný boj. Vlivem populačního a hospodářského růstu v regionu se budou samozřejmě zvyšovat vnitřní energetické potřeby, ale také zde existuje významný nevyužitý potenciál pro zvýšení energetické účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů energie. Existují velmi pádné důvody pro posílení spolupráce v těchto oblastech, protože EU vybudovala značné odborné znalosti a silnou, udržitelnou energetiku, a rovněž pro prohloubení spolupráce regionu s EITI (12), která zahrnuje větší transparentnost veřejných příjmů z energetických zdrojů a posiluje úlohu občanské společnosti.

4.3.

Důležitou iniciativou zůstává pro EU TRACECA. Je to mezinárodní program pro posílení hospodářských vztahů, obchodu a komunikace v dopravě od oblasti Černého moře přes jižní Kavkaz po střední Asii na základě stávajících dopravních systémů, a to prostřednictvím politické vůle a společného úsilí jejích 13 členských států, včetně příslušných států bývalého Sovětského svazu a zemí Střední Asie (s výjimkou Turkmenistánu), Turecka, Bulharska a Rumunska.

4.3.1.

Budování moderní a interoperabilní silniční a strategické železniční infrastruktury podél trasy Hedvábné stezky je klíčovým zájmem pro Čínu, EU i Rusko. Úspěšná integrace tohoto regionu prostřednictvím moderní a spolehlivé infrastruktury by měla být výbornou příležitostí nejen pro hlubší regionální hospodářskou integraci, ale také pro podporu mobility osob a multikulturní výměny, což zase vytvoří lepší prostředí pro pokrok v právním státu a demokracii. Výbor tedy schvaluje zvláštní důraz lotyšského předsednictví na rozvoj multimodálních dopravních propojení v Eurasii.

4.4.

Kazachstán má velké zásoby přírodních zdrojů a fosilních paliv, z nichž je velká část nevyužívána. Pokud jde o produkci, jeho těžební průmysl ani zdaleka nenaplňuje veškerý svůj potenciál (13). Kazachstán a Uzbekistán mají bohaté zásoby ropy a zemního plynu a samotný Turkmenistán má více než 9 % zásob zemního plynu na světě (14). Na druhé straně Kyrgyzstán a Tádžikistán musejí teprve rozvinout svůj potenciál v oblasti vodní energie a cenných nerostných zdrojů (15). Uzbekistán a Turkmenistán patří mezi prvních deset producentů bavlny na světě, přestože nemají dostatečné vodní zdroje pro tuto plodinu velice náročnou na vodu.

4.5.

EU si však ve Střední Asii těžko získá podporu pouhým sledováním hospodářských cílů. Jedna třetina obyvatel Kyrgyzstánu a Tádžikistánu žije pod hranicí chudoby. V Kyrgyzstánu jsou více než dvě třetiny obyvatelstva v produktivním věku zaměstnány v neformálním sektoru. Více než milion Tádžiků a zhruba 500 tisíc Kyrgyzů pracuje v zahraničí, hlavně v Rusku nebo Kazachstánu, v neposlední řadě kvůli vysoké nezaměstnanosti mladých lidí doma. I přes právní rovnost žen přetrvávají mzdové rozdíly mezi muži a ženami, které částečně souvisejí s nízkou mírou zaměstnanosti žen a s tím, že vykonávají málo placená povolání. Ženy se také setkávají se snižujícími se možnostmi vzdělávání.

4.6.

Toto stanovisko proto předkládá soubor klíčových doporučení pro energetickou a vodní účinnost, zabezpečování potravin (které je i nadále ústředním tématem v Tádžikistánu), zásobování vodou a zabezpečování dodávek energie. Tato doporučení jsou opakováním těch, která byla uvedena ve stanovisku z roku 2011.

5.1.

Klíčovým přesvědčením EHSV je to, že rozvoj styků s místní občanskou společností je jedním z nejlepších způsobů, jak může EU být co nejúčinnější. Je také důležité, aby to probíhalo pozitivně. Zvláště je potřeba se snažit potírat zvýšené znepokojení vlád v tomto regionu, pokud jde o úlohu občanské společnosti (16). Pomoci by v tomto směru měla podpora navazování širších kontaktů mezi mladými lidmi a jejich výměn. Výbor vítá vysokou úroveň podpory, o niž se ve Střední Asii usiluje v rámci rozšířeného unijního programu Erasmus+, jenž podporuje prohlubování vazeb a mobility ve vysokoškolském vzdělávání a který by ideálně doplnilo snazší získávání víz a promíjení poplatků za jejich udělování pro nejnadanější studenty z tohoto regionu.

5.1.1.

Další klíčovou oblastí činnosti a podpory EU je středoškolské vzdělávání. Měly by se zejména poskytovat širší informace o EU v místních jazycích a měla by se vyvinout větší aktivní snaha o zapojení rodičů. V některých státech vzdělávací systém upadá. Na středních školách není dostatek učebnic a dobré vzdělání se obecně považuje za elitářské především kvůli vysokým cenám, jež si účtují vysoké školy. Přínosné by rovněž mohlo být investování do podpor učitelů na nejnižší úrovni, třeba jako součást širšího rozvoje venkova. Vážně by se mělo uvažovat rovněž o zajištění výraznější přítomnosti sdělovacích prostředků v regionu prostřednictvím evropských televizních a rozhlasových sítí, jako je Euronews nebo Euranet, které by vysílaly programy v místních jazycích.

5.2.

Výbor se ve stanovisku z roku 2011 zabýval úlohou a činností širší nezávisle organizované občanské společnosti ve Střední Asii. Od té doby se situace v žádné z pěti zemí bohužel výrazně nezlepšila. Vyšší znepokojení vlád vyústilo ve vyšší tlak na nevládní organizace, sdělovací prostředky a představitele opozice. Na sklonku roku 2011 zemřelo během protestů dělníků v ropném průmyslu v Kazachstánu 14 osob a mnoho dalších bylo zraněno. To vedlo ke zvýšení podezření vlády na existenci nezávislých odborů, věznění hlavního vůdce opozice a zákazu několika kanálů sdělovacích prostředků.

5.2.1.

Kyrgyzstán a Kazachstán, což jsou země s energičtější občanskou společností, začaly upevňovat svoji kontrolu nad mezinárodními nevládními organizacemi. Kazachstán zahájil studii zkušeností „jiných zemí“ (tzn. Ruska), zatímco kyrgyzští poslanci znovu iniciovali návrh zákona inspirovaného touto legislativou.

5.3.

Stanovisko z roku 2011 věnovalo rovněž zvláštní pozornost tradičním, spíše venkovským formám komunitních/svépomocných sdružení ašar/hašar (např. pro zlepšení komunitní infrastruktury), jež jsou hluboce zakořeněny jak v kočovných, tak v trvale obydlených oblastech střední Asie. Po zhroucení socialistického systému došlo v 90. letech 20. století k jejich oživení, zejména v sociální oblasti. Ačkoliv ašar obyčejně postrádají formální struktury, některá z nich byla institucionalizována a registrována jako nevládní organizace. Pro mezinárodní dárce nabízejí tyto skupiny základnu pro projekty, které posilují postavení venkovských společenství.

5.3.1.

Litujeme, že pouze EU má tendenci financovat dobře zavedené nevládní organizace, ale bereme na vědomí, že ašar/hašar spočívají na předsovětských tradicích, které jsou často neslučitelné s hodnotami dárců, zejména když rozhodnutí přijímají tzv. aksakals, tj. moudří stařešinové. Uznají-li projekt za zbytečný, komunita toto rozhodnutí přísně respektuje, což brání provádění projektu.

5.4.

Po strategii EU pro Střední Asii z roku 2007 následovalo zavedení procesu EU spočívajícího v dialogu o lidských právech a od té doby proběhlo šest kol těchto dialogů s většinou zemí (osm s Uzbekistánem, pět s Kyrgyzstánem).

5.4.1.

Před každým kolem dialogu a po něm pořádá ESVČ v Bruselu brífinky pro organizace občanské společnosti. Nicméně schůzky se středoasijskými organizacemi občanské společnosti, jež probíhají v místě, se konají ad hoc, ve většině případů před zahájením dialogu. Tyto místní semináře slouží jako fórum pro středoasijskou a evropskou občanskou společností, na němž se projednávají záležitosti týkající se lidských práv v jednotlivých zemích se zástupci EU a vládními úředníky, kteří společně rozhodují o pořadu jednání. Doporučení občanské společnosti vypracovaná na těchto seminářích musí být plně začleněna dialogů o lidských právech.

5.4.2.

Význam a dopad dialogů o lidských právech a doprovodných seminářů občanské společnosti se liší. Pouze v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu měly semináře určitý vztah ke skutečné situaci v oblasti lidských práv a k dialogu s vládou a následovalo je několik konkrétních legislativních změn (17), zejména pokud jde o používání mučení. Nicméně v obou případech hrály dialogy zahájené Unií doplňující, zprostředkující úlohu, neboť tyto otázky byly již dříve vzneseny v rámci fór OSN. Dopad v jiných oblastech byl bohužel velmi malý: v Uzbekistánu se konal jen jeden seminář občanské společnosti v roce 2008 a v Turkmenistánu žádný.

5.4.3.

Občanská společnost v Kazachstánu však byla vyloučena z výběru témat pro seminář občanské společnosti v roce 2011, který se týkal práv zdravotně postižených osob a otázek rovnosti žen a mužů, ale nikoli probíhající stávky dělníků pracujících v ropném průmyslu na západě Kazachstánu. Seminář v roce 2012 byl zaměřen na téma Příspěvek občanské společnosti k reformám soudnictví v Kazachstánu, ale kazašská vláda neprojevila o tuto akci žádný zájem a není ani jasné, zda byla doporučení tohoto semináře posléze zahrnuta do dialogů o lidských právech.

5.5.

Těchto pět zemí toho má i přes odlišnou hospodářskou situaci mnoho společného, pokud jde pracovní záležitosti: všude chybí důstojná práce, výraznou úlohu hraje neformální ekonomika, korupce dosahuje vysoké úrovně. Takové prostředí nepodporuje svobodu sdružování.

5.5.1.

V každé zemi existují omezující právní ustanovení ovlivňující průmyslové konflikty, zejména pak právo na stávku. Vlády často zasahují, zejména zvýhodňováním kandidátů na funkce v odborových svazech a právními omezeními struktury, postupů a činností odborů. V Kazachstánu by nový zákon mohl vést k monopolizaci odborových svazů, k čemuž již došlo v Tádžikistánu a v Uzbekistánu. Uspořádání sociálního dialogu na národní úrovni (tripartitnímu dialogu) výrazně dominuje vláda, úloha sociálních partnerů je většinou poradní a vedoucí představitelé odborů jsou blízcí správním orgánům.

5.5.2.

Stanovisko z roku 2011 podrobně zkoumalo situaci ohledně základních úmluv MOP. Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán mnoho let spolupracují s MOP, zejména na národních programech v oblasti důstojné práce; Uzbekistán ho podepsal v dubnu 2014. Mezinárodní program MOP pro vymýcení dětské práce dobře funguje zejména v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu a EU rovněž zaznamenala pozitivní kroky, které v této otázce učinil Uzbekistán (18). Úplné provedení těchto úmluv je i nadále základním cílem.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/9

1.1.

Za účelem provádění strategie Evropa 2020 a Evropské agendy pro integraci státních příslušníků třetích zemí jak v oblasti přístupu žen k zaměstnání, tak začleňování přistěhovalců a vzhledem k tomu, že Evropa migranty potřebuje, a to navzdory nepřátelským projevům, které se znepokojivě šíří a jsou v rozporu s dlouhodobými zájmy obyvatel žijících v Evropě, EHSV žádá evropské instituce, aby:

1.2.

Spolu s opatřeními, která by se měla vztahovat na všechny přistěhovalce, jak muže, tak ženy, EHSV vyzývá členské státy, aby:

1.3.

EHSV vyzývá také sociální partnery, aby:

2.1.

Přistěhovalectví se v posledních desetiletích více týká žen. Ženy, které se přistěhovávají do Evropy, přijíždějí za rodinnými příslušníky, nebo se jedná o uprchlice a žadatelky o azyl. Řada z nich je motivována potřebou vydělat si na živobytí, přičemž ve své zemi nechávají rodinu, a stanou se tak jejím hlavním živitelem.

2.2.

Někdy přijedou s dokladem o pobytu, jindy bez dokladu, někdy mají vysokou míru kvalifikace či nikoli. Jejich migrace je dobrovolná, či jsou k ní přinuceny a některé jsou oběťmi obchodu s lidmi. Evidentně se jedná o širokou a různorodou skupinu obyvatelstva.

2.3.

Vzhledem k demografickému stárnutí, poklesu porodnosti a potřebám kvalifikované pracovní síly v řadě oblastí čelí Evropa velké výzvě na pracovním trhu.

2.4.

V této souvislosti představují migrantky zdroj dovedností a tvořivosti, který v současnosti není dostatečně využíván. Je nutné je začlenit do trhu práce. Začlenění přispívá k plnému využití potenciálu migrace ze strany migrantek i Evropské unie. Prohlubuje integraci a přispívá k hospodářskému růstu a sociální soudržnosti.

2.5.

EHSV se již několikrát vyjádřil k otázkám přistěhovalectví a integrace a vydal řadu doporučení týkajících se mužů i žen (4). V tomto stanovisku tato doporučení nebudeme opakovat.

2.6.

EHSV však doposud nevydal specifické návrhy týkající se migrantek. Jelikož nikde na světě nepanuje rovnost žen a mužů a existují otázky, které se specificky týkají žen a nelze je pojmout z globálního hlediska, toto stanovisko je věnováno problematice začlenění migrantek do trhu práce.

3.1.

Zvýšení míry zaměstnanosti žen i migrantů je jednou z priorit EU uvedenou ve strategii Evropa 2020, Evropské agendě pro integraci státních příslušníků třetích zemí (5) či ve víceletých programech Evropské rady (6).

3.2.

Strategie Evropa 2020 plánuje zvýšit míru zaměstnanosti do roku 2020 na 75 % a pro tento účel má lepší začlenění migrantek do trhu práce zásadní význam. V této souvislosti může být evropský semestr cenným nástrojem. Členské státy by měly předložit opatření zaměřená na integraci migrantek a Komise by měla navrhnout specifická doporučení pro tuto oblast.

3.3.

Specifika migrantek musí být také lépe zohledněna při přípravě nové strategie v oblasti rovnosti žen a mužů po roce 2015. Tato strategie by měla přispět ke zlepšení postavení migrantek na trhu práce a rovněž podporovat podnikání.

3.4.

Na úrovni EU se situace žen značně liší v závislosti na platné směrnici.

3.5.

Držitelky modré karty (7) mají snadnější přístup k vysoce kvalifikovaným zaměstnáním a manželka držitele modré karty má automaticky a okamžitě obecné právo přístupu na trh práce v hostitelské zemi.

3.6.

Manželka, která využila sloučení rodiny (8), však bude muset někdy čekat rok, než získá přístup k placenému zaměstnání či k samostatné výdělečné činnosti, což je lhůta, kterou mohou členské státy nařídit. Tato čekací doba činí ženu závislou na manželovi, oddaluje ji od trhu práce a způsobuje částečnou ztrátu jejích schopností. Za účelem řešení tohoto problému by se Evropská komise neměla omezovat na kontrolu provádění směrnice o sloučení rodin v členských státech, ale měla by uvažovat o jejím přezkumu.

3.7.

Zákaz pracovat motivuje žadatele o azyl k nalezení nehlášené práce. Bylo by tedy třeba odstranit právní překážky bránící jejich přístupu na trh práce. Výkon zaměstnání by měl také umožnit legalizovat pobyt, což již přineslo pozitivní výsledky v členských státech, které uskutečnily hromadné legalizace.

3.8.

Harmonizace evropských nástrojů je tedy nezbytná k tomu, aby všechny osoby, které legálně pobývají na evropském území, měly okamžitý přístup k zaměstnání a osobní práva na pobyt, jež by nezávisely na rodinném stavu.

4.

4.1.1.

Trh práce není pro ženy výhodný, ať již pro evropské ženy či pro přistěhovalkyně. Navzdory legislativnímu rámci EU je rovnováha mezi soukromým a profesním životem, přístup k sociálním právům a odpovědným pozicím a účast na veřejném životě pro ženy obtížnější než pro muže.

4.1.2.

Ženy se vyskytují především v několika odvětvích (9) (zdravotnictví, vzdělávání, veřejná správa, pohostinství, služby pro rodiny, práce v cizí domácnosti atd.). Pracují častěji na částečný úvazek a častěji se jich týkají krátkodobé a nejisté pracovní smlouvy. V roce 2014 je rozdíl mezi průměrným platem žen a mužů v EU stále ještě 16,4 % (10) a rozdíl mezi důchody je ještě markantnější.

4.1.3.

Situace migrantek je ještě složitější, protože jejich míra zaměstnanosti je nižší než u žen z řad původního obyvatelstva. Většina migrantek pracuje v několika málo odvětvích, jejich pracovní místa jsou méně jistá a častěji pracují na částečný úvazek, častěji pobírají nízké mzdy a mají špatné pracovní podmínky. Přístupu k zaměstnání u nich mohou bránit kulturní překážky v rodině či v komunitě. Navíc mohou být vystaveny diskriminaci, co se týče přístupu na trh práce.

4.2.1.

Vzhledem k těmto zjištěním je třeba pozitivně jednat. Je nutné především zohledňovat situaci žen, jejich míru kvalifikace, znalost jazyka hostitelské země, příslušnost k první generaci přistěhovalců či k dalším generacím.

4.2.2.

Některá opatření související se sladěním profesního a rodinného života jsou stejná jako pro ženy z řad původního obyvatelstva. Pro přistěhovalkyně, které nemají ve své blízkosti rodinu, jež by jim pomáhala, je zásadně důležité mít přístup ke kvalitním službám péče o děti, které by byly přístupné finančně i geograficky.

4.2.3.

Mezi další iniciativy, které se specifičtěji týkají migrantek, patří boj proti rasismu, zlepšení přístupu k bydlení, ke zdravotní péči, k sociálním službám, boj proti nuceným sňatkům, polygamii atd. Ženy emigrují proto, že si přejí využít dodržování lidských práv a rovnost žen a mužů v Evropě a aby unikly násilí páchanému na ženách a nerovnému postavení. V Evropě by se neměly setkat s týmiž problémy, a přece se zde tyto obtíže rovněž vyskytují a postihují i druhou generaci přistěhovalců, což brání jejich přístupu k zaměstnání.

4.2.4.

V EU se na místní úrovni přijímá řada prospěšných iniciativ pro začlenění žen do trhu práce, o což usiluje také občanská společnost a sdružení přistěhovalkyň či univerzity. Tyto iniciativy by bylo třeba podporovat a na vnitrostátní úrovni i mezi členskými státy by se mělo stimulovat šíření osvědčených postupů.

4.3.1.

Abychom měli hlubší znalosti o potřebách přistěhovalkyň a mohli vypracovat odpovídající politiky, je nutné mít lepší statistiky cílené podle pohlaví a národnosti či původu, a to na vnitrostátní i evropské úrovni.

4.4.1.

Za účelem zlepšení znalostí o hostitelské společnosti a jejím trhu práce je třeba, aby byl migrantkám poskytnut přístup k informacím o jejich právech a stávajících službách v několika jazycích a ve spolupráci s občanskou společností a sítí migrantů, jejich přispění musí být uznáno a podporováno.

4.5.1.

Integrace a získání zaměstnání závisejí především na osvojení jazyka hostitelské země. Nedostatečné zvládnutí jazyka způsobuje trvalou izolaci žen, brání jim seznámit se s jejich právy, brání jim v přístupu k veřejným službám a negativně ovlivňuje integraci jejich dětí. Školní výsledky většiny mladých lidí z řad přistěhovalců totiž nejsou tak dobré jako výsledky mladých lidí z řad původního obyvatelstva.

4.5.2.

Správní orgány tedy musí migrantkám poskytovat jazykové kurzy, které by byly dostupné z hlediska ceny, místa a vyučovací doby (sladitelné s péčí o děti v rodině). Co se týče obsahu, tyto kurzy by měly být užitečné při hledání zaměstnání a komunikaci se správními orgány.

4.6.1.

Charakteristiky přistěhovalkyň jsou různé a politiky se musí těmto odlišnostem přizpůsobit. Některé přistěhovalkyně mají nízkou úroveň vzdělání a málo zkušeností, zatímco jiné mají značné vysokoškolské či profesní kvalifikace.

4.6.2.

Největší překážkou pro řadu z nich je uznání těchto kvalifikací a zkušeností získaných v zahraničí, což je paradoxní vzhledem k tomu, že Evropa potřebuje kvalifikované zaměstnance v mnoha oblastech. Čekací doba nutná k uznání diplomů, která je někdy dlouhá, může způsobit demotivaci, ztrátu znalostí a může tyto ženy přimět k tomu, aby nastoupily do zaměstnání, které je pod jejich úrovní kvalifikace. Nezaměstnané migrantky či migrantky zaměstnané na místech, pro něž mají nadměrnou kvalifikaci, představují nedostatečně využitý zdroj pracovní síly a plýtvání lidským kapitálem.

4.6.3.

Je třeba vytvořit služby, které by umožnily uznání kvalifikací získaných v původní zemi. Sociální partneři mohou rovněž hrát důležitou úlohu a přispět k tomu, aby tyto kvalifikace byly uznány v kolektivních smlouvách.

4.6.4.

Některá odvětví jako úklid, hlídání dětí, péče o seniory, pohostinství, zemědělství či sociální ekonomika mohou poskytnout příležitosti méně kvalifikovaným přistěhovalkyním jako zaměstnankyním či osobám samostatně výdělečně činným. Tato odvětví je však třeba profesionalizovat a zhodnotit, poskytnout ženám odbornou přípravu pro tyto oblasti a uznat významné přispění pracovnic v těchto oblastech, aby práce v těchto odvětvích byla prospěšná jak pro místní obyvatelstvo, tak pro přistěhovalkyně.

4.6.5.

Tato práce může být také přechodná, a proto je důležité poskytovat školení během zaměstnání v těchto oborech, aby ženy mohly pokročit v kariéře či se přeorientovat na jiné zaměstnání.

4.6.6.1.

I když v tomto sektoru nepracují všechny přistěhovalkyně, často se na něj z počátku zaměřují z důvodu vysoké poptávky na jedné straně a na straně druhé proto, že je možné v něm pracovat bez dokladů.

4.6.6.2.

Tyto ženy se nacházejí v bludném kruhu a mohou vykonávat pouze nehlášenou práci bez jakékoli ochrany. Nemohou legalizovat svou situaci ani získat povolení k pobytu, jelikož nemohou prokázat, že pracují. Z toho důvodu jsou velice zranitelné, samy čelí řadě zaměstnavatelů či bydlí u jediného zaměstnance.

4.6.6.3.

Několik evropských států přijalo opatření umožňující legalizovat tuto nehlášenou práci (daňové úlevy ve Švédsku, poukázky na služby v cizí domácnosti v Belgii a ve Francii atd.), která usnadňují registraci pro zaměstnavatele, poskytují zaměstnancům sociální práva a umožňují jim vykázat profesní činnost, což jim dává možnost legalizovat pobyt.

4.6.6.4.

Členské státy by měly ratifikovat úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 189 (11), která umožňuje udělovat pracovníkům v cizí domácnosti stejná práva jako ostatním pracovníkům a strukturovat tento sektor, jak doporučuje EHSV ve svém stanovisku „Rozvoj služeb pro rodiny za účelem zvýšení míry zaměstnanosti a podpory rovnosti žen a mužů v zaměstnání“ (12).

4.7.1.

Výzkumy ukazují, že přistěhovalci mají větší chuť k inovacím a jsou podnikavější než místní obyvatelé. V řadě zemí mají statut samostatně výdělečně činných osob nebo vytvářejí nové podniky, v nichž často zaměstnávají další přistěhovalce. Výbor věnoval stanovisko tématu Přínos podnikatelů z řad přistěhovalců pro hospodářství Evropské unie (13).

4.7.2.

Aby tito podnikatelé lépe uspěli, je třeba je podporovat v tom, aby získali financování, naučili se vypracovávat podnikatelské plány a seznámili se s hospodářskou situací hostitelské země. Je třeba rozvíjet specifické iniciativy na pomoc ženám podnikatelkám a zvláštní pozornost je nutné věnovat sociálnímu podnikání.

4.7.3.

Přistěhovalkyně musí mít rovněž možnost využívat poradenství zkušenějších podnikatelů a je třeba pomáhat sítím podnikatelek z řad migrantek. Přistěhovalkyním je rovněž nutné poskytovat vzdělávání v oblasti podnikání, jež musí být organizováno v úzké spolupráci se sociálními partnery organizovanou občanskou společností.

4.8.1.

Ačkoliv stoupá počet nezávislých přistěhovalkyň, které jsou často kvalifikované, představy společnosti o přistěhovalkyních, jež jsou obětí kultury, která příliš neuznává práva žen, se mění jen pomalu. Je nutné zlepšit image migrantek, který by mohl sloužit jako příklad pro komunity přistěhovalců. K tomu by měly přispět informační kampaně.

4.9.1.

Účinné integrace lze dosáhnout pouze prostřednictvím partnerství všech zúčastněných stran, jako jsou evropské orgány, členské státy a subjekty s celostátní, regionální a místní působností.

4.9.2.

Zapojení organizované občanské společnosti, zvláště sdružení migrantek, je nutné ve všech etapách politik týkajících se začlenění migrantek do trhu práce. Tyto zúčastněné strany mohou totiž poskytnout skutečnou přidanou hodnotu díky tomu, že jsou obeznámeny se situací, v níž se přistěhovalkyně nacházejí. To rovněž napomůže vytvářet pocit spoluodpovědnosti, jenž usnadní přijetí a provádění politik.

5.1.

Zapojení do trhu práce je jedním z nejúčinnějších a nejkonkrétnějších způsobů integrace do společnosti. Přistěhovalkyně potřebují při integrování podporu a pomoc. Je třeba je informovat o jejich právech a povinnostech v hostitelské společnosti, musí využívat svých práv, mít přístup k odborné přípravě, zhodnotit své schopnosti a získat uznání za to, jak přispívají k hospodářství a evropské společnosti.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/15

Zpravodaj:

pan Kaul NURM

1.1.

Toto stanovisko pojednává o problému zabírání půdy (land grabbing) a koncentrace půdy, který existuje všude ve světě i v EU a který ohrožuje existenci rodinných hospodářství.

1.2.

Zemědělská půda je základem produkce potravin, a proto je předpokladem pro zajištění potravin v souladu s článkem 11 Mezinárodního paktu OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech a s článkem 25 Všeobecné deklarace lidských práv.

1.3.

Zabírání půdy vyvolávají následující faktory: stále více globalizovaný svět a s ním související zásada volného pohybu kapitálu; růst počtu obyvatel a urbanizace; neustále rostoucí poptávka po potravinách a bioenergii; rostoucí poptávka po přírodních surovinách; stinné stránky zemědělské a environmentální politiky; možnost spekulací s přidanou hodnotou zemědělské půdy.

1.4.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) spatřuje vážné nebezpečí vycházející z vysoké koncentrace půdy v rukou velkých nezemědělských investorů a velkých zemědělských podniků, a to i v některých částech Evropské unie. Ta je v rozporu s evropským modelem udržitelného, multifunkčního zemědělství utvářeného do velké míry rodinnými hospodářstvími a ohrožuje plnění cílů stanovených v článcích 39 a 191 SFEU. Je v rozporu i se strukturálním zemědělským cílem široce rozptýleného vlastnictví, vede k nevratným poškozením hospodářské struktury ve venkovských oblastech a k industrializovanému zemědělství, které společnost nechce.

1.5.

V důsledku průmyslově provozovaného zemědělství se vyhrocují rizika spojená s bezpečností potravin a degradací půdy a klesá zajišťování dodávek potravin.

1.6.

Rodinné hospodářství plní vedle funkce produkce potravin ještě další významné společenské a ekologické funkce, které průmyslový model zemědělství ovládaného velkopodniky nemůže nabídnout. Mají-li být rodinná hospodářství životaschopnou alternativou průmyslově provozovaného zemědělství a zabírání půdy jakožto jednoho z jeho projevů, musejí být přijata aktivní opatření na ochranu rodinných zemědělských podniků.

1.7.

Půda není běžnou komoditou, které by jednoduše bylo možné vyrábět více. Půda je omezeným zdrojem, takže by zde neměla platit ani obvyklá tržní pravidla. Majetkové poměry týkající se půdy a využívání půdy je proto třeba regulovat více než doposud. Kvůli uznávaným chybným trendům považuje EHSV za nezbytné stanovit na úrovni členských států i EU jednoznačný strukturální zemědělský model. Z toho musí být vyvozeny důsledky pro využívání půdy a pozemkové právo.

1.8.

Trh se zemědělskou půdou je v členských státech EU regulován velmi odlišně. Zatímco v některých zemích existují omezení, v jiných žádná nejsou, a tím vznikají mezi členskými státy nerovnosti.

1.9.

Pozemková politika sice spadá do působnosti členských států, nicméně kvůli zásadě volného pohybu kapitálu a zboží, zakotvené ve smlouvách, podléhá určitým omezením. EHSV proto vyzývá Evropský parlament a Radu, aby společně uvažovaly o tom, zda musí být volný pohyb kapitálu zaručen i v souvislosti s prodejem a nákupem zemědělské půdy a zemědělských podniků, a to především s ohledem na třetí země, ale i v rámci EU.

1.10.

EHSV vyzývá členské státy, aby využívání půdy usměrňovaly tak, aby byly vyčerpány stávající možnosti, jako jsou daně, podpory a prostředky ze SZP, a byl tak na celém území EU zachován model zemědělství opírající se o rodinná hospodářství.

1.11.

Členským státům musí být povoleno určit horní hranice pro nabývání zemědělské půdy a vytvořit systém předkupních práv pro ty, kdo vlastní takové množství půdy, které nedosahuje této horní hranice.

1.12.

EHSV vyzývá Evropskou komisi a Parlament, aby na základě jednotné metody provedly rozsáhlý průzkum o dopadu politických opatření přijatých v jednotlivých státech (podpora a omezení), co se týče koncentrace zemědělské půdy a zemědělské produkce. Zároveň by se měla prozkoumat rizika koncentrace půdy pro zajišťování potravin, zaměstnanost, životní prostředí, kvalitu půdy a rozvoj venkova.

1.13.

EHSV vyzývá všechny členské státy EU, aby zavedly dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu (VGGT) a podávaly Komisi EU a FAO zprávy o používání a uplatňování těchto pokynů ve svých politikách pro správu půdy.

1.14.

Namísto politiky koncentrace půdy je třeba uplatňovat politiku zaměřenou na přechod od průmyslově hospodařících velkých zemědělských podniků k menším výrobním jednotkám pomocí posílení rodinných hospodářství, což by rovněž zaručilo potravinovou soběstačnost.

1.15.

EHSV bude i nadále pozorně sledovat vývoj v oblasti koncentrace půdy, zkoumat její dopady a podílet se na předkládání návrhů na její omezení.

2.1.

Toto stanovisko pojednává o problému zabírání půdy (land grabbing) a koncentrace půdy, jejichž důsledky představují ohrožení existence rodinných hospodářství.

2.2.

Neexistuje žádná mezinárodně uznávaná jednotná definice „zabírání půdy“. Zabíráním půdy se obecně rozumí proces skupování zemědělské půdy ve velkém měřítku bez konzultací místního obyvatelstva a bez jejich souhlasu. Ve výsledku vede k tomu, že místní obyvatelé mají stále méně možností samostatného provozování zemědělského podnikání a zabezpečení dodávek potravin. Vlastníci mají také právo využívat zdroje (půdu, vodu, lesy) a zisky plynoucí z jejich využívání. Jedním z možných průvodních jevů je to, že dosavadní zemědělské využívání půdy ustoupí jiným, nezemědělským činnostem.

2.3.

Zemědělská půda a přístup k vodě jsou základem produkce potravin. Míra soběstačnosti zemí v zásobování potravinami závisí na různých faktorech, základním předpokladem je však existence dostatečně velkých zemědělských ploch a právo států upravovat majetkové a uživatelské poměry u zemědělské půdy.

2.4.

Na každého obyvatele na Zemi připadá v průměru zhruba 2  000 m2 zemědělské půdy. Půda vhodná k zemědělské činnosti je v jednotlivých zemích na celém světě velmi rozdílně rozdělena mezi obyvatele, a proto se některé země snaží zvýšit rozlohu ploch vhodných k zemědělské produkci nákupem půdy v jiných zemích.

2.5.

K zabírání půdy přispívají následující faktory:

2.5.1.

zvyšující se globalizace a s ní související zásada volného pohybu kapitálu;

2.5.2.

růst počtu obyvatel a urbanizace;

2.5.3.

neustálý nárůst poptávky po potravinách;

2.5.4.

rostoucí poptávka po bioenergii;

2.5.5.

rostoucí poptávka po přírodních surovinách (vlákna a další výrobky ze dřeva);

2.5.6.

stinné stránky zemědělské a environmentální politiky;

2.5.7.

možnost spekulovat s potravinářskými výrobky na mezinárodním nebo přinejmenším na evropském trhu;

2.5.8.

možnost spekulací s rostoucí hodnotou zemědělské půdy a budoucími dotacemi;

2.5.9.

úsilí velkých investorů investovat kapitál uvolněný v důsledku finanční krize z roku 2008 do zemědělské půdy jako bezpečnější investice.

2.6.

K tomuto zabírání zemědělské půdy dochází ve značné míře v Africe, Jižní Americe a jinde – také v evropských regionech, v nichž je půda ve srovnání s rozvinutými zeměmi a celosvětovým průměrem relativně levná.

2.7.

Není snadné získat spolehlivé informace o rozsahu zabírání půdy, jelikož ne všechny obchody s půdou se registrují a transakce mezi právnickými osobami navzájem nejsou často příliš transparentní, jako je tomu například v případě nákupu půdy prostřednictvím dceřiných a partnerských společností. Některé nevládní organizace a výzkumné ústavy však provedly příslušná šetření. Podle nich bylo v letech 2008–2009 podle odhadů Světové banky na celém světě zabráno 45 mil. ha půdy. Ve zprávě iniciativy Land Matrix (1) se říká, že v rámci 1  217 rozsáhlých obchodů v rozvojových zemích bylo prodáno celkem 83,2 mil. ha zemědělské půdy, tj. 1,7 % zemědělsky využívané plochy na celém světě.

2.8.

V největším měřítku byla půda skupována v Africe (56,2 mil. ha, resp. 4,8 % zemědělsky využívané plochy Afriky), následovala Asie (17,7 mil. ha) a Latinská Amerika (7 mil. ha). Přednostně byla vždy zabírána půda s dobrou polohou a dostupností, disponující zásobováním vodou, vhodná k pěstování obilí a zeleniny a s potenciální vysokou úrodou. Investoři se zajímají i o zalesněná území. Investoři pocházejí v prvé řadě z Číny, Indie, Koreje, Egypta, zemí v oblasti Perského zálivu, Brazílie a Jihoafrické republiky, ale také z USA a členských států EU. Země s vysokou cenou půdy výkupčí nezajímají. Tam dochází spíše ke koncentraci vlastnictví půdy, když velké zemědělské podniky skupují půdu malých producentů.

2.9.

Podle zprávy nadace Madariaga (2) ze dne 10. července 2013 mají některé oblasti politiky EU přímý nebo nepřímý dopad na zabírání půdy v EU i v celosvětovém měřítku, např. politika v oblasti biohospodářství, obchodu a zemědělství. Nahrává tomu i liberalistická pozemková politika a obecně uznávaná zásada volného pohybu kapitálu a zboží.

2.10.

V prvé řadě se uvádí požadavek vyššího podílu biopaliv a umožnění bezcelního a bezkvótového obchodování s cukrem, jenž vznesla EU a který stojí za zrodem některých projektů v Asii a v Africe spojených se zabíráním půdy.

3.1.

Evropa je zapojena do globálních procesů, čili tyto procesy probíhají i mimo Evropu, v některých oblastech nepřehlédnutelně, v jiných spíše nenápadně. K zabírání půdy dochází především v zemích východní a střední Evropy.

3.2.

Vedle tradiční koupě půdy dochází k převzetí kontroly nad osevními plochami i tím, že jsou skupovány podniky vlastnící půdu nebo majícími půdu v nájmu nebo jsou snahy získat jejich podíly na takových podnicích. To vede k tomu, že se vlastnictví půdy stále více koncentruje v malém počtu velkých podniků, a v některých zemích střední a východní Evropy tak převládá zemědělství průmyslového ražení.

3.3.

Zatímco zemědělská půda v Evropě celkově ubývá, jednotlivé velké podniky drží v rukou stále větší půdní fond. 1 % zemědělských podniků kontroluje 20 % zemědělské půdy v Evropské unii. 3 % zemědělských podniků kontrolují 50 % zemědělské půdy v Evropské unii. Na druhé straně ale 80 % zemědělských podniků kontroluje pouze 14,5 % zemědělské půdy.

3.4.

V Evropě lze pozorovat souvislost mezi klesajícím počtem zemědělských jednotek a snižujícím se počtem zaměstnanců v zemědělství. Kupříkladu v letech 2005–2010 klesal počet výrobních jednotek nejvíce ve východní Evropě – zejména v pobaltských státech (Estonsko, Lotyšsko, Litva) – a zároveň se v tomto regionu nejvíce snížila také potřeba pracovních sil (v Bulharsku a Rumunsku o 8,9 % za rok a v pobaltských státech o 8,3 % za rok). V Irsku a na Maltě se naopak počet zemědělských podniků zvýšil, a vzrostla tak i poptávka po pracovních silách v zemědělství.

3.5.

Za skupováním půdy a koncentrací vlastnictví půdy stojí v zásadě tři kategorie investorů: investoři z třetích zemí, investoři z EU a domácí investoři.

3.6.

Nejlepší přehled o koncentraci vlastnictví půdy v Evropě (i v Evropské unii) podává zpráva Concentration, land grabbing and people’s struggles in Europe  (3), kterou v dubnu 2013 předložily Via Campesina a síť Hands off the Land. Ve zprávě se uvádí, že v současné době probíhá v Evropské unii pomalý proces zabírání půdy a koncentrace vlastnictví půdy. To má dopad na lidská práva, zejména pak na právo na přiměřenou výživu. Největší rozsah mělo zabírání půdy v Maďarsku a v Rumunsku. Tento proces však lze pozorovat i v dalších zemích střední a východní Evropy.

3.6.1.

Podle nejrůznějších zdrojů je v Rumunsku již asi 10 % zemědělských ploch v rukou investorů z třetích zemí a dalších 20 až 30 % kontrolují investoři z EU. V Maďarsku se díky tajným dohodám dostal 1 mil. ha půdy pod kontrolu kapitálu převážně z členských států EU. Přestože v Polsku platí pro cizince do května 2016 zákaz kupování půdy, je známo, že zahraniční podnikatelé zejména ze zemí EU již skoupili 2 00  000 ha půdy. Ve francouzské oblasti Bordeaux skoupili Číňané přibližně 100 vinic. Po sjednocení Německa byla na území bývalé NDR rozpuštěna zemědělská družstva a vznikly jak rodinné zemědělské podniky, tak i právnické osoby. V mezičase se množí známky toho, že právnické osoby jsou pro nezemědělské investory a poskytovatele kapitálu obzvlášť atraktivní.

3.7.

Z následujících příkladů lze odhadnout rozsah této koncentrace v podnicích: V Rumunsku obhospodařuje největší zemědělský podnik zhruba 65  000 ha půdy, v Německu 38  000 ha. Největší mlékárna v Estonsku má 2  200 krav, jejich počet však má být navýšen dokonce až na 3  300 dojnic.

3.8.

Jedním z důvodů koncentrace půdy v Evropě je jednotná platba na plochu v rámci prvního pilíře SZP, neboť velkoproducentům zajišťuje větší finanční průraznost, a tím i výhody a více volného kapitálu na nákup další půdy. V zemích EU-15 se využívá především jednotná platba pro zemědělský podnik a v zemích EU-12 zejména jednotná platby na plochu. Zároveň v EU-15 postupuje koncentrace půdy pomaleji než v EU-12.

3.9.

Koncentrace půdy vede ke koncentraci podpory poskytované v rámci SZP. V roce 2009 obdržela 2 % rodinných hospodářství 32 % plateb poskytovaných v rámci SZP. Přitom existují rozdíly mezi západoevropskými a východoevropskými zeměmi. Například v roce 2009 obdržely velké zemědělské podniky, které v Bulharsku představují celkem 2,8 % všech podniků, 66,6 % podpory. Příslušné údaje pro Estonsko činí 3 % a 53 %, pro Dánsko naopak 3 % a 25 % a pro Rakousko 5,5 % a 25 %.

4.1.

V zemích, v nichž dochází ke koncentraci půdy a skupování půdy, je multifunkční evropský model zemědělství, pro nějž jsou typické rodinné farmy, na ústupu a na jeho místo nastupuje průmyslová zemědělská velkovýroba.

4.2.

Z dostupných průzkumů vyplývá, že potraviny a plodiny vypěstované na skoupené půdě se vyvážejí převážně do zemí, z nichž plynou investice. Pouze zlomek těchto produktů je určen pro domácí trh. Podle rozsahu zabírání se odpovídajícím způsobem zhoršuje domácí zajišťování potravin.

4.3.

Zabírání půdy a koncentrace vlastnictví půdy vede k vytlačování zemědělských podniků, které půdu dosud využívaly. Důsledkem je úbytek pracovních a životních příležitostí ve venkovských oblastech. Tento proces je obvykle nevratný, protože pro malé producenty nebo i pro nové podniky (a mladé zemědělce) je velmi těžké půdu získat a uchytit se v tomto hospodářském odvětví, pokud nemají dostatek kapitálu.

4.4.

Přestože se Světová banka snažila vyzdvihnout pozitivní stránku zabírání půdy, jako např. zvýšení účinnosti, inovace a rozvoj, řada organizací občanské společnosti a hnutí zabírání půdy kritizuje. Podle ní způsobuje škody na životním prostředí, znehodnocování půdy a ztrátu životních příležitostí ve venkovských oblastech, a namísto udržitelného zemědělství se rozvíjí masové zemědělství založené na monokulturách.

4.5.

Zabírání půdy má negativní dopad na rozvoj venkovských společenství. Negativní stránkou velkoplošného pěstování je nárůst nezaměstnanosti ve venkovských oblastech, který způsobuje sociální náklady.

4.6.

Willis Peterson, vědec z univerzity v Minnesotě, dokonce tvrdí, že malé rodinné farmy jsou přinejmenším dvakrát efektivnější než zemědělské velkopodniky. Skutečnosti neodpovídá ani tvrzení, že koncentrace půdy vede k vyšším ziskům (4). Údaje FAO dokládají opak, neboť 90 % zemědělských podniků na celém světě představují rodinná hospodářství, která obhospodařují 75 % zemědělské půdy a produkují 80 % potravin na celém světě.

4.7.

Varovným příkladem důsledků skupování půdy je Skotsko, kde byla před 200 lety plocha o velikosti Holandska rozdělena na jednotky o velikosti 8  000 až 20  000 hektarů a prodána investorům. Na tomto území žilo 1,5 až 2 mil. lidí. Tato oblast je až dodnes kvůli průmyslově provozovanému zemědělství vylidněna. Skotský parlament se v současné době zabývá novým osídlením tohoto území, ale to je podstatně dražší, než kdyby byl býval zachován zemědělský model spočívající na menších hospodářstvích.

5.1.

EHSV vzal s uspokojením na vědomí, že OSN vyhlásila rok 2014 Mezinárodním rokem rodinných zemědělských podniků. Podílel se nejrůznějším způsobem na tom, aby byl vyzdvižen strategický význam rodinných hospodářství pro zajištění dodávek potravin a rozvoj venkova a aby se o něm ve společnosti diskutovalo častěji.

5.2.

Jelikož na mezinárodní úrovni ani na úrovni EU zatím neexistuje obecně uznávaná definice rodinného hospodářství, vyzývá EHSV Evropskou komisi, Parlament a Radu, aby tento pojem zakotvily. EHSV navrhuje následující znaky, které musí zemědělský podnik mít, aby byl považován za rodinné hospodářství:

5.2.1.

provozní rozhodnutí činí rodinní příslušníci;

5.2.2.

převážnou část prací na statku vykonávají rodinní příslušníci;

5.2.3.

majetek i převážná část kapitálu patří rodině, anebo je půda v rukou místní komunity;

5.2.4.

také kontrola nad hospodařením je v rukou rodiny;

5.2.5.

hospodářství se v rodině předává z generace na generaci;

5.2.6.

rodina bydlí na vlastním pozemku patřícím k hospodářství nebo v jeho blízkosti.

5.3.

Společensky a ekologicky přijatelný život a práce na rodinných hospodářstvích na venkově a v zemědělství má za sebou na většině míst na světě tradici dlouhou tisíce let. Tam, kde existuje právní jistota a politická spolehlivost, se rodinné zemědělské podniky na celém světě ukázaly být na rozdíl od jiných zemědělských modelů stabilní, resp. nadřazené.

5.4.

Rodinné hospodářství plní vedle funkce produkce potravin ještě další užitečné společenské funkce, které průmyslový model zemědělství ovládaného velkopodniky a opírajícího se o závislé pracovníky nemůže nabídnout.

5.4.1.

Rodinná hospodářství i zemědělská družstva hrají aktivní roli v hospodářské struktuře venkovských oblastí. K jejich stabilitě a flexibilitě je nesmírně důležité členství v družstevních a profesních organizacích. Hospodářství chrání kulturní dědictví a venkovský způsob života, posilují společenský život venkova, vytvářejí vysoce hodnotné produkty, udržitelným způsobem zacházejí s přírodními zdroji a zajišťují široký rozptyl vlastnictví ve venkovských oblastech.

5.4.2.

Rodinná hospodářství si nestěžují na nedostatek pracovních míst, naopak je sama vytváří a jsou přístupná inovacím.

5.4.3.

Statek nabízí dětem ideální prostředí, v němž lze předávat z generace na generaci nezbytné znalosti a dovednosti, což zajišťuje kontinuitu těchto hospodářství.

5.4.4.

Zemědělská produkce v rodinných hospodářstvích se vyznačuje tím, že je rozmanitá a decentralizovaná. Zajišťuje tak hospodářskou soutěž na trhu a omezuje rizikové faktory spojené s koncentrací půdy.

5.4.5.

Velký počet zemědělských podniků je z hlediska pokračování lidstva hodnotou sám o sobě, neboť zajišťuje dovednosti a znalosti o produkci potravin u většího počtu lidí, a vytváří tak základ pro to, aby byly dovednosti a znalosti nezbytné k přežití k dispozici i v dobách krize. Mají-li být rodinná hospodářství životaschopnou alternativou průmyslově provozovaného zemědělství a zabírání půdy jakožto jednoho z jeho projevů, musejí být přijata aktivní opatření na ochranu rodinných zemědělských podniků, včetně podpory pro organizace producentů a opatření proti nekalým obchodním praktikám. Politická opatření na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni mohou přispět k tomu, aby byla rodinná hospodářství udržitelnější a odolnější (5).

6.1.

Půda je základem produkce potravin. Článek 11 Mezinárodního paktu OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech (6) spolu s článkem 25 Všeobecné deklarace lidských práv (7) státům ukládá, aby uznaly právo všech osob, které mají bydliště na jejich území, na dostatečné množství bezpečných potravin, což má přímou souvislost s přístupem k půdě.

6.2.

Jelikož je v EU jen málo ropy a zemního plynu, je tak ohroženo zajišťování dodávek potravin. Proto je třeba zachovat udržitelné zemědělství a rodinná hospodářství.

6.3.

Půda není běžnou komoditou, které by jednoduše bylo možné vyrábět více. Půda je omezeným zdrojem, takže by pro ni neměla platit ani obvyklá tržní pravidla. EHSV je přesvědčen, že v členských státech a EU musí probíhat důkladná diskuse o jednoznačném strukturálním zemědělském modelu. Pouze na tomto základě mohou a musí být vyvozeny politické důsledky a opatření. Jako příklad lze uvést například právní posouzení získávání vlastnických podílů na zemědělských podnicích (tzv. share deals). Majetkové poměry týkající se půdy a využívání půdy je proto třeba regulovat více než doposud.

6.4.

Organizace různých politických barev se zabývaly regulací vlastnictví půdy a přípravou odpovídajících politických opatření a upozornily na to, že je v této oblasti nezbytně nutná řádná správa věcí veřejných. FAO k tomuto tématu vydala nezávazné pokyny: The Voluntary Guidelines of the Responsible Governance of Tenure of Land, Fisheries and Forestry  (8). Cílem těchto pokynů jsou jasná a jistá práva k užívání půdy, která mají zaručit rovný přístup ke zdrojům (půdě, lovištím ryb, lesům), aby klesla chudoba a hlad, byl podpořen udržitelný rozvoj a zlepšilo se životního prostředí. Unctad, FAO, IFAD a Světová banka společně vypracovaly zásady pro odpovědné investice do zemědělství (9), která uznávají práva, prostředky na zajištění obživy a zdroje. OECD zveřejnila politický rámec pro investice do zemědělství (Policy Framework for Investment in Agriculture – PFIA) (10). Státům tak mají být při přípravě politických opatření poskytnuta vodítka pro podněcování soukromých investic do zemědělství.

6.5.

EHSV považuje pokyny OSN/FAO pojednávající o právech zemědělců k užívání pozemků za milníky a požaduje jejich rozhodné a přesné uplatňování ve všech státech. Nejasná vlastnická práva jsou známkou „špatné správy“ a naopak motivací k zabírání půdy.

6.6.

Factor Markets ve svém dokumentu z roku 2012 (11) zkoumá právní předpisy upravující prodej půdy v členských státech EU a v kandidátských zemích. Z toho plyne, že řada členských států má vlastní právní předpisy, které zamezují koncentraci půdy a skupování půdy cizinci, např. díky možnosti využít předkupního práva. V některých zemích musí být na veškeré transakce se zemědělskou půdou bez ohledu na zemi původu kupujícího vydáno úřední povolení. To je běžné například ve Francii, Německu a Švédsku. Zároveň existují země (např. Maďarsko a Litva), kde byla pro zemědělskou půdu stanovena maximální rozloha, která může být v držení jednoho vlastníka.

6.6.1.

Ve Francii spadá kontrola pozemkových transakcí do působnosti regionálních pozemkových úřadů (Sociétés d’Aménagement Foncier et d’Etablissement Rural, SAFER). SAFER je úřad, jehož úkolem je podporovat zemědělce, v tomto případě mladé zemědělce, při novém uspořádání majetkových poměrů a zajišťovat transparentnost trhu se zemědělskou půdou.

6.6.2.

Ve Švédsku je k nákupu půdy v řídce osídlených oblastech nutné povolení. Při vydávání takových povolení zohledňují orgány také vzdělání popř. předchozí zkušenosti kupujícího, a někdy se rovněž požaduje, aby kupec na zakoupené půdě i bydlel. Ve Švédsku mohou zemědělskou půdu kupovat pouze fyzické osoby.

6.6.3.

V Litvě smí právnická osoba kupovat půdu, pokud jí ze zemědělské činnosti plyne alespoň 50 % jejích veškerých příjmů. Domácí fyzické a právnické osoby mohou vlastnit až 500 hektarů půdy.

6.6.4.

V Belgii, Itálii a Francii mají nájemci zemědělské půdy při jejím prodeji předkupní právo.

6.7.

Tento přehled jasně ukazuje, že trh se zemědělskou půdou je v členských státech EU regulován velmi odlišně. Zatímco v některých zemích existují omezení, v jiných žádná nejsou, a tím vznikají mezi členskými státy nerovnosti. Tak je také třeba chápat rozhodnutí bulharského parlamentu, kterým byla navzdory varování ze strany EU prodloužena lhůta platby za nákup zemědělské půdy, která měla vypršet dne 22. října 2013, až do roku 2020, protože parlament rozpoznal bezprostřední ohrožení domácích zemědělských ploch, jelikož v Bulharsku se cena půdy, ale i kupní sila zemědělců pohybuje hluboko pod úrovní prosperujících zemí.

6.8.

V analýze Factor Markets z roku 2012 (12) se konstatuje, že dominantní postavení velkých korporací na trhu se zemědělskou půdou ovlivňuje i řádné fungování tohoto trhu. Velké korporace zabírající půdu využívají svou moc jak na místních, tak i na regionálních trzích se zemědělskou půdou k tomu, aby ovlivnily cenu půdy a podmínky nájemních smluv.

6.9.

Politika v oblasti půdy spadá do pravomoci členských států, které mohou stanovit omezení transakcí, je-li ohrožena národní bezpečnost dodávek energie či potravin a je-li omezení v zájmu převážné většiny veřejnosti. Omezení jsou přípustná za účelem zamezení spekulacím, zachování místních tradic a zabezpečení řádného využívání půdy. Tato omezení zároveň omezují zásadu volného pohybu zboží a kapitálu zakotvené ve Smlouvách. EHSV proto vyzývá Evropský parlament a Radu, aby objasnily, zda musí být vždy zaručen volný pohyb kapitálu v souvislosti s prodejem a nákupem zemědělské půdy a zemědělských podniků, a to především s ohledem na třetí země, ale i v rámci EU. V tomto ohledu je třeba mít na zřeteli, že se ceny zemědělské půdy a příjmy lidí v jednotlivých členských státech značně liší. Je třeba nalézt odpověď na otázku, zda volný pohyb kapitálu a volný trh poskytuje rovné příležitosti k nabývání půdy všem občanům a právnickým osobám.

6.10.

Podle názoru EHSV musí mít členské státy s ohledem na zajištění potravin a další legitimní cíle na základě udržitelného modelu zemědělství více možností, jak regulovat svůj trh se zemědělskou půdou a uvalovat na něm omezení. EHSV zároveň vyzývá všechny členské státy EU, aby plně využívaly veškerých svých možností, co se týče přijímání právních předpisů. Jasné politické cíle v některých zemích očividně chybí nebo obsahují diskriminační aspekty.

6.11.

Pokud Evropský parlament a Rada dospějí k závěru, že je omezení pohybu kapitálu, pokud jde o zajištění potravin, opodstatněné, musí se o tom jednat i na mezinárodní úrovni, neboť volný pohyb kapitálu zaručují různé mezinárodní dohody.

6.12.

Stávající právní a politické možnosti EU a členských států umožňují ovlivňovat využívání půdy prostřednictvím dotací nebo daní. Zkušené využívání nástrojů SZP a pozemkové politiky může zajistit, aby zemědělskou výrobu mohly provozovat i malé zemědělské podniky a aby byla zisková, čímž by se předcházelo koncentraci půdy.

6.13.

V rámci reformované SZP by bylo jistě možné zavést limity a upravit přímé platby tak, aby měly první hektary větší váhu, a vyplácet investiční a přímou podporu malým zemědělským podnikům zjednodušeným postupem. EHSV však pochybuje, že mají současná omezení velký vliv na zamezení koncentracím půdy a že se tato možnost bude dostatečně využívat v těch členských státech, v nichž jsou strukturální rozdíly mezi zemědělskými podniky a intenzita koncentrace půdy největší. EHSV doporučuje členským státům, aby tuto možnost plně využily, a vyzývá instituce Evropské unie, aby zavedly posílený mechanismus pro přerozdělování podpor.

6.14.

Zemědělská půda je omezený přírodní zdroj, a její zabírání proto ohrožuje plnění cílů stanovených v článcích 39 a 191 SFEU. EHSV proto vyzývá Evropskou komisi a Evropský parlament, aby se aktivně zabývaly správou (governance) využívání půdy.

6.15.

EHSV doporučuje, aby byly ve všech členských státech zavedeny horní hranice pro nákup zemědělské půdy u fyzických, tak i právnických osob. Ten, kdo by se pohyboval pod touto hranicí, by měl předkupní právo. Příslušné subjekty mohou využít předkupního práva pouze v případě těch zemědělců, kteří této horní hranice nedosahují.

6.16.

Místní společenství by měla být zapojena do procesu rozhodování o využívání půdy, což zároveň znamená, že jim musí být přiznáno více práv a možností.

6.17.

Při využívání zemědělské půdy by produkce potravin měla mít přednost před výrobou biopaliv.

6.18.

Namísto politiky koncentrace půdy je třeba uplatňovat politiku zaměřenou na přechod od průmyslové výroby k menším výrobním jednotkám, což by rovněž zvýšilo potravinovou soběstačnost. V členských státech EU by měla existovat státní zařízení, která by měla přehled o vlastnických poměrech a o využívání zemědělské půdy. Za tímto účelem by na úrovni členských států měly být ve státních databázích kromě údajů o vlastnících půdy uváděny i údaje o uživatelích. Díky těmto údajům by mohlo být možné provádět nezbytná šetření a reagovat na změny.

6.19.

EHSV vyzývá Evropskou komisi a Parlament, aby na základě jednotné metody provedly rozsáhlý průzkum o vlivu politických opatření a omezení v jednotlivých státech na koncentraci půdy. Zároveň by se měla prozkoumat rizika koncentrace půdy pro zajišťování potravin, zaměstnanost, životní prostředí a rozvoj venkova.

6.20.

EHSV vyzývá všechny členské státy EU, aby Evropské komisi a FAO podávaly zprávy o používání a uplatňování dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu (VGGT, přijatých ve FAO v roce 2012) ve svých politikách pro správu půdy. VGGT mají celosvětový dosah (článek 2.4), což zahrnuje i Evropu. VGGT požadují, aby státy vytvořily platformy mnoha zúčastněných stran, v nichž by byly zapojeny a jichž by se účastnily nejvíce zasažené strany. Úkolem těchto platforem by měla být kontrola provádění pokynů a uvedení jednotlivých politik do souladu s těmito pokyny (13).

6.21.

EHSV bude i nadále pozorně sledovat vývoj v oblasti koncentrace půdy, zkoumat její dopady a podílet se na předkládání návrhů na její omezení. Kromě toho podporuje i iniciativu WFAL (World Forum on Access to Land and Natural Resources) a vyzývá Evropskou komisi a Evropský parlament, aby tyto aktivity podpořily.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/24

Zpravodaj:

Padraig WALSHE

1.1.

EHSV považuje zrušení režimu mléčných kvót k 31. březnu 2015, o němž bylo rozhodnuto v roce 2008, za zásadní změnu. Od zavedení tohoto komplexního řízení výroby dne 1. dubna 1984 bylo v průběhu času stále více zřejmé, že ceny mléka a výše příjmů zemědělců nebylo možné dostatečně účinně podporovat a stabilizovat a produkce mléka v EU se snížila, zatímco světová produkce mléka velmi vzrostla.

1.2.

EHSV má za to, že politika EU v odvětví mléka a mléčných výrobků po ukončení režimu mléčných kvót, tedy po roce 2015, musí nejen umožňovat růst a expanzi, ale rovněž předcházet ukončení produkce mléka a poskytovat podporu malým zemědělcům, zejména ve znevýhodněných a horských regionech. Musí dát zemědělcům v EU a v konečném důsledku hospodářství EU možnost využít rostoucí světové trhy s mlékem a mléčnými výrobky a přitom uznat stejně hodnotný ekonomický a společenský přínos malých, znevýhodněných mléčných farem v mnoha evropských regionech a podporovat jejich rozvoj.

1.3.

EHSV se domnívá, že se to musí provést prostřednictvím maximálního využití ustanovení druhého pilíře SZP na období 2014–2020 a balíčku předpisů týkajících se odvětví mléka, a zaručit tak rodinám provozujícím mléčné farmy na celém území zachování činnosti. Musí se podporovat zapojení do organizací producentů, které mohou zemědělcům pomoci zlepšit jejich postavení v dodavatelském řetězci, a opatření k předávání znalostí musí být zaměřena na pomoc zemědělcům zlepšit technickou a ekonomickou efektivnost.

1.4.

Dle odhadu EHSV je však jisté, že rozpočet a opatření druhého pilíře nebo opatření v balíčku předpisů týkajících se odvětví mléka, které nyní tvoří součást SZP na období 2014–2020, nebudou stačit k ochraně zranitelných zemědělců produkujících mléko, ať již ve znevýhodněných nebo horských oblastech či mimo ně. K zajištění toho, aby tito zemědělci měli jednak příjmy zajišťující životaschopnost, jednak spravedlivý podíl na tržních výnosech, budou možná potřeba další opatření. Měly by jim rovněž být k dispozici poradenské služby v oblasti efektivity, diverzifikace a přeorientování produkce, které by jim pomohly přijímat rozhodnutí, která budou nejlepší pro jejich budoucnost i budoucnost jejich nástupců, s přihlédnutím k omezením znevýhodněných podniků z hlediska schopnosti generovat příjmy.

1.5.

Stejně zásadní je dle EHSV i potřeba zajistit, aby komerční a konkurenceschopní zemědělci produkující mléko ve všech oblastech, včetně těch, které jsou vhodnější pro udržitelnou a konkurenceschopnou produkci mléka na vývoz, mohli rozšiřovat své podniky, aby reagovaly na rychle rostoucí světovou poptávku, a tak zvyšovali zaměstnanost a příjmy hospodářství ve venkovských oblastech EU. Nicméně hlavní výzvou bude pro tyto zemědělce značné kolísání příjmů v důsledku volatility cen mléčných komodit (a tudíž výrobních cen mléka) a vstupních nákladů. Je velmi důležité, aby EU usnadnila členským státům a danému odvětví přípravu daňových řešení a jednoduchých zajišťovacích nástrojů, např. dohod o fixní marži, které budou zemědělcům snadno dostupné.

1.6.

EHSV důrazně žádá, aby neadekvátní úroveň ustanovení ohledně „záchranné sítě“ v rámci nové SZP byla přehodnocena a průběžně revidována, aby se zajistilo, že tato ustanovení budou mít užší vazbu na skutečné výrobní náklady.

1.6.1.

Musí být dále posílena podpora mléčných výrobků jak na domácích trzích v EU, tak ve vývozu EU. EU musí podporovat určování a rozvoj nových trhů a zajistit, aby mezinárodní obchodní dohody byly vyvážené a zajišťovaly vývozcům z EU spravedlivý přístup na trhy.

1.6.2.

Na domácím trhu musí EU podporovat propagaci zdravotních přínosů spotřeby mléčných výrobků, které byly potvrzeny nejnovějším vědeckým výzkumem.

1.6.3.

EU musí také posílit svoji regulaci maloobchodního trhu, a tak regulovat bezdůvodné obohacování ze strany maloobchodníků a zlepšit schopnost zemědělců získat zpět své náklady.

1.7.

V neposlední řadě se musí uznat a podporovat zásadní úloha družstev v odvětví produkce mléka. Družstva hrají ve světovém mlékárenském průmyslu vedoucí úlohu: podle průzkumu Rabobank z července 2014 (1) jsou čtyři z nich v první desítce mlékárenských podniků na světě. Družstva mohou hrát mnohem významnější úlohu v podpoře zemědělců produkujících mléko během rozmarů volatility než soukromí odběratelé nebo zpracovatelé mléka, neboť jejich dodavatelé mléka jsou rovněž jejich členové. Nabízejí rovněž mnohem udržitelnější dlouhodobé závazky k nákupu mléka od svých členů z řad zemědělců produkujících mléko za přijatelné ceny mléka.

2.1.

Průměrná cena mléka v EU byla v září 2014 0,3747 EUR/kg (zdroj: LTO milk review) (2), což je o 8,2 % méně než průměrná cena v únoru 2014 (stejný zdroj).

2.2.

Do konce jara se díky velké globální poptávce držely ceny na stabilní úrovni. S růstem produkce v hlavních vývozních zemích (o 4,3 % ročně v období od ledna do září 2014), který je rychlejší než zdravý růst poptávky (o 2–2,5 % ročně) zejména na nově se rozvíjejících trzích, však byla zahájena korekce cen. Nejnověji měl v druhé polovině roku 2014 na tuto komoditu a tedy i na výrobní ceny dopad dočasný odchod Číny (která v předchozích měsících nakupovala nadměrně) z trhu a ruský zákaz dovozu mléčných výrobků z EU (Rusko je cílem 33 % vývozu mléčných výrobků z EU).

2.2.1.

S rychle klesajícími cenami mléka na konci roku 2014 jsou zemědělci pochopitelně znepokojeni pravděpodobným dopadem na jejich živobytí v příštích několika měsících, kdy v EU přestane platit režim kvót a produkce v jiných regionech světa i nadále poroste – alespoň v krátkodobém horizontu. Rovněž legitimně zpochybňují připravenost a schopnost EU pomoci jim zvládat nevyhnutelné období nízkých cen mléka a nízkých příjmů způsobené budoucími krizemi.

2.3.

Střednědobé a dlouhodobé vyhlídky mléka a mléčných výrobků zůstávají velmi příznivé jak na světových, tak na domácích trzích. Světová poptávka zůstane dynamická, zejména v nově se rozvíjejících ekonomikách, a je opodstatněná stabilními demografickými trendy. Zvyšuje se poptávka po tradičních, vysoce kvalitních řemeslných výrobcích, z nichž mnohé jsou vyráběny ve znevýhodněných oblastech z mléka vyprodukovaného ve zranitelných zemědělských podnicích a jsou vysoce ceněny spotřebiteli, a to rovněž na vyzrálých evropských domácích trzích. Rychle rostoucími kategoriemi výrobků vysoké hodnoty jsou inovativní mléčné výrobky, jako např. sportovní produkty, léčivé přípravky či kojenecká výživa na bázi syrovátky a dalších mléčných složek, a to jak na domácích, tak na mezinárodních trzích.

2.4.

Zvyšování výroby po zrušení kvót lze očekávat zejména v těch členských státech, které jsou v současné době kvótami omezeny, jako je Irsko, Německo, Nizozemsko, Dánsko, Rakousko, Polsko a Francie.

2.5.

Stále však existují pochyby o schopnosti regulačního rámce EU řešit případy mimořádné volatility trhu nebo krizové situace, zejména pokud jde o pomoc zemědělcům s řízením jejich postupu prostřednictvím proměnlivých marží a příjmů a o zajištění vyváženého rozvoje produkce mléka v celé Evropské unii.

2.6.

Ruský zákaz a jeho řetězový dopad na všechny trhy mléčných výrobků v EU byl první zkouškou nového režimu EU pro řízení krizí. Spolu s omezenými účinky obnovení podpory soukromého skladování sýra (před jejím náhlým ukončením) na trhy a také podpory pro soukromé skladování másla a sušeného odstředěného mléka a s prodloužením intervenčního období výkupu a zvýšením výdajů na propagaci je zřejmé, že jsou tyto pochyby opodstatněné. Musí se vypracovat další opatření k řešení krizí trhu, ale EU musí být především připravena je rychle a rozhodně použít v praxi.

2.6.1.

Zkušenosti EU s reakcí na významný propad poptávky po mléce a mléčných výrobcích a jejich cen, který souvisel s krachem finančního systému v letech 2008–2009, nabídly příležitost poučit se. V této době vedl pomalý zásah Evropské komise k tomu, že v roce 2009 trvalo šest měsíců intervenčního výkupu másla a osm měsíců výkupu sušeného odstředěného mléka, než tržní ceny začaly růst nad ekvivalent plného výkupního zásahu. Příjem másla pro soukromé skladování pokračoval po většinu roku (od března do prosince) a dále i v roce 2010, ukončen byl až v srpnu 2010. V roce 2009 bylo na veškerá intervenční opatření na podporu trhů vynaloženo celkem 370 milionů EUR, z nichž 181 milionů EUR šlo na vývozní náhrady. V roce 2010 bylo na veškerá intervenční opatření na podporu trhů vynaloženo celkem 529 milionů EUR, z nichž 186 milionů EUR šlo na vývozní náhrady. V roce 2010 vydělala Evropská komise 31 milionů EUR na prodeji sušeného odstředěného mléka a másla z intervenčních zásob a v roce 2011 dalších 73 milionů EUR z prodeje sušeného odstředěného mléka. Významné množství skladovaného produktu bylo rovněž použito v rámci režimu pro nejchudší osoby, na nějž by jinak byl potřebný finanční příspěvek z rozpočtu EU (3).

2.6.2.

Rovněž v letech 2009/2010 hlasoval Evropský parlament pro 300 milionů EUR, které měly být vyplaceny přímo zemědělcům z EU produkujícím mléko. To znamenalo o něco méně než 600 EUR na zemědělce (na základě rozdělení v Irsku) a tato částka byla vyplacena na počátku roku 2010 s velkým zpožděním a v době, kdy ceny již začínaly znovu růst. Není jasné, na kolik přišlo provedení tohoto opatření. Z této zkušenosti si musíme odnést to, že tyto přímé platby mají jen malý vliv na vzestup trhu a že malý příděl na zemědělce stojí nakonec hodně.

2.6.3.

V době mléčné krize v roce 2009 byly výrobní náklady výrazně nižší, než jsou dnes. V Irsku činily výrobní náklady v tomto roce 19 c/l a do roku 2014 vzrostly na 25,6 c/l. Intervenční „záchranná síť“, již představují současné hladiny intervenčních výkupních cen sušeného odstředěného mléka a másla, odpovídá ekvivalentu výrobní ceny ve výši zhruba 20 c/l, a zcela tak pro výrobní náklady zemědělců ztratila význam.

2.7.

Byly prezentovány nápady, jak vybavit EU prostředky pro zachování schůdné produkce mléka v krizových situacích a jak lépe zvládat nepříznivé důsledky pro produkci mléka ve znevýhodněných regionech. Je důležité, aby navržená opatření byla vhodná pro daný účel a aby nebyla v rozporu s evropským trhem s mlékem a mléčnými výrobky, na němž jsou ceny mléka a mléčných výrobků nyní podstatně ovlivněny globálními trendy, a to i v neexportních zemích. Žádná forma jednostranného řízení produkce mléka v EU, byť i dobrovolná, tuto skutečnost nezmění.

3.1.

Projekce globálních demografických a socioekonomických trendů, které provedla OSN, naznačují, že světová populace vzroste z dnešních 7 miliard na 8,4 miliardy v roce 2030 a 9,6 miliardy v roce 2050 (4). K většině, ne-li celému tomuto růstu dojde podle projekcí v nově se rozvíjejících zemích a bude ho doprovázet stejný růst „střední třídy“. Nadnárodní analytická společnost HSBC došla ve své studii (5) z roku 2012 k závěru, že do roku 2050 bude počet obyvatel s přinejmenším střední úrovní příjmů dosahovat 2,6 miliardy, což je více než třetina dnešní světové populace. Tato skupina bude nejen početnější, ale také bohatší a náročnější ve svých spotřebních návycích. Lidé v této skupině se stále více snaží zajistit si svůj příjem bílkovin živočišného, spíše než rostlinného původu.

3.2.

V tomto kontextu má mléko a mléčné výrobky zvláště silné postavení, neboť jsou vládami i občany obecně vnímány jako zdravý a žádoucí příspěvek k výživě obyvatelstva a jsou často podporovány oficiální politikou (např. „mléko do škol“ v Číně).

3.3.

OECD a FAO ve své poslední zprávě o výhledech zemědělství (6) předvídají, že světová poptávka po mléce a mléčných výrobcích, zejména po sušeném odstředěném mléce, syrovátce a sýru, poroste do roku 2023 o zhruba 2 % ročně, máslo si povede o něco hůře (poptávka poroste přibližně o 1 %). Mezinárodní mlékárenská balírenská společnost Tetra Pak ve svém 7. mléčném indexu zveřejněném v říjnu 2014 odhadovala, že roční růst poptávky v tomto období dosáhne až 3,6 %. Tito a další odborníci (např. GIRA, IFCN či CNIEL (7)) uvedli, že růst produkce bude v dlouhodobém horizontu zaostávat za růstem poptávky, protože regionů, které jsou nejvhodnější pro environmentálně udržitelnou a ekonomicky konkurenceschopnou produkci, je poměrně málo. Patří mezi ně i některé regiony EU, zejména na severním a západním okraji.

4.1.

Zatímco vyhlídky jsou celkově velmi pozitivní, příležitostné nerovnovážné stavy mezi nabídkou a poptávkou, jako je ten, jehož jsme svědky nyní, budou způsobovat dočasný tlak na ceny a tedy i na příjmy zemědělských podniků. Přispějí k tomu i podobné nestabilní globální trendy u obilovin a jiných složek krmiv. Oproti základním demografickým trendům budou tyto události více než pravděpodobně krátkodobé, ale při neexistenci nových strategií jejich řešení budou mít velmi rušivé dopady.

4.2.

Volatilita cen mléka a tedy i příjmů je pro všechny evropské zemědělce produkující mléko poměrně novou zkušeností a je důsledkem výrazného odstranění tržní podpory a snížení dovozních cel v období 2005–2007, na počátku předchozí reformy SZP.

4.3.

Nahrazení tržní podpory přímými platbami zemědělcům bude sice hrát určitou úlohu v pomoci zemědělcům řešit nestabilitu příjmů, míra přerozdělování plateb a extrémní kolísání tržních příjmů však budou vyžadovat dodatečné strategie.

5.1.

Dohoda Uruguayského kola GATT (nyní WTO), která fungovala od roku 1986 do roku 1994, poprvé zařadila zemědělství do mezinárodních obchodních dohod. Jejím následkem byly zásadní změny zaměření politiky EU. Zvýšily se možnosti dovozu prostřednictvím obecného snížení celních sazeb a stanovení bezcelních dovozních kvót. S novou dohodou GATT došlo i k posunu v podpoře od trhů k přímým platbám zemědělcům, které se později stávaly stále nezávislejšími na výrobní činnosti. Evropský režim mléčných kvót, zavedený pouze o dva roky dříve, zůstal nedotčen a byl několikrát prodloužen.

5.2.

V roce 2003 se členské státy EU v rámci střednědobého přezkumu SZP dohodly na ukončení režimu kvót počínaje 31. březnem 2015. Po přijetí tohoto rozhodnutí následovala v roce 2008 opatření k „měkkému přistání“, která měla usnadnit přechod mimo kvóty. Tato změna zaměření politiky, která jasně upouští od omezování produkce nebo jejího řízení, přichází v době, kdy světové trhy rychle rostou. Je proto logické dát evropským zemědělcům produkujícím mléko a evropskému mlékárenskému průmyslu – a v konečném důsledku i hospodářství EU – možnost dodávat na tyto trhy, a nahradit si tak obrovské ztráty podílu na trhu vzniklé v průběhu 30 let stagnace kvót.

5.3.

Avšak s novou volatilitou cen, která byla důsledkem provádění předchozí SZP a způsobila obrovskou krizi příjmů v odvětví mléka a mléčných výrobků v roce 2009, se začalo znovu diskutovat o výhodách omezování produkce a v posledních několika letech byly v různých kruzích v Bruselu projednány různé návrhy založené na řízení produkce.

5.4.

Jedním takovým příkladem je „Dantinův návrh“, který EP přijal během jednání o SZP na období 2014–2020 v létě 2013. Podle tohoto návrhu by se v případech narušení trhu mohly zemědělcům poskytovat pobídky k dobrovolnému snížení produkce („buy out“), zatímco těm, kteří by produkci zvýšili, by mohly být ukládány sankce. Tento návrh byl podroben analýze ze strany Dr. Michaela Keana a Dr. Declana O’ Connora, již zadalo Evropské mlékárenské sdružení (EDA) (8).

5.5.

Skupina odborníků ze společnosti Ernst & Young (9) rovněž pro Komisi prošetřila možnosti budoucí politiky v odvětví mléka a mléčných výrobků spadající pod titulky „tržní rovnováha a konkurenceschopnost“ a „udržitelná produkce mléka včetně jejího územního rozměru“.

5.6.

Obě studie poukázaly na to, že řízení výroby/kvóty již nejsou účinné pro udržení a stabilizaci cen mléka a příjmů. Obě studie rovněž poukázaly na to, že navrhovaný systém „buy out“ nebo podobná opatření v oblasti řízení výroby by bylo obtížné zavést v celé EU, jelikož cenová hladina, která může způsobit krizi příjmů, se mezi jednotlivými zeměmi výrazně liší. Kromě toho by tento systém nebyl efektivní, jelikož by dlouho trvalo, než by přinesl výsledky, a byl by nákladný, protože ke stimulaci producentů k dobrovolnému snižování produkce by byla zapotřebí vysoká kompenzace. Dr. Keane a Dr. O’Connor dále zdůrazňují, že kdyby se zavedl, mělo by to přemíru negativních předvídatelných a nezamýšlených důsledků pro běžné fungování trhů s mlékem a mléčnými výrobky, a proto by se investice a plánování na úrovni zemědělského podniku a zpracování staly téměř nemožnými.

5.7.

Studie Dr. Keana a Dr O’Connora však především důrazně podtrhuje to, že navrhované opatření může být účinné jedině tehdy, pokud bude prováděno v uzavřeném hospodářství nebo pokud danou politiku zavedou všichni velcí mezinárodní dodavatelé společně v otevřené ekonomice. Pokud by tato politika byla zavedena jednostranně, jak je navrženo, měla by přínos hlavně pro naše mezinárodní konkurenty. Producenti mléka z EU by ztratili konkurenceschopnost, ale i nadále by na svých cenách mléka pociťovali důsledky rozhodnutí o výrobě přijatých našimi konkurenty v USA nebo na Novém Zélandu.

5.8.

Zatímco EU byla omezena kvótami, světová produkce mléka exponenciálně rostla – o 22 % jen za posledních 10 let. Během stejného období naši konkurenti, zejména Nový Zéland a USA, jež jsou oba silně zaměřeni na vývoz, výrazně zvýšili svou produkci, zatímco produkce EU klesala a omezení v podobě kvót neochránila producenty mléka v EU před velkými cenovými otřesy v období 2007–2009.

5.9.

Lze rovněž docela dobře předpokládat, že strategie růstu vývozu těchto zemí podepřené velmi dobře propagovanými investičními plány na Novém Zélandu a zejména v USA budou pokračovat i po roce 2015. Pokud EU nevstoupí do hry, budeme vytlačeni z hlavních světových vývozních příležitostí, což připraví producenty mléka z EU o hodně a obecněji také venkovskou ekonomiku EU o pracovní místa a příjem.

6.1.

Studie Ernst & Young rovněž důrazně doporučuje posílit záchrannou síť v případech krize trhu. Zdůrazňuje se v ní význam pomoci zemědělcům produkujícím mléko vyrovnat se s novou nestabilitou příjmů, již způsobují vysoce proměnlivé ceny mléka a vstupní náklady, a odkazuje se v ní na nástroje pro řízení rizik, např. zajišťování, využití trhů futures atp.

6.2.

EU musí členským státům umožnit poskytovat daňová řešení, která zemědělcům usnadní dávat v dobrých letech stranou prostředky, jež budou znovu použity v podniku a zdaněny v horších letech a mohou být také pákou pro investice v mezidobí pro ty, kdo jsou připraveni expandovat.

6.3.

EU musí také povzbuzovat, podporovat a případně rovněž regulovat poskytování zajišťovacích nástrojů pro ceny a marže ze strany průmyslu, které zemědělcům umožní využít tím nejjednodušším způsobem možnosti stanovení svých cen mléka/marže pro určitý procentní podíl svého mléka a po stanovenou dobu, aniž by bylo nutné se zabývat všemi složitostmi obchodování na trzích futures. Zemědělci v USA již mají přístup k tomuto typu nástrojů prostřednictvím mlékárenských družstev a několik odběratelů mléka (Glanbia v Irsku a Fonterra na Novém Zélandu) přišlo s režimy pevných cen/marží, které jsou přínosné pro zemědělce. Větší dostupnost těchto možností po celé Evropě bude mít zásadní význam.

6.3.1.

Režim napojení pevné ceny mléka na Glanbia index umožňuje zemědělcům dobrovolně zmrazit po dobu tří let určitý procentní podíl svého mléka na pevně stanovenou cenu. Tato cena je každoročně upravována podle míry inflace vstupních nákladů, takže zemědělci rovněž zmrazí velkou část své marže. Od roku 2010 proběhly čtyři takové režimy. O všechny byl nadměrný zájem, protože zemědělcům dávají velký stupeň jistoty ohledně příjmů, které dostanou za část jejich mléka. Odhaduje se, že 22 % celkového množství mléka, které vykupuje společnost Glanbia, se kupuje v rámci tohoto režimu, a většina zemědělců, kteří se zúčastnili prvního režimu, se zapojili znovu.

6.4.

Z hospodářského hlediska je rovněž velmi důležité, aby EU přezkoumala základ pro svá ustanovení ohledně „záchranné sítě“. Intervenční ceny mléka a mléčných výrobků, které jsou stejné od poloviny roku 2008, představují „podporu“ odpovídající nákladům na zpracování zhruba ve výši 19 c/l netto, která již nemá žádný vztah ani k mnohem vyššímu rozpětí, v němž se světové a unijní ceny mléka a mléčných výrobků pohybují, ani k výrazně vyšším primárním výrobním nákladům. EU musí zvýšit svoji úroveň záchranné sítě prostřednictvím zvýšení intervenční ceny sušeného odstředěného mléka a másla alespoň v souladu se zvýšením výrobních nákladů a musí neustále sledovat vztah své záchranné sítě k výrobním nákladům.

6.5.

Toto odvětví bude muset prozkoumat, zda je možné vytvořit dodatečný krizový nástroj, zejména v případě silné cenové volatility, jež zemědělce přivádí do existenční nouze.

6.6.

Z pohledu zemědělců jsou nejúspěšnější právní strukturou pro provoz mlékárenského podniku družstva. Družstva upřednostňují výnosy pro své členy (zemědělce), ať už ve formě podílu na zisku nebo cen mléka. Jádrem jejich činnosti je blahobyt a nejlepší obchodní zájmy jejich členů.

6.7.

Družstva mají jedinečné postavení k tomu, aby mohly sloužit jako kanál zprostředkovávající zemědělcům možnosti řízení volatility, jako jsou smlouvy o pevné ceně nebo příležitosti „zmrazit“ po stanovenou dobu cenu mléka a/nebo marži.

6.8.

Jakákoli budoucí politika v oblasti mléka a mléčných výrobků musí vzít náležitě v potaz zásadní význam družstev a nesmí způsobit potíže, pokud jde o to, co je ideální struktura z pohledu zemědělce.

6.9.

Řešit se rovněž musí neschopnost zemědělců získat zpět náklady od maloobchodního řetězce. Spotřebitelé mají z extrémního snížení cen mléčných komodit malý užitek, ale maloobchodníci se vždy snaží zajistit si co největší prospěch z tlaku na dodavatele v době, kdy světové ceny mléčných výrobků klesají, jako je tomu v současnosti. Nižší velkoobchodní ceny v důsledku maloobchodního tlaku (který je někdy přinejmenším morálně, ne-li právně sporný) znamenají zvýšení marží a bezdůvodného obohacování maloobchodníků na úkor zbytku řetězce a spotřebitelů. Zemědělci jsou na samém konci tohoto řetězce a nemohou nijak chránit své marže, aby si udrželi rodinné příjmy. Včasnější tržní intervence ze strany Evropské komise by pomohla překonat krize trhu rychleji a minimalizovala by maloobchodní tlak zdůrazněný v tomto odstavci.

7.1.

Zemědělské podniky produkující mléko mají zásadní socioekonomický a environmentální přínos ve všech regionech EU. Uznání a podpora tohoto příspěvku, který v mnoha regionech závisí na malých, zranitelných zemědělských podnicích, je již dlouho součástí poslání SZP. Druhý pilíř SZP zahrnuje mnoho opatření, která jsou v této souvislosti relevantní. Taková opatření obsahují i nové předpisy, jež jsou nyní součástí SZP/společné organizace trhů a jež byly poprvé zavedeny jako balíček předpisů týkajících se odvětví mléka.

7.1.1.

Nicméně ukončení režimu kvót by možná mohlo urychlit přesun produkce mléka v rámci EU do severních/západních oblastí, kde lze produkovat nejefektivněji. Tak by se potenciálně snížila nebo ukončila produkce v oblastech Evropy s vyššími náklady (a rovněž chudších oblastech), čímž by se prohloubily hospodářské rozdíly mezi těmito regiony.

7.1.2.

Velká většina zemědělských podniků v členských státech EU má velmi malý počet krav: 75 % zemědělských podniků jich má méně než 9 (10). Mnoho z nich sice nepochybně produkuje mléko pro vlastní spotřebu rodin zemědělců z podniku, jejich hospodářská zranitelnost je však zřejmá, tím spíše, že mnohé se nacházejí v horských nebo jinak znevýhodněných oblastech.

7.1.3.

Komise musí iniciovat koherentní projekt rozvoje venkova a produkce mléka v horských oblastech, znevýhodněných oblastech produkujících mléko a v členských státech, kde produkci mléka zajišťují velmi malá stáda.

7.1.4.

Kromě balíčku pro předávání znalostí nebo případně jako součást tohoto balíčku by bylo zásadně důležité, aby tyto zemědělské podniky získaly přístup k poradenským a vzdělávacím službám, které by jim pomohly činit správná obchodní rozhodnutí ohledně vlastní budoucnosti i budoucnosti jejich nástupců. Mohli by být poučeni o tom, jak mají postupovat, pokud jde o diverzifikaci, zefektivnění své činnosti, zvětšování velikosti, pokud je ekonomicky proveditelné, a v náležitém případě také o tom, jaké alternativní zaměstnání zvažovat pro stávajícího zemědělce nebo jeho nástupce (změna kariéry).

7.2.

V oblastech, kde hrozí opouštění zemědělské půdy, nedostatečné spásání nebo jiné negativní environmentální dopady by druhý pilíř environmentálních plateb mohl být na základě určitých podmínek konkrétně zaměřen na zemědělce produkující mléko.

7.3.

Zranitelní zemědělci produkující mléko ve všech regionech musí být povzbuzováni k tomu, aby se zapojili do organizací producentů a meziodvětvových organizací s cílem podpořit jakostní produkci a zvýšit svůj význam a vliv v dodavatelském řetězci.

7.4.

Platby pro mladé zemědělce by se rovněž mohly využít na podporu generační obnovy tam, kde je opouštění půdy z důvodu omezené schopnosti generovat příjmy problémem. U těchto zemědělců by se mohlo podporovat investování prostřednictvím výhodných půjček nebo jiných takových systémů.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/31

1.1.

EHSV bere elektromagnetickou přecitlivělost na vědomí a je znepokojen jejím rozšířením. Upozorňuje na to, že za účelem pochopení tohoto problému a jeho příčin probíhá další rozsáhlý výzkum. Konstatuje rovněž, že tuto problematiku v posledních letech podrobně analyzuje SCENIHR (předběžné stanovisko na téma Potenciální účinky expozice elektromagnetickým polím na zdraví, SCENIHR, 29. listopadu 2013 – http://ec.europa.eu/health/scientific_committees/emerging/docs/scenihr_o_041.pdf), jenž v brzké době dokončí své aktuální stanovisko, při jehož přípravě rozsáhle využil veřejných konzultací.

1.2.

EHSV se domnívá, že hlavní závěry této zprávy se nebudou podstatně lišit od předběžného stanoviska z roku 2013, jež uvádí, že „celkově existují důkazy, že expozice radiofrekvenčním polím nezpůsobuje u lidí poruchy ani neovlivňuje jejich kognitivní funkce. Předchozí stanovisko tohoto vědeckého výboru dospělo k závěru, že radiofrekvenční pole nemají při úrovních expozice v rámci stávajících mezních hodnot žádné nepříznivé účinky na reprodukci a vývoj. Zahrnutím novějších údajů o člověku a zvířatech se na tomto posudku nic nemění“ (Předběžné stanovisko na téma Potenciální účinky expozice elektromagnetickým polím na zdraví, SCENIHR, 29. listopadu 2013 – http://ec.europa.eu/health/scientific_committees/emerging/docs/scenihr_o_041.pdf).

1.3.

Toto předběžné stanovisko výboru SCENIHR také uvádí, že nové poznatky získané po zveřejnění předchozího stanoviska z roku 2009 podporují závěr, že expozice radiofrekvenčním polím nemá příčinnou souvislost se symptomy. Poznamenává, že domnělá expozice subjektu těmto polím (k níž nedochází) často postačuje ke spuštění příznaků.

1.4.

Nicméně v zájmu rozptýlení přetrvávajících obav veřejnosti a dodržení zásady předběžné opatrnosti vyzývá EHSV Komisi, aby pokračovala ve své činnosti v této oblasti, a to zejména proto, že je nutný ještě další výzkum k nashromáždění důkazů týkajících se jakéhokoli potenciálního zdravotního dopadu způsobeného dlouhodobou expozicí, například používáním mobilního telefonu po dobu více než 20 let.

1.5.

Je zde však i otázka vnímání veřejností. Některé osoby považují rozšíření elektromagnetických polí za hrozbu – na pracovišti, pro své rodiny, na veřejných místech. Podobné skupiny jsou stejnou měrou znepokojeny i expozicí různým chemickým látkám, rozšířenou nesnášenlivostí určitých potravin nebo expozicí částicím, vláknům nebo bakteriím v životním prostředí. Tyto osoby potřebují podporu, a to nejen při řešení skutečných příznaků onemocnění, ale i v otázce obav, jež vyjadřují ohledně moderní společnosti.

1.6.

Výbor konstatuje, že osoby trpící elektromagnetickou přecitlivělostí pociťují skutečné příznaky. Je třeba usilovat o zlepšení jejich zdravotních podmínek se zaměřením na omezení postižení, jak uvádí Biomedicine and Molecular Biosciences COST Action BM0704 (BMBS COST Action BM0704 Emerging EMF Technologies and Health Risk Management).

2.1.

Účelem tohoto stanoviska je prozkoumat obavy vyjadřované skupinami občanské společnosti ohledně používání a dopadu zařízení vyzařujících radiové vlny využívaných v průmyslových a domácích přístrojích a službách, jež závisejí na bezdrátové komunikaci. To je důležité pro ty, kteří jednak trpí nespecifikovanou řadou zdravotních potíží, a zároveň přijali pojem „syndrom elektromagnetické přecitlivělosti“ jako definici a příčinu těchto svých potíží.

3.1.

Co se těchto osob týče, převažuje bohužel takové lékařské a vědecké stanovisko, že neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o souvislosti mezi širokou škálou příznaků popisovaných jako elektromagnetická přecitlivělost a expozicí elektromagnetickým nebo radiovým polím. Světová zdravotnická organizace (WHO) proto konstatuje, že „všechny dosud provedené průzkumy ukazují, že expozice hodnotám nižším, než jsou mezní hodnoty doporučené v pokynech Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP) z roku 1998, jež zahrnují celé frekvenční pásmo 0–300 GHz, nemají žádný známý nepříznivý účinek na zdraví“ (WHO – http://www.who.int/peh-emf/research/en/). Nicméně kampaně aktivistických subjektů v řadě zemí i nadále žádají o větší uznání tohoto údajného problému a o více preventivních a nápravných opatření týkajících se intenzity a rozšíření zdrojů elektromagnetických polí. Tyto subjekty považují nedostatek aktivity ze strany orgánů v nejlepším případě za lhostejnost, v horším pak za součást širšího spiknutí ovlivňovaného vládními, zahraničními nebo obchodními zájmy, které nejsou ochotny provést rozsáhlé úpravy nutné tam, kde by měl být zmírněn nebo omezen účinek „wifi“ (nebo jiných elektrických zařízení).

3.2.

Již od doby předcházející doporučení Rady o omezení expozice veřejnosti elektromagnetickým polím (0 Hz až 300 GHz) (doporučení Rady 1999/519/ES) z roku 1999 se EU tímto tématem aktivně zabývá a usiluje o nejlepší vědecké a lékařské názory. Ty prezentuje řada pracovních skupin a Vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika (SCENIHR). Výsledkem je trvalý přísun analýz, podkladových dokumentů a stanovisek, které odrážejí závažnost, již tomuto problému připisují správní orgány, zdravotnictví, výzkum a vědecké obce.

3.3.

Tato problematika se netýká pouze Evropy. V listopadu 2014 uspořádala Evropská komise 18. výroční konferenci k celosvětové koordinaci výzkumu a zdravotní politiky v oblasti vysokofrekvenčních elektromagnetických polí, která přezkoumala rozsáhlý celosvětový výzkum v této oblasti. K dnešnímu dni tato vědecká stanoviska nepřinesla žádné racionální důvody ke změně mezních hodnot expozice (základní omezení a referenční úrovně) podle doporučení Rady 1999/519/ES. Komise však uznává, že základní údaje pro hodnocení některých rizik jsou ještě omezené, zejména u dlouhodobé, nízké úrovně expozice, což odůvodňuje potřebu dalšího výzkumu.

3.4.

Osoby trpící elektromagnetickou přecitlivělostí i nadále tvrdí, že opatření pro řešení jejich problému ze strany členských států i EU daleko zaostávají za tím, co považují za nezbytné. S tím však většina orgánů veřejného zdraví nesouhlasí (například Národní zdravotní služba Spojeného království – viz http://www.nhs.uk/Conditions/Mobile-phone-safety/Pages/QA.aspx#biological-reasons). Významná většina aktuálních nezávislých expertíz dochází k závěru, že osoby, jež se samy označují za osoby trpící elektromagnetickou přecitlivělostí, nedokáží rozlišit mezi expozicí skutečným a falešným (tj. nulovým) elektromagnetickým polím. „Double-blind“ pokusy ukazují, že lidé, kteří tvrdí, že trpí elektromagnetickou přecitlivělostí, nejsou schopni přítomnost elektromagnetických polí odhalit, a mají tendenci hlásit poruchy zdraví i po nulové expozici elektromagnetickým polím stejně, jako po expozici skutečné (British Medical Journal 332 (7546): 886–889).

3.5.

Tím však nelze skutečnost příznaků připisovaných elektromagnetické přecitlivělosti popírat. Mnoho lidí zjevně definuje svou diagnózu jako širokou škálou nesouvisejících zdravotních problémů, jež připisují elektromagnetickým polím. Podíl osob, které se k této diagnóze hlásí, se v jednotlivých členských státech značně liší. Světová zdravotnická organizace (WHO) konstatuje, že „elektromagnetická přecitlivělost nemá žádná jasná diagnostická kritéria, a že neexistuje žádný vědecký základ pro spojování příznaků elektromagnetické přecitlivělosti s expozicí elektromagnetickým polím. Elektromagnetická přecitlivělost není kromě toho lékařskou diagnózou, ani není jasné, zda představuje samostatný zdravotní problém“ (WHO – Electromagnetic fields and public health, http://www.who.int/peh-emf/publications/facts/fs296/en/).

3.6.

Naproti tomu teplotní účinky elektromagnetických polí na lidské tělo jsou známy už více než 100 let a, jak bylo uvedeno, existují doporučení Rady EU pro elektromagnetická pole a mezinárodní bezpečnostní standardy pro záření, jež jsou pravidelně podrobovány přezkumu. Na úrovni EU byly schváleny tyto právní nástroje týkající se elektromagnetických polí:

3.7.

Pokud jde o výzkum, Výbor konstatuje, že od roku 2000 Evropská komise, kromě aktivního působení v této oblasti, poskytla finanční prostředky ve výši 37 milionů eur na výzkum elektromagnetických polí a mobilních telefonů.

3.8.

EHSV vyjádřil své obavy související s těmito tématy ve stanoviscích vydaných v souvislosti s těmito předpisy a během jejich přípravy, přičemž souhlasil s minimalizací expozice neionizujícímu záření. Nicméně pro osoby trpící elektromagnetickou přecitlivělostí je typické, že příznaky svého onemocnění přičítají elektromagnetickým polím značně nižších intenzit, než jsou přípustné mezní hodnoty.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/34

1.1.

EHSV vybízí tureckou vládu a turecké správní orgány, aby uznaly organizace občanské společnosti jakožto důležitou součást společnosti a jakožto klíčového aktéra v procesu sbližování Turecka s hodnotami a acquis EU. Cílem musí být vytvoření takové společnosti, v níž mohou hrát zásadní roli všechny sociální skupiny. Turecko by se mělo v rámci společného úsilí zaměřit na vytvoření institucionálního a legislativního rámce pro pluralitní a participativní kulturu vzájemného uznávání a výměny.

1.2.

Ve všech oblastech je nutné zachovávat rozdělení pravomocí v rámci právního státu, neboť se jedná o základní předpoklad pro práci organizací občanské společnosti. Nepřiměřené státní zásahy, které nadměrně omezují jejich činnost, například v rámci zvláštních kontrol, jsou s touto zásadou neslučitelné. Tyto organizace musí mít rovněž k dispozici prostředky nápravy. Je třeba energicky bojovat proti korupci.

1.3.

V dialogu mezi EU a Tureckem je třeba věnovat zvláštní pozornost účinnému uplatňování základních práv a svobod, k nimž patří:

1.4.

Rozdělení pravomocí na zákonodárné, soudní a výkonné, zejména pak jasné rozlišování a jasná rozlišitelnost konání vlády a konání správních orgánů, jež musí být podepřeno zákony, je základním předpokladem pro to, aby mohly organizace občanské společnosti vyvíjet svou činnost. Základem jakéhokoliv právního státu je obzvláště nezávislé soudnictví.

1.5.

EHSV vyzývá Radu EU, aby usilovala o otevření kapitoly 23 (Soudnictví a základní práva) a kapitoly 24 (Spravedlnost, svoboda a bezpečnost) jednání o přistoupení Turecka k EU s cílem dále podpořit tento proces v Turecku.

1.6.

Současně by měla být dodržována také zásada vertikálního rozdělení pravomocí, například místní samosprávy.

1.7.

Bylo by výhodou, kdyby byly organizacím občanské společnosti v Turecku zpřístupněny informace o státních (rozhodovacích) procesech. Za tímto účelem by měla být pravidelně a podle transparentních pravidel pořádána slyšení a konzultace, aby bylo možné zohlednit v politických a správních rozhodnutích poznatky, jež organizace občanské společnosti získaly během svého působení, a zájmy jimi zastupovaných sociálních skupin. EHSV vybízí tureckou vládu a turecké správní orgány, aby občanskou společnost zapojily do formálních diskusí (hospodářská a sociální rada) a aby toto zapojení zakotvily v ústavě prostřednictvím ústavní reformy.

1.8.

Některé kategorie zaměstnání, hlavně svobodná povolání, hrají dle EHSV zvlášť důležitou roli při vytváření svobodné společnosti, v níž platí zásady právního státu. Přístup ke spravedlnosti či k lékařské péči mohou zaručit pouze nezávislí a kvalifikovaní odborníci, jimž mohou občané důvěřovat na základě vztahu důvěry, který je chráněn před vnějším vměšováním či násilím. V rámci těchto důvěrných služeb, například ze strany právníků, lékařů či daňových poradců, musí být plně zachováváno profesní tajemství.

1.9.

V souvislosti s tím je nezbytné, aby se tyto profese účinně autoregulovaly, například v profesních sdruženích, díky nimž budou moci plnit své zvláštní úkoly vůči společnosti a jednotlivcům bez politického vměšování. EHSV během své průzkumné cesty shledal, že je tato zásada porušována.

1.10.

Je třeba zavést v Turecku sociální dialog na celostátní úrovni a na úrovni jednotlivých odvětví a podniků, aby se zaměstnanci a zaměstnavatelé stali rovnými partnery. Je třeba usilovat rovněž o zlepšení pracovních podmínek a ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, což se musí projevit tím, že budou zaměstnancům přiznána rozsáhlá práva (1).

2.1.

Návštěva EHSV v Istanbulu a Ankaře ve dnech 9. a 10. září 2013 ukázala, že podmínky pro fungování organizací občanské společnosti v Turecku jsou někdy znatelně narušené. V některých případech se zástupci a pracovníci těchto organizací setkali s vážnými osobními restrikcemi ze strany státních orgánů, či dokonce s fyzickým násilím.

2.2.

Úkolem navazující návštěvy v Ankaře a Diyarbakıru, jež se uskutečnila ve dnech 1. až 3. července 2014, bylo prošetřit aktuální situaci a vývoj podmínek pro činnost občanské společnosti v Turecku. V rozhovorech se zástupci turecké občanské společnosti bylo zjišťováno, zda od září 2013 nastaly v podmínkách fungování organizací občanské společnosti nějaké změny.

2.3.

Tyto návštěvy byly uspořádány navíc vedle pravidelných schůzí smíšeného poradního výboru EU-Turecko, který monitoruje proces přistoupení Turecka k EU. Členové EHSV si mohli promluvit se zástupci občanské společnosti, kteří nebyli zapojeni coby partneři do diskusí v rámci smíšeného poradního výboru EU-Turecko.

2.4.

Rozhovory se zástupci rozmanitých organizací občanské společnosti a s představiteli státních orgánů, včetně místní úrovně, poskytly představu o tom, v jakých podmínkách organizace občanské společnosti v Turecku fungují a jak se tyto podmínky změnily. Účelem při tom bylo sestavit z individuálních zkušeností a svědectví různých subjektů občanské společnosti celkový obrázek, který ani tolik neodráží právní rámec, jako spíše skutečnou situaci tak, jak je pociťována v praxi, jež má určující význam pro zapojení jednotlivců do organizací občanské společnosti.

2.5.

Vychází se z toho, že ani za optimálních okolností nebude nikdy možné dosáhnout naprosté spokojenosti všech subjektů občanské společnosti s podmínkami, v nichž působí. Namísto toho je nutné vyvažováním různých zájmů neustále usilovat o optimalizaci prostředí pro činnost občanské společnosti, aby se nepřetržitě rozvíjela taková demokratická a pluralitní společnost, jaká je aktivně utvářena ve všech členských státech EU.

2.6.

EHSV vyzývá Turecko i Evropskou unii, aby na dialog s občanskou společností pohlížely jako na zásadní předpoklad pro sblížení svých společností a aby udělaly maximum pro podporu tohoto dialogu. Tento proces může být úspěšný jedině tehdy, půjde-li o proces vzájemného učení v rámci neustálého otevřeného dialogu.

3.1.

Turecko učinilo jednoznačný pokrok, pokud jde o základní zásady rozdělení pravomocí a nezávislosti samosprávy, i když je nutné vyvinout značné další úsilí při uplatňování těchto zásad. Organizacím občanské společnosti musí být zajištěn spolehlivý právní rámec, o nějž se bude opírat jejich práce. Sem patří mimo jiné to, aby jim platné právo poskytovalo dostatečný manévrovací prostor pro jejich činnost a aby bylo rovněž náležitě dodržováno a aplikováno ze strany státu a správních orgánů. Tato právní jistota podmínek fungování organizací občanské společnosti a činnosti jejich pracovníků musí být transparentní a musí být zaručena.

3.2.

Kritizována byla hlavně ústavní situace, co se týče spolehlivého dodržování individuálních práv veřejnými orgány. Bez ohledu na to, zda byly konkrétní správní kroky formálně legální nebo zda došlo k porušení právních předpisů, panovala v některých případech nejistota a netransparentnost, pokud jde o základ či zdůvodnění postupu vlády. V důsledku toho byla státem přijatá opatření vnímána jako svévolná.

3.3.

U opatření by vždy mělo být oznámeno, jaký je jejich právní základ, kdo k nim dal podnět a proč bylo dané rozhodnutí či opatření přijato, a to takovým způsobem, aby tomu dotčené osoby rozuměly. Musí být při tom také prakticky zaručen a řádně zdokumentován okamžitý přístup k opravným prostředkům.

4.1.

Všichni pracovníci organizací občanské společnosti zodpovídají za své konání stejně jako každý jiný občan. V důsledku jejich činnosti jim nesmí vzniknout neoprávněná osobní újma či omezení. Především je nutné plně chránit soukromý život jich samých a jejich rodin.

4.2.

EHSV je známo, že zástupci organizací občanské společnosti byli v mnoha případech (někdy i osobně) ohrožováni verbálními útoky a trestním stíháním a byli neodůvodněně omezováni ve své činnosti v rámci občanské společnosti. K řadě z uvedených restrikcí došlo během protestů v parku Gezi v květnu a červnu 2013 a během souvisejících soudních řízení.

4.3.

Delegace EHSV byla hluboce otřesena informacemi o tom, že po protestech v parku Gezi nesměli lékaři ošetřovat zraněné a že byla vyžádána zdravotní dokumentace pro účely vyšetřování. Mimoto prý byli někteří lékaři vyšetřováni kvůli takovým zločinům, jako je neuposlechnutí nařízení vlády, jelikož se neřídili pokyny veřejných orgánů. Důvěrná a nezávislá lékařská péče je lidským právem, bez ohledu na politické události a na danou osobu, a musí být poskytována v souladu s Hippokratovou přísahou. Stejně jako u právního zastupování je i v lékařské péči základem práce postavené na důvěrnosti a projevem právního státu respektování profesního tajemství všemi dotčenými stranami. Dodržování těchto zásad všemi úředními osobami je důležité nejen pro konkrétní případy, ale i pro obecné fungování demokracie a právního státu a důvěru veřejnosti v respektování jejích práv.

4.4.

EHSV tureckým orgánům doporučuje, aby se pokusily získat zpět ztracenou důvěru organizací občanské společnosti tím, že zajistí, aby byla rozhodnutí přijímaná na všech úrovních správy transparentní a v souladu se zásadami právního státu a aby byla rozhodnutí zákonodárných, soudních a výkonných orgánů na sobě zcela nezávislá.

4.5.

Zapojení občanské společnosti do demokratického rozhodovacího procesu by se v rámci procesu přistoupení k EU dalo podpořit otevřením kapitol 23 (Soudnictví a základní práva) a 24 (Spravedlnost, svoboda a bezpečnost) a proaktivním zavedením základních práv a svobod, které jsou v nich zahrnuty.

4.6.

EHSV zdůrazňuje, že základním prvkem svobodné občanské společnosti v demokratickém systému je nezávislost soudnictví a soudců. Soudcům musí být obzvláště umožněno, aby vykonávali spravedlnost nezávisle a podle práva, bez nepřímých pokynů jiných orgánů nebo individuálního nátlaku či vyhrožování osobní újmou.

5.1.

EHSV by uvítal, kdyby turecká vláda a správa rozsáhleji využívaly potenciál organizací občanské společnosti při formulování politických rozhodnutí a informování o nich tím, že je budou před přijetím rozhodnutí pravidelně konzultovat a že jim zpřístupní informace o státních rozhodovacích procesech s cílem navázat dialog. Mnohé organizace turecké občanské společnosti si stěžovaly na nedostatečné možnosti přístupu ke státním rozhodovacím procesům. V členských státech EU jsou zástupci organizací občanské společnosti před přijetím rozhodnutí pravidelně konzultováni, aby bylo možné začlenit společné postoje a zájmy členů těchto organizací do tohoto procesu a zvýšit kvalitu a akceptovatelnost přijatých rozhodnutí ze strany veřejnosti. Prostřednictvím konzultace zúčastněných nebo dotčených sociálních skupin, která by měla být pevnou součástí zákonodárného a regulačního procesu, mohou veřejné orgány jednak předem identifikovat případný prostor pro zlepšení a jednak také využít příslušné organizace ke zprostředkování daného rozhodnutí ve sféře jejich vlivu.

5.2.

EHSV vybízí tureckou vládu a turecké správní orgány, aby občanskou společnost včetně menšin zapojily do strukturovaného politického procesu utváření mínění také formálně, a to zřízením hospodářské a sociální rady, a aby to zakotvily i v ústavě prostřednictvím ústavní reformy.

5.3.

V době, kdy se průzkumná cesta konala, se zástupci organizací občanské společnosti cítili být výrazně omezováni v komunikaci se členy a veřejností. Uvedli, že je velice složité či dokonce v podstatě nemožné získat si přístup k tisku v důsledku toho, že struktura sdělovacích prostředků je někdy oligopolní a redakce jsou často orientovány v zásadě jednostranně. Referovali o silných ekonomických závislostech a přímém ovlivňování médií. Uvedli rovněž, že to omezuje jak informování o činnosti organizací občanské společnosti, tak možnost otevřené politické diskuse, v níž by byly zastoupeny i názory, jež jsou vůči vládě kritické.

5.4.

EHSV se domnívá, že je ještě nutné podniknout další kroky pro vytvoření svobodného a různorodého mediálního prostředí. Je nutné okamžitě skoncovat s represemi namířenými proti novinářům kvůli vyslovené kritice, a to včetně jejich zadržování.

5.5.

EHSV kriticky hodnotí dočasné zablokování mikroblogovací služby Twitter. Turecká vláda by měla podporovat svobodu projevu, a to i v sociálních médiích, a tato svoboda by měla být umožňována jakožto součást čilé výměny názorů v demokratickém systému.

6.1.

Ochrana společenských menšin by měla být brána vážně, neboť se jedná o měřítko fungování demokracie. Je třeba systematicky odstraňovat diskriminaci ze strany veřejných orgánů a právně postihovat diskriminaci ze strany třetích osob a zamezovat jí prostřednictvím veřejných vzdělávacích kampaní. Zapojení občanské společnosti do demokratických rozhodovacích procesů by se v rámci procesu přistoupení k EU dalo usnadnit otevřením kapitol 23 (Soudnictví a základní práva) a 24 (Spravedlnost, svoboda a bezpečnost) a neprodleným zavedením základních práv a svobod, které jsou v nich zahrnuty.

6.2.

Ženy sice dost dobře nelze označit jako menšinu, EHSV nicméně Turecko vyzývá, aby využilo nástrojů na ochranu menšin k podpoře rovnosti žen a mužů. Za tímto účelem by Turecko mělo implementovat úmluvu OSN o právech žen. Podpora žen a dívek ve všech oblastech společnosti, zejména co se týče přístupu na trh práce a také k veřejné službě, by měla být pro Turecko politickým cílem, o jehož naplnění by mělo s vervou usilovat. Turecký stát by měl pomáhat matkám v obtížné situaci poskytováním nezávislého odborného poradenství, aby se snížil počet nelegálních potratů. Je třeba pokračovat v osvědčených formách spolupráce mezi organizacemi hájícími práva žen a tureckým státem a posílit je.

6.3.

Turecko by mělo pokračovat v úsilí o začlenění kurdské menšiny do turecké společnosti a mělo by podporovat kulturu a jazyk Kurdů.

6.4.

EHSV Turecko žádá, aby chránilo osoby s odlišnou sexuální orientací či genderovou identitou před diskriminací a aby je začlenilo do společnosti.

6.5.

EHSV byl informován o tom, že v některých případech je porušována zásada sekulárního státu zakotvená v turecké ústavě. Jde zejména o požadavek uvádět náboženské vyznání v oficiálních dokladech totožnosti. Příslušníci náboženských menšin, mimo jiné alevité, jsou podle zpráv znevýhodňováni ve společenském životě a pokud jde o jejich pracovní vyhlídky. EHSV Turecko žádá, aby se důrazněji zasadilo o nediskriminační začlenění náboženských menšin do společnosti.

7.1.

EHSV shledal nedostatky v procesu systematického zapojování zaměstnanců do příslušných rozhodnutí. Odborové organizace poukázaly na omezování svobody sdružování a shromažďování, která je základní podmínkou pro zapojení do činnosti odborů. Kromě toho byl EHSV informován o tom, že je na odboráře, zejména na členy podnikových rad, vyvíjen individuální nátlak, čímž je porušována svoboda sdružování.

7.2.

EHSV byl zhrozen nedostatky v koncipování a provádění ochranných opatření při práci, jež před průzkumnou cestou způsobily nehody, například důlní neštěstí v Somě v květnu 2014. Výbor vyzývá tureckou vládu a správu, aby se zapojením zaměstnanců vypracovaly opatření na ochranu jejich životů a bezpečnosti a aby zajistily plošné uplatňování těchto opatření.

8.1.

V některých místech Turecka zůstává zásada místní samosprávy procesem vzájemného učení, v němž musí být postupně definovány a upřesněny úlohy a pravomoci různých orgánů. EHSV poukazuje na to, že vertikální rozdělení pravomocí je v Turecku využíváno také jako nástroj pro vytvoření sítě vazeb mezi státem a sociálními skupinami a že je třeba pevněji zakotvit demokratické procesy na regionální a místní úrovni. Mohlo by to být další příležitostí k zapojení organizací občanské společnosti s přímou místní působností do politických rozhodovacích procesů, například v osobě informovaných občanů a nezávislých poradců.

9.1.

Stát a sdělovací prostředky by mohly udělat ještě více pro to, aby podpořily porozumění veřejnosti pro rozmanitost sociálních skupin a nezbytnost existence organizací občanské společnosti a zastupování zájmů, aby byly menšiny uznávány jako legitimní a obohacující součást turecké společnosti.

9.2.

Aby se mohly organizace občanské společnosti utvářet a profesionálně fungovat, potřebují takovou sociální strukturu, která bude v praxi pluralitní a participativní. To závisí nejen na vytvoření institucionálních mechanismů, které organizacím občanské společnosti umožní vyvíjet činnost v souladu se zákony, ale také zachování praktických rámcových podmínek pro zapojení občanské společnosti. Vedle individuálního přesvědčení o prosazovaných zájmech a hodnotách se dobrovolná činnost odvíjí také od uznání, jakého se jednotlivci za jeho angažovanost dostane.

9.3.

Z některých rozhovorů se subjekty občanské společnosti vyplynulo, že svou práci vnímají jako nerovný zápas s příslušnými orgány, a nikoli jako legitimní zastupování zájmů. Je znepokojivé, že v některých případech daly najevo nevraživost, nedůvěru a odpor vůči sociálním či státním silám. Tento postoj stojí v cestě vzájemnému porozumění a dosažení zásadního pokroku prostřednictvím oboustranných změn a skrývá v sobě nebezpečí rozkolu mezi sociálními skupinami v Turecku.

9.4.

Aby byla odstraněna atmosféra nedůvěry a strachu, měly by příslušné orgány a organizace občanské společnosti navázat dialog a trialog s partnerskými organizacemi v Evropě s cílem podpořit vznik takového prostředí, v němž bude panovat vzájemná úcta a důvěra.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/39

Zpravodajka:

Renate HEINISCH

1.

1.1.

Změna nařízení (ES) č. 726/2004 (1) je součástí balíčku nařízení, jímž má být nově regulováno evropské právo v oblasti veterinárních léčivých přípravků. Ve výše uvedeném nařízení jsou vyškrtnuty odkazy na veterinární léčivé přípravky, čímž dochází k úplnému oddělení předpisů pro veterinární léčivé přípravky a pro humánní léčivé přípravky. To je z důvodu rozdílných rámcových podmínek v těchto dvou oblastech užitečné a je to ze strany Výboru podporováno. Navrhované změny uvedeného nařízení jsou podle našeho názoru správné. Konkrétní návrhy týkající se změny výše uvedeného nařízení nejsou předkládány a nejeví se jako nezbytné. EHSV doporučuje vyslovit souhlas s návrhem nařízení v této podobě.

1.2.

Mnohem důležitější než odstranění odkazů na veterinární léčivé přípravky, k němuž má dojít prostřednictvím uvedeného nařízení, je nová úprava předpisů pro veterinární léčivé přípravky, jež byla předložena současně s návrhem nařízení COM(2014) 558 final – 2014/0257 (COD).

1.3.

Po prvním shlédnutí dotčeného dokumentu vítáme i tyto návrhy nařízení o veterinárních léčivých přípravcích, na změnu nařízení (ES) č. 726/2004, kterým se stanoví postupy Společenství, jakož i nařízení o výrobě, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv. V řadě bodů však vidíme potřebu zlepšení v zájmu skutečného dosažení cílů, kterými jsou zlepšit dostupnost veterinárních léčivých přípravků, snížit administrativní zátěž a podpořit inovace, konkurenceschopnost a lepší fungování vnitřního trhu.

1.4.

Instituce EU musí vzít v úvahu, že každá registrace veterinárních léčivých přípravků má dopad na potravinový řetězec a lidské zdraví, zejména z důvodu pronikání a vypouštění různých látek do vody v důsledku nanotechnologií, recyklace odpadních vod, nové propustnosti některých podzemních vod atd. EHSV má v tomto směru obavy, jak již uvedl ve svých předchozích stanoviscích.

1.5.

Podrobnější připomínky k tomuto záměru však nejsou součástí našeho úkolu.

2.1.

V roce 2001 byla kodifikována pravidla týkající se výroby, distribuce a používání veterinárních léčivých přípravků (směrnice 2001/82/ES (2)). Zároveň bylo také přepracováno nařízení, jež mimo jiné upravuje centralizované registrace a Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (nařízení (ES) č. 726/2004). V uvedených dokumentech se upravuje schvalování, výroba, marketing, farmakovigilance a použití veterinárních léčivých přípravků během celého jejich životního cyklu. V přílohách směrnice 2001/82/ES byly rovněž upřesněny údaje, jež měly být dodány v rámci žádosti o schválení. I v nařízení (ES) č. 726/2004 byla stanovena zejména opatření pro veterinární léčivé přípravky (kromě humánních léčivých přípravků) a spolupráce s Evropskou agenturou pro léčivé přípravky.

2.2.

Postupy pro udělení a udržení registrace pro veterinární léčivé přípravky mají být nyní z nařízení (ES) č. 726/2004 odstraněny a převedeny do nového nařízení pro veterinární léčivé přípravky. Toto nové nařízení má zahrnovat všechny formy udělení registrace pro veterinární léčivé přípravky v Unii, a to jak centrálně, tak vnitrostátně vydané.

2.3.

Náklady na postupy a služby v souvislosti s tímto nařízením mají být převedeny na výrobce a distributory těchto výrobků, případně i na žadatele. Za tímto účelem se stanovují zásady pro poplatky Evropské agentuře pro léčivé přípravky. Zásady zahrnují také pravidla, jež v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy zohledňují specifické potřeby malých a středních podniků.

2.4.

Lisabonská smlouva, jež vstoupila v platnost dnem 1. prosince 2009, zřetelně rozlišuje jednak pravomoci přenesené na Komisi přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé nepodstatné prvky legislativního aktu, což stanoví článek 290 SFEU (postup delegování), jednak pravomoci svěřené Komisi přijímat prováděcí akty, což stanoví článek 291 SFEU (postup provádění).

2.5.

Na tyto dvě pravomoci se vztahují zcela odlišné právní rámce.

2.5.1.

Provádění přenesené pravomoci se předpokládá pomocí nástrojů, které nejsou závazné:

2.5.1.1.

Výbor nedávno přijal podrobnou informační zprávu o postupu delegování, kterou lze jen doporučit pro pochopení tohoto stanoviska (5).

2.5.2.

Provádění výkonné pravomoci, jež stanoví článek 291 SFEU, je upraveno právně závaznými nástroji:

2.5.3.

Regulativní postup s kontrolou byl použit pro přijetí prováděcích opatření, jimiž se měnily jiné než podstatné prvky základních legislativních aktů. Znění článku 5a rozhodnutí o postupu projednávání ve výborech (8) je velmi blízké definici aktů v přenesené pravomoci. Akt v přenesené pravomoci, jak je definován článkem 290 SFEU, je totiž kvazilegislativní akt, který přijímá Komise za účelem doplnění či změny „některých prvků legislativního aktu, které nejsou podstatné“.

2.5.4.

Právě kvůli této podobnosti zůstal článek 5a rozhodnutí o postupu projednávání ve výborech a regulativní postup s kontrolou mezi lety 2009 a 2014 dočasně v platnosti, jelikož cílem Komise je využít tohoto přechodného období ke sladění stávajících ustanovení spadajících do regulativního postupu s kontrolou s režimem aktů v přenesené pravomoci.

2.5.5.

V návaznosti na „žádost“ Evropského parlamentu (9) Komise přistoupila k uvedení několika nařízení, směrnic a rozhodnutí v soulad, a to s podporou Rady (10).

3.1.

Komise zveřejnila tři návrhy nařízení:

3.2.

Tímto balíčkem nařízení má dojít k úplnému oddělení předpisů týkajících se humánních a veterinárních léčivých přípravků.

3.3.

Za tímto účelem jsou v prvním návrhu vyškrtnuty všechny odkazy na veterinární léčivé přípravky z nařízení (ES) č. 726/2004 Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky.

3.4.

Prostřednictvím nařízení Evropského parlamentu a Rady o veterinárních léčivých přípravcích (COM(2014) 558 final) dochází k vytvoření nových pravidel týkajících se veterinárních léčivých přípravků. Mj. má být zavedeno centralizované udělování registrace i pro veterinární léčivé přípravky, jiné postupy registrace (vnitrostátní postup, decentralizovaný postup a postup vzájemného uznávání) jsou pro veterinární léčivé přípravky i nadále možné. Cílem těchto nových pravidel je také snížení administrativní zátěže související se změnou registrací veterinárních léčivých přípravků.

3.5.

Základní cíl tohoto nařízení je užitečný a je ze strany EHSV podporován. Podrobná analýza tohoto návrhu nařízení však není součástí našeho úkolu.

3.6.

Prostřednictvím třetího nařízení o výrobě, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv a o zrušení směrnice Rady 90/167/EHS (COM(2014) 556 final) mají být stanoveny celounijní jednotné předpisy pro výrobu a používání medikovaných krmiv. Doposud obecně formulované předpisy směrnice 90/167/EHS, kterou se stanoví podmínky pro přípravu, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv ve Společenství, jsou tímto upřesněny a jsou závazné. Má tím být dosaženo řádného fungování konkurenceschopného a inovativního vnitřního trhu pro medikovaná krmiva s vysokou úrovní ochrany lidského zdraví a zdraví zvířat.

3.7.

Instituce EU musí vzít v úvahu, že každá registrace veterinárních léčivých přípravků má dopad na potravinový řetězec a lidské zdraví, zejména z důvodu pronikání a vypouštění různých látek do vody v důsledku nanotechnologií, recyklace odpadních vod, nové propustnosti některých podzemních vod atd. EHSV má v tomto směru obavy, jak již uvedl ve svých předchozích stanoviscích.

3.8.

Celkově lze konstatovat, že EHSV vítá oddělení pravidel týkajících se humánních a veterinárních léčivých přípravků, a v zásadě vítá rovněž navrhované nové předpisy pro veterinární léčivé přípravky. Pozitivně hodnotí zejména vytvoření centralizovaného postupu registrace a návrhy k administrativnímu zjednodušení žádostí o registrace pro veterinární léčivé přípravky a jejich správy.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/43

1.1

EHSV vítá sdělení Komise Šestá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, nicméně nemůže takto důležité téma ponechat bez toho, aby vyjádřil určité výhrady a obavy.

1.2

Politika soudržnosti musí pokračovat v plnění cíle, kvůli němuž vznikla a který je zakotven ve Smlouvě o fungování Evropské unie, tj. podporovat sociální, hospodářskou a územní soudržnost s využitím spolupráce a solidarity jakožto nástroje harmonického rozvoje generujícího blahobyt obyvatelstva. Zaměření na strategii Evropa 2020 je důležité, s ohledem na současné problémy však není dostačující.

1.3

Zpráva potvrzuje evropské úsilí o zlepšení Evropy, ale také to, jak je to obtížné. Krize zvýšila hospodářské a sociální nerovnosti, čímž se prohloubily rozdíly mezi jednotlivými členskými státy (a v jejich rámci) a koncentroval se růst a rozvoj. Pokrok v konvergenci byl krizí nejen přerušen, ale v některých případech se situace dokonce zhoršila a recese postihla téměř celou eurozónu.

1.4

V období krize, jakou je ta současná, není většina členských států (a zejména státy eurozóny) schopna podporovat investice, prohlubují se rozdíly mezi periferními regiony a centry (a to jak mezi zeměmi EU, tak i v rámci jednotlivých zemí), vytvářejí se negativní dopady v podobě migrace a koncentrace investic do rozvinutějších oblastí, v důsledku čehož ostatní oblasti upadají a vylidňují se.

1.5

Úsporná opatření, která byla přijata, obecně neměla očekávaný účinek. Mělo by se usilovat o vyrovnanost rozpočtu, ne však za každou cenu, aby to nemělo kontraproduktivní účinek a nevyrušilo to účinky politiky soudržnosti.

1.6

Politika soudržnosti, která je v mnoha případech zřejmě hlavním zdrojem investic, by měla být ambicióznější, či dokonce zevrubně přezkoumána, dokud nedojde k obnově v oblasti růstu a zaměstnanosti. Z dosud dosažených výsledků lze vyvodit závěr, že její zdroje jsou očividně nedostatečné pro řešení skutečných problémů. Měly by proto být nalezeny alternativní způsoby financování konvergence, jež by politiku soudržnosti posunuly do nové fáze, která by nebyla založena pouze na evropské solidaritě, jež je v současnosti velice citlivým tématem. Evropa vyvíjí velké úsilí v oblasti solidarity, zdroje na něj vyčleněné však vzhledem k velikosti nedostatků hospodářsky a sociálně nejzaostalejších regionů nestačí pro skutečné potřeby konvergence.

1.7

V globální ekonomice má globalizace různý dopad na různé regiony. Reakce regionů na investice se liší a je potřeba prozkoumat, proč se některé regiony přibližují ostatním, zatímco jiné toho nejsou schopny. Je nezbytné stanovit prostřednictvím politiky soudržnosti nové formy správy, které regionům umožní reagovat na výzvy, jimž čelí. Úloha státu musí přispět ke zhodnocení specifických rysů regionů, zaručení zásad inteligentní regulace, zajištění podnikatelské dynamiky a podpoře rozvoje, zejména malých a středních podniků, a posilování inovační kapacity, aby se podpořil blahobyt, kvalita života, sociální soudržnost a environmentální udržitelnost.

1.8

Politika soudržnosti by měla nadále usilovat o podporu hospodářského růstu a konkurenceschopnosti, aniž by přehlížela sociální cíle inteligentního růstu podporujícího začlenění. EHSV podporuje motto šesté zprávy „investice pro růst a zaměstnanost“.

2.1

Politika soudržnosti musí zaměřovat a investovat své finanční prostředky na základní cíl, kterým je podpora výjimečného plánu investic pro růst a zaměstnanost. Společně se schváleným plánem předsedy Komise Junckera musí prioritně financovat evropské strukturální projekty nadnárodního charakteru (např. v oblasti dopravních sítí a širokopásmového připojení) a přímo financovat podniky (zejména malé a střední) v odvětvích zásadně důležitých pro místní rozvoj a aktivity sociální ekonomiky.

2.2

Nedávno přijatý plán předsedy Junckera zřizuje nový Evropský fond pro strategické investice, který bude financován ze stávajících finančních prostředků Unie a prostřednictvím EIB. Jeho velmi ambiciózním cílem je co nejvíce využít soukromých i veřejných investičních fondů na projekty, které lze rychle realizovat. Plán předpokládá, že po tomto typu investic je obrovská poptávka, která dosud není využita. Zda bude plán úspěšný, ukáže až čas.

2.3

Politika soudržnosti by měla mít na paměti širší cíle a kromě dostupných prostředků by mohla nalézt nezávislé formy financování, jako je zapojení Evropské investiční banky (EIB) nebo evropské dluhopisy, které nebudou ovlivňovat snahy o fiskální konsolidaci a plnění cílů Paktu o stabilitě a růstu.

2.4

Za účelem zajištění multiplikačního účinku investic by významná část strukturálních fondů zbývajících z předcházejícího období (2007–2013), jakož i prostředků pro nové období, měla být přidělena EIB, aby se umožnila rekapitalizace schopná přilákat rizikový kapitál, jenž je k dispozici na trhu a který by měl pákový efekt na politiku soudržnosti (1).

2.5

Politika soudržnosti musí být dobře sladěna s ostatními iniciativami EU, zejména s podporou hospodářské a měnové unie, aby se podařilo dosáhnout všech jedenácti stanovených cílů a skutečně se rozvinuly „investice pro růst a zaměstnanost“.

2.6

Politika soudržnosti nemůže zpochybnit cíle fiskální konsolidace. Ty členské státy, které zchudly nejvíce, v současnosti nemají prostředky na podporu veřejných investic, a proto nenabízejí podmínky atraktivní pro soukromé investory. Zásadu adicionality je třeba používat opatrně a přizpůsobit ji členským státům, které čelí úsilí v této oblasti, neboť nedodržení této zásady má vliv na poskytování finančních prostředků, které mohou být v některých případech jediným zdrojem financování investic. EHSV podporuje používání zlatých pravidel pro dočasné vyloučení spolufinancování ze strukturálních fondů v regionech nebo členských státech nejvíce zasažených hospodářskou recesí z rozpočtového paktu (a/nebo paktu o stabilitě) (2).

2.7

Zásadně důležité je monitorování výsledků. EHSV opakuje své přesvědčení, že bude nutné, aby byly průběžné a konečné výsledky monitorovány dynamickými pracovními skupinami, které by svá zjištění prezentovaly na výročním evropském summitu (3). Ten je místem pro diskuse a stimuluje přijetí nápravných opatření, která by se ukázala jako nezbytná.

2.8

Do provádění politiky soudržnosti musí být úzce zapojeni sociální partneři. V systému řízení programů politiky soudržnosti se musí zohlednit existence globálních dotací přidělovaných organizované občanské společnosti na bezprostřední podporu obyvatelstva a přímo souvisejících s řešením konkrétních problémů. EHSV tento cíl navrhuje již dlouho, evropské orgány ho však dosud bohužel nerealizovaly.

2.9

S cílem umožnit sledování ze strany sociálních partnerů je nezbytné vytvořit skutečné mechanismy sledování, aby tito partneři nebyli pouhými diváky (jak tomu v mnoha případech je), ale mohli skutečně zasáhnout. Příspěvek zástupců organizované občanské společnosti je zásadně důležitý, a to nejen při přípravě operačních programů, ale také při sledování a hodnocení výsledků. Zapojení partnerů podporuje diskusi o zažívaných potížích a návrzích na zlepšení a zjednodušení, jež by zvýšily přístup k evropskému financování a účinnost využívání fondů.

2.10

Pro zlepšení výsledků je prvořadé zjednodušení a harmonizace pravidel pro programy a sjednocení postupů a formulářů. Komise může zjednodušit některé postupy, ale hlavní úlohu mají členské státy, jelikož předpisy EU zavádějí možnosti, a nikoli povinnosti. Členské státy by měly být vedeny k radikálnímu zjednodušení postupů a k tomu, aby nepřidávaly zbytečné podrobnosti, a měly by být podporovány v tomto úsilí, jež by mohla sledovat Komise, která by měla přísně kontrolovat výsledky a pokud možno neprovádět čistě administrativní kontroly. Zjednodušení může být předmětem mimořádného opatření (nového nařízení) Rady (4).

2.11

Existují různé situace, v nichž lze uplatnit zásadu poskytování investic a posuzování způsobilosti výdajů s možností proplácení založeném na zjednodušeném vykazování nákladů (zásada jednorázových částek). Jedná se například o obecné provozní náklady, jež jsou způsobilým výdajem v závislosti na výsledku, ne na přidělování podle účetních záznamů na základě klíče pro přidělování. Členské státy musí být podněcovány k účinnému uplatňování této zásady a zjednodušování postupů vždy, když to bude možné.

2.12

Zjednodušení administrativních postupů, které nezlepšují výsledky, musí provázet odborná příprava podnikatelů a jejich zaměstnanců, zejména pokud jde o malé a střední podniky, a úředníků veřejné správy. Odborná příprava je klíčovým nástrojem pro pochopení mechanismů financování a pro řádné používání dostupných finančních prostředků. Zejména odborná příprava úředníků veřejné správy je považována za zásadní pro dosažení tematického cíle lepší veřejné správy.

2.13

Prostředky ušetřené omezováním byrokracie lze použít na vytvoření skupiny Komise, jejímž záměrem bude poskytování podpory a pomoci členským státům a regionům při přípravě a provádění projektů politiky soudržnosti. Tato podpůrná skupina pro státy a regiony by při nedodržování pravidel mohla potažmo nahradit vnitrostátní orgány spravující evropské fondy, a to jak při plánování, tak i při provádění plánů a plnění harmonogramů.

2.14

Cíle politiky soudržnosti nelze měřit pouze prostřednictvím kvantitativních ukazatelů. Podpora sociální, hospodářské a územní soudržnosti, jež je středem politiky soudržnosti, zahrnuje cíle, jež musí být měřitelné pomocí kvalitativních ukazatelů. Tyto ukazatele musí být koncipovány tak, aby měřily nejen růst, ale také rozvoj. Nestačí například měřit počet nezaměstnaných osob, které prošly odbornou přípravou a jež pracovaly, měl by se také měřit dopad této odborné přípravy na zlepšení životních podmínek.

2.15

Podmíněnost ex ante, která zavádí řadu podmínek, jež musí být splněny před uvolněním finančních prostředků, nemůže sloužit k vyloučení některých nejzadluženějších regionů, které v důsledku své ekonomické situace nemají možnost investovat nebo přilákat investice pro vytvoření těchto podmínek. Podmíněnost ex ante se musí používat opatrně či dokonce na určitou dobu pozastavit (když bude existovat nebezpečí vzniku krize nebo deflace), jinak by se mohla ještě zhoršit již tak nestabilní situace některých regionů, jež nemají žádnou možnost získat financování na podporu růstu, což by ještě zhoršilo jejich problémy.

2.16

Makroekonomická podmíněnost by neměla být používána k penalizaci regionů a jejich občanů za špatná makroekonomická rozhodnutí přijatá na vnitrostátní či evropské úrovni (5).

3.1

Provedením reforem politiky soudržnosti se již zabývala pátá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti a EHSV se vyjádřil souhlas s obecným přístupem.

3.2

Politika soudržnosti je uvedena jako hlavní hybná síla růstu. Nemělo by se však zapomínat na to, že jí bude pouze v případě, pokud bude působit společně s dalšími evropskými politikami. Je důležité, aby byla politika soudržnosti zaměřena na cíle strategie Evropa 2020, což ale nestačí: je nezbytné stanovit strategie provádění ve spojení s ostatními společnými hospodářskými, sociálními a regionálními politikami a nástroji.

3.3

Zvláštní pozornost musí být věnována provádění politiky soudržnosti v zemích, které byly nejvíce zasaženy krizí a čelí úsilí o fiskální konsolidaci, jež ovlivňuje veřejné investice. Rovnováha mezi uplatňováním zásady adicionality a potřebou fiskální konsolidace je nejasná a nedostatečné skloubení cílů a způsobů jejich dosažení může ovlivnit fiskální konsolidaci nebo vyrušit potenciální účinky politiky soudržnosti.

3.4

Uznává se důležitost politiky soudržnosti pro rozvoj nejvíce znevýhodněných regionů, v některých z nich by však tento růst bývalo mohlo dále posílit zlepšení podmínek pro rozvoj. Zavedení snahy o řádnou správu, jejímž smyslem je zlepšení prostředí pro rozvoj v souladu s pokyny OECD, je pozitivním krokem kupředu, který EHSV podporuje.

4.1

Evropa má před sebou ještě dlouhou cestu zpět na úroveň rozvoje, zaměstnanosti a blahobytu, jíž dosahovala před krizí. Inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, jenž je prioritou strategie Evropa 2020, je nyní podpořen úpravou politiky soudržnosti.

4.2

Šestá zpráva zatím neprezentuje posouzení dopadu politiky soudržnosti v období 2007–2013, jelikož hodnocení ex post bude zahájeno až v roce 2015. Na základě předložených údajů však lze konstatovat, že dopad krize byl značný a že politika soudržnosti nebyla schopna mu čelit. Rozdíly tak přetrvaly a v některých případech se dokonce prohloubily.

4.3

Jako nezbytné se jeví jasné definování strategií pro každou oblast investic, při němž by se zohlednily zvláštní rysy každého regionu. Jak je uvedeno ve sdělení, „projekty by měly sledovat strategie, a ne naopak“. Definování strategií není nicméně dostačující. Musí se vytvořit vhodné regulační prostředí, které bude vynikat přísností, ale nebude spočívat na zbytečně byrokratických a odrazujících postupech. Provádění v příznivém prostředí, jak je uvedeno ve sdělení, má zásadní význam. Komise musí být přísná k zemím, které nesplňují požadavky, aby nedocházelo k plýtvání prostředky. To totiž členské státy, které jsou čistými přispěvateli, nebudou akceptovat.

4.4

Politika soudržnosti byla nyní orientována novým směrem, který odráží výhody podpory omezeného počtu priorit, protože omezené zdroje nepostačují k tomu, aby se vyhovělo všem potřebám méně rozvinutých regionů. Koncentrace zdrojů na podporu projektů se značným dopadem a trvalými vlivy na hospodářství a sociální oblast má sice výhody, jelikož řeší specifické problémy, tento přístup však může mít v některých případech kontraproduktivní účinek. V zemích, jejichž územní celky nejsou na stejné úrovni rozvoje a kde chybí soukromé investice, by totiž nadměrné soustředění zdrojů vyloučilo z růstu a rozvoje oblasti a odvětví, které by jinak mohly využít prostředky politiky soudržnosti, jež by jim umožnily přibližovat se ostatním regionům a pozitivně přispívat k integrovanému rozvoji.

4.5

Ačkoliv jsou k dispozici různá čísla týkající se dopadu politiky soudržnosti, i nadále platí, že skutečné účinky investic je obtížné kvantifikovat, což dokazuje, že dané ukazatele nebyly zvoleny nejvhodnějším způsobem. Došlo však podle všeho ke změně, protože se plánuje stanovit jasné a měřitelné cíle a výsledky, kterých se má dosáhnout, což EHSV podporuje. Priority, ukazatele a cíle stanovené v dohodách o partnerství vyžadují monitorování v průběhu času, což by v případě potřeby umožnilo přijímat nápravná rozhodnutí, aby se skutečně přenesla odpovědnost za výsledky na členské státy a spolehlivě se sledovala opatření.

4.6

Nicméně výběr ukazatelů by se neměl omezit na kvantitativní ukazatele. Kvantitativní rozměr je sice ideální pro měření růstu, ale rozvoj již vyžaduje používání kvalitativních ukazatelů, které nelze přehlížet.

4.7

Za motor růstu jsou označena města. Obdrží zhruba polovinu prostředků uvolněných z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Souhlasíme s investicemi do měst a do jejich potenciálního řetězového účinku, ale s určitými výhradami. EHSV upozorňuje na to, že takové investice se musí uskutečňovat opatrně, aby nepodporovaly centralismus s nepříznivým dopadem. Je sice pravda, že příliv obyvatel do měst může stimulovat rozvoj, přelidněnost ale na druhou stranu zvyšuje chudobu a sociální vyloučení. Kromě toho chybějící investice v méně centrálních regionech ohrožují kvalitu života obyvatelstva, což vede k rostoucímu vylidňování a exodu do velkých měst a souvisejícímu ukončování činnosti v zemědělství, rybolovu a průmyslu, což jsou zásadně důležité sektory pro rozvoj EU.

4.8

Jako jeden ze základních bodů politiky soudržnosti je vyzdviženo lepší zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti. Komise zveřejnila v lednu 2014 nařízení v přenesené pravomoci o evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci v rámci evropských strukturálních a investičních fondů (6). Z analýzy tohoto dokumentu vyplývá, že nečiní žádné zásadní změny již existující praxe. Vyjmenovává hlavní zásady výběru a zapojení partnerů a různé osvědčené postupy, aniž by ovšem popsal povinné mechanismy sledování prováděného sociálními partnery. Ve skutečnosti mají sociální partneři v mnoha členských státech v rozhodování i nadále symbolickou roli: uskutečňují se konzultace, aniž by se však jakkoliv zohlednil názor těch, kdo jsou nejblíže skutečnosti a znají lépe existující problémy. I přes tyto potíže potvrzuje EHSV, že je i nadále zastáncem toho, aby se šířilo zavádění evropského kodexu chování.

4.9

EHSV již vyjádřil své přesvědčení, že zapojení všech partnerů a zúčastněných stran z organizované občanské společnosti při přípravě, provádění a následném hodnocení programů a projektů přímo přispívá ke zvýšení jejich kvality a k jejich účinnému provádění (7).

4.10

Je nutné omezit byrokracii. Na základě doporučení z auditů by hlavní pozornost programů měla být zaměřena na kontrolu dosažených výsledků spíše než na způsob, jakým jich bylo dosaženo, s využitím složitých administrativních postupů vyžadujících obří a nákladné struktury (veřejné i soukromé). Byrokracie je skutečnou překážkou účasti mnoha podnikatelů a účinnosti veřejné správy. Zjednodušení a sjednocení postupů, pravidel a formulářů je nejen možné, ale i žádoucí.

5.1

Ačkoli existují dva názory, pokud jde o význam řádné správy pro hospodářský růst a její vliv na něj, stále více příznivců získává názor, že řádná veřejná správa a existence výkonných veřejných institucí jsou nezbytnou podmínkou silného hospodářského rozvoje. Rovněž EHSV sdílí tento názor.

5.2

Zajištění právní jistoty a nezávislého soudnictví a řádná a stabilní regulace snižují plýtvání administrativními zdroji a vytvářejí pocit stability příznivě ovlivňující investice, což má přímý dopad na politiku soudržnosti.

5.3

EHSV souhlasí s tím, že do politiky soudržnosti byla zavedena snaha o řádnou správu, jež je zakotvena v pokynech OECD k účinným veřejným investicím a představuje plošnou potřebu. Je nutné odstranit rozdíly v tom, jak snadno lze provádět projekty a nové obchodní činnosti v různých členských státech, protože slabá správa ovlivňuje nejen vnitřní trh, ale také jednotný trh tím, že vytváří překážky pro vstup subjektů z jiných členských států.

5.4

V některých členských státech je zapotřebí zlepšit koordinaci na regionální úrovni či dokonce zavést účinnou regionální správu, která je mezistupněm mezi správou na celostátní úrovni a místní správou a je schopna navrhovat regionální strategie, jež jsou skutečně důležité pro regionální rozvoj a konvergenci regionů. Ústřední vláda, ačkoliv je často neschopna interpretovat potřeby a priority územních celků, nepřevádí v některých případech náležité pravomoci na regionální subjekty, které tak jsou pouhým zesilovačem celostátní politické moci, aniž by měly jakoukoliv přidanou hodnotu pro region.

5.5

V souvislosti se zavedenou snahou o řádnou správu se nesmí zapomínat na to, že účinnější veřejné správy lze dosáhnout, pouze pokud se budou odborně připravovat úředníci veřejné správy a bude existovat politická vůle učinit patřičné změny v předpisech.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/48

Zpravodaj:

José Isaías RODRÍGUEZ GARCÍA-CARO

1.1.

EHSV vítá sdělení, k němuž vyjadřuje připomínky v tomto dokumentu, a vyzývá Komisi a členské státy, aby co nejdříve začaly společně pracovat na strategických hlavních směrech, které dokument, k němuž vydáváme stanovisko, navrhuje.

1.2.

Domníváme se, že ke zvýšení blahobytu občanů Unie musí zdravotní systémy členských států Evropské unie vycházet ze zásad a hodnot, jako je všeobecnost, přístupnost, spravedlnost a solidarita. Bez těchto základních zásad nemůžeme posílit sociální rozměr Evropy, musejí se proto zachovat a chránit ve všech politikách EU souvisejících se zdravím občanů.

1.3.

Jsme pevně přesvědčeni, že hospodářskou krizi, která zasáhla celou Evropskou unii a zejména některé členské státy, nelze vyřešit prostřednictvím opatření, jejichž výsledkem bude omezení práva evropských občanů na ochranu zdraví. Zdraví není ani přes ceny lékařské péče a náklady na ni zboží, a tudíž nemůže záviset na kupní síle občanů.

1.4.

Posílení účelnosti zdravotních systémů znamená zajištění hodnoty zdrojů tak, že budou využívány co nejúčinnějším a nejúčelnějším způsobem, a spojení koncepce vědeckotechnické kvality s koncepcí účinnosti a udržitelnosti, což je klíčové hledisko organizace zdravotní péče a odborné praxe. Vždy se přitom musí brát maximální ohled na pacienty.

1.5.

Výbor se domnívá, že je nepřijatelné, abychom ještě na počátku 21. století museli uznat, že chybí srovnatelné údaje. Bez platných a relevantních údajů není možné pokročit a vytvořit homogenní ukazatele, které podpoří přijímání rozhodnutí a vědeckou analýzu. Naléhavě vyzýváme Komisi a členské státy, aby urychlily přijetí systému spolehlivých ukazatelů, jenž umožní analýzu a přijetí opatření na úrovni Unie.

1.6.

EHSV považuje za prioritu boj proti nerovnostem v oblasti zdraví. Rozdíly v sociální, hospodářské a politické oblasti jsou rozhodující pro rozšíření nemocí. Proto je potřeba závazek členských států, který by zaručil, že zdravotní péče bude poskytována na rovném základě nezávisle na zeměpisné poloze, pohlaví, zdravotním postižení, výši platu, ekonomické situaci, věku, rase či jiném faktoru a že poskytování zdravotní péče bude financováno z veřejných prostředků (daně a zdravotní pojištění) jako solidární prvek přerozdělování zdrojů. Domníváme se, že je potřeba zachovat co nejširší nabídku služeb za rozumné ceny, a předejít tak tomu, že spoluúčast bude překážkou přístupu nejvíce znevýhodněných osob.

1.7.

EHSV se domnívá, že zásadním prvkem zdravotních systémů jsou zdravotničtí pracovníci. Aby byli zdravotničtí pracovníci vysoce proškolení, je zapotřebí vysoce kvalitní technická a vědecká odborná příprava. Takto kvalifikovaní pracovníci pak budou schopni úspěšně naplňovat potřeby občanů Unie v oblasti zdravotní péče. Rovněž jsme přesvědčeni, že by se v členských státech mělo stejně pečovat i o etické aspekty jejich vzdělávání a měly by se podporovat.

1.8.

Domníváme se, že podpora primární péče jakožto základního prvku zdravotní péče poskytované systémy zdravotní péče může sloužit ke zlepšení výsledků těchto systémů v oblasti zdraví a ke snížení výdajů, což umožní zvýšit jejich finanční udržitelnost. Komise by měla hrát koordinační roli při předávání vnitrostátních zkušeností mezi členskými státy.

1.9.

Výbor se domnívá, že je nezbytné snižovat výdaje na léčivé přípravky a špičkové technologie, jelikož jsou to prvky, jež významně ovlivňují udržitelnost systémů zdravotní péče. Vnitrostátní a unijní agentury musí hrát rozhodující úlohu při hodnocení účelnosti a bezpečnosti, již mohou z hlediska zdraví poskytnout léčivé přípravky a technologie uváděné na trh.

1.10.

Stále dominantnější úlohu ve zdravotních systémech členských států musejí hrát informační a komunikační technologie, přičemž se nesmí zapomínat na to, že středem zájmu elektronického zdravotnictví musí být lidský rozměr.

1.11.

S cílem podpořit řádnou správu systémů zdravotní péče v celé EU a zajistit, aby názory pacientů byly náležitě zohledněny, by se při sběru údajů, monitorování a hodnocení přístupnosti, výkonnosti a odolnosti systémů zdravotní péče mělo plně využívat zpětné vazby pacientů a veřejných konzultací s organizacemi občanské společnosti, sociálními partnery a širokou veřejností.

2.1.

Článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že při činnosti Unie v oblasti veřejného zdraví je uznávána odpovědnost členských států za stanovení jejich zdravotní politiky a za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče. Odstavec 7 tohoto článku dále stanoví, že odpovědnost členských států zahrnuje řízení zdravotnictví a zdravotní péče, jakož i rozdělování na ně vyčleněných zdrojů.

2.2.

S tímto manévrovacím prostorem je činnost Unie v oblasti systémů zdravotní péče členských států omezena na otázky veřejného zdraví, které se promítají do uvedeného článku Smlouvy. Nicméně svojí úlohou spočívající v podpoře a ve financování a koordinaci úsilí může Komise dodat značnou přidanou hodnotu k ostatním aspektům týkajícím se zdravotní péče, jež členským státům umožňují pokročit v konsolidaci a zlepšování svých vnitrostátních systémů zdravotní péče. Systémy zdravotní péče jsou založeny na souboru společných evropských hodnot, jako je všeobecnost, přístup ke kvalitní péči, rovnost a solidarita, které definovala Rada Evropské unie v červnu 2006 (1). Ministři zdravotnictví členských států došli ve svém prohlášení k závěru, že zdravotní systémy jsou nedílnou součástí Evropské sociální infrastruktury.

2.3.

Sdělení Komise označuje řadu potíží, s nimiž se musí vypořádat evropské systémy zdravotní péče a jež ještě umocňuje hospodářské krize. Tyto potíže lze shrnout jako: zvýšení nákladů na zdravotní péči, postupné stárnutí našich společností a následný růst počtu chronických onemocnění a poptávky po zdravotní péči, nerovnoměrné rozmístění zdravotnických pracovníků a jejich nedostatek v některých členských státech a nerovný přístup ke zdravotní péči.

2.4.

V této souvislosti a na základě závěrů Rady Evropské unie z června 2011 (2) a prosince 2013 (3) vypracovala Komise sdělení, k němuž EHSV žádá o stanovisko. Rada EU, která zasedala v červnu 2014, toto sdělení přivítala ve svých závěrech o hospodářské krizi a zdravotní péči (4).

2.5.

Ve sdělení se navrhuje program EU pro efektivní, přístupné a odolné systémy zdravotní péče, přičemž se respektují pravomoci členských států a Unie poskytuje pokyny a nástroje k monitorování a hodnocení. Plán obsahuje tyto prvky:

2.5.1.

Podpora zvyšování efektivnosti systémů zdravotní péče, jež má tři aspekty: hodnocení výkonnosti systémů, kvalita péče včetně bezpečnosti pacientů a integrace poskytování péče. Zvyšování dostupnosti zdravotní péče prostřednictvím: opatření pro zdravotnické pracovníky, nákladově efektivního využívání léků a optimálního provádění směrnice 2011/24/EU. Zvyšování odolnosti systémů zdravotní péče pomocí těchto postupů: hodnocení zdravotnických technologií, zdravotnického informačního systému a elektronického zdravotnictví.

3.1.

Růst nákladů na zdravotní péči, zvyšující se stárnutí populace a přechod určitých nemocí, které postihují zejména starší osoby, do chronického stavu nejsou problémy, které vznikly v posledním desetiletí. Tyto jevy se postupně akumulovaly již v předchozích desetiletích a současná krize, která vedla k omezení prostředků na tento druh opatření, je jen zhoršila. Strategický přístup se proto musí zaměřit na to, jak z hlediska účelnosti a účinnosti řešit neustálou poptávku po zdrojích, jež budou systémy zdravotní péče v příštích letech potřebovat, aby se mohly postarat o stále stárnoucí populaci s vyššími potřebami v oblasti péče, která je důsledkem zvyšování naděje dožití.

3.1.1.

V našich systémech zdravotní péče musí mít významné postavení podpora zdraví a prevence onemocnění jakožto základní opatření k ochraně zdraví. Náklady na zdravotní péči mohou být výrazně sníženy investicemi do vzdělávání v oblasti zdraví, podporou aktivnějšího a zdravějšího životního stylu v zájmu omezení obezity, kouření a konzumace alkoholu. Pravidelný screening rakoviny a zdravotní prohlídky mohou více starším lidem umožnit, aby se těšili dlouhému a zdravému důchodu.

3.2.

Výbor souhlasí s tím, že zdravotní systémy členských států Evropské unie musí vycházet ze zásad a hodnot, jako je všeobecnost, přístupnost pro všechny, spravedlnost a solidarita. Jsou to zásady, které zaručují, že všichni občané Evropské unie mají právo na ochranu zdraví a na zdravotní péči, že se systémy zdravotní péče budou využívat odpovídajícím způsobem a včas, aby se dosáhlo co nejlepších výsledků v oblasti zdraví, že zdravotní péče bude poskytována na rovném základě nezávisle na zeměpisné poloze, pohlaví, zdravotním postižení, výši platu, věku, rase či jiném faktoru a že poskytování zdravotní péče bude financováno z veřejných prostředků (daně a/nebo zdravotní pojištění) jako solidární prvek přerozdělování zdrojů.

3.3.

Domníváme se, že hospodářská krize, která zasáhla celou Evropskou unii a zejména některé členské státy, by neměla sloužit jako omluva pro vytvoření propasti mezi občany první a druhé kategorie, pokud jde o právo na ochranu zdraví, které máme všichni. V tomto ohledu musí Výbor rovněž dohlédnout na to, aby různá kapacita a kvalita zdravotní péče v různých členských státech zahrnovala rovněž občany EU, kteří nepracují ve své zemi původu, nýbrž pracují přechodně v zahraničí. Účinnost a udržitelnost systémů nelze dosáhnout, pokud se budou přehlížet jejich příjemci. Zdraví není ani přes ceny lékařské péče a náklady na ni zboží, a tudíž nemůže nijak záviset na kupní síle občanů.

3.4.

Evropský hospodářský a sociální výbor ve svém stanovisku (5) ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU (6) doslova uvedl, že „by Komise měla co nejlépe využít dostupné nástroje (např. otevřenou metodu koordinace, posouzení dopadů, výzkumné programy, ukazatele, spolupráci s mezinárodními organizacemi) a měla by spolu s členskými státy zvážit nové metody, které zajistí, aby se politiky a opatření EU zabývaly faktory, jež vytvářejí rozdíly v oblasti zdraví v EU nebo k nim přispívají“. Znovu potvrzujeme obsah stanoviska a podporujeme všechna doporučení Výboru ke snížení nerovností v oblasti zdraví.

3.5.

Ve stanovisku (7) k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Zdraví pro růst, třetí víceletý program činnosti EU v oblasti zdraví na období 2014–2020 (8) se EHSV vyjádřil k některým prvkům sdělení. V tomto ohledu stvrzujeme připomínky vyslovené v souvislosti s hodnocením zdravotnických technologií, odbornou přípravou zdravotnických pracovníků, prováděním medicíny založené na důkazech a výměnou osvědčených postupů.

3.6.

Výbor považuje za velmi důležité začlenění zdravotnictví do evropského semestru. Podíl tohoto sektoru na hrubém domácím produktu členských států, vysoký počet pracovních sil, které jsou v něm zaměstnány a inovační kapacita, již vytváří, jsou dostatečnými důvody pro toto začlenění. Nicméně doporučení vyplývající z hodnocení evropského semestru se mohou realizovat, pouze pokud nebudou na újmu zásad a hodnot, na nichž spočívají systémy zdravotní péče v členských státech Evropské unie.

3.7.

Posílení účelnosti zdravotnických systémů pouze z hlediska získání dobrých výsledků ponechává stranou další aspekty, které by v souvislosti s omezenými zdroji a rozpočtovými omezeními měly být zohledněny. Účinný zdravotní systém s vysokou hodnotou tedy umožňuje maximalizovat kvalitu péče a výsledky získané prostřednictvím dostupných zdrojů. To znamená, že nemůžeme plánovat zvýšení účelnosti nějakého systému zdravotní péče bez zohlednění účinnosti. Zajištění hodnoty zdrojů znamená, že budou využívány co nejúčinnějším a nejúčelnějším způsobem a že se spojí koncepce vědeckotechnické kvality s koncepcí účinnosti a udržitelnosti, což je klíčové hledisko organizace zdravotní péče a odborné praxe.

3.8.

Podporujeme, aby Komise a členské státy pracovaly na tvorbě ukazatelů na úrovni Unie, pomocí nichž by bylo možné měřit účinnost zdravotních opatření. Za tímto účelem musí všechny členské státy zavést a využívat validované systémy pro sběr informací, které budou transparentní a objektivní, aby bylo možné provádět celkové analýzy a na jejich základě přijímat opatření ke snížení nerovností v oblasti zdraví mezi členskými státy a uvnitř členských států. Je nepřijatelné, abychom ještě na počátku 21. století museli uznat, že chybí srovnatelné údaje. Bez platných, relevantních a vhodných údajů není možné pokročit a vytvořit homogenní ukazatele, které podpoří přijímání rozhodnutí a vědeckou analýzu.

3.9.

Užitečnost ukazatelů týkajících se zdraví spočívá v jejich spolehlivosti, jež je předpokladem srovnávání. Komise ve svém sdělení uznává, že chybí tato spolehlivost, a proto se dosažené výsledky obtížně porovnávají. Proto EHSV podporuje systém evropských základních zdravotních ukazatelů, který nabízí srovnatelné údaje o zdraví a chování, které ho ovlivňují, o nemocech a o zdravotních systémech. Určité členské státy by tak mohly zlepšit své informační systémy a zavést dosud neexistující ukazatele, což by usnadnilo výměnu osvědčených postupů obecně. Rovněž vítáme společný rámec pro hodnocení systémů zdravotní péče, jejž navrhla podskupina pro ukazatele Výboru pro sociální ochranu.

3.10.

Výbor se domnívá, že faktické uznání všeobecnosti péče může být ohroženo problémy s přístupností systémů zdravotní péče. V případě problémů s přístupem jsou vždy nejvíce zasaženy ty složky obyvatelstva, které mají nejméně vlastních prostředků. Pokud chceme snížit nerovnosti v oblasti zdraví, je nejdůležitější řešit přístupnost. Účinná primární zdravotní péče ve venkovských oblastech, existence místní záchranné služby, odpovídající dopravní a komunikační infrastruktura, přístup ke specializované péči a omezení při zavádění forem spoluúčasti (s přihlédnutím k úrovni příjmů) – to jsou některé z nejdůležitějších prvků, které mají zajistit občanům přístup ke zdravotní péči a kterými by se měly zabývat členské státy.

3.11.

EHSV sdílí obavy Komise a uznává, že s podpisem Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením je rovněž třeba přijmout veškerá vhodná opatření, která osobám se zdravotním postižením zajistí přístup ke zdravotním službám, včetně zajištění toho, aby zařízení byla dostupná pro ty, kdo jsou omezeni zdravotním postižením.

3.12.

Výbor souhlasí s Komisí, že je zapotřebí zachovat stabilní mechanismy financování zdravotní péče. V této souvislosti by rámcem finanční stability systémů zdravotní péče mohlo být smíšené financování složené z příspěvků a daní. Jsme přesvědčeni, že zlepšení odolnosti (stability) těchto systémů souvisí také s velmi profesionálním řízením založeným na účelných informačních systémech, které umožní přesný výpočet nákladů na zdravotní péči. Toto všechno spolu s přítomností vysoce kvalifikovaných a motivovaných zdravotnických pracovníků může tvořit pevné a stabilní základy udržitelného systému zdravotní péče.

3.13.

EHSV sdílí názor Komise, že jednou z největších potíží, s nimiž se setkávají některé systémy zdravotní péče v členských státech, je nedostatek zdravotnických pracovníků. Tento nedostatek ještě prohlubuje vysoká migrace těchto pracovníků do jiných členských států EU a mimo ni. Vzhledem k tomu, že důvody jsou různé a složité, se domníváme, že by program navržený Komisí měl obsahovat opatření ke zvýšení atraktivity povolání ve zdravotnictví pro mladé lidi, aby se nejen stále více osob připravovalo na tato povolání, ale aby také jeho výkon byl atraktivní z hlediska profesionálního i pracovního.

4.1.

Ve vyspělejších společnostech se v současné době hodnocení výkonnosti systémů zdravotní péče považuje mimo jiné za nástroj, pomocí něhož se poskytovatelům zdravotní péče dává odpovědnost vůči příjemcům této péče, a také nástroj pro plánování do budoucna. Aby se prohloubily závazky přijaté v Tallinské chartě, je Výbor pro to, aby se členským státům poskytly nástroje a metody umožňující sblížení systémů zdravotní péče a snížení vnitřních i vnějších nerovností těchto systémů.

4.2.

Bezpečnost pacientů znamená minimalizaci zbytečného rizika újmy, což znamená absenci náhodného zranění v důsledku poskytování péče nebo lékařského pochybení. Podpora bezpečnosti pacientů znamená řízení rizik, hlášení, analýzu a další sledování nehod a zavádění řešení pro minimalizaci rizika jejich opakování. Výbor znovu potvrzuje svá doporučení, která uvedl ve stanovisku (9) k návrhu doporučení Rady o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče (10), a rozšiřuje je na všechna rizika nesouvisející s infekčními nemocemi, přičemž zvláště zdůrazňuje, že je nutné hlásit nežádoucí účinky a přijímat opatření k jejich omezování. Tímto směrem by se měla ubírat budoucí opatření.

4.3.

Jsme přesvědčeni, že zdravotní péče o pacienty by měla být koordinována na všech úrovních péče, aby primární zdravotní péče hrála vyšší úlohu při odhalování a řešení zdravotních problémů. Dobrá, rozvinutá a profesionalizovaná síť primární péče umožňuje lépe se přiblížit zdravotním problémům bez zbytečných odborných zásahů a snižuje náklady na zdravotní péči, protože se předchází velké závislosti na nemocniční péči. Komise by měla hrát koordinační roli při předávání vnitrostátních zkušeností mezi členskými státy.

4.4.

Podíl zaměstnanců ve zdravotnictví na celkovém počtu zaměstnaných osob v EU je dost vysoký na to, aby se v případě jejich nedostatku mohlo hovořit o zdravotním problému. Aby se předešlo tomuto druhu situací, musí Evropská unie sledovat a analyzovat plánování odborné přípravy v oblasti zdravotní péče (přestože je v pravomoci členských států), a tak s členskými státy spolupracovat na zachování minimálního počtu zdravotnických pracovníků, který umožní pečovat o populaci, jež potřebuje stále více zdravotní péče. Výbor se domnívá, že k rozvoji vzdělávacích a vysokoškolských kapacit je rovněž zapotřebí finanční podpora.

4.5.

EHSV se domnívá, že je zapotřebí vysoce kvalitní technická a vědecká odborná příprava, aby byli zdravotničtí pracovníci vysoce kvalifikovaní, a byli tak schopni úspěšně naplňovat potřeby občanů Unie v oblasti zdravotní péče. Rovněž jsme přesvědčeni, že by se v členských státech mělo stejně pečovat i o etické aspekty jejich vzdělávání a měly by se podporovat.

4.6.

Výdaje na léčiva představují jeden z hlavních faktorů, které ovlivňují náklady na zdravotní péči a mají dopad na její udržitelnost. Jednou z možností, jak pomoci snížit náklady na léčivé přípravky, je předepisování podle účinné látky (mezinárodní nechráněný název doporučený Světovou zdravotnickou organizací), a ne podle obchodního názvu. V určitých zdravotnických organizacích v Evropské unii již lze nalézt příklady tohoto předepisování, které lze zavést i v jiných státech. Nicméně jakékoliv opatření, které by se mohlo přijmout, musí zohledňovat potřeby výzkumu nových léčivých přípravků a financování těchto aktivit.

4.7.

Výbor souhlasí s tím, co Komise uvedla ve sdělení, které je předmětem tohoto stanoviska, pokud jde o optimální uplatňování směrnice 2011/24/EU (11), domnívá se však, že to není hlavní problém přístupu občanů k jejich vnitrostátním zdravotním systémům a že ani optimální uplatňování směrnice tento přístup nezlepší. Jsme toho názoru, že zvýšení přístupu v rámci sdělení by se mělo prioritně zaměřit na zvýšení pokrytí obyvatelstva, až se toto pokrytí stane všeobecným, na co nejvyšší rozšíření nabídky služeb za přiměřené ceny a na předejití tomu, aby spolufinancování bylo překážkou v přístupu pro nejvíce znevýhodněné osoby. Zajištění bezpečné a kvalitní přeshraniční péče nezaručuje občanům, že ve svém státě původu dostanou základní zdravotní péči.

4.8.

Výzkum a inovace v medicíně vedou ke vzniku nových zdravotnických technologií, které mají reagovat na nové diagnostické a léčebné výzvy v lékařství. Vysoké náklady na tyto technologie a jejich údajná účelnost vyžaduje silný systém hodnocení těchto technologií. EHSV považuje za velmi důležité, aby Evropská síť pro hodnocení zdravotnických technologií (EUnetHTA) měla přidanou hodnotu k vnitrostátním a regionálním agenturám členských států tak, že podnítí synergie a usnadní šíření jejích hodnocení.

4.9.

Využívání informačních technologií při používání zdravotních záznamů pacientů je pokrok, který musí přesáhnout rámec vlastních zdravotních středisek. Zdravotní záznamy pacienta v elektronické podobě dostupné každému lékaři, který pacienta léčí, by měly být konečným cílem, přestože jeho dosažení se nyní zdá být ještě daleko. Evropská unie by měla podporovat elektronické zdravotní informační systémy, které napomáhají tomu, aby se zdravotní záznamy mohly pohybovat společně s občany. Elektronické zdravotní záznamy jsou velmi užitečným nástrojem pro pacienty, ale někdy představují výzvu pro správní orgány při tom, jak v rámci svých zdravotních systémů koordinují kompatibilní aplikace, které jakémukoliv lékaři umožní rozpoznat zdravotní problémy občana nezávisle na místě, v němž se daný občan nachází. Je to obrovský úkol, ale jsme přesvědčeni, že při jeho splnění dojde ke zlepšení zdraví evropských občanů.

4.10.

EHSV považuje za mimořádně důležité, aby měli občané přístup k elektronickým zdravotním informačním systémům. Příkladem je přístup k informacím o humánních léčivých přípravcích schválených regulačními orgány. Tyto informace by měly být srozumitelné, přesné, aktualizované a bezpečné, aby si občané, kteří si přejí tyto informace využít, mohli doplnit informace poskytnuté ošetřujícími zdravotními pracovníky.

4.11.

Ve stanovisku (12) ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán pro elektronické zdravotnictví na období 2012–2020 – inovativní zdravotní péče pro 21. století (13) se Výbor vyjádřil k elektronickému zdravotnictví. Z tohoto stanoviska přebíráme následující tvrzení: „Elektronické zdravotnictví musí posilovat vzájemnou důvěru mezi pacienty a odborníky a musí se vyhnout riziku neosobního přístupu a nedostatku pozornosti věnované psychologickým faktorům. Ve středu zájmu elektronického zdravotnictví musí stát lidský rozměr.“ V této souvislosti docházíme k závěru, že středem systému zdravotní péče je občan.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/54

1.1.1

EHSV považuje za vhodné a nezbytné aktualizovat evropské právní předpisy o medikovaných krmivech s cílem zajistit jednotné podmínky výroby, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv a zároveň ochránit zdraví a dobré životní podmínky zvířat a očekávání spotřebitelů.

1.1.2

EHSV podporuje využívání medikovaných krmiv jakožto dalšího nástroje umožňujícího realizaci produkce zdravých hospodářských zvířat a rovněž zlepšení veřejného zdraví.

1.1.3

EHSV vítá, že došlo k zahrnutí výroby, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv pro zvířata, která nejsou určena k produkci potravin, neboť jde o alternativní způsob podání u léčby zejména chronických onemocnění.

1.1.4

EHSV požaduje, aby se u minoritních druhů zvířat a akvakultury, kde existuje problém s dostupností veterinárních léčivých přípravků, zajistil přístup k medikovaným krmivům a aby došlo ke snížení překážek ve výrobě a plynulé distribuci. EHSV rovněž vítá zavedení výroby před vydáním veterinárního předpisu, aby bylo možné lépe plánovat výrobu a minimalizovat případné přenosy. Tímto způsobem nebude kvůli datu ukončení použitelnosti léčivých přípravků v žádném případě docházet k vytváření nepřiměřených zásob.

1.1.5

EHSV požaduje, aby se v tomto nařízení zvýšil význam veterinárního lékaře či kvalifikovaného a akreditovaného odborníka, který zná platné předpisy a má plné oprávnění diagnostikovat a předepisovat nejvhodnější léčbu, jež zajistí dobré hygienické a životní podmínky a veřejné zdraví.

1.1.6

EHSV se domnívá, že veterinární lékař či kvalifikovaný a akreditovaný odborník je v rámci výkonu své profese jedinou osobou, která může stanovit nezbytnou délku léčby, již nelze stanovovat výhradně přísnými předpisy, vzhledem k panujícím rozdílům mezi druhy, jejich fyziologickým stavem, podmínkám podávání, stupni jejich onemocnění atd.

1.1.7

EHSV si je vědom toho, že nařízení umožní přenos účinné látky obsažené v medikovaném krmivu do necílového krmiva, avšak tento přenos musí být proveden podle zásady ALARA („na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni“).

1.1.8

EHSV upozorňuje na různé výrobní systémy a považuje za prvořadé, aby se při stanovených přenosech vzaly v úvahu stávající technologie tohoto odvětví a aby se tyto přenosy stanovovaly tak, aby nevzniklo riziko antimikrobiální rezistence.

1.1.9

EHSV považuje za nutné, aby byl zaveden systém integrálního řízení nepoužitých produktů nebo produktů s prošlým datem použitelnosti, aby se zamezilo riziku, jež by takové produkty mohly představovat s ohledem na ochranu zdraví zvířat, lidského zdraví nebo životního prostředí.

1.1.10

EHSV rovněž podtrhuje nutnost stanovit kritéria, např. cílové hodnoty, týkající se dostatečné homogenity medikovaných krmiv.

1.1.11

EHSV se domnívá, že tento návrh právní úpravy může poškodit vnitřní obchod, a považuje za vhodné, aby tato úprava byla flexibilnější pro větší konkurenceschopnost tohoto odvětví.

1.1.12

EHSV zaznamenává, že veterinární lékaři či kvalifikovaní a akreditovaní odborníci musí dostát své odpovědnosti a neprovádět rutinní preventivní léčbu pomocí antimikrobiálních přípravků, i když existují okolnosti, za nichž je nutná (stejně jako v humánní medicíně) pro zajištění zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, a tím i veřejného zdraví.

1.1.13

EHSV se domnívá, že se identifikace preventivní léčby pomocí antimikrobiálních přípravků musí stanovovat na úrovni jednotlivých členských států s přihlédnutím ke specifikům a charakteristikám výrobních systémů, zvířecím druhům, nákazové situaci, dostupnosti léčivých přípravků atd. v každé zemi.

1.1.14

EHSV považuje za nezbytné, aby tento návrh právní úpravy jmenovitě určil osobní ochranné prostředky pracovníka nutné k tomu, aby se zamezilo jeho expozici chemickým látkám z prachu vzniklého při výrobě a následnému riziku vdechnutí těchto látek.

1.1.15

EHSV doporučuje, aby se v členských státech zavedly zvláštní programy odborné přípravy pro pracovníky vystavené působení chemických činidel.

1.1.16

EHSV se domnívá, že nařízení by mělo ponechat členským státům možnost přijmout prováděcí akty, jejichž cílem by bylo zamezit administrativním překážkám a zátěži pro malé zemědělce, kteří produkují pro svou vlastní potřebu, aniž by byla ohrožena specifická nařízení týkající se bezpečnosti a hygieny medikovaných krmiv.

1.2.1

Zdraví zvířat má strategický význam pro svůj dopad na zdraví a dobré životní podmínky zvířat, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, životní prostředí a hospodářství venkova. K tomu je zcela nezbytná dostupnost registrovaných léčivých přípravků, aby veterinární lékaři či kvalifikovaní a akreditovaní odborníci měli k dispozici dostatečné nástroje ke kontrole, prevenci a léčbě onemocnění zvířat.

1.2.2

Stejně jako jiné veterinární léčivé přípravky jsou v boji s bakteriálními infekcemi zvířat nezbytná antibiotika. EHSV se domnívá, že přístup k bezpečným a účinným antibiotikům je zásadní složkou nástrojů, které mají veterinární lékaři k dispozici pro zachování a obnovu zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, jakož i veřejného zdraví.

1.2.3

Z toho důvodu EHSV pozitivně hodnotí cíl tohoto legislativního návrhu spočívající ve vytvoření aktualizovaného a souměrného souboru právních předpisů, dostupnost veterinárních léčivých přípravků, jež má konečný cíl chránit zdraví zvířat, veřejné zdraví, bezpečnost potravin a životní prostředí. Jed o zásadu, jež by se rovněž měla dodržovat pro zajištění dostupnosti antibiotik ve veterinárním lékařství.

1.2.4

Trh s veterinárními léčivými přípravky má určité zvláštní a specifické rysy, které jej odlišují od trhu s humánními léčivými přípravky. EHSV proto považuje za velmi vhodné, aby se tento legislativní návrh zaměřil výhradně na veterinární léčivé přípravky. Z tohoto hlediska vyplývá, že zatímco zásady musejí být koherentní, způsob jejich uplatňování se musí v úplnosti přizpůsobit podmínkám tohoto odvětví.

1.2.5

EHSV se domnívá, že platné předpisy tomuto odvětví kladou značné administrativní překážky, což se negativně odráží na nutných inovacích; proto kladně hodnotí zavedení zjednodušených norem při povolovacích řízeních i při poregistračním dozoru, úpravy v registracích atd., s cílem snížit tuto administrativní zátěž, třebaže v návrhu ještě existují oblasti možného zlepšení.

2.1.1

Návrh stanovuje požadavky na výrobu, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv pro zvířata v Evropské unii.

2.1.2

K tomuto účelu uvádí definice, které se musejí používat a z nichž je nutno upozornit na tyto:

2.1.3

Je nutné velmi kladně vyzdvihnout klasifikaci medikovaného krmiva v působnosti nařízení (ES) č. 767/2009 a nařízení (ES) č. 183/2005 o krmných směsích, která je tudíž považuje za krmnou směs.

2.1.4

Oblast medikovaných krmiv se rozšiřuje o druhy zvířat, které nejsou určené k produkci potravin, jako jsou např. zvířata v zájmovém chovu.

2.1.5

Návrh předpisu schvaluje použití medikovaných krmiv coby platného a užitečného nástroje pro řešení problematiky zdraví zvířat a veřejného zdraví. Rovněž poukazuje na jejich hodnotu pro výrobní systémy, které jsou v Evropě ve velké konkurenci.

2.1.6

Chov hospodářských zvířat v Evropské unii, ale i různé výrobní systémy v jednotlivých členských státech, hrají významnou úlohu, a proto je pro zlepšení konkurenceschopnosti tohoto odvětví nutné zavést nástroje, jako jsou medikovaná krmiva.

2.1.7

V přílohách tohoto nařízení jsou obsaženy všechny požadavky nutné k tomu, aby provozy vyráběly bezpečná medikovaná krmiva a aby zaručily minimální výskyt křížové kontaminace.

2.1.8

V tomto návrhu předpisu se považuje za nutné, aby medikovaná krmiva dovážená Evropskou unií splňovala stejné zákonné požadavky, které jsou uvedeny v tomto nařízení.

2.1.9

Navrhované nařízení zdůrazňuje, že je nutné, aby medikovaná krmiva byla vyráběna z registrovaných veterinárních léčivých přípravků a aby v zájmu bezpečnosti a účinnosti produktu byla zajištěna kompatibilita všech použitých složek.

2.2.1

Legislativní návrh se týká jak požadavků na údaje, tak registračních postupů pro uvádění veterinárních léčivých přípravků na trh. Dotýká se rovněž balení a označování, distribuce a dohledu nad bezpečností na trhu (farmakovigilance) a záležitostí souvisejících s kontrolou a používáním veterinárních léčivých přípravků.

2.2.2

Návrh zavádí novinku v podobě rozšíření centralizovaného postupu pro registrace tak, aby mohly být předkládány žádosti o registraci u každého veterinárního léčivého přípravku. Rovněž aby se předešlo zbytečné administrativní a finanční zátěži, mělo by se posouzení žádosti o registraci provádět pouze jednou.

2.2.3

Návrh zavádí významné zjednodušení těchto pravidel, protože omezuje množství povinných informací na obalu a při označování a nabízí možnost využít harmonizované piktogramy a zkratky.

2.2.4

Upravuje se doba ochrany, která se použije na technickou dokumentaci předloženou s cílem získat či změnit registraci, a v případě omezených trhů a nových antibiotických přípravků se tato doba ochrany prodlužuje.

2.2.5

Evropská komise získává oprávnění stanovovat požadavky pro zákaz či omezení určitých antibiotik ve veterinárním lékařství.

2.2.6

Veterinární léčivé prostředky musejí být před uvedením na trh schváleny, stejně jako tomu je u humánních léčivých přípravků. K tomu je nutné předložit údaje k přezkoumání kvality výroby, bezpečnosti (pro zvířata, uživatele i životní prostředí) a klinické účinnosti. U léčby hospodářských zvířat je navíc nutné předložit údaje zajišťující bezpečnost pro spotřebitele.

2.2.7

S některými úpravami jsou zachovány čtyři postupy pro získání registrace veterinárního léčivého přípravku (centralizovaný postup, decentralizovaný postup, postup vzájemného uznávání a vnitrostátní postup). Rovněž se stanovuje systém pro změny podmínek registrací, který bere v úvahu úroveň souvisejícího rizika. Dále se zavádí přístup k farmakovigilanci založený na rizicích. Zavádí se postup harmonizace souhrnů údajů o přípravku.

2.2.8

Zahrnuty jsou i požadavky týkající se homeopatických veterinárních léčivých přípravků, ale mimo jiné i otázek souvisejících s výrobou, distribucí a použitím.

3.1.1

EHSV podporuje návrh nařízení i záměr Komise harmonizovat požadavky týkající se medikovaných krmiv ve všech členských státech.

3.1.2

EHSV připomíná, že je nutné, aby se nezaváděly požadavky na výrobu, které budou tak vysoké, že je odvětví krmivářství dokáže jen stěží splnit. Křížová kontaminace je v tomto odvětví realitou a nelze ji omezit na několik technicky nedosažitelných úrovní, které neodpovídají rizikům existujícím v oblasti zdraví zvířat.

3.1.3

EHSV se domnívá, že živočišná výroba má významné místo v unijním zemědělství, a proto je nutné sestavit vhodné nástroje pro chovatele hospodářských zvířat a výrobce krmiv s cílem dosáhnout vyšší konkurenceschopnosti na trhu. Regulace využívání a výroby krmiv je nezbytná, ale zároveň se musí přizpůsobit dnešní stávající technologii v tomto odvětví.

3.1.4

Předpis o medikovaných krmivech bude mít podle posouzení dopadu provedeného Komisí kladný vliv na ziskovost a hospodářský růst odvětví výroby medikovaných krmiv, a to i s ohledem na inovativní používání veterinárních léčivých přípravků.

3.1.5

U medikovaných krmiv je důležité stanovit úrovně přenosu, a to na základě poznatků Komise a za dodržení zásady ALARA a na základě stávajících nejlepších metod výroby v tomto odvětví.

3.1.6

EHSV se domnívá, že tento předpis zahrnuje některé druhy výroby, jako jsou pojízdné výrobny krmiv, které musejí splňovat zásady bezpečnosti potravin a homogenity medikovaných krmiv, aby bylo možné zabránit vysokým úrovním přenosu, a tím provádět kvalitnější kontrolu těchto úrovní.

3.1.7

EHSV považuje za vhodné, aby požadavky tohoto nařízení nezatěžovaly vnitřní obchod. Z toho důvodu je nutné urychlit uvedené obchodní výměny.

3.1.8

EHSV připomíná, že v různých členských státech existují minoritní druhy, které mají k dispozici velmi málo možností léčby, a z toho důvodu by se k těmto stávajícím obtížím neměly přidávat další překážky, pokud jde o výrobu medikovaných krmiv pro tyto minoritní druhy před vydáním veterinárního předpisu.

3.2.1

EHSV je toho názoru, že postupy registrace veterinárních léčivých přípravků musejí být definovány tak, aby se zabránilo zbytečným zpožděním v účinném uvedení na trh v jednotlivých členských státech, které si přejí tyto přípravky registrovat, ale také aby se usnadnilo rychlé řešení sporů mezi příslušnými orgány.

3.2.2

EHSV věří, že právní rámec musí podporovat výzkum, technologický rozvoj a inovaci v oblasti veterinárních léčivých přípravků, aby bylo možné reagovat na potřeby a výzvy v oblasti zdraví, jimž čelí různé druhy a výrobní modely v Evropě.

3.2.3

Z historického hlediska již určitou dobu panuje problém s nedostatkem veterinárních léčivých přípravků u některých druhů zvířat, zvaných minoritní druhy, a s konkrétními indikacemi u jiných druhů (minoritní použití), které mají v Evropě zvláštní socioekonomický význam.

3.2.4

Za této situace je nezbytností taková politika na unijní úrovni, která by umožňovala skutečnou dostupnost veterinárních léčivých přípravků pro minoritní druhy a minoritní použití a která by zajistila kvalitu, bezpečnost a účinnost těchto přípravků a zároveň zaručila, že jejich vývoj bude pro podniky z odvětví zdraví zvířat ekonomicky životaschopný.

3.2.5

Výbor s uspokojením vítá snížení administrativních překážek, jež se zavádí zjednodušením požadavků na označování, veterinární farmakovigilanci, úpravy podmínek registrace a udělování registrace na dobu neurčitou.

3.2.6

EHSV souhlasí se zavedením elektronického systému předkládání žádostí, ale i s koncepcí jedné centrální evropské databáze, která umožní výměnu informací mezi odvětvím a agenturami a bude mít kladný dopad na snížení administrativních překážek.

3.2.7

Stejně tak budou mít kladný dopad na snížení administrativních překážek přijatá opatření ke zlepšení fungování systému veterinární farmakovigilance, což zároveň zajistí i bezpečnost léčivých přípravků. Za velmi vhodný je tudíž považován přístup založený na hodnocení rizik.

3.2.8

Jedním z cílů přezkumu právních předpisů je zlepšit fungování vnitřního trhu. To by se mělo realizovat, aniž dojde k ohrožení dalších cílů, jako je např. snížení administrativní zátěže a zvýšení dostupnosti léčivých přípravků. Ke splnění těchto cílů by měl být postup harmonizace souhrnů údajů o přípravku účinný a sledovat zásady proporcionality a vzájemného uznávání.

3.2.9

Nový regulační rámec by měl stimulovat inovace a vývoj nových léčivých přípravků, zejména antibiotik. Je proto nutný takový právní rámec, který by zaručil předvídatelnost, vycházel z vědeckých poznatků a vždy zohledňoval zásadu předběžné opatrnosti.

3.2.10

Legislativní návrh by měl podporovat používání léčivých přípravků registrovaných v rámci veterinární medicíny v EU tehdy, pokud se použijí v případě neúčinné terapie, spíše než registrovaných humánních léčivých přípravků. Veterinární léčivé přípravky jsou známé svojí v praxi prokázanou bezpečností a účinností. Tato varianta představuje značnou výhodu oproti použití humánních léčivých přípravků, u nichž nebyla prokázána bezpečnost ani účinnost pro použití na zvířatech. Tento aspekt má navíc zvláštní význam v rámci antimikrobiální rezistence, neboť aktuální návrh umožňuje v případě neúčinné terapie jako první možnost použití antibiotik určených pro lidské použití.

4.1.1

V článku 2 Definice je nutné vyjasnit následující pojmy, které se v dokumentu používají: „účinná látka“, „necílové krmivo“, „provozovatel pojízdné výrobny krmiv“ a „provozovatel výrobny krmiv pro vlastní potřebu“; tyto pojmy jsou relevantní pro tvorbu této legislativy. Pozornost by měla být také věnována dostatečné přesnosti terminologie, aby nedošlo k rozporu se stávajícími názvy obsaženými ve vnitrostátních právních předpisech.

4.1.2

Pro veterinární předpisy je nutné stanovit rozumnější lhůtu, aby bylo možné provádět léčbu bez újmy na bezpečnosti zvířat. Proto by bylo vhodné ji prodloužit ze tří týdnů na adekvátní období.

4.1.3

Veterinární lékař či kvalifikovaný a akreditovaný odborník musí v rámci výkonu své profese určit délku trvání léčby, příslušná množství, ochranné lhůty atd. na základě údajů uvedených v dokumentu obsahujícím údaje o přípravku. Tyto pokyny musí být součástí předpisu pro medikovaná krmiva vydaného úředním veterinárním lékařem. Chovatel se musí držet předpisu a ověřit soulad těchto pokynů s informacemi uvedenými v dokumentu obsahujícím údaje o přípravku. Existuje-li mezi nimi rozpor, je výrobce zproštěn odpovědnosti. Léčba zvířat je odpovědností veterinárního lékaře, který zná situaci daného vrhu a je za ni odpovědný. Pokud se chovateli ukládá povinnost přísně dodržovat informační list údajů o přípravku, de facto to znamená, že bude muset převzít povinnosti a odpovědnost veterinárního lékaře.

4.1.4

Je vhodné povolit preventivní použití antimikrobiálních léčivých přípravků, ale mělo by být omezeno na nejnutnější případy a s řádným odůvodněním. V žádném případě nelze povolit rutinní používání v rámci prevence a musí se podporovat správné hygienické a manipulační postupy.

4.1.5

EHSV žádá uvedení toho, na jaké právní předpisy nařízení odkazuje, když hovoří o požadavcích na kvalitu vody a potrubního materiálu. Pokud jde o povolené tolerance pro označování, považuje Výbor za nutné nerozlišovat mezi produkty, neboť všechny musejí projít stejným procesem registrace se stejnými požadavky bez rozlišení.

4.1.6

Skutečnost, že dochází k odchylce v označování, je důsledkem technické či analytické chyby (nejistota v měření kvůli analytické metodě a druhu a obsahu účinné látky). Nastává u krmiv s antimikrobiálními látkami i bez nich. Chybovost u analytických metod zjišťování antimikrobiálních látek v krmivech je navíc vyšší než u jiných látek, z čehož vyplývá, že reprodukovatelnost je nižší – proto není pro tak nízkou toleranci důvod.

4.1.7

Kromě toho EHSV oceňuje, že homogenitu výrobků již zaručují zkoušky prováděné při jejich registraci.

4.1.8

Požadavek, aby byla medikovaná krmiva, která obsahují denní dávku veterinárního léčivého přípravku, zapracována alespoň do 50 % denní krmné dávky, přináší v praxi obtíže, a měl by být rozšířen takto: „Medikovaná krmiva, která obsahují denní dávku veterinárního léčivého přípravku, musejí odpovídat alespoň 50 % denní krmné dávky kompletního nebo doplňkového krmiva (sušiny)“.

4.2.1

Nutnost čekat, až uplyne šest měsíců mezi vnitrostátní registrací a předložením žádosti o vzájemné uznání může vyvolávat problémy, pokud vznikne závažná situace v oblasti zdraví zvířat či veřejného zdraví. Z toho důvodu by se za výjimečných okolností měla umožnit výjimka z této minimální šestiměsíční lhůty. Zároveň by z důvodu zamezení průtahům v řízeních mělo být stanoveno datum pro uzavření decentralizovaných postupů a postupů vzájemného uznávání ze strany referenčního členského státu.

4.2.2

Měl by se podpořit vývoj veterinárních léčivých přípravků u všech druhů zvířat rozšířením ochrany investic a inovací nejen u minoritních druhů, ale u všech druhů. Bylo by proto vhodné prodloužit dobu ochrany údajů u všech druhů, včetně případů kolektivní registrace u více než jednoho druhu.

4.2.3

Pro různé druhy zvířat a různá onemocnění jsou nutné různé cesty podání. To vyžaduje různé lékové formy (např. v tekutém, pevném stavu, ve formě gelu, injekčního roztoku atd.). Změna lékové formy vyžaduje téměř kompletní vývoj produktu, proto je nutné takovou investici ochraňovat.

4.2.4

Měly by se rozvolnit požadavky na označování na vnitřním a vnějším obalu tak, aby se vedle povinných informací směly uvádět nepovinné informace, které by mohly zajímat uživatele.

4.2.5.

Přínosu plynoucího z používání elektronických médií lze dosáhnout jedině tehdy, bude-li existovat jednotný harmonizovaný postup ve všech členských státech, který bude používat stejný formát a bude se týkat všech postupů.

4.2.6

Postup harmonizace souhrnu údajů o přípravku by měl být čistě administrativním postupem, při němž se zamezí opětovnému posuzování produktů, které na trhu již mnoho let prokazují bezpečnost a účinnost, čímž se zabrání zbytečné pracovní zátěži.

4.2.7

Legislativní návrh by mohl mít negativní dopad na vývoj nových antibiotik ve veterinárním lékařství, protože nedává záruku existence předvídatelného, stabilního a transparentního trhu coby pobídky podnikům.

4.2.8

Bylo by vhodné zavést systém klasifikace použití léčivých přípravků v případě neúčinné terapie – přednost by měly veterinární léčivé přípravky registrované v EU a omezilo by se používání humánních léčivých přípravků pouze na případy, kdy neexistuje alternativa v rámci veterinárního lékařství.

23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/61

1.1

EHSV bere na vědomí návrh sdělení Komise vyzývající k tomu, aby byla v Evropské unii vytvořena prosperující ekonomika založená na datech, tedy digitální ekonomika využívající informační technologie. Koordinovaný akční plán v tomto směru musí přispět k dosažení cílů evropské digitální agendy. EHSV upozorňuje, že je nutné vypracovat podrobný akční plán.

1.2

Při provádění záměrů sehraje významnou roli unijní program Horizont 2020 a vnitrostátní programy financování výzkumu, inovací a zavádění, a také povzbuzování podnikání a inovací v jednotlivých odvětvích.

1.3

EHSV zdůrazňuje, že rozšíření informačních technologií ve všech oblastech společenského a hospodářského života i v oblasti kultury a vzdělávání poskytuje značné možnosti rozvoje. Možnosti rozvoje díky IKT se týkají nejen evropských korporací a velkých firem, ale také inovativních malých a středních podniků a mikropodniků.

1.4

V zájmu plného využití těchto možností je třeba podporovat výzkum a vývoj související s informačními technologiemi, a to v oblasti jak technických, tak společenských a hospodářských věd. Evropská komise a členské státy EU musí vypracovat účinné mechanismy financování výzkumu z veřejných zdrojů a pobídky k financování tohoto výzkumu ze soukromých zdrojů. EHSV vyjádřil politování nad značným snížením prostředků plánovaných k financování digitální infrastruktury v rámci Nástroje pro propojení Evropy a rozhodně požaduje, aby byly vyvozeny patřičné závěry. Nový investiční plán, který v prosinci 2014 předložil předseda Komise Jean-Claude Juncker a jehož cílem je uvolnit nejméně 315 miliard EUR v podobě dodatečných veřejných a soukromých investic v klíčových oblastech, jakou je i digitální infrastruktura, je v této souvislosti vítanou politickou reakcí.

1.5

V zájmu neomezených možností rozvoje ekonomiky založené na datech je třeba zajistit odpovídající právní rámec, strategie a prostředky ochrany osobních údajů a bezpečnosti informací, ale také zavést evropskou strategii kybernetické bezpečnosti. Ochrana a bezpečnost informací posílí důvěru spotřebitelů a jistotu ekonomického obratu pro podnikatele.

1.6

EHSV zdůrazňuje, že v oblasti ochrany údajů a bezpečnosti informací je nutná spolupráce vnitrostátních a evropských správních orgánů s regulačními orgány v oblasti elektronických komunikací a orgány zabývajícími se ochranou spotřebitelů a hospodářskou soutěží.

1.7

EHSV Komisi doporučuje podporovat všechny činnosti zaměřené na dosažení cílů evropské digitální agendy jakožto základ pro budování ekonomiky založené na datech. Mezi tyto činnosti patří rozšiřování rychlé širokopásmové infrastruktury a všeobecně dostupných interoperabilních a spolehlivých služeb cloud computingu, zpracování dat velkého objemu, internet věcí a nové sítě elektronické komunikace, mimo jiné využívající připravované technologie 5G a jiné.

1.8

Digitální technologie vznikají a vytvářejí nové hodnoty nejen v ekonomice, ale ve všech oblastech společenského a kulturního života. Proto je velmi důležité rozvíjet digitální kompetence celé společnosti, včetně starších osob a lidí, kterým hrozí sociální, ekonomické a kulturní vyloučení ze zdravotních, ekonomických nebo vzdělávacích důvodů. Je třeba rozsáhle zavádět moderní obsah a metody učení, zejména takové, které pracovníky připraví k rekvalifikaci a získávání nových dovedností.

1.9

Veřejná správa bude muset v nejbližších letech dokázat optimálně využívat digitální údaje a elektronické komunikační kanály s cílem zvýšit účinnost kroků a širokou spolupráci s občany a využít jejich aktivní účast. Podmínkou této účasti jsou vhodně navržené veřejné služby a veřejně přístupná data ve strojově čitelné podobě ve všech oblastech hospodářství a správy. EHSV doporučuje provádět v rozsáhlém měřítku odbornou přípravu zvyšující digitální dovednosti administrativních pracovníků, mimo jiné dovednost definovat moderní služby a dovednost objednávat a využívat služby expertů a specialistů.

1.10

EHSV doporučuje, aby veřejná správa umožňovala opakované použití veřejných informací a zpřístupňovala je ve formě veřejně přístupných dat ve strojově čitelné podobě, a přitom zachovala odpovídající bezpečnostní opatření. Možnosti opakovaného použití veřejných informací jsou zvlášť důležité pro evropské malé a střední podniky.

2.1

Ekonomika založená na datech a obecně digitální ekonomika je pro státy Evropské unie oblastí strategického hospodářského významu. Digitální data jsou nyní základem pro činnosti ve všech oblastech hospodářství, veřejné správy, kultury a sociální a zdravotní péče. Jejich inovativní využití je hlavním zdrojem zvyšování produktivity ekonomiky EU.

2.2

Díky rozšíření digitálních dat (jak nativních, tak vzniklých digitalizací jiných druhů dat) a jejich snadnému odesílání a zpracování je dnes lze považovat za nové a mimořádně cenné přírodní zdroje společnosti a ekonomiky.

2.3

Digitální data se dnes vytvářejí, shromažďují a zpracovávají ve všech oblastech hospodářského a společenského života. Je stále více inovativních podniků, pro něž jsou digitální data základem a hlavní oblastí činnosti. Zvláště cenným prvkem ekonomiky založené na datech jsou prostorová a geolokační data.

2.4

Nejrychleji se rozvíjejícím segmentem informačního trhu je oblast dat velkého objemu. Podle analýz IDC bude tento segment v období let 2012–2017 růst meziročně v průměru o 27 % (šestkrát rychleji než celý trh IKT) a díky tomu by v roce 2017 měla hodnota celosvětového trhu technologií a služeb v oblasti dat velkého objemu dosáhnout 23,7 miliard EUR. Velmi rychlý růst lze očekávat i v oblasti služeb cloud computingu.

2.5

Vzhledem k probíhajícímu rozvoji řešení a aplikací v oblasti internetu věcí, mj. v infrastrukturách inteligentních měst, by se měl v nejbližších letech očekávat obrovský nárůst objemu dat vyplývající z rozvoje internetu věcí. Podle předpovědí firem provádějících analýzy vzroste celosvětově do roku 2020 počet zařízení typu smart object patřících do oblasti internetu věcí na 26 miliard kusů, což bude několikanásobně více než počet počítačů připojených k internetu. S tímto obrovským nárůstem objemu dat se budou muset vyrovnat, a tvůrčím způsobem ho využít, jak podniky, tak veřejná správa.

2.6

Je neobyčejně důležité, aby obrovský hospodářský potenciál dat velkého objemu a internetu věcí dokázala využít ekonomika zemí EU, včetně inovativních podniků poskytujících v těchto oblastech řešení, ale i podniků ze všech ostatních odvětví hospodářství EU, které je využívají při své činnosti.

2.7

Evropská komise ve sdělení upozorňuje na to, že je nutné vytvořit podmínky pro provoz cloud computingu, infrastruktury vysoce výkonné výpočetní techniky (HPC) a platforem a služeb využívajících tato řešení. Podle odhadů Komise (1) mohou služby cloud computingu přispět do roku 2020 ke zvýšení počtu nových pracovních míst v Evropě o 2,5 milionu a vyvolat růst HDP zemí EU o 160 miliard EUR.

2.8

Komise se domnívá, že klíčovým faktorem rozvoje jsou také inovace založené na využití dat (DDI), tedy schopnost podniků a veřejné správy tvůrčím způsobem využívat informace z důkladnější analýzy dat, včetně dat poskytovaných v rámci opakovaného použití veřejných informací. Zpřístupnění dat a jejich uvolnění pro opakované použití může zemím EU přinést ekonomické výhody okolo 40 miliard EUR ročně, zatímco celkové přímé a nepřímé ekonomické výhody vyplývající z využívání informací veřejného sektoru v hospodářství EU-27 se odhadují na 140 miliard EUR ročně (2).

2.9

Evropská komise zdůrazňuje, že k tomu bude zapotřebí činnost vysoce kvalifikovaných odborníků, široké využívání veřejně přístupných dat a vytvoření vhodného právního rámce, jenž se týká vlastnictví dat, jejich ochrany a způsobů zpřístupňování.

2.10

Při provádění záměrů sehraje podstatnou roli unijní program Horizont 2020 a vnitrostátní programy financování výzkumu a inovací, a také povzbuzování podnikání a inovací v jednotlivých odvětvích.

2.11

Evropská komise bude různými opatřeními podporovat digitální podnikání v Evropě, mimo jiné prostřednictvím podpory otevřeného přístupu k datům, usnadnění přístupu ke cloud computingu, podpory propojení a spolupráce místních inkubátorů dat a rozvoje digitálních dovedností a kompetencí, mimo jiné v rámci velké koalice pro digitální dovednosti a zaměstnanost.

3.1

EHSV vcelku souhlasí s rysy prosperující ekonomiky založené na datech navrženými ve sdělení Komise a podporuje je. Jak je uvedeno ve sdělení, analýza dat znamená lepší výsledky, postupy a rozhodnutí, což podněcuje inovace a vytváření nových řešení, a také umožňuje předpovědět trendy a připravit se na budoucí události. EHSV však upozorňuje na to, že ve sdělení nebyla jasně formulována strategie činností Komise s cílem vytvořit takové hospodářství v EU.

3.2

EHSV upozorňuje na význam některých opatření navržených ve sdělení a týkajících se rozšiřování široce chápané infrastruktury, jež je podmínkou pro fungování ekonomiky založené na datech. Jde zejména o tato opatření: