29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/1

(1)

Je nezbytně nutné zajistit nezávislost, vysokou vědeckou úroveň, transparentnost a efektivnost Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Nepostradatelná je rovněž spolupráce s členskými státy.

(2)

Paní Valérie BADUELOVÁ odstoupila z funkce členky správní rady Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Na zbytek jejího funkčního období je třeba jmenovat nového člena.

(3)

Rada posoudila seznam předložený Komisí s cílem jmenovat jednoho nového člena správní rady Evropského úřadu pro bezpečnost potravin na základě dokumentace poskytnuté Komisí a s ohledem na názory vyjádřené Evropským parlamentem. Účelem je zajistit nejvyšší úroveň schopností, široký okruh relevantních odborných znalostí, například v oblasti řízení a veřejné správy, jakož i co nejširší geografické zastoupení v rámci Unie.

(4)

Podle článku 25 nařízení (ES) č. 178/2002 musí mít čtyři členové správní rady Evropského úřadu pro bezpečnost potravin zkušenost s působením v organizacích zastupujících spotřebitele a jiných zájmových skupinách v rámci potravinového řetězce. V současné době mají již takovou zkušenost čtyři členové,

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/3

Council of the European Union

General Secretariat

DG C 1C

Rue de la Loi/Wetstraat 175

1048 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

E-mail: sanctions@consilium.europa.eu

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/4

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/5

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/6

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/7

(1)

Nařízením (ES) č. 1005/2008 (dále jen „nařízení o rybolovu NNN“) se zavádí systém Unie pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (dále jen „rybolov NNN“).

(2)

Kapitola VI nařízení o rybolovu NNN stanoví postup určení nespolupracujících třetích zemí, oznámení zemím určeným jako nespolupracující třetí země, vytvoření seznamu nespolupracujících zemí, vyškrtnutí ze seznamu nespolupracujících zemí, zveřejnění seznamu nespolupracujících zemí a veškerá mimořádná opatření.

(3)

V souladu s článkem 32 nařízení o rybolovu NNN má Komise třetí země uvědomit o tom, že mohou být určeny jako nespolupracující země. Uvedené oznámení je předběžné povahy. Oznámení musí vycházet z kritérií stanovených v článku 31 nařízení o rybolovu NNN. Komise by zároveň měla přijmout všechna opatření stanovená v článku 32 uvedeného nařízení ohledně těchto notifikovaných zemí. Komise by ve svém oznámení měla uvést především hlavní skutečnosti a faktory, z nichž toto určení vychází a dát daným zemím příležitost vyjádřit se a předložit důkazy na vyvrácení takového určení, popřípadě akční plán na zlepšení dané situace a opatření přijatá k její nápravě. Komise by měla oznámeným třetím zemím poskytnout dostatečnou lhůtu na odpověď na toto oznámení a přiměřený čas k nápravě situace.

(4)

Podle článku 31 nařízení o rybolovu NNN má Komise určit třetí země, které v boji proti rybolovu NNN považuje za nespolupracující země. Třetí země má být určena jako nespolupracující, pokud neplní povinnosti, které jsou jí uloženy v rámci mezinárodního práva jako státu vlajky, státu přístavu, pobřežnímu státu nebo státu trhu, a nepřijme opatření na předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN.

(5)

Určení nespolupracujících třetích zemí má být založeno na prověření všech informací podle čl. 31 odst. 2 nařízení o rybolovu NNN.

(6)

V souladu s článkem 33 nařízení o rybolovu NNN má Rada vypracovat seznam nespolupracujících třetích zemí. Na tyto země se kromě jiného vztahují opatření uvedená v článku 38 nařízení o rybolovu NNN.

(7)

V souladu s čl. 20 odst. 1 nařízení o rybolovu NNN je přijetí schválených osvědčení o úlovku od třetích zemí, jež jsou státy vlajky, podmíněno tím, aby tyto státy vlajky Komisi oznámily, jak zajistily provádění, kontrolu a prosazování právních a správních předpisů a opatření pro zachování a řízení zdrojů, které musí rybářská plavidla dotyčných třetích zemí dodržovat.

(8)

V souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení o rybolovu NNN má Komise administrativně spolupracovat s třetími zeměmi v oblastech, které souvisejí s prováděním uvedeného nařízení.

(9)

Dne 6. října 2009 obdržela Komise v souladu s článkem 20 nařízení o rybolovu NNN oznámení Thajského království (dále jen „Thajsko“) jako státu vlajky.

(10)

Od 18. do 22. dubna 2011 navštívila Komise za podpory Evropské agentury pro kontrolu rybolovu (EFCA) Thajské království v rámci administrativní spolupráce stanovené v čl. 20 odst. 4 nařízení o rybolovu NNN.

(11)

Cílem návštěvy bylo ověřit informace týkající se thajských opatření pro provádění, kontrolu a vymáhání právních předpisů a opatření pro zachování a řízení zdrojů, jež musí jeho rybářská plavidla dodržovat, opatření přijatých Thajskem za účelem provádění jeho závazků v boji proti rybolovu NNN a plnění závazků a jednotlivých bodů týkajících se uplatňování systému osvědčení o úlovku zavedeného Unií.

(12)

Závěrečná zpráva o návštěvě byla Thajsku zaslána dne 30. června 2011.

(13)

Dne 27. dubna 2012 se uskutečnilo odborné jednání mezi Thajskem a útvary Komise. Thajsko poskytlo aktuální informace o vývoji situace při provádění nařízení o rybolovu NNN od dubna 2011. Thajsko předložilo revidovaný zákon o rybolovu přijatý kabinetem, který byl připraven k přijetí senátem a parlamentem, program vypracovaný v rámci systému sledování plavidel (VMS), který byl zahájen a jehož další provádění bylo plánováno na rok 2013, a konečnou předlohu národního akčního plánu v oblasti nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, který byl připraven k překladu.

(14)

Ve dnech 9. až 12. října 2012 se uskutečnila následná návštěva Komise v Thajsku, jejímž cílem bylo sledovat opatření přijatá v rámci první návštěvy.

(15)

Závěrečná zpráva o návštěvě byla Thajsku doručena dne 9. listopadu 2012.

(16)

Dne 29. listopadu 2012 předložilo Thajsko dodatečné informace a dne 23. ledna 2013 své připomínky ke zprávě o návštěvě v listopadu 2012.

(17)

Dne 15. února odpověděla Komise na připomínky, které Thajsko předložilo ke zprávě ze dne 23. ledna 2013.

(18)

Dne 11. dubna 2013 poskytlo Thajsko dodatečné informace v podobě akčního plánu, jehož cílem bylo zlepšit systémy sledovatelnosti dovážených produktů rybolovu.

(19)

Ve dnech 8. až 9. října 2014 se uskutečnila následná návštěva Komise v Thajsku, jejímž cílem bylo sledovat opatření přijatá v rámci mise konané v říjnu 2012.

(20)

Závěrečná zpráva o návštěvě byla Thajsku zaslána dne 29. října 2014. Komise při návštěvě zjistila, že při řešení kritických nedostatků zjištěných od roku 2011 nebylo dosaženo (téměř) žádného pokroku.

(21)

Dne 19. listopadu 2014 se uskutečnilo jednání mezi Thajskem a útvary Komise, na němž Thajsko uvedlo další připomínky. V návaznosti na jednání Thajsko zaslalo řadu písemných připomínek. Dne 28. ledna 2015 předložilo Thajsko neoficiální verzi revidovaného zákona o rybolovu, která byla zveřejněna dne 9. ledna 2015 (č.j. Fisheries Act B.E. 2558 (2015)).

(22)

Thajsko je členem Komise pro tuňáky Indického oceánu (IOTC). Thajsko ratifikovalo Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982 (UNCLOS).

(23)

Za účelem posouzení toho, jak Thajsko jako stát vlajky, stát přístavu, pobřežní stát a stát trhu plní své mezinárodní závazky zakotvené v mezinárodních dohodách uvedených v 22. bodu odůvodnění a stanovené příslušnou regionální organizací pro řízení rybolovu uvedenou v daném bodu odůvodnění, si Komise vyžádala a vyhodnotila veškeré údaje, které považovala pro uvedené hodnocení za nezbytné. Hlavním právním nástrojem pro řízení rybolovu v Thajsku je v současnosti zákon o rybolovu z roku 1947. Jeho revidovaná zveřejněná verze z ledna 2015 má vstoupit v platnost v roce 2015. Doplňuje ji řada ministerských předpisů a oznámení týkajících se technických aspektů řízení rybolovu. Většina těchto dokumentů je starší než 10 let a nebyla dosud aktualizována. Thajské orgány uznaly potřebu revize zákona o rybolovu a již léta pracují na vytvoření nového nástroje.

(24)

Komise použila rovněž informace z dostupných údajů zveřejněných Komisí pro tuňáky Indického oceánu (IOTC), jakož i veřejně dostupných informací.

(25)

Na základě čl. 31 odst. 3 nařízení o rybolovu NNN zkoumala Komise povinnosti Thajska jako státu vlajky, státu přístavu, pobřežního státu a státu trhu. Pro účely této analýzy Komise zohlednila kritéria uvedená v čl. 31 odst. 4 až 7 nařízení o rybolovu NNN.

(26)

Na základě informací získaných při návštěvách na místě a veřejně dostupných informací Komise dospěla k závěru, že v období 2010 až 2014 (2)  (3)  (4) bylo alespoň 11 plavidel zapojeno do nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností.

(27)

Ze získaných důkazů je patrné, že plavidla plující pod thajskou vlajkou závažně porušila opatření pro zachování a řízení dotyčných rybolovných oblastí, neboť: prováděla rybolov bez platné licence, oprávnění nebo povolení vydaného státem vlajky nebo příslušným pobřežním státem; prováděla rybolov, aniž by byla vybavena palubním systémem sledování plavidel (VMS), na volném moři a v pobřežních státech, kde je systém VMS požadován pro všechna plavidla plující pod vlajkou cizího státu; předkládala mylné informace o rybolovných oblastech za účelem potvrzení osvědčení o úlovku ze strany thajských orgánů a dovozu produktů do EU; falšovala nebo skrývala své označení, totožnost nebo registraci; bránila úředníkům pobřežních států v plnění jejich povinností při kontrole dodržování platných opatření pro zachování a řízení zdrojů. Některá z těchto plavidel kromě toho nesplnila svou povinnost zaznamenávat a hlásit orgánům pobřežních států vplutí, odplutí a údaje o úlovcích. Thajský úřad pro rybolov (DOF) zkoumal jeden z případů, jak je uvedeno v tomto rozhodnutí (79. bod odůvodnění), žádný důkaz jiných opatření však Komisi předložen nebyl.

(28)

V říjnu 2014 bylo zadrženo pět thajských plavidel z důvodu nelegálního rybolovu ve výlučné ekonomické zóně Papuy-Nové Guiney. Nepřítomnost VMS na palubě většiny thajských plavidel (jak je uvedeno v 37. bodu odůvodnění) společně s nedostatečnou spoluprací se sousedními státy (oddíl 3.2 tohoto rozhodnutí) naznačuje, že riziko zapojení thajského loďstva do nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti je vysoké. Toto zjištění podporuje i skutečnost, že thajská plavidla, která byla zapojena do nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností, působila v letech 2011 až 2014 značnou měrou v Indickém oceánu a západní části Tichého oceánu (jak bylo uvedeno v 26. bodu odůvodnění). Poloha a šíření těchto případů souvisí s rozmístěním thajského loďstva ve vzdálených vodách před rokem 2012.

(29)

V minulosti se thajské loďstvo podílelo 40 % na celkové produkci úlovků mořského rybolovu. Uvedený údaj se v posledních letech značně snížil v důsledku nadměrného odlovu populací žijících při dně a pelagických populací v thajských vodách (5). Dle informací bylo v roce 2007 známo, že více než 460 lodí thajského loďstva je zapojeno do rybolovu v Indonésii, Kambodži, Malajsii, Bangladéši, Somálsku, na Madagaskaru a v Myanmaru. Dnes zámořské loďstvo čítá 10 plavidel lovících na dlouhou lovnou šňůru oprávněných lovit v oblasti IOTC a 52 trawlerů s licencí k rybolovu v Papui-Nové Guineji. Pokles rybích populací v thajských teritoriálních vodách společně se zmenšením rybolovné oblasti v důsledku ztráty přístupových práv do vod třetích zemí naznačuje, že vysoký počet rybářských plavidel nadále působí nezákonně jak na volném moři, tak ve vodách pobřežních států, aniž by podléhala regulaci či hlásila úlovky.

(30)

Objem loďstva se od roku 2011 zvýšil o více než 15 000 plavidel a v současné době dosahuje přibližně40 000 plavidel, z nichž 7 000 je klasifikováno jako komerční (přičemž všechna plavidla mají hrubou prostornost vyšší než 20 tun). Z celkového počtu plavidel používá lodní deníky méně než pětina, z čehož vyplývá, že většina úlovků zůstává nenahlášena. V tomto ohledu Thajsko nedodrželo své povinnosti zajistit jako pobřežní stát optimální využití rybolovných zdrojů ve své výlučné ekonomické zóně v souladu s vědeckými, ekologickými a hospodářskými faktory, jak je stanoveno v článcích 61 a 62 úmluvy UNCLOS. Toto je rovněž v rozporu s bodem 24 Mezinárodního akčního plánu pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (IPOA IUU) (6), který stanoví povinnost pravidelně předkládat údaje o úlovcích z lodního deníku.

(31)

28. až 30. bod odůvodnění dokazují, že thajský rybolov a průmysl se vyznačují ubýváním rybích populací, zmenšením rybolovné oblasti (v důsledku uzavření oblasti výlučné ekonomické zóny a ztráty přístupu do vod třetích zemí, jež jsou pobřežními státy) a zvýšením rybolovné kapacity (přibližně ze 4 000 obchodních plavidel v roce 2011 na 7 000 v roce 2014). Všechny skutkové okolnosti uvedené v těchto bodech odůvodnění podporují předběžný závěr, že thajské loďstvo působí nezákonně mimo thajské teritoriální vody a úlovky buď nenahlašuje, nebo je nahlašuje záměrně chybně.

(32)

Pokud jde o informace stanovené v 26., 27., 28. a 31. bodu odůvodnění, domnívá se Komise, že Thajsko nedodrželo své povinnosti jako stát vlajky a nezabránilo svému loďstvu v zapojení do nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle čl. 94 odst. 2 písm. b) úmluvy UNCLOS musí stát vlajky v rámci svého vnitrostátního práva přijmout pod svou jurisdikci plavidla plující pod jeho vlajkou, včetně postupů jeho velitele, důstojníků i posádky. Je třeba upozornit, že stát vlajky má povinnost přijmout pro své státní příslušníky taková opatření, nebo spolupracovat s jinými státy na jejich přijetí, která jsou potřebná pro zachování živých zdrojů na volném moři.

(33)

Podle čl. 31 odst. 4 písm. b) přezkoumala Komise rovněž opatření, která Thajsko přijalo s ohledem na přístup produktů rybolovu pocházejících z rybolovu NNN na jeho trh.

(34)

Komise analyzovala dokumentaci a další informace týkající se monitorování prováděného Thajskem a kontroly úlovků jeho mořského rybolovu a dovážených produktů. Na základě tohoto posouzení se Komise domnívá, že Thajsko nemůže zaručit, že produkty rybolovu vstupující do jeho přístavů a zpracovatelských závodů nepocházejí z rybolovu NNN. Thajské orgány nebyly schopny prokázat, že mají veškeré informace nezbytné pro ověření zákonnosti dovozu a zpracovaných produktů určených pro trh EU. Hlavní prvky na základě posouzení Komise jsou shrnuty níže.

(35)

Registraci thajských plavidel a vydávání licencí provádí námořní úřad, resp. úřad pro rybolov, přičemž úřad pro rybolov je do obou činností zapojen od roku 2010. Počet registrovaných plavidel se v roce 2011 téměř zdvojnásobil v návaznosti na výzvu orgánů, aby se neregistrovaná plavidla a plavidla bez licence zaregistrovala.

(36)

Při návštěvě v roce 2012 bylo zjištěno, že uvedené dva úřady podílející se na registraci nespolupracují a že počet registrovaných plavidel se liší o několik tisíc. Nedostatečná spolupráce mezi námořním úřadem a úřadem pro rybolov oslabuje schopnost Thajska monitorovat velikost a kapacitu loďstva a potenciálním nezákonným provozovatelům umožňuje provozovat rybolov z Thajska, aniž by byli odhaleni. Riziko, že thajská plavidla provozují rybolov bez registrace či licence a že vykládají neohlášené úlovky pro zpracování, je stále vysoké.

(37)

Navíc skutečnost, že na palubě není přítomno zařízení VMS jako nástroj sledování polohy, v níž dochází k rybolovné činnosti, podkopává validační proces thajských osvědčení o úlovku, jelikož orgány nemohou systematicky a nezávisle ověřovat oblast odlovu a křížově ji zkontrolovat s oblastmi, které ohlásili provozovatelé. V tomto ohledu Thajsko neplní požadavky, jejichž cílem je zajistit komplexní a účinné monitorování a kontrolu rybolovu a dohled nad ním podle článku 94 úmluvy UNCLOS a odstavce 24 IPOA.

(38)

Plavidla třetích zemí nejsou oprávněna lovit v thajských vodách. Thajsko zpracovává velké množství produktů rybolovu jak z oznámených, tak neoznámených třetích zemí.

(39)

Některé ryby ulovené třetími zeměmi pochází z plavidel plujících pod vlajkou zemí, které byly Komisí oznámeny jako země, jež mohou být případně určeny za nespolupracující třetí země podle článku 32 nařízení (ES) č. 1005/2008. K nim patří Korea, Papua-Nová Guinea a Filipíny.

(40)

Thajsko také zpracovává ryby ze třetích zemí, které Komisi nebyly oznámeny podle článku 20 nařízení o rybolovu NNN, včetně Vanuatu, Federativních států Mikronésie a Marshallových ostrovů. Tím se zvyšuje riziko, že u rybích produktů určených pro trh EU nelze zaručit, že nepocházejí z rybolovu NNN (jak je uvedeno ve 48. až 51. bodu odůvodnění).

(41)

Thajské orgány vypracovaly řadu systémů sledovatelnosti ke sledování a kontrole produktů rybolovu ze třetích zemí, které vstupují do jeho přístavů pro účely zpracování a následného vývozu.

(42)

Podle informací poskytnutých orgány se ověřuje 10 % vykládek v thajských přístavech. Orgány však nemají k dispozici žádný právní základ pro kontroly, sankce nebo odepření přístupu plavidlům třetích zemí do thajských přístavů. Pro veškerý dovoz se po předložení řady dokumentů (registrace plavidla, licence atd.) vydávají dovozní povolení a v případě produktů určených pro trh EU osvědčení o úlovku. Při návštěvách v letech 2012 a 2014 bylo zjištěno, že osvědčení o úlovku jsou často dodávána až několik týdnů, či dokonce měsíců po dovozu do Thajska. Je velmi obtížné, ne-li nemožné ustavit vazbu mezi dovozním povolením a číslem osvědčení o úlovku, v důsledku čehož je sledovatelnost ještě obtížnější.

(43)

V odst. 11 bodu 2 a 3 se stanoví, že mezinárodní obchod s rybami a produkty rybolovu by neměl ohrozit udržitelný rozvoj rybolovných zdrojů a měl by být založen na transparentních opatřeních, jakož i na jednoduchých a komplexních právních a správních předpisech a správních postupech. V plánu IPOA IUU jsou dále uvedeny pokyny pro mezinárodně dohodnutá tržní opatření (body 65 až 76), která podporují snížení nebo odstranění obchodu s rybami a rybími produkty pocházejícími z rybolovu NNN. Systémy sledovatelnosti zjištěné Komisí (jak je popsáno ve 44. až 48. bodě odůvodnění) jasně prokazují, že Thajsko nepřijalo opatření ke zlepšení transparentnosti svých trhů, čímž by se zabránilo riziku, že obchod s produkty rybolovu NNN bude probíhat přes Thajsko.

(44)

V roce 2012 Komise navštívila několik provozovatelů, obchodních subjektů a závodů zpracovávajících tuňáka, aby mohla vyhodnotit transparentnost a sledovatelnost na thajském trhu s produkty rybolovu. Byla zjištěna řada nedostatků (jak je popsáno ve 45. až 47. bodě odůvodnění).

(45)

Thajské orgány zavedly systém sledovatelnosti, jehož cílem je zajistit, aby u všech produktů určených pro trh EU mohl být zpětně zjištěn původ a všechny produkty byly započítány. Komise tento systém sledovatelnosti zhodnotila při své návštěvě v říjnu 2012, a to jak na úrovni orgánů, tak na úrovni zpracovatelských společností. Komise došla k závěru, že systémy sledovatelnosti vytvořené thajskými orgány veřejné správy nejsou začleněny do podnikových účetních systémů, a proto není zajištěno, že údaje jsou úplné a spolehlivé, jelikož neexistuje žádná souvislost mezi tím, co je zaznamenáno v systémech orgánů, a tím, co je uvedeno v podnikových účetních a výrobních systémech. Tato situace narušuje spolehlivost řetězce sledovatelnosti na úrovni podniku. Kromě toho jsou elektronické databáze podporující systémy orgánů neúplné a klíčové dokumenty v dodavatelském řetězci, jako například dovozní přepravní doklad, nezaznamenávají podstatné údaje (např. název dodávajícího plavidla a skutečné celkové množství zakoupené zpracovatelskou společností). To zvýrazňuje nedostatky systému sledovatelnosti jako celku.

(46)

Provozovatelé používají vnitrostátní dokumentační systémy vypracované orgány pro účely sledovatelnosti nesprávným způsobem a bylo zjištěno, že množství dodávaných ryb evidují nepřesně. To umožňuje případné zneužívání systému způsobem, kdy provozovatelé deklarují vyšší množství dodávaných ryb získaná z chybných osvědčení o úlovku a prostřednictvím těchto nadhodnocených množství legalizují úlovky rybolovu NNN.

(47)

Pro účely tohoto režimu vyplňují podniky prohlášení o surovinových zásobách. V tomto prohlášení uvádějí plná množství uvedená v osvědčení o úlovku oproti skutečně koupeným množstvím. Podniky prohlášení vyplňují, aniž by ho propojily s interními účetními systémy, a činí tak až po zpracování, aby od orgánů získaly prohlášení o zpracování podle přílohy IV. Z toho vyplývá, že tyto systémy pro zaznamenávání údajů byly nedostačující, jelikož nezohledňovaly rozdíly v produkci a přepočítací koeficienty. Nemožnost vytvořit vazbu mezi množstvím surovin a zpracovaných produktů za použití těchto interních účetních systémů kromě toho umožňuje zneužívání systému pro nesprávné vykazování údajů a legalizaci produktů rybolovu NNN. Relativně nízký počet auditů provedený úřadem pro rybolov a nedostatek prokazatelných kroků zaměřených proti těmto nedostatečným systémům sledovatelnosti je důkazem neochoty zajistit transparentnost v dodavatelském řetězci a neschopnosti přijmout opatření vůči provozovatelům, kteří jsou přímo či nepřímo zapojení do rybolovu NNN podle bodů 72 až 74 plánu IPOA IUU.

(48)

Při návštěvě v roce 2012 bylo rovněž zjištěno, že celní orgány nezkontrolovaly 40 000 tun dovezeného tuňáka. Spolupráce mezi úřadem pro rybolov a celními orgány v zájmu zajištění přesných údajů o dovozu surovin je slabá.

(49)

Při přípravě návštěvy v roce 2014 analyzovala Evropská agentura pro kontrolu rybolovu (EFCA) několik stovek osvědčení o úlovku, které byly předloženy na hranicích EU pro zásilky pocházející z Thajska. Thajské orgány pro rybolov tato osvědčení o úlovku potvrdily na základě informací poskytnutých thajskými provozovateli. Dopad výše uvedených problémů se systémy pro zaznamenávání údajů je patrný v níže uvedených nesrovnalostech (jak je popsáno v 50. a 51. bodu odůvodnění).

(50)

Z analýzy domácích úlovků vyplynuly následující nesrovnalosti: identická hmotnost zpracovaných konečných produktů s uvedením různých množství stejných surovin; dvě osvědčení o úlovku vydaná pro účely téhož výjezdu; zvýšená hmotnost sušených produktů v rozporu s očekávaným snížením hmotnosti zjištěným po sušení; výnos produkce se mezi vývozci lišil, přičemž bylo zjištěno, že množství konečných produktů dosahovalo až dvojnásobku množství suroviny; datum vývozu 3 až 4 roky po odlovu a datu výroby; nebyla stanovena oblast úlovku; nebyla uvedena mezinárodní, regionální a vnitrostátní opatření pro zachování a řízení zdrojů.

(51)

Při analýze osvědčení o úlovku vydaných třetími zeměmi a vyřizovaných v Thajsku byly zjištěny následující nesrovnalosti: osvědčení o úlovku měla spojitost s prokazatelným rybolovem NNN; nesprávné nebo nepřesné údaje na osvědčeních o úlovku, jako například: nesprávné číslo IMO, nesrovnalosti mezi ulovenou, vyloženou a zpracovanou hmotností, plavidlo není uvedeno na seznamu schváleném regionální organizací pro řízení rybolovu, nákladní plavidlo není uvedeno na seznamu nákladních plavidel schválených regionální organizací pro řízení rybolovu, datum vykládky předchází datu překládky, množství a údaje na osvědčení o úlovku byly změněny. Toto zpracování produktů z úlovků, které přímo souvisejí s rybolovem NNN, jakož i úlovky dokumentované osvědčeními o úlovku s jasně identifikovatelnými chybami prokazují, že Thajsko nespolupracovalo s dalšími státy a regionálními organizacemi pro řízení rybolovu při přijímání vhodných tržních opatření k předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN, jak je uvedeno v bodu 68 a 72 plánu NPOA IUU.

(52)

Z informací uvedených v 50. a 51. bodě odůvodnění je patrné, že produkty zpracované v Thajsku podkopávají pravidla udržitelných činností prováděných po odlovu, jak je popsáno v článku 11 kodexu chování FAO, a že Thajsko nezavedlo pravidla pro zajištění náležité spolupráce se třetími zeměmi provádějícími odlov a neprovedlo opatření k zajištění transparentnosti a sledovatelnosti produktů prostřednictvím trhu v souladu s body 67 až 69 a 71 až 72 plánu NPOA IUU s cílem umožnit sledovatelnost ryb nebo produktů rybolovu.

(53)

Vzhledem k situaci uvedené v tomto oddíle rozhodnutí a na základě všech skutečností zjištěných Komisí a prohlášení vydaných dotyčnou zemí bylo možno v souladu s čl. 31 odst. 3 a odst. 4 písm. b) nařízení o rybolovu NNN prokázat, že Thajsko nesplnilo povinnosti, které má podle mezinárodního práva jako pobřežní stát a stát trhu v souvislosti se zamezením přístupu produktů rybolovu pocházejících z rybolovu NNN na svůj trh.

(54)

Podle čl. 31 odst. 5 písm. a) analyzovala Komise svou spolupráci s Thajskem s cílem zjistit, zda účinně spolupracovalo při odpovídání na dotazy, poskytování zpětné vazby nebo šetření otázek týkajících se rybolovu NNN a souvisejících činností.

(55)

Spolupráce byla hodnocena na základě meziročního pokroku dosaženého Thajskem.

(56)

Po návštěvě v roce 2011 vyzvala Komise Thajsko, aby spolupracovalo v řadě otázek týkajících se řízení rybolovu, které bylo třeba naléhavě řešit. Jedná se o tyto otázky: – Právní a správní rámec pro řízení rybolovu bylo třeba aktualizovat přijetím revidovaného zákona o rybolovu a národního akčního plánu pro rybolov NNN, jejichž cílem bylo zajistit provedení mezinárodních a regionálních právních předpisů upravujících řízení rybolovu do vnitrostátního práva. – Komise vyzvala Thajsko, aby vytvořilo jednotný a odrazující sankční režim podporovaný rejstříkem sankcí a případů porušování předpisů. – Komise navrhla zlepšit rámec sledování, kontroly a dohledu za účelem zajištění kontroly thajského loďstva a přístupu plavidel třetích zemí do thajských přístavů. Vývoj systému sledování plavidel, jakož i vypracování plánu inspekcí. – Účelnost a transparentnost osvědčení o úlovku a režim sledovatelnosti pro vývoz na trh EU je třeba zlepšit.

(57)

Při návštěvě Thajska v roce 2012 bylo zjištěno, že v příslušných oblastech, na které Komise upozornila v roce 2011 (jak je popsáno v předchozím bodě odůvodnění), bylo dosaženo malého nebo žádného pokroku. Zákon o rybolovu a plán NPOA IUU byly stále ve stavu návrhu a lhůty jejich přijetí nebyly jasně stanovené. V oblasti rámce sledování, kontroly a dohledu (MCS) nebyl zaznamenán žádný vývoj a s výjimkou dodatečného vzájemného propojení mezi doklady o dovozu a osvědčeními o úlovku ze třetích zemí nebyly zaznamenány žádné významné úspěchy při provádění thajského systému sledovatelnosti. Zpráva Komise z listopadu 2012 uvádí četné problémy, na něž odkazuje tento bod odůvodnění, jedná se o stejné problémy, které byly zjištěny i při nedávné návštěvě v listopadu 2014.

(58)

Ve své zprávě z 9. listopadu 2012 Komise znovu zdůraznila potřebu spolupráce a nápravných opatření. Thajsko se ke zprávě vyjádřilo dne 23. ledna 2013. Komise na tyto připomínky odpověděla dne 15. února 2013 a zdůraznila, že thajská opatření se týkají budoucích iniciativ a neuvádí podrobné cíle nebo harmonogramy pro dokončení. Žádná konkrétní opatření nebo řešení problémů, na něž bylo poukazováno při návštěvách v letech 2011 a 2012, nebyla navržena a otázky ohledně přijetí zákona o rybolovu a zlepšení systému sledovatelnosti zůstaly nezodpovězené.

(59)

Thajsko reagovalo dne 11. dubna 2013 předložením Akčního plánu pro zlepšení systému sledovatelnosti dovážených produktů rybolovu. Toto úsilí doplnilo odborné zasedání dne 27. dubna 2013, na němž se Thajsko zavázalo ke stanovení lhůt pro přijetí nového právního rámce (v roce 2013) a podrobných cílů probíhajících projektů v odvětví rybolovu a oblasti sledovatelnosti.

(60)

Další komunikace vzešla od Komise, která 30. června 2014 vyžadovala návazná opatření k návštěvě v roce 2012. Následná návštěva v říjnu 2014 zjistila, že od roku 2012 nebylo dosaženo žádného pokroku. Podstatný zákon o rybolovu, který by umožnil provádění a prosazování klíčových nástrojů řízení rybolovu a sledovatelnosti, byl stále ve stavu návrhu a jeho přijetí se plánuje někdy v roce 2015. V porovnání s rokem 2012 se snížila vybavenost plavidel systémem VMS a analýza osvědčení o úlovku vyřizovaných v Thajsku poukázala na riziko, že na trh EU se dostávají produkty rybolovu NNN. Z těchto důvodů se Komise domnívá, že Thajsko se nezabývalo všemi problémy zjištěnými v roce 2012 a nebylo schopno vykonávat jurisdikci nad správními, technickými a sociálními záležitostmi svého loďstva podle článku 94 úmluvy UNCLOS. Kromě toho neprovedlo ustanovení odstavce 24 plánu IPOA IUU, pokud jde o sledování a kontrolu jeho loďstva a dohled nad ním, zejména pokud jde o provádění systému VMS a požadavky lodního deníku (jak je popsáno v 36. až 38. a 69. až 74. bodě odůvodnění).

(61)

Thajské orgány byly obecně kooperativní a většinou rychle reagovaly na žádosti o informace nebo ověření jak od členských států, tak od Komise podle čl. 17 odst. 6 nařízení (ES) č. 1005/2008. Nicméně přesnost jeho odpovědí byla oslabena nedostatky jeho systémů sledovatelnosti, jak je uvedeno v oddíle 3.1 tohoto rozhodnutí. Tyto nedostatky dále zhoršuje nedostatečná spolupráce mezi thajskými orgány a třetími zeměmi, jež jsou státy vlajky, z nichž Thajsko dováží suroviny.

(62)

Podle článků 63 a 64 úmluvy UNCLOS spolupracují pobřežní státy a státy vlajky v otázkách týkajících se řízení tažných a vysoce stěhovavých druhů ryb. Body 28 a 51 plánu IPOA IUU uvádějí pracovní postupy a oblasti, v nichž by se státy měly snažit spolupracovat. Sem patří rozvoj společných politik, mechanismů pro sdílení údajů a spolupráce při sledování, kontrole a dohledu.

(63)

Thajsko je největším světovým dovozcem tuňáka a každoročně dováží 800 000 až 850 000 tun tuňáka (údaje z roku 2008), kterým zásobí přes 50 zpracovatelských závodů, jež se všechny specializují na zpracování tuňáka. 90 % tohoto dovozu pochází ze západního a středního Tichého oceánu, zbytek ze západního Indického oceánu (7). Z těchto údajů je patrná důležitá úloha Thajska v dodavatelském řetězci zpracovaných produktů rybolovu dodávaných do Evropy, a tudíž význam spolupráce se třetími zeměmi, ze kterých Thajsko dováží nezpracované produkty rybolovu.

(64)

Od roku 2010 ověřilo Thajsko pouze 26 případů dovozu z celkového počtu několika tisíců případů dovozu ze třetích zemí, které jsou státy vlajky, a pouze u 14 z nich byla doručena odpověď. Vzhledem k otázkám, na něž poukazují 51. a 52. bod odůvodnění, týkajícím se problémů s osvědčeními o úlovku ze třetích zemí, se Komise domnívá, že Thajsko nespolupracovalo s ostatními státy za účelem usnadnění komunikace, jelikož v prvé řadě nezveřejnilo oficiální kontaktní místa pro komunikaci mezi zeměmi a zadruhé neuzavřelo dohody nebo ujednání se státy, z nichž dováží produkty rybolovu ke zpracování.

(65)

V roce 2011 mělo Thajsko uzavřeno dvoustranné dohody o rybolovu s Myanmarem, Jemenem, Ománem, Íránem, Papuou-Novou Guineou a Bangladéšem. Z nich je v současné době stále platná pouze dvoustranná dohoda s jednotlivými rybářskými sdruženími na Papui-Nové Guineji.

(66)

V říjnu 2014 bylo zadrženo pět thajských plavidel z důvodu nelegálního rybolovu ve výlučné ekonomické zóně Papuy-Nové Guiney. Komise na tuto skutečnost poukázala na jednání s Thajskem dne 19. listopadu 2014, úřad pro rybolov však uvedl, že o této události mu není nic známo. To poukazuje na nedostatečnou spolupráci mezi Thajskem a dalšími třetími zeměmi, a to i těmi, s nimiž má uzavřené dvoustranné dohody.

(67)

V souladu s čl. 31 odst. 5 písm. b) Komise analyzovala stávající donucovací opatření pro předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN v Thajsku.

(68)

Pravidla, jimiž se řídí registrace plavidel a vydávání licencí, jsou nejasná a thajské orgány dosud přiměřeně nepostihovaly porušování povinnosti registrace stanovené thajským zákonem (8). Tuto situaci zhoršuje nedostatečná spolupráce mezi správními orgány při porovnávání údajů o registraci, což umožňuje podvody (35. a 36. bod odůvodnění). Článek 94 úmluvy UNCLOS a body 42 a 43 plánu NPOA IUU jasně stanoví povinnosti států vlajky při registraci rybářských plavidel. V tomto ohledu má Komise za to, že Thajsko nezajistilo registraci plavidel plujících pod jeho vlajkou a vydání licencí těmto plavidlům a nepřijalo účinná donucovací opatření k nápravě situace.

(69)

Na jednání v listopadu 2014 Komise poukázala na nízkou úroveň sankcí stanovenou v revidovaném návrhu zákona o rybolovu. Současná úroveň finančních postihů nepostačuje k tomu, aby velká obchodní plavidla ztratila výhody plynoucí z možných nelegálních činností. Sankce ve své současné podobě tudíž nejsou dostatečně komplexní a přísné k tomu, aby měly odrazující charakter. Úřad pro rybolov kromě toho nevede rejstřík porušování předpisů či rejstřík sankcí, a proto nemůže pohotově ustanovit souvislost mezi jednotlivými případy porušení předpisů, a tak odhalit opakované protiprávní skutky. Situaci navíc zhoršuje nedostatečná jasnost a transparentnost právních předpisů a postupů, zejména pokud jde o registraci plavidla a udělování licencí a sledovatelnost a spolehlivost informací o vykládkách a úlovcích. Thajsko neplní svou povinnost stanovit účinná donucovací opatření podle článku 94 úmluvy UNCLOS a neprokázalo, že má zaveden odpovídající režim sankcí pro boj proti rybolovu NNN, jak je uvedeno v bodě 21 plánu IPOA IUU.

(70)

Požadavky systému VMS nejsou v thajských právních předpisech stanoveny a plavidla nejsou ze zákona povinna systém VMS v thajských teritoriálních vodách provozovat.

(71)

V roce 2011 zahájil úřad pro rybolov pilotní projekt VMS, jehož se účastnilo více než 300 plavidel. Systém provozovali soukromí poskytovatelé a četnost podávání zpráv neodpovídala mezinárodním normám upravujícím podávání zpráv o VMS, jako jsou například normy zavedené regionálními organizacemi pro řízení rybolovu. Úřad pro rybolov kromě toho odpovídajícím způsobem nereagoval na nesrovnalosti týkající se četnosti podávání zpráv a podávání zpráv o systému VMS.

(72)

V roce 2012 zahrnoval pilotní projekt VMS 110 plavidel, tato plavidla působila v pobřežních státech nebo na volném moři, kde je systém VMS vyžadován ze zákona. Do let 2014 až 2015 měl být projekt rozšířen na celé obchodní loďstvo. Do října 2014 se však přítomnost VMS na palubě snížila na 50 plavidel a v té době ještě neexistoval právní rámec, který by stanovil požadavky na systém VMS pro thajské loďstvo.

(73)

Nepřítomnost VMS na palubě většiny loďstva je důkazem neschopnosti sledovat rybolovné činnosti na moři a oslabuje schopnost úřadu pro rybolov účinně prosazovat pravidla platná pro jednotlivé dotyčné mořské oblasti. Tato skutečnost spolu s nedostatečnou spoluprací se třetími zeměmi vedla k tomu, že thajská plavidla provozují rybolov bez systému VMS ve vodách Papuy-Nové Guinei, kde právo Papuy-Nové Guinei vyžaduje přítomnost VMS na palubě všech plavidel třetích zemí. Thajsko vypracovalo návrh programu pro instalaci transpondérů VMS ve svém loďstvu (u všech plavidel o hrubé prostornosti nad 30 tun). Skutečnost, že Thajsko nezavedlo účinný systém VMS, má dopad na porušování článku 94 úmluvy UNCLOS a doporučení bodu 24 plánu IPOA IUU ze strany Thajska. Komise se proto domnívá, že Thajsko nezajišťuje komplexní a účinné sledování a kontrolu rybářských plavidel plujících pod jeho vlajkou a dohled nad nimi.

(74)

Příslušné orgány ověřily dovoz ze třetích zemí do Thajska poměrně v málo případech (64. bod odůvodnění), z čehož plyne, že Thajsko aktivně nespolupracovalo se třetími zeměmi za účelem zajištění legality zpracovaných produktů. To oslabuje transparentnost řetězce sledovatelnosti a schopnost úřadu pro rybolov odhalovat případy porušení a přijímat odpovídající donucovací opatření.

(75)

Komise uvádí, že na základě informací získaných v průběhu misí Komise v letech 2011 a 2012 se nelze domnívat, že by thajské orgány neměly finanční zdroje, ale spíše jim chybí nezbytné právní a správní prostředí a zajištění účinného a efektivního výkonu jejich povinností jako státu vlajky, pobřežního státu a státu trhu.

(76)

Thajsko je považováno za vyspělou rozvojovou zemi (9), která je příjemcem pomoci v rámci společného partnerství s různými mezinárodními organizacemi (například FAO) a EU. Ukazatel lidského rozvoje řadí Thajsko vysoko: podle ukazatele lidského rozvoje zavedeného Organizací spojených národů se v roce 2014 umístilo na 89. místě ze 187 zemí (10). Vzhledem k těmto skutečnostem a informacím získaným při návštěvách v letech 2011 a 2014 se Komise domnívá, že Thajsko netrpí nedostatkem finančních zdrojů pro plnění svých povinností jakožto státu vlajky, pobřežního státu, státu přístavu a státu trhu, postrádá však nezbytné právní a správní nástroje k zajištění účinného a efektivního plnění svých povinností.

(77)

Vzhledem k situaci vysvětlené v tomto oddíle a na základě všech skutečností zjištěných Komisí i všech prohlášení učiněných Thajským královstvím lze v souladu s čl. 31 odst. 3 a 5 nařízení o rybolovu NNN konstatovat, že Thajsko nesplnilo povinnosti, které má podle mezinárodního práva v souvislosti se spoluprací a vymáháním právních předpisů.

(78)

Thajsko ratifikovalo úmluvu UNCLOS v roce 2011 a je smluvní stranou komise IOTC.

(79)

Podle čl. 31 odst. 6 písm. b) analyzovala Komise všechny informace o statutu Thajska jako smluvní strany komise IOTC. Hlavními body bylo zatčení rybářského plavidla plujícího pod thajskou vlajkou, které v roce 2011 provádělo rybolov bez povolení či licence ve výlučné hospodářské zóně Mauritánie (11), a možná porušení pravidel při překládce na moři v roce 2013 plavidly lovícími tuňáka na dlouhou lovnou šňůru (12). Případ z roku 2013 Thajsko prošetřilo a poskytlo uspokojivou odpověď (13), na případ z roku 2011 však nereagovalo a nepředložilo žádnou zprávu o šetření této záležitosti (14). To není zcela v souladu s požadavky, podle nichž mají státy vlajky šetřit záležitosti týkající se porušení pravidel jeho plavidly podle článku 94 úmluvy UNCLOS, a s povinností spolupracovat se státy v otázkách týkajících se zachování a řízení živých zdrojů v souladu s článkem 118 úmluvy UNCLOS. Byly oznámeny i ostatní méně podstatné otázky týkající se opožděného předložení údajů o pozorovatelích a úlovcích, avšak na všechny byla poskytnuta odpověď v přiměřených lhůtách (15).

(80)

Revidovaný zákon o rybolovu z roku 2015 byl poprvé vypracován v roce 1999. V prosinci 2014 do něho byly začleněny drobné dodatky, kterými se stanoví dodatečná opatření týkající se kontroly rybolovu, akvakultury, hygieny potravin a systém sankcí. Stávající předloha však dostatečně neřeší komplexnost rybolovných činností a obchodu s produkty přes Thajsko, které v současné době existují. Zaprvé: definice se jeví jako nedostatečné, neboť nezahrnují definice činností, které jsou považovány za nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti nebo představují závažné porušení předpisů. Zadruhé: oblast působnosti je příliš úzká a stanoví hlavně řízení rybolovných činností v teritoriálních vodách a třech oblastech nacházejících se mimo thajskou výlučnou ekonomickou zónu, pro něž Thajsko v současnosti nemá žádná ujednání ohledně rybolovu či povolení pro rybolov. Aby byla oblast působnosti účinná, měla by se vztahovat na všechna plavidla působící v thajských vodách a thajská plavidla působící mimo výlučnou ekonomickou zónu. Zatřetí: návrh byl vypracován předtím, než Thajsko ratifikovalo úmluvu UNCLOS v roce 2011, a navrhované znění neprovádí klíčové mezinárodní zásady zachování a řízení zdrojů, jako jsou zásady podle článků 61 až 64 úmluvy UNCLOS, do thajského práva. Kromě toho bylo znění navrženo před vypracováním řady klíčových mezinárodních nástrojů řízení rybolovu, jako je například plán IPOA IUU z roku 2001, a neobsahuje tedy zásady a definice tohoto všeobecně uznávaného, byť nezávazného dokumentu. V neposlední řadě návrh neobsahuje systém odrazujících sankcí, což oslabuje schopnost Thajska splnit požadavky článku 73 úmluvy UNCLOS týkající se prosazování zákonů a předpisů a bodu 21 plánu IPOA IUU.

(81)

Podle čl. 62 odst. 1 úmluvy UNCLOS musí pobřežní státy přijímat opatření slučitelná s opatřeními uplatňovanými v dané oblasti a na volném moři s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost tažných a vysoce stěhovavých rybích populací a podporovat optimální využívání rybolovných zdrojů. Thajský právní rámec stanoví pouze omezená opatření pro zachování a řízení zdrojů v teritoriálních vodách.

(82)

S výjimkou úmluvy UNCLOS z roku 1982 neratifikovalo Thajsko žádné jiné mezinárodní právní nástroje týkající se řízení rybolovu. Vzhledem k významu Thajska jako státu trhu, zejména pro stěhovavé druhy tuňáka a tuňákovitých ryb, oslabují tato zjištění snahy Thajska plnit své povinnosti v oblasti spolupráce podle úmluvy UNCLOS (články 62 a 63 a 116 a 117).

(83)

Nedostatky zjištěné v souvislosti s prováděním systému VMS nejsou v souladu s bodem 24 odst. 3 plánu IPOA IUU, který stanoví, že by státy měly zajistit komplexní a účinné sledování a kontrolu rybolovu a dohled nad ním od samého počátku přes místo vykládky až ke konečnému určení, a to včetně zavedení VMS, v souladu s příslušnými vnitrostátními, regionálními nebo mezinárodními normami. Ratifikace a provádění opatření na zachování a řízení zdrojů stanovených výše uvedenými mezinárodními nástroji by zabránily tomu, aby thajské loďstvo bylo označeno za loďstvo, které je potenciálně zapojeno do nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností.

(84)

Kodex chování Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) (dále jen „kodex chování FAO“), který Thajsko rovněž neschválilo, doporučuje transparentnost při vypracovávání právních předpisů v oblasti rybolovu, jakož i u příslušných procesů vytváření politik, rozhodovacích a řídících procesů (odst. 6 bod 13 a odst. 7 body 1 a 9). Stanoví zásady a standardy použitelné pro zachovávání, řízení a rozvoj všech rybolovných zdrojů a zahrnuje mimo jiné odlov a zpracování ryb a produktů rybolovu a obchod s nimi, rybolovné operace a výzkum v oblasti rybolovu. Na zasedání v listopadu 2014 úřad pro rybolov těmto zásadám nevyslovil dostatečné uznání, což podporuje předběžné závěry Komise ohledně neschopnosti Thajska zajistit jasná, komplexní a transparentní pravidla a postupy (jak je uvedeno v 80. bodu odůvodnění). Vedle toho je neschopnost zavést řádné systémy sledovatelnosti, jak je uvedeno v oddílu 3.1 tohoto rozhodnutí, v rozporu se zásadou stanovenou v čl. 11 odst. 1 bodu 11 kodexu chování FAO, který státům ukládá, aby zlepšením při určování původu ryb a produktů rybolovu zajistily, že na mezinárodní nebo vnitrostátní úrovni se s rybami a produkty rybolovu bude obchodovat podle rozumných postupů pro zachování a řízení zdrojů. Vzhledem k významu Thajska jako jednoho z největších zpracovatelů ryb je zřejmé, že uplatňování těchto zásad by mělo zásadní význam pro zajištění udržitelného zachování živých zdrojů v pobřežních oblastech a na volném moři, jak je stanoveno v článcích 61, 117 a 119 úmluvy UNCLOS.

(85)

Co se týká uplatňování mezinárodních nástrojů, Thajsko nejedná v souladu s doporučeními uvedenými v bodě 10 plánu IPOA IUU, v němž je státům doporučeno, aby přednostně ratifikovaly či přijaly dohodu UNFSA nebo k této dohodě přistoupily. Komise se domnívá, že v případě Thajska, které má značný počet rybářských plavidel podílejících se na rybolovných činnostech, jež se týkají vysoce stěhovavých druhů (především tuňák v oblasti IOTC a zřejmě i v oblasti WCPFC), má toto doporučení obzvláštní význam.

(86)

Vzhledem k situaci uvedené v tomto oddíle rozhodnutí a na základě všech skutečností zjištěných Komisí a všech prohlášení vydaných dotyčnou zemí lze v souladu s čl. 31 odst. 3 a 6 nařízení o rybolovu NNN konstatovat, že Thajsko neplní povinnosti, které má podle mezinárodního práva v souvislosti s dodržováním mezinárodních pravidel, předpisů a opatření pro zachování a řízení zdrojů.

(87)

Je třeba připomenout, že podle ukazatele lidského rozvoje zavedeného Organizací spojených národů (UNHDI) je Thajsko považováno za zemi na vysokém stupni lidského rozvoje (89. místo ze 187 zemí). Rovněž je třeba uvést, že podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006 kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (16) je Thajsko uvedeno v kategorii zemí a území s vyššími středními příjmy (17).

(88)

Je třeba uvést, že Komise přijala v souladu s článkem 20 nařízení o rybolovu NNN oznámení Thajska jako státu vlajky dne 6. října 2009. Thajsko na základě čl. 20 odst. 1 nařízení o rybolovu NNN potvrdilo, že má zavedena vnitrostátní opatření pro provádění, kontrolu a prosazování právních předpisů a opatření pro zachování a řízení zdrojů, jež musí její rybářská plavidla dodržovat.

(89)

Je třeba rovněž uvést, že Unie již v Thajsku financovala zvláštní opatření týkající se technické pomoci pro boj proti rybolovu NNN (2011) (18).

(90)

Vzhledem k výše uvedenému postavení podle UNHDI a zjištěním učiněným při návštěvách v letech 2011 až 2014 nic nenaznačuje tomu, že neschopnost Thajska dostát svým povinnostem stanoveným v mezinárodním právu plyne z nízké úrovně rozvoje. Neexistují žádné konkrétní důkazy naznačující, že nedostatky ve sledování, kontrole a dohledu v oblasti rybolovu souvisí s nízkou úrovní schopností a nedostatečnou infrastrukturou. Thajsko nikdy netvrdilo, že omezené možnosti rozvoje ovlivňují jeho schopnost zavést silný rámec sledování, kontroly a dohledu a nedávno (v listopadu 2014) požádalo EU o podporu při zlepšení systémů sledovatelnosti a vydávání osvědčení o úlovku. Komise na tuto obecnou žádost reagovala kladně.

(91)

Vzhledem k situaci uvedené v tomto oddíle a na základě všech skutečností zjištěných Komisí a všech prohlášení učiněných Thajskem lze v souladu s čl. 31 odst. 7 nařízení o rybolovu NNN konstatovat, že rozvojový status a celková výkonnost Thajska v oblasti řízení rybolovu nejsou sníženy jeho stupněm rozvoje.

(92)

Vzhledem k výše vyvozeným závěrům ohledně skutečnosti, že Thajsko neplní své povinnosti, které má podle mezinárodního práva jakožto stát vlajky, stát přístavu, pobřežní stát nebo stát trhu, a že nepřijalo příslušná opatření pro předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN, mělo by být uvedené zemi v souladu s článkem 32 nařízení o rybolovu NNN oznámeno, že může být určena jako třetí země, kterou Komise považuje za nespolupracující třetí zemi v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu.

(93)

V souladu s čl. 32 odst. 1 nařízení o rybolovu NNN by Komise měla Thajsku oznámit, že může být označeno za nespolupracující třetí zemi. Komise by měla rovněž přijmout vůči Thajsku všechna opatření uvedená v článku 32 nařízení o rybolovu NNN. V zájmu řádné správy by měla být stanovena lhůta, v níž může tato země na oznámení písemně odpovědět a napravit situaci.

(94)

Oznámení adresované Thajsku o tom, že může být určeno jako země, kterou Komise považuje pro účely tohoto rozhodnutí za nespolupracující, nebrání Komisi ani Radě, aby následně učinily jakékoli kroky za účelem určení Thajska jako nespolupracující třetí země a vypracování seznamu nespolupracujících zemí, ani automaticky neznamená provedení tohoto kroku,

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/18

1.

Poradní výbor souhlasí s Evropskou komisí, že cílem „dohody o společné propagaci“ a jejího dodatku (dále jen „dohoda“) uzavřené mezi stranami bylo omezovat hospodářskou soutěž ve smyslu článku 101 SFEU.

2.

Poradní výbor souhlasí s návrhem rozhodnutí Evropské komise, pokud jde o závěr, že dohoda mezi stranami mohla mít významný vliv na obchod mezi členskými státy.

3.

Poradní výbor souhlasí s Evropskou komisí, že podmínky čl. 101 odst. 3 SFEU nejsou splněny.

4.

Poradní výbor souhlasí s návrhem rozhodnutí Evropské komise, pokud jde o všechny adresáty návrhu rozhodnutí, zejména s ohledem na odpovědnost mateřské společnosti.

5.

Poradní výbor souhlasí s hodnocením Komise, pokud jde o délku trvání protiprávního jednání.

6.

Poradní výbor doporučuje, aby bylo jeho stanovisko zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/19

1.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, že by podnikům, jimž je návrh rozhodnutí určen, měly být uloženy pokuty.

2.

Poradní výbor souhlasí s Komisí ohledně základní výše pokuty uložené podniku Johnson & Johnson/Janssen-Cilag B.V.

3.

Poradní výbor souhlasí s Komisí ohledně navýšení pokuty pro podnik Johnson & Johnson/Janssen-Cilag B.V. s cílem zajistit dostatečně odrazující účinek.

4.

Poradní výbor souhlasí s Komisí ohledně konečné výše pokuty uložené podniku Johnson & Johnson/Janssen-Cilag B.V.

5.

Poradní výbor souhlasí s přístupem Komise založit výpočet pokuty uložené podniku Novartis AG/Sandoz B.V. na převáděné hodnotě.

6.

Poradní výbor souhlasí s Komisí ohledně navýšení pokuty pro podnik Novartis AG/Sandoz B.V. s cílem zajistit dostatečně odrazující účinek.

7.

Poradní výbor souhlasí s Komisí ohledně konečné výše pokuty uložené podniku Novartis AG/Sandoz B.V.

8.

Poradní výbor doporučuje, aby bylo jeho stanovisko zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/20

1)

V tomto případě jde o dohodu o tzv. „společné propagaci“ mezi nizozemskou farmaceutickou společností Janssen-Cilag B.V. (dceřinou společností firmy Johnson & Johnson, dále jen „J&J“), která je iniciátorem uvedené dohody, a nizozemskými společnostmi pro výrobu generických léčiv Hexal B.V. a Sandoz B.V., které byly v době údajného porušení Smlouvy dceřinými společnostmi firmy Novartis AG (dále jen „Novartis/Sandoz“). Podle dohody se měl výrobce generických léčiv zdržet vstupu na nizozemský trh s analgetikem fentanylem.

2)

Dne 30. ledna 2013 přijala Evropská komise prohlášení o námitkách. Strany získaly přístup ke spisu dne 15. února 2013 a poté, co generální ředitelství pro hospodářskou soutěž prodloužilo původní lhůtu o jeden a dva týdny, odpověděly na prohlášení o námitkách dne 22. dubna, resp. 30. dubna 2013. O ústní slyšení strany nepožádaly.

3)

S ohledem na nové argumenty a skutečnosti, které strany předaly ve svých odpovědích na prohlášení o námitkách, zaslala Komise dne 17. října 2013 dopis o skutkovém stavu, na který J&J a Novartis/Sandoz odpověděly dne 30. října 2013 poté, co generální ředitelství pro hospodářskou soutěž prodloužilo lhůtu do 6. listopadu 2013.

4)

V návrhu rozhodnutí byl učiněn závěr, že dohoda mezi společnostmi J&J a Novartis/Sandoz porušuje článek 101 SFEU.

5)

V souladu s článkem 16 rozhodnutí 2011/695/EU jsem přezkoumal, zda se návrh rozhodnutí zabývá pouze těmi námitkami, u nichž byla stranám poskytnuta příležitost vyjádřit své názory, a dospěl jsem ke kladnému závěru.

6)

S ohledem na výše uvedené a s přihlédnutím k tomu, že mi strany nezaslaly žádnou žádost či stížnost, se domnívám, že byl v tomto případě zajištěn účinný výkon procesních práv všech účastníků řízení.

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/21

(1)

Dne 10. prosince 2013 Komise přijala rozhodnutí týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie. V souladu s ustanoveními článku 30 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1) Komise zveřejňuje jména stran a hlavní obsah rozhodnutí včetně všech uložených sankcí, přičemž přihlíží k oprávněnému zájmu podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.

(2)

Rozhodnutí se týká dohody o tzv. „společné propagaci“ (dále jen „dohoda“), kterou mezi sebou uzavřely nizozemské dceřiné společnosti farmaceutických podniků Johnson & Johnson a Novartis AG. Dohodou byly stanoveny měsíční splátky ze strany firmy Johnson & Johnson po celou dobu, kdy se (přinejmenším) potenciální konkurent, firma Novartis, zdržel uvedení své generické verze silného analgetika fentanyl produkovaného firmou Johnson & Johnson na nizozemský trh.

(3)

Rozhodnutí je určeno podniku Johnson & Johnson, jeho nizozemské dceřiné společnosti Janssen-Cilag B.V. (dále jen „Janssen-Cilag“), podniku Novartis AG (dále jen „Novartis“) a jeho nizozemské dceřiné společnosti Sandoz B.V. (dále jen „Sandoz“).

(4)

Řízení bylo zahájeno dne 18. října 2011.

(5)

Dne 30. ledna 2013 bylo přijato prohlášení o námitkách, které bylo oznámeno stranám.

(6)

Strany zaslaly svou odpověď na prohlášení o námitkách v dubnu 2013, ústní slyšení si nevyžádaly.

(7)

Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení vydal dne 2. a 6. prosince 2013 kladná stanoviska.

(8)

Komise rozhodnutí přijala dne 10. prosince 2013.

(9)

Firma Johnson & Johnson vyvinula analgetikum fentanyl a od 60. let minulého století ho v různých formách uváděla na trh. V roce 2005 se na produkt firmy Johnson & Johnson, fentanylovou transdermální náplast, v Nizozemsku již nevztahovala ochrana a Sandoz, nizozemská dceřiná společnost firmy Novartis, se právě chystala uvést na trh svou generickou verzi fentanylové transdermální náplasti. K tomuto účelu již měla vyrobený potřebný obalový materiál.

(10)

V červenci 2005 však společnost Sandoz namísto toho, aby generickou verzi skutečně začala prodávat, uzavřela se společností Janssen-Cilag (nizozemskou dceřinou společností firmy Johnson & Johnson) tzv. „dohodu o společné propagaci“. Dohodnuté měsíční platby ze strany společnosti Janssen-Cilag přesáhly zisky, které Sandoz očekával z prodeje svého generického produktu; platby byly vypláceny po celou dobu, kdy se Sandoz zdržoval uvádění generického produktu na trh v Nizozemsku. Podle interních dokumentů se měl Sandoz zdržet vstupu na trh výměnou za „příslušnou odměnu“. Namísto aby si společnosti Johnson & Johnson a Novartis konkurovaly, dohodly se na spolupráci s cílem „neuvést na trh generickou verzi transdermální náplasti, a tím udržet stávající vysokou cenu“.

(11)

Sandoz následně svůj výrobek na nizozemský trh neuvedl, a to po celou dobu platnosti dohody. Dohoda byla ukončena v prosinci 2006, kdy se na trh chystala uvést generickou verzi fentanylové náplasti třetí strana.

(12)

Komise dospěla k následujícímu závěru. Na základě analýzy hospodářských a právních souvislostí byl Sandoz v době, kdy uzavřel dohodu se společností Janssen-Cilag, úzkým a (přinejmenším) potenciálním konkurentem společnosti Janssen-Cilag. Dohoda obsahovala ustanovení o neuvedení produktu na trh, podle nějž by měsíční platby ze strany společnosti Janssen-Cilag byly ukončeny, pokud by Sandoz nebo jakákoli třetí strana vstoupily na trh. Sandoz tedy svou vlastní fentanylovou transdermální náplast na nizozemský trh neuvedl, a to po celou dobu trvání dohody (od 11. července 2005 do 15. prosince 2006). V důsledku dohody byl blízký a (přinejmenším) potenciální výrobce generických léčiv a konkurent společnosti Janssen-Cilag vyloučen z trhu v době, kdy bezprostředně hrozil jeho vstup na trh.

(13)

V dotyčném období navíc Janssen-Cilag vyplatil v měsíčních splátkách společnosti Sandoz celkem přibližně 5 milionů EUR. Částka vyplacená společnosti Sandoz značně přesáhla zisky, které Sandoz v době uzavření smlouvy sám očekával od uvedení své vlastní fentanylové transdermální náplasti na nizozemský trh. Tyto měsíční platby byly poskytovány za nedefinované služby v oblasti společné propagace. Během období, na něž se vztahovala původní dohoda o společné propagaci (od 11. července 2005 do 11. července 2006), vykonal Sandoz pouze omezené propagační činnosti a pro období, na které se vztahoval dodatek dohody (od 11. července 2006 do 15. prosince 2006), neexistují žádné důkazy, že by Sandoz vykonal vůbec nějaké propagační činnosti.

(14)

Výše uvedené prvky analýzy dokládají úmysl stran. Obě strany koncipovaly dohodu o společné propagaci tak, aby bylo zajištěno, že generický produkt společnosti Sandoz nebyl uveden na trh a Janssen-Cilag mohl maximalizovat svůj zisk z prodeje původního produktu po celou dobu platnosti dohody. Janssen-Cilag pak tyto bezkonkurenční zisky sdílel se společností Sandoz.

(15)

Komise proto došla k závěru, že dohoda omezuje hospodářskou soutěže ve smyslu článku 101 SFEU.

(16)

Protiprávní jednání trvalo minimálně od 11. července 2005, kdy dohoda o společné propagaci vstoupila v platnost, až do jejího ukončení (včetně dodatku) dne 15. prosince 2006.

(17)

Za protiprávní jednání byly v tomto případě uloženy tyto pokuty:

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/23

Cour des comptes européenne

Publications (PUB)

12, rue Alcide De Gasperi

1615 Luxembourg

LUXEMBOURG

Tel. +352 4398-1

E-mail: eca-info@eca.europa.eu

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/23

Cour des comptes européenne

Publications (PUB)

12, rue Alcide De Gasperi

1615 Luxembourg

LUXEMBOURG

Tel. +352 4398-1

E-mail: eca-info@eca.europa.eu

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/24

1.

Komise dne 22. dubna 2015 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik KKR & Co. L. P. („KKR“, USA), podniky Comcast Ventures LP a NBC Sports Venture, LLC, které jsou součástí skupiny Comcast („Comcast“, USA), podnik Pentech Fund II L. P. („Pentech“, Spojené království), podnik Piton Capital Venture Fund L. P. („Piton“, Spojené království), podnik Scottish Enterprise (Spojené království) a podnik Shamrock Capaital Growth Fund III, L. P. („Shamrock“, USA) získávají nákupem akcií ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 3 odst. 4 nařízení o spojování společnou kontrolu nad podnikem FanDuel Limited („FanDuel“, Spojené království).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

—   podniku KKR: správce alternativních aktiv s celosvětovou působností a poskytovatel služeb v oblasti kapitálových trhů,

—   podniku Comcast: globální služby v oblastí médií a technologií,

—   podniku Pentech: společnost podnikající v oblasti rizikového kapitálu,

—   podniku Piton: růstově orientovaná investiční společnost podnikající v oblasti rizikového kapitálu,

—   podniku Scottish Enterprise: skotská agentura pro hospodářský rozvoj,

—   podniku Shamrock: investiční podnik,

—   podniku FanDuel: poskytování internetových sportovních služeb typu „fantasy sport services“ v Severní Americe.

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí k navrhované transakci předložily své případné připomínky.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky s uvedením čísla jednacího M.7624 – KKR / Comcast / Pentech / Piton / Scottish Enterprise / Shamrock / FanDuel / JV lze Evropské komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu nebo poštou na adresu Evropské komise, Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž:

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/25

—

tvar podkovy: je ohnuta do tvaru písmene U o hmotnosti 200 až 500 g,

—

rovná klobása bez ohnutí o hmotnosti 200 až 500 g,

—

klobása „perche“ (tyč) se pro sušení obtáčí kolem tyče v podobě po sobě jdoucích obtočení, jejichž počet a hmotnost nejsou stanoveny.

—

vcelku a jsou opatřené etiketou, bez obalu či balené v makroperforovaném sáčku, balené v ochranné atmosféře nebo vakuově balené,

—

na plátky, jež jsou baleny vakuově nebo v ochranné atmosféře, pokud se nekrájí na požádání.

—

název CHZO „Saucisson de Lacaune“ nebo „Saucisse de Lacaune“,

—

logo „Lacaune“ s identifikátorem složeným z psacího a podtrženého velkého písmene „M“, jež evokuje hory a pod nímž je umístěn název „LACAUNE“ ztvárněný velkými písmeny,

—

hojnými a rovnoměrně rozloženými srážkami během celého roku,

—

poměrně nízkou průměrnou teplotou a malými teplotními výkyvy,

—

pravidelným střídáním povahy větru (směru, vlhkosti), které s sebou nese značnou proměnlivost teploty a vlhkosti během téhož dne.

29.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/29