21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/1

1.

vítá, že investice do růstu a pracovních míst představují jádro agendy nové Komise, a zdůrazňuje, že je připraven spolupracovat s orgány Evropské unie, zejména s Evropskou komisí a Evropskou investiční bankou, tak aby bylo zajištěno potřebné politické odhodlání dosáhnout úspěchu tohoto plánu, v němž se kombinují navýšené investice se strukturálními reformami;

2.

vítá, že Komise v navrhovaném investičním plánu uznává úlohu, již budou při zvyšování investic za účelem zaměstnanosti a růstu hrát místní a regionální orgány vzhledem k tomu, že v roce 2013 realizovaly přibližně 55 % celkových veřejných investic v EU-28 právě orgány na nižší než celostátní úrovni (1);

3.

vítá, že Evropská komise uznává, že v současné době je míra investic nedostatečná (pohybuje se 230–370 miliard eur ročně pod průměrem);

4.

zdůrazňuje, že investiční plán by měl představovat počátek širší investiční strategie EU, která by byla úzce propojena s přezkumem strategie Evropa 2020 a provázána s odstraňováním regulačních překážek;

5.

navrhuje, aby míra investic v každém členském státě sloužila jako kritérium pro makroekonomický dohled;

6.

poukazuje na to, že veřejné investice musí být v souladu se zásadou udržitelnosti veřejného dluhu. Vyzdvihuje, že kvalitní veřejné investice představují stimul a často nezbytnou podmínku soukromých investic a že by se jejich opětovné spuštění mělo zaměřit na účinky, které přinesou snížení poměru dluhu k HDP;

7.

žádá členské státy a místní a regionální orgány, aby kladně reagovaly na výzvu dobrovolně přispívat do Evropského fondu pro strategické investice (EFSI);

8.

schvaluje návrh Komise, aby byly veřejné investice na podporu projektů v rámci EFSI vyňaty z výpočtu schodku podle Paktu o stabilitě a růstu;

9.

domnívá se, že toto vynětí je v souladu s požadavkem Výboru regionů, aby bylo vnitrostátní spolufinancování prostředků evropských strukturálních a investičních fondů vyňato z výpočtu schodku podle Paktu o stabilitě a růstu, a žádá tedy Evropskou komisi, aby posoudila proveditelnost tohoto požadavku;

10.

souhlasí s názorem Komise, že bez finančního a projektově založeného zapojení regionálních orgánů se investičnímu plánu nepodaří dosáhnout náležitého pákového účinku na reálnou ekonomiku;

11.

pochybuje, zda lze plánovaného pákového poměru 1:15 dosáhnout v celé EU vzhledem k tomu, že v některých méně rozvinutých regionech neexistuje silný soukromý sektor, který by mohl projektům poskytnout dodatečné financování;

12.

vítá to, že Komise oznámila, že nový EFSI vznikne vedle evropských strukturálních a investičních fondů. Podtrhuje, že je nutné zamezit veškerému překrývání evropských strukturálních a investičních fondů a EFSI, a požaduje vyjasnění ohledně toho, jaká doplňkovost bude zapotřebí mezi těmito investičními fondy, a ohledně využívání finančních nástrojů;

13.

naléhavě požaduje dostupnost projektů malého rozsahu, které přispívají k tvorbě pracovních míst na místní úrovni, a zdůrazňuje, že je potřeba vyváženost investičních plánů mezi městskými a venkovskými oblastmi;

14.

vyzdvihuje, že tento balíček nesmí mít žádný negativní dopad na projekty, které probíhají či se plánují v rámci stávajících programů COSME a Horizont 2020;

15.

domnívá se, že cílem kapitálových injekcí by neměl být pouze kvantitativní pákový efekt obecně, ale i kvalitní investice do takových oblastí, jako je vzdělávání, odborná příprava, výzkum, doprava, infrastruktura, zdravotnictví, energetická účinnost a udržitelný rozvoj, které zvyšují růstový potenciál;

16.

vítá záměr Komise spolupracovat se všemi veřejnými a soukromými zainteresovanými subjekty na regionální úrovni tak, aby se napomohlo klíčovým investičním projektům a zajistil se jejich přístup k odpovídajícím zdrojům financování. Zdůrazňuje, že partnerství soukromého a veřejného sektoru by mohla přinést konkurenceschopnost, musí však mít přesně vymezenou působnost a dohodnuté cíle. Naléhavě žádá Komisi, aby po členských státech požadovala, aby byly při výběru projektů transparentní a zapojily do tohoto procesu místní a regionální orgány;

17.

upozorňuje na to, že k provádění investičního balíčku je nutné intenzivnější zapojení celostátních a regionálních rozvojových bank;

18.

navrhuje, aby se při posuzování plánovaných investičních projektů zohledňovaly zásady OECD pro veřejné investice;

19.

schvaluje myšlenku, aby se díky jednomu centru investičního poradenství zajistilo stanovení evropských priorit. Vyzdvihuje, že místní a regionální orgány mají schopnost působit jako prostředník mezi předkladateli projektů, investory a veřejnými řídícími orgány a napomáhat klíčovým investičním projektům a zajišťovat to, aby ty správné projekty měly přístup k potřebným zdrojům financování;

20.

vítá, že plán obsahuje iniciativu na podporu rizikového financování určeného pro malé a střední podniky. Vzhledem k tomu, že je známo, že malé a střední podniky jsou v době ekonomické a finanční nestability nejzranitelnější, by však měla EIB tuto podporu plně garantovat – její cena by neměla být stanovena na úrovni tržní ceny. Zdůrazňuje, že podpora rizikového financování musí být k dispozici i malým podnikům a mikropodnikům, a vyslovuje obavu, že široká definice středně velkých společností by mohla vést k tomu, že z podpory budou těžit převážně větší středně velké společnosti;

21.

podporuje iniciativu na pořádání workshopů na téma „Investovat do Evropy“ na regionální úrovni a potvrzuje, že je připraven přispět svými odbornými znalostmi k tomu, aby měly úspěch;

22.

podtrhuje, že nejproblematičtějším momentem při zvyšování soukromých investic je často schopnost a dovednost místních a regionálních orgánů vymezit a připravit vhodné projekty. Poukazuje na to, že místní a regionální orgány mohou být ve fázi provádění plánu vystaveny dodatečné finanční a administrativní zátěži. Zdůrazňuje, že je důležité pracovat s těmito orgány a identifikovat regulační i neregulační překážky, neboť místní a regionální orgány provádějí okolo 70 % rozhodnutí EU;

23.

vyzdvihuje proto, že je potřeba specializovanější technická podpora při zvyšování administrativní kapacity orgánů veřejné moci na nižší než celostátní úrovni, tak aby se mohly efektivně vyrovnat se strukturálními reformami, jejichž cílem je zlepšení investičního prostředí;

24.

žádá zjednodušené postupy, jež umožní včasné schválení projektů, aby se tak předešlo jakýmkoliv zpožděním při provádění plánu;

25.

sdílí názor, že se efektivním a včasným provedením pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek (včetně inovativních partnerství a prosazování nástrojů k elektronickému zadávání veřejných zakázek) zlepší podmínky pro investice. Upozorňuje v této souvislosti na to, že řada veřejných zadavatelů v současnosti nemá vybavení ke zpracovávání elektronických faktur. Členské státy by tak měly podniknout zacílená opatření k rozvoji náležitých informačních systémů a odstranění těchto nedostatků;

26.

zavazuje se, že přispěje k návrhu nařízení, jež má Komise přijmout v lednu 2015 a jímž se bude investiční plán provádět;

27.

pověřuje svého předsedu, aby předložil toto usnesení Evropskému parlamentu, Radě, Evropské komisi a předsedovi Evropské rady.

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/4

1.

zdůrazňuje, že podmínky pro financování reálné ekonomiky zásadním způsobem mění současná finanční, hospodářská a sociální krize. V souvislosti s tím neustále nabývá na významu dlouhodobá podpora veřejných i soukromých investic. Veřejné investice totiž mohou být nejen podnětem k investicím soukromým, ale i jejich výchozím předpokladem, neboť mohou napomoci k vytvoření odpovídajících strukturálních podmínek, v nichž funguje ekonomika v daném regionu, a působit proticyklicky za nepříznivých hospodářských podmínek. Kromě toho, že veřejné investice doplňují investice soukromé, mohou sloužit k naplňování cílů obecného zájmu v oblastech (jako je například vzdělávání, odborná příprava, výzkum, infrastruktura, zdraví, životní prostředí atd.), v nichž je veřejný zásah nezbytný, protože vzorcům soukromého investování neodpovídá rozsáhlejší přínos pro společnost;

2.

poukazuje na to, že zatímco celosvětové přímé investice rostou téměř dvouciferným tempem (1), soukromé investice v Evropské unii klesají. Současné extrémně nízké reálné úrokové sazby jsou zároveň pro soukromý sektor jen omezenou pobídkou k podpoře veřejných investic v krátkodobém horizontu. Je tedy důležité vytvořit příznivé podmínky, které stimulují soukromé investice, a zároveň zvýšit míru, kvalitu a efektivitu veřejných investic, aby se tak nedostatečná soukromá poptávka kompenzovala poptávkou veřejnou;

3.

zdůrazňuje, že podle Světového hospodářského výhledu MMF z října 2014 (2)„existují u ekonomik s jasně určenými infrastrukturními potřebami a efektivními postupy veřejných investic, v nichž dochází k hospodářské stagnaci a měnové akomodaci, silné důvody ke zvyšování investic do veřejné infrastruktury“;

4.

zdůrazňuje, že veřejné investice v Evropské unii mezi roky 2008 a 2013 poklesly v reálném vyjádření o 20 %. Připouští, že nedostatečné financování veřejných investic začalo před krizí a od té doby se ještě značně snížilo. Během krize byly veřejné investice ještě dále omezovány veřejnými zásahy kvůli rekapitalizaci bank, které musely čelit především důsledkům nadměrných soukromých investic do nemovitostí v řadě zemí eurozóny. Podle posledních prognóz Komise na roky 2013 a 2014 dosáhnou veřejné investice v EU-27 v roce 2014 historicky nejnižší úrovně, k čemuž v soukromém sektoru došlo v roce 2013 (3);

5.

podporuje proto stále rozšířenější názor, že v EU nebude možné obnovit trvalý růst, pokud nepodnítíme prorůstové investice (4). Podnícení těchto investic má zásadní význam, jelikož mají ve srovnání s jinými druhy výdajů (jako je vládní spotřeba, sociální transfery, snížení DPH či vyšší příspěvky zaměstnanců na sociální zabezpečení) největší fiskální multiplikační efekt, tj. přenesený dopad na růst reálného HDP (5);

6.

upozorňuje na riziko, že trvale nízká úroveň kvalitních veřejných investic by dále prohloubila dělící linie v oblasti soudržnosti a konvergence, které byly analyzovány v 6. zprávě Evropské komise o soudržnosti;

7.

upozorňuje však na to, že fiskální manévrovací prostor pro veřejné investice omezuje jednak vysoká míra zadlužení některých členských států, jednak krizí vyvolaný nárůst výdajů na sociální služby a převody kapitálu podnikům;

8.

poukazuje na to, že zhoršení stavu veřejných financí a opatření fiskální konsolidace, jež začala být zaváděna koncem roku 2010, měly v řadě členských států za následek podstatné změny ve složení veřejných výdajů. V rámci opatření fiskální konsolidace došlo zejména k nepoměrnému snížení prorůstových výdajů – v EU-27 tyto výdaje mezi roky 2008 a 2012 klesly z 36,7 % na 35,6 % (6);

9.

opakuje, že orgány na nižší než celostátní úrovni hrají v oblasti veřejných investic klíčovou roli, neboť v roce 2013 uskutečnily přibližně 55 % celkových veřejných investic v EU-28. Podíl investic těchto orgánů se však propadl z 2,2 % HDP EU-27 v roce 1995 na 1,8 % v roce 2013 a od roku 2010 v reálném vyjádření nepřetržitě klesá (7). Tento propad z velké části zapříčinilo také zhoršení podmínek pro poskytování úvěrů. V řadě zemí OECD byla v rámci opatření fiskální konsolidace zavedena pravidla pro poskytování úvěrů orgánům na nižší než celostátní úrovni nebo byla zpřísněna pravidla stávající, což bylo v mnoha případech nezbytné k omezení veřejného dluhu, ale ještě více se tak snížila jejich schopnost investovat;

10.

zdůrazňuje, že v souladu s protokolem č. 12 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) odpovídají členské státy za schodky veřejné správy, jež zahrnuje veškeré úrovně správy. Dopad fiskálních pravidel EU na evropské místní a regionální orgány se však zároveň podstatně liší. Tento dopad závisí na tom: i) jak členské státy tato fiskální pravidla EU převedly do vnitrostátních právních předpisů, ii) jaký je stupeň fiskální decentralizace v daném členském státě, iii) jak rozsáhlé mají místní a regionální orgány pravomoci a iv) jaká je jejich finanční situace (ta se může v jednotlivých členských státech výrazně lišit);

11.

zdůrazňuje, že z makroekonomických požadavků stanovených v Paktu o stabilitě a růstu nepřímo vyplývá, že co se týče veřejných investic nesmí schodek překročit 3 % HDP a veřejný dluh 60 % HDP, Smlouvy EU ale obsahují jedinou konkrétní zmínku o veřejných investicích, a to v souvislosti s postupem při nadměrném schodku, přičemž se nerozlišuje mezi jednotlivými druhy výdajů. V čl. 126 odst. 3 SFEU se totiž uvádí, že zpráva předcházející zahájení postupu při nadměrném schodku „přihlédne k tomu, zda schodek veřejných financí překračuje veřejné investiční výdaje, jakož i ke všem dalším rozhodujícím faktorům“. Mezi rozhodujícími faktory vyjmenovanými v nařízení o postupu při nadměrném schodku figurují „vývoj běžných i kapitálových primárních výdajů … provádění politik souvisejících se společnou strategií růstu v Unii a celkové zdraví veřejných financí“;

12.

poznamenává, že doposud nebyla vypracována strategie EU pro oblast veřejných investic a že se Evropská komise většinou omezila jen na nezávazná doporučení členským státům: „Důvěryhodná a prorůstová konsolidace, která zvyšuje účinnost struktury daní i kvalitu veřejných výdajů, přispěje ke stimulaci růstu. (…) členské státy by měly usilovat zejména o to, aby udržely přiměřené tempo fiskální konsolidace a zároveň zachovaly investice zaměřené na dosažení cílů strategie Evropa 2020 pro růst a zaměstnanost  (8).“ Toto doporučení bylo dále rozvedeno v roční analýze růstu na rok 2013, v níž se zdůrazňuje, že „investice do vzdělávání, výzkumu, inovací a energetiky by měly dostat prioritu a v rámci možností by měly být i posíleny při současném zajištění účinnosti těchto výdajů (…)“. Trvá na tom, aby každá evropská strategie přísně respektovala zásadu subsidiarity;

13.

vítá nicméně skutečnost, že se v doporučeních pro jednotlivé země na rok 2014 klade větší důraz na dlouhodobá opatření na podporu růstu a že se v nich uznává, že ve vyváženém souboru politik by krátkodobá opatření fiskální konsolidace měla být doprovázena dlouhodobými investicemi v oblasti růstu a zaměstnanosti. V doporučeních pro jednotlivé země se opakovaně hovoří o výzkumu a inovacích, znalostech, vzdělávání a přístupu malých a středních podniků na trh (13 zemí), o odvětví energetiky (12 zemí) a o dopravě a širokopásmové infrastruktuře (8 zemí) (9);

14.

připomíná, že v Paktu pro růst a zaměstnanost, který hlavy států a předsedové vlád přijali ve dnech 28. a 29. června 2012, se uvádí, že: „zvláštní pozornost je přitom nutné věnovat investicím do perspektivních oblastí přímo souvisejících s růstovým potenciálem ekonomiky a zajištění udržitelnosti důchodových systémů. Komise sleduje, jaký vliv mají na prorůstově orientované veřejné výdaje a veřejné investice přísná rozpočtová omezení. Podá zprávu o kvalitě veřejných výdajů a o prostoru pro opatření, která by bylo možné v mezích fiskálních rámců členských států i EU přijmout.“ Evropská komise na toto pověření reagovala předložením dokumentu spíše akademické povahy, který neměl patřičný právní status a neobsahoval ani žádná politická doporučení (10);

15.

je toho názoru, že doporučení obsažené v závěrech Evropské rady z prosince 2012, totiž aby se „v rámci (…) preventivní složky [Paktu o stabilitě a růstu využilo] možností, které stávající fiskální rámec EU nabízí k dosažení rovnováhy mezi potřebou produktivních veřejných investic a cíli v oblasti fiskální kázně“ (11), nebylo splněno, ale je i nadále vysoce aktuální. Zdůraznil to prezident ECB dne 22. srpna 2014, když pronesl: „Od roku 2010 se eurozóna potýká s tím, že nemá k dispozici účinnou fiskální politiku, zejména ve srovnání s ostatními velkými rozvinutými ekonomikami (…) pro celkovou orientaci politiky by bylo prospěšné, pokud by fiskální politika hrála větší úlohu vedle měnové politiky, pro což zde dle mého názoru je prostor, s přihlédnutím k našim specifickým výchozím podmínkám a právním požadavkům.“;

16.

připomíná, že při provádění Paktu o stabilitě a růstu je možné uplatnit flexibilitu za výjimečných a dočasných okolností, jež byly vymezeny v nařízení č. 1177/2011, a že samotná Komise uvedla, že „rozpočtový rámec EU nabízí prostor pro rovnováhu mezi uznáním potřeb produktivních veřejných investic a cíli rozpočtové kázně“ (12);

17.

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 27. června 2014, v nichž bylo stvrzeno, že „je nezbytné, aby Unie přijímala rozhodná opatření za účelem podpory růstu, zvýšení míry investic, vytváření většího počtu kvalitnějších pracovních míst a povzbuzení reforem v zájmu konkurenceschopnosti“ a že „k tomu je rovněž zapotřebí co nejlépe využívat flexibility, kterou poskytují stávající pravidla Paktu o stabilitě a růstu“, žádá Komisi, aby vydala sdělení ohledně toho, jak hodlá uplatňovat stávající ustanovení Paktu o stabilitě a růstu týkající se flexibility, aby podpořila veřejné investice potřebné k posílení hospodářského růstu;

18.

připomíná, že pro zajištění odpovídající a udržitelné výše čistých veřejných investic je důležité zamezit tomu, aby vlády při plnění požadavků fiskální korekce omezovaly investiční výdaje. Ze zkušeností totiž vyplývá, že v době vrcholící krize vlády přistupovaly spíše ke snížení investic, a nikoli běžných výdajů. Jak je však známo, představují investice zásadní stimul pro účinná strukturální opatření evropských regionů a měst, jež čerpají prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů, a bez tohoto stimulu by nebylo možné zajistit, aby se aktivně podílely na strategii Evropa 2020;

19.

znovu se připojuje k výzvě Evropského parlamentu vyjmout výdaje členských států na spolufinancování investic spolufinancovaných Evropskou unií na základě dohod o partnerství a v této souvislosti žádá, aby investice místních a regionálních orgánů v rámci strukturálních fondů a Fondu soudržnosti byly vyňaty z pravidel Paktu o stabilitě a růstu. Rovněž ale podotýká, že všechny správní úrovně musí usilovat o omezení úrovně svého veřejného dluhu, aby se budoucím generacím snížilo břemeno splácení;

20.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že nová účetní norma Eurostat ESA 2010, jež má platit od září 2014, nerozlišuje mezi výdaji a investicemi. Mimoto znamená provedení této normy do vnitrostátních právních předpisů v mnoha členských státech to, že jsou místní a regionální orgány nuceny zavést stropy pro maximální objem investic na obyvatele a rok. Tyto stropy budou bránit zejména místním a regionálním orgánům v určitých členských státech v tom, aby poskytovaly spolufinancování potřebné pro projekty evropských strukturálních a investičních (ESI) fondů. Rovněž budou těm místním a regionálním orgánům, které mají finanční rezervy, překážet v tom, aby spustily významné investiční projekty nesouvisející s ESI fondy. Naléhá proto na Komisi, aby předložila zprávu o používání ESA 2010;

21.

zdůrazňuje, že vynětí spolufinancování z výpočtu schodku by mělo mimořádný význam pro urychlení a usnadnění provádění evropských programů. Zdůrazňuje rovněž, že toto vynětí by bylo důležité i pro ty členské státy, které byly krizí postiženy nejvíce a obdržely finanční pomoc na základě programu v rámci mechanismu na podporu platebních bilancí zemí mimo eurozónu (Rumunsko, Lotyšsko a Maďarsko) nebo v rámci evropského mechanismu finanční stabilizace určeného zemím eurozóny (Řecko, Irsko a Portugalsko) a v nichž se vnitrostátní míra spolufinancování v rámci strukturálních fondů od roku 2011 snížila. Vynětí míry spolufinancování z výpočtu schodku by kromě toho usnadnilo a zvýšilo spolufinancování ze strany místních a regionálních orgánů. To by zase umožnilo využít prostředky EU na větší množství projektů, čímž by se zvýšil jejich aktivační účinek a podpořila by se kvalita veřejných investic;

22.

vzhledem k tomu, že veřejné investice EU v rámci politiky soudržnosti jsou na základě zásady tematického zaměření (konkrétní vyčlenění prostředků na cíle strategie Evropa 2020) již nyní určovány podle kritérií odlišné kvality veřejných investic, se táže Evropské komise, proč by EU nemohla zvážit použití analogických kritérií hodnocení pro posuzování veřejných výdajů jednotlivých zemí;

23.

vyzývá Evropskou komisi, aby předložila bílou knihu, v níž bude na úrovni EU klasifikována kvalita veřejných investic na účtech veřejných výdajů podle jejich dlouhodobých účinků. Tato klasifikace by pak mohla vést k váženému posuzování kvality veřejných investic při výpočtu rozpočtových schodků a k lepšímu zohledňování skutečného makroekonomického cyklu/situace, přičemž konečným cílem je zavést „zlaté pravidlo“, které umožní oddělovat ve veřejném účetnictví běžné výdaje a investice, aby nebyly veřejné investice s dlouhodobými čistými přínosy započítávány pouze jako krátkodobé negativní „náklady“;

24.

znovu se rovněž připojuje k doporučením, jež v listopadu 2012 předložil Evropský parlament ve svém usnesení o Paktu o sociálních investicích – reakce na krizi (13). Uznává se v něm, že nynější hospodářská a finanční krize bude mít dlouhodobý dopad mimo jiné na kvantitu a kvalitu sociálních investic v Evropě, a proto se v něm požaduje přijetí nového přístupu k sociálním investicím v Evropě. Evropský parlament navrhl, aby členské státy zvážily podepsání „Paktu o sociálních investicích“ (po vzoru „Paktu euro plus“), který by stanovil investiční cíle pro splnění cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, sociální politiky a vzdělávání. Kromě toho požaduje, aby strategie pro oblast veřejných investic zohledňovala ekologické a sociální cíle;

25.

vyzývá k přezkoumání metodiky pro výpočet „strukturálního schodku“, aby byly zohledněny inherentní charakteristiky vnitrostátních ekonomik a strukturální rozdíly ve veřejných výdajích (14);

26.

žádá Evropskou komisi, aby do každé výroční zprávy o veřejných financích hospodářské a měnové unie (HMU) zahrnula kapitolu o kvalitě veřejných investic, a to i na nižší než celostátní úrovni;

27.

upozorňuje na to, že kvalita výdajů do značné míry závisí na řádné správě věcí veřejných. V tomto ohledu sdílí názor, že „posuzování výdajů se zdá být vhodným nástrojem pro výkonnost výdajů. Tímto posuzováním se usiluje o inteligentní přidělování prostředků na jednotlivé priority vnitrostátní politiky na základě selektivní a udržitelné konsolidace opírající se o výdajovou stránku, tj. důkladné a koordinované posouzení základních výdajů podle kýžených výsledků politiky. V zásadě skýtá udržitelnější přístup než lineární plošné škrtání výdajů, které může mít ve střednědobém a dlouhodobém horizontu určitý negativní hospodářský a sociální dopad (15)“;

28.

navrhuje, aby Evropská komise oficiálně podpořila doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) týkající se zavedení souboru zásad pro veřejné investice (16) (březen 2014). Je potěšen tím, že toto doporučení ve všech oblastech činnosti (koordinace veřejných investic, budování kapacit, stanovení rámcových podmínek) uznává významnou a rostoucí úlohu regionálních a místních orgánů při plánování a provádění veřejných investic;

29.

vítá oznámení tzv. Junckerova balíčku, který by měl uvolnit prostředky v celkové výši až 300 miliard eur určených na investice do odvětví, jako je širokopásmové připojení, energetika a infrastruktury v průmyslových oblastech a komunikaci, a v této souvislosti požaduje, aby bylo zpřístupněno větší množství informací o původu prostředků, jejich skutečné doplňkovosti a objemu soukromých prostředků, jež mají být aktivovány. Vyzývá k tomu, aby byly místní a regionální orgány náležitě zapojeny do plánování a provádění podpůrných opatření;

30.

v rámci přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období navrhuje, aby se do makroekonomického srovnávacího přehledu zahrnul ukazatel týkající se míry investic;

31.

trvá na tom, že evropská strategie, jejímž účelem je zintenzivnit boj proti daňovým podvodům a zamezit vyhýbání se daňovým povinnostem, by současně uvolnila příjmy, které by byly využity na opětovné zahájení kvalitních veřejných investic a zajištění lepších a spravedlivějších podmínek pro podniky z hlediska konkurence;

32.

poznamenává, že zavedení evropského spořicího účtu by mohlo přispět k financování investičního balíčku ve výši 300 miliard eur;

33.

očekává, že příjmy z daně z finančních transakcí, již hodlá zavést 11 členských států na základě posílené spolupráce, budou koordinovány spolu s investičním balíčkem ve výši 300 miliard eur;

34.

horuje pro silnější koordinaci mezi EIB a národními investičními bankami s možností sdílení finančních kapacit nad společnými projekty s cílem vytvářet přenesené účinky v přeshraničním měřítku;

35.

vítá první evropský projektový dluhopis pro superrychlé širokopásmové připojení, který dne 23. července 2014 vydaly Evropská komise a Evropská investiční banka (EIB), a vyzývá k vydání dalších přeshraničních/evropských projektových dluhopisů na podporu rozvoje infrastruktury;

36.

podporuje další navýšení splaceného kapitálu EIB o 10 miliard eur po vzoru úspěšného navýšení z poloviny roku 2012, díky němuž se úvěry poskytnuté malým a středním podnikům téměř zdvojnásobily. Nové navýšení o dalších 10 miliard eur by EIB umožnilo poskytnout na úvěrech až o 80 miliard eur více, pokud to spadá do rámce působnosti EIB v jednotlivých členských státech;

37.

v této souvislosti žádá Evropskou komisi, aby prozkoumala možnost využití malé části rozpočtu EU, například zhruba 5 miliard eur ročně, jakožto rezervy pro krytí rizika. To by EIB umožnilo půjčit dodatečné prostředky na financování infrastrukturních projektů (projektové dluhopisy) a na podporu inovací, což by mohlo přinést investice ve výši až 40 miliard eur.

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/9

1.

považuje politiku soudržnosti za jednu z nejcharakterističtějších politik evropského modelu. Tato politika je díky svému potenciálu reformovat hospodářství a správu a svému plošnému víceúrovňovému vlivu nejvhodnější pro vytvoření uspořádání, jež Unii a jejím územním celkům umožní reagovat na velké výzvy naší doby, od globalizace přes změnu klimatu či dodávky energie až po udržitelný rozvoj;

2.

zdůrazňuje, že během hospodářské krize přispěla politika soudržnosti v řadě členských států k zachování objemu i kvality veřejných investic, a to díky výběrovým mechanismům, jež zajišťují její soulad s evropskými strategiemi;

3.

má na paměti, že územní orgány jsou v mnoha případech správními úrovněmi odpovědnými za veřejné výdaje na investice a že politika soudržnosti, která je základním nástrojem pro jejich ústřední úlohu v Evropě, by měla zvýšit jejich schopnost poskytovat občanům kvalitní služby;

4.

bere na vědomí, že dopady finanční a hospodářské krize na veřejné finance zvyšují v celé Evropě potřebu obnovit udržitelné veřejné a soukromé investice a věnovat vyšší pozornost k výdajovým procedurám s cílem zajistit jejich efektivitu, regulérnost a svižnost;

5.

trvá na tom, že je potřeba lépe sladit politiku soudržnosti a strategii Evropa 2020, jejíž přezkum v polovině období bude zahájen v roce 2015. Toto sladění by se mohlo konkrétně uskutečnit tak, že se do roční analýzy růstu, jež se předkládá každý rok v září při zahajování evropského semestru, místo zpráv o pokroku v oblasti soudržnosti, které se v minulosti zveřejňovaly mezi zprávami o soudržnosti, zapracuje kapitola věnovaná hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

6.

domnívá, že politika soudržnosti má zásadní úlohu v době, kdy jsou rovnováha mezi úspornými opatřeními a růstem a vytvoření nového modelu rozvoje, jenž by reagoval na tlaky globalizace, klíčovými body evropské agendy. Za této situace a s ohledem na tlak na veřejné finance se musí prostřednictvím opatření na evropské úrovni i nadále podporovat růst, směrovat investice do strategických cílů jednotlivých územních celků a evropské ekonomiky a budovat efektivní správní systém, aby bylo možné čelit výzvám globalizace. K tomuto účelu považuje právě na počátku programového období 2014–2020 za vhodné, aby se zvážily způsoby, jakými lze politice soudržnosti zajistit co nejvyšší úlohu, maximálně využít jejích synergií s jinými nástroji a zlepšit povědomí evropských občanů o této politice;

7.

vítá šestou zprávu a považuje ji za důležitý nástroj informování o vývoji politiky soudržnosti, jejích výsledcích, potížích při jejím provádění, problémech, jež bude muset řešit v nadcházejících letech, a možnostech, jež nabízí její účinné využívání;

8.

zdůrazňuje, že pro zlepšení dopadu politiky soudržnosti má zásadní význam odpovídající fungování víceúrovňové správy s uspořádáním, které účelně reaguje na požadavky občanů a podniků, a s transparentním a inovativním systémem zadávání veřejných zakázek. Výbor v této souvislosti v souladu s šestou zprávou doporučuje využívat zdroje a poznatky, jež politika soudržnosti nabízí, k důraznému posílení správní kapacity, a to rovněž prostřednictvím rozsáhlejšího využívání nových technologií a zaměřením se na omezení byrokracie;

9.

domnívá se, že ke zlepšení kvality veřejných výdajů by se kromě účelnosti přidělování prostředků měly vzít v úvahu i rozdíly mezi územními celky a jejich zvláštní charakteristiky, jež mohou být překážkou růstu, měl by být analyzován jejich vliv na opatření a mělo by se usilovat o přizpůsobení těchto opatření tak, aby se zvýšil dopad politiky soudržnosti (1);

10.

zdůrazňuje, že vzhledem ke specifické zranitelnosti mnoha ekonomik v současném krizovém období by se veřejné politiky měly zaměřit na schopnost rychlé a účelné reakce na ekonomické otřesy. Výbor se domnívá, že strukturální fondy určené na dlouhodobé strukturální a ekonomické přizpůsobování, by měly být doplněny o krátkodobá stimulační opatření;

11.

zdůrazňuje, že – jak uvádí šestá zpráva – rozvoj nových podnikatelských iniciativ závisí z části na snadnosti zakládat podniky a že tento aspekt se uvnitř členských států značně liší. Výbor se v této souvislosti domnívá, že se musí dále zjednodušovat předpisy a nástroje, snižovat administrativní zátěž, zlepšovat rámcové podmínky pro investice a podporovat podnikatelské dovednosti v rámci vzdělávání a odborné přípravy;

12.

souhlasí s důležitostí „inteligentního“ růstu, neboť představuje příležitost, jak podporovat zvyšování konkurenceschopnosti regionálních ekonomik a jejich odolnosti vůči vnějším otřesům. Vyzývá proto regiony a města, aby nepřetržitě a komplexním způsobem připravovaly iniciativy zaměřené na stimulaci podnikání v inovativních odvětvích a orientovaly své investice na odvětví budoucnosti, jako je např. zemědělsko-potravinářský průmysl (zemědělské, veterinární a potravinářské technologie), zelená ekonomika, tvořivá odvětví, iniciativy v oblasti elektronického zdravotnictví, cestovní ruch a sociální služby nebo tzv. stříbrná ekonomika. V tomto ohledu rovněž vyzývá Komisi, aby podporovala regionální orgány, aby byly na regionální úrovni účelně prováděny strategie inteligentní specializace, které tyto orgány vypracují v souladu s unijními předpisy;

13.

domnívá se, že změny související s globalizovaným hospodářstvím mají nesmírný dopad na zaměstnanost, a proto je nutné se zaměřit na modernizaci trhu práce, a pomáhat tak občanům s hledáním zaměstnání, a na odbornou přípravu orientovanou na dovednosti, které jsou potřebné z důvodu nových výzev, před nimiž stojí hospodářství. Upozorňuje v této souvislosti na ústřední úlohu Evropského sociálního fondu (ESF) v podpoře aktivních politik a zejména politik zaměřených na zlepšení znalostí pracovníků a jejich přizpůsobení společenským, technologickým a kulturním změnám;

14.

zdůrazňuje, že z politiky soudržnosti je vyčleněn určitý podíl vlastního financování na podporu iniciativ na poli vzdělávání a odborné přípravy, a připomíná, že jedním z důsledků krize bylo výrazné zvýšení nezaměstnanosti mladých lidí. Poukazuje na to, že v této oblasti hrají klíčovou úlohu místní a regionální orgány, a považuje za nezbytné posílit propojení mezi Iniciativou na podporu zaměstnanosti mladých lidí (2) a aktivitami financovanými z ESF, zvláště co se týče záruky pro mladé lidi a nástrojů zaměstnanosti;

15.

domnívá se, že vzhledem ke zvýšení chudoby a sociálního vyloučení, k němuž došlo v evropských společnostech, se musí prostřednictvím veřejných politik posílit nástroje ve prospěch těch nejchudších, a to i s využitím iniciativ na evropské úrovni a prostředků vyčleněných na soudržnost;

16.

souhlasí s tím, že v analýze provedené v šesté zprávě o soudržnosti mají důležité postavení otázky týkající se měst, protože koncentrace do metropolitních oblastí je v globalizovaném hospodářství důležitým fenoménem a vzhledem k možným dopadům z hlediska udržitelnosti, ale lituje, že se nevěnuje větší pozornost výrazným rozdílům v rozvoji venkovských a městských oblastí; žádá proto, aby se podporoval růst různých územních celků, který bude zeměpisně vyvážený a polycentrický, a využil se k tomu rovněž přístup, který bude rozhodně řešit digitální propast, a udržitelná dopravní politika založená na strategii diferencované podle specifických charakteristik jednotlivých územních celků;

17.

připomíná význam růstu, který vytváří nové ekonomické příležitosti prostřednictvím rozvoje čisté výkonné energie. Kladně hodnotí skutečnost, že místní orgány v posledních letech zvýšily veřejné investice do ochrany životního prostředí, a vyzdvihuje závazek evropských měst a regionů v oblasti přechodu na růst šetrnější k životnímu prostředí. V této souvislosti žádá o posílení Paktu starostů a primátorů, aby se zvýšilo a zkvalitnilo úsilí územních orgánů v boji proti změně klimatu;

18.

vyslovuje se pro to, aby politika soudržnosti EU svým vytyčeným cílem hospodářské, sociální a územní soudržnosti i v budoucnu významně přispívala k plnění cílů strategie Evropa 2020. Větším provázáním cílů růstu a konvergence podpoří politika soudržnosti snižování rozdílů v Evropské unii, co se týče plnění hlavních cílů strategie, a pomůže tak dosáhnout trvalého růstu prosperity v celé Evropě. Tento potenciál je třeba důsledně využívat tím, že se s využitím partnerského přístupu politiky soudržnosti budou prostřednictvím regionálních strategií konkrétně řešit podmínky a možnosti v praxi;

19.

opětovně žádá, aby veřejné výdaje členských států a místních a regionálních orgánů na spolufinancování programů podporovaných strukturálními a investičními fondy nebyly uváděny mezi strukturálními, veřejnými či podobnými výdaji, které jsou definovány v rámci Paktu o stabilitě a růstu. Následkem tohoto přechodu by se totiž uvolnily prostředky na investice vybrané podle kritérií evropského zájmu a urychlily by se výdajové procedury;

20.

podtrhuje, že – jak je uvedeno v šesté zprávě –, hlavní směry pro rozvoj transevropské dopravní sítě stanoví cíl zajistit skutečnou multimodální síť na úrovni EU s povinným zahrnutím železničních tratí, a to vytvořením nové infrastruktury, ale rovněž zlepšením té současné. V této souvislosti se Výbor domnívá, že je nezbytné poskytnout udržitelné, konkurenceschopné, energeticky účinné a ekologičtější dopravní prostředky a stimulovat intermodalitu a doplňkové využívání různých druhů dopravy a že jsou zapotřebí infrastrukturní projekty v méně rozvinutých oblastech, kterým v přístupu na vnitřní trh brání fyzické překážky (horské a odlehlé oblasti) nebo mají problémy s územní soudržností;

21.

doufá, že se za účelem zvýšení a pečlivého posouzení objemu investic určených na růst zlepší součinnost mezi rozpočtovými nástroji různých vnitrostátních správních úrovní a finančními nástroji EU. V tomto kontextu považuje za prioritu prohloubení úvah o úloze Evropské investiční banky (EIB) a Evropského investičního fondu, aby se docílilo rozšíření jejich mandátu a navýšení jejich jmění. Poukazuje na to, že počátek programového období by mohl být vhodným okamžikem ke stanovení finančních prostředků EIB konkrétně určených na regionální rozvoj, jejichž délka trvání a podmínky by byly uzpůsobeny potřebám orgánů činících výdaje. Kromě toho je potřeba prošetřit možnost svěřit EIB úlohu dohledu nad určitými investicemi prováděnými územními orgány. Tato finanční instituce EU by mohla zejména posoudit jejich kvalitu a soulad s hlavními evropskými strategickými volbami, mj. za účelem získání přednostního zacházení, pokud jde o půjčky nezbytné k jejich realizaci k účelům paktu o stabilitě;

22.

znovu vyjadřuje své znepokojení ohledně rizika, že prostřednictvím makroekonomické podmíněnosti by účelnost a účinnost strukturálních a investičních fondů mohla být ohrožena makroekonomickými politikami členských států;

23.

žádá Komisi, aby vyhodnotila, do jaké míry požadavky v oblasti podmíněnosti ex ante přispěly k výrazným zpožděním při uzavírání dohod o partnerství a operačních programů;

24.

poukazuje na to, že ukazatele používané v rámci postupu při makroekonomické nerovnováze, jež byly zavedeny v balíčku šesti právních předpisů (tzv. six-pack), mají výhradně ekonomický charakter. Doporučuje, aby se v hodnotícím rámci, jejž používá Komise při rozhodování o vydání preventivního doporučení některému členskému státu nebo, v horším případě, při spuštění postupu při makroekonomické nerovnováze zohlednily i sociální, environmentální a územní ukazatele ve smyslu hlavních cílů strategie Evropa 2020. Domnívá se, že úzké propojení mezi finančními a fiskálními cíli a politikou soudržnosti by mohlo oslabit provádění opatření v oblasti územní soudržnosti;

25.

žádá, aby se důsledněji dodržovala ustanovení článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) týkajícího se územní soudržnosti, zejména ve venkovských oblastech, oblastech postižených průmyslovými přeměnami a regionech, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony. Kromě toho se musí vzít v úvahu další demografické výzvy, které mají závažný dopad na regiony, např. vylidňování, stárnutí populace a velký rozptyl obyvatelstva. Žádá Komisi, aby v provádění politiky soudržnosti věnovala zvláštní pozornost zeměpisně a demograficky nejvíce znevýhodněným oblastem;

26.

zdůrazňuje klíčovou roli podpory méně rozvinutých regionů prostřednictvím politiky soudržnosti, která je hybnou silou růstu a změn. Tyto regiony vyžadují nepřetržité a dlouhodobé úsilí;

27.

rovněž požaduje, aby se při formulování a provádění politiky soudržnosti věnovala větší pozornost specifikům a omezením nejvzdálenějších regionů zmíněných v článku 349 SFEU;

28.

je toho názoru, že rovněž vzhledem ke zjištěným rozdílům ve stupni inovací by se měl územní rozměr plně zohlednit v definici a provádění strategie Evropa 2020. V této souvislosti se domnívá, že zvýšení významu úlohy místních a regionálních orgánů by zvýšilo míru odpovědnosti těchto orgánů, a tak usnadnilo účinnější přijímání rozhodnutí o prioritách investování, a navrhuje vytvořit regionální ukazatele pro sledování dosaženého pokroku;

29.

lituje, že šestá zpráva o politice soudržnosti neobsahuje jasné posouzení územního dopadu evropských odvětvových politik na politiku soudržnosti. Vzhledem k existující vzájemné závislosti politiky soudržnosti a dalších odvětvových politik navrhuje Výbor Komisi, aby do zprávy zahrnula zvláštní kapitolu věnovanou tomuto aspektu, jako tomu bylo v minulosti, v souladu s tím, co je uvedeno ve SFEU, kde se stanoví povinnost evropských politik podporovat soudržnost v Evropě;

30.

připomíná význam zavádění nástrojů posuzování územního dopadu politik, jejichž hlavním cílem je zjistit územní dopady evropských politik na obce a regiony a zvýšit viditelnost těchto dopadů v legislativním procesu;

31.

doufá tedy, že v operačních programech bude jako doplněk tematických priorit strategie Evropa 2020 vytyčena prioritní územní osa, aby územní soudržnost mohla zaručit vyvážené územní uspořádání schopné zaručit vzájemnou provázanost regionů;

32.

připomíná Evropské komisi svoji předchozí práci na téma nad rámec HDP a na téma potřeby vážněji se zabývat regionálními výzvami (např. jak lze podpořit projekty v oblasti IKT a vysokorychlostního širokopásmového připojení z EFRR) a domnívá se, že spoléhání na HDP určitého regionu má řadu nedostatků, jež snižují důvěryhodnost politiky soudržnosti, zejména pokud jde o klasifikaci regionů a přidělování zdrojů z evropských strukturálních a investičních fondů;

33.

vyzývá, aby se za účelem rychlého provádění programů přijala opatření ke zjednodušení a racionalizaci postupů pro čerpání evropských finančních prostředků a řízení jednotlivých činností a kontrolních mechanismů, a to s cílem zvýšit jejich účinnost;

34.

vyzývá odpovědné orgány, aby vyvinuly zvláštní úsilí o ujednocení a správné provedení základních norem horizontálního charakteru, jimiž se řídí správa prostředků politiky soudržnosti, a zejména norem týkajících se postupů pro zadávání zakázek (3);

35.

domnívá se, že Komise by měla zabránit tomu, aby nadměrné množství byrokratických úkonů vytvořilo brzdu účinnosti opatření. Vyzývá Komisi, aby přezkoumala praxi, jež na nejúčinnější operační programy nakládá stejnou byrokratickou zátěž jako na programy, jež vykazují vysoké procento chyb nebo podvodů. Výbor regionů navíc žádá Evropskou komisi, aby přijala opatření nezbytná k dosažení urychleného schválení operačních programů, a tak co nejdříve zahájila nové programové období;

36.

souhlasí se zprávou v tom, že je potřeba zaměřit strukturální a investiční fondy na omezený počet cílů, aby se maximalizoval jejich dopad na územní celky. Vyjadřuje nicméně obavy v souvislosti s chybějící flexibilitou při volbě tematických cílů, které by se totiž měly definovat na základě specifických charakteristik a potřeb jednotlivých územních celků;

37.

vyjadřuje obavy v souvislosti s oslabením zásady adicionality v období 2014–2020, kdy se ověřování požaduje pouze ve 14 členských státech, a žádá Komisi, aby posoudila používání této zásady v EU, aby se předešlo využívání evropských strukturálních a investičních fondů jako náhrady investic členských států;

38.

nesouhlasí s vytvořením výkonnostní rezervy Unie na úrovni členských států, neboť se domnívá, že by tento mechanismus mohl vést k vytyčení takových cílů, jejichž výsledky by byly zanedbatelné a snadno dosažitelné. Domnívá se, že jednou z největších výzev souvisejících s výkonnostním rámcem je stanovení konkrétně vyčíslených cílů a ambiciózních ukazatelů, jež budou zároveň dosažitelné;

39.

připomíná, že veřejné i soukromé investice byly v posledních letech omezeny a v některých členských státech dosáhly záporných hodnot. Rozpočtová omezení a krácení výdajů vážně poškodily investice v odvětvích schopných stimulovat hospodářský růst. V této souvislosti žádá Komisi, aby pečlivě posoudila případy, v nichž budou použity finanční opravy nebo pozastavení plateb, a zohlednila přitom případné dopady na zaměstnanost a růst;

40.

vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily jednání a schvalovací postupy týkající se dohod o partnerství a operačních programů. Vyzdvihuje význam prostředků ze strukturálních a investičních fondů (ESI fondy) pro investice místních a regionálních orgánů, a vyzývá proto Komisi a členské státy k úzké vzájemné spolupráci, aby byla zaručena kvalita postupů a omezily se negativní dopady dalších průtahů se zahájením nového programového období;

41.

vyzývá Komisi, aby stanovila formy administrativní pomoci v důležitých oblastech, jako je například definování cílů opatření, hodnocení jejich výsledků pomocí vhodných ukazatelů a stanovení dalšího postupu. Jde o to, aby se zajistilo jednotné provádění těchto činností v různých zainteresovaných správních orgánech a přispělo se k potvrzení správní kultury na evropské úrovni založené na monitorování prováděných činností a na jejich hodnocení. Ve stejném ohledu považuje za důležité poskytnout územním orgánům pomoc s iniciativami v oblasti tzv. finančního inženýrství, které jsou zásadně důležité pro znásobení zdrojů a investic, a pokud jde o veřejné zakázky, které se musí stále více prosazovat jako nástroj veřejné správy ke stimulování inovací a tvořivosti;

42.

je přesvědčen, že kodex chování pro partnerství zvyšuje zapojení do plánování v územních celcích (jak z hlediska formy, tak z hlediska hodnoty) a je velmi důležitý pro zvýšení vlivu politiky soudržnosti a zakořenění jejího dopadu. Vybízí Komisi, aby kontrolovala způsoby provedení kodexu do jednotlivých právních řádů, aby se zaručila široká a transparentní účast místních zúčastněných stran, protože bez jejich plného zapojení do přípravy programových dokumentů se sníží účelnost jejich zapojení do prováděcí fáze, a to zejména pokud jde o nástroje, které předpokládají programování, do něhož jsou zapojeny různé úrovně správy;

43.

v momentě, kdy je z důvodů zajištění plné legitimity politiky a prohloubení evropské integrace potřeba zvýšit povědomí občanů a informovat je o výsledcích projektů financovaných ze strukturálních fondů a o vlivu unijních politik na jejich území, upozorňuje na to, že se v šesté zprávě nevěnuje konkrétní pozornost způsobům komunikace a informování. V této souvislosti žádá Komisi a členské státy, aby za účelem co největšího šíření poznatků o politice soudržnosti mezi občany rozsáhleji zapojily místní a regionální orgány do komunikačních kampaní. Zároveň Výbor podporuje nutnost zefektivnit opatření stanovující transparentnost uskutečněných přídělů a výsledků dosažených opatřeními – mj. plným využitím nástrojů informačních technologií – a posílit využití shromážděných informací (otevřená data) k účelům považovaným za nejužitečnější a nejúčinnější pro občany;

44.

domnívá se, že vzhledem k tomu, že je Evropská územní spolupráce od programového období 2007–2013 plnohodnotným cílem politiky soudržnosti, je jí ve zprávě o soudržnosti věnována nedostatečná pozornost. Především složka přeshraniční spolupráce má vliv na soudržnost přeshraničních regionů. Navrhuje proto, aby zpráva v budoucnu obsahovala zhodnocení soudržnosti evropských přeshraničních regionů včetně analýzy jejich hlavních problémů a také zhodnocení dopadů operačních programů přeshraniční spolupráce. Zvýšená pozornost tomuto nástroji by měla být věnována i kvůli skutečnosti, že podporuje spolupráci a výměnu zkušeností mezi správními orgány různých členských států a směřuje ke správnímu systému stále více inspirovanému sdílenými hodnotami a metodami činnosti;

45.

lituje, že v šesté zprávě o soudržnosti není více rozvedena zásadní úloha politiky soudržnosti v podpoře makroregionálních strategií;

46.

vybízí k užší koordinaci mezi politikou soudržnosti a politikou sousedství Evropské unie a k lepšímu hodnocení a šíření výsledků jejich projektů;

47.

doporučuje zřídit radu pro politiku soudržnosti, v níž by zasedali ministři pověření politikou soudržnosti na příslušné úrovni vlády v rámci členských států. Domnívá se totiž, že by se tak soudržnost mohla zviditelnit a zajistil by se tak trvalý politický dialog o soudržnosti. V této souvislosti nabízí, že se rád aktivně zapojí do politických diskusí o zřízení této struktury, aby se zaručilo, že se v nich plně zohlední názor místních a regionálních orgánů (4).

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/15

1.

Od roku 2010 se VR zabývá průmyslovou politikou zejména z hlediska souvisejících stěžejních iniciativ na toto téma v rámci strategie Evropa 2020, jejímuž hodnocení Výbor věnoval řadu průzkumů a konferencí (1). Jejich výsledkem bylo celkové hodnocení strategie Evropa 2020, které VR představil dne 7. března 2014 v í Aténském prohlášení (2) o územní vizi pro růst a zaměstnanost, kterou doprovázela Zpráva o hodnocení v polovině období (3). Stručně řečeno se Výbor vyslovuje pro tyto kroky:

2.

poznamenává, že užší zapojení měst do všech fází cyklu politického procesu pomůže EU lépe zvládat změny, jimž občané po celé Evropě čelí. To vyžaduje víceúrovňovou správu a spolupráci všech správních úrovní (vertikální partnerství) i spolupráci v různých úrovních se všemi zúčastněnými stranami (horizontální partnerství);

3.

navrhuje, aby Komise prohloubila svou činnost v oblastech regionálního a místního srovnávacího hodnocení, výměně zkušeností a vzájemného učení, což jsou prvky zásadního významu pro budování kapacity průmyslové inovativnosti a mají tudíž velkou relevanci pro strategii Evropa 2020. Je třeba posílit administrativní kapacitu místních a regionálních orgánů v těchto oblastech, aby mohly převzít koordinační úlohu a nabídnout partnerům platformu pro hledání řešení;

4.

VR analyzoval územní rozměr balíčku opatření k průmyslové politice a identifikoval hlavní problémy a potřeby, které musí místní a regionální orgány řešit při provádění průmyslové politiky: 1) úloha místních a regionálních celků v globálním hodnotovém řetězci; 2) nerovnoměrné a přetrvávající dopady krize na územní, hospodářskou a sociální soudržnost; 3) víceúrovňová správa a koordinace politiky; 4) kapacita institucí a strategické řízení průmyslových politik; 5) schopnost podporovat podnikatelské objevy a spravedlivě a účinně regulovat trh;

5.

konstatuje, že analýza také zahrnovala vyhodnocení vztahů mezi těmito problémy a potřebami a sděleními, jež jsou součástí průmyslového balíčku, a srovnávací hodnocení některých osvědčených postupů. Součástí výstupů jsou návrhy, aby místní a regionální orgány podporovaly a prosazovaly průmyslovou aktivitu;

6.

Na základě této analýzy VR doporučuje místním a regionálním orgánům, aby ve svých výzkumných a inovačních strategiích inteligentní specializace (RIS3) věnovaly zvláštní pozornost těmto prvkům, u nichž budou při provádění v mnoha případech zapotřebí opatření Komise:

7.

souhlasí s míněním Komise, že silná průmyslová základna má pro konkurenceschopnost Evropy a stabilní růst zásadní význam. Zdůrazňuje, že tematika průmyslu značně přesahuje tradiční výrobní odvětví, s nimiž je obvykle toto označení spojováno, připomíná, že průmyslové procesy a ekosystémy mají mimořádně silný dopad na celou společnost, a proto požaduje rychlé uplatnění opatření navrhovaných v tomto dokumentu;

8.

poukazuje na to, že konkurenční výhoda Evropy ve světové ekonomice pochází zejména z jejích udržitelných výrobků a služeb s vysokou přidanou hodnotou, proto snižovat během hospodářské krize investice do inovací, jež jsou pro průmyslovou obnovu zásadní, představuje pro budoucnost Evropy vážnou hrozbu;

9.

připomíná, že Evropa musí uznat potřebnost svého globálního vedoucího postavení ve strategických odvětvích s vysoce hodnotnými pracovními místy. K tomu je třeba, aby stávající průmysl byl stimulován investicemi do nových technologií, zlepšováním podnikatelského prostředí, usnadněním přístupu na trhy a k financování i zajištěním odpovídajících průmyslových dovedností zaměstnanců;

10.

připomíná, že nejdelší krize, jakou kdy EU zažila, zdůraznila význam silného, konkurenceschopného a udržitelného průmyslu jako základního východiska pro prosperitu občanů. Průmysl se podílí více než z 80 % na evropském vývozu a z 80 % na soukromém výzkumu a inovacích. Téměř každé čtvrté pracovní místo v soukromém sektoru se nachází v průmyslovém odvětví a často vyžaduje profesní znalosti na vysoké úrovni. Důsledkem každého nového pracovního místa ve výrobě je vznik 0,5 až 2 pracovních míst v jiných odvětvích;

11.

zdůrazňuje, že schopnost reakce a opatření jednotlivých průmyslových podniků jsou vedle opatření prováděných společností naprosto nezbytné k tomu, aby průmyslu – této páteři reálné ekonomiky a prosperity – umožnily rozvíjet se konkurenceschopným způsobem;

12.

upozorňuje na schopnosti řízení změn na místní úrovni v Evropě. Průmyslové a rovněž politické dovednosti zahrnují více než kdy jindy chápání podnikových procesů, řízení znalostí a technologií i schopnost mezilidské interakce. Průmyslové aktivity v hodnotových řetězcích a sítích jsou stále širší a komplexnější, když se velké společnosti a MSP působící v různých odvětvích a zemích vzájemně propojují. Je nezbytné skutečné propojení politik velkých a malých a středních průmyslových podniků s konkrétními průmyslovými politikami států a regionů, v nichž se dané podniky nacházejí;

13.

zdůrazňuje, že se smazává tradiční pojetí výrobního řetězce s pevnými fázemi a výrobními činiteli, protože skutečná situace se zakládá na komplexních interakcích globálně síťově propojených ekosystémů. Technologie hrají klíčovou úlohu, neboť umožňují nové, udržitelné přístupy;

14.

podtrhuje význam provedení modernizace tradičních průmyslových odvětví EU, zejména těch, jejichž konkurenceschopnost byla převážně faktorem nákladů na pracovní sílu a u nichž existuje značné know-how, jež lze kapitalizovat;

15.

konstatuje, že v nedávné minulosti se průmysl rozvíjel tak, že průmyslové výrobky a služby vzájemně doplňují. Služby představují přibližně 40 % přidané hodnoty při vývozu evropských výrobků. Přibližně třetina pracovních míst vytvořených těmito vývozy se nachází ve společnostech, které vývozcům zboží zajišťují doplňkové služby. Služby jako údržba a zaškolení jsou stěžejními prvky dodávek komplexních průmyslových výrobků. Ve výrobě průmyslových výrobků hrají stále důležitější úlohu specializované služby jako financování, komunikace, pojištění a specializované podnikatelské služby náročné na znalosti. To jedno z možných vysvětlení zvyšujícího se podílu služeb na celkovém výkonu hospodářství;

16.

zdůrazňuje důsledky změny paradigmatu IKT. Mobilní sítě se dnes objevují v automobilech, spotřební elektronice, průmyslové výrobě a zdravotní péči více než v každodenních činnostech lidí. Moderní kovoobráběcí společnost má často více než desetinásobek počítačů a síťových zařízení než kancelářské prostředí. Činnosti provozované v síti vyžadují účinné řízení znalostí: modelování informací pro systémy, otevřené inovace a kooperativní činnost, z čehož mají prospěch všechny dotčené subjekty. Naléhavě potřebné je regionální modelování informací při územním plánování a řízení procesů na obecní a regionální úrovni;

17.

přeje si podnítit to, aby v evropské průmyslové politice došlo k přijetí koncepce sociální odpovědnosti podniků coby základu produktivnějšího a udržitelnějšího hospodářství podporujícího začlenění;

18.

ztotožňuje se s Komisí, jež vyzývá členské státy k tomu, aby přijaly odpovědnost za důvod k průmyslové obnově a hledaly všestranně výhodnější řešení k posílení evropské konkurenceschopnosti a zajištění udržitelného růstu. Domnívá se, že Evropská komise by měla lépe využít veškeré možnosti v oblasti průmyslové politiky v duchu článku 173 Smlouvy o fungování Evropské unie, zejména možnost „vyvinout jakékoli užitečné podněty na podporu takové koordinace (členských států v oblasti průmyslové politiky), zejména podněty s cílem stanovit směry a ukazatele, pořádat výměnu osvědčených postupů a připravit nezbytné podklady pro pravidelný dohled a hodnocení“;

19.

zdůrazňuje, že průmyslovou strategii nelze uskutečňovat jako samostatnou politiku, neboť v mnoha ohledech se vzájemně ovlivňuje s mnoha dalšími politickými oblastmi. Průmyslová strategie musí být velmi úzce propojena s energetickými a vzdělávacími politikami, politikami v oblastech V+V+i, obchodu, infrastruktury, sociální odpovědnosti, zdravotnictví a bezpečnosti. Z toho důvodu vyzývá k většímu uplatnění integrovaného a interdisciplinárního přístupu k průmyslové politice;

20.

konstatuje, že je nutné uznat MSP za strategický prvek evropské průmyslové politiky prostřednictvím účinného uplatňování sdělení „Small Business Act“;

21.

upozorňuje na důležitou roli těžkého primárního průmyslu při rozvoji biotechnologických odvětví v Evropě a doporučuje, aby EU zavedla nové mechanismy spolupráce a financování za účelem uplatnění nejnovějších evropských technologií a dalšího know-how v komplexních rozsáhlých projektech na obnovu primárního průmyslu, zejména v oblastech postižených úpornou nezaměstnaností;

22.

hodlá zdůraznit prioritní směry navrhované Komisí, které mají být sledovány v zájmu podpory konkurenceschopnosti evropského průmyslu. VR však připomíná, že jsou to základní požadavky, které je nutné dále rozvinout a prakticky provádět;

23.

vítá významná rozhodnutí týkající se zvýšení průmyslové konkurenceschopnosti, která byla přijata Evropskou radou ve dnech 20. a 21. března 2014. Evropská rada konstatovala, že klíčové technologie (KET) by měly být co nejdříve konsolidovány definováním projektů evropského významu, a věnovala zvláštní pozornost úloze čistých technologií jako průřezového prvku pro posílení konkurenceschopnosti průmyslu;

24.

považuje za nezbytné, aby se v rámci provádění nařízení č. 1260/2012 o posílené spolupráci v oblasti patentů usilovalo o rovnováhu mezi ochranou duševního vlastnictví za účelem stimulace inovací a co největším sdílením znalostí, které by mohlo přinést pokroky v oblasti budoucích technologií. Na evropské úrovni je nezbytné zabránit využívání patentů jako strategické zbraně, například prostřednictvím zneužívání patentových houštin (patent thickets) či roztříštěnosti patentů, a prosazovat přísná kritéria pro uznání patentů, aby se zabránilo vytváření monopolních práv na patenty s nízkou přidanou hodnotu;

25.

konstatuje, že Evropská rada také naléhavě vyzvala Komisi a členské státy, aby prioritně a s větším zapojením průmyslu řešily nedostatek dovedností v oblasti vědy, techniky, strojírenství a matematiky (tzv. dovednosti STEM). K realizaci tohoto úkolu je naléhavě nutná řada opatření a Výbor doporučuje, aby mezi ně patřila i opatření ke zlepšení jazykových dovedností, díky čemuž se zlepší fungování vnitřního trhu;

26.

vyzývá Komisi, aby přijala reindustrializační opatření, jež se zaměří na excelenci a její podporu ve všech evropských průmyslových regionech za podpory programu Horizont 2020. Programy INTERREG jsou jistě nástroje nezbytné k posílení činnosti v rámci sítí mezi vysokými školami v oboru aplikovaných věd sídlícími v průmyslových regionech, ale co se týče posílení interakcí mezi akademickým světem a průmyslem, VR lituje, že v sedmém rámcovém programu pro výzkum a technologický rozvoj v programovém období 2014–2020 chybí nástroj „Regiony znalostí“, ačkoliv se za posledních téměř deset let osvědčil při koordinaci výzkumných programů regionálních klastrů; zdůrazňuje, že se během prvního roku fungování programu Horizont 2020 ukázalo, že ke splnění tohoto požadavku nebyl vytvořen žádný dostatečně účinný nástroj. Nástroj „Regiony znalostí“ by urychleně měl být znovu vytvořen a zaveden;

27.

vybízí Komisi, aby zdůraznila vztahy mezi vědou, podniky, společností, veřejností a tvorbou politik, a podporuje významnou úlohu regionů při propojení všech relevantních zúčastněných stran v modelech trojité a čtverné šroubovice;

28.

podtrhuje, že Evropská rada zdůraznila, že pro splnění evropských cílů konkurenceschopnosti a udržitelného růstu je třeba využít všech dostupných nástrojů včetně strukturálních a investičních fondů EU;

29.

zdůrazňuje společnou zodpovědnost Evropské komise, členských států a místních a regionálních orgánů za vytvoření a provedení 300miliardového investičního balíčku na podporu růstu a tvorby pracovních míst, protože se oblasti jejich právní a rozpočtové působnosti vzájemně doplňují. Nová řešení se střednědobými a dlouhodobými účinky by se mohla zakládat na těchto principech:

30.

podporuje hledání alternativních zdrojů financování na posílení ekosystémů; mezi takové zdroje patří hromadné financování (crowdfunding), rizikový kapitál a další inovační nástroje umožňující osvobodit se od tradiční závislosti na bankovních úvěrech;

31.

uznává, že konkurenční výhoda Evropy ve světovém hospodářství spočívá v udržitelném zboží a službách s vysokou přidanou hodnotou, účinném řízení hodnotových řetězců a přístupu na trhy v celém světě;

32.

zdůrazňuje, že stabilní a předvídatelné regulační prostředí je výchozím předpokladem k tomu, aby se v EU investovalo do průmyslu. Této stability a předvídatelnosti musí být dosaženo jak na místní a regionální úrovni, tak na úrovni vnitrostátní a úrovni EU. Stabilita a předvídatelnost jako záruky právní jistoty pro podniky musí být podpořeny právními předpisy EU, a to zejména směrnicemi;

33.

podporuje strategii Komise, která považuje rozvoj jednotného trhu za úhelný kámen budování konkurenceschopného a udržitelného průmyslu. Zdůrazňuje v této souvislosti, že legislativa v oblasti vnitřního trhu s výrobky a službami je klíčovým faktorem nejen pro konkurenceschopnost evropského průmyslu, ale i pro ochranu zákazníka a životního prostředí;

34.

podporuje stanovisko Komise, že pro zachování konkurenceschopnosti potřebuje evropský trh s průmyslovými výrobky a službami regulační rámec, který usnadní inovace a nebude vytvářet zbytečné překážky včasnému zavádění nových technologií a jejich uvádění na trh s inovacemi. Právní předpisy a normy EU musí umožňovat, aby nové výrobky, služby a technologie byly na trhu rychle dostupné tak, aby Evropa mohla využívat výhody „prvního tahu“ na globálním trhu;

35.

podtrhuje, že regiony musí být schopny definovat svůj vlastní potenciál růstu a podněcovat inovace, přičemž do procesu definování musí být zapojeny orgány místní a regionální samosprávy, a to kombinovaným přístupem shora dolů i zdola nahoru;

36.

opakuje svůj návrh územních paktů umožňujících organizovat různé úrovně spolupráce spojené s projekty územního rozvoje a napomáhat spolupráci mezi regiony. Navrhuje, aby se tento přístup stal předmětem jednotného programovacího dokumentu, jenž by umožnil na územní úrovni konvergenci vnitrostátních a místních politik s odvětvovými politikami a politikou soudržnosti Unie;

37.

žádá, aby investice související se společnými programovacími dokumenty byly předmětem balíčku účelových úvěrů Evropské investiční banky místním orgánům, jenž by sloužil k vytvoření nových územních ekosystémů hospodářské a sociální inovace. To by mohlo být vhodným prostředkem, který by povzbuzoval inovativní řešení, dodával podnikům demonstrátory a napomáhal vytváření konsorcií k tématům, která vyžadují nové partnerství mezi podniky. V partnerství veřejného a soukromého sektoru by tyto ekosystémy měly odpovídat dvojímu účelu: přispět ke zlepšení konkurenceschopnosti podniků a účinnosti veřejných služeb (tedy k racionalizaci veřejných výdajů);

38.

je přesvědčen, že klíčovým stavebním prvkem podpory průmyslových ambicí Evropské unie je regionální politika inteligentní specializace RIS3 založená na systematické analýze existujících specifických regionálních vlastností a potenciálu inovací a růstu;

39.

navrhuje, aby členské státy přijaly politiky v oblasti územního plánování, díky nimž by bylo možné včas rozhodnout o lokalizaci podnikatelských zón a které by nevytvářely zbytečné překážky znemožňující usazování společností;

40.

vyzývá regiony, aby posoudily potřebu technologií na podporu zamýšleného rozvoje ve svých vlastních strategiích inteligentní specializace (RIS3) a aby přijaly opatření nezbytná k podpoře průmyslové politiky jako klíčové investiční priority a opatření k rozšíření svých partnerství v EU za účelem dosažení svých cílů;

41.

vyzývá Komisi, aby podporovala zejména meziregionální sítě, jejich spolupráci a vzájemné učení. Příkladem je Vanguard Initiative, pro kterou je obnova průmyslu jádrem strategií inteligentní specializace s cílem podpořit výměnu zkušeností, vytvoření cest ke špičkovému výzkumu a společné zpracování žádostí o projekt;

42.

vyzývá EU, aby zajistila regionům financování, které jim napomůže k vytváření účinných inovačních ekosystémů a provádění společných evropských iniciativ. VR připomíná, že decentralizované inovační aktivity podporované EU jsou jediným způsobem dosažení cílů výzkumných a inovačních strategií inteligentní specializace (RIS3) v celé Unii;

43.

připomíná, že ve srovnání s předchozím programovým obdobím 2007–2013 by pravidla a postupy definované členskými státy a regionálními orgány měly být aktualizovány tak, aby zdůrazňovaly a měřily výsledky a dopady. To bezpodmínečně vyžaduje zvýšenou účast všech klíčových aktérů VVI v regionu při provádění regionálních RIS3 i efektivní síťové propojení na úrovni EU;

44.

sdílí znepokojení mnoha subjektů v Unii nad skutečností, že členské státy a regionální orgány neplnily pokyny Komise pro omezování byrokracie, pro obnovení financování, jež by se mělo zakládat na RIS3, a pro vybudování pružného uživatelsky koncipovaného systému evropských strukturálních a investičních fondů;

45.

vyzývá členské státy, aby za účelem zefektivnění výkonu veřejné moci a snížení byrokracie pro podniky posuzovaly místní podnikatelské prostředí. Umožní se tak srovnání rozdílů ve vlivu různých správních postupů a různého uplatňování pravidel na místní podnikatelské prostředí;

46.

vyzývá regiony společně s Komisí, aby přezkoumaly své plány RIS3 a plány evropského partnerství s ohledem na klíčové technologie (KET). Podle zprávy platformy strategií inteligentní specializace kladou regionální tvůrci politik řadu otázek týkajících se financování technologií KET a státní podpory v této oblasti, včetně pravidel financování demonstračních projektů a infrastruktury;

47.

poukazuje na to, že rovněž musí být rozvinuty vnitrostátní nástroje, zejména tržní nástroje a další inovační nástroje financování. Nové priority financování odsouhlasené Komisí a EIB poskytují špičkovým společnostem výraznou příležitost k investování do technologií KET;

48.

zdůrazňuje význam evropských strukturálních a investičních fondů a programu Horizont 2020 pro posílení průmyslové konkurenceschopnosti EU. Je zvlášť důležité posílit víceoborový výzkum na nejvyšší úrovni a praktické uplatňování jeho výsledků na regionální úrovni. Je zapotřebí balíčků opatření financovaných z více fondů, jejichž prostřednictvím se využívají zejména nejnovější výzkumné znalosti z oboru IKT a klíčových základních technologií k modernizaci různých průmyslových odvětví a vytvoření nových postupů potřebných k dosažení trvalých sociálních výsledků;

49.

kromě toho je významná podpora z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) jakožto praktického nástroje, jenž pomáhá lidem a regionům vzpamatovat se z následků hospodářské krize a z dopadů globalizace tím, že pomůže zapojit do pracovního procesu osoby, které práci ztratily;

50.

upozorňuje na zásadní úlohu lidského kapitálu, prvotřídního know-how a dovedností při zvládání průmyslových výzev. Klíčovou výzvou stojící v nadcházejících letech před evropským průmyslem bude nesoulad nabízených a požadovaných dovedností a otázky související s odbornou přípravou, zejména v souvislosti s rostoucími nároky na specifické skupiny dovedností a odbornou přípravu vznikajícími s pokrokem výrobních technologií. Je přesvědčen, že je třeba zvýšit povědomí veřejnosti a sestavit mezioborové a meziodvětvové programy pro odbornou přípravu a vzdělávání, aby se výsledky výzkumu a inovací mohly rozvíjet, získávat trvalý ráz a využívat v praxi;

51.

vyzývá mladou digitální generaci a jejich startupy, aby přispívali k sestavování a provádění regionálních strategií inteligentní specializace tím, že budou identifikovat mezery a odstraňovat poruchy v nezbytných hodnotových řetězcích v regionech. Nová inovační řešení by se měla soustředit na veřejné i soukromé průmyslové procesy a chování občanů jako zákazníků;

52.

vyzývá Evropskou unii, členské státy a regiony, aby soustředily prostředky z fondů soudržnosti a programu Horizont 2020 na konkurenceschopnost tím, že rozšíří investice do průmyslových příležitostí přesahujících regiony, hranice i odvětví. Zvláštní pozornost je třeba věnovat energetické, dopravní a digitální infrastruktuře, která umožňuje spolupráci členských států, integraci dodavatelského řetězce a rozšířený vnitřní obchod v Evropské unii;

53.

ve svých stanoviscích vybízí ke strukturální reformě průmyslu a zdůrazňuje schopnost společnosti i podniků reagovat na konkurenční prostředí, které vzniklo v důsledku globalizace a digitalizace. Tato doporučení souvisejí rovněž s opatřeními ke zvýšení úrovně požadovaných dovedností a s myšlením na úrovni životního cyklu, jež klade důraz na celkový dopad a cíle týkající se změny klimatu. Tato stanoviska mj. uváděla:

54.

již identifikoval potřebné klíčové změny v průmyslové politice a nezbytné investice k modernizaci podnikatelské činnosti, jakož i prostředky k jejich provedení. Následující citace ze stanovisek VR přijatých před třemi lety ukazují, že totožné pokyny jsou stále ještě v přípravě a opatření EU jsou příliš pomalá na to, aby pohotově reagovala na měnící se hospodářské a podnikové potřeby. VR (6):

55.

připomíná, že rychlost změn je možné podpořit přidělením většího objemu zdrojů místní a regionální úrovni, než je tomu dosud; Potřebujeme inovující a kvalitní průkopnické aktivity a reprodukování výsledků v celé Unii. Regiony jsou připraveny zahájit experimenty a vývoj prototypů, jež jsou klíčem k úspěchu;

56.

Následující příklady jsou převzaty ze stanoviska k programu Horizont 2020 (7), jež VR přijal před dvěma lety. Vztahují se mimo jiné na provádění balíčku opatření v průmyslové politice. VR:

57.

konstatuje, že celosvětové konkurenční prostředí se hluboce proměnilo, a je tedy nezbytné nejen přizpůsobit se situaci, ale též stát se v mnoha ohledech hnací silou změn. Při posuzování stávající regulace EU a rozhodování, jak zaměřit prostředky určené na výzkum vývoj a inovace, je třeba dát větší váhu dlouhodobé celosvětové konkurenceschopnosti podniků EU;

58.

zdůrazňuje, že legislativa EU v oblasti průmyslových výrobků stanovuje hlavní požadavky vůči podnikům, pokud jde o bezpečnost, zdraví a další otázky veřejného zájmu. Je mimořádně důležité, aby průmysl nebyl příliš zatížen zbytečně častými změnami předpisů a aby naopak existovaly konkrétní mechanismy zaměřené na usnadňování a podporu podnikatelských investic. Je důležité dohlížet na odstraňování regulačních překážek, neboť technologie se rozvíjí ještě rychleji a globální dodavatelské řetězce jsou ještě propojenější;

59.

vybízí evropské regiony a města, aby vytvářely a prováděly takový regulační rámec, který by v celém hospodářství na jejich území podněcoval inovace a investice do IKT. Obnovené postavení Evropské unie jako původce inovací ve světovém měřítku nastartuje příznivý cyklus vyšší produktivity, hospodářského růstu a vytváření pracovních příležitostí

60.

připomíná, že Komise slíbila zajistit, že předpisy budou dlouhodobě stabilní a pravidla podstatně zjednodušena. Tento cíl je prioritní a je třeba ho okamžitě začít plnit. Nová pravidla by měla být podrobena pečlivému posouzení dopadu. Normy EU v praxi slouží po celém světě jako vzor a Komise bude nadále prosazovat systém mezinárodních norem;

61.

znovu žádá Komisi, aby zlepšila svou schopnost analýzy a nástroje na podporu podniků tím, že prozkoumá možnost vytvořit novou kategorii podniků (kterou již schválila v odvětví zemědělsko-potravinářského průmyslu) na rozmezí mezi malými a středními podniky a velkými podniky s počtem zaměstnanců mezi 250 a 750, jejichž obrat by byl nižší než 200 milionů eur. Tato kategorie podniků by mohla čerpat podporu v upravené výši, jež by převyšovala podporu určenou velkým podnikům a byla by nižší než podpora pro malé a střední podniky (8);

62.

připomíná, že nová pravidla pro státní podporu pro obecné nařízení o blokových výjimkách a výzkum, vývoj a inovace vstoupila v platnost v červenci 2014 (9). Tato nová pravidla umožní zvýšené financování VaV, a to především u rozsáhlých a komplexních projektových klastrů, přičemž jedním ze záměrů je významně ovlivnit průmyslovou obnovu;

63.

poznamenává, že snazší využívání strukturálních a investičních fondů EU díky rozšíření použitelnosti obecného nařízení o blokových výjimkách znamená výrazné zlepšení;

64.

poznamenává, že obecné nařízení o blokových výjimkách vymezuje podmínky, za nichž je státní podpora vyňata z povinnosti předchozího oznámení Komisi, a stanovuje zvýšené prahové hodnoty pro oznamování a intenzitu podpory. Dále zavádí nové kategorie vyňatých podpor, např. podporu inovačních klastrů a investiční podporu výzkumné infrastruktury;

65.

poznamenává, že rámec pro státní podporu VVI zahrnuje podporu experimentálního vývoje a průmyslového výzkumu a nyní jsou možné vyšší maximální intenzity podpory aplikovaného výzkumu;

66.

zdůrazňuje, že působnost nástroje pro významné projekty společného evropského zájmu přesahuje VaV a zahrnuje první uplatnění. Uplatnění těchto projektů často vyžaduje významnou součinnost veřejných orgánů, protože tržní subjekty by jinak takové projekty nefinancovaly;

67.

připomíná, že tyto projekty mohou významně přispět k hospodářskému růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti hospodářství a průmyslu EU s ohledem na jejich kladné zprostředkované účinky na vnitřní trh a společnost EU;

68.

podtrhuje, že členské státy a průmysl by měly plně využít příležitosti, které jim nabízí nová pravidla státní podpory při prosazování podnikatelské aktivity, průmyslové obnovy a vytváření pracovních míst v Evropě;

69.

zdůrazňuje, že přes skutečnost, že evropské společnosti jsou podřizovány na nově se rozvíjejících trzích nerovným podmínkám, měly by evropské společnosti zlepšovat svou inovační kapacitu a stát se předními hráči v dynamicky se rozvíjejících síťově propojených hodnotových řetězcích.

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/24

1.

se domnívá, že využití potenciálu modrého růstu je příležitostí k podpoře místního hospodářství a vytvoření vysoce kvalitních pracovních míst v hospodářských odvětvích založených na znalostech a investicích;

2.

poukazuje na to, že ochrana životního prostředí by měla zůstat jedním z hlavních cílů evropské strategie modrého růstu;

3.

domnívá se, že vyhodnocení vědeckých údajů může výrazně přispět k úspěšnému provádění reformy společné rybářské politiky a je hlavní podmínkou uskutečnění té části politiky, která se týká regionalizace;

4.

připomíná svůj názor, že rozvoj a podpora evropské akvakultury je klíčovým prvkem při vytváření pracovních míst ve strukturálně slabých oblastech a zajišťuje evropským spotřebitelům zásobování vysoce kvalitními plody moře;

5.

podporuje iniciativy přijímané Evropskou komisí, jež mají povzbudit růst modré ekonomiky;

6.

zdůrazňuje, že při koordinaci politiky v oblasti výzkumu, hospodářské politiky, společné rybářské politiky a dopravní politiky je nutné použít průřezový a integrovaný přístup. V zájmu zvýšení účinnosti opatření Evropské unie v oblasti modré ekonomiky na tyto politiky nelze nahlížet pouze a výlučně jako na samostatné oblasti. Zajištění jejich vzájemné synergie posílí efektivitu přijímaných iniciativ a zajistí větší přidanou hodnotu;

7.

upozorňuje na to, že při provádění reformy společné rybářské politiky, při ochraně mořských ekosystémů a při řízení rizik v krizových situacích je nutné využívat vědecký výzkum. Zdůrazňuje však, že využívání vědeckého výzkumu a zavádění inovací by mělo být zaměřeno především na modrý růst chápaný nejen jako hospodářský růst v oblasti námořních záležitostí, ale také v souvislosti s kladným dopadem na jiné části ekonomiky;

8.

upozorňuje, že ačkoli je využívání potenciálu moří a oceánů k hospodářskému růstu a vytváření nových pracovních míst nutné a žádoucí, nesmí vést k poškozování životního prostředí a ničení mořských ekosystémů;

9.

vyzývá k většímu zohlednění odvětví akvakultury a námořní, pobřežní a turistické lodní dopravy při zavádění inovací s cílem zvýšit hospodářský růst a vytváření nových pracovních míst;

10.

vyzývá k rozsáhlejší a účinnější koordinaci mezi strategií modrého růstu a jinými strategiemi a programy Evropské unie, zejména strategií Evropa 2020;

11.

zdůrazňuje, že i když se provádění vědeckého výzkumu a zavádění inovací uskutečňuje ve prospěch modrého růstu, měly by mít vliv nejen na námořní záležitosti, ale také na jiné části ekonomiky;

12.

žádá o vytvoření zvláštního znalostního a inovačního společenství pro modrou ekonomiku jako dalšího opatření na rozvoj dovedností a přenos nápadů z námořního výzkumu do soukromého sektoru;

13.

souhlasí, že nedostatek znalostí a dat o stavu našich moří a oceánů, zdrojích v mořském dně, životě v moři a rizicích pro stanoviště a ekosystémy jsou jedním z hlavních problémů brzdících rozvoj modré ekonomiky. Zlepšení znalostí o našich mořích podpoří růst v modré ekonomice, a to jak prostřednictvím lepší znalosti zdrojů, které obsahuje, tak díky hlubšímu porozumění, jak lze tyto zdroje využívat, souběžně s plněním našich environmentálních cílů;

14.

zdůrazňuje roli dostupnosti údajů o stavu našich moří a oceánů při rozvoji modré ekonomiky. Zvýšení nabídky údajů a zlepšení jejich dostupnosti bude hnací silou inovací a konkurenceschopnosti, umožní vhodné řízení rizik v kritických situacích a sníží nejistotu spojenou s mořskými oblastmi;

15.

podotýká, že dostupnost údajů o stavu našich moří a oceánů by se neměla omezovat na obecné informace relevantní pro unijní úroveň nebo pro úroveň jednotlivých členských států. Klíčové je totiž zohlednit potřeby jednotlivých regionů a zpřístupnit jim v této oblasti znalosti, které budou moci efektivně využívat jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru;

16.

upozorňuje, že i když je zpřístupnění údajů o stavu našich moří a oceánů na regionální, místní a celostátní úrovni důležité, musí být celý proces koordinován z unijní úrovně. Zvýší se tak efektivita využívaných údajů a umožní se náležitá výměna informací mezi zainteresovanými stranami;

17.

požaduje, aby Evropská komise rozšířila využívání vědeckého výzkumu při svém úsilí o dosažení regionalizace společné rybářské politiky. Rozsáhlejší využívání vědeckého výzkumu jednak bude odrazem koncepce průřezového přístupu v modré ekonomice, jednak zlepší hospodárné řízení rybolovných zdrojů;

18.

zdůrazňuje, že by Evropská unie měla nadále podporovat akvakulturu jako jedno z nejrychleji rostoucích odvětví výroby potravin. Náležitě prováděný vědecký výzkum zpřístupňující podnikatelům nové a rozsáhlejší znalosti o stavu moří a oceánů může pomoci při zvyšování konkurenceschopnosti podniků, což ve výsledku povede k růstu zaměstnanosti, zejména ve strukturálně slabých oblastech;

19.

podotýká, že sběr a zveřejňování informací o stavu moří a oceánů by místním a regionálním orgánům a hospodářským subjektům neměly zapříčinit žádné potíže nebo dodatečnou administrativní zátěž;

20.

konstatuje, že odpovídající přístup k informacím o stavu moří a oceánů má nejen význam pro zavádění inovačních řešení, ochranu životního prostředí anebo řízení rybolovných zdrojů a akvakultury, ale může být důležitým faktorem umožňujícím řízení rizik a přijetí vhodných podpůrných opatření v krizových situacích. Výbor regionů v souvislosti s tím vyzývá k přijetí kroků směřujících k vypracování mechanismu využití údajů z družicových snímků poskytovaných satelitními službami programu Copernicus, aby je bylo možné využít k první reakci místních a regionálních orgánů v případě přírodních katastrof;

21.

zdůrazňuje, že zavádění inovací a růst v modré ekonomice by měly být průběžně monitorovány, aby se co nejvíce zvýšila účinnost přijímaných opatření. Výboru regionů proto také doporučuje vypracovat přesně vymezené ukazatele účinnosti růstu a inovací v modré ekonomice. Takto vymezené ukazatele bude nejen moci používat Komise, ale zároveň členským státům a regionům určí příslušné cíle;

22.

upozorňuje, že základní otázkou pro modrou ekonomiku je nejen využívání znalostí o mořích v zájmu zvětšení hospodářského rozvoje, ale především v zájmu zachování mořských ekosystémů a péče o kvalitu mořského prostředí. Ochrana a zachování mořských ekosystémů musí být klíčovou součástí evropské námořní politiky;

23.

zdůrazňuje, že mořské prostředí musí být čisté a zdravé. Z toho důvodu by myšlenka vypracovat plány na odstranění vojenských pozůstatků a chemikálií vyhazovaných do moře, která byla předložena v předchozím stanovisku Výboru regionů (1), měla být oficiálně zvážena a znalosti o mořích a oceánech by měly být využívány i za účelem čištění a obnovy mořského prostředí, které se díky tomu stane biologicky rozmanitým a úrodným;

24.

zdůrazňuje, že čisté a zdravé mořské prostředí založené na fungování chráněných mořských oblastí má rovněž význam pro rozvoj cestovního ruchu, mj. udržitelného potápění, coby strategického nástroje poznávání mořského prostředí a zvyšování povědomí společnosti o tomto prostředí;

25.

podotýká, že větší konkurenceschopnost a zaměstnanost v odvětví akvakultury zvýší dynamičnost jeho rozvoje. Nesmí to však vést ke snížení kvality mořských produktů ve prospěch jejich množství. V souvislosti s tím je třeba nadále přijímat veškerá opatření, jejichž cílem je zajistit evropským spotřebitelům zásobování vysoce kvalitními produkty. Zejména to znamená, že spotřebitelům nelze dodávat geneticky modifikované organismy (GMO);

26.

oceňuje význam iniciativ Evropské komise zaměřených na širší využívání vědeckého výzkumu a inovací ve strategii pro modrý růst. Nelze však zapomenout, že hlavním a nejvíce žádoucím výsledkem strategie modrého růstu by měl být rozvoj podnikání založeného na nevyužitém potenciálu moří a oceánů;

27.

konstatuje, že ve sdělení nebyly zohledněny některé oblasti, které se nejvíce podílejí na modré ekonomice, jako je loďařský průmysl, námořní doprava a modrá energie. Není pochyb o tom, že sdělení razí cestu budoucím inovacím a vědeckým iniciativám, avšak uvedená hospodářská odvětví i nadále plní úlohu hnací síly modré ekonomiky;

28.

domnívá se, že při analýze možností zavádění inovací v modré ekonomice je třeba mít na zřeteli zejména rozvoj námořní dopravy a námořního cestovního ruchu, jež mají nesmírný potenciál pro růst zaměstnanosti;

29.

zdůrazňuje, že podnikatelé ze soukromého sektoru mohou hrát klíčovou úlohu při vytváření inovací i při jejich využívání za účelem zvýšení hospodářského růstu a tvorby nových a lepších pracovních míst. Významnou roli zde mohou hrát především podnikatelé z malých a středních podniků;

30.

upozorňuje, že očekávání Komise, pokud jde o širší účast malých a středních podniků na modré ekonomice, by měla doplňovat odpovídající finanční pomoc v rámci již existujících i budoucích programů. Je zřejmé, že pomoc je potřebná zejména v odvětví akvakultury, v němž mají 90 % podíl mikropodnikatelé, kteří mohou vytvořit žádoucí míru inovací;

31.

domnívá se, že za účelem zapojení soukromých podniků do modré ekonomiky je nutné přijmout posílený rámec politiky. V zájmu zajištění optimální synergie mezi veřejným sektorem a potřebami soukromého sektoru by měli mít podnikatelé možnost definovat potřeby v rámci vědeckého výzkumu, ale také stanovit normy, standardy a řešení příznivé pro podniky;

32.

upozorňuje, že širší zapojení soukromých podniků do modré ekonomiky by mělo probíhat bez zbytečné zátěže pro soukromý sektor;

33.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly kroky k posílení konkurenceschopnosti evropských hospodářských subjektů činných v námořním odvětví. Budou-li známy potřeby soukromého sektoru, pokud jde o zapojení podniků do modré ekonomiky, bude snazší jim přizpůsobit opatření a politiky na unijní, celostátní a regionální úrovni;

34.

zdůrazňuje, že podnikání spojené s modrou ekonomikou se týká nejen činnosti prováděné na mořích a oceánech. Podstatné je naplánovat odpovídající podporu pro podniky činné na souši a spojené s modrou ekonomikou, jako jsou například místní závody na zpracování ryb, aby se pro místní rybáře vytvořilo udržitelné podnikatelské prostředí;

35.

upozorňuje, že zavádění inovací v modré ekonomice v oblasti hospodářského růstu a vytváření pracovních míst vyžaduje také výběr odpovídajících lidských zdrojů. V zájmu zvýšení popularity a atraktivity práce na moři mezi mladými lidmi je nutná úzká koordinace formování politiky, vzdělávání a podnikatelského sektoru;

36.

zdůrazňuje, že přednosti vyplývající z modré ekonomiky bude pociťovat jak veřejný, tak soukromý sektor. Každé veřejné prostředky však mají své limity. Proto je zásadní získat k financování opatření v této oblasti také soukromý kapitál. Je tedy třeba podporovat širokou spolupráci veřejného a soukromého sektoru, mimo jiné za využití partnerství veřejného a soukromého sektoru, v nichž by veřejný sektor mohl za účelem vytváření a zavádění inovačních řešení v modré ekonomice využít nejen finančních možností soukromého sektoru, ale i jeho znalostí, podnikatelských zkušeností, manažerských dovedností a intelektuálního potenciálu;

37.

zdůrazňuje, že vzhledem k různým právním řešením v jednotlivých členských státech Evropské unie, pokud jde o partnerství veřejného a soukromého sektoru, je neobyčejně důležitá úloha Evropské komise při podpoře osvědčených postupů a řešení v oblasti využití těchto partnerství v modré ekonomice. S ohledem na případné vytváření nových pracovních míst je třeba zejména zvážit možnost zavádění institucionalizovaného partnerství veřejného a soukromého sektoru;

38.

poukazuje na to, že získání zástupců soukromého sektoru, včetně malých a středních podniků, ke spolupráci s veřejným sektorem se neobejde bez podpory koncepce spolupráce na regionální a místní úrovni. Je tedy třeba usnadňovat a podporovat činnost místních a regionálních orgánů, jejímž cílem je zapojení představitelů soukromého sektoru do záměrů realizovaných prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru;

39.

upozorňuje, že využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru v modré ekonomice nemůže probíhat pouze za účelem získávání velkých podnikatelů jako soukromých partnerů. Náležitá realizace partnerství veřejného a soukromého sektoru by měla zohledňovat finanční potenciál a možnosti řízení rizik, jež jsou specifické také pro sektor malých a středních podniků, díky čemuž budou moci prostředky vlastněné těmito subjekty využívat i menší územní celky;

40.

vítá, že je ve sdělení dodržena zásada subsidiarity a zásada proporcionality tak, jak jsou stanoveny v článku 5 Smlouvy o Evropské unii a v článcích 3 a 4 Smlouvy o fungování Evropské unie.

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/28

1.

vítá sdělení Evropské komise, v němž se uvádí, že systémy zdravotní péče by měly zajistit, že lidé budou žít nejen déle, nýbrž i lépe, a přispívat tak ke zlepšování zdraví občanů. Pro zdraví jednotlivce, které je definováno jako fyzická i duševní pohoda, jsou rozhodující i jiné faktory než služby v oblasti zdravotní péče;

2.

vyzývá k tomu, aby bylo zdraví uznáno jako hodnota sama o sobě, přičemž výdaje na systémy zdravotní péče je třeba považovat za investice do zdraví obyvatelstva a kromě toho mohou mít pozitivní dopady ve formě vyšší produktivity, větší nabídky pracovních sil a udržitelných veřejných financí;

3.

konstatuje, že decentralizované správní orgány v celé EU řeší tytéž problémy: rostoucí náklady na zdravotní péči, stárnoucí obyvatelstvo trpící stále častěji chronickými onemocněními a multimorbiditou a z toho plynoucí rostoucí poptávka po zdravotních službách. Výbor regionů upozorňuje na to, že řešení těchto problémů spadá do působnosti vnitrostátních, regionálních a místních orgánů;

4.

vítá a podporuje skutečnost, že občané EU mají přístup k účinné a kvalitní lékařské péči a že Evropská komise chce vzhledem ke zkušenostem z posledních let podpořit členské státy v přípravě strategií, které zvýší účinnost systémů zdravotní péče, zlepší přístup k lékařské péči a učiní systémy zdravotní péče odolnějšími;

5.

vychází z toho, že je dodržován článek 168 Smlouvy, podle nějž spadá zdravotní péče jako taková do pravomoci členských států, a že bude v tomto ohledu i nadále platit zásada subsidiarity. Výbor regionů v této souvislosti připomíná, že odpovědnost za politiku zdravotnictví nesou členské státy a že značná část odpovědnosti za oblast zdravotnictví spadá ve většině případů do působnosti místních a regionálních orgánů;

6.

konstatuje, že 11 členských států v roce 2013 obdrželo doporučení, aby zreformovaly své systémy zdravotní péče v rámci evropského semestru. Výbor regionů chce v této souvislosti upozornit na to, že rozdíly mezi systémy zdravotní péče jednotlivých členských států odrážejí různou společenskou volbu, a na článek 168 Smlouvy, který stanoví, že činnost EU v oblasti zdraví má být pouze doplňkem vnitrostátních politik;

7.

souhlasí s tím, že zdravotnictví je do velké míry ovlivňováno inovacemi, a uznává, že má velký hospodářský význam, nicméně doporučuje, aby společné hodnoty jako všeobecnost systémů zdravotní péče v EU, přístup ke kvalitní péči, spravedlnost a solidarita, které uznala Rada (ve složení pro zdraví) v roce 2006, měly vždy přednost před zohledňováním aktuálního hospodářského cyklu;

8.

uznává, že hospodářská krize zesílila tlak na finanční zdroje členských států, avšak zároveň připomíná, že systémy zdravotní péče musí být určitým způsobem udržitelné, tak aby byly do budoucna zaručeny základní společné hodnoty, a zároveň musí zajistit plnění těchto hodnot v současnosti;

9.

vítá, že Evropská komise chce v rámci své podpory členským státům při posuzování účinnosti systémů zdravotní péče zintenzivnit spolupráci s mezinárodními organizacemi jako WHO a OECD;

10.

zdůrazňuje, že by Evropská komise měla být při budování rozsáhlého systému podávání zpráv o hodnocení výsledků systémů zdravotní péče opatrná, a upozorňuje na skutečnost, že lze dostupné údaje účelně využívat prostřednictvím intenzivnější spolupráce s WHO a OECD;

11.

vyzývá členské státy, aby posílily a v případě potřeby rozšířily své stávající kapacity, a zajistily tak nepřetržitý a rutinní sběr údajů o zdravotní péči, neboť to přispěje k vyšší kvalitě mezinárodních údajů v organizacích jako WHO a OECD;

12.

upozorňuje na to, že by se výsledky systémů zdravotní péče měly hodnotit na základě obecných a snadno dostupných ukazatelů, jako např. míra přežití u určitých typů onemocnění nebo čekací doby, a vítá rámec pro určitá společná evropská kritéria pro hodnocení výsledků systémů zdravotní péče, která podpoří politickou diskusi a určování priorit v členských státech;

13.

souhlasí s tím, že rostoucí mobilita pacientů a zdravotnického personálu znamená, že se zdravotnické systémy členských států vzájemně stále více ovlivňují, a upozorňuje na to, že při užší spolupráci mezi systémy zdravotní péče, která je reakcí na tento vývoj, by měly být využity odborné znalosti, které má k dispozici místní a regionální správní úroveň;

14.

podotýká, že pro systémy zdravotní péče vycházející z delegování pravomocí na regionální a místní úroveň je do značné míry určující zajištění vysoce kvalifikovaných pracovních sil s dobrými možnostmi rozvoje kvalifikace, zaručení potřebných kvalifikací, řádné vedení a správný tok informací v systému;

15.

upozorňuje na skutečnost, že k integraci péče by mělo dojít zároveň se zvýšením pozornosti k zapojení pacientů a ke kvalitě léčby, a poukazuje na to, že by se s decentralizovanými správními orgány mělo diskutovat o práci skupiny odborníků Evropské komise v této oblasti i v oblastech jiných, a to např. formou veřejných slyšení k výsledkům práce skupiny;

16.

uznává, že systémy zdravotní péče musí být schopny být odolné, přizpůsobit se různým podmínkám a řešit velké problémy i s omezenými zdroji, a domnívá se, že tyto charakteristiky je třeba zaručit vycházeje z regionálních a místních pravomocí v oblasti veřejného zdraví;

17.

vítá, že Evropská komise uznává význam zdravotnictví v souvislosti s bojem proti sociálním dopadům hospodářské krize, ale upozorňuje na to, že rozhodnutí přijímaná za účelem řešení rozsáhlejších hospodářských krizí a problémů je třeba analyzovat z hlediska jejich potenciálního negativního dopadu na zdraví lidí, tak aby těmto dopadům bylo možné předejít;

18.

vítá a podporuje vypracování strategie sociálního začlenění, jejíž součástí bude široký přístup ke kvalitní zdravotní péči za rozumnou cenu, aby se odstranily prohlubující se rozdíly v oblasti zdraví v členských státech;

19.

vítá a podporuje probíhající činnost v oblasti bezpečnosti pacientů na úrovni EU a vyzývá k tomu, aby se práce týkající se zkušeností pacientů a zapojení pacientů jakožto klíčová oblast stala prioritou budoucích iniciativ EU v oblasti zdraví, stejně jako zvyšování kvalifikace personálu;

20.

upozorňuje na skutečnost, že je obtížné definovat výsledky zdravotnictví, a proto je jejich přeshraniční srovnávání nesnadným úkolem, avšak souhlasí s tím, že měření a srovnávání účinnosti systémů zdravotní péče je důležité téma;

21.

dále se domnívá, že by se přeshraniční srovnávání mělo provádět pouze za účelem učení a výměny zkušeností s osvědčenými postupy, což členským státům umožní hodnotit pokrok svého úsilí o neustálé zlepšování z mezinárodního hlediska;

22.

uznává, že ve zvláštních oblastech, v nichž jsou údaje poskytované mezinárodními organizacemi jako WHO a OECD nedostatečné, může být nutné vytvořit evropskou databázi vycházející z údajů EU;

23.

oceňuje, že sdělení Evropské komise přebírá zásady Evropské sociální charty, v níž je vyzdvižen význam transparentních kritérií pro přístup k lékařské péči a závazek nebránit určitým skupinám obyvatelstva v přístupu ke zdravotní péči;

24.

souhlasí s tím, že měření přístupu ke zdravotní péči je obtížné, nicméně upozorňuje na skutečnost, že ukazatelé, které berou v úvahu zprávy občanů o jejich osobních zkušenostech, jsou důležitým měřítkem názorů občanů na přístup ke zdravotní péči;

25.

souhlasí s tím, že by při hodnocení přístupu ke zdravotní péči měl být rozhodující jak podíl obyvatelstva, který má k péči přístup, tak i rozsah této péče, nicméně připomíná, že rozdíly v pokrytí a jeho rozsahu odrážejí různou společenskou volbu na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

26.

souhlasí s tím, že dostupnost je předpokladem přístupu ke zdravotní péči a že se týká jak čekací doby, tak i vzdáleností a pracovních sil ve zdravotnictví, avšak poukazuje na to, že koncentrace nabídek specializované léčby v hlavních střediscích a z ní plynoucí přepravní vzdálenosti mohou být nezbytné k zachování odpovídající odbornosti v určitých terapeutických oblastech. Je však třeba vždy dohlížet na to, aby přístup k těmto specializovaným zdravotnickým službám získali i obyvatelé demograficky a geograficky znevýhodněných regionů;

27.

připomíná, že geograficky a demograficky znevýhodněné regiony (velký rozptyl obyvatelstva, nízká hustota obyvatelstva, akutní demografické stárnutí, ostrovní či horské regiony) čelí specifickým problémům, jež se v oblasti zdravotnictví projevují s obzvláštní důrazností;

28.

uznává, že integrované modely péče a elektronické zdravotnictví jsou součástí řešení dostupnosti systémů zdravotní péče členských států a že tomu tak může být zejména v geograficky a demograficky znevýhodněných regionech;

29.

v této souvislosti postrádá zmínku o skutečnosti, že zejména osoby se zdravotním postižením mají někdy omezený přístup ke zdravotnickým službám, a vzhledem k článku 9 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením připomíná Evropské komisi její závazek [COM(2010) 636 final] věnovat při provádění strategií pro potírání nerovnosti v oblasti zdraví zvláštní pozornost osobám se zdravotním postižením;

30.

hodnotí pozitivně, že se směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči více zaměřuje na odpovědnost systémů zdravotní péče za přístup k léčbě;

31.

je potěšen, že se Evropská komise zaměřuje na to, aby měl zdravotnický personál i v budoucnu důležitou poradní funkci a aby se to mohlo dít ve spolupráci s jinými sektory. Dále připomíná, že rozsáhlé odborné znalosti na místní a regionální úrovni související s touto spoluprací lze účelně využít i při další práci;

32.

podporuje výměnu informací o lepším přístupu k lékům, nicméně upozorňuje na to, že rozhodnutí o stanovení cen a úhradách pacientům jsou výsledkem společenské volby a vnitrostátních, regionálních a místních priorit. Poukazuje však na skutečnost, že vyšší transparentnost při stanovování cen lékařských produktů umožní účinněji využívat zdroje;

33.

konstatuje, že Evropská komise bude i nadále podporovat členské státy při plánování potřeby pracovních sil ve zdravotnictví a přispívat tak k řešení problémů s mobilitou zdravotnického personálu;

34.

souhlasí s tím, že by členské státy měly zajistit řádné provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči;

35.

konstatuje, že Evropská komise doporučila zreformovat systémy zdravotní péče členských států v rámci evropského semestru, a poukazuje v této souvislosti na článek 168 Smlouvy, který stanoví, že činnost EU v oblasti zdraví má být pouze doplňkem vnitrostátních politik;

36.

vítá, že Evropská komise podporuje členské státy v reformování jejich systémů zdravotní péče prostřednictvím zahájení iniciativ v oblasti učení a výměny osvědčených postupů s jinými členskými státy a regiony;

37.

poukazuje na to, že dostatečné a dlouhodobé investice do systémů zdravotní péče mohou být z dlouhodobého hlediska levnější než krátkodobé finanční záměry vyvolané hospodářským cyklem, a domnívá se, že zjištění krátkodobého i dlouhodobého dopadu investic do zdravotnictví by do budoucna mělo být prioritou;

38.

připouští, že by systémy zdravotní péče měly být finančně odolné. Krátkodobé finanční faktory vyvolané hospodářským cyklem nesmí převážit nad zdravím jakožto hodnotou samo o sobě ani nad bezpečností a účastí pacientů či rozvojem kvalifikace pracovních sil;

39.

oceňuje a vítá práci Evropské komise, která určila šest faktorů odolnosti, jež mohou systémům zdravotní péče pomoci zaručit svým občanům dostupnou a účinnou zdravotní péči;

40.

vítá, že Evropská komise podporuje ambiciózní cíl sítě pro hodnocení zdravotnických technologií, která byla vytvořena na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, a souhlasí s tím, že se tím omezí duplicitní práce pro správní orgány;

41.

konstatuje, že se Evropská komise zaměřuje na řízení toků informací o pacientech směrem k příslušným poskytovatelům péče, a vyzývá Evropskou komisi, aby v tomto ohledu podpořila členské státy tím, že usnadní sdílení znalostí a výměnu osvědčených postupů v oblasti informačních toků;

42.

připomíná, že na regionální a místní úrovni jsou k dispozici značné znalosti o zdravotnictví z pohledu občanů, a domnívá se, že aktivní využívání těchto znalostí je důležitější než zkoumání možností vytvoření rozsáhlého konsorcia pro evropskou výzkumnou infrastrukturu;

43.

domnívá se, že dosud nebyly optimalizovány potenciální synergie mezi zdravotnickými službami, jež se nacházejí v příhraničních regionech. To by však pomohlo zvýšit dostupnost systémů zdravotní péče, což by bylo ku prospěchu pacientů. Výbor regionů vyzývá veřejnou správu členských států, aby podporovala uzavírání příslušných dohod o spolupráci;

44.

upozorňuje na skutečnost, že i s ohledem na výzkumnou infrastrukturu lze účelně využívat dostupné údaje prostřednictvím intenzivnější spolupráce s WHO a OECD.

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/32

1.

vítá závěry Evropské rady z prosince 2013, v nichž byla Evropská komise požádána, aby ve spolupráci s členskými státy do června roku 2015 vypracovala strategii EU pro alpský region (EUSALP);

2.

zdůrazňuje, že se tím značně posiluje i úloha regionů při koncipování a provádění této strategie, v důsledku čehož musí Evropa, má-li se podpořit další rozvoj, uznat a využít svoji rozdílnost, místo aby se ji snažila potlačit. Makroregionální strategie jsou jedním z nástrojů, které mohou konkrétně přispět ke zhodnocení specifik rozvoje v různých regionech a zároveň respektovat jejich přirozené dispozice a typické rysy;

3.

vítá koncepci makroregionální strategie, která představuje Evropskou radou schválený a Evropským parlamentem podporovaný integrovaný rámec týkající se členských států a třetích zemí nacházejících se v téže zeměpisné oblasti, který slouží k řešení společných výzev a k posílení spolupráce za účelem dosažení hospodářské, sociální a územní soudržnosti (1);

4.

prohlašuje, že bude i nadále podporovat rozvoj a provádění makroregionálních strategií, jak to již uvedl ve svém stanovisku o přidané hodnotě makroregionálních strategií (2), a zdůrazňuje, že přidaná hodnota stávajících makroregionálních strategií již byla politicky a strategicky uznána (3);

5.

konstatuje, že strategie EUSALP bude čtvrtou makroregionální strategií po strategiích EU pro region Baltského moře, pro Podunají a pro jadransko-jónský region, a vzhledem k velkým problémům, jež musí řešit jiné rozlehlé zeměpisné oblasti v Evropě, podporuje zavedení dalších makroregionálních strategií;

6.

je potěšen tím, že v rámci strategie EUSALP spolupracuje pět členských států EU (Německo, Francie, Itálie, Rakousko a Slovinsko) a dvě třetí země (Lichtenštejnsko a Švýcarsko), jež tak zásadním způsobem přispívají k celoevropské integraci. Tento integrační aspekt dodává této makroregionální strategii zvláštní přidanou hodnotu (4);

7.

zdůrazňuje, že to byly alpské regiony, kdo dal podnět k definování společného strategického postavení alpské oblasti na úrovni EU, a strategie EUSALP tedy vznikala skutečným postupem zdola nahoru – od zúčastněných regionů přes úroveň alpských států až po úroveň evropskou;

8.

vítá, že Evropská komise v rámci řídícího výboru strategie EUSALP – ve spolupráci se státy a regiony alpské oblasti – připravuje zvláštní akční plán pro provádění této strategie;

9.

je potěšen tím, že rozsáhlá veřejná konzultace k doposud vymezeným prioritám strategie EUSALP poskytla všem zainteresovaným stranám a občanům příležitost posoudit tyto priority, navrhnout a zpracovat jiná a doplňková témata a identifikovat zainteresované subjekty, aby bylo možné stanovit cíle a nejvhodnější nástroje pro dosažení vysoké úrovně rozvoje a prosperity, o niž usilují všechny orgány územní samosprávy v alpském regionu;

10.

zdůrazňuje, že přeshraniční spolupráce má v alpském regionu již dlouhou tradici a od 70. let 20. století z ní vzešly rozmanité nástroje spolupráce, jako je sdružení Arbeitsgemeinschaft Alpenländer (ARGE ALP), sdružení Alpen-Adria-Allianz, Alpská úmluva, program EU pro alpský region, dvoustranné a mnohostranné struktury spolupráce, například Eurorégion Alpes-Méditerranée či evropská seskupení pro územní spolupráci Senza Confini a Europaregion Tirol-Südtirol-Trentino, a různé organizace občanské společnosti;

11.

zdůrazňuje, že strategie EUSALP je do značné míry založena na přístupu zdola nahoru a měly by v ní být zohledněny významné výsledky, jichž bylo dosaženo pomocí stávajících nástrojů přeshraniční spolupráce v alpském regionu, a měla by se zvýšit účinnost a efektivita této rozsáhlé spolupráce v jednom společném rámci;

12.

připomíná, že důležitá přidaná hodnota makroregionálních strategií spočívá v řešení společných výzev prostřednictvím cílené činnosti zainteresovaných subjektů při co nejlepším využití vhodných finančních nástrojů, například partnerství veřejného a soukromého sektoru;

13.

poukazuje na to, že strategie EUSALP přinese společné odpovědi na výzvy, před nimiž alpský region stojí. K těmto výzvám patří zachování kvality života, vysoké úrovně ochrany životního prostředí a zdárného hospodářského rozvoje v podmínkách globalizace, změny klimatu a demografických změn, zejména zásadních strukturálních změn v oblasti zemědělství a cestovního ruchu, deindustrializace, rozdílů v oblasti digitálních technologií a omezeného přístupu k službám obecného zájmu v určitých oblastech;

14.

zdůrazňuje, že středobodem této strategie je pohoří Alpy a že alpský region tvoří jak hornatá oblast v jeho jádru, jak je stanoveno v oblasti působnosti Alpské úmluvy, tak také okolní oblasti s řadou velkých metropolí. Tyto oblasti jsou navzájem provázány úzkou interakcí a funkčními vztahy, jež ovlivňují hospodářský, sociální a environmentální rozvoj;

15.

je si vědom toho, že horské oblasti a okolní oblasti s městy mají často odlišné zájmy a priority, a zdůrazňuje, že je nutné posílit rovnoprávný dialog mezi jádrem alpského regionu a okolím, aby byla zaručena rovnováha zájmů obyvatelstva v obou oblastech;

16.

doporučuje zaujmout flexibilní přístup k oblasti působnosti strategie EUSALP, a to tak, že bude rozsah strategické spolupráce určován případ od případu, podle specifických potřeb dané oblasti činnosti a s přihlédnutím k funkčním vztahům mezi jádrem alpského regionu a jeho okolím;

17.

souhlasí s tím, že by strategie EUSALP měla specifickou, alpskému regionu uzpůsobenou formou přispět k provádění strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, aby se tím posílila hospodářská, sociální a územní soudržnost Evropy;

18.

vyslovuje se pro zvolení strategických priorit EUSALP tak, aby byly přednostně zohledněny zájmy horských oblastí ležících v srdci alpského regionu a přiměřeně zohledněny zájmy okolních oblastí a jejich měst, díky čemuž budou jejich vzájemné vztahy k oboustrannému prospěchu;

19.

je přesvědčen o tom, že pro úspěšnost strategie EUSALP mají rozhodující význam inovační přístupy, díky nimž lze sladit ty složky strategie, jež jsou zaměřeny na rozvoj, s nezbytnou ochranou životního prostředí, neboť jen tak může zůstat alpský region zachován a udržitelně využíván jakožto prostor k životu a hospodářské činnosti a přírodní oblast uprostřed Evropy;

20.

odkazuje na usnesení Evropského parlamentu o makroregionální strategii pro Alpy ze dne 23. května 2013 (2013/2549(RSP)) a upozorňuje rovněž na to, že je nutné, aby obsah této strategie byl v souladu s Alpskou úmluvou;

21.

podtrhuje význam partnerské spolupráce všech územních subjektů při koncipování a provádění strategie EUSALP a vítá činnost, kterou již odvedl řídící výbor strategie EUSALP, jenž za rovnoprávné účasti regionů, států a Evropské komise vymezil obsah tří pilířů: „Zajištění udržitelného růstu a podpora plné zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a inovací konsolidací a diverzifikací hospodářské činnosti s cílem posílit vzájemnou solidaritu mezi horskými a městskými oblastmi“, „Podpora územního rozvoje s důrazem na ekologickou mobilitu, posílenou akademickou spolupráci, rozvoj služeb, politiku v oblasti dopravní a komunikační infrastruktury“ a „Podpora udržitelného využívání energie a přírodních a kulturních zdrojů, ochrany životního prostředí a zachování biologické rozmanitosti a zachování přírodních oblastí“;

22.

za účelem integrovaného dalšího rozvoje těchto aspektů žádá, aby byla v akčním plánu věnována zvláštní pozornost otázkám oživení zaměstnanosti, rozvoje alpských hodnotových řetězců, cestovního ruchu a sítě alpských podniků na makroregionální úrovni, posílení služeb obecného zájmu a vzájemné solidarity mezi osobami, které žijí v různých místech alpského regionu, lepšího propojení a překonání digitální propasti znevýhodněných regionů, posílení intermodality a interoperability v dopravě, například napojení místních a regionálních dopravních sítí na nadřazené evropské dopravní cesty, úsilí o přemístění nákladní dopravy ze silnic na železnici, zvýšení energetické účinnosti a udržitelné výroby energie z obnovitelných zdrojů, zejména využívání vodní energie, udržitelného a účinného nakládání s přírodními a kulturními zdroji a dalšího rozvoje řízení přírodních rizik v souvislosti se změnou klimatu, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost ochraně hydrogeologické struktury a životního prostředí;

23.

očekává, že v akčním plánu bude vytvořena synergie mezi různými existujícími programy a že bude tento plán zaměřen na omezený počet priorit, což umožní soustředění prostředků;

24.

se zájmem bere na vědomí zprávu Evropské komise o správě a řízení makroregionálních strategií (5), domnívá se však, že tato zpráva dostatečně nezohledňuje úlohu regionů při přijímání rozhodnutí;

25.

vyzdvihuje úlohu místních a regionálních orgánů, díky níž bude strategie EUSALP zakořeněná v místním kontextu, jak to očekávají občané. Poukazuje na to, že musí být vytvořeny předpoklady pro to, aby i místní a regionální orgány mohly provádět stěžejní projekty;

26.

poukazuje na to, že úspěšnost strategie EUSALP závisí na tom, zda budou politické subjekty na regionální a místní úrovni, k nimž patří i evropská seskupení pro územní spolupráci, nadále zapojeny do politického řízení tohoto víceúrovňového procesu a zda bude dodržována zásada subsidiarity, jež byla zakotvena v právu EU. V této souvislosti se zdá vhodné povzbudit také zapojení sociálních, hospodářských a kulturních subjektů na příslušných územích;

27.

požaduje, aby byly definovány způsoby provádění této strategie, které by v souladu se zásadou víceúrovňové správy, o níž pojednává listina Výboru regionů (6), zaručily, že bude regionální úroveň zapojena rovnocenným způsobem jako úroveň celostátní a s přihlédnutím k daným pravomocem;

28.

zdůrazňuje, že meziregionální skupina „Alpský makroregion“, již zřídil v červnu 2014, by měla podpořit Evropskou komisi a alpské státy prostřednictvím národních kontaktních míst při koncipování a monitorování strategie pro Alpy, pomoci při přípravě akčního plánu, zviditelnit tuto oblast na regionální, národní a evropské úrovni zdůrazněním její společné identity a rozvinout tak značný potenciál tohoto regionu;

29.

doporučuje zavést rotující předsednictví strategie EUSALP, jež bude zajišťováno státy nebo regiony jednotlivých členských států za účelem stanovení hlavních směrů strategie. Každá ze zúčastněných zemí bude předsednictví vykonávat vždy po dobu jednoho roku a v této funkci se země budou střídat podle dohodnutých zásad. Díky tomu budou mít dotyčné státy a regiony stejnou možnost tuto strategii utvářet a činnost spojená s řízením strategie EUSALP bude stejnoměrně rozdělena. S předsednictvím by mohlo být spojeno i zřízení a organizace strategického fóra;

30.

doporučuje, aby členské státy a regiony podílející se na strategii EUSALP zřídily po vzoru evropských koordinátorů sítě TEN-T funkci koordinátora strategie EUSALP, který by po dobu své mise nevykonával žádnou politickou funkci a neměl by výkonnou moc, a to s cílem podpořit Evropskou komisi a předsednictví a umožnit pevnější zakotvení této strategie u evropských institucí;

31.

vyslovuje se pro to, aby funkci koordinátora strategie EUSALP zastávala osobnost, která má zkušenosti v oblasti meziregionální a přeshraniční spolupráce v alpském regionu a pochází z daných regionů. Má to rozhodující význam především s ohledem na přístup zdola nahoru, který je v této strategii uplatňován;

32.

má za to, že vyvážená celková koncepce struktur politického řízení by měla zajistit, aby byly stejnou měrou zohledněny zájmy jednotlivých států a regionů, a to spolu s Evropskou komisí;

33.

domnívá se, že by Evropská komise měla hrát důležitou roli při strategickém řízení EUSALP, zejména tím, že bude zajišťovat soulad s politikami a postoji EU a zohledňování makroregionální koncepce v opatřeních EU, především v evropských programech a nástrojích financování;

34.

je toho názoru, že vzhledem k velkému rozptýlení odpovědnosti by řízení provádění strategických priorit mělo probíhat především na úrovni jednotlivých priorit v rámci pilířů a obzvláště u průřezových témat, jako je změna klimatu, musí být vytvořeny zvláštní formy organizace;

35.

je přesvědčen o tom, že evropské strategie a politiky nelze bez víceúrovňové správy účinně provádět, a vybízí k tomu, aby byla mezi nástroje provádění strategií zařazena také evropská seskupení pro územní spolupráci v příslušných oblastech jejich působnosti;

36.

odkazuje na usnesení Evropského parlamentu o makroregionální strategii pro Alpy ze dne 23. května 2013 (2013/2549(RSP)) a upozorňuje rovněž na to, že je nutné zohlednit při provádění strategie EUSALP stávající nadnárodní spolupráci a sítě;

37.

je si vědom toho, že hmatatelných výsledků pro občany je možné docílit pouze prostřednictvím konkrétních projektů pro provádění akčního plánu strategie EUSALP, a požaduje odstranění právních a administrativních překážek, které tomuto provádění brání;

38.

zdůrazňuje, že makroregionální strategie představují vhodný rámec pro zapojení partnerů z řad občanské společnosti do politického rozhodování, aby se dosáhlo synergie se stávajícími iniciativami a aby byly optimálně využívány zdroje. V této souvislosti a s cílem učinit výše uvedené zapojení konkrétnějším a zefektivnit přístup k dostupným finančním prostředkům a jejich využití považuje za vhodné schválit dohody a protokoly o spolupráci s těmito subjekty občanské společnosti, jako jsou například profesní sdružení, obchodní komory, vysoké školy a další hospodářské a sociální subjekty na daném území;

39.

vyslovuje se pro to, aby byla do makroregionální strategie pro alpský region zapojena Rada Evropy, zejména Kongres místních a regionálních orgánů, obzvláště proto, že dva ze států, na něž se tato makroregionální strategie vztahuje – Švýcarsko a Lichtenštejnsko –, nejsou členskými státy EU, ale jsou členy Rady Evropy;

40.

je potěšen tím, že nařízení o společných ustanoveních a evropská územní spolupráce umožňují podporu makroregionálních priorit prostřednictvím všech strukturálních fondů, a vyzývá Evropskou komisi k tomu, aby určila, jak mohou být tyto fondy v alpském regionu využívány v souladu s dohodami o partnerství a regionálními operačními programy;

41.

uznává, že „pravidlo tří ne“ (ne novým právním předpisům, ne novým institucím EU a ne dodatečným prostředkům) přispělo k účinnějšímu využívání finančních prostředků na evropskou územní spolupráci v regionech, pro něž již existuje makroregionální strategie. Rád by ovšem zdůraznil význam dlouhodobějšího financování. Dlouhodobé financování potřebují především organizace, které mají na starosti koordinaci provádění strategie. Dotčené členské státy a jejich orgány územní samosprávy musí v souladu s víceúrovňovou správou převzít větší zodpovědnost a poskytnout dostatečné prostředky na provádění makroregionální strategie pro alpský region;

42.

v souladu se svými stanovisky k existujícím makroregionálním strategiím (7) opakuje, že by zároveň mělo platit také „pravidlo tří ano“ (větší koordinace při využívání stávajících finančních zdrojů, větší institucionální koordinace a více nových nápadů a projektů), a vyslovuje se pro to, aby byly do koordinace účinně zapojeny místní a regionální orgány;

43.

vítá, že je v programu nadnárodní spolupráce Alpský prostor 2014–2020 stanovena priorita, jež umožní podpořit inovační modely správy;

44.

očekává od strategie EUSALP lepší koordinaci prostředků dostupných na evropské, národní, regionální a místní úrovni, a vyzývá proto zejména Evropskou komisi a její útvary odpovědné za operační programy týkající se evropských strukturálních a investičních fondů i za programy v přímé správě, aby v rámci svých pravomocí zajistily realizaci cílů a opatření strategie EUSALP v těchto nástrojích a politikách.

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/36

1.

podotýká, že funkční celoevropský systém aktuálních informací určených řidičům a cestujícím napříč dopravními módy je významným nástrojem pro naplnění jedné ze základních definovaných svobod EU, tedy pro volný pohyb osob. Volný pohyb osob totiž neznamená pouze to, že mu nebudou kladeny překážky, ale též to, že bude občanům maximálně usnadněn. Proto by měly být informace o jízdních řádech a další cestovní informace povinně zveřejňovány a v celé své šíři zpřístupněny všem občanům EU bez rozdílu, a to v takové formě, aby je mohl každý občan EU co nejjednodušeji a nejefektivněji využívat. EU a jednotlivé členské státy by zároveň měly být garanty toho, že žádný poskytovatel veřejné dopravy nebude v rámci tohoto systému zvýhodňován na úkor jiného. Měly by též garantovat nediskriminační zpřístupnění těchto systémů všem cestovním a dopravním provozovatelům. Z tohoto celkového pohledu by se též mělo přistupovat k tvorbě evropské legislativy, která se bude následně přenášet do jednotlivých národních legislativ. Tento pohled by se měl uplatnit nejen na statické informace o dopravě, tedy na pevné jízdní řády, ale též na dynamické informace, což jsou např. aktuální informace o poloze vozidla hromadné přepravy na trase. Požadavek na sběr dat o aktuální poloze vozidel veřejné osobní dopravy současně podpoří využití budovaného kosmického segmentu Galileo;

2.

proto vítá, že Evropská komise věnuje pozornost problematice multimodálních informací v dopravě a službě odbavení cestujících („ticketing services“), a považuje vznik tohoto pracovního dokumentu za správný dílčí krok, který podnítí další debatu, hledání řešení a jednotlivé realizační kroky;

3.

uvědomuje si komplikovanost celého problému, a přestože vítá to, že kromě veřejné dopravy Evropská komise zahrnuje do řešení i individuální dopravu, domnívá se, že další rozšíření záběru je sice rozhodně přínosem ke komplexnosti, ale v současné fázi celou problematiku značně zesložiťuje, a tím oddaluje a komplikuje řešení. Doporučuje proto postupovat v dílčích krocích nejprve v rámci veřejné osobní dopravy a módy individuální dopravy přidávat až následně k funkčním systémům veřejné a hromadné dopravy. Rychlost zapojení jednotlivých módů individuální dopravy může být v jednotlivých oblastech EU rozdílná, podle toho, jaké procento v této oblasti daný mód individuální dopravy představuje;

4.

upozorňuje, že individuální doprava v delším časovém horizontu rovněž vyžaduje důkladnou pozornost a přípravu účinných právně-technických řešení. Proto vybízí k vypracování harmonogramu prací, který zajistí odpovídající efektivitu činností;

5.

zdůrazňuje, že je v dokumentu naprosto správně identifikováno, že nejsložitějším úsekem z hlediska cestovních informací a odbavení je tzv. „first/last mile“, což jsou části dopravy, které jsou zpravidla v kompetenci místních a regionálních orgánů. Proto je zapojení místních a regionálních orgánů naprosto zásadní jak pro realizaci jednotlivých řešení a ověřování funkčnosti, tak i pro funkčnost celého systému jako celku;

6.

upozorňuje, že řešení problematiky informačních a odbavovacích systémů ve veřejné dopravě (včetně „ticketing services“) má několik vrstev: „1. Vyhledej si spojení, 2. Rezervuj si místo, 3. Zaplať za jízdenku, 4. Odbavuj se jízdenkou během cesty“, a tudíž je třeba hledat řešení pro každou z nich, přičemž základní je řešení první vrstvy (Vyhledej spojení), a řešení všech dalších vrstev je na tomto řešení závislé;

7.

upozorňuje, že většina členských států EU dnes dokonce nemá ani svůj národní systém fixních jízdních řádů, který by shromažďoval veškeré jízdní řády v zemi a umožňoval vyhledávat a rezervovat spoje hromadné dopravy v rámci jednoho státu. Proto považuje za nezbytné, aby v první fázi takovéto systémy vznikly na úrovni jednotlivých členských států, poněvadž na této úrovni lze uzákonit povinnost poskytovat státu informace o jízdních řádech, a to jak pro veřejné, tak pro soukromé dopravce. Každý členský stát by měl provozovat národní systém jízdních řádů („National Timetable Information System“), do nějž musí být zapracovány veškeré regionální jízdní řády veřejných i soukromých dopravců. Kromě toho je třeba zajistit, aby byl tento systém pravidelně aktualizován a udržován, a to zejména při změně jízdního řádu. To je první a nezbytný krok pro vytvoření celoevropského systému. Každý členský stát by měl zároveň garantovat relevanci informací v národním systému. Prostřednictvím tohoto systému by mělo být též možné neomezeně rezervovat a platit jízdenky online. To znamená, že kromě údajů o jízdním řádu musí být pro informaci uváděny i údaje o tarifech všech dopravců;

8.

domnívá se, že minimální rozsah informací nutných k zajištění očekávané kvality systému by měl být zjištěn na základě konzultací zainteresovaných stran a odborníků z oboru, a jako výsledek testů a pilotního programu;

9.

vzhledem k tomu, že na regionální úrovni, na rozdíl od státní úrovně, jsou většinou data o jízdních řádech shromažďována a zpracovávána a existuje i řada regionálních informačních systémů, je vhodné tyto systémy vzájemně propojovat, a to především přeshraničně. Výbor regionů vítá, že informace o multimodální dopravě je součástí tematického cíle č. 7 týkajícího se „podpory udržitelné dopravy a odstraňování úzkých míst v klíčových síťových infrastrukturách“, nicméně upozorňuje na to, že je nutné zajistit lepší koordinaci a zaměření nástroje v jednotlivých operačních programech ESIF a mezi nimi, aby bylo možné tohoto propojení – především mezistátního – dosáhnout;

10.

za naprosto zásadní pro skutečný pokrok v oblasti poskytování informací napříč dopravními módy a ticketingu Výbor regionů považuje to, aby byly v rámci ESIF – především v jednotlivých příslušných operačních programech – vyčleněny prostředky na reálnou implementaci, a ne pouze na výzkum a vývoj systémů apod.;

11.

v této souvislosti upozorňuje na to, že je třeba celou problematiku začít řešit prostřednictvím jednodušších dílčích, ale konkrétních věcí, jako je například základní sjednocení obecné terminologie a symboliky v rámci EU, shromáždění „pevných“ jízdních řádů v jednotlivých zemích a zajistit jejich vzájemné přeshraniční využití. Ve vrstvě ticketingu by bylo vhodné vytvořit referenční model celého prostředí, který by odhalil nedostatky a příležitosti tohoto systému, a také hledat cesty k vzájemnému otevření rezervačních systémů mezi všemi dopravci a provozovateli;

12.

upozorňuje, že moderní elektronické systémy prodeje jízdenek využívající inteligentní karty umožňující dobíjení, jež nefungují v systému sousední země, vytvářejí nové hranice a ztěžují přeshraniční dopravu. Vyzývá proto, aby byl zaveden nový evropský inteligentní systém prodeje jízdenek na veřejnou dopravu, jenž by fungoval ve všech členských státech a pro cesty přes hranice;

13.

domnívá se, že není reálné v krátkodobém horizontu vytvořit pro tuto problematiku celoevropské závazné standardy, ale že je potřeba zajistit interoperabilitu, tedy to, aby jednotlivé systémy spolu co nejlépe komunikovaly. Za tím účelem by se pro jednotlivé meziregionální a přeshraniční propojování systémů měla vytvořit společná specifikace, která bude odzkoušena pilotním provozem. Na tomto základě by se měla v daném území definovat „společná technická specifikace“, která zajistí to, že již existující a nově vytvářené systémy v tomto území spolu budou schopny komunikovat. Za tímto účelem by mělo být též zajištěno, aby respektování „společné technické specifikace“ nebylo vnímáno v rámci zadávání zakázek jako diskriminační kritérium;

14.

domnívá se také, že při vytváření propojení mezi jednotlivými informačními systémy by se mělo vycházet nejen ze statických informací, které poskytují pevné jízdní řády, ale také z obrovského potenciálu informací, které bude možné získat prostřednictvím systémů GNSS, včetně evropského navigačního systému Galileo. Tím by se ze systémů, které pouze zpracovávají statická data, vytvořily inteligentní systémy reagující na aktuální stavy dopravních proudů a provozní stavy dopravců. Ty pak mohou nejen cestujícím v reálném čase poskytovat informace o stavu dopravy a nabízet jim variantní řešení, ale též poskytovat rozšířené „just in time“ informace provozovatelům hromadné a individuální dopravy, a tím jim umožnit rychlou reakci. Právě přeměna stávajících místních a regionálních systémů na využití dynamických informací v dopravě, a tím přeměna systémů na kvalitativně vyšší úroveň, by měla být hlavním stimulem pro vytváření propojených informačních systémů. Pro získání dynamických informací o dopravě je výhodné využít budovaný evropský navigační systém Galileo, který na rozdíl od ostatních obdobných systémů nabídne i službu s definovanou kvalitou lokalizačního signálu. Tyto informace, které jsou nezbytné pro moderní řízení dopravy, pak mohou využívat nejen provozovatelé dopravy, ale i systémy informací o multimodální dopravě a národní místní a regionální orgány, které mohou takto získaná data prostřednictvím různých aplikací použít pro dlouhodobé plánování (např. jízdních řádů, tras atd.), strategické rozhodování a krizové řízení;

15.

navrhuje, aby pro řešení různých, zejména krizových stavů a rychlou reakci provozovatelů veřejné dopravy, kterými jsou z velké části místní a regionální orgány, bylo zajištěno též propojení systémů poskytujících informace o multimodální dopravě s evropským programem monitorování životního prostředí a bezpečnosti Copernicus (dříve GMES). Jednotlivé aplikace, které by využívaly oba tyto zdroje, by mohly nejen identifikovat potenciální krizové stavy, ale například též navrhovat potřebná opatření, a to nejen vyhledáním náhradní trasy, ale též potřebného kapacitního nasazení náhradní dopravy, a následně pak každému cestujícímu navrhnout náhradní trasy;

16.

upozorňuje také, že pro to, aby mohli cestující systém informací v multimodální dopravě plně aktivně využívat, je potřeba, aby byla ve vozech hromadné dopravy, prostorách čekání, odbavení a nástupu zajištěna možnost vysokorychlostního datového připojení. K tomu, aby se systém mohl chovat inteligentně a cestující mohli využívat výhody zpracovaných dynamických informací o aktuálním stavu dopravy, je garantované stálé kvalitní datové připojení jedním ze základních předpokladů;

17.

konstatuje, že evropská práva cestujících jsou platná pouze jednotlivě pro každou přepravní smlouvu. Protože je nemožné koupit jízdenku na mnoho cest přes hranice nebo v případě multimodálních cest, nemohou cestující spoléhat na obvyklá práva cestujících. Vyzývá proto, aby byly vypracovány právní předpisy, které vytvoří evropský režim práv cestujících pro multimodální dopravu;

18.

podotýká, že by se systémy poskytování informací v multimodální dopravě měly chovat pro uživatele maximálně přátelsky, a proto je potřeba, aby byly provázány s aktuálními mapovými a geografickými podklady. Kromě toho by bylo též vhodné, a pro uživatele atraktivní, aby tyto systémy mohly být propojeny s aplikacemi pro místní a regionální informace z oblasti cestovního ruchu, jako jsou například informace o nabídkách ubytování, nabídce turistických cílů, kulturních akcích apod.;

19.

zdůrazňuje, že propojení komplexních systémů informací o multimodální dopravě se systémy GNSS, zejména Galileo, mapovými a geografickými podklady, programem Copernicus a dalšími informačními a datovými zdroji, umožní vytvoření rozsáhlé řady aplikací. Tyto aplikace poskytnou možnost efektivně plánovat dopravní trasy, rychle reagovat na vzniklé potřeby v oblasti dopravy, efektivně řešit různé nestandardní a krizové situace, značně zefektivnit dopravu, čímž dojde k úspoře energií a významnému příspěvku ke snížení emisí CO2 a ke zlepšení životního prostředí obecně, zvýšení mobility občanů, a tím jim poskytne i větší možnost využití pracovních příležitostí atd. Především ale v oblasti práce s těmito daty, tvorby a správy aplikací a využívání jejich výstupů vznikne zcela nové průmyslové odvětví, které vytvoří obrovské množství pracovních míst. Výhodou těchto nově vzniklých pracovních míst bude, že většinou nebudou závislé na práci v místě, a tak mohou poskytnout pracovní příležitosti i ve vzdálených a méně rozvinutých regionech;

20.

konstatuje, že k dispozici je stále více mobilních aplikací týkajících se služeb v oblasti informací a plánování multimodálních cest a že tyto aplikace často vytvářejí kreativní soukromí vývojáři. Žádá příslušné operátory a orgány, aby spolupracovali a zpřístupnili svá data pomocí otevřeného zdrojového kódu;

21.

závěrem upozorňuje, že vzhledem k tomu, že místní a regionální orgány jsou základním kamenem pro vytvoření tohoto celkového systému, je k tomu, aby se místní a regionální samosprávy a jimi zřizované subjekty mohly výrazněji aktivně zapojit a stát se hnacím motorem celého procesu, třeba vyřešit:

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/40

1.

zdůrazňuje, že nedůvěra vůči institucím a politice vůbec, zvýšení počtu voličů hlasujících pro protiunijní strany v evropských volbách ve dnech 22. až 25. května 2014 a historicky nejvyšší neúčast na volbách jsou novým varováním, z něhož je nutné bezodkladně vyvodit veškeré důsledky;

2.

vyzdvihuje fakt, že obnovení pozitivního přístupu občanů k Evropské unii a stimulace jejich angažovanosti v evropských otázkách jsou politickou, demokratickou a rovněž komunikační výzvou, na kterou musí reagovat všechny úrovně správy Unie včetně jejích územních celků;

3.

zdůrazňuje, že je na evropských institucích, aby navrhly nový způsob, jak o evropském projektu komunikovat v partnerství tak, aby občané dokázali EU více přijmout za svou. Tento decentralizovaný a tvořivý proces vyžaduje, aby se instituce dohodly na sjednocující koncepci komunikace, jež zviditelní Evropskou unii, její identitu, důvody její existence, hodnoty a konkrétní výsledky jejích politik v životě občanů. Tato koncepce musí zohledňovat hlavní zájmy občanů;

4.

upozorňuje, že regiony a města nepochybně mají tradici a zkušenosti s vedením konzultací a dialogu s občany, které se zakládají zejména na participativních mechanismech, jež jsou pro institucionální komunikaci EU velkým přínosem;

5.

znovu opakuje, že předpokladem pro přiblížení Evropské unie jejím občanům je zavedení podmínek umožňujících zlepšit proces rozhodování a vést demokratičtější a transparentnější dialog mezi občany a institucemi na místní, regionální, celostátní a evropské úrovni;

6.

vítá iniciativy zaměřené na zlepšení podmínek občanské a demokratické účasti na úrovni EU, mezi nimi evropskou občanskou iniciativu, a vyslovuje politování nad tím, že v novém víceletém finančním rámci byl snížen rozpočet programu „Evropa pro občany“;

7.

jak VR uvedl v usnesení přijatém u příležitosti 20. výročí svého vzniku a v Listině víceúrovňové správy v Evropě, trvá na tom, aby se veškerá činnost EU přiblížila zájmům občanů a s přihlédnutím k zásadám subsidiarity a proporcionality přinášela skutečnou přidanou hodnotu;

8.

je přesvědčen o tom, že místním a regionálním orgánům by měla být přiznána větší odpovědnost, neboť jsou prvořadými partnery pro realizaci komunikace, jež má vybudovat mosty mezi občany a Evropou. Členové VR musí být ve svých volebních obvodech spolu s místními a regionálními politickými představiteli významnými propagátory evropské integrace a v evropských institucích tlumočit názory veřejnosti místní úrovně. Místní a regionální orgány, především ty volené, mají reciproční povinnost informovat prostřednictvím vyčerpávající osvětové činnosti všechny občany o opatřeních EU na jejich územích, jak je koneckonců stanoveno v pravidlech pro informování o strukturálních fondech. Aby mohli plně přijmout tyto vzájemné odpovědnosti, bylo vy ideálním řešením vyhradit jim stálé místo při pořádání místních a evropských akcí;

9.

domnívá se, že je třeba se vyhnout fragmentaci a množení komunikačních kanálů, priorit, zdrojů a stylů, aby bylo možné lépe koordinovat strategie a komunikační aktivity institucí a orgánů Evropské unie;

10.

upozorňuje rovněž na nutnost sladit specifické politiky vedené jednotlivými evropskými institucemi, aby měli občané možnost získat celkový pohled na evropský projekt, i na nutnost „přetlumočit“ občanům specifický jazyk EU a její terminologii a s pomocí přehledných informačních materiálů přispět k lepšímu pochopení institucionálních struktur EU;

11.

považuje za nutné, aby evropské instituce pokračovaly v úsilí o profesionalizaci a optimalizaci svých komunikačních politik a politik na podporu účasti. Komunikace musí zohledňovat zájmy občanů a neomezovat se na institucionální kampaně a akce na poslední chvíli v předvečer evropských voleb. Jako model každodenního informování o EU by měla sloužit například činnost, již provedl Evropský parlament za podpory politických stran během kampaně v souvislosti s evropskými volbami;

12.

vyzývá instituce EU, aby se do příštích evropských voleb společně angažovaly v Komunikačním plánu 2015-2019: znovu spojit Evropu s jejími občany a na základě strategických směrů a koordinovaných a decentralizovaných komunikačních iniciativ si stanovily vyčíslitelné a změřitelné cíle v oblasti mobilizace veřejnosti pro evropský projekt a lepší informovanosti o něm;

13.

zdůrazňuje, že tento plán by měl upustit od tradičního přístupu shora dolů, jehož podstatou je Evropu vysvětlit a „prodat“. Navázání dialogu s občany a mezi nimi umožní vést obousměrnou komunikaci a získat zpětnou vazbu z reálných podmínek;

14.

navrhuje usilovat o to, aby do května 2019 většina občanů dotázaných v pravidelných průzkumech Eurobarometru byla toho názoru, že „jejich hlas v Evropě něco znamená“, že „rozumí hlavním rozhodovacím procesům a hlavním politikám EU“, že jsou „dobře informováni o evropských otázkách“ a „na EU nahlížejí pozitivně“ (1);

15.

je toho názoru, že komunikace EU by měla být obsahově přizpůsobena místním kulturním, sociálním a hospodářským podmínkám a zohledňovat národní aktuální problematiku. Domnívá se, že by bylo účelnější a účinnější „poevropštit“ již existující místní, regionální a celostátní struktury, spíše než se snažit vytvořit jednotnou evropskou veřejnou sféru;

16.

doporučuje, aby byla komunikace zaměřena a uzpůsobena podle potřeb a zájmů občanů, zejména mladých lidí, rozrůstající se skupiny lidí třetího věku a také obyvatel venkovských a příměstských oblastí;

17.

výslovně zdůrazňuje, že cílovou skupinou, která je stejně důležitá ve všech regionech, jsou mladí lidé. Mladí lidé, kteří měli možnost se aktivně účastnit programů mobility EU, výměnných pobytů žáků, semestrů studia v zahraničí nebo mezinárodního setkávání mládeže či partnerství škol, jsou budoucími vyslanci Evropské unie. Proto požaduje, aby byla co největšímu počtu mladých lidí poskytnuta možnost účastnit se evropských programů a partnerství, např. díky programu Erasmus+, o němž by se mělo v regionech ještě více informovat;

18.

pro úspěch komunikačního plánu 2015–2019 považuje za nezbytné vytvořit reklamní nástroje, jež budou využity za účelem zapojení a stimulace veřejnosti a rozvoje emocionálního aspektu skutečnosti být a cítit se Evropanem. V tomto směru disponuje mnoho místních a regionálních orgánů internetovými a sociálními platformami, jež mohou být pro dosažení občanů a pro jejich úspěšné zapojení do evropského projektu velmi užitečné;

19.

znovu opakuje, že je nutné zviditelnit konkrétní údaje svědčící o dopadu a vlivu politik EU na každodenní život občanů;

20.

připomíná důležitost vícejazyčnosti; v této souvislosti žádá, aby informace byly dostupné ve všech úředních jazycích EU;

21.

vybízí instituce EU, aby poskytovaly informace jako protiváhu k šíření fám a nepravdivých informací, jejichž účelem je zdiskreditovat Evropu prostřednictvím zkreslování skutečností. Vyzývá politické představitele na všech úrovních, aby vzdorovali neopodstatněnému „házení špíny na Brusel“, zejména pokud ho z vnitrostátních politických důvodů praktikují vlády jednotlivých států a politické strany. Přeje si ocenit muže a ženy, kteří Evropu každý den vytvářejí, a snažit se diskutovat o evropských záležitostech na základě objektivních a přesných informací;

22.

podporuje úsilí, jehož cílem je dát dohromady „příběh Evropy“, jež by evropskou veřejnost pomohl nasměrovat k úvahám o historických, kulturních, filosofických a sociologických základech evropské integrace a nákladech v případě neexistence společného evropského postupu, aniž by byl vnucován shora dolů nebo redukován na zpětné ospravedlnění politik EU;

23.

podtrhuje v této souvislosti, že k posílení „příběhu Evropy“ je důležité využít na místní, regionální, celostátní i evropské úrovni inovativní, „poevropštěná“ a doposud podceňovaná a nedostatečně využívaná odvětví činnosti, jako je sport, a opírat se při tom o společný příběh a pedagogický přístup;

24.

navrhuje tento „příběh Evropy“ posílit vytvořením komunikačních prostředků (klipů, komiksů) a aplikací pro mobilní zařízení, které budou vyprávět příběh jedné rodiny na pozadí velkých událostí Evropy, a zobrazit na bankovkách eurozóny osobnosti ztělesňující hodnoty EU. Doporučuje také vytvořit pro pracovníky v kultuře a pro intelektuály, kteří se na tomto „novém příběhu“ podílejí, platformy a rámcové podmínky, které podpoří jejich propojení a výměny;

25.

žádá, aby se každý trimestr scházela interinstitucionální informační skupina pod společným předsednictvím Evropského parlamentu, Rady ministrů a Komise a aby v rámci jasně definovaného mandátu formulovala, prováděla a posuzovala společné strategické priority a lépe reagovala na potřeby každé instituce v oblasti komunikace. Doporučuje rovněž aktivovat pracovní skupinu pro informace v Radě s cílem zavést v každém členském státě struktury pro koordinaci mezi činiteli odpovědnými za komunikaci o EU na celostátní a nižší úrovni;

26.

domnívá se, že Evropský parlament při evropských volbách 2014 prokázal důležitost centrálně vedené informační kampaně, do níž se Výbor regionů významnou měrou zapojil. Upozorňuje však, že komunikační akce v kontinentálním měřítku vyžadují rozvíjení decentralizované spolupráce s regiony a obcemi, občanskou společností a sdělovacími prostředky. Poukazuje v této souvislosti na restrukturalizaci komunikační politiky Evropské komise, která má usnadnit dosažení této spolupráce;

27.

navrhuje, aby instituce EU v průběhu pěti let uspořádaly 500 „občanských dialogů“, přičemž je třeba dbát na rovnoměrné pokrytí celého území Evropy a vyhnout se pořádání akcí pouze ve velkých metropolích. Zdůrazňuje, že na těchto občanských setkáních by se měly systematicky podílet informační kanceláře Evropského parlamentu, zastoupení Komise, Výbor regionů a územní celky, které mají zdroje, zkušenosti a potřebnou znalost místních podmínek. Tyto občanské dialogy by se měly konat na symbolických místech a zabývat se odvětvovou politikou EU a problematikou, jež je pro dané obyvatelstvo nebo region nanejvýš aktuální. K vedení těchto diskusí a zajištění konkrétní návazné činnosti na ně by mohli být vybízeni političtí činitelé regionální a místní úrovně, zejména členové VR a poslanci EP. Bylo by vhodné, aby tato iniciativa byla koordinována se sítí informačních center Europe Direct, jež jsou iniciované Evropskou komisí, nacházejí se ve všech členských státech a mají zkušenosti s šířením evropského projektu na místní a regionální úrovni;

28.

požaduje, aby se každým rokem uskutečnila v každém z 277 evropských regionů návštěva některého z evropských komisařů s cílem naslouchat spoluobčanům a zviditelnit činnost EU;

29.

bylo by vhodné, aby se poslanci Evropského parlamentu a členové Výboru regionů každým rokem účastnili iniciativy „Back to school“, stejně jako se každoročně účastní zaměstnanci Evropské komise;

30.

vítá výsledky „pilotních“ informačních kampaní, jež Evropská komise zahájila ve druhé polovině roku 2014 v šesti členských státech a které by se mohly stát základem dalšího pilíře Komunikačního plánu EU 2015–2019 jakožto kampaně vedené v blízkosti občanů zviditelňující konkrétní účinky politik a evropských právních předpisů. Navrhuje rozšířit tento projekt na ostatní členské státy, zapojit do něj regiony a města a doplnit jej o interaktivní složku;

31.

žádá, aby institucionální komunikační orgány v členských státech (zastoupení Evropské komise, informační kanceláře Evropského parlamentu, informační centra „Europe Direct“ a řídicí orgány odpovědné za celkové provádění evropských fondů) aktivněji spolupracovaly s orgány místní a regionální správy a jejich celostátními sdruženími a aby zařadily relevantní informace o práci Výboru regionů na legislativě EU a jeho zapojení do rozhodovacího procesu v úsilí zviditelnit význam a účinky evropských politik na místní úrovni a povzbudit iniciativy zaznamenávající pochybnosti a obavy občanů a dát jim prostor k vyjádření jejich obav;

32.

žádá komunikační služby v členských státech, aby vypracovaly seznam veřejných a soukromých iniciativ občanské účasti, aby jejich prostřednictvím mohly být vyslány zprávy a docházelo tak k interaktivitě zpráv a většímu dopadu na místní úrovni. Za tímto účelem by bylo vhodné vytvořit sítě a zapojit je do komunikačního plánu jako zásadní nástroje šíření;

33.

připomíná, že místní a regionální orgány často mívají vlastní sdělovací prostředky široké distribuce, které lze využít ke komunikaci a k vyvolání diskuse na základě evropských informací přizpůsobených místnímu kontextu. EU by svým asi 1 00  000 místním územním celkům mohla poskytovat komunikační materiály připravené předem a bez eurožargonu (např. časopisové články, schémata, klipy). Vhodným styčným bodem k navázání kontaktu s cílovou skupinou orgánů nižší než státní úrovně jsou celostátní sdružení územních celků a národní delegace VR;

34.

připomíná, že místní orgány mají na starosti provádění značné části evropských právních předpisů. Je tedy nezbytné jim zaručit, aby se mohly co nejlépe podílet na evropském legislativním procesu. Nedávný společný návrh Evropské komise a Evropského parlamentu, který od místních orgánů a jejich sdružení vyžaduje, aby se zapsaly do rejstříku lobbistů, však tuto možnost účasti výrazně omezuje. Výbor regionů proto vyzývá k tomu, aby byl tento aspekt návrhu přehodnocen a aby byly místní orgány a jejich sdružení zproštěny povinnosti zápisu do tohoto rejstříku, stejně jako tomu je u regionů;

35.

žádá Komisi, aby zpřísnila povinnost komunikace v souvislosti s přidělováním evropských fondů evropským orgánům územní správy (např. velikost informačních tabulí, umístění, logo EU na informačních materiálech). Zkratky jako EFRR, EZFRV, ESF, jež jsou běžným smrtelníkům nesrozumitelné, by měly být nahrazeny informací „spolufinancováno Evropskou unií“. Domnívá se, že jako vzor by mohlo posloužit úsilí některých regionů spočívající ve sloučení rozpočtů na komunikaci z různých programů evropských strukturálních a investičních fondů a jejich využití na účinnější kampaně. Doporučuje rovněž hledat synergie (prostřednictvím portálu „europa.eu“) mezi různými on-line projekty (2) Evropské komise, členských států, Evropského parlamentu a VR, které jsou vesměs doplněny interaktivními mapami prezentujícími projekty na místní úrovni podporované EU;

36.

doporučuje posílit a rozšířit využívání on-line komunikačních nástrojů a sociálních médií jakožto klíčových nástrojů Komunikačního plánu 2015-2019. Vítá iniciativy zaměřené na rozvoj inovačních metod účasti on-line a shromažďování příspěvků občanů v několika členských státech a zdůrazňuje obrovský multiplikační faktor, kterým disponují místní a regionální političtí představitelé vzhledem k jejich dosahu na sociálních sítích;

37.

protestuje proti krácení zdrojů, které mají evropské instituce k dispozici na komunikaci v období 2014–2020;

38.

navrhuje decentralizovat 20 % rozpočtu EU na komunikaci na státní a místní úroveň, zejména do informačních center „Europe Direct“ a Evropský dům, s cílem posílit tyto subjekty a umožnit jim navazovat strukturální spolupráci s místními či regionálními partnery a oslovit co nejširší veřejnost;

39.

navrhuje posílit reklamní kampaně s cílem zviditelnit činnost Evropy a umožnit veřejnosti se lépe seznámit s evropskými mechanismy rozhodování. Navrhuje uzavřít dohody o partnerství s 500 místními tištěnými médii a televizními a rozhlasovými stanicemi pro pořádání diskusí, kde se budou moci vyslovit ti, kteří Evropu každý den žijí a budují. Zdůrazňuje, že tyto dohody o partnerství musejí plně respektovat redakční nezávislost daných médií. Má za to, že evropské instituce by měly podpořit úsilí Výboru regionů v oblasti informování a zvyšování informovanosti místních a regionálních novinářů pořádáním pravidelných aktivit s těmito novináři;

40.

doporučuje vytvořit nové modely spolufinancování komunikačních strategií EU, namísto programu partnerství v oblasti řízení, který byl v roce 2013 zastaven. Zdůrazňuje, že propracovaná struktura by měla rovněž umožnit přímá partnerství s orgány místní a regionální správy v členských státech. Připomíná, že pilotní projekty strategického partnerství, jež byly nedávno zahájeny mezi zastoupeními Komise a regionálními orgány, by mohly sloužit jako model a uplatnit se ve větším měřítku pod podmínkou, že si partneři budou vědomi vzájemných finančních závazků;

41.

v rámci Komunikačního plánu 2015–2019: znovu spojit Evropu s jejími občany navrhuje uzavřít 500 rozpočtovaných strategických partnerství mezi zastoupeními Komise a regionálními a místními orgány;

42.

zdůrazňuje užitečnost strukturovaných sítí, kupříkladu výroční konference VR EuroPCom, na kterou se každoročně sjíždí do Bruselu přes 700 institucionálních pracovníků z oblasti komunikace, a podpůrných akcí, jež posilují komunikační kapacitu orgánů místní, regionální a celostátní úrovně. Navrhuje sdružit v této síti do roku 2019 alespoň 5  000 obcí, měst a regionů z řad „Přátel Evropy“ s cílem mobilizovat pracovníky odpovědné za komunikaci v členských státech, připravit je a poskytovat jim asistenci;

43.

vybízí institucionální zástupce Komise a Parlamentu v členských státech k tomu, aby v regionech, v Bruselu a ve Štrasburku pořádali schůze s pracovníky v oblasti komunikace s veřejností a úředníky místních a regionálních orgánů;

44.

doporučuje posoudit dopad Komunikačního plánu EU 2015–2019 a také provést více regionálních průzkumů Eurobarometru přizpůsobených místním a regionálním podmínkám a zavést společnou metodiku pro měření dopadu komunikace o EU na místní úroveň s využitím odborných zkušeností decentralizovaných orgánů a jejich porozumění názorům veřejnosti.

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/45

1.

rád by zdůraznil význam evropské politiky sousedství (EPS) jakožto nástroje vnější politiky Evropské unie (EU), který je zaměřen na země ležící na jih a na východ od Unie a má za cíl posílit jejich vztahy s EU;

2.

upozorňuje na komplexní a mnohovrstevnatý charakter vztahů v rámci EPS a na víceúrovňovost správy, v souvislosti s níž je nutné podporovat místní a regionální rozměr této politiky, který doplňuje spolupráci na úrovni vlád;

3.

vyzývá proto nově jmenovanou vysokou představitelku, aby do dalšího rozvoje této politiky zapojila místní a regionální úroveň v EU i v zemích EPS a aby úzce spolupracovala s VR s cílem zlepšit koncepci, provádění a akceptovanost EPS na místní úrovni;

4.

zdůrazňuje rovněž, že je třeba postupovat flexibilněji a zaujmout individuální, na míru šitý přístup k podpoře demokratických změn a provádění hospodářských reforem v jednotlivých zemích, na něž se tato politika vztahuje;

5.

podtrhuje význam dvou iniciativ – Východního partnerství a Unie pro Středomoří, jež představují regionální rozměr EPS a jsou nejen složkou tematické politiky EU, ale také prioritním tématem zahraniční politiky jednotlivých členských států EU na celostátní, regionální i místní úrovni;

6.

požaduje, aby se orgány na nižší než celostátní úrovni aktivněji podílely na procesu provádění EPS a aby do něj byly více zapojeny. Díky tomu, že Výbor zřídil dvě souběžně fungující platformy pro dialog a spolupráci – Evropsko-středomořské shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM) a Konferenci regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství (CORLEAP) –, je možné tento rozměr EPS dále rozvíjet prostřednictvím konkrétní spolupráce a přímého dialogu na místní a regionální úrovni;

7.

oceňuje snahy Evropské unie, jejichž cílem je podpořit politické a hospodářské reformy poskytováním odpovídající finanční a technické podpory zemím, na něž se EPS vztahuje. Tuto podporu je však třeba dále zjednodušit a systematizovat. Rozsáhlejší podpora sousedních zemí ze strany EU by se měla odvíjet od rychlosti provádění politických změn, míry demokratizace, dodržování zásad právního státu a rovnosti žen a mužů. S ohledem na tragické události z poslední doby se jeví jako ještě naléhavější učinit pokrok v této oblasti, který musí být realizován za naprostého respektování lidských práv, přičemž zúčastněné země musí udělovat plnoprávné občanství občanům ze všech náboženských i etnických menšin;

8.

upozorňuje na to, že místní a regionální úroveň hraje zásadní roli při náležitém prognózování, plánování, provádění a monitorování podpůrných programů a nástrojů, a požaduje, aby byl místním a regionálním orgánům usnadněn přístup k prostředkům podpory a aby byly zjednodušeny související mechanismy a postupy;

9.

zdůrazňuje, že je nutné podporovat silnou a demokratickou správu na nižší než celostátní úrovni, a upozorňuje na otázku místní demokracie v partnerských zemích a na problémy týkající se činnosti orgánů samosprávy. Z tohoto důvodu se vyslovuje pro decentralizaci, zejména decentralizaci fiskální, a pro to, aby byly podporovány místní iniciativy a aby byla uznána úloha orgánů samosprávy při provádění nezbytných vnitřních reforem;

10.

zdůrazňuje, že v roce 2013 došlo v oblasti, na niž se evropská politika sousedství vztahuje, k velmi dynamickým změnám. V uplynulém roce dosáhla EPS, jejímž cílem je rozvíjet zvláštní vztahy mezi EU a jednotlivými sousedními zeměmi za účelem posílení bezpečnosti, prosperity a dobrých sousedských vztahů, některých svých cílů. Byla však zaznamenána také řada závažných neúspěchů. Celou EPS je třeba kriticky zhodnotit, aby se zjistilo, zda je ve své současné podobě adekvátní;

11.

pozitivní je to, že se zrychlila obtížná demokratická transformace v některých zemích jižního sousedství, například v Tunisku, Maroku a do jisté míry v Egyptě. Dále byly v listopadu 2013 parafovány dvě dohody o přidružení (spolu s dokumenty věnovanými prohloubeným a komplexním zónám volného obchodu) se dvěma zeměmi východního rozměru EPS, tj. s Gruzií a Moldavskem, a následně v roce 2014 s Ukrajinou. Podepsání těchto dohod prvními dvěma zeměmi dovršilo vleklý proces jednání a položilo základ pro přípravu programu plnění závazků, které jsou v nich obsaženy;

12.

konstatuje však, že rok 2013 byl rovněž obdobím řady politických zvratů a hospodářských a sociálních krizí v řadě zemí EPS. Znásobily se případy ohrožení bezpečnosti v celostátním a regionálním měřítku (v jižních i ve východních zemích EPS). V důsledku dramatických událostí na Ukrajině, občanské války v Sýrii a vyostření izraelsko-palestinského konfliktu nabývá na významu vypracování konzistentní evropské politiky, která podpoří stabilitu a bude mít výrazný místní a regionální rozměr;

13.

vyzývá k tomu, aby byly podniknuty příslušné kroky s cílem pomoci místním orgánům zvládnout humanitární krizi, zejména vlnu uprchlíků, kterou vyvolala nestabilní situace v řadě zemí EPS, v současnosti především v Sýrii a na Ukrajině. Migrační toky, zejména v oblasti Středozemního moře, vyžadují dlouhodobý a komplexní přístup a aktivní zapojení všech členských států, včetně místních a regionálních orgánů, a nikoliv pouze těch, jichž se týká z důvodu jejich geografické polohy. Zemím, regionům a místním územním celkům, které se nacházejí na vnějších hranicích Unie, by měla být poskytnuta přiměřená podpora při ostraze vnějších hranic a řízení krizových situací souvisejících s přistěhovalectvím, včetně mimořádných situací dotýkajících se ochrany zdraví;

14.

poukazuje na to, že mezi jednotlivými zeměmi EPS existují značné rozdíly, pokud jde o programy a politickou vůli provádět nezbytné politické, sociální a hospodářské reformy. Iniciativy v rámci EPS by se tudíž měly řídit skutečnou ochotou jednotlivých vlád realizovat příslušné změny a prohlubovat vztahy s EU a jejich odhodlaností prosazovat reformy a získávat pro ně podporu veřejnosti. Místní a regionální orgány hrají v tomto směru ústřední roli, často jsou však závislé na národních vládách. Měly by být nicméně považovány za hlavní partnery;

15.

souhlasí s tím, že budování demokracie v partnerských zemích má pro EU klíčový význam. Demokratizace a decentralizace jsou nezbytným předpokladem pro socioekonomický rozvoj a hrají zásadní roli při transformačních procesech v regionu Východního partnerství a ve Středomoří. EPS je skvělou iniciativou na podporu těchto procesů a CORLEAP a ARLEM jsou vhodnými platformami, jež podporují partnerství a otevřenost v procesu demokratizace a formování občanské společnosti;

16.

plně podporuje názor uvedený ve společném sdělení, totiž že by EPS měla zůstat atraktivní iniciativou spolupráce, která reaguje na potřeby svých partnerů. EU by vskutku měla být strategickým partnerem zemí EPS a měla by jim pomáhat při určování hospodářského rozvoje a také v úsilí o lepší správu věcí veřejných, přičemž by měla být respektována jejich svrchovanost;

17.

připomíná, že budoucí členství v EU je jednou z hlavních pobídek, jimiž EU disponuje, aby přiměla partnerské země k zahájení reforem. Je tedy mimořádně důležité, aby byl tento nástroj používán vhodným, transparentním a realistickým způsobem, v závislosti na konkrétní situaci v dané zemi;

18.

připomíná, že místní a regionální orgány hrají klíčovou roli při podpoře a utváření demokratických procesů a jsou strategickými partnery v oblasti řádné správy věcí veřejných a dosahování pozitivních výsledků rozvoje a důležitými aktéry vnější politiky EU;

19.

současně zdůrazňuje, že je nutné, aby bylo provádění EPS v budoucnu hodnoceno rovněž z hlediska zapojení místních a regionálních orgánů a jejich zástupců na nadnárodní úrovni, o čemž se předmětné sdělení nezmiňuje;

20.

zdůrazňuje, že by dvoustranná EPS měla být obohacena o regionální a mnohostranné iniciativy spolupráce založené na zavedení mechanismů podpory spolupráce mezi EU a sousedními zeměmi, ale také mezi jednotlivými zeměmi navzájem. Je třeba využívat a rozšířit možnosti spolupráce v rámci již existujících unijních iniciativ, a to mezi regiony a sítěmi evropských regionů v EU i těmi, jež její součástí nejsou;

21.

konstatuje, že evropská politika sousedství je interaktivní iniciativou a její účinné provádění vyžaduje zapojení a součinnost všech stran na různých úrovních správy. Jen tak budou země EPS, jež jsou ochotny uskutečnit vnitřní reformy, moci účinně spolupracovat s EU a budou od ní moci očekávat politickou podporu, uzavření komplexních obchodních dohod, přijetí kroků k uvolnění vízového režimu a poskytnutí technické a finanční podpory;

22.

poukazuje na to, že rozdílné přístupy k provádění reforem v sousedních zemích a k prohlubování vztahů s EU a také rozmanitost výzev, před nimiž v poslední době stanuly jednotlivé země EPS, vyvolaly na straně Unie potřebu individuálního, na míru šitého přístupu k EPS, a to nejen ze zeměpisného hlediska (jižní a východní rozměr), ale především z hlediska očekávání, možností a stanovených úkolů pro konkrétní partnerské země;

23.

sdílí názor, že by EU měla investovat do odvětvových a tematicky uspořádaných finančních nástrojů. Tento přístup podnítí rozsáhlejší výměnu osvědčených postupů a vypracování strategií rozvoje ve vybraných oblastech, jež mají politickou prioritu. Jde například o reformy veřejné správy, fiskální decentralizaci a územní spolupráci;

24.

chtěl by zdůraznit, jak důležitá je podpora úsilí o budování pevnější demokracie a politické reformy v partnerských zemích. Politika sousedství prováděná v regionech a prováděná regiony může být bezpochyby účinným nástrojem podpory základních hodnot EU, tj. úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv menšin;

25.

požaduje, aby byla zvláštní pozornost věnována významu a prospěšnosti zapojení orgánů samosprávy do konkrétních projektů spolupráce EU a zemí EPS. Dosažení kýžených cílů totiž do značné míry záleží na úrovni regionálního rozvoje a schopnosti jednotlivých zemí účinně spravovat věci veřejné na celostátní, regionální a místní úrovni;

26.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby braly v potaz doporučení a zkušenosti VR a jeho členů s cílem podpořit hospodářské a politické změny v partnerských zemích a účinnější spolupráci na všech úrovních správy;

27.

zdůrazňuje, že důležitý je rovněž víceúrovňový charakter vnitrostátních zahraničních politik. Zde je hlavním úkolem vytvoření synergie mezi vládním a samosprávným rozměrem zahraniční politiky jednotlivých zemí. V tomto směru jsou CORLEAP a ARLEM ideálními fóry pro určování potřeb a výměnu zkušeností;

28.

chtěl by upozornit na to, že navazováním mezinárodních kontaktů a aktivní účastí v hospodářském životě místní a regionální orgány naplňují jeden ze základních cílů evropské integrace, jímž je podpora socioekonomického rozvoje. Proto by měly být zapojeny do procesu plánování, provádění, monitorování a vyhodnocování EPS, a to zejména v těch oblastech, v nichž mají přímou pravomoc a zkušenosti;

29.

je si vědom toho, že pro většinu zemí EPS má zásadní význam rozvoj institucionální a administrativní kapacity. Důležitý aspekt tohoto rozměru politiky se týká právě místních a regionálních orgánů. VR a místní a regionální orgány by proto měly hrát aktivní úlohu při koncipování a provádění komplexních programů budování institucí (CIB), které zahájila Evropská komise spolu s členskými státy s cílem posílit institucionální a administrativní kapacitu zemí Východního partnerství;

30.

vybízí k tomu, aby se místní a regionální orgány – vedle vlád – podílely na přípravě a provádění dohod o přidružení, strategických dokumentů a akčních plánů, jež byly dojednány mezi EU a partnerskými zeměmi;

31.

zdůrazňuje význam řádně koordinovaných místních iniciativ a podpory spolupráce mezi místními a regionálními orgány zemí EPS a EU, což pomáhá podpořit proces vytváření struktur místní demokracie a občanské společnosti;

32.

domnívá se, že je třeba podporovat takové iniciativy, jež se nacházejí v oblasti praktického zájmu měst a regionů zemí EPS a které mohou provádět orgány na nižší úrovni, jako je například spolupráce partnerských měst, přeshraniční, kulturní, hospodářská spolupráce atd.;

33.

má za to, že demokratické správní reformy na centrální úrovni by měly být doplněny opatřeními na místní a regionální úrovni. Je to velice důležité z hlediska posílení institucionální kapacity a provádění dohod s EU, tj. dohod o přidružení a vytváření komplexních a prohloubených zón volného obchodu;

34.

zdůrazňuje, že regionální rozvoj partnerských zemí by měl být důležitým cílem fondů EU. Měla by být jasně vymezena kritéria pro jejich využívání na základě vypracovaných a dohodnutých strategií regionálního rozvoje, konkrétních cílů a výsledků. Místní a regionální orgány a občanská společnost by měly být odpovídajícím způsobem zastoupeny v orgánech, které využívání těchto prostředků monitorují;

35.

požaduje, aby byly pro oba rozměry EPS zavedeny příslušné mechanismy pobízející k přímému dialogu, výměně informací a předávání poznatků a určené místní a regionální úrovni zemí EPS (například po vzoru existujícího nástroje pro místní správu – Local Administration Facility);

36.

chtěl by, aby byly účinněji využívány podpůrné nástroje, například twinning nebo TAIEX, mezi místními a regionálními orgány z EU a jejich protějšky ze zemí, na něž se EPS vztahuje, a to s cílem podpořit země EPS v rozvoji účinných a moderních administrativních struktur, mimo jiné i prostřednictvím úzké spolupráce mezi správními orgány, jejímž zásadním prvkem by bylo dočasné vysílání úředníků mezi orgány veřejné správy členského státu a země EPS. Dále by regiony EU mohly posílit svou úlohu při podpoře subjektů, jež by se potenciálně mohly účastnit programů EU na období 2014–2020 zaměřených na třetí země, jako jsou NPP II (nástroj předvstupní pomoci), část programu Horizont 2020 věnovaná mezinárodním vztahům a programy EU s účastí členských států a třetích zemí, jako tomu bylo v případě programu ENPI CBC MED na období 2007–2013, jenž přeshraniční spolupráci nadále financuje jako program ENPI CBC MED i v období 2014–2020;

37.

je přesvědčen o tom, že intenzivnější zapojení VR do činnosti tzv. tematických platforem umožní místním a regionálním orgánům účinněji a kvalitněji jednat. VR totiž v této oblasti hraje důležitou úlohu díky své komplementární povaze a podpoře rozhodnutí, která přijaly CORLEAP a ARLEM;

38.

zdůrazňuje, že VR je připraven poskytnout Evropské komisi a jejím útvarům poradenství při navrhování kritérií způsobilosti pro finanční podporu EU a vymezování postupů pro podávání žádostí o tuto podporu, tak, aby byla dostupná místním a regionálním orgánům ze zemí evropské politiky sousedství a aby jim přinášela užitek. Tato kritéria však nesmí opomíjet otázku převzetí větší odpovědnosti za organizaci a výsledky ze strany místních orgánů ze zemí EPS;

39.

domnívá se, že snahy EU o vytvoření stálých politických a administrativních struktur by měly zahrnovat také vzdělávací programy (prezenční a dálkové vzdělávání) pro zástupce místní a regionální správy, jež by byly zaměřeny na zvyšování jejich odborné kvalifikace a dovedností a na účinné využívání prostředků podpory;

40.

připomíná, že ve VR již probíhají projekty týkající se monitorování a vyhodnocování decentralizace pravomocí v sousedních zemích. Tyto nástroje, včetně elektronické platformy, by mohly v budoucnu sloužit nejen jako zdroj informací, ale i jako základ pro vypracování nových a úpravu stávajících směrů činnosti;

41.

domnívá se, že informace o dostupných podpůrných programech a o podávání žádostí o finanční podporu EU by měly být k dispozici všem zainteresovaným stranám v regionu EPS. Místní a regionální orgány by zase měly příslušným subjektům na celostátní a nadnárodní úrovni předávat informace ohledně svých potřeb v oblasti vzdělávání a dalších opatření na podporu řádné správy věcí veřejných na místní a regionální úrovni. Náležitá komunikace a dialog mezi partnery by měl být základním pojivem evropské politiky sousedství;

42.

doporučuje sestavit elektronického průvodce zeměmi EPS a dostupnými finančními nástroji, jež jsou určeny místním a regionálním orgánům z těchto zemí, po vzoru existujících internetových stránek věnovaných regionální politice „Inforegio“. Místní a regionální orgány v EU i v partnerských zemích by tak měly k dispozici srozumitelné a aktuální informace;

43.

v neposlední řadě žádá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby na každém zastoupení EU v zemích EPS určila kontaktní osoby, jejichž úkolem bude jednak informovat územní organizace a místní a regionální orgány v dotčených zemích o plánovaných a stávajících opatřeních na nižší než celostátní úrovni a jednak zprostředkovávat sdělení VR adresovaná subjektům ze zemí EPS.

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/50

1.

připomíná, že restrukturalizace a strukturální změny jsou obecně považovány za součást přirozeného ekonomického rozvoje;

2.

upozorňuje, že dopady restrukturalizací jsou silně pociťovány na regionální úrovni. Mohou mít vliv na strukturální rozvoj regionů a jejich střednědobou až dlouhodobou konkurenceschopnost. Je proto zapotřebí regionálních přístupů (decentralizované politiky šité na míru místním potřebám a implementované skrze zapojení klíčových partnerů) (1);

3.

připomíná, že restrukturalizace zvláště výrazně postihují nejméně rozvinuté regiony, které často mají méně konkurenceschopnou a inovativní průmyslovou strukturu a vykazují vyšší úrovně nezaměstnanosti. Je proto nutné věnovat zvláštní pozornost tomuto typu regionů;

4.

proto vítá, že rámec kvality uznává společnou odpovědnost všech zúčastněných stran, včetně regionálních orgánů. Upozorňuje, že uvedená problematika se dotýká i místních orgánů, především větších měst, v nichž se soustřeďuje nejvíce zaměstnavatelů a která hrají rozhodující úlohu, neboť určují hospodářský rozvoj menších městských center ve svých spádových oblastech;

5.

poukazuje na to, že společné řízení je základním předpokladem úspěchu navrhovaných přístupů. Posilování partnerství všech důležitých aktérů by mělo být podporováno i ze strany EU. Zásadní je také koordinační úloha státních, regionálních a místních orgánů vzhledem k často odlišným názorům zaměstnanců a zaměstnavatelů na restrukturalizační procesy;

6.

se domnívá, že k úspěšné realizaci strategie Evropa 2020 je za současné socio-ekonomické situace zcela nezbytné zaměřit se především na zvyšování zaměstnanosti (vytváření a zachování pracovních míst);

7.

klade velký důraz na předjímání změn a schopnost všech zúčastněných stran se změnám přizpůsobit. Toto úsilí má tři součásti:

8.

vítá stávající iniciativy Komise, jako je např. Evropské monitorovací centrum změn (EMCC) či Evropský monitoring restrukturalizací (EMR) (2), a navrhuje, aby byly dále posíleny například prostřednictvím individuálního poradenství přizpůsobeného místním a regionálním orgánům v konkrétních situacích;

9.

rovněž oceňuje zaměření výzkumných aktivit nadace Eurofound na dopad restrukturalizací na regionální úroveň, která tak v posledních letech efektivně reaguje na informační deficit v této oblasti;

10.

vítá skutečnost, že Komise ve svém sdělení uvádí katalog osvědčených postupů a navrhuje jejich používání na dobrovolném základě. Dále doporučuje Komisi věnovat se požadavkům Evropského parlamentu a Výboru regionů (3), aby revidovala právní rámec informování pracovníků a konzultací s nimi, pokud jde o předjímání a řízení restrukturalizace, kde sama Komise ve svém sdělení připomíná stávající nedostatky v této oblasti;

11.

navrhuje, aby při vyhodnocování uplatňování rámce kvality Komise spolupracovala se všemi zainteresovanými partnery a aby v tomto procesu rovněž zohlednila již existující postupy či dohody partnerů v jednotlivých členských státech;

12.

připomíná, že Komisí navrhovaný rámec kvality, v němž se doporučuje dobrovolné přijetí souboru doporučení a osvědčených postupů, se neopírá o žádný konkrétní právní základ ve Smlouvách a představuje právní nástroj svého druhu, jenž ani není explicitně ve Smlouvách upraven. Z toho důvodu postup Komise neumožňuje Evropskému parlamentu zaujmout odpovídající postoj. Nicméně vzhledem k tomu, že návrh Komise náleží do oblasti sdílených pravomocí Unie a členských států v oblasti sociální politiky, jak je definují články 151 a 153 SFEU, a vzhledem k tomu, že výměna zkušeností a příkladů nejlepší praxe na úrovni EU má jasnou přidanou hodnotu, jeví se návrh Komise jako odpovídající zásadám subsidiarity a proporcionality;

13.

vyzdvihuje úlohu místních a regionálních orgánů při předvídání potřeb v oblasti dovedností a úsilí o jejich sladění s potřebami trhu práce (4) prostřednictvím opatření zejména v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a podpory podnikání mladých lidí. Členské státy by si této jejich role měly být vědomy a měly by místním a regionálním orgánům poskytnout odpovídající prostředky k usnadnění přechodu mladých lidí ze vzdělávacího procesu do zaměstnání, neboť právě místní a regionální orgány jsou často poskytovateli služeb v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a zaměstnanosti (5);

14.

znovu opakuje, že otázky, jako je profesní mobilita nebo zajištění symetrie mezi nabídkou a poptávkou na místním trhu práce, mají pro úspěšnost restrukturalizace rozhodující význam. Mobilita pracovníků by měla být podporována prostřednictvím poskytování individuální pomoci při hledání práce, odborných stáží a odborné přípravy, aby své dovednosti mohli přizpůsobit požadavkům trhu práce (6). To se týká především specifických skupin čelících dlouhodobé nezaměstnanosti (mladí lidé, lidé s nízkou kvalifikací, starší lidé, imigranti a lidé se znevýhodněními);

15.

v případě pohraničních regionů zdůrazňuje, že je důležité podporovat skutečnou přeshraniční mobilitu pracovních sil odstraněním překážek v oblasti pracovního práva a sociálního zabezpečení (odstranění daňových překážek, umožnění přenosu příspěvků v nezaměstnanosti a převodu důchodových práv) (7). Místní a regionální orgány také mohou hrát důležitou úlohu v oblasti poradenství pro osoby dojíždějící za prací za využití služeb EURES nebo stávajících přeshraničních struktur (8);

16.

vybízí orgány samosprávy k tomu, aby více spolupracovaly při výměně informací o nabídkách zaměstnání na daném místním a regionálním trhu. Společná činnost na podporu individuální mobility a výměny informací o trzích práce by mohla zvýšit zaměstnanost v žádaných profesích, na něž se na daném místním či regionálním trhu práce nelze připravit;

17.

vítá sdělení Evropské komise Za obnovu evropského průmyslu (COM(2014)14), které bylo předloženo v lednu 2014, a vyzývá Komisi, aby předjímání změn a řízení restrukturalizace zařadila jako aktivní opatření do podpory širší evropské průmyslové politiky. Strukturální změny mají dopad na průmysl v regionech a ve městech. Proto se domnívá, že jakákoliv diskuse o strukturálních změnách se musí věnovat rovněž úloze průmyslových a regionálních politik při předjímání těchto změn;

18.

zdůrazňuje úlohu místních a regionálních orgánů při využívání strukturálních fondů EU, například ESF a EFRR, ale také Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v příslušných regionech, za účelem podpory tvorby kvalitních pracovních míst a sociálně spravedlivých přechodů na trhu práce. Aby bylo financování opatření spojených s předjímáním změn a restrukturalizacemi udržitelné, je vhodné jej zajistit z více zdrojů;

19.

zdůrazňuje, že pro umožnění změn upřednostňovaných regiony jsou důležité výzkumné a inovační strategie založené na inteligentní specializaci (RIS3). Postup RIS3 je ze své podstaty zaměřen v prvé řadě na dosažení změn v podnikatelském prostředí, čímž se napomáhá regionům získat přístup k nejlepším inovačním dovednostem a nejlepším partnerům. Evropská spolupráce zdůrazňovaná v postupech RIS3 přidává provádění strukturálních změn značnou hodnotu;

20.

se domnívá, že nejdůležitější funkcí místních a regionálních orgánů při restrukturalizaci je koordinace všech zúčastněných stran. Stálé koordinační struktury se v praxi ukázaly pro rychlou a účinnou reakci na regionální úrovni jako klíčové;

21.

souhlasí s výzvou EHSV, aby se na úrovni EU usilovalo o užší koordinaci a spolupráci mezi politikami a útvary Komise, agenturami a četnými pozorovateli, a bylo tak možné jednotným a soudržným způsobem podpořit rozhodnutí podniků procházejících restrukturalizací. Zejména malé a střední podniky a mikropodniky by proto, aby mohly restrukturalizace předjímat, měly využívat odpovídající a specifické mechanismy podpory a poradenství (9).

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/54

1.

zdůrazňuje, že je nutné se výrazněji zaměřit na úsilí EU o zaručení uplatňování zásad solidarity a sdílené odpovědnosti, aby byla vytvořena plnohodnotná migrační politika, která bude řešit veškeré problémy, jimž místní a regionální orgány čelí. V tomto ohledu je VR potěšen tím, že italské předsednictví přisuzuje prvořadý význam globální strategii pro oblast migrace a že je kladen důraz na podporu skutečné solidarity v oblasti řádné evropské migrační politiky vůči migrantům, třetím zemím původu a tranzitu i cílovým zemím, regionům a městům a mezi jednotlivými úrovněmi správy;

2.

vítá skutečnost, že pro italské předsednictví je jednoznačnou prioritou vypracování společné evropské migrační politiky, která bude založena na plném dodržování lidských práv, solidaritě, vzájemné důvěře, mezinárodních závazcích a společné odpovědnosti členských států a rovněž místních a regionálních orgánů, bude schopna přispět k agendě růstu EU a bude odpovídat strategii pro podporu hospodářského růstu v zemích původu migrantů;

3.

domnívá se, že jedním z hlavních nástrojů a předpokladů pro dosažení optimálních výsledků v integraci migrantů a druhé generace přistěhovalců je víceúrovňová správa. Všechny úrovně správy v celé Unii by měly sdílet odpovědnost za přijímání a začleňování uprchlíků a migrantů a za zlepšování meziregionální spolupráce, koordinace a solidarity, a to zavedením mechanismu sdílení odpovědnosti mezi Evropskou unií, jednotlivými členskými státy, regiony a místními orgány, který bude zohledňovat strukturální omezení, zdroje, potřeby trhu práce, demografickou situaci a další relevantní faktory (například slučování rodin). V tomto rámci je zásadní, aby EU a orgány na celostátní a nižší úrovni úzce spolupracovaly s občanskou společností, sdruženími migrantů, zeměmi původu a tranzitu migrantů mimo EU a místními komunitami a byly vnímavé k jejich přínosu;

4.

příznivě hodnotí postup Itálie v rámci operace Mare Nostrum, jejímž cílem je zachraňovat životy ve Středozemním moři. Proto lituje toho, že se EU rozhodla nahradit ji operací Frontex, která není tak jasně zaměřena na záchranu životů a osob v tísni. Naléhavě vyzývá k tomu, aby Evropská unie a členské státy poskytly nezbytné prostředky s cílem zamezit ztrátám na životech na moři;

5.

domnívá se, že v tak ožehavé a strategické otázce musí Evropská unie a její klíčové instituce převzít vedení nad skutečnou migrační politikou a z toho plynoucí politickou odpovědnost za její provádění. Nesmí při tom tuto úlohu ponechávat výhradně na jednotlivých státech, zejména těch pohraničních, nýbrž musí je spolu s místními orgány zapojit do společného politického plánu v oblasti migrace, v němž budou stanovena také vhodná operační opatření;

6.

připomíná, že 15 let po prvním pokusu o vypracování společné migrační politiky nadále panují značné rozdíly mezi praxí a zásadami a deklarovanými hodnotami. Není v dostatečné míře používán článek 80 SFEU týkající se přijetí opatření pro uplatňování zásady solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy v oblasti mobility, a to i na finanční úrovni. Závazky, co se týče migrace a navracení, byly zcela dobrovolné a v některých případech převzaly místní orgány samy iniciativu, aby tyto závazky uskutečnily;

7.

vítá strategické směry Evropské rady pro legislativní a politické plánování v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva z června 2014, v nichž je za absolutní prioritu označeno plné provedení společného evropského azylového systému do vnitrostátního práva a jeho účinné provádění;

8.

připomíná, že Evropská unie migraci – jak ve formě volného pohybu svých občanů mezi jednotlivými členskými státy, tak ve formě přistěhovalectví ze třetích zemí – potřebuje, aby mohla řešit problémy související s demografickými změnami a případným nedostatkem pracovníků na trhu práce. Vyzývá Evropskou radu, aby pokračovala ve své činnosti a aby při tom vzala v potaz také nutnost vyřešit problém nedostatečné solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti. Další legislativní fáze by však neměla být zaměřena pouze na posílení a uplatňování stávajících pravidel, jestliže zatím nebylo přesně definováno, jak by se dala zásada solidarity podpořit, a neexistuje skutečná komplexní migrační politika EU;

9.

zdůrazňuje, že pro zajištění účinného provádění těchto strategických směrů na všech úrovních má rozhodující význam zapojení místních a regionálních orgánů. Výbor regionů je připraven úzce spolupracovat na koncipování akčního plánu. Od roku 2015 bude rozšířena působnost Evropského fóra pro integraci, jež zřídily Komise a Evropský hospodářský a sociální výbor, a bude zahrnovat také oblast přistěhovalectví a azylové politiky. V akčním plánu by mohly být využity odborné znalosti rozšířeného fóra, na němž se VR podílí. VR proto opakuje svou výzvu, aby byl jmenován členem předsednictva budoucího Evropského fóra pro migraci spolu s Evropskou komisí a Evropským hospodářským a sociálním výborem;

10.

konstatuje, že místní a regionální orgány v současnosti nesou v souvislosti s přijímáním migrantů značnou finanční zátěž. Rozložení přijímaných osob je však nerovnoměrné mezi členskými státy i uvnitř států a některé místní a regionální orgány mají mnohem větší odpovědnost než jiné, neboť přijímají velký podíl nově příchozích, který často překračuje kapacitu jednotlivých regionů;

11.

konstatuje, že nerovnoměrné rozložení žadatelů o azyl a uprchlíků mezi státy, regiony a v rámci regionů je pro místní a regionální orgány velkou výzvou. Problémem je rovněž absence výhledového plánování a nemožnost předem se na jejich přijetí dostatečně připravit. Narychlo připravená řešení mohou mít negativní sociální důsledky, což zase nově příchozím ztěžuje možnost náležitě se připravit na zahájení integračního procesu;

12.

proto se domnívá, že je načase jednoznačněji a realističtěji určit, co může solidarita v EU a v jednotlivých členských státech v oblasti azylu a migrace znamenat. Je jasné, že různé země, regiony a místní orgány mají na základě své konkrétní situace a svých přání odlišnou představu o tom, co je spravedlivě sdílená odpovědnost a solidarita;

13.

poukazuje na to, že solidarita je zásadou, jíž se řídí rozhodnutí místních orgánů, které přijímají velký počet migrantů. Italský ostrov Lampedusa, španělská města Ceuta a Melilla a francouzské město Calais jsou pouze některá z míst vstupu a tranzitu žadatelů o azyl a migrantů v EU, jsou však názorným příkladem toho, s jak velkými potížemi se některé místní orgány musí vypořádat, pokud jde o přijímání migrantů, zacházení s uprchlíky a humanitární pomoc;

14.

zastává názor, že fungující spolupráce a důvěra mezi místní, regionální, státní a unijní úrovní, co se týče sdílení prostředků a odpovědnosti, je neodmyslitelným předpokladem udržitelného a rovnocenného přijímání žadatelů o azyl a migrantů;

15.

domnívá se, že stávající struktury poskytují nástroje a prostředky pro politický dialog mezi úrovní EU, členskými státy na celostátní úrovni a organizacemi občanské společnosti, ale politický dialog mezi místní či regionální úrovní a evropskou úrovní je roztříštěn nebo probíhá pouze příležitostně;

16.

doporučuje přezkoumat dostupnost finančních zdrojů vyčleněných pro místní a regionální orgány, aby mohly plnit své povinnosti v oblasti migrace a začleňování, a zajistit jim přístup k vnitrostátním a unijním fondům (jako je například Azylový, migrační a integrační fond, evropský nástroj sousedství a partnerství, Evropský sociální fond a Fond pro vnější hranice);

17.

zdůrazňuje, že je nezbytné posílit hraniční kontroly a opatření k řešení problematiky nedovolené migrace. Nesmí to však mít přednost před mezinárodními závazky (přijatými například v rámci Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři a Mezinárodní úmluvy o námořním pátrání a záchraně) ohledně záchrany lidských životů a respektování lidských práv ani před právem požádat o azyl v EU, která musí i nadále být útočištěm pro osoby potřebující mezinárodní ochranu. Dále zdůrazňuje, že je důležité, aby se při přijímání o azyl žádajících, prchajících či migrujících nezletilých a prchajících dětí bez doprovodu vždy brala v úvahu Úmluva OSN o právech dítěte;

18.

vyzývá k posílení agentury Frontex za účelem efektivnější a účinně posílené a racionalizované spolupráce mezi pohraničními orgány jednotlivých států a za účelem ochrany migrantů i vnějších hranic EU a spolupráce v boji proti obchodování s lidmi;

19.

podporuje snahy o další monitorování a provádění strategií stanovených v dokumentu „Činnosti EU zaměřené na migrační tlaky“ a vyzývá Evropskou unii, aby soustředila svou pozornost na potřebu koordinovat opatření členských států s ústřední úlohou příslušných agentur EU, například Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex), Europolu a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO);

20.

považuje za nezbytné pokračovat v úsilí o další rozvoj integrované a vyvážené správy hranic s cílem zlepšit ochranu vnějších hranic a účinněji řešit nedovolené přistěhovalectví, převaděčství migrantů, obchodování s lidmi a jiné formy přeshraniční trestné činnosti a nadnárodní trestné činnosti související s obchodováním s lidmi;

21.

podporuje balíček týkající se inteligentních hranic, který má zrychlit, usnadnit a posílit postupy při hraničních kontrolách cizinců cestujících do EU, včetně programu registrovaných cestujících (RTP) a systému vstupu/výstupu (EES), připomíná však určité obavy ohledně ochrany soukromí a nákladové efektivnosti návrhů, jež vyslovil v roce 2013. VR bere na vědomí závěry technické studie Evropské komise a agentury eu-LISA, která navrhuje dlouhodobé řešení pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů, jež jsou nezbytným nástrojem pro provádění politiky EU v oblasti azylu, správy hranic a migrace;

22.

doporučuje věnovat zvláštní pozornost zvýšení součinnosti mezi různými již existujícími orgány a systémy, a to na základě jejich pravomocí a oblasti působnosti – například Frontex, SIS II a EUROSUR, jež se zabývají migrací a pohybem osob, a v oblasti bezpečnosti Europol a Eurojust, které mají za úkol předcházet trestným činům souvisejícím s nelegálními tranzity a bojovat proti nim;

23.

zejména s ohledem na EUROSUR se vyslovuje pro plné provedení nedávno přijatého nařízení, aby se snížilo riziko ztrát na životech, k nimž dochází na moři;

24.

vybízí k prozkoumání opatření pro předcházení nedovolené migraci, aby vznikly bezpečné a legální alternativní trasy do Evropy s cílem zamezit dalším ztrátám na lidských životech během nebezpečných cest. Mimo jiné by mohlo jít o vytvoření „humanitárního koridoru“, častější vydávání víz z humanitárních důvodů, zvýšení kvót pro znovuusídlení a zřízení přijímacích středisek v zemích tranzitu, jež budou zpracovávat žádosti o azyl nebo rozhodovat o způsobilosti pro legální vstup do zemí EU (1). Místní a regionální orgány by v tomto ohledu mohly sehrát velice užitečnou úlohu;

25.

vítá vytvoření Pracovní skupiny pro Středomoří (2), jež byla ustavena v návaznosti na zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci ve dnech 7. a 8. října 2013, aby Evropská unie mohla řešit nastalou situaci. Jejím hlavním úkolem je identifikovat vhodné nástroje, aby se už neopakovaly takové tragické události, k jakým došlo u pobřeží ostrova Lampedusa, a vypracovat strategičtější, holističtější a dlouhodobější přístup k vývoji migrace ve Středomoří. VR v této souvislosti připomíná svou činnost v rámci shromáždění ARLEM, a zejména doporučení uvedená ve zprávě o úloze místních a regionálních orgánů při řízení migrace ve Středomoří, kterou nedávno přijala komise ECOTER (ARLEM);

26.

rád by upozornil na to, že operace „Frontex Plus“, jež byla zahájena dne 27. srpna 2014 a má nahradit iniciativu Mare Nostrum, nepokrývá činnosti, které jsou momentálně vykonávány v rámci iniciativy Mare Nostrum. Rozpočet agentury Frontex byl ve víceletém finančním rámci omezen. Operace Frontex Plus bude muset být financována z příspěvků členských států. Odhlédneme-li od finančních aspektů, mají obě operace také odlišný charakter – iniciativa Mare Nostrum je zaměřena humanitárně, zatímco Frontex se v prvé řadě týká ochrany hranic;

27.

vybízí k dalšímu rozvíjení dialogu a spolupráce se třetími zeměmi původu a tranzitu migračních toků, v souladu s globálním přístupem EU k migraci a mobilitě a prostřednictvím nástroje partnerství v oblasti mobility a regionálních dialogů a procesů, jakým je například rabatský proces;

28.

podporuje úsilí agentury Frontex o uzavření dohod o operativní spolupráci se třetími zeměmi v oblasti ochrany hranic a nedovoleného přistěhovalectví, které by měly podpořit odpovědný přístup dotčených třetích zemí;

29.

vítá iniciativu zahájenou italským předsednictvím, jejímž cílem je zavést podobný dialog s východoafrickými zeměmi. Podpora legální migrace má přispět k úsilí EU o dosažení růstu a zabránit tím případnému zneužití legálních migračních cest, které by mohlo poškodit důvěryhodnost celého evropského migračního systému;

30.

zdůrazňuje význam koncepce cirkulační migrace, jež by pomohla vyrovnat dopad migrace na regiony původu a přijímající regiony a přispěla by k jejich rozvoji. Patří sem potřeba účinné a udržitelné návratové politiky, která bude plně respektovat práva migrantů a přihlížet ke specifickým charakteristikám jednotlivých zemí původu. Za tímto účelem je třeba zlepšit praktickou spolupráci mezi místními orgány a příslušnými třetími zeměmi s cílem podpořit a vytvořit nejúčinnější systém dobrovolných návratů;

31.

domnívá se, že orgány na všech úrovních musí aktivně hájit a prosazovat dialog a spolupráci se třetími zeměmi, aby se konkrétním způsobem podpořily legální cesty na politické a hospodářské úrovni a aby se zamezilo a bojovalo proti nedovolenému přistěhovalectví a všem souvisejícím formám trestné činnosti tím, že bude posílena institucionální a operativní kapacita příslušných orgánů těchto zemí;

32.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mohou sehrát roli ve společném úsilí s úrovní EU a jednotlivých států a se třetími zeměmi při předcházení nedovolené migraci a jejím potírání prostřednictvím činností v zemích původu (například osvětové kampaně, informování o rizicích spojených s nelegálním překračováním hranic, opatření, která dané osoby připraví na začlenění, odborná příprava, pomoc se slučováním rodin, jazykové kurzy a opatření k prohloubení mezikulturního dialogu) a v cílových zemích (například vytvoření místních systémů výběru v souladu s místními potřebami, přijímací a podpůrná opatření atd.). Mohou se rovněž podílet na identifikaci a ochraně obětí obchodování s lidmi a pomoci s opětovným začleňováním nelegálních migrantů po jejich návratu do země původu. Účinná politika v oblasti legální migrace a začleňování na místní a regionální úrovni umožňuje rovněž bojovat proti rasismu a xenofobii;

33.

je toho názoru, že nedílnou součástí snah EU o podporu zemí v jižním a východním Středomoří, jež přijímají mnoho uprchlíků (3), musí být rychlejší znovuusídlování uprchlíků v EU. Jedná se o oblast, v níž evropská města a regiony hrají významnou úlohu, neboť podporují začleňování uprchlíků do místních komunit a podnikají kroky k posílení sociální soudržnosti;

34.

vyzývá k tomu, aby byla podporována partnerství v oblasti migrace a začleňování mezi městy a regiony v zemích původu a v cílových zemích za účelem posílení spolupráce a vzájemné důvěry a tím i zajištění decentralizovanějšího řízení migrace. Výbor regionů opakuje rovněž svůj požadavek (4), aby byly místní a regionální orgány zapojeny do rozvíjení partnerství v oblasti migrace a začleňování se třetími zeměmi;

35.

zdůrazňuje, že Komise ve sdělení o obnovené evropské agendě pro integraci (5) vyzvala k tomu, aby bylo přijímáno více opatření na místní úrovni, a poukázala na nutnost uplatňovat skutečný přístup zdola nahoru při rozvoji integračních politik;

36.

má za to, že by místní a regionální orgány měly hrát významnější roli při určování širšího kontextu v oblasti migrační politiky;

37.

zdůrazňuje, že si místní a regionální orgány a členské státy musí vyměňovat osvědčené postupy ohledně vyřizování případů žadatelů o azyl a uprchlíků, integračních politik a řešení nedovolené migrace. Výbor regionů může v tomto procesu pomoci dosáhnout účinnějšího zapojení místních a regionálních orgánů do přípravy a provádění politik v oblasti přistěhovalectví a začleňování v souladu s víceúrovňovou správou a zásadou subsidiarity. Mohlo by to rovněž pomoci odstranit rozdíly mezi jednotlivými členskými státy a regiony, pokud jde o podmínky přijímání a pobytu žadatelů o azyl, uprchlíků či migrantů;

38.

doporučuje, aby agentura pro rozsáhlé informační systémy (eu-LISA) v blízké době vypracovala kompletní systém sdílení údajů v oblasti migrace a místních orgánů na základě systému VIS. Takový systém by mohl být velice užitečný při sdílení odborných znalostí a zkušeností, pokud jde o ubytování, vyřizování případů žadatelů o azyl a uprchlíků, integrační politiky a řešení nedovolené migrace, a poskytl by praktická řešení na podporu zásady solidarity mezi místními orgány;

39.

navrhuje vypracovat databázi, která by přispěla ke sledování migračních toků mezi členskými státy. Databáze by obsahovala informace týkající se pohybu obyvatel ze zemí původu do cílových zemí. Znalost těchto toků by usnadnila přijímání rozhodnutí na místní, regionální a evropské úrovni;

40.

domnívá se, že spolupráce a solidarita by byla podstatně jednodušší, pokud by se intenzivněji hledala praktická a pragmatická řešení. Při identifikaci hlavních problémů nesmí být opomíjeny odborné znalosti místních a regionálních orgánů;

41.

domnívá se, že by EU měla využít každé příležitosti ke spolupráci s institucionálními partnery a k prohloubení diskuse ve všech příslušných strukturách. V tomto směru jsou důležitými partnery organizace, jako je například Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), a shromáždění, například Evropsko-středomořské shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM) VR;

42.

je potěšen tím, že příští ministerská konference Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), jež proběhne v říjnu 2015, bude zaměřena na to, jakým způsobem mohou města přispět k řízení migrace, a poskytne dokonalý prostor pro globální dialog mezi městy. Rád by se na této konferenci podílel a je připraven přispět k diskusím, jež se na ní budou odehrávat.

21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/59

1.

Výbor regionů připravuje na žádost italského předsednictví Rady EU přesvědčivé návrhy ohledně toho, jak může být propojená Evropa základem pro využívání širokého potenciálu, jejž nabízí odvětví IKT jako zdroj růstu a nových pracovních míst, a to zejména v nadcházejících pěti letech.

2.

V éře nové průmyslové revoluce může Evropa v souladu se strategií Evropa 2020 využít digitalizaci jako hnací sílu sociálního a hospodářského růstu. Je potřeba pochopit, jaký druh služby zákazník požaduje, a vědět, jak vyvinout příslušnou technologii, a také to, že zákazník nechce koupit pouze produkt, ale spíše produktivitu, jistotu zaměstnání a spokojenost. Toho všeho lze dosáhnout s využitím digitalizace. Oběhové hospodářství, digitalizaci a koncepce služeb lze využít k vytváření nových, zelených pracovních míst a k oživení tradičních průmyslových odvětví. Podle studií Komise by Evropa mohla do roku 2020 zvýšit svůj HDP stimulací růstu vnitřního digitálního trhu o 4 % a veřejná správa by mohla snížit prostřednictvím digitalizace veřejných služeb náklady o 15–20 % (1). Internet vytváří i v období vysoké nezaměstnanosti pět nových pracovních míst na každá dvě zaniklá. Odhaduje se, že společná opatření EU v rámci strategie digitalizace by v dlouhodobém horizontu mohla vytvořit až 3,8 milionu pracovních míst ve všech hospodářských odvětvích.

3.

Nicméně schopnost Evropy generovat růst a vytvářet pracovní místa prostřednictvím digitalizace není ve všech směrech optimální. Je nutné rozvíjet u lidí dovednosti v oblasti IKT, jelikož celá polovina obyvatelstva má tyto dovednosti nedostatečné nebo je nemá vůbec. Vzhledem k tomu, že se služby rozvíjejí v globálním prostředí s využitím IT, je důležité, aby se zlepšilo konkurenční postavení Evropy jako poskytovatele a tvůrce služeb. Rovněž podniky provozují svoji činnost v náročném prostředí: mezi prvními deseti společnostmi IKT (podle tržeb) není ani jedna evropská.

—

Je nutné stimulovat a dobře plánovat synergie mezi různými mechanismy financování a mezi veřejným a soukromým sektorem, aby se vybudovala vysoce kvalitní a cenově dostupná infrastruktura, která bude moci sloužit cloud-computingu, přenosu dat velkého objemu a širokopásmovému připojení.

—

Unijní, celostátní, regionální a místní orgány by si měly za prioritu zvolit vybavení lidí digitálními a podnikatelskými dovednostmi, které by jim umožnily plně využívat nové technologie, analyzovat data velkého objemu, pochopit otázky kybernetické bezpečnosti, zvýšit jejich zaměstnatelnost a vytvářet nové podnikatelské příležitosti.

—

Unijní, celostátní a nižší než celostátní orgány by měly usilovat o flexibilní regulační rámec, který snižuje náklady a usnadňuje zakládání podniků IKT a jejich provoz, umožňuje snadný přístup k financování a podporuje inovace včetně jejich hodnocení a oceňování.

—

Ve veškeré budoucí legislativě směřující k dokončení jednotného digitálního trhu by se měl vzít v úvahu potenciál a klíčová úloha místních a regionálních orgánů v digitálním vzdělávání občanů, v budování a spravování digitální infrastruktury (často v přeshraniční nebo meziregionální spolupráci), v procesu rozvoje inovací a podnikavosti a ve výkonu elektronické správy.

4.

vítá návrhy opatření souvisejících s vnitřním trhem elektronických komunikací, která by podpořila dynamický a udržitelný růst ve všech hospodářských odvětvích, vytvořila pracovní místa a zaručila vysokou úroveň ochrany spotřebitelů. Ve veškeré budoucí legislativě směřující k dokončení jednotného digitálního trhu by se měl vzít v úvahu potenciál a klíčová úloha místních a regionálních orgánů ve výkonu elektronické správy;

5.

poukazuje na to, že stěžejní iniciativy včetně Digitální agendy jsou zásadně důležitým nástrojem růstu. Stěžejní iniciativy by se s ohledem na cíle strategie Evropa 2020 měly stát katalyzátorem zvýšení koordinace politik na všech úrovních a měly by být použity v klíčových dokumentech. Místní a regionální orgány by měly i nadále používat stěžejní iniciativy jako referenční rámec pro své plánování a rovněž k interakci s vyššími správními úrovněmi a s jinými zúčastněnými stranami. Místní a regionální orgány (a veřejné instituce, jako jsou knihovny, nemocnice nebo školy) by se navíc mohly výrazněji podílet na šíření a využívání výsledků Horizontu 2020;

6.

zdůrazňuje, že hospodářského růstu a tvorby pracovních míst nelze dosáhnout částečnou optimalizací. Zapotřebí je spíše holistický přístup, vedení a opatření. Místní a regionální orgány jsou například schopny lépe zavést digitalizaci do své činnosti, pokud jejich rozpočtová činnost a ukazatele vyžadují dobré celkové výsledky a stimulují meziodvětvovou spolupráci. Aby bylo možné vytvářet nové inovativní administrativní postupy, je rovněž důležité zachovat rovnováhu mezi úlohou veřejných orgánů a novým inovativním vývojem. Jsou známy pozitivní zkušenosti s experimentálním financováním využíváním k předcházení problémům nebo k vývoji a testování nových sociálních inovací;

7.

je zastáncem kombinace opatření vycházejících zdola nahoru se strategickým vedením shora dolů. Místní a regionální aktéři jsou hnací silou rozvoje a zavádění digitalizace. Místní a regionální tvůrci rozhodnutí, pracovníci a obyčejní lidé představují prováděcí zdroje za předpokladu, že mají potřebné znalosti a dovednosti a pozitivní přístup k digitalizaci. Místní a regionální aktéři jsou odpovědní za zabezpečení těchto dovedností. Místní a regionální úroveň by měla sebe sama monitorovat, aby se zaručilo, že místní a regionální aktéři nebudou překážkou vlastního rozvoje;

8.

poukazuje na to, že v Evropě občanů umožňuje digitalizace lidem vytvářet sítě a udržovat kontakty, s jejichž pomocí si vyměňují názory, vzájemně se od sebe učí, utváří společné názory a ovlivňují svými očekáváními a cíli rozhodování a posilování společné evropské identity. Nová pracovní místa jsou založena na trzích a trhy budou vytvářeny snadněji, pokud bude mít Evropa silnou digitální identitu a lidé budou chtít využívat digitalizaci a fakticky žádat nová digitální řešení;

9.

zdůrazňuje, že v důsledku digitalizace se mění způsoby práce, což nevyhnutelně vede k tomu, že náplň některých pracovních míst zastarává, což znamená, že podniky a veřejný sektor musejí být schopny zajistit a využít dobře vzdělanou pracovní sílu, aby vytvářely větší přidanou hodnotu. Digitalizace rovněž umožňuje lidem hledat si obživu prostřednictvím mikropodnikání. Mimoto by se digitalizace měla využívat v úsilí o vytváření rychle rostoucích podniků, jelikož umožňuje koncipovat a poskytovat služby a výrobky bez časového omezení či omezení souvisejícího s polohou. I subjekty ve vzdálených regionech mají stejné podmínky pro využívání digitalizace;

10.

zdůrazňuje, že na úrovni Evropské unie a členských států je zapotřebí strategie růstu, v níž budou zohledněny příležitosti, jež nabízí digitální strategie na podporu tvorby lepších a trvalejších pracovních míst, zejména pro mladé lidi. Za zaměstnatelnost nenesou odpovědnost pouze jednotlivci: zapojeny by měly být všechny zúčastněné strany, tj. podniky, školy, místní orgány a mladí lidé;

11.

poukazuje na to, že klíčovými aspekty udržitelného rozvoje je zajišťování dodávek přírodních zdrojů a snižování uhlíkové stopy. Hospodářský růst v Evropě by tedy měl vycházet z něčeho jiného než ze zvyšování výroby spotřebního zboží. Výrobky a služby produkované a obchodované elektronicky mohou vytvářet růst s nižší zátěží pro přírodní zdroje (2);

12.

vyzývá místní a regionální orgány, aby za účelem posílení udržitelnosti životního cyklu veřejně vlastněných aktiv, zejména zástavby a budov, posoudily rozsah využívání IKT, informačního modelování a přístupu založeného na partnerství soukromého a veřejného sektoru;

13.

podotýká, že kromě technologického vývoje produktů je důležité se zaměřit na vývoj postupů, služeb a výrobků orientovaných na člověka, včetně designu zaměřeného na uživatele, tvorby založené na spolupráci a rychlého provádění pilotních projektů. Výbor podporuje nástroj pro propojení Evropy, jejž lze využít k rozvoji nové infrastruktury pro veřejné digitální služby a k lepšímu využití řešení navržených v různých částech Evropy k problémům jednotlivých regionů. Tato opatření zaručí, že digitální produkty naplní skutečné potřeby trhu, včetně potřeb veřejného sektoru, rychleji a efektivněji a že se zvýší konkurenceschopnost evropských výrobků a podniků;

14.

doporučuje zjistit, zda by mezera mezi IKT a „podnikatelskou činností“ mohla být překlenuta prostřednictvím řízení služeb informačních systémů pomocí podnikové architektury, tj. nikoli pouze správou informací a aktivit, ale holistickým přístupem. Klíčovým prvkem modelu podnikové architektury je kontrolovaně a systematicky přizpůsobit požadované informační a technologické prostředí strategickým a operačním potřebám hlavní činnosti;

15.

konstatuje v této souvislosti, že místní a regionální orgány mají klíčovou úlohu při zajišťování spravedlivého a cenově dostupného širokopásmového připojení tam, kde selhává trh, a naléhá, aby projekty digitálního rozvoje v řídce osídlených venkovských oblastech byly uznány jako služby obecného hospodářského zájmu (3);

16.

poukazuje na to, že IKT lze využít v inovacích na řešení kritických socioekonomických problémů, a navrhuje, aby se sestavil nový rámec, jehož prostřednictvím by Evropská unie podnítila podniky založené na IKT, aby začaly řešit hlavní společenské problémy, jako je změna klimatu, energetické otázky nebo stárnoucí společnost. Aktivní a zdravé stárnutí je jedním z klíčových evropských inovačních partnerství a na podporu aktivního stárnutí by mohly být vyvinuty digitální služby („aktivní digitální stárnutí“). Evropa by se mohla stát průkopníkem investic do digitálních služeb na podporu zdraví a společenské integrace starších lidí, a mohla by tak vytvořit základ nového globálního exportního trhu a zároveň snížit tlak na ceny související se stárnutím;

17.

vidí příležitost, jak stimulovat růst a zaměstnanost, v novém, inovativním propojení digitalizace s tradičně silnými evropskými odvětvími, jako je cestovní ruch a kultura. Poskytovatelé a uživatelé služeb by se například mohli setkávat prostřednictvím nových inovativních digitálních platforem a postupů. Místní a regionální subjekty mohou provozovatelům z cestovního ruchu a poskytovatelům kulturních služeb pomoci nalézt podobné poskytovatele služeb v jiných částech Evropy, aby mohli vytvořit sítě a společně se zviditelnit s využitím digitálních postupů. Zákazníci z odvětví cestovního ruchu a kultury mohou využívat i vytvářet obsah prostřednictvím tzv. crowdsourcingu. Veřejné registry údajů, např. digitální zdroje muzeí, archívů a knihoven, mohou sloužit jako zdroje nového cestovního ruchu a kulturních služeb;

18.

doporučuje, aby se digitalizace podpořila zaváděním doplňkových obchodních modelů, které mohou využívat např. sociální podniky a subjekty z třetího sektoru k poskytování služeb, které nenabízí veřejný sektor a v nichž soukromý sektor ještě nespatřuje obchodní příležitosti;

19.

poukazuje na zjištění, že investice do IKT mohou k regionálnímu růstu přispět více než jiné kapitálové investice, proto doporučuje stanovit za prioritu dokončení jednotného digitálního trhu do roku 2015 a řešení investičních potřeb v telekomunikační infrastruktuře maximálním využitím strukturálních fondů EU, podporou správné kombinace veřejných a soukromých investic, využíváním dalších finančních nástrojů, např. Evropské investiční banky, a vytvořením vhodného regulačního rámce. Velmi hustě zalidněné regiony by bylo možné podpořit soukromými investicemi do infrastruktury, zatímco jiné regiony budou na podporu své infrastruktury potřebovat veřejné finance;

20.

vítá iniciativu Evropské komise Propojené komunity, jejíž smyslem je poskytnout obcím, členům místních širokopásmových partnerství a provozovatelům pokyny pro to, jak získat financování a vyvinout na míru šité obchodní modely poskytování širokopásmového připojení komunitě. Výbor vyzývá místní a regionální aktéry, aby využívali nové financování a podporu EU na širokopásmové připojení;

21.

domnívá se, že zaváděním vysokorychlostních sítí a snižováním jejich ceny se vytvoří pracovní místa pro evropské podniky, povzbudí rozvoj moderních služeb, podpoří elektronický obchod a podnikům se nabídnou příležitosti v oblasti internetu věcí a technologií komunikace mezi zařízeními (M2M). Výbor vyjadřuje obavy v souvislosti s trendem, kdy technologie příští generace (cloud computing, 3D tisk, elektronické zdravotnictví, elektronická správa, inteligentní města, služby zábavního průmyslu, řešení „telepresence“, data velkého objemu, Internet v automobilech atp.) vyžadují v Evropě stále větší šířku pásma a nepřetržitý provoz a obchodní modely vyvinuté za účelem zavedení této technologie vytvářejí neudržitelný tlak na náklady místních a regionálních orgánů. Do struktury celkové ceny projektů v oblasti širokopásmového připojení je nutné zahrnout nejen náklady na zahájení provozu, ale rovněž budoucí náklady, jež vzniknou v důsledku rychlého technologického rozvoje;

22.

poukazuje na to, že evropské inovační partnerství pro inteligentní města a obce (4) je platformou, která efektivně podporuje udržitelný růst založený na digitalizaci. Vývoj produktů a testovací platformy potřebují k řádnému fungování rovněž dobře fungující inovační a podnikatelské prostředí. Spolupráce mezi vzájemně propojenými inteligentními městy umožňuje místním a regionálním subjektům co nejefektivněji podpořit šíření řešení vytvořených v podnicích, a zvýšit tak konkurenceschopnost podniků v globálním podnikatelském prostředí;

23.

doporučuje, aby regiony při definování strategie inteligentní specializace (RIS3) ve zvolené specializaci vycházely z digitalizace, aby se vytvořila vyšší přidaná hodnota, a tak se generoval rychlejší růst v regionu. Výbor vyzývá místní a regionální orgány, aby vytvořily inovativní a podnikatelské výzkumné postupy a mechanismy správy s cílem optimalizovat synergie mezi různými mechanismy veřejného a soukromého financování, vytvořit synergie mezi různými místními a regionálními portfolii projektů a zaměřit se na budování evropského partnerství prostřednictvím Horizontu 2020, INTERREG, makroregionů atp.;

24.

naléhá na Komisi, aby učinila kroky k zajištění toto, že regiony dostanou jasné pokyny k provádění strategií RIS3 za využití velkých seskupení projektů a portfolií financovaných z více fondů, jež jsou zorganizovány spíše pomocí synergistické spolupráce než řízením jednotlivých projektů. Klíčem k tomuto vývoji v pracovní kultuře budou digitální nástroje řízení projektů a virtuální pracovní prostředí;

25.

poznamenává, že již dříve podpořil názor, že „nástroje umožňující propojení mezi výzkumem a inovacemi a strategiemi inteligentní specializace se provádějí jak prostřednictvím programu Horizont 2020, tak strukturálních fondů, aby bylo možné vytvořit objektivní ukazatele pro jednotlivé etapy excelence a budování EVP“ (5). Vytvořené ukazatele by se mohly uzpůsobit k posouzení přínosů výzkumných projektů provedených s využitím veřejného financování. Hodnocení by se mělo zaměřit na výsledky a dopady, jako je např. přínos pro místní a regionální orgány, nové obchodní příležitosti a vytváření pracovních míst, zlepšování designu, funkčnosti, použitelnosti a efektivity poskytování služeb, celková kvalita výrobků a služeb nebo příspěvek k inovačním systémům obecně;

26.

zdůraznil ve svých předchozích stanoviscích aktivní využívání inovativního zadávání veřejných zakázek a zjednodušování postupů a vyzývá místní a regionální orgány, aby tyto zásady zaváděly za účelem rychlejšího rozšiřování digitálních přístupů;

27.

podotýká, že pro fungování vnitřního trhu a konkurenceschopnost digitální ekonomiky je důležité zapojit spoluúčastníky (tvůrce obsahu, subjekty z marketingu, distribuční kanály, elektronický obchod, firmy vytvářející software, telekomunikační operátory a poskytovatele financování a specialisty na výzkum a vývoj, vzdělávání a právo duševního vlastnictví) do hodnotové sítě s cílem nalézt digitální řešení. Výbor doporučuje, aby místní a regionální aktéři byli více zapojeni do vytváření a organizace celoevropských a meziregionálních hodnotových sítí;

28.

poukazuje na to, že růst a tvorbu nových pracovních míst lze povzbudit zpřístupněním poznatků, procesů, veřejných prostor a inovací coby vedlejšího produktu veřejně financovaných projektů VaV. Například zpřístupněním veřejných prostor s připojením k internetu za individuálně smluvený poplatek by obce mohly podporovat mikropodnikatele a mobilizovat různé skupiny obyvatel;

29.

konstatuje, že podle studií Komise zvyšuje veřejný přístup k údajům veřejného sektoru a veřejně financovaných subjektů hospodářský růst a vytváří nové obchodní příležitosti, a to i pro malé podniky, bez ohledu na to, kde se nacházejí. Veřejně přístupné údaje napomáhají zlepšovat podmínky funkčního jednotného digitálního trhu, na němž lze zákazníkům nabízet jednoduchý, bezpečný a pružný přístup k digitálnímu obsahu a službám (6);

30.

poukazuje na to, že technologie potřebná k zpřístupnění veřejných údajů je již na pokročilé úrovni, ale že na místní a regionální úrovni nutně nemusí být dostatečně zvládnutá a že zřejmě neexistují nástroje nutné k tomu, aby bylo možné vyhledat informace dostupné pro opětovné použití (7). Významným aspektem opětovného použití informací jsou metadata a jejich zveřejňování ve standardizovaném formátu by zkvalitnilo zejména přeshraniční přenos, dostupnost a komerční využití poznatků;

31.

poukazuje na to, že objem informací dostupných na internetu roste rychlým tempem. Očekává se, že využívání dat velkého objemu, tj. velkého množství informací, vytvoří v nadcházejících několika letech nové obchodní příležitosti a nová pracovní místa, ve veřejném sektoru, např. ve zdravotnictví, dopravě nebo službách zaměstnanosti, se však tato data teprve začínají používat. Obrovský, zatím nevyužitý potenciál skýtá propojení veřejně přístupných dat s daty velkého objemu a veřejných registrů se soukromými. Právní předpisy Evropské unie by měly být koncipovány tak, aby umožnily vhodné použití dat velkého objemu bez porušení práv jednotlivců na ochranu údajů;

32.

domnívá se, že Internet v EU by měl být nejbezpečnější na světě, a doporučuje, aby se Evropa uvedla na světovém trhu jako bezpečné a stabilní obchodní prostředí s dobrou telekomunikační infrastrukturou, na jehož základě by mohla přilákat podniky náročné na poznatky, aby investovaly a expandovaly v evropských regionech. Měly by se co nejvíce omezit výpadky sítě, útoky a trestné činy, jelikož poškozují image podniku, snižují produktivitu práce a ničí poznatky, jež jsou pro podniky zásadně důležité;

33.

domnívá se, že by se v Evropě měly vytvářet technologické platformy a že by se mělo vyjasnit, zda je z důvodů kybernetické bezpečnosti potřeba vytvořit kromě současného internetu omezenější síť, jež by poskytla konkurenční výhodu podnikům, službám cloud-computingu a výzkumu, jež jsou založeny na důvěře. Evropská unie by rovněž mohla směrovat příjemce finančních prostředků EU k těmto platformám, což by zvýšilo komerční úspěch nových řešení;

34.

zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité, aby byly na všech úrovních dodržovány bezpečnostní požadavky, aby se tak zabezpečila optimální úroveň ochrany soukromí a osobních údajů, zabránilo se neoprávněnému sledování jakýchkoliv osobních údajů a získávání profilu uživatelů např. v oblasti nákupních zvyklostí, zdravotního stavu, zdravotních záznamů atd. Na ochranu soukromí by se také mělo pohlížet z hlediska toho, jak lze údaje z různých složek automaticky slučovat za účelem vytváření vysoce osobních profilů jednotlivců (8);

35.

je si vědom toho, že digitalizace (včetně hromadných otevřených on-line kurzů) s sebou přináší změnu ve vysokoškolském vzdělávání podobnou té, která již radikálně změnila např. prostředí pro činnost sdělovacích prostředků. Vysokoškolské vzdělávání v Evropě by mohlo zaostat za jinými částmi světa, jež investují do strategií modernizace vzdělávání založených na IKT. Místní a regionální aktéři mohou na druhé straně ve spolupráci s vysokými školami rovněž využít digitalizaci k modernizaci vzdělávání. Zlepšily by se tak předpoklady evropských subjektů pro úspěch na rostoucím globálním trhu a vznikla by rovněž příležitost pro vytváření nových pracovních míst ve vysokoškolském vzdělávání. Vysoké školy, jež si zvolily digitalizaci, mohou na základě principu trojúhelníku znalostí (vzdělávání, výzkum a inovace) věrohodněji modernizovat jiná odvětví ve svém regionu, a pomoci tak podnikům vytvářet nová pracovní místa a veřejnému sektoru rozvíjet elektronickou správu a elektronické služby;

36.

kladně hodnotí úsilí vyvinuté v partnerství s průmyslem prostřednictvím Velké koalice pro digitální pracovní místa (9) na podporu nezbytných dovedností u uživatelů IKT. Jak organizace, tak jednotlivci se musí stále častěji přizpůsobit, tj. učit se nové věci a učit se více, aby se uplatnili v budoucnosti. Pro podniky a veřejnou správu je tedy stále naléhavější rozvíjet inovativní způsoby naplnění potřeb kvalifikací v budoucnu. Jako největší překážka se v této souvislosti uvádí nedostatek vhodných znalostí a kvalifikací. Zlepšit by se měly zejména digitální dovednosti nezaměstnaných a lidé s odbornou nebo vysokoškolskou kvalifikací by měli dostat příležitost učit se dovednostem potřebným v elektronickém obchodu. Výbor regionů podporuje iniciativy na rozvoj podnikání v evropské síti;

37.

podpořil návrh Komise podporovat prostřednictvím nových vzdělávacích programů Erasmus+ a Horizont 2020 vzdělávací instituce při vytváření nových obchodních a vzdělávacích modelů a iniciovat činnosti v oblasti testování inovativních metod učení, práce s koncepcemi a hodnocení dovedností (10). Vyzývá místní a regionální aktéry, aby ze vzdělávacích institucí, jež provozují a financují, učinily prostory pro vyvíjení a testování nových digitálních vzdělávacích metod a provádění pilotních projektů na tomto poli (living labs);