15.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 12/1

Zpravodaj:

pan Hernández Bataller

1.1

Postupné snižování kupní síly střední třídy – skutečného hybatele konzumní společnosti – a všech spotřebitelů obecně a finanční potíže, jimž čelí malé a střední podniky ve snaze udržet se, vedly v rámci strnulosti výhod ve stávajícím podnikatelském prostředí k přehodnocení běžných obchodních praktik na trhu.

1.2

Dopady narušování, které nekalé praktiky na trhu způsobují, vedly ke vzniku spotřebitelů, kteří jsou oběťmi nastalé hospodářské situace, jež se projevuje ztrátou svobody rozhodování a potížemi při uplatňování svých práv v této oblasti. Tito spotřebitelé by také měli být chráněni vůči těmto politikám, aby se předešlo jejich vyloučení.

1.3

Na druhou stranu lze během hospodářské krize pozorovat všeobecnou a trvalou tendenci postupného oslabování potenciálních spotřebitelů, na základě čehož je možné se domnívat, že tento propad spotřeby se může nadále prohlubovat. Doposud nebyla veřejnými orgány navržena systematická opatření, která by takovému zhoršení předcházela a zabraňovala.

1.4

Náprava této nerovnováhy kromě toho zlepší také postavení výrobců a malých a středních podniků tím, že transparentnost a volná hospodářská soutěž sníží tlak, jemuž výrobci čelí (klesající poptávka, predátorské ceny atd.) a jenž přispívá k nedostatečnému fungování trhu.

1.5

Je nutné přijmout preventivní a ochranná opatření, jako jsou zmírňující opatření a opatření na obnovu, aniž by tím byly dotčeny další návrhy obsažené ve stanovisku. Mezi ně patří přinejmenším:

1.6

Je třeba prohloubit začlenění zájmů spotřebitelů do všech politik Unie. Příslušné programy EU by tak měly věnovat prostřednictvím činností obecného zájmu konkrétní částku na zvýšení příspěvku pro organizace zastupující spotřebitele, aby se tak podpořilo začlenění ekonomicky oslabených spotřebitelů z důvodu nastalé hospodářské situace.

2.1

Trvání a hloubka současné hospodářské a finanční krize, jakož i opatření přijatá nemalým počtem vlád členských států Evropské unie mají vedlejší účinky, pokud jde o nabídku zboží a služeb a poptávku po nich, což souvisí s poklesem kupní síly, který pocítila většina spotřebitelů, a vede k sociálnímu roztříštění.

2.2

Snižování platů občany přimělo upravit spotřební návyky, aby tak mohli přizpůsobit rodinné finance novým finančním možnostem.

2.3

Ztráta zdrojů příjmů, i když je v některých případech zapojena pomoc rodinných sítí, a jejich snižující se hodnota vedly ke zvyšování počtu ekonomicky oslabených obyvatel, jimž hrozí sociální vyloučení, zejména pokud jde o určité základní produkty, dodávky a služby, což lze považovat za konjunkturální oslabení.

2.4

Kromě toho přesun části spotřebitelů do vrstev s menší kupní silou spolu s finančním vyloučením a nezaměstnaností, vytvořili nová omezení přístupu na běžné trhy zboží a služeb, což přispělo ke vzniku alternativních distribučních prostorů a kanálů, což někdy může způsobovat nedostatky ve fungování trhu.

2.5

Pro přijímání a vyhodnocení rozhodnutí, jež mají zamezit sociálnímu vyloučení, je ze statistických důvodů nutné využít ukazatel chudoby v několika rovinách (1). Tento ukazatel se zabývá různými základními aspekty, k nimž patří vzdělání, zdraví a životní úroveň prostřednictvím deseti ukazatelů (kvalita života/sociální blahobyt), přičemž za chudou se považuje osoba, která nemá přístup k minimálně 30 % vyhodnocovaných ukazatelů. Proto je důležité, aby členské státy přijaly opatření zaměřená na překonávání tohoto prahu.

2.6

Kvůli svému slabému hospodářskému postavení nemají v důsledku krize ekonomicky zranitelní spotřebitelé určité prostředky nutné pro přístup k internetovým obchodům, což omezuje jejich přístup na trh se zbožím a službami poskytovaným příznivějším způsobem. Digitální propast tak zvyšuje sociální propast, což ztěžuje ochranu spotřebitelů proti rizikům vyplývajícím z dopadů hospodářské krize a ze složitosti digitálních trhů.

2.7

Zranitelní spotřebitelé také z důvodu změněné hospodářské situace bývají špatně informováni o ochraně svých hospodářských zájmů při operacích, které provádějí v prostředí trhu, který je pro ně stále běžnější.

2.8

Omezování veřejných zdrojů určených pro spotřebitele v rámci ozdravných politik prováděných vládami v posledních letech výrazně snižuje účinnost zejména kontrolních činností a dozoru nad trhem. EU také vyhradila méně prostředků na víceletý program Spotřebitelé na období 2014–2020 (2), jak již EHSV konstatoval (3).

3.1

Rozmanité podoby a dopady, jež mají jednotlivé nekalé obchodní praktiky na trhu na nejslabší spotřebitele, z důvodů vyplývajících z hospodářské krize, způsobují zhoršení jejich schopnosti uspokojivě pokrývat základní potřeby.

3.2

Dodržování norem, které jsou zárukou zdraví a bezpečnosti spotřebitelů a uživatelů, nemůže být ze strany poskytovatelů předmětem vyjednávání. Tak jsou spotřebitelé a uživatelé chráněni před jakýmkoli rizikem a v souladu se zásadou předběžné opatrnosti (za podmínek stanovených ve sdělení Komise ze dne 2. února 2000) se brání uvádění na trh takových produktů, zboží a služeb, které by mohly ohrozit fyzickou a psychickou integritu spotřebitelů a uživatelů a omezit jejich legitimní ekonomické zájmy, aniž by tím byla dotčena obecná povinnost zajistit bezpečnost všech produktů určených spotřebitelům nebo těch, které by mohly být použity spotřebiteli, včetně produktů používaných spotřebiteli v souvislosti s poskytováním nějaké služby.

3.3

V situaci ekonomické zranitelnosti spotřebitelů nemohou být nejen dostatečně uspokojovány základní potřeby v oblasti stravování, ale mohou být také závažně omezovány kvůli nabídce potravinářských výrobků, jejichž nutriční hodnota je tím nižší, čím nižší je cena.

3.4

Totéž se děje, i pokud jde o výklad podmínek uchovávání a prodeje produktů, na nichž z důvodu, že se jedná o potraviny rychle podléhající zkáze, musí být vyznačeno datum použitelnosti.

3.5

Dokonce může docházet i k obchodním praktikám, kdy jsou v zájmu razantního snížení ceny k prodeji nabízeny produkty, které již nesplňují požadavky pro uvádění na trh, což současně platí pro poskytování služeb, a tudíž musí být v tomto ohledu přijata veškerá nezbytná opatření, aby se předešlo uvádění těchto výrobků na trh, na což musejí aktivně dohlížet členské státy, přičemž by se měla, jak uvedl EHSV (4), posílit spolupráce mezi dotčenými vnitrostátními orgány a Komisí a měla by být schválena revize právních předpisů týkajících se bezpečnosti produktů, jež by měla neprodleně vstoupit v platnost.

3.6

V tomto smyslu je nutné zvážit také úmyslné použití termínů a názvů, které spotřebitelům podávají zavádějící informace o charakteristikách produktů v obchodní nabídce nebo výrobků, které jsou zlevněny. Jedná se o klamavou reklamu, jednak v souvislosti s marketingovými kampaněmi, které se schovávají za údajný etický cíl a nabádají ke koupi tím, že působí na emoce a lákají na „solidární“ prodej, jednak v souvislosti s klamavými prohlášeními týkajícími se životního prostředí, jejichž pravdivost lze stěží prokázat.

3.7

Rovněž by bylo vhodné dohlížet na uvádění na trh takových produktů, které se skrývají za generické označení „soukromá či vlastní značka“ a které nesplňují platné požadavky a podmínky pro uvádění na trh.

3.8

V potravinářské oblasti je dále velice znepokojivé rozšiřování alternativních kanálů pro uvádění na trh potravin, které unikají úředním kontrolám a kam patří tzv. podvody v potravinářství (5) prováděné prostřednictvím falšování surovin, nezákonný prodej potravin, opětovný oběh vyhozených potravin pro lidskou spotřebu, atd. Totéž se týká prodeje léků bez lékařského předpisu, jež nejsou OTC (6), a které jsou vyráběny bez záruk a jsou to padělky, které napodobují originální povolený lék, což obnáší závažná rizika pro zdraví.

3.9

Na druhé straně existují výrobky, u nichž dochází k plánovanému zastarávání, čímž se předčasně zkracuje jejich doba použitelnosti, což vede k nákupu dalších nových výrobků a je to v rozporu se zásadami udržitelnosti a účelnými výdaji spotřebitele, jak již uvedl EHSV (7).

3.10

Celkově v ekonomicky ohroženějších spotřebitelích vyvolá lehkou nejistotu nabídka produktů prodávaných nekonvenčním způsobem, tedy i online, jejímž cílem je rozdělit poptávku v této skupině návnadami jako cena, jednoduché způsoby platby, klamavé slevy (ve slevách prostřednictvím tzv. dynamické ceny (8), jež by měla být výslovně zakázána), kupóny nebo šeky, které v mnoha případech představují jasné nabádání ke koupi, které je založeno na nerovném postavení účastníků obchodní transakce. V mnoha případech internetové stránky pro srovnávání cen neuvádějí jasně totožnost obchodníka, který internetovou stránku spravuje, a/nebo zda obchodníci platí za to, aby zde jejich výrobky nebo služby byly uvedeny.

3.11

Nicméně je třeba mít na paměti, že vhodné využití možností, jež skýtají nové technologie, nabízí i příležitosti pro ekonomicky oslabené spotřebitele, neboť se tím rozšiřuje spektrum nabídek produktů, posiluje se konkurence mezi podniky a snižují se náklady na distribuci, které nejsou spojeny s dotčeným produktem.

3.12

Obecně vzato, všechny obchodní praktiky, které souvisejí se zmenšením záruk, na něž má spotřebitel právo, výměnou za snížení ceny výrobku nebo nabízené služby, s sebou nesou další snížení ochrany jeho práv a ekonomických zájmů. To vše má za následek větší zranitelnost, která přispívá k rozvoji negativní zpětné vazby, která může uvrhnout ekonomicky oslabeného spotřebitele do dalších potíží.

3.13

S ohledem zvláště na zdraví ekonomicky zranitelných spotřebitelů je nutné zdůraznit narůstající dopad důsledků energetické chudoby v těch regionech, kde v této souvislosti hrají velkou roli klimatické podmínky. Proto je vhodné řešit také okolnosti, v nichž přes zimu poskytovatelé nesmějí přerušit dodávky energií, nebo jakékoli další, které příslušní poskytovatelé mohou zvažovat v případě rizikových situací způsobených zastavením dodávek kvůli platebním potížím, které vyplývají především z nastalých ekonomických okolností.

3.14

Obecně by také bylo vhodné zmínit i veškeré škodlivé praktiky, ke kterým se mohou uchylovat některé podniky a které v mnoha případech vedou k nevratným škodám na napjatých rodinných financích, zejména v souvislosti s určitými depozitními institucemi, spořitelnami a finančními produkty, které neposkytují pravdivé informace a vhodné podmínky uzavírání smluv, jako v případě spotřebitelských úvěrů s velmi vysokými ročními úroky, což mnohé spotřebitele přivedlo do „krize v krizi“ nebo, což vede k témuž výsledku, poškodilo jejich vyhlídky do budoucna v důsledku nadměrného zadlužení rodiny, či dokonce úplné platební neschopnosti rodiny.

3.15

Okolnosti uvedené v předchozím odstavci mohou být rozšířeny konkrétněji o témata, jako je hypoteční krize, pojišťování na nižší než skutečnou hodnotu atd., které vedou ke kumulované a trvalé oslabenosti, kterou spotřebitelé, kteří se do ní dostanou, dokáží stěží řešit. Zvláštní zmínku si zaslouží pobírání nepřiměřených provizí, často za naprosté bankovní netransparentnosti, jež vede až k oklamání nejen drobných střadatelů, ale i soukromých investorů, pokud jde o transakce s cennými papíry, do nichž jsou vehnáni samotnými finančními subjekty nebo jinými subjekty přítomnými v odvětví, jež však nemají povolení k provozování činnosti.

3.16

Na úrovni přeshraničních výměn představuje nejednotné uplatňování provedení směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách (9) riziko, že se sníží její dosah a záruka větší právní jistoty pro podniky. Lepší provedení by přispělo ke zlepšování ochrany spotřebitelů. Komise bude tedy nyní muset dohlédnout na její řádné provádění ve všech členských státech, což by bylo usnadněno přijetím pokynů, jež by zjednodušily jejich interpretaci v souladu se zamýšleným účinkem směrnice.

3.17

Co se týče nekalých obchodních praktik, je zásadní, aby Komise sledovala oblast opatření, která členské státy uloží za nedodržení ustanovení směrnice. Sankce, jež by měly být uloženy, nesmějí být obecně nižší než zisk plynoucí z praktiky považované za nekalou či klamavou. I řízení, včetně soudních, musejí být odpovídající a účinná pro naplňování účelů směrnice.

3.18

Za účelem zaručení větší soudržnosti s právem Unie by se v budoucnu měly současně a sladěně revidovat směrnice o nekalých obchodních praktikách a směrnice o klamavé a srovnávací reklamě, jak uvedl EHSV (10).

3.19

Celkově se jedná o to, aby se zabránilo přeměně jednotného trhu na bipolární trh, jehož méně příjemná tvář by byla obrácena k těm, kteří mají nejméně a potřebují nejvíce. Provádění obchodních praktik musí být důslednější, zaměřuje-li se na ekonomicky nejslabší spotřebitele. Je třeba zohlednit potřeby spotřebitelů, aby mohli mít přístup k základním produktům, službám a základním dodávkám v dostatečném množství a trvale, tak aby mohli vést důstojný život, což by mělo být chráněno příslušnými veřejnými orgány.

4.1

EHSV vyzývá odpovědné orgány, aby přijaly účinná opatření pro zaručení bezpečného přístupu k základním produktům a službám i jasné a účinné ochrany práv těch spotřebitelů a uživatelů, kteří z nastalých hospodářských příčin dopad hospodářské a finanční krize pocítili nejvíce, aby se předešlo jejich sociálnímu vyloučení, jak již EHSV upozornil, přičemž tato opatření by mohla spočívat například v regulaci nadměrného zadlužení rodin (11), která by měla zmírnit vysoký finanční tlak, jímž trpí určité části společnosti.

4.2

Zároveň musí být hlavní výzvou evropských veřejných politik ochrany spotřebitele konkrétní ochrana práv ekonomicky zranitelných spotřebitelů z důvodu nastalých příčin a zejména jejich důstojného přístupu na trh základního zboží a služeb a při uplatňování příslušných předpisů.

4.3

Různá opatření tak lze rozdělit do čtyř kategorií: preventivní, ochranná, zmírňující a nápravná.

4.4

Při vypracování akčního plánu je třeba se zabývat přinejmenším činnostmi, které budou zaměřeny na odlišné kategorie intervenčních opatření.

4.5

Ze všeho nejdříve by měl být vytvořen fond, který by byl tvořen obnosy hospodářských sankcí uložených těm, kteří se dopustili přestupků ve spotřebitelské oblasti, tyto prostředky by měly být použity na politiku ochrany spotřebitele a zejména na opatření obecného zájmu (prostřednictvím nástroje hromadné žaloby) prospěšná všem a prováděná sdruženími spotřebitelů a veřejnými orgány a dalšími subjekty, jež mohou vyvíjet činnost v oblasti provádění této politiky, v souladu s ustanoveními jednotlivých členských států.

4.6

V případě, že by došlo k závažným porušením s ohrožením či skutečným poškozením zdraví lidí a jejich bezpečnosti, by se měla posílit pravomoc příslušných orgánů uložit sankce, s možností odsouhlasit, že se zabaví nástroje a použité zboží a ukončí činnost podniku, za plného zohlednění všech záruk právního státu.

4.7

Preventivní opatření jsou taková opatření, která se týkají různých vnějších faktorů, které přispívají k nárůstu počtu ekonomicky zranitelných spotřebitelů, k němuž došlo kvůli hospodářské krizi, a výskytu situací nebo praktik ovlivňujících tyto spotřebitele různým způsobem.

4.8

Kromě řešení vnějších faktorů je nutné přijmout také opatření určená na posílení zástupců spotřebitelů jakožto hospodářských a sociálních partnerů a povzbuzovat je, aby se zapojili do programů spolupráce, společného nákupu nebo kooperativní ekonomiky.

4.9

Dalším základním preventivním opatřením je vytvoření střediska pro sledování, jež by monitorovalo strategické politiky přijaté v nejdůležitějších odvětvích, jako jsou služby veřejného zájmu, audiovizuální sektor, odvětví paliv, bankovnictví, energetické oligopoly, bydlení atd., jež mohou představovat riziko nejvíce ohrožující ty nejzranitelnější spotřebitele.

4.10

Celkově se jedná o činnosti související s oblastmi hospodářství, financí a zaměstnanosti, ale i se situacemi zapříčiněnými negativním dopadem, který mohou mít nové technologie na přístup k trhu zboží a služeb v rámci ochrany a práv spotřebitele a uživatele. V tomto smyslu je nutné zahrnout i reklamní činnost a marketing, které mohou být příčinou rozhodnutí neodpovídajících situaci, jíž spotřebitelé procházejí, nebo ovlivňují jejich kritéria při nakupování.

4.11

Ochranná opatření jsou taková, která posilují mechanismy obrany spotřebitelů a uživatelů v horším a podřízeném postavení, zejména pokud jde o přístup k technické a právní ochraně i k odškodnění a nápravě škod, přičemž je třeba mít na paměti zvláštní situaci ekonomicky oslabených spotřebitelů z důvodu nastalé situace.

4.12

Je nutné posílit spolupráci mezi vnitrostátními orgány a Komisí a přistoupit k úplné revizi oblasti působnosti nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele prostřednictvím zavedení rovnocenných mechanismů ověřování a harmonizace sankcí, účinnosti a způsobů použití tohoto nařízení. Spotřebitelé musejí mít rovněž přístup k bezpečným produktům a službám, což vyžaduje účinný dozor nad trhem, a EHSV tudíž doufá, že bude schválena revize právních předpisů o bezpečnosti produktů.

4.13

Zmírňující činnosti se zaměřují na spotřebitele, kteří již jsou kvůli své ekonomické situaci z důvodu hospodářské krize zranitelní, přičemž cílem těchto opatření je pomoci čelit těmto důsledkům, což jim umožní v budoucnu naplnit základní potřeby v rámci důstojných životních podmínek.

4.14

Jak v případě těchto opatření, tak v případě opatření na obnovu, která mohou členské státy přijmout, je důležité, aby se v některých z nich řešila i pomoc rodinným a sociálním sítím, které by měly mít nezbytnou institucionální podporu, aby svou úlohu mohly plnit. Také strukturální fondy by mohly přispět k vytváření zmíněných fondů solidarity na předcházení sociálnímu vyloučení prostřednictvím naplňování svých cílů.

4.15

Mezi opatření na obnovu patří veškerá opatření, která umožní propagovat alternativy pro překonání situace ekonomického oslabení za podmínek, které jsou v současnosti udržitelné. V této souvislosti doporučujeme, aby byl vypracován a proveden „plán na záchranu občanů“, jenž by pomohl znovu oživit ekonomickou situaci rodin díky obnově kupní síly spotřebitelů, kompenzoval ztráty a škrty, k nimž došlo během hospodářské krize, a byl spravedlivou protiváhou opatření prováděných v souvislosti se záchranou bank, jež byla určena finančním subjektům. To by více odpovídalo ustanovení bodu 5 hlavních zásad směrnice Organizace spojených národů na ochranu spotřebitelů z roku 1999, podle nějž by politiky „měly brát v úvahu cíle vymycování bídy, uspokojovat základní lidské potřeby všech členů společnosti a snižovat nerovnosti v rámci jednotlivých zemí i v mezinárodním srovnání“.

4.16

Čl. 34 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie, který za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě zároveň dává Unii a členským státům pravomoc zavést pravidla, která zajistí důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky.

4.17

Nakonec je zajímavé provádět studie a výzkumy, pokud jde o faktory, které jsou rozhodující a umožňují rozvoj ekonomického oslabení spotřebitelů.

4.18

K faktorům, které mohou narušit fungování vnitřního trhu, patří téma hospodářského násilí na spotřebiteli, k němuž dochází při uzavírání smluvních vztahů, a to z důvodu nerovnováhy a podřadného postavení spotřebitele. Tato pozice může ovlivňovat vůli spotřebitele a nedobrovolně vyústit v chybné rozhodnutí v okamžiku poskytování souhlasu při uzavírání smluvních vztahů se spotřebiteli. V těchto případech jsou spotřebitelé uvázáni do smluv, které by jinak neuzavřeli či nepřijali, nebo smlouvy obsahují nepřiměřenou zátěž, kterou by nepřijali dobrovolně v průběhu svého rozhodování.

4.19

EHSV by se měl zabývat tímto neduhem, který se týká uzavírání smluvních vztahů se spotřebiteli, a narušením konkurenceschopnosti, které vzniká nevhodným fungováním vnitřního trhu. Ostatní instituce Unie by se tím měly náležitě zabývat a přijmout vhodná opatření, jež zabrání hospodářskému násilí, jež vzniká při uzavírání smluvních vztahů se spotřebiteli z důvodu jejich podřadného postavení.

15.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 12/10

Zpravodajka:

paní Vareikytė

1.1

Budoucnost Evropské unie závisí na výzkumu a inovacích a Evropa potřebuje do roku 2020 o 1 milion více výzkumných pracovníků, aby si zachovala konkurenceschopnost ve světě. Výzkum by mohl rovněž vytvořit 3,7 mil. pracovních míst a zvýšit do roku 2025 roční HDP EU o 795 mld. EUR, pokud bude do roku 2020 dosaženo 3 % cíle pro podíl HDP investovaného do VaV (1).

1.2

EU se zavázala k podpoře rovnosti žen a mužů ve všech svých oblastech politiky včetně výzkumu a inovací (VaI). Data dostupná na evropské úrovni ukazují, že v evropském sektoru výzkumu je výrazná nerovnováha mezi ženami a muži (2).

1.3

Rovnováha mezi ženami a muži má zásadní význam pro dobré fungování výzkumného systému. K dosažení cílů stanovených v oblasti výzkumu musejí členské státy a EU jako celek využít veškerý lidský kapitál, jejž mají k dispozici.

1.4

Výbor naléhavě žádá Komisi, aby členským státům předložila doporučení obsahující společné pokyny k institucionální změně na podporu rovnosti žen a mužů na vysokých školách a ve výzkumných institucích, jak bylo uvedeno ve sdělení o Evropském výzkumném prostoru v roce 2012.

1.5

V tomto doporučení by měla členské státy vyzvat, aby odstranily právní a jiné překážky náboru výzkumných pracovnic, zachování jejich pracovního poměru a jejich kariérního postupu, řešily nerovnováhu mezi muži a ženami v rozhodovacím procesu a posílily genderový rozměr výzkumných programů.

1.6

Výbor rovněž žádá Komisi, aby pokračovala v přípravě a zavádění programů osvěty, jejichž cílem je přilákat více dívek do oborů STEM (věda, technika, strojírenství a matematika) a více žen do výzkumu.

1.7

Mělo by se zajistit, aby spolu příslušná generální ředitelství Komise (GŘ pro vzdělávání a kulturu a GŘ pro výzkum a inovace) více spolupracovala.

1.8

Výbor dále doporučuje, aby se v rámci Eurostat sbírala a šířila data související s výzkumem a inovacemi rozdělená podle pohlaví.

1.9

Členské státy by měly usilovat o zlepšení svých právních rámců a rámců politiky v oblasti rovnosti žen a mužů ve výzkumu a měly by při tom vycházet z doporučení uvedených ve sdělení o EVP a z programu Horizont 2020.

1.10

Výbor naléhavě žádá členské státy, aby zaručily, že výdaje na VaV budou dosahovat 3 % HDP, tj. úrovně stanovené ve strategii Evropa 2020.

1.11

Členské státy by rovněž v souladu se sdělením o EVP měly zpřístupnit evropské strukturální fondy a jiné režimy financování pro opatření související s institucionálními změnami.

1.12

Hodnocení, akreditace a financování výzkumných institucí a organizací by měly být provázány s jejich výsledky v oblasti rovnosti žen a mužů.

1.13

Členské státy by společně se svými veřejnými/státními výzkumnými institucemi a sociálními partnery měly prošetřit způsoby zaručení rovnováhy mezi profesním a soukromým životem a zavedení přístupů usnadňujících rodinný život, a to jak pro ženy tak pro muže pracující ve výzkumu.

1.14

Členské státy by měly podporovat a upevňovat dialog mezi výzkumnými institucemi, podniky a příslušnými sociálními partnery.

1.15

EHSV naléhavě žádá výzkumné instituce a vysoké školy, aby zaručily rovnovážné zastoupení žen a mužů ve svých rozhodovacích, výběrových a dalších příslušných útvarech.

1.16

Opatření v oblasti rovnosti žen a mužů musí být zahrnuta do plánovacího procesu výzkumných institucí a vysokých škol a jejich příslušných útvarů.

1.17

Výbor žádá, aby se rozšířil dialog s nakladateli a vydavateli vědeckých publikací, aby se, pokud jde o vědecké publikace, redakční články, recenze a rešerše, odstranila genderová předpojatost a zvýšil se počet příspěvků vědeckých pracovnic.

2.1

V roce 2005 stanovila Evropská rada cíl, podle nějž mělo být ve vedoucích pozicích výzkumu ve veřejném sektoru 25 % žen. Nerovnováha mezi muži a ženami však přetrvává: v roce 2010 vedly ženy pouze 15,5 % institucí vysokoškolského vzdělávání a pouze 10 % rektorů univerzit byly ženy.

2.2

Horizontální segregace je v různých hospodářských odvětvích a vědních oborech stále realitou. Podíl žen mezi výzkumnými pracovníky je vyšší ve vysokoškolském vzdělávání a ve veřejné správě než v podnikatelském sektoru. Podíl žen mezi profesory (úroveň A) je v EU nejvyšší v humanitních a sociálních vědách (28,4 % a 19,4 %) a nejnižší ve strojírenství a technice (7,9 %).

2.3

Akademická dráha žen zůstává taktéž poznamenána značnou vertikální segregací. V roce 2010 přesahoval počet studentek (55 %) a absolventek (59 %) počet studentů a absolventů, nicméně muži převyšovali ženy v postgraduálním studiu (49 % žen mezi doktorandy a 46 % mezi absolventy postgraduálního studia). Ženy kromě toho představovaly 44 % akademických pracovníků úrovně C, 37 % úrovně B a pouze 20 % úrovně A. Nedostatečné zastoupení žen je ještě výraznější ve vědě a strojírenství, kde představovaly pouze 33 % akademických pracovníků úrovně C, 23 % úrovně B a 11 % úrovně A (4).

2.4

Klíčovým prvkem dosažení rovnosti mužů a žen je i nadále dosažení vhodné rovnováhy mezi profesním a soukromým životem. Kromě „skleněného stropu“ existuje rovněž „mateřská zeď“, která brzdí kariéru vědeckých pracovnic, jelikož ženy stále nesou větší část břemene v podobě péče o děti a domácích prací.

2.5

Mezi další vážné překážky a omezení náboru výzkumných pracovnic, zachování jejich pracovního poměru a jejich kariérního postupu v evropském vědeckém systému patří: nedostatek transparentnosti při náboru a povýšení, genderová předpojatost při hodnocení výkonu, neprůhlednost v rozhodovacích orgánech a přetrvávající stereotypy, pokud jde o zapojení dívek a žen do vědy. Evropské výzkumné instituce je ještě nutné výrazně modernizovat, aby ženám a mužům nabídly strukturální podmínky pro rovné příležitosti.

3.1

Výzkum a inovace jsou hlavními hnacími silami hospodářského růstu v Evropě a Evropa potřebuje o 1 milion více výzkumných pracovníků, aby si zachovala konkurenceschopnost ve světě. Výzkum a inovace jsou nejen předpokladem toho, aby se EU stala společností založenou na znalostech, ale mohly by rovněž vytvořit 3,7 mil. pracovních míst a zvýšit do roku 2025 roční HDP EU o 795 mld. EUR, pokud bude dosaženo 3 % cíle pro podíl HDP investovaného do VaV (5).

3.2

Rovnost žen a mužů má zásadní význam pro dobré fungování výzkumného systému. K dosažení cílů stanovených v oblasti výzkumu musejí členské státy a EU jako celek využít veškerý lidský kapitál, který mají z hlediska talentu a zdrojů k dispozici. Využití plného potenciálu dovedností, znalostí a kvalifikací žen přispěje ke zvýšení růstu, tvorby pracovních míst a evropské konkurenceschopnosti, což jsou hlavní hnací síly prosperující ekonomiky.

3.3

Aby měl výzkum vysoké kvality význam pro společnost, musí se zvážit řada různých řešení. To lze nejlépe zaručit, pokud budou výzkumné komunity rozmanité a budou schopné spolupracovat v rámci oborů a mezioborově. Výzkum a vzdělávání jsou nedílnou součástí přípravy politik a veřejné správy a přispívají ke kritičtější, rozmanitější a otevřenější veřejné diskusi (6).

3.4

Nábor vyššího počtu žen v oblasti výzkumu může rozšířit zdroje znalostí, zlepšit kvalitu vytváření znalostí a tuto oblast posílit a učinit ji konkurenceschopnější. Ze studií vyplývá, že heterogenní výzkumné týmy jsou zdatnější a inovativnější než homogenní skupiny (7) a že různé znalosti a různý sociální kapitál v týmech jsou důležité pro vznik nových nápadů (8). Mimoto genderové inovace ve vědě, medicíně, strojírenství a životním prostředí využívají pohlaví a genderovou analýzu jako zdroj stimulující nové nápady, služby a technologie (9).

3.5

Ze srovnání ukazatelů zastoupení žen a mužů jednotlivých členských států vyplývá, že země s lepším indexem rovného postavení žen a mužů obvykle investují vyšší procentuální podíl HDP do výzkumu a vývoje a také dosahují lepších výsledků v inovacích.

3.6

Zařazení genderové analýzy do obsahu výzkumu a inovací zaručuje, že výzkum i současné inovace odpovídajícím způsobem zohledňují potřeby, chování a postoje žen i mužů. Z různých studií vyplývá, že zahrnutí genderové analýzy zvyšuje význam a kvalitu výzkumu a inovací. Dodává rovněž hodnotu společnosti a podnikům tím, že činí výzkum citlivým na širokou a rozmanitou uživatelskou základnu a tím, že vytváří inkluzivnější inovační procesy, což dokazuje i projekt v oblasti genderových inovací (10).

4.1

Výbor naléhavě žádá Komisi, aby členským státům předložila doporučení obsahující společné pokyny k institucionální změně na podporu rovnosti žen a mužů na vysokých školách a ve výzkumných institucích, jak bylo uvedeno ve sdělení o Evropském výzkumném prostoru v roce 2012. V tomto doporučení by měla členské státy vyzvat, aby odstranily právní a jiné překážky náboru výzkumných pracovnic, zachování jejich pracovního poměru a jejich kariérního postupu, řešily nerovnováhu mezi muži a ženami v rozhodovacím procesu a posílily genderový rozměr výzkumných programů. Mělo by také zahrnovat obsáhlý seznam nejefektivnějších příkladů ze zemí Evropského výzkumného prostoru (EVP).

4.2

Výbor rovněž žádá Komisi, aby pokračovala v přípravě a zavádění programů osvěty, jejichž cílem je přilákat více dívek do oborů STEM (věda, technika, strojírenství a matematika) a více žen do výzkumu a zvláštní programy profesního poradenství a pomoci. V této souvislosti by se mělo zajistit, aby spolu příslušná generální ředitelství Komise (GŘ pro vzdělávání a kulturu a GŘ pro výzkum a inovace) více spolupracovala. Prostřednictvím této spolupráce by bylo možné vyvíjet společné úsilí o zajištění lepších výsledků, pokud jde o rovnost žen a mužů a výzkum a vzdělávání obecně.

4.3

Komise by měla zaručit rovnováhu mezi ženami a muži v unijních programech mobility ve vzdělávání a výzkumu.

4.4

Výbor dále doporučuje, aby se v rámci Eurostatu sbírala a šířila data související s výzkumem a inovacemi rozdělená podle pohlaví, a zajistily se tak spolehlivější a srovnatelnější ukazatele a plynulejší postupy sběru dat a monitorování, což by pomohlo při tvorbě strategie pro rovnost žen a mužů na období po roce 2015.

5.1

EHSV požaduje, aby členské státy přizpůsobily své národní politiky rovnosti žen a mužů ve výzkumu a inovacích rozhodnutím ohledně Evropského výzkumného prostoru přijatým na úrovni EU a programu Horizont 2020.

5.2

Výbor naléhavě žádá členské státy, aby zaručily, že výdaje na VaV budou dosahovat 3 % HDP, tj. úrovně stanovené ve strategii Evropa 2020. Průměrné výdaje EU-28 na VaV činí v současnosti 2,07 % (11), což brzdí hospodářský růst a tvorbu pracovních míst a brání výzkumným institucím ve využívání celé zásobárny talentů.

5.3

Členské státy by měly vytvářet a zavádět osvětové programy specificky uzpůsobené k přilákání většího počtu dívek do oborů STEM a většího počtu žen do výzkumu. Začít by se mělo propagací těchto oborů ve školách.

5.4

EHSV se domnívá, že jedním z nejúčinnějších opatření na zlepšení rovnováhy mezi ženami a muži ve vzdělávání a ve výzkumu jsou finanční pobídky vzdělávacím a výzkumným institucím, které vykazují zřejmý pokrok v zajišťování rovnosti žen a mužů. Členské státy by měly provázat hodnocení, akreditaci a financování výzkumných institucí a organizací s jejich výsledky v oblasti rovnosti žen a mužů.

5.5

Pro položení pevného základu kýžené strukturální změny v evropských výzkumných institucích a organizacích by členské státy a jejich příslušné instituce měly vytvořit metodiku monitorování a hodnocení efektivity opatření v oblasti rovnosti žen a mužů.

5.6

Členské státy by společně se svými výzkumnými a vzdělávacími institucemi a sociálními partnery měly prozkoumat způsoby zajištění rovnováhy mezi profesním a soukromým životem a zavedení přístupů usnadňujících rodinný život (zařízení péče o dítě, práce z domova, práce na částečný úvazek atp.), a to jak pro ženy tak pro muže pracující ve výzkumu.

5.7

EHSV naléhavě žádá výzkumné instituce, aby zaručily rovnovážné zastoupení žen a mužů ve svých rozhodovacích, výběrových a dalších příslušných orgánech.

5.8

Opatření v oblasti rovnosti žen a mužů musí být zahrnuta do plánovacího procesu výzkumných institucí a vysokých škol a jejich příslušných útvarů. Akční plány musí být zavedeny na všech úrovních a každoročně se musí podávat zprávy o cílových hodnotách, krocích a výsledcích. Jednotlivé útvary musejí být do tohoto procesu aktivně zapojeny a musí mít odpovědnost v podobě rozhodování o vlastních cílech a krocích. Do tohoto plánování by měly být zapojeny rovněž ženy, aby se zaručilo, že výzkumné pracovnice a jejich oblasti zájmu nebudou opomíjeny.

5.9

Věda a inovace jsou nejpřínosnější pro podniky. Členské státy by proto měly podporovat a upevňovat dialog mezi výzkumnými institucemi, podniky a příslušnými sociálními partnery. Na základě tohoto dialogu by se mohl zvýšit výzkum zaměřený na oblast podnikání a výzkumné instituce by mohly diverzifikovat svůj rozpočet.

5.10

Výbor žádá, aby se rozšířil dialog s nakladateli a vydavateli vědeckých publikací, aby se odstranila genderová předpojatost a zvýšil se počet příspěvků vědeckých pracovnic do vědeckých publikací, k redakčním článkům, recenzím a rešerším.

5.11

Měl by se rovněž zaručit dialog mezi vědeckými pracovníky z různých generací, aby se zvýšila spolupráce ve výzkumu a mladým výzkumným pracovníkům se poskytly příležitosti k informálnímu učení.

5.12

Vedení má výrazný vliv na výzkumnou činnost a hraje zásadní úlohu v rozvoji kvality. Do přípravy na obsazování vyšších pozic musí být zahrnuti jak muži, tak ženy. Vedoucí pracovníci musí být vyškoleni v otázkách rovnosti žen a mužů ve výzkumu, což je specifická oblast odbornosti.

5.13

Výbor podporuje mezinárodní a vnitrostátní způsoby oceňování, např. program „For Women in Science“ (UNESCO-L'Oréal) (12), „Athena Swan“ (13) a další iniciativy, jelikož podněcují ženy, aby se angažovaly ve vědecké činnosti, a stimulují instituce k provedení strukturálních změn, ale kromě toho jsou i účinným komunikačním nástrojem na propagaci rovnosti žen a mužů.

6.1

Jedním z opatření na podporu rovnovážného zastoupení žen a mužů je umírněná pozitivní diskriminace, již umožňuje Smlouva o fungování EU a která nesmí překročit hranice vymezené judikaturou Soudního dvora. Při ní se v případě většího počtu uchazečů s přibližně stejnými kvalifikacemi dává přednost příslušníkům pohlaví, jež je mezi zaměstnanci na stejné úrovni pozic zastoupeno méně než 40 %.

6.2

Výzkumné instituce a vysoké školy mají dvě různé možnosti jak se bránit případné genderové předpojatosti při náboru zaměstnanců. První je sestavení pokynů zajišťujících dohled nad postupy jmenování, který provádí vedení fakulty, ombudsman pro rovnost žen a mužů nebo jiný odpovědný orgán. Druhou je požadovat po fakultách zprávy o náboru zaměstnanců, aby bylo možné sestavovat statistiky týkající se uchazečů, osob postupujících do širšího výběru a najatých osob rozdělené podle pohlaví. Je důležité potírat při dosazování na pozice neformálnost, jelikož ta často hraje ve prospěch mužů. Patří sem „neoficiální výzvy“ k uchazečství o pracovní místo a uzpůsobování oznámení o volných pracovních místech tak, aby lépe vyhovovala kvalifikacím a zkušenostem mužů.

6.3

Lze vytvářet na míru šité programy a zřizovat zařízení péče o děti. Toho je možné využívat v oznámení o volných pracovních místech k přilákání uchazečů. Další účinnou možností, jak přilákat více uchazečů obou pohlaví, je nabídnout volitelné prodloužení období výzkumné činnosti/odborné asistentury na VŠ po rodičovské dovolené.

6.4

Některé evropské země zřídily zvláštní databáze vědeckých pracovnic a odbornic. Jsou vhodné zejména v případě, kdy se hledá konkrétní vědkyně nebo vědkyně se specifickými dovednostmi pro výzkumný tým nebo instituci, kde jsou ženy nedostatečně zastoupeny.

6.5

Měla by se podporovat tvorba rozpočtu zohledňující pohlaví, aby se zaručilo, že se k posuzování rozpočtových prostředků a rozdělování zdrojů bude přistupovat s ohledem na pohlaví. To znamená zahrnout hledisko pohlaví do všech fází rozpočtového procesu, aby bylo možné monitorovat a posuzovat rovnost a v případě potřeby cíleně zasáhnout.

6.6

Mohly by se zřídit vnitrostátní či institucionální fondy, jejichž specifickým posláním by bylo poskytovat finanční podporu výzkumným pracovnicím v oborech s malým zastoupením žen. Rovněž by se prostřednictvím různých stimulačních programů mohly odměňovat instituce a střediska, jež aktivně podporují rovnost žen a mužů a mají na tomto poli dobré výsledky.

6.7

Rovnováhu mezi muži a ženami ve funkcích a komisích lze zlepšit tím, že se různé útvary budou vyzývat, aby zvaly zahraniční vědecké pracovnice jako hostující profesorky nebo členky komisí.

6.8

Zaměstnavatelé by se při zveřejňování nabídek míst výzkumných pracovníků a výzkumných pracovníků s ukončeným doktorandským studiem měli vyhnout vysoké míře specializace, aby přilákali více uchazečů a předešli předčasnému vyloučení uchazečů.

6.9

Mezi členy všech jmenovacích komisích by měly být ženy a ženy a muži by v nich měli být rovnoměrně zastoupeni. Mohlo by to přispět k tomu, že ženy budou podávat přihlášky a že budou přijímány.

6.10

Povědomí o problematice rovnosti žen a mužů a příslušné znalosti by měly být zahrnuty do školicích programů pro řídící pracovníky. Kvalifikace v oblasti rovnosti žen a mužů mohou být kritériem pro nábor zaměstnanců do řídících funkcí a součástí hodnocení řídících pracovníků (14).

6.11

Je zásadně důležité, aby se rovnost žen a mužů monitorovala prostřednictvím vhodných ukazatelů týkajících se lidských zdrojů a přidělování finančních prostředků. Základní sběr dat by tak vždy měl být podřízen rozdělení dat podle pohlaví.

6.12

Výzkumné týmy mají stimulující účinek na výzkumné prostředí. Ze studií vyplývá, že týmy složené z lidí z různého prostředí a s různou kvalifikací mají větší šanci pojímat výzkum obsáhleji. Ze studií dále vyplývá, že sestavováním smíšených výzkumných týmů se vytváří lepší podmínky pro tvořivost a inovace a zvyšuje počet publikací (15).

6.13

Etablování se ve výzkumu by nově jmenovaným ženám mohly usnadnit soubory opatření pro začínající výzkumné pracovníky (sestávající z prostředků na realizaci projektů, nákup vybavení a platy pro pomocné výzkumné pracovníky). Zkušenosti ukazují, že ženy si nevyjednávají tak dobré podmínky pro výzkum jako muži. Pokusem, jak tuto situaci napravit, jsou soubory opatření pro začínající výzkumné pracovníky a mělo by se o nich zvláště uvažovat.

15.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 12/16

Zpravodajka:

paní Ouin

1.1

Doporučení Evropské unii:

1.2

Členským státům:

1.3

Sociálním partnerům:

1.3.1

Podnikatelům:

1.3.2

Odborům, organizacím zaměstnavatelů a radám zaměstnanců:

2.1

Toto stanovisko se zabývá pouze službami a pracovními místy v domácnostech rodin, nikoli všemi službami (jesle, domovy důchodců, školní jídelny, školní družiny atd.). Rozvoj a profesionalizace práce v cizí domácnosti má pro rovnost v zaměstnání strategický význam, jelikož tuto práci vykonávají převážně ženy a stejně tak jsou to ženy, kdo potřebuje služby hlídání dětí, pomoci starším osobám a péče o domácnost, aby se v pracovním životě vyrovnaly mužům. Tyto služby jsou prospěšné jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Vytvářejí nová pracovní místa, naplňují potřeby stárnoucí společnosti a usnadňují slaďování soukromého a pracovního života. Zlepšují kvalitu života a sociální začlenění a usnadňují starším občanům život v jejich domovech.

2.2

V oblasti služeb pro rodiny je nicméně vhodné rozlišovat tři velké oblasti: úklid obydlí, hlídání dětí a péči o nemocné, o vážně postižené a o starší osoby. Rozlišovat mezi těmito oblastmi je vhodné, protože se částečně liší požadované dovednosti a kvalifikace (přestože jsou často vzájemně propojeny) a jelikož se v různých zemích velmi liší i institucionální a organizační struktury pro různé oblasti nebo služby a následně také situace, status a vnímání osob, které je poskytují.

2.3

Je nutné poukázat na to, že velkou část pomoci rodinám poskytují v současnosti osoby pracující na černo, což poškozuje jednak je, ale také rodiny a stát.

2.4

K rozvoji služeb pro rodiny je třeba, aby se usilovalo o jejich opětovné zhodnocení a aby se tyto služby zbavily břemene tradic, na jejichž základě jsou tyto práce, často ještě vykonávané zdarma ženami v domácnosti, stále považovány za málo kvalifikované.

2.5

Mezi podmínky rozvoje této práce patří to, aby tato zaměstnání vystoupila ze stínu, profesionalizovala se, stala se skutečnými povoláními s pracovní smlouvou, odbornou přípravou, sociálním zabezpečením, postupem v kariéře a s právy srovnatelnými s právy ostatních zaměstnanců.

2.6

EHSV již vydal ohledně rozvoje odvětví osobních služeb (1), profesionalizace práce v domácnosti (2), boje s šedou ekonomikou a nehlášenou prací (3) a dopadů sociálních investic (4) řadu důležitých doporučení, o nichž se zde pouze zmíníme.

2.7

Ve strategii Evropa 2020 je stanoven ambiciózní cíl dosáhnout 75 % míry zaměstnanosti žen a mužů ve věku 25–65 let. Pokrok v zaměstnanosti žen vázne mj. vlivem rodinných povinností. A cíl rovnosti v zaměstnání vázne na chabém zapojení mužů do těchto rodinných povinností. Překážkou plnění strategie jsou úsporná opatření, v jejichž důsledku se snižují veřejné výdaje na služby spojené s péčí, jež vykonávají převážně ženy, a následně se zvyšuje odpovědnost za péči v rámci rodiny. Toto omezené zajišťování pečovatelské infrastruktury v mnoha členských státech a nerovnost mezi ženami a muži při sdílení neplacených prací v domácnosti je překážkou pro dosažení cíle rovnosti v zaměstnání.

2.8

Nerovnost žen a mužů v zaměstnání se projevuje rozdíly v odměňování a soustředěním žen v některých povoláních (nevyrovnané zastoupení pohlaví) a mužů v jiných. Díky rozvoji služeb pro rodiny by bylo možné zvýšit počet žen zaměstnaných na plný úvazek a zlepšit přístup k odbornému vzdělávání a postup v kariéře, a to jak pro poskytovatele, tak pro příjemce těchto služeb.

2.9

Když v oblasti služeb pro domácnosti vzniknou zaměstnání, jejichž kvalifikace a dovednosti budou uznány lepším platem a menší nejistotou, pomohlo by to do těchto profesí přilákat i muže. Také je potřeba věnovat se výchově dětí, aby tyto práce nevnímaly jako výhradně ženské.

2.10

Rozvojem těchto služeb by mohly vzniknout miliony pracovních míst. Pokud by každá rodina zadala hodinu domácích prací týdně placené osobě, mohlo by se tak vytvořit na 5,5 milionu pracovních míst (5). Také je zde prostor pro sociální a technologické inovace, především vzhledem k tomu, že potřeby rostou spolu se stárnutím populace a ubýváním sociálních služeb určených rodinám. V této souvislosti je zásadně důležité zaměřit se na svobodnou volbu domácností při hledání vhodných řešení těchto měnících se potřeb rodin.

3.1

Každá rodina má obydlí a oděvy, jež je třeba udržovat, v každé rodině je třeba připravovat jídlo, starat se o děti, o staré rodiče nebo pomáhat nemocným. Aby žena všechny tyto úkoly zvládala, musí často pracovat na částečný úvazek, což je na újmu povolání, na něž byla připravena, nebo času určeného ke vzdělávání.

3.2

Využívání cizích služeb však není spontánní, protože není snadné pouštět do svého domova jiné osoby a zejména proto, že tyto služby jsou příliš nákladné.

3.3

Tyto služby rodinám v současnosti stále ještě často poskytují ženy, zejména přistěhovalé, které jsou málo placené, často se jedná o nehlášenou a nejistou práci a někdy o nelegální práci. Koncentrace žen v povoláních v oblasti úklidu, péče a vzdělávání posiluje vžité genderové stereotypy, které jsou překážkou pro některé muže, vede k nerovnosti mezi ženami a muži a dále podkopává úsilí o překlenutí existujících velkých platových rozdílů mezi muži a ženami. Kromě toho přispívá k představám o tom, že práce žen je podřadná.

3.4

Pracovníkem v domácnosti je ten, jehož činnost se odehrává u někoho doma, v jeho domácnosti. MOP nazývá pracovníky v tomto odvětví „pracovníky v domácnosti“, spojení „v domácnosti“ však má v některých členských státech negativní konotace. Protože tutéž práci označují různé pojmy (6) (zaměstnání v rodinách, osobní služby, pomoc v domácnosti, pečovatelka, paní na hlídání, pracovnice v rodinách, uklízečky atp.), není snadné pro ni vypracovat statistiky.

3.5

MOP odhaduje, že v Evropské unii existuje 5 milionů pracovníků v domácnosti. Toto číslo je však pravděpodobně podhodnoceno, protože pouze ve Francii, kde se díky daňovým úlevám podařilo legalizovat nelegální práci a tedy tato zaměstnání spočítat, jejich počet v současnosti dosahuje 2 milionů osob. Tato práce je převážně vykonávána formou ujednání o přímém zaměstnání mezi pracovníky v domácnosti a rodinami (60–70 % tohoto odvětví) bez využití prostředníka.

4.1.1

Je nutné poukázat na to, že ohledně těchto zaměstnání, zejména pokud jde o úklid domácnosti, stále ještě často panuje povědomí, že nevyžadují zvláštní znalosti a dovednosti. Jsou rovněž považována za přechodná (např. au pair) a ne za kariérní volbu.

4.1.2

Rodiny ve většině případů nevyžadují žádný diplom ani osvědčení a svěřují své děti, své staré rodiče a klíč od domu osobám, aniž by měly jakoukoliv záruku, že jim mohou důvěřovat. Vstoupit do cizí domácnosti a přizpůsobit se požadavkům jednotlivých rodin vyžaduje soubor skrytých psychologických a technických dovedností, které se podceňují a nesou vždy dobře definovány.

4.1.3

Protože se společnost na tuto práci dívá negativně, jsou to často přistěhovalé ženy, které ve své zemi zanechávají děti a stárnoucí rodiče a jdou se starat o děti a rodiče druhých v bohatých zemích. Evropská unie přitom trpí nezaměstnaností. Tito pracovníci o sobě samých často nemají příliš dobrý obrázek, protože si tato zaměstnání, která se považují na nepříliš prestižní, nevybrali. Přistěhovalé ženy jsou v současnosti často nadměrně kvalifikované, ale jsou směřovány do odvětví, které je pro ně jednou z mála možností pracovat a kde velmi často nejsou zaručena nebo dodržována jejich zaměstnanecká práva. Toto „plýtvání mozky“ je příčinou vážných obav, a to nejen pokud se týká jednotlivých přistěhovalých žen, ale i společnosti, v níž pracují.

4.2.1

Toto odvětví zaměstnává nekvalifikovanou i nadměrně kvalifikovanou pracovní sílu, již zaměstnávají fyzické osoby, které nemohou platit vysokou cenu, pokud členský stát tomuto odvětví neposkytne daňové úlevy.

4.2.2

Pracovat v rodinách může být nejisté, jelikož situace v rodinách se mění. Obzvláště pokud potřebují rodiny tyto pracovníky jen několik hodin týdně, musí si tito pracovníci k zajištění živobytí obstarat více zákazníků a neustále hledat další, aby nahradili ty, kteří je již nepotřebují.

4.2.3

Práce v cizí domácnosti byla až do nedávné doby vyloučena z mezinárodních úmluv v oblasti práce MOP. To se změnilo úmluvou č. 189, která byla přijata v roce 2012, ale ratifikovaly ji jen dva evropské státy (7).

4.2.4

Pracovníci v domácnosti jsou rozptýleni po jednotlivých domácnostech, a tak je pro ně obtížné se organizovat v odborech. Ve velké většině případů se o to ani nezajímají. Jejich požadavky a zájmy by však byly lépe akceptovány, pokud by se za ně postavily a hájily je silné reprezentativní odbory. Protože stojí sami tváří v tvář rodinám, které je zaměstnávají, je pro ně těžké hájit svá práva. Situace je ještě horší, když neovládají dobře jazyk, jsou oběťmi obchodování s lidmi a nemají přístup ke svým dokladům.

4.2.5

V členských státech EU roste výskyt příkladů plánů na strukturalizaci tohoto odvětví, které postupují různým tempem a mají odlišný záběr a umožňují vznik a rozvoj samostatného hospodářského odvětví, v němž se vyjednávají kolektivní smlouvy uzpůsobené službám pro rodiny. V případě, že se (znovu) vyjednávají kolektivní smlouvy, je třeba věnovat pozornost komplexitě kvalifikací a rozměru lidských vztahů.

4.2.6

Při přijímání opatření pro větší profesionalizaci odvětví osobních služeb je důležité vzít v úvahu různý typy zaměstnavatelů v tomto odvětví (prostředníci či fyzické osoby), aby se tak předešlo nejasnostem ohledně postavení či odpovědností.

4.2.7

Před soud byly postaveny případy moderního otroctví, jelikož v odvětví práce v domácnosti se obchoduje s lidmi. Migrující ženy jsou tak vystaveny riziku sexuálního a pracovního vykořisťování, což přispívá ke špatnému image tohoto odvětví.

5.1.1

Abychom se ze současné situace (hodně nelegální práce, více zaměstnavatelů) dostali ke skutečným zaměstnáním, kde by se dovednosti zhodnocovaly stejně jako v jiných oborech, je nezbytné lépe uznávat a oceňovat tyto služby, mj. pomocí spravedlivých platů, přičemž tyto služby musí zůstat přístupné všem. Tyto dvě podmínky je možné splnit pouze s dodatečným financováním – daňové úlevy, částečně hrazené poukázky (jako je tomu již u stravenek), dávky sociálního zabezpečení a příspěvek uživatele. Daňové úlevy soukromým osobám se ukázaly jako účinné při rekonstrukci bydlení ve Švédsku, kde se vytvořila pracovní místa ve stavebnictví. Ve Francii se práci v cizí domácnosti podařilo zlegalizovat tehdy, když byly zavedeny daňové úlevy. Navíc byly zavedeny poukázky na tyto služby, což zjednodušilo administrativní postupy. Tento systém byl dokončen díky rozšíření internetu, kterým odpadlo vyplňování papírových formulářů.

5.1.2

Tato zaměstnání bude možné profesionalizovat a nabízet kvalitní služby jen tehdy, pokud se uplatní veřejné financování (daňové pobídky), sociální financování (rodinné přídavky, příspěvky ze strany podniků, pojišťoven a zdravotních pojišťoven, rad zaměstnanců atp.) i soukromé financování (platba za služby fyzickými osobami). V rámci plánů na rovné postavení žen a mužů a opatření ke sladění rodinného a pracovního života se mohou financování těchto služeb pro rodiny svých zaměstnanců účastnit podniky. Některé to již dělají. Evropská komise by měla vypracovat přehled těchto osvědčených postupů a informovat o nich, aby se povzbudilo vytvoření poukázek na tyto služby, které by se mohly rozšířit na trh všech členských států.

5.2

Řešit nejistotu – zakládat nové podniky, rozvíjet sociální dialog v tomto odvětví v souladu se specifickými rysy a kulturními zvyklostmi každého členského státu

5.2.1

S rostoucími potřebami rodin v oblasti domácích prací je nutné konsolidovat a stabilizovat svobodnou volbu, pokud jde o různé služby nabízené v členských státech, a rovněž doplňkovou povahu těchto služeb, aby se vytvořil nový model schopný podporovat sociální inovace v Evropě.

Nejistotu zaměstnání v tomto odvětví lze řešit pouze položením důrazu na tyto dvě hlavní otázky: 1) potřebu profesionalizovat pracovní místa, aby se zvýšila kvalita poskytovaných služeb a zaručil se skutečný profesní rozvoj pracovníků v domácnosti (viz odstavec 5.3), a 2) potřebu oficiálně uznat sociální dialog v tomto odvětví, neboť je to velmi důležitý způsob, jak zaručit blahobyt a slušnou práci pracovníkům v domácnosti i rodinám, bez ohledu na formu těchto služeb. V této souvislosti má zásadní význam pomoc rodinám využívat služeb profesionalizovaného sektoru, jehož činnost je hlášená (viz odstavec 5.1), a to tím, že se jim dá možnost zvolit si strukturu své volby.

Služby nabízené rodinám v oblasti pomoci s péčí o děti, starší osoby či o členy rodiny se závažným postižením nebo se sladěním jejich profesního a soukromého života se mimoto odlišují od všech ostatních: přímo se totiž dotýkají intimity a soukromí domácností, a proto je nelze svěřit jakékoliv neznáme osobě. Z tohoto důvodu je zcela nezbytné zaručit odvětvový sociální dialog v souladu s hodnotami Evropské unie a kulturními zvyklostmi každého členského státu.

5.2.2

Rozvoj tohoto odvětví kromě toho vyžaduje rozvoj podniků (družstev, sdružení nebo společností), které budou fungovat jako prostředníci mezi těmi, kdo tyto služby potřebují, a těmi, kdo mají kvalifikaci k jejich poskytování. Úkolem podniku je hledat zákazníky a nabídnout zaměstnanci plán práce. Zaměstnanec tak může mít jedinou pracovní smlouvu, což mu usnadňuje sociální zabezpečení a umožňuje financovat dobu, kdy se přepravuje mezi domácnostmi klientů, vzít si dovolenou nebo se vzdělávat. Tento prostředník má také na starosti kontakt se zákazníkem – odpovídá za to, že mu bude posílat kompetentní, poctivé, diskrétní a proškolené pracovníky, a za to, že služba bude poskytnuta i tehdy, když bude osoba, která ji poskytuje obvykle, nemocná nebo na dovolené. Zákazník nesvěřuje svoji domácnost nebo členy své rodiny osobě, ale podniku.

5.2.3

Když vzniknou podniky, budou se tito pracovníci moci stát zaměstnanci jako ostatní. Tento typ podniku již existuje. Evropská komise by měla vypracovat přehled jednotlivých modelů a informovat o nich a měla by je analyzovat z hlediska služeb poskytovaných zákazníkům a sociálních podmínek zaměstnanců.

5.2.4

Navíc když se zákazníci raději sami ujmou úlohy zaměstnavatele, což jim ponechává volbu ohledně osoby, kterou vpustí do svého domova, je zapotřebí dbát na to, abychom tyto rodiny informovali a ty mohly plnit své povinnosti zaměstnavatele, který dodržuje pravidla. Členské státy by měly zajistit, aby tato pravidla byla přiměřená a aby jim průměrná rodina mohla dostát.

5.3.1

Ve Švédsku byl v roce 2007 zaveden systém daňového zvýhodnění pro služby poskytované v cizích domácnostech. Díky této slevě na dani se značně zlevnily služby v domácnosti, jelikož sleva byla stanovena na 50 %. Zákazník platí polovinu ceny služby a druhou polovinu odvádí podniku daňová správa.

5.3.2

Dříve bylo obtížné koupit si ohlášenou službu v domácnosti. Dnes, o sedm let později, je fakty prokázáno, že tato sleva na dani vytvořila a neustále vytváří nové podniky a nová pracovní místa, zejména pro osoby, jež se nacházely mimo trh práce.

5.3.3

Daňová reforma měla pozitivní dopad na odvětví, v němž se velká část služeb poskytovala na černo. Snížení daně přispělo jak tomuto odvětví a jeho zákazníkům, tak společnosti jako celku.

5.3.4

Obrat tohoto odvětví dosahoval v roce 2013 více než půl miliardy euro a bylo v něm zaměstnáno více než 16  000 osob. Počet zaměstnaných v posledních letech neustále rostl. Mezi lety 2012 a 2013 vzrostl počet zaměstnaných v odvětví služeb v domácnosti o 16 %.

5.3.5

Většinu podniků zakládají ženy a často jsou to přistěhovalé ženy. Více než třetina zákazníků využívajících služby v domácnosti je starší 65 let (dvě třetiny jsou ženy). Celkově tvoří 62 % zákazníků ženy všech příjmových skupin, zejména však střední třídy. Rodiny patří mezi ty, kdo tyto služby využívají nejvíce. Dvě třetiny osob zaměstnaných v odvětví služeb v domácnosti byla předtím nezaměstnána nebo pracovala na černo. Zhruba 80 % tvoří ženy a 40 % zaměstnanců se narodilo mimo Švédsko.

5.3.6

Hlavní organizace zaměstnavatelů ze sektoru služeb uzavřela jménem podniků z odvětví služeb v domácnosti kolektivní smlouvy se svými protějšky z řad odborových organizací. V těchto kolektivních smlouvách jsou stanovena pravidla pro platy, pracovní dobu, placenou dovolenou, vzdělávání a sociální zabezpečení a další aspekty.

5.3.7

Reforma vedla ke zvýšení zaměstnanosti, snížení nezaměstnanosti, snížení doby pracovního volna z důvodu nemoci a taktéž ke zvýšení daňových příjmů, čímž tento systém vlastně financuje sám sebe.

5.4.1

K činnostem, které vyžadují technické dovednosti (pravidla hygieny, fungování spotřebičů, používání produktů, mytí dětí, pomoc dospělým se zvednout atp.), se přidávají dovednosti v mezilidských vztazích (získat si důvěru, být diskrétní, samostatný, dokázat se přizpůsobit každému zákazníkovi). Měla by se sestavit klasifikace, která by tyto dovednosti rozdělila podle toho, zda je potřeba se postarat pouze o byt nebo zda jsou v domácnosti i děti nebo starší osoby, zda je zákazník přítomen nebo ne, zda je samostatný nebo závislý na pomoci (tělesně nebo duševně).

5.4.2

Paradoxní je, že tyto práce nejsou některými osobami dostatečně uznávány, přinášejí však větší naplnění než řada jiných. Uklidit domácnost, pomoci druhým, navázat vztah s dětmi – to je uspokojující. Veřejné orgány by ve spolupráci s odborovými organizacemi a organizacemi zaměstnavatelů mohly na jedné straně podporovat profesionalizaci těchto služeb, odbornou přípravu dotčených osob a vydávání osvědčení o získaných dovednostech a na druhé straně usilovat o zřízení struktur pro seskupování a organizování služeb pro rodiny.

5.4.3

K tomu, aby se změnilo vnímání těchto činností, je musíme pojmenovat a ohodnotit je z hlediska technického i vztahového díky tomu, že je srovnáme s rovnocennými činnostmi v jiných oborech. Je zapotřebí zavést diplomy, osvědčení a odborné vzdělávání, kterými by se potvrdily nabyté zkušenosti. Některé již existují.

5.4.4

Bylo by rovněž rozumné usnadnit kariérní postup těchto pracovníků na jiná pracovní místa či přechod na jiná povolání jak v tomto odvětví, tak v jiných odvětvích. To je zvláště důležité v případě nadměrně kvalifikovaných přistěhovalých žen, jež jsou směřovány k poskytování služeb rodinám, aby se tak zabránilo „plýtvání mozky“.

5.4.5

Měla by se přijmout opatření k vymýcení obchodování s lidmi v souvislosti se službami rodinám, protože se jedná o jasné porušování lidských práv.

5.4.6

Odborové organizace zaměstnanců často odborovou činnost pracovníků v domácnosti přehlížely vzhledem k tomu, že tato činnost je skutečně složitá v důsledku nepřístupnosti odborů do domácností, neviditelnosti těchto pracovníků a jejich rozptýlení. Sdružení pracovníků v domácnosti v odborech by mohlo zajistit pokrok při profesionalizaci odvětví služeb rodinám. A tato profesionalizace je jednou z podmínek rovnocenného postavení žen a mužů v práci.

15.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 12/23

Zpravodaj:

pan van Iersel

Spoluzpravodaj:

pan Leo

1.1

Vzhledem k intenzivní interakci mezi službami a výrobou a k jejich dopadu na udržitelný růst a zaměstnanost v Evropě EHSV vyzývá Komisi, aby v příštím funkčním období zařadila podnikatelské služby mezi priority. Naléhavost tohoto kroku ještě umocňuje nový výrobní model, někdy nazývaný „čtvrtá průmyslová revoluce“.

1.2

EU potřebuje konkrétní iniciativy ve všech oblastech souvisejících s digitální revolucí a návaznou transformací ekonomiky a společnosti. Nejdůležitějším předpokladem je lepší informovanost, a to jak veřejných orgánů, tak společnosti.

1.3

Podnikatelské služby by měly být součástí aktivní průmyslové politiky a musí být také zohledněny v přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období v roce 2015. EHSV konstatuje, že Komise a Rada význam těchto služeb doposud podceňovaly.

1.4

Službami se nějakým způsobem zabývá polovina generálních ředitelství Komise, ale systematický – natož pak strategický –přístup chybí. V této oblasti neexistuje jasná politika nebo viditelný mluvčí. Za velké zklamání a krátkozraký počin lze označit také to, že Rada ve víceletém finančním rámci snížila rozpočet nástroje pro propojení Evropy z Komisí navrhovaných 9 miliard EUR na 1,2 miliardy EUR.

1.5

EU se nyní musí rozhodnout, zda se chce ujmout vedení a přispět k novému udržitelnému růstu a novým pracovním příležitostem, nebo své místo uvolnit jiným.

1.6

EHSV proto jednoznačně vítá loňskou iniciativu Komise zahájit důkladnou diskusi o podnikatelských službách ve skupině na vysoké úrovni pro služby podnikům (1). EHSV trvá na tom, že bezprostředně po tomto kroku musí následovat:

1.7

Rychle se rozvíjející podnikatelské služby jsou již nyní dominantní ve výrobě. Do navrhování a poskytování nové generace podnikatelských služeb je v současnosti zapojena celá řada společností, ať už výrobních či poskytujících služby, a jejich počet neustále roste. Nové technologie ještě zvyšují význam služeb pro výrobu.

1.8

Internet věcí a internet služeb jsou dnes navíc v Evropě známy jako „čtvrtá průmyslová revoluce“, příslib nové éry po éře automatizace.

1.9

Kvalitativní posun je výsledkem vertikální a horizontální spolupráce mezi strojem a internetem, strojem a lidskou bytostí a stroji mezi sebou, a to v celém hodnotovém řetězci v reálném čase. Automatizované ostrůvky se vzájemně propojí v nesčetných sítích a variacích. Software a sítě umožní kontakt mezi inteligentními výrobky, digitálními službami, zákazníky a novými inovativními „produkty“ budoucnosti.

1.10

O tomto vývoji se vedou rozsáhlé diskuse. Za průkopnický ekonomický a politický přístup lze označit německý projekt Industry 4.0, který věnuje patřičnou pozornost jak podnikatelským službám, tak i širšímu ekonomickému kontextu, který prochází zásadní transformací. Spolu s podobnými iniciativami by se měl stát stavebním kamenem agendy pro průmysl a celou řadu veřejných a soukromých zainteresovaných subjektů. Na digitálních trzích vždy platilo, že ten, kdo reagoval první, získal významné konkurenční výhody.

1.11

Globálně srovnatelné strategické iniciativy plánuje USA, Čína, a Korea. Pentagon připravuje investiční program. Datoví giganti jako Google, Amazon, Apple a Yahoo mají na trhu přirozenou výhodu.

1.12

Rozhodující význam má lidský faktor. Nové hodnotové řetězce a obchodní modely vytvářejí nové aliance a vzájemné vazby mezi podniky, což má nesmírný vliv na organizaci práce. Kromě toho se očekávají také výrazné posuny na trhu práce. S rychlým vývojem digitálních technologií se v průmyslu, a zejména v odvětví podnikatelských služeb neustále vynořují nové formy organizace práce, pracovních režimů a aktualizace dovedností. Tyto transformace je nutné pečlivě sledovat. Cíleně vytvořené politiky založené na solidním výzkumu se musejí zaměřit na podporu příznivých podmínek a zmírnění negativních vlivů.

1.13

Řada sektorů podnikatelských služeb si doposud nevybudovala kulturu sociálního dialogu, což může narušit kvalitu zaměstnání v těchto sektorech. Také s ohledem na inovativní vzdělávací a školicí zařízení je zapotřebí důkladný rámec pro sociální dialog a aktivní účast na úrovni podniků, odvětví, států a EU, který zohlední častou restrukturalizaci podniků v rychle se vyvíjejícím průmyslovém odvětví podnikatelských služeb.

1.14

Přeshraniční a celounijní uznávání kvalifikací a dovedností podpoří pracovní mobilitu a znalosti. Rozšíří a posílí také evropské příležitosti pro velmi početné malé podniky a mikropodniky v této oblasti.

1.15

EHSV ve značné míře sdílí doporučení skupiny EU na vysoké úrovni a pěti pracovních skupin z roku 2013. Vzhledem tomu, že podnikatelské služby mají rozhodující význam pro splnění cíle 20 % podílu výroby na HDP v roce 2020 a také pro možnosti čtvrté průmyslové revoluce, je zapotřebí evropská agenda či plán pro podnikatelské služby. Podle názoru EHSV by tento plán měl obsahovat následující prvky:

2.1

Vyspělé ekonomiky se vyznačují tím, že více než 70 % výstupů a zaměstnanosti pochází ze služeb. Procentní podíl služeb i jejich složitost v celém světě narůstají.

2.2

Podnikatelské služby jsou významným faktorem růstu. Podle údajů Evropské komise byla v letech 1999–2009 jejich průměrná míra růstu 2,38 %, přičemž průměr všech sektorů ekonomiky EU činil 1,1 %. V témže období byl růst zaměstnanosti v tomto odvětví 3,54 %, zatímco průměr všech sektorů hospodářství EU činil pouhé 0,77 %.

2.3

Ekonomika služeb neboli terciární sektor nárůstem objemu v celkové hospodářské činnosti EU předčil výrobu. Po této fázi následuje rozvoj kvartérního sektoru, který souvisí s rozvojem služeb založených na informacích a znalostech.

2.4

Označení „služby“ je obecný termín. Týká se velmi širokého spektra hospodářských a sociálních činností od nižšího po vyšší kvalitativní segment trhu práce. K nárůstu zaměstnanosti dochází v povoláních vyžadujících vysokou nebo nízkou kvalifikaci, zatímco pracovní síla v povoláních ve službách vyžadujících střední kvalifikaci se snižuje, což vyvíjí tlak na střední třídu.

2.5

V interakci průmyslu se službami se rozlišují následující hlavní typy služeb:

2.6

Podnikatelské služby prošly od 70. let minulého století značným rozvojem. V současnosti generují obrat v hodnotě 2  000 miliard EUR a zaměstnávají 24 milionů osob. Poskytují je miliony podniků, většinou malých podniků a mikropodniků, vedle vnitřních servisních oddělení ve větších podnicích. Podnikatelské služby se na ekonomice EU podílejí 11,7 %.

2.7

Celková situace ve službách je velmi různorodá, bez společného jmenovatele. Obrovský dopad služeb se promítá do všech společenských vrstev a vazeb. Fungují jako hybná síla změny a dodávají impulz k revizi obchodních modelů. Podporují průběžné reorganizace veřejných a soukromých podniků a orgánů veřejné správy.

2.8

V posledních desetiletích byly silným stimulačním faktorem automatizace a IKT (2). Rozvoj v jednotlivých odvětvích služeb mívá také často průřezové účinky na jiná odvětví.

2.9

Dochází k rozostřování tradičních hranic mezi výrobou a službami. Na rozdíl od minulosti již není možné posuzovat rozvoj výroby odděleně od služeb. V tomto kontextu by cíl EU spočívající ve zvýšení podílu výrobního průmyslu na 20 % evropského HDP měl být definován jinak, a to se zohledněním přidané hodnoty podnikatelských služeb. Bylo by vhodnější mluvit o výrobně orientovaném hodnotovém řetězci (3).

2.10

V globálním kontextu si EU vede vcelku dobře, ačkoli v některých oblastech se evropský průmysl potýká s potížemi. Nárůst produktivity a dynamické zavádění nových technologií mohou mít kladný vliv na přemístění hospodářské činnosti. Na druhé straně lze konstatovat, že lidé projevují jistou rezervovanost vůči obnově a skrytý odpor k inovacím. Tato tendence zasluhuje zvláštní politickou pozornost.

3.1

Podnikatelské služby procházejí velmi dynamickou fází. Díky internetové revoluci se vliv služeb na výrobní linky i na celkovou podnikatelskou výkonnost zvyšuje. Výrobní linky jsou nyní řízeny softwarem. Role pracovní síly ve výrobě ustupuje do pozadí.

3.2

To je v rozporu se zažitou teorií a ukazuje to, že výroba a podnikatelské služby jsou čím dál těsněji provázány. Rozlišování mezi nimi se tudíž často stává nepřirozeným. Podniky dnes využívají vstupy, produkují výrobky a poskytují služby, které integrují složky jak z oblasti výroby, tak z oblasti služeb. Tato interakce je obousměrným procesem.

3.3

K tomuto závěru lze dospět také na základě změn ve firemní struktuře. Přestože mají služby především podpůrný charakter, jsou hlavním důvodem fragmentace hodnotových řetězců. Ta způsobuje mimo jiné transformaci velkých podniků z poněkud statických těles na dynamickou kombinaci interakcí mezi více méně nezávislými, či alespoň rozpoznatelnými částmi téhož podniku nebo externími subjekty (outsourcing). Služby, coby flexibilní a přizpůsobiví zprostředkovatelé, tyto procesy podporují.

3.4

Fragmentace hodnotových řetězců také podstatně snižuje meziodvětvové rozdíly, neboť hranice mezi odvětvími se rozostřují. Vzniká zcela nová situace, kdy je například možné říci, že Google vyrábí osobní auto, protože 35 % investic do auta představují investice do softwaru a tento podíl v případě konstrukce a výroby sofistikovaného stroje dosahuje až 50 %.

3.5

I přesto, že je vliv služeb na celou ekonomiku a zaměstnanost obecně uznáván, hloubkové analýzy na úrovni EU dosud překvapivě chybí. Příčin je několik, mimo jiné tyto:

3.6

Tradiční statistické ukazatele s jednoznačným rozlišováním mezi výrobou a službami tedy komplexní strukturu hodnotových řetězců nedokáží zachytit. Náhledy z úhlu vstupů a výstupů by mimo jiné měly zdůraznit, která odvětví služeb přispívají k výrobě a naopak, a v jaké míře. V prvé řadě to však vyžaduje rozvoj nových souborů statistických ukazatelů.

3.7

Přesnější a podrobnější statistiky by měly vybudovat lepší základ pro politické diskuse o tom, co se děje, a o nástrojích, jež by mohly zlepšit výstupy.

3.8

Pomocí statistik lze také lépe zacílit diskusi, mimo jiné na odstranění překážek pro přeshraniční obchod a mobilitu, které mají původ ve vnitrostátní legislativě, nadbytečných vnitrostátních právních úpravách a zvláštních vnitrostátních právech udělených profesím v odvětví služeb, kupříkladu v souvislosti s kvalifikacemi. Harmonizace a přeshraniční uznávání profesních kvalifikací by měly usnadnit přeshraniční mobilitu mezi regulovanými profesemi, což je také zvlášť zajímavé pro malé podniky a mikropodniky.

3.9

Celkové údaje o EU zviditelní značnou rozrůzněnost mezi jednotlivými evropskými zeměmi. Silné odvětví služeb podporuje silnou ekonomiku. Velký význam má infrastruktura, zejména širokopásmové připojení. Infrastruktura by měla být patřičně zabezpečena jak z důvodu ochrany údajů, tak v zájmu zajištění kontinuity služby. Řada členských států musí vyvinout značné úsilí, aby zpoždění v této oblasti dohnala.

3.10

Výrobní linky jsou koncentrovanější než dříve. Vzájemná provázanost evropského trhu a rozvíjejících se trhů vytvořila komplexní hospodářské a znalostní sítě, kde jsou služby hybnou silou. Přemísťování výroby ztratí na efektivnosti s tím, jak se průmysl stane závislý na špičkově specializovaných a vysoce kvalitních znalostně intenzívnějších službách.

3.11

Evropa si v poskytování takových služeb vyšší kvality stále udržuje komparativní výhodu, především díky vysoce kvalifikované pracovní síle a úrovni výzkumu a vývoje. Neměla by však usnout na vavřínech. Na udržení konkurenčních výhod se musí proaktivně pracovat. Vyžaduje to zejména koncepce, které soustavně podporují vysokou míru investic do výzkumu a vývoje a další zvyšování dovedností pracovní síly.

3.12

Zásadní význam pak má interakce mezi poskytovateli služeb a klienty. Podnikatelské služby podporují výrobu – výrobků a/nebo pomocných nástrojů – u klienta. Úspěšný rozvoj je výsledkem účinné spolupráce mezi poptávkou a nabídkou, orientované na tvorbu nových struktur. Různé náhledy a přístupy jsou amalgámovány do nových řešení. Tyto postupy přinášejí kreativní a na míru přizpůsobená řešení z řady disciplín.

Jedním pozoruhodným faktem je nedostatek podniků střední velikosti. Kromě významných velkých poskytovatelů služeb jako SAP je Evropa méně přítomna v rozsáhlém segmentu poskytovatelů služeb než USA. V některých odvětvích vyspělé technologie Evropa ve srovnání s USA prakticky není zastoupena. Google, Apple, Amazon a Microsoft jsou příkladem mistrů hry, v níž „vítěz bere vše“, a ukazují, jak je škoda, že EU nemá v této oblasti ve hře žádného hráče.

3.13

Co se týče problémů vyplývajících ze směrnice o službách, je nutné, aby se dokončení jednotného trhu s podnikatelskými službami zaměřilo na využití příležitostí podporujících růst a tvorbu pracovních míst a současně se omezily možné negativní důsledky liberalizace služeb jako sociální a mzdový dumping.

3.14

V roce 2011 Komise věnovala zvýšenou pozornost zhodnocení role podnikatelských služeb náročných na znalosti. Jedním obecným závěrem je, že služby – a zejména podnikatelské služby náročné na znalosti – hrají stále důležitější roli jako vstupy do výrobních procesů. Tyto dvě složky jsou ve skutečnosti neoddělitelné, přičemž výrobní výstupy stále víc závisejí na kvalitě těchto služeb.

3.15

Věda a univerzity jsou také velmi intenzivně zapojeny do inovativních služeb a interakce s průmyslem. Celá řada univerzit je sídlem slibných startupů poskytujících podnikatelské služby Tím se upevňují klastry spojující vědu, inovativní řešení a průmysl. Dalším pozitivním účinkem je navíc to, že lepší služby přispívají k posunu směrem nahoru v hodnotovém řetězci v těch průmyslových odvětvích, kde již daná země má technologickou kapacitu a komparativní výhodu (4). To podstatně zvyšuje význam výroby v mezinárodním obchodu.

3.16

Vzhledem k významu služeb se dnes mluví o podřízení výroby službám. V důsledku symbiózy výroby a služeb dochází u podniků často k přesunu těžiště činnosti, nebo i ke změně orientace na zcela jinou oblast činnosti. Nové služby umožňují změnu marketingových koncepcí, neboť se již nesoustřeďují na prodej výrobků, ale na potřeby (jednotlivých) zákazníků. Dalším příkladem může být to, že výrobní sektor dnes v čím dál větší míře využívá koncepci a poskytování podnikatelských služeb jako nejrentabilnější část své činnosti.

3.17

V této souvislosti se cíl 20 % podílu výrobního průmyslu na evropském HDP do roku 2020 jeví jako příliš obecný. Cílem by spíše měla být potřeba vytvořit příznivé podmínky k posílení průmyslových postupů, v nichž symbióza výroby a služeb přináší aktuální výrobky díky předem stanoveným výrobním postupům a produktivitě.

3.18

Nová vlna aplikací IKT uvedla do chodu postup, který pokračuje samospádem: služby generují další služby, následkem čehož jejich význam pro celou ekonomiku neúměrně narůstá. Podporují produktivitu a stimulují horizontální působení v celém hospodářství, což dává vzniknout novým kombinacím. Dodají také nový impulz globalizaci.

3.19

Dalším jevem je, že čím dál více výrobků je uváděno na trh spolu se souvisejícími, ne-li přímo zabudovanými službami, což opět vede k novým svazům a kombinacím.

4.1

Rozsah a dopad podnikatelských služeb se podstatně umocňuje ve spojení se čtvrtou průmyslovou revolucí, která má širší záběr než samotné podnikatelské služby (5). Tato revoluce navazuje na tři éry: mechanizace, elektřiny a IT. Teď jde o zavedení internetu služeb a internetu věcí.

4.2

Jako součást tohoto procesu je zde řada iniciativ v podnikání a vědě zaměřených na přizpůsobení výrobního procesu a rozvoj nových výrobků, přičemž některé z nich mají podporu veřejných orgánů. Jednou průkopnickou iniciativou je zmapování čtvrté průmyslové revoluce, k čemuž dala popud německá vláda v roce 2012 (6).

4.3

V současnosti probíhá několik souběžných iniciativ s podobnými charakteristikami, kupříkladu:

4.4

Inteligentní továrna budoucnosti bude charakteristická sofistikovanou komplexností, jež bude díky dalšímu vývoji softwarových aplikací a systémů zakomponována v citlivě přizpůsobené síti. Tento vývoj bude mít za následek postupnou individualizaci – pro zákazníky i pro zaměstnance – v poskytování inteligentních a přizpůsobených výrobků a složek, které budou moci využívat.

4.5

Průmyslu a hospodářství se tak otevírají obrovské možnosti. Mělo by se podporovat okamžité plnění přání zákazníka, flexibilita, optimální rozhodování, účinné využívání surovin a potenciál pro přidanou hodnotu nových služeb. K tomuto rozvoji by také mohlo dojít v souladu s demografickými tendencemi v Evropě a mohl by být přínosem z hlediska dosažení vyváženosti mezi soukromým a pracovním životem, přičemž by zároveň zvýšil konkurenceschopnost v prostředí vysokých příjmů.

4.6

Ve všech průmyslových odvětvích se bude usilovat o horizontální a vertikální integraci a také o ucelenou digitální integraci inženýrství v celém hodnotovém řetězci. Otevřený přístup a inovace posílí intenzivní fungování sítí.

4.7

Ve snaze neztratit konkurenční výhodu vůči konkurentům ze zemí mimo EU musí být zavedeny společné platformy EU pro standardizaci výrobků a služeb, zahrnující všechny relevantní složky hodnotového řetězce.

4.8

Jsou zapojeny jak velké, tak i malé podniky. Vyhlídky pro malé a střední podniky jsou dobré. Budou moci využívat služby a softwarové systémy mnohem snadněji než doposud. Pro MSP s regionální základnou vzniknou nové příležitosti, které také mohou být snáze integrovány do procesů internacionalizace. V každém případě budou moci MSP těžit z interdisciplinárního přenosu znalostí a technologií.

4.9

Jak se píše výše, vazby mezi klienty a dodavateli budou ve všech kategoriích mnohem užší.

4.10

Existující technologie založené na IT musí být přizpůsobeny specifickým požadavkům výroby a nadále rozvíjeny. V perspektivě rozvoje technologií v oblasti automatizace inženýrských modelů a optimalizace systémů jsou zapotřebí výzkum, technologie a iniciativy odborné přípravy.

4.11

Potřebujeme takovou infrastrukturu ekonomiky, která bude zahrnovat náležité vybudování infrastruktury širokopásmového internetu a také odpovídající vzdělávací a školící zařízení. V této souvislosti EHSV znovu opakuje, že vedle solidních fiskálních politik je zapotřebí iniciativa pro růst (7). Členské státy EU by měly využít nynější obnovu jako možnost ke zintenzivnění investic do nezbytné infrastruktury, což je v éře průmyslu 4.0 naléhavou záležitostí.

4.12

Průmysl 4.0 nabízí Evropě jedinečnou příležitost sledovat různé cíle s pomocí jediné infrastrukturní investice. Odkládání by narušilo konkurenceschopnost Evropy. Taková investice by tedy také měla být chápána pozitivně jako součást specifických doporučení pro každou zemi v ročním semestru.

4.13

Německý plán věnuje patřičnou pozornost sociálním aspektům tohoto nového vývoje. Vedle manažerů a zaměstnanců podniků se to týká celé společnosti. Jedná se o radikální změnu v interakci mezi lidstvem a technologií a lidstvem a životním prostředím. Technologické inovace musí být interpretovány v jejich sociokulturním kontextu, neboť kulturní a sociální změny jsou také samy o sobě významnou hybnou silou inovací.

4.14

V témže duchu se prosazují decentralizované přístupy k vedení a řízení, jakož i odpovědnost zaměstnanců za přijímání vlastních rozhodnutí. To s sebou nese zásadní změny.

4.15

Na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU by měly být organizovány platformy, semináře a pracovní skupiny za účasti podniků, sociálních partnerů, vědecké obce a veřejných orgánů. Takové platformy a pracovní skupiny hrají nezastupitelnou roli při definování vize a strategií pro řízení procesu transformace s cílem využít příležitosti a vyhnout se skrytým nebezpečím. Skupina na vysoké úrovni (viz níže) je příkladem úspěšného dialogu zainteresovaných stran.

4.16

Nový digitální průmyslový svět podnikání a služeb bude potřebovat bezpečnou, spolehlivou digitální platformu pro výměnu s jasně vymezenými tržními právy a ochranou práv (8). Stejně důležitá je v dnešním moderním hybridním světě platforma pro komunikaci a spolupráci.

5.1

Společnost poháněná službami a digitalizace budou mít závažné důsledky pro trh práce a společnost obecně:

5.2

Za důvod ke znepokojení lze považovat to, že tato radikální změna v ekonomice se všemi důsledky pro společnost a trh práce není dosud dostatečně analyzována a v kruzích mimo podnikání a vědecké komunity se o ní příliš nemluví.

5.3

Z toho vyplývá, že je řada důvodů, proč by se měl tento přechod ke zcela nové hospodářské perspektivě široce projednat v politické a společenské diskusi, a to na úrovni členských států i Evropské unie. Tento proces ovlivňuje každodenní realitu mnoha občanů v regionech a městech z hlediska zaměstnání nebo nezaměstnanosti. Bude tedy také ovlivňovat rozhodování lidí o vlastní budoucnosti. Příslušná společenská a kulturní hlediska je třeba odpovídajícím způsobem zdůraznit a zohlednit.

5.4

Výzkumu rychlých změn na pracovním trhu, které musí být přesně zmapovány jako základ pro budoucí vzdělávání a odbornou přípravu, by měla být věnována prvořadá pozornost v části „vedoucí postavení v průmyslu“ programu Horizont 2020.

5.5

Mnoho zranitelných pracovních míst je ohroženo a nebude-li tento proces dobře řízen, bude mít sociální a politické následky. Evropská unie a členské státy proto musejí nastolit takové politické a regulativní prostředí, jež společně s poskytováním nových a nepostradatelných technologií také zajistí dosažení zlepšení pracovních a životních podmínek a zamezí polarizaci skupin s nízkými a vysokými příjmy.

5.6

Vývoj v jednotlivých zemích neprobíhá stejnoměrně. Je třeba přezkoumat tradiční programy a přizpůsobit osnovy výuky. Obchodní společnosti reagují. Vztahy mezi vzdělávací sférou a obchodními společnostmi se mění, aby držely krok s průmyslovými změnami. Zaměstnanci musí být připraveni na to, že se budou muset naučit odlišné, a to většinou specializovanější dovednosti a dokázat se adaptovat na rychlé změny v poptávce po kvalifikaci.

5.7

Tento vývoj v žádném případě neznamená, že by se kladl jednostranný důraz na technické kvalifikace. Intelektuální a sociální kvalifikace zůstávají stejně důležité. Jsou nepostradatelné pro udržení tempa s mnohostranným vývojem společnosti a v zájmu sociální inovace, jež provází základní hospodářské posuny.

5.8

V této celkové perspektivě musí být zajištěn sociální dialog na úrovni podniků, odvětví, jednotlivých členských států i Evropské unie, při němž by se projednával vývoj, rámcové podmínky v EU a členských státech i způsoby a prostředky, jak řádně připravit pracovní síly.

6.1

Vliv intenzifikace podnikatelských služeb byl na úrovni EU a v tvorbě politik Evropské unie příliš dlouho zanedbáván. Vzhledem k očekávanému kvalitativnímu posunu je ještě naléhavěji nutné tuto situaci napravit. EHSV proto jako první krok velmi vítá zprávu skupiny na vysoké úrovni pro služby podnikům z roku 2013.

6.2

Komise se sice podílí na procesech spojených s širšími účinky služeb poskytovaných podnikům, zejména prostřednictvím digitální agendy a projektů výzkumu a inovací, ale celkový obraz chybí.

6.3

Podnikatelské služby si zasluhují přední postavení v průmyslové politice orientované na budoucnost. Zpráva skupiny na vysoké úrovni by měla připravit cestu k získání komplexního přehledu o vývoji a k definování žádoucích kroků, které by EU měla přijmout.

6.4

Skupina na vysoké úrovni rozeznává velký počet podnikatelských služeb, od profesních služeb přes technické až ke službám operativní podpory.

6.5

Zpráva skupiny zejména objasňuje, že podnikatelské služby nebyly dosud v dostatečné míře brány v úvahu při přípravě nových koncepcí Komise i v politických diskusích Rady pro konkurenceschopnost.

6.6

Kromě skupiny na vysoké úrovni připravilo zprávy pět pracovních skupin pro: i) jednotný trh, ii) inovace, iii) dovednosti, iv) normy a v) obchod. Tyto zprávy obsahují četná analytická pozorování a podrobný popis pokračujícího procesu v diskutovaných oblastech i vhodných přístupů v oblasti koncepcí a opatření Evropské unie.

6.7

Pozorování a návrhy obsažené ve zprávách v mnoha případech zdůrazňují, že je potřebná hloubková analýza na úrovni EU, a to souběžně s lepšími a soustředěnějšími koncepčními pokyny malým a středním pokynům, které EHSV v souladu s mnoha experty již léta prosazuje. Výrazná úloha mikropodniků a malých podniků a exponenciální růst jejich počtu ve stávajícím průmyslovém cyklu opět připomínají naléhavou potřebu lepší regulace, lepších podmínek pro inovační partnerství a soustředěného zaměření na přístup k financování.

6.8

Kromě tradičních překážek, jimž čelí poskytování služeb ve srovnání s výrobou, ukazuje analýza významnou skutečnost, že pokračující fragmentace jednotného trhu se zbožím má další ničivý dopad, a to na přeshraniční vývoj a stimulování podnikatelských služeb. Evropa je stále ještě vzdálena vytvoření úspěšného velkého domácího trhu služeb.

6.9

Řada návrhů na zlepšení prostředí pro podnikatelské služby klade důraz na jejich obrovský význam pro vazbu mezi výrobou a službami, a tedy na perspektivu posílení výrobního průmyslu v Evropě.

6.10

EHSV proto považuje činnost skupiny na vysoké úrovni a pracovních skupin za velmi užitečné východisko k provedení podrobnější analýzy a k přípravě konkrétních návrhů Komise.

15.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 12/33

Zpravodajka:

paní Le Nouail Marlière

1.1

Evropská komise ve své odpovědi na první úspěšnou evropskou občanskou iniciativu „Voda a hygiena jsou lidská práva! Voda je veřejné dobro, ne komodita!“ potvrzuje význam lidského práva na vodu a hygienu a vody jako veřejného statku a nepostradatelné hodnoty a opakuje, že „voda není běžný obchodní produkt“.

1.2

Především je zapotřebí přivítat, že podpora lidí, kterou dali evropské občanské iniciativě, i to, že Komise uznala specifičnost vodohospodářských služeb a jejich význam „při uspokojování základních potřeb obyvatelstva“, vedly k vynětí služeb zásobování vodou ze směrnice o koncesích.

1.3

Obecněji EHSV oceňuje odhodlání Komise dodržovat ustanovení Smlouvy požadující, aby EU ve vztahu k vnitrostátním rozhodnutím upravujícím režim vlastnictví podniků vodního hospodářství zůstala neutrální. EHSV je v tomto ohledu přesvědčen, že by žádné rozhodnutí ani krok spojený s činností EU neměl znamenat, že bude omezena svoboda členských států zvolit si, jak zorganizovat poskytování vodohospodářských služeb.

1.4

EHSV proto vyzývá Komisi, aby zahájila konkrétní iniciativu, a zajistila tak, že bude tento závazek trvale dodržován napříč všemi oblastmi působnosti EU, a to jak pokud jde o členské státy EU, jimž se dostane podpory v rámci Evropského mechanismu stability, tak i ve stávajících obchodních jednáních (jako je např. jednání o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic či obchodu službami), a to tak, že vodohospodářské služby výslovně vyjme z obchodních jednání (jako jsou výše uvedená jednání).

1.5

Výbor bere na vědomí určité pozitivní aspekty odpovědi Evropské komise:

1.6

Výbor poznamenává, že nedávná zpráva Evropské agentury pro životní prostředí konstatovala, že vodohospodářské služby jsou díky nezbytným obrovským kapitálovým investicím a vysokým nákladům na dopravu přirozenými monopoly (Evropská agentura pro životní prostředí, 2003, Assessment of cost recovery through water pricing (Posouzení návratnosti nákladů prostřednictvím stanovování cen za vodu), Lucemburk, s. 28). Veřejné orgány tedy musí být v takovém postavení, aby mohly vykonávat rozsáhlou kontrolu kvality a účinnosti služeb, které provozovatelé vodohospodářských zařízení poskytují. Výbor v tomto rámci podporuje Komisi, jež uznává zásadní úlohu transparentnosti.

1.7

Vyzývá ji proto, aby zesílila své úsilí o plné provedení článku 14 rámcové směrnice o vodě (informování veřejnosti a konzultace), a vyjadřuje podporu záměru Komise prosazovat referenční srovnávání (benchmarking) vodohospodářských služeb, pokud jde o ekonomické a odborné ukazatele, jakož i ukazatele kvality. Souvislosti mezi mírou investic, průměrnými poplatky za vodu a kvalitou pracovních podmínek tak budou jasněji čitelné a zvýší transparentnost v tomto odvětví.

1.8

EHSV se domnívá, že přezkum rámcové směrnice o vodě a směrnice o pitné vodě by měl být příležitostí k tomu, aby se do nich zapracovaly ukazatele a zásady, které se týkají zásady všeobecného přístupu, jakož i zásady návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, jíž se řídí rámcová směrnice o vodě. EHSV vyzývá Komisi, aby navrhla právní předpis, který by z práva na přístup k vodě a hygieně učinil lidské právo uznané OSN, a aby podporovala zajištění vody a hygieny jako základní veřejné služby pro všechny.

1.9

EHSV poznamenává, že evropští občané svou podporou evropské občanské iniciativě vyjádřili touhu účastnit se tvorby evropských politik a vyslovit se k problematice vody jako veřejného statku a služby všeobecného zájmu. To je výzva pro všechny evropské instituce, aby otevřely řízení evropské politiky v oblasti hospodaření s vodou v EU všem zainteresovaným stranám a dávali veřejnosti více příležitostí k diskusi o budoucnosti vodních zdrojů.

2.1

V rámci evropské občanské iniciativy, zavedené Lisabonskou smlouvou na podporu větší demokratické účasti občanů na evropských záležitostech (1), může jeden milion občanů Evropské unie (EU) pocházejících nejméně ze sedmi členských států vyzvat Evropskou komisi, aby předložila návrh právního předpisu v otázkách v působnosti EU. Jedná se o vůbec první nástroj participativní demokracie na celoevropské úrovni.

2.2

Od zavedení evropské občanské iniciativy v dubnu roku 2012 podepsalo více než 5 milionů občanů více než 20 různých iniciativ. Evropský hospodářský a sociální výbor již vyzval několik iniciátorů kampaní, aby se zúčastnili jeho plenárních zasedání.

2.3

Evropská občanská iniciativa ohledně vody a hygieny jako lidských práv má za cíl navrhnout právní předpis, který zavede lidské právo na vodu a hygienu uznané OSN a podporovat zajištění vody a hygieny jako základní veřejné služby pro všechny. Zpráva byla prezentována na plenárním zasedání EHSV v září 2013.

2.4

Připomeňme původní text iniciativy:

„Voda a hygiena jsou lidská práva!“

„Vyzýváme Evropskou komisi k návrhu legislativy, která zavede lidské právo na vodu a hygienu, tak jak je uznáváno Organizací spojených národů, a aby podporovala zajištění vody a hygieny jako základní veřejné služby pro všechny.

Legislativa EU by měla po vládách požadovat zajištění a poskytování dostatku čisté pitné vody a hygieny všem občanům. Požadujeme, aby:

2.5

Poté, co Komise potvrdila 1 6 59  543 podpisů občanské iniciativy pro vodu ze 13 členských států, provedl Evropský parlament dne 17. února 2014 obsáhlé slyšení jejího výboru občanů, k němuž přizval i EHSV. Téhož dne přijal výbor občanů této iniciativy i místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič.

2.6

Evropská komise uveřejnila svou oficiální odpověď na první úspěšnou evropskou občanskou iniciativu – na iniciativu, která vyzývala k tomu, aby se v evropské legislativě uplatňovalo lidské právo na vodu a hygienu, ve sdělení z 19. března 2014.

2.7

EHSV dne 15. dubna 2014 u příležitosti Dne evropské občanské iniciativy uspořádal konferenci s názvem „Budování úspěchu“, na kterou znovu pozval i výbor občanů z občanské iniciativy pro vodu a během níž se v EHSV setkal pozoruhodný počet iniciátorů kampaní evropských občanských iniciativ a zainteresovaných subjektů, kteří diskutovali o zkušenostech, které doposud nabyli, a vypracovali seznam doporučení, jak zlepšit účinnost a uživatelskou vstřícnost tohoto nástroje přímé demokracie.

3.1

Evropská občanská iniciativa prokázala svou sílu a úspěch jako nosný nástroj veřejné debaty a vytváření sítí mezi občany.

3.2

Překážky, které je nutné odstranit, spočívají v přezkumu pravidel jejího provádění (2), poněvadž neodpovídají skutečné povaze evropské občanské iniciativy. Stanoví povinnosti, které jsou srovnatelné s těmi, jež by odpovídaly právně závaznému nástroji přímé demokracie, který by měl stejný právní dopad jako referendum (osobní údaje – možný odrazující účinek, nepřiměřené procesní požadavky), a kladou na organizátory nepřiměřené právní požadavky, jež se stát od státu liší. Omezují rozsah témat, která mohou být předmětem právní registrace, na svrchované posouzení Komise, která jediná určí, zda témata spadají do její pravomoci.

3.3

Maximální délka textu prezentace zaregistrované iniciativy včetně názvu, předmětu a popisu je 800 znaků, což Komisi mimochodem vedlo ke konstatování, že iniciativa postrádá konkrétní návrhy!

3.4

Řada evropských občanů ztratila naději, že je v Evropě jejich názor na Evropu slyšet. Příští Evropská komise by tomu měla věnovat pozornost.

3.5

Jako součást Smlouvy o EU (čl. 11 odst. 4) je tento nástroj jediným právním prostředkem, kterým mohou obyčejní evropští občané ovlivňovat politickou agendu EU. Evropský parlament a Rada budou muset v roce 2015 tato pravidla provádění přezkoumat. Budou se při tom muset poučit z těchto prvních kampaní.

4.1

Výbor s potěšením konstatuje, že evropská občanská iniciativa „Voda a hygiena jsou lidská práva“ přiměla instituce EU, aby se zabývaly tím, co evropské občany trápí, že jdou dále, než jsou obvyklé úvahy o regulačních opatřeních Komise, a že se Komise rozhodla, že vodohospodářské a hygienické služby budou vyňaty ze směrnice o koncesích.

4.2

Komise správně připomíná odpovědnost členských států, pokud jde o přijetí opatření na podporu lidí v nouzi.

4.3

Uznává ale i to, že má pravomoci k vymezení některých základních zásad politiky stanovení cen za vodu v členských státech, a připomíná ustanovení článku 9 rámcové směrnice o vodě, který stanoví plnou návratnost nákladů.

4.4

Komise však nemá v odpovědi na očekávání 1,6 milionu lidí (1,9 milionu sebraných podpisů) žádné skutečné ambice a nepředkládá žádný nový návrh jako takový na nástroj EU, jímž by se uznalo lidské právo na vodu.

4.5

Výbor na základě konkrétních příkladů z různých evropských měst zastává názor, že povinnost přijmout adekvátní politiku poplatků v oblasti vody tak, aby se chránily vodní zdroje, může být a měla by být sladěna s nezbytnou potřebou zajistit všeobecný přístup k ní prostřednictvím vhodných mechanismů solidarity.

4.6

EHSV se domnívá, že přezkum rámcové směrnice o vodě a směrnice o pitné vodě by měl být příležitostí k tomu, aby se do nich zapracovaly ukazatele a zásady, které se týkají zásady všeobecného přístupu a zásady návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, jíž se řídí rámcová směrnice o vodě.

4.7.1

Výbor zdůrazňuje, že je překvapen, že Komise na takto rozsáhlou občanskou iniciativu hodlá reagovat návrhem veřejné konzultace ohledně kvality pitné vody. Cílem je zřejmě využít tradičnější prostředky konzultace, které jsou užitečné, avšak neodpovídají na evropskou občanskou iniciativu.

4.8.1

Výbor s potěšením konstatuje, že Komise pochopila nutnost transparentnosti v rozhodovacím procesu týkajícím se hospodaření s vodou na místní, regionální i celostátní úrovni.

4.8.2

Voda musí být z důvodu své nepostradatelné povahy zachovávána jako vzácný zdroj a jako veřejný statek. Je třeba zohlednit prioritní charakter jejího využívání k uspokojení základních lidských potřeb. Evropská komise by měla chápat, že přístup k dostatečnému množství vody a k hygieně je třeba uznat jako základní lidské právo, protože jsou nezbytné pro život a důstojnost, a to tak, že se díky návrhu na jejich přehodnocení jako nehospodářských služeb obecného zájmu trvale vyjmou z tržních pravidel na vnitřním trhu (3).

4.8.3

Vůči produktům, které jsou nezbytné k přežití lidí, by se měl uplatňovat zvláštní přístup a měly by být vyňaty z rámce volného obchodu. Navzdory existenci úředních textů, v nichž se prohlašuje, že „voda není běžný obchodní produkt“ a že „všichni lidé mají právo na potraviny“, jsme dodnes svědky privatizace vodních zdrojů, rozsáhlých spekulací se základními potravinami a zabírání zemědělské půdy ve velkém měřítku. Tyto jevy přímo ohrožují živobytí těch nejpotřebnějších.

4.8.4

Vyzýváme Evropskou komisi, aby na danou občanskou iniciativu reagovala tak, že navrhne konkrétní závazná opatření, což ve svém sdělení neučinila. Obzvláště by měl evropský právně závazný akt stanovit, že cílem hospodaření s vodními zdroji a souvisejících služeb by neměl být zisk. Pokud se tak nestane, prohlášení „voda je veřejný statek“ postrádá smysl.

4.9.1

Výbor se zasazuje o to, aby byl přijat evropský nástroj, který by uznal lidské právo na vodu a hygienu tak, jak je OSN vymezila v červenci 2010, jež je společně s článkem 14 SFEU o službách obecného hospodářského zájmu a protokolem č. 26 o službách obecného zájmu jedním ze základů evropské občanské iniciativy, a také o to, aby Evropská komise mohla členským státům doporučit, aby toto právo dodržovaly prostřednictvím nehospodářské služby obecného zájmu, a to za respektování neutrality realizace této služby, odděleně od komerčního využívání, k němuž může docházet v rámci průmyslové či zemědělské činnosti.

4.10.1

Pro rozvojovou politiku a finanční závazky EU by bylo prospěšné, kdyby byly pevně podpořeny tím, že všechny členské státy EU uznají toto lidské právo tak, jak je OSN oficiálně uznala v červenci 2010. Zejména by se mělo usilovat o optimální využití prostředků, protože pokud bude rozvojová politika a politika pomoci v této oblasti prohlášena za související s lidským právem, umožní to potírat korupci a zapojit i subdodavatele. Výbor podporuje integrovaný přístup a vytváření součinnosti mezi vodou a zabezpečováním potravin. Pokud jde o tuto součinnost, Výbor očekává návrhy, aby mohl posoudit, zda odpovídají evropské občanské iniciativě, co se týká ochrany pramenů jako veřejného statku.

Na zřeteli je také nutné mít veřejné zdraví, zejména prostřednictvím realizace hygienických zařízení všude tam, kde se jich nedostává, a ačkoli tato část poskytovatele zajímá méně.

4.11.1

Výbor schvaluje závazek Komise více prosazovat tato nezisková partnerství v odvětví vodohospodářství tak, aby se přenosem dovedností a poznatků mezi veřejnými službami v oblasti rozvodu a hygieny a místními orgány a dalšími subjekty posílily kapacity, a stejně jako dříve zdůrazňuje, že inovace a plody výzkumu a vývoje, jimž se dostalo v 7. rámcovém programu veřejné podpory, by se měly dát k dispozici neziskovému sektoru, podnikům sociální a solidární ekonomiky, obcím atd (4).

4.12.1

Aby EU mohla podpořit cíle udržitelného rozvoje, jež by měly po roce 2015 nahradit rozvojové cíle tisíciletí a budou mít všeobecnou působnost, měla by se těmto budoucím cílům přizpůsobit a řešit skutečnost, že 1 až 2 miliony evropských občanů doposud nemají přístup k vodním zdrojům. Aby to EU mohla napravit, musí vylepšit poznatky členských států ohledně údajů (bezdomovci, Romové, osoby v dočasných obydlích).

4.13

Výbor schvaluje závazek Evropské komise v oblasti kvality vody, transparentnosti správy a zavedení strukturovanějšího dialogu mezi zúčastněnými stranami, ale zdůrazňuje, že neodpovídá na otázky, které občanská iniciativa položila ohledně univerzality lidského práva, tedy že každý občan a obyvatel by měl mít k dispozici minimum vody nutné k životu, a to bez ohledu na svou situaci, pokud jde o bydliště, zaměstnání atd.

4.14

Evropská komise uvádí, že právní předpisy EU vždy zohledňovaly specifika vodohospodářských a hygienických služeb a také významnou úlohu, jakou zastávají při uspokojování životně důležitých potřeb obyvatelstva.

Výbor se domnívá, že tato úloha není jen významná, nýbrž přímo nepostradatelná, a vzhledem k tomu, že se skutečně jedná o základní potřeby, trvá na tom, že by se tyto základní potřeby měly uspokojovat v rámci veřejných služeb obecného nehospodářského zájmu.

4.15

EHSV doporučil členským státům a evropským institucím, aby tuto politiku upevnily vzhledem k tomu, že voda má pro občany, průmysl a zemědělství i místní orgány naprosto nepostradatelnou povahu. Ve veškeré evropské politice musí mít ústřední místo a zdůrazňovat výzvy, jež se pojí s bojem proti chudobě, se základními právy evropských občanů, s veřejným zdravím, s integrací a se sociální soudržností.

4.16

EHSV navrhuje:

4.17

EHSV dále navrhuje:

4.18

Politika v oblasti vody a hygienických opatření musí tvořit součást udržitelného rozvoje, což umožní, aby tento zdroj naplňoval současné potřeby obyvatelstva a byl zachován pro potřeby budoucích generací.

15.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 12/39

Zpravodajka:

paní Batut

Spoluzpravodajka:

paní Päärendson

1.1.1

Unie a Japonsko společně představují více než třetinu celosvětového obchodu. Partnerství s ambiciózní, komplexní a vzájemně výhodnou dohodou o volném obchodu (Free Trade Agreement – FTA) a o hospodářském partnerství (Economic Partnership Agreement – EPA) mezi EU a Japonskem by povzbudilo vzájemný obchod a investice, mohlo by vylepšit jejich ekonomiky a zaměstnanost a přispět k posílení mezinárodních pravidel a norem. Jejich občané jsou připraveni dělit se o očekávané výhody, jsou však ostražití a nechtějí, aby se jejich příslušné standardy snižovaly.

1.1.2

EHSV vítá jednání o dohodě o volném obchodu a o dohodě o hospodářském partnerství s Japonskem, a zejména rozhodnutí v nich po zhodnocení prvního roku pokračovat. Výbor nicméně vyjadřuje politování nad nedostatkem informací a nad tím, že probíhající jednání nejsou transparentní. Nezbytným předpokladem pro to, aby si dohoda získala širokou podporu veřejnosti, je prosazování a ochrana zájmů spotřebitelů. EHSV vyzývá k tomu, aby byly zavedeny podobné konzultační mechanismy jako ty, jež fungují v rámci jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), aby tak byla občanská společnost lépe informovaná o tom, jaké komparativní výhody by otevření trhu mezi EU a Japonskem zainteresovaným stranám nabídlo. EHSV v této souvislosti vyzývá obě strany, aby zlepšily transparentnost a poskytování informací souvisejících s jednáními tak, že v rámci dohody vytvoří oficiální mechanismus informování občanské společnosti a poté konzultační strukturu. Výbor dále poukazuje na to, že podniky na obou stranách již mají k dispozici kulatý stůl pro obchod mezi EU a Japonskem jako platformu pro zapojení a konzultaci.

1.2.1

EHSV trvá na tom, že by měl být plně informován o přezkumu posouzení dopadu z roku 2012. Žádá, aby mu byl co nejdříve sdělen harmonogram provádění, zvláště pokud jde o sladění technických norem. Je toho názoru, že před přijetím jakéhokoli rozhodnutí by měl být ve všech úředních jazycích EU zveřejněn přesnější dokument, než je „posouzení dopadu“.

1.2.2

EHSV vyzývá EU, aby učinila vše pro to, aby:

Vzhledem k tomu, že urovnávání sporů mezi investory a státem je vysoce citlivou záležitostí a názory jednotlivých zainteresovaných subjektů se liší, EHSV vítá proces veřejné konzultace, jejž Komise zahájila v souvislosti s transatlantickými jednáními o obchodu, a s velkým zájmem očekává jeho výsledek (1). EHSV se s ohledem na to, jak je japonská demokracie silná, domnívá, že shromažďování postojů zainteresovaných stran k tomuto tématu na japonské straně by mohlo přispět k informovanosti a usnadnit vyjednávání.

1.2.3

Dialog mezi občanskými společnostmi Japonska a EU významně přispěje k dohodě o volném obchodu a o hospodářském partnerství. Výbor doporučuje, aby byl v rámci dohody o volném obchodu a o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem zřízen smíšený poradní orgán, jaký byl ustaven v jiných dohodách, které Evropská unie v poslední době uzavřela. O jeho úloze by měli v průběhu jednání diskutovat zástupci obou dotčených občanských společností. Musí se mu přiznat možnost vyjadřovat se ke všem oblastem dohody. EHSV důrazně doporučuje, že by nejméně polovinu evropských členů měl jmenovat on sám jako poradní orgán EU, který je pověřen zastupováním zájmů evropské organizované občanské společnosti.

1.2.3.1

EHSV navázal vynikající kontakty s japonskými organizacemi zaměstnanců, zaměstnavatelů, zemědělců, družstev, spotřebitelů, nevládními a neziskovými organizacemi a univerzitami (2). Spolu se svým japonským monitorovacím výborem zastává výhodnou pozici k propagaci dialogu a konzultace občanské společnosti na obou stranách.

2.1.1

EU i Japonsko přijaly rozhodnutí posílit své vazby a zahájit jednání o dohodě o volném obchodu a dohodě o hospodářském partnerství. Souběžně se jedná o dohodě o strategickém partnerství (3). Výbor vítá pozitivní výsledek hodnocení po prvním roce a rozhodnutí pokračovat v jednáních. Pokud by se předpoklady naplnily, vývoz EU do Japonska by se zvýšil o 30 %, její HDP by vzrostl o 0,8 % a v EU by vzniklo na 4 00  000 nových pracovních míst. Japonský HDP by se zvýšil o 0,7 % a jeho vývoz do Evropy o 24 %. Dohoda by zároveň posílila důležité postavení, jež má EU v obchodě a investicích ve východní Asii (4).

2.1.2

EU a Japonsko sdílejí řadu hodnot a zásad včetně demokracie, právního státu, lidských práv a tržní ekonomiky s vyspělým technologickým know-how. Současně se potýkají s podobnými potížemi (např. se stárnutím a snižováním počtu obyvatel) a potřebují nalézt nové zdroje růstu a pracovních míst.

2.1.3

Orgány občanské společnosti obou oblastí nemohou být snadno přeneseny z jedné země do druhé (5). Intenzivnější dialog mezi těmito orgány by nicméně byl velmi důležitým doplňkem dohody. EU založila svůj sociální model na sociálním a občanském dialogu, který institucionalizovala, a Japonsko uznává význam občanské společnosti v širším smyslu („Rada pro politiku zaměstnanosti“, „Mnohostranné fórum“).

2.2

V Japonsku i v EU jsou pro hospodářskou situaci příznačná opatření za účelem oživení (6). Státní dluh Japonska v současnosti dosahuje 230 % HDP. Kurs jenu je pro vývoz nevýhodný a po trojnásobné katastrofě ve Fukušimě maloobchod klesl během jednoho roku o 2,3 % (únor 2013).

2.2.1

Dvoustranné dohody o volném obchodu Japonsku otevírají světový obchod a přispívají k vytváření oblastí regionální integrace. Od roku 2002 Japonsko uzavřelo řadu dvoustranných dohod nejen v Asii, ale i v Latinské Americe a se Švýcarskem. Nyní jedná o trojstranné dohodě s Čínou a Korejskou republikou. Japonsko se rovněž zapojilo do jednání o transpacifickém partnerství.

2.2.2

Japonsko a EU již podepsaly důležité dohody usnadňující obchodní postupy, mimo jiné v oblasti telekomunikací, chemických a farmaceutických produktů, protisoutěžních jednání, vědecké, technologické a administrativní spolupráce a pomoci (7).

3.1

Snaha o dosažení hospodářského růstu prostřednictvím globalizovaného obchodu může mít dopady na životní prostředí (8). Ve svém stanovisku k jednání o nových obchodních dohodách (9) Výbor zdůraznil, že je důležité do obchodních jednání EU zařadit kapitolu o obchodu a udržitelném rozvoji a začlenit do ní environmentální a sociální ustanovení společně s hlavní monitorovací úlohou občanské společnosti.

3.2

Jednání o dohodě o volném obchodu a dohodě o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem poskytnou oběma stranám příležitost potvrdit na mezinárodní scéně závazek pokročit na cestě k udržitelnému rozvoji v rámci jeho tří pilířů (hospodářský růst, sociální rozvoj a ochrana životního prostředí). Tyto prvky tvoří ústřední část všech obchodních jednání a každé dohody EU od té doby, co byla uzavřena dohoda o volném obchodu s Korejskou republikou (10). Oblasti, jako je biologická rozmanitost, změna klimatu, rybolov, lesnictví a volně žijící živočichové a rostliny, jsou prioritou jak pro EU, tak na celosvětové úrovni. Strany by měly zopakovat svůj závazek k plnění mnohostranných dohod o životním prostředí.

3.3

Každá nová dohoda by měla potvrdit právo členských států EU a Japonska regulovat a stanovovat priority udržitelného rozvoje a stimulovat je k tomu, aby v souladu se svými závazky dodržovat mezinárodní normy a dohody ohledně ochrany na pracovišti či ochrany životního prostředí dodržovaly normy v těchto oblastech.

3.4

Dohoda o hospodářském partnerství a dohoda o volném obchodu (11) umožní tento závazek potvrdit (díky možné ratifikaci a účinnému provádění úmluv MOP) (12) a posílit dvoustranný dialog a spolupráci týkající se pracovních otázek, a to i v oblastech, na něž se vztahuje program pro důstojnou práci.

3.4.1

EHSV jako zástupce celé evropské občanské společnosti zdůrazňuje skutečnost, že přínos jakékoli dohody o volném obchodu a dohody o hospodářském partnerství možná nepocítí různé členské státy (13) ani různé sektory stejným způsobem (14).

3.4.2

Zatímco v odvětví elektrických strojů, v zemědělství, lesnictví, rybolovu, zpracování potravin, pojištění a stavebnictví se dá v EU očekávat zvýšení zaměstnanosti (v jednotkách procent), v chemickém průmyslu, automobilovém průmyslu, kovoprůmyslu a odvětví letecké dopravy lze počítat s malým poklesem (15). K tomu, aby mohla být podniknuta vhodná opatření na pomoc a rekvalifikaci, je nezbytné provést v rané fázi zjištění těchto potíží. Je důležité, aby přínosy byly rovnoměrně rozloženy mezi podniky, pracovníky, spotřebitele a širší občanskou společnost a aby se zároveň zabránilo většímu narušení jejich činnosti a zajistila se možnost ho případně kompenzovat (16).

4.1.1

EHSV těší, že je v rámci své působnosti hlavním partnerem Komise, avšak vyjadřuje politování nad nedostatečnou transparentností právě probíhajících jednání, kterou zdůrazňují subjekty obou stran. Mandát Komise doposud nebyl zveřejněn, ačkoliv jednání by měla být co nejvíce otevřená a transparentní. Četné organizace evropské i japonské občanské společnosti si stěžují, že se jim o jednáních dostalo pouze velice málo informací. To ovlivňuje obsah jednání i příležitosti pro občanskou společnost vyjádřit svůj názor v této záležitosti. Jak víme, zapojení občanské společnosti by nejen prohloubilo vzájemné porozumění, ale také zlepšilo kvalitu současných jednání o dohodě o volném obchodu a o hospodářském partnerství po odborné stránce.

4.1.2

Evropští občané požadují, aby byly uplatňovány texty EU, jež stanoví zásadu transparentnosti. EHSV žádá, aby byly zúčastněné strany seznamovány se všemi dokumenty již od nejranější fáze.

4.1.3

EHSV s ohledem na legitimní požadavek evropských občanů na kompletní transparentnost obchodních jednání žádá Radu a Komisi o systematické a důsledné používání článku 218 SFEU, zejména odstavce 10, v němž je stanoveno, že „Evropský parlament je okamžitě a plně informován ve všech etapách tohoto postupu“.

4.1.4

EHSV doporučuje Komisi, aby pro jednání o dohodě o volném obchodu a o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem zavedla podobný model konzultace občanské společnosti jako je ten, jenž funguje v rámci jednání EU o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (setkání se zainteresovanými subjekty po každém kole jednání a zřízení poradní skupiny zástupců občanské společnosti, mezi nimiž by měli být i členové EHSV). Podle informací Výboru podobný mechanismus existuje v transpacifických jednáních mezi USA a Japonskem.

4.2.1

Jak již bylo uvedeno výše, veškeré dohody o volném obchodu, které EU v poslední době uzavřela, obsahují kapitolu o obchodu a udržitelném rozvoji (17), kde má v monitorování klíčovou úlohu občanská společnost, tedy nezávislé a reprezentativní organizace s rovnovážným zastoupením podniků, zaměstnanců a dalších zainteresovaných stran. EHSV podporuje Komisi v jejím úsilí o to, aby byla taková kapitola zařazena i do dohody s Japonskem.

4.2.2

Japonské orgány si přejí vytvořit stabilní růst prostřednictvím udržitelného rozvoje (viz „abenomika“ (18)). Dohody o volném obchodu, které Japonsko uzavřelo s partnery v Asii, obsahují ustanovení týkající se zřízení podvýboru, jenž má monitorovat dopad dohody na podnikatelské prostředí. Ačkoliv působnost a podmínky nejsou totožné, Evropská unie i Japonsko jsou obeznámeny se zásadou monitorování dopadu dohod o volném obchodu. EHSV je proto vyzývá, aby do dohody zařadily ambiciózní kapitolu o obchodu a udržitelném rozvoji.

4.2.3

Japonská vláda zřídila řadu interních vícestranných výborů pro konzultace podniků na téma dopadu dohod o volném obchodu na podnikatelské prostředí, a existují poradní struktury, v jejichž rámci se zástupci vlády setkávají s představiteli družstev a odborových organizací. Kromě toho existují další konzultační struktury se širokou základnou, jako je „Mnohostranné fórum sociální odpovědnosti za udržitelnou budoucnost“ (19) či „Rada pro politiku zaměstnanosti“.

4.3

Hospodářský a sociální model EU „klade důraz například na pevné institucionální struktury pro řízení hospodářských, sociálních a environmentálních otázek a otázek zaměstnanosti (...), na silný sociální a občanský dialog a na investování do lidského kapitálu a na kvalitu zaměstnanosti“ (20). Výbor poznamenává, že tento model vyjadřuje hodnoty Unie a že všechny její instituce ho musí ve svých politikách prosazovat.

4.3.1

Výbor vítá závazky EU na mezinárodní úrovni (21):

4.3.2

Evropský parlament ohledně dohody o volném obchodu s Japonskem doporučil Komisi, aby se zabývala základními normami v oblasti pracovního práva, vypracovala ambiciózní kapitolu o udržitelném rozvoji a také vytvořila fórum občanské společnosti, které by „kontrolovalo uplatňování a vydávalo připomínky k jejímu provádění“. EHSV trvá na tom, že by měl být konzultován a že by se tato doporučení měla realizovat.

4.4

EHSV připomíná Komisi, že vydala příručku Transparentnost při vyjednávání obchodních dohod EU, v níž se uvádí, že její „činnost může být úspěšná pouze tehdy, splní-li očekávání evropských občanů“ a že „názory občanské společnosti mají zásadní úlohu v přípravné fázi vyjednávání“ (23).

EHSV by velmi ocenil, kdyby:

4.5

Téměř všichni konzultovaní představitelé evropských a japonských organizací občanské společnosti (24) byli pro zřízení tohoto společného monitorovacího orgánu v rámci budoucí dohody o volném obchodu.

4.5.1

Měl by být vyvinut monitorovací mechanismus, který by zohlednil stávající struktury a respektoval dosavadní zkušenosti EU a Japonska. EHSV si přeje být zapojen do stanovení úlohy, působnosti a složení poradní skupiny EU a společného monitorovacího orgánu. Měly by být konzultovány všechny zúčastněné strany a EHSV by měl mít v tomto procesu rozhodující slovo.

4.5.2

Strukturovaný dialog mezi zástupci obou občanských společností EU a Japonska dodá dohodě o volném obchodu a o hospodářském partnerství důležitý rozměr včetně rozměru kulturního. EHSV soudí, že je nesmírně důležité udržovat vazby s japonskými protějšky s cílem zajistit, že forma, působnost a složení budoucího společného mechanismu monitorování splní očekávání obou stran.

5.1.1

Výbor vítá skutečnost, že pozitivní bilance dosaženého pokroku z června 2014 (25) umožnila Radě EU pokračovat ve vyjednávání.

5.1.2

Dohoda by měla posílit přístup na trh a zajistit provázanost předpisů, a tak podpořit vzájemné obchodování a investice. Měla by urychlit udržitelný růst, vytváření většího počtu kvalitnějších pracovních míst, dát spotřebitelům více možností a rozvíjet konkurenceschopnost a produktivitu obou ekonomik.

5.1.3

Prioritou Evropské unie je zrušení necelních překážek (necelní překážky). Komise ve svém posouzení dopadu (26) uvedla, že tyto překážky jsou často kulturního původu a mají protekcionistické výsledky. EHSV konstatuje, že je obtížné je změnit, pokud vycházejí z norem, které se neustále mění, ačkoli jsou stanoveny na nejvyšší úrovni. Někdy chrání celá odvětví, jako například železniční dopravu v Japonsku.

5.2.1

Odstranění celních překážek se musí vztahovat na všechny produkty. Nesmí být vyloučeny zemědělské a zpracované produkty, vozidla, která byla uznána jako „citlivé“ zboží, ani chemické a farmaceutické výrobky, a musí být stanovena vhodná přechodná období.

5.2.2

Obchodu by napomohlo vzájemné uznávání certifikovaných výrobků díky obdobným a rovnocenným normám pro výrobky a spolupráci na harmonizaci předpisů a systémů tam, kde je to možné. Bude však nezbytné zajistit, že tato spolupráce na zavedení nových celosvětových norem nevyústí v pokles jejich úrovně.

5.2.3

Necelní překážky, které brzdí vývoz z EU, se používají jako skrytá protekcionistická opatření. Měly by být omezeny, obzvláště tam, kde již byly v průběhu jednání identifikovány, a normy by se měly přiblížit normám mezinárodním.

5.3.1

Vzhledem k tomu, že hospodářská struktura Japonska i Evropy sestává z 99 % z malých a středních podniků, které zajišťují 70–80 % pracovních míst, EHSV žádá Komisi, aby těmto podnikům věnovala zvláštní pozornost.

5.3.2

Malé a střední podniky mají z důvodu své velikosti omezené zdroje (i v případě vnitrostátních a obchodních právních předpisů), a tak lze očekávat, že dohoda o volném obchodu a o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem pro ně bude přínosem, především díky harmonizovaným předpisům a nižší administrativní zátěži. Budou však potřebovat podporu, aby překonaly překážky, které souvisejí s veškerým zvýšením mezinárodního působení – sem patří jazykové překážky, rozdílné podnikové kultury, vysoké náklady na dopravu, nedostatek zaměstnanců s odpovídajícími dovednostmi, informace o zahraničních trzích a nedostatek finančních prostředků.

5.3.3

K tomu, aby byl přínos dohody o volném obchodu a o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem co největší, bude zásadní, aby obě strany usilovaly o větší informovanost malých a středních podniků o existenci podpůrných služeb a programů pro tyto podniky (27) poskytovaných Střediskem průmyslové spolupráce mezi EU a Japonskem (28) a japonským úřadem pro zahraniční obchod (JETRO) (29), především o nových obchodních příležitostech, které by tato dohoda měla přinést. Evropské malé a střední podniky by se například mohly zajímat o japonské odvětví IKT, o odvětví zdravotní péče (30), služeb, obnovitelných zdrojů energie a o ekologické (31) potraviny a lahůdky.

5.4.1

Liberalizace trhu by zaručila nové příležitosti pro zemědělsko-potravinářské produkty obou partnerů (nárůst o 200 %), avšak zemědělství je jednou z problematičtějších oblastí jednání. Zemědělství Japonska může zajistit potravinou soběstačnost pouze ze 40 % a obzvláště zde panují obavy. Japonští zemědělci žádají, aby bylo z celních omezení při jakémkoli vyjednávání s cizími státy vyloučeno pět skupin produktů: rýže, hovězí a vepřové maso, mléko a mléčné výrobky, pšenice a ječmen, cukry a sladidla. EU by považovala možnost vývozu většího množství zpracovaných potravin za velkou příležitost, zvláště odstraní-li Japonsko řadu svých necelních překážek.

5.4.2

EHSV by si přál, aby dohoda o volném obchodu řešila otázku práv duševního vlastnictví (32), tak aby spravedlivě chránila evropské inovace. Složitým bodem diskusí je problematika chráněných zeměpisných označení. Ochrana práv duševního vlastnictví kvalitních- zemědělských produktů by mohla představovat zastřenou překážku dovozu. V rámci WTO již EU a Japonsko zaujaly odlišné přístupy – EU chtěla rozšířit oblast chráněných zeměpisných označení tak, aby byla zajištěna vyšší ochrana závazným způsobem (dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) – návrh EU z roku 1998), zatímco Japonsko spolu se Spojenými státy (1999) navrhovaly, aby členové oznamovali svá zeměpisná označení WTO, čímž by vznikla databáze jako zdroj informací pro ostatní členy, avšak bez závazného účinku. EHSV je toho názoru, že se jedná o významnou problematiku, k níž je nutné při jednáních přistupovat opatrně.

5.5.1

V Japonsku jsou zemědělci i spotřebitelé velice aktivní v družstvech, která nabízejí vzájemné pojištění a bankovní služby. Liberalizaci služeb vnímají jako hrozbu, zatímco pro řadu dalších to představuje velkou příležitost, a to nejen pokud jde o „stříbrnou ekonomiku“. Služby představují klíčovou příležitost k podstatnému navýšení objemu obchodu.

5.5.2

Pokud jde o hrubé údaje, v roce 2012 vyvezla EU-27 do Japonska služby za 24,2 miliardy EUR, zatímco dovoz z Japonska činil 15,6 miliard, což pro EU-27 představuje přebytek ve výši 8,6 miliard. Přitom je samozřejmě nutné mít na paměti, že Japonsko má čtyřikrát méně obyvatel než EU. Téměř všechny konzultované japonské organizace, které se zmínily o liberalizaci služeb, se vyjádřily proti „negativnímu seznamu“, podle něhož by všechny služby, které by nebyly výslovně vyloučeny textem dohody, měly být otevřené obchodu. Třebaže zemědělci a spotřebitelé mohou být proti negativnímu seznamu, podnikatelská sféra ho výrazně podporuje. Tento negativní seznam by omezil pole působnosti orgánů veřejné moci. Budoucí služby by automaticky spadaly do oblasti liberalizace. EHSV podporuje neomezené právo států vytvářet právní předpisy ve veřejném zájmu.

5.6.1

Je důležité, aby podniky v EU získaly přístup k japonským veřejným zakázkám díky odstranění právních překážek, vytvoření transparentních postupů a poskytování shodných informací pro všechny subjekty, ukončení velice citlivých omezení na železničním trhu a zavedení systému přístupu k informacím na internetu. Bez ohledu na ohlášenou politickou vůli potřebuje konkrétní vyjednávání právní stabilitu norem.

5.6.2

Bude nutné vzájemné dodržování spravedlivé hospodářské soutěže. Výbor soudí, že dohoda musí plně objasnit způsoby povolení poskytovaných oběma stranami v oblasti státní pomoci a dotací.

5.6.3

Evropská unie, členské státy a Japonsko si musí zachovat možnost financovat cíle obecného zájmu stanovené podle jejich demokratických postupů, které zahrnují mimo jiné sociální oblast, životní prostředí a veřejné zdraví. Pro EU vyplývají povinnosti související s veřejnými službami ze Smluv.

5.7.1

V roce 2012 představovaly přímé zahraniční investice EU-27 do Japonska 434 milionů EUR, přičemž z Japonska do EU-27 činily 3,374 miliardy EUR (34). Jelikož základní zásadou dohody o volném obchodu a o hospodářském partnerství je reciprocita, EHSV vyzývá Komisi k opatrnosti a k tomu, aby – pokud dohoda povede ke ztrátě pracovních míst – zvážila využití Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci k jejich kompenzaci. EHSV se rovněž domnívá, že může být nutné odpovídajícím způsobem kompenzovat ztráty způsobené podnikům, ztráty lidských zdrojů a technologií, které byly dříve financovány z veřejných zdrojů.

5.7.2

EU a Japonsko by měly přezkoumat své předpisy týkající se omezení v oblasti vlastnictví, povolení a kontrol a usnadňování investic.

5.7.3

EHSV konstatuje, že zákony a soudy v Japonsku i EU umožňují spravedlivé řešení sporů v rámci běžných postupů. Členské státy EU a Japonsko poskytují investorům celou řadu institucionálních a soudních záruk. Vzhledem k tomu, že urovnávání sporů mezi investorem a státem je vysoce citlivou záležitostí a názory jednotlivých zainteresovaných subjektů se liší, EHSV vítá proces veřejné konzultace, který Komise zahájila v souvislosti s transatlantickými jednáními o obchodu, a také by uvítal, kdyby podobná iniciativa proběhla v Japonsku, aby se přihlédlo k postojům japonských zainteresovaných subjektů.

5.7.4

EHSV navrhuje, aby se poté, co budou stanoveny podmínky a Komise vyhodnotí výsledky, prosazoval široký dialog o otázce urovnávání sporů. Výbor již za tímto účelem vypracovává své vlastní stanovisko.

5.7.4.1

Žádné ustanovení týkající se urovnávání sporů ohledně investic by nemělo bránit členským státům EU v tom, aby vydávaly právní předpisy ve veřejném zájmu a sledovaly cíle veřejných politik. Je zapotřebí vyjasnit definice „investic“ a „spravedlivého a rovného zacházení“. Ty by měly představovat bod k jednání.

15.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 12/48

Zpravodaj:

pan Andrzej Adamczyk

1.1

EHSV by měl aktivně prosazovat politickou, sociální a hospodářskou konsolidaci na Ukrajině, včetně mírového řešení stávajícího konfliktu v Doněcké a Luhanské oblasti. Činnost EHSV na Ukrajině bude podporovat proces demokratizace, územní celistvost a sociální a občanský dialog všech zainteresovaných stran, jež mají veřejnou legitimitu a reprezentativnost.

1.2

EHSV má v úmyslu přizvat ke spolupráci rozsáhlé spektrum ukrajinské občanské společnosti a zahrnout do ní i ty, kdo si vůči nedávné politické transformaci a sbližování s EU uchovávají nedůvěřivý či odmítavý postoj.

1.3

Doporučuje se také dále rozvíjet dvoustrannou spolupráci mezi partnerskými organizacemi v EU a na Ukrajině a zaměřit se při tom obzvláště na budování kapacit, osvědčené postupy a posílení sociálního a občanského dialogu.

1.4

V souladu s ustanoveními dohody o přidružení by EHSV měl napomoci k vytvoření společné platformy občanské společnosti, již budou tvořit členové EHSV a zástupci ukrajinské občanské společnosti. Podobný orgán bude zřízen i podle ustanovení prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu, aby byl splněn požadavek vytvoření monitorovacího mechanismu pro občanskou společnost. Oba orgány by měly co nejtěsněji spolupracovat.

1.5

EHSV bude vyvíjet informační činnost ohledně důsledků provádění dohody o přidružení na Ukrajině, a také ohledně evropské integrace, institucí a acquis communautaire.

1.6

Jakmile to bude technicky možné, měla by být zrušena vízová povinnost pro ukrajinské občany, čímž se podpoří navazování mezilidských kontaktů a budování důvěry.

1.7

Do agendy EU by měla být formálně zahrnuta evropská perspektiva Ukrajiny.

2.1

Na počátku dramatických událostí, jež v uplynulých měsících otřásly Ukrajinou, byla reakce veřejnosti na to, že se vláda rozhodla přerušit přípravy na podepsání dohody o přidružení v rámci Východního partnerství.

2.2

Vedle uzavření dvoustranných dohod o přidružení, jež nahradí dohody o partnerství a spolupráci, je cílem dvoustranné úrovně Východního partnerství rovněž usnadnit bezvízové režimy a rozvíjet odvětvovou spolupráci, jakož i poskytnout partnerským zemím možnost, aby se zapojily do unijních programů a činnosti unijních agentur. Patří sem také program komplexního budování institucí, což je nástroj určený k posílení administrativní kapacity partnerských zemí, aby mohly provádět reformy a ustanovení dohod o přidružení. Mnohostranný rozměr Východního partnerství se opírá o čtyři mnohostranné platformy (demokracie, řádná správa věcí veřejných a stabilita; hospodářská integrace a konvergence s politikami EU; zabezpečení dodávek energie; mezilidské kontakty) zaměřené na podporu spolupráce mezi EU a partnerskými zeměmi a mezi partnerskými zeměmi navzájem.

2.3

Jednou z priorit Východního partnerství je zapojit do jeho provádění organizovanou občanskou společnost, a to jak v partnerských zemích, tak v EU. Pro tento účel bylo v listopadu 2009 za spoluúčasti EHSV zřízeno Fórum občanské společnosti Východního partnerství.

2.4

Politika Východního partnerství se však nyní ocitla na rozcestí v důsledku nečekané změny směru angažovanosti některých zemí a dramatických událostí na Ukrajině. Potíže, na něž Východní partnerství v uplynulém roce naráželo v zemích, jež doposud nejvíce pokročily na cestě k podepsání dohod o přidružení, byly z velké části způsobeny postupem Ruska, které se snaží zabránit sblížení partnerských zemí s EU.

2.4.1

Ačkoli byla jednání s Arménií o dohodě o přidružení včetně prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu dovedena do konce, nebylo možné tyto dokumenty parafovat, protože Arménie v září 2013 oznámila svůj úmysl vstoupit do euroasijské celní unie, k jejímuž vytvoření dalo podnět Rusko.

2.4.2

Gruzie si přes ruský nátlak a ztrátu dvou provincií (Abcházie a Jižní Osetie), jež má teď pod kontrolou Rusko, neochvějně udržuje proevropský kurz a v listopadu 2013 parafovala na summitu Východního partnerství ve Vilniusu dohodu o přidružení včetně prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu a v červnu 2014 je pak podepsala.

2.4.3

Moldavsko, které rovněž podepsalo dohodu o přidružení parafovanou ve Vilniusu, je také pod tlakem Ruska ovládajícího nyní region Podněstří, v němž rozmístilo své ozbrojené síly. Rusko podpořilo i uspořádání nelegálního referenda v jiné moldavské autonomní oblasti – Gagauzsku, jež se vyslovilo pro vstup do euroasijské celní unie.

2.4.4

Podmínkou pro zahájení jednání o prohloubené a komplexní dohodě o volném obchodu je členství ve WTO, proto o této dohodě nemohou začít jednat Ázerbájdžán a Bělorusko, které členy WTO nejsou. Kromě toho zůstává dvoustranná politika EU ve vztahu k Bělorusku na úrovni kritického dialogu, protože tato země vykazuje vážný demokratický deficit.

2.4.5

Ukrajina, která je po Rusku největší a nejvýznamnější postsovětskou zemí a v důsledku svého proevropského obratu po ruské anexi ztratila kontrolu nad Krymem a Sevastopolem, čelí dalším sabotážním a podvratným akcím ze strany Ruska. Ruské kroky jsou zvlášť závažným případem cizího vměšování, jež nejen ohrožuje územní celistvost a svrchovanost Ukrajiny, ale má také mimořádně ničivý dopad na občanskou společnost a její organizace. Tyto činy představují nejen jasné porušení mezinárodního práva, ale odporují rovněž dvěma zásadám, jež jsou základem mírových vztahů mezi nezávislými státy – zaprvé, že hranice nelze měnit silou, a zadruhé, že národy mohou svrchovaně rozhodnout o své budoucnosti bez vnějších zásahů.

3.1

Oranžová revoluce z roku 2004 přispěla k rozsáhlé demokratizaci a k nastolení právního státu na Ukrajině – alespoň na určitou dobu – a k dodnes trvající svobodě sdělovacích prostředků. To vše bylo doprovázeno budováním užších vztahů s EU.

3.1.1

V roce 2005 byl v rámci dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Ukrajinou z roku 1998 přijat akční plán EU-Ukrajina a v roce 2007 se začalo jednat o dohodě o přidružení. Zavedením politiky Východního partnerství v květnu 2009 dostala tato spolupráce nový impuls.

3.1.2

Díky tomuto sblížení a navázání skutečné spolupráce v mnoha oblastech, jakož i všeobecnému entuziasmu po oranžové revoluci dospěla významná část občanů i řada organizací občanské společnosti k názoru, že budoucí členství Ukrajiny v EU je samozřejmá a předem daná věc a že to závisí pouze na harmonogramu a rychlosti transformace a přizpůsobování evropským normám.

3.1.3

Východní partnerství Ukrajině nepřineslo očekávanou dlouhodobou perspektivu přistoupení k EU, což příznivcům proevropské orientace přivodilo zklamání a frustraci, které ještě více prohloubilo postupné rušení demokratických výdobytků oranžové revoluce, zhoršující se hospodářská situace a rostoucí sociální problémy.

3.1.4

Frustrace veřejnosti, jež se projevila apatií organizací občanské společnosti, se prohlubovala s přiostřujícím se konfliktem mezi čelními představiteli oranžové revoluce – prezidentem Viktorem Juščenkem a předsedkyní vlády Julijí Tymošenkovou. Tento konflikt někdy ochromoval rozhodovací proces z důvodu nefunkčních řešení obsažených v ukrajinské ústavě. Situaci ještě zhoršoval souběh celosvětové hospodářské krize a neúčinné politiky prezidenta Janukovyče, který byl zvolen v roce 2010.

3.2

EHSV již dlouhou dobu vede aktivní politiku spolupráce s Ukrajinou. V důsledku zhoršující se politické a sociální situace a zklamání partnerských organizací z absence vyhlídek na členství v EU však v těchto vztazích došlo v letech 2011–2012 k určité stagnaci, kdy ochabla aktivita na ukrajinské straně a nebyl zde zájem navazovat kontakty.

3.3

Parafování dohody o přidružení v prosinci 2012 a intenzivní snahy a jednání, jejichž cílem bylo dosáhnout podepsání této dohody na summitu Východního partnerství ve Vilniusu v listopadu 2013, vrátily našim ukrajinským partnerům chuť ke spolupráci a oživily čilé kontakty s EHSV.

3.4

V jejich průběhu se však ukázalo, že sociální partneři – jak zaměstnavatelé, tak odborové svazy – se v otázce podepsání dohody o přidružení rozcházejí. Značně různorodé nevládní organizace a představitelé jiných zájmů naopak zaujímali poměrně jednotný proevropský postoj.

3.5

Ať už byly jejich názory a očekávání ohledně výsledku jednání směřujících k podepsání dohody o přidružení jakékoliv, organizace občanské společnosti i vládní představitele překvapilo, že ukrajinská vláda a prezidentský úřad přerušily jednání a přípravy na podepsání této dohody.

3.6

Skutečnost, že jednání byla přerušena nenadále, bez zjevné příčiny a jen několik dní před summitem ve Vilniusu, a stejně překvapivý návrh ukrajinské vlády, aby další jednání s EU probíhala za účasti Ruska, vedly k rychlé mobilizaci ukrajinské občanské společnosti, která dala jednoznačně najevo své mínění a vyslovila se pro proevropský kurz Ukrajiny.

3.7

Euromajdan byl zřejmě historicky největší a nejdelší demonstrací na podporu evropské integrace, jež byla vedena s maximálním nasazením. V pozdější fázi se k demonstrantům přidaly síly, jež vznesly i politické požadavky na změnu režimu. Ten reagoval prudkými represáliemi, které si vyžádaly oběti na životech. Demonstrace přinesly politické změny, které se staly záminkou k vyprovokování dalších dramatických a tragických událostí.

3.8

Po úspěšném uskutečnění prezidentských voleb je nyní zřejmé, že navazování těsných vztahů s EU se stává jednou z priorit nové administrativy. Tuto změnu kurzu je nutné vnímat jako obrovský úspěch Euromajdanu a ukrajinské občanské společnosti. Teprve se ukáže, zda se celková situace na celém území Ukrajiny stabilizuje a zda tato politická transformace přinese organizacím občanské společnosti prospěch.

3.9

Jaký postoj k těmto politickým změnám zaujímá občanská společnost na východě Ukrajiny, to zůstane nejasné, dokud v tomto regionu budou operovat ozbrojení žoldnéři a guerillové jednotky a dokud bude ohrožena svoboda projevu. Je ovšem třeba poukázat na to, že východní část země byla na Euromajdanu výrazně zastoupena.

4.1

Dohoda o přidružení mezi EU a Ukrajinou představuje dohodu nové generace, která byla vypracována ve prospěch zemí spolupracujících v rámci Východního partnerství, stanoví rozvoj spolupráce a obsahuje závazná pravidla pro téměř všechny oblasti. V této dohodě je popsán plán reforem pro Ukrajinu založený na celkové harmonizaci ukrajinských právních předpisů s normami EU.

4.2

Kromě prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu, což je obchodní dohoda se značným dopadem na normy a právní předpisy, jsou hlavní oblasti spolupráce tyto: soudnictví, právní stát, boj proti korupci a organizované trestné činnosti, zahraniční politika a bezpečnost, reforma veřejné správy, zaměstnanost, sociální politika, rovná práva a příležitosti, ochrana spotřebitele, průmyslová politika a podnikání, energetika, doprava a životní prostředí. Při provádění dohody o přidružení a prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu bude Ukrajina muset harmonizovat své vnitrostátní právní předpisy se zhruba 85 % acquis communautaire v oblasti obchodu a hospodářství.

4.3

Dohoda o přidružení byla podepsána 27. června 2014 a následně byla 16. září ratifikována Evropským parlamentem a Nejvyšší radou Ukrajiny, díky čemuž může být prozatímně používána do té doby, než ji ratifikuje všech 28 členských států EU. Provedení té části dohody, jež se týká prohloubené a komplexní zóny volného obchodu, se však odkládá na konec příštího roku, EU ovšem bude u zboží pocházejícího z Ukrajiny i nadále uplatňovat volnější obchodní pravidla.

4.3.1

V rámci provádění dohody má být zřízena platforma občanské společnosti jakožto společné fórum pro výměnu názorů, již budou tvořit členové EHSV a zástupci organizované občanské společnosti na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že dohoda o přidružení pokrývá široké spektrum otázek, by v této platformě měla být zastoupena pokud možno celá občanská společnost a měla by sdružovat jak představitele sociálních partnerů, tak různých jiných zájmů.

4.3.2

Vedle toho, že má tato platforma fungovat jako fórum pro výměnu informací a diskusi, je jejím hlavním účelem monitorovat provádění dohody o přidružení a prezentovat postoje a návrhy organizované občanské společnosti.

4.3.3

Platforma občanské společnosti si sama stanoví svůj jednací řád. V současnosti probíhají jednání mezi zástupci EHSV a ukrajinskou stranou ohledně postupu při vytváření tohoto orgánu a jeho složení. Mají být přijaty tyto základní zásady:

4.3.4

Také prohloubená a komplexní dohoda o volném obchodu stanoví vytvoření monitorovacího mechanismu pro občanskou společnost, a to do jednoho roku od jejího vstupu v platnost. Orgán vytvořený za tímto účelem by měl co nejtěsněji spolupracovat s platformou občanské společnosti.

5.1

EHSV by měl aktivně prosazovat politickou, sociální a hospodářskou konsolidaci na Ukrajině, včetně mírového řešení stávajícího konfliktu v Doněcké a Luhanské oblasti. Jakmile se situace na Ukrajině stabilizuje a bude odvráceno nebezpečí vnějšího zásahu a bojů vyprovokovaných ozbrojenými oddíly, vykrystalizuje rovněž situace organizované občanské společnosti jak v rámci jednotlivých organizací, tak i ve vztahu k evropským ambicím Ukrajiny.

5.1.1

Ukrajina momentálně prochází rozsáhlou politickou transformací a také ústavní reformou, jež se mohou ukázat hlubší než změny, k nimž došlo po oranžové revoluci. Může to mít za následek restrukturalizaci a změnu statusu ukrajinských institucí a postupů jak v rámci sociálního dialogu, tak v rámci dialogu mezi orgány a občanskou společností. Tomuto procesu by měly napomoci změny v ukrajinských právních předpisech tak, aby vznikly inkluzívnější instituce sociálního a občanského dialogu pro skutečné a nezávislé organizace. EHSV bude sledovat vývoj situace a postoj, který k těmto změnám zaujmou naše partnerské organizace.

5.1.2

Před začátkem Euromajdanu i během demonstrací byla zpochybněna autenticita a nezávislost některých našich partnerských organizací. Odstartovalo to proces změn ve způsobu fungování některých organizací, který může těmto organizacím navrátit důvěru veřejnosti, pokud nezůstane na povrchu. Zejména některé odborové svazy a organizace zaměstnavatelů byly veřejností a nevládními organizacemi vnímány jako součást establishmentu a odpíralo se jim právo na místo v občanské společnosti.

5.1.3

EHSV je připraven zintenzivnit své dvoustranné kontakty s partnerskými organizacemi na Ukrajině i v Rusku, aby tak přispěl k lepšímu propojení jejich občanských společností s cílem normalizovat vzájemné vztahy obou zemí.

5.2

Činnost EHSV na Ukrajině se bude opírat o zásadu podpory demokratizace této země, její územní celistvosti a občanského a sociálního dialogu všech zainteresovaných stran, jež mají veřejnou legitimitu a reprezentativnost. EHSV bude přednostně přistupovat ke vztahům se svými přirozenými partnery, tj. organizacemi ukrajinské občanské společnosti.

5.3

EHSV má v úmyslu přizvat ke spolupráci co nejrozsáhlejší spektrum ukrajinské občanské společnosti a zahrnout do ní i ty, kdo si vůči nedávné politické transformaci a sbližování s EU uchovávají nedůvěřivý či odmítavý postoj, přičemž bude dbát na to, aby nevynechal žádnou významnou a reprezentativní organizaci. Při výběru partnerských organizací napomáhá Národní platforma Fóra občanské společnosti Východního partnerství a Národní tripartitní sociální a hospodářská rada.

5.4

Doporučuje se také dále rozvíjet dvoustrannou spolupráci mezi partnerskými organizacemi v EU a na Ukrajině a zaměřit se při tom obzvláště na budování kapacit, výměnu osvědčených postupů a posílení sociálního a občanského dialogu. K tomuto účelu lze mimo jiné využít přeshraniční spolupráci.

5.5

Vedle institucionálních činností vyplývajících z dohody o přidružení a následně z prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu se EHSV zapojí do širší informační činnosti ohledně důsledků provádění těchto dohod pro Ukrajinu, a také ohledně evropské integrace, fungování evropských institucí a acquis communautaire.

5.6

Vzhledem k absenci spolehlivých informací či přímo dezinformacím, které někdy sdělovací prostředky šíří v důsledku nedostatečné znalosti EU nebo intenzivní ruské propagandy, je třeba naplánovat pravidelnou spolupráci s novináři a se svazy sdělovacích prostředků.

5.7

Spolupráce s partnerskými organizacemi na Ukrajině při usnadňování přístupu ke spolehlivým informacím a poskytování těchto informací všem složkám občanské společnosti může mít pro evropské ambice Ukrajiny klíčový význam. Ze zkušeností totiž vyplývá, že podepsání, ratifikace a provádění dohody o přidružení může být problematické a že existuje řada vnitřních i vnějších faktorů, které mohou změnit proevropské naladění organizací občanské společnosti, pokud se v této věci nedosáhne všeobecného konsenzu se zapojením všech sociálních skupin.

5.8

Velká část Ukrajinců nikdy nepřekročila hranice své země a nejčastější destinací těch, kteří cestují, je Rusko. Jednou z příčin je to, že pro vstup do zemí EU i nadále potřebují vízum, což ukrajinské společnosti značně znepříjemňuje situaci. Zavedené zjednodušení postupů podávání žádostí o vízum je přirozeně důležité, zachovávání vízové povinnosti pro cesty do EU však nevytváří důvěru a podstatně ztěžuje navazování mezilidských kontaktů.

5.9

Euroskepticismus a nezájem části ukrajinské společnosti o bližší vztahy s EU plyne z absence vyhlídek na přistoupení k EU. V současné fázi nejde o to zahájit přístupová jednání, avšak skutečnost, že tato otázka trvale a opakovaně nefiguruje na programu EU, má za následek, že část společnosti vnímá reformy související s dohodou o přidružení jako drahý vrtoch, který Ukrajinu žene do slepé uličky. To se týká především východní Ukrajiny, kde je EU vnímána jakožto hrozba pro sociální a hospodářské zájmy.

15.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 12/54

Zpravodaj:

pan Paulo Barros Vale

1.1

EHSV jako obyčejně po roce hodnotí zprávu Komise o politice hospodářské soutěže, jedné z politik, na nichž je založena Evropské unie. EHSV hodnotí obsah zprávy kladně a obecně se za něj staví, vyjadřuje však určité obavy v souvislosti se současnou situací.

1.2

Volná a poctivá hospodářská soutěž, jež bude chránit zájmy hospodářských subjektů a spotřebitelů a veřejný zájem, si zaslouží veškeré možné úsilí. Příspěvek Komise má zásadní význam a Výbor vítá úsilí, jež bylo vyvinuto v oblasti plnění vnitřních norem a na poli mezinárodní spolupráce.

1.3

V této probíhající práci hrají klíčovou úlohu vnitrostátní orgány pro ochranu hospodářské soutěže, jež musí disponovat prostředky, lidskými zdroji a materiálem, které jim umožní pracovat efektivně a aktivně, ne reaktivně, jak tomu běžně je. Pokud se položí větší důraz na preventivní činnost, bude možné předejít různým nelegálním situacím narušujícím trh, jež mají dopad zejména na malé a střední podniky, ale také na spotřebitele.

1.4

EHSV považuje nicméně za velmi důležité přijetí návrhu směrnice týkající se některých aspektů žalob o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel, již budou členské státy muset pečlivě provést a uplatňovat. Lituje však, že tento návrh nedoplňuje stejně závazný právní nástroj, pokud jde o horizontální právní rámec kolektivní ochrany v případě narušení kolektivních práv a zájmů.

1.5

Kromě regulace je nutné dát prostor samoregulaci a stimulovat ji, zejména uzavřením dohod mezi organizacemi výrobců, podniků a spotřebitelů, přičemž je možné a nutné vzít v úvahu dobré příklady, které lze v Evropě již nalézt.

1.6

Vzhledem k tomu, že v důsledku Smlouvy není možné harmonizovat daňové politiky, musí se prostřednictvím politiky hospodářské soutěže zaručit co nejmenší možné narušení vyplývající ze zdanění v EU.

1.7

Zvláštní pozornost se musí i nadále věnovat trhu s energií, jelikož jednotný trh dosud nebyl vytvořen. Středem pozornosti musí být jednak posílení evropské sítě (jež by umožnilo přeshraniční obchod), jednak investice do energie z obnovitelných zdrojů (jež kromě příznivých dopadů na životní prostředí umožní jiným producentům napojit se do sítě), aby vznikla opravdová hospodářská soutěž v tomto odvětví, díky níž bude možné snížit ceny energie pro podniky a rodiny.

1.8

Zásadně důležitý je volný přístup spotřebitelů na všechny trhy. K němu velmi přispívá cíl Digitální agendy zajistit univerzální přístup k širokopásmovému připojení. Přístup na digitální trh, kde jsou ceny často nižší než na tradičních trzích, by spotřebitelům umožnil nakupovat určité zboží, které je pro ně jinak nedosažitelné.

1.9

Byly vyvinuty různé snahy v oblasti mezinárodní spolupráce, jejichž výsledky lze ocenit. Nelze však zapomínat na to, že ještě zbývá vykonat dosti práce. Kromě bilaterální činnosti je nutné pokračovat v práci ve WTO a MOP. Evropu i nadále poškozuje nekalá hospodářská soutěž, ať už vnitřní nebo vnější, ze strany veřejných a soukromých podniků z třetích zemí, kde se běžně uděluje nelegální státní podpora (zvláště pokud jde o energetiku), kde existují liberálnější environmentální normy a kde se nedodržují stejné pracovněprávní předpisy (které často jasně neplní nejzákladnější normy lidských práv).

2.1

V roce 2013 se objevily určité náznaky hospodářského oživení v Evropě. Zvýšení důvěry a konkurenceschopnosti je i nadále hlavním cílem evropských politických opatření na stimulaci inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, jenž je hlavním cílem strategie Evropa 2020.

2.2

Ve sdělení je zmíněn závěr studie Evropského parlamentu z roku 2013 týkající se politiky hospodářské soutěže, který dobře ilustruje její význam pro tento cíl: „Politika hospodářské soutěže, která hospodářskou soutěž zesiluje, bude stimulovat růst.“

2.3

Zpráva je rozdělena na osm částí: Podpora konkurenceschopnosti prostřednictvím boje proti kartelům, Zajištění účinného prosazování antimonopolních pravidel a kontroly spojování podniků v zájmu podniků a spotřebitelů, Modernizace státní podpory k nasměrování veřejných zdrojů na cíle týkající se zvýšení konkurenceschopnosti, Prosazování korektního a stabilního finančního sektoru na podporu reálné ekonomiky, Energetika: odvětví, v němž je nejvíce zapotřebí „více Evropy“, Prosazování pravidel hospodářské soutěže v digitálním hospodářství na podporu Digitální agendy pro Evropu, Mezinárodní spolupráce v oblasti politiky hospodářské soutěže k odstranění problémů souvisejících s globalizací, Dialog s ostatními orgány týkající se hospodářské soutěže.

3.1

Hlavní oporou hospodářského oživení v Evropě jsou bezpochyby malé a střední podniky. Tyto podniky jsou vzhledem ke své velikosti také nejohroženější praktikami zneužívání dominantního postavení, které je v mnoha případech odsuzují k zániku. Otázce zneužívání dominantního postavení musí být v politice hospodářské soutěže věnována zvláštní pozornost, zejména pokud jde o zneužívání ze strany velkých dodavatelských řetězců, jež postupně ničí malé dodavatele a drobné obchodníky a v konečném důsledku i ovlivňují zájmy spotřebitelů. Směrnice týkající se žalob o náhradu škody na základě článků 101 a 102 SFEU byla uvítána a považuje se na za velmi důležitou, čímž získává prevence těchto trestných činů ještě větší význam, a je proto nutné důkladně se zabývat tím, jak učinit preventivní opatření účinnými.

3.2

EHSV se domnívá, že vnitrostátní úřady pro ochranu hospodářské soutěže musejí být ve své činnosti aktivnější než nyní, kdy jsou ve většině případů reaktivní a zasahují až po oznámení hospodářských subjektů nebo spotřebitelů. K prevenci určitých zneužívání dominantního postavení by mohl přispět dohled nad některými jednáními, která by se spíše měla nazývat „požadavky“. Zásadní podmínkou potřebného pokroku je výrazné zlepšení ve výměně příslušných informací v rámci výrobního řetězce.

3.3

Vnitrostátní úřady pro ochranu hospodářské soutěže by měly věnovat zvláštní pozornost také odvětvím silně ovlivněným cenami surovin, jelikož zvýšení těchto cen (či pouhá hrozba jejich zvýšení) se téměř okamžitě promítá do konečné ceny, zatímco jejich snížení nemá opačný efekt.

3.4

EHSV poukazuje na potřebu, aby se politika hospodářské soutěže zabývala problémy trhu veřejných zakázek, jenž je dosud poněkud uzavřený. Trh veřejných zakázek je ve skutečnosti ještě fragmentovaný a vstoupit na něj se daří jen některým, a to i přes úsilí vyvíjené v oblasti elektronického zadávání zakázek od počátku do konce. Slabá hospodářská soutěž škodí veřejnému zájmu: neexistence alternativ neponechává veřejným subjektům žádný manévrovací prostor. Volba tedy padá pořád na stejné dodavatele, což někdy vede k příliš blízkým vztahům mezi podniky a orgány veřejné moci.

3.5

Nelze zapomínat ani na slabé konkurenční postavení podniků provozujících činnost v ostrovních či vzdálených regionech, kde náklady na dopravu pro přístup na jiné trhy brání zdravé konkurenci s jinými subjekty. V těchto případech by se mohly vyvinout snahy o nalezení mechanismů usnadňujících podnikům přístup na hlavní trhy, čímž by se podpořila zdravá konkurence všech uvnitř EU.

3.6

Zásadní význam má také konkurence, jíž evropské podniky čelí v Evropě i na jiných trzích ze strany veřejných a soukromých podniků z třetích zemí, které jsou chráněny prostřednictvím nelegální státní podpory, jež jim dává konkurenční výhody, příznivých environmentálních norem a liberálních pracovněprávních předpisů, které často narušují základní lidská práva, občanská práva a práva spotřebitelů. Prioritou diplomacie v boji proti těmto nerovnostem musí zůstat pokračující mezinárodní spolupráce ve WTO, MOP i mimo ně, v jejímž rámci se musí řešit problém hospodářské soutěže a zajít dál v ochraně lidských práv.

4.1

Boj proti kartelům má v aktivitách politiky hospodářské soutěže zvláštní význam. Úsilí Komise v boji proti této praktice zasahující celé hospodářství je tedy vítáno. Zásahy na finančních trzích a především na trhu surovin a polotovarů, kde cenové výkyvy ovlivňují nejen vnitřní trh, ale i konkurenceschopnost Evropy v celosvětovém měřítku, jsou zásadně důležité pro růst v období, v němž je zjevně nevyhnutelné expandovat na nové trhy. Je potřeba zdůraznit odhalení podniků zapojených do tří kartelů (kartel v oblasti kabelových svazků, v oblasti finančních derivátů a na trhu s krevetami), jimž byly uloženy pokuty, a na prohlášení o námitkách zaslané dodavatelům čipů pro inteligentní karty.

4.2

EHSV podporuje práci v oblasti antimonopolních právních předpisů, neboť je podle něj zásadní v politice hospodářské soutěže. Potvrzuje zde svoji podporu práci Komise, která přispěla k odklonu od umělé fragmentace vnitřního trhu, a vítá zakončení šetření v oblasti kartelových dohod, jehož cílem bylo přezkoumat proces standardizace plateb po internetu, prohlášení o námitkách zaslané bankám kvůli chování s cílem společně zabránit burzám ve vstupu na trh se swapy úvěrového selhání, a především závěry šetření ve věci kartelů v souvislosti s referenčními sazbami Libor, Euribor a Tibor, neboť se tak zvýšila bezpečnost na trhu.

4.3

V roce 2013 byl přijat návrh směrnice o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel. EHSV vyjádřil podporu tomuto dokumentu, jenž bojuje proti rozdílům mezi vnitrostátními právními předpisy a nerovnému zacházení s oběťmi a pachateli a poskytuje právní ochranu spotřebitelům, což je opakující se záležitost ve stanoviscích Výboru.

4.4

EHSV je sice zastáncem harmonizace, vyjádřil ovšem jednu výhradu ohledně toho, že text by mohl být příliš shovívavý k podnikům porušujícím předpisy, které jsou příjemci programů shovívavosti, přestože byla uznána role tohoto nástroje při odhalování tajných kartelů. Doporučil rovněž sladit návrh směrnice a doporučení o kolektivních žalobách, a vyjádřil politování nad tím, že „bylo upuštěno od zavedení hromadné žaloby v otázkách hospodářské soutěže, protože by byla účinným nástrojem pro spotřebitele. Místo toho se odkazuje na doporučení, které členské státy nabádá k tomu, aby zavedly mechanismy kolektivního odškodnění, to však nemá závaznou povahu“ (1).

4.5

EHSV podporuje pokračující koordinaci mezi Komisí a vnitrostátními orgány pro ochranu hospodářské soutěže a Evropskou sítí pro hospodářskou soutěž. Žádá však, aby se posílila výměna příslušných informací mezi různými subjekty. Mimoto vyjadřuje politování nad potížemi, které mají některé vnitrostátní orgány pro ochranu hospodářské soutěže se skutečným výkonem regulační pravomoci v určitých odvětvích, kde bez jakýchkoliv trestů přetrvávají tajné dohody nebo postupy zneužívání.

4.6

Politiku hospodářské soutěže je potřeba koordinovat s jinými GŘ, aby bylo možné efektivně bojovat proti dohodám a proti zneužívání dominantního postavení, jež porušují sociální, environmentální a bezpečnostní normy pro výrobky a znemožňují vstup na trh novým subjektům, jež zjevně staví do podřazené pozice.

5.1

EHSV vítá proces modernizace státní podpory a její přizpůsobení stěžejním iniciativám strategie Evropa 2020. Dobré využití státní podpory, jež je oporou politiky soudržnosti a určena na odvětví sloužící rozvoji Evropy, má zásadní význam. Veřejné prostředky, jichž není mnoho, musí být využity v souladu s cíli stanovenými ve strategii Evropa 2020 a musí umožnit konvergenci znevýhodněných regionů, podpořit ekonomiku a zaměstnanost a usnadnit financování malých a středních podniků.

5.2

Při modernizaci státní podpory se však nesmí zapomenout na podporu veřejným službám naplňujícím sociální potřeby (např. zdravotnictví, vzdělání a odborná příprava, přístup na trh práce a opětovné nalezení zaměstnání, péče o děti a starší osoby či podpora znevýhodněných skupin vedoucí k jejich opětovnému sociálnímu začlenění), jež nelze přehlížet. Ve státní podpoře se musí vzít v úvahu specifické charakteristiky odvětví sloužících obyvatelstvu, v nichž i přes důležitost efektivního přidělování stále nedostupnějších zdrojů musí převládat kvalita služeb.

5.3

V kontextu vysoké mobility se musí posoudit možnost svobodné volby poskytovatelů zdravotních služeb. Je nutné prošetřit možnosti (nechme nyní stranou otázku snížení kvality služeb a ochrany nejvíce znevýhodněných osob) umožňující předejít tomu, aby uživatelé podléhali libovůli členského státu nebo pojišťoven. Toto téma je tak důležité, že by mělo být předmětem stanoviska z vlastní iniciativy, aby bylo možné ho řešit podrobně.

5.4

EHSV se již kladně vyjádřil k modernizaci politiky EU v oblasti státní podpory. Podporuje zejména nové pokyny pro podporu v oblasti obchodování s povolenkami na emise oxidu uhličitého, které brání přesunu průmyslových zařízení do zemí s příznivější legislativou. Lituje však, že nebylo přijato doporučení zvýšit minimální úroveň podpory na 5 00  000 EUR namísto stávajících 2 00  000 EUR, podobně jako tomu bylo u služeb obecného hospodářského zájmu (2).

6.1.1

Jsou známy potíže, s nimiž se potýká finanční sektor, a jejich důsledky pro financování reálné ekonomiky a důvěru ve finanční trhy. Byly vyvinuty různé snahy o obnovení důvěry, zvýšení transparentnosti a snížení systémových rizik. Dočasná státní podpora zachránila finanční sektor od kolapsu, ale zprávy o nových skandálech narušujících velmi křehkou rovnováhu se zdá se vynoří vždy, když se objeví signály oživení. Je proto zásadně důležité, aby dohled na tímto sektorem byl i nadále přísný, a předešlo se tak neodpovědnému chování finančních institucí, ať už jim byla poskytnuta pomoc či nikoliv.

6.1.2

Navzdory zranitelnosti tohoto sektoru je nutné pokračovat v probíhajícím vyšetřování nekalých praktik, přestože se nezdá, že by mělo závratný vliv na finanční giganty, jejichž chování ohrožuje trh.

6.1.3

Je potřeba poukázat na dlouho požadovaný návrh nařízení o mezibankovních poplatcích za platební transakce založené na kartách, jež vrátí do evropského prostoru spravedlnost, jelikož harmonizuje náklady vyplývající z používání platebních karet.

6.2.1

Jednotný trh s energií stále ještě nebyl dokončen. Ceny energie jsou i nadále vysoké, což je vysokou zátěží pro rozpočty podniků a rodin. Prostřednictvím liberalizace trhu se dosud nepodařilo zvýšit konkurenci a transparentnost a Evropa i nadále trpí znevýhodněními následkem cen energie, jež jsou ve srovnání s ostatními světovými konkurenty vysoké. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rovněž přeshraničním dodávkám energie, aby se zaručil volný vnitřní trh.

6.2.2

Ve prospěch rozvoje energetiky se musí využít stávající konsensus ohledně potřeby společné energetické politiky, investic do infrastruktury, zvýšení energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů. Energie z obnovitelných zdrojů nemůže za spravedlivých podmínek konkurovat fosilní a nukleární energii, jež jsou i nadále dotovány přímo z veřejných rozpočtů a nepřímo tak, že nejsou internalizovány environmentální náklady spojené s jejich využíváním a dopady jejich využívání na zdraví. Rozvoj energie z obnovitelných zdrojů je stále ještě v zárodku, proto se musí více podpořit, aby tato energie mohla soutěžit na spravedlivém trhu.

6.2.3

Obnovitelné zdroje energie nelze mimoto považovat pouze za nový zdroj energie. Jejich rozvoj otevírá nové příležitosti pro zavedení decentralizovaného modelu výroby energie, v němž mohou být obyvatelé a místní komunity výrobci a zároveň spotřebiteli. Tento nový model by měl být podepřen zavedením vhodného regulačního rámce, který by malým výrobcům elektřiny zaručil snadný přístup do sítě (3).

6.2.4

Z hlediska politiky hospodářské soutěže se jeví zásadní evropské energetické sítě. Energetická zranitelnost Evropy vyšla najevo v souvislosti s probíhajícím konfliktem na Ukrajině, v jehož důsledku mohou být ohroženy dodávky zemního plynu do střední Evropy. V důsledku napojení stávajících energetických soustav na Pyrenejském poloostrově na země střední Evropy by se tedy trh na tomto poloostrově nejen dostal z okrajové pozice v EU, ale rovněž by se předešlo problémům v důsledku výpadků dodávek z Ruska.

6.2.5

Reforma evropské energetické politiky je o to důležitější v období, kdy se připravují obchodní dohody s USA, kde jsou ceny energie výrazně nižší, a staví tak evropské podniky již od počátku do nevýhodného postavení.

6.3.1

Tento sektor je obzvláště ohrožen nekalou hospodářskou soutěží, jelikož podniky špičkových technologií, které neustále a rychle inovují, nemusí být schopné čekat na rozhodnutí přijímaná normálním postupem a mohou zaniknout.

6.3.2

EHSV potvrzuje svoji podporu pokynům pro státní podporu širokopásmovým sítím, jelikož slouží cílům Digitální agendy.

6.3.3

Jednotný telekomunikační trh stále ještě nebyl dokončen. Přestože tarify klesají, jsou stále ještě vysoké, což zatěžuje podniky a rodiny. Postupné snižování roamingových tarifů, jež vyvrcholí jejich odstraněním na konci roku 2015, je chvályhodný počin, nyní je potřeba se zaměřit na skutečné snížení tarifů a na univerzální přístup ke kvalitnímu širokopásmovému připojení. EHSV připomíná své přesvědčení, že k dosažení těchto cílů by mohlo přispět zřízení jediného regulačního orgánu v EU.

6.3.4

Zvláštní pozornost je potřeba věnovat univerzálnímu přístupu k širokopásmovému připojení, jelikož zejména v domácnostech rodin s nízkými příjmy tento přístup stále chybí. Mnoho občanů je vlivem tohoto nedostatku vyloučeno z digitálního trhu, a nemají tak přístup na trhy s často příznivějšími cenami.

6.3.5

EHSV podporuje činnost prováděnou v souvislosti s patenty vázanými k normě (standard-essential patents), jež přispívá k boji proti zneužívání dominantního postavení.

7.1

EHSV s potěšením sleduje zahájení jednání s USA o dohodě o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic a s Japonskem o dohodě o volném obchodu a vítá navázání dialogu na vysoké úrovni s představiteli některých úřadů na ochranu hospodářské soutěže z třetích zemí. Důležitý je také podpis dohody o spolupráci se Švýcarskem, jež umožňuje vzájemnou výměnu informací mezi úřady na ochranu hospodářské soutěže, které usnadní některá budoucí i probíhající vyšetřování.

7.2

Nekalá konkurence třetích zemí, v nichž se nedodržují nejzákladnější pravidla, zásady a základní sociální a environmentální práva, ohrožuje spravedlivý zahraniční obchod. Mezinárodní spolupráce se musí rozvíjet na nejvyšší úrovni a v rámci WTO a MOP, aby se zaručila nejen lidská práva, ale také spravedlivá hospodářská soutěž.

7.3

Globalizace je realitou a vývoz je základním prvkem evropského růstu. Je důležité sjednotit postupy, aby mohla EU za rovných podmínek soutěžit na trzích, kde se i nadále přiděluje nelegální státní podpora nebo kde existují neefektivní pracovněprávní předpisy.

8.1

GŘ pro hospodářskou soutěž a příslušný komisař vedou i nadále úzký dialog s Evropským parlamentem, přestože má Komise plnou pravomoc v oblasti hospodářské soutěže. EHSV a VR byly rovněž informovány o práci GŘ pro hospodářskou soutěž prostřednictvím účasti jeho úředníků na schůzích specializovaných sekcí a studijních skupin.

8.2

EHSV je potěšen, že pokračuje jeho spolupráce s Komisí, poukazuje však na to, že ji lze zlepšit, čímž by se upevnily vztahy mezi těmito institucemi. Je k tomu zapotřebí dlouhodobější podpůrné činnosti skupiny, již by vytvořil EHSV a která by byla zapojena do přípravy závěrečné zprávy, aby Výbor mohl rychleji reagovat na práci Komise.

15.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 12/60

Zpravodaj:

pan McDonogh

1.1

Téma tohoto návrhu směrnice má pro Evropskou unii rozhodující význam. Kontrola a využití údajů o světě, v němž žijeme, zásadním způsobem určí budoucnost světových záležitostí a blaho evropských občanů. V současnosti jsou tyto údaje do značné míry vytvářeny a kontrolovány Spojenými státy a dalšími zeměmi mimo EU. Je životně důležité, aby EU podnítila svůj vesmírný program a tvorbu a šíření údajů z pozorování Země a mohla se tak v tomto nesmírně důležitém odvětví místo zaostávání dostat do čela.

1.2

Výbor rozhodně podporuje vytvoření jasného právního rámce usnadňujícího rozvoj kosmického průmyslu v Evropě a využívání údajů z pozorování Země k podpoře udržitelného růstu a blahobytu evropských občanů. Proto vítá sdělení Komise k návrhu směrnice o šíření družicových údajů z pozorování Země pro komerční účely.

1.3

Výbor tento návrh vítá také v širším kontextu evropské politiky pro oblast vesmíru, jež je životně důležitá pro budoucí prosperitu a bezpečnost EU a k dosažení vize inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění nastíněné ve strategii Evropa 2020 (1).

1.4

Výbor kromě toho souhlasí s Komisí, že směrnice je nezbytná k vytvoření transparentního, spravedlivého a soudržného právního rámce, který zajistí řádné fungování a rozvoj vnitřního trhu s produkty a službami v oblasti vesmíru, zejména vytvoření společného rámce pro šíření družicových údajů s vysokým rozlišením.

1.5

Výbor je spokojen s ustanoveními směrnice, jejichž cílem je vytvořit normu Evropské Unie pro komerční šíření družicových údajů s vysokým rozlišením.

1.6

EHSV se však domnívá, že rozvoj komerčního kosmického průmyslu v Evropě je příliš pomalý a že více pracovních míst a prosperity vycházejících z kosmické technologie a údajů získaných z vesmíru mohlo být vytvořeno dříve. Výbor žádá Komisi, aby urychlila rozvoj politik a právního rámce pro oblast vesmíru s cílem podpořit ochranu, bezpečnost, udržitelnost a hospodářský rozvoj kosmického odvětví a zajistit řádné fungování vnitřního trhu s produkty a službami v oblasti vesmíru.

1.7

Výbor je pevně přesvědčen, že politika musí lépe podporovat malé a střední podniky v 28 členských státech EU, které se snaží konkurovat a růst na trhu s údaji z pozorování Země. Výbor by zejména uvítal politiky zaměřené na odstranění neodůvodněných překážek na vnitřním trhu, jež se týkají minimálního finančního rozsahu, který má nepříznivý dopad zvláště na malé a střední podniky.

1.8

EHSV by uvítal, kdyby návrhy na evropskou politiku veřejných zakázek v kosmickém odvětví podpořily rozvoj komerčního kosmického odvětví, jež je velmi závislé na institucionálních veřejných zakázkách.

1.9

Výbor by dále uvítal politiky podporující vzdělávání více inženýrů, odborníků na IKT a absolventů obchodních škol pro kosmický průmysl, zejména v oblasti rychle rostoucích trhů pro poskytovatele údajů, další prodejce údajů, poskytovatele služeb s přidanou hodnotou a poskytovatele geoinformačních služeb.

1.10

Výbor uznává, že pro občany Unie je velmi důležitá bezpečnost. EHSV se však domnívá, že komplexnější společná evropská bezpečnostní politika by bez ohledu na ustanovení navrhované směrnice pomohla mimo jiné řešit příliš restriktivní kontrolu družicových údajů s vysokým rozlišením (HRSD) ze strany několika členských států.

1.11

EHSV také žádá Radu, aby harmonicky pracovala na rozvoji a podpoře evropské politiky pro oblast vesmíru, která napomůže míru, bezpečnosti a hospodářskému růstu na základě otevřeného přístupu založeného na spolupráci při rozvoji a využívání kosmické technologie a údajů, které jsou tak vytvářeny.

1.12

Výbor obrací pozornost Komise na předchozí stanoviska EHSV k politice EU pro oblast vesmíru (2).

2.1

Návrh směrnice se zabývá tématem šíření údajů z družic pro pozorování Země v rámci Unie pro komerční účely. Zabývá se zejména definováním a řízením družicových údajů s vysokým rozlišením (HRSD) jako samostatné kategorie údajů, které vyžadují diferenciovaný regulační režim, pokud jsou šířeny pro komerční účely.

2.2

HRSD se využívají při poskytování geoprostorových produktů a služeb, jejichž trh roste. HRSD jsou nyní nepostradatelné pro monitorování životního prostředí, územní plánování, hospodaření s přírodními zdroji a zvládání katastrof a mimořádných událostí.

2.3

HRSD jsou ale rovněž důležité pro bezpečnost a obranu členských států, proto je získávání a šíření HRSD komerčními provozovateli regulováno státy, v nichž jsou provozovatelé registrováni. V současnosti tedy neexistuje žádný společný přístup na vnitrostátní úrovni, který by upravoval zacházení s družicovými údaji s vysokým rozlišením a služby a produkty odvozené z těchto údajů. To vede k roztříštěnosti právního rámce v Evropě, který se vyznačuje nedostatkem soudržnosti, transparentnosti a předvídatelnosti, a brání tak trhu v tom, aby plně rozvinul svůj potenciál.

2.4

Cílem navržené směrnice je zajistit řádné fungování vnitřního trhu s produkty a službami v oblasti HRSD vytvořením soudržného právního rámce pro distribuci HRSD a vhodné a dostatečné úrovně informací o přístupnosti HRSD pro komerční účely a usnadnit hospodářskou soutěž na úrovni poskytovatelů údajů vytvořením transparentního, předvídatelného a spravedlivého právního rámce napříč členskými státy a zajištěním volného oběhu údajů v celé EU.

2.5

Záměrem je, aby provádění navržené směrnice mělo kladný hospodářský dopad díky větší míře transparentnosti, právní jistoty a obchodní předvídatelnosti, pokud jde o šíření údajů získaných z vesmíru. Předpokládá se, že přínosy budou patrné v oblasti zakládání a růstu podniků, prodeje údajů z pozorování Země a mezinárodní konkurenceschopnosti. Je pravděpodobné, že díky vyšší kvalitě služeb a konkurenčnějším cenám dojde nejen k přímému nárůstu počtu pracovních míst v odvětví dalšího prodeje údajů/služeb s přidanou hodnotou a poskytování údajů, ale také k dalšímu nárůstu počtu pracovních míst na ostatních úrovních hodnotového řetězce (podniky využívající HRSD, výrobci a provozovatelé družic). Očekává se rovněž další nepřímý nárůst pracovních míst, neboť vytvoření jednoho nového pracovního místa v kosmickém průmyslu vede k vytvoření až pěti nových pracovních míst v jiných odvětvích.

2.6

Hlavními ustanoveními navrhované směrnice jsou:

2.7

Členské státy budou muset směrnici provést do vnitrostátního práva do 31. prosince 2017.