19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/1

Zpravodaj:

pan Dassis

1.1

Sociální dialog v EU je neodmyslitelnou součástí evropské integrace a politik a opatření k překonání krize a tvorbě růstu a zaměstnanosti, které se musí nutně opírat o bohatství sociálního dialogu na všech úrovních – na úrovni států, odvětví, územních celků i podniků.

1.2

Sociální dialog je dvoustranný (mezi sociálními partnery) a doplňuje jej tripartitní konzultace s evropskými politickými institucemi a subjekty a různé formy konzultace na evropské a národní úrovni.

1.3

Sociální dialog, jenž je předmětem tohoto stanoviska, je zapotřebí jasně odlišovat od dialogu občanského. Existují oba a není možné je zaměňovat, a to na základě skutečnosti, že na celoevropské úrovni Smlouva vymezuje účastníky, pravomoci a postupy sociálního dialogu tak, že sociálním partnerům v oblasti pracovních podmínek v širokém smyslu slova svěřuje téměř úlohu zákonodárce. Oba dialogy však ani nelze od sebe hermeticky izolovat. Evropští sociální partneři již sami rozšířili otevřeným přístupem svou oblast působnosti a specifickým způsobem vyvíjejí činnost spolu s určitými evropskými sdruženími a nevládními organizacemi.

1.4

Sociální partneři musí i nadále posilovat svou autonomii a schopnost kolektivního vyjednávání. Instituce EU musí brát ohled na jejich společné prohlášení o správě z října 2013 (1). Je právě jejich úkolem – a zejména úkolem Komise – usnadňovat evropský sociální dialog a podporovat konkrétní uplatňování jeho výsledků jak na meziodvětvové, tak na odvětvové úrovni.

1.5

Sociální partneři musí také posilovat účinnost uplatňování svých autonomních dohod tak, aby byly pokryty všechny země a aby se všem pracovníkům a podnikům na území Evropské unie zaručilo řádné uplatňování práv, jež tyto dohody zakotvují, podle vnitrostátních právních předpisů a postupů.

1.6

Složitost a šíře výzev, jež přináší krize a hospodářské a sociální změny, vyžadují konkrétně spolupráci s ostatními reprezentativními subjekty občanské společnosti za dodržování odpovědnosti a pravomocí každého z nich.

2.1

Závazek odborových organizací a organizací zaměstnavatelů vůči evropské integraci se nevyvinul z nutnosti, ale navzdory odlišnostem z přesvědčení, že Evropské společenství je jedinou cestou, jak národy Evropy sjednotit v míru, demokracii, hospodářském růstu a sociálním pokroku. Pro dějiny účasti sociálních partnerů na vývoji evropské integrace od ESUO až k HMU je tudíž typický tento základní závazek a je na nich vidět rozhodující úloha, již organizace zaměstnavatelů a odborové organizace zastávaly a již musí v současné fázi HMU nadále zastávat, aby bylo možné reagovat na cyklické výzvy vyplývající z krize a strukturální změny v našich zemích. HMU musí v této souvislosti zaručit hospodářské a sociální oživení všech zemí Evropské unie, které bude udržitelné a bude vytvářet kvalitní pracovní místa. Musí zapojit všechny aktéry v jejich příslušných oblastech pravomocí. Evropský rozměr sociálního dialogu musí rovněž zohlednit kontext globalizace a umožnit EU, aby byla aktérem takové celosvětové regulace, která je nutná k dosažení toho (jak EHSV uvedl ve svém stanovisku z května 2007 (2)), že se „lidský rozměr globalizace stejně jako evropské integrace“ stane „záležitostí občanů a organizované občanské společnosti“.

2.2

Poradní výbor ESUO díky svým specifickým zkušenostem prokázal svou efektivitu v každé oblasti, která subjekty v průmyslu a pracovníky zajímá, tzn. v průmyslové politice, vývoji trhu, nástrojích sociální intervence i technickém a sociálním výzkumu. Ve Smlouvách tak bylo vhodné zachovat jednak ustanovení zacílená na průmyslovou politiku a jednak nástroje sociálního vyjednávání, a bylo by zapotřebí je dále rozvíjet. Rovněž takový nástroj jako EHSV může v rámci svých pravomocí hrát významnou podpůrnou a proaktivní úlohu, jako tomu bylo v případě jeho stanoviska k Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků (1989) (3).

2.3

Sociální dialog na úrovni Společenství se rozvinul směrem ke skutečnému celoevropskému prostoru pro vyjednávání v roce 1985, kdy byl zahájen dvoustranný sociální dialog, který prosadil předseda Komise Jacques Delors.

2.4

Sociální partneři dosáhli významného milníku prostřednictvím své dohody z 31. října 1991, která měla být později začleněna do sociálního protokolu k Maastrichtské smlouvě (4). Potvrdili svou ochotu účastnit se správy sociálních záležitostí EU tím, že se sami díky vyjednávání vedle legislativní dimenze stanou regulátory.

2.5

Subsidiarita: Zásada subsidiarity v běžném smyslu slova spočívá v tom, že se vyšší úrovni – Evropské unii – vyhrazuje to, čeho nižší úroveň – členské státy – nemůže uspokojivě dosáhnout (článek 5 SEU). Postup, kdy se sociálním partnerům přiznává způsobilost k tomu, aby v rámci sociálního dialogu sami řešili problémy v oblastech, kde mají pravomoci, lze vlastně považovat za jinou formu uplatňování téže zásady subsidiarity (5). Tuto možnost výslovně dávají evropským sociálním partnerům články 154 a 155 SFEU. Taková ustanovení, která přibližují centrum rozhodování občanům – za předpokladu, že se účinně a pravidelně sleduje jejich dopad a že se jim dostane náležité publicity – mohou obecněji podpořit úlohu organizované občanské společnosti a bojovat proti tomu, že občané vnímají Unii a její instituce jako vzdálené.

3.1

Hospodářská a finanční krize, kterou většina zemí Unie prochází, vede většinou ke snaze docílit konkurenceschopnosti přes přímé výrobní náklady (mzdové náklady, náklady na suroviny atd.), ačkoli by Evropa měla vyvíjet intenzivní úsilí, aby dosáhla excelence v konkurenceschopnosti „mimo přímé náklady“ (kvalita výrobků a služeb, výzkum a inovace, kvalita práce a společenských vztahů, organizace práce a sociální odpovědnost, vzdělávání a odborná příprava atd.).

3.2

K překonání krize a ke znovuzískání důvěry občanů je na čase opravdu povzbudit hospodářství na celoevropské úrovni i na úrovni členských států prostřednictvím veřejných, soukromých i sociálních investic (viz stanovisko EHSV (6)), a tak přinést udržitelný a inovativní rozvoj, který by vytvářel kvalitní pracovní místa a společenský pokrok, a současně zaručit vhodné a udržitelné makroekonomické podmínky.

3.3

V říjnu 2013 evropští sociální partneři přijali deset zásad, jež předpokládají jejich účast na správě ekonomických záležitostí EU (7). Druhá zásada stanoví, že sociální dialog a rozvinuté pracovněprávní vztahy na všech úrovních představují ústřední prvek evropského sociálního modelu a demokratické správy. Je tedy nezbytné, aby byli do hospodářských politik a politik zaměstnanosti náležitě zapojeni sociální partneři.

3.4

Pokud jde o pátou zásadu, sociální partneři uvádějí, že sociální dialog může představovat motor úspěšných hospodářských a sociálních reforem. Sociální partneři mohou přispět k lepšímu povědomí o dopadech hospodářských a sociálních změn na sociální systémy a trhy práce. Rovněž mohou zastávat významnou úlohu ve vytváření podmínek, které budou stimulovat vznik pracovních míst, zejména tím, že budou napomáhat hospodářskému oživení, profesnímu začlenění a sociální integraci.

3.5

Proto by se měl posílit sociální dialog, pokud jde o jeho autonomii a význam jeho příspěvků, aby bylo možné reagovat na současné výzvy.

3.6

Evropský sociální dialog se musí opírat o bohatství vnitrostátního sociálního dialogu na různých úrovních – na úrovni meziodvětvové i odvětvové a na úrovni územních celků i podniků. Na těchto úrovních totiž v mnoha zemích můžeme v současnosti pozorovat pokles kolektivních smluv – zejména z důvodu zásahů EU v oblasti správy –, což přináší nejistou situaci pracovníků a přispívá k rozvoji nerovností.

3.7

Je zapotřebí zaujmout nový přístup, jenž lépe zohlední územní rozměr, zejména aby bylo možné náležitě reagovat na důsledky restrukturalizací, které vedou k výpovědím a uzavírání provozů. Tyto situace totiž často mají dramatický místní a regionální dopad, a to nejen na zaměstnance a jejich rodiny, ale i na místní komunity a podniky, které na dotčeném provozu samy přímo či nepřímo závisejí.

3.8

V současném složitém období plném změn a přizpůsobování se dá očekávat, že by bylo možné nastartovat dynamiku z eurozóny, jejíž správa je rozvinutější a kde by mohla být větší soudržnost činností. Tato dynamika musí zohledňovat to, že je nezbytné zachovat hospodářskou a sociální soudržnost celé EU. Vzhledem k rizikům sociálních rozdílů, která již existují, je potřeba zavést mechanismus k monitorování rozdílů, aby bylo možné je napravit. Toto monitorování by se mělo opírat o posílený dohled a brát ohled na vzájemnou závislost systémů zaměstnanosti. Na starosti by jej mohla mít Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek či by mohlo vycházet z činnosti Výboru pro zaměstnanost, jenž zřídil „monitor výsledků v oblasti zaměstnanosti“.

4.1

Od Laekenské deklarace o sociálním dialogu (2001) ke společnému prohlášení sociálních partnerů ke správě (2013) jsme svědky kontinuálního vývoje:

4.1.1

Přijetí přesných definic: Zde je namístě připomenout příspěvek sociálních partnerů k summitu v Laekenu (prosinec 2001) (8):

UNICE/UEAPME, CEEP a EKOS zdůrazňují, že je důležité rozlišovat mezi třemi druhy různých činností, do nichž jsou zapojeni sociální partneři:

4.1.2

Posílení pozice sociálních partnerů ve správě EU: Důležité společné prohlášení sociálních partnerů z 24. října 2013 (9) k zapojení sociálních partnerů do evropské správy ekonomických záležitostí adresované trojstranné sociální vrcholné schůzce vyzdvihuje klíčovou úlohu sociálního dialogu jak na úrovni vnitrostátní, tak na úrovni celoevropské, a rozšířené pole konzultace, které by se mělo podpořit (roční analýza růstu, národní programy reforem, doporučení pro jednotlivé země, postup při makroekonomické nerovnováze, ukazatele trhu práce).

4.1.3

Prohloubení sociálního dialogu zejména v rozměru, který souvisí s uzavíráním smluv: V obtížném období by se měly využívat všechny nástroje (dohody prováděné směrnicemi nebo uplatňované samostatně, akční rámce, společná prohlášení atd.) tak, aby byla předložena účinná řešení zaměřená zejména na zaměstnanost a kvalitu práce.

4.1.4

Upevnění výsledků sociálního dialogu: Z různých hodnocení, která provedli jak samotní sociální partneři (viz společné závěrečné zprávy o práci z domova z června 2006 (10), o stresu z června 2008 (11), o obtěžování a násilí na pracovišti z října 2011 (12) a o inkluzivních trzích práce z června 2014), tak i Komise (viz zpráva (13)), vyplývají velké rozdíly v provádění „autonomních dohod“, což oslabuje jejich účinnost a dosah ve vztahu k legislativě a způsobuje rozdíly v právech mezi evropskými pracovníky a podniky. Zdá se být zjevné, že autonomní dohody musí vést k povinnosti provádění, ať již se jedná o legislativní či smluvní způsob provedení. Sociální partneři by měli prohloubit současná pravidla a stanovit nové předpisy, aby bylo v jimi stanovené lhůtě zajištěno účinné uplatňování jejich evropských dohod, a měli by zapojit nejen evropské signatářské organizace, ale i jejich statutární členy na vnitrostátní úrovni. Všechny dohody uzavřené podle článku 155 SFEU musí samozřejmě představovat součást unijního acquis.

4.1.5

Posílení autonomní schopnosti a součinnosti s politikami EU: Autonomie sociálních partnerů se musí posílit a rozvíjet (viz níže odkaz na společné prohlášení sociálních partnerů ke správě z října 2013), to však Evropskou komisi nezbavuje povinnosti nezbytných a naléhavých sociálních iniciativ, jako např. v oblasti restrukturalizace, zdraví a bezpečnosti, mobility a strukturálních reforem, zejména trhu práce, a to s cílem podpořit vytváření pracovních míst. Posílení autonomní schopnosti sociálních partnerů nesmí oslabit schopnost iniciativy a stimulace ze strany Komise – naopak musí být v součinnosti a působit jako doplněk. Sociální partneři již pokročili v přebírání iniciativy za vedení sociálního dialogu jak na meziodvětvové úrovni, tak na úrovni odvětvové, a to zejména jednáním o dvouletých programech. Ve svém prohlášení z října 2013 ke správě (14) dosáhli nového mezníku. Prohlubování tohoto osamostatňování by mohlo sociální partnery vést k tomu, aby – pokud by chtěli – vyzkoušeli zavedení stálého sekretariátu pro sociální dialog, který by měl dvoustranné složení. EHSV tuto myšlenku zmínil již ve svých stanoviscích z 24. listopadu 1994 a z 29. ledna 1997 (15).

4.1.6

Rozšíření konzultace: Vzhledem k vývoji našich společností, které jsou čím dál složitější, je vhodné zapojit do konzultace unijních politik a projektů v oblastech jejich odpovědnosti a pravomocí všechny odborové a zaměstnavatelské subjekty, sdružení, i subjekty sociální ekonomiky a veřejných zájmů. Sociální partneři se již nyní často účastní evropských veřejných konzultací, což přispívá ke zlepšení diskusí s ostatními složkami občanské společnosti. Tyto diskuse probíhají i na čtyřstranném fóru sociální odpovědnosti podniků. Je nicméně zapotřebí pečlivě řídit praktické postupy konzultací, zejména při využití elektronické konzultace, a zohlednit pravomoci a reprezentativnost jednotlivých účastníků podle daného tématu. Pokud jde o sociální partnery, ti jsou již pravidelně předmětem studií reprezentativnosti.

5.1

Meziodvětvová: Pracovní program na období 2012–2014 umožnil zejména vytvoření akčního rámce pro zaměstnanost mladých lidí. Sociální partneři se zavázali zahájit jednání o novém společném pracovním programu na období 2015–2017, který bude v nadcházejících třech letech velmi důležitý. Musejí využít všechny nástroje, které mají k dispozici, a stanovit práva a zahájit konkrétní politiky, které budou reagovat na současné výzvy.

5.2

Odvětvová: Zejména díky odvětvovým výborům pro sociální dialog existují významné možnosti, jak předvídat a lépe zvládat probíhající změny. V rámci průmyslové politiky a zejména odvětvové politiky mohou být i evropské rady zaměstnanců spolu se svými odvětvovými svazy užitečným přínosem, protože mohou využívat své poznatky a zkušenosti k vývoji návrhů a alternativ v oblasti průmyslové politiky.

5.3

Evropské rady zaměstnanců: V kontextu globalizace a neustálých technologických inovací musí podniky a pracovníci ve všech zemích Evropy čelit rychlé a neustálé transformaci organizace práce a produkce. V praxi se ukazuje, že evropské rady zaměstnanců mohou managementu a pracovníkům pomoci vybudovat podnikovou kulturu a přizpůsobit se změnám v podnicích či nadnárodních skupinách, které se rychle vyvíjejí, když se změny týkají strategie skupiny a mají dopad na více poboček skupiny v různých zemích. V podnicích, které působí v celosvětovém měřítku, mají evropské rady zaměstnanců také zásadní roli v tom, že na základě demokratických a sociálních hodnot Unie dávají globalizaci lidský rozměr a prosazují normy MOP. Mohou být zapojeny do provádění evropských či mezinárodních rámcových dohod či dohod o sociální odpovědnosti podniků (16).

5.4

Malé a střední podniky: Je třeba znovu vybudovat průmyslovou základnu tak, že se bude napomáhat rozvoji malých a středních podniků a zajistí se jejich prosperita a stabilita. Sociální dialog by měl mít za tímto účelem možnost opírat se o politiku sdílení prostředků, zejména v oblasti vzdělávání a zdraví a bezpečnosti při práci.

5.5

Družstva, pojišťovny a sociální podniky: Díky svým specifikům a vývoji, jež jsou založeny na solidaritě, spolupráci a rozdělení bohatství, které podnik produkuje, jsou významnými aktéry pro růst a vytváření pracovních míst. Je tedy přirozené, aby se v rámci sociálního dialogu bral ohled na jejich specifika a aby se věnovala pozornost tomu, jak napomoci jejich rozvoji.

5.6

Přeshraniční: Evropské příhraniční regiony jsou novými zónami mobility a hospodářského rozvoje. V těchto regionálních příhraničních oblastech by se měly zavést postupy sociálního dialogu, které budou přizpůsobeny regionální situaci a budou napomáhat zaměstnanosti, rovnému zacházení a zajištění podmínek pro přeshraniční mobilitu.

6.1

Naše společnost se stala složitější a společenské a environmentální problémy jsou více vzájemně provázány. V podnicích existuje provázanost mezi vnitřním a vnějším rozměrem: začlenění územního rozměru do rozvoje podniku; přechod k nízkouhlíkovému hospodářství; politika udržitelného rozvoje, do níž jsou zapojeny veřejné subjekty a sdružení; začlenění nezaměstnaných zejména tak, že se zavedou tutorské programy, na nichž se budou podílet zaměstnanci podniku a sdružení bojující za začlenění ekonomickou cestou; sociální odpovědnost podniků, zejména ve vztahu k dodavatelským podnikům v rozvojových zemích atd.

6.2

Existují dva dialogy – sociální a občanský. Ty nelze zaměňovat, ale nemohou být ani od sebe hermeticky izolovány. Dvoustranný sociální dialog se zaměřuje na mzdy, zaměstnanost, organizaci práce a zdraví a bezpečnost atd., prostřednictvím kolektivního vyjednávání na všech úrovních. Občanský dialog prostřednictvím různorodých témat spojených s životním prostředím, spotřebou, rodinnou politikou, diskriminací, potíráním chudoby a lidskými právy usiluje o řešení společenských problémů. Sociální partneři již rozšířili své pole působnosti v rámci více občanského a otevřenějšího přístupu, jak je patrné z jejich dohody o trzích práce přístupných všem z března 2010 (18) a z činností, které vyvíjejí specifickým způsobem společně s evropskými sdruženími a nevládními organizacemi, které bojují za ochranu životního prostředí, hájí spotřebitele, zdravotně postižené, práva žen a rovnost žen a mužů, potírají chudobu a prosazují sociální začlenění atd.

Vzhledem k této složitosti a rozmanitosti subjektů by se měly posilovat stávající vazby mezi sociálním a občanským dialogem, aby se zajistila součinnost a doplňkovost činností za dodržování odpovědnosti a povinností všech zúčastněných.

19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/7

Hlavní zpravodaj:

pan Iuliano

1.1

Nová fáze evropské přistěhovalecké politiky musí mít strategickou povahu, mít středně a dlouhodobou vizi a je v rámci ní třeba zaměřit se na to, aby byly holistickým a globálním způsobem zpřístupněny legální cesty pro přijímání přistěhovalců a zvýšena flexibilita těchto cest. Na základě činnosti EHSV a Evropského fóra pro integraci vyzývá toto stanovisko zástupce institucí Unie a vlád členských států, aby vzali v potaz zásadní úlohu sociálních partnerů a organizované občanské společnosti, aby tak byla zajištěna sociální perspektiva a přidaná hodnota evropské přistěhovalecké politiky, a zohlednili rovněž jejich dopad na trh práce, životní podmínky a zaměstnanost a základní práva.

1.2

EHSV se domnívá, že 15 let poté, co bylo zahájeno utváření evropské přistěhovalecké politiky, je čas uvést hodnoty a politické zásady zakotvené v Lisabonské smlouvě do praxe prostřednictvím konkrétních a specifických politických opatření přesahujících diskuse o kompetencích mezi EU a suverénními členskými státy. EHSV považuje za nezbytné, aby bylo dosaženo konkrétních výsledků a byla vypracována skutečně společná a jednotná politika v oblasti přistěhovalectví, azylu a vnějších hranic.

1.3

EU může díky společné přistěhovalecké politice znamenat značnou přidanou hodnotu. EHSV si přeje, aby byla priorita přikládána odstraňování překážek a nediskriminaci na trhu práce. Unie musí vypracovat společný evropský soubor předpisů týkajících se přistěhovalectví a manuál společných evropských pokynů pro zajištění jeho provádění a přístupnosti. Ruku v ruce s nimi musí jít evropská strategie zaměřená na zatraktivnění Evropy pro talenty a odstraňování překážek v oblasti kvalifikací. EU by měla zřídit stálou evropskou platformu pro pracovní migraci. EHSV navrhuje, že by se mohl ujmout tohoto úkolu a stát se místem, kde budou sociální partneři diskutovat a analyzovat národní politiky v oblasti pracovní migrace a kde se budou vyměňovat osvědčené postupy.

1.4

EU připravila druhou fázi společného evropského azylového systému. Členské státy stále používají rozdílné postupy a zachovávají rozlišné stupně ochrany. Je třeba zajistit, aby byla uvedena do praxe zásada solidarity a sdílené odpovědnosti s cílem dosáhnout rovnoměrnějšího rozložení žádostí o azyl mezi členskými státy. Dublinská úmluva musí být nahrazena systémem založeným na větší solidaritě, jenž by zohlednil přání žadatelů o azyl a zajistil úměrnější rozdělení odpovědnosti. Dále je třeba posílit kompetence pro činnost Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) a zvláštní pozornost přitom věnovat operativní podpůrné činnosti a azylovým podpůrným týmům členských států, jež potřebují speciální či naléhavou podporu. Je zásadně důležité, aby Unie zajistila více sladěné, systematičtější, nezávislejší a flexibilnější využívání humanitárních víz členskými státy, tak jak je stanoveno ve společném vízovém kodexu.

1.5

Evropská politika v oblasti hranic se musí opírat o větší sdílenou odpovědnost, pokud jde o jejich kontrolu a ostrahu a o ochranu zásad a práv při jejich správě. Členské státy, v nichž se nachází společná vnější územní hranice, jsou vystavovány složitým situacím souvisejícím s migračními toky a žadateli o azyl. EU musí zavést postupy pro solidaritu v oblasti finanční, operativní i v oblasti přijímání. Úloha agentury Frontex musí být posílena, aby se ve střednědobém horizontu proměnila na evropskou službu pohraniční stráže složenou z evropského sboru příslušníků pohraničních stráží, jejímž úkolem bude podporovat členské státy. Zároveň s tím se musí rozvíjet efektivnější a více systematický systém odpovědnosti v oblasti její činnosti a za účelem provádění ustanovení nařízení č. 656/2014, kterým se stanoví pravidla pro ostrahu vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce koordinované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie.

1.6

EU musí prosazovat mezinárodní normativní rámec pro oblast migrace a stát se aktivním subjektem tím, že bude prosazovat, aby členské státy ratifikovaly a uvedly do praxe mezinárodní normy a nástroje na ochranu lidských práv přistěhovalců. EU musí uzavřít strategický pakt s dalšími zainteresovanými mezinárodními aktéry v oblastech mobility osob a lidských práv, jako jsou OSN či Rada Evropy.

1.7

Na výzvy plynoucí z přeshraniční mobility osob nelze pohlížet pouze skrze perspektivu externalizace kontrol a ostrahy hranic. Globální přístup k migraci a mobilitě se z tohoto hlediska musí dále rozvíjet. EU musí těmto zemím a jejich občanům nabídnout příležitost přistěhovat se z pracovních a vzdělávacích důvodů legální, flexibilní a transparentní cestou. Partnerství v oblasti mobility musí být vyváženější a právně závazná pro jejich strany. Evropská služba pro vnější činnost musí zajistit lepší koordinaci mezi prioritami v oblasti vnější politiky a přistěhovaleckou politikou, jež se řídí přístupem založeným na lidských právech.

2.1

Italské předsednictví požádalo Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) o průzkumné stanovisko k budoucí evropské politice v oblasti přistěhovalectví, azylu a hranic. Cílem EHSV je předložit strategické návrhy vycházející z předchozích stanovisek k tématům týkajícím se přistěhovalectví (1). Úlohu sociálních partnerů a zástupců organizované občanské společnosti a sociální dialog je nutné zohlednit v rámci celého procesu jednání předcházejícího následující fázi evropské přistěhovalecké politiky 2020. „Sociální perspektiva“ má zásadní význam pro zajištění přidané hodnoty a určení přiměřenosti a dopadu daných politik.

2.2

EHSV mnohokrát opakovaně uvedl, že evropská přistěhovalecká politika musí mít strategickou povahu, mít středně a dlouhodobou vizi a je v rámci ní třeba zaměřit se na to, aby byly holistickým a globálním způsobem zpřístupněny legální cesty pro přijímání přistěhovalců a zvýšena flexibilita těchto cest. Je rovněž zapotřebí zaručit ochranu základních práv, nabídnout udržitelná a solidární řešení pro přístup k mezinárodní ochraně, zohlednit situaci na trzích práce a řešit výzvy vlastní politikám v oblasti integrace a jejich dopady na zranitelné skupiny a rovněž rasismus a xenofobii.

2.3

Výbor přijal důležitý závazek, aby byly do praxe uvedeny politiky v oblasti přistěhovalectví se zapojením přistěhovalců, zejména v rámci Evropského fóra pro integraci  (2), jejž se Komise rozhodla zřídit v roce 2009 s tím, že sídlo bude mít v EHSV. Fórum se konsolidovalo jako evropská platforma usnadňující pluralitní dialog a aktivní zapojení organizací organizované občanské společnosti a přistěhovalců do klíčových jednání o evropských politikách v oblasti integrace. Fórum se nachází v procesu transformace, po jehož ukončení se bude zabývat veškerými politikami v oblasti přistěhovalectví. Na základě hodnotící studie o fungování fóra a jeho výsledcích by EHSV chtěl posílit svůj závazek v souvislosti s fórem, a zejména posílit své vazby s organizacemi přistěhovalců, zajistit příspěvek týkající se monitorování politik a zlepšit spolupráci s Evropským parlamentem a Výborem regionů.

3.1

Uběhlo 15 let od doby, kdy byly Amsterdamskou smlouvou z roku 1999 učiněny první kroky za účelem vytvoření společné politiky v oblasti přistěhovalectví, azylu a hranic. EHSV se domnívá, že při přípravě budoucí evropské agendy pro oblast přistěhovalectví je třeba se vrátit k základním zásadám stanoveným v programu z Tampere v roce 1999  (3), především pak k zásadě spravedlivého a rovného zacházení se státními příslušníky třetích zemí, zásadě solidarity a sdílené odpovědnosti, k základním právům stanoveným v Listině základních práv Evropské unie a k právnímu státu. Lisabonská smlouva představuje společné pokyny pro práci. Je nutné v plné míře uvést do praxe již zmíněné základní zásady obsažené ve Smlouvách.

3.2

EHSV upozorňuje, že se aspirace a hodnoty často nahrazují řečněním a praxe a zákony jsou v rozporu s hodnotami (4). EHSV vyzývá Radu a zástupce členských států, aby podnikly rozhodné kroky, nezůstávaly u slov a deklarací zásad a uskutečnily konkrétní iniciativy, jež po uvedení v praxi přinesou skutečné výsledky. To je třeba provést nejen v úzké spolupráci na interinstitucionální úrovni s Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Velkými spojenci jsou v této oblasti také sociální partneři a organizovaná občanská společnost.

3.3

Migrační výzvy, jimž čelí Středozemí a oblasti podél celých vnějších hranic EU, jsou dobře zdokumentovány a jsou předmětem mediálních i politických diskusí, jež často hraničí s iracionálnem a nacionalistickým populismem. EHSV vyzývá k tomu, aby se vedla racionální debata založená na objektivních a nezávislých údajích a studiích. Jasnou prioritu musí mít to, čeho je skutečně zapotřebí pro konsolidaci a rozvoj skutečně společné a jednotné politiky v oblasti přistěhovalectví, azylu a vnějších hranic. EHSV se domnívá, že nastal čas k vypracování nové evropské strategie pro společnou evropskou přistěhovaleckou politiku navázanou na strategii Evropa 2020 a zaměřenou na uvádění zásad do praxe.

3.4

V případě témat s tak rozsáhlými zájmy zástupců členských států je zásadní, aby ústřední osou jakékoliv budoucí politiky byla základní práva všech státních příslušníků třetích zemí, jichž se tato politika dotýká (včetně přistěhovalců bez dokladů) (5). Prioritně je třeba se zabývat výzvami souvisejícími se zlepšením životních a pracovních podmínek milionů přistěhovalců pracujících v EU (6). EHSV považuje za zvláště relevantní témata související s dopadem politik v oblasti přistěhovalectví na sociální politiky a politiky zaměstnanosti a prosazuje přístup založený na analýze zaměstnanosti a důsledků migračních politik z hlediska socioekonomického vyloučení či začlenění pracovníků a jejich rodin (7).

3.5

V oblasti politik týkajících se podmínek pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí sdílí pravomoci členské státy a EU. Lisabonská smlouva stanoví, že EU vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku ve všech jejích etapách. EHSV je toho názoru, že EU může přinést vysokou přidanou hodnotu prostřednictvím společné politiky a společných právních předpisů v otázkách týkajících se zaměstnanosti a vzdělávání, jež budou na rozdíl od odvětvových předpisů vykazovat vysoký stupeň harmonizace a budou založeny na horizontálním přístupu  (8). Současný legislativní rámec je fragmentovaný, nejasný a nejednotný. Tato situace vytváří právní nejistotu a politickou nekoherentnost, jež je třeba co nejdříve omezit.

3.6

EHSV má za to, že je nezbytné konsolidovat stávající legislativu formou souboru předpisů týkajících se přistěhovalectví. Soubor by měl přinést větší transparentnost a právní jednoznačnost ohledně práv a svobod státních příslušníků třetích zemí, jež jsou rezidenty v EU, a konsolidovat legislativu prostřednictvím jednotného a transparentního rámce práv a společných norem, včetně norem uplatnitelných na přistěhovalce bez dokladů (9). Soubor předpisů by se měl rovněž zabývat socioekonomickou situací pracovníků ze třetích zemí nacházejících se v EU (10). Mezi další priority by mělo patřit zlepšení přístupu k právům a k evropským normám a boj proti diskriminaci a rasismu na trhu práce prostřednictvím manuálu společných evropských pokynů.

3.7

Je nutné vyřešit jeden z nejzávažnějších problémů mnoha přistěhovalců i podniků v Evropě: problém uznávání vysokoškolských titulů a odborných kvalifikací  (11). EHSV vyzývá k vypracování evropské strategie pro zatraktivnění EU pro talenty na mezinárodní úrovni, která by se zaměřila na odstraňování neopodstatněných překážek týkajících se profesních a akademických kvalifikací. Spolu s tím by měly být přijaty horizontální právní předpisy (12).

3.8

Zvláštní ohled je v tomto kontextu nutné brát na demografickou situaci, stárnutí obyvatelstva a trhů práce v členských státech. V průzkumném stanovisku z roku 2011 (13) k tématu Úloha legálního přistěhovalectví v kontextu demografické výzvy podtrhl EHSV, že v nadcházejících letech musí být imigrace pracovníků a rodin ze třetích zemí posílena. EU musí mít otevřené a flexibilní právní předpisy, jež umožní přistěhovalectví z pracovních důvodů prostřednictvím legálních a transparentních postupů, a to jak pro vysoce a středně kvalifikované pracovníky, tak pro činnosti, jež vyžadují nižší kvalifikaci, a to za předpokladu, že členské státy budou mít i nadále možnost určovat počty přijímaných osob. EHSV si přeje, aby byla priorita přikládána odstraňování překážek a nediskriminaci na trhu práce v případě zranitelných migrujících pracovníků, jako jsou například ženy. Současně je však třeba si uvědomit, že přistěhovalectví nemůže být jedinou reakcí na nedostatky na trhu práce; členské státy by mohly zvážit jiné, možná vhodnější alternativy jejich řešení.

3.9

EU by měla zřídit stálou evropskou platformu pro pracovní migraci v rámci EHSV, kde by sociální partneři, veřejné služby zaměstnanosti členských států, personální agentury a další zainteresované strany projednávaly a analyzovaly politiky členských států v oblasti přistěhovalectví za pracovními účely a prováděla se výměna osvědčených postupů při identifikaci potřeb na trhu práce a existujících překážek pro rovné socioekonomické začlenění. EHSV opakuje svou podporu Komisi (14) a navrhuje Radě, aby si vyžádala vypracování průzkumného stanoviska.

4.1

EHSV vítá přijetí druhé fáze společného evropského azylového systému. Nicméně i přes vysoký stupeň legislativní harmonizace existuje stále přílišná volnost rozhodování v rámci právních předpisů jednotlivých členských států, což členským státům umožňuje uplatňovat velmi rozdílné politiky a filozofie (15). Zachovaly se různé tradice a v různých členských státech se také liší úroveň ochrany (16). EU musí věnovat přednostní pozornost zajištění vysokého stupně ochrany, díky němuž by byla omezena stávající volnost rozhodování, a přístupu k účinné právní ochraně pro žadatele o azyl, aby tak byla práva a zásady přístupné v reálné praxi.

4.2

Dublinská úmluva určuje členský stát odpovědný za posouzení každé žádosti o azyl, avšak EHSV se domnívá, že nezajišťuje solidaritu mezi jednotlivými členskými státy EU. Systém byl vytvořen na základě předpokladu, že azylové systémy členských států jsou podobné, čemuž tak zatím není. Dublinská úmluva musí být nahrazena systémem založeným na větší solidaritě v rámci EU, jenž by zohlednil přání žadatelů o azyl a zajistil úměrnější rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy (17).

4.3

Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO), který má sídlo na Maltě, musí mít lepší schopnosti jednoznačné identifikace a zhodnocení situace v otázce azylu v EU (18) a rozdílů v azylových postupech v různých členských státech i v jejich legislativě, a musí navrhovat specifické nezbytné změny v tomto úřadě. EASO by se měl dále více rozvíjet jako středisko pro sledování a analýzu výsledků druhé fáze společného evropského azylového systému, v úzké spolupráci s Agenturou Evropské unie pro základní práva (FRA). EHSV doporučuje, aby byly posíleny kompetence EASO, pokud jde o stálou technickou a operační podporu orgánů členských států vyžadujících zvláštní či naléhavou podporu svých azylových systémů a systémů pro přijímání prostřednictvím azylových podpůrných týmů (asylum support teams).

4.4

Výbor opakovaně navrhoval, aby Evropská unie zavedla regionální programy pro ochranu a přijímání ve spolupráci se sousedními státy, jež by byly financovány EU a fungovaly podle zásad UNHCR (19) a v úzké spolupráci s organizacemi organizované občanské společnosti (20). Před rozhodnutím o pokračování v podporování této politiky by se měly vyhodnotit všechny tyto programy, jakož i financování stanovené pro jejich provádění, a to dříve, než budou rozšířeny a stane se z nich nový závazný mechanismus EU. Zdá se, že stávající programy jsou přednostně zaměřeny na předcházení vstupu žadatelů o azyl na území Unie a na mezinárodní ochranu spíše než na úsilí o účinné zlepšení ochrany uprchlíků (21).

4.5

Tyto regionální programy by mohly být posíleny o programy pro znovuusídlení, jimiž by byl zaveden systém pro přijímání osob uznaných nějakým třetím státem jako uprchlíci a na jejichž základě by se trvale usídlily v některém ze států EU. I v tomto případě je nutné před jejich koncipováním zjistit, jaké jsou zkušenosti organizované občanské společnosti a mezinárodních organizací. EHSV navrhuje, aby byla posílena solidarita a zodpovědnost v rámci EU prostřednictvím vhodného rozdělení povinností a zavedením programů pro přemístění. Současně s tím by měla být provedena analýza možného zavedení systému pro společné zpracovávání žádostí o azyl v EU a možnosti stanovit zásadu vzájemného uznávání žádostí o azyl označených za platné a volný pohyb osob, kterým byla přiznána ochrana.

4.6

EHSV má za to, že je rovněž nezbytné usnadnit vstup do EU pro osoby, jež potřebují ochranu, a doporučuje více sladěné, systematičtější, nezávislejší a flexibilnější využívání humanitárních víz ze strany členských států, jak je stanoveno ve společném vízovém kodexu, zavedení mechanismu pro monitorování jeho praktického provádění a přístup žadatelů k účinné právní ochraně a právu na odvolání v případě zamítnutí (22). EHSV podporuje nový návrh Komise, kterým se provádí přezkum vízového kodexu (23), a přeje si, aby bylo při jednáních zaručeno používání humanitárních víz.

5.1

Vytvoření schengenského prostoru je jedním z nejdůležitějších počinů projektu evropské integrace. Vnější hranice EU tvoří společné hranice všech států, jež jsou členy schengenského systému, a společná musí být i sdílená odpovědnost za jejich kontrolu a ostrahu a ochranu zásad a práv při jejich správě. Členské státy, v nichž se nachází společná vnější územní hranice, musí z důvodu své geografické polohy čelit složitým situacím souvisejícím s migračními toky a žadateli o azyl. EHSV vyzdvihuje důležitost zásady solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti stanovené v článku 80 SFEU. Evropská unie musí uvést v praxi postupy solidarity ve finanční a operativní oblasti a v oblasti přijímání s ohledem na hospodářskou a sociální situaci jednotlivých členských států a podporu pro členské státy vystavené větším tlakům na jejich azylové systémy.

5.2

Schengenský hraniční kodex řídí přecházení hranic a kontroly, přičemž zohledňuje podmínky, jež musí splňovat státní příslušníci třetí země, když chtějí vstoupit do země a setrvat v ní. EU vypracovává seznamy zemí, jejichž státní příslušníci potřebují víza, a má společnou politiku v oblasti krátkodobých víz, jež je stanovena ve vízovém kodexu. EHSV doporučuje, aby bylo přednostně zajištěno systematické, flexibilní a účinné uplatňování obou kodexů a přístupnost práv a záruk, jež byly stanoveny státním příslušníkům třetích zemí.

5.3

EU musí převzít větší odpovědnost v rámci kontroly vnějších hranic. Úloha agentury Frontex (Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie) musí být posílena, a to nikoliv pouze z finančního hlediska, ale i z hlediska kompetenčního a operativního. EHSV opakuje své doporučení, že agentura Frontex (24) by se měla proměnit na evropskou službu pohraniční stráže  (25) složenou z evropského sboru příslušníků pohraničních stráží, jejímž úkolem bude podporovat členské státy (26). Současně s tím se musí rozvíjet efektivnější a systematičtější systém odpovědnosti v souvislosti s činností agentury Frontex a jejími společnými operacemi a aktivitami týkajícími se výměny informací, který by zahrnoval rámec Eurosur (systém pro ostrahu vnějších hranic). Dále je nutné posílit úlohu konzultačního fóra pro základní práva (27) a připravit mechanismus pro řešení stížností (complaint mechanism) (28).

5.4

EHSV vyjádřil svou podporu ohledně zavedení inteligentních hranic a konkrétně systému vstupu/výstupu a programu registrovaných cestujících (29). Než se začnou připravovat další rozsáhlé informační systémy, bylo by třeba provést nezávislé zhodnocení Vízového informačního systému (VIS) a Schengenského informačního systému (SIS) II (30). Vazby mezi těmito systémy a balíčkem opatření týkajících se inteligentních hranic nejsou ujasněny a je nezbytné nevypracovávat další systémy, u nichž nebyla prokázána potřebnost, přiměřenost a kompatibilita se základními právy (31).

5.5

Pravidla platná pro pátrací a záchranářskou činnost, jejíž nutnost může nastat během námořní operace ostrahy hranic, představují základní společnou výzvu. Členské státy mají povinnosti vyplývající z mezinárodního práva, které se týkají respektování lidských práv žadatelů o azyl a přistěhovalců bez dokladů. EHSV vítá přijetí a vstup v platnost nařízení, kterým se stanoví pravidla pro ostrahu vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce koordinované agenturou Frontex (32). EHSV se domnívá, že je nezbytné stanovit jako prioritu účinné uplatňování těchto pravidel pro záchranu v praxi.

5.6

Boj proti nezákonnému obchodování s lidmi je třeba vést tak, aby byla obětem neustále zaručena ochrana na základě mezinárodních humanitárních předpisů a evropských úmluv o lidských právech. Výbor se domnívá, že osoby „bez dokladů“ nejsou osobami bez práv nebo zločinci. EU a členské státy musí chránit základní práva. Pojem „nelegální přistěhovalectví“ se nesmí používat v případě osob, které emigrují a nacházejí se v neregulérní administrativní situaci. Spojování neregulérního přistěhovalectví s trestnou činností podporuje strach a xenofobii.

6.1

EHSV také navrhl (33), aby byl v oblasti vnější politiky prosazován mezinárodní právní rámec pro migraci, který by se zakládal na Všeobecné deklaraci lidských práv, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a na Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Tento mezinárodní právní rámec musí obsahovat základní úmluvy MOP a Mezinárodní úmluvu OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, kterou členské státy EU ještě neratifikovaly (34).

6.2

EHSV vyzývá evropské instituce, aby uzavřely strategický pakt s dalšími zainteresovanými mezinárodními aktéry v oblastech mobility osob a lidských práv, jako jsou OSN či Rada Evropy. UE musí plnit úlohu toho, kdo prosazuje společné mezinárodní normy týkající se práv a svobod přistěhovalců, žadatelů o azyl a uprchlíků přijaté mezinárodními organizacemi, jako jsou OSN, Rada Evropy či MOP.

6.3

EHSV opakovaně podpořil globální přístup k migraci a mobilitě  (35) a podpis různých partnerství v oblasti mobility. Na výzvy plynoucí z přeshraniční mobility osob nelze pohlížet pouze skrze perspektivu kontrol hranic či „externalizace“ těchto kontrol do třetích zemí. EHSV opakovaně podpořil globální přístup k migraci a mobilitě jako nejvhodnější rámec. Společná přistěhovalecká politika musí být založena na „globálním přístupu“ přesahujícím pojetí založené na bezpečnostních či policejních hlediscích, které na mobilitu osob nahlíží jako na trestnou činnost a uměle ji propojuje s dalšími hrozbami, jimž EU čelí.

6.4

Partnerství v oblasti mobility musí ve vyšší míře a vyváženějším způsobem zahrnovat otázky související s mobilitou a legální migrací, jež musí být jednou z jeho hlavních priorit. EHSV podporuje partnerství pro mobilitu, která se začala uzavírat s některými zeměmi původu (36), avšak navrhuje, aby byla tato partnerství vyváženější a právně závazná pro jejich strany. Dosud byla pozornost soustředěna na bezpečnost, návrat, readmise neregulérních přistěhovalců a na ostrahu hranic. EU musí také těmto zemím a jejich občanům nabídnout příležitost přistěhovat se z pracovních a vzdělávacích důvodů legální, flexibilní a transparentní cestou.

6.5

Zejména EHSV navrhuje, aby EU partnerským zemím nabídla otevření kanálů pro usnadnění mobility osob, získávání víz a přijímání nových přistěhovalců. Výbor souhlasí s tím, aby se do nových partnerství zapracovaly další otázky, jako:

6.6

Přistěhovalecká a azylová politika musí zajistit lepší koordinaci mezi prioritami vnější politiky a přistěhovaleckou politikou EU. Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) musí plnit úlohu, jež jí náleží, a zabývat se politikami týkajícími se přistěhovalectví, azylu a kontroly hranic s cílem posílit jejich koherentnost přesahující pojetí ministerstev vnitra jednotlivých členských států. Rovněž je třeba posílit roli Parlamentu v těchto oblastech, pokud jde o lepší demokratickou kontrolu (37).

19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/14

Hlavní zpravodajka:

paní Rodert

1.1

EHSV vítá zájem věnovaný investicím se sociálním dopadem, zdůrazňuje však, že by se na tyto investice mělo pohlížet v kontextu balíčku v oblasti sociálních investic a iniciativy pro sociální podnikání.

1.2

EHSV se domnívá, že podstatou investic se sociálním dopadem je kombinování různých meziodvětvových zdrojů za účelem vytvoření sociálního dopadu a že tyto investice jsou jednou složkou sociálního finančního ekosystému.

1.3

Investice se sociálním dopadem nemají nahradit odpovědnost veřejného sektoru za financování klíčových aktivit v sociálním sektoru, ale spíše doplňovat ostatní kanály financování. EHSV podporuje debatu, kterou Komise vede v souvislosti s tím, aby byly ve smyslu takzvaného zlatého pravidla financování (golden rule) v rámci finančních předpisů HMU vyňaty sociální investice z počítání čistých státních dluhů.

1.4

Vzhledem k tomu, že přístup k financování je všeobecným problémem všech malých a středních podniků, měly by se vytvořit na míru šité finanční ekosystémy, které by vyhovovaly široké škále podnikových modelů. EHSV však zdůrazňuje, že podle definice uvedené v iniciativě pro sociální podnikání nejsou investice se sociálním dopadem zaměřeny na sociální odpovědnost podniků, ale na investice do sociálních podniků.

1.5

EHSV vyzývá zúčastněné strany, aby při měření sociálního dopadu jako součásti návratnosti investic vycházely z práce, kterou již provedla Komise a EHSV, a zásad, které tyto instituce stanovily, a nevymýšlely nové metody.

1.6

EHSV se domnívá, že nejlepšími modely pro investice se sociálním dopadem jsou řešení v oblasti hybridního kapitálu, např. dlouhodobý smíšený kapitál, často s nějakým zaručeným prvkem. Komise by měla prošetřit vznikající rozsáhlý finanční ekosystém inovativních nástrojů a jeho potenciální kladný vliv na poskytování kapitálu podnikům sociální ekonomiky a na inovace sociální politiky.

1.7

Při tvorbě nových investičních nástrojů se musí vzít v úvahu specifické charakteristiky sociálních podniků, aby se zaručil přístup ke kvalitním službám a kontinuita služeb.

1.8

Vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech jsou sociální ekonomika a sociální podniky nedostatečně rozvinuty, je rozvoj trhu sociálních investic druhořadý – přednější je úplné provedení iniciativy pro sociální podnikání na úrovni členských států, jež spočívá ve stejně důležitých opatřeních, jako je např. budování kapacit, uznávání a viditelnost.

1.9

Podniky sociální ekonomiky jsou úzce napojeny na sektor občanské společnosti. Uznání a ochrana práce v tomto sektoru a specifické modely v rámci sociální ekonomiky jsou zásadní pro vytvoření velice potřebné důvěry a inovativního partnerství mezi sektory.

2.1

Evropa se zotavuje z bezprecedentní krize příliš pomalu a stojí před závažnými společenskými problémy, které vyžadují sociální inovace, strukturální změny a stabilní dlouhodobě fungující systémy sociálního zabezpečení. Je proto nutná mobilizace všech zúčastněných stran a zdrojů ve společnosti, aby bylo možné přinést nová udržitelná řešení na podporu a zlepšení sociální situace v Evropě.

2.2

V této souvislosti zdůrazňuje balíček Komise v oblasti sociálních investic (1) význam dobře navržených systémů sociálního zabezpečení, v nichž jsou sociální podniky a sociální podnikatelé (2) podporováni jakožto průkopníci změn a inovací, které doplňují opatření veřejného sektoru.

2.3

Iniciativa pro sociální podnikání, již předložila Komise (3), navíc upřednostňuje vytváření prostředí příznivého pro růst a rozvoj sociálních podniků a sociální ekonomiky v Evropě. EHSV během let zveřejnil své odborné poznatky související s touto tematikou (4). Oba tyto rámce politiky EU jasně definují potřebu podniků sociální ekonomiky mít lepší přístup k financování šitému na míru. Tento problém sdílejí tyto podniky s malými a středními podniky obecně.

2.4

Kromě toho roste zájem investorů o kombinaci sociálních nebo environmentálních přínosů s finanční návratností investic (5). V červnu 2013 byla na fóru G8 o investicích se sociálním dopadem zřízena pracovní skupina pro investice se sociálním dopadem (6), jejímž účelem je podněcovat rozvoj trhu investic se sociálním dopadem. Tato pracovní skupina v současnosti připravuje zprávu s doporučeními, která bude zveřejněna v září 2014.

2.5

Toto stanovisko se zabývá perspektivou podniků sociální ekonomiky a sociálním dopadem investic, neboť jsou příhodné k tomu, aby řešily společenské potřeby a doplnily opatření veřejného sektoru k posílení sociální politiky. Doplňuje práci pracovní skupiny pro investice se sociálním dopadem, ale jeho účelem je rovněž přispět k širší diskusi o přístupu podniků sociální ekonomiky k financování.

3.1

EHSV vítá zájem věnovaný investicím se sociálním dopadem, zdůrazňuje však, že by se na tyto investice mělo pohlížet v kontextu balíčku v oblasti sociálních investic a iniciativy pro sociální podnikání a že by se tyto investice měly zaměřit na podporu sociálních inovací k řešení sociálních potřeb spíše než na finanční zisky. EHSV doporučuje, aby společným východiskem byly společenské potřeby, poté určení nejlepších řešení a jako třetí krok určení nejlepšího způsobu financování daného zásahu.

3.2

EHSV se domnívá, že podstatou investic se sociálním dopadem je kombinování různých meziodvětvových zdrojů (veřejných, soukromých a ze sociální ekonomiky) za účelem vytvoření sociálního dopadu. Z tohoto pohledu jsou investice se sociálním dopadem jednou složkou sociálního finančního ekosystému.

3.3

Nicméně vzhledem k tomu, že tato oblast je ve svých začátcích, vyzývá EHSV zainteresované strany, aby ji nedefinovaly příliš rychle či příliš omezeně a aby spíše určily společné rysy a sledovaly, jak se tato oblast bude vyvíjet v členských státech. Je zásadně důležité, aby se soukromé sociální investice nesnažily nahradit odpovědnost veřejného sektoru za financování klíčových aktivit v sociálním sektoru, jež vychází ze sociálního práva a zákonných práv.

3.4

Zájem o investice se sociálním dopadem skutečně existuje, je však stále nový a teprve se rozvíjí. První výzvou je popis této koncepce a zamýšlené cíle investic. Sociální podniky jsou hlavním předmětem probíhajících jednání G8 a objevuje se i podskupina několika cílů investic. Tyto podniky mají různé kombinace sociálního a ziskového poslání, ať už jako hlavní (sociální podniky řízené sociálním účelem) nebo vedlejší (malé a střední podniky usilující o zisk se sociálním účelem) náplň své činnosti. Je důležité připomenout, že sociální podniky sice mají specifickou povahu, jsou však i tak normální součástí ekonomiky.

3.5

Vzhledem k tomu, že mnoho dnešních podniků má určité sociální či environmentální závazky, nelze je všechny označit za sociální podniky. Některé podniky garantují sociální odpovědnost podniků, již Komise definuje jako odpovědnost podniků za svůj dopad na společnost a životní prostředí (7). Tuto odpovědnost přijímají běžné podniky usilující o zisk a to na dobrovolném základě.

3.6

EHSV proto zdůrazňuje, že jakákoliv iniciativa v této oblasti musí souhlasit s popisem sociálního podniku uvedeným v iniciativě pro sociální podnikání, neboť tento popis zachycuje různé modely sociálního podnikání v členských státech. Podle iniciativy pro sociální podnikání je sociální podnik „aktérem sociální ekonomiky a jeho hlavním cílem je vytvoření sociálního dopadu, a nikoli tvorba zisku ve prospěch vlastníků nebo akcionářů“. Splňuje tři hlavní kritéria (8).

3.7

S ohledem na toto se EHSV domnívá, že je zásadně důležité poskytnout na míru šité finanční ekosystémy s širokou paletou nástrojů, modelů a produktů pro všechny modely a struktury, počínaje sociálně odpovědnými podniky a konče sociálními podniky pro sociální zásahy, a přitom zohlednit fakt, že nejsou vždy stejné. Přestože se iniciativy v oblasti investic se sociálním dopadem zaměřují převážně na podniky sociální ekonomiky, je nutné vzít v úvahu to, že malé a střední podniky mají podobné problémy s přístupem k financování, které se musí řešit v celé jejich šíři.

3.8

EHSV se domnívá, že financování sociálních inovací musí zahrnovat široké spektrum finančních zdrojů od příspěvků po investice, u nichž se očekává různá návratnost, a musí se při něm zohlednit existující obchodní modely sociálních podnikatelů. To je v rozporu s nejběžněji používanou definicí stanovenou GIIN (9), podle níž jsou investicemi s dopadem investice do společností, organizací a fondů, jejichž záměrem je vytvářet kromě finanční návratnosti i měřitelný prospěšný sociální a environmentální dopad. Z pohledu EHSV tato definice nezachycuje paletu sociálních investic, která již existuje a měla by se rozvíjet, ani cíl identifikovat nové zdroje financování pro společenský pokrok. Nahlíží na sociální investice především z pohledu soukromého investora a chybí v ní napojení na inovace sociální politiky.

3.9

Klíčovým prvkem investic se sociálním dopadem je měření sociálního dopadu vyplývajícího z daného opatření. EHSV odkazuje na své stanovisko k měření sociálního dopadu (10) a domnívá se, že měření sociálního dopadu by mělo podpořit sociální poslání, být úměrné a mělo by uznat, že dopad lze měřit řadou různých způsobů v závislosti na činnosti podniku. Podobné zásady byly stanoveny ve zprávě podskupiny GECES, která byla přijata v červnu 2014 (11). EHSV naléhá na členské státy a příslušné zúčastněné strany, aby vycházely z této práce a těchto postupů na evropské úrovni a nevytvářely nové metody. Kromě toho by veškerá další pravidla na podporu Evropského fondu sociálního podnikání (EuSEF) měla být přiměřená a odrážet potřeby a omezené zdroje sociálních podniků, do nichž se investuje.

4.1

K tomu, aby se uvolnil celý potenciál sociální ekonomiky, je zapotřebí provázaného finančního ekosystému vystavěného na stávajícím etickém a alternativním finančním systému. Je to lepší volba než použití běžných finančních nástrojů a logiky, jež vycházejí především z perspektivy investorů.

4.2

Jak již bylo uvedeno v jednom z předchozích stanovisek EHSV (12), existuje riziko, že pro mnohé podniky sociální ekonomiky bude obtížné získat přístup k sociálním investicím navrženým jako kapitálové nástroje, neboť jejich vlastnictví a kontrola nemusí být v souladu s modely, hodnotami a právními formami těchto podniků.

4.3

EHSV se proto domnívá, že investice se sociálním dopadem by měly stimulovat řešení v oblasti hybridního kapitálu. Model smíšeného kapitálu kombinuje příspěvky s dlouhodobými půjčkami atp., přičemž veřejná majetková účast či záruky zaručují dlouhodobé zaměření a udržitelnost.

4.4

EHSV vyzývá Komisi, aby jako první krok na tomto nově se rozvíjejícím poli podpořila osvědčené postupy u různých modelů investic se sociálním dopadem a financování, jež se v současnosti rozvíjejí. Tento přezkum by mohl posoudit příležitosti a výzvy konkrétních nástrojů a forem kapitálu a jejich poskytovatelů, jako jsou např. v současnosti diskutované dluhopisy se sociálním dopadem (13), zákony o komunitních reinvesticích nebo italské sociální dluhopisy (14).

4.5

Vzhledem k tomu, že se tyto inovativní finanční nástroje prozatím objevují zejména na místní, regionální a státní úrovni, je jejich přeshraniční význam omezený. EHSV se proto domnívá, že EU v tuto chvíli nemusí více stimulovat evropský trh s investicemi se sociálním dopadem.

4.6

V souvislosti s investicemi se sociálním dopadem je rovněž nutné uvážit další specifické rysy sociálních podniků. Mezi záležitosti, které by se měly zvážit, patří odprodej, dlouhodobé spíše než krátkodobé investice, vliv na kontinuitu poskytování služeb, dopad na sociální poslání sociálních podniků atp.

4.7

Blíže by se měly prozkoumat pobídky, např. daňové, jako jeden z prvků modelu výnosů a rovněž otázka, jak vyvážit pobídky investorům s jejich očekávanými výnosy na trhu. Neměly by být povoleny výnosy vyšší než je stávající míra výnosnosti na trhu při zainteresování veřejných fondů nebo pobídek. Komise by měla přezkoumat typy kapitálových pobídek a finanční či sociální návratnost v členských státech. Mohlo by být užitečné vyzvat penzijní fondy, aby zvážily tyto investice jako součást jejich diverzifikovaného portfolia.

4.8

Je rovněž důležité, aby Komise pravidelně monitorovala pokrok v investicích se sociálním dopadem, aby bylo zaručeno, že hlavní cílové skupiny sociálních podniků a sociální ekonomiky skutečně získají větší přístup k příslušnému kapitálu.

5.1

Vzhledem k významu, který má pro podniky přístup k vhodnému financování po celou délku jejich životního cyklu, musí k jakémukoliv vývoji docházet uvnitř rámce pro politiku sociálního financování a sociálních investic, který podporuje sektor sociálních podniků na úrovni členských států, aby se předešlo vytváření jednotlivých nástrojů namísto širšího rámce politiky.

5.2

Stejně důležité je vzít v úvahu všechny typy investorů, tj. veřejné, soukromé a občanskou společnost, a zvážit jejich individuální pohnutky a očekávání, aby se zaručila nejlepší partnerství a nejlepší výsledky. Nejdůležitější však je, aby mělo vytvoření infrastruktury investic s dopadem pozitivní vliv na systémy sociálního zabezpečení v Evropě. Politika by měly být pečlivě nastavena s ohledem na vnitrostátní souvislosti a cílem by mělo být, aby sociální podniky a veřejný sektor vzájemně posilovaly systémy sociálního zabezpečení a byl zároveň zaručen univerzální přístup ke kvalitním a cenově dostupným službám.

5.3

Vláda hraje v této souvislosti ústřední úlohu„nákupčího“ sociálního dopadu a především jako hlavní subjekt odpovědný za zaručení sociálních práv. Iniciativy pro trh se sociálními investicemi musejí vycházet z perspektivy vytvoření veřejně prospěšného pozitivního sociálního dopadu. Vláda by neměla ustoupit od své povinnosti provádět sociální politiku a zajišťovat sociální zabezpečení a sociální služby.

5.3.1

EHSV podporuje debatu, kterou Komise vede v souvislosti s tím, aby byly ve smyslu takzvaného zlatého pravidla financování (golden rule) v rámci finančních předpisů HMU vyňaty sociální investice z počítání čistých státních dluhů (15).

5.4

V této souvislosti by se mělo zvážit stanovisko EHSV k balíčku v oblasti sociálních investic a související činnost (16), kde se vyzývá k inovativnímu financování, neboť dobře plánované, účinné a výkonné sociální investice budou maximalizovat sociální důsledky a investice sociálního státu přinášejí společenský pokrok a snižují budoucí sociální náklady.

5.5

Investování do sociálních podniků je obzvláště komplikované, jelikož služby, které tyto podniky poskytují, se často týkají lidí v tísni. Úspěch těchto zásahů závisí na zdrojích, flexibilitě přizpůsobit se měnícím se podmínkám a na zajištění kontinuity služeb. Použití tradičních investic a tržní logiky na tomto poli vyžaduje pečlivou úvahu, aby se předešlo negativnímu dopadu na hlavní cílovou skupinu, tj. na konečné uživatele.

5.6

Investice se sociálním dopadem je rovněž nutné prozkoumat v širším kontextu financování, jako jsou např. veřejné zakázky či externalizace. Investice se sociálním dopadem za účelem inovací vyžadují odlišný vztah založený na rovnoprávném partnerství mezi zúčastněnými stranami, kde hrají ústřední úlohu veřejné orgány.

5.7

Vzhledem k tomu, že sektor sociálních podniků je v mnoha zemích stále ještě nedostatečně rozvinut, musí se každá iniciativa v oblasti investic se sociálním dopadem pečlivě uvážit. Trh se sociálními investicemi vyžaduje nabídku a poptávku a tedy dobře zavedený sektor sociálních podniků. Rozvoj trhu sociálních investic je druhořadý – přednější je vytvoření dlouhodobě fungujícího sektoru sociálních podniků.

5.8

V této souvislosti je rovněž důležité zmínit, že sociální podniky vznikají v kontextu občanské společnosti. Podpora nezávislé a dlouhodobě fungující občanské společnosti a taktéž dialog se sociální ekonomikou ve všech fázích jsou tedy zásadně důležité pro rozvoj sociálních podniků.

5.9

I když bude existovat nabídka vhodného financování (investice se sociálním dopadem či jiné formy), nebude tento trh řádně fungovat bez budování kapacit v oblasti měření sociálního dopadu a programů investiční připravenosti. Měl by se podporovat růst skupiny poskytovatelů těchto služeb budování kapacit, jimiž jsou často samy sociální podniky. Je rovněž potřeba vytvořit styčnou plochu mezi sociálními podniky a světem sociálních investic, kde budou hrát ústřední úlohu zvláštní zprostředkovatelé. EHSV však varuje před přidáním příliš mnoha zprostředkovatelských úrovní nebo rozsáhlých subjektů, protože opravdové partnerství v oblasti sociálních investic se zakládá na přímém a úzkém kontaktu mezi zúčastněnými stranami (často malými a místními), aby se vybudovala důvěra, a nevyužívá k tomu zprostředkovatele.

5.10

EHSV zdůrazňuje, že je důležité jasně rozlišovat mezi sociálním dopadem sociálního podniku jako takového a sociálním dopadem vygenerovaným prostřednictvím specifické aktivity nebo programu podniku. Sociální podniky by vždy měly respektovat zákon práce, práva pracovníků a příslušné kolektivní smlouvy.

5.11

Podpora sociální ekonomiky a sociálních podniků vyžaduje ucelený pohled na to, odkud pocházejí dobré nápady, kdo za nimi stojí a jak se rozvíjejí. Každá z těchto otázek je pro vlády a soukromé investory výzvou, aby při poskytování investičního kapitálu na realizaci plného potenciálu sektoru sociálních podniků a společnosti překonali konvenční způsoby. Kromě přístupu k financování jsou k vytvoření příznivého prostředí pro sektor sociálních podniků v Evropě zapotřebí další klíčové prvky. EHSV proto vyzývá členské státy, aby využily ustanovení uvedených v iniciativě pro sociální podnikání a sestavily národní plány podpory tohoto sektoru, a žádá Komisi, aby určila vedoucí oddělení, jež připraví druhou fázi této iniciativy pro nadcházející léta.

19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/19

Zpravodaj:

pan Röpke

1.1

Návrh směrnice o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem (Societas Unius Personae – SUP), který Komise předložila (1), má malým a středním podnikům usnadnit přeshraniční činnost. Návrh se ve své nynější podobě zdá EHSV nepropracovaný, jelikož řada jeho ustanovení skrývá (závažná) potenciální rizika pro seriózní podnikání na vnitřním trhu a pro zájmy věřitelů, spotřebitelů a zaměstnanců. EHSV proto Komisi důrazně doporučuje, aby zohlednila doporučení předložená v tomto stanovisku a zapracovala je do návrhu.

1.2

Zvolený právní základ (článek 50 SFEU) není přesvědčivý a jeho účelem je zřejmě hlavně to, aby bylo možné v Radě obejít požadavek jednomyslnosti a zabránit tak stejnému neúspěchu, jaký se dostavil v případě evropské soukromé společnosti. Přestože má být SUP formálně zakotvena do vnitrostátních právních systémů jako alternativní forma společnosti, jsou její hlavní znaky předem jednoznačně dány mezinárodním právem. Správným právním základem by proto byl článek 352 SFEU.

1.3

EHSV podporuje snahu umožnit zejména malým a středním podnikům co nejjednodušší zakládání společností. Stanovený minimální základní kapitál SUP ve výši 1 eura a zákaz povinné tvorby rezerv jsou však de facto omezením ručení „na nulu“. Mohly by vést k tomu, že tržní subjekty budou od vlastníků společnosti požadovat osobní záruky, aby získaly záruky pro třetí strany (spotřebitele, dodavatele, věřitele), čímž odpadnou výhody spojené s omezeným ručením.

1.4

EHSV vyzdvihuje nutnost vybízet k zakládání zdravých společností, a proto navrhuje stanovit pro SUP povinnost dostatečně vysokého základního kapitálu odpovídajícího podnikatelskému záměru, a to ve formě „prahu serióznosti“, aby byly zohledněny zájmy věřitelů, spotřebitelů, zaměstnanců a veřejnosti a nebyla ohrožena podnikatelská činnost. V tomto ohledu by mohly být rovněž využity zkušenosti některých členských států, v nichž se snížení okamžitě splatného základního kapitálu vyvažuje „spořicím modelem“, který spočívá v povinnosti vytvořit v následujících letech rezervy k předejití trvalé podkapitalizaci. V zájmu jasnosti by měl název SUP obsahovat i poznámku o omezeném ručení a o zemi, v níž je společnost zapsána v rejstříku.

1.5

EHSV má za to, že by SUP neměla být zapsána v rejstříku v místě, kde nevykonává žádnou hospodářskou činnost (fiktivní společnosti). Oddělení sídla a ústřední správy, které je u evropské společnosti stanoveno vůbec poprvé, je proto precedentem, k němuž má EHSV výhrady. Spolu s pravidlem, že se na SUP bude vztahovat právo toho státu, v němž je společnost zapsána do rejstříku, může vést k poškození práv zaměstnanců na účast, ale i k obcházení vnitrostátních daňových předpisů.

1.6

Kvůli formální změně sídla a z ní plynoucí změně statutu společnosti nelze vyloučit zrušení práva na účast zaměstnanců v orgánech společnosti (dozorčí radě či správní radě). EHSV se proto důrazně vyslovuje pro sjednocení sídla a ústřední správy SUP, jak je stanoveno i u jiných mezinárodních právních forem (evropské společnosti, evropské družstevní společnosti). EHSV kromě toho požaduje zaručit právo na účast zaměstnanců v případě SUP v členském státě, v němž daná společnost vykonává většinu své hospodářské činnosti, a energicky potírat nekalou hospodářskou soutěž. Podle EHSV je proto nutné zavést jednotná pravidla i pro účast zaměstnanců v SUP.

1.7

V souvislosti se zakladateli společností se EHSV domnívá, že je třeba zaručit rychlý průběh zakládání společnosti v přiměřené lhůtě. Zápis SUP do rejstříku pouze postupem on-line však může být spojen s problémy a riziky, pokud nedojde k ověření totožnosti zakladatele společnosti. Vynechání kontroly totožnosti by snížilo transparentnost vůči obchodním partnerům, podrývalo serióznost právních úkonů a poškozovalo zájmy spotřebitelů. Podpořilo a usnadnilo by to vznik fiktivních společností a předstírané samostatné výdělečné činnosti. Má-li se však přeci jen přihlédnout k přání on-line zápisů do rejstříku, měly by mít členské státy možnost je stanovit jako fakultativní postup. V takovém případě jim však musí předcházet předchozí ověření totožnosti a poskytnutí informací a poradenství zakladatelům ze strany příslušných orgánů nebo notářů.

1.8

EHSV vítá záměr usnadnit zejména malým a středním podnikům (včetně nově zakládaných společností a mikropodniků) působení na vnitřním trhu prostřednictvím nové formy společnosti. Má-li návrh směrnice zajistit podporu malých a středních podniků, je třeba oblast působnosti směrnice omezit na tyto společnosti. Účelem tohoto nástroje není umožnit mezinárodně působícím koncernům zakládání dceřiných společností se stovkami či tisíci zaměstnanců formou SUP. Proto EHSV navrhuje, aby SUP mohly zakládat jen ty společnosti, které splňují kritéria stanovená v čl. 3 odst. 2 (2) směrnice 2013/34/EU (o účetnictví) (3). To by znamenalo, že když SUP dosáhne určité velikosti, je nutné právní formu společnosti změnit.

1.9

Na závěr je třeba podotknout, že přijetím návrhu směrnice by byly v řadě členských států zpochybněny vnitrostátní zásady práva obchodních společností pro kapitálové společnosti. V souvislosti se zvoleným právním základem má EHSV pochybnosti ohledně slučitelnosti návrhu se zásadou subsidiarity. EHSV proto požaduje, aby právní formu SUP směly využívat pouze přeshraničně činné podniky, které v okamžiku zapsání do rejstříku vykonávají činnost nejméně ve dvou členských státech nebo věrohodným způsobem prokáží, že nejpozději během určité lhůty (například do dvou let) po zapsání do rejstříku budou vykonávat činnost nejméně ve dvou členských státech. Za vzor by zde mohly sloužit návrh nařízení o statutu evropské nadace (FE) (4) a příslušná průběžná zpráva Evropského parlamentu.

1.10

Z uvedených důvodů EHSV sice oceňuje úsilí, jež Komise vyvíjí v oblasti práva obchodních společností ve prospěch malých a středních podniků, nicméně se domnívá, že je ještě třeba důkladně projednat konkrétní obsah směrnice. Má-li se EHSV vyjádřit k návrhu pozitivně, je podle něj nezbytné, aby se doporučení předložená v tomto stanovisku odrazila v návrhu směrnice. Především by mělo být za úzké spolupráce se zainteresovanými stranami, které Komise bohužel předem nekonzultovala stejnou měrou, nalezeno vyvážené řešení.

2.1

Již v roce 2008 chtěla Evropská komise svým návrhem statutu evropské soukromé společnosti (5) poskytnout malým a středním podnikům nástroj usnadňující jejich přeshraniční činnost, který by byl jednoduchý, pružný a jednotný ve všech členských státech. Tato iniciativa však ztroskotala v Radě, načež Komise v rámci programu REFIT oznámila, že návrh statutu evropské soukromé společnosti stahuje (6).

2.2

Při obecné konzultaci veřejnosti ohledně budoucnosti práva obchodních společností (v únoru 2012) a podrobnější on-line konzultaci ke společnostem jedné osoby (v červnu 2013) dala Komise zainteresovaným stranám možnost se vyjádřit. Poté proběhlo dne 13. září 2013 setkání GŘ pro vnitřní trh a služby se zástupci podniků ohledně plánované iniciativy Komise. Podle údajů Komise se ho zúčastnily mj. Business Europe, Evropská aliance malých podniků, průmyslové a obchodní komory a Eurochambers. Zjevně nebyli pozváni ani zástupci zaměstnanců, ani neproběhly ekvivalentní konzultace s odbory či sdruženími spotřebitelů.

2.3

Komise pak dne 9. dubna 2014 předložila návrh směrnice o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem, který je výslovně označován za alternativu k evropským soukromým společnostem. Cílem je usnadnit malým a středním podnikům zakládání společností v zahraničí.

2.4

Členské státy mají do svých právních systémů zavést vnitrostátní právní formy společnosti, které by se řídily stejnými pravidly v celé EU a měly jednu zkratku v celé EU – SUP (Societas Unius Personae). Výslovným cílem návrhu je snížení zřizovacích a provozních nákladů. Je naplánován zjednodušený postup on-line pro zápis do rejstříku a téměř úplné upuštění od požadavku minimální výše základního kapitálu. Věřitelé mají být chráněni prostřednictvím povinnosti jednatele či jednatelů kontrolovat plnění ve prospěch společníka.

2.5

Členské státy již nebudou smět vyžadovat, aby se sídlo společnosti a její ústřední správa nezbytně nacházely ve stejném členském státě. U evropské společnosti tedy bude poprvé přípustné oddělení sídel. Na SUP se při tom bude vztahovat právo toho členského státu, v němž je společnost zapsána do rejstříku. Návrh Komise se vůbec nezmiňuje o právech zaměstnanců na účast.

2.6

Komise tvrdí, že tento návrh „nezavádí novou nadnárodní právní formu pro společnost jedné osoby“, nýbrž přispívá k postupnému odstraňování „omezení svobody usazování“. Proto návrh podpírá zněním čl. 50 odst. 2 písm. f) SFEU.

3.1

Zkušenosti z jednotlivých členských států ukazují, že v některých odvětvích se jednotlivým podnikům vyplatí spíše udělit zakázku samostatně výdělečně činné osobě bez zaměstnanců než někoho přijmout jako zaměstnance. Relativně často se tak obcházejí vnitrostátní kolektivní smlouvy. Navrhovaná směrnice by tím díky možnosti snadného založení SUP a za současného omezeného ručení bez vloženého kapitálu a možného oddělení sídla a ústřední správy ještě více podpořila fiktivní samostatnou výdělečnou činnost. To se obvykle dotýká i těch, kdo mají slabší postavení na trhu práce a pro něž je nejdůležitější ochrana zaručená pracovním právem a kolektivními smlouvami.

3.2

EHSV uznává, že převážná většina podniků a zaměstnanců v EU dodržuje právní předpisy, které se na ně vztahují. Vzhledem k úpravě SUP však spatřuje EHSV v navrhované struktuře potenciální riziko, že se začnou množit případy podnikových podvodů, jiné trestné činnosti (např. praní špinavých peněz) či fiktivní samostatné výdělečné činnosti. Osoby si tak mohou libovolně zvolit „virtuální“ sídlo, přesouvat ho nebo zastírat svou identitu prostřednictvím netransparentního systému společností rozvětveného po celé Evropě. Návrh směrnice je tak rovněž v rozporu s evropským úsilím vynakládaným v oblasti boje proti praní špinavých peněz.

3.3

Je třeba pochybovat o tom, že tento návrh směrnice podpoří pozitivní snahy Komise o stimulování přeshraniční činnosti malých a středních podniků. Podle EHSV se některé členské státy při jednáních o evropské soukromé společnosti již zasazovaly o dostatečně vysoký základní kapitál, jednotnost mezi sídlem a ústřední správou a jednotné standardy pro účast zaměstnanců. EHSV nepovažuje za vhodné, že předmětný návrh opomíjí oprávněné požadavky těchto členských států.

4.1.1

Návrhem nové směrnice o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem chce Komise vlastně zavést evropskou soukromou společnost. Podrobná právní úprava nové právní formy, tj. SUP, je v zásadě identická s právní úpravou evropské soukromé společnosti. SUP má mít nejen jednotný evropský název, ale pro všechny členské státy se prostřednictvím mezinárodního práva závazně stanovují i všechny její hlavní charakteristiky (založení, minimální výše základního kapitálu, sídlo, stanovy). Z věcného hlediska je však SUP nejspíš třeba označit za nadnárodní právní formu, pro niž by byl správným právním základem článek 352 SFEU.

4.1.2

Ačkoli má návrh SUP nakonec zahrnovat 28 různých SUP, neznamená to, že se jedná o vnitrostátní právní formu. I evropská společnost má 28 různých podob a její nadnárodní povaha není zpochybňována. Proto je třeba důrazně zpochybnit to, že článek 50 SFEU, který Komise pro svůj záměr využívá, je tím správným právním základem.

4.1.3

Návrh Komise není ani v souladu se zásadou subsidiarity zakotvenou ve Smlouvě o EU, neboť na rozdíl od evropské společnosti či evropské družstevní společnosti nepožaduje žádné přeshraniční podmínky, a je tedy koncipován nejen pro přeshraniční, ale i pro čistě vnitrostátní situace. To znamená, že možnost založit SUP ex nihilo má mít i ten, kdo hodlá provozovat činnost výlučně v tuzemsku. Směrnice má umožnit i přeměnu vnitrostátní právní formy na SUP bez přeshraničního prvku. Právo EU tak vytváří novou vnitrostátní formu společnosti, která přímo konkuruje vnitrostátním právním formám. Nehledě na nesoulad se zásadou subsidiarity je zřizování poboček společností v různých členských státech upraveno již v čl. 50 odst. 2 písm. f) SFEU. EHSV proto požaduje, aby právní formu SUP směly využívat pouze přeshraničně činné podniky, které v okamžiku zapsání do rejstříku vykonávají činnost nejméně ve dvou členských státech nebo věrohodným způsobem prokáží, že nejpozději během určité lhůty (například do dvou let) po zapsání do rejstříku budou vykonávat činnost nejméně ve dvou členských státech. Za vzor by zde mohly sloužit návrh nařízení o statutu evropské nadace (FE) (7) a příslušná průběžná zpráva Evropského parlamentu.

4.1.4

Komise zdůrazňuje, že návrh směrnice usnadňuje jednak přeshraniční činnost malým a středním podnikům a jednak zakládání dceřiných společností v jiných členských státech. Komise však opominula to, že je třeba prostřednictvím omezení oblasti působnosti odpovídajícím způsobem zaručit plánovanou podporu malých a středních podniků. Má-li návrh směrnice zajistit podporu malých a středních podniků, je tedy třeba oblast působnosti směrnice omezit na malé a střední podniky. Za kritérium vymezení zde poslouží směrnice 2013/34/EU (o účetnictví) (8). Ta platí pro všechny kapitálové společnosti a uplatňuje se po celé Unii. Možnost provozovat činnost v rámci SUP by měly mít pouze společnosti, které splňují kritéria stanovená v čl. 3 odst. 2 (9) směrnice 2013/34/EU (10). To by znamenalo, že když SUP dosáhne určité velikosti, je nutné právní formu společnosti změnit. Díky informačním povinnostem lze dodržování kritérií snadno prověřovat a kontrolovat.

4.2.1

Povinné elektronické zápisy do rejstříku, které Komise stanoví, mohou snížit transparentnost SUP, nebude-li vyžadováno ověření totožnosti zakladatele společnosti. Ovšem i pro zakladatele má poradenství o právech a povinnostech spojených se zakládáním společnosti nesmírný význam. Elektronickou cestou lze stěží ověřovat totožnost subjektů. On-line zakládání bez ověření totožnosti by zmařilo i úsilí, jež Komise vynakládá v boji proti praní špinavých peněz.

4.2.2

V zájmu malých a středních podniků je podle EHSV důležité stanovit „přiměřenou lhůtu“ pro založení SUP. Mělo by být ponecháno na členských státech, zda pro zápis SUP do rejstříku umožní on-line postup. V takovém případě by však elektronickému zápisu měla předcházet kontrola. Příslušné orgány nebo notáři by tak měli možnost ověřit především totožnost zakladatele a objasnit mu závažné právní důsledky.

4.2.3

Zrušení podmínky minimálního základního kapitálu a současné omezení ručení společníka je pro zakladatele známkou toho, že podnikatelské riziko přebírá veřejnost. To je špatně a v příkrém rozporu se zásadou tržního hospodářství. Minimální základní kapitál má však velký význam i jako práh serióznosti, protože zakladatelům společností ukazuje, že k využití omezeného ručení je třeba se zásadním způsobem podílet na riziku, a že je tedy třeba pečlivě zvážit přínos a rizika záměrů. Dostatečně vysoký základní kapitál odpovídající podnikatelskému záměru společnosti je proto hlavním předpokladem všech společností. Vhodným opatřením ke zvýšení vlastního kapitálu v zájmu předcházení platební neschopnosti by byla i povinná tvorba rezerv.

4.2.4

EHSV se domnívá, že prohlášení jednatele o solventnosti nemůže být náhražkou dostatečného základního kapitálu a odpovídajících předpisů o zachování kapitálu, především z toho důvodu, že prohlášení o solventnosti je vždy spojeno s nejistotou a riziko chybného odhadu nese věřitel. Prohlášení o solventnosti by mělo být podepsáno nezávislým externím auditorem.

4.3.1

Oddělením sídla a ústřední správy se SUP může velmi snadno vyhnout právnímu systému, v jehož oblasti působnosti je fakticky činná. Nejrůznější příklady ukazují, že to je na úkor ochrany věřitelů a spotřebitelů, ale i účasti zaměstnanců, kterou tak lze snadno obejít. Zcela svobodná volba sídla bez ohledu na místo vykonávání hospodářské činnosti navíc zvyšuje riziko zneužití, mj. i proto, že bude v každém případě podstatně snazší se vyhnout zásahu úřední moci. Právo na účast zaměstnanců v případě SUP v členském státě, v němž daná společnost vykonává většinu své hospodářské činnosti, nesmí být možné obcházet rozhodnutím zapsat sídlo SUP do rejstříku v jiném členském státě. Stále ještě také chybí jednotný evropský obchodní rejstřík. Proto je naléhavě nutné tento nedostatek odstranit, dříve než se začne uvažovat o další liberalizaci.

4.3.2

Při oddělení sídla a ústřední správy je navíc obtížnější uplatňovat nároky, protože by případně mohlo být nutné doručit žalobu do sídla nebo by pravomocné rozhodnutí o přiznání nároku muselo být vykonáno v zemi sídla. Po dosavadních zkušenostech je mezinárodní doručování i přes evropské předpisy (nařízení o doručování v EU, nařízení o exekučních titulech) obtížné, takže uplatnění u soudu a provedení rozsudku by zabralo podstatně více času a bylo by obtížnější. Směrnice by proto měla bezpodmínečně stanovit závaznou totožnost sídla a ústřední správy, jak ji právní předpisy Unie předurčily i v případech evropské společnosti (SE) a evropské družstevní společnosti (SCE).

4.4.1

Právní forma, která se bude v celé Unii nazývat stejně a bude mít stejné hlavní charakteristiky, musí rovněž v závislosti na velikosti podniku splňovat jednotné minimální normy pro celou EU, pokud jde o zřízení dozorčího orgánu a o účast zaměstnanců. Proto by pro SUP měla platit jednotná pravidla o potřebě zřídit dozorčí orgán (dozorčí radu popř. nevýkonné členy správní rady) a o účasti zaměstnanců (v případě přeměny analogicky k právní úpravě platné pro evropskou společnost). Návrh směrnice jinak povede ke spekulativnímu výběru jurisdikce (tzv. forum shopping), a tím k předhánění se v uvolňování a rušení národních předpisů v oblasti práva společností a k obcházení účasti zaměstnanců. Účast zaměstnanců v dozorčí radě je základním kamenem evropského sociálního modelu a součástí evropské správy a evropského řízení společností a je nutné ji chránit před nejrůznějšími způsoby obcházení. V zájmu jasnosti by měl název každé SUP obsahovat poznámku o omezeném ručení a o zemi, v níž je společnost zapsána v rejstříku.

19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/25

Zpravodaj:

pan COULON

1.1

Tento návrh je součástí nového úsilí Komise o usnadnění volného pohybu zboží.

1.2

EHSV vítá volbu nařízení jako velmi silného legislativního nástroje k řešení tohoto tématu, jež se týká velké většiny občanů Unie i konkurenceschopnosti evropských podniků.

1.3

EHSV důrazně požaduje nekompromisní řešení bezpečnosti osob, zvířat a majetku, a to ve všech fázích: od konstrukce přes výrobu, distribuci a instalaci až k užívání těchto spotřebičů.

1.4

EHSV také požaduje mimořádnou bdělost vůči pokusům o padělání, především u spotřebičů vyrobených mimo Unii.

1.5

Je třeba přísně uplatňovat sankční opatření a je nutné stanovit povahu sankcí a jejich minimální přípustný rozsah.

1.6

EHSV žádá Komisi o zvláštní sledování opatření, jež se týkají situace v zásobování plynem v členských státech. Toto sledování vyžaduje kvalitní koordinaci několika generálních ředitelství.

2.1

Směrnice č. 2009/142/ES přikročila ke kodifikaci směrnice 90/396/EHS o spotřebičích plynných paliv. Byla jednou z prvních harmonizačních směrnic založených na zásadách „nového přístupu“.

2.2

EHSV má za to, že návrh může zaručit důvěru spotřebitelů v kvalitu produktů na trhu a že je důležité posílit dozor nad trhem.

2.3

Nabyté zkušenosti ukázaly, že je nutné aktualizovat a upřesnit některá ustanovení směrnice, aniž by se měnila oblast její působnosti: definice používané v odvětví, obsah a forma informací podávaných členskými státy o situaci v oblasti zásobování plynem, vztahy k ostatním harmonizačním legislativním aktům Unie vztahujícím se ke spotřebičům plynových paliv. Návrh nařízení se samozřejmě zakládá na článku 114 Smlouvy.

2.4

EHSV podporuje nahrazení v současnosti platné směrnice nařízením, jež zaktualizuje a vyjasní některá ustanovení, zaručí jednotné uplatňování navržených právních předpisů v celé Unii a odstraní odlišné zacházení s hospodářskými subjekty v Unii.

2.5

Základní povinné požadavky a postupy pro posuzování shody, jimiž se musí řídit výrobci, musí být jednotné ve všech členských státech.

2.6

Navrhované nařízení se zaměřuje na dosažení souladu směrnice č. 2009/142/ES s rozhodnutím č. 768/2008/ES o novém právním rámci (NPR) a s legislativním balíčkem pro výrobky přijatým roku 2008 (tzv. Verheugenův balíček). Bere v úvahu rovněž nařízení (EU) č. 1025/2012 i návrh nařízení přijatý Komisí 13. února 2013, který se týká dozoru nad trhem s výrobky a jehož účelem je zavést jediný právní nástroj pro činnosti v oblasti dozoru nad trhem s nepotravinářským zbožím.

2.7

Zejména se navrhuje:

2.8

V zájmu přehlednější situace zásobování členských států plynem

2.8.1

Poznamenejme, že v současné době zveřejňované informace nejsou dostatečné. Návrh stanovuje parametry, které by měla tato oznámení obsahovat, aby bylo možné lépe zajistit kompatibilitu spotřebičů s různými typy plynných paliv dodávaných do členských států, a určuje harmonizovanou formu těchto oznámení. To považuje EHSV za téma prvořadého významu, a to jak pro snazší využívání plynu spotřebiteli, tak z hlediska diverzifikace zdrojů zásobování členských států. Toto téma vyžaduje kvalitní koordinaci několika generálních ředitelství (GŘ pro podniky a průmysl, GŘ pro energetiku a dopravu aj.).

2.9

Dodávání spotřebičů a vybavení na trh, povinnosti hospodářských subjektů, označení CE, volný pohyb:

Jak požaduje rozhodnutí o NPR, zahrnuje návrh ustanovení užívaná pro harmonizační právní předpisy EU týkající se výrobků, a stanoví povinnosti příslušných hospodářských subjektů (výrobců, zplnomocněných zástupců, dovozců a distributorů).

Návrh zachovává ustanovení, podle něhož spotřebiče nenesou označení CE. Osvědčení, které se přikládá ke spotřebiči, se však nyní kvalifikuje jako „osvědčení o shodě vybavení“, což umožňuje úplnější a přesnější definici jeho obsahu.

2.10

Harmonizace, oznamování, shoda

2.10.1

Nařízení (EU) č. 1025/2012 stanoví horizontální právní rámec normalizace. Vzhledem k tomu nebyla s ohledem na právní jistotu do návrhu začleněna ustanovení směrnice č. 2009/142/ES, která se týkají týchž otázek. Návrh v souladu s rozhodnutím o NPR zpřísňuje kritéria oznamování pro oznámené subjekty a zavádí zvláštní požadavky na oznamující orgány. V oblasti hodnocení shody zůstávají postupy zachovány. Nezapomínejme, že shoda znamená i odpovědnost. Tím se zaručí vysoká úroveň ochrany veřejných zájmů (bezpečnost, racionální využívání energie, ochrana spotřebitelů atd.).

2.11

V oblasti povinností výrobců EHSV požaduje:

2.12

Navrhované nařízení bude použitelné dva roky od jeho vstupu v platnost, aby byl výrobcům, oznámeným subjektům, členským státům a evropským normalizačním subjektům poskytnut čas přizpůsobit se novým pravidlům.

19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/27

Zpravodaj:

pan Palmieri

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá strategii Evropské unie pro jadranský a jónský region (EUSAIR) (1) a považuje ji za vhodný nástroj k propagaci a podpoře konkurenceschopnosti a tvorby pracovních míst s cílem zaručit hospodářskou, sociální a územní soudržnost tohoto regionu.

1.2

EHSV poukazuje na to, že pro jadranský a jónský region je typická kulturní, sociální a hospodářská rozmanitost, kvůli níž je provádění strategie EUSAIR mimořádně obtížné. Proto je důležité stanovit takovou víceúrovňovou správu, která by účinně skloubila „vertikální rozměr“ (účast ústředních vlád a místních a regionálních orgánů) s rozměrem „horizontálním“ (účast občanské společnosti). V tomto ohledu se EHSV domnívá, že by se mělo uvažovat o možnosti zřídit stálé fórum.

1.3

EHSV se domnívá, že by se strategie měla cíleně zaměřit nejen na balkánskou a dunajskou oblast, ale že je stejně důležité také zaměření na ostatní oblasti Středomoří, a to zejména vzhledem k tomu, že součástí strategie jsou rovněž regiony, jež leží i na pobřeží Tyrhénského a Egejského moře. Začleněním dalších oblastí by stoupl strategický význam a dosah příležitostí k rozvoji.

1.4

EHSV má za to, že EUSAIR musí být doplněna o další dvě strategie, aby se pokryla i oblast východního a západního Středomoří. Díky spojení těchto tří strategií tak bude skutečně možné zaručit hospodářský a sociální rozvoj celého Středomoří.

1.5

EHSV oceňuje značnou politickou podporu, jíž se strategii EUSAIR dostává, a je přesvědčen, že je hlavním předpokladem pro úspěšné propojení strategie Evropa 2020, evropské politiky rozšíření a strategií regionálního rozvoje.

1.6

EHSV zdůrazňuje, že zapojení do fáze plánování a přípravy EUSAIR nebylo ve všech zúčastněných regionech stejné. Specifické problémy nastaly v balkánských zemích, zejména pokud jde o účast a zapojení malých a středních podniků, odborových svazů a sdružení zastupujících sociální zájmy.

1.7

EHSV má za to, že v jednotlivých fázích provádění strategie EUSAIR je třeba veřejným i soukromým hospodářským subjektům, sociálním subjektům a různým složkám organizované občanské společnosti zaručit odpovídající pomoc prostřednictvím odborné přípravy ad hoc, organizační podpory a technické pomoci.

1.8

EHSV kladně hodnotí doplňkovost strategie EUSAIR a Námořní strategie pro Jaderské a Jónské moře. Tyto strategie byly účinně doplněny o priority a možnosti rozvoje ve vnitrozemských oblastech. Taková doplnění je třeba dále podpořit, neboť jsou přidanou hodnotou pro zlepšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků, ochrany životního prostředí a blahobytu občanů.

1.9

EHSV konstatuje, že zapojení občanské společnosti do EUSAIR vyžaduje větší pozornost zejména s ohledem na budování kapacit a správu. Klíčový význam má zlepšení koordinace mezi stávajícími mechanismy spolupráce a financování.

1.10

EHSV oceňuje přínos činnosti, již Evropská komise vyvíjela ve fázi přípravy a prezentace EUSAIR, a domnívá se, že její účast je nezbytná i pro podporu provádění strategie, přičemž je třeba plně respektovat institucionální funkci přiznanou zúčastněným členským státům.

1.11

Přestože EHSV považuje strukturu a cíle EUSAIR za vhodné k tomu, aby strategie pomohla partnerům v regionu čelit problémům, které nelze účinně řešit obvyklými prostředky, je přesvědčen, že musí být vylepšeny a posíleny.

1.12

Je třeba cíleněji podporovat opatření ve prospěch malých a středních podniků, přičemž je nutné se zaměřit v prvé řadě na problémy související s přístupem k úvěrům, vypracovat metodiku pro zlepšení doplňkovosti a synergií mezi různými programy financování a určit hlavní směry společné pro všechny čtyři pilíře, aby se podpořilo přijímání opatření týkajících se zlepšení pracovních podmínek, genderových aspektů, osob se zdravotním postižením a přistěhovalců.

1.13

V souvislosti s „modrým růstem“ musejí být podpořena specifická opatření, jež se budou více zaměřovat na podporu vytváření nových hospodářských příležitostí a nových pracovních míst.

1.14

V souvislosti s pilířem „propojení regionu“ by se měla zaměřit větší pozornost na otázky spojené s bezpečností námořní dopravy, propojením mořských a pobřežních oblastí s vnitrozemím a s posílením a propojením energetických sítí.

1.15

V souvislosti s „kvalitou životního prostředí“ by se opatření měla zaměřit na větší propojení mezi „oblastmi“ (mořskými a pozemskými) a „cíli“ (ochrana zvířat, zdraví a bezpečí občanů).

1.16

V souvislosti s „udržitelným cestovním ruchem“ je třeba podpořit opatření, která využívají „regionální kapitál“ regionu pro účely cestovního ruchu (přírodní, kulturní a umělecké dědictví).

1.17

EHSV zdůrazňuje, že příležitosti, které EUSAIR poskytuje malým a středním podnikům z hlediska výzkumu a inovací, nejsou dostatečné k zajištění obnovy konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst v tomto regionu. Proto považuje za vhodné přijmout opatření, jež malým a středním podnikům umožní přístup k úvěrům, přilákají soukromé investice a umožní zapojení do unijních programů financování a spolupráci s výzkumnými středisky a vysokými školami.

1.17.1

EHSV se domnívá, že k využití příležitostí, které nabízí výzkum a inovace, je třeba podpořit následující priority:

1.18

EHSV kritizuje skutečnost, že EUSAIR nestanoví žádná konkrétní opatření k posílení „sociálního rozměru“ v tomto regionu. Do strategie by měly být zapracovány priority a opatření na podporu začleňování osob se zdravotním postižením, na předcházení diskriminaci na základě rasového či etnického původu, věku, sexuální orientace či pohlaví, ale i opatření k řešení sociálních problémů souvisejících s neregulérní migrací, které se týkají především jižní části tohoto regionu.

1.18.1

EHSV se domnívá, že sociální rozměr EUSAIR je – v souladu s tím, co navrhuje Komise – třeba začlenit a posílit prostřednictvím podpory sociálních investic a odpovídající modernizace systémů sociální ochrany s cílem:

1.19

Podle EHSV by měly být určeny ukazatele ad hoc, jež umožní monitorovat, provádět a hodnotit programy a opatření stanovená ve strategii EUSAIR.

2.1

Účelem tohoto stanoviska je posoudit strategii Evropské unie pro jadranský a jónský region (EUSAIR) a související akční plán z pohledu organizované občanské společnosti. Stanovisko čerpá podněty a vychází ze závěrů slyšení pořádaného dne 27. května 2014 v Palermu (2) a z dalších stanovisek EHSV (3).

2.2

Strategie EUSAIR se zahajuje v době, která se vyznačuje negativními dopady finanční krize na reálnou ekonomiku a strukturálními změnami na hospodářské, sociální a environmentální úrovni, které je třeba řešit, aby se povzbudil hospodářský rozvoj a zvýšil blahobyt občanů.

2.3

Pro EUSAIR je typické cílené zaměření na balkánskou a dunajskou oblast. I přesto, že jsou do strategie začleněny i regiony ležící na pobřeží Tyrhénského a Egejského moře, nedošlo k propojení s politikami rozvoje a soudržnosti ostatních oblastí Středomoří. Kvůli chybějícímu účelnému zaměření na politiky rozvoje celé středomořské oblasti zde hrozí riziko postupné marginalizace jadransko-jónského regionu.

2.4

Na EUSAIR se nesmí pohlížet pouze jako na nástroj k podpoře integrace balkánských zemí do EU, neboť její strategická hodnota spočívá v možnosti docílit lepší soudržnosti mezi evropskou makroekonomickou politikou, politikou rozšíření a strategií regionálního rozvoje.

2.5

Ne všechny veřejné hospodářské a sociální subjekty byly schopny se odpovídajícím způsobem zapojit do procesu plánování EUSAIR. To platí například pro malé a střední podniky, odborové svazy a sdružení zastupující sociální zájmy balkánských pobřežních oblastí.

2.6

Výzvy, jimž bude muset jadranský a jónský region v příštích letech čelit, budou vyžadovat silnou politickou podporu, větší účast občanské společnosti při řízení a provádění EUSAIR a také systém podnikání posílený díky opatřením zaměřeným na zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků.

2.6.1

Z těchto důvodů je třeba veřejným i soukromým hospodářským subjektům, sociálním subjektům a různým složkám organizované občanské společnosti zaručit odpovídající pomoc v různých fázích provádění strategie, a to prostřednictvím odborné přípravy ad hoc, organizační podpory a technické pomoci.

3.1

EUSAIR uplatňuje podobný přístup jako strategie pro region Baltského moře (4) a strategie pro Podunají (5). Její obsah je v souladu s Námořní strategií pro Jaderské a Jónské moře (6), zahrnuje však kromě námořní spolupráce i spolupráci na pevnině, čímž vytváří nové příležitosti pro rozvoj ve prospěch „konkurenceschopnosti a soudržnosti tohoto regionu“.

3.2

Problémy zmíněné ve strategii EUSAIR souvisejí se sociálními a ekonomickými rozdíly v tomto regionu, s nedostatečnou dopravní infrastrukturou, s přetížením lodní dopravy, s nedostatečným propojením elektrických sítí, s neexistencí sítí research-to-business (vztahy mezi výzkumem a podniky) ve prospěch malých a středních podniků, s neudržitelností rybolovu, s environmentálními hrozbami způsobenými znečištěním, s nutností chránit velmi různorodé mořské prostředí, s nepříznivými dopady změny klimatu a s nedostačující institucionální a administrativní kapacitou.

3.3

Jadranský a jónský region skýtá významné příležitosti k rozvoji, jichž je třeba využít, aby se zvýšila konkurenceschopnost a soudržnost: modrá ekonomika, zejména udržitelná výroba a spotřeba produktů rybolovu, cestovní ruch na moři a v pobřežních oblastech, modré technologie, energie z obnovitelných zdrojů, propojení mezi pevninou a mořem, intermodální doprava a přírodní, historické a kulturní dědictví.

3.4

Na základě analýzy cílů 4 prioritních pilířů a 2 průřezových pilířů se EHSV domnívá, že je do strategie EUSAIR třeba zapracovat specifické aspekty, aby se stala úspěšným faktorem podpory konkurenceschopnosti a soudržnosti celého regionu.

3.4.1

K přeměně potenciálu modré ekonomiky ve skutečné příležitosti k rozvoji je nutné podpořit opatření zaměřená na lepší přístup malých a středních podniků k úvěrům a k veřejnému financování, mobilitu a zvyšování kvalifikace pracovních sil a činnosti související s udržitelným a odpovědným rybolovem.

3.4.2

Je třeba zlepšit dopravní infrastrukturu a propojení mezi námořními a pobřežními oblastmi a vnitrozemím, a to jak z hlediska volného pohybu zboží, tak i osob.

3.4.3

Zásadní význam má větší podpora opatření v oblasti společné ochrany mořského prostředí a vnitrozemských oblastí, neboť činnosti prováděné ve vnitrozemí, jež nejsou šetrné k životnímu prostředí, mohou narušit ochranu mořského ekosystému.

3.4.3.1

Vzhledem ke struktuře mořské oblasti spadající do působnosti EUSAIR musí všechny zainteresované státy pečlivě posoudit a schválit zahájení průzkumu a využívání ložisek uhlovodíků. Musí být provedeno strategické posouzení vlivů na životní prostředí.

3.4.4

Musí se zlepšit propojení mezi cestovním ruchem a přírodním, kulturním a uměleckým dědictvím jadranského a jónského regionu, a podpořit tak zhodnocení regionálního kapitálu z hlediska konkurenceschopnosti a vytváření stabilních pracovních míst.

3.4.5

Měla by být přijata opatření na překonání překážek, jež omezují kapacity malých a středních podniků v oblasti výzkumu a inovací, a podpořena schopnost přilákat soukromé investice.

3.4.6

Nesmírně důležité je zapojit do budování kapacit nejen veřejnou správu, ale i zástupce občanské společnosti. Kapacity lze budovat prostřednictvím zřízení „stálého fóra“ zastupujícího sociální a hospodářské subjekty v souladu s tím, co již bylo učiněno pro vysoké školy (7), obchodní komory (8) a města (9).

3.4.7

Má-li být EUSAIR vybavena potřebnými kapacitami pro aktualizaci v závislosti na vznikajících problémech, obtížích a vývojových trendech, musí být budování kapacit podpořeno účinným systémem monitorování, s jehož pomocí bude možné hodnotit pokrok a potřebu upravit strategii na základě kvalitativní a kvantitativní analýzy výsledků. Proto je nesmírně důležité určit ukazatele ad hoc, jež umožní monitorovat, přizpůsobovat a hodnotit programy a opatření strategie EUSAIR.

3.4.8

V souvislosti se zprávou o správě a řízení makroregionálních strategií (10) je nutné zajistit, aby „víceúrovňová správa“ strategie EUSAIR měla skutečný „horizontální rozměr“ (účast občanské společnosti), který zahrne a podpoří „vertikální rozměr“ (účast místních a regionálních orgánů) při plném respektování zásady subsidiarity a proporcionality (11).

3.4.9

Vzhledem ke zkušenostem získaným se strategií pro region Baltského moře a strategií pro Podunají je nesmírně důležité, aby Evropská komise poskytovala technickou pomoc nejen ve fázi plánování, ale i ve fázi provádění strategie.

3.4.10

Na EUSAIR musí být vyčleněny finanční zdroje nezbytné k dosažení jejích cílů. Kromě evropských strukturálních a investičních fondů (12) a nástroje předvstupní pomoci (NPP) na období 2014–2020 (13) jsou důležité následující fondy a programy EU:

3.4.11

K dispozici jsou i další zdroje financování, zejména „investiční rámec pro západní Balkán“ (19), Evropská investiční banka (EIB) (20) a další mezinárodní finanční instituce. Tyto zdroje a nástroje mohou mít značný „pákový efekt“ a přilákat další financování ze strany soukromých investorů.

3.4.12

Dále je nesmírně důležité, aby celostátní, regionální a místní veřejná správa přijala politiky, které zajistí optimální podmínky pro přilákání soukromých investic. Konkrétně se jedná o vypracování odpovídající politiky místního marketingu, zvýšení účinnosti a efektivity správních postupů a podporu iniciativ v oblasti zákonnosti a boje proti korupci, organizované trestné činnosti a nehlášené práci.

3.5

EHSV se dívá pozitivně na plán provádění, nicméně má za to, že některá opatření stanovená v rámci čtyř pilířů je třeba více podpořit a rozpracovat.

3.5.1

V souvislosti s modrým růstem se EHSV domnívá, že na podporu vytváření nových hospodářských příležitostí a nových pracovních míst je nezbytné:

3.5.2

V souvislosti s pilířem „propojení regionu“ se EHSV domnívá, že v zájmu zajištění rozvoje, konkurenceschopnosti a bezpečnosti námořní dopravy, lepšího intermodálního propojení pobřežních oblastí s vnitrozemím a rozvoje propojeného makroregionálního energetického trhu je nezbytné:

3.5.3

V souvislosti s kvalitou životního prostředí se EHSV domnívá, že v zájmu podpoření opatření ke snížení tlaku na mořské a pobřežní ekosystémy a k omezení rizik pro zdraví a bezpečí občanů je nezbytné:

3.5.4

V souvislosti s udržitelným cestovním ruchem se EHSV domnívá, že v zájmu využití přírodního, kulturního a uměleckého dědictví tohoto regionu pro účely cestovního ruchu je nezbytné:

3.5.5

Je třeba určit referenční hlavní směry, jež by přispěly ke zlepšení všech čtyř pilířů prostřednictvím plánování opatření týkajících se pracovních podmínek, genderových aspektů, osob se zdravotním postižením a přistěhovalců. Měla by být tedy přijata opatření, jejichž cílem by bylo:

4.1

Přestože se EHSV domnívá, že je EUSAIR vhodným nástrojem k řešení výzev spojených s regionální problematikou, jež pro jejich složitost nelze s pomocí obvyklých prostředků uspokojivě vyřešit na úrovni jednotlivých států či regionů, je si vědom specifických problémů z hlediska „výzkumu, vývoje a inovací v malých a středních podnicích“ a z hlediska „sociálního rozměru“ strategie.

4.2

Výzkum, vývoj a inovace v malých a středních podnicích: Nehledě na rozsáhlé závazky v oblasti provádění programů na období 2007–2013 a na období 2014–2020 nemají malé a střední podniky téměř žádnou možnost růstu založeného na inovacích, co se týče konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst.

4.2.1

Systém podpory výzkumu a inovací v jadranském a jónském regionu je stále příliš složitý, což zejména mikropodniky a malé podniky odrazuje od účasti zejména na projektech EU. Vedle komplikovaných a časově náročných administrativních požadavků existují rovněž značné rozdíly v postupech mezi programy na regionální, celostátní a evropské úrovni.

4.2.2

Příčiny tohoto stavu lze najít především v obtížném přístupu k úvěrům, nedostatečné spolupráci mezi malými a středními podniky a „poskytovateli“ výzkumu, vývoje a inovací a chybějících politikách rozvoje, jež by byly s to přilákat soukromé investice.

4.2.3

Přístup k financování je zejména pro inovativní malé podniky stále ještě obtížný, neboť není dostatek fondů rizikového kapitálu. I přes značný potenciál „veřejných zakázek na inovativní záměry“ je využívání prováděcích nástrojů – například „zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi“ – stále příliš nízké, než aby mohlo mít na malé a střední podniky viditelný dopad.

4.2.4

Mají-li být příležitosti, které nabízí výzkum a inovace, přeměněny ve faktory konkurenceschopnosti a hospodářského rozvoje, je třeba budovat moderní kulturu podnikání a podpořit rozvoj malých a středních podniků v souladu s tím, co stanoví „Small Business Act“ (22) a Akční plán podnikání 2020 (23).

4.2.5

S ohledem na otázky pokryté v EUSAIR jsou rovněž zřejmé možnosti rozvoje v těchto oblastech:

4.2.6

Zásadní význam má upevnění spolupráce mezi malými a středními podniky a subjekty z oblasti výzkumu, vývoje a inovací, podpora zakládání nových podniků založených na předávání výsledků výzkumu a inovací, a také podpora poradenství a získávání finančních prostředků. Neméně důležitý je i rozvoj specifických schopností s cílem podpořit přenos technologií do malých a středních podniků a využívání výsledků výzkumu a inovací.

4.2.7

V souvislosti s nedostatky a problémy, které omezují přístup malých a středních podniků k příležitostem, jež inovace poskytují, lze určit následující prioritní opatření:

4.3

Sociální rozměr: Hospodářská krize měla nejen negativní dopad na reálnou ekonomiku a na životní podmínky milionů lidí, ale dala rovněž jasně najevo nutnost veřejných zásahů, které by odstranily faktory brzdící hospodářský rozvoj a chránily životní podmínky a blahobyt občanů, a sice přijetím opatření a politik v sociální oblasti.

4.3.1

EHSV se domnívá, že je třeba ještě více posílit sociální rozměr EUSAIR, aby byl zaručen rozvoj takového modelu růstu, jenž by upevnil konkurenceschopnost a zároveň i začlenění a sociální ochranu občanů, zejména těch, kteří jsou nejvíce zranitelní a nejvíce znevýhodněni.

4.3.2

Při začleňování a posilování sociálního rozměru EUSAIR je třeba mít na zřeteli sdělení Komise o sociálních investicích pro růst a soudržnost (24), v němž byly členské státy vyzvány, aby ze sociálních investic učinily hlavní prioritu a aby zmodernizovaly své systémy sociální ochrany tím, že vypracují politiky zaměřené na tři konkrétní činnosti:

4.3.3

Je nesmírně důležité přijmout opatření na podporu začleňování osob se zdravotním postižením a na předcházení diskriminaci na základě rasového či etnického původu, věku, sexuální orientace či pohlaví. Je třeba zásadním způsobem zlepšit dostupnost infrastruktury, technologií a služeb pro osoby se zdravotním postižením, neboť je základním předpokladem pro stimulaci růstu podporujícího začlenění.

4.3.4

Ve strategii EUSAIR musí být rovněž stanovena opatření k řešení sociálních problémů souvisejících s neregulérní migrací, které se týkají především jižní části tohoto regionu.

19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/36

Zpravodaj:

pan PEZZINI

Spoluzpravodaj:

pan PARIZA CASTAÑOS

1.1

EHSV plně podporuje tyto dva návrhy nařízení, z nichž první se týká zavedení cestovních víz a víz pro více vstupů a změny Úmluvy k provedení Schengenské dohody a druhý přepracování a vylepšení vízového kodexu s cílem podpořit růst a vznik nových pracovních míst.

1.2

EHSV se zcela ztotožňuje s tím, co uvedla Evropská rada dne 23. června 2014, totiž že „je třeba usnadněním legálního cestování a posílenou místní schengenskou konzulární spoluprací modernizovat společnou vízovou politiku a zároveň zachovat vysokou úroveň bezpečnosti a zavést nový systém správy schengenského prostoru“.

1.3

EHSV je přesvědčen o tom, že je třeba podpořit veškerá opatření – včetně vízové politiky –, jejichž cílem je zjednodušit a usnadnit pohyb osobám, které chtějí z jakéhokoliv legitimního důvodu přicestovat do EU a mají na to právo a prostředky.

1.4

Evropa je součástí globalizovaného a propojeného světa, v němž podle předpokladů poroste mezinárodní mobilita. Je tedy třeba zaručit lepší součinnost s ostatními strategickými odvětvími, například s odvětvím obchodu, cestovního ruchu a kultury, a podporovat legitimní a bezpečné vstupy na bázi plné vzájemnosti.

1.5

Příslušné orgány by se měly zaměřit především na mladé lidi z mimoevropských zemí, neboť EU může – i prostřednictvím vhodné finanční podpory a zjednodušených postupů – novým generacím předat své hodnoty, aby tak vznikla a šířila se kultura vzájemné úcty a tolerance mezi národy a učinila přítrž jakémukoliv extremismu.

1.6

V zájmu bezpečné a uvědomělé politiky přijímání se EU – díky procesu sjednocování, jehož utváření a podpoře věnovaly členské státy po dramatických událostech první poloviny „krátkého 20. století“ značné úsilí – musí stát místem, v němž se naplňuje skutečný sen o míru, pokroku, demokracii a respektování všech občanů, ale také o růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti.

1.7

Inteligentní politika vstupů do tohoto evropského prostoru práva a svobody musí logicky vyplývat z Nobelovy ceny, jež byla EU udělena coby hmatatelný doklad toho, čeho dosáhla v oblasti lidských práv, rovnosti žen a mužů, vnímání lidí jakožto inteligentních spotřebitelů, udržitelného rozvoje, ochrany a respektování náboženského vyznání a sexuální orientace všech lidí a bezpečnosti evropských občanů.

1.8

EHSV se jakožto fórum občanské společnosti domnívá, že opatření k inteligentnímu a bezpečnému usnadnění vstupu různých národů na území EU musí být schopna přispět k růstu a hospodářskému a sociálnímu blahobytu, ale ještě více k šíření hodnot, na nichž je postaveno soužití evropských občanů.

1.9

EHSV je přesvědčen o tom, že nazrál čas překonat kulturní a politické důvody, jež vedly jednotlivé evropské státy k tomu, že si zřídily svá vlastní velvyslanectví, a že jedno společné zastoupení EU ve třetích zemích by představovalo zásadní posun v postoji ke zbytku světa, dalo by procesu sjednocování evropského kontinentu nový impuls i z hlediska politiky vstupů, vyřešilo by řadu problémů spojených s rozdílnými postupy při udělování víz a posílilo by vážnost a úctu k plné politické integraci Unie.

1.10

EHSV tudíž Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Radě doporučuje:

2.1

Společná vízová politika má zásadní význam pro vytvoření společného prostoru bez vnitřních hranic a je nedílnou součástí SFEU, konkrétně čl. 77 odst. 2 písm. a) a článku 79, které EU udělují pravomoc přijímat opatření týkající se víz a povolení k pobytu v souvislosti s legálním pobytem v členských státech EU (hlava V SFEU Prostor svobody, bezpečnosti a práva).

2.2

Schengenské acquis v oblasti vízové politiky, které bylo vypracováno v rámci schengenské mezivládní spolupráce, tedy bylo začleněno do institucionálního a právního rámce EU – vízový kodex a společná vízová politika se v současnosti vztahují pouze na krátkodobá víza (tzv. schengenská víza pro pobyty v délce trvání 90 dnů během období 180 dnů) a týkají se víz, jež uděluje 22 členských států a čtyři přidružené země. Neplatí pro Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Irsko, Rumunsko a Spojené království (1).

2.3

V roce 2013 udělilo stávajících 26 států schengenského prostoru více než 16,1 milionu schengenských víz na základě 1 7 2 04  391 žádostí. Schengenský prostor má pozemní hranice o délce 7  702 km, námořní hranice o délce 41  915 km a 644 leteckých hraničních přechodů. Podle nedávno uskutečněných studií (2) přišel v roce 2012 o celkem 6,6 milionu potenciálních cestujících kvůli složitosti postupů při udělování víz, a připravil se tak o možnost zvýšit počet vstupů o 30 % až 60 % a o příjmy ve výši až 130 miliard eur.

2.4

K hlavním opatřením, jež byla v rámci Schengenu přijata, patří:

2.5

Vízový kodex (3), který stanoví harmonizované postupy a podmínky pro udělování krátkodobých víz, vznikl přepracováním a konsolidací všech právních aktů, jež upravují podmínky a postupy pro udělování těchto víz, a nahradil zastaralé části schengenského acquis.

2.6

Deklarovaným záměrem vízového kodexu je posílit soudržnost společné vízové politiky s cílem zvýšit její transparentnost a právní jistotu a posílit procedurální záruky a rovné zacházení se žadateli o víza tím, že bude zaručena kvalita služeb a zavedena zásada jediného kontaktního místa pro podávání žádostí, aby se tak usnadnilo cestování s legitimním účelem cesty, zamezilo se nedovolenému přistěhovalectví a byl zachován veřejný pořádek a bezpečnost.

2.7

Posílení schengenského prostoru, dohoda o společném evropském azylovém systému, zkvalitnění společné vízové politiky, zintenzivnění evropské spolupráce v boji proti organizované trestné činnosti a jejím nejnebezpečnějším formám pro občany (terorismus, obchodování s lidmi, kyberkriminalita atd.) – to vše jsou významné výsledky, ještě stále to však nestačí. Z tohoto důvodu je nutné posílit spolupráci v rámci schengenského prostoru a se třetími zeměmi. Společná vízová politika má rovněž za cíl:

2.8

Konkrétněji vízová politika souvisí s politikou EU týkající se hranic, protože občané třetích zemí, na něž se vztahuje vízová povinnost, jsou podrobováni první kontrole, jejímž účelem je ověřit, zda splňují podmínky pro vstup na území EU, v okamžiku, kdy je posuzována jejich žádost o vízum.

2.9

Při uplatňování ustanovení vízového kodexu byly zjištěny různé nedostatky, například:

2.10

Evropa je součástí globalizovaného a propojeného světa, v němž podle předpokladů poroste mezinárodní mobilita. Je tedy třeba zaručit lepší součinnost s ostatními strategickými odvětvími, například s odvětvím obchodu, cestovního ruchu a kultury, a podporovat krátkodobé cesty vysoce kvalifikovaných poskytovatelů služeb. Očekává se, že se bude zvyšovat počet potenciálních návštěvníků, kteří přijedou z legitimního důvodu na dobu delší než 90 dnů během období 180 dnů, aniž by se chtěli v některém ze států schengenského prostoru usadit na delší dobu.

2.10.1

Především mladým lidem musí být poskytnuty právní a finanční možnosti, aby mohli snadno vstoupit na území Evropy, která by již neměla být pevností, nýbrž školou demokracie a tolerance pro celý svět.

2.11

Nová správa schengenského prostoru musí zajistit, aby mohli evropští občané a evropská ekonomika i nadále plně těžit z pohybu uvnitř schengenského prostoru bez hraničních kontrol, a musí podpořit příležitosti k cestování s legitimním účelem cesty modernizací vízové politiky a realizací iniciativy týkající se „inteligentních hranic“, přičemž musí být zachována vysoká úroveň bezpečnosti, ale musí být také splněna oprávněná očekávání žadatelů.

2.12

Vzhledem k očekávanému nárůstu počtu žadatelů o víza bude mít řádné fungování Schengenského informačního systému (SIS) a Vízového informačního systému (VIS) rozhodující význam pro to, aby se omezila možnost žadatelů o víza hledat snazší vstup do schengenského prostoru u států, které jsou pokládány za benevolentnější nebo mají rychlejší a méně složité postupy.

3.1

Hlavní součásti balíčku, který navrhla Komise, lze shrnout takto:

4.1

EHSV je toho názoru, že společná vízová politika má zásadní význam pro vytvoření společného prostoru bez vnitřních hranic. Schengenské acquis v oblasti vízové politiky, které bylo vypracováno v rámci schengenské mezivládní spolupráce, tak bylo v souladu se Smlouvou začleněno do institucionálního a právního rámce EU.

4.2

Nezbytná hlubší spolupráce mezi konzuláty musí přispět k větší interoperabilitě a k uskutečnění konkrétních kroků k vytvoření společného zastoupení EU v řadě zemí světa, čímž by se vyslal jasný signál posílení politického postavení, dosáhlo by se značných úspor a zjednodušily a sjednotily by se tím také postupy.

4.2.1

Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), která funguje od 1. ledna 2011, má ostatně vedle svého sídla v Bruselu 140 delegací po celém světě, čítá 3  292 zaměstnanců a na rok 2014 jí byl přidělen rozpočet ve výši 519 milionů eur.

4.3

Sloučení všech právních předpisů týkajících se zpracovávání žádostí o krátkodobá víza do jediného nástroje a změna systému udělování víz nesporně přispěly ke zjednodušení právních předpisů, zvýšení transparentnosti a posílení právní jistoty.

4.4

Výbor vítá obecný cíl vízového kodexu, tj. zaručit, aby byla společná vízová politika skutečně společná a aby ji všechny členské státy všude uplatňovaly stejným způsobem, pomocí souboru právních předpisů a praktických pokynů.

4.5

EHSV zdůrazňuje, jaký význam mají pro podporu hospodářského růstu a tvorby pracovních míst ekonomické výhody, jež přináší usnadnění cest s legitimním účelem v jasném právním rámci, a to nejen u pobytů na dobu nejvýše 90 dní během jakéhokoli období 180 dnů.

4.6

I žadatelé ze třetích zemí, kteří mají legitimní důvod k pobytu přesahujícímu tento limit – například umělci, podnikatelé, profesoři, výzkumní pracovníci, studenti či důchodci, kteří chtějí v schengenském prostoru pobývat po dobu delší 90 dnů, aniž by přitom setrvali více než 90 dnů v téže zemi, by měli tuto možnost mít, musí být ovšem zachována vysoká úroveň bezpečnosti.

4.7

EHSV se domnívá, že jakmile budou tato opatření přijata, musí vést nejen k hospodářskému růstu EU, ale také umožnit uplatňování společných zásad evropské legislativy, jež jsou zakotveny ve Smlouvě a v Listině základních práv, v různých kulturách na celém světě:

4.8

EHSV podporuje návrh týkající se víz pro více vstupů, protože mohou cestujícím usnadnit situaci – udělování většího počtu víz pro více vstupů by snížilo administrativní zátěž jak žadatelům, tak konzulátům, a přineslo by výraznou úsporu nákladů, mimo jiné díky Vízovému informačnímu systému (VIS).

4.9

EHSV tudíž podporuje návrhy Komise ohledně:

5.1

EHSV podporuje návrh na zavedení závazných pravidel pro harmonizaci podpůrných dokladů k žádostem o víza v rámci místní schengenské konzulární spolupráce a na vyhotovování výročních zpráv o obecné situaci v této oblasti, jež budou k dispozici zákonodárcům, aby byla zaručena soudržnost a transparentnost. Tato pravidla musí zamezit jakýmkoliv nerovnostem mezi konzuláty, pokud jde o kladené požadavky.

5.2

EHSV se domnívá, že je nezbytné zaručit přesnější shromažďování údajů přezkoumáním soupisu údajů zaznamenávaných a předkládaných členskými státy, aby bylo možné provádět odpovídající statistické monitorování a lépe analyzovat jednotlivé položky, typy a postupy udělování víz za účelem náležitého posouzení realizace budoucích cílů.

5.3

EHSV podporuje zavedení cestovních víz jakožto právního nástroje, který na základě racionálních kritérií umožňuje osobám s počestným a legitimním účelem cesty pobývat po dobu delší 90 dnů během období 180 dnů v několika členských státech v schengenském prostoru, aniž by přitom setrvali více než 90 dnů v téže zemi.

5.4

EHSV se domnívá, že lepší určení „příslušného“ státu a zjednodušení formuláře žádosti posílí procedurální záruky a zamezí průtahům a komplikacím.

5.5

EHSV vítá upuštění od zásady „osobního podávání žádostí“ – aniž by tím byla dotčena ustanovení o odebírání otisků prstů osobám, jež o vízum žádají poprvé –, musí však být dána možnost zorganizovat osobní rozhovor a získat vyjasnění ohledně možného podávání žádostí on-line nejpozději 6 měsíců před plánovaným datem příjezdu. Tento návrh přináší výhody zejména častým cestujícím, jejichž dříve podané žádosti o víza jsou zdokumentované a jejichž údaje pro vstup do schengenského prostoru zůstávají v platnosti.

5.5.1

EHSV doporučuje, aby při současném zachování vysoké úrovně bezpečnosti byla zajištěna stejně tak vysoká míra ochrany osobních a biometrických údajů, jakož i údajů „citlivých“, k čemuž se EHSV již vyjádřil (4). EHSV proto žádá evropskou agenturu eu-LISA, aby zaručila plnou ochranu údajů v rámci systémů VIS a SIS II.

5.6

Velmi kladně EHSV hodnotí zavedení prvků zaručujících právní jistotu a zkrácení maximálních lhůt pro odpověď a sestavení zjednodušeného vyčerpávajícího výčtu podpůrných dokladů, který nezahrnuje cestovní zdravotní pojištění, především pro prokazatelně důvěryhodné a bezúhonné cestující.

5.7

Návrh na stanovení závazných pravidel na základě objektivních a přesně vymezených kritérií pro rozlišování mezi různými kategoriemi žadatelů má žadatelům s pozitivní vízovou minulostí, kteří mají záznamy v databázi VIS z 12 měsíců předcházejících podání jejich žádosti, přinést větší flexibilitu, co se týče podpůrných dokladů. EHSV se domnívá, že to urychlí celý proces a sníží náklady, i u víz pro více vstupů a víz na dobu přesahující platnost cestovního dokladu.

5.8

Osvobození přesně vymezených kategorií žadatelů, zejména nezletilých osob, studentů a účastníků programu Erasmus Mundus, od vízového poplatku, které má být povinně a stejným způsobem uplatňováno ve všech členských státech bez ohledu na to, ve kterém státě byla žádost podána, je v souladu s kritérii rovnosti a nediskriminace a se zásadou právní jistoty.

5.9

Pokud jde o přezkum kritérií pro udělování víz na hranicích námořníkům a osobám žádajícím o jednorázová krátkodobá turistická víza, EHSV doporučuje, aby se k němu přistupovalo s náležitou flexibilitou (musí být ovšem zachována příslušná úroveň bezpečnosti) a aby byla přezkoumána související pravidla vízového kodexu.

5.10

EHSV se staví kladně také k přezkumu pravidel pro letištní průjezdní víza v zájmu větší proporcionality, čímž se odstraní restriktivní přístup členských států.

5.11

Co se týče udělování víz státním příslušníkům třetích zemí za účelem návštěvy rodinných příslušníků, kteří jsou občany jednoho z členských států EU a pobývají v něm, má EHSV za to, že se na ně musí vztahovat alespoň stejná ustanovení, jež jsou uvedena ve směrnici 2004/38/ES o volném pohybu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků, s cílem usnadnit udržování rodinných vazeb, zjednodušit postupy a osvobodit je od vízových poplatků.

5.12

Pokud jde o přezkum stávajícího vymezení konzulární spolupráce v zájmu zaručení větší flexibility a s ohledem na zavedení zásady povinného zastoupení, je EHSV toho názoru, že tento přezkum musí přinést úsporu nákladů a zvýšit hustotu a zlepšit interoperabilitu konzulární sítě.

5.13

V tomto ohledu je EHSV přesvědčen o tom, že společné zastoupení by vyřešilo řadu problémů spojených s rozdílnými postupy při udělování víz, umožnilo by značnou úsporu finančních prostředků a EU by tak i v této oblasti vystupovala jednotně.

19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/43

Zpravodaj:

pan Palmieri

Spoluzpravodajka:

paní Bontea

1.1

považuje nehlášenou práci za problém, který se týká všech členských států, byť v různé míře, a poškozuje evropské ideály legálnosti, bezpečnosti, solidarity, sociální a daňové spravedlnosti, volné hospodářské soutěže na trzích a volného pohybu pracovníků v EU;

1.2

domnívá se, že boj proti nehlášené práci prostřednictvím vhodných opatření v oblasti prevence, kontroly a jejího potírání představuje zásadní strategické rozhodnutí, které umožní ohlašovat nehlášenou práci a zajistí zvýšení konkurenceschopnosti hospodářského a sociálního systému Evropské unie (EU) s ohledem na priority a směry stanovené ve strategii Evropa 2020;

1.3

kladně hodnotí návrh na zřízení evropské platformy pro posílení spolupráce při boji proti nehlášené práci. Tento návrh je v souladu s různými prohlášeními, v nichž Evropský parlament, Rada i EHSV v posledních letech zdůrazňovaly nutnost provádět na evropské úrovni koordinovanou strategii vytváření pracovních míst, inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a lepší spolupráce v zájmu potírání nehlášené práce, a tak zaplnit prázdné místo na úrovni EU, protože se k nehlášené práci dosud přistupovalo asymetricky a bez dostatečné koordinace;

1.4

vítá návrh zřídit evropskou platformu s povinnou účastí všech členských států a domnívá se, že díky společné a koordinované účasti všech zemí EU bude možné čelit přeshraničním aspektům a problémům souvisejícím s přítomností nehlášených pracovníků ze zemí mimo EU v nezákonných podmínkách;

1.5

uznává sice, že nehlášená práce a falešně hlášená samostatná výdělečná činnost nebo nepravá samostatná výdělečná činnost jsou dva rozdílné pojmy, považuje však za správné zařadit nepravou samostatnou výdělečnou činnost mezi formy nehlášené práce, jíž je třeba prostřednictvím platformy předcházet, odrazovat od ní a potírat ji, a to kvůli negativním dopadům, které má na 1) práva a záruky pracovníků, 2) normální průběh volné hospodářské soutěže na trzích, 3) volný pohyb pracovníků v EU;

1.5.1

doufá, že činnost platformy, s ohledem na vnitrostátní právní předpisy a postupy, umožní prostřednictvím posouzení zkušeností získaných v jednotlivých členských státech dospět za pomoci definice nepravé samostatné výdělečné činnosti k účinné strategii boje proti tomuto jevu;

1.6

přestože plně souhlasí s posláním a úkoly platformy, domnívá se, že mandát by mohl být rozšířen a zahrnovat možnost vyjadřovat doporučení k právním předpisům jak na unijní, tak vnitrostátní úrovni, aby se zajistilo provádění účinnější strategie (například navrhovat výraznější činnosti přeshraniční spolupráce v oblasti kontrolní činnosti a prosazování práva);

1.7

domnívá se, že při určení vnitrostátního kontaktního místa by členské státy měly povinně zapojit sociální partnery a přizvat organizace zastupující občanskou společnost, jež díky svým konkrétním znalostem o nehlášené práci zajišťují užitečnou přidanou hodnotu pro strategii boje proti tomuto jevu;

1.7.1

považuje za vhodné, aby byly schůze evropské platformy patřičně připraveny díky přípravným a informačním schůzím, jejichž prostřednictvím se budou šířit výsledky činnosti platformy (a tak se zajistí úplná transparentnost její činnosti);

1.8

domnívá se, že opatření zaměřená na předcházení nehlášené práci a odrazování od ní by měla slučovat různé nástroje a ke kontrolám a postihům připojovat opatření inteligentní regulace určená k zajištění stabilního a předvídatelného právního rámce, který povede ke snížení nákladů na uplatňování právních předpisů, zamezí přílišnému zdanění práce, povede k využití účinných způsobů, jak podpořit zaměstnavatele, aby ohlašovali práci a dodržovali právní předpisy, a to i prostřednictvím daňových pobídek a zjednodušených systémů placení daní a sociálních příspěvků, a k zavedení opatření v oblasti daňového zvýhodnění, aby se podpořilo ohlašování nehlášené práce;

1.9

v rámci strategie Evropské unie pro potírání nehlášené práce se EHSV v posledních letech nepřetržitě zabývá podporou a povzbuzováním sdílení nástrojů, politik a osvědčených postupů při potírání nehlášené práce, aby bylo možné řešit jak ekonomické faktory, tak kulturní a sociální kontext. EHSV proto očekává, že při provádění platformy bude oficiálně uznána jeho role a že bude zahrnut mezi pozorovatele platformy;

1.10

konstatuje, že při zvyšování povědomí veřejnosti musí být posíleno zapojení občanské společnosti, zejména prostřednictvím společných kroků EHSV a národních hospodářských a sociálních rad v rámci činnosti řídícího výboru strategie Evropa 2020 a dalších orgánů v EHSV;

1.11

doufá, že v rámci platformy bude uznána role, kterou může zastávat:

1.12

považuje za vhodné vybavit platformu systémem pro sledování a hodnocení pomocí systému ukazatelů ad hoc a externích hodnotitelů nepatřících mezi zaměstnance Komise.

2.1

V rámci Evropské unie je nehlášená práce definována jako „jakákoliv placená činnost, která je zákonná, pokud jde o její povahu, avšak není ohlášená orgánům veřejné moci, s přihlédnutím k rozdílům v systému regulace členských států“ (1). Patří sem také falešně hlášená práce nebo nepravá samostatná výdělečná činnost, k níž dochází v případě, že pracovník je sice formálně hlášen jako osoba samostatně výdělečně činná na základě zakázky na služby, ale ve skutečnosti podle vnitrostátních právních předpisů a praxe vykonává činnost zaměstnance (2).

2.2

Nehlášená práce a falešně hlášená samostatná výdělečná činnost jsou různými stránkami jevu, který má negativní dopad na práva a záruky pracovníků, na normální průběh hospodářské soutěže na volném trhu a na volný pohyb pracovníků v EU. Zařazení nepravé samostatné výdělečné činnosti mezi formy nehlášené práce, jež je třeba prostřednictvím platformy potírat, je zcela logické, neboť jde o druh nestandardního postupu, který se rozmáhá v souvislosti s tercializací nehlášené práce a který pro pracovníky znamená ztrátu práv a záruk obdobně jako v případě nehlášené práce (3).

2.2.1

Jak již EHSV uvedl (4), v současnosti na evropské úrovni neexistuje jednoznačná definice samostatné výdělečné činnosti, proto každý odpovědný orgán používá právní rámec dané země, což ztěžuje provádění strategie potírání falešně hlášené samostatné výdělečné činnosti na evropské úrovni, zejména v souvislosti s přeshraniční prací.

2.2.2

EHSV se již v této souvislosti vyjádřil ve prospěch možnosti vyhodnotit různé zkušenosti získané v jednotlivých členských státech a na základě tohoto hodnocení přijmout závěry a formulovat doporučení pro účinnější strategii boje proti nepravé nebo falešně hlášené samostatné výdělečné činnosti. EHSV ve stanovisku Zneužívání statusu osoby samostatně výdělečně činné (5) zdůraznil, že je nutné dospět ke spolehlivému právnímu předpisu prostřednictvím definice nepravé samostatně výdělečné činné osoby, aby byly skutečné osoby samostatně výdělečně činné i mikropodniky chráněny před rizikem nekalé hospodářské soutěže na trzích.

2.2.2.1

Tento postoj je v souladu s tím, co uvedl Soudní dvůr EU, jenž s cílem zajistit normální fungování trhů a volný pohyb pracovníků sice potvrdil pravomoci členských států při určení definice zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné, avšak poskytl pokyny k určení obecné definice na základě určitých standardů, aby se zaručilo jednotné uplatňování ustanovení smluv (6).

2.2.2.2

EHSV se domnívá, že takto by sociálně-ekonomická úloha samostatné výdělečné činnosti byla dále zhodnocena a že by tak do této kategorie spadaly pouze skutečné osoby samostatně výdělečně činné. Byl by tak respektován legitimní status osoby samostatně výdělečně činné a každý by se mohl svobodně rozhodnout podnikat na svůj vlastní účet. EHSV se v této souvislosti omezuje na to, aby členským státům naznačil směr navržením modelů osvědčených postupů.

2.3

Různorodost a komplexní charakter nehlášené nebo falešně hlášené práce způsobuje, že je zapojeno mnoho velmi rozdílných subjektů: zaměstnanci, na něž se nevztahuje sociální zabezpečení, kteří nemají smlouvu nebo kteří jsou částečně placeni „na ruku“; pracovníci z řad rodinných příslušníků; pracovníci, kteří nepřiznávají druhé zaměstnání; osoby samostatně výdělečně činné, které se rozhodly svou činnost nelegalizovat; nepravé samostatně výdělečné činné osoby; neregulérní přistěhovalci vykonávající nehlášenou práci; pracovníci z třetích zemí, kteří bez minimálních norem důstojné práce realizují subdodávky do členských států EU (7). V důsledku této různorodosti je nehlášené práci velmi obtížné čelit a jsou nutné konkrétní strategie.

2.4

Nehlášená práce je problém, který se týká všech členských států, a je jevem, jenž jde proti evropským ideálům legálnosti, bezpečnosti, solidarity, sociální a daňové spravedlnosti, volné hospodářské soutěže na trzích a volného pohybu pracovníků v EU.

2.4.1

Nutnost důrazně potírat nehlášenou práci vyplývá z četných dopadů jak na podniky, tak na pracovníky, ale i na veřejný rozpočet:

2.4.2

V současnosti má výskyt nehlášené práce v EU různou míru intenzity v různých odvětvích: zemědělství, stavebnictví, řemeslná výroba (textil, oblečení, boty atd.), maloobchod, hotely, pohostinství, služby v oblasti údržby a oprav, služby v oblasti péče a služby v domácnosti (8).

2.5

Odhady rozsahu nehlášené práce jsou značně rozdílné a statistická kvantifikace tohoto jevu na úrovni EU se ukazuje jako dosti složitá. Výsledky, které se objevují, a to i z nejnovějších průzkumů (9), tyto problémy zdůrazňují. Tato neprůhlednost se samozřejmě přímo odráží na schopnosti zavádět účinná opatření vyžadující cílené kroky zaměřené na jednotlivá odvětví.

2.5.1

Z jedné z posledních studií Eurofoundu vyplynulo, že 8,6 % dotazovaných ve 27 členských státech EU v roce 2008 vykonávalo nehlášenou práci (10). Z tohoto počtu bylo 31,3 % zaměstnanců, kteří dostávali část platu „na ruku“, tedy jejich zaměstnavatelé tuto část nepřiznávali (zpravidla šlo o přibližně čtvrtinu jejich platu); 14,4 % byli zaměstnanci, jejichž celý plat byl nehlášen; 14,4 % byly nehlášené osoby samostatně výdělečně činné; v 39,7 % případů šlo o poskytování služeb za hotové mezi osobami s rodinnými, společenskými nebo přátelskými vazbami atd. Podle nejnovějšího průzkumu Eurobarometr (11) z roku 2013 (12) COM(2014) 221 final (13).

2.5.2

K dnešnímu dni panuje nejistota ohledně dynamiky nehlášené práce v průběhu krize. Hrozí, že se tento jev dále vyhrotí v oblastech činnosti a v zaměstnáních, v nichž se již vyskytuje, a že se rozšíří i do dalších (například s rozvojem informačních a komunikačních technologií) (14).

2.6

Proces globalizace a socio-demografické změny ostatně vytvářejí více prostoru pro šedou ekonomiku a nehlášenou práci, v důsledku čehož se musí vypracovat politiky boje proti nim. V tomto ohledu je schopnost jednotlivých zemí zasahovat rozhodně omezená. Zřejmé to je zejména v nadnárodních aspektech nehlášené práce.

2.7

Zapojení neregulérních přistěhovalců do nehlášené práce je vážný problém, který je třeba řešit v rámci celkové strategie boje proti neregulérnímu přistěhovalectví. Nehlášená práce je pro mnoho neregulérních přistěhovalců nucenou podmínkou představující strategii pro přežití. Nehlášená práce kromě toho může působit jako hnací síla neregulérního přistěhovalectví.

3.1

Rozhodnutí zřídit evropskou platformu je výsledkem dlouhého procesu uvědomování si závažnosti tohoto jevu a pečlivé přípravy hlavních evropských institucí (15).

3.2

Návrh zřídit evropskou platformu s povinnou účastí všech členských států je odpovídající iniciativou EU, neboť nehlášená práce je nyní problémem, který se v různé míře, nicméně se společnými rysy, týká všech členských států.

3.2.1

Důležitost zavedení takové spolupráce mezi členskými státy ještě zvyšuje nutnost zajistit dodržování a ochranu evropských ideálů solidarity a sociální spravedlnosti, volné hospodářské soutěže na trzích, základních unijních zásad volného pohybu pracovníků a také otázky související s přeshraničními aspekty nehlášené práce a problémy spojené s pracovní mobilitou.

3.2.2

Zřízení platformy má zajistit větší koordinaci mezi různými výbory a pracovními skupinami existujícími v členských státech, a tak zaplnit vakuum na úrovni EU, kde až doposud byla nehlášená práce diskutována asymetricky bez dostatečné koordinace.

3.2.3

Pro posílení úsilí při potírání různých forem nehlášené práce (včetně nepravé samostatné výdělečné činnosti) i pro řešení přeshraničních aspektů a problémů souvisejících s přítomností nehlášených pracovníků ze zemí mimo EU v nezákonných podmínkách je nezbytná společná a koordinovaná účast všech zemí EU.

3.3

Je třeba uvítat, že návrh evropské platformy plně respektuje a má i nadále respektovat zásady subsidiarity a proporcionality platné v EU.

3.3.1

Činnosti zaměřené na předcházení nehlášené práci a odrazování od ní jsou i nadále v kompetenci členských států. Přestupkové (správní a nesprávní) a trestní sankce se ukládají na základě zásady legálnosti a v souladu s právními postupy a předpisy platnými v každém státě.

3.4

Boj proti nehlášené práci představuje pro EU zásadní strategické rozhodnutí. Pomocí této strategie lze umožnit ohlašování nehlášené práce, což je zásadní pro hospodářský růst, a zajistit tak zvýšení konkurenceschopnosti hospodářského a sociálního systému EU podle směrů stanovených ve strategii Evropa 2020.

3.5

Činnosti zaměřené na předcházení nehlášené práci a odrazování od ní se musí zabývat skutečnými příčinami tohoto jevu a nutností spojit nástroje boje proti nehlášené práci (v podobě kontrol a postihů cílených na potírání nesprávných, nekalých a nehlášených obchodních či podnikatelských praktik) s opatřeními inteligentní regulace určenými k zajištění stabilního a předvídatelného právního rámce.

3.5.1

Je žádoucí vytvořit prostředí příznivé pro podniky a zaměstnance, v němž se sníží náklady na uplatňování právních předpisů, reformují a zjednoduší administrativní a daňové postupy, zlepší pracovněprávní předpisy a předpisy o bezpečnosti na pracovišti, o sezónním a příležitostném zaměstnání a o nových formách práce.

3.5.2

Důležitou roli při předcházení nehlášené práci a odrazování od ní mohou mít politiky poskytující daňové zvýhodnění pomocí zavedení daňových úlev, jež budou odměňovat dodržování pravidel a napomáhat ohlašování nehlášené práce, včetně práce v domácnosti a služeb v oblasti péče.

3.6

Při zřízení evropské platformy je třeba dbát na to, aby nedošlo k překrývání s již existujícími iniciativami a formami spolupráce, a zamezit takovým povinnostem při vykazování, jež jsou pro řešení problému neúčinné a tudíž nadbytečné.

4.1

S ohledem na to, že znalosti o rozsahu a vývoji nehlášené práce se často zdají neúplné, je zcela zřejmé, že opatření vnitrostátních donucovacích orgánů by byla posílena přímými poznatky, jež mají sociální partneři, ale i organizace malých a středních podniků, svobodná povolání a sociální ekonomika a obecněji subjekty zastupující občanskou společnost. Tento tok informací totiž představuje nejlepší záruku pro nejúčinnější určování činnosti platformy.

4.2

Při určování jednotného kontaktního místa v členských státech je důležité, aby členské státy povinně zapojily sociální partnery a přizvaly organizace občanské společnosti, které mají rozhodující úlohu ve vnitrostátních opatřeních pro potírání nehlášené práce.

4.2.1

Je zásadně důležité, aby schůze evropské platformy byly v každém členském státě patřičně připraveny za pomoci přípravných schůzí a aby na ně navazovala schůze v jednotlivých státech, jejímž prostřednictvím by se šířily výsledky práce platformy.

4.3

EHSV zdůraznil, že je nutné posílit opatření v oblasti potírání nehlášené práce prostřednictvím „systematické výměny informací, … údajů a hodnocení na evropské úrovni, aby se docílilo zapojení a spolupráce pověřených orgánů a zainteresovaných sociálních partnerů“ (16).

4.3.1

EHSV se nepřetržitě zabývá podporou a povzbuzováním sdílení nástrojů, politik a osvědčených postupů s cílem ovlivňovat jak ekonomické faktory, tak kulturní a sociální kontext. Proto požaduje, aby byla při provádění platformy oficiálně uznána jeho role a aby byl zahrnut mezi pozorovatele platformy.

4.4

Zvýšení informovanosti veřejnosti stanovené v platformě představuje významnou příležitost k podnícení opatření v oblasti prevence, omezování a potírání nehlášené práce ze strany všech členských států. V této souvislosti by se nemělo podceňovat zapojení občanské společnosti, iniciované prostřednictvím společných kroků EHSV a národních hospodářských a sociálních rad v rámci řídícího výboru strategie Evropa 2020 a dalších struktur EHSV.

4.4.1

Vnitrostátní orgány sehrály v oblasti prevence, informování a poradenství nedostatečnou roli (17), je tedy důležité, aby se platforma takovými opatřeními zabývala, a to i v rámci společných akcí, jako jsou evropské kampaně, které jsou ostatně navrženy v čl. 4 písm. i).

4.5

EHSV plně souhlasí s určením poslání a úkolů platformy. Výměna informací a sdílení osvědčených postupů i vypracování analýz a rozvíjení výzkumu a odborných znalostí (prostřednictvím společných školení) jsou jistě prvním krokem k provádění koordinovaných přeshraničních operativních akcí. EHSV by v této souvislosti byl příznivě nakloněn rozšíření mandátu platformy tak, aby mohla vyjadřovat i doporučení k právním předpisům na unijní nebo vnitrostátní úrovni, jež by prováděly účinnější strategii boje (například navrhováním výraznějších opatření přeshraniční spolupráce v oblasti kontrolní činnosti a prosazování práva).

4.6

Jak již bylo uvedeno v předchozím stanovisku, platforma by měla prosazovat takové podmínky, aby bylo možné dospět ke kvantitativnímu a kvalitativnímu hodnocení: i) jevu nehlášené práce (jenž se mezi různými členskými státy značně liší), ii) negativních ekonomických a sociálních dopadů, které se v jednotlivých členských státech liší v závislosti na různých strukturálních a kontextuálních podmínkách, iii) účinnosti opatření k potírání prováděných v rámci členských států.

4.6.1

Proto je důležité platformu zřídit a je také žádoucí, aby buď Eurostat nebo Eurofound mohly hrát uvnitř platformy významnou roli.

4.7

OECD již několik let rozvíjí konkrétní odborné znalosti o nehlášené práci (18), a proto EHSV považuje za vhodné, aby byla přizvána k účasti v evropské platformě jako pozorovatel.

4.8

Je vhodné, aby sledování činnosti platformy bylo stálé a neomezovalo se na čtyřletý přezkum a aby zajistilo skutečné zapojení externích hodnotitelů do výběru ukazatelů výsledků a dopadů a do fáze hodnocení programu platformy.

19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/52

Zpravodaj:

pan McDONOGH

1.1

Komise by měla postupně zavést naprostý zákaz rybolovu unášenými sítěmi s ohledem na škody, které působí životnímu prostředí, a nedostatečnou kontrolu tohoto odvětví všemi členskými státy.

1.2

Výbor si je vědom skutečnosti, že tento zákaz má nepříznivé účinky na zaměstnanost v určitých členských státech. Jako orgán zastupující občanskou společnost bychom chtěli vyjádřit znepokojení nad jakoukoliv ztrátou příjmů a vyzýváme Komisi, aby přijala odpovídající opatření k řešení tohoto problému.

1.3

Výbor navrhuje, aby byl pro podporu přechodu na jiné metody rybolovu využit Evropský námořní a rybářský fond.

2.1

Komise má v úmyslu změnit nařízení Rady (ES) č. 850/98, (ES) č. 812/2004, (ES) č. 2187/2005 a (ES) č. 1967/2006 a zrušit nařízení Rady (ES) č. 894/97.

2.2

Na počátku 90. let minulého století v návaznosti na specifická usnesení Valného shromáždění Organizace spojených národů, která vyzvala k moratoriu velkých unášených pelagických sítí (tj. delších než 2,5 km) na volném moři, EU vypracovala právní předpisy pro rybolov unášenými sítěmi.

2.3

Ukázalo se nicméně, že současný právní rámec EU týkající se unášených sítí má nedostatky, neboť stávající pravidla lze snadno obejít. Kvůli neexistenci předpisů EU o vlastnostech zařízení (např. maximální velikosti ok, maximální síle vlákna, zavěšení atd.) a o používání zařízení (např. maximální vzdálenosti od pobřeží, době ponoření, rybolovném období atd.) v kombinaci s možností mít na palubě jiná lovná zařízení mohli rybáři protiprávně používat unášené sítě při lovu druhů, jejichž odlov tímto rybolovným zařízením je zakázán, a nahlásit, že byly například uloveny jiným zařízením (např. dlouhými lovnými šňůrami). Spolupráce společně působících rybářů může snadno vést k využívání rybolovných zařízení daleko delších než 2,5 km.

2.4

Dochází k náhodným odlovům přísně chráněných druhů (nebo vysokému riziku interakce s nimi), což se týká mimo jiné jeseterů, mořských želv, mořského ptactva a kytovců.

2.5

Kromě toho v moři každoročně končí velké množství dlouhých unášených sítí, k jejichž ztrátám dochází především za velmi nepříznivého bouřlivého počasí. Sítě se vyrábějí ze syntetických materiálů, takže jsou velmi odolné vůči degradaci. Po řadu let se pohybují jako bludné sítě, v nichž se zachycují ryby, žraloci, savci, ptáci, želvy a další živočichové. O rozsahu tohoto problému se ví jen málo, ale je to nepochybně závažná příčina úmrtnosti mořských živočichů, jako jsou volně žijící lososi, tuňáci, olihně, mečouni aj.

2.6

V tomto kontextu je zřejmé, že vážné obavy o životní prostředí a zachování rybolovných druhů v souvislosti s používáním těchto lovných zařízení stále přetrvávají.

2.7

Většina rybářů loví unášenými sítěmi jen několik měsíců v roce s tím, že řada z nich ročně využívá unášené sítě po dobu kratší než dva týdny. Neočekává se proto, že by celkový zákaz používání unášených sítí vedl k odpovídajícímu snížení počtu rybářů, neboť rybáři budou i nadále používat ostatní zařízení, na něž již mají povolení v licencích k rybolovu.

19.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 458/54

Zpravodajka:

paní CAÑO AGUILAR

1.1

EHSV zdůrazňuje význam mobilního zdravotnictví (mHealth), které plní mnohé funkce související s péčí o zdraví a představuje technologii budoucnosti, která je v celosvětovém měřítku používána stále častěji.

1.2

EHSV vítá zelenou knihu s ohledem na přínos, který by mohlo zavedení mobilního zdravotnictví představovat pro evropské systémy zdravotní péče, které čelí stále větším výzvám, např. demografickému vývoji.

1.3

EHSV se domnívá, že prioritou musí být zlepšování zdravotní péče, nikoliv snižování nákladů. Podmínkou úspěšnosti mobilního zdravotnictví je zapojení zdravotnických pracovníků, vedení dialogu s organizacemi pacientů, podpora vzájemné důvěry mezi pacienty a zdravotníky a zavádění stimulačních opatření a plánů vzdělávání pro zdravotníky. Dále je nutné navázat dialog s podniky v tomto odvětví.

1.4

EHSV doporučuje, aby byly vedeny informační kampaně týkající se všech aspektů mobilního zdravotnictví.

1.5

Nový právní rámec sice zásadně zlepšuje ochranu osobních údajů zakotvenou v Listině základních práv EU, avšak zatím neexistují žádné technologie, které by byly schopny zamezit nežádoucímu přístupu k mobilním komunikacím.

1.6

Zásadní význam pro výzkum ve zdravotnictví mají velkoobjemová data. EHSV se domnívá, že: a) musí být dodrženo utajení totožnosti pacientů, b) měly by být prosazovány programy zaměřené na vytěžování dat, c) měl by být zvážen zákaz patentování velkoobjemových dat a uvádění těchto dat na trh, a d) je třeba zavést rovněž technologie a pravidla týkající se metadat.

1.7

Je nutné, aby byla přijata nařízení, jimiž se upraví: a) „zdravotní péče“ ve smyslu směrnice 2011/24/EU, b) aplikace na podporu bezpečnosti a dobrých podmínek a c) přeshraniční zdravotní péče, jež není upravena současnými právními předpisy.

1.8

Úřední standardizace, certifikace a schvalování systémů mobilního zdravotnictví a systémů na podporu dobré kondice musejí být upraveny prostřednictvím právních předpisů.

1.9

Komise by měla zvážit zavedení závazných národních strategií v zájmu zajištění rovného přístupu k mobilní zdravotní péči.

1.10

Zásadní význam pro rozšíření mobilního zdravotnictví má zavedení technické a sémantické interoperability v rámci Evropské strategie interoperability.

1.11

Odpovědnost výrobců a zdravotnických pracovníků může být zmírněna řádnou znalostí právních předpisů a používáním certifikovaných přístrojů.

1.12

V rámci mezinárodní spolupráce v oblasti mobilního zdravotnictví, na níž se podílí také Světová zdravotnická organizace (WHO), musí být kladen důraz v prvé řadě na vytvoření seznamu přístrojů využívaných k lékařským účelům, na zásady etiky, ochranu údajů a interoperabilitu. Mělo by se zvážit zahrnutí mobilního zdravotnictví do programu jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi USA a EU.

1.13

Je nutné projednat otázky odstranění regulačních, hospodářských, strukturálních a technologických překážek, které poškozují evropský průmysl. Důležitou úlohu v oblasti mobilního zdravotnictví hrají malé a střední podniky.

2.1

Podle měřítek Světové zdravotnické organizace zahrnuje mobilní zdravotnictví (mHealth) „lékařskou péči a péči o veřejné zdraví za podpory mobilních zařízení, jako jsou mobilní telefony, přístroje pro monitorování pacientů, osobní digitální asistenti (PDA) a další bezdrátová zařízení.“

2.2

Potenciál mHealth pro zdravotnictví spočívá v přístupu zaměřeném na zlepšení prevence a kvality života, na účinnější a udržitelnější zdravotní péči a na posílení schopností a aktivity pacientů.

2.3

S ohledem na obrovský nárůst počtu uživatelů mobilních zařízení (který v současnosti ve světě dosahuje 6 miliard osob) má mHealth také tržní potenciál (který by měl v roce 2017 dosáhnout podle odhadů 23 miliard USD).

2.4

Možná úspora nákladů v oblasti zdravotní péče v EU by mohla v roce 2017 dosáhnout 99 miliard EUR.

3.1

EHSV zdůrazňuje význam mobilního zdravotnictví, které plní mnohé funkce související s ochranou zdraví a představuje technologii budoucnosti, která je v celosvětovém měřítku používána stále častěji.

3.2

EHSV vítá zelenou knihu s ohledem na přínos, který může zavedení mHealth představovat pro evropské systémy zdravotní péče, které čelí stále větším výzvám souvisejícím s demografickým vývojem a nutností zajistit léčbu chronických onemocnění, obezity (která se v EU stává stále častějším problémem), závislosti na nikotinu a dalších.

3.3

Přestože EU hraje zásadní úlohu v oblasti koordinace a podpory, EHSV připomíná, že odpovědnost za zavádění a řízení systémů zdravotní péče nesou členské státy, z nichž mnohé musejí řešit vážná rozpočtová omezení.

3.4

Hlavním důvodem k rozšíření mobilního zdravotnictví je ve vyspělých zemích „naléhavá nutnost“ snižování nákladů na zdravotní péči. EHSV se však domnívá, že prioritou musí být zlepšení zdravotní péče poskytované obyvatelstvu.

3.5

Návrhy EHSV pro úspěšný rozvoj mobilního zdravotnictví:

3.6

EHSV doporučuje, aby byly vedeny informační kampaně týkající se mobilního zdravotnictví určené občanům, v nichž bude poukázáno rovněž na hranice tohoto systému a na to, že je nutné přístroje na podporu zdraví či dobré kondice správně používat. Lidé musí vědět, že existuje stejné množství rizik jako nových možností.

3.7

EHSV vyjadřuje obavy v souvislosti s dopady úsporných opatření a omezování počtu pracovníků ve zdravotnictví za účelem snižování nákladů na hospitalizaci. Podtrhuje rovněž, že nesmí být oslabeny veřejné systémy kolektivní solidarity.

4.1.2

Nedostatečné zabezpečení je překážkou pro zavádění mobilního zdravotnictví.

4.1.3

Neexistují žádná řešení, jež by mohla „zabránit“ neoprávněnému přístupu k údajům týkajícím se zdraví, přestože toto riziko je možné do určité míry snížit díky metodám šifrování a nástrojům ověřování. Na trhu jsou nabízeny různé technologie ochrany údajů, avšak jejich spolehlivost není zaručena.

4.1.4

Stávající právní rámec EU v oblasti ochrany údajů (2) byl nyní podroben revizi (3). Nový právní předpis, který vstoupí v platnost patrně v roce 2015, přinese výrazný pokrok v oblasti práva na ochranu osobních údajů, které je zakotveno v Listině základních práv EU (článek 8) a ve SFEU (čl. 16 odst. 2) (4).

4.1.5

EHSV se domnívá, že:

4.1.7

Výše uvedené zásady budou v příští právní úpravě zakotveny v dostatečné míře, takže zásadní otázkou je požadovat jejich striktní dodržování. Co se týče „minimalizace údajů“, vývojáři aplikací musejí zaručit transparentnost, pokud jde o produkty, jež nabízejí.

4.2.2

Velkoobjemová data, jejichž objem se neustále zvyšuje, hrají zásadní úlohu ve výzkumu a v lékařské praxi.

4.2.3

EHSV je toho názoru, že:

4.3.2

Stávající právní rámec týkající se „zdravotnických prostředků“ (5) je podroben revizi. Komise vydala několik pokynů pro vývojáře softwaru a výrobce přístrojů, podle nichž mohou určit, na jaké produkty se rámec vztahuje (či nevztahuje).

4.3.3

„Systémová“ definice sice neexistuje, přesto však existují zvláštní požadavky týkající se takových produktů uváděných na trh, které zahrnují jak prostředky spadající do působnosti norem, tak prostředky do působnosti norem nespadající.

4.3.4

Nerozlišuje se dostatečně jasně ani mezi prostředky určenými pouze pro zajištění dobré kondice (Mobile Wellness Apps) a prostředky užívanými výlučně k lékařským účelům (Mobile Medical Apps).

4.3.5

Je tedy nutné:

4.3.7

Ano, a to za účelem zajištění účinného využívání mobilního zdravotnictví. Kontrola dodržování právních předpisů představuje velmi složitý úkol, neboť existuje více než 40  000 různých prostředků na podporu zdraví a dobré kondice. Veškeré úkoly tedy musejí být rozděleny mezi Komisi a členské státy a společně koordinovány.

4.4.2

Právní předpisy v souvislosti s aplikacemi musí stanovit povinnost

4.4.4

Aplikace na podporu dobré kondice musejí splňovat stejné požadavky, jaké jsou kladeny na aplikace pro lékařské účely, neboť jsou rovněž spojeny se shromažďováním informací o zdravotním stavu osob.

4.5.2

Zpráva PwC, na niž odkazuje Komise, poukazuje na to, že musí být poskytnuto „více důkazů“ o dlouhodobé ekonomické a klinické prospěšnosti mobilního zdravotnictví (s. 21).

4.5.4

V souladu se Smlouvami a obecnými hodnotami EU by Komise měla připravit opatření zacílená na dosažení rovného přístupu k mobilnímu zdravotnictví a nařídit členským státům, aby připravily národní strategie pro oblast poskytování zdravotnických služeb na dálku, rovněž s ohledem na rovný přístup.

4.5.5

Mobilní zdravotnictví musí být součástí systému zdravotní péče dostupného všem obyvatelům, a nikoliv pouze obyvatelům s vyšším vzděláním či lepším finančním zajištěním.

4.5.6

EHSV vyjadřuje obavu, že by zavedení mobilního zdravotnictví mohlo prohloubit nerovný přístup ke zdravotní péči, a to mimo jiné z těchto důvodů:

4.5.7

Ke všeobecnému rozšíření mobilního zdravotnictví je nutné, aby byla zavedena opatření na podporu začlenění do digitální společnosti, včetně opatření určených osobám, které nejvíce potřebují zdravotní péči za přiměřené ceny, tj. starším osobám, osobám s chronickým onemocněním a osobám se zdravotním postižením.

4.6.2

Zavést spolehlivé a bezpečné mechanismy přenosu lékařských dat prostřednictvím zdravotnických prostředků.

4.6.4

Ano. Objem dat týkajících se zdraví se každých 18 měsíců zdvojnásobí, takže s ohledem na toto tempo růstu musejí být nutně zavedeny určité normy. Tyto normy plní v různých oblastech zdravotní péče různé funkce, přičemž právě normy interoperability představují základní kámen pro vytvoření rozhraní, jimiž lze tyto rozdílné systémy vzájemně propojit.