16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/1

Zpravodaj:

pan Gkofas

Spoluzpravodaj:

pan Pariza Castaños

1.1

Cílem tohoto stanoviska je přispět k činnosti řeckého předsednictví a zaručit kontinuitu v rámci předsednictví italského, v zájmu posílení vnějšího rozměru přistěhovalecké a azylové politiky EU. Přistěhovalectví je velmi složitou problematikou, jež vyžaduje spolupráci mezi řadou zúčastněných stran a společné a komplexní řízení na straně EU, a to jak na mezinárodní, tak na evropské úrovni (1).

1.2

EU musí přestat přistupovat k přistěhovalecké politice jako k téměř výhradně interní záležitosti členských států. Některé z našich nezdarů v této oblasti vyplývají právě z tohoto chybného pojetí. EHSV se domnívá, že Evropa musí řídit přistěhovalectví na základě komplexního přístupu, který obsáhne jak vnitřní, tak vnější rozměr této otázky – vnitřní řízení migračních toků a spolupráce se třetími zeměmi musí představovat různé stránky jedné politiky, pokud má být tato politika úspěšná.

1.3

V kontextu globalizace ekonomiky musíme k výzvě v podobě mobility osob přistupovat komplexně. Přistěhovalectví a mobilita se vzájemně úzce ovlivňují. Mezinárodní dialog o mobilitě osob a migraci musí být propojen s dalšími oblastmi evropské politiky, jako je obchod, rozvojová spolupráce, lidská práva či bezpečnost.

1.4

Členské státy EU nemohou náležitě zvládat přistěhovalectví a azyl individuálně, a proto Smlouva pokládá základy pro společnou politiku, kterou je třeba vytvořit na základě harmonizované legislativy. Je třeba posílit zásadu solidarity a spravedlivého sdílení.

1.5

EU musí přijmout zodpovědnost za kontrolu vnějších hranic členských států, které jsou hranicemi celé Evropské unie v schengenském prostoru. Agentura Frontex se musí přeměnit na evropský útvar pohraniční stráže. EU musí posílit solidaritu mezi členskými státy a zlepšit dělbu povinností.

1.6

Některá evropská území mají kvůli své zeměpisné poloze specifické potíže, neboť představují mezilehlé body pro nelegální přistěhovalectví a někdy přijímají objem osob, který přesahuje jejich přijímací kapacitu. Je nezbytné, aby Evropská unie zavedla postupy pro lepší rozdělení odpovědnosti a poskytování podpory ve finanční a operativní oblasti a v oblasti přijímání.

1.7

V globalizovaném světě musí Evropa spolupracovat se třetími zeměmi i s mezinárodními institucemi při prosazování mezinárodního právního rámce pro migraci a mobilitu.

1.8

EHSV je toho názoru, že přistěhovalectví je nutné řešit ve třech vzájemně souvisejících místech: v zemích původu přistěhovalců, v tranzitních zemích a v cílových zemích, tedy v EU, neboť pouze takto je možné účinně řídit migrační toky.

1.9

Přistěhovaleckou a azylovou politiku je nutné lépe koordinovat s vnější politikou EU. Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) by měla plnit svou úlohu a pokrývat přistěhovaleckou a azylovou politiku a politiku správy hranic, aby se tak posílila jejich koherence. EHSV, jenž přispěl k činnosti řeckého předsednictví, vítá začlenění vnějšího rozměru otázek migrace, azylu a správy hranic do strategických pokynů, které přijme Evropská rada na zasedání ve dnech 26.–27. června 2014. Taktéž je třeba v těchto otázkách posílit úlohu Parlamentu.

1.10

V rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě musí EU uzavřít dohody se třetími zeměmi, zejména se sousedními zeměmi, zeměmi původu přistěhovalců a s tranzitními zeměmi.

1.11

Výbor navrhuje, aby byl za tímto účelem posílen dialog s těmito zeměmi v zájmu uzavření nových, obsahově bohatších partnerství v oblasti mobility a migrace, jak je stanoveno v odstavcích 1.3 a 5.1.6.

1.12

Partnerství v oblasti mobility mají jistá omezení, jež je třeba v několika nadcházejících letech překonat; nejsou totiž pro smluvní strany závazná. Díky svému nepovinnému charakteru usnadňují uzavírání politických dohod, avšak nenesou s sebou žádné právní závazky. Podle EHSV by se měly proměnit na závazné mezinárodní dohody.

1.13

Mezi priority partnerství v oblasti mobility by měly patřit aspekty související s ekonomickou migrací a mobilitou – vedle bezpečnosti, repatriace a ostrahy hranic by měla být věnována větší pozornost organizaci legální migrace a vízové politice, uznávání kvalifikací, právům v oblasti sociálního zabezpečení a podílu migrace a mobility na rozvoji.

1.14

Výbor navrhuje, aby se v zemích původu zřídily migrační úřady EU, které by spravovala Evropská komise a v nichž by byli zaměstnáni úředníci ESVČ, GŘ pro vnitřní věci a GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování. Webový portál EU věnovaný přistěhovalectví představuje užitečný, leč nedostatečný nástroj. Musí být možné s ním pracovat ve více jazycích a musí mít interaktivnější charakter.

1.15

Je nezbytné zlepšit spolupráci se zeměmi původu i s tranzitními zeměmi, předcházet neregulérní migraci. Rovněž je zapotřebí používat informační kampaně a účinně bojovat proti zločineckým sítím nelegálního obchodu s migranty a jejich nezákonného převádění. Pro potírání zločineckých sítí je klíčová policejní a soudní spolupráce. Ve snaze dosáhnout nezákonného finančního zisku z trestné činnosti obchodníci s lidmi a převaděči ohrožují životy lidí a jejich bezpečnost. Partnerství v oblasti mobility musí vyvinout nové systémy spolupráce pro ostrahu hranic a asistovaný návrat.

1.16

Stejně zásadní význam má finanční pomoc a programy rozvoje založené na zásadě „pozitivní podmíněnosti“ (více za více), které se současně zabývají různými faktory přistěhovalectví včetně návratové a readmisní politiky. Dále je důležité posílit organizace občanské společnosti a jejich zapojení do těchto partnerství.

1.17

EHSV je také zastáncem spolupráce mezi agenturou Frontex a Europolem při potírání organizovaného zločinu a zejména obchodování s lidmi a nezákonného převádění migrantů a dále spolupráce s organizacemi činnými v oblasti lidských práv, jako je Mezinárodní organizace pro migraci, Úřad vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní středisko pro rozvoj migrační politiky. Podporuje nařízení Komise, jejichž cílem je učinit od roku 2014 správu Azylového a migračního fondu a Fondu pro vnitřní bezpečnost flexibilnější.

1.18

Na úrovni EU by měla být zavedena vhodná a soudržná společná evropská přistěhovalecká politika založená na vzájemné podpoře a angažovanosti všech členských států. EU musí zavést účinnou návratovou politiku založenou na mezinárodních úmluvách o repatriaci a readmisi. Hranice EU, včetně těch mořských v případě členských států ve středozemní oblasti, jsou hranicemi všech států EU jako celku, a je tedy odpovědností všech členských států aktivně zajišťovat jejich ochranu, v souladu se smlouvami.

1.19

Lidská práva nelegálních přistěhovalců musí být respektována ve všech fázích, od jejich záchrany nebo přijetí až do obdržení statusu ochrany, i když se nacházejí v nelegální situaci osob „bez dokladů“ nebo jsou navráceni do země původu. Je nutné zřídit další a kvalitnější střediska pro dočasný pobyt a retenční centra pro přistěhovalce ve všech členských státech, s podporou Evropské unie, přičemž je třeba věnovat pozornost zdravotním podmínkám a poskytování zdravotní péče, jakož i nezbytnému urychlení posuzování žádostí o azyl a sociální pomoc. EHSV opakuje svůj nesouhlas se zadržováním žadatelů o azyl a neregulérních přistěhovalců v zajišťovacích zařízeních, a to zejména pokud jde o děti, nezletilé osoby bez doprovodu, těhotné ženy a vážně nemocné.

1.20

Výbor s obavami sleduje, že v Evropě narůstá netolerance, rasismus a xenofobie namířená vůči přistěhovalcům; taktéž jej znepokojuje, že v některých členských státech dochází ke zhoršení situace v oblasti ochrany základních práv.

1.21

Všechny instituce Unie opakovaně upozorňují na ekonomický a demografický význam přistěhovalectví pro EU. Hovoří o něm rovněž strategie Evropa 2020. Jak EHSV opakovaně uvádí, společná evropská přistěhovalecká politika proto musí být proaktivní a chránit lidská práva, potírat diskriminaci pracovního a sociálního charakteru a dále rozvíjet oblast začleňování.

1.22

Evropská unie by měla zřídit společný azylový systém založený na harmonizovaných právních předpisech. Dublinskou úmluvu je třeba uvnitř EU nahradit systémem, který bude více podporovat začlenění a zohledňovat přání žadatelů o azyl a zajistí vyváženější rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy.

1.23

Nové nařízení o Azylovém, migračním a integračním fondu věnuje zvláštní pozornost naléhavým a krizovým situacím. EHSV podporuje návrh Komise, podle něhož by díky dostatečným finančním prostředkům vyčleněným na mimořádné situace měla být na evropské úrovni zajištěna možnost pružnější reakce. Příchod velkého počtu lidí ze Sýrie a dalších válečných oblastí v Africe si žádá, aby se EU mobilizovala, protože jde o humanitárně naléhavé situace.

3.1

Ve 21. století dojde k nárůstu mobility osob a rovněž migračních toků. V současné době pouze 3 % světové populace žijí mimo zemi, v níž se narodili, ale je zde tendence, že objem těchto přesunů bude v budoucnu narůstat (míra ročního nárůstu dosahuje 3 %). Je nutné poznamenat, že migrační toky se navíc zintenzivňují mezi zeměmi Jihu, zejména do tzv. rozvíjejících se zemí. Roste rovněž mobilita mezi členskými státy EU (2) a mobilita v rámci Evropského hospodářského prostoru.

3.2

Mezi příčiny, které způsobují mezinárodní migraci, se řadí chudoba, nezaměstnanost, demografické trendy, nedostatek příležitostí, konflikty, ekologické katastrofy a změna klimatu.

3.3

EHSV navrhl, že v oblasti vnější politiky by EU měla prosazovat mezinárodní právní rámec pro migraci a mobilitu, který zmírní tlak na členské státy. Tento mezinárodní právní rámec by měl obsahovat základní úmluvy MOP a Mezinárodní úmluvu OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, kterou členské státy EU ještě neratifikovaly (3). EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala zprávu o opatřeních přijímaných členskými státy, s cílem připravit půdu pro ratifikaci úmluvy v nejbližší budoucnosti.

3.4

Jak již bylo uvedeno výše, hlavním cílem tohoto stanoviska je poukázat na hlavní problémy přistěhovalectví obecně a hledat komplexní řešení, jež zajistí účinnou přistěhovaleckou politiku respektující práva přistěhovalců.

4.1.1

V průběhu posledních deseti let si EU postupně vypracovala společný právní rámec pro takové aspekty, jako je status dlouhodobě pobývajícího rezidenta či sloučení rodiny. Harmonizovala podmínky přijímání studentů a vědeckých pracovníků a vytvořila modrou kartu určenou pro vysoce kvalifikované migranty. EU dále přijala horizontální právní předpisy, jako je předpis týkající se jediného povolení pro migrující pracovníky nebo směrnice týkající se přijímání dočasných pracovníků a směrnice týkající se převádění pracovníků v rámci společnosti.

EU musí dodat impuls společné strategii v oblasti přistěhovalectví pracovních sil a vytvořit právní rámec, jenž bude koherentní, globální, průřezový, bude v souladu se zásadou respektování práv pracovníků, zaručí rovné zacházení, bude se řídit potřebami podniků a zaručí legální zaměstnávání migrujících pracovníků. Jsou zapotřebí právní předpisy a spolupráce se zeměmi původu, které by umožnily přistěhovalectví za účelem zaměstnání legální a transparentní cestou, a to jak pro vysoce kvalifikované pracovníky, tak pro pracovníky s nižší kvalifikací.

Je zapotřebí komplexní a koherentní politika v oblasti přistěhovalectví, azylu a správy hranic a harmonizace právních předpisů, které aktivně zapojí členské státy, administrativu Evropské komise, ESVČ a příslušné evropské subjekty.

4.1.2

EHSV a Komise úzce spolupracují na integračních politikách. Ve spojitosti se společnými hlavními zásadami připravuje EU agendu pro integraci, která zahrnuje rovněž finanční fond. EHSV a Komise budou nadále spolupracovat na činnosti Evropského fóra pro integraci.

4.2.1

V EU vzniká společný azylový systém a harmonizující právní předpisy, avšak zatím máme k náležité situaci ještě daleko, neboť členské státy si zachovávají rozdílné politiky a právní předpisy (4).

4.2.2

Výbor kritizoval skutečnost, že EU je v oblasti azylu málo solidární, protože 90 % žádostí bylo vyřízeno pouze v deseti členských státech. Poměrně vzato nejvyššímu tlaku čelí nejmenší země jako Malta a Kypr a rovněž Řecko.

4.2.3

Dublinská úmluva určuje členský stát odpovědný za posouzení každé žádosti o azyl, avšak EHSV se domnívá, že tento systém nezajišťuje solidaritu mezi jednotlivými členskými státy EU. Žadatelé o azyl by měli mít možnost předložit svou žádost v kterémkoliv členském státě. Ve střednědobém horizontu musí EU získat nové pravomoci, aby bylo zajištěno, že žádosti bude posuzovat ona, a nikoliv orgány jednotlivých členských států. Žádosti tak budou posuzovány rychleji a zlepší se také podmínky pro udělování azylu. Dublinskou úmluvu je zkrátka třeba uvnitř EU nahradit systémem, který bude více podporovat začlenění a zohledňovat přání žadatelů o azyl a zajistí přiměřenější rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy.

4.2.4

Na pomoc členským státům s přípravou nového azylového systému byl zřízen Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO), který rovněž poskytuje technickou a provozní pomoc. EASO musí mít mandát pro posouzení vnitrostátních azylových systémů a jejich slučitelnosti s povinnostmi vyplývajícími z evropského a mezinárodního práva a se základními právy.

4.2.5

EHSV navrhuje zvýšit počet programů pro znovuusídlení zaměřených na přesun uprchlíků z území mimo EU a jejich usazování v Unii, a to ve spolupráci se třetími zeměmi a Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

4.2.6

Výbor též navrhuje rozšířit programy na přemísťování v rámci Unie, které poskytují finanční pobídky účastnícím se členským státům. Výbor se domnívá, že v současnosti je solidarita mezi členskými státy související se znovuusídlením a přemísťováním osob požívajících ochrany a uprchlíků a žadatelů o azyl velmi slabá.

4.2.7

Přemístění by mělo být prováděno na základě stanoveného stálého mechanismu. V této souvislosti by Komise měla předložit legislativní návrh stálého a účinného mechanismu pro přemístění v rámci EU, jenž by vycházel z evropského systému rozdělování žadatelů o azyl, který je popsán ve zprávě Evropského parlamentu o posílení vnitřní solidarity EU v oblasti azylu (2012/2032 INI). V zájmu zajištění co nejlepšího fungování tohoto mechanismu by bylo vhodné, aby tento legislativní návrh zohlednil také konkrétní zkušenosti získané v rámci pilotního projektu Eurema pro Maltu (5).

4.3.1

Spojení přistěhovalectví a kriminality, které se objevuje v některých politických projevech, neodpovídá skutečnosti a podporuje xenofobní postoje. Většina přistěhovalců, kteří jsou v EU v neregulérním postavení, vstoupila legálně, s krátkodobým vízem, a prodlužuje si svůj pobyt, nebo mají tito lidé dočasné přistěhovalecké povolení, avšak po jeho vypršení se nevracejí.

4.3.2

Mnoho z nich pracuje za nespravedlivých pracovních podmínek, někdy i mimo pracovněprávní rámec či v neformální ekonomice a nachází se v situacích sociálního vyloučení. S ohledem na některé tyto poměry podpořily organizace občanské společnosti a EHSV procesy zaměřené na regularizaci situace nelegálních přistěhovalců a obecněji vyzývají EU, aby přijala návrhy, doporučení a opatření, které zamezí vzniku těchto situací.

4.3.3

Práva nelegálních přistěhovalců musí být respektována za každých okolností, ať už při jejich zachraňování nebo při zadržování, a to do té doby, než je jim udělen nějaký status ochrany, nebo než jsou vráceni do jejich zemí původu. Nedovolená migrace po moři často končí ztrátou lidských životů. V této souvislosti EHSV zdůrazňuje, že je nutné za každých okolností respektovat základní práva osob.

4.4.1

Evropská unie potřebuje hodnověrnou, účinnou a legitimní politiku v oblasti vnějších hranic podléhající demokratické kontrole. Členské státy, jež tvoří schengenský prostor, neprovádějí kontroly na hranicích, které spolu sdílejí. To předpokládá spolupráci a sdílení odpovědnosti v otázce správy vnějších hranic. Schengenský hraniční kodex řídí přeshraniční pohyb a hraniční kontroly, přičemž zohledňuje podmínky, jež musí splňovat státní příslušníci země mimo EU, když chtějí vstoupit do schengenského prostoru a pobývat v něm po dobu nepřesahující tří měsíce. EU připravuje seznamy států, jejichž příslušníci musí žádat o vstupní víza.

4.4.2

EHSV má za to, že je třeba posílit úlohu agentury Frontex, aby se tato agentura ve střednědobém výhledu stala evropskou službou pohraniční stráže sestávající ze sboru evropských příslušníků pohraniční stráže. Jejím hlavním úkolem by bylo vynucování společných pravidel stanovených v hraničním kodexu. EHSV se domnívá, že je nezbytné posílit solidaritu EU k jejím členským státům se zohledněním jejich zeměpisné polohy.

4.4.3

Boj proti obchodování s lidmi a převaděčství osob je třeba vést tak, aby byla obětem neustále zaručena ochrana na základě mezinárodních humanitárních předpisů a evropských úmluv o lidských právech. Podle čl. 6 odst. 2 Schengenského hraničního kodexu pohraniční stráž nediskriminuje osoby na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání či přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace; a podle článku 13 příslušníci třetích zemí, kterým je odepřen vstup, mají právo se odvolat.

4.4.4

Výbor podporuje návrhy Komise na změnu vízových právních předpisů. Spolupráce s třetími zeměmi je v oblasti vízové politiky zásadní, neboť v mnoha případech je její součástí reciprocita.

4.5.1

Partnerství v oblasti mobility by měla zajistit, že postupy používané při navracení budou primárně založeny na dobrovolném navracení, přičemž budou zavedeny systémy podpory (6). V případě zahájení postupu pro nucený návrat bude nicméně zapotřebí zajistit, aby byla plně respektována lidská práva dotčených osob, v souladu s doporučeními Rady Evropy (7).

4.5.2

Dohody se třetími zeměmi, jež budou uzavřeny, budou muset být založeny na zásadě pozitivní podmíněnosti a současně s jejich uzavřením bude nutné stanovit ekonomickou pomoc a rozvojové programy, aby se předešlo neregulérnímu přistěhovalectví.

4.5.3

Repatriace přistěhovalců, kteří se na území EU dostanou nedovoleným způsobem, musí být prováděna v souladu se zavedenými pravidly. Klíčový význam pro zajištění plného dodržování práv navracejících se migrantů mají v této souvislosti dohody o navracení uzavřené se třetími zeměmi.

4.5.4

Listina výslovně zakazuje hromadná vyhoštění a zaručuje, že žádná osoba nebude moci být navrácena, vyhoštěna či vydána do jiného státu, v němž by se vystavovala vážnému nebezpečí trestu smrti, mučení či jiným nehumánním či ponižujícím trestům či zacházení – zásada nenavracení. Různé nevládní organizace však odsoudily hromadná vyhoštění a vyhoštění nelegálních přistěhovalců a žadatelů o azyl do zemí, v nichž jsou porušována lidská práva. EHSV připomíná, že Evropská úmluva o lidských právech a Listina obsahují ustanovení uplatnitelná na evropskou politiku v oblasti nedovoleného přistěhovalectví, zejména s ohledem na ochranu v případech navrácení, vyhoštění a vydání.

4.5.5

Osoby s těžkým onemocněním nesmějí být zadrženy ani vyhoštěny, jak rozhodl Evropský soud pro lidská práva v souvislosti s výkladem článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech, neboť potřebují zdravotní péči, stejně jako těhotné ženy. Situace nezletilých taktéž vyžaduje zvláštní péči a ochranu, zejména pokud je nikdo nedoprovází.

4.5.6

EHSV opakuje svůj nesouhlas s automatickým zadržováním žadatelů o azyl a nelegálních přistěhovalců v zajišťovacích zařízeních, jelikož to musí představovat výjimečná opatření (8). Výbor žádá větší transparentnost v oblasti zajišťovacích zařízení uvnitř a vně EU a rovněž to, aby byl UNHCR informován o situaci internovaných osob.

5.1.1

První krok byl učiněn v Evropské radě, která přijala globální přístup k migraci (Global Appproach to Migration, GAM) koncem roku 2005. Pro další rozvoj vnějšího rozměru evropské migrační politiky zahájila Komise řadu iniciativ.

5.1.2

Partnerství v oblasti mobility jsou nejdůležitějším politickým nástrojem pro provádění globálního přístupu k migraci a mobilitě. Pilotní fáze provádění již skončila a Komise v roce 2009 přistoupila k jejímu hodnocení (9).

5.1.3

Komise ve svém sdělení Dialog se zeměmi jižního Středomoří o migraci, mobilitě a bezpečnosti – COM(2011) 292 – doporučila řešit nové výzvy stojící před přistěhovaleckou a azylovou politikou (jako jsou války a přesuny obyvatelstva ve středozemní oblasti) nastolením dialogu pro migraci, mobilitu a bezpečnost v EU. Od té doby EU zahájila dialog s některými zeměmi.

5.1.4

Bylo uzavřeno šest partnerství v oblasti mobility, a to s následujícími zeměmi: Kapverdy (květen 2008) (10), Moldavsko (květen 2008) (11), Gruzie (listopad 2009) (12), Arménie (říjen 2011) (13), Ázerbájdžán (prosinec 2013) (14) a Maroko (červen 2013) (15). EU dokončila jednání o dalším partnerství v oblasti mobility, tentokráte s Tuniskem, a 3. března letošního roku bylo podepsáno společné prohlášení. Byla zahájena jednání o partnerství v oblasti mobility s Jordánskem, jež by měla být dokončena ještě v době řeckého předsednictví, v nejbližší době pak započne nový dialog v oblasti migrace, mobility a bezpečnosti se zeměmi jižního Středomoří, jako je Egypt, Libye, Alžírsko a Libanon. Prohlášení summitu EU–Afrika o migraci a mobilitě (16) má globální přístup, jejž EHSV podporuje.

5.1.5

V roce 2011 předložila Komise .hodnocení „globálního přístupu k migraci“ (17), v jehož rámci vyzvala EU, aby posílila svou vnější politiku v oblasti migrace, a předložila nová opatření v rámci „globálního přístupu k migraci a mobilitě“, založeném na čtyřech pilířích: 1) organizace a usnadňování legální migrace a mobility; 2) prevence a omezování nelegální migrace a obchodování s lidmi; 3) podpoře mezinárodní ochrany a posílení vnějšího rozměru azylové politiky; 4) optimalizace dopadu migrace a mobility na rozvoj.

5.1.6

Dle názoru EHSV jsou partnerství v oblasti mobility ovlivněna určitými omezeními, které bude třeba v příštích několika letech překonat. Z právního hlediska se jedná o „měkké“ právo. Jde o společná prohlášení EU, skupiny zainteresovaných členských států a nějaké třetí země, avšak nemají pro smluvní strany závazný charakter. Jejich flexibilní povaha napomáhá uzavření politických dohod, avšak nikoli vzniku právní odpovědnosti. Jak EHSV již dříve konstatoval (18), partnerství v oblasti mobility by měla být mezinárodními dohodami závaznými pro smluvní strany.

5.1.7

Partnerství v oblasti mobility by měla rozvíjet své prvky mobility a migrace komplexnějším a vyváženějším způsobem a měla by to považovat za svou prioritu. Dosud byla pozornost věnována zejména tématům bezpečnosti, repatriace, readmise nelegálních migrantů a ostrahy hranic. Ve sdělení Komise o dialogu se uvádí, že „nárůst mobility“ se bude řídit specifickými podmínkami pro jednotlivé třetí země. EHSV má za to, že EU musí těmto zemím nabídnout příležitosti k imigraci formou legálních a transparentních postupů (19).

5.1.8

EHSV navrhuje, aby EU partnerským zemím nabídla otevření kanálů pro mobilitu osob a usnadnění a liberalizaci vízového systému a systému přijímání nových přistěhovalců. Výbor (20) souhlasí s tím, aby se do nových dohod zapracovaly další otázky:

5.1.9

Pokud EU v zemích původu migrantů vytvoří imigrační střediska, nejen že tak posílí svou přítomnost v těchto státech, ale naruší tak desinformování ze strany obchodníků s lidmi a současně podpoří předkládání žádostí o legální přistěhovalectví. Zejména bude třeba podporovat občanskou společnost na místní úrovni, nebo dokonce podnítit její vznik tam, kde dosud neexistuje.

5.1.10

EU by v situacích humanitární krize na tranzitních územích způsobených masovými přesuny obyvatel – při zohlednění zásady pozitivní podmíněnosti – mohla financovat imigrační střediska nebo dočasná pobytová centra. Ve spolupráci s UNHCR a s IOM bude v těchto střediscích či centrech osobám, které to potřebují, zajištěna ochrana mezinárodního azylového systému.

5.1.11

Bude nutné, aby EU uzavřela dohody s tranzitními zeměmi, v nichž musí přiložit zvláštní význam požadavkům na dodržování lidských práv repatriaci.

5.1.12

Podpis dohod by se rovněž mohl rozšířit o spolupráci s Europolem a s agenturou Frontex. Boj proti organizovaným skupinám nezákonně převádějícím migranty představuje samý základ opatření zaměřených na prevenci a omezení přílivu nelegálních přistěhovalců. Na osoby, které se stanou oběťmi vykořisťování převaděči, je nutno nazírat jako na nevinné oběti.

5.1.13

Po katastrofě na ostrově Lampedusa byla na zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci ve dnech 7. a 8. října 2013 zřízena pracovní skupina pro Středomoří. Skupina svou práci dokončila zveřejněním sdělení o práci pracovní skupiny pro Středomoří (COM(2013) 869 final), která obsahuje balíček krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých opatření uspořádaný do pěti hlavních okruhů činnosti: činnost ve spolupráci s třetími zeměmi; regionální ochrana, znovuusídlení a posílené legální cesty do Evropy; boj proti obchodování s lidmi, nezákonnému převaděčství osob a organizované trestné činnosti; posílená ostraha hranic; pomoc poskytovaná členským státům čelícím vysokým migračním tlakům a solidarita s těmito státy.

5.1.14

EHSV považuje za zásadní, aby byla krátkodobá opatření doplněna o opatření dlouhodobá, jež by se zabývala prvotními příčinami nedobrovolné migrace.

5.1.15

Evropská rada v prosinci 2013 podpořila navržená opatření a zopakovala, že je nezbytné rozhodně jednat, aby se zamezilo ztrátám životům na moři a odvrátily se budoucí tragédie. Potvrdila, že prioritou je spolupráce se třetími zeměmi, aby se těmto jevům předcházelo.

16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/10

Zpravodajové:

pan van Iersel a pan Cedrone

—

cílem HMU, základního kamene jakéhokoli dalšího vývoje EU, je podpora kvality života, prosperity a stability pro evropské občany. Budování důvěry a příznivé podmínky pro reálnou ekonomiku jsou předpokladem růstu, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a investic. Tyto aspekty podtrhují význam HMU stejnou měrou pro členské i nečlenské státy eurozóny;

—

nepředvídatelnost vývoje nutí eurozónu k urychlenému vytvoření odpovídajících podmínek, neboť v dnešním globalizovaném světě nemůže žádná evropská země zaručit svobodu svého vlastního jednání. To má značný dopad na správu HMU i na její politiky;

—

HMU neexistuje sama o sobě. Původně byla plánována jako dokončení otevřeného vnitřního evropského prostoru a jednotného trhu. Vedle rozpočtové kázně musí EU a členské státy zároveň vypracovat podpůrné hospodářské a sociální politiky pro růst a zaměstnanost, neboť jsou klíčovými faktory zdařilé konsolidace (1);

—

k zajištění konvergence v členských státech v celé řadě oblastí bude třeba provést v hospodářských a strukturálních politikách, jež byly až donedávna obecně považovány za výlučnou oblast spadající do pravomoci členských států, zásadní změny. Nedůvěru a napětí musí nahradit společně vybudovaná důvěra. Užší unie se týká celé společnosti. Měl by být zaručen sociální a občanský dialog na všech úrovních.

I.

Dokončit HMU opírající se o pevné správní a řídící struktury eurozóny a stavějící na

II.

Neprodleně zahájit skutečný evropský plán růstu a zaměstnanosti, který bude založen na rozsáhlém investičním programu financovaném veřejným i soukromým sektorem a jenž bude fiskálním impulsem. Mělo by se zajistit nové zaměření a řádné uplatňování stávajících nástrojů, především balíčku šesti právních předpisů (six-pack), balíčku dvou právních předpisů (two-pack), fiskální úmluvy a evropského semestru.

III.

Vypracovat časový plán a opatření pro vytvoření politické Evropy jako celku, a to i na základě úvah o její institucionální struktuře v kontextu nové evropské úmluvy.

IV.

Začít provádět strategii v oblasti komunikace a zjednodušení zaměřenou na HMU v rámci společného úsilí Komise, Evropského parlamentu, členských států a občanské společnosti.

2.1

EHSV upozorňuje na to, že důsledky úplné a úspěšné HMU dalece přesahují rozpočtové, měnové a bankovní záležitosti. Cílevědomé vedení by občany a hospodářské subjekty mělo přimět k tomu, aby uvěřili ve společnou věc a získali pocit sounáležitosti s Evropou.

2.2

Nadcházejících pět let bude mít rozhodující význam pro rozvoj zatím ještě křehké HMU ve zralou strukturu. To od vlád členských států eurozóny, Rady a všech ostatních institucí EU vyžaduje zejména to, aby tento záměr přijaly za svůj, jednaly otevřeně a transparentně. Proto potřebujeme účinné politiky a srozumitelná a jasná poselství, žádná dvojznačná sdělení.

2.3

Stejně jako někteří přední evropští politici spatřuje i EHSV v politické unii orientační bod na obzoru (2). V souladu s jejich argumentem považuje EHSV politickou unii nejen za dokončení HMU jako takové, ale dívá se na ni i v širších mezinárodních souvislostech současného globalizovaného světa, který zásadním způsobem zpochybňuje politické uspořádání Evropy po Vestfálském míru a regulační schopnosti jednotlivých států.

2.4

V dnešním globalizovaném světě nemůže žádný evropský stát sám o sobě přežít. Státní suverenita je tudíž lépe zaručena společným politickým a hospodářským rámcem.

2.5

Ve zprávě předsedy Van Rompuye Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii a příslušném sdělení Komise z listopadu a prosince 2012 byl představen návrh plánu s konkrétními opatřeními, která se ubírají stejným směrem. EHSV to uvítal (3). Hlavním problémem je to, že nehledě na značný pokrok vytváří rozkol mezi správou společné měny a mezivládní ekonomickou správou nepřekonatelné napětí. EHSV zdůrazňuje, že zpráva předsedy Van Rompuye musí být politickým základem legislativních iniciativ zahájených v příštím období.

2.6

Hospodářská a finanční krize měla dopad především v eurozóně a vynesla na světlo omezení HMU, která dnes panují. Euro přestalo být nástrojem integrace Evropy a mnozí ho začali vnímat jako klín, který rozděluje země a občanskou společnost a ohrožuje samotnou budoucnost Unie. Tento zkreslený pohled neuznává, že krize – a její původ do značné míry mimo eurozónu – by bez společné měny byla hlubší.

2.7

Nerovnováha a hospodářské rozdíly mezi skupinami zemí, které existují od roku 1991 a nikdy nebyly zpochybněny, v současné době brání pokračování procesu integrace. Začínají se opět objevovat i tendence nebezpečného dělení a navracení pravomocí na úroveň členských států.

2.8

Budoucnost je tudíž nepředvídatelná. Náznaky hospodářské obnovy živí optimismus a ukončují krizový režim. Nicméně ještě nějaký čas lze počítat s nízkou či mírnou mírou růstu, částečně i kvůli nedokončené HMU a roztříštěnosti evropského finančního trhu. Vzhledem k nestabilitě hospodářství a potenciálním zvratům v nadcházejících letech EHSV upozorňuje, že zde není žádný důvod ke spokojenosti v těchto otázkách.

2.9

S ohledem na tuto situaci byla nedávno učiněná rozhodnutí – včetně balíčku šesti právních předpisů, balíčku dvou právních předpisů a bankovní unie (i když omezené) – velmi potřebná a naléhavá. Tyto nové správní mechanismy však do značné míry vycházejí spíše z obav o rozpočet a stabilitu než z obav o občany. Proto opatření v oblasti růstu a sociálních věcí přicházejí zkrátka. Zdlouhavý proces přijímání rozhodnutí a složitost systému mají navíc za následek tichý či otevřený odpor členských států i Rady jakožto důsledek politické nedůvěry a zaměření se na národní svrchovanost. Tato situace již Evropské unii způsobila hospodářské a sociální náklady a zhoršuje její mezinárodní postavení, a proto je budování důvěry zásadní pro překonání překážek.

2.10

EHSV proto naléhá na to, aby byl v příštím evropském legislativním období vypracován přesvědčivý plán, v němž budou s přesnými lhůtami určena další opatření, která musí být zaměřena na dokončení HMU v úzké souvislosti s cíli strategie Evropa 2020 a jejích stěžejních iniciativ. V tomto stanovisku se navrhuje několik nejvýznamnějších prvků tohoto plánu.

2.11

Diferencovaná integrace v EU, která již úspěšně funguje v různých politikách, by měla být i nadále hlavní zásadou. Mnohá z rozhodnutí nezbytných k dokončení HMU lze realizovat prostřednictvím platných právních předpisů nebo posílené spolupráce, zatímco u jiných bude nutné uzavřít novou smlouvu nebo stávající smlouvy změnit. Tato rozhodnutí by umožnila dohnat zpoždění, k němuž došlo při dokončování HMU, a přijmout řadu rychlých opatření, aniž by bylo opomíjeno dlouhodobé hledisko a s přihlédnutím ke skutečnosti, že i eurozóna potřebuje na institucionální úrovni skutečné strukturální reformy, vedle těch, které je třeba provést v jednotlivých zemích.

3.1

Prvním bezprostředním krokem v plánu pro příští legislativní období EU by bylo podepsání a provedení reálného paktu pro růst, zaměstnanost a stabilitu, aby se podpořila obnova a bylo možné splácet dluh (evropský „Nový úděl“). Tento plán by měl obsahovat přinejmenším tyto prvky:

4.1.1

Co se týče měnové politiky, a v souladu s posílením makroekonomického řízení eurozóny, je třeba doplnit mandát ECB, aby měla stejné postavení jako ostatní centrální banky z neevropských zemí a z evropských zemí, které nejsou členy EU ani eurozóny. Díky tomuto mandátu bude moci mj. jednat jako věřitel poslední instance a jako rovnoprávný subjekt na mezinárodních fórech a zůstane zcela nezávislá. ECB by měla mít neomezenou možnost předcházet krizím likvidity tak, aby tím podpořila investice (malé a střední podniky).

4.1.2

Odpovědnost však nemůže nést pouze sama ECB. Na cestě k úplné bankovní unii má rozhodující význam rozpočtová a hospodářská unie (8). Kvůli neustálým vazbám mezi vládami a bankami se členské státy zdráhají vytvořit potřebné politické a hospodářské podmínky, v důsledku čehož jsou nejlepší a nejúčinnější rozhodnutí odkládána (9). Narušuje to rovněž účinný dohled ECB nad všemi bankami, jenž by měl řešit roztříštěnost finančního trhu, měl by zpřetrhávat nežádoucí kontakty mezi politiky a bankami v členských státech a vytvářet vhodné příležitosti k přeshraničním fúzím bank.

4.1.3

Během jednání s Radou o bankovní unii se Evropskému parlamentu podařilo dospět k dohodě o podniknutí kroků k zavedení jednotného mechanismu pro řešení problémů a zřízení jednotného fondu pro řešení problémů (10). EHSV plně podporuje postoj EP. V nejbližší budoucnosti by rozhodnutí měla přispět k vytvoření jednotného evropského kapitálového trhu po vzoru Spojených států.

4.1.4

Úplná bankovní unie vyžaduje dobře strukturovaný jednotný mechanismus pro řešení problémů, harmonizovaný systém pojištění vkladů v členských státech a Evropský mechanismus stability (ESM), jenž umožní přímou rekapitalizaci bank (11). Související systém pro rozhodování by měl být účinný a musí zaručit rychlé přijímání opatření. Proces přípravy a využívání těchto prvků je třeba urychlit.

4.1.5

Samotná bankovní unie nestačí ke stimulování hospodářství a investic. S ohledem na vytvoření odolnějšího evropského finančního sektoru se plán činnosti pro příští roky musí zaměřit i na plné provedení Basel III, na Radu pro finanční stabilitu a na nalezení řešení pro banky, jež jsou příliš velké na to, aby mohly zkrachovat, v souladu s mezinárodními dohodami (G-20).

4.1.6

Nedávno zveřejněný objemný legislativní balíček komisaře Barniera o bankách a finančních trzích může nejen významným způsobem přispět k řádnému fungování finančních trhů v Evropě, ale i vytvořit stabilní a spolehlivý bankovní sektor. To je pro reálnou ekonomiku nejdůležitější. Poslední rozhodnutí Rady v této oblasti se tímto žádoucím směrem ubírají jen částečně.

4.1.7

Pro obnovu a růst hospodářství a rozvoj jsou největší prioritou dostatečné úvěry. To znamená, že se u právních předpisů EU musí usilovat o vyrovnanost mezi zajištěním přísných rámcových podmínek pro bankovnictví a podporováním dostatečných možností k operačním bankovním činnostem, zejména s ohledem na usnadnění investic, jež jsou pro všechny politiky růstu nepostradatelné. Netřeba zdůrazňovat, že rozhodující jsou uspokojivá opatření ve prospěch nově zakládaných společností a malých a středních podniků (12).

4.2.1

V tomto směru jsou příznačné – a neuspokojivé – složité diskuse v Evropské radě o závazných dohodách o hospodářských reformách (13). EHSV proto naléhá na Komisi, aby podrobněji rozpracovala svůj návrh takovýchto smluvních ujednání, která budou vyžadovat další diskusi o jejich podobě, financování a demokratické legitimitě (14).

4.2.2

Partnerství založená na systému vzájemně dohodnutých smluvních ujednání a souvisejících mechanismů solidarity by mohla pomoci usnadnit a podpořit provádění vhodných politik. Tato opatření by přispěla k tomu, aby členské státy převzaly v rámci společného rámce odpovědnost a aby byly ve všech oblastech týkajících se udržitelného růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti provedeny reformy, neboť všechny tyto tři faktory podpoří HMU jako celek (15). Tento rámec by mohl pomoci zajistit reakci EU na specifické asymetrické otřesy v jednotlivých zemích, což by bylo určitým výrazem solidarity v EU.

4.2.3

Partnerství tohoto druhu by mohla podpořit soudržnost a důvěru obyvatel, což je nesmírně důležité k překonání obav souvisejících s národní svrchovaností. To naopak přispěje k evropské sounáležitosti, jež je neodmyslitelným základem rozvoje takových nástrojů EU, jako je např. rozpočet eurozóny, Fond solidarity EU a eurobondy.

4.2.4

Konvergence hospodářských systémů, včetně systémů daňových (16), je spolu s nástrojem finanční solidarity klíčovým faktorem pro postupné odstranění makroekonomických a mikroekonomických rozdílů mezi zeměmi. Je to nástroj, z něhož se ve střednědobém výhledu – i za cenu případných nezbytných změn ve Smlouvách – stane vyrovnávací hospodářský mechanismus, aby došlo k opětovnému vyvážení a integraci ekonomik v členských zemích eurozóny. Mohl by být případně začleněn do systému společného rozpočtu eurozóny. Z tohoto hlediska by bylo možné využít i strukturální fondy a Fond soudržnosti.

4.2.5

Nová Komise jakožto jeden z hlavních aktérů tohoto procesu musí převzít odpovědnost za předkládání legislativních návrhů, podle vzoru komisaře Barniera při regulaci finančního systému, a sice v oblastech, v nichž dosud diskusi ovládaly členské státy, aby se v Radě na základě konkrétních návrhů rozproudily plodné debaty.

4.2.6

Komise doposud tuto metodu uplatňovala nepříliš často. K případům, v nichž by bylo možné ji použít, patří například koordinace ex ante týkající se plánů zásadních reforem hospodářské politiky, dohody o hospodářských reformách provázené mechanismem solidarity, zřízení Evropského fondu pro umoření dluhu či eurobondy. Pokud tyto návrhy vyžadují změny ve Smlouvách, měla by to dát Komise členským státům eurozóny jasně najevo.

4.2.7

Tento postup Radu přinutí, aby se k těmto návrhům vyjádřila. Podpoří to transparentnost a jasnost různých politických postojů a bude to jediný způsob, jak se dostat z mezivládní patové situace ve stávající struktuře. Komise o tom rovněž musí řádně informovat jednotlivé zainteresované strany, včetně široké veřejnosti.

4.2.8

Ze střednědobého hlediska je tudíž v eurozóně zapotřebí hospodářské řízení makroekonomických a mikroekonomických politik (nutné již od podepsání Maastrichtské smlouvy), které by upustilo od nynější metody koordinace, jež zatím nepřinesla téměř žádné výsledky, a začalo uplatňovat společné rozhodování o „základech“ těchto politik. Eurozóna si nemůže dovolit mít i nadále stejnou měnu a jiné hospodářské politiky. Proto je třeba politiky integrovat, aby se tak mj. usnadnila práce ECB.

4.2.9

Mechanismus přerozdělování pro případy asymetrických šoků: zásadu odpovědnosti (nejen států, ale i občanů) nelze oddělovat od zásady solidarity. Proto by měla být přijata konkrétní přechodná opatření pro nejohroženější skupiny obyvatel. Tuto odpovědnost musejí nést všichni občané ve všech zemích.

4.2.10

V tomto ohledu je třeba se začít přibližovat náležitému vlastnímu rozpočtu eurozóny a jeho společným pravidlům, neboť je to jediný způsob, který umožní pokrok na cestě ke společné fiskální politice a k absorpci otřesů, k nimž by v budoucnu mohlo dojít. Financování je možné naplánovat např. prostřednictvím účelové daně, daně z finančních transakcí (za předpokladu, že bude vybírána v celé eurozóně), daně z uhlíku nebo dočasně i z přebytku platebních bilancí překračujícího 6 %, anebo prostřednictvím emise společných dluhopisů.

4.2.11

Státní dluh: měl by být zaveden mechanismus, podle nějž by se se státním dluhem nedalo spekulovat, aniž by přitom zadlužené země byly zbaveny odpovědnosti. Státní dluh, postupně konvertovaný až do maximální výše 60 % (podle návrhu EHSV (17)) nebo od části překračující 60 % (podle návrhu Komise na vytvoření Evropského fondu pro umoření dluhu (18)), by mohl být veden na konsolidovaných debetních účtech a splácen poměrně podle jednotlivých členských států. Nebo by bylo možné zřídit na základě mezivládní dohody dočasný fond pro eurobondy, který by umožnil vydávat krátkodobé dluhové nástroje pro eurozónu, čímž by bylo odstraněno riziko krize likvidity členských států eurozóny. V návaznosti na závěry odborné skupiny, jež byla zřízena za specifickým účelem analyzovat výhody a rizika různých možností společné emise dluhopisů, by Komise nyní měla předložit konkrétní návrhy toho, jaké nástroje se mají použít a v jakém časovém rámci.

4.3.1

Velkou pozornost si zasluhují i mikroekonomické politiky, zejména průmyslová a odvětvová politika, která má zásadní význam pro růst evropského hospodářství a v níž nelze pokračovat izolovaným přístupem. Proto je třeba sloučit některé politiky, které přímo ovlivňují státní rozpočty, a příslušné rozhodovací postupy, a dospět tak ke společné vizi a společné akci Komise a členských států, zejména pokud jde o:

4.4.1

EHSV požaduje přijmout konkrétní opatření týkající se sociálního rozměru HMU (20). Míra zaměstnanosti mladých lidí je nadále nebezpečně nízká. Nová Komise by spolu s členskými státy měla převzít odpovědnost za zlepšení životních a pracovních podmínek prostřednictvím:

4.4.2

Je zapotřebí řádný sociální dialog na všech úrovních. To znamená, že v členských státech i mezi nimi navzájem je nutné odstranit překážky účinných konzultací. EU by měla značně přispět tím, že svede dohromady zainteresované subjekty z různých zemí, aby diskutovaly o osvědčených postupech a navrhly plány na zlepšení podmínek pro vytváření pracovních míst.

4.4.3

Bude-li Unie – a především eurozóna – dokončena, nebude moci ignorovat sociální dopady prováděných hospodářských politik a nechávat plně na členských státech, aby je řešily. U hospodářských i sociálních opatření bude třeba zohlednit nejen kritéria Paktu stability, ale také širší škálu makroekonomických kritérií (např. míru nezaměstnanosti, míru růstu, platební bilanci, míru zaměstnanosti, míru chudoby, rozdělení příjmů a bohatství atd.). Stabilitu HMU nelze zaručit bez jakýchkoli sociálních mechanismů pro eurozónu, které mohou zmírnit důsledky dramatické hospodářské recese nebo nerovnováhy. Některé z nich mohou vyžadovat změny ve Smlouvách. Ve střednědobém horizontu by k nim mohlo patřit:

4.4.4

Dále je třeba se v zájmu občanů podílet na dalších politikách, které v nich upevní pocit sounáležitosti a usnadní jejich mobilitu. Mezi ně patří:

4.5.1

Takto rozsáhlý program lze provádět pouze v případě, že má potřebnou demokratickou legitimitu vyplývající z rozhodovacího procesu. EHSV plně uznává značný pokrok, jehož bylo dosaženo v uplynulých několika letech, a má za to, že dalšího pokroku v příštím období lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li se věnovat zvláštní pozornost odpovědnosti, legitimitě, demokracii, transparentnosti a komunikaci.

4.5.2

V Evropě se vedou stále ostřejší politické diskuse o procesu integrace. Na úrovni EU musí politické strany jasně vymezit své možnosti, z nichž musí vycházet postoje různých politických frakcí v EP a které přispějí k většímu zviditelnění evropských politických stran. Nadnárodní volby do EP, jichž by se účastnila přeshraniční politická uskupení, by posílily a značným způsobem usnadnily diskuse v rámci Evropy.

4.5.3

Společná odpovědnost a nutnost podpory ze strany veřejnosti vyžadují, aby se národní parlamenty podstatně více zapojily do evropské diskuse. Národní parlamenty by se měly náležitým způsobem zabývat legislativními návrhy EU a národními programy reforem. Měly by probíhat interaktivní konzultace EP a národních parlamentů ke strategickým otázkám, což rovněž rozproudí dynamiku mezi národními parlamenty.

4.5.4

Při předkládání legislativních návrhů a opatření by Komise měla co nejefektivněji uplatňovat metodu Společenství, a to i v případech pravomocí, jež sdílí s členskými státy. Stejně jako v minulosti se vyplatí zaujmout proaktivní a odvážný přístup.

4.5.5

Na žádost národních parlamentů nebo občanské společnosti by Komise měla být vyzvána, aby s členskými státy vedla diskuse o evropských otázkách.

4.5.6

Evropská rada a Rada ve svých příslušných složeních – zejména Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci – jsou těmi, kdo přijímají hlavní rozhodnutí a mají zásadní význam pro odpovědnost a legitimitu. Proto je nutná větší transparentnost, neboť je v souladu s požadavky na demokracii.

4.5.7

Členové Rady, kteří zastupují národní zájmy, a subjekty, které spolurozhodují na evropské úrovni, často hovoří jinak doma a jinak v Bruselu, což obvykle vytváří značné zmatky a brání v dosažení dohody. Taková dvojznačná sdělení jsou nepřijatelná. Členské státy by se měly dohodnout na společně ujednaných politických poselstvích a podpořit je na všech úrovních, kde se přijímají rozhodnutí.

4.5.8

Členské státy představují ve struktuře HMU subjekty i objekty. Konvergence k evropské metodě se současným zachováním vnitrostátních správních postupů a tradicí je sice možná, bude však v řadě zemí vyžadovat hodně změn. Spolehlivé politické a správní postupy budou rozhodující pro budování důvěry.

4.5.9

EHSV zdůrazňuje, že i občanská společnost musí plnit svou často nedoceňovanou úlohu v budoucím uspořádání EU a integrovanější eurozóny. Existuje mnoho oblastí, v nichž postup do určité míry nebo úplně závisí na nevládních subjektech. Měla by být plně zapojena občanská společnost. Existuje příliš mnoho zemí, v nichž občanská společnost hraje druhé housle, přestože musí mít k dispozici nástroje nezbytné k tomu, aby se mohla spojit s institucemi, jež přijímají rozhodnutí. Občanská společnost se musí chopit své odpovědnosti a musí se zapojit do rozhodovacího procesu v EU, aby rozšířila svůj demokratický základ. Bez jejího aktivního zapojení nebude HMU nikdy úspěšně dokončena.

4.5.10

Zejména pro sociální partnery by bylo poměrně účelné, kdyby byly prozkoumány výsledky konsenzuálního modelu v členských státech. EHSV to důrazně podporuje. Měla by být doporučována výměna osvědčených postupů.

4.5.11

Podle EHSV je zřejmé, že nynější pravidla nejsou dostačující a neosvědčila se tak, jak se čekalo, a že mezistátní opatření nebyla a nejsou s to čelit výzvám spojeným s HMU. Nesmíme si ani namlouvat, že s ustupující krizí se stabilizační mechanismy, narychlo a zbrkle přijaté v dobách běsnící bouře, ukáží být dostatečné k tomu, abychom mohli jít dál a zabránit dalším krizím.

4.5.12

Jedinou možností, jak zabránit tomu, aby se podobná situace opakovala, je změnit pravidla fungování a procesu přijímání rozhodnutí v eurozóně tak, aby byla transparentnější a demokratičtější:

5.1

Kromě výše popsaného dokončení HMU by bylo vhodné, kdyby se během příštího legislativního období začalo vážně uvažovat o prohloubení celé EU a fungování jejích institucí a rovněž o výběru politik, které by měly být společné. Z pohledu EHSV by se tyto úvahy měly zaměřit na níže popsané aspekty.

5.2

Podmínit činnost Komise souhlasem Evropského parlamentu, jenž by také mohl mít právo iniciativy. Poslanci EP by kromě toho mohli být voleni z celoevropských kandidátek evropských politických stran.

5.3

V zájmu podpory viditelnosti, demokratické legitimity a rozdělení pravomocí by měla být zrušena diarchie předsedy Evropské rady a předsedy Komise, jehož by volil přímo EP za předpokladu, že se změní i jeho funkce. Současnou Radu by bylo možné nahradit „senátem států“, který by fungoval podle nových pravidel.

5.4

K politikám, pro něž by EU měla mít výhradní nebo sdílenou příslušnost a pravomoc rozhodovat, by mohla patřit: vnější politika a mezinárodní úloha EU, včetně jediného zástupce v mezinárodních organizacích; obranná politika – pro ty, kteří by to chtěli; energetická politika; politika výzkumu; azylová a imigrační politika; respektování norem a práv, včetně možnosti zásahu vůči státům porušujícím pravidla, jako je tomu v případě hospodářských a rozpočtových otázek.

5.5

Nové institucionální uspořádání, jež nelze nastolit pouze prostřednictvím posílené spolupráce, a úlohu Parlamentu, Rady, Komise, EHSV a VR by stanovila nová smlouva, jejíž konečná podoba by měla být hotova do roku 2019, kdy se budou konat příští volby do Evropského parlamentu.

6.1

V procesu znovuzískávání důvěry je nepostradatelná dobrá komunikace. EHSV je přesvědčen, že optimální komunikaci lze zajistit prostřednictvím dobrých politik a postupů odrážejících dlouhodobé perspektivy pro celou evropskou společnost.

6.2

Komunikaci s veřejností je třeba zintenzivnit a zlepšit. Komunikace budí zájem, a tím i pochopení. Na toto ponaučení nebyl brán dostatečný zřetel, což má na svědomí Komise a členské státy. Mělo by se využívat celé spektrum sociálních médií.

6.3

HMU a související oblasti byly často prezentovány jako technická záležitost. Tak to ale není, neboť jsou veskrze politické a zásadním způsobem ovlivňují život každého z nás. Z tohoto pohledu se však o tom hovoří jen zřídka, natož aby se o tom informovalo, což také vysvětluje obrovskou propast mezi EU a prostým občanem.

6.4

Různé tradice a situace každý den bolestně ukazují absenci společného jazyka ve věcech HMU. To je někdy velmi matoucí a má negativní vliv na pochopení občanů. Podle EHSV je Komise jedinou institucí, která může nabídnout řešení, neboť má právo iniciativy v legislativním procesu EU. Na to je třeba pohlížet z hlediska silnější politické role Komise a EP než v minulosti.

6.5

Občanská společnost a sociální partneři coby spoluodpovědné subjekty musí plnit svou úlohu v komunikaci. Ta byla doposud často zanedbatelná. Občanská společnost a sociální partneři by měli tlumočit obavy občanů a podniků veřejným orgánům a měli by spolupracovat na jejich řešení. Výměna názorů by měla probíhat oběma směry.

6.6

Evropa by již neměla budit dojem, že je odtržená od reality, jak si to velký počet občanů myslí. Občanům je třeba jasně vysvětlit výhody evropské integrace, konkrétní pokrok a z něj plynoucí přínos především pro investice, tvorbu pracovních míst a pro spotřebitele. Takzvaná nová vize pro Evropu by měla začít společnou strategií v oblasti komunikace a zjednodušení sdílenou Komisí a členskými státy, které jsou vedle politických stran a občanské společnosti hlavními aktéry.

16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/20

Zpravodaj:

pan Smyth

1.1

Po více než šesti letech finančních a hospodářských otřesů zůstávají běžné způsoby financování pro podniky, zejména malé a střední podniky (MSP), částečně zablokovány. Banky, které představují tradiční zdroj financování většiny MSP, jsou méně ochotny půjčovat v důsledku několika faktorů, např. probíhajícího snižování zadluženosti, požadavků na vyšší podíl kapitálu a likvidity, tvorby rezerv na nedobytné pohledávky a neochoty podstupovat riziko. Tato fragmentace finančních trhů a zdrojů financování je jedním z nejtrvalejších rysů finanční krize v Evropě.

1.2

Pokles úvěrů poskytovaných MSP na provozní potřeby představuje chronickou formu tržního selhání, které vyžaduje náležitou odpověď ze strany tvůrců politik EU. Tato odpověď svým rozměrem doposud neodpovídá velikosti problému.

1.3

Iniciativa ECB, LTRO (1), úspěšně odvrátila kolaps bankovního systému, avšak většina jejího financování do reálné ekonomiky přenesena nebyla. Namísto toho byla použita ke konsolidaci bankovních rozvah a představuje promeškanou příležitost, neboť podnikům se nadále v kritické míře nedostává provozního kapitálu.

1.4

EIB, která MSP po celé Evropě velmi aktivně podporuje, byla podstatným způsobem rekapitalizována a objem úvěrů těmto podnikům zvýšila. Právě podpora MSP je největší politickou prioritou skupiny EIB, jelikož představuje více než 20 % ročního objemu úvěrů EIB a 100 % činnosti EIF. Ačkoli je EIB významným poskytovatelem rozvojového financování MSP, její podíl na celkovém objemu úvěrů podnikům v eurozóně zůstává nízký.

1.5

EHSV vyjádřil svou podporu loňské zelené knize o dlouhodobém financování ekonomiky (2) a poté byl nedávno zveřejněn balíček opatření (3) zaměřených na podporu dlouhodobého financování obecně i financování konkrétně MSP. Balíček obsahuje opatření, která mají zvýšit využívání sekuritizace úvěrů MSP. Komise dále navrhuje nová pravidla s cílem povzbudit penzijní fondy, aby investovaly do finančních aktiv a podpořily tak financování dlouhodobějšího růstu v reálné ekonomice (4). Existují také návrhy na vytvoření likvidního a transparentního sekundárního trhu s korporátními a dalšími druhy dluhopisů. EHSV tyto návrhy vítá a domnívá se, že po určité době mohou přispět k reformovanému a efektivnějšímu trhu s financováním MSP.

1.6

Probíhá několik dalších iniciativ k odstranění překážek přesnějšího hodnocení úvěrové způsobilosti a rizika ze strany věřitelů. Patří k nim větší využívání elektronických archivů se standardním podáním, a to obchodními rejstříky, statistickými úřady, při hodnocení bankovních úvěrů a dalšími věřiteli, a nakonec také zřízení evropského centrálního úvěrového rejstříku. Lepší, aktuálnější informace o finanční výkonnosti MSP by měly umožnit lepší hodnocení rizika věřiteli a vhodnější ocenění rizika.

1.7

V současné době je zpracovávána nebo zvažována řada dalších návrhů na zlepšení přístupu MSP k financování. EHSV tuto aktivnější odpověď od tvůrců politik podporuje, ale realizace návrhů bude vyžadovat čas. Nadále před námi stojí výzva, co učinit nyní a v krátkodobém horizontu ke zlepšení přístupu MSP k financování.

1.8

Jediné univerzální řešení nemusí vyhovovat podmínkám ve všech členských státech. Některé členské státy vyvinuly přístupy, které vyhovují jejich vnitrostátním finančním strukturám a předpisům. Jednou z nejzajímavějších iniciativ je britský program financování úvěrů „Funding for Lending Scheme“ (5). Během posledních dvou let dosáhl mimořádných úspěchů při zvyšování objemu hypotečních úvěrů a úvěrů domácnostem ve Spojeném království a nyní se zaměřuje pouze na zvyšování objemu úvěrů MSP. Program poskytuje zúčastněným bankám pobídky na zvýšení čistého objemu úvěrů MSP pomocí nižších nákladů na financování. Jeho zastánci tvrdí, že bez tohoto programu by byl objem úvěrů MSP mnohem nižší.

1.9

EHSV považuje program „Funding for Lending“ za ukázku osvědčených postupů a doporučuje ECB, aby důkladně zvážila zavedení podobné iniciativy v eurozóně. Dne 5. června 2014 oznámila ECB soubor opatření v oblasti likvidity, která mají za cíl zvýšit objem úvěrů malým a středním podnikům (6). EHSV je potěšen, že hlavní návrh ECB, nazvaný „cílené dlouhodobější refinanční operace“ (TLTRO), je podobný programu FLS, který je popsán v tomto stanovisku. Dále stojí za to uvést, že práce EHSV na tomto stanovisku předcházela tomu, jak se vyvíjely úvahy tvůrců politik.

2.1

Diskuse o poskytování úvěrů a financí podnikům se spíše zaměřuje na nabídku rozvojového nebo investičního kapitálu a poptávku po něm, zejména v případě MSP. Věřitelé často upozorňují na nedostatek nových projektů, který vede k malé poptávce po rozvojovém financování. Zástupci MSP a středně kapitalizovaných podniků si často stěžují na nabídku rozvojového financování i náklady takových úvěrů a tvrdí, že banky nasazují u rizikového financování příliš vysoké ceny. Oba názory mohou být do jisté míry platné. V každém případě je objem úvěrů velkým i malým podnikům v poslední době v lepším případě neměnný a v horším případě prudce klesá ve všech členských státech EU.

2.2

Pro účely tohoto stanoviska EHSV se nezaměřujeme na rozvojový kapitál či na financování nových nebo nově založených podniků nebo na inovace. Stanovisko se zaobírá naopak otázkou přístupu k provoznímu kapitálu – možnostmi přečerpání bankovního zůstatku a nástrojů opakovaného čerpání úvěrů, které představují naprosto základní nástroje pro většinu podniků. Trendy poskytování provozního kapitálu je obtížné určit právě kvůli nedostatku údajů, avšak obecný trend lze pozorovat na údajích ECB o úvěrech nefinančním podnikům. Tyto údaje klesají čtyři či pět let a určité známky oživení vykazují až v několika posledních měsících.

2.3

Jedním z nejtrvalejších rozměrů finanční a hospodářské krize posledních šesti let je výrazný pokles objemu financí pro podniky. S tím, jak evropské banky usilovaly o snížení své expozice vůči znehodnoceným úvěrům a bezcenným dluhům, poklesla obvyklá nabídka provozního kapitálu podnikům, zejména malým podnikům a mikropodnikům, a to v nominálním i reálném vyjádření. Tento pokles úvěrů poskytovaných podnikům lze popsat jako chronickou formu tržního selhání. Fragmentace evropských finančních trhů navíc vedla k dvouúrovňové struktuře úvěrových sazeb. Například malé podniky v Itálii a ve Španělsku se potýkají s mnohem vyššími úrokovými náklady než podobné podniky v Německu a Spojeném království. Dodnes není odpověď tvůrců politik EU úměrná závažnosti problému a existují určité důkazy, že vlivy posílené bankovní regulace na úrovni EU i mezinárodní úrovni mohly problém úvěrování podniků dále zhoršit tím, že zvýšily neochotu bank podstupovat riziko.

3.1

Následky finanční krize a její dopad na reálnou ekonomiku řešili tvůrci politik EU s obtížemi. Křehkost bankovního systému EU se stala jednou z hlavních překážek hospodářského oživení. S cílem pomoci zmírnit křehkost systému přistoupila Evropská centrální banka (ECB) v letech 2012 a 2013 k bezprecedentní iniciativě, v jejímž rámci poskytla bankám v EU přístup k penězům za poměrně nízké náklady ve výši přesahující 1 bilion EUR. Název této iniciativy je dlouhodobější refinanční operace (LTRO). Byla odpovědí na nebezpečí zamrznutí nebo kolapsu bankovního systému, neboť banky měly co dělat, aby opravily své rozvahy a dosáhly souladu s přísnějšími poměry pro regulatorní kapitál. Dlouhodobá refinanční operace kolaps úspěšně odvrátila, avšak většina tohoto financování do reálné ekonomiky přenesena nebyla. Namísto toho byla použita ke konsolidaci bankovních rozvah. V určitém smyslu bylo možno tento výsledek čekat a chápat. Prioritou většiny evropských bank bylo a zůstává přežít. V jiném smyslu představuje tento výsledek nevyužitou příležitost, protože podnikům se nadále v kritické míře nedostává provozního kapitálu.

3.2

V březnu 2013 byla podstatným způsobem rekapitalizována Evropská investiční banka (EIB). Její splacený kapitál akcionáři navýšili o 10 mld. EUR v hotovosti. EIB očekává, že bude schopna během příštích tří až čtyř let zvýšit svůj objem úvěrů MSP, který je již nyní podstatný, až o 40 mld. EUR. Rekapitalizace pomohla EIB zvýšit objem jejích úvěrů MSP. Právě podpora MSP je největší politickou prioritou skupiny EIB a představuje více než 20 % ročního objemu úvěrů EIB a 100 % činnosti EIF. Úvěry MSP však EIB často poskytuje především na rozvojový kapitál, inovace a nové projekty. Má se za to, že EIB uvažuje o poskytování provozního kapitálu, a bude jistě zajímavé všimnout si výsledku těchto úvah. Ačkoli je EIB významným poskytovatelem rozvojového financování MSP, její podíl na celkovém objemu úvěrů podnikům v eurozóně zůstává nízký.

3.3

Ve Spojeném království a v USA se měnové orgány uchýlily k určitým neortodoxním opatřením, jako je kvantitativní uvolňování, s cílem poskytnout bankovnímu systému likviditu. V rámci této politiky nakupují centrální banky rozsáhlé množství státních a korporátních dluhopisů a pro bankovní systém jsou vytvářeny nové peníze. Tento postup napomohl předejít zamrznutí peněžních trhů a transmisního mechanismu měnové politiky v USA i ve Spojeném království. Existují určité doklady toho, že v USA napomohlo kvantitativní uvolňování zvýšit objem úvěrů a financování v reálné ekonomice. Americké měnové orgány nyní zvažují jeho omezení, neboť hospodářské oživení získává stabilnější povahu. Ve Spojeném království naznačuje signalizace budoucí měnové politiky ze strany Bank of England, že jakmile hospodářské oživení získá pevné základy, bude politika kvantitativního uvolňování ukončena také tam.

3.4

Komise zveřejnila v březnu 2013 zelenou knihu o dlouhodobém financování ekonomiky (7), po níž následoval balíček opatření na podporu dlouhodobého financování obecně a zaměřených zejména na financování MSP (8). Stěžejním prvkem tohoto balíčku jsou opatření na zvýšení využívání cenných papírů zajištěných aktivy (ABS), a to úvěry malým a středním podnikům. Širší využívání ABS by bankám a dalším finančním institucím umožnilo poskytovat větší objemy úvěrů podnikům. Komise dále navrhuje nová pravidla s cílem povzbudit penzijní fondy, aby investovaly do finančních aktiv, např. ABS, a podpořily tak financování dlouhodobějšího růstu v reálné ekonomice (9). Existují také návrhy na vytvoření likvidního a transparentního sekundárního trhu s korporátními dluhopisy a zlepšení atraktivity krytých dluhopisů a soukromého umísťování. Bylo zveřejněno sdělení o skupinovém financování (10), které má za cíl podporovat osvědčené postupy, sledovat vývoj trhů skupinového financování a ulehčit vznik známky kvality skupinového financování.

3.5

V této souvislosti má význam také několik dalších iniciativ. Překážky přesnějšího hodnocení úvěrové způsobilosti a rizika věřiteli se obvykle týkají nákladů a nedostatku relevantních finančních informací. Institut pro mezinárodní finance (IFF) navrhuje řadu opatření ke snížení těchto překážek. Patří k nim větší využívání elektronických archivů se standardním podáním, a to obchodními rejstříky, statistickými úřady, při hodnocení bankovních úvěrů a dalšími věřiteli. Tyto vnitrostátní registry údajů o úvěrovém riziku by měly být konsolidovány s databází European Data Warehouse tak, aby nakonec mohl vzniknout evropský centrální úvěrový registr. IFF vyzývá ke stanovení celoevropských standardů pro sběr informací a výkaznictví, aby mohly být prováděny analýzy napříč podniky a zeměmi. Lepší, aktuálnější informace o finanční výkonnosti MSP by měly umožnit lepší hodnocení rizika věřiteli a vhodnější ocenění rizika.

3.6

K dalším návrhům na zlepšení finančních toků do MSP patří:

4.1

Úkol vytvořit systém, který by podpořil lepší přístup k financování po celé Unii, není jednoduchý. Některé členské státy vyvinuly řešení, která vyhovují jejich vnitrostátním finančním strukturám a předpisům. Jediný univerzální přístup nemusí vyhovovat podmínkám ve všech členských státech. Jednou z nejzajímavějších iniciativ je britský program financování úvěrů „Funding for Lending Scheme“ (FLS), který si zaslouží bližší pohled.

4.2

Ministerstvo financí Spojeného království a Bank of England tento program zavedly v červenci 2012, aby se pokusily zvýšit objem úvěrů v reálné ekonomice (11). Nad fungováním programu dohlíží ministerstvo financí, které je akcionářem Bank of England. Program nabízí zúčastněným bankám levný zdroj financování a tyto nižší náklady financování by měly bankám umožnit zvýšení dostupnosti úvěrů cestou snížení požadovaných úrokových sazeb. Dále poskytuje bankám pobídky, aby zvýšily objem úvěrů, což jim umožní čerpat další prostředky z programu. Od svého vzniku program přispěl ke značnému poklesu nákladů na bankovní financování, což se projevilo ve formě zlepšených úvěrových podmínek. Je na místě uvést, že většina dosavadního úspěchu programu spočívá ve stimulaci poskytování úvěrů domácnostem, a zejména hypotečních úvěrů. Méně úspěšný byl při zvyšování objemu úvěrů podnikům, takže v listopadu 2013 jej uvedené orgány upravily tak, aby se soustředil pouze na stimulaci úvěrů MSP.

4.3

Program FLS má za cíl obchodně motivovat zúčastněné banky ke zvýšenému čistému poskytování úvěrů (tj. hrubý objem úvěrů po odečtení splacených částek). Program nabízí levnější financování všem bankám, dokonce i těm, které snižují svou zadluženost. Neexistuje žádné horní omezení objemu financování, který mohou banky začít čerpat. Pro ilustraci, pokud má na začátku programu určitá zúčastněná banka podnikové úvěry ve výši 100 mld. EUR, mohla by čerpat nejméně 5 mld. EUR financování. Pokud by stejná banka následně zvýšila svůj čistý objem úvěrů MSP o další 1 mld. EUR, mohla by z programu čerpat dalších 5 mld. EUR. Tento poměr 5:1 (čerpání z programu v poměru k novým čistým úvěrům MSP) společně s levnějšími náklady na financování poskytují bankám silnou motivaci, aby zvýšily objem úvěrů (12).

4.4

Doplněný program FLS monitoruje Bank of England. Účastní se ho většina finančních institucí ve Spojeném království. Upravený program, který má za cíl zvyšovat pouze objem úvěrů podnikům, funguje od listopadu 2013. Na jakékoli smysluplné závěry o jeho efektivitě je tedy pravděpodobně příliš brzy. Některé z největších bank ve Spojeném království a v eurozóně nadále poměrně rychle snižovaly zadluženost a to je pravděpodobně příčinou velké části poklesu objemu úvěrů podnikům. Příznivci tohoto programu uvádějí, že úvěrová situace ve Spojeném království by byla bez dostupného financování FLS mnohem horší.

4.5

EHSV je toho názoru, že by měl být podobný program, jako je FLS, zaveden v celé eurozóně. Program eurozóny podobný FLS by mohl během omezené doby až dvou či tří let přispět k obnovení obvyklejší úrovně financování podniků, přičemž by usnadnil probíhající proces snižování zadluženosti.

4.6

Dne 5. června 2014 oznámila ECB soubor opatření v oblasti likvidity, která mají za cíl zvýšit objem úvěrů malým a středním podnikům (13). EHSV je potěšen, že hlavní návrh ECB, nazvaný „cílené dlouhodobější refinanční operace“ (TLTRO), je podobný programu FLS, který je popsán v tomto stanovisku.

4.7

Většinu návrhů na zlepšení přístupu MSP k financování, které předložila Komise, přijal EHSV kladně, avšak většinou jsou zasazeny do střednědobého až dlouhodobějšího rámce a mohou vyžadovat nové právní předpisy či instituce. Mezitím krize financování provozního kapitálu pro podniky naléhavě vyžaduje okamžitá opatření a zdá se, že se situace dále zhoršuje. EHSV je toho názoru, že tvůrci politik EU by měli učinit více pro přijetí krátkodobějších řešení, jako jsou motivační programy (FLS nebo LTRO) popsané výše. Jakákoli zvýšená rizika ztráty finančních prostředků či dobré pověsti je třeba poměřit s 26 miliony nezaměstnaných lidí (5,6 mil. mladších 25 let) v EU.

16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/25

Zpravodajka:

paní Caño Aguilar

1.1

Evropská unie musí skončit se stavem, kdy je pouze uživatelem digitálních technologií, aby se stala tvůrcem a výrobcem, a proto musí podporovat talenty. Z toho důvodu jsou prioritami informování, odborná příprava a vzdělávání.

1.2

EHSV se domnívá, že přístup k digitální společnosti by měl být prioritním cílem celé evropské společnosti. Politiky prováděné v této oblasti nepostačují k odstranění digitální propasti, která se neustále prohlubuje.

1.3

EHSV připomíná, že je třeba přijmout náležitá opatření pro zaručení přístupu k digitální společnosti osobám s postižením a rovných podmínek ve vztahu k novým technologiím.

1.4

Digitální společnost nemůže představovat skutečnost, která doplňuje vyloučení. EHSV zejména zdůrazňuje, že je třeba přijmout náležité politiky, aby nebyly vyloučeny starší osoby, ale aby se naopak plně zapojily do používání technologií, jež tvoří součást běžného života lidí.

1.5

Evropské a vnitrostátní orgány musí společně usilovat o existenci vybavení a softwaru za dostupnější ceny, které by respektovaly mnohojazyčnost.

1.6

Evropská vzdělávací politika musí připravovat občany na život. EHSV trvá na tom, že je nutné konzultovat profesní organizace působící v sektoru vzdělávání.

1.7

Za účelem dosažení cíle rovného postavení je pro EHSV zásadní, aby členské státy v rámci svých finančních možností podporovaly veřejné vzdělávání.

1.8

EHSV zdůrazňuje význam veřejných knihoven v procesu odborné přípravy a vzdělávání zaměřených na digitální svět.

1.9

EHSV doporučuje prosazovat modely otevřené inovace a otevřených norem. Je třeba předejít neodůvodněným opatřením na podporu duševního vlastnictví, která mohou omezit inovační procesy v rámci digitální ekonomiky.

1.10

EHSV navrhuje, aby se přijala doporučení, jež v oblasti vzdělávání vydala Evropská nadace pro kvalitu v e-learningu (EFQUEL).

1.11

EHSV připomíná důležitou roli odborné přípravy pro řešení hospodářské krize a pro hospodářskou obnovu a vyzdvihuje úlohu CEDEFOP v této oblasti. EHSV proto navrhuje:

1.12

Iniciativa Horizont 2020 musí přispět k posílení postavení Evropy na poli digitálních technologií, kde podniky zaznamenávají méně investic než jejich konkurenti z Asie a Spojených států.

1.13

EHSV považuje za klíčové podporovat malé a střední evropské podniky v odvětví informačních a komunikačních technologií, neboť mohou podnítit inovační projekty, které jsou pro průmysl, jenž se neustále proměňuje, životně důležité. Daňová opatření a opatření zaměřená na rozšíření možností financování malých a středních podniků budou vedle toho velkým přínosem v boji proti hospodářské krizi.

1.14

Podpora začínajících podniků v oblasti digitálních technologií může přispět k posílení evropského hardwarového a softwarového průmyslu. EHSV oceňuje iniciativu v oblasti podpory vysoce rizikových programů v rámci Digitální agendy, žádá však o vyšší podporu z finančního systému.

1.15

EHSV navrhuje přijmout soubor opatření ke zvýšení zapojení žen do digitální společnosti.

2.1

Využívání IKT ve vzdělávání se týkají nejrůznější politiky, programy a iniciativy EU, mimo jiné:

2.2

Digitální agenda pro Evropu (2010), stěžejní strategie EU pro dosažení cílů Horizontu 2020, obsahuje řadu opatření, mj. v následujících oblastech:

2.3

EHSV se těmto otázkám věnoval v různých stanoviscích (1).

2.4

Toto stanovisko z vlastní iniciativy se zabývá některými aspekty, jež souvisejí s přístupem k digitální společnosti, se vzděláváním, rovností a zaměstnaností.

3.1.1

Nástroje, které poskytují IKT, se v životě lidí používají stále častěji. Přístup k digitální společnosti je právo a zdroj příležitostí, jež je potřeba plně využít.

3.1.2

EHSV opakovaně zdůrazňoval důležitost širokopásmového připojení pro evropskou společnost a ekonomiku (2), a vítá proto jeho rozšíření do 28 členských států pomocí družice. Nicméně nadále přetrvávají četné příčiny digitální propasti, které jsou ještě zhoršeny zvýšením míry chudoby prohloubené hospodářskou a sociální krizí.

3.1.3

Digitální propast se nezmenšuje, mimo jiné v důsledku vzdělání (u osob s vyšším vzděláním je až třikrát pravděpodobnější, že budou uživateli internetu, než u 33 % obyvatelstva s nižším vzděláním), věku (využívání internetu je všeobecně rozšířeno mezi mládeží a studenti ho používají téměř všichni, naopak starší osoby ho využívají mnohem méně), informací (které jsou hlavně v angličtině), rozdílům mezi venkovskými, městskými a ostrovními oblastmi atd.

3.1.4

Veřejné orgány se často setkávají s vážnými potížemi při financování nákladů na informační technologie ve vzdělávání v době rozpočtových omezení, která se v souvislosti s Paktem stability jeví jako ještě závažnější. Jeden z možných způsobů financování (vybírání poplatků od uživatelů) může ohrozit rovné postavení ve vzdělávání a jeho dostupnost.

3.1.5

Přístupnost je lidským právem (3). Mimoto je nutné připomenout, že Listina základních práv Evropské unie, jež je nedílnou součástí Lisabonské smlouvy, v článcích 20, 21 a 26 zakazuje jakoukoliv diskriminaci na základě zdravotního postižení a uznává právo osob se zdravotním postižením na specifická opatření. Podle Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením jsou navíc členské státy povinny přijmout vhodná opatření k zajištění přístupu osob se zdravotním postižením na rovnoprávném základě s ostatními k informacím a ke komunikačním technologiím, včetně internetu (4).

3.1.6

Vzhledem k tomu, že u osob se zdravotním postižením existuje dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou nezaměstnány, a že nové technologie (včetně internetu) jsou bránou otevírající přístup k zábavě, vzdělávání, kultuře a mnoha dalším veřejným i soukromým službám a též k podpoře účasti na demokracii, jsou dostupné IKT nepostradatelné k tomu, aby osoby se zdravotním postižením mohly za rovných podmínek soutěžit na stále širším digitálním trhu a byly začleněny do tak zvané digitální společnosti.

3.1.7

Digitální společnost nemůže být dalším faktorem vyloučení. Naopak, zranitelné osoby v ní musí najít způsob, jak se z vyloučení vymanit.

3.2.1

Digitální společnost vyžaduje vůli po otevřenosti vůči institucionálním změnám. EU se musí zasazovat o systémy vzdělávání a odborné přípravy, které budou přístupné všem a budou působit ve prospěch rozvoje znalostí, dovedností a schopností občanů v široké škále oblastí, sociálních, občanských a kulturních dovedností, schopnosti učit se, tvořivosti, inovací a schopnosti týmové práce.

3.2.2

Všichni odpovědní pracovníci ve vzdělávacím systému musí ve školách podporovat prostředí vhodné k učení, aby ve vzdělávacím procesu vznikl pozitivní přístup k inovacím, kvalitě a spolupráci, motivovali se v něm všichni studenti a aby se ve školách šířily osvědčené postupy, zapojení občanů a zkušenosti a kultura hodnocení.

3.2.3

Vzdělávací politice EU se nepodařilo dostatečně stimulovat vnitrostátní úřady pro vzdělávání k zajištění toho, aby pedagogové využívali IKT od počátku vzdělávání učitelů a aby je používaly vzdělávací instituce, zejména základní a střední školy a odborná učiliště. Zejména nepodnítila členské státy dostatečně k tomu, aby činily potřebné investice do moderního a inovativního vzdělávání vysoké kvality založeného na IKT.

3.2.4

Ministři školství musí naplánovat zvláštní odbornou přípravu pro vyučující a vyslat signál, aby došlo ke změně způsobu učení.

3.2.5

EHSV zdůrazňuje význam veřejných knihoven v procesu odborné přípravy a vzdělávání zaměřených na digitální svět.

3.2.6

Od nejnižšího školního věku by mohly být děti zasvěceny do fungování počítačů a možná programování hravou formou, aby Evropané přestali být co možná nejdříve pouze uživateli IKT a stali se tvůrci a výrobci. V EU existují póly excelence v oblasti výzkumu (například výzkum elektronických nanosoučástí), avšak je třeba pokročit dále.

3.2.7

V evropských vzdělávacích systémech lze nalézt příklady kvalitního vzdělávání, počínaje základní školou přes odbornou přípravu až po vysoké školy. Je však nutné provést změny ve vzdělávacích programech a začlenit do nich využití IKT ve vzdělávání a jeho vyhodnocení.

3.2.8

EHSV doporučuje prosazovat modely otevřené inovace a otevřených norem a předejít tomu, aby neodůvodněná opatření na podporu duševního vlastnictví omezovala inovační procesy v rámci digitální ekonomiky.

3.2.9

Cílem protokolu SPI (Simple Publishing Interface), jejž vytvořil Evropský výbor pro normalizaci (CEN), je usnadnit spojení mezi nástroji na tvorbu obsahů a archivy, které neustále spravují učební pomůcky a metadata.

3.2.10

Interoperabilita může rovněž usnadnit využívání podpůrných technologií, které potřebují osoby se zdravotním postižením k přístupu k IKT.

3.3.1

Vzdělávání a odborná příprava během života člověka obohacují a vybavují ho dovednostmi, které jsou v demokratické společnosti nezbytné. Na odborné přípravě silně závisí sociální a hospodářský rozvoj, neboť tato příprava zajišťuje přístup k dovednostem a způsobům vstupu na trh práce. Může být rovněž zdrojem zlepšení života, zejména u znevýhodněných a vyloučených skupin. Odborná příprava však není pouze spojovacím článkem mezi vzděláváním a zaměstnáním, ale má velký význam jako taková. Statistický úřad UNESCO poukázal na souvislost mezi hospodářským rozvojem a odbornou přípravou.

3.3.2

Stěžejní strategií EU v této oblasti je program Erasmus+, který by podle EHSV „měl být klíčovým nástrojem ke zintenzivnění podpory vzdělávání a odborné přípravy s cílem zvýšit kvalifikaci občanů a pomoci řešit vysokou úroveň nezaměstnanosti mládeže v mnoha členských státech“. Nicméně vyčlenit potřebné prostředky na odbornou přípravu a dát jí nezbytnou prestiž v rámci vzdělávacího systému by měly členské státy, které mají v této oblasti pravomoci.

3.3.3

EHSV připomíná, že Cedefop se ve své práci týkající se celoživotního vzdělávání a odborné přípravy zabývá otázkami, které jsou zásadní pro osoby mající potíže s přístupem na trh práce, jako jsou např. vzdělávání dospělých, kvalifikace a dovednosti, ověřování a postupy pro zajištění kvality. Cedefopu je třeba poskytnout větší zdroje.

3.3.4

EHSV navrhuje:

3.4.1

V EU je vysoká míra nezaměstnanosti a podle Komise v ní navíc bude v krátkodobém horizontu chybět 9 00  000 kvalifikovaných osob, které by obsadily pracovní místa v odvětví IKT.

3.4.2

IKT mají výrazný dopad na zaměstnanost a úspěch Digitální agendy závisí na existenci podniků zabývajících se špičkovými technologiemi. V roce 2008 přinesly IKT Unii přidanou hodnotu ve výši 574 mld. EUR a zaměstnávaly 8,3 mil. osob. Evropské podniky – jež čelí potížím v podobě roztříštěnosti trhů či nedostatečného financování – musí posílit svou pozici vůči gigantům, kteří dominují na světových trzích, z nichž většina je ze severní Ameriky.

3.4.3

Stejně jako jakýkoli technologický vývoj, IKT způsobují převratné změny v oblasti zaměstnanosti. To je třeba prozkoumat za účelem vytvoření oborů zaměstnání, kvalifikací, dovedností, osvědčení jak pro osoby, které IKT vylučují z trhu práce, tak pro ty, kterým IKT pomáhají, aby do něj byly začleněny.

3.4.4

Velká koalice pro digitální pracovní místa, již Komise vytvořila v březnu 2013, se zabývá nejdůležitějšími otázkami (odborná příprava a uzpůsobení školení pracovním místům v digitální ekonomice, mobilita, osvědčování, osvěta, inovativní učení a výuka), nejsou však na ni vyčleněny rozpočtové prostředky. V rámci Digitální agendy navíc existují další iniciativy: strategie Elektronické dovednosti, balíček v oblasti zaměstnanosti, iniciativa Otevření systémů vzdělávání, strategie Přehodnocení vzdělávání, iniciativa Příležitosti pro mladé nebo Přehled dovedností EU.

3.4.5

Do této koalice je nutné zapojit průmysl, avšak rovněž oblast vzdělávání, a to tak, aby prostřednictvím praxe v podnicích docházelo k těsnějšímu propojení s odvětvím IKT.

3.4.6

Je nutné poukázat na to, že v těchto programech nejsou dostatečně zohledněny zvláštní potřeby osob vyloučených z důvodu zdravotního postižení, zejména co se týče elektronických dovedností, digitální gramotnosti a začlenění na digitální trh práce.

3.4.7

Ačkoliv největší evropské společnosti zabývající se špičkovými technologiemi investují do VaV, činí tak v menším rozsahu než podniky z Asie a Spojených států. EHSV doufá, že Horizont 2020 s rozpočtem ve výši 78,6 mld. EUR přispěje k posílení evropského postavení na světových trzích.

3.4.8

EHSV se domnívá, že je stěžejní podporovat evropské malé a střední podniky v oblasti IKT, jelikož mohou odstartovat inovační projekty, které jsou pro neustále se proměňující odvětví zásadně důležité. Jako příspěvek k překonání krize je nutné řešit potíže s financováním, které mají jak malé podniky, tak inovační projekty (začínající podniky) v oblasti technologických inovací.

3.5.1

Ze zhruba 7 milionů osob pracujících v odvětví IKT je v současné době pouze 30 % žen, jež jsou nedostatečně zastoupeny na všech úrovních, a zejména na řídících pozicích. Absolventek vysokých škol je procentuálně více než mužů, avšak nadále se potýkají se znevýhodněním, pokud jde o pracovní místa, mzdy, pracovní podmínky a přístup k pozicím spjatých s vysokou odpovědností.

3.5.2

Vzhledem ke znepokojujícímu poklesu absolventek oborů IKT je zvláště potřebná změna přístupu: pouze 29 z 1000 absolventek magisterských studijních programů dnes získá diplom v oborech IKT a pouze 4 budou v těchto oborech přímo zaměstnány.

3.5.3

Ačkoli větší podíl žen v odvětví IKT by mohl zvýšit HDP eurozóny o 9 miliard eur, jejich nedostatečné zapojení v tomto odvětví vysvětlují různé důvody (mimo jiné kulturní tradice a stereotypy), což není pouze evropský, ale všeobecně rozšířený problém.

3.5.4

Za tím účelem EHSV doporučuje:

4.1

Dostupnost musí být prioritním cílem nejen veřejných orgánů, ale celé společnosti, proto se o ni musí zasazovat všechny ekonomické a sociální subjekty. Politiky EU a obecně i politiky mnoha členských států však dosud byly velmi neefektivní.

4.2

EHSV navrhuje, aby EU a vnitrostátní orgány podporovaly společná opatření pro dosažení výrazného snížení nákladů na počítačová vybavení, včetně všeobecného rozšíření bezplatného otevřeného softwaru, jako je např. Linux, a poskytnout evropský obsah pro informace a poznatky.

4.3

Vhodná politika pro EU ve 21. století vyžaduje myšlení otevřené změnám. Hlavním cílem evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy nemůže být pouze uspokojování specifických potřeb trhu práce (na něž se Komise hlavně zaměřila ve své vzdělávací politice), ale vzdělávání pro život. Do přípravy vzdělávacích politik EU musí být zapojeny evropské organizace učitelů a vzdělávacích institucí, k čemuž v současnosti nedochází.

4.4

Vzhledem k tomu, že členské státy čelí rozpočtovým omezením a že prostřednictvím svých demokratických institucí přijímají rozhodnutí, která považují za nejlepší pro své občany, je nutné poukázat na nevyhnutelnou potřebu investic do veřejného vzdělávání, aby bylo možné dosáhnout cíle rovnosti v přístupu ke vzdělávání bez ohledu na sociální původ studentů a jejich finanční prostředky.

4.5

Komise musí položit důraz na bezplatnost a veřejný zájem metadat určených ke vzdělávacím účelům. Na tato metadata by soukromé podniky neměly mít patenty. Kromě evropského programu SPI v oblasti normalizace je nutné zdůraznit význam programu Komise v oblasti metadat s názvem eContentplus.

4.6

Aby se zaručila kvalita a přiměřenost poskytovaného vzdělávání a odborné přípravy, musí vyučující a vzdělávací instituce kontrolovat obsah určený ke vzdělávacím účelům. EHSV se domnívá, že se musí brát v úvahu doporučení Evropské nadace pro kvalitu v e-learningu (EFQUEL) ohledně právních předpisů, harmonizace, práv duševního vlastnictví atp.

4.7

EHSV vyjádřil zklamání z výrazného snížení rozpočtu Digitální agendy na období 2014–2020 z původně navržených 9,2 mld. EUR na 1,14 mld. EUR, který byl nakonec přijat.

4.8

EHSV vítá finanční podporu vysoce rizikových inovativních iniciativ vypracovaných malými a středními podniky, jež byla stanovena v rámci Horizontu 2020. Opatření, která malým a středním podnikům a začínajícím podnikům umožňují získat více finančních prostředků nejen od veřejných orgánů, ale i od trhů a finančního systému, jsou nesmírně důležitá.

4.9

EHSV doporučuje zahrnout do všech iniciativ v digitální oblasti rozměr dostupnosti, aby bylo zajištěno, že k programům e-učení, IKT, materiálu a nástrojům (on-line i off-line) budou mít přístup osoby se zdravotním postižením a všechny zranitelné osoby. Kromě toho se musí věnovat zvláštní pozornost začlenění osob se zdravotním postižením mezi kandidáty na nová pracovní místa v sektoru IKT, která EU hodlá zaplnit.

16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/31

Zpravodaj:

pan McDonogh

1.1

Výbor by uvítal vytvoření úřadu pro tematiku kybernetické bezpečnosti na úrovni EU, podobně jako je tomu v případě letectví, kde působí Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA), který by evropské úrovni dodal potřebnou vedoucí sílu k řešení složitostí se zaváděním účinné celoevropské politiky kybernetické bezpečnosti.

1.2

Pro vysokou míru kybernetické bezpečnosti v Evropě jsou klíčoví informovaní a zodpovědní občané. Vzdělávání občanů v oblasti osobní kybernetické bezpečnosti a ochrany údajů by mělo být základní součástí školních osnov a programů odborné přípravy na pracovišti. EU by navíc měla prosazovat veřejné informační programy a iniciativy o těchto tématech po celé Unii.

1.3

Od podniků by měl být zákonem vyžadován proaktivní přístup k vlastní ochraně před kybernetickými útoky včetně bezpečných a odolných informačních a komunikačních technologií (IKT) a přípravy zaměstnanců v oblasti bezpečnostních opatření, podobně jako tomu je u otázek ochrany zdraví a bezpečnosti při práci.

1.4

Každý členský stát by měl mít organizaci, jejímž úkolem bude informovat, vzdělávat a podporovat odvětví MSP v otázkách souvisejících s osvědčenými postupy v oblasti kybernetické bezpečnosti. Velké firmy mohou snadno získat potřebné znalosti, ale MSP potřebují podporu.

1.5

Úloha Agentury Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) by se měla rozšířit o přímější odpovědnost za vzdělávací a osvětové programy v oblasti kybernetické bezpečnosti zaměřené zvláště na občany a malé a střední podniky (MSP) a měly by být k tomu poskytnuty příslušné finanční prostředky.

1.6

Podniky a organizace by měly na úrovni svých řídících a dozorčích orgánů zvýšit povědomí o odpovědnosti za kybernetickou bezpečnost. Vedoucí pracovníci všech organizací by měli být explicitně informováni o potenciální právní odpovědnosti podniku vyplývající z nedostačující politiky a opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti.

1.7

Kvůli své zásadní roli při poskytování služeb online by měli mít všichni poskytovatelé internetových služeb v EU zvláštní odpovědnost za ochranu svých klientů před kybernetickými útoky. Tato odpovědnost by měla být stanovena a zakotvena v právních předpisech na unijní úrovni.

1.8

K zajištění rychlého zúročení obrovského potenciálu dynamické expanze cloud computingu pro hospodářský růst (1) by rovněž měly být pro poskytovatele cloudových služeb na unijní úrovni stanoveny zvláštní bezpečnostní požadavky a povinnosti.

1.9

Výbor má za to, že dobrovolná opatření jsou nedostatečná a že je nezbytné pevně stanovit potřebné regulativní povinnosti členských států, aby zajistily harmonizaci, správu a prosazení evropské kybernetické bezpečnosti také na evropské úrovni. Je rovněž zapotřebí právních předpisů, které by všem podnikům a organizacím (nejen poskytovatelům kritické infrastruktury) ukládaly povinnost oznamovat závažné incidenty v oblasti kybernetické bezpečnosti. To by pomohlo zvýšit rychlost reakce Evropy na hrozby a zvýšit míru porozumění kybernetickým útokům a znalostí o nich tak, aby mohla být vyvinuta kvalitnější obrana.

1.10

Výbor důrazně doporučuje, aby Evropa zaujala konstrukčně vedený přístup k řešení hrozby kybernetických útoků tím, že zajistí, aby veškeré technologie a služby používané v Evropě k poskytování internetového připojení a služeb online byly technicky řešeny tak, aby poskytovaly nejvyšší možnou úroveň bezpečnosti před kybernetickými útoky. Zřetele konstrukčního řešení by se měly soustřeďovat hlavně na rozhraní mezi člověkem a technikou.

1.11

EHSV by si přál, aby evropské normalizační organizace vyvíjely a rozšiřovaly důkladné normy kybernetické bezpečnosti pro všechny síťové technologie a služby IKT. Součástí těchto norem by měl být povinný kodex správné praxe, který by zajišťoval, že všechna zařízení IKT a internetové služby nabízené evropským občanům splňují nejvyšší normy.

1.12

EU musí neprodleně zajistit, aby měl každý členský stát zavedenu plně funkční skupinu pro reakci na počítačové hrozby (CERT), s cílem chránit sebe i Evropu před kybernetickými útoky.

1.13

Výbor žádá, aby Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě (EC3) při Europolu získalo další finanční prostředky, které požaduje pro boj s kyberkriminalitou a posílení spolupráce policejních sil v Evropě i spolupráce se silami mimo Unii, za účelem zvýšení akceschopnosti Evropy při zadržování a stíhání pachatelů kybernetických trestných činů.

1.14

EHSV je přesvědčen, že na ochranu občanů a podniků před kybernetickými útoky musí unijní politika kybernetické bezpečnosti klást důraz zejména na tyto oblasti: silné vedení na úrovni EU; politiku kybernetické bezpečnosti, která bude zvyšovat míru bezpečnosti a zároveň ochrání soukromí a další základní práva; osvětu u občanů a podněcování proaktivních ochranných přístupů; komplexní řízení ze strany členských států; informovaná a odpovědná opatření podnikatelského sektoru; hluboké partnerství mezi vládami, soukromým sektorem a občany; dostatečnou míru investic; dobré technické standardy a dostatečné investice do VaVaI; mezinárodní zapojení. V této souvislosti Výbor opakuje svá doporučení ohledně politiky kybernetické bezpečnosti, která vyjádřil v mnoha předchozích stanoviscích (2), a vyzývá Komisi, aby navázala na opatření v nich uvedená.

2.1

Internetová ekonomika generuje více než jednu pětinu růstu HDP v EU a přes internet každoročně nakupuje na 200 mil. Evropanů. Na internet a související digitální technologii se spoléháme při zajišťování životně důležitých energetických, zdravotnických a finančních služeb i služeb veřejné správy. Tato klíčová digitální infrastruktura a služby, jež hrají zásadní roli v našem ekonomickém i sociálním životě, jsou však zranitelné vůči stále většímu počtu kybernetických útoků, které ohrožují naši prosperitu a kvalitu života.

2.2

Výbor je přesvědčen, že rostoucí závislost Unie na internetu a digitální technologii není uspokojivě vyrovnávána praktikami a politikami, které by v současnosti i do budoucna poskytovaly dostatečnou míru kybernetické bezpečnosti po celé Evropě. Účelem tohoto stanoviska je upozornit na mezery, jež Výbor spatřuje v politice EU v oblasti kybernetické bezpečnosti, a nabídnout doporučení, která by posílila zmírňování rizik souvisejících s kybernetickými útoky.

2.3

Důvody kybernetických útoků mohou být velmi různé – od úzce osobních, jako je např. msta vůči jednotlivci či podniku, až po počítačovou špionáž vedenou národními státy a kybernetickou válku mezi zeměmi. Při přípravě tohoto stanoviska bylo rozhodnuto zúžit jeho záběr pouze na kybernetické útoky s kriminální motivací, aby bylo možné soustředit doporučení na problémy primárního zájmu většiny členů Výboru. Komplexní politická debata o kybernetických útocích vedených členskými státy proti občanům či jiným státům by mohla být tématem příštího stanoviska.

2.4

Stanovisko se zabývá pouze kybernetickými útoky ze strany pachatelů kybernetických trestných činů, které jsou motivovány penězi. Tyto útoky tvoří velkou většinu všech útoků. Zavedením politik a opatření kybernetické bezpečnosti k účinnému zvládání kriminálních kybernetických útoků se rovněž snižuje riziko kybernetických útoků motivovaných politickými či osobnějšími důvody.

2.5

V EU sice došlo k výraznému pokroku v provádění opatření v oblasti důvěryhodnosti a bezpečnosti v rámci digitální agendy a k vytvoření široce koncipované strategie kybernetické bezpečnosti řešící většinu výše uvedených cílů, avšak stále je nutné učinit více.

3.1

Kybernetický útok je útočný čin jakéhokoli typu zaměřený na počítačové informační systémy, infrastrukturu, počítačové sítě a/nebo osobní digitální zařízení pomocí různých druhů zlovolného jednání, jehož cílem je okrást, pozměnit, nebo zničit konkrétní cíl. Cílem mohou být peníze, data či informační technologie.

3.2

Pachatelé kybernetických trestných činů provádějí kybernetické útoky s cílem ukrást peníze nebo data, spáchat podvod, zločinnou špionáž či vydírat. Kybernetickými útoky může docházet k poškození páteřních sítí či služeb, na nichž závisíme v oblasti zdravotnictví, bezpečnosti a hospodářské prosperity, včetně veřejné správy, dopravních a energetických sítí.

3.3

Hrozba plynoucí z kybernetických útoků je svázána s naší rostoucí závislostí na internetu a digitálních technologiích. Podle nedávné zprávy společnosti Symantec vzrostl v roce 2013 celkový počet porušení ochrany údajů ve světě o 62 %, což představuje více než 552 mil. odhalených záznamů. V rámci těchto porušení často docházelo k odhalení skutečných jmen, dat narození, čísel osobních dokladů, lékařských záznamů či finančních údajů. Za posledních 12 měsíců se 38 % uživatelů mobilních telefonů vedle toho setkalo s mobilním kybernetickým zločinem.

3.4

Kybernetické útoky mohou mít významný dopad na jednotlivé podniky a na širší ekonomiku Evropy:

3.5

Metody kybernetických útoků se neustále vyvíjejí:

3.6

Mezi organizacemi v oblasti kybernetické bezpečnosti panuje obecná shoda na prioritních opatřeních, k nimž by měli občané a podniky přistoupit, aby se ochránili před kybernetickými útoky. V rámci každého osvětového či vzdělávacího programu v oblasti kybernetické bezpečnosti by měly být předávány tyto postupy:

3.7

Malým podnikům často chybí dostatečná podpora IT, která by jim umožnila držet krok s kybernetickými hrozbami; proto potřebují zvláštní pomoc při vlastní ochraně před kybernetickými útoky.

3.8

Odhalování kybernetických útoků a zranitelných míst systému je pro boj s kybernetickými útoky, zejména čelíme-li tzv. útokům nultého dne neboli novým druhům hrozeb dosud neznámých v prostředí kybernetické bezpečnosti, nepostradatelné. Podniky však často kybernetické útoky nezveřejňují z obav o reputaci a kvůli právní odpovědnosti. Tento nedostatek otevřenosti je na škodu evropské schopnosti reagovat rychle a účinně na kybernetické hrozby a zlepšovat obecnou kybernetickou bezpečnost vzájemným učením.

3.9

Občané a podniky si pořizují přístup k internetu a internetové služby prostřednictvím poskytovatelů internetových služeb (ISP). Kvůli své zásadní roli při poskytování služeb online by měli ISP svým klientům zajišťovat nejvyšší možnou úroveň ochrany před kybernetickými útoky. Vedle zajištění toho, že jejich vlastní služby a infrastruktura jsou navrženy a udržují se tak, aby poskytovaly nejvyšší úroveň kybernetické bezpečnosti, by ISP měli svým klientům rovněž poskytovat kvalitní poradenství v oblasti kybernetické bezpečnosti a měli by mít zavedeny zvláštní protokoly, které jim pomohou identifikovat a potírat kybernetické útoky na klienty podle výskytu. Tato odpovědnost by měla být stanovena a zakotvena v právních předpisech na unijní úrovni.

3.10

Pro hospodářství EU je velmi důležité urychlit přijímání cloud computingu občany i podniky v Evropě (3). S tím, jak roste závislost na cloud computingu u osobních i podnikových aplikací, se Evropa musí zvláště zabývat zajištěním kybernetické bezpečnosti poskytovatelů cloudových služeb. Nejistota související s bezpečností cloudových služeb negativně dopadá na rychlost akceptace této dynamické technologie. Výbor by uvítal, kdyby EU pro poskytovatele cloudových služeb zavedla zvláštní bezpečnostní požadavky a povinnosti, aby se povzbudil růst cloud computingu v Evropě.

3.11

Zvláštní úsilí je nutné vynaložit při náboru zaměstnanců v odvětví kybernetické bezpečnosti v Evropě. Očekává se, že poptávka po vysokoškolsky vzdělaných pracovnících v oblasti informační bezpečnosti bude růst dvakrát rychleji, než je tomu v celém počítačovém průmyslu. V této souvislosti Výbor Komisi upozorňuje na úspěch soutěžních klání v USA a v některých členských státech při zvyšování povědomí o kybernetické bezpečnosti a výchově nové generace profesionálů v oblasti kybernetické bezpečnosti.

3.12

Jednou z nejlepších strategií ochrany před kybernetickými útoky je přijetí konstrukčně vedeného přístupu zajištěním toho, aby veškeré technologie a služby používané v Evropě k poskytování internetového připojení a služeb online byly technicky řešeny tak, aby poskytovaly nejvyšší možnou úroveň bezpečnosti před kybernetickými útoky. Zřetele konstrukčního řešení by se měly soustřeďovat hlavně na rozhraní mezi člověkem a technikou. K tomu by byla zapotřebí spolupráce mezi výrobci technologií, poskytovateli internetových služeb, odvětvím kybernetické bezpečnosti, EC3, ENISA, národními agenturami členských států pro obranu a bezpečnost a občany. Organizaci tohoto konstrukčně vedeného přístupu ke kybernetické bezpečnosti by mohla na unijní úrovni zařídit Komise a koordinovat případně ENISA.

4.1

EU připravuje komplexní strategii (4) pro zvýšení kybernetické bezpečnosti evropských občanů:

4.2

EHSV důrazně reagoval na návrh směrnice Komise v oblasti bezpečnosti sítí a informací (6), protože navržená opatření považuje za příliš mírná – nebudou členské státy dostatečným způsobem nutit chránit vlastní občany a podniky před kybernetickými útoky. Při schvalování navrhované směrnice však Parlament dále oslabil její užitečnost tím, že striktně omezil její uplatňování na poskytovatele „kritické infrastruktury“, čímž zamezil jejímu použití na vyhledávače, platformy sociálních médií, internetové platební brány a poskytovatele cloudových služeb.

4.3

Tato navrhovaná směrnice nyní nebude postačovat k poskytnutí legislativy požadované pro zvýšení povědomí o hrozbách a schopnosti reagovat na kybernetické útoky v Unii. Výbor by uvítal přijetí nového předpisu, který by stanovoval povinnost oznamovat veškeré závažné incidenty kybernetické bezpečnosti – ne jen u poskytovatelů kritické infrastruktury. Absence povinného oznamování pomáhá pachatelům kybernetických trestných činů prosperovat na neznalosti zranitelných cílů.

4.4

EU by měla zvážit rozšíření mandátu ENISA s cílem posílit povědomí o hrozbách kybernetických útoků a reakci na ně napříč Unií. Úloha ENSIA by se možná mohla rozšířit o přímější odpovědnost za vzdělávací a osvětové programy v oblasti kybernetické bezpečnosti zaměřené na občany a MSP.

4.5

V roce 2013 bylo v rámci Europolu zřízeno Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě (EC3) s cílem zvýšit schopnost Evropy čelit kyberkriminalitě. EC3 funguje v Evropě jako centrální uzel pro zpravodajské informace o trestné činnosti a podporuje členské státy při získávání operativních informací a vyšetřování kybernetických útoků. Ve své první výroční zprávě však EC3 varuje, že současná úroveň prostředků již nyní omezuje průběh vyšetřování a že EC3 nebude schopno vyrovnat se s nápadem závažnějších vyšetřování, jež ho čekají.

4.6

EU by měla požádat evropské normalizační organizace – CEN, CENELEC a ETSI – o vypracování norem kybernetické bezpečnosti pro každý druh softwaru, hardwaru IKT a internetových služeb, které jsou v prodeji v EU. Tyto normy by se měly průběžně aktualizovat, aby držely krok s novými hrozbami.

4.7

Je zapotřebí právních předpisů, které by všem podnikům a organizacím (nejen poskytovatelům kritické infrastruktury) ukládaly povinnost oznamovat závažné incidenty v oblasti kybernetické bezpečnosti. To by pomohlo zvýšit rychlost útlumové reakce na aktuální hrozby a zvýšit míru porozumění páchaným kybernetickým útokům a znalostí o nich, což by pomohlo orgánům, odvětví kybernetické bezpečnosti, podnikům i občanům zvýšit jejich kybernetickou bezpečnost a čelit hrozbám. Každý předpis by měl podnikům a organizacím oznamujícím útok poskytovat příslušnou anonymitu, což by umožnilo sdílení informací o kybernetických útocích. Mělo by se rovněž zvážit případné poskytování zajištění odpovědnosti.

4.8

Navzdory iniciativám podniknutým ze strany EU se úroveň kapacit a připravenosti v jednotlivých členských státech velmi liší, což v celé EU vede k roztříštěnosti reakcí na kybernetické úroky. Vzhledem k tomu, že jsou sítě a systémy propojeny, členské státy s velmi slabým přístupem ke kybernetické bezpečnosti oslabují celkovou schopnost EU čelit kybernetickým hrozbám. Jsou zapotřebí opatření, která u všech členských států nastolí přijatelnou úroveň kybernetické bezpečnosti. Zvláštní pozornost je třeba zaměřit na zajištění toho, aby měl každý členský stát zavedenu plně funkční skupinu pro reakci na počítačové hrozby (CERT).

4.9

Jak je uvedeno v předchozích stanoviscích (7), EHSV je přesvědčen, že dobrovolná opatření nejsou pro zvýšení ochrany EU před kybernetickými útoky účinná a že jsou zde potřebné pevně stanovené regulativní povinnosti členských států, aby zajistily harmonizaci, správu a prosazení evropské kybernetické bezpečnosti.

4.10

V celku vzato, aby mohla občanům a podnikům poskytovat skutečnou a aktuální ochranu před kybernetickými útoky, měla by se tato unijní politika kybernetické bezpečnosti zaměřit na tato opatření:

16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/39

Zpravodajka:

paní Škrabalo

1.1

Politika rozšíření EU sice možná není nejpopulárnější oblastí politiky EU, ale patří k jejím nejúspěšnějším politickým projektům. V uplynulých letech došlo v oblasti transparentnosti a inkluzívnosti procesu přistoupení k řadě zlepšení, což je patrné v probíhajících procesech v Srbsku a v Černé Hoře. Díky strategickému posunu institucí EU směrem k základním zásadám – právního státu a správy ekonomických záležitostí – je možné podpořit participativní demokracii v rámci celkové politiky rozšíření, a nikoli pouze souběžně s ní.

1.2

Je zde ovšem ještě řada výzev. Je třeba důsledněji dbát na to, aby jak instituce EU, tak příslušné vlády uplatňovaly transparentní a inkluzívní přístup během celého procesu přistoupení a ve veškerých oblastech politiky a všech kandidátských a potenciálních kandidátských zemích. Jednotlivé oblasti politiky musí být těsněji provázány, pokud jde o 1) vlastní jednání, 2) podporu rozvoje občanské společnosti a sociálního dialogu a 3) budování institucionální kapacity. Všechny tyto aspekty by se měly lépe odrazit ve financování předvstupní pomoci.

1.3

EHSV doporučuje Evropské komisi, Radě Evropské unie a Evropskému parlamentu, aby:

1.4

EHSV doporučuje vládám jednotlivých jednajících zemí, aby:

1.5

Doporučení adresovaná EHSV:

2.1

I když se o některých jejích dlouhodobých společenských a politických dopadech dá polemizovat, byla politika rozšíření EU jednoznačně přínosná v tom, že uspíšila změny ve vnitrostátních správních strukturách směrem k tržní ekonomice a demokracii a podpořila regionální spolupráci na poválečném západním Balkáně. Z hlediska rozsahu jednání o přistoupení k EU jsou klíčovým tématem přechodná období pro provedení právních předpisů EU a související finanční náklady na straně EU i na straně kandidátských zemí. Jelikož o otevření a uzavření každé kapitoly jednání musí jednomyslně rozhodnout Rada, lze jen stěží předvídat rychlost a harmonogram jednání s ohledem na potenciální dopad vnitrostátních politik v jednom či několika členských státech.

2.2

EU projevila ochotu vylepšovat a přizpůsobovat proces jednání měnícím se politickým podmínkám. Nutno podotknout, že současná metodika jednání v průběhu let výrazně pokročila, a to využíváním zkušeností z praxe.

2.3

Ve sdělení Strategie rozšíření a hlavní výzvy na období 2013–2014  (4) Komise uvedla, že „hlavním ponaučením z minulosti bylo, že je důležité zabývat se nejprve základními zásadami“. V prvé řadě je to právní stát, který je „ústředním prvkem procesu rozšíření“. Jedná se o významný strategický posun od konkrétního přizpůsobování politiky k obecné problematice demokratické správy, na niž se konečně pohlíží jako na předpoklad smysluplné a udržitelné harmonizace politiky s acquis EU. Z tohoto důvodu má Komise v úmyslu ponechat u probíhajících přístupových jednání (Černá Hora, Srbsko, Turecko) kapitoly 23 (soudnictví a základní práva) a 24 (spravedlnost, svoboda a bezpečnost) otevřené po celou dobu přístupových jednání, jejichž rychlost se může odvíjet od pokroku dosaženého u těchto dvou zásadních kapitol.

2.4

Změny v metodice používané v přístupových jednáních na jednu stranu dokládají flexibilitu EU a její skutečnou snahu o zajištění efektivity jednání. Větší důraz na fakticky podložené rozšíření posílil postavení nestátních subjektů, jež Komisi poskytují cenné nezávislé informace pro pravidelné hodnocení v jejích zprávách o pokroku. Na druhou stranu mohou být zavedené změny vnímány tak, že odrážejí především selektivní potřebu údajů na straně EU, přičemž se opomíjí administrativní zátěž, již to jednajícím zemím způsobí, pokud nebudou stanoveny jasné postupy pro shromažďování údajů a zapojení zainteresovaných stran.

2.5

Rámec pro jednání se Srbskem  (5) se jako první výslovně zmiňuje o zásadách inkluzívnosti a transparentnosti: „V zájmu posílení důvěry veřejnosti v proces rozšíření budou rozhodnutí přijímána co nejotevřenějším způsobem, aby byla zajištěna větší transparentnost. Interní konzultace a jednání budou chráněny v rozsahu nezbytném pro zajištění rozhodovacího procesu, a to v souladu s právními předpisy EU o přístupu veřejnosti k dokumentům ve všech oblastech činnosti Unie.“ Jedná se o důležité ponaučení z případu Chorvatska, kde byla vůbec nejnižší účast v referendu o přistoupení k EU (43 %), a krok směrem k formálnímu vymezení řady zdokonalených postupů v případě Černé Hory.

2.6

Důraznější zaměření EU na správu ekonomických záležitostí předpokládá zavedení vnitrostátních strategií hospodářských reforem a akčních plánů pro řízení veřejných financí v naději, že včasnější informování a makroekonomický dohled mohou pomoci zabránit dlouhotrvající hospodářské recesi a nadměrnému schodku, k nimž došlo v Chorvatsku těsně po jeho vstupu do EU. Proto se počítá s tím, že budou země procesu rozšíření podrobovány srovnatelné kontrole, jakou procházejí členské státy EU v rámci evropského semestru. Je nezbytné zajistit včasnou přípravu podnikatelského sektoru, která podnikům pomůže zvýšit konkurenceschopnost a čelit výzvám jednotného trhu EU, přičemž zapojení sociálních partnerů má zásadní význam pro posouzení a přijetí sociálního rozměru hospodářských reforem.

2.7

V souladu s pokyny GŘ pro rozšíření týkajícími se podpory svobody a integrity sdělovacích prostředků v zemích procesu rozšíření ze strany EU v období 2014–2020  (6) má aktivní občanská společnost zásadní význam pro podporu plurality a participativní demokracie. Podpora občanské společnosti ze strany EU by se tedy měla zaměřit na 1) vytvoření příznivého prostředí pro činnost občanské společnosti a 2) vybudování kapacity organizací občanské společnosti tak, aby mohly fungovat jako účinné a odpovědné nezávislé subjekty. Tyto pokyny by mohly být užitečným nástrojem pro zapojení občanské společnosti, pokud bude jejich uplatňování odpovídat úrovni jejich ambicí.

2.8

Politice rozšíření se zatím nepodařilo zcela splnit úkol spočívající v informování občanů EU o tom, že má nesmírný význam pro bezpečnost a prosperitu celého kontinentu. Mohlo by to pomoci zahnat obavy z dalšího rozšiřování, jež se mohou objevit spolu s jinými formami xenofobie, a to zejména v době hospodářské krize. Zatímco vzpomínky na balkánské války již blednou, může nám současná krize na Ukrajině připomenout, že absence míru a demokracie může postihnout nás všechny.

3.1

I když proces přistoupení nestanoví žádné podmínky, co se týče transparentnosti a inkluzívnosti, veřejnost v zemích, které jednají o svém přistoupení k EU, má v tomto ohledu stále větší očekávání. V případě Chorvatska chyběly informace o technických postupech jednání – ačkoli byl přijat protokol o vnitřní politické koordinaci ohledně postojů k jednáním s EU, nebyl tento dokument ve skutečnosti nikdy zveřejněn v úředním věstníku. Všechny dokumenty týkající se jednání s EU, které chorvatská vláda vypracovala (kromě právních návrhů), byly prodiskutovány a přijaty na uzavřených jednáních vlády. To znamená, že si veřejnost ani nemohla vyžádat neutajované dokumenty, protože nebyla oficiálně informována o jejich existenci. Občanská společnost musela po několik let vyvíjet tlak, než vláda začala zveřejňovat základní informace o dokumentech, o nichž rokovala na svých zasedáních.

3.2

Pokud jde o parlamentní dohled, Slovinsko zavedlo nebývalý osvědčený postup – národní parlament měl právo vetovat postoje k jednáním (7), jež byly rovněž přístupné veřejnosti. Chorvatský parlament sice po celých šest let těžkopádných jednání s EU zdatně střežil politický konsenzus, nepodařilo se mu však podnítit rozsáhlejší zapojení poslanců, expertů a široké veřejnosti do politické diskuse. Postoje k jednáním a zprávy byly k dispozici pouze vládním úředníkům a vybraným skupinám členů Vnitrostátního výboru pro monitorování přístupových jednání, v důsledku čehož byla z tohoto procesu prakticky vyloučena převážná většina poslanců, o veřejnosti ani nemluvě. Tento scénář by se neměl v nadcházejících kolech jednání opakovat.

3.3

Včasnému informování nestátních subjektů a sdělovacích prostředků a nezávislému monitorování procesu jednání zabránila také skutečnost, že dokumenty, které vypracovala Evropská komise a Rada (například společné postoje EU), nebyly majetkem Chorvatské republiky. V důsledku toho chorvatská vláda prohlásila, že nemá právo je zveřejnit. Současně tyto dokumenty nebyly proaktivně zveřejňovány institucemi EU (8).

3.4

V případě Černé Hory nastalo ve zpřístupňování dokumentů týkajících se jednání zřetelné zlepšení. Komise zveřejnila na svých internetových stránkách veškeré zprávy o prověření, které mohou všem zainteresovaným stranám posloužit jako cenný diagnostický nástroj pro zjišťování nesouladu vnitrostátních právních předpisů s acquis EU. Mimoto Rada proaktivně zveřejnila společné postoje EU ke kapitolám 23 a 24 vzhledem k významu souvisejících reforem a jejich veřejnému zájmu. Teprve se ukáže, zda se tento osvědčený postup odrazí v politice, která bude uplatňována v případě Srbska a Turecka či ve vztahu k již otevřeným kapitolám jednání. Navíc neexistuje žádný formální důvod, proč by Rada nemohla plně zveřejnit kritéria pro zahájení jednání, jakmile byla jednomyslně schválena. Včasné zpřístupnění těchto klíčových dokumentů týkajících se jednání má rozhodující význam pro získávání informací a příspěvků od občanské společnosti a fundované zpravodajství ve sdělovacích prostředcích a pro nezávislé monitorování činnosti vlád při plnění jejich povinností.

3.5

Komise se poučila z předchozích rozšíření a klade větší důraz na podstatnou úlohu nezávislých a profesionálních sdělovacích prostředků, což dokládá uspořádání dvou konferencí pod názvem „Speak Up“ v roce 2011 a 2013 a přijetí pokynů týkajících se podpory svobody a integrity sdělovacích prostředků v zemích procesu rozšíření ze strany EU v období 2014–2020, které by rovněž měly být základem pro přidělování finančních prostředků. Ještě však zbývá vyřešit problém, jak zajistit, aby sdělovací prostředky oslovovaly publikum v EU, jež musí být také odpovídajícím způsobem informováno o významu a dynamice politiky rozšíření.

4.1

Účast občanské společnosti v procesu přistoupení spočívá 1) v jejím přímém zapojení do vlastních jednání (např. prověřování, příprava vnitrostátních postojů a dohled nad postupem jednání), 2) ve vedení sociálního a občanského dialogu v souvislosti s koncipováním politiky a harmonizací právních předpisů s acquis, 3) v jejím zapojení do plánování předvstupního financování a 4) v nezávislém monitorování pokroku a sociálního dopadu reformních procesů. K plnění těchto úkolů je nezbytná náležitá finanční podpora ze strany národních vlád a z předvstupního financování EU.

4.2

V chorvatských a černohorských pracovních skupinách, které se podílely na přípravě postojů k jednáním, byli ve velké míře zastoupeni experti z řad občanské společnosti (tvořili více než třetinu všech členů). V obou zemích bylo vypsáno otevřené výběrové řízení a bylo zveřejněno kompletní jmenovité složení pracovních skupin. V Chorvatsku se však míra zapojení z velké části odvíjela od způsobu vedení příslušné skupiny – v několika případech neměli zástupci občanské společnosti možnost nahlédnout do požadovaného návrhu postojů k jednáním. Občanská společnost tedy přispěla především v počáteční fázi prověřování a měla jen malý vliv na podobu vyjednávací strategie a rané posouzení sociálních a ekonomických nákladů a přínosů.

4.3

Instituce EU poskytly řadu možností konzultace občanské společnosti za účelem shromáždění údajů o postupu reforem spojených s přistoupením, včetně internetové korespondence, každoročních konzultací občanské společnosti v Bruselu, setkání v dané zemi, informačních schůzek a veřejných akcí během návštěv úředníků EU. Komise rovněž zaujala vstřícný přístup k nezávislým monitorovacím zprávám, jež vypracovaly organizace občanské společnosti. Komise byla ovšem nesporně mnohem proaktivnější ve vztahu k nevládním organizacím než vůči odborovým svazům a podnikatelským sdružením. Je to patrné jak z četnosti kontaktů, tak také z rozsahu a zaměření programů předvstupního financování pro budování kapacit a monitorování politik.

4.4

Při zpětném pohledu na proces přistoupení Chorvatska je třeba konstatovat, že byla promarněna příležitost k posílení sociálního dialogu v této zemi v souvislosti s jejím vstupem do EU, což mohlo napomoci k vytvoření účinnějších a udržitelnějších podmínek pro členství Chorvatska v EU, jako tomu bylo v Bulharsku. Při projednávání sociálních a ekonomických nákladů na přizpůsobení a podpůrných opatření ani při plánování předvstupní pomoci nebyly dostatečně využity národní hospodářské a sociální rady. Na posílení struktur sociálního dialogu a organizační kapacity sociálních partnerů bylo vyčleněno velmi málo prostředků z předvstupní pomoci. Je třeba rozsáhleji využívat rozvětvenou strukturu podnikatelských sdružení a odborových svazů coby hlavních platforem pro diskusi o nákladech a přínosech přistoupení a pro včasnou přípravu ekonomiky.

4.5

Co se týče koncipování politiky, bylo v Chorvatsku a v souladu s negativním vývojem při předchozích přistoupeních více než 80 % právních předpisů souvisejících s acquis přijato zrychleným postupem, často bez jakékoliv veřejné konzultace a s minimálním rozsahem posouzení jejich dopadu, což mělo negativní dopad na kvalitu a transparentnost přípravy legislativních návrhů (9). Příznivější je to, že plánování nástroje předvstupní pomoci bylo inkluzívní, zejména pokud jde o občanskou společnost, a řídila ho Rada pro rozvoj občanské společnosti za technické pomoci Vládního úřadu pro občanskou společnost. Díky tomu byly vypracovány mimořádně relevantní grantové programy, které podpořily nezávislé monitorování politiky v řadě klíčových oblastí reforem a umožnily sociálním partnerům výrazně zasáhnout do přidělování prostředků na posílení kompetencí v oblasti sociálního dialogu. Je třeba zabránit výše popsanému nesouladu těchto dvou postupů a v dalších procesech přistoupení by měl při koncipování politiky vždy převažovat inkluzívní přístup.

5.1

EHSV je velkým zastáncem politiky rozšíření, zřídil proto smíšené poradní výbory, které sdružují organizace občanské společnosti, aby formulovaly doporučení politickým orgánům na obou stranách a podpořily veřejnou diskusi o začlenění do EU v zemích procesu rozšíření. Tyto struktury umožnily vést informovanou diskusi o jednáních s přihlédnutím k různým hlediskům a identifikovat důsledky přijetí acquis EU pro různé části společnosti a podpořily zapojení občanské společnosti do tohoto procesu. Vedle smíšených poradních výborů slouží fórum občanské společnosti zemí západního Balkánu jako regionální platforma pro oslovování politických orgánů a umožňuje navazování kontaktů mezi organizacemi občanské společnosti v zemích západního Balkánu a současně analyzuje hlavní problémy občanské společnosti v tomto regionu.

5.2

Níže je uveden seznam některých problémů, jež byly zjištěny při činnosti smíšených poradních výborů:

5.3

Zvyšování povědomí o úloze občanské společnosti a zapojování sociálních partnerů do procesu přistoupení je pro EHSV posláním i výzvou. V některých zemích si vlády uchovaly negativní postoj k občanské společnosti a v důsledku toho měla doporučení smíšených poradních výborů jen malou odezvu. Smíšené poradní výbory nicméně vytvářely příležitosti pro přímý kontakt občanské společnosti a politických představitelů a úředníků na úrovni EU a jednotlivých zemí, i když měly jen malý vliv na vládní politiku. Z tohoto důvodu by jim značně prospěla důraznější podpora a těsnější spolupráce s Komisí, Radou a Evropským parlamentem, což by zajistilo zohlednění klíčových otázek, jež se týkají vnitrostátních aspektů přistoupení a byly nadneseny v občanském a sociálním dialogu v jednotlivých zemích, ve všech relevantních oblastech tvorby politiky.

16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/45

Zpravodaj:

pan Iozia

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) rozhodně podporuje strukturální reformu bankovnictví, již mezi nesčetnými legislativními opatřeními přijatými v důsledku finanční krize považuje za klíčovou. Zdůrazňuje, že díky této reformě bude poprvé důkladně regulativně upraveno jádro bankovního systému a bude dokončena bankovní unie. Kromě toho může významně přispět k obnovení důvěry podniků a veřejnosti a v zájmu řádného financování ekonomiky k posílení evropského bankovního systému a omezení rizika finanční nákazy.

1.2

Podle EHSV je tato regulace, v jejímž rámci bude nově definováno řízení složitého systému bankovních a finančních služeb, naprosto nevyhnutelná. Podle EHSV je jasné, že samotné navrhované nařízení další krizi nezabrání. K tomu bude zapotřebí zásadní změna finanční kultury a začlenění etických zásad do běžných činností finančního sektoru. Do budování nového finančního a hospodářského systému by měly být zapojeny všechny zainteresované strany, aby byl vytvořen udržitelný a odolný finanční sektor a byly co nejlépe vyváženy zájmy všech zúčastněných stran. Za tímto účelem EHSV podporuje a doporučuje rozsáhlou dohodu s cílem obnovit hospodářský růst a důvěru ve finanční instituce, a proto vyzývá Komisi, aby podpořila sociální pakt o udržitelném finančnictví. Zaměstnanci, řídicí úroveň, zainteresované strany, investoři, domácnosti, malé a střední podniky, průmyslová odvětví a zákazníci by měli dospět k trvalé a spravedlivé dohodě, aby bylo možné vytvořit takové odvětví finančních služeb, které by se zaměřovalo na rozvoj prosperity, podporu reálné ekonomiky, růstu a kvalitních pracovních míst, na ochranu životního prostředí a na předcházení nežádoucím negativním sociálním dopadům.

1.3

EHSV zdůrazňuje, že je nutné zaručit jednotnost hodnotících kritérií vnitrostátních orgánů, a doporučuje dohodnout se s vnitrostátními orgány třetích zemí na právním předpisu a ten uplatňovat stejným způsobem v celé EU.

1.4

Vyjadřuje rozpaky nad rozhodnutím povolit paralelní existenci různých vnitrostátních úprav a zároveň úpravy evropské. EHSV má totiž za to, že takto pojatá struktura by nemusela zaručit jednotné uplatňování nových pravidel. Vítá, že tato výjimka byla umožněna pouze pro právní předpisy platné v době předložení návrhu nařízení za předpokladu, že jsou s tímto nařízením naprosto rovnocenné.

1.5

EHSV považuje navrhované nařízení Komise za platnou a účinnou reakci, která umožní oddělit komerční bankovnictví od investiční činnosti. Zvolené řešení se na rozdíl od alternativních možností navržených různými státy opírá o dialektický proces a o hodnocení, jež umožňují zachovat model univerzální banky, ale řešit pouze nepřiměřená rizika, jež s tímto modelem souvisejí.

1.6

EHSV zdůrazňuje, že nebyl dostatečně zohledněn dopad navrhovaného právního předpisu na zaměstnanost. V důsledku souboru předpisů o finančních službách by mohly zaniknout stovky tisíc pracovních míst a je nepřijatelné, že nebyla naplánována žádná opatření k omezení značných přímých a nepřímých sociálních důsledků. Toto nařízení by mohlo mít jen omezené přímé důsledky, ale jeho potenciální dopad na aktiva podniků by se odrazil v celém finančním systému. Na druhé straně je třeba připustit, že nižší rizikovost bank by byla ku prospěchu celé reálné ekonomiky, což by mělo nepochybně pozitivní vliv na zaměstnanost obecně.

1.7

Panují vážné obavy ohledně toho, že vyšší náklady budou přeneseny na zaměstnance. Přestože Komise tento aspekt vzala ve svém hodnocení dopadu v úvahu, v samotné reformě se tomuto problému věnuje jen málo pozornosti. Je sice pravda, že reforma postihne ty oblasti činnosti, jež jsou méně náročné na pracovní sílu, ale její nepřímé účinky povedou k úsporným opatřením, jež se mohou projevit dalším rušením pracovních míst, jak naznačily významné bankovní instituce.

1.8

Ve hře je mnoho zainteresovaných stran (finanční lobby, velké členské státy, spotřebitelé a investoři, domácnosti, velké a malé podniky, asociace...), které mají velmi odlišné zájmy. Poučení z minulosti, kdy převažovala logika diktovaná finančním systémem, by nyní mělo být jasné. Převážit musí veřejný zájem. EHSV proto doporučuje změnit směr a klást důraz na společný zájem, tak aby byly zájmy všech zainteresovaných stran v rovnováze, neboť je přesvědčen, že pouze tak bude reforma účinná.

1.9

EHSV je přesvědčen, že k vytvoření udržitelného finančního systému je třeba, aby bylo finanční odvětví „trpělivé“, oprostilo se od vidiny krátkodobého zisku za každou cenu a zaměřilo se spíše na dlouhodobou efektivitu a stabilitu. Toto nařízení navrhuje změnu podnikatelského modelu.

1.10

EHSV se domnívá, že by Komise měla věnovat větší pozornost investorům a zaměstnancům, na něž se v reformě moc nepohlíželo. Zárukou dlouhodobé udržitelnosti systému je totiž obnovená důvěra vycházející z bezpečnějšího prostředí nejen pro investory, ale i pro zaměstnance, tedy pro ty, kdo jsou aktivně zapojeni do procesu řízení rizik.

1.11

EHSV má za to, že při uplatňování právního předpisu je platnou a žádoucí zásadou flexibilita. Rozmanitost (1) bankovnictví je totiž zárukou stability a efektivity systému. EHSV chce nicméně připomenout, že nesmí být zaměňována s regulační svévolností.

1.12

EHSV doporučuje Komisi, aby do svého hodnocení dopadu zahrnula podrobné hodnocení vzájemné souvislosti mezi hlavními návrhy stávajícího nařízení a dalšími nedávno přijatými iniciativami, jako je CRD IV, BRRD, SRM apod., a hodnocení rizika přechodu ke stínovým bankám.

1.13

EHSV doporučuje, aby Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) úzce spolupracoval s vnitrostátními orgány a koordinoval s nimi činnosti dohledu, jelikož trhy dobře znají a budou mít hlavní slovo při řízení nového reformovaného evropského finančního sektoru.

2.1

Podle Komise představuje tento návrh stěžejní odpověď Unie na problematiku bank, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání, a jeho cílem je zabránit tomu, aby se v bankovním systému Unie projevily oblasti nekontrolovaných a neřízených rizik. Tento návrh omezí šíření činnosti čistě spekulativní povahy.

2.2

Cílem tohoto navrhovaného nařízení je prevence systémových rizik, finančních problémů nebo selhání velkých, složitých a vzájemně propojených subjektů finančního systému, zejména úvěrových institucí, a splnění těchto cílů:

2.3

Jiné druhy doplňkových finančních služeb a produktů (záruky, podnikové dluhopisy, deriváty ...) by tedy měly být nadále povoleny.

3.1

Komise odhaduje, že finanční krize stála vlády EU přibližně 1  600 mld. eur (13 % HDP EU), které státy vynaložily v podobě podpor na záchranu finančního sektoru. Koncentrace je v bankovnictví mimořádně vysoká.

3.2

14 evropských bankovních skupin je na seznamu celosvětových systémově významných finančních institucí (SIFI) a 15 evropských bankovních skupin vlastní 43 % aktiv na trhu, což představuje 150 % HDP zemí EU-27, přičemž prvních třicet skupin vlastní 65 % aktiv.

3.3

Finanční krize se zrodila ve Spojených státech, nicméně se jako tsunami přelila do evropského systému, a má několik různých příčin. Za hlavní z nich lze považovat podstupování nadměrného rizika, nadměrné využívání pákového efektu, nedostatečné požadavky, co se vlastního kapitálu a likvidity týče, a složitost bankovního systému obecně.

3.3.1

V říjnu 2012 Liikanenova skupina prohlásila, že je nezbytné právně oddělit některé obzvlášť rizikové finanční činnost od bank, které přijímají vklady v rámci bankovní skupiny. K činnostem, které je třeba oddělit, patří obchodování na vlastní účet s cennými papíry a deriváty a některé další činnosti úzce související s trhy s cennými papíry a deriváty (2).

3.4

Komise chce prostřednictvím tohoto nařízení omezit rizikovost v bankovním systému a získat kontrolu nad všemi potenciálně spekulativními transakcemi. Je třeba na něj pohlížet ve spojitosti se souvisejícím nařízením o obchodech zajišťujících financování (3), které upravuje a omezuje netransparentnost takzvaných stínových bank. Je třeba podotknout, že stínová aktiva dosahovala na konci roku 2012 objemu 53 bilionů eur, což představuje polovinu mezinárodně regulovaného bankovního systému, zejména v Evropě (přibližně 23 bilionů eur) a ve Spojených státech amerických (přibližně 19,3 bilionů eur). To jsou velmi působivá čísla, pokud se srovnají s celkovým HDP zemí EU-28, jenž v roce 2013 činil podle údajů Eurostatu necelých 13  071 bilionů eur.

3.5

V usnesení Evropského parlamentu vypracované zpravodajkou paní McCarthy (4) se stanoví několik hlavních zásad a mj. se doporučuje, že „cílem všech reforem bankovní struktury musí být zajištění bezpečného, stabilního a účinného bankovního systému […] odpovídajícího potřebám reálné ekonomiky, zákazníků a spotřebitelů; […] strukturální reformy musí podpořit hospodářský růst tím, že zajistí hospodářství přístup k úvěrům, a to zejména pro malé a střední a začínající podniky, zvýší odolnost vůči případným finančním krizím, obnoví důvěru v banky“ ve všech ohledech, a „odstraní rizika pro veřejné finance […]“; aby byl bankovní systém účinný, „musí zahrnovat změnu zavedené bankovní praxe s cílem zjednodušit systém, posílit spolupráci, omezit propojení mezi rizikovými a obchodními činnostmi, vytvořit systém odpovědného odměňování, zlepšit správu a řízení společností, umožnit účinnou obnovu a řešení problémů bank, zvýšit bankovní kapitál a poskytovat úvěry ekonomice“.

Nový dohled nad mezinárodními trhy tak byl posílen a zpřísněn a především získal více pravomocí, než měl doposud, méně manipulačního prostoru a více záruk pro trh a konečné uživatele.

4.1

EHSV se domnívá, že se Komise ubírá správným směrem, ale považuje za vhodné ji informovat o některých aspektech, které vyplynuly z jednání s různými zainteresovanými stranami a které možná nebyly dostatečně vzaty v potaz. EHSV proto upozorňuje Komisi na několik klíčových bodů z projevů různých zainteresovaných stran, které se sice neshodují s celkovým postojem EHSV, ale přesto si zaslouží věrné reprodukování.

4.2

Reforma, o níž se diskutuje, byla v zásadě uvítána. Zákaz obchodování na vlastní účet a oddělení tradičních činností od obchodování s cennými papíry jsou totiž většinou považovány za vhodné nástroje k omezení spekulací s finančními produkty a oživení úvěrové činnosti bank, jež je hlavním zdrojem financování pro malé a střední podniky a je v poslední době značně omezována spekulativním přístupem k obchodování s cennými papíry.

4.3

Je důležité, aby se při provádění reformy bral zřetel na rozmanitost podnikatelských modelů, a místní banky tak mohly nadále poskytovat služby místní ekonomice.

4.4

Zvláštní pozornost si zaslouží podnikatelský model vzájemných a družstevních záložen. Panuje názor, že reforma není pro jejich specifickou síť vhodná ani přizpůsobitelná. Zejména byly vyjádřeny obavy, že by reforma mohla narušit jejich způsob práce a ohrozit jejich každodenní připravenost sloužit reálné ekonomice na daném území. Doporučuje se tedy zachovat specifika a rozmanitost podnikání těchto institucí.

4.5

Reforma spolu s četnými dalšími opatřeními, které Komise v posledních letech přijala, umožní zvýšit transparentnost jednotlivých operací i celého bankovního systému, ale zároveň celkově zvýší náklady na různých úrovních. V této souvislosti se v průběhu diskuse jasně ukázalo, že je třeba celkově posoudit dopad reformy finančních předpisů, ačkoliv je zřejmé, že je takový odhad velmi složitý.

4.6

Existují obavy, že tyto náklady ponesou – jako ostatně velmi často – koneční uživatelé finančních služeb. Vyvstává přitom otázka, zda nebudou pozitivní dopady, jež by nová opatření měla mít například na bezpečnost bankovního systému, nižší než dopady negativní.

4.7

Co se týče systému ochrany „oznamovatelů“ (whistleblowers), EHSV a sociální partneři účastnící se diskuse o této problematice vítají, že Komise chystá zavést systém pravidel. Požaduje se lepší definice výrazu „vhodné ochrany“ (článek 30) a vyjasnění ohledně rozšíření plánovaných pravidel na všechny zaměstnance, aby byli povzbuzováni a motivováni k oznamování případných porušení.

4.8

V souvislosti s plánovanými sankcemi (články 28 a 29) EHSV doporučuje, aby odpovědnost za případná porušení nesla především řídicí úroveň institucí, nikoli konkrétní osoby.

4.9

V souvislosti se systémem odměňování se naopak požaduje, aby se v nařízení výslovně odkazovalo na ustanovení článku 69 směrnice o kapitálových požadavcích (CDR IV).

5.1

EHSV vítá opatření, které Komise v návrhu uvádí, a souhlasí s rozhodnutím použít právní nástroj nařízení, které se zdá vhodné pro účel harmonizace jednotného trhu, neboť se tak předejte regulatorním arbitrážím a bude možné vytvořit bankovní systém, který bude opět účinně a účelně sloužit občanům a společnosti, podporovat reálnou ekonomiku, domácnosti, vyvážený a udržitelný rozvoj společnosti a bude dlouhodobě zaměřen na sladění inovací s bezpečností.

5.2

EHSV rozhodně podpořil reformy, které následovaly a které začínají přinášet první výsledky. Nařízení projednávané v tomto stanovisku upravuje jeden z nejsložitějších a nejožehavějších aspektů celého systému – totiž odolnost a právní strukturu finančních institucí, jejichž aktiva v některých případech přesahují HDP mnohých členských států. Celkový objem obchodů 10 největších evropských bank překračuje HDP EU-28 (5) (více než 15  000 mld. eur).

5.3

Cílem navrhovaného zařízení je rozetnout gordický uzel, který představuje velikost, propojení a složitost některých tzv. systémově významných institucí, tj. těch, které mohou způsobit krizi systému. Výraz „příliš velké na to, aby zkrachovaly“ se již stal mantrou, za níž se skrývá veškeré jednání, jež porušuje nejen nejzákladnější etické zásady, ale i zákony, jak bohužel zas a znovu dokládají nedávné i současné finanční skandály. Takové jednání se eufemisticky označuje jako „moral hazard“, čili etické riziko.

5.4

Komisař Barnier při zveřejnění textu uvedl, že bychom měli zabránit vzniku bank, které jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly, příliš drahé na to, abychom je zachraňovali, a příliš složité na to, abychom je restrukturalizovali.

5.5

EHSV je přesvědčen, že navrhovaná opatření jdou žádaným směrem, tzn. snižují riziko toho, že bude nutné opět vynaložit peníze daňových poplatníků na záchranu bank, které se dostaly do obtížné situace. EHSV bezprostředně po opakovaných záchranných akcích varoval před ničivými důsledky, které budou mít na státní dluhy, a před následnými zhoubnými dopady recese, která se nevyhnutelně dostaví. Předpovědi se bohužel potvrdily v ještě horší formě, než se čekalo, kvůli nepochopitelné chybě v multiplikačním efektu politik fiskálních korekcí v důsledku požadavků členských států a také kvůli krátkozraké a chybné politice EU, která nepochopila, že opatření musejí být flexibilní a že je nutné podniknout kompenzační kroky ke zmírnění recese.

5.5.1

Teprve nyní si uvědomujeme rozsah škod, jež tato politika způsobila, a je třeba uznat, že pouze díky osvícenému řízení eurozóny ze strany Evropské centrální banky nedošlo k nejhoršímu a euro, a potažmo celá Unie, bylo zachráněno. Pokud by byl EHSV býval vyslyšen, mohlo se mnohým škodám zabránit!

5.6

Komise pro účely dotčeného nařízení správně přisuzuje rozhodující úlohu Evropskému orgánu pro bankovnictví (EBA). EBA bude konzultován v případě, že bude nutné učinit některá rozhodnutí uvedená v tomto návrhu, a krom toho bude pověřen vypracováním návrhů regulačních a prováděcích technických norem a bude Komisi podávat zprávy o uplatňování nařízení. EHSV opakovaně poukazoval na to, že Komise tomuto důležitému orgánu i přes jeho nepopiratelné odborné znalosti nepřiznává dostatečnou úlohu ani zdroje.

5.7

Ve Spojených státech byl v roce 1999 schválen zákon, kterým se zrušil zákon Glass-Steagall a konkrétně i rozlišování mezi komerčními a investičními bankami. Také Unie se bohužel nechala inspirovat katastrofálním rozhodnutím americké administrativy. EHSV poukazuje na to, že stávající předpisy de facto znovu zavádějí oddělování oblastí činnosti, a dokonce jdou ještě dále, neboť – až na pár výjimek – institucím, které přijímají vklady, zakazují obchodovat s investicemi na vlastní účet a držet obchodní aktiva.

5.7.1

Je zásadní, aby EU úzce spolupracovala s třetími zeměmi, především s USA, aby bylo možné zaujmout k právní úpravě společný řádný přístup. EHSV naléhá na Komisi, aby posílila mezinárodní spolupráci.

5.8

Návrh nařízení ponechává příslušným orgánům značnou volnost. Jednání a hodnocení těchto orgánů se musí opírat o jasná, harmonizovaná a předvídatelná kritéria, jejichž pomocí se určí, kdy již banka není s to řídit svou vysokou míru rizika obchodní činnosti. Bez společného referenčního rámce by riziko subjektivního výkladu mohlo mít namísto žádoucího dopadu, který by byl v souladu s ustanoveními článku 114 SFEU, dopad zcela opačný.

5.9

EHSV vítá konečné rozhodnutí Komise o zvolení přístupu ex post, namísto oddělování tržních činností a dalšího obchodování na vlastní účet ex ante, proto mají zásadní význam technické normy, jejichž vypracováním byl pověřen EBA. Vzhledem k uplatňování postupů pro řešení sporů a zejména ke zřízení orgánu příslušného k řešení, o němž v prosinci 2013 rozhodla Rada ECOFIN, EHSV doporučuje, aby byly již nyní stanoveny způsoby řízení všech vnitrostátních i evropských subjektů a rozdělení pravomocí mezi ně, což umožní předejít riziku překrývání rozhodnutí nebo v nejhorším případě i rozporuplných výkladů a hodnocení příslušných orgánů. Jediný orgán pro řešení problémů by ihned po svém zřízení měl být zapojen do vytváření mechanismu a spolu s EBA by se měl podílet na stanovení technických norem.

5.10

EHSV nesouhlasí s některými kritickými vyjádřeními na adresu Komise ohledně relativního významu činností, jež by mohly být odděleny. V některých úvěrových institucích jsou tyto činnosti nesmírně důležité a při neexistenci jejich specifické úpravy tak byly dotčené instituce vystaveny velmi vysokému riziku, jež mohlo vyvolat systémovou krizi, která mohla mít s velkou pravděpodobností ničivý dopad na platební systémy a na hospodářství jako takové a mohla být podstatně horší než ta, jíž jsme prošli. Pouze díky obrovským sumám čerstvého kapitálu (na účet občanů) a schopnosti ECB reagovat bylo možné odvrátit katastrofu.

5.11

EHSV je Komisi vděčný a vítá, že do právního předpisu začlenila výslovné ustanovení o ochraně pracovníků v tomto odvětví, kteří v případě oznámení nesrovnalostí čelí negativním následkům a kteří sice plní svou občanskou povinnost, nicméně zakoušejí morální nátlak a někdy i ztrátu pracovního místa. Takovéto činnosti interního monitorování, známé též jako whistleblowing, je třeba stimulovat a podporovat. Dodržování předpisů je často zanedbáváno, obcházeno nebo dokonce přímo porušováno, což bankovní instituce a jejich zaměstnance vystavuje nevyčíslitelnému riziku. Nedávná odhalení jednání porušujícího veškeré předpisy a zákony v několika známých a respektovaných podnicích byla možná jen díky aktivní spolupráci příslušných zaměstnanců!

5.11.1

EHSV žádá Komisi, aby vypracovala specifickou koncepci monitorování povinností členských států souvisejících s přijímáním odpovídajících ochranných předpisů a do dvou let od provedení nařízení předložit příslušnou zprávu.

5.12

EHSV velmi dbá na vztahy s třetími zeměmi, zejména na vzájemnost a na dodržování právních předpisů ze strany všech subjektů činných na území Unie, a domnívá se, že činnost Komise byla vyvážená a s jejím návrhem lze souhlasit. EHSV doporučuje nadále rozvíjet a posílit spolupráci se Spojenými státy zejména v oblasti regulace finančního trhu, aby byly systémy co nejjednotnější a tytéž problémy řešily stejným způsobem.

5.13

EHSV rovněž vítá, že jedna z otázek, na niž v minulosti velmi naléhal, začíná v nařízeních Komise pomalu nacházet přiměřenou odpověď – v tomto případě co se týče správních sankcí, neboť trestněprávní sankce nespadají do oblasti její působnosti. Návrhy Komise se jeví přiměřené, odpovídající a odrazující.

5.14

EHSV již několikrát vyjádřil své výhrady k využívání aktů v přenesené pravomoci. Uznává sice jejich význam pro postupně měněné právní předpisy, ale podotýká, že systém aktů v přenesené pravomoci způsobuje nejistotu, a ta je v této souvislosti nežádoucí.

16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/51

Zpravodajka:

paní Rondinelli

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá plán pro dokončení jednotného trhu s doručováním produktů určených pro elektronický prodej, který má značný potenciál z hlediska rozvoje a zaměstnanosti. Efektivní a spolehlivé doručovací služby mají zásadní význam pro podporu elektronického obchodu a budování důvěry mezi prodávajícími a kupujícími.

1.2

EHSV má za to, že dokončení vnitřního trhu s doručováním a odstranění stávajících značných rozdílů mezi očekáváními a skutečnou ochranou a dostupností vyžaduje solidární odpovědnost, sledovatelnost, interoperabilitu a přístup k většímu okruhu možností na celém území EU včetně ostrovních regionů, právní jistotu a plnění povinností ze strany zainteresovaných subjektů – zejména malých a středních podniků a spotřebitelů – především v případě reklamací a vrácení, snadné shromažďování srovnatelných údajů a pevný sociální a vzdělávací rozměr.

1.3

EHSV zdůrazňuje (1), že by se tento cíl měl zakládat nejen na žádoucích dobrovolných dohodách a kodexech, ale i na minimálním evropském předpisovém rámci, jenž může účinným a flexibilním způsobem odstranit přetrvávající nedostatky trhu, které spotřebitele a malé a střední podniky odrazuje od nakupování v elektronických obchodech, a vyřešit následující problémy:

1.4

EHSV požaduje, aby byl plán s to poskytnout jasné lhůty a přesný časový rozvrh provádění jak z hlediska právních předpisů, tak i samoregulace, a zvýšit tak důvěru mezi všemi zúčastněnými provozovateli – a především evropskými občany – v zájmu plného respektování a ochrany vzájemných práv.

1.5

EHSV požaduje, aby plán zahrnoval další dvě doplňující opatření – cenově přijatelné služby a sociální rozměr trhu.

1.6

EHSV doporučuje Komisi, Parlamentu a Radě, aby:

1.7

EHSV požaduje, aby Komise ve spolupráci s Eurofoundem předložila jednou za dva roky zprávu o zaměstnaneckých a pracovních podmínkách v tomto sektoru, o postavení spotřebitelů a provozovatelů v celém řetězci a o jejich možnostech rozvoje a předala ji EHSV, Parlamentu, Radě a sociálním partnerům.

2.1

Elektronický obchod je v Evropě hnacím motorem hospodářského růstu a tvorby pracovních míst, jehož potenciál pro období 2013–2016 se odhaduje na více než 10 % ročně (5). 45 % občanů EU během uplynulých 12 měsíců nakupovalo přes internet a potvrdilo, že většina problémů souvisí s doručením nebo se zpožděným doručením (6).

2.2

Komise zjistila (7) několik „hlavních překážek pro jednotný digitální trh a akční plán na jejich odstranění“, nicméně „10 % lidí dnes na internetu nenakupuje (8), protože je znepokojují ceny dodacích služeb, zejména těch přeshraničních, a kvalita služby“.

2.3

EHSV ve svém stanovisku k zelené knize (9) požadoval směrnici, jež by definovala režim společné odpovědnosti provozovatelů, sledovatelnost všech zásilek, povinnost nabídnout několik možností doručení, evropskou síť vnitrostátních středisek pro řešení problémů, povinnost dodržovat spravedlivé pracovní podmínky a povinnost transparentních podmínek a cen.

2.4

Po diskusi o zelené knize následovalo v prosinci 2013 sdělení o plánu pro dokončení jednotného trhu s doručováním balíků pro elektronický prodej (10).

2.5

Podle nedávných celosvětových průzkumů (11) patří k nejproblematičtějším faktorům rozvoje elektronického obchodu mezi podniky a spotřebiteli následující:

2.6

Komise prohlašuje, že „relevantní tržní údaje o domácích a přeshraničních pohybech balíků od všech provozovatelů poštovních služeb působících na trzích s doručováním balíků od podniků ke spotřebitelům a mezi podniky, včetně zprostředkovatelů, subjektů sjednocujících zásilky a alternativních provozovatelů (12)“ jsou stále ještě nedostatečné.

2.7

Různé studie potvrzují, že pravděpodobnost nekonkurenčního chování se v určitých oblastech poštovních služeb zdá být vyšší než v oblastech jiných, a proto se u nich regulační dohled jeví vhodnější; jde například o doručování balíků od podniků ke spotřebitelům versus doručování mezi podniky, nebo o přeshraniční poštovní služby versus domácí  (13).

2.8

EHSV je potěšen, že byl převzat značný počet závěrů jeho stanoviska k zelené knize. Také Rada (14) a Parlament (15) totiž vyzvaly Komisi, aby určila existující překážky v poskytování služeb přeshraničního doručování a přijala odpovídající opatření k jejich odstranění, a Parlament rovněž požadoval (16) přístupné, cenově dostupné, účinné a vysoce kvalitní doručovací služby a vytvoření platformy pro spolupráci a výměnu informací mezi provozovateli doručovacích služeb, včetně rychlého vyřizování reklamací a sporů s co nejnižšími náklady.

3.1

EHSV se domnívá, že je důležité znovu získat důvěru malých a středních podniků a spotřebitelů nakupujících po internetu prostřednictvím interoperabilních sítí a systémů rychlého řízení s nízkými náklady, a to v rámci vhodného rámce pro regulaci a samoregulaci přijatého všemi subjekty z celého řetězce s cílem, aby byl vnitřní trh skutečně volný a otevřený a předešlo se bezdůvodné nadměrné regulaci. Proto požaduje, aby byl plán proveden v jasně dané lhůtě a podle stanoveného časového rozvrhu provádění na plánované období 18 měsíců.

3.2

EHSV má za to, že EU musí dokončit vnitřní trh s doručováním balíků tak, že spotřebitelům, pracovníkům a všem provozovatelům – včetně malých a středních podniků činných v oblasti elektronického obchodu, dopravy a logistiky – zajistí rychlost, kvalitu, spolehlivost a nízké náklady doručování, a zamezí tak nynějšímu selhávání a špatnému fungování jednotného trhu.

3.3

EHSV nicméně očekával, že se ve sdělení objeví i konkrétní zmínka o situaci zeměpisně znevýhodněných regionů, jako jsou ostrovy, okrajové a horské regiony, neboť on sám chápe, že tyto regiony představují neobvyklou výzvu, kterou je obtížné zvládnout zejména kvůli ekonomické schůdnosti. Skutečně jednotný trh s doručováním balíků lze dokončit pouze za předpokladu, že se na tyto regiony bude brát náležitý zřetel a budou pro ně přijata náležitá opatření.

3.4

Podle EHSV vychází rámec navrhovaných opatření hlavně z dobrovolných postupů samoregulace, z úpravy poštovních služeb na úrovni členských států, z činnosti skupiny evropských regulačních orgánů pro poštovní služby a rovněž z již využívaných zásad řádného uplatňování platných evropských právních předpisů, přičemž nespecifikuje jednotný rámec pro všechny provozovatele ani neuvádí žádné přesné lhůty v horizontu uvedených 18 měsíců.

3.5

EHSV upozorňuje na skutečnost, že se v plánu vedle postupů samoregulace zatím nepočítá s přijetím směrnice, kterou EHSV již požadoval (17) a která by uceleným, soudržným a konsolidovaným způsobem vyhovovala požadavku dokončení vnitřního trhu s přeshraničním doručováním balíků pro všechny subjekty v tomto sektoru.

3.6

EHSV se domnívá, že by EU měla co nejdříve připravit své řešení ve formě podpory samoregulace a regulace, aby bylo možné se zabývat zatím nevyřešenými problémy na trhu a chránit spotřebitele a malé a střední podniky (i podniky navzájem). Jedná se například o:

3.7

Přestože jsou návrhy v souladu s finančním rámcem EU pro období 2014–2020, domnívá se EHSV, že plán nesmí postrádat výslovné poukazy na finanční prostředky Unie určené na:

3.8

EHSV doporučuje Komisi, aby pověřila CEN vypracováním evropské technické normy, do něhož by byly plně zapojeny všechny zainteresované strany, v prvé řadě malé a střední podniky a spotřebitelé, a je přesvědčen, že je třeba vypracovat ukazatele pro evropskou značku bezpečného a kvalitního doručování s cílem zajistit kvalitu a spolehlivost, udržitelnost a sociální a bezpečnostní záruky.

4.1

EHSV se domnívá, že je nutné přijmout dvě další opatření – ohledně zaručení přístupu a sociálního rozměru trhu.

4.1.1.1

EHSV požaduje, aby byla v rámci udělování značky kvality stanovena povinnost zaručeného přístupu na trh a využívání cenově přijatelných služeb na celém území EU. EHSV je zklamaný tím, že nebyla věnována dostatečný pozornost okrajovým regionům a ostrovům, a proto očekává, že nový právní předpis bude upravovat otázku zeměpisné zranitelnosti v oblasti elektronického obchodu, neboť v těchto oblastech žije podstatná část evropských občanů.

4.1.1.2

Podle EHSV je třeba, aby měli všichni provozovatelé neomezený přístup k informačním strukturám a zdrojům využívaným při poskytování doručovacích služeb, a byly tak chráněny zájmy uživatelů a byla podpořena účinná hospodářská soutěž.

4.1.1.3

EHSV vyzývá Komisi, aby přezkoumala sdělení z roku 1998 o uplatňování pravidel hospodářské soutěže v odvětví poštovních služeb, vzhledem k vývoji práva a vývoji na trhu, jež mají dopad na přeshraniční služby a na standardní náklady, a to v zájmu liberálnějších politik zaměřených na náklady (18), v souladu s ustanoveními protokolu č. 26 v příloze Lisabonské smlouvy, zejména co se týče univerzálního přístupu ke službám obecného hospodářského zájmu za dostupné ceny.

4.1.2.1

EHSV požaduje zajistit pevný a soudržný sociální rozměr, jenž společně s inovačním úsilím zainteresovaných podniků v tomto odvětví zaručí vysokou kvalitu a odbornost pracovních míst, i díky přístupu k odpovídajícím možnostem vzdělávání a rekvalifikace.

4.1.2.2

EHSV vyzdvihuje nutnost spravedlivých a důstojných pracovních a platových podmínek, aby byly vyloučeny nestabilní pracovní poměry a nezákonné zaměstnávání, zejména při externalizované práci „v poslední fázi“, a upozorňuje na ustanovení nařízení (ES) č. 1071/2009 o podmínkách pro výkon povolání a nařízení (EU) č. 1213/2010, jež definují „pracovní poměr“, aby bylo možné postupovat proti fiktivní samostatné výdělečné činnosti, jak EHSV nedávno připomněl ve svém stanovisku (19).

4.1.2.3

EHSV doporučuje zahájit rozšířený evropský sociální dialog, do nějž budou zapojeny sociální partneři zastupující subjekty účastnící se celého řetězce elektronického prodeje a doručování balíků (obchod, poštovní služby, doprava, logistika) a v jehož rámci by se řešily otázky týkající se zaměstnaneckých a pracovních podmínek, možností rozvoje, inovací a zhodnocení lidských zdrojů.