8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/1

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/2

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/3

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/3

1)

Pojem „referenční léčivý přípravek“ ve smyslu čl. 10 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1394/2007 ze dne 13. listopadu 2007, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje léčivý přípravek, pro který bylo rozhodnutí o registraci vydáno na základě článku 10a této směrnice.

2)

Článek 10 směrnice 2001/83 ve znění nařízení č. 1394/2007 ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že držitel rozhodnutí o registraci léčivého přípravku, který byl použit jako referenční léčivý přípravek v rámci žádosti o rozhodnutí o registraci generika jiného výrobce, která byla podána na základě článku 10 této směrnice, má právo na opravný prostředek proti rozhodnutí příslušného orgánu, který vydal rozhodnutí o registraci tohoto generika, jedná-li se o dosažení soudní ochrany výhradního práva, které tento článek 10 tomuto držiteli přiznává. Takové právo na opravný prostředek existuje zejména tehdy, pokud uvedený držitel požaduje, aby jeho léčivý přípravek nebyl použit za účelem vydání rozhodnutí o registraci léčivého přípravku podle uvedeného článku 10 pro léčivý přípravek, pro který nemůže být jeho léčivý přípravek považován za referenční léčivý přípravek ve smyslu téhož čl. 10 odst. 2 písm. a).

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/4

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/5

1)

Žaloba se odmítá.

2)

Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/5

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/6

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/7

1)

Článek 1 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že taková žaloba na náhradu škody vyplývající z údajných porušení unijního práva hospodářské soutěže, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, spadá pod pojem „věci občanské a obchodní“ ve smyslu tohoto ustanovení, a tudíž do oblasti působnosti tohoto nařízení.

2)

Článek 22 bod 2 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že takové řízení o žalobě na náhradu škody vyplývající z údajných porušení unijního práva hospodářské soutěže, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, není řízením, jehož předmětem je platnost usnesení orgánů společností ve smyslu tohoto ustanovení.

3)

Článek 34 bod 1 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že ani způsob stanovení výše částek, jichž se týkají předběžná a zajišťovací opatření vyhlášená rozhodnutím, o jehož uznání a výkon se žádá, je-li možné vysledovat úvahy, které vedly ke stanovení výše uvedených částek, a bylo-li zároveň možné využít opravných prostředků za účelem zpochybnění takového způsobu výpočtu a tyto prostředky byly využity, ani pouhé dovolávání se závažných hospodářských důsledků nepředstavují důvody prokazující porušení veřejného pořádku členského státu, v němž se o uznání žádá, jež umožňují odmítnout uznat a vykonat v tomto členském státě takové rozhodnutí vydané v jiném členském státě.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/8

1)

Článek 4 odst. 4 poslední věta Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980, musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení se vztahuje na zasílatelskou smlouvu pouze tehdy, pokud je hlavním předmětem smlouvy přeprava dotyčného zboží jako taková, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

2)

Článek 4 odst. 4 uvedené Úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že nelze-li právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží určit na základě druhé věty tohoto ustanovení, musí být určeno podle obecného pravidla stanoveného v odstavci 1 tohoto článku, to znamená, že právem, kterým se řídí tato smlouva, je právo země, s níž tato smlouva nejúžeji souvisí.

3)

Článek 4 odst. 2 téže Úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že je-li tvrzeno, že smlouva úžeji souvisí s jinou zemí, než je země, jejíž právo je určeno na základě domněnky uvedené v daném odstavci, musí vnitrostátní soud porovnat vazby mezi touto smlouvou a na jedné straně zemí, jejíž právo je určeno na základě domněnky, a na druhé straně jinou dotčenou zemí. Při tomto porovnání musí vnitrostátní soud zohlednit veškeré okolnosti, včetně existence jiných smluv souvisejících s dotčenou smlouvou.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/8

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/9

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/10

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie Španělsko v. Komise (T-384/10, EU:T:2013:277) se zrušuje.

2)

Rozhodnutí Komise C(2010) 4147 ze dne 30. června 2010 o snížení finanční pomoci poskytnuté z Fondu soudržnosti na následující projekty nebo skupiny projektů: „Zásobování obyvatelstva žijícího v povodí řeky Guadiana vodou: okres Andévalo“ (2000.ES.16.C.PE.133), „Sanace a vyčištění povodí řeky Guadalquivir: oblast Guadaira, Aljarafe a chráněné přírodní oblasti řeky Guadalquivir“ (2000.ES.16.C.PE.066), „Zásobování systémů obcí v provinciích Granada a Malaga vodou“ (2002.ES.16.C.PE.061) se zrušuje.

3)

Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení vynaložených Španělským královstvím a ponese vlastní náklady řízení v prvním stupni i v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/10

1)

Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl důkaz o původu dovezeného zboží, předložený celními orgány na základě vnitrostátního procesního práva, založen na výsledcích analýz provedených třetí osobou, o nichž tato třetí osoba odmítá poskytnout doplňující informace jak celním orgánům, tak celnímu deklarantovi, v důsledku čehož je ztíženo nebo znemožněno ověření nebo vyvrácení správnosti vyvozených závěrů, za předpokladu, že bude dodržena zásada efektivity a zásada rovnocennosti. Je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda tomu tak bylo ve věci v původním řízení.

2)

V takovém případě, jako je případ dotčený ve věci v původním řízení, a za předpokladu, že celní orgány nemohou poskytnout doplňující informace o dotyčných analýzách, otázka, zda celní orgány musí vyhovět žádosti dotyčného, aby byly na jeho náklady provedeny analýzy v zemi uvedené deklarantem jako země původu, jakož i otázka, zda je relevantní skutečnost, že části vzorků zboží, se kterými dotyčný mohl pro účely ověření jinou laboratoří nakládat, byly po určitou dobu uchovávány, a v případě kladné odpovědi otázka, zda celní orgány musí dotyčného informovat o existenci uchovávaných dílčích vzorků zboží a skutečnosti, že může požádat o možnost s nimi pro účely uvedených ověření nakládat, musí být posouzeny na základě vnitrostátního procesního práva.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/11

1)

Článek 138 odst. 1 a čl. 139 odst. 1 druhý pododstavec směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2010/88/EU ze dne 7. prosince 2010, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, odepřel daňový orgán členského státu nárok na osvobození od daně z přidané hodnoty z titulu dodání uvnitř Společenství z důvodu, že pořizovatel nebyl v jiném členském státě identifikovanou osobou k DPH a dodavatel neprokázal pravost podpisu na dokumentech předložených na podporu svého prohlášení o dodání, které mělo být podle něj osvobozeno od daně, ani zmocnění osoby, která tyto dokumenty podepsala jménem pořizovatele, přestože doklady prokazující nárok na osvobození od daně předložené dodavatelem na podporu jeho daňového přiznání, splňovaly požadavky uvedené ve výčtu dokumentů, které musí být předloženy uvedenému orgánu, jenž je upraven ve vnitrostátním právu, a tyto důkazy byly tímto orgánem nejprve akceptovány jako průkazné doklady, což musí ověřit předkládající soud.

2)

Článek 138 odst. 1 směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2010/88, musí být vykládán v tom smyslu, že má přímý účinek, takže se jej osoby povinné k dani mohou dovolávat u vnitrostátních soudů vůči státu a domáhat se nároku na osvobození od DPH z titulu dodání uvnitř Společenství.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/12

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/12

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/13

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/13

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Společnostem British Telecommunications plc a BT Pension Scheme Trustees Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/14

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/14

1)

Článek 2 bod 11 a článek 11 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, kdy k přemístění dítěte došlo v souladu s předběžně vykonatelným soudním rozhodnutím, které bylo následně zrušeno soudním rozhodnutím, jež stanovilo obvyklé bydliště dítěte v místě bydliště rodiče žijícího v členském státě původu, musí soud členského státu, do kterého bylo dítě přemístěno, rozhodující o žádosti o navrácení dítěte prostřednictvím posouzení všech konkrétních okolností daného případu ověřit, zda dítě mělo bezprostředně před údajným protiprávním zadržením obvyklé bydliště stále v členském státě původu. V rámci tohoto posouzení je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že soudní rozhodnutí umožňující přemístění mohlo být vykonáno předběžně a že proti němu bylo podáno odvolání.

2)

Nařízení č. 2201/2003 musí být vykládáno v tom smyslu, že v případě, kdy k přemístění dítěte došlo v souladu s předběžně vykonatelným soudním rozhodnutím, které bylo následně zrušeno soudním rozhodnutím, jež stanovilo obvyklé bydliště dítěte v místě bydliště rodiče žijícího v členském státě původu, je nenavrácení dítěte do tohoto členského státu v návaznosti na toto druhé rozhodnutí protiprávní a uplatní se článek 11 tohoto nařízení, je-li konstatováno, že dítě mělo bezprostředně před zadržením obvyklé bydliště stále v uvedeném členském státě. Je-li naopak konstatováno, že dítě v tomto okamžiku již nemělo obvyklé bydliště v členském státě původu, je rozhodnutí o zamítnutí žádosti o navrácení založené na tomto ustanovení přijato, aniž je tím dotčeno použití pravidel týkajících se uznávání a výkonu rozhodnutí vydaných v některém členském státě stanovených v kapitole III téhož nařízení.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/15

1)

Je třeba čl. 2 odst. 1, čl. 3 písm. a), jakož i přílohu IA a přílohu IB směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES (1) ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních nebo čl. 2odst. 1 písm. a), čl. 3 odst. 1 písm. a), jakož i přílohu I a přílohu II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU (2) ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, vykládat v tom smyslu, že pohony (garážových) vrat napájené elektrickým proudem o napětí cca 220 V až 240 V určené k tomu, aby společně s (garážovými) vraty tvořily součást zařízení staveb, spadají pod pojem elektrická a elektronická zařízení, zejména pak pod pojem elektrické a elektronické nástroje?

2)

V případě kladné odpovědi na otázku 1):

Je třeba přílohu IA bod 6 a přílohu IB bod 6 směrnice 2002/96/ES nebo čl. 3 odst. 1 písm. b), přílohu I bod 6, přílohu II bod 6 směrnice 2012/19/ES vykládat v tom smyslu, že pohony (garážových vrat) podle otázky 1) je třeba považovat za součást velkých stacionárních průmyslových nástrojů ve smyslu těchto ustanovení?

3)

V případě kladné odpovědi na otázku 1) a záporné odpovědi na otázku 2):

Je třeba čl. 2 odst. 1 směrnice 2002/96/ES a/nebo čl. 2 odst. 3 písm. b) směrnice 2012/19/ES vykládat v tom smyslu, že pohony (garážových vrat) podle otázky 1) je třeba považovat za součást jiného typu zařízení, které nespadá do oblasti působnosti příslušné směrnice?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/16

1)

Musejí se mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (1) vztahovat přímo na rezervovaný let?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: kolik předcházejících letů letadla použitého při plánovaném letu je relevantních k tomu, aby se jednalo o mimořádné okolnosti? Existuje časové omezení pro zohlednění mimořádných okolností během předcházejících letů? A pokud ano, jak má být stanoveno?

3)

Pro případ, že jsou mimořádné okolnosti, které nastanou při předcházejících letech, relevantní pro pozdější let: musí se přiměřená opatření, která má provozující letecký dopravce přijmout podle čl. 5 odst. 3 nařízení, vztahovat pouze na zabránění mimořádným okolnostem nebo i na odvrácení delšího zpoždění?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/16

1)

Má být popis zboží k proclení označeného jako „tabák sušený přirozenou cirkulací vzduchu (light air-cured)“ podle kódu 2401 10 35 KN kapitoly 24 „TABÁK A VYROBENÉ TABÁKOVÉ NÁHRAŽKY“, obsaženého v nařízení Komise (EU) č. 861/2010 (1), kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, vykládán v tom smyslu, že zahrnuje pouze sušený neodřapíkovaný tabák

2)

Má být pojem „režim s podmíněným osvobozením od cla“ ve smyslu čl. 4 bodu 6 směrnice Rady 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS, vykládán v tom smyslu, že zahrnuje také případ zboží k proclení (výrobku podléhajícího spotřební dani), které se nachází v režimu vnějšího tranzitu, dočasného uskladnění nebo v celním skladu a v jehož průvodních dokumentech je sice uveden nesprávně kód celního sazebníku (2403 10 9000 KN namísto 2401 10 35 KN), ale příslušná kapitola (kapitola 24 – tabák) a všechny ostatní údaje v těchto dokumentech (číslo kontejneru, množství, čistá hmotnost) jsou správné, a pečetě nejsou porušeny[?]

(To znamená, že je třeba vyjasnit, zda určité zboží může být v režimu podmíněného osvobození od cla, když jeho průvodní dokumenty označují správně kapitolu společného celního sazebníku, ale nesprávně konkrétní podpoložku celního sazebníku).

3)

Mají být pojmy „dovoz“ ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice Rady 2008/118/ES (2) o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS a „dovoz zboží podléhajícího spotřební dani“ podle čl. 4 bodu 8 téže směrnice vykládány v tom smyslu, že zahrnují i případ, kdy existuje nesoulad mezi podpoložkou celního sazebníku skutečného zboží nacházejícího se v režimu vnějšího tranzitu a podpoložkou celního sazebníku uvedenou v jeho průvodních dokumentech, přičemž kromě tohoto rozdílu je jak označení kapitoly (v tomto případě kapitoly 24 – tabák), tak i množství a čistá hmotnost skutečného zboží v souladu s průvodními dokumenty[?]

4)

Patří mezi nesrovnalosti, o nichž se zmiňuje článek 38 směrnice Rady 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní [a o zrušení směrnice 92/12/EHS], i skutečnost, že zboží využívá režimu podmíněného osvobození od cla, přičemž v jeho průvodních dokumentech je uvedeno nesprávné označení KN, podle přílohy I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, změněného nařízením (EU) č. 861/2010[?]

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/17

1)

Je podle čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1 a článku 43 směrnice Rady 2006/112/ES (1) ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“) v rámci určení osoby, která poskytuje službu pro účely DPH, při zkoumání, zda je plnění fiktivní povahy, postrádá skutečný hospodářský a obchodní obsah a směřuje výlučně k dosažení daňového zvýhodnění, pro účely výkladu relevantní, že za okolností věci v původním řízení je statutárním orgánem a stoprocentním vlastníkem obchodní společnosti, která poskytuje licenci, fyzická osoba, která vytvořila know-how převáděné prostřednictvím licenční smlouvy?

2)

Je-li odpověď na první otázku kladná, je podle čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1 a článku 43 směrnice o DPH pro posouzení existence zneužívající praktiky relevantní, že tato fyzická osoba vykonává nebo může vykonávat neformální vliv na způsob řízení obchodní společnosti, která nabyla licenci, a na rozhodnutí této společnosti? Může být pro účely tohoto výkladu relevantní okolností to, že se tvůrce know-how tím, že poskytuje odborné poradenství nebo nabízí rady ohledně rozvoje a provozování know-how, přímo nebo nepřímo účastní nebo může účastnit na přijímání podnikatelských rozhodnutí týkajících se poskytování služby založené na tomto know-how?

3)

Je za okolností věci v původním řízení a při zohlednění toho, co bylo vyloženo ve druhé otázce, pro určení osoby, která poskytuje službu pro účely DPH, vedle analýzy základního smluvního plnění relevantní to, že tvůrce know-how jako fyzická osoba vykonává vliv, přesněji řečeno dominantní vliv, nebo vydává pokyny ohledně způsobu poskytování služby založené na tomto know-how?

4)

Je-li odpověď na třetí otázku kladná, jaké okolnosti lze při určení dosahu tohoto vlivu a těchto pokynů vzít v úvahu, nebo konkrétněji podle jakých kritérií je možné konstatovat, že je vykonáván dominantní vliv na poskytování služby a že uskutečněné základní plnění ve prospěch společnosti, která poskytuje licenci, mělo skutečný hospodářský obsah?

5)

Je za okolností věci v původním řízení při přezkumu získání daňového zvýhodnění pro analýzu vztahů mezi hospodářskými subjekty a osobami vystupujícími v rámci plnění relevantní, že osoby povinné k dani, které se účastnily na sporném smluvním plnění směřujícím k daňovému úniku, jsou právnickými osobami, když daňový orgán členského státu přičítá fyzické osobě přijetí strategických a operativních podnikatelských rozhodnutí? Je-li tomu tak, je třeba zohlednit, v kterém členském státě fyzická osoba tato rozhodnutí přijala? Je za takových okolností, jako nastávají v projednávané věci, v případě, že lze konstatovat, že smluvní postavení účastníků není určující, pro účely výkladu relevantní, že řízení technických nástrojů, lidských zdrojů a finančních operací nezbytných k poskytování dotčené služby po internetu zůstává na subdodavatelích?

6)

V případě, že lze konstatovat, že klauzule licenční smlouvy neodrážejí skutečný hospodářský obsah, vyplývá z překvalifikování smluvních klauzulí a obnovení stavu, který by existoval, kdyby nedošlo k plnění, které představuje zneužívající praktiku, že daňový orgán členského státu může stanovit odlišně členský stát, kde je služba poskytována, a tudíž místo vzniku daňové povinnosti, i když podnik, který nabyl licenci, splnil daňovou povinnost v členském státě, v němž je usazen, v souladu se zákonnými podmínkami stanovenými v tomto členském státě?

7)

Je třeba články 49 SFEU a 56 SFEU vykládat v tom smyslu, že taková smluvní úprava, jaká je dotčena v původním řízení, podle níž podnik, jenž je osobou povinnou k dani v jednom členském státě, převádí prostřednictvím licenční smlouvy na jiný podnik, jenž je osobou povinnou k dani v jiném členském státě, know-how k poskytování služeb týkajících se obsahů určených pro dospělé prostřednictvím technologie interaktivní komunikace po internetu a právo toto know-how užívat za okolností charakteristických tím, že zátěž DPH v členském státě sídla podniku, který nabyl licenci, je u převedeného plnění výhodnější, je s těmito články v rozporu a může představovat zneužití svobody usazování a volného pohybu služeb?

8)

Jaký význam je za takových okolností, jaké nastávají v projednávané věci, mimo daňové zvýhodnění, které údajně lze získat, třeba přikládat obchodním úvahám uskutečněným podnikem, který uděluje licenci? Je v tomto kontextu konkrétně pro účely výkladu relevantní, že stoprocentním vlastníkem a statutárním orgánem obchodní společnosti, která uděluje licenci, je fyzická osoba, která know-how původně vytvořila?

9)

Lze při analýze zneužívajícího jednání zohlednit, a pokud ano, jaký význam mají takové okolnosti, jež se podobají okolnostem věci v původním řízení, jako jsou technické údaje a údaje o infrastruktuře týkající se zavedení a provozování služby, která je předmětem sporného plnění, a příprava a lidské zdroje, které musí mít podnik, jenž uděluje licenci, pro poskytování dotčené služby k dispozici?

10)

Je třeba v situaci analyzované v projednávané věci vykládat čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1, články 43 a 273 směrnice o DPH, ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU a článkem 325 SFEU, v tom smyslu, že k náležitému plnění závazku členských států Unie vybírat skutečně a přesně celkovou částku DPH a předcházet rozpočtovým ztrátám, které jsou spojeny s daňovými podvody a úniky přes hranice členských států, u poskytování služeb za účelem určení osoby, která poskytuje službu, je daňový orgán členského státu v důkazní fázi daňového správního řízení za účelem objasnění skutkových okolností oprávněn připustit údaje, informace a důkazy, a tedy i záznamy odposlechů získané vyšetřovacím útvarem daňového orgánu v rámci řízení trestní povahy bez vědomí osoby povinné k dani, a použít je a založit na nich své posouzení daňových důsledků a že je pak správní soud, který rozhoduje o žalobě podané proti správnímu rozhodnutí daňového orgánu členského státu, oprávněn uskutečnit posouzení těchto informací v rámci dokazování při přezkumu legality rozhodnutí?

11)

Je třeba v situaci analyzované v projednávané věci vykládat čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1, články 43 a 273 směrnice o DPH, ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU a článkem 325 SFEU, v tom smyslu, že k náležitému plnění závazku členských států Unie vybírat skutečně a přesně celkovou částku DPH a k plnění závazku členských států zajistit dodržování povinností uložených osobě povinné k dani prostor přiznaný pro použití prostředků, které má daňový orgán členského státu k dispozici, zahrnuje pravomoc tohoto orgánu použít důkazy získané původně pro trestní účely k postihu jednání spočívajících v daňovém úniku, a to i když samotné vnitrostátní právo neumožňuje získávat informace bez vědomí dotyčné osoby v rámci správního řízení k postihu jednání spočívajících v daňovém úniku nebo je v rámci trestního řízení podmiňuje zárukami, které nejsou stanoveny v daňovém správním řízení, a přiznává současně správnímu orgánu pravomoc jednat podle zásady volného hodnocení důkazů?

12)

Brání čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech, ve spojení s čl. 52 odst. 2 Listiny, tomu, aby byla daňovému orgánu členského státu přiznána pravomoc, na kterou odkazuje desátá a jedenáctá otázka, nebo lze za okolností projednávané věci považovat za odůvodněné k boji proti daňovým únikům použít v daňovém správním řízení závěry, které vyplývají z informací získaných bez vědomí dotyčné osoby s cílem skutečně vybrat daň v zájmu „hospodářského blahobytu země“?

13)

V rozsahu, v němž z odpovědi na desátou až dvanáctou otázku vyplyne, že daňový orgán členského státu může použít takové důkazy ve správním řízení, má daňový orgán členského státu s cílem zaručit účinnost práva na řádnou správu a práva na obhajobu podle ustanovení článků 7, 8, 41 a 48 Listiny, ve spojení s čl. 51 odst. 1 Listiny, absolutní povinnost vyslechnout osobu povinnou k dani během správního řízení, zaručit jí přístup k závěrům, které vyplývají z informací získaných bez jejího vědomí, a respektovat účel, pro který byly získány údaje obsažené v těchto důkazech, nebo v posledně zmíněné souvislosti okolnost, že informace opatřené bez vědomí dotyčné osoby jsou určeny výlučně pro vyšetřování trestní povahy, zcela brání použití takových důkazů?

14)

Respektuje v případě získání a použití důkazů při porušení ustanovení článků 7, 8, 41 a 48 Listiny, ve spojení s článkem 47 Listiny, vnitrostátní právní úprava, podle níž lze úspěšně soudně napadnout procesní legalitu rozhodnutí vydaných v daňových věcech a dosáhnout zrušení rozhodnutí, pouze pokud v závislosti na okolnostech případu existuje konkrétní možnost, že by napadené rozhodnutí bylo odlišné, kdyby nedošlo k procesní vadě, a pokud se navíc tato vada dotýká hmotněprávního postavení žalobce, právo na soudní ochranu, nebo je třeba procesní vady, k nimž došlo tímto způsobem, zohlednit v širších souvislostech, bez ohledu na vliv, jaký by na výsledek řízení měla procesní vada, která porušuje ustanovení Listiny?

15)

Vyžaduje plná účinnost článku 47 Listiny, aby v takové procesní situaci, jaká je v projednávané věci, správní soud, který rozhoduje o žalobě proti správnímu rozhodnutí daňového orgánu členského státu, mohl přezkoumat legalitu získání důkazů opatřených pro trestní účely bez vědomí dotyčné osoby v rámci řízení trestní povahy, zejména pokud osoba povinná k dani, proti níž bylo souběžně zahájeno trestní řízení, není seznámena s touto dokumentací ani nemohla její legalitu napadnout u soudu?

16)

Je také se zřetelem k šesté otázce třeba nařízení Rady (EU) č. 904/2010 (2) o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty, zejména ve světle sedmého bodu jeho odůvodnění, podle něhož pro účely výběru splatné daně by měly členské státy spolupracovat, aby pomohly zajistit správné vyměření DPH, a v důsledku toho musí nejen kontrolovat správné uplatňování daně splatné na jejich území, ale měly by rovněž poskytovat pomoc jiným členským státům za účelem zajištění správného uplatňování daně spojené s činností vykonávanou na jejich území, která je splatná v jiném členském státě, vykládat v tom smyslu, že v takové skutkové situaci, jaká charakterizuje projednávanou věc, je daňový orgán členského státu, který odhalí daňový dluh, povinen zaslat žádost daňovému orgánu členského státu, v němž osoba povinná k dani, u níž byla provedena daňová kontrola, již splnila svou povinnost zaplatit daň?

17)

Je-li odpověď na šestnáctou otázku kladná, jaký důsledek má vyvodit soud, který rozhoduje o žalobě proti správním rozhodnutím vydaným daňovým orgánem členského státu, pokud je z tohoto důvodu, [tedy] na základě nezjištění informací a chybějící žádosti, u soudu napadena a určena procesní protiprávnost rozhodnutí vydaných daňovým orgánem členského státu, a to rovněž se zřetelem k tomu, co bylo vyloženo ve čtrnácté otázce?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/20

1)

Brání unijní právo, konkrétně ustanovení čl. 78 písm. a) směrnice 2006/112/ES (1), tomu, aby […] byl poplatek za užívání půdního podloží, zaplacený podnikem zajišťujícím distribuci plynu, přenesen na koncového uživatele, jako takový a nezávisle na ceně, kterou koncový uživatel platí za spotřebovaný plyn, tj. aniž se tento poplatek do této ceny zahrne?

Pro případ, že bude odpověď na tuto první otázku záporná, se pokládá následující předběžná otázka:

2)

Brání unijní právo, konkrétně články 73 až 79 směrnice 2006/112/ES, tomu, aby […] v okamžiku, kdy je poplatek za užívání půdního podloží, zaplacený podnikem zajišťujícím distribuci plynu, přenesen na koncového uživatele, jako takový a nezávisle na ceně, kterou koncový uživatel platí za spotřebovaný plyn, nebyl tento poplatek považován [pro účely DPH] za základ daně?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/21

1.

Je maďarská vnitrostátní praxe, která požaduje, aby – v mezích subjektivního osvobození od DPH (1) – oznámili činnost fyzické osoby, které nezamýšlejí vykonávat činnost podléhající DPH, v souladu s povinností oznámit zahájení činnosti, která je stanovena v čl. 213 odst. 1 a v čl. 214 odst. 1 směrnice o DPH?

2.

Může daňový orgán, který v rámci kontroly a posteriori konstatuje, že v mezích subjektivního osvobození nebylo oznámení o zahájení činnosti podáno, udělit sankce?

3.

Je daňový orgán, který provede kontrolu a posteriori, oprávněn převzít na sebe právo fyzické osoby na rozhodnutí a v rozporu se zásadou spravedlivého řízení vyloučit možnost fyzické osoby rozhodnout se pro subjektivní osvobození?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/21

1)

Představuje povinnost mít bydliště v prostorově ohraničené oblasti (obec, okres, kraj) členského státu omezení svobody pohybu ve smyslu článku 33 směrnice 2011/95/EU (1), pokud se cizinec na území členského státu jinak může volně pohybovat a pobývat?

2)

Je povinnost bydliště uložená osobám požívajícím status doplňkové ochrany slučitelná se článkem 33 a/nebo článkem 29 směrnice 2011/95/EU, pokud je odůvodněna dosažením přiměřeného rozdělení zátěže veřejné sociální pomoci mezi příslušné orgány v rámci státního území?

3)

Je povinnost bydliště uložená osobám požívajícím status doplňkové ochrany slučitelná se článkem 33 a/nebo článkem 29 směrnice 2011/95/EU, pokud je založena na důvodech migrační a integrační politiky, například aby bylo zabráněno vzniku ohnisek sociálního nepokoje z důvodu hromadného usazování cizinců v určitých obcích či okresech? Dostačují v tomto smyslu abstraktní důvody migrační nebo integrační politiky nebo musejí být tyto důvody stanoveny konkrétně?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/22

1)

Představuje povinnost mít bydliště v prostorově ohraničené oblasti (obec, okres, kraj) členského státu omezení svobody pohybu ve smyslu článku 33 směrnice 2011/95/EU (1), pokud se cizinec na území členského státu jinak může volně pohybovat a pobývat?

2)

Je povinnost bydliště uložená osobám požívajícím status doplňkové ochrany slučitelná s článkem 33 a/nebo článkem 29 směrnice 2011/95/EU, pokud je odůvodněna dosažením přiměřeného rozdělení zátěže veřejné sociální pomoci mezi příslušné orgány v rámci státního území?

3)

Je povinnost bydliště uložená osobám požívajícím status doplňkové ochrany slučitelná s článkem 33 a/nebo článkem 29 směrnice 2011/95/EU, pokud je založena na důvodech migrační a integrační politiky, například aby bylo zabráněno vzniku ohnisek sociálního nepokoje z důvodu hromadného usazování cizinců v určitých obcích či okresech? Dostačují v tomto smyslu abstraktní důvody migrační nebo integrační politiky nebo musejí být tyto důvody stanoveny konkrétně?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/23

1)

Představuje povinnost mít bydliště v prostorově ohraničené oblasti (obec, okres, kraj) členského státu omezení svobody pohybu ve smyslu článku 33 směrnice 2011/95/EU (1), pokud se cizinec na území členského státu jinak může volně pohybovat a pobývat?

2)

Je povinnost bydliště uložená osobám požívajícím status doplňkové ochrany slučitelná s článkem 33 a/nebo článkem 29 směrnice 2011/95/EU, pokud je odůvodněna dosažením přiměřeného rozdělení zátěže veřejné sociální pomoci mezi příslušné orgány v rámci státního území?

3)

Je povinnost bydliště uložená osobám požívajícím status doplňkové ochrany slučitelná s článkem 33 a/nebo článkem 29 směrnice 2011/95/EU, pokud je založena na důvodech migrační a integrační politiky, například aby bylo zabráněno vzniku ohnisek sociálního nepokoje z důvodu hromadného usazování cizinců v určitých obcích či okresech? Dostačují v tomto smyslu abstraktní důvody migrační nebo integrační politiky nebo musejí být tyto důvody stanoveny konkrétně?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/23

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/24

1)

Je třeba články 49 a násl. a články 56 a násl. SFEU, jakož i zásady stanovené Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 16. února 2012 [spojené věci C-72/10 a C-77/10] vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby do nabídkového řízení byly zahrnuty koncese s kratší délkou trvání než koncese vydané v minulosti, pokud dotčené nabídkové řízení bylo oznámeno za účelem nápravy následků plynoucích z protiprávního vyloučení určitého počtu subjektů z nabídkových řízení?

2)

Je třeba články 49 a násl. a články 56 a násl. SFEU, jakož i zásady stanovené Soudním dvorem Evropské unie v tomtéž rozsudku ze dne 16. února 2012 [spojené věci C-72/10 a C-77/10] vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby nutnost reorganizace systému prostřednictvím časového sladění konce platnosti koncesí představovala náležité příčinné odůvodnění zkrácení délky trvání koncesí nabídnutých v nabídkovém řízení v porovnání s délkou trvání koncesí udělených v minulosti?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/24

1)

Je nutno čl. 24 odst. 1 a čl. 25 písm. b) směrnice 2006/112 (1) vykládat v tom smyslu, že pojem „služby“ zahrnuje také případy smluv o předplatném na poradenské služby, o jaké se jedná v původním řízení, v jejichž případě se poskytovatel plnění, který má kvalifikované zaměstnance pro poskytování služeb, dal k dispozici zadavateli na dobu platnosti smlouvy a zavázal se neuzavírat smlouvy s obdobným předmětem plnění s konkurenty zadavatele?

2)

Je třeba čl. 64 odst. 1 a článek 63 směrnice 2006/112 vykládat v tom smyslu, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo v případě předplacených poradenských služeb k okamžiku uplynutí období, za něž byla dohodnuta platba, aniž by se přihlíželo k tomu, zda a jak často zadavatel využíval služby, pro něž se mu poradce dal k dispozici?

3)

Je nutno čl. 62 odst. 2 směrnice 2006/112 vykládat v tom smyslu, že osoba, která poskytuje služby v rámci smlouvy o předplatném, jejímž předmětem je zajišťování servisu pro zadavatele, je povinna vypočítat DPH na služby k okamžiku uplynutí období, pro něž byla stanovena odměna v podobě předplatného, nebo tato povinnost vzniká pouze tehdy, pokud zadavatel v příslušném zdaňovacím období využil služby poradce?

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/25

—

Určit, že Dánské království tím, že zachovalo právní stav, podle kterého je prodej sypaného šňupacího tabáku umožněn v rozporu s článkem 8 ve spojení s čl. 2 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/37/ES ze dne 5. června 2001 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků (1), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice;

—

uložit Dánskému království náhradu nákladů řízení.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/26

1)

Osobní náklady týkající se paní H. ve výši 56,76 eur, cestovní výdaje ve výši 1  354,08 eur a náklady na služby ve výši 351,82 eur vynaložené Technische Universität Dresden v rámci plnění smlouvy s referenčním číslem 2003114 (SI2.377438) o financování projektu „Collection of European Data on Lifestyle Health Determinants – Coordinating Party (LiS)“ prováděného v rámci akčního programu Společenství v oblasti veřejného zdraví (2003–2008) jsou uznatelné, jelikož pohledávka Evropské komise týkající se těchto částek uvedená v oznámení o dluhu č. 3241011712 ze dne 4. listopadu 2010 je neopodstatněná.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

Technische Universität Dresden ponese náklady řízení.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/27

1.

Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 11. října 2012 (spojené věci R 274/2011-4 a R 520/2011-4) se zrušuje.

2.

OHIM ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Xavierem Grau Ferrerem.

3.

Juan Cándido Rubio Ferrer a Alberto Rubio Ferrer ponesou vlastní náklad řízení.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/27

1)

Návrh na předběžné opatření se odmítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/28

—

určil, že žalovaní nepřijali legislativní opatření nezbytná k tomu, aby při propuštění žalobců z bývalé společnosti Olympiaki Aeroporia, které bylo uloženo rozhodnutím Evropské komise, jež bylo do řeckého právního řádu provedeno zákonem č. 3717/2008, byly plně uplatněny obecné zásady unijního práva, a zejména směrnice o pracovních poměrech na dobu určitou;

—

přiznal žalobcům a všem zaměstnancům propuštěným z bývalé společnosti Olympiaki Aeroporia, prostřednictvím jakéhokoli unijního právního aktu – směrnice, nařízení nebo jiného unijního právního předpisu – s přímým účinkem možnost získat náhradu, na kterou měli mít žalobci nárok jakožto stálí zaměstnanci při jejich nuceném propuštění – odchodu ze společnosti Olympiaki Aeroporia, a

—

přiznal každému žalobci prostřednictvím jakéhokoli unijního aktu – směrnice, nařízení nebo jiného unijního právního předpisu – s přímým účinkem náhradu ve výši 3 00  000 eur za újmu jim vzniklou v důsledku nepříjemností a útrap, jakož i v důsledku závažného porušení jejich základních práv a předčasného ukončení jejich pracovní kariéry.

1.

První žalobní důvod: zákon č. 3717/2008, který stanovil ukončení činnosti společnosti Olympiaki Aeroporia a propuštění všech jejích dočasných zaměstnanců, je skutečným aktem Unie a byl v zásadě nařízen orgány Evropské unie, zejména ECB a Evropskou komisí, a všechna legislativní opatření řecké vlády byla přijata na základě doporučení, a konkrétně na základě rozhodnutí Euroskupiny, ECOFIN, ECB a Evropské komise.

2.

Druhý žalobní důvod: nepostavení propuštěných dočasných zaměstnanců bývalé společnosti Olympiaki Aeroporia na roveň ostatním stálým zaměstnancům společnosti Olympiaki Aeroporia a to, že jim nebyla výslovně přiznána náhrada při odchodu z této společnosti, vedlo ke vzniku přímé, osobní a vážné újmy dotyčných zaměstnanců a k upření jejich základních práv.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/29

—

určil, že žalovaní nepřijali legislativní opatření nezbytná k výslovnému vyloučení dluhopisů nabytých žalobci od Řecké republiky z nucené účasti na plánu PSI týkajícím se držitelů řeckých dluhopisů podle řeckého práva;

—

přiznal žalobcům prostřednictvím jakéhokoli unijního právního aktu, směrnice, nařízení nebo jiného unijního právního předpisu s přímým účinkem možnost získat zpět celou hodnotu jejich dluhopisů, které byly zařazeny do plánu PSI, aniž by o to žalobci požádali nebo s tím souhlasili;

—

přiznal každému ze žalobců prostřednictvím jakéhokoli unijního právního aktu, směrnice, nařízení nebo jiného unijního právního předpisu náhradu ve výši 5 00  000 eur za újmu jim vzniklou v důsledku nepříjemností a útrap, jakož i v důsledku vážného porušení jejich základních práv.

1.

První žalobní důvod: legislativní a jiná opatření, která vedla v Řecku k nucené účasti držitelů řeckých dluhopisů podle řeckého práva na plánu PSI, jsou skutečnými unijními akty.

2.

Druhý žalobní důvod: opatření přijatá řeckou vládou s cílem čelit dluhu řeckého státu byla v zásadě uložena orgány Evropské unie, zejména ECB a Evropskou komisí.

3.

Třetí žalobní důvod: žalovaní nepřijali legislativní opatření nezbytná k tomu, aby řecké dluhopisy žalobců byly výslovně vyloučeny v aktech řecké rady ministrů, kterými byly upřesněny podmínky provádění PSI v Řecku.

4.

Čtvrtý žalobní důvod: nevyloučením jejich dluhopisů z PSI vznikla žalobcům přímá, osobní a závažná újma a byla jim upřena jejich základní práva.

5.

Pátý žalobní důvod: všechna legislativní opatření řecké vlády byla přijata na základě doporučení, a konkrétně na základě rozhodnutí Euroskupiny, ECOFIN, ECB a Evropské komise.

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/29

—

zrušil rozhodnutí C (2014) 3192 final ze dne 26. května 2014 vydané v případě státní podpory SA.38517 (2014/NN) – Micula v. Rumunsko (rozhodčí nález ICSID), kterým bylo Rumunsku uloženo zdržet se jakéhokoli jednání, které by mohlo vést k vykonání nálezu ze dne 11. prosince 2013, který vydal rozhodčí soud při Mezinárodní centru pro řešení investičních sporů ve věci Ioan Micula, Viorel Micula a další v. Rumunsko (ICSID věc č. ARB/05/20), jelikož Komise zastává názor, že vykonání nálezu představuje nezákonnou státní podporu, dokud Komise nepřijme konečné rozhodnutí o slučitelnosti této podpory s vnitřním trhem;

—

přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci:

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/30

—

zrušil rozhodnutí ze dne 9. července 2014 ve věci SA.32009 (2011/C) v souladu s čl. 263 čtvrtým pododstavcem SFEU v rozsahu, v němž prohlašuje částku 2 8 2 57  273 eur, která odpovídá částce požadované podpory ve výši 4 5 2 57  273 eur přesahující 17 milionů eur, za neslučitelnou s vnitřním trhem,

—

podpůrně zrušil rozhodnutí ze dne 9. července 2014 ve věci SA.32009 (2011/C) v souladu s čl. 263 čtvrtým pododstavcem SFEU v rozsahu, v němž prohlašuje částku 22,5 milionů eur, která byla na základě čl. 6 odst. 2 nařízení (ES) č. 800/2008 (1) vyňata z povinnosti oznámení, za neslučitelnou s vnitřním trhem,

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení v souladu s článkem 87 jednacího řádu Tribunálu.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 108 odst. 3 SFEU

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU

3.

Podpůrný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 108 odst. 3 SFEU a nařízení č. 800/2008

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/31

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Evropské komise C (2014) 6030 final ze dne 19. srpna 2014 o povolení humánních léčivých přípravků pro lokální použití s vysokými koncentracemi estradiolu podle článku 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES v rozsahu, v jakém ukládá členským státům povinnosti ve vztahu k léčivým přípravkům pro lokální použití s hmotnostním podílem estradiolu 0,01 % uvedeným a neuvedeným v příloze I prováděcího rozhodnutí, které jsou uvedeny v prováděcím rozhodnutí, s výjimkou omezení, že léčivé přípravky pro lokální použití s hmotnostním podílem estradiolu 0,01 % uvedené v příloze I prováděcího rozhodnutí smějí být aplikovány pouze intravaginálně,

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod: porušení čl. 31 a násl. směrnice 2001/83/ES (1)

2.

Druhý žalobní důvod: Porušení čl. 116 první věty a čl. 126 první věty směrnice 2001/83/ES

3.

Třetí žalobní důvod: Porušení zásad proporcionality a rovného zacházení

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/33

—

určil, že je rozhodnutí neplatné v rozsahu, v němž shledává, že společnost Lupin porušila článek 101 SFEU; a/nebo

—

zrušil či snížil pokutu uloženou společnosti Lupin; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených společností Lupin.

1.

První žalobní důvod spočívá v tom, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když konstatovala, že žalobkyně porušila článek 101 SFEU z hlediska účelu. Žalobkyně tvrdí, že:

2.

Druhý žalobní důvod spočívá v tom, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když konstatovala, že žalobkyně porušila článek 101 SFEU z hlediska důsledku. Podle žalobkyně byl způsob, jakým Komise postupovala při určování, zda byla dohoda o patentovém vyrovnání porušením z hlediska důsledku, stejně nesprávný jako její postup, co se týče porušení z hlediska účelu.

3.

Třetí žalobní důvod spočívá v tom, že Komise uložila žalobkyni pokutu neoprávněně, resp. uložená pokuta byla příliš vysoká a měla by být snížena. Žalobkyně tvrdí, že: