ISSN 1977-0863

doi:10.3000/19770863.C_2014.093.ces

Úřední věstník

Evropské unie

C 93
European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 57
29. března 2014

Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

IV   Informace

 

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Soudní dvůr Evropské unie

2014/C 093/01

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 85, 22.3.2014

1

 

V   Oznámení

 

SOUDNÍ ŘÍZENÍ

 

Soudní dvůr

2014/C 093/02

Spojené věci C-512/11 a C-513/11: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Työtuomioistuin — Finsko) — Terveys- ja sosiaalialan neuvottelujärjestö TSN ry v. Terveyspalvelualan Liitto ry (C-512/11), Ylemmät Toimihenkilöt (YTN) ry v. Teknologiateollisuus ry, Nokia Siemens Networks Oy (C-513/11) (Sociální politika — Směrnice 92/85 EHS — Ochrana bezpečnosti a zdraví zaměstnanců — Práce těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň — Mateřská dovolená — Zachování odměny za práci nebo nároku na odpovídající dávku — Směrnice 96/34/ES — Rámcová dohoda o rodičovské dovolené — Individuální právo na rodičovskou dovolenou z důvodu narození nebo osvojení dítěte — Pracovní podmínky a podmínky odměňování — Celostátní kolektivní smlouva — Zaměstnankyně, které nastoupily na mateřskou dovolenou poté, co přerušily neplacenou rodičovskou dovolenou — Odmítnutí vyplácet mzdu během mateřské dovolené)

2

2014/C 093/03

Věc C-530/11: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. února 2014 — Evropská komise v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska (Nesplnění povinnosti státem — Účast veřejnosti na rozhodovacím procesu a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí — Pojem přiměřené náklady soudního řízení)

3

2014/C 093/04

Věc C-537/11: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Genova — Itálie) — Mattia Manzi, Compagnia Naviera Orchestra v. Capitaneria di Porto di Genova (Námořní doprava — Směrnice 1999/32/ES — Úmluva Marpol 73/78 — Příloha VI — Znečištění ovzduší z lodí — Osobní lodě provozující liniovou dopravu — Výletní lodě — Maximální obsah síry v lodních palivech — Platnost)

3

2014/C 093/05

Věc C-65/12: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden — Nizozemsko) — Leidseplein Beheer BV, H. J. M. de Vries v. Red Bull GmbH, Red Bull Nederland BV (Řízení o předběžné otázce — Ochranné známky — Směrnice 89/104/EHS — Práva z ochranné známky — Ochranná známka s dobrým jménem — Ochrana rozšířená na výrobky nebo služby, které nejsou podobné — Užívání označení totožného s ochrannou známkou s dobrým jménem nebo jí podobného třetí osobou bez řádného důvodu — Pojem řádný důvod )

4

2014/C 093/06

Věc C-152/12: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 13. února 2014 — Evropská komise v. Bulharská republika (Nesplnění povinnosti státem — Doprava — Směrnice 2001/14/ES — Rozvoj železnic Unie — Zpoplatnění přístupu k železniční infrastruktuře — Článek 7 odst. 3, a čl. 8 odst. 1 — Možnost výběru přirážek k poplatkům — Náklady přímo vynaložené na provoz železniční dopravy)

4

2014/C 093/07

Spojené věci C-162/12 a C-163/12: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio — Itálie) — Airport Shuttle Express scarl (C-162/12), Giovanni Panarisi (C-162/12), Società Cooperativa Autonoleggio Piccola arl (C-163/12), Gianpaolo Vivani (C-163/12) v. Comune di Grottaferrata (Řízení o předběžné otázce — Články 49 SFEU, 101 SFEU a 102 SFEU — Nařízení (EHS) č. 2454/92 — Nařízení (ES) č. 12/98 — Činnost spočívající v pronájmu motorových vozidel s řidičem — Vnitrostátní a regionální právní úprava — Povolení vydané obcemi — Podmínky — Čistě vnitrostátní situace — Pravomoc Soudního dvora — Přípustnost otázek)

5

2014/C 093/08

Věc C-164/12: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Hamburg — Německo) — DMC Beteiligungsgesellschaft mbH v. Finanzamt Hamburg-Mitte (Daně — Korporační daň — Převod podílů z osobní společnosti do kapitálové společnosti — Účetní hodnota — Odhadovaná hodnota — Smlouva o zamezení dvojího zdanění — Okamžité zdanění latentních kapitálových zisků — Rozdílné zacházení — Omezení volného pohybu kapitálu — Ochrana dělby daňové pravomoci mezi členskými státy — Přiměřenost)

6

2014/C 093/09

Věc C-285/12: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 30. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Belgie) — Aboubacar Diakite v. Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides (Směrnice 2004/83/ES — Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany — Osoba, která má nárok na podpůrnou ochranu — Článek 15 písm. c) — Vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během ozbrojeného konfliktu — Pojem vnitrostátní ozbrojený konflikt — Výklad, který je nezávislý na mezinárodním humanitárním právu — Kritéria pro posouzení)

6

2014/C 093/10

Věc C-296/12: Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 23. ledna 2014 — Evropská komise v. Belgické království (Nesplnění povinnosti státem — Volný pohyb služeb — Volný pohyb kapitálu — Daň z příjmů — Příspěvky placené v rámci důchodového spoření — Daňová úleva pouze pro platby ve prospěch institucí nebo fondů usazených v témže členském státě — Soudržnost daňového systému — Účinnost daňové kontroly)

7

2014/C 093/11

Věc C-323/12: Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel București — Rumunsko) — E. ON Global Commodities SE, dříve E.On Energy Trading SE v. Agenția Națională de Administrare Fiscală — Direcția Generală de Soluționare a Contestațiilor, Direcția Generală a Finanțelor Publice a Municipiului București — Serviciul de administrare a contribuabililor nerezidenți (Směrnice 79/1072/EHS — Společný systém daně z přidané hodnoty — Osoby povinné k dani se sídlem v jiném členském státě — Podmínky vrácení DPH — Osoby povinné k dani, které si ustavily daňového zástupce v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými před přistoupením k Unii — Vyloučení — Pojem osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku — Podmínka nepřítomnosti provozovny — Podmínka absence dodávek zboží či poskytování služeb — Dodávky elektřiny obchodníkům povinným k dani — Směrnice 2006/112/ES — Článek 171)

7

2014/C 093/12

Věc C-355/12: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Milano — Itálie) — Nintendo Co. Ltd a další v. PC Box Srl, 9Net Srl (Směrnice 2001/29/ES — Autorské právo a práva s ním související v informační společnosti — Pojem technologické prostředky — Ochranné zařízení — Chráněný přístroj a chráněné doplňkové výrobky — Podobná doplňková zařízení, výrobky nebo součástky pocházející od jiných podniků — Vyloučení jakékoli interoperability mezi nimi — Dosah těchto technologických prostředků — Relevance)

8

2014/C 093/13

Věc C-367/12: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Unabhängiger Verwaltungssenat des Landes Oberösterreich — Rakousko) — řízení zahájené Susanne Sokoll-Seebacher (Svoboda usazování — Veřejné zdraví — Článek 49 SFEU — Lékárny — Náležité zásobování obyvatelstva léčivy — Povolení k provozu — Územní rozmístění lékáren — Zavedení limitů založených především na demografickém kritériu — Minimální vzdálenost mezi lékárnami)

9

2014/C 093/14

Věc C-380/12: Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 23. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden — Nizozemsko) — X BV v. Staatssecretaris van Financiën (Položky celního sazebníku — Bělicí hlinka — Kapitola 25 kombinované nomenklatury — Číslo 2508 — Pojem prané výrobky — Odstranění nečistot, aniž se změní struktura výrobků — Kapitola 38 kombinované nomenklatury — Číslo 3802)

9

2014/C 093/15

Věc C-385/12: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Székesfehérvári Törvényszék — Maďarsko) — Hervis Sport- és Divatkereskedelmi Kft v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Közép-dunántúli Regionális Adó Főigazgatósága (Řízení o předběžné otázce — Přímé daně — Svoboda usazování — Vnitrostátní daňové právní předpisy zavádějící zvláštní daň z obratu z maloobchodní činnosti v prodejnách — Velké obchodní řetězce — Existence diskriminačního účinku — Nepřímá diskriminace)

10

2014/C 093/16

Spojené věci C-419/12 a C-420/12: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio — Itálie) — Crono Service Scarl a další (C-419/12), Anitrav — Associazione Nazionale Imprese Trasporto Viaggiatori (C-420/12) v. Roma Capitale, Regione Lazio (C-420/12) (Řízení o předběžné otázce — Články 49 SFEU, 101 SFEU a 102 SFEU — Služba pronájmu vozů s řidičem — Čistě vnitrostátní situace — Pravomoc Soudního dvora — Podmínky přípustnosti)

10

2014/C 093/17

Věc C-424/12: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Oradea — Rumunsko) — SC Fatorie SRL v. Direcția Generală a Finanțelor Publice Bihor (Řízení o předběžné otázce — DPH — Směrnice 2006/112/ES — Přenesení daňové povinnosti — Nárok na odpočet — Zaplacení daně poskytovateli služeb — Neuvedení povinných údajů — Zaplacení DPH bez právního důvodu — Ztráta nároku na odpočet daně — Zásada daňové neutrality — Zásada právní jistoty)

11

2014/C 093/18

Věc C-466/12: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Svea hovrätt — Švédsko) — Nils Svensson, Sten Sjögren, Madelaine Sahlman, Pia Gadd v. Retriever Sverige AB (Řízení o předběžné otázce — Sbližování právních předpisů — Autorské právo a práva s ním související — Směrnice 2001/29/ES — Informační společnost — Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících — Článek 3 odst. 1 — Sdělování veřejnosti — Pojem — Internetové odkazy (hypertextové odkazy) umožňující přístup k chráněným dílům)

12

2014/C 093/19

Věc C-479/12: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof — Německo) — H. Gautzsch Großhandel GmbH & Co. KG v. Münchener Boulevard Möbel Joseph Duna GmbH (Řízení o předběžné otázce — Duševní vlastnictví — (Průmyslové) vzory Společenství — Nařízení (ES) č. 6/2002 — Článek 7 odst. 1, čl. 11 odst. 2, čl. 19 odst. 2, článek 88 a čl. 89 odst. 1 písm. a) a d) — Nezapsaný (průmyslový) vzor Společenství — Ochrana — Zpřístupnění veřejnosti — Novost — Soudní řízení pro porušení právních předpisů — Důkazní břemeno — Promlčení — Prekluze — Rozhodné právo)

12

2014/C 093/20

Věc C-509/12: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Central Administrativo Norte — Portugalsko) — IPTM — Instituto Portuário e dos Transportes Marítimos v. Navileme-Consultadoria Náutica, Lda, Nautizende — Consultadoria Náutica, Lda (Řízení o předběžné otázce — Články 52 SFEU a 56 SFEU — Volný pohyb služeb — Udělování oprávnění k vedení rekreačního plavidla — Podmínka bydliště v zemi vydání — Omezení pro nerezidenty — Ochrana bezpečnosti na moři — Veřejný pořádek)

13

2014/C 093/21

Věc C-528/12: Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Bonn — Německo) — Mömax Logistik GmbH v. Bundesamt für Justiz (Řízení o předběžné otázce — Právo podniků — Směrnice 78/660/EHS — Zveřejňování konsolidovaných ročních účetních závěrek některých forem společností — Použití pravidel o zveřejňování těchto závěrek na společnosti řídící se právem jednoho členského státu, které náleží ke skupině, jejíž mateřská společnost se řídí právem jiného členského státu)

14

2014/C 093/22

Věc C-596/12: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. února 2014 — Evropská komise v. Italská republika (Nesplnění povinnosti státem — Hromadné propouštění — Pojem zaměstnanci — Nezahrnutí vedoucích pracovníků — Směrnice 98/59/ES — Článek 1 odst. 1 a 2 — Porušení)

14

2014/C 093/23

Věc C-613/12: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Düsseldorf — Německo) — Helm Düngemittel GmbH v. Hauptzollamt Krefeld (Celní unie a společný celní sazebník — Evropsko-středomořská dohoda s Egyptem — Článek 20 protokolu č. 4 — Doklad o původu — Průvodní osvědčení EUR.1 — Náhradní průvodní osvědčení EUR.1 vydané v době, kdy zboží již není pod dohledem celního úřadu, který jej vydal — Odmítnutí uplatnit preferenční režim)

15

2014/C 093/24

Věc C-2/13: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — Directeur général des douanes et droits indirects, Chef de l'agence de la direction nationale du renseignement et des enquêtes douanières v. Humeau Beaupreau SAS (Společný celní sazebník — Sazební zařazení — Kombinovaná nomenklatura — Kapitola 64 — Dovoz částí nezbytných k výrobě sportovní obuvi — Číslo 6404 — Obuv se zevní podešví z kaučuku, plastů, usně nebo kompozitní usně a se svrškem z textilních materiálů — Číslo 6406 — Části a součásti obuvi — Všeobecné pravidlo 2 a) pro výklad kombinované nomenklatury — Výrobek, který není kompletní nebo jehož zpracování není dokončeno a který má podstatné rysy kompletního nebo dokončeného výrobku — Výrobek předkládaný v nesmontovaném nebo rozloženém stavu — Vysvětlivka pro výklad harmonizovaného systému — Postup montáže s vyloučením jakéhokoliv opracování k dokončení výroby částí, které mají být spojeny)

15

2014/C 093/25

Věc C-18/13: Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Administrativen sad Sofia-grad — Bulharsko) — Maks Pen EOOD v. Direktor na Direkcia Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika Sofia, dříve Direktor na Direkcia Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto Sofia (Daně — Společný systém daně z přidané hodnoty — Směrnice 2006/112/ES — Odpočet daně zaplacené na vstupu — Poskytnutá plnění — Kontrola — Dodavatel nedisponující nezbytnými prostředky — Pojem daňový únik — Povinnost i bez návrhu konstatovat daňový únik — Požadavek skutečného poskytnutí služby — Povinnost vést dostatečně podrobné účetnictví — Soudní řízení — Zákaz, aby soud kvalifikoval daňový únik jako trestný čin a ztížil situaci žalobce)

16

2014/C 093/26

Věc C-31/13 P: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 — Maďarsko v. Evropská komise, Slovenská republika (Kasační opravný prostředek — Chráněná zeměpisná označení — Nařízení (ES) č. 1234/2007 — Rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín — Databáze E-Bacchus — Tokaj)

17

2014/C 093/27

Věc C-69/13: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal civile di Roma — Itálie) — Mediaset SpA v. Ministero dello Sviluppo Economico (Řízení o předběžné otázce — Státní podpory — Příspěvek na nákup nebo pronájem digitálních dekodérů — Rozhodnutí Komise, kterým byl režim podpor prohlášen za protiprávní a neslučitelný s vnitřním trhem — Navrácení — Vyčíslení částky, která má být navrácena — Úloha vnitrostátního soudu — Zohlednění názorů Komise vnitrostátním soudem v rámci výkonu jejího rozhodnutí — Zásada loajální spolupráce)

17

2014/C 093/28

Věc C-98/13: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Højesteret — Dánsko) — Martin Blomqvist v. Rolex SA, Manufacture des Montres Rolex SA (Řízení o předběžné otázce — Nařízení (ES) č. 1383/2003 — Opatření, která mají zabránit uvedení padělků a nedovolených napodobenin na trh — Článek 2 — Oblast působnosti nařízení — Prodej padělaných hodinek ze třetího státu prostřednictvím internetu jednotlivci s bydlištěm v členském státě k soukromým účelům — Zabavení hodinek celními orgány při jejich vstupu na území členského státu — Řádnost zabavení — Podmínky — Podmínky týkající se porušení práv duševního vlastnictví — Směrnice 2001/29/ES — Článek 4 — Veřejné rozšiřování — Směrnice 2008/95/ES — Článek 5 — Nařízení (ES) č. 207/2009 — Článek 9 — Užívání v obchodním styku)

18

2014/C 093/29

Věc C-139/13: Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 13. února 2014 — Evropská komise v. Belgické království (Nesplnění povinnosti státem — Prostor svobody, bezpečnosti a práva — Normy pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy — Nařízení (ES) č. 2252/2004 — Biometrický pas — Zavedení otisků prstů — Neprovedení — Nevydávání ve lhůtě)

18

2014/C 093/30

Věc C-653/13: Žaloba podaná dne 10. prosince 2013 — Evropská komise v. Italská republika

19

2014/C 093/31

Věc C-667/13: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal do Comércio de Lisboa (Portugalsko) dne 16. prosince 2013 — Portugalský stát v. Massa Insolvente do Banco Privado Português SA, v likvidaci

19

2014/C 093/32

Věc C-38/14: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco (Španělsko) dne 27. ledna 2014 — Subdelegación del Gobierno en Guipuzkoa — Extranjeria v. Samir Zaizoune

20

2014/C 093/33

Věc C-50/14: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Piemonte (Itálie) dne 3. února 2014 — CASTA a další v. A.S.L. di Ciriè, Chivasso e Ivrea (ASL TO4) a Regione Piemonte

20

2014/C 093/34

Věc C-60/14: Žaloba podaná dne 6. února 2014 — Evropská komise v. Řecká republika

21

2014/C 093/35

Věc C-73/14: Žaloba podaná dne 10. února 2014 — Rada Evropské unie v. Evropská komise

21

 

Tribunál

2014/C 093/36

Věc T-570/11: Rozsudek Tribunálu ze dne 12. února 2014 — Oetker Nahrungsmittel v. OHIM (La qualité est la meilleure des recettes) (Ochranná známka Společenství — Přihláška slovní ochranné známky Společenství La qualité est la meilleure des recettes — Ochranná známka tvořená reklamním sloganem — Absolutní důvod pro zamítnutí — Nedostatek rozlišovací způsobilosti — Článek 7 odst. 1 písm. b), nařízení (ES) č. 207/2009)

22

2014/C 093/37

Věc T-81/12: Rozsudek Tribunálu ze dne 12. února 2014 — Beco v. Komise (Dumping — Dovozy spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli pocházejících z Číny a Tchaj-wanu — Žádost o vrácení vybraného cla — Článek 11 odst. 8 druhý pododstavec nařízení (ES) č. 1225/2009 — Právní jistota)

22

2014/C 093/38

Věc T-380/12: Rozsudek Tribunálu ze dne 13. února 2014 — Demon International v. OHIM — Big Line (DEMON) (Ochranná známka Společenství — Prohlášení neplatnosti — Obrazová ochranná známka Společenství DEMON — Starší mezinárodní slovní ochranná známka DEMON — Relativní důvod pro zamítnutí — Nebezpečí záměny — Podobnost výrobků — Podobnost označení — Článek 8 odst. 1 písm. b) a čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009)

22

2014/C 093/39

Věc T-26/13: Rozsudek Tribunálu ze dne 12. února 2014 — dm-drogerie markt v. OHIM — Semtee (CALDEA) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška slovní ochranné známky Společenství CALDEA — Starší mezinárodní slovní ochranná známka BALEA — Relativní důvod pro zamítnutí — Neexistence rizika záměny — Neexistence podobnosti označení — Článek 8 odst. 1 písm. b), nařízení (ES) č. 207/2009)

23

2014/C 093/40

Věc T-614/13: Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 20. ledna 2014 — Romonta v. Komise (Řízení o předběžných opatřeních — Životní prostředí — Směrnice 2003/87/ES — Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů — Bezplatné přidělení povolenek od roku 2013 — Žádost o uznání případu nadměrné tvrdosti — Nedostatek naléhavosti)

23

2014/C 093/41

Věc T-688/13: Žaloba podaná dne 24. prosince 2013 — Deloitte Consulting v. Komise

23

2014/C 093/42

Věc T-693/13: Žaloba podaná dne 31. prosince 2013 — Michalčanka v. Rada

25

2014/C 093/43

Věc T-694/13: Žaloba podaná dne 31. prosince 2013 — Ipatau v. Rada

25

2014/C 093/44

Věc T-697/13: Žaloba podaná dne 27. prosince 2013 — Kinnarps v. OHIM (MAKING LIFE BETTER AT WORK)

25

2014/C 093/45

Věc T-26/14 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 8. ledna 2014 Peterem Schönbergerem proti rozsudku vydanému dne 5. listopadu 2013 Soudem pro veřejnou službu ve věci F-14/12, Schönberger v. Účetní dvůr

26

2014/C 093/46

Věc T-44/14: Žaloba podaná dne 15. ledna 2014 — Costantini a další v. Komise

26

2014/C 093/47

Věc T-51/14: Žaloba podaná dne 22. ledna 2014 — Česká republika v. Komise

27

2014/C 093/48

Věc T-60/14: Žaloba podaná dne 27. ledna 2014 — BMW Mineralöl Versorgungsgesellschaft v. OHIM — Delek Europe (GO)

27

2014/C 093/49

Věc T-64/14: Žaloba podaná dne 29. ledna 2014 — Good Luck Shipping v. Rada

28

 

Soud pro veřejnou službu

2014/C 093/50

Věc F-20/13: Usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 13. února 2014 — Moës v. Komise

29

CS

 

IV Informace

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Soudní dvůr Evropské unie

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/1

2014/C 93/01

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

Úř. věst. C 85, 22.3.2014

Dřívější publikace

Úř. věst. C 78, 15.3.2014

Úř. věst. C 71, 8.3.2014

Úř. věst. C 61, 1.3.2014

Úř. věst. C 52, 22.2.2014

Úř. věst. C 45, 15.2.2014

Úř. věst. C 39, 8.2.2014

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

V Oznámení

SOUDNÍ ŘÍZENÍ

Soudní dvůr

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/2

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Työtuomioistuin — Finsko) — Terveys- ja sosiaalialan neuvottelujärjestö TSN ry v. Terveyspalvelualan Liitto ry (C-512/11), Ylemmät Toimihenkilöt (YTN) ry v. Teknologiateollisuus ry, Nokia Siemens Networks Oy (C-513/11)

(Spojené věci C-512/11 a C-513/11) (1)

(Sociální politika - Směrnice 92/85 EHS - Ochrana bezpečnosti a zdraví zaměstnanců - Práce těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň - Mateřská dovolená - Zachování odměny za práci nebo nároku na odpovídající dávku - Směrnice 96/34/ES - Rámcová dohoda o rodičovské dovolené - Individuální právo na rodičovskou dovolenou z důvodu narození nebo osvojení dítěte - Pracovní podmínky a podmínky odměňování - Celostátní kolektivní smlouva - Zaměstnankyně, které nastoupily na mateřskou dovolenou poté, co přerušily neplacenou rodičovskou dovolenou - Odmítnutí vyplácet mzdu během mateřské dovolené)

2014/C 93/02

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Työtuomioistuin

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Terveys- ja sosiaalialan neuvottelujärjestö TSN ry (C-512/11), Ylemmät Toimihenkilöt (YTN) ry (C-513/11)

Žalované: Terveyspalvelualan Liitto ry (C-512/11), Teknologiateollisuus ry, Nokia Siemens Networks Oy (C-513/11)

Za přítomnosti: Mehiläinen Oy (C-512/11)

Předmět věci

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce — Työtuomioistuin — Výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 204, s. 23) a směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (Úř. věst. L 348, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 110) — Ustanovení kolektivní smlouvy, podle kterého se nárok zaměstnankyň na vyplácení platu v průběhu mateřské dovolené váže na podmínku, že pracovní poměr trval bez přerušení alespoň tři měsíce před začátkem mateřské dovolené — Nevyplácení platu v průběhu mateřské dovolené upravené touto kolektivní smlouvou zaměstnankyním, které na ni nastoupí přímo z neplacené dovolené na výchovu

Výrok

Směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS musí být vykládána v tom smyslu, že brání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení obsažené v kolektivních smlouvách dotčených v původních řízeních, podle něhož těhotná zaměstnankyně, která přeruší neplacenou rodičovskou dovolenou ve smyslu této směrnice, aby s okamžitým účinkem nastoupila na mateřskou dovolenou ve smyslu směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), nemá nárok na zachování odměny za práci, kterou by byla oprávněna pobírat, kdyby této mateřské dovolené předcházela minimální doba návratu do zaměstnání.

(1)  Úř. věst. C 347, 26. 11. 2011.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/3

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. února 2014 — Evropská komise v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-530/11) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Účast veřejnosti na rozhodovacím procesu a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí - Pojem „přiměřené náklady“ soudního řízení)

2014/C 93/03

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: P. Oliver a L. Armati, zmocněnci)

Žalované: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: C. Murrell, M. Holt a J. Maurici, zmocněnci)

Podporované: Dánským královstvím (zástupce: C. H. Vang, zmocněnec), Irskem (zástupci: Creedon a A. Joyce, zmocněnkyně, ve spolupráci s E. Barrington a G. Gilmore, barristers)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí předpisů nezbytných k dosažení souladu s čl. 3 odst. 7 a čl. 4 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně (Úř. věst. L 156, s. 17; Zvl. vyd. 15/07, s. 466) — Povinnost odstranit nebo snížit finanční překážky, které brání v přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí — Pojem „přiměřené náklady“ soudního řízení

Výrok

1)

Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že neprovedlo správně čl. 3 bod 7 a čl. 4 bod 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně, v rozsahu, v němž stanoví, že uvedená soudní řízení nesmí být nepřiměřeně nákladná, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

2)

Spojenému království Velké Británie a Severního Irska se ukládá náhrada nákladů řízení. Dánské království a Irsko ponesou vlastní náklady řízení.

(1)  Úř. věst. C 39, 11. 2.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/3

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Genova — Itálie) — Mattia Manzi, Compagnia Naviera Orchestra v. Capitaneria di Porto di Genova

(Věc C-537/11) (1)

(Námořní doprava - Směrnice 1999/32/ES - Úmluva Marpol 73/78 - Příloha VI - Znečištění ovzduší z lodí - Osobní lodě provozující liniovou dopravu - Výletní lodě - Maximální obsah síry v lodních palivech - Platnost)

2014/C 93/04

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Genova

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Mattia Manzi, Compagnia Naviera Orchestra

Žalovaná: Capitaneria di Porto di Genova

Za přítomnosti: Ministero delle Infrastrutture e dei Trasporti

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale civile di Genova — Platnost článku 4a směrnice Rady 1999/32/ES ze dne 26. dubna 1999 o snižování obsahu síry v některých kapalných palivech a o změně směrnice 93/12/EHS (Úř. věst. L 121, s. 13; Zvl. vyd. 13/24, s. 17), ve znění směrnice 2005/33/ES (Úř. věst. L 191, s. 59) — Slučitelnost povinnosti členských států přijmout všechna nezbytná opatření k zabránění tomu, aby se používala lodní paliva, jejichž obsah síry překračuje 1,5 % hmotnostních pro lodní paliva osobních lodí provozujících liniovou dopravu do přístavů Unie nebo z nich s Mezinárodní úmluvou o zabránění znečišťování z lodí („Úmluva Marpol“) — Výklad článku 2 téže směrnice — Pojem „liniová doprava“ — Použití uvedeného maximálního obsahu i na výletní lodě

Výrok

1)

Článek 4a odst. 4 směrnice Rady 1999/32/ES ze dne 26. dubna 1999 o snižování obsahu síry v některých kapalných palivech a o změně směrnice 93/12/EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/33/ES ze dne 6. července 2005, se na takovou výletní loď, jako je loď, o niž se jedná ve věci v původním řízení, s ohledem na kritérium „liniové dopravy“ vymezené v čl. 2 bodě 3g této směrnice vztahuje za podmínky, že tato loď uskutečňuje výletní plavby — s mezipřistáními nebo bez nich — končící ve výchozím přístavu plaveb nebo v jiném přístavu, jsou-li tyto výletní plavby pořádány v určité četnosti, ve stanovených datech a v zásadě ve stanovených časech odjezdů a příjezdů, přičemž si zájemci mohou z jednotlivých nabízených výletních plaveb svobodně vybrat, což musí ověřit předkládající soud.

2)

Platnost čl. 4a odst. 4 směrnice 1999/32, ve znění směrnice 2005/33, nelze z důvodu, že toto ustanovení může vést k porušení přílohy VI Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí, podepsané v Londýně dne 2. listopadu 1973 a doplněné protokolem ze dne 17. února 1978, a nutit členské státy, které jsou smluvními stranami protokolu z roku 1997 o změně Mezinárodní úmluvy z roku 1973 o zabránění znečišťování z lodí ve znění protokolu z roku 1978, podepsaného v Londýně dne 26. září 1997, aby nedodržovaly své závazky vůči jiným státům, které jsou jeho smluvními stranami, přezkoumávat s ohledem na zásadu obecného mezinárodního práva pacta sunt servanda ani na zásadu loajální spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci SEU.

3)

Soudnímu dvoru Evropské unie nepřísluší rozhodovat o otázce, jaký je dopad přílohy VI na rozsah působnosti čl. 4a odst. 4 směrnice 1999/32 ve znění přílohy 2005/33.

(1)  Úř. věst. C 370, 17.12.2011.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/4

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden — Nizozemsko) — Leidseplein Beheer BV, H. J. M. de Vries v. Red Bull GmbH, Red Bull Nederland BV

(Věc C-65/12) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Ochranné známky - Směrnice 89/104/EHS - Práva z ochranné známky - Ochranná známka s dobrým jménem - Ochrana rozšířená na výrobky nebo služby, které nejsou podobné - Užívání označení totožného s ochrannou známkou s dobrým jménem nebo jí podobného třetí osobou bez řádného důvodu - Pojem „řádný důvod“)

2014/C 93/05

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobci: Leidseplein Beheer BV, H. J. M. de Vries

Žalované: Red Bull GmbH, Red Bull Nederland BV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hoge Raad der Nederlanden — Výklad čl. 5 odst. 2 první směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92) — Práva vyplývající z ochranné známky — Ochranná známka s dobrým jménem — Rozšířená ochrana na výrobky nebo služby, které nejsou podobné — Užívání označení totožného s ochrannou známkou s dobrým jménem nebo jí podobného třetí osobou bez řádného důvodu, které jí umožňuje protiprávně těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působit újmu — Pojem řádný důvod

Výrok

Článek 5 odst. 2 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládán v tom smyslu, že majitel ochranné známky s dobrým jménem může být na základě „řádného důvodu“ ve smyslu tohoto ustanovení nucen strpět, že třetí osoba užívá pro výrobek totožný s výrobkem, pro který byla uvedená ochranná známka zapsána, označení podobné této ochranné známce, prokáže-li se, že toto označení bylo užíváno před podáním přihlášky této ochranné známky k zápisu a že k jeho užívání pro totožný výrobek dochází v dobré víře. Pro posouzení toho, zda tomu tak je, musí vnitrostátní soud zohlednit především:

—

přijetí uvedeného označení a jeho dobré jméno u relevantní veřejnosti,

—

míru blízkosti mezi výrobky a službami, pro které bylo toto označení původně užíváno, a výrobkem, pro který byla ochranná známka s dobrým jménem zapsána, a

—

ekonomický a obchodní význam užívání označení podobného této ochranné známce pro tento výrobek.

(1)  Úř. věst. C 126, 28.4.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/4

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 13. února 2014 — Evropská komise v. Bulharská republika

(Věc C-152/12) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Doprava - Směrnice 2001/14/ES - Rozvoj železnic Unie - Zpoplatnění přístupu k železniční infrastruktuře - Článek 7 odst. 3, a čl. 8 odst. 1 - Možnost výběru přirážek k poplatkům - Náklady přímo vynaložené na provoz železniční dopravy)

2014/C 93/06

Jednací jazyk: bulharština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Vasileva a H. Støvlbæk, zmocněnci)

Žalovaná: Bulharská republika (zástupci: T. Ivanov, jakož i D. Drambozova a E. Petranova, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Polská republika (zástupci: B. Majczyna a M. Szpunar, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury (Úř. věst. L 75, s. 29) — Systém zpoplatnění přístupu k železniční infrastruktuře — Pojem „Náklady přímo vynaložené za provoz železniční dopravy“ — Poplatky převyšující náklady přímo vynaložené za provoz železniční dopravy — Podmínky použití čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14/ES

Výrok

1)

Bulharská republika tím, že umožnila, aby byly do výpočtu poplatků vybíraných za minimální přístupový balík a za přístup k dopravním zařízením po železnici zahrnuty náklady, tj. odměny zaměstnanců za práci a příspěvky na sociální zabezpečení, které nemohou být považovány za přímo vynaložené na provoz železniční dopravy, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/58/ES ze dne 23. října 2007..

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

Evropská komise, Bulharská republika a Polská republika ponesou vlastní náklady řízení.

(1)  Úř. věst. C 174, 16.6.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio — Itálie) — Airport Shuttle Express scarl (C-162/12), Giovanni Panarisi (C-162/12), Società Cooperativa Autonoleggio Piccola arl (C-163/12), Gianpaolo Vivani (C-163/12) v. Comune di Grottaferrata

(Spojené věci C-162/12 a C-163/12) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Články 49 SFEU, 101 SFEU a 102 SFEU - Nařízení (EHS) č. 2454/92 - Nařízení (ES) č. 12/98 - Činnost spočívající v pronájmu motorových vozidel s řidičem - Vnitrostátní a regionální právní úprava - Povolení vydané obcemi - Podmínky - Čistě vnitrostátní situace - Pravomoc Soudního dvora - Přípustnost otázek)

2014/C 93/07

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobci: Airport Shuttle Express scarl (C-162/12), Giovanni Panarisi (C-162/12), Società Cooperativa Autonoleggio Piccola arl (C-163/12), Gianpaolo Vivani (C-163/12)

Žalovaná: Comune di Grottaferrata

Za přítomnosti: Federnoleggio

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio — Výklad článků 26, 49 a 90 SFEU a článku 3 SEU ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU a články 3, 4, 5 a 6 SFEU, dále článků 101 a 102 SFEU, nařízení Rady (EHS) č. 2454/92 ze dne 23. července 1992, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících uvnitř členského státu (Úř. věst. L 251, s. 1), a nařízení Rady (ES) č. 12/98 ze dne 11. prosince 1997, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících uvnitř členského státu (Úř. věst. L 4, s. 10; Zvl. vyd. 07/03, s. 501) — Služba pronájmu vozu s řidičem — Vnitrostátní právní úprava podmiňující poskytování této služby licencí vydanou obcemi a ukládající držitelům takové licence povinnost mít obvyklé stanoviště svého vozu na území obce, která jim licenci vydala, a na jejím území zahajovat i končit provozování služby

Výrok

Soudní dvůr Evropské unie nemá pravomoc odpovědět na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutími Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Itálie) ze dne 19. října 2011 a 1. prosince 2011 ve spojených věcech C-162/12 a C-163/12, a to v rozsahu, v němž se týkají výkladu článku 49 SFEU. V rozsahu, v němž se tyto žádosti týkají jiných ustanovení unijního práva, musejí být prohlášeny za nepřípustné.

(1)  Úř. věst. C 165, 9.6.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/6

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Hamburg — Německo) — DMC Beteiligungsgesellschaft mbH v. Finanzamt Hamburg-Mitte

(Věc C-164/12) (1)

(Daně - Korporační daň - Převod podílů z osobní společnosti do kapitálové společnosti - Účetní hodnota - Odhadovaná hodnota - Smlouva o zamezení dvojího zdanění - Okamžité zdanění latentních kapitálových zisků - Rozdílné zacházení - Omezení volného pohybu kapitálu - Ochrana dělby daňové pravomoci mezi členskými státy - Přiměřenost)

2014/C 93/08

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: DMC Beteiligungsgesellschaft mbH

Žalovaný: Finanzamt Hamburg-Mitte

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Finanzgericht Hamburg — Výklad článku 43 ES (nyní článku 49 SFEU) — Společnosti se sídlem v jiném členském státě, které provedly nepeněžitý vklad obchodního podílu do vnitrostátní kapitálové společnosti výměnou za obchodní podíl na této společnosti — Právní úprava, která stanoví, že v takovém případě musí být vložený majetek vyjádřen v účetní rozvaze dané kapitálové společnosti svou skutečnou, a nikoli účetní hodnotou, a která tak vede ke zdanění skrytých rezerv — Možnost zaplatit dotčenou daň v pěti splátkách pod podmínkou poskytnutí záruky úhrady daně

Výrok

1)

Článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že cíl spočívající v ochraně dělby daňové pravomoci mezi členskými státy může odůvodnit právní úpravu členského státu, která ukládá povinnost ocenit aktiva vkládaná z komanditní společnosti do základního kapitálu kapitálové společnosti, která má sídlo na území tohoto členského státu, v jejich odhadované hodnotě, a ukládá daň z latentních kapitálových zisků plynoucích z těchto aktiv vzniklých na tomto území, a to před jejich skutečnou realizací, pokud uvedený členský stát nemá skutečnou možnost vykonat svou daňovou pravomoc ohledně těchto latentních zisků při jejich skutečné realizaci, což musí určit vnitrostátní soud.

2)

Právní úprava členského státu, která upravuje okamžité zdanění latentních kapitálových zisků vzniklých na jeho území, nepřekračuje meze toho, co je nezbytné pro dosažení cíle spočívajícího v ochraně dělby daňové pravomoci mezi členskými státy, za předpokladu, že rozhodne-li se daňový poplatník pro odklad platby, bude povinnost zřízení bankovní záruky uložena v závislosti na skutečném riziku, že daň nebude vybrána.

(1)  Úř. věst. C 217, 21.7.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/6

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 30. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Belgie) — Aboubacar Diakite v. Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides

(Věc C-285/12) (1)

(Směrnice 2004/83/ES - Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany - Osoba, která má nárok na podpůrnou ochranu - Článek 15 písm. c) - Vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během ozbrojeného konfliktu - Pojem „vnitrostátní ozbrojený konflikt“ - Výklad, který je nezávislý na mezinárodním humanitárním právu - Kritéria pro posouzení)

2014/C 93/09

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobce: Aboubacar Diakite

Žalovaný: Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Conseil d'État (Belgie) — Výklad čl. 15 písm. c) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Úř. věst. L 304, s. 12) — Odmítnutí přiznat postavení uprchlíka a podpůrnou ochranu — Osoba, která má nárok na podpůrnou ochranu — Pojem „vnitrostátní ozbrojený konflikt“ — Specifický autonomní výklad nebo přípustnost výkladu, který je v souladu s výkladem mezinárodního humanitárního práva — Kritéria pro posouzení

Výrok

Článek 15 písm. c) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely použití tohoto ustanovení je třeba mít za to, že existuje vnitrostátní ozbrojený konflikt, stojí-li řádná armáda státu proti jedné nebo několika ozbrojeným skupinám, nebo stojí-li proti sobě dvě nebo více ozbrojených skupin, aniž je nezbytné, aby tento konflikt mohl být kvalifikován jako ozbrojený konflikt, který nemá mezinárodní ráz ve smyslu mezinárodního humanitárního práva, a aniž jsou intenzita ozbrojených střetů, stupeň organizace proti sobě stojících ozbrojených sil nebo délka konfliktu posuzovány odděleně od míry násilí panujícího na dotyčném území.

(1)  Úř. věst. C 235, 4. 8. 2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/7

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 23. ledna 2014 — Evropská komise v. Belgické království

(Věc C-296/12) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Volný pohyb služeb - Volný pohyb kapitálu - Daň z příjmů - Příspěvky placené v rámci důchodového spoření - Daňová úleva pouze pro platby ve prospěch institucí nebo fondů usazených v témže členském státě - Soudržnost daňového systému - Účinnost daňové kontroly)

2014/C 93/10

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Lyal a W. Roels, zmocněnci)

Žalované: Belgické království (zástupci: J.-C. Halleux a M. Jacobs, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článků 56 a 63 SFEU — Platby na důchodové spoření — Snížení daně — Konečné platby v Belgii

Výrok

1)

Belgické království tím, že přijalo a zachovalo daňovou úlevu pro příspěvky placené v rámci důchodového spoření v rozsahu, v němž se uplatní pouze na platby vůči institucím a fondům usazeným v Belgii, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 56 SFEU.

2)

Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1)  Úř. věst. C 273, 8.9.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/7

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel București — Rumunsko) — E. ON Global Commodities SE, dříve E.On Energy Trading SE v. Agenția Națională de Administrare Fiscală — Direcția Generală de Soluționare a Contestațiilor, Direcția Generală a Finanțelor Publice a Municipiului București — Serviciul de administrare a contribuabililor nerezidenți

(Věc C-323/12) (1)

(Směrnice 79/1072/EHS - Společný systém daně z přidané hodnoty - Osoby povinné k dani se sídlem v jiném členském státě - Podmínky vrácení DPH - Osoby povinné k dani, které si ustavily daňového zástupce v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými před přistoupením k Unii - Vyloučení - Pojem „osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku“ - Podmínka nepřítomnosti provozovny - Podmínka absence dodávek zboží či poskytování služeb - Dodávky elektřiny obchodníkům povinným k dani - Směrnice 2006/112/ES - Článek 171)

2014/C 93/11

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel București

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: E. ON Global Commodities SE, dříve E.On Energy Trading SE

Žalovaní: Agenția Națională de Administrare Fiscală — Direcția Generală de Soluționare a Contestațiilor, Direcția Generală a Finanțelor Publice a Municipiului București — Serviciul de administrare a contribuabililor nerezidenți

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Curtea de Apel Bucuresti — Výklad článků 1, 3, 4 a 6 osmé směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku (Úř. věst. L 331, s. 11) — Vracení DPH v členském státě osobě povinné k dani usazené v jiném členském státě, která v prvním členském státě ustavila daňového zástupce v souladu s vnitrostátními ustanoveními platnými před přistoupením tohoto státu k Unii — Podmínka pro vrácení daně, aby osoba povinná k dani nebyla v dotyčném členském státě identifikována pro účely daně — Pojem dodatečná podmínka k podmínkám stanoveným v článcích 3 a 4 směrnice 79/1072/EHS — Slučitelnost s ustanoveními článku 6 téže směrnice — Přímý účinek článků 3 a 4 směrnice 79/1072/EHS

Výrok

Ustanovení osmé směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku ve spojení s články 38, 171 a 195 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2007/75/ES ze dne 20. prosince 2007, musí být vykládána v tom smyslu, že osoba povinná k dani usazená v jednom členském státě, která dodala elektřinu obchodníkům povinným k dani usazeným v jiném členském státě, je oprávněna dovolávat se v tomto druhém členském státě osmé směrnice 79/1072 pro účely vrácení daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu. Toto právo nezaniká ze samotného důvodu, že si ustavila daňového zástupce identifikovaného pro účely daně z přidané hodnoty v tomto druhém státě.

(1)  Úř. věst. C 295, 29.9.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/8

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Milano — Itálie) — Nintendo Co. Ltd a další v. PC Box Srl, 9Net Srl

(Věc C-355/12) (1)

(Směrnice 2001/29/ES - Autorské právo a práva s ním související v informační společnosti - Pojem „technologické prostředky“ - Ochranné zařízení - Chráněný přístroj a chráněné doplňkové výrobky - Podobná doplňková zařízení, výrobky nebo součástky pocházející od jiných podniků - Vyloučení jakékoli interoperability mezi nimi - Dosah těchto technologických prostředků - Relevance)

2014/C 93/12

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Milano

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Nintendo Co. Ltd, Nintendo of America Inc., Nintendo of Europe GmbH

Žalované: PC Box Srl, 9Net Srl

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale ordinario di Milano — Výklad článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10), ve spojení s bodem 48 odůvodnění téže směrnice — Pojem „technologické prostředky“ — Ochranné zařízení, které vylučuje jakoukoli interoperabilitu mezi chráněným přístrojem a chráněnými doplňkovými výrobky na straně jedné a podobnými doplňkovými zařízeními a výrobky nepocházejícími z výrobního podniku nebo z podniků oprávněných výrobním podnikem na straně druhé — Relevance určení připsaného těmto technologickým prostředkům výrobním podnikem

Výrok

1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládána v tom smyslu, že pojem „účinné technologické prostředky“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 této směrnice může zahrnovat technologické prostředky, které přednostně slouží k vybavení rozpoznávacím zařízením nejen nosiče, na němž je zaznamenáno chráněné dílo, jako je videohra, za účelem jeho ochrany před úkony, k nimž nositel autorského práva neudělil svolení, ale i přenosných přístrojů nebo konzolí, jež jsou určeny k zajištění přístupu k těmto hrám a jejich užívání.

2)

Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, zda by jiné prostředky nebo prostředky nenainstalované do konzolí mohly vést k mírnějšímu zásahu do činností třetích osob nebo k menšímu omezení těchto činností a zároveň by právům nositele poskytovaly srovnatelnou ochranu. Za tímto účelem je třeba přihlédnout zejména k nákladům spojeným s jednotlivými druhy technologických prostředků, technologickým a praktickým aspektům jejich uplatňování, jakož i ke srovnání účinnosti těchto jednotlivých druhů technologických prostředků, pokud jde o ochranu práv nositele, avšak tato účinnost nemusí být přitom absolutní. Uvedenému soudu též přísluší přezkoumat cíl zařízení, výrobků nebo součástek, které jsou s to obcházet uvedené technologické prostředky. V tomto ohledu bude v závislosti na okolnostech daného případu obzvláště důležitý důkaz o tom, jak třetí osoby tato zařízení, výrobky nebo součástky ve skutečnosti užívají. Vnitrostátní soud může zejména přezkoumat, jak často jsou tato zařízení, výrobky nebo součástky ve skutečnosti užívány v rozporu s autorským právem a jak často jsou užívány k účelům, které uvedené právo neporušují.

(1)  Úř. věst. C 295, 29.9.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/9

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Unabhängiger Verwaltungssenat des Landes Oberösterreich — Rakousko) — řízení zahájené Susanne Sokoll-Seebacher

(Věc C-367/12) (1)

(Svoboda usazování - Veřejné zdraví - Článek 49 SFEU - Lékárny - Náležité zásobování obyvatelstva léčivy - Povolení k provozu - Územní rozmístění lékáren - Zavedení limitů založených především na demografickém kritériu - Minimální vzdálenost mezi lékárnami)

2014/C 93/13

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Unabhängiger Verwaltungssenat des Landes Oberösterreich

Účastnice původního řízení

Susanne Sokoll-Seebacher

Za přítomnosti: Agnes Hemetsberger, právní nástupkyně Susanny Zehetner

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Unabhängiger Verwaltungssenat des Landes Oberösterreich — Výklad článku 49 SFEU, jakož i článků 16 a 47 Listiny základních práv Evropské unie — Právní úprava členského státu, jež pro udělení povolení ke zřízení lékárny ukládá podmínku provést zhodnocení potřeb na trhu, které vychází z řady komplexních a téměř nepředvídatelných kritérií

Výrok

Článek 49 SFEU, a především požadavek soudržnosti při uskutečňování sledovaného cíle musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovým právním předpisům členského státu, jako jsou předpisy dotčené ve věci v původním řízení, které stanoví jako hlavní kritérium pro ověření existence potřeby pro účely zřízení nové lékárny pro veřejnost pevnou hranici počtu „osob, které je třeba nadále zásobovat“, pokud příslušné vnitrostátní orgány nemají možnost se od této hranice odchýlit, aby zohlednily místní zvláštnosti.

(1)  Úř. věst. C 331, 27.10.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/9

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 23. ledna 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden — Nizozemsko) — X BV v. Staatssecretaris van Financiën

(Věc C-380/12) (1)

(Položky celního sazebníku - Bělicí hlinka - Kapitola 25 kombinované nomenklatury - Číslo 2508 - Pojem „prané výrobky“ - Odstranění nečistot, aniž se změní struktura výrobků - Kapitola 38 kombinované nomenklatury - Číslo 3802)

2014/C 93/14

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka v řízení o kasačním opravném prostředku: X BV

Odpůrce v řízení o kasačním opravném prostředku: Staatssecretaris van Financiën

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hoge Raad der Nederlanden — Společný celní sazebník — Zařazení výrobků — Bělicí hlinka — Zařazení do podpoložky 2508 40 00 nebo podpoložky 3802 90 00 kombinované nomenklatury — Pojem odstranění nečistost ve smyslu poznámky 1 ke kapitole 25 kombinované nomenklatury

Výrok

1)

Pojem „odstranění nečistot“ uvedený v poznámce 1 kapitoly 25 kombinované nomenklatury uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1549/2006 ze dne 17. října 2006, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje odstranění chemických složek z minerálního produktu v surovém stavu, které se v něm nacházejí na základě přírodních podmínek, jestliže toto odstranění zlepšuje schopnost dotčených produktů plnit účel použití, který je jim inherentní, a sice odbarvování a čištění jedlých olejů, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

2)

Poznámka 1 kapitoly 25 kombinované nomenklatury uvedená v příloze I nařízení č. 2658/87, ve znění nařízení č. 1549/2006, musí být vykládána v tom smyslu, že produkty, které byly podrobeny zpracování pomocí chemických látek vedoucímu k odstranění nečistot, mohou být zařazeny do čísla 2508 kombinované nomenklatury pouze tehdy, pokud uvedené zpracování nezměnilo strukturu jejich povrchu, což přísluší určit vnitrostátnímu soudu.

(1)  Úř. věst. C 303, 6.10.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/10

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Székesfehérvári Törvényszék — Maďarsko) — Hervis Sport- és Divatkereskedelmi Kft v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Közép-dunántúli Regionális Adó Főigazgatósága

(Věc C-385/12) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Přímé daně - Svoboda usazování - Vnitrostátní daňové právní předpisy zavádějící zvláštní daň z obratu z maloobchodní činnosti v prodejnách - Velké obchodní řetězce - Existence diskriminačního účinku - Nepřímá diskriminace)

2014/C 93/15

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Székesfehérvári Törvényszék

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Hervis Sport- és Divatkereskedelmi Kft

Žalovaná: Nemzeti Adó- és Vámhivatal Közép-dunántúli Regionális Adó Főigazgatósága

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Székesfehérvári Törvényszék — Výklad článků 18 SFEU, 26 SFEU, 49 SFEU, 54 SFEU, 55 SFEU, 56 SFEU, 63 SFEU, 65 SFEU a 110 SFEU — Vnitrostátní daňové právní předpisy zavádějící zvláštní daň zaměřenou na maloobchodní prodej — Progresivní daň vypočtená z dosaženého čistého obratu — Nejnižší sazba daně, v jejímž důsledku jsou podniky zabývající se maloobchodním prodejem potravin vlastněné cizinci dotčeny ve větší míře než podniky vlastněné tuzemci

Výrok

Články 49 SFEU a 54 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu týkajícím se daně z obratu z maloobchodní činnosti v prodejnách, která ukládá osobám povinným k dani, které tvoří v rámci skupiny společností „propojené podniky“ ve smyslu těchto právních předpisů, sečíst jejich obrat s cílem použit silně progresivní sazbu a následně rozložit mezi ně takto získanou částku daně poměrně k jejich skutečnému obratu, když — což přísluší ověřit předkládajícímu soudu — osoby povinné k dani patřící ke skupině společností a spadající do nejvyššího pásma zvláštní daně jsou ve většině případů „propojeny“ se společnostmi, jejichž sídlo je v jiném členském státě.

(1)  Úř. věst. C 366, 24.11.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/10

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio — Itálie) — Crono Service Scarl a další (C-419/12), Anitrav — Associazione Nazionale Imprese Trasporto Viaggiatori (C-420/12) v. Roma Capitale, Regione Lazio (C-420/12)

(Spojené věci C-419/12 a C-420/12) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Články 49 SFEU, 101 SFEU a 102 SFEU - Služba pronájmu vozů s řidičem - Čistě vnitrostátní situace - Pravomoc Soudního dvora - Podmínky přípustnosti)

2014/C 93/16

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobci: Crono Service Scarl, Carla Silvestri, Nando Cese, Fabrizio Melarango, Yahia Nafea, Robert Martin, Angelo Minosse, Raimondo Pratico, Vincenti, Pesce, Fedeli, Sebastiani, Nanni, Savino, Andrea Rossi, Filiberto Marinelli, Puglia, Sordelli, Antonini, Andrea Iannilli, Pasquale Iavarone, Roberto Agostinelli, Valerio Giannoni, Fernando Boccadamo, Aristide Salvati, Annalisa Di Grigoli, Antonio Evangelisti, Marco Brecciaroli, Cardoso Wandenberg, Fabrizio Villamaina, Sandro Rossi, Fabrizio Di Somone, Debora Falasca, Elisabetta Serrano, Claudio Bandini, Bruno Piromallo, Maurizio Pesce, Mirko Capogrossi, Giovanni Barilotti, Stefano Petitti, Paolo Ricci, Vincenzo Curto, Luci Di Luzio, Gianfrancesco Argiro', Magdi Gou Bial, Secondo Uffreduzzi, Fausto Menotti, Danilo Valdambrini, Andrea Orfei, Daniele Silvestrini, Maurizio Borzi, Flavio Piromalli, Carlo Campanari, Volodymyr Lupu, Solution Car scarl, Paolo De Santis, Michele Rienzi, Roberta Rinaldi, BPS Autonoleggio scarl, Sebastiano Favara, Stefano Calabretta, Adriano Carducci, Giuseppa Gabriello, Modestino Capaccio, Mario Paruzza, Massimiliano Casu, Luciano Gulizia, Planet Service scarl, Fabio Belmonte, Fabrizio Romagnoli, Italo Ratta, Fabio Martella, Ilario Fiano, Coop Michelangelo, Michele Falcione, Roberto Natalizia, Claudio Botticelli, Odoardo Palombelli, Mario rondeoni, Massimiliano Dionisi, Luigi Vitrano, Stefano Iovino, Merella Micheciivo, Daniele Latorre, Walter Luccaferri, Bruno Iannone, Mariannina Tesone, Alessandro Polidoro, Giorgio Scortichini, Fabio Atturi, Leonardo Coop, Coop Sia A Srl, Marco Lucaferri, Roberto Turchetti, Corrado Mortillaro, Gianrico Lanternari, Sandro Baronciani, Ugo Mecchia, Flavio Meroni, Giuseppina Berchicci, Enrico Poddi, Nicola Solipacca, Franco Perazzola, Agostino Di Sciullo, Sergio Angeletti, Patrizio Tesi, Fabio Carrozi, Tommaso Pagani, Marco Stivoli, Roberto Miglio, Professional Car Service Snc, Massimo Mongiovi, Roberto Corona, (C-419/12), Anitrav — Associazione Nazionale Imprese Trasporto Viaggiatori (C-420/12)

Žalovaní: Roma Capitale, Regione Lazio (C-420/12)

Za přítomnosti: UGL Taxi — Unione Generale del Lavoro Taxi a dalších, Codacons — Coordinamento delle associazioni per la tutela dell’ambiente e dei diritti degli utenti e consumatori (C-420/12)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio — Výklad článků 26, 49, 90 SFEU, článku 3 SEU, ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU a články 3, 4, 5 a 6 SFEU, a článků 101 SFEU a 102 SFEU — Služba pronájmu vozů s řidičem — Vnitrostátní právní úprava, která váže poskytování této služby na licenci vydanou obcemi a která ukládá držitelům této licence povinnost mít místo obvyklého odstavení vozidel na území obce, která vydala povolení, jakož i mít sídlo a začít a ukončit službu na tomto území

Výrok

Soudní dvůr Evropské unie nemá pravomoc odpovědět na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutími Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Itálie) ze dne 20. června 2012 ve spojených věcech C-419/12 a C-420/12, a to v rozsahu, v němž se týkají výkladu článku 49 SFEU. V rozsahu, v němž se tyto žádosti týkají jiných ustanovení unijního práva, musejí být prohlášeny za nepřípustné.

(1)  Úř. věst. C 366, 24.11.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/11

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Oradea — Rumunsko) — SC Fatorie SRL v. Direcția Generală a Finanțelor Publice Bihor

(Věc C-424/12) (1)

(Řízení o předběžné otázce - DPH - Směrnice 2006/112/ES - Přenesení daňové povinnosti - Nárok na odpočet - Zaplacení daně poskytovateli služeb - Neuvedení povinných údajů - Zaplacení DPH bez právního důvodu - Ztráta nároku na odpočet daně - Zásada daňové neutrality - Zásada právní jistoty)

2014/C 93/17

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Oradea

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SC Fatorie SRL

Žalovaný: Direcția Generală a Finanțelor Publice Bihor

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Curtea de Apel Oradea — Výklad směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1) — Ztráta nároku na odpočet DPH z důvodu neuvedení údaje o použití režimu přenesení daňové povinnosti na faktuře — Zásada právní jistoty — Rozhodnutí, kterým se nařizuje zaplacení nesprávně odečtené DPH a úroků, jakož i sankčních plateb z prodlení a to poté, co bylo přijato neodvolatelné rozhodnutí uznávající nárok na odpočet — Zásada daňové neutrality — Zaplacení DPH nesprávně uvedené na faktuře třetí osobou — Nečinnost daňových orgánů s ohledem na opravu faktury a nemožnost její opravy a posteriori

Výrok

1)

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a zásada daňové neutrality nebrání v souvislosti s plněním podléhajícím režimu přenesení daňové povinnosti za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, tomu, aby byl příjemci služeb odepřen nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, kterou bez právního důvodu zaplatil poskytovateli služeb na základě chybně vystavené faktury, a to i když oprava této chyby není možná z důvodu úpadku tohoto poskytovatele.

2)

Zásada právní jistoty nebrání vnitrostátní správní praxi, která spočívá v tom, že správce daně v pevné promlčecí lhůtě zruší rozhodnutí, kterým přiznal osobě povinné k dani nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, a na základě nové kontroly od ní požaduje vrácení této daně a sankční platby z důvodu prodlení.

(1)  Úř. věst. C 379, 8.12.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/12

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Svea hovrätt — Švédsko) — Nils Svensson, Sten Sjögren, Madelaine Sahlman, Pia Gadd v. Retriever Sverige AB

(Věc C-466/12) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Sbližování právních předpisů - Autorské právo a práva s ním související - Směrnice 2001/29/ES - Informační společnost - Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících - Článek 3 odst. 1 - Sdělování veřejnosti - Pojem - Internetové odkazy („hypertextové odkazy“) umožňující přístup k chráněným dílům)

2014/C 93/18

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Svea hovrätt

Účastníci původního řízení

Žalobci: Nils Svensson, Sten Sjögren, Madelaine Sahlman, Pia Gadd

Žalovaná: Retriever Sverige AB

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Svea hovrätt — Výklad čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230) — Internetová stránka s vyhledávací a monitorovací funkcí, která svým předplatitelům nabízí za poplatek přístup ke chráněným dílům — Uvedení odkazu na dílo na internetové stránce jinou osobou než autorem díla nebo jeho právními nástupci

Výrok

1)

Článek 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že jsou na jedné internetové stránce uvedeny hypertextové odkazy na díla, která jsou volně dostupná na jiné internetové stránce, nepředstavuje sdělování veřejnosti podle tohoto ustanovení.

2)

Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát mohl poskytnout větší ochranu nositelům autorského práva tím, že stanoví, že pojem „sdělování veřejnosti“ zahrnuje více úkonů, než uvádí toto ustanovení.

(1)  Úř. věst. C 379, 8.12.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/12

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof — Německo) — H. Gautzsch Großhandel GmbH & Co. KG v. Münchener Boulevard Möbel Joseph Duna GmbH

(Věc C-479/12) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Duševní vlastnictví - (Průmyslové) vzory Společenství - Nařízení (ES) č. 6/2002 - Článek 7 odst. 1, čl. 11 odst. 2, čl. 19 odst. 2, článek 88 a čl. 89 odst. 1 písm. a) a d) - Nezapsaný (průmyslový) vzor Společenství - Ochrana - Zpřístupnění veřejnosti - Novost - Soudní řízení pro porušení právních předpisů - Důkazní břemeno - Promlčení - Prekluze - Rozhodné právo)

2014/C 93/19

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: H. Gautzsch Großhandel GmbH & Co. KG

Žalovaná: Münchener Boulevard Möbel Joseph Duna GmbH

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesgerichtshof — Výklad čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce, čl. 11 odst. 2, čl. 19 odst. 2 a čl. 89 odst. 1 písm. a) a d) nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142) — Pojem zpřístupnění veřejnosti — Důkazní břemeno týkající se nezapsané napodobeniny vzoru — Model vystavený ve výstavním sále mimo oblast běžného sledování v dané profesi a zpřístupněný podnikateli ve specializovaném odvětví bez podmínky utajení — Promlčecí doba práva zakázat užívání třetím osobám — Prekluze — Určení rozhodného práva pro spory týkající se porušení a platnosti (průmyslových) vzorů Společenství

Výrok

1)

Článek 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství musí být vykládán v tom smyslu, že lze mít za to, že nezapsaný (průmyslový) vzor mohl během obvyklých obchodních činností vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci Evropské unie, pokud byla vyobrazení uvedeného (průmyslového) vzoru zaslána obchodníkům činným v daném oboru, přičemž posouzení těchto skutečností přísluší provést soudu pro (průmyslové) vzory Společenství na základě okolností věci, která mu byla předložena.

2)

První věta čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002 musí být vykládána v tom smyslu, že lze mít za to, že nezapsaný (průmyslový) vzor, ačkoli byl zpřístupněn třetím osobám bez výslovné nebo mlčky předpokládané podmínky jeho utajení, nemohl vejít ve známost během obvyklých obchodních činností v odborných kruzích činných v rámci Evropské unie a specializovaných v daném oboru, pokud byl zpřístupněn pouze jednomu podniku v oboru nebo byl představen ve výstavních prostorách podniku mimo území Unie, přičemž posouzení těchto skutečností přísluší soudu pro (průmyslové) vzory Společenství na základě okolností věci, která mu byla předložena.

3)

Článek 19 odst. 2 první pododstavec nařízení č. 6/2002 je třeba vykládat v tom smyslu, že je na majiteli chráněného (průmyslového) vzoru, aby prokázal, že sporné užívání je výsledkem kopírování tohoto (průmyslového) vzoru. Pokud však soud pro (průmyslové) vzory Společenství konstatuje, že okolnost, že by uvedený majitel měl nést důkazní břemeno, může znemožnit nebo nadměrně ztížit provádění důkazů, je za účelem zajištění dodržení zásady efektivity povinen použít veškeré procesní prostředky, které mu poskytuje vnitrostátní právo, aby tyto obtíže odstranil, včetně případných pravidel vnitrostátního práva stanovících úpravu nebo zmírnění důkazního břemene.

4)

Promlčení a prokluze, které mohou být v řízení na základě čl. 19 odst. 2 a čl. 89 odst. 1 písm. a) nařízení č. 6/2002 na obranu namítány, se řídí vnitrostátním právem, při jehož použití musí být dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity.

5)

Článek 89 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002 musí být vykládán v tomto smyslu, že návrhy směřující ke zničení výrobků porušujících práva k (průmyslovému) vzoru se řídí právními předpisy členského státu, na jehož území došlo k jednání porušujícímu práva nebo hrozícímu porušením těchto práv, včetně mezinárodního práva soukromého. Návrhy směřující k náhradě újmy vyplývající z činnosti osoby porušující tato práva a k získání informací o těchto činnostech se v souladu s čl. 88 odst. 2 tohoto nařízení řídí vnitrostátním právem soudu pro (průmyslové) vzory Společenství, kterému byla věc předložena, včetně mezinárodního práva soukromého.

(1)  Úř. věst. C 32, 2.2.2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/13

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Central Administrativo Norte — Portugalsko) — IPTM — Instituto Portuário e dos Transportes Marítimos v. Navileme-Consultadoria Náutica, Lda, Nautizende — Consultadoria Náutica, Lda

(Věc C-509/12) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Články 52 SFEU a 56 SFEU - Volný pohyb služeb - Udělování oprávnění k vedení rekreačního plavidla - Podmínka bydliště v zemi vydání - Omezení pro nerezidenty - Ochrana bezpečnosti na moři - Veřejný pořádek)

2014/C 93/20

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Central Administrativo Norte

Účastníci původního řízení

Žalobce: Instituto Portuário e dos Transportes Marítimos (IPTM)

Žalobkyně: Navileme-Consultadoria Náutica, Lda, Nautizende — Consultadoria Náutica, Lda

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal Central Administrativo Norte — Portugalsko — Výklad článků 18, 20, 45, 52 a 62 SFEU — Diskriminace na základě státní příslušnosti — Volný pohyb osob a volné poskytování služeb — Omezení — Ustanovení, které pro vydání průkazu způsobilosti k vedení námořního rekreačního plavidla vyžaduje pobyt na příslušném území

Výrok

Články 52 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která ukládá podmínku bydliště na vnitrostátním území občanům Evropské unie, kteří si přejí, aby jim uvedený členský stát vydal průkaz způsobilosti k vedení námořních rekreačních plavidel.

(1)  Úř. věst. C 32, 2. 2. 2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/14

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Bonn — Německo) — Mömax Logistik GmbH v. Bundesamt für Justiz

(Věc C-528/12) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Právo podniků - Směrnice 78/660/EHS - Zveřejňování konsolidovaných ročních účetních závěrek některých forem společností - Použití pravidel o zveřejňování těchto závěrek na společnosti řídící se právem jednoho členského státu, které náleží ke skupině, jejíž mateřská společnost se řídí právem jiného členského státu)

2014/C 93/21

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Bonn

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Mömax Logistik GmbH

Žalovaný: Bundesamt für Justiz

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Landgericht Bonn — Výklad článku 49 SFEU a čl. 57 odst. 1 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností (Úř. věst. L 222, s. 11) — Právo členských států nepoužít na ovládané společnosti skupiny řídící se právem svého členského státu ustanovení směrnice 78/660/EHS týkající se obsahu, auditu a zveřejňování ročních účetních závěrek, pokud se ovládající společnost skupiny řídí právem některého členského státu — Právní úprava členského státu stanovící tuto možnost v případě, kdy se ovládající společnost řídí právem tohoto členského státu, a vylučující tuto možnost v případě, kdy se řídí právem jiného členského státu

Výrok

Článek 57 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/46/ES ze dne 14. června 2006, musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž se na dceřiný podnik řídící se právem tohoto státu nemusí uplatňovat ustanovení uvedené směrnice týkající se obsahu, auditu a zveřejňování ročních účetních závěrek pouze tehdy, pokud se mateřský podnik též řídí právem uvedeného státu.

(1)  Úř. věst. C 63, 2.3.2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/14

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. února 2014 — Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-596/12) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Hromadné propouštění - Pojem „zaměstnanci“ - Nezahrnutí „vedoucích pracovníků“ - Směrnice 98/59/ES - Článek 1 odst. 1 a 2 - Porušení)

2014/C 93/22

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: J. Enegren a C. Cattabriga, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: G. Palmieri, zmocněnkyně, ve spolupráci s S. Varonem, avvocato dello Stato)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění (Úř. věst. L 225, s. 16; Zvl. vyd. 05/03, s. 327) — Oblast působnosti — Pojem „zaměstnanci“ — Zahrnutí vedoucích pracovníků do tohoto pojmu

Výrok

1)

Italská republika tím, že v čl. 4 odst. 9 zákona č. 223, kterým se stanoví normy v oblasti podpory v případě nuceného přerušení práce, mobility, podpory v nezaměstnanosti, provedení směrnic Společenství, zprostředkování zaměstnání a jiná ustanovení související s trhem práce (legge n. 223 — Norme in materia di cassa integrazione, mobilita’, trattamenti di disoccupazione, attuazione di direttive della Comunita’ europea, avviamento al lavoro ed altre disposizioni in materia di mercato del lavoro), ze dne 23. července 1991, vyloučila kategorii „vedoucí pracovníci“ z oblasti působnosti postupu upraveného v článku 2 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 1 odst. 1 a 2 této směrnice.

2)

Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1)  Úř. věst. C 71, 9.3.2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/15

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Düsseldorf — Německo) — Helm Düngemittel GmbH v. Hauptzollamt Krefeld

(Věc C-613/12) (1)

(Celní unie a společný celní sazebník - Evropsko-středomořská dohoda s Egyptem - Článek 20 protokolu č. 4 - Doklad o původu - Průvodní osvědčení EUR.1 - Náhradní průvodní osvědčení EUR.1 vydané v době, kdy zboží již není pod dohledem celního úřadu, který jej vydal - Odmítnutí uplatnit preferenční režim)

2014/C 93/23

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Helm Düngemittel GmbH

Žalovaný: Hauptzollamt Krefeld

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Finanzgericht Düsseldorf — Výklad článku 20 protokolu č. 4 k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Egyptskou arabskou republikou na straně druhé (Úř. věst. 2004, L 304, s. 39), ve znění rozhodnutí Rady přidružení EU-Egypt č. 1/2006 ze dne 17. února 2006 (Úř. věst. L 73, s. 1) — Náhradní průvodní osvědčení vydané dodatečně v době, kdy zboží již není pod dohledem celního úřadu, který jej vydal

Výrok

1)

Evropsko-středomořská dohoda s Egyptem, kterou se zakládá přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Egyptskou arabskou republikou na straně druhé, podepsaná v Lucemburku dne 25. června 2001 a schválená rozhodnutím Rady 2004/635/ES ze dne 21. dubna 2004, musí být vykládána v tom smyslu, že egyptský původ zboží ve smyslu celního preferenčního režimu zavedeného uvedenou dohodou lze prokázat i v případě, že zboží bylo při svém vstupu do prvního členského státu rozděleno pro účely odeslání jeho části do druhého členského státu a že náhradní průvodní osvědčení EUR.1 vydané celními orgány prvního členského státu vztahující se na část tohoto zboží odeslaného do druhého členského státu nesplňuje podmínky pro vydání takového osvědčení stanovené v článku 20 protokolu č. 4 k této dohodě týkajícím se vymezení pojmu „původní produkty“ a metod správní spolupráce, ve znění rozhodnutí Rady přidružení EU-Egypt č. 1/2006 ze dne 17. února 2006.

2)

Takový důkaz však vyžaduje, aby byl preferenční původ zboží, které bylo původně dovezeno z Egypta, prokázán průvodním osvědčením EUR.1 vydaným egyptskými celními orgány v souladu s uvedeným protokolem a dovozce prokázal, že část zboží rozdělená v tomto prvním členském státě a odeslaná do druhého členského státu odpovídá části zboží dovezeného z Egypta do prvního členského státu. Ověřit, zda tyto podmínky jsou ve věci v původním řízení splněny, přísluší předkládajícímu soudu.

(1)  Úř. věst. C 101, 6.4.2003.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/15

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — Directeur général des douanes et droits indirects, Chef de l'agence de la direction nationale du renseignement et des enquêtes douanières v. Humeau Beaupreau SAS

(Věc C-2/13) (1)

(Společný celní sazebník - Sazební zařazení - Kombinovaná nomenklatura - Kapitola 64 - Dovoz částí nezbytných k výrobě sportovní obuvi - Číslo 6404 - Obuv se zevní podešví z kaučuku, plastů, usně nebo kompozitní usně a se svrškem z textilních materiálů - Číslo 6406 - Části a součásti obuvi - Všeobecné pravidlo 2 a) pro výklad kombinované nomenklatury - Výrobek, který není kompletní nebo jehož zpracování není dokončeno a který má „podstatné rysy kompletního nebo dokončeného výrobku“ - Výrobek „předkládaný v nesmontovaném nebo rozloženém stavu“ - Vysvětlivka pro výklad harmonizovaného systému - Postup „montáže“ s vyloučením jakéhokoliv „opracování k dokončení výroby částí, které mají být spojeny“)

2014/C 93/24

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobci: Directeur général des douanes et droits indirects, Chef de l'agence de la direction nationale du renseignement et des enquêtes douanières

Žalovaná: Humeau Beaupreau SAS

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour de cassation (Francie) — Výklad všeobecného pravidla 2 a) pro výklad kombinované nomenklatury a bodu VII vysvětlivek k harmonizovanému systému — Společný celní sazebník — Sazební zařazení zboží — Kombinovaná nomenklatura — Výroba obuvi — Smontování nebo opracování k dokončení výroby

Výrok

Všeobecné pravidlo 2 a) pro výklad kombinované nomenklatury, která je přílohou I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění platném v rozhodné době, musí být vykládáno v tom smyslu, že svršek, zevní podešev a stélka, jako výrobek předložený v rozloženém stavu, který má podstatné rysy obuvi, patří do čísla 6404 uvedené kombinované nomenklatury, pokud po dovozu těchto částí musí být zadní dílec vložen do svršku, a zevní podešev, jakož i svršek musí být pro účely sestavení předmětem drásání.

(1)  Úř. věst. C 71, 9.3.2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/16

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Administrativen sad Sofia-grad — Bulharsko) — Maks Pen EOOD v. Direktor na Direkcia „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ Sofia, dříve Direktor na Direkcia „Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto“ Sofia

(Věc C-18/13) (1)

(Daně - Společný systém daně z přidané hodnoty - Směrnice 2006/112/ES - Odpočet daně zaplacené na vstupu - Poskytnutá plnění - Kontrola - Dodavatel nedisponující nezbytnými prostředky - Pojem „daňový únik“ - Povinnost i bez návrhu konstatovat daňový únik - Požadavek skutečného poskytnutí služby - Povinnost vést dostatečně podrobné účetnictví - Soudní řízení - Zákaz, aby soud kvalifikoval daňový únik jako trestný čin a ztížil situaci žalobce)

2014/C 93/25

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Sofia-grad

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Maks Pen EOOD

Žalovaný: Direktor na Direkcia „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ Sofia, dříve Direktor na Direkcia „Obžalvane i upravlenie na izpalnenieto“ Sofia,

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Administrativen sad Sofia-grad — Výklad článku 63, čl. 178 odst. 1 písm. a), čl. 226 odst. 1 bodu 6, jakož i článků 242 a 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1) — Pojem „daňový únik“ — Uvedení dodavatele na faktuře, který nedisponuje nezbytným personálem, hmotnými prostředky ani aktivy pro poskytnutí služby — Neexistence účetních dokladů — Vystavení falešných dokladů k prokázání uskutečnění plnění — Povinnost vnitrostátních soudů i bez návrhu určit, že došlo k daňovému úniku — Podmínění nároku na odpočet skutečným poskytnutím plnění — Nezbytnost dodržení mezinárodních účetních standardů pro splnění požadavku vedení účetnictví dostatečně podrobného pro kontrolu nároku na odpočet — Případná nezbytnost uvést na fakturách údaje o skutečném poskytnutí služby — Vnitrostátní právní úprava, podle níž se služba považuje za poskytnutou v okamžiku, kdy jsou v souladu s příslušnou právní úpravou splněny podmínky pro uznání příjmů z uvedené služby

Výrok

1)

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že brání osobě povinné k dani, aby provedla odpočet daně z přidané hodnoty uvedené na fakturách vystavených dodavatelem v případě, že plnění sice bylo poskytnuto, ale ve skutečnosti patrně nikoli tímto dodavatelem ani jeho subdodavatelem, zejména proto, že tyto osoby nedisponovaly nezbytným personálem, hmotnými prostředky ani aktivy, že náklady na tato plnění nebyly zaznamenány v jejich účetnictví a že se totožnost osob, které podepsaly některé dokumenty jako dodavatelé, ukázala jako sporná, jsou-li splněny dvě podmínky, a sice že tyto skutečnosti představují podvodné jednání a že s ohledem na objektivní informace předložené daňovými orgány je prokázáno, že osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí tohoto daňového úniku, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

2)

Pokud mají vnitrostátní soudy povinnost nebo možnost uplatnit i bez návrhu právní důvody vycházející ze závazného pravidla vnitrostátního práva, musí tak učinit ve vztahu k takovému závaznému pravidlu unijního práva, jako je pravidlo, které vyžaduje, aby vnitrostátní orgány a soudy odmítly přiznat nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, je-li na základě objektivních okolností prokázáno, že k uplatnění tohoto nároku došlo podvodně nebo zneužívajícím způsobem. Při posuzování podvodného či zneužívajícího charakteru uplatňování tohoto nároku na odpočet přísluší těmto soudům vykládat vnitrostátní právo v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2006/112, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného, což vyžaduje, aby učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, tím že zohlední veškeré vnitrostátní právo a použijí jím uznané metody výkladu.

3)

Směrnice 2006/112 tím, že konkrétně podle svého článku 242 vyžaduje, aby každá osoba povinná k dani vedla účetnictví dostatečně podrobné k uplatnění daně z přidané hodnoty a kontrole jejího uplatnění správcem daně, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby dotyčný členský stát v hranicích omezení stanovených v článku 273 této směrnice vyžadoval, aby každá osoba povinná k dani dodržovala v tomto ohledu všechna vnitrostátní účetní pravidla odpovídající mezinárodním účetním standardům, za podmínky, že opatření přijatá v tomto ohledu nepůjdou nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů směřujících ke správnému výběru daně a k předcházení daňovým únikům. V tomto ohledu směrnice 2006/112 nebrání vnitrostátnímu ustanovení, podle něhož se služba považuje za poskytnutou v okamžiku, kdy jsou splněny podmínky pro uznání příjmů z tohoto plnění.

(1)  Úř. věst. C 79, 16.3.2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/17

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014 — Maďarsko v. Evropská komise, Slovenská republika

(Věc C-31/13 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Chráněná zeměpisná označení - Nařízení (ES) č. 1234/2007 - Rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín - Databáze E-Bacchus - Tokaj)

2014/C 93/26

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Maďarsko (zástupci: Z. Fehér a K. Szíjjártó, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: V. Bottka a B. Schima, jakož i B. Eggers, zmocněnci), Slovenská republika (zástupce: B. Ricziová, zmocněnkyně)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 8. listopadu 2012 ve věci Maďarsko v. Komise (T-194/10), kterým Tribunál zamítl jako nepřípustnou žalobu znějící na výmaz zápisu chráněného označení původu „Vinohradnícka oblast’ Tokaj“, u něhož je jako země původu uvedeno Slovensko, z elektronického rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín (databáze E-Bacchus) — Právní účinky zápisu do databáze E-Bacchus — Povinnost uvést odůvodnění — Zásada řádné správy, zásada loajální spolupráce a zásada právní jistoty

Výrok

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Maďarsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)

Slovenská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1)  Úř. věst. C 71, 9. 3. 2013

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/17

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal civile di Roma — Itálie) — Mediaset SpA v. Ministero dello Sviluppo Economico

(Věc C-69/13) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Státní podpory - Příspěvek na nákup nebo pronájem digitálních dekodérů - Rozhodnutí Komise, kterým byl režim podpor prohlášen za protiprávní a neslučitelný s vnitřním trhem - Navrácení - Vyčíslení částky, která má být navrácena - Úloha vnitrostátního soudu - Zohlednění názorů Komise vnitrostátním soudem v rámci výkonu jejího rozhodnutí - Zásada loajální spolupráce)

2014/C 93/27

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunal civile di Roma

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Mediaset SpA

Žalovaný: Ministero dello Sviluppo Economico

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale civile di Roma — Navrácení protiprávních státních podpor — Vyčíslení částky, která má být navrácena — Rozhodnutí Komise, kterým se stanoví kritéria pro určení této částky — Rozsudek Soudního dvora, který přiznává vnitrostátnímu soudu pravomoc posoudit vhodnost kritérií stanovených Komisí — Rozsah prostoru vnitrostátního soudu pro uvážení

Výrok

1)

I když je pro účely zajištění výkonu rozhodnutí Evropské komise, kterým se režim podpor prohlašuje za protiprávní a neslučitelný s vnitřním trhem a ukládá se navrácení dotčených podpor, avšak neurčují se jednotliví příjemci těchto podpor ani přesné částky, které musí být navráceny, vnitrostátní soudce tímto rozhodnutím vázán, není vázán názory vyjádřenými uvedeným orgánem v rámci výkonu uvedeného rozhodnutí. Vnitrostátní soud však musí s ohledem na zásadu loajální spolupráce uvedenou v čl. 4 odst. 3 SEU zohlednit tyto názory jako prvky posouzení v rámci sporu, kterým se zabývá.

2)

V případě, že Evropská komise v rozhodnutí, kterým prohlásila režim podpor za protiprávní a neslučitelný s vnitřním trhem, neoznačila jednotlivé příjemce dotčených podpor ani neurčila přesné částky, které mají být navráceny, může vnitrostátní soud, aniž by zpochybnil platnost rozhodnutí Evropské komise nebo povinnost navrácení dotčených podpor, dojít k závěru, že se částka podpory, která má být navrácena, rovná nule, pokud to vyplývá z výpočtů provedených na základě veškerých relevantních důkazů, které mu byly předloženy.

(1)  Úř. věst. C 147, 25.5.2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/18

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Højesteret — Dánsko) — Martin Blomqvist v. Rolex SA, Manufacture des Montres Rolex SA

(Věc C-98/13) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Nařízení (ES) č. 1383/2003 - Opatření, která mají zabránit uvedení padělků a nedovolených napodobenin na trh - Článek 2 - Oblast působnosti nařízení - Prodej padělaných hodinek ze třetího státu prostřednictvím internetu jednotlivci s bydlištěm v členském státě k soukromým účelům - Zabavení hodinek celními orgány při jejich vstupu na území členského státu - Řádnost zabavení - Podmínky - Podmínky týkající se porušení práv duševního vlastnictví - Směrnice 2001/29/ES - Článek 4 - Veřejné rozšiřování - Směrnice 2008/95/ES - Článek 5 - Nařízení (ES) č. 207/2009 - Článek 9 - Užívání v obchodním styku)

2014/C 93/28

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Højesteret

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Martin Blomqvist

Odpůrkyně: Rolex SA, Manufacture des Montres Rolex SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Højesteret — Výklad čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230), čl. 5 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25), čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1) a čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo (Úř. věst. L 196, s. 7) — Opatření, která mají zabránit uvedení padělků a nedovolených napodobenin na trh — Jednotlivec s bydlištěm v členském státě, který na internetových stránkách prodávajícího ve třetí zemi koupil pro soukromé účely padělané hodinky — Zabavení uvedených hodinek, které byly zaslány kupujícímu poštou, a pozastavení celního odbavení hodinek orgány uvedeného členského státu

Výrok

Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo, musí být vykládáno v tom smyslu, že držitel práva duševního vlastnictví týkajícího se zboží prodaného osobě s bydlištěm na území členského státu prostřednictvím internetových stránek on-line prodeje nacházejících se ve třetí zemi požívá v okamžiku, kdy toto zboží vstoupí na území tohoto členského státu, ochrany zaručené tomuto držiteli uvedeným nařízením již v důsledku nabytí uvedeného zboží. Za tímto účelem není nezbytné, aby bylo dotčené zboží před uskutečněním prodeje kromě toho předmětem nabídky k prodeji nebo reklamy určených spotřebitelům téhož státu.

(1)  Úř. věst. C 129, 4.5.2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/18

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 13. února 2014 — Evropská komise v. Belgické království

(Věc C-139/13) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Normy pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy - Nařízení (ES) č. 2252/2004 - Biometrický pas - Zavedení otisků prstů - Neprovedení - Nevydávání ve lhůtě)

2014/C 93/29

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: D. Maidani a G. Wils, zmocněnci)

Žalované: Belgické království (zástupci: J.-C. Halleux a L. Van den Broeck, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článku 6 nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 ze dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy (Úř. věst. L 385, s. 1) — Biometrické pasy obsahující otisky prstů — Nevydávání takových pasů ve lhůtě stanovené výše uvedeným nařízením

Výrok

1)

Belgické království tím, že ve stanovené lhůtě neprovedlo technické specifikace týkající se vydávání biometrických pasů s otisky prstů, nesplnilo povinnost v souladu s ustanovením článku 6 nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 ze dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy.

2)

Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1)  Úř. věst. C 156, 1.6.2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/19

Žaloba podaná dne 10. prosince 2013 — Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-653/13)

2014/C 93/30

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: D. Recchia, E. Sanfrutos Cano, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Italská republika tím, že nepřijala veškerá nezbytná opatření k zajištění splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 4. března 2010 ve věci C-297/08, v němž Soudní dvůr určil, že Italská republika tím, že nepřijala, pokud jde o region Kampánie, veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby odpady byly využívány nebo odstraňovány bez ohrožení lidského zdraví a bez poškození životního prostředí, zvláště pak tím, že nevybudovala přiměřenou a jednotnou síť zařízení na odstraňování odpadu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 4 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES (1) ze dne 5. dubna 2006 o odpadech, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 260 odst. 1 SFEU;

—

uložit Italské republice povinnost uhradit Komisi denní penále ve výši 256 819,2 eur (tj. 85 606,4 eur za každý den pro každou kategorii zařízení), případně snížené v důsledku navrhované metody postupného snížení, ode dne vyhlášení rozsudku v této věci až do úplného vyhovění rozsudku ve věci C-297/08;

—

uložit Italské republice povinnost uhradit Komisi paušální částku, jejíž výše vyplývá z vynásobení denní částky 28 089,6 eur počtem dnů, po které protiprávní jednání trvá, ode dne vyhlášení rozsudku ve věci C-297/08 do dne vyhlášení rozsudku v této věci;

—

uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Itálie nepřijala opatření nezbytná k zajištění splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora ve věci C-297/08. Navrhovaná sankce (denní penále a paušální částka) je podle žalobkyně přiměřená závažnosti a délce protiprávního jednání a zohledňuje nezbytnost zajistit odrazující účinek sankce s cílem předejít opakovanému protiprávnímu jednání.

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (Úř. věst. L 11, s. 9).

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal do Comércio de Lisboa (Portugalsko) dne 16. prosince 2013 — Portugalský stát v. Massa Insolvente do Banco Privado Português SA, v likvidaci

(Věc C-667/13)

2014/C 93/31

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal do Comércio de Lisboa

Účastníci původního řízení

Žalobce: Portugalský stát

Žalovaná: Massa Insolvente do Banco Privado Português SA, v likvidaci

Předběžné otázky

1)

Trpí rozhodnutí (1) vadou spočívající v nedostatku odůvodnění:

a)

protože neuvádí důvod, pro který záruka poskytnutá portugalským státem ovlivňuje obchod mezi členskými státy?

b)

protože neobjasňuje důvod, pro který podpora poskytnutá v podobě záruky, která byla zprvu považována za podporu založenou na čl. 107 odst. 3 SFEU, byla posléze prohlášena za neslučitelnou se společným trhem?

2)

Trpí rozhodnutí vadou spočívající v rozporu mezi svým odůvodněním a svým výrokem, co se týče okamžiku, od kterého byla [podpora] považována za protiprávní: 5. prosinec 2008 nebo 5. červen 2009?

3)

Je rozhodnutí v rozporu s ustanovením čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož poskytnutá podpora neovlivnila obchod mezi členskými státy, a to zejména s ohledem na účel půjčky a její skutečné využití, jakož i na skutečnost, že příjemce nevykonává činnost od 1. prosince 2008?

4)

Je rozhodnutí v rozporu s ustanovením čl. 107 odst. 3 SFEU, jelikož podpora byla určena k nápravě vážné poruchy v hospodářství členského státu a z tohoto důvodu je slučitelná se společným trhem?

5)

Brání [čl. 14] odst. 1 a 2 nařízení č. 65[9]/1999 (2) tomu, aby bylo v konkrétním případě uplatněno snížení částky, kterou je třeba navrátit, jestliže je totéž pravidlo použitelné nediskriminačně na všechny věřitele insolventní společnosti?

(1)  Rozhodnutí Komise 2011/346/EU ze dne 20. července 2010 o státní podpoře C 33/09 (ex NN 57/09, CP 191/09) provedené Portugalskem ve formě státní záruky ve prospěch banky BPP (oznámeno pod číslem K(2010) 4932) (Úř. věst. L 159, s. 95).

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco (Španělsko) dne 27. ledna 2014 — Subdelegación del Gobierno en Guipuzkoa — Extranjeria v. Samir Zaizoune

(Věc C-38/14)

2014/C 93/32

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco

Účastníci původního řízení

Žalobce: Subdelegación del Gobierno en Guipuzkoa — Extranjeria

Žalovaný: Samir Zaizoune

Předběžné otázky

Je ve světle zásad loajální spolupráce a užitečného účinku směrnic třeba čl. 4 odst. 2 a 3 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/115/EHS (1) vykládat v tom smyslu, že brání právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava sporná ve věci v původním řízení a judikatura, která ji vykládá, jež umožňuje uložit cizinci za neoprávněný pobyt výlučně finanční sankci, která je navíc neslučitelná se sankcí vyhoštění?

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, s. 98)

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Piemonte (Itálie) dne 3. února 2014 — CASTA a další v. A.S.L. di Ciriè, Chivasso e Ivrea (ASL TO4) a Regione Piemonte

(Věc C-50/14)

2014/C 93/33

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Piemonte

Účastníci původního řízení

Žalobci: Consorzio Artigiano Servizio Taxi e Autonoleggio (CASTA), Galati Lucimorto Roberto — Autonoleggio Galati, Seren Bernardone Guido — Autonoleggio Seren Guido

Žalovaní: Azienda Sanitaria Locale di Ciriè, Chivasso e Ivrea (ASL T04), Regione Piemonte.

Předběžné otázky

1)

Brání unijní právo v oblasti veřejných zakázek — v projednávané věci, protože jde o vyloučené smlouvy, obecné zásady volné hospodářské soutěže, zákazu diskriminace, transparentnosti a proporcionality — vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje přímé zadání veřejné zakázky na služby zdravotní dopravy dobrovolnickým sdružením převážně organizovaným na základě bezplatné pracovní síly proti náhradě skutečných nákladů?

2)

V případě, že tento druh zadávání veřejných zakázek bude považován za slučitelný s unijním právem, je třeba předběžně porovnat nabídky předložené více srovnatelnými poskytovateli (případně i z jiných členských států), kteří jsou oprávněni k přímému zadání zakázky, s cílem omezit riziko vynaložení neefektivních a nepřiměřených nákladů, a musí být proto v tomto smyslu vykládány vnitrostátní právní předpisy, které umožňují přímé zadávání veřejných zakázek?

3)

V případě, že bude tento druh zadávání veřejných zakázek považován za slučitelný s unijním právem, musí dobrovolnická sdružení, která jsou oprávněna k přímému zadání zakázky, podléhat přesným procentuálním omezením paralelního přístupu na trh, a musí být proto v tomto smyslu vykládáno vnitrostátní ustanovení, podle kterého má být obchodní činnost těchto sdružení okrajová?

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/21

Žaloba podaná dne 6. února 2014 — Evropská komise v. Řecká republika

(Věc C-60/14)

2014/C 93/34

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: B. Stromsky a Ι. Zervas)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Řecká republika tím, že nepřijala ve stanovené lhůtě všechna opatření nezbytná pro navrácení státní podpory neoprávněně poskytnuté kasinům Soluň, Mont Parnès a Korfu, a v každém případě tím, že adekvátně neinformovala Komisi o přesné částce (jistině a úrocích), která má být navrácena každým příjemcem protiprávní státní podpory, ani o jiných opatřeních, které přijala za účelem dosažení souladu s článkem 4 rozhodnutí Evropské komise ze dne 24. května 2011 (1), nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o fungování Evropské unie a článků 2, 3 a 4 uvedeného rozhodnutí;

—

uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

1)

Řecká republika měla povinnost požadovat navrácení protiprávní státní podpory do 25. září 2011.

2)

Řecká republika měla povinnost informovat Komisi do 25. července 2011 o opatřeních, které přijala za účelem navrácení protiprávní státní podpory, jakož i o celkové částce, která má být navrácena.

3)

Řecká republika nesplnila žádnou z výše uvedených povinností ve stanovených lhůtách.

(1)  Rozhodnutí Komise ze dne 24. května 2011 o státní podpoře C 16/10 (ex NN 22/10, ex CP 318/09), kterou Řecko poskytlo některým řeckým kasinům (Úř. věst. L 285, s. 25).

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/21

Žaloba podaná dne 10. února 2014 — Rada Evropské unie v. Evropská komise

(Věc C-73/14)

2014/C 93/35

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Rada Evropské unie (zástupci: A. Westerhof Löfflerová, E. Finnegan, R. Liudvinaviciute-Cordeiro, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2013 o předložení „písemného stanoviska Evropské komise jménem Evropské unie“ Mezinárodnímu soudu pro námořní právo ve věci 21 (1) a

—

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

1)

Touto žalobou se Rada domáhá, aby Soudní dvůr zrušil rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2013 o předložení „písemného stanoviska jménem Evropské unie“ Mezinárodnímu soudu pro námořní právo ve věci 21 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2)

Rada má za to, že napadené rozhodnutí, jež bylo Komisí předloženo bez schválení Rady a proti její vůli, je protiprávní, protože porušuje základní zásady unijního práva zakotvené ve Smlouvách.

3)

Na podporu svého návrhového žádání znějícího na zrušení napadeného rozhodnutí uplatňuje Rada dva žalobní důvody.

4)

Zaprvé Komise přijetím napadeného rozhodnutí porušila zásadu rozdělení pravomocí zakotvenou v čl. 13 odst. 2 SEU, a tím i zásadu institucionální rovnováhy (první žalobní důvod). V rámci první části tohoto žalobního důvodu Rada uvádí, že Mezinárodní soud pro námořní právo je orgán zřízený Úmluvou Organizace spojených národů o mořském právu, který přijímá akty s právními účinky, a že tedy postoj, který má být jménem Unie zaujat před Mezinárodním soudem pro námořní právo, měl být stanoven Radou v souladu s čl. 218 odst. 9 SFEU. V rámci druhé části tohoto žalobního důvodu Rada uvádí, že se Komise v každém případě dopustila porušení čl. 16 odst. 1 SEU, neboť si přisvojila funkce vymezování politik, které podle uvedeného ustanovení Smlouvy náleží výlučně Radě.

5)

Zadruhé Komise svými kroky, jež vedly k přijetí napadeného rozhodnutí, porušila zásadu loajální spolupráce zakotvenou v čl. 13 odst. 2 SEU (druhý žalobní důvod).

(1)  Rada v tomto stadiu nenavrhuje zrušení stanoviska Komise k Mezinárodnímu soudu pro námořní právo.

Tribunál

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/22

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. února 2014 — Oetker Nahrungsmittel v. OHIM (La qualité est la meilleure des recettes)

(Věc T-570/11) (1)

(Ochranná známka Společenství - Přihláška slovní ochranné známky Společenství La qualité est la meilleure des recettes - Ochranná známka tvořená reklamním sloganem - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b), nařízení (ES) č. 207/2009)

2014/C 93/36

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Dr. August Oetker Nahrungsmittel KG (Bielefeld, Německo) (zástupce: F. Graf von Stosch, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: K. Klüpfel a A. Schifko, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí velkého odvolacího senátu OHIM ze dne 8. července 2011 (věc R 1798/2010-G) týkajícímu se přihlášky slovního označení La qualité est la meilleure des recettes k zápisu jakožto ochranné známky Společenství.

Výrok

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Dr. August Oetker Nahrungsmittel KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1)  Úř. věst. C 13, 14. 1. 2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/22

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. února 2014 — Beco v. Komise

(Věc T-81/12) (1)

(Dumping - Dovozy spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli pocházejících z Číny a Tchaj-wanu - Žádost o vrácení vybraného cla - Článek 11 odst. 8 druhý pododstavec nařízení (ES) č. 1225/2009 - Právní jistota)

2014/C 93/37

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Beco Metallteile-Handels GmbH (Spaichingen, Německo) (zástupce: T. Pfeiffer, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: H. van Vliet a T. Maxian Rusche, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí Komise C(2011) 9112 final ze dne 13. prosince 2011, týkající se žádosti o vrácení antidumpingového cla, které bylo zaplaceno z dovozů spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a z Tchaj-wanu

Výrok rozsudku

1)

Rozhodnutí Komise C(2011) 9112 final ze dne 13. prosince 2011 týkající se žádosti o vrácení antidumpingového cla, které bylo zaplaceno z dovozů spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a z Tchaj-wanu, se zrušuje.

2)

Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1)  Úř. věst. C 118, 21.4.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/22

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. února 2014 — Demon International v. OHIM — Big Line (DEMON)

(Věc T-380/12) (1)

(Ochranná známka Společenství - Prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Společenství DEMON - Starší mezinárodní slovní ochranná známka DEMON - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost výrobků - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) a čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009)

2014/C 93/38

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Demon International, LC (Orem, Utah, Spojené státy) (zástupce: T. Krüger, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: původně F. Mattina, poté L. Rampini, zmocněnci)

Další účastník řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: Big Line Sas di Graziani Lorenzo (Thiene, Itálie) (zástupce: B. Osti, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 20. června 2012 (věc R 1845/2011-4) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Demon International LC a Big Line Sas di Graziani Lorenzo.

Výrok

1)

Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 20. června 2012 (věc R 1845/2011-4) se zrušuje v rozsahu, ve kterém částečně zrušilo rozhodnutí zrušovacího oddělení a zamítlo žádost o prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství č. 6 375 398 týkající se „lyžařských brýlí“ a „snowboardových brýlí“.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

Demon International LC a Big Line Sas di Graziani Lorenzo ponesou vlastní náklady řízení, včetně nákladů vynaložených před odvolacím senátem.

4)

OHIM ponese vlastní náklady řízení.

(1)  Úř. věst. C 331, 27.10.2012.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/23

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. února 2014 — dm-drogerie markt v. OHIM — Semtee (CALDEA)

(Věc T-26/13) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství CALDEA - Starší mezinárodní slovní ochranná známka BALEA - Relativní důvod pro zamítnutí - Neexistence rizika záměny - Neexistence podobnosti označení - Článek 8 odst. 1 písm. b), nařízení (ES) č. 207/2009)

2014/C 93/39

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: dm-drogerie markt GmbH & Co. KG (Karlsruhe, Německo) (zástupci: O. Bludovsky, B. Beinert a A. Bender, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: P. Geroulakos, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Semtee (Escaldes Engornay, Andora)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 10. října 2012 (věc R 2432/2011-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi dm-drogerie markt GmbH & Co. KG a Semtee.

Výrok

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti dm-drogerie markt GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1)  Úř. věst. C 86, 23.3.2013.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/23

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 20. ledna 2014 — Romonta v. Komise

(Věc T-614/13)

(Řízení o předběžných opatřeních - Životní prostředí - Směrnice 2003/87/ES - Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů - Bezplatné přidělení povolenek od roku 2013 - Žádost o uznání případu nadměrné tvrdosti - Nedostatek naléhavosti)

2014/C 93/40

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Romonta GmbH (Amsdorf, Seegebiet Mansfelder Land, Německo) (zástupci: I. Zenke, M. Vollmer, C. Telschow a A. Schulze, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: E. White, C. Hermes a K. Herrmann, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na odklad provádění čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Komise 2013/448/EU ze dne 5. září 2013 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné bezplatné přidělování povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 240, s. 27) v rozsahu, v němž bylo žalobkyni zamítnuto přidělení povolenek na emise z důvodu nadměrné tvrdosti.

Výrok

1)

Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/23

Žaloba podaná dne 24. prosince 2013 — Deloitte Consulting v. Komise

(Věc T-688/13)

2014/C 93/41

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Deloitte Consulting CVBA (Diegem, Belgie) (zástupci: K. De Hornois a N. Korogiannakis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí žalované o umístění nabídky žalobkyně na čtvrté místo pro účely kaskádové smlouvy v rámci zadávacího řízení DIGIT/R2/PO/2013/004 ABC III — Poradenství, srovnávací testování a poradenské služby v oblasti informační a komunikační technologie (položka 2), sdělené žalobkyni dopisem ze dne 15. října 2013, a o zadání zakázky konsorciu PWC-EVERIS, které skončilo na prvním místě, konsorciu KPMG-TRASYS-KURT SALMON EVERIS, které skončilo na druhém místě, a konsorciu CGI Accenture, které skončilo na třetím místě,

—

zrušil napadené rozhodnutí alespoň v části, v níž nevyloučilo PWC-EVERIS, uchazeče, který se umístil na prvním místě pro účely kaskádové smlouvy, z důvodu, že do své technické nabídky zařadil informace o své finanční nabídce,

—

uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni újmu, kterou utrpěla v důsledku ztráty zakázky nebo, podpůrně, v důsledku ztráty příležitosti v rámci dotčeného zadávacího řízení,

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1)

První žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění a nesdělení výhod spojených s vybranými uchazeči — čl. 113 odst. 2 finančního nařízení a čl. 161 odst. 2 a 3 nařízení v přenesené pravomoci —, jakož i porušení podstatné procesní náležitosti a porušení zásady práva na účinný opravný prostředek:

—

Jakkoliv je předmět zakázky technicky velmi složitý a má velký strategický význam, obsah výňatků z hodnotící zprávy je stručný, povrchní, zjednodušující, neobsahující informace o přednostech a nedostatcích hodnocených nabídek a omezující se na „kvalifikace“, bez jakéhokoliv popisu podstaty odpovědi. Pokud jde o některá dílčí kritéria, zcela chybí jakákoliv odůvodnění vysvětlující počty bodů udělené uchazečům, zatímco komentáře hodnotícího výboru jsou v často s těmito body v rozporu. Nedostatečná odůvodnění napadeného rozhodnutí brání soudnímu přezkumu sporného rozhodnutí, čímž dochází k porušení zásady týkající se práva na účinný opravný prostředek.

2)

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uplatnit jasná kritéria pro zadání zakázky, na jejichž základě může být zakázka objektivně zadána, a z porušení rozlišování mezi kritérii výběru a kritérii pro zadání zakázky:

—

Technické zadávací podmínky jsou tvořeny značným množstvím neurčitých dílčích kritérií. V důsledku toho nejsou dobře informovaní uchazeči, kteří postupují s běžnou řádnou péčí, schopni si vyložit specifická kritéria pro zadání zakázky. Neobsahují jasnou informaci o tom, co je dobrým nebo horším přístupem, a neobsahují ani kvalitativní prvky ukazující, jaké informace by mohly vést k lepšímu, nebo horšímu výsledku. Hodnotící zpráva navíc odkazuje na kritéria výběru, která byla použita pro hodnocení technické nabídky uchazečů.

3)

Třetí žalobní důvod vycházející z nerespektování ustanovení zadávacích podmínek. Porušení zásad transparentnosti a řádné správy — porušení pokynů pro uchazeče — odkaz na cenu v technické nabídce:

—

Jeden z vybraných uchazečů uvedl značné množství finančních údajů v technickém oddíle nabídky, v důsledku čehož je tento oddíl nepřípustný, jelikož porušuje specifická ustanovení zadávacích podmínek, jakož i zásadu nediskriminace a pokyny DIGIT k zadávání veřejných zakázek, které se uplatní v projednávaném případě.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 písm. a) finančního nařízení a oddílu 5.2.3.2 zadávacích podmínek — střet zájmů:

—

Podle článku 107 finančního nařízení musí žalovaná posoudit, zda uchazeči nejsou při zadávacím řízení na rámcovou smlouvu ve střetu zájmů, namísto toho, aby toto posuzovala případ od případu při plnění rámcové smlouvy, což žalovaná upřednostňuje v projednávaném případě. Všichni uchazeči nacházející se ve střetu zájmů, ve výše uvedeném smyslu, v průběhu zadávacího řízení měli být vyloučeni před zadáním rámcové smlouvy a nikoliv tehdy, až tento případ nastane při plnění smlouvy, což si žalovaná vyhrazuje v projednávaném případě. Oddíl 5.2.3.2 zadávacích podmínek je ještě přísnější podmínkou než střet zájmů ve smyslu článku 107 finančního nařízení. Vzhledem k výše uvedenému měla žalobkyně některé vybrané uchazeče vyloučit.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/25

Žaloba podaná dne 31. prosince 2013 — Michalčanka v. Rada

(Věc T-693/13)

2014/C 93/42

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Aljaxej Michalčanka (Minsk, Bělorusko) (zástupce: M. Michalauskas, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady 2013/534/SZBP ze dne 29. října 2013, kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vůči Bělorusku, a to v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1054/2013 ze dne 29. října 2013, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku, a to v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

1)

První žalobní důvod vychází ze zásahu do práva na obhajobu spočívajícího v tom, že Rada nedodržela předchozí kontradiktorní postup.

2)

Druhý žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění spočívajícího v tom, že z odůvodnění aktů neumožnilo žalobci zpochybnit jejich platnost před Tribunálem a ten nemohl provést přezkum jejich legality.

3)

Třetí žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení spočívajícího v tom, že napadenému aktu chybí skutkové odůvodnění.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění spočívajícího v tom, že z odůvodnění aktů neumožnilo žalobci zpochybnit jejich platnost před Tribunálem a ten nemohl provést přezkum jejich legality.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/25

Žaloba podaná dne 31. prosince 2013 — Ipatau v. Rada

(Věc T-694/13)

2014/C 93/43

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Vadzim Ipatau (Minsk, Bělorusko) (zástupce: M. Michalauskas, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady 2013/534/SZBP ze dne 29. října 2013, kterým se mění rozhodnutí Rady 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vůči Bělorusku, v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1054/2013 ze dne 29. října 2013, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku, v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby se žalobce dovolává čtyř žalobních důvodů, jež jsou v podstatě totožné s důvody dovolávanými ve věci T-693/13, Mikhalchanka v. Rada.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/25

Žaloba podaná dne 27. prosince 2013 — Kinnarps v. OHIM (MAKING LIFE BETTER AT WORK)

(Věc T-697/13)

2014/C 93/44

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Kinnarps AB (Falköping, Švédsko) (zástupce: M. Wahlin, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 28. října 2013 vydané ve věci R 2272/2012-2,

—

prohlásil, že ochranná známka žalobkyně, MAKING LIFE BETTER AT WORK, má, pokud jde o výrobky a služby, jichž se tato věc týká, rozlišovací způsobilosti dostatečnou k tomu, aby mohla být zapsána jako ochranná známka Společenství,

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v rámci řízení před Tribunálem a OHIM.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „MAKING LIFE BETTER AT WORK“ pro výrobky a služby spadající do tříd 16, 20, 35 a 42 — přihláška ochranné známky Společenství č. 10 887 982

Rozhodnutí průzkumových referentů: zamítnutí přihlášky

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/26

Kasační opravný prostředek podaný dne 8. ledna 2014 Peterem Schönbergerem proti rozsudku vydanému dne 5. listopadu 2013 Soudem pro veřejnou službu ve věci F-14/12, Schönberger v. Účetní dvůr

(Věc T-26/14 P)

2014/C 93/45

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Peter Schönberger (Lucemburk, Lucembursko) (zástupce: O. Mader, advokát)

Další účastník řízení: Účetní dvůr Evropské unie

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Navrhovatel navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 5. listopadu 2013 ve věci F-14/12 (Schönberger v. Účetní důvr);

—

vyhověl návrhovým žádáním žalobce v řízení v prvním stupni;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatel sedm důvodů kasačního opravného prostředku.

1)

První důvod kasačního opravného prostředku: Soud pro veřejnou službu podle názoru navrhovatele opomenul rozhodnout o prvním žalobním důvodu, podle nějž pouze tři místa, která byla v povyšovacím období 2011 k dispozici pro povýšení, byla o deset míst nižší, než je pětiletý průměr pro roky 2007 až 2011, který stanoví služební řád.

2)

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: navrhovatel tvrdí, že napadený rozsudek zkresluje pozici účastníků řízení tím, že povyšovací období 2010 až 2014 prohlásil za součást sporného pětiletého období.

3)

Třetí důvod kasačního opravného prostředku: navrhovatel v této souvislosti uvádí, že bylo porušeno právo žalobce na obhajobu, protože mu nebyla poskytnuta žádná příležitost, aby mohl zaujat stanovisko k pětiletému období, které Soud pro veřejnou službu považoval za rozhodující.

4)

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku: navrhovatel vytýká nedostatek odůvodnění, protože napadený rozsudek neodůvodňuje, proč má být pětileté období od roku 2010 do roku 2014 považováno za referenční období.

5)

Pátý důvod kasačního opravného prostředku: navrhovatel tvrdí, že výklad služebního řádu Soudem pro veřejnou službu je v rozporu s jasně deklarovanou vůlí zákonodárce zahájit nové pětileté období rokem 2014.

6)

Šestý důvod kasačního opravného prostředku: navrhovatel v této souvislosti vytýká, že Soud pro veřejnou službu porušil zásadu legitimního očekávání tím, že svůj rozsudek opřel o výklad služebního řádu, který žalovaný výslovně odmítl.

7)

Sedmý důvod kasačního opravného prostředku: navrhovatel tvrdí, že zásada rovného zacházení nebyla použita správně a v souladu s ustálenou judikaturou.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/26

Žaloba podaná dne 15. ledna 2014 — Costantini a další v. Komise

(Věc T-44/14)

2014/C 93/46

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Bruno Costantini (Jesi, Itálie), Robert Racke (Lamadelaine, Lucembursko), Pietro Pravata (Beyne-Heusay, Belgie), Zbigniew Galązka (Łódź, Polsko), Justo Santos Domínguez (Leganés, Španělsko), Maria Isabel Lemos (Mealhada, Portugalsko), André Clavelou (Vincennes, Francie), občanská iniciativa „Right to Lifelong Care: Leading a life of dignity and Independence is a fundamental right!“, (zástupci: O. Brouwer, advokát a A. Woods, Solicitor)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 5. listopadu 2013, kterým se odmítá registrace občanské iniciativy „Right to Lifelong Care: Leading a life of dignity and Independence is a fundamental right!“ (dále jen „iniciativa“) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě (Úř. věst. 2011, L 65, s. 1), jak bylo sděleno zástupcům a náhradním zástupcům žalobců dne 5. listopadu 2013 v dopise se spisovou značkou „C(2013) 7612 final“ (dále jen „napadené rozhodnutí“); a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení, včetně nákladů případných vedlejších účastníků řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci tři žalobní důvody.

1)

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise tím, že odmítla registraci iniciativy, nepoužila správné právní kritérium čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení č. 211/2011, neboť (i) nesprávně konstatovala, že cíle iniciativy nelze v rámci Smlouvy o fungování Evropské unie dostatečně dosáhnout a (ii) tím, že nezohlednila zásady, na kterých spočívá nařízení č. 211/2011.

2)

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nedodržela základní zásady řádné správy, když odmítla registraci iniciativy, zatímco zaregistrovala občanské iniciativy, které měly v úmyslu dosáhnout cílů podobného druhu.

3)

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesplnila svou povinnost, neboť napadené rozhodnutí v rozporu s článkem 296 SFEU dostatečně a náležitě neodůvodnila.

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/27

Žaloba podaná dne 22. ledna 2014 — Česká republika v. Komise

(Věc T-51/14)

2014/C 93/47

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Česká republika (zástupci: M. Smolek, J. Vláčil, J. Vitáková, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Evropské komise C(2013) 7615 ze dne 13. listopadu 2013 o zamítnutí žádosti o zápis do rejstříku zaručených tradičních specialit podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1) (Pomazánkové máslo (ZTS)) a

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jeden žalobní důvod, který vychází z porušení čl. 50 a čl. 52 ve spojení s čl. 18 nařízení č. 1151/2012. Žalobkyně uplatňuje, že Komise neprovedla přezkum splnění podmínek pro zápis názvu „Pomazánkové máslo“ jakožto zaručené tradiční speciality a předmětnou žádost zamítla z jiného důvodu než pro nesplnění těchto podmínek.

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 343, s. 1).

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/27

Žaloba podaná dne 27. ledna 2014 — BMW Mineralöl Versorgungsgesellschaft v. OHIM — Delek Europe (GO)

(Věc T-60/14)

2014/C 93/48

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: BMW Mineralöl Versorgungsgesellschaft mbH (Berlín, Německo) (zástupci: M. Von Fuchs a I. Czernik, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Delek Europe BV (Breda, Nizozemsko)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí čtvrtého dovolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 22. listopadu 2013 ve věci R 382/2013-4,

—

uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení, včetně nákladů, které vznikly v průběhu odvolacího řízení,

—

podpůrně, pokud další účastnice řízení neoznámí svou účast na řízení, uložil Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) náklady řízení, včetně nákladů, které vznikly v průběhu odvolacího řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Delek Europe BV

Dotčená ochranná známka Společenství: obrazová ochranná známka obsahující slovní prvek „GO“, pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 35 a 36 (přihláška ochranné známky Společenství č. 9 995 201)

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: obrazová ochranná známka, která obsahuje slovní prvek „GO“, pro výrobky a služby zařazené do tříd 4, 19, 35, 39 a 42.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Částečné zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/28

Žaloba podaná dne 29. ledna 2014 — Good Luck Shipping v. Rada

(Věc T-64/14)

2014/C 93/49

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Good Luck Shipping LLC (Dubaj, Spojené arabské emiráty) (zástupci: F. Randolph, QC (Queen’s Counsel), M. Lester, barrister a M. Taher, solicitor)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 306, s. 18) a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 306, s. 3);

—

prohlásil rozhodnutí Rady 2013/497/SZBP (1) ze dne 10. října 2013 a nařízení Rady (EU) č. 971/2013 (2) ze dne 10. října 2013 („říjnová opatření“) za nepoužitelná podle článku 277 SFEU;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně sedm žalobních důvodů.

1)

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že říjnová opatření je třeba v rozsahu, v němž se vztahují na žalobkyni, prohlásit za nepoužitelná a že nemají správný právní základ.

2)

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada nerespektovala legitimní očekávání žalobkyně a porušila zásady právní moci, právní jistoty, non bis in idem, res judicata a nediskriminace.

3)

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada porušila svou povinnost uvést odůvodnění.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada porušila právo žalobkyně na obhajobu.

5)

Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že jsou splněna veškerá kritéria pro zařazení žalobkyně na příslušné seznamy, a nijak neprokázala důvody pro označení žalobkyně.

6)

Šestý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadená opatření porušují základní práva žalobkyně, včetně jejího práva na ochranu dobrého jména a práva na respektování vlastnictví.

7)

Sedmý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada přijetím napadených opatření zneužila své pravomoci; skutečnost, že se vztahují na žalobkyni, a to při obejití soudního rozhodnutí, nelze považovat za řádný výkon pravomocí Rady.

(1)  Rozhodnutí Rady 2013/497/SZBP ze dne 10. října 2013, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 272, s. 46)

(2)  Nařízení Rady (EU) č. 971/2013 ze dne 10. října 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 272, s. 1)

Soud pro veřejnou službu

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/29

Usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 13. února 2014 — Moës v. Komise

(Věc F-20/13) (1)

2014/C 93/50

Jednací jazyk: francouzština

Předseda třetího senátu nařídil vyškrtnutí věci.

(1)  Úř. věst. C 114, 20.4.2013, s. 48.