ISSN 1977-0863 doi:10.3000/19770863.C_2014.037.ces |
||
Úřední věstník Evropské unie |
C 37 |
|
![]() |
||
České vydání |
Informace a oznámení |
Svazek 57 |
Oznámeníč. |
Obsah |
Strana |
|
II Sdělení |
|
|
SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE |
|
|
Evropská komise |
|
2014/C 037/01 |
Povolení státní podpory podle ustanovení článků 107 a 108 SFEU – Případy, k nimž Komise nevznáší námitku ( 1 ) |
|
IV Informace |
|
|
INFORMACE ČLENSKÝCH STÁTŮ |
|
2014/C 037/02 |
Informace členských států o státních podporách poskytovaných podle nařízení Komise (ES) č. 800/2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) ( 1 ) |
|
2014/C 037/03 |
|
|
|
(1) Text s významem pro EHP |
CS |
|
II Sdělení
SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
Evropská komise
7.2.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 37/1 |
Povolení státní podpory podle ustanovení článků 107 a 108 SFEU
Případy, k nimž Komise nevznáší námitku
(Text s významem pro EHP)
(2014/C 37/01)
Datum přijetí rozhodnutí |
9.12.2013 |
|||||||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.30062 (13/N) |
|||||||||
Členský stát |
Německo |
|||||||||
Region |
— |
— |
||||||||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Amendment of the LBBW Decision |
|||||||||
Právní základ |
Beschlüsse der Träger, Gesetz vom 19.3.2009 über die Feststellung eines Nachtrags zum Staatshaushaltsplan von Baden-Württemberg für das Haushaltsjahr 2009, Art.107 Absatz 3 lit.b) AEUV, Entscheidung vom 15. Dezember 2009 (C17/2009) („Beihilfeentscheidung LBBW“) |
|||||||||
Název opatření |
podpora ad hoc |
Landesbank Baden-Wuerttemberg (LBBW) |
||||||||
Cíl |
— |
|||||||||
Forma podpory |
Záruka, Jiné formy účasti soukromého kapitálu – podpora poskytnutá v roce 2009.V rozhodnutí z roku 2013 neuvedena žádná nová podpora, pouze změna závazků. |
|||||||||
Rozpočet |
— |
|||||||||
Míra podpory |
— |
|||||||||
Délka trvání programu |
— |
|||||||||
Hospodářská odvětví |
Finanční činnosti, kromě pojišťovnictví a penzijního financování |
|||||||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||||||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
19.12.2013 |
|||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37344 (13/N) |
|||||
Členský stát |
Polsko |
|||||
Region |
Miasta Kraków, Miasta Warszawa |
Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
||||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Regionalna pomoc inwestycyjna dla Samsung Electronics Polska Sp. z o.o. – II |
|||||
Právní základ |
|
|||||
Název opatření |
podpora ad hoc |
Samsung Electronics Polska Spółka z ograniczoną odpowiedzialnością |
||||
Cíl |
Regionální rozvoj, Zaměstnanost |
|||||
Forma podpory |
Přímý grant |
|||||
Rozpočet |
Celkový rozpočet: PLN 3,656 (v milionech) |
|||||
Míra podpory |
5,94 % |
|||||
Délka trvání programu |
do 31.12.2014 |
|||||
Hospodářská odvětví |
Programování |
|||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
5.12.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37379 (13/N) |
|||
Členský stát |
Německo |
|||
Region |
SACHSEN |
Smíšené oblasti |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Nachrangdarlehen für KMU mit Rating – Sachsen |
|||
Právní základ |
Haushaltsordnung des Freistaates Sachsen; Verwaltungsvorschriften des Sächsischen Staatsministeriums der Finanzen zur Sächsischen Haushaltsordnung; Operationelles Programm des Europäischen Fonds für regionale Entwicklung im Freistaat Sachsen für die EU-Strukturfondsperiode 2007-2013; Gesetze zur Errichtung der Sächsischen Aufbaubank-Förderbank; Gesetze zur Errichtung von Fonds zur Förderung im Freistaat Sachsen; Koordinierungsrahmen der Gemeinschaftsaufgabe Verbesserung der regionalen Wirtschaf |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Regionální rozvoj, MSP |
|||
Forma podpory |
Jiná |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
— |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.6.2014 |
|||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
4.12.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37390 (13/N) |
|||
Členský stát |
Lotyšsko |
|||
Region |
— |
— |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Aid in the form of credit guarantees ( amendment of SA.35910 (2012/N)) |
|||
Právní základ |
Ministru kabineta 2009.gada 7.jūlija noteikumos Nr.746 „Lauksaimniecības un lauku attīstības kredītu garantēšanas kārtība” un noteikumu projekts „Grozījumi Ministru kabineta 2009.gada 7.jūlija noteikumos Nr.746 „Lauksaimniecības un lauku attīstības kredītu garantēšanas kārtība”” |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Investice do zpracování a uvádění na trh, Investice v zemědělských podnicích , Zahájení činnosti mladých zemědělců |
|||
Forma podpory |
Záruka |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
80 % |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.12.2019 |
|||
Hospodářská odvětví |
ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
18.11.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37391 (13/N) |
|||
Členský stát |
Lotyšsko |
|||
Region |
— |
— |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Prolongation of RDP measure “Natura 2000 payments (to forest owners)” |
|||
Právní základ |
Ministru kabineta noteikumu projekts “ Noteikumi par valsts un Eiropas Savienības lauku attīstības atbalsta piešķiršanu, administrēšanu un uzraudzību vides un lauku ainavas uzlabošanai” |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Platby v rámci Natury 2000 a platby související sesměrnicí 2000/60/ES |
|||
Forma podpory |
Přímý grant |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
0 % |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-31.12.2014 |
|||
Hospodářská odvětví |
ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
18.11.2013 |
|||||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37415 (13/N) |
|||||||
Členský stát |
Francie |
|||||||
Region |
— |
— |
||||||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Prorogation de la carte française des aides ŕ finalité régionale pour la période 2007-2013 jusqu'au 30 juin 2014 |
|||||||
Právní základ |
Décret modifiant le décret no2007-732 du 7 mai 2007 modifié relatif aux zones d’aide ŕ finalité régionale et aux zones d’aide ŕ l’investissement des petites et moyennes entreprises |
|||||||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||||||
Cíl |
Regionální rozvoj |
|||||||
Forma podpory |
Jiná – Oznámení se týká prodloužení použitelnosti stávající mapy regionální podpory. Možné jsou všechny formy podpory |
|||||||
Rozpočet |
— |
|||||||
Míra podpory |
70 % |
|||||||
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.6.2014 |
|||||||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
14.11.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37438 (13/N) |
|||
Členský stát |
Spojené království |
|||
Region |
— |
Smíšené oblasti |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Prolongation of the United Kingdom existing regional assisted areas map until 30th June 2014 |
|||
Právní základ |
No draft legislation modifying the duration of the current UK map is required, as the current Assisted Areas Order (see enclosed SI 2007/107) does not have an expiry date, and will therefore continue in force until it is revoked (which will happen at the same time we introduce the new 2014-2020 Assisted Area map). |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Regionální rozvoj |
|||
Forma podpory |
Jiná – Oznámení se týká prodloužení použitelnosti stávající mapy regionální podpory. Možné jsou všechny formy podpory. |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
15 % |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.6.2014 |
|||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
9.12.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37476 (13/N) |
|||
Členský stát |
Itálie |
|||
Region |
— |
— |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Criteria and modalities for awarding aid in favour of he associations of mutual insurance |
|||
Právní základ |
Articolo 5, comma 8, della legge provinciale 14 dicembre 1999, n. 10, e successive modifiche |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Pojistné |
|||
Forma podpory |
Jiná |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
0 % |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.6.2014 |
|||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
9.12.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37572 (13/N) |
|||
Členský stát |
Itálie |
|||
Region |
— |
— |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Aid for animal welfare measures (Bolzano) |
|||
Právní základ |
Legge provinciale 14 dicembre 1998, n. 11, e successive modifiche Articolo4, comma 1, lettera g) |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Závazky pro dobré životní podmínky zvířat |
|||
Forma podpory |
Jiná |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
0 % |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-31.12.2014 |
|||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
16.12.2013 |
|||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37587 (13/N) |
|||||
Členský stát |
Francie |
|||||
Region |
— |
Smíšené oblasti |
||||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Aides ŕ la recherche et au développement dans le secteur de la viande, des produits carnés, des ovoproduits, du lait et des produits laitiers |
|||||
Právní základ |
articles L. 621-1 et suivants du code rural et de la pęche maritime |
|||||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||||
Cíl |
Výzkum a vývoj |
|||||
Forma podpory |
Jiná |
|||||
Rozpočet |
|
|||||
Míra podpory |
100 % |
|||||
Délka trvání programu |
do 31.12.2019 |
|||||
Hospodářská odvětví |
ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ |
|||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
19.12.2013 |
|||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37588 (13/N) |
|||||
Členský stát |
Francie |
|||||
Region |
— |
— |
||||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Programmes pour l'installation et le développement des initiatives locales (PIDIL) |
|||||
Právní základ |
|
|||||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||||
Cíl |
Jiné |
|||||
Forma podpory |
Přímý grant |
|||||
Rozpočet |
Celkový rozpočet: EUR 12 (v milionech) |
|||||
Míra podpory |
% |
|||||
Délka trvání programu |
1.1.2014-31.12.2015 |
|||||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
16.12.2013 |
|||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37607 (13/N) |
|||||
Členský stát |
Německo |
|||||
Region |
HESSEN |
— |
||||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Hessen- Beihilfen im Zusammenhang mit dem Transport und der Beseitigung von Falltieren |
|||||
Právní základ |
§ 15 Absatz 2 des Hessischen Ausführungsgesetzes zum Tierseuchengesetz |
|||||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||||
Cíl |
Choroby zvířat |
|||||
Forma podpory |
Dotované služby |
|||||
Rozpočet |
|
|||||
Míra podpory |
100 % |
|||||
Délka trvání programu |
1.1.2014-31.12.2020 |
|||||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
Die Landkreise in Hessen |
|||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
28.11.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37619 (13/N) |
|||
Členský stát |
Maďarsko |
|||
Region |
— |
Smíšené oblasti |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Az N 651/2006. számú jóváhagyott program (fejlesztési adókedvezmény) 2014. június 30-cal bezárólag történő meghosszabbítása |
|||
Právní základ |
A társasági adóról és az osztalékadóról szóló 1996. évi LXXXI. törvény |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Regionální rozvoj |
|||
Forma podpory |
Daňová úleva |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
— |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.6.2014 |
|||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
26.11.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37668 (13/N) |
|||
Členský stát |
Portugalsko |
|||
Region |
MADEIRA |
Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Prorrogaçăo do regime aprovado N 421/2006 Zona Franca Madeira até 30 de junho de 2014 inclusive |
|||
Právní základ |
Decreto Lei 163/2003, de 24 de Julho de 2003 + Decreto-Lei no 500/80, de 20.10.1980 (Anexo I) + Estatuto dos Benefícios Fiscais aprovado pelo Decreto-Lei no 215/89, de 1.7.1989, consoante republicado em anexo I ao Decreto-lei no 108/2008, de 26.6.2008 (art 33o a 36o) + Lei no 64-B/2011, de 30 de Dezembro (art 144o e 146o, que alteram o regime de auxílios fiscais da Zona Franca da Madeira (ZFM). |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Regionální rozvoj |
|||
Forma podpory |
Snížení daňové sazby |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
— |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.6.2014 |
|||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
18.12.2013 |
||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37690 (13/N) |
||||
Členský stát |
Slovinsko |
||||
Region |
— |
— |
|||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Rescue aid in favour of Abanka d.d. – Slovenia |
||||
Právní základ |
Measures of the Republic of Slovenia to Strengthen the Stability of Banks Act |
||||
Název opatření |
Jednotlivá podpora |
Abanka d.d. |
|||
Cíl |
Náprava vážné poruchy v hospodářství |
||||
Forma podpory |
Jiná – Kapitálový vklad |
||||
Rozpočet |
Celkový rozpočet: EUR 348 (v milionech) |
||||
Míra podpory |
— |
||||
Délka trvání programu |
Od 18.12.2013 |
||||
Hospodářská odvětví |
PENĚŽNICTVÍ A POJIŠŤOVNICTVÍ |
||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
4.12.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37716 (13/N) |
|||
Členský stát |
Rumunsko |
|||
Region |
— |
Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Dezvoltarea regională prin investiții directe |
|||
Právní základ |
Proiectul de hotărâre de Guvern pentru modificarea H.G. nr. 753/2008 care prevede la articolul unic modificarea alineatului (1) al articolului 11 din H.G. nr. 753/2008. |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Regionální rozvoj |
|||
Forma podpory |
Přímý grant |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
50 % |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.6.2014 |
|||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
4.12.2013 |
|||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37721 (13/N) |
|||
Členský stát |
Rumunsko |
|||
Region |
— |
Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Procesarea produselor agricole și forestiere în vederea obținerii de produse neagricole |
|||
Právní základ |
Proiect al Ordinului ministrului agriculturii, padurilor si dezvoltarii rurale privind aplicarea schemei de ajutor de stat „Stimularea dezvoltarii regionale prin realizarea de investitii pentru procesarea produselor agricole si forestiere în vederea obtinerii de produse neagricole” |
|||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||
Cíl |
Regionální rozvoj |
|||
Forma podpory |
Přímý grant |
|||
Rozpočet |
— |
|||
Míra podpory |
50 % |
|||
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.6.2014 |
|||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
16.12.2013 |
|||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37802 (13/N) |
|||||
Členský stát |
Německo |
|||||
Region |
— |
— |
||||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Niedersachsen: Beihilfe für die Entfernung und Beseitigung von Falltieren |
|||||
Právní základ |
Niedersächsisches Ausführungsgesetz zum Tierische Nebenprodukte-Beseitigungsgesetz (Nds. AG TierNebG); Niedersächsische Richtlinie über die Gewährung von staatlichen Beihilfen für die Entfernung und Beseitigung von Falltieren |
|||||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||||
Cíl |
Choroby zvířat |
|||||
Forma podpory |
Dotované služby |
|||||
Rozpočet |
|
|||||
Míra podpory |
100 % |
|||||
Délka trvání programu |
1.1.2014-31.12.2016 |
|||||
Hospodářská odvětví |
ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ |
|||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
|||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
16.12.2013 |
|||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37803 (13/N) |
|||||
Členský stát |
Německo |
|||||
Region |
— |
— |
||||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Baden-Württemberg Zuschuss für die Tierkörperbeseitigung von gefallenen Tieren |
|||||
Právní základ |
|
|||||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
||||
Cíl |
Choroby zvířat |
|||||
Forma podpory |
Dotované služby |
|||||
Rozpočet |
|
|||||
Míra podpory |
100 % |
|||||
Délka trvání programu |
1.1.2014-31.12.2019 |
|||||
Hospodářská odvětví |
ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ |
|||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
Stadt- und Landkreise |
|||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
12.12.2013 |
|
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37812 (13/N) |
|
Členský stát |
Polsko |
|
Region |
Poland |
Čl. 107 odst. 3 písm. a),Čl. 107 odst. 3 písm. c) |
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Przedłużenie obowiązywania zatwierdzonego programu pomocy państwa – N 405/2008 (Program pomocy regionalnej na inwestycje w zakresie: energetyki, infrastruktury telekomunikacyjnej, infrastruktury sfery badawczo-rozwojowej i lecznictwa uzdrowiskowego) do dnia 30 czerwca 2014 r. włącznie. |
|
Právní základ |
Projekt rozporządzenia zmieniającego Rozporządzenie Ministra Rozwoju Regionalnego w sprawie udzielania pomocy na inwestycje w zakresie: energetyki, infrastruktury telekomunikacyjnej, infrastruktury sfery badawczo – rozwojowej, lecznictwa uzdrowiskowego w ramach regionalnych programów operacyjnych (Dz. U. Nr 214, poz. 1661) |
|
Název opatření |
Režim podpory |
— |
Cíl |
Regionální rozvoj, Rozvoj odvětví, Zaměstnanost |
|
Forma podpory |
Přímý grant |
|
Rozpočet |
— |
|
Míra podpory |
50 % |
|
Délka trvání programu |
1.1.2014-30.6.2014 |
|
Hospodářská odvětví |
Výroba, přenos a rozvod elektřiny, Výroba plynu; rozvod plynných paliv prostřednictvím sítí, Telekomunikační činnosti, Vědecký výzkum a vývoj, Zdravotní péče |
|
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
Właściwa instytucja zarządzająca |
|
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
Datum přijetí rozhodnutí |
19.12.2013 |
||||
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37838 (13/N) |
||||
Členský stát |
Nizozemsko |
||||
Region |
— |
Čl. 107 odst. 3 písm. c) |
|||
Název (a/nebo jméno příjemce) |
Verlenging van de Nederlandse regionalesteunkaart 2007-2013 tot en met 30 juni 2014 |
||||
Právní základ |
— |
||||
Název opatření |
Režim podpory |
— |
|||
Cíl |
Regionální rozvoj |
||||
Forma podpory |
Jiná – Oznámení se týká prodloužení použitelnosti stávající mapy regionální podpory. Možné jsou všechny formy podpory. |
||||
Rozpočet |
—- |
||||
Míra podpory |
— |
||||
Délka trvání programu |
1.1.2007-30.6.2014 |
||||
Hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu |
|
||||
Další informace |
— |
Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:
http://ec.europa.eu/competition/elojade/isef/index.cfm
IV Informace
INFORMACE ČLENSKÝCH STÁTŮ
7.2.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 37/16 |
Informace členských států o státních podporách poskytovaných podle nařízení Komise (ES) č. 800/2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách)
(Text s významem pro EHP)
(2014/C 37/02)
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.36094 (13/X) |
||||
Členský stát |
Itálie |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
CAMPANIA Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
CONTRATTO DI PROGRAMMA REGIONALE PER LO SVILUPPO INNOVATIVO DELLE FILIERE MANIFATTURIERE STRATEGICHE IN CAMPANIA |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Decreto Dirigenziale n. 31 del 14.9.2012 – Struttura di Missione – UOGP |
||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||
Doba trvání |
1.1.2013-31.12.2013 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 150 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
POR Campania 2007/2013 — Ob Op. 2.2, 2.3 — POR Campania FSE 2007/2013 Obiettivo Operativo a.1, b.1 — EUR 75,00 (v milionech) |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Průmyslový výzkum (čl. 31 odst. 2 písm. b)) |
65 % |
15,15 % |
|||
Experimentální vývoj (čl. 31 odst. 2 písm. c)) |
40 % |
20,2 % |
|||
Podpora na studie technické proveditelnosti (článek 32) |
75 % |
— |
|||
Podpora pro malé a střední podniky na náklady práv k průmyslovému vlastnictví (článek 33) |
80 % |
— |
|||
Podpora na poradenské služby a podpůrné služby v oblasti inovací (článek 36) |
200 000 EUR |
— |
|||
Podpora na vypůjčení vysoce kvalifikovaných pracovníků (článek 37) |
50 EUR |
— |
|||
Specifické vzdělávání (čl. 38 odst. 1) |
25 % |
20,2 % |
|||
Obecné vzdělávání (čl. 38 odst. 2) |
60 % |
20,2 % |
|||
Základní výzkum (čl. 31 odst. 2 písm. a)) |
100 % |
— |
|||
Regionální podpora – režim podpory (čl. 13) |
30 % |
20,2 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://filierestrategiche.regione.campania.it/uogp/home.do
cliccare sulle icone dei files in formato PDF
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.36985 (13/X) |
||||
Členský stát |
Itálie |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
FRIULI-VENEZIA GIULIA Smíšené oblasti |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
AVVISO DI PROCEDURA PUBBLICA PER LA SELEZIONE DI PROGETTI FORMATIVI AZIENDALI (LEGGE 236/1993 ARTICOLO 9, COMMI 3 E 7) – STANZIAMENTO 2012 |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
LEGGE 236 DEL 19 LUGLIO 1993 ARTICOLO 9 COMMI 3 E 7 DECRETO N. 6038/LAVFOR.FP/2012 DEL 2 NOVEMBRE 2012 |
||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||
Doba trvání |
1.12.2012-31.12.2016 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 1,43 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Specifické vzdělávání (čl. 38 odst. 1) |
25 % |
20,2 % |
|||
Obecné vzdělávání (čl. 38 odst. 2) |
60 % |
20,2 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://bandiformazione.regione.fvg.it/fop2011/Bandi/Dettaglio.aspx?Id=2201
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37119 (13/X) |
||||
Členský stát |
Spojené království |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
UNITED KINGDOM Čl. 107 odst. 3 písm. a),Čl. 107 odst. 3 písm. c),Oblasti, které nemají nárok na podporu |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
Structural Lifecycle Industry Collaboration Joint Industry Project |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Section 5(1) of the Science and Technology Act 1965: |
||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||
Doba trvání |
22.3.2013-25.3.2013 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Vědecký výzkum a vývoj |
||||
Kategorie příjemce |
velký podnik |
||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
GBP 0,79 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
GBP 0,00 (v milionech) |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Podpora na ekologické studie (článek 24) |
50 % |
0 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
https://www.gov.uk/government/publications/offshore-wind-structural-lifecycle-industry-collaboration
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37167 (13/X) |
||||
Členský stát |
Španělsko |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
GUIPUZCOA Oblasti, které nemají nárok na podporu |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
Ayuda individual Katea Legaia S.L.L. |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Acuerdo Consejo de Diputados, de fecha 16 de julio de 2013. (BOG No 144, 30.7.2013) |
||||
Typ opatření |
podpora ad hoc |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||
Datum poskytnutí podpory |
Od 30.7.2013 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení, Výroba elektrických zařízení, Výroba strojů a zařízení j. n., Opravy a instalace strojů a zařízení, Skladování a vedlejší činnosti v dopravě, Výroba a hutní zpracování drahých a jiných neželezných kovů |
||||
Kategorie příjemce |
MSP – Katea Legaia S.L.L. (EMPRESA DE EMPLEO PROTEGIDO) |
||||
Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku |
EUR 0,3 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Podpora na uhrazení dodatečných nákladů na zaměstnávání zdravotně postižených pracovníků (článek 42) |
19 % |
— |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
https://ssl4.gipuzkoa.net/castell/bog/2013/07/30/c1307461.pdf
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37233 (13/X) |
|||||||
Členský stát |
Španělsko |
|||||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
|||||||
Název regionu (podle NUTS) |
ESPANA Čl. 107 odst. 3 písm. a),Čl. 107 odst. 3 písm. c),Oblasti, které nemají nárok na podporu ,Smíšené oblasti |
|||||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||||
Název opatření podpory |
Programa Estatal de Promoción del Talento y su Empleabilidad (I+D+I). |
|||||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Orden ECC/1402/2013, de 22 de julio, por la que se aprueban las bases reguladoras para la concesión de ayudas en el marco del Programa Estatal de Promoción del Talento y su Empleabilidad del Plan Estatal de Investigación Científica y Técnica y de Innovación 2013-2016. |
|||||||
Typ opatření |
Režim podpory |
|||||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
|||||||
Doba trvání |
25.7.2013-31.12.2017 |
|||||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
|||||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 130 (v milionech) |
|||||||
V rámci záruk |
— |
|||||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Zvýhodněná půjčka , Přímý grant |
|||||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
Reglamento (CE) no 1083/2006 del Consejo de 11 de julio de 2006 por el que se establecen las disposiciones generales relativas al FEDER, al FSE y al Fondo de Cohesión y se deroga el Reglamento (CE) n.o 1260/1999. Reglamento (CE) no 1828/2006 de la Comisión de 8 de diciembre de 2006, por el que se fijan normas de desarrollo para el Reglamento (CE) n.o 1083/2006 del Consejo, por el que se establecen las disposiciones generales relativas al FEDER, al FSE y al Fondo de Cohesión, y el Reglamento (CE) n.o 1080/2006 del Parlamento Europeo y del Consejo, relativo al FEDER. El Reglamento (CE) no 1081/2006 del Parlamento Europeo y del Consejo de 5 de julio de 2006 relativo al FSEy por el que se deroga el Reglamento (CE) n.o 1784/1999. El Reglamento (CE) no 396/2009 del Parlamento Europeo y del Consejo de 6 de mayo de 2009 por el que se modifica el Reglamento (CE) no 1081/2006 en lo que respecta al FSE para ampliar los tipos de costes subvencionables por el FSE. – EUR 80,00 (v milionech) |
|||||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||||
Experimentální vývoj (čl. 31 odst. 2 písm. c)) |
40 % |
20,2 % |
||||||
Podpora na studie technické proveditelnosti (článek 32) |
75 % |
— |
||||||
Základní výzkum (čl. 31 odst. 2 písm. a)) |
100 % |
— |
||||||
Průmyslový výzkum (čl. 31 odst. 2 písm. b)) |
65 % |
20,2 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://www.boe.es/boe/dias/2013/07/24/pdfs/BOE-A-2013-8080.pdf
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37261 (13/X) |
||||
Členský stát |
Lotyšsko |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
Latvia Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
Atbalsts nodarbināto apmācībām komersantu konkurētspējas veicināšanai – atbalsts partnerībās organizētām apmācībām – 2.kārta (grozījumi) |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
30.3.2010. Ministru Kabineta noteikumi Nr.328 “Noteikumi par darbības programmas “Cilvēkresursi un nodarbinātība” papildinājuma 1.3.1.1.1.apakšaktivitātes “Atbalsts nodarbināto apmācībām komersantu konkurētspējas veicināšanai – atbalsts partnerībās organizētām apmācībām” projektu iesniegumu atlases otro kārtu”. Darbības programma “Cilvēkresursi un nodarbinātība” (638.- 641.punkts). Darbības programmas “Cilvēkresursi un nodarbinātība” papildinājums (185.-190.punkts). |
||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
Změna X 214/2010 |
||||
Doba trvání |
22.8.2013-31.12.2013 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
LVL 5,5 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
Komisijas lēmums 18.12.2007. ar ko pieņem darbības programmu Kopienas palīdzībai no Eiropas Sociālā fonda atbilstīgi konverģences mērķim Latvijas reģionos CCI 2007LV051PO001. Valsts atbalsta programmas X214/2010 “Atbalsts nodarbināto apmācībām komersantu konkurētspējas veicināšanai – atbalsts partnerībās organizētām apmācībām” 2.kārtas publisko finansējumu veido Eiropas Sociālā fonda finansējums 18,865 milj. LVL, valsts budžeta finansējums 0,654 milj. LVL un valsts budžeta (virssaistību) finansējums 2,5 milj.LVL. – LVL 18,86 (v milionech) |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Obecné vzdělávání (čl. 38 odst. 2) |
60 % |
20,2 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://likumi.lv/doc.php?id=208009
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37278 (13/X) |
||||
Členský stát |
Maďarsko |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
Hungary Čl. 107 odst. 3 písm. a),Čl. 107 odst. 3 písm. c) |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
Minősített földgázellátási üzemzavar esetén alkalmazható jövedéki adó-visszaigénylés |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
2003. évi CXXVII. törvény a jövedéki adóról és a jövedéki termékek forgalmazásának különös szabályairól 57. § |
||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||
Doba trvání |
30.11.2011-30.6.2014 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
HUF 5 000 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Jiná forma daňové úlevy |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Podpora v podobě úlev na ekologických daních (článek 25) |
104,2 HUF |
— |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://net.jogtar.hu/jot
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37280 (13/X) |
||||
Členský stát |
Maďarsko |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
Hungary Čl. 107 odst. 3 písm. a),Čl. 107 odst. 3 písm. c) |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
Kereskedelmi gázolaj vásárlása esetén adóvisszaigénylés formájában nyújtott támogatás |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
2003. évi CXXVII. törvény a jövedéki adóról és a jövedéki termékek forgalmazásának különös szabályairól, 57/C. § |
||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||
Doba trvání |
1.1.2011-30.6.2014 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
HUF 11 605,6 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Jiná forma daňové úlevy |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Podpora v podobě úlev na ekologických daních (článek 25) |
17 HUF |
— |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://http:/net.jkogtar.hu/jot
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37393 (13/X) |
|||||
Členský stát |
Německo |
|||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
|||||
Název regionu (podle NUTS) |
NORDRHEIN-WESTFALEN Čl. 107 odst. 3 písm. c),Oblasti, které nemají nárok na podporu |
|||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||
Název opatření podpory |
Richtlinie über die Gewährung von Zuwendungen aus dem Programm Rationelle Energieverwendung, Regenerative Energien und Energiesparen progres.nrw-Programmbereich KWK (Förderung von KWK-Anlagen und KWK bezogenen Maßnahmen) RdErl. d. Ministeriums für Klimaschutz, Umwelt, Landwirtschaft, Natur- und Verbraucherschutz — VII 5 — 37.60 v. 19.10.2012 |
|||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Ministerialblatt des Landes NRW (MBL.NRW — Teil I, Gliederungsnummer 751) Nr. 28 vom 20.11.2012 |
|||||
Typ opatření |
Režim podpory |
|||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
|||||
Doba trvání |
20.11.2012-31.12.2017 |
|||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
|||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 3 (v milionech) |
|||||
V rámci záruk |
— |
|||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
|||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
|||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||
Investiční podpora na ochranu životního prostředí na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie (článek 22) |
45 % |
20,2 % |
||||
Podpora na ekologické studie (článek 24) |
50 % |
20,2 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://www.bezreg-arnsberg.nrw.de/themen/f/foerderprogramm_progres_nrw/do_kwk/progresnrw_richtlinie_kwk_2012.pdf
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37446 (13/X) |
||||
Členský stát |
Polsko |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
PL |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
Poland, Centralny slaski (SRE 2001) Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
Pomoc dla Investeko S.A. na B+R |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
art. 400b ustawy z dnia 27 kwietnia 2001 r. – Prawo ochrony środowiska (Dz. U. z 2008 r. Nr 25, poz. 150, z późn. zm.) |
||||
Typ opatření |
podpora ad hoc |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||
Datum poskytnutí podpory |
Od 4.9.2013 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||
Kategorie příjemce |
MSP – Investeko S.A. |
||||
Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku |
PLN 6,6404 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
http://ec.europa.eu/environment/life/project/Projects/index.cfm?fuseaction=search.dspPage&n_proj_id=4581 – PLN 7,38 (v milionech) |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Experimentální vývoj (čl. 31 odst. 2 písm. c)) |
25 % |
20,2 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
|
http://bip.nfosigw.gov.pl/informacja-publiczna/informacja-o-udzielonej-pomocy-publicznej/ |
|
http://bip.nfosigw.gov.pl/download/gfx/bip/pl/nfoopisy/315/6/3/nf.605.2013.wn12.oz-uk-lf.d.pdf |
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37456 (13/X) |
|||||
Členský stát |
Německo |
|||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
20-13-3234-01-13 |
|||||
Název regionu (podle NUTS) |
DACHAU Oblasti, které nemají nárok na podporu |
|||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||
Název opatření podpory |
Containderdepot München-Ost (Phase 2) |
|||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Art. 23, 44 BayHO |
|||||
Typ opatření |
podpora ad hoc |
|||||
Změna stávajícího opatření podpory |
Změna SA.36049 |
|||||
Datum poskytnutí podpory |
Od 17.9.2013 |
|||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Železniční nákladní doprava |
|||||
Kategorie příjemce |
MSP – Kloiber GmbH |
|||||
Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku |
EUR 0,7012 (v milionech) |
|||||
V rámci záruk |
— |
|||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
|||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
|||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||
Investiční podpora a podpora zaměstnanosti pro malé a střední podniky (článek 15) |
10 % |
— |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://www.stmwivt.bayern.de/verkehr/schiene/schienengueterverkehr/agvo3
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37506 (13/X) |
||||||
Členský stát |
Španělsko |
||||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||||
Název regionu (podle NUTS) |
ASTURIAS Čl. 107 odst. 3 písm. c) |
||||||
Poskytovatel podpory |
|
||||||
Název opatření podpory |
Subvenciones a la inserción laboral de las personas con discapacidad en los centros especiales de empleo |
||||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Resolución de la Consejería de Economía y Empleo (Boletín Oficial del Principado de Asturias de 30 de septiembre de 2013). |
||||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||||
Doba trvání |
1.10.2013-31.12.2015 |
||||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
||||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 7 (v milionech) |
||||||
V rámci záruk |
— |
||||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
||||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
||||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||||
Podpora pro zaměstnávání zdravotně postižených pracovníků v podobě subvencování mzdových nákladů (článek 41) |
75 % |
— |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
https://sede.asturias.es/bopa/2013/09/30/2013-17775.pdf
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37545 (13/X) |
||||
Členský stát |
Španělsko |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
ESPANA Čl. 107 odst. 3 písm. c) |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
Ayudas para la rehabilitación energética de edificios existentes del sector residencial (uso vivienda y hotelero) |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Resolución de 25 de septiembre de 2013, de la Secretaría de Estado de Energía, por la que se publica la de 25 de junio de 2013, del Consejo de Administración del Instituto para la Diversificación y Ahorro de la Energía. Publicado en BOE no 235 del Martes 1 de octubre de 2013 |
||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||
Doba trvání |
2.10.2013-30.10.2015 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 62,5 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Zvýhodněná půjčka |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Investiční podpora na ochranu životního prostředí na podporu energie z obnovitelných zdrojů energie (článek 23) |
45 % |
20,2 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://www.idae.es/index.php/id.745/mod.pags/mem.detalle
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37573 (13/X) |
|||||
Členský stát |
Česká republika |
|||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
|||||
Název regionu (podle NUTS) |
Czech Republic Čl. 107 odst. 3 písm. a),Oblasti, které nemají nárok na podporu |
|||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||
Název opatření podpory |
Školní závody |
|||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů Zásady vydané Ministerstvem zemědělství, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro příslušný rok |
|||||
Typ opatření |
Režim podpory |
|||||
Změna stávajícího opatření podpory |
Prodloužení X 165/2009 |
|||||
Doba trvání |
1.1.2014-30.9.2019 |
|||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ, Zpracování dřeva, výroba dřevěných a korkových výrobků, kromě nábytku; výroba proutěných a slaměných výrobků, Opravy kovodělných výrobků, strojů a zařízení, Veterinární činnosti, Výroba potravinářských výrobků |
|||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
|||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
CZK 22 (v milionech) |
|||||
V rámci záruk |
— |
|||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
|||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
|||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||
Obecné vzdělávání (čl. 38 odst. 2) |
60 % |
0 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
|
http://eagri.cz/public/web/file/223499/Prakticka_prirucka_Zasady_2013.pdf |
|
http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/narodni-dotace/zasady-zemedelstvi-potravinarstvi/ |
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37601 (13/X) |
|||||
Členský stát |
Estonsko |
|||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
|||||
Název regionu (podle NUTS) |
Estonia Obecné nařízení o blokových výjimkách, 2008–2013 |
|||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||
Název opatření podpory |
Vooluveekogude seisundi parandamise tingimused |
|||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
|
|||||
Typ opatření |
Režim podpory |
|||||
Změna stávajícího opatření podpory |
Změna X 312/2010 |
|||||
Doba trvání |
1.9.2013-30.6.2014 |
|||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
|||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 4 (v milionech) |
|||||
V rámci záruk |
— |
|||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
|||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
Ühtekuuluvusfond – EUR 4,00 (v milionech) |
|||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||
Investiční podpora, která podnikům umožní řídit se přísnějšími normami, než jsou normy Společenství v oblasti ochrany životního prostředí, nebo zvyšovat úroveň ochrany životního prostředí v případě, že norma Společenství neexistuje (článek 18) (Konkrétní odkaz na príslušné normy: Veeseaduse § 17 (4) and (9); § 40 (13)) |
35 % |
20,2 % |
||||
Podpora na poradenské služby ve prospěch malých a středních podniků (článek 26) |
50 % |
— |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
https://www.riigiteataja.ee/akt/123112012002
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37701 (13/X) |
||||
Členský stát |
Lotyšsko |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
3.grozījumi valsts atbalsta programmā ““Augstas pievienotās vērtības investīcijas” 2.kārta” |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
2011.gada 19.oktobra Ministru kabineta noteikumi Nr.817 “Noteikumi par darbības programmas “Uzņēmējdarbība un inovācijas” papildinājuma 2.1.2.4.aktivitāti “Augstas pievienotās vērtības investīcijas” ” Darbības programma “Uzņēmējdarbība un inovācijas” (269.1. – 269.4. punkts) Darbības programmas “Uzņēmējdarbība un inovācijas” papildinājums (76.1 – 76.6 punkts) |
||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
Změna SA.34267 |
||||
Doba trvání |
1.1.2014-30.6.2014 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
LVL 37,2692 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
KOMISIJAS LĒMUMS 24.9.2007., ar ko pieņem darbības programmu “Uzņēmējdarbība un Inovācijas” Kopienas palīdzībai no Eiropas Reģionālās attīstības fonda atbilstīgi konverģences mērķim Latvijā CCI 2007 LV 16 1 PO 001 – LVL 11,33 (v milionech) |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Regionální podpora – režim podpory (čl. 13) |
45 % |
0 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://likumi.lv/doc.php?id=238461
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37767 (13/X) |
|||||
Členský stát |
Německo |
|||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
|||||
Název regionu (podle NUTS) |
HAMBURG Oblasti, které nemají nárok na podporu |
|||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||
Název opatření podpory |
Förderrichtlinie Unternehmen für Ressourcenschutz |
|||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
§ 44 Landeshaushaltsordnung (LHO) von Hamburg vom 23.12.1971 (Hamburgisches Gesetz- und Verordnungsblatt (HmbGVBl.) 1971 S. 261, 1972 S. 10, zuletzt geändert am 18.12.2012 (HmbGVBl. S. 530) |
|||||
Typ opatření |
Režim podpory |
|||||
Změna stávajícího opatření podpory |
Prodloužení X 63/2010 |
|||||
Doba trvání |
1.1.2014-31.12.2020 |
|||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
|||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 5,1 (v milionech) |
|||||
V rámci záruk |
— |
|||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Zvýhodněná půjčka , Přímý grant, Úroková subvence |
|||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
|||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||
Investiční podpora na ochranu životního prostředí pro opatření na úsporu energie (článek 21) |
20 % |
10,1 % |
||||
Investiční podpora na ochranu životního prostředí na podporu energie z obnovitelných zdrojů energie (článek 23) |
20 % |
10,1 % |
||||
Podpora na ekologické studie (článek 24) |
50 % |
0 % |
||||
Investiční podpora na ochranu životního prostředí na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie (článek 22) |
20 % |
10,1 % |
||||
Investiční podpora, která podnikům umožní řídit se přísnějšími normami, než jsou normy Společenství v oblasti ochrany životního prostředí, nebo zvyšovat úroveň ochrany životního prostředí v případě, že norma Společenství neexistuje (článek 18) |
20 % |
10,1 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://www.hamburg.de/contentblob/1077484/data/foerderrichtlinie-antrag.pdf
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37768 (13/X) |
||||
Členský stát |
Itálie |
||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
— |
||||
Název regionu (podle NUTS) |
BASILICATA Čl. 107 odst. 3 písm. c) |
||||
Poskytovatel podpory |
|
||||
Název opatření podpory |
Aiuti agli investimenti in Ricerca e Sviluppo per le PMI della Basilicata |
||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Delibera di Giunta Regionale n. 834 del 9.7.2013 pubblicato sul Bollettino Ufficiale della Regione Basilicata n. 25 del 19.7.2013 |
||||
Typ opatření |
Režim podpory |
||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
||||
Doba trvání |
27.11.2013-30.6.2014 |
||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
ZÁSOBOVÁNÍ VODOU; ČINNOSTI SOUVISEJÍCÍ S ODPADNÍMI VODAMI, ODPADY A SANACEMI, ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL, DODÁVÁNÍ ELEKTŘINY, PLYNU, PÁRY A KLIMATIZOVANÉHO VZDUCHU |
||||
Kategorie příjemce |
MSP |
||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 3 (v milionech) |
||||
V rámci záruk |
— |
||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
PO FESR 2007/2013 – ASSE III – L.I. III.2.1.A – EUR 1,43 (v milionech) |
||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
|||
Průmyslový výzkum (čl. 31 odst. 2 písm. b)) |
50 % |
20,2 % |
|||
Experimentální vývoj (čl. 31 odst. 2 písm. c)) |
25 % |
20,2 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://portalebandi.regione.basilicata.it/portalebandi/detail-bando.jsp?id=52227
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37804 (13/X) |
|||||
Členský stát |
Německo |
|||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
612-40306-/NI/0004 |
|||||
Název regionu (podle NUTS) |
NIEDERSACHSEN Oblasti, které nemají nárok na podporu |
|||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||
Název opatření podpory |
Niedersachsen: Durchführung von Beratungs- und Organisationsdienstleistungen im Bereich Agrarmarketing für die Landesregierung sowie für Unternehmen und Vereinigungen im land- und ernährungswirtschaftlichen Sektor |
|||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Leistungsbeschreibung über die Durchführung von Beratungs- und Organisations-Dienstleistungen im Bereich Agrarmarketing für die Landesregierung sowie für Unternehmen und Vereinigungen im land- und ernährungswirtschaftlichen Sektor Die Vergabe erfolgt im Rahmen einer gemeinschaftsweiten Ausschreibung. |
|||||
Typ opatření |
Režim podpory |
|||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
|||||
Doba trvání |
1.12.2013-30.6.2014 |
|||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ |
|||||
Kategorie příjemce |
MSP |
|||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
EUR 1,41 (v milionech) |
|||||
V rámci záruk |
— |
|||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
|||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
— |
|||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||
Podpora na poradenské služby ve prospěch malých a středních podniků (článek 26) |
50 % |
— |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://www.ml.niedersachsen.de/portal/live.php?navigation_id=1342&article_id=5169&_psmand=7
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37806 (13/X) |
|||||
Členský stát |
Česká republika |
|||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
46829/13/61100 |
|||||
Název regionu (podle NUTS) |
Jihovýchod, Strední Morava, Moravskoslezko, Strední Cechy, Jihozápad, Severozápad, Severovýchod Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
|||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||
Název opatření podpory |
Rozvoj – 3. výzva – 2. prodloužení |
|||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník |
|||||
Typ opatření |
Režim podpory |
|||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
|||||
Doba trvání |
29.10.2013-30.6.2014 |
|||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||
Kategorie příjemce |
MSP |
|||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
CZK 2 500 (v milionech) |
|||||
V rámci záruk |
— |
|||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
|||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
SF-ERDF 85 % státní rozpočet 15 % – CZK 2 125,00 (v milionech) |
|||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||
Regionální podpora – režim podpory (čl. 13) |
40 % |
20,2 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://www.mpo-oppi.cz/rozvoj/#vyzva5
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37807 (13/X) |
|||||
Členský stát |
Česká republika |
|||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
46829/13/61100 |
|||||
Název regionu (podle NUTS) |
Strední Cechy, Jihozápad, Severozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Strední Morava, Moravskoslezko Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
|||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||
Název opatření podpory |
Inovace – Projekt – 4. výzva – 3. prodloužení |
|||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník |
|||||
Typ opatření |
Režim podpory |
|||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
|||||
Doba trvání |
29.10.2013-30.6.2014 |
|||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
|||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
CZK 2 437,5 (v milionech) |
|||||
V rámci záruk |
— |
|||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
|||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
SF-ERDF 85 % státní rozpočet 15 % – CZK 2 071,88 (v milionech) |
|||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||
Regionální podpora – režim podpory (čl. 13) |
40 % |
20,2 % |
||||
Specifické vzdělávání (čl. 38 odst. 1) |
25 % |
20,2 % |
||||
Podpora na poradenské služby ve prospěch malých a středních podniků (článek 26) |
50 % |
0 % |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://www.mpo-oppi.cz/inovace-projekt/#vyzva7
Odkaz na číslo státní podpory |
SA.37808 (13/X) |
|||||
Členský stát |
Česká republika |
|||||
Referenční číslo přidělené v členském státě |
46829/13/61100 |
|||||
Název regionu (podle NUTS) |
Strední Cechy, Jihozápad, Severozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Strední Morava, Moravskoslezko Čl. 107 odst. 3 písm. a) |
|||||
Poskytovatel podpory |
|
|||||
Název opatření podpory |
ICT a strategické služby-3.výzva-2.prodloužení |
|||||
Vnitrostátní právní základ (odkaz na příslušné vnitrostátní úřední vyhlášení) |
Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník |
|||||
Typ opatření |
Režim podpory |
|||||
Změna stávajícího opatření podpory |
— |
|||||
Doba trvání |
1.11.2013-30.6.2014 |
|||||
Dotyčná hospodářská odvětví |
Všechna hospodářská odvětví způsobilá k získání podpory |
|||||
Kategorie příjemce |
MSP,velký podnik |
|||||
Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu |
CZK 980 (v milionech) |
|||||
V rámci záruk |
— |
|||||
Nástroj podpory (článek 5) |
Přímý grant |
|||||
Odkaz na rozhodnutí Komise |
— |
|||||
V případě spolufinancování z finančních prostředků Společenství |
SF-ERDF 85 % státní rozpočet 15 % – CZK 833,00 (v milionech) |
|||||
Cíle |
Maximální intenzita podpory v % nebo maximální výše podpory v národní měně |
Malé a střední podniky– příplatky v % |
||||
Regionální podpora – režim podpory (čl. 13) |
40 % |
20,2 % |
||||
Podpora na poradenské služby ve prospěch malých a středních podniků (článek 26) |
50 % |
— |
Odkaz na internetovou stránku, kde se nachází úplné znění opatření podpory:
http://www.mpo-oppi.cz/ict-a-strategicke-sluzby/#vyzva5
7.2.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 37/37 |
Informace sdělené členskými státy o státních podporách poskytovaných podle nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na státní podporu pro malé a střední podniky působící v produkci zemědělských produktů a o změně nařízení (ES) č. 70/2001
(2014/C 37/03)
Pomoc č.: SA.37567 (13/XA)
Členský stát: Rakousko
Region: BURGENLAND, WIEN, KAERNTEN, STEIERMARK, OBEROESTERREICH, SALZBURG, TIROL, VORARLBERG, NIEDEROESTERREICH
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Förderung der landwirtschaftlichen Beratung in Österreich
Právní základ: Landwirtschaftsgesetzes 1992, BGBl.Nr. 375/1992 idgF
Allgemeine Rahmenrichtlinie 2004, BGBl. II Nr. 51/2004 idgF
http://www.ris.bka.gv.at/Dokumente/BgblPdf/1992_375_0/1992_375_0.pdf
http://www.ris.bka.gv.at/Dokumente/BgblPdf/1975_440_0/1975_440_0.pdf
http://www.ris.bka.gv.at/Dokument.wxe?Abfrage=BgblAuth&Dokumentnummer=BGBLA_2004_II_51
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 8,21 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 15.1.2014-31.12.2016
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Bundesministerium für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft |
Stubenring 1 |
1010 Wien |
Österreich |
Adresa internetových stránek: http://www.lebensministerium.at/land/land-bbf/beratung/agrarberatung.html
Další informace: —
Pomoc č.: SA.37756 (13/XA)
Členský stát: Nizozemsko
Region: GELDERLAND
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Wijzigingen Verordening leningverstrekking Betuwse Bloem Gelderland 2012
Právní základ: Artikel 143, eerste lid, Provinciewet
Artikel 4:23, eerste lid, Algemene wet bestuursrecht
Algemene subsidieverordening Gelderland 1998
Verordening leningverstrekking Betuwse Bloem Gelderland 2012 (zie bijlage I)
Eerste wijziging verordening leningsverstrekking Betuwse Bloem Gelderland 2012 (zie bijlage II)
Tweede wijziging verordening leningverstrekking Betuwse Bloem Gelderland 2012 (zie bijlage III)
Derde wijziging verordening leningverstrekking Betuwse Bloem Gelderland 2012 (zie bijlage IV)
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 2 (v milionech)
Maximální míra podpory: 40 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 14.1.2014-1.6.2015
Cíl podpory: Investice v zemědělských podnicích (článek 4 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Provincie Gelderland |
Postbus 9090 |
6800 GX Arnhem |
Adresa internetových stránek: http://sis.prv.gelderland.nl/infoman/
http://decentrale.regelgeving.overheid.nl/cvdr/xhtmloutput/Historie/Gelderland/264496/264496_3.html
Další informace: —
Pomoc č.: SA.37805 (13/XA)
Členský stát: Německo
Region: BADEN-WUERTTEMBERG
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Baden-Württemberg: Finanzielle Förderung der Erhaltungs- und Wiederaufbaumaßnahmen für Trockenmauern und Staffeln in Weinbergsteillagen
Právní základ: Öffentlich-rechtliche Vereinbarung der Kommunen über die finanzielle Förderung von Erhaltungs- und Wiederaufbaumaßnahmen für Trockenmauern und Staffeln in Weinbergsteillagen
Richtlinie über die finanzielle Förderung von Erhaltungs- und Wiederaufbaumaßnahmen für Trockenmauern und Staffeln in Weinbergsteillagen
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 0,1 (v milionech)
Maximální míra podpory: 60 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 16.1.2014-31.12.2014
Cíl podpory: Zachování krajiny a tradičních staveb (článek 5 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Gemeinde Walheim |
Hauptstraße 68 |
74399 Walheim |
Adresa internetových stránek: http://www.walheim.de/resources/ecics_600.doc
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38004 (13/XA)
Členský stát: Nizozemsko
Region: NEDERLAND
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Subsidie Versnellingsprojecten UDV: Versnelling aan de Kop
Právní základ: Artikel 2 Kaderwet LNV-subsidies
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku : EUR 0,0722 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 14.1.2014-31.3.2015
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Ministerie Van Economische Zaken |
Postbus 20401, 2500 EK Den Haag |
Adresa internetových stránek: http://www.rijksoverheid.nl/ministeries/ez
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38005 (13/XA)
Členský stát: Nizozemsko
Region: NEDERLAND
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: subsidie UDV-project: Duurzamer dierlijke producten in het winkelschap
Právní základ: artikel 2 Kaderwet LNV-subsidies
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku : EUR 0,1539 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 14.1.2014-31.7.2015
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Ministerie van Economische Zaken |
Postbus 20401, 2500 EK Den Haag |
Adresa internetových stránek: http://www.rijksoverheid.nl/ministeries/ez
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38006 (13/XA)
Členský stát: Nizozemsko
Region: NEDERLAND
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Subsidie versnellingsprojecten UDV Ranking the Stars
Právní základ: artikel 2 van de Kaderwet LNV-subsidies
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku : EUR 0,02 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 14.1.2014-31.12.2014
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Ministerie van Economische zaken |
Postbos 20401, 2500 EK Den Haag |
Adresa internetových stránek: http://www.rijksoverheid.nl/ministeries/ez
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38007 (13/XA)
Členský stát: Nizozemsko
Region: NEDERLAND
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: subsidie versnellingsproject Ketenmanagement in het kader van Uitvoeringsagenda Duurzame Veehouderij
Právní základ: artikel 2 Kaderwet LNV-subsidies
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku : EUR 0,1513 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 1.3.2014-28.2.2015
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Ministerie van Economische Zaken |
Postbus 20401, 2500 EK Den Haag |
Adresa internetových stránek: http://www.rijsoverheid.nl/ministeries/ez
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38008 (13/XA)
Členský stát: Nizozemsko
Region: NEDERLAND
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: subsidie versnellingsproject UDV: mogelijkmakersnetwerken
Právní základ: artikel 2 Kaderwet LNV-subsidies
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku : EUR 0,159 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 1.3.2014 – 28.2.2015
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Ministerie van Economische Zaken |
Postbus 20401, 2500 EK Den Haag |
Adresa internetových stránek: http://www.rijksoverheid.nl/ministries/ez
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38009 (13/XA)
Členský stát: Nizozemsko
Region: NEDERLAND
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: subsidie UDV Verduurzamen Veevoer: verbreding en verdieping
Právní základ: arikle 2 Kaderwet LNV-subsidies
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku : EUR 0,045 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 11.1.2014-31.12.2014
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Ministerie van Economische Zaken |
Postbus 20401, 2500 EK Den Haag |
Adresa internetových stránek: http://www.rijksoverheid.nl/ministeries/ez
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38066 (13/XA)
Členský stát: Nizozemsko
Region: NEDERLAND
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: boekproject
„Nieuwe toeslagrechten in de praktijk”
Právní základ: artikel 2 Kaderwet LNV-subsidies
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku : EUR 0,03 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 15.1.2014-31.1.2014
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Ministerie van Economische Zaken |
Postbos 20401, 2500 EK Den Haag |
Adresa internetových stránek: http://www.rijksoverheid.nl/ministeries/ez
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38069 (13/XA)
Členský stát: Francie
Region: CORSE
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: aides aux éleveurs ovins touchés par la fièvre catarrhale ovine (FCO) en Corse
Právní základ:
— |
Articles L. 621-1 et suivants du code rural et de la pêche maritime. |
— |
Décision FranceAgriMer AIDES/SAN/ D 2013-80 |
— |
Arrêté du 26 novembre 2013 modifiant l’arrêté du 22 juillet 2011 fixant les mesures techniques et administratives relatives à la lutte contre la fièvre catarrhale du mouton sur le territoire métropolitain |
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 1 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 11.1.2014-31.12.2014
Cíl podpory: Choroby zvířat (článek 10 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
FranceAgriMer |
2 rue Henry Rol-Tanguy 93555 Montreuil-sous-Bois. |
Adresa internetových stránek: http://www.franceagrimer.fr/index.php/filiere-lait/Aides/Aides-de-crise/Aide-aux-eleveurs-ovins-laitiers-touches-par-la-fievre-catarrhale-ovine-FCO-en-corse
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38071 (13/XA)
Členský stát: Estonsko
Region: Estonia
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Turuarendustoetus
Právní základ:
1) |
maaelu ja põllumajandusturu korraldamise seadus (§ 11 lg 1 ja § 18 lg 1); |
2) |
põllumajandusministri 6.1.2012 .a määrus nr 3 „Turuarendustoetuse taotlemise ja taotluse menetlemise kord, nende kulude loetelu, mille hüvitamiseks turuarendustoetust antakse, ning toetuse määr”. |
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 2 (v milionech)
Maximální míra podpory: 80 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 13.1.2014-31.12.2014
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Põllumajandusministeerium |
Lai tn 39//Lai tn 41, 15056, Tallinn |
Adresa internetových stránek: http://www.agri.ee/siseriiklikud-toetused/
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38094 (13/XA)
Členský stát: Estonsko
Region: Estonia
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: The organisation and development of agricultural advisory system
Právní základ: European Union Common Agricultural Policy Implementation Act, §74 https://www.riigiteataja.ee/en/eli/ee/Riigikogu/act/530102013088/consolide
Rural Development and Agricultural Market Regulation Act, §10
https://www.riigiteataja.ee/en/eli/514112013017/consolide
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 0,26 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 20.1.2014-31.12.2014
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Estonian Rural Development Foundation |
R. Tobiase 4, 10147 Tallinn, Estonia |
Adresa internetových stránek: http://www.agri.ee/halduslepingud/#mes
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38134 (14/XA)
Členský stát: Nizozemsko
Region: OOST ZUID-HOLLAND
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Collectieve watervoorziening PCT terrein Rijnwoude
Právní základ: artikel 4:23 lid 3 onder d Algemene wet bestuursrecht
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková částka podpory ad hoc poskytnuté podniku : EUR 0,8723 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 28.2.2014-31.12.2015
Cíl podpory: Investice v zemědělských podnicích (článek 4 nařízení (ES) č. 1857/2006), Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Smíšené hospodářství
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
EFRO — Management autoriteit en Gemeente Alphen aan den Rijn |
Stadshuisplein 1 |
Alphen aan den Rijn |
Adresa internetových stránek: http://www.kansenvoorwest.nl/index.php?option=com_projectdetails&view=projectdetails&Itemid=42&projectId=811
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38146 (14/XA)
Členský stát: Belgie
Region: VLAAMS GEWEST
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Bio-bedrijfsnetwerken 2014-2015
Právní základ: Ministerieel besluit tot toekenning van een subsidie aan BioForum Vlaanderen vzw voor het project Bio-bedrijfsnetwerken 2014-2015
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 0,0293 (v milionech)
Maximální míra podpory: 100 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 1.4.2014-31.3.2015
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Departement Landbouw en Visserij |
Afdeling Duurzame Landbouwontwikkeling |
Koning Albert II laan 35 bus 40 |
1030 Brussel |
Adresa internetových stránek: http://lv.vlaanderen.be/nlapps/docs/default.asp?id=3409
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38147 (14/XA)
Členský stát: Belgie
Region: VLAAMS GEWEST
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Financiering Kerntaken BioForum Vlaanderen werkjaar 2014
Právní základ: Ministerieel besluit voor „Finaciering kerntaken BioForum Vlaanderen werkjaar 2014”
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 0,652 (v milionech)
Maximální míra podpory: 86,66 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 1.2.2014-31.12.2014
Cíl podpory: Technická pomoc (článek 15 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Departement Landbouw en Visserij |
Afdeling Duurzame Landbouwontwikkeling |
Koning Albert II laan 35 bus 40 |
1030 Brussel |
Adresa internetových stránek: http://lv.vlaanderen.be/nlapps/docs/default.asp?id=3409
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38160 (14/XA)
Členský stát: Francie
Region: LIMOUSIN
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Aides aux investissements favorisant l'autonomie en eau des expoitations agricoles
Právní základ: Articles L.1511 et suivants du code général des collectivités territoriales
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 0,165 (v milionech)
Maximální míra podpory: 40 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 22.1.2014-30.6.2014
Cíl podpory: Investice v zemědělských podnicích (článek 4 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Monsieur le président de la région du Limousin |
27, boulevard de la corderie |
CS 3116 |
87031 Limoges Cedex 1 |
Adresa internetových stránek: http://www.region-limousin.fr/Experimentation-pour-l-autonomie
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38165 (14/XA)
Členský stát: Německo
Region: BAYERN
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Bayern: Einzelbetriebliche Investitionsförderung 2014
Právní základ:
— |
Richtlinie der Einzelbetrieblichen Investitionsförderung (Bewilligung 2014), |
— |
Art. 23 und 44 BayHO sowie die entsprechenden Verwaltungsvorschriften |
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 78 (v milionech)
Maximální míra podpory: 35 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 22.1.2014-30.6.2014
Cíl podpory: Investice v zemědělských podnicích (článek 4 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
4 Fachzentren in Bayern (Weilheim, Abensberg, Weiden, Kulmbach) |
Amt für Ernährung, Landwirtschaft und Forsten Weilheim i.OB |
Krumpperstraße 18-20, |
82362 Weilheim i.OB |
Tel.: 0881 994-0 • Fax: 0881 994-111 • E-Mail: poststelle@ae |
Adresa internetových stránek: http://www.stmelf.bayern.de/mam/cms01/agrarpolitik/dateien/rili_stmelf_eif.pdf
Další informace: —
Pomoc č.: SA.38167 (14/XA)
Členský stát: Slovinsko
Region: Slovenia
Název režimu podpory nebo název podniku, který je příjemcem jednotlivé podpory: Sofinanciranje zavarovalnih premij za zavarovanje kmetijske proizvodnje za leto 2014
Právní základ:
— |
Uredba spremembah in dopolnitvah uredbe o sofinanciranju zavarovalnih premij za zavarovanje kmetijske proizvodnje in ribištva (Uradni list RS, št. 3/14), |
— |
Uredba o sofinanciranju zavarovalnih premij za zavarovanje kmetijske proizvodnje in ribištva (Uradni list RS, št. 102/10 in 7/13). |
Roční výdaje plánované v rámci režimu nebo celková částka jednotlivé podpory poskytnuté podniku: Celková roční částka rozpočtu plánovaného v rámci režimu: EUR 4,577 (v milionech)
Maximální míra podpory: 40 %
Doba trvání režimu podpory nebo poskytování jednotlivé podpory: 27.1.2014-30.6.2014
Cíl podpory: Pojistné (článek 12 nařízení (ES) č. 1857/2006)
Dotčené/á odvětví: Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti
Název a adresa orgánu poskytujícího podporu:
Ministrstvo za kmetijstvo in okolje Republike Slovenije |
Dunajska 22, 1000 Ljubljana |
Adresa internetových stránek: http://www.uradni-list.si/1/objava.jsp?urlid=2010102&stevilka=5285
http://www.uradni-list.si/1/objava.jsp?urlid=20137&objava=226
http://www.uradni-list.si/1/objava.jsp?urlid=20143&objava=32
Další informace: —
V Oznámení
ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
Evropská komise
7.2.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 37/44 |
STÁTNÍ PODPORA – ŠPANĚLSKO
Státní podpora SA.18042 (2013/C) (ex 2013/NN-62) – osvobození od daně u biopaliv (ex 2011/MX) (ex NN 61/2004)
Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie
(Text s významem pro EHP)
(2014/C 37/04)
Dopisem ze dne 17.7.2013, který je v závazném jazykovém znění uveden za tímto shrnutím, sdělila Komise Španělsku rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie ve věci výše uvedeného opatření.
Zúčastněné strany mohou zaslat své připomínky k opatření, v souvislosti s nímž Komise zahajuje řízení, do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a dopisu, který po něm následuje, na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:
European Commission |
Directorate-General for Competition |
Directorate for State Aid |
State Aid Greffe |
1049 Bruxelles/Brussel |
BELGIQUE/BELGIË |
Fax: +32 22961242 |
Tyto připomínky budou sděleny Španělsku. Zúčastněné strany podávající připomínky mohou písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.
SHRNUTÍ
1. POSTUP
Daný režim podpory, který Komise schválila ve věci státní podpory č. SA.18042 (NN61/04), byl součástí monitorování v letech 2009 a 2011. Na konci monitorování v roce 2009 nebylo jasné, zda je režim řádně prováděn, a Komise se proto rozhodla, že bude předmětem monitorování i v roce 2011, a požádala Španělsko, aby jí poskytlo nezbytná vysvětlení.
2. POPIS OPATŘENÍ
Cílem tohoto režimu podpory je podpora biopaliv. Podpora je poskytována formou „nulové sazby“ daně na uhlovodíky.
Během monitorování v roce 2011 Španělsko poskytlo informace o vnitrostátním právním základu a o tom, jak byl režim podpory prováděn v letech 2009 a 2010. Kromě toho Španělsko poskytlo informace o jednotlivých podporách udělených třem příjemcům, jež vybrala Komise.
3. POSOUZENÍ OPATŘENÍ
Informace poskytnuté Španělskem během monitorování vyvolaly u Komise pochybnosti. Zdá se, že seznam příjemců, jež Španělsko předložilo, uvádí rovněž společnosti, které státní podporu neobdržely. Rovněž se zdá, že Španělsko má potíže uvést přesné částky podpory, kterou obdrželi příjemci v rámci režimu.
Kromě toho má Komise dojem, že z informací o výši výrobních nákladů a o ceně paliv vyplývá, že v roce 2010 byla v případě bioethanolu v agregovaných úrovních vyplacena nadměrná vyrovnávací platba. Španělsko neprokázalo, že o této situaci vědělo, ani neposkytlo žádné informace o případných nápravných opatřeních. Podle Španělska by měla být při porovnání výrobních nákladů na biopaliva s tržními cenami za paliva zohledněna pouze část daně, jelikož část vyráběných biopaliv byla vyvezena. Tento přístup však není v souladu se způsobem, jakým Komise posuzovala neexistenci nadměrného vyrovnání ve svém rozhodnutí, kterým daný režim podpory schválila. Komise proto pochybuje, že vysvětlení poskytnutá Španělskem jsou přijatelná.
Španělsko se zavázalo, že Komisi poskytne podrobné výroční zprávy o monitorování, takové zprávy však nepředložilo. Španělsko rovněž neposkytlo vysvětlení, která si Komise vyžádala na konci své monitorovací činnosti v roce 2009.
S ohledem na výše uvedené má Komise pochybnosti, zda je dané opatření podpory prováděno správně, v souladu s jejím rozhodnutím.
ZNĚNÍ DOPISU
„La Comisión desea informar a España de que, tras examinar la información suministrada por sus autoridades durante la supervisión de la ayuda citada, ha decidido incoar el procedimiento del artículo 108, apartado 2, del Tratado de Funcionamiento de la Unión Europea, ya que le preocupa un posible uso indebido de la ayuda.
1. PROCEDIMIENTO Y ANTECEDENTES
(1) |
Desde 2006, la Dirección General de Competencia realiza cada año un ejercicio de supervisión a posteriori de una muestra de las medidas de ayuda ejecutadas por los Estados miembros. El régimen español de biocarburantes se incluyó en el ejercicio de supervisión 2009/2010 (con la referencia MX 17/2009), en cuyo contexto la Comisión examinó cómo aplicaron los Estados miembros una muestra de regímenes existentes en el periodo 2008-2009. |
(2) |
En el marco del ejercicio de supervisión, los servicios de la Comisión pidieron a las autoridades españolas información sobre el régimen de ayuda Exenciones fiscales para los biocarburantes (asunto de ayuda estatal aprobado con la referencia NN 61/2004). La Comisión aprobó este régimen mediante su Decisión C (2006) 2293 de 6 de junio de 2006 (en lo sucesivo denominada «la Decisión de la Comisión»). |
(3) |
Se comprobó que la base jurídica nacional del régimen de ayuda se atenía a la Decisión de la Comisión. España informó sobre cuatro beneficiarios de la ayuda, seleccionados por la Comisión. |
(4) |
De estos cuatro beneficiarios solo dos beneficiarios individuales eran plenamente pertinentes para el análisis de la Comisión, ya que, según la información suministrada por las autoridades españolas, los otros dos finalmente no habían recibido ayuda alguna:
|
(5) |
Los servicios de la Comisión no detectaron irregularidades en los dos beneficiarios de los que se suministró información sobre la ayuda individual, por lo que llegaron a la conclusión de que la ayuda se había concedido de acuerdo con lo dispuesto en la Decisión de la Comisión. |
(6) |
Sin embargo, la Comisión alberga algunas dudas sobre la forma en que las autoridades españolas supervisan la concesión de la ayuda y, en particular, sobre la información que habían suministrado a la Comisión. Los cuatro beneficiarios se seleccionaron de una lista entregada por las autoridades españolas que se suponía incluía a los fabricantes de biocarburantes que se beneficiaron de la ayuda estatal en 2009. La lista debía indicar también el volumen de producción de biocarburantes y el importe de la ayuda por beneficiario. Las autoridades españolas ya presentaron una primera lista de beneficiarios en su carta de 18 de agosto de 2010. Como resultó que esta lista era inexacta, los servicios de la Comisión aceptaron que las autoridades españolas presentaran una segunda lista (corregida). Sin embargo, incluso la segunda lista resultó ser inexacta, lo que sembró dudas sobre si existen los mecanismos apropiados para garantizar que se cumplen las condiciones de la Decisión de la Comisión a tenor de la cual se consideró que el citado régimen era compatible con el mercado interior. |
(7) |
A través de su carta de 13 de octubre de 2011, los servicios de la Comisión pidieron a las autoridades españolas que aclararan esta situación en el siguiente informe anual de supervisión del régimen, solicitado en el considerando 19 de la Decisión de la Comisión. Al mismo tiempo se decidió incluir también este régimen en el ejercicio de supervisión de 2011/2012. Este nuevo procedimiento (2011/MX) se registró inicialmente con el número de asunto SA.33712. Posteriormente, todos los procedimientos relativos al régimen de ayuda aprobado NN61/04 se han juntado en el mismo asunto de ayuda estatal, SA.18042. |
(8) |
La Comisión ha pedido a España que le entregue la información necesaria para evaluar la forma en que se ejecutó el régimen en 2009 y 2010, mediante cartas de 7 de octubre de 2011 y de 1 de febrero de 2012. España remitió la información solicitada mediante cartas de 16 de diciembre de 2011, de 22 de marzo de 2012 y de 11 de abril de 2012. |
2. DESCRIPCIÓN DE LA MEDIDA
(9) |
El régimen de ayuda sujeto a supervisión tiene por objetivo fomentar los biocombustibles. La ayuda se concede en forma de un tipo cero del impuesto español sobre hidrocarburos. Se aplica al alcohol etílico y al alcohol metílico obtenidos de productos de origen agrícola o vegetal y a otros productos conexos. La Comisión aprobó el régimen hasta finales de 2012. |
3. EVALUACIÓN
(10) |
La Comisión ya concluyó en su Decisión sobre el asunto NN61/04 que la medida en cuestión contiene elementos de ayuda con arreglo al artículo 107, apartado 3, del Tratado de Funcionamiento de la Unión Europea (TFUE). La Comisión evaluó este régimen de ayuda sobre la base de las Directrices sobre ayudas en favor del medio ambiente de 2001 (1), especialmente su sección E.3.3., y llegó a la conclusión de que la ayuda era compatible con el mercado interior. |
(11) |
En el ejercicio de supervisión de 2009/2010 y de 2011/2012, los servicios de la Comisión verificaron si el régimen de ayuda aprobado se había ejecutado con arreglo a la Decisión de la Comisión. |
(12) |
Se comprobó que la base jurídica nacional del régimen de ayuda se atenía a la Decisión de la Comisión. Sin embargo, la investigación generó dudas sobre si el régimen se aplicó cumpliendo lo dispuesto en la Decisión. |
(13) |
En primer lugar, tal como se indica en la Decisión de la Comisión, España se había comprometido a presentar informes anuales de supervisión a la Comisión que debían incluir toda la información pertinente sobre los costes de producción de los biocarburantes y el precio de mercado de los carburantes para demostrar que no había sobrecompensación (véase el punto 18 de la Decisión de la Comisión). Además, España se había comprometido a incluir en los informes anuales una evaluación de la evolución de la oferta y la demanda en el mercado español de los biocarburantes (véase el considerando 20 de la Decisión de la Comisión). Por último, España confirmó también que, si resultara necesario para evitar toda sobrecompensación en el futuro, procedería a adaptaciones anuales de la exención (véase el considerando 18 de la Decisión de la Comisión). La Comisión ha tenido en cuenta todos estos elementos al evaluar el régimen de ayuda y llegar a la conclusión de que era compatible con el mercado interior. |
(14) |
Desde 2006, cuando se adoptó la Decisión de la Comisión, la Comisión no ha recibido ningún informe anual que incluya información pertinente sobre los costes de producción de los biocarburantes y el precio de mercado de los carburantes para demostrar que no hay sobrecompensación, ni información pertinente sobre la evolución de la demanda y la oferta en el mercado español de biocarburantes. España solo ha entregado dicha información a petición explícita de la Comisión durante los procedimientos de supervisión y solo respecto a los años cubiertos por los respectivos ejercicios de supervisión. Por lo que respecta al mercado de los biocarburantes, las autoridades españolas entregaron datos sobre la oferta y la demanda en los años cubiertos por el ejercicio de supervisión, pero no hicieron llegar evaluación alguna de la evolución del mercado. |
(15) |
En segundo lugar, la Comisión no ha recibido aclaraciones sobre las inexactitudes descubiertas durante el ejercicio de supervisión de 2009. Los servicios de la Comisión habían solicitado explícitamente (mediante carta de 13 de octubre de 2011) a las autoridades españolas que incluyeran esa información en el siguiente informe anual. |
(16) |
En tercer lugar, la información suministrada por España en el contexto del ejercicio de supervisión también plantea cuestiones sobre su exactitud y fiabilidad. España presentó una lista de beneficiarios que había recibido ayudas superiores a 200 000 EUR en el marco del régimen de ayuda. La Comisión seleccionó a tres beneficiarios de esta lista, sobre los que España había suministrado información respecto de las concesiones de ayuda individual: […] (2), […] y […]. |
(17) |
Se comprobó que la lista de beneficiarios suministrada por las autoridades españolas durante el ejercicio de supervisión volvía a ser inexacta, ya que seguía incluyendo empresas que, según las explicaciones dadas por las autoridades españolas en el ejercicio de supervisión anterior, no habían recibido ayuda. |
(18) |
En el caso de uno de estos tres beneficiarios seleccionados, […], las autoridades españolas explicaron que solo prestaba un servicio a su cliente […], a saber, refinar las materias primas del cliente y a continuación le entregaba a este el producto transformado (FAME de soja – palma). Por ello, la empresa no compra materias primas ni vende biocarburantes, sino que solo ofrece el servicio de transformar las materias primas por las que recibe una cantidad por unidad de producto transformado. Sin embargo, las cifras suministradas por la empresa y por las autoridades españolas se refieren a la producción total de biodiesel y no a la producción de otro producto final. Además, […] no aparece en las listas de beneficiarios entregadas por las autoridades españolas. La Comisión considera este hecho preocupante, en particular porque esta cuestión se señaló ya en el ejercicio de supervisión de 2009 y se pidió a las autoridades españolas que la aclararan. |
(19) |
Otro punto preocupante es que, sobre la base de los datos suministrados por las autoridades españolas respecto de los costes de producción de biocarburante y los precios de los combustibles fósiles, se constata que en 2010 ha podido haber sobrecompensación en los niveles agregados. |
(20) |
Las autoridades españolas han explicado que el tipo impositivo cero sobre los biocarburantes solo se aplica a los fabricantes que comercializan biocarburantes en la zona de aplicación del impuesto español sobre carburantes. Si los biocarburantes producidos en España se exportan o se venden en otro Estado miembro de la UE, no están sujetos al impuesto, en primer lugar, y por consiguiente no se les aplica un tipo impositivo cero ni se concede ayuda. Como según los datos suministrados por la Asociación de Productores de Energías Renovables (APPA) las exportaciones de biodiesel fueron del 10 % en 2009 y del 15 % en 2010, y las exportaciones de bioetanol fueron del 50 % en ambos años, las autoridades españolas aplicaron estos porcentajes a cada uno de los beneficiarios indicados en el cuadro correspondiente. Basándose en estos datos, las autoridades españolas indicaron que el importe total de ayuda concedida en el marco del régimen a los productores de biocarburantes fue de 329 millones EUR en 2009 y de 363 millones EUR en 2010. |
(21) |
La Comisión no está de acuerdo con esta forma de ajustes generales para estimar los importes de ayuda. Los datos individuales indicados para cada uno de los beneficiarios seleccionados parecen confirmar que de hecho hay diferencias significativas entre beneficiarios en términos de porcentajes de la producción exportada. Por ejemplo, […] exportó más del 40 % de su producción de biodiesel en 2009 y más del 50 % en 2010, mientras que […] exportó menos del 10 % de su producción de bioetanol en esos dos años. |
(22) |
La Comisión constata también que los respectivos ajustes se han hecho sobre los datos suministrados por la APPA, que es una organización privada. Sin embargo, las autoridades españolas han suministrado también los datos sobre exportaciones calculados por la Comisión Nacional de la Energía sobre la base de datos individuales: para el biodiesel el 12,5 % en 2009 y el 21,6 % en 2010, y para el bioetanol, el 53,2 % en 2009 y el 48,2 % in 2010. Sin embargo no se dio explicación sobre estas divergencias en los datos ni se explicó por qué las autoridades españolas se basaron en las cifras de una organización privada y no en las de la Comisión Nacional de la Energía. |
(23) |
Para demostrar que no había sobrecompensación entre los precios de mercado de los combustibles fósiles (equivalentes a los biocarburantes) más impuestos y los costes de producción de los propios biocarburantes, las autoridades españolas entregaron un informa elaborado por el Ministerio de Industria y Energía. El informe tiene en cuenta los precios de los combustibles fósiles equivalentes publicados en el boletín estadístico de la Corporación de Reservas Estratégicas y los datos del biocarburante exportado y consumido en España según la Asociación de Productores de Energías Renovables (APPA). |
(24) |
El cuadro 1 muestra que, según los datos proporcionados por las autoridades españolas, no había sobrecompensación en el agregado para el biodiesel. Cuadro 1 – Biodiesel
|
(25) |
En el caso del bioetanol, sin embargo, la ausencia de sobrecompensación no es obvia, tal como se refleja en los datos del cuadro 2 que figura más adelante. Para justificar la ausencia de sobrecompensación, España argumenta que como alrededor del 50 % de la producción de bioetanol se exporta (y por ello no está sujeta al impuesto), las cifras de los impuestos especiales deben ajustarse al 50 % del tipo impositivo y no al 100 %. |
(26) |
La Comisión no puede aceptar el ajuste propuesto. La Comisión está de acuerdo en que la producción de biocarburante exportada no está sujeta a impuestos y por lo tanto no debe incluirse en los datos relativos a la ayuda concedida en el marco del régimen. Por ello, los datos relativos a los biocarburantes exportados pueden excluirse de los datos sobre cuya base se calculan los costes de producción. Sin embargo, al comparar los costes de producción de los biocarburantes con el precio de mercado de los combustibles, hay que tener en cuenta el importe total de los impuestos especiales. La Comisión recuerda a las autoridades españolas que esta fue la metodología indicada en la Decisión de la Comisión y que también fue la metodología que España usó para demostrar la ausencia de sobrecompensación en el ejercicio de supervisión de 2009. |
(27) |
Además, la Comisión constata que, con el fin de evaluar la sobrecompensación, se comparan los costes de producción adicionales de los biocarburantes por 1 000 litros con la ventaja fiscal de 1 000 litros de biocarburantes. Por ello no queda claro por qué el hecho de que parte de la producción nacional de biocarburantes se exporte tendría consecuencias en la sobrecompensación a primera vista que parece existir para el bioetanol en 2010. |
(28) |
Por ello, la Comisión tiene dudas, en esta fase, de si la aplicación del régimen en 2010 produjo una sobrecompensación para el bioetanol en ese año. Cuadro 2 – Bioetanol
|
(29) |
La Comisión observa también que las cifras del combustible fósil equivalente de 2009 no se corresponden con las cifras presentadas en el ejercicio de supervisión de 2009. La diferencia es más bien pequeña (437 EUR actualmente frente a los 442 EUR del ejercicio de supervisión anterior), y no tiene consecuencias sobre la evaluación de la sobrecompensación, pero plantea dudas sobre la exactitud de la información de que disponen las autoridades españolas para supervisar el régimen de ayuda a tenor de la Decisión de la Comisión. |
4. CONCLUSIÓN
(30) |
Habida cuenta de lo expuesto, la Comisión tiene dudas de que la forma en que las autoridades españolas aplicaron el régimen en el periodo supervisado 2009-2010 se atenga a la Decisión de la Comisión. |
(31) |
En primer lugar, la información suministrada en el contexto de la supervisión plantea dudas sobre si la ejecución del régimen ha generado sobrecompensación para el bioetanol en 2010 y si se adoptaron las medidas de ajuste necesarias para resolver el problema. Las explicaciones ofrecidas por España hasta la fecha no son suficientes para resolver estas dudas. |
(32) |
En segundo lugar, existen dudas sobre si la información aportada por España sobre la ejecución del régimen es completa y precisa, lo que genera dudas sobre si España ha creado mecanismos apropiados para supervisar la ejecución del régimen y efectuar adaptaciones anuales de la exención, en caso necesario, para evitar sobrecompensaciones en el futuro (véase el considerando 18 de la Decisión de la Comisión). La Comisión espera que los Estados miembros puedan suministrar información precisa sobre los beneficiarios del régimen de ayuda y sobre el importe de la ayuda recibida por cada beneficiario. |
(33) |
En tercer lugar, la Comisión constata que España no presentó informes anuales con toda la información pertinente sobre los costes de producción de los biocarburantes y el precio de mercado de los combustibles para demostrar que no hay sobrecompensación (véase el considerando 18 de la Decisión de la Comisión) o evaluar la evolución de la oferta y la demanda en el mercado de biocarburante de España (véase el considerando 20 de la Decisión de la Comisión). |
(34) |
En conclusión, habida cuenta de lo expuesto, la Comisión tiene dudas de que la forma en el régimen se ejecutó en 2009 y 2010 se atenga a la Decisión de la Comisión. |
Habida cuenta de las consideraciones expuestas, la Comisión, en el marco del procedimiento del artículo 108, apartado 2, del Tratado de Funcionamiento de la Unión Europea, insta a España a que presente sus observaciones y facilite toda la información pertinente para demostrar que el régimen de ayuda se ha aplicado correctamente en 2009-2010, en el plazo de un mes a partir de la fecha de recepción de la presente.
En particular, la Comisión pide a España que demuestre que no hubo sobrecompensación para el bioetanol en 2010. O, en su caso, si hubo sobrecompensación en 2010, invita a España a que explique cuáles fueron las medidas de ajuste que adoptó para corregir esta situación en los años siguientes. La Comisión solicita, además, a España que presente los informes anuales correspondientes a toda la duración del régimen y explique qué mecanismos ha establecido para tratar la potencial sobrecompensación.
La Comisión insta a las autoridades españolas a que transmitan inmediatamente una copia de la presente carta a los beneficiarios potenciales de la ayuda. Desea recabar su atención sobre el artículo 14 del Reglamento (CE) no 659/1999 del Consejo que establece que toda ayuda ilegal puede recuperarse del beneficiario.
Por la presente, la Comisión comunica a España que informará a los interesados mediante la publicación de la presente carta y de un resumen significativo en el Diario Oficial de la Unión Europea. Asimismo, informará a los interesados en los Estados miembros de la AELC signatarios del Acuerdo EEE mediante la publicación de una comunicación en el suplemento EEE del citado Diario Oficial y al Órgano de Vigilancia de la AELC mediante copia de la presente. Se invitará a todos los interesados mencionados a presentar sus observaciones en un plazo de un mes a partir de la fecha de publicación de la presente.“
(1) DO C/37/2001
(2) Secreto comercial
7.2.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 37/50 |
STÁTNÍ PODPORA – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
Státní podpora SA.15373 (2013/C-18) (ex 2013/NN) – Sledování stávajícího režimu podpory „Enterprise Capital Funds“ (C17/2004)
Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie
(Text s významem pro EHP)
(2014/C 37/05)
Dopisem ze dne 20. listopadu 2013, který je v závazném znění uveden za tímto shrnutím, sdělila Komise Spojenému království rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie týkající se výše uvedené podpory / výše uvedeného opatření.
Zúčastněné strany mohou zaslat své připomínky k opatření, v souvislosti s nímž Komise zahajuje řízení, do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a dopisu, který po něm následuje, na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:
European Commission |
Directorate-General Competition |
State Aid Registry |
1049 Bruxelles/Brussel |
BELGIQUE/BELGIË |
Fax +32 22961242 |
Tyto připomínky budou sděleny Spojenému království. Zúčastněné strany podávající připomínky mohou písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.
SHRNUTÍ
1. POSTUP
Režim „Enterprise Capital Funds“ (fondy pro poskytování financí malým a středním podnikům formou vlastního kapitálu, dále jen „ECF“) (SA.15373) byl schválen Komisí dne 3. května 2005 podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES (nyní čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU), a zejména na základě pokynů pro investice rizikového kapitálu z roku 2001 (1), které tehdy byly platné, poté co bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení (C 17/2004 (ex N 566/03)).
Dopisem ze dne 18. října 2006 se orgány Spojeného království zavázaly přijmout vhodná opatření týkající se všech jejich stávajících režimů rizikového kapitálu.
V roce 2011 bylo rozhodnuto, že režim ECF bude sledován v rámci dohledu nad státní podporou (SA. 15373 (ex 2011/MX)). Bylo zjištěno, že Spojené království nepřijalo vhodná opatření, díky kterým by režim ECF byl v souladu s pokyny pro investice rizikového kapitálu z roku 2006. E-mailem ze dne 16. června 2013 předložily orgány Spojeného království informace o provádění stávajícího režimu, které byly aktualizovány dne 12. července 2013.
2. POPIS STÁVAJÍCÍHO REŽIMU PODPORY
Režim kombinuje veřejné a soukromé investice a jeho cílem je zlepšit přístup malých a středních podniků ve Spojeném království ke kapitálu na rozšiřování. Výše veřejných investic je omezena na dvojnásobek soukromého kapitálu, který fondy ECF získaly. Rozdělení zisku a ztráty mezi veřejnými a soukromými investory v ECF vycházelo z logiky, že v případě ztráty se tyto se soukromými investory dělily rovným dílem, zatímco v případě zisku zásada pari passu neplatila (tj. soukromí investoři obdrželi ze zisku větší podíl nad určitou míru ziskovosti). Tento mechanismus zajišťoval, aby fondy ECF byly komerčně zaměřené, třebaže obsahovaly státní podporu.
ECF směly investovat do způsobilých malých a středních podniků prostřednictvím kapitálových kvazikapitálových nástrojů v hodnotě od 250 000 GBP (357 000 EUR) do 2 milionů GBP (2,9 milionu EUR). Investice formou dluhového financování byly v rámci tohoto režimu výslovně zakázány. Následné investice byly povoleny, pokud celková výše financování vlastního kapitálu, které malé a střední podniky obdržely z fondů ECF a od dalších investorů, nepřesáhla 2 miliony GBP (2,9 milionu EUR). Následné investice, které tento strop překročily, byly povoleny, pokud to bylo nezbytné, pouze po uplynutí nejméně 6 měsíců, aby se předešlo rozředění kapitálu, a pod podmínkou dodržení horního stropu 10 % upsaného kapitálu jednoho ECF. V rámci režimu ECF bylo vytvořeno 12 fondů, z nichž sedm bylo vytvořeno po dni 18. srpna 2007, tj. po uplynutí doby, kdy měly orgány Spojeného království již přijmout vhodná opatření, po tom, kdy dne 18. srpna 2006 vstoupily v platnost pokyny pro investice rizikového kapitálu. Tyto finanční prostředky byly investovány do 94 společností.
Podle podkladů, které předložily orgány Spojeného království, má Komise za to, že tři fondy ECF provedly následné investice s cílem zabránit rozředění kapitálu v sedmi společnostech. Komise má za to, že režim povolil fondům ECF použít tzv. „předkupní mechanismus“, podle kterého mohou fondy ECF využít práva prvního odmítnutí nabýt nové podíly vydané společnostmi, do nichž fondy ECF investovaly a jež tyto fondy držely ve svém portfoliu, s cílem zabránit soukromým investorům v investování do takových společností a rozředit tak podíly, které fondy ECF drží. Orgány Spojeného království však uvedly, že takový mechanismus nebyl v praxi nikdy použit, a zavázaly se, že nebude použit ani v budoucnu.
3. POSOUZENÍ
Komise má po posouzení režimu pochybnosti, zda je režim ECF v souladu se současnými pokyny pro investice rizikového kapitálu, zejména pokud jde o to:
a) Způsobilost několika cílových společností z hlediska investic
Pokyny pro investice rizikového kapitálu (bod 4.3.2) omezují investice rizikového kapitálu: 1) na financování až do fáze rozšiřování malých podniků nebo 2) na financování až do raných fází rozvoje středních podniků, bez ohledu na to, kde sídlí podnik, do něhož se investuje (tj. zda je usazený v podporovaných či nepodporovaných oblastech), nebo 3) na financování až do fáze rozšiřování středních podniků s výhradou jejich usazení v podporovaných oblastech.
Komise konstatuje, že šest podniků, do nichž bylo investováno, již zřejmě bylo ve fázi rozšiřování, jelikož v okamžiku první investice z fondů ECF již byly značný počet let komerčně aktivní. Čtyři z výše uvedených šesti podniků, do nichž bylo investováno, byly v okamžiku investice malými společnostmi; tyto investice proto byly provedeny v souladu se stropy stanovenými v pokynech pro investice rizikového kapitálu. Dva podniky – Reevoo a Interactive Investors – však byly v okamžiku investice z fondů ECF středními podniky (2), jelikož počet jejich zaměstnanců překračoval prahovou hodnotu (4). Navíc směly vzhledem ke skutečnosti, že oba podniky sídlí v Londýně, který je nepodporovanou oblastí, obdržet investice pouze do rané fáze.
V této fázi šetření se zdá, že slučitelnost těchto dvou investic s pokyny pro investice rizikového kapitálu z roku 2006 je pochybná, jelikož existuje jen málo důkazů o selhání trhu. Třetí strany se vyzývají, aby předložily připomínky ohledně těchto dvou investic a ohledně existence selhání trhu, jak to požadují pokyny pro investice rizikového kapitálu z roku 2006.
b) Použití náhradního kapitálu
Na základě podkladů předložených orgány Spojeného království, má Komise za to, že fond […] (*) investoval do jednoho buy-in management buy-out (BIMBO). Cílový podnik Andante Travels byl v okamžiku investice aktivní v oblasti prodeje již 28 let. V okamžiku investice podnik zaměstnával […] (*) osob a měl roční obrat ve výši […] (*).
Pokyny pro investice rizikového kapitálu z roku 2006 zakazují transakce buy-out a transakce náhradního kapitálu. Je proto třeba přezkoušet, do jaké míry měla taková transakce vliv na hospodářskou soutěž, a to tím, že se třetím stranám umožní předložit připomínky.
S ohledem na výše uvedené zaujímá Komise předběžné stanovisko, že výše uvedené investice učiněné z fondů ECF poskytly několika podnikům, do kterých bylo investováno, ekonomickou výhodu, neboť měly prospěch z investic/podpory, která není v souladu s pokyny pro investice rizikového kapitálu z roku 2006. Komise má v této fázi pochybnosti, zda lze takovou podporu považovat za slučitelnou s vnitřním trhem.
Podle článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 může být od příjemce požadováno navrácení všech protiprávních podpor.
TEXT DOPISU
„The Commission wishes to inform the United Kingdom that, having examined the information supplied by your authorities on the measure referred to above, it has decided to initiate the procedure laid down in Article 108(2) of the Treaty on the Functioning of the European Union (hereafter "TFEU").
1. PROCEDURE
(1) |
The Enterprise Capital Funds ("ECFs") scheme (SA.15373) was approved by the Commission on 3 May 2005 under Article 87(3)(c) of the EC Treaty (now Article 107(3)(c) TFEU) and in particular on the basis of the Risk Capital Guidelines of 2001 ("RCGs of 2001") (5), in force at the time, after opening a formal investigation procedure (C 17/2004 (ex N 566/03)). |
(2) |
In September 2006, following a meeting with the UK authorities, the services of the Commission informed the UK authorities that the ECFs scheme was not in line with the Risk Capital Guidelines adopted in August 2006 (hereafter "RCGs of 2006") and invited them to take appropriate measures to bring the ECFs scheme in line with them. |
(3) |
By letter of 18 October 2006, the UK authorities committed to take appropriate measures concerning all their existing risk capital schemes. |
(4) |
In 2011, the ECFs scheme was selected for the State aid monitoring exercise (SA.15373 (ex 2011/MX)). It was found that the UK had failed to take appropriate measures to bring the ECFs scheme in line with the RCGs of 2006. |
(5) |
A meeting took place on 21 May 2013 between the Commission services and the UK authorities where the former proposed that the monitoring case and several changes to the scheme, which were subsequently notified on 21 August 2013 (SA.36428) by the UK authorities, be treated separately in two cases but parallel in time. |
(6) |
By e-mail of 16 June 2013, the Commission services received information on the implementation of the existing scheme. The information was updated by e-mail of 12 July 2013. |
(7) |
Two teleconferences took place on 1 and 2 July 2013 to discuss several elements of the case, and a meeting took place on 6 August 2013 where the UK authorities clarified several aspects of the operations that took place under the existing scheme. |
2. DESCRIPTION OF THE EXISTING ECFS SCHEME (DECISION OF 2005)
(8) |
Combining public and private investment, the ECFs scheme aimed at improving access to expansion capital for SMEs throughout the UK. Public investment was limited to two times the private capital raised by the fund, i.e. minimum one third of an ECF fund was to be provided by private investors. |
(9) |
The distribution of the profits and losses between public and private investors in the ECFs was based on the logic that, on the downside, the losses were distributed on equal terms with the private investors being fully exposed, while on the upside the distribution of the profits was non pari passu, i.e. private investors received most of the profits notably above a certain profitability rate. (6) This mechanism ensured that ECFs were commercially oriented while entailing state aid. |
(10) |
According to the rules of the scheme (7), an ECF may invest expansion capital in any company:
|
(11) |
ECF funds invested in eligible SMEs by means of equity and quasi-equity instruments between £250,000 (€357,000) and £2m (€2.9m). Pure debt investments were explicitly forbidden under the scheme (9). |
(12) |
Follow-on investments were permitted so long as the total equity funding raised by the SMEs from ECFs and other equity investors was no more than the £2m (€2.9m) limit. |
(13) |
Follow-on investments in excess of the above limit, i.e. £2m (€2.9m), were permitted, where necessary, only after a period of at least 6 months and to prevent dilution, subject to an upper limit of 10% of each ECF’s committed capital. |
(14) |
From the evidence provided by the UK authorities, the Commission understands that three ECFs, made follow-on anti-dilution investments in 7 companies. The Commission understands that the scheme allowed the ECFs to use a "pre-emption mechanism" whereby the ECFs could exercise a right of first refusal to acquire new shares issued by any investee in the ECF's portfolio, in order to prevent private investors from investing in such companies and thereby dilute the ECF's shareholding. However, the UK authorities have indicated that such a mechanism has never been applied in practice and that they committed not to make use of it in the future. |
(15) |
The ECFs scheme was initially approved for a period of 10 years, until 2 May 2015, and was intended to be self-financing over the medium term. For the first year of its operation, the UK allocated €65m to cover the cash-flow cost of the initial public participation. |
(16) |
12 funds were created under the ECFs scheme, out of which 7 were created after 18 August 2007 that is, the date after which the scheme should have been aligned with the RGCs of 2006. The pre-2007 funds invested in 67 companies, while the post 2007 funds invested in 94 companies. Therefore, a total of 161 undertakings have benefited from the scheme. |
3. OUTCOME OF THE MONITORING
(17) |
The ECFs scheme was monitored by the Commission services in the light of (1) the Commission's decision of 2005 approving the measure and (2) the RCGs of 2006. |
(18) |
The assessment led to the conclusion that the scheme was not in line with the RCGs of 2006 as the UK authorities should have taken appropriate measures within 12 months from their entry into force, i.e. as from 18 August 2007, which they failed to do. The issue of appropriate measures arose with respect to ECFs that received public capital after 18 August 2007i.e. after the date by which the UK authorities should have adopted appropriate measures, at the latest, following the entry into force of the RCGs of 2006 on 18 August 2006. In practice, this meant that only the funds created after the end of the transitional period would need to comply with the RCGs of 2006, whilst the already existing risk capital funds could continue to operate under the rules established by the RSGs of 2001. |
(19) |
For the reasons explained in section 4 below, the Commission has doubts with respect to the compliance of the ECFs scheme's implementation with the RCGs of 2006, and particularly with respect to:
|
4. ASSESSMENT
4.1. Existence of State aid
(20) |
In the decision of 2005 the Commission concluded that State aid within the meaning of Article 107(1) of the TFEU is present at the level of the investors and at the level of the beneficiary SMEs. Therefore, through the implementation of the ECF scheme, the companies that are the object of the current monitoring case have received State aid in the sense of the above mentioned article. The UK authorities do not contest this conclusion. |
4.2. Eligibility for investment of several investees
(21) |
Since the creation of the scheme, the ECFs invested in 161 companies, of which 94 were investments made after 18 August 2007. Out of the 94 companies, 40 companies had not had sales at the time of the first investment. Of the remaining 54 companies, 6 appear to have been in their expansion stage since, at the moment of ECF's first investment, they had had commercial activities for a significant number of years. |
(22) |
The RCGs of 2006 (Point 4.3.2) limit the investment of risk capital to: (1) small enterprises up to the expansion stage and irrespective of their location, i.e. located in assisted or non-assisted areas (2) medium-size enterprises up to the start-up stage, irrespective of their location, and (3) medium-sized enterprises up to the expansion stage located in assisted areas. |
(23) |
The Commission notes that four out of the six above mentioned companies fulfil the definition of small enterprises at the moment of the investment. Therefore, although they seem to have been companies in their expansion stage, given their size, the investments were made in accordance with the limits set out in the RCGs of 2006. |
(24) |
The two other companies, Interactive Investors and Reevoo (10) exceeded, at the moment of the first investment, the threshold for a small enterprise (12). Therefore, at the moment of the investment, the two companies qualified as medium enterprises. Moreover, given their location in London, which is a non-assisted area, they could have received investment only up to the start-up phase (13). |
(25) |
Consequently, the Commission expresses doubts with respect to the compatibility of the aid for the investments into the two companies as they qualified as medium size enterprises, were in their expansion stage and were located in non-assisted areas. |
(26) |
The Commission may declare compatible measures providing finance for medium-sized enterprises in their expansion stage located in non-assisted areas, subject to a detailed assessment (balancing) of the individual case under Chapter 5 of the RCGs of 2006, including any evidence of market failure. At this stage of the investigation, the compatibility of the aid for these two investments with the RCGs of 2006 seems doubtful as there is limited evidence with respect to the market failure they faced. Third parties are invited to submit comments notably on the existence of a market failure with respect to such late-stage development companies as well as any other information relevant for making an in-depth assessment of the aid measure at issue under Section 5 of the RCG 2006. |
4.3. Use of a capital replacement transaction
(27) |
Based on the evidence provided by the UK authorities, the Commission understands that the fund […] invested in one buy-in management buy-out (14) (BIMBO). The target company, Andante Travels, had 28 years of commercial activities at the moment of the investment. At the moment of the investment, the company employed […] persons and had an annual turnover of […]. |
(28) |
Under the RCGs of 2006 the venture capital and risk capital measures refer to new/fresh capital being provided to the investees. Since they have limited impact on the cash/balance sheet of an investee, capital replacement operations are not foreseen as compatible measures under the Guidelines. Hence, in its practice the Commission considers them as not covered by the Guidelines (15), irrespective of the location of the investee, i.e. assisted or not-assisted area. In order to further assess the conditions in which the operation took place and to test its impact on competition, the Commission has decided to open the formal investigation procedure with respect to the above BIMBO operation and invites third parties to present comments on it. |
5. CONCLUSION
(29) |
Based on the foregoing analysis, the Commission considers that the ECFs may have granted aid outside of the scope of the approved scheme without prior notification. Therefore it has decided to open the formal investigation procedure provided for in Article 108(2) TFEU in relation to funding decisions by the ECFs as to the following elements:
|
(30) |
The Commission requires the United Kingdom and all interested parties, within one month from the receipt of this letter, to provide all documents, information and data needed for assessing the compatibility of the above-mentioned measures with Article 107(3)(c) TFEU.. |
(31) |
The Commission wishes to remind the authorities of the United Kingdom that Article 108(3) TFEU has suspensory effect, and would draw their attention to Article 14 of Council Regulation (EC) No 659/1999, which provides that all unlawful aid may be recovered from the recipient. |
(32) |
The Commission informs the authorities of the United Kingdom that it will inform interested parties by publishing this letter and a meaningful summary of it in the Official Journal of the European Union. It will also inform interested parties in the EFTA countries which are signatories to the EEA Agreement, by publication of a notice in the EEA Supplement to the Official Journal of the European Union and will inform the EFTA Surveillance Authority by sending a copy of this letter. All such interested parties will be invited to submit their comments within one month of the date of such publication.“ |
(1) Úř. věst. C 235, 21.8.2001, s. 3.
(2) V okamžiku první investice z EFC byl podnik Reevoo již devět let komerčně aktivní; zaměstnával […] () osob a měl roční obrat ve výši […] (*), zatímco podnik Interactive Investors byl komerčně aktivní 11 let; zaměstnával […] (*) osob a měl roční obrat ve výši […] (*).
(3) Podléhá služebnímu tajemství.
(4) 2003/361/ES – Úřední věstník Evropské unie L 124/39. Podle článku 2 přílohy doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků je podnik definován jako střední, pokud zaměstnává od 50 do 250 osob a jeho roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR a /nebo roční bilanční úhrn nepřesahuje 43 milionů EUR. Podnik je dále definován jako malý, pokud zaměstnává méně než 50 osob a jeho roční obrat a/nebo roční bilanční suma nepřesahuje 10 milionů EUR.
(5) OJ C 235, 21.8.2001, p. 3.
(6) The government receives a prioritised return equivalent to the interest charged on the balance of outstanding loans to the fund (at the time 4.3%). Once the government has received its prioritised return, outstanding loans may then be repaid to the government and the private investors under the terms specified in the ECFs' partnership agreement. All further distributions to investors are to be divided between the government and all other private investors in a fixed profit-sharing ratio.
(7) Enterprise Capital Fund – Guidance for applicants http://www.capitalforenterprise.gov.uk/files/Guidance%20for%20Prospective%20ECF%20Managers%20-%20V2.pdf
(8) A trade will not qualify if one or more excluded activities together make up a 'substantial part' of that trade. The main excluded activities are: (1) dealing in land, financial instruments, or in goods other than in the course of an ordinary trade of retail or wholesale distribution; (2) financial activities, property development, or providing legal or accountancy services; (3) leasing (including letting assets on hire, except in the case of certain ship-chartering activities); (4) receiving royalties or licence fees, except where these arise from an intangible asset such as a patent or know-how, most or all of which has been created by the company (or one of its subsidiaries); (5) farming, market gardening, or forestry; (6) operating or managing hotels, guest houses, hostels, or nursing or residential care homes; and (7) providing services to another company in certain circumstances where the other company's trade consists to a substantial extent in excluded activities. Source: Enterprise Capital Funds – Guidance for applicants
(9) ECF's Partnership agreement, Point 3.6: "[ECF] may not acquire Investments in a Portfolio Company… (d) in loan finance or debt instruments with no associated equity securities."
(10) At the moment of the first investment Reevoo had 9 years of commercial activity; it employed […] () persons and had an annual turnover of […]. Interactive Investors had 11 years of commercial activity; it employed […] persons and had an annual turnover of […];Source: UK authorities
(11) Covered by the obligation of professional secrecy;
(12) See Commission Recommendation of 6 May 2003 concerning the definition of micro, small and medium-sized enterprises (OJ L 124 of 20.5.2003, p. 36), Annex I, Article 2(2) (50 employees).
(13) The Commission also notes that Reevoo had been backed by well-known venture capital firms, i.e. […] and […] (Source: UK authorities) which puts in question whether the company faced any market failure.
(14) Management buy-out is a form of replacement capital through which one or more managers of a company take control of the company's capital by acquiring the majority of shares from the actual owner(s). When the buyer is an outsider of the company who will become manager once the operation is completed, the transaction is called management buy-in. A BIMBO occurs when existing management, along with outside managers, decide to buyout a company. Buy-in management buyout (BIMBO) is a form of a buyout that incorporates characteristics of both a management buy-out and a management buy-in.
(15) See, e.g., Case SA.36489 (2013/N), recital (41)
7.2.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 37/55 |
STÁTNÍ PODPORA – POLSKO
Státní podpora SA.36874 (2013/C) (ex 2013/N) – Podpora na restrukturalizaci letecké společnosti LOT Polish Airlines S.A.
Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie
(Text s významem pro EHP)
(2014/C 37/06)
Dopisem ze dne 6. listopadu 2013, který je v závazném jazykovém znění uveden za tímto shrnutím, sdělila Komise Polsku rozhodnutí zahájit ve věci výše uvedené podpory řízení stanovené v čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Zúčastněné strany mohou zaslat své připomínky týkající se podpory do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a dopisu, který za ním následuje, na adresu Generálního ředitelství Evropské komise pro hospodářskou soutěž:
European Commission |
Directorate-General for Competition |
State Aid Registry |
1049 Bruxelles/Brussel |
BELGIQUE/BELGIË |
Fax: +32 22961242 |
E-mail: stateaidgreffe@ec.europa.eu |
Tyto připomínky budou sděleny Polsku. Zainteresované strany podávající připomínky mohou písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.
POSTUP
Dne 20. června 2013 oznámilo Polsko podporu na restrukturalizaci společnosti LOT Polish Airlines S.A. („LOT“, „společnost“) ve výši 804,29 milionu PLN (cca 200 milionů EUR). Oznámení předcházelo poskytnutí úvěru na záchranu ve výši 400 milionů PLN dne 20. prosince 2012, který Komise schválila dne 15. května 2013 (1). Komise požádala dne 9. srpna 2013 o doplňující informace, jež Polsko zaslalo dne 24. září 2013.
POPIS OPATŘENÍ
Podpora na restrukturalizaci má být poskytnuta ministerstvem financí formou kapitálové účasti. Bude zahrnovat převod úvěru na záchranu do vlastního kapitálu ve výši 423 milionů PLN, včetně úroků vzniklých do 20. června 2013 (skutečná výše úroků bude přepočtena k datu převodu), a další navýšení základního kapitálu o 381,29 milionu PLN.
POSOUZENÍ OPATŘENÍ
Komise se domnívá, že LOT je podnikem v obtížích ve smyslu pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (2) (dále jen „pokyny“).
Jelikož podpora na restrukturalizaci LOT selektivně zvýhodňuje, narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy, Komise se domnívá, že představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Polské orgány nezpochybňují klasifikaci opatření jako státní podpory.
Pokud jde o slučitelnost, Komise se domnívá, že vzhledem k povaze opatření a obtížím LOT, jsou jedinými relevantními kritérii pro posouzení pravidla týkající se státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci podniků v potížích podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování EU vycházející z pokynů. V této fázi má Komise pochybnosti, zda byly podmínky stanovené v pokynech splněny.
Komise zejména prověří, zda podpora pro LOT splňuje zásadu „jednou a dost“, protože Komise obdržela stížnost, v níž se uvádí, že společnost LOT již těžila ze státní podpory v podobě odkladu plateb letištních poplatků na státem vlastněných letištích v Polsku.
Komise má dále pochybnosti o tom, zda lze podle plánu na restrukturalizaci, který Polsko předložilo, obnovit dlouhodobou životaschopnost společnosti LOT.
Komise má rovněž pochybnosti o tom, zda kompenzační opatření navrhovaná Polskem ke zmírnění narušení hospodářské soutěže splňují kritéria pokynů.
Komise má navíc pochybnosti, zda společnost LOT dostatečně přispěla vlastními prostředky na náklady restrukturalizace, jak vyžadují pokyny.
Z výše uvedených důvodů má Komise pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem, a proto se rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení.
ZNĚNÍ DOPISU
„Komisja pragnie poinformować Polskę, że po przeanalizowaniu przekazanych przez władze polskie informacji na temat wyżej wymienionego środka postanowiła wszcząć postępowanie określone w art. 108 ust. 2 Traktatu o funkcjonowaniu Unii Europejskiej.
1. PROCEDURA
(1) |
Dnia 20 czerwca 2013 r. władze polskie zgłosiły pomoc w celu restrukturyzacji dla Polskich Linii Lotniczych LOT S.A. (zwanych dalej „LOT« lub „Spółką«) w kwocie 804,29 mln PLN (ok. 200 mln EUR). Przed dokonaniem zgłoszenia Spółka otrzymała w dniu 20 grudnia 2012 r. pożyczkę na ratowanie w kwocie 400 mln PLN, którą Komisja zatwierdziła dnia 15 maja 2013 r. (3). |
(2) |
W dniu 9 sierpnia 2013 r. Komisja zwróciła się o dodatkowe informacje. Dnia 27 sierpnia 2013 r. władze polskie wystąpiły z wnioskiem o przedłużenie terminu ich przekazania do dnia 20 września 2013 r. Komisja udzieliła zgody na przedłużenie terminu w dniu 28 sierpnia 2013 r. Dnia 20 września 2013 r. władze polskie przekazały częściową odpowiedź, a odpowiedź ostateczną w dniu 24 września 2013 r. |
2. OPIS
2.1. Beneficjent
(3) |
LOT jest polskim narodowym przewoźnikiem lotniczym, utworzonym w 1929 r. Spółka ma siedzibę w województwie mazowieckim, które jest regionem kwalifikującym się do otrzymania pomocy regionalnej na mocy art. 107 ust. 3 lit. a) Traktatu o funkcjonowaniu Unii Europejskiej (4) (zwanego dalej „TFUE«). Spółka jest własnością Skarbu Państwa (67,97 %), należącego do państwa Towarzystwa Finansowego Silesia (25,1 %) oraz swoich pracowników (6,93 %). |
(4) |
LOT jest spółką dominującą Grupy LOT, która składa się 4 spółek zależnych działających na rynku usług turystycznych (LOT Travel Sp. z o.o.), usług lotniskowych i obsługi naziemnej (GLT-LOT Usługi Lotniskowe Sp. z o.o., WRO- LOT Usługi Lotniskowe Sp. z o.o.) oraz obsługi technicznej statków powietrznych (Central European Engine Services Sp. z o.o.). |
(5) |
W ostatnich latach struktura Grupy LOT uległa znacznym zmianom, ponieważ LOT dokonał zbycia wielu spółek zależnych i stowarzyszonych, aby skoncentrować się na działalności podstawowej oraz wypracować środki pieniężne. W 2012 r. Komisja przeprowadziła postępowanie wyjaśniające i uznała za niestanowiące pomocy państwa trzy transakcje sprzedaży spółek zależnych LOT: LOT Services Sp. z o.o., LOT Catering Sp. z o.o. oraz LOT Aircraft Maintenance Services Sp. z o.o. (5) dokonane w latach 2010–2012. Ostatnio, tj. w latach 2012–2013, LOT sprzedał wszystkie swoje udziały w spółkach: Petrolot Sp. z o.o., Eurolot Sp. z o.o. i Casinos Poland Sp. z o.o. |
(6) |
Na dzień 15 maja 2013 r. LOT zatrudniał 1 841 osób (po zmniejszeniu zatrudnienia z 2 166 pracowników według stanu na dzień 1 listopada 2012 r.) i kwalifikuje się jako duże przedsiębiorstwo. |
(7) |
LOT jest członkiem sojuszu Star Alliance i dysponuje flotą 45 samolotów (6). Przed restrukturyzacją (w okresie od listopada 2011 r. do października 2012 r.) Spółka zapewniała regularne połączenia z 70 portami lotniczymi w Europie, Ameryce Północnej, na Bliskim Wschodzie i w Azji, w tym 51 połączeń z portami lotniczymi w Europie, 11 – poza Europą oraz 8 połączeń krajowych. |
(8) |
Władze polskie szacują, że udział LOT w europejskich pasażerskich przewozach lotniczych w 2012 r. wynosił mniej niż 1 %. Jako przewoźnik narodowy LOT tradycyjnie miał silną pozycję w Polsce. W ostatnich latach odczuwał jednak rosnącą konkurencję ze strony niskokosztowych i tradycyjnych przewoźników lotniczych. W rezultacie jego udział w przewozach międzynarodowych z/do Polski spadł z 55 % w 2000 r. do 28 % w 2012 r. Ten spadek nastąpił pomimo wzrostu liczby pasażerów. W 2012 r. LOT przewiózł ok. 5 mln pasażerów, co stanowi wzrost w stosunku do ok. 4,1 mln przewiezionych pasażerów w 2009 r. |
(9) |
Do głównych konkurentów LOT należą: Ryanair, Wizzair i Lufthansa. Głównym węzłem przesiadkowym i bazą operowania LOT jest Lotnisko Chopina w Warszawie. LOT obsługuje również połączenia międzynarodowe z 5 regionalnych portów lotniczych w Polsce. |
(10) |
Przedmiot działalności LOT obejmuje głownie:
Podstawową działalnością LOT jest regularny pasażerski transport lotniczy. Największa liczba pasażerów przewożona jest na rejsach krótkodystansowych, które generują także największą część wpływów ze sprzedaży. |
(11) |
W ostatnich latach LOT doświadczył poważnych trudności finansowych spowodowanych nieefektywnym prowadzeniem działalności, pogarszającym się otoczeniem konkurencyjnym oraz światowym kryzysem gospodarczym i finansowym. Od 2008 r. Spółka odnotowywała straty w każdym kolejnym roku obrotowym. Mimo stopniowej sprzedaży spółek zależnych i innych aktywów (co pozwoliło wygenerować 1 313 mln PLN od 2009 r.) LOT miał ciągłe problemy z przepływami pieniężnymi, których kulminacja nastąpiła w grudniu 2012 r., kiedy to Spółka znalazła się na granicy utraty płynności i była zmuszona zwrócić się o pomoc na ratowanie, by uniknąć upadłości. W tabeli 1 poniżej przedstawiono wybrane dane finansowe Spółki. Tab. 1 Wybrane dane finansowe LOT za lata 2010–2012 (w mln PLN)
|
(12) |
W 2012 r. Spółka odnotowała rekordową stratę netto w wysokości 400 mln PLN, znaczące ujemne przepływy pieniężne z działalności operacyjnej, wzrost zadłużenia i ujemny kapitał własny. W 2013 r. sytuacja finansowa LOT jest w dalszym ciągu trudna. Wstępne dane wskazują, że w pierwszych 4 miesiącach bieżącego roku LOT poniósł stratę netto w wysokości [> 150] (7) mln PLN (dla porównania w tym samym okresie 2012 r. strata netto wyniosła 66 mln PLN) oraz ujemne przepływy pieniężne z działalności operacyjnej na kwotę […] mln PLN. Zgodnie z prognozą finansową zawartą w planie restrukturyzacji wyczerpanie środków pieniężnych LOT w przypadku braku pomocy w celu restrukturyzacji miało nastąpić w sierpniu 2013 r. Wprawdzie prognoza ta się nie sprawdziła, ale sytuacja w zakresie płynności pozostaje niestabilna. LOT wyczerpał już niemal całkowicie swoje wewnętrzne źródła finansowania w następstwie dezinwestycji dokonanych w poprzednich latach, a w swojej w obecnej sytuacji finansowej, nie ma dostępu do zewnętrznych źródeł finansowania (z wyjątkiem leasingu samolotów). |
(13) |
W przeszłości podejmowano już w Spółce próby restrukturyzacji finansowane ze środków własnych (pozyskanych dzięki sprzedaży spółek zależnych, gruntów, budynków, nieruchomości i aktywów finansowych). Ostatnio, w latach 2009–2012, Spółka wdrażała program restrukturyzacji, który zakładał m.in.: redukcję zatrudnienia i floty, inne działania w celu obniżenia kosztów, sprzedaż aktywów niezwiązanych z podstawową działalnością oraz restrukturyzację zadłużenia. Wprawdzie program restrukturyzacji doprowadził do pewnej poprawy wyników finansowych i przepływów pieniężnych LOT, ale okazał się niewystarczający, szczególnie jeżeli chodzi o redukcję kosztów, i nie przywrócił Spółce rentowności. Do negatywnych skutków podjętych działań należy zaliczyć znaczne zmniejszenie potencjalnych źródeł finansowania wskutek sprzedaży aktywów, z czym wiąże się fakt, że wartość aktywów, które jeszcze można wykorzystać na sfinansowanie obecnego programu restrukturyzacji, szacuje się jedynie na […] mln PLN. |
(14) |
Jak zauważono w planie restrukturyzacji, poprzednie inicjatywy restrukturyzacyjne podejmowano w znacznie korzystniejszym otoczeniu rynkowym niż obecnie. Druga, dłuższa i głębsza faza kryzysu ekonomicznego w dalszym ciągu wywiera negatywny wpływ na działalność przewoźników lotniczych. Ponadto niekorzystne kształtują się ceny paliw i kursy walutowe. Coraz większa konsolidacja rynku oraz wzrost siły rynkowej przewoźników niskokosztowych i spoza Europy znacznie utrudniają niewielkiemu tradycyjnemu przewoźnikowi lotniczemu, jakim jest LOT, samodzielne prowadzenie rentownej działalności. W planie restrukturyzacji przyznano, że LOT nie ma już wiele czasu na podjęcie działań, które pomogłyby Spółce uniknąć dalszego pogorszenia pozycji na rynku. |
(15) |
Nowa strategia dla LOT została opracowana z myślą o zmienionych warunkach rynkowych. Przewiduje się w niej uzyskanie przez Spółkę stabilności finansowej, budowę długoterminowej lojalności klientów, osiągnięcie pozycji jednego z najbardziej efektywnych kosztowo przewoźników sieciowych w Europie, odzyskanie zdolności do rozwoju, a ponadto – prywatyzację. LOT ma się skoncentrować na obsłudze bezpośrednich połączeń z Polski do głównych destynacji biznesowych w Europie i na świecie oraz do najważniejszych centrów polonijnych w Ameryce Północnej. Ma także zamiar przyciągnąć klientów z Europy Środkowej i Wschodniej, oferując połączenia długodystansowe z głównego węzła przesiadkowego w Warszawie. Spółka nie jest zainteresowana obsługą połączeń na trasach stricte turystycznych typu point-to-point, obsługiwanych głównie przez przewoźników niskokosztowych. |
(16) |
LOT zidentyfikował potencjał rozwojowy na trasach długodystansowych do/z Polski i zamierza rozszerzyć działalność na tym rynku po zakończeniu restrukturyzacji, korzystając z nowych samolotów Boeing 787 Dreamliner (zwanych dalej „samolotami B787«), które uważa się za główny filar restrukturyzacji i nowej strategii. LOT był pierwszym przedsiębiorstwem lotniczym w Europie, które wprowadziło do eksploatacji samoloty B787. Proces ich nabycia zapoczątkowano w 2004 r., na długo przed obecnymi trudnościami, ale Boeing znacznie opóźnił dostawy, wskutek czego LOT otrzymał pierwszy egzemplarz dopiero w listopadzie 2012 r. Ze względu na opóźnienie i późniejsze problemy techniczne (2 samoloty były uziemione w okresie od stycznia do czerwca 2013 r.) LOT poniósł znaczne straty nadzwyczajne. Spółka prowadzi obecnie negocjacje z Boeingiem na temat odszkodowania. |
(17) |
Władze polskie wprowadziły ostatnio zmiany legislacyjne, mające na celu ułatwienie prywatyzacji LOT. Zgodnie z nowymi przepisami inwestorzy z UE będą mogli nabyć udział większościowy w Spółce. |
2.2. Środek pomocy
(18) |
Pomoc w celu restrukturyzacji zostanie udzielona przez Ministerstwo Skarbu Państwa w formie dokapitalizowania Spółki. Będzie ona polegała na konwersji pożyczki na ratowanie na kapitał w kwocie 423 mln PLN, wraz z odsetkami naliczonymi do dnia 20 czerwca 2013 r. (rzeczywista kwota odsetek zostanie naliczona ponownie z uwzględnieniem okresu do dnia konwersji), oraz dodatkowym podwyższeniu kapitału zakładowego o 381,29 mln PLN. |
3. PLAN RESTRUKTURYZACJI
(19) |
LOT określił główne przyczyny swoich trudności i zaliczył do nich: opóźnienia w dostawach i wprowadzaniu samolotów B787; światowy kryzys gospodarczy i wprowadzone w jego wyniku praktyki redukcji kosztów podróży u klientów korporacyjnych i instytucjonalnych; wzrost siły rynkowej przewoźników niskokosztowych i konsolidacja rynku; zaburzenie warunków cenowych na rynku przewozów krajowych na skutek krótkotrwałej działalności lokalnego konkurenta niskokosztowego, jakim był OLT Express; spadek popytu na rynku cargo; wzrost cen paliwa lotniczego; wahania kursów walutowych; silną pozycję rynkową dostawców; zaostrzenie polityki rozliczeniowej dla transakcji dokonywanych kartami kredytowymi; ustawowe ograniczenia utrudniające prywatyzację; brak długoterminowej strategii i stabilnego zarządzania; niezoptymalizowaną flotę oraz nieefektywne wykorzystanie zasobów; silne związki zawodowe i niską wydajność pracy; niewystarczająco skuteczne zarządzanie przychodami; niekonkurencyjny produkt na trasach długodystansowych i brak sukcesów w przyciąganiu ruchu wysokopłatnego; niewystarczający strumień wysokomarżowych przychodów dodatkowych; niską efektywność kanałów sprzedaży; niedostateczną kapitalizację, niedoinwestowanie i brak stabilności finansowej; niewystarczająco skuteczne zarządzanie ryzykiem. |
(20) |
Aby przeciwdziałać wyżej wymienionym przyczynom trudności, LOT zaczął wdrażać w ostatnim kwartale 2012 r. plan restrukturyzacji, który ma przywrócić Spółce długoterminową rentowność do końca 2015 r. |
3.1. Środki restrukturyzacyjne
(21) |
W planie restrukturyzacji przewidziano wprowadzenie szeregu środków restrukturyzacyjnych, które można podzielić na następujące główne kategorie: (i) siatka połączeń i modernizacja floty; (ii) zarządzanie przychodami; (iii) produkt, dystrybucja i dodatkowe przychody; (iv) efektywność organizacyjna i wewnętrzna optymalizacja; (v) optymalizacja zewnętrznych relacji handlowych; (vi) dodatkowe inicjatywy wspierające. Każdy z wymienionych obszarów restrukturyzacji opisano szczegółowo poniżej. |
3.1.1. Sieć połączeń i modernizacja floty
(22) |
Modernizacja floty jest zasadniczym elementem planu restrukturyzacji i ma przyczynić się do znacznego ograniczenia kosztów operacyjnych. Obecną strukturę floty LOT uważa się za nadmiernie zróżnicowaną, przestarzałą i kosztowną. Najważniejszą zmianą jest zastąpienie obecnie wykorzystywanych samolotów B767 nowymi samolotami B787 na trasach długodystansowych. Ponadto LOT zamierza dokonać restrukturyzacji pozostałej floty tak, aby ograniczyć liczbę typów i podtypów samolotów i zapewnić ich efektywne wykorzystanie. Modernizacja floty nie spowoduje zwiększenia liczby oferowanych miejsc i możliwości przewozowych Spółki. W okresie restrukturyzacji planuje się zmniejszenie floty z 45 do 31 samolotów. |
Boeing 787
(23) |
LOT zamówił osiem samolotów B787 – pięć z nich dostarczono do lipca 2013 r., a dostawa szóstego spodziewana jest w marcu 2014 r. Spółka negocjuje opóźnienie dostawy dwóch ostatnich samolotów do […] r. i […] r. W okresie restrukturyzacji przewiduje się wykorzystywanie czterech samolotów B787, a w przypadku pozostałych dwóch planuje się podnajem (sub-lease) po cenie […]. |
(24) |
Spółka jest zobowiązana do nabycia samolotów B787. Wcześniejsze rozwiązanie umowy z Boeingiem wiązałoby się z koniecznością zapłaty kary umownej w wysokości ok. […] mln PLN za samolot. Spowodowałoby to także zmianę ceny nabycia samolotów, […]. |
(25) |
LOT uważa, że wprowadzenie nowych samolotów B787 będzie głównym czynnikiem umożliwiającym przywrócenie rentowności. Zdaniem LOT samoloty B787 przyniosą znaczące korzyści pod względem kosztów w porównaniu z obecnie używanymi samolotami B767. Korzyści te obejmują:
|
(26) |
Szacuje się, że wprowadzenie samolotów B787 poprawi wynik finansowy LOT o ok. [135-165] mln PLN rocznie (począwszy od 2015 r.) w porównaniu z wynikiem osiąganym w oparciu o flotę B767. |
Boeing 737-400
(27) |
Liczba samolotów B737-400 zostanie zmniejszona z dziewięciu sztuk w 2012 r. do […] sztuk w 2014 r. Samoloty B737-400 są najstarsze we flocie średniodystansowej LOT, a ich okres eksploatacji przekracza 16 lat. Ich standard i niezawodność operacyjna spadają, a koszty utrzymania rosną. Zważywszy, że umowy leasingu tych samolotów wygasną pod koniec 2014 r. i na początku 2015 r., Spółka nie będzie musiała ponosić dodatkowych kosztów w związku z wcześniejszym rozwiązaniem umowy. Począwszy od […] planuje się wymianę samolotów B737-400 na trzy egzemplarze samolotów 150-200-miejscowych nowszej generacji (rozpatrywana jest rodzina B737NG i A319/A320), co ma przynieść Spółce dodatkowe oszczędności kosztów. |
Embraer 170
(28) |
Spółka planuje wycofać ze swojej floty wszystkie dziesięć eksploatowanych obecnie samolotów Embraer 170 (zwanych dalej „samolotami E170«). Liczba samolotów E170 będzie zmniejszana stopniowo: o […] od sezonu […] i o kolejne […] od sezonu […]. Jednostkowe koszty operacyjne samolotów E170 są najwyższe we flocie średniodystansowej LOT, gdyż samoloty te oferują relatywnie mało miejsc przy wyższych kosztach. |
Embraer 175
(29) |
LOT planuje wycofać ze swojej floty […] spośród czternastu samolotów Embraer 175 (zwanych dalej „samolotami E175«) począwszy od sezonu „Zima 2014«. Zarówno E175, jak i E170 zostaną częściowo zastąpione dodatkowymi samolotami turbośmigłowymi Bombardier Q400 (zwanymi dalej „samolotami DH4«). Koszty operacyjne samolotów DH4 są niższe w stosunku do samolotów odrzutowych; oferują one czasy przelotu zbliżone do samolotów odrzutowych, w szczególności na krótszych trasach, oraz większą liczbę miejsc niż E170. |
(30) |
Spółka planuje zamknięcie pięciu połączeń, które nie spełniały jej kryteriów zyskowności: […]. |
(31) |
LOT szacuje, że zamknięcie połączeń na trasach nieprzynoszących zysku przyczyni się do poprawy wyniku finansowego o ok. [2,2-2,6] mln PLN rocznie. |
3.1.2. Zarządzanie przychodami
(32) |
Środki restrukturyzacyjne w zakresie zarządzania przychodami będą skoncentrowane na zmianach struktury taryfowania. |
(33) |
Z planu restrukturyzacji wynika, że w przypadku rejsów o wskaźniku obłożenia wyższym niż [76-94] % LOT planuje przesunięcie [9-11] % miejsc o jedną klasę taryfową wyżej i [4-6] % miejsc o dwie klasy taryfowe wyżej. Dodatkowo definicja taryfy klienta biznesowego na trasach krótkodystansowych zostanie zmieniona (9). Przewiduje się, że przychody LOT mogą wzrosnąć dzięki ustaleniu bardziej agresywnych taryf na wybranych trasach długodystansowych. Spodziewane korzyści z wdrożenia tego środka szacuje się na […] mln PLN w 2015 r. |
(34) |
Analiza wskaźnika obłożenia w klasie biznes wykazała, że w 2012 r. pustych pozostało […] miejsc. Spółka wprowadzi więc możliwość wykupienia przed lotem płatnego podwyższenia standardu do wyższej klasy. Ma to zapewnić 10 % zapełnienia miejsc, które pozostałyby puste, i docelowo wpłynąć na poprawę wyniku finansowego o ok. […] mln PLN w 2015 r. |
(35) |
Struktura taryfowania w ramach oferowanego obecnie przez LOT programu promocyjnego „First Minute« zostanie zmieniona tak, aby wyeliminować zbyt niskie ceny, które w przeszłości były ustalane bez ekonomicznego uzasadnienia. Powinno to przynieść dodatkowy wzrost przychodów. |
(36) |
Klasa biznes zostanie zlikwidowana na trasach krajowych. Środek ten ma na celu zwiększenie efektywności wykorzystania miejsc w samolotach. Obecnie 3 miejsca w samolotach DH4 są zarezerwowane dla pasażerów klasy biznes, choć nie jest im tam oferowana obsługa o wyższym standardzie. Uwolnienie tych miejsc powinno zapewnić Spółce poprawę wyniku finansowego o ok. […] mln PLN w 2015 r. |
(37) |
W wyniku audytu wewnętrznego LOT stwierdzono przypadki nieuzasadnionego przyznawania w przeszłości prawa do odstępowania od warunków taryf, co wynikało z niedoskonałości systemu kontroli wewnętrznej. Tego rodzaju działania zostaną zakazane. Spodziewane korzyści z wdrożenia tego środka szacuje się na […] mln PLN w 2015 r. |
(38) |
Ogólnie, w wyniku zastosowania środków w obszarze zarządzania przychodami, Spółka spodziewa się poprawy wyniku operacyjnego o ok. [62-76] mln PLN w roku 2015 r. |
3.1.3. Produkt, dystrybucja i dodatkowe przychody
(39) |
Głównym celem w tym obszarze restrukturyzacji jest zwiększenie przychodów z dodatkowych usług wysokomarżowych, niepowiązanych bezpośrednio ze sprzedażą biletów. Udział dodatkowych przychodów w łącznych obrotach LOT wynosi obecnie […] %, czyli znacznie mniej niż u porównywalnych przedsiębiorstw, a zwłaszcza przewoźników niskokosztowych, u których udział ten przekracza 20 %. LOT zidentyfikował w tym obszarze potencjał wzrostu. |
(40) |
Do najważniejszych inicjatyw w tej grupie zalicza się wprowadzenie oferty „SkyBar« (płatne usługi cateringowe) na połączeniach krótkodystansowych, ograniczenie usług na pokładzie dla podróżnych w klasie ekonomicznej oraz wprowadzenie szeregu dodatkowych płatnych usług, takich jak np.: sprzedaż towarów bezcłowych, możliwość przewiezienia dodatkowego bagażu, sprzedaż miejsc z dodatkową przestrzenią na nogi, wybór miejsca, pierwszeństwo wejścia na pokład, ubezpieczenie, wynajem samochodu i rezerwacja hotelu. |
(41) |
Dodatkowym celem w tym obszarze restrukturyzacji jest ograniczenie kosztów sprzedaży. Udział kosztów sprzedaży w całości kosztów LOT wynosi […] % i jest znacznie wyższy niż w przypadku innych tradycyjnych przewoźników lotniczych analizowanych przez Spółkę. |
(42) |
Obecnie strona LOT.com generuje tylko ok. […] % całej sprzedaży. Dla porównania średnia sprzedaż przez stronę internetową wynosi 40 % wśród innych tradycyjnych przewoźników, a przypadku przewoźników niskokosztowych sięga 80 %. Niemal […] % wartości wszystkich biletów sprzedanych przez LOT stanowią bilety sprzedane za pośrednictwem sieci agentów sprzedaży. Uznano, że sprzedaż przez internet może znacząco przyczynić się do przyszłego wzrostu ze względu na stosunkowe niskie koszty z nią związane i wysoką kontrolę nad procesem sprzedaży. Spółka ma zamiar dalej rozwijać sprzedaż przez internet i zakłada, że szacowane tempo wzrostu sprzedaży z wykorzystaniem tego kanału w stosunku do ogólnej sprzedaży wyniesie przynajmniej […] % rocznie. |
(43) |
W odniesieniu do sieci agentów sprzedaży LOT wdrożony zostanie nowy program motywacyjny, zgodnie z którym […]. LOT podejmie również działania w zakresie reorganizacji sieci własnych krajowych i zagranicznych biur sprzedaży zlokalizowanych na lotniskach i w centrach miast. Ze względu na wysokie koszty prowadzenia takiej działalności Spółka podjęła decyzję o redukcji do niezbędnego minimum zaangażowania w ten kanał dystrybucji. |
(44) |
LOT planuje także rozwinąć swój potencjał do generowania przychodów w obszarze marketingu np. poprzez udostępnianie przestrzeni reklamowej (w samolocie lub poza nim) na kampanie reklamowe stron trzecich. |
(45) |
Spółka planuje także zwiększenie sprzedaży na rzecz klientów korporacyjnych. W tym celu za pośrednictwem spółki zależnej LOT Travel (agent IATA) Spółka będzie uczestniczyć w przetargach na obsługę podróżną dużych instytucji i spółek, oferując nie tylko własne usługi, ale także usługi innych linii lotniczych, sprzedaż ubezpieczeń elektronicznych, usług hotelowych i biletów kolejowych. Ponadto Spółka liczy na pozyskanie dodatkowego ruchu biznesowego dzięki promocji programu „LOT dla Firm« kierowanego do sektora małych i średnich przedsiębiorstw. |
(46) |
Ogółem przewiduje się, że opisane powyżej środki restrukturyzacyjne wpłyną na poprawę wyniku finansowego LOT o niemalże [76-94] mln PLN w 2015 r. |
3.1.4. Efektywność organizacyjna i wewnętrzna optymalizacja
(47) |
Najważniejsze środki w tym obszarze restrukturyzacji obejmują: (i) redukcję kosztów paliwa, (ii) redukcję kosztów zatrudnienia oraz (iii) sprzedaż aktywów trwałych. |
(48) |
Koszty paliwa stanową […] % wszystkich kosztów Spółki. LOT planuje wdrożenie nowego oprogramowania, które dokonywać będzie optymalizacji profilu lotu. Profil lotu będzie także powiązany z wprowadzeniem dynamicznego wskaźnika Cost Index, pozwalającego na dokonanie wyboru pomiędzy minimalizacją spalania paliwa a realizacją rozkładowego czasu lotu. Cały program może przynieść docelowo nawet ponad […] mln PLN poprawy wyniku finansowego w 2015 r. |
(49) |
W planie restrukturyzacji przewiduje się redukcję zatrudnienia o 833 ekwiwalenty pełnego czasu pracy (ang. FTE), tj. o 39 % w stosunku do poziomu zatrudnienia według stanu na dzień 31 października 2012 r. Redukcja obejmie zarówno personel naziemny (redukcja o […] FTE), jak i personel kokpitowy i pokładowy (redukcja o […] FTE). Działania te mają na celu dostosowanie poziomu zatrudnienia do zredukowanej siatki i floty, a także zwiększenie wydajności zatrudnionych pracowników. Planowana redukcja personelu naziemnego ma zostać zakończona w 2014 r. W jej wyniku koszty mają ulec obniżeniu o […] mln PLN w całym okresie restrukturyzacji, tj. o […] % w stosunku do poziomu sprzed restrukturyzacji. Redukcja personelu kokpitowego i pokładowego zakończy się w 2015 r. Ma przynieść oszczędności rzędu […] mln PLN, co stanowi […] % w porównaniu z poziomem sprzed restrukturyzacji. Roczne oszczędności wynikające z redukcji zatrudnienia po zakończeniu restrukturyzacji szacuje się na ok. […] mln PLN. |
(50) |
Spółka zamierza zbyć pewne aktywa trwałe (grunty, budynki i nieruchomości) i spodziewa się uzyskać z tego tytułu jednorazowe wpływy w kwocie […] mln PLN oraz […] mln PLN oszczędności w skali roku. |
(51) |
Inne środki, jakie mają zostać podjęte w tym obszarze restrukturyzacji (np. ograniczenie kosztów działań marketingowych, podróży służbowych, odladzania, szkoleń, materiałów biurowych, sprzątania itp.), mają mniejszy potencjał finansowy. Ogółem wszystkie środki przewidziane w tym obszarze mają przynieść według prognoz poprawę wyniku finansowego LOT o ponad [156-190] mln PLN w 2015 r. |
3.1.5. Optymalizacja zewnętrznych relacji handlowych
(52) |
Spółka planuje renegocjować umowy handlowe ze swoimi głównymi dostawcami, aby zredukować koszty i zoptymalizować zakres świadczonych usług. |
(53) |
Po pierwsze, LOT zamierza renegocjować swoje stosunki handlowe z Przedsiębiorstwem Państwowym Porty Lotnicze, które zarządza Lotniskiem Chopina w Warszawie. Ponieważ oficjalne stawki na Lotnisku Chopina w Warszawie są wyższe niż średnia (10) w porównywalnych portach lotniczych, Spółka zamierza renegocjować opłaty lotniskowe przy uwzględnieniu bardzo dużej liczby operacji wykonywanych przez LOT na swoim bazowym lotnisku. |
(54) |
Po drugie, LOT zamierza renegocjować swoje stosunki handlowe z Polską Agencją Żeglugi Powietrznej. […]. |
(55) |
Po trzecie, LOT pragnie renegocjować umowy ze spółką LOT Aircraft Maintenance Services Sp. z o.o., która świadczy usługi napraw i usługi techniczne. Renegocjacje będą dotyczyć przede wszystkim określenia metod optymalizacji procesu serwisowania, napraw i rozliczeń. |
(56) |
Ponadto, LOT ma zamiar renegocjować swoje stosunki ze spółką Eurolot Sp. z o.o. w celu optymalizacji […]. |
(57) |
Przewiduje się, że dzięki optymalizacji zewnętrznych stosunków handlowych Spółka poprawi wynik finansowy o ponad [54-66] mln PLN w 2015 r. |
3.1.6. Dodatkowe inicjatywy wspierające
(58) |
Dodatkowe inicjatywy wspierające przewidziane w planie restrukturyzacji obejmują m.in.: (i) zmianę kultury organizacyjnej i systemu zarządzania; (ii) poprawę zarządzania płynnością finansową; (iii) wdrożenie nowej polityki zarządzania ryzykiem, której celem jest m.in. zabezpieczenie Spółki przed nagłymi wahaniami cen paliw oraz (iv) udoskonalenie procesu zakupów, w tym wprowadzenie nowych informatycznych narzędzi wsparcia. Skutki tych środków trudno określić w sposób wymierny i w związku z tym nie zostały one uwzględnione w prognozach finansowych. |
3.1.7. Podsumowanie środków restrukturyzacyjnych
(59) |
Przewidywany wpływ finansowy wdrożenia wszystkich środków restrukturyzacyjnych w 2015 r. (ostatnim roku okresu restrukturyzacji) podsumowano w poniższej tabeli: Tab. 2 Przewidywany wpływ finansowy środków restrukturyzacyjnych w 2015 r.
|
3.2. Przegląd kosztów restrukturyzacji i źródeł finansowania
(60) |
Łączne koszty restrukturyzacji LOT wynoszą [2 000-2 400] mln PLN i obejmują: (i) nabycie pięciu samolotów B787 – […] mln PLN; (ii) koszty wycofania samolotów B737-400 i samolotów typu Embraer – […] mln PLN; (iii) pokrycie części strat z działalności operacyjnej i lukę finansową – […] mln PLN; (iv) koszty restrukturyzacji zatrudnienia – […] mln PLN oraz (v) zwrot udzielonej Spółce pożyczki na ratowanie (z odsetkami) – 423 mln PLN. |
(61) |
Koszty restrukturyzacji planuje się pokryć z: (i) wkładu własnego w wysokości [1 200-1 600] mln PLN, obejmującego leasing finansowy pięciu samolotów B787 oraz sprzedaż aktywów trwałych; (ii) pomocy państwa w wysokości 804 mln PLN. Wkład własny stanowi [60-67] % kosztów restrukturyzacji. Koszty restrukturyzacji i źródła finansowania podsumowano w poniższej tabeli. Tab. 3 Koszty restrukturyzacji i źródła finansowania (w mln PLN)
|
Koszty restrukturyzacji
(62) |
LOT podpisał umowę z Boeingiem na nabycie łącznie ośmiu samolotów B787. Zgodnie z planem restrukturyzacji w procesie restrukturyzacji Spółka poniesie wydatki związane z zakupem pierwszych pięciu egzemplarzy w kwocie […] mln PLN. |
(63) |
W ramach modernizacji floty Spółka zamierza wycofać […] samolotów B737-400, […] samolotów E170 i […] samolotów E175. Poniesie koszty zobowiązań leasingowych oraz koszty utrzymania w okresie wycofywania, zanim samoloty zostaną zwrócone, sprzedane lub podnajęte. Łączne koszty wycofania szacuje się na […] mln PLN. |
(64) |
Przewiduje się, że na początku okresu restrukturyzacji Spółka będzie generować straty i ujemne przepływy pieniężne. Aby pokryć te straty i utrzymać płynność będzie potrzebować według szacunków […] mln PLN. |
(65) |
W planie restrukturyzacji przewiduje się redukcję zatrudnienia o 833 ekwiwalenty pełnego czasu pracy. LOT szacuje, że łączne koszty redukcji zatrudnienia wyniosą ok. […] mln PLN i że obejmą one: (i) program dobrowolnych odejść ([…] mln PLN); (ii) zwolnienia grupowe ([…] mln PLN); (iii) odszkodowania dla pracowników zatrudnionych za granicą podlegających pod prawo miejscowe ([…] mln PLN) oraz (iv) pozostałe odejścia, np. odejścia w ramach wcześniejszych emerytur ([…] mln PLN). |
Źródła finansowania
(66) |
Jesienią 2012 r. Spółka pozyskała finansowanie na zakup pięciu samolotów B787 w formie leasingu finansowego w amerykańskim banku komercyjnym […]. LOT wybrał ofertę […] spośród 24 ofert otrzymanych od podmiotów komercyjnych działających na rynku. Wyboru dokonano na podstawie analizy wartości bieżącej netto i średniej ważonej stopy oprocentowania. |
(67) |
Okres spłaty wynosi 12 lat od dnia dostawy samolotów. Spółka jest zobowiązana do uiszczenia opłaty wstępnej z chwilą dostawy samolotu, a następnie do zapłaty z góry kwartalnych rat leasingowych kalkulowanych w oparciu o 3-miesięczną stopę LIBOR + […] %, w przypadku pierwszego samolotu, oraz w oparciu o stałe stopy w granicach od […] % do […] % – w przypadku kolejnych czterech samolotów. Struktura leasingu finansowego opiera się na spółce specjalnego przeznaczenia („SPV«) z siedzibą w Stanach Zjednoczonych, która pełni funkcję pośrednika między […] i LOT. |
(68) |
Leasing opiera się na następujących zabezpieczeniach: (i) gwarancji eksportowej Export Import Bank of the United States („Ex-Im Bank«) udzielonej zgodnie z przepisami Large Aircraft Sector Understanding („LASU« – porozumienie w sprawie kredytów eksportowych na duże samoloty) (12); (ii) zastawie na samolotach; (iii) przeniesieniu praw z umów ubezpieczenia oraz (iv) zastawie na udziałach SPV. |
(69) |
Gwarancja Ex-Im Bank jest ograniczona co do czasu jej trwania i kwoty – dotyczy zakupu pięciu samolotów B787 w formie leasingu finansowego na 12 lat. Gwarancja obejmuje część ceny zakupu poszczególnych samolotów ([75-90] %). Pozostałą część LOT musi pokryć z własnych środków. Ex-Im Bank, ustalając warunki gwarancji, przeprowadził badanie due diligence LOT oraz ocenił kondycję finansową Spółki i jej zdolność do obsługi zobowiązań z tytułu leasingu. |
(70) |
Zdaniem Polski leasing finansowy nowych samolotów na warunkach podobnych do tych, które opisano powyżej (łącznie z zastosowanymi rodzajami zabezpieczeń), jest standardową formą finansowania w branży lotniczej i był ostatnio wykorzystywany przez wielu innych europejskich przewoźników lotniczych, np.: Ryanair, KLM, Norwegian Air, Czech Airlines, Austrian Airlines i Alitalia. |
(71) |
Jedynym innym źródłem wkładu własnego, oprócz leasingu, jest sprzedaż aktywów trwałych, która ma przynieść wpływy szacowane na […] mln PLN. |
(72) |
Pomoc polega na konwersji pożyczki na ratowanie na kapitał w kwocie 423 mln PLN oraz dodatkowym podwyższeniu kapitału zakładowego Spółki o 381,29 mln PLN, jak opisano w pkt 18. |
3.3. Przywrócenie długoterminowej rentowności
(73) |
W planie restrukturyzacji przewiduje się przywrócenie długoterminowej rentowności Spółki w 2015 r. Prognozy finansowe obejmujące lata 2013–2018 przygotowano w wariancie pesymistycznym, bazowym i optymistycznym. Przewiduje się, że Spółka odzyska rentowność (jeżeli chodzi o wynik na działalności podstawowej) i będzie generować dodatnie przepływy pieniężne z działalności operacyjnej począwszy od 2014 r. Według prognoz wskaźnik rentowności zaangażowanego kapitału (ROCE) ma osiągnąć wartość dodatnią w 2014 r., a wskaźnik rentowności kapitałów własnych (ROE) – w 2015 r. W poniższej tabeli przedstawiono wybrane dane finansowe według prognozy w wariancie bazowym. Tab. 4 Wybrane dane finansowe według prognozy w wariancie bazowym (dane liczbowe w mln PLN)
|
(74) |
Prognoza finansowa opiera się na licznych założeniach dotyczących floty, sieci połączeń, organizacji wewnętrznej, parametrów operacyjnych i finansowych, wskaźników makroekonomicznych, cen paliwa i stopnia wdrożenia środków restrukturyzacyjnych. Główne założenia przedstawiono w skrócie poniżej:
|
3.4. Środki wyrównawcze
(75) |
W ramach środków wyrównawczych LOT proponuje likwidację 19 połączeń i redukcję częstotliwości w przypadku 5 połączeń (13). Proponowany środek odpowiada redukcji zdolności przewozowych o [13,5-16,5] % pod względem ASK w stosunku do okresu sprzed restrukturyzacji, od listopada 2011 r. do października 2012 r. Zdaniem LOT żadne z powyższych połączeń nie przynosiło strat przed restrukturyzacją, co oznacza spełnienie wymogu zawartego w pkt 40 „Wytycznych wspólnotowych dotyczących pomocy państwa w celu ratowania i restrukturyzacji zagrożonych przedsiębiorstw« (14) (zwanych dalej „Wytycznymi«). Plan przewiduje, że środki wyrównawcze mają być wdrażane począwszy od sezonu „Lato 2013«. Większość z nich zostanie jednak wdrożona w sezonie zimowym 2014/2015. |
(76) |
Ponadto LOT planuje likwidację 5 połączeń (15), co będzie odpowiadać dalszej redukcji zdolności przewozowych o [1,4-1,7] %. Spółka nie uznaje jednak tych działań za środki wyrównawcze, ponieważ jeszcze przed restrukturyzacją uznała, że połączenia te przynoszą straty. |
(77) |
W okresie restrukturyzacji LOT nie ma zamiaru zwiększać zdolności przewozowej na trasach długodystansowych, ale po zakończeniu tego okresu, zważywszy że nowa strategia Spółki opiera się na nowych samolotach B787, LOT planuje zwiększenie swojej zdolności przewozowej w tym segmencie. |
(78) |
W wyniku zmian w sieci połączeń LOT Spółka uwolni także wiele przydziałów czasu na start lub lądowanie. |
4. OCENA POMOCY
4.1. Istnienie pomocy państwa
(79) |
Artykuł 107 ust. 1 TFUE stanowi, że wszelka pomoc przyznawana przez państwo członkowskie lub przy użyciu zasobów państwowych w jakiejkolwiek formie, która zakłóca lub grozi zakłóceniem konkurencji poprzez sprzyjanie niektórym przedsiębiorstwom lub produkcji niektórych towarów, a także wpływa na wymianę handlową między państwami członkowskimi, jest niezgodna z rynkiem wewnętrznym. |
(80) |
Pomocy ma udzielić Ministerstwo Skarbu Państwa, zatem jest oczywiste, że wiąże się ona z wykorzystaniem zasobów państwowych i można ją przypisać państwu. |
(81) |
Pomoc ma zostać przyznana jednemu konkretnemu przedsiębiorstwu, tj. LOT, na warunkach, których Spółka nie byłaby w stanie uzyskać na rynku, biorąc pod uwagę jej sytuację finansową. Polska potwierdza to w planie restrukturyzacji, w którym stwierdzono, że pomoc państwa jest jedynym możliwym źródłem finansowania, które pozwoli Spółce na kontynuację działalności oraz przeprowadzenie gruntownych działań restrukturyzacyjnych. Komisja uznaje zatem, że beneficjent czerpie ze środka selektywne korzyści. |
(82) |
Ponadto pomoc może poprawić pozycję konkurencyjną LOT w branży transportu lotniczego, w której konkurują ze sobą przedsiębiorstwa z różnych państw członkowskich UE. W związku z tym pomoc zakłóca lub grozi zakłóceniem konkurencji i wpływa na wymianę handlową pomiędzy państwami członkowskimi. |
(83) |
Na podstawie powyższych przesłanek Komisja stwierdza, że zgłoszony środek stanowi pomoc państwa zgodnie z art. 107 ust. 1 TFUE. Władze polskie nie kwestionują klasyfikacji zgłoszonego środka jako pomocy państwa. |
Podstawa prawna oceny zgodności pomocy
(84) |
Artykuł 107 ust. 3 lit. c) TFUE stanowi, że pomoc państwa może być dozwolona, jeżeli została przyznana na wspieranie rozwoju niektórych sektorów gospodarki, o ile nie zmienia warunków wymiany handlowej w zakresie sprzecznym ze wspólnym interesem. |
(85) |
Komisja uważa, że przedmiotowy środek stanowi pomoc w celu restrukturyzacji, którą należy ocenić na podstawie kryteriów określonych w Wytycznych, aby stwierdzić, czy jest ona zgodna z rynkiem wewnętrznym w myśl art. 107 ust. 3 TFUE. |
4.2. Legalność pomocy w celu restrukturyzacji
(86) |
Zgodnie z art. 3 rozporządzenia Rady nr 659/1999 z dnia 22 marca 1999 r. ustanawiającego szczegółowe zasady stosowania art. 93 Traktatu WE (16) pomoc nie zostaje zrealizowana do czasu podjęcia przez Komisję decyzji zezwalającej na taką pomoc lub do czasu uznania takiej decyzji Komisji za podjętą („klauzula zawieszająca«). |
(87) |
Zgodnie z prognozą płynności finansowej zawartą w planie restrukturyzacji środki pieniężne LOT miały zostać wyczerpane w sierpniu 2013 r. Wprawdzie ta prognoza się nie sprawdziła, ale Polska zasygnalizowała, że rozważa przyznanie pomocy w celu restrukturyzacji, w przypadku gdyby Spółka straciła płynność finansową. Z informacji dostępnych Komisji wynika, że jak dotąd LOT nie przyznano pomocy w celu restrukturyzacji. W związku z tym wydaje się, że Polska jak na razie przestrzega klauzuli zawieszającej. |
4.3. Zgodność pomocy w celu restrukturyzacji z rynkiem wewnętrznym
Przedsiębiorstwo zagrożone
(88) |
Zgodnie z pkt 12 lit. a) i pkt 14 Wytycznych do pomocy w celu restrukturyzacji kwalifikują się tylko przedsiębiorstwa zagrożone. Aby kwalifikować się jako przedsiębiorstwo zagrożone, Spółka musi spełniać kryteria wyszczególnione w pkt 10 lub 11 Wytycznych. |
(89) |
Zgodnie z pkt 10 uznaje się, że przedsiębiorstwo jest zagrożone w następujących okolicznościach:
|
(90) |
Komisja stwierdza, że LOT, jako spółka z ograniczoną odpowiedzialnością, spełnia kryteria określone w pkt 10 lit. a) Wytycznych, gdyż według stanu na dzień 31 grudnia 2012 r. utracił on ponad połowę kapitału zakładowego (169,7 %), w tym ponad jedną czwartą w okresie poprzedzających 12 miesięcy (89,3 %) (17). |
(91) |
W związku z tym Komisja uznaje, że LOT wyraźnie kwalifikuje się jako przedsiębiorstwo zagrożone. |
(92) |
Zgodnie z pkt 12 Wytycznych nowo utworzone przedsiębiorstwa nie kwalifikują się do pomocy w celu restrukturyzacji. Zasadniczo przedsiębiorstwo uznaje się za nowo utworzone w okresie pierwszych trzech lat od rozpoczęcia działalności w danej branży. LOT został utworzony w 1929 r. (obecnie funkcjonujące przedsiębiorstwo zostało zarejestrowane w 2001 r.) i od momentu utworzenia prowadził działalność w sektorze transportu lotniczego. Spółka nie może być zatem uznana za nowo utworzone przedsiębiorstwo. |
(93) |
Zgodnie z pkt 13 Wytycznych w normalnych warunkach przedsiębiorstwo należące do większej grupy kapitałowej lub przejęte przez taką grupę nie kwalifikuje się do pomocy w celu restrukturyzacji, z wyjątkiem sytuacji, w której można wykazać, że trudności przedsiębiorstwa mają charakter wewnętrzny i nie są wynikiem arbitralnego podziału kosztów w ramach grupy oraz że trudności te są zbyt poważne, aby mogły być przezwyciężone przez samą grupę. |
(94) |
Według władz polskich, mimo że LOT jest spółką dominującą grupy kapitałowej, jego trudności mają charakter wewnętrzny i nie są wynikiem arbitralnego podziału kosztów w ramach grupy. Przyczyny trudności Spółki przedstawiono w pkt 19 powyżej. |
(95) |
Spółki zależne Grupy są w porównaniu z LOT zbyt małe i w związku z tym nie są w stanie wypracować wystarczających nadwyżek finansowych aby móc uratować spółkę dominującą. Ich łączne przychody w 2012 r. stanowiły tylko ok. 3 % przychodów LOT, a łączne straty netto wyniosły 12,4 mln PLN. Ponadto wydaje się, że sama Grupa LOT również znajduje się w trudnej sytuacji. W roku zakończonym w dniu 31 grudnia 2011 r. odnotowała ona skonsolidowaną stratę netto w wysokości 164 mln PLN (ze względu na niematerialność jednostek zależnych LOT nie był zobowiązany do sporządzania skonsolidowanego sprawozdania finansowego za rok 2012), a łączne straty z lat ubiegłych na ten dzień wynosiły 270 mln PLN. Uznaje się zatem, że trudności Spółki są zbyt poważne, by Grupa mogła im zaradzić samodzielnie. |
(96) |
W związku z tym Komisja stwierdza, że LOT jest przedsiębiorstwem zagrożonym i kwalifikuje się do pomocy w celu restrukturyzacji. |
Zasada „pierwszy i ostatni raz«
(97) |
Zgodnie z pkt 73 Wytycznych jeżeli przedmiotowe przedsiębiorstwo otrzymało już w przeszłości pomoc w celu ratowania lub restrukturyzacji, w tym wszelką pomoc niezgłoszoną, i jeżeli upłynęło mniej niż 10 lat od przyznania pomocy w celu ratowania lub od zakończenia okresu restrukturyzacji albo wstrzymania wdrażania planu restrukturyzacji (w zależności od tego, które wydarzenie nastąpiło jako ostatnie), Komisja nie przyzna dalszej pomocy w celu ratowania lub w celu restrukturyzacji. |
(98) |
Polska twierdzi, że w ciągu ostatnich 10 lat Spółka nie otrzymała żadnej pomocy w celu ratowania lub restrukturyzacji oprócz zgłoszonej pomocy na ratowanie, która została zatwierdzona przez Komisję (zob. pkt 1). |
(99) |
Komisja otrzymała skargę od przedsiębiorstwa Ryanair, w której zarzucono, że LOT uzyskał nieograniczoną linię kredytową na regulowanie zobowiązań z tytułu opłat lotniskowych w portach lotniczych będących własnością państwa, ze szkodą dla wszystkich innych przewoźników lotniczych. Komisja zarejestrowała skargę pod numerem sprawy SA.36752. Komisja oceni skargę w ramach niniejszego postępowania, gdyż może mieć ona wpływ na zgodność z zasadą „pierwszy i ostatni raz«. |
(100) |
Polska potwierdza, że porty lotnicze będące własnością państwa odraczały termin spłaty zobowiązań LOT z tytułu opłat lotniskowych, jednak uważa, że nie stanowiło to pomocy państwa, gdyż porozumienia w sprawie odroczenia spłaty zobowiązań zawierano na warunkach rynkowych. W szczególności porozumienia przewidywały odsetki za zwłokę i zabezpieczenia oraz były podobne do umów zawieranych z innymi przewoźnikami lotniczymi. |
(101) |
Ponadto Polska uważa, że decyzji podjętych przez przedmiotowe porty lotnicze nie można przypisać państwu, gdyż fakt, że państwo jest uprawnione do sprawowania kontroli nad podmiotami zaangażowanymi w przyznanie środków, nie uzasadnia automatycznie założenia, że działania tych podmiotów można przypisać państwu. W tym kontekście Polska przywołuje wyrok w sprawie Stardust Marine (18), w którym ustalono szereg przesłanek pozwalających stwierdzić, czy państwo faktycznie wywierało wpływ na przedsiębiorstwo w danym przypadku. Przesłanki te obejmują włączenie przedsiębiorstwa w struktury administracji publicznej, charakter działalności przedsiębiorstwa i prowadzenie działalności na normalnych warunkach konkurencji rynkowej z prywatnymi przedsiębiorcami, status prawny przedsiębiorstwa (tzn. czy podlega ono prawu publicznemu, czy ogólnemu prawu spółek), stopień intensywności nadzoru władz publicznych nad zarządzaniem działalnością przedsiębiorstwa i to, czy przedsiębiorstwo mogło samodzielnie podjąć kwestionowaną decyzję. Polska uważa, że w przypadku portów lotniczych przesłanki te nie wskazują, by działanie przedsiębiorstwa można było przypisać państwu. |
(102) |
Jeśli chodzi o rynkowy charakter transakcji, Komisja ma wątpliwości, czy w istocie odroczenie spłaty zobowiązań nie stanowiło pomocy państwa. Od 2009 r. porty lotnicze będące własnością państwa podpisały z LOT 23 porozumienia w sprawie odroczenia spłaty zobowiązań opiewające na ok. [320-390] mln PLN na - jak się wydaje - korzystnych warunkach. Okresy odroczenia były długie (48–396 dni), odsetki za zwłokę – przeważnie niskie (w większości przypadków niższe od polskiej stopy odsetek ustawowych, a w przypadku 3 porozumień nie naliczono ich w ogóle), a zabezpieczenia – zwykle słabe (np. weksel własny in blanco, a w przypadku 6 porozumień nie zastosowano żadnego zabezpieczenia). Ponadto wydaje się, że nie wszystkie odroczone zobowiązania zostały ostatecznie spłacone. Warunki porozumień w sprawie odroczenia podsumowano w poniższej tabeli. Tab. 5 Porozumienia w sprawie odroczenia spłaty zobowiązań podpisane przez LOT z polskimi portami lotniczymi będącymi własnością państwa – podsumowanie
|
(103) |
Fakt, iż podobne porozumienia w sprawie odroczenia podpisywano z innymi przewoźnikami lotniczymi (22), nie stanowi odpowiedniego dowodu na rynkowy charakter transakcji zawieranych z LOT, gdyż ci przewoźnicy lotniczy mogli równie dobrze otrzymać pomoc państwa. Aby udowodnić, że transakcje odraczania płatności były zawierane na warunkach rynkowych, Polska musiałaby wykazać, że prywatne porty lotnicze przyznawały bądź byłyby skłonne przyznać podobne odroczenia. |
(104) |
Jeżeli chodzi o przypisanie działań portów lotniczych państwu, Komisja odnotowuje argumenty przywołane przez Polskę. W szczególności Polska dowodzi, że porty lotnicze nie są włączone w struktury administracji publicznej i nie są bezpośrednią własnością państwa, że prowadzą działalność gospodarczą na konkurencyjnym rynku i że większa część ich działalności wchodzi w zakres ogólnego prawa spółek. Jednakże Komisja musi także ocenić stopień intensywności nadzoru władz publicznych nad zarządzaniem działalnością przedsiębiorstwa, a także to, czy decyzje podejmowane przez porty lotnicze były autonomiczne i czy istnieją inne przesłanki wskazujące na zaangażowanie organów publicznych w przyznawanie odroczeń bądź na nieprawdopodobieństwo braku zaangażowania, mając na uwadze zakres, treść i warunki środka. |
(105) |
Jako że przedmiotowe porty lotnicze stanowią własność państwa – niezależnie od tego, czy jest to własność bezpośrednia, czy pośrednia – a także ze względu na wątpliwości dotyczące rynkowego charakteru transakcji, Komisja ma wątpliwości, czy decyzje portów lotniczych o odroczeniu terminu spłaty zobowiązań LOT z tytułu opłat lotniskowych faktycznie były autonomiczne. Nie można w związku z tym wykluczyć, że udzielono pomocy państwa. Komisja zwraca się do Polski o wyjaśnienie, w jaki sposób podjęto przedmiotowe decyzje, oraz o przedłożenie wszelkich dowodów, które mogą pomóc w ustaleniu, czy organy publiczne były zaangażowane w przyznanie odroczeń. W szczególności władze polskie wzywa się do przedłożenia Komisji protokołów posiedzeń zarządów portów lotniczych, na których podjęto decyzje w sprawie odroczeń. Zainteresowane strony również są proszone o zgłaszanie uwag na ten temat. |
(106) |
W związku z powyższym Komisja ma wątpliwości, czy odroczenia rzeczywiście nie stanowiły pomocy państwa, i nie dysponuje obecnie informacjami, które mogą być istotne w kontekście oceny zgodności tych środków z rynkiem wewnętrznym. Komisja ma więc również wątpliwości, czy w przedmiotowej sprawie przestrzegano zasady „pierwszy i ostatni raz«. |
Przywrócenie długoterminowej rentowności Spółki
(107) |
Aby środek został uznany za zgodny z rynkiem wewnętrznym zgodnie z pkt 34–37 Wytycznych, plan restrukturyzacji musi przywrócić długoterminową rentowność przedsiębiorstwa na podstawie realistycznych założeń, co do przyszłych warunków działania. Komisja zidentyfikowała następujące kwestie, które stawiają pod znakiem zapytania przywrócenie długoterminowej rentowności LOT. |
(108) |
W przeszłości LOT podejmował już próby restrukturyzacji, które nie przywróciły Spółce rentowności, mimo że otoczenie rynkowe było korzystniejsze niż dzisiaj. Ostatnio w latach 2009–2012 LOT wdrożył szereg środków restrukturyzacyjnych (finansowanych ze środków własnych), a niektóre z nich były podobne do środków planowanych obecnie. Jednak sytuacja finansowa Spółki nie poprawiła się, a w 2012 r. odnotowała ona wręcz rekordową stratę netto, ujemny kapitał własny i ujemne przepływy środków pieniężnych z działalności operacyjnej i była zmuszona wystąpić o pomoc na ratowanie. W międzyczasie otoczenie rynkowe zmieniło się na niekorzyść i obecnie jest mniej sprzyjające dla skutecznego wdrożenia planu restrukturyzacji niż w 2009 r. Sytuacja makroekonomiczna pozostaje niekorzystna, zwiększyła się konkurencja, a LOT, sprzedawszy niemal wszystkie swoje aktywa, wyczerpał wewnętrzne źródła finansowania. Komisja sceptycznie przyjmuje więc twierdzenie, że obecny plan restrukturyzacji przywróci długoterminową rentowność przedsiębiorstwa. |
(109) |
Zdolność LOT do finansowania środków restrukturyzacyjnych budzi wątpliwości. Spółka utraciła płynność finansową w grudniu 2012 r., a w planie restrukturyzacji prognozowano, że jej środki pieniężne ponownie zostaną wyczerpane w sierpniu 2013 r. Chociaż jak dotąd prognoza ta się nie sprawdziła, perspektywy Spółki w zakresie płynności finansowej nadal są niepewne. Wewnętrzne źródła finansowania wyczerpano po dezinwestycjach przeprowadzonych w ciągu ostatnich lat, a Spółka w swojej obecnej kondycji finansowej nie ma dostępu do finansowania zewnętrznego (z wyjątkiem leasingu samolotów). Nawet w planie restrukturyzacji stwierdzono, że Spółka zakończy 2014 r. z saldem środków pieniężnych poniżej poziomu bezpieczeństwa dla Spółki. Polska uważa, że LOT ma potencjalne rezerwowe źródła finansowania (np. potencjalne zmniejszenie sald depozytów pieniężnych wymaganych przez operatorów kart kredytowych, potencjalne odszkodowanie od Boeinga za szkody poniesione w związku z uziemieniem B787 i przychody ze sprzedaży samolotów), jednak wydają się one niepewnie i mogą okazać się niewystarczające. W związku z tym istnieje ryzyko, że Spółka ponownie utraci płynność finansową, nawet jeżeli pomoc w celu restrukturyzacji zostanie przyznana. |
(110) |
Źródłem znacznej części szacowanego potencjału finansowego środków restrukturyzacyjnych (ok. 30 %) ma być wprowadzenie samolotu B787, który zamówiono zanim Spółka znalazła się w obecnej trudnej sytuacji i który jest teraz uznawany za główny filar restrukturyzacji. Jednak założenie, że długotrwałe problemy strukturalne LOT zostaną w dużym stopniu rozwiązane poprzez wprowadzenie nowego modelu samolotu, budzi wątpliwości. Po pierwsze, wprowadzenie B787 będzie miało bezpośredni wpływ tylko na jeden segment rynku – połączenia długodystansowe, które w 2012 r. odpowiadały tylko za [< 25] % przychodów LOT z przewozów rozkładowych. Po drugie, biorąc pod uwagę trudne obecnie otoczenie rynkowe, nie ma pewności, czy w przyszłości popyt będzie wystarczający, aby zapewnić wydajne wykorzystanie 8 nowych samolotów. Już dzisiaj LOT planuje podnajęcie dwóch samolotów B787 […] w okresie restrukturyzacji oraz opóźnienie dostawy dwóch ostatnich egzemplarzy samolotu. Poza tym, oprócz oczekiwanych korzyści, nowe samoloty będą generować znaczne koszty związane z zobowiązaniami z tytułu leasingu, amortyzacją i działalnością operacyjną. LOT poniósł już znaczne straty nadzwyczajne związane z uziemieniem dwóch samolotów B787 z powodu problemów technicznych w okresie od stycznia do czerwca 2013 r. W związku z tym oczekiwane korzyści płynące z wprowadzenia nowego samolotu mogą być zawyżone. |
(111) |
W planie restrukturyzacji założono, że realizacja środków związanych z przychodami (zarządzanie przychodami, produkt, dystrybucja, dodatkowe przychody) będzie odpowiadała za ponad 30 % łącznych korzyści płynących z restrukturyzacji. Środki te to np. wprowadzenie opłat za catering i inne usługi, wzrost przychodów z biletów w wyższych klasach lub od klientów korporacyjnych. Skuteczność środków związanych z przychodami jest w znacznym stopniu uzależniona od czynników zewnętrznych, na które Spółka nie ma większego wpływu (takich jak np. gotowość klientów do zaakceptowania wyższych cen, wzrost popytu, zmiana zachowania klientów). Ponadto wprowadzenie odpłatnych usług i dodatkowych opłat może być niezgodne ze strategią LOT zakładającą pozostanie tradycyjnym przewoźnikiem oraz może zniechęcić niektóre grupy klientów. W związku z tym istnieją wątpliwości, czy planowane korzyści faktycznie uda się osiągnąć. |
(112) |
Prognoza finansowa zawarta w planie restrukturyzacji wydaje się zbyt optymistyczna. Według niej wynik na działalności podstawowej ma się poprawić (w wariancie bazowym) o [194-235] mln PLN w ciągu 12 miesięcy (ze straty w wysokości [130-157] mln PLN w 2013 r. do zysku wynoszącego [64-78] mln PLN w 2014 r.). Zważywszy, że LOT nie odnotował zysku w żadnym roku obrotowym od 2008 r. i że wstępne straty z działalności podstawowej w pierwszych czterech miesiącach 2013 r. wyniosły [> 150] mln PLN, tak znacząca poprawa wyników wydaje się wątpliwa. Należy zauważyć, że w połowie 2012 r. LOT przewidywał, że zakończy rok z zyskiem, jednak ostatecznie odnotował znaczne starty (147 mln PLN). Ponadto przewidywana poprawa wyników ma zostać osiągnięta przede wszystkim dzięki wprowadzeniu B787 i wdrożeniu środków związanych z przychodami, których oczekiwany wpływ może być zawyżony, jak dowodzono powyżej. W związku z tym prognoza zysku na 2014 r. nie wydaje się realistyczna. |
(113) |
Analiza wrażliwości prognozy finansowej zakłada stosunkowo niewielkie odchylenia kluczowych parametrów od wartości bazowych, np. średnie wpływy jednostkowe na pasażera – o +/– 1 %, liczba pasażerów – o +/– 1 %, kurs wymiany PLN/USD – o +/– 10 %. Już przy tak niskim poziomie odchyleń potencjalny wpływ na wynik finansowy LOT jest znaczący. Polska szacuje, że spadek średniego poziomu wpływów jednostkowych i liczby pasażerów o 1 % w stosunku do wartości bazowych doprowadziłby do spadku zysku z działalności podstawowej o odpowiednio […] mln PLN i […] mln PLN w całym objętym prognozą okresie 2013–2018 i stanowiłby zagrożenie dla płynności finansowej Spółki. Spadek kursu PLN względem USD o 10 % (według władz polskich tylko w 2012 r. kurs PLN względem USD spadł o 14 %) spowodowałby spadek wysokości środków pieniężnych w kasie Spółki poniżej poziomu uznawanego przez Spółkę za bezpieczny. Założenie, że cena paliwa utrzyma się na stałym poziomie przez 6 lat, które obejmuje prognoza, wydaje się nierealistyczne, biorąc pod uwagę wysoką zmienność cen w przeszłości. Władze polskie proszone są o przedłożenie analizy wrażliwości zakładającej większe odchylenia od wartości bazowych i uwzględniającej możliwy wzrost ceny paliwa w połączeniu z pogorszeniem innych kluczowych parametrów. |
(114) |
W prognozie finansowej założono, że w latach 2013–2018 LOT uzyska [450-550] mln PLN z podnajmu 13 samolotów ([…] B787, […] E170 i […] E175) oraz ze sprzedaży […] E145. Polska uważa, że realizacja tych założeń jest możliwa, gdyż przyjęte opłaty leasingowe oscylują wokół dolnego poziomu obecnych wartości rynkowych. Ponadto Polska powiadomiła, że LOT zawarł wstępne umowy z 2 operatorami turystycznymi w sprawie podnajmu […] B787 (nie podano jednak szczegółowych warunków umów) i wstępną umowę z potencjalnym nabywcą […] E145 i […] E170 (sprzedaż samolotów jest wariantem preferowanym przez LOT) za […] mln USD. Polska przyznaje jednak, że ostateczna realizacja tej ostatniej w dalszym ciągu pozostaje obarczona niepewnością. W oparciu o dostępne jej w chwili obecnej dowody Komisja uważa, że istnieje ryzyko, że przychody z podnajmu nie osiągną przewidywanej kwoty. Komisja zauważa, że w czerwcu 2013 r. odbyła się procedura przetargowa dotycząca sprzedaży […] E145 i […] E170, jednak nie złożono żadnych ofert, i że trzy E145 są uziemione od 2011 r. |
(115) |
Wariant bazowy prognozy finansowej oparty jest na założeniu osiągnięcia 85 % łącznego oczekiwanego potencjału finansowego wszystkich środków restrukturyzacyjnych (z wyjątkiem redukcji zatrudnienia, w przypadku której założono osiągnięcie 100 % potencjału, i optymalizacji zewnętrznych stosunków handlowych – 50 % potencjału). W planie restrukturyzacji przyznano, że jeżeli faktyczna realizacja spadnie poniżej 70 % – jak przewidziano w wariancie pesymistycznym – to Spółka może utracić płynność finansową. Są to cele bardzo ambitne i zostawiają bardzo niewielki margines bezpieczeństwa. Wzywa się Polskę do uzasadnienia, dlaczego jej zdaniem tak wysoki wskaźnik realizacji środków jest realistyczny, oraz do przedstawienia najbardziej aktualnego wskaźnika realizacji. |
(116) |
Wobec powyższego i w oparciu o dostępne jej w chwili obecnej informacje Komisja ma wątpliwości, czy plan restrukturyzacji jest w stanie przywrócić długoterminową rentowność LOT. Komisja zwraca się do Polski i innych zainteresowanych stron o zgłaszanie uwag dotyczących tej kwestii. |
Unikanie nieuzasadnionych zakłóceń konkurencji
(117) |
Zgodnie z pkt 38–42 Wytycznych należy podjąć środki, aby w miarę możliwości zapewnić minimalizację negatywnych skutków pomocy dla warunków wymiany handlowej. Pomoc nie powinna nadmiernie zakłócać konkurencji. Zazwyczaj oznacza to, że w momencie zakończenia okresu restrukturyzacji udział spółki w rynku powinien być ograniczony. Środki wyrównawcze powinny być proporcjonalne do zakłócających konkurencję skutków pomocy oraz w szczególności do wielkości i względnego znaczenia przedsiębiorstwa na rynku lub rynkach. Zamknięcia działalności przynoszącej straty nie uznaje się za odpowiedni środek wyrównawczy. Zakres środków wyrównawczych ustala się indywidualnie dla każdego przypadku, z uwzględnieniem celu polegającego na przywróceniu długoterminowej rentowności przedsiębiorstwa. Ponadto zgodnie z pkt 7 Wytycznych Komisja wymaga środków wyrównawczych, które zminimalizują wpływ pomocy na konkurencję. |
(118) |
Zgodnie z pkt 56 Wytycznych warunki zezwolenia na pomoc są mniej rygorystyczne w odniesieniu do wdrożenia środków wyrównawczych w obszarach objętych pomocą. W tym kontekście Komisja odnotowuje, że siedziba LOT znajduje się w regionie objętym pomocą zgodnie z art. 107 ust. 3 lit. a) TFUE. |
(119) |
Komisja stwierdza, że LOT jest przedsiębiorstwem stosunkowo niewielkim, konkurującym z tradycyjnymi i niskokosztowymi przewoźnikami lotniczymi. Szacuje się, że jego udział w całych pasażerskich przewozach lotniczych w Europie nie przekracza 1 %. Z drugiej strony silniejsza jest jego pozycja na rynku połączeń międzynarodowych z/do Polski (chociaż i ona słabnie) – Polska szacuje udział LOT w tym rynku na ok. 28 %. W związku z tym Komisja uważa, że środki wyrównawcze są niezbędne i że powinny one być odpowiednie do zminimalizowania negatywnych skutków pomocy. |
(120) |
Jak wspomniano powyżej, LOT zaproponował zamknięcie 19 połączeń oraz ograniczenie częstotliwości 5 kolejnych. Zaproponowane środki wyrównawcze odpowiadają spadkowi zdolności przewozowych Spółki o [13,5-16,5] % pod względem ASK w stosunku do okresu przed restrukturyzacją (listopad 2011 r. – październik 2012 r.). LOT twierdzi, że żadne z tych połączeń nie przynosiło strat przed restrukturyzacją. |
(121) |
Spółka ocenia rentowność tras za pomocą 2 wskaźników: „marży 1« i „marży 2«. Marża 1 uwzględnia przychody oraz koszty zmienne połączenia, np. koszty sprzedaży, koszty dotyczące pasażera i koszty związane z wykonaniem danego rejsu. W marży 2 uwzględnia się przychody z kontrybucją netto (zob. poniżej) i łączne bezpośrednie i pośrednie koszty operowania, w tym koszty zmienne i koszty pośrednie, które można przypisać połączeniu, np. koszt posiadania samolotów (leasing operacyjny, amortyzacja, itp.), koszty stałe związane z personelem oraz koszty reklamy i marketingu. |
(122) |
Podczas podejmowania decyzji o otwarciu lub zamknięciu danego połączenia LOT uwzględnia dodatkowy wskaźnik, tzw. „kontrybucję netto«, która kwantyfikuje łączny wpływ finansowy danego połączenia na cały system przewozowy LOT. Stosowanie takiego podejścia tłumaczone jest faktem, że chociaż niektóre trasy byłyby nierentowne, gdyby oceniano je indywidualnie, to ich utrzymanie może się opłacać, gdyż dostarczają dodatkowych pasażerów tranzytowych i generują dodatkowe przychody z innych tras – a zatem są korzystne dla Spółki jako całości. |
(123) |
Komisja stwierdza, że wszystkie połączenia, zaproponowane jako środki wyrównawcze, były rentowne na bazie marży 1 (tj. z uwzględnieniem kosztów zmiennych). Ponadto 15 połączeń było rentownych na bazie marży 2 (tj. z uwzględnieniem kontrybucji netto oraz kosztów pośrednich), a 4 połączenia (23) były w tym ujęciu nierentowne. Jednak według metodologii LOT połączenia te powinny być oceniane na podstawie marży 1, gdyż w LOT są to połączenia operujące w nocy lub w środku dnia, a zatem metodologia ich oceny w systemie przewozowym Spółki, w odróżnieniu od kluczowych połączeń porannych i popołudniowych, skupia się w dużej mierze na poprawie wykorzystania aktualnych zasobów (samoloty/załogi). |
(124) |
Komisja zauważa, że chociaż większość tras w ocenie LOT była rentowna, to Spółka od dłuższego czasu odnotowuje straty. Ponadto koncepcja „kontrybucji netto« jak dotąd nie była oceniana. W związku z tym Komisja zwraca się do zainteresowanych stron o zgłaszanie uwag dotyczących metodologii oceny rentowności oraz wszelkich innych aspektów dotyczących zaproponowanych środków wyrównawczych. |
Ograniczenie pomocy do minimum, wkład własny
(125) |
Zgodnie z pkt 43–45 Wytycznych pomoc musi być ograniczona do ścisłego minimum niezbędnego do umożliwienia restrukturyzacji. Od beneficjanta pomocy oczekuje się, że wniesie znaczący wkład w plan restrukturyzacji ze środków własnych, w tym poprzez sprzedaż aktywów, które nie są niezbędne do dalszego istnienia przedsiębiorstwa, lub z zewnętrznych źródeł finansowania na warunkach rynkowych. Wkład tego rodzaju musi być rzeczywisty, tzn. faktyczny, wykluczający wszystkie przyszłe spodziewane zyski takie jak przepływ środków pieniężnych, i jest znakiem, że rynki wierzą w możliwość przywrócenia rentowności spółki. W przypadku dużych przedsiębiorstw, takich jak LOT, wkład własny musi pokrywać przynajmniej 50 % kosztów restrukturyzacji. |
(126) |
Zgłoszony wkład własny LOT stanowi [60-67] % kosztów restrukturyzacji i niemal w całości składa się z leasingu finansowego udzielonego przez komercyjny bank z USA […] na sfinansowanie nabycia pięciu samolotów B787. Sprzedaż aktywów trwałych jest jedynym innym źródłem wkładu własnego – jednak znacznie mniejszym, niemającym wpływu na osiągnięcie 50-procentowego progu obowiązującego duże przedsiębiorstwa. |
(127) |
Zabezpieczeniem leasingu finansowego są m.in. gwarancja udzielona przez Ex-Im Bank, kontrolowany przez rząd USA podmiot promujący eksport, oraz zastaw na samolotach. |
(128) |
Komisja uważa, że kwestia uznania leasingu za wkład własny w rozumieniu Wytycznych jest dyskusyjna. Z jednej strony wydaje się, że leasing spełnia warunki określone w pkt 43 Wytycznych, zgodnie z którymi wkład własny powinien pochodzić z „zewnętrznych źródeł finansowania na warunkach rynkowych«. Leasing finansowy samolotu wydaje się standardową formą finansowania w branży lotniczej (dotyczy to również rodzaju zastosowanego zabezpieczenia), a podmiot finansujący wybrano spośród 24 komercyjnych ofert złożonych LOT. Komisja uznała już leasing finansowy za źródło wkładu własnego (chociaż na mniejszą skalę) w sprawie dotyczącej restrukturyzacji Czech Airlines (24). Ponadto Polska twierdzi, że podobne warunki finansowania uzyskali niedawno konkurenci LOT. |
(129) |
Z drugiej strony pkt 43 Wytycznych stanowi również, że wkład własny „jest znakiem, że rynki wierzą w możliwość przywrócenia rentowności«. W przedmiotowym przypadku taki wniosek jest wątpliwy. Zważywszy na to, że jakość zabezpieczenia jest bardzo wysoka, […] ponosi w odniesieniu do tej transakcji niewielkie ryzyko bądź nie ponosi żadnego ryzyka. Jeżeli LOT nie wywiąże się ze zobowiązań z tytułu leasingu, bank może nie tylko przejąć nowe samoloty, ale też skorzystać z gwarancji zabezpieczonej przez rząd Stanów Zjednoczonych. W związku z tym bank najprawdopodobniej odzyska całą należną kwotę. Można zatem twierdzić, że przedmiotowy leasing nie może być postrzegany jako znak, że rynek wierzy w możliwość przywrócenia długoterminowej rentowności LOT. |
(130) |
Jeżeli chodzi o drugie źródło wkładu własnego, a mianowicie sprzedaż aktywów trwałych, Polska powiadomiła, że jak dotąd osiągnięto przychody równe […] PLN. Ponadto Polska przedłożyła wyceny niezależnych ekspertów potwierdzające wartość rynkową nieruchomości o wartości […] PLN. Komisja przeanalizowała te wyceny i nie stwierdziła błędów. Wyceny sporządzono według ogólnie uznanych metod i oparto na wiarygodnych założeniach. W związku z tym Komisja uznaje wyniki tych wycen za właściwą przybliżoną wartość rynkową aktywów, które mają zostać sprzedane. Wartość pozostałych aktywów (25), które mają stanowić wkład własny, albo nie została potwierdzona przez niezależne wyceny lub inne wiarygodne dowody, albo wyceny nie są aktualne. W związku z tym na obecnym etapie Komisja uznaje wkład własny w wysokości 30 650 928 PLN za akceptowalny w odniesieniu do sprzedaży aktywów. |
(131) |
Jeżeli chodzi o możliwy wkład własny LOT w koszty restrukturyzacji, Komisja odnotowuje również, że od czerwca 2009 r. do kwietnia 2013 r. Spółka sprzedała szereg aktywów, co przyniosło przychody w wysokości [1 200-1 400] mln PLN. Harmonogram sprzedaży tych aktywów przedstawiono w poniższej tabeli. Tab. 6 Główne dezinwestycje Spółki w ostatnich 3 latach
|
(132) |
Zdaniem Komisji przychody ze sprzedaży aktywów w zakresie, w jakim nie stanowi ona pomocy państwa i jest związana z procesem restrukturyzacji, zasadniczo mogą zostać uznane za wkład własny. |
(133) |
W tym kontekście Komisja zauważa, że sprzedaż trzech spółek zależnych w latach 2010–2012 (LOT Services Sp. z o.o., LOT Catering Sp. z o.o. oraz LOT Aircraft Maintenance Services Sp. z o.o.) była przedmiotem postępowania Komisji i uznano, że nie stanowiła pomocy państwa (zob. pkt 5). Sprzedaż pozostałych aktywów, jeżeli miałyby być rozpatrywane w kontekście wkładu własnego, musiałaby zostać oceniona przez Komisję pod względem zgodności z zasadami pomocy państwa. |
(134) |
Komisja zauważa również, że większość aktywów sprzedano przed zainicjowaniem obecnego procesu restrukturyzacji w ostatnim kwartale 2012 r. Komisja ma wątpliwości, czy te transakcje można uznać za źródło wkładu własnego, ponieważ ich powiązanie z obecnym procesem restrukturyzacji nie jest oczywiste. |
(135) |
W związku z powyższym Komisja ma wątpliwości, czy LOT zapewnił wystarczający wkład własny w koszty restrukturyzacji zgodnie z wymogami pkt 44 Wytycznych. Komisja zawraca się do zainteresowanych stron trzecich o zgłaszanie uwag na ten temat, w szczególności w odniesieniu do kwestii uznania leasingu finansowego za uprawniony wkład własny oraz tego, czy sprzedaż aktywów, w świetle wyżej przedstawionych okoliczności, należy uznać za wkład własny w przedmiotowej sprawie. |
5. WNIOSEK
(136) |
Z powodów przywołanych powyżej na obecnym etapie postępowania Komisja ma wątpliwości dotyczące zgodności zgłoszonego środka z rynkiem wewnętrznym i zwraca się do Polski i wszystkich zainteresowanych stron o zgłaszanie uwag. Komisja wzywa też Polskę i zainteresowane strony do przedstawiania uwag w sprawie kwalifikacji środka jako pomocy państwa i potencjalnej zgodności z rynkiem wewnętrznym odroczenia zobowiązań z tytułu opłat lotniskowych wyszczególnionych w tabeli 5 powyżej. |
W świetle powyższych ustaleń Komisja, działając zgodnie z procedurą określoną w art. 108 ust. 2 TFUE, zwraca się do władz polskich o przedłożenie uwag i dostarczenie wszelkich informacji, jakie mogą być pomocne w ocenie zgodności przedmiotowych środków pomocy z zasadami pomocy państwa, w terminie jednego miesiąca od daty otrzymania niniejszego pisma. Komisja prosi władze polskie o niezwłoczne przesłanie kopii niniejszego pisma do potencjalnego beneficjenta pomocy.
Komisja pragnie przypomnieć Polsce, że art. 108 ust. 3 TFUE ma skutek zawieszający, i pragnie zwrócić uwagę na art. 14 rozporządzenia Rady (WE) nr 659/1999, który stanowi, że wszelka pomoc udzielona bezprawnie może zostać odzyskana od beneficjenta.
Komisja uprzedza władze polskie, że udostępni zainteresowanym stronom informacje, publikując niniejsze pismo wraz z jego streszczeniem w Dzienniku Urzędowym Unii Europejskiej. Poinformuje również zainteresowane strony w państwach EFTA, będących sygnatariuszami porozumienia EOG, publikując zawiadomienie w Suplemencie EOG do Dziennika Urzędowego Unii Europejskiej, oraz poinformuje Urząd Nadzoru EFTA, przesyłając kopię niniejszego pisma. Wszystkie zainteresowane strony zostaną zaproszone do przedstawienia uwag w ciągu jednego miesiąca od dnia publikacji.“
(1) Rozhodnutí C(2013) 2747 final ze dne 15. května 2013 ve věci SA.35900, Úř. věst. C 204, 18.7.2013, s. 4.
(2) Pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích, Úř. věst. C 244, 1.10.2004, s. 2.
(3) Decyzja C(2013) 2747 final z 15.5.2013 dotycząca sprawy SA.35900, Dz.U. C 204 z 2013.
(4) Dz.U. L 115 z 9.5.2008, s. 92.
(5) Decyzja C(2012) 8212 final z 20.11.2012 dotycząca sprawy SA.33337, Dz.U. C 81 z 2013.
(6) Na dzień 15 maja 2013 r.
(7) Informacje poufne.
(8) Np. redukcja czasu podróży z Nowego Jorku do Warszawy do poniżej 8 godzin, przy zachowaniu pewnych innych warunków, pozwoli zmniejszyć wymaganą liczbę pilotów z 3 do 2.
(9) Do tej pory inna taryfa obowiązywała dla pasażerów, u których powrót następował wcześniej niż 3 dni po wylocie, natomiast w nowej taryfie pasażer uważany jest za biznesowego, jeśli powrót następuje wcześniej niż w pierwszą niedzielę po przylocie.
(10) Według Spółki opłaty (obejmujące opłaty za lądowanie i ewentualnie start, opłaty środowiskowe, opłaty za korzystanie z pomostu pasażerskiego, tzw. rękawa, opłaty za parkowanie oraz inne opłaty infrastrukturalne związane z wykonywaną operacją lotniczą) pobierane przez Lotnisko Chopina w Warszawie są od 2 % do 47 % wyższe niż w porównywalnych portach lotniczych w UE.
(11) Wdrożenie środków w zakresie siatki połączeń i modernizacji floty ma pozytywny wpływ na inne obszary restrukturyzacji, a część wpływu finansowego tych środków uwzględniono w potencjale finansowym tych ostatnich. Dlatego też wpływ środków w zakresie siatki połączeń i modernizacji floty nie powinien być sumowany z wpływem pozostałych inicjatyw restrukturyzacyjnych.
Źródło: Plan restrukturyzacji.
(12) Wytyczne dotyczące finansowania samolotów powszechnie stosowane w branży do 2007 r., kiedy zastąpiono je Aircraft Sector Understanding, uzgodnionymi pod auspicjami OECD. Ponieważ LOT zainicjował proces nabycia samolotów B787 przed 2007 r., obowiązywały jeszcze przepisy LASU.
(13) Połączenia likwidowane: […]; połączenia, na których nastąpi redukcja częstotliwości: […].
(14) Wytyczne wspólnotowe dotyczące pomocy państwa w celu ratowania i restrukturyzacji zagrożonych przedsiębiorstw, Dz.U. C 244 z 1.10.2004, s. 2.
(15) […].
(16) Dz.U. L 83 z 27.3.1999, s. 1 z późniejszymi zmianami.
(17) Według sprawozdania finansowego LOT za rok 2012 kapitał zakładowy Spółki w dniu 31 grudnia 2012 r. wynosił 447,7 mln PLN, z czego do dnia 31 grudnia 2012 r. LOT stracił łącznie 759,8 mln PLN, w tym - 400 mln PLN w samym 2012 r.
(18) Wyrok z 2002 r. w sprawie C-482/99 Republika Francuska przeciwko Komisji (Stardust Marine), Rec. s. I-4397.
(19) Podmiot zarządzający warszawskim Lotniskiem Chopina i posiadający udziały w regionalnych portach lotniczych.
(20) Warsaw Interbank Offered Rate.
(21) Zobowiązanie zostało spłacone w kwocie […] mln PLN i wygasło z powodu braku złożenia zabezpieczenia.
Źródło: Pismo władz polskich z dnia 13 sierpnia 2013 r. (znak: DDO-561-30(24)/13/GP).
(22) Według Polski odroczenia uzyskało też 4 innych przewoźników lotniczych (w tym […]). Łączna kwota odroczonych zobowiązań wynosiła ok. 5 mln PLN.
(23) […].
(24) Decyzja C(2012) 6352 final z 19 września 2012 r. dotycząca sprawy SA.30908, Dz.U. L 92 z 2013.
(25) Aktywa te to: nieruchomość w Bledzewie k. Sierpca, woj. mazowieckie; nieruchomość w Warszawie przy ul. Płockiej 47 i 2 garaże na terenie lotniska w Krakowie.
(26) Data zamknięcia transakcji. Umowy przedwstępne podpisano w dniach 20 lipca 2012 r. (Petrolot Sp. z o.o.), 5 września 2012 r. (Eurolot Sp. z o.o.) i 21 września 2012 r. (Casinos Poland Sp. z o.o.).
Źródło: Plan restrukturyzacji.
7.2.2014 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 37/73 |
STÁTNÍ PODPORA – NĚMECKO
Státní podpora SA.33995 (2013/C) (ex 2013/NN) – Podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů a nižší příplatek EEG pro uživatele s vysokou spotřebou energie
Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie
(Text s významem pro EHP)
(2014/C 37/07)
Dopisem ze dne 18. prosince 2013 uvedeným v závazném znění po tomto shrnutí oznámila Komise Spolkové republice Německo své rozhodnutí zahájit řízení ve věci výše uvedeného opatření podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Zúčastněné strany mohou zaslat své připomínky k opatření, v souvislosti s nímž Komise zahajuje řízení, do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a dopisu, který po něm následuje, na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:
European Commission |
Directorate-General for Competition |
Directorate for State Aid |
State Aid Greffe |
1049 Bruxelles/Brussel |
BELGIQUE/BELGIË |
Fax: +32 22961242 |
Tyto připomínky budou sděleny Spolkové republice Německo. Zúčastněné strany podávající připomínky mohou písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.
SHRNUTÍ
1. POSTUP
V prosinci 2011 podalo německé Sdružení spotřebitelů energie (Bund der Energieverbraucher) Komisi stížnost, v níž tvrdí, že pozměněný zákon o energii z obnovitelných zdrojů (1), který vstoupil v platnost dne 1. ledna 2012 (dále jen „zákon EEG 2012“), zejména pak zastropování příplatku EEG ve prospěch uživatelů s vysokou spotřebou energie, představuje protiprávní a neslučitelnou státní podporu.
Podle zákona EEG 2012 jsou provozovatelé distribučních soustav povinni nakupovat elektřinu vyrobenou v rozsahu jejich sítě z obnovitelných zdrojů a důlního plynu za výkupní ceny stanovené zákonem pro jednotlivé technologie získávání energie z obnovitelných zdrojů. Výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů a výrobci elektřiny z důlního plynu mají rovněž možnost prodat tuto elektřinu přímo na trhu („přímé uvádění na trh“) a požádat provozovatele sítě o tržní prémii.
Provozovatelé distribučních soustav převádějí elektřinu vyrobenou podle zákona EEG svým příslušným provozovatelům přenosové soustavy, kteří jsou povinni ji odkoupit a uhradit provozovatelům distribučních soustav jak výkupní ceny, tak tržní prémii. Po vyrovnání plateb mezi sebou jsou čtyři provozovatelé přenosové soustavy povinni prodat elektřinu vyrobenou podle zákona EEG na spotovém trhu. Pokud cena získaná na spotovém trhu nestačí pokrýt finanční zátěž vyplývající z povinnosti odkupu, provozovatelé přenosové soustavy mohou od dodavatelů elektřiny požadovat, aby část této zátěže zaplatili formou poplatku označovaného jako „příplatek EEG“ („EEG-Umlage“). Tato část musí být přiměřená množství elektřiny od poskytovatele, které je dodáváno konečným spotřebitelům. Prováděcí předpisy (Ausgleichsmechanismusverordnung a Ausgleichsmechanismus-Ausführungsverordnung) určují způsob, jakým provozovatelé přenosové soustavy musí příplatek EEG vypočítat a jak musí postupovat při prodeji elektřiny vyrobené podle zákona EEG pod dohledem německého regulačního orgánu BNetzA. Všechny finanční toky, které se týkají příplatku EEG, musí být vedeny na oddělených účtech. V důsledku toho provozovatelé přenosové soustavy každoročně společně stanoví výši příplatku EEG pro rok X +1.
Výše příplatku EEG, jež může být dodavatelem přenesena na uživatele s vysokou spotřebou energie z výrobního odvětví, se omezí, pokud jejich spotřeba činí alespoň 1 GWh a jejich náklady na elektřinu činí alespoň 14 % jejich hrubé přidané hodnoty. Ustanovení § 41 zákona EEG 2012 omezuje výši příplatku EEG pro uživatele s vysokou spotřebou energie na 10 % příplatku EEG u jejich spotřeby mezi 1 GWh a 10 GWh; na 1 % příplatku EEG u jejich spotřeby mezi 10 GWh a 100 GWh a na 0,05 centu/kWh u jejich spotřeby, která je vyšší než 100 GWh. Pokud má uživatel s vysokou spotřebou energie spotřebu nad 100 GWh a jeho náklady na elektřinu představují více než 20 % hrubé přidané hodnoty, bude výše příplatku EEG omezena na 0,05 centu/kWh u celé spotřeby elektřiny této kategorie uživatelů. V důsledku tohoto omezení je odpovídajícím způsobem snížena výše příplatku EEG, který provozovateli přenosové soustavy musí platit dodavatel dodávající elektřinu uživatelům s vysokou spotřebou energie. Následkem toho jiní spotřebitelé platí vyšší příplatek EEG.
POSOUZENÍ OPATŘENÍ
Dne 22. května 2002 (2) přijala Komise rozhodnutí ohledně dřívější verze zákona EEG, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2000 (Gesetz über den Vorrang Erneuerbarer Energien), v němž zastávala názor, že německý systém na podporu energie z obnovitelných zdrojů nezahrnuje státní podporu. Od doby přijetí původního rozhodnutí byl však zákon EEG podstatně změněn. Vzhledem k tomu, že změny zavedené zákonem EEG 2012 nebyly Komisi oznámeny, musí být podpora považována za protiprávní novou podporu.
Výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou zákonem EEG 2012 zvýhodněni, protože výkupní ceny a prémie jim zaručují cenu, která je obecně vyšší než cena tržní. Stát nadto poskytl selektivní výhodu uživatelům s vysokou spotřebou energie tím, že těmto podnikům omezil výši příplatku EEG. Z hlediska struktury obchodu ve výrobním odvětví může tato výjimka ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž.
Komise se domnívá, že se předmětný systém značně liší od věci PreussenElektra: na rozdíl od situace ve věci PreussenElektra stát uložil příplatek EEG s cílem financovat podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů a snížit provozovatelům sítí finanční zátěž, jež vznikla v důsledku této podpory.
Na základě rozsudků Soudního dvora ve věci Steinike (Steinike & Weinlig v. Německo, C-78/76, Recueil 1977, s. 595) a ve věci Essent (Essent, C-206/06, Sb. rozh. 2008, s. I-5497) se Komise domnívá, že v případě příplatku EEG ukládaného provozovateli přenosové soustavy se jedná o státní prostředky. Byl to stát, který, stejně jako ve věci Essent, pověřil podniky ukládáním příplatku uloženého státem. Řízením finančních toků souvisejících s uplatňováním zákona EEG a výpočtem výše příplatku EEG byli skutečně pověřeni čtyři provozovatelé přenosové soustavy. Ti musejí vybírat tento příplatek od dodavatelů elektřiny. Každý z nich musí vést všechny finanční toky (výdaje a příjmy) související s uplatňováním zákona EEG na oddělených účtech. Stejně jako ve věci Essent vytvořil stát pravidla pro využití a určení příplatku, zejména pokud provozovatelé přenosové soustavy vyberou na příplatcích více, než je nutné. Provozovatelé přenosové soustavy proto při stanovování a používání příplatku EEG nemají plnou volnost. Závěrem Komise poukazuje na to, že fungují dostatečně podrobné mechanismy kontroly, které státu umožňují sledovat finanční toky související s uplatňováním zákona EEG.
Na základě informací, které jsou v tomto stádiu k dispozici, dospěla Komise k předběžnému závěru, podle nějž stát může kontrolovat, řídit a ovlivňovat správu předmětných finančních prostředků, což znamená, že příplatek EEG představuje státní prostředky. Snížená nebo omezená výše příplatku EEG tak znamená zřeknutí se státních prostředků. Zákon EEG 2012 tudíž představuje pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů a elektřiny z důlního plynu, jakož i pro uživatele s vysokou spotřebou energie státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a Komise tak musí posoudit možnou slučitelnost těchto opatření s pravidly státní podpory.
Pokud jde o podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů, Komise dospěla k závěru, že byly splněny podmínky stanovené na základě obecných pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí. Výkupní ceny a prémie jsou navrženy konkrétně tak, aby podporovaly rozvoj elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie a kompenzovaly rozdíl mezi výrobními náklady a tržní cenou elektřiny z obnovitelných zdrojů v souladu s bodem 109 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí. Komise také shledává, že podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU lze povolit podporu výroby elektřiny z důlního plynu, jelikož pomáhá dosažení cíle společného zájmu (ochrana životního prostředí), je pro uvedený cíl nezbytná a přiměřená a nenarušuje hospodářskou soutěž způsobem, který by byl neslučitelný se společným zájmem.
Zatímco se však podpora jako taková zdá slučitelná s vnitřním trhem, má Komise pochybnosti o tom, zda je mechanismus jejího financování slučitelný s články 30 a 110 SFEU. Zejména § 39 zákona EEG 2012 stanoví sníženou sazbu příplatku EEG v případě přímého uvádění na trh, což se zdá reálné pouze v případě, že dodavatel nakoupil 50 % své elektřiny od vnitrostátních výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů, a proto se zdá, že představuje diskriminační poplatek ve smyslu článku 110 SFEU.
Pokud jde o sníženou výši příplatku EEG, Německo tvrdí, že toto snížení je nezbytné k tomu, aby se zabránilo přesunu uživatelů s vysokou spotřebou energie mimo Německo, zejména do třetích zemí, které nemají tak přísné normy v oblasti ochrany životního prostředí. Německo však u jednotlivých dotčených odvětví a podniků dostatečně neprokázalo riziko takového přesunu do třetích zemí, ani neprokázalo, že tato podpora je omezena na výši nezbytnou k tomu, aby se takovému přesunu zabránilo. Je také nutné získat více informací o narušení hospodářské soutěže, k němuž by v důsledku této podpory mohlo dojít.
Komise má tudíž v této fázi pochybnosti, jednak pokud jde o slučitelnost podpůrného mechanismu pro elektřinu získanou z obnovitelných zdrojů a z důlního plynu, jelikož tento mechanismus ovlivňuje dovoz elektřiny, jež by mohla být způsobilá pro podporu na základě zákona EEG, pokud by tato elektřina byla vyrobena v Německu, a jednak pokud jde o slučitelnost nižšího příplatku EEG pro uživatele s vysokou spotřebou energie s vnitřním trhem. V souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 659/1999 se proto Komise rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení a vyzvala Německo, aby předložilo své připomínky i dodatečné informace.
TEXT DOPISU
„die Kommission teilt der Bundesrepublik Deutschland hiermit mit, dass sie nach Prüfung der von der Bundesregierung übermittelten Angaben zu der vorgenannten Maßnahme beschlossen hat, das Verfahren nach Artikel 108 Absatz 2 des Vertrags über die Arbeitsweise der Europäischen Union in Bezug auf die Förderung der Erzeugung von Strom aus erneuerbaren Energiequellen und aus Grubengas nach dem Gesetz für den Vorrang Erneuerbarer Energien (Erneuerbare-Energien-Gesetz) und die Begrenzung der EEG-Umlage für energieintensive Unternehmen einzuleiten.
1. VERFAHREN
Im Dezember 2011 reichte der Bund der Energieverbraucher bei der Kommission eine Beschwerde ein, in der geltend gemacht wird, dass das Erneuerbare-Energien-Gesetz in der ab 1. Januar 2012 geltenden Novelle-Fassung (3) („EEG 2012“) und insbesondere die Begrenzung der EEG-Umlage für energieintensive Unternehmen („EIU“) eine rechtswidrige und mit dem Binnenmarkt unvereinbare staatliche Beihilfe darstellen.
(1) |
Im Laufe des Jahres 2012 erhielt die Kommission außerdem noch Schreiben von Bürgern, die sich über die EEG-Umlage im Allgemeinen und die Begrenzung der Umlage für EIU im Besonderen beschwerten. Die Kommission leitete die Beschwerde mit der Bitte um Stellungnahme an Deutschland weiter. Zudem übersandte sie Deutschland ein Auskunftsersuchen. Die Bundesregierung legte die Stellungnahme und die Auskünfte am 29. Juni 2012 vor. |
(2) |
Die Bundesregierung ist der Auffassung, dass keine unmittelbare oder mittelbare Übertragung staatlicher Mittel vorliegt. Ihres Erachtens wird der gewährte Vorteil wie in der Rechtssache PreussenElektra (4) allein aus privaten Mitteln (der Stromnetzbetreiber und Elektrizitätsversorgungsunternehmen) finanziert. Sie unterstreicht zudem, dass das EEG 2012 die EEG-Umlage nicht dem Letztverbraucher aufbürdet, da es vielmehr den Elektrizitätsversorgungsunternehmen freisteht, ob sie die Kosten der EEG-Umlage auf die Letztverbraucher umlegen. |
(3) |
Ferner werden ihrer Auffassung nach durch das EEG 2012 auch keine zwischengeschalteten Einrichtungen mit der Wahrnehmung besonderer Aufgaben (Erhebung, Verwaltung und Verteilung der Fördermittel bzw. Fonds) betraut, sondern lediglich allen Netzbetreibern und Elektrizitätsversorgungsunternehmen verschiedene Verpflichtungen auferlegt. Sie macht insbesondere geltend, dass das BAFA (Bundesamt für Wirtschaft und Ausfuhrkontrolle, d. h. die staatliche Einrichtung, die auf der Grundlage einer Prüfung feststellt und bestätigt, dass ein EIU die gesetzlichen Voraussetzungen für die Begrenzung der EEG-Umlage erfüllt) keinerlei Kontrolle über die involvierten Finanzflüsse ausübt. Die Bundesregierung versichert auch, dass sich die Überwachungsaufgaben der BNetzA (Bundesnetzagentur), d. h. der Regulierungsbehörde für die Netzmärkte, so u. a. für die Energienetze, lediglich auf den Verbraucherschutz beziehen. |
(4) |
Die Bundesregierung stellt fest, dass die den Stromerzeugern aus erneuerbaren Energiequellen gewährte Förderung unabhängig davon, ob sie als Beihilfe im Sinne des Artikels 107 Absatz 1 AEUV eingestuft wird, in jedem Fall mit dem Binnenmarkt vereinbar ist, da sie mit den einschlägigen Bestimmungen der Leitlinien der Gemeinschaft für staatliche Umweltschutzbeihilfen (Umweltschutzleitlinien) (5) im Einklang steht. Dazu hat sie am 17. Dezember 2012, 17. April 2013 und 28. Juni 2013 ausführliche Auskünfte vorgelegt. |
(5) |
Die Bundesregierung ist ferner der Auffassung, dass die den EIU gewährte Förderung unabhängig davon, ob sie als Beihilfe im Sinne des Artikels 107 Absatz 1 AEUV eingestuft wird, gemäß Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe b AEUV oder alternativ gemäß Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV mit dem Binnenmarkt vereinbar ist. Dazu hat sie am 25. September 2013 Auskünfte vorgelegt. |
2. AUSFÜHRLICHE BESCHREIBUNG DER MASSNAHMEN
2.1. Überblick
2.1.1. Einspeisevergütung und Marktprämie für Strom aus erneuerbaren Energien und Grubengas
(6) |
Die Netzbetreiber (6) (meistens handelt es sich um Verteilernetzbetreiber (7) – „VNB“) sind verpflichtet, den in ihrem Netzbereich aus folgenden erneuerbaren Energien erzeugten Strom („EE-Strom“) abzunehmen und zu vergüten: Wasserkraft einschließlich der Wellen-, Gezeiten-, Salzgradienten- und Strömungsenergie, Windenergie, solare Strahlungsenergie, Geothermie, Energie aus Biomasse einschließlich Biogas, Biomethan, Deponiegas und Klärgas sowie aus dem biologisch abbaubaren Anteil von Abfällen aus Haushalten und Industrie. Sie sind außerdem verpflichtet, Strom aus Grubengas abzunehmen und zu vergüten. |
(7) |
Die Vergütungssätze sind im Gesetz festgelegt (Einspeisetarife). Sie sind je nach Art des EE-Stroms unterschiedlich hoch und variieren je nach Bemessungsleistung bzw. installierter Leistung der Anlage. Im EEG 2012 sind auch gewisse Boni vorgesehen. Die Tarife verringern sich jährlich um einen bestimmten Prozentsatz für die Anlagen, die in dem im Gesetz genannten Jahr in Betrieb genommen werden. Der im Rahmen der Einspeisevergütung geförderte Strom wird im Folgenden als EEG-Strom bezeichnet. |
(8) |
Die Erzeuger von Strom aus erneuerbaren Energien (EE-Strom) oder Grubengas können, anstatt Einspeisevergütungen in Anspruch zu nehmen, ihren Strom auch direkt auf dem Markt an Dritte veräußern („Direktvermarktung“). Dann können sie vom Netzbetreiber eine Marktprämie verlangen. Diese Prämie entspricht der Differenz zwischen dem durchschnittlichen Marktpreis und der Einspeisevergütung. Ein Wechsel zwischen Einspeisevergütung und Marktprämie kann jeweils zu Monatsbeginn erfolgen. |
2.1.2. Die Übertragungsnetzbetreiber („ÜNB“) sind verpflichtet, den EEG-Strom von den Verteilernetzbetreibern (VNB) abzunehmen und diesen zu vergüten
(9) |
Die VNB müssen den EEG-Strom unverzüglich an ihre vorgelagerten ÜNB (8) weitergeben, die ihrerseits verpflichtet sind, die VNB in ihrem Netzbereich zu Einspeisetarifen zu vergüten. Die ÜNB sind ferner verpflichtet, den VNB die Prämien zu vergüten, die diese im Falle der Direktvermarktung den Erzeugern von EE-Strom oder Strom aus Grubengas gezahlt haben. |
2.1.3. Ausgleichsmechanismus zwischen den ÜNB
(10) |
Das EEG 2012 schafft ferner einen Ausgleichsmechanismus, durch den die finanzielle Belastung, die sich aus der Vergütungsverpflichtung ergibt, anteilig unter den ÜNB verteilt wird, so dass letztendlich jeder ÜNB die Kosten einer Strommenge deckt, die dem durchschnittlichen Anteil von EEG-Strom und marktprämiertem Strom an der gesamten Strommenge entspricht, die Elektrizitätsversorgungsunternehmen im Bereich des jeweiligen ÜNB im vorangegangenen Kalenderjahr an Letztverbraucher geliefert haben (§ 36 EEG 2012). |
2.1.4. Vermarktung des EEG-Stroms auf dem Spotmarkt und Erhebung der EEG-Umlage
(11) |
Die ÜNB sind verpflichtet, den EEG-Strom auf dem Spotmarkt der Strombörse zu vermarkten. Sie können dies allein oder gemeinsam tun. |
(12) |
Reicht der auf dem Spotmarkt erzielte Preis zur Deckung der finanziellen Belastung, die sich aus der Einspeisevergütungsverpflichtung und der Prämienvergütungsverpflichtung ergibt, nicht aus, sind die ÜNB berechtigt, von den Elektrizitätsversorgungsunternehmen (9) anteilig zu der jeweils von den Elektrizitätsversorgungsunternehmen an ihre Letztverbraucher gelieferten Strommenge die Kosten für die erforderlichen Ausgaben zu verlangen. Der Anteil ist so zu bestimmen, dass jedes Elektrizitätsversorgungsunternehmen für jede von ihm an einen Letztverbraucher gelieferte Kilowattstunde Strom dieselben Kosten trägt. Auf die Zahlung dieser EEG-Umlage sind monatliche Abschläge in angemessenem Umfang zu entrichten. Das EEG bezeichnet diese Belastung, die ein ÜNB von den Elektrizitätsversorgungsunternehmen ersetzt bekommt, ausdrücklich als „EEG-Umlage“ (siehe § 37 Absatz 2 EEG 2012). |
(13) |
Die Grundlagen und Methoden, welche die ÜNB bei der Bestimmung der EEG-Umlage zu beachten haben, sind im Einzelnen in der Ausgleichsmechanismusverordnung (AusglMechV) und der Ausgleichsmechanismus-Ausführungsverordnung (AusglMechAV) geregelt. |
(14) |
So trifft insbesondere § 3 AusglMechV folgende Regelungen: „§ 3 EEG-Umlage
|
(15) |
Nach diesen Durchführungsbestimmungen legen die ÜNB somit jedes Jahr die EEG-Umlage für das Jahr X+1 gemeinsam fest. Im Prinzip ermitteln sie die EEG-Umlage anhand des prognostizierten Finanzbedarfs für die Zahlung der Einspeisevergütungen und Prämien, der prognostizierten Einnahmen aus dem Verkauf von EE-Strom auf dem Spotmarkt der Strombörse und dem prognostizierten Stromverbrauch. Zusätzlich sind bei ihrer Berechnung eine Reihe von mit der Verwaltung der EEG-Umlage verbundene Einnahmen und Ausgaben zu berücksichtigen. Für 2012 belief sich die EEG-Umlage auf 3,592 Cent/kWh. Für 2013 beträgt sie 5,277 Cent/kWh. |
2.1.5. Verringerung der EEG-Umlage für Elektrizitätsversorgungsunternehmen („Grünstromprivileg“)
(16) |
Nach dem EEG 2012 (§ 39) verringert sich die EEG-Umlage für Elektrizitätsversorgungsunternehmen in einem Kalenderjahr um 2,0 Cent pro Kilowattstunde, wenn der EE-Strom, den sie an ihre gesamten Letztverbraucher liefern, bestimmte Anforderungen erfüllt. |
(17) |
Im Prinzip wird die Ermäßigung gewährt, wenn das Versorgungsunternehmen den EE-Strom unmittelbar bei inländischen EE-Stromerzeugern im Rahmen der Direktvermarktung im Sinne des § 33b Nr. 2 (d. h. zu Direktvermarktungsmodalitäten, nach denen der EE-Stromerzeuger keine Förderung nach dem EEG beantragt) eingekauft hat und die betreffende Strommenge die folgenden Schwellenwerte erreicht:
|
(18) |
Die Verringerung um 2,0 Cent pro Kilowattstunde gilt für das gesamte Stromportfolio. Dies bedeutet, dass ein Elektrizitätsversorgungsunternehmen, das 50 % seines Stroms aus konventionellen Energiequellen und die andere Hälfte seines Stroms aus erneuerbaren Energiequellen bezieht, beim Kauf von EE-Strom bis zu 4 Cent pro Kilowattstunde über dem Marktpreis bieten kann. Der genaue Betrag bemisst sich nach Angebot und Nachfrage. |
(19) |
Referenzszenario: Bei Bezug des Stroms zu 100 % aus konventionellen Energiequellen zum Marktpreis (4,3 Cent/kWh, d. h. 43 EUR/MWh im Jahr 2012, siehe Abschnitt 2.3) ergibt sich mit EEG-Umlage folgender Preis:
|
(20) |
Zum Vergleich ein Elektrizitätsversorgungsunternehmen mit „Grünstromprivileg“: Bei Bezug des Stroms zu 50 % aus konventionellen Energiequellen mit verringerter EEG-Umlage (33 EUR/MWh anstatt 53 EUR/MWh) und zu weiteren 50 % aus erneuerbaren Energiequellen mit verringerter EEG-Umlage ergibt sich folgende Kalkulation:
|
2.1.6. Weitergabe der EEG-Umlage an die Letztverbraucher und Begrenzung der EEG-Umlage für stromintensive Unternehmen
(21) |
Das EEG verpflichtet die Elektrizitätsversorgungsunternehmen nicht zur Weitergabe der EEG-Umlage an die Kunden. Das EEG legt jedoch fest, wie das Versorgungsunternehmen die EEG-Umlage auf der Stromrechnung auszuweisen hat. |
(22) |
Auch kann nach § 40 EEG die Höhe der Umlage, die von einem energieintensiven Unternehmen (EIU) wiedererlangt werden kann, begrenzt werden: Auf Antrag begrenzt das BAFA die EEG-Umlage, die von Elektrizitätsversorgungsunternehmen an einen Letztverbraucher weitergegeben wird, wenn dieser ein stromintensives Unternehmen des produzierenden Gewerbes mit hohem Stromverbrauch ist. (10) |
(23) |
Nach § 40 EEG erfolgt die Begrenzung, um die Stromkosten dieser Unternehmen zu senken und so ihre internationale Wettbewerbsfähigkeit zu erhalten, soweit hierdurch die Ziele des EEG nicht gefährdet werden und die betreffende Begrenzung mit den Interessen der Gesamtheit der Stromverbraucher vereinbar ist. |
(24) |
Nach § 41 EEG unterliegt eine Begrenzung der EEG-Umlage folgenden Voraussetzungen:
|
(25) |
Nach allgemeiner Regel wird die EEG-Umlage für ein EIU wie folgt graduell begrenzt:
|
(26) |
Hat ein EIU einen Stromverbrauch von über 100 GWh und machen die Stromkosten mehr als 20 % seiner Bruttowertschöpfung aus, so findet die unter Erwägungsgrund (26) beschriebene graduelle Begrenzung keine Anwendung; die EEG-Umlage wird für den gesamten Stromverbrauch des betreffenden EIU auf 0,05 Cent/kWh begrenzt. |
(27) |
Die Begrenzungsentscheidung des BAFA ist auch für den ÜNB bindend. Hat also das BAFA entschieden, dass ein EIU nur eine begrenzte EEG-Umlage an sein Elektrizitätsversorgungsunternehmen zahlen muss, so ist das Elektrizitätsversorgungsunternehmen des EIU seinerseits nur verpflichtet, dem ÜNB eine dementsprechend begrenzte EEG-Umlage zu vergüten. Dies ist bei der Ermittlung und Festlegung der EEG-Umlage durch die ÜNB zu berücksichtigen. |
2.1.7. Schematische Darstellung des EEG-Wälzungsmechanismus
ÜNB= Übertragungsnetzbetreiber;
VNB= Verteilernetzbetreiber;
EVU= Elektrizitätsversorgungsunternehmen.
2.1.8. Transparenz, EEG-Konto und staatliche Überwachung
(28) |
Die Erzeuger von EE-Strom, VNB, ÜNB und Elektrizitätsversorgungsunternehmen sind verpflichtet, einander die für die korrekte Durchführung des EEG-Mechanismus jeweils erforderlichen Daten zur Verfügung zu stellen. Das EEG regelt recht ausführlich, welche Art von Angaben systematisch an andere Betreiber zu übermitteln ist und zu welchem Zeitpunkt im Jahr dies zu geschehen hat. Die VNB, ÜNB und Elektrizitätsversorgungsunternehmen können verlangen, dass die Daten durch einen Wirtschafts- bzw. vereidigten Buchprüfer geprüft werden. |
(29) |
Im Rahmen des EEG wurde eine Streitschlichtungsstelle geschaffen, die vom Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit mit der Klärung von Fragen und Streitbeilegung zwischen Stromerzeugern, Netzbetreibern und Elektrizitätsversorgungsunternehmen betraut wurde (Clearingstelle). |
(30) |
Ferner sind VNB und ÜNB nach dem EEG und den Durchführungsverordnungen verpflichtet, bestimmte Daten auf ihrer Internetseite zu veröffentlichen (Angaben zu Menge und Preis des vergüteten EE-Stroms). |
(31) |
Die ÜNB sind verpflichtet, sämtliche mit dem EEG zusammenhängenden Geschäftsvorgänge eindeutig von ihren sonstigen Tätigkeitsbereichen abzugrenzen, für alle mit dem EEG zusammenhängenden Finanzflüsse eine gesonderte Buchführung und Rechnungslegung einzurichten und für die mit dem EEG zusammenhängenden Einnahmen und Ausgaben ein separates Bankkonto zu führen (§5 AusglMechAV). |
(32) |
Schließlich sind die ÜNB noch verpflichtet, unverzüglich auf einer als „EEG-Konto“ bezeichneten gemeinsamen Internetseite in einheitlichem Format folgende Angaben in nicht personenbezogener Form zu veröffentlichen: die aufgeschlüsselten monatlichen Einnahmen, die aus der Vermarktung des EEG-Stroms auf dem Spotmarkt und aus der EEG-Umlage resultieren sowie die aufgeschlüsselten Ausgaben (Vergütungszahlungen an die VNB und sonstige mit der Verwaltung des Ausgleichsmechanismus verbundene Kosten). Sie sind weiter verpflichtet, die für das folgende Kalenderjahr prognostizierte EEG-Umlage in nicht personenbezogener Form im Voraus zu veröffentlichen. |
(33) |
Nach dem EEG müssen Anlagen bei einer öffentlichen Einrichtung registriert sein. Diese Eintragung in das Anlagenregister ist Anspruchsvoraussetzung für die Einspeisevergütung. Das Anlagenregister ist zwar noch nicht eingerichtet, doch besteht für die Geltendmachung der Einspeisevergütung bereits eine eigenständige Registrierungspflicht für Solaranlagen und für (flüssige Biomasse einsetzende) Biomasseanlagen. Die BNetzA führt das Solaranlagen-Register und die Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung das Flüssig-Biomasseanlagen-Register. |
(34) |
Die Netzbetreiber sind verpflichtet, der BNetzA folgende Einzelheiten zu übermitteln: die Angaben, die sie von den Anlagenbetreibern (zu Standort und installierter Leistung der Anlage usw.) erhalten; die Spannungsebene, an die die betreffende Anlage angeschlossen ist; die den Anlagenbetreibern tatsächlich sowohl für jede einzelne Anlage als auch zusammengefasst geleisteten Vergütungszahlungen; die an die Elektrizitätsversorgungsunternehmen versandten Endabrechnungen für das Vorjahr; alle Daten, die zur Überprüfung der Exaktheit der vorgelegten Zahlen erforderlich sind. Die Elektrizitätsversorgungsunternehmen sind verpflichtet, der BNetzA die an ihre Kunden gelieferte Strommengen und ihre Endabrechnungen für das Vorjahr mitzuteilen. Die BNetzA hat zur Überwachung, wie VNB und ÜNB ihren Verpflichtungen nachgekommen sind, auch bestimmte Überprüfungs- und Kontrollbefugnisse gegenüber den Inhabern von EE-Stromerzeugungsanlagen. |
(35) |
Die ÜNB müssen der BNetzA ferner detaillierte Daten in Bezug auf die Ermittlung und Festsetzung der EEG-Umlage übermitteln. Insbesondere müssen sie aufgeschlüsselte Buchungsdaten zu den verschiedenen Einnahmen und Ausgaben vorlegen, die bei der Berechnung der EEG-Umlage Berücksichtigung finden, § 7Absatz 2 AusglMechV. |
(36) |
Die Begünstigten einer begrenzten EEG-Umlage haben dem Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit auf Verlangen Auskunft über alle Tatsachen zu geben, die für die Beurteilung erforderlich sind, ob die Ziele des § 40 Absatz 1 EEG erreicht werden. |
(37) |
Der BNetzA wurden verschiedene Überwachungsaufgaben übertragen. So hat sie u. a. zu überwachen, dass
|
(38) |
Die BNetzA hat hinsichtlich der Festlegung der EEG-Umlage zahlreiche Überwachungsaufgaben und -befugnisse in Bezug auf die verschiedenen Ausgaben- und Einnahmenpositionen, die die ÜNB in die Berechnung der EEG-Umlage einfließen lassen dürfen. Zunächst ist die BNetzA ermächtigt, durch Rechtsverordnung im Einvernehmen mit dem Bundesumweltministerium die Bestimmung des anzuwendenden Zinssatzes und der Positionen zu regeln, die für die Festlegung der EEG-Umlage als Einnahmen und Ausgaben gelten. Auf dieser Grundlage hat die BNetzA in der AusglMechAV im Einzelnen weiter ausgeführt, welche Arten von Ausgaben berücksichtigt werden können. Zweitens sind der BNetzA alle relevanten Einzelheiten und Dokumente vorzulegen, die wesentlicher Bestandteil der Ermittlung der EEG-Umlage sind. Drittens kann die BNetzA zusätzliche Informationen selbst anfordern, so auch Kontoauszüge (§ 5 Absatz 3 AusgleichMechAV). Bevor bestimmte Ausgabenpositionen bei der Berechnung der EEG-Umlage angesetzt werden können, sind die ÜNB schließlich verpflichtet, der BNetzA rechtzeitig die Richtigkeit und Notwendigkeit dieser Positionen nachzuweisen (siehe z. B. § 6 Absatz 2 AusglMechAV). |
(39) |
Die BNetzA ist befugt, den ÜNB Weisungen zu erteilen und Standardformularvorlagen für die von den ÜNB ihr zu übermittelnden Daten zu erstellen. |
(40) |
Die BNetzA ist auch ermächtigt, im Einvernehmen mit dem Bundesumweltministerium die Anforderungen an die Vermarktung des EEG-Stroms auf dem Spotmarkt durch die ÜNB sowie die Anreize zur bestmöglichen Vermarktung des Stroms zu regeln. Dies ist im Rahmen der AusglMechAV erfolgt. |
(41) |
Die BNetzA hat Eingriffs- und Durchsetzungsbefugnisse. Sie kann beispielsweise Anordnungen erlassen, wenn die ÜNB die EEG-Umlage nicht im Einklang mit den geltenden Bestimmungen festlegen (siehe § 38 Nr. 5 EEG 2012; § 61 Absatz 2 EEG 2012). Wie es scheint, kann sie auch die Höhe der EEG-Umlage festsetzen. Denn nach § 6 Absatz 3 AusglMechAV (11) gelten als Einnahmen und Ausgaben im Sinne von § 3 Absatz 3 und 4 AusglMechV auch Differenzbeträge zwischen der EEG-Umlage in der vereinnahmten Höhe und der nach Maßgabe einer vollziehbaren Entscheidung der BNetzA nach § 61 Absatz 1 Nummer 3 und 4 EEG 2012 zulässigen Höhe. Die BNetzA kann auch Geldbußen verhängen (siehe § 62 Absätze 1 und 2 EEG 2012). |
(42) |
Die BNetzA unterliegt selbst bestimmten Berichtspflichten und muss dem Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit und dem Bundesministerium für Wirtschaft und Technologie bestimmte Daten für statistische Zwecke und für die Evaluierung des Gesetzes übermitteln. |
2.2. Einspeisevergütung, Stromerzeugungskosten, Überprüfungsmechanismus
(43) |
Die Vergütungssätze (Einspeisetarife) sind jeweils für einen Zeitraum von 20 Kalenderjahren zuzüglich des Inbetriebnahmejahres der betreffenden Anlage festgelegt. Der 20-Jahreszeitraum entspricht sowohl der wirtschaftlichen Lebensdauer einer Anlage als auch ihrem Abschreibungszeitraum. Die Einspeisetarife sind je nach Art der eingesetzten Technologie unterschiedlich hoch und variieren je nach Größe und Bemessungsleistung bzw. installierter Leistung der Anlage sowie anderen Parametern, um die einzelnen Faktoren, die sich etwa auf die Stromerzeugungskosten auswirken, zu berücksichtigen. |
2.2.1. Einspeisetarife
(44) |
Für Anlagen, die 2012 in Betrieb genommen wurden, sind die Einspeisetarife wie folgt festgelegt:
|
(45) |
Nach dem EEG kann ein Gasaufbereitungs-Bonus gewährt werden, der die Kosten der Gasaufbereitung zur Erdgasqualität decken soll. Da diese Kosten von der Größe und Bemessungsleistung bzw. installierten Leistung der jeweiligen Anlage abhängen, wurden drei Kategorien festgelegt:
|
(46) |
Die Einspeisetarife sind so festgelegt, dass eine zu einer spezifischen Kategorie von genutzter Technologie und Bemessungsleistung bzw. installierter Leistung gehörende Anlage ihre Stromgestehungskosten unter Durchschnittsbedingungen decken kann. |
2.2.2. Stromerzeugungskosten
(47) |
Die Bundesregierung hat darauf hingewiesen, dass vor einer Festlegung der angemessenen Höhe der Vergütungssätze Studien und Untersuchungen durchgeführt werden, um die Stromerzeugungskosten für bestimmte Technologieklassen und Anlagenkategorien zu ermitteln, die aufgrund der auf dem Markt beobachteten Praxis als repräsentativ gelten. Diese Ermittlung der Stromerzeugungskosten erfolgt anhand der bei Anlagenbetreibern, Anlagenherstellern, Installationsunternehmen, aus öffentlichen Quellen und den bisherigen Erfahrungen gesammelten Daten (16). |
(48) |
Die berücksichtigten Stromerzeugungskosten umfassen die Investitionskosten, eine normale Anlagenrendite, die betriebsgebundenen Kosten und gegebenenfalls die Erlöse. |
(49) |
In Bezug auf die normale Anlagenrendite (ROI) hat die Bundesregierung angegeben, dass für die Festlegung der Einspeisevergütungen im EEG 2012 die folgenden aufgrund von Marktanalysen (17) ermittelten Renditen herangezogen wurden:
|
(50) |
Die betriebsgebundenen Kosten werden in drei Kategorien unterteilt: a) variable Kosten je nach Nutzung der Anlage, wie z. B. Brennstoffkosten, variable Unterhaltungskosten; b) laufende Kosten für die Funktionsfähigkeit der Anlagen, wie z. B. Lohnkosten, Unterhaltungsfixkosten; c) sonstige Kosten wie z. B. Versicherungen. |
(51) |
Bezüglich der Erlöse hat die Bundesregierung darauf hingewiesen, dass bei Anlagen, die für eine bestimmte Art von Energiequelle für gewöhnlich KWK-Anlagen nutzen, die mit dem Verkauf von Wärme erzielten Erlöse von den Stromerzeugungskosten abgezogen werden. Dies trifft typischerweise auf Biogas- und Biomasseanlagen zu. |
(52) |
Die Stromerzeugungskosten werden für jedes einzelne Jahr des gesamten Zeitraums von 20 Kalenderjahren unter Berücksichtigung der Inflation (2 %) ermittelt. Mithilfe des (nach VDI-Norm 6025/2067 berechneten) Annuitätenfaktors werden die Gesamtkosten für den gesamten Zeitraum in jährliche Durchschnittskosten umgerechnet. Dividiert man diese durch die durchschnittliche jährliche Stromerzeugung, erhält man als Ergebnis die durchschnittlichen Stromerzeugungskosten in Cent/kWh. |
(53) |
Diese Methode lässt sich wie folgt schematisieren und beruht auf der Richtlinie VDI 6025/2067:
|
(54) |
Die Bundesregierung hat die Stromerzeugungskostenberechnung für folgende Anlagen vorgelegt, deren Inbetriebnahme 2012 erfolgte:
|
2.3. Marktpreis
(55) |
Für den Marktpreis beziehen sich die deutschen Behörden auf den an der europäischen Strombörse EPEX notierten Grundlaststrompreis. 2012 wurden an der EPEX Spot SE die folgenden Durchschnittspreise für Grundlaststrom pro Quartal notiert:
|
2.4. Direktvermarktung, Marktprämie und Flexibilitätsprämie
(56) |
Seit 1. Januar 2012 fördert das EEG den Ausbau von EE-Strom auch noch durch ein weiteres Instrument, die sogenannte Direktvermarktung. Anlagenbetreiber können für Strom aus erneuerbaren Energien oder Grubengas, den sie nach § 33b Nummer 1 EEG 2012 direkt vermarkten, von dem Netzbetreiber eine Marktprämie verlangen. Für Biogasanlagen mit einer Bemessungsleistung von über 750 kW ist die Marktprämie die einzige Art von Förderung, die sie im Rahmen des EEG 2012 erhalten können. Die Einspeisevergütung ist nicht mehr förderfähig. Das Instrument der Direktvermarktung soll Anreize für eine am Markt orientierte Erzeugung von EE-Strom schaffen und zu einer verstärkten Integration des EE-Stroms in den Strommarkt führen, da es darauf hinausläuft, dass die EE-Stromerzeuger wie alle anderen konventionellen Kraftwerke im In- und Ausland ihre Produktions- und Absatzprognosen vorausberechnen und dem Netzbetreiber mitteilen. Dies bedeutet auch, dass sie die Kosten für Abweichungen der tatsächlich erzeugten und eingespeisten Strommenge von der Prognose selbst zu tragen haben (Leistung von Ausgleichszahlungen oder Bereitstellung von Ausgleichsenergie). |
(57) |
Die Marktprämie wird nur für Strom gezahlt, der tatsächlich ins Netz eingespeist und von einem Dritten abgenommen worden ist. Ihre Höhe wird kalendermonatlich nach folgender Formel berechnet:
|
(58) |
Der energieträgerspezifische Referenzmarktwert wird unterschiedlich berechnet, je nachdem, ob die Stromerzeugung steuerbar (so bei Wasserkraft, Deponiegas, Klärgas, Grubengas, Biomasse und Geothermie) oder intermittierend (so bei Windenergie und solarer Strahlungsenergie) ist. |
(59) |
Für steuerbare Energiequellen wird der Referenzmarktwert nach folgender Formel berechnet:
|
(60) |
Für intermittierende Energiequellen (Windenergie an Land (Onshore) und auf See (Offshore), solare Strahlungsenergie) wird der Referenzmarktwert nach folgender Formel berechnet:
|
(61) |
Die Managementprämie dient als Ausgleich für die bei der Direktvermarktung anfallenden zusätzlichen Kosten. Diese Kosten fallen bei den Stromerzeugern, die die Einspeisevergütung in Anspruch nehmen, nicht an, da sie im Unterschied zu den Stromerzeugern, die sich für das Instrument der Direktvermarktung entscheiden, ihren Strom nicht selbst vermarkten müssen. Die Managementprämie besteht aus zwei Komponenten: den notwendigen Kosten für die Handelsanbindung (Börsenzulassung, Transaktionen, Personal und Dienstleistungen, IT-Infrastruktur usw.) und den Kosten für den Ausgleich von Prognosefehlern (d. h. den Kosten für die Beschaffung von Ausgleichsenergie). Diesbezüglich wird zwischen den steuerbaren und den intermittierenden erneuerbaren Energiequellen unterschieden. Im Fall der steuerbaren Energiequellen fallen für Abweichungen der tatsächlichen Erzeugung und Einspeisung von der Prognose in begrenzterem Umfang Kosten an; auch sind die Handelskosten etwas niedriger als bei den intermittierenden erneuerbaren Energiequellen (EE-Strom). Zur Berücksichtigung der Kosteneinsparungen aufgrund eines gewissen Lerneffekts verringert sich die Managementprämie mit der Zeit. |
(62) |
Folglich wird die PMintermittierende wie folgt ermittelt (22):
|
(63) |
Die PMsteuerbare beläuft sich 2012 auf 0,30 Cent/kWh, 2013 auf 0,275 Cent/kWh, 2014 auf 0,25 Cent/kWh und ab 2015 auf 0,225 Cent/kWh. |
(64) |
Die Bundesregierung hat ein Berechnungsbeispiel für eine Biogasanlage mit einer Bemessungsleistung von 2 500 kW (2 800 kW an installierter Leistung bei 7 821 Volllaststunden) vorgelegt. Darin wird Biogas aus Einsatzstoffen der Einsatzstoffvergütungsklasse I (z. B. Corn-Cob-Mix) erzeugt. Als Einspeisevergütung werden für 2012 158,8 EUR/MWh für eine solche Anlage genannt. Auf dieser Basis wird die Marktprämie wie folgt errechnet:
|
(65) |
Ergänzend zur Marktprämie können die Erzeuger von Strom aus Biogas auch noch eine Flexibilitätsprämie in Anspruch nehmen, wenn sie in eine flexible Anlage für die bedarfsorientierte Stromerzeugung investiert haben. Haben sie die dafür erforderliche Flexibilitätsausrüstung installiert, kann die Erzeugung von Strom aus Biogas in gewissem Umfang an den Nachfragebedarf angepasst werden. Im Allgemeinen werden Biogasanlagen zur Maximierung der Stromerzeugung betrieben, aus der eine konstante Produktionsmenge hervorgeht. Mit einer flexiblen Anlage ist es aber sogar möglich, bei gleichbleibender Menge der Stromerzeugung im Jahr den Löwenanteil dieses Stroms zu Spitzenbedarfszeiten zu erzeugen. Deutschland möchte diese Art von Technologie fördern, da es damit einen wertvollen Beitrag zur System- und Marktintegration der erneuerbaren Energien leisten kann. |
(66) |
Zwar haben die Stromerzeuger mit der Flexibilität der Anlagen die Möglichkeit, die Stromproduktion zu steuern, um den Strom vor allem dann zu erzeugen, wenn die Nachfrage und damit die Marktpreise hoch sind, doch reichen die zusätzlichen Erlöse, die auf dem Markt erzielt werden können, wenn der Strom in den Spitzenbedarfszeiten erzeugt wird, nicht aus, um die zusätzlichen Kosten für die Installation der Flexibilitätsausrüstung zu decken. Die Flexibilitätsprämie dient also der Deckung des Teils der zusätzlichen Kosten über einen 10-Jahreszeitraum, der trotz höherer Marktpreise nicht wieder einzubringen ist. |
(67) |
Die Höhe der Flexibilitätsprämie wird kalenderjährlich für jede einzelne Anlage individuell berechnet und hängt von den technischen Parametern der jeweiligen Flexibilitätsausrüstungen ab. Um Anreize für eine flexible und nachfrageorientierte Stromerzeugung zu schaffen, gilt: Je flexibler die Anlage desto höher die Prämie. Am höchsten fällt die Prämie aus, wenn sich mit der Anlage eine Stromerzeugung in 12-Stunden-Schichten (von niedrigem bis zu hohem Spitzenbedarf) fahren lässt. |
(68) |
Zur Entwicklung einer Methode für die Berechnung der Flexibilitätsprämie hat das Bundesumweltministerium eine Studie (23) über die zusätzlichen Kosten einer Investition in ein flexibles Biogaskraftwerk und dessen Betrieb in Auftrag gegeben. Diese Kosten wurden mit denen herkömmlicher Biogaskraftwerke, die nur Grundlaststrom erzeugen, verglichen. |
(69) |
Die Mehrkosten ergeben sich aus den Investitionskosten für zusätzliche Stromerzeugungskapazitäten (z. B. einen zusätzlichen KWK-Block), Wärme- oder Gasspeicher und Installationen für die Peripherie (Ausbau des Stromnetzanschlusses und gegebenenfalls des Gasanschlusses sowie der Systemsteuerung) und aus sonstigen Kosten wie z. B. für Genehmigungen, Versicherungen, Personal, Reparatur- und Instandhaltungsarbeiten sowie unter Umständen für zusätzliche oder erhöhte Gebühren für den Anschluss an das Gasnetz (Kapazitätskomponente). |
(70) |
Die Mehrkosten wurden im Hinblick auf unterschiedliche Anlagegrößen und auch auf unterschiedliche Flexibilitätsgrade untersucht. Von diesen zusätzlichen Kosten wurden die zusätzlichen Erlöse abgezogen, die von solchen Anlagen erwartet werden können und sich aus der Möglichkeit ergeben, den Strom dann zu verkaufen, wenn die Nachfrage besonders hoch ist. Aufgrund der Tatsache, dass die Direktvermarktung höhere Risiken mit sich bringt als die Einspeisevergütung, wurden schließlich die Investitionskosten unter Berücksichtigung einer Rendite von 8 % geschätzt. |
(71) |
Auf der Grundlage dieser Komponenten wird die Höhe der Flexibilitätsprämie („FP“) nach folgender Formel berechnet:
|
(72) |
Die Kapazitätskomponente (KK) beträgt derzeit 130 EUR/kW. PBem ist die Bemessungsleistung und PZusatz die zusätzlich bereitgestellte installierte Leistung für die bedarfsorientierte Erzeugung von Strom in Kilowatt im jeweiligen Kalenderjahr. |
3. BEIHILFERECHTLICHE WÜRDIGUNG DER MASSNAHMEN
3.1. Vorliegen einer Beihilfe im Sinne des Artikels 107 Absatz 1 AEUV
(73) |
Nach Artikel 107 Absatz 1 AEUV sind staatliche oder aus staatlichen Mitteln gewährte Beihilfen gleich welcher Art, die durch die Begünstigung bestimmter Unternehmen oder Produktionszweige den Wettbewerb verfälschen oder zu verfälschen drohen, mit dem Binnenmarkt unvereinbar, soweit sie den Handel zwischen Mitgliedstaaten beeinträchtigen. |
3.1.1. Vorliegen eines selektiven Vorteils und Auswirkungen auf Wettbewerb und Handel
(74) |
Der derzeit geltende EEG-Mechanismus bietet auf zwei unterschiedlichen Ebenen Vorteile: |
(a) Vorteil für die Erzeuger von Strom aus erneuerbaren Energien (EE-Strom) oder Grubengas
(75) |
Die Erzeuger von EE-Strom und von Strom aus Grubengas werden bevorteilt, weil sie im Rahmen der Einspeisevergütungen und der Prämien mehr erhalten als sie auf dem Markt erzielen würden. Denn die Einspeisevergütungen und die Prämien garantieren den EE-Stromerzeugern, dass sie für ihren Strom einen Preis erhalten, der im Allgemeinen über dem Marktpreis liegt. Dies trifft auch auf die Direktvermarktung von EE-Strom zu, die zu einer Verringerung der EEG-Umlage gemäß § 39 EEG 2012 berechtigt, da diese Vorschrift den Erzeugern von EE-Strom und von Strom aus Grubengas die Möglichkeit gibt, für ihren Strom einen höheren Preis als den Marktpreis zu erzielen. Somit erhalten sie durch den EEG-Mechanismus einen Vorteil. 2012 wurden etwa 19,5 Mrd. EUR in Form von Einspeisevergütungen und Prämien ausbezahlt, während die ÜNB den vergüteten Strom aus erneuerbaren Energien auf dem Großhandelsmarkt nur für etwa 3 Mrd. EUR verkaufen konnten. Die Aufstockung gegenüber dem Marktpreis betrug also 16,5 Mrd. EUR. Die Einspeisevergütungen und Prämien sind selektiv, da sie nur die Erzeuger von EE-Strom und von Strom aus Grubengas begünstigen. Außerdem ist der Strommarkt liberalisiert, und die Stromerzeuger betätigen sich im Handel zwischen den Mitgliedstaaten. |
b) Vorteil für stromintensive Unternehmen (EIU) des produzierenden Gewerbes
(76) |
EIU des produzierenden Gewerbes werden bevorteilt, weil die EEG-Umlage, die von ihnen verlangt werden kann, begrenzt wird. §§ 40-41 EEG 2012 befreien sie von einer Last, die sie normalerweise zu tragen hätten. Denn das Gesetz verhindert, dass die ÜNB und die Elektrizitätsversorgungsunternehmen die zusätzlichen Kosten für die Förderung von EE-Strom und von Strom aus Grubengas von den energieintensiven Unternehmen zurückerhalten. |
(77) |
Nach Schätzungen der BNetzA für 2011 zahlen die betroffenen EIU infolge der Begrenzung nur 0,3 % der EEG-Umlage, während 18 % des Netzstroms auf sie entfallen. Der Vorteil für EIU infolge der Begrenzung wird für 2011, als die Zahl der für eine verringerte EEG-Umlage in Frage kommenden Unternehmen noch kleiner war, auf insgesamt 2,5 Mrd. EUR veranschlagt (24). |
(78) |
Die Maßnahme ist selektiv, weil nur stromintensive Unternehmen von ihr profitieren können. Ferner sind nur die Unternehmen des produzierenden Gewerbes förderfähig. |
(79) |
Zudem sind die potenziellen Begünstigten noch Hersteller von stromintensiven Erzeugnissen (z. B. Eisenmetall- und Nichteisenmetallproduzenten, Papierindustrie, chemische Industrie, Zementhersteller (25)) und in Branchen tätig, in denen Handel zwischen Mitgliedstaaten stattfindet. Die Maßnahme ist daher imstande, den Wettbewerb zu verfälschen und den Handel zu beeinträchtigen. |
3.1.3. Zurechenbarkeit
(80) |
Sowohl die Vorteile für die Erzeuger von EE-Strom als auch die Begrenzung der EEG-Umlage für EIU als auch die Einspeisevergütung sind dem Staat zuzurechnen, da sie durch Gesetz und Durchführungsverordnungen geschaffen wurden. Außerdem gewährt das BAFA die Berechtigungen zur Begrenzung der EEG-Umlage für EIU. |
3.1.4. Einsatz staatlicher Mittel
(81) |
Vorteile sind nur dann als Beihilfen im Sinne des Artikels 107 AEUV einzustufen, wenn sie unmittelbar oder mittelbar aus staatlichen Mitteln gewährt werden. Das bedeutet, dass sowohl Vorteile, die unmittelbar vom Staat gewährt werden, als auch Vorteile, die über eine vom Staat benannte oder errichtete öffentliche oder private Einrichtung gewährt werden, unter den Beihilfebegriff nach Artikel 107 Absatz 1 AEUV fallen (26). In diesem Sinne erfasst Artikel 107 Absatz 1 AEUV alle Geldmittel, auf die die öffentliche Hand zur Unterstützung von Unternehmen tatsächlich zurückgreifen kann, ohne dass es dafür eine Rolle spielt, ob diese Mittel auf Dauer zum Vermögen des Staates gehören (27). |
(82) |
Infolgedessen und entgegen dem, was Deutschland anscheinend voraussetzt, reicht die Tatsache, dass der Vorteil nicht unmittelbar aus dem Staatshaushalt finanziert wird, allein nicht aus, um auszuschließen, dass staatliche Mittel zum Einsatz kommen. Aus der Rechtsprechung des Gerichtshofs geht indessen auch hervor, dass nicht in jedem Fall festgestellt werden muss, dass eine Übertragung staatlicher Mittel stattgefunden hat, damit der einem oder mehreren Unternehmen gewährte Vorteil als eine staatliche Beihilfe im Sinne des Artikels 107 Absatz 1 AEUV angesehen werden kann (28). |
(83) |
Ferner schließt eine zunächst private Herkunft der Mittel deren Einstufung als staatliche Mittel im Sinne des Artikels 107 Absatz 1 AEUV nicht aus (29). Damit genügt der Umstand allein, dass eine Subventionsregelung, die einigen Wirtschaftsteilnehmern eines bestimmten Sektors zugutekommt, ganz oder teilweise durch Beiträge finanziert wird, die von Staats wegen von bestimmten Unternehmen erhoben werden, nicht, um dieser Regelung den Charakter einer staatlichen Beihilfe im Sinne des Artikels 107 Absatz 1 AEUV zu nehmen (30). Auch die Tatsache, dass die Mittel zu keinem Zeitpunkt zum Vermögen des Staates gehören, schließt nicht aus, dass die Mittel unter Umständen staatliche Mittel darstellen, wenn sie ständig unter staatlicher Kontrolle stehen (31). |
(84) |
In diesem Zusammenhang hat der Gerichtshof in der Rechtssache Steinike, die einen zur Absatzförderung von Erzeugnissen der deutschen Land-, Forst- und Ernährungswirtschaft eingerichteten Fonds betraf, der unter anderem durch Beiträge von Unternehmen der Land-, Forst- und Ernährungswirtschaft finanziert wurde, Folgendes festgestellt: (32): „Das in Artikel 92 Absatz 1 enthaltene Verbot erfasst sämtliche staatlichen oder aus staatlichen Mitteln gewährten Beihilfen, ohne dass danach zu unterscheiden ist, ob die Beihilfe unmittelbar durch den Staat oder durch von ihm zur Durchführung der Beihilferegelung errichtete oder beauftragte öffentliche oder private Einrichtungen gewährt wird.“ |
(85) |
Dieselbe Linie wurde in der Rechtssache Italien/Kommission verfolgt. Diese betraf Beiträge, die von den Arbeitgebern der Textil- und Bekleidungsindustrie in Fonds für Arbeitslosengelder und Familienzulagen eingezahlt wurden. Italien hatte argumentiert, dass keine staatlichen Mittel zum Einsatz kommen, weil die Beiträge nicht von der Gesamtheit getragen würden. Der Gerichtshof entschied wie folgt (33): „Da die fraglichen Fonds nach innerstaatlichen Rechtsvorschriften durch Zwangsbeiträge gespeist werden, und, wie der vorliegende Fall zeigt, gemäß diesen Rechtsvorschriften verwaltet und verteilt werden, sind sie als staatliche Mittel im Sinne des Artikels 92 zu betrachten, selbst wenn ihre Verwaltung nichtstaatlichen Organen anvertraut wäre.“ |
(86) |
Auch in der Rechtssache Frankreich/Kommission von 1985 stellte der Gerichtshof fest, (34) „(…) dass der Umstand, dass eine Subventionsregelung zugunsten gewisser Wirtschaftsteilnehmer eines bestimmten Sektors durch eine parafiskalische Abgabe finanziert wird, die auf alle Lieferungen einheimischer Erzeugnisse dieses Sektors erhoben wird, allein nicht genügt, dieser Regelung den Charakter einer staatlichen Beihilfe im Sinne von Artikel 92 EWG-Vertrag zu nehmen.“ |
(87) |
Dieser Argumentation wurde auch in der Rechtssache Essent (35) gefolgt. Der Gerichtshof hatte eine nationale Regelung zu bewerten, der zufolge die Betreiber des niederländischen Stromnetzes bei den privaten Stromkunden einen Tarifaufschlag erheben und die mit dieser Abgabe erzielten Einnahmen an die Stromerzeugungsgesellschaft SEP, eine gemeinsame Tochtergesellschaft der vier regionalen Stromerzeugungsunternehmen, weiterleiten, um Letzterer die sogenannten „verlorenen Kosten“ (‚stranded costs‘) zu vergüten. Der Gerichtshof entschied, dass bei dieser nationalen Regelung staatliche Mittel zum Einsatz kommen (36). |
(88) |
In dieser Rechtssache stellte der Gerichtshof zunächst fest, dass mit dem Tarifaufschlag staatliche Mittel zum Einsatz kommen:
|
(89) |
Der Tarifaufschlag musste von den Netzbetreibern an die SEP weitergeleitet werden, die dieses Aufkommen einzunehmen und bis zu einem bestimmten im Gesetz festgelegten Betrag zur Deckung verlorener Kosten zu verwenden hatte. |
(90) |
In diesem Zusammenhang stellte der Gerichtshof fest, dass die SEP aufgrund des Gesetzes mit der Verwaltung staatlicher Mittel beauftragt worden ist (37): „Ebenso unterscheidet sich die in Rede stehende Maßnahme von derjenigen, um die es im Urteil vom13. März 2001, PreussenElektra (C-379/98, Slg. 2001, I-2099), ging, in dem der Gerichtshof in Randnr. 59 entschieden hat, dass die Verpflichtung privater Elektrizitätsversorgungsunternehmen zur Abnahme von Strom aus erneuerbaren Energiequellen zu festgelegten Mindestpreisen nicht zu einer unmittelbaren oder mittelbaren Übertragung staatlicher Mittel auf die Unternehmen, die diesen Strom erzeugen, führt. In diesem Fall waren die Unternehmen nicht vom Staat mit der Verwaltung staatlicher Mittel beauftragt worden, sondern zur Abnahme unter Einsatz ihrer eigenen finanziellen Mittel verpflichtet.“ |
(91) |
Auf der Grundlage dieser Rechtsprechung lässt sich somit schlussfolgern, dass Subventionen, die durch staatlich auferlegte parafiskalische Abgaben oder Beiträge finanziert und gemäß den Bestimmungen des geltenden Rechts verwaltet und verteilt werden, auch dann auf die Übertragung staatlicher Mittel schließen lassen, wenn ihre Verwaltung nicht durch öffentliche Stellen erfolgt. Wie das Gericht in der Rechtssache Frankreich/Kommission (38) in Erinnerung rief, kommt es für die Beurteilung der Frage des Vorliegens öffentlicher Mittel unabhängig von deren ursprünglicher Herkunft auf den Umfang der Beteiligung der öffentlichen Stellen bei der Festlegung der betreffenden Maßnahmen und ihrer Finanzierungsmodalitäten an. |
(92) |
Der Gerichtshof hat die Übertragung staatlicher Mittel nur unter sehr speziellen Umständen ausgeschlossen: Beispielsweise befand der Gerichtshof in der Rechtssache PreussenElektra, dass das Stromeinspeisungsgesetz in seiner Fassung von 1998 keine vom Staat benannte oder errichtete öffentliche oder private Einrichtung zur Verwaltung der Beihilfe einbezogen hat (39). Diese Schlussfolgerung stützte sich auf die Feststellung, dass mit dem Stromeinspeisungsgesetz ein Mechanismus geschaffen wurde, der sich darauf beschränkte, die Elektrizitätsversorgungsunternehmen und die vorgelagerten Stromnetzbetreiber unmittelbar zur Abnahme von Strom aus erneuerbaren Energien zu einem festgelegten Preis zu verpflichten, ohne dass es einer die Zahlungsflüsse verwaltenden Einrichtung bedurfte. (40) Im Rahmen des Stromeinspeisungsgesetzes war die Situation durch die Vielzahl von bilateralen Beziehungen zwischen Erzeugern von Strom aus erneuerbaren Energien und Elektrizitätsversorgungsunternehmen gekennzeichnet. Es gab keine staatlich auferlegte Umlage, um die Elektrizitätsversorgungsunternehmen für die mit ihrer Versorgungsverpflichtung verbundene finanzielle Last zu vergüten, und daher musste auch niemand ernannt werden, um eine solche Umlage und die dementsprechenden Finanzflüsse zu verwalten. |
(93) |
Auch war der Gerichtshof (41) der Auffassung, dass die Entscheidung einer nationalen Behörde, durch die eine Vereinbarung, mit der ein Beitrag im Rahmen einer von der nationalen Behörde anerkannten Branchenorganisation eingeführt und damit für verbindlich erklärt wird, auf alle Angehörigen einer bestimmten Branche ausgedehnt wird, um die Umsetzung von Maßnahmen der Öffentlichkeitsarbeit und Verkaufsförderung zu ermöglichen, kein Element der staatlichen Beihilfe darstellt. Der Gerichtshof stellte diesbezüglich fest, dass die Maßnahme nicht mit staatlichen Mitteln finanziert wurde, da es nicht der Staat, sondern die Branchenorganisation war, die darüber entschieden hat, wie die aus dem Beitrag stammenden Mittel verwendet werden sollen. Diese Mittel waren ausschließlich der Verfolgung der durch diese Organisation bestimmten Ziele gewidmet. Somit standen diese Mittel nicht ständig unter der Kontrolle der öffentlichen Hand und den staatlichen Behörden tatsächlich auch nicht zur Verfügung. |
(94) |
Die Kommission hat im Lichte dieser Grundsätze untersucht, ob bei der Finanzierung der Einspeisevergütung und der Begrenzung der EEG-Umlage aufgrund des EEG 2012 staatliche Mittel zum Einsatz kommen. |
(95) |
Wie weiter unten noch näher ausgeführt wird, stellt die Kommission fest, dass der Staat zur Finanzierung des Differenzbetrags zwischen den Einnahmen aus der Vermarktung von EEG-Strom und den Einspeisevergütungen bzw. den Prämien eine spezielle Umlage eingeführt hat: die EEG-Umlage. Mit anderen Worten dient die EEG-Umlage dazu, die Förderung von EE-Strom im Rahmen des EEG zu finanzieren. Ferner stellt die Kommission fest, dass der Staat den ÜNB die Aufgabe übertragen hat, alle mit der Einspeisevergütung und der EEG-Umlage zusammenhängenden Finanzflüsse zu zentralisieren und zu verwalten. Auch hat der Staat sehr detaillierte Regeln für die Ermittlung der EEG-Umlage und ihre Verwendung und Zweckbestimmung aufgestellt. Schließlich stellt die Kommission fest, dass umfangreiche Kontrollmechanismen vorhanden sind, mit denen der Staat die Finanzflüsse überwachen kann. |
3.1.4.1.
„bundesweite Ausgleichmechanismus“ und die EEG-Umlage
(96) |
In einem ersten Schritt hat der Staat bestimmt, dass die VNB verpflichtet sind, den gesamten EEG-Strom an die ÜNB weiterzugeben. Die VNB erhalten dann für diesen Strom die Einspeisevergütung (§ 34, § 35 Absatz 1 EEG). Die ÜNB müssen den VNB auch die Prämien vergüten, die die VNB gemäß §§ 33g bis 33i EEG 2012 gezahlt haben (§ 35 Absatz 1a EEG 2012). Im Ergebnis wurde die Vergütungsverpflichtung vollständig auf die vier ÜNB übertragen. |
(97) |
Die ÜNB müssen jedoch die finanzielle Last, die sich aus der Vergütungsverpflichtung ergibt, nicht tragen. Denn der Staat hat eine spezielle Umlage zuwege gebracht, die im EEG 2012 ausdrücklich als „EEG-Umlage“ bezeichnet wird. |
(98) |
Der Zweck dieser Umlage ist im Gesetz definiert: Sie dient der Finanzierung des Differenzbetrags zwischen den Einnahmen aus der Vermarktung von EEG-Strom durch die ÜNB und den Kosten, die bei ihnen infolge der Vergütungsverpflichtung gemäß §§ 16 bis 33 sowie gemäß § 33g und § 33i, § 34 und § 35 Absätze 1 und 1a EEG anfallen. Mit anderen Worten, diese Umlage dient der Finanzierung des wirtschaftlichen Vorteils, den Erzeuger von Strom aus erneuerbaren Energien im Rahmen des EEG 2012 erzielen können (d. h. einen Preis über dem Marktpreis). Dies ist von der deutschen Bundesregierung ausdrücklich bestätigt worden, die erklärt hat: „Die in der EEG-Umlage berücksichtigten Gelder werden direkt für den vergüteten Strom aus den EEG-Anlagen verwendet“ (42). |
(99) |
Diese Umlage muss von den Elektrizitätsversorgungsunternehmen für jede kWh, die sie dem Letztverbraucher bereitstellen, entrichtet werden. Die Elektrizitätsversorgungsunternehmen können sie dann auf den Letztverbraucher umlegen. |
(100) |
Das EEG 2012 und die unter Randnummern 13-14 dieses Beschlusses aufgeführten Durchführungsverordnungen definieren die Berechnungsmethode für die Umlage in allen Einzelheiten. Die Kommission stellt fest, dass die ÜNB infolge dieser Bestimmungen nicht frei sind, die Höhe der Umlage festzulegen. |
(101) |
Da die EEG-Umlage im Jahr x anhand von Prognosen berechnet wird, ist im Gesetz auch ein Korrekturmechanismus vorgesehen, nach dem Defizite oder Überschüsse im folgenden Jahr zu korrigieren sind. Dies stellt sicher, dass die ÜNB einerseits keinerlei finanzielle Last für die Vergütungsverpflichtung tragen müssen, aber andererseits mit der Umlage auch keine Gelder ansammeln können, die anderen Zwecken als der vom Staat beschlossenen Förderung erneuerbarer Energien dienen könnten. |
(102) |
Aufgrund dieser Feststellungen kommt die Kommission zu dem Schluss, dass anders als es in der Rechtssache PreussenElektra der Fall war, die Unternehmen, auf denen die Vergütungsverpflichtung lastet, vom Staat mit einer Umlage ausgestattet wurden, die sie mit den finanziellen Mitteln versorgt, die zur Finanzierung der Förderung von EE-Strom benötigt werden. |
3.1.4.2.
(103) |
Die ÜNB sind Dreh- und Angelpunkt des ganzen Mechanismus, der so konzipiert wurde, dass sich damit die Förderung der Erzeuger von EE-Strom finanzieren lässt. Angesichts der zahlreichen Aufgaben, die ihnen durch das EEG 2012 und seine Durchführungsverordnungen übertragen wurden, kann die Kommission nur zu dem Schluss kommen, dass die ÜNB vom Staat mit der Verwaltung der EEG-Umlage beauftragt wurden. |
(104) |
Sie müssen
|
(105) |
Sie sind berechtigt, die mit der Verwaltung der EEG-Umlage und der Vermarktung des EEG-Stroms verbundenen Kosten anzurechnen und in die Berechnung der EEG-Umlage mit einfließen zu lassen. |
(106) |
Im Ergebnis zentralisieren die vier deutschen ÜNB jeder für seinen Netzbereich allen EEG-Strom und sämtliche beim Erwerb von EEG-Strom und der Zahlung von Marktprämien anfallenden Kosten sowie die mit der Verwaltung der EEG-Umlage verbundenen Kosten. Auch zentralisieren sie jeder für seinen Netzbereich die Erlöse der EEG-Umlage. Faktisch handelt es sich bei jedem von ihnen um eine Einrichtung, die vom Staat dazu bestimmt wurde, die mit dem EEG zusammenhängenden Finanzflüsse zu verwalten. In diesem Zusammenhang stellt die Kommission fest, dass sie für alle mit dem EEG zusammenhängenden Einnahmen und Ausgaben (Zahlung von Einspeisevergütungen und Marktprämien) sowie Erlöse (Vermarktung von EEG-Strom, EEG-Umlage) gesonderte Bücher und Bankkonten führen müssen. |
(107) |
Ferner müssen die ÜNB eine bestimmte Anzahl von Aufgaben koordinieren: einheitliche Ermittlung und Anwendung der EEG-Umlage; gemeinsame Internetseite, auf der alle mit der EEG-Umlage zusammenhängenden Finanzflüsse veröffentlicht werden müssen; gemeinsame Prognose der EEG-Umlage für die Folgejahre. |
(108) |
Aufgrund dieser Faktoren gelangt die Kommission an diesem Punkt zu der Auffassung, dass die ÜNB die EEG-Umlage verwalten, und dass sie mit dieser speziellen Aufgabe und allen damit zusammenhängenden Tätigkeiten vom Staat betraut wurden. |
3.1.4.3.
(109) |
Die Kommission stellt zusätzlich fest, dass die ÜNB bei der Verwaltung der EEG-Umlage vom Staat überwacht werden. |
(110) |
Wie unter Randnummer 38 dieses Beschlusses angeführt wurde, überwacht die BNetzA, dass
|
(111) |
Die Netzbetreiber sind verpflichtet, der BNetzA folgende Einzelheiten zu übermitteln: die Angaben, die sie von den Anlagenbetreibern (zu Standort und installierter Leistung der Anlage usw.) erhalten; die Spannungsebene, an die die betreffende Anlage angeschlossen ist; die den Anlagenbetreibern tatsächlich sowohl für jede einzelne Anlage als auch zusammengefasst geleisteten Vergütungszahlungen; die an die Elektrizitätsversorgungsunternehmen versandten Endabrechnungen für das Vorjahr; alle Daten, die zur Überprüfung der Exaktheit der vorgelegten Zahlen erforderlich sind. |
(112) |
Schließlich kann die BNetzA auch Beschlüsse fassen und Geldbußen verhängen oder die Höhe der EEG-Umlage festsetzen. |
3.1.4.4.
(113) |
Deutschland ist der Auffassung, dass der Vorteil im Rahmen privater Mittel finanziert wird, weil die Umlage nicht durch ein staatlich kontrolliertes Unternehmen läuft. Jedoch kann auch eine private Einrichtung mit der Verwaltung von staatlichen Mitteln beauftragt werden (43). |
(114) |
Deutschland behauptet, dass anders als es in der Rechtssache Essent oder bei der Staatlichen Beihilfe SA.26036 (44) der Fall war, hier kein Unternehmen zu der Verwaltung der Umlage bestimmt oder damit beauftragt wurde. Es argumentiert, dass kein Unternehmen mit der Zentralisierung der Finanzflüsse betraut wurde, sondern, dass das Gesetz nur unterschiedlichen Akteuren verschiedene Verpflichtungen auferlegt hat. |
(115) |
Deutschland scheint der Auffassung zu sein, dass es nicht möglich ist, mehrere Unternehmen mit der Verwaltung der Mittel zu betrauen. Es ist nicht klar, aus welchem rechtlichen Grund es nötig wäre, nur ein Unternehmen allein dazu zu bestimmen, die Umlage bundesweit zu verwalten, um sie als staatliches Mittel einzustufen. |
(116) |
Die Kommission stellt diesbezüglich fest, dass sogar in der Rechtssache Essent die Stromerzeugungsgesellschaft SEP nicht das einzige mit der Verwaltung des Tarifaufschlags befasste Unternehmen war: denn der Aufschlag wurde zuerst von der DSO erhoben, bevor er an die SEP weitergegeben wurde. Ferner kann, wie die Rechtsprechung bestätigt, mehr als ein Unternehmen in einem bestimmten Sektor mit Dienstleistungen von allgemeinem wirtschaftlichem Interesse betraut werden, ohne dass deren Firmennamen in der Betrauungsakte erwähnt werden muss (45). |
(117) |
Im vorliegenden Fall kann die Kommission Deutschland nicht darin zustimmen, dass der Staat kein Unternehmen mit der Verwaltung des Fonds betraut oder es dazu bestimmt hat, und dass es kein Unternehmen gibt, das die Zahlungsflüsse zentralisiert. Ganz im Gegenteil: Zwar sind die ÜNB unter Umständen nicht die einzigen Unternehmen, die in den Fördermechanismus nach dem EEG involviert sind, doch spielen sie dabei eine zentrale Rolle und wurden mit speziellen Aufgaben betraut, die der Verwaltung der EEG-Umlage entsprechen. Jeder der vier ÜNB zentralisiert für seinen jeweiligen Netzbereich alle mit der Förderung von EE-Strom zusammenhängenden Ausgaben und Einnahmen. Ferner müssen sie bestimmte Aufgaben koordinieren, wozu auch die einheitliche Berechnung der EEG-Umlage gehört. Die Kommission stellt weiter fest, dass die ÜNB ihre Aufgaben nicht auf Dritte übertragen können. § 64c Nr. 5 EEG 2012 stellt klar, dass eine Übertragung nur möglich ist, wenn die Regierung sie dazu nach Maßgabe der Bedingungen autorisiert hat, die die Regierung für diese Übertragung aufstellt. Dies ist ein weiterer Faktor, der bestätigt, dass die ÜNB vom Staat mit der Verwaltung der mit der Förderung von EE-Strom zusammenhängenden Finanzflüsse betraut wurden. |
(118) |
Deutschland trägt auch vor, dass die ÜNB – die ja private Unternehmen sind – die Höhe der Umlage selbst bestimmen, und dass der Staat an der Festlegung der Umlage nicht beteiligt ist. Es unterstreicht ferner, dass entgegen dem, was in der Rechtssache Essent der Fall war, jeder Überschuss aus der EEG-Umlage dazu herangezogen wird, die Umlage im Folgejahr zu verringern, dass der Überschuss aber nicht in den staatlichen Haushalt übertragen wird, und dass die Umlage für den EE-Strom verwendet wird, während in der Rechtssache Essent keine Wechselbeziehung zwischen dem Tarifaufschlag und einer Dienstleistung oder einer Sache vorhanden war. |
(119) |
Insbesondere aufgrund der in Abschnitt 3.1.4.1 dieses Beschlusses beschriebenen Faktoren kann die Kommission jedoch an diesem Punkt der Auffassung Deutschlands nicht zustimmen, dass die EEG-Umlage nicht vom Staat, sondern von den ÜNB festgelegt wird. Der Staat hat eine sehr detaillierte Methode dazu entwickelt, wie die EEG-Umlage berechnet werden muss. Die ÜNB haben zwar die Aufgabe, die EEG-Umlage zu berechnen, sie sind aber nicht frei, ihre Höhe zu bestimmen. Die Höhe der Umlage ergibt sich nämlich automatisch aus der im EEG und in seinen Durchführungsbestimmungen festgelegten Methode. Außerdem werden die ÜNB bei dieser Aufgabe streng durch die BNetzA überwacht. |
(120) |
Auch steht es den ÜNB nicht frei, die Erlöse aus der EEG-Umlage nach eigenem Ermessen zu verwenden. Sie können diese Erlöse nur für die im Gesetz vorgesehenen Zwecke verwenden, nämlich zur Finanzierung der Förderung von Strom aus erneuerbaren Energien und aus Grubengas (§ 3 AusglMechV). Dies wird noch verstärkt durch die Verpflichtung der ÜNB, die Verwaltung der EEG-Finanzflüsse von ihren sonstigen Tätigkeiten zu trennen und gesonderte Bücher und Bankkonten darüber zu führen. Ferner dürfen die ÜNB nicht nach Neigung über die Überschüsse verfügen, da das Gesetz eigens vorschreibt, dass die Überschüsse Einnahmen darstellen, die in die Ermittlung der Umlage für das folgende Jahr mit einfließen und somit der Finanzierung der Förderung von Strom aus erneuerbaren Energien und aus Grubengas im Folgejahr dienen. |
(121) |
Die Kommission stellt diesbezüglich fest, dass die Tatsache, dass der Staat die Entscheidung getroffen hat, die Überschüsse sollten eher dazu dienen, die Umlage im folgenden Jahr zu verringern als auf den Staatshaushalt übertragen zu werden, nach ihrer derzeitigen Auffassung nicht der Schlussfolgerung entgegensteht, dass staatliche Mittel zum Einsatz kommen. |
(122) |
In der Rechtssache Essent wurde die Abgabe nur für ein Jahr auferlegt, um der SEP verlorene Kosten von bis zu 400 000 000 NLG zu erstatten; daher erscheint es normal, dass der Staat vorschrieb, dass über diesen Betrag hinausgehende Mittel in den Staatshaushalt übertragen werden. Da die Förderung in der hier behandelten Sache von Jahr zu Jahr fortgeführt werden soll und (im Jahr x) auf Prognosen basiert, erscheint es nur natürlich, dass der Staat verlangt, dass erstens ein Korrekturmechanismus vorgesehen wird und zweitens die Korrekturen die Form einer reduzierten Umlage für das Jahr x+1 annehmen. Bei dem Mechanismus, nach dem Überschüsse für die Förderung im Jahr x+1 berücksichtigt werden, handelt es sich tatsächlich um ein sehr verbreitetes System für Förderinstrumente, die einen Fonds einsetzen. |
(123) |
Entscheidend ist nach Auffassung der Kommission, dass der Staat die Verwendung und den Zweck der Umlage bestimmt und festgelegt hat, wofür etwaige Umlagenbeträge verwendet werden sollen, die über den Betrag hinausgehen, der benötigt wird, um den ÜNB die finanzielle Belastung, die sie bei der Förderung von EE-Strom tragen, zu erstatten. Damit behält der Staat die Kontrolle über die Umlage. Dies trifft hier umso mehr zu, da sogar die durch etwaige Überschüsse erwirtschafteten Zinsen Einnahmen im Sinne des von § 3 Absatz 3 AusglMechV sind und bei der Ermittlung der EEG-Umlage berücksichtigt werden. |
(124) |
Die Kommission stellt ferner fest, dass entgegen dem, was in der Rechtssache Doux Elevage der Fall war, die EEG-Umlage nicht auf eine Initiative der ÜNB zurückgeht, sondern einen Mechanismus darstellt, den der Staat auf den Weg gebracht hat, um seine Förderpolitik für den Ausbau der Stromerzeugung aus erneuerbaren Energiequellen und Grubengas zu finanzieren. Auch die Förderpolitik für EE-Strom stammt nicht aus einer Initiative der ÜNB, sondern stellt staatliche Politik dar. |
(125) |
Auch Deutschland weist darauf hin, dass die Elektrizitätsversorgungsunternehmen nicht verpflichtet sind, die EEG-Umlage auf den Letztverbraucher umzulegen. |
(126) |
In diesem Zusammenhang stellt die Kommission zunächst fest, dass es an den Umständen nichts ändert, dass der Staat die EEG-Umlage festgelegt hat und das EEG und seine Durchführungsbestimmungen den Staat in die Lage versetzen, „die Zuweisung der Gelder zu lenken oder zu beeinflussen“ (46). |
(127) |
Wie das Gericht klargestellt hat, können auch fakultative Zahlungen öffentliche Mittel darstellen (47). |
(128) |
Die Kommission stellt jedenfalls fest, dass die EEG-Umlage für alle Elektrizitätsversorgungsunternehmen obligatorisch ist. Sie müssen diese Umlage ihrem jeweiligen ÜNB für jede kWh Strom, die sie ihren Letztverbrauchern bereitgestellt haben, zahlen (vorbehaltlich der verringerten EEG-Umlage gemäß § 41 EEG 2012). Diese Verpflichtung ergibt sich aus dem Gesetz. |
(129) |
In diesem Zusammenhang stellt eine Umlage, die den Unternehmen und eben nicht den Verbrauchern auferlegt wird, ebenfalls staatliche Mittel dar (48). |
(130) |
Der Vollständigkeit halber stellt die Kommission fest, dass der ganze Mechanismus vom Staat als eine Umlage konzipiert wurde, die zwangsläufig auf die Letztverbraucher umgelegt wird. Dies ergibt sich aus folgenden Indizien: der Struktur der Umlage (die sich pro kWh berechnet, die dem Letztverbraucher bereitgestellt wurde); der Tatsache, dass der Letztverbraucher die Umlage auch dann bezahlen muss, wenn er den Strom nicht von einem Elektrizitätsversorgungsunternehmen, sondern von einem Dritten bezieht; der Tatsache, dass der Staat eine Begrenzung der Umlage für bestimmte Unternehmen für erforderlich hielt (siehe § 40 EEG 2012); den Bestimmungen dafür, wie die EEG-Umlage auf der Stromrechnung ausgewiesen werden kann. Schließlich ist schon die Tatsache, dass Deutschland die Überwachungsbefugnisse der BNetzA auf den Verbraucherschutz ausgedehnt hat, eine deutliche Bestätigung dafür, dass das ganze System als eine Umlage konzipiert ist, die vom Letztverbraucher bezahlt wird. |
(131) |
Deutschland hat auch darauf hingewiesen, dass es sich bei den vorhandenen Überwachungsmechanismen um reine Verbraucherschutzvorschriften handelt, die es dem Staat nicht möglich machen, die Finanzflüsse zu kontrollieren. |
(132) |
Die Kommission stellt zunächst fest, dass selbst wenn die Überwachungsmechanismen ausschließlich Zwecken des Verbraucherschutzes dienten, so würde dies nichts an der Tatsache ändern, dass der Staat die mit der EEG-Umlage zusammenhängenden Finanzflüsse eng und spezifisch überwacht. |
(133) |
Die Kommission stellt weiter fest, dass die Überwachungsbefugnisse der BNetzA umfassend sind und zumindest den Überwachungsbefugnissen entsprechen, die der Staat in Bezug auf die Abgabe hatte, um die es in der Rechtssache Essent ging. Auch hat die BNetzA, anders als Deutschland es anscheinend glauben machen möchte, Eingriffs- und Durchsetzungsbefugnisse: Sie kann Anordnungen erlassen und Geldbußen verhängen. Sie kann sogar die Höhe der EEG-Umlage festsetzen (siehe § 6 Absatz 3 AusglMechAV, der sich auf die Höhe der von der BNetzA auf der Grundlage von § 61 Absatz 1 Nummern 3 und 4 EEG 2012 festgesetzten EEG-Umlage bezieht). |
(134) |
Schließlich hat Deutschland behauptet, dass, anders als es in der Rechtssache Essent der Fall war, wo die Abgabe nicht als Gegenleistung für eine Leistung diente, die EEG-Umlage hier als Vergütung für ein Produkt anzusehen ist. |
(135) |
In diesem Zusammenhang stellt die Kommission fest, dass in der Rechtssache Essent letztlich auch eine Leistung erbracht wurde, nämlich die im Rahmen der verlorenen Investitionen beschafften Güter und Dienstleistungen, für die die Abgabe einen Ausgleich schaffen sollte. Ferner stellt die Kommission fest, dass die EEG-Umlage zwar auf die Finanzierung der Förderung von EE-Strom abzielt, aber eben nicht dem Preis für ein bestimmtes Produkt entspricht. Denn da die ÜNB den EEG-Strom auf dem Spotmarkt vermarkten, entspricht die von den Elektrizitätsversorgungsunternehmen gezahlte Umlage nicht dem Preis für den EE-Strom, den sie beim ÜNB kaufen würden. In diesem Sinne entspricht die EEG-Umlage einer Umlage in gleicher Weise wie die Abgabe, um die es in der Rechtssache Essent ging. |
3.1.4.5.
(136) |
Aus allen oben dargestellten Gründen zieht die Kommission den Schluss, dass aufgrund der zur Verfügung stehenden Informationen nicht davon auszugehen ist, dass die Förderung von EE-Strom aus privaten Mitteln finanziert wird und dass der Staat keine Kontrolle über die finanziellen Mittel ausübt, die dabei zum Einsatz kommen. Die Kommission stellt im Gegenteil fest, dass der Staat die Verwaltung der betreffenden Mittel kontrollieren, steuern und beeinflussen kann: Der Staat interveniert sowohl auf der Ebene des Vorteils (Einspeisevergütung) als auch auf der Ebene seiner Finanzierung (des gesamten Mechanismus der EEG-Umlage). Der Staat hat nicht nur definiert, wem der Vorteil gewährt werden soll, welche Förderkriterien gelten und wie hoch die Förderung ausfällt, sondern er hat auch die finanziellen Mittel zur Deckung der Kosten der Förderung von Strom aus erneuerbaren Energiequellen und Grubengas bereitgestellt. Anders als es in der Rechtssache Doux Elevage der Fall war, stammt die EEG-Umlage vom Staat und ist keine private Initiative der ÜNB. Der Staat hat Ziel und Zweck der Umlage definiert: Sie dient der Finanzierung einer vom Staat ausgearbeiteten Förderpolitik und nicht einer von den ÜNB beschlossenen Aktion. Den ÜNB steht es nicht frei, die Umlage nach ihrem Ermessen festzulegen, sie werden vielmehr streng dabei überwacht, wie sie die Umlage berechnen, erheben und verwalten. Auch die Vermarktung des EEG-Stroms ist Gegenstand der Überwachung durch den Staat. Die Bestimmungen über die Festsetzung der EEG-Umlage stellen sicher, dass die Umlage für genügend finanzielle Deckung sorgt, um die Förderung von Strom aus erneuerbaren Energien und Grubengas sowie die Kosten für die Verwaltung des Systems bezahlen zu können. Mehr ist nicht möglich. Die ÜNB können die EEG-Umlage nicht zur Finanzierung anderweitiger Tätigkeiten nutzen; die Finanzflüsse sind über separate Bankkonten abzuwickeln. |
(137) |
Die Kommission kommt anhand der derzeit verfügbaren Informationen daher zu dem Schluss, dass die ÜNB seitens des Staates mit der Aufgabe betraut wurden, die EEG-Umlage zu verwalten, und dass die Erlöse aus der EEG-Umlage staatliche Mittel darstellen. |
3.1.5. Auch bei der verringerten EEG-Umlage für EIU kommen staatliche Mittel zum Einsatz
(138) |
Auf der Grundlage der zu diesem Zeitpunkt vorliegenden Informationen gelangt die Kommission zu der vorläufigen Schlussfolgerung, dass bei der EEG-Umlage staatliche Mittel zum Einsatz kommen. Folglich bedeutet eine Verringerung bzw. eine Begrenzung der EEG-Umlage einen Verzicht auf staatliche Mittel. |
(139) |
In diesem Zusammenhang stellt die Kommission fest, dass der deutsche Staat den vorliegenden Informationen zufolge auf der Ebene der Begrenzung nach wie vor Beteiligter bleibt. Zunächst stellen nämlich die potenziellen Begünstigten der Begrenzung einen Antrag beim BAFA, das eine staatliche Behörde ist, die den Antrag prüft und dem EIU schließlich die Begrenzung gewährt. |
(140) |
Diese Entscheidung kann dann den Elektrizitätsversorgungsunternehmen entgegengehalten werden, die damit dem EIU nicht mehr die volle EEG-Umlage, sondern nur noch die begrenzte Umlage in Rechnung stellen können (§ 43 EEG). Die Entscheidung kann auch den ÜNB entgegengehalten werden (§ 43 Absatz 1 EEG), so dass nach § 43 Absatz 3 EEG die Umlage, die die ÜNB den Elektrizitätsversorgungsunternehmen in Rechnung stellen können, ebenfalls nach Maßgabe der Entscheidung des BAFA begrenzt wird. |
(141) |
In Bezug auf die Übertragung von Mitteln dürfte die dem EIU gewährte Begrenzung dazu führen, dass die ÜNB im Rahmen der EEG-Umlage einen dementsprechend verminderten Betrag erheben. Die Begrenzung bedeutet daher einen Verzicht auf staatliche Mittel. |
(142) |
In einem zweiten Schritt wird die Begrenzung und die dementsprechende Verringerung an EEG-Mitteln für die ÜNB zu einem späteren Zeitpunkt im Rahmen eines Mechanismus verrechnet, der die im Voraus angenommenen Einnahmen durch die Erhöhung der Beträge ausgleicht, die im Rahmen der EEG-Umlage von den übrigen (nicht begrenzten) Abnehmern erhoben werden. Wie Deutschland angemerkt hat, führt die Begrenzung zugunsten von EIU dazu, dass die Höhe der Umlage für die übrigen Stromabnehmer steigt. Der durch die Begrenzung hervorgerufene Einnahmeverlust wird letztendlich aus der EEG-Umlage finanziert, die – wie oben festgestellt – zum jetzigen Stand der Dinge als staatliches Mittel anzusehen ist. |
3.1.6. Verringerung der EEG-Umlage für Elektrizitätsversorgungsunternehmen, die mindestens 50 % des Stroms aus erneuerbaren Energien bezogen haben (§ 39 EEG)
(143) |
Auf der Grundlage der zu diesem Zeitpunkt vorliegenden Informationen gelangt die Kommission zu der vorläufigen Schlussfolgerung, dass bei der EEG-Umlage staatliche Mittel zum Einsatz kommen. Folglich bedeutet eine Verringerung der EEG-Umlage einen Verzicht auf staatliche Mittel. |
(144) |
In diesem Zusammenhang stellt die Kommission fest, dass der deutsche Staat den vorliegenden Informationen zufolge auf der Ebene der Begrenzung nach wie vor Beteiligter bleibt. Denn die BNetzA muss konkret sicherstellen, dass nur Elektrizitätsversorgungsunternehmen, die sämtliche Voraussetzungen des § 39 EEG erfüllen, von der Verringerung der EEG-Umlage um 2 Cent/kWh profitieren. |
(145) |
In Bezug auf die Übertragung von Mitteln dürfte die dem EIU gewährte Verringerung der EEG-Umlage um 2 Cent/kWh dazu führen, dass die ÜNB im Rahmen der EEG-Umlage einen dementsprechend verminderten Betrag erheben. Die Verringerung bedeutet daher einen Verzicht auf staatliche Mittel. |
(146) |
In einem zweiten Schritt wird die Verringerung der EEG-Umlage und die dementsprechende Verringerung an EEG-Mitteln für die ÜNB zu einem späteren Zeitpunkt im Rahmen eines Mechanismus verrechnet, der die im Voraus angenommenen Einnahmen durch die Erhöhung der Beträge ausgleicht, die im Rahmen der EEG-Umlage für den übrigen (nicht begrenzten) Verbrauch erhoben werden. Der Mechanismus des § 39 EEG führt dazu, dass die Höhe der Umlage für die übrigen Stromabnehmer steigt (49). Der durch die Verringerung hervorgerufene Einnahmeverlust wird letztendlich aus der EEG-Umlage finanziert, die – wie oben festgestellt – zum jetzigen Stand der Dinge als staatliches Mittel anzusehen ist. |
3.1.7. Vorläufige Schlussfolgerung zum Vorliegen von Beihilfen
(147) |
Auf der Grundlage der vorstehend genannten Faktoren und der zu diesem Zeitpunkt vorliegenden Informationen zieht die Kommission den vorläufigen Schluss, dass das EEG 2012 staatliche Beihilfen zugunsten von Erzeugern von Strom aus erneuerbaren Energien und Grubengas begründet und die Verringerung der EEG-Umlage Beihilfen zugunsten von EIU bewirkt. |
3.2. Rechtmäßigkeit der Beihilfe
(148) |
Am 22. Mai 2002 (50) nahm die Kommission einen Beschluss an, in dem sie die Auffassung vertrat, dass das deutsche System zur Förderung der Stromerzeugung aus erneuerbaren Energiequellen keine staatlichen Beihilfen beinhaltet. Gegenstand dieses Beschlusses ist das „Gesetz über den Vorrang erneuerbarer Energien (Erneuerbare-Energien-Gesetz)“, das am 1. April 2000 in Kraft trat. Es entspricht der früheren Fassung des EEG. |
(149) |
Seit Annahme dieses Beschlusses wurde das EEG jedoch geändert. Die Novelle EEG 2012 enthält jetzt eine große Anzahl von Merkmalen, die im Fördersystem von 2000 noch nicht enthalten waren. Dies betrifft vor allem alle Bestimmungen im Zusammenhang mit der Einführung der EEG-Umlage, die Unterscheidung zwischen Letztverbrauchern, die die EEG-Umlage bezahlen müssen, und „privilegierten“ Verbrauchern, die von einer begrenzten Umlage profitieren, die Aufgaben der BNetzA und alle Bestimmungen betreffend die Überwachung. Während das Fördersystem von 2000 als System konzipiert war, das auf sukzessiven Kaufverpflichtungen für EE-Strom beruhte, ist die EEG-Umlage nach dem EEG 2012 nicht an den Kauf von Strom aus erneuerbaren Energien geknüpft. Außer für die ÜNB gibt es keine Verpflichtung zum Kauf von Strom aus erneuerbaren Energien mehr. |
(150) |
Nach Auffassung der Kommission handelt es sich dabei um wesentliche Änderungen. Auch lassen sich diese Änderungen nicht vom übrigen Regelungsmechanismus trennen. Folglich stellen die nach dem EEG 2012 gewährten Fördermaßnahmen ab dem 1. Januar 2012 eine neue Beihilfe dar. Da die mit dem EEG 2012 eingeführten Änderungen der Kommission nicht mitgeteilt wurden, ist die Beihilfe ab dem 1. Januar 2012 als rechtswidrige neue Beihilfe anzusehen. |
3.3. Vereinbarkeit mit dem Binnenmarkt
3.3.1. Einspeisevergütung für Erzeuger von EE-Strom
(151) |
Die Kommission hat die Vereinbarkeit des mitgeteilten Fördermechanismus nach Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV und nach den Leitlinien der Gemeinschaft für staatliche Umweltschutzbeihilfen (Umweltschutzleitlinien) geprüft. |
(152) |
Da die Einspeisevergütung eine Betriebsbeihilfe für die Erzeugung von Strom aus erneuerbaren Energiequellen darstellt, finden bezogen auf die Differenz zwischen den Kosten für die Erzeugung von Strom aus erneuerbaren und aus konventionellen Energiequellen die in Randnummer 109 (Option 1 für Betriebsbeihilfen für Energieerzeugung aus erneuerbaren Energieträgern) der Umweltschutzleitlinien festgelegten Vereinbarkeitsvoraussetzungen Anwendung. |
(153) |
Zunächst stellt die Kommission fest, dass die geförderten Energiequellen mit Ausnahme von Grubengas mit der Definition der erneuerbaren Energiequellen und der Biomasse gemäß Randnummer 70 Nummer 5 und Randnummer 70 Nummer 6 der Umweltschutzleitlinien in Einklang stehen. |
(154) |
Nach Randnummer 109 Buchstabe a der Umweltschutzleitlinien wird die Betriebsbeihilfe als Ausgleich für die Differenz zwischen den Kosten für die Erzeugung von Energie aus erneuerbaren Energieträgern und dem Marktpreis des betreffenden Energieerzeugnisses gewährt. |
(155) |
Der Anforderung nach Randnummer 109 Buchstabe b der Umweltschutzleitlinien entsprechend hat die Bundesregierung eine detaillierte Berechnungsmethode für die Ermittlung der Stromerzeugungskosten vorgelegt und mit mehreren Berechnungsbeispielen für verschiedene Kategorien von Wind-, Solar-, Geothermie-, Wasserkraft-, Biomasse- und Biogasanlagen veranschaulicht (siehe Abschnitt 2.2.2 dieses Beschlusses). |
(156) |
Außerdem haben die deutschen Behörden ausführlich die in die Berechnungen der Produktionskosten miteinbezogenen Elemente beschrieben, die mit Randnummer 109 Buchstaben a und b im Einklang stehen. Sie haben diesbezüglich dargelegt, dass die Betriebsbeihilfe nur so lange gewährt wird, bis die Anlage vollständig abgeschrieben ist (Beihilfen werden für einen Zeitraum von höchstens 20 Jahren gewährt, was der normalen Abschreibungsperiode entspricht). In Bezug auf die Kumulation mit Investitionsbeihilfen haben die deutschen Behörden angegeben, dass die Förderung im Rahmen des EEG anderen Förderarten vorgehe und den lokalen Behörden gut bekannt sei und daher berücksichtigt und von etwaigen Anträgen auf Investitionsbeihilfe abgezogen werde. In Bezug auf die Kapitalrendite betrachtet die Kommission aufgrund der unter Randnummer 50 oben beschriebenen Elemente die bei den Produktionskostenberechnungen angesetzte Kapitalrendite als normal. |
(157) |
Was speziell das Nichtbestehen einer Überkompensation anbelangt, stellt die Kommission zunächst fest, dass die von der Bundesregierung vorgelegten Informationen und die in den Studien beschriebenen Faktoren zeigen, dass die Produktionskosten der Anlagen über dem Marktpreis für Strom liegen, so auch bei den Anlagen, die unter günstigen Bedingungen arbeiten. |
(158) |
Zur Feststellung des Nichtbestehens einer Überkompensation wurden die Produktionskosten direkt mit der entsprechenden Höhe der Einspeisevergütungen verglichen, und zwar ohne Berücksichtigung des tatsächlichen Marktpreises, da eine Maßnahme, die mitgeteilt wurde, den Begünstigten die Gesamteinnahmen für ihren Strom in Höhe des garantierten Preises verschafft. |
(159) |
Auf der Grundlage des in Abschnitt 2.2.2 dieses Beschlusses zusammengefassten Vergleichs folgert die Kommission, dass die im Rahmen einer gemeldeten Maßnahme gewährte Beihilfe nicht zu einer Überkompensation führt, da die Produktionskosten höher sind als die Einspeisevergütung. |
(160) |
Hinsichtlich des zeitgerechten Nichtbestehens einer Überkompensation haben die deutschen Behörden bestätigt, dass die Produktionskosten regelmäßig überwacht werden (Jährlicher Bericht und „Erfahrungsbericht“ alle 4 Jahre). |
(161) |
Die deutschen Behörden haben ebenfalls bestätigt, dass das Förderniveau für neue Beihilfeempfänger angepasst wird, wenn ein Risiko der Überkompensation festgestellt wird. Dies ist beispielsweise mit dem Gesetz vom 17. August 2012 geschehen, bei dem die Einspeisevergütung für solare Strahlungsenergie angepasst wurde. Zusätzlich kann die Regierung gegebenenfalls verschiedene Boni, Tarife, Prämien oder bestimmte Tarifparameter anpassen (siehe § 64f EEG). |
(162) |
Daher denkt die Kommission, dass die von den deutschen Behörden angewandte Methode zur Bestimmung der Beihilfehöhe gleichwertig bzw. nicht günstiger ist als die unter Randnummer 109 Buchstabe a der Umweltschutzleitlinien dargestellte Methode. |
(163) |
Angesichts der oben angeführten Erwägungen, so auch zum vorhandenen Mechanismus für die rechtzeitige Anpassung der mitgeteilten Maßnahme im Hinblick auf die Vermeidung einer Überkompensation, ist die Kommission der Auffassung, dass die mitgeteilte Maßnahme die Voraussetzung des Nichtbestehens einer Überkompensation erfüllt. Diese Schlussfolgerung gilt sowohl für die ab dem 1. Januar 2012 geltenden Tarife als auch für die nach den früheren Fassungen des EEG einschlägigen Tarife, die gemäß § 66 EEG 2012 weiter anzuwenden sind. Denn schon vor 2012 wurde dieselbe Methode zur Festsetzung der Einspeisetarife und zur Überprüfung des Nichtbestehens einer Überkompensation angewandt. |
3.3.2. Marktprämie
(164) |
Die Kommission hält fest, dass die Marktprämie als Differenz zwischen dem Referenzmarktwert und der Einspeisevergütung berechnet wird. Die Kommission stellt fest, dass die gewählte Methode sicherstellt, dass die Beihilfe nach Maßgabe folgender Faktoren nur für den Differenzbetrag zwischen den Produktionskosten für Strom aus erneuerbaren Energiequellen und dem Marktpreis für Strom gewährt wird:
|
(165) |
Die deutschen Behörden haben entsprechend den Anforderungen von Randnummer 109 Buchstabe b der Umweltschutzleitlinien eine detaillierte Berechnung der Marktprämie vorgelegt. |
(166) |
Hinsichtlich des zeitgerechten Nichtbestehens einer Überkompensation stellt die Kommission fest, dass die deutschen Behörden regelmäßig die Produktionskostenprognosen überprüfen, die der Einspeisevergütung und der Managementprämie zugrunde liegen, und diese gegebenenfalls anpassen. |
(167) |
Daher ist die Kommission der Auffassung, dass die von den deutschen Behörden angewandte Methode zur Bestimmung der Marktprämie gleichwertig bzw. nicht günstiger ist als die unter Randnummer 109 Buchstabe a der Umweltschutzleitlinien dargestellte Methode. |
3.3.3. Flexibilitätsprämie
(168) |
Wie unter Randnummer 66 ausgeführt, zielt diese Prämie auf die Förderung der Erzeugung von EE-Strom aus Biogas auf der Grundlage einer speziellen Technologie ab, die eine nachfrageorientierte Erzeugung möglich macht. Deutschland möchte die Verwendung dieser Technologie fördern, um die System- und Marktintegration der Erzeugung von EE-Strom zu verbessern. |
(169) |
Die von der Bundesregierung in Auftrag gegebene Studie zeigt, dass sich mit dieser Technologie zwar auch höhere Einnahmen erzielen lassen, da zu Zeiten höherer Nachfrage auch die Produktion hochgefahren wird, doch decken die zusätzlichen Einnahmen nicht die gesamten zusätzlichen Kosten für die Investition in diese Technologie und für ihren Einsatz. |
(170) |
Deutschland hat nach Maßgabe von Randnummer 109 der Leitlinien gezeigt, dass die Prämie so berechnet wurde, dass sie die Differenz zwischen den zusätzlichen Kosten der Erzeugung auf der Grundlage dieser Technologie und dem Marktpreis, der bei der Erzeugung auf der Grundlage dieser Technologie zu erwarten ist, deckt. Auch wird die Prämie nicht über den für die zusätzlichen Investitionen geltenden Abschreibungszeitraum hinaus gewährt. |
(171) |
Die Berechnungen erfolgten auf der Grundlage einer Rendite von 8 %, was höher ist als die normale Rendite für Biogasanlagen; sie berücksichtigen aber auch das höhere Risiko, das mit einer nachfragegesteuerten Stromerzeugung verbunden ist. Die Kommission erachtet diese Rendite angesichts der Umstände als normal. |
(172) |
Hinsichtlich einer Überkompensation hält die Kommission fest, dass die Flexibilitätsprämie nicht auf der Grundlage des durchschnittlichen Marktpreises berechnet wurde, sondern unter Bezugnahme auf den Marktpreis zu Spitzennachfragezeiten, was eine Überkompensation verhindern dürfte. Außerdem überprüfen die deutschen Behörden regelmäßig die Produktionskostenprognosen, die der Einspeisevergütung und den Prämien zugrunde liegen, und passen diese gegebenenfalls an. Denn das EEG sieht vor, dass die Flexibilitätsprämie auf der Grundlage einer Kapazitätskomponente (KK) von 130 EUR/kW zu berechnen ist, solange sie nicht von der Regierung angepasst wird. In diesem Zusammenhang hat Deutschland angezeigt, dass es die Funktionsweise der Flexibilitätsprämie genau überprüfen wird, auch um mehr Erfahrungen zu sammeln und die Berechnung der Prämie gegebenenfalls zu verfeinern. |
3.3.4. Verringerung der EEG-Umlage für Elektrizitätsversorgungsunternehmen, die mindestens 50 % des Stroms aus erneuerbaren Energien bezogen haben (§ 39 EEG)
(173) |
Angesichts der Tatsache, dass Betriebsbeihilfen für die Energieerzeugung aus erneuerbaren Energieträgern unter § 39 EEG fallen und ihrer marktorientierten Ausrichtung finden die Vereinbarkeitsmodalitäten nach Randnummer 110 (Option 2 für Betriebsbeihilfen für die Erzeugung von Energie aus erneuerbaren Energieträgern) der Umweltschutzleitlinien Anwendung. Denn durch das Konzept der verringerten EEG-Umlage kommt den Erzeugern von EE-Strom indirekt eine garantierte Nachfrage nach ihrem Strom zu einem Preis über dem Marktpreis für konventionelle Energie zugute. Der genaue Preis wird jedoch nicht im Voraus festgesetzt, sondern bestimmt sich nach Angebot und Nachfrage. |
(174) |
Nach Randnummer 110 der Umweltschutzleitlinien gelten für Marktmechanismen folgende Vereinbarkeitsmodalitäten:
|
(175) |
In Bezug auf die erste Voraussetzung betreffend die Notwendigkeit der Förderung, um die Rentabilität des betreffenden erneuerbaren Energieträgers zu gewährleisten, stellt die Kommission fest, dass die Stromerzeugungskosten, wie sie oben in den Tabellen unter Abschnitt 2.2.2. zusammengefasst sind, über dem Marktpreis für Strom liegen. Diesbezüglich wird auf die Tabelle unter Randnummer 56 dieses Beschlusses verwiesen, aus der hervorgeht, dass der durchschnittliche Marktpreis für Grundlaststrom im Jahr 2012 bei 4,3 Cent/kWh lag. Dem stehen die unter Abschnitt 2.2.2. zusammengefassten Stromerzeugungskosten mit einer Bandbreite von 8,5 Cent/kWh bis zu 27,9 Cent/kWh gegenüber. |
(176) |
Die Kommission kommt somit zu dem Schluss, dass eine Förderung nach Maßgabe des § 39 EEG die vorstehende Voraussetzung erfüllt, nämlich dass die Förderung zur Gewährleistung der Rentabilität notwendig ist. |
(177) |
Um zu bewerten, ob die Förderung insgesamt keine Überkompensation zur Folge hat, muss die Kommission nachprüfen, dass die Erlöse der Generatoren die Stromerzeugungskosten samt einem angemessenen Gewinn in der Gesamtheit des Fördermechanismus, d. h. im ganzen Förderzeitraum und in allen Technologieklassen/Anlagenkategorien, nicht übersteigen. |
(178) |
Die Kommission verweist erstens auf die unter Abschnitt 2.2.2. dieses Beschlusses aufgeführten Tabellen mit den Produktionskosten für die Erzeugung von EE-Strom, die eine Bandbreite von 8,5 Cent/kWh bis zu 27,9 Cent/kWh aufweisen; auf den durchschnittlichen Marktpreis für Grundlaststrom, der im Jahr 2012 bei 4,3 Cent/kWh lag; auf die Entwicklung des Marktpreises (der sich bis 2015 im Bereich zwischen 4 und 6 Cent/kWh bewegen dürfte) (51), auf die maximale Aufstockung, die die Elektrizitätsversorgungsunternehmen angesichts der Voraussetzungen des § 39 EEG 2012 bieten können (4 Cent/kWh). Auf dieser Grundlage könnten Erzeuger von EE-Strom je nach Marktpreis und Wettbewerbssituation einen Preis zwischen 8 und 10 Cent/kWh erzielen. Hauptsächlich Windenergie, Wasserkraft und Klärgas weisen Stromerzeugungskosten in dieser Größenordnung auf. Strom aus Klärgas hat Erzeugungskosten, die dieser Größenordnung sehr nahekommen und angesichts ziemlich niedriger Einspeisevergütungen auch konkurrieren könnten. |
(179) |
Die Kommission stellt zweitens fest, dass die Elektrizitätsversorgungsunternehmen den über die Funktionsweise des Grünstromprivilegs durchgeführten Studien zufolge nur in der Lage sein werden, eine niedrigere Aufstockung als 4 Cent/kWh zu bieten. Die maximale Aufstockung von 4 Cent/kWh beruht auf der Annahme, dass 50 % des Stromportfolios aus EE-Strom und die übrigen 50 % aus Strom von konventionellen Kraftwerken stammen. Zur Sicherstellung der EE-Quote von 50 % und wegen Unsicherheiten bei der Erzeugung gewisser EE-Stromkategorien werden die Elektrizitätsversorgungsunternehmen jedoch eine Sicherheitsmarge von 5 % an zusätzlichem EE-Strom in ihr Portfolio einkalkulieren (52). Folglich würden 3,6 Cent/kWh als mögliche Aufstockung verbleiben. Ferner führt die Anforderung, dass 20 % des an die Letztverbraucher gelieferten Stroms aus intermittierenden erneuerbaren Energiequellen (Windenergie und solarer Strahlungsenergie) stammen müssen, bei den Elektrizitätsversorgungsunternehmen zu zusätzlichen Kosten, die für den Ausgleich von Angebotsschwankungen anfallen und die Aufstockung, die sie bieten können, weiter schrumpfen lassen |
(180) |
Die Kommission stellt drittens fest, dass bei einer Direktvermarktung im Sinne von § 33b Nr. 1 EEG 2012 den Erzeugern von EE-Strom zusätzliche Kosten aus dieser Direktvermarktung entstehen. |
(181) |
Hinsichtlich des zeitgerechten Nichtbestehens einer Überkompensation stellt die Kommission fest, dass die deutschen Behörden, wie bereits unter Randnummern 167 und 168 erläutert, die Stromerzeugungskosten und die Erlöse überprüfen und das Förderniveau (die Verringerung der EEG-Umlage) anpassen, wenn sie das Risiko einer Überkompensation feststellen. |
(182) |
Angesichts vorstehender Erwägungen ist die Kommission der Auffassung, dass § 39 EEG mit der Vereinbarkeitsvoraussetzung, dass die Förderung insgesamt keine Überkompensation zur Folge hat, im Einklang steht. |
(183) |
In Bezug auf die dritte Vereinbarkeitsvoraussetzung, dass der Fördermechanismus die begünstigten Erzeuger von Strom aus erneuerbaren Energieträgern nicht davon abhält, ihre Wettbewerbsfähigkeit zu steigern, hält die Kommission fest, dass § 39 EEG die Erzeuger von EE-Strom zuerst verpflichtet, sich besser in den Strommarkt zu integrieren. Auch ist der Mechanismus derart konzipiert, dass die Erzeuger von EE-Strom miteinander in Wettbewerb treten müssen, um den entsprechenden Auftrag zu erhalten. Dier Kommission ist daher der Auffassung, dass die dritte Vereinbarkeitsvoraussetzung erfüllt ist. |
3.3.5. Anreizeffekt
(184) |
Hinsichtlich des Anreizeffekts zeigen die Berechnungen der deutschen Behörden, dass die Produktionskosten von EE-Strom höher sind als der Marktpreis für Strom. Diesbezüglich wird auf die Tabelle unter Randnummer 56 dieses Beschlusses verwiesen, die aufzeigt, dass der durchschnittliche Marktpreis für Strom 2012 bei 4,3 ct/kWh lag, während die unter Abschnitt 2.2.2 zusammengefassten Produktionskosten von 8,5 ct/kWh bis 27,9 ct/kWh reichten. |
(185) |
Da die Betriebsbeihilfe die Differenz zwischen dem Marktpreis und den Produktionskosten für EE-Strom verringert, können Unternehmen eine Anlage betreiben, die sie sonst nicht wirtschaftlich betreiben könnten. Die Kommission ist der Auffassung, dass der Beihilfeempfänger aufgrund der Betriebsbeihilfe sein Verhalten verändert, so dass das Umweltschutzniveau steigt. Auf dieser Grundlage und unter Berücksichtigung der von der Bundesregierung bereitgestellten Informationen denkt die Kommission, dass die Beihilfe nur in Fällen gewährt wird, in denen dies notwendig ist und einen Anreizeffekt hat (Abschnitt 3.2 der Umweltschutzleitlinien). |
3.3.6. Fazit der Würdigung im Rahmen der Umweltschutzleitlinien
(186) |
Angesichts dieser Sachlage kommt die Kommission zu der Schlussfolgerung, dass die Beihilfemaßnahmen für Erzeuger von EE-Strom mit den Kriterien aus Absatz 3.1.6.2 und Absatz 3.2 der Umweltschutzleitlinien im Einklang stehen. |
3.3.7. Beihilfe für Erzeuger von Strom aus Grubengas
(187) |
Grubengas ist ein Gasgemisch, das von Natur aus an Stätten der Kohleförderung vorkommt und einen hohen Anteil von Methan enthält. Grubengas hat ein hohes Treibhauspotenzial, wenn es in die Atmosphäre freigesetzt wird. Daher leistet die Förderung der Verwendung von Grubengas einen Beitrag zu den Anstrengungen, die Freisetzung von Treibhausgasen zu verringern. Neben Klimaschutzeffekten führt die Verwendung von Grubengas zur Stromerzeugung zu Primärenergieeinsparungen, da dieses Gas andernfalls einfach in die Atmosphäre freigesetzt würde. Diese positiven Auswirkungen für die Umwelt wurden von der Kommission bereits in folgenden Beihilfesachen anerkannt: Staatliche Beihilfe SA.24642 (N 708/2007) – Deutschland Staatliche Beihilfe für die Stilllegung des deutschen Steinkohlenbergbaus und Staatliche Beihilfe SA.33766 (2011/N) – Deutschland Anmeldung der Beihilfe für den Steinkohlenbergbau für das Jahr 2011. |
(188) |
Im Zusammenhang mit diesem Verfahren hatte Deutschland darauf hingewiesen, dass die Nutzung von Grubengas zur Erzeugung von Wärme und Strom die Emissionen von Methan aus dem Kohlenbergbau in die Atmosphäre von 2000 bis 2009 um 76 % verringert hat (880 000 t CO2 im Jahr 2009) (53). |
(189) |
Die Förderung von Grubengas ist ohne öffentliche Anreize nicht durchführbar. Deutschland fördert daher die Nutzung von Grubengas durch Einspeisevergütungen nach dem EEG. |
(190) |
Die Beihilfe für Grubengas fällt nicht unter die Bestimmungen der Umweltschutzleitlinien. Grubengas ist keine erneuerbare Energiequelle im Sinne der Randnummer 70 Nummer 9 der Umweltschutzleitlinien 2008; zwar trägt es dazu bei, den Verbrauch von Primärenergie zu verringern und die natürlichen Ressourcen zu bewahren, doch fällt es nicht unter die Definition der Energiesparmaßnahmen im Sinne der Randnummer 70 Nummer 2 der Umweltschutzleitlinien 2008. Die Kommission hat die Beihilfe für die Stromerzeugung aus Grubengas daher im Rahmen von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c) AEUV untersucht. |
(191) |
Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c) AEUV stellt fest, dass „Beihilfen zur Förderung der Entwicklung gewisser Wirtschaftszweige oder Wirtschaftsgebiete, soweit sie die Handelsbedingungen nicht in einer Weise verändern, die dem gemeinsamen Interesse zuwiderläuft,“ als mit dem Binnenmarkt vereinbar angesehen werden können. Diesbezüglich wird die Kommission bewerten, ob die Beihilfemaßnahme a) auf ein genau bestimmtes Ziel von gemeinsamem Interesse ausgerichtet ist, b) ein geeignetes Instrument zum Erreichen des Ziels von gemeinsamem Interesse ist, c) einen Anreizeffekt hat (d. h., das Verhalten des Beihilfeempfängers beeinflusst), d) verhältnismäßig ist (d. h., den Beihilfeempfänger nicht überkompensiert), e) nur in begrenztem Umfang den Wettbewerb verfälscht und den Handel zwischen Mitgliedstaaten beeinträchtigt, so dass die Gesamtbilanz positiv ist. |
3.3.7.1.
(192) |
Die Kommission ist der Auffassung, dass die unter den Randnummern 188-189 beleuchteten Faktoren die Schlussfolgerung zulassen, dass der vorliegende Fördermechanismus auf ein genau bestimmtes Ziel von gemeinsamem Interesse ausgerichtet ist, nämlich Umweltschutz und insbesondere CO2-Emissionseinsparungen. |
3.3.7.2.
(193) |
Die für die ins Auge gefassten Maßnahmen gewährte Beihilfe ist ein geeignetes Instrument, um Primärenergieeinsparungen und Verbesserungen beim Umweltschutz durch die Verringerung von CO2-Emissionen zu erreichen. Ferner sind wohl keine Anhaltspunkte dafür vorhanden, dass die derzeitigen wirtschaftlichen und rechtlichen Zusammenhänge in Deutschland ein weniger verfälschendes Instrument zur Erreichung dieser Ziele bieten. Somit lässt sich der Schluss ziehen, das die ins Auge gefasste Beihilfe ein geeignetes Instrument ist, um die Vorteile für die Umwelt, die mit der Nutzung von Grubengas als Energiequelle verbunden sind, zu verwirklichen. |
3.3.7.3.
(194) |
Die staatliche Beihilfe schafft einen Anreizeffekt, wenn sie das Verhalten des Beihilfeempfängers so verändert, dass das Ziel von gemeinsamem Interesse erreicht werden kann. |
(195) |
Wie die Berechnung der Produktionskosten zeigt, sind diese Produktionskosten höher als der Marktpreis von Strom. Ohne die Beihilfe würden die Stromerzeuger das Grubengas nicht energetisch nutzen, sondern es in die Atmosphäre entweichen lassen. |
3.3.7.4.
(196) |
Die Bundesregierung hat Berechnungen und fundierte Studien vorgelegt, die zeigen, dass die Beihilfe in dem Sinne verhältnismäßig ist, dass sie sich auf die Differenz zwischen Marktpreis und Produktionskosten beschränkt und nicht zur Überkompensation führt (siehe auch die in Abschnitt 2.2.2 aufgeführte Berechnung). |
(197) |
Ferner wird die Förderung nur für Gas aus dem Bergbau gewährt, um sicherzustellen, dass keine extra Bohrungen stattfinden, nur um Grubengas zu finden. |
3.3.7.5.
(198) |
Die Kommission stellt fest, dass es in diesem Fall aufgrund der Ausgleichsleistungen nur zu einer sehr geringen Wettbewerbsverfälschung kommt: Erstens bietet die Beihilfe nur einen Ausgleich für die zusätzlichen Kosten. Zweitens betrifft die Beihilfe nur eine begrenzte Anzahl von Anlagen. Es steht auch nicht zu erwarten, dass sich in Zukunft noch wesentlich mehr ändert, da die Sachverständigen der Ansicht sind, dass das maximale Grubengaspotenzial fast erreicht ist (54). In diesem Zusammenhang hat die Bundesregierung Zahlen vorgelegt, die zeigen, dass die Stromproduktion aus Grubengas seit 2008 einem Abwärtstrend folgt. |
(199) |
Auf dieser Basis kommt die Kommission zu dem Schluss, dass die Gesamtbilanz für die Beihilfe positiv ausfällt. |
3.3.8. Beihilfe für energieintensive Unternehmen
(200) |
Die Kommission hat unter Berücksichtigung ihrer Schlussfolgerung, dass die Begrenzung der EEG-Umlage für EIU eine staatliche Beihilfe darstellt, bewertet, ob diese Maßnahme unter Umständen mit den Vorschriften über staatliche Beihilfen vereinbar ist. |
(201) |
Durch die Begrenzung der EEG-Umlage werden die Begünstigten von dem Teil der Umlage befreit, den sie normalerweise bei ihrem laufenden Betrieb als Teil ihrer Stromkosten zu tragen gehabt hätten; durch die Begrenzung der Umlage werden somit die Betriebskosten für die betroffenen Unternehmen reduziert. |
(202) |
Nach ständiger Rechtsprechung ist es Sache des Mitgliedstaates, alle Gründe für die Vereinbarkeit einer Maßnahme vorzutragen und darzulegen, dass die Voraussetzungen für diese Maßnahme erfüllt sind (55). |
(203) |
Die Bundesregierung hat angegeben, durch die verringerte EEG-Umlage für EIU zwei Ziele miteinander verknüpfen zu können:
|
(204) |
Die Abwägung dieser beiden Ziele bringt die Bundesregierung zu dem Schluss, die reduzierte EEG-Umlage leiste einen Beitrag zu:
|
3.3.9. Beihilfe zur Förderung der Durchführung eines wichtigen Vorhabens von gemeinsamem europäischen Interesse
(205) |
Die Kommission hat in Randnummer 147 der Umweltschutzleitlinien dargelegt, unter welchen Voraussetzungen sie Beihilfen zur Förderung wichtiger Vorhaben von gemeinsamem europäischem Interesse, mit denen vorrangig Umweltschutzziele verfolgt werden, gemäß Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe b AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar ansehen würde. |
(206) |
Diese Voraussetzungen lauten folgendermaßen:
|
(207) |
Damit die Kommission solche Vorhaben angemessen würdigen kann, muss das gemeinsame europäische Interesse darüber hinaus konkret belegt werden: So ist beispielsweise nachzuweisen, dass das Vorhaben erhebliche Fortschritte bei der Verwirklichung spezifischer Umweltziele der Gemeinschaft erwarten lässt (Randnummer 148 der Umweltschutzleitlinien). |
(208) |
Die Kommission wird angemeldete Vorhaben günstiger beurteilen, wenn der Beihilfeempfänger einen beträchtlichen Eigenbeitrag leistet. |
(209) |
Die Kommission stellt fest, dass Deutschland keine Informationen vorgelegt hat, die nachweisen, dass all diese Voraussetzungen erfüllt sind. |
(210) |
Darüber hinaus stellt die Kommission fest, dass die verringerte EEG-Umlage zwar sehr wohl einer bestimmten Politik der Bundesregierung dient, jedoch nicht mit einem Vorhaben in Verbindung zu stehen scheint und erst recht nicht mit einem bestimmten Vorhaben, das „hinsichtlich seiner Durchführung genau festgelegt ist“. |
(211) |
Auch unter der Annahme, dass die Verbindung zwischen der verringerten EEG-Umlage und ihrem angeblichen Beitrag zur Förderung der Erneuerbaren Energien (durch eine nachhaltigere Finanzierung von EE-Strom) ausreichen würde für die Annahme, dass die reduzierte EEG-Umlage als „Förderung der Ausführung eines Vorhabens“, nämlich dem Erreichen des Umweltschutzziels von 80 % EE-Strom bis 2050 angesehen werden könne, ist dennoch fraglich, ob das Vorhaben als Vorhaben von gemeinsamem europäischen Interesse gelten könnte. Die Bundesregierung strebt im Hinblick auf Erneuerbare Energien zwar ebenfalls das Erreichen der in Artikel 3 gelesen in Verbindung mit Anhang I der Richtlinie 2009/28/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 23. April 2009 zur Förderung der Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen (56) (EE-Richtlinie) an, es handelt sich dabei allerdings um eine Politik bzw. um ein Vorhaben, das auf den nationalen Rahmen beschränkt bleibt. Es sieht lediglich in Deutschland die Förderung der Erzeugung von EE-Strom vor. Zudem ist fraglich, ob die verringerte EEG-Umlage als „Anreiz für die Durchführung des Vorhabens“ angesehen werden kann, wenn sie dazu dient, eine vorgeblich nachhaltigere Basis für die Finanzierung Förderung von EE-Strom sicherzustellen ohne aber einen effektiven Anreiz für die Erzeugung Erneuerbarer Energie als solcher zu geben. |
(212) |
Daher bezweifelt die Kommission, dass die verringerte EEG-Umlage als Beihilfe zur Förderung der Durchführung eines wichtigen Vorhabens von gemeinsamem europäischen Interesse angesehen werden kann. |
3.3.10. Beihilfe zur Förderung der Entwicklung gewisser Wirtschaftszweige oder Wirtschaftsgebiete im Sinne des Artikels 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV
(213) |
Es ist gängige Praxis der Kommission (57), dass Maßnahmen auf der Grundlage des Artikels 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV direkt als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden können, wenn sie notwendig und verhältnismäßig sind und wenn die positiven Auswirkungen für das gemeinsame Ziel die negativen Auswirkungen auf Wettbewerb und Handel überwiegen. |
(214) |
In diesem Zusammenhang hält es die Kommission für angemessen, die folgenden drei Fragen zu prüfen:
|
3.3.10.1.
(215) |
Die Beihilfemaßnahme muss einem klar definierten Ziel von gemeinsamem Interesse dienen. |
Anmerkungen Deutschlands
(216) |
Die Bundesregierung führt an, dass die EEG-Umlage im Zusammenhang mit der Förderung der Erzeugung von EE-Strom gesehen werden müsse. Das EEG ziele – im Interesse des Klimawandels und des Umweltschutzes – auf eine nachhaltige Entwicklung der Energieversorgung ab und strebe eine Erhöhung des Stromanteils aus erneuerbaren Energiequellen am Gesamtstromverbrauch auf 80 % bis zum Jahr 2050 an. Die EEG-Umlage sei wesentlicher Bestandteil der Förderung der Erzeugung von EE-Strom, da sie die notwendigen finanziellen Mittel generiere und eine einheitliche Verteilung der Last gewährleiste. Durch die Verringerung der EEG-Umlage werde die Last für bestimmte Unternehmen so begrenzt, dass deren internationale Wettbewerbsfähigkeit erhalten und die Verlagerung ihrer Standorte außerhalb der EU verhindert werde. |
(217) |
Nach Ansicht der Bundesregierung leiste die verringerte EEG-Umlage in dreierlei Hinsicht einen Beitrag zum Erreichen der Ziele des EEG und damit zum Umwelt- und Klimaschutz:
|
(218) |
Deutschland gelangt zu dem Schluss, dass durch die reduzierte EEG-Umlage ein Gleichgewicht zwischen Klimaschutzpolitik und nachhaltigem Wachstum verwirklicht werden könne und betont ferner, dass EIU in Deutschland eine hohe Zahl von Mitarbeitern beschäftigten. Die Verlagerung der Standorte dieser Unternehmen, zu der es unweigerlich kommen würde, wenn diese die volle EEG-Umlage zahlen müssten, würde zu Arbeitsplatzverlusten führen. |
(219) |
Deutschland verweist darüber hinaus auf Kapitel 4 der Umweltschutzleitlinien, in dem Umweltsteuerbefreiungen erlaubt sind, um nachzuweisen, dass die Kommission das Argument, Befreiungen seien manchmal nötig, damit sich Mitgliedstaaten ehrgeizige Umweltziele leisten können, im Prinzip akzeptiert habe. Deutschland verweist ferner auf die Leitlinien für bestimmte Beihilfemaßnahmen im Zusammenhang mit dem System für den Handel mit Treibhausgasemissionszertifikaten nach 2012 („ETS-Leitlinien“) (60) und auf das Konsultationspapier der Kommission vom 11. März 2013 über Leitlinien für Umwelt- und Energiebeihilfen 2014-2020 (61) (das „Konsultationspapier Umweltschutzleitlinien“), in dem die Kommission angegeben hat, dass sie die Vereinbarkeit von Befreiungen energieintensiver Verbraucher von Finanzierungsregelungen zur Förderung von EE-Strom mit dem Binnenmarkt ausführlicher untersuchen werde. |
Würdigung
(220) |
Die Kommission stellt zunächst fest, dass weder die ETS-Leitlinien, noch Kapitel 4 der Umweltschutzleitlinien auf den vorliegenden Fall anwendbar sind. In den ETS-Leitlinien werden die Bedingungen festgelegt, zu denen Mitgliedstaaten auf den Strompreis übergewälzte Kosten des Emissionshandelssystems für bestimmte Sektoren, in denen es zu Emissionsverlagerungen kommt, ausgleichen können. Die EEG-Umlage entspricht keinen indirekten Kosten des Emissionshandelssystems im Sinne der ETS-Leitlinien. Kapitel 4 der Leitlinien zu Umweltschutzbeihilfen befasst sich mit der Befreiung oder der Reduzierung von Umweltsteuern. Die EEG-Umlage stellt allerdings keine Umweltsteuer dar, was von Deutschland auch nicht bestritten wird. |
(221) |
Tatsächlich gibt es derzeit keine speziellen Bestimmungen zu staatlichen Beihilfen, die anerkennen würden, dass Befreiungen oder Ermäßigungen von Gebühren, die zur Finanzierung der Förderung von EE-Strom dienen, als zum Erreichen eines Ziels von gemeinsamem Interesse notwendig angesehen werden könnten. Die Kommissionsdiensstellen haben in ihrem Konsultationspapier vom 11. März 2013 über Leitlinien für Umwelt- und Energiebeihilfen 2014-2020 jedoch angegeben, dass dieser Punkt ausführlicher zu untersuchen sei: „(69) Zusätzlich zur Befreiung von der Energiesteuer ziehen einige Mitgliedstaaten jedoch Befreiungen von der Finanzierung der EE-Strom-Förderregelung (für energieintensive Verbraucher) in Erwägung. Grundsätzlich sollten alle Energieverbraucher die finanziellen Lasten zur Förderung von EE-Strom tragen, um so eine Gleichbehandlung sicherzustellen. Es wird jedoch Nachdenken darüber zugesichert, ob solche Kosten Beihilfen zur Beibehaltung der Wettbewerbsfähigkeit von Unternehmen rechtfertigen könnten. Dies ist sorgfältig zu prüfen, damit keine Anreize für Subventionswettläufe unter den Mitgliedstaaten geschaffen werden. (70) Zudem sollte das primäre Ziel darin bestehen, die Förderung von EE-Strom so effizient wie möglich zu machen, um übermäßig hohe Finanzlasten für die Verbraucher zu verhindern und um alle Maßnahmen einzuführen, die die Integration der Erneuerbaren Energien in den Energiemarkt ermöglichen“. |
(222) |
In diesem Zusammenhang sei auch auf die "Europa 2020"-Strategie und die Aktualisierung der Mitteilung zur Industriepolitik der Kommission hingewiesen. Die "Europa 2020"-Strategie zielt insbesondere auf die Schaffung der Bedingungen für ein intelligentes, nachhaltiges und integratives Wachstum. Zu diesem Zweck ist eine Reihe von Kernzielen festgelegt worden, einschließlich Zielen in den Bereichen Klimaschutz und Energieeffizienz: (i) eine 20 prozentige Verringerung der Treibhausgasemissionen in der EU, (ii) eine Steigerung des Anteils erneuerbarer Energien am EU Gesamtenergieverbrauch auf 20 %, (iii) Steigerung der EU Energieeffizienz um 20 %. Um die Verwirklichung dieser Ziele zu unterstützen, bringt die "Europa 2020"-Strategie ein „Ressourcenschonendes Europa“ als eine der sieben Leitinitiativen vor. Diese Leitinitiative soll die Grundlage für Maßnahmen schaffen, die unter anderem dazu beitragen soll, die Wirtschaftsleistung bei gleichzeitiger Verringerung des Ressourcenverbrauchs zu stärken, neue Wachstums- und Innovationsmöglichkeiten zu ermitteln und schaffen sowie die Wettbewerbsfähigkeit der EU zu verbessern, und gegen Klimawandel zu kämpfen. Mit der Aktualisierung der Mitteilung zur Industriepolitik „Eine stärkere europäische Industrie bringt Wachstum und wirtschaftliche Erholung“, weist die Kommission auf die Notwendigkeit, "dass die Industrie in Europa wieder einen Aufschwung nimmt und ihr Anteil am BIP von derzeit ca. 16 % bis zum Jahr 2020 auf 20 % ansteigt". |
(223) |
Hohe Energiepreise und -kosten können sich negativ auf die Wettbewerbsfähigkeit der EU gegenüber ihren globalen wirtschaftlichen Partnern auswirken. In diesem Zusammenhang kündigte der Europäische Rat im Mai 2013, dass die Auswirkungen der hohen Energiepreise und -kosten berücksichtigt werden müssen, und forderte die Kommission auf, eine Analyse der Zusammensetzung und treibenden Elemente von Energiepreisen und -kosten in den Mitgliedstaaten vorzulegen, mit einem besonderen Schwerpunkt unter anderem auf die Auswirkungen auf energieintensive Wirtschaftszweige, und mit einer gesamten Betrachtung der Wettbewerbsfähigkeit der EU gegenüber ihren globalen wirtschaftlichen Partnern. Diese Fragen werden im Rahmen der Tagung des Europäischen Rates im Februar 2014 zu der Industriewettbewerbsfähigkeit und Industriepolitik angesprochen. |
(224) |
Sollten die zusätzlichen Gebühren auf den Strompreis, die sich aus der Finanzierung der EE-Strom-Förderung ergeben, dazu führen, das Unternehmen, die in internationalem Wettbewerb stehen, ihre Standorte aus der EU abziehen und in Länder mit niedrigeren Standards bei der Reduzierung der Treibhausgase verlagern, könnte dies das Umweltziel einer globalen Reduzierung der Treibhausgase in Frage stellen, das im Zentrum der EE-Strom-Förderung steht, und zusätzliche Risiken könnten die finanzielle Grundlage in einem solchen Ausmaß schwächen, dass die Finanzierung von EE-Strom insgesamt sowie diejenigen Klimaschutzziele gefährdet sind, deren Verwirklichung durch die finanzielle Förderung unterstützt wird. |
(225) |
Dieser Punkt wird zwar auch im Laufe der Überarbeitung der Umweltschutzleitlinien untersucht werden, die Kommission fordert Dritte dennoch auf, dazu Stellung zu nehmen, ob die reduzierte EEG-Umlage als Beitrag zu einem Ziel von gemeinsamem Interesse (Umweltschutz) angesehen werden kann, weil Deutschland durch sie in die Lage versetzt wird, Finanzierungsmittel zur Förderung der Erzeugung von EE-Strom und zur Einhaltung der Zielvorgaben der EU in Bezug auf die Verringerung von Treibhausgasemissionen sicherzustellen. |
3.3.10.2.
Anmerkungen Deutschlands
(226) |
Zur Begründung der Beihilfe bringt Deutschland die folgenden Argumente vor:
|
Würdigung
(227) |
Die Bundesregierung führt an, dass die reduzierte EEG-Umlage das einzige Instrument sei, das sie in die Lage versetze, ehrgeizige Ziele im Hinblick auf den Ausbau Erneuerbarer Energien zu verfolgen, die auf diese Weise durch die Stromverbraucher, einschließlich der EIU, finanziert würden, ohne die Existenz der EIU zu gefährden oder die EIU dazu zu bringen, ihre Standorte in ein Land außerhalb der EU zu verlagern. Eine solche Verlagerung würde zum Einen zu einer erheblichen Reduzierung der finanziellen Mittel für die Förderung des Ausbaus der Erneuerbaren Energien führen. Da die EIU ihre Standorte in Länder mit weniger strengen Standards im Hinblick auf CO2-Emissionen verlagern würden, bestünde zum Andern aber auch die Gefahr weltweit ansteigender CO2-Emissionen, wodurch auch der Zweck der EE-Politik (Klimaschutz) unterminiert würde. Die Bundesregierung gab an, keine andere Möglichkeit zu sehen, mit der dasselbe Ergebnis erzielt werden könnte. |
(228) |
Die EEG-Umlage scheint die Bundesregierung in die Lage versetzt zu haben, im Hinblick auf den Ausbau der Erneuerbaren Energien eine ehrgeizige Politik finanzieren zu können. Sollte sich das Risiko eines Abzugs der EIU aus Deutschland als wahr erweisen, könnte die reduzierte EEG-Umlage als für die Sicherung einer breiten und stabilen Grundlage für die Förderung des Aubsaus Erneuerbarer Energien notwendig angesehen werden und um zu vermeiden, dass durch eine Finanzierung des Ausbaus Erneuerbarer Energien, die zu einer zu starken finanziellen Belastung bestimmter Unternehmen führt, das Klimaschutzziel gefährdet wird, das im Mittelpunkt der EE-Politik steht. Die Kommission bittet in dieser Hinsicht um Stellungnahmen Dritter. |
(229) |
Zum Nachweis der Notwendigkeit der Beihilfe hat die Bundesregierung Vergleiche der Stromkosten in Deutschland, bestimmten Drittländern und einigen anderen Mitgliedstaaten vorgelegt. Die Bundesregierung scheint in diesem Zusammenhang zu argumentieren, die EEG-Umlage sei notwendig, um die Unterschiede zwischen den deutschen Stromkosten und den Stromkosten in anderen Mitgliedstaaten auszugleichen. |
(230) |
Die Kommission bezweifelt allerdings, – und diese Ansicht wird von der ständigen Rechtsprechung und Entscheidungspraxis (62) unterstützt – dass Beihilfen, die auf die Reduzierung der Kostendifferenzen zwischen Mitgliedstaaten und die Verbesserung der Wettbewerbsfähigkeit von Unternehmen in Bezug auf Unternehmen aus anderen Mitgliedstaaten oder auf die Verhinderung eines Abzugs von Unternehmen in andere Mitgliedstaaten gerichtet sind, als Beihilfen angesehen werden können, mit denen Ziele von gemeinsamem Interesse verfolgt werden. Eine Beihilfe, die auf die Reduzierung der Kostenunterschiede zu anderen Mitgliedstaaten gerichtet ist, verzerrt den Wettbewerb, weil die Beihilfemaßnahme die deutsche Industrie vor anderen EU-/EWR-Wettbewerbern schützen würde, wodurch es möglicherweise zu einem Wettlauf um Beihilfen kommen könnte. |
(231) |
Zum Nachweis der Notwendigkeit der Beihilfe bringt die Bundesrepublik ferner vor, dass EIU ohne die reduzierte EEG-Umlage ihre Standorte in Drittländer verlagern würden. Deutschland verweist in dieser Hinsicht auf die Gefahr von Emissionsverlagerungen. |
(232) |
Im Rahmen der ETS-Leitlinien hat die Kommission eine Reihe von Sektoren ermittelt, bei denen die Gefahr besteht, dass sie ihre Standorte in Länder der EU verlagern, sollten sie nicht teilweise vor den indirekten CO2-Kosten im Strompreis geschützt werden. Auf dieser Liste wurden Sektoren aufgeführt, die in ihren Produktionskosten mit erheblichen Kosten durch indirekte Emissionen belastet wurden, die sie nicht weitergeben konnten ohne ihre Wettbewerbsfähigkeit zu verlieren und die aus diesem Grund ihre Standorte verlagern könnten. Die Bundesregierung scheint sich zwar auf eine ähnliche Gefahr der Verlagerung von Standorten zu beziehen, falls EIU die volle EEG-Umlage tragen müssten, scheint die Liste der Begünstigten aber nicht auf Grundlage derselben Kriterien ermittelt zu haben, mit denen nachgewiesen werden könnte, dass eine erhebliche Last nicht weitergegeben werden kann. Die Zahl der Sektoren, die von der reduzierten EEG-Umlage profitieren, scheint zudem erheblich größer zu sein als die Liste der Sektoren, bei denen im Rahmen der ETS-Leitlinien festgestellt worden war, dass bei ihnen die Gefahr einer Standortverlagerung besteht. |
(233) |
Als Nachweis der Gefahr einer Standortverlagerung bezieht sich die Bundesregierung im Wesentlichen auf den Anteil, den Ausfuhren im Umsatz von EIU ausmachen. Dieser Aspekt mag zwar tatsächlich ein nützlicher Indikator sein, beweist aber nicht die Gefahr einer Standortverlagerung und beweist insbesondere auch keine Erhöhung der Produktionskosten oder die Tatsache, dass die betroffenen Unternehmen die entstehenden Kosten nicht an ihre Kunden weitergeben können. Tatsächlich hat die Bundesregierung mehr Marktdaten zu Aluminium und Stahl vorgelegt, die vorbehaltlich detaillierterer Informationen auf die Gefahr einer Standortverlagerung hindeuten könnten. Insgesamt stellt die Kommission jedoch fest, dass aus den vorgelegten Daten nicht eindeutig hervorgeht, in welchem Maße für die betroffenen EIU die Gefahr einer Standortverlagerung in Drittländer besteht. |
(234) |
Daher ist die Kommission der Ansicht, dass die Notwendigkeit der Beihilfe bei diesem Stand der Dinge nicht hinreichend nachgewiesen worden ist. |
(235) |
Die Kommission fordert die Bundesregierung auf, für jeden der Sektoren, die von der reduzierten EEG-Umlage profitieren, die folgenden Informationen vorzulegen:
|
(236) |
Die Bundesregierung glaubt, die Beihilfe sei verhältnismäßig, weil die EIU trotzdem einen Teil der EEG-Umlage pro Kilowattstunde zahlten und die meisten von ihnen dazu verpflichtet seien, ihren Energieverbrauch zertifizieren und prüfen zu lassen. Dieses Zertifizierungs- und Prüfungssystem schaffe für die betroffenen Unternehmen wiederum Anreize dafür, ihren Energieverbrauch auf der Grundlage der Prüfempfehlungen zu reduzieren. Die Bundesregierung hebt außerdem hervor, dass die EIU zwar nicht mindestens 20 % der EEG-Umlage zahlen würden (wie für die Genehmigung von Umweltsteuerermäßigungen erforderlich), sie aber dennoch mindestens 0,05 Cent/kWh zahlten, was der Mindestenergiesteuer auf von Unternehmen verbrauchtem Strom entspricht, die durch die Richtlinie 2003/96/EG festgelegt worden ist. |
(237) |
Die Kommission begrüßt zwar die Tatsache, dass Unternehmen für jede Kilowattstunde, die sie verbrauchen, eine Umlage zahlen müssen, wodurch sie zumindest nicht zur Energieineffizienz angeregt werden und wodurch auch sichergestellt wird, dass sie mit jeder Kilowattstunde, die sie verbrauchen, zur Förderung von EE-Strom beitragen, die Kommission stellt aber auch fest, dass die Umlage keiner Energiesteuer im Sinne der Richtlinie 2003/96/EG entspricht. Die Tatsache, dass EIU mindestens 0,05 Cent/kWh zahlen würden, was der Mindeststeuer entspräche, die durch Richtlinie 2003/96/EG festgelegt wurde, beweist keinesfalls, dass die Umlage verhältnismäßig ist. |
(238) |
Damit die Beihilfe als verhältnismäßig gelten kann, muss nachgewiesen werden, dass die angestrebte Verhaltensänderung nicht auch mit einer niedrigeren Beihilfe erzielt werden kann. Die Bundesregierung hat jedoch nicht nachgewiesen, dass dasselbe Ziel nicht auch mit einer niedrigeren Beihilfe erreicht werden kann. |
(239) |
Außerdem ist unklar, warum bestimmte EIU von einer zusätzlichen Ermäßigung profitieren und warum eine „normale“ Ermäßigung nicht zu demselben Ergebnis führen soll. |
(240) |
Die Kommission holt daher Stellungnahmen Dritter zur Verhältnismäßigkeit der Beihilfe ein und fordert die Bundesregierung auf, näher zu belegen, dass dieselben Ergebnisse nicht auch mit einer niedrigeren Beihilfe erzielt werden könnten. |
(241) |
Falls die Beihilfe darauf abzielt, die Wettbewerbsfähigkeit deutscher EIU gegenüber EIU in anderen Mitgliedstaaten zu verbessern, bezweifelt die Kommission, dass sie damit den Wettbewerb im Binnenmarkt nicht verzerren würde. Die Kommission stellt diesbezüglich fest, dass jedem Mitgliedstaat auf der Grundlage der Richtlinie 2009/28/EG ein nationales Gesamtziel zugewiesen worden ist. Diese Ziele wurden unter den Mitgliedstaaten vereinbart. Jedem Mitgliedstaat steht es frei, zu bestimmen, wie dieses Ziel erreicht werden soll und welche finanziellen Mittel zum Erreichen dieses Ziels verwendet werden sollen. Beihilfen, die darauf abzielen, angebliche Unterschiede in den Strompreisen auszugleichen, die sich aus unterschiedlichen Zielen ergeben, stören das Gleichgewicht, das auf Ebene des Rates und des Parlaments vereinbart worden ist. |
(242) |
Selbst wenn ein Mitgliedstaat höhere Ziele verfolgt als die in Richtlinie 2009/28/EG festgelegten Ziele, wodurch höhere Stromkosten entstehen, bezweifelt die Kommission, dass mit dem Ziel des Ausgleichs von Kostenunterschieden zu anderen Mitgliedstaaten gewährte Beihilfen keine Wettbewerbsverzerrung auslösen würden. Wie die ständige Rechtsprechung und Entscheidungspraxis (63) zeigt, schützen Beihilfen, die darauf abzielen, die Wettbewerbsfähigkeit von Unternehmen gegenüber Unternehmen in anderen Mitgliedstaaten zu verbessern, die deutsche Industrie vor anderen EU-/EWR-Wettbewerbern, wodurch es möglicherweise zu einem Wettlauf um Beihilfen kommen könnte. |
(243) |
Die Kommission holt Stellungnahmen Dritter zur Auswirkung ein, den die reduzierte EEG-Umlage auf den Wettbewerb in anderen Mitgliedstaaten ausüben könnte. |
3.3.11. Zweifel hinsichtlich der Vereinbarkeit mit den Artikeln 30 und 110 AEUV
(244) |
Hinsichtlich der Vereinbarkeit des Finanzierungsmechanismus des EEG 2012 mit Artikel 30 und Artikel 110 AEUV entspricht es erstens ständiger Rechtsprechung, dass das Unionsrecht in seinem gegenwärtigen Entwicklungsstand die Freiheit der einzelnen Mitgliedstaaten nicht einschränkt, ein Steuersystem einzuführen, das zwischen bestimmten Erzeugnissen - auch wenn es sich dabei um gleichartige Erzeugnisse im Sinne von Artikel 110 Absatz 1 AEUV handelt – nach Maßgabe von objektiven Kriterien differenziert, wie z. B. der Art der verwendeten Rohstoffe oder der angewandten Herstellungsverfahren. Eine solche Differenzierung ist mit dem Unionsrecht jedoch nur vereinbar, wenn damit Zielsetzungen verfolgt werden, die ihrerseits mit den Anforderungen des Unionsrechts im Einklang stehen, und wenn die ins Einzelne gehenden Regelungen jegliche Form der unmittelbaren oder mittelbaren Diskriminierung von Einfuhren aus anderen Mitgliedstaaten oder jegliche Form des Schutzes inländischer Erzeugnisse vor Konkurrenz ausschließen. (64) |
(245) |
Eine diskriminierende Behandlung gegenüber Einfuhren aus anderen Mitgliedstaaten setzt voraus, dass gleichartige Situationen unterschiedlich behandelt werden, so dass festgestellt werden muss, ob sich die Einfuhren in einer gleichartigen Situation wie die inländische Stromerzeugung befinden. Die Kommission hat in ihrer langjährigen Entscheidungspraxis (65) im Einklang mit der Rechtsprechung des Gerichtshofs (66) die Ansicht vertreten, dass die Finanzierung nationaler EE-Förderregelungen durch eine steuerähnliche Abgabe auf den Stromverbrauch eine Diskriminierung gegenüber eingeführtem EE-Strom darstellen kann. |
(246) |
Die Kommission stellt fest, dass das EEG 2012 dem ersten Anschein nach insofern eine diskriminierende Wirkung haben dürfte, als insbesondere § 39 EEG 2012 im Fall der sogenannten Direktvermarktung einen verringerten Satz der EEG-Umlage vorsieht, der nur dann zum Tragen kommt, wenn das Elektrizitätsversorgungsunternehmen 50 % seines Stromportfolios von inländischen Erzeugern von EE-Strom bezogen hat. Dies dürfte daher eine diskriminierende Abgabe im Sinne des Artikels 110 AEUV darstellen. |
(247) |
Daher holt die Kommission Stellungnahmen Dritter zu der Frage ein, ob der Finanzierungsmechanismus des EEG 2012 in Bezug auf eingeführten Strom, der nach dem EEG 2012 förderfähig wäre, wenn er denn in Deutschland erzeugt worden wäre, eine nach den Artikeln 30 und 110 AEUV verbotene Diskriminierung darstellen kann. Wird die Umlage auf Einfuhren erhoben, die selbst wenn sie in Deutschland erzeugt worden wären, nicht von der Förderung nach dem EEG profitiert hätten, so sieht die Kommission diese Umlage wegen der fehlenden Gleichartigkeit zwischen der inländischen Stromerzeugung und den Stromeinfuhren als mit den Artikeln 30 und 110 AEUV vereinbar an (beispielsweise EE-Strom, der in Anlagen erzeugt wurde, die seit über 20 Jahren in Betrieb sind). |
(248) |
In Bezug auf § 39 EEG 2012 merkt die Bundesregierung an, dass die Bestimmung aus historischen Gründen im EEG 2012 gelassen wurde. Die Bundesregierung weist darauf hin, dass die Kommission diese Bestimmung in ihrer Entscheidung von 2002 genehmigt habe. (67) |
(249) |
Die Kommission stellt fest, dass sie bei ihrer Prüfung der Förderregelung im Jahr 2002 zur Ansicht gelangt war, das System stelle keine staatliche Beihilfe dar. Aus diesem Grund war die Frage der Vereinbarkeit mit den Artikeln 30 und 110 nicht untersucht worden. |
(250) |
Die Bundesregierung hat außerdem geltend gemacht, dass eine Prüfung des §39 EEG 2012 im Rahmen der Artikel 30 und 110 AEUV ihr Entscheidungsrecht nach Maßgabe des Artikels 3 und der Artikel 5 bis 11 der Richtlinie zur Förderung der Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen infrage stellen würde, in welchem Ausmaß sie Strom aus erneuerbaren Energiequellen, der in einem anderen Mitgliedstaat erzeugt wird, fördert. Die Kommission unterstreicht, dass die Einhaltung der Artikel 30 und 110 AEUV in keinerlei Zusammenhang mit der Entscheidung der Mitgliedgliedstaaten in der Frage steht, in welchem Umfang sie ihre nationalen Fördersysteme für den in anderen Mitgliedstaaten erzeugten Strom aus erneuerbaren Energiequellen öffnen. Artikel 30 und Artikel 110 AEUV verbieten lediglich die Finanzierung eines Fördersystems für die inländische Stromerzeugung mittels einer diskriminierenden Abgabe, die auf eingeführte Erzeugnisse erhoben wird. Sie beinhalten keine Verpflichtung der Mitgliedstaaten, die Vorteile des Fördersystems auf eingeführte Erzeugnisse auszuweiten. |
(251) |
Der vorliegende Beschluss wie auch schon frühere Beschlüsse über nationale Fördersysteme für Strom aus erneuerbaren Energien (68) stellt nicht die Tatsache in Frage, dass die Förderung im Rahmen des EEG auf die Stromerzeugung im Inland begrenzt ist. Bei der Abfassung der Entwürfe ihrer Förderregelungen dürfen Mitgliedstaaten jedoch keine diskriminierenden Abgaben im Sinne von Artikel 30 und Artikel 110 AEUV einführen. |
(252) |
Die Bundesregierung bringt ferner vor, dass Strom-Einfuhren einen ungerechtfertigten Vorteil erlangten, wenn vorgeschrieben würde, dass § 39 EEG auch für eingeführten EE-Strom gelten müsse, insbesondere wenn der eingeführte EE-Strom bereits von Förderung profitiert habe oder aus bereits vollständig abgeschriebenen Anlagen stamme. |
(253) |
In Bezug auf eingeführten EE-Strom, der aus bereits vollständig abgeschriebenen Anlagen stammt, hat die Kommission unter Randnummer 248 oben festgestellt, dass sie nicht glaube, dass hier das Problem einer diskriminierenden Abgabe vorliege, da § 39 des EEG nicht für deutschen EE-Strom gelte, der in bereits vollständig abgeschriebenen Anlagen (die länger als 20 Jahre in Betrieb sind) erzeugt worden ist, weil diese Anlagen keine Berechtigung auf die ermäßigte EEG-Umlage gemäß § 39 EEG von 2012 haben. |
(254) |
EE-Strom, der eine Förderung in seinem Herkunftsland erhalten hat, dürfte wohl zu gleichen Rahmenbedingungen mit dem in Deutschland erzeugten EE-Strom konkurrieren, der von § 39 EEG 2012 profitiert. In diesem Sinne sei EE-Strom, der eine inländische Förderung erhalten hat, der Bundesregierung zufolge nicht in einer gleichartigen Situation wie der in Deutschland erzeugte und nach dem EEG geförderte Strom. Andererseits könnte geltend gemacht werden, dass dies von der Höhe der Förderung abhänge, die der eingeführte Strom im Herkunftsland erhalten hat. |
(255) |
Die Kommission bittet Dritte um Stellungnahmen zu der Frage, ob eine Diskriminierung in Bezug auf EE-Strom vorliegt, der im Land seiner Erzeugung eine der Förderung im Rahmen des EEG 2012 vergleichbare Förderung erhalten hat und anschließend nach Deutschland ausgeführt wurde, und ob es einen oder keinen Unterschied macht, wenn dieser Strom zusammen mit dem Herkunftsnachweis ausgeführt wird. |
(256) |
Angesichts vorstehender Erwägungen hat die Kommission zum derzeitigen Stand des Verfahrens Zweifel, dass das EEG 2012 mit den Artikeln 30 und 110 AEUV vereinbar ist, sofern es Einfuhren betrifft, die im Rahmen des EEG förderfähig gewesen wären, wenn sie in Deutschland erzeugt worden wären. In ihrem endgültigen Beschluss wird die Kommission auch die besondere Situation der Einfuhren bewerten, die Förderung in ihrem Herkunftsland erhalten haben. |
4. SCHLUSSFOLGERUNG
Die Kommission hat zum jetzigen Stand der Dinge Zweifel an der Vereinbarkeit des Fördermechanismus für Strom aus erneuerbaren Energiequellen und für Strom aus Grubengas, sofern der Finanzierungsmechanismus Einfuhren betrifft, die im Rahmen des EEG förderfähig gewesen wären, wenn sie in Deutschland erzeugt worden wären, sowie an der Vereinbarkeit der Begrenzung der EEG-Umlage für energieintensive Unternehmen mit dem Vertrag über die Arbeitsweise der Europäischen Union. Daher hat sie nach Artikel 4 Absatz 4 der Verordnung (EG) Nr. 659/1999 beschlossen, das förmliche Prüfverfahren zu eröffnen, und fordert Deutschland hiermit auf, seine Anmerkungen zu übermitteln. Die Eröffnung des förmlichen Prüfverfahrens greift dem Ergebnis des förmlichen Prüfverfahrens in keiner Weise vor.
In Anbetracht der vorstehenden Ausführungen fordert die Kommission die Bundesregierung im Rahmen des Verfahrens nach Artikel 108 Absatz 2 des Vertrags über die Arbeitsweise der Europäischen Union auf, innerhalb eines Monats nach Erhalt dieses Schreibens Stellung zu nehmen und alle sachdienlichen Angaben für die beihilferechtliche Würdigung der Maßnahmen zu übermitteln.
Die Kommission bittet die Bundesregierung, den potenziellen Empfängern der Beihilfe unverzüglich eine Kopie dieses Schreibens zuzuleiten.
Die Kommission weist die Bundesrepublik Deutschland darauf hin, dass sie die Beteiligten durch die Veröffentlichung dieses Schreibens und einer Zusammenfassung desselben im Amtsblatt der Europäischen Union unterrichten wird. Außerdem wird sie die Beteiligten in den EFTA-Staaten, die das EWR-Abkommen unterzeichnet haben, durch die Veröffentlichung einer Bekanntmachung in der EWR-Beilage zum Amtsblatt der Europäischen Union und die EFTA-Überwachungsbehörde durch Übermittlung einer Kopie dieses Schreibens von dem Vorgang in Kenntnis setzen. Alle Beteiligten werden aufgefordert, innerhalb eines Monats ab dem Datum dieser Veröffentlichung Stellung zu nehmen.“
(1) Gesetz für den Vorrang Erneuerbarer Energien (Erneuerbare-Energien-Gesetz-EEG) ve znění zákona „Gesetz zur Neuregelung des Rechtsrahmens für die Förderung der Stromerzeugung aus erneuerbaren Energien“, Bundesgesetzblatt, Teil I, Nr. 42, Seite 1634, 4. srpna 2011.
(2) NN27/2000 – Německo – Zákon o upřednostnění energie z obnovitelných zdrojů (Zákon o energii z obnovitelných zdrojů), Úř. věst. C 164, 10.7.2002, s. 5.
(3) Gesetz für den Vorrang Erneuerbarer Energien (Erneuerbare-Energien-Gesetz, EEG), geändert durch das „Gesetz zur Neuregelung des Rechtsrahmens für die Förderung der Stromerzeugung aus erneuerbaren Energien“, Bundesgesetzblatt, Teil I, Nr. 42, Seite 1634 vom 4. August 2011.
(4) Urteil des Gerichtshofs vom 13. März 2001, PreussenElektra AG/Schleswag AG, C-379/98, Slg. 2001, I-2099.
(5) Leitlinien der Gemeinschaft für staatliche Umweltschutzbeihilfen (ABl. C 82 vom 1.4.2008, S. 1).
(6) „Netzbetreiber“ im Sinne des Erneuerbare-Energien-Gesetzes sind die Betreiber von Netzen aller Spannungsebenen für die allgemeine Versorgung mit Elektrizität (§ 3 Nr. 8 EEG 2012).
(7) „Verteilernetzbetreiber“ ist eine natürliche oder juristische Person, die verantwortlich ist für den Betrieb, die Wartung sowie erforderlichenfalls den Ausbau des Verteilernetzes in einem bestimmten Gebiet und gegebenenfalls der Verbindungsleitungen zu anderen Netzen sowie für die Sicherstellung der langfristigen Fähigkeit des Netzes, eine angemessene Nachfrage nach Verteilung von Elektrizität zu decken (siehe Artikel 2 Nr. 6 der Richtlinie 2009/72/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 13. Juli 2009 über gemeinsame Vorschriften für den Elektrizitätsbinnenmarkt und zur Aufhebung der Richtlinie 2003/54/EG (ABl. L 211 vom 14.8.2009).
(8) „Übertragungsnetzbetreiber“ ist der regelverantwortliche Netzbetreiber von Hoch- und Höchstspannungsnetzen, die der überregionalen Übertragung von Elektrizität zu nachgeordneten Netzen dienen (siehe § 3 Nr. 11 EEG 2012).
(9) „Elektrizitätsversorgungsunternehmen“ ist jede natürliche oder juristische Person, die Elektrizität an Letztverbraucher liefert (§ 3 Nr. 2d EEG 2012).
(10) Die Begrenzung wird auch Eisenbahnunternehmen eingeräumt. Diese Begrenzung ist nicht Gegenstand dieses Beschlusses. Die Kommission behält sich das Recht vor, § 42 EEG 2012 in einem eigenständigen Verfahren zu würdigen.
(11) „Als Einnahmen und Ausgaben im Sinne von § 3 Absatz 3 und 4 der Ausgleichsmechanismusverordnung gelten auch Differenzbeträge zwischen der EEG-Umlage in der vereinnahmten Höhe und der nach Maßgabe einer vollziehbaren Entscheidung der Bundesnetzagentur nach § 61 Absatz 1 Nummer 3 und 4 des Erneuerbare-Energien-Gesetzes zulässigen Höhe“.
(12) Aufgrund von Marktanalysen zu den Einsatzstoffen für die Biogaserzeugung hat Deutschland die Biomassearten in drei Kategorien eingeteilt: Abfälle und Rückstände, die im Allgemeinen zu Niedrigpreisen erhältlich sind, begründen keinen Anspruch auf eine einsatzstoffbezogene Vergütung. Diese sind in Anlage 1 der Biomasseverordnung aufgelistet. Anlage 2 der Biomasseverordnung enthält die Liste der Einsatzstoffe der Einsatzstoffvergütungsklasse I, für die eine einsatzstoffbezogene Vergütung geleistet werden kann. Anlage 3 der Biomasseverordnung enthält die Liste der Einsatzstoffe der Einsatzstoffvergütungsklasse II, die wegen der damit verbundenen hohen Stromerzeugungskosten am teuersten sind. Diese Einsatzstoffe sind vorteilhafter für die Umwelt. Sie begründen den Anspruch auf eine höhere einsatzstoffbezogene Vergütung nach dem EEG.
(13) Diese Vergütung wird nur am Anfang des Förderzeitraums gezahlt. Grundsätzlich handelt es sich um einen Zeitraum von 5 Jahren, der je nach den technischen Parametern der Anlage aber auch länger sein kann.
(14) Diese Vergütung wird nur am Anfang des Förderzeitraums gezahlt. Grundsätzlich handelt es sich um einen Zeitraum von 12 Jahren, der aber auch länger sein kann, wenn die Anlage in einer Entfernung von über 12 Meilen und in einer Tiefe von über 20 Metern liegt.
(15) Marktbeobachtungen haben gezeigt, dass Windenergieanlagen auf See mit sehr hohen anfänglichen Investitionskosten verbunden sind.
(16) Die vom Bundesumweltministerium zur Festlegung der Einspeisevergütungen im EEG 2012 in Auftrag gegebenen Studien sind unter folgender Internetadresse abrufbar: http://www.erneuerbare-energien.de/die-themen/gesetze-verordnungen/erneuerbare-energien-gesetz/eeg-erfahrungsbericht-2011/.
(17) Einzelheiten zur Messung der Anlagenrendite finden sich in jedem "Vorhaben zum EEG-Erfahrungsbericht 2011". Sie sind unter folgender Internetadresse abrufbar: http://www.bmu.de/service/publikationen/downloads/details/artikel/begleitende-vorhaben-zum-eeg-erfahrungsbericht-2011/.
(18) Die Standortqualität wirkt sich auf den Zeitraum der Anfangsvergütung aus. Die Standortqualität bemisst sich anhand eines Referenzstandortes (100 %-Standorte). 80 %-Standorte haben eine Windexposition von geringerer Qualität wohingegen 120 %-Standorte eine bessere Windexposition als 100 %-Standorte haben. Dementsprechend variieren auch die Stromerzeugungskosten. Die Stromerzeugungskosten sind bei 80 %-Standorten höher als bei 100 %- oder bei 120 %-Standorten. Aus diesem Grund ist der Zeitraum der Anfangsvergütung, in dem ein höherer Anfangsvergütungssatz erzielt werden kann, für einen 80 %-Standort länger als für einen 100 %-Standort. 100 %-Standorte gelten als typischer Standort für die Errichtung neuer Windenergieanlagen (siehe S. 94–95 des Endberichts „Vorhaben IIe Windenergie“ zu der „Vorbereitung und Begleitung der Erstellung des Erfahrungsberichts 2011 gemäß § 65 EEG“).
(19) Dieser Bonus wird für neue Anlagen für die Dauer der erhöhten Anfangsvergütung gezahlt, wenn die Inbetriebnahme der Anlage vor dem 31.1.2015 erfolgt ist. Er dient der Kostendeckung bei der Aufrüstung mit netzunterstützenden Instrumenten zur Integration von mehr Windstrom ins elektrische Versorgungsnetz.
(20) Der Massenanteil von 65 % nachwachsender Rohstoffe (Getreide-Ganzpflanzensilage) führt zu einem Anteil von rund 92 % am Energieoutput der Anlage, wodurch die Vergütung nach Einsatzstoffklasse I 5,51 ct/kWh (92 % * 6 ct/kWh) beträgt. Der Anteil der Gülle (Rindergülle) von 35 Masseprozent führt zu einem Anteil von rund 8 % am Energieoutput der Anlage und damit zu einer Einsatzstoffvergütung von 0,65 ct/kWh (8 % * 8 ct/kWh).
(21) Die Stromerzeugungskosten beinhalten nicht die Kosten für die Abscheidung und Gewinnung des Gases, da die Gase nach den für die Deponiebewirtschaftung geltenden Gesetzen ohnehin aufgefangen und gefasst werden müssen. Die Deponiebetreiber haben dann die Wahl, sie entweder abzufackeln oder sie für die Stromerzeugung zu nutzen, was jedoch anders als das Abfackeln zusätzliche Kosten verursacht.
(22) Die PMintermittierende wurde 2013 auf der Grundlage einer aktualisierten Kostenkalkulation angepasst.
(23) Flexible Stromproduktion aus Biogas und Biomethan, 29. April 2011, abrufbar unter: http://www.iwes.fraunhofer.de/de/publikationen/uebersicht/2011/flexible_stromproduktionausbiogasundbiomethan/_jcr_content/pressrelease/linklistPar/download/file.res/Flexible%20Stromproduktion%20aus%20Biogas%20und%20Biomethan.pdf.
(24) http://www.erneuerbare-energien.de/fileadmin/ee-import/files/pdfs/allgemein/application/pdf/eeg_hintergrundpapier_besar_bf.pdf. Siehe insbesondere S. 6. Bei diesem Ergebnis sind auch die Eisenbahnunternehmen mit berücksichtigt, die nicht Gegenstand dieses Beschlusses sind.
(25) Siehe Vorhaben IV – Instrumentelle und rechtliche Weiterentwicklung im EEG – Vorbereitung und Begleitung der Erstellung des Erfahrungsberichtes 2011, S. 226-227.
(26) Urteil des Gerichtshofs vom 22. März 1977, Steinike & Weinlig/Deutschland, 78/76, Slg. 1977, 595, Randnr. 21; Urteil des Gerichtshofs vom 13. März 2001, PreussenElektra AG/Schleswag AG, C-379/98, Slg. 2001, I-2099, Randnr. 58.
(27) Urteil des Gerichtshofs vom 30. Mai 2013, Doux Elevage SNC, C-677/11, noch nicht veröffentlicht, Randnrn. 34 f.; Urteil des Gerichts vom 27. September 2012, Frankreich/Kommission, T-139/09, noch nicht veröffentlicht, Randnr. 36.
(28) Doux Elevage SNC, C-677/11, siehe oben in Fußnote 25, Randnr. 34; Frankreich/Kommission, siehe oben in Fußnote 25, Randnr. 36; Urteil des Gerichtshofs vom 19. März 2013, Bouygues Telecom/Kommission, verbundene Rechtssachen C-399/10 P und C-401/10 P, noch nicht veröffentlicht, Randnr. 100.
(29) Urteil des Gerichts erster Instanz vom 12. Dezember 1996, Air France/Kommission, T-358/94, Slg. 1996, I-2109, Randnrn. 63 bis 65.
(30) Urteil des Gerichts vom 27. September 2012, Frankreich/Kommission, T-139/09, noch nicht veröffentlicht, Randnr. 61.
(31) Urteil des Gerichts erster Instanz vom 12. Dezember 1996, Air France/Kommission, T-358/94, Slg. 1996, I-2109, Randnrn. 65 bis 67; Urteil des Gerichtshofs vom 16. Mai 2002, Frankreich/Kommission, C-482/99, Slg. 2002, I-4397, Randnr. 37; Doux Elevage SNC, C-677/11, siehe oben in Fußnote 25, Randnr. 35.
(32) Urteil des Gerichtshofs vom 22. März 1977, Steinike & Weinlig/Deutschland, 78/76, Slg. 1977, 595, Randnr. 21.
(33) Urteil des Gerichtshofs vom 2. Juli 1974, Italien/Kommission, 173/73, Slg. 1974, 709, Randnr. 16.
(34) Urteil des Gerichtshofs vom 11. November 1987, Frankreich/Kommission, 259/85, Slg. 1987, 4393, Randnr. 23.
(35) Urteil des Gerichtshofs vom 17. Juli 2008, Essent, C-206/06, Slg. 2008, I-5497.
(36) Essent, C-206/06, Slg. 2008, I-5497, Randnr. 66.
(37) Urteil des Gerichtshofs vom 17. Juli 2008, Essent, C-206/06, Slg. 2008, I-5497, Randnr. 74.
(38) Urteil des Gerichts vom 27. September 2012, Frankreich/Kommission, T-139/09, noch nicht veröffentlicht, Randnrn. 63 und 64.
(39) Urteil des Gerichtshofs vom 13. März 2001, PreussenElektra AG/Schleswag AG, C-379/98, Slg. 2001, I-2099, Randnrn. 58 und 59.
(40) PreussenElektra AG/Schleswag AG, C-379/98, Slg. 2001, I-2099, Randnr. 56. Siehe auch Urteil des Gerichtshofs vom 17. Juli 2008, Essent, C-206/06, Slg. 2008, I-5497, Randnr. 74, in dem der Gerichtshof feststellte, dass in der Rechtssache PreussenElektra die Unternehmen nicht vom Staat mit der Verwaltung staatlicher Mittel beauftragt wurden.
(41) Urteil des Gerichtshofs vom 30. Mai 2013, Doux Elevage SNC, C-677/11, noch nicht veröffentlicht, Randnr. 45; Urteil des Gerichtshofs vom 15. Juli 2004, Pearle und andere, C-345/02, Slg. 2004, I-7180, Randnr. 41.
(42) Mitteilung der Bundesrepublik Deutschland vom 29.6.2012, S. 16.
(43) Urteil des Gerichtshofs vom 22. März 1977, Steinike & Weinlig/Deutschland, 78/76, Slg. 1977, 595, Randnr. 21.
(44) Beschluss der Kommission vom 8. März 2011 über die Staatliche Beihilfe für energieintensive Unternehmen, Ökostromgesetz (Ökostromgesetznovelle 2008), Österreich.
(45) Siehe beispielsweise die Betrauung von Krankenhäusern mit Dienstleistungen von allgemeinem wirtschaftlichen Interesse, Urteil des Gerichts vom 7. November 2012, CBI/Kommission, T-137/10, noch nicht veröffentlicht, Randnr. 119.
(46) Urteil des Gerichtshofs vom 30. Mai 2013, Doux Elevage SNC, C-677/11, noch nicht veröffentlicht, Randnr. 38.
(47) Urteil des Gerichts vom 27. September 2012, Frankreich/Kommission, T-139/09, noch nicht veröffentlicht, Randnrn. 63 und 64.
(48) Urteil des Gerichtshofs vom 22. März 1977, Steinike & Weinlig/Deutschland, 78/76, Slg. 1977, 595; Urteil des Gerichtshofs vom 2. Juli 1974, Italien/Kommission, 173/73, Slg. 1974, 709; Urteil des Gerichts vom 27. September 2012, Frankreich/Kommission, T-139/09, noch nicht veröffentlicht.
(49) Siehe dazu auch Vorhaben IV – Instrumentelle und rechtliche Weiterentwicklung im EEG – Vorbereitung und Begleitung der Erstellung des Erfahrungsberichtes 2011.
(50) Staatliche Beihilfe NN27/2000 – Deutschland – Gesetz für den Vorrang erneuerbarer Energien (Erneuerbare-Energien-Gesetz) (ABl. C 164 vom 10.7.2002, S. 5).
(51) Vorhaben IV, - Instrumentelle und rechtliche Weiterentwicklung im EEG – Vorbereitung und Begleitung der Erstellung des Erfahrungsberichtes 2011, S. 51.
(52) Vorhaben IV, - Instrumentelle und rechtliche Weiterentwicklung im EEG – Vorbereitung und Begleitung der Erstellung des Erfahrungsberichtes 2011, S. 46
(53) ZSW, IfnE, IFEU und IWR 2011: Vorbereitung und Begleitung der Erstellung des Erfahrungsberichtes 2011 gemäß § 65 EEG. Im Auftrag des Bundesministeriums für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit. Vorhaben I. Spartenübergreifende und integrierende Themen sowie Stromerzeugung aus Klär-, Deponie-und Grubengas. Endbericht, S. 22.
(54) Vorhaben I („Spartenübergreifende und integrierende Themen sowie Stromerzeugung aus Klär- Deponie- und Grubengas“), S. 22-23
(55) Urteil des Gerichtshofs vom 28. April 1993, Italien/Kommission, C-364/90, Slg. 1993, I-2097, Randnr. 20; Urteil des Gerichts erster Instanz vom 15. Dezember 1999, Freistaat Sachsen und andere/Kommission, verbundene Rechtssachen T-132/96 und T-143/96, Slg. 1999, II-3663, Randnr. 140.
(56) ABl. Nr. L 140 vom 5.6.2009, S. 16
(57) Gemeinschaftsrahmen für staatliche Beihilfen für Forschung, Entwicklung und Innovation ABl. Nr. C 323 vom 30.12.2006, S. 1, Absatz 1.3; Gemeinschaftsrahmen für staatliche Umweltschutzhilfen, ABl. Nr. C 82 vom 1.4.2008, S. 1, Absatz 1.3
(58) Urteil des Gerichtshofs vom 14. Januar 2009, Kromoply / Kommission (Rechtssache T-162/02, Randnr. II-1; insbesondere Randnrn. 65, 66, 74, 75).
(59) Urteil des Gerichtshofs vom 7. Juni 2001, Agrana Zucker und Stärke / Kommission (Rechtssache T-187/99, Slg. II-1587) (vgl. Randnr. 74); Urteil des Gerichtshofs vom 14. Mai 2002, Graphischer Maschinenbau / Kommission (Rechtssache T-126/99, Slg. II-2427) (vgl. Randnrn. 41-43); Urteil des Gerichtshofs vom 15. April 2008, Nuova Agricast (Rechtssache C-390/06, Slg. I-2577) (vgl. Randnrn. 68-69);
(60) ABl. Nr. C 158, vom 5.6.2012, S. 4
(61) Abrufbar unter http://ec.europa.eu/competition/stateais/legislation/environmental_aid_issues_paper_en.pdf.
(62) Entscheidung der Kommission vom 20.11.2007 über die staatliche Beihilfe C 36/A/2006 (ex NN 38/06), die Italien ThyssenKrupp, Cementir und Nuova Terni Industrie Chimiche gewährt hat, Randnummer 147: „ (…) ist auch das von Italien vorgebrachte Argument, wonach derartige staatliche Beihilfen gerechtfertigt seien, weil es auch in anderen Mitgliedstaaten der Gemeinschaft derartige (ebenso wettbewerbsverfälschende) Beihilfen gibt, grundsätzlich zurückzuweisen. Eine derartige Sichtweise würde zu einem Wettlauf um Beihilfen führen und widerspräche voll und ganz dem Ziel der Kontrolle der staatlichen Beihilfen“; Beschluss der Kommission vom 8.3.2011 über die Staatliche Beihilfe in der Sache C 24/2009 (ex N 446/2008) Staatliche Beihilfe für energieintensive Unternehmen, Ökostromgesetz, Österreich, Randnummer 154; Rechtssache C-86/89 Italien / Kommission, Slg. [1990], I-3905, Randnr. 18-19; Rechtssache 173/73 Italien / Kommission, Slg. [1974], I-710, Randnr. 36 ff.; siehe auch Urteil des EuGH in der Rechtssache Italienische Republik / Kommission. Rechtssache C-372/97 Slg. [2004) I-03679, Randnr. 67.
(63) Beschluss der Kommission vom 20.11.2007 über die staatliche Beihilfe C 36/A/2006, die Italien ThyssenKrupp, Cementir und Nuova Terni Industrie Chimiche gewährt hat, Randnummer 145: „ (…) das von Italien vorgebrachte Argument, wonach derartige staatliche Beihilfen gerechtfertigt seien, weil es auch in anderen Mitgliedstaaten der Gemeinschaft derartige (ebenso wettbewerbsverfälschende) Beihilfen gibt, grundsätzlich zurückzuweisen. Eine derartige Sichtweise würde zu einem Wettlauf um Beihilfen führen und widerspräche voll und ganz dem Ziel der Kontrolle der staatlichen Beihilfen“; Beschluss der Kommission vom 8.3.2011 über die Staatliche Beihilfe in der Sache C 24/2009 (ex N 446/2008) Staatliche Beihilfe für energieintensive Unternehmen, Ökostromgesetz, Österreich, Randnummer 154; Rechtssache C-86/89 Italien / Kommission, Slg. [1990], I-3905, Randnr. 18-19; Rechtssache 173/73 Italien / Kommission, Slg. [1974], I-710, Randnr. 36 ff.; siehe auch Urteil des EuGH in der Rechtssache Italienische Republik / Kommission. Rechtssache C-372/97 Slg. [2004) I-03679, Randnr. 67.
(64) Rechtssache C-213/96 Outokompu, Slg. [1998], I-1777, Randnr. 95.
(65) Beihilfeentscheidung N 34/90, Beihilfeentscheidung N 416/1999, Beihilfeentscheidung N 490/2000, Beihilfeentscheidung N 550/2000, Beihilfeentscheidungen N 317/A/2006 und NN 162/A/2003, Beihilfeentscheidungen N 707 und 708/2002, Beihilfeentscheidung N 789/2002, Beihilfeentscheidung N 6/A/2001, Beschluss der Kommission 2007/580/EG, Beschluss der Kommission 2009/476/EG, Beihilfeentscheidung N 437/2009.
(66) Verbundene Rechtssachen C-128/03 und C-129/03 AEM, Slg. [2005] I-2886, Randnummern 44 bis 47; Rechtssache C-206/06 Essent, Slg. [2008], I-0000, Randnummern 58 und 59.
(67) Siehe Fußnote 48
(68) Siehe beispielsweise Staatliche Beihilfe SA.33384 (2011/N) – Österreich, Ökostromgesetz 2012, C (2012) 565 final.