21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/1

1.1

Stanovisko ukazuje, že účinným způsobem, jak posílit partnerství s občanskou společností při uskutečňování strategie pro region Baltského moře, je uplatňování zásady partnerství popsané v kodexu chování pro partnerství, který vypracovala Komise.

1.2

Kodexu chování pro partnerství se již dostalo podpory ze strany Evropského parlamentu, Výboru regionů a EHSV, zatím jej však neschválila Rada, což pro příznivce zásady partnerství představuje značný problém.

1.3

EHSV si je vědom toho, že tento kodex chování nemá plnou politickou podporu u pobaltských členských států a že je třeba posílit kulturu partnerství.

1.4

EHSV doporučuje, aby byl proces nastíněný v kodexu chování neformálně zahrnut do strategie pro region Baltského moře a aby byl uplatňován při dalším rozpracovávání a provádění této strategie.

1.5

V regionu Baltského moře jsou k dispozici dostatečné organizační zkušenosti a schopnosti, o něž se lze opřít při vykonávání silnější monitorovací úlohy stanovené v kodexu chování.

1.6

Bylo by rovněž možné vzít si za příklad strategii pro Podunají a vytvořit fórum občanské společnosti v regionu Baltského moře. EHSV sehrál při utváření fóra občanské společnosti v Podunají význačnou roli a je připraven ujmout se stejné koordinační úlohy i pro region Baltského moře.

2.1

Pojem makroregionu byl v terminologii EU poprvé použit v roce 2007 v rámci politické diskuse o vhodných formách územní správy. Následně byly přijaty strategie makroregionální spolupráce pro region Baltského moře (v roce 2009) a pro Podunají (v roce 2011).

2.2

Strategie pro region Baltského moře byla prvním pokusem o spolupráci na makroregionální úrovni a původně měla sloužit k otestování tohoto nového modelu regionální spolupráce. Základem této strategie je jednoduchá myšlenka, že v takovém regionu, jako je region Baltského moře, lze závažné problémy (např. námořní bezpečnost, znečištění životního prostředí a dostupnost) řešit a překonat pouze prostřednictvím účinné spolupráce. Přesné zeměpisné vymezení makroregionu se navíc může lišit v závislosti na definování a povaze problému, s nímž je třeba se vypořádat. Jeden z bývalých komisařů pro regionální politiku to výstižně shrnul, když prohlásil, že makroregionální strategie se formuluje „na základě výzev a nadnárodních příležitostí, které vyžadují společný postup“.

2.3

Strategie pro region Baltského moře má tři hlavní cíle – záchranu moře, propojení regionu a zvýšení prosperity. Aby jich bylo možné dosáhnout, dohodly se členské státy a Komise na akčním plánu, který zahrnuje 15 prioritních oblastí a asi 80 různých stěžejních projektů.

2.4

Strategie pro region Baltského moře staví na existující spolupráci v tomto regionu a probíhá již čtyři roky. Zúčastněné země a regiony v jejím rámci navázaly intenzivní spolupráci. Víceúrovňová správa posloužila ke koordinaci činnosti celostátních a regionálních orgánů při zvyšování námořní bezpečnosti a snižování míry eutrofizace Baltského moře. EU organizovala v rámci strategie EU pro region Baltského moře od jejího vytvoření v roce 2009 každoroční fóra občanské společnosti.

2.5

Praktická realizace této strategie nenarušila hospodářskou výkonnost tohoto regionu. Region Baltského moře se v roce 2010 vzpamatovával z krize rychleji než ostatní části Evropy a po celý rok 2011 vykazoval stabilní míru růstu. V roce 2012 se růst zpomalil na 1,5 %, i tak ale bylo toto tempo mnohem rychlejší než průměr v EU. Předpovědi pro rok 2013 jsou zdrženlivé, ale podle organizace Baltic Development Forum by tento region ještě pořád měl dosahovat lepších výsledků než ostatní evropské regiony.

3.1

EHSV je již dlouho přesvědčen o tom, že skutečné partnerství je nezbytné pro to, aby byla zaručena celková účinnost politiky soudržnosti EU. Partnerství je nástrojem pro dosažení udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje. Je součástí mechanismu provádění politiky soudržnosti a bylo formálně zakotveno v článku 11 nařízení o společných ustanoveních.

3.2

Interpretace článku 11 členskými státy je problematická – některé země zůstávají jen u slov, zatímco jiné zásadu partnerství plně přijaly za svou. V dubnu 2012 Komise navrhla kodex chování pro partnerství při provádění společného strategického rámce ve snaze vytvořit formální mechanismus pro účinné zapojení všech zainteresovaných stran do politiky soudržnosti.

3.3

Komisí navržený kodex chování pro partnerství obsahuje soubor minimálních požadavků, které „jsou nezbytné k dosažení vysoce kvalitního partnerství při provádění fondů při současném zachování dostatečné pružnosti s ohledem na způsoby navazování spolupráce s jednotlivými partnery ze strany členských států“. V evropském kodexu chování pro partnerství se uvádí, že orgány veřejné správy, hospodářští a sociální partneři a subjekty zastupující občanskou společnost mohou ve své oblasti působnosti vytvořit platformy nebo zastřešující organizace s cílem usnadnit své zapojení do partnerství. Mohou jmenovat jednoho společného zástupce, který bude prezentovat postoje dané platformy či zastřešující organizace v partnerství. Při určování svých zástupců by partneři měli respektovat tyto zásady: kompetentnost, schopnost aktivně se účastnit a odpovídající reprezentativnost.

3.4

Návrhy Komise mají podporu Evropského parlamentu, EHSV a Výboru regionů. Evropská rada však kodex chování vyřadila z celkového souboru návrhů Komise. Tato patová situace je politováníhodná a vyžaduje koordinovaný postup všech příznivců zásady partnerství, aby byla zažehnána.

3.5

V kodexu chování jsou určeny tři kategorie partnerů pro partnerství v rámci politiky soudržnosti:

3.6

V kodexu se rovněž stanoví soubor zásad pro zapojení různých kategorií partnerů do přípravy programů, informace o jejich zapojení, které mají být poskytnuty, a různé fáze provádění. Podle Komise by partneři měli být zapojeni do:

3.7

Co se týče přípravy programů, měli by se partneři podílet na:

3.7.1

Kodex obsahuje také podrobný soubor zásad, jimiž se řídí pravidla pro členství v partnerství a monitorovacích výborech a pro jejich řízení.

3.7.2

Pokud se mají četné menší nevládní organizace a další organizace občanské společnosti efektivně podílet na novém partnerství, je třeba zvážit poskytnutí odpovídající technické a finanční podpory.

3.8

Ačkoli strategie pro region Baltského moře vzešla z nebývale rozsáhlé konzultace zainteresovaných stran, je třeba otevřeně přiznat, že zásada partnerství tak, jak je popsána v kodexu chování, je v tomto regionu do značné míry opomíjena. Některé členské státy si tuto zásadu zatím na politické úrovni neosvojily.

3.9

V regionu Baltského moře úspěšně působí řada orgánů a organizací, v nichž jsou rozsáhle zastoupeny subjekty občanské společnosti. Mohly by být základem pro partnerství v regionu Baltského moře nebo zastřešující organizaci, o níž je řeč v kodexu chování. Není nutné vytvářet něco, co již existuje.

3.10

Z hlediska vztahů zaměřených na spolupráci s Ruskem byla nová strategie pro Severozápadní federální okruh ovlivněna strategií pro region Baltského moře a podobné demonstrační účinky by mohl mít nový partnerský přístup spojující členy Rady států Baltského moře (CBSS).

3.11

Jestliže by se kodexu chování dostalo široké podpory, mohlo by to zainteresované strany povzbudit k tomu, aby strategii pro region Baltského moře opět podpořily, a to i v tomto velice složitém období a do budoucna. Stejně jako se v regionu Baltského moře testovala makroregionální spolupráce v podobě strategie pro region Baltského moře, by se zde mohlo poprvé vyzkoušet také uplatňování zásady partnerství.

3.12

Níže je v příloze uvedena dohoda ohledně partnerství a víceúrovňové správy, jíž docílily Rada a Evropský parlament a jež by mohla být základem pro akt v přenesené pravomoci, kterým by byl zaveden pozměněný kodex chování o partnerství.

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/6

1.1

Téma zaměstnanosti žen by se nemělo nadále otevírat jako další diskuse o rovnosti žen a mužů, ale mělo by se chápat jako hospodářský imperativ nezbytný k tomu, aby se do Evropské unie vrátila prosperita a pracovní příležitosti, a sociální nezbytnost k řešení demografických, sociálních a environmentálních otázek spojených se zajištěním udržitelného růstu.

1.2

Zvýšení zaměstnanosti žen již významně přispělo k hospodářskému růstu v posledních 50 letech. Má-li však být plně využit potenciál podílu žen na hospodářském růstu, je nutné zavést cílenější opatření na úrovni EU i členských států. Je nicméně důležité zajistit, aby takové strategie byly komplexní a zabývaly se nejen těmi nejvíce patrnými hospodářskými překážkami, ale řešily i systém daní, sociálního a důchodového pojištění, pracovní práva, rozhodovací postupy, podnikatelství, vzdělávání, stereotypní vnímání a násilí. Rovněž je zřejmé, že ženy i muži musejí sehrát svou úlohu, mají-li být tyto mnohostranné problémy úspěšně vyřešeny. Ženy a muži by se měli také podílet na dialogu a spolupráci příslušných zainteresovaných subjektů a na uplatňování osvědčených postupů.

1.3

Souběžně s konkrétními doporučeními uváděnými v dalším textu je nutné splnit tyto klíčové předběžné podmínky pro dosažení většího podílu žen na zaměstnanosti a hospodářském růstu:

2.1

Výbor je pevně přesvědčen, že hospodářský růst sám o sobě již nepostačuje k tomu, aby zajistil pokrok společenských celků, pokud nepodporuje začlenění a není udržitelný. Genderová rovnost se tak stává důležitou podmínkou dosažení takového pokroku. Zároveň by se měření HDP již nemělo zakládat výlučně na paradigmatu výroby a spotřeby, ale mělo by zahrnout ukazatele, jako je kvalita života a udržitelnost (v hospodářském, sociálním a environmentálním smyslu), aby bylo možné přejít k „vyváženějšímu politickému rozhodování“ (3).

2.2

Na genderovou rovnost se často pohlíží jako na překážku nebo náklad. Je nutné uvědomit si náklady spojené s nerovností a příznivý hospodářský účinek genderové rovnosti jako investice a produktivního faktoru.

2.3

Cílů strategie Evropa 2020 – zejména zvýšení míry zaměstnanosti 20–64letých na 75 % do roku 2020 a snížení počtu lidí ohrožených chudobou o přinejmenším 20 milionů – nelze dosáhnout bez většího zapojení žen do trhu práce a veřejného života. Kromě toho by dosažení plné konvergence míry participace představovalo v období do roku 2030 zvýšení HDP na hlavu o přibližně 12 % (4).

2.4

Vzhledem k ubývání obyvatelstva v produktivním věku (5) nemůže Evropa dosáhnout zamýšleného růstu, aniž by se zvýšil potenciál žen na trhu práce. V roce 2012 byla míra zaměstnanosti 20–64letých mužů 74,6 %, zatímco u žen to bylo jen 62,4 %. Pokud měříme zaměstnanost v ekvivalentu plných pracovních úvazků, jsou tato čísla ještě horší: současná úroveň zaměstnanosti žen činí 53,5 % celkové pracovní kapacity žen využité na plný úvazek (6).

2.5

Zvýšení zaměstnanosti žen již značně přispělo k hospodářskému růstu v posledních 50 letech. Je však třeba připomenout, že neplacená domácí práce žen se nebere v úvahu jako příspěvek ekonomice. Rozvoj pracovních příležitostí ve službách poskytovaných domácnostem by přispěl k transformaci této neviditelné formy práce na placená zaměstnání a vytvořil daňové výnosy, příspěvky do systému důchodového pojištění atd.

2.6

Výbor upozorňuje na skutečnost, že nezaměstnané ženy nejsou vždy zahrnuty ve statistikách a ne vždy se registrují jako nezaměstnané, ale představují nevyužitý potenciál. Snížení zaměstnanosti žen se totiž neprojeví přímo jako nezaměstnanost, ale jako nečinnost, nebo nezaměstnanost osob, které nikdy nebyly zaměstnané, anebo nehlášená práce, neboť „odrazující“ účinek vede k malé nabídce práce žen. Proto nemohou statistické údaje na celostátní ani na evropské úrovni realisticky ukázat skutečnou situaci. EHSV požaduje, aby byly statistické údaje o zaměstnanosti žen shromážděné a zpracované na evropské úrovni více rozčleněny podle odvětví soukromých služeb.

2.7

EHSV poznamenává, že roční analýza růstu by měla vytyčit cíle v oblasti zaměstnanosti žen (7), protože cílené politiky mohou překlenout genderové rozdíly a podpořit začlenění, což by významně zvýšilo růstový potenciál ekonomiky Evropské unie (8). Takové politiky, jež by (mimo jiné) zahrnovaly poskytování pečovatelských služeb pro závislé rodinné příslušníky a odstranění finančních prvků demotivujících druhého člena rodiny od výdělečné činnosti, mají zásadní význam pro zvýšení participace žen na trhu práce. Členské státy by měly takové politiky využít ke zlepšení zaměstnatelnosti a podpoře dostupnosti pracovních příležitostí a návratů do zaměstnání.

2.8

Přísná úsporná opatření vedou ke škrtům ve veřejném sektoru a službách a ženy jsou více ohroženy ztrátou zaměstnání, protože tvoří většinu pracovníků ve veřejném sektoru. Ke skupinám trpícím největším snížením životní úrovně v důsledku škrtů ve veřejných službách patří osamělí rodiče, z nichž většinu také tvoří ženy. Zároveň ženy představují většinu osob poskytujících neplacenou péči, takže je často na nich, aby řešily situaci při omezování služeb sociální péče (9). Komise by měla připravit obsáhlou studii o dopadech škrtů na rovnost příležitostí, aby bylo možné hledat kvalitnější řešení, a dále připravit výzkum dopadu úsporných opatření na kvantitu a kvalitu zaměstnanosti žen jak ve veřejném sektoru, tak v soukromých službách.

2.9

Stojí za povšimnutí, že tvůrci politik EU se soustředí na všeobecnou zaměstnatelnost, ale nehledají opatření, která by zapojila potenciál ekonomicky neaktivních žen, jež by mohly podstatně přispět k růstu EU.

2.10

EHSV doporučuje využívat fondy EU genderově citlivějším způsobem a vybízí instituce EU i členské státy, aby uskutečňovaly doporučení vytyčená v Hodnocení podpory genderové rovnosti Evropským sociálním fondem (10).

3.1

Vyšší dosažené vzdělání se zasloužilo přibližně o 50 % zvýšení HDP v zemích EU v letech 1960 až 2008 a asi polovina tohoto nárůstu je výsledkem zlepšení dosaženého vzdělání žen (11).

3.2

Zprávy EIGE (12) a OECD ukazují, že ženám se z řady důvodů nabízí menší počet pracovních příležitostí než mužům a jsou hůře placené za stejnou práci, přestože nyní ženy ve většině zemí EU dosahují vyššího vzdělání než muži.

3.3

Systematické genderové rozdíly (13) ve volbě oboru brání ekonomikám v plném využívání talentů, vyplývá z nich chybné rozložení lidského kapitálu a úbytek potenciálu inovací a hospodářského růstu. Instituce EU a členské státy by měly řešit genderové rozdíly ve vzdělávání tím, že budou vybízet ke změně postoje mezi studenty, učiteli, rodiči a v širší společnosti. Taková intervence by měla začínat již v raném věku studentů, dříve než se vyvinou stereotypy ve vnímání a hodnocení toho, v čem hoši nebo dívky vynikají a čím se rádi zabývají.

3.4

Výbor doporučuje věnovat zvláštní pozornost iniciativám a projektům financovaným s využitím nástrojů Evropské unie (financování z ESF, programů celoživotního učení atd.). Tyto nástroje by mohly být využívány k rozšíření možností žen vracejících se na trh práce, aby obnovily své dovednosti a získaly zaměstnání, nebo ke kariérnímu rozvoji žen.

4.1

Většina členských států EU má potíže se stárnutím obyvatelstva a současně nízkou mírou porodnosti. Při zachování stálého podílu mužů a žen na pracovní síle budou tyto faktory pro nadcházejících 20 let znamenat snižování počtu pracujících (14).

4.2

V evropských společenských uspořádáních je nutné dosáhnout trvalé změny převládajících genderových nerovností. Podpora lepší rovnováhy mezi prací a rodinným životem mužů je významným krokem k dosažení spravedlivějšího rozdělení placené a neplacené práce mezi ženami a muži. Spravedlivější sdílení rodičovské dovolené mezi oběma rodiči by omezilo faktory, jež demotivují zaměstnavatele od přijímání zaměstnankyň ve věku, kdy pečují o děti.

4.3

Změny poptávky na trhu práce – například užívání nových výrobních metod a odlišných pracovních podmínek, a především změna zaměření od výroby a zemědělství k službám – jsou významnými impulsy pro širší účast ženské pracovní síly a vedou k rostoucí poptávce po zaměstnávání žen.

4.4

Přestože práce na částečný úvazek motivovala více žen k oficiálnímu zaměstnání, z dlouhodobého hlediska může omezit možnosti odborné přípravy, vyhlídky na kariérní postup, ovlivnit výši starobního důchodu a zvýšit riziko chudoby nejen dočasně, ale i ve stáří. Patrné je to zejména u „nedobrovolných“ částečných úvazků, jejichž míra v posledních letech vzrostla (15), neboť jedním z důsledků krize je to, že jsou ženám nabízeny pracovní poměry na částečný úvazek a ony jsou nuceny je přijímat, neboť nemají jinou možnost uzavření pracovního poměru, anebo nechtějí ztratit svou práci. Pozornost by se měla věnovat velké nerovnováze v zaměstnávání žen a mužů na částečný úvazek (31,6 % žen a 8 % mužů). Měly by se odstranit všechny překážky bránící přechodu od částečného k plnému pracovnímu úvazku.

4.5

Výbor konstatuje, že důležitými faktory pro posílení účasti žen na trhu práce jsou politiky na podporu domácností rodin se dvěma výdělečně činnými osobami a pomoc zaměstnaným dospělým při zvládání rodinných závazků. Významnou úlohu hraje také vhodná kombinace peněžní i nepeněžní podpory.

4.6

Vyšší daňové sazby uplatňované vůči druhému výdělečně činnému členovi rodiny mohou snížit podíl pracovně aktivních žen, protože je odrazují od účasti na trhu práce (16). Je tedy třeba nastavit systémy zdanění a sociálního pojištění tak, aby druhé členy rodin neodrazovaly od výdělečné činnosti.

4.7

Zvláštní pozornost by se měla věnovat neoficiální práci bez jistoty pracovního místa včetně práce „na živnostenské oprávnění“. Častěji než muži pracují v těchto podmínkách ženy, a zvyšuje se tak pravděpodobnost jejich vykořisťování. Členské státy EU by měly bezodkladně ratifikovat Úmluvu MOP č. 189 o důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti (17), jež vytyčuje pracovní normy pro pracovníky v cizích domácnostech.

5.1

EHSV vyzývá tvůrce politik, aby omezili genderové nerovnosti odstraněním rozdílů mezi platy mužů a žen (dosahují v průměru 16,2 %) protože z rovnosti odměňování mají prospěch nejen ženy, ale celá společnost. Podle posouzení evropské přidané hodnoty (European Added Value Assessment) snížení tohoto rozdílu o jeden procentní bod zvyšuje hospodářský růst o 0,1 % (18).

5.2

EHSV rovněž vyjadřuje znepokojení nad mimořádnými rozdíly mezi důchody mužů a žen – v EU-27 se jedná průměrně o 39 % (19), což je více než dvojnásobek oproti rozdílu platů. Zvláště znepokojivá je neviditelnost tohoto problému. Ve většině zemí EU značné rozdíly nejen existují, ale také představují nesmírně komplexní problém, protože závisejí na historii zaměstnání (zejména rozdílech platů, délce pracovního úvazku a odpracovaných letech), na důchodových systémech, a zvláště na vlivu vývoje výdělku na výši důchodového zabezpečení a toho, v jakém rozsahu důchodové systémy kompenzují přerušení pracovní činnosti během péče o děti nebo závislé příbuzné.

5.3

EHSV je proto přesvědčen, že odstranění genderových rozdílů v platech a přidání „času na rodinu“ – péči o děti a starší osoby, asistenci členu rodiny při krátkém či dlouhém onemocnění atd. – do systémů důchodového zabezpečení mužů i žen (při zajištění možnosti, že by zaměstnanci mohli dostat rodinnou dovolenou na péči nebo asistenci) by omezilo genderové rozdíly důchodů (20).

6.1

Nedávná studie OECD (21) zdůrazňuje, že velké a hluboce zakořeněné genderové rozdíly existují také v podnikání, a to v mnoha podobách včetně subjektivních preferencí pro podnikání, velikosti podniku, finanční výkonnosti, přístupu k finančnímu kapitálu a jeho využití. Podnikatelky mají i jiné cíle než maximalizaci zisku a jejich širší měřítka výkonnosti svědčí o jejich podílu na sociálním a hospodářském rozvoji.

6.2

Větší podpora žen při zahájení podnikání a podpora růstu existujících firem vedených ženami může přispět (22) k vytváření pracovních příležitostí, větší inovativnosti, vyšší konkurenceschopnosti a vyššímu hospodářskému růstu a snížení sociálního vyloučení. Jsou nutná významná opatření, jež by využila plný potenciál podniků v oblasti udržitelného hospodářského růstu a vytváření pracovních příležitostí v Evropě – zejména po krizi.

6.3

EHSV již navrhnul následující kroky, jež je třeba učinit k podpoře podnikatelství žen na úrovni EU (23):

7.1

Mezinárodní studie (24) potvrzují, že ženy v řídicích pozicích mají kladný vliv na výkonnost financí společnosti, podnikovou kulturu, styl řízení a odolnost vůči krizi. Ženy tolik neriskují a preferují udržitelný rozvoj, avšak bariéry bránící dosažení genderové rovnosti v rozhodování jsou daleko obtížněji překonatelné, než se otevřeně připouští.

7.2

EHSV doufá, že budou všemi veřejnými a soukromými rozhodovacími orgány v duchu samoregulace přijaty minimální normy rovné spoluúčasti na rozhodování. Kotované společnosti a všechny orgány veřejného sektoru by měly podporovat transparentní postupy výběru a jmenování, kulturu začlenění a svobodu volby. Těžko však bude něčeho podstatného dosaženo bez vůle mužů i žen přistoupit k pozitivní akci.

7.3

EHSV by politikům a podnikům doporučil, aby přezkoumali následující témata s cílem zajistit dosažení genderové rovnováhy ve všech rozhodovacích orgánech:

7.4

Aby mohla být provedena Strategie pro rovnost žen a mužů (2010–2015) (25), vyzývá EHSV k rovnému zastoupení mužů a žen ve veřejném životě, zvláště v politice, protože současné nedostatečné zastoupení žen omezuje jejich práva na spolurozhodování (26). Příkladem by měly jít instituce EU a členských států, stejně jako organizace sociálních partnerů, a měly by zavést cíle genderové rovnosti ve svých politických a administrativních orgánech, především na nejvyšších úrovní.

8.1

Dostupnost zařízení péče zejména o malé děti s celodenním provozem je významným faktorem ovlivňujícím účast žen na trhu práce. Navýšení veřejných výdajů na péči o děti má přímou návaznost na nárůst zaměstnanosti žen na plný pracovní úvazek (27).

8.2

Dosažení barcelonských cílů je proto nutností. Podle nedávné zprávy Komise však v roce 2010 dosáhlo barcelonských cílů u dětí do 3 let pouze 10 členských států. Téhož roku v kategorii dětí od 3 let do věku zahájení povinné školní docházky dosáhlo 90 % cíle jen 11 členských států (28).

8.3

Vzhledem k tomu, že členské státy s nejvyšší mírou porodnosti také dělají nejvíce pro nalezení rovnováhy pracovního a rodinného života rodičů a mají vysokou míru zaměstnanosti žen (29), měly by členské státy nabízet efektivnější, finančně dostupnou, přístupnou a kvalitní podporu rodin s dětmi prostřednictvím politik (30), jako jsou následující:

9.1

Přestože se dosažená úroveň vzdělání děvčat během minulých desetiletí zvýšila, což posílilo potenciál žen z hlediska výdělků, zůstávají společenské postoje k práci žen a střetávání rodinných hodnot s rovností překážkami při úsilí o genderovou rovnováhu na trhu práce.

9.2

EHSV je zejména znepokojen diskriminací žen, které jsou zdravotně postižené nebo náležejí k přistěhovaleckým nebo etnickým menšinám. V tomto smyslu vyzývá k rychlému provedení směrnice o rovném zacházení (31).

9.3

Násilí páchané na ženách je nejen neospravedlnitelný sociální jev, ale působí také velké hospodářské škody. Odhaduje se, že násilí páchané na ženách způsobuje v 47 členských státech Rady Evropy škody přesahující 32 miliard EUR ročně (32). Veřejné politiky čelící genderovému násilí musejí sehrát důležitou úlohu; tradiční vnímání ženské role ve společnosti je možné změnit, jen pokud budou mít ženy přístup k moci za rovných podmínek s muži.

9.4

V podpoře genderové rovnosti mají zásadní význam mediální obory. Média sociokulturní vzorce chování a normy nejen reflektují, ale také vytvářejí, a jsou mocným aktérem utváření veřejného mínění a kultury. Právě média jsou zdrojem širšího pochopení komplexnosti genderové rovnosti napříč všemi společenskými subjekty, včetně tvůrců politik a veřejnosti. Proto je naléhavě nutné bojovat proti přetrvávajícím nerovnostem projevujícím se nedostatečným zastoupením (především ve vyšších pozicích), překážkami postupu a nízkými platy (v porovnání s muži) v mediálních oborech (33).

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/11

1.1

EHSV evropským institucím a tzv. „otevřené pracovní skupině“ ustavené 67. Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 17. prosince 2012 doporučuje uplatňovat a prosazovat metodu posouzení ekonomického, sociálního a environmentálního dopadu ex ante, a to jak ve fázi vymezení cílů udržitelného rozvoje, tak v průběhu světového jednání o cílech, jež mají být všeobecně použitelné, abychom získali prostředky k vyvážení pozitivních i negativních rozdílů, které se mohou objevit nebo se paralelně vyskytovat mezi odvětvími, zeměpisnými oblastmi či okruhy činností.

1.2

Všechny sociální programy, které jsou klíčové k dosažení všech cílů udržitelného rozvoje, ať již jsou zaměřeny na vzdělávání či zdraví nebo jsou určeny mladým lidem bez zaměstnání, by měly být rozpočtových škrtů přednostně ušetřeny.

1.3

ESHV vítá, že EU hodlá dostát závazku provádět svoji strategii Evropa 2020 v rámci evropského semestru a využít této příležitosti k tomu, aby jí vypracováním sociální, ekonomické a environmentální strategie „bez bariér“ a evropské strategie pro integrovaný udržitelný rozvoj dala smysluplný rozměr.

1.4

Doporučuje, aby evropská občanská společnost byla zapojena prostřednictvím organizací občanské společnosti, sociálních partnerů, národních HSR a podobných institucí.

1.5

Vyzývá členské státy a evropské instituce, aby:

1.6

EHSV vyzývá EU, aby:

2.1

Rozhodnutí zahájit proces vedoucí ke stanovení cílů udržitelného rozvoje bylo jedním z hlavních výstupů konference Rio+20. Tento proces započal v lednu 2013 zřízením otevřené pracovní skupiny mezivládního charakteru, jejímž úkolem je předložit v období mezi zářím 2013 a zářím 2014 zprávu a návrh Valnému shromáždění Organizace spojených národů. Dle výsledného dokumentu konference Rio+20 by tento proces měl být koordinován s činnostmi, které se vztahují k programu rozvoje po roce 2015.

2.2

Předkládané stanovisko souvisí se stanoviskem specializované sekce NAT z vlastní iniciativy k tématu Zelená ekonomika – podpora udržitelného rozvoje v Evropě (1), které EHSV přijal v červnu 2013, a stanoviskem specializované sekce REX Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost (2). Z hlediska udržitelného rozvoje v Evropě by měl být zachován a konsolidován evropský sociální model, který je neodmyslitelně spjat s dosažením přechodu na ekologické hospodářství. Očekávání mezinárodní dohody o vymezení cílů udržitelného rozvoje nesmí být záminkou k tomu, aby byly odloženy či omezeny závazky rozvinutých zemí týkající se politik rozvojové pomoci a spolupráce.

2.3

V dopise se žádostí o vypracování tohoto průzkumného stanoviska Komise spojuje cíle v oblasti udržitelného rozvoje, zelenou ekonomiku podporující začlenění a vymýcení chudoby. Žádá, aby se prozkoumalo, jak by bylo možné do budoucích všeobecných cílů v oblasti udržitelného rozvoje úspěšně integrovat ekonomický, sociální a environmentální rozměr. Při té příležitosti by ocenila, kdyby mohly být do diskuse vneseny názory mezinárodních protějšků EHSV.

2.4

EHSV v rámci dvou schůzí svého Střediska pro sledování udržitelného rozvoje uspořádal slyšení zástupců takzvaných hlavních skupin uznaných OSN na konferenci Rio+20.

2.5

OSN zřídila skupinu na vysoké úrovni složenou ze zástupců vlád, jež by měla předložit první zprávu v září 2013. Achim Steiner, zástupce generálního tajemníka OSN a výkonný ředitel Programu OSN pro životní prostředí, vystoupil 14. května před EHSV a dalšími zástupci občanské společnosti s tématem „Pokrok v oblasti udržitelného rozvoje po konferenci Rio+20“. Zdůraznil, že konzultační proces o cílech udržitelného rozvoje musí být plně inkluzivní a musí zahrnovat vlády, občanskou společnost i soukromý sektor. Kitty van der Heijden, velvyslankyně Nizozemska pro otázky udržitelného rozvoje a členka „otevřené“ pracovní skupiny, se rovněž podělila o svoji zkušenost z pracovní skupiny zřízené OSN.

—

vycházet z Agendy 21 a Johannesburského prováděcího plánu;

—

opírat se o dříve přijaté závazky;

—

zaměřit se na oblasti, které jsou pro dosažení udržitelného rozvoje prioritní, v souladu s výsledným dokumentem;

—

věnovat vyváženou pozornost třem prvkům udržitelného rozvoje a vazbám, které mezi nimi existují;

—

být v souladu s rozvojovým programem OSN pro období po roce 2015 a být do tohoto programu začleněny;

—

neodvádět pozornost ani úsilí od dosahování rozvojových cílů tisíciletí;

—

počítat dle potřeby s aktivní účastí všech zainteresovaných stran v procesu.

3.3.1

Například podle organizace Oxfam International (Rozvojové cíle po roce 2015 – postoj Oxfam International, leden 2013) musí rámec po roce 2015 podporovat tuto vizi a v souladu s ní stanovit cíle a popsat kroky k jejímu uskutečnění. Dosažení blahobytu pro všechny v mezích možností naší planety by vyžadovalo zásadní změnu zaměření hospodářského, sociálního a politického vývoje.

3.3.2

Z jednání o období po roce 2015 podle této nevládní organizace dosud není jasné, jaká by měla být úloha rámce a jakým konkrétním způsobem může tento rámec změnit situaci osob žijících v chudobě. Abychom mohli cíle přesně vymezit, je třeba dohodnout se na způsobu, jakým jich bude dosaženo. Tyto cíle musejí podněcovat politickou vůli a veřejné iniciativy zaměřené na vymýcení chudoby a nerovností a na ochranu planety, a to tak, že:

3.4.1

Dosáhnout udržitelného oživení reálné ekonomiky by bylo možné pouze za předpokladu, že bude uplatňován model výroby založený na efektivnějším využití zdrojů. Aby Evropa dosáhla širších cílů v oblasti klimatu do roku 2050, musela by podporovat svoji průmyslovou základnu a příslušná odvětví a dovednosti. Zároveň je třeba, aby podpořila komplexnější a ambicióznější evropský politický rámec v oblasti klimatu.

3.4.2

Především je třeba vědět, jak hospodářství s efektivním využíváním zdrojů a nízkými emisemi CO2 docílit a jakým způsobem tento přechod řídit. Bylo by třeba klást důraz na dva aspekty: průmyslovou politiku vedoucí k dosažení zelené ekonomiky, jež si zachovává svoji průmyslovou základnu, a perspektivy pracovních příležitostí v této oblasti (Béla Galgóczi: Greening industries and creating jobs, Evropský odborový institut, 2012).

3.4.3

Průmysl hraje zásadní úlohu v oblasti výzkumu a vývoje, obchodu a v menší míře i investic. Přechod na nízkouhlíkovou formu rozvoje, jež umožní zlepšení energetické účinnosti, ocenění udržitelné práce a ochranu zdraví, je klíčový.

3.4.4

Evropa má v současné době míru růstu, která patří mezi historicky nejnižší od roku 1929. Jsou zde však dva zásadní faktory, jež jsou k dosažení cílů udržitelného rozvoje nezbytné: 1) nízké emise CO2 2) demokracie.

3.4.5

EU hodlá pokročit se svým úsilím v oblasti výzkumu a vývoje, vytvořit nezbytný počet pracovních míst pro své obyvatelstvo v produktivním věku a vypořádat se s budoucími potřebami rozvoje, jež díky vyšší míře růstu na jiných kontinentech vyvstanou v oblasti služeb, vzdělávání, zdraví, životního prostředí, dopravy, energetiky, bydlení, urbanizace, zemědělství a výživy atd.

3.5.1

Mezinárodní měnový fond (MMF) uznal, že léčba pomocí úsporných opatření byla radikálnější, než původně předpokládal. Dobrým ponaučením, jež z toho plyne, je skutečnost, že léčebnou dávku je třeba snížit. Všechny klíčové sociální programy, které jsou zaměřeny na vzdělávání či zdraví nebo jsou určeny mladým lidem bez zaměstnání, by měly být rozpočtových škrtů ušetřeny. Potřeba financování v členských státech EU je po mezinárodní finanční krizi výrazná a refinancování reálné ekonomiky není dohodou Evropské rady o víceletém finančním rámci EU dostatečně pokryto. Opatření doporučená trojkou Světová banka – MMF – Rada EU neumožňují vytvořit nezbytné podmínky pro hospodářské oživení, které bude založené na trvalém a udržitelném růstu.

3.5.2

Na inteligentní sociální politiky – například programy, které pomáhají nezaměstnaným hledat práci, nebo systémy, jež poskytují sociální zabezpečení nejzranitelnějším členům naší společnosti – nelze nahlížet pouze jako na náklady. Je to investice do naší budoucnosti.

3.5.3

Krizi silně pocítili zejména mladí lidé v celé eurozóně. Nezaměstnanost mládeže dosáhla 22 % a v některých zemích, jako například Španělsko nebo Řecko, dokonce překročila hranici 50 %. V roce 2010 přesahoval podíl zaměstnání na dobu určitou u mladých lidí ve věku mezi 15 a 24 lety 50 % a někde dosahoval až 70 % (agentura Eurofound, třetí evropský průzkum kvality života, 2012).

3.5.4

Lidé ve všech zemích zaplatili vysokou cenu, aby napravili katastrofální následky jednání finančního světa, které se ukázalo jako nezodpovědné.

3.5.5

Je třeba, aby EU posílila sociální rozměr, zejména pokud jde o sociální dialog, jak stanovuje plán pro dokončení evropské hospodářské a měnové unie. Měla by pomoci členským státům zavést systémy záruk pro mladé lidi, zlepšit průmyslovou diverzifikaci a inovace, posílit efektivitu služeb trhu práce, zvýšit tvorbu pracovních míst a posílit sociální investice (ILO, Guy Ryder: Jobs, social inclusion and growth should top EU agenda, 14. února 2013).

4.1

Z prvních slyšení pořádaných EHSV je zřejmé, že vztah mezi příspěvky občanské společnosti shromážděnými EU a těmi, jež shromažďuje prostřednictvím přímé konzultace systém OSN, není tak srozumitelný a transparentní, jak je evropský občan oprávněn očekávat. Příspěvky organizací zastupujících občanskou společnost jsou postaveny vedle příspěvků vlád a nátlakových skupin hájících soukromé zájmy a stanovený harmonogram ponechává pouze malý prostor k diskusím, jež by zohledňovaly nezávislost organizací a autonomii sociálního dialogu. Činnosti prováděné v návaznosti na konferenci Rio+20 a „otevřené“ pracovní skupiny také vzbuzují dojem, že existuje předem stanovená vize, jako by vše již bylo naplánováno někde jinde.

4.2

EU se naštěstí rozhodla celý proces realizovat prostřednictvím ekologizace strategie Evropa 2020 a evropského semestru s cílem vytvořit harmonizovaný evropský příspěvek, v rámci kterého bude Evropa celosvětově jednat a vystupovat jednotným způsobem.

4.3

Je důležité, aby v klíčových oblastech politiky byla věnována pozornost otázkám spojeným s udržitelným rozvojem. Aktuálně se jedná o strategii Evropa 2020 a evropský semestr, jenž je hlavním řídícím prvkem této strategie.

EHSV velmi uvítal prohlášení Komise a Rady, že Evropská unie zamýšlí prostřednictvím strategie Evropa 2020 vypracovat a realizovat závěry a postupy, jež byly dohodnuty na konferenci Rio+20. EHSV vyvine maximální úsilí pro to, aby zajistil, že tomu tak skutečně bude (Rada Evropské unie: Rio+20 – výsledky konference OSN o udržitelném rozvoji konané v roce 2012 a navazující kroky, závěry Rady, 25. října 2012, 15477/12).

4.4

EHSV pozorně sleduje, jak se rozšiřuje okruh subjektů, které jsou zapojeny do procesu evropského semestru. Generální ředitelství pro životní prostředí se tento rok zapojuje aktivněji než kdykoli předtím. Rada pro životní prostředí v prosinci loňského roku poprvé projednala roční analýzu růstu. EHSV se bude snažit zajistit, aby občanská společnost měla možnost tento proces obohatit o témata týkající se udržitelného rozvoje, a to na úrovni vnitrostátních hospodářských a sociálních rad, z nichž některé již disponují odbornými znalostmi v této oblasti, a dále prostřednictvím vnitrostátních rad pro udržitelný rozvoj.

4.5

Pokud jde o roční analýzu růstu, je třeba říci, že nevytváříme dostatečně jasnou souvislost mezi různými druhy krizí, tj. finanční, hospodářskou, sociální, ale také ekologickou, ani si nejsme dostatečně vědomi toho, že je nezbytně nutné výrazně zvýšit povědomí o otázkách životního prostředí prostřednictvím transformace celého našeho hospodářství, a to nikoli navzdory krizi, ale právě a především kvůli ní. Již není možné jít stejnou cestou jako doposud.

4.6

Evropská unie musí v rámci analýzy ročního růstu vystupovat jednotně. Není možné, aby se EU zapojila do světového jednání o ekologizaci hospodářství a nevěnovala tomuto tématu pozornost ve svých hlavních dokumentech o hospodářské politice.

4.7

Absence kvalifikované zmínky o konceptu růstu v této souvislosti rovněž budí rozpaky. Jak může být EU průkopníkem v mezinárodní diskusi o ukazatelích nad rámec HDP a odkazovat se ve své analýze růstu výlučně na HDP? Dokument se sice zabývá sociálními problémy, není v něm však přímo uveden cíl dosažení spokojeného života v mezích zdrojů naší planety (což je mimochodem název sedmého akčního programu pro životní prostředí).

4.8

Diskuse o možnostech zavedení dalších ukazatelů může naštěstí čerpat z celé řady příspěvků a musí nyní směřovat k realizaci založené na dialogu, ve kterém budou mít institucionální subjekty a zástupci občanské společnosti rovnocenné postavení, a to v rámci přístupu, jenž umožní zapojení všech zúčastněných stran do rozhodovacího procesu.

4.9

EHSV konstatuje, že zrušení dotací škodících životnímu prostředí a zavedení ekologických daní se stalo nedílným prvkem roční analýzy růstu a konkrétních doporučení členským státům a že v letošním roce byly zmíněny i otázky týkající se nakládání s odpady a odpadními vodami a zlepšení recyklace.

5.1.1

Snižování chudoby je otázkou rovnosti a spravedlnosti, jež se týká přístupu ke službám, jako je například zdravotní péče, vzdělávání nebo zaměstnání. Vymezení rozvojových cílů tisíciletí kladlo příliš velký důraz na dárce. V budoucím rámci bude třeba zajistit:

5.1.2

Rozvojové cíle tisíciletí měly díky časově omezenému přístupu a zaměření na výsledky významný dopad na politiky v oblasti mezinárodního rozvoje. Tím, že se soustředily na omezený soubor měřitelných cílů, umožnily zvýšit rozvojovou pomoc a lépe ji cílit. S blížící se lhůtou pro jejich splnění, která je stanovena na rok 2015, se nicméně zdá být zjevné, že cíle přinesou omezené výsledky, vykazující úspěchy i neúspěchy.

5.1.3

Stávající soubor cílů tisíciletí musí být doplněn o cíle udržitelného rozvoje. Mezi cíli udržitelného rozvoje a rozvojovými cíli tisíciletí existují dva zásadní rozdíly: cíle udržitelného rozvoje mají celosvětový dosah (na rozdíl od rozvojových cílů tisíciletí, které se zaměřují především na jižní část planety) a jsou obohaceny o rozměr přesahující všeobecnou normu snižování chudoby (přírodní zdroje, spotřeba, výroba, energie, lidská práva atd.)

5.1.4

Dva nadcházející roky budou pro vymezení příštího programu rozvoje klíčové. Oba procesy – přepracování rozvojových cílů tisíciletí a vymezení cílů udržitelného rozvoje – musejí poskytnout hlavní směry pro architekturu udržitelného rozvoje po roce 2015.

V rámci těchto směrů by do veřejných politik mělo být průřezově začleněno financování v oblasti rovnoprávnosti žen a mužů jakožto prvního aspektu boje proti chudobě a nerovnostem (4).

Jedná se o obrovský úkol, který musí být založen na větším důrazu na lidská práva a na zapojení organizací občanské společnosti do rozhodovacího procesu, s cílem zajistit přístup orientovaný na hospodářství a služby coby prostředek lidského rozvoje (5).

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/16

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) soudí, že problematika zajištění dodávek potravin musí být jakožto východisko strategie celosvětové stability středem pozornosti politik Evropské unie.

1.2

EHSV sice souhlasí s Evropskou unií v nutnosti omezit závislost na dovozu fosilních paliv, nicméně v souvislosti s diskusí „potraviny versus palivo“ vyzývá Komisi, aby se přednostně zabývala zajištěním dodávek potravin, ochranou půdy, konkurenceschopností evropského zemědělství a využitím půdy (1) v úzkém vztahu mezi zajištěním dodávek potravin a výrobou bioenergie (2).

1.3

EHSV se domnívá, že budoucnost Evropské unie musí být založena na sociální, hospodářské a environmentální udržitelnosti a že výroba energie z obnovitelných zdrojů musí být úzce provázána se splněním těchto cílů.

1.4

EHSV souhlasí s rozhodnutím Komise zahrnout do směrnic 98/70/ES a 2009/28/ES závazná ustanovení pojednávající o změnách ve využití půdy, neboť biopaliva se v současnosti vyrábějí ze zemědělských plodin.

1.5

EHSV potvrzuje to, co již uvedl ve stanovisku TEN/502 (3), totiž že nesouhlasí s rozhodnutím Komise hodnotit „nepřímou změnu ve využívání půdy“ na základě fosilních a biogenních zdrojů energie a brát přitom v úvahu pouze emise skleníkových plynů a opomíjet otázky jako zabezpečení dodávek energie či vliv fosilních zdrojů energie.

1.6

EHSV souhlasí s návrhem Komise omezit výrobu biopaliv z potravinových plodin se zohledněním již učiněných investic a prostřednictvím pobídek podpořit „moderní“ paliva, nicméně se domnívá, že výroba paliv druhé generace, při níž se využívá dřevo a sláma, by mohla omezit ukládání uhlíku, a způsobit tak zvýšení CO2  (4).

1.7

Podle EHSV by hodnocení dopadlo jinak, kdyby se jako surovina k výrobě biopaliv využívaly i mikrořasy. Přestože se s nimi zatím na trhu neobchoduje, výhledově by na rozdíl od paliv první generace mohly rozprášit obavy ohledně konkurenčního boje o půdu a vodní zdroje.

1.8

V této souvislosti EHSV v plném rozsahu potvrzuje závěry konference EHSV o zajištění dodávek potravin z roku 2011: výroba biopaliv se musí řídit společnými zásadami a být předmětem hodnotících environmentálních studií, do jejichž přípravy budou úzce zapojena místní společenství, což bude zárukou důsledného zohlednění práva na potraviny.

1.9

Vzhledem k tomuto hodnocení EHSV doporučuje Komisi, aby na evropské úrovni zavedla nástroje jako Operator Level Indicators, které umožní posoudit potenciální dopad projektů v oblasti bioenergie na zajištění dodávek potravin v jednotlivých členských státech.

2.1.1

Energetický systém prochází na mezinárodní úrovni velmi obtížnou fází zapříčiněnou nejen celosvětovou hospodářskou krizí, ale především geopolitickou situací zemí v severní Africe a na Blízkém východě.

2.1.2

OECD uvedla, že v roce 2009 klesla spotřeba energie v celosvětovém měřítku o 4,4 %, v USA o 5 % a v EU o 5,5 %, zatímco v zemích, které nejsou členy OECD, se poptávka po energii zvýšila o 2 %. V souvislosti s tímto hodnocením je třeba vzít v potaz havárii v jaderné elektrárně v japonské Fukušimě, která některé členské státy, mj. Německo, přiměla k tomu, že přestaly využívat jadernou energii.

2.1.3

Evropa v současnosti dováží 80 % ropy, 60 % zemního plynu a 40 % uhlí nezbytných k uspokojení své potřeby energie, jež se odhaduje na 1 583,3 milionů tun ropného ekvivalentu (Nomisma). Neobnovitelné zdroje energie se na spotřebě energie podílejí 91 % (ropa 36,6 %, zemní plyn 24,5 %, uhlí 15,7 %, jaderná energie 13,6 %) a obnovitelné zdroje energie 9 % (6,1 % biomasa, bioplyn, komunální odpad, 1,7 % vodní energie, 0,7 % větrná energie, 0,3 % geotermální energie, 0,1 % fotovoltaická a solární energie).

2.1.4

Evropa stále více závisí na dovozu energie. EU-28 bude v roce 2030 k uspokojení svých potřeb dovážet 84 % zemního plynu, 59 % uhlí a 94 % ropy (EREC). Pokud jde o rok 2009, odvětvím s nejvyšší spotřebou energie byla doprava – 33 %, bydlení představovalo 26,5 %, průmysl 24,2 %, služby 14 % a na posledním místě zemědělství s 2,3 %.

2.1.5

Cíle, jichž chce EU dosáhnout, lze shrnout následovně:

2.2.1

Energetický systém založený na využívání fosilních paliv v posledních letech projevil mnoho problematických aspektů, které zpochybňují jeho udržitelnost do budoucna i zabezpečení dodávek energie, takže je nutné se zaměřit na hledání bezpečných zdrojů energie v rámci kontrolovaného systému dovozu energie.

Vzhledem k neustálému růstu poptávky po energii(IEA) budoucí nezadržitelné vyčerpání zásob fosilních zdrojů ohrožuje schopnost uspokojit rostoucí potřebu energie. Příčinou tohoto vyčerpání je neobnovitelnost fosilních zdrojů energie. Proces jejich přeměny vyžaduje extrémně dlouhou dobu, která není slučitelná s energetickými nároky dnešní společnosti.

2.2.2

Hlavní obnovitelné zdroje energie jsou tyto:

Toto není vyčerpávající přehled všech možných zdrojů, zejména vezmeme-li v potaz výsledky vědeckého výzkumu.

2.2.3

Bioenergii lze definovat jako energii získanou z biomasy a na základě jejího skupenství ji rozdělovat na:

2.2.4

Obnovitelným zdrojem energie, který se již účinně uplatňuje, je biomasa. Ta obsahuje všechny látky organického původu, které v procesu chlorofylové fotosyntézy přímo či nepřímo nahromadily sluneční energii. Biomasa pochází z energetických plodin nebo z organického odpadu pocházejících z lesních produktů nebo z technologické transformace zemědělských produktů.

2.2.5

Na celosvětové úrovni pochází zhruba 50 % potenciálně dostupného odpadu z lesů, zbývajících 50 % pochází ze zemědělství, kde mají velký význam zařízení, jež využívají biomasu z rostlinné a živočišné výroby (IEA).

—

Kjótský protokol, který vstoupil v platnost 21. března 1994;

—

program ALTENER na podporu obnovitelných zdrojů energie (rozhodnutí Rady 1993/500/EHS);

—

zelená kniha o obnovitelných zdrojích energie (1996);

—

bílá kniha stanovující cíl využívat do roku 2010 12 % energie z obnovitelných zdrojů;

—

směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie;

—

směrnice 2003/30/ES o podpoře užívání biopaliv;

—

směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny;

—

COM(2005) 628 final – Akční plán pro biomasu;

—

COM(2006) 34 final – Strategie Evropské unie pro biopaliva;

—

zelená kniha Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii (2006);

—

balíček o energetice a klimatu (20-20-20), Evropská rada, 9. března 2007; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Text s významem pro EHP);

—

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udržitelnější budoucnosti, COM (2006) 848 final;

—

sdělení Komise Podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů energie SEC(2005) 1571 – COM (2005) 627 final.

3.1.1

Socioekonomické dopady bioenergie z velké části závisejí na nákladech – pobídkách, nákladech strukturálních nedostatků – a přínosech – souvisejících oblastech, vlivu snížení CO2 na HDP, dopadech na zaměstnanost, omezení rizika paliv, odstranění nákladů na nakládání s odpady, výrobě hnojiv a dalších vedlejších produktů (ALTHESYS). Navíc když je cena ropy vyšší než 70 USD za barel, začne být výroba bioenergie konkurenceschopná.

3.1.2

Současný systém výroby biomasy pro energetické účely má územní dopady, dopady na hospodářství, na ceny i na společnost jako celek. EHSV se domnívá, že tyto dopady je třeba zhodnotit, aby bylo možné napravit neúčinnost a narušení trhu.

3.1.3

EHSV se domnívá, že rozvoj bioenergie má vliv na zajišťování dodávek potravin, a to z důvodů úzce souvisejících s cenami a s územními faktory. Hlavní přímý vliv na ceny souvisí s poptávkou po biopalivech, neboť energetické trhy jsou z hlediska hodnoty větší než trhy zemědělské. Ceny energie určují zemědělské ceny energetických plodin, jelikož zvýšení poptávky po energii, k jejíž výrobě se využívají zemědělské produkty, určuje minimální ceny cukru, kukuřice a řepky a jejich maximální cenu, při jejímž překročení přestává být konkurenceschopné využívání zemědělských plodin na rozdíl od jiných zdrojů energie, jako je větrná energie, fotovoltaická energie či geotermální energie. Kromě toho je třeba upozornit na obecný problém, že vyšší ceny energie způsobují růst cen v zemědělské výrobě.

3.1.4

Jako potenciálně možné řešení se nabízí bioenergie, která by mohla být vzpruhou pro hospodářsky slabé oblasti s velmi nízkou zemědělskou produkcí, zejména při rozšiřování řetězců v jednotlivých fázích produkce, sklizně, přepravy a zpracování. Také z hlediska ekonomiky a zaměstnanosti lze rozeznat pozitivní cíle: podle sdělení Komise COM(2005) 628 final, Akční plán pro biomasu, byla přímá zaměstnanost v roce 2010 vyčíslena na 300 000 nových pracovních míst, především ve venkovských oblastech.

3.1.5

Využití zalesněných ploch pro energetické účely může umožnit obnovu zemědělsko-lesnických „územních společenství“, kde se bude více dbát na ochranu lesů a péči o ně. Kromě toho by se mohla zvýšit schopnost lesních ekosystémů zastávat své hlavní funkce, které spočívají v produkci dřevní biomasy a v ochraně přírodního bohatství a úrodnosti půdy.

3.2.1

EHSV lituje, že stejně jako v minulých letech v případě ropy nejbohatší země, které mají nedostatek orné půdy k zajištění dodávek potravin pro své obyvatelstvo, nadnárodní společnosti a státní investiční fondy mohutně investují do využívání půdy v třetích zemích. Hrozí tedy, že začne „zabírání půdy“, což by mohlo zničit původní venkovská společenství a poškodit zemědělství a lesní hospodářství místního obyvatelstva. EHSV se domnívá, že tato situace v žádném případě není ukázkou udržitelného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje.

3.2.2

Konflikt ve využívání půdy je výbušným tématem především v rozvojových zemích nebo v zemích, kde se nacházejí obrovská řídce osídlená území (Brazílie nebo stát Iowa v USA). Podstata konfliktu ve využívání půdy, třebaže ji lze vytušit, může dostat jasnější kontury, vezme-li se v úvahu, že k výrobě 25 galonů bioethanolu je zapotřebí takové množství kukuřice, která by uživila jednu osobu po celý rok (World Watch Institute).

3.2.3

Konflikt ve využívání půdy je problém, který souvisí s dovozem biopaliv ze strany Evropské unie a se zajištěním dodávek potravin v rozvojových zemích především v Africe a v jihovýchodní Asii a je zapříčiněn tlakem spojeným s vlastnictvím půdy vzhledem k neexistenci pozemkových knih a zvykového práva.

3.2.4

EHSV souhlasí se Strategií Evropské unie pro biopaliva obsaženou v dokumentu COM(2006) 34 final především v tom tvrzení, že je nezbytné, aby se na výrobu surovin pro biopaliva uplatňovaly přiměřené minimální environmentální normy, přičemž určité obavy vyvolává využívání půdy vyjmuté z produkce potravin z důvodu možného negativního vlivu na biologickou rozmanitost a na půdu.

3.3.1

V dnešním stále více se rozvíjejícím světě se neustále zvyšuje nekontrolované využívání vodních zdrojů. Jeho příčinou je růst světové populace a její rozmístění, změna stravovacích návyků a význam biopaliv. Stávající strategie pro rozvoj biopaliv zcela jistě prohloubí krizi vodních zdrojů a přístup k nim by se mohl stát omezujícím faktorem rozvoje produkce surovin, jako je kukuřice a cukrová třtina.

3.3.2

EHSV se domnívá, že co se týče plodin určených na biopaliva, měla by se pozornost zaměřit na nezavlažované plodiny, které se mohou rozšířit i ve vnitrozemí a ve znevýhodněných oblastech. K výrobě 1 litru bionafty je totiž zapotřebí 4 000 litrů vody nutných k zavlažování plodin a při chemickém procesu přeměny.

3.4.1

Existují potenciální rizika v souvislosti s nepatřičným využíváním půdy, především v zemědělských oblastech, a to jak pro výrobu potravin, tak u bionergií, jako např.:

3.4.2

EHSV se naopak domnívá, že racionální využívání půdy úzce spojené s uplatňováním osvědčených zemědělských postupů z EU, založených na pěstování plodin určených k produkci různých druhů bioenergie, naopak může zvýšit biologickou rozmanitost a snížit homogenizaci krajiny. Podle EHSV je to v Evropě cesta, z níž není návratu.

3.4.3

V této souvislosti je nezbytné upozornit na biopaliva druhé generace, přestože se nabízejí k tomu, aby byla využívána průmyslovým a intenzivním způsobem, a zemědělci tak budou odsouzeni k úloze pouhých poskytovatelů těchto surovin, aniž by měli jakoukoli záruku finanční odměny. EHSV považuje za nutné vyvážit tuto úlohu zemědělců ve vztahu k produkci energetických plodin a jejich uvádění na trh, aby byly organizace producentů podpořeny ve všech článcích řetězce. Ty mohou již nyní hrát rozhodující roli při jednáních o uzavření vyvážených dohod s navazujícími články řetězce.

3.5.1

Plošné využívání pěstovaných energetických plodin vyžaduje udržitelnou správu lesních a zemědělských ploch. Výroba biomasy k energetickým účelům může mít pozitivní dopad na životní prostředí pouze v případě, že je prováděna správným způsobem. Například v důsledku opouštění venkovských oblastí se začaly projevovat destabilizující přírodní faktory. Půdě, která není chráněna pozitivní lidskou činností, může hrozit vyšší riziko sesuvů, desertifikace a požárů.

3.5.2

EHSV se domnívá, že k podpoře integrovaného rozvoje bioenergie v praxi je zapotřebí vypracovat model decentralizované výroby a krátký energetický řetězec s malými zařízeními na přeměnu lokálně vyrobené biomasy, což přinese užitek z hlediska dopadů na životní prostředí a skutečné možnosti přímého zapojení zemědělců do řetězce (jednotlivě nebo skupinově).

3.5.3

EHSV podporuje pokyny pro uplatňování osvědčených postupů, které vypracovala Evropská agentura pro životní prostředí pro různé bioenergetické plodiny, např.:

3.5.4

EHSV se domnívá, že rozvoj řádného energetického zemědělství může zvýšit neustálou přítomnost člověka v místě, a zajistit tak zhodnocení zdrojů a péči o ně, zejména co se týče lesních zdrojů.

3.5.5

V zemědělství lze navíc výrobu bioenergie částečně a kontrolovaně integrovat s produkcí potravin, a přispět tak k diverzifikaci tržních kanálů, usnadnit přechod ke stále konkurenčnějšímu zemědělství a nabídnout nekonfliktní řešení alokace zemědělských produktů v nových členských státech.

3.6.1

Existují velmi rozmanité postupy uplatňované při zkoumání dopadu bioenergie na životní prostředí, EHSV by zde chtěl vyzdvihnout dva:

3.6.2

Při posuzování environmentálních dopadů lze díky posuzování životního cyklu LCA (Life Cycle Assessment) určit a kvantifikovat konkrétní i potenciální energetickou a ekologickou zátěž v různých fázích cyklu výroby a spotřeby bioenergie. Tato technika umožňuje srovnat environmentální profil různých druhů bioenergie s profilem fosilních zdrojů, jež mají podobné funkce.

3.6.3

EHSV zastává názor, že postoj členských zemí organizace Global Bioenergy Partnership, mj. USA a Číny, které podepsaly mezinárodní dohodu o kontrole používání biopaliv a dopadech na životní prostředí a potravinovou rovnováhu, je v souladu s výše uvedenými zásadami. Každý členský stát bude moci měřit environmentální udržitelnost bioenergie na základě 24 dobrovolných kritérií a ukazatelů.

3.6.4

V této souvislosti má EHSV za to, že je při využívání přebývajících ploch určených k produkci surovin pro bioenergii třeba nejen zjistit environmentální, hospodářské a sociální požadavky, ale rovněž na základě faktoru ILUC (Indirect Land Use Change, nepřímé změny ve využívání půdy) ověřit, zda půda určená k pěstování energetických plodin může způsobit zvýšení CO2.

3.6.5

EHSV souhlasí s Komisí, že je třeba monitorovat rizika plynoucí z využívání biopaliv v dopravě (směrnice 2009/28/ES), omezit podíl biopaliv a biokapalin vyráběných z plodin určených k produkci potravin a upravovaných v závislosti na stupni dokonalosti různých technologií, a podpořit výrobu bioenergie z produktů, jež nevyžadují zabrání dalších ploch – např. ze spalování komunálního odpadu.

3.6.6

EHSV se domnívá, že využívání biopaliv první generace nesmí Evropskou unii odradit od investic do výzkumu nových, čistých zdrojů energie (5).

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/21

1.1

Ceny elektřiny, plynu, ropy a dalších paliv výrazně rostou a situaci podstatně zhoršuje sociální a hospodářská krize, jež se dotýká rostoucího počtu osob. Cílem tohoto stanoviska není zjistit důvody tohoto růstu cen, ale zabývá se návrhy na podporu koordinovaných evropských opatření, v souladu se zásadou subsidiarity, pro prevenci a boj s energetickou chudobou, podporu solidarity v této oblasti a lepší ochranu zranitelných občanů (evropských a jiných).

1.2

Vzhledem k významu této politické výzvy EHSV vyzývá k přijetí evropského závazku v oblasti energetické bezpečnosti a solidarity v rámci Evropského energetického společenství, jehož vytvoření by EHSV rovněž uvítal.

1.3

Tento evropský závazek v oblasti energetické bezpečnosti a solidarity podpoří skutečnou evropskou politiku solidarity a boje proti energetické chudobě, jejímž základem bude uznání všeobecného práva na přístup k energii, jejž EHSV považuje za zásadní společný statek, tak, aby všichni občané mohli vést důstojný život. Cílem závazku bude v krátkodobém a dlouhodobém horizontu:

1.4

EHSV se zasazuje za stanovení evropských ukazatelů energetické chudoby a za harmonizaci statistik, což by umožnilo tento problém lépe identifikovat, předcházet mu a řešit ho na evropské úrovni, jakož i pracovat na evropské solidaritě v této oblasti.

1.5

EHSV doporučuje vytvořit evropské středisko pro sledování chudoby s hlavním zaměřením na energetickou chudobu, které zapojí všechny zúčastněné strany a přispěje k definování evropských ukazatelů energetické chudoby (ve spolupráci s Eurostatem), ke zjištění stavu a ke stanovení osvědčených postupů a k formulaci doporučení za účelem lepšího předcházení a řešení problémů a vytvoření evropské solidarity v této oblasti.

1.6

EHSV doporučuje, aby občanské energetické fórum (zvané londýnské fórum) začlenilo zástupce EHSV a pracovalo v úzké spolupráci s národními hospodářskými a sociálními radami a podobnými institucemi členských států.

1.7

EHSV si přeje trh s energií více zaměřený na spotřebitele a v širším měřítku na občany (evropské a jiné), zejména na ty nejzranitelnější. EHSV podporuje veškerá opatření umožňující těmto občanům opět převzít kontrolu nad svou energetickou situací. EHSV doporučuje Evropské komisi, aby do zprávy vyžádané Evropskou radou (na konci roku 2013) zapojila analýzu energetické chudoby v Unii obsahující faktory zranitelnosti a aby navrhla evropskou strategii a plán pro její předcházení a vymýcení. Nejdůležitější je nepřipustit žádný nárůst cen, jemuž lze zabránit prostřednictvím harmonizované evropské energetické politiky (viz stanovisko TEN/508 Ekonomické dopady elektrizačních soustav s vyšším podílem dodávek energie z nestálých obnovitelných zdrojů – CESE 2599/2012) (1).

1.8

EHSV doporučuje, aby se před přijetím hlavních opatření energetické politiky EU a členských států provedla analýza rozložení jejich ekonomického dopadu na různé kategorie spotřebitelů (např. podle příjmů, složení domácnosti nebo způsobu vytápění). Jejím smyslem by bylo určit kategorie spotřebitelů, jejichž faktury za energie by se oproti průměru obyvatelstva zvýšily neúměrně, a případně navrhnout kompenzační opatření (úprava předpisů, zlepšení energetické účinnosti obydlí atp.) pro nejzranitelnější spotřebitele.

1.9

EHSV vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření evropského fondu energetické solidarity, jenž by měl být průřezovým nástrojem všech evropských politik na toto téma sloužícím k tomu, aby byla příslušným způsobem uplatňována evropská solidarita v této oblasti.

1.10

EHSV by rád podpořil roční setkávání organizací občanské společnosti zaměřená na debaty o energetické chudobě a solidaritě v Evropě, na výměnu informací o místních, národních a evropských iniciativách a na formulaci praktických doporučení určených evropským, národním a místním tvůrcům politik a institucím, sdružením a průmyslu, a to ve spolupráci s evropským střediskem pro sledování chudoby.

1.11

Vzhledem k tomu, že boj proti energetické chudobě a rozvoj solidarity v této oblasti mají povahu evropského obecného zájmu, si EHSV přeje, aby Evropská komise navrhla Evropskému parlamentu a Radě, aby toto téma bylo předmětem evropského roku (energetické solidarity). Cílem by mělo být zvýšení povědomí veřejnosti o této zásadní evropské tematice a pozornosti tvůrců politik k ní.

1.12

V této souvislosti EHSV doporučuje Evropské komisi uspořádat evropskou informační kampaň provedenou na vnitrostátní a místní úrovni a zaměřenou na boj proti energetické chudobě a na rozvoj solidarity v této oblasti s cílem podporovat zejména výchovu k energetické účinnosti, občany-spotřebitele v jejich aktivním postoji k energii, zapojení průmyslu a jeho převzetí zodpovědnosti.

2.1

Energie je z důvodu své nepostradatelné role ve všech každodenních činnostech nezbytným obecným statkem a umožňuje všem občanům žít důstojný život. Bez energie dochází k dramatickým situacím. Energetická chudoba je neúnosná jak po fyzické, tak po sociální stránce. V Evropě je jí zasaženo více než 50 milionů osob (evropský projekt Evropská palivová chudoba a energetická účinnost – 2009). Tato netolerovatelná situace musí skončit. EHSV vyzývá k okamžitému přijetí opatření na evropské úrovni a vyslovuje se za přijetí evropského závazku energetické bezpečnosti a solidarity za účelem podpory skutečné evropské politiky boje proti energetické chudobě a rozvoje solidarity v této oblasti, jejímž cílem bude:

2.2

Tento evropský závazek by na evropské úrovni umožnil provádět společná a koordinovaná opatření s cílem zmírnit energetické rozdíly a zakládal by se na uznání všeobecného práva na přístup k energii (aby všichni občané mohli žít v důstojných podmínkách), které by EHSV chtěl zavést do Lisabonské smlouvy. EHSV by si také přál, aby všechny evropské politiky, zejména energetická politika, zahrnovaly ve svých cílech boj proti energetické chudobě a podporu solidarity v této oblasti. EHSV připomíná, že energie je základní obecný statek a je třeba s ní podle toho zacházet, k čemuž patří související povinnosti obecné služby. Dodávky energie podniky spadají ostatně do služeb obecného hospodářského zájmu, jejichž význam pro evropskou sociální a územní soudržnost je uznán v Lisabonské smlouvě (článek 14 SFEU, protokol č. 26). Listina základních práv Evropské unie uznává právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit důstojnou existenci pro všechny (článek 34), povinnost zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele (článek 38) a základní právo na přístup k veřejným službám (článek 36).

2.3

Unie tedy posílí zásadu solidarity, která je pilířem evropského projektu a posílí význam tohoto projektu u občanů, kteří jsou stále více zklamaní a skeptičtí. EHSV dále připomíná, že 81 % dotázaných evropských občanů podporuje boj proti energetické chudobě (Eurobarometr, Evropský parlament, 2011).

2.4

EHSV vítá zájem Evropské rady, který vyjádřila dne 22. května 2013 o otázky nákladů a cen energie a jejich dopadu na nejzranitelnější domácnosti. Tyto otázky mají závažný politický význam např. v Bulharsku, kde vláda dne 20. února 2013 podala demisi v souvislosti s demonstracemi občanů, jejichž nespokojenost vyvolalo prudké a výjimečné zvýšení cen elektřiny (o více než 20 % od prosince 2012 do ledna 2013), k nimž došlo v důsledku vnitrostátních opatření v souvislosti s otevřením trhu (17,3 % příjmů bulharských občanů jde na účty za elektřinu – Národní statistický úřad), přičemž průměrný plat v Bulharsku je nižší než 400 eur.

2.5

EHSV poukazuje na to, že ceny energií neustále rostou: v období mezi rokem 2011 a 2012 vzrostla cena elektřiny v EU o 6,6 %, a to zejména na Kypru (+ 21 %), v Řecku (+ 15 %), v Itálii (+ 11 %), v Irsku a v Portugalsku (+ 10 %), v Bulharsku, ve Španělsku a v Polsku (+ 9 %). Ceny plynu pro domácnosti vzrostly v EU o 10,3 %, a to zejména v Lotyšsku (+ 2 %), Estonsku (+ 19 %) a Bulharsku (+ 18 %) (Eurostat, květen 2013).

3.1

V Evropě byly dřívější problémy s přístupem k energii do velké míry vyřešeny, ale v globálním měřítku stále nemá přístup k elektřině 1,2 miliardy osob a 2,8 miliardy osob nadále používá k topení či vaření dřevo či jiné druhy biomasy (Světová banka/IEA, květen 2013). Problém přístupu k moderním energetickým službám je natolik závažný, že OSN vyhlásila rok 2012 mezinárodním rokem udržitelné energie pro všechny a nedávno navrhla, aby udržitelná a bezpečná energie byla jedním z 12 cílů udržitelného rozvoje, jež jsou poprvé v historii zaměřeny na rozvojový i rozvinutý svět.

3.2

V Evropě se energetická chudoba projevuje rostoucím počtem osob (dle evropského projektu Evropská palivová chudoba a energetická účinnost (2009) více než 50 milionů), které jen obtížně platí účty za energii nebo které mají omezený přístup k energii z následujících důvodů: nízké příjmy, neizolované bydlení, nevýkonná zařízení (k zajištění vytápění, vaření, teplé vody), vysoké ceny energie. Mobilita rovněž zatěžuje rozpočty domácností, jež jsou často vzdálené od středu měst a pro něž doprava určuje, kde pracují. Týká se to starších osob, neúplných rodin, nezaměstnaných, příjemců sociální podpory atd. Dopady jsou různé: omezená mobilita ovlivňuje zaměstnanost, nedostatečné vytápění hygienu, zdraví (dilema zatopit si či najíst se, dopady na dýchací cesty apod.), což často vede k nadměrné úmrtnosti, zadluženosti a sociální a geografické izolaci.

3.3

Energetická chudoba je oslabujícím faktorem, který se slučuje s dalšími, vytváří problémy, které se vzájemně ovlivňují formou spirály, která zatěžuje osoby nacházející se v obecné chudobě. Riziko chudoby roste (Eurostat, prosinec 2012): 119, 6 milionů osob bylo v 27 členských státech EU v roce 2011 ohroženo sociálním vyloučením z důvodu hrozící chudoby, zásadního materiálního nedostatku nebo z důvodu života v domácnostech s velmi nízkou intenzitou práce. EHSV připomíná, že cílem strategie Evropa 2020 je snížit počet osob, jež jsou postiženy chudobou, a to alespoň o 20 milionů.

3.4

Boj proti energetické chudobě a rozvoj solidarity v této oblasti by se měly víc než kdykoli dříve stát zásadní evropskou průřezovou politikou související se sociálními, environmentálními, hospodářskými a politickými tématy a s veřejným zdravím.

4.1

Energetická chudoba / nejistota: nejistá situace z důvodu dočasné závažné zranitelnosti. Energetická chudoba je sociální situace zhoršená jak vnějšími faktory (ceny energií, energetická náročnost bydlení atd.), tak vnitřními faktory (stárnutí, příjmy atd.). EHSV používá pojem energetická chudoba pro zahrnutí obou aspektů bez rozdílu.

4.2

Pouze Francie, Slovensko, Spojené království a Irsko mají definici energetické chudoby.

4.3

Spojené království má objektivní definici energetické chudoby: situace, kdy domácnost musí vynaložit více než 10 % příjmů na dosažení uspokojivé míry vytápění svého bydlení (21 stupňů v obývacím pokoji a 18 stupňů v ostatních pokojích dle definice Světové zdravotnické organizace). Zohledňují se tři prvky: příjem domácnosti, ceny energie a spotřeba energie. Tuto definici, která nezohledňuje další energetické požadavky domácnosti, vláda v současné době přezkoumává.

4.4

Ve Francii definuje zákon Grenelle II energetickou chudobu jako situaci, v níž má daná osoba problémy zajistit pro svou domácnost dodávky energie potřebné k uspokojení základních potřeb, protože její zdroje či životní podmínky jsou nepřiměřené (čl. 11 odst. 4).

4.5

Některé státy mají specifická ustanovení, ačkoli nedisponují žádnou definicí. Belgie zavedla status „chráněného zákazníka“, který poskytuje všem příjemcům sociální podpory sociální tarify a služby zdarma (úsporná měřidla, záruka dodávek). Itálie a Španělsko disponují elektrickými bonusy nebo sociálními poukazy. V Německu jsou místní sociální tarify zavedené regionálními vládami hrazené místními či regionálními energetickými podniky. Ve Švédsku hradí univerzální systém sociální ochrany nezaplacené faktury. Více než polovina členských států poskytuje ochranu proti odpojení od dodávek energie na základě legislativy nebo kodexu chování dodavatelů energie (zpráva ERGEG, 2009).

4.6

Evropská unie nemá žádnou definici energetické chudoby, ani její ukazatele, ani specifické politiky zabývající se touto problematikou, jež je řešena roztříštěným způsobem.

4.7

Prostřednictvím Evropské platformy pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, která je specifickým nástrojem strategie Evropa 2020, se Evropská komise zaměřuje na energetickou chudobu, „kvůli níž jsou domácnosti ohroženy nejen nedostatkem tepla nebo chlazení, ale i teplé vody, světla a ostatních nezbytných prvků,“ jako na další projev závažné deprivace.

4.8

Směrnice týkající se vnitřního trhu s energií (červenec 2009) uznávají energetickou chudobu, aniž by stanovovaly evropskou definici či závazek a vyzývají členské státy, ať „zabezpečí, aby existovaly dostatečné záruky na ochranu zranitelných zákazníků“ a „vypracují (…) definici zranitelných zákazníků, která se může vztahovat na energetickou chudobu a mj. i na zákaz odpojení elektřiny/plynu těmto zákazníkům v kritických situacích“. Ve sdělení Zajistit fungování vnitřního trhu s energií (z 15. prosince 2012) se Komise chystá „prostřednictvím poradenství a výměny osvědčených postupů pomáhat členským státům při definování toho, co označuje pojem zranitelnost spotřebitelů energie a jaké jsou její příčiny“.

4.9

Evropský parlament definuje pouze zranitelné spotřebitele a navrhuje, aby se upustilo od klasického pojmu (zranitelnost jako vnitřní stav) s cílem zahrnout i „spotřebitele v oslabeném postavení“, tedy „spotřebitele, kteří jsou ve stavu dočasné bezmoci vyplývající z rozporu mezi jejich individuálním stavem a charakteristickými vlastnostmi“„a jejich vnějším prostředím“, neboť „kterýkoli spotřebitel se v určitém okamžiku svého života může stát zranitelným v důsledku vnějších faktorů a interakcí s trhem (…), a proto by mu měla být poskytována zvláštní ochrana“ (usnesení ze dne 22. května 2012). Parlament žádá Komisi a členské státy, aby přijaly „širokou a soudržnou politickou a legislativní strategii zaměřenou proti zranitelnosti a přihlédly přitom ke složitosti a různorodosti daných situací“ (usnesení ze dne 22. května 2012), a požaduje rovněž specifická opatření proti energetické chudobě (usnesení ze dne 14. března 2013 o energetickém plánu do roku 2050). Evropský parlament se v usnesení ze dne 11. června 2013 o nové agendě týkající se evropské spotřebitelské politiky zasazuje za to, že Unie a členské státy musí zaručit „ochranu zranitelných spotřebitelů“, a to zejména v oblasti energií. V usnesení ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii Evropský parlament naléhavě vyzývá členské státy, aby definovaly energetickou chudobu na „základě společných parametrů, které však zároveň přizpůsobí každému členskému státu, aby se zohlednily vnitrostátní podmínky“.

4.10

EHSV považuje za nezbytné disponovat společnými evropskými indexy a ukazateli energetické chudoby zahrnujícími rozměr zranitelnosti, jež by kromě pouhého konstatování faktů umožňovaly lépe stanovit a analyzovat příčiny a vyvinout evropskou strategii zaměřenou na účinnější řešení daného problému. EHSV navrhuje, aby jeho definice „obtíž či neschopnost udržet vhodné tepelné podmínky v obydlí a rovněž mít přístup k dalším základním energetickým službám za rozumnou cenu“ (TEN/420) posloužila jako základ, který by dále za zohlednění všeobecného přístupu k základnímu obecnému statku, kterým energie je, rozpracovalo evropské středisko pro sledování chudoby, jež by si přál zřídit. Toto středisko by mohlo formulovat společné evropské indexy a ukazatele, které by členským státům sloužily jako parametry pro definování energetické chudoby za zohlednění vlastních vnitrostátních podmínek. EUROSTAT a národní statistické úřady by měly přijmout stejné statistické metody, aby bylo možné vyčíslit šíři problému na vnitrostátní a evropské úrovni a lépe harmonizovat stávající statistiky.

5.1

EHSV navrhuje vytvořit evropské středisko pro sledování chudoby s hlavním zaměřením na energetickou chudobu, do nějž budou zapojeny všechny zúčastněné strany: národní střediska, zprostředkovatelé, regulační orgány, dodavatelé energie, různá sdružení (působící v oblasti zdraví, stavebnictví, energetiky, spotřebitelů, boje proti vyloučení, sdružení místních orgánů atd.), sociální partneři atd. Toto středisko by poskytovalo bilance dopadů liberalizace energetických trhů na zranitelné spotřebitele, navrhlo ukazatele energetické chudoby, doporučení, metody a nové cesty na evropské úrovni na základě osvědčených postupů stanovených na místní a vnitrostátní úrovni. Jeho úkolem by byla rovněž spolupráce s londýnským fórem. EHSV si dále přeje, aby do činnosti londýnského fóra byli zapojeni členové Výboru a aby spolupracovalo s národními hospodářskými a sociálními radami nebo podobnými orgány v boji proti energetické chudobě.

6.1

Otevření trhů s energií nevedlo ke snížení cen energií pro občany. 60 % spotřebitelů konstatovalo, že jim dodavatelé zvýšili ceny a pouze 3–4 % spotřebitelů zaznamenalo pokles cen. 7 % spotřebitelů změnilo dodavatele plynu a 8 % dodavatele energie. Energie je oblastí, za niž spotřebitelé utratí nejvíce (5,7 % jejich rozpočtu), a to zejména za elektřinu (2,1 %). (2. srovnávací přehled situace na spotřebitelských trzích 2009). Tyto hodnoty v posledních letech vzrostly.

6.2

Rozhodnutí Evropské rady ze dne 22. května 2013 jdou dobrým směrem, kterým je znovu zaměřit evropskou energetickou politiku na spotřebitele s cílem zajistit jim bezpečné a udržitelné dodávky za přijatelné a konkurenční ceny a výdaje, posílit úlohu a práva spotřebitelů a lépe ochraňovat zranitelné spotřebitele a bezodkladně provádět třetí energetický balíček. Komise má koncem roku 2013 předložit analýzu struktury cen energií a nákladů na energie, přičemž se zaměří na dopad na domácnosti. Nejdůležitější je nepřipustit žádný nárůst cen, jemuž lze zabránit prostřednictvím harmonizované evropské energetické politiky (viz stanovisko TEN/508 Ekonomické dopady elektrizačních soustav s vyšším podílem dodávek energie z nestálých obnovitelných zdrojů – CESE 2599/2012) (2).

6.3

EHSV doporučuje, aby se před přijetím hlavních opatření energetické politiky EU a členských států provedla analýza rozložení jejich ekonomického dopadu na různé kategorie spotřebitelů (např. podle příjmů, složení domácnosti nebo způsobu vytápění). Jejím smyslem by bylo určit kategorie spotřebitelů, jejichž faktury za energie by se oproti průměru obyvatelstva zvýšily neúměrně, a případně navrhnout kompenzační opatření (úprava předpisů, zlepšení energetické účinnosti obydlí atp.) pro nejzranitelnější spotřebitele.

6.4

EHSV znovu zdůrazňuje, že je nutné kompletně provést výše uvedené směrnice a zaručit univerzální službu, respekt závazků veřejné služby, ochranu zranitelných osob a přiměřené, srovnatelné a transparentní ceny. EHSV si přeje, aby Evropská komise do své budoucí zprávy na konci roku 2013 zahrnula informaci o stavu a analýzu energetické chudoby v Unii, aby navrhla evropskou strategii boje proti energetické chudobě a solidarity v této oblasti, jakož i finanční prostředky nutné pro provádění strategie.

6.5

EHSV si přeje, aby Evropská komise učinila z této tematiky průřezovou prioritu napříč všemi evropskými politikami a aby ji výrazněji zahrnula do svých budoucích iniciativ (např. hlavních směrů týkajících se vnitřního trhu, provádění směrnice o energetické účinnosti 2012 a iniciativy v oblasti práv spotřebitelů).

6.6

EHSV doporučuje, aby politika energetické solidarity a boje proti energetické chudobě byla součástí politiky energetického přechodu EU směrem ke společnosti nízkouhlíkové energie. EHSV doporučuje, aby Komise zajistila, že členské státy budou dodržovat evropské právní předpisy, a přispívat tak ke snížení energetické chudoby. EHSV si přeje, aby Smlouva obsahovala právo na všeobecný přístup k energii (s níž má být zacházeno jako se základním veřejným statkem) a aby součástí cílů evropských politik, zejména energetické politiky, byl boj proti energetické chudobě a solidarita v této oblasti. EHSV doporučuje, aby činnost v rámci evropského semestru zahrnovala boj proti energetické chudobě a solidaritu v této oblasti a aby tato tematika byla zohledněna v národních programech reforem členských států.

6.7

EHSV považuje za nutné podpořit na evropské úrovni jakýkoliv mechanizmus, který umožní zranitelným spotřebitelům ovlivňovat své náklady na energii tím, že budou snižovat a zefektivňovat svoji spotřebu (na úrovni stálých energetických služeb). Zlepší se tak kvalita jejich života a podpoří se decentralizovaná výroba obnovitelné energie tam, kde je z ekonomického a technického hlediska logická. Informace, školení a vzdělávání mohou zvýšit povědomí domácností a podpořit vhodné chování (vypínání přístrojů na úsporný režim, volba energeticky účinných přístrojů, jejich vhodná obnova atd.). EHSV si přeje, aby Unie za tímto účelem podpořila (zejména prostřednictvím vytvoření evropského fondu energetické solidarity) jakýkoliv nadnárodní projekt, podnítila jakoukoli výměnu zkušeností v rámci občanské společnosti, provádění nadnárodních sítí a zobecnila přípravu a šíření informací a školení v této oblasti a osvědčených postupů získaných z nadnárodních projektů financovaných EU.

6.8

EHSV se zasazuje za to, aby evropské výzkumné programy podporovaly inovativní nástroje zaměřené na optimální využití všemi spotřebiteli, zejména těmi nejzranitelnějšími. EHSV doporučuje rovněž, aby inteligentní měřicí přístroje např. dodávaly v reálném čase čitelnou a transparentní informaci o spotřebě energie bez dodatečných nákladů a mohly tak být plně účinné a užitečné pro spotřebitele. Staly by se tak vhodným nástrojem prevence a pomáhaly spotřebitelům lépe vnímat výši jejich spotřeby a příslušně jednat, a aktivně tak spotřebu energie ovlivňovat.

6.9

EHSV doporučuje zřídit jednotná kontaktní místa věnovaná energetické solidaritě za účelem vývoje součinnosti a shody mezi všemi zúčastněnými stranami, včetně výrobců energie, s cílem zajistit lepší koordinaci, a tím i lepší prevenci a řešení problémů a lepší poradenství, orientaci a podporu pro veřejnost, zejména pro její zranitelnou část. Výbor rovněž doporučuje školit zainteresované subjekty na tomto kontaktním místě (a rovněž v rámci správních a bankovních služeb, služeb průmyslových aktérů atd.) s cílem zvýšit jejich povědomí o problematice zranitelných občanů, lépe řešit jejich záležitosti a pomoci jim včas rozeznávat rizikové situace. Tato kontaktní místa by měla globální a jednotný přístup pro prevenci a řešení nabízená sdruženími, místními orgány, podniky atd. Umožnila by všem občanům stát se aktivními spotřebiteli energie, aniž by vznikala závislost či sociální stigmata.

6.10

EHSV doporučuje posílit a zobecnit opatření (zejména ta, jež se striktně týkají dodavatelů energie) zaručující dodávky energie zranitelným domácnostem během kritických sezónních období (ochrana v zimních obdobích), nepřerušení dodávek energie dodavateli v případě obtížné platební situace, prevenci nezaplacení atd. EHSV rovněž doporučuje posílit zapojení energetických provozovatelů a jiných aktérů do strategických plánů boje proti energetické chudobě (a to jak do prevence, tak do řešení problémů) a rozvoje solidarity, které bude přesahovat pouhý kodex řádné praxe.

6.11

EHSV doporučuje posílit právní předpisy týkající se postupů dodavatelů energie tak, aby spotřebitelé s nízkými příjmy nebyli vystaveni dvojímu zatížení (daň z chudoby), tedy placení jednotných vyšších cen za stejné služby. Například by bylo možné stanovit systémy předplatného, jež by zamezily postihům nejzranitelnějších uživatelů.

6.12

EHSV žádá Evropskou komisi, aby uspořádala Evropský rok energetické solidarity, jenž by umožnil uskutečnit evropskou informační kampaň (na vnitrostátní a místní úrovni) a příslušné projekty zaměřené na zvýšení povědomí všech zúčastněných stran o významu vymýcení energetické chudoby, podpory občanů v aktivním ovlivňování jejich spotřeby energie a o významu podpory energetické solidarity.

7.1

EHSV navrhuje Evropské komisi, aby prostudovala zřízení evropského fondu energetické solidarity na podporu opatření navržených EHSV, a to zejména opatření týkajících se informování a vzdělávání občanů, provádění místních projektů v evropském měřítku, podpory výměn a předávání osvědčených postupů vyvinutých v rámci nadnárodních projektů financovaných EU či vyvinutých na místní a vnitrostátní úrovni a jejich zobecnění na evropské úrovni. Dále by se měl zabývat opatřeními zavedenými členskými státy či místními orgány pro finanční pomoc při platbách faktur (sociální tarify, energetické šeky atp.), ochranou v zimním období, zřízením jednotných kontaktních míst, odborným vzděláváním poradců pro energetickou účinnost (např. evropský projekt Achieve), obnovou městských čtvrtí, rozvojem dalších prostředků pro podporu a technickou asistenci při zvyšování energetické účinnosti (např. evropský projekt CEB-ELENA European Local Energy Assistance Facility) či při malovýrobě obnovitelné energie a finančními balíčky uzpůsobenými potřebám zranitelných domácností (např. evropský projekt FinSH - Financial and Support Instruments for Fuel Poverty in Social Housing).

8.1

EHSV připomíná, že Unie stanovila v roce 2007 cíle 3 × 20 % pro rok 2020, včetně snížení spotřeby energie o 20 %. Směrnice o energetické účinnosti z října 2012 obsahuje dlouhodobou strategii (2050) zaměřenou na mobilizaci investic do rekonstrukcí veřejného a soukromého bydlení a obytných a obchodních budov. Členské státy mají 30. dubna 2014 předložit národní akční plány pro provádění této strategie. EHSV připomíná význam provádění opatření energetické účinnosti pro snížení emisí oxidu uhličitého, pro tvorbu pracovních míst a rovněž pro účinné řešení energetické chudoby.

8.2

Jedním z hlavních důvodů energetické chudoby je špatně izolované bydlení pronajímané často zranitelným domácnostem za nadměrně vysoké ceny. Řádně izolované bydlení snižuje v kombinaci s vhodným přístupem ke spotřebě energie její spotřebu a tedy i fakturu. Domácnosti s nízkými příjmy, ať už nájemci či vlastníci, nemají prostředky na zateplování bytů nebo na výměnu topení, protože nemají úspory nebo by jen obtížně získali bankovní úvěr.

8.3

EHSV navrhuje zavedení mechanizmu, který by umožňoval jednak silně motivovat vlastníky pronajímaných bytů a domů k provedení zateplení (např. prostřednictvím výše nájmu, jež by byla podmíněna mírou izolace) a současně jim být při tom nápomocen, a jednak postupně stáhnout z trhu pronájmů bydlení, jež nesplňuje evropský standard tepelné izolace. EHSV doporučuje, aby členské státy mohly zahrnout energetickou účinnost do definic a kritérií, jež určují, zda je bydlení vhodné a důstojné pro podnájem či nikoliv.

8.4

EHSV si přeje, aby Evropská komise zvážila inovační metody a nástroje financování na podporu úsilí členských států o energetickou účinnost zaměřeného na nejchudší domácnosti a zohlednila jejich finanční omezení.

8.5

Lepší izolace bydlení zranitelných domácností se musí stát prioritou všech evropských opatření a programů. Komise musí zajistit, aby národní plány energetické účinnosti dávaly prioritu investicím do bydlení nejzranitelnějších domácností.

8.6

EHSV doporučuje, aby strukturální fondy v programovém období 2014–2020 více zohlednily boj proti energetické chudobě a energetickou solidaritu a obsahovaly podstatnější prostředky věnované energetické účinnosti a obnovitelným zdrojům energie, které budou úměrné problémům.

8.7

EHSV také doporučuje podporovat decentralizovanou výrobu obnovitelné energie, která může vyřešit přístup k energii, zejména pokud jde o nejzranitelnější spotřebitele.

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/27

1.1

EHSV bere na vědomí návrh Komise na změnu a doplnění nařízení (ES) č. 1083/2006, jehož cílem je zvýšení plateb navýšením použitelné míry spolufinancování pro prioritní osu o 10 procentních bodů u zemí postižených krizí, které obdržely finanční pomoc z evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM) nebo z mechanismu platební bilance (BoP) na období, po které čerpají z těchto podpůrných programů, ovšem bez navýšení jejich celkových finančních prostředků přidělených v rámci unijní politiky soudržnosti na programové období 2007–2013 a při zachování účinnosti díky spolufinancování.

1.2

EHSV bere na vědomí návrh Komise na změnu a doplnění nařízení (ES) č. 1083/2006, jehož cílem je umožnit Rumunsku a Slovensku předkládat žádosti o proplacení výdajů do konce roku 2014 namísto do konce roku 2013 v případě závazků pro rok 2011 a až do uzavření programů namísto do konce roku 2014 v případě závazků pro rok 2012, aniž by se však zvýšily celkové prostředky, které jsou jim přidělovány v rámci politiky soudržnosti Unie na programové období 2007–2013. Tím se sníží riziko automatického zrušení závazků u závazků za roky 2011 a 2012.

1.3

EHSV s tímto návrhem v souladu se svými předchozími stanovisky souhlasí pod podmínkou, že bude i nadále zachována konzistentnost a efektivita vynakládání rozpočtových výdajů.

2.1

V souladu s návrhem Komise by se v současné době od sedmi zemí spadajících pod EFSM nebo pod mechanismus platební bilance vyžadovaly nižší příspěvky na projekty spolufinancované v rámci politiky soudržnosti EU. Členské státy by takto nemusely získat potřebné prostředky jen z vlastních zdrojů, což by v době, kdy je jejich státní rozpočet pod značným tlakem, představovalo velké přispění k úsilí o ozdravení problémových ekonomik. Spolufinancování zvyšuje účinnost přidělování podpory. Snížením spolufinancování vzniká riziko poklesu účinnosti pomoci, jež je třeba veškerými dostupnými prostředky minimalizovat. EHSV souhlasí s návrhem Komise, jenž je v souladu s předchozími stanovisky (1).

2.2

Tím, že se Slovensku a Rumunsku umožní předkládat žádosti o proplacení výdajů až do konce roku 2014, se těmto zemím poskytne větší prostor k lepší realizaci projektů spolufinancovaných v rámci politiky soudržnosti EU. Prodloužení lhůty pro automatické zrušení závazků je přiměřené i proto, že je zaměřeno na ty členské státy, u nichž by na základě dohody Evropské rady došlo k omezení finančních prostředků přidělených na období 2014–2020. K prodloužení lhůty pro zrušení závazků došlo z podnětu Evropské rady, jež ve svých závěrech ze dne 8. února 2013 vyzvala Komisi, aby v případě Rumunska a Slovenska hledala praktická řešení za účelem snížení rizika automatického zrušení závazků k prostředkům z přídělu pro jednotlivé země na období 2007 až 2013, včetně změny nařízení (ES) č. 1083/2006.

2.3

Výbor souhlasí s tím, že je zásadně důležité zvýšit prosperitu a konkurenceschopnost v členských státech, které byly krizí postiženy nejvíce, a proto podporuje výše uvedený návrh.

2.4

EHSV souhlasí s tím, že se celková výše finančních prostředků přidělených z fondů na dané období příslušným zemím a na dotčené programy nezmění.

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/29

1.1

EHSV nadšeně vítá průmyslovou politiku EU v kosmickém odvětví (1). Souhlasí rovněž s přiděleným rozpočtem dodatečných 11 miliard eur na projekty Galileo, Copernicus a V&V v programu Horizont 2020 na období 2014–2020 ke stávajícímu ročnímu rozpočtu 4 miliard eur Evropské kosmické agentury (ESA). Tato rozhodnutí jsou v souladu s dlouhodobými postoji EHSV (2).

1.2

Kosmická politika EU podpořená politickým závazkem celé Evropy by měla zajistit samostatný evropský přístup do vesmíru v celém rozsahu hodnotového řetězce, tedy od navrhování až po vyvíjení, uvádění v činnost a využívání. Dlouhodobé a vysoce rizikové činnosti vyžadují předvídatelnost, jistotu a trvalé závazky.

1.3

EU potřebuje kritický objem. Jak z vnitřních, tak i z vnějších důvodů je k fungování vnitřního trhu pro oblast vesmíru zapotřebí dobře definovat pojem rovných evropských podmínek.

1.4

Proaktivní průmyslová politika je potřebná jako reakce na rozsáhlé institucionální trhy po celém světě, jež mají stále větší strategický a technologický vliv. Konkurenceschopnost evropského průmyslu musí být posílena. Stále ještě podstatné vnitřní překážky je nutné postupně překonat.

1.5

Průmyslová politika EU by měla zastřešit jednotlivé strategie členských států a začlenit preference členských států do jednoho rámce.

1.6

Činnost všech stran se musí ubírat stejným směrem. ESA má speciální postavení. Její činnost je velmi úspěšná a všeobecně uznávaná. V nově nastavených podmínkách bude ESA vedle své tradiční úlohy zastávat funkci zprostředkovatele projektů v oblasti vesmíru podle pravidel EU. Budou zavedeny nové metody a vazby, které vyžadují dobře vyvinutou koordinaci a doladění mezi všemi zúčastněnými stranami, t.j. útvary Komise, ESA a členskými státy.

1.7

Je třeba přijmout formální ustanovení pro konzultace průmyslu, zejména malých a středních podniků. Dostatečná část rozpočtu projektu Copernicus musí být vyčleněna na nové služby a aplikace.

1.8

Kosmické odvětví vyžaduje vysoce kvalifikovanou pracovní sílu získanou na základě vhodných smluv. Neustále je třeba věnovat pozornost vhodným dovednostem, které dokáže zajistit aktuální vzdělávání a odborná příprava, a také usnadňování mobility.

1.9

Ve všech zemích jsou hybnou silou kosmické politiky zájmy v oblasti strategické bezpečnosti a obrany. Nová kosmická politika a opatření EU mají za základ článek 173 a především článek 189 SFEU. Musí být ukotveny v užší dohodě mezi členskými státy o bezpečnosti a obraně, a tedy v širší perspektivě zahraniční politiky EU. Na druhé straně mohou zkušenosti z kosmické politiky v některých přesně vymezených oblastech být příkladem pro evropskou obranu. Ty by měly být zohledněny v připravované rozpravě o evropské obraně.

1.10

Kosmická průmyslová politika EU totiž vskutku může podpořit konkurenceschopnou, stabilní, účinnou a vyváženou průmyslovou základnu v Evropě a podporovat vládní útvary stejně jako podniky a občany. Toto odvětví se doposud neupevnilo a krize přinesla nové nejistoty. Nyní nastal čas přistoupit k provádění.

1.11

Za těchto okolností EHSV plně podporuje pět cílů definovaných Komisí: soudržný a stabilní regulační rámec, silnou průmyslovou základnu zahrnující malé a střední podniky, konkurenceschopnost a nákladovou účinnost, trhy s kosmickými aplikacemi a službami a technologickou nezávislost a samostatný přístup do vesmíru (3).

1.12

Pozici Evropy ve světe je třeba konsolidovat a upevnit posílením výkonnosti a konkurenceschopnosti evropského průmyslu, držením kroku s ambicemi jiných vesmírných velmocí a špičkovou světovou technologií, podporou účelnosti výdajů v celých hodnotových řetězcích a rozvojem trhů s aplikacemi a službami odvozenými od kosmického průmyslu.

2.1

Z bezpečnostních a obranných důvodů se kosmická politika vyvíjela mimo rámec Smlouvy EU. Členské státy měly své vlastní kosmické strategie. Společné evropské zájmy byly do jisté míry zohledňovány prostřednictvím V&V a průmyslových projektů ESA.

2.2

V roce 2003 vstoupila rámcová dohody mezi ESA a EU do nové fáze. Sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj byl využit ve výzkumných projektech a odvětvová průmyslová politika EU se dostala na dosah. Investice do předběžné a návazné činnosti se zintenzivnily, posílila se hospodářská soutěž a speciální soukromé podniky vyvinuly nové aplikace a služby.

2.3

EHSV jednoznačně podporuje strategii EU, jež kombinuje koncept ESA s užším zapojením evropských institucí a také s konkrétními návrhy a rozhodnutími směřujícími k tomuto cíli (4).

2.4

V dalších stanoviskách EHSV zdůrazňoval význam kosmických politik pro veřejné služby, podniky a především občany. Podpořil vývoj v několika specifických oblastech, kupříkladu Evropský program pozorování Země (GMES), vesmírnou složku GMES a Kosmickou strategii sloužící občanům (5).

2.5

V roce 2012 EHSV prosazoval požadavek, aby bylo financování GMES začleněno do víceletého finančního rámce (VFR) (6) na období 2014–2020. Dne 8. února 2013 Rada v souladu s tímto požadavkem rozhodla přidělit 3,78 milionu eur na GMES – od tohoto dne nazýván Copernicus, – 6,3 miliardy eur na Galileo a 1,7 miliardy eur na V&V v rámci programu Horizont 2020. Toto rozhodnutí musí ještě schválit Evropský parlament.

2.6

Nedávné sdělení Komise o průmyslové politice v kosmickém odvětví je dalším potřebným krokem, neboť „Evropa ve vesmíru v současnosti zaostává za většinou, ne-li za všemi ostatními vesmírnými velmocemi“ (7).

3.1

Okolnosti se změnily zásadním způsobem. Investice nových vesmírných velmocí se na celém světě rychle zvyšují. Nejsilnějším hráčem zůstává USA. Americký obrat v tomto odvětví je přibližně desetinásobně vyšší než v Evropě. Silnými konkurenty se stávají Čína a Indie. Rusko nedávno oznámilo podstatné navýšení svého rozpočtu na kosmické aktivity.

3.2

Na prvním místě jsou strategické zájmy autonomie a soběstačnosti. Veškeré trhy v Číně, Indii a Japonsku jsou vesměs trhy institucionální, v Rusku to platí pro většinu trhu. V USA je tento podíl více než 70 %. To je v jasném protikladu s Evropou, kde 50 % trhu závisí na soukromém sektoru. Je třeba uvést, že z hlediska objemu představuje 20 % podíl soukromého sektoru na trhu v USA víc, než 50 % podíl soukromého sektoru na trhu v Evropě.

3.3

Celosvětový trh narůstá a s nástupem nových vesmírných mocností se vyostřuje konkurence. Těžce vydobytá pozice evropského průmyslu se tím dostává do ohrožení, neboť dochází ke vzniku překážek a současně noví hráči vedou agresivní vývozní politiku. Následkem snížení rozpočtu na obranu se americké kosmické odvětví rovněž začíná orientovat na celosvětový vývoz.

3.4

Za těchto okolností EHSV plně podporuje cíl zachování samostatného evropského přístupu do vesmíru prosazovaný v řadě závěrů Rady a sdělení Evropské komise. Více než kdy dřív Rada a Komise kladou oprávněný důraz na potřebu evropské nezávislosti ve strategických oblastech kosmického odvětví, podpoře a zachování samostatného evropského přístupu do vesmíru.

3.5

V současné době je Evropa stále ještě podstatně závislá na amerických technologiích. Snahy o snížení této závislosti a zajištění nepřerušovaného přísunu vědomostí a technologicky vyspělého materiálu vyžadují značné úsilí od vlád, ESA a EU.

3.6

Dlouhodobé a vysoce rizikové činnosti vyžadují předvídatelnost, jistotu a trvalé závazky. Toto odvětví se teprve ubírá směrem k plné vyzrálosti a je dosud příliš zranitelné, zejména co se týče malých a středních podniků, jež mají zásadní význam pro rozvoj aplikací. Nynější krize nejistoty vyostřila.

4.1

Za těchto nelehkých okolností Komise předložila návrh aktivní průmyslové politiky EU založené na článku 173 a 189 SFEU.

4.2

Je to vůbec poprvé, kdy Komise provedla důkladnou analýzu této problematiky v návaznosti na konzultace širokého okruhu veřejných a soukromých subjektů. Tato analýza byla v rozsáhlé míře přijata a je základním nosným pilířem pro přechod z přibližného stávajícího rozpočtu ESA ve výši 4 miliardy eur k dodatečným 11 miliardám eur rozpočtu na kosmické aktivity na období 2014–2020. Vzhledem k agresivní politice jiných vesmírných mocností se jedná o rozhodující posun vpřed.

4.3

Toto dodatečné financování je rovněž dobrým výchozím bodem v odvětví, které v nadcházejícím desetiletí bude mít značnou růstovou tendenci ze dvou důvodů:

4.4

Rostoucí počet činností má z vesmírných služeb užitek: bezpečnost, zemědělství, doprava, regionální rozvoj, pozorování oceánů, meteorologie, telekomunikace, vysílání, úsilí o překlenutí digitální propasti.

4.5

Kromě toho kosmický průmysl přispěje k řešení řady globálních otázek, jako je změna klimatu, zabezpečení potravin, rybolov, odlesňování, monitorování přírodních zdrojů a katastrof. Evropa by měla mít svůj vlastní globální systém, aby mohla plně hrát svou roli v souladu se svou ekonomickou pozicí ve světě. Je zapotřebí zlepšit informovanost veřejnosti.

4.6

EHSV plně podporuje rozhodnutí, aby EU vytvořením správných podmínek využila příležitosti proaktivní průmyslové politiky. Považuje tento přístup za konkretizaci širší koncepce průmyslové politiky EU, která byla popsána ve sděleních Evropské komise k průmyslové politice z let 2010 a 2012.

4.7

Tím by se měl zajistit samostatný evropský přístup do vesmíru (a související technologie) v koncepci a rozvoji kosmických systémů a také v programech v oblasti nosných raket a jejich využívání. Soběstačnost a nezávislé ověřování údajů jsou nepostradatelné, zajisté co se týče Číny, ale i v případě spřátelených národů jako USA, jimž je Evropa nutně konkurentem.

4.8

Hlavní část průmyslových politik, jež jsou řízeny národními strategiemi, zůstává nadále v členských státech. Tyto strategie jsou součástí širší oblasti politiky bezpečnosti a obrany, což rovněž vysvětluje těsné sepětí mezi vládami, národním výzkumem a průmyslem. To vede ke vzniku vnitřních překážek, a tedy k fragmentaci a nespojitosti a rovněž upozadění Evropy.

4.9

Proto je potřeba rovných podmínek pro všechny předpokladem jakékoli průmyslové politiky EU. Komise by měla vypracovat jasná kritéria a přesně definovat pojem „rovné podmínky pro všechny“. Přesně vymezený pojem je také nezbytný pro jakákoli reciproční opatření při vzájemném otevírání mezinárodních trhů se třetími zeměmi.

4.10

EHSV zdůrazňuje, že konečným cílem musí být rovné podmínky pro všechny a transparentní mezinárodní soutěž v Unii. Významně napomohou držet krok s ostatním světem.

4.11

V souvislosti s politikou Komise v oblasti V&V EHSV připomíná dva hlavní aspekty, jež je třeba zohlednit:

4.12

Na tyto otázky je třeba pohlížet v souvislosti s redukovanými rozpočty na V&V v členských státech. Celkové výdaje zůstávají více mně konstantní díky kompenzačnímu účinku finanční účasti Komise. Jedinou výjimkou je Německo, které nedávno rozpočet na V&V zvýšilo o 10 %.

4.13

EHSV opakovaně poukazoval na to, že úspěšná průmyslová politika má být průřezová: musí být zajištěna koordinace mezi jednotlivými generálními ředitelstvími Evropské komise za účelem splnění všech cílů vypracovaných GŘ pro podniky, kupříkladu s GŘ pro komunikační sítě, obsah a technologie, co se týče družicových komunikačních systémů, a s GŘ pro obchod v souvislosti s otevřením trhů a zárukou zabezpečení dodávek kritických komponent.

5.1

Věda a technika jsou základem. EHSV znovu zdůrazňuje nesmírnou důležitost ESA pro kosmickou politiku EU. Vzhledem k tomu, jaké překážky je nutné překonávat v jakékoli mezivládní spolupráci, nikdo nepochybuje o dřívější a současné výkonnosti ESA. Od počátku velkou měrou přispívala k evropským aktivitám v oblasti vesmíru, jak je známe. ESA hrála nezastupitelnou roli ve V&V v oblasti vesmíru a do jisté míry také v průmyslových činnostech, v neposlední řadě kvůli kladnému poměru kvality a ceny výrobků.

5.2

ESA je dobře vyzbrojeným partnerem pro jednání s národními vládami a průmyslovými odvětvími. Proto jsou její výsledky vysoce kvalifikovanou součástí řetězce, jenž buduje a posiluje základnu evropského průmyslu. Uplatňovaný systém přiměřené návratnosti navíc vlády vybízel k tomu, aby věnovaly pozornost celkové výkonnosti V&V a návazným činnostem v jednotlivých zemích.

5.3

Postupně však začalo být zřejmé, že chce-li Evropa být skutečně konkurenceschopným celosvětovým hráčem, musí být prozkoumány nové směry činnosti. Rámcová dohoda z roku 2003 mezi ESA a EU byla počátkem doplňování politik EU a finančních zdrojů a také posílení konkurence a konkurenceschopnosti. Úspěšné partnerství mezi ESA a EU se rozběhlo. Trvalý závazek ze strany ESA bude pevným stavebním kamenem jakékoli kosmické průmyslové politiky EU.

5.4

Rychlý vývoj okolností však vyžaduje přesné posouzení procesů a postupů a optimální využívání finančních zdrojů v zájmu podpory další konkurenceschopnosti a odolnosti evropských podniků.

5.5

Role ESA při vytváření pevného základu pro využívání vlastních kosmických systémů Evropy prostřednictvím cílených a integrovaných aplikací je uznávána, nicméně její potenciál v oblasti podpory poskytované politikám EU dosud nebyl plně využit. V tomto ohledu by užší spolupráce EU a ESA měla vytvořit silnou dynamiku.

5.6

K zachování cílené politiky úspěšného zavádění a udržitelného využívání operačních kosmických systémů jsou zapotřebí nové přístupy a mechanismy. Stejně tak je nutné dosáhnout efektivního sdílení zdrojů na evropské úrovni k podpoře tří cílů:

5.7

Tato rozhodnutí jsou v souladu s požadavkem modernizace, kterou EHSV prosazoval ve stanovisku z roku 2008 (8). EHSV tehdy zdůrazňoval, že trh v oblasti kosmického průmyslu vyzrává a bude vyžadovat více flexibility, kterou – v čase neustále se zrychlujících technologických cyklů a přibývajících součinností a aplikací – pevně dané zvyklosti a vztahy plynoucí ze zásady přiměřené návratnosti uplatňované ESA (9) obvykle nepřinášejí.

5.8

Náhlým změnám je zapotřebí se vyhnout. EHSV proto prosazoval analýzu a dialog o tom, jak výkonná by Evropa měla být za deset let. Dialog by se měl týkat způsobu financování ESA, aktivního zapojení středně velkých podniků a udržení nejvyššího stupně hospodářské soutěže (10).

5.9

EHSV považuje usnesení Rady z listopadu 2012 týkající se vztahu mezi EU a ESA (11) spolu s novým finančním rámcem přijatým dne 8. února za konkrétní uplatnění svých doporučení z roku 2008. EU vstupuje do nové fáze.

5.10

Při provádění rozhodnutí bude ESA moci těžit ze svých dlouholetých zkušeností. Bude zodpovědná za výkonné řízení, které však bude provádět podle pravidel EU. V případě správného provádění bude dosaženo optimální vyváženosti mezi pravomocemi ESA a běžnými tržními mechanismy EU.

5.11

Zatím nelze předvídat – což určitě platí pro první fázi – jak budou dohodnuté pracovní metody fungovat. I přes drobné změny v posledních dvou letech, kdy byly prosazovány tržní přístupy, se vytvořila nová vazba na vědu a výzkum v kosmické oblasti. Výbor proto vítá formulování realizovatelných rozlišovacích kritérií mezi zásadou přiměřené návratnosti, která je běžně uplatňována v ESA (tato zásada má za cíl vybudovat v Evropě rozsáhlý kosmický průmysl a využívat jej), a pravidly vnitřního trhu EU, jež jsou závazná pro Komisi, a to s cílem rozšířit úspěšnou spolupráci mezi Komisí a ESA a ještě více posílit evropský kosmický průmysl.

5.12

Tímto aspektem se zabývá také doplňující stanovisko CCMI k tomuto tématu. Některé podstatné otázky, které v něm jsou uvedeny, byly mezitím uspokojivě zodpovězeny.

6.1

Při přípravě politiky pro oblast vesmíru by podle článku 189 měly být co nejvíce uplatňovány paralelní pravomoci Komise a členských států. Členské státy by se také měly chopit iniciativy a spolupracovat mezi sebou v konkrétních otázkách. Tyto postupy mohou být monitorovány Komisí.

6.2

V dynamickém konkurenčním prostředí procházejícím změnami musí být definovány vhodné podmínky k podpoře pevné konkurenční základny pro průmysl EU. EHSV proto požaduje, aby byl průmysl napříště oficiálně zastoupen v poradních orgánech, zejména v oblastech, v nichž jsou aktivní menší podniky. Požadavky musí být definovány otevřeně a transparentně.

6.3

Projednány by měly být mimo jiné otázky nezávislé a otevřené politiky v oblasti údajů, kvality, norem a certifikace. Služby poskytují jak orgány veřejného sektoru, tak i soukromé subjekty, což činí účinné monitorování nutným.

6.4

Uznávané mechanismy konzultací podpoří obrovský potenciál malých a středních podniků. Dostatečná část rozpočtu projektů Copernicus a Galileo musí být vyčleněna na rozvoj nových služeb a aplikací.

6.5

Vzhledem k technologické náročnosti je pracovní síla v kosmickém odvětví většinou vysoce kvalifikovaná. V celém světě zaměstnává toto odvětví 800 000 pracovníků, z čehož 25 % připadá na USA a 4 % (!) na Evropu. Ruku v ruce se snahou o zlepšení evropského potenciálu a vytvoření prospěšné součinnosti narůstá potřeba pracovníků s vysokoškolským vzděláním. V zájmu zvýšení přitažlivosti tohoto odvětví by se slušné pracovní smlouvy měly stát pravidlem.

6.6

Vesmír podněcuje představivost mladých lidí. EHSV požaduje aktivní politiku trhu práce, jež bude založená na aktualizovaném vzdělávání a odborné přípravě, propagovaná ve vyšším technickém vzdělávání a bude mít pevnou vazbu na výzkum a inovace. To také podpoří žádoucí a vhodnou mobilitu.

6.7

Vzhledem k naprosté převaze institucionálního trhu je průmyslová politika v kosmickém odvětví úzce spjata s politikou veřejných zakázek. Ta by měla splňovat přísné požadavky kvality a transparentnosti. EHSV zdůrazňuje, že průmysl by vřele uvítal přípravu specifické politiky veřejných zakázek v kosmickém odvětví s přímý zapojením EU, jakmile se Komise a členské státy dohodnou na vymezení oblasti jeho působnosti.

6.8

Díky této politice bude Komise moci začít plnit svou roli vlastníka evropských kosmických infrastruktur a zákazníka služeb odvozených od kosmického odvětví za účelem plnění řady veřejných politik.

6.9

EHSV zdůrazňuje, že regiony a regionální angažovanost mají hrát zásadní roli při podpoře rozvoje činností kosmického průmyslu. Úloha regionů je podceňována. Musí být dostatečně informovány a vybaveny, aby mohly těžit z možného pozitivního dopadu účinného využívání služeb v oblasti vesmíru.

6.10

Chybí dostatečná kvantitativní tržní opatření, což má za následek nedostatek spolehlivých údajů o konečném dopadu výzkumu v kosmickém odvětví v návazných aplikacích. Analytické znalosti v základních a návazných aktivitách musí být prohloubeny.

6.11

Euroconsult zveřejnil analýzu, která mimo jiné poukazuje na to, že investice USA do základních aktivit v oblasti vesmíru generují dvakrát tolik ziskových činností než v Evropě. Tato analýza byla zpochybněna, ale nikdy nebyla na základě analytických údajů vyvrácena (12). Z hlediska EU je zajímavý také další pozoruhodný model, tedy aktualizovaná analýza hospodářského dopadu na různé segmenty kosmického průmyslu Spojeného království (13).

6.12

EHSV vybízí Komisi, ESA a členské státy, aby pokračovaly ve společném analyzování různých segmentů tohoto odvětví a uvedly je do souvislosti s celosvětovou perspektivou. Konsolidované údaje o (nových) pracovních místech, míře růstu a aplikacích posílí význam tohoto odvětví a podpoří zachování dlouhodobé veřejné podpory.

7.1

EHSV se domnívá, že podobně jako politiky konkurentů Evropy by kosmická politika EU přinášela více výsledků, kdyby byla součástí rodícího se konsenzu mezi členskými státy ohledně strategických otázek v oblasti obrany a bezpečnosti, a tedy v širší perspektivě součástí zahraniční politiky EU. Tato vazba by podle potřeby měla být rovněž zohledněna v připravované rozpravě o evropské obraně.

7.2

Evropská spolupráce ve vesmíru je v mnohem pokročilejším stadiu než v jakémkoli jiném odvětví obrany. Kosmické činnosti související s obranou mohou být rovněž uvedeny do souvislosti s přípravou obranné politiky EU pilotní projekty nebo příklady pro společné projekty obrany. EHSV konstatuje, že takový návrh byl předložen už v roce 1987! K jeho realizaci však nikdy nedošlo.

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/35

1.1

EHSV vítá rozhodnutí Komise zveřejnit již druhým rokem v řadě zprávu o stavu Unie inovací, v níž si všímá značného pokroku, jmenovitě toho, že se v rámci této stěžejní iniciativy momentálně daří realizovat 80 % závazků podle plánu. EHSV souhlasí, že k pokroku skutečně dochází, zejména u rámcové politiky, která se týká realizace konkrétních závazků. Očekává tedy, že do konce roku 2014 bude realizováno všech 34 závazků.

1.2

I přes pokrok, jehož bylo dosaženo v roce 2012 v několika významných oblastech, jako je jednotný patent a nová pravidla pro fondy rizikového kapitálu, není žádný důvod k předčasnému uspokojení. Co do hospodářského růstu a vytváření pracovních míst zatím Unie inovací výsledky nepřináší. Nelze ani zaznamenat velký pokrok v globální konkurenceschopnosti Evropského výzkumného prostoru.

1.3

S obzvláště vážnou obavou EHSV již druhým rokem zaznamenává trend ve snižování výdajů na VaV ve většině rozpočtů členských států. Stejně zneklidňující jsou i rostoucí rozdíly mezi členskými státy i jednotlivými regiony v oblasti inovací. Bude nutné přezkoumat účinnost regionální politiky soudržnosti a strukturálních fondů ve vztahu k Unii inovací, zejména pokud jde o odliv talentovaných lidí ze znevýhodněných regionů Evropy do zavedených středisek výzkumu.

1.4

Krize již donutila Evropu k prohloubení integrace kvůli zajištění makroekonomické stability a fungování měnové unie. EHSV je přesvědčen, že větší a hlubší integrace je rovněž zapotřebí v oblasti výzkumu a inovací, pokud skutečně chceme, aby výsledkem projektu Unie inovací byla vyšší konkurenceschopnost evropských znalostí, hospodářský růst a vytváření pracovních míst. EHSV vyzývá Evropskou radu, aby v rámci závěrů ze svého říjnového zasedání podpořila prohloubení koncepce Unie inovací.

1.5

EHSV je přesvědčen, že i kdyby došlo ke splnění všech 34 závazků, musí Unie inovací zajít ještě dále – v této souvislosti podporuje doporučení ERIAB (1) a reakci Komise na tato doporučení. Zároveň vyzývá Komisi, aby co nejdříve vypracovala seznam opatření a oblastí, v nichž je toto prohloubení možné a bezodkladně nutné. Příležitosti k takovému prohloubení Výbor spatřuje zejména v dalším zlepšování podmínek pro rychle rostoucí inovativní podniky, v inovacích ve veřejném sektoru, v sociálních inovacích a v nových, inovačních podnikatelských modelech, které by mohly radikálně změnit mentalitu a stávající přístupy k inovativním řešením.

1.6

Funkční Evropský výzkumný prostor je nepostradatelnou složkou Unie inovací. I přes plnou podporu Evropské rady EHSV pochybuje, že bude dokončen před koncem roku 2014, poněvadž nevidí dostatečný pokrok v těchto oblastech: mobilita výzkumných pracovníků, efektivita vnitrostátních výzkumných systémů, optimalizace využívání výzkumné infrastruktury, konkurenceschopné využívání vnitrostátních prostředků určených pro výzkum, dokončení trhu s právy duševního vlastnictví atd. EHSV proto vyzývá Komisi a členské státy, aby neprodleně zajistily splnění všech podmínek pro rozvoj EVP, jak navrhuje Komise ve svém sdělení (2).

1.7

EHSV vítá pokrok v budování výzkumné infrastruktury nejvyšší kvality na celoevropské úrovni a povzbudivé počáteční výsledky evropských inovačních partnerství. Domnívá se, že u těchto partnerství jde v některých případech o stále neověřené a nedokončené modely, a vyzývá Komisi, aby na základě dosavadní zkušenosti připravila souhrnnou analýzu jejich efektivity a jednotné podmínky pro jejich fungování a financování.

1.8

Systém podpory výzkumu a inovací v Evropě je stále příliš složitý, což zejména mikropodniky a malé podniky odrazuje od výzkumných projektů EU. Vedle komplikovaných a časově náročných administrativních požadavků existují rovněž značné rozdíly v postupech mezi programy na regionální, celostátní a evropské úrovni.

1.9

Výbor vidí značný potenciál pro stimulaci inovací v inovativnějším zaměřování veřejných zakázek. Proto vyzývá členské státy, aby více využívaly zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi a podělily se o zkušenosti s postupy a modely zadávání veřejných zakázek podporujících inovace. To by se mělo týkat rovněž veřejných zakázek financovaných ze strukturálních fondů.

1.10

Reforma vzdělávacích systémů by vedle jiného měla Evropu vybavit mnohem větším počtem vysoce kvalifikovaných vědeckých pracovníků a inženýrů (3). EHSV se domnívá, že by bylo vhodné do jejich studijních programů začlenit přípravu v oblasti podnikání a manažerských dovedností; ty jsou nezbytné pro účinné přetváření dobrých nápadů na úspěšné projekty. Výbor vyzývá k tomu, aby do přípravy osnov a organizace doktorských programů byli začleněni podniky i sociální partneři.

1.11

EHSV si znovu přeje vyzdvihnout specifickou úlohu sociálních inovací, které mohou hrát významnou roli při řešení krize a dalších problémů moderní společnosti. Z toho důvodu by se měly rozvíjet podpůrné mechanismy, jež budou k dispozici rovněž potenciálním sociálním novátorům a odvětví sociální ekonomiky. EHSV vyzývá Komisi, aby co nejdříve zavedla opatření na podporu vytváření inkubátorů pro inovační sociální projekty.

2.1

Unie inovací je jednou ze sedmi stěžejních iniciativ, které byly v rámci strategie Evropa 2020 vyhlášeny. Jejím cílem je vytvořit takovou atmosféru v Evropě, která bude vůči inovacím vstřícnější, a tím zajistit, aby se z inovačních nápadů staly výrobky a služby, které vytvoří růst a pracovní místa. Analýzy ukazují, že země, které v minulosti více investovaly do výzkumu a inovací, se z krize vzpamatovávají daleko rychleji a vykazují vyšší míry zaměstnanosti (4).

2.2

Ve svém sdělení Stav Unie inovací v roce 2012 (5) Evropská komise již druhým rokem v řadě shrnuje dosažené úspěchy na úrovni členských států i na evropské úrovni, pokud jde o provádění Unie inovací, což je jedna ze stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020.

2.3

Z obecného hlediska vykazují zprávy Komise značný pokrok v provádění Unie inovací. Více než 80 % iniciativ probíhá podle plánu. Členské státy se stále více soustředí na vytváření podnikatelské atmosféry, která je příznivá pro inovace: snižují daně z investic do výzkumu, snižují daně ze zisku z patentů, usnadňují přístup k rizikovému kapitálu atd.

2.4

Sdělení však uvádí řadu znepokojivých tendencí, z nichž většina je důsledkem hospodářské krize a velkých rozpočtových deficitů:

2.5

Klíčovým závěrem sdělení je skutečnost, že Evropa musí posílit své odhodlání zajistit růst založený na inovacích. K dosažení tohoto cíle musí neprodleně dojít k dalšímu rozvoji Unie inovací. V současnosti není zcela jasné, v jakých oblastech, pomocí jakých opatření a jakými prostředky k takovému rozvoji a prohloubení dojde.

3.1

EHSV vítá rozhodnutí Komise každoročně připravit analýzu stavu Unie inovací. Jde o jednu ze stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020. Vhodně načasovaná analýza výsledků poskytne nápravná opatření v oblastech, v nichž věci nejdou správným směrem.

3.2

Lhůta dvou let je vzhledem k obvyklé praxi, pokud jde o provádění unijní legislativy, příliš krátká na skutečné vyhodnocení dosažených výsledků (6). EHSV nicméně oceňuje, že politický rámec Unie inovací je víceméně zaveden, ačkoli výsledky co do hospodářského růstu a nových pracovních míst dosud nejsou zjevné.

3.3

V kontextu široké, všeobjímající diskuze o rozpočtových deficitech, nepopulárních úsporných opatřeních a celkového pádu důvěry v evropský projekt je Unie inovací jedním z pozitivnějších a úspěšnějších příběhů. Většina závazků v rámci Unie inovací víceméně směřuje k realizaci. EHSV tedy odůvodněně očekává, že do konce roku 2014 bude splněno všech 34 závazků.

3.4

EHSV vítá pokrok v oblasti budování celoevropské výzkumné infrastruktury díky efektivní úloze a aktivitě ESFRI (7). 27 z celkem 48 projektů na seznamu ESFRI se již nachází v prováděcí fázi, což je dobrým znamením pro splnění cíle vybudování 60 % prioritní evropské výzkumné infrastruktury do roku 2015 (8). Podle názoru Výboru Evropa stále vykazuje příliš malou aktivitu při koordinaci a optimalizaci využívání své výzkumné infrastruktury.

3.5

Nová koncepce evropského inovačního partnerství, jejíž počáteční pilotní projekty se zaměřují na řešení klíčových společenských výzev (9), dosud vykresluje povzbudivý obrázek. Cílem je dát dohromady zúčastněné strany na všech úrovních, aby bylo možné překonat roztříštěnost a shromáždit dostatečné počty. Navzdory těmto pozitivním znamením jsou evropská partnerství v některých případech stále neověřenými a nedokončenými modely. EHSV tudíž vyzývá Komisi, aby co nejdříve na základě dosavadní zkušenosti vypracovala souhrnnou analýzu jejich efektivity a připravila jednotné podmínky pro jejich fungování a financování do budoucna.

3.6

I přes nepopiratelný pokrok, jehož bylo dosaženo v několika oblastech, není žádný prostor pro předčasné uspokojení. Níže EHSV uvede oblasti, v nichž je zlepšení dosud nedostatečné a v nichž je zapotřebí rychlé a účinné akce.

3.7

Systém podpory výzkumu a vývoje v Evropě je stále příliš složitý. Potenciální příjemci čelí znepokojivému množství stávajících nástrojů (národní a regionální programy, mezivládní iniciativy a postupy pro čerpání prostředků z fondů EU). Ani množství byrokracie se nepodařilo nějak výrazně snížit. To brzdí přeshraniční spolupráci a zejména MSP a mikropodniky odrazuje od výzkumných projektů EU. Vedle administrativní zátěže rovněž dochází ke značným rozdílům v postupech.

3.8

Prvním krokem Unie inovací musí být vybudování vynikajícího, moderního vzdělávacího systému ve všech členských státech a reforma vysokoškolského vzdělávání. Podniky jsou stále velmi málo začleněny do přípravy osnov a organizace doktorských programů. EHSV proto znovu požaduje umožnění většího zapojení sociálních partnerů do aktivního plánování vzdělávacích systémů budoucnosti.

EHSV rovněž volá po začlenění manažerských a podnikatelských dovedností do vzdělávání budoucích inženýrů a vědců, s cílem usnadnit a podpořit přeměnu dobrých nápadů do úspěšných projektů, které by bylo možné komerčně využít.

3.9

EHSV podporuje širokou definici inovací, kterou lze rozšířit na řadu oborů. V předchozích stanoviscích opakovaně zdůrazňoval specifickou úlohu sociálních inovací  (10), které často pochází přímo od organizací občanské společnosti. Mnoho aspektů evropských systémů sociálního zabezpečení je plodem inovačních nápadů pocházejících od občanské společnosti a aktérů sociální ekonomiky. Podpora inovací proto musí zahrnovat všechny oblasti společnosti a finanční mechanismy musejí odrážet mimořádnou rozmanitost inovací.

3.10

Stále nedokážeme účinně komerčně využívat inovační nápady: přístup k financím, zejména u malých inovujících podniků, je stále obtížný (nedostatek prostředků rizikového kapitálu v důsledku finanční krize). Podnikání a inovace jdou často ruku v ruce. V Evropě máme tradičně nižší toleranci k případnému podnikatelskému neúspěchu. Dokonce ještě větší výhrady máme k rizikovým, inovačním projektům. Jednotný kapitálový trh (zejména trh s rizikovým kapitálem) stále nefunguje. Nové formy financování inovačních podniků, jako je kolektivní financování (crowd funding) a neformální investoři („business angels“), vznikají příliš pozvolna. S finančním nástrojem pro sdílení rizik jsou velmi dobré zkušenosti, ovšem bohužel nedokáže uspokojit poptávku.

3.11

Dotvoření jednotného trhu inovací závisí z velké míry na řádném fungování evropského jednotného trhu. Ten se stále musí vypořádat s různými překážkami a nedostatky zejména v oblasti volného pohybu služeb a kapitálu (11). EHSV opět navrhuje Komisi, aby zvážila vytvoření celoevropské elektronické databáze (formou vyhledávače) obsahující specifické znalosti jednotlivých podniků a výzkumných ústavů, která by umožňovala rychlejší vytváření sítí podniků a jiných organizací a jejich propojení s inovačními projekty (snad v rámci stávající evropské sítě podniků) (12).

3.11.1

Překážky při vytváření jednotného trhu s právy duševního vlastnictví spadají do stejné kategorie. Zatímco byl konečně zaveden jednotný evropský patent, což je významný úspěch, postupy ještě nejsou funkční.

3.12

Evropa rovněž zaostává v dokončení inovačního trhu s veřejnými zakázkami zejména pokud jde o mechanismy zadávání veřejných zakázek (13). V EU se na podporu inovací zaměřuje příliš málo veřejných nabídkových řízení. EHSV proto vyzývá členské státy, aby podstatně více využívaly zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi, což by podle odhadů Komise mohlo navýšit trh s veřejnými zakázkami o 10 mld. EUR. V této souvislosti Výbor rovněž poukazuje na návrhy Evropského parlamentu na modernizaci zadávání veřejných zakázek (14). Veřejné zakázky spolufinancované ze strukturálních fondů by měly být rovněž více využívány pro zvýšení poptávky po inovativních výrobcích a službách.

3.13

Funkční Evropský výzkumný prostor, který je synonymem pro jednotný trh pro výzkum a inovace, je jednou z klíčových podmínek pro zavedení konceptu Unie inovací plně do praxe. Evropská rada stanovila lhůtu pro jeho dokončení na rok 2014 (15). To znamená, že by do té doby měly být odstraněny všechny hlavní překážky v mobilitě a přeshraniční spolupráci, i prostřednictvím otevřeného trhu práce pro výzkumné pracovníky, vytvoření doplňkových penzijních fondů, optimálního toku znalostí a výsledků výzkumu a konkurenčnějšího využívání vnitrostátních zdrojů pro výzkum. EHSV blíže představil své postoje k dokončení EVP ve stanovisku (16), v němž vyjádřil obavu, že lhůta do roku 2014 je příliš ambiciózní.

3.14

Priorita financování a stimulace inovací by měla být reflektována ve všech unijních programech financování, včetně fondů soudržnosti, nikoli pouze v rámci programu pro konkurenceschopnost a inovace. EHSV proto vyzývá členské státy, aby využily příležitostí, jež jim nabízí nové nařízení o strukturálních fondech (17).

3.15

Aby mohla Unie inovací řádně fungovat, je zapotřebí soustředěného úsilí a efektivní spolupráce na všech úrovních – unijní, vnitrostátní a místní. Je potřeba více se zaměřit na úlohu regionální inovační politiky, která by mohla značně přispět k zastavení odlivu talentovaných lidí z regionů s omezenou kapacitou do zavedených evropských středisek výzkumu.

4.1

Podle názoru EHSV je splnění 34 závazků v rámci stěžejní iniciativy pouze prvním krokem k dosažení skutečné Unie inovací. Pokud chceme, aby výrazně přispěla k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění, bude ji nutné v další fázi prohloubit, což znamená mnohem vyšší míru integrace a koordinace vnitrostátních politik výzkumu a inovací s unijními politikami a aktivitami. EHSV vyzývá Komisi, aby neprodleně přichystala seznam konkrétních opatření a oblastí, v nichž je toto prohlubování nejen možné, ale hlavně nutné.

4.2

EHSV se domnívá, že existuje velký prostor pro toto prohlubování v oblastech, z nichž by rád uvedl alespoň některé:

4.3

EHSV podporuje zjištění a doporučení ERIAB, která provedla první zátěžový test Unie inovací (18). V této zprávě vyjadřuje nutnost radikálního přehodnocení budoucí evropské strategie pro růst vycházející více ze znalostí a inovací. Mezi hlavními výzvami uvádí:

4.4

EHSV navrhuje Komisi, aby se zamyslela nad konkrétními nástroji zaměřenými na podporu rozvoje nových, inovačních obchodních modelů. Jedním z možných nápadů by mohly být tzv. inovační poukázky.

4.5

EHSV byl v rámci stěžejních iniciativ vyzván, aby podněcoval podniky, sociální partnery a nevládní organizace, jež zastupuje, k podpoře Unie inovací a k pomoci s šířením osvědčených postupů. Navrhujeme, aby Výbor – zejména prostřednictvím svého Řídícího výboru pro strategii Evropa 2020 – vypracoval konkrétní seznam iniciativ a aktivit, jimiž by přes své sociální partnery, národní hospodářské a sociální rady a další organizace občanské společnosti mohl přispět k vytváření důvěry k Unii inovací větší měrou než doposud.

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/40

1.1

EHSV vítá návrh Komise, jehož cílem je zajistit všem evropským občanům přístup k bankovnímu účtu a zlepšit porovnatelnost poplatků a mobilitu. Návrh se zaměřuje na boj proti finančnímu vyloučení a na snadnější zapojení spotřebitelů do vnitřního trhu.

1.2

Je toho názoru, že přijetí směrnice je nejvhodnějším prostředkem pro realizaci těchto opatření, která jsou prospěšná jak spotřebitelům, tak poskytovatelům platebních služeb. Přispějí k dokončení jednotného trhu v oblasti finančních služeb a k odstranění překážek volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Uplatňování tohoto práva však musí podléhat pravidlům Unie týkajícím se praní peněz a financování terorismu a nesmí podporovat daňové úniky. Dále se Výbor domnívá, že je třeba věnovat velkou pozornost zásadě subsidiarity a proporcionality.

1.3

Nicméně lituje, že některá opatření mají omezený dopad. Doporučuje, aby se sjednocení terminologie týkalo všech poplatků a sdělení informací neobsahovalo pouze seznam nejvíce zastoupených transakcí. Soudí, že informované rozhodnutí lze učinit pouze po srovnání poplatků platných pro všechny běžné transakce, jelikož každý spotřebitel má jiné potřeby.

1.4

Schvaluje ustanovení, jejichž cílem je zlepšení transparentnosti, zvláště co se týče účtů nabízených v balíčcích, protože spotřebitel musí mít možnost porovnat různé nabídky poskytovatelů platebních služeb a určit tu, která je nejvýhodnější a nejvhodnější pro jeho situaci.

1.5

Podporuje zavedení povinnosti poskytnout výpis poplatků a přál by si, aby toto ustanovení bylo doplněno o povinnost informovat spotřebitele o zvláštních poplatcích před inkasováním z jejich účtu, aby měli možnost přijmout vhodná opatření či proti těmto poplatkům vznést námitku.

1.6

Za týmž účelem transparentnosti souhlasí se zavedením nezávislých srovnávacích internetových stránek a doporučuje, aby seznam stávajících internetových stránek umožňoval spotřebitelům přístup k informacím týkajícím se finančních institucí ve všech členských státech.

1.7

EHSV rovněž schvaluje návrhy týkající se bankovní mobility. Nicméně soudí, že by měla být prozkoumána realizovatelnost „přenositelného“ čísla účtu a měl by být systematicky zaváděn systém automatického převodu transakcí (1). Těmto opatřením by měla předcházet nezávislá studie.

1.8

Dále upozorňuje na význam odborného školení zaměstnanců poskytovatelů platebních služeb, jelikož informovanost je nezbytná, ale nikoli dostatečná. Zdůrazňuje rovněž nezbytnost finančního vzdělávání, poskytovanou zejména nezávislými sdruženími spotřebitelů (2).

1.9

EHSV samozřejmě podporuje ustanovení, jejichž cílem je umožnit všem evropským občanům bankovní účet se základními prvky, protože bankovní začlenění je v současném světě nezbytné.

1.10

Má výhrady vůči omezení na „alespoň jednoho poskytovatele“ v každém členském státě, což může být v rozporu s možností výběru spotřebitele, jelikož by neexistovala konkurenční nabídka.

1.11

Je toho názoru, že v případě, kdy nabídka není bezplatná, je třeba zohlednit skutečné náklady při stanovení „přiměřenosti“ poplatků souvisejících s existencí a správou daného účtu, a zdůrazňuje, že je třeba stanovit poplatky za neplacení.

1.12

EHSV souhlasí s Komisí v tom, že je nutné stanovit kontroly a odrazující sankce v případě nedodržování ustanovení stanovených směrnicí. Zdůrazňuje, že účinnost kontrol závisí na přidělení dostatečných prostředků na svěřené úkoly.

1.13

Připomíná, že podporuje alternativní systémy řešení sporů za podmínky, že budou nezávislé.

2.1

8. května 2013 Komise předložila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky.

2.2

Tento návrh navazuje na iniciativy přijaté v posledních letech za účelem vytvoření jednotného trhu platebních služeb, jenž má pro růst a konkurenceschopnost Evropy zásadní význam.

2.3

Návrh vychází z článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, jenž usiluje o zrušení překážek volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu.

2.4

Komise konstatuje, že podle odhadů Světové banky nemá 58 milionů spotřebitelů v EU platební účet a že přibližně 25 milionů z nich by si přálo si jej založit.

2.5

Upozorňuje na to, že hospodářství směřuje k vyššímu objemu bezhotovostních a nemateriálních transakcí, které se týkají podniků, spotřebitelů a správních orgánů, avšak nenavrhuje žádné opatření pro širší využívání nepeněžních transakcí.

2.6

V této souvislosti se domnívá, že je nezbytné vlastnit bankovní účet a mít přístup k finančním službám, přejeme-li si zajistit spotřebitelům využívání všech výhod jednotného trhu i finanční a sociální začlenění.

2.7

Komise dále konstatuje, že aktuální podmínky jednotného trhu mohou některé poskytovatele platebních služeb odrazovat od investic na nových trzích.

2.8

Komise si přeje tyto překážky odstranit a za tímto účelem navrhuje:

2.9

Tato opatření podle názoru Komise přispějí k plnému fungování vnitřního trhu v oblasti finančních služeb a k jeho rozvoji. Spotřebitelé budou moci snadněji porovnat nabídky v Unii a pohybovat se v ní. Poskytovatelům platebních služeb budou zajištěny rovné podmínky, zjednodušení postupů a harmonizování pravidel pro vyhledávání nových trhů.

3.1

EHSV souhlasí s analýzou Komise o zjištěných překážkách a nezbytnosti dokončit jednotných trh finančních služeb. Je toho názoru, že všichni spotřebitelé musí mít možnost otevřít bankovní účet, který mohou používat, protože bankovní začlenění je nutné pro dosažení žádoucího cíle.

3.2

Dále podporuje návrhy, jejichž cílem je vyřešit neprůhlednost bankovních poplatků a zlepšit mobilitu. Soudí, že přispějí k hospodářské soutěži, což bude prospěšné pro spotřebitele i poskytovatele platebních služeb.

3.3

Domnívá se, že přijetí směrnice je nejvhodnější možností, jelikož Komise správně upozornila na to, že doporučení nepřineslo očekávaný výsledek a dobrovolné postupy byly velmi nedostatečné.

4.1.1

Terminologie. EHSV plně souhlasí s návrhem Komise harmonizovat terminologii používanou pro poplatky. Tato harmonizace je nezbytná pro zlepšení chápání spotřebitelů a porovnatelnost. Nicméně si klade otázku o omezeném dopadu tohoto opatření a doporučuje, aby se harmonizace terminologie týkala všech poplatků.

4.1.1.1

Zaznamenává, že příslušné orgány pověřené v každém členském státě budou mít za úkol sestavit prozatímní seznamy, které budou předány Komisi. Soudí, že do jejich přípravy je nezbytné zapojit sdružení spotřebitelů a poskytovatele platebních služeb i spotřebitele, a to za účelem ověření, že zvolené termíny jsou skutečně srozumitelné pro všechny.

4.1.1.2

Upozorňuje na to, že používaný termín bude muset pokrývat stejné služby ve všech finančních institucích.

4.1.2

Sdělení informací o poplatcích a glosář. EHSV vítá povinnost uloženou poskytovatelům platebních služeb poskytnout před uzavřením smlouvy sdělení informací o poplatcích obsahující seznam nejreprezentativnějších služeb a schvaluje ustanovení, jehož cílem je kdykoli umožnit přístup zdarma k tomuto sdělení, konkrétně jeho zveřejněním na internetových stránkách finančních institucí. Doporučuje, aby prezentace tohoto seznamu byla sjednocená. Dále navrhuje doplnit toto informační opatření o povinnost zaslat spotřebitelům nové sdělení informací při změně sazeb.

4.1.2.1

Nicméně soudí, že sdělení informací se musí týkat všech poplatků. Je toho názoru, že omezení pouze na nejreprezentativnější poplatky neumožňuje spotřebitelům účinně porovnat nabídky různých finančních institucí, jelikož toto porovnání musí být provedeno na základě jejich potřeb. Každý spotřebitel má specifické potřeby, které nemusí být vždy ty, jež jsou uvedeny na seznamu.

4.1.2.2

Budou-li ve sdělení informací uvedeny všechny poplatky, Výbor doporučuje, aby všechny rubriky sdělení informací byly prezentovány jednotně. Dále doporučuje harmonizaci prezentace informací podle druhu transakce (měsíčně, ročně, na každou transakci), aby se usnadnilo porovnání.

4.1.2.3

Výbor dbá na transparentnost a domnívá se, že spotřebitelé musí mít možnost pochopit, je-li v jejich zájmu využívat či nikoli určitý balíček služeb podle jejich potřeb, a proto vítá povinnost podrobně uvést tuto nabídku ve sdělení informací.

4.1.2.4

Rovněž vítá povinnost používat sjednocenou terminologii ve sdělení informací o poplatcích i ve výpisu poplatků, a to z důvodu srozumitelnosti.

4.1.2.5

EHSV zaznamenává zavedení glosářů. Nicméně je přesvědčen, že prioritou ve sděleních informací musí být používání jasných a srozumitelných termínů.

4.1.3

Výpis poplatků. EHSV schvaluje povinnost zaslat spotřebitelům alespoň jednou ročně výpis všech účtovaných poplatků. Tato informace umožňuje spotřebitelům posoudit náklady na poskytování služeb, které jsou jim prodávány, a zvolit vhodné produkty. Podle jeho názoru se jedná o absolutní minimum a tento výpis musí být zasílán bezplatně.

4.1.3.1

Výbor však zdůrazňuje, že by bylo vhodné toto opatření doplnit o povinnost poskytovatelů platebních služeb předběžně informovat o zvláštních poplatcích před inkasováním z účtu, což umožní spotřebitelům přijmout nezbytná opatření před tímto inkasováním, doplnit hotovost na účtu či v případě potřeby proti nim vznést námitku.

4.1.4

Srovnávací internetové stránky. EHSV podporuje poskytování informací o bankovních poplatcích prostřednictvím schválených či veřejných internetových stránek. Toto opatření přispěje k lepšímu informování spotřebitelů za podmínky, že srovnávací internetová stránka bude poskytovat záruku nezávislosti a informace budou úplné. Výbor soudí, že je třeba sledovat způsoby financování těchto internetových stránek. Dále si klade otázku ohledně způsobu zavádění těchto nástrojů, zvláště co se týče povahy údajů, jež budou poskytovány, zveřejňování pouze cen za jednotlivé transakce a služby nebo možnost provádět výpočty na základě individuálního profilu.

4.1.4.1

Výbor upozorňuje na to, že je třeba být velmi obezřetný ohledně podmínek přidělování osvědčení soukromým provozovatelům. Je přesvědčen, že tato osvědčení musí být vydávána příslušnými orgány členských států.

4.1.4.2

Dále se Výbor domnívá, že je nutné, aby na srovnávacích internetových stránkách byly používány termíny sjednocené terminologie.

4.1.4.3

Výbor také doporučuje, aby na registru existoval seznam a odkaz na registry ostatních členských států, aby měli spotřebitelé jednoduchý přístup k sazbám všech finančních institucí v Unii, což bude užitečné zejména pro „migrující“ obyvatele.

4.2.1

EHSV podporuje návrhy Komise, které by přispěly ke zlepšení bankovní mobility, což je nezbytné vzhledem k psychologickým a technickým překážkám, jež jí brání.

4.2.2

Nicméně soudí, že by měla být uskutečněna nezávislá studie o možnosti zavést přenositelné číslo účtu, což je nejúčinnější řešení pro plně fungující mobilitu.

4.2.3

Je toho názoru, že ve všech platebních institucích by měl být přinejmenším zaveden systém automatického převodu na období 15 měsíců, aby bylo možné zohlednit platby prováděné jednou do roka.

4.2.4

Výbor vítá, že Komise stanovila způsob inkasování poplatků spojených se službou změny účtu, aby nedošlo k tomu, že by měly odrazující účinek.

4.2.5

Zdůrazňuje, že existují další překážky, zejména náklady na převod některých spořicích produktů či vlastnění hypotečního úvěru.

4.2.6

Konstatuje, že informování o těchto opatřeních ve prospěch mobility má zásadní význam. Je toho názoru, že banka, kterou si spotřebitel zvolí, musí být jeho jediným partnerem.

4.2.7

Výbor se domnívá, že zaměstnanci poskytovatelů platebních služeb, zejména bankovní úředníci na přepážkách, musí projít odbornou přípravou zaměřenou na pomoc s bankovní mobilitou a je třeba poskytovat finanční vzdělávání, zejména prostřednictvím sdružení spotřebitelů.

4.3.1

EHSV samozřejmě souhlasí s postupem Komise. Domnívá se, že každý spotřebitel musí mít přístup k bankovnímu účtu se základními prvky, aby mohl mít přístup ke všem bankovním službám nezbytným v každodenním životě, v němž mají bezhotovostní transakce stále významnější dopad. Zdůrazňuje význam informování o existenci těchto služeb ze strany bank.

4.3.2

Má však výhrady vůči omezování nabídky na „alespoň jednoho poskytovatele platebních služeb“ na území každého členského státu. V případě, že by tuto nabídku poskytovala pouze jedna finanční instituce, znamenalo by to pro ni příliš velkou zátěž a postihlo by ji to stejně jako spotřebitele, kteří by byli jejími klienty. Neexistence hospodářské soutěže by odstranila možnost volby pro spotřebitele a znamenala by povinnost přijmout stanovené podmínky, zejména sazební.

4.3.3

Soudí, že seznam platebních služeb se základními prvky uvedený v článku 16 musí představovat minimum, přičemž je na každém členském státu, aby zahrnul dodatečné služby související zejména se specifiky daného státu.

4.3.4

Výbor je toho názoru, že banka má sama rozhodnout, zda povolí příslušný nekrytý bankovní úvěr.

4.3.5

Výbor souhlasí s tím, aby byly základní služby bezplatné, nebo aby byly poplatky za ně omezeny.

4.4.1

EHSV souhlasí s Komisí v tom, že je třeba stanovit kontroly a odrazující sankce v případě nedodržování ustanovení stanovených směrnicí, a zdůrazňuje, že účinnost kontrol bude zajištěna pouze tehdy, pokud vnitrostátní orgány budou mít k dispozici dostatečné prostředky k plnění úkolů, které jim jsou uloženy.

4.4.2

Připomíná, že podporuje alternativní systémy řešení sporů za podmínky, že budou nezávislé.

4.5.1

EHSV schvaluje delegování pravomocí Komisi za podmínky, že jeho způsob bude jasně definován a bude zajištěna jeho transparentnost.

4.5.2

Podporuje politiku posuzování Komise.

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/44

1.1

Návrh Evropské komise přispívá k významnému zlepšení praktického uplatňování nového nařízení o biocidních přípravcích od 1. září 2013, vyjasňuje fungování přechodných pravidel a poskytuje větší právní jistotu subjektům trhu.

1.2

EHSV lituje, že v průběhu složitého a dlouhého procesu přijímání nových evropských právních předpisů o biocidních přípravcích Komise, Rada ani Parlament neuvažovaly v předstihu o tom, jak rušivé účinky mohou mít matoucí a nejasná přechodná pravidla.

1.3

EHSV souhlasí, že je třeba změnit nařízení o biocidních přípravcích předtím, než vstoupí v platnost (1), aby se tak usnadnil přechod mezi směrnicí 98/8/ES a uvedeným nařízením. Pro zajištění řádného fungování systému je zapotřebí koherentní rámec, který bude obsahovat přechodná opatření, jež umožní postupnou změnu systému subjektům trhu i členským státům.

1.4

EHSV vnímá pozitivně změny zavedené v souvislosti s přechodnými opatřeními, pokud jde o ošetřené předměty a hodnocení stávajících účinných látek a biocidních přípravků. Tyto změny zabrání tomu, aby se fakticky zmrazilo uvádění velké části nových ošetřených předmětů na trh, a umožní, aby mohly být na trh uvedeny za předpokladu, že úplná žádost o schválení účinné látky (účinných látek) obsažené (obsažených) v těchto ošetřených předmětech bude předložena nejpozději do 1. září 2016 (2). Tyto změny také umožní lepší přechod na harmonizovaný systém povolování pro již existující biocidní přípravky (3).

1.5

Co se týče nového ustanovení o povinném sdílení studií rozpadu a chování v životním prostředí týkajících se přílohy II nařízení (ES) č. 1451/2007, žádá EHSV Komisi, aby zajistila, že nová povinnost nenaruší hospodářskou soutěž a negativně neovlivní inovační schopnosti některých podniků.

1.6

EHSV souhlasí s tím, aby do těchto změn právních předpisů bylo možné zahrnout další významná témata, jako jsou otázky týkající se přístupu k informacím, definice výrobků spadajících do kategorie biocidních přípravků a povinnosti sdílet údaje.

2.1

Biocidní přípravky jsou veškeré účinné látky nebo směsi obsahující jednu nebo více účinných látek ve formě, v níž jsou dodávány uživateli, určené k ničení, odpuzování a zneškodňování jakéhokoliv škodlivého organismu, k zabránění působení tohoto organismu nebo dosažení jiného regulačního účinku na tento organismus chemickým anebo biologickým způsobem. Za biocidní přípravky se pokládají také všechny látky, směsi a prostředky uvedené na trh s úmyslem vyrábět účinné látky (4). Biocidní přípravky jsou součástí každodenního života – zabraňují šíření nemocí a podporují vysokou úroveň hygieny v prostředích s velkou hustotou obyvatel.

2.2

Pravidla týkající se dodávání biocidních přípravků na trh ve Společenství byla stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES (5). Tato směrnice v Evropě uvádí do souladu právní předpisy týkající se těchto výrobků a stanoví společné zásady pro hodnocení a povolování biocidních přípravků, čímž předchází ekonomickým/administrativních překážkám.

2.3

Dne 16. května 2013 představila Evropská komise nový návrh, kterým se mění nařízení (EU) č. 528/2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání, pokud jde o určité podmínky přístupu na trh (6). Toto nařízení o biocidních přípravcích bylo přijato dne 22. května 2012 (7) a mělo by vstoupit v platnost 1. září 2013. Nové právní předpisy budou znamenat zrušení směrnice 98/8/ES a jsou výsledkem intenzivní veřejné konzultace a detailního posouzení dopadu vypracovaného Evropskou komisí (8).

2.4

Účelem nařízení je zlepšit volný pohyb biocidních přípravků v Unii a současně zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí i zvířat a ochrany životního prostředí. Nařízení zachovává strukturu směrnice 98/8 a je založeno na zásadě předběžné opatrnosti s cílem zaručit, že výroba a uvádění na trh účinných látek a biocidních přípravků nebudou mít škodlivé účinky na zdraví a životní prostředí.

2.5

Cílem těchto právních předpisů je odstranit mezery, jež byly zjištěny v předchozím legislativním rámci, a dodat dynamiku fungování systému povolování tím, že se systém zjednoduší, zruší se překážky, které stojí v cestě obchodu s biocidními přípravky, a harmonizují se určitá ustanovení.

2.6

Komise se ještě předtím, než nařízení o biocidních přípravcích 528/2012 vstoupí v platnost, rozhodla předložit formální změnu tohoto nařízení poté, co identifikovala jistá ustanovení tohoto nařízení, která by mohla narušit jeho fungování. Cílem této změny je:

3.1

EHSV v roce 2010 přijal stanovisko k nařízení č. 528/2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (9). Výbor hájil názor, že je vhodné nahradit směrnici nařízením o biocidních přípravcích s cílem dosáhnout zjednodušení a sladění právních předpisů.

3.2

I přes posouzení dopadu, veřejnou konzultaci a různé zprávy vypracované v rámci procesu přijímání tohoto nařízení kritika zejména malých a středních dodavatelů týkající se toho, že v důsledku provádění nařízení by mohla na trhu vzniknout významná omezení a dysfunkce, byla důvodem k tomu, aby Komise urychleně reagovala a předložila soubor změn, které odstraňují škodlivé účinky obchodních překážek, jež by mohly vzniknout v důsledku evropských právních předpisů týkajících se biocidních přípravků a konkrétně přechodných ustanovení.

3.3

EHSV oceňuje, že Komise přistoupila ke změně některých článků a tím usnadnila racionálnější používání právních předpisů týkajících se biocidních přípravků. Nicméně dle EHSV měly být po zahájení přezkumu nařízení komplexněji a systematičtěji řešeny některé mezery původního předpisu v oblastech přístupu k informacím, povinnosti sdílet údaje a definice výrobků spadajících do kategorie biocidních přípravků.

3.4

Změny v přechodných pravidlech, zejména pokud jde o články 86, 89 a 94 nařízení č. 528/2012, zabrání ochromení trhu s některými stávajícími účinnými látkami či faktickému zákazu nově ošetřených předmětů od 1. září 2013 až do schválení poslední účinné látky obsažené v předmětech. EHSV se domnívá, že tyto změny v přechodných pravidlech napraví významné vedlejší škody, které by vznikly v případě, že by uvedené články zůstaly v původním znění.

4.1

Ustanovení čl. 89 odst. 4 a čl. 93 odst. 2 nařízení (EU) č. 528/2012 stanoví přechodná období pro vyřazování biocidních přípravků, kterým nebylo uděleno povolení. Nově navrhované znění navrhuje rozšířit tato období i na ty biocidní přípravky, které již jsou na trhu a kterým je sice povolení uděleno, ale u kterých podmínky povolení vyžadují změnu přípravku. EHSV má za to, že v tomto případě by měla být u lhůt zavedena výjimka z obecného pravidla, pokud bude žádost zamítnuta. EHSV navrhuje, aby v případě, že je některý výrobek povolen s tím, že musí být změněn, byla prodloužena lhůta, aby bylo možné jej používat a prodávat na trhu až do vyčerpání zásob.

4.2

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) musí dbát na to, aby seznam, jejž zveřejňuje (článek 95), obsahoval pouze informace o příslušných dodavatelích, kteří podporují obnovu určité účinné látky.

4.3

Pokud jde o přístup k informacím podle čl. 66 odst. 3, domnívá se EHSV, že je třeba dbát na to, aby byly správně vyváženy veřejný zájem a oprávněné soukromé zájmy. Automatické a systematické poskytování informací o názvu a adrese výrobce nějaké účinné látky jakékoliv třetí osobě, jež si je vyžádá, by mohlo narušit ochranu obchodních zájmů držitele povolení.

4.4

EHSV ve svém stanovisku k nařízení o biocidních přípravcích přijal příznivě povinnost sdílet údaje o testování na zvířatech. Jeden z nejpozitivnějších aspektů nové právní úpravy totiž spočívá v zabránění zbytečnému trápení obratlovců způsobenému neustálým opakováním toxikologických studií. Komise by v každém případě měla vyhodnotit, zda je povinnost sdílet údaje – kromě údajů o toxikologických a ekotoxikologických studiích také o všech studiích rozpadu a chování v životním prostředí týkajících se látek zahrnutých do přílohy II nařízení (ES) č. 1451/2007 – vyvážená a podporuje rozvoj nových účinných látek. Účinná kompenzace a ochrana údajů až do roku 2025 mají zásadní význam pro to, aby se předešlo neoprávněnému využití výsledků cizí práce.

4.5

EHSV má za to, že prodloužení lhůty, kterou mají státy k tomu, aby se vyjádřily k povolení nějakého biocidního přípravku poté, co je přijato rozhodnutí o schválení určité účinné látky pro konkrétní typ přípravku, ze dvou na tři roky (článek 89 nařízení 528/2012), je logické. Pokud by změna nebyla učiněna, hrozilo by s ohledem na různé fáze procesu povolování neustálé porušování lhůt a následné ochromení celého procesu.

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/47

1.1

Výbor připomíná, že v roce 2012 na silnicích EU zahynulo 28 000 osob a 1,5 milionu osob bylo zraněno. Výbor je pevně přesvědčen, že snížení počtu obětí dopravních nehod je vysoce významnou společenskou otázkou a souhlasí s ambiciózním záměrem Komise snížit počet těchto obětí v období 2011–2020 o polovinu ve srovnání s rokem 2010.

1.2

Výbor vítá navrhované rozhodnutí a nařízení o zavedení systému eCall, jež předložila Komise a jejichž cílem je zajistit, že od října 2015 budou všechny nové modely osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel vybaveny systémem eCall využívajícím linku tísňového volání 112 a že bude vytvořena nezbytná infrastruktura pro řádný příjem a vyřizování volání eCall ve střediscích pro odezvu na tísňová volání (centrech tísňového volání), a tím zajištěna kompatibilita, interoperabilita a návaznost služby eCall v celé EU.

1.3

EHSV souhlasí se závěry posouzení dopadů systému eCall, jež ukázaly, že povinné zavedení systému eCall je jediným způsobem, jak zpřístupnit přínosy tohoto systému občanům Unie. Výbor Komisi již v řadě dřívějších stanovisek upozorňoval, že dobrovolný přístup nebude úspěšný.

1.4

EHSV poznamenává, že návrhy se budou týkat pouze nových typů vozidel poprvé registrovaných 1. října 2015 a později a že stávající modely mohou být i po tomto datu i nadále vyráběny a prodávány bez systému eCall. Výbor si je vědom možných finančních nákladů pro výrobce automobilů, vyzývá je však, aby technologie systému eCall co nejdříve instalovali i do stávajících modelů automobilů, jež budou vyráběny po říjnu 2015.

1.5

Výbor konstatuje, že návrh neobsahuje ustanovení o technologiích systému eCall pro motocykly a další dvoukolová motorová vozidla. Protože riziko usmrcení a zranění řidičů a cestujících využívajících tyto druhy vozidel je významným problémem, vyzývá EHSV výrobce a členské státy, aby systém eCall co nejdříve rozšířili i na dvoukolová motorová vozidla.

1.6

Výbor rovněž znovu vyzývá Komisi, aby co nejrychleji připravila návrhy explicitně ke zlepšení aktivní a pasivní bezpečnosti dvoukolových motorových vozidel.

1.7

EHSV je potěšen úspěšností orgánů bezpečnosti silničního provozu zřízených v řadě členských států, jejichž úkolem je zajišťovat dohled nad prováděním národní strategie bezpečnosti silničního provozu, poskytovat poradenství k politice bezpečnosti silničního provozu a podporovat osvědčené postupy v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Výbor se domnívá, že by měla být zřízena evropské agentura pro bezpečnost silničního provozu, jež by pomohla harmonizovat a řídit bezpečnost silničního provozu v celé EU, a to mimo jiné zaváděním systému eCall. V tomto orgánu by zasedali také experti na bezpečnost silničního provozu jmenovaní členskými státy.

1.8

Výbor připomíná Komisi svá předchozí stanoviska, jež se zabývala tematikou bezpečnosti silničního provozu a vyjadřovala se k potřebě povinného zavedení služby eCall (1).

2.5.1

Výrobci osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel musí zajistit, že od října 2015 budou všechny nové modely vyráběny a schvalovány s odpovídajícími systémy eCall.

2.5.2

Členské státy by měly zajistit, že od 1. října 2015 obdrží všechny typy vozidel, jež spadají do působnosti navrhovaného nařízení, evropské schválení typu vozidla jako celku.

2.5.3

Orgány příslušné pro schvalování typu musí zajistit, že tato vozidla splní před vydáním osvědčení o schválení předepsané normy.

2.5.4

Výrobci musí zajistit, aby technologie eCall nepodléhala žádnému stálému zaznamenávání polohy vozidel.

2.5.5

Jsou požadovány dostatečné záruky zamezující sledování a uživatelé musí být informováni o tom, jak budou údaje používané systémem zpracovávány.

2.5.6

Komise se zmocňuje k přijímání aktů v přenesené pravomoci týkajících se stanovení technických požadavků na palubní systémy eCall, stanovení požadavků v oblasti soukromí uživatelů a, na základě analýzy poměru nákladů a přínosů, stanovení výjimek pro určité druhy osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel.

3.1

Výbor připomíná, že v uplynulém roce na silnicích EU zahynulo 28 000 osob a 1,5 milionu osob bylo zraněno. Při volání záchranné služby k silniční nehodě má každá minuta zásadní význam pro záchranu životů a snížení závažnosti zranění. Nicméně lidé zranění při nehodě nejsou vždy fyzicky schopni záchrannou službu přivolat.

3.2

Technologie eCall tento problém řeší, neboť upozorňuje záchranné služby okamžitě, i když je řidič nebo cestující v bezvědomí, nebo není z jiného důvodu schopen zavolat. EHSV rovněž konstatuje, že se očekává, že technologie eCall urychlí příjezd záchranných týmů odhadem o 40 % v městských oblastech a o 50 % ve venkovských oblastech. Po zavedení v širokém měřítku zachrání systém eCall v Evropě každoročně několik stovek životů a zmírní závažnost zranění a traumatu v desítkách tisíc případů.

3.3

Řada členských států zřídila orgány bezpečnosti silničního provozu, jejichž úkolem je vyhodnocovat ve vnitrostátním měřítku strategii bezpečnosti silničního provozu a radit vládám v otázce prioritních akcí. Evropská agentura pro bezpečnost silničního provozu s jasným mandátem pro všechny oblasti bezpečnosti silničního provozu (infrastruktura, vozidla a účastníci silničního provozu) v celounijním měřítku by mohla napomoci lepšímu provádění harmonizované unijní strategie bezpečnosti silničního provozu. Taková agentura by mohla mít konkrétní úkoly v oblastech hledání, specifikace, vytváření a zlepšování osvědčených postupů, a rovněž posilování přeshraniční výměny informací a spolupráce.

4.1

Návrh se vztahuje pouze na nově schvalované typy osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel, ale nestanoví požadavek, aby bylo zajištěno, že budou systémem eCall vybaveny už před první registrací. To znamená, že stávající typy těchto vozidel budou moci být i nadále vyráběny a prodávány bez tohoto systému. Výbor konstatuje, že vzhledem k této politice dojde k plnému rozšíření služby eCall až po roce 2033. Výbor chápe, že je nutné vzít v úvahu finanční dopady a konstrukční problémy, jež mohou vzniknout výrobcům automobilů, byl by však rád, kdyby technologie systému eCall co nejdříve instalovali i do stávajících modelů automobilů, jež budou vyráběny po říjnu 2015.

4.2

Nařízení týkající se požadavků na schválení typu pro zavedení palubního systému eCall se nebude týkat dvoukolových motorových vozidel (motocyklů apod.). U řidičů dvoukolových motorových vozidel je riziko, že utrpí vážné zranění, 18 až 20krát vyšší než u řidičů osobních automobilů. Otázkám bezpečnosti silničního provozu této velice rizikové kategorie je třeba věnovat zvláštní pozornost. Vedle vybavení dvoukolových motorových vozidel technologií eCall je co nejrychleji zapotřebí rovněž návrhů na zlepšení jejich aktivní a pasivní bezpečnosti.

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/50

1.1

Výbor vítá iniciativu Evropské komise a domnívá se, že přepracování těchto dvou směrnic s cílem řešit demografické a ekonomické výzvy je nezbytné.

1.2

Evropská unie nutně potřebuje rozumnou a pevnou migrační politiku, chce-li dosáhnout cílů stanovených ve strategii Evropa 2020 a v dalších hlavních iniciativách. Pokud chce Evropská unie být i nadále centrem inovací a silným průmyslovým centrem, měla by přitáhnout talenty a zajistit účinný „oběh mozků“.

1.3

Výbor se domnívá, že politika podpory migrace a mobility musí být pevně ukotvena v systému základních lidských práv. Je třeba, aby byly zásady Listiny základních práv uváděny do praxe na všech úrovních.

1.4

Výbor vybízí Evropskou komisi a Agenturu pro základní práva, aby posoudily obtížnou situaci státních příslušníků třetích zemí a navrhly členským státům aktivní opatření na její odstranění. Se situacemi, v nichž dochází k diskriminaci, by se mělo rozhodně bojovat na všech úrovních.

1.5

Výbor jednoznačně podporuje Evropskou komisi při rozvíjení dvoustranných partnerství v oblasti mobility, jež poskytují rámec pro spolupráci mezi Evropskou unií a zeměmi mimo EU, zejména s těmi, které se nacházejí v jejím sousedství.

1.6

Výbor vybízí Evropskou komisi a členské státy, aby zvážily aspekt rovnosti žen a mužů a utvářely programy tak, aby umožnily větší zastoupení žen v tomto rámci.

1.7

Je nezbytné důkladně vyhodnotit předpokládané překážky při vydávání víz bez ohledu na jejich povahu a určit opatření, díky nimž budou odstraněny. Postup vydávání víz musí být jednoduchý, spravedlivý, přístupný a nediskriminující.

1.8

Výbor upozorňuje na důležitost zásady rovného zacházení se státními příslušníky třetích zemí jako se státními příslušníky hostitelského členského státu, pokud jde o přístup ke zboží a službám.

1.9

Výbor upozorňuje na to, že je nutné zajistit odpovídající ochranu studentům, výzkumným pracovníkům, dobrovolníkům a osobám pracujícím jako au-pair, když vykonávají placenou činnost nebo když jsou aktivní na trhu práce. Placené činnosti často zakrývají pracovněprávní vztah a zneužívání, které může být důsledkem této situace, je třeba zamezit poskytnutím rovného zacházení všem těmto kategoriím. Zvláštní pozornost by se měla věnovat osobám, především ženám, které vykonávají domácí práce jako au-pair.

1.10

Výbor oceňuje článek 24, jenž povoluje státním příslušníkům třetích zemí, aby si po dobu 12 měsíců po dokončení výzkumu nebo studií hledali práci. Nicméně ustanovení o rovném zacházení obsažené ve směrnici 2011/98 zahrnují odchylky, jež se ve srovnání s cíli návrhu na přepracování těchto dvou směrnic jeví jako neodpovídající.

1.11

Výbor se domnívá, že pro zajištění úspěchu této politiky je zásadní komunikační rozměr. Členské státy a evropské instituce by měly se státními příslušníky třetích zemí komunikovat a zajišťovat jim přístup ke kvalitním informacím.

2.1

EU čelí významným strukturálním problémům jak demografické, tak hospodářské povahy. Počet produktivních obyvatel se snižuje a podniky mají problémy s nacházením kvalifikovaného personálu.

2.2

Globální přístup EU k migraci a mobilitě vytváří zastřešující rámec pro migrační politiku EU. Zároveň určuje způsob, jímž EU organizuje dialog a spolupráci se zeměmi, které nejsou členy EU.

2.3

EU se také nachází v nouzovém stavu, pokud jde o inovace. Strategie Evropa 2020 a iniciativa Unie inovací stanovují cíl zvýšit investice do výzkumu a inovací, z čehož vyplývá vytvoření odhadovaného dodatečného jednoho milionu výzkumných pracovních míst. Přistěhovalectví ze zemí mimo EU může poskytnout vysoce kvalifikovaný a talentovaný personál, který může a měl by být členskými zeměmi přitahován.

2.4

Článek 79 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) pověřuje Unii úkolem vyvíjet společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je zajistit účinné řízení migračních toků a spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech.

2.5

Směrnice 2004/114/ES stanoví závazná pravidla pro přijímání studentů, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí. Uplatnění směrnice na žáky, dobrovolníky a neplacené stážisty bylo ponecháno na rozhodnutí členských států. Směrnice 2005/71/ES stanoví zrychlený postup pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí, kteří uzavřeli dohodu o hostování s výzkumnou organizací schválenou členským státem.

2.6

Komise v roce 2011 předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávy o provádění těchto dvou směrnic. Zprávy ukázaly, že směrnice obsahují řadu slabin.

2.7

Největší problém v souvislosti s těmito dvěma směrnicemi se týká povolení vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na území EU (dlouhodobá víza a/nebo povolení k pobytu). Právní ustanovení jsou často složitá a nejasná. Postupy jsou příliš dlouhé a nejsou vždy uplatňovány spravedlivě a důsledně. Stávající ustanovení týkající se přistěhovalectví dostatečně nepodporují programy EU zahrnující opatření v oblasti mobility, jako jsou Erasmus Mundus nebo Marie Curie.

2.8

Pokud jde o trh práce, absolventi z třetích zemí nemají dostatek příležitostí k nalezení pracovního místa po ukončení studia, a totéž platí i pro výzkumné pracovníky po dokončení jejich výzkumného projektu. V některých případech nemohou státní příslušníci třetích zemí přijmout práci na vysokých školách, protože ty jsou považovány za součást veřejného sektoru. Přednostně je třeba podporovat přístup žen k vědeckým profesím odstraněním veškerých forem přímé a nepřímé diskriminace nebo jiných překážek, které jim brání v přístupu k vysoce kvalifikovaným místům ve vědecké oblasti.

3.1

Výbor vítá iniciativu Evropské komise a domnívá se, že přepracování těchto dvou směrnic je nezbytné.

3.2

Otevření Unie navenek zůstává prioritou a za stávajících podmínek je těžké tohoto cíle dosáhnout. EU by měla usnadnit mobilitu a využít všech nástrojů, které má k dispozici, pro zlepšení přístupu občanů třetích zemí ke vzdělávání, výzkumu a trhu práce.

3.3

Evropská unie potřebuje zaujmout nový přístup k ekonomické migraci, který by státním příslušníkům třetích zemí dovolil získávat znalosti a dovednosti. Spolupráce s třetími zeměmi by měla podpořit „oběh mozků“, jenž je výhodný jak pro země, které je přijímají, tak pro země, které je vysílají.

3.4

Evropská komise přijala v říjnu 2010 iniciativu, která navrhuje řadu smělých a nezbytných opatření a politik, jež by Evropskou unii přeměnily v „Unii inovací“. EU v tomto smyslu potřebuje usnadnit pravidla vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí.

3.5

Státní příslušníci třetích zemí mohou do vzdělávacích, vědeckých, kulturních a ekonomických činností v Evropě vnést dynamičnost a různorodost. Výbor se domnívá, že usnadnění mobility občanů třetích zemí je jednou z odpovědí na demografické výzvy a výzvy v oblasti hospodářského rozvoje Evropské unie. Zároveň se domnívá, že tato politika musí být pevně ukotvena v systému základních lidských práv.

3.6

Výbor vítá závazek sjednotit a zjednodušit postupy potřebné k získání přístupu na území Evropské unie. Stávající ekonomické a politické podmínky mohou vést k roztříštění vnitrostátních režimů, politik a právních předpisů týkajících se státních příslušníků třetích zemí.

3.7

Úlohou EU je soustředit diskuse, hledat společná řešení a podporovat postupy a úsilí členských států, třetích zemí a jejich státních příslušníků.

3.8

Zároveň Výbor vítá, že bylo ujasněno, které skupiny občanů třetích zemí mají usnadněný přístup na území EU. Díky tomu se zvyšuje jasnost a předvídatelnost jak pro členské státy, tak pro státní příslušníky třetích zemí. I když jsou podmínky vstupu a pobytu odlišné, zahrnutí všech podmínek do nové směrnice napomáhá podpoře klíčového průřezového rozměru i dodržování základních práv.

3.9

Státní příslušníci třetích zemí mají práva i povinnosti. Je třeba, aby je znali a osvojili si je.

3.10

Výbor oceňuje snahu o efektivnější propojení přístupu státních příslušníků třetích zemí s hlavními oblastmi politiky týkajícími se migrace, vzdělávání a výzkumu, zejména pak v souvislosti s uznávanými programy, jako jsou Erasmus Mundus a Marie Curie.

3.11

Výbor rovněž vítá důležitost přiznanou základním právům státních příslušníků třetích zemí. Je však třeba věnovat více pozornosti aktivním opatření, která jim zajistí spravedlivé zacházení. Občané třetích zemí se ve skutečnosti často nacházejí v obtížné situaci, zejména studenti a osoby pracující jako au-pair. Výbor vybízí Evropskou komisi a Agenturu pro základní práva, aby posoudily tuto obtížnou situaci a navrhly členským státům aktivní opatření na její odstranění.

3.12

Výbor je znepokojen šířením rasistických a xenofobních postojů, které jsou zaměřeny na státní příslušníky třetích zemí. Bude-li se usnadňovat jejich mobilita a nepodaří-li se tyto postoje potlačit, budou všechny politické cíle ohroženy.

3.13

Výbor konstatuje, že návrh obsahuje konkrétní opatření, která usnadňují zapojení občanů třetích zemí do evropského prostoru výzkumu a vzdělávání a do trhu práce.

3.14

Je třeba podporovat přístup státních příslušníků třetích zemí k formám zaměstnání, které spojují práci se vzděláváním a odbornou přípravou. Je důležité, aby byla posílena zásada rovného zacházení, pokud jde o zaměstnávání a pracovní podmínky pro osoby, jejichž situace se řídí těmito směrnicemi.

3.15

Výbor vybízí Evropskou komisi a členské státy, aby zvážily aspekt rovnosti žen a mužů a utvářely programy tak, aby umožnily větší zastoupení žen v tomto rámci. Tento cíl by měl být v oblasti mobility studentů a zejména výzkumných pracovníků prioritní.

3.16

Výbor chce pobídnout členské státy a evropské instituce, aby zvážily širší škálu interakcí, včetně interakcí v oblasti výzkumu, vzdělávání a práce. V evropském prostoru představují umělecká tvorba a tvůrčí odvětví jak faktor začlenění a sociálního pokroku, tak faktor hospodářského rozvoje.

3.17

Výbor vyzývá Evropskou komisi, členské státy a Evropský parlament, aby posílily ochranu státních příslušníků třetích zemí přijatých za účelem studia, výzkumu nebo jako au-pair na pracovišti a při zapojení do trhu práce. Výbor se zejména domnívá, že odchylky od ustanovení o rovném zacházení ve směrnici 2011/98 by měly být pro studenty, výzkumné pracovníky a osoby pracující jako au-pair odstraněny.

4.1

Výbor považuje za vhodné rozšíření obecné oblasti působnosti směrnice na placené stážisty a au-pair.

4.2

Výbor se domnívá, že v praxi přetrvává na cestě k mobilitě velmi mnoho procedurálních a institucionálních překážek. Těmito překážkami se myslí především postup vydávání víz. Tento postup je časově náročný, nepředvídatelný a přímo nahodilý. Pro osoby podávající žádost zahrnuje velmi vysoké náklady, což tento postup činí takřka prohibitivním. Dostupnost velvyslanectví nebo konzulátů je často omezená. Je nezbytné tyto překážky důkladně vyhodnotit bez ohledu na jejich povahu a určit opatření, díky nimž budou odstraněny. Postup vydávání víz musí být jednoduchý, spravedlivý, přístupný a nediskriminující.

4.3

Pro dosažení cílů financování a rozvoje výzkumu má velký význam soukromý sektor. Je třeba podněcovat podniky, aby při získávání výzkumných pracovníků zaujaly proaktivní postoj. Rovněž je třeba uvážit zvláštní opatření orgánů členských států ve spolupráci se soukromými institucemi a podniky, aby se odstranily praktické překážky stojící v cestě integraci státních příslušníků třetích zemí. Například otevření bankovního účtu se může ukázat jako složité a časově náročné.

4.4

Výbor poukazuje na procedurální potíže při vydávání víz pro osoby provádějící dobrovolnou činnost. Dobrovolná činnost je zvláštní činností, která není ani prací, ani studiem, ale do určité míry obsahuje prvky obou. Je třeba, aby byla dobrovolná činnost formálně uznána jako činnost, která opravňuje k vydání víza.

4.5

V této souvislosti se Výbor domnívá, že by bylo vítáno zapojení místních a regionálních orgánů.

4.6

Pokud jde o ustanovení, že členské státy mohou přiznat příznivější podmínky osobám, na které se návrh směrnice vztahuje, Výbor toto ustanovení vítá, neboť státům umožňuje vytvářet vlastní politiky na přilákání státních příslušníků třetích zemí. I když se to oblasti působnosti směrnice nedotýká, neměly by politiky členských států diskriminovat určité skupiny státních příslušníků nebo jednotlivce.

4.7

Výbor v rámci této politiky podporuje rozvoj partnerství v oblasti mobility a zdůrazňuje, že je nutné zlepšit spolupráci mezi EU a třetími zeměmi, aby se zajistil účinný „oběh mozků“. Rozvoj vzdělávání a výzkumu v Evropské unii by neměl probíhat tak, že třetí země budou přicházet o schopnosti vlastních občanů. Z návrhu Komise není jasné, jaké jsou konkrétní kroky v tomto směru.

4.8

Pokud jde o situaci studentů a nových skupin placených stážistů, souhlasí Výbor s návrhem, podle nějž by jim byl umožněn pobyt ve druhém členském státě po dobu od tří do šesti měsíců za předpokladu, že splňují obecné podmínky stanovené ve směrnici.

4.9

Výbor souhlasí se zlepšením přístupu studentů na trh práce v souladu s podmínkami stanovenými ve směrnici tím, že se jim umožní pracovat nejméně 20 hodin týdně. Každý členský stát určí v rámci sociálního dialogu se sociálními partnery maximální počet hodin týdně nebo dnů nebo měsíců ročně, kdy lze tuto činnost vykonávat, což nesmí být méně než 20 hodin týdně nebo odpovídající doba ve dnech nebo měsících ročně. Avšak s ohledem na to, že dokončení studií zůstává prioritním cílem, měly by být povolená doba práce omezena tak, aby dokončení studií bylo možné. Mělo by být pravidelně předkládáno potvrzení o pokroku ve studiích.

4.10

Výbor upozorňuje na důležitost zásady rovného zacházení se státními příslušníky třetích zemí jako se státními příslušníky hostitelského členského státu, pokud jde o přístup ke zboží a službám.

4.11

Výbor se ve svém stanovisku k zelené knize o ekonomické migraci přijatém v roce 2006 (1) a ve stanovisku k jedinému povolení přijatém v roce 2008 (2) vyjádřil pro to, aby bylo legálním migrantům přiznáno právo na vzdělávání a odbornou přípravu a rovné zacházení na pracovišti (pracovní podmínky, mzdy, výpověď, bezpečnost práce a zdraví na pracovišti, právo na sdružování atd.).

4.12

Členské státy by měly zajistit, že budou v praxi dodržována základní práva státních příslušníků třetích zemí.

4.13

Výbor se domnívá, že pro zajištění úspěchu této politiky je zásadní komunikační rozměr. Členské státy a evropské instituce by měly se státními příslušníky třetích zemí komunikovat a zajišťovat jim přístup ke kvalitním informacím.

4.14

Evropský hospodářský a sociální výbor bude i nadále působit jako prostředník mezi organizovanou občanskou společností a evropskými institucemi a bude se nadále snažit podporovat osvědčené postupy v oblasti přistěhovalectví a integrace.

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/54

1.1

Výbor konstatuje, že ze čtyř svobod udělených Smlouvou (SFEU) právě volný pohyb pracovníků nadále v praxi naráží na největší překážky.

1.2

Výbor je toho názoru, že hladký výkon práva na volný pohyb pracovníků nenarážející na diskriminaci coby pilíř strategie Evropa 2020 přispěje k ochraně základních práv, zlepší konkurenceschopnost EU, produktivitu podniků a kvalitu pracovních míst pracovníků.

1.3

Volný pohyb pracovníků v Evropě musí nadále pro EU představovat politickou prioritu. Výbor se domnívá, že směrnice přispěje ke spravedlivé a vyrovnané mobilitě.

1.4

EHSV podporuje návrh směrnice Komise, jenž usnadní rovné zacházení a nediskriminaci na základě státní příslušnosti evropských pracovníků, kteří vykonávají právo na volný pohyb, nicméně nadále existují jiné překážky, které ztěžují mobilitu, jak již Výbor uvedl v jiných stanoviscích.

1.5

V zájmu dalšího odstraňování překážek mobility by měla být přijata dodatečná opatření s cílem poskytovat migrujícím pracovníkům srozumitelné pracovněprávní a sociálněprávní informace v jazyce jejich příslušné země. Kromě toho by pracovníci měli získat i svébytné právo na poradenství. Příslušné poradenské struktury by měly být úzce propojené se sociálními partnery a se sítí EURES a měly by zajistit, aby migrující pracovníci byli již ve svých zemích původu informováni o sociálních a právních podmínkách v cílových zemích.

1.6

EHSV podporuje cíle, které Komise touto směrnicí sleduje, jako jsou: obhajoba práv odvozených od zásady rovného zacházení s pracovníky a jejich rodinnými příslušníky při zaměstnání a v souvislosti s nejrůznějšími sociálními právy skrze správní a právní postupy, činnost sdružení, organizací či dalších právnických osob, ustanovení podpůrných struktur a struktur dozoru na vnitrostátní úrovni, sociální dialog a zlepšení informování podniků a pracovníků. Výbor oceňuje, že provedení do vnitrostátních předpisů proběhne za dodržení vnitrostátních právních postupů a praxe.

1.7

Výbor podporuje zprovoznění informačních a poradenských služeb zaměřených na výkon volného pohybu a mobility, určených na pomoc pracovníkům. Rovněž by bylo třeba náležitě informovat zaměstnavatele.

1.8

EHSV podporuje snahy Evropské komise změnit a rozšířit úlohu EURES, aby se usnadnila mobilita a zlepšil vztah mezi kvalifikovaností a potřebami trhu práce.

2.1

Montiho zpráva z května 2010 „Nová strategie pro jednotný trh“ vyzdvihuje skutečnost, že volný pohyb pracovníků představuje úspěch z právního hlediska, nicméně v praxi se jedná o nejméně využívanou ze čtyř svobod jednotného trhu. Propast mezi teorií a praxí se též odráží v hlavních politických směrech na období 2010–2014, které představil předseda Evropské komise Barroso.

2.2

Komise navrhuje směrnici s cílem zlepšit provádění právních předpisů EU a usnadnit výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků. Smlouva a platná evropská legislativa dávají všem občanům EU právo odejít do jiného členského státu za prací a za tímto účelem v něm také pobývat. Chrání je před diskriminací na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, a zaručují jim rovné zacházení.

2.3

V posledních letech byly zahájeny tři akční plány (1) pro mobilitu pracovníků, v letech 1997, 2002 a 2007. Nicméně toto právo uplatňuje za účelem mobility uvnitř EU 3 % evropských pracovníků. Komise, Parlament, Výbor regionů, EHSV a sociální partneři poukázali na překážky, které stojí v cestě jeho uplatnění v praxi:

2.4

Jako důsledek těchto potíží diskriminace na základě státní příslušnosti nadále často představuje velmi silnou překážku pro migrující pracovníky EU.

2.5

Komise rozsáhle konzultovala členské státy, sociální partnery, občanskou společnost i specializované agentury a dospěla k závěru, že směrnice je pro usnadnění výkonu práv volně se pohybujících pracovníků nejvhodnější právní nástroj, jenž podporuje jednotné praktické uplatňování práv udělených článkem 45 Smlouvy (SFEU) a články 1 až 10 nařízení č. 492/2011.

2.6

Tato směrnice se vztahuje na ty otázky v oblasti volného pohybu pracovníků, které obsahuje nařízení (EU) č. 462/2011, jež zaručuje rovné zacházení a nediskriminaci, pokud jde o:

2.7

Směrnice zaváže členské státy k tomu, aby:

3.1

Evropská unie musí mobilizovat všechny kapacity trhu práce k povzbuzení růstu a zaměstnanosti, naplno rozvinout potenciál jednotného trhu a vytvořit dynamický evropský trh práce podporující začlenění, s lepšími vyhlídkami na dlouhodobou zaměstnanost. Za tím účelem je nezbytné odstranit překážky pro volný pohyb osob a zaručit práva a povinnosti pracovníků a podniků.

3.2

EHSV vítá, že během Evropského roku občanů Komise přijala tento návrh směrnice pro usnadnění volného pohybu evropských pracovníků. Volný pohyb osob je jednou ze čtyř základních svobod (vedle volného pohybu zboží, kapitálu a služeb), na kterých je založen jednotný trh; je zakotvena ve Smlouvě, jež zaručuje občanům EU, kteří odejdou do jiného členského státu za prací, právo na to, aby nebyli vystaveni diskriminaci na základě státní příslušnosti.

3.3

Výbor v roce 2011 vypracoval průzkumné stanovisko (2) na žádost belgického předsednictví, v němž analyzoval úlohu přistěhovalectví v demografickém kontextu EU. Závěrem EHSV bylo, že v důsledku nepříznivé demografické situace a nerovnováh na trzích práce musí Evropa zlepšit vnitřní mobilitu evropských pracovníků a usnadnit přistěhovalectví ze třetích zemí.