5.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/1

5.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/2

5.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/3

—

zrušil napadené akty v plném rozsahu nebo v rozsahu, který bude Tribunál považovat za spravedlivý a slučující se se zájmy žalobkyně;

—

v důsledku toho uložil ECHA povinnost vrátit částky, které bezdůvodně obdržela od žalobkyně, navýšené o zákonné úroky a kompenzaci znehodnocení měny ode dne, kdy platby provedené Leone La Ferla Spa byly připsány na účet ECHA, až do jejich skutečného vrácení;

—

současně nebo alternativně uložil ECHA povinnost nahradit škodu vzniklou Leone La Ferla Spa, odpovídající uvedeným částkám bezdůvodně vybraným od žalobkyně, navýšeným o zákonné úroky a kompenzaci znehodnocení měny ode dne, kdy platby provedené Leone La Ferla Spa byly připsány na účet ECHA, až do jejich skutečného vrácení;

—

uložil žalovaným náhradu nákladů řízení.

1)

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že ECHA protiprávně překročila své pravomoci, které se omezují na provedení ověření, zda žalující podnik má právo na sníženou sazbu vyhrazenou pro MSP, když namísto Komise přijala rozhodnutí týkající se tohoto práva a k důkazu toho, že žalobkyně byla z právního hlediska MSP, svévolně uplatnila jiná hmotněprávní kritéria, než jsou kritéria stanovená Komisí v nařízení č. 340/2008 (1).

Pravomoc přijmout rozhodnutí týkající se snížené sazby vyhrazené pro MSP totiž předpokládá posouzení, zda se kritéria stanovená v doporučení 2003/361/ES o financování MSP z prostředků Společenství uplatní na velikost zaregistrovaného podniku, přičemž toto posouzení nemůže provést sekretariát ECHA, nýbrž pouze Komise, neboť nařízení REACH ani prováděcí nařízení Komise neupravují pojem ad hoc.

Krom toho, pokud jde o prokázání právního statutu MSP, nařízení č. 340/2008 výslovně vyhrazuje uplatnění podpůrných kritérií stanovených v doporučení č. 2003/361/ES, která se týkají podniků propojených s jinými podniky prostřednictvím majetkové účasti, podnikům neusazeným v Evropské unii. Z toho a contrario plyne, že se tato kritéria nemohou uplatňovat při posuzování velikosti podniku usazeného v Evropské unii k určení, zda tento podnik má právo na sníženou sazbu.

2)

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že ECHA v této věci v každém případě uplatnila předmětná podpůrná kritéria protiprávně, když nezohlednila skutečnost, že Leone La Ferla Spa je rodinný podnik, neboť celý jeho základní kapitál vlastní tři bratři La Ferla. Z tohoto důvodu neměl být partnerství a propojení s jinými podniky připisován žádný význam, a to ani při uplatnění předmětných kritérií, neboť žádný jiný podnik z podniků majících vazby se žalobkyní nepůsobí na stejném trhu ani na sousedních trzích (příloha I, čl. 3 odst. 3 doporučení 361/2003/ES).

3)

V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že napadený akt byl protiprávně podepsán výkonným ředitelem ECHA, neboť nařízení REACH nenadává výkonného ředitele ECHA pravomocí k přijímání rozhodnutí týkajících se velikosti podniků žádajících o registraci.

4)

V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně poukazuje na protiprávnost rozhodnutí ECHA MB/D/29/2010 a MB/D/21/2012/D, kterými agentura stanovila výši „správního poplatku“ tak, že jej svévolně rozdělila do několika různých hodnot, zatímco ve skutečnosti se poplatek ukládá pouze v maximální výši. Tato rozhodnutí jsou protiprávní, což vede k protiprávnosti i prováděcích opatření, neboť jen Komisi přísluší stanovit přesnou částku všech plateb a poplatků stanovených v nařízení REACH (ECHA může poskytnout pouze klasifikaci „jiných“ služeb, které nespadají do systému REACH), s přihlédnutím k tomu, že „správní poplatek“ bude odveden do rozpočtu ECHA. Krom toho, vzhledem k tomu, že uvedený „poplatek“ představuje správní sankci určenou k odrazení podniků od nevhodného počínání a zadržování informací, tento poplatek musí být stanoven členskými státy na základě nařízení REACH.

5.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/4

—

prohlásil žalobu na neplatnost prováděcího nařízení Komise (EU) č. 689/2013 ze dne 18. července 2013, kterým se stanoví vývozní náhrady pro drůbeží maso (Úř. věst. EU L 196/13 ze dne 19. července 2013) za přípustnou;

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) č. 689/2013 ze dne 18. července 2013, kterým se stanoví vývozní náhrady pro drůbeží maso (Úř. věst. EU L 196/13 ze dne 19. července 2013);

—

Uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení.

1)

První žalobní důvod vychází ze zneužití řízení s ohledem na porušení procesních pravidel výboru, jelikož Komise mu neumožnila zkoumat všechny podklady potřebné k vydání jeho stanoviska k návrhu textu, který měl být přijat v souladu s postupem podle nařízení č. 182/2011 (1).

2)

Druhý žalobní důvod vychází z chyb řízení a nedostatku pravomoci, jelikož je pod napadeným nařízením podepsán generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova jménem předsedy Komise, přičemž nebylo prokázáno, že existují rozhodnutí o delegování a prohlášení vlastní certifikace.

3)

Třetí žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zákona nebo přinejmenším ze zjevně nesprávného posouzení, jelikož informace, které Komise poskytla výboru, neodpovídají kritériím podle čl.164 odst. 3 nařízení č. 1234/2007 (2).

5)

Pátý žalobní důvod vychází z porušení legitimního očekávání, jelikož žalobce v návaznosti na ujištění Komise legitimně očekával pokračování režimu pozitivních náhrad až do ukončení aktuální společné zemědělské politiky.

5.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/4

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) č. 689/2013 ze dne 18. července 2013, kterým se stanoví vývozní náhrady pro drůbeží maso (Úř. věst. L 196, s. 13), a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí spočívajícího v tom, že napadené nařízení neobsahuje žádné odůvodnění. Žalobkyně tvrdí, že odůvodnění uvedené v napadeném nařízení je pouhým standardizovaným odůvodněním, z nějž není seznatelná argumentace Komise, ačkoli Komise měla podle ní uvést důvody snížení náhrad ze 108,5 eur za tunu na 0 eur zvlášť přesně, a to tím spíše, že se odchýlila od své dřívější rozhodovací praxe.

2)

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady legitimního očekávání, jelikož Komise údajně ujistila subjekty, že náhrady budou ponechány až do vstupu nové společné zemědělské politiky v platnost. Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na situaci na trhu s drůbeží nebylo snížení náhrad ze 108,5 eur za tunu na 0 eur předvídatelné.

3)

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení spočívajícího v tom, že Komise dospěla k názoru, že stanovení náhrady na 0 eur odůvodňovaly hospodářské ukazatele, jelikož zvýšení tržních cen bylo z velké části vykryto posílením eura vůči dolaru. Žalobkyně se v tomto ohledu domnívá, že hospodářské ukazatele zrušení náhrad neodůvodňovaly.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení spočívajícího v tom, že Komise dospěla k názoru, že okamžitý vstup napadeného nařízení v platnost je odůvodněný „cílem reagovat na současnou situaci na trhu, zabránit tržním spekulacím a zajistit účinné řízení“. Žalobkyně tvrdí, že toto odůvodnění, které je ve tomtéž znění obsaženo i v předchozích nařízeních, je v projednávaném případě výrazně neodpovídající, neboť prudké snížení vývozních náhrad bez předchozího upozornění, na jehož základě by hospodářské subjekty mohly přizpůsobit své podnikatelské schéma, může naopak vést k desorganizaci vnitřního trhu.

5)

Pátý žalobní důvod vychází ze zneužití pravomocí ze strany Komise spočívajícího v tom, že Komise nepřijala napadené nařízení z některého z důvodů uvedených v nařízení č. 1234/2007 (1).

5.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/5

—

zrušil napadené usnesení v plném rozsahu a bez výjimky;

—

vrátil dotčenou věc Soudu pro veřejnou službu.

1)

Naprostá nedostatečnost odůvodnění napadeného usnesení, zejména z důvodu zkreslení a překroucení skutečností.

2)

Chybný, nepravdivý a nelogický výklad a uplatnění:

3)

Absolutní nedostatek dokazování a odůvodnění a opomenutí rozhodnout o žádosti předložené v dané věci navrhovatelem.

4)

Chybný výklad a uplatnění článku 14 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, které vedly ke zjevnému porušení zásady práva na zákonného soudce, která je upravena mimo jiné v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie

5.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/7

—

zrušit rozhodnutí oddělení B.2 generálního ředitelství pro lidské zdroje a bezpečnost Evropské komise ze dne 26. září 2012, kterým se odmítá přijetí zaměstnance do zaměstnání v Komisi (ESTAT) na základě seznamu kandidátů vhodných ke přijetí v rámci výběrového řízení EPSO/AD/207/11 a kterým byla do seznamu kandidátů vhodných ke přijetí uvedeného výběrového řízení doplněna poznámka informující oddělení Komise, že žalobce nesplnil podmínky účasti pro toto výběrové řízení;

—

pokud to bude nezbytné, zrušit rozhodnutí ředitele GŘ HR D.2 Evropské komise, kterým byla zamítnuta stížnost (č. RI696/12) podaná ZZ dne 25. února 2013;

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

5.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/7

—

Zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv ze dne 8. listopadu 2012, ve kterém se má za to, že žalobce nesplňuje podmínky výzvy k vyjádření zájmu CAST2010 a o odmítnutí nabídnout mu uzavření smlouvy pro pomocného smluvního zaměstnance funkční skupiny III (GFIII) na dobu neurčitou;

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

5.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/7

—

Zrušit rozhodnutí vysoké představitelky Evropské unie ze dne 15. července 2013 převést žalobce v zájmu služby s okamžitým účinkem na místo v ředitelství MDR.C v Bruselu;

—

určit, že se ESVČ dopustila řady služebních pochybení, když přijala napadené rozhodnutí, přičemž tato pochybení vedou k odpovědnosti Unie;

—

určit, že napadené rozhodnutí způsobuje žalobci a jeho manželce těžkou újmu;

—

zanést tuto skutečnost do protokolu;

—

uložit ESVČ náhradu nákladů řízení.