31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/1

—

s ohledem na článek 2 a na čl. 3 odst. 3 druhou odrážku Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (1),

—

s ohledem na Úmluvu OSN o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1949,

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na následné závěrečné dokumenty přijaté při příležitosti zvláštních zasedání OSN Peking +5 (2000), Peking +10 (2005) a Peking +15 (2010),

—

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Evropskou radou v březnu 2011 (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2010 nazvané „Posílený závazek pro dosažení rovnosti žen a mužů – Charta žen“ (COM(2010)0078),

—

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 11. února 2011 nazvaný „Zpráva o pokroku v oblasti rovnocennosti žen a mužů 2010.“ (SEK(2011)0193),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (KOM(2010)0491),

—

s ohledem na zprávu Agentury pro základní práva o homofobii, transfobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlavní identity (2010),

—

s ohledem na soubor opatření EU na ochranu obětí, který obsahuje sdělení Komise ze dne 18. května 2011 nazvané „Posílení práv obětí v EU“ (COM (2011)0274), „návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu“ (COM(2011)0275) a „návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech“ (COM(2011)0276),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

odkazuje na zprávu Komise ze dne 3. října 2008 o provádění barcelonských cílů týkajících se zařízení péče o děti předškolního věku (KOM(2008)0638),

—

s ohledem na směrnici 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, a na související rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 1. března 2011 ve věci Test-Achats (C-236/09)1 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2005 o ženách a chudobě v Evropské unii (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2009 o nediskriminaci na základě pohlaví a mezigenerační solidaritě (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2009 (6) a ze dne 8. března 2011 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2010 (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o ženách a řízení podniků (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o podobě ženské chudoby v Evropské unii (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o genderových aspektech poklesu hospodářství a finanční krize (11),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0041/2012),

A.

vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní zásadou Evropské unie zakotvenou ve Smlouvě o Evropské unii a vzhledem k tomu, že Unie si sama uložila zvláštní úkol zohlednit rovnost žen a mužů ve všech svých činnostech a vzhledem k tomu, že i přes postupný pokrok v této oblasti stále přetrvává mnoho nerovností mezi ženami a muži;

B.

vzhledem k tomu, že posilování postavení žen na trhu práce a ekonomické nezávislosti nepředstavuje v době ekonomické krize pouze morální imperativ, ale také ekonomickou nezbytnost; vzhledem k tomu, že hlavním cílem strategie EU2020 je zvýšení míry zaměstnanosti žen a mužů ve věku 20-64 let na 75 %;

C.

vzhledem k tomu, že budoucí hospodářská konkurenceschopnost a prosperita Evropy závisí na tom, zda bude schopna plně využívat svých pracovních zdrojů, včetně většího zapojení žen na trhu práce; vzhledem k tomu, že jednou z priorit strategie Evropa 2020 je zapojit do pracovního procesu více žen, a dosáhnout tak do roku 2020 jejich 75% zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že ženy ve srovnání s muži více pracují na částečný úvazek nebo mají pracovní smlouvu na dobu určitou, a v případě, že bude krize pokračovat, bude tudíž snazší propustit ze zaměstnání ženy, a že existuje nebezpečí, že nynější recese pozastaví či dokonce zvrátí pokrok, jehož bylo v úsilí o rovnost žen a mužů dosaženo; vzhledem k tomu, že možnosti práce na částečný úvazek mohou mít v některých případech a na určitou dobu pozitivní dopad pro ženy a muže, pokud jde o sladění pracovního, rodinného a soukromého života;

D.

vzhledem k tomu, že pro dosažení rovnosti žen a mužů je zapotřebí lepšího politického zastoupení žen; vzhledem k tomu, že zastoupení žen v politickém rozhodovacím procesu v posledních letech nezaznamenalo vzestupnou tendenci – procento zastoupení žen a mužů ve vnitrostátních parlamentech v celé EU zůstává stejné, tj. 24 % tvoří ženy a 76 % muži, kdy podíl žen v parlamentních sborech nepřesahuje v některých členských státech 15 %, přičemž ženy zastávají jen 23 % veškerých ministerských postů; vzhledem k tomu, že počet žen ve funkci místopředsedy Evropského parlamentu se v druhé polovině volebního období 2009-2014 snížil;

E.

vzhledem k tomu, že ekonomická krize zpočátku zasáhla převážně zaměstnanost mužů, avšak škrty ve veřejných výdajích budou mít neúměrný vliv na zaměstnanost žen a mzdové rozdíly, protože ve veřejném sektoru je zaměstnáno daleko více žen než mužů; vzhledem k tomu, že zvlášť citlivými odvětvími, jimž dominují ženy, jsou zdravotnictví, vzdělávání a sociální péče; vzhledem k tomu, že je důležité věnovat pozornost nejen míře zaměstnanosti, ale také rovným pracovním podmínkám, kvalitě zaměstnání, možnostem profesního růstu a mzdám;

F.

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách, včetně psychického násilí, je zásadní překážkou mezi ženami a muži, je porušováním lidských práv žen a stále zůstává nejrozšířenější formou porušování lidských práv v rámci EU, a to i přes opatřen pro boj s tímto násilím, jež přijali političtí představitelé; vzhledem k tomu, že hospodářský pokles vytváří podmínky, pro něž je příznačný růst násilí páchaného v rámci důvěrného vztahu, a že úsporná opatření, která mají dopad na podpůrné služby, způsobují, že ženy, jež jsou oběťmi násilí, jsou zranitelnější více než obvykle;

G.

vzhledem k tomu, že ekonomové a demografové (Světová banka, OECD, MMF) využívají ekonomické a matematické modely pro zdůraznění ekonomické hodnoty práce v domácnosti – vykonávané převážně ženami – a že podíl žen na HDP by byl ještě vyšší, pokud by byla zohledněna jejich neplacená práce, což svědčí o uplatňování diskriminačního přístupu k ženské práci;

H.

vzhledem k tomu, že rozpočtové škrty v oblasti sociálních služeb, k nimž patří i péče o děti, brání ženám v účasti na trhu práce o to víc;

I.

vzhledem k tomu, že pro dosažení rovné účasti žen a mužů na trhu práce, v oblasti vzdělávání a odborné přípravy je zásadní, aby služby, jež poskytují péči o děti, seniory a závislé osoby, byly dostupné; domnívá se, že osoby poskytující domácí péči jsou i nadále diskriminovány tím, že se jim odpracovaná doba nezapočítává k důchodům a jiným nárokům,

J.

vzhledem k tomu, že rok 2012 je Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity a že je důležité zdůraznit, že v pozdějším věku žije v důsledku větší předpokládané délky života v jednočlenné domácnosti více žen než mužů;

K.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament přijal v říjnu 2011 své stanovisko k návrhu směrnice o mateřské dovolené, která rozšiřuje plně hrazenou mateřskou dovolenou na 20 týdnů a která zavádí placenou otcovskou dovolenou v délce dvou týdnů;

L.

vzhledem k tomu, že přístup ke kapitálu je bankovní krizí silně omezen, nastane problém, který pravděpodobně neúměrně zasáhne ženy podnikatelky, protože ženy jsou stále více samostatně výdělečně činné, aby co nejlépe zkombinovaly pracovní a rodinný život;

M.

vzhledem k tomu, že zásadní důležitost při zavádění rovnosti mezi ženami a muži v Evropské unii má shromažďování a analýza údajů rozdělených podle pohlaví;

N.

vzhledem k tomu, že vývoj směřující k dosažení rovnosti pohlaví, zejména v oblasti ekonomické rovnosti, je velice pomalý; vzhledem k tomu, že političtí představitelé musejí přejít od slov k činům a ne si tuto problematiku pouze klást za cíl ve svých ekonomických strategiích;

O.

vzhledem k tomu, že nerovnosti v odměňování žen a mužů jsou stále velmi vysoké (v některých případech přesahují 25 %) a že navzdory úsilí o dosaženém pokroku se rozdíly v odměňování nezmenšují, ale spíše stagnují;

P.

vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti je nižší ve venkovských oblastech a že mnoho žen kromě toho nikdy nepracuje na oficiálním trhu práce, pročež nejsou vedeny jako uchazečky o zaměstnání, ani započítány ve statistikách nezaměstnanosti, což působí specifické finanční a právní problémy, pokud jde o nárok na mateřskou dovolenou a volno z důvodu nemoci, nabývání důchodových práv i přístup k sociálnímu zabezpečení, ale také problémy v případě rozvodu; vzhledem k tomu, že ve venkovských oblastech je větší nedostatek kvalitních pracovních příležitostí,

Q.

vzhledem k tomu, že v průměru tři z deseti domácností v Evropské unii jsou jednočlenné, a že v těchto domácnostech žijí zejména starší ženy, a toto procento vzrůstá; vzhledem k tomu, že tyto domácnosti jsou zranitelnější a podléhají většímu riziku chudoby, obzvláště v době ekonomických nesnází; vzhledem k tomu, že jednočlenné domácnosti nebo s jedním příjmem jsou ve většině členských států znevýhodňovány jak absolutně, tak relativně v oblasti zdanění, sociálního zabezpečení, bydlení, zdravotní péče, pojištění a důchodů; vzhledem k tomu, že veřejné politiky by neměly trestat lidi za to, že žijí sami, a to ať dobrovolně či nedobrovolně;

R.

vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou právy lidskými a měly by být zaručeny pro všechny ženy bez ohledu na jejich status, věk, sexuální orientaci nebo etnický původ;

S.

vzhledem k tomu, že mnoho žen – ženy se zdravotním postižením, ženy pečující o děti, starší ženy a ženy náležející k etnickým menšinám, zejména romské ženy, a přistěhovalkyně – se potýkají s vícenásobnou diskriminací a diskriminací z důvodu příslušnosti k dvěma či více skupinám;

T.

vzhledem k tomu, že rodiny v Evropské unii jsou různé a zahrnují sezdané, nesezdané a registrované rodiče, rodiče různého pohlaví a rodiče stejného pohlaví, rodiče samoživitele a pěstouny, kteří si zaslouží stejnou ochranu v rámci vnitrostátního a evropského práva;

U.

vzhledem k tomu, že rozsudek Soudního dvora ve věci Test Achats ukazuje, že právní předpisy v oblasti rovnosti žen a mužů vyžadují přesná, jasná a jednoznačná ustanovení;

V.

vzhledem k tomu, že rozdíly v postavení žen a mužů jsou menší před založením rodiny a zvyšují se od chvíle, co žena a muž vytvoří pár; vzhledem k tomu, že u žen dochází k poklesu míry zaměstnanosti s narozením prvního dítěte a že znevýhodnění na trhu práce se v raných fázích jejich životního cyklu kumulují v souvislosti s péčí o dítě, kterou v pozdější fázi střídá péče o seniory, a to často vede k chudobě v důsledku nedostatečného odměňování;

W.

vzhledem k tomu, že pozitivní opatření zaměřená na ženy se ukázala být zásadní pro jejich plné začlenění na trh práce a do společnosti obecně;

X.

vzhledem k tomu, že ženy ve venkovských oblastech trpí ještě větší diskriminací a genderovými stereotypy než ženy ve městech a že míra zaměstnanosti těchto žen je mnohem nižší než u žen žijících ve městech;

Y.

vzhledem k tomu, že oběťmi obchodu s lidmi jsou většinou ženy a dívky;

1.

vyzývá členské státy, aby zajistily, aby jejich sňatkové právo, rozvodové právo a právo upravující majetkové poměry manželů nepředstavovalo pro manžele přímo či nepřímo finanční past, zejména pak pro ženy, a aby zajistily, aby mladé páry, které plánují sňatek, byly v přiměřeném časovém rámci plně informováni o tom, jaké mají sňatky a rozvody právní a finanční dopady;

2.

vyzývá členské státy, aby investovaly do kapacitně a finančně dostupných, kvalitních zařízení péče o děti, nemocné, osoby se zdravotním postižením a jiné závislé osoby a aby zajistily, aby tato zařízení poskytovala pružnou pracovní dobu a byla dostupná s cílem umožnit co nejvíce lidem sladit jejich profesní a osobní život; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že se mužům a ženám, jež pečují o děti nebo starší občany, dostane uznání v podobě individuálních práv na sociální a důchodové zabezpečení; vyzývá sociální partnery, aby předložily konkrétní iniciativy, které by uznávaly zkušenosti získané v rámci dovolené související s péčí;

3.

vyzývá členské státy, aby směřovaly k individualizovanějším systémům sociálního zabezpečení s cílem zvýšit osobní nezávislost žen a jejich postavení ve společnosti;

4.

zdůrazňuje význam, který představuje rozvoj právního institutu sdíleného vlastnictví pro zajištění plného uznání práv žen v odvětví zemědělství a pro přiměřenou ochranu v oblasti sociálního zabezpečení a uznání práce žen, a zdůrazňuje potřebu změnit nařízení o Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) s cílem umožnit – jako je tomu v případě Evropského sociálního fondu (ESF) – aby v budoucím programovém období 2014–2020 byla přijata opatření příznivá pro ženy, přičemž si je vědom, že taková opatření byla proveditelná v minulých obdobích, avšak nikoli v tom stávajícím, a že budou mít velmi výrazný přínos na zaměstnávání žen ve venkovských oblastech;

5.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly návrhy pro vzájemné uznávání občanských svazků a rodin stejného pohlaví v celé Evropě mezi zeměmi, které již v tomto ohledu mají příslušnou platnou legislativu, a zajistily tak rovné zacházení, pokud jde o práci, volný pohyb osob, zdanění a sociální zabezpečení, jež by ochránilo rodinné příjmy a děti;

6.

vítá přijetí směrnice 2010/41/EU o uplatňování zásady rovného zacházení pro samostatně výdělečně činné muže a ženy a vyzývá členské státy, aby zajistily její úplné a včasné provedení;

7.

vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy přijaly restriktivní definici pojmu „rodina“ s cílem upřít právní ochranu párům stejného pohlaví a jejich dětem; připomíná, že právo EU je v souladu s Listinou základních práv Evropské unie uplatňováno bez diskriminace na základě pohlaví či sexuální orientace;

8.

zdůrazňuje, že konsolidace veřejných financí bez ohledu na rovnost žen a mužů může vést ke zvýšení segregace na trhu práce na základě pohlaví, ke zvýšení podílu nejisté práce u žen, ke zvětšení rozdílů v odměňování mezi ženami a muži a k větším problémům při slaďování péče a práce;

9.

vyzývá Radu, aby navázala na stanovisko Evropského parlamentu ke změně směrnice o mateřské dovolené, zejména pokud jde o dávky pro čerstvé rodičky, a zajistila kontinuitu ekonomické nezávislosti žen v tomto období;

10.

vyzývá členské státy, aby aktivně podporovaly a důkladně sledovaly provádění rámcové dohody sociálních partnerů o rodičovské dovolené, zejména s ohledem na nepřevoditelné období, a aby zajistily odstranění veškerých překážek pro zvýšení jejího využívání ze strany mužů;

11.

zdůrazňuje, že příjmy žen a jejich placené a kvalitní zaměstnání jsou klíčové pro jejich hospodářskou nezávislost a pro větší rovnost mezi muži a ženami v celé společnosti;

12.

vyzývá členské státy a sociální partnery, aby do odborného vzdělávání v oblasti „zelených pracovních míst“, jež Komise EU považuje za „klíčovou oblast růstu“ evropského trhu práce, zapojily zejména ženy;

13.

vyzývá Komisi a členské státy, aby analyzovaly a odstranily překážky, které brání (opětovnému) vstupu na trh práce a samostatné výdělečné činnosti romských žen, a aby přikládaly dostatečnou váhu úloze žen v hospodářské emancipaci marginalizovaných Romů a v zahajování podnikání;

14.

žádá o přijetí opatření na vnitrostátní i evropské úrovni s cílem podnítit podnikavost žen prostřednictvím vytvoření struktur pro vzdělávání a odborné a právní poradenství a usnadnit přístup k veřejnému i soukromému financování;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictví posouzení dopadů z hlediska pohlaví a následných opatření zohledňujících rovnost pohlaví posoudily dopady hospodářské a finanční krize z hlediska pohlaví;

16.

vyzývá členské státy, aby investovaly výdaje ze stávajících strukturálních fondů pro období 2007-2013 do rozvoje pečovatelských služeb s cílem umožnit ženám a mužům sladit profesní a soukromý život;

17.

poznamenává, že mzdové rozdíly mezi ženami a muži zůstávají navzdory nesčetným kampaním, cílům a opatřením přijatým v minulých letech neúprosně velké; žádá členské státy, aby zdvojnásobily své úsilí vedoucí k zavedení evropských opatření, jež by pomohla tento rozdíl snížit;

18.

vyzývá evropské instituce, členské státy a sociální partnery, aby se zabývaly celou škálou příčin přetrvávajících rozdílů v odměňování žen a mužů, včetně evropského cíle stejného odměňování, tedy snížit rozdíly v odměňování v každém členském státě o 10 procentních bodů, a zajistit tak stejnou odměnu pro ženy a muže za stejnou práci a při stejné kvalifikaci, a vítá iniciativu Komise zavést Evropský den stejné odměny; vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise poté, co Evropský parlament přijal dne 18. listopadu 2008 usnesení obsahující doporučení Komisi, nepředložila žádný legislativní návrh;

19.

vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly vhodná opatření a snížily rozdíly v důchodech mezi ženami a muži jakožto přímý důsledek mzdových rozdílů a aby posoudily dopad nových důchodových systémů na různé kategorie žen a věnovaly přitom zvláštní pozornost smlouvám na částečný úvazek a atypickým smlouvám;

20.

vyzývá členské státy, aby přijaly cílená opatření pro zlepšení situace a pro spravedlivější finanční ohodnocení sociálních zaměstnání; je toho názoru, že práce ve vzdělání a pečovatelských službách musí být z finančního hlediska postavena na stejnou úroveň jako jiná zaměstnání a že nesmí docházet k žádným finančním znevýhodněním na základě skutečnosti, že se muži a ženy rozhodli pro sociální zaměstnání;

21.

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že ekonomická krize a rozpočtové škrty tento problém ještě zhorší, neboť tato situace bude mít na ženy nepřiměřený dopad, a proto vyzývá členské státy a sociální partnery, aby navrhly akční plán a konkrétní, ambiciózní cíle;

22.

vyzývá členské státy, aby lépe využívaly dovednosti kvalifikovaných migrujících žen a zajistily přístup ke vzdělání a odborné přípravě, včetně jazykových kurzů s cílem zabránit ztrátě dovedností a zajistit stejné pracovní příležitosti, a aby podporovaly začlenění migrantů;; vyzývá členské státy, aby věnovaly pozornost přijetí opatření pro migrující ženy a vyzývá ke konzultaci nevládních organizací a organizací migrujících žen o politikách a opatřeních zaměřených na jejich sociální začlenění;

23.

je znepokojen právními předpisy v některých členských státech, jež výslovně nezakazuje praxi, kdy jsou zaměstnavatelům při zaměstnávání žen předávány předem podepsané výpovědi s cílem umožnit obcházení právních předpisů v oblasti mateřství;

24.

domnívá se, že aktivní zapojení a plné začlenění žen na evropský trh práce nemá pozitivní dopad jen pro sféru obchodu, ale je prospěšné i pro celou ekonomiku a společnost a je otázkou základních práv a demokracie; ženy představují 60 % nových absolventů vysokých škol a přesto jsou nedostatečně zastoupeny v ekonomických funkcích s rozhodovacími pravomocemi;

25.

vyjadřuje politování nad tím, že plány hospodářského oživení se stále soustřeďují zejména na zaměstnání, v nichž mají převahu muži; vyzývá členské státy a Evropskou komisi, aby se soustavně během celého procesu provádění strategie EU 2020 a vnitrostátních programů reforem zabývaly otázkou rovnosti žen a mužů a upřednostňovaly řešení překážek účasti žen na trhu práce, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována ženám se zdravotním postižením, migrujícím ženám a ženám, jež jsou příslušníky národnostních menšin, ženám ve věkové skupině 54-65 let a romským ženám; upozorňuje na skutečnost, že v zájmu nalezení správné rovnováhy mezi profesním a rodinným životem a dosažení finanční nezávislosti musí mít ženy i muži přístup k flexibilním formám zaměstnávání, včetně práce na dálku; zdůrazňuje, že ženy jsou nedostatečně zastoupeny v odvětvích, v nichž se očekává rozmach, jako jsou odvětví obnovitelných energií, na vědeckých místech a místech v oblasti špičkových technologií;

26.

vyzývá k podpoře iniciativ a kampaní, jež odstraňují stereotypy o nízké efektivitě žen v zaměstnání a o nedostatku jejich manažerských dovedností; vyzývá tudíž, aby byly ženy podporovány při budování kariéry a v úsilí o dosažení vedoucích pozic;

27.

lituje, že nedošlo k pokroku směrem k navýšení počtu žen ve vedení společností, jak ukázala zpráva Evropské komise z roku 2012 o účasti žen na rozhodování o hospodářských otázkách; konstatuje, že v rámci EU je ve funkci vedoucích pracovníků ve velkých podnicích kótovaných na burze v průměru pouze 13 % žen a pouhá 3 % žen zastávají funkci předsedkyň;

28.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila vyčerpávající aktuální údaje o zastoupení žen ve všech formách společností v EU a o povinných a nepovinných opatřeních přijatých v podnikatelském sektoru a také opatřeních pro zvýšení zastoupení žen, jež v poslední době přijaly členské státy; konstatuje, že podle zprávy Komise o účasti žen na rozhodování o hospodářských otázkách jsou opatření přijatá společnostmi a členskými státy nedostatečná; vítá ohlášenou konzultaci o opatřeních na zlepšení vyváženého zastoupení žen a mužů v rozhodování o hospodářských otázkách; nicméně je zklamán tím, že Komise nepřijímá okamžitá legislativní opatření, jak se zavázala v případě, že by tyto cíle nebyly naplněny; věří, že nepatrný pokrok dosažený v roce 2011 si zaslouží konkrétnější opatření než pouhou konzultaci; znovu proto opakuje svou výzvu z roku 2011 navrhnout do roku 2012 právní předpisy, včetně kvót, s cílem zvýšit zastoupení žen v řídících orgánech podniků do roku 2015 na 30 % a do roku 2020 na 40 % a zohlednila přitom povinnosti členských států a jejich hospodářské, strukturální (tj. velikost podniků), právní a regionální zvláštnosti;

29.

trvá na tom, že je nezbytné, aby členské státy přijaly opatření, zejména legislativní, která stanoví závazné cíle pro zajištění vyvážené účasti žen a mužů na odpovědných pozicích v podnicích, veřejné správě a politických orgánech; poukazuje na úspěšný příklad Norska, Španělska, Německa, Itálie a Francie;

30.

připomíná, že evropské volby 2014, po nichž budou následovat jmenování příští Komise a nominace na vedoucí administrativní pozice v evropských institucích, jsou příležitostí pro posun směrem k paritní demokracii na úrovni EU;

31.

vyzývá členské státy, aby podporovaly rovnost tím, že jako kandidáty na úřad komisaře budou nominovat jednu ženu a jednoho muže; žádá nominovaného předsedu Komise, aby usiloval o rovnost při sestavování Komise; vyzývá současnou Komisi, aby tento postup veřejně podporovala;

32.

zdůrazňuje, že na zastoupení žen má pozitivní dopad zavedení volebních kvót; vítá právní předpisy o paritních systémech a kvótách pro zastoupení žen, jež zavedly Francie, Španělsko, Belgie, Slovensko, Portugalsko a Polsko; vyzývá členské státy se zvlášť nízkým zastoupením žen v politických sborech, aby přijaly podobná opatření;

33.

vítá značné zvýšení počtu žen na postech předsedkyň parlamentních výborů a počtu poslankyň Evropského parlamentu ve volebním období 2009–2014, avšak lituje poklesu počtu místopředsedkyň Evropského parlamentu ve druhé polovině volebního období; a navrhuje tak opatření pro absolutní rovnováhu mezi ženami a muži na postech místopředsedů;

34.

vyzývá členské státy, aby podporovaly podnikání žen a poskytovaly finanční podporu, struktury odborného poradenství a odbornou přípravu s cílem motivovat ženy, aby zakládaly vlastní společnosti;

35.

naléhavě žádá Komisi, aby do svých akčních programů zaměřených proti násilí z důvodu pohlaví zahrnula homofobní a transfobní násilí a obtěžování;

36.

vítá úsilí na úrovni Společenství i členských států věnované boji proti násilí páchanému na ženách, mužích a dětech, např. evropský ochranný příkaz, směrnice o předcházení obchodování s lidmi a boji proti němu a legislativní balíček pro posílení práv obětí v EU, avšak zdůrazňuje, že tento jev je nadále hlavním nevyřešeným problémem; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly a uplatňovaly politiky potírání jakýchkoli forem násilí páchaného na ženách, včetně jakéhokoli sexuálního, fyzického a psychologického zneužívání, domácího násilí a sexuálního obtěžování, a uznaly potřebu začlenit boj proti násilí založenému na příslušnosti k pohlaví do vnější a politiky rozvojové spolupráce Evropské unie; zdůrazňuje, že je potřeba zjistit skutečný rozsah problému násilí páchaného na základě pohlaví v EU; poukazuje na to, že důležitou práci musí v této oblasti vykonat evropské středisko pro sledování násilí páchaného na základě pohlaví, požaduje tedy co nejdřívější zprovoznění tohoto střediska;

37.

opakuje, že je nezbytné, aby Komise přijala celoevropskou strategii pro ukončení násilí páchaného na ženách, včetně trestněprávního nástroje na potírání násilí páchaného na základě pohlaví, jak to Parlament požadoval ve svých předchozích usneseních; vyzývá Evropskou komisi, aby rok 2015 stanovila Evropským rokem ukončení násilí páchaného na ženách;

38.

vybízí členské státy, aby vytvořily informační programy týkající se obtěžování a mobbingu na pracovišti, aby ženy, jež jsou předmětem takového zacházení, mohly přijmout účinná protiopatření;

39.

rozumí pod pojmem domácího násilí jakékoli sexuální, fyzické a psychické zneužívání; zdůrazňuje, že násilí založené na příslušnosti k pohlaví si v EU každoročně vyžádá mnoho životů; vyzývá proto k přijetí přiměřených opatření, aby bylo k násilí páchanému na základě pohlaví přistupováno spíše jako k problematice veřejné bezpečnosti než jako k soukromé domácí záležitosti a porušování základních práv, a to tak, že bude zajištěn mimo jiné přístup k různým formám prevence, právní ochrany a pomoci, a to rovněž pokud jde o stalking;

40.

vyjadřuje uspokojení nad nedávným přijetím směrnice o evropském ochranném příkazu, jejímž cílem je mimo jiné chránit oběti násilí páchaného na základě pohlaví, a vybízí členské státy, aby tuto směrnici co nejdříve provedly do vnitrostátního práva s cílem umožnit náležité fungování evropského ochranného příkazu;

41.

poukazuje v této souvislosti na soubor opatření EU na ochranu obětí; vyzývá členské státy, aby do tohoto souboru zahrnuly zvláštní opatření a zdroje proti veškerým formám násilí páchaného na ženách, včetně domácího násilí, sexuálního násilí, sexuálního obtěžování, tzv. vražd ze cti, mrzačení ženských genitálií, nuceného manželství a dalších forem násilí a porušování práv jednotlivce;

42.

žádá členské státy, aby zavedly rehabilitační a psychologické programy pro pachatele fyzického zneužívání, což by omezilo jeho výskyt; dále upozorňuje na nárůst agresivního chování mezi dívkami;

43.

vyzývá Komisi, aby provedla svůj závazek začlenit rovnosti žen a mužů do Společného evropského azylového systému;

44.

zdůrazňuje, že je potřeba, aby členské státy a regionální a místní orgány přijaly prostřednictvím nástrojů, jako je ESF nebo program PROGRESS, opatření s cílem pomoci v návratu na trh práce ženám, které byly oběťmi násilí z důvodu pohlaví;

45.

zdůrazňuje, že sociální a hospodářská nezávislost stejně jako sexuální autonomie a autonomie v oblasti reprodukčního zdraví a svoboda ve volbě partnera jsou důležitými předpoklady boje proti násilí;

46.

vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly hledisko rovnosti pohlaví v otázce zdraví jako zásadní součást zdravotních politik EU a aby zintenzívnily své úsilí, pokud jde o přijetí strategie kombinující zohledňování rovnosti žen a mužů a rovnosti na základě věku, zvláštních opatření souvisejících s otázkou rovnosti žen a mužů a vnitrostátních zdravotních politik;

47.

znovu opakuje svůj postoj k právům na pohlavní a reprodukční zdraví, jak uvedl ve svém usnesení ze dne 10. února 2010 a 8. března 2011 o rovnosti mezi ženami a muži v Evropské unii – 2009 a 2010; vyjadřuje v tomto ohledu znepokojení nad skutečností, že v některých členských státech došlo v poslední době ke škrtům v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, a zejména s ohledem na ochranu při těhotenství a v mateřství a bezpečné a legální přerušení těhotenství; trvá na tom, že ženy musí mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy a musí mít přístup k finančně dostupné kvalitní antikoncepci;

48.

vyjadřuje znepokojení nad rostoucím počtem onemocnění HIV/AIDS a jiných pohlavně přenosných nemocí, zejména mezi ženami; poukazuje na to, že 45 % osob, které se nově nakazily virem HIV, jsou mladé ženy a dívky ve věku 15 a 24 let; naléhavě proto žádá Komisi, aby v rámci své strategie pro boj proti HIV/AIDS věnovala zvýšenou pozornost prevenci a aby prostřednictvím zahrnutí sexuální výchovy a prostřednictvím volného přístupu ke kondomům a k testům na HIV zvýšila všeobecné povědomí o nebezpečí pohlavně přenosných nemocí a snížila počet nově nakažených osob;

49.

vyzývá, aby byla na evropské úrovni i na úrovni členských států zahájena diskuze o tom, jak bojovat proti stereotypům s ohledem na úlohu žen a mužů zdůrazňuje v tomto ohledu, že je důležité prosazovat prezentaci ženského obrazu, který bude respektovat důstojnost žen, bojovat proti přetrvávajícím genderovým stereotypům, zejména převažujícímu výskytu ponižujícího zobrazování žen, přičemž musí být zachována svoboda projevu a svoboda tisku;

50.

vyzývá EU a její členské státy, aby jako součást požadavku na zohledňování rovnosti žen a mužů zahrnuly do všech svých politiky zvláštní zaměření na ženy se specifickými potřebami;

51.

žádá členské státy a Komisi, aby věnovaly zvláštní pozornost zranitelným skupinám žen: zdravotně postižené ženy, ženy v pokročilém věku, ženy s nedostatečnou nebo žádnou odbornou přípravou, ženy pečující o závislé osoby, přistěhovalkyně a ženy náležející k menšinám představují zvláštní skupiny, pro něž musí být přijata opatření přizpůsobená jejich podmínkám;

52.

vyzývá vnitrostátní, regionální a místní orgány pověřené zajišťováním rovnosti, aby uplatňovaly integrované přístupy s cílem zlepšit svou reakci na případy vícenásobné diskriminace a jejich projednávání; zdůrazňuje mimo jiné, že tyto orgány by měly nabídnout programy odborné přípravy pro soudce, právníky a zaměstnance s cílem naučit je rozpoznávat vícenásobnou diskriminaci, předcházet jí a reagovat na ni;

53.

žádá, aby vnější politika EU přikládala prvořadý význam lidským právům žen a schopnosti tato práva účinně využívat; žádá rovněž o provedení směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí;

54.

vyjadřuje znepokojení na skutečností, že ačkoli vítá skutečnost, že země jižního Středomoří směřují k větší demokracii a svobodě, práva žen mohou být po událostech arabského jara ve skutečnosti oslabena; žádá Komisi, aby vypracovala zvláštní opatření na podporu rovnosti žen a mužů v těchto zemích;

55.

vyjadřuje politování nad skutečností, že znásilnění je dosud v některých oblastech světa používáno jako válečná zbraň; žádá Evropskou unii, aby prostřednictvím Evropské služby pro vnější činnost začlenila tento jev jakožto prioritu do své politické agendy;

56.

poznamenává, že počet světové populace letos dosáhl 7 miliard; vyjadřuje přesvědčení, že plánování rodiny by mělo být bodem prvořadého významu politické agendy;

57.

vyjadřuje znepokojení nad pomalých pokrokem v dosahování rozvojových cílů tisíciletí, zejména pak pátého rozvojového cíle: zlepšit zdravotní stav matek, a nad skutečností, že pokrok směrem ke snížení míry úmrtnosti matek o tři čtvrtiny je velmi mizivý a že cíl dosáhnout do roku 2015 všeobecného přístupu k reprodukčnímu zdraví je téměř nedosažitelný; poznamenává, že denně umírá asi 1 000 žen na komplikace v těhotenství, kterým se dalo předejít, či na komplikace spojené s porodem;

58.

naléhavě žádá vedoucí představitele politické moci a náboženství, aby plně podporovali pátý rozvojový cíl a moderní služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

59.

vyzývá členské státy, aby pátému rozvojovému cíli poskytly politickou a finanční podporu a aby zvýšily úsilí o dosažení pátého rozvojového cíle i navzdory stávajícímu období hospodářského poklesu;

60.

vítá nedávné rozhodnutí OSN stanovit 11. říjen Dnem dívek, což je účinný způsob, jak upozornit na zvláštní potřeby a práva dívek a jak podpořit významnější opatření a investice s cílem umožnit dívkám realizaci jejich plného potenciálu v souladu s mezinárodními normami a závazky v oblasti lidských práv, včetně rozvojových cílu tisíciletí;

61.

připomíná Komisi a členským státům jejich závazek k provedení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti, a naléhavě žádá, aby bylo poskytování humanitární pomoci EU učiněno skutečně nezávislým na omezení humanitární pomoci, o němž rozhodly USA, zejména prostřednictvím zajištění přístupu žen a dívek, jež byly oběťmi znásilnění v ozbrojeném konfliktu, k potratu;

62.

vyzývá, aby příští zasedání Rady odblokovalo směrnici Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci s cílem jejího přijetí během dánského předsednictví;

63.

žádá Komisi, aby se držela usnesení Evropského parlamentu o Stockholmském akčním plánu;

64.

vyzývá Komisi, aby zohlednila dopady případu Test Achats v budoucích právních předpisech s cílem zlepšit právní jistotu, zejména a naléhavě ve vztahu ke směrnici Rady č. 2004/113/EC ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování;

65.

vyzývá Radu, aby v rámci pokračujících jednání o víceletém finančním rámci EU pro období 2014-2020 uplatňovala v rámci rozpočtového procesu EU rozpočty zohledňující rovnost žen a mužů a aby zajistila předvídatelnost a nesnižování úrovně financování ze strany EU pro činnosti související s právy žen a rovností žen a mužů, včetně boje proti násilí páchanému na ženách, a to jak pokud jde o vnitřní, tak pokud jde o vnější politiky;

66.

vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem členských států v oblasti plánů na modernizaci právních předpisů upravujících mateřskou a otcovskou dovolenou a žádá, aby s budoucím dánským předsednictvím EU bylo dosaženo vyvážené dohody, která by byla přijata v první polovině roku 2012 s cílem reagovat na potřeby evropských rodin a evropského hospodářství; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy týkající se pracovního volna z důvodu péče o starší či nemocné členy rodiny;

67.

vyzývá Komisi, aby předložila podrobné oznámení o situaci jednočlenných domácností v EU spolu s politickými návrhy na dosažení rovného zacházení v oblasti zdanění, sociálního zabezpečení, příspěvků na bydlení, zdravotní péče, pojištění a důchodů, a to na základě zásady politické neutrality, pokud jde o složení domácnosti;

68.

vyzývá Komisi a členské státy, aby shromažďovaly, analyzovaly a zveřejňovaly spolehlivé údaje rozlišené podle pohlaví a kvalitativní ukazatele s ohledem na pohlaví s cílem umožnit náležité posouzení a aktualizaci strategie Komise pro rovné postavení žen a mužů (2010-2015) a sledování průřezové povahy rovnosti žen a mužů ve všech politikách;

69.

znovu opakuje svoji výzvu Komisi, aby předložila plán rovnosti pro lesbičky, homosexuály, bisexuály a transsexuály podobný tomu, jenž se zabývá dosažením rovnosti žen a mužů;

70.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad zprávami sdělovacích prostředků, které informují o obětech obchodování s lidmi, s nimiž se zachází jako se zločinci, než aby jim byla poskytnuta pomoc, vyzývá Komisi, aby prošetřila zacházení s oběťmi obchodování s lidmi, sexuálního zotročování a nucené prostituce v jednotlivých členských státech;

71.

vyzývá, aby byla pozornost věnována stavu institucionálních mechanismů zahrnujících rovnost žen a mužů v členských státech, aby hospodářský pokles, pokračující reformy a další restrukturalizace neměly zvlášť negativní dopad na tyto mechanismy, bez nichž by horizontální priority rovnosti žen a mužů byly z důvodu specifičnosti jejího řízení jen těžko účinné;

72.

poukazuje na to, že je nezbytné zlepšit systémy spolupráce a účasti organizací žen a občanské společnosti obecně na postupech začleňování aspektu rovného postavení žen a mužů;

73.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/11

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 2 a čl. 3 odst. 3 této smlouvy,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 21 a 23 této listiny,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na následné závěrečné dokumenty přijaté při příležitosti zvláštních zasedání OSN Peking +5 (2000), Peking +10 (2005) a Peking +15 (2010),

—

s ohledem na přijaté závěry Komise OSN pro postavení žen z roku 2006 o „Rovnoměrné účasti žen a mužů v rozhodovacích procesech na všech úrovních”,

—

s ohledem na s ohledem na dohodnuté závěry Komise pro postavení žen 1997/2 o významných oblastech zájmu pekingské akční platformy 1996–1999,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/58/142 o ženách a politické účasti a na rezoluci III Valného shromáždění OSN o ženách a politické účasti schválenou dne 18. listopadu 2011; Rezoluci A/C.3/66/L.20/Rev.1,

—

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Evropskou radou v březnu 2011 (1),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 19. června 2000 o vyváženém zastoupení mužů a žen ve výborech a odborných skupinách jí zřízených (2),

—

s ohledem na doporučení Rady 96/694/ES ze dne 2. prosince 1996 o vyrovnané účasti žen a mužů v rozhodovacích procesech (3),

—

s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy Rec (2003)3 ze dne 12. března 2003 o vyrovnané účasti žen a mužů v politickém a veřejném rozhodovacím procesu, a na výsledky obou kol monitorování pokroku dosaženého při provádění tohoto doporučení Rec (2003)3, založených na dotazníku, jejichž předmětem byly údaje o účasti žen a mužů na politickém a veřejném rozhodování, v jejichž rámci byla zohledněna příslušnost k pohlaví a jež byla dokončena v roce 2005 a 2008,

—

s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) 1079 (1996) o vyšším zastoupení žen v tomto shromáždění, na doporučení 1413 (1999) o rovném zastoupení v politickém životě, na usnesení 1348 (2003) o vyváženém zastoupení mužů a žen v PACE, na doporučení 1665 (2004) o účasti žen ve volbách a na usnesení 303 (2010) o dosažení trvalé rovnosti žen v politickém životě na místní a regionální úrovni,

—

s ohledem na usnesení Kongresu místních a regionálních samospráv (orgánů) Rady Evropy 85 (1999), na doporučení 68 (1999) o zastoupení žen v politickém životě v regionech Evropy a doporučení 111 (2002) o individuálních hlasovacích právech žen a demokratických požadavcích,

—

s ohledem na prohlášení o účasti žen ve volbách, které přijala Evropské komise pro demokracii prostřednictvím zákona („Benátská komise“),

—

s ohledem na příručku nazvanou „Sestavování rozpočtu s ohledem na rovnost pohlaví v praxi“ připravenou generálním ředitelstvím pro lidská práva a právní záležitosti Rady Evropy (duben 2009),

—

s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1899(2010) ze dne 27. ledna 2010 o zvyšování zastoupení žen v politice prostřednictvím volebního systému,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 2. března 2000 o ženách v rozhodovacím procesu (4),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0029/2012),

A.

vzhledem k nevyvážené účasti mužů a žen na politickém rozhodování a k tomu, že ženy stále nejsou dostatečně zastoupeny na politických postech, a to jak ve volených, tak i jmenovaných funkcích na úrovni Evropské unie a na úrovni členských států; vzhledem ke znepokojivě nízkému zastoupení žen ve volbách v polovině volebního období v Evropském parlamentu;

B.

vzhledem k tomu, že účast žen na politickém rozhodování a metody, strategie a kulturní postoje a nástroje pro boj proti nerovnosti se na vnitrostátní úrovni v EU velmi liší, a to na úrovni členských států, politických stran i sociálních partnerů;

C.

vzhledem k tomu, že se zastoupení žen v Evropském parlamentu zvýšilo na 35 %, avšak dosud nedosáhlo rovnosti; vzhledem k ještě nižšímu zastoupení žen na vedoucích pozicích ve výborech a politických skupinách; vzhledem k tomu, že zastoupení žen v Evropské komisi se drží na jedné třetině a že Komisi nikdy nepředsedala žena;

D.

vzhledem k tomu, že podle statistik a navzdory řadě přijatých opatření stále existuje nerovnost a zastoupení žen v politickém rozhodovacím procesu v posledních letech stagnuje, místo aby vykazovalo vzestupnou tendenci, a procento zastoupení žen a mužů ve vnitrostátních parlamentech v celé EU zůstává stejné, tj. 24 % tvoří ženy a 76 % muži, přičemž ženy zastávají jen 23 % veškerých ministerských postů (5);

E.

vzhledem k tomu, že v současné době je fakticky zaveden neformální systém kvót, v němž jsou zvýhodňováni muži oproti ženám a v němž si muži vybírají do rozhodovacích funkcí opět muže, přičemž se nejedná o formalizovaný systém, ale o systematickou a velmi hluboce zakořeněnou reálnou kulturu pozitivní diskriminace mužů;

F.

vzhledem k tomu, že rovné zastoupení žen a mužů v politickém rozhodovacím procesu je součástí lidských práv a sociální spravedlnosti a nezbytným předpokladem pro fungování demokratické společnosti; vzhledem k tomu, že přetrvávající nedostatečné zastoupení žen je demokratickým deficitem, který podkopává legitimitu rozhodování na úrovni EU i členských států;

G.

vzhledem k tomu, že rozhodovací proces je založen na správní přípravě, a proto určitý počet žen na administrativních pozicích a především vedoucích pozicích je věcí kvality a zajišťuje, že genderový aspekt je zohledňován při přípravě všech politik;

H.

vzhledem k tomu, že evropské volby, které proběhnou v roce 2014 a po nichž bude následovat jmenování příští Evropské komise a nominace na další vrcholné pozice EU, jsou příležitostí k posunu směrem k paritní demokracii na úrovni EU a k tomu, aby se EU stala vzorovým příkladem v této oblasti;

I.

vzhledem k tomu, že Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen stanovuje mimo jiné povinnost smluvních států přijmout veškerá vhodná opatření, včetně pozitivních opatření, k odstranění diskriminace žen v politickém a veřejném životě;

J.

vzhledem k tomu, že Parlamentním shromážděním Rady Evropy vybízí k:

K.

vzhledem k tomu, že Pekingská deklarace a akční platforma o ženách u moci a v rozhodovacím procesu zdůrazňuje, že při prosazování zájmů žen je nutné brát v úvahu jejich rovnoprávné zapojení, které je nezbytné pro upevnění demokracie a podporu jejího správného fungování; vzhledem k tomu, že tato deklarace znovu zdůrazňuje také to, že aktivní účast žen – za stejných podmínek jako u mužů – na všech úrovních rozhodování je zásadní z hlediska dosažení rovnosti, udržitelného rozvoje, míru a demokracie;

L.

vzhledem k tomu, že přetrvávající stereotypy týkající se pohlaví vedou k výrazné segregaci, pokud jde o klíčové pozice v politickém rozhodovacím procesu, přičemž ženám jsou více svěřovány úkoly v oblasti péče a přerozdělování, například v oblasti zdraví, sociálního zabezpečení a životního prostředí, a mužům vlivné (???) úkoly týkající se zdrojů, jako je tomu v oblasti hospodářství, obchodu, rozpočtu a zahraničních věcí, což narušuje rozložení sil a přidělování zdrojů;

M.

vzhledem k tomu, že politické strany, jež nesou odpovědnost za výběr, seřazení a nominaci kandidátů do vedoucích funkcí, hrají ústřední úlohu při zaručování rovného zastoupení žen a mužů v politice, a měly by tudíž podporovat osvědčené postupy, jako jsou například dobrovolné stranické kvóty pro volby, které již byly zavedeny v některých politických stranách ve 13 členských státech EU;

N.

vzhledem k tomu, že studie „Korupce a ženy ve vládě“ vypracovaná Světovou bankou v roce 1999 uvádí, že v případě vyšší účasti žen dochází k nižší vládní korupci, protože v souladu se závěry tohoto výzkumu ženy dodržují vyšší standardy etického chování a vykazují vyšší zájem o dosažení „všeobecného prospěchu“;

O.

vzhledem k tomu, že je třeba komplexních mnohostranných strategií spočívajících v nezávazných opatřeních, jako jsou například cíle a dobrovolné stranické kvóty, podpůrných opatřeních, jako je například vzdělávání v oblasti rovnosti pohlaví, kampaně pro zvyšování informovanosti, a právně závazných opatřeních, jako jsou volební kvóty pro zastoupení mužů a žen, přičemž je třeba mír na paměti, že jako nejúčinnější se ukázala právně závazná opatření, jež jsou slučitelná s institucionálním a volebním systémem a jež zahrnují pravidla pro stanovování pořadí kandidátů, sledování jejich dodržování a účinné sankce za jejich nedodržování;

P.

vzhledem k tomu, že přístup žen k finančním prostředkům na volební kampaně je často omezen kvůli diskriminaci v rámci politických stran, vyloučení žen z vysokopříjmových skupin a nižším příjmům a úsporám;

Q.

vzhledem k tomu, že postupy v rámci volebního systému, politické instituce a politické strany hrají rozhodující úlohu a mají zásadní dopad na účinnost uplatňovaných strategií a na rozsah vyváženosti, pokud jde o zastoupení žen a mužů v politice;

R.

vzhledem k tomu, že účast žen v politickém rozhodovacím procesu a jejich přístup k vedoucím pozicím v tomto procesu jsou stále negativně ovlivněny různými překážkami, jako je nepříznivé a nevstřícné prostředí v politických institucích a v institucích sociálního zabezpečení, přetrvávající stereotypy ohledně postavení žen a mužů a také důsledky nedávné hospodářské krize a její negativní dopady na otázky rovnosti žen a mužů;

S.

vzhledem k tomu, že nízká účast žen na rozhodování a vládnutí je spojována zejména s problémy se skloubením pracovního a rodinného života, s nerovným rozdělením rodinných povinností, jež spočívají hlavně na bedrech žen a s přetrvávající diskriminací v práci a při profesním vzdělávání;

1.

vybízí Radu, Komisi a členské státy, aby navrhly a prováděly účinnou politiku rovnosti žen a mužů a různorodé strategie, s jejichž pomocí by se dosáhlo rovné účasti v politickém rozhodovacím procesu a politickém vedení na všech úrovních, zvláště pak v oblasti makroekonomické politiky, obchodu, trhu práce, rozpočtové politiky, obrany a zahraniční politiky, posoudily dopady a zpřístupnily toto hodnocení veřejnosti pomocí vhodných ukazatelů v oblasti rovnosti žen a mužů a zároveň zajistily kvantifikované cíle a lhůty, jasné akční plány a mechanismy pravidelného monitorování a na ně navazující právně závazná nápravná opatření v případě nedodržení stanovených cílů ve stanovených lhůtách;

2.

vítá zavedení volebních paritních systémů/kvót pro zastoupení žen a mužů v rámci právních předpisů v některých členských státech; vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení legislativních opatření, např. opatření pozitivní diskriminace s cílem dosáhnout pokroku při dosahování rovného zastoupení a zajišťování účinnosti těchto opatření prostřednictvím tzv. zipových systémů, monitorování a účinných sankcí, jež umožní vyváženější účast žen a mužů na politickém a veřejném rozhodovacím procesu, pokud je to slučitelné s volebním systémem a pokud za sestavování volebních seznamů odpovídají politické strany;

3.

kromě toho vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby prosazovaly rovné zastoupení žen a mužů na všech úrovních tím, že dají najevo nepřípustnost diskriminace, poskytování přiměřených zdrojů, využívání zvláštních nástrojů a podpory nezbytné odborné přípravy úředníků odpovědných za sestavování rozpočtů na základě rovnosti žen a mužů;

4.

vyzývá členské státy a Komisi, aby věnovaly zvláštní pozornost vzdělávacím programům týkajícím se rovnosti žen a mužů a určeným pro občanskou společnost, zejména pro mladé lidi,poskytovaným od útlého věku, přičemž by v těchto programech bylo uznáno, že práva žen jsou lidskými právy a že rovné zastoupení žen a mužů je v politickém životě zásadní;

5.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vydaly závazek, který by potvrdily všechny politické strany na vnitrostátní úrovni, evropské a regionální úrovni a který by se týkal přijetí opatření na podporu aktivního zapojení žen do politického života a do voleb, zajištění rovnosti v jejich interních rozhodovacích procesech, při jmenování kandidátů na volené funkce a na volebních seznamech stran na základě stanovení kvót a toho, že se bude věnovat pozornost umístění kandidujících žen na těchto seznamech, pokud je to slučitelné s volebním systémem a pokud za sestavování volebních seznamů odpovídají politické strany;

6.

uznává úlohu politických stran coby klíčových činitelů při prosazování rovnosti pohlaví; vyzývá tudíž členské státy, aby po svých politických stranách vyžadovaly vytvoření a zavedení systémů kvót a dalších možností pozitivní diskriminace, uplatňování pravidel týkajících se pořadí žen na kandidátských listinách na regionální, vnitrostátní i unijní úrovni a stanovení a vymáhání odpovídajících sankcí za nedodržení těchto kvót a pravidel, pokud je to slučitelné s volebním systémem a pokud za sestavování volebních seznamů odpovídají politické strany; žádá členské státy, aby pro politické strany stanovily cíle založené na rovném zastoupení žen a mužů, jejichž plnění by bylo předpokladem pro přidělování finančních prostředků;

7.

vyzývá politické strany v celé Evropě, aby zavedly systém kvót pro kandidátské listiny na členství ve stranických orgánech a pro volby, zejména v souvislosti s kandidátskými listinami pro evropské volby v roce 2014, pokud je to slučitelné s volebním systémem a pokud za sestavování volebních seznamů odpovídají politické strany; za nejlepší způsob, jak zvýšit účast žen v politice, považuje postup sestavování volebních seznamů, na nichž by se na prvních místech střídaly kandidující ženy s muži;

8.

zdůrazňuje potřebu konkrétních kroků, které by vedly k dosažení rovnosti ve volených funkcích ve vnitrostátních parlamentech a Evropském parlamentu (jako jsou předseda nebo místopředsedové), například tak, že by se stanovily, že 50 % těchto volených funkcí budou zastávat ženy a 50 % muži;

9.

vítá záměr Komise podporovat účast žen v příštích volbách do Evropského parlamentu prostřednictvím finančních programů „Základní práva a občanství“ a „Evropa pro občany“; vyzývá Komisi, aby ve svých příslušných ročních pracovních programech zajistila, že v letech 2013–2014 budou k dispozici dostatečné finanční prostředky, mimo jiné pro financování informačních kampaní ve sdělovacích prostředcích s cílem podpořit volbu žen, a aby zajistila, že politické strany a organizace občanské společnosti v členských státech budou mít k těmto finančním prostředkům snadný přístup, aby je mohly použít pro navrhování iniciativ, jejichž cílem je zvýšení účasti žen na rozhodovacím procesu;

10.

žádá Komisi, aby při plánování dalšího finančního období (2014–2020) v rámci výše uvedených programů nebo programů na ně navazujících podporovala činnost související s prosazováním rovnosti na postech rozhodovacího procesu a v politické činnosti a aby na tuto činnost vyhradila finanční prostředky a to samé činila i při plánování činnosti související s plánovaným Evropským rokem občanů 2013;

11.

vyzývá Komisi, aby kampaně na podporu rovnosti zahájila v případě volebních seznamů pro Evropský parlament alespoň dva roky před každým vyhlášením voleb a aby členským státům doporučila přijetí obdobných kroků v případě místních a regionálních voleb;

12.

vyzývá členské státy, aby podporovaly rovnost tím, že jako kandidáty na úřad evropského komisaře budou nominovat jednu ženu a jednoho muže; žádá předsedu Komise, aby se při sestavování Komise řídil zásadou rovnosti; vyzývá Komisi, aby tento postup veřejně podporovala; připomíná, že Parlament by se měl v rámci tohoto postupu zaměřit zvláště na rovnost žen a mužů, a znovu zdůrazňuje význam zohledňování rovného zastoupení žen a mužů při schvalování nové Komise podle článku 106 jednacího řádu;

13.

vyzývá Komisi a Radu, aby se zavázaly k dosažení cíle rovného zastoupení žen a mužů ve všech rozhodovacích orgánech zavedením systémů kvót a dalších možností pozitivní diskriminace při výběru vysoce postavených úředníků; žádá vlády členských států, aby na vysoké pozice na úrovni EU jmenovaly jak ženy, tak muže;

14.

bere na vědomí závazek Komise vyjádřený ve strategii pro rovnost žen a mužů – 2010–2015, kde si klade za cíl sledovat pokrok při plnění cíle 40% zastoupení příslušníků jednoho pohlaví ve svých výborech a odborných skupinách, a dále vyzývá orgány, instituce a agentury EU, aby přijaly konkrétní opatření a stanovily strategie, jejichž cílem by bylo dosáhnout vyvážené účasti obou pohlaví v rozhodovacím procesu na příslušných úrovních;

15.

vyzývá členské státy, aby podporovaly opatření v rámci pozitivní diskriminace, včetně závazných legislativních opatření, s cílem zajistit rovné zastoupení mužů a žen ve všech řídících orgánech a při jmenování do veřejných funkcí a vytvořit nástroje pro monitorování rovnosti pohlaví při jmenování do funkcí a ve volbách;

16.

vybízí Komisi a členské státy, aby prováděly opatření v rámci pozitivní diskriminace, jako je například přednostní zacházení, pokud je jedno pohlaví nedostatečně zastoupeno;

17.

vyzývá členské státy, aby zajistily transparentnost postupů jmenování kandidátů z řad mužů a žen pro pozice v rozhodovacích orgánech, a to i prostřednictvím zveřejňování životopisů a výběru na základě zásluh, znalostí a reprezentativnosti;

18.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily počet opatření na podporu ženských organizací mj. tím, že jim poskytnou přiměřené finanční prostředky a vytvoří platformy pro spolupráci a podporování žen ve volebních kampaních;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily vznik ženských sítí a podporovaly osobní vedení a odpovídající odbornou přípravu, výměnu osvědčených postupů a výměnné programy zaměřené především na ženy začínající svou kariéru v oblasti tvorby politik;

20.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ženám zajistily přístup ke vzdělání rozvíjejícímu jejich vůdčí schopnosti a k vedoucím pozicím v rámci kariérního postupu, v případě potřeby i uplatňováním přednostního zacházení, aby tak u žen podpořily rozvoj schopností a zkušeností spojených s vedením;

21.

uznává další zúčastněné strany jako důležitou součást širšího demokratického procesu, a proto vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby podporovaly a oceňovaly úsilí organizací zaměstnavatelů a odborových organizací, soukromého sektoru, nevládních organizací a všech organizací, jež jsou obvyklou součástí poradních rad napojených na orgány veřejné správy, o dosažení rovnosti žen a mužů v jejich řadách, včetně rovné účasti na rozhodování;

22.

vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby ženám i mužům umožnily aktivně se podílet na politickém rozhodovacím procesu tím, že budou prosazovat rovnováhu mezi rodinným a pracovním životem a jejich skloubení, a to na základě opatření, jako je například rovné rozdělení nákladů na povinnosti spojené s rodičovstvím zaměstnanců mezi zaměstnavatele obou rodičů a zabezpečení dostupných a přiměřených služeb, např. v oblasti péče o děti a starší občany, a dále vyzývá Komisi, aby prostřednictvím vhodných legislativních návrhů ve formě směrnic podporovala rovný přístup k službám, minimální příjmy a ochranu před násilím na základě pohlaví;

23.

připomíná význam přednostního zacházení a zvláštních opatření při podpoře zastoupení lidí z různých prostředí a znevýhodněných skupin, jako jsou například lidé s postižením, ženy z řad přistěhovalců a příslušníci etnických a sexuálních menšin, ve funkcích s rozhodovacími pravomocemi;

24.

bere na vědomí, jak důležité jsou sdělovací prostředky a vzdělávání při podpoře zapojení žen do politiky a při provádění změn v postojích společnosti; zdůrazňuje význam osvěty v médiích, zejména veřejného vysílání, potřebu zajistit spravedlivý a vyvážený prostor pro názory kandidujících žen a mužů ve volbách ve sdělovacích prostředcích, jakož i význam monitorování sdělovacích prostředků za účelem odhalení předsudků v oblasti rovnosti pohlaví a nalezení prostředků k jejich řešení, což by mělo podpořit úsilí o odstranění stereotypů i pozitivní obraz žen jako vedoucích osobností, včetně političek na vnitrostátní, regionální a evropské úrovni;

25.

naléhavě žádá členské státy, Radu a Komisi, aby tím, že posílí úlohu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), a poskytnou mu více prostředků a usnadní spolupráci nevládních organizací žen podpořily osvědčené postupy, které přispívají k dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů v rozhodovacím procesu, a společně je využívaly;

26.

vybízí členské státy a Komisi, aby zejména ve spolupráci s institutem EIGE shromažďovaly, analyzovaly a šířily údaje zpracované podle pohlaví za účelem monitorování rovnosti mezi pohlavími v rozhodovacím procesu ve všech odvětvích (veřejného a soukromého sektoru) a na všech úrovních hierarchie, a aby v případě, že stanovených cílů nebude dosaženo, na těchto údajích stavěly při vytváření případných dalších opatření; nabádá Komisi, aby ve své databázi o zastoupení mužů a žen v rozhodovacím procesu i nadále shromažďovala a šířila srovnatelné údaje na úrovni EU a aby na jejím základě vytvořila evropskou mapu rovnosti mužů a žen, ve které by byly uvedeny meziroční změny, ke kterým došlo na unijní, státní a regionální úrovni v oblasti rovnosti pohlaví na základě společných ukazatelů; domnívá se, že v této mapě by měly být uvedeny alespoň:

27.

vyzývá Komisi, aby Výboru Evropského parlamentu pro práva žen a rovnost pohlaví každoročně předkládala zprávu o pokroku dosaženém v oblasti rovného podílu žen a mužů na rozhodování v Evropské unii;

28.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily dopad různých volebních systémů na vnitrostátní, místní a evropské úrovni na rovnováhu zastoupení žen a dopad opatření a osvědčených postupů využívaných na různých úrovních;

29.

připomíná svou žádost o vyvážené zastoupení žen a mužů na všech úrovních při jmenování pracovníků Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ); žádá ESVČ, aby podporovala účast žen na rozhodovacích procesech v rámci vnějších vztahů Evropské unie a aby zabezpečila, aby všechny delegace zastupující EU dodržovaly zásadu rovného zastoupení žen a mužů, pokud jde o jejich složení a aby se ženy v tomto smyslu dostávaly ke slovu ve stejné míře jako muži; zdůrazňuje potřebu zvýšit počet žen mezi zprostředkovateli a hlavními vyjednavači mírotvorných procesů v oblasti ochrany lidských práv, předcházení korupci, upevňování míru, jakož i v rámci jiných vyjednávacích procesů, jako jsou například jednání o mezinárodním obchodu a životním prostředí;

30.

vybízí Komisi a členské státy, aby kromě financování obecných vzdělávacích programů na podporu informovanosti občanů v oblasti rovnosti žen a mužů a odstranění genderových stereotypů a zakořeněné zaujatosti vůči ženám zajistily odpovídající finanční a technickou podporu pro zvláštní programy, jejichž cílem je zvýšení účasti žen ve volebním procesu prostřednictvím odborné přípravy, občanské výchovy a zapojením médií a místních nevládních organizací;

31.

vybízí Komisi a ESVČ, aby přijaly opatření, jejichž cílem by bylo podpořit vyvážené zastoupení žen a mužů na všech úrovních politického života v nadnárodních organizacích, jako je například OSN, ve vládách a vnitrostátních parlamentech a také na regionální a místní úrovni a v rámci místních orgánů, a aby v zájmu podpory těchto cílů prohloubily spolupráci s ostatními zúčastněnými stranami na mezinárodní úrovni, jako je orgán pro rovnost žen a mužů UN WOMEN a Meziparlamentní unie;

32.

vyzývá svá tematická oddělení, aby zajistila, aby poznámky z informačního zasedání určené delegacím vždy zahrnovaly hledisko rovnosti pohlaví a vyzdvihovaly otázky, jež jsou významné z hlediska rovnosti žen a mužů;

33.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/18

—

s ohledem na články 4, 54, 151 až 154 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na doporučení Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 193 ze dne 3. června 2002 týkající se podpory družstev,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) (1),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) (2),

—

s ohledem na směrnici Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (3),

—

s ohledem na směrnici Rady 2003/72/ES ze dne 22. července 2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. února 2004 o podpoře družstevních společností v Evropě (COM(2004)0018),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství – 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod“ (COM(2010)0608,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – Společně pro nový růst“ (COM(2011)0206),

—

s ohledem na souhrnnou zprávu o směrnici Rady 2003/72/ES, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (5),

—

s ohledem na studii o provádění nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) (6),

—

s ohledem na Mezinárodní rok družstev, který na rok 2012 vyhlásila Organizace spojených národů (7),

—

s ohledem na zprávu MOP nazvanou „Odolnost družstevního obchodního modelu v době krize (Resilience of the Cooperative Business Model in Times of Crisis)“ (8),

—

ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Různé typy podniků“ (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o uplatňování směrnice 2002/14/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. června 2003 o rámci pro podporu finanční spoluúčasti zaměstnanců (12),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 16. září 2010 o přezkumu směrnice Rady 2003/72/ES ze dne 22. července 2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (COM(2010)0481),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0432/2011),

A.

vzhledem k tomu, že družstva prosazují zájmy svých členů a uživatelů a řešení společenských problémů a snaží se jednak maximalizovat přínos pro členy a zabezpečit jejich živobytí prostřednictvím dlouhodobé a udržitelné obchodní politiky a současně považují blaho klientů, zaměstnanců a členů v celém regionu za ústřední bod obchodní strategie;

B.

vzhledem k tomu, že družstva jsou ze své podstaty strukturálně propojena s oblastí, ve které jsou usazena, a plní proto důležitou úlohu při urychlování místního rozvoje, což je rozhodujícím faktorem při vytváření opravdové sociální, hospodářské a územní soudržnosti; vzhledem k tomu, že v družstevních společnostech je zásadně důležité financování dalšího vzdělávání v oblasti sociální odpovědnosti a podnikavosti, což jsou dvě oblasti, které nejsou plně pokryty ostatními nástroji sociální účasti;

C.

vzhledem k tomu, že v družstevních společnostech musí řídící a vlastnická struktura družstva upřednostňovat a odrážet účast členů společnosti;

D.

vzhledem k tomu, že družstva jsou důležitým pilířem evropského hospodářství a klíčovou hnací silou sociálních inovací, a tak zachovávají zejména infrastrukturu a místní služby obzvláště ve venkovských oblastech a městských aglomeracích, a vzhledem k tomu, že v Evropě je 160 000 družstev, která vlastní více než čtvrtina všech Evropanů a která poskytují práci asi 5,4 milionu zaměstnanců;

E.

vzhledem k tomu, že družstva v mnoha hospodářských oblastech soupeří se společnostmi řízenými investory, a vzhledem k tomu, že družstva představují na globalizovaných trzích značnou hospodářskou sílu a dokonce i nadnárodní družstva často zůstávají vázána na místní potřeby;

F.

vzhledem k tomu, že družstevní banky prokázaly v době finanční krize díky svému družstevnímu obchodnímu modelu vysoký stupeň udržitelnosti a odolnosti; vzhledem k tomu, že díky svému družstevnímu obchodnímu modelu zvýšily v době krize obrat a růst s menším počtem bankrotů a propouštění; vzhledem k tomu, že družstevní podniky také poskytují kvalitní a inkluzivní zaměstnání odolné vůči krizi, a to často s vysokým podílem zaměstnanosti žen a migrantů, a přispívají k udržitelnému hospodářskému a sociálnímu rozvoji příslušné oblasti tím, že nabízejí lokální, nepřemístitelná pracovní místa; vzhledem k tomu, že družstva lze považovat za úspěšný a moderní přístup k sociální ekonomice a mohou zlepšit vyhlídky na jisté zaměstnání a umožnit zaměstnancům, aby si svůj život v místě svého původu plánovali flexibilně, zejména ve venkovských oblastech;

G.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize prokázala, že otázka atraktivity právní formy nemůže být zodpovězena pouze z úhlu pohledu akcionářů; vzhledem k tomu, že je třeba vzít na vědomí skutečnost, že podnik, jako sociální organizace, má závazky vůči akcionářům, zaměstnancům, věřitelům a společnosti, a tuto skutečnost je třeba při těchto hodnoceních zohlednit;

H.

vzhledem k tomu, že právní předpisy týkající se družstev a účasti zaměstnanců se v rámci EU zásadním způsobem liší;

I.

vzhledem k tomu, že statut evropské družstevní společnosti (SCE) je dosud jedinou právní formou sociální ekonomiky dostupnou na úrovni EU po stažení návrhů Komise na evropské sdružení a evropskou vzájemnou společnost v roce 2003, a vzhledem k tomu, že statut evropské nadace se teprve připravuje;

J.

vzhledem k tomu, že vytvoření statutu SCE má na zřeteli podporu rozvoje vnitřního trhu, a to tak, že usnadňuje činnost podniků tohoto typu na úrovni EU;

K.

vzhledem k tomu, že zavedení statutu SCE je milníkem v uznání družstevního obchodního modelu na úrovni EU, a to i v těch členských státech, kde byl koncept družstva z historických důvodů zdiskreditován;

L.

vzhledem k tomu, že v SCE je nadnárodní zapojení zaměstnanců přínosem, včetně jejich práva být členy správních rad;

M.

vzhledem k tomu, že strategie EU2020 vyžaduje hospodářství založené na vysoké úrovni zaměstnanosti a vytvářející hospodářskou, sociální a územní soudržnost; vzhledem k tomu, že výše uvedené zahrnuje silnou sociální ekonomiku;

N.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní rok družstev, který na rok 2012 vyhlásila Organizace spojených národů, představuje vynikající příležitost pro propagaci družstevního obchodního modelu;

1.

připomíná, že družstva a ostatní podniky sociální ekonomiky jsou součástí evropského sociálního modelu a jednotného trhu, a proto si zaslouží značné uznání a podporu, jak je uvedeno v ústavě některých členských států a v různých klíčových dokumentech EU;

2.

připomíná, že družstva by mohla představovat další krok při dokončení vnitřního trhu EU a že by měla usilovat o odstranění stávajících přeshraničních překážek a o zvýšení své konkurenceschopnosti;

3.

poukazuje na to, že nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) (dále jen statut) a směrnice 2003/72/ES, kterou se doplňuje statut družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (dále jen směrnice), spolu úzce souvisejí;

4.

vítá sdělení Komise COM(2012)0072; oceňuje záměr Komise nařízení o EDS zjednodušit a zároveň posílit prvky specifické pro družstevní podnikání a vítá skutečnost, že přitom budou konzultovány zainteresované subjekty; žádá, aby byl v tomto procesu zohledněn postoj Parlamentu k otázce EDS;

5.

s politováním konstatuje, že projekt SCE ještě není s ohledem na jeho omezené využívání úspěchem – do roku 2010 bylo zřízeno pouze 17 SCE s celkovým počtem 32 zaměstnanců (13); zdůrazňuje, že tato strohá čísla ukazují, že se statut pro specifickou situaci družstevních společností v Evropě příliš nehodí, i když řada podnikatelů projevila o založení SCE zájem; vítá, že bylo provedeno důkladné posouzení statutu, aby se zjistilo proč není atraktivní, proč má tak malý dopad a co lze podniknout k překonání nedostatečných zkušeností s jeho uplatňováním a dalších překážek;

6.

konstatuje, že využívání SCE se často omezuje na družstva druhého stupně tvořená pouze právnickými osobami, a to ze strany vzájemných společností, které nemají evropský statut, avšak chtějí využívat právní status spojený se sociální ekonomikou, a ze strany velkých společností; konstatuje, že pro malé družstevní společnosti, které tvoří hlavní část družstevního hnutí v Evropě, je přístup k SCE i nadále obtížný;

7.

vítá skutečnost, že ustanovení o účasti zaměstnanců jsou v SCE považována za klíčový prvek; zdůrazňuje však, že by měla obsahovat požadavky související se zvláštní povahou družstev;

8.

poukazuje na to, že několik členských států neprovedlo některé články směrnice týkající se práv zaměstnanců, včetně ustanovení specifických z hlediska pohlaví, a že to vedlo k řadě nedostatků, pokud jde o monitorování a provádění postupů týkajících se účasti pracovníků, a zdůrazňuje, že je třeba to napravit, aby se zabránilo zneužití ustanovení o SCE; s politováním bere na vědomí skutečnost, že podle standardních pravidel pro účast pracovníků v administrativních orgánech není tato účast povinná;

9.

vyjadřuje však uspokojení nad tím, že některé členské státy směrnici nejen správně provedly, ale šly ve skutečnosti ještě dále, než směrnice vyžaduje;

10.

vyzývá nicméně Komisi, aby pozorně sledovala provádění směrnice 2003/72/ES důsledně, aby tak bylo možné zabránit jejímu zneužití za účelem odebrání práv zaměstnancům; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala opatření nezbytná k zajištění správného provedení článku 13 této směrnice;

11.

konstatuje, že článek 17 směrnice vyžaduje, aby Komise posoudila její provádění a v případě potřeby provedla její přezkum; zdůrazňuje, že nedostatečné uplatňování statutu brání řádnému vyhodnocení směrnice;

12.

konstatuje, že směrnice by neměla být revidována před statutem, vyzývá k tomu, aby se zvážilo vložení ustanovení o účasti zaměstnanců přímo do statutu s cílem zjednodušit a zdokonalit regulaci;

13.

zdůrazňuje, že revize směrnice by měla reagovat na specifické potřeby zaměstnanců družstev, včetně možnosti být majitelem i zaměstnancem téhož podniku; vyzývá Komisi, aby vypracovala nástroje k usnadnění vlastnictví družstev zaměstnanci a uživateli; usiluje o to, aby byla účast zaměstnanců v podnicích považována za samozřejmou ve všech členských státech Evropské unie; podporuje spíše větší účast zaměstnanců v přeshraničních formách podniků než setrvání na úrovni nejmenšího společného jmenovatele;

14.

vítá závěry studie o provádění nařízení (ES) č. 1435/2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) (14), zejména pokud jde o opatření navržená s cílem propagovat SCE zvyšováním povědomí o těchto společnostech prostřednictvím vzdělávacích programů určených pro poradce v oblasti družstevního práva a sociální aktéry a prostřednictvím podpory spolupráce družstevních společností na přeshraniční úrovni;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly družstva ve zvyšování zastoupení žen ve zvláštním vyjednávacím výboru a v provádění politiky rozmanitosti, aby byla zaručena rovnost pohlaví v profesním i osobním životě; vyzývá Komisi, aby při sledování správného uplatňování směrnice i při budoucí revizi nařízení o SCE zohlednila genderové aspekty;

16.

vyzývá Komisi k zahrnutí SCE do případných evropských předpisů tak, aby zajistila větší zastoupení žen na řídících pozicích a ve správních radách veřejných podniků či společností kótovaných na burze, a to v případě, kdy společnosti dobrovolně nesplní cíl, kterým je 30 % zastoupení žen do roku 2015 a 40 % do roku 2020;

17.

zdůrazňuje, že vzhledem ke své složitosti statut splňuje potřeby družstev pouze částečně a měl by být jednodušší a všem srozumitelný, aby byl uživatelsky vstřícnější, snadno pochopitelný a lépe použitelný, čímž by bylo zajištěno právo na informace, konzultace a účast všech zaměstnanců bez ztráty kvality;

18.

upozorňuje na rozdílnost tradic a zákonů o družstvech v celé EU; zdůrazňuje, že statut by měl zajistit pro SCE autonomní právní rámec souběžně se stávajícími vnitrostátními právními předpisy, a že tudíž nedochází k přímé harmonizaci;

19.

zdůrazňuje, že statut evropské družstevní společnosti by se měl zatraktivnit prostřednictvím snížení standardů; zastává názor, že přezkum statutu musí usnadnit další uznávání tohoto typu družstev v EU; zdůrazňuje, že hospodářský význam družstev, jejich odolnost vůči krizi a hodnoty, na nichž jsou založena, jasně ukazují, že mají v dnešní EU své místo a opravňují k revizi statutu; zdůrazňuje, že budoucí evropské iniciativy a opatření v oblasti SCE se musí soustředit na transparentnost, ochranu práv zúčastněných stran a úctu k národním zvykům a tradicím; poukazuje na to, že u některých vnitrostátních družstev je motivace k využívání statutu bohužel omezená v důsledku jejich současné holdingové struktury; zdůrazňuje, že by měla být posílena možnost slučovat vnitrostátní družstva z různých členských států;

20.

trvá na zapojení všech zúčastněných stran do procesu revize, zejména sociálních aktérů účastnících se družstevního a odborového hnutí, a zároveň zdůrazňuje, že je nezbytné tento proces dokončit včas;

21.

očekává, že Komise přijme vhodná opatření, aby zajistila úplné provedení této směrnice;

22.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise z velké části ignorovala doporučení Evropského parlamentu týkající se družstev; připomíná, že usnesení (15) požadovalo, aby:

23.

připomíná, že ve sdělení COM (2004) 0018 se Komise zavázala ke dvanácti opatřením, včetně:

24.

vyjadřuje politování nad tím, že z tohoto seznamu závazků byly uvedeny do praxe pouze tři, a to bez výraznějších výsledků; zdůrazňuje, že tyto nedostatky omezují rozvoj potenciálu družstev;

25.

poukazuje na to, že nedostatek finančních prostředků vede k nedostatečným výsledkům; zdůrazňuje potřebu naléhavého zlepšení v Komisi, pokud jde o organizaci a zdroje vyčleněné na sociální ekonomiku, a to vzhledem k současné roztříštěnosti pravomocí a personálních zdrojů zabývajících se sociální ekonomikou v rámci Komise;

26.

zdůrazňuje, že politiky EU ve všech oblastech musí uznat specifika a přínos podniků sociální ekonomiky, včetně družstevních podniků, a to odpovídající úpravou právních předpisů o zadávání veřejných zakázek, státní podpoře a finanční regulaci;

27.

vyzývá členské státy, aby napomáhaly rozvoji příznivějších podmínek pro družstva, jako jsou přístup k úvěrům a daňové pobídky;

28.

vyzývá Komisi, aby zohlednila finanční strukturu družstev v souvislosti s právními předpisy týkajícími se kapitálových požadavků a se standardy pro účetní výkaznictví; poukazuje na to, že na všechna družstva, a zejména na družstevní banky, se vztahují právní předpisy týkající se zpětného odkupu družstevních podílů a nedělitelných rezerv;

29.

poukazuje na specifické výzvy, které přinesla digitální revoluce, a jimž čelí odvětví sdělovacích prostředků, zejména vydavatelé, kteří působí jako družstva;

30.

vyzývá Komisi, aby předložila otevřenou metodu koordinace pro sociální ekonomiku, včetně družstevních podniků, které jsou v této oblasti klíčové, zahrnující členské státy i zúčastněné strany s cílem podpořit výměnu osvědčených postupů a přinést postupné zlepšení v členských státech, pokud jde o zohledňování povahy družstev, zejména v oblasti daní, úvěrů, administrativní zátěže, poradenství a opatření na podporu podniků;

31.

vítá, že Akt o jednotném trhu uznává potřebu podporovat sociální ekonomiku a vyzývá Komisi, aby zahájila tolik očekávanou „iniciativu pro sociální podnikání“ založenou na družstevních zásadách (16);

32.

vyzývá Komisi, aby zvážila ustavení evropského roku sociální ekonomiky;

33.

podporuje opatření na podporu podniků, zejména obchodní poradenství a školení zaměstnanců, a přístup družstev k financování, a to zejména pro odkupy podniků zaměstnanci nebo zákazníky, protože jsou to nedoceněné nástroje k záchraně podniků v době krize a k převodu rodinných podniků;

34.

zdůrazňuje rostoucí význam družstev v oblasti sociálních služeb a veřejných statků; zdůrazňuje, že je třeba zajistit důstojné pracovní podmínky a zabývat se otázkami zdraví a bezpečnosti v tomto odvětví, a to bez ohledu na status zaměstnavatele;

35.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby se družstva účastnila sociálního dialogu na úrovni EU;

36.

zdůrazňuje potenciál SCE podporovat rovnost pohlaví prováděním programů a politik na různých úrovních se zvláštním důrazem na vzdělávání, odbornou přípravu, podporu podnikání a na programy dalšího vzdělávání; poznamenává, že rovnost pohlaví v rozhodování je na všech úrovních ekonomicky výhodná a vytváří také příznivé podmínky pro kvalifikované a talentované osoby, aby mohly vykonávat řídící a kontrolní funkce; kromě toho zdůrazňuje, že některé aspekty spolupráce umožňují flexibilitu, která podporuje sladění rodinného a profesního života; vyzývá Komisi, aby vypracovala mechanismus, na jehož základě by si členské státy vyměňovaly osvědčené postupy v oblasti rovnosti pohlaví;

37.

zdůrazňuje, že SCE může vyhovět potřebám žen tím, že zlepší jejich životní úroveň přístupem k důstojným pracovním příležitostem, spořitelnám a záložnám, bydlení a sociálním službám, školení a vzdělávání;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/24

—

s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, a zejména na její článek 26,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na její článek 14,

—

s ohledem na sorbonnskou Společnou deklaraci o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství, kterou dne 25. května 1998 podepsali v Paříži příslušní čtyři ministři z Francie, Německa, Itálie a Spojeného království (Sorbonnská deklarace) (1),

—

s ohledem na společnou deklaraci, kterou dne 19. června 1999 podepsali v Boloni ministři školství z 29 evropských zemí (Boloňská deklarace) (2),

—

s ohledem na komuniké, které vydala konference evropských ministrů odpovědných za vysoké školství ve dnech 28.–29. dubna 2009 v Lovani a Louvain-la-Neuve (3),

—

s ohledem na prohlášení z Budapešti a Vídně ze dne 12. března 2010, které přijali ministři školství ze 47 zemí a kterým byl oficiálně zaveden Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (EHEA) (4),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (5),

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. září 2005 pro usnadnění vydávání jednotných víz členskými státy pro krátkodobý pobyt výzkumných pracovníků ze třetích zemí, kteří cestují v rámci Společenství za účelem provádění vědeckého výzkumu (6),

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. února 2006 o další evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání (7),

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení (8),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“) (9),

—

s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 26. listopadu 2009 o rozvoji úlohy vzdělávání v rámci plně fungujícího znalostního trojúhelníku (10),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 11. května 2010 o internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání (11),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 28. června 2011 o politikách snížení míry předčasného ukončování školní docházky (12),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 28. června 2011 nazvané „Mládež v pohybu – podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání“ (13),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. května 2006 nazvané „Plnění programu modernizace pro univerzity: vzdělávání, výzkum a inovace“, (COM(2006)0208),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Podpora růstu a zaměstnanosti – plán modernizace evropských systémů vysokoškolského vzdělávání“ (COM(2011)0567),

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Vysokoškolské vzdělávání v Evropě 2009: vývoj v boloňském procesu“ (Eurydice, Evropská komise, 2009) (14),

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Zaostřeno na strukturu vysokého školství v Evropě 2010: dopad boloňského procesu“ (Eurydice, Evropská komise, 2010) (15),

—

s ohledem na průzkum Eurobarometru z roku 2007 o reformě vysokoškolského vzdělávání provedený mezi pedagogy (16),

—

s ohledem na průzkum Eurobarometru z roku 2009 o reformě vysokoškolského vzdělávání provedený mezi studenty (17),

—

s ohledem na publikaci Eurostatu ze dne 16. dubna 2009 nazvanou „Boloňský proces ve vysokoškolském vzdělávání v Evropě – klíčové ukazatele v sociální oblasti a v oblasti mobility“ (18),

—

s ohledem na závěrečnou zprávu mezinárodní konference o financování vysokoškolského vzdělávání, která se konala v arménském Jerevanu ve dnech 8.–9. září 2011 (19),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. září 2008 o Boloňském procesu a mobilitě studentů (20),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0035/2012),

A.

vzhledem k tomu, že cíle boloňského procesu – umožnit v Evropě kompatibilní systémy vysokoškolského vzdělávání a odstranit překážky, které stále brání lidem přestěhovat se do jiné země za studiem nebo prací, a učinit vysokoškolské studium v Evropě přitažlivým pro co nejvíce lidí, včetně mladých lidí ze třetích zemí – stále platí a pokračování v tomto procesu prostřednictvím dialogu mezi různými úrovněmi vzdělávacího systému s cílem vytvořit osnovy tak, aby se vždy opíraly o přípravné stupně, přispívá k plnění cílů růstu založeného na znalostech a inovacích v rámci strategie Evropa 2020, zejména pak v současné hospodářské krizi; vzhledem k tomu, že je třeba vypracovat posouzení, aby se zjistil vývoj procesu a aby byly zohledněny úspěchy, problémy, nepochopení a překážky, s nimiž je třeba se potýkat;

B.

vzhledem k tomu, že úlohou vysokoškolského vzdělání je nabízet všem bez jakékoli diskriminace takové prostředí pro vzdělávání, jež podporuje samostatnost, tvořivost, přístup ke kvalitnímu vzdělání a rozšíření znalostí, a v zájmu toho je zcela nezbytné zaručit zapojení akademické obce jako celku, zejména studentů, učitelů a výzkumných pracovníků, do vypracovávání různých programů univerzitního vzdělávání;

C.

vzhledem k tomu, že univerzity s ohledem na jejich trojitou úlohu (vzdělávání, výzkum a inovace) hrají zásadní roli v budoucnosti Unie a ve vzdělávání jejích občanů;

D.

vzhledem k tomu, že univerzity jsou významnou, již téměř tisíciletou, součástí evropského dědictví, jejíž význam pro rozvoj společnosti nelze omezit jen na hospodářský přínos a jejíž rozvoj nemůže být podmíněn pouze hospodářskými potřebami;

E.

vzhledem k tomu, že se i navzdory potížím ve většině zemí boloňského procesu uplatňuje třístupňová struktura, v některých případech i úspěšně;

F.

vzhledem k tomu, že závazek prosazovat reformu by neměl být realizován prostřednictvím roztříštěných opatření a bez odpovídající finanční podpory; vzhledem k tomu, že škrty ve veřejných výdajích na vzdělávání, které provádějí některé členské státy, nepomáhají prosazování nezbytných reforem;

G.

vzhledem k tomu, že mobilita musí být dostupná pro všechny a je základním pilířem reformy vysokoškolského vzdělávání; vzhledem k tomu, že mobilita studentů může zároveň přispět k podpoře profesní mobility; vzhledem k tomu, že v celém tomto procesu je však také třeba mít na paměti dostupnost pro všechny;

H.

vzhledem k tomu, že členské státy musí vyvinout další úsilí, aby zaručily vzájemné uznávání diplomů, což je klíčové pro úspěch procesu;

I.

vzhledem k tomu, že nezbytnou podmínkou rozvoje boloňského procesu je nutnost posílit sociální rozměr, aby se právo na vzdělání stalo ekonomicky dostupným pro všechny studenty – především ty ze zranitelných skupin –, s cílem zajistit spravedlivý přístup pro všechny a lepší pracovní příležitosti;

J.

vzhledem k tomu, že univerzity, orgány veřejné správy a podniky musí být pevně odhodlány soustředit se na otázku zaměstnatelnosti; vzhledem k tomu, že by univerzity měly poskytnout jednotlivcům nástroje a dovednosti, které jsou potřebné k zajištění plného rozvoje jejich lidského potenciálu; vzhledem k tomu, že akademické vzdělání by mělo přihlédnout také k potřebám trhu práce s cílem poskytnout studentům dovednosti, které potřebují pro získání stálého a dobře placeného zaměstnání;

K.

vzhledem k tomu, že za přístup ke vzdělání – základní hodnotě Unie – nesou veřejnou odpovědnost členské státy, orgány EU a další klíčové subjekty a že Evropská unie hraje zásadní roli v budování Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání tím, že v této oblasti podporuje úsilí a spolupráci členských států; vzhledem k tomu, že při dodržování zásady subsidiarity je nezbytným předpokladem dosažení cílů zaměstnatelnosti a růstu v Evropě větší koordinace vzdělávání a akademických titulů;

L.

vzhledem k tomu, že boloňský proces nemá zpětné účinky na studenty, kteří již zahájili studium na základě plánu, který boloňskému procesu předcházel;

1.

zdůrazňuje význam vzdělávání jako klíčové oblasti spolupráce s členskými státy pro dosažení zásadních cílů v oblasti zaměstnanosti a růstu v rámci strategie EU2020 a tolik potřebného hospodářského oživení;

2.

vyzývá k výraznější podpoře boloňského procesu na úrovni EU, zejména pokud jde o vzájemné uznávání akademických kvalifikací, harmonizaci akademických norem, podporu mobility, sociální rozměr a zaměstnatelnost, aktivní demokratickou účast, analýzu stavu uplatňování boloňských zásad a odstranění administrativních překážek; vyzývá členské státy, aby potvrdily svůj závazek k tonuto procesu tím, že posílí systém financování za účelem dosažení cílů růstu stanovených ve strategii Evropa 2020;

3.

poznamenává, že Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání je zásadním úspěchem při vytváření a rozvoji skutečného evropského občanství; domnívá se, že se tento úspěch musí projevit posílením Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání prostřednictvím využívání vhodných nástrojů a postupů;

4.

zdůrazňuje, že boloňský proces a Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání hrají klíčovou úlohu ve strategii Evropa 2020, a upozorňuje na zásadní význam spojení vyučování a výzkumu jako specifického rysu evropského vysokoškolského vzdělávání;

5.

zdůrazňuje skutečnost, že priority stanovené v rámci boloňského procesu – mobilita, uznávání, zaměstnatelnost – představují nezbytné podmínky pro zajištění toho, aby každý student zapsaný na evropské univerzitě měl právo na kvalitní vzdělání, na získání vysokoškolského titulu a na to, aby byla jeho kvalifikace uznávána ve všech zemích EU;

6.

vyzývá k vytvoření účinného přístupu zdola nahoru, který bude plně zahrnovat všechny klíčové aktéry, jako jsou univerzity, odbory, profesní organizace, výzkumné instituce, podnikatelský sektor, a především učitele, studenty, studentské organizace a zaměstnance univerzit;

7.

konstatuje, že některé evropské univerzity nejsou ochotny vyvíjet dostatečné úsilí na dosažení konsolidovaného Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání, ačkoli být jeho součástí je pro některé z nich jedinou možností, jak dosáhnout vyšší úrovně konkurenceschopnosti a kvality znalostí, které poskytují;

8.

vyzývá univerzity, aby se zavázaly vypracovat nové strategie výuky a nové formy odborné přípravy a celoživotního vzdělávání – s optimálním využitím nových technologií a uznáním významu doplňkových forem výuky, jako je neformální vzdělávání –, které se soustřeďují na pilíře univerzitního systému zaměřeného na učení, studenty a výzkum a schopného zajistit kritické myšlení, tvůrčí dovednosti, trvalý profesní rozvoj i teoretické a praktické znalosti, jež budou studenti potřebovat na své profesní dráze; vyzývá členské státy a EU, aby finančně podpořily univerzity v jejich úsilí o změnu a rozvoj svých vyučovacích postupů;

9.

naléhavě žádá, aby byly posíleny a rozšířeny vzdělávací programy pro učitele a aby přitom byly zohledněny možnosti, jež nabízí celoživotní vzdělávání a nové technologie;

10.

zdůrazňuje, že otevírání evropských univerzit potřebám celosvětového hospodářství a další konsolidace Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání by mělo být považováno za snahu evropských univerzit pomoci Evropě překonat období všeobecné hospodářské nejistoty a přivést ji zpět na cestu udržitelného rozvoje a růstu;

11.

vyzývá k vytvoření tzv. třetí mise univerzit směřované ke společnosti, kterou je třeba brát v úvahu i při tvorbě mnohorozměrných kritérií pro hodnocení a odměňování za excelenci;

12.

vyzývá k navýšení veřejných investic do vysokoškolského vzdělávání, zejména s cílem čelit hospodářské krizi pomocí růstu založeného na lepších dovednostech a znalostech a reagovat na vyšší poptávku studentů zlepšením kvality a přístupu ke vzdělání a službám, zejména stipendiím; je přesvědčen, že snižování rozpočtu má negativní dopad na snahy o posílení sociálního rozměru vzdělávání, což je zásada, na níž je založen boloňský proces; vyzývá proto členské státy a orgány EU k vypracování nových cílených a flexibilních finančních mechanismů, a k podpoře celoevropských grantů, s cílem podpořit růst, excelenci a zvláštní a různá zaměření univerzit; zdůrazňuje potřebu rozvíjet přístup financování z více fondů, který se řídí jasnými a účinnými pravidly a který má být schopen vyrovnat se s budoucím modelem financování EU a zajistit nezávislost univerzit;

13.

zdůrazňuje, že boloňský proces a program Erasmus podpořily mobilitu studentů a mají potenciál přispět ke zvýšení mobility pracovníků; lituje však, že míra mobility zůstává přesto i nadále poměrně nízká;

14.

vyzývá EU, členské státy a univerzity, aby zavedly mechanismy na poskytování informací a finanční a administrativní podpory všem studentům, akademickým pracovníkům a ostatním zaměstnancům, aby tak podpořily strukturované toky mobility; vítá zavedení programu Erasmus pro postgraduální studenty a vyzývá k posílení služeb programu Erasmus jako celku a nové generace vzdělávacích programů prostřednictvím lepšího financování založeného na sociálních kritériích, zpřístupnění programů většímu počtu studentů, skutečného a účinného uznávání kreditů, větších možností začlenění studijních semestrů v zahraničí do odborné přípravy a větší flexibility povolených časových rámců; trvá však na tom, že mobilita nesmí být v žádném případě příčinou diskriminace studentů, kteří mají omezené finanční prostředky;

15.

zastává názor, že mobilita vysokoškolských učitelů přináší nejen další vzdělávání a zkušenosti jim samotným, ale zprostředkovaně i jejich studentům, a zároveň jim umožňuje spolupracovat na přípravě studijních materiálů;

16.

vyzývá členské státy, aby splnily závazek plné přenositelnosti půjček a grantů a aby výrazně zlepšily finanční podporu mobilních studentů v návaznosti na zvýšení počtu nových programů EU; žádá EU, aby zvážila, jak mohou být stávající právní předpisy v oblasti práv na svobodu pohybu posíleny zaručením přenositelnosti půjček a grantů;

17.

vyzývá EU, aby lépe zohlednila přistěhovalectví z Afriky, Asie a Latinské Ameriky při stanovování pravidel pro uznávání středoškolských kvalifikací získaných studenty v zemi jejich původu;

18.

žádá EU, aby pro zajištění vzájemné důvěry a pro usnadnění uznávání akademických kvalifikací prostřednictvím uplatňování evropského rámce kvalifikací v každém členském státě upevnila systém zajišťování kvality jak na celoevropské úrovni, tak na úrovni členských států; žádá členské státy, aby uplatňovaly své vnitrostátní systémy zajišťování kvality v souladu s evropskými standardy a pokyny pro zajištění kvality a současně respetkovaly různorodost učebních plánů a přístupů jednotlivých univerzit, pokud jde o obsah a způsoby učení; povzbuzuje agentury pro zajišťování kvality, aby uplatňovaly evropský referenční rámec pro zajišťování kvality a podpořily svou spolupráci a výměnu osvědčených postupů na evropské úrovni také prostřednictvím Evropského sdružení pro zabezpečení kvality ve vysokoškolském vzdělávání (ENQA);

19.

upozorňuje na různé stupnice hodnocení v jednotlivých členských státech a na potřebu vhodné konverze bodů evropského systému přenosu a akumulace kreditů (ECTS) na známky;

20.

naléhavě vyzývá všechny země boloňského procesu, aby uplatňovaly vnitrostátní rámce kvalifikací spojené s rámcem kvalifikací Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a rozvíjely a finančně podporovaly vzájemné uznávání;

21.

vyzývá, aby byly důrazně finančně podporovány dohody o společných hlavních osnovách, které zaručují jasně vymezené studijní výsledky, a to mimo jiné testováním metodického přístupu vyvinutého na základě projektu Tuning a zkušeností z akademie Tuning; vyzývá, aby byla zvláštní pozornost věnována konkrétním charakteristickým rysům osnov humanitních oborů jako základního kamene demokracie a nástroje k dosažení evropské soudržnosti, aby bylo možno stanovit konkrétní znalosti a dovednosti, které by měly poskytnout diplomové kurzy, a podpořit tak takovou výuku, v níž se spojují měřitelné obecné dovednosti (ve smyslu schopnosti využívat znalosti) a vzdělávání a výzkum jako kritická a původní analýza; trvá na svém přesvědčení, že by všechny programy ve všech oborech měly kromě znalostí základní problematiky přinášet i klíčové průřezové dovednosti, jako je kritické myšlení, komunikace a podnikatelské schopnosti;

22.

žádá, aby byla dále podporována vnitrostátní a evropská opatření na zajištění rovného začlenění, spravedlivého přístupu ke studiu, úspěšného postupu a udržitelného systému podpor (např. ubytování, výdaje za dopravu atd.) pro všechny studenty, i cílená podpora zejména pro ty osoby, které spadají do nedostatečně zastoupených skupin, pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo mají finanční problémy, aby se snížil počet případů nedokončeného studia a bylo zaručeno, že vzdělávání a odborná příprava jsou nezávislé na sociálně-ekonomických faktorech, jež způsobují znevýhodnění, a že výuka odpovídá individuálním vzdělávacím potřebám studentů; doporučuje, aby byl urychlen proces budování center kariérního poradenství, která nabízejí studentům bezplatné služby;

23.

upozorňuje na význam londýnského komuniké z roku 2007 (21), v němž byl sociální rozměr vzdělávání prohlášen za jeden z cílů boloňského procesu, a to s cílem zajistit rovný přístup ke vzdělávání bez ohledu na původ; vyslovuje politování nad skutečností, že při plnění tohoto cíle nebylo dosaženo dostatečného pokroku, a vyzývá Komisi, aby takový pokrok usnadnila;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby odstraněním administrativních překážek podpořily vzájemné uznávání kvalifikací;

25.

upozorňuje na zvláštní potřeby bakalářského stupně vzdělání, jeho osnovy, přístup k magisterským programům a zaměstnatelnost absolventů tohoto stupně; v tomto ohledu zdůrazňuje nutnost přistoupit ke zvláštním opatřením, jako je vypracování osnov výuky teorie i praxe, a účinněji spolupracovat mezi univerzitami, členskými státy a hospodářskými a společenskými subjekty s cílem posílit vyhlídky budoucích absolventů na to, že naleznou stálé a dobře placené zaměstnání odpovídající jejich kvalifikaci; v tomto smyslu vyzývá univerzy, aby rozšířily nabídku odborné přípravy a zlepšily začlenění stáží do vysokoškolských osnov;

26.

zdůrazňuje, že opatření na podporu zaměstnatelnosti, jako je například celoživotní vzdělávání, a rozvoj širšího spektra dovedností vhodných pro pracovní trh musí být nejvyšší prioritou, aby se dosáhlo cílů udržitelného růstu a prosperity; v této souvislosti jednoznačně podporuje univerzitní výměny vysokoškolských učitelů i studentů, dialog mezi univerzitami a podniky, odbornou praxi a pas osobních dovedností;

27.

má za to, že modernizace směrnice o odborných kvalifikacích (2005/36/ES) napomůže rozvoji profesní mobility v Evropě a usnadní mobilitu studentů tím, že zajistí, aby kvalifikace získané v jednom členském státě byly uznávány po celé EU;

28.

žádá členské státy a orgány EU, aby podpořily přechod od jednooborové metodické koncepce vědy, která na evropských univerzitách stále převažuje, k mezioborové a transdisciplinární koncepci;

29.

vyzývá členské státy a orgány EU, aby podpořily dialog a spolupráci mezi univerzitami a podniky jako společný cíl sjednoceného Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání s cílem zvýšit zaměstnatelnost absolventů evropských univerzit;

30.

zdůrazňuje nezbytnost konkrétních kroků a účinnější spolupráce mezi univerzitami a trhem práce s cílem vypracovat přiměřenější osnovy, sjednotit didaktické postupy a zlepšit zaměstnatelnost tím, že se zajistí podobná kritéria pro přístup k profesím;

31.

zdůrazňuje význam zajištění dostupnosti dostatečného počtu stáží pro studenty, aby se ještě více usnadnilo jejich zapojení do trhu práce;

32.

vyzývá vnitrostátní vlády a Komisi, aby vyvinuly systém strukturované spolupráce s cílem udělovat v rámci seskupení určitých disciplín společné diplomy, které budou uznávané po celé EU, a činily tak zlepšováním výkonnosti a finanční podpory v rámci programu Erasmus Mundus a budoucích programů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a podporou vytvoření evropského akreditačního systému společných programů;

33.

vítá návrh Komise související s programem Erasmus Masters Degree Mobility;

34.

považuje akademické tituly úrovně Ph.D., včetně titulů dosažených ve spolupráci s podniky, za klíčový článek propojující vysokoškolské vzdělávání a výzkum a připomíná jejich potenciál jakožto klíčovou složku ve vytváření inovací založených na znalostech a v dosahování hospodářského růstu; uznává význam titulů úrovně Ph.D. dosažených v rámci podniků, pokud jde o integraci držitelů diplomů vyšší úrovně na trhu práce; vítá závazek Komise rozvíjet program evropských doktorátů v průmyslu v rámci „akcí Marie Curie“;

35.

je přesvědčen, že lepší spolupráce mezi Evropským prostorem vysokoškolského vzdělávání a Evropským výzkumným prostorem je potenciálním zdrojem posílení schopnosti inovace a rozvoje v Evropě;

36.

zdůrazňuje přínos 7. rámcového programu EU pro výzkum, rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a Evropského výzkumného prostoru k usnadňování mobility výzkumných pracovníků z EU a rozvíjení potenciálu EU v oblasti konkurenceschopnosti a inovací;

37.

žádá, aby byla stanovena účinná strategie na podporu programů celoživotního vzdělávání v Evropě a udržitelné iniciativy, které budou plně začleněny do vysokoškolských zařízení a podpoří kulturu celoživotního vzdělávání; vyzývá rovněž k podpoře celoživotního vzdělávání v podnicích, aby tak pracovníci měli možnost rozvíjet své vzdělání a dovednosti; vyzývá vysokoškolská zařízení a univerzity, aby nabízely větší programovou flexibilitu opírající se o studijní výsledky, uznávání formálního a neformálního učení a služby na podporu učebních plánů prostřednictvím podpory partnerství mezi univerzitami, podniky a zařízeními vysokoškolské odborné přípravy s cílem zlepšit vědecké, humanitní a technické dovednosti a vyplnit mezeru mezi těmito dovednostmi;

38.

upozorňuje na potřebu zřídit status předboloňských studentů v těch zemích, v nichž jsou znevýhodněni, pokud jde o zápis do magisterských studijních programů;

39.

podotýká, že evropský systém přenosu a akumulace kreditů (ECTS) musí být transparentnější a musí nabízet přesnější porovnání kvalifikací a diplomů; vybízí Komisi a členské státy, aby používaly vylepšený nástroj ECTS, a usnadnily tak mobilitu studentů a odborníků;

40.

vítá návrh Komise výrazně navýšit finanční prostředky určené na evropské programy vzdělávání a odborné přípravy; vyzývá Komisi, aby věnovala podstatný podíl těchto finančních prostředků na podporu modernizace vysokoškolského vzdělávání a modernizace univerzitních infrastruktur v souladu s cíli boloňského procesu a programu EU pro modernizaci vysokoškolského vzdělávání; vyzývá Komisi, aby nalezla řešení, jež umožní přístup k těmto programům i studentům, kteří mají finanční potíže;

41.

vyzývá členské státy a EU, aby posoudily, zda by studijní programy mohly zahrnovat povinnost absolvovat určité studijní období na univerzitě v jiném členském státu než v domovské zemi studenta;

42.

upozorňuje na silnou vazbu mezi boloňským procesem a směrnicí o odborných kvalifikacích a zdůrazňuje potřebu koordinace ze strany Komise, a to způsobem, který je plně v souladu s boloňským procesem; uvádí, že tuto vazbu lze dále posílit tím, že studentům budou poskytnuty všechny relevantní praktické informace týkající se uznávání diplomů získaných v zahraničí a pracovních příležitostí, které jim vzdělávání v zahraničí otevírá;

43.

v rámci revize směrnice o uznávání odborných kvalifikací a s cílem dosáhnout pokroku při vytváření skutečného prostoru evropského vysokoškolského vzdělávání vyzývá ke srovnání vnitrostátních minimálních požadavků na odbornou přípravu a k pravidelnějším výměnám mezi členskými státy, příslušnými orgány a profesními subjekty;

44.

navrhuje, aby bylo uznávání kreditů získaných v rámci programu Erasmus na partnerských univerzitách povinné pro všechny instituce podílející se na studentských výměnách, které jsou podporovány z finančních prostředků EU, aby se tak posílil evropský systém přenosu a akumulace kreditů;

45.

poukazuje na význam důsledného uplatňování systému ECTS; vyzývá Komisi, členské státy a instituce vysokoškolského vzdělávání, aby vytvořily srovnávací tabulku, která by uváděla počty kreditů ECTS udělované za jednotlivé kurzy, s cílem posílit konzistentnost a usnadnit mobilitu studentů a odborníků; bere na vědomí překážky, s nimiž se studenti setkávají při převodu kreditů mezi univerzitami, a je přesvědčen, že tyto překážky mohou odrazovat studenty od účasti na akademických výměnách;

46.

požaduje vypracování účinné strategie pro plnou harmonizaci akademických titulů po celé Evropské unii s možným zpětným uznáváním (včetně starších akademických titulů) od zavedení boloňského procesu;

47.

vyzývá členské státy EU, aby přijaly konečné a jednoznačné rozhodnutí o plném vzájemném uznávání kvalifikací a diplomů, nebo aby vytvořily časový plán, kdy bude toto rozhodnutí konečně možné;

48.

požaduje systematičtější organizaci spolupráce mezi univerzitami a její posílení, což umocní dopad na instituce a systémy vysokoškolského vzdělávání a přinese výhody studentům a zaměstnancům;

49.

navrhuje, aby univerzity v signatářských státech uznávaly praktické stáže absolvované v rámci programů mobility podporovaných Evropskou komisí;

50.

požaduje zvýšenou transparentnost informací poskytovaných studentům před začátkem dané výměny ohledně počtu kreditů, které lze získat, a vyzývá členské státy a instituce vysokoškolského vzdělávání, aby při hodnocení počtu kreditů udělovaných za kurzy spolupracovaly; vybízí k vytvoření společných platforem s cílem poskytnout základní znalosti a dovednosti definované odborníky a institucemi vysokoškolského vzdělávání s případným cílem dosáhnout sblížení některých diplomů za současného zachování možnosti vnitrostátních specifik, přičemž by se použil příklad automatického uznávání odborných kvalifikací v EU (22);

51.

vyzývá ke zlepšení vytváření univerzitních sítí, koordinace a komunikace mezi univerzitami EU s cílem urychlit uznávání nových diplomů, usnadnit přenositelnost kreditů, zlepšit znalosti a povědomí o různých systémech vzdělávání a odborné přípravy a umožnit studentům lépe porozumět rozmanitosti evropských programů;

52.

vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci nového programu vzdělávání a odborné přípravy podporovala spolupráci, a to i finančními pobídkami, v oblasti nadnárodních osnov, společných diplomů a vzájemného uznávání; je zastáncem zvýšení počtu partnerských pracovních stáží ERASMUS v praxi;

53.

upozorňuje na existenci mnoha institucí zabývajících se vysokoškolským vzděláváním a výzkumem v Evropě; vyzývá Evropskou unii, aby podpořila jejich koordinaci pod jednou zastřešující organizací;

54.

je přesvědčen, že by měly být zavedeny iniciativy, které usnadní studentům převést své záznamy během studia z jedné univerzity na jinou;

55.

vyzývá členské státy a EU, aby poskytovaly aktualizované a srovnatelné údaje, mimo jiné o poměrném zastoupení zranitelných skupin, na jejichž základě bude možné monitorovat uplatňování Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání, a aby za tímto účelem odstranily překážky a problémy spojené s uplatňováním procesu a nepenalizovaly instituce, které ještě neprovedly plánované reformy; je přesvědčen, že by jednotlivé státy a jednotlivé univerzity měly tyto údaje každoročně zveřejňovat, což by vedlo ke snazšímu pochopení toho, kde je třeba dosáhnout pokroku;

56.

vybízí univerzity, aby harmonizovaly akademické standardy tím, že vytvoří partnerství pro výměnu osvědčených postupů;

57.

žádá Komisi a členské státy, aby posílily programy spolupráce a výzkumu a aby vytvořily další takové programy, které budou vycházet ze společných zájmů s univerzitami třetích zemí, zejména s univerzitami z oblastí konfliktů, aby byl studentům z těchto zemí umožněn přístup k vysokoškolskému vzdělání a odborné přípravě bez jakékoli diskriminace;

58.

považuje Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání vytvořený v rámci boloňského procesu za progresivní; žádá proto, aby byl do této stávající struktury začleněn evropsko-středomořský prostor vysokoškolského vzdělávání a aby bylo dosaženo pokroku ve zřizování účinného prostoru vysokoškolského vzdělávání pro země zapojené do spolupráce v rámci východního partnerství a v rámci jiných mezistátních regionů v EU; vyzývá Komisi, aby odstranila překážky volného pohybu studentů a učitelů, aby podporovala vybudování sítě evropsko-středomořských univerzit, včetně EMUNI, a aby nadále uplatňovala osvědčené postupy z programů Tempus a Erasmus Mundus;

59.

zdůrazňuje potřebu zlepšit informovanost o boloňském procesu a o Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání prostřednictvím komplexní, účinné a celoevropské komunikační politiky s cílem zvýšit přitažlivost univerzit v Evropě i mimo ni;

60.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby zaručily přenositelnost půjček a grantů, zejména prospěchových a sociálních stipendií, mezi všemi evropskými zeměmi, a aby tak zajistily rovný přístup k možnostem mobility;

61.

podporuje vytvoření jednotných univerzitních značek na regionální úrovni, aby byla posílena prestiž univerzit na mezinárodní úrovni v souladu s cíli boloňského procesu;

62.

vyzývá orgány EU, aby uvedly do praxe mechanismy, které podpoří členské státy a instituce vysokoškolského vzdělávání při provádění boloňských cílů, což by mohlo být učiněno pravidelným podáváním zpráv a cíleným využitím programů EU včetně těch, které se týkají spolupráce se zeměmi, které nejsou členy EU, v rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání;

63.

žádá EU, aby podpořila provádění svých závazků v rámci boloňského procesu ve své politické spolupráci s příslušnými zeměmi, které nejsou členy EU; vyzývá Komisi a Evropský parlament, aby se důrazně postavily do čela tohoto úsilí;

64.

věří, že bilance provedená na ministerské konferenci, která se bude konat v letošním roce v Bukurešti, umožní stanovit jasnou strategii pro vytvoření plně funkčního Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání do roku 2020; trvá na tom, aby byly předloženy meziodvětvové návrhy týkající se odborné přípravy v oblasti IKT, odborného a celoživotního vzdělávání a pracovních stáží a aby tyto návrhy aktivně podporovaly nejen začlenění, ale i inteligentní a trvalý růst, což poskytne Evropské unii konkurenční výhodu ve světě čelícím důsledkům krize, pokud jde o vytváření pracovních míst, lidský kapitál, výzkum, inovace, podnikání a veškeré stránky znalostní ekonomiky;

65.

vyzývá Komisi a ministry školství EU, aby plně využili příležitostí vyplývajících ze společné účasti v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání k převzetí vedoucí úlohy při dosahování boloňských cílů, a ministry, aby podpořili své závazky v rámci boloňského procesu společnými závazky na úrovni EU v Radě za podpory Komise, aby tento vzájemně se podporující proces pokračoval a byl harmonicky uplatňován;

66.

poukazuje na to, že konference ministrů, která se koná každé dva roky a v roce 2012 se uskuteční v Bukurešti, musí zohlednit skutečnost, že vytvoření Evropského prostoru pro vysokoškolské vzdělávání umožňuje EU a členským státům silně a jednotně přispět k boloňskému procesu na základě jejich sdílené odpovědnosti v otázce vysokoškolského vzdělávání, jejich společné účasti v tomto procesu a na jejich sdíleném odhodlání k akci, podpořené politickými prohlášeními orgánů EU;

67.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/33

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Robustnější řízení kvality evropské statistiky“ (COM(2011)0211),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro regionální rozvoj (A7-0037/2012),

A.

vzhledem k tomu, že Eurostat existuje již od roku 1953 a nutnost zajistit jeho nezávislost je všeobecně uznávána;

B.

vzhledem k tomu, že spolehlivé a přesné statistiky jsou zásadní pro efektivní tvorbu hospodářských a rozpočtových politik na úrovni členských států i na úrovni Unie;

C.

vzhledem k tomu, že úspěch strategie pro růst a zaměstnanost Evropa 2020 a balíčku pro správu ekonomických záležitostí včetně evropského semestru je podmíněn vysoce kvalitními nezávislými statistikami;

D.

vzhledem k tomu, že by uživatelé statistik měli mít relevantní, včasné a přesné údaje, které jsou shromažďovány a zpracovávány národními agenturami v souladu se zásadami nestrannosti, objektivity a profesní nezávislosti;

E.

vzhledem k tomu, že statistiky by měly být veřejně přístupné, lehce srozumitelné jak tvůrcům politik, tak i občanům a použitelné ke každoročnímu srovnávání;

F.

vzhledem k tomu, že kvalita evropské statistiky se odvíjí od integrity celého procesu vypracovávání statistik; vzhledem k tomu, že probíhající modernizace metod vypracovávání statistik je velmi důležitou veřejnou investicí do zefektivnění celého produkčního řetězce a že je nutné nadále v tomto závazku pokračovat na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni;

G.

vzhledem k tomu, že krize v eurozóně poukázala na nebezpečí statistických nepřesností a podvodů, které pramení jak z nedostatků v kvalitě zdrojových údajů veřejného účetnictví, tak ze současného nastavení dohledu nad statistikou;

H.

vzhledem k tomu, že statistické úřady by nejenže měly být ze zákona nezávislé, ale také by měly mít mechanismy a bezpečnostní brány („firewalls“) s cílem zajistit, aby byly odděleny od politického procesu, a vyhnuly se tak systematickým selháním, současně je však nutné zdůraznit, že za přesnost a hodnověrnost statistických údajů nese odpovědnost stát;

I.

vzhledem k tomu, že by měl být posílen vztah mezi úřadem Eurostat a národními kontrolními úřady;

J.

vzhledem k tomu, že by měla být v členských státech provedena reforma národních statistických úřadů, aby byly co nejdříve uvedeny v soulad s novými evropskými právními předpisy;

K.

vzhledem k tomu, že přibližně 350 statistických nařízení platných ve všech členských státech představuje v menších členských státech poměrně vyšší zátěž spojenou s dodržováním statistických předpisů;

L.

vzhledem k tomu, že Eurostat poskytne jednak hospodářské ukazatele, které jsou nezbytné pro dohled nad fiskálními politikami a pro srovnávací přehled v oblasti makroekonomické nerovnováhy, a jednak nové posilovací mechanismy, vzhledem k tomu, že na základě nedávných právních reforem, především balíčku šesti nových předpisů pro správu hospodářských záležitostí, jsou nyní podrobné a spolehlivé statistiky základem správy hospodářských záležitostí na úrovni EU;

1.

domnívá se, že je třeba zaujmout systematický přístup ke kvalitativním potřebám, což může vyžadovat změnu metody používané pro tvorbu evropské statistiky a postupný přechod od korektivního přístupu k preventivnímu pojetí řízení kvality evropské statistiky obecně, a zejména statistiky veřejných financí; vítá závaznou povahu pravidel pro tvorbu evropské statistiky a ověřování její přesnosti; domnívá se, že nezávislé statistické úřady mají zásadní význam pro zachování věrohodnosti statistických údajů;

2.

vyzývá Komisi, aby členským státům asistovala a poskytla jim odborné znalosti, a pomohla jim tak překonat omezení vyplývající z průzkumů i největší metodologické překážky s cílem zajistit soulad a dodávání vysoce kvalitních údajů;

3.

podporuje záměr Komise navrhnout změny v nařízení (ES) č. 223/2009 (nařízení o statistice) za účelem zavedení proaktivního přístupu ke sledování a hodnocení údajů o veřejných financích v počáteční fázi, aby bylo možno co nejdříve přijmout korektivní opatření; vyslovuje se pro návrh zřídit právní rámec, jehož cílem bude upevnit správní rámec, zejména pokud jde o odbornou nezávislost národních statistických úřadů a úřadu Eurostat, a vyžadovat, aby se všechny členské státy formálně zavázaly k přijetí veškerých nezbytných vnitrostátních opatření, která by vedla k zachování důvěry ve statistiku a poskytla možnost přísněji vymáhat Kodex evropské statistiky;

4.

naléhavě žádá Komisi, aby Evropskému parlamentu a Radě předložila návrhy právních předpisů, které by zavedly prvky revidovaného Kodexu evropské statistiky do práva EU, a jasně tak odlišily povinnosti a pravomoci vnitrostátních statistických agentur od povinností a pravomocí vlád členských států a současně by zajistily transparentnější a koordinovanou odpovědnost za kvalitu údajů;

5.

naléhavě žádá Eurostat, aby ve spojení s hlavními poskytovateli a uživateli údajů usiloval o modernizaci metody tvorby evropské statistiky s cílem zachovat efektivitu nákladů;

6.

vyzývá Eurostat k zajištění toho, aby byly ve všech členských státech standardizovaným způsobem zřízeny systémy veřejných účtů a posíleny vnitřními i vnějšími auditními mechanismy a aby byl rovněž uplatňován nedávno přepracovaný právní rámec nařízení (ES) č. 479/2009 a případně i dalších legislativních návrhů; vítá záměr Evropské komise přidělit úřadu Eurostat větší vyšetřovací pravomoci;

7.

zdůrazňuje, že všechny členské státy by měly na všech úrovních veřejné správy zajistit přesnost statistiky; vyzývá Eurostat, aby v případě pochybností o přesnosti jakéhokoli druhu statistiky o této skutečnosti informoval veřejnost;

8.

domnívá se, že nedávno schválený balíček pro správu hospodářských záležitostí požaduje vypracování norem týkajících se podrobných údajů o rizicích pro veřejný sektor, jež souvisejí se zárukami a podmíněnými závazky (např. prostřednictvím záruk veřejného sektoru), a o rizicích pro partnerství veřejného a soukromého sektoru; tyto normy by měl urychleně vypracovat a zveřejnit Eurostat, přičemž by měl zohlednit všechny úrovně veřejné správy;

9.

vítá jednání Evropské poradní komise pro dohled nad statistikou (ESGAB) týkající se nezávislého dohledu nad Eurostatem a Evropským statistickým systémem; vyzývá Eurostat a ostatní statistické úřady, aby provedly doporučení, které komise ESGAB předložila ve své výroční zprávě za rok 2011;

10.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Eurostat v souvislosti s vlastními zaměstnanci zajistil transparentnost tím, že zveřejní informace o svých úřednících (kteří jsou státními úředníky) a smluvních zaměstnancích a že poskytne informace o tom, jak jsou využíváni národní odborníci;

11.

zdůrazňuje, že na vnitrostátní i evropské úrovni musí být zaručena nezávislost statistických úřadů, aby se zabránilo případným politickým intervencím;

12.

podotýká, že systém řízení kvality bude vyžadovat úzkou spolupráci mezi Eurostatem a vnitrostátními orgány, které odpovídají za ověřování zdrojových údajů o veřejných financích; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, jimiž zajistí větší nezávislost vnitrostátních orgánů kontroly účetnictví a větší propojenost jejich pravomocí při ověřování kvality zdrojů používaných ke stanovení údajů o veřejném dluhu a schodku veřejných financí, a upevní koordinační úlohu Evropského účetního dvora;

13.

zdůrazňuje fakt, že základním předpokladem řádného fungování evropského semestru je řízení kvality statistiky vládních financí a dalších vnitrostátních statistických údajů a rovněž přesné a včas předkládané zprávy;

14.

souhlasí s tím, že v mnoha případech může předkládání přesných statistik zahrnovat sběr a shromažďování údajů z velkého počtu zdrojů; konstatuje proto, že důsledkem kratších lhůt pro uveřejňování statistik může být v některých případech menší spolehlivost či přesnost statistik nebo vyšší náklady na shromažďování údajů; doporučuje, aby při zvažování osvědčených postupů v této oblasti byla důkladně zvážena proporcionalita včasného předkládání statistik, jejich spolehlivosti a nákladů na jejich vypracování;

15.

naléhavě žádá Eurostat, aby posoudil způsoby, jak zajistit, aby jeho publikace, a zejména publikace v elektronické podobě, byly pro běžné občany a laickou veřejnost srozumitelnější, především pokud jde o grafy; domnívá se, že internetová stránka Eurostatu by měla umožňovat snazší přístup ke kompletním dlouhodobým časovým řadám údajů a předkládat orientační a srovnávací grafy způsobem, jenž bude pro občany obzvláště přínosný; navíc dodává, že periodické aktualizace informací tohoto úřadu by měly zahrnovat pokud možno údaje o členských státech a předkládat roční a měsíční časové řady a – je-li to možné a účelné – i dlouhodobé časové řady údajů;

16.

zdůrazňuje, že poskytování přesných, relevantních a vysoce kvalitních statistik má klíčový význam pro udržitelný a vyvážený regionální rozvoj; poznamenává, že přesné a správné údaje jsou základem pro získávání podrobných informací o jednotlivých oblastech, jako je demografická situace, hospodářství a životní prostředí, a proto sehrávají klíčovou roli v rozhodovacím procesu týkajícím se regionálního rozvoje, zejména v souvislosti s prováděním strategie Evropa 2020;

17.

vyzývá Komisi, aby i nadále řešila potřebu získávat spolehlivé statistické informace, díky nimž by evropské politiky mohla na regionální úrovni lépe reagovat na reálnou situaci ekonomického, sociálního a územního charakteru;

18.

podporuje záměr Eurostatu zřídit právní rámec pro „Závazky o důvěryhodnosti statistiky“; zdůrazňuje, že dodržování pravidla důvěrnosti údajů v rámci evropského statistického systému (ESS) a stejně tak dodržování zásady subsidiarity přispěje k nárůstu důvěry ve statistické úřady;

19.

poznamenává, že je nezbytné zdokonalit způsob, jakým fungují systémy veřejných účtů; žádá nicméně Komisi, aby objasnila, zda je standardizace systémů veřejných účtů ve všech členských státech potřebná a proveditelná; žádá Komisi, aby vypracovala společnou metodiku a uplatňovala účinná, vhodná a osvědčená řešení;

20.

zdůrazňuje, že je nutné vytvořit ucelený systém pro výzkum sociálně-ekonomických procesů v přeshraničních oblastech, a to i v oblastech na vnějších hranicích Evropské unie, společně se statistikami pro makroregiony s cílem získat spolehlivý, úplný a přesný obraz hospodářství z hlediska regionálního a makroregionálního rozvoje, který bude odrážet situaci v městském prostředí i ve venkovských oblastech; domnívá se, že by měly být zdokonaleny mechanismy výzkumu související s platební bilancí; poznamenává dále, že regionální a vnitrostátní účty je třeba důkladně monitorovat v rámci robustnějšího systému řízení kvality evropské statistiky;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/37

—

s ohledem na články 313 a 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a o řádném finančním řízení (1) (dále jen „IID“),

—

s ohledem na aktualizované znění finančního plánu Komise na období 2007–2013, předložené podle bodu 46 výše uvedené IID ze dne 17. května 2006,

—

s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2012 (2),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 21. února 2012 o rozpočtových pokynech pro rok 2013,

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0040/2012),

1.

bere na vědomí snahy o fiskální konsolidaci, které vyvíjí většina členských států z důvodu finanční a rozpočtové krize; zdůrazňuje nicméně skutečnost, že EU nebude nikdy s to reagovat patřičným způsobem na současnou hospodářskou a sociální krizi ani zabránit budoucím krizím bez hlubší politické integrace, bez společných nástrojů, jako jsou automatické sankce, a bez toho, že by měla Komise pravomoc činit právní kroky v rámci postupu při nadměrném schodku, ale i bez společných programů financovaných EU a zdrojů k tomu, aby tyto nástroje fungovaly; trvá na tom, že hospodářská obnova si žádá opatření, jež posílí solidaritu a podpoří udržitelný růst a zaměstnanost; vítá skutečnost, že Evropská rada ve svém prohlášení ze dne 30. ledna 2012 a ve svých závěrech z vrcholné schůzky konané ve dnech 1. a 2. března 2012 tuto skutečnost uznala, ale trvá na tom, že je třeba přijmout konkrétní opatření, a zejména využívat jako společný nástroj rozpočet EU; zdůrazňuje skutečnost, že priority vytčené ve výše uvedených prohlášeních jsou ty, které hájil Parlament v předchozích rozpočtových procesech;

2.

je i nadále znepokojen globální krizí nebývalých rozměrů, která vážně narušila hospodářský růst a finanční stabilitu a v jejímž důsledku se prudce zvýšily schodky veřejných rozpočtů a míra zadluženosti členských států; chápe znepokojení Rady, pokud jde o napjatou hospodářskou a rozpočtovou situaci na úrovni členských států, a je jednoznačně toho názoru, že rok 2013 bude klíčový pro hospodářské oživení;

3.

připomíná, že rozpočet Evropské unie je jedním z nejdůležitějších nástrojů k projevení solidarity mezi členskými státy a mezigenerační solidarity a že vytváří jednoznačnou přidanou hodnotu vzhledem k jeho mimořádnému dopadu na reálnou ekonomiku a každodenní život evropských občanů; připomíná, že pokud by měly být politiky Unie financovány výhradně členskými státy, náklady na ně by prudce vzrostly a že z tohoto úhlu pohledu rozpočet EU, je-li využíván synergicky, již svou podstatou představuje jednoznačnou společnou úsporu ku prospěchu všech; zastává názor, že úsporná opatření prováděná na úrovni členských států by neměla vést k analogickému poklesu na úrovni EU, neboť jedno euro vynaložené na úrovni EU může mít za následek úspory ve 27 členských státech;

4.

zdůrazňuje, že v dobách krize více než kdy jindy musí být posíleno společné úsilí vyvíjené na úrovni EU, aby bylo zajištěno, že naše kroky přinesou výsledky; zdůrazňuje skutečnost, že roční rozpočet Evropské unie se svým pákovým efektem, priority v rozpočtech členských států a všechny ostatní evropské nástroje musí podporovat politiky členských států směřující k hospodářskému oživení a musí být sladěny se strategií Evropa 2020 pro růst a zaměstnanost a že pro úspěch této strategie a zachování důvěry v politiky EU, zvláště mezi občany, je takovýto postup zásadní; zdůrazňuje, že snížení objemu rozpočtu EU by vzhledem k jeho roli katalyzátoru investic mělo nepříznivý dopad na růst a vytváření pracovních míst v Unii;

5.

je toho názoru, že podpora růstu a zaměstnanosti vyžaduje specifické kroky a zvýšené výdaje z rozpočtu na podporu udržitelné a dlouhodobé průmyslové politiky, konkurenceschopnosti, inovace a malých a středních podniků (MSP), protože většina ekonomického potenciálu EU tkví v MSP, které podle nejnovějších studií vytvořily 85 % zcela nových pracovních míst v EU v letech 2002–2010 a jsou páteří našeho hospodářského růstu; proto je nanejvýš důležitá význam podpora podnikavosti a zahajování podnikání prostřednictvím konkrétních akcí a je zapotřebí, aby na ni byly vyčleněny dostatečné zdroje; uznává proto, že je třeba vynaložit úsilí k dalšímu posílení financování EU na podporu snah o růst;

6.

zdůrazňuje, že taková podpora by byla účinným prostředkem, jak zabránit tomu, aby MSP musely snižovat své investice, zejména do výzkumu a vývoje, a zároveň je třeba podporovat zaměstnanost a odborné vzdělávání zejména mladých občanů a zajistit, aby byly zachovány odborné dovednosti; domnívá se, že posílení podpory EIB poskytované MSP a posílení infrastruktury by mělo být klíčovou prioritou, aby se tak pomohlo uvolnit inovační potenciál MSP, který má zásadní význam pro prosperitu EU a vytváření společnosti založené na znalostech; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné ještě více zjednodušit postup podávání žádostí u programů financovaných EU;

7.

je přesvědčen, že zvýšení investic z rozpočtu EU do udržitelného hospodářství by vedlo k vyšší míře tvorby pracovních míst, než je tomu u současného rozpočtu; tyto investice by tak mohly významně přispět k návratu EU na trajektorii růstu;

8.

zdůrazňuje skutečnost, že výsledky strategie Evropa 2020 do značné míry závisejí na dnešní mládeži, která je ve srovnání s předchozími generacemi nejvzdělanější, technicky nejvyspělejší a má největší možnosti cestovat, a tudíž je a bude největším přínosem pro růst a zaměstnanost v EU; je znepokojen vysokou mírou nezaměstnanosti mladých lidí v členských státech; vzhledem k této skutečnosti zdůrazňuje, že na úrovni EU i na úrovni členských států je nutno vyvinout veškeré úsilí s cílem zajistit, aby se růst a zaměstnanost staly skutečností, a to zejména u mladých lidí, kteří představují společnou budoucnost EU; rovněž upozorňuje, že je třeba se naléhavě zabývat problémy nezaměstnanosti a rostoucí úrovně chudoby v Evropské unii v duchu stěžejní iniciativy „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení“;

9.

bere na vědomí návrh Evropské komise přesměrovat prostředky ve výši 82 miliard EUR, které ještě mají být rozděleny do programů v rámci všech strukturálních fondů EU (Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu), na pomoc malým a středním podnikům a na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí; žádá, aby byl o této iniciativě, jejím provádění a jejím konečném dopadu na rozpočet na rok 2013 náležitě informován;

10.

zdůrazňuje skutečnost, že veškerá dosud přijatá opatření v rámci boje proti krizi by měla napomáhat k návratu na trajektorii růstu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že na míru šitá úsporná opatření, která již byla přijata, musí jít ruku v ruce s cílenými investicemi, které povedou k udržitelnému hospodářskému rozvoji; poukazuje na to, že rozpočet EU musí hrát v tomto ohledu rozhodující roli jako nástroj k zajištění rychlého a dobře koordinovaného postupu ve všech oblastech s cílem zmírnit dopady krize na reálnou ekonomiku a působit jako katalyzátor k podnícení investic, růstu a vytváření pracovních míst v Evropě;

11.

zdůrazňuje, že dobře koordinované, koherentní a včasné naplňování politických závazků a priorit sdílených na úrovni členských států a EU vyžaduje, aby vnitrostátní i evropské instituce ve vzájemné spolupráci stanovovaly priority veřejných výdajů v růstových oblastech, předem odhadovaly účinky plánovaných kroků, zvyšovaly součinnost mezi nimi a zajistily, aby měly pozitivní dopad, a to tím, že odstraní překážky a uvolní stavidla potenciálu, který zatím není plně využit; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je důležité před jarním zasedáním Evropské rady, předtím, než Komise předloží svůj návrh rozpočtu, a před zahájením procesu sestavování a schvalování rozpočtu ve členských státech, i nadále pořádat meziparlamentní rozpravy o společných hospodářských a rozpočtových směrech členských států a Unie s cílem zajistit koordinaci mezi rozpočty členských států a rozpočtem EU v obecném rámci posílených činností Parlamentu během evropského semestru, neboť je třeba zvýšit jeho demokratickou legitimitu, jak to požaduje usnesení ze dne 1. prosince 2011 o evropském semestru pro koordinaci hospodářské politiky;

12.

požaduje, aby byl přijat rozpočet, který bude zodpovědný a orientovaný na výsledky, založený na kvalitních výdajích a optimálním a včasném využívání stávajícího financování z rozpočtu EU; v duchu prohlášení členů Evropské rady ze dne 30. ledna 2012 zdůrazňuje potřebu investovat do růstu a pracovních míst, zejména ve vztahu k MSP a mladým lidem; zdůrazňuje svůj záměr věnovat se společně se specializovanými parlamentními výbory nejen zjišťování konkrétních oblastí, v nichž je třeba zintenzívnit činnost, ale také stanovování možných negativních priorit;

13.

zdůrazňuje, že rozpočet EU představuje investici směřující výlučně do politik a činností, v nichž se projevuje přidaná hodnota EU; upozorňuje na to, že rozpočet EU – který nemůže vykázat schodek – má na růst a zaměstnanost mnohem větší pákový efekt než výdaje na úrovni členských států, a totéž platí i pro jeho schopnost podněcovat investice, zajišťovat stabilitu v Evropě a pomáhat EU vymanit se ze současné hospodářské a finanční krize; zdůrazňuje však, že je nezbytné navýšit investice, aby nedošlo k ohrožení klíčových projektů zaměřených na hospodářskou obnovu a konkurenceschopnost; upozorňuje v tomto ohledu na skutečnost, že vytváření nových a zdokonalených finančních nástrojů by tento pákový efekt příspěvku výdajů EU k růstu mohlo ještě zvýšit, a to tím, že tyto nástroje přilákají soukromé investice, a tak se podaří kompenzovat rozpočtová omezení na úrovni členských států a optimalizovat veřejné výdaje;

14.

připomíná, že v období od roku 2000 do roku 2011 se vnitrostátní rozpočty v EU zvýšily v průměru o 62 %, kdežto v rámci rozpočtu EU se prostředky na platby zvýšily jen o necelých 42 %, a to i přes rozšíření EU z 15 na 27 členských států;

15.

v rámci rozpočtového procesu pro rok 2013 bude zvláštní pozornost věnována naplňování rozpočtových priorit EP z předchozích let a zejména bude pečlivě sledováno financování a uskutečňování strategie Evropa 2020, která má plnou podporu členských států, a to jak pokud jde o podnícení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, tak pokud jde o její priority v dalších oblastech;

16.

vítá skutečnost, že Komise v nejnovější verzi finančního plánu na období 2012–2013 respektovala – stejně jako v roce 2011 – rozpočtové priority EP pro rok 2012, a nekompenzovala navýšení z minulosti; žádá, aby se stejným způsobem postupovalo i u návrhu rozpočtu na rok 2013;

17.

připomíná, že u několika okruhů, zejména u okruhu 1a (Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost) a u okruhu 4 (EU jako globální hráč), jsou stropy v rámci stávajícího finančního rámce nedostatečné k uskutečnění politik, které Parlament, Rada a Komise schválily jako prioritní; dále připomíná, že prostředky přidělené na některé politiky bylo nutné v zájmu splnění nových cílů a úkolů několikrát upravovat za použití nástroje pružnosti nezbytného v téměř každém ročním rozpočtu; zdůrazňuje, že nehodlá tolerovat ohrožování dlouhodobých politických závazků EU; zejména připomíná, že je třeba dodržet finanční závazky přijaté v rámci mezinárodních dohod a dohod uzavřených mezi EU a mezinárodními organizacemi a je třeba je náležitě zahrnout do návrhu rozpočtu;

18.

připomíná, že víceletý finanční rámec (VFR) na léta 2007–2013 měl zlepšit prosperitu a kvalitu života našich občanů a plně využít veškerý potenciál rozšíření, od roku 2008 se však EU ocitla v krizi nebývalých rozměrů, která se také projevila v každém z příslušných ročních rozpočtů; za těchto okolností zdůrazňuje skutečnost, že finanční rámec na období 2007–2013 nebyl revidován tak, aby byl uzpůsoben dodatečným finančním potřebám vzniklým v důsledku současné krize, nýbrž že naopak v každém ročním rozpočtu od roku 2007 byla v rámci celkových stropů víceletého finančního rámce ponechána značná celková rozpětí a že tím bylo dáno, že všechny příslušné roční rozpočty se snažily omezovat výdaje a maximálně šetřit; zdůrazňuje, že by proto měly přinejmenším příslušné prostředky na platby být vyplaceny podle běžného rozpočtového cyklu; připomíná, že prostředky na platby jsou odděleny od prostředků na závazky pouze z toho důvodu, že v případě víceletých programů je časová prodleva mezi závazkem a skutečným vyplacením prostředků;

19.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že je rok 2013 posledním rokem současného programovacího období, bude nutné provést platby v maximální možné míře, jak tomu bylo na konci každého finančního výhledu, protože začíná proces dokončování programů na období 2007–2013, a pokud jde o závazky, je třeba dodržet částky podle finančního programování, které pro rok 2013 dosahují bezmála 152 miliard EUR; opakuje, že jakýkoli neústrojný škrt u výše prostředků na platby zdrží jak splnění smluvních povinností, tak závazků EU z uplynulých let, a jeho důsledkem by mohly být úroky z prodlení a ztráta důvěry v evropské politiky a důvěryhodnosti orgánů a institucí EU; zdůrazňuje proto, že dluhy vyplývající ze smluvních závazků by měly být co nejdříve splaceny, jak si žádá rozpočtová kázeň;

20.

poznamenává, že výše plateb, která – s ohledem na to, že je pouhým výsledkem závazků z minulých let – by měla být stanovena na základě technických kritérií, jako jsou míra plnění rozpočtu, odhady absorpce a výše nesplacených závazků (tzv. RAL), se při několika minulých rozpočtových procesech stala v Radě hlavním politickým tématem; upozorňuje na rostoucí míru RAL na konci roku 2011, kdy dosahovaly částky 207 miliard EUR, což představuje téměř o 7 % více než jejich míra koncem roku 2010; s ohledem na nadcházející interinstitucionální schůzku, na níž se budou projednávat rozdíly mezi prostředky na závazky a platby, naváže dialog s Komisí s cílem plně objasnit, jaká je skladba RAL; trvá na tom, aby Rada nerozhodovala o výši plateb a priori, bez zřetele ke skutečným potřebám a právním závazkům; poznamenává dále, že přibývající neprovedené závazky ohrožují transparentnost rozpočtu EU, v němž je jasně vidět vztah mezi závazky a platbami v určitém rozpočtovém roce;

21.

zdůrazňuje skutečnost, že přístup omezující se na hledisko „čistý plátce do rozpočtu EU / čistý příjemce z rozpočtu EU“ nebere náležitě v potaz to, že rozpočet EU vyvolává mezi zeměmi EU značné efekty „přelévání“, díky nimž se daří plnit společné cíle politiky EU; je hluboce znepokojen jen velmi mírným zvýšením prostředků na platby ve dvou posledních rozpočtech, přičemž v případě rozpočtu na rok 2012 bylo dokonce pod úrovní inflace, a to v klíčové době, kdy by měly všechny investiční programy fungovat naplno a rozvinout svůj potenciál v plném rozsahu;

22.

zdůrazňuje, že v zájmu řádného finančního řízení by nemělo docházet k takovému sestavování rozpočtu, kdy plánované prostředky budou pod úrovní předpokládaných potřeb, a že je třeba, aby příděly prostředků odpovídaly realistickým odhadům absorpční kapacity; poukazuje na to, že umělé snižování výše prostředků oproti realistickým odhadům Komise může naopak znemožnit, aby konečná míra plnění rozpočtu dosáhla svého plného potenciálu; připomíná, že výši prostředků na platby, kterou Komise uvádí ve svém návrhu rozpočtu, určují hlavně vlastní odhady členských států a jejich prováděcí kapacity, neboť členské státy spravují společně s Komisí více než 80 % finančních prostředků EU;

23.

lituje skutečnosti, že poté, co Rada v prosinci 2011 odmítla poskytnout finanční prostředky na zjištěné dodatečné potřeby, nebylo možno koncem roku 2011 uhradit některé oprávněné nároky na platby, a to ve výši přes 10 miliard EUR, což se nyní bezprostředně projevuje na výši prostředků na platby, které jsou k dispozici pro rok 2012; je znepokojen skutečností, je tento stav je důsledkem toho, že Rada zpochybňovala údaje Komise o čerpání rozpočtu a její odhady potřeb, aniž by předložila jakékoli alternativní údaje nebo zdroj;

24.

je proto nesmírně zneklidněn stavem prostředků na platby v roce 2012 a žádá Komisi, aby předložila návrhy, které umožní nalézt řešení této situace co nejdříve během letošního roku, abychom tento problém znovu dále neodsouvali do roku 2013; mimoto je toho názoru, že takovéto používání prostředků plánovaných na příští rok k financování současných potřeb je znakem špatného finančního řízení a porušuje zásadu ročního rozpočtu; vyjadřuje vážné obavy, že takovéto postupy ohrožují zásadu nulového zadlužení Unie;

25.

znovu vyzývá Radu, aby během rozpočtového procesu neprováděla neústrojné škrty v prostředcích na platby, a zdůrazňuje, že podobný postup vede, jak se zdá, k neudržitelné výši prostředků na platby; požaduje, aby v případě, že by byly předloženy takové návrhy, Rada jasně a veřejně řekla a odůvodnila, které z programů nebo projektů EU by podle jejího mínění bylo možno pozdržet nebo zcela opustit;

26.

v této souvislosti žádá Radu, aby její postoj odpovídal přístupu realistického a zodpovědného sestavování rozpočtu, a zavazuje se, že bude i nadále neustále monitorovat čerpání prostředků na rok 2012, a zejména prostředků na platby; vyzývá Radu, aby postupovala stejně, aby tak mohl rozpočtový orgán pracovat na základě společných a aktuálních údajů o plnění rozpočtu a provádět spolehlivé odhady výdajů; za tímto účelem vyzývá Radu a Komisi, aby během prvního pololetí roku 2012 uspořádaly interinstitucionální schůzku na patřičné politické úrovni s cílem vyjasnit a vyřešit veškerá případná nedorozumění v souvislosti s údaji o plnění rozpočtu a odhadovanými potřebami, pokud jde o platby, a společně posoudit situaci prostředků na platby na roky 2012 a 2013;

27.

poukazuje na důležitost financování evropských orgánů dozoru (EBA, EIOPA a ESMA) s cílem zajistit vypracování komplexní strategie finančních předpisů a zřízení struktur dohledu, aby se v budoucnu zabránilo krizím; zdůrazňuje, že financování evropských orgánů dozoru a jejich nezávislých služeb by mělo patřit mezi rozpočtové priority;

28.

vítá dohodu dosaženou v prosinci 2011 ve věci financování dodatečných nákladů na projekt ITER; naléhavě vyzývá Komisi, aby v plném rozsahu respektovala společné závěry v této dohodě a předložila v rozpočtu na rok 2013 konkrétní návrhy týkající se částky 360 milionů EUR, přičemž je třeba plně využít ustanovení finančního nařízení a IID ze dne 17. května 2006 a vyloučit jakoukoli další revizi VFR v souvislosti s projektem ITER; opakuje, že je pevně přesvědčen, že zabezpečení částky 360 milionů EUR v rozpočtu na rok 2013 by nemělo narušit úspěšné provádění jiných politik EU, zejména těch, které přispívají k dosažení dílů strategie EU 2020 v tomto posledním roce současného programovacího období, a zvláště nesouhlasí s tím, aby přerozdělení prostředků ohrozilo tuto rozpočtovou prioritu; zdůrazňuje skutečnost, že Komise ve svém finančním plánu stanoví v hlavě 1a rozpětí ve výši 47 milionů EUR, což částečně kryje potřeby projektu ITER;

29.

s výhledem na nadcházející přistoupení Chorvatska dne 1. července 2013 očekává, že bude urychleně přijata revize VFR, a to v souladu s bodem 29 IID („Úprava finančního rámce v důsledku rozšíření“), a žádá Komisi, aby předložila svůj návrh na odpovídající dodatečné prostředky, jakmile příslušný akt o přistoupení ratifikují všechny členské státy; opakuje, že při rozšíření o Chorvatsko by mělo být zajištěno odpovídající dodatečné financování prostřednictvím nových prostředků, a nikoli přerozdělením prostředků přidělených na druhou polovinu roku 2013;

30.

bere na vědomí dopis komisaře pro rozpočet a finanční plánování ze dne 23. ledna 2012, v němž je vyjádřena ochota Komise snížit již v roce 2013 počet pracovních míst ve svém plánu pracovních míst o 1 %, přičemž by měly být pečlivě zváženy různé důsledky takového kroku pro velká, středně velká a malá ředitelství; má v úmyslu důkladně prozkoumat záměr Komise snížit do roku 2018 stav zaměstnanců v institucích a subjektech EU o 5 % oproti stavu v roce 2013 a připomíná, že je třeba tento záměr chápat jako celkový cíl; připomíná, že každá změna plánu pracovních míst má přímý dopad na rozpočet a neměla by v žádném případě ohrozit rozpočtové pravomoci Rozpočtového výboru a Evropského parlamentu; domnívá se, že při jakémkoli krátkodobém nebo dlouhodobém snižování stavu zaměstnanců by se mělo vycházet z předem vypracovaného posouzení dopadu a měly by být plně vzaty v úvahu mj. právní závazky Unie a nové pravomoci a větší počet úkolů institucí vyplývající ze Smluv;

31.

připomíná důležitost úzké a konstruktivní interinstitucionální spolupráce v průběhu celého rozpočtového procesu a znovu potvrzuje svou ochotu plně přispívat k takovéto spolupráci v plném souladu s ustanoveními SFEU; očekává, že tyto pokyny budou plně zohledněny v průběhu rozpočtového procesu a při přípravě návrhu rozpočtu;

32.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/42

—

s ohledem na články 81 a 82 Smlouvy o fungování Evropské unie, v nichž se stanovuje, že jsou řádným legislativním postupem přijímána opatření zaměřená na zajištění „podpory dalšího vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců“,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 10. září 1991 o zřízení Akademie Evropského práva (1), svůj postoj ze dne 24. září 2002 k přijetí Rady o zřízení Evropské sítě pro justiční vzdělávání (2) a své usnesení ze dne 9. července 2008 o úloze vnitrostátního soudce v evropském soudním systému (3) a své doporučení Radě ze dne 7.května 2009 o rozvoji prostoru trestního soudnictví v EU (4),

—

s ohledem na sdělení Komise o akčním plánu provádění Stockholmského programu (COM(2010)0171),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o Stockholmském programu (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o soudním vzdělávání (6),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. září 2011 s názvem „Budování důvěry v celoevropskou justici – nový rozměr evropského soudního vzdělávání“(COM(2011)0551),

—

s ohledem na pilotní projekt o soudním vzdělávání, který navrhl Parlament v roce 2011,

—

s ohledem na srovnávací studii o soudním vzdělávání ve členských státech zadanou parlamentem ERA ve spolupráci s EJTN (7),

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že výše uvedená studie čerpá z činností, jež v této oblasti provádějí soudní školy jednotlivých států, včetně druhů nabízené odborné přípravy, odpovídajících podmínek a rozpočtových zdrojů, s cílem rovněž stanovit potřeby a návrhy pro zlepšení a pro osvědčené postupy, a že zahrnuje výsledky hloubkového šetření více než 6 000 soudců a veřejných žalobců ve členských státech zaměřeného na jejich zkušenost s odbornou přípravou v oblasti práva EU a jejich návrhy na zlepšení;

B.

vzhledem k tomu, že soudní vzdělávání by se mělo správně nazývat „soudními studiemi“, aby odráželo specifickou povahu soustavného intelektuálního rozvoje, kterým musí procházet soudní profese, a skutečnost, že nejvhodnějšími osobami pro poskytování soudního vzdělávání jsou soudci sami;

C.

vzhledem k tomu, že poskytování vzdělávání v současnosti ani zdaleka nesplňuje cíle Komise, zejména to, že by mělo být dostupné polovině pracovníků v oblasti práva v EU;

D.

vzhledem k tomu, že podle této studie jazyková bariéra, nedostatek (včasných) informací o stávajících programech, skutečnost, že programy často neodpovídají potřebám soudců spolu s velkým pracovním vytížením soudců a nedostatkem odpovídajícího financování patří k důvodům, proč odbornou přípravu v oblasti práva EU získává relativně nízká míra respondentů (53 %, přičemž pouze třetina se odborně vzdělávala v posledních třech letech);

E.

vzhledem k tomu, že je rozumné z rozpočtového hlediska s ohledem na současnou napjatou finanční situaci těžit ze stávajících institucí, zejména vnitrostátních škol soudního vzdělávání, ale rovněž vysokých škol a profesních subjektů, protože se jedná o „vnitrostátně právní“ aspekty budování evropské soudní kultury; vzhledem k tomu, že tímto způsobem lze stanovit osvědčené postupy členských států a posílit a šířit tyto aspekty po celé EU; vzhledem k tomu, že protože se jedná o vzdělávání v oblasti práva EU, by měla svoji úlohu nadále hrát Akademie Evropského práva (ERA);

F.

vzhledem k tomu, že jak již Parlament zdůraznil, evropský soudní prostor musí být vybudován na základě sdílené soudní kultury právníků, soudců a žalobců, která je založena nejen na právu EU, ale je také rozvíjena prostřednictvím společných znalostí a pochopení vnitrostátních soudních systémů, prostřednictvím důkladného a systematického přezkoumání univerzitních osnov, výměnných a studijních pobytů a společných školení za aktivní podpory Akademie Evropského práva, Evropské sítě pro justiční vzdělávání a Institutu evropského práva;

G.

vzhledem k tomu, že soudní vzdělávání by mělo být propojeno s debatou o tradiční úloze soudnictví a o jeho modernizaci, o tom, jak je více otevřít a rozšířit jeho obzory; vzhledem k tomu, že to rovněž zahrnuje jazykovou přípravu a podporu studia srovnávacího a mezinárodního práva;

H.

vzhledem k tomu, že je rovněž třeba vytvořit společnou soudní kulturu pracovníků v soudnictví využívající Listinu základních práv, práci Benátské komise Rady Evropy, a tak podpořit klíčové hodnoty soudní profese prostřednictvím projednávání a šíření společné profesionální etiky, úlohy práva a zásad pro jmenování a výběr soudců, vyhnout se přitom politizaci soudnictví a zároveň podporovat vzájemnou důvěru nezbytnou k tomu, aby se společný prostor soudnictví stal skutečností;

I.

vzhledem k tomu, že je nebytné vytvořit sítě mezi soudci různých kultur a zlepšit koordinaci stávajících sítí s cílem vytvořit „okruhy koherence“; vzhledem k tomu, že pro tento účel je elektronická komunikace nedostatečná, a že tedy je třeba vytvořit fórum, na němž by mohli soudci vstoupit do kontaktu, a že je zásadní zapojit soudce ze soudních dvorů v Lucemburku a Štrasburku;

J.

vzhledem k tomu, že soudní vzdělání se nesmí omezovat na základní a procesní právo a že soudci potřebují vzdělání týkající se jejich soudní práce a profesní zručnosti;

1.

je přesvědčen, přestože uznává, že nejvhodnější je přímý kontakt, že kvůli rozpočtovým omezením a s ohledem na odpovědi soudců ve studii, je možné takovou odbornou přípravu a poradenství poskytovat rovněž přes internet (prostřednictvím videokonferencí, on-line kurzů, přenosů po internetu) i prostřednictvím výměn; konstatuje, že soudci požadují další posouzení vzdělávacích programů a úpravu těchto programů jejich potřebám, přičemž se zdá, že upřednostňují interaktivní přípravu, kdy si mohou vyměňovat zkušenosti a diskutovat případové studie, spíše než formy klasického školení (odshora dolů);

2.

domnívá se, že dalším cílem by měla být koordinace vzdělávání, jež poskytují stávající odborné školy soudnictví a usnadnění a podpora dialogu a profesních kontaktů;

3.

konstatuje důležitost vícejazyčného vzdělávání, protože studie ukazuje, že pouze relativně malý počet soudců hovoří cizím jazykem dostatečně na to, aby byli schopni se aktivně účastnit soudního vzdělávání v jiném členském státě;

4.

zastává názor, že jednou z cest, jak vyřešit problémy (náklady, jazykové vzdělávání, účinné vynakládání prostředků) spočívá ve využívání moderních technologií a financování tvorby on-line aplikací („apps“) na serveru Apple’s ITunes U; tyto aplikace připravené vnitrostátními školami, ERA, vysokými školami a dalšími školiteli, by sestávaly ze vzdělávacích kurzů spolu s videomateriálem včetně jazykové přípravy (se zvláštním důrazem na právní terminologii) a instrukcí ohledně vnitrostátních právních systémů, zvláštních právních postupů atd. a byly by pracovníkům v soudnictví poskytovány zdarma;

5.

domnívá se, že úspěšná účast na těchto kurzech by mohla poskytovat soudcům bránu k programu Erasmus a účasti na vzdělávacích kurzech v zahraničí;

6.

navrhuje, aby byly tyto aplikace rovněž levně zpřístupněny právníkům, profesním subjektům, akademické sféře a studentům práv a poukazuje na to, že jejich vývoj a produkce by byly rovněž určitým přínosem pro hospodářství a zaměstnanost s relativně nízkými náklady;

7.

domnívá se, že pilotní projekty, které přeložili Luigi Berlinguer a Erminia Mazzoni,a jež jsou naplánovány na rok 2012, by se měly nejprve zaměřit na stanovení a šíření osvědčených postupů při organizaci přístupu k právu EU a odpovídajícímu vzdělávání v rámci vnitrostátních soudních systémů a škol odborné přípravy; domnívá se například, že EU by měla podpořit členské státy v napodobování úspěšných institucí, jako jsou koordinátoři práva EU po způsobu, který existuje v Itálii a v Nizozemsku v rámci vnitrostátní soudní struktury, a podpořit přípravu takových koordinátorů i jinak usnadnit jejich činnost na úrovni EU;

8.

zastává názor, že pilotní projet by měl směřovat k vytvoření pracovní skupiny zahrnující poskytovatele soudního vzdělávání na vnitrostátní i evropské úrovni i mimosoudní aktéry, jejichž úkolem by bylo stanovit sady tématických problematik práva EU, což zdá se více odpovídá každodenní soudní práci, jež by se týkaly jak praktických otázek (jak předkládat žádost o předběžné právní posouzení, jak vstoupit do právních databází EU atd.), tak substacionálních otázek;

9.

navrhuje, aby tento pilotní program koordinoval a) výměnu poradenství a znalostí jednotlivých právních systémů mezi jednotlivými školami soudního vzdělávání založenou na stávajících sítích a zdrojích a b) formální vzdělávání a osvojování si zahraničních právních systémů;

10.

navrhuje konečně, aby Komise pořádala každoročně fórum, na němž by soudci na všech úrovních vyspělosti v oblastech práva, v nichž se často objevují domácí a zahraniční témata, mohli pořádat diskuse o nedávných tématech nebo oblastech sporných či obtížných z hlediska práva, s cílem povzbudit k diskusím, navázání kontaktů, vytvoření komunikačních kanálů a budování vzájemné důvěry a porozumění; domnívá se, že takové fórum, by rovněž mělo příslušným orgánům, poskytovatelům práva a odborníkům, včetně vysokých škol a profesních subjektů, poskytnout příležitost k diskusím o politice v oblasti soudního vzdělávání a o budoucnosti právního vzdělávání v Evropě;

11.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi.

31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/45

—

s ohledem na články 3, 6 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na články 206 a 207 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, Úmluvu MOP č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání a Úmluvu Organizace spojených národů (OSN) o právech dítěte,

—

s ohledem na uzavření Mezinárodní dohody o kakau z roku 2010, zejména na články 42 a 43 této dohody,

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o obchodování s dětmi a vykořisťování dětí v rozvojových zemích,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (1) a o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu (2),

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že MOP odhaduje, že na světě je více než 215 milionů dětských pracovníků zapojených do činnosti, které by měly být zrušeny, vzhledem k tomu, že je 152 milionů z nich mladších 15 let a 115 milionů vykonává nebezpečnou činnost;

B.

vzhledem k tomu, že pro účely tohoto usnesení se dětskou prací rozumí dětská práce, jak ji definuje Úmluva MOP č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání a Úmluva č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce;

C.

vzhledem k tomu, že Parlament musí schválit uzavření Mezinárodní dohody o kakau z roku 2010; vzhledem k tomu, že zúčastněné strany vyjádřily hluboké znepokojení nad dětskou prací při pěstování a sběru kakaových bobů;

D.

vzhledem k tomu, že se 70 % světové produkce kakaa pěstuje v západní Africe a přibližně 7,5 milionu lidí pracuje v tomto regionu v odvětví kakaa, téměř výhradně na malých rodinných farmách, přičemž v celé západní Africe je přibližně 1,5 až 2 miliony rodinných farem; vzhledem k tomu, že pěstování kakaa vyžaduje v období sklizně vysoký podíl lidské práce a výrobci čelí silnému tlaku ze strany subjektů vnitrostátního i mezinárodního trhu na udržení nízkých nákladů práce; vzhledem k tomu, že v nejvytíženějších obdobích jsou do práce zapojeni všichni členové rodiny, včetně dětí; vzhledem k tomu, že dětská práce představuje nepřijatelné riziko;

E.

vzhledem k tomu, že podle MOP by neměla být každá práce, kterou vykonávají děti, posuzována jako dětská práce, kterou je třeba vymýtit, a že je třeba jasně rozlišovat mezi těmito dvěma formami; vzhledem k tomu, že zapojení dětí a mládeže do práce, která neohrožuje jejich zdraví a osobní rozvoj nebo nenarušuje jejich výuku ve škole, je obecně považováno za něco pozitivního, pokud tato práce není nebezpečná nebo dětem nebrání ve školní docházce;

F.

vzhledem k tomu, že studie provedené v Ghaně a na Pobřeží slonoviny ukazují, že děti pracující na kakaových farmách jsou vystaveny různým druhům nebezpečí; vzhledem k tomu, že některé děti mohou navíc být oběťmi obchodování s dětmi z jiných regionů země nebo ze sousedních zemí; vzhledem k tomu, že je třeba provést další výzkum týkající se výskytu dětské práce a obchodování s dětmi v tomto regionu, protože žádné ověřené údaje neexistují;

G.

vzhledem k tomu, že je nepřijatelné, aby se při pěstováním a sběru kakaových bodů využívaly nejhorší formy dětské práce;

H.

vzhledem k tomu, že za poslední roky bylo v rámci programů a iniciativ na odstranění nejhorších forem dětské práce na kakaových farmách v západní Africe dosaženo značného pokroku, i když vzhledem k obrovskému rozsahu tohoto odvětví toho ještě hodně zbývá udělat; vzhledem k tomu, že obnovené konflikty v této oblasti, zejména na Pobřeží slonoviny, situaci dětí opět zhoršily;

I.

vzhledem k tomu, že chudoba, nedostatek alternativních příjmů, nouze nebo naprostý nedostatek mimoškolních příležitostí pro mladé lidi, strnulé struktury místních komunit a převládající přístupy, nedostatek náležité právní ochrany práv dětí a neschopnost zavést povinné veřejné vzdělávání pro všechny děti bez ohledu na jejich pohlaví, nemluvě o korupci a špatné správě věcí veřejných, představují sociálně-ekonomické a politické faktory, které mohou přispět k opakujícímu se zneužívání dětí v některých částech světa;

J.

vzhledem k tomu, že vlády všech zúčastněných stran mají primární odpovědnost za uplatňování Úmluvy OSN o právech dítěte, Úmluvy MOP č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání a Úmluvy MOP č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce;

K.

vzhledem k tomu, že strategie EU pro společenskou odpovědnost podniků (2011–2014), celosvětová iniciativa OSN nazvaná Global Compact, zejména zásada 5 o zrušení dětské práce, a protokol Harkina a Engela poskytují užitečný rámec pro společenskou odpovědnost podniků v odvětví kakaa;

1.

naléhavě vyzývá státy, které dosud neratifikovaly Úmluvu OSN o právech dítěte a Úmluvy MOP č. 138 a 182, aby tyto úmluvy urychleně ratifikovaly a uplatňovaly; kromě toho zastává názor, že by státy měly využívat všechny vhodné postupy ke zvýšení informovanosti o zneužívání dětí na trhu práce a o nutnosti dodržovat existující národní a mezinárodní pravidla;

2.

důrazně odsuzuje využívání dětské práce na kakaových polích;

3.

vyzývá všechny zúčastněné strany zapojené do pěstování a zpracovávání kakaových bodů a jejich odvozených produktů, zejména vlády, průmysl na celosvětové úrovni, výrobce kakaa, odborové organizace, nevládní organizace a spotřebitele, aby plnily své povinnosti, pokud jde o boj proti všem formám dětské nucené práce a obchodování s dětmi, vyměňovaly si odborné poznatky a spolupracovaly na vytvoření udržitelného dodavatelského řetězce v odvětví kakaa bez dětské práce;

4.

je toho názoru, že významné změny může přinést pouze globální a koordinovaný rámec, který řeší hlavní příčiny dětské práce a který vlády, občanská společnost, průmysl, obchodníci a výrobci dlouhodobě provádějí;

5.

vyzývá Komisi, aby zajistila konzistentnost politik ve všech svých iniciativách, zejména v iniciativách týkajících se obchodu, rozvoje (zejména pokud jde přístup dětí ke vzdělávání), lidských práv, veřejných zakázek a sociální odpovědnosti podniků, a aby podpořila výměnu osvědčených postupů mezi různými hospodářskými odvětvími, v nichž se vyskytuje dětská práce;

6.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, aby všechny obchodní dohody obsahovaly účinná ustanovení o snížení chudoby a podpoře důstojné práce a bezpečných pracovních podmínek a také právně závazné doložky, pokud jde o mezinárodně uznávané normy v oblasti lidských práv, sociální a environmentální normy a kontrolu jejich dodržování, spolu s opatřeními, která se použijí v případě jejich porušování;

7.

připomíná, že systém všeobecných preferencí EU, který je hlavním politickým nástrojem její obchodní politiky k prosazování základních pracovních norem, je právě revidován a že obchodní preference poskytnuté podle tohoto sytému přijímacím zemím mohou být za výjimečných okolností odejmuty, a to zejména v případě závažného a systematického porušování zásad stanovených v řadě základních úmluv MOP, včetně úmluv č. 138 a 182;

8.

připomíná, že Parlament dne 15. prosince 2011 odmítl udělit souhlas s Protokolem o textilních výrobcích k Dohodě a partnerství a spolupráci mezi EU a Uzbekistánem z důvodu obav týkajících se využívání nucené dětské práce na bavlníkových plantážích v Uzbekistánu a doporučil, aby EU posoudila možnost dočasného odejmutí výhod pro Uzbekistán vyplývajících ze všeobecného systému preferencí v případě, že monitorovací orgány MOP dojdou k závěru, že Uzbekistán závažně a systematicky porušoval své povinnosti (3);

9.

vítá iniciativy, do nichž je zapojena celá škála zúčastněných stran, mezi nimi vlády, průmysl, výrobci a občanská společnost a jejichž cílem je vymýtit dětskou práci, zlepšit životní podmínky dětí a dospělých na kakaových farmách a zajistit, aby kakao bylo pěstováno odpovědným způsobem; takovou iniciativou je např. nedávná regionální iniciativa OECD, sekretariátu klubu zemí Sahelu a západní Afriky a Mezinárodní iniciativa v oblasti kakaa, která má za cíl prosazovat osvědčené postupy v boji proti nejhorším formám dětské práce na kakaových farmách v západní Africe; poukazuje na to, že tyto iniciativy vyžadují vhodná následná opatření, aby byl zajištěn skutečný pokrok; vyzývá vlády, aby zintenzivnily svou podporu obchodních sítí s produkty odvětví kakaa s označením „fair trade“ a svou podporu zemědělských družstev a umožnily jim dodávat své produkty přímo na vnitrostátní a mezinárodní trhy, čímž se tyto subjekty vyhnou zprostředkovatelům a budou moci prodávat své produkty za spravedlivou cenu; vyzývá Komisi, aby tato opatření podpořila;

10.

podporuje cíle protokolu pro pěstování a zpracovávání kakaových bobů a jejich odvozených produktů takovým způsobem, který odpovídá úmluvě MOP č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (známý jako „Harkin-Engel Protocol“) a vyzývá k plnému provedení tohoto protokolu;

11.

připomíná, že CEN (Evropský výbor pro normalizaci) se nedávno rozhodl zřídit novou projektovou komisi s cílem vypracovat pro sledovatelné a udržitelné kakao evropskou normu skládající se ze dvou částí; vyzývá Komisi, aby zvážila a v případě potřeby předložila Evropskému parlamentu legislativní návrh týkající se účinného mechanismu pro zpětné sledování zboží vyrobeného s využitím nucené dětské práce; vyzývá smluvní strany Mezinárodní dohody o kakau, aby podpořily zlepšení v zásobovacím řetězci a lepší organizaci zemědělců s cílem umožnit zpětné sledování zásobovacího řetězce v odvětví kakaa;

12.

vyzývá smluvní strany Mezinárodní dohody o kakau, aby zvážily možnost zavést pro zásobovací řetězec v odvětví kakaa schválený systém zpětného sledování kontrolovaného třetí stranou;

13.

vyzývá Komisi, MOP–Mezinárodní program na odstranění dětské práce a další partnery, aby nadále usilovali o lepší pochopení hospodářských, sociálních a kulturních složitostí zemědělských komunit;

14.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Dětskému fondu OSN (UNICEF), spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, Africké jednotě a Mezinárodní organizaci práce.

31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/47

—

s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Saintvincentskou deklaraci o léčbě a výzkumu diabetu v Evropě, které bylo přijato při prvním jednání o akčním programu v této oblasti, jež se konalo ve městě St. Vincent ve dnech 10.–12. října 1989 (1),

—

s ohledem na to, že Komise dne 15. března 2005 vytvořila platformu EU pro stravu, fyzickou aktivitu a zdraví (2),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 8. prosince 2005 nazvanou „Prosazování zdravé stravy a fyzické aktivity: evropský rozměr prevence nadváhy, obezity a chronických chorob“, která se zabývá klíčovými faktory způsobujícími vznik diabetu II. typu (COM(2005)0637),

—

s ohledem na závěry konference na téma „Prevence diabetu II. typu“ pořádané rakouským předsednictvím ve dnech 15.–16. února 2006 ve Vídni (3),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 27. dubna 2006 o cukrovce (4),

—

s ohledem na závěry Rady o prosazování zdravého životního stylu a prevenci diabetu II. typu (5),

—

s ohledem na rezoluci Regionálního výboru pro Evropu Světové zdravotnické organizace ze dne 11. září 2006 o „prevenci a léčbě nepřenosných nemocí v evropském regionu WHO“ (6),

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 61/225 ze dne 20. prosince 2006 o Světovém dni diabetu,

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1350/2007/ES ze dne 23. října 2007, kterým se zavádí druhý akční program Společenství v oblasti zdraví (2008–2013) (7) a na navazující rozhodnutí Komise ze dne 22. února 2011 o přijetí rozhodnutí o financování pro rok 2011 v rámci druhého akčního programu Společenství v oblasti zdraví (2008–2013) a o kritériích pro výběr, přidělení a dalších kritériích týkajících se finančních příspěvků na akce tohoto programu (8);

—

s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 23. října 2007 nazvanou „Společně pro zdraví: strategický přístup pro EU na období 2008–2013“ (COM(2007)0630),

—

s ohledem na sedmý rámcový program pro výzkum (2007 až 2013) (9) a na rámcový program pro výzkum a inovace (COM(2011)0808),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. října 2009 nazvané „Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovností v oblasti zdraví v EU“ (COM(2009)0567),

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze č. 64/265 ze dne 13. května 2010 o prevenci a léčbě nepřenosných chorob,

—

s ohledem na hlavní výsledky a doporučení projektu RP7–ZDRAVÍ–200701 uvedené ve zprávě „DIAMAP – plán výzkumu diabetu v Evropě“ (10),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 nazvané „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020: Unie inovací“ (COM(2010)0546) a na související pilotní partnerství v oblasti aktivního a zdravého stárnutí,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 7. prosince 2010 nazvané „Inovativní přístupy v systémech veřejného zdraví a zdravotní péče, pokud jde o chronická onemocnění“,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 65/238 ze dne 24. prosince 2010 o rozsahu, podmínkách, formátu a organizaci summitu Valného shromáždění na vysoké úrovni k tématu prevence a léčby neinfekčních onemocnění,

—

s ohledem na moskevské prohlášení přijaté na první celosvětové ministerské konferenci OSN věnované zdravému životnímu stylu a léčbě nepřenosných nemocí, která se konala v Moskvě ve dnech 28. až 29. dubna 2011 (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o postoji a závazku EU před summitem OSN na vysoké úrovni o prevenci a léčbě nepřenosných nemocí (12),

—

s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že diabetes je jednou z nejběžnějších nepřenosných nemocí, kterou je podle odhadů postiženo více než 32 milionů občanů EU, tj. téměř 10 % celkového počtu obyvatel EU, přičemž dalších 32 milionů občanů trpí sníženou glukózovou tolerancí, z níž se s velkou pravděpodobností vyvine klinicky manifestní diabetes (13);

B.

vzhledem k tomu, že podle očekávání se v důsledku epidemie obezity, stárnutí evropského obyvatelstva a dalších faktorů, které ještě nebyly zjištěny, zvýší do roku 2030 počet diabetiků žijících v Evropě o 16,6 %;

C.

vzhledem k tomu, že diabetes II. typu zkracuje život o 5–10 let (14) a diabetes I. typu zhruba o 20 let (15), přičemž ročně v souvislosti s diabetem zemře v EU 325 000 osob (16), tj. jeden člověk za dvě minuty;

D.

vzhledem k tomu, že za klíčový způsob prevence, který dokáže snížit incidenci, prevalenci a komplikace u diabetu I. i II. typu, se stále častěji považuje omezování zjištěných rizik, zejména úprava životosprávy;

E.

vzhledem k tomu, že je třeba provést další výzkum v zájmu přesného zjištění rizikových faktorů u diabetu I. typu, přičemž výzkum genetické predispozice k rozvoji tohoto onemocnění, které se objevuje u pacientů ve stále nižším věku, již probíhá;

F.

vzhledem k tomu, že diabetes II. typu je onemocnění, kterému lze předcházet a jehož rizikové faktory, jako je např. nevhodná a nevyvážená strava, obezita, nedostatek fyzické aktivity či konzumace alkoholu, byly jasně zjištěny a lze je řešit účinnými preventivními postupy;

G.

vzhledem k tomu, že diabetes nelze v současnosti vyléčit;

H.

vzhledem k tomu, že komplikacím spojeným s diabetem II. typu lze předejít důrazem na zdravý životní styl a včasnou diagnózou; vzhledem však k tomu, že toto onemocnění je často diagnostikováno příliš pozdě a že až 50 % lidí postižených diabetem o své nemoci vůbec neví (17);

I.

vzhledem k tomu, že podle nedávno zveřejněné studie (18) až 75 % diabetiků nemá nad svým zdravotním stavem řádnou kontrolu, což vede k většímu riziku komplikací, ztrátě produktivity a nákladům pro společnost (19);

J.

vzhledem k tomu, že výdaje na léčbu diabetu představují ve většině členských států více než 10 % výdajů na zdravotní péči, přičemž v některých případech dosahují až 18,5 % (20), a že náklady na všeobecnou zdravotní péči o občana EU postiženého diabetem činí průměrně 2 100 EUR za rok (21), vzhledem k tomu, že v důsledku rostoucího počtu diabetiků, stárnutí obyvatelstva a s tím souvisejícího nárůstu současného výskytu více nemocí nevyhnutelně dojde ke zvýšení těchto nákladů;

K.

vzhledem k tomu, že pokud je diabetes špatně léčen nebo diagnostikován příliš pozdě, je hlavní příčinou výskytu srdečního infarktu, iktu, slepoty, amputací a selhávání ledvin;

L.

vzhledem k tomu, že propagace zdravého životního stylu a potírání čtyř klíčových faktorů, které negativně ovlivňují zdraví, tj. tabáku, nevhodné stravy, nedostatku tělesné aktivity a alkoholu, ve všech politických oblastech mohou výrazně přispět k předcházení diabetu a s ním souvisejících komplikací a ke snížení hospodářských a sociálních nákladů;

M.

vzhledem k tomu, že diabetici si musejí 95 % péče zajišťovat sami (22), přičemž zátěž, kterou diabetes klade na jedince a jejich rodiny, není pouze finanční, ale ovlivňuje také psychický stav a společenské postavení diabetiků a snižuje kvalitu jejich života;

N.

vzhledem k tomu, že pouze 16 z 27 členských států má národní rámec nebo program pro řešení problematiky diabetu, přičemž neexistuje jasná kritéria, podle nichž by se mělo určit, z čeho se má skládat dobrý program nebo jaké země uplatňují nejlepší postupy (23); vzhledem k tomu, že se v rámci EU vyskytují značné rozdíly a nerovnosti v kvalitě léčby diabetu;

O.

vzhledem k tomu, že neexistuje právní rámec EU týkající se diskriminace osob trpících diabetem nebo jinými chronickými onemocněními a že předsudky proti diabetikům stále hrají významnou úlohu v celé EU – ve školách, při přijímání do zaměstnání, na pracovištích, při uzavírání pojištění a při vydávání řidičských průkazů;

P.

vzhledem k tomu, že ke koordinaci výzkumu diabetu v EU chybějí finanční zdroje a infrastruktura, což má negativní dopad na konkurenceschopnost výzkumu diabetu v EU a brání diabetikům, aby plně těžili z evropského výzkumu;

Q.

vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje evropská strategie k řešení problematiky diabetu, a to navzdory závěrům rakouského předsednictví Rady o prosazování zdravého životního stylu a prevenci diabetu II. typu (24), značnému počtu rezolucí OSN a písemnému prohlášení Evropského parlamentu o cukrovce;

1.

vítá závěry Rady ze dne 7. prosince 2010 nazvané „Inovativní přístupy v systémech veřejného zdraví a zdravotní péče, pokud jde o chronická onemocnění“ (25) a její výzvu určenou všem členským státům a Komisi, aby „zahájily proces reflexe zaměřený na stanovení možností, jak dosáhnout optimálního řešení výzev, jež s sebou přinášejí chronická onemocnění“;

2.

bere na vědomí výše uvedené usnesení ze dne 15. září 2011 o postoji, který EU zaujala, a závazku, který učinila před zasedáním OSN na vysoké úrovni týkajícím se prevence a léčby nepřenosných nemocí, které se zaměřuje na diabetes jako na jednu ze čtyř nejzávažnějších nepřenosných nemocí;

3.

vyzývá Komisi, aby vypracovala a zavedla cílenou strategii EU v oblasti diabetu, a to ve formě doporučení Rady EU o prevenci, diagnostice a léčbě diabetu a o vzdělávání a výzkumu v této oblasti;

4.

vyzývá Komisi, aby vypracovala společná standardizovaná kritéria a metody shromažďování údajů o diabetu a aby ve spolupráci s členskými státy koordinovala, shromažďovala, registrovala, sledovala a spravovala obsáhlé epidemiologické údaje o diabetu i ekonomické údaje na základě přímých a nepřímých nákladů spojených s prevencí a léčbou diabetu;

5.

vyzývá členské státy, aby vyvinuly, zavedly a kontrolovaly národní diabetologické programy orientované na podporu zdraví, snižování rizikových faktorů, predikci, prevenci, včasnou diagnostiku a léčbu diabetu, které by se zaměřovaly na celou populaci, zejména na nejrizikovější skupiny, a usilovaly by o snižování nerovností a optimalizaci využívání zdrojů ve zdravotnictví;

6.

vyzývá členské státy, aby propagovaly prevenci výskytu diabetu II. typu a obezity (a doporučuje, aby se uplatňovaly vhodné strategie prostřednictvím vzdělávání o zdravé životosprávě a fyzické aktivitě na školách od raného věku), zdravou životosprávu, včetně stravování a tělesné činnosti; zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba sladit politiky související s výživou s cílem propagace zdravého stravování, aby se spotřebitelé rozhodovali zasvěceně a vybírali si zdravé potraviny, stejně jako s cílem časné diagnostiky jako klíčové oblasti činnosti v rámci jejich národních diabetologických programů;

7.

vyzývá Komisi, aby členské státy podpořila tím, že napomůže výměně osvědčených postupů týkajících se vhodných národních diabetologických programů; zdůrazňuje, že Komise musí soustavně kontrolovat pokrok, pokud jde o provádění národních diabetologických programů v členských státech, a pravidelně předkládat výsledky ve formě zprávy;

8.

vyzývá členské státy, aby vyvinuly programy pro léčbu chorob založené na osvědčených postupech a léčebných pokynech vycházejících z faktických dokladů;

9.

vyzývá členské státy, aby v oblasti primární a sekundární péče zajistily pacientům nepřetržitý přístup ke kvalitním mezioborovým týmům, k léčbě diabetu a technologiím, včetně technologií elektronického zdravotnictví, a aby podpořily pacienty v osvojování si a udržování schopností a vědomostí potřebných k zajištění kompetentní doživotní samostatnosti;

10.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily koordinaci evropského výzkumu diabetu tím, že prohloubí spolupráci mezi výzkumnými obory a vytvoří společnou infrastrukturu na podporu úsilí vyvíjeného v oblasti evropského výzkumu diabetu, včetně výzkumu v oblasti rozpoznání rizikových faktorů a prevence;

11.

vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci stávajícího a budoucího rámcového programu EU pro výzkum zajistily trvalou podporu financování výzkumu v oblasti diabetu a zohlednily přitom, že diabetes I. a II. typu jsou dvě odlišné nemoci;

12.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily přijetí řádných a odpovídajících opatření navazujících na výsledky summitu OSN o nepřenosných nemocech, který se konal v září 2011;

13.

připomíná, že mají-li být dosaženo cílů spojených s problematikou nepřenosných nemocí a vyřešeny problémy v oblasti veřejného zdraví i sociální a hospodářské problémy, je důležité, aby se EU a členské státy i nadále snažily o začlenění prevence a omezování rizik do všech příslušných právních předpisů a politických oblastí, zejména do své politiky týkající se životního prostředí, potravin a spotřebitelů;

14.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/52

—

s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 16. prosince 2005 udělit této zemi status kandidátské země pro členství v EU a na závěry předsednictví přijaté po zasedáních Evropské rady konaných ve dnech 15.–16. června 2006 a 14.–15. prosince 2006,

—

s ohledem na rezoluce č. 845 (1993) a 817 (1993) Rady bezpečnosti OSN, na rezoluci generálního shromáždění OSN č. 47/225 (1993) a na prozatímní dohodu z roku 1995,

—

s ohledem na rozsudek Mezinárodního soudního dvora o uplatňování prozatímní dohody ze dne 13. září 1995 (Bývalá jugoslávská republika Makedonie vs. Řecko),

—

s ohledem na zprávu Komise o pokroku za rok 2011 (SEK(2011)1203) a na sdělení Komise ze dne 12. října 2011 nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na období 2011–2012“ (KOM(2011)0666),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení,

—

s ohledem na doporučení Smíšeného parlamentního výboru ze dne 4. listopadu 2011,

—

s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise OBSE/ODIHR o předčasných parlamentních volbách, které proběhly dne 5. června 2011,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/212/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s touto zemí,

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti a zahraniční věci konaných ve dnech 13. a 14. prosince 2010 a dne 5. prosince 2011,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003 byl vůči všem západobalkánským státům přijat závazek, že budou moci vstoupit do Evropské unie, a že tento závazek byl znovu zopakován na zasedání na vysoké úrovni o západním Balkánu v Sarajevu dne 2. června 2010;

B.

vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě o pokroku za rok 2011 potvrdila své doporučení z roku 2009 zahájit s touto zemí jednání o přistoupení k EU;

C.

vzhledem k tomu, že Komise ve své strategii rozšíření z roku 2011 potvrdila, že „politika rozšíření se ukázala být účinným nástrojem společenské transformace“ a že „jádrem procesu přistoupení a jeho úspěchu se staly odhodlání, podmíněnost a důvěryhodnost“;

D.

vzhledem k tomu, že přístupové partnerství si vyžádalo zvýšení úsilí o to, aby bylo prostřednictvím konstruktivního přístupu spolu s Řeckem nalezeno vyjednané a oboustranně přijatelné řešení týkající se otázky názvu, a to v rámci rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 817 (1993) a č. 845 (1993), a potřebu zabránit opatřením, jež by na toto úsilí mohla mít negativní dopad; vzhledem k tomu, že Komise a Rada opakovaně zdůraznily, že udržování dobrých sousedských vztahů, včetně usilování o vyjednané a oboustranně přijatelné řešení problému s názvem země pod záštitou OSN, je záležitostí zásadního významu;

E.

vzhledem k tomu, že dvoustranné otázky by neměly v procesu přistoupení představovat překážku a neměly by být jako překážka využívány, ale měly by být řešeny v konstruktivním duchu, co nejdříve a při zohlednění veškerých zájmů a hodnot EU;

F.

vzhledem k tomu, že regionální spolupráce a dobré sousedské vztahy nadále zůstávají základní součástí procesu rozšíření a dosažení kompromisů ve sporných záležitostech představuje nejlepší způsob prohloubení regionální spolupráce v zájmu udržení míru a dobrých sousedských vztahů na západním Balkáně; vzhledem k tomu, že pokračování v procesu přistoupení by přispělo ke stabilitě této země a prohloubilo vztahy mezi etniky;

G.

vzhledem k tomu, že každá kandidátská země se vyznačuje vlastní mírou pokroku a přístupové dynamiky; vzhledem k tomu, že odpovědností EU je zajistit, aby žádná země nezůstala pozadu, a důvěryhodnost procesu přistoupení k EU může být narušena opakovaně odkládaným zahájením jednání o přistoupení;

H.

vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z prvních zemí v tomto regionu, jíž byl udělen status kandidátské země, že se jedná o zemi s nejvyšší domácí veřejnou podporou přistoupení k EU a že tato země již tři roky po sobě získala pozitivní doporučení od Komise, aby bylo stanoveno datum zahájení jednání o přistoupení k EU;

I.

vzhledem k tomu, že všechny kandidátské a potenciální kandidátské země by měly být v procesu integrace posuzovány podle vlastních zásluh;

1.

opětovně vyzývá Radu, aby bezodkladně stanovila datum zahájení přístupových jednání s touto zemí;

2.

sdílí hodnocení, které vyjádřila Komise ve své zprávě o pokroku za rok 2011, pokud jde o to, jak tato země pokračuje v plnění politických kritérií; vyslovuje politování nad tím, že se Rada již tři roky po sobě neřídila doporučením Komise a nerozhodla na svém zasedání dne 9. prosince 2011 zahájit přístupová jednání s touto zemí;

3.

zdůrazňuje, že proces integrace této země do EU je důležitý, stejně jako veškeré snahy o podporu tohoto cíle, zejména o zahájení předběžného prověřování souladu právních předpisů s acquis a provádění druhé fáze dohody o stabilizaci a přidružení;

4.

přestože si nepřeje zdržovat vítaný pokrok směrem k členství v EU, který učinily další země na západním Balkáně, má obavy z toho, že pocit, že pokrok této země „předběhli“ jiní, by mohl bránit dalšímu zlepšování vztahů mezi etniky v této zemi; dále má obavy, že pokud kterákoli země v tomto regionu nebude dlouhodobě směřovat k členství v EU, může to v důsledku představovat hrozbu pro stabilitu a bezpečnost všech zemí západního Balkánu;

5.

poukazuje na to, že každá kandidátská země se sice vyznačuje vlastní mírou pokroku a přístupové dynamiky, avšak je odpovědností EU zajistit, aby tato země nezůstala pozadu;

6.

bere na vědomí komentář komisaře pro rozšíření a politiku sousedství ze dne 5. září 2011, že „pozitivní doporučení Evropské komise není tesáno do kamene“; upozorňuje však na to, že rozhodnutí Rady neřídit se doporučením Komise vyvolalo oprávněné pocity frustrace a nespokojenosti mezi obyvateli země, a připomíná, že EU a její členské státy nesmí nikdy považovat proevropské zaměření žádné kandidátské země za jisté a musí projevit rovnocenné úsilí o urychlení procesu přistoupení v duchu skutečného partnerství;

7.

vítá jmenování nového vedoucího delegace EU a doufá, že se v důsledku tohoto jmenování prohloubí vztahy mezi EU a touto zemí;

8.

vítá skutečnost, že dne 15. března 2012 byl s Evropskou komisí zahájen dialog na vysoké úrovni ohledně přistoupení, který představuje krok vpřed v procesu přistoupení k EU a jehož cílem je pokračovat v reformním programu prostřednictvím zásadních výměn informací a pravidelných technických konzultací v pěti klíčových politických oblastech – svoboda vyjadřování, právní stát, reforma státní správy, reforma volebního systému a hospodářská kritéria; sdílí stanovisko Komise a vládních orgánů, že je třeba dialog zaměřit na kapitolu 23 (soudnictví a základní práva) a kapitolu 24 (právo, svoboda a bezpečnost), které dále prohloubí stupeň uplatňování kritérií a norem pro přistoupení k EU; očekává, že tato pokročilá forma dialogu bude pokračovat v dalších oblastech, které jsou pro proces přistoupení k EU klíčové; domnívá se, že tento dialog povede k novým snahám o reformy a posílí naše vztahy prostřednictvím schůzí na politické úrovni, jež se budou konat dvakrát ročně;

9.

uznává, že jak členství v NATO, tak členství v Evropské unii, mají klíčový význam pro euroatlantický postoj, jejž tato země přijala, a připomíná, že summit NATO, který se bude konat v květnu 2012 v Chicagu, zahájení dialogu na vysoké úrovni ohledně přistoupení i zasedání Evropské rady v červnu 2012 poskytnou více důležitých příležitostí pro dosažení dalšího pokroku; připomíná nedávné prohlášení generálního tajemníka NATO o tom, že pozvání bude rozšířeno na tuto zemi, jakmile se dosáhne oboustranně přijatelného řešení otázky názvu země;

10.

opakovaně vyzývá orgány a sdělovací prostředky, aby usilovaly o nastolení příznivé atmosféry, která napomůže rozvoji vztahů se sousedními zeměmi a nebude podněcovat k nenávistným projevům;

11.

bere na vědomí rozhodnutí vlády, která byla sestavena v červenci 2011, uplatnit zákon o amnestii na čtyři případy spojené s válečnými zločiny, které domácí jurisdikci v roce 2008 vrátil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii; žádá vládu, aby prověřila alternativní možnosti, jak by bylo možné zajistit obětem těchto zločinů a jejich rodinám přístup ke spravedlnosti a k odškodnění v souladu s povinnostmi, jež ukládá mezinárodní humanitární právo;

12.

bere na vědomí rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora týkající se sporu o název vydané dne 5. prosince 2011; zastává názor, že by toto rozhodnutí mělo poskytnout nový impuls a zajistit, aby bylo vynaloženo veškeré úsilí o vyřešení sporu o název pod záštitou OSN, a vyzývá obě strany, aby jednaly v souladu s rozsudkem v dobré víře a využily jej k posílení dialogu, přičemž zároveň zdůrazňuje, že je nutné dosáhnout oboustranně přijatelného kompromisu; vítá v této souvislosti prohlášení zprostředkovatele jmenovaného OSN a jeho výzvu adresovanou stranám sporu, aby tuto událost považovaly za příležitost ke konstruktivnímu zamyšlení se nad svými vzájemnými vztahy a aby zvážily obnovení iniciativy za účelem dosažení definitivního řešení tohoto problému;

13.

velmi lituje, že spor o název i nadále blokuje cestu této země do EU, a tudíž brání i samotnému procesu rozšíření; zdůrazňuje, že dobré sousedské vztahy jsou pro proces rozšíření EU klíčovým kritériem, a vyzývá dotčené vlády, aby se vyvarovaly kontroverzních gest, kontroverzních činů a prohlášení, které by mohly mít na tyto vztahy negativní dopad;

14.

opakuje svou výzvu určenou místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce a komisaři odpovědnému za rozšíření, aby usnadnili dohodu ohledně problému s názvem a nabídli politické poradenství; dále zastává názor, že by vedení této země a Evropská unie měly, jakmile bude dojednáno řešení sporu, veřejnosti důsledně vysvětlovat jeho výhody předtím, než bude v této věci zahájeno referendum;

15.

vyjadřuje politování nad vynecháním slova „makedonský“ ve zprávě o pokroku za rok 2011 a od roku 2009, přestože se jedná o standardní úzus při odkazování na jazyk, kulturu a identitu této země v textech OSN; upozorňuje na negativní reakce veřejného mínění, které tato skutečnost letos způsobila, a vyzývá Komisi, aby tento aspekt zohlednila při přípravě budoucích zpráv; připomíná, že rámcová dohoda z Ochridu je založena na zásadě dodržování etnické identity všech komunit;

16.

zdůrazňuje, že je důležité udržet „tempo“ procesu přistoupení; v této souvislosti vítá nabídku vlády této země, že stanoví lhůtu pro úspěšné vyřešení sporu o název nejpozději do konce procesu prověřování právních předpisů, který provede Komise, jakmile budou zahájena přístupová jednání; domnívá se, že skutečné úsilí vlády a provedení reforem EU týkajících se celého souboru relevantních oblastí může přispět k vytvoření politického prostředí, jež bude příznivé pro překonání bilaterálních problémů, jak ukazují jiné případy procesu rozšíření; poukazuje na to, že souběžný proces řešení bilaterálního problému a uskutečňování přístupových jednání, stejně jak tomu bylo v případě Slovinska a Chorvatska, bude přínosem jak pro zemi, tak pro EU;

17.

opětovně vyzývá Komisi a Radu, aby v souladu se smlouvami EU zahájily vývoj obecně použitelného mechanismu řešení sporů, který by se zaměřoval na řešení bilaterálních otázek mezi zeměmi ucházejícími se o vstup do EU a členskými státy;

18.

vítá zvolení nového parlamentu a rychlé vytvoření koaliční vlády, jež vzešla z předčasných parlamentních voleb; vyzývá k prohloubení politického dialogu a žádá, aby byla věnována pozornost parlamentu jako demokratickému orgánu klíčovému pro projednání a vyřešení problémů vyplývajících z rozdílných politických názorů; bere na vědomí, že usnesení národního shromáždění uvítalo doporučení letošní zprávy o pokroku a bylo přijato jednomyslně; vyzývá politické činitele v této zemi, aby zdvojnásobili své úsilí o zahájení nezbytných reforem, včetně účinného provádění doporučení Komise a přijetí navazujících kroků;

19.

blahopřeje této zemi k provedení předčasných parlamentních voleb, jež se konaly dne 5. června 2011, a vítá hodnocení OBSE/ODIHR, že volby byly svobodné, transparentní a byly po celé zemi dobře organizovány; upozorňuje však na některé nedostatky a vyzývá orgány, aby přijaly kroky navazující na doporučení mezinárodního společenství, především na závěry a doporučení volební pozorovatelské mise OBSE/ODIHR, a domácích pozorovatelů sdružení Most, jako je aktualizace voličských seznamů, zajištění vyváženého tiskového zpravodajství o vládních i opozičních stranách, a to i ze strany veřejnoprávních médií, ochrana úředníků před politickým nátlakem jakéhokoli druhu, zajištění účinného monitorování financování politických stran a transparentního veřejného financování, opatření pro možnost hlasování ze zahraničí a důsledné dodržování oddělení státních a stranických struktur; vyzývá příslušné orgány, aby se těmito problémy v dohledné době zabývaly;

20.

vítá ukončení parlamentních bojkotů a domnívá se, že dalšího posilování demokracie v této zemi je možné dosáhnout jedině prohloubeným politickým dialogem v rámci zavedených demokratických orgánů, do něhož budou zapojeny všechny politické strany; vyzývá k posílení kontrolní úlohy parlamentu vůči vládě a vládním agenturám; žádá o uvolnění nezbytných finančních prostředků a jmenování dalších potřebných zaměstnanců, aby bylo možné zřídit plně funkční Parlamentní institut; podporuje pokrok dosažený díky zavedení slyšení v rámci parlamentního dohledu a vybízí Evropskou unii, aby nadále poskytovala technickou pomoc národnímu shromáždění při rozvoji jeho postupů; vyzývá k pokračování spolupráce Smíšeného parlamentního výboru s Evropským parlamentem;

21.

blahopřeje této zemi k dobrým hospodářským výsledkům a udržování makroekonomické stability; gratuluje vládě, že tato země je jednou ze tří nejúspěšnějších zemí na světě, jež v minulých pěti letech uskutečnily reformy právních předpisů v souladu se zprávou Světové banky o podnikání; konstatuje, že celosvětový hospodářský propad měl negativní vliv na přímé zahraniční investice, které zůstávají na velmi nízké úrovni; domnívá se, že potenciál pro investice, obchod a hospodářský rozvoj zůstává rozhodujícím argumentem, proč nadále usilovat o členství země v EU;

22.

konstatuje, že právní předvídatelnost a účinné vymáhání právních předpisů jsou pro další posílení podnikatelského prostředí pro domácí společnosti a zahraniční investory klíčové; vyzývá proto vládu, aby zvýšila své úsilí s cílem zajistit účinné a nezávislé soudnictví i profesionální, schopnou a nestrannou správu, včetně opatření na posílení nezávislosti a kapacit orgánů regulace a dohledu;

23.

uznává problémy vysoké nezaměstnanosti a chudoby, jež nadále představují pro zemi velké břemeno; vítá diskusi o minimální mzdě, která nyní probíhá v parlamentu; připomíná nízkou příčku této země v indexu lidského rozvoje OSN a vítá přijetí strategie proti chudobě a sociálnímu vyloučení; v této souvislosti vyzývá vládu, aby více usilovala o řešení strukturální nezaměstnanosti a o ochranu zranitelných skupin, a přitom zdůrazňuje, že pouze udržitelný hospodářský růst a vytvoření prostředí, které povzbuzuje podnikatele k větším investicím, může představovat řešení vážného problému dlouhodobě vysoké míry nezaměstnanosti v zemi; za tímto účelem naléhavě vyzývá vládu, aby podporovala malé a střední podniky tím, že jim usnadní přístup k financování, a vybízí ji, aby pokračovala v osvědčené praxi konzultací s představiteli podnikatelské sféry;

24.

vítá skutečnost, že se země v indexu vnímání korupce organizace Transparency International za posledních pět let posunula o čtyřicet příček směrem nahoru; vyzdvihuje novelizaci právního rámce pro protikorupční politiku v souladu s doporučeními Skupiny států proti korupci (GRECO); sdílí však názor Komise, že korupce je i nadále „závažným problémem“; naléhavě vyzývá k dlouhodobému úsilí o to, aby se vydávání nestranných rozsudků v případě korupce, zejména korupce na vysoké úrovni a v klíčových oblastech, jako jsou veřejné zakázky, stalo normou; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout větší transparentnosti veřejných výdajů a financování politických stran; vyzývá investory z Evropské unie a podniky, které s touto zemí obchodují, aby při jednáních se svými místními partnery výrazněji vystupovali proti korupci;

25.

bere na vědomí zjištění zprávy o pokroku, že nezávislost a nestrannost státní komise pro prevenci korupce jsou i nadále křehké; žádá větší právní a institucionální ochranu informátorů; vítá nový trestní řád přijatý v rámci širší reformy trestního soudnictví, který by měl zlepšit vyšetřovací postupy pro komplexní případy organizovaného zločinu a korupce; vítá jmenování vyšetřovacího týmu od příštího roku, který bude spolupracovat přímo s veřejným žalobcem, a doufá, že tento krok umožní, aby více případů, na něž Komise poukazuje, vedlo ke skutečnému odsouzení; vyzývá vládu, aby státní komisi pro prevenci korupce poskytla nezbytné finanční a personální zdroje; zdůrazňuje, že pro řešení systémové korupce je klíčová politická vůle;

26.

bere na vědomí přijetí obsáhlého souboru právních předpisů zaměřených na další posílení účinnosti a nezávislosti soudnictví; v této souvislosti vítá efektivní činnost akademie soudců a veřejných žalobců a zavedení namátkového přidělování případů; vyzývá příslušné orgány, aby nadále uplatňovaly právní předpisy pro boj proti korupci, zvyšovaly nezávislost a účinnost soudnictví a rovněž objem prostředků na jeho činnost; upozorňuje na důležitost fungování soudního systému bez politických zásahů; vítá snahy o zvýšení účinnosti a transparentnosti soudního systému; zdůrazňuje, že je třeba vést záznamy o výkonu trestního stíhání a rozsudků, pomocí nichž by se měřil dosažený pokrok; vyzývá ke sjednocení judikatury za účelem zajištění předvídatelného soudního systému a důvěry veřejnosti;

27.

blahopřeje této zemi k 20. výročí nezávislosti a k 10. výročí rámcové dohody z Ochridu, která připadají na rok 2011; zdůrazňuje, že tato dohoda může představovat vzor úspěšného řešení konfliktů mezi etniky při zachování územní celistvosti a reformování státních struktur; zdůrazňuje však, že k dosažení plného smíření stran a vytvoření základu pro konsolidaci nestranných a mezietnických demokratických institucí je zapotřebí dalšího a ještě intenzivnějšího úsilí;

28.

oceňuje proslov předsedy vlády ze dne 5. září 2011, v němž vítal multikulturalismus jako sociální a politický model této země, zdůraznil, že je nezbytné provádět rámcovou dohodu z Ochridu a stanovil cíl „integrace bez asimilace“; podporuje závazky přijaté do druhého desetiletí provádění rámcové dohody z Ochridu;

29.

bere na vědomí nedávné přijetí několika právních předpisů, zejména změny zákona o jazycích a používání symbolů; vyzývá k aktivní podpoře výborů pro vztahy mezi komunitami ve všech lokalitách;

30.

se znepokojením si všímá, že se v současné diskusi používají historické argumenty, včetně „antikvizace“, která přináší riziko zvýšení napětí ve vztazích se sousedními státy a vytváří nové vnitřní rozdělení;

31.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit odpovídající přípravu a funkční organizaci sčítání lidu v souladu s právními předpisy a normami Eurostatu; vyzývá vládu, aby předložila důvěryhodný plán na provedení tohoto procesu; chápe význam 20% hranice pro dosažení některých práv vyplývajících z rámcové dohody z Ochridu, zdůrazňuje však, že žádnou diskriminaci albánské nebo kterékoli jiné menšinové etnické komunity nelze nikdy zdůvodňovat jejím podílem na počtu obyvatel;

32.

vyzývá k výrazně většímu úsilí o to, aby děti z různých etnických skupin nebyly ve vzdělávacím systému oddělovány a aby bylo současně podporováno právo všech na vzdělání v mateřském jazyce; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité vytvořit nové učebnice v zájmu zlepšení vzájemného porozumění a ukončit škodlivou praxi rozdělování žáků podle etnického hlediska, která na některých školách stále existuje; s ohledem na zásadní význam vzdělávání pro tuto zemi vyzývá k větší podpoře této oblasti z nástroje pro předvstupní pomoc pod podmínkou, že bude účinně řešena segregace ve vzdělávání;

33.

podporuje rozhodné kroky směrem k politické decentralizaci v zemi, která je podle vlády „hlavním pilířem“ rámcové dohody z Ochridu a je zároveň v zájmu řádné veřejné správy; vítá schválení akčních plánů k dosažení tohoto cíle;

34.

podporuje doporučení Komise, aby byla procesu decentralizace poskytnuta výraznější podpora; vyzývá k významné změně poměru mezi ústředním rozpočtem a místními rozpočty na podporu tohoto procesu; zdůrazňuje význam transparentnosti, objektivnosti a nestrannosti při udělování grantů obcím; vyjadřuje obavy, že některé obce budou mít finanční problémy z důvodu chybějících kapacit v oblasti finanční správy, a naléhavě vyzývá vládu, aby jim případně s podporou Komise poskytla dostatečnou technickou pomoc;

35.

oceňuje úspěšný program spolupráce mezi obcemi za asistence Rozvojového programu OSN a vyzývá EU, aby toto opatření více podporovala;

36.

je hluboce znepokojen nedávným vývojem ve sdělovacích prostředcích a skutečností, že vlastnictví sdělovacích prostředků zůstává neprůhledné a značně koncentrované; naléhavě vyzývá tuto zemi, aby rozhodně usilovala o svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků a vedla informovanou a pluralistickou diskusi o reformních otázkách uvedených v samotné zprávě o pokroku; vítá pozvání zástupkyně OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků, aby se zúčastnila nově zavedeného kulatého stolu o svobodě sdělovacích prostředků, a souhlasí s jejím prohlášením, že všechny sdělovací prostředky musí splňovat právní a finanční předpisy pro své podnikání a že není možné, aby se právní systém přednostně zaměřoval na sdělovací prostředky, které jsou kritické vůči některé straně; naléhavě žádá orgány, aby v zemi zajistily dodržování zásad právního státu a svobodu sdělovacích prostředků, a zabezpečily tak, že hodnocení Komise bude pozitivní i v budoucnosti;

37.

vyzývá ke spravedlivému a transparentnímu rozdělení vládních výdajů na propagaci mezi všechny národní televizní stanice, a to bez ohledu na obsah jejich vysílání nebo jejich politickou náklonnost; souhlasí s doporučením Komise, aby byla přijata opatření zajišťující, že státní televizní stanice bude plnit cíle a hrát nestrannou úlohu veřejnoprávní televize; vyzývá orgány, aby přijaly změny nezbytné k harmonizaci vysílacího zákona s právními předpisy EU;

38.

vyzývá k tomu, aby proti novinářům přestala být z politických důvodů zneužívána obvinění z pomluvy; vítá nedávnou informaci vlády, že z trestního zákoníku má být odstraněn zákon o pomluvě a že probíhající soudní řízení proti novinářům budou zastavena; zdůrazňuje, že svoboda sdělovacích prostředků je základem demokracie a je nezbytným předpokladem pro každou zemi, jež usiluje o členství v EU; sdílí názor, že sdělovací prostředky by měly vytvořit a uplatňovat vysoké profesní standardy pro novináře a dodržovat pravidla novinářské etiky; vyzývá orgány, aby vypracovaly protikartelové právní předpisy v oblasti sdělovacích prostředků i opatření k předcházení politickému vlivu v oblasti sdělovacích prostředků;

39.

vítá skutečnost, že svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je obvykle dodržována; vybízí vládu, aby neustávala ve svém úsilí o posílení protidiskriminačních politik, zdůrazňuje význam prevence diskriminace na základě etnických důvodů, včetně diskriminace občanů, kteří se otevřeně hlásí ke své bulharské identitě a/nebo etnickému původu;

40.

vítá zřízení protidiskriminační komise v tomto roce a vyzývá k tomu, aby agentura Evropské unie pro lidská práva a síť evropských nezávislých protidiskriminačních agentur Equinet její činnost plně podporovaly a spolupracovaly s ní; vítá skutečnost, že tato komise zahájila vyšetřování tří stížností na údajnou diskriminaci z důvodu sexuální orientace, kterou předložila koalice pro sexuální a zdravotní práva;

41.

vyzývá k posílení protidiskriminačních politik a k jejich účinnému provádění i k vynaložení více úsilí na ochranu práv žen a dětí, jakož i zdravotně postižených osob; vítá aktivní a účinnou úlohu parlamentního klubu žen, je však znepokojen stále nedostatečným zapojením žen do politického života na místní úrovni a domnívá se, že by měly být posíleny a prováděny vzdělávací programy zaměřené na zapojení žen do občanského a politického života; vyzývá k dalším snahám o to, aby zdravotně postižení lidé nebyli umísťováni do ústavů; vítá parlamentní ratifikaci úmluvy OSN o právech zdravotně postižených osob, k níž došlo dne 7. prosince 2011;

42.

je znepokojen skutečností, že bylo dosaženo jen omezeného pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů a práv žen; vybízí vládu, aby z rovnosti žen a mužů učinila politickou prioritu a aby více podporovala činnosti a iniciativy zaměřené na boj proti diskriminačním zvykům, tradicím a ustáleným představám, které ohrožují základní práva žen;

43.

opakovaně žádá, aby došlo ke změně zákona o předcházení diskriminaci a ochraně před ní tak, aby zakazoval diskriminaci ze všech důvodů uvedených v článku 13 Smlouvy o fungování Evropské unie, a zdůrazňuje, že se jedná o předpoklad pro vstup do EU; vyjadřuje obavu ohledně univerzitních a školních učebnic, které popisují homosexualitu jako nemoc, a vyzývá k jejich okamžité úpravě; vyzývá Komisi, aby vypracovala programy na budování kapacit zaměřené na posílení občanské společnosti, včetně komunity LGBT;

44.

vítá skutečnost, že tato země v současnosti předsedá iniciativě „Desetiletí začleňování Romů“, a doufá, že to povede k dalším pokrokům při začleňování Romů do politického, sociálního a hospodářského života; vítá pokrok při začleňování Romů do vzdělávacího systému a jejich zvyšující se počet na středních a vysokých školách i větší zastoupení Romů ve státní správě; upozorňuje však na závěry Komise, že je nezbytné další úsilí k vybudování důvěry, zejména v oblasti vzdělávání, kultury a jazyka; opakuje, že je znepokojen velmi složitými životními podmínkami, s nimiž se komunita Romů potýká, a skutečností, že i nadále čelí diskriminaci v přístupu ke vzdělávání, na trh práce, ke zdravotním a sociálním službám; upozorňuje na zvláště složitou situaci romských žen a dětí, které žijí pod hranicí chudoby, a vyzývá orgány, aby okamžitě přijaly opatření k řešení této situace;