3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/1

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/2

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/2

1)

Lze při použití práva Evropské unie na procesní systém, ve kterém jsou sice obecné soudy rozhodující ve věci samé povinny zkoumat i protiústavnost zákonů, je jim však zakázáno je obecně rušit, což bylo vyhrazeno zvláště organizovanému ústavnímu soudu, dovodit ze, zásady rovnocennosti‘ evropského práva, že se obecné soudy v případě, že zákon porušuje článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), musí během řízení obrátit i na ústavní soud se žádostí o obecné zrušení zákona a nemohou zákon v konkrétním případě pouze nepoužít?

2)

Má být článek 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání procesnímu ustanovení, podle kterého soud, který nemá mezinárodní příslušnost, ustanoví účastníkovi řízení, jehož pobyt nelze zjistit, opatrovníka pro případ nepřítomnosti a tento opatrovník může následně tím, že se, dostaví k jednání‘, závazně založit mezinárodní příslušnost tohoto soudu?

3)

Má být článek 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen, nařízení č. 44/2001) „vykládán tak, že dostavení se žalovaného k jednání“ ve smyslu tohoto ustanovení je dáno pouze tehdy, pokud sám žalovaný nebo jím zmocněný právní zástupce učiní příslušný procesní úkon nebo to platí bez omezení i u opatrovníka pro případ nepřítomnosti ustanoveného podle práva příslušného členského státu?

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/2

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/3

1)

Je třeba směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících klauzulích (1) a zásady práva Společenství prosazující ochranu spotřebitele a smluvní rovnováhu vykládat tak, že brání španělské právní úpravě zástavního práva k nemovitostem, která sice stanoví, že zástavní věřitel může požádat, aby bylo navýšeno zajištění, pokud se odhadní cena nemovitosti zatížené hypotékou sníží o 20 %, avšak nestanoví zároveň, že by v řízení o výkonu rozhodnutí týkajícím se nemovitosti zatížené hypotékou mohl na základě kontradiktorního odhadu požádat o revizi uvedené odhadní ceny spotřebitel-dlužník-povinný, přinejmenším pro účely stanovené v článku 671 LEC (2), pokud se tato cena v období od zřízení hypotéky do výkonu práv z hypotéky ve stejném nebo vyšším poměru zvýší?

2)

Je třeba směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících klauzulích a zásady práva Společenství prosazující ochranu spotřebitele a smluvní rovnováhu vykládat tak, že brání španělskému procesnímu režimu výkonu rozhodnutí týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, podle něhož může být věřiteli-oprávněnému udělen příklep nemovitosti zatížené hypotékou za 50 % (nyní za 60 %) její odhadní ceny, což vede k bezdůvodné penalizaci spotřebitele-dlužníka-povinného odpovídající 50 % (nyní 40 %) výše uvedené odhadní ceny?

3)

Je třeba směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících klauzulích a zásady práva Společenství prosazující ochranu spotřebitele a smluvní rovnováhu vykládat tak, že v případě, kdy věřitel-oprávněný, jemuž byl udělen příklep nemovitosti zatížené hypotékou za 50 % (nyní za 60 %) její odhadní ceny, požádá o pokračování ve výkonu rozhodnutí, dokud nezíská zbývající částku k pokrytí plné výše pohledávky, přestože odhadní cena nebo skutečná hodnota majetku, k němuž mu byl udělen příklep, překračuje celkovou výši pohledávky, dochází ke zneužití práva a k bezdůvodnému obohacení, přestože je takové jednání věřitele-oprávněného v souladu s vnitrostátním procesním právem?

4)

Je třeba směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících klauzulích a zásady práva Společenství prosazující ochranu spotřebitele a smluvní rovnováhu vykládat tak, že pokud byl udělen příklep nemovitosti zatížené hypotékou, jejíž odhadní cena nebo skutečná cena překračuje celkovou výši úvěru zajištěného hypotékou, je namísto článků 579 a 671 LEC použitelný článek 570 LEC, a v důsledku toho je nutné mít za to, že věřitel-oprávněný získal svou pohledávku zpět v plné výši?

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/3

—

zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie (čtvrtého senátu) ze dne 13. března 2013, Inglewood a další v. Parlament (spojené věci T-229/11 a T-276/11);

—

rozhodl o protiprávnosti rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu, kterým byl věk pro odchod do důchodu zvýšen z 60 na 63 let a byly zrušeny speciální způsoby získání důchodu buď ve formě předčasného důchodu, nebo zčásti ve formě jednorázové částky;

—

zrušil napadená rozhodnutí;

—

uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení v obou stupních.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/4

1)

Jsou soudy členského státu, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízení na majetek dlužnice, příslušné rozhodovat o žalobě podané insolvenčním správcem proti jednateli dlužnice na úhradu plateb, které byly poskytnuty poté, co se tato společnost stala platebně neschopnou, anebo poté, co bylo konstatováno její předlužení?

2)

Je soud členského státu, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízení na majetek dlužnice, příslušný rozhodovat o žalobě podané insolvenčním správcem proti jednateli dlužnice na úhradu plateb, které byly poskytnuty poté, co se tato společnost stala platebně neschopnou, anebo poté, co bylo konstatováno její předlužení, pokud tento jednatel nemá své bydliště v jiném členském státě Evropské unie, nýbrž ve smluvním státě Luganské úmluvy II?

3)

Vztahuje se na žalobu uvedenou v bodě 1 čl. 3 odst. 1 nařízení o úpadkovém řízení?

4)

V případě, že se čl. 3 odst. 1 nařízení o úpadkovém řízení nevztahuje na žalobu uvedenou v bodě 1, anebo v případě, že se příslušnost soudu v tomto ohledu nevztahuje na jednatele s bydlištěm ve smluvním státě Luganské úmluvy II:

Jedná se o konkurzní věc ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. b) Luganské úmluvy II?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku:

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/5

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/5

1)

Musí se pojem „budování nadzemního vedení elektrické energie o napětí 220 kV a vyšším a o délce nad 15 kilometrů“, který je uveden v bodě 20 přílohy I směrnice 85/337 (1) ve znění směrnice 97/11 (2), vykládat tak, že jediným elektrickým zařízením, na které se vztahuje, je vedení odpovídající oběma výše uvedeným prahovým hodnotám?

2)

Musí se pojem „(…); nadzemní vedení elektrické energie“, který je uveden v bodě 3 písm. b) přílohy II směrnice 85/337 ve znění směrnice 97/11, vykládat tak, že jediným elektrickým zařízením pro přenos elektrické energie, na které se vztahuje, je vedení?

V případě záporné odpovědi:

3)

Musí se pojem „(…) nadzemní vedení elektrické energie“, který je uveden v bodě 3 písm. b) přílohy II směrnice 85/337, vykládat tak, že zahrnuje rozvodny elektrické energie?

4)

Musí se pojem „(…) nadzemní vedení elektrické energie“, který je uveden v bodě 3 písm. b) přílohy II směrnice 85/337, vykládat tak, že zahrnuje rozvodny elektrické energie, přestože jsou budovány či rozšiřovány na základě záměru, který nezahrnuje budování vedení?

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/6

1)

Je třeba za občanskou nebo obchodní věc ve smyslu nařízení (1) považovat spor, v němž je požadována náhrada škody a určení protiprávnosti jednání žalovaných spočívajícího v protiprávní dohodě a ve zneužití dominantního postavení, které je založeno na použití obecně závazných normativních aktů jiného členského státu, s ohledem na to, že protiprávní dohody jsou neplatné od okamžiku jejich uzavření a že naproti tomu vydání předpisu je aktem státu v oblasti veřejného práva (acta iure imperii), na který se použijí pravidla mezinárodního práva veřejného týkající se soudní imunity státu vůči soudům jiných států?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku (věc je občanskou nebo obchodní věcí ve smyslu nařízení), je třeba mít za to, že řízení o náhradu škody je sporem, jehož předmětem je platnost usnesení orgánů společností ve smyslu čl. 22 odst. 2 nařízení, což umožňuje neuznat rozhodnutí podle čl. 35 odst. 1 nařízení?

3)

Jestliže předmět žaloby v řízení o náhradu škody spadá do oblasti působnosti čl. 22 odst. 2 nařízení (výlučná příslušnost), je soud státu, v němž je navrhováno uznání, povinen ověřit, že jsou splněny podmínky vyjmenované v čl. 35 odst. 1 nařízení v souvislosti s uznáním rozhodnutí, jímž bylo nařízeno zajišťovací předběžné opatření?

4)

Lze ustanovení o veřejném pořádku obsažené v čl. 34 odst. 1 nařízení vykládat v tom smyslu, že uznání rozhodnutí, jímž bylo nařízeno zajišťovací předběžné opatření, je v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, jestliže, zaprvé, hlavním důvodem pro nařízení zajišťovacího předběžného opatření je značná výše požadované částky, aniž byl proveden opodstatněný a odůvodněný výpočet, a zadruhé, uznáním a výkonem uvedeného rozhodnutí lze způsobit žalovaným škodu, kterou žalobkyně, společnost, na niž byl prohlášen konkurs, nebude moci v případě, že bude žaloba v řízení o náhradu škody zamítnuta, nahradit, což by se mohlo dotknout hospodářských zájmů státu, v němž je navrhováno uznání, a ohrozit tak bezpečnost státu, vzhledem k tomu, že Lotyšská republika je majitelem 100 % akcií společnosti Lidosta Rīga a 52,6 % akcií společnosti AS Air Baltic Corporation?

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/7

a)

protiplněním (cenou) za dodání zboží sjednaným mezi stranami, sníženým o sazbu DPH nebo

b)

protiplněním (cenou) za dodání zboží sjednaným mezi stranami?

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/7

a)

protiplněním (cenou) za dodání zboží sjednaným mezi stranami, sníženým o sazbu DPH nebo

b)

protiplněním (cenou) za dodání zboží sjednaným mezi stranami?

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/7

—

zrušit rozhodnutí Rady 2013/129/EU ze dne 7. března 2013 o podrobení 4-metamfetaminu kontrolním opatřením (1),

—

zachovat účinky rozhodnutí Rady 2013/129/EU až do okamžiku, kdy bude nahrazeno novým, řádně přijatým aktem,

—

uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/8

—

určil, že Polská republika tím, že nevydala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení slučitelnosti se směrnicí, a každopádně je neoznámila Komisi, porušila své povinnosti plynoucí z čl. 27 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (1);

—

uložil Polské republice podle čl. 260 odst. 3 SFEU kvůli porušení povinnosti sdělení opatření k provedení směrnice 2009/28/ES placení denního penále ve výši 133 228,80 eur ode dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci;

—

uložil Polské republice náhradu nákladů řízení.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/8

—

určit, že Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k provedení směrnice Komise 2010/61/EU ze dne 2. září 2010, kterou se přílohy směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES o pozemní přepravě nebezpečných věcí poprvé přizpůsobují vědeckému a technickému pokroku (1), nebo je každopádně nesdělilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 2 odst. 1 uvedené směrnice;

—

uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/9

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/9

a)

„provozovnou“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 se rozumí pobočka dlužníka, vůči němuž bylo zahájeno hlavní řízení, a brání tomu, aby v souvislosti se současně probíhající likvidací několika společností téže skupiny mohlo být vůči těmto společnostem zahájeno vedlejší řízení v členském státě, v němž mají zapsané sídlo, z důvodu, že mají samostatnou právní subjektivitu?

b)

osoba či orgán oprávněný podat návrh na zahájení vedlejšího řízení musí mít bydliště či zapsané sídlo na území soudu členského státu, kde je podáván návrh na zahájení toto řízení, nebo jsou k tomu oprávněni všichni státní příslušníci Unie, prokážou-li existenci právní vazby na předmětnou provozovnu?

c)

v případě, že je hlavní insolvenční řízení likvidačním řízením, lze o zahájení vedlejšího insolvenčního řízení ve vztahu k provozovně rozhodnout pouze tehdy, jsou-li splněna kritéria vhodnosti, která posuzuje soud členského státu, k němuž byl podán návrh na zahájení vedlejšího řízení?

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/9

1)

Vztahuje se osobní působnost článku 4 nařízení č. 883/2004 (1) na osoby, které nechtějí využívat žádnou dávku s povahou sociálního zabezpečení ani rodinnou dávku ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení, ale zvláštní nepříspěvkovou peněžitou dávku ve smyslu čl. 3 odst. 3 a článku 70 nařízení?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: brání článek 4 nařízení č. 883/2004 členským státům v tom, aby pro účely zabránění nepřiměřeného využívání nepříspěvkových dávek ve smyslu článku 70 nařízení, které slouží k zajištění existence, úplně nebo částečně vyloučily občany Unie, kteří jsou odkázáni na dávky, z pobírání dávek tohoto druhu, které se vlastním občanům v takové situaci poskytují?

3)

V případě kladné odpovědi na otázky 1 a 2: brání a) článek 18 SFEU nebo b) čl. 20 odst. 2 druhá věta písm. a) SFEU ve spojení s čl. 20 odst. 2 třetí větou SFEU a čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38 (2) členským státům v tom, aby pro účely zabránění nepřiměřeného využívání nepříspěvkových dávek ve smyslu článku 70 uvedeného nařízení, které slouží k zajištění existence, úplně nebo částečně vyloučily občany Unie, kteří jsou odkázáni na dávky, z pobírání dávek tohoto druhu, které se vlastním občanům v takové situaci poskytují?

4)

V případě, že je podle odpovědí na předchozí otázky částečné vyloučení dávek sloužících k zajištění existence v souladu s unijním právem: může se poskytování nepříspěvkových dávek sloužících k zajištění existence občanům Unie, krom akutních případů nouze, omezit na poskytnutí prostředků potřebných pro návrat do země původu nebo články 1, 20 a 51 Listiny základních práv stanoví povinnost poskytnout rozsáhlejší dávky, které umožňují trvalý pobyt?

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/11

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických (Úř. věst. L 49, 22.2.2013, s. 10) v rozsahu, v němž se týká žalobců a jejich členů; a

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobci v tomto řízení.

1)

První žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že Komise jednala v rozporu se základním nařízením, jelikož se rozhodla pro celostátní clo a odmítla vyčíslit clo jednotlivě, ačkoli k tomu měla všechny potřebné informace. Žalobci v tomto ohledu poznamenávají, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení relevantních skutečností, nesprávného právního posouzení, neuvedla důvody pro svůj závěr, porušila povinnost řádné péče a porušila práva na obhajobu, jakož i zásadu právní jistoty a legitimních očekávání žalobců.

2)

Druhý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že Komise neupravila vývozní ceny v rámci výpočtu dumpingového rozpětí, jelikož vývozní ceny za směsi dotčených výrobců směsí nezaokrouhlila nahoru, čímž se dopustila zjevně nesprávného posouzení relevantních skutečností a nesprávného právního posouzení.

3)

Třetí žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení relevantních skutečností a porušila základní nařízení a zásadu zákazu diskriminace tím, že nadhodnotila objem dovozu bioethanolu z USA a že s těmito dovozy nezacházela stejně jako s dovozy téhož výrobku ze třetích zemí.

4)

Čtvrtý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila základní nařízení při výpočtech rozpětí újmy.

5)

Pátý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila základní nařízení, když pro účely vymezení podstatné újmy vycházela z unijního výrobního odvětví, které podobný výrobek nevyrábí, a výrobní odvětví vymezila před tím, než vymezila výrobek.

6)

Šestý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že napadené nařízení je vadné v důsledku zjevně nesprávného posouzení a právního posouzení, poněvadž podstatná újma, kterou upravuje, je vymezena na základě dat týkajících se nereprezentativního vzorku unijních výrobců.

7)

Sedmý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že i v případě dalších příčin podstatné újmy existuje příčinná souvislost mezi dotčenými dovozy a údajnou újmou vzniklou unijnímu výrobnímu odvětví.

8)

Osmý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Rada dopustila nesprávného právního posouzení a porušila zásadu proporcionality, když přijala dumpingové opatření, které nebylo nezbytné.

9)

Devátý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a porušila zásadu řádné správy a zákazu diskriminace závěrem, že její šetření bioetanolu pocházejícího z USA vycházelo z příslušné stížnosti, ačkoli tato stížnost nesplňovala požadavky stanovené základním nařízením.

10)

Desátý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že Komise opakovaně porušila právo na obhajobu žalobců a neuvedla důvody pro přijetí sporného nařízení vzhledem k tomu, že mezi konečnými informacemi, z nichž vycházelo, chybí podstatné skutečnosti a závěry pro přijetí konečných opatření. Komise rovněž změnila dobu platnosti opatření, aniž uvedla důvody, a žalobcům včas nezpřístupnila nedůvěrnou část spisu ani jim nedala dostatečnou lhůtu na vyjádření se ke konečným informacím.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/12

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických (Úř. věst. L 49, 22.2.2013, s. 10) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně; a

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v tomto řízení.

1)

První žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že Komise jednala v rozporu se základním nařízením, jelikož se rozhodla pro celostátní clo a odmítla vyčíslit clo jednotlivě, ačkoli k tomu měla všechny potřebné informace. Žalobkyně v tomto ohledu poznamenává, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení relevantních skutečností, nesprávného právního posouzení, neuvedla důvody pro svůj závěr, porušila povinnost řádné péče a porušila práva na obhajobu, jakož i zásadu právní jistoty a legitimních očekávání žalobců.

2)

Druhý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že Komise neupravila vývozní ceny v rámci výpočtu dumpingového rozpětí, jelikož vývozní ceny za směsi dotčených výrobců směsí nezaokrouhlila nahoru, čímž se dopustila zjevně nesprávného posouzení relevantních skutečností a nesprávného právního posouzení.

3)

Třetí žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení relevantních skutečností a porušila základní nařízení a zásadu zákazu diskriminace tím, že nadhodnotila objem dovozu bioethanolu z USA a že s těmito dovozy nezacházela stejně jako s dovozy téhož výrobku ze třetích zemí.

4)

Čtvrtý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila základní nařízení při výpočtech rozpětí újmy.

5)

Pátý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila základní nařízení, když pro účely vymezení podstatné újmy vycházela z unijního výrobního odvětví, které podobný výrobek nevyrábí, a výrobní odvětví vymezila před tím, než vymezila výrobek.

6)

Šestý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že napadené nařízení je vadné v důsledku zjevně nesprávného posouzení a právního posouzení, poněvadž podstatná újma, kterou upravuje, je vymezena na základě dat týkajících se nereprezentativního vzorku unijních výrobců.

7)

Sedmý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že i v případě dalších příčin podstatné újmy existuje příčinná souvislost mezi dotčenými dovozy a údajnou újmou vzniklou unijnímu výrobnímu odvětví.

8)

Osmý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Rada dopustila nesprávného právního posouzení a porušila zásadu proporcionality, když přijala dumpingové opatření, které nebylo nezbytné.

9)

Devátý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a porušila zásadu řádné správy a zákazu diskriminace závěrem, že její šetření bioetanolu pocházejícího z USA vycházelo z příslušné stížnosti, ačkoli tato stížnost nesplňovala požadavky stanovené základním nařízením.

10)

Desátý žalobní důvod se zakládá na tvrzení, že Komise opakovaně porušila právo žalobkyně na obhajobu a neuvedla důvody pro přijetí sporného nařízení vzhledem k tomu, že mezi konečnými informacemi, z nichž vycházelo, chybí podstatné skutečnosti a závěry pro přijetí konečných opatření. Komise rovněž změnila dobu platnosti opatření, aniž uvedla důvody, a žalobkyni včas nezpřístupnila nedůvěrnou část spisu a ani jí nedala dostatečnou lhůtu na vyjádření se ke konečným informacím.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/13

—

uložil žalovaným náhradu škody ve výši 958 920,00 EUR z důvodu, že podmínky vyžadované podle Memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013 mezi Kyprem a žalovanými obsahují v bodech 1.23 až 1.27 požadavky, které jsou zjevně v rozporu s normami vyšší síly stanovícími ochranu jednotlivce, konkrétně s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

—

prohlásil příslušné podmínky za neplatné a nařídil, aby byly na základě článku 19 smlouvy, kterou se zřizuje Evropský mechanismus stability (dále jen „Smlouva o EMS“) bezodkladně přehodnoceny nástroje finanční pomoci podle článků 14 až 18 této smlouvy za účelem provedení změn s cílem vyhovět rozsudku Tribunálu; a

—

v rozsahu, v němž náhrada podle prvního bodu návrhových žádání neodráží skutečnost, že příslušné podmínky budou zrušeny, uložil náhradu škody za porušení článku 263 SFEU.

1)

První žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že příslušné podmínky Memoranda o porozumění obsahují požadavky, které jsou ve „zjevném rozporu s normou vyšší síly, která stanoví ochranu jednotlivce“ (1), neboť:

2)

Druhý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že níže uvedená porušení byla natolik intenzivní, že se jednalo o závažné porušení normy vyšší právní síly, neboť:

3)

Třetí žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že zabavení vkladů žalobkyně nebylo nezbytné ani přiměřené.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že žalované v důsledku způsobily, že byla žalobkyně zbavena svých bankovních vkladů, jelikož bankovní vklady žalobkyně by byly chráněny na základě jejích práv podle Listiny a Protokolu nebýt zjevného porušení, takže ztráta žalobkyně byla dostatečně přímá a předvídatelná.

5)

Pátý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že v případě odůvodněnosti výše uvedených tvrzení musí být příslušné podmínky prohlášeny za neplatné nehledě na to, že jejich adresátem byl Kypr, poněvadž se žalobkyně přímo a osobně dotýkají vzhledem k tomu, že příslušné podmínky a způsob jejich provedení odporují Smlouvě a právním normám, které se týkají jejich provádění, a/nebo představují zneužití pravomoci v rozsahu, v němž bude rozhodnuto, že zabavení bankovních vkladů žalobkyně podrývá právní stát v rozporu s čl. 6 odst. 1 SFEU.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/14

—

uložil žalovaným náhradu škody ve výši 1 999 121,60 EUR z důvodu, že podmínky vyžadované podle Memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013 mezi Kyprem a žalovanými obsahují v bodech 1.23 až 1.27 požadavky, které jsou zjevně v rozporu s normami vyšší síly stanovícími ochranu jednotlivce, konkrétně s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

—

prohlásil příslušné podmínky za neplatné a nařídil, aby byly na základě článku 19 smlouvy, kterou se zřizuje Evropský mechanismus stability (dále jen „Smlouva o EMS“) bezodkladně přehodnoceny nástroje finanční pomoci podle článků 14 až 18 této smlouvy za účelem provedení změn s cílem vyhovět rozsudku Tribunálu; a

—

v rozsahu, v němž náhrada podle prvního bodu návrhových žádání neodráží skutečnost, že příslušné podmínky budou zrušeny, uložil náhradu škody za porušení článku 263 SFEU.

1)

První žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že příslušné podmínky Memoranda o porozumění obsahují požadavky, které jsou ve „zjevném rozporu s normou vyšší síly, která stanoví ochranu jednotlivce“ (1), neboť:

2)

Druhý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že níže uvedená porušení byla natolik intenzivní, že se jednalo o závažné porušení normy vyšší právní síly, neboť:

3)

Třetí žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že zabavení vkladů žalobkyně nebylo nezbytné ani přiměřené.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že žalované v důsledku způsobily, že byla žalobkyně zbavena svých bankovních vkladů, jelikož bankovní vklady žalobkyně by byly chráněny na základě jejích práv podle Listiny a Protokolu nebýt zjevného porušení, takže ztráta žalobkyně byla dostatečně přímá a předvídatelná.

5)

Pátý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že v případě odůvodněnosti výše uvedených tvrzení musí být příslušné podmínky prohlášeny za neplatné nehledě na to, že jejich adresátem byl Kypr, poněvadž se žalobkyně přímo a osobně dotýkají vzhledem k tomu, že příslušné podmínky a způsob jejich provedení odporují Smlouvě a právním normám, které se týkají jejich provádění, a/nebo představují zneužití pravomoci v rozsahu, v němž bude rozhodnuto, že zabavení bankovních vkladů žalobkyně podrývá právní stát v rozporu s čl. 6 odst. 1 SFEU.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/15

—

uložil žalovaným náhradu škody ve výši 347 520,68 GBP z důvodu, že podmínky vyžadované podle Memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013 mezi Kyprem a žalovanými obsahují v bodech 1.23 až 1.27 požadavky, které jsou zjevně v rozporu s normami vyšší síly stanovícími ochranu jednotlivce, konkrétně s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

—

prohlásil relevantní podmínky za neplatné a nařídil, aby byly na základě článku 19 smlouvy, kterou se zřizuje Evropský mechanismus stability (dále jen „Smlouva o ESM“), bezodkladně přehodnoceny nástroje finanční pomoci podle článků 14 až 18 této smlouvy za účelem provedení změn s cílem vyhovět rozsudku Tribunálu; a

—

v rozsahu, v němž náhrada podle prvního bodu návrhových žádání neodráží skutečnost, že relevantní podmínky budou zrušeny, uložil náhradu škody za porušení článku 263 SFEU.

1)

První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že relevantní podmínky Memoranda o porozumění obsahují požadavky, které jsou ve „zjevném rozporu s normou vyšší síly, která stanoví ochranu jednotlivce“ (1), neboť:

2)

Druhý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že níže uvedená porušení byla natolik intenzivní, že se jednalo o závažné porušení normy vyšší právní síly, neboť:

3)

Třetí žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že zabavení vkladů žalobců nebylo nezbytné ani přiměřené.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že žalované ve výsledku způsobily, že žalobci byli zbaveni svých bankovních vkladů, jelikož nebýt zjevného porušení bankovní vklady žalobců by byly chráněny na základě jejich práv podle Listiny a Protokolu, takže ztráta žalobců byla dostatečně přímá a předvídatelná.

5)

Pátý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že v případě odůvodněnosti výše uvedených tvrzení musí být příslušné podmínky prohlášeny za neplatné nehledě na to, že jejich adresátem byl Kypr, poněvadž se žalobců přímo a osobně dotýkají vzhledem k tomu, že příslušné podmínky a způsob jejich provedení odporují Smlouvě a právním normám, které se týkají jejich provádění, nebo představují zneužití pravomoci v rozsahu, v němž bude rozhodnuto, že zabavení bankovních vkladů žalobců podrývá právní stát v rozporu s čl. 6 odst. 1 SFEU.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/17

—

uložil žalovaným náhradu škody ve výši 1 552 110,64 EUR z důvodu, že podmínky vyžadované podle Memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013 mezi Kyprem a žalovanými obsahují v bodech 1.23 až 1.27 požadavky, které jsou zjevně v rozporu s normami vyšší síly stanovícími ochranu jednotlivce, konkrétně s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

—

prohlásil příslušné podmínky za neplatné a nařídil, aby byly na základě článku 19 smlouvy, kterou se zřizuje Evropský mechanismus stability (dále jen „Smlouva o EMS“) bezodkladně přehodnoceny nástroje finanční pomoci podle článků 14 až 18 této smlouvy za účelem provedení změn s cílem vyhovět rozsudku Tribunálu; a

—

v rozsahu, v němž náhrada podle prvního bodu návrhových žádání neodráží skutečnost, že příslušné podmínky budou zrušeny, uložil náhradu škody za porušení článku 263 SFEU.

1)

První žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že příslušné podmínky Memoranda o porozumění obsahují požadavky, které jsou ve „zjevném rozporu s normou vyšší síly, která stanoví ochranu jednotlivce“ (1), neboť:

2)

Druhý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že níže uvedená porušení byla natolik intenzivní, že se jednalo o závažné porušení normy vyšší právní síly, neboť:

3)

Třetí žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že zabavení vkladů žalobců nebylo nezbytné ani přiměřené.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že žalované v důsledku způsobily, že byli žalobci zbaveni svých bankovních vkladů, jelikož bankovní vklady žalobců by byly chráněny na základě jejich práv podle Listiny a Protokolu nebýt zjevného porušení, takže ztráta žalobců byla dostatečně přímá a předvídatelná.

5)

Pátý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že v případě odůvodněnosti výše uvedených tvrzení musí být příslušné podmínky prohlášeny za neplatné nehledě na to, že jejich adresátem byl Kypr, poněvadž se žalobců přímo a osobně dotýkají vzhledem k tomu, že příslušné podmínky a způsob jejich provedení odporují Smlouvě a právním normám, které se týkají jejich provádění, a/nebo představují zneužití pravomoci v rozsahu, v němž bude rozhodnuto, že zabavení bankovních vkladů žalobců podrývá právní stát v rozporu s čl. 6 odst. 1 SFEU.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/18

—

uložil žalovaným náhradu škody ve výši 1 583 479 eur z důvodu, že podmínky vyžadované podle Memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013 mezi Kyprem a žalovanými obsahují v bodech 1.23 až 1.27 požadavky, které jsou zjevně v rozporu s normami vyšší právní síly stanovícími ochranu jednotlivce, konkrétně s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

—

prohlásil příslušné podmínky za neplatné a nařídil, aby byly na základě článku 19 Smlouvy, kterou se zřizuje Evropský mechanismus stability (dále jen „Smlouva o EMS“) bezodkladně přehodnoceny nástroje finanční pomoci podle článků 14 až 18 této smlouvy za účelem provedení změn s cílem vyhovět rozsudku Tribunálu; a

—

v rozsahu, v němž náhrada podle prvního bodu návrhových žádání neodráží skutečnost, že příslušné podmínky budou zrušeny, uložil náhradu škody za porušení článku 263 SFEU.

1)

První žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že příslušné podmínky Memoranda o porozumění obsahují požadavky, které jsou ve „zjevném rozporu s normou vyšší právní síly, která stanoví ochranu jednotlivce“ (1), neboť:

2)

Druhý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že níže uvedená porušení byla natolik rozsáhlá, že se jednalo o závažné porušení normy vyšší právní síly, neboť:

3)

Třetí žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že zabavení vkladů žalobců nebylo nezbytné ani přiměřené.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že žalované v důsledku způsobily, že žalobci byli zbaveni svých bankovních vkladů, jelikož bankovní vklady žalobců by byly chráněny na základě jejich práv podle Listiny a Protokolu nebýt zjevného porušení, takže ztráta žalobců byla dostatečně přímá a předvídatelná.

5)

Pátý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že v případě odůvodněnosti výše uvedených tvrzení musí být příslušné podmínky prohlášeny za neplatné bez ohledu na to, že jejich adresátem byl Kypr, poněvadž se žalobců přímo a osobně dotýkají vzhledem k tomu, že příslušné podmínky a způsob jejich provedení odporují Smlouvě a právním normám, které se týkají jejího provádění, a/nebo představují zneužití pravomoci v rozsahu, v němž bude rozhodnuto, že zabavení bankovních vkladů žalobců podrývá právní stát v rozporu s čl. 6 odst. 1 SEU.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/19

—

uložil povinnost nahradit škodu ve výši 278 925,79 euro z důvodu, že podmínky vyžadované podle memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013 mezi Kyprem a žalovanými v bodech 1.23 až 1.27 obsahují požadavky, které jsou ve zjevném rozporu s normami vyšší právní síly na ochranu jednotlivců, konkrétně s článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech,

—

prohlásil, že relevantní podmínky jsou neplatné, a nařídil okamžité přehodnocení nástrojů finanční pomoci podle článků 14 až 18 Smlouvy, kterou se zřizuje Evropský mechanismus pro stabilitu (dále jen „Smlouva EMS“), na základě jejího článku 19, aby došlo ke změnám ve smyslu rozsudku tohoto soudu,

—

v rozsahu, v němž náhrada podle první části návrhu neodpovídá skutečnosti, že relevantní podmínky budou zrušené, uložil povinnost nahradit škodu za porušení článku 263 SFEU.

1)

První žalobní důvod vychází z toho, že relevantní podmínky v memorandu o porozumění obsahují požadavky, které jsou „ve zjevném rozporu s normami vyšší právní síly na ochranu jednotlivců“ (1), když:

2)

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že popsaná porušení práva byla natolik intenzivní, že představují zjevné porušení norem vyšší právní síly, když:

3)

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že zbavení žalobce vkladů nebylo nezbytné nebo přiměřené.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že žalované v konečném důsledku způsobily, že žalobce byl zbaven svých bankovních vkladů, protože pokud by nedošlo ke zjevnému porušení, bankovní vklady žalobce by byly chráněny na základě jeho práv podle Listiny a Protokolu, takže ztráta žalobce by byla dostatečně přímá a předvídatelná.

5)

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že pokud jsou výše uvedená tvrzení opodstatněná, relevantní podmínky musí být prohlášeny za neplatné bez ohledu na to, že byly určeny Kypru, protože žalobce je jimi přímo a bezprostředně dotčen a způsob jejich provedení porušuje Smlouvu nebo právní normy, které jí provádí a nebo byly zneužitím pravomoci, pokud se rozhodne, že zbavení žalobce jeho bankovních vkladů rozvrací právní stát v rozporu s čl. 6 odst. 1 SEU.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/21

—

zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 3. dubna 2013 ve věci R 386/2012-2 z důvodu neslučitelnosti s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství;

—

uložil OHIM náhradu nákladu řízení, včetně nákladů vzniklých v rámci řízení před odvolacím senátem.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/21

—

zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 21. března 2013 ve věci R 2608/2011-1;

—

zrušil rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 21. října 2011 č. 4891 C, které předcházelo napadenému rozhodnutí;

—

uložil OHIM náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení v rámci odvolacího řízení.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/22

—

zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 7. března 2013 (věc R 383/2012-1) v rozsahu, v němž prohlašuje ochrannou známku Společenství č. 3384625, „LLRG5“ za neplatnou z důvodu, že nebyla použita v dobré víře;

—

potvrdil rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 20. prosince 2011 ve věci 4174 C;

—

nařídil OHIM, aby nesl vlastní náklady řízení a nahradil náklady společnosti Silicium v souvislosti s těmito řízeními.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/22

—

zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 7. března 2013 ve věci R 1565/2012-1, potažmo nařídil zápis ochranné známky Společenství č. 9 548 884„ELECTROLINERA“ pro výrobky spadající do tříd 4, 37 a 39, pro které byl napadeným rozhodnutím odmítnut;

—

uložil žalovanému náhradu nákladu řízení.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/23

—

zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 26. března 2013 ve věci R 1539/2012-4;

—

uložil OHIM a další účastnici řízení před odvolacím senátem (subjektu, který podal námitku v námitkovém řízení a odpůrkyni v řízení před odvolacím senátem OHIM), aby nesli vlastní náklady řízení a uhradili náklady řízení přihlašovatele ochranné známky Společenství (žalobce).

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/23

—

zrušil články 1 a 2 rozhodnutí Evropské komise C(2013) 1870 final;

—

prohlásil, že v projednávaném případě se nepoužije nařízení (ES) č. 16/2003 (1), konkrétně jeho článek 7, protože nebyly dodrženy podstatné formální náležitosti, došlo k porušení nařízení (ES) č. 1164/94 (2), respektive, v každém případě, byly porušeny obecné právní zásady platné v právním řádu Evropské unie;

—

uložil Evropské komisi povinnost vyplatit zůstatek dlužné částky;

—

podpůrně:

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod, vycházející z protiprávnosti nařízení (ES) č. 16/2003 spočívající v nedodržení podstatných formálních náležitostí a v porušení právní normy vyšší právní síly

2)

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení ustanovení evropského práva o způsobilosti výdajů

3)

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení zásady legitimního očekávání, zásady právní jistoty a zásady vázanosti administrativy vlastními rozhodnutími

Tento výklad pocházel od zdrojů oprávněných Evropskou komisí, byl sdělen Portugalské republice i dalším členským státům a jeho obsah byl jednoznačně takový, že Portugalská republika mohla legitimně očekávat, že faktury došlé předtím a zaplacené poté, co byla Evropské komisi předložena úplná žádost, jsou způsobilé.

Prosazování výkladu, který nyní hájí Komise, zjevně porušuje zásadu právní jistoty, neboť nejde o výklad určitý ani předvídatelný a Portugalská republika musí v jeho důsledku nést značné náklady.

4)

Čtvrtý žalobní důvod, uvedený podpůrně a vycházející z porušení zásady proporcionality

Výkladové potíže představují vždy rozhodnou polehčující okolnost, kterou musí Evropská komise vždy zohlednit. S ohledem na popsané okolnosti mohou k dosažení sledovaného cíle vést i méně omezující opatření, mezi která jednoznačně patří uplatnění nižšího koeficientu či neprovedení vůbec žádné opravy.

5)

Pátý žalobní důvod, uvedený podpůrně: promlčení

Výdaje zpřed 3. června 2003 jsou již v každém případě promlčené, neboť poslední faktura je ze dne 28. února 2003, tedy tři měsíce a dva dny před dotyčným datem.

Podle nařízení (ES) č. 2988/95 (4) ze dne 18. prosince 1995 činí promlčecí doba pro zahájení stíhání čtyři roky od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/25

—

konstatoval mimosmluvní odpovědnost Evropské komise za újmu způsobenou přijetím nařízení Komise (ES) č. 530/2008 ze dne 12. června 2008, o zavedení nouzových opatření pro plavidla lovící košelkovými nevody tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři, které prohlásil Soudní dvůr za neplatné v rozsudku, který přijal dne 17. března 2011 ve věci C-221/09; a

—

v důsledku toho uložil Evropské komisi nahradit způsobené újmy;

—

uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/25

—

zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 26. března 2013 ve věci R 1072/2012-1;

—

uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/26

—

Zrušit rozhodnutí obsažené ve výplatních páskách žalobců za únor 2013, které stanoví roční úpravu platů pouze ve výši 1,8 % za rok 2013, a tudíž zrušení podobných rozhodnutí obsažených v následujících výplatních páskách;

—

uložit žalovanému, aby jako náhradu majetkové újmy zaplatil (i) zbývající část platu, která odpovídá uplatnění roční úpravy za rok 2013, tedy zvýšení o 1,8 % za období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013; (ii) zbývající část platu, která odpovídá důsledkům uplatnění roční úpravy ve výši 1,8 % za rok 2013 na částku platů, které budou zaplaceny od ledna 2014; (iii) úroky z prodlení ze zbývajících dlužných platů až do zaplacení dlužných částek, přičemž sazba úroků z prodlení, která má být použita, musí být vypočtena na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace v dotčeném období, a zvýšena o tři procentní body a (iv) náhradu škody způsobené ztrátou kupní síly;

—

uložit žalovanému, aby zaplatil každému žalobci 1 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy;

—

uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/26

—

Zrušit: a) rozhodnutí ze dne 18. prosince 2012 v rozsahu, v němž odvolací výbor na základě článku 22 služebního řádu EIB a oznámení zaměstnancům HR/P&O/2012-0103 ze dne 29. března 2013 zamítl odvolání podané žalobcem proti jeho hodnotící zprávě za rok 2011; b) hodnotící zprávu za rok 2011 v rozsahu, v němž neshrnuje jednotlivá hodnocení ve formě celkového hodnocení „Exceptional performance“ nebo „Very good performance“ a nakonec i v části, ve které nenavrhla žalobce na povýšení do funkce D, jakož i co se týče stanovení cílů na rok 2012; c) všechny související, následné a předchozí akty, a zejména povýšení, o kterých se rozhodlo na základě oznámení ředitele pro lidské zdroje z května 2012 s názvem „2011 staff appraisal exercise, award of promotions and titles“, jelikož vzhledem k rozhodnutí jeho nadřízených, které teď napadá, EIB nezohlednila žalobce pro účely „Promotions from Function E to D“;

—

zrušit nebo nepoužít pokyny ředitelství pro lidské zdroje vyhotovené ve formě oznámení RH/P&O/2011-0242, č. 709 ze dne 13. prosince 2011 s názvem „Guidelines to the 2011 annual staff appraisal exercise“ ze dne 14. prosince 2011, a to i v části, ve které stanoví, že konečné hodnocení je shrnuto dopisem bez toho, aby stanovily kritéria, která musí hodnotitel dodržovat, aby se výkon považoval za „exceptionnelle dépassant les attentes“, „très bonne“ nebo „répondant à toutes les attentes“;

—

uložit EIB náhradu z toho vyplývající nemajetkové a majetkové újmy, jakož i náhradu nákladů řízení.

3.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/27

—

zrušit rozhodnutí ze dne 8. ledna 2013 o výpočtu bonifikace nároků na důchod získaných před nástupem do služebního poměru u Komise,

—

v případě potřeby zrušit rozhodnutí o zamítnutí žalobcovy stížnosti ze dne 12. března 2013, kterou se domáhal uplatnění obecných prováděcích ustanovení a pojistně matematických sazeb platných k okamžiku podání jeho žádosti o převod nároků na důchod,

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.