30.7.2013

Úřední věstník Evropské unie

C 216/1

Sdělení Komise o použití pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. srpna 2013 („Sdělení o bankovnictví“)

(Text s významem pro EHP)

2013/C 216/01

1. ÚVOD

1.	Od počátku finanční krize přijala Komise šest sdělení („sdělení ke krizi“) (1). Stanovila podrobná kritéria pro slučitelnost státní podpory s vnitřním trhem v bankovním sektoru během finanční krize podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie.

Sdělení ke krizi tvoří ucelený rámec pro koordinaci podpory bankovního sektoru s cílem zajistit finanční stabilitu a minimalizovat narušení hospodářské soutěže mezi bankami a ve všech členských státech na jednotném trhu. Stanoví podmínky pro přístup k státní podpoře a požadavky, které je třeba zajistit, aby byla podpora shledána za slučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu zásad o státní podpoře uvedených ve Smlouvě. Pokud to bylo nutné s ohledem na vývoj krize, prostřednictvím sdělení ke krizi byla pravidelně aktualizována pravidla pro poskytování státní podpory, jimiž se řídila pomoc státu bankám. Vývoj v poslední době si vyžádal další aktualizaci sdělení ke krizi.

Právní základ

3.	Sdělení ke krizi, jakož i všechna individuální rozhodnutí o podpoře a režimech podpory, která spadají do působnosti těchto sdělení, byla přijata na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, který výjimečně povoluje podporu za účelem nápravy vážné poruchy v hospodářství některého členského státu.

Od začátku krize byly učiněny významné kroky k řešení problémů finančního odvětví. Vývoj krize si vyžádal přizpůsobení některých ustanovení rámce státní podpory, která se týkají záchrany a restrukturalizace podniků v obtížích, a současně nebyla vyloučena možnost výjimečného přístupu k významné státní podpoře. Bez ohledu na výjimečné nasazení fiskálních a měnových nástrojů, které pomohly zabránit dalšímu zhoršení krize, hospodářské oživení je stále velmi nestabilní a v celé Evropské unii nerovnoměrné. Finanční odvětví v některých členských státech čelí dalším problémům s přístupem k dlouhodobějšímu financování a s kvalitou aktiv, které jsou důsledkem hospodářské recese a opatření ke snižování dluhu ve veřejném či soukromém sektoru. Napětí na finančních trzích a riziko širších negativních efektů přelévání přetrvávají.

Přetrvávající napětí na trzích se státními dluhopisy se výrazně projevuje volatilitou na finančních trzích. Kvůli silné vzájemné propojenosti a závislosti v bankovním sektoru Unie se trh nadále obává kontaminace. Vysoká volatilita finančních trhů, nejisté ekonomické vyhlídky a výsledné přetrvávající riziko vážné poruchy v hospodářství členských států odůvodňuje zachování záchranné sítě v podobě možnosti členských států poskytnout bankovnímu sektoru podpůrná opatření v souvislosti s krizí na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

Za těchto okolností přetrvávajícího napětí na finančních trzích a s ohledem na riziko širších negativních efektů přelévání se Komise domnívá, že je třeba nadále plnit podmínky pro použití čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy na státní podporu v bankovním sektoru. Použití této výjimky však zůstává možné pouze po dobu, kdy přetrvává krizová situace, která vytváří skutečně výjimečné okolnosti, za nichž je ohrožena celková stabilita finančních trhů.

Finanční stabilita jako zastřešující cíl

V reakci na finanční krizi a podle sdělení ke krizi je finanční stabilita pro Komisi zastřešujícím cílem a mělo by se zajistit, aby státní podpora a narušení hospodářské soutěže mezi bankami a ve všech členských státech zůstaly minimální. Finanční stabilita znamená, že je třeba zabránit tomu, aby se závažné negativní efekty případného selhání některé úvěrové instituce přelévaly do zbytku bankovního systému. Je třeba též zajistit, aby bankovní systém jako celek i nadále zajišťoval přiměřený přísun úvěrů do reálné ekonomiky. Podle tohoto sdělení má finanční stabilita v chápání Komise nadále rozhodující význam při posuzování státní podpory bankovnímu sektoru. Komise při posuzování zohlední to, že krize se dostala ze stadia akutní a systémové nouze do situace, v níž v některých částech Unie panují vážnější hospodářské obtíže, čemuž odpovídá vyšší nebezpečí tříštění jednotného trhu.

Tento zastřešující cíl se odráží nejen v tom, že banky v obtížích mohou dosáhnout na státní podporu, když to je nutné pro finanční stabilitu, ale také ve způsobu, jakým jsou posuzovány plány restrukturalizace. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že finanční stabilitu nelze zajistit bez zdravého bankovního sektoru. Plány navyšování kapitálu musí být proto posuzovány v úzké spolupráci s příslušným orgánem dohledu, aby se zajistilo, že životaschopnost lze obnovit v přiměřeném časovém rámci a na pevném a trvalém základě; jinak by měla být instituce v úpadku řádným způsobem likvidována.

Při uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory na jednotlivé případy však Komise bere v úvahu makroekonomické prostředí, které ovlivňuje jak životaschopnost bank, tak potřebu reálné ekonomiky daného členského státu mít nadále přístup k úvěrům od zdravých bank. Komise bude ve svém hodnocení plánů restrukturalizace bank i nadále zohledňovat specifika jednotlivých institucí a členských států: zejména přiměřeně posoudí dlouhodobou životaschopnost bank, pokud potřeba státní podpory vyplývá z dluhové krize státu a není důsledkem přílišného riskování (2), a do svého hodnocení promítne potřebu zachovat rovné podmínky v celém jednotném trhu, zvláště s ohledem na vývoj sdílení nákladů v Unii.

10.

Pokud je třeba restrukturalizovat velkou část finančního sektoru některého členského státu, Komise se snaží zaujmout koordinovaný přístup při posuzování jednotlivých plánů restrukturalizace bank, a zajistit tak systémovou reakci. Komise zaujala tento přístup konkrétně v případě těch členských států, jichž se týkal ekonomický ozdravný program. Komise by tak měla vzít v úvahu zejména souhrnné účinky restrukturalizace jednotlivých institucí na úrovni odvětví (např. z hlediska struktury trhu) a na hospodářství jako celek, zejména pokud jde o přiměřenost poskytování úvěrů reálné ekonomice na zdravém a udržitelném základě.

11.

Komise při posuzování sdílení nákladů a opatření k omezení narušení hospodářské soutěže posuzuje proveditelnost navrhovaných opatření, včetně prodeje aktiv, a jejich dopad na strukturu trhu a překážky pro vstup na trh. Zároveň Komise musí zajistit, aby řešení navržená v konkrétním případě nebo členském státě byla v souladu s cílem předcházet velkým asymetriím mezi jednotlivými členskými státy, které by mohly dále rozmělňovat jednotný trh a způsobovat finanční nestabilitu, jež by mařila hospodářské ozdravení v Unii.

Vývoj předpisového rámce a potřeba revize sdělení ke krizi

12.

Od počátku krize provedla Unie řadu institucionálních a předpisových změn s cílem posílit odolnost finančního sektoru a zlepšit prevenci, řízení a řešení krizí v bankovním sektoru. Evropská rada souhlasila s přijetím dalších iniciativ, které by postavily hospodářskou a měnovou unii na pevnější základy vytvořením bankovní unie, počínaje jednotným mechanismem dohledu (SSM) a jednotným mechanismem pro řešení problémů úvěrových institucí se sídlem v některém členském státě, který se účastní jednotného mechanismu dohledu. Členské státy se rovněž dohodly, že zřídí mechanismus stability, jehož prostřednictvím by bylo možné poskytovat v případě potřeby finanční prostředky členům a jejich bankám.

13.

Tato opatření je nutné zavádět postupně, například proto, aby právní předpisy mohly vstoupit v platnost nebo kvůli vytvoření finančních prostředků potřebných k řešení problémů bankovního sektoru. Některé z nich se i nadále omezují jen na eurozónu. Stále větší rozdíly v hospodářském oživování celé Unie, nutnost snížit a konsolidovat veřejnou a soukromou zadluženost i existence slabých míst v bankovním sektoru mezitím vedly k přetrvávajícímu napětí a roztříštěnosti na finančních trzích při rostoucích deformacích na jednotném trhu. Celistvost jednotného trhu proto musí být chráněna mj. prostřednictvím posíleného režimu státních podpor. Tím, že poskytne trhům lepší vysvětlení, může změna sdělení ke krizi přispět k zajištění bezproblémového přechodu k budoucímu režimu podle návrhu směrnice na záchranu a řešení problémů úvěrových institucí, který připravila Komise (3) („BRRD“). Změněná sdělení ke krizi mohou též zajistit ráznější restrukturalizaci a větší sdílení nákladů všem bankám na celém jednotném trhu, které obdržely státní podporu.

14.

Provádění kontroly státní podpory pro finanční sektor se někdy překrývá s povinnostmi orgánů dohledu v členských státech. V některých případech by orgány dohledu mohly například vyžadovat úpravy v takových otázkách, jako je správa a řízení společností a odměňování, které mají banky využívající státní podporu často rovněž obsaženy v plánech restrukturalizace. V takových případech je důležitá spolupráce mezi Komisí a vnitrostátními orgány dohledu při zachování výlučné pravomoci Komise ve věcech kontroly státní podpory. Vzhledem k vývoji předpisového a dohledového rámce v Unii, a v eurozóně zvlášť, bude Komise udržovat těsné styky s orgány dohledu, což ostatně činí již dnes, aby byla zajištěna hladká souhra mezi různými úlohami a povinnostmi všech dotčených orgánů.

Sdílení nákladů

15.

Sdělení ke krizi jasně stanoví, že i během krize jsou nadále použitelné obecné principy kontroly státní podpory. Aby se omezilo narušení hospodářské soutěže mezi bankami a ve všech členských státech na jednotném trhu a zabránilo morálnímu hazardu, podpora by měla být omezena na nezbytné minimum a příjemce podpory by měl poskytnout přiměřený vlastní příspěvek na restrukturalizační náklady. Banka a držitelé jejího kapitálu by se na restrukturalizaci měli podílet co nejvíce svými vlastními zdroji (4). Státní podpora by měla být poskytována za podmínek, v nichž je náležitě zohledněno sdílení nákladů těmi, kteří do banky investovali.

16.

Při posuzování slučitelnosti podpory bankám Komise už od samého počátku krize vyžadovala alespoň minimální míru sdílení nákladů v souvislosti s výší podpory, kterou tyto banky dostávaly, zejména absorbováním ztrát dostupným kapitálem a zaplacením přiměřené náhrady za státní intervence. Aby zabránila odlivu prostředků, zavedla dále pravidla týkající se zpětného odkupu hybridních nástrojů a uložila zákaz proplácení kupónů a vyplácení dividend. Komise však nestanovila předem žádné prahové hodnoty vlastních příspěvků ani jiné požadavky (5).

17.	V prvních fázích krize členské státy v zásadě nepřekročily minimální požadavky pravidel státní podpory, pokud jde o sdílení nákladů ex ante, a věřitelé nebyli povinni podílet se na záchraně úvěrové instituce z důvodu finanční stability.

18.

Krize státního dluhu však odhalila, že taková politika nemůže v dlouhodobém horizontu zajistit finanční stabilitu, zejména v případě členských států, v nichž náklady na záchranu bank značně oslabily jejich fiskální situaci. Ve skutečnosti musely některé členské státy překročit minimální požadavky v rámci pravidel státní podpory a zavedením nových právních rámců si předem vynucovaly přísnější požadavky na sdílení nákladů. Tento vývoj vedl k rozdílným přístupům ke sdílení nákladů v členských státech, zvláště mezi těmi, které se omezily na minimální požadavky podle pravidel státní podpory, a těmi, které překročily rámec těchto požadavků a vyžadovaly spoluúčast investorů nebo věřitelů. Tyto rozdílné přístupy ke sdílení nákladů mezi členskými státy vedly k různým nákladům financování mezi bankami, v závislosti na tom, jak jednotlivé členské státy vnímaly pravděpodobnost zapojení soukromých investorů, což vycházelo z jejich fiskální situace. Tyto rozdíly ohrožují celistvost jednotného trhu a hrozí narušením rovných podmínek, které má kontrola státní podpory chránit.

19.

S ohledem na výše popsaný vývoj by měly být zpřísněny minimální požadavky na sdílení nákladů. Před poskytnutím podpory na restrukturalizaci v jakékoli podobě, ať už na rekapitalizaci nebo na záchranu znehodnocených aktiv banky, by se měla vyčerpat všechna opatření na tvorbu kapitálu, včetně konverze podřízených dluhů, za předpokladu, že budou respektována základní práva a nebude ohrožena finanční stabilita. Jelikož je k zabránění možného neřízeného úpadku banky zapotřebí podpory na restrukturalizaci, měla by být tato opatření na sdílení nákladů respektována v zájmu omezení podpory na minimum a bez ohledu na počáteční solventnost dané banky. Před schválením podpory na restrukturalizaci bance proto musí členské státy zajistit, aby se akcionáři banky a vlastníci podřízeného kapitálu dohodli na požadovaném příspěvku nebo aby zřídili potřebný právní rámec pro získání těchto příspěvků.

20.

Použití opatření omezujících narušení hospodářské soutěže závisí v zásadě na míře sdílení nákladů a bere také ohled na to, jak se vyvíjí úroveň sdílení nákladů u podporovaných bank v celé Unii. Když jsou všechny ostatní aspekty stejné, vyšší sdílení nákladů znamená nižší potřebu opatření zaměřených na řešení narušení hospodářské soutěže. Opatření na omezení narušení hospodářské soutěže by měla být v každém případě „kalibrována“ tak, aby v co největší míře navodila takovou situaci na trhu, která by nastala, kdyby příjemce podpory na trhu bez podpory skončil.

Účinná restrukturalizace a další modernizace rámce

21.

I když je nezbytné zachovat některé možnosti podpory pro banky, aby mohly řešit přetrvávající neklid na finančních trzích, některé postupy a podmínky je třeba zlepšit a dále rozvíjet. Rovněž je nutné sladit právní rámec s vývojem trhu, což začalo v červnu 2010 zvýšením poplatku za záruky (6) a pokračovalo sdělením o prodloužení z roku 2010 (7).

22.

Sdělení o bankovnictví z roku 2008 umožnilo členským státům, aby zavedly určité režimy podpory na záchranu, a zároveň nevyloučilo možnost ad hoc intervencí. Vzhledem k rozsahu krize a obecnému narušení důvěry v rámci celého bankovního sektoru EU, což se mj. projevilo poklesem likvidity na mezibankovním trhu, Komise rozhodla, že schválí všechna nezbytná opatření přijatá členskými státy k zajištění stability finančního systému, včetně záchranných opatření a režimů podpory na rekapitalizaci. Díky dočasnému schválení podpory na záchranu v podobě záruk a rekapitalizace a opatření na záchranu znehodnocených aktiv se podařilo odvrátit paniku a obnovit důvěru trhu.

23.

Ve změněných podmínkách na trhu však nebude tolik zapotřebí strukturálních opatření na záchranu, které jsou povolovány pouze na základě předběžného posouzení založeného na předpokladu, že prakticky všechny banky potřebují záchranu, a který odkládá důkladné posouzení plánu restrukturalizace na pozdější dobu. Tento přístup sice pomohl zabránit nenapravitelnému zhroucení bankovního sektoru jako celku, ale restrukturalizační snahy jednotlivých příjemců podpory musely často počkat. Opožděná reakce na problémy bank v některých případech způsobila, že daňovým poplatníkům byl nakonec předložen vyšší účet. Toto sdělení stanoví zásadu, že rekapitalizace a opatření na záchranu znehodnocených aktiv budou povolovány pouze po schválení plánu restrukturalizace banky. Tím bude zajištěno, že výše podpory bude přesněji odpovídat potřebám, že příčiny obtíží bank již budou odhaleny a včas řešeny a že bude zajištěna finanční stabilita. Nadále budou k dispozici systémy záruk za účelem zajištění likvidity bank. Takové systémy však mohou sloužit pouze jako prostředek k zajištění likvidity bankám, které netrpí nedostatkem kapitálu ve smyslu definice příslušného orgánu dohledu (8).

24.

Toto sdělení stanoví potřebné změny parametrů pro slučitelnost státní podpory poskytované bankám v souvislosti s krizí po 1. srpnu 2013. Toto sdělení konkrétně:

a)	nahrazuje sdělení o bankovnictví z roku 2008 a obsahuje pokyny pro kritéria slučitelnosti u podpory likvidity;

b)	mění a doplňuje sdělení o rekapitalizaci a sdělení o znehodnocených aktivech;

c)	doplňuje sdělení o restrukturalizaci tím, že poskytuje podrobnější pokyny pro sdílení nákladů ze strany akcionářů a podřízených věřitelů;

d)	stanoví zásadu, že nelze povolit rekapitalizaci nebo opatření na ochranu aktiv bez předchozího schválení plánu restrukturalizace a navrhuje postup pro trvalé povolení takových opatření;

e)	poskytuje pokyny týkající se slučitelnosti požadavků na podporu likvidity.

2. OBLAST PŮSOBNOSTI

25.

Komise použije zásady uvedené v tomto sdělení a ve všech sděleních ke krizi (9) na „úvěrové instituce“ (také pod názvem „banky“) (10). Úvěrové instituce vykazují vysoký stupeň vzájemné propojenosti v tom smyslu, že neřízený úpadek jedné úvěrové instituce může mít výrazně negativní dopad na bankovní systém jako celek. Úvěrové instituce jsou náchylné k náhlé ztrátě důvěry, což může mít vážné důsledky pro jejich likviditu a platební schopnost. Potíže jedné mnohotvárné instituce mohou vést k systémovému napětí ve finančním sektoru, což může mít také silný negativní dopad na hospodářství jako celek, například na základě úlohy úvěrových institucí v oblasti poskytování úvěrů reálné ekonomice, a může tudíž ohrozit finanční stabilitu.

26.	Komise použije zásady uvedené v tomto sdělení a ve všech sděleních ke krizi v případě potřeby mutatis mutandis na pojišťovny ve smyslu článku 6 směrnice 73/239/EHS (11), článku 4 směrnice 2002/83/ES (12) nebo čl. 1 písm. b) směrnice 98/78/ES (13).

27.	Veškerá podpora těmto institucím, které mají sídlo v některém členském státě, včetně jejich dceřiných společností, a které vyvíjejí významnou činnost v některém členském státě, bude posuzována podle tohoto sdělení.

3. REKAPITALIZACE A OPATŘENÍ NA ZÁCHRANU ZNEHODNOCENÝCH AKTIV

28.

Podpora rekapitalizace a opatření na záchranu znehodnocených aktiv, včetně záruk za aktiva, se obvykle poskytují na pokrytí nedostatku kapitálu. „Nedostatkem kapitálu“ se pro účely tohoto sdělení rozumí nedostatečná kapitálová vybavenost zjištěná podle zkoušky kapitálové výbavy, zátěžovým testem, přezkumem kvality aktiv či jinou rovnocennou zkouškou v Unii, eurozóně či na vnitrostátní úrovni, případně potvrzená příslušným orgánem dohledu. Tato státní podpora má obvykle trvalou povahu a nelze ji snadno zrušit.

29.

Vzhledem k praktické nezvratnosti takových opatření a dopadu na rozpočet podporujících členských států a s ohledem na rozhodovací praxi Komise během krize je může Komise v zásadě povolit jen poté, co příslušný členský stát prokáže, že veškerá opatření k omezení této podpory na nezbytné minimum byla využita v co největší možné míře. Za tímto účelem jsou členské státy vyzvány, aby předem nebo v rámci předkládání plánu restrukturalizace předložily plán navyšování kapitálu. Plán navyšování kapitálu by měl obsahovat zejména opatření na navyšování kapitálu bankou a potenciální opatření týkající se sdílení nákladů ze strany akcionářů a podřízených věřitelů banky.

30.

Plán navyšování kapitálu ve spojení s důkladným přezkumem kvality aktiv banky a výhledové posouzení kapitálové přiměřenosti by měl umožnit členskému státu spolu s Komisí a příslušným orgánem dohledu přesně určit (zbytkový) nedostatek kapitálu banky, který musí pokrýt státní podpora. Každý takový zbytkový nedostatek kapitálu, který musí pokrýt státní podpora, vyžaduje předložení plánu restrukturalizace.

31.

Plán restrukturalizace zahrnující podporu na restrukturalizaci bude, s výjimkou požadavků na navýšení kapitálu a sdílení nákladů, které musí být součástí plánu navyšování kapitálu, (jak je stanoveno v bodech32 až 34) předloženého jako součást plánu restrukturalizace nebo před ním, i nadále posuzován na základě sdělení o restrukturalizaci.

3.1 Řešení nedostatku kapitálu – předběžné oznámení a oznámení o podpoře na restrukturalizaci

32.

Jakmile je zjištěn nedostatek kapitálu, který pravděpodobně vyústí v žádost o státní podporu, měla by se provést veškerá opatření k minimalizaci nákladů, které členský stát ponese na nápravu daného nedostatku. Za tímto účelem se členské státy vyzývají, aby s Komisí navázaly kontakty již před oznámením. V průběhu těchto dobrovolných předběžných kontaktů před oznámením Komise nabídne pomoc při zajištění slučitelnosti podpory na restrukturalizaci, a zejména v tom, jak provést požadavky na sdílení nákladů v souladu s pravidly pro poskytování státní podpory. Základem předběžných kontaktů před oznámením bude plán navyšování kapitálu sestavený členským státem a bankou a podpořený příslušným orgánem dohledu. Plán navyšování kapitálu by měl:

a)	obsahovat seznam opatření na navýšení kapitálu, které banka přijme, a (možná) opatření týkající se sdílení nákladů pro akcionáře a podřízené věřitele;

b)	obsahovat pojistky bránící odlivu finančních prostředků z banky, který by mohl například nastat, kdyby banka nabyla podíly v jiných podnicích nebo vyplácela dividendy či proplácela kupóny.

33.	Členský stát by měl zajistit podrobnou metodiku a vstupní údaje, které se používají ke stanovení nedostatku kapitálu, potvrzené příslušným orgánem dohledu. Metodiku je třeba prezentovat na základě obchodních segmentů.

34.

Po předložení plánu navyšování kapitálu a po zapracování výsledků přezkumu kvality aktiv banky a výhledového posouzení kapitálové přiměřenosti musí členský stát určit zbytkový nedostatek kapitálu, jenž má být pokryt státní podporou. Komise nabídne členskému státu, že s ním předjedná plán restrukturalizace ještě před jeho oznámením. Po dosažení dohody o plánu restrukturalizace jej členský stát může oficiálně oznámit. Komise povolí rekapitalizaci nebo opatření na záchranu znehodnocených aktiv jako podporu na restrukturalizaci pouze po dosažení dohody o plánu restrukturalizace.

3.1.1 Opatření banky na navyšování kapitálu

35.

V plánu navyšování kapitálu podpořeného příslušným orgánem dohledu by měl příjemce podpory uvést a, bude-li to možné, provést veškerá opatření vedoucí k navýšení kapitálu, která lze uskutečnit, aniž by došlo k ohrožení životaschopnosti. Tato opatření by měla zahrnovat zejména:

a)	emise práv;

b)	dobrovolnou konverzi nástrojů podřízeného dluhu na vlastní kapitál na základě pobídky spojené s rizikem;

c)	„revize řízení závazků“, které by měly v zásadě generovat 100 % kapitálu, pokud nedostatek kapitálu nelze překonat v plném rozsahu, a proto je nezbytná státní podpora;

d)	prodej aktiv a portfolií, který vynese kapitál;

e)	sekuritizace portfolií, s cílem vytvořit kapitál z činností, které nejsou hlavním předmětem podnikání;

f)	zadržení výnosů;

g)	další opatření ke snížení kapitálových potřeb.

36.	Budou-li v plánu navýšení kapitálu uvedena opatření, která nelze realizovat do šesti měsíců od předložení uvedeného plánu, Komise se poradí s příslušným orgánem dohledu, aby posoudila, zda má navržená opatření vzít úvahu coby opatření k navyšování kapitálu.

37.

Manažeři bank by měli mít pobídky k tomu, aby provedli rozsáhlou restrukturalizaci v příznivých dobách, a tím minimalizovali potřebu využívat podpory státu. Pokud se tedy dalo rozumně vyhnout státní podpoře cestou vhodných a včasných kroků hospodářského vedení, měl by každý subjekt, který se spoléhá na státní podporu při restrukturalizaci nebo řádné likvidaci, obvykle nahradit generálního ředitele banky, případně také další členy správní rady.

38.

Ze stejných důvodů by měly tyto subjekty uplatňovat přísnou politiku odměňování vedoucích pracovníků. Vyžaduje si to stanovit maximální výši odměn vedoucích pracovníků v kombinaci s pobídkami, což zajistí, že banka provede svůj plán restrukturalizace v zájmu udržitelných a dlouhodobých podnikových cílů. Proto by každá banka, která obdrží státní podporu ve formě opatření na podporu rekapitalizace nebo opatření na záchranu znehodnocených aktiv, měla vhodně omezit celkové odměny pro všechny členy personálu, včetně členů představenstva a vyšších vedoucích pracovníků. Toto omezení celkové odměny by mělo zahrnovat všechny možné pevné a pohyblivé složky a důchody, a mělo by být v souladu s články 93 a 94 směrnice EU o kapitálových požadavcích (CRD IV) (14).

Celková odměna každé takové osoby proto nesmí být vyšší než 15 násobek průměrné mzdy v členském státě, kde je příjemce podpory registrován (15) nebo desetinásobek průměrné mzdy zaměstnanců banky, která je příjemcem podpory.

Omezení odměn musí platit až do skončení období restrukturalizace nebo dokud banka nevrátí státní podporu, podle toho, co nastane dřív.

39.	Každá banka, která obdrží státní podporu ve formě rekapitalizace nebo opatření na záchranu znehodnocených aktiv, by v zásadě neměla vyplácet odstupné nad rámec toho, co vyžaduje právní úprava nebo smlouva.

3.1.2 Sdílení nákladů akcionáři a podřízenými věřiteli

40.	Státní podpora může vytvářet morální hazard a narušovat tržní disciplínu. V zájmu snížení morálního hazardu by podpora měla být poskytována pouze za podmínek zahrnujících přiměřené sdílení nákladů ze strany stávajících investorů.

41.

Přiměřené sdílení nákladů obvykle znamená, že napřed jsou ztráty absorbovány do vlastního kapitálu a poté se předpokládají příspěvky držitelů hybridního kapitálu a držitelů podřízeného dluhu. Držitelé hybridního kapitálu a podřízeného dluhu se musí co nejvíce podílet na snížení nedostatku kapitálu. Jejich spoluúčast může mít buď podobu konverze nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 (16) nebo úplného odpisu jejich jistiny. V každém případě se musí v co největší míře zákonným způsobem zabránit odlivu hotovosti od příjemce podpory směrem k držitelům takových cenných papírů.

42.

Komise nebude požadovat příspěvek od držitelů přednostních dluhů (zejména z pojištěných vkladů, nepojištěných vkladů, dluhopisů a všech ostatních přednostních dluhů) jakožto povinnou složku sdílení nákladů podle pravidel státní podpory, a to ani konverzí těchto nástrojů na kapitál ani jejich odepsáním.

43.

Pokud kvóta vlastního kapitálu banky, která má zjištěný nedostatek kapitálu, zůstává nad regulačním minimem EU, měla by tato banka být schopna sama obnovit kapitálovou pozici, zvláště s pomocí opatření na navýšení kapitálu, jak je uvedeno v bodě 35. Pokud neexistují žádné jiné možnosti jak překonat nedostatek kapitálu, (včetně jiného opatření orgánu dohledu, jako jsou opatření včasného zásahu, nebo jiného nápravného opatření potvrzeného příslušným orgánem dohledu nebo orgánem příslušným k řešení), musí být podřízený dluh přeměněn na vlastní kapitál a zásadně až poté lze poskytnout státní podporu.

44.

V případech, kdy banka již nesplňuje minimální regulatorní kapitálové požadavky, musí se podřízený dluh přeměnit nebo odepsat zásadně před poskytnutím státní podpory. Státní podpora nesmí být poskytnuta dříve, dokud se na vyrovnání ztrát nepoužil v plné výši vlastní kapitál, hybridní kapitál a podřízený dluh.

45.

Výjimku z požadavků uvedených v bodech 43 a 44 lze přiznat, pokud by realizace takových opatření ohrozila finanční stabilitu nebo by vedla k nepřiměřeným výsledkům. Tato výjimka by se mohla týkat případů, kdy je výše podpory, jež má být poskytnuta, nízká ve srovnání s rizikově váženými aktivy banky a kdy byl nedostatek kapitálu výrazně snížen zejména cestou opatření na navýšení kapitálu, jak se uvádí v bodě 35. Nepřiměřené výsledky nebo ohrožení finanční stability lze řešit též opětovným zvážením posloupnosti opatření zaměřených na řešení nedostatku kapitálu.

46.	V souvislosti s prováděním bodů 43 a 44 by měla být dodržena zásada „žádný věřitel nesmí být v nevýhodnějším postavení“ (17). Podřízení věřitelé by tak v ekonomickém vyjádření neměli dostat méně, než kolik by byla hodnota jejich nástroje, kdyby nebyla poskytnuta státní podpora.

3.1.3 Zabránit odlivu prostředků před rozhodnutím o restrukturalizaci

47.

Aby byla podpora omezena na nezbytné minimum, musí se co nejdříve zabránit odlivu prostředků. Proto má Komise za to, že od okamžiku, kdy jsou nebo by bance měly být známy kapitálové potřeby, měla by banka přijmout veškerá nezbytná opatření na udržení svých finančních prostředků. Zvláště instituce, které zjistily nebo měly zjistit kapitálové potřeby, od tohoto okamžiku:

a)	nesmí vyplácet dividendy z akcií nebo proplácet kupóny na hybridní kapitálové nástroje (nebo jiné nástroje, u nichž je výplata kuponů ponechána na volném uvážení);

b)	nesmí odkoupit žádnou vlastní akcii nebo nakupovat nástroje hybridního kapitálu po dobu trvání restrukturalizace bez předchozího schválení Komisí a

nesmí zpětně odkupovat nástroje hybridního kapitálu, leda by takové opatření, případně v kombinaci s dalšími, umožňovalo instituci, aby plně absorbovala nedostatek kapitálu, a cena by se pohybovala dostatečně blízko aktuální tržní úrovni (18), nebyla by však vyšší než 10 % nad tržní cenou; každý zpětný odkup podléhá předchozímu schválení Komisí;

d)	nesmí provádět žádné transakce při správě kapitálu bez předchozího schválení Komise;

e)	nesmí provádět agresivní obchodní praktiky a

nesmí nabývat účasti v žádném podniku, ať jde o převod aktiv nebo podílů. Tento požadavek se netýká: i) akvizic, k nimž dochází v běžné bankovní praxi při vyřizování stávajících nároků vůči nezdravým podnikům; a ii) nabývání účastí v podnicích s podmínkou, že uhrazená kupní cena je nižší než 0,01 % poslední dostupné bilanční sumy dané instituce v daném okamžiku a že souhrn kupních cen uhrazených za takové akvizice od daného okamžiku do konce období restrukturalizace bude nižší než 0,025 % její poslední bilanční sumy v daném okamžiku; iii) akvizice podniku se souhlasem Komise, jestliže je to za výjimečných okolností nezbytné pro obnovení finanční stability nebo pro zajištění účinné hospodářské soutěže;

g)	musí se zdržet reklamy uvádějící státní podporu a agresivních obchodních strategií, k nimž by bez podpory členského státu nedocházelo.

48.

Protože je třeba zajistit, aby byla podpora omezena na nezbytné minimum, pokud banka podnikne kroky, které nejsou v souladu s požadavky uvedenými v bodě 47 v okamžiku, kdy její potřeba dodatečného kapitálu měla být dobře vedenému podniku zřejmá, Komise za účelem stanovení požadovaných opatření k omezení narušení hospodářské soutěže připočítá částku odpovídající odlivu finančních prostředků k výši podpory.

3.1.4 Pokrytí zbytkového nedostatku kapitálu podporou na restrukturalizaci

49.

Pokud po provedení opatření na navýšení kapitálu a opatření týkajících se sdílení nákladů zůstane nadále nedostatek kapitálu, lze jej v zásadě pokrýt ze státní rekapitalizace, opatřeními na záchranu znehodnocených aktiv nebo jejich kombinací. Aby byla tato podpora slučitelná, musí být Komisi předložen plán restrukturalizace, který musí být v souladu s příslušnými oddíly sdělení ke krizi.

3.2 Podpora na záchranu ve formě rekapitalizace a opatření na záchranu znehodnocených aktiv

50.

Jakmile Komise začne uplatňovat zásady stanovené v tomto sdělení, členský stát musí Komisi oznámit plán restrukturalizace a získat schválení státní podpory, ještě než přijme opatření v oblasti rekapitalizace nebo opatření na záchranu aktiv. Tato opatření, která má členský stát poskytnout dočasně jako podporu na záchranu, však může Komise výjimečně povolit ještě před schválením plánu restrukturalizace, pokud jsou tato opatření nutná k zachování finanční stability. Bude-li se členský stát dovolávat tohoto ustanovení o finanční stabilitě, Komise bude požadovat předběžnou analýzu od příslušného orgánu dohledu, která potvrdí existenci aktuálního (nikoli výhledového) nedostatku kapitálu, v důsledku kterého by orgán dohledu byl nucen okamžitě odejmout dané instituci bankovní licenci, pokud by taková opatření nebyla přijata. Tato analýza bude muset kromě toho prokázat, že mimořádnému riziku pro finanční stabilitu se nelze v dostatečně krátké době vyhnout s pomocí soukromého kapitálu nebo s pomocí jiného méně narušujícího dočasného opatření, jako je státní záruka.

51.

Jakékoli opatření na záchranu spadající pod bod 50 musí být oznámeno Komisi. Aby takové opatření Komise dočasně schválila, musí být v souladu s pravidly pro odměňování a sdílení nákladů stanovenými ve sdělení o rekapitalizaci, sdělení o prodloužení z roku 2011 a případně sdělení o znehodnocených aktivech.

52.

Podpora na záchranu ve formě rekapitalizace a opatření na záchranu znehodnocených aktiv navíc nesmí bránit splnění požadavků tohoto sdělení na sdílení nákladů. Z toho vyplývá, že buď se musí v rámci podpory na záchranu provést požadovaná opatření na sdílení nákladů, nebo se musí rekapitalizace či opatření na záchranu znehodnocených aktiv koncipovat tak, aby bylo možné provést opatření na sdílení nákladů ex post. Takové následné provedení lze uskutečnit například rekapitalizací vlastního kapitálu v podobě, která je nadřazená stávajícímu kapitálu a podřízeným dluhovým nástrojům a přitom je v souladu s příslušnými předpisovým rámcem a rámcem dohledu.

53.

Po schválení podpory na záchranu musí členský stát předložit plán restrukturalizace v souladu se sdělením o restrukturalizaci do dvou měsíců od rozhodnutí o dočasném schválení podpory. Plán restrukturalizace se bude posuzovat na základě sdělení o restrukturalizaci, přičemž se zohlední zásady sdílení nákladů popsané v tomto sdělení.

3.3 Systémy pro rekapitalizaci a restrukturalizaci malých institucí

54.

Podpora pro malé banky ovlivňuje hospodářskou soutěž méně než podpora poskytnutá větším bankám. Z tohoto důvodu a za účelem zajištění přiměřeného administrativního vyřizování je vhodné stanovit jednodušší postup týkající se malých bank a současně zajistit, aby se narušení hospodářské soutěže omezilo na nejmenší možnou míru. Komise proto schválí režimy podpory pro rekapitalizaci a restrukturalizaci malých institucí, pokud je v těchto režimech stanovena jasná působnost a pokud jsou omezeny na období šesti měsíců s podmínkou, že dodrží zásady stanovené ve sděleních ke krizi, zejména pokud jde o požadavky na sdílení nákladů uvedené v tomto sdělení. Používání takového režimu podpory musí být navíc omezeno na banky s bilanční sumou nepřevyšující 100 milionů EUR. Bilanční suma bank, které obdržely podporu v rámci daného režimu, nesmí překročit 1,5 % celkových aktiv v držení bank na domácím trhu dotyčného členského státu.

55.	Komise vyhodnotí všechny takové režimy podpory, aby ověřila, zda dosahují svých cílů a jsou správně prováděny. Za tímto účelem musí členský stát předložit zprávu o uplatňování daného režimu každých šest měsíců po jeho schválení.

4. ZÁRUKY A PODPORA LIKVIDITY MIMO RÁMEC ZAJIŠTĚNÍ LIKVIDITY CENTRÁLNÍ BANKY

56.

Podpora v oblasti likvidity a záruk za závazky dočasně stabilizuje stranu pasiv v rozvaze banky. Proto na rozdíl od rekapitalizace nebo opatření na záchranu znehodnocených aktiv, kterým v zásadě musí předcházet oznámení plánu restrukturalizace ze strany dotčeného členského státu a schválení Komisí, může Komise souhlasit s tím, aby členské státy oznámily podporu v oblasti záruk a likvidity, která má být poskytnuta po dočasném schválení, jako podporu na záchranu před schválením plánu restrukturalizace.

57.	Záruky a podpora likvidity mohou být oznámeny Komisi individuálně; Komise může kromě toho povolit též režimy podpory v oblasti likvidity na období maximálně šesti měsíců.

58.

Tyto režimy musí být omezeny jen na banky, které nemají nedostatek kapitálu. Pokud má banka s nedostatkem kapitálu naléhavou potřebu likvidity, vyžaduje se individuální oznámení Komisi (19). Za takových okolností použije Komise postup stanovený v bodech 32 až 34 obdobně, včetně požadavku na plán restrukturalizace nebo plán likvidace, pokud není podpora splacena do dvou měsíců.

59.

Záruky a podporu likvidity Komise schválí, jen pokud splní tyto požadavky:

a)	záruky lze poskytnout pouze za nové emise přednostních dluhopisů úvěrových institucí (podřízený dluh je vyloučen);

záruky lze poskytnout pouze za dluhové nástroje se splatností od tří měsíců do pěti let (nebo maximálně sedmi let v případě krytých dluhopisů). S výjimkou řádně odůvodněných případů nesmí být záruky se splatností delší než tři roky vyšší než je jedna třetina nesplacených záruk poskytnutých jednotlivé bance;

c)	minimální úroveň plnění za státní záruky musí být v souladu se vzorcem uvedeným ve sdělení o prodloužení z roku 2011;

plán restrukturalizace musí Komisi předložit do dvou měsíců každá úvěrová instituce, která poskytla záruky za nové závazky nebo za obnovené závazky, u nichž v době poskytnutí nové záruky celkový objem nesplacených zaručených závazků (včetně záruky poskytnuté před datem uvedeného rozhodnutí) přesahoval jak 5 % celkových závazků, tak celkovou částku 500 milionů EUR;

e)	každá úvěrová instituce, kvůli níž se uplatní záruka, musí předložit individuální plán restrukturalizace nebo plán likvidace do dvou měsíců od data, kdy byla záruka uplatněna;

f)	příjemci záruk a podpory likvidity nesmí v reklamě uvádět podporu státu a nesmí v praxi používat agresivní komerční strategie, k nimž by bez podpory členského státu nedošlo.

60.

U záruk a režimů na podporu likvidity musí být splněna tato dodatečná kritéria:

a)	režim podpory musí být omezen na banky bez nedostatku kapitálu, což osvědčí příslušný orgán dohledu v souladu s bodem 28;

b)	záruky se splatností delší než tři roky nesmí být vyšší než je jedna třetina všech záruk poskytnutých jednotlivé bance;

c)	členské státy musí informovat Komisi každé tři měsíce o: i) fungování režimu, ii) emisích zaručených dluhopisů a iii) skutečně účtovaných poplatcích;

d)	členské státy musí své zprávy o fungování režimu doplnit o dostupné aktualizované informace o nákladech na srovnatelné emise nezaručených dluhopisů (povaha, objem, rating, měna).

61.

Ve výjimečných případech mohou být rovněž schváleny záruky za expozici Evropské investiční banky vůči bankám za účelem obnovení úvěrových toků do reálné ekonomiky v zemích s velmi problémovými podmínkami pro poskytování půjček ve srovnání s průměrem v Unii. Při posuzování těchto opatření Komise zejména prozkoumá, zda nepředstavují nepatřičnou výhodu, která by například mohla sloužit k rozvoji dalších obchodních činností těchto bank. Tyto záruky se mohou vztahovat pouze na období sedmi let. Pokud je Komise schválí, není s těmito zárukami spojena povinnost banky předložit plán restrukturalizace.

5. ZAJIŠŤOVÁNÍ LIKVIDITY ZE STRANY CENTRÁLNÍCH BANK A INTERVENCE SYSTÉMŮ POJIŠTĚNÍ VKLADŮ A FONDY PRO ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ

62.

Běžné činnosti centrálních bank týkající se měnové politiky, jako jsou například operace na volném trhu a stálé facility, nespadají do působnosti pravidel státní podpory. Specifická podpora určená konkrétní úvěrové instituci (obvykle označovaná jako „nouzová pomoc v oblasti likvidity“) může představovat podporu, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky (20):

a)	úvěrová instituce je v okamžiku poskytnutí likvidních prostředků dočasně nelikvidní, ale solventní, k čemuž došlo za výjimečných okolností, a toto zajištění likvidity není součástí většího balíčku podpory;

b)	tato facilita je zcela kryta zajištěním, přičemž hodnota zajištění se vhodně sníží (tzv. haircuts) v závislosti na jeho kvalitě a tržní hodnotě;

c)	centrální banka účtuje příjemci sankční úroky;

d)	opatření je přijato z vlastní iniciativy centrální banky a zejména není podpořeno protizárukou státu.

63.

Intervence fondů pojištění vkladů na odškodnění vkladatelů v souladu s povinnostmi členských států podle směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů (21) nepředstavují státní podporu (22). Státní podporu však může představovat použití takových nebo podobných prostředků na pomoc restrukturalizaci úvěrových institucí. Přestože dotyčné finanční prostředky mohou pocházet ze soukromého sektoru, mohou představovat podporu do té míry, do jaké spadají pod kontrolu státu, a rozhodnutí o použití finančních prostředků jsou přičitatelné státu (23). Komise posoudí slučitelnost státní podpory ve formě takové intervence podle tohoto sdělení.

64.	Státní podpora ve formě intervencí fondu pro řešení problémů bude posuzována podle tohoto sdělení, aby bylo možné posoudit jejich slučitelnost s vnitřním trhem.

6. ZVLÁŠTNÍ ASPEKTY TÝKAJÍCÍ SE PODPORY NA LIKVIDACI

6.1 Obecné zásady

65.

Členské státy by měly podporovat odchod neživotaschopných aktérů z trhu a umožnit, aby k opouštění trhu docházelo řádným způsobem tak, aby byla zachována finanční stabilita. O řádné likvidaci úvěrové instituce v obtížích by se mělo uvažovat vždy, když instituce nedokáže věrohodně obnovit svou dlouhodobou životaschopnost.

66.

Komise si uvědomuje, že vzhledem ke zvláštnostem úvěrových institucí a při neexistenci mechanismů umožňujících řešení problémů úvěrových institucí bez ohrožení finanční stability není vždy prakticky možné přistoupit k likvidaci úvěrové instituce v řádném konkurzním řízení. Z tohoto důvodu lze státní opatření na podporu likvidace krachujících úvěrových institucí považovat za slučitelnou podporu, s výhradou splnění požadavku stanoveného v bodě 44.

67.

Cílem řádné likvidace musí být ukončení činnosti nezdravé úvěrové instituce během omezeného časového období. Tento cíl znamená, že nelze poskytovat žádné služby třetím stranám. Nebrání to však realizaci stávajících obchodních činností, jestliže to sníží náklady na likvidaci. Cílem likvidace musí být, aby bylo prodáno co nejvíce částí podnikání nebo aktiv v rámci výběrového řízení. Řádné likvidační řízení vyžaduje, aby výnosy z prodeje aktiv přispívaly na náklady likvidace.

68.	Členské státy si mohou zvolit řadu nástrojů pro organizaci likvidace nezdravých úvěrových institucí. Jakákoliv opatření státní podpory realizovaná na podporu likvidace musí být v souladu se zásadami uvedenými v bodech 69 až 82.

6.2 Podmínky pro schválení podpory na likvidaci

69.	Členské státy musí předložit plán pro provedení řádné likvidace úvěrové instituce.

70.	Komise posoudí slučitelnost opatření podpory, která mají být provedena za účelem řešení problémů úvěrových institucí, podle stejných zásad mutatis mutandis, jak je uvedeno v oddílech 2, 3 a 4 sdělení o restrukturalizaci v souvislosti s podporou na restrukturalizaci.

71.	Ze zvláštní povahy řádné likvidace plynou následující úvahy uvedené v bodech 72 až 78.

6.2.1 Omezení nákladů na likvidaci

72.	Členské státy by měly prokázat, že podpora umožňuje účinnou likvidaci úvěrové instituce řádným způsobem, současně omezit výši podpory na minimum nezbytné k jejímu udržení během likvidace z hlediska sledovaného cíle a dodržet přitom požadavky sdílení nákladů stanovené v tomto sdělení.

6.2.2 Omezení narušení hospodářské soutěže

73.	Aby se zamezilo nepatřičným narušením hospodářské soutěže, měla by být fáze ukončování činnosti omezena na dobu nezbytně nutnou pro provedení řádné likvidace.

74.

Pokud úvěrová instituce, která dostala podporu, pokračuje v činnosti, nesmí na trhu aktivně soutěžit ani vyvíjet žádné nové činnosti. Její provoz se musí v zásadě omezit na pokračování a dokončení činností prováděných pro stávající klienty. Každá nová činnost se stávajícími klienty se musí omezovat jen na změnu podmínek stávajících smluv a restrukturalizaci stávajících úvěrů, a to za předpokladu, že tyto změny zvyšují čistou současnou hodnotu příslušných aktiv.

75.	Cenová politika úvěrové instituce, která má být likvidována, musí být zaměřena na to, aby vybízela klienty k hledání atraktivnějších alternativ.

76.

Pokud je nezbytná bankovní licence, např. pro okleštěnou banku nebo pro dočasnou instituci vytvořenou pouze za účelem řádné likvidace úvěrové instituce („překlenovací banka“), měla by být omezena jen na činnosti, které jsou zcela nezbytné pro likvidaci. Příslušný orgán dohledu by měl bankovní licenci odebrat co nejdříve.

6.2.3 Sdílení nákladů

77.

V kontextu řádné likvidace je třeba dbát na to, aby se co nejvíce omezil morální hazard, zejména tím, že bude zabráněno poskytnutí další podpory ve prospěch akcionářů a držitelů podřízených dluhopisů. Z toho důvodu se nároky akcionářů a držitelů podřízených dluhopisů nesmí převádět do žádné pokračující hospodářské činnosti.

78.	Oddíly 3.1.2 a 3.1.3 musí být dodrženy obdobně.

6.3 Prodej úvěrové instituce v průběhu řádného likvidačního řízení

79.

Prodej úvěrové instituce během řádného likvidačního řízení může zahrnovat státní podporu kupujícímu, pokud není prodej organizován formou otevřeného a bezpodmínečného nabídkového tendru a aktiva jsou prodána účastníkovi řízení, který nabídl nejvyšší cenu. Toto veřejné nabídkové řízení by mělo, pokud je to možné, umožnit prodej částí instituce různým uchazečům.

80.

Zejména při určování toho, zda se jedná o podporu kupujícímu úvěrové instituce nebo jejích částí, Komise přezkoumá, zda:

a)	proces prodeje je otevřený, bezpodmínečný a nediskriminační;

b)	prodej probíhá za tržních podmínek;

c)	úvěrová instituce nebo vláda, v závislosti na zvolené struktuře, stanovila co nejvyšší prodejní cenu dotčených aktiv a pasiv.

81.	Pokud Komise shledá, že kupujícímu byla poskytnuta podpora, Komise zvlášť posoudí slučitelnost této podpory.

82.

Pokud je podpora poskytnuta na hospodářskou činnost, která má být prodána (nikoli kupujícímu této činnosti), slučitelnost takové podpory bude posouzena individuálně s přihlédnutím k tomuto sdělení. Pokud proces likvidace zahrnuje prodej hospodářského subjektu s významným podílem na trhu, bude Komise posuzovat potřebu opatření k omezení narušení hospodářské soutěže, jež způsobí podpora, vůči danému hospodářskému subjektu a prověří životaschopnost tohoto subjektu vyplývající z prodeje. Při posuzování životaschopnosti Komise řádně zohlední velikost a sílu kupujícího v poměru k velikosti a síle nabývaného podniku.

6.4 Podmínky pro schválení režimů řádné likvidace

83.	Realizace režimů pro řešení úvěrových institucí v potížích může zahrnovat možnost poskytnutí podpory, aby se zajistila řádná likvidace úvěrových institucí v obtížích a zároveň omezily nepříznivé dopady na dané odvětví a hospodářství jako celek.

84.

Komise se domnívá, že lze schválit režimy podpory na likvidaci menších úvěrových institucí (24), pokud jsou dobře navrženy tak, aby zajistily soulad s požadavky na sdílení nákladů ze strany akcionářů a držitelů podřízených dluhopisů uvedenými v bodě 44 a aby se odstranil morální hazard a další obavy z narušení hospodářské soutěže.

85.	Slučitelnost těchto režimů podpory bude posuzována z hlediska podmínek stanovených v oddíle 3. Při oznámení režimu podpory Komisi musí proto členské státy poskytnout podrobné informace o procesu a o podmínkách intervencí ve prospěch přijímajících institucí.

86.

Vzhledem k tomu, že míra narušení hospodářské soutěže může být různá v závislosti na povaze instituce, která je příjemcem podpory, a její pozice na trhu, bude možná nezbytné individuální posouzení k zajištění toho, aby proces likvidace nevedl k neoprávněnému narušení hospodářské soutěže. Proto musí být za účelem schválení individuálně oznamována opatření podpory v rámci schváleného režimu ve prospěch úvěrových institucí s celkovými aktivy vyššími než 3 000 milionů EUR.

6.5 Sledování

87.	Členské státy musí pravidelně, nejméně jednou ročně, podávat zprávy o průběhu režimu podpor povoleného podle oddílu 6.4. Tyto zprávy musí rovněž obsahovat informace o každé úvěrové instituci, která je likvidována podle oddílu 6.4.

88.

Aby Komise mohla sledovat postup řádné likvidace a její dopad na hospodářskou soutěž, musí členské státy předkládat pravidelné zprávy (alespoň jednou ročně) o vývoji procesu likvidace každé banky v likvidaci a závěrečnou zprávu na konci procesu likvidace. V některých případech lze jmenovat dohlížejícího správce, správce prodeje nebo obě tyto osoby, aby byl zajištěn soulad s podmínkami a povinnostmi, na nichž je založeno schválení podpory.

7. DATUM POUŽITELNOSTI A DÉLKA TRVÁNÍ

89.	Komise použije zásady stanovené v tomto sdělení od 1. srpna 2013.

90.	Oznámení evidovaná Komisí před 1. srpnem 2013 budou posuzována z hlediska kritérií platných v době podání oznámení.

91.	Komise přezkoumá slučitelnost s vnitřním trhem u každé podpory poskytnuté bez jejího schválení, a tudíž v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy, na základě tohoto sdělení, pokud bude část podpory nebo celá podpora poskytnuta po dni zveřejnění tohoto sdělení v Úředním věstníku Evropské unie.

92.	Ve všech ostatních případech bude posuzovat na základě sdělení ke krizi platných v okamžiku, kdy byla podpora poskytnuta.

93.	Komise přezkoumá toto sdělení tak, jak bude považovat za vhodné, zvláště proto, aby zohlednila změny v tržních podmínkách nebo v regulačním prostředí, které mohou mít vliv na pravidla, která jsou v něm obsažena.

94.	Sdělení o bankovnictví z roku 2008 se zrušuje s účinkem od 31. července 2013.

95.	Bod 47 a příloha 5 sdělení o znehodnocených aktivech se zrušují.

96.

Sdělení o restrukturalizaci se mění takto:

První věta v bodě 4 se nahrazuje touto větou: „Pokud finanční instituce obdržela státní podporu, členský stát by měl předložit plán restrukturalizace, aby byla potvrzena nebo obnovena dlouhodobá životaschopnost jednotlivých bank bez státní podpory.“

Poznámka pod čarou č. 4 týkající se bodu 4 se zrušuje.

V odstavci 7 se třetí odrážka nahrazuje tímto: „Komise bude uplatňovat základní zásadu přiměřeného sdílení nákladů mezi členským státem a bankami, které jsou příjemcem podpory, přičemž bude brát v potaz celkovou situaci finančního sektoru.“

Bod 8 se zrušuje.

První věta v poznámce pod čarou č. 1 týkající se bodu 21 se nahrazuje touto větou: „Viz oddíl 6 sdělení o bankovnictví z roku 2013“.

Bod 25 se nahrazuje tímto: „Každá odchylka od přiměřeného sdílení nákladů ex ante, k jejímuž udělení mohlo výjimečně dojít ještě před schválením plánu restrukturalizace z důvodů finanční stability, musí být kompenzována dalším příspěvkem v pozdější fázi restrukturalizace, například formou ustanovení o zpětném získání (tzv. claw-back clauses) a/nebo prostřednictvím rozsáhlejší restrukturalizace, jež bude zahrnovat dodatečná opatření omezující narušení hospodářské soutěže.“

(1) Sdělení o použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí („sdělení o bankovnictví 2008“) (Úř. věst. C 270, 25.10.2008, s. 8); sdělení Komise – Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže („sdělení o rekapitalizaci“) (Úř. věst. C 10, 15.1.2009, s. 2); sdělení Komise o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství (dále jen „sdělení o znehodnocených aktivech“) (Úř. věst. C 72, 26.3.2009, s. 1) sdělení Komise o návratu k životaschopnosti a hodnocení restrukturalizačních opatření ve finančním sektoru v současné krizi podle pravidel pro státní podporu („sdělení o restrukturalizaci“) (Úř. věst. C 195, 19.8.2009, s. 9); sdělení Komise o používání pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. ledna 2011 („sdělení o prodloužení z roku 2010“) (Úř. věst. C 329, 7.12.2010, s. 7), a sdělení Komise o používání pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. ledna 2012 („sdělení o prodloužení z roku 2011“) (Úř. věst. C 356, 6.12.2011, s. 7).

(2) Viz sdělení o prodloužení z roku 2011, bod 14.

(3) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků ze dne 6. června 2012, COM(2012) 0280 final.

(4) Viz sdělení o restrukturalizaci z roku 2011, bod 22.

(5) Tamtéž, bod 24.

(6) Viz pracovní dokument GŘ pro hospodářskou soutěž ze dne 30. dubna 2010, „Uplatnění pravidel pro státní podpory na státní systémy záruk vztahující se na dluhy bank vzniklé po 30. červnu 2010“.

(7) Uvedené sdělení stanoví požadavek předložit plán restrukturalizace pro všechny banky, které využívají státní podporu ve formě kapitálu nebo opatření na záchranu znehodnocených aktiv, bez ohledu na výši podpory.

(8) „Příslušným orgánem dohledu“ se rozumí kterýkoliv příslušný vnitrostátní orgán určený zúčastněnými členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění) (Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1) nebo Evropskou centrální bankou při výkonu jejích úkolů dohledu, které jí jsou svěřeny v článku 1 návrhu nařízení Rady předloženého Komisí a jež se týkají politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi se sídlem v některém členském státě, který se účastní jednotného mechanismu dohledu.

(9) Viz poznámka pod čarou č. 1.

(10) Podle definice v čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění).

(11) První Směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu (Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3).

(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění (Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s. 1).

(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES ze dne 27. října 1998 o doplňkovém dozoru nad pojišťovnami v pojišťovací skupině (Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 1).

(14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

(15) Dle údajů o průměrné roční mzdě, jež zveřejňuje OECD na svých internetových stránkách, ve stálých cenách za poslední dostupný rok, http://stats.oecd.org/Index.aspx

(16) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).

(17) Toho lze dosáhnout například zřízením holdingové společnosti. Vlastnictví banky by bylo evidováno na straně aktiv holdingové společnosti, zatímco vlastní kapitál, hybridní kapitál a podřízený dluh, které měla banka před státní podporou, tvoří stranu pasiv holdingové společnosti se stejnou předností, jakou měly v bance před intervencí státu.

(18) Jestliže například dojde k zpětnému odkupu za slevu nejméně 10 procentuálních bodů z nominální hodnoty tržní ceny (nebo, v případě neexistence trhu, ukazatele tržní ceny) za účelem vytvoření zisku, nebo pokud je zpětný odkup součástí směny, po níž úvěrová instituce získá kapitál vyšší kvality, který nedostatek sníží.

(19) Banky, které již obdržely schválenou podporu na záchranu v den, kdy toto sdělení vstoupí v platnost, ale ještě nezískaly konečné schválení podpory na restrukturalizaci, mohou obdržet podporu v rámci režimu likvidity bez individuálního oznámení.

(20) V těchto případech budou opatření následně posuzována v rámci plánu restrukturalizace.

(21) Směrnice Rady a Evropského parlamentu 94/19/ES o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. L 135, 31.5.1994, s. 5).

(22) Viz obdobně rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T-351/02, Deutsche Bahn v. Komise, Sb. rozh. [2006] II-1047 a rozsudek Soudního dvora ve věci C-460/07 Puffer Sb. rozh. [2009] I-3251, bod 70.

(23) Viz Danish winding up scheme (Úř. věst. C 312, 17.11.2010, s. 5).

(24) Viz např. N 407/10, Danish winding-up scheme for banks (Úř. věst. C 312, 17.11.2010, s. 7).

30.7.2013

Úřední věstník Evropské unie

C 216/22

Souhrnná zpráva o rozhodnutí komise

ze dne 27. února 2013,

kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem a Dohodou o EHP

(Věc COMP/M.6663 – Ryanair/Aer Lingus III)

(oznámeno pod číslem C(2013) 1106 final)

(Pouze anglické znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

2013/C 216/07

Dne 27. února 2013 přijala Komise rozhodnutí ohledně spojení podniků podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (1), a zejména čl. 8 odst. 3 uvedeného nařízení. Nedůvěrné znění celého rozhodnutí je k dispozici v úředním jazyce věci na internetových stránkách generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž na adrese:

http://ec.europa.eu/comm/competition/index_en.html

I. STRANY

(1)

Společnost Ryanair je nízkonákladový dopravce provozující pravidelnou leteckou přepravu z bodu do bodu, především v rámci Evropy. Společnost má flotilu 294 letadel a 51 základen v Evropě, přičemž největší význam mají základny Londýn Stansted, Brusel Charleroi, Milán Bergamo a Dublin. V roce 2012 provozovala společnost Ryanair v období letního letového řádu IATA z Dublinu 62 linek na krátkou vzdálenost.

(2)

Společnost Aer Lingus je dopravce se sídlem v Irsku. Nabízí zejména pravidelnou leteckou přepravu z bodu do bodu. Společnost Aer Lingus má základnu především na letišti v Dublinu, odkud provozuje převážnou část svých pravidelných linek. V období letního letového řádu 2012 provozovala společnost Aer Lingus (včetně Aer Arann) z Dublinu 66 linek na krátkou vzdálenost. Společnost Aer Lingus není členem žádné letecké aliance a rozvíjí koncepci „architektury otevřené sítě“, přičemž její neutralita jí umožňuje spolupracovat s partnerskými leteckými společnostmi z různých aliancí a – navíc k prováděné přepravě z bodu do bodu – nabízet i spojení do celého světa prostřednictvím významných uzlů leteckých dopravců.

(3)	Ryanair je menšinovým vlastníkem akcií společnosti Aer Lingus s 29,82 % celkového vydaného akciového kapitálu, což z něj činí největšího akcionáře společnosti Aer Lingus. Irská vláda (ministerstvo financí) je druhým největším akcionářem s podílem ve výši přibližně 25,1 %.

II. TRANSAKCE

(4)

Komise dne 24. července 2012 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení o spojování, kterým podnik Ryanair Holdings plc („Ryanair“, Irsko) získává ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování na základě veřejné nabídky na koupi akcií zveřejněné dne 19. června 2012 kontrolu nad celým podnikem Aer Lingus Group plc („Aer Lingus“, Irsko) (dále jen „transakce“).

III. SHRNUTÍ

(5)

Po první fázi šetření trhu došla Komise k závěru, že transakce spadá do působnosti nařízení o spojování a že vyvolává vážné pochybnosti o slučitelnosti s vnitřním trhem a fungováním Dohody o EHP. Dne 29. srpna 2012 proto Komise zahájila v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení o spojování příslušné řízení.

(6)

Z druhé fáze šetření trhu vyplynulo, že existují obavy o ohrožení hospodářské soutěže na několika trzích, což vedlo k vydání prohlášení o námitkách dne 13. listopadu 2012. Strany měly příležitost se k prohlášení o námitkách písemně vyjádřit. Dne 14. prosince 2012 zaslala Komise dopis o skutečnostech, na který společnost Ryanair odpověděla dne 20. prosince 2012.

(7)

Podle čl. 8 odst. 2 nařízení o spojování předložila společnost Ryanair první formální soubor závazků dne 17. října 2012. Komise rozhodla, že žádný tržní test není opodstatněný, neboť závazky ze dne 17. října 2012 se nevztahují na všechny trasy, o kterých bylo v prohlášení o námitkách předběžně rozhodnuto, že by u nich transakce výrazně bránila účinné hospodářské soutěži.

(8)

Dne 7. prosince 2012 předložila společnost Ryanair revidovaný soubor závazků. V návaznosti na předložení těchto závazků zahájila Komise tržní test. Po výsledcích tržního testu předložila společnost Ryanair upravený soubor závazků dne 15. ledna 2013. S ohledem na výsledky druhého tržního testu předložila společnost Ryanair přepracovaný soubor závazků dne 1. února 2013 (dále jen „konečný soubor závazků“). Byl zahájen třetí tržní test.

(9)	Šetření trhu odhalilo, že konečný soubor závazků nabídnutý společností Ryanair není schopen napravit zjištěné zásadní narušení účinné hospodářské soutěže.

(10)	Proto dne 27. února 2013 přijala Komise podle čl. 8 odst. 3 nařízení o spojování rozhodnutí, kterým prohlásila transakci za neslučitelnou s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (dále jen „rozhodnutí“).

IV. DŮVODOVÁ ZPRÁVA

A. Relevantní výrobkové trhy

(11)	Společnosti Ryanair a Aer Lingus poskytují pravidelnou osobní leteckou přepravu v rámci EHP a jejich činnost se překrývá na 46 trasách do/z Irska. Žádné jiné trhy ovlivněné transakcí než ty, které se vztahují k osobní letecké dopravě, neexistují.

1. Tradiční přístup po párech–místo odletu místo určení (O&D)

(12)	V souladu se svou rozhodovací praxí Komise zhodnotila transakci na základě přístupu po párech–místo odletu/místo určení (O&D), který odráží zastupitelnost na straně poptávky. V důsledku toho byla každá kombinace místa odletu a místa určení považována za samostatný trh.

(13)

Kromě toho se v tomto případě Komise domnívala, že vzhledem k omezené míře zastupitelnosti mezi různými O&D nejsou přestupující cestující součástí stejného trhu jako cestující O&D a že není vhodné definovat celkový trh pro lety do/z Irska na krátkých tratích, ani trh se „zákazníky, které nezajímá místo určení“, vzhledem k tomu, že pro převážnou většinu cestujících na letu z Irska na určité místo určení není tento let jednoduše nahraditelný letem na jiné místo určení.

2. Nahraditelnost letiště

(14)	Komise v souladu se svou předchozí rozhodovací praxí při určování příslušných O&D trhů pro osobní leteckou přepravu zkoumala, zda by lety z nebo na letiště, na němž se dostatečně překrývají spádové oblasti, bylo možno považovat za nahraditelné z pohledu cestujících.

(15)

Ve svém hodnocení nahraditelnosti letiště se Komise opírala o následující kvalitativní a kvantitativní zdroje údajů: i) předchozí případy Komise, a zejména rozhodnutí z roku 2007, kdy byla podrobně posouzena nahraditelnost letišť při letech do/z Irska; ii) „první nejbližší“ spádová oblast ve vzdálenosti 100 km / do 1 hodiny jízdy od příslušného centra města s cílem určit, zda jsou letiště prima facie vzájemně nahraditelná; iii) výsledek šetření trhu; iv) sledování cenotvorby společností Aer Lingus a Ryanair; v) způsob, jakým společnost Ryanair uvádí na trh své služby a vi) analýza vzájemného vztahu cen, jež poskytly kvantitativní podporu závěrům, ke kterým Komise dospěla při vymezení trhu. Komise ke svým záměrům dospěla na základě kombinace těchto údajů.

(16)

V tomto případě byla nahraditelnost pravidelné letecké přepravy z různých letišť důležitá ze tří důvodů: i) ke zjištění, zda se činnosti stran překrývají; ii) ke zhodnocení konkurenčního tlaku leteckých společností, jež provozují svou činnost na jiných letištích; iii) pro posouzení vyhlídek na usazení se na dodatečných letištích, která přicházejí v úvahu.

(17)

Činnosti společnosti Ryanair se překrývaly s činnostmi společnosti Aer Lingus na 16 trasách (2), na nichž společnost Aer Lingus a společnost Ryanair létají mezi dvěma stejnými letišti a na kterých neexistuje otázka letištní nahraditelnosti, protože neexistují žádná další zjištěná relevantní letiště.

(18)

Na dalších deseti trasách (3), i když je ve městě odletu nebo určení více než jedno letiště, létají Ryanair i Aer Lingus do stejného letiště (přístup po „dvojicích letišť“). U některých tras bylo jiné letiště rovněž nalétáváno některou ze stran nebo jinou leteckou společností. Na těchto trasách je nahraditelnost letiště relevantní zejména pro posuzování projektů vstupu na trh ze strany potenciální konkurenční společnosti. Ovšem vzhledem k tomu, že Komise neshledala žádné plány na vstup na trh nebo na rozšíření činnosti, které povedou k včasným, pravděpodobným a dostatečným rozšířením trhu tak, aby byly rozptýleny obavy týkající se hospodářské soutěže na příslušných trasách, nebylo nutné dojít ke konečnému závěru, pokud jde o relevantnost nahraditelnosti těchto letišť pro trasy s odletem z Dublinu, Corku a Shannonu.

(19)

Na 19 leteckých trasách („párů měst“) (4) létají společnosti Ryanair a Aer Lingus z Irska na různá letiště určení. Na těchto trasách byla nahraditelnost letiště relevantní pro zjištění toho, zda dochází k překrývání mezi stranami. Rozhodnutí posuzuje nahraditelnost, pokud jde o podstatnou část cestujících společností Aer Lingus a Ryanair, kteří cestují z/do 17 letišť (5) z/do Dublinu, Corku, Shannonu nebo Knocku.

(20)

Pro zbývající doplňkovou trasu Dublin–Bristol/Cardiff/Exeter je otázka nahraditelnosti relevantní pouze pro zjištění, zda smluvní strany budou čelit konkurenci letů z Exeteru do Dublinu (vzhledem k tomu, že obě strany létají na stejné letiště (Bristol), není otázka relevantní pro ověření toho, zda došlo k překrývání).

(21)

V rozhodnutí se dochází k závěru, že následující letiště jsou nahraditelná na trasách z/do Dublinu, Corku, Shannonu nebo Knocku, zatímco otázka relevantnosti pravidelné osobní letecké přepravy z bodu do bodu mezi Dublinem nebo Corkem a některými (6) dvojicemi letišť patřících ke stejnému trhu byla ponechána otevřená, neboť nemá žádné důsledky pro posouzení hospodářské soutěže:

Barcelona El Prat, Girona a Reus	londýnská letiště (Heathrow, Gatwick, Stansted, Luton a City)	Stockholm Arlanda a Skavsta
Bilbao a Santander	Manchester a Liverpool (pro Cork a Shannon)	Toulouse a Carcassonne
Birmingham a East Midlands (pro Knock)	Milán Linate, Malpensa a Bergamo	Benátky a Treviso
Brusel a Charleroi	Mnichov a Memmingen	Vídeň a Bratislava
Glasgow a Prestwick	Paříž CDG, Beauvais a Orly	Varšava a Modlin
Frankfurt a Hahn	Řím Fiumicino a Ciampino

3. Trh přímých a nepřímých letů

(22)	V souladu s předchozí rozhodovací praxí Komise je míra nahraditelnosti přímých letů lety nepřímými z velké části závislá na délce letu. Obecně čím delší je doba letu, tím větší je pravděpodobnost, že nepřímé lety budou konkurencí pro lety přímé.

(23)

Komise dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že překrývající se trasy jsou v daném případě lety na krátké vzdálenosti (tj. celková doba letu je nižší než 6 hodin) nebo střední vzdálenosti (lety delší než tři hodiny, kdy přímé lety obvykle neposkytují možnost vykonat stejný den i zpáteční lety), nepřímé lety pravděpodobně konkurencí pro lety přímé nebudou. Rozhodnutí nicméně dospělo k závěru, že otázku, zda by nepřímé lety patřily ke stejnému trhu, lze ponechat otevřenou, neboť by v konečném důsledku nezměnila výsledek posouzení z hlediska hospodářské soutěže.

4. Rozlišení mezi skupinami cestujících

(24)

V rozhodnutí z roku 2007 dospěla Komise k závěru, že není vhodné definovat oddělené trhy pro různé kategorie cestujících, zejména na základě zjištění, že obě společnosti nediskriminují žádné typy cestujících vzhledem k tomu, že na trasách dopravy na kratší vzdálenosti nabízejí pouze restriktivní jednosměrné letenky. Ryanair, Aer Lingus a velká většina respondentů při šetření trhu potvrdila v tomto případě stejný závěr.

(25)	Komise dospěla k závěru, že není vhodné definovat jednotlivé trhy pro různé kategorie cestujících, ať už na základě rozdílu, zda pro ně je či není důležitý čas letů, na základě rozlišení mezi obchodními cestujícími a turisty nebo na základě hlediska doby mezi rezervací a uskutečněním letu.

5. Nahraditelnost charterových a pravidelných letů

(26)

Společnost Ryanair uvedla, že zejména u rekreačních cest představují charterové společnosti pro činnost stran významnou konkurenci. Kromě toho společnost Ryanair upozornila na to, že pokles v charterovém provozu z Irska byl přímým důsledkem expanze společnosti Ryanair na několika typických charterových trasách.

(27)

V souladu se svou předchozí rozhodovací praxí rozlišila Komise tři typy činností charterových společností:

Prodej pobytových balíčků (let a ubytování). Prodej sedadel zahrnutých do „pobytových balíčků“ nelze považovat za vzájemně nahraditelný za místa na pravidelných letech nabízených společnostmi Ryanair a Aer Lingus na dotčených trasách. Toto zjištění byla potvrzeno většinou respondentů při šetření trhu. Většina cestujících si kupuje pouze let, nikoliv pobytový balíček.

ii)

Prodej sedadel cestovním kancelářím. Z hlediska poptávky je tento trh navazujícím trhem vyšší úrovně pro prodej míst pro jednotlivce a je tedy charakterizován odlišnými podmínkami hospodářské soutěže. Komise proto potvrdila závěr učiněný ve svých předchozích rozhodnutích, že „velkoobchodní“ prodej bloků sedadel pro cestovní kanceláře nepatří do stejného trhu jako pravidelná letecká přeprava pro koncového zákazníka.

iii)

Prodej samostatných letenek koncovým zákazníkům. Komise se domnívá, že na stejné O&D trase je prodej samostatných letenek charterovou leteckou společností podobný prodeji pravidelné letecké osobní přepravy. Někteří respondenti však při šetření trhu poukázali na to, že charterové lety jsou nižší kvality ve srovnání s pravidelnými lety, v neposlední řadě kvůli omezené kapacitě sedadel nabízených k prodeji a omezené rozpoznatelnosti pro spotřebitele (kromě frekvencí a tarifu). V každém případě se v rozhodnutí konstatuje, že tato otázka může zůstat otevřená, neboť by v konečném důsledku nezměnila výsledek posouzení z hlediska hospodářské soutěže.

B. Posouzení z hlediska hospodářské soutěže

1. Obecný rámec

(28)

Komise přezkoumala změny podmínek na trhu od roku 2007. V zásadě došlo k těmto nejvýznamnějším změnám: i) finanční a hospodářská krize, která od roku 2008 sužuje řadu členských států, včetně Irska; ii) další konsolidace odvětví letecké přepravy; iii) pokles počtu leteckých společností provozujících pravidelné linky působících na dublinském letišti; iv) zvýšený počet tras, na kterých si společnosti Ryanair a Aer Lingus oproti rozhodnutí roku 2007 vzájemně konkurují, a úrovně koncentrace; v) oslabení činnosti charterových společností létajících z Dublinu; vi) rozvoj nových infrastruktur na dublinském letišti.

2. Postup v případě společnosti Aer Arann

(29)

Komise má za to, že společnost Aer Arann je konkurencí společnosti Ryanair, ale nikoli společnosti Aer Lingus. Společnost Aer Arann je se společností Aer Lingus úzce propojená a je na ní závislá prostřednictvím franšízové dohody. Proto byly v posouzení hospodářské soutěže tržní podíly Aer Arann (působící jako regionální obchodní značka společnosti Aer Lingus) přiděleny společnosti Aer Lingus.

3. Podíly na trhu a úrovně koncentrace

(30)	Strany by měly velmi vysoký tržní podíl na všech 46 trasách, u kterých dochází k překrývání jejich činností.

(31)

Transakce by způsobila vznik monopolu na 28 trasách: Dublin–Alicante/Murcia; Dublin–Berlín; Dublin–Bilbao/Santander; Dublin–Birmingham/East Midlands; Dublin–Brusel/Charleroi; Dublin–Budapešť; Dublin–Edinburgh/Glasgow; Dublin–Fuerteventura; Dublin–Glasgow/Prestwick; Dublin–Manchester/Liverpool/Leeds; Dublin–Marseille; Dublin–Milán/Bergamo; Dublin–Nice; Dublin–Řím; Dublin–Tenerife; Dublin–Toulouse/Carcassonne; Dublin–Benátky/Treviso; Dublin–Vídeň/Bratislava; Dublin–Varšava/Modlin; Cork–Alicante; Cork–Faro; Cork–Londýn; Cork–Manchester/Liverpool; Cork–Tenerife; Knock–Birmingham/East Midlands; Knock–Londýn; Shannon–Manchester/Liverpool a Shannon–Londýn.

(32)	Na osmnácti překrývajících se trasách by subjekt vzniklý spojením působil vedle jiných dopravců.

(33)	Na jedenácti z těchto osmnácti leteckých tras by dalším operujícím dopravcem byla charterová společnost (nebo více charterových společností). Kombinovaný podíl stran na každé z těchto tras by překročil 80 %.

(34)	Na šesti ostatních trasách z těchto osmnácti tras jsou konkurenty stran provozovatelé pravidelných linek, jejichž obchodní model je odlišný od modelu stran. Na těchto šesti trasách by kombinovaný podíl společností Ryanair a Aer Lingus byl vyšší než 50 %.

(35)	S ohledem na poslední zbývající trasu (Dublin–Bristol/Cardiff/Exeter) je v případě zahrnutí letů mezi Dublinem a Exeterem do relevantního trhu konkurentem stran společnost Flybe, která provozuje pravidelnou regionální přepravu s okrajovým podíl na trhu mezi 5–10 % (7).

4. Blízkost konkurence mezi společnostmi Ryanair a Aer Lingus

(36)	Z šetření Komise vyplynulo, že společnosti Ryanair a Aer Lingus aktivně soutěží na všech překrývajících se trasách.

(37)	Na většině (28 ze 46) překrývajících se tras jsou společnosti Ryanair a Aer Lingus jedinými operujícími dopravci. Na těchto trasách jsou společnosti Ryanair a Aer Lingus nejbližšími přirozenými konkurenty.

(38)

Dokonce i na těch trasách, na nichž společnost Ryanair a Aer Lingus čelí jednomu nebo více konkurentům, jsou strany nejčastěji zdaleka největšími konkurenty, jak to potvrzuje mimo jiné velký rozdíl v podílu na trhu mezi konkurentem (konkurenty) a každou ze stran. Strany jsou vzájemně nejbližšími konkurenty i na trasách, na kterých operují charteroví dopravci; každá ze stran je vzájemně zdaleka největším konkurentem.

(39)

Navíc mají společnosti Ryanair a Aer Lingus podobné obchodní modely, které se liší od většiny jejich konkurentů. Jak Ryanair, tak i Aer Lingus nabízejí (především) lety z bodu do bodu, což je odlišné od koncepce síťových dopravců, kteří jsou orientováni na přestupující cestující. Obě společnosti uplatňují jednosměrné cenové modely, na svých letech na kratší vzdálenosti provozují letadla s jedinou třídou a většina rezervací je prováděna na jejich internetových stránkách, a nikoli prostřednictvím cestovních kanceláří, jak je tomu u síťových dopravců. Kromě toho na rozdíl od ostatních konkurentů jsou jejich obchodní značky v Irsku vysoce ceněny a působí na významných irských letištích, zejména v Dublinu.

(40)	Regresní analýza provedená Komisí potvrdila, že mezi společnostmi Ryanair a Aer Lingus existují významné konkurenční interakce.

(41)

Rozhodnutí dochází k závěru, že společnosti Aer Lingus a Ryanair jsou velmi blízkými, ne-li vzájemně nejbližšími konkurenty na všech překrývajících se trasách. Transakce by proto měla za následek odstranění této velmi úzké hospodářské soutěže a důležitého konkurenčního tlaku, který na sebe oba dopravci před transakcí vzájemně vyvíjejí. Spotřebitelé by měli výrazně omezenější možnost volby v oblasti cestování a je nepravděpodobné, že by konkurenti byli schopni účinně omezit subjekt vzniklý spojením při jeho chování na trhu, zejména pokud jde o stanovení cen.

5. Vstup na trh/Překážky pro vstup na trh

(42)	Šetření Komise potvrdilo, že existují velké překážky pro vstup na trh, což ztěžuje jakýkoli nový vstup na trasy, kde se činnosti stran překrývají.

(43)

Tyto překážky vstupu jsou způsobeny silným postavením společností Ryanair a Aer Lingus na trhu v Irsku na základě těchto faktorů:

i)	silné tržní postavení stran v Dublinu, Corku a Shannonu jakožto důsledek existence základen, které strany zavedly na těchto letištích;

ii)

subjekt vzniklý spojením by disponoval dvěma nejvýraznějšími značkami v Irsku a nový účastník by potřeboval značně dlouhou dobu a vysoké investice na zavedení své značky. Vzhledem k ohlášené strategii dvojí značky by subjekt vzniklý spojením měl silné tržní postavení ve dvou různých segmentech trhu (jmenovitě v segmentu s omezenými službami a zároveň nejnižšími tarify a také v segmentu s vyšší úrovní služeb). Tato překážka vstupu má stejný význam na trasách do a z Dublinu, Shannonu, Corku a Knocku;

iii)	obava z agresivních odvetných opatření ze strany subjektu vzniklého spojením v případě vstupu. Tato překážka vstupu je stejně důležitá na trasách do a z Dublinu, Shannonu, Corku a Knocku;

iv)	skutečnost, že noví účastníci trhu mohou čelit potížím při získávání letištních časů v ranní špičce a stojánek (parkovacích míst) na dublinském letišti. Kromě toho by omezené kapacity na některých letištích určení přispěly k již tak vysokým překážkám vstupu na trh;

v)	výše letištních poplatků a daní na dublinském letišti bude pravděpodobně odrazovat nové účastníky trhu od otevření tras z nebo do Dublinu;

vi)	irský trh není mnoha konkurenty považován za atraktivní a hospodářský útlum v Irsku (ale také v jiných členských státech, jako je Španělsko) dále zhoršil přitažlivost irského trhu ve srovnání s rokem 2007;

vii)	schopnost stran ovlivňovat rozhodování irských letišť, například pokud jde o otázky koordinace letištních časů (v Dublinu), provozní otázky, používání a rozvoje letištní infrastruktury na letištích v Dublinu, Corku a Shannonu.

(44)	Závěr, že vstupní překážky jsou v tomto případě vysoké, je podpořen i skutečností, že v posledních letech došlo pouze k omezenému počtu vstupů na trh (jinými leteckými společnostmi než společnostmi Ryanair nebo Aer Lingus) na trasách, kde dochází k překrývání.

6. Formy vstupu na trh/expanze

(45)

Výsledky šetření trhu naznačily, že aby se některá společnost stala reálným konkurentem fúzovaného subjektu na každém z letišť (Shannon, Cork a Dublin), musela by založit základnu na každém z těchto letišť. Bez velkého počtu tras, na které je možno rozdělit fixní náklady, by bylo obtížné dosáhnout stejné úrovně nákladové efektivnosti, jako mají společnosti Ryanair a Aer Lingus. Kromě toho základna umožňuje společnosti nabídnout zajímavé letové časy s odlety brzy ráno a přílety pozdě večer a dostatečný objem činnosti, což vede k přítomnosti na trhu a povědomí o značce.

(46)	V rozhodnutí se dochází k závěru, že základna v Irsku (zejména v Dublinu) by tedy byla pro letecké dopravce klíčová k tomu, aby byly schopny dostatečně pokrýt irský trh a dosáhnout adekvátní konkurenční tlak na subjekt vzniklý spojením.

7. Plány na vstup stávajících i potenciálních konkurentů

(47)	Komise analyzovala, zda potenciální konkurenti mají plány na vstup a rozšíření individuálně nebo souhrnně na úrovni, která stačí na vyrovnání negativních dopadů této transakce na sledovaných trasách.

(48)

Kromě toho by v tomto případě muselo dojít ke vstupu konkurence na 32 překrývajících se trasách, na nichž má společnost Ryanair své základny na počátku i konci cesty. Vstup za těchto okolností by byl ještě obtížnější. Kromě toho podle většiny konkurentů pouhá možnost vstupu konkurence na trh chování subjektu vzniklého spojením po transakci nezlepší.

(49)	Rozhodnutí obsahuje závěr, že protisoutěžní účinky transakce by nebyly dostatečně kompenzovány vstupem na jednotlivé trasy nebo rozšířenými vstupy ze strany dopravců, kteří provozují některé trasy do a ze své domovské základny.

8. Skutečná konkurence (8)

(50)

Rozhodnutí obsahuje závěr, že transakce by pravděpodobně značně narušila účinnou hospodářskou soutěž, zejména v důsledku vytvoření dominantního postavení na následujících 28 trasách, na kterých by subjekt vzniklý spojením po transakci měl monopol: Dublin–Alicante/Murcia; Dublin–Berlín; Dublin–Bilbao/Santander; Dublin–Birmingham/East Midlands; Dublin–Brusel; Dublin–Budapešť; Dublin–Edinburgh/Glasgow; Dublin–Fuerteventura; Dublin–Glasgow International/Prestwick; Dublin–Manchester/Liverpool/Leeds; Dublin–Marseille; Dublin–Milán; Dublin–Nice; Dublin–Řím; Dublin–Tenerife; Dublin–Toulouse/Carcassonne; Dublin–Benátky/Treviso; Dublin–Vídeň/Bratislava; Dublin–Varšava/Modlin; Cork–Alicante; Cork–Faro; Cork–Londýn; Cork–Manchester/Liverpool; Cork–Tenerife; Knock–Birmingham/East Midlands; Knock–Londýn; Shannon–Manchester/Liverpool a Shannon–Londýn.

(51)

Rozhodnutí obsahuje závěr, že transakce by pravděpodobně značně narušila účinnou hospodářskou soutěž v důsledku vytvoření dominantního postavení na následujících sedmi trasách, které provozují i jiní provozovatelé pravidelných linek: Dublin–Bristol/Cardiff/Exeter (bez ohledu na přesné vymezení trhu); Dublin–Frankfurt; Dublin–Londýn; Dublin–Madrid; Dublin–Mnichov; Dublin–Paříž a Dublin–Stockholm. Kromě toho také pravděpodobně dojde k odstranění velmi úzkého konkurenčního vztahu mezi společností Ryanair a Aer Lingus, a tím i k vymizení důležitého konkurenčního tlaku, který oba dopravci na každé z těchto tras na sebe vzájemně vyvíjejí. Spotřebitelé by měli výrazně omezenější možnost volby a je nepravděpodobné, že by ostatní konkurenti, kteří provozují činnost na každé z těchto tras, měli možnost dostatečně omezit tržní chování subjektu vzniklého spojením, zejména pokud jde o stanovení cen na každé z těchto tras.

(52)

Rozhodnutí obsahuje závěr, že transakce by pravděpodobně značně narušila účinnou hospodářskou soutěž v důsledku vytvoření dominantního postavení zejména na následujících jedenácti trasách, které provozují rovněž charterové letecké společnosti: Dublin–Barcelona, Dublin–Faro, Dublin–Gran Canaria, Dublin–Ibiza, Dublin–Lanzarote, Dublin–Malaga, Dublin–Palma, Cork–Barcelona, Cork–Lanzarote; Cork–Malaga a Cork–Palma. Kromě toho také pravděpodobně dojde k odstranění velmi úzkého konkurenčního vztahu mezi společnostmi Ryanair a Aer Lingus, a tím i k vymizení důležitého konkurenčního tlaku, který oba dopravci na každé z těchto tras na sebe vzájemně vyvíjejí. Spotřebitelé by měli výrazně omezenější možnost volby a je nepravděpodobné, že by charteroví dopravci byli schopni účinně omezit subjekt vzniklý spojením při jeho chování na trhu na těchto trasách, zejména pokud jde o stanovení cen.

9. Potenciální hospodářská soutěž

(53)

Hospodářskou soutěž na trasách v současnosti provozovaných společnostmi Ryanair i Aer Lingus z Dublinu, Shannonu a Corku, kde mají oba dopravci základny, nelze posuzovat odděleně. Takové oddělené analýzy by znamenaly, že příslušné výrobkové trhy jsou na sobě zcela nezávislé. Oba dopravci mají nezbytnou flexibilitu pro změny a zavádění nových tras ze svých stávajících základen na uvedených letištích v reakci na změny struktury hospodářské soutěže, ke kterým dochází na jednotlivých trasách vedoucích z jejich základen. Analýza proto musí být dynamická a prověřit, do jaké míry by zánik jednoho dopravce, který je nejbližším a nejdůležitějším konkurentem, mohl vyloučit potenciální hospodářskou soutěž, která by omezovala společnosti Ryanair a Aer Lingus v případě, že by transakce neproběhla.

(54)	Analýza Komise poukázala na to, že v důsledku dynamického modelu vstupu do vzájemné hospodářské soutěže a velmi omezeného dopadu, který by měl na obě strany vstup jiných dopravců, vyvíjejí společnosti Ryanair a Aer Lingus potenciální konkurenční tlak na sebe navzájem.

(55)

Na základě opatrného přístupu obsahuje rozhodnutí závěr, že transakce by pravděpodobně vedla k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže, zejména v důsledku vytvoření nebo posílení dominantního postavení tím, že by vyloučila nejspolehlivějšího pravděpodobného zájemce o následujících šest tras: i) trasy Ryanairu s potenciální hospodářskou soutěží: Dublin–Bologna, Dublin–Bordeaux, Cork–Paříž/Beauvais, Cork–Mnichov/Memmingen, Cork–Birmingham; ii) trasy Aer Lingus s potenciální hospodářskou soutěží: Dublin–Newcastle.

C. Zvýšení efektivnosti

(56)

Společnost Ryanair uvedla, že by transakce vedla k podstatnému zvýšení efektivnosti, z čehož by měli prospěch všichni zákazníci. Společnost Ryanair by uplatnila své zkušenosti v oblasti snižování nákladů ke zlepšení efektivnosti společnosti Aer Lingus, snížila její náklady a ceny letenek, a tudíž posílila její konkurenceschopnost vůči leteckým společnostem na primárních letištích.

(57)

Společnost Ryanair neposkytla relevantní údaje s cílem prokázat, že účinky jsou ověřitelné, lze je připočíst spojení podniků a že budou pravděpodobně přeneseny na spotřebitele. Komise rovněž nenalezla ověřitelné důkazy, že společnost Ryanair by mohla snížit náklady společnosti Aer Lingus, aniž by došlo k omezení některých prvků, které jsou přínosné pro spotřebitele, jako je například kvalita služeb nebo umístění letiště. Navíc u řady prvků, kde by podle společnosti Ryanair došlo ke zvýšení efektivnosti na základě spojení, by toto spojení pravděpodobně nebylo nutné (např. náklady na snížení počtu zaměstnanců, náklady na palivo a distribuční náklady).

(58)

Proklamovaná efektivnost tedy nesplňuje tři kumulativní podmínky uvedené v pokynech pro horizontální spojování. Kromě toho se vzhledem k extrémně vysokému společnému podílu na trhu a vzhledem k tomu, že neexistuje včasný, dostatečný a pravděpodobný vstup nových společností na trh, ukázalo, že by nedošlo k jakémukoli dostatečnému přenesení výhod na spotřebitele.

D. Závazky

1. Popis konečného souboru závazků

1.1 Odprodej provozu společnosti Aer Lingus na 43 překrývajících se trasách společnosti Flybe

(59)

Společnost Ryanair nabídla, že převede na společnost Flybe novou a samostatnou společnost (dále jen „odprodávaný podnik“, přičemž možný budoucí název je „Flybe Ireland“), na niž by byla převedena některá aktiva, mimo jiné hotovost ve výši 100 milionů EUR, pronájem nejméně devíti letadel Airbus A 320, letištní časy (v místě odletu a určení), personál a bezplatnou, nevýhradní a nepřenosnou licenci, která nemůže být předmětem sublicence, na obchodní značku „Aer Lingus“ na dobu 3 let. Tato obchodní značka by byla využívána společně s obchodní značkou „Flybe“.

(60)	Společnost Ryanair se zavázala vypracovat, a to za konzultací se společností Flybe, pro první rok obchodní plán odprodávaného podniku s ohledem na schválenou výši předpokládaného ročního zisku před zdaněním.

(61)

Společnost Flybe by podle dohodnutého letového řádu provozovala 43 tras po dobu nejméně 6 IATA letových období. Za předpokladu, že by se nezměnil celkový počet týdenních frekvencí za letové období pravidelně provozovaných odprodávaným podnikem na všech trasách do/z Irska, musela by společnost Flybe provozovat lety pouze na: i) během třetího a čtvrtého letového období IATA z prvních šesti letových období IATA na 90 % tras provozovaných společností Flybe a ii) během pátého a šestého letového období IATA z prvních šesti letových období IATA na 85 % tras provozovaných společností Flybe.

(62)	Pro případ zneužití letištních časů byl stanoven sankční režim na klouzavé stupnici, která odráží význam trasy, přičemž sankce se postupně v průběhu prvních šesti letových období IATA snižují.

(63)	Během prvních šesti letových období IATA by společnost Flybe zřídila základnu na dublinském letišti a jedno letadlo by provozně mělo základnu na letišti v Corku.

(64)

Během prvních tří letových období IATA by uvítací obrazovka internetových stránek společnosti Aer Lingus byla rozdělena na dvě poloviny nesoucí obchodní názvy a loga společnosti Aer Lingus a odprodávaného podniku, přičemž obě by obsahovaly hypertextový odkaz na jejich příslušné internetové stránky. Po prvních třech letových obdobích IATA by na horní lištu internetové stránky společnosti Aer Lingus byl umístěn banner uvádějící internetový odkaz na odprodávaný podnik.

(65)	Pokud jde o 6 tras provozovaných společností Aer Arann, společnost Flybe by měla splnit svou povinnost provozu na těchto trasách tím, že převezme franšízové dohody společnosti Aer Arann nebo s Aer Arann uzavře novou franšízovou dohodu.

1.2 Odprodej letištních časů společnosti IAG (British Airways) pro 3 překrývající se linky do Londýna

(66)

Společnost Ryanair se zavázala, že během šesti letových období IATA by společnost IAG provozovala lety Dublin–Londýn, Cork–Londýn a Shannon–Londýn s Airbusem A319 nebo rovnocenným letadlem, za použití svých vlastních letištních časů v kombinaci s časy prodávanými společností Ryanair:

společnosti IAG a Ryanair by uzavřely Gatwick Lease Agreement (smlouvu o pronájmu týkající se letiště Gatwick) nebo Heathrow–Gatwick Transfer Agreement (smlouvu o přesunu z letiště Gatwick na Heathrow), v závislosti na tom, zda a kdy by byla splněna tzv. Heathrow Transfer Condition (podmínka přesunu na Heathrow). Ta spočívá v tom, že společnosti Ryanair a IAG budou jednat tak, aby vstup smlouvy Heathrow–Gatwick Transfer Agreement v platnost neporušil článek 10 stanov společnosti Aer Lingus (nebo jiné následné ustanovení) nebo jakékoli jiné platné právní předpisy;

ii)

v případě, že by byla platná smlouva Gatwick Lease Agreement, společnost IAG by provozovala i) 68 týdenních frekvencí na trase Dublin-Londýn Gatwick, 13 týdenních frekvencí na trase Cork–Londýn Gatwick a 7 týdenních frekvencí na trase Shannon–Londýn Gatwick, při využití párů letištních časů (letištních časů) společnosti Ryanair a ii) dvě doplňkové týdenní frekvence na trase Dublin–Gatwick, jednu týdenní frekvenci na trase Cork–Gatwick a sedm týdenních frekvencí na trase Shannon-Gatwick při využití letištních časů (letištních časů), které společnost IAG vlastní nebo získá;

iii)

kromě provozu na základě letištních časů na letišti Gatwick by společnost IAG provozovala sedm týdenních frekvencí na trase Dublin–Heathrow, přičemž by využívala letištní časy, které si pronajala od společnosti Ryanair. Podle revidované smlouvy s IAG by společnost IAG také uzavřela dodatečnou Heathrow Lease Agreement (smlouvu o pronájmu týkající se letiště Heathrow);

iv)

pokud by byla splněna podmínka Heathrow Transfer Condition, společnost IAG by mohla uplatnit své právo ukončit smlouvu Gatwick Lease Agreement (a případně i smlouvu Heathrow Lease Agreement, pokud by byla v platnosti) a uplatnit smlouvu Heathrow–Gatwick Transfer Agreement (kupní opce společnosti IAG). Zejména by společnost IAG převedla své letištní časy na letišti Gatwick (jak je uvedeno výše) sloužící k provozu trasy Dublin–Gatwick a dalších sedm letištních časů na letišti Gatwick výměnou za letištní časy ve vlastnictví společnosti Aer Lingus na letišti Londýn Heathrow, aby společnost IAG mohla provozovat: a) 70 týdenních frekvencí na trase Dublin–Heathrow, b) 14 týdenních frekvencí na trase Cork-Heathrow a c) 14 týdenních frekvencí na trase Shannon-Heathrow. Revidovaná smlouva se společností IAG by zahrnula novou smlouvu Heathrow Lease Agreement a upravila počet letištních časů na letišti Gatwick, které by společnost Ryanair získala výměnou za letištní časy na letišti Heathrow.

1.3 Doplňkový odprodej letištních časů na trasách Londýn–Irsko

(67)

Na základě převodu letištních časů a během šesti letových období IATA se společnost Ryanair zavázala převést nebo přimět společnost Aer Lingus převést na všechny zúčastněné dopravce dostatečné letištní časy pro poskytování frekvencí s jejich vlastními letadly na trasách Dublin-Londýn, Cork–Londýn a/nebo Shannon-Londýn, a to za předpokladu, že počet převedených letištních časů nepřekročí rozdíl v počtu letů, které mají tyto společnosti na dané trase.

1.4 Potenciální hospodářská soutěž

(68)	Během prvních šesti letových období IATA a vždy poté se společnost Ryanair zavázala převést nebo přimět společnost Aer Lingus převést na všechny zúčastněné dopravce letištní časy pro potenciální konkurenční lety.

2. Posouzení konečného souboru závazků

2.1 Společnost Flybe není vhodným nabyvatelem

(69)	Komise usoudila, že společnost Flybe není vhodným nabyvatelem, který by z odprodávaného podniku vytvořil účinnou konkurenční sílu na trhu.

(70)	Za prvé Komise usoudila, že při neexistenci specificky definovaných aktiv určených k převodu jakožto součást podniku Flybe Ireland neexistuje dostatečný důkaz pro stanovení závěru, že odprodávaný podnik bude mít k dispozici nezbytné prostředky, aby byl životaschopným a konkurenceschopným podnikem.

(71)

Za druhé vzhledem k obchodnímu modelu společnosti Flybe Komise usoudila, že zatímco provoz tras spojujících Irsko a Spojené království by v závislosti na používaných letadlech současnému obchodnímu modelu společnosti Flybe vyhovoval, jiné trasy, zejména turistické trasy na větší vzdálenosti nelze do současného obchodního modelu společnosti Flybe zavést. Komise mimo jiné poznamenala, že společnost Flybe nemá zkušenosti s provozem letadel Airbus A320, a čelila by tak problémům při zvládnutí trhu, na kterém by je provozovala.

(72)

Za třetí Komise usoudila, že ujednání, podle něhož měla společnost Ryanair připravit na jeden rok obchodní plán pro společnost Flybe Ireland, a ujednání, podle něhož společnost Ryanair přistoupí ke (zpětnému) strukturování nákladového základu odprodávaného podniku, i když nepovedou k trvalým vztahům mezi subjektem vzniklým fúzí a odprodávaným podnikem, zřejmě nejsou slučitelná s koncepcí nezávislého konkurenta.

(73)

Za čtvrté vzhledem k tomu, že dosavadní zkušenosti společnosti Flybe při provozu na nových trzích byly dosti odlišné od navrhovaného nabytí podniku Flybe Ireland, vzhledem k tomu, že společnost Flybe má pouze omezené zkušenosti na irském trhu, a vzhledem k tomu, že na rozdíl od společnosti Aer Lingus měla společnost Flybe jen omezené zkušeností a výsledky při hospodářské soutěži se společností Ryanair, Komise usoudila, že tyto prvky nejsou dostatečnými důkazy na podporu tvrzení, že společnost Flybe disponuje prokázanými odpovídajícími zkušenostmi k udržení a rozvíjení společnosti Flybe Ireland jako životaschopné a účinné konkurenční síly v hospodářské soutěži se subjektem vzniklým spojením.

(74)	Za páté Komise dospěla k závěru, že společnost Flybe nemá k dispozici finanční zdroje pro udržení a rozvoj společnosti Flybe Ireland jako životaschopné a účinné konkurenční síly v hospodářské soutěži se subjektem vzniklým spojením ve střednědobém horizontu.

(75)

Za šesté, pokud jde o schopnost společnosti Flybe konkurovat subjektu vzniklému spojením po transakci, Komise dospěla k závěru, že i přes navrhovanou licenci ochranné známky, propagační opatření na internetových stránkách a kapitálovou injekci pro společnost Flybe Ireland není jisté, zda by společnost Flybe byla schopna vybudovat dostatečně silnou značku, zejména pokud jde o cestující z Irska, což by jí umožnilo účinně omezit subjekt vzniklý spojením, aby se odstranily obavy Komise týkající se hospodářské soutěže. Kromě toho schopnost společnosti Flybe Ireland účinně omezit subjekt vzniklý spojením s cílem odstranit obavy Komise týkající se hospodářské soutěže je pravděpodobně dotčena její navrhovanou omezenou činností ze základny a navrhovaným počtem prodávaných frekvencí a očekávané kapacity. A konečně Komise uvážila, že je nepravděpodobné, aby výnosy a náklady společnosti Flybe Ireland umožnily pracovat se ziskem na 43 trasách.

(76)	Za sedmé Komise dospěla k závěru, že společnost Flybe nebude mít dostatečnou motivaci, aby i nadále fungovala na trvalém základě alespoň na podstatné části ze svých 43 tras.

(77)

Kromě toho Komise rovněž dospěla k závěru, že závazky vůči společnosti Flybe pravděpodobně nebudou provedeny včas, pokud jde o franšízovou dohodu. Komise rovněž nemohla jasně stanovit, zda navržené závazky by po jejich provedení plně a jednoznačně vyřešily obavy týkající se hospodářské soutěže uvedené v tomto rozhodnutí, pokud jde o trasy společnosti Aer Arann.

(78)	A konečně závazky nejsou jednoznačné a vzbudily pochybnosti, zda budou provedeny včas.

2.2 Nejistoty, pokud jde o tři trasy do Londýna – společnost IAG

(79)

Komise nebyla schopna konstatovat s potřebnou mírou jistoty, že nová obchodní struktura, která je výsledkem konečného souboru závazků, pokud jde o tři trasy do Londýna, je dostatečně funkční a trvale zajistí, aby na těchto třech trasách do Londýna nedošlo během a po minimálním období k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže.

(80)

Bez ohledu na platnost či neplatnost smluv Gatwick Lease Agreement a Heathrow Gatwick Transfer Agreement by výsledkem bylo, že celková kapacita na trasách se pravděpodobně sníží a subjekt vzniklý spojením zůstane dominantní, pokud jde o četnost a kapacitu na třech trasách do Londýna (z Dublinu, Corku a Shannonu). Navíc má společnost IAG jiný obchodní model více zaměřený na obchodní a přestupující cestující (což by bylo podstatné, pokud by vstoupila v platnost smlouva Heathrow Gatwick Transfer Agreement). Komise proto dospěla k závěru, že společnost IAG by subjekt vzniklý spojením po transakci během minimálního období dostatečně neomezila.

(81)	Komise usoudila, že je nejpravděpodobnější, že po uplynutí tohoto období společnost IAG odejde ze tří tras z Gatwicku a významně omezí provoz na třech trasách z Heathrow. Komise rovněž v rámci šetření trhu neidentifikovala žádný dostatečný, pravděpodobný a včasný vstup na tyto trasy.

(82)	A konečně, složitost závazků, rozpory mezi závazky, formulář RM a smlouva se společností IAG a mechanismus pro řešení sporů vzbuzují pochybnosti, zda závazky budou provedeny včas.

2.3 Závěr

(83)	Na základě všech dostupných důkazů včetně výsledků tržního testu Komise usoudila, že konečný soubor závazků by pravděpodobně nevedl ke vstupu nových konkurentů na trh, kteří by byli schopni vyvíjet dostatečný konkurenční tlak na subjekt vzniklý spojením.

(84)

Konečný soubor závazků neumožnil Komisi s potřebnou mírou jistoty učinit závěr, zda by jej bylo možné realizovat včas a zda by závazky byly dostatečně funkční a trvalé, aby zajistily, že by se v blízké budoucnosti neprojevilo narušení účinné hospodářské soutěže, k jehož odstranění byly tyto závazky určeny.

(85)	Komise nemohla jasně určit, zda konečný soubor závazků po svém provedení plně a jednoznačně vyřeší obavy týkající se hospodářské soutěže uvedené v rozhodnutí.

(86)	Proto se dospělo k závěru, že závazky nabídnuté společností Ryanair nemohou napravit zjištěné významné překážky pro účinnou hospodářskou soutěž, a proto transakce nemohla být na jejich základě prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem.

V. ZÁVĚR

(87)	Z výše uvedených důvodů došla Komise v rozhodnutí k závěru, že navrhované spojení zásadním způsobem naruší účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části.

(88)	Proto bylo spojení prohlášeno za neslučitelné s vnitřním trhem a s dohodou o EHP.

(1) Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení o spojování“). Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) s účinkem od 1. prosince 2009 zavedla některé změny, jako je nahrazení slova „Společenství“ slovem „Unie“ a termínu „společný trh“ termínem „vnitřní trh“. V tomto rozhodnutí bude používána terminologie Smlouvy o fungování EU.

(2) Dublin–Berlín, Dublin–Budapešť, Dublin–Faro, Dublin–Fuerteventura, Dublin–Gran Canaria, Dublin–Ibiza, Dublin–Lanzarote, Dublin–Madrid, Dublin–Malaga, Dublin–Marseille, Dublin–Nice, Dublin–Palma, Cork-Malaga, Cork–Faro, Cork–Lanzarote, Cork–Palma.

(3) Dublin–Barcelona El Prat/Girona/Reus, Dublin-Alicante/Murcia, Dublin-Tenerife South/Tenerife North, Dublin–Manchester/Liverpool/Leeds Bradford, Dublin–Londýn Heathrow/Gatwick/Luton/Stansted/City/Southend, Cork–Londýn Heathrow/Gatwick/Stansted, Dublin–Birmingham/East Midlands, Dublin–Edinburgh/Glasgow, Cork–Alicante/Murcia, Cork–Tenerife South/Tenerife North.

(4) Dublin–Bilbao/Santander, Dublin–Brusel/Charleroi, Dublin–Milán Malpensa/Milán Linate/Bergamo, Dublin–Frankfurt/Frankfurt Hahn, Dublin–Řím Ciampino/Řím Fiumicino, Dublin–Vídeň/Bratislava, Dublin–Paříž CDG/Paříž Beauvais/Orly, Dublin–Toulouse/Carcassonne, Dublin–Glasgow/Prestwick, Dublin–Benátky/Treviso, Dublin–Mnichov/Memmingen, Dublin–Varšava/Varšava-Modlin, Dublin–Stockholm Arlanda/Skavsta, Cork–Barcelona El Prat/Girona/Reus, Cork–Manchester/Liverpool/Leeds Bradford, Knock–Birmingham/East Midlands, Knock–Londýn Heathrow/Gatwick/Luton/Stansted/City/Southend, Shannon–Manchester/Liverpool/Leeds Bradford, Shannon–Londýn Heathrow/Gatwick/Luton/Stansted/ City/Southend.

(5) Je třeba poznamenat, že zatímco otázka letištní nahraditelnosti je relevantní u 19 tras, existuje pouze 17 dvojic letišť. Jedná se o tato letiště: Barcelona El Prat, Girona a Reus; Bilbao a Santander; londýnská letiště (Heathrow, Gatwick, Stansted, Luton a City); Stockholm Arlanda a Skavsta; Manchester, Liverpool nebo Leeds Bradford (pro Cork a Shannon); Toulouse a Carcassonne; Birmingham a East Midlands (pro Knock); Milán Linate, Malpensa a Bergamo; Benátky a Treviso; Brusel a Charleroi; Mnichov a Memmingen; Vídeň a Bratislava; Glasgow a Prestwick; Paříž CDG, Beauvais a Orly; Varšava a Modlin; Frankfurt a Hahn; Řím Fiumicino a Ciampino.

(6) Londýn Southend a londýnská letiště, Edinburgh a Glasgow, Manchester, Liverpool, Leeds Bradford (pro Dublin), Birmingham a East Midlands (pro Dublin), Bristol/Cardiff/Exeter, Alicante a Murcia, Tenerife North/South.

(7) Tato trasa by nicméně byla monopolem, pokud by trh zahrnoval pouze leteckou přepravu mezi letišti v Dublinu a Bristolu.

(8) Komise dospěla k závěru, že všechny trasy, kterých se strany vzdaly po oznámení transakce, nejsou pro transakci příznačné a nejsou brány – za účelem posouzení z hlediska hospodářské soutěže – v úvahu jako trasy, u kterých dochází k překrývání mezi stranami. Jsou to trasy: Dublin–Krakov, Dublin–Verona a Dublin–Vilnius.

		ISSN 1977-0863 doi:10.3000/19770863.C_2013.216.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 216

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 56 30. července 2013

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	II Sdělení
	SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Evropská komise
2013/C 216/01	Sdělení Komise o použití pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. srpna 2013 (Sdělení o bankovnictví) ( 1 )	1

2013/C 216/02	Bez námitek k navrhovanému spojení (Případ COMP/M.6946 – BayWa/Bohnhorst Agrarhandel) ( 1 )	16

2013/C 216/03	Bez námitek k navrhovanému spojení (Případ COMP/M.6980 – Cinven/CeramTec) ( 1 )	16

	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Evropská komise
2013/C 216/04	Směnné kurzy vůči euru	17

2013/C 216/05	Stanovisko Poradního výboru pro spojování podniků přijaté na jeho zasedání dne 18. února 2013 týkající se návrhu rozhodnutí věci COMP/M.6663 – Ryanair/Aer Lingus III – Zpravodaj: Estonsko	18

2013/C 216/06	Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení – Ryanair/Aer Lingus III (COMP/M.6663)	20

2013/C 216/07	Souhrnná zpráva o rozhodnutí komise ze dne 27. února 2013, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné s vnitřním trhem a Dohodou o EHP (Věc COMP/M.6663 – Ryanair/Aer Lingus III) (oznámeno pod číslem C(2013) 1106 final) ( 1 )	22

	INFORMACE ČLENSKÝCH STÁTŮ
2013/C 216/08	Reorganizační opatření – Rozhodnutí o reorganizaci akciové pojišťovací společnosti Διεθνής Ένωσις Ανώνυμος Ασφαλιστική Εταιρία (Diethnis Enosis AAE) (Zveřejnění podle článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES o reorganizaci a likvidaci pojišťoven)	31

	V Oznámení
	ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
	Evropská komise
2013/C 216/09	Předběžné oznámení o spojení podniků (Věc COMP/M.7001 – Carlyle/Klenk Holz) – Věc, která může být posouzena zjednodušeným postupem ( 1 )	32

2013/C 216/10	Předběžné oznámení o spojení podniků (Věc COMP/M.6922 – Triton/Logstor) ( 1 )	33

	měna	směnný kurz
USD	americký dolar	1,3270
JPY	japonský jen	129,91
DKK	dánská koruna	7,4560
GBP	britská libra	0,86340
SEK	švédská koruna	8,5812
CHF	švýcarský frank	1,2330
ISK	islandská koruna
NOK	norská koruna	7,8605
BGN	bulharský lev	1,9558
CZK	česká koruna	25,914
HUF	maďarský forint	297,88
LTL	litevský litas	3,4528
LVL	lotyšský latas	0,7024
PLN	polský zlotý	4,2294
RON	rumunský lei	4,4010
TRY	turecká lira	2,5535
AUD	australský dolar	1,4364
CAD	kanadský dolar	1,3636
HKD	hongkongský dolar	10,2938
NZD	novozélandský dolar	1,6444
SGD	singapurský dolar	1,6818
KRW	jihokorejský won	1 476,78
ZAR	jihoafrický rand	13,0362
CNY	čínský juan	8,1377
HRK	chorvatská kuna	7,5055
IDR	indonéská rupie	13 627,27
MYR	malajsijský ringgit	4,2809
PHP	filipínské peso	57,468
RUB	ruský rubl	43,5560
THB	thajský baht	41,363
BRL	brazilský real	2,9945
MXN	mexické peso	16,8476
INR	indická rupie	78,8500