10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/1

1.1

EHSV obnovitelné zdroje energie plně podpořil v předchozích stanoviscích a při přípravě tzv. balíčku 20-20-20.

1.2

Díky podpoře obnovitelných zdrojů energie na úrovni EU se mají snížit emise CO2 související s energetikou (čímž Evropa přispěje svým dílem k ochraně klimatu) a má se omezit závislost na dovozu (což zvýší bezpečnost dodávek energie).

1.3

Rostoucí podíl nestálých obnovitelných zdrojů energie podnítil živou diskusi o technických a ekonomických důsledcích tohoto nárůstu. Na žádost irského předsednictví Rady EU hodlá EHSV do této otázky vnést větší jasnost a transparentnost.

1.4

Jakmile nestálé obnovitelné zdroje energie tvoří určitý podíl ve skladbě zdrojů energie, musí být energetický systém doplněn o další prvky – jde např. o rozšíření přenosové soustavy, skladovací zařízení, rezervní kapacitu a snahy o flexibilní spotřebu. EHSV proto doporučuje intenzivně se zaměřit na vytvoření a nainstalování těchto chybějících prvků.

1.5

Jestliže tyto prvky ještě nejsou k dispozici, může docházet k tomu, že tu a tam nebude možné použít vyrobenou energii, nebo že budou sítě a kontrolní systémy občas přetížené. To by mělo za následek neefektivní využívání nainstalovaných zařízení a ohrožení bezpečnosti dodávek energie a fungování evropského trhu s energií.

1.6

Je tudíž nutné pečlivě vymezit či přeformulovat pravidla pro dodávky energie z obnovitelných zdrojů, aby byla za všech okolností zajištěna bezpečnost dodávek energie a aby mohla výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů pokrývat poptávku.

1.7

Rozvoj zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů nadále vyžaduje značné investice do zavádění a provozu chybějících prvků v celkovém systému. Výzvou, příležitostí a naprostou nutností je zejména vytvoření a nainstalování dostatečné úhrnné skladovací kapacity.

1.8

Rostoucí využívání technologií výroby energie z nestálých obnovitelných zdrojů tak může přinést výrazné zvýšení nákladů na elektrickou energii, které by – pokud by bylo přesunuto na spotřebitele – mohlo způsobit výrazný nárůst cen elektrické energie.

1.9

Jediným dlouhodobým řešením pro budoucnost naší energetiky je udržitelný energetický systém s převažujícím podílem obnovitelných zdrojů energie, i když to s sebou nese dodatečné náklady ve srovnání se stávajícími systémy založenými na fosilních zdrojích. Nutno rovněž podotknout, že nárůst nákladů je nevyhnutelný, jelikož do nich dle dohody mají být zahrnuty externí náklady a má se přestat s poskytováním subvencí na fosilní zdroje energie.

1.10

EHSV proto doporučuje, aby Komise nechala vypracovat odpovídající důkladnou ekonomickou studii k tématu tohoto stanoviska, která by se kvantitativně zabývala nezodpovězenými otázkami.

1.11

Toto zvýšení nákladů by mohlo mít další ekonomické důsledky – případné snížení konkurenceschopnosti evropského průmyslu a větší zatížení obzvláště sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva.

1.12

S tím souvisí riziko, že by se výroba ve větší míře přemisťovala do třetích zemí, kde je energie levnější. To by nejen neprospělo boji proti změně klimatu (únik uhlíku), ale poškodilo by to také evropské hospodářství a prosperitu.

1.13

Nevhodné subvence a pobídky, které se v jednotlivých evropských zemích liší, mohou přinést další dodatečné náklady, proto je nutné celou otázku nákladů, včetně alternativních energetických strategií, otevřeně a transparentně projednat, přičemž je třeba věnovat se rovněž problematice externích nákladů různých energetických systémů a jejich vzájemné závislosti.

1.14

Z tohoto důvodu potřebujeme společnou evropskou energetickou politiku a vnitřní trh s energií. Z nich by mohl vzejít spolehlivý legislativní rámec, který by budil důvěru a umožňoval investovat do energetiky a vytvořit celoevropské systémy, což je obecným cílem snah o vybudování evropského energetického společenství.

1.15

Aby mohly technologie výroby energie z obnovitelných zdrojů konkurovat na volných trzích, je zapotřebí účinného a tržněji orientovaného podpůrného nástroje, který by sloužil environmentálním, sociálním a hospodářským cílům, zohledňoval případné externí náklady a byl k dispozici v celé EU.

1.16

K tomuto účelu by mohlo posloužit odpovídající zpoplatnění emisí CO2, např. jejich zdanění. EHSV Komisi doporučuje, aby spolu s členskými státy vyvinula odpovídající politické iniciativy pro takový podpůrný nástroj. Všechny ostatní nástroje na podporu pronikání různých zdrojů energie na trh by se pak daly zrušit.

1.17

Vzhledem k tomu, že problematika klimatu se týká celého světa a že jsou ekonomiky mezinárodně provázány, je nutné se více zaměřit na globální hospodářskou situaci a celosvětové emise CO2. Zásadní význam proto mají globální dohody o ochraně klimatu.

1.18

Důležitým krokem v dalším postupu by bylo zavedení veřejného dialogu – evropského energetického dialogu – o energetických otázkách v celé Evropě, který EHSV popsal v nedávno přijatém stanovisku a jenž měl u Komise kladný ohlas. Než budou přijata konečná rozhodnutí s dlouhodobými důsledky, musí být rovněž posouzen dopad energetického plánu do roku 2050 na hospodářství EU a jeho konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku.

2.1

EHSV vítá žádost irského předsednictví Rady EU o vypracování tohoto stanoviska, neboť se jedná o závažný problém, který je ještě nutné vyřešit, má-li se dosáhnout cíle energetického plánu do roku 2050. EHSV obnovitelné zdroje energie plně podpořil ve svých předchozích stanoviscích a při přípravě tzv. balíčku 20-20-20.

2.2

EHSV se otázkami souvisejícími s předmětem tohoto stanoviska zabýval již dříve, naposledy ve stanovisku k tématu Integrace obnovitelné energie do trhu s energií (CESE 1880/2012). Vyzval při tom k dalšímu instalování zařízení k přeměně energie obnovitelných zdrojů v elektrickou energii, ovšem v rámci vyvážené skladby zdrojů energie. Doporučil klást větší důraz na ekonomické a sociální aspekty a na omezení růstu nákladů, a to především stanovením odpovídajících cen uhlíku, které by měly být jediným nástrojem podpory. Toto stanovisko staví na stejném přístupu.

2.3

Kromě toho toto stanovisko vychází z následujících bodů a souvislostí:

3.1

Důležitý ekonomický aspekt všech systémů zásobování energií představují náklady, které jsou spojeny s vybudováním a provozem celkového systému – od výrobce energie až po její spotřebitele –, a jejich vliv na ekonomickou sílu, konkurenceschopnost a sociální udržitelnost.

3.2

V uplynulých letech bylo ve všech sektorech zásobování energií zaznamenáno výrazné zvýšení nákladů. Postihlo to fosilní zdroje energie, jako je ropa a zemní plyn (u nichž tento nárůst zintenzivnily daně a další poplatky), nově budované jaderné elektrárny (kvůli vysokým dodatečným nákladům na bezpečnostní systémy) a zejména také obnovitelné zdroje energie (kvůli vysokým subvencím a mechanismům na podporu jejich pronikání na trh). K tomu je třeba připočíst ještě nepřímé náklady, jež vznikají v celkovém systému v souvislosti s rozvojem přenosové soustavy a zajišťováním vyrovnávací energie a rezervní kapacity, a různé externí náklady jednotlivých energetických technologií.

3.3

Kvůli odlišnému subvencování a/nebo zdanění jednotlivých zdrojů energie v jednotlivých členských státech je mimořádně těžké a složité udělat si obecnou představu o nákladech různých zdrojů energie v celé EU. Tomuto aspektu se budeme opět věnovat v připomínkách v kapitole 4.

3.4

Tato kapitola je věnována očekávaným nákladům spojeným s rostoucím podílem nestálých obnovitelných zdrojů energie a v další kapitole se budeme zabývat možnými dalšími ekonomickými důsledky a navrhneme příslušná opatření. Tato kapitola se zaměřuje na očekávané náklady plynoucí z většího využívání nestálých obnovitelných zdrojů energie, i když náklady mohou růst i u ostatních zdrojů energie, v prognózách budoucího vývoje v oblasti fosilních paliv (co se týče využívání i nákladů) se do značné míry odráží diskuse o potenciálu plynu a ropy z břidlic a o podstatných rozdílech v cenách energií v jednotlivých členských státech EU a např. v USA. To vše může být významným faktorem při zvažování ekonomických přínosů a rizik rozsáhlejší instalace zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů.

3.5

Je třeba mít na paměti, že se musí jednat jen o předběžné posouzení, neboť není známa žádná nezávislá a směrodatná analýza, která by popisovala zcela komplexní model nákladů na energii, jenž by zohledňoval nejen všechny známé externality, ale také výrazný dopad nedávného vývoje v získávání a výrobě nekonvenčních fosilních paliv. Než budou přijata konečná rozhodnutí s dlouhodobými důsledky (viz odstavec 4.5), měla by Komise nechat vypracovat ekonomickou studii posuzující dopad energetického plánu do roku 2050 na hospodářství EU a jeho konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku. Při tom je třeba prozkoumat i sociálně-ekonomický přínos obnovitelných zdrojů energie.

3.6

V diskusi o různých zdrojích energie hrají klíčovou úlohu externí náklady (především u jaderné energie). I technologie výroby energie z obnovitelných zdrojů mohou být spojeny s riziky (např. prolomení hrází, jedovaté materiály) a externími náklady (např. rozsáhlé zábory půdy). Kvantitativní posouzení těchto faktorů a jejich vzájemné závislosti (např. z důvodu záložních elektráren používajících fosilní paliva) však není předmětem tohoto stanoviska a budou se jím zabývat budoucí diskuse.

3.7

Jestliže budou i nadále ve větší míře instalována zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů, převýší nepřímé systémové náklady přímé náklady zařízení k výrobě elektrické energie. Ačkoli přímé náklady těchto výrobních zařízení mezitím výrazně poklesly, bez subvencí ještě stále nejsou konkurenceschopné a pořád přispívají k růstu cen energie. Dodatečné nákladové faktory celkového systému zásobování energií, o nichž je řeč níže, však nabudou mnohem většího významu teprve při vyšším poměrném podílu obnovitelných zdrojů energie. Podrobnosti jsou objasněny níže.

3.8

Nestálost výroby energie: Větrná a solární energie je k dispozici jen tehdy, když vane vítr nebo svítí slunce. Zařízení k přeměně energie nestálých obnovitelných zdrojů v elektrickou energii tedy dosahují plného výkonu pouze po omezený počet hodin za rok – u fotovoltaických zařízení činí doba využití instalovaného výkonu zhruba 800 až 1 000 hodin (v Německu) a okolo 1 800 až 2 200 hodin u větrných elektráren na pevnině (na moři je to přibližně dvojnásobek). Např. v Německu dodala v roce 2011 fotovoltaická zařízení jen něco přes 10 % a větrné turbíny pouze necelých 20 % z celkového množství energie, které by bylo teoreticky možné ročně vyrobit při nepřetržitém provozu (převzato z publikace Energiedaten 2011 německého spolkového ministerstva hospodářství). Elektrárny na fosilní paliva a jaderné elektrárny mohou oproti tomu dosahovat mnohem vyššího ročního využití – 80 až 90 % (tzn. více než 7 000 hodin plného výkonu), díky čemuž může být tento potenciál využíván pro základní zatížení.

3.9

Dodatečná kapacita: Aby bylo možné nahradit průměrné množství energie, které se ročně vyrobí z „konvenčních“ zdrojů energie (fosilní paliva či jaderná energie), energií z nestálých obnovitelných zdrojů, bude tudíž nutné zvýšit výrobní kapacitu tak, aby vysoce přesáhla roční maximální zatížení. Je třeba nainstalovat velký počet výrobních zařízení s dodatečnou kapacitou, která musejí být udržována v provozuschopnosti, a mnoho dodatečných přenosových a rozvodných zařízení. Bude jich zapotřebí ještě více vzhledem ke ztrátám energie při jejím skladování a opětovném využívání.

3.10

Dva typické příklady: Důsledky této nezbytné potřeby mohou osvětlit dva typické příklady – na jedné straně je to situace, kdy v daném období dodává elektrickou energii většina výrobních zařízení ( přebytečná nabídka ), a na straně druhé situace, kdy je v provozu jen nedostačující menšina těchto zařízení ( nadměrná poptávka ).

3.11

Přebytečná nabídka: Pokaždé, když na základě potřebné dodatečné kapacity nabídka elektrického proudu vyrobeného z větrné či solární energie překročí kapacitu přenosové soustavy a stávající poptávku momentálně dostupných spotřebitelů, mohou nastat tři situace: buď se výroba částečně odstaví (což znamená, že část potenciální energie zůstane nevyužita), nebo dojde k přetížení přenosové soustavy, nebo – pokud jsou k tomu určená zařízení k dispozici – lze tuto přebytečnou elektrickou energii uložit a později, až nebude větrná nebo solární energie stačit, ji dodat spotřebitelům. Zmírnění se očekává od možností pro flexibilní spotřebu (odstavec 3.16).

3.11.1

Přetížení přenosové soustavy a bezpečnost dodávek energie: Energie vyrobená v německých větrných či solárních elektrárnách již nyní občas přetěžuje stávající přenosové soustavy sousedních zemí, zejména Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska (EurActiv, 21. ledna 2013), což vyvolává nevoli, ohrožuje fungování sítí a nese s sebou také dodatečné náklady na protiopatření a nutnost investovat do ochranných systémů (např. transformátorů s regulací fáze). Může dojít k výraznému překročení tolerance a vážnému ohrožení bezpečnosti dodávek energie.

3.11.2

Skladování energie: Výzvou, příležitostí a naprostou nutností je vytvoření a nainstalování dostatečné úhrnné skladovací kapacity, a to jednak aby přenosová soustava nebyla přetěžována nadbytečnými dodávkami energie plynoucími z obrovské nadměrné kapacity, která je logickým důsledkem rostoucího využívání nestálých obnovitelných zdrojů energie, a jednak aby mohla být tato energie ukládána k pozdějšímu využití.

3.11.3

Ztrátový činitel při skladování: V přečerpávacích vodních elektrárnách sice dochází k nejmenším ztrátám energie a tyto systémy se ve velkém měřítku používají již několik desítek let, možnosti jejich rozsáhlejšího a dostatečného využívání v Evropě jsou však v současnosti velice omezené. Důvodem jsou ekonomické a přírodní faktory a potřeba akceptace ze strany veřejnosti. Na jiných systémech skladování energie, které by se daly využívat ve velkém měřítku, se teprve pracuje. Podle předběžných výpočtů bude elektrická energie dodaná z inovačních skladovacích zařízení stát přinejmenším dvakrát tolik co neuložená elektrická energie (Niels Ehlers, Strommarktdesign angesichts des Ausbaus fluktuierender Stromerzeugung – Podoba trhu s elektrickou energií v souvislosti s rozvojem výroby elektrické energie z nestálých zdrojů, 2011), což představuje ztrátový činitel minimálně 2. Především zde je velice zapotřebí dalšího výzkumu a vývoje.

3.11.4

Prioritou musí být vytvoření celkového systému zásobování energií: Aby mohla být nainstalována další zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů, budou tedy muset být v prvé řadě nainstalovány a zprovozněny chybějící prvky celkového systému, především odpovídající přenosová infrastruktura, skladovací systémy a systémy pro flexibilní spotřebu.

3.11.5

Předběžná opatření: Musí být provedena, jestliže má být nadále důvod k přednostnímu dodávání energie do sítí, tak aby nedocházelo k překročení tolerance přenosové soustavy a aby mohla elektrické energie vyrobená z obnovitelných zdrojů pokrývat poptávku, aniž by byla ohrožena bezpečnost dodávek energie. V opačném případě bude nutné přehodnotit pravidla prioritních dodávek do sítí.

3.12

Nadměrná poptávka: Vzhledem k nestálosti výroby energie z obnovitelných zdrojů je jejich podíl na zajištěném výkonu, tzn. na spolehlivém pokrytí maximálního ročního zatížení, nepatrný. Podle odhadů německé energetické agentury dena (Integration EE, dena, 2012) činí tento podíl u větrné energie 5 až 10 % a u solární energie dokonce jen 1 % (pro srovnání: u elektrárny na hnědé uhlí je to 92 %). Tento poměr může být nižší nebo vyšší v závislosti na zeměpisné poloze a klimatických podmínkách v jednotlivých zemích.

3.13

Záložní elektrárny: Z tohoto důvodu budou i nadále potřebné konvenční elektrárny (záložní elektrárny), aby bylo možné kompenzovat nedostačující výrobu energie z obnovitelných zdrojů a zajistit spolehlivý a regulovatelný výkon. Dokud nebude k dispozici dostatečný počet inovačních zařízení ke skladování elektrické energie, budou tyto konvenční elektrárny nezbytné. Některé konvenční technologie již nejsou ekonomicky rentabilní, i když jsou nezbytné k zajištění stabilního fungování soustavy. Jestliže tyto záložní elektrárny používají fosilní paliva (a nikoli např. vodík, jenž je získáván elektrolýzou za použití elektřiny z obnovitelných zdrojů energie), budou navíc ztěžovat dosažení cíle energetického plánu do roku 2050.

3.13.1

Udržování rezervní kapacity: Ve srovnání s běžnými elektrárnami pokrývajícími základní zatížení jsou záložní elektrárny v průběhu roku méně vytíženy, a mají tudíž případně nižší účinnost a vyšší variabilní náklady. Proto mají vyšší náklady životního cyklu než běžné elektrárny. Probíhají diskuse o tom, jakých ekonomických pobídek je zapotřebí pro vytvoření nezbytné rezervní kapacity (Veit Böckers a kol., Braucht Deutschland Kapazitätsmechanismen für Kraftwerke? Eine Analyse des deutschen Marktes für Stromerzeugung – Potřebuje Německo kapacitní mechanismy pro elektrárny? Analýza německého trhu výroby elektrické energie, Vierteljahrshefte zur Wirtschaftsforschung, 2012).

3.14

Vyrovnání regionálních rozdílů: Vedle záložních elektráren a technologií skladování energie existuje také možnost vyrovnávat v určitou dobu regionální rozdíly mezi přebytečnou nabídkou a nadměrnou poptávkou, např. tehdy, kdy v severozápadní Evropě vane vítr, zatímco na jihovýchodě nikoli. Využívání této možnosti ovšem vyžaduje, aby regiony, které mají v určitém okamžiku velkou větrnost, měly také dostatečnou dodatečnou kapacitu pro pokrytí poptávky v regionech, v nichž právě vítr nevane, a aby tyto regiony byly propojeny odpovídajícím přenosovým vedením.

3.15

Rozšíření přenosové soustavy: Převážná většina zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů dodává energii do sítí nízkého a středně vysokého napětí, proto budou muset být tyto sítě rozšířeny a posíleny. Kromě toho je třeba přizpůsobit transformátory a řídicí systémy (inteligentní sítě) nové úloze rozvodných sítí. Dále je nutné neprodleně investovat do přenosových vedení vysokého napětí, protože nedostatečné propojení sítí (např. mezi severním a jižním Německem) způsobuje neplánované toky energie, které ohrožují spolehlivost provozu přenosové soustavy. Důvodem je jednak to, že zařízení využívající větrnou energii se zpravidla nenacházejí v blízkosti míst s vysokou koncentrací spotřebitelů či skladovacích zařízení, jednak to, že dodatečná kapacita by umožnila lepší synchronizaci v Evropě, jíž lze do určité míry nahradit zařízení ke skladování energie a rezervní kapacitu.

3.15.1

Jestliže má být ekonomicky udržitelným způsobem využíván potenciál obnovitelných zdrojů energie v Evropě a současně se má zajistit bezpečnost dodávek energie, bude nutné značně rozšířit stávající elektrické sítě na místní, národní a nadnárodní / evropské úrovni, aby bylo možné optimálně využívat nestálých dodávek energie z obnovitelných zdrojů.

3.16

Řízení poptávky po energii a elektromobilita: Účinky nestálých dodávek lze zmírnit také přesouváním poptávky z období nejvyššího odběru mimo špičku (tzv. funkční skladování energie), jakož i pomocí elektromobility. Některé způsoby využití elektrické energie by k tomu byly vhodné, např. klimatizace, chladicí systémy a systémy vytápění, elektrolyzéry a elektrické tavicí pece. Další možností by zde mohla být elektromobilita díky vozidlům poháněným bateriemi. Je třeba určit, jaké finanční pobídky v kombinaci s inteligentními měřidly by mohly odběratele přimět k tomu, aby uvolnili příslušnou kapacitu.

3.17

Náklady celkového systému: Hospodářství jako celek, tzn. v podstatě spotřebitelé (a daňoví poplatníci), bude muset nevyhnutelně nést celkové náklady plynoucí z využívání nestálých obnovitelných zdrojů energie. Ty zahrnují náklady životního cyklu minimálně dvou systémů zásobování energií – na jedné straně jsou to elektrárny vyrábějící energii z obnovitelných zdrojů, které budou muset mít značnou dodatečnou kapacitu, již bude třeba využít, a na straně druhé elektrárny spolu s konvenční rezervní kapacitou, zařízeními ke skladování elektrické energie, novou přenosovou kapacitou a řízením poptávky u koncových odběratelů. Tyto náklady musejí být samozřejmě porovnány s náklady spojenými s pokračujícím využíváním fosilních paliv (viz odstavec 3.3) a případnými subvencemi na výrobu elektrické energie z neobnovitelných zdrojů.

3.18

Pakliže pro to nejsou jiné důvody, je pozoruhodné, že v zemích, kde byly zavedeny proaktivní režimy podpory nestálých obnovitelných zdrojů energie (např. Německo a Dánsko), jsou ceny elektrické energie na domácím trhu již nyní zhruba o 40 až 60 % vyšší než průměrné ceny v EU (Eurostat 2012). Rostoucí využívání technologií výroby energie z nestálých obnovitelných zdrojů v souladu s cíli energetického plánu do roku 2015 tak přinese zvýšení nákladů na elektrickou energii, které by – pokud by bylo přesunuto na spotřebitele – podle prvního hrubého odhadu mohlo způsobit výrazný nárůst cen elektrické energie. Viz tedy doporučení uvedené v odstavci 3.5.

3.19

První odpověď na otázku irského předsednictví Rady EU tedy zní takto: Stále vyšší výroba elektrické energie z nestálých obnovitelných zdrojů v souladu s cíli energetického plánu do roku 2050 povede k výraznému nárůstu nákladů pro odběratele elektrické energie. Veřejná diskuse se zatím většinou dostatečně nezabývala náklady na celkový systém. Namísto toho se soustřeďovala pouze na náklady (nestálých) dodávek energie do sítě, které tvoří odhadem polovinu celkových nákladů.

4.1

Celkový systém obnovitelných zdrojů energie: Aby se předešlo zamezitelnému mrhání finančními zdroji a dalšímu zdražení energie, musejí být v prvé řadě navrženy, vyvinuty a v dostatečném rozsahu nainstalovány potřebné prvky celkového systému, tj. skladovací zařízení, sítě a záložní elektrárny, než bude možné začít instalovat další zařízení k výrobě energie z nestálých obnovitelných zdrojů. Příklad Německa a reakce sousedních zemí ukazuje, co nastane, když tato zásada není již na samém počátku zohledněna.

4.1.1

Podmínky pro dodavatele energie: To znamená, že musí být vytvořen tento celkový systém výroby energie z obnovitelných zdrojů, který bude pokrývat celou EU, aby se nemusela přepracovávat pravidla pro dodávky energie do sítí (viz odstavec 3.10.5). Např. by se po dodavatelích elektrické energie z nestálých obnovitelných zdrojů mohlo požadovat, aby dopředu plánovali výrobu na následující den. Tento úkol by se dal usnadnit možnou součinností se systémy dálkového vytápění nebo chlazení, jakož i s dopravními systémy.

4.2

V diskusi o dalších opatřeních by se mělo rozlišovat mezi jednotlivými kategoriemi, časovými úseky a oblastmi činnosti (i když spolu souvisejí), např.:

4.3

Seznam priorit: Při zvažování možností postupu je třeba věnovat větší pozornost celosvětovému vývoji a skutečnostem, sestavit jasný seznam priorit s nejdůležitějšími cíli a potlačit stále častější a nekoordinované regulační zásahy ze strany vlád jednotlivých členských států (viz odstavec 4.7). Místo toho je třeba nastolit důvěru, která soukromý sektor podnítí k investicím. Následující odstavce jsou věnovány některým aspektům tohoto problému.

4.4

Globální přístup: Obecným cílem evropské politiky v oblasti energetiky a klimatu by mělo být přijetí náležitých opatření a vyslání vhodných signálů, které – navzdory dosavadním neúspěchům (Kodaň, Cancún, Durban, Dohá) – dávají největší naději na minimalizaci celosvětového nárůstu koncentrace CO2 , posílení konkurenceschopnosti evropského hospodářství na světových trzích a udržení nákladů na energii na vnitroevropském trhu na co nejnižší úrovni. Problematika klimatu se týká celého světa a je zavádějící pohlížet na ni výhradně z eurocentrického pohledu. Stavění se do průkopnické role by mohlo přinést nejen investice a nová pracovní místa, ale mohlo by také oslabit naši pozici v mezinárodních jednáních a naše vnímání reality.

4.5

Transparentnost, občanská společnost a zájmy spotřebitelů: Aby se mohla občanská společnost do těchto procesů konstruktivně zapojit (TEN/503) a aby byla zavedena taková energetická politika, která se více orientuje na zájmy spotřebitelů, musejí být řadoví občané a rozhodující činitelé lépe a otevřeněji informováni o kvantitativních faktech a souvislostech. Dosažení tohoto stavu často ztěžují jednostranná tvrzení a informace ze strany různých zvýhodněných zájmových skupin, přičemž jsou zastírány stinné stránky jejich postoje. EHSV vítá příslušné závěry Rady (závěry Rady o energii z obnovitelných zdrojů z 3. prosince 2012), současně však doporučuje zvolit ještě ambicióznější a otevřenější informační politiku.

4.6

Evropský energetický dialog: Důležitým krokem v dalším postupu by bylo zavedení veřejného dialogu o energetických otázkách v celé Evropě, který EHSV popsal v nedávno přijatém stanovisku (TEN/503) a jenž měl u Komise kladný ohlas. Je nezbytné, aby byla veřejnost zapojena a aby pochopila a akceptovala různé změny, jimiž bude náš energetický systém muset projít v nadcházejících desetiletích. EHSV má vzhledem ke své členské a voličské základně, která odráží evropskou společnost, v tomto ohledu dobrou pozici k tomu, aby oslovil občany a zúčastněné strany v členských státech a připravil obsáhlý program zahrnující participativní demokracii a praktickou činnost.

4.7

Evropské energetické společenství: EHSV potvrzuje svou podporu evropskému energetickému společenství (CESE 154/2012). Pouze toto společenství umožní účinně hájit evropské postoje a zájmy ve vztahu k mezinárodním partnerům a současně optimálně využívat příslušných regionálních a klimatických podmínek. Kromě toho je to jediný způsob, jak koordinovat a zdokonalit vnitrostátní pravidla a nástroje podpory, které si často vzájemně odporují, a co nejlépe řídit a realizovat rozvoj přenosové soustavy v Evropě.

4.8

Vnitřní trh s energií: Vytvoření evropského energetického společenství by s sebou přineslo volný vnitřní trh s energií (CESE 2527/2012), který zahrnuje také obnovitelné zdroje energie. To by mohlo zajistit, aby byla s ohledem na radikální transformaci systému zásobování energií, která byla popsána v energetickém plánu do roku 2050, výroba elektrické energie z nákladového hlediska co nejvíce orientována na potřeby spotřebitelů a aby se ve správný okamžik a na správném místě (např. v regionech s příznivými klimatickými podmínkami) investovalo do co nejhospodárnějších technologií výroby elektrické energie. Obnovitelné zdroje energie tedy musejí být začleněny do evropského vnitřního trhu s energií, fungujícího podle zásad tržního hospodářství.

4.8.1

Konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů energie: Aby se obnovitelné zdroje energie staly na trhu s energií konkurenceschopnými, musejí být v cenách dostatečně zohledněny emise CO2 z fosilních paliv pomocí vhodného a koherentního cenového či tržního nástroje. Ke konkurenceschopnosti obnovitelných zdrojů energie by se tak mělo dospět ve střednědobém horizontu. K tomu by jako investiční pobídky měly postačit neregulované ceny elektrické energie a přiměřené ceny (např. zdanění) uhlíku. Spolu s odpovídajícími poplatky za využívání soustavy je to podmínkou a zárukou toho, že se do záložních elektráren, skladovacích zařízení a řízení poptávky po energii bude investovat ve správný okamžik, na správném místě a ve správném rozsahu. Subvence by pak byly zapotřebí pouze na výzkum, vývoj a demonstrace nových technologií.

4.9

Uvážlivý přístup k rozdělení nákladů: Přestože o sobě očekávaný nárůst nákladů na elektrickou energii teprve dává vědět, jsou již nyní probírána či dokonce zaváděna opatření pro mimořádné případy. Na jednu stranu je třeba ochránit sociální skupiny s nízkými příjmy před energetickou chudobou, k čemuž EHSV již vyzval (1). Na druhou stranu se rostoucí náklady na energii nesmějí dotknout většiny energeticky náročných průmyslových odvětví, aby nebyla ohrožena jejich konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku. V opačném případě by tato odvětví přemístila své výrobní závody z Evropy do zemí, kde je energie levnější. Klimatu by to však nijak nepomohlo (únik uhlíku) (TEN/492).

4.9.1

Jedním z důsledků této situace je ovšem to, že malé a střední podniky a lidé se středními příjmy budou muset navíc nést náklady, od nichž byla určitá odvětví osvobozena.

4.10

Zamezení deindustrializaci: Je třeba zamezit další deindustrializaci EU. Deindustrializace sice momentálně vytváří iluzi, že evropské snahy o snížení emisí CO2 přinášejí výsledky. Ve skutečnosti však jde o skrytou formu úniku uhlíku – jestliže se výroba produktů, které se doposud vyráběly v Evropě, přesune jinam, zůstává s ní spojená uhlíková stopa zachována, resp. by se mohla dokonce ještě zvětšit.

4.11

Rozsáhlejší výzkum a vývoj namísto ukvapeného a předčasného uvádění na trh ve velkém měřítku: Nesmí se smazávat hranice mezi výzkumem, vývojem a demonstracemi na jedné straně a rozsáhlým uváděním na trh a podporou trhu na straně druhé, jelikož by to mimo jiné dokonce mohlo na trhu vytvořit takovou situaci, která by bránila inovacím. Nadměrné subvencování fotovoltaických zařízení (např. v Německu, Frondel a kol. Economic impacts from the promotion of renewable technologies, Energy Policy, 2010) nepomohlo vytvořit v EU konkurenceschopný systém (Hardo Bruhns a Martin Keilhacker, Energiewende: Wohin führt der Weg? – Energetická transformace: Kam směřujeme?, Aus Politik und Zeitgeschichte, 2011). Ceny solárních panelů nepoklesly díky Evropě, nýbrž díky Číně! Proto se musíme zaměřit na vývoj veškerých potenciálně uskutečnitelných možností zásobování nízkouhlíkovou energií, zejména na zdroje schopné pokrýt základní zatížení, jako je např. geotermální energie a jaderná syntéza. Energetickou problematiku se do roku 2050 nepodaří definitivně vyřešit ani v Evropě, ani v ostatních částech světa!

4.12

Poskytnutí investičních pobídek: Vzhledem k současné krizi a potřebě vytvořit celkový systém zásobování energií je naléhavě nutné investovat do nových technologií a infrastruktur. Tyto investice podněcují optimistickou atmosféru, a přispívají tak k vytváření pracovních míst a budování důvěry. Platí to také pro většinu investic do nízkouhlíkových technologií, jako jsou obnovitelné zdroje energie. Jsou zde ovšem určitá omezení a podmínky, z nichž některé již byly zmíněny výše. Především by se politika měla vyhnout předepisování určitých technologií, protože by to mohlo vést k dalšímu špatnému přidělování omezených prostředků (viz výše).

4.13

Obecné doporučení: Obecně se tedy doporučuje přezkoumat veškerá pravidla a rámcové podmínky, aby vzniklo takové prostředí, které bude podporovat výzkum, investice, inovace a vnitřní trh a nebude ohrožovat bezpečnost dodávek energie. Subvence se musí zaměřit na výzkum, vývoj a demonstrace technologií a systémů, zatímco konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů energie na trhu by se měla podporovat výhradně pomocí kritéria nákladů na snižování emisí CO2 (stanovení cen uhlíku) (CESE 271/2008). Zároveň je třeba odstranit veškeré subvence na využívání fosilních paliv.

4.14

Rovné podmínky v celosvětové hospodářské soutěži: Má-li tento přístup dostatečnou měrou přispět k řešení globálních problémů v oblasti klimatu, aniž by to evropským podnikům přineslo další konkurenční nevýhody na mezinárodní úrovni, musejí i země v ostatních částech světa neprodleně přistoupit k podobným krokům nebo se dohodnout na realistických společných cílích, aby tak byly po celém světě nastoleny rovné a srovnatelné podmínky hospodářské soutěže. EHSV podporuje neutuchající snahy EU v tomto směru, a to přes dosavadní nezdary.

4.15

Izolovaný postup Evropy: Pokud se to ovšem nepodaří, zůstává otevřená otázka, jak dlouho si zde EU ještě může dovolit postupovat izolovaně a pracovat na plnění radikálních cílů, aniž by tím vážně utrpěla její vlastní ekonomická síla a aniž by se tak připravila o prostředky potřebné k tomu, aby se nachystala na změnu klimatu (která by pak nejspíš byla nevyhnutelná) se všemi jejími hospodářskými a politickými důsledky.

10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/9

1.1

Dokončení jednotného evropského nebe (SES) EU je neodmyslitelnou součástí postupu zlepšení konkurenceschopnosti a zvýšení růstu hospodářství EU dalším posílením evropského jednotného trhu. Cílem je nabídnout evropským občanům lepší, efektivnější a spolehlivější podmínky pro cestování leteckou dopravou.

1.2

V důsledku pokračující krize leteckého odvětví a zejména letecké dopravy je ještě naléhavější provést SES. Dostat služby uspořádání letového provozu (ATM) na takovou hladinu účinnosti, pokud jde o výkonnost, hospodárnost, kvalitu, bezpečnost a ochranu životního prostředí, která bude srovnatelná s globálními osvědčenými postupy, má prvořadý význam.

1.3

EHSV, v souladu se svými předchozími stanovisky TEN/451 (20.6.2011) a TEN/354/355 (21.1.2009), plně souhlasí s potřebou včas a uceleně provést iniciativy EU jednotné evropské nebe a její výzkumný projekt řízení letového provozu SESAR v rozsahu, jenž byl původně schválen v letech 2004 a 2009. Právní nástroje, které Evropské komisi poskytují nařízení EU, jsou k tomuto úkolu dostatečné. Kvůli pokračující krizi leteckého odvětví EU a zejména letecké dopravy by se mohlo uvažovat o cílech na rok 2025.

1.4

EHSV lituje, že většině členských států, jimž byly určeny výkonnostní cíle, se nepodařilo těchto cílů dosáhnout bez skutečných právních důsledků. EHSV rovněž lituje, že většina iniciativy funkčních bloků vzdušného prostoru (FAB) nebyla splněna a že nebyla dodržena lhůta stanovená na 4. prosince 2012.

1.5

EHSV v této souvislosti vítá plán Komise dále stimulovat iniciativu SES prostřednictvím nové iniciativy, tzv. SES II+.

1.6

EHSV se domnívá, že přezkum stávajícího právního rámce SES by se kromě institucionálních záležitostí a zlepšení právní jasnosti měl zaměřit rovněž na podporu následujících prvků:

1.7

Evropská letecká doprava se nachází ve velmi obtížné ekonomické situaci, v jejímž důsledku již zanikly tisíce pracovních míst. Provedení SES a zvýšení jeho účinnosti jsou tedy rovněž důležité pro zachování pracovních míst v této části hodnotového řetězce letectví. Zcela zásadní je pátý pilíř SES, pokud jde o adekvátní řešení výzev souvisejících se zaměstnaností, mobilitou pracovníků, změnami v personálním řízení a odbornou přípravou. Sociální dialog by proto měl být posílen a jít nad rámec pouhého sektoru ATM, tj. účast v něm by měla být kromě zástupců poskytovatelů letových navigačních služeb (ANSP) otevřena i dalším sociálním partnerům, a jeho rámec by měl být rozšířen na diskusi o sociálních důsledcích pro pracovníky sektoru ATM, leteckých společností a letišť a o způsobech zachování pracovních míst v leteckém odvětví EU obecně.

1.8

Členské státy, včetně těch, které provádějí SES pomalu, by měly předložit strategie budoucího rozvoje své letecké dopravy.

1.9

EHSV je toho názoru, že vysoká úroveň bezpečnosti, jíž dosahuje letectví v EU, musí mít nadále nejvyšší důležitost. Je naprosto nezbytné zajistit, aby kroky nutné k dosažení hospodářských cílů dále podpořily rozvoj bezpečnostní úrovně.

2.1

Dokončení projektu jednotného evropského nebe je neodmyslitelnou součástí postupu zlepšení konkurenceschopnosti a zvýšení růstu hospodářství EU dalším posílením evropského jednotného trhu. Cílem SES je zlepšit celkovou účinnost způsobu organizace a řízení evropského vzdušného prostoru. To zahrnuje snížení nákladů, zlepšení bezpečnosti, zvýšení kapacity a omezení dopadu na životní prostředí. Cílem je nabídnout evropským občanům lepší, efektivnější a spolehlivější podmínky pro cestování leteckou dopravou.

2.2

Z posledních zpráv organizace Eurocontrol (ACE Benchmarking Report 2010, návrh zprávy ACE Benchmarking Report 2011 a návrh zprávy PRU Report 2011) vyplývá, že v období 2007–2011 proběhla řada změn. Analýza celkové změny nákladové účinnosti by se proto neměla provádět bez zvážení hlavních událostí, k nimž v tomto období došlo.

2.3

V roce 2010 činily roční náklady vzniklé následkem fragmentace evropského vzdušného prostoru 4 mld. EUR. To zahrnuje 19,4 mil. minut zpoždění v důsledku uspořádání toku letového provozu (ATFM). Každý let byl navíc delší v průměru o 49 km, než je přímá letová dráha. Cena za kompozitní letovou hodinu (composite flight-hour) v Evropě v období 2006–2009 mírně vzrostla (+ 1 % v reálných hodnotách), v roce 2010 vzrostla značně (+ 4,6 % v reálných hodnotách) a v roce 2011, před prvním referenčním obdobím SES II klesla (– 4,3 %). V roce 2010 klesly náklady na provoz CNS/ATM systémů o 4,8 % v reálných hodnotách. Tento pokles ovšem pohltil prudký nárůst jednotkových cen zpoždění v důsledku uspořádání toku letového provozu (+ 77,5 %). Ty pak v roce 2011 klesly o 42 %.

2.4

Zvláštní význam má značné rozpětí celkových nákladů leteckých společností na letové navigační služby, jež se v roce 2010 pohybovaly od 849 do 179 EUR, tj. v mezích pětinásobku. Pět největších poskytovatelů letových navigačních služeb, kteří provozují činnost za velmi podobných ekonomických a operačních podmínek, navíc vykázalo značné rozdíly v jednotkových nákladech (od 720 do 466 EUR). Toto rozpětí jasně ukazuje, že uspořádání letového provozu není v Evropě optimalizováno.

2.5

Výsledky projektů jednotné evropské nebe I a II (zavedených v letech 2004 a 2009) ukazují, že zásady a hlavní orientace této iniciativy jsou opodstatněné a že bylo vyvinuto úsilí o optimalizaci pravidel uspořádání letového provozu, které začíná přinášet ovoce. Tyto projekty však také odhalily řadu nedostatků, zejména protože členské státy nedodaly jasný přehled svých současných priorit v letectví. Tyto priority sahají od otázek, jako je vytvoření přidané hodnoty pro uživatele letového prostoru, po maximalizaci jejich vlastních příjmů z leteckého provozu či využívání letectví jako nástroje regionálního mikroekonomického rozvoje. V důsledku toho vykazuje poskytování letových navigačních služeb v Evropě stále velké nedostatky z hlediska účinnosti a kvality, nicméně pro tuto situaci neexistuje žádné jednoznačné vysvětlení. Současné institucionální uspořádání navíc není zdaleka optimální, jelikož se v něm vyskytuje řada překrývání a nedostatků a chybí v něm společný směr různých zúčastněných stran. Je proto potřeba posílit institucionální rámec SES.

2.6

Technologickým prvkem SES je SESAR. Podle studie, již provedl společný podnik SESAR, by SESAR mohl vytvořit pro evropskou ekonomiku dodatečný HDP ve výši 419 mld. EUR a vytvořit okolo 320 000 pracovních míst. Dokončení programu SESAR bude vyžadovat vysoké investice od všech účastníků hodnotového řetězce v letectví, které je těžké odůvodnit, pokud není možné na základě synchronizovaného nasazení vzdušných a pozemních prvků, včetně uživatelů vzdušného prostoru, ANSP a letišť, potvrdit přijatelnou návratnost těchto investic. Pro úspěšné nasazení SESAR je nutné, aby se vyvíjel institucionální rámec. Zároveň by všechny spolupracující strany měly provést spolehlivé studie nákladů a přínosů řady investičních projektů v celém hodnotovém řetězci letectví.

2.7

Evropská komise proto plánuje vydat balíček právních předpisů (SES II+), jenž bude vycházet ze současných iniciativ SES a bude usilovat o další zlepšení nákladové účinnosti, kapacity, bezpečnosti a regulační kvality.

2.8

Podle informací Evropské komise bude iniciativa SES II+ usilovat o:

3.1

EHSV, v souladu se svými předchozími stanovisky TEN/451 (20.6.2011) a TEN/354/355 (21.1.2009), plně souhlasí s potřebou včas a uceleně provést iniciativy EU jednotné evropské nebe a SESAR. Vědomí naléhavosti by mělo být mnohem silnější, jelikož ekonomická situace mnoha evropských leteckých společností je v současnosti velmi špatná.

3.2

EHSV očekává, že provádění balíčku SES bude zcela dokončeno, tj. v rozsahu, jenž byl původně schválen v letech 2004 a 2009. Právní nástroje, které Evropské komisi poskytují nařízení EU, jsou v tomto směru dostatečné.

3.3

EHSV v této souvislosti vítá plán Komise dále stimulovat iniciativu SES. Bude nezbytné, aby všechny členské státy EU dostály politickým závazkům, které přijaly s cílem dokončit včas SES v plném rozsahu. Je rovněž zásadně důležité, aby si Evropská komise udržela během celého procesu provádění vůdčí postavení a odpovědnost.

3.4

Vzhledem ke špatným výsledkům provádění jednotného evropského nebe (SES) po vstupu SES I (duben 2004) a SES II (prosinec 2009) v platnost se EHSV domnívá, že přezkum stávajícího právního rámce SES by se kromě institucionálních záležitostí měl zaměřit rovněž na podporu následujících prvků:

4.1

EHSV lituje, že značnému počtu členských států, jimž byly cíle určeny, se nepodařilo výkonnostních cílů dosáhnout bez skutečných právních důsledků. Z nedávno předložených národních výkonnostních plánů vyplývá, že tyto členské státy své cíle ještě oslabily. K zajištění toho, aby členské státy dosáhly lepší součinnosti v rámci svých funkčních bloků vzdušného prostoru (FAB) a ve výsledku i mezi nimi, je zjevně nutné stanovit ambiciózní výkonnostní cíle a současně používat účinný sankční mechanismus a jednoznačné a jasné strategie členských států, v jejichž prospěch hovoří nutná celoevropská harmonizace právních předpisů v této oblasti. SES by mělo stimulovat tvorbu nezbytných společných evropských právních nástrojů (např. občanského práva) a společný přístup k sektoru evropské vzdušné obraně.

4.2

EHSV se domnívá, že na úrovni EU a FAB by se měly zvýšit pravomoci, aby se lépe překonával stávající problém, kdy se členské státy zaměřují na ochranu svých národních ANSP či je využívají jako vnitrostátní ekonomické nástroje, spíše než by vytvářely přidanou hodnotu pro uživatele vzdušného prostoru a zákazníky (cestující). Výkonnostní cíle na úrovni EU by měly pomoci zaručit, že bude dosaženo vysokých cílů SES pro rok 2020, konkrétně trojnásobného nárůstu kapacity, kde je to třeba, 10% snížení dopadu letů na životní prostředí a 50% snížení nákladů uživatelů vzdušného prostoru na služby ATM, vše oproti roku 2005. Rovněž by měly usnadnit odstranění fragmentace vzdušných prostorů jednotlivých států.

4.3

EHSV zdůrazňuje, že je nutné zachovat nezávislost orgánu EU pro kontrolu výkonnosti (PRB). Jeho činnost by měla být oddělena od činnosti Eurocontrol a převedena pod plnoprávný orgán EU, za nějž ponese odpovědnost Komise. EU by rovněž měla dát PRB silnější úlohu při stanovování výkonnostních cílů a národních výkonnostních plánů. Nemělo by se zachovávat nadměrné zastoupení ANSP.

4.4

EHSV se domnívá, že na úrovni EU by se měly stanovit sankce a pobídky, aby se předešlo neplnění výkonnostních cílů a zaručilo, že tyto cíle zůstanou oddělené od národních zájmů. Mělo by se zejména zajistit propojení míry návratnosti investic ANSP a hodnoty akcií jejich akcionářů s úspěchy v systému sledování výkonnosti.

4.5

EHSV lituje, že většina iniciativy funkčních bloků vzdušného prostoru (FAB) nebyla splněna a že nebyla dodržena zákonná lhůta stanovená pro SES II na 4. prosince 2012. Iniciativám FAB by se měl dodat nový impuls prostřednictvím řízení, které bude na úrovni EU probíhat více shora dolů. Přístup probíhající více shora dolů by měl zajistit, že FAB přinesou skutečné výhody a nebudou jen pozlátkem, jak je tomu v současnosti. Manažer sítě SES by tedy měl dostat pravomoc navrhovat a provádět specifické projekty FAB na optimalizaci správy FAB, vzdušného prostoru a technických a lidských zdrojů, které budou mít jasné lhůty. Měly by se stanovit sankce za neplnění požadavků. Manažer sítě a zainteresovaní uživatelé vzdušného prostoru by rovněž měli získat místo pozorovatele u hlavních orgánů FAB.

4.6

V příspěvku členských států k výboru EU pro jednotné nebe převládají národní zájmy před cíli EU. Poslední rozhodnutí tohoto výboru o systému výkonnosti a poplatků na období 2015–2019 představuje další překážku provádění SES. EHSV navrhuje, aby jak uživatelé vzdušného prostoru, tak ANSP získali místo pozorovatele v tomto výboru a právo iniciativy pro všechny jeho činnosti.

4.7

EHSV znovu vítá záměr Komise znovu posoudit oddělení pomocných služeb ATM jako způsob zlepšení orientace na zákazníka a zvýšení účinnosti. K urychlení tohoto oddělení by se měly použít regulační nástroje EU. EHSV v tomto ohledu lituje, že se Komisi nepodařilo dodržet zákonnou lhůtu stanovenou na 4. prosince 2012, v níž měla připravit a Evropskému parlamentu a Radě předložit studii posuzující právní, bezpečnostní, průmyslový, ekonomický a sociální dopad použití tržních zásad u poskytování komunikačních a navigačních služeb, služeb pro přehled o provozu a leteckých informací a zohledňující vývoj v oblasti funkčních bloků vzdušného prostoru a dostupných technologií.

4.8

EHSV se domnívá, že v právních předpisech SES II+ by mělo být upraveno oddělení hlavních sloučených služeb ANSP a pomocných služeb, jako jsou např. komunikační a navigační služby a služby pro přehled o provozu (CNS), meteorologické služby (MET) a odborná příprava a otevření trhu pro tyto služby, v jehož důsledku by se mohla zvýšit účinnost a kvalita a mohly by se snížit celkové náklady. EHSV poznamenává, že důležitost další liberalizace pomocných služeb byla zdůrazněna rovněž v posouzení dopadů právních předpisů SES II+ a na konferenci na vysoké úrovni o SES v Limassolu. Stávající právní předpisy sice umožňují oddělení na vnitrostátní úrovni, členské státy se však k použití tohoto nástroje ke zvýšení výkonnosti staví dosti váhavě. Poskytování služeb CNS a MET by mělo probíhat za tržních podmínek a mělo by být možné na ně vypisovat výběrová řízení. Tržní podmínky by se navíc neměly v rámci téhož trhu kombinovat s mechanismem určování, jinak tento mechanismus převládne. Měly by být zakázány všechny velké místní vzájemné subvence.

4.9

Měla by se řádně zvážit nová koncepce centralizovaných služeb, již představil Eurocontrol, pokud tyto služby budou založeny na přijatelných obchodních případech, které schválí strany zapojené do provozu (letecké společnosti, ANSP a letiště) a které budou vybrány ve veřejných výběrových řízeních, jejichž účelem bude udělit zakázku na dobu určitou těm společnostem, které předloží nejlepší nabídku.

4.10

EHSV zdůrazňuje, že fragmentaci zařízení ANS by bylo možné odstranit pomocí konsolidačních středisek. Užitečným výchozím bodem by mohla být koncepce virtuálního střediska. Tento přístup zajišťuje použití plně normalizovaných metod stanovišť letové provozní služby, která vykonávají svoji činnost na různých místech s plně normalizovanými, ovšem uzpůsobitelnými provozními metodami, takže je uživatelé letového provozu považují za jeden systém. Tento efekt bylo možné jasně pozorovat u stávajícího souboru programů SES, např. SERA a SESAR. Tato opatření podporují plnou technickou a operační interoperabilitu účastnících se ANSP, což zase umožňuje, aby byly sektory přidělené k určitému stanovišti přechodně převedeny pod provozní odpovědnost jiného stanoviště. Bylo by tudíž možné optimalizovat ze dne na den využití oblastních řídících středisek (ACC) a zajistit optimální výkonnost v jakoukoliv dobu.

4.11

EHSV se proto domnívá, že právní předpisy SES II+ by měly představovat regulační rámec, který bude vhodný k důslednému a soudržnému vedení a řízení provádění normalizačních opatření. V rámci FAB by se měl zřídit společný řídící orgán, který by zajistil důsledné a koordinované nasazení. Normalizační opatření jsou realistickým a účinným způsobem dosažení výkonnostních cílů EU.

4.12

EHSV vítá plány Komise rozšířit úkoly a pravomoci manažera sítě SES. V této souvislosti bude zásadně důležité umožnit uživatelům vzdušného prostoru podílet se na strategických rozhodnutích ovlivňujících výkonnost sítě a svěřit ANSP úlohu v rozhodování ohledně místní výkonnosti.

4.13

EHSV bere na vědomí, že Komise plánuje rozšířit sféru působnosti Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA), aby do ní spadala veškerá technická regulace a dohled včetně oblastí nesouvisejících s bezpečností. EHSV souhlasí, že to může být správný přístup, obává se však, že i s podporou koncepce priorit vycházejících z rizik by přetížení EASA novými úkoly mohlo přinést více škody než užitku a odvést pozornost EASA od jejího ústředního poslání, jímž je bezpečnost. EHSV se proto domnívá, že rozšíření sféry působnosti EASA by v současné době nemělo být prioritou. EHSV se naopak domnívá, že potenciální překrývání rámců EASA a SES by se mohlo vyřešit pomocí vhodných mechanismů koordinace mezi EASA, Eurocontrol a Komisí, aniž by bylo nutné měnit institucionální rámec.

4.14

Eurocontrol má velmi důležitou úlohu v operačním provádění SES. K zajištění budoucí efektivní výkonnosti centralizovaných služeb, jako jsou služby poskytované manažerem sítě, bude nutný přezkum současné úmluvy Eurocontrol.

4.15

Co se týče SESAR, EHSV zdůrazňuje, že je důležité zajistit dostatečné veřejné financování, které podpoří synchronizované nasazení vzdušných a pozemních prvků. Navíc by operační investoři (uživatelé vzdušného prostoru, ANSP a letiště) měli dostat přední úlohu v řízení nasazení SESAR, když se rozhoduje o prioritách na základě jasných obchodních případů. EHSV podtrhuje význam provádění SESAR jako klíčového evropského infrastrukturního projektu. Výbor se velmi obává možných škrtů v rozpočtu nástroje pro propojení Evropy, které by mohly ovlivnit možnost dalšího provádění. Je rovněž nanejvýš důležité najít možné budoucí modely financování vojenského nasazení SESAR.

4.16

EHSV nepodporuje návrh Komise zavést cenovou modulaci pro přetížené trasy. Nevedlo by to ke zlepšení ve využívání kapacity vzdušného prostoru a mohlo by to navíc nutit provozovatele letadel, aby prodlužovaly délku letové trasy, což by odporovalo plánům EU snížit emise a bojovat tak proti změně klimatu. Takový systém by byl navíc nespravedlivý, jelikož provozovatelé letadel již platí za přetížení formou nepřímých nákladů na zpoždění. Tento přístup by vedl k dvojímu trestu, což by bylo zcela neakceptovatelné, zejména protože provozovatelé letadel používají poplatky za traťovou navigaci k financování modernizace infrastruktury, která by ve výsledku měla snížit přetížení.

4.17

EHSV se naopak domnívá, že cenová modulace by se měla zaměřit na motivaci provozovatelů letadel k nákupu zařízení potřebného ke zlepšení celkové výkonnosti systému uspořádání letového provozu. Toho by bylo možné dosáhnout s využitím veřejných prostředků ke snížení uživatelských poplatků pro ty provozovatele letadel, kteří budou časně investovat do technologií SESAR. Tento přístup by poté mohl být doplněn o další opatření, jako je např. koncepce Best Equipped, Best Served (nejlépe vybavený – nejlépe obsloužený), již EHSV plně podporuje.

5.1

Evropská letecká doprava se nachází ve velmi obtížné ekonomické situaci, v jejímž důsledku již zanikly tisíce pracovních míst. Provedení SES a zvýšení jeho účinnosti jsou tedy rovněž důležité pro zachování pracovních míst v této části hodnotového řetězce letectví. Zcela zásadní je pátý pilíř SES, pokud jde o adekvátní řešení výzev souvisejících se zaměstnaností, mobilitou pracovníků, změnami v personálním řízení a odbornou přípravou. Sociální dialog by proto měl být posílen a jít nad rámec pouhého sektoru ATM, tj. účast v něm by měla být kromě zástupců poskytovatelů letových navigačních služeb (ANSP) otevřena i dalším sociálním partnerům, a jeho rámec by měl být rozšířen na diskusi o sociálních důsledcích pro pracovníky sektoru ATM, leteckých společností a letišť a o způsobech zachování pracovních míst v leteckém odvětví EU obecně.

5.2

EHSV tvrdí, že k usnadnění přechodu je nepostradatelný účinný trvalý sociální dialog. Pokud do tohoto přechodu nebudou plně zapojeni zaměstnanci, riziko neúspěchu výrazně vzroste. Zejména nové technologie a provozní přístupy vyvinuté SESAR změní tradiční úlohu řídících letového provozu, kteří budu jednat jako manažeři letového provozu.

5.3

Je důležité, aby sociální dialog v rámci iniciativy SES odrážel zájmy všech stran podílejících se na provádění. Současná převaha zástupců ANSP tedy není ospravedlnitelná a může dále diskriminovat jiné důležité subjekty v odvětví.

10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/14

1.1

Odvětví technických textilií, jež v EU vykazuje pozitivní hospodářské a sociální trendy, je příkladem tradičního odvětví, které se dokázalo transformovat na základě nového podnikatelského modelu plně odpovídajícího potřebám nové průmyslové revoluce (inteligentnější, udržitelnější a více podporující začlenění).

1.2

Textilní materiály a technologie jsou klíčové inovace umožňující reagovat na širokou škálu společenských výzev. Technické textilie jsou klíčovým faktorem v dalších odvětvích průmyslu, neboť navrhují a nabízejí:

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor upozorňuje Evropskou komisi a Evropský parlament na hlavní faktory úspěchu, které je třeba povzbuzovat pro posílení růstu v této slibné oblasti činnosti:

—

netkané materiály, jež v minulém desetiletí zaznamenaly míru růstu 60 %,

—

kompozitní materiály, jež v posledním desetiletí zaznamenaly míru růstu 75 %.

—

zvyšující se úroveň V&V a inovací v podnicích všech velikostí;

—

účinné kolektivní nástroje na podporu inovací na vnitrostátní úrovni (textilní klastry, střediska V&V), zejména v Německu, Francii, Belgii, Itálii, Španělsku, Nizozemsku a Polsku;

—

účinné kolektivní nástroje na úrovni EU: technologická platforma v oblasti textilu a oděvů umožnila realizovat mnoho projektů spolupráce, díky nimž došlo k vzájemnému obohacení mezi trhy aplikací, textilními podniky a výzkumnými pracovníky; evropská síť sdružující hlavní instituty textilních technologií (Textranet), síť univerzit (AUTEX) a také síť sdružující hlavní inovativní textilní regiony;

—

vedoucí pozice EU na rostoucích trzích (kupříkladu u netkaných materiálů Freudenberg či Fiberweb);

—

vedoucí pozice EU ve výrobě textilního strojního zařízení se 75 % celosvětového trhu;

—

různorodost konečného využití, což je v období nízkého růstu výhodou;

—

velmi povzbudivé vyhlídky v oblasti osobních ochranných prostředků, jež EK považuje za jeden ze šesti rozhodujících trhů;

—

obecně lepší finanční ukazatele ve srovnání s jinými textilními a oděvními podniky (na jednoho zaměstnance připadá více přidané hodnoty, vyšší peněžní tok, vyšší míra marže atd.);

—

kontrola nad hlavním světovým veletrhem (Techtextil).

—

narůstající požadavky konečných uživatelů na textilní řešení: pohodlí a možnosti monitorování pro aktivní životní styl, snížení emisí uhlíku v dopravě (snížením hmotnosti) a budovách (tepelnou izolací), zdokonalení lékařských technologií (prevence nemocničních nákaz, implantáty, monitorování zdravotního stavu);

—

intenzivní spolupráce mezi výrobci a zákazníky umožňující reagovat na velmi specifické potřeby (tzv. řešení na míru) a inovace stimulované poptávkou;

—

rostoucí poptávka po zlepšení recyklovatelnosti, kupříkladu nahrazení pěny netkanými kompozitními materiály a filtry klimatizace vozidel;

—

rychlý celosvětový nárůst spotřeby technických textilií na jednoho obyvatele, zejména v Číně, Indii a Brazílii.

—

podniky malé a střední velikosti s omezenou kapacitou investic;

—

obtížnější přístup k úvěrům;

—

textilní průmysl nedostatečně atraktivní pro mladé absolventy;

—

pokles produkce přírodních a umělých vláken v EU, což vzhledem k nízkému počtu druhů dostupných vláken ztěžuje inovace a zvyšuje riziko závislosti na dovozu;

—

v současné době nízká recyklovatelnost technických textilií ve srovnání s tradičními materiály;

—

energeticky velmi náročné odvětví;

—

specializace na vyspělé trhy aplikací, jako je Mobiltech (za kritické situace v odvětví automobilové výroby v EU) nebo Hometech zejména pro koberce, dekorační látky a matrace.

—

nedostatek surovin a rostoucí ceny (hlavně syntetických, regenerovaných nebo anorganických vláken, polymerů, spřádaných nití a umělých vláken);

—

nárůst cen energie v EU (plynu a elektřiny), který by mohl energeticky náročnější provozovatele vést k relokaci výrobních závodů do USA nebo do Asie (umělá vlákna, netkané materiály, barviva a konečné úpravy);

—

mohutnějící konkurence nově se rozvíjejících zemí a zvyšování překážek v přístupu na trh těchto zemí. Asie je z hlediska tonáže již nyní prvním výrobním regionem poté, co v roce 2010 dokázala 2,6krát znásobit hodnotu své produkce;

—

rostoucí tlak na ceny, zejména na vyspělých trzích;

—

stále vyšší riziko napodobenin a kopií.

—

šířením osvědčených postupů v oblasti přenosu technologií z jednoho odvětví do druhého (vzájemné obohacování);

—

usilováním o zvýšení energetické účinnosti výroby;

—

schopností kombinovat inovace technologické a netechnologické povahy: bederní pás by měl pacientovi sloužit svou účinností, ale také přitažlivou vizuální podobou;

—

schopností podporovat tvořivost při koncepci, používání a na konci životnosti výrobků/materiálů;

—

zkušeností se zvyšováním kvalifikace zaměstnanců v perspektivě získání nových trhů;

—

šířením IKT v každodenním životě prostřednictvím inteligentních textilií, což jsou textilie komunikující s okolním prostředím: kupříkladu „inteligentní oděvy“, jež monitorují životně důležité fyziologické údaje a sdělují je nemocnicím, umožní starším osobám zůstat doma.

—

schopností uvádět na trh vhodné a inovativní zboží a služby pro tělesně postižené, nemocné nebo starší občany: oděvy na míru, oděvy chránící před pádem, specifické vybavení pro sport a volný čas;

—

schopností reagovat prostřednictvím úprav podle požadavků zákazníka na demografické a společenské změny, které způsobují nárůst poptávky po sofistikovanějších a personalizovanějších výrobcích a službách (viz některé projekty na stránkách Prosumer.net - European Consumer Goods Research Initiative).

—

snížením emisí CO2 díky využívání lehčích materiálů v dopravě (kompozitních materiálů v letectví a uhlíkových vláken v autech);

—

nabízením konkrétních textilních řešení, kupříkladu v oblasti filtrace, vyztužení a izolace ke zlepšení energetické účinnosti v odvětví bydlení a budov;

—

recyklací PET z plastových lahví k výrobě polyesteru.

—

při koncepci výrobků a výrobních postupů pamatovaly na ekodesign;

—

prováděly posuzování životního cyklu jejich výrobků. To bude mít v budoucnosti stále větší význam, protože tradiční materiály jako kovy se dosud často recyklují levněji.

—

prvním z nich je, v očekávání konce ropného věku, vývoj recyklovatelného evropského uhlíkového vlákna založeného na přírodních vláknech (5);

—

druhým aspektem je rozvoj recyklačních metod, jež by umožnily úplnou recyklaci textilií tvořených tkaninami ze směsných vláken (80-90 %);

—

třetím aspektem ambicióznější povahy bude podpora průmyslu a vědecké obce při rozvoji vhodných postupů pro využití uhlíku z CO2 jako zdroje, kupříkladu transformací na základě zrychlené fotosyntézy či jinými přístupy. Výzkum již probíhá v souvislosti s jiným využitím, měl by však nabrat na intenzitě (směřování k uhlíkovému hospodářství (6)).

—

společenské výzvy;

—

vedoucí postavení v základních a průmyslových technologiích;

—

vynikající úroveň vědecké základny.

—

zvýšení účasti průmyslu a malých a středních podniků i jejich zisků;

—

větší počet menších projektů s menší administrativní zátěží (maximální délka trvání 2 roky, 3 až 6 partnerů);

—

jasný závazek k podpoře inovací, včetně netechnologických.

—

rozvoj jednoduché formy komunikace vstřícné k malým a středním podnikům o programech V&V souvisejících s novými výrobky a novými materiály, neboť značná část z nich se nějak týká textilií;

—

podpora spolupráce mezi průmyslem a akademickým světem ve výzkumu a inovačních struktur (Evropská technologická platforma pro budoucnost textilního a oděvního průmyslu, rady a sítě na úrovni členských států, inovační klastry na regionální úrovni atd.);

—

zajištění komunikace a interakce mezi takovými strukturami v celé EU a podobnými strukturami v jiným průmyslových odvětvích s cílem podporovat víceodvětvové inovace;

—

navržení nového ambiciózního financování v programu Horizont 2020 pro recyklování textilií (jak odpadu z výroby, tak dokončených výrobků), za účelem zlepšení účinnosti recyklace textilií ve srovnání s papírenským nebo sklářským průmyslem. Přezkum směrnice o odpadech je příležitostí ke strukturování odvětví recyklace textilií;

—

zintenzivnění výzkumu zaměřeného na využívání CO2 jako zdroje, včetně zrychlené fotosyntézy.

—

věnovat větší pozornost investicím (a nejen vývozu);

—

věnovat větší pozornost všem celním položkám, které nejsou specificky zahrnuty do kapitol 50 až 63 (od nití po oděvy), např. skleněná vlákna a výrobky z nich (HS 70.19) či hygienické výrobky z netkaných materiálů (HS 96.19);

—

důkladněji prošetřit problémy, s nimiž se setkávají podniky EU v přístupu k veřejným zakázkám ve třetích zemích v oblastech jako jsou pracovní oděvy, nemocnice, atd.;

—

začlenit určité závazky v oblasti normalizace např. do budoucí transatlantické dohody.

—

ve svých diplomatických jednáních o surovinách podle potřeby zohledňovala kritické suroviny pro technické textilie;

—

povzbuzovala produkci přírodních vláken – lnu, konopí, vlny, celulózových vláken – a biopolymerů, aby měl textilní průmysl zajištěn domácí zdroje surovin.

—

Doplňující stanovisko ke sdělení Budoucnost textilního a oděvního odvětví v rozšířené Evropské unii (CCMI/009), přijato dne 7. června 2004, zpravodaj: pan Nollet;

—

stanovisko ke sdělení Budoucnost textilního a oděvního odvětví v rozšířené Evropské unii (INT/220), přijato dne 1. července 2004, zpravodaj: pan Pezzini;

—

informační zpráva Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI) k tématu Vývoj textilního a obuvnického průmyslu v Evropě (CCMI/041), přijato dne 4. února 2008, zpravodaj: pan Cappellini;

—

stanovisko k návrhu nařízení o názvech textilií a souvisejícím označování textilních výrobků etiketami (INT/477), přijato dne 16. prosince 2009, zpravodaj: pan Cappelini.

10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/26

1.1

Arktida v současné době prochází obdobím výrazných změn. Změna klimatu má významný dopad na globální oteplování a úbytek ledové vrstvy v této oblasti, což ovlivňuje povětrnostní podmínky a změny životního prostředí po celém světě. Zároveň mají tyto jevy dopad na světové hospodářství, neboť představují nové příležitosti pro hospodářskou činnost v této oblasti bohaté na přírodní zdroje. Zraky světa se upřely na arktickou oblast, jejíž ekosystém je křehký a populace vyžaduje náležitou ochranu a pozornost. Tyto změny by mohly mít geopolitické následky.

1.2

EHSV vyzývá Evropskou unii, aby předložila jasnou strategii pro Arktidu a pevně se zavázala ke spolupráci s arktickými státy. Arktida má pro EU nesmírný význam a EU má mnoho co nabídnout z hlediska spolupráce v arktické oblasti. Výbor požaduje investice do zodpovědné hospodářské činnosti založené na odborné znalosti chladného klimatu a rozvoj infrastruktury. Dále žádá, aby pokračovala spolupráce v rámci výzkumu v oblasti změny klimatu a aby se věnovalo značné úsilí ochraně křehkého životního prostředí v Arktidě.

1.3

Postavení Arktické rady, ale i postavení EU v této radě by mělo být posíleno. Do spolupráce v arktické oblasti by měla být ve velké míře zapojena občanská společnost. Je zapotřebí větší otevřenosti a rozhodného úsilí s cílem zlepšit komunikaci v rámci spolupráce v arktické oblasti.

1.4

Veřejné slyšení EHSV, jež se konalo v severním Finsku (Rovaniemi) ve spolupráci s Arktickým střediskem Laponské univerzity (1), bylo pro EHSV velmi přínosné. Záměrem Výboru je přispět ke spolupráci v arktické oblasti a k politice EU pro Arktidu a posílit své vazby s občanskou společnosti v této oblasti.

2.1

Strategický význam Arktidy významně posílil a zájem o tuto oblast celosvětově vzrůstá. Je proto nezbytné, aby EU dokončila svoji politiku pro arktickou oblast co nejdříve, aby se mohla jako důvěryhodný a konstruktivní subjekt a iniciátor účastnit spolupráce v Arktidě. Je třeba, aby EU naplňovala svůj závazek vůči Arktidě a spolupráci v této oblasti. Pozornost by se měla věnovat především severním částem arktických států, jež jsou členy EU, a posilování spolupráce s arktickými státy, zejména se sousedními evropskými zeměmi (včetně Grónska). Situace vyžaduje, aby EU měla plně vyvinutou strategii pro Arktidu.

Aby bylo zajištěno spolehlivé provádění politiky/strategie EU pro arktickou oblast, je třeba soustředit zdroje EU vyhrazené pro arktickou oblast na jedno místo či je efektivněji koordinovat a začlenit rozpočtový okruh pro arktickou oblast do rozpočtu EU.

2.2

Politika/strategie EU pro arktickou oblast a strategie arktických států by měly být ve vzájemném souladu; správa arktické oblasti by měla být rozvíjena a prováděna na základě konstruktivní spolupráce s těmito zeměmi a klíčovými partnery. Spolupráce a soužití v arktické oblasti by měly být pokud možno založeny na mezinárodních dohodách a spolupráci v rámci mezinárodních organizací (včetně Organizace spojených národů (OSN), Mezinárodní námořní organizace (IMO), Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Mezinárodní organizace práce (ILO)). Spolupráci usnadňuje skutečnost, že zúčastněné země ratifikovaly nejvýznamnější z těchto dohod, jež se týkají Arktidy.

2.3

Nelze dopustit, aby soutěž, která v Arktidě v současné době probíhá, vyústila v konflikt. EU by měla podněcovat dialog o mezinárodním právním mechanismu řešení sporů, který by byl závazný pro všechny zúčastněné strany. To je důvod, proč by měl být pod záštitou Arktické rady co nejdříve uspořádán summit o arktické oblasti – jak bylo navrženo v roce 2010 a schváleno Evropským parlamentem (3), aby měli všichni klíčoví aktéři, kteří mají zájem o tuto oblast a spolupráci, možnost projednat budoucnost oblasti a usilovat o společné porozumění zásadám spolupráce v tomto regionu. Rovněž by bylo vhodné pořádat v budoucnu takové summity pravidelně. Úspěšná spolupráce mezi zúčastněnými stranami v Arktidě bude vyžadovat účinné nástroje, jako například sdílenou komunikaci a monitorovací síť založenou na moderních technologiích.

2.4

EHSV souhlasí s názorem, že postavení Arktické rady by mělo být posíleno a domnívá se, že by měla mít mandát k tomu, aby působila jako mezinárodní fórum pro projednávání klíčových otázek v Arktidě. Úspěšná spolupráce v rámci Arktické rady se odvíjí od rovného přístupu ke všem arktickým státům.

EU by v radě měla zastávat silnější pozici, neboť by tak mohla lépe přispívat k její činnosti a zvyšovat svým zapojením její vliv. EU má z hlediska spolupráce mnoho co nabídnout. Jedním ze způsobů, jak posílit pozici EU, by mohlo být to, že se stane pozorovatelem. Arktické státy, jež jsou členy EU, by měly brát zřetel také na názory EU vyjadřované v radě.

Je rovněž důležité, aby EU usilovala o posílení spolupráce v rámci Barentsovy evropsko-arktické rady (a Regionální rady Barentsova moře), neboť mají klíčovou úlohu v přeshraničních vztazích mezi 13 členskými regiony (v Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku), jež se nachází v oblasti Barentsova moře bohaté na přírodní zdroje. EU by měla podporovat vzájemnou spolupráci a využívat odborné znalosti různých regionálních fór pro spolupráci, včetně fór uvedených v části 4, jako jsou Severská rada ministrů, Rada států Baltského moře či seversko-baltská osmička (NB8).

2.5

EHSV souhlasí s tím, že je zapotřebí komplexnějších a spolehlivějších informací týkajících se změn klimatu, k nimž dochází na celém světě i v Arktidě, jejíž environmentální podmínky jsou jedinečné a její ekosystém je křehký. I nadále by zde mělo být silné zaměření na vědecký výzkum a monitorování v oblasti změny klimatu, ekologických a meteorologických otázek a ochrany životního prostředí. Výzkumnou spolupráci v Arktidě může pomoci nastartovat posouzení dopadu změn klimatu v Arktidě (ACIA), posouzení dopadů na sníh, vodu, led a permafrost (SWIPA), program Ice2sea, projekt hodnocení ekologické stopy EU v arktické oblasti a souvisejících politik a zapojení do mezinárodních podpůrných arktických pozorovacích sítí (SAON). V zájmu prohloubení znalostí a zvýšení kapacity by se měla zvýšit účinnost zavedených a fungujících sítí EU zaměřených na spolupráci v oblasti výzkumu a monitorování.

2.5.1

Doposud byl výzkum do značné míry zaměřen na zmírňování a řešení změny klimatu v různých částech světa, tento jev a jeho následky však již dosáhly bodu, kdy je stěží možné je zastavit (4). Proto by měl být kladen větší důraz na výzkum zaměřený na zachování životního prostředí Arktidy a udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a na přizpůsobování se sociálním a hospodářským důsledkům změny klimatu. Informace o činnosti a výsledcích výzkumu by měly být zveřejněny; výzkum by se měl týkat všech aspektů tohoto tématu, musí být otevřený a zahrnovat občanskou společnost a výzkumné pracovníky ze všech zemí EU (viz rovněž odstavec 2.9).

2.5.2

Výzkumu Arktidy by měla být v rámci výzkumných programů EU věnována větší pozornost a měly by na něj být vyčleněny zvláštní finanční prostředky ve finančním rámci EU 2014–2020.

2.6

Arktická oblast má značný hospodářský význam pro místní obyvatelstvo, pro Evropu jako celek i pro širší okolí. Je třeba různými způsoby podporovat podnikání v této oblasti, včetně zpracovatelského průmyslu a podnikání v oblasti zemědělství, například prostřednictvím iniciativ typu ArticStartup či odborným vzděláváním. Je třeba podporovat investice. Těžba surovin a další hospodářské činnosti vyžadují investice EU do technologií uzpůsobených podmínkám arktického prostředí a do rozvoje a využití odpovídajících odborných znalostí chladného klimatu. Jedná se mimo jiné o hlubinné mořské vrty, těžební a námořní průmysl, navrhování a konstrukci lodí a strojů a přístavní, lodní a dopravní technologie.

2.6.1

Rovněž rozvoj infrastruktury, především železniční, silniční a námořní dopravy a přepravních sítí v oblasti energetiky, by měl být založen na technologii a odborných znalostech uzpůsobených drsným přírodním podmínkám v Arktidě. Vytvoření řádně fungující infrastruktury a logistiky (jak ze severu na jih, tak ze západu na východ) je pro rozvoj Arktidy naprosto klíčové.

2.6.2

Mezi další důležité oblasti rozvoje v Arktidě, jež vyžadují finanční prostředky, patří například výstavba spádových center, využití informačních technologií v řídce osídlených oblastech (dálkové studium, elektronické zdravotnictví) či cestovní ruch.

2.6.3

Při rozvoji severní námořní dopravní trasy coby nákladově výhodné a v některých ohledech i bezpečnější alternativy k jižní trase přes Suezský průplav by EU měla řádně zohlednit environmentální aspekty. EU by měla zaměřit svoji činnost na zpřístupnění nových arktických námořních tras pro „pokojný průjezd“, včetně tras, jež procházejí výlučnými hospodářskými zónami různých zemí, v souladu s mezinárodními dohodami (UNCLOS). Takový krok má klíčový význam pro rozvoj nákladní i osobní dopravy v arktické oblasti.

2.6.4

EU by měla vyvinout větší úsilí k tomu, aby byly tyto priority začleněny do strategie Evropa 2020 pro růst a dalších programů, například do iniciativ Unie inovací či Horizont 2020. Regionální politika a politika soudržnosti EU a programy Interregn a evropský nástroj sousedství a partnerství mají pro nejvzdálenější regiony EU zásadní význam, a je proto nezbytné, aby se i nadále účinně vztahovaly na tyto regiony, včetně jejich přilehlých oblastí, a podporovaly tak hospodářskou a sociální činnost a přeshraniční spolupráci.

2.6.5

Dále je třeba, aby EU investovala do iniciativ spolupráce dohodnutých s jejími partnery v této oblasti. Zvláštní pozornost a dostatečné zdroje vyžadují projekty dopravního partnerství v rámci Severní dimenze, neboť mohou podpořit rozvoj přepravních tras z oblasti Barentsova moře bohaté na přírodní zdroje směrem (mimo jiné) na evropské trhy. Například je nutné neprodleně postavit pozemní komunikace mezi EU a klíčovými přístavy v Arktidě, jako je Murmansk a Narvik. Tyto projekty by měly mít vysoký stupeň naléhavosti (viz také odst. 2.6.1 a 2.6.3).

Využívání zdrojů k podpoře hospodářské činnosti v této oblasti může mít pozitivní vliv na místní zaměstnanost, hospodářský růst a blahobyt obyvatel.

2.7

Je třeba zajistit dosažení udržitelné rovnováhy mezi ochranou životního prostředí a hospodářskou činností v arktické oblasti. EU by měla vynaložit značné úsilí, aby arktickým zemím pomohla dosáhnout této rovnováhy, neboť ekosystém v arktické oblasti je velmi křehký. Činnost v Arktidě by měla být v souladu s nejvyššími mezinárodními standardy udržitelného rozvoje, jež podmínky v této oblasti vyžadují. Rozhodující úlohu zde hraje sociální odpovědnost, jakož i směrnice OECD pro nadnárodní podniky. Především v přírodních oblastech, které jsou mimořádně vzácné či představují pro původní obyvatelstvo posvátnou hodnotu, by podniky měly svoji činnost vykonávat zodpovědným a obezřetným způsobem. Zodpovědně a obezřetně by se mělo postupovat i při rybolovu. Mělo by se dbát na to, aby se populace hlubinných ryb využívaly udržitelným způsobem, v souladu s pravidly EU pro rybolov na volném moři, příslušnými pokyny FAO, se společným sdělením JOIN(2012) 19 final a doprovodným pracovním dokumentem útvarů Komise SWD(2012) 182 final a možná rovněž i s dohodou Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku (NEAFC/CPANE) (5). To je základní předpoklad pro zachování životaschopnosti a blahobytu v arktické oblasti.

2.7.1

Pro arktickou spolupráci by měly být aktivně poskytnuty pokyny EU k posuzování vlivů na životní prostředí a námořní politiku a zkušenosti s nimi. Kromě posuzování dopadu hospodářské činnosti na životní prostředí by měl být vždy posuzován i hospodářský dopad.

2.7.2

EU by měla zajistit, aby byla v plném rozsahu prováděna dohoda Arktické rady o zamezení vzniku ropných skvrn a aby byla zahájena jednání o zásadách provádění vrtů.

2.7.3

Dále je nezbytné, aby byla úspěšně zakončena jednání o plavebním kodexu pro polární regiony (polární kodex) Mezinárodní námořní organizace (IMO). V souvislosti s arktickými námořními trasami by EU také měla poskytnout služby svého navigačního systému Galileo, aby se zlepšila navigace a bezpečnost, a pokud možno kombinovat tento systém s dalšími podobnými systémy.

2.8

EHSV důrazně podporuje dialog, jejž EU zahájila se Sámy a dalšími původními obyvateli a zájmovými skupinami v arktické oblasti. Měla by zde existovat jasná snaha o udržení a posílení tohoto dialogu. Je třeba respektovat kulturní dědictví a tradice původních obyvatel a jejich způsob živobytí (včetně chovu sobů). Obyvatelé této oblasti patří převážně k nepůvodním skupinám obyvatelstva (zhruba 90%), právě z tohoto důvodu by se však dialog měl rozšířit na celou populaci. EHSV také souhlasí s připomínkou uvedenou ve sdělení Komise z června 2012, že „Arktida je zdrojem výzev i příležitostí, které budou mít významný vliv na život evropských občanů budoucích generací“. Změny, ke kterým dochází v arktické oblasti, budou mít dopad nejen na životní podmínky lidí v Arktidě a jejích přilehlých oblastech, ale i v ostatních částech světa (například se jedná o hospodářský potenciál, častější výskyt extrémních povětrnostních podmínek způsobený změnou klimatu, změny ve směru mořských proudů, zvyšování hladiny moří, období sucha, dešťových a sněhových bouří).

2.8.1

Občanská společnost musí být spolu s původními obyvateli ve velké míře a na pravidelné bázi zapojena do činnosti v Arktidě. Různé sociální subjekty, včetně podniků, zaměstnanců a ochránců životního prostředí, by měly být zapojeny do mnohostranných i evropských aktivit, jež se vztahují k arktické oblasti. Měl by probíhat dialog, diskuze u kulatého stolu a slyšení s různými skupinami občanské společnosti.

2.8.2

EHSV doporučuje, aby se EU snažila posílit účast občanské společnosti na několika úrovních:

2.8.3

Záměrem EHSV je podílet se na této činnosti a představovat postoje a návrhy organizované občanské společnosti v EU. EHSV také zamýšlí posílit své vazby s občanskou společností v Arktidě jak v členských, tak i v nečlenských státech EU. Cílem je podpořit postoje a organizované zastoupení občanské společnosti v arktických zemích. Je třeba podniknout kroky k vytvoření platformy, v rámci které budou moci subjekty na subregionální a místní úrovni vyjadřovat své postoje na úrovni EU.

2.9

EHSV sdílí názor, že je zapotřebí více transparentnosti a veřejných informací o Arktidě, jakož i spolupráce v této oblasti. EU by proto měla vyzvat k účinné komunikační strategii pro spolupráci v arktické oblasti. EHSV v této souvislosti podporuje návrh, který předložila Komise v roce 2008 (6) a který v roce 2009 vzala na vědomí Rada ministrů (7) (a později Evropský parlament (8)), na zřízení evropského arktického informačního střediska. Jeho hlavním úkolem bude poskytovat informace o výsledcích výzkumu a dalších činností týkajících se spolupráce v arktické oblasti. Tato iniciativa je důležitá zvláště z hlediska zvyšování transparentnosti. Je vítanou skutečností, že Evropská komise pověřila provedením prací na přípravě informačního střediska Arktické středisko Laponské univerzity. Informační středisko by mohlo fungovat jako síť se zapojením evropských i mimoevropských institucí zaměřených na výzkum a komunikaci v arktické oblasti. V této souvislosti by svoji úlohu měla sehrát i občanská společnost.

3.1.1

Většinu jejího území tvoří Severní ledový oceán, který z větší části pokrývá led – severní pól se nachází uprostřed oceánu. Barentsovo moře, Karské moře, Grónské moře, Norské moře, Beaufortovo moře, Moře Laptěvů a některé další takzvané mořské oblasti jsou všechny součástí Severního ledového oceánu. Severní ledový oceán je obklopen kontinentálními šelfy. Osm arktických států – Kanada, Dánsko (včetně Grónska), Finsko, Norsko (včetně Špicberk), Rusko, Švédsko a Spojené státy (včetně Aljašky) – se alespoň zčásti rozprostírá severně od severního polárního kruhu a zabírá velkou část arktického území. Island se pouze dotýká severního polárního kruhu. Pobřeží nejméně pěti z těchto zemí – Norska, Ruska, Kanady, Dánska/Grónska a Spojených států (tzv. „arktická pětka“) – je omýváno Severním ledovým oceánem. Mezi arktické státy se řadí tři členské státy EU: Finsko, Švédsko a Dánsko. Norsko a Island jsou neunijními stranami Evropského hospodářského prostoru (EHP), přičemž Island požádal o členství v EU. Spojené státy, Rusko a Kanada jsou strategickými partnery EU. Grónsko je součástí Dánska, ale od roku 2009 je do značné míry autonomní. Není součástí EU, má s ní však uzavřenou dohodu o partnerství.

3.1.2

Arktida pokrývá plochu 14,5 milionů km2 a její populace čítá zhruba 4 miliony obyvatel (většina jich žije v Rusku), z nichž asi 10 % patří ke skupinám původních obyvatel (tj. Sámové, Inuité, Něnci, Aleuté, Atabaskové a příslušníci kmene Gwich'in). Finští a švédští Sámové jsou jedinými původními obyvateli žijícími na území EU. Murmansk v severozápadním Rusku je největším arktickým přístavem (9). V oblasti fungují místní společenství a existuje zde místní plánování, což ilustruje například program regionální rady Laponska pro rozvoj venkova na období 2014–2020 (10). Je zde rovněž provozováno zemědělství, lesnictví, chov kožešinové zvěře a různé formy podnikání uzpůsobené drsným klimatickým podmínkám Arktidy (11).

3.2.1

Arktida je tradičně stabilním regionem a soužití arktických států je založeno na konstruktivní spolupráci a důvěře. Arktická oblast má významný geopolitický status a zájem o ni během posledních desetiletí v arktických státech, v Evropě a ve světě významně vzrostl. Vlivem různých příčin tato oblast v současné době prochází obdobím zásadních změn.

3.2.2

Antropogenní změny klimatu ve světě, zejména globální oteplování, jsou v Arktidě mimořádně výrazné a rychle postupují. Způsobují tání ledové vrstvy a rozmrzání trvale zmrzlé půdy, což má za následek urychlování skleníkového efektu na celém světě (částečně z důvodu uvolňování methanu). Skleníkový efekt má za následek zvýšený výskyt extrémních povětrnostních podmínek, změny ve směru větrných a mořských proudů, stoupání hladiny moří, zvýšený výskyt dlouhodobého období sucha a silné dešťové a sněhové srážky v různých částech planety. Tání ledu, zejména v Antarktidě a Grónsku, může vést ke zvýšení hladiny moře o 1 až 2 metry. V září roku 2012 došlo k rekordnímu úbytku arktické ledové vrstvy (na cca 3,41 milionů km2). Zejména půdní led rychle taje (od roku 1980 jej roztálo zhruba 70 %) a je střídán tenkým ledem, jenž vydrží po období jednoho roku. V létě roku 2008 bylo 65 % Severního ledového oceánu bez ledu a v průběhu několika dalších desetiletí může dojít k tomu, že jeho velká část do značné míry roztaje (12).

3.2.3

Oblast nabízí velké množství nevyužitých přírodních zdrojů, jak v oceánu, tak na pevnině. Ledová vrstva, jež se vlivem oteplování atmosféry ztenčuje a ubývá, spolu s rozvojem a zaváděním nových technologií zvyšuje možnosti zkoumání a těžby nových ložisek uhlovodíků (ropa, zemní plyn) a dalších hlubinných ložisek nerostných surovin. Například čtvrtina světových nalezených ložisek zemního plynu a 80 % nalezených zásob zemního plynu Ruska se nachází v Arktidě. Odhaduje se, že v této oblasti se nalézá 13 % dosud neobjevených světových ložisek ropy, 30 % neobjevených ložisek zemního plynu a 20 % ložisek kapalného plynu.

3.2.4

V Arktidě působí většina největších světových ropných a plynárenských společností; existuje zde již nespočet pobřežních vrtných ropných plošin a jsou zvažovány a zkoumány možnosti výstavby nových plošin ještě dále směrem na sever (například Norsko má 89 plošin v Barentsově moři a v brzké době začne s těžbou na devíti nových místech). Na atraktivitě těmto zdrojům neubírá ani narůstající význam energie z břidlic.

3.2.5

Již po několik desetiletí se intenzivně těží kovy a jiné nerostné suroviny v různých částech Arktidy, kde existuje značné množství nevyužitých ložisek. Z Arktidy (zejména z oblasti Barentsova moře) například pochází 90 % produkce železné rudy EU a zhruba 20 % světové produkce niklu. Arktida má také nezanedbatelné množství zalesněných ploch, jež představují důležitý obnovitelný přírodní zdroj.

3.2.6

V Arktidě žije přibližně čtvrtina světové populace ryb. Stále vyšší teplota vody ovlivňuje přesun ryb, což má následně dopad na rybolov. Rybolov se přesouvá stále více na sever, do dříve nevyužívaných vod.

3.2.7

Spolu s postupným ztenčováním ledové vrstvy a zvyšující se teplotou atmosféry vzrůstají i příležitosti k otevření, resp. vytvoření nových lodních tras (severozápadní cesty a severomořské trasy) přes Severní ledový oceán do Východní Asie a zpět. Tyto trasy jsou o přibližně 40 % kratší než stávající cesty do zemí na okraji Atlantského oceánu a asijských pobřežních států. Využívání těchto tras významným způsobem omezí náklady na tranzitní dopravu a sníží emise uhlíku s ní spojené. Velká část světového námořního nákladu je přepravována na plavidlech EU a zhruba 90 % se přepravuje po tradiční jižní mořské cestě. V roce 2012 severomořskou trasu z Barentsova moře do Beringovy úžiny využilo 46 lodí. Nákladní doprava v současné době roste, přestože stále panují velké nejasnosti, pokud jde o využívání této trasy, zejména z hlediska plavebních předpisů, nákladů, bezpečnosti a extrémních povětrnostních podmínek v této oblasti.

3.2.8

Hospodářský potenciál je obrovský a Arktida by se mohla díky svým energetickým zdrojům, zdrojům nerostných surovin a novým námořním dopravním trasám rozvinout v klíčovou oblast pro světovou ekonomiku.

3.2.9

Environmentální podmínky v Arktidě jsou jedinečné a její ekosystém je křehký a zranitelný. Jednou z hlavních priorit z hlediska regionální spolupráce je snaha zlepšit řízení environmentálních změn a předcházet přírodním katastrofám v důsledku hospodářské činnosti (ropné skvrny apod.).

3.2.10

Tyto změny mají vliv na životní podmínky skupin původních obyvatel a dalších lidí žijících v Arktidě a sousedních oblastech. Měnící se povětrnostní a environmentální podmínky, jednoznačné ekonomické příležitosti a vzrůstající geopolitické a bezpečnostní zájmy rovněž ovlivňují životy lidí v ostatních částech Evropy a celého světa.

3.2.11

Nalezení strategické rovnováhy mezi hrozbami a příležitostmi v Arktidě lze označit za zásadní pro budoucnost celé planety.

4.1

Všech osm arktických států má svoji vlastní strategii pro Arktidu (13). Zaměřují se do značné míry na podobné priority: politický a hospodářský význam, který pro ně Arktida představuje; specifické postavení dané země v této oblasti; přírodní podmínky a ekosystém a nutnost spolupráce za účelem udržitelného rozvoje správy oblasti. Všechny tyto strategie vycházejí především z potenciálu arktické oblasti z hlediska energie, nerostných surovin a rozvoje dopravních tras. Arktické státy také mezi sebou vybudovaly dvoustranné vztahy, aby chránily a podporovaly své společné zájmy v arktické oblasti. Parlamentní shromáždění NATO v říjnu 2012 vydalo prohlášení o Arktidě (14).

4.2

V severní oblasti existují 4 regionální fóra pro spolupráci.

Nejdůležitějším nástrojem regionální spolupráce je Arktická rada  (15). Je složena z 8 členů (arktické státy, včetně Faerských ostrovů a Grónska patřících k Dánsku), 6 stálých účastníků (různá fóra pro spolupráci mezi původními obyvateli arktických států) (16) a velkého počtu pozorovatelů (Nizozemí, Španělsko, Spojené království, Polsko, Francie, Německo a 18 mezivládních organizací a nestátních neziskových organizací). EU, Itálie, Čína, Indie, Jižní Korea a Singapur požádaly o právo stát se stálými pozorovateli. Čína v posledních letech výrazně zvýšila svoji činnost ve vztahu k Arktidě a zemím v této oblasti. Členské státy Arktické rady uzavřely dohody, například dohodu o spolupráci při pátrání a záchraně na moři. Existuje snaha posílit úlohu rady a rozšířit její pravomoci a vliv coby nástroje mezinárodní spolupráce.

4.3

Činnost Barentsovy evropsko-arktické rady  (17) se zaměřuje na evropské arktické a subarktické oblasti. Podporuje spolupráci v oblasti Barentsova moře, jež je bohatá na přírodní zdroje a vyžaduje lepší dopravní trasy na evropské i jiné trhy. Rada čítá 7 členů – Finsko, Norsko, Švédsko, Dánsko, Island, Rusko a Evropskou komisi. V rámci této rady také působí Regionální rada Barentsova moře (BRC) (18), jež zahrnuje 13 subregionů oblasti Barentsova moře a jejím cílem je usnadňovat pragmatickou spolupráci.

4.4

Severská rada ministrů  (19) (a Severská rada) má svoji vlastní strategii pro Arktidu. Mezi státy arktické pětky dlouhodobě funguje úzká a rozsáhlá spolupráce a státy disponují kompetencemi a odbornými znalostmi v oblasti severských podmínek. Grónsko se na této spolupráci podílí jako právoplatný člen.

4.5

Spolupráci mezi osmi státy oblasti Baltského moře zajišťuje Rada států Baltského moře (CBSS) (20). EU má svoji vlastní makroregionální strategii pro region Baltského moře (EUSBSR).

4.6

Severní dimenze  (21), jež je společnou politikou EU, Islandu, Norska a Ruska, pokrývá rozsáhlou zeměpisnou oblast, do níž spadají arktické a subarktické oblasti Evropy od severozápadu Ruska na východě k Islandu a Grónsku na západě. Spolupráce je založena na čtyřech tematických partnerstvích (NDEP, NDPHS, NDPTL a NDPC) a samostatném „arktickém okně“. Partnerství pro dopravu a logistiku (NDPTL), jež v současné době připravuje návrh regionální dopravní sítě, je významné z hlediska spolupráce v arktické oblasti. Partnerství Severní dimenze pro životní prostředí (NDEP) hraje v Arktidě rovněž klíčovou roli, v neposlední řadě proto, že poskytlo rámec pro účinné odstraňování radioaktivního odpadu na poloostrově Kola. Třetí schůze ministrů zahraničních věcí v rámci Severní dimenze se konala v únoru 2013 v Bruselu (22). Obchodní rada Severní dimenze (23) se zaměřuje především na zlepšení investičních podmínek v arktické oblasti a na zvyšování její konkurenceschopnosti. Spojené státy a Kanada mají na jednáních Severní dimenze status pozorovatele.

4.7

Poslanci v arktické oblasti se účastní všech zmiňovaných fór spolupráce a také pravidelně spolupracují prostřednictvím Konference poslanců parlamentů z arktické oblasti (CPAR).

4.8

Pravidelná spolupráce probíhá mezi šesti fóry spolupráce pro původní obyvatelstvo regionu.

4.9

Mezinárodní polární nadace (International Polar Foundation, IPF) je zaměřena na udržování mezinárodní spolupráce mezi subjekty se zájmem o otázky arktické oblasti. V září 2012 uspořádal v sídle Výboru regionů sympozium o budoucnosti Arktidy 2012.

5.1

Spolupráce v otázkách arktické oblasti je v co největší míře založena na mezinárodních dohodách a probíhá v rámci mezinárodních fór.

5.2

Nejdůležitější mezinárodní dohodou, jež se vztahuje na arktickou oblast, je Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS) (24) z roku 1982, jež se zabývá mořskými a oceánskými oblastmi mezi samostatnými zeměmi a kterou byla ustavena Komise OSN pro hranice kontinentálního šelfu.

5.3

Prostřednictvím těchto dohod usilují země omývané Severním ledovým oceánem o dosažení společného stanovení hranic svých regionálních územních vod a výlučných hospodářských zón (včetně území 200 námořních mil za hranicemi kontinentálního šelfu). Existuje snaha vyhnout se územním sporům, některé geograficky sporné body však dosud nebyly vyřešeny. Hrozí nebezpečí, že se spory vystupňují. V roce 2008 se pobřežní státy v grónském Ilulissatu dohodly na společné deklaraci, jež klade důraz na svrchované právo všech signatářských zemí regulovat činnost v rámci své vlastní výlučné hospodářské zóny.

5.4

Vytvoření potenciálních lodních cest – severozápadní cesty (procházející výlučnou hospodářskou zónou Kanady) a severomořské trasy (procházející výlučnou hospodářskou zónou Ruska) –, jakož i možnosti, podmínky a bezpečnost jejich využívání jsou v současné době ve velké míře zkoumány a projednávány v rámci různých fór spolupráce. Cílem je dosáhnout co nejlepšího vzájemného porozumění mezi zúčastněnými stranami, pokud jde o zásady využívání a správy těchto cest. V této věci byly uzavřeny mezinárodní dohody, například dohoda UNCLOS a Mezinárodní námořní organizace (IMO) (25) o pokojném průjezdu. V současné době je také připravován Arktický polární kodex IMO.

5.5

Témata související se změnou klimatu a udržitelným rozvojem mají pro arktickou oblast mimořádný význam. Klíčovým výchozím bodem pro mezinárodní vztahy zůstává Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) (26). Ta by měla zásadní dopad i na arktickou oblast.

Program OSN pro životní prostředí (UNEP)  (27) spustil svůj vlastní program pro monitorování Arktidy.

5.6

Skupiny zabývající se ochranou životního prostředí jsou do tohoto procesu aktivně zapojeny. Organizace Greenpeace navrhla, aby v Arktidě nebyla bez předchozí dohody o zásadách ochrany oblasti bezpodmínečně povolena hospodářská činnost.

6.1

EU má v arktické oblasti značné a stále rostoucí geopolitické, environmentální a hospodářské zájmy. EU je jedním z účastníků spolupráce v Arktidě, a to zejména s ohledem na její členské státy v této oblasti.

6.2

Politika EU pro Arktidu se stále formuje. Byla zahájena v roce 2008, zejména na základě iniciativy Evropského parlamentu (28). Komise v této věci v letech 2008 a 2012 vydala dvě sdělení (viz poznámky pod čarou č. 2 a 7). Rada ministrů v letech 2008 a 2009 (29) vydala dvě usnesení. Rada projednala současnou situaci na své schůzi dne 31. ledna 2013.

6.3

V roce 2008 a v červnu 2012 EU informovala o svém záměru zaujmout k politice pro Arktidu komplexní přístup a vytyčila si tři hlavní cíle:

Současná politika je založena na třech klíčových oblastech, jimiž jsou znalosti, odpovědnost a angažovanost.

6.4

Součástí dvoustranných vztahů EU s arktickými zeměmi je i spolupráce v arktické oblasti. EU uzavřela samostatnou dohodu s Grónskem; důležitou úlohu v Arktidě hraje i mnohostranná Severní dimenze.

6.5

Mnoho stávajících programů EU může být uplatněno také na arktickou oblast. V průběhu let 2007–2013 EU investovala přibližně 1,4 miliardy eur na podporu udržitelného rozvoje v Arktidě a sousedních regionech. Prioritou se stala spolupráce ve vědeckém výzkumu – šestá rámcová dohoda o výzkumu, jež vstoupila v platnost v roce 2002, zahrnovala projekty zaměřené na arktickou oblast. V posledních letech EU investovala více než 200 milionů eur do výzkumu zaměřeného na oblast Arktidy a je zapojena do celé řady společných projektů, zejména v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj  (30). Mezi různými výzkumnými instituty v EU i jinde existuje dobře fungující síť, jež usnadňuje jejich spolupráci. Byl vytvořen seznam hlavních výzkumných projektů na období 2008–2012 a programů financování regionální spolupráce na období 2007–2013 (31). V rámci regionální politiky EU, její iniciativy týkající se příhraničních oblastí (Interreg) a programu evropské územní spolupráce (ETC), pokynů k regionální podpoře a evropského nástroje sousedství a partnerství byla v Arktidě realizována celá řada projektů. Nástroj pro propojení Evropy a TEN-T se na Arktidu nevztahují.

Evropská komise v nedávné době rozhodla prozkoumat možnosti, jak by měly být uspořádány informace o výzkumu v Arktidě na úrovni EU. Uvažuje se o zřízení evropského arktického informačního střediska.

6.6

EU je jednou ze stran Severní dimenze a členem Barentsovy evropsko-arktické rady. Vystupuje jako pozorovatel ad hoc v Arktické radě, kde zažádala o status stálého pozorovatele. EU je již několik let plnohodnotně zapojena do činnosti různých pracovních skupin rady.

6.7

Poslanci v arktické oblasti se účastní Konference poslanců parlamentů z arktické oblasti (CPAR, viz odstavec 3.3.7) a podílejí se na parlamentní spolupráci čtyř regionálních rad severní oblasti a Severní dimenze. Evropský parlament v této věci v letech 2008 a 2011 vydal dvě usnesení (viz poznámka pod čarou č. 9 a P6_TA(2008)0474).

6.8

EU zahájila pravidelný dialog s organizacemi v Arktidě zastupujícími původní obyvatele a s dalšími skupinami občanské společnosti a účastní se aktivit Mezinárodní polární nadace (IPA).

6.9

EHSV vypracoval stanoviska zaměřená na problematiku spolupráce v arktické oblasti, například Severní dimenzi, regionální a námořní politiku, udržitelný rozvoj a vztahy se sousedními zeměmi. EHSV udržuje institucionální vztahy s občanskou společností v Norsku, na Islandu a v Rusku (prostřednictvím Poradního výboru pro Evropský hospodářský prostor, smíšeného poradního výboru s Islandem a Občanské komory Ruské federace) a uspořádal (v letech 2002 a 2006) pro občanskou společnost dvě fóra Severní dimenze a schůzi zúčastněných stran v souvislosti s ministerskou schůzí Severní dimenze v únoru 2013.

10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/34

1.1

EHSV vítá plán Komise a podporuje její snahu nalézt konkrétní řešení v souvislosti s omezením daňových podvodů a úniků. Skutečného pokroku je možné dosáhnout pouze tehdy, pokud členské státy budou věnovat více pozornosti zvyšování účinnosti útvarů daňové správy, vymezí pro ně dostatečné finanční a lidské zdroje a zajistí jejich lepší koordinaci.

1.2

EHSV doporučuje Komisi a Radě, aby téma daňových podvodů, daňových úniků a agresivního daňového plánování zahrnuly do roční analýzy růstu a evropského semestru a aby zavedly konkrétní opatření pro boj s těmito praktikami, s cílem zajistit pokrok v oblasti platby a výběru daní, zabezpečit spravedlivější podmínky, zlepšit přerozdělování a zefektivnit boj proti chudobě.

1.3

EHSV vítá návrhy Komise zařadit na černou listinu státy, jež fungují jako daňové ráje a nedodržují standardy řádné správy v oblasti daní, a vyzývá ke stanovení společných kritérií na úrovni EU, které umožní tyto státy a území identifikovat, aby se zabránilo jejich rozdílnému provádění na úrovni jednotlivých států. Zápis na černou listinu by se neměl vztahovat pouze na třetí země, ale také na území či jurisdikce členských států a podniky, které v nich působí.

1.4

EHSV zastává názor, že Komise by mohla doplnit své návrhy týkající se zápisu na černou listinu o sankce pro podniky, jež by spočívaly například v jejich vyloučení z veřejných zakázek či zamítnutí poskytnutí finančních prostředků EU nebo státní podpory.

1.5

EHSV se domnívá, že agresivní daňové plánování, jež poškozuje daňové základy a nutí tak členské státy zvyšovat daně, představuje ze své podstaty neetickou praktiku, která má značný dopad na fungování vnitřního trhu a narušuje spravedlnost daňových systémů ve vztahu k daňovým poplatníkům. Vzhledem ke komplexnosti tohoto jevu je nezbytné, aby návrhy Komise týkající se obecného pravidla proti zneužívání a definice vykonstruovaných dvoustranných dohod byly dostatečně srozumitelné a všechny členské státy je mohly snadno provádět.

1.6

EHSV oceňuje úsilí, jež Komise vyvíjí ve věci jednání o dohodách se sousedními zeměmi EU týkajících se řádné správy v oblasti daní. EHSV doporučuje Radě, aby udělila Komisi mandát k vedení těchto jednání, neboť tyto nástroje mohou mít v boji proti podvodům a daňovým únikům mimořádný význam.

1.7

EHSV doporučuje, aby Komise a členské státy usilovaly o zjednodušení a harmonizaci stávajícího právního rámce na evropské i vnitrostátní úrovni. Zjednodušený a více harmonizovaný právní rámec v oblasti daní, jenž by byl schopen zajistit spravedlivé zdanění a byl by podpořen moderními IT nástroji sloužícími k ověřování, kontrole a výměně informací, by výrazně snížil možnost daňových podvodů a úniků.

1.8

EHSV doporučuje Komisi, Radě a Evropskému parlamentu, aby odradily členské státy od toho, aby mezi sebou zachovávaly rozdílné úrovně přímého nebo nepřímého zdanění, neboť to posiluje daňovou soutěž.

1.9

EHSV vítá rozhodnutí Evropské komise prozkoumat možnosti zavedení evropského systému daňových identifikačních čísel. EHSV opakuje svoji výzvu (adresovanou členským státům již v několika svých předchozích stanoviscích) harmonizovat systém nepřímého zdanění. EHSV vybízí Komisi, aby v této souvislosti předložila své návrhy. Zmiňovaná harmonizace by spolu se zavedením systému evropských daňových identifikačních čísel umožnila výrazně omezit výskyt tzv. kolotočových podvodů.

2.1

Daňové podvody a úniky spolu s vyhýbáním se daňovým povinnostem prostřednictvím metody agresivního daňového plánování udržují narůstající nerovnosti vyvolané hospodářskou krizí a úspornými programy. Představují tak vážné riziko pro členské státy EU, které usilují o zajištění účinného fungování daňových systémů s cílem zabezpečit financování veřejných služeb, přerozdělování blahobytu a boj proti chudobě a zabránit daňové konkurenci mezi členskými státy a třetími zeměmi. Odhaduje se, že objem finančních ztrát členských států přesahuje částku 1 000 miliard eur za rok (1).

2.2

Dne 2. března 2012 Evropská rada vyzvala Radu a Evropskou komisi, aby vypracovaly konkrétní způsoby zlepšení boje proti daňovým podvodům a únikům.

2.3

Komise v červnu 2012 přijala sdělení (2), ve kterém představila způsoby, jak zlepšit dodržování daňových předpisů a omezit daňové podvody a úniky. Komise v tomto sdělení oznámila, že představí akční plán k posílení boje proti daňovým podvodům a únikům.

2.4

Komise následně v prosinci 2012 předložila avizovaný akční plán, který pokrývá jak již vyvinuté iniciativy, tak i nová opatření, která by mohla být provedena v krátkodobém či dlouhodobém horizontu. Součástí tohoto plánu je doporučení Komise týkající se opatření, jejichž cílem je podporovat třetí země v uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (3), jakož i doporučení Komise týkající se agresivního daňového plánování (4).

3.1

EHSV souhlasí s plánem Komise a podporuje její snahu o nalezení konkrétních řešení pro omezení daňových podvodů a úniků (5). Výbor se však staví skepticky k provádění určitých navrhovaných opatření, a to s ohledem na četné odlišnosti mezi jednotlivými členskými státy, které zpomalují přijímání rozhodnutí na úrovni Rady. Hlavní překážku v provádění nových opatření pak představuje snížení finančních a lidských zdrojů pro správce daně (6), ke kterému došlo ve většině členských států v důsledku úsporných opatření v posledních letech. Skutečného pokroku je možné dosáhnout pouze tehdy, pokud členské státy budou věnovat více pozornosti zvyšování účinnosti útvarů daňové správy, vymezí pro ně dostatečné finanční a lidské zdroje a zajistí jejich lepší koordinaci.

3.2

Významný podíl na ztrátách, jež v systémech výběru daní vytváří stínová ekonomika, má agresivní daňové plánování. Komise uznává, že tato praktika využívá nesouladu mezi daňovými systémy dvou nebo více členských států a ačkoli je považována za legitimní na světové úrovni, je v rozporu se zásadami sociální odpovědnosti podniků. EHSV se domnívá, že agresivní daňové plánování, jež poškozuje daňové základy a nutí tak členské státy zvyšovat daně, představuje ze své podstaty neetickou praktiku, která má značný dopad na fungování vnitřního trhu – brání účinné hospodářské soutěži mezi podniky obecně, a zejména pak mezi malými a středními podniky, a narušuje spravedlnost daňových systémů ve vztahu k daňovým poplatníkům.

3.3

EHSV vítá doporučení Komise týkající se agresivního daňového plánování, domnívá se však, že navrhovaná opatření pro boj s touto praktikou nejsou dostatečná. Vzhledem ke komplexnosti tohoto jevu (agresivního daňového plánování) může být v rámci dohod uzavřených mezi členskými státy obtížné uplatnit obecné pravidlo proti zneužívání a definovat vykonstruované dvoustranné dohody. EHSV se dále domnívá, že tato opatření přinesou členským státům více problémů s prováděním, než kdyby tyto dohody okamžitě vypověděly. Zejména se jedná o ty dohody, které se vztahují na jurisdikce obecně považované za daňové ráje nebo ty, jež nesplňují minimální standardy řádné správy v oblasti daní.

3.4

Komise navrhuje členským státům vypracovat soubor kritérií, podle kterých by určily, které třetí země nesplňují minimální standardy řádné správy v oblasti daní, a zařadit tyto země na černou listinu. EHSV upozorňuje na to, že toto opatření se musí vztahovat rovněž na jurisdikce jednotlivých členských států, jakož i podniky, které i nadále budou provádět transakce se subjekty, jež mají sídlo na těchto územích.

3.5

Komise navrhla změnit některé směrnice (7) a odstranit tak mezery v právních předpisech, jež by mohly podněcovat k daňovým podvodům a únikům. Komise také požádala Radu o udělení mandátu ke sjednání dohod v oblasti daňové spolupráce a boje proti podvodům se čtyřmi sousedními třetími zeměmi a vyzvala ji k podepsání návrhu dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Lichtenštejnskem. EHSV doporučuje Radě, aby se těmito návrhy zabývala co možná nejdříve, neboť tyto nástroje mohou mít v boji proti daňovým podvodům a únikům mimořádný význam.

3.6

EHSV se zastává názor, že v rámci provádění zmiňovaného akčního plánu by bylo vhodné, aby Komise a členské státy usilovaly o zjednodušení a harmonizaci stávajícího právního rámce na evropské i vnitrostátní úrovni. Zjednodušený a více harmonizovaný právní rámec v oblasti daní, jenž by byl schopen zajistit spravedlivé zdanění a byl by podpořen moderními IT nástroji sloužícími k ověřování, kontrole a výměně informací a vyškolenými pracovníky, by rovněž výrazně snížil možnost daňových podvodů a úniků. To by vedlo ke snížení administrativní a daňové zátěže pro podniky a občany a mělo přímé výhody z hlediska příjmů veřejných financí.

3.7

EHSV doporučuje Komisi, Radě a Evropskému parlamentu, aby odradily členské státy od toho, aby mezi sebou zachovávaly rozdílné úrovně přímého nebo nepřímého zdanění, neboť to posiluje daňovou soutěž. EHSV také upozorňuje na přímou vazbu mezi úrovní zdanění a daňovými úniky. Účinný boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování může pomoci ke snížení obecné úrovně zdanění ve prospěch všech daňových poplatníků.

4.1

Komise uznává, že vzhledem ke svobodám spojeným s podnikáním na vnitřním trhu mohou podniky uzavírat dohody s jurisdikcemi považovanými za daňové ráje prostřednictvím členských států, jejichž opatření jsou vůči těmto jurisdikcím nejslabší. Tato situace poškozuje daňové základny členských států a ohrožuje podmínky hospodářské soutěže mezi podniky obecně, a zejména pak mezi malými a středními podniky, neboť narušuje fungování vnitřního trhu. EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby zařadily na černou listinu podniky, jež takové praktiky podporují. Členské státy by kromě dalších opatření na vnitrostátní úrovni měly stanovit, že těmto podnikům se může pozastavit právo účastnit se postupů zadávání veřejných zakázek nebo se jim případně může zamítnout poskytnutí státní podpory, o niž požádaly.

4.2

Dle odhadů Komise stojí agresivní daňové plánování za polovinou ztrát zaznamenaných členskými státy v důsledku specifických praktik stínové ekonomiky. EHSV považuje návrhy Komise týkající se boje proti těmto praktikám (8) za nedostatečné a doporučuje konkrétněji rozvést formulaci obecného pravidla proti zneužívání a definici vykonstruovaných dohod, aby členské státy mohly urychleně přistoupit k jejich provádění a v případech sporů souvisejících s agresivním daňovým plánováním nedocházelo ke složitým právním situacím.

4.3

EHSV považuje návrh Komise na vytvoření platformy pro řádnou správu daní za účelný. Doporučuje Komisi, aby k zapojení do této platformy vyzvala rovněž sociální partnery, zejména pak ty, jejichž členové pracují ve finanční správě a mají bohaté zkušenosti v oblasti boje proti daňovým podvodům a únikům. Dále je třeba upřesnit, jakým způsobem bude platforma spolupracovat s dalšími strukturami působícími v oblasti daní na evropské úrovni.

4.4

V souvislosti s jednáním o kodexu chování při zdaňování podniků, jehož koordinátorem je OECD, Komise navrhuje odstranit ustanovení ve stávajících směrnicích, která v určitých situacích umožňují agresivní daňové plánování a dvojí nezdanění, jež brání použití vhodných řešení. EHSV tuto iniciativu Komise vítá a doporučuje, aby tato opatření byla přijata co nejdříve.

4.5

Komise navrhuje zintenzivnit práce na zvláštních daňových režimech pro osoby žijící v zahraničí a majetné fyzické osoby, které poškozují fungování vnitřního trhu a snižují celkové daňové příjmy. EHSV vyzývá členské státy, aby tyto zvláštní daňové režimy zrušily. EHSV opakuje svou výzvu institucím EU (již formulovanou v předchozích stanoviscích (9)), aby přijaly opatření, která by zabránila zneužívání „zásady trvalého sídla“ prostřednictvím fiktivních systémů sídel a vlastnictví, které umožňují holdingovým společnostem, jež nevykazují žádnou činnost, a fiktivním společnostem chránit své skutečné vlastníky před placením daní v zemi, kde mají své bydliště.

4.6

EHSV vítá spuštění portálu pro daňová identifikační čísla „TIN on EUROPA“. Pomocí tohoto nástroje může jakákoli třetí strana, zejména finanční instituce, snadno, rychle a správně identifikovat a zaznamenat příslušné daňové identifikační číslo (TIN – tax identification number). Kromě toho lze tento nástroj využít k efektivnější automatické výměně informací. S ohledem na rozhodnutí Komise zkoumat možnosti zavedení systému evropského daňového identifikačního čísla EHSV opakuje svoji výzvu (adresovanou členským státům již v několika předchozích stanoviscích) harmonizovat systém nepřímého zdanění. EHSV vybízí Komisi, aby v této souvislosti předložila své návrhy. Zmiňovaná harmonizace by spolu se zavedením systému evropských daňových identifikačních čísel umožnila výrazně omezit výskyt tzv. kolotočových podvodů a tento nástroj by se v budoucnu mohl stát jedinečným identifikátorem daňových poplatníků pro všechny druhy daní.

4.7

Komise zahájila standardizaci formulářů pro výměnu informací v oblasti daní. Pro tento druh formulářů vyvinula IT aplikaci ve všech jazycích EU, jež byla spuštěna 1. ledna 2013. EHSV oceňuje, že tento nový formát může hrát významnou úlohu při administrativní spolupráci mezi členskými státy v oblasti daní, zvláště pokud vytvoření informačního systému umožní automatickou výměnu informací.

4.8

EHSV obzvláště vítá rozhodnutí Komise provést revizi směrnice o mateřských a dceřiných společnostech a přezkoumat ustanovení dalších směrnic upravujících boj proti zneužívání. Revize je nezbytná pro zajištění provádění doporučení Komise týkající se agresivního daňového plánování. EHSV doporučuje členským státům, aby podpořily záměr Komise a revize tak mohla být realizována v přiměřené lhůtě. V rámci revize je třeba zavést povinnost nadnárodních podniků vést oddělené účetnictví pro každou zemi, v níž působí, a za každou z nich uvádět objem produkce a dosažených zisků. Tento způsob předkládání účetních výkazů by usnadnil odhalení podniků, jež zneužívají systém převodních cen nebo podporují agresivní daňové plánování. EHSV rovněž doporučuje zavést právní předpisy týkající se zdanění zisků podniků založené na souboru společných pravidel.

4.9

EHSV vítá úsilí Komise podpořit nástroje IT, jež EU vytvořila v rámci OECD. Pokud OECD schválí elektronické formuláře pro výměnu informací z vlastního podnětu a pro zpětnou vazbu v oblasti přímých daní, budou tyto nástroje velmi užitečným a účinným prostředkem v boji proti závažným případům daňových podvodů a úniků.

4.10

Komise navrhuje vypracovat evropský kodex daňového poplatníka, v němž budou shromážděny osvědčené postupy používané v jednotlivých členských státech, s cílem posílit důvěru mezi správci daní a daňovými poplatníky tím, že bude zajištěna větší transparentnost práv a povinností daňových poplatníků a podpora přístupu zaměřeného na poskytování služby. EHSV upozorňuje na to, že zjednodušení daňových systémů by umožnilo snížit administrativní zátěž daňových poplatníků a podniků a posílit jejich důvěru. Bylo by žádoucí, aby členské státy stanovily snížení administrativní zátěže pro řádné daňové poplatníky (ať fyzické osoby či podniky) a naopak její zvýšení pro ty, kteří porušují právní předpisy. Je obecně známou skutečností, že podniky zapojené do činností souvisejících s agresivním daňovým plánováním jsou velké nadnárodní společnosti.

4.11

Komise doporučuje členským státům, aby zřídily jedno kontaktní místo, které by daňovým poplatníkům, včetně daňových nerezidentů, poskytovalo všechny druhy informací týkajících se daní. EHSV s návrhem Komise souhlasí a domnívá se, že tento systém by umožnil částečně odstranit překážky, s nimiž se potýkají daňoví poplatníci účastnící se přeshraničních transakcí. Kromě toho by Komise vedle centralizace stávajících informací v rámci každého členského státu mohla vyvinout evropský daňový webový portál, který by mohl mít podobnou formu jako portál e-justice.

4.12

Komise navrhuje, aby síť EUROFISC byla na základě získaných zkušeností s bojem proti podvodům v oblasti DPH, jenž je založen na rychlé výměně informací, v budoucnu rozšířena i na oblast přímých daní. EHSV se domnívá, že rozšířením sítě EUROFISC na oblast přímých daní by se doplnil stávající soubor nástrojů EU pro boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování.

4.13

EHSV podporuje myšlenku sladění definic určitých typů daňových trestných činů a správních a trestních sankcí u všech druhů daní. Takový krok by umožnil odradit podniky od toho, aby pro své transakce využívaly členské státy, jejichž mechanismy reakce jsou v tomto ohledu nejslabší. Komise navrhuje posoudit možnost takového sladění.

4.14

Komise ve svém sdělení z června 2012 předložila řadu možných opatření, jež Rada označila za neprioritní. EHSV se domnívá, že zajištění přímého přístupu k vnitrostátním databázím v oblasti přímých daní (jeden z návrhů Komise) je jedním z nejúčinnějších nástrojů, z něhož by mohly členské státy v boji proti daňovým podvodům a únikům těžit. Komise rovněž navrhuje zvážit možnost vypracování jednotného právního nástroje správní spolupráce pro všechny druhy daní. EHSV uvedené návrhy Komise podporuje, neboť mohou zvýšit účinnost boje proti daňovým podvodům a únikům.

10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/39

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je pevně přesvědčen, že kultura a tvořivost jsou pro Evropu:

1.2

EHSV se domnívá, že vzhledem k důležitosti rostoucí úlohy kulturních a tvůrčích odvětví (CCS) v rozvoji evropského hospodářství a v jeho vlivu na mezinárodním poli je zapotřebí vytvořit střednědobou až dlouhodobou strategii, která musí obsahovat:

1.3

EHSV žádá Komisi, aby podrobně ověřovala uplatňování acquis communautaire u CCS, zejména co se týče pravidel hospodářské soutěže, práv duševního vlastnictví a práva na práci, a ochranu doložek mezinárodních dohod, které uzavřela EU s třetími zeměmi.

1.4

Výbor navrhuje Komisi, aby prozkoumala možnosti a podmínky organizace širšího fóra zúčastněných stran z kulturních a tvůrčích odvětví, aby se – i pomocí participativního prognózování – lépe určily všechny subjekty na tomto poli a stanovily významné body střednědobého až dlouhodobého strategického akčního plánu pro obnovu růstu a tvorbu kvalitních pracovních míst. Tento akční plán se musí zakládat na průřezové strategii na místní, regionální a evropské úrovni, na níž se musí aktivně podílet členské státy, místní a regionální orgány, sociální partneři a občanská společnost.

1.5

Výbor žádá, aby se již nyní zahájily specifické iniciativy pro boj proti nejisté práci v CCS, pro zaručení rovných pracovních podmínek pro všechny pracovníky CCS, zejména pro osoby vykonávající „nezávislou“ či nestandardní činnost jako subdodavatelé, zvláště práci s nepravidelnou pracovní dobou („na zavolání“), a pro zaručení jistého a rovného přístupu k digitálním sítím pro všechny.

1.6

EHSV upozorňuje Komisi na potřebu přizpůsobit regulační rámec specifickým charakteristikám CCS, zejména co se týče duševního vlastnictví, administrativního a daňového zjednodušení a rovnosti v zacházení s DPH u tištěných a elektronických sdělovacích prostředků, zejména u malých podniků CCS.

1.7

EHSV se domnívá, že je třeba se zamyslet nad příležitostí zahájit dialog s občanskou společností zaměřený na občana a využít k tomu Evropský rok občanů.

2.1

Kulturní a tvůrčí odvětví v Evropě představují pro Evropu zásadně důležitý strategický zdroj. Špičková úroveň a konkurenceschopnost Evropy v kulturních a tvůrčích odvětvích je výsledkem úsilí umělců, autorů, tvůrců, odborníků a podnikatelů či jedinců obdařených talentem (jak tradičním či inovatním) a formálními a neformálními kompetencemi, které je dobré chránit, podporovat a zhodnocovat.

2.2

Výbor již zdůraznil, že „jak uznává strategie Evropa 2020, mají evropská kulturní a tvůrčí odvětví klíčový význam pro růst, konkurenceschopnost a budoucnost Evropské unie a jejích občanů. […] Kromě toho přinášejí i komparativní výhody, které jinde nelze reprodukovat, a jsou faktorem místního rozvoje a motorem průmyslových změn.“ (1)

2.3

Podle definice zelené knihy z roku 2010 (2) jsou „‚kulturní odvětví‘ ta odvětví, jež produkují a šíří produkty nebo služby, které se v okamžiku svého vzniku vyznačují určitou povahou, zamýšleným využitím nebo účelem, a které jsou výrazem nebo prostředkem kulturních projevů, a to nezávisle na obchodní hodnotě, již mohou tyto produkty nebo služby mít“ (to je v souladu s úmluvou UNESCO z roku 2005 (3)) a „‚tvůrčí odvětví‘ jsou odvětví, která mají kulturní rozměr a používají kulturu jako vstupní hodnotu, přičemž jejich výstupní hodnota je především funkční“ a „patří sem architektura a design, které integrují tvůrčí prvky do širšího procesu, a také pododvětví jako grafický design, módní návrhářství a reklama“.

2.4

Vymezení záběru kulturních a tvůrčích odvětví je stále vágní (4), v důsledku čehož je obtížné stanovit výši jejich příspěvku k rozvoji HDP a zaměstnanosti.

2.5

V návrhu programu Tvůrčí Evropa (5), k němuž se EHSV vyjádřil (6), jsou v článku 2 definována kulturní a tvůrčí odvětví jako „všechna odvětví, jejichž činnosti jsou založeny na kulturních hodnotách a/nebo uměleckých a tvůrčích projevech, bez ohledu na to, zda jsou tyto činnosti zaměřeny tržně, a bez ohledu na druh struktury, která je provádí“. To by mělo výslovně zahrnovat vydavatelskou činnost, grafiku, tisk a digitální odvětví.

2.6

Tato odvětví se v roce 2008 podílela na celkovém evropském HDP 4,5 % a zaměstnávala zhruba 3,8 % pracovní síly, tj. více než 8,5 mil. pracovníků (7).

2.7

Evropský parlament souhlasí s výše uvedenou definicí a konkrétně doplňuje muzea a módu.

2.8

Ačkoliv mají kulturní a tvůrčí odvětví vysoký a stále rostoucí podíl na produkci evropského hospodářství a významně se podílejí i na zaměstnanosti (8), existence několika jejich definic (WIPO, OECD, UNESCO, UNCTAD, Rady Evropy) nedovoluje vycházet při práci z pevného základu a mezinárodně srovnatelných statistických údajů. Uváděná výše HDP kulturních a tvůrčích odvětví v EU se značně liší: 2,6 % (zelená kniha), 3,3 % (program Tvůrčí Evropa), 4,5 % (9) nebo 6,5 % (Rada Evropy). Stejně tak se liší i počet pracovníků v těchto odvětvích: 5 mil., 8,5 mil. (10) či téměř 18 mil. (11)

2.9

Evropská kulturní a tvůrčí odvětví jsou různorodá, což se projevuje i v charakteristikách jejich podniků: silně zastoupeny jsou malé a střední podniky a mikropodniky – představují zhruba 80 % celé výrobní struktury. Velkých podniků je méně než 1 %, ale zaměstnávají více než 40 % celkového počtu pracovníků (12).

2.10

Toto uspořádání kulturních a tvůrčích odvětví v Evropě způsobuje problémy z několika hledisek: rozvoje schopností, přístupu k financování, propagace nových obchodních modelů, ochrany práv duševního vlastnictví, potíží s přístupem na mezinárodní trhy, zlepšení vazby na jiná odvětví či relativních potíží s vzájemným uznáváním kvalifikací (formálních i informálních) (13).

2.11

V Evropě mají odvětví, která tvoří neprůmyslové jádro, tj. vizuální umění, živá představení a umělecko-historické dědictví, často velký strategický význam, zatímco v USA tento význam mají především, průmyslová odvětví se silnou orientací na trh.

2.12

Americký model představuje přirozené východisko pro země, v nichž je hlavní starostí vytvoření systému kulturní produkce, jenž bude málo závislý na veřejném financování a silně orientovaný na zisk.

2.13

Za vzorovou zemi, a to nejen v asijském kontextu, lze považovat Japonsko, kde se během staletí rozvinuly vysoce specifické formy produkce s novými, originálními druhy kulturního průmyslu, které jsou určeny nejširší veřejnosti a orientovány na uspokojení poptávky na trhu.

2.14

Čína vyvíjí ohromné úsilí v oblasti investic do kulturní infrastruktury a drží se přitom důrazné strategie omezující průnik amerického kulturního obsahu a projevuje velký zájem o evropské modely organizace a úlohu veřejnosti při koncepci a podpoře místních kulturních systémů.

2.15

V Indii zaznamenala mezi kulturními odvětvími nejprudší rozvoj kinematografie, jejíž obrat neobyčejně vzrostl, přestože je její produkce silně zakořeněna v tradiční indické kultuře, a je tak jen málo zajímavá pro publikum mimo tuto kulturu.

2.16

Latinská Amerika je v současnosti místem mohutného růstu kulturních odvětví a to i díky vlivu španělské a americké kultury a rychlého hospodářského a demografického růstu Mexika. Kultura významně vzkvétá rovněž v Brazílii, kde se rozšiřuje i za hudební oblast. Naproti tomu v Africe se rozvíjí originální kulturní duch, jenž má počátek i v nesčetných kontaktech s evropskou kulturní scénou. Interakce mezi těmito dvěma kontinenty a umělecké vzdělávání nám mohou vypovědět mnoho o každodenním životě a celkové kultuře určitého regionu a odstranit bariéry, které brání spolupráci.

2.17

EHSV vždy tvrdil, že je důležité zavést strategii, jejímž cílem bude plně projevit potenciál kulturních a tvůrčích odvětví EU, aby se v nich stimulovala zaměstnanost a růst. Již ve stanovisku vydaném v roce 2004 na žádost komisařky Viviane Redingové upozornil na problémy evropských kulturních a tvůrčích odvětví (14). Tyto názory následně připomenul a prohloubil v řadě dalších stanovisek (15).

2.18

Evropa je nesporně světovým lídrem ve vývozu produktů tvůrčích odvětví. Pro zachování tohoto postavení je potřeba investovat do schopností těchto odvětví působit přes státní hranice. V tomto smyslu se vyjádřila Rada dne 12. května 2009 a Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 12. května 2011.

3.1

Výbor si uvědomuje, že špičková úroveň a konkurenceschopnost Evropy v kulturních a tvůrčích odvětvích je výsledkem úsilí umělců, tvůrců, autorů a odborníků a podniků či jedinců obdařených talentem (jak tradičním či inovatním) a formálními a neformálními kompetencemi, které je dobré chránit, podporovat a zhodnocovat.

3.2

EHSV je přesvědčen, že kultura a tvořivost jsou vzhledem ke své rozmanitosti projevu klíčovým prvkem samotné identity Unie a její legitimity: jednota v rozmanitosti tvořivosti a kultury, které musí prostupovat rozvojem evropského hospodářství založeného na znalostech.

3.3

Aby se respektovala a podporovala kulturní identita Evropy a zajistila plná udržitelnost CCS, musí se unijní opatření ve prospěch CCS provádět v souladu s evropským sociálním modelem, demokratickými zásadami a environmentálními normami.

3.4

Z řady analýz provedených na evropské a vnitrostátní úrovni jasně vyplývá, že kulturní a tvůrčí odvětví musí čelit společným výzvám, kterými jsou konkrétně:

3.5

EHSV se domnívá, že vhledem k širokému záběru kulturních a tvůrčích odvětví je potřeba vytvořit pevný unijní strategický plán pojímající mnohem delší období, jehož součástí budou podrobné národní a regionální pracovní programy a kvantifikovatelné cíle, které bude možné porovnávat s plánem postupu, jejž bude monitorovat Komise a Evropský parlament a v němž budou stanoveny příspěvky a odpovědnosti jednotlivých úrovní činnosti (místní, regionální, unijní).

3.6

Výbor tedy žádá Komisi, aby vypracovala novou, střednědobou až dlouhodobou koordinovanou strategii, která bude vycházet ze společné vize do roku 2020, plně zohlední specifický charakter CCS a stanoví rámec záruk, jenž je nezbytný pro investice do inovací v těchto odvětvích a pro rozvoj kvalifikovaných lidských zdrojů.

3.7

Tato strategie musí navíc bezpodmínečně zohlednit skutečnost, že CCS se vyznačují neúměrně vysokým podílem atypického zaměstnání, zejména práce s nepravidelnou pracovní dobou („na zavolání“). Vyskytuje se zde velký počet osob na volné noze vykonávajících zaměstnání na dobou určitou, osob samostatně výdělečně činných a mikropodniků často tvořených jednou osobou a rovněž početná skupina malých a středních podniků s méně než 10 zaměstnanci (16). Příjmy pracovníků v těchto odvětvích jsou tedy často nepravidelné a někdy se blíží hranici chudoby nebo jsou dokonce pod ní.

3.8

Mnoho pracovníků se setkává s obtížnými pracovními podmínkami a nedostává se jim práv na základní sociální ochranu. Zejména ženy, které tvoří velký podíl pracovní síly v těchto odvětvích, jsou vážněji diskriminovány zejména pracovními podmínkami – vyskytují se zde nerovnosti v platech a odměnách.

3.9

V těchto odvětvích pracuje vysoký počet osob samostatně výdělečně činných. V této kategorii se často vyskytují dva extrémy. Na jednom stojí vysoce kvalifikovaní profesionálové s velkými zkušenostmi, kteří mají silnou pozici na trhu, na druhém pak osoby samostatně výdělečně činné, jejichž postavení má pouze jediný účel: poskytovat práci za nízkou cenu, a snižovat tak administrativní a finanční zátěž klienta. MOP již dávno vyhlásila poplach v souvislosti s možným zneužíváním v těchto odvětvích (17).

3.9.1

Dále je možné zaznamenat, že hospodářská krize zasahuje CCS jako celek prostřednictvím dosud nevídaných úsporných opatření a škrtů, které se v Evropě dotkly veřejné podpory kultury.

3.10

EHSV se domnívá, že opatření, jež uvedl ve stanoviscích týkajících se předvídání restrukturalizace (18), by se měla aplikovat i na CCS. Technologie a obchodní modely v CCS se rychle mění a mnoho velkých podniků provádí reorganizaci produkce v důsledku elektronizace tisku, snižování veřejné podpory, akvizic a fúzí společností.

3.11

Tyto změny mají přímý dopad na pracovníky v CCS, často v podobě propouštění, tlaku na mzdy, systémů předčasného odchodu do důchodu, růstu práce na dobu určitou, zhoršení pracovních podmínek a zvýšení stresu, zkrácení délky trvání pracovního poměru a malého informování a konzultování pracovníků.

3.12

Výbor považuje za vhodné, aby se s cílem zaručit rozmanitost a bohatost kultury v Unii předcházelo zbytečné koncentraci, a to jak ve fázi produkce, tak ve fázi distribuce. Navrhuje, aby se upřednostňovaly digitální sítě a metadistrikty, které by umožnily dosáhnout nezbytného objemu investic, posílit výzkum a zvýšit průnik na mezinárodní trhy, a udržet tak zaměstnanost.

3.13

Zároveň je podle EHSV zapotřebí společně se na unijní a vnitrostátní úrovni zasadit o podporu programů celoživotního vzdělávání a školení osob za účelem zisku nových, aktualizovaných profesních profilů, aby se neustále vytvářely vhodné odborné kvalifikace a poznatky, které by zohlednily změny probíhající v daných odvětvích. Je třeba zvýšit tempo investic do modernizace systémů vzdělávání a přípravy umělců, tvůrců a pracovníků CCS, aby se zachovalo současné postavení na špici, jež EU zaujímá, a dosáhly cíle strategie Evropa 2020.

3.13.1

Tyto kroky jsou ještě naléhavější vzhledem k hlubokým změnám souvisejícím s rozvojem celosvětové hospodářské soutěže, které se projevily i v profesionální intelektuální činnosti a v jejichž důsledku je nutné vytvářet stále více nových pojetí a způsobů výkonu práce s vysokou koncentrací vědění, jako jsou např. evropská znalostní sdružení.

3.14

Sama Komise zdůrazňuje, že „finanční instituce potřebují zvýšit své povědomí o hospodářském potenciálu těchto odvětví a rozvíjet svoje schopnosti, pokud jde o oceňování podniků, jejichž hodnotu tvoří převážně nehmotná aktiva“. To musí platit zejména pro rámec rozpočtu Unie 2014–2020. Je potřeba odstranit stávající nejistoty (příznačné jsou zejména ty související s programem Erasmus) a změnit koncepci programů a nástrojů Unie (strukturálních fondů, EIB, EIF atp.), aby se zahrnuly a upřednostnily inovace jiné než technologické povahy a vliv CCS na mezinárodní hospodářskou soutěž.

3.15

Při přípravě budoucí politiky soudržnosti, která má být spuštěna v roce 2014, je nutné se poučit z projektů a studií provádění nástrojů, které uvolňují veškerý potenciál všech oborů tvůrčích odvětví. EHSV se domnívá, že kulturní a tvůrčí odvětví musí být součástí integrovaných strategií regionálního a místního rozvoje, ve spolupráci s veřejnými orgány a s výrazným zastoupením organizované občanské společnosti.

3.16

Je zapotřebí unijního rámce, který usnadní mobilitu umělců a tvůrců, jejich děl, služeb a distribučních kanálů, a to pomocí vzájemného uznávání kvalifikací, pokročilých vzdělávacích a školicích nástrojů (ať už uvnitř Evropského kulturního a tvůrčího prostoru či mimo něj) a který uvede do praxe příslušná doporučení skupiny expertů Komise na mobilitu umělců (19).

3.17

EHSV zdůrazňuje, že kulturní a tvůrčí odvětví přispívají ke stimulaci transformace místních ekonomik. Podněcují totiž nastartování nových ekonomických činností, vytvářejí nová, trvalá pracovní místa (20) a zvyšují atraktivitu evropských regionů a měst (viz studie The rise of the Creative Class (21)).

3.18

EHSV se domnívá, že ústředním prvkem skutečné, nové strategie pro CCS musí být unijní akční plán Tvůrčí Evropa otevřená světu, aby se zajistila přítomnost umělců a kulturních a tvůrčích odvětví, zejména malých a středních podniků, na mezinárodních trzích, a to tak, že se zavedou zvláštní systémy usnadňující výměnu s třetími zeměmi a uzavře se dohoda o přesných závazných doložkách dvoustranných a mnohostranných dohod EU.

4.1.1

Členské státy a Komise by měly za plné podpory a aktivní účasti sociálních partnerů přijmout specifická regulační opatření uzpůsobená zvláštnímu charakteru CCS, která budou zahrnovat přiměřená pravidla hospodářské soutěže, aby se bránilo nadměrné koncentraci trhu a chránila se kulturní rozmanitost, šíře nabídky pro spotřebitele a různé formy podnikání.

4.1.2

Členské státy by měly snížit administrativní a byrokratickou zátěž, s níž se setkávají zejména malé a střední podniky tvůrčích a kulturních odvětví a samostatně výdělečně činné osoby, a zjednodušit postupy dodávání služeb a usnadnit mobilitu služeb, umělců a kulturních subjektů.

4.2.1

CCS jsou i v případě silné orientace na trh vždy výsledkem práce jednotlivých tvůrců, autorů, umělců, herců a interpretů, kteří potřebují mít jednoduchý přístup k financování a úvěru. Je důležité úzce propojit finanční podporu CCS s vytvořením a zachováním dobrých pracovních podmínek pro všechny kategorie pracovníků, a to i z finančního hlediska.

4.2.2

Je tedy důležité vytvořit daňové podmínky podporující rozvoj malých a středních podniků a samostatně výdělečně činných osob zahrnující výjimky pro dvojí zdanění v případě přeshraniční a nadnárodní mobility a vhodné systémy sociálního zabezpečení.

4.2.3

EU a členské státy musí podněcovat spolupráci veřejného a soukromého sektoru, aby se zajistila udržitelnost CCS a podpořila kulturní rozmanitost zboží a služeb.

4.2.4

EU a členské státy musí podporovat mechanismy referenčního srovnávání podmínek záruk, půjček, investic a stimulace vývozu, aby se u projektů v CCS usnadnily podmínky přístupu k soukromým mechanismům financování a aby se podpořila propojení mezi nekomerčními odvětvími, která jsou často financována z veřejných prostředků, a komerčněji zaměřenými odvětvími, jako je design, móda nebo reklama.

4.2.4.1

EHSV doporučuje:

4.3.1

Pro vytvoření nových obchodních modelů je nutné zapojit nové formy digitalizace (remixování, mashup a samplování), tj. využívat multimediální digitální záznam (obsahující text, grafiku, audio, video nebo animace z existujících zdrojů), aby vzniklo nové, odvozené dílo, tj. samplování.

4.3.2

Model „tvořivost pro sociální kvalitu“ se totiž týká kultury, území a společnosti v tvořivých distriktech a propojuje opatření na mobilizaci poznatků a propagaci využívání designerů jako zprostředkovatelů procesů na rozhraní rozvoje, technologií a produkce.

4.3.3

EHSV se domnívá, že nutné maximálně využívat nové obchodní modely, v nichž je design součástí hodnotového řetězce a všichni aktéři jsou schopni zvýšit hodnotu produktů a postupů, které je možné označit za evropskou špičku na světových trzích.

4.3.4

EHSV má za to, že je rovněž důležité podněcovat přeshraniční a nadnárodní mobilitu, schopnost přitahovat odborníky a talenty, předávání poznatků, výměnu zkušeností a podnikatelských dovedností, vytváření sítí a klastrů složených z různých subjektů EU a různých hospodářských odvětví na jejím území.

10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/45

1.1

EHSV vítá akční plán Komise týkající se udržitelné konkurenceschopnosti odvětví stavebnictví, který byl zveřejněn v červenci 2012.

1.2

EHSV uznává strategický význam odvětví stavebnictví v evropském hospodářství vzhledem k tomu, že přispívá k HDP, k tomu, jakou roli hraje v oblasti zaměstnanosti a také k tomu, že je motorem hospodářského růstu.

1.3

EHSV je toho názoru, že odvětví stavebnictví je zásadním aktérem ve snížení poptávky po energii v EU, omezení ekologické stopy lidstva a přispívání ke zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobení se jim. EHSV očekává, že akční plán usnadní řešení těchto výzev pro společnost v oblasti stavebnictví.

1.4

Odvětví stavebnictví, které tvoří téměř 10 % HDP Evropské unie, je klíčem ke zdravé ekonomice jako celku. Ve snaze o posílení růstu musí političtí činitelé jednotlivých států spolupracovat s odvětvím stavebnictví, jak učinila Komise prostřednictvím tohoto sdělení, a uvědomit si, že toto odvětví může za vhodných finančních a regulační podmínek zajistit růst, pracovní místa a ochranu životního prostředí, které si občané EU po právu zaslouží.

EHSV soudí, že odvětví stavebnictví nepotřebuje přímou finanční podporu, jako jsou subvence, avšak akční plán by měl usilovat o vytvoření politického a regulačního rámce, který by tomuto odvětví umožnil optimálně plnit svou úlohu, jíž je přispívání k hospodářskému růstu, sociálnímu blahobytu a ochraně životního prostředí. To zahrnuje zajištění odpovídajícího toku veřejných investic a soukromých financí za účelem zachování realizovatelných projektů, dále financování hospodářství členských států, které bude z velké části zajišťováno bankovními úvěry tak, že se přijmou okamžitá a účinná opatření, jež zlepší přístup malých a středních podniků k úvěrům, včetně zavedení zvláštních opatření v podobě záruk a protizáruk.

1.5

Jednoduchost, stabilita a provázanost regulačního a normativního rámce EU je rovněž klíčovým faktorem vnitřní a vnější konkurenceschopnosti odvětví stavebnictví v Evropě.

1.6

EHSV si je dobře vědom toho, že i když úsporná opatření vyrovnávají strukturální rozdíly, nevedou k obnovenému růstu a spíše prohlubují hospodářskou krizi v řadě zemí. K zajištění budoucího růstu v Evropě a pracovních příležitostí jsou nezbytné investice do udržitelných budov a infrastruktury.

1.7

Organizovaná občanská společnost vyzývá Komisi, Evropský parlament, Radu a vlády členských států, aby investice do udržitelných budov a potřebné infrastruktury chápaly jako strategické přispění k budoucímu hospodářskému růstu a pracovním místům a nikoli pouze jako další způsob veřejných výdajů. EHSV dále doporučuje, aby tyto investice nebyly zahrnuty do hodnocení výsledků daného státu, co se týče Paktu o stabilitě a růstu.

1.8

Existuje velký potenciál v oblasti omezení poptávky po energii prostřednictvím renovace stárnoucích budov v EU za účelem splnění cílů EU na snížení emisí skleníkových plynů o 20 % a snížení poptávky po energii o 20 %. Tato opatření by také snížila dovoz energie z fosilních paliv a přispěla k tomu, že by větší část bohatství EU zůstala v Evropě, což by napomohlo zachovat a vytvářet pracovní místa během současné finanční a hospodářské krize. Aby bylo možné tento potenciál využít, státy musí zajistit zavedení odpovídajících finančních a daňových pobídek s cílem nasměrovat trh k větším úsporám energie a zajistit vyrovnání rozdílů v dovednostech.

1.9

Existuje další velká výzva týkající se modernizace evropské dopravní, energetické a širokopásmové infrastruktury s cílem vyhovět potřebám budoucích generací a zajistit Evropě mezinárodní konkurenceschopnost a přitažlivost jako cílové destinace pro přímé zahraniční investice. Pokud si vlády neuvědomí, že jsou tyto investice důležité, může dojít k tomu, že Evropa bude zaostávat za jinými částmi světa jak v oblasti hospodářství, tak v oblasti sociálního blahobytu.

1.10

Demografická změna přináší nové výzvy pro prostředí ve stavebnictví, které bude muset toto odvětví řešit. Patří sem mimo jiné dopady stárnutí obyvatel na přístup k zastavěnému prostředí. EHSV bere na vědomí současnou činnost Evropského výboru pro normalizaci, který je pověřen Evropskou komisí, aby přizpůsobil příslušné normy zásadám univerzálního designu. Stavebnictví navíc čelí problému stárnoucí pracovní síly. V této souvislosti EHSV připomíná strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (1) a výzvu pro hospodářství jako celek.

1.11

Kromě toho, že stavebnictví přispívá ke zmírnění změny klimatu, představuje přizpůsobení se dopadům této změny pro zastavěné plochy nové výzvy, které bude muset toto odvětví řešit. To zahrnuje dopady extrémních povětrnostních jevů, které vyžadují větší odolnost zastavěných ploch a také příslušné ochranné struktury. EHSV zdůrazňuje, že toto je rovněž nutné zohlednit v rámci stávajících standardizovaných metodologií, jako jsou eurokódy.

1.12

Stavebnictví musí v rámci těchto výzev plnit zásadní úlohu pod podmínkou, že požadované investice budou k dispozici, a ačkoli projektové dluhopisy umožňují dodatečné soukromé financování projektů, nemohou nahradit úlohu veřejných investic.

1.13

Řada společností v odvětví stavebnictví, zvláště malé a střední podniky, cítí silný tlak z důvodu opožděných plateb veřejných zadavatelů a zákazníků soukromého sektoru. Je třeba náležitě provádět směrnici 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, aby se zajistilo přežití podniků. Ve snaze o plné uplatňování ustanovení směrnice 2011/7/EU a realizaci jejích cílů EHSV obzvláště zdůrazňuje, že je důležité zkrátit ve veřejných zakázkách maximální možnou lhůtu pro platbu/přijetí faktury na 30 dní a zaručit dodržování této lhůty formou včasného uhrazení faktur a přijetím vhodných rozpočtových a administrativních opatření (zejména co se týče získávání bankovních úvěrů na opožděné platby). EHSV uznává, že je důležité v prvé řadě vyřešit problém opožděných plateb vzniklých před provedením směrnice 2011/7/EU. Velmi opožděné platby faktur v rámci různých veřejných zakázek totiž představují vážnou překážku pro konkurenceschopnost, výnosnost a životaschopnost podniků. Země, které dosud uplatňovaly kratší platební lhůty, by neměly využívat výjimek této směrnice k prodlužování těchto lhůt. V tomto rámci EHSV doporučuje, aby maximální možná platební lhůta pro placení faktur (včetně přijetí a ověření) byla 30 dní.

1.14

V zájmu toho, aby se rozhodujícím způsobem nenarušily nebo nezmenšily šance na hospodářské oživení, EHSV zdůrazňuje, že je nutné obnovit a zvýšit objem bankovních úvěrů na podporu investic a reálné ekonomiky. Doporučuje přitom vyhnout se při poskytování úvěrů nadměrnému obezřetnostnímu dohledu a neupřednostňovat investice do cenných papírů na úkor poskytování úvěrů podnikům, které období krize přestály. Překlenovací úvěry mají zásadní význam pro každodenní přežití řady podniků, včetně malých a středních podniků. Z toho důvodu je současné omezené poskytování úvěrů bank skutečnou hrozbou pro fungování těchto podniků. Aby se nezhoršilo již tak omezené poskytování úvěrů, finanční obezřetnostní pravidla jako ta, která byla zavedena v rámci dohody Basel III, by neměla vést k dalšímu poklesu v poskytování úvěrů bank reálné ekonomice. Za tímto účelem by mělo být půjčování levných peněz od ECB podmíněno tím, že značná část bude muset být investována do reálné ekonomiky.

1.15

Důležitou součástí vytváření udržitelného a konkurenceschopného stavebnictví je zajištění dobrých pracovních podmínek v tomto odvětví. Atkinsova zpráva z roku 1993 (2) dospěla k závěru, že odvětví stavebnictví, které je závislé na nejistých pracovních místech, jako je nepravá samostatně výdělečná činnost, vytváří překážky pro produktivitu. Akční plán by proto měl také zahrnovat strategie zaměřené na stabilizaci zaměstnanosti a na potírání protiprávní praxe, jako je nepravá samostatně výdělečná činnost v tomto odvětví.

1.16

Nezávisle na druhu pracovních míst je třeba zavádět pobídky ke zvyšování kvalifikace pracovní síly a nabídky celoživotního vzdělávání.

1.17

Obcházení pravidel a sociálních povinností narušuje stavební trh. Je proto třeba zajistit rovné podmínky na základě souladu se stávajícími právními předpisy a sociálními podmínkami, které platí v hostitelské zemi. Aby toto bylo dosaženo, je třeba uplatňovat náležité donucovací mechanismy, které by zajistily, že budou muset být uplatňovány podmínky hostitelské země.

1.18

EHSV vyzývá evropské instituce a členské státy, aby posílily politiky a přijaly konkrétní kroky proti vlivu korupce a zločineckých organizací na veřejné zakázky týkající se především rozsáhlých infrastrukturních projektů, který způsobuje nepřijatelnou a nekalou soutěž, při níž dochází k vyhrožování a násilí, jež omezují svobodu a demokracii.

1.19

EHSV zdůrazňuje, že členské státy by měly být mít možnost uplatňovat současná a dodatečná kontrolní opatření či administrativní formality, které jsou považovány za účinné a nezbytné. To zahrnuje povinnost zajistit, že tyto kontrolní, monitorovací a donucovací mechanismy a také účinné a přiměřené inspekce jsou skutečně prováděny, aby byl zajištěn soulad s vnitrostátními právními předpisy a směrnicí o vysílání pracovníků (96/71/ES).

1.20

Migrující pracovníci by měli mít právo na minimální sociální podmínky či rovné zacházení odpovídající podmínkám a právním předpisům hostitelské země. Měly by být zavedeny náležité donucovací mechanismy na potlačování sociálního dumpingu a nerovného zacházení s migrujícími pracovníky při dodržování právních předpisů.

1.21

Je třeba zvýšit podíl vývoje a výzkumu v odvětví stavebnictví jako nástroje na podporu produktivity. Je nutná politika podporující neustálé inovace, zvýšenou produktivitu založenou na kvalifikované pracovní síle, „inteligentní“ nové produkty a organizaci práce a také kvalitní pracovní místa. V této souvislosti může být jedním z hnacích motorů nového rozvoje environmentální technologie.

1.22

EHSV podporuje spravedlivé a vyvážené smluvní podmínky, které by měly platit ve všech členských státech EU a měly by se vztahovat i na podniky mimo EU, které působí na unijním trhu v oblasti stavebnictví. Podpora hospodářsky nejvýhodnější nabídky (místo „nejnižší ceny“) a jednotný přístup k odmítání neobvykle nízkých nabídek jsou základními pilíři účinné a korektní hospodářské soutěže.

1.23

Aby se stavebnictví udržitelně rozvíjelo, EHSV doporučuje, aby aktiva byla vyčíslena na základě celého životního cyklu. Bude-li to vhodné, toto hodnocení by mělo vycházet z norem stanovených či přijatých Evropským výborem pro normalizaci.

1.24

EHSV vítá vytvoření fóra EU na vysoké úrovni zaměřeného na odvětví stavebnictví a přeje si se do něj zapojit, aby zvýšil provázanost politik EU v tomto odvětví.

2.1

Odvětví stavebnictví bylo v 27 členských státech EU silně postiženo finanční krizí, která začala v roce 2008, a následným hospodářským poklesem stavební činnosti. Návrat k růstu se zpozdil z důvodu vzniku krize státního dluhu v eurozóně a nastolením úsporných programů v řadě členských států.

2.2

V roce 2011 však odvětví stavebnictví dosáhlo obratu 1 208 miliard EUR, což představuje 9,6 % HDP 27 členských států EU a 51,5 % hrubého fixního kapitálu (3).

2.3

Co se týče podniků, odvětví stavebnictví čítá 3,1 milionů podniků, z nichž 95 % jsou malé a střední podniky s méně než 20 zaměstnanci a 93 % mají méně než 10 dělníků.

2.4

Odvětví stavebnictví je největším průmyslovým zaměstnavatelem v Evropě s 14,6 miliony dělníků v roce 2011, což představuje 7 % celkové zaměstnanosti a 30,7 % zaměstnanosti v průmyslu. Od roku 2008 zaměstnanost neustále klesá.

2.5

S ohledem na multiplikační efekt (jedna osoba v tomto odvětví umožňuje zaměstnat další dvě osoby v jiném sektoru) existuje v EU 43,8 milionů pracovníků, které přímo či nepřímo závisejí na odvětví stavebnictví.

2.6

V různých členských státech bylo toto odvětví zasaženo stejnými ekonomickými faktory, jimiž v podstatě jsou:

2.7

Úsilí na úrovni států bylo podkopáno opatřeními rozpočtové a fiskální konsolidace a velkými škrty v investování za účelem vyřešení krize státního dluhu.

2.8

Tato situace ještě více oslabila dosud ohrožené podnikání a důvěru spotřebitelů.

2.9

Odhaduje se, že celkové výsledky v odvětví stavebnictví se v roce 2012 sníží o více než 2 % jako důsledek poklesu ve všech sektorech tohoto odvětví.

2.10

Analýza Světové banky zařadila stavebnictví mezi odvětví, kde dochází ke korupci a působení organizovaného zločinu:

Členské státy EU zjišťují korupci, která se vyskytuje:

3.1

Cíle navrhované strategie jsou:

3.2

Rámec tohoto návrhu zahrnuje:

3.3

Navrhovaný akční plán se soustřeďuje na těchto 5 cílů:

3.4

Co se týče řízení, navrhuje se vytvoření třístranného strategického fóra (složeného ze zástupců Komise, členských států a zainteresovaných subjektů), které by monitorovalo plnění strategie.

4.1.1

Zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobování se této změně a omezení ekologické stopy lidstva.

Stavební činnost je místním podnikáním, které je velice náročné na pracovní sílu. Z toho důvodu nemůže být výroba přemístěna mimo Unii, což zaručuje, že pracovní místa zůstanou v EU.

43,8 milionů pracovníků v 27 státech EU stále přímo či nepřímo závisí na odvětví stavebnictví.

Velký počet mikropodniků a malých a středních podniků působících ve stavebnictví znamená, že toto odvětví je činností, která je pevně začleněna v místním společenství a odráží rozmanitost místních tradic a kultur.

V řadě členských států plní stavebnictví spolu s institucemi odborné přípravy rozhodující úlohu tím, že poskytuje učňovské vzdělávání pro mladé pracovníky, čímž zajišťuje sociální mobilitu.

4.2.1

V řadě zemí podléhá odvětví stavebnictví předpisům, jež ztěžují sdružování mezi podniky (např. pravidla odpovědnosti), má složitý hodnotový řetězec a vysokou tendenci ke sporům a neúčinnosti. To je na překážku zvýšení konkurenceschopnosti.

4.2.2

Navzdory nedávným zlepšením, jaké představovalo prohlášení s názvem „Budování prosperity pro budoucnost Evropy“ (původně vydané v listopadu 2010 neformální platformou evropské stavební fórum a znovu vydané specificky ke sdělení Komise v lednu 2013), toto odvětví zahrnuje tolik různých subjektů, že je obtížné koordinovat všechny odlišné názory a jednohlasně je vyjadřovat na národní a evropské úrovni.

4.2.3

Toto odvětví má v některých případech sklon k prudkému nárůstu spekulování s nemovitostmi, jaké zažila řada členských států v první polovině 21. století a které bylo vyvolané dostupností úvěrů s nízkým úročením pro rozvoj nemovitostí.

4.2.4

Politická opatření zaměřená na určité druhy stavebnictví, jako jsou daňové pobídky pro energeticky účinné renovace, modernizaci či výkupní ceny na podporu obnovitelných mikrozdrojů energie, často nelze předvídat a jsou krátkodobé a redukované dříve, než jsou jejich přínosy patřičně zřejmé.

4.2.5

Veřejné zakázky tradičně upřednostňují nejnižší cenu. Tento tlak na snížení cenových nabídek brání podnikům v tom, aby inovovaly své postupy a investovaly do nových a inovačních materiálů. Nabídkové řízení navíc často neumožňuje předložit alternativy. Další překážkou pro zvýšené inovace je spolu s omezujícími pojišťovacími systémy nemožnost nabídnout alternativu.

4.2.6

Ve srovnání s jinými odvětvími je investování do výzkumu a vývoje ve stavebnictví nízké, což je způsobeno roztříštěností tohoto odvětví, vysoce regulovanou a přesně stanovenou povahou stavebních prací a tradičně malým ziskovým rozpětím ve stavebnictví. EHSV však bere na vědomí partnerství veřejného a soukromého sektoru pro energetickou účinnost (EeB), které kombinuje podporu výzkumu a vývoje ze strany Evropské unie s odpovídajícím financováním soukromého sektoru.

4.2.7

Navzdory velkému pokroku v nedávných letech má stavebnictví dosud problém s tím, jak je vnímáno veřejností, a prioritou jsou nadále výsledky dosažené v oblasti zdraví a bezpečnosti. Obecněji platí, že navzdory recesi stále není schopné přitáhnout dostatečné množství kvalifikovaných inženýrů z univerzit. Tento problém se zhorší z důvodu demografických změn. Vyřešením tohoto problému se musí toto odvětví zabývat samo a musí dosáhnout toho, aby přitáhlo mladé kvalifikované pracovníky.

4.3.1

Energetická účinnosti budov je významnou příležitostí pro zvýšení aktivity v tomto odvětví s pomocí stávajících technologií. Národní vlády však musí uznat tento potenciál a poskytnout nezbytnou finanční podporu a daňové pobídky.

4.3.2

Členské státy a Evropská unie by měly koordinovat rozsáhlé investiční programy v oblasti klíčové infrastruktury a budov, které by přesahovaly částky navrhované nástrojem pro propojení Evropy v příštím víceletém finančním rámci.

4.3.3

Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu toto odvětví disponuje potenciálem dosáhnout udržitelného a nízkouhlíkového hospodářství s tím, že budou zavedeny nezbytné regulační a finanční pobídky.

4.3.4

Stavebnictví musí jít příkladem v oblasti řešení výzev změny klimatu a přizpůsobení se této změně.

4.3.5

Rozvoj nových technologií založených na informačních technologiích, jako je informační model budovy (Building Information Modelling), přispívá k inovacím a větší účinnosti v tomto odvětví.

4.4.1

Hlavní hrozbou ve stavebnictví je nedostatek veřejných a soukromých investic, což již způsobilo úpadek životaschopných podniků a velký pokles zaměstnanosti od roku 2008. Pokračující recese ve stavebnictví povede k neustálému úbytku architektů, projektantů, inženýrů a řemeslníků.

4.4.2

S tím souvisí další hrozba v tomto odvětví, jíž je stárnoucí pracovní síla a nedostatek kvalifikovaných mladých pracovníků, kteří by nastoupili na jejich místo. Údaje z Německa poukazují na to, že v roce 2011 bylo 44 % pracovníků starších 45 let.

4.4.3

Další hrozbou je vstup dodavatelů ze třetích zemí na trh s veřejnými zakázkami v EU. Tyto podniky, které jsou často vlastněné státem, využily finanční prostředky své domovské země k podkopání korektní hospodářské soutěže v takových případech, jako byla dálnice A2 v Polsku v roce 2009, jíž se účastnila čínská státní firma. Tato nekorektní hospodářská soutěž snižuje kvalitu ve stavebnictví a ohrožuje mzdy místních pracovníků v tomto odvětví.

4.4.4

Tlak ze strany veřejných orgánů na úsporu finančních prostředků ve veřejných zakázkách vede k častému výskytu neobvykle nízkých nabídek. Takové nabídky dlouhodobě snižují kvalitu prostředí ve stavebnictví, ohrožují sociální zabezpečení pracovníků a zvyšují náklady.

4.4.5

Odvětví stavebnictví je již značně regulovanou činností, pro což existují dobré důvody, avšak legislativa přijatá na úrovni EU týkající se tohoto odvětví může být kontraproduktivní, pokud není koordinována.

4.4.6

Vysoká mobilita pracovních míst je jednou z hlavních charakteristik stavebnictví v EU. Využití pracovní síly z jiných zemí a zvláště samostatně výdělečně činných pracovníků a dočasně vysílaných pracovníků by nemělo být používáno jako druh sociálního dumpingu, který umožní vyhnout se placení příspěvků sociálního zabezpečení a obejít platné sociální povinnosti v hostitelské zemi.

4.4.7

Pro odvětví stavebních materiálů je velkou výzvou budoucí přístup k surovinám a účinnost zdrojů.

5.1

Názory vyjádřené při slyšení uspořádaném CCMI dne 19. prosince 2012 zdůraznily tyto hlavní aspekty:

6.1

Předpokládaný vývoj v tomto odvětví charakterizuje:

6.2

Ve stavebnictví je nutný „trofický řetězec“ mezi zapojenými subjekty: stavební podniky, plánovači, architekti, projektanti, vývojáři a další by měli být zapojeni do takových znalostních oblastí, jako je financování, pojišťovnictví, zadávání zakázek, uvádění na trh a vzdělávání.

6.3

K potlačení korupce a organizovaného zločinu stanovují stavební podniky celou řadu kroků a strukturálních reforem, včetně:

10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/51

1.1

Výbor vítá sdělení Komise o vnější politice v oblasti letecké dopravy. Vzhledem k rostoucí závislosti Evropy na vnějším obchodu a ke klíčové úloze letišť v propojení Evropy s ostatním světem EHSV plně podporuje ambiciózní agendu v oblasti letecké dopravy.

1.2

EHSV doufá zejména v rychlý pokrok při budování většího společného leteckého prostoru, jehož součástí budou i naši sousedé na Blízkém východě, ve východní Evropě, v Rusku, Turecku a v celém Středomoří až po severní Afriku. To by poskytlo příležitosti k rozvoji méně významných a regionálních letišť, vzhledem k zeměpisné blízkosti těchto trhů a ke skutečnosti, že mnoho z nich zažívá značný hospodářský rozmach.

1.3

EHSV je rovněž velmi nakloněn ambicióznímu programu se zeměmi BRIC a ASEAN, jenž evropským dopravcům poskytne příležitost ke zintenzivnění spolupráce s dalšími leteckými společnostmi a ke zvýšení počtu letů přes evropská letiště.

1.4

Komise právem upozorňuje na nutnost usilovat o zajištění rovných podmínek pro letecký průmysl. Mezi rušivými faktory, jež by se měly řešit, Komise správně uvádí poplatky v letecké dopravě, nepřiměřenou státní podporu, přetížení letišť a vzdušného prostoru, závazky v oblasti ochrany spotřebitelů a náklady na emise uhlíku.

1.5

EHSV sdílí obavy Komise související s nutnými investicemi do kapacity letišť. Je naléhavě nutné zaručit kapacitu letišť v Evropské unii, aby nedošlo ke ztrátě konkurenceschopnosti ve srovnání s jinými regiony zažívajícími rozmach, a předešlo se tak přesunutí dopravy do sousedních regionů.

2.1

Výbor vítá sdělení Komise o vnější politice v oblasti letecké dopravy.

2.2

Výbor rozhodně souhlasí s tím, že letecká doprava má v evropském hospodářství zásadní význam pro občany EU i pro průmysl. Podporou 5,1 milionu pracovních míst a příspěvkem ve výši 365 miliard EUR, neboli 2,4 %, k evropskému HDP významně přispívá k hospodářskému růstu a zaměstnanosti v EU.

2.3

V důsledku úsilí Evropské komise a EU bylo uzavřeno 1 000 dvoustranných dohod o leteckých službách se 117 nečlenskými zeměmi. Pokroku bylo dosaženo při vytváření širšího společného leteckého prostoru se sousedními zeměmi, kde již byly podepsány dohody se západním Balkánem, Marokem, Jordánskem, Gruzií a Moldavskem.

2.4

Přechod od čistě dvoustranných vztahů mezi členskými státy EU a partnerskými zeměmi ke kombinaci dvoustranných vztahů a vztahů na úrovni EU však vedl k občasným nejasnostem u partnerských zemí a zájmy EU nebyly vždy nejlépe definovány a hájeny.

2.5

Roztříštěnost mezi jednotlivé státy navíc znamená, že letecký průmysl stále ještě příliš podléhá místním zájmům a nadměrně se spoléhá na jednorázové iniciativy založené na individuálních zmocněních k vyjednávání, jejichž záměrem je vytvořit podmínky pro účinný přístup na trh a pro růst. Tempo nekoordinované liberalizace trhu na úrovni členských států EU a některých nečlenských zemí a patrný záměr některých členských států pokračovat v poskytování dvoustranných leteckých přepravních práv třetím zemím bez přiměřených kroků druhé strany nebo zohlednění dopadů na úrovni EU jsou takové, že pokud nyní nestanovíme ambicióznější a účinnější vnější politiku EU, pak může být za několik let příliš pozdě.

2.6

Rada rovněž zmocnila Komisi k vyjednání komplexní dohody s Austrálií a s Novým Zélandem. Jednání s těmito zeměmi dosud nebyla ukončena. V evropské letecké dopravě jsou v současnosti pouze 2 evropské letecké společnosti, které obsluhují linky do Austrálie: jedná se o British Airways a Virgin Atlantic. Dříve bylo takových evropských dopravců podstatně více.

2.7

EHSV vítá vyčerpávající závěry Rady o návrhu Komise (1), nicméně se domnívá, že by členské státy mohly vyjádřit svou podporu některým klíčovým jednáním EU důrazněji, například tím, že Komisi svěří jasný mandát k nastolení „normalizace“ v napjatých vztazích s Ruskem v oblasti letecké dopravy.

2.8

Rychle rostoucím trhem je Latinská Amerika a fúze LAN a TAM představuje skutečnou obchodní hrozbu pro Iberii, Tap a další evropské letecké společnosti obsluhující Latinskou Ameriku. Proto je naléhavě nutné co nejdříve podepsat dohodu s Brazílií.

3.1

Navzdory expanzi nízkonákladových dopravců, která umožnila lety na méně významná letiště, mají evropské uzly značný význam pro globální leteckou dopravu a vnější vztahy, neboť jsou často předmětem dohod o dopravě.

3.2

Rozvoj velkých leteckých uzlů na místech jako Abú Dhabí nebo Dubaj představuje velkou konkurenční hrozbu pro dálkové lety evropských dopravců. Vážným ohrožením evropského leteckého průmyslu je například nedávná dohoda mezi Quantas a Emirates.

3.3

Aby byl uzel životaschopný, vyžaduje značnou místní poptávku, jakož i rozsáhlou síť napojených služeb, což je důvodem k tomu, proč jsou nejúspěšnějšími uzly obvykle letiště velkých měst, která jsou stále více přetížena a převážně z ekologických důvodů nemohou expandovat.

3.4

Má-li být zachována evropská konkurenceschopnost, je třeba účinně řešit to, že některé evropské letištní uzly již pro nedostatek kapacity omezují množství navazujících linek, které mohou být provozovány.

4.1

Konkurenceschopnost dopravců z EU, z nichž mnozí se potýkají s finančními problémy, se snižuje, pokud hospodářská zátěž, která zvyšuje jednotkové provozní náklady, je větší než u dopravců z ostatních částí světa.

4.2

Je důležité, aby byl posuzován celý hodnotový řetězec letecké dopravy (letiště, poskytovatelé letových navigačních služeb, výrobci, počítačové rezervační systémy, poskytovatelé odbavovacích služeb atd.) a aby byla při posuzování mezinárodní konkurenceschopnosti odvětví letecké dopravy v EU a zejména leteckých společností z EU zohledněna nákladová struktura, stupeň vystavení hospodářské soutěži v jiných částech hodnotového řetězce a mechanismy financování infrastruktury na jiných klíčových trzích.

4.3

V EU se nepodařilo vytvořit rovné podmínky na úrovni členských států a obcí/regionů, neboť se například v mnoha případech nezabránilo tomu, že malá letiště poskytují leteckým společnostem nekomerční letištní poplatky, aniž by se řídila zásadou soukromého investora v tržním hospodářství. Nedávno zahájená hloubková šetření v souvislosti s případy možné státní podpory pro letecké společnosti z regionálních letišť v několika členských státech EU jasně ukazují, že je třeba urychleně podniknout kroky k přijetí pokynů pro poskytování státní podpory EU letištím, neboť jejich dokončení se neustále odkládá. Fungování jednotného trhu se zlepší i díky nedávnému přijetí pravidel EU v oblasti sociálního zabezpečení pro mobilní pracovníky v EU, jako jsou letecké posádky. Komise podnikla opatření v četných případech očividné nekalé hospodářské soutěže.

5.1

Nezávislá studie provedená pro Komisi odhadla, že další komplexní dohody o letecké dopravě na úrovni EU se sousedními zeměmi a klíčovými partnery, zejména z rychle se rozvíjejících nebo uzavřených trhů, by byly velmi významným hospodářským přínosem, představujícím více než 12 miliard EUR ročně.

5.2

Pro EU je strategicky významné udržet si v Evropě silné a konkurenceschopné odvětví letecké dopravy, spojující EU se světem. Nejrychleji rostoucí letecké trhy se nyní nacházejí mimo Evropu, a proto je velmi důležité, aby mělo toto evropské odvětví příležitost růst rovněž na těchto trzích.

5.3

Je důležité zajistit, aby časem z tohoto procesu vzešel skutečně integrovaný společný letecký prostor, v němž budou otevřené a integrované i vztahy mezi sousedními zeměmi samotnými. Nemá již déle smysl, aby Rada musela zvažovat, zda udělí zmocnění k vyjednání dohod pro každou zemi zvlášť. Bylo by mnohem efektivnější, aby poskytla Komisi jedno zmocnění k jednání se zbývajícími sousedními zeměmi, i když by probíhala s každou zemí zvlášť.

5.4

V rámci třetího pilíře (komplexní dohody s klíčovými partnery) byla vyjednána řada důležitých dohod. Jedná se však rovněž o oblast, kde je třeba ještě dosáhnout několika hlavních cílů, a to zejména v rámci dohod mezi EU a USA a mezi EU a Kanadou, pokud jde o liberalizaci vlastnictví a kontroly leteckých společností.

5.5

Většina zemí stále zachovává pravidla stanovící, že letecké společnosti musí být většinově vlastněny a ovládány jejich vlastními státními příslušníky, čímž odpírá leteckým dopravcům přístup k dalším investorům a kapitálovým trhům. Výsledkem je, že byla odvětví letecké dopravy vnucena umělá struktura, která v jiných odvětvích neexistuje. Například v USA nesmí hlasovací práva držená zahraničními subjekty v leteckých společnostech přesahovat 25 %. Tato vnitrostátní omezení vlastnictví a kontroly vedla ke vzniku tří globálních aliancí leteckých společností (Star Alliance, SkyTeam a oneworld) a především společných podniků založených některými jejich členy pro určité linky. Ty se globálním leteckým společnostem blíží nejvíce.

5.6

Podle stávajících právních předpisů EU nicméně unijní dopravci nepodléhají omezením souvisejícím s vnitrostátním vlastnictvím a kontrolou a mohou být vlastněni jakýmkoliv subjektem z EU.

5.7

Konsolidační trend v Evropě je jedinečný v tom, že přeshraniční fúze a akvizice jsou povoleny pouze v rámci EU, zatímco režimy vlastnictví a kontroly z převážné míry zůstávají stále ve stavu, jak byly vyjednány v roce 1944 v Chicagské úmluvě. Obtíže, které se vyskytly v důsledku současných ustanovení týkajících se vlastnictví a kontroly, jsou značné a vyžadují jednání s partnerskými zeměmi a velmi složité struktury řízení. Členové aliancí spolupracují stále úžeji, tak aby mohli zákazníkům nabízet jednotnou integrovanou globální síť uzlů.

5.8

Nyní nastal čas, aby byly přijaty další kroky obsažené v dohodě mezi EU a USA o letecké dopravě a směřující k liberalizaci vlastnictví a kontroly leteckých společností s cílem umožnit jim přilákat investice, bez ohledu na původ investora.

6.1

EU by měla i nadále rozhodným způsobem podporovat další otevírání a liberalizaci v letecké dopravě, při současném zajištění uspokojivé úrovně sbližování právních předpisů. V jednání s partnerskými zeměmi by měla být náležitá pozornost věnována rovněž standardům v oblasti pracovních podmínek a životního prostředí a dodržování mezinárodních úmluv a dohod v obou oblastech, aby se předešlo narušování trhu a zabránilo snaze o snižování standardů. Je důležité, aby letecké společnosti obsluhující Evropu dodržovaly pravidla a předpisy MOP.

6.2

Vzhledem k rostoucí závislosti Evropy na vnějším obchodu a ke klíčové úloze letišť v propojení Evropy s ostatním světem EHSV plně podporuje ambiciózní agendu v oblasti liberalizace letecké dopravy.

6.3

Mají-li být maximalizovány výhody, musí EU rychle jednat (dřív, než dojde ke zintenzivnění liberalizačního úsilí mezi novými trhy), aby mohla využít výhody prvního. To by ochránilo a zároveň posílilo postavení evropského leteckého trhu ve světě. Pokud tak EU neučiní, bude jí hrozit, že bude v budoucnosti z mezinárodních toků letového provozu vytlačena.

6.4

Být průkopníkem v liberalizaci letecké dopravy by bylo důležité i pro šíření evropských technických norem, neboť by to evropskému leteckému odvětví přineslo značné potenciální výhody.

6.5

EHSV byl dlouho zastáncem odstranění omezení vlastnictví a kontroly (2) jako prostředku, který leteckým dopravcům umožňuje přístup k dalším investorům a kapitálovým trhům. Vzhledem k významu evropského i amerického trhu by se tato politika měla v prvé řadě důsledně zaměřit na další změny v dohodách mezi EU a USA. To by se mohlo stát měřítkem nové, „post-chicagské“ éry v oblasti letectví.

6.6

Komise bude muset prokázat, že se koordinovaný přístup k jednáním vyplatí rychleji, takže na rozdíl od dvoustranných dohod nedojde k žádnému zbytečnému prodlení, až se naskytnou příležitosti. V současné době jsme svědky politováníhodných prodlev s podpisem dvoustranné dohody s Brazílií. Také je třeba podotknout, že členské státy nesou společně odpovědnost za zlepšení vnější politiky EU v oblasti letecké dopravy a že Komise potřebuje jasný mandát k vyjednávání, zejména aby mohla hájit tržní pravidla EU vůči státům a regionům, v nichž se letecká doprava řídí zcela jinými pravidly.

6.7

K dalšímu oslabení pozice evropského průmyslu by došlo v případě, že by jedna z leteckých společností z Blízkého východu převzala indické aerolinie, které se nacházejí ve finančních obtížích.

7.1

Vzhledem ke svým zvláštnostem trpí evropské odvětví nákladní a expresní dopravy v celém světě především omezujícími dvoustrannými dohodami o leteckých službách a při odstraňování překážek přístupu na trh by mělo mít vysokou prioritu.

7.2

EHSV doufá zejména v rychlý pokrok při budování většího společného leteckého prostoru, jehož součástí budou i naši sousedé na Blízkém východě, ve východní Evropě, v Rusku, Turecku a v celém Středomoří až po severní Afriku. To by poskytlo příležitosti k rozvoji méně významných a regionálních letišť, vzhledem k zeměpisné blízkosti těchto trhů a ke skutečnosti, že mnoho z nich zažívá značný hospodářský rozmach. Pozitivní a pragmatický program spolupráce s Tureckem by umožnil vzájemně přínosný pokrok v řešení konkrétních problémů v regionu. Mělo by se urychlit zejména přijetí dvoustranné dohody o bezpečnosti.

7.3

EHSV je rovněž velmi nakloněn ambicióznímu programu se zeměmi BRIC a ASEAN. Z těchto zemí se rychle stávají nejvlivnější globální dodavatelé surovin a průmyslového zboží a poskytovatelé služeb a jejich obyvatelé mají stále větší chuť cestovat. Významný případný hospodářský prospěch byl prokázán u komplexních dohod o letecké dopravě s Čínou, Indií, Japonskem a Latinskou Amerikou, o které by mělo být usilováno. Liberalizace letecké dopravy by evropským dopravcům poskytla příležitost ke zintenzivnění spolupráce s dalšími leteckými společnostmi v těchto regionech a ke zvýšení počtu letů přes evropská letiště.

7.4

Důležité je i to, aby byly veškeré obchody oboustranné a výhodné pro EU i třetí země. V tomto směru musí Rusko rychle prokázat, že je odhodláno naplnit dohodu z roku 2011 a provést „dohodnuté zásady modernizace systému přeletů Sibiře“. Nedodrží-li tyto závazky, Komise by měla za podpory členských států přijmout nezbytná opatření.

7.5

Vztahy se státy Perského zálivu spočívaly v posledních letech z velké míry v jednostranném otevírání trhů EU pro dopravce z Perského zálivu, které vytvořilo značně nerovnovážné příležitosti. Vzhledem k dalším potenciálním přesunům dopravy proto není vhodné, aby se v nejbližší budoucnosti vedla se státy Perského zálivu další jednání.

8.1

EHSV sdílí obavy Komise související s nutnými investicemi do kapacity letišť. Tato část návrhu Komise však vyžaduje další vyjasnění, co se týče navrhovaných opatření ke splnění cílů. Podrobnější objasnění vyžaduje i souvislost s dřívějším návrhem Komise ohledně „letištního balíčku“ (3).

8.2

Je naléhavě nutné zaručit kapacitu letišť v Evropské unii, aby nedošlo ke ztrátě konkurenceschopnosti ve srovnání s jinými regiony zažívajícími rozmach, a předešlo se tak přesunutí dopravy do sousedních regionů.

8.3

Evropské hospodářství utrpí ještě dříve, než poptávka převýší nabídku. Podle agentury Eurocontrol se schopnost letištních uzlů účinně řešit problémy spojené se špatným počasím a zpožděními z provozních důvodů a poskytovat spolehlivé letecké spojení rychle sníží v okamžiku, kdy začnou využívat více než 75 % své teoretické maximální kapacity.

8.4

Cestující navíc platí ve špičkách více, než by zaplatili v případě větších dostupných kapacit. Dopravní výbor dolní sněmovny parlamentu Spojeného království byl například informován, že by cestující mohli do roku 2030 zaplatit na letištních poplatcích až 1,2 miliardy GBP, pokud by se nebudovala letiště v jihovýchodní Anglii.

8.5

Kapacity letišť je třeba monitorovat na úrovni EU a je třeba vypracovat pokyny EU, které místním orgánům poskytnou společný komplexní rámec pro úvahy o plánech na budování letišť.

8.6

Rozšíření kapacit velkých letišť je z dlouhodobého hlediska naprosto nevyhnutelné, ale je rovněž nutné co nejlépe využívat stávající kapacitu, především pokud jde o letištní časy. Letiště musí být schopna reagovat na změny v nabídce a poptávce a řídit využívání letištních časů tak, aby z něho měla optimální ekonomický prospěch. V této souvislosti je důležité, aby ustanovení stávajícího letištního balíčku (4) věnovaná letištním časům nadále umožňovala dosažení lepšího výsledku ve využívání letištních kapacit tím, že budou při přidělování letištních časů zohledněny místní podmínky, neboť to pro některá letiště bude opravdu jediný možný způsob, jak si do budoucna zajistit růst. Kapacita vzletových a přistávacích drah na velkých letištích je v mnoha případech plně vyčerpána, zatímco sousední regionální letiště jí mají dostatek.

8.7

I méně významná letiště mohou hrát významnou úlohu při snižování přetížení hlavních evropských uzlů, což evropské letecké dopravě umožní zachovat si přední postavení. Vzhledem k tomu, jak dlouho trvá každé rozšiřování přistávacích drah a terminálů na velkých letištích, lze problém s kapacitou rychleji vyřešit větším využíváním méně významných letišť a vhodným investováním do nich. Dokonale propracovaná síť těchto méně významných a regionálních letišť rovněž přispěje ke zvýšení bezpečnosti cestujících tím, že mj. zajistí, že v případě zhoršení počasí nebo za jiných okolností bude k dispozici síť nouzových či alternativních letišť.

8.8

EHSV dále opakuje svůj požadavek, aby byla bez dalších průtahů zavedena jednorázová bezpečnostní kontrola, což by pro letecké společnosti znamenalo ohromné úspory nákladů a pro cestující úsporu času. Tuto otázku je proto třeba s klíčovými partnery řešit přednostně.

9.1

Pro pokrok v provádění jednotného evropského nebe jsou nezbytné funkční bloky vzdušného prostoru (FAB). Všechny FAB měly být v provozu od 4. prosince 2012. Vzhledem k mimořádnému významu této otázky pro optimální poskytování letové navigační služby a pro účinné řízení letového provozu je bezpodmínečně nutné, aby Komise podala u Soudního dvora Evropské unie žalobu na ty členské státy, které tuto povinnost nesplnily.

9.2

Okamžité a důsledné uplatňování návrhů Komise může leteckému průmyslu pomoci k udržitelnému růstu, a tak přispět k oživení evropského hospodářství.

10.1

Komplexní dohody o leteckých službách se sousedními zeměmi a významnými a podobně smýšlejícími partnery by se měly zabývat regulačními podmínkami pro spravedlivou hospodářskou soutěž a pro udržitelné letecké odvětví, včetně zásadních aspektů, jakými jsou bezpečnost a ochrana, životní prostředí a hospodářská regulace, a slaďovat je.

10.2

Zatím není úplně jasné, jakou formu bude navržený nový nástroj na ochranu evropských zájmů proti nekalým praktikám přesně mít, ale měl by se podobat rozsáhlému postupu podávání stížností na „skryté dotace“ odrážející se v cenách. Tento postup by pravděpodobně mohl nabýt právního významu díky „doložce o spravedlivé hospodářské soutěži“, již se Komise snaží uzavřít s třetími zeměmi.

10.3

Komise právem upozorňuje na nutnost usilovat o zajištění rovných podmínek na mezinárodním poli a o vynaložení podobného úsilí i v Evropě. Evropský letecký průmysl se stále častěji potýká s regulačními překážkami a nesrovnalostmi. Komise mezi těmito rušivými faktory, jež by se měly řešit, správně uvádí poplatky v letecké dopravě, nepřiměřenou státní podporu, přetížení letišť a vzdušného prostoru, závazky v oblasti ochrany spotřebitelů a náklady na emise uhlíku.

10.4

Mimořádnou pozornost si zaslouží systém Evropské unie pro obchodování s emisemi (EU ETS). Ten se při diskusích o vnější politice EU v oblasti letecké dopravy ukázal být velmi problematickou otázkou. Čína a Indie se ho odmítly účastnit, a americký Kongres přijal zákon, který leteckým společnostem z USA zakazuje dodržovat pravidla EU. Kritickým bodem je sice i zaručení environmentální udržitelnosti, nicméně EU musí dát Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO) šanci, aby přišla s návrhem na globální řešení, s nímž by na shromáždění ICAO na podzim 2013 souhlasily všechny partnerské země, než aby svému leteckému průmyslu uštědřila konkurenční nevýhodu (5).

10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/56

1.1

EHSV se vždy zasazoval o intenzivnější využívání obnovitelných zdrojů energie, i ve formě bioenergie. Nicméně již ve svém stanovisku k návrhu směrnice o obnovitelných zdrojích energie se vyjádřil kriticky k využití agropaliv v oblasti mobility. Proto vítá, že Komise nyní zamýšlí omezit „konvenční biopaliva“ na 5 %.

1.2

Komise chce nyní podporovat energetické využívání zbytků, vedlejších produktů a odpadu k výrobě paliv. EHSV to v zásadě považuje za pozitivní, nicméně i zde je třeba dbát důsledně na to, aby byla prováděna soudržná politika a nevyvstaly žádné nové problémy. Přesně v tomto ohledu však EHSV spatřuje v návrhu Komise rizika.

1.3

Biomasa je sice obnovitelná, ale plocha, na níž se pěstuje, je omezená. Proto je pochopitelné, že nepřímé změny ve využívání půdy – pokud znamenají konkurenční boj o půdu – mají být součástí strategických politických úvah. K těmto změnám resp. soutěžení však dojde jen tehdy, když dosavadní výrobu potravin či krmit vystřídá např. výroba bioenergie, ale ne v případě, že dojde jen k regionálním posunům v pěstování.

1.4

Komisí zvolený přístup nepřímých změn ve využívání půdy je součástí srovnávacího hodnocení fosilních a biogenních zdrojů energie, jež je zaměřeno pouze na výkonnost z hlediska snižování emisí skleníkových plynů. Otázky jako např. zabezpečení dodávek energie nebo konečnost energie z fosilních zdrojů se do tohoto matematického schématu nehodí, a tak jsou vynechány. Přístup nepřímých změn ve využívání půdy si tak již nemůže nárokovat to, že je v souladu s politikou udržitelnosti.

1.5

Komisí zvolený přístup nepřímých změn ve využívání půdy je problematický i proto, že se má sice uplatňovat u kapalných zdrojů energie, nikoli však u plynných či pevných. S tím EHSV nesouhlasí.

1.6

Předložený návrh zpochybňuje evropskou produkci bílkovin, a tím i nepochybně velmi užitečné přímé využití rostlinných olejů k energetickým účelům v určitých oblastech, neboť Komise na rostlinné oleje uplatňuje faktor nepřímé změny ve využívání půdy, a chce je tak omezit. K tomu není žádný důvod. Rostlinné oleje nejsou „hlavní produkty“, nýbrž vedlejší produkty žádoucího pěstování bílkovinných plodin v Evropě. Pěstování olejnin v Evropě, které jsou zdrojem proteinových krmiv a rostlinných olejů zároveň (a nahrazují tak dovoz sóji), by mělo být v rámci udržitelných zemědělských pěstitelských metod podporováno a nikoli omezováno.

1.7

U biopaliv, která Evropská komise označuje za „moderní“ a chce je nyní podporovat, spatřuje EHSV nebezpečí, že potenciální cenný propad uhlíku (například v podobě dřeva, slámy či listí) bude využíván jako základ pro výrobu paliv, což by vedlo ke zvýšení koncentrací CO2 v ovzduší (viz kapitola 4).

1.8

EHSV nepovažuje předložený návrh na změnu směrnice o obnovitelných zdrojích energie za žádný slibný základ pro strategii, která má skutečně minimalizovat využívání fosilních paliv, zlepšit zabezpečení dodávek energie v Evropě a přispět k ochraně klimatu.

1.9

Biopaliva jakéhokoli druhu nejsou trvalým prostředkem proti obecné nadměrné spotřebě energie. Co se týče dostupnosti, nebudou moci nahradit fosilní paliva. Takže se zde jedná – zejména pokud jde o automobilovou dopravu, v níž se rýsují alternativy ke kapalným palivům – nanejvýš o přechodné řešení, které může být navíc zatíženo značnými nežádoucími vedlejšími účinky a nesmí v žádném případě odvést pozornost od skutečnosti, že snížení naší spotřeby energie jako takové je bezpodmínečně nutné, ať už se jedná o jakékoli zdroje energie.

1.10

EHSV si je vědom, že v některých oblastech mobility a v zemědělství a lesním hospodářství zatím ještě neexistují schůdné alternativy k využívání kapalných paliv. Praktickou alternativou mohou být čisté rostlinné oleje, nicméně i jejich objem výroby je omezený, a proto je třeba jejich oblast použití velmi strategicky naplánovat.

1.11

Dostatečný základ neposkytuje ani sdělení Komise Čisté zdroje energie pro dopravu: Evropská strategie pro alternativní paliva  (1), jež strategicky souvisí s politikou v oblasti biopaliv (2).

1.12

Celkově EHSV spatřuje mezi různými politickými přístupy Komise značný nesoulad, který je třeba naléhavě odstranit. EHSV vyzývá Komisi, aby celkově přehodnotila svou bioenergetickou politiku, zejména pokud jde o dopravu. Musí při tom zohlednit omezenost zdroje „plocha“ (a tím i biomasy), energetickou bilanci, účinnost jednotlivých bioenergií (a tím i různého potenciálu snížení emisí skleníkových plynů) a hospodárnost. Měla by být věnována podstatně větší pozornost ztrátám energie při procesu přeměny, měly by být vyvíjeny a podporovány alternativy ke spalovacím motorům v odvětví dopravy (např. elektromobilita, vodíkové technologie) a měla by být vypracována samostatná evropská strategie udržitelného získávání bílkovin a rostlinných olejů a jejich využívání v Evropě.

2.1

Přijetím směrnice 2009/28/ES („směrnice o obnovitelných zdrojích energie“) byly vytyčeny závazné cíle v oblasti rozvoje energie z obnovitelných zdrojů (dále jen „energie z obnovitelných zdrojů“), jejíž podíl na celkové spotřebě energie by měl do roku 2020 dosáhnout 20 %. Členským státům byla pro její provedení poskytnuta vysoká míra flexibility, neboť mohly samy rozhodnout, ve kterých odvětvích (elektřina, vytápění/chlazení resp. doprava) budou převážně aktivní.

2.2

Od této flexibility se však upustilo v odvětví dopravy, kde byl stanoven závazný minimální 10 % podíl na spotřebě energie. Zpočátku se zamýšlelo určit tento podíl formou biopaliv (3), nicméně po kritice EHSV a EP bylo dohodnuto, že budou započítány i jiné formy energie z obnovitelných zdrojů (např. elektřina z obnovitelných zdrojů k pohonu automobilů a železnic, bioplyn atd.).

2.3

Nynější pozměňovací návrhy byly předloženy v důsledku Zprávy o nepřímých změnách ve využívání půdy týkajících se biopaliv a biokapalin  (4) z roku 2010, v níž se dospělo k závěru, že „je důležité čelit nepřímé změně ve využívání půdy pro biopaliva“.

2.4

V zásadě byl zachován postoj využívat v odvětví dopravy paliva z rostlinných materiálů, jenž EHSV kritizoval, avšak nyní se má začít s omezováním „konvenčních agropaliv“ a jejich nahrazováním tzv. „moderními“ biopalivy, u nichž nebude přetrvávat riziko nepřímé změny ve využívání půdy. U těchto biopaliv, jež Komise definuje jako „moderní“, se jedná o kapalná paliva vyráběná např. z biogenních odpadů a zbytků nebo z řas. Jejich výroba má být podle představ Komise podporována, neboť v současné době nejsou komerčně dostupná ve velkých množstvích. Pobídky mají být zajištěny zvýšením podílu „moderních biopaliv“ na 10 % cíli pro dopravu stanoveném ve směrnici 2009/28/ES oproti konvenčním agropalivům.

2.5

Komise svými návrhy sleduje v zásadě tyto cíle:

3.1

EHSV ve svém stanovisku (5) k tehdejšímu návrhu směrnice o obnovitelných zdrojích energie uvítal a podpořil obecné zaměření směrnice, kritizoval však využití bioenergie v odvětví dopravy.

3.2

Evropa potřebuje důsledný rozvoj energie z obnovitelných zdrojů, ale zároveň s tím i důsledné spoření s energií, efektivní a rozsáhlá zlepšení energetické účinnosti a strukturální změny v různých oblastech (např. v dopravní politice).

3.3

EHSV však odmítl zvláštní zacházení s odvětvím dopravy a jeho zaměření na agropaliva mj. z toho důvodu, že „strategické spoléhání na částečnou náhradu motorové nafty či benzinu agropalivy představuje jedno z nejméně efektivních a nejdražších opatření na ochranu klimatu a znamená v současné době extrémně chybné přidělení finančních prostředků. EHSV nedokáže pochopit, proč mají být právě ta nejdražší opatření politicky podporována s největší intenzitou, navíc když zůstává vedle hospodářských otázek zcela nezodpovězena též celá řada ekologických a sociálních záležitostí. Proto samostatný 10 % cíl pro agropaliva odmítá.“ (6) Na tomto postoji se nic nezměnilo.

3.4

Komisi by však nemělo jít o politicky vytyčený 10 % cíl. Měla by naopak usilovat o provádění soudržné politiky, jejímž cílem bude nahradit v dlouhodobém horizontu pokud možno 100 % dnes využívaných fosilních paliv.

3.5

Při současném objemu dopravy to s agropalivy bude možné jen z nepatrné části. FAO propočítala, že pokud by současná celosvětová potřeba energie v odvětví dopravy měla být pokryta z agropaliv, musely by se k jejich výrobě využívat 2/3 stávajících celosvětově dostupných obdělávaných ploch.

3.6

Dopady z hlediska nepřímé změny ve využívání půdy, jež by tato politika měla, jsou očividné.

3.7

Biopaliva jakéhokoli druhu tedy nejsou trvalým prostředkem proti obecné nadměrné spotřebě energie. Co se týče dostupnosti, budou moci nahradit fosilní paliva jen ve velmi omezené míře. Takže se zde jedná – zejména pokud jde o automobilovou dopravu, v níž se rýsují alternativy ke kapalným palivům – nanejvýš o přechodné řešení, které může být navíc zatíženo značnými nežádoucími vedlejšími účinky a nesmí v žádném případě odvést pozornost od skutečnosti, že snížení naší spotřeby energie jako takové je bezpodmínečně nutné, ať už se jedná o jakékoli zdroje energie.

3.8

Důvodem ke kriticky rezervovanému postojí EHSV k návrhu Komise z roku 2008 byla otázka nepřímých změn ve využívání půdy. Výbor proto souhlasí s nynějším přístupem, jehož cílem je omezit využívání konvenčních agropaliv.

Přístup nepřímých změn ve využívání půdy je pochopitelný, má však vážné trhliny

3.9

Myšlenkový postoj Komise k nepřímým změnám ve využívání půdy je pochopitelný: je-li půda využívaná k zemědělským účelům, na níž se dosud pěstovaly potraviny či krmiva, určena k novým účelům (např. k pěstování agropaliv, ale i k recyklaci plodin apod.), musí se dosavadní pěstování potravin či krmiv přesunout na jiné plochy, což může mít negativní ekologické a sociální dopady.

3.10

Proto je pochopitelné, že tyto „nepřímé změny ve využívání půdy“ musí být zahrnuty do politických a strategických úvah.

3.11

V jedné studii, jejíž vypracování Komise zadala, byly tyto nepřímé změny ve využívání půdy vyčísleny na 1,4 mil. ha jen tím, že by stávající využívání agropaliv, které v celé EU nedosahuje ani 5 %, stouplo na 10 %.

3.12

Výbor upozorňuje Komisi, Parlament a Radu, že k nepřímé změně ve využívání půdy dochází nejen při používání kapalných paliv. Typická je naopak spíše pro používání biomasy, pokud se nejedná o zbytky.

3.13

To by znamenalo, že by podobný přístup, jaký se nyní uplatňuje u kapalných paliv, měl být správně uplatňován i u plynných a pevných zdrojů energie. Například v Německu se v roce 2011 vedle 1,2 mil. ha obdělávané plochy, na níž se pěstovaly plodiny určené k výrobě konvenčních agropaliv, využíval již cca 1 mil. ha k pěstování plodin (především kukuřice) určených k výrobě bioplynu. Stanou-li se plodiny palivem, má se započítat faktor nepřímé změny ve využívání půdy. Pokud se z nich však stane elektřina, pak ne. To je nelogické a nedůsledné.

3.14

EHSV považuje za velmi účelné využívat v odvětví dopravy takové zdroje energie jako biomasu, která vyžaduje oddělené plochy, jen tehdy, nejsou-li k dispozici žádné schůdné alternativy. Biomasa je sice regenerativní, ale kvůli potřebě půdy není k dispozici v neomezeném množství.

3.15

Často jsou k dispozici alternativní možnosti nebo je lze zajistit, např. v rámci elektromobility, kde lze prostřednictvím větrné a solární energie získat elektřinu způsobem, který je z hlediska ploch podstatně šetrnější. K výrobě 10 GWh elektřiny za rok je například zapotřebí půda o rozloze 400 ha kukuřičného pole, ale pouze 8 ha střešní plochy (s fotovoltaickým zařízením) resp. 0,3 ha (zařízení na výrobu větrné energie). Čili tam, kde by byla např. elektromobilita možná a ekonomicky smysluplná resp. proveditelná v praxi, by měla být dále rozvíjena a využívána, aby se pokud možno zamezilo konkurenci ve využívání půdy resp. aby byla omezena na minimum.

3.16

V návrhu, který Komise nyní předložila, postrádá EHSV celkovou logickou koncepci nejen pro bioenergii, ale i pro řešení problémů, které Komise v oblasti dopravy neustále uvádí, totiž že