14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/1

—

s ohledem na Dohodu o technických překážkách obchodu, která byla uzavřena v roce 1994 v rámci uruguayského kola jednání WTO (1),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 3286/94 ze dne 22. prosince 1994, kterým se stanoví postupy Společenství v oblasti společné obchodní politiky k zajištění výkonu práv Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel, zejména pravidel sjednaných v rámci Světové obchodní organizace (2) (nařízení o obchodních překážkách),

—

s ohledem na svá dřívější usnesení, především na usnesení ze dne 13. října 2005 o perspektivách obchodních vztahů mezi EU a Čínou (3), usnesení ze dne 1. června 2006 o transatlantických hospodářských vztazích mezi EU a USA (4), usnesení ze dne 28. září 2006 o hospodářských a obchodních vztazích EU s Indií (5), usnesení ze dne 12. října 2006 o hospodářských a obchodních vztazích mezi EU a unií Mercosur za účelem uzavření meziregionální dohody o partnerství (6), usnesení ze dne 22. května 2007 o globální Evropě v souvislosti s vnějšími aspekty konkurenceschopnosti (7), usnesení ze dne 19. června 2007 o hospodářských a obchodních vztazích EU s Ruskem (8), usnesení ze dne 19. února 2008 o strategii EU pro zajištění lepšího přístupu evropských společností na trh (9), usnesení ze dne 24. dubna 2008 o „Cestě k reformě Světové obchodní organizace“ (10), usnesení ze dne 5. února 2009 o obchodních a hospodářských vztazích s Čínou (11), usnesení ze dne 26. března 2009 o dohodě o volném obchodu mezi EU a Indií (12), usnesení ze dne 21. října 2010 o obchodních vztazích Evropské unie s Latinskou Amerikou (13), usnesení ze dne 17. února 2011 o uzavření Dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Korejskou republikou na straně druhé (14), usnesení ze dne 6. dubna 2011 o budoucí evropské mezinárodní investiční politice (15), postoj ze dne 10. května 2011 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi (16), usnesení ze dne 11. května 2011 o současném stavu jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Indií (17), usnesení ze dne 11. května 2011 o obchodních vztazích mezi EU a Japonskem (18), usnesení ze dne 8. června 2011 o obchodních vztazích mezi EU a Kanadou (19), usnesení ze dne 13. září 2011 o efektivní evropské strategii pro suroviny (20), usnesení ze dne 27. září 2011 o nové obchodní politice pro Evropu v rámci strategie Evropa 2020 (21) a na usnesení ze dne 25. října 2011 o modernizaci zadávání veřejných zakázek (22),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Globální Evropa: konkurenceschopnost na světovém trhu. Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2006)0567),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Obchod, růst a celosvětové záležitosti – obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ (KOM(2010)0612),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropské radě s názvem „Zpráva o překážkách obchodu a investic (2011) – Zapojení našich strategických hospodářských partnerů do úsilí o zlepšení přístupu na trh: priority pro opatření k odstranění překážek obchodu“ (KOM(2011)0114),

—

s ohledem na zprávu společnosti Copenhagen Economics nazvanou „Posouzení překážek obchodu a investic mezi EU a Japonskem“ ze dne 30. listopadu 2009,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a na stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0365/2011),

A.

vzhledem k tomu, že nejvhodnějším rámcem pro regulaci a podporu otevřeného a spravedlivého obchodu a pro zajištění rozvoje spravedlivých a rovnocenných celosvětových obchodních pravidel je multilaterální obchodní systém založený na pravidlech, který byl vytvořen pod záštitou Světové obchodní organizace (WTO), že je třeba stále pokračovat v úsilí o reformu Světové obchodní organizace, jejímž výsledkem by byla demokratičtější a účinnější organizace a vyjasnění vztahů WTO s dalšími klíčovými mezinárodními organizacemi;

B.

vzhledem k tomu, že by se EU měla i nadále přednostně soustředit na to, aby rozvojová agenda z Dohá přinesla vyvážený výsledek, který by podpořil začlenění rozvojových zemí – a zejména zemí nejméně rozvinutých – do mezinárodního obchodního systému a přispěl k zavedení a posílení spravedlivějších a rovnocennějších pravidel mnohostranného obchodu u všech svých členů;

C.

vzhledem k tomu, že statistika mezinárodního obchodu WTO za období 2000–2009 dokládá, že u regionů, které zrušily nebo výrazně omezily překážky obchodu, a tím otevřely své trhy, došlo k významnému nárůstu obchodních výměn (23); že však zároveň ze společné zprávy organizací MOP a WTO vyplývá, že v době finanční krize utrpěly některé země s otevřenějším trhem více otřesů v zahraničním obchodě, což mělo za následek značné ztráty pracovních míst, a to jak v průmyslově vyspělých, tak v rozvojových zemích (24);

D.

vzhledem k tomu, že ve zprávě Komise o překážkách obchodu a investic z roku 2011 jsou uvedeny příklady, kdy je přístup EU na trh různých zemí světa, včetně průmyslových zemí, hlavních rozvíjejících se ekonomik a členů WTO, spíše než obchodními překážkami omezován různými překážkami necelními, jelikož obchodní překážky postupně mizí v důsledku globalizace;

E.

vzhledem k tomu, že postupy zadávání veřejných zakázek v zemích, které jsou strategickými partnery EU, jsou vůči zahraničním účastníkům spíše uzavřené a stále v úplné míře neodpovídají mezinárodním závazkům, zatímco EU je v tomto ohledu mnohem otevřenější než jiné země;

F.

vzhledem k tomu, že výrobci z EU se dlouhodobě setkávají s potížemi, chtějí-li v USA zaregistrovat a obhájit své zeměpisné označení, že v USA je řada evropských názvů vín (např. „Champagne“) považována za „napůl generická“, nehledě na potenciální poškození dobrého jména a snížení tržního podílu u daného zeměpisného označení EU;

G.

vzhledem k tomu, že evropští výrobci pronikají na japonský trh velmi obtížně, zejména do odvětví automobilového a leteckého průmyslu a zvláště co se týče zadávání veřejných zakázek; vzhledem k tomu, že na japonském automobilovém trhu jsou tyto potíže způsobeny zejména tím, že Japonsko velmi pomalu přijímá příslušné mezinárodní normy (Japonsko dosud přijalo pouze 40 z celkového počtu 126 předpisů dohody EHK OSN z roku 1958); uznává však, že k nim patří 30 norem ze 47, které se týkají osobních automobilů (M1), což je pro evropské výrobce automobilů nejdůležitější odvětví japonského trhu, a že toto pomalé tempo brzdí výhody vzájemného uznávání norem dohody EHK OSN z roku 1958; vzhledem k tomu, že dialog mezi EU a Japonskem o regulační reformě, který byl zahájen v roce 1994, dosud nepřinesl žádný významný pokrok v oblasti harmonizace ani vzájemného uznávání předpisů, což s ohledem na současnou hospodářskou situaci jen podtrhuje význam řešení a odstranění těchto zbytečných necelních překážek, a to případně zahájením jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Japonskem za předpokladu, že analýza rozsahu působnosti ukáže, že jsou splněny požadované podmínky, a to nejen ty výše uvedené, včetně 17 norem v odvětví automobilů typu M1, a konstatuje, že zkušební cyklus měření emisí a spotřeby paliva u lehkých vozidel, který se používá v Japonsku, snižuje pravděpodobnost, že evropská vozidla splní podmínky pro japonské daňové pobídky, které vychází z dopadů na životní prostředí;

H.

vzhledem k tomu, že v prosinci 2010 Rusko zvýšilo vývozní clo na měď z 0 % na 10 % a na nikl z 5 % na 10 % a že má rovněž vysoké vývozní daně na dřevo, čímž evropský průmysl, zejména ocelářské odvětví (25) a odvětví lesnictví, nutí omezovat vývoz životně důležitých surovin;

I.

vzhledem k tomu, že Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu by měla být účinným nástrojem v zajišťování transparentnosti a boji proti spekulacím na komoditních trzích;

J.

vzhledem k tomu, že v uplynulých letech se v Číně neustále rozrůstají necelní překážky, které mohou omezit rozvoj firem, zejména malých a středních podniků se sídlem na čínském území;

K.

vzhledem k tomu, že registrace evropských kosmetických výrobků v Číně byla po dobu více než jednoho roku nemožná, zejména v případě výrobků s obsahem nových složek, protože Čína neměla k dispozici jejich řádnou právní definici a jednoznačné pokyny pro tento postup (26);

L.

vzhledem k tomu, že od konce roku 2010 panují obavy vyvolané doporučením, které vydal indický regulační úřad pro telekomunikace (TRAI) ohledně postupu výroby telekomunikačních zařízení a jež by zaručilo přednostní přístup na trh telekomunikačním zařízením vyrobeným v tuzemsku, a to především prostřednictvím dotací, zvláštních daňových úlev a opatření souvisejících s veřejnými zakázkami (27);

M.

vzhledem k tomu, že Brazílie a Argentina pravidelně přijímají celní a necelní opatření, jimiž nepříznivě ovlivňují evropské podniky, a to i přesto, že tyto země se coby členové skupiny Mercosur podílí na jednání o dohodě o volném obchodu s EU; vzhledem k tomu, že evropské společnosti, které působí na brazilském trhu se mimo to setkávají s nedostatky v oblasti ochrany a dodržování práv duševního vlastnictví, značnými zpožděními při vyřizování žádostí o registraci patentů a ochranných známek, což s sebou nese důsledky pro různé druhy zboží, a rovněž s dalšími diskriminačními předpisy pro léčiva; vzhledem k tomu, že Brazílie dosud neratifikovala Madridský protokol a nepřistoupila na smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví týkající se internetu, což má negativní dopad na efektivní ochranu práv duševního vlastnictví v této zemi, a že sankce nemají v boji proti porušování práv duševního vlastnictví odstrašující účinek;

N.

vzhledem k tomu, že se evropští vývozci často potýkají s různými omezeními na dalších trzích, jako jsou například omezená vstupní místa do Vietnamu a požadavky dodatečné dokumentace pro dovoz vína a lihovin, kosmetiky a mobilních telefonů (28), a zatěžující celní hodnoty na Ukrajině, náhodné reklasifikace výrobků a nárůst plateb DPH u zemědělsko-potravinářských výrobků, vín a lihovin, oblečení a strojů;

O.

vzhledem k tomu, že v oblasti čistých energetických technologií z obnovitelných zdrojů se stále více objevují necelní překážky, k nimž patří požadavky na místní obsah, diskriminace při zadávání veřejných zakázek, zvýhodňování státních podniků, omezení pohybu zahraničních pracovníků, místní dodávky a požadavky vlastnictví atd., a to v zemích, jako je Čína, Indie, Ukrajina, Brazílie a Nigérie;

P.

vzhledem k tomu, že EU by měla, kdykoli to bude nutné, aktivně bránit svůj průmysl před porušováním dohodnutých pravidel, norem a zásad WTO ze strany jejích obchodních partnerů, a využít k tomu všechny dostupné prostředky, včetně mnohostranných a dvoustranných mechanismů urovnání sporů a nástrojů na ochranu obchodu slučitelných s pravidly WTO;

Q.

vzhledem k tomu, že v souladu s právními předpisy EU se mohou evropské a zahraniční podniky bez diskriminace ucházet o evropské veřejné zakázky, a že partneři Unie by měli vynaložit veškeré úsilí na to, aby evropským společnostem, které se ve třetích zemích ucházejí o veřejné zakázky, zaručily stejný přístup a spravedlivé a rovnocenné podmínky;

1.

zastává názor, že odstranění nebo omezení neodůvodněných netarifních překážek obchodu a dalších regulativních překážek klíčovými a strategickými partnerskými zeměmi EU prostřednictvím dialogu o právních předpisech by mělo být podle strategie Evropa 2020 jednou z hlavních priorit nové obchodní politiky EU v oblasti regulace; všechny překážky vyplývající z nejednotného uplatňování dvoustranných, vícestranných a mnohostranných obchodních pravidel považuje za neoprávněné; zdůrazňuje nicméně, že dialog o regulaci by měl respektovat právo všech států podporovat lidská práva, ochranu životního prostředí, sociální pravidla a veřejné zdraví;

2.

vyzývá Komisi, aby se v rámci ucelené strategie systematicky zabývala značnou rozmanitostí, technickou náročností a politickou citlivostí necelních překážek a k tomu mimo jiné využívala rozšířený dialog o regulaci se všemi obchodními partnery EU, zejména s těmi, kteří mají strategický význam; považuje zejména výbory, které se zabývají přezkumem provádění dvoustranných dohod o volném obchodu, příslušné výbory WTO a normotvorné agentury OSN za vhodná fóra pro dialog o těchot otázkách týkajících se regulace;

3.

vyzývá Komisi, aby jednoznačně odlišila necelní překážky, které vedou k narušení hospodářské soutěže, od těch, v nichž se odráží legitimní cíle veřejné politiky, zejména v oblasti veřejného zdraví a ochrany životního prostředí; zdůrazňuje například, že evropské právní předpisy pro geneticky modifikované organismy a předpisy týkající se zdraví a zdravotního stavu rostlin, jež mají dopad na zemědělství, nelze považovat za neopodstatněné necelní překážky, a naopak je nutné je na poli mezinárodního obchodu hájit;

4.

zdůrazňuje, že strukturované dialogy o regulaci stanovené v dvoustranných dohodách o volném obchodu musí v plné míře respektovat demokratický proces přijímání norem, a to v rámci EU i u jejích obchodních partnerů;

5.

trvá na tom, že dořešení necelních překážek je meziresortní úkol, který se dotýká různých generálních ředitelství Komise a mělo by být chápáno jako priorita programu Komise pro regulační přesah, zejména skrze harmonizaci technických pravidel v souladu s mezinárodními standardy;

6.

žádá Komisi, aby systematicky využívala vhodné způsoby spolupráce s podobně smýšlejícími partnery a řešila necelní a regulační překážky ve třetích zemích s cílem rozvíjet společné strategie pro jejich odstranění;

7.

zastává názor, že vyžadování vzájemného přístupu na trh u industrializovaných a rozvíjejících se zemí by měl být nedílnou součástí obchodní strategie EU, stejně jako odstranění nebo snížení necelních překážek;

8.

vyzývá Komisi, aby se zabývala všeobecnými dlouhodobými problémy všech vícestranných a dvoustranných obchodních dohod, zejména dohod o volném obchodu, a zajistila, aby necelním překážkám byla věnována alespoň stejná míra pozornosti, jíž se v současné době těší rušení cel, a to na všech příslušných fórech o regulaci, především v obchodních jednáních s průmyslovými a rozvíjejícími se ekonomikami; zdůrazňuje, že v rámci spolupráce s rozvojovými zeměmi, zejména s nejméně rozvinutými zeměmi a malými ostrovními rozvojovými státy, je třeba se přednostně zabývat pomocí v oblasti obchodu a technickou a finanční podporou a zlepšit tak regulační prostředí těchto zemí a současně mít na paměti jejich specifické potřeby v oblasti rozvoje vnitřního trhu a ochrany jejich vyvíjejícího se průmyslu a zemědělské struktury, které jsou v mnoha případech zranitelné;

9.

domnívá se, že v budoucnu by měl Evropský parlament věnovat více pozornosti tomu, jakým způsobem byly necelní překážky, zejména neodůvodněné necelní překážky, vyřešeny při posuzování obchodních dohod, jejichž cílem bylo zajistit přístup evropským vývozcům a investorům, zejména malým a středním podnikům, na trhy třetích zemí, a současně respektovat nutnost přistupovat k rozvojovým zemím individuálním, odlišným způsobem, jak stanoví pravidla WTO;

10.

vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí o vedení aktualizovaného seznamu hlavních překážek, jimž vývozci a investoři EU čelí na důležitých trzích třetích zemí, především těch, s nimiž EU uzavřela dohodu o volném obchodu, přičemž do něj budou zahrnuty obavy členských států a společností, jejich množství a povaha a bude možné jej využít jako nástroj pro hodnocení situace ve třetích zemích;

11.

připomíná Komisi, že politika v oblasti práv duševního vlastnictví, kterou EU uplatňuje ve vztahu k rozvojovým zemím, by neměla překročit rámec povinností Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a musí plně respektovat deklaraci z Dohá z roku 2001 o Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a veřejném zdraví, zejména pokud jde o generické léky a veřejné zdraví, aby tak byl rozvojovým zemím ponechán politický prostor k řešení otázek veřejného zájmu;

12.

zastává názor, že sice v současnosti nelze nalézt přímou spojitost mezi konkrétními necelními a jinými regulačními překážkami, s nimiž se evropské společnosti potýkají, chtějí-li vstoupit na zahraniční trhy, na jedné straně a ztrátami pracovních míst, ke kterým v současnosti v členských státech EU dochází, na straně druhé, avšak Komise by po konzultaci s dalšími relevantními mezinárodními organizacemi měla zjistit, zda určité necelní překážky v EU a ve třetích zemích a ztráty pracovních míst, ke kterým v současnosti v EU dochází, nejsou ve vzájemném vztahu;

13.

poukazuje na to, že by Komise měla náležitě prověřit možnost vypracování a zavedení mechanismu včasného varování, který by odhaloval necelní překážky a posílil stávající analytické nástroje pro jejich kvalitativní posouzení a jasnější definování neodůvodněných necelních překážek; navrhuje, aby tento mechanismus spravovaly delegace EU ve třetích zemích a aby v jeho uplatňování spolupracovaly s již zřízenými orgány členských států;

14.

vyzývá Komisi, aby zlepšila mezinárodní spolupráci v oblasti regulace, včetně vícestranných fór, a sbližování regulačních požadavků v souladu s mezinárodními normami a v rámci možností zahájila dialog o regulaci zaměřený na stávající nebo potenciální překážky obchodu v budoucnu s cílem omezit spory a s nimi související obchodní náklady;

15.

naléhavě vyzývá Komisi, aby mezi signatáři dohody o veřejných zakázkách prosazovala pravidla zadávání veřejných zakázek v souladu s mezinárodními standardy, jak jsou stanoveny v dohodě o veřejných zakázkách, a využívala nebo rozšířila stávající dialogy o regulaci s cílem podpořit spolupráci na regulačním rámci a restrukturalizovat nynější přímé a nepřímé diskriminační postupy, které EU uplatňuje ve vztazích ke svým industrializovaným partnerským zemím;

16.

je přesvědčen, že jednou z klíčových možností omezení necelních překážek obchodu a investic je reformovat dohodu o veřejných zakázkách v rámci WTO, přičemž je třeba patřičně zohlednit multifunkční povahu politik zadávání veřejných zakázek; vyzývá hlavní rozvíjející se ekonomiky, aby se do tohoto procesu zapojily a neprodleně podepsaly a ratifikovaly budoucí dohodu;

17.

vyzývá Komisi, aby si zachovala nezvratnou a pevnou pozici při jednáních o účasti Číny v dohodě o veřejných zakázkách, s cílem dosáhnout toho, aby čínské veřejné zakázky byly rovněž dostupné a evropské podniky měly rovnoprávné postavení a předvídatelné podmínky;

18.

doporučuje, aby byly prozkoumány regulační metody, které by zajistily, že veřejné zakázky financované z dotací EU nebudou moci být udělovány státním podnikům ze třetích zemí, které nepodepsaly ani dohodu o veřejných zakázkách ani dvoustranné dohody o vzájemném otevření trhu, nebo aby eventuálně v takovýchto případech mohla EU žádat o vrácení dotací;

19.

připomíná význam přímých zahraničních investic do evropského hospodářství a potřebu vytvořit stabilní a atraktivní prostředí pro evropské investory v cizině a propagovat otevřené investiční prostředí v celé Evropě; navrhuje nicméně, že by bylo v zájmu obou stran žádoucí zvážit provedení hodnocení dopadu těchto investic na vnitřní trh na evropské úrovni, aby se zabránilo všem možným nepříznivým dopadům na evropské inovace a know-how v některých strategických odvětvích.

20.

vybízí evropské podniky a vývozce, aby využívali stávající možnosti, k nimž patří podávání stížností na základě nařízení o obchodních překážkách nebo databáze o přístupu na trh, a hlásili věcné škody vzniklé kvůli různým druhům obchodních překážek Komisi, která by tyto škody měla posoudit a využít všechna nezbytná opatření k řešení neodůvodněných necelních překážek;

21.

domnívá se, že co se týče surovin, Komise by měla uplatňovat udržitelnou, komplexní a politicky provázanou strategii a přijmout skutečnost, že omezení vývozu a vývozní daně mohou být důležité pro podporu rozvojových cílů, ochranu životního prostředí nebo udržitelné využívání přírodních zdrojů v nejméně rozvinutých zemích a malých ostrovních rozvojových státech a dalších rozvojových zemích s výjimkou Brazílie, Ruska, Indie a Číny; konstatuje, že většina členů WTO, kteří vývozní daně využívají, jsou rozvojové země; vyzývá EU, aby v rámci Světové obchodní organizace upustila od snahy zakázat používání vývozních daní pro nejméně rozvinuté země, malé ostrovní rozvojové státy a další rozvojové země s výjimkou Brazílie, Ruska, Indie a Číny v bilaterálních obchodních dohodách a v dohodách o hospodářském partnerství, jelikož by se tak do doby, než dosáhnou pokročilejšího rozvoje, omezil jejich politický prostor pro využití tohoto nástroje k vytváření přidané hodnoty, k diverzifikaci, ochraně rozvíjejících se průmyslových odvětví, zabezpečení potravin a k účelům v oblasti příjmů a ochrany životního prostředí;

22.

dochází k závěru, že mají-li země, které otevřely své trhy, zrušily cla a odstranily obchodní překážky, v plné míře docenit výhody liberalizace obchodu, je nutné, aby se obchodní partneři mezi sebou dohodli na postupných přechodných obdobích co se týče přístupu na trhy v určitých citlivých odvětvích a investic do těchto odvětví, nebo aby jej ve výjimečných případech zcela vyloučili;

23.

naléhavě vyzývá Komisi v souladu s tržními zásadami EU a USA pro oblast informační a komunikační technologie (dohodnutými s USA na základě Smlouvy o ES), aby v celém rozsahu vyhodnotila a vyřešila diskriminační nebo nepřiměřené předpisy, závazky a další právní postupy, které jsou namířeny proti sítím a službám IKT, omezují svobodné předávání informací a přístup služeb na trh a prohlubují digitální propast;

24.

domnívá se, že prioritou by měly být překážky v oblasti obchodu a investic, jimž čelí evropské odvětví služeb včetně informačních a komunikačních technologií, telekomunikace, profesní a podnikatelské služby, finanční služby, stavebnictví, maloobchod a distribuce; tato necelní opatření, k nimž patří vnitrostátní předpisy, omezení vlastnictví a různá krizová opatření (včetně diskriminačních ustanovení pro zadávání veřejných zakázek), jsou velmi důležitá s ohledem na vyšší přidanou hodnotou obchodu se službami a na to, že EU je největším vývozcem služeb;

25.

zastává názor, že by v rámci WTO měl být zaveden mechanismus pro zprostředkování, který naváže na síť SOLVIT a umožní odstranit necelní překážky konstruktivním, efektivním, rychlým a nekonfrontačním způsobem v souladu s obdobnými návrhy již dříve předloženými EU a Indií;

26.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/8

—

s ohledem na Dohodu mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu (nařízení Rady (ES) č. 764/2006 ze dne 22. května 2006 (1)),

—

s ohledem na návrh Protokolu mezi Evropskou unií a Marockým královstvím, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu o partnerství v odvětví rybolovu (11225/2011),

—

s ohledem na postup souhlasu podle čl. 43 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhého pododstavce písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0201/2011),

—

s ohledem na stanoviska Výboru pro rozvoj a Rozpočtového výboru připojená k doporučení Výboru pro rybolov(A7-0394/2011),

—

s ohledem na vysvětlující prohlášení připojené k doporučení Výboru pro rybolov (A7-0394/2011), v němž jsou uvedeny nedostatky současného jednoročního protokolu;

—

s ohledem na článek 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že podle hodnocení ex-post obsaženého ve zprávě, kterou na základě zadání Komise vypracoval externí dodavatel, je stávající protokol jednoznačně neuspokojivý z hlediska poměru přínosů a nákladů, a to v důsledku nízkého využití dohodnutých rybolovných práv, nadměrného rybolovu a neschopnosti řešit ekologické a sociální problémy;

B.

vzhledem k tomu, že v jakémkoli dalším protokolu, který bude Komise sjednávat, musí být vyřešeny závažné nedostatky spojené s předcházejícím a stávajícím protokolem;

C.

vzhledem k tomu, že dohoda o partnerství v odvětví rybolovu by měla na základě úzké spolupráce v oblasti vědy a techniky usilovat o dosažení hospodářských i sociálních cílů za účelem zajištění udržitelného využívání rybolovných zdrojů;

1.

vyzývá Komisi, aby v jednáních o novém protokolu postoupila dále, aby v žádném případě nedošlo k situaci, kdy by protokol musel být uplatňován pouze provizorně, protože Evropský parlament neudělil svůj souhlas;

2.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že jakýkoli budoucí protokol bude ekonomicky, ekologicky a sociálně udržitelný a prospěšný pro všechny strany;

3.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že ve všech budoucích protokolech bude dodržena zásada, že plavidla EU mohou získat pouze povolení k odlovu přebytečných populací; zdůrazňuje zejména, že musí být prováděno přísné hodnocení všech populací;

4.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že v budoucím protokolu budou rybolovná práva upravena v závislosti na vědeckém posouzení, hodnocení populací a potřebách odvětví rybolovu; trvá dále na tom, že rozhodnutí o technických opatřeních a rybolovných právech musí být přijímána na základě vědeckých stanovisek a po konzultaci s rybáři;

5.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že veškeré budoucí protokoly budou přispívat k rozvoji marockého systému řízení rybolovu, včetně kontroly a dohledu, vědeckého výzkumu, rozvoje místního loďstva, vzdělávání atd.;

6.

vyzývá Komisi, aby zajistila účinnější využívání odvětvové podpory, a trvá na tom, že je nutno efektivněji sledovat, jak je tato podpora využívána; je toho názoru, že dohoda o partnerství v odvětví rybolovu musí obsahovat účinný systém dohledu, který zaručí, že finanční prostředky vyčleněné na rozvoj, zejména na zlepšení infrastruktury v odvětví rybolovu, budou řádně využívány;

7.

vyzývá Komisi, aby učinila veškeré kroky pro získání nezbytných údajů o provádění protokolu, čímž by zvýšila transparentnost legislativního postupu;

8.

vyzývá Komisi, aby doplnila do dohody o partnerství v odvětví rybolovu také ustanovení o dodržování lidských práv, které je obsaženo v usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (2).

9.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že budoucí protokol bude plně v souladu s mezinárodním právem a bude prospěšný pro všechny skupiny místního obyvatelstva, kterých se dotkne;

10.

vyzývá Komisi, aby podala Parlamentu podrobnou písemnou zprávu, v níž uvede, do jaké míry jsou v budoucím protokolu zohledněna přání Parlamentu;

11.

dále žádá Komisi, aby v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy respektovala interinstitucionální rámcovou dohodu a úlohu Evropského parlamentu;

12.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, členským státům a marocké vládě.

14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/9

—

s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii, a zejména na články 21, 42, 45 a 46, a na Smlouvu o fungování Evropské unie a protokol č. 10 k této smlouvě,

—

s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii (EBS) s názvem „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou Evropská rada přijala dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím uplatňování nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, která byla vypracována v rámci mandátu vysoké představitelky Unie a schválena Evropskou radou na zasedání ve dnech 11.–12. prosince 2008,

—

s ohledem na cíle stanovené Evropskou radou v prosinci 2008 s ohledem na posílení evropských vojenských schopností,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 1. prosince 2011, 23. května 2011, 31. ledna 2011 a 9. prosince 2010 týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky, sdružování a sdílení vojenských schopností, respektive SBOP a rozvoje vojenských schopností,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/411/SZBP ze dne 12. července 2011, kterým se vymezuje statut, sídlo a provozní řád Evropské obranné agentury a kterým se zrušuje společná akce 2004/551/SZBP (1),

—

s ohledem na zprávu vysoké představitelky o SBOP předloženou na zasedání Rady pro zahraniční věci, které se konalo dne 18. července 2011,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství (2),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 o rozvoji společné bezpečnostní a obranné politiky po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost (4), ze dne 23. listopadu 2010 o civilně-vojenské spolupráci a rozvoji civilně-vojenských kapacit (5) a ze dne 10. března 2010 o uplatňování evropské strategie v oblasti bezpečnosti a společné bezpečnostní a obranné politiky (6), jakož i na svá předchozí usnesení o evropské bezpečnostní a obranné politice,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7–0428/2011),

1.

je znepokojen kulminací trendu z posledních let, tj. prováděním škrtů v obranných rozpočtech většiny členských států EU v důsledku finanční, hospodářské a dluhové krize a možným negativním dopadem těchto opatření na jejich vojenské schopnosti – a tudíž na schopnost EU účinně přebírat odpovědnost za udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN –, pokud členské státy nevykompenzují tyto ztráty posílenou evropskou spoluprací a koordinací; zdůrazňuje v tomto ohledu, že obrana je veřejným statkem, které má vliv na bezpečnost všech evropských občanů, a že všechny členské státy by na ni měly přispívat v duchu spolupráce, společného závazku a efektivity nákladů;

2.

upozorňuje na to, že provádění nekoordinovaných rozpočtových škrtů v oblasti obrany by mohlo vést k úplné ztrátě určitých vojenských schopností v Evropě; vítá tudíž a podporuje vybízení členských států k výměně informací, pokud je to vhodné, a ke zvyšování transparentnosti, pokud jde o stávající a budoucí škrty v rozpočtech na obranu, a vyzývá k posouzení dopadů těchto rozpočtových škrtů na rozvoj schopností podporujících SBOP; připomíná, že zásah v Libyi jasně ukázal, že dokonce ani koalice evropských zemí není schopna provádět operace tohoto typu bez podpory USA;

3.

poukazuje na pokračující neúměrnou závislost na Spojených státech v otázkách obrany, vzhledem ke skutečnosti, že podíl USA na všech obranných výdajích Severoatlantické aliance stoupl na 75 %, a tudíž na nutnost, aby evropští spojenci zvýšily svůj podíl na nákladech na obranu; se znepokojením konstatuje, že stávající rozpočtové škrty jsou prohloubením modelu, kdy členské státy již přes deset let podceňují investice a výdaje v oblasti bezpečnosti a obrany;

4.

vzhledem ke stále složitějšímu a nepředvídatelnějšímu prostředí z hlediska bezpečnosti naléhavě vyzývá všechny členské státy EU, aby úžeji spolupracovaly a koordinovaly svá opatření v boji proti společným hrozbám vymezeným v evropské bezpečnostní strategii (EBS) a aby plně přijaly svůj díl odpovědnosti za mír a bezpečnost v Evropě, jejím sousedství a okolním světě; v této souvislosti sice uznává, že ne všechny hrozby jsou vojenské povahy a že EU má k dispozici řadu nástrojů pro předcházení krizím a jejich řešení, např. civilní kapacity a nástroje technické podpory, připomíná však členským státům jejich opakované závazky – včetně těch, jež jsou obsaženy ve Smlouvě a závěrech Evropské rady –, že zlepší své vojenské schopnosti a vyzývá je, aby zajistily splnění těchto závazků;

5.

znovu opakuje svůj názor, že posílení schopnosti evropské obrany zvýší i strategickou nezávislost EU a významnou měrou přispěje ke kolektivní bezpečnosti v rámci NATO a dalších partnerství; zdůrazňuje v této souvislosti potenciál ustanovení Lisabonské smlouvy a naléhá na členské státy, aby uplatňovaly stálou strukturovanou spolupráci, stanovily podmínky pro používání doložek o solidaritě a vzájemné obraně a aby plně využívaly Evropskou obrannou agenturu;

6.

zdůrazňuje, a to i s přihlédnutím k odlišné úrovni ambicí, že roční společné výdaje členských států na obranu se pohybují okolo 200 miliard EUR, což je pouze přibližně třetina rozpočtu na obranu USA, avšak stále se jedná o značnou částku ukazující náklady „neexistence Evropy“ v oblasti obrany;

7.

vyjadřuje politování nad tím, jakým způsobem je většina těchto prostředků vynakládána na základě nekoordinovaných vnitrostátních rozhodnutí ve věcech obranného plánování, což má za následek nejen trvalý nedostatek schopností, ale také nehospodárný nadbytek kapacit a duplicita, a rovněž roztříštěnost odvětví a trhů, jež vede k tomu, že EU nemá a ani výhledově nebude mít k dispozici 200 miliard EUR, které by bylo potřeba vynaložit;

8.

má za to, že hospodářskou a finanční krizi lze využít jako příležitost pro integraci obranných politik EU, neboť může dát podnět k vypracování a provedení ambiciózních reforem, které jsou časově náročné;

9.

s ohledem na výše uvedené vyzývá členské státy, aby přijaly skutečnost, že nejlepším východiskem je posílená spolupráce a že členské státy mohou rozvíjet schopnosti z nákladového hlediska účelně, zejména prostřednictvím (A) lepší koordinace obranného plánování, což zahrnuje harmonizaci v oblasti vojenských potřeb a opatření pro posílení interoperability, (B) sdružování a sdílení některých schopností a podpůrných struktur, (C) posílení spolupráce v oblasti výzkumu a technologického vývoje, (D) usnadnění průmyslové spolupráce a konsolidace a (E) optimalizace zadávání zakázek a odstranění překážek na trhu, aniž by přitom došlo k ohrožení suverenity členských států;

10.

zdůrazňuje, že EU má k dispozici nástroje a mechanismy, které k tomu mohou členským státům napomoci, jak je uvedeno níže, mj. prostřednictvím vymezení oblastí, kde by mohlo být poskytnuto více prostředků na evropské úrovni (F);

11.

uznává, že udržení přiměřené výrobní a technologické základny a zajištění bezpečnosti dodávek jsou základními otázkami vnitrostátní obrany, jež by neměly být vedeny pouze finančními cíli;

12.

má za to, že v reakci na finanční krizi by měla být důležitým cílem veškerého úsilí EU v oblasti obrany Evropská obranná agentura (EOA), která je schopna pokrýt širokou oblast revize a plánování politiky, avšak není toho schopna v současné podobě; vyzývá k modernizaci EOA, jelikož navýšení jejího rozpočtu, posílení personálu, rozšíření oblastí odpovědnosti a zvýšení celkových pravomocí by bylo v dlouhodobém horizontu hospodárné, neboť by umožnilo kvalitnější práci na optimalizaci odvětví obrany EU, přičemž hlavním úkolem by bylo zabránit nákladnému zdvojování činností a finančně neudržitelným obranným politikám;

13.

znovu opakuje svou výzvu členským státům, aby prováděly systematické přezkumy bezpečnosti a obrany, a to podle společných kritérií a harmonizovaného harmonogramu; navrhuje, aby přezkumy získaly stálý charakter a byly propojeny s rozpočtovými postupy – podle vzoru „evropského semestru“ – přezkumů v oblasti bezpečnosti a obrany;

14.

zdůrazňuje, že účelem koordinovaných přezkumů bude odstranit izolovanost při plánování vnitrostátní obrany a poskytnout platformu pro strukturovaný dialog, což členským státům umožní, aby zvážily širší kontext – evropskou perspektivu – předtím, než přijmou klíčová strategická rozhodnutí ohledně svých obranných schopností; zdůrazňuje, že tato iniciativa by měla u dotčených členských států doplňovat jejich koordinaci v rámci procesu obranného plánování NATO;

15.

opětovně vyzývá k vypracování bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně, v níž by byla rozvinuta a uplatněna evropská strategie v oblasti bezpečnosti, jež by přesněji formulovala cíle, zájmy a potřeby Unie v oblasti bezpečnosti a obrany ve vztahu k dostupným prostředkům a zdrojům, a v níž by zároveň byly zohledněny netradiční aspekty bezpečnosti; zdůrazňuje, že bílá kniha by měla být navržena a pravidelně aktualizována na základě vnitrostátních přezkumů, přičemž by členským státům současně sloužila jako referenční dokument, čímž by se propojilo vnitrostátní plánování obrany a společné posuzování bezpečnostních prognóz a hrozeb; zdůrazňuje, že bílá kniha tím, že vytvoří společnou představu o výzvách a řešeních, povede k nastolení důvěry a poskytne cílené strategické pokyny ohledně podoby sil EU;

16.

připomíná, že Lisabonská smlouva posílila úlohu Evropské obranné agentury (EOA) tím, že podpořila členské státy v jejich úsilí o zlepšení vojenských kapacit pro společnou bezpečnostní a obrannou politiku; navrhuje tudíž, aby členské státy agenturu požádaly, aby zvážila způsoby, jak zlepšit koordinaci plánování obrany v Evropě; dále připomíná, že povinností EOA vyplývající ze Smlouvy je hodnotit plnění závazků týkajících se vojenských schopností a podporovat harmonizaci operativních potřeb, a vyzývá k lepšímu provádění těchto úkolů; doporučuje, aby členské státy v první fázi „evropského semestru“ předložily svůj návrh vnitrostátních bezpečnostních a obranných přezkumů EOA ke konzultaci s cílem provést jejich posouzení zejména s ohledem na priority v oblasti vojenských schopností, jež byly stanoveny řídícím výborem EOA v plánu rozvoje schopností, a také plány ostatních členských států a procesu obranného plánování NATO; je přesvědčen, že EOA by měla ve velmi krátké době rovněž plnit důležitou úlohu při definování evropských schopností a politiky vyzbrojování;

17.

zastává názor, že členské státy by měly jako další krok absolvovat proces vzájemných konzultací s cílem harmonizovat své vojenské potřeby a prozkoumat všechny možnosti pro zvýšení efektivity nákladů s využitím celounijních, regionálních, dvoustranných a jiných opatření;

18.

naléhavě vyzývá členské státy, aby se v rámci takovéhoto postupu zabývaly stávajícími nadměrnými kapacitami, zejména pokud jde o vybavení a personál s nižším stupněm důležitosti při operacích;

19.

je pevně přesvědčen, že sdružování a sdílení vojenských schopností již přestalo být volbou a stalo se nutností; podporuje členské státy v jejich úsilí o určení nejslibnějších projektů v rámci procesu, jež byl zahájen na ministerské schůzi v září 2010 v Gentu a je v souladu s německo-švédskou iniciativou zahájenou v listopadu 2010, přičemž uznává, že sdružování a sdílení nemůže nahradit skutečný rozvoj schopností, avšak může jej zlepšit; bere na vědomí první soubor projektů zprostředkovaných EOA a přijatých Radou dne 1. prosince 2011 a vyzývá členské státy a EOA, aby předložily podrobné informace o pokroku dosaženém na cestě ke konkrétním výsledkům a aby nejpozději do jara roku 2012 nalezly další možnosti; naléhá na členské státy, zejména na tzv. Výmarský trojúhelník, ale i na formaci Výmar Plus, aby seskupování a sdílení projektů dotáhly do úspěšného konce tím, že se stanou politickou hybnou silou;

20.

zdůrazňuje, že členské státy mohou výrazně těžit ze sdružování a sdílení některých funkcí a zdrojů, a to zejména v oblastech, jako jsou strategická a taktická přeprava, logistická podpora, údržba, schopnosti v oblasti vesmíru, počítačová ochrana, zdravotnická podpora, vzdělávání a odborná příprava, a také v některých vysoce specializovaných oblastech, aniž by se tím vytvořila rozsáhlá vzájemná závislost, která by omezila jejich svrchované rozhodování; energicky podporuje iniciativy zabývající se nedostatky v oblastech, jako jsou přepravní helikoptéry, doplňování paliva za letu, monitorování moří, bezpilotní letouny, ochrana proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným zbraním, boj proti improvizovaným výbušným zařízením (IED), satelitní komunikace, velitelské a kontrolní systémy a senzory a platformy pro sledování a průzkum (ISR), včetně alternativ k satelitním systémům, jako jsou bezpilotní letouny třídy HALE, a nezbytné zelené technologie potřebné k dosažení vysoké operační nezávislosti a hospodárnosti;

21.

zdůrazňuje, že sdružování zdrojů musí jít ruku v ruce se zvýšenou specializací, kde se členské státy, jež se vzdají některých schopností, mohou spolehnout na to, že ostatní pro ně tyto schopnosti zajistí, a uznává, že si to vyžádá vážný politický závazek ze strany vnitrostátních vlád;

22.

vyzývá členské státy, aby tvůrčím způsobem využily různé rozpoznatelné modely sdružování a sdílení, jako je (1) sdružování prostřednictvím společného vlastnictví, (2) sdružování vnitrostátně vlastněných zdrojů, (3) sdružování zadávání zakázek nebo (4) sdílení úloh a úkolů, a ve vhodných případech také jejich kombinace, a vyzývá, aby došlo k rychlému pokroku, zejména ve výše uvedených oblastech;

23.

za prvé, v souvislosti se „společným vlastnictvím“, vyzývá členské státy k tomu, aby ověřily, zda existuje možnost společně pořídit určitá zařízení prostřednictvím konsorcia zúčastněných zemí nebo prostřednictvím samotné EU, k čemuž jej inspirují iniciativy, jako jsou „způsobilost v oblasti strategické letecké přepravy“ a AWACS realizované v rámci NATO nebo Galileo realizovaný v rámci EU, nebo aby prozkoumaly možnosti financování či spolufinancování zařízení získaného konsorciem členských států ze strany EU; vyzdvihuje potenciál společného vlastnictví pro nejdražší zařízení, např. v oblasti vesmírných schopností, UAV a letadel pro strategickou přepravu;

24.

za druhé, v souvislosti se „sdružováním vnitrostátně vlastněných zdrojů“ považuje za obzvláště užitečný příklad evropské velitelství letecké dopravy (EATC), iniciativu čtyř členských států, v rámci které je využívání stávajících schopností optimalizováno přenesením některých pravomocí na společnou strukturu, přičemž je plně zachováno vnitrostátní vlastnictví zdrojů; domnívá se, že tento model sdílených, ale oddělitelných schopností je dobře uzpůsoben také pro jiné oblasti operační podpory, jako jsou přepravní helikoptéry, námořní hlídkové letouny a zdroje v oblasti strategické námořní přepravy; je přesvědčen, že jakékoliv přenesení pravomocí na integrovanou strukturu musí být pružné a nemělo by vyžadovat, aby všichni účastníci přenášeli stejné oblasti pravomocí, aby se předešlo nebezpečí, že se spokojí s nejmenším společným jmenovatelem; považuje však za žádoucí, aby členské státy poskytly vnitrostátní schopnosti, které plně pokrývají rozsah povinností EATC;

25.

za třetí, v souvislosti se „sdružováním zadávání zakázek“, jako například v programu A400M, zdůrazňuje potenciální výhody společného obstarávání z hlediska úspor z rozsahu, budování životaschopné průmyslové základny, interoperability a následných možností sdružit a sdílet podporu během provozu, údržbu a odbornou přípravu; vyjadřuje politování nad skutečností, že tyto výhody jsou často ztraceny kvůli rozdílům v požadavcích a dohodám o podílu na práci, jako je tomu v případě programu Eurofighter; s cílem plně realizovat potenciální úspory zdůrazňuje, že je důležité udržet společnou konfiguraci společně nakupovaného vybavení po celou dobu jeho životnosti s cílem usnadnit společnou podporu během provozu; vyzývá členské státy, aby zvážily také sdílení externích služeb;

26.

za čtvrté se domnívá, v souvislosti se „sdílením úloh a úkolů“, že existují pozitivní příklady, například v iniciativách, jako jsou francouzsko-belgická spolupráce při výcviku pilotů stíhacích letounů, britsko-francouzská dohoda o sdílení letadlových lodí, francouzsko-německá iniciativa týkající se výcviku pilotů helikoptér nebo belgicko-nizozemská spolupráce v oblasti vojenského námořnictva, při nichž dochází ke sdílení řady vnitrostátních podpůrných struktur s partnerem; zdůrazňuje zejména příležitosti v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a cvičení, a to zejména v oblasti společných vojenských akademií, testovacích a hodnotících zařízení a zařízení pro výcvik pilotů; v případě některých specializovaných schopností považuje sdílení úloh a úkolů za jedinou schůdnou cestu, jak si může většina členských států zajistit přístup k některým neobvyklým schopnostem, jako jsou jednotky CBRN nebo „létající nemocnice“;

27.

připomíná, že podle Smlouvy plní EOA důležitou úlohu při navrhování mnohostranných projektů, koordinaci programů členských států a správě programů spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje; vyzdvihuje projekty uskutečňované EOA, které již fungují, jako je program pro vrtulníkový výcvik a mobilní forenzní laboratoře pro boj proti improvizovaným výbušným zařízením a jejich nasazení v Afghánistánu, a vyzývá k většímu pokroku v dalších iniciativách, jako je Evropská vzdušná přepravní flotila (EATF); naléhavě vyzývá členské státy, aby využily potenciál, který agentura nabízí v oblasti administrativní a právní podpory, a aby jí svěřily správu svých aktivit v oblasti spolupráce, a zdůrazňuje, že je potřeba vybavit EOA prostředky, aby se mohla vypořádat s nárůstem úkolů;

28.

považuje dvoustranné a regionální aktivity, jako jsou obranné dohody mezi Spojeným královstvím a Francií z roku 2010, program obranné spolupráce severských zemí a program obranné spolupráce pobaltských zemí, za důležité kroky k racionalizaci využívání zdrojů a odstranění krátkodobých nedostatků kapacit; připomíná návrhy na podobnou spolupráci v ostatních regionech, například mezi zeměmi Visegrádské skupiny; je však toho názoru, že přetrvávají závažné strukturální nedostatky, které je nutno řešit koordinovaným způsobem na úrovni EU, a že je proto v určitém okamžiku potřeba tato bilaterální nebo regionální opatření integrovat do širší evropské perspektivy a zajistit, aby přispívala k rozvoji SBOP a nikdy s ní nebyla v rozporu; v této souvislosti se domnívá, že by EOA měla být pověřena zajištěním celkové konzistentnosti úsilí v rámci SBOP a vybízí k dalším úvahám o tom, jak by mohla být ustanovení Smlouvy týkající se trvalé strukturované spolupráce použita k vytvoření souhrnného koordinačního rámce;

29.

domnívá se, že civilně-vojenské operační velitelství EU, jehož zřízení již bylo několikrát požadováno, by nejen zásadně zlepšilo schopnost EU podporovat mezinárodní mír a bezpečnost, ale v dlouhodobém horizontu by rovněž v souvislosti s myšlenkou sdružování a sdílení vytvořilo úspory ve vnitrostátních rozpočtech; zdůrazňuje nezbytnost politického vedení ze strany místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky, a proto vyzývá místopředsedkyni Komise a vysokou představitelku, aby pokračovala v této činnosti na základě „Výmarské iniciativy“ a prozkoumala co nejdříve právní možnosti zřízení samostatného útvaru operačního plánování a schopnosti vést vojenské operace, který by sestával ze dvou oddělených systémů velení (civilního a vojenského), v souladu s modelem, s nímž byla seznámena Rada v červenci 2011;

30.

vítá iniciativu „inteligentní obrana“ v rámci NATO a opětovně potvrzuje, že je důležité nepřetržitě a na všech úrovních provádět koordinaci a odstraňovat konflikty mezi EU a NATO s cílem zamezit zbytečnému zdvojování; zdůrazňuje, že prohlubování praktické spolupráce EU-NATO, zejména pokud jde o reakce na výzvy finanční krize, je nutností; vyzývá zejména EOA a Velitelství spojeneckých sil pro transformaci, aby úzce spolupracovaly s cílem zajistit, aby projekty obou organizací v oblasti sdružování a sdílení byly kompatibilní a aby byly vždy provedeny v rámci, ve kterém je jejich přidaná hodnota nejvyšší;

31.

poukazuje na potenciál sdružování prostředků na kybernetickou ochranu, a to vzhledem k integraci evropských kybernetických systémů a nutnosti řešit potřebu větší koordinace EU v této oblasti;

32.

připomíná význam výzkumu a inovací v oblasti bezpečnosti a obrany jako základu pro konkurenceschopnost a odolnost evropského obranného průmyslu a rovněž jeho význam pro dosažení cílů strategie Evropa 2020 v oblasti udržitelného růstu; poukazuje na to, že současné snahy v oblasti výzkumu a technologií budou rozhodující pro ovládnutí budoucího technologického pokroku; vyjadřuje politování nad tím, že pouze přibližně 1 % celkových výdajů zemí EU na obranu je využito na výzkum a technologie, zatímco více než 50 % je i nadále vynakládáno na zaměstnance, zejména nad tím, že ve většině států je tento podíl výrazně nižší než 1 %; naléhavě vyzývá členské státy, aby přednostně vyňaly svůj výzkum a technologie z výdajových škrtů;

33.

vyjadřuje politování nad skutečností, že potenciál úspor z rozsahu z projektů spolupráce zůstává ve velké míře nevyužit, přičemž kolem 85 % výdajů na výzkum a technologie je stále vynakládáno na vnitrostátní úrovni a velká část zbývající částky je vynakládána na dvoustranné, a nikoli mnohostranné úrovni, což má za následek fragmentaci mezi členskými státy; připomíná, že evropští ministři obrany se v listopadu 2007 dohodli na společných kritériích, na jejichž základě by byly výdaje na výzkum a technologie (R&T) v oblasti obrany zvýšeny na 2 % všech výdajů na obranu a tytéž výdaje v oblasti společné evropské obrany by pak byly zvýšeny na 20 %;

34.

zdůrazňuje, že EOA plní při koordinaci a plánování společných výzkumných činností v oblasti obrany zásadní úlohu; vyzdvihuje přínos výzkumné spolupráce, pokud jde o zlepšenou interoperabilitu a případnou větší homogenitu ve vybavení a schopnostech vnitrostátních ozbrojených sil, poněvadž výzkum je první fází každého zbrojního programu;

35.

připomíná stále rostoucí počet technologií využívajících aplikace dvojího užití a zdůrazňuje proto, že je důležité posílit součinnost a vzájemné doplňování mezi evropskými obrannými a civilními výzkumnými programy v oblasti bezpečnosti; vybízí EOA a Komisi, aby pokračovaly v koordinování svých činností v rámci evropské rámcové spolupráce s cílem dosáhnou maximální součinnosti s rámcovým programem pro výzkum a technický rozvoj a především s jeho „tématem bezpečnosti“, a to zejména v oblastech, jako je ochrana proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným zbraním, boj proti improvizovaným výbušným zařízením, bezpilotní vzdušné systémy, monitorování moří, správa a zpracování informací a kybernetická obrana;

36.

zdůrazňuje zejména, že je nezbytné, aby byl výzkum v bezpečnostní oblasti i v příštím programu „Horizont 2020“ zachován jako samostatná složka; zastává názor, že rozsah tématu „bezpečnost“ by měl být rozšířen, aby odrážel potřebu transferu inovací a technologií mezi civilním a obranným průmyslem, ale trvá na tom, že by si toto téma mělo uchovat své civilní zaměření a zároveň by mělo zohledňovat relevantní požadavky v programech a projektech souvisejících s obranou;

37.

poukazuje na to, že stejně jako civilní výzkum nachází nezřídka uplatnění v obraně, tak i vedlejší produkty obranného výzkumu často představují přínos pro celou společnost; připomíná zejména příklady internetu a GPS; je toho názoru, že v dlouhodobějším časovém horizontu by se mohlo v příštím rámcovém programu počítat s konkrétnějším zaměřením na obranný výzkum s cílem povzbudit společný evropský výzkum a pomoci sdružit rozptýlené vnitrostátní finanční prostředky;

38.

zdůrazňuje však, že z civilních výzkumných programů nesmí být převedeny žádné prostředky a že výzkumná činnost v oblasti obrany financovaná EU by se měla především zaměřit na rozvoj kapacit krizového řízení EU a soustředit se na výzkum aplikací, jež mají dvojí využití;

39.

připomíná, že podle právního základu 7. rámcového programu (RP7) by měla výzkumná činnost podporovaná tímto programem respektovat základní etické zásady, včetně zásad, které jsou zakotveny v Listině základních práv Evropské unie; vyzývá Komisi ke zlepšení způsobu, jakým prosazuje dodržování etických zásad při vyhodnocování kritérií způsobilosti k účasti na výzkumných programech 7. rámcového programu zaměřených na oblast bezpečnosti; rovněž Komisi vyzývá, aby v rámci každého projektu financovaného 7. rámcovým programem a příštími výzkumnými programy vždy prováděla posouzení etického a sociálního dopadu;

40.

poukazuje na ustanovení článku 185 SFEU, která EU umožňují přispívat na stávající výzkumné a vývojové programy realizované skupinou členských států; je přesvědčen, že by mohla být prozkoumána možnost využití tohoto článku k urychlení vývoje schopností potřebných pro mise a operace EBOP;

41.

připomíná rovněž, že by se mělo usilovat o dosažení stejně důležité součinnosti s evropskými kosmickými programy, a vybízí k další koordinaci mezi EOA, Komisí a Evropskou kosmickou agenturou v rámci evropské rámcové spolupráce, zejména pokud jde o pozorování Země z vesmíru a poznatky o situaci ve vesmíru; vyzývá k úzké koordinaci mezi programy pro pozorování Země MUSIS, GMES a EDRS a k harmonizaci norem pro civilní a vojenské infrastruktury týkající se údajů o vesmíru; požaduje, aby byl projekt GMES i nadále financován z rozpočtu EU také v průběhu příštího víceletého finančního rámce (2014–2020);

42.

připomíná, že je třeba dosáhnout pokroku při konsolidaci evropské technologické a průmyslové základny obrany, neboť tváří v tvář stále sofistikovanějším technologiím, rostoucí mezinárodní konkurenci a snižování rozpočtů na obranu nemůže být obranný průmysl v žádném členském státě EU udržitelný na přísně vnitrostátním základě; vyjadřuje politování nad skutečností, že ačkoliv bylo v evropském kosmickém průmyslu dosaženo jisté úrovně soustředění, odvětví námořního a pozemního vybavení jsou stále v naprosté většině roztříštěny na vnitrostátní bázi; varuje členské státy před rizikem, že omezení investic do obrany vystaví evropský obranný průmysl a technologické inovace nebezpečí, že jeho kontrolu převezmou třetí mocnosti s odlišnými strategickými zájmy;

43.

domnívá se, že harmonizace vojenských požadavků by měla prostřednictvím postupu koordinovaných bezpečnostních a obranných přezkumů popsaných v oddíle (A) vést k harmonizaci nákupu vybavení mezi členskými státy EU, což je prvním předpokladem pro vytvoření takových podmínek na straně poptávky, které by umožnily úspěšnou nadnárodní restrukturalizaci obranného průmyslu v Evropě;

44.

i když uznává, že jedním z pravděpodobných důsledků restrukturalizace bude opuštění některých neživotaschopných vnitrostátních průmyslových kapacit, zdůrazňuje, že cílem veškerých střednědobých a dlouhodobých plánů restrukturalizace by měl být alespoň dopad na zaměstnanost; doporučuje tudíž rozsáhlejší změny orientace a synergie, založené na větší specializaci, interoperabilitě a doplňkovosti; vyzývá k lepšímu využívání finančních prostředků EU, jako je Evropský sociální fond a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci s cílem podpořit předvídání změn a přizpůsobování se těmto změnám;

45.

zdůrazňuje, že podpora evropské technologické a průmyslové základny v oblasti obrany může vést k vytváření udržitelných pracovních příležitostí v obranném průmyslu EU pro evropské občany;

46.

zdůrazňuje rovněž, že je důležité v souvislosti s restrukturalizací odvětví zajistit, aby nebylo ohroženo zabezpečení dodávek; vyzývá členské státy a Komisi, aby urychleně vyvinuly komplexní a ambiciózní režim pro zabezpečení dodávek založený na systému vzájemných záruk a platný v celé EU; naléhavě vyzývá členské státy, aby jako první krok k dosažení tohoto cíle plně využily potenciál směrnice o transferu a urychlily práce na realizaci rámcové dohody o zabezpečení dodávek v případě naléhavých operačních potřeb z roku 2006;

47.

vybízí EOA aby dále rozvinula společný evropský postoj ke klíčovým průmyslovým kapacitám, které musí být v Evropě zachovány nebo rozvíjeny; vybízí tuto agenturu, aby v rámci uvedeného úsilí analyzovala dopad neevropských technologií a zdrojů dodávek na strategickou nezávislost Evropy a vydala konkrétní doporučení pro členské státy v souladu s činností Evropské komise, která má rovněž určité programy zaměřené na snížení závislosti Evropy na dodávkách a na snížení energetické závislosti;

48.

je přesvědčen, že programy spolupráce v oblasti vyzbrojování, jako jsou programy zahájené EOA a spravované Organizací pro vzájemnou spolupráci v oblasti vyzbrojování (OCCAR), představují životaschopný nástroj pro snížení nákladů na rozvoj, podporu konsolidace odvětví, normalizace a interoperability a pro posílení celosvětové konkurenceschopnosti; vyzdvihuje úlohu, kterou EOA plní při usnadňování přenosu potřebných vojenských schopností do programů spolupráce a určování příležitostí pro zahájení spolupráce v ranných fázích projektů; vyzývá EOA, aby pokračovala v práci na databázi pro spolupráci sloužící ke sdružování vnitrostátních programů vhodných jako příležitost ke pro spolupráci a vybízí členské státy, aby pro tuto databázi dodaly údaje; vyzývá EOA, aby předložila průvodce osvědčenými postupy při spolupráci v oblasti vyzbrojování, jak uvádí ve své evropské strategii spolupráce v oblasti vyzbrojování;

49.

naléhavě vyzývá členské státy, aby se ve společných programech vyzbrojování vyhýbaly zkostnatělým dohodám o rozdělení práce, přičemž upozorňuje na negativní účinky zásady „juste retour“, pokud jde o neefektivní rozdělení práce vedoucí k pomalejšímu provádění a vyšším nákladům; vyzývá k tomu, aby byla zásada „juste retour“ nahrazena mnohem pružnější koncepcí „celkové rovnováhy“, která umožňuje účinnou a celoevropskou hospodářskou soutěž při výběru dodavatelů, bude-li dosaženo minimální vyváženosti, s cílem zajistit, aby malé a střední podniky mohly soutěžit za stejných podmínek s velkými podniky; oceňuje skutečnost, že EOA využívá „celkovou rovnováhu“ ve svém společném programu pro ochranu sil, a vyzývá agenturu, aby tuto koncepci zavedla do všech svých aktivit, přičemž konečným cílem je dosažení vyrovnaných podmínek pro všechny v rámci evropského trhu s obranným vybavením a zohlednění zájmů malých a středních podniků;

50.

vyzývá členské státy, aby při provádění společných programů připravených EOA využily zkušenosti vedení organizace OCCAR, a vyzývá EOA a OCCAR, aby uzavřely administrativní dohodu o své spolupráci; připomíná, že do organizace OCCAR může o své vůli vstoupit kterýkoliv členský stát, který splní kritéria členství;

51.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vzájemně spolupracovaly za účelem zajištění kybernetické bezpečnosti jako nedílné součásti odvětví obrany;

52.

zdůrazňuje, že dosud neexistuje právní definice evropské technologické a průmyslové základny obrany (EDTIB), a vyzývá Komisi a EOA, aby provedly analýzu možných kritérií takové definice a jejich dopadu; zdůrazňuje v této souvislosti, že jedním z důležitých kritérií by mohla být technologická přidaná hodnota vzniklá umístěním projekčních kanceláří na území členských států EU; vybízí členské státy, aby zvážily vytyčení hlavního cíle obranného průmyslu s cílem poskytnout jasnou představu o rozvoji EDTIB v dlouhodobém časovém horizontu;

53.

bere na vědomí význam transatlantické průmyslové spolupráce pro konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu, neboť tato spolupráce může usnadnit přístup k novým technologiím, podporovat vývoj pokročilých produktů a poskytnout motivaci ke snížení nákladů a zkrácení výrobního cyklu; poukazuje také na potenciál spolupráce s dalšími externími partnery;

54.

připomíná, že pro zvýšení konkurenceschopnosti evropského obranného průmyslu a pro zajištění přiměřené ochrany zájmů daňových poplatníků musí členské státy neodkladně zvýšit transparentnost a otevřenost svých obranných trhů; bere v úvahu, že směrnice 2009/81/ES o veřejných zakázkách v oblasti obrany a bezpečnosti upevňuje jednotný trh tím, že omezuje rozdílnost pravidel pro zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany a otevírá vnitrostátní trhy větší hospodářské soutěži, a připomíná, že lhůta pro provedení této směrnice v členských zemích vypršela dne 21. srpna 2011; vyzývá Komisi, aby předložila v řádném termínu zprávu o prováděcích opatřeních přijatých členskými státy a aby učinila veškeré nezbytné kroky k zajištění včasného, konzistentního a správného provedení uvedené směrnice;

55.

zdůrazňuje, že směrnice je upravena pro specifické potřeby smluv o zakázkách v oblasti obrany a bezpečnosti a že v souvislosti s tím je možné jakékoliv vynětí smluv z právních předpisů EU na základě článku 346 SFEU považovat za zákonné pouze ve výjimečných a patřičně odůvodněných případech s cílem chránit základní zájmy v oblasti národní bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby zajistila, že směrnice i odchylka podle článku 346 SFEU jsou uplatňovány správně; zdůrazňuje, že k tomuto účelu by bylo možno použít hodnocení vycházející ze zpráv Komise o osvědčených postupech a o případech nesprávného uplatňování nových pravidel;

56.

zdůrazňuje, že v souladu s pokračujícím úsilím zaměřeným na modernizaci a zjednodušení celkového evropského rámce pro zadávání veřejných zakázek by se cíle zjednodušování administrativy a snižování zátěže měly odrazit na praktickém uplatňování této směrnice, v zájmu usnadnění přeshraničního zadávání veřejných zakázek; je také třeba přezkoumat nekompatibilní nebo nepřiměřené technické požadavky, které představují překážky fungování vnitřního trhu; dále připomíná, že potenciální subdodavatelé by neměli být diskriminováni z důvodu své státní příslušnosti;

57.

připomíná, že režim zavedený kodexem chování pro pořizování vojenských materiálů a Kodexem osvědčených postupů v dodavatelském řetězci EOA se vztahuje pouze na smlouvy, jichž se týká výjimka podle článku 346 SFEU; vyzývá EOA a Komisi, aby opětovně posoudily smysluplnost tohoto režimu v návaznosti na vstup směrnice o veřejných zakázkách v oblasti obrany v platnost;

58.

naléhavě vyzývá členské státy, aby z boje proti korupci v rámci veřejných zakázek v oblasti obrany učinily nejvyšší prioritu, a to odpovídajícím prováděním této směrnice, a vyjadřuje politování nad zničujícími dopady korupce, zejména pokud jde o přemrštěné náklady, pořizování zbytečného, nepřiměřeného nebo nevhodného vybavení, překážky bránící společným nákupům a programům spolupráce, nad zdržením otevření trhu a nad velkou zátěží pro vnitrostátní rozpočty, kterou tato korupce způsobuje; důrazně doporučuje, aby byla vedle všeobecného prosazení transparentního a konkurenčního zadávání veřejných zakázek rovněž dodržována doporučení sbírky osvědčených postupů NATO/DCAF nazvané „Utváření morální zásadovosti a snižování korupce v oblasti obrany“; vyzdvihuje pozitivní příklady, jako je koncepce „dohod o zásadovosti v oblasti obrany“ mezi vládou a účastníky výběrových řízení za účasti nezávislých pozorovatelů, nebo systematický parlamentní dohled ve všech fázích zadávání zakázek překračujících určitou hodnotu, jak je tomu v několika členských státech;

59.

zdůrazňuje, že kompenzační požadavky mohou být v zásadě odůvodněny pouze tehdy, když jsou nezbytné pro ochranu základních bezpečnostních zájmů v souladu s článkem 346 SFEU, že by měly být v souladu se zásadami transparentnosti a že zejména nesmí představovat riziko korupce ani narušovat fungování evropského trhu s obranným vybavením;

60.

vyzývá členské státy, EOA a Komisi, aby spolupracovaly na postupném odbourávání požadavků na kompenzace a podporovaly přitom integraci průmyslu menších členských států do evropské technologické a průmyslové základny v oblasti obrany na jiném základě, než jsou kompenzace;

61.

vyzývá Komisi a EOA, aby se zabývaly způsoby, jak řešit také jiné praktiky narušující trh, jako je státní podpora a podpora vývozu, a aby přitom vycházely z iniciativy EOA týkající se rovných podmínek pro všechny;

62.

domnívá se, že ve stávajícím rozpočtovém rámci lze na zásadu evropské preference při zadávání veřejných zakázek na obranné vybavení pohlížet jako na formu evropské solidarity; vyzývá Komisi a EOA, aby předložily analýzu nákladů a přínosů, pokud jde o postup evropské preference u některých typů obranného vybavení, kde je důležité si zachovat strategickou nezávislost a kde neexistuje žádná reciprocita přístupu na trhy třetích zemí; zdůrazňuje význam zajištění lepšího přístupu na trhy třetích zemí pro evropské produkty obranného průmyslu;

63.

připomíná, že administrativní zátěž spojená s licenčními závazky v obchodu s obrannými výrobky uvnitř EU brání konsolidaci odvětví a je jednou z největších překážek nadnárodních programů spolupráce v oblasti vyzbrojování; připomíná, že lhůta pro provedení směrnice 2009/43/ES o transferech produktů pro obranné účely uvnitř Společenství uplynula dne 30. června 2011 a že členské státy mají povinnost uplatňovat nová pravidla od 30. června 2012; vyzývá Komisi, aby včas předložila zprávu o prováděcích opatřeních přijatých členskými státy a aby podnikla veškeré nezbytné kroky k zajištění správného provádění;

64.

naléhavě vyzývá členské státy, aby co nejlépe využily nových všeobecných licencí pro dodávky ozbrojeným silám ostatních členských států, které jsou důležitým nástrojem pro zlepšení zabezpečení dodávek v celé EU;

65.

zdůrazňuje, že úspěch směrnice, zejména pokud jde o licence pro převody mezi společnostmi, záleží do velké míry na důvěře, kterou členské státy vzájemně chovají ke svým vývozním kontrolám; naléhavě vyzývá členské státy, aby přísně dodržovaly povinnosti stanovené ve společném postoji Rady 2008/944/SZBP, který vymezuje společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vybavení, a aby zaručily, že všechny žádosti o licence budou přísně posuzovány z hlediska všech osmi požadovaných kritérií; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby v souvislosti s přezkumem společného postoje vyhodnotila, zda členské státy dodržují kritéria jak z hlediska obchodu, tak zahraniční politiky, a to včetně dodržování lidských práv a demokratických zásad v dovážejících zemích;

66.

připomíná, že pro vytvoření jednotného evropského obranného trhu je zásadně důležitá normalizace, stejně jako pro zajištění interoperability a usnadnění spolupráce v rámci programů vyzbrojování, sdružování a sdílení projektů a podobných operací; vybízí EOA, Komisi a evropské normalizační organizace (CEN, CENELEC, ETSI), aby ve spolupráci s odvětvím obrany, a zejména s normalizační agenturou NATO, urychlily práci na snižování rozdílů v normách v odvětví obrany a bezpečnosti a mezi civilním a vojenským vybavením; podporuje používání a další rozvoj systému informací o evropských normách v oblasti obrany a evropského manuálu pro veřejné zakázky v oblasti obrany;

67.

vyzývá členské státy a Komisi, aby zavedly celoevropskou certifikaci bezpečnostních a obranných produktů s cílem ukončit neudržitelnou situaci, kdy se v každém členském státě vyžaduje samostatné testování; poukazuje na to, že tento časově náročný a obtížný postup značně zvyšuje náklady výrobců, čímž poškozuje jejich konkurenceschopnost v takové míře, že je to zejména pro menší společnosti neúnosné; podporuje činnost EOA v oblasti vojenské letové způsobilosti a vybízí členské státy, aby urychlily zřizování evropské organizace pro společnou vojenskou letovou způsobilost, která bude vojenským protějškem Evropské agentury pro bezpečnost letectví;

68.

zdůrazňuje, že výše uvedená normalizace a konsolidace by měly být součástí procesu vedeného EU – a nikoli průmyslem – ve prospěch evropských zájmů a skutečných potřeb společnosti a že účast ve společných programech a synergiích EU by měla být – v zásadě – otevřená pro všechny členské státy;

69.

je přesvědčen o tom, že zejména v rámci schvalování nového víceletého finančního rámce je třeba se zabývat možnostmi finančního příspěvku z rozpočtu EU, který by členským státům pomohl plnit cíle Společné bezpečnostní a obranné politiky účinnějším způsobem;

70.

jak je uvedeno oddíle C výše, požaduje posílení a rozšíření výzkumu v oblasti bezpečnosti v rámci rámcového výzkumného programu, uplatnění článku 185 SFEU za účelem spolufinancování stávajících výzkumných a rozvojových programů a také přípravu nového zaměření výzkumu v oblasti obrany s civilně-vojenským využitím s cílem stimulovat sdílený výzkum v oblasti výzkumu;

71.

je toho názoru, že prostředky EU by měly být využity ve prospěch spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a podpořit vytvoření sítí mezi obranným průmyslem, výzkumnými ústavy a vojenskými akademiemi; žádá, aby byla učiněna nezbytná opatření, která umožní poskytování stipendií studentům vojenských škol, kteří se účastní programu „vojenský Erasmus“, z rozpočtu EU, aby jim byly nabídnuty stejné možnosti jako studentům z civilních vysokých škol, a aby tak byl usnadněn rozvoj společné bezpečnosti a přístupu k ní;

72.

doporučuje financování činností Evropské bezpečnostní a obranné školy se zaměřením na přípravu civilních a vojenských odborníků v oblasti krizového řízení a SBOP a podporu společné bezpečnostní kultury v EU z prostředků Nástroje stability;

73.

podporuje další rozvoj úlohy školy jako fóra pro spolupráci mezi vnitrostátními vojenskými akademiemi a civilními vzdělávacími institucemi zaměřujícími se na oblast bezpečnosti s cílem nalézt a rozvíjet mezi nimi, mimo jiné, sdílené a společné projekty, jejichž účelem je úspora finančních prostředků; vyzývá členské státy, aby proměnily školu ve skutečnou vysokoškolskou instituci, a s ohledem na její silné civilně-vojenské zaměření navrhuje, aby byla financována z prostředků EU v rámci příštího víceletého finančního rámce;

74.

vyzývá všechny zúčastněné strany, aby posoudily, zda by zdroje EU, včetně modelu Galileo, jak je stanoveno v oddíle B, mohly představovat použitelnou a nákladově efektivní alternativu, zejména v oblastech, jako jsou strategická a taktická přeprava a dohled;

75.

naléhavě žádá členské státy, aby přednostně navýšily rozpočet Evropské obranné agentury a uznaly přínos agentury, která kompenzuje pomocí spolupráce škrty učiněné na vnitrostátních úrovních; lituje skutečnosti, že rozhodnutí Rady týkající se Evropské obranné agentury nepodpořilo agenturu v rámci víceletého rozpočtového rámce srovnatelného se souhrnným rozpočtem EU;

76.

zdůrazňuje, že Satelitní středisko EU pracující se skromným rozpočtem prokázalo svou efektivitu a přidanou hodnotu různými bezpečnostními a obrannými operacemi; připomíná rostoucí poptávku po satelitním snímkování, a to i na pozadí nedávných událostí v severní Africe; vyzývá členské státy, aby středisku poskytly významnější rozpočtové prostředky, a zejména vzhledem k jeho civilně-vojenskému využití se domnívá, že by mělo být financováno z rozpočtu EU;

77.

vítá úsilí polského předsednictví Rady v rámci přezkumu mechanismu ATHENA; vybízí členské státy, aby zvýšily úsilí o nalezení dohody o společném financování; vyzývá členské státy, aby zvážily v rámci přezkumu mechanismu ATHENA možnost rozšířit tento mechanismus s cílem poskytnout společné finanční prostředky také na opatření nebo nákupy, které podporují cíl větší efektivity nákladů v oblasti evropské obrany a nemohou být financovány z rozpočtu EU, zejména na společné financování poskytnutého vybavení;

78.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni, vysoké představitelce, Radě, Komisi, parlamentům členských států EU, parlamentnímu shromáždění NATO a generálnímu tajemníkovi NATO.

14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/21

—

s ohledem na své předchozí usnesení a usnesení o Rusku, zejména na usnesení ze dne 9. června 2011 (1) o summitu EU-Rusko ve dnech 9.-10. června 2011 a na usnesení ze dne 17. června 2010 (2) o summitu EU-Rusko,

—

s ohledem na své předchozí usnesení a usnesení o vztazích mezi EU a Ruskem, včetně usnesení ze dne 7. července 2011 (3) o přípravě voleb do ruské Státní dumy v prosinci 2011, ke svém usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o lidských právech ve světě za rok 2009 a politice Evropské unie v této oblasti (4),

—

s ohledem na dohodu o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskou federací (5), na jednání zahájená v roce 2008 o nové dohodě mezi EU a Ruskem a na „partnerství pro modernizaci“ zahájené v roce 2010,

—

s ohledem na společné cíle EU a Ruska, stanovené ve společném prohlášení vydaném po 11. summitu EU-Rusko, jenž se konal dne 31. května 2003 v Petrohradě, které se týkají vytvoření společného hospodářského prostoru, společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva, společného prostoru spolupráce v oblasti vnější bezpečnosti a společného prostoru pro výzkum a vzdělávání, včetně kulturních aspektů (tzv. čtyři společné prostory spolupráce),

—

s ohledem na společné závěrečné prohlášení a doporučení schůze Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Rusko konané ve dnech 19.–20. září 2011 ve Varšavě,

—

s ohledem na společné prohlášení ze schůze Stálé rady partnerství v oblasti svobody, bezpečnosti a práva mezi Ruskem a EU konané dne 11. října 2011 ve Varšavě,

—

s ohledem na připomínky místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Catherine Ashtonové na 8. schůzi Stálé rady partnerství EU-Rusko dne 17. listopadu 2011 v Moskvě,

—

s ohledem na nejnovější dialog o lidských právech EU-Rusko ze dne 29. listopadu 2011,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Catherine Ashtonové o volbách do Dumy v Ruské federaci z 6. a 7. prosince 2011,

—

s ohledem na předběžné závěry ze dne 5. prosince předložené OBSE, Úřadem pro demokratické instituce a lidská práva (OBSE/ODIHR), Parlamentním shromážděním OBSE (OBSE PA) a Parlamentním shromážděním rady Evropy (PACE) v návaznosti na mezinárodní pozorování voleb do Státní dumy, které se konaly dne 4. prosince,

—

s ohledem na pořad jednání summitu EU-Rusko konaného dne 15. prosince 2011 v Bruselu,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že EU a Rusko jsou na sobě vzájemně závislé, a to hospodářsky i politicky; vzhledem k tomu, že posílená spolupráce a dobré sousedské vztahy mezi EU a Ruskem mají zásadní význam pro stabilitu, bezpečnost a prosperitu Evropy i zbytku světa; vzhledem k tomu, že Evropská unie je rozhodnuta i nadále prohlubovat a rozvíjet vztahy s Ruskem, a to na základě hluboké oddanosti demokratickým zásadám; vzhledem k tomu, že uzavření dohody o strategickém partnerství mezi EU a Ruskou federací je nanejvýš důležité pro vytvoření skutečně strategického partnerství;

B.

vzhledem k tomu, že zajištění dodávek energie představuje pro EU jednou z největších výzev a jednu z hlavních oblastí spolupráce s Ruskem; vzhledem k tomu, že pro EU je nanejvýš důležité, aby postupovala jednotně a projevovala silnou vnitřní solidaritu,

C.

vzhledem k tomu, že Rusko sdílí jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN spolu s ostatními členy odpovědnost za zachování celosvětové stability; vzhledem k tomu, že výzvy na mezinárodní úrovni - zejména ve společném sousedství (jižní Kavkaz a Moldavská republika), v severní Africe, Sýrii, na Blízkém východě a v Íránu, terorismus, energetická bezpečnost, změna klimatu a finanční krize - mohou být vyřešeny pouze na základě koordinovaného přístupu za účasti Ruska;

D.

vzhledem k tomu, že Ruská federace je právoplatným členem Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, z čehož pro ni vyplývá závazek, že se bude řídit zásadami demokracie a dodržovat základní práva; vzhledem k tomu, že přetrvávají znepokojení týkající se lidských práv, právního státu, nezávislosti soudnictví a represivních opatření přijatých proti novinářům a opozici;

E.

vzhledem k tomu, že v roce 2011 uplynulo 20 let od rozpadu SSSR, což byl jeden z hlavním milníků v evropských dějinách; vzhledem k tomu, že by se měl uznat příspěvek k těmto událostem ze strany těch, kdo aktivně čelili totalitnímu režimu a přispěli k osvobození od totality;

F.

vzhledem k tomu, že dne 12. dubna 2011 Evropský soud pro lidská práva vyjádřil svou kritiku zdlouhavého postupu při registraci politických stran v Rusku, což není v souladu s volebními standardy stanovenými Radou Evropy a OBSE; vzhledem k tomu, že přetrvává značné znepokojení ohledně těžkostí, jimž čelí politické strany při účasti ve volbách, což účinně omezuje politickou soutěž a pluralismus v Rusku a ohrožuje legitimitu voleb;

G.

vzhledem k tomu, že v den voleb byly hlášeny mnohé nesrovnalosti včetně několikanásobného hlasování, bránění stranickým pozorovatelům v činnosti a ucpávání volebních uren; vzhledem k tomu, že policie zadržela stovky aktivistů opozice, kteří se snažili v Moskvě, Petrohradu a jiných ruských městech dne 4. prosince 2011 a v následujících dnech organizovat shromáždění na protest proti průběhu voleb;

H.

vzhledem k tomu, že dne 10. prosince 2011 na Bahenním náměstí v Moskvě protestovalo nejméně 50 000 osob, přičemž požadovaly zrušení výsledků voleb, které proběhly 4. prosince 2011, uspořádání nových voleb, rezignaci předsedy volební komise, vyšetření údajné manipulace s volebními lístky a okamžité propuštění zatčených protestujících; vzhledem k tomu, že obdobné demonstrace se konaly i v jiných ruských městech;

I.

vzhledem k tomu, že je tomu již rok, co Evropský parlament vyzval Radu, „aby v případě, že příslušné ruské orgány nevykročí pozitivním směrem a nezačnou spolupracovat a vyšetřovat případ Sergeje Magnického, trvala na tom, aby ruské orgány postavily odpovědné osoby před soud, a zvážila uvalení zákazu vstupu do EU pro ruské úředníky zapojené do tohoto případu“, a rovněž vyzval „úřady EU činné v trestním řízení, aby spolupracovaly s cílem obstavit bankovní účty a další majetek těchto ruských úředníků ve všech členských státech EU“ (6);

1.

znovu vyjadřuje své přesvědčení, že Rusko zůstává jedním z nejvýznamnějších partnerů Evropské unie při budování strategické spolupráce a sdílí s ní nejen hospodářské a obchodní zájmy, ale i cíl úzce spolupracovat na celosvětové úrovni;

2.

vyzývá EU a Rusko, aby využily příležitost, kterou představuje nadcházející summit, a urychlily jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci; opakuje svou podporu komplexní a právní závazné dohodě, která bude pokrývat veškeré politické, hospodářské a sociální otázky a zahrnovat veškeré oblasti související s demokracií, právním státem a dodržováním lidských práv; opětovně připomíná svůj názor, že demokracie a lidská práva musí tvořit nedílnou součást této dohody, zejména pokud jde o definici a začlenění účinné a fungující doložky o lidských právech;

3.

vyzývá k většímu úsilí o dosažení pokroku, pokud jde o partnerství pro modernizaci EU–Rusko; zdůrazňuje, že je přesvědčen, že partnerství pro modernizaci podpoří reformu a dá nový impuls vztahům mezi EU a Ruskem, bude rozvíjet vzájemně přínosnou spolupráci v oblasti obchodu, hospodářství a zajištění energetické bezpečnosti a zároveň přispěje k celosvětové hospodářské obnově; domnívá se, že partnerství pro modernizaci musí doprovázet ambiciózní proces vnitrostátních reforem, včetně konsolidace demokratických institucí a spolehlivého právního systému; v této souvislosti vyzývá EU a ruskou vládu, aby definovaly opatření, která by měla být přijata, aby se těchto cílů dosáhlo;

4.

vítá uzavření jednání o přistoupení Ruska ke Světové obchodní organizaci (WTO), což přispěje k vytvoření skutečně rovných podmínek pro podnikatele na obou stranách a usnadní obchod v rámci celosvětového hospodářství a umožní jeho liberalizaci; zdůrazňuje, že přistoupením vzniká Rusku právní závazek dodržovat veškerá pravidla WTO, včetně zrušení ochranářských opatření; vyjadřuje v této souvislosti své obavy ohledně celní unie mezi Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem, která přinesla vyšší společné celní sazby; vyjadřuje své přesvědčení, že ruské členství ve WTO se rovněž stane významným základem prohloubení dvoustranné hospodářské integrace, a to i prostřednictvím uzavření probíhajících jednání o nové dohodě;

5.

zdůrazňuje význam posílení energetického partnerství s Ruskem; opětovně připomíná, že dodávky přírodních zdrojů nelze využít jako politický nástroj; zdůrazňuje, že spolupráce v energetické oblasti je pro obě strany velmi důležitá, neboť představuje příležitost pro další spolupráci v obchodní a hospodářské oblasti v rámci otevřeného a transparentního trhu, přičemž je plně zohledňována potřeba EU diversifikovat přepravní cesty a poskytovatele energie; zdůrazňuje, že základem takové spolupráce by se vedle rovného přístupu k trhům, infrastruktuře a investicím měla stát zásada vzájemné provázanosti a transparentnosti a právně závazný energetický rámec, který zaručí spolehlivé dodávky energie a jejich bezpečnost, přičemž se musí vycházet z rovnocenných standardů pro všechny členské státy EU;

6.

vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily, že do nové dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem budou začleněny zásady Energetické charty a její Tranzitní protokol; vítá aktualizovanou verzi mechanismu včasného varování, která byla podepsána v únoru 2011 s cílem dále zlepšit koordinaci pro případ mimořádných událostí v oblasti dodávek nebo poptávky;

7.

zdůrazňuje, že EU by měla rozšířit svou spolupráci s Ruskem v oblasti energetiky na oblasti, jako je energetická účinnost a výzkum v oblasti technologií obnovitelných zdrojů energie; připomíná, že mezivládní a obchodní dohody v oblasti energie mezi Ruskem a subjekty z EU musí odpovídat právním závazkům obou stran;

8.

naléhavě vyzývá Ruskou federaci, aby zvýšila svou účast při řešení problematiky změny klimatu, a to snížením tuzemských emisí skleníkových plynů a účasti na mezinárodních jednáních, jejichž cílem je vytvoření komplexního rámce politiky v oblasti změny klimatu po roce 2012 v souladu s Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu a na Kjótským protokolem; této souvislosti zdůrazňuje, že má-li být do roku 2020 dosaženo ve srovnání s rokem 1990 v zemích uvedených v příloze I nezbytných snížení, musejí se všechny průmyslové země zavázat ke splnění cílů, které představují významné snížení současné úrovně emisí a zvýšení zachytávání uhlíku v lesích;

9.

vyzývá Rusko, aby okamžitě ratifikovalo a dodržovalo Úmluvu OSN/EHK (Úmluvu z Espoo) a připomíná Rusku jeho závazek rozvíjet jednotné standardy posuzování dopadů na životní prostředí u projektů přesahujících hranice států;

10.

bere na vědomí společné závěry ze dne 11. října 2011, v nichž bylo vyhlášeno dokončení seznamu společných kroků vedoucích k bezvízovému režimu, a podporuje jeho oficiální schválení a následné provádění; připomíná význam, který má zajištění regionální soudržnosti v rámci přístupu, který byl přijat za účelem vízové liberalizace s Ruskem a zeměmi východního partnerství; vítá uzavření jednání o změnách stávající dohody o zjednodušení vízového režimu, kterou EU a Rusko uzavřely v roce 2006, a zahájení dialogu o migraci mezi EU a Ruskem; zdůrazňuje význam účinného provádění dohody o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob uzavřené mezi Ruskem a EU; vyzývá k další spolupráci v oblasti nelegálního přistěhovalectví, k dokonalejším kontrolám na hraničních přechodech a lepší výměně informací o terorismu a organizovaném zločinu;

11.

vítá návrh na zjednodušení malého pohraničního styku v kaliningradské oblasti a uvádí, že to přispěje k další podpoře strategického partnerství mezi EU a Ruskem, a to v souladu s prioritami stanovenými v plánu pro společný prostor svobody, bezpečnosti a práva;

12.

bere na vědomí výsledky voleb do Státní dumy, které proběhly dne 4. prosince 2011; zdůrazňuje, že průběh voleb ukázal, že Rusko nedodržuje volební standardy, jak je definuje OBSE; vyjadřuje vážné obavy v souvislosti se zprávami o podvodech a s předběžnými zjištěními obsaženými ve zprávě OBSE/ODIHR ohledně porušení postupů, chybějící nestrannosti sdělovacích prostředků, obtěžování nezávislých pozorovatelů a nedostatečného oddělení strany a státu;

13.

znovu opakuje, že zdlouhavý proces registrace vedl k tomu, že bylo několik opozičních stran vyloučeno z účasti, a závažně omezil svobodu sdružování, politickou soutěž a pluralismus již v samotném počátku;

14.

odsuzuje kroky, které ruské orgány podnikly vůči ruské skupině pro sledování voleb Golos poté, co vytvořila speciální internetovou stránku pro zaznamenávání volebních podvodů a porušení řádného průběhu voleb;

15.

vítá demonstrace v Rusku jako výraz touhy ruských občanů po větší demokracii; odsuzuje tvrdé zákroky policie na pokojných demonstracích proti porušením řádného průběhu voleb a podvodům, o nichž informovali mezinárodní pozorovatelé; naléhavě vyzývá ruské orgány, aby respektovaly svobodu shromažďování a projevu a fyzicky nezakročovaly vůči pokojným demonstrantům a aby okamžitě a bezpodmínečně propustily veškeré pokojné demonstranty, kteří byli zatčeni v souvislosti s volbami; žádá o okamžité a důkladné prošetření všech zpráv o podvodech a zastrašování a o potrestání osob, které budou shledány odpovědnými za tyto činy, a věří, že příkaz prezidenta Medveděva k prošetření těchto událostí se ukáže jako zásadní a transparentní;

16.

bere na vědomí nedávné výzvy k tomu, aby byly volby do Státní dumy, které se konaly dne 4. prosince 2011, prohlášeny za neplatné; vyzývá ruské orgány, aby podrobně řešily všechny případy volebních přestupků s cílem uvalit sankce na zúčastněné úředníky a zopakovat hlasování tam, kde k nesrovnalostem došlo;

17.

vyzývá, aby se konaly volby nové, svobodné spravedlivé, jakmile se zaregistrují všechny opoziční strany;

18.

vyzývá předsedu Evropské rady, předsedu Komise a VP, MK, aby na summitu rozhodně vznesli otázku voleb 4. prosince 2011 a aby Rusko vyzvali k dodržování mezinárodních závazků vyplývajících zejména z členství Ruska v Radě Evropy a OBSE; vyzývá Radu Evropy a OBSE, aby posoudily, jak Rusko dodržuje své závazky vyplývající z členství v těchto organizacích;

19.

naléhavě vyzývá ruské orgány, aby se zabývaly zjištěními zprávy, kterou v rámci pozorování voleb vypracovala OBSE/ODIHR, reformovaly volební zákony v souladu se standardy Rady Evropy a OBSE a aby tyto standardy dodržovaly v praxi, čímž se v roce 2012 zajistí svobodné a demokratické prezidentské volby, v nichž budou mít kandidáti opozice rovnocenné podmínky; vyzývá Rusko, aby zajistilo podmínky umožňující dostatečné a účinné pozorování voleb v souladu se standardy organizace OBSE/ODIHR a Rady Evropy;

20.

opětovně připomíná, že je znepokojen situací v oblasti lidských práv v Rusku a nedostatky, pokud jde o právní stát a nezávislé soudnictví; vyjadřuje své obavy zejména v souvislosti s případem Sergeje Magnického a se skutečností, že nebyly potrestány osoby, jimž byl prokázán podíl na jeho smrti; bere na vědomí zprávu vydanou v červenci 2011 radou pro lidská práva prezidenta Medveděva, která prokázala, že zatčení Sergeje Magnického bylo nezákonné a že byl během věznění bit a mučen, aby přiznal vinu; bere na vědomí, že se ministerstva zahraničí USA a Spojeného království a dánský parlament v roce 2011 rozhodly nepovolit udělení víz přibližně 60 ruským úředníkům, o nichž se domnívají, že jsou spojeni se smrtí Sergeje Magnického v důsledku nečinnosti ruských orgánů;

21.

vyzývá vyšetřovací komisi, aby vedla komplexní a důkladné vyšetřování bez jakýchkoli omezení, předložila bezodkladně konkrétní závěry a aby přijala veškerá nutná opatření, díky nimž budou odpovědné osoby postaveny před soud; vyzývá Radu k tomu, aby v případě trvající nečinnosti ruských orgánů zvážila zavedení opatření, jako je zákaz vstupu do EU osobám, které byly uznány vinnými z mučení a vraždy Sergeje Magnického, nebo osobám, které se snažily vyšetření případu ututlat, a obstavení veškerých finančních prostředků všech těchto osob;

22.

zdůrazňuje význam pokračující výměny názorů na otázku lidských práv s Ruskem v rámci konzultací mezi EU a Ruskem o lidských právech jako možnosti, jak upevnit interoperabilitu obou stran ve všech oblastech spolupráce, a požaduje lepší uspořádání těchto schůzek s cílem zajistit jejich účinnost, se zvláštním zřetelem na společné akce zaměřené proti rasismu a xenofobii, a otevřít Evropskému parlamentu, Státní dumě a nevládním organizacím na ochranu lidských práv možnost efektivně se do procesu zapojit, a to bez ohledu na to, zda se dialog koná v Rusku nebo v členských státech EU;

23.

odsuzuje nedávné návrhy na kriminalizaci zveřejnění informací o sexuální orientaci a genderové identitě, jež byly předloženy v různých ruských regionech i na federální úrovni;

24.

vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Komisi, aby s ruskou vládou prováděly společné kroky zaměřené na posílení bezpečnosti a stability ve společném sousedství; vyzývá Rusko, aby aktivně přispívalo k řešení přetrvávajících konfliktů v jeho sousedství a respektovalo suverenitu a územní celistvost veškerých států zapojených do těchto konfliktů;

25.

opětovně připomíná povinnost Ruska plně provést šestibodovou dohodu o příměří, včetně respektování suverenity a územní celistvosti Gruzie; vítá, že je Rusko připraveno postoupit dále v jednání o rámcové dohodě v oblasti operací zaměřených na řešení konfliktů; v této souvislosti vyzývá ruské orgány k tomu, aby jednaly konzistentně a umožnily tak v souladu s dohodou o příměří z roku 2008 pozorovatelské misi EU v Gruzii přístup na okupovaná území Abcházie a Jižní Osetie;

26.

podporuje Minskou skupinu OBSE a jejího místopředsedu, pokud jde o její pokrok v souvislosti s vyřešením konfliktu v Náhorním Karabachu;

27.

vítá opětovné otevření jednání v rámci složení 5+2 týkajícího se podněsterského konfliktu a bere na vědomí první oficiální setkání konané dne 1. prosince 2011 a vyjadřuje naději, že bude počátkem řešení tohoto konfliktu;

28.

prohlašuje, že Rusko, které má v Radě bezpečnosti OSN právo veta, musí dostát svým povinnostem v mezinárodních krizích; zdůrazňuje, že mezinárodní problémy, zejména pokud jde o Sýrii a Irán, nelze vyřešit bez koordinovaného přístupu zahrnujícího Rusko; vyzývá Rusko, aby zaujalo konstruktivnější přístup, zejména pokud jde o rezoluce Rady bezpečnosti OSN; vyzývá Rusko, aby se zapojilo do celosvětového úsilí o zastavení iránských pokusů o obohacování uranu a dalších aktivit v jaderné oblasti, jejichž cílem je vyvíjení jaderných zbraní; vyzývá ruské orgány, aby se připojily k mezinárodním sankcím vůči iránským subjektům v reakci na útok na britské velvyslanectví v Teheránu;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Ruské federace, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/26

—

s ohledem na společná sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o novém přístupu k sousedství, jež prochází změnami (KOM(2011)0303), ze dne 25. května 2011 a o partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím ze dne 8. března 2011 (KOM(2011)0200),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2003 nazvané „Rozšířená Evropa – sousedství: nový rámec pro vztahy s našimi východními a jižními sousedy“ (KOM(2003)0104), na sdělení ze dne 12. května 2004 o strategickém dokumentu k evropské politice sousedství (KOM(2004)0373), ze dne 4. prosince 2006 o posílení evropské politiky sousedství (KOM(2006)0726), ze dne 5. prosince 2007 o intenzivní evropské politice sousedství (KOM(2007)0774), ze dne 3. prosince 2008 o východním partnerství (KOM(2008)0823), ze dne 20. května 2008 o barcelonském procesu: Unii pro Středomoří (KOM(2008)0319), ze dne 12. května 2010 o hodnocení evropské politiky sousedství (KOM(2010)0207) a ze dne 24. května 2011 o dialogu se zeměmi jižního Středomoří o migraci, mobilitě a bezpečnosti (KOM(2011)0292),

—

s ohledem na vývoj evropské politiky sousedství (EPS) od roku 2004, a zejména na zprávy Komise o pokroku při uskutečňování této politiky,

—

s ohledem na akční plány přijaté společně s Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Libanonem, Marokem, palestinskou samosprávou a Tuniskem a Arménií, Ázerbájdžánem, Gruzií a Moldavskem a na program přidružení přijatý s Ukrajinou,

—

s ohledem na závěry zasedání Rady pro zahraniční věci týkající se evropské politiky sousedství ze dne 26. července 2010 a ze dne 20. června 2011 a na závěry Rady pro zahraniční věci (obchod) ze dne 26. září 2011,

—

s ohledem na závěry ze zasedání ministrů zahraničních věcí zemí Východního partnerství ze dne 13. prosince 2010,

—

s ohledem na společná prohlášení přijatá na vrcholné schůzce Východního partnerství, která se konala v Praze dne 7. května 2009, a na vrcholné schůzce Východního partnerství, která se konala ve Varšavě ve dnech 29. až 30. září 2011,

—

s ohledem na barcelonské prohlášení, jímž se zřizuje evropsko-středomořské partnerství a které bylo přijato na evropsko-středomořské konferenci ministrů zahraničních věcí, jež se konala ve dnech 27. a 28. listopadu 1995,

—

s ohledem na schválení barcelonského procesu: Unie pro Středomoří na zasedání Evropské rady v Bruselu dne 13. a 14. března 2008,

—

s ohledem na prohlášení pařížského summitu věnovaného oblasti Středomoří, který se konal v Paříži dne 13. července 2008,

—

s ohledem na závěry zasedání Rady přidružení EU-Maroko ze dne 13. října 2008, které Maroku udělily rozšířený status,

—

s ohledem na závěry zasedání Rady přidružení EU-Jordánsko ze dne 26. října 2010, které Jordánsku udělily rozšířený status,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1638/2006 ze dne 24. října 2006 o obecných ustanoveních o zřízení evropského nástroje sousedství a partnerství (ENPI) (1),

—

s ohledem na prohlášení ze dne 27. září 2011 o vytvoření evropsko-středomořských programů Erasmus a Leonardo da Vinci (2),

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 13/2010 nazvanou „Byl nový evropský nástroj sousedství a partnerství na jižním Kavkaze (v Arménii, Ázerbájdžánu a Gruzii) úspěšně zahájen a přináší výsledky?“,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2011/424/SZBP ze dne 18. července 2011 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie pro jižní Středomoří (3) a rozhodnutí Rady 2011/518/SZBP ze dne 25. srpna 2011 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie pro jižní Kavkaz a krizi v Gruzii (4),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 7. dubna 2011 o přezkumu evropské politiky sousedství – východním rozměru (5) a o přezkumu evropské politiky sousedství – jižním rozměru (6),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 19. ledna 2006 o evropské politice sousedství (7) ze dne 15. listopadu 2007 o posílení evropské politiky sousedství (8), ze dne 6. července 2006 o evropském nástroji sousedství a partnerství (9), ze dne 5. června 2008 o výroční zprávě Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (10), ze dne 19. února 2009 o revizi evropského nástroje sousedství a partnerství (11), ze dne 19. února 2009 o barcelonském procesu: Unii pro Středomoří (12), ze dne 17. ledna 2008 o novém přístupu v oblasti regionální politiky k Černému moři (13), ze dne 20. ledna 2011 o strategii EU pro oblast Černého moře (14), ze dne 20. května 2010 o Unii pro Středomoří (15), ze dne 20. května 2010 o potřebě vypracovat strategii EU pro oblast jižního Kavkazu (16), ze dne 9. září 2010 o stavu Jordánu a zejména oblasti jeho dolního toku (17), ze dne 3. února 2011 o situaci v Tunisku (18), ze dne 17. února 2011 o situaci v Egyptě (19), ze dne 10. března 2011 o zemích jižního sousedství a především Libyi, včetně humanitárních aspektů (20) a ze dne 7. července 2011 o situaci v Sýrii, Jemenu a Bahrajnu v souvislosti se situací v arabském světě a severní Africe, ze dne 15. září 2011 a ze dne 20. ledna 2011 o situaci v Bělorusku a veškerá předcházející usnesení o Bělorusku a ze dne 15. září 2011 o situaci v Libyi (21) a o situaci v Sýrii (22),

—

s ohledem na doporučení výborů Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří přijatá na sedmém plenárním zasedání v Římě ve dnech 3. a 4. března 2011,

—

s ohledem na ustavující listinu parlamentního shromáždění sousedství EU-Východ (EURONEST) ze dne 3. května 2011,

—

s ohledem na závěry zahajující schůze Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM), která se konala v Barceloně dne 21. ledna 2010,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o kulturních dimenzích vnější činnosti EU (23),

—

s ohledem na evropský program pro kulturu v globalizovaném světě (KOM(2007)0242),

—

s ohledem na články 8 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro rozvoj, Rozpočtového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0400/2011),

A.

vzhledem k tomu, že dodržování a podpora demokracie a lidských práv – zejména práv žen, dětí a menšin –, spravedlnost a právní stát, základní svobody – včetně svobody slova, svědomí, náboženství či vyznání, sexuální orientace, sdružování a sdělovacích prostředků, včetně neomezeného přístupu k informacím, komunikaci a internetu –, posilování občanské společnosti, bezpečnosti – včetně mírového řešení konfliktů a dobrých sousedských vztahů –, demokratická stabilita, prosperita, spravedlivé rozdělení příjmů, bohatství a šancí ve společnosti, sociální soudržnost, boj proti korupci a podpora řádné správy věcí veřejných a udržitelného rozvoje jsou základními principy a cíli EU, které musí představovat společné hodnoty, jež jsou klíčové pro přezkum evropské politiky sousedství;

B.

vzhledem k tomu, že je v nejlepším zájmu EU, aby byla ambiciózní v oblasti hospodářské spolupráce a přijala oboustranně výhodnou, odpovědnou a pružnou strategii založenou na podpoře přechodů k demokracii a obhajobě lidských práv, přičemž by si vzala ponaučení z nedostatků a chyb politiky EU a členských států, zejména co se týče blahosklonného přístupu k autoritářským režimům v rámci jižního sousedství, z něhož vyplynulo ponaučení, že celková politika EU v oblasti EPS by měla být založena na hodnotách;

C.

vzhledem k tomu, že vztahy s uvedenými zeměmi musí v tomto novém kontextu procházet novým dynamickým rozvojem zaměřeným na spolupráci, v níž je kladen důraz nejen na kontrolu bezpečnosti a migrace, ale zejména na demokracii a prosperitu obou břehů Středozemního moře;

D.

vzhledem k tomu, že Unie pro Středomoří si při svém vzniku vytyčila náročný cíl, a sice stát se trvalým nástrojem posílení vztahů se zeměmi jižního sousedství a nahradit předchozí barcelonský proces, jehož význam měla posílit a zviditelnit;

E.

vzhledem k tomu, že spolupráce v rámci Parlamentního shromáždění EURONEST se snaží přinést pozitivní výsledky tím, že poslouží jako platforma pro výměnu názorů, nalezení společných postojů ke globálním výzvám současnosti, pokud jde o demokracii, politiku, hospodářství, energetickou bezpečnost a sociální věci, jakož i posílení vazeb mezi zeměmi regionu a s EU;

F.

vzhledem k tomu, že článek 49 SFEU stanoví, že každý evropský stát, který uznává hodnoty, na nichž je založena EU, zejména demokracii, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod, a zavazuje se k jejich podpoře, může požádat o členství v Unii;

G.

vzhledem k tomu, že posílené vztahy vyžadují jasný a prokázaný závazek ohledně reforem s cílem dosáhnout hmatatelného pokroku v plnění předem stanovených ukazatelů;

H.

vzhledem k tomu, že EU by si měla vytvořit pružné a řádně financované nástroje, kterými by dostála svým ambicím a jež by odpovídaly událostem v daném regionu, a přednostně optimálně využívat stávající finanční nástroje;

I.

vzhledem k tomu, že dopady hospodářské a finanční krize se přidaly k existujícím politickým a sociálním problémům v partnerských zemích, zejména pokud jde o problém nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že je v zájmu těchto zemí i EU snížit míru nezaměstnanosti v tomto regionu a nabídnout zdejším lidem, zejména ženám, mladým lidem a venkovskému obyvatelstvu naději do budoucna;

J.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament prostřednictvím jeho prohlášení ze dne 27. září 2011 podpořil vytvoření evropsko-středomořských programů Erasmus a Leonardo da Vinci;

1.

vítá společná sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o novém přístupu k sousedství, jež prochází změnami, a o partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím a v nich představený postoj, zejména pokud jde o zásady vzájemné odpovědnosti a společného závazku ctít univerzální hodnoty lidských práv, demokracie a právního státu, jakož i podmíněnost, individuální přístup k partnerským zemím, prohlubování mnohostranné spolupráce a spolupráce na nižší než regionální úrovni a zásadu větší zapojenosti společnosti do evropské politiky sousedství;

2.

uznává evropské aspirace a evropskou volbu některých partnerů a jejich odhodlání budovat pevnou a udržitelnou demokracii a zdůrazňuje, že je nezbytné nastolit nové a odlišné vztahy mezi EU a zeměmi Východního partnerství a podporovat jejich činnosti pro upevňování udržitelné demokracie a tržní ekonomiky;

3.

trvá však na tom, že by zemím sousedství měly být poskytnuty hmatatelné a přesvědčivé pobídky, aby se angažovaly v zájmu společného cíle budování pevné demokracie, a rovněž že diferenciace na základě politických, hospodářských a sociálních skutečností, výkonu a výsledků jednotlivých zemí by měla být postavena na jasně stanovených kritériích a posouditelných měřítcích pro jednotlivé partnerské země, která by byla pravidelně sledována; vyzývá v tomto směru Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby měřítka uvedená ve společném sdělení byla považována za cíle, k nimž se má dospět, a domnívá se, že pro vyhodnocování pokroku, kterého bylo dosaženo, vyžadují tyto cíle konkrétnější, měřitelná, dosažitelná, časově zakotvená měřítka, jejichž východiska jsou v případě jižního a východního sousedství odlišná; zastává názor, že politika orientovaná na výsledky potřebuje jasnější metodiku používání měřítek, a upozorňuje v této souvislosti na význam, který má vytvoření patřičných monitorovacích mechanismů pro vyhodnocování pokroku zemí EPS; zdůrazňuje, že se tento přístup musí odrazit ve struktuře akčních plánů EPS a v souvisejících ročních zprávách o pokroku;

4.

domnívá se, že přezkum evropské politiky sousedství nabízí EU příležitost k tomu, aby mohla efektivně plnit své cíle a uznávat hodnoty stanovené v článcích 2, 3, 6, 8 a 21 SEU;

5.

zdůrazňuje, že ačkoli je politika Unie týkající se rozvojové spolupráce součástí zásad a cílů vnější činnosti Unie a tedy v tomto případě i evropské politiky sousedství, má Unie i přesto základní povinnost – zakotvenou v čl. 208 odst. 1 druhém pododstavci Smlouvy o fungování Evropské unie – přihlížet při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země, k cílům rozvojové spolupráce; nabádá proto Komisi a ESVČ, aby při provádění evropské politiky sousedství nikdy na tento cíl, kterým je snížení a výhledově i vymýcení chudoby, nezapomínaly, a to ani v partnerských zemích východního sousedství, ani v zemích jižního sousedství;

6.

podporuje skutečnost, že v EPS došlo ke sloučení původně oddělených oblastí zahraniční politiky a politiky pomoci; usiluje o pevnější síť institucionálních opatření, která by byla stabilní, hospodárná a cílevědomě zaměřená na rozvoj užší hospodářské integrace a politického sdružování mezi všemi zúčastněnými stranami, včetně sjednocení hodnot na všech mezinárodních fórech – zejména v Organizaci spojených národů – s hodnotami, které vyznává Evropská unie;

7.

zdůrazňuje, že ačkoli se EU nesnaží zavést jeden všeobecně platný model či návod, jak provádět politickou reformu, evropská politika sousedství je založena na sdílených hodnotách, přijetí závazků, vzájemné odpovědnosti a úcty a závazku vůči demokracii, lidským právům, právnímu státu, boji proti korupci, závazku vůči tržnímu hospodářství a řádné správě věcí veřejných;

8.

zdůrazňuje význam aktivních a nezávislých organizací občanské společnosti pro demokracii, včetně sociálních partnerů; zdůrazňuje význam dialogu s organizacemi občanské společnosti a jejich náležitého financování v rámci evropského nástroje sousedství a poukazuje na to, že by se mělo posílit partnerství mezi EU a zeměmi EPS a příslušnými občanskými společnostmi, na pomoc při budování funkčních demokracií, posílení reforem a udržitelného hospodářského růstu; zdůrazňuje, že taková partnerství s občanskou společností musí být inkluzivní a zapojovat zejména zástupce a zástupkyně ženských organizací a menšin; vyzývá ESVČ a Komisi, aby podporovaly parlamenty, orgány na místní a regionální úrovni a občanskou společnost v jejich snaze hrát odpovídající úlohu při utváření strategií evropské politiky sousedství, vyžadování odpovědnosti příslušných vlád, sledování a vyhodnocování dosavadní činnosti a dosažených výsledků;

9.

vyzdvihuje důležitost vytvoření partnerství s občanskou společností jakožto prostředku na podporu změn a demokratizace; v této souvislosti bere na vědomí vyčlenění 22 milionů EUR pro účely nástroje na podporu občanské společnosti pro období 2011 až 2013 a vítá skutečnost, že v příštím víceletém finančním rámci bude tento nástroj podstatně lépe financován; vyzývá ESVČ a Komisi, aby lépe vysvětlily působnost a cíle případného nástroje na podporu občanské společnosti, a požaduje, aby byl upřesněn vzájemný vztah tohoto nástroje a evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a ENPI; konstatuje, že dále je třeba najít nástroje, které by cíleně podporovaly náboženské a národnostní menšiny v oblastech, jichž se tato iniciativa týká; doporučuje, aby byl tento nástroj využit ke zlepšení činnosti fóra občanské společnosti v rámci Východního partnerství, případně aby takové fórum vzniklo též pro naše jižní partnery;

10.

vítá návrh na vytvoření evropské nadace pro demokracii jakožto včasné odpovědi na volání po demokracii ze strany obyvatel našich sousedních zemí; zdůrazňuje, že nadace by měla být pružným, rychlým a cíleným mechanismem podpory a měla by doplňovat již existující nástroje EU a příkladnou práci zavedených evropských politických či nepolitických nadací a organizací občanské společnosti, maje přitom na paměti, že cílem této iniciativy by měly být hmatatelné výsledky; zdůrazňuje, že tato nadace by neměla narušovat ani zdvojovat kroky již podnikané těmito nadacemi nebo v rámci stávajících evropských programů, jako je evropský nástroj pro demokracii a lidská práva; zdůrazňuje, že její působnost a uspořádání by měly být jasně vymezeny a že její struktury a postupy by měly být jednoduché a přímočaré; vyzývá ESVČ, Komisi a (polské) předsednictví, aby jasně vymezily působnost budoucí evropské nadace pro demokracii ve vztahu k těmto nástrojům a rámcům; trvá na tom, aby měl Evropský parlament právo kontroly a aby byl zapojen do jejích řídících struktur, aby mohl napomoci obecně při stanovení ročních cílů, priorit, očekávaných výsledků a přidělování finančních zdrojů a podílet se na monitorovacích činnostech; vyjadřuje jisté obavy nad skutečností, že tato budoucí nadace by mohla být zcela nebo částečně financována z jiných zdrojů než z rozpočtu EU, a zdůrazňuje právo rozpočtového orgánu monitorovat a kontrolovat zavádění této nadace; požaduje proto, aby Komise a Rada tuto záležitost objasnily;

11.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby nadále podněcovaly veškeré politické reformy při zohlednění potřeby a úrovně hospodářského a společenského rozvoje v každé partnerské zemi v rámci nového přístupu ve smyslu „víc za víc“ založeného na výsledcích; vyzývá je, aby stanovily jasnou a přiměřenou metodiku a podrobná měřítka za účelem vyhodnocení úspěchů zemí EPS, co se týče respektování a podpory demokracie a lidských práv (včetně svobody projevu, svědomí, vyznání, sdružování a sdělovacích prostředků), a podávání pravidelných a dostatečně podrobných zpráv, které by měly být základem pro přidělení finančních prostředků v rámci nového přístupu ve smyslu „víc za víc“ založeného na výsledcích; žádá, aby byla tato posouzení součástí zpráv o pokroku v zemích evropské politiky sousedství a aby byla každý rok předkládána Výboru pro zahraniční věci; trvá na tom, že je potřebné soustavně zapojovat organizace občanské společnosti ve všech fázích přezkumu; je toho názoru, že přístup orientovaný na výsledek zahrnuje rovněž přístup „méně za méně“, a opakuje svůj požadavek, aby byla ve smlouvách mezi EU a třetími zeměmi účinně zaváděna doložka o lidských právech a demokracii;

12.

vybízí SVČ a Komisi, aby poskytly více informací o způsobu, jakým bude prováděna zásada vzájemné odpovědnosti;

13.

je toho názoru, že situace v oblasti lidských práv by měla být nepřetržitě sledována – se zvláštním důrazem na práva dětí, žen a menšin – a dialogy ohledně lidských práv by měly být vedeny se všemi partnerskými zeměmi a že každoroční posouzení této situace i výsledky dialogů by měly být zařazeny do přílohy výroční zprávy o pokroku dosaženém v jednotlivých partnerských zemích, společně s jasným mechanismem, který umožní přehodnotit a postupně omezit dvoustrannou spolupráci v případě, že bude potvrzeno porušování lidských práv; zdůrazňuje, že přístup k jednotlivým partnerským zemím v oblasti lidských práv musí být důvěryhodný;

14.

vyzývá EU a členské státy, aby svou spolupráci v rámci evropské politiky sousedství zaměřily na navázání partnerství mezi demokratickými subjekty v EU, například odborovými organizacemi, nevládními organizacemi, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů, zemědělci, ženami, účastníky náboženského dialogu, spotřebiteli, mladými lidmi, novináři, učiteli, orgány místních samospráv, univerzitami, studenty, subjekty činnými v oblasti změny klimatu, a jejich formujícími se protějšky v zemích evropské politiky sousedství;

15.

zdůrazňuje, že svoboda projevu a nezávislost a pluralita sdělovacích prostředků jsou základními pilíři pevné a udržitelné demokracie a společných hodnot; zdůrazňuje význam nezávislých, udržitelných a odpovědných veřejnoprávních sdělovacích prostředků poskytujících kvalitní, pluralistický a rozmanitý obsah a připomíná, že svobodné a nezávislé veřejnoprávní sdělovací prostředky hrají vždy zásadní úlohu při prohlubování demokracie, v úsilí o co největší zapojení občanské společnosti do veřejných záležitostí a posilování postavení občanů na cestě k demokracii;

16.

plně podporuje a požaduje volný tok informací, zajištění podmínek, které novinářům umožní účinnou a svobodnou práci bez politického, hospodářského či jiného nátlaku, a vytvoření infrastruktury nezbytné pro rozvoj moderních elektronických technologií; vítá skutečnost, že OSN dne 6. června 2011 prohlásila právo na přístup k internetu za lidské právo; v této souvislosti vyzývá ESVČ a Komisi, aby vytvořily zvláštní nástroje, které pomohou sdružením a organizacím občanské společnosti a jednotlivým občanům v zemích evropské politiky sousedství získat neomezený přístup k internetu a jiným formám elektronických komunikačních technologií;

17.

zdůrazňuje, že v probíhajícím procesu přechodu zemí Arabského jara k demokracii bude mít zásadní význam zapojení žen, mladých lidí a občanské společnosti a fungování svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků, a naléhavě vyzývá EU, aby ještě více podporovala vzdělávání a organizaci těchto subjektů, včetně pozvání k seznámení se s volebním procesem a fungováním demokratických institucí v rámci EU;

18.

domnívá se, že úplné a efektivní respektování svobody náboženského vyznání (na úrovni jednotlivců, skupin, úrovni veřejné, soukromé i institucionální) by mělo být určeno jako priorita, především pro všechny náboženské menšiny žijící v regionu, společně s potřebou poskytnout těmto skupinám specifickou pomoc;

19.

zdůrazňuje zejména význam prosazování práv dítěte a zajištění ochrany dětí, jak jsou upraveny v Lisabonské smlouvě;

20.

naléhavě vyzývá k podpoře rozvoje demokraticky zaměřených politických stran v těch sousedských zemích, které teprve procházejí procesem demokratizace, jakož i vytváření nevládních organizací a organizací občanské společnosti;

21.

zdůrazňuje, že je důležité, aby byly ženy náležitě zastoupeny v parlamentu, na ministerstvech, ve vysokých vládních pozicích, v rozhodovacích funkcích ve veřejné a místní správě a v řízení veřejných společností; vyzývá partnerské země v rámci evropské politiky sousedství, aby přijaly a náležitě zohlednily politiky rovnosti mezi muži a ženami a přijaly akční plány pro rovnost mezi muži a ženami;

22.

vítá činnost poradní skupiny EU na vysoké úrovni pro Arménskou republiku a vznik obdobné skupiny v Moldavsku; vybízí místopředsedkyni Komise a vysokou představitelku a Komisi, aby podobnou pomoc nabídly všem zemím Východního partnerství a zajistily tak, stejně jako v případě Arménie, aby byla pokryta parlamentní dimenze; požaduje, aby byl tento nástroj EU modernizován, a doporučuje, aby byla ESVČ přímo odpovědná za přijímání pracovníků i za řízení poradců tak, aby bylo zajištěno, že znalosti EU budou co nejlepším způsobem předávány zemím Východního partnerství;

23.

vyzývá Evropskou komisi, aby zvýšila viditelnost projektů Východního partnerství a Unie pro Středomoří v partnerských zemích a srozumitelněji je prezentovala místním občanům a ukázala jim přidanou hodnotu spolupráce s EU;

24.

připomíná, že podmínkou zapojení EU do partnerství s jejími sousedy by měl být jejich demokratický pokrok a dodržování lidských práv; vyzývá proto mezinárodní společenství, aby zmrazilo svou finanční pomoc, stejně jako pomoc ze strany mezinárodních finančních institucí, ke kterým patří jeho členové, běloruskému režimu, dokud nebudou všichni zadržovaní a věznění vůdci opozice, novináři, prezidentští kandidáti a jejich stoupenci propuštěni a zproštěni obvinění a rehabilitováni;

25.

podporuje současnou oficiální strategii EU, v jejímž rámci jsou sankcionováni představitelé běloruského režimu a zároveň se usiluje o posílení vazeb s občanskou společností a obyvateli Běloruska; v tomto ohledu naléhavě žádá Evropskou unii, aby se přeorientovala na občanskou společnost a zvýšila svou pomoc Bělorusku s cílem řešit potřeby jeho obyvatel, posílila finanční a technickou podporu demokratické opozice, obhájců lidských práv a organizací občanské společnosti včetně těch, které nejsou registrované, stejně jako studentů a svobodných sdělovacích prostředků;

26.

zdůrazňuje, že udržitelná demokracie, fungující instituce oproštěné od byrokracie, právní stát a kvalitní vzdělávání podporují nejen politickou stabilitu, sociální blahobyt a soudržnost, ale také hospodářský růst tím, že zlepšují podnikatelské prostředí a přitahují investice, a tím umožňují zakládání nových malých a středních podniků a pomáhají rozvoji obchodu, zelené ekonomiky a cestovního ruchu, přičemž díky tomu všemu jsou vytvářena nová pracovní místa a nové příležitosti; připomíná, že je zapotřebí vytvořit vhodný investiční rámec, v němž bude kladen důraz zejména na stabilitu a právní jistotu a také na boj proti korupci; vyzývá proto EU, aby v rámci podpory přechodu k demokracii podněcovala strukturální reformy v hospodářské, sociální a právní oblasti, a výslovně poukazuje na úzkou provázanost demokratického a socioekonomického rozvoje; vítá stěžejní iniciativy Komise pro malé a střední podniky a regionální energetické trhy a energetickou účinnost; domnívá se, že by se tyto snahy měly odrazit ve víceletém finančním rámci (VFR);

27.

zdůrazňuje, že by měla být urychleně přijata bezprostřední opatření (jako je například spolufinancování již určených stěžejních nebo pilotních projektů nebo jiných konkrétních strategicky důležitých hospodářských projektů), která by mohla být rychle provedena v praxi s nezpochybnitelnými hmatatelnými výsledky, s cílem ulehčit situaci zemím, které v současnosti čelí závažným socioekonomickým krizím, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována těm partnerským zemím, v nichž přechod k demokracii zhoršuje hospodářské problémy; zdůrazňuje, že tato opatření financovaná z prostředků EU lze přijmout pouze za podmínky, že všechny zúčastněné strany se ve všech konkrétních případech zaváží k prokazatelnému dodržování mezinárodních a evropských sociálních, ekologických a pracovněprávních norem a že tato opatření budou bezprostředně přispívat ke zlepšování sociální situace občanů v zemích EPS;

28.

rozhodně podporuje posilování spolupráce na nižší než regionální úrovni a přeshraniční projekty a vyzdvihuje důležitost rozvíjení komplementární dvoustranné a mnohostranné hospodářské spolupráce mezi partnery, která by občanům přinesla konkrétní výhody a zlepšila politické klima v regionu; zdůrazňuje, že tato hospodářská spolupráce na nižší než regionální úrovni musí být zařazena do projektu širší integrace, který napomáhá provádění projektů na nižší než regionální úrovni v oblasti mobility, sociální ochrany a ochrany životního prostředí, kultury a vzdělávání; klade mimořádný důraz na podporu rozvoje obchodu v rámci jižního a východního regionu a na hospodářskou integraci dotčených zemí; domnívá se, že zlepšení takové spolupráce mezi partnery by bylo známkou odhodlání směřovat k evropským hodnotám dobrých sousedských vztahů a vzájemně prospěšného partnerství;

29.

naléhavě žádá Komisi, aby podporovala budování správních kapacit v oblasti práce a sociálních věcí a zaměřila se obzvláště na právní služby, čímž zajistí lepší přípravu na vedení reforem;

30.

zdůrazňuje význam odborů a sociálního dialogu jakožto součásti demokratického rozvoje partnerských zemí EPS; vybízí je, aby posilovaly pracovní práva a práva odborů; poukazuje na to, jak důležitou úlohu může mít sociální dialog s ohledem na sociálně-ekonomické výzvy v regionech;

31.

připomíná, že je nutné zajistit, aby minimální mzda stanovená podle příslušného vnitrostátního práva zaručovala pracovníkům a jejich rodinám přiměřenou životní úroveň a aby srážky ze mzdy nepřipravily zaměstnance a jejich rodinné příslušníky o základní životní prostředky;

32.

konstatuje, že pro vypovězení pracovního poměru by měla být stanovena dostatečně dlouhá výpovědní lhůta, přičemž by měla být brána v úvahu dosavadní délka pracovního poměru zaměstnance;

33.

zdůrazňuje, že Unie musí klást zvláštní důraz na decentralizovanou spolupráci na místní úrovni, uskutečňovanou prostřednictvím menších projektů, které mohou okamžitě a citelně zlepšit kvalitu života občanů sousedních zemí a tím umožnit i konsolidaci rozvoje demokracie na celém území těchto zemí;

34.

vyzývá Komisi, aby přijala strategické dokumenty o snižování chudoby jako hlavní politický rámec pro střednědobý hospodářský růst ve prospěch chudých a spravedlivé rozdělování bohatství podle potřeb dané země;

35.

upozorňuje na to, že jednání o dohodách o přidružení představují příležitost pro podporu reforem; zdůrazňuje, že všechny složky by měly být propojené, aby EU mohla prohloubit své vztahy komplexním a jednotným způsobem; je toho názoru, že by složky tudíž měly obsahovat konkrétní podmínky, časové harmonogramy a výkonnostní kritéria, které by měly být pravidelně monitorovány; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby součástí těchto dohod byly skutečné a hmatatelné pobídky pro partnery, díky nimž budou reformy atraktivnější;

36.

konstatuje, že v obchodě se zbožím a službami by se měla uplatňovat diferenciace; vybízí partnerské země, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, aby pokročily ve vytváření podmínek, které umožní vybudování prohloubených a komplexních zón volného obchodu, a vyzývá EU, aby partnerské země podpořila v jejich úsilí o provedení reforem a aby za předpokladu, že dojde k nezbytnému přizpůsobení jejich standardů bezpečnosti a kvality evropským normám, otevřela svůj vnitřní trh a aby společně s těmito zeměmi zajistila postupné a vyvážené otevírání jejich trhů tak, aby přineslo prospěch oběma stranám; zdůrazňuje, že EU by měla rovněž vyhodnotit politickou, sociální a environmentální situaci každé země s ohledem na jejich účast v budoucí prohloubené a komplexní zóně volného obchodu a případně stanovit postupné kroky její realizace a současně by měla zajistit, aby bylo sledováno dodržování mezinárodních úmluv o pracovním právu a dětské práci; zdůrazňuje, že obchodní vazby, obzvláště prohloubená a komplexní zóna volného obchodu, by měly být vnímány jako způsob, jak v rámci zásady podmíněnosti posílit prostřednictvím požadavků odhodlání zemí EPS k naplňování demokratických hodnot; podtrhuje přitom význam plného členství všech států Východního partnerství ve Světové obchodní organizaci (WTO);

37.

zdůrazňuje, že evropská perspektiva, včetně článku 8 Smlouvy o Evropské unii a aspirace zemí Východního partnerství na členství podle článku 49 SEU, patří mezi hnací motory reforem v těchto zemích a dále posiluje jejich odhodlání ke sdíleným hodnotám a zásadám, jako je demokracie, právní stát, dodržování lidských práv a řádná správa věcí veřejných; je přesvědčen o tom, že uzavření dohod o přidružení se může stát důležitým krokem k dalším politickým závazkům a k užším vztahům s Evropou, a to prostřednictvím výměny osvědčených postupů a konsolidovaného politického a hospodářského dialogu;

38.

znovu potvrzuje, že cílem partnerství se zeměmi jižního sousedství je sblížit obě pobřeží Středozemí a vybudovat prostor míru, demokracie, bezpečnosti a prosperity pro 800 milionů obyvatel a nabídnout EU a jejím partnerům účinný dvoustranný a vícestranný rámec, který vytvoří základ pro řešení demokratických, sociálních a ekonomických výzev, a pro podporu regionální integrace, zejména pokud jde o obchod, zaručí jejich souběžný rozvoj ve prospěch všech a podpoří partnery v budování demokratického, pluralistického a sekulárního státu, zejména prostřednictvím programů v oblasti budování institucionálních kapacit, a umožní přijímat vyvážená a ambiciózní opatření v oblasti obchodu se zbožím a službami, která by byla výhodná pro obě strany, kterým by předcházela příslušná posouzení dopadů a která by mohla vést k vytvoření prohloubených a komplexních zón volného obchodu, jež budou zajisté prvním krokem na cestě k velkému evropsko-středomořskému hospodářskému prostoru, který by rovněž pomohl vyřešit hospodářské problémy našich sousedních partnerů na jihu a usnadnit integraci jih-jih; žádá Komisi a Radu, aby usnadnily provádění šesti balíčků opatření představených v dokumentu Komise ze dne 30. března 2011, která se týkají sledování iniciativ v oblasti obchodu a investic ve prospěch partnerů na jižním břehu Středozemního moře;

39.

vyjadřuje přání, aby byla definována objektivní, závazná kritéria umožňující udělení režimu tzv. rozšířeného statutu; zdůrazňuje, že je nezbytné vyjasnit práva a povinnosti partnerských zemí i EU vyplývající z tohoto dvoustranného závazku;

40.

zdůrazňuje, že součástí smluvních vztahů se všemi zeměmi EPS jsou ustanovení o stálé diskusní platformě zaměřené na otázky lidských práv, která by měla mít podobu podvýboru pro lidská práva; žádá ESVČ, aby tato ustanovení v maximální míře využívala a do veškerých vyjednávání zapojovala stávající podvýbory;

41.

zdůrazňuje, že EU by měla podporovat součinnost mezi evropskými vnějšími a vnitřními politikami, zejména sbližováním právních předpisů zaměřených na vytváření pracovních míst, snižování chudoby, modernizaci politik zaměstnanosti, zabezpečení dodávek energie a její účinné využívání, rozvoj obnovitelných zdrojů energie a udržitelné zacházení s životním prostředím, zlepšení sociální ochrany, vytváření statků a jejich spravedlivé rozdělování a usnadnění obchodu v souladu se zásadou diverzifikace;

42.

má za to, že sdílení společného prostoru znamená spravedlivé rozdělení úkolů, a vyzývá k užší spolupráci, zejména u všech politik a problematik, které mají přeshraniční rozměr; vyzývá proto k posílení regionálního a přeshraničního rozměru odvětvové spolupráce;

43.

vítá zintenzívnění spolupráce partnerských zemí v agenturách EU týkající se nejrůznějších oblastí; vyzývá Komisi, aby předložila jasný a úplný seznam vhodných agentur a programů, do nichž by se mohly zapojit sousední země, a přehled forem spolupráce, finančních příspěvků a metod této diferencované účasti;

44.

podporuje další spolupráci v oblastech, jako jsou průmysl, malé a střední podniky, výzkum, vývoj a inovace, IKT včetně bezpečnosti systémů informačních technologií, vesmír a cestovní ruch, a upozorňuje na výhody iniciativ v oblasti společného plánování výzkumu EU a sousedních států; vítá návrhy Komise týkající se vytvoření společného znalostního a inovačního prostoru a digitálního hospodářství založeného na IKT a žádá členské státy a sousední země, aby znovu potvrdily svůj závazek k pokroku v této oblasti; znovu poukazuje na význam účinných mechanismů podpory obchodu a investic mezi EU a sousedními zeměmi, které by měly posílit obchodní partnerství a umožnit hospodářským subjektům, především malým a středním podnikům přístup k dostatečným a spolehlivým informacím o obchodních a investičních podmínkách v partnerských zemích;

45.

vítá, že v rámci evropské politiky sousedství (EPS) byla posílena spolupráce v oblasti energetiky; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU sdílela se sousedními zeměmi své zkušenosti s reformami energetického sektoru; domnívá se, že je nezbytné zvýšit energetickou účinnost a posílit podporu obnovitelné energie; žádá zabezpečení dodávek energie prostřednictvím diverzifikace zdrojů a řízení poptávky, větší angažovanosti hlavních dodavatelů a tranzitních zemí a koordinace opatření v oblasti jaderné bezpečnosti, zejména v regionech s rizikem vysoké seismické aktivity, jakož i větší transparentnost s cílem zajistit, aby EU při provádění energetické politiky usilovala o zajištění naprostého souladu s environmentálními a mezinárodními dohodami o jaderné bezpečnosti a aby se při provádění příslušné koordinované vnější politiky i nadále soustředila především na východní a jižní sousedy; vyzývá k přijetí účinných opatření, která zajistí, aby byla v oblasti energetiky uplatňována zásada solidarity;

46.

vítá návrh na vytvoření evropského energetického společenství a domnívá se, že by to mohl být významný krok k navázání spolupráce s našimi sousedy; zdůrazňuje, že sousední jižní země hrají významnou úlohu při zásobování různých členských států energií; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit evropsko-středomořské propojení plynárenského a elektrárenského odvětví; upozorňuje na strategický význam projektu Nabucco a jeho rychlé realizace, jakož i přepravy zkapalněného zemního plynu v rámci projektu AGRI; vyzývá Komisi, aby podporovala – i po finanční stránce – výstavbu, modernizaci a rozvoj inteligentních energetických sítí a propojení infrastruktur se sousedními zeměmi EU;

47.

upozorňuje dále na to, že EU může hrát podpůrnou úlohu při řešení ekologických problémů v sousedních zemích, konkrétně při odstraňování velkých zásob „zastaralých pesticidů“, jež mohou způsobit rozsáhlé chemické znečištění;

48.

podporuje další spolupráci v odvětví dopravy, včetně těsnějšího propojení infrastrukturních sítí EU a partnerských zemí, s cílem usnadnit výměnu lidí a zboží, čehož lze dosáhnout užší integrací trhů a lepším propojením infrastruktury;

49.

domnívá se, že je naprosto nezbytné rozvíjet mezinárodní, regionální a meziregionální kulturní spolupráci založenou na skutečném dialogu mezi kulturami a zahrnující všechny aktéry společnosti (kulturní orgány, instituce, organizace a sdružení); vyzývá ESVČ a Komisi, aby koordinovaly strategické zavádění kulturních aspektů do vnější politiky a usilovaly o jejich doplňkovost k vnějším kulturním politikám členských států;

50.

rozhodně potvrzuje souvislost mezi výměnami a spoluprací mezi EU a zeměmi, na něž se vztahuje EPS, v oblasti kultury, vzdělávání a sportu na jedné straně a budováním a posilováním otevřené občanské společnosti, demokracie a právního státu a propagací základních svobod a lidských práv na straně druhé; zdůrazňuje, že vzájemná spolupráce v těchto oblastech je pro EU i země EPS přínosná;

51.

věří, že podpora účasti zemí EPS na kulturních programech EU může přispět k jejich věcnému i ideovému rozvoji, a proto zdůrazňuje význam programů, jako je Media Mundus, projektů uskutečňovaných pod záštitou Unie pro Středomoří a programu Kultura v rámci Východního partnerství; dále poukazuje na to, že kulturní programy a programy podporující mobilitu by se měly vztahovat i na mobilitu umělců a studentů uměleckých oborů; přimlouvá se za zavedení kulturních víz pro umělce a další kulturní pracovníky, kteří pocházejí ze zemí EPS; rovněž žádá Komisi, aby navrhla iniciativu na zavedení krátkodobých víz s cílem odstranit překážky mobility v kulturní sféře;

52.

zdůrazňuje, že v rámci EPS je třeba v dotčených zemích posílit spolupráci při rozvoji sportu vzhledem k výchovné hodnotě sportovní činnosti; žádá evropské orgány a členské státy, aby usilovaly o volný pohyb pro sportovce z celého světa, počínaje sportovci ze zemí EPS;

53.

naléhavě vyzývá ke zhodnocení stávajících programů, aby bylo zajištěno účinné využívání zdrojů s cílem splnit cíle EU; podporuje zjednodušení interních činností v Komisi, pokud jde o různé stávající programy a projekty zabývající se kulturou a vzděláváním;

54.

zdůrazňuje přínos programu Tempus IV při podpoře spolupráce a v úsilí o modernizaci vzdělávacích systémů v zemích sousedících s EU a vyzývá Komisi, aby v příštím VFR vyčlenila na tento program dostatečné prostředky;

55.

doufá, že se partnerské země budou moci aktivněji podílet na práci Evropské nadace odborného vzdělávání a Výkonné agentury pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast;

56.

konstatuje, že větší důraz na mládež v rámci Východního partnerství a Unie pro Středomoří je významnou investicí do budoucnosti vztahů mezi EU a zeměmi EPS, jež má velký potenciál pro budoucí roky, demokratizaci těchto partnerů a sladění jejich právních předpisů s evropskými standardy; znovu opakuje, že dodatečné finanční prostředky přidělené programům Erasmus Mundus a Mládež v akci na rok 2012 by měly posílit spolupráci mezi vysokoškolskými institucemi, zlepšit výměny akademických pracovníků a studentů a podpořit budování sítí, jež posílí kapacity nevládních organizací zaměřených na mládež v Evropě a zemích EPS;

57.

domnívá se, že Evropsko-středomořská univerzita skýtá jedinečnou platformu a příležitost pro posílení spolupráce s našimi jižními sousedy v oblasti vyššího vzdělávání a mobility studentů, a to v době, kdy je obzvláště důležité prohloubit vztahy s jižními partnerskými zeměmi, zejména s jejich mladšími generacemi; v této souvislosti zdůrazňuje, že potenciál Evropsko-středomořské univerzity by měl být maximálně využit;

58.

vyzývá Komisi, aby se ujala návrhu Parlamentu, předloženého v návaznosti na arabské jaro, na vytvoření evropsko-středomořského programu Erasmus, tj. iniciativy, která by mohla být v případě úspěchu rozšířena na celou politiku sousedství; v této fázi vyjadřuje politování nad neadekvátními návrhy Komise, neboť navzdory svým prohlášením ze dne 27. září 2011 ve skutečnosti dosáhla jen nepatrného zvýšení počtu stipendií Erasmus Mundus;

59.

vyzývá Komisi, aby se ujala návrhu Parlamentu, předloženého v návaznosti na arabské jaro, na vytvoření evropsko-středomořského programu Leonardo da Vinci podporujícího mobilitu mládeže, která má zájem získat odborné vzdělání v zahraničí, což přispěje k boji proti nezaměstnanosti mládeže, což je chronický problém jižního Středomoří;

60.

znovu potvrzuje svou velkou podporu projektu stipendií pro absolventy vysokých škol ze zemí EPS a EU na Evropské univerzitě, který je financován EU; je přesvědčen, že tento projekt umožní připravit budoucí partnery z Evropy a sousedních zemí, kteří budou plně a odborně obeznámeni s podstatou a duchem politik, práva a orgánů EU, na pracovní místa souvisící se spoluprací EU-EPS; vyzývá partnerské země, jejichž občané získali toto stipendium, aby jejich znalosti a zkušenosti využily ve službách svých vnitrostátních orgánů a nabídly jim odpovídající pracovní podmínky;

61.

zdůrazňuje důležitou úlohu místních orgánů při budování demokracie v našich partnerských zemích; vyzývá tedy Komisi, aby posílila a zdokonalila nástroj TAIEX (Kancelář pro technickou pomoc a výměnu informací) a partnerské programy mezi místními orgány EU a partnerských zemí;

62.

připomíná, že EU by měla zlepšit řízení migrace a maximalizovat vzájemný přínos migrace pro rozvoj mimo jiné tím, že legálním přistěhovalcům nabídne lepší podmínky pro usazování v EU a bude řešit prvotní příčiny nezákonné migrace v partnerských zemích; soudí, že EU musí podporovat legální pracovní migraci uzavíráním partnerství v oblasti mobility, která budou brát ohled na demografickou, sociologickou a profesní rovnováhu na obou stranách a podporovat výměnu odborníků mezi EU a třetími zeměmi; vyzývá členské státy, aby vnímaly diskusi o mobilitě jako důležitý prvek politiky sousedství, který by neměl být v prvé řadě založen na obavách o bezpečnost; zdůrazňuje, že je zapotřebí bojovat proti nezákonnému přistěhovalectví a právně postihovat organizace, které nesou odpovědnost za obchodování s lidmi;

63.

je přesvědčen, že EU by měla pokročit ve své práci na co nejtransparentnějších dohodách usnadňujících udělování víz a zpětné přebírání osob a postupovat v obou případech paralelně s cílem přejít – postupně a na individuální bázi, jakmile budou splněny všechny podmínky, – na bezvízový styk; zároveň žádá o stanovení materiálních podmínek pro udělování a obnovu víz, které by lépe respektovaly lidská práva; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba se přednostně zabývat mobilitou mládeže a studentů; dále zdůrazňuje, že EU by měla zemím Východního partnerství nabídnout výhodnější podmínky uvolňování vízového režimu po časové a věcné stránce; zdůrazňuje, že ustanovení o azylu musí být plně v souladu s mezinárodními povinnostmi a závazky a se standardy EU, zejména v oblasti lidských práv;

64.

připomíná v tomto ohledu, že členské státy musí dodržovat zásadu nenavracení uprchlíků a podniknout všechny potřebné kroky k vytvoření azylového systému EU, který bude dostupný a spravedlivý a poskytne ochranu;

65.

vyzývá členské státy a EU, aby ratifikovaly Protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu; domnívá se, že přezkum EPS by měl usnadnit přijímání konkrétních opatření v těchto oblastech; souhlasí s postřehy Komise ohledně migrace z rodinných důvodů a vítá zelenou knihu, kterou Komise o této otázce připravuje;

66.

upozorňuje na to, že je důležité věnovat zvláštní pozornost mladým lidem, a zdůrazňuje, že je třeba posílit součinnost mezi iniciativou Mládež v pohybu a EPS; zdůrazňuje, že EU by měla zintenzívnit spolupráci v oblastech vysokoškolského a odborného vzdělávání a okamžitě rozšířit a posílit stipendijní programy a mobilitu studentů, absolventů, učitelů a akademických pracovníků tím, že podpoří výměnné programy mezi univerzitami a institucemi odborného vzdělávaní a partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a podnikání; považuje za nezbytné zavést flexibilnější a rychlejší postupy vydávání víz pro účastníky těchto programů; zdůrazňuje, že je nezbytné intenzivněji pracovat na vzájemném uznávání kvalifikací a vzdělávacích systémů se zeměmi EPS, zejména na sbližování vysokoškolských diplomů a standardů Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání; zdůrazňuje, že je nezbytně nutné vést vůči občanům EPS strukturovanou informační politiku o možnostech účasti na programech EU;

67.

vyzývá Radu a Komisi, aby navázaly strukturovaný dialog s orgány třetích zemí s cílem vypracovat oboustranně výhodný přístup k mobilitě, usnadnit udělování víz, více využívat možností vízového kodexu EU a současně zlepšit a sladit jeho uplatňování tak, aby byly žadatelům ve všech členských státech zaručeny stejné a spravedlivé podmínky, a aby se v rámci tohoto dialogu zaměřily zejména na důsledky plynoucí z provázanosti rozvojové pomoci, bezpečnosti a zákonné a nezákonné migrace, jak jsou definovány v dokumentu Globální přístup k migraci; žádá, aby byla mimořádná pozornost věnována tomu, aby partnerské země netrpěly tzv. „odlivem mozků“;

68.

vyzývá EU, aby zvýšila dostupnost finančních prostředků EU a ve větší míře je přidělovala na projekty zaměřené na informování migrantů o jejich právech a povinnostech a na ochranu jejich práv, se zvláštním důrazem na práva nezletilých osob bez doprovodu, žen a jiných zranitelných skupin; žádá proto Komisi, aby Parlamentu předložila podrobnou zprávu o využívání finančních prostředků EU vyčleněných pro sousedské země, a to včetně prostředků v rámci tematického programu Komise pro spolupráci se třetími zeměmi v oblasti migrace a azylu;

69.

připomíná, že je pevně přesvědčen o tom, že evropská politika sousedství bude plně účinná pouze tehdy, bude-li dosaženo součinnosti mezi jejím dvoustranným a vícestranným rozměrem; domnívá se proto, že je naprosto nezbytné posílit vícestrannou složku EPS a vyčlenit na ni podstatnější část finančních prostředků z evropského nástroje sousedství a partnerství;

70.

vítá návrh, aby byl mnohostranný rámec používán strategičtěji za účelem posílení dvoustranných vztahů mezi našimi partnery, a očekává konkrétní opatření zaměřená na uvedení tohoto návrhu do praxe; v tomto ohledu očekává s velkým zájmem plán se stanovenými cíli, nástroji a opatřeními, který má být podle prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise a Komise předložen do konce tohoto roku;

71.

je přesvědčen, že je třeba dále posilovat a rozvíjet mnohostranný rozměr Východního partnerství, včetně fóra občanské společnosti; uvědomuje si význam navázání konstruktivního dialogu s Tureckem a Ruskem o regionálních otázkách společného zájmu, zejména pokud jde o otázky bezpečnosti;

72.

poukazuje na to, že regiony mají zásadní význam pro zajištění zdárného provádění dlouhodobých sociálních a hospodářských reforem a pro zaručení udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že EPS by měla být široce koncipována, aby se stala motorem hospodářského rozvoje pohraničních oblastí; usuzuje, že zásady územní spolupráce platí také pro vnější hranice a že jsou klíčovým nástrojem ke zlepšení hospodářského rozvoje EU i plnění obecných politických cílů, které si EU stanovila v rámci EPS; je toho názoru, že nový přístup k EPS musí dát prostor makroregionálním strategiím EU a že potenciál makroregionů EU, jejichž součástí jsou i sousední země EU, by měl být plně využíván k lepší koordinaci priorit a projektů ve společném zájmu EU a zemí EPS s cílem dosáhnout oboustranně pozitivních výsledků a optimálních výsledků pomocí investovaných prostředků;

73.

vyzdvihuje mimořádnou úlohu euroregionů při plnění cílů politiky soudržnosti a vybízí Komisi, aby podporovala jejich rozvoj, zejména v pohraničních oblastech, což posílí úlohu euroregionů v rámci EPS;

74.

zdůrazňuje vysoký potenciál evropských seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), která zahrnují regiony ležící za vnějšími hranicemi; podporuje uzavírání zvláštních dohod se sousedními třetími zeměmi, na jejichž základě by tyto země mohly v rámci svých právních řádů zavádět vnitrostátní předpisy umožňující vytváření struktur ESÚS, a dále uzavírání mezistátních dohod, které by místním a regionálním orgánům třetích zemí umožňovaly účast na ESÚS;

75.

domnívá se, že budoucí EPS by měla zohlednit úlohu nejvzdálenějších regionů v politice vnějších vztahů EU; konstatuje, že tyto regiony skýtají skutečnou možnost, jak ovlivnit vnější politiku EU, neboť díky nim může EU jednak udržovat užší styky s velkým množstvím třetích zemí, jednak se vypořádat se složitými otázkami, jako je nelegální migrace; vyzývá Komisi, aby vytvořila větší manévrovací prostor pro inovativní možnosti financování vybraných projektů politiky soudržnosti, tak aby tyto projekty mohly být prováděny v evropských regionech i v regionech zemí, které nejsou členy EU, a aby těmto regionům přinášely užitek;

76.

zdůrazňuje význam širšího zeměpisného a strategického přístupu k vytváření budoucí koncepce EPS, a v této souvislosti připomíná, že na základě usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. ledna 2006 o evropské politice sousedství vypracovala EU v listopadu 2007 specifické politiky pro atlantické ostrovní země, které sousedí se vzdálenými regiony EU přilehlými k evropskému kontinentu, bylo-li shledáno, že jsou tyto země významné z hlediska zeměpisné blízkosti, kulturních a historických souvislostí a vzájemné bezpečnosti; vítá vysokou kvalitu dosavadních výsledků a dynamiku již prováděných konkrétních politik, jmenovitě zvláštního partnerství mezi EU a Kapverdami; vyzývá EU, aby dále prohloubila svůj dialog a politické sbližování s těmito zeměmi a podpořila jejich snahu o konsolidaci politických, sociálních a hospodářských reforem;

77.

shledává, že GŘ Komise pro regionální rozvoj má rozsáhlé zkušenosti s řízením EFRR, a je přesvědčen, že v zájmu plnění cílů evropského nástroje sousedství a partnerství by bylo vhodné se řídit jeho radami ohledně správy finančních prostředků; domnívá se proto, že správou těchto finančních nástrojů v souvislosti s programy přeshraniční spolupráce by mělo být opět pověřeno GŘ Regio, jež za ně bylo zodpovědné již dříve;

78.

vítá společné prohlášení vydané na vrcholné schůzce Východního partnerství, která se konala ve Varšavě dne září 2011, a prohlášení o situaci v Bělorusku, zejména pokud jde o zásady demokracie, lidská práva, právní stát, závazek usilovat o výraznější dvoustranné zapojení, a to jak v hospodářské, tak i politické rovině, včetně ochoty k dosažení pokroku v jednáních o dohodách o přidružení, posilování spolupráce mezi partnery na vícestranné úrovni, usnadnění mobility a konečně závazek k intenzivnějšímu uplatňování této dohody, které bude mít pro společnosti partnerských zemí hmatatelné přínosy;

79.

je přesvědčen, že posílení Východního partnerství bude mít rozhodující význam pro rozvoj pohraničních regionů EU; zdůrazňuje, že Východní partnerství a regionální rozvoj musí jít ruku v ruce a měly by podporovat dvoustrannou a mnohostrannou spolupráci, jako jsou dohody o volném obchodu a náležitě financované společné projekty, jako jsou kulturní výměny a výměny v oblasti občanské společnosti;

80.

zdůrazňuje význam dalšího posilování regionální spolupráce v oblasti Černého moře a důkladnějšího propracování černomořské strategie EU; zdůrazňuje doplňkový charakter politik EU v oblasti Černého moře a Východního partnerství; vyzývá Komisi a ESVČ, aby pozitivně využily odlišných přístupů obou iniciativ a aby na všech úrovních vyjasnily, jakým způsobem lze dobře využít tohoto významného stupně doplňkovosti;

81.

podtrhuje význam Unie pro Středomoří, která představuje stálou platformu pro dialog a spolupráci a také nástroj pro podporu demokracie; apeluje na (příští) spolupředsednictví Unie pro Středomoří, aby také usilovalo o plnění původních ambiciózních cílů a aby ve středomořském regionu přispívalo k účinnému provádění EPS; domnívá se, že Unie pro Středomoří by měla podporovat udržitelný hospodářský, sociální a demokratický rozvoj a vytvořit společný pevný základ pro úzkou regionální spolupráci mezi EU a jejími jižními sousedy; vítá příležitost, kterou nabízí Unie pro Středomoří pro posílení doplňkovosti dvoustranných a regionálních politik s cílem efektivněji dosáhnout cílů evropsko-středomořské spolupráce založené na vzájemném uznávání společných hodnot a vytvoření prostoru míru, bezpečnosti a prosperity; vítá zejména závazek nového generálního tajemníka Unie pro Středomoří dále pracovat na projektech této Unie v oblastech demokracie a občanské společnosti; vzhledem k současné situaci vítá navýšení celkového rozpočtu pro investiční facilitu sousedství;

82.

konstatuje, že vícestranná složka EPS by měla sloužit k rychlému a efektivnímu spuštění konkrétních projektů Unie pro Středomoří, které připraví půdu pro společný proces rozvoje a integrace, v neposlední řadě spolufinancováním studií proveditelnosti a podporou rozšířenějšího využívání půjček za velmi výhodných podmínek;

83.

vyzývá Komisi a ESVČ, aby prozkoumaly příležitosti k vytváření institucionálních vazeb mezi EPS a politikami sousedství klíčových aktérů v tomto regionu, především Turecka; připomíná ambice Ankary podnítit a podporovat demokratické a socioekonomické reformy v zemích jižního sousedství; konstatuje, že zapojení tureckých orgánů a nevládních organizací do nástrojů EPS by přineslo jedinečnou součinnost, zejména v oblastech, jako je budování institucí a rozvoj občanské společnosti; domnívá se, že praktickou spolupráci by měl doplňovat strukturovaný dialog mezi EU a Tureckem usilující o koordinaci jejich příslušných politik sousedství; doporučuje, aby podobná nabídka spolupráce v rámci EPS by měla být v zásadě rozšířena i na Rusko a další zúčastněné subjekty;

84.

připomíná, že mírové řešení regionálních vojenských konfliktů, zejména řešení tzv. zamrzlých konfliktů, je nezbytnou podmínkou dalšího upevňování demokracie, úcty k lidským právům, prosperity a hospodářského růstu, a tudíž by mělo stát v samém středu zájmu EU;

85.

připomíná, že EU by se měla více zapojit do řešení regionálních konfliktů a hrát v něm aktivnější, soudržnější a konstruktivnější úlohu mimo jiné prostřednictvím ESVČ tím, že vypracuje více opatření zaměřených na budování důvěry, usmíření a zprostředkování, zváží nové pragmatické a inovativní přístupy, včetně zavedení strategií pro komunikaci s veřejností v partnerských zemí, podpoří evropské mírové sbory a zprostředkovatelskou činnost na místní úrovni, jakož i občanskou kulturu – zejména školení, vzdělávání a zapojení dětí a mladých lidí – a dialog mezi společenstvími i uvnitř jednotlivých společenství, do něhož se zapojí organizace občanské společnosti, vypracuje přeshraniční projekty a posílí dobré sousedské vztahy; připomíná mimořádný význam posílení politické spolupráce v oblasti bezpečnosti a boje proti terorismu a různým formám extremismu;

86.

je přesvědčen, že mezikulturní a mezináboženský dialog jsou mimořádně důležité pro posílení vzájemného porozumění, úcty, solidarity a tolerance s partnerskými zeměmi v našem sousedství a mezi nimi navzájem; vybízí k tomu, aby navržené nové nástroje EPS věnovaly jejich podpoře zvláštní pozornost;

87.

vzhledem k situaci v severní Africe v důsledku revolucí zdůrazňuje význam podpory přechodných soudních systémů a naléhavě žádá všechny partnerské země, aby spolupracovaly s mezinárodní justicí, konkrétně s Mezinárodním trestním soudem;

88.

trvá na tom, že je třeba zachovat regionální přístup, a vítá rozhodnutí jmenovat zvláštního zástupce EU pro jižní Kavkaz i pro oblast jižního Středomoří a zřídit pracovní skupinu pro jižní Středomoří; domnívá se, že by se mělo zvážit ustavení podobné pracovní skupiny i pro jižní Kavkaz; zdůrazňuje, že má-li EU i nadále hrát aktivní úlohu v rozhovorech skupiny 5+2 o Podněstří, je pro tyto účely nutné zajistit přiměřené zdroje, zejména vhledem ke skutečnosti, že zvláštnímu zástupci EU skončí mandát;

89.

stále je přesvědčen o tom, že regionálním konfliktům nelze porozumět bez přihlédnutí ke kulturním souvislostem; vyzývá k uplatňování soudržné strategie v souladu se zásadami komitétu Modrý štít, který kultuře přisuzuje významnou úlohu v předcházení konfliktům a obnově míru;

90.

vítá práci, kterou v terénu odvádějí mezinárodní organizace, zvláště OBSE a agentury OSN, během konfliktů i po jejich ukončení a při podpoře udržitelného rozvoje v celé oblasti sousedství, zejména dlouhotrvající závazek agentury UNRWA vůči palestinským uprchlíkům;

91.

podporuje humanitární činnost a činnost zaměřenou na rozvoj a mír, kterou Unie vyvíjí v partnerských zemích Východního sousedství, a zejména její významnou podporu činnosti agentury UNRWA; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že navzdory této angažovanosti dosud neposílila pozice Unie jako prvořadého politického aktéra na Blízkém východě; nabádá ESVČ a Komisi, aby učinily vše pro to, aby se přítomnosti a činnosti Unie v tomto regionu dostalo politické váhy hodné jejího rozhodujícího podílu na poskytování humanitární a rozvojové pomoci;

92.

zdůrazňuje, že Evropský parlament má prostřednictvím svých parlamentních delegací a delegací v parlamentních shromážděních důležitou úlohu při posilování politického dialogu a při podpoře plnohodnotných svobod, demokratických reforem a právního státu v sousedních partnerských zemích a že tyto kontakty by také mohly být prostředkem pro hodnocení toho, zda jsou plněna stávající kritéria, a pro úpravy dvoustranné a vícestranné spolupráce v závislosti na událostech a dosažených výsledcích;

93.

znovu připomíná, že mnohostranná parlamentní shromáždění, jako je například EURONEST a Parlamentní shromáždění Unie pro Středomoří, jsou zásadními pilíři pro budování důvěry a soudržnosti mezi EU a partnerskými zeměmi i mezi partnerskými zeměmi navzájem, a tedy významnou měrou přispívají k dosažení cílů Východního partnerství a Unie pro Středomoří; vyzývá ESVČ a Komisi, aby v nejvyšší míře zapojily členy shromáždění EURONEST do mnohostranných struktur a platforem Východního partnerství; trvá na tom, že je nezbytné uznat Parlamentní shromáždění Unie pro Středomoří jako legitimní parlamentní orgán Unie pro Středomoří; zdůrazňuje, že řádný sekretariát zvýší soudržnost práce EURONESTu a Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří a soulad s programy EPS, které jsou zamýšlené pro východní a jižní regionální rozměr;

94.

vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci komplexního programu pro budování institucí poskytla výraznější finanční, technickou a odbornou pomoc administrativním orgánům vnitrostátních parlamentů v zemích Východního partnerství s cílem zefektivnit jejich činnost a posílit jejich transparentnost a odpovědnost, což má zásadní význam, mají-li řádně plnit svou úlohu v procesu demokratického rozhodování;

95.

potvrzuje, že je připraven na půdě parlamentního shromáždění EURONEST uvítat zástupce běloruského parlamentu, jakmile mezinárodní společenství, včetně OBSE, bude považovat parlamentní volby v Bělorusku za demokratické;

96.

vítá návrh nového evropského nástroje sousedství a zvýšení finančních prostředků pro EPS, jak požadoval ve svých předchozích usneseních; soudí, že finanční prostředky by měly být mezi oba regiony rozdělovány flexibilně, adekvátně a vyváženě zejména v závislosti na dosažených výsledcích, dodržování závazků a pokroku reforem v partnerských zemích, ale také s ohledem na potřeby a kapacity těchto zemí; poznamenává, že flexibilnější a jednodušší postupy by měly dodržovat právo na demokratickou kontrolu a měl by je doplňovat přísnější dohled nad výdaji;

97.

domnívá se, že je důležité zachovat rozumně vyvážený poměr mezi východním a jižním rozměrem, zejména vzhledem k tomu, že země Východního sousedství právě provádějí programy a reformy spojené s iniciativou Východního partnerství a mají vyhlídky na připojení k EU; domnívá se však, že tento poměr nelze považovat za neměnný; plně podporuje zásadu flexibilní finanční pomoci odstupňované podle dosažených výsledků, která bude vycházet ze skutečných potřeb, kapacity přijímat pomoc a splněných úkolů;

98.

domnívá se, že přezkum nástroje evropského sousedství je třeba provádět v kontextu probíhajícího hodnocení víceletého finančního rámce na období 2007–2013 a s ohledem na jednání o období po roce 2013, aby jednání o financování politiky sousedství nebylo nutné v roce 2012 a 2013 obnovit;

99.

požaduje znatelné zvýšení stropu v okruhu 4 rozpočtu EU pro evropský nástroj sousedství a partnerství, neboť navzdory tomu, že v posledních letech bylo při podpoře užší spolupráce a postupné hospodářské integrace mezi Evropskou unií a partnerskými zeměmi dosaženo určitého pokroku, je třeba udělat víc, neboť se objevují nové výzvy a oblasti pro spolupráci;

100.

zdůrazňuje, že převod položek potřebných pro zvýšení financování EPS by měl být založen na jasných prioritách, a proto by neměl být na úkor jediného nástroje Unie pro reakce na krize a budování míru, tj. nástroje stability, jak to navrhuje Komise; zdůrazňuje, že financování EPS by nemělo být dotčeno současnou krizí státních dluhopisů;

101.

s politováním konstatuje, že vysoké procento prostředků vyčleněných na EPS putuje na konzultace místo toho, aby byly vynakládány na projekty a programy, a vyzývá proto, aby v rámci tohoto nového nástroje došlo k urychlenému vyrovnání položek plateb;

102.

zdůrazňuje, že je důležité dbát na to, aby byl v případech, kdy EU uvolnila humanitární pomoc, zajištěn vhodný přechod od obnovy k rekonstrukci a rozvoji s cílem napravit některé ničivé důsledky revolucí;

103.

domnívá se, že nástroj na podporu občanské společnosti by mohl být plánován jako nedílná součást evropského nástroje sousedství; navrhuje, aby se uvážilo převedení správy fondů EPS na nástroj na podporu občanské společnosti, nesplní-li státy podmínky pro financování kvůli neuspokojivým výsledkům;

104.

zdůrazňuje zásadní úlohu evropského nástroje sousedství při podpoře makroregionálních strategií EU, jako je strategie EU pro region Baltského moře a strategie EU pro Podunají, spočívající ve financování vnějšího rozměru těchto strategií, zejména aktivit, které se týkají sousedních zemí;

105.

zdůrazňuje, že přidělování zdrojů by mělo být založeno na omezeném množství jasně stanovených priorit a měřitelných cílů, které by byly přijaty se souhlasem partnerských zemí, braly by v potaz jejich potřeby a byly by založené na jasných podmínkách a dosaženém pokroku; poukazuje na to, že rozpočtová podpora by se měla využívat pouze tehdy, existují-li záruky řádného hospodaření s rozpočtovými prostředky, a že v zájmu lepšího zohlednění priorit by se měly využívat všechny dostupné nástroje; v této souvislosti poukazuje na to, že země EPS musí posílit právní předpisy v oblasti veřejných zakázek a správu veřejných financí;

106.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby všechny členské státy EU a EU postupovaly při poskytování pomoci sousedním zemím v rámci EPS jednotně; podporuje každý mechanismus, který by pomohl koordinovat a zefektivnit činnost různých dárců z EU v zemích EPS, aniž by došlo ke vzniku zbytečných administrativních struktur;

107.

zdůrazňuje, že ačkoli pomoc může mít v zemích EPS pákový efekt, nestačí k tomu, aby zaručila udržitelný a trvalý rozvoj; vyzývá proto země EPS, aby posílily a mobilizovaly své domácí zdroje, zavedly transparentní systémy daní, zapojily soukromý sektor, místní orgány a občanskou společnost do programu EPS a zasadily se o přijetí větších závazků v rámci projektů EPS;

108.

vítá rozhodnutí členských zemí G8 navýšit půjčky ve prospěch zemí Jižního partnerství, které zahájily demokratizační proces; má za to, že závazky přijaté dne 27. května 2011 v rámci partnerství z Deauville mohou podnítit uvolnění finančních prostředků na podporu demokracie a rozvoje v partnerských zemích EU;

109.

v souvislosti s arabským jarem a ústupem demokracie v některých zemích Východního partnerství vyzývá k provedení konkrétního sebekritického hodnocení finančních nástrojů používaných v minulosti v rámci evropského nástroje sousedství a partnerství, pokud jde o jejich fungování na poli demokracie, lidských práv, veřejné správy, boje s korupcí, budování institucí a podpory občanské společnosti; domnívá se, že EU musí zaujmout novější přístup s cílem zlepšit spolupráci při předcházení konfliktům;

110.

je pevně přesvědčen o tom, že v souvislosti s uvedeným přezkumem je nutné rovněž přehodnotit finanční pomoc poskytovanou palestinské samosprávě a agentuře UNRWA a že se na ni jako na nedílnou součást politiky sousedství musí vztahovat dlouhodobé plánování; nesouhlasí s argumentem, že politická nestabilita v tomto regionu a specifika mírového procesu umožňují pouze prozatímní plánování a posilování pomoci případ od případu;

111.

vzhledem k současným naléhavým potřebám, zejména v zemích Jižního sousedství, vyzývá k rychlému uzavření dohody mezi Evropským parlamentem a Radou o návrhu na posílení nástroje sousedství v období 2012–2013; vyzývá dále členské státy, aby urychleně splnily své dvoustranné závazky vůči jižnímu Středomoří a zemím Východního partnerství;

112.

trvá na tom, že by Rada měla neprodleně přijmout legislativní návrh na změnu článku 23 nařízení o evropském nástroji sousedství a partnerství, který předložila Komise v květnu 2008 a který přijal Parlament dne 8. července 2008, což by umožnilo opětovné investování prostředků získaných zpět z minulých operací; připomíná, že tento krok je již považován za samozřejmost a odráží se v návrhu na financování přezkumu EPS v rozpočtu na období 2011–2013; vyzývá Evropskou komisi, aby zvážila alternativní způsoby zajištění dodatečných prostředků rizikového kapitálu, které by mohla ihned poskytnout EIB jak pro jižní, tak pro východní rozměr;

113.

vítá práci, kterou odvedly EIB, zejména prostřednictvím nástroje pro evropsko-středomořské investice a partnerství, a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), a vyzdvihuje důležitost a potřebu větší součinnosti s ostatními vnitrostátními a mezinárodními finančními institucemi, které také působí v těchto zemích; podporuje změnu stanov EBRD tak, aby byly pro její pomoc způsobilé taktéž partnerské země Jižního sousedství, a přeje si zajistit, aby mezi EIB a EBRD, jež mají obě převážně evropský kapitál, byl navázán plodný vztah spolupráce, nikoli konkurence;

114.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států a zemí, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, a generálnímu tajemníkovi Unie pro Středomoří.

14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/45

—

s ohledem na Listinu základních práv, na články 2,3 a 6 Smlouvy o Evropské unii a na příslušné články Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii z roku 2003 (1) a na zprávu o jejím provádění z roku 2008 (2),

—

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV (3) o boji proti terorismu ze dne 13. června 2002 pozměněné rámcovým rozhodnutím 2008/919/SVV (4) a zejména na článek 10 tohoto rozhodnutí o ochraně obětí terorismu a pomoci těmto obětem,

—

s ohledem na Strategii EU pro boj proti terorismu z roku 2005 (5),

—

s ohledem na Strategii EU pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů (6),

—

s ohledem na dokument „Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“ (7) a na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 20. dubna 2010 nazvané „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům: Akční plán provádění Stockholmského programu“ (KOM(2010)0171),

—

s ohledem na zprávu Europolu o situaci v oblasti terorismu a jejím vývoji v EU z roku 2011 (TE-SAT 2011),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 20. července 2010 nazvané „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“ (KOM(2010)0386),

—

s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů ze dne 24. listopadu 2010 ke sdělení „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“ (8),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“ (9),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ (KOM(2010)0673),

—

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o odškodnění obětí násilných trestných činů (CETS č. 116) z roku 1983, Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 196) z roku 2005, pokyny Rady Evropy o ochraně obětí teroristických činů z roku 2005, doporučení Rady Evropy (2006)8 týkající se pomoci obětem trestných činů z roku 2006 a na návrh směrnice, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu (KOM(2011)0275), který vypracovala Komise,

—

s ohledem na přezkum 7. rámcového programu pro výzkum v polovině období a na zelenou knihu nazvanou „Učiňme z problémů výhody: na cestě ke společnému strategickému rámci pro financování výzkumu a inovací v EU“,

—

s ohledem na různá usnesení týkající se boje proti terorismu,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (10) a na společný postoj Rady 2001/931/SZBP ze dne 27. prosince 2001 o užití zvláštních opatření pro boj s terorismem (11),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro právní záležitosti (A7-0286/2011),

A.

vzhledem k tomu, že po brutálních útocích z 11. září 2001 bylo první desetiletí 21. století poznamenáno „válkou proti terorismu“, zejména s ohledem na přístup USA; vzhledem k tomu, že ačkoli k těmto i k jiným útokům podobného rozsahu nedošlo na evropské půdě, plánování a přípravy útoků probíhaly částečně v Evropě a mnoho Evropanů je vnímalo jako útok na své hodnoty a způsob života;

B.

vzhledem k tomu, že Evropská unie byla ve 21. století častěji terčem a obětí teroristických útoků a že čelí stále přítomné hrozbě;

C.

vzhledem k tomu, že závažné teroristické útoky na půdě EU, k nimž došlo po útocích v USA z 11. září 2001, včetně teroristických útoků v Madridu v roce 2004 a v Londýně v roce 2005, měly významný dopad na vnímání obecné bezpečnosti mezi občany EU;

D.

vzhledem k tomu, že zpráva o situaci v oblasti terorismu a jejím vývoji v EU z roku 2011 (TE-SAT 2011), kterou vydal Europol, naznačuje, že hrozba teroristických útoků v EU je i nadále vážná a že se zdá, že dochází k upevňování vazeb mezi terorismem a organizovanou trestnou činností, a poukazuje na skutečnost, že ve srovnání s rokem 2006 existuje klesající trend teroristických útoků, k nimž se hlásí separatistické teroristické organizace nebo které se jim připisují, ačkoli dosud podnikly většinu teroristických útoků v EU právě tyto organizace;

E.

vzhledem k tomu, že Stockholmský program stanovuje dvě hrozby pro vnitřní bezpečnost – mezinárodní terorismus a organizovanou trestnou činnost –, jež mohou v mnoha případech působit ve stejných oblastech činnosti, jako je například obchodování se zbraněmi a drogami;

F.

vzhledem k tomu, že terorismus není novým jevem; vzhledem k tomu, že v posledních desetiletích terorismus nabyl nových forem, jako je počítačový terorismus, a teroristické sítě se v minulých desetiletích staly složitější, co do struktury, prostředků a financování, čímž se teroristická hrozba ještě více prohloubila; vzhledem k tomu, že boj proti terorismu byl vždy součástí pravomoci členských států a obvyklého prosazování práva; vzhledem k tomu, že 11. září 2001 a útoky v Madridu a v Londýně způsobily zásadní změnu ve vnímání terorismu jako fenoménu a v postupech a nástrojích používaných v boji proti terorismu; vzhledem k tomu, že v důsledku těchto útoků se terorismus stal jevem ovlivňujícím bezpečnost celé Evropské unie, a nikoli pouze národní bezpečnost členských států, a to s velmi rozdílným právním rámcem;

G.

vzhledem k tomu, že chybí jednoznačná mezinárodní definice terorismu, vymezila EU teroristické činy v rámcovém rozhodnutí 2002/475/SVV;

H.

vzhledem k tomu, že mezinárodní spolupráce je pro zbavení terorismu jeho finanční, logistické a operační základny zásadní;

I.

vzhledem k tomu, že ačkoli se zkušenost s terorismem, jakož i úroveň hrozby v členských státech EU liší, je potřebný společný postup na úrovni EU, neboť operace teroristů mají často celoevropský rozměr a teroristé při páchání svých činů využívají různosti evropských právních předpisů, odlišností ve schopnosti vést boj proti terorismu a zrušení hraničních kontrol;

J.

vzhledem k tomu, že občané EU a další osoby rovněž chtějí, aby byla zaručena jejich bezpečnost a jistota v rámci EU i jinde, a že EU musí hrát v tomto ohledu významnou úlohu;

K.

vzhledem k tomu, že teroristické útoky závažně narušují lidská práva, ohrožují demokracii, mají za cíl destabilizaci legitimně ustavených vlád, podkopávají pluralitní občanskou společnost a ohrožují touhu každého jedince po svobodném životě beze strachu;

L.

vzhledem k tomu, že účelem politik boje proti terorismu by mělo být maření cílů terorismu a vykonávání teroristických činů, jež usilují o zničení struktury svobodné, otevřené a demokratické společnosti; vzhledem k tomu, že prvotním cílem potírání terorismu musí být ochrana a upevňování této struktury demokratické společnosti na základě posilování občanských svobod a demokratické kontroly, zajišťování bezpečnosti evropských občanů, určení subjektů odpovědných za páchání teroristických činů a jejich stíhání a na základě reakce na důsledky teroristických útoků prostřednictvím politik začleňování, přeshraniční soudní a policejní spolupráce a účinné a koordinované strategie na úrovni EU; vzhledem k tomu, že účinnost politik boje proti terorismu musí být posuzována na základě těchto cílů; vzhledem k tomu, že potírání terorismu má největší šanci na úspěch, pokud se zaměří na předcházení násilnému extremismu a jeho eskalaci;

M.

vzhledem k tomu, že strategie Evropské unie pro boj proti terorismu by se tedy měla zabývat nejen následky terorismu, ale také jeho příčinami;

N.

vzhledem k tomu, že boj proti násilnému extremismu je základním prvkem předcházení terorismu a jeho potlačení;

O.

vzhledem k tomu, že boj proti terorismu znamená boj proti všem formám terorismu, včetně počítačového terorismu, narkoterorismu a vzájemné provázanosti teroristických skupin v rámci řady zločineckých operací, jakož i proti strategii, kterou tyto skupiny ke svému fungování používají, jako je nelegální financování, finanční vydírání, praní špinavých peněz a zakrývání operací teroristických skupin falešnými právními subjekty či institucemi;

P.

vzhledem k tomu, že terorismus je problém státu, a je tudíž úkolem demokratických institucí vytvořit a dodržovat hlavní směry politiky boje proti terorismu při hledání co nejširšího politického a společenského konsenzu; vzhledem k tomu, že demokratický boj proti terorismu, nutně v mezích ústavního a právního státu, je věcí všech politických stran zastoupených v demokratických institucích, ať již jsou ve vládě či v opozici; vzhledem k tomu, že proto lze doporučit zachování definice politiky boje proti terorismu, podle níž je tento boj v demokratické společnosti věcí vlád, jež vzešly ze zákonného soupeření politických stran, a tudíž ze soutěže ve volbách;

Q.

vzhledem k tomu, že je vhodné posoudit náklady a přínosy politik boje proti terorismu, neboť tvůrci politik by se měli dozvědět, zda má jejich rozhodnutí očekávané dopady, a občané mají právo volat zvolené zástupce k odpovědnosti;

R.

vzhledem k tomu, že deset let po útocích, které otřásly světem, je nyní na čase zhodnotit dosažené úspěchy v boji proti terorismu; vzhledem k tomu, že hodnocení umožňuje vytvářet účinnější a účelnější politiky a v každé moderní demokracii musí být politická rozhodnutí podrobována častému hodnocení a přezkumu;

S.

vzhledem k tomu, že byla vyvinuta pozoruhodně malá aktivita, pokud jde o hodnocení toho, do jaké míry politiky EU pro boj proti terorismu dosáhly stanovených cílů; vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzýval k důkladnému posouzení politik EU pro boj proti terorismu, neboť toto posouzení je podmínkou pro transparentnost a odpovědnost tvůrců politik; vzhledem k tomu, že neexistence řádného posouzení politik EU pro boj proti terorismu je způsobena zejména tím, že její velká část náleží do oblasti zpravodajské a bezpečnostní politiky, kde je tradičně uplatňováno utajení;

T.

vzhledem k tomu, že cílem teroristických útoků bylo opakovaně způsobit hromadné ztráty na zdraví a životech, jež byly následně výzvou pro dostupné institucionální kapacity;

U.

vzhledem k tomu, že pro dosažení svého cíle, kterým je zničení demokracie, se teroristé zaměřují na nevinné civilisty; vzhledem k tomu, že ti, kdo utrpěli zranění, škodu nebo ztrátu milovaných blízkých v teroristických útocích, mají nárok na naši podporu a solidaritu a na odškodnění, náhradu škody a pomoc;

V.

vzhledem k tomu, že je důležité, aby byla zajištěna spravedlnost, aby byli viníci postaveni před soud a aby teroristické zločiny nezůstaly nepotrestány, přičemž zvláštní pozornost vyžaduje postavení obětí jako svědků při soudním řízení;

W.

vzhledem k tomu, že odpovědnost a povinnosti jsou základními faktory demokratické legitimity politik boje proti terorismu; vzhledem k tomu, že chyby, nezákonné jednání a porušování mezinárodního práva a práva v oblasti lidských práv se musí vyšetřit a soudně stíhat;

X.

vzhledem k tomu, že opatření pro boj proti terorismu musí respektovat práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie a žádné opatření přijaté v této oblasti nesmí mít reciproční dopad na občanské svobody;

Y.

vzhledem k tomu, že klíčovým prvkem politik boje proti terorismu se stal masový dohled, a vzhledem k tomu, že pro účely předcházení terorismu se používá rozsáhlé shromažďování osobních údajů, detekční a identifikační technologie, lokalizace a sledování, získávání údajů a vytváření profilů, posuzování rizika a analýza chování; vzhledem k tomu, že tyto nástroje s sebou nesou riziko přesunu důkazního břemene na občana; vzhledem k pochybné míře účinnosti a úspěchu těchto nástrojů prevence; vzhledem k nedostatečné míře výměny informací mezi agenturami;

Z.

vzhledem k tomu, že orgány veřejné správy stále více využívají údajů shromažďovaných pro obchodní a soukromé účely; vzhledem k tomu, že soukromé společnosti v různých odvětvích mají povinnost uchovávat a poskytovat osobní údaje ze svých databází zákazníků; vzhledem ke značným nákladům spojeným s uchováváním a získáváním dat (což představuje jak investice do infrastruktury, tak operační náklady);

AA.

vzhledem k tomu, že existuje naléhavá potřeba jednotné právní definice pojmu „vytváření profilů“, založené na relevantních normách ochrany základních práv a údajů v zájmu snížení nejistoty, pokud jde o to, jaké činnosti jsou zakázané, a jaké nikoli;

1.

vítá sdělení Komise a opět zdůrazňuje, že toto sdělení musí být spojeno s připravovanou vnitřní bezpečnostní strategií EU; lituje však, že jeho rozsah je poněkud úzký, omezuje se na uplatňování dohodnutých politických opatření a nezaměřuje se na vnitrostátní politiky boje proti terorismu či vnitrostátní opatření, kterými jsou do vnitrostátního práva prováděny politiky dohodnuté na evropské či mezinárodní úrovni, a rovněž lituje, že nebylo provedeno důkladnější šetření ohledně možných právních mezer nebo překrývání či zdvojování protiteroristických opatření a nástrojů přijatých na úrovni EU; zdůrazňuje význam jednotného přístupu na úrovni EU i členských států k iniciativám přijatým v oblasti vnitřní bezpečnosti, které se týkají zvláště terorismu a organizovaného zločinu;

2.

lituje rovněž, že sdělení dostatečně nepokrývá a podrobněji nerozvíjí opatření jiných generálních ředitelství než GŘ JLS (např. GŘ TRAN, ENTER nebo MARKT) ani neposkytuje jasnou představu o tom, jak na sebe opatření vzájemně působí, zda se překrývají, či mezi nimi existují mezery; je toho názoru, že je nutné vzít v potaz všechny výše zmíněné úrovně, poněvadž se evropská, vnitrostátní a mezinárodní opatření doplňují, a že posouzení jednotlivých opatření neposkytuje celkový obrázek dopadu politik boje proti terorismu v Evropě;

3.

lituje, že byla promeškána příležitost vysvětlit, jak se určité nástroje EU pro boj proti terorismu, jako je například uchovávání údajů, jmenná evidence cestujících a dohoda Swift, slučují se strategií pro boj proti terorismu;

4.

je přesvědčen, že Listina základních práv by vždy měla být kompasem pro politiky EU v této oblasti a pro členské státy při provádění těchto politik i při spolupráci se třetími stranami a zeměmi;

5.

zdůrazňuje, že je potřeba, aby Evropská unie, její členské státy a partnerské země založily svou strategii pro boj proti mezinárodnímu terorismu na principech právního státu a dodržování základních práv; dále zdůrazňuje, že vnější činnost Unie zaměřená na boj proti mezinárodnímu terorismu by měla být v první řadě zaměřena na prevenci, a upozorňuje, že je nutné prohlubovat dialog, toleranci a porozumění mezi různými kulturami, civilizacemi a náboženstvími;

6.

připomíná, že politiky boje proti terorismu by měly splňovat standardy stanovené s ohledem na nezbytnost, účinnost, přiměřenost, občanské svobody, právní stát, demokratickou kontrolu a odpovědnost, k jejichž uplatňování a rozvoji se Unie zavázala, a že posouzení toho, zda jsou tyto standardy dodržovány, musí být neoddělitelnou součástí hodnocení všech protiteroristických snah EU; domnívá se, že tyto politiky musí být vytvářeny v souladu s ustanoveními primárního práva EU, a zejména že jako prioritu stanoví dodržování práv zakotvených v Listině základních práv Evropské unie;

7.

připomíná, že omezující opatření, jejichž cílem je zabavit, zkonfiskovat či zmrazit aktiva a finanční prostředky spojené s fyzickými nebo právnickými osobami a organizacemi zapojenými do teroristických činů, mohou být užitečná jako protiteroristický nástroj, avšak musí být zcela v souladu s článkem 75 SFEU a s Listinou základních práv;

8.

domnívá se, že prevence, sledování a stíhání teroristické činnosti jsou klíčovými politikami na úrovni EU a musí být součástí systematického přístupu, který není založen na normách pro případ nouze, ale na ucelené strategii založené na nutnosti, a dále musí být účelné a hospodárné a musí bránit zdvojování opatření a změně funkcí příslušných orgánů, agentur a subjektů;

9.

zdůrazňuje, že hodnocení deseti let politik EU v oblasti boje proti terorismu by mělo vést k jasně definovaným politickým cílům;

10.

domnívá se, že terorismus je jev, jenž se neustále vyvíjí, a měl by být potírán prostřednictvím politiky boje proti terorismu, která je schopna na tuto skutečnost reagovat;

11.

považuje rozhodnutí prohloubit a rozvíjet čtyři základní prvky protiteroristické strategie, jimiž jsou prevence, ochrana, pronásledování a reakce, za správné;

12.

je přesvědčen, že prevence, šetření a stíhání teroristických aktivit by mělo být založeno na prohloubení soudní a policejní spolupráce na úrovni EU, ve spojení s plnou parlamentní kontrolou a úplným a včasným dokončením plánu pro stanovení jednotných procesních záruk na vysoké úrovni;

13.

domnívá se, že odborná příprava a zvyšování informovanosti soudních a policejních orgánů musí být prioritou s cílem zlepšit připravenost v celé Evropské unii, pokud jde o boj proti terorismu;

14.

z tohoto hlediska zdůrazňuje význam spolupráce členských států s úřadem OLAF a s agenturami EU, jako je například Europol, Eurojust a CEPOL;

15.

vyzývá Komisi, aby komplexně posoudila soubor politik a opatření přijatých v oblasti boje proti terorismu a aby se zaměřila na budoucí výzvy, k nimž patří reforma Europolu a Eurojustu, a to vzhledem k novému potenciálu, jejž otevírá Lisabonská smlouva, potřebě jednotných norem pro získávání důkazů a vedení vyšetřování, plnému zavedení společných vyšetřovacích týmů, pevnému rámci EU pro odbornou soudní a policejní přípravu nebo k řádným politikám začleňování a integrace;

16.

zastává názor, ze opatření pro boj proti terorismu musí odpovídat úrovni ohrožení a musí být upravována podle zvyšování a snižování úrovně ohrožení; bere na vědomí, že opatření zaměřená na boj proti terorismu musí být z hlediska vládních pravomocí a pravomocí agentur navržena tak, aby je bylo možno posílit nebo zmírnit v závislosti na situaci;

17.

připomíná, že radikalizace a získávání nových členů představuje nejvýraznější a soustavnou dlouhodobou hrozbu, jak bylo zdůrazněno ve sdělení Komise, a tvoří tak osu, na niž se EU musí zaměřit ve strategiích prevence v rámci boje proti terorismu na samém počátku řetězce; zdůrazňuje, že investice do politiky boje proti rasismu a diskriminaci představují klíčový nástroj, jak čelit a předcházet radikalizaci a získávání potenciálních teroristů;

18.

připomíná významný přínos mnoha nevládních organizací a občanské společnosti, které jsou často spolufinancovány ze strany EU a jejích členských států, ke společenskému a hospodářskému rozvoji, k budování míru a státu a k demokratizaci, což jsou nezbytné prvky pro boj proti radikalizaci a získávání nových členů;

19.

žádá vypracování komplexní strategie pro řešení provázanosti mezinárodního organizovaného zločinu, pašování drog a terorismu; vybízí k průběžné analýze nových trendů a rysů z hlediska diverzifikace, radikalizace a získávání nových členů a z hlediska úlohy mezinárodních nevládních organizací při financování teroristické činnosti;

20.

vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby předcházely vzestupu extremismu;

21.

upozorňuje, že je nutné rozšiřovat a rozvíjet stávající a nová strategická partnerství pro boj proti terorismu s mimoevropskými zeměmi, a to za předpokladu, že v jejich rámci budou dodržována lidská práva; klade důraz na strategickou spolupráci mezi Unií a USA a poukazuje na to, že je nutné spolupracovat i s dalšími partnery, přičemž znovu připomíná, že Unie přisuzuje velkou důležitost ochraně osobních údajů občanů a jejich lidských a občanských práv;

22.

podtrhuje, že potírání terorismu je nedílnou součástí vztahů Unie se třetími zeměmi; žádá, aby bylo v rámci příštího nástroje stability vyčleněno více finančních prostředků na opatření na podporu protiteroristických aktivit s cílem zabránit selhání států; v tomto ohledu souhlasí s tím, že prioritními oblastmi jsou jižní Asie, zejména Pákistán a Afghánistán, oblast Sahelu (Mauritánie, Mali, Niger), Somálsko a Jemen; vítá představení strategie EU pro bezpečnost a rozvoj v Sahelu dne 21. března 2011 a vyzývá Radu, aby ji po konzultacích s Evropským parlamentem přijala; vítá začlenění doložek o boji proti terorismu do mezinárodních dohod;

23.

vyzývá Komisi, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Radu, aby urychleně provedly opatření k doložce solidarity, kterou zavádí Lisabonská smlouva;

24.

trvá na tom, že je důležité definovat jednotný soubor pravidel pro specifickou ochranu a podporu obětí terorismu, včetně svědků, a to i v rámci návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu (KOM(2011)0275);

25.

zdůrazňuje, že řádné desetileté hodnocení politik boje proti terorismu by se mělo zaměřit na přezkoumání toho, zda přijatá opatření na předcházení terorismu v EU a boj proti němu byla založena na důkazech (a nikoli na předpokladech) a vycházela z potřeb, zda byla koherentní a byla součástí komplexní strategie EU proti terorismu založené na důkladném a úplném hodnocení vypracovaném v souladu s článkem 70 SFEU, přičemž Komise předloží zprávu na společné schůzi výborů Evropského parlamentu a členských států, které jsou odpovědné za dohled nad protiteroristickými opatřeními, a to do šesti měsíců od zadání studie, přičemž bude vycházet ze zpráv vyžádaných od relevantních organizací a agentur, jako je Europol, Eurojust, Agentura pro základní práva, Evropský inspektor ochrany údajů, Rada Evropy a OSN;

26.

zastává holistický a komplexní přístup k protiteroristické politice ve formě harmonizace evropské bezpečnostní strategie a strategie vnitřní bezpečnosti a posílení stávajících mechanismů pro koordinaci struktur Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, agentur a Evropské služby pro vnější činnost; zdůrazňuje, že kvalitní zpravodajská činnost hraje v boji proti terorismu zásadní úlohu a že EU má jedinečnou možnost usnadňovat výměnu zpravodajských informací mezi členskými státy, pokud bude existovat řádný právní základ pro takovou spolupráci a pokud bude začleněna do řádných rozhodovacích procesů, že však pro výměnu těchto informací musí ve všech členských státech platit stejné standardy týkající se odpovědnosti; proto zdůrazňuje, že zpravodajství lidských zdrojů má vedle všech technických prostředků, jež jsou k dispozici, nezastupitelnou úlohu v boji proti teroristickým sítím a v činnosti zaměřené na včasné předcházení útokům;

27.

vyzývá Komisi, aby vypracovala úplné a podrobné hodnocení na základě veřejně přístupných informací a informací poskytnutých členskými státy v souvislosti s článkem 70 SFEU, které bude zahrnovat alespoň tyto body:

28.

vyzývá Komisi, aby zmapovala, která opatření mají jiný cíl než potírání terorismu, a dále, u kterých opatření byl jejich původní účel, tj. boj proti terorismu, doplněn o cíle nové, jako je prosazování práva, přistěhovalecká politika, veřejné zdraví nebo veřejný pořádek;

29.

vyzývá Komisi, aby vypracovala souhrnný a podrobný přehled všech stávajících politik boje proti terorismu v Evropě se zvláštním zaměřením na právní předpisy EU a na způsob jejich provedení a uplatňování na úrovni EU; zároveň vyzývá členské státy, aby provedly komplexní hodnocení svých politik boje proti terorismu a zaměřily se zejména na vzájemné působení s politikami EU, překrývání a mezery, aby lépe spolupracovaly při hodnocení politik EU – včetně poskytnutí srovnávacích tabulek, jež určí, která ustanovení právních předpisů členských států provádějí ta která ustanovení aktů EU a včetně poskytnutí příspěvků ve stanovených termínech, jako v případě směrnice o uchovávání údajů;

30.

vyzývá Komisi, aby na základě veřejně přístupných informací a informací poskytnutých členskými státy v souvislosti s článkem 70 SFEU vypracovala úplnou a podrobnou zprávu o veškerých prostředcích vynaložených Evropskou unií, členskými státy EU a soukromými společnostmi přímo či nepřímo na opatření pro boj proti terorismu, včetně opatření zaměřených konkrétně na protiteroristickou činnost, na zaměstnance, systémy a databanky související s bojem proti terorismu v oblasti IT, na ochranu základních práv a ochranu údajů, demokracie a právního státu, na financování výzkumu souvisejícího s bojem proti terorismu, a o rozvoji příslušných rozpočtových položek EU od roku 2001 a aby rovněž upřesnila veškeré prostředky vyčleněné na tuto oblast třetími zeměmi;

31.

vyzývá Komisi, aby zjistila, zda jsou opatření pro boj proti terorismu řádně prováděna, a aby pravidelně informovala Parlament a Radu o svých zjištěních;

32.

vyzývá Komisi, aby vypracovala studii o nákladech na politiky boje proti terorismu, které vznikají soukromému sektoru, a přehled odvětví, která mají z politiky boje proti terorismu přínos;

33.

vyzývá Komisi, aby vypracovala studii s cílem zjistit, zda politiky boje proti terorismu podléhají účinné demokratické kontrole, a to na základě veřejně přístupných informací a informací poskytnutých členskými státy v souvislosti s článkem 70 SFEU, a aby tato studie zahrnovala alespoň tyto body:

34.

pokud jde o opatření pro boj proti terorismu, vyzývá navíc k tomu, aby byla zohledněna zásada proporcionality a aby byla dodržována základní práva občanů, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že všechna opatření musí být v souladu s právem a se zásadami právního státu;

35.

vyzývá Komisi, členské státy a příslušné justiční orgány, aby vyšetřily jakékoli nezákonné jednání nebo porušení lidských práv, mezinárodního práva a právního řádu v případě, že existují důkazy nebo podezření o takovém jednání či porušení, a vyzývá členské státy, aby zajistily jejich nápravu;

36.

očekává závěry, které zformuluje výbor Evropského parlamentu TDIP ve své navazující zprávě o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích, a vyzývá k provedení všech příslušných doporučení EP;

37.

zdůrazňuje, že EU musí pomoci USA nalézt vhodná řešení pro uzavření Guantánama a zajištění spravedlivého soudu pro vězněné osoby;

38.

v této souvislosti naléhá na Radu a Komisi, aby při revizi opatření související s černou listinou a zmrazením aktiv zohlednily zejména postavení nevládních organizací a občanské společnosti s cílem zajistit, aby nevládní organizace nebyly uvedeny na seznamu „přidružením“ a aby jim nebylo neoprávněně bráněno ve spolupráci s jejich partnerskými organizacemi;

39.

je si vědom toho, že Komise podala odvolání proti rozsudku Tribunálu v nejnovější věci Kadi vs. Komise; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby přistoupily k důkladné revizi režimu sankcí a zajistily jeho plný soulad s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a právního státu, jak to požaduje veškerá relevantní judikatura; má za to, že subjekty, proti nimž sankce směřují, by měly obdržet informace, jež tyto sankce odůvodňují, a že by jim měly být poskytnuty účinné opravné prostředky;

40.

vyzývá Komisi a Radu, aby vyšetřily možné shromažďování osobních údajů pro účely prosazování práva bez přiměřeného právního základu nebo uplatňováním nesprávných či dokonce nezákonných postupů, pokud k takovému shromažďování došlo;

41.

naléhavě vyzývá Komisi, aby provedla povinný test proporcionality a úplné posouzení dopadu u každého návrhu zahrnujícího rozsáhlé shromažďování osobních údajů, detekční a identifikační technologie, lokalizaci a sledování, získávání údajů a vytváření profilů, posuzování rizik a analýzy chování nebo podobné metody;

42.

zdůrazňuje potřebu zlepšit používání údajů: shromažďování údajů by mělo být umožněno na základě zásady nezbytnosti, po prokázání, že nedochází k překrývání s jinými existujícími opatřeními a že nejsou možná méně rušivá opatření, a pouze na základě přísného vázání na účel a minimalizace údajů, a pouze pokud dojde k výraznému zlepšení výměny a zpracovávání údajů;

43.

vyzývá evropského inspektora ochrany údajů a Agenturu pro základní práva, aby podávali zprávy o úrovni ochrany základních práv a osobních údajů v oblasti politiky EU pro boj proti terorismu;

44.

naléhavě žádá Komisi a Radu, aby plně vyjasnily rozdělení práce mezi koordinátorem pro boj proti terorismu a vysokou představitelkou;

45.

vyzývá koordinátora pro boj proti terorismu, aby vypracoval zprávu o využívání zpravodajství lidských zdrojů a o spolupráci se zahraničními zpravodajskými službami v evropských politikách boje proti terorismu;

46.

vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na posílení ochrany občanských svobod, transparentnosti a demokratické kontroly v souvislosti s politikami boje proti terorismu, jako je zlepšení přístupu k dokumentům vypracováním právního předpisu EU o svobodném přístupu k informacím a posílení pozice Agentury pro základní práva, evropského inspektora ochrany údajů a tzv. pracovní skupiny článku 29;

47.

vyzývá Komisi, aby předložila pozměňovací návrhy k rámcovému rozhodnutí Rady 2002/475/SVV o boji proti terorismu, které bylo naposledy změněno v roce 2008, aby se tak zvýšil standard ochrany lidských práv a základních svobod, mj. prostřednictvím aktualizace vymezení teroristických činů, a aby toto rozhodnutí lépe napojila na stávající nástroje v oblasti lidských práv na úrovni EU, zvláště na Listinu základních práv;

48.

vyzývá Komisi, aby do návrhu zařadila jednotnou právní definici pojmu „vytváření profilů“;

49.

vyzývá Komisi, aby předložila návrh legislativního rámce pro ochranu údajů, a to včetně společné zahraniční a bezpečnostní politiky, na základě článku 16 SFEU, aniž by byla dotčena zvláštní pravidla stanovená v článku 39 SEU;

50.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/55

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Afghánistánu, zejména usnesení ze dne 8. července 2008 o stabilizaci v Afghánistánu (1), ze dne 15. ledna 2009 o rozpočtové kontrole vynakládání finančních prostředků Evropské unie v Afghánistánu (2), ze dne 24. dubna 2009 o právech žen v Afghánistánu (3) a ze dne 16. prosince 2010 o nové strategii pro Afghánistán (4),

—

s ohledem na svá usnesení o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007 ze dne 23. dubna 2009 (5) a na rozpočtový rok 2008 ze dne 5. května 2010 (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o budoucnosti rozpočtové podpory EU ve prospěch rozvojových zemí (7),

—

s ohledem na konferenci konanou v Kábulu dne 20. července 2010, na níž se dárci dohodli, že lépe sladí své programy a budou se důsledně řídit principy účelnosti pomoci, a na konferenci konanou v Londýně dne 28. ledna 2010, na níž se dárci dohodli, že bude zřízen nezávislý Úřad pro dohled na vysoké úrovni a více rozvojové pomoci poplyne prostřednictvím vlády Islámské republiky Afghánistán a bude podpořena reformami struktur a rozpočtů,

—

s ohledem na odpovědi Komise na otázky Výboru pro rozpočtovou kontrolu ze dne 7. září 2010 a ze dne 22. června 2011,

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 3/2011 „Efektivnost a účelnost příspěvků EU poskytovaných prostřednictvím organizací OSN v zemích zasažených konfliktem“,

—

s ohledem na auditní zprávy zvláštního generálního inspektora pro obnovu Afghánistánu (SIGAR),

—

s ohledem na auditní zprávy amerického nejvyššího kontrolního úřadu (GAO) týkající se Afghánistánu,

—

s ohledem na auditní zprávy generálního inspektora americké vládní Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) týkající se Afghánistánu,

—

s ohledem na závěrečnou zprávu nazvanou „Transformace zadávání válečných zakázek“, kterou pro Kongres USA vypracovala komise pro zadávání válečných zakázek v Iráku a Afghánistánu,

—

s ohledem na návrh afghánského „zákona o nejvyšším kontrolním úřadu“,

—

s ohledem na Mexickou deklaraci Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních úřadů (INTOSAI) o nezávislosti nejvyšších kontrolních úřadů, přijatou v roce 2007,

—

s ohledem na akční plán EU pro Afghánistán a Pákistán, který přijala Rada dne 27. října 2009, a na zprávy o jeho plnění zveřejňované dvakrát ročně,

—

s ohledem na rozhodnutí 2011/23 výkonné rady Rozvojového programu OSN, Populačního fondu OSN a Úřadu OSN pro projektové služby přijaté na jejím výročním zasedání v roce 2011 (které se konalo ve dnech 6.–17. června 2011),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj (A7-0388/2011),

A.

vzhledem k tomu, že usnesení Parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o nové strategii pro Afghánistán poukázalo na několik problémových otázek v souvislosti s rozpočtovou kontrolou finanční pomoci EU Afghánistánu;

B.

vzhledem k tomu, že podle organizace Integrity Watch byly v Afghánistánu v roce 2009 poskytnuty úplatky ve výši přes 1 miliardu USD,

C.

vzhledem k tomu, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu odpovídá za sledování efektivnosti nákladů při plnění souhrnného rozpočtu EU;

D.

vzhledem k tomu, že zásady odpovědnosti a transparentnosti veřejných financí jsou základními prvky demokracie;

E.

vzhledem k tomu, že Afghánistán patří mezi přijímající země, které dostávají nejvíce civilní pomoci ze souhrnného rozpočtu EU;

F.

vzhledem k tomu, že Evropská komise přidělila od roku 2002 na rozvojovou a humanitární pomoc Afghánistánu přes 2 miliardy EUR a vyplatila více než 1,8 miliardy EUR;

1.

opakuje, že Komise může při vynakládání finančních prostředků EU v Afghánistánu zvažovat různé cesty, kterými tyto finanční prostředky poplynou; připomíná, že vláda Islámské republiky Afghánistán nedostává přímou (odvětvovou) rozpočtovou podporu ze souhrnného rozpočtu EU;

2.

konstatuje, že každá z těchto cest má své vlastní specifické přínosy a nedostatky vzhledem ke konkrétním cílům výdajů, jak jsou uvedeny v tabulce ve vysvětlujícím prohlášení;

3.

zastává názor, že žádná z těchto cest by neměla být odmítána, protože všechny mají své specifické přínosy a nedostatky; pokládá za nutné diverzifikovat pomoc, aby bylo možné pokrýt individuální potřeby prostřednictvím vhodných cest, kterými prostředky poplynou;

4.

vyzývá Komisi, aby uvažovala o zavedení přímé rozpočtové podpory v Afghánistánu, a to za velmi přísných a přesně stanovených podmínek a jakmile se prokáže, že existuje nutná makroekonomická stabilita a dostatečně spolehlivé finanční řízení, protože tato forma podpory je tím nejlepším nástrojem pro budování kapacit v afghánské veřejné správě; je přesvědčen, že tímto krokem by bylo možno dosáhnout trvalých, dlouhodobě orientovaných výsledků;

5.

zastává názor, že Komise by měla posoudit kapacitu ministerstev Islámské republiky Afghánistán, a je přesvědčen, že rozpočtová podpora by mohla mít pro začátek formu menších částek poskytovaných za velmi přísných a přesně stanovených podmínek; všímá si příkladu jiných dárcovských zemí, které již zavedly odvětvovou rozpočtovou podporu těm afghánským ministerstvům, která splňují stanovená měřítka odpovědnosti a transparentnosti; žádá Komisi, aby uvažovala o zavedení přímé rozpočtové podpory za velmi přísných a přesně stanovených podmínek nejen na centrální úrovni, ale také na úrovni provincií a místní správy, a to jakmile budou splněny nutné podmínky a kritéria – takový krok by zintenzívnil budování kapacit na všech úrovních veřejné správy; je přesvědčen, že koordinovaná diverzifikace rozpočtové podpory jednotlivým úrovním veřejné správy by rovněž posílila postavení Komise vůči těmto subjektům a učinila ji nezávislejší na vztazích pouze s jediným subjektem; poznamenává, že tato diverzifikace nesmí podrývat úlohu a odpovědnost centrální vlády, a že je tudíž třeba jejího souhlasu;

6.

současně vyzývá Komisi, aby zajistila, aby možná budoucí rozpočtová podpora závisela na tom, zda budou plněny velmi přísné a přesně vymezené podmínky, které budou jasné a měřitelné; je toho názoru, že tyto cíle musí směřovat k dosažení takových výsledků, které lze zhodnotit na základě ukazatelů a předem vymezených měřítek odpovědnosti a transparentnosti; zdůrazňuje, že základní východiska pro posuzování budoucího pokroku je třeba stanovit hned na začátku; v této souvislosti považuje za nanejvýš důležité mechanismy pro boj proti korupci a podvodům; konstatuje, že efektivnost opatření rozvojové politiky v partnerských zemích musí být ověřována rovněž na základě místních kritérií; zdůrazňuje v této souvislosti mimořádný význam vzdělávání státních úředníků, zejména bezpečnostních složek a policie;

7.

opakuje, že úlohou Parlamentu je dohled v této věci, a proto žádá Komisi, aby učinila tyto kroky transparentně, a to tak, že zveřejní:

8.

bere na vědomí auditní zprávu Evropského účetního dvora (EÚD) o finančních prostředcích EU plynoucích prostřednictvím organizací OSN do zemí zasažených konfliktem, která se týká také Afghánistánu; lituje nedostatků při řízení projektů v Afghánistánu, které EÚD zjistil, mezi něž patří:

9.

je znepokojen zprávami dalších auditorských subjektů, jako je zvláštní generální inspektor pro obnovu Afghánistánu (SIGAR), americký nejvyšší kontrolní úřad (GAO), komise pro zadávání válečných zakázek a generální inspektor americké vládní Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID), které zjistily tyto nedostatky:

10.

zastává názor, že Komise by měla také vzít v potaz nedostatky zjištěné americkými a dalšími neevropskými auditory, kteří také uvádějí rizikové faktory pro projekty financované EU – mnohé z nich jsou stejné nebo alespoň podobné povahy;

11.

uvědomuje si, v jak obtížných podmínkách musí Komise poskytovat pomoc v zemi, která byla po celá desetiletí zmítána válkou; zdůrazňuje, že kontroly na místě musí být prováděny i za složitých bezpečnostních podmínek; vyzývá Komisi, aby používala alternativní formy auditní a kontrolní činnosti, které lze provádět na místě i za současných bezpečnostních podmínek; dále vyzývá Komisi, aby se zjištěnými nedostatky zabývala a financovala projekty, pouze pokud splňují tato kritéria:

12.

žádá Komisi, aby identifikovala, jaké jsou rizikové faktory, pokud jde o korupci, podvody, udržitelnost projektů, přemíru subdodavatelů a další příčiny plýtvání prostředky a jejich nesprávného využívání; dále Komisi žádá, aby i nadále věnovala těmto ohledům patřičnou pozornost v dohodách o grantech a v obchodních smlouvách a aby pečlivě sledovala, zda jsou tato pravidla dodržována;

13.

zdůrazňuje, jak zásadně důležité pro demokracii je mít nejvyšší kontrolní úřad, který je finančně i operativně zcela nezávislý na výkonné moci a má dostatečnou kapacitu i finanční prostředky k provádění finančních auditů, auditů shody a výkonnostních auditů v souladu s mezinárodními auditorskými standardy;

14.

je znepokojen zprávami z různých spolehlivých a nezávislých zdrojů, že afghánské orgány na nejvyšší úrovni kladou překážky vyšetřování případů korupce, která vedou afghánští státní zástupci proti představitelům veřejné moci, jako jsou guvernéři;

15.

vyjadřuje politování nad skutečností, že návrh nového právního předpisu o kontrolním úřadu stále ještě nezakotvuje jeho úplnou nezávislost vzhledem k tomu, že generální auditor a jeho zástupce mají být jmenováni výkonnou mocí, nikoli mocí zákonodárnou; poukazuje na skutečnost, že taková úprava není v souladu s Mexickou deklarací o nezávislosti nejvyšších kontrolních úřadů; vyzývá proto Komisi, aby trvala na tom, aby v tomto právním předpisu byla zakotvena úplná finanční a operativní nezávislost afghánského kontrolního úřadu, a na posílení kapacity; připomíná Komisi, že úplná nezávislost, dostatečná kapacita a financování kontrolního úřadu by měly být považovány za nezbytné podmínky pro zavedení přímé rozpočtové podpory;

16.

vyzývá Komisi, aby zvážila myšlenku provádět kontroly a monitorovací návštěvy společně s afghánským kontrolním úřadem; navrhuje v této souvislosti zintenzívnění vzájemné výměny auditorského know-how a školicích dovedností mezi příslušnými orgány; vnímá to jako příležitost ke zlepšení vzájemného porozumění a k budování kapacit;

17.

připomíná, že některé z nejdůležitějších projektů financovaných ze souhrnného rozpočtu EU v Afghánistánu jsou řízeny a realizovány Rozvojovým programem OSN (UNDP);

18.

připomíná, že podle čl. 287 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie má Evropský účetní dvůr právo v případě potřeby provádět kontrolu na základě účetních dokladů na místě v prostorách jakékoli instituce nebo jiného subjektu, který spravuje příjmy a výdaje jménem Unie;

19.

dále připomíná, že Parlament opakovaně žádal Komisi, aby zlepšila transparentnost a odpovědnost projektů řízených OSN, zvláště vícezdrojových svěřeneckých fondů, např. zavedením prohlášení o věrohodnosti;

20.

bere na vědomí nedávné rozhodnutí výkonné rady Rozvojového programu OSN (UNDP), Populačního fondu OSN (UNFPA) a Úřadu OSN pro projektové služby (UNOPS), přijaté na jejím výročním zasedání v roce 2011 (které se konalo ve dnech 6.–17. června 2011), dát mezivládním dárcovským organizacím, jako jsou orgány Evropské unie, podobná práva nahlížet do zpráv o interním auditu, jako mají členské státy OSN; je nicméně přesvědčen, že je zapotřebí dalšího pokroku, aby se zlepšilo podávání zpráv o použití finančních prostředků EU tak, že se v nich bude hovořit o výsledcích, nikoli jen o provedených činnostech; dále Komisi naléhavě žádá, aby vyzvala i ostatní agentury OSN, aby zvolily stejný přístup jako UNDP, UNFPA a UNOPS; s uspokojením konstatuje, že Dětský fond OSN (UNICEF) přijal rozhodnutí, že se k této iniciativě rovněž připojí;

21.

je dále toho názoru, že pro budoucnost je třeba přístup s mnohem větším záběrem, aby se podařilo plně vyhovět opakovaným požadavkům Parlamentu na větší transparentnost a odpovědnost spolu s účinností a účelností; vyzývá EÚD, aby usiloval o to nalézt společnou řeč s agenturami OSN a dohodl se s nimi na společných auditorských standardech, které jsou plně v souladu s mezinárodními auditorskými standardy, přičemž výsledkem by bylo prohlášení o věrohodnosti;

22.

upozorňuje na současné úsilí pracovní skupiny pro „odpovědnost za pomoc v případě katastrofy a její audit“ ustavené v rámci Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních orgánů (INTOSAI) a vedené jedním z členů Evropského účetního dvora (8); podporuje její dva hlavní cíle:

23.

vítá úsilí pracovní skupiny INTOSAI a vybízí tuto skupinu, aby splnila své poslání ve stanoveném termínu; je toho názoru, že výsledky by mohly být využity i v obecnějším kontextu, protože mnoho problémů u pomoci v případě katastrofy se týká i rozvojové pomoci v oblastech zasažených konfliktem;

24.

právě toto pokládá za vhodný způsob řešení problémů s odpovědností, které existují u agentur OSN;

25.

vyzývá proto EÚD a příslušné úřady OSN, aby navázaly dialog s cílem nalézt řešení zbývajících problémů; zdůrazňuje v této souvislosti výhody jednotného režimu auditu, který by zvýšil účelnost práce auditorů; práce pracovní skupiny INTOSAI je v této souvislosti podle jeho soudu velmi důležitá a vyzývá EÚD, aby se snažil najít s úřady OSN společnou řeč právě na této bázi;

26.

připomíná v této souvislosti, že Parlament již dlouho požaduje vytvoření svěřeneckého fondu sdružujícího více dárců, a poukazuje na návrh Komise, aby revidované finanční nařízení (KOM(2010)0815) poskytlo právní základ pro vytvoření vlastního svěřeneckého fondu sdružujícího více dárců; domnívá se, že je to způsob, jak zajistit maximální odpovědnost v situaci, kdy ne všechny agentury OSN spravující svěřenecké fondy sdružující více dárců dodržují standardy EU, pokud jde o transparentnost a odpovědnost;

27.

konstatuje, že účinnost a koordinace dárcovské pomoci v Afghánistánu jsou strukturálně narušovány tím, že mnozí dárci mají tendenci zaměřovat se na krátkodobé výsledky, aniž by dostatečně zohledňovali potřeby vlády Islámské republiky Afghánistán a obyvatel Afghánistánu; konstatuje, že čistě zeměpisná volba související s přítomností jednotek a regionální segmentací ze strany dárcovských zemí nepodporují koordinaci dárců a zvyšuje se riziko zdvojování a neúčinného využívání finanční pomoci;

28.

všímá si závěrů Rady týkajících se posílení činností EU v Afghánistánu a Pákistánu, souvisejících dvakrát ročně podávaných zpráv, tzv. modré knihy Evropské komise z roku 2009, která zahrnuje veškerou pomoc plynoucí ze souhrnného rozpočtu EU a z vnitrostátních rozpočtů členských států, a nedávného jmenování do zdvojené funkce vedoucího delegace EU / zvláštního zástupce EU; domnívá se, že se jedná o pozitivní kroky směřující k lepší koordinaci úsilí EU a jeho členských států;

29.

očekává, že vytvoření ESVČ (Evropské služby pro vnější činnost) přinese lepší koordinaci a interakci a rovněž větší transparentnost při realizaci projektů EU a udržitelnější a účinnější využívání prostředků EU v Afghánistánu; rovněž očekává, že budou jednoznačně stanoveny odpovědnosti v rámci delegace EU;

30.

vyzývá Komisi, aby vyvíjela další úsilí o koordinaci pomoci nejen s členskými státy, ale také s mezinárodními dárci, například přijetím společných celoodvětvových přístupů, které by doplňovaly zeměpisný přístup; zdůrazňuje v této souvislosti významnou úlohu, kterou plní Podpůrná mise OSN v Afghánistánu (UNAMA) a afghánské ministerstvo financí;

31.

zdůrazňuje skutečnost, že investice mezinárodního společenství v Afghánistánu musí být sladěny s potřebami vlády Islámské republiky Afghánistán a obyvatel Afghánistánu;

32.

připomíná Komisi svou výzvu, aby mu předložila (9) výroční zprávu o Afghánistánu obsahující podrobné hodnocení účinnosti a dopadu pomoci, a také prohlášení o věrohodnosti, v němž budou jednoznačně uvedeny podíly monitorované pomoci, odhalené nedostatky a přijatá opatření; opětovně tuto výzvu připomíná a naléhavě Komisi žádá, aby v plné míře naplnila doporučení Parlamentu ohledně předložení výroční zprávy o provádění pomoci a její kontrole v Afghánistánu;

33.

vnímá potřebu zvýšit transparentnost a odpovědnost v souvislosti s využíváním finančních prostředků EU a pomoci členským státům EU a ostatním dárcům, aby se vyhnuli společným nebezpečím; vyzývá proto Komisi, aby zveřejnila zprávy o svých misích zaměřených na monitorování výsledků, ověřovacích misích prováděných ve věci finančních prostředků EU poskytovaných prostřednictvím agentur OSN a další auditní a hodnotící zprávy;

34.

bere na vědomí nedávné prohlášení prezidenta Spojených států amerických, v němž oznámil záměr stáhnout do léta 2012 přibližně třetinu amerických jednotek a do roku 2014 předat odpovědnost afghánským bezpečnostním silám; připomíná význam, který má stabilní bezpečnostní situace pro dohled na finančními prostředky EU, s ohledem na to, že zhoršující se bezpečnostní situace v Afghánistánu čím dál více ztěžuje Komisi a ostatním organizacím návštěvy Afghánistánu za účelem kontroly na místě;

35.

zdůrazňuje, že stažení jednotek by mohlo mít negativní dopad na hospodářství Afghánistánu; připomíná, že převážná část afghánského rozpočtu a hrubého domácího produktu Afghánistánu se odvíjí od zahraniční pomoci; konstatuje, že hospodářské oživení má pro celkový rozvoj Afghánistánu zásadní význam; domnívá se, že civilní pomoc Afghánistánu nabude v důsledku snížení vojenské pomoci na významu;

36.

domnívá se, že by to mohlo být příležitostí k přidělení prostředků, jichž je nedostatek, na ty projekty, v jejichž případě je velká pravděpodobnost dosažení dlouhodobých výsledků; znovu opakuje, že je třeba větší ekonomické udržitelnosti projektů, a je přesvědčen, že by se tak zamezilo tlaku na dárce, aby uvolňovali dostupné prostředky nyní, a tlaku na příjemce, aby realizovali projekty, které nejsou z dlouhodobého hlediska perspektivní;

37.

je toho názoru, že občanská společnost a poslanci musí být zapojeni do všech fází provádění, sledování a hodnocení výsledků tohoto procesu a že tento požadavek musí být rozhodujícím kritériem způsobilosti pro poskytnutí rozpočtové podpory;

38.

domnívá se, že pokračující a zvýšené úsilí ze strany mezinárodního společenství o zlepšení kapacity a nezávislosti soudnictví má pro budoucnost Afghánistánu zásadní význam; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzívnily v tomto ohledu své úsilí a zapojily se do konstruktivního a přímého dialogu s vládou Islámské republiky Afghánistán, aby bylo zajištěno, že účinné a nezávislé soudnictví bude i nadále společným cílem všech aktérů zapojených do rozvoje Afghánistánu;

39.

zdůrazňuje, že opatření pro boj proti korupci jsou velmi důležitou součástí mírového procesu v Afghánistánu, neboť korupce je příčinou toho, že je mnoho prostředků zneužito, omezuje přístup k veřejným službám, jako je zdravotnictví či vzdělání, a vytváří obrovskou překážku pro socio-ekonomický rozvoj země; mimoto korupce podrývá důvěru veřejnosti ve veřejný sektor a vládu a závažně ohrožuje národní stabilitu; naléhavě proto vyzývá EU, aby boji proti korupci věnovala při poskytování pomoci Afghánistánu zvláštní pozornost;

40.

je velice znepokojen tím, že velká část mezinárodní pomoci je v rámci distribučního procesu zneužita, a konstatuje, že to má čtyři důvody: plýtvání, nadměrnými náklady na zprostředkování a zabezpečení, účtování nadměrně vysokých částek a korupci; naléhavě vyzývá EU, aby monitorovala náklady a efektivnost veškeré pomoci EU Afghánistánu s cílem zajistit, aby byla využívána účelněji;

41.

domnívá se, že vývoj bezpečnostní situace v Afghánistánu bude v budoucnosti představovat zásadní otázku pro obnovu Afghánistánu, a vyzývá Komisi, aby spolu s mezinárodním společenstvím vytvořila strategii pro zajištění bezpečnosti v Afghánistánu a aby stimulovala soběstačné hospodářství, mimo jiné také pokud jde o schopnost vykonávat řádnou kontrolu nad pomocí;

42.

zdůrazňuje, že rovnost žen a mužů a práva žen jsou považovány za zásadní otázky, a to jak v rámci národní rozvojové strategie afghánské vlády, tak i v národním strategickém dokumentu pro období 2007-2013, který hovoří o budoucím zohledňování rovnosti žen a mužů ve všech oblastech;

43.

opakuje, že EU je odhodlána pokračovat v podpoře Afghánistánu; zdůrazňuje, že všeobecným cílem rozvojové pomoci poskytované Evropskou unií Afghánistánu by měla být podpora dlouhodobě udržitelného rozvoje v zemi, včetně zlepšení sociálně-ekonomických standardů, usnadnění tvorby pracovních míst a zvyšování počtu malých a středních podniků, posílení oblasti vzdělávání a zajištění rovnosti pohlaví; zdůrazňuje, že by tato pomoc měla dále usnadnit budování kapacit v oblasti veřejné správy, posílit právní stát a omezit korupci, a přispět tak k tomu, aby odpovědnost za bezpečnost převzala vláda Islámské republiky Afghánistán; doporučuje, aby část finanční pomoci pro Afghánistán byla vyčleněna na pětiletý plán, jehož účelem je postupně ukončit pěstování opia a nahradit je jinými plodinami; zdůrazňuje, že je třeba usnadnit subregionální spolupráci prostřednictvím pomoci zaměřené na problémy přeshraničního charakteru;

44.

opakuje, že je naléhavě nutné zvýšit účinnost pomoci, neboť řada ukazatelů rozvoje dosud nenaznačuje žádné výrazné zlepšení a korupce a dlouhý distribuční řetězec mezinárodní pomoci zůstávají hlavními překážkami pro poskytování základních služeb obyvatelům; vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby účinně využívaly dostupné finanční nástroje, včetně budoucích svěřeneckých fondů EU, jakmile budou vytvořeny, s cílem zajistit poskytování základních služeb obyvatelům;

45.

konstatuje, že většina prostředků na sociální a hospodářský rozvoj v Afghánistánu proudí mezinárodními mechanismy, avšak významná část této pomoci se k příjemcům, jimž je určena, tj. k afghánskému obyvatelstvu, nedostane; poukazuje na to, že EU, a zejména Komise/ESVČ by měly hrát vůdčí úlohu při zlepšování koordinace dárců a úzce při tom spolupracovat s dalšími klíčovými dárci, jako jsou USA a Japonsko, a žádá, aby byla vypracována podrobná vyhodnocení účinnosti pomoci s cílem zvýšit transparentnost a odpovědnost dárců v oblasti pomoci;

46.

domnívá se, že Evropská unie jako jeden z hlavních dárců oficiální rozvojové a humanitární pomoci v Afghánistánu (více než 2 miliardy EUR v období od roku 2002 do konce roku 2010) má zvláštní odpovědnost za vyhodnocení toho, zda se tyto finanční prostředky dostaly k příjemcům, jimž byly určeny, a zda zlepšily jejich životní podmínky;

47.

žádá, aby v případech, kdy jsou jako nástroj pro poskytování pomoci využívány mezinárodní organizace, věnovaly ESVČ a Komise velkou pozornost problematice omezování plýtvání, nadměrných nákladů na zprostředkování, neúčinnosti, nepřiměřených poplatků a korupce a aby trvaly na tom, že budou včas a odpovídajícím způsobem informovány o výsledcích a využití prostředků;

48.

opakuje svou výzvu, aby EU zřídila centralizovanou databázi nákladů a účinku veškeré pomoci EU poskytované Afghánistánu a provedla jejich analýzu, protože nedostatek aktuálních a spolehlivých údajů oslabuje účinnost a transparentnost pomoci;

49.

zastává názor, že Komise by měla zvážit zavedení odvětvové rozpočtové podpory; zdůrazňuje však, že taková pomoc by měla být důsledně vázána na dodržování podmínek a spojena s měřitelnými ukazateli dopadu a mělo by být možné ji využívat pouze společně s opatřeními pro budování kapacit a ve správních subjektech, jejichž organizační struktury a schopnosti finančního řízení byly řádně posouzeny a jsou považovány za dostatečné a transparentní;

50.

zdůrazňuje, že směřování pomoci na země postižené konfliktem vyžaduje přijetí dosti vysoké míry nevyhnutelného rizika, pokud jde o výsledky; zdůrazňuje, že spolupráce s OSN umožnila dosáhnout výsledků v oblasti rozvoje v extrémně obtížném operačním prostředí; zdůrazňuje nicméně, že je třeba dosáhnout dalšího pokroku z hlediska zajištění větší odpovědnosti a transparentnosti, pokud jde o EU jako hlavního přispěvatele do systému OSN;

51.

zdůrazňuje, že účinnost pomoci v Afghánistánu bude možné zvýšit pouze za předpokladu, že dojde k zásadní změně v přístupu k problému korupce, která od roku 2001 pustoší zemi od nejvyšší po nejnižší úroveň státní správy; zdůrazňuje, že korupce na nejvyšších místech, která byla bezprostředně po roce 2001 mlčky tolerována, nyní v očích afghánského lidu téměř nezvratně podkopává autoritu orgánů zřízených afghánskou ústavou; zdůrazňuje proto, že je naléhavě a bezpodmínečně nutné s tímto tolerováním korupce skoncovat a podniknout kroky, které zajistí, že se afghánský soudní systém a účetní dvůr budou moci s tímto závažným problémem rázně vypořádat a spolehnout se na Evropskou unii, která jim bude silným, důvěryhodným a pevným spojencem a postaví se do čela boje s touto výzvou, jež je pro budoucnost země klíčový;

52.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby stanovily jasnou strategii pro poskytování pomoci v tak citlivých a vysoce rizikových podmínkách; konstatuje, že hlavní zásadou rozvojové politiky EU je, že pomoc musí být efektivní; zdůrazňuje, že zásadní je odpovídající řízení rizika, což znamená zaručit, aby byly k dispozici dostatečné finanční a lidské zdroje na zajištění řádné kontroly toků pomoci a hodnocení výsledků;

53.

bere na vědomí závazek poskytovatelů pomoci začít do dvou let poskytovat minimálně 50 % rozvojové pomoci prostřednictvím hlavního rozpočtu afghánské vlády; zdůrazňuje nicméně, že rozpočtová podpora musí jít ruku v ruce s hmatatelným zlepšením stavu správy věcí veřejných v zemi a se zvýšenou důvěrou poskytovatelů pomoci ve správu veřejných financí v Afghánistánu, a požaduje okamžité reformy a budování kapacit k posílení systému správy veřejných financí, omezení korupce a zlepšení provádění rozpočtu; žádá Komisi, aby s přihlédnutím k finanční kapacitě afghánských institucí a rychlosti provádění klíčových reforem v oblasti správy veřejných financí posoudila, zda by konkrétní afghánská ministerstva a další instituce, a to i na decentralizované úrovni, byly v budoucnu schopny stát se způsobilým příjemcem sektorové rozpočtové pomoci, a pokud ano, za jakých podmínek;

54.

klade důraz na odpovědnost afghánských orgánů, pokud jde o strukturální, dlouhodobý rozvoj; naléhavě žádá vládu, aby se větší míře podílela na rekonstrukci, úsilí v oblasti demokratizace a snižování chudoby a na boji proti korupci; vybízí poskytovatele pomoci EU, aby věnovali zvláštní pozornost dlouhodobé udržitelnosti své finanční pomoci tím, že budou podporovat vlastnictví v Afghánistánu, systematicky investovat do budování kapacit a nebudou podporovat ojedinělé projekty, které usilují pouze o krátkodobé výsledky; v tomto ohledu upozorňuje na zásadní úlohu organizací občanské společnosti, které mohou zajistit přivlastnění procesu obnovy a ochranu před rizikem korupce;

55.

vyzývá zejména afghánskou vládu, aby se zaměřila na rozvoj institucionální kapacity ve veřejném sektoru a sestavila jednotný národní program reformy veřejné správy; vyzývá Komisi a členské státy, aby společně prosazovaly reformu veřejné správy ve svých politických dialozích s vládou a podporovaly cíle reformy veřejné správy koordinovaným způsobem;

56.

naléhavě žádá EU, aby i nadále podporovala udržitelný, dlouhodobý rozvoj Afghánistánu a vyčlenila odpovídající prostředky i po roce 2014, kdy přejde odpovědnost za bezpečnost zcela do rukou afghánských orgánů a ostatní poskytovatelé pomoci možná začnou snižovat objem poskytovaných prostředků; v tomto ohledu žádá, aby EU v souvislosti s mezinárodní konferencí o Afghánistánu, která se má konat dne 5. prosince 2011, poskytla štědrou nabídku, jež zdůrazní závazek Unie rozvíjet dlouhodobý partnerský vztah s Afghánistánem; vyzývá EU, aby se poohlédla po nových zahraničních partnerech občanské společnosti a dárcích;

57.

poukazuje na mírný pokles počtu mrtvých civilistů od roku 2010; zastává názor, že nebude-li posílena bezpečnost na místní a regionální úrovni a na úrovni civilního obyvatelstva, bude další rozvoj stále pomalý a nadále bude docházet ke ztrátám na životech; vyzývá členské státy, aby uznaly, že posílení bezpečnosti je předpokladem pro rozvoj, a aby na tomto základě utvářely své politiky pomoci;

58.

poukazuje na to, že rozvojová pomoc EU přispěla k posílení postavení žen v Afghánistánu; zastává názor, že větší politické a ekonomické zapojení žen zlepší jejich životní úroveň a přispěje ke snížení rizika, že se Afghánistánu nepodaří vybřednout z konfliktu;

59.

zastává názor, že nynější fragmentace dárcovské pomoci má negativní dopad na její účinnost a vede k vytváření zdvojených strategií; vyzývá Komisi, členské státy a mezinárodní společenství, aby své úsilí v oblasti poskytování pomoci lépe koordinovaly;

60.

zastává názor, že jedním z nejdůležitějších úkolů Afghánistánu je reforma afghánské národní armády (ANA) a afghánské národní policie (ANP); zdůrazňuje, že hodnocení výkonnosti afghánské národní armády i afghánské národní policie nedosahuje dohodnutých cílů; vyzývá členské státy, aby svou pomoc v této oblasti rozšířily, poskytly školící důstojníky a zajistily výměnu osvědčených postupů;

61.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému účetnímu dvoru a vládě a parlamentu Islámské republiky Afghánistán.

14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/65

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Sýrii, především na usnesení ze dne 27. října 2011 o situaci v Egyptě a Sýrii, zejména s ohledem na křesťanská společenství (1), usnesení ze dne 15. září 2011 o situaci v Sýrii (2), ze dne 27. října 2011 o případu Rafy Nášidové v Sýrii (3) a ze dne 7. července 2011 o situaci v Sýrii, Jemenu a Bahrajnu v souvislosti se situací v arabském světě a severní Africe (4),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ve složení pro zahraniční věci, která se konala dne 10. října 2011, 14. listopadu 2011 a 1. prosince 2011, a na závěry Evropské rady ze dne 23. října 2011 a 9. prosince 2011 k situaci v Sýrii,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady č. 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o změně rozhodnutí č. 2011/273/SZBP (5),

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o Sýrii ze dne 8. října 2011, 3. a 28. listopadu 2011 a 2. prosince 2011 a na prohlášení jejího mluvčího ze dne 23. listopadu 2011,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 22. listopadu 2011 o lidských právech v Sýrii,

—

s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 2. prosince 2011 o situaci v oblasti lidských práv v Syrské arabské republice,

—

s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 2. prosince 2011, které pronesla na 18. zvláštním zasedání Rady OSN pro lidská práva svolaném za účelem přezkoumání situace v oblasti lidských práv v Syrské arabské republice,

—

s ohledem na zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Syrskou arabskou republiku ze dne 23. listopadu 2011,

—

s ohledem na rezoluci třetího výboru Valného shromáždění OSN ze dne 22. listopadu 2011 o situaci v oblasti lidských práv v Syrské arabské republice,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluvu o právech dítěte a její opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů a Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy, jichž je Sýrie smluvní stranou,

—

s ohledem na prohlášení Ligy arabských států ze dne 27. srpna 2011, 16. října 2011 a 12., 16. a 24. listopadu 2011 o situaci v Sýrii, na akční plán Ligy arabských států ze dne 2. listopadu 2011 a její sankce vůči Sýrii přijaté dne 27. listopadu 2011,

—

s ohledem na rozhodnutí vlády Turecké republiky ze dne 30. listopadu 2011 o uvalení hospodářských sankcí na Sýrii,

—

s ohledem na prohlášení Organizace pro islámskou spolupráci ze dne 30. listopadu 2011, v němž se syrská vláda vyzývá, aby okamžitě přestala používat vůči svým občanům nepřiměřené násilí a aby dodržovala lidská práva,

—

s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nazvané „Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami“, které bylo dne 25. května 2011 předloženo Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů,

—

s ohledem na závěrečné prohlášení evropsko-středomořského ministerského summitu konaného v Barceloně ve dnech 27. a 28. listopadu 1995 (barcelonské prohlášení) a na společné prohlášení z pařížského summitu pro Středomoří konaného v Paříži dne 13. července 2008, mezi jejichž smluvní strany Sýrie patří,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že podle odhadů OSN přišlo v Sýrii od března 2011 v důsledku brutálních represí režimu vůči obyvatelům o život přes 5 000 osob, z toho přes 300 dětí, přičemž mnohem více osob bylo zraněno, přes 14 000 je údajně zadržováno a desetitisíce hledají útočiště v sousedních zemích nebo byly vnitřně vysídleny; vzhledem k tomu, že navzdory četným odsuzujícím prohlášením mezinárodního společenství syrské orgány a vojenské a bezpečnostní síly i nadále tvrdě zasahují proti civilistům a jejich rodinám a dochází k závažnému porušování lidských práv, přičemž intenzita těchto zásahů se stupňuje; vzhledem k tomu, že podle některých zpráv jsou města po celé Sýrii obléhána vládními silami, aniž by měla přístup k potravinám, lékařskému materiálu nebo komunikacím; vzhledem k tomu, že mnoho Syřanů musí v důsledku násilí a odsunů čelit zhoršující se humanitární situaci;

B.

vzhledem k tomu, že reformy a amnestie ohlášené a slíbené prezidentem Bašárem al-Asadem nebyly nikdy uskutečněny a režim ztratil veškerou důvěryhodnost; vzhledem k tomu, že vláda Sýrie využívá k souzení politických aktivistů a obhájců lidských práv Nejvyšší soud státní bezpečnosti, což je zvláštní soud, který není součástí řádného systému trestního soudnictví; vzhledem k tomu, že násilí je doprovázeno akcemi režimu a jeho podporovatelů, jejichž záměrem je zvyšovat napětí mezi různými náboženskými skupinami a podněcovat konflikty mezi příslušníky jednotlivých etnik a vyznání v zemi;

C.

vzhledem k tomu, že v rozhovoru uveřejněném dne 20. listopadu 2011 v Sunday Times a v rozhovoru vysílaném dne 7. prosince 2011 americkou stanicí ABC popřel prezident Bašár al-Asad, že jeho vláda záměrně zachází s obyvatelstvem surově, a prohlásil, že za násilné zákroky proti již deset měsíců trvajícímu povstání necítí žádnou vinu, a to navzdory zprávám o brutalitě bezpečnostních sil;

D.

vzhledem k tomu, že rezoluce Rady OSN pro lidská práva ze dne 2. prosince 2011 důrazně odsuzuje rozsáhlé systematické a hrubé porušování lidských práv a základních svobod – tj. zabíjení, svévolné popravy, perzekuce, svévolné zadržování, násilná zmizení, mučení a špatné zacházení, znásilňování a jiné akty sexuálního násilí vůči civilistům včetně dětí a odepírání či znemožňování lékařské pomoci zraněným – syrskými orgány a vojenskými a bezpečnostními silami a navrhuje vytvořit úřad zvláštního zpravodaje pro situaci v oblasti lidských práv v této zemi;

E.

vzhledem k tomu, že ve zprávě nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Syrskou arabskou republiku je zdokumentováno rozsáhlé systematické a hrubé porušování lidských práv a základních svobod syrskými vojenskými a bezpečnostními silami a provládními milicemi; vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise je hluboce znepokojena tím, že jsou zločiny proti lidskosti v Sýrii páchány na různých místech; vzhledem k tomu, že syrská vláda odmítla s touto komisí spolupracovat; vzhledem k tomu, že podle zprávy nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise OSN došlo od začátku represí k četným zběhnutím z vojenských a bezpečnostních sil a že se počet těchto zběhnutí v posledních měsících zvýšil;

F.

vzhledem k tomu, že vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová ve svém prohlášení dne 2. prosince 2011 varovala, že pokračující bezohledné represe syrského režimu vůči obyvatelstvu jeho vlastní země mohou dovést tuto zemi k občanské válce, a vyzvala Radu bezpečnosti OSN, aby vyšetřování situace v Sýrii postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu;

G.

vzhledem k tomu, že syrské orgány stále znemožňují přístup zahraničním novinářům a pozorovatelům; vzhledem k tomu, že hlavními zdroji informací a dokumentace ohledně systematického a rozsáhlého porušování lidských práv, kterého se syrská armáda a syrské bezpečnostní síly dopouštějí na civilistech, a ohledně situace v Sýrii obecně jsou zprávy od syrských uprchlíků a aktivistů v oblasti lidských práv a záznamy z mobilních telefonů;

H.

vzhledem k tomu, že Evropská unie zpřísnila dne 1. prosince 2011 svá restriktivní opatření proti Sýrii zahrnutím dalších obchodních omezení pro společnosti a finanční instituce se sídlem v EU, pokud jde o syrskou ropu a syrský finanční sektor, dalšího zmrazení majetku a zákazu cestování pro 11 jednotlivců a 12 subjektů, zbrojního embarga, a především zákazu vývozu informačních a komunikačních technologií z EU do Sýrie, kterých by tamní vláda mohla zneužít k porušování lidských práv;

I.

vzhledem k tomu, že se Rada/ESVČ neshodla na požadovaných podrobnostech zákazu vývozu informačních a komunikačních technologií, a tudíž je dosud ani nezveřejnila; vzhledem k tomu, že existují četné zprávy o tom, že společnosti se sídlem v EU dodávaly syrské vládě speciálně upravené technologie pro zachycování, monitorování a evidenci veškerého dění na internetu a v rámci mobilní komunikační sítě v Sýrii, zachycující vnitrostátní i mezinárodní komunikaci; vzhledem k tomu, že společnosti se sídlem v EU budovaly a provozovaly na území Sýrie monitorovací střediska a poskytovaly syrské vládě příslušnou technickou podporu;

J.

vzhledem k tomu, že francouzský velvyslanec v Sýrii Eric Chevallier i velvyslanec USA v Sýrii Robert Ford se vrátili do Damašku, čímž chtějí dát najevo svou plnou podporu boji a požadavkům syrského lidu; vzhledem k tomu, že oba tito diplomaté byli v říjnu z bezpečnostních důvodů a kvůli intenzivním útokům na francouzské zájmy z Damašku odvoláni;

K.

vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech ze dne 1. prosince 2011 znovu vybídla syrskou opozici k vytvoření jednotné platformy, potvrdila, že EU bude nadále jednat se zástupci syrské opozice, kteří vyznávají zásadu nenásilí, a přivítala závazek Syrské národní rady v tomto směru;

L.

vzhledem k tomu, že dne 22. listopadu 2011 se místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová setkala se zástupci Syrské národní rady, přičemž zdůraznila význam široké opoziční politické platformy;

M.

vzhledem k tomu, že během posledních měsíců zahájili poslanci Evropského parlamentu dialog a vyměnili si názory s různými představiteli syrské opozice v exilu i v Sýrii;

N.

vzhledem k tomu, že krize v Sýrii představuje ohrožení stability a bezpečnosti celé oblasti Blízkého východu;

O.

vzhledem k tomu, že Liga arabských států dne 16. listopadu 2011 pozastavila členství Sýrie v této regionální organizaci poté, co Sýrie nesplnila podmínky mírového plánu Ligy arabských států, k nimž patřilo stažení syrských tanků ze vzdorujících měst, zastavení útoků proti demonstrantům, vedení dialogu s opozicí a vpuštění přibližně 500 pozorovatelů Ligy arabských států do země, aby mohli posoudit situaci na místě; vzhledem k tomu, že po několika ultimátech schválila Liga arabských států dne 27. listopadu 2011 sankce proti Sýrii, které zahrnují zmrazení majetku a embargo na investice;

P.

vzhledem k tomu, že dne 30. listopadu 2011 uvalila turecká vláda na Sýrii hospodářské sankce a také zbrojní embargo, včetně embarga na dodávky zbraní a vojenského vybavení, a pozastavila dohodu o spolupráci se Sýrií do doby, než bude v Sýrii ustanovena nová vláda; vzhledem k tomu, že dne 22. listopadu 2011 vyzval předseda turecké vlády prezidenta Asada, aby „už konečně odstoupil“; vzhledem k tomu, že od března 2011 našly v Turecku útočiště tisíce syrských uprchlíků;

Q.

vzhledem ke znepokojivým zprávám oznámeným z mnoha zdrojů o tom, že syrské orgány nařídily vyhoštění otce Paola dall’Oglia, opata kláštera Mar Musa v Sýrii a nositele ceny Evropsko-středomořské nadace Anny Lindhové pro dialog mezi kulturami za rok 2006, který je dobře znám svým úsilím o dosažení harmonie mezi náboženskými vyznáními v Sýrii, vynaloženým v posledních třech desetiletích, a svým zapojením do snah o vnitřní usmíření založené na jednání a svobodě projevu; žádá syrské orgány, aby se zdržely tohoto kroku, neboť by mohl oslabit probíhající dialog mezi křesťany a muslimy;

R.

vzhledem k tomu, že dne 4. prosince 2011 zadržely syrské úřady na syrsko-jordánské hranici blogerku Razanu Gazzawiovou s tím, že se údajně snažila dostat do hlavního města Jordánska Ammánu, aby se tam zúčastnila semináře o svobodě tisku organizovaného jejím zaměstnavatelem, Syrským střediskem pro sdělovací prostředky a svobodu slova;

1.

znovu co nejostřeji odsuzuje brutální represe syrského režimu vůči vlastnímu obyvatelstvu, včetně dětí; vyjadřuje soustrast rodinám obětí; opětovně vyslovuje solidaritu se syrským lidem v jeho nenásilném boji za svobodu, důstojnost a demokracii a oceňuje jeho odvahu a odhodlání, se zvláštním ohledem na ženy, které v tomto boji sehrávají zásadní úlohu;

2.

konstatuje, že syrský režim – a zejména prezident Bašár al-Asad, který nese jako nejvyšší ústavní představitel syrského státu hlavní odpovědnost – nedostál svým povinnostem vyplývajícím z mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv, a opětovně vyzývá k okamžitému ukončení násilných zásahů proti pokojně protestujícím občanům a pronásledování jejich rodin, k propuštění všech zadržovaných demonstrantů, politických vězňů, bojovníků za lidská práva a novinářů a k umožnění neomezeného přístupu mezinárodním humanitárním organizacím a organizacím zabývajícím se lidskými právy a mezinárodním sdělovacím prostředkům do země;

3.

opět vyzývá prezidenta Bašára al-Asada a jeho režim, aby se neprodleně vzdal moci a umožnil demokratickou změnu režimu v zemi;

4.

vyzývá k rychlému, nezávislému a transparentnímu vyšetření rozsáhlého systematického a hrubého porušování lidských práv a základních svobod, jehož se dopouštějí syrské orgány a vojenské a bezpečnostní síly, s cílem zajistit, aby všechny osoby odpovědné za tyto činy, které lze považovat za zločiny proti lidskosti, byly mezinárodním společenstvím pohnány k odpovědnosti;

5.

upozorňuje na žádost syrské opozice a demonstrantů, aby byli do země vysláni mezinárodní pozorovatelé, jejichž přítomnost by odrazovala od útoků na civilisty, a aby byl mezinárodním organizacím, organizacím pro lidská práva a mezinárodním sdělovacím prostředkům umožněn neomezený vstup do země;

6.

vyzývá k pokojnému a opravdovému přechodu k demokracii, který by splňoval legitimní požadavky syrského lidu a zakládal by se na procesu vnitrostátního politického dialogu za účasti všech demokratických sil a občanské společnosti v zemi; naléhavě žádá opoziční síly, aby se při obraně obyvatelstva vyvarovaly nástrah další eskalace násilí a militarizace situace; vyjadřuje vážné obavy, že syrské orgány možná rozšiřují své zastrašování i na aktivisty syrské opozice v exilu, a žádá členské státy EU, aby zvážily možnost vyhoštění syrských diplomatů působících v EU, kteří jsou do těchto případů zapojeni, nebo použití jiných vhodných opatření proti nim;

7.

vítá a podporuje pokračující domácí i mezinárodní úsilí syrské opozice, která se snaží vytvořit společnou platformu, pokračovat ve spolupráci s mezinárodním společenstvím, zejména s Ligou arabských států, a pracovat na společné vizi pro budoucnost Sýrie a přechod k demokracii; i nadále podporuje Syrskou národní radu a zdůrazňuje, že je důležité, aby se syrská opozice a tzv. syrská svobodná armáda zavázaly k dodržování lidských práv, základních svobod a zásad právního státu a aby si zachovaly jasné odhodlání postupovat mírovou a inkluzivní cestou; podporuje závěry Rady ze dne 1. prosince 2011 a naléhá na EU a její členské státy, aby je rychle provedly a aby našly nové způsoby posílení své nevojenské pomoci poskytované opozičním silám;

8.

opět zdůrazňuje, že syrská vláda nesplnila svou povinnost chránit obyvatelstvo Sýrie, okamžitě ukončit veškeré porušování lidských práv a zastavit útoky proti civilním obyvatelům; domnívá se, že s ohledem na toto selhání je třeba, aby mezinárodní společenství neprodleně přijalo vhodná opatření;

9.

vítá závazek EU pokračovat ve snaze o zvýšení mezinárodního tlaku na syrský režim; důrazně podporuje rozhodnutí Rady ze dne 14. listopadu a 1. prosince 2011 uvalit na syrský režim nová restriktivní opatření a žádá zmrazení majetku a zákaz cestování pro rodiny a firmy, které jsou hlavními poskytovateli finančních prostředků syrskému režimu; zdůrazňuje, že je nutné, aby byla EU schopna pohotově přijmout další opatření s cílem pomoci syrskému lidu, jenž mírovými prostředky bojuje za demokratickou budoucnost; vyzývá v této souvislosti, pokud budou represe pokračovat, k dalším sankcím EU zaměřeným na syrský režim, které by však minimalizovaly negativní dopady na obyvatelstvo, a k vytvoření odpovídajících mechanismů pro řešení současných a budoucích humanitárních krizí v zemi; vítá a podporuje závěry Rady ze dne 1. prosince 2011 týkající se Sýrie, v nichž se mimo jiné prohlašuje, že jakmile prezident Bašár al-Asad odstoupí a bude zahájen skutečný přechod k demokracii, je EU připravena rozvinout se Sýrií ve všech oblastech společného zájmu nové a ambicióznější partnerství, mimo jiné mobilizací pomoci a posílením obchodních a hospodářských vazeb;

10.

vítá a podporuje rezoluce k situaci v oblasti lidských práv v Sýrii přijaté Valným shromážděním OSN dne 22. listopadu 2011, Radou OSN pro lidská práva dne 2. prosince 2011 a třetím výborem Valného shromáždění OSN dne 22. listopadu 2011, i zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Sýrii ze dne 23. listopadu 2011; požaduje okamžité pozastavení členství Sýrie ve Výboru pro lidská práva UNESCO;

11.

vyjadřuje politování nad skutečností, že Rada bezpečnosti OSN dosud nebyla schopna na pokračující projevy brutality v Sýrii náležitě reagovat; znovu vyzývá členy Rady bezpečnosti OSN, a zejména Rusko a Čínu, aby dostály své povinnosti zajistit, aby Sýrie dodržovala mezinárodní normy v oblasti lidských práv; nadále podporuje úsilí EU a jejích členských států v této oblasti; vybízí zároveň Radu bezpečnosti OSN, aby předala vyšetření zločinů spáchaných syrským režimem proti vlastnímu obyvatelstvu Mezinárodnímu trestnímu soudu;

12.

jednoznačně podporuje úsilí Ligy arabských států o ukončení násilí a nalezení politického řešení pro situaci v Sýrii; vítá návrh Ligy vyslat do země pozorovatelskou misi s cílem poskytnout ochranu civilnímu obyvatelstvu; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že syrské orgány neplní závazky ohledně provádění akčního plánu; vítá rozhodnutí Ligy arabských států zavést vůči syrskému režimu sankce; vyzývá syrský režim, aby upustil od jakýchkoli přímých či nepřímých snah destabilizovat sousední země;

13.

vyzývá k širší spolupráci EU s Tureckem, pokud jde o situaci v Sýrii; oceňuje, že Turecko syrský režim odsoudilo, že proti němu zavedlo hospodářské sankce a že své hranice nechává otevřené pro uprchlíky;

14.

naléhá na místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby vynaložila veškeré úsilí na zahájení jednání s Tureckem, Ligou arabských států a syrskou opozicí o opatřeních na zřízení humanitárních koridorů na syrsko-tureckých hranicích, které by chránily syrské uprchlíky a všechny civilisty, kteří se snaží utéci ze země před pokračující vojenskou represí;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Čínské lidové republiky, vládě a parlamentu Ruské federace, vládě a parlamentu Syrské arabské republiky a vládě a parlamentu Turecké republiky.

14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/70