31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/1

—

s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (1) (nařízení o úpadkovém řízení),

—

s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. května 2006 (2), 10. září 2009 (3) a 21. ledna 2010 (4),

—

s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0355/2011),

A.

vzhledem k tomu, že rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy upravujícími úpadková řízení vytvářejí konkurenční výhody nebo nevýhody či obtíže pro společnosti s přeshraniční činností, které by se mohly stát překážkami pro úspěšné restrukturalizace společností v úpadku; vzhledem k tomu, že tyto rozdíly jsou živnou půdou pro převod řízení do jiného členského státu kvůli výhodnějšímu právnímu postavení (tzv. forum shopping); vzhledem k tomu, že pro vnitřní trh by byly přínosem rovné podmínky pro všechny;

B.

vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout opatření, aby se zabránilo zneužití a jakémukoli rozšíření tzv. forum shoppingu, a vzhledem k tomu, že by bylo třeba zabránit soupeřícím hlavním řízením;

C.

vzhledem k tomu, že i kdyby nebylo možné vytvořit ucelenou hmotněprávní úpravu pro případ úpadku na úrovni EU, pro některé oblasti úpadkového práva je harmonizace vhodná a uskutečnitelná;

D.

vzhledem k tomu, že dochází k postupnému sbližování úpadkového práva jednotlivých členských států;

E.

vzhledem k tomu, že nařízení o úpadkovém řízení bylo přijato v roce 2000 a je tudíž v platnosti déle než devět let; vzhledem k tomu, že by Komise měla nejpozději do 1. června 2012 předložit zprávu o jeho uplatňování;

F.

vzhledem k tomu, že nařízení o úpadkovém řízení bylo výsledkem velmi dlouhého procesu vyjednávání, jehož důsledkem je, že byla vypuštěna řada citlivých otázek a že přístup k řadě oblastí byl již v okamžiku jeho přijetí zastaralý;

G.

vzhledem k tomu, že od vstupu nařízení o úpadkovém řízení v platnost došlo k mnohým změnám, k Unii přistoupilo dvanáct nových členských států a nesmírně vzrostl výskyt skupin společností;

H.

vzhledem k tomu, že platební neschopnost má negativní dopady nejen na dotčené podniky, ale také na hospodářství členských států, a že je proto třeba usilovat o to, aby byl každý ekonomický subjekt, každý plátce daní a každý zaměstnavatel před následky platební neschopností chráněn;

I.

vzhledem k tomu, že se postup v rámci úpadkového řízení nyní nezaměřuje na likvidaci, ale spíše na záchranu podniků jakožto alternativní řešení;

J.

vzhledem k tomu, že úpadkové právo by mělo být nástrojem k záchraně společností na úrovni Unie; vzhledem k tomu, že záchrana, je-li možná, je ku prospěchu dlužníka, věřitelů i zaměstnanců;

K.

vzhledem k tomu, že by úpadkové řízení nemělo být věřitelem zneužíváno na to, aby se vyhnul běžnému řízení k vymáhání svých pohledávek, a že je proto třeba zavést příslušné procesní záruky;

L.

vzhledem k tomu, že by měl být vytvořen právní rámec, který by ve větší míře odpovídal případům přechodné platební neschopnosti společností;

M.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení ze dne 3. března 2010 nazvaném Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (KOM(2010)2020) odkazuje na překážky a chybějící články, které brání dosažení jednotného trhu pro 21. století, přičemž uvádí: „Musí se zlepšit přístupnost jednotného trhu pro malé a střední podniky. Podnikání je třeba rozvíjet prostřednictvím konkrétních politických iniciativ, zahrnujících zjednodušení práva společností (úpadkové řízení, statut soukromé společnosti atd.), a iniciativ umožňujících podnikatelům znovu začít podnikat poté, co se dostali do konkurzu.“;

N.

vzhledem k tomu, že by úpadkové právo pro případ, že se pravděpodobně záchrana nezdaří, či se již nezdařila, rovněž mělo stanovit pravidla pro takový postup likvidace společnosti, který by všechny účastníky co nejméně poškodil a byl pro ně naopak co nejvýhodnější;

O.

vzhledem k tomu, že je v každém konkrétním případě nezbytné přezkoumat důvody platební neschopnosti podniku, tj. musí být stanoveno, zda jsou jeho finanční potíže pouze přechodné, či zda je podnik zcela insolventní; vzhledem k tomu, že v jádru jde o zjištění veškerých aktiv a pasiv dlužníka, aby bylo možné posoudit jeho platební schopnost či neschopnost;

P.

vzhledem k tomu, že jsou skupiny společností obecným jevem, problém jejich úpadku však dosud na úrovni Unie nebyl řešen; vzhledem k tomu, že úpadek skupiny společností má tendenci vyústit v zahájení několika souběžných samostatných úpadkových řízení v odlišných jurisdikcích vztahujících se na jednotlivé členy skupiny, která je v úpadku; vzhledem k tomu, že dokud nebude možné tato řízení koordinovat, nebude pravděpodobně možné skupinu reorganizovat jako celek, a ta se tak může rozpadnout na části, což následně poškodí věřitele, akcionáře i zaměstnance;

Q.

vzhledem k tomu, že v důsledku odlišných pravidel členských států lze nyní v EU při platební neschopnosti skupin společností jen obtížně dosáhnout jejich záchrany, čímž jsou ohroženy tisíce pracovních míst;

R.

vzhledem k tomu, že propojení vnitrostátních insolvenčních rejstříků vedoucí k zavedení všeobecně dostupné rozsáhlé databáze EU o úpadkových řízeních by věřitelům, akcionářům, zaměstnancům i soudcům umožnilo zjistit, zda bylo úpadkové řízení zahájeno v jiném členském státě, včetně lhůt a podrobností pro uplatnění pohledávek; vzhledem k tomu, že by se tak posílila efektivita příslušné administrativy a zvýšila transparentnost při současném dodržení ochrany údajů;

S.

vzhledem k tomu, že přeshraniční podrobné plány ukončení činnosti a likvidace by měly být v případě finančních institucí právně vykonatelné a jejich použití by mělo být zváženo i v případě všech systémově důležitých podniků, i když nejsou finančními institucemi, jako důležitý krok v procesu utváření vhodného přeshraničního rámce pro úpadková řízení;

T.

vzhledem k tomu, že ustanovení o úpadkových řízeních musí umožňovat zavedení zvláštních opatření pro oddělení životaschopných jednotek poskytujících základní služby, jako jsou platební systémy a další mechanismy definované v podrobných plánech ukončení činnosti a likvidace, a vzhledem k tomu, že by členské státy měly v tomto ohledu rovněž zajistit, aby jejich úpadkové právo obsahovalo vhodná ustanovení, která na úrovni EU umožní zavedení zvláštních opatření pro rozdělení nesolventních přeshraničních konglomerátů na životaschopné jednotky;

U.

vzhledem k tomu, že by úpadková řízení měla zohledňovat převody uvnitř skupiny s cílem zajistit případnou vymahatelnost majetku i přes hranice, aby mohlo být dosaženo spravedlivého řešení;

V.

vzhledem k tomu, že některé investiční společnosti, zejména pojišťovny, nelze rozpustit s okamžitou platností, ale že vyžadují řešení umožňující spravedlivé rozdělení aktiv v čase; vzhledem k tomu, že by nemělo být bráněno převodům podniků, režimům „run-off“ či pokračování činnosti, které by mohly být naopak upřednostňovány;

W.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí zahrnout do úpadkového řízení celé skupiny podniků místo jednotlivých právnických osob by mělo být zaměřeno na výsledek a zároveň by měly být zohledněny veškeré možné výsledné účinky, jako je uplatnění dalších nástrojů vypořádání nebo dopady na systémy záruk, které se v rámci jedné skupiny vztahují k více značkám;

X.

vzhledem k tomu, že by bylo vhodné zabývat se definicí harmonizovaných postupů a standardů restrukturalizace dluhu (bail-in) pro přeshraniční konglomeráty, a to zejména kapitalizace pohledávek (debt-to-equity swaps);

Y.

vzhledem k tomu, že ačkoli pracovní právo spadá do pravomoci členských států, může mít úpadkové právo na pracovní právo dopad, a vzhledem k tomu, že v kontextu rostoucí globalizace a také hospodářské krize je otázku platební neschopnosti třeba posuzovat i z pohledu pracovního práva, neboť rozcházející se definice pojmů „zaměstnání“ a „zaměstnanec“ v členských státech by neměly v případě platební neschopnosti podrývat práva zaměstnanců; vzhledem k tomu, že jakákoli diskuse o specifických problémech platební neschopnosti by však neměla být automaticky důvodem k regulaci pracovního práva na úrovni EU;

Z.

vzhledem k tomu, že cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (5) je zajistit minimální stupeň ochrany zaměstnanců v případě úpadku a zachovat přitom pro členské státy dostatečnou flexibilitu; vzhledem k tomu, že existují rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o její uplatňování, a že by se bylo třeba nad těmito rozdíly zamyslet;

AA.

vzhledem k tomu, že směrnice 2008/94/ES výslovně zahrnuje do své působnosti zaměstnance na částečný úvazek, zaměstnance se smlouvou na dobu určitou a zaměstnance v dočasném pracovním poměru; vzhledem k tomu, že při úpadkovém řízení je nutné zajistit vyšší ochranu také zaměstnancům s nestandardními pracovními smlouvami;

AB.

vzhledem k tomu, že současný nedostatečný stupeň harmonizace, co se týče pořadí věřitelů, snižuje předvídatelnost výsledku soudních řízení; vzhledem k tomu, že je nezbytné zvýšit prioritu pohledávek zaměstnanců ve vztahu k pohledávkám jiných věřitelů;

AC.

vzhledem k tomu, že rozsah působnosti směrnice 2008/94/ES, zejména chápání pojmu „neuspokojené nároky“, je příliš široký, protože řada členských států uplatňuje užší definici odměňování (např. vylučují odstupné, prémie, vyplácení odměn atd.), což může vést k nesplnění podstatného objemu nároků;

AD.

vzhledem k tomu, že členské státy jsou oprávněny definovat „odměnu“ a „plat“ za předpokladu, že dodržují obecné zásady rovnosti a nediskriminace mezi pracovníky, a v důsledku toho by se jakákoliv situace platební neschopnosti, která může poškodit zaměstnance, měla zohledňovat při jejich odškodňování podle sociálního cíle směrnice 2008/94/ES a minimálních kompenzačních částek, které je třeba stanovit;

AE.

vzhledem k tomu, že v důsledku pracovních smluv v celé EU a rozmanitosti těchto smluv v rámci členských států nelze v současné době usilovat o definici pojmu „zaměstnanec“ na evropské úrovni;

AF.

vzhledem k tomu, že by při uplatňování směrnice 2008/94/ES neměly být povoleny pokud možno žádné výjimky;

AG.

vzhledem k tomu, že by legislativní opatření požadované v tomto usnesení mělo být založeno na podrobném posouzení dopadů, jak požaduje Parlament;

1.

žádá Komisi, aby na základě článku 50, čl. 81 odst. 2 nebo článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie předložila jeden či více návrhů týkajících se rámce pro úpadek podniků v EU, podle podrobných doporučení uvedených v příloze k tomuto dokumentu, a zajistila tak rovné podmínky pro všechny, jež by byly založeny na důkladné analýze možných alternativ;

2.

potvrzuje, že doporučení dodržují základní práva a zásadu subsidiarity;

3.

domnívá se, že finanční dopady vyžádaného návrhu by měly být hrazeny z příslušných rozpočtových prostředků;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě.

31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/9

—

s ohledem na 5. zprávu GŘ REGIO o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, především na strany 230–234,

—

s ohledem na závěry 5. zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti (KOM(2010)0642) a souvisejícího průvodního dokumentu (SEK(2010)1348),

—

s ohledem na pracovní dokument GŘ REGIO nazvaný „Regiony 2020: Posouzení budoucích výzev pro regiony EU“ z listopadu 2008 (průvodní dokument k pracovnímu dokumentu útvarů Komise SEK(2008)2868)),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2010 o demografických výzvách a solidaritě mezi generacemi" (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. února 2008 o demografické budoucnosti Evropy (2),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Podporovat solidaritu mezi generacemi“ ze dne 10. května 2007 (KOM(2007)0244),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o demografických výzvách a solidaritě mezi generacemi (3),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. října 2006 nazvané „Demografická budoucnost Evropy – učiňme z problému výhodu“ (KOM(2006)0571),

—

s ohledem na zelenou knihu s názvem „Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny” ze dne 16. března 2005 (KOM(2005)0094),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0350/2011),

A.

vzhledem k tomu, že demografické změny v EU i na celém světě jsou skutečností a jejich zvládání je jedním z klíčových úkolů budoucnosti a že obyvatelstvo EU je ve srovnání s jinými částmi světa nejstarší;

B.

vzhledem k tomu, že demografická přeměna se vyznačuje stárnutím obyvatelstva a silnými migračními toky jak z třetích zemí, tak v rámci EU z východu na západ a z venkovských oblastí do měst;

C.

vzhledem k TOMU, že demografické změny staví zejména určité regiony před nové úkoly, což je ovšem třeba vidět nejen jako ohrožení, ale také jako příležitost;

D.

vzhledem k tomu, že analýza GŘ Evropské komise REGIO nazvaná „Regiony 2020” označila demografické změny za hlavní výzvu;

E.

vzhledem k tomu, že demografické změny se týkají jak venkovských, tak i městských oblastí, a že v souvislosti s nimi je třeba zajistit dobrou infrastrukturu a služby;

F.

vzhledem k tomu, že ačkoli zvládnutí všech demografických problémů je především úkolem členských států, i regiony musí jednat aktivně, k čemuž potřebují podporu na evropské úrovni;

G.

vzhledem k tomu, že členské státy v rámci operačních programů na období 2007 – 2013 vyčlenily prostředky ze strukturálních fondů ve výši 30 miliard eur na opatření související s demografickými změnami, a vzhledem k tomu, že ústřední místo v procesu řešení tohoto problému zaujímají regionální a místní orgány, a klíčovým nástrojem mezi opatřeními EU bude tudíž regionální politika;

1.

domnívá se, že rostoucí průměrná délka života Evropanů je důvodem ke spokojenosti; je toho názoru, že mínění veřejnosti se často soustředí pouze na nebezpečí, avšak nikoli na příležitosti, které demografické změny skýtají;

2.

zastává názor, že by všechny možnosti měly být pečlivě přezkoumány a odpovídajícím způsobem vyzkoušeny, a to i za využití podpory, která je k dispozici prostřednictvím nástrojů politiky soudržnosti;

3.

domnívá se, že demografické změny postihují každý region jinak v závislosti na tom, zda probíhají rychle či pomalu, a na tom, zda se jedná o region, do kterého se lidé stěhují, nebo naopak o region se snižujícím se počtem obyvatel, a že si proto tento jev žádá i rozdílné adaptační strategie, přičemž je třeba, aby jej všechny evropské, celostátní a regionální orgány řešily koordinovaně; konstatuje, že kvalita života je jinak definována v regionech s ubývající populací, zejména ve venkovských oblastech, než v regionech, kde se počet obyvatel zvyšuje, a že je tedy třeba přijmout různé strategie podpory; soudí, že odchod pracovních sil důsledky demografických změn dále umocňuje a že stárnutí populace je pouze dílčím problémem;

4.

domnívá se, že Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond mohou přispět k řešení problémů vyplývajících z demografických změn v EU, konkrétně z rostoucího počtu starších a slábnoucí populace mladých lidí; podporuje návrh, aby se prostředky Evropského fondu pro regionální rozvoj používaly na úpravu bydlení v souladu s potřebami seniorů, tak aby byla zajištěna vysoká kvalita života stárnoucí společnosti; vyzývá členské státy a regiony, aby prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu využívaly na podporu mladých rodin;

5.

je toho názoru, že politické rámcové podmínky pro rovnost mezi ženami a muži mohou napomoci při řešení výzev souvisejících s demografickými změnami; proto požaduje, aby otázka rovnosti mezi ženami a muži byla zohledněna při veškerých úvahách zaměřených na řešení demografických otázek;

6.

zastává názor, že zhoršující se demografická situace oživí v blízké budoucnosti přinejmenším v některých členských státech diskusi o reformě penzijních systémů;

7.

žádá, aby členské státy a regiony při přidělování a rozdělování prostředků ze strukturálních fondů EU a při stanovování ukazatelů dopadu zohlednily rozdílnou úroveň rozvoje regionů i demografické ukazatele, jako je např. míra závislosti; připomíná, že ve srovnání s jinými částmi světa tvoří v EU starší osoby nejvyšší podíl obyvatelstva; domnívá se, že by Komise měla určit způsoby, jak reagovat na demografické změny i na celoevropské úrovni; konstatuje, že z důvodu přístupu k infrastruktuře a službám, ale i ochrany životního prostředí, je třeba analyzovat odliv pracovníků a posoudit nezbytnost vytvoření podmínek pro to, aby občané zůstávali ve svých původních regionech, a předešlo se tak vytváření aglomerací v určitých městských oblastech;

8.

je přesvědčen, že pomocí opatření EU lze najít společná řešení a součinnost, i pokud jde o demografické změny; vyzývá Komisi, aby řešení demografických změn začlenila do budoucí politiky soudržnosti jako horizontální cíl; dále Komisi vyzývá, aby trvala na zohlednění této problematiky při uzavírání investičních partnerství s členskými státy;

9.

apeluje na členské státy a regiony, aby demografickým změnám a jejím účinkům věnovaly větší pozornost než dříve a aby s ní související opatření zohlednily jako horizontální cíl ve vypracovávání vnitrostátních strategických rámcových programů (nebo jiných odpovídajících dokumentů) a ve svých operačních programech; domnívá se v této souvislosti, že stěžejní opatření strategie Evropa 2020, mezi nimiž je i partnerství pro aktivní a zdravé stárnutí, lze přímo odvíjet od představ partnerů těchto programů;

10.

požaduje přijetí aktivních opatření, která předejdou negativním dopadům demografických změn a posílí technickou podporu pro regiony, které jsou nejvíce postiženy vylidňováním a stárnutím, aby si mohly zachovat svou absorpční kapacitu a možnost využívat prostředky ze strukturálních fondů;

11.

je toho mínění, že veřejné a soukromé subjekty mají v Evropě možnost působit mimo jiné pomocí sociálních inovací jako průkopníci při hledání odpovědí na výzvy, které v souvislosti s demografickými změnami a stárnutím obyvatelstva vznikají; připomíná, že náklady spojené se stárnutím obyvatelstva budou v budoucnosti vyžadovat stále větší investice, a to jak na veřejné, tak na soukromé úrovni; uznává, že tato oblast nabízí stále se zvětšující potenciál jak pro podnikání, tak pro inovace;

12.

zdůrazňuje, že demografické změny, a především stárnutí populace, má viditelný dopad na zajištění sociální infrastruktury, jako jsou důchodové systémy, ošetřovatelská péče a zdravotnictví, a že orgány regionální samosprávy se musejí přizpůsobit měnícím se požadavkům různých skupin populace;

13.

žádá nová jednodušší pravidla Evropského sociálního fondu, aby malé organizace mohly více využívat prostředky fondu a rozvíjet a realizovat své sociální inovační projekty; žádá Komisi, aby v budoucnosti v rámci Evropského sociálního fondu navýšila prostředky pro nadnárodní pilotní projekty prováděné na úrovni EU, které jsou zaměřeny na sociální sféru a na problémy v oblasti zaměstnanosti, s cílem usnadnit inovační regionální, přeshraniční a makroregionální spolupráci, a vyřešit tak společné problémy vyplývající z demografických změn;

14.

povzbuzuje regiony, aby využívaly strukturálních fondů, které jim pomohou čelit demografickým výzvám, a aby zlepšily přístup k sociálním a administrativním službám i v malých a odlehlých městech a vesnicích, a to prostřednictvím rozvíjení specifického potenciálu každého regionu a posílením faktorů, které obyvatele motivují k tomu, aby v dané oblasti zůstávali;

15.

vyzývá Komisi, aby vytvořila pružnější podmínky pro zajištění stimulů pro křížové financování mezi prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu v oblasti vytváření a provádění integrovaných plánů/strategií pro rozvoj měst;

16.

domnívá se, že má-li se zabránit vylidňování, je třeba se při rozvoji měst zaměřit na dobré podmínky pro děti a rodiny a na potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou pohyblivostí; proto by města, je-li to možné, měla být koncipována tak, aby v nich místa práce, bydlení a volného času nebyla od sebe příliš vzdálená; vyzývá regiony, aby se při městském plánování soustředily na vyvážené a harmonické střídání rezidenčních, komerčních a zelených ploch a aby zajistily lepší spojení s novými rezidenčními oblastmi v okolí měst; naléhavě rovněž žádá, aby se dále rozvíjely možnosti práce z domova;

17.

konstatuje, že malá města v regionech, kde dochází k odlivu obyvatel, plní obzvlášť důležitou funkci jakožto střediska služeb; požaduje, aby se tato jejich klíčová funkce zohlednila v budoucích strukturálních fondech, zejména prostřednictvím lepší koordinace Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova s Evropským fondem pro regionální rozvoj a Evropským sociálním fondem; konstatuje, že odliv obyvatel z venkova má negativní řetězové důsledky na městské oblasti a že hospodářsky a sociálně aktivní venkovské oblasti představují veřejné statky, které by měly být zohledněny v přiměřeně financovaném programu rozvoje venkova; vyzývá členské státy, regiony a obce, aby vytvořily komplexní a funkční síť služeb pro obyvatele všech věkových kategorií s cílem zabránit odlivu obyvatel z venkovských oblastí a jejich vylidňování;

18.

upozorňuje na to, že finanční prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj by se daly také využít k prevenci sociálního vyčlenění seniorů, a to např. prostřednictvím vytvoření odpovídající infrastruktury a zavedení služeb, jež by byly pro všechny seniory dostupné;

19.

je toho mínění, že v oblastech s úbytkem obyvatelstva by měly být finančně podporovány adaptační strategie; věří, že se městské a regionální plánování musí více přizpůsobit změnám ve využívání infrastruktury, a to i revitalizací a přestavbou center měst, přičemž důležitá je i spolupráce s partnery ze soukromé sféry; poukazuje na to, že města je třeba rozvíjet tak, aby byla přívětivá pro seniory; zasazuje se o uznání a posouzení turistického potenciálu měst a cílů kulturního dědictví jako možnosti přilákat do oblastí ohrožených vylidňováním nové obyvatele;

20.

vyzývá regiony, aby vyvinuly inovační koncepce v místní hromadné dopravě, a čelily tak mimo jiné výzvě, kterou je klesající počet cestujících, a to především ve venkovských oblastech; navrhuje Komisi, aby takové projekty finančně podpořila;

21.

zasazuje se o to, aby se prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj přednostně využívaly na úvěry s výhodnými úroky, jejichž prostřednictvím lze podporovat výstavbu bytů vhodných pro seniory; navrhuje, aby se při splnění určitých podmínek nabídla možnost poskytnutí finančních prostředků na bydlení s pečovatelskou službou a vícegenerační domy s cílem zabránit izolaci seniorů a využít jejich tvůrčí potenciál, čímž by se zajistila vysoká kvalita života stárnoucí společnosti;

22.

vybízí členské státy, aby přizpůsobovaly služby v sociální a zdravotní oblasti potřebám všech obyvatel, zejména rodin a dětí, a aby uvolnily finanční prostředky pro zajištění domácí péče a plošné lékařské péče pro starší občany, a to nezávisle na jejich příjmu, věku a sociálním postavení, s cílem zabránit odlivu obyvatel z venkovských oblastí a okrajových regionů;

23.

je toho názoru, že pro sociální soudržnost v Evropě jsou důležité veřejné investice do zdravotnických a pečovatelských systémů; vyzývá členské státy, aby i ve venkovských oblastech zajistily dobrou lékařskou péči, např. prostřednictvím regionálních spádových nemocnic a zdravotnických zařízení, a předcházely tak tendenci omezovat zdravotní péči v těchto oblastech, a v příhraničních regionech posilovaly přeshraniční spolupráci mezi jednotlivými nemocnicemi a jinými zúčastněnými stranami, a aby zvážily možnost použití strukturálních fondů na podporu doplňkových opatření v oblasti telemedicíny a zdravotní péče a aby podporovaly aktivní stárnutí; vyzývá Komisi, aby našla inovační způsoby, jak tato opatření finančně podporovat;

24.

varuje před specifickými problémy s poskytováním služeb obecného zájmu, se kterými se mohou potýkat konkrétní regiony, zejména před nedostatkem odborných pracovníků v pečovatelských profesích v určitých regionech; domnívá se, že tyto regiony by měly vyvinout specifická řešení pro potřeby a obtíže související s poskytováním služeb v daném regionu a využívat prostředky z Evropského sociálního fondu na odbornou přípravu pečovatelů, tak aby byla zajištěna vysoce kvalitní péče a byla vytvořena nová pracovní místa, a to i prostřednictvím rekvalifikačních programů pro nezaměstnané; zdůrazňuje, že by se tím přímo přispělo k jednomu z cílů strategie Evropa 2020, kterým je vytvoření většího množství pracovních míst;

25.

zdůrazňuje, jaký význam má v boji proti odlivu obyvatel vytvoření takových podmínek, které umožní sladit profesní, rodinný a soukromý život, a tam, kde je to možné, například připravit obecně dostupné, vysoce kvalitní, spolehlivé a celodenně nabízené služby pro děti všech věkových kategorií, včetně služeb a možností předškolního vzdělávání; zároveň ovšem uznává, že cennou roli při péči o děti sehrávají i členové širší rodiny;

26.

pokládá za důležité, aby byly k dispozici dostatečné kapacity pro bydlení rodin, aby se tak daly lépe sloučit pracovní a rodinný život, neboť podpora mladých rodin může přispět ke zvýšení porodnosti v členských státech;

27.

zdůrazňuje, že migrace s sebou může nést určité problémy související s integrací;

28.

konstatuje, že odchod kvalifikovaných zaměstnanců z nových do starých členských států představuje pro nové členské státy jeden z největších demografických problémů a má negativní dopad na věkovou strukturu jejich obyvatelstva; dále zdůrazňuje, že migrace se týká i profesionálních zdravotníků, což ohrožuje udržitelnost systému zdravotní péče v méně rozvinutých oblastech;

29.

uznává však, že migrace poskytuje především regionům, v nichž dochází k úbytku populace, příležitost zastavit negativní dopad demografických změn, a žádá proto členské státy, aby začlenění migrantů přijaly jako politické opatření strategického významu;

30.

vyzývá členské státy, aby se dohodly na společné strategii pro oblast legální migrace, v neposlední řadě proto, že Evropa je, zejména v určitých oblastech, v důsledku demografického vývoje odkázána na migraci kvalifikovaných pracovních sil (z jiných členských států i ze států mimo EU, zejména ze zemí s EU sousedících); je toho názoru, že se členské státy musí snažit udržet si kvalifikované pracovníky, aby přispěli k vyváženému rozvoji regionů a zmírnili následky demografických změn;

31.

navrhuje, aby se více finančních prostředků vydávalo na integraci přistěhovalců s cílem odstranit předsudky, přičemž by mohla být podporována školení a společné akce kulturní výměny;

32.

vyzývá Komisi, aby Evropský sociální fond směrovala tak, aby počítal s lidmi všech věkových kategorií, a aby tím bylo zajištěno lepší využití profesního a dobrovolnického potenciálu v reakci na výzvy, jež vyplývají z demografických změn; upozorňuje na to, že zkušenosti a vědomosti starších lidí je třeba využít, např. při projektech coachingu a k zajištění generační obměny, a že je k tomu zapotřebí nalézt příslušná řešení; je toho názoru, že komunikace mezi generacemi nabízí příležitost, kterou je třeba využít;

33.

je toho názoru, že by regiony v boji proti nezaměstnanosti mládeže měly využít cíleně prostředků z Evropského sociálního fondu, aby zajistily začlenění mladých a poskytly jim příležitost začít vykonávat vhodné povolání; poznamenává, že tohoto cíle je možné dosáhnout například podporou vzdělávacích opatření a podnikání mladých lidí;

34.

domnívá se, že je třeba zajistit kontinuitu opatření zaměřených na zvýšení podílu žen na výdělečné činnosti; proto žádá, aby více žen získalo přístup ke kvalifikovanému zaměstnání a k programům celoživotního učení, přičemž získaná kvalifikace musí odpovídat požadavkům pracovního trhu; doporučuje členským státům, aby vytvořily systémy, které mají zaměstnavatelům přiblížit konkrétní projekty zaměřené na sloučení profesního a soukromého života zaměstnanců;

35.

zdůrazňuje, že pro regiony EU, které se potýkají s demografickými problémy, je vytváření vhodného prostředí pro konkurenceschopný a inovační soukromý sektor zásadním předpokladem pro vytváření nových pracovních příležitostí napříč generacemi;

36.

je toho názoru, že demografický vývoj v regionech je třeba statisticky zachytit; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, jak porovnat místní, regionální a vnitrostátní databáze s demografickými údaji, aby bylo možné tyto údaje zhodnotit v evropském měřítku a posílit výměnu osvědčených postupů mezi státy, regiony a obcemi;

37.

vyzývá Komisi, aby zpřesnila a každých pět let aktualizovala „Demography Vulnerability Index“ s cílem ukázat, které evropské regiony jsou demografickým změnám obzvláště vystaveny; vyzývá Komisi, aby vytvořila pilotní postupy, jimiž by zaznamenala postupy, které fungují v nejnáročnějších regionech;

38.

vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby zlepšily spolupráci s místními a regionálními zúčastněnými stranami v otázkách, které s demografickými změnami souvisejí; zastává názor, že se při takovéto spolupráci v příhraničních regionech musí brát ohled na přání a možnosti přeshraničních iniciativ; doporučuje vytvoření programů obsahujících informace o těchto tématech, aby je veřejnost lépe chápala a měla o nich širší povědomí; vyzývá regiony, aby si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se problémů spojených se stárnutím populace;

39.

navrhuje, aby Komise v rámci územní spolupráce podpořila celoevropské sítě, jejichž prostřednictvím se mohou regionální a místní orgány a subjekty občanské společnosti vzájemně učit, jak překonávat problémy vzniklé následkem demografických změn;

40.

žádá Komisi, aby hledala možnosti, jak vhodným způsobem uskutečnit myšlenku programu „ERASMUS pro poslance“ a jak upřesnit myšlenku „letní či zimní univerzity“, aby si zástupci evropských regionů mohli vyměňovat dobré zkušenosti a způsoby řešení v oblasti demografických otázek;

41.

vyzývá Komisi, aby shromáždila, analyzovala a společně s členskými státy a jejich regiony aplikovala osvědčené postupy, které by mohly sloužit jako vzor při vytváření opatření zaměřených na zvládnutí demografických problémů;

42.

vyzývá členské státy a regiony, aby si vyměňovaly zkušenosti, osvědčené postupy a nové metody prevence negativních dopadů demografických změn;

43.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/15

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o vytvoření evropského profesního průkazu pro poskytovatele služeb (2),

—

s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 19. ledna 2006 ve věci C-330/03, Colegio de Ingenieros de Caminos, Canales y Puertos (Sb. rozh. 2006),

—

s ohledem na zprávu o občanství EU za rok 2010 nazvanou „Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU“ (KOM(2010)0603),

—

s ohledem na veřejnou konzultaci o směrnici 2005/36/ES, kterou Evropská komise vyhlásila v březnu 2011,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na zprávu Maria Montiho pro Komisi ze dne 9. května 2010 nazvanou „Nová strategie pro jednotný trh“,

—

s ohledem na slyšení se zástupci vnitrostátních parlamentů, které uspořádal dne 26. října 2010 a na němž se jednalo o provádění a uplatňování směrnice 2005/36/ES,

—

s ohledem na studii o uznávání odborných kvalifikací (PE 447.514) zadanou Evropským parlamentem,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 s názvem „Na cestě k Aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství“ (KOM(2010)0608),

—

s ohledem na výroční zprávu sítě SOLVIT za rok 2010 o vývoji a výkonnosti sítě SOLVIT v roce 2010,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o jednotném trhu pro Evropany (3),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry“ (KOM(2011)0206),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 22. června 2011 o modernizaci směrnice o odborných kvalifikacích (KOM(2011)0367),

—

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 5. července 2011, v němž je obsažen souhrn odpovědí získaných v rámci veřejné konzultace o modernizaci směrnice o odborných kvalifikacích (4),

—

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 5. července 2011 o hodnocení směrnice o odborných kvalifikacích (5),

—

s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0373/2011),

A.

vzhledem k tomu, že vlivem demografických změn bude mobilita odborníků v Evropské unii nabývat na významu;

B.

vzhledem k tomu, že na trzích práce dochází ke změnám, které vyžadují transparentnější, jednodušší a flexibilnější pravidla o uznávání odborných kvalifikací;

C.

vzhledem k tomu, že mobilita odborných pracovníků je klíčovým faktorem hospodářského rozvoje a dosažení udržitelné hospodářské obnovy;

D.

vzhledem k tomu, že podle zjištění Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) se předpokládá, že v Evropské unii vzroste do roku 2020 poptávka po vysoce kvalifikovaných pracovnících o více než 16 milionů pracovních míst;

E.

vzhledem k tomu, že právo získat zaměstnání nebo poskytovat služby v jiném členském státě je základním právem zakotveným ve Smlouvách a současně konkrétním příkladem toho, jak občané mohou využívat výhod jednotného trhu;

F.

vzhledem k tomu, že volný pohyb osob v rámci EU a právo na uznání zásluh a odborných znalostí bude možné uplatnit až poté, co budou nynější neviditelné překážky omezeny na minimum a některé vnitrostátní předpisy, které v současné době nepřiměřeně omezují právo na kvalifikovanou práci, budou odstraněny;

G.

vzhledem k tomu, že optimální systém uznávání odborných kvalifikací je základním předpokladem toho, aby každá osoba mohla plně využívat výhod spojených s možností volného pohybu;

H.

vzhledem k tomu, že Akt o jednotném trhu upozornil na skutečnost, že modernizace systému uznávání odborných kvalifikací je pro posílení hospodářského růstu a důvěry odborníků i občanů klíčová;

I.

vzhledem k tomu, že jednou z hlavních příčin problémů s uznáváním akademických titulů a odborných kvalifikací je nedostatečná důvěra v kritéria používaná pro získání akreditace a udělování akademických titulů v zemi původu, a proto je nutné bezodkladně zavést opatření pro automatické uznávání zbavením se předsudků a odstraněním formálních vnitrostátních překážek uznávání;

J.

vzhledem k tomu, že od roku 2007 bylo podle této směrnice učiněno přibližně 100 000 rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace, která umožnila mobilitu 85 000 odborníků (6);

K.

vzhledem k tomu, že ze všech regulovaných povolání v EU jsou nejmobilnější zdravotničtí pracovníci, v jejichž případě byla odborná kvalifikace v letech 2007–2010 uznána přibližně 57 200 lékařů, zdravotních sester, zubních lékařů, lékárníků, porodních asistentek a veterinárních chirurgů;

L.

vzhledem k tomu, že očekávání občanů stále nebyla naplněna, jelikož v roce 2010 se více než 16 % případů sítě SOLVIT týkalo uznávání odborných kvalifikací (7);

M.

vzhledem k tomu, že z důvodu složitosti příslušných postupů je obtížné stanovit, který orgán je pro uznávání odborných kvalifikací příslušný;

N.

vzhledem k tomu, že směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči stanoví, aby členské státy, v nichž je zdravotní péče poskytována, zajistily, aby informace o oprávnění k výkonu činnosti zdravotnických pracovníků v celostátních nebo místních registrech vedených na jejich území byly zpřístupněny orgánům jiných členských států, s tím, že výměna informací se uskuteční prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu;

O.

vzhledem k tomu, že případy týkající se odborných kvalifikací, které byly řešeny v rámci sítě SOLVIT, dosáhly v roce 2010 počtu 220, přičemž dvě třetiny těchto případů pocházely z pouhých čtyř členských států;

P.

vzhledem k tomu, že ve směrnici 2005/36/ES byla sloučena pravidla obsažená v 15 předchozích směrnicích přijatých počínaje rokem 1960;

Q.

vzhledem k tomu, že směrnice 2005/36/ES nebyla všemi členskými státy provedena včas a že k úplnému zavedení došlo až tři roky po původním termínu;

R.

vzhledem k tomu, že řádné uplatňování této směrnice by posílilo lidský rozměr jednotného trhu;

S.

vzhledem k tomu, že zavedení evropského profesního průkazu by mělo vést ke zjednodušení a urychlení postupů spojených s uznáváním odborné kvalifikace;

1.

domnívá se, že volný pohyb stále většího počtu vysoce kvalifikovaných osob a pracovníků je jedním z klíčových přínosů evropské spolupráce a konkurenceschopného vnitřního trhu, důležitým faktorem rozvoje hospodářství v celé EU a právem každého občana EU; je pevně přesvědčen o tom, že by se mobilita pracovníků měla pro občany EU rozšířit a měly by být odstraněny její nepřímé překážky za předpokladu, že bude dosaženo rovnováhy mezi mobilitou a kvalitou odborných kvalifikací;

2.

podporuje všechny iniciativy, jejichž cílem je usnadnění přeshraniční mobility jako prostředku pro účinné fungování trhů práce a pro posílení hospodářského růstu a konkurenceschopnosti v EU; uznává, že je nutné modernizovat směrnici 2005/36/ES, která musí být zárukou jasného a solidního právního rámce;

3.

vyzývá Komisi a členské státy, aby dále podporovaly mobilitu odborných pracovníků; je přesvědčen, že poměrně nízký počet mobilních odborných pracovníků je důvodem ke znepokojení, a navrhuje, aby byly vytvořeny strategie, které by se tímto stavem zabývaly; podtrhuje výsledek nedávného průzkumu Eurobarometru, podle něhož více než 50 % mladých lidí v Evropě jeví ochotu či velký zájem o práci v zahraničí (8);

4.

vyzývá členské státy, aby informace o přínosech této směrnice šířily mezi své občany a odborníky;

5.

domnívá se, že dialog mezi zúčastněnými stranami vedený za účelem pravidelného doplňování požadavků na počáteční odbornou přípravu, uznávání praxe a další profesní rozvoj je nezbytným předpokladem dosažení harmonizace v oblasti odborné přípravy a vzdělávání; je rovněž toho názoru, že vytvoření tzv. 28. režimu, který by byl nadřazen režimům jednotlivých členských států, nepředstavuje opatření, které by jednoznačným a uspokojivým způsobem řešilo problém rozdílů v oblasti odborné přípravy a vzdělávání;

6.

zdůrazňuje, že většina respondentů, kteří se zúčastnili veřejných konzultací Komise, považuje zásadu částečného přístupu k povolání za nežádoucí a v praxi za obtížně sledovatelnou a je nutné ji upřesnit; zdůrazňuje ovšem, že zásada částečného přístupu k povolání by mohla být přínosná, ale pouze v těch povoláních, kde lze jednotlivé úkoly jasně vymezit; vyzývá k důkladnému přezkoumání této zásady a k tomu, aby byla uplatňována případ od případu, ale aby neplatila pro regulovaná povolání s dopady na oblast zdraví a bezpečnosti;

7.

vítá skutečnost, že postup automatického uznávání je všeobecně úspěšný; zdůrazňuje ovšem, že postup uznávání podle všeobecného systému založeného na odborných zkušenostech je pro příslušné orgány i pro ty, kdo vykonávají určitá povolání, příliš těžkopádný a zdlouhavý;

8.

zdůrazňuje význam systému předběžného ohlašování a poznamenává, že při veřejných konzultacích Komise v roce 2011 se objevila řada námitek, a že zásadním prvkem připravované revize směrnice o uznávání odborných kvalifikací by proto měla být opatření pro zlepšení dočasné mobility odborných pracovníků; vyzývá k tomu, aby byla podrobněji objasněna koncepce dočasně a příležitostně poskytovaných služeb, neboť si uvědomuje, že je nemožné vytvořit jedinou definici, která by se vztahovala na všechna povolání, a že taková definice by narušila subsidiaritu;

9.

zastává názor, že příslušné orgány se při uplatňování režimu předběžného prohlášení potýkají s problémy, neboť neexistuje jednotný přístup k posuzování dočasné a příležitostné povahy určité služby a že je krajně obtížné monitorovat činnosti příslušných poskytovatelů služeb přímo v daném místě; vyzývá Komisi, aby přehodnotila stávající ustanovení uvedená v článku 7 směrnice a podrobněji objasnila otázku stávající judikatury, zejména s ohledem na povolání, jež mohou mít dopad na zdraví a bezpečnost veřejnosti; vyzývá Komisi, aby své závěry předložila Parlamentu;

10.

zdůrazňuje, že čl. 7 odst. 4 směrnice, který členským státům umožňuje prověřovat kvalifikace před jejich uznáním u profesí v oblasti zdravotní péče a bezpečnosti, jejichž uznávání dosud neprobíhá automaticky, považuje za zcela zásadní převážná většina zúčastněných stran; zastává nicméně názor, že v zájmu zvýšení transparentnosti by členské státy měly objasnit, která povolání mají podle jejich uvážení dopad na oblast zdraví a bezpečnosti;

11.

souhlasí s Komisí, že pojem „regulovaného vzdělávání a odborné přípravy“ je vymezen příliš úzce, takže může mít nevhodný dopad na dočasnou mobilitu odborných pracovníků; je toho názoru, že tento pojem musí zahrnovat všechny typy vzdělání a odborné přípravy, s nimiž je spojena možnost vykonávat příslušné povolání v domovském členském státě;

12.

vyzývá Komisi, aby jasně uvedla, že prohlášení pro účely dočasné mobility by mělo v zásadě platit na celém území daného členského státu, a aby posoudila, jestli je potřeba roční prohlášení;

13.

žádá, aby se povinnost předběžného ohlášení podle článku 7 nevztahovala na poskytovatele služeb, kteří své služby poskytují výlučně spotřebitelům, jež doprovázejí do jiných členských států, a kteří tudíž v přijímajícím členském státě nepřicházejí do styku s místními spotřebiteli (např. turističtí průvodci, trenéři, zdravotnický doprovod sportovců); vyslovuje se na podporu výše uvedeného v případě všech služeb, které se netýkají zdraví a bezpečnosti veřejnosti;

14.

vyzývá Komisi, aby jednotlivé zdroje informací, jež jsou nyní na dotazy týkající se uznávání odborných kvalifikací k dispozici, včetně národních kontaktních míst a profesních organizací, koordinovala a sjednotila s portálem „Vaše Evropa“, který je rozcestníkem jednotných kontaktních míst, jež jsou v současné době dostupné v souladu se směrnicí o službách; uvádí, že toto opatření poskytne odborným pracovníkům veřejné rozhraní v jejich vlastním jazyce, kam mohou vkládat dokumenty, kde mohou získat a vytisknout si svůj profesní průkaz a získat aktuální informace o postupu uznávání a administrativní údaje o příslušných orgánech, profesních organizacích a dokumenty, které je třeba předložit;

15.

zastává názor, že v rámci všech jednotlivých povolání je nutné prohloubit dialog a výměnu informací a také spolupráci mezi příslušnými orgány a národními kontaktními místy, a to na úrovni jednotlivých členských států i mezi nimi; žádá Komisi, aby v oborech s nejvyšší mobilitou usnadnila vytváření sítí příslušných orgánů a profesních organizací, které umožní výměnu obecných informací o postupech platných v jednotlivých členských státech a jejich požadavcích na vzdělání a které rovněž umožní sdílet osvědčené postupy a hledat možnosti hlubší spolupráce, například v podobě společných platforem; domnívá se, že je důležité, aby se veřejné orgány a sociální partneři zapojovali do strukturovaného dialogu o tom, jak zlepšit profesní integraci mladých lidí;

16.

vybízí členské státy, aby se postaraly o to, aby veřejné orgány účinněji šířily informace týkající se práv pracovníků a postupů uznávání odborných kvalifikací, tak aby se v rámci podpory mobility omezila veškerá administrativní zátěž, která by mohla mít odrazující účinek;

17.

vyzývá proto členské státy, aby využívaly moderní komunikační technologie, včetně databází a registračních postupů on-line, zajistily tak dodržování lhůt stanovených v obecném systému uznávání a umožnily dosáhnout významného zlepšení v oblasti přístupu k informacím a znalosti postupů;

18.

požaduje, aby příslušné orgány měly povinnost poskytovat aktuálně platné kontaktní informace všem ostatním příslušným orgánům v dané odborné oblasti;

19.

vyzývá Komisi, aby stanovila pokyny týkající se lhůty, v jejímž rámci by měla osoba, která předložila všechny potřebné podklady, obdržet rozhodnutí příslušného orgánu; mobilitu by rovněž usnadnilo zkrácení této lhůty, k němuž by mohlo dojít, pokud by byl ve větší míře využíván systém pro výměnu informací o vnitřním trhu a optimalizovaly se postupy; vyzývá členské státy, aby na zajištění toho, že odborné kvalifikace budou uznávány v přiměřené časové lhůtě, uvolnily dostatečné prostředky;

20.

vyzývá členské státy, příslušné orgány a Komisi, aby zajistily větší transparentnost, která umožní, aby žadatelé nebo dotčené osoby dostali ucelené odůvodnění, proč jim bylo uznání titulu nebo odborné kvalifikace zamítnuto;

21.

zastává názor, že současný postup oznamování nově udělovaných diplomů je zbytečně složitý; vyzývá Komisi, aby usnadnila oznamování nově udělovaných diplomů a přílohu V této směrnice doplňovala bez větších časových prodlev;

22.

naléhavě žádá členské státy, příslušné orgány a Komisi, aby zajistily, že uznávání diplomů nebo certifikátů bude postaveno na stejnou úroveň s uznáváním odborných kvalifikací a přispěje k vytvoření skutečného evropského a mezinárodního vnitřního trhu, čímž se zabrání regulaci něčeho, co už bylo regulováno;

23.

zdůrazňuje, že vyrovnávací opatření, která příslušným orgánům umožňují ukládat zkoušku způsobilosti nebo adaptační období o maximální délce tří let a která mají neocenitelný význam pro zajištění bezpečnosti spotřebitelů a pacientů, je nezbytné přezkoumat, a posoudit tak, jestli jsou vhodná pro řešení existujících problémů; žádá lepší vysvětlení a posouzení kodexu chování, který pomáhá příslušným orgánům v jejich práci;

24.

požaduje, aby byly na základě konzultace příslušných orgánů, profesních organizací, členských států a Evropského parlamentu vytvořeny nezávazné pokyny EU pro uplatňování vyrovnávacích opatření;

25.

zdůrazňuje, že prověřování úrovně kvalifikace podle článku 11 představuje postup, který je pro úřady velice složitý a nákladný a pro občany jen stěží pochopitelný; poukazuje na to, že pět úrovní kvalifikace podle článku 11 bývá často zaměňováno s osmi úrovněmi evropského rámce kvalifikací; souhlasí s hodnocením Komise, že vypuštění článku 11 a přílohy II a III by vedlo k tomu, že příslušné orgány by se již nemusely na základě předem stanovených úrovní kvalifikace rozhodovat o tom, zda je žadatel způsobilý, nýbrž by se mohly soustředit na stanovení toho, zda mezi různými druhy vzdělání a odborné přípravy existují podstatné rozdíly a zda je nutno přijmout vyrovnávací opatření; je tedy přesvědčen o tom, že zrušení těchto úrovní kvalifikace, včetně přílohy II a III, by postup uznávání výrazně zjednodušilo;

26.

zdůrazňuje, že mezi systémy odborného vzdělávání členských států přetrvávají značné rozdíly; poukazuje tudíž na to, že pokud jde o minimální délku školní docházky požadovanou pro určité odborné vzdělání, je třeba rovněž započítat období obvykle strávená v odborných školách v rámci systémů odborného vzdělávání s praktickou přípravou;

27.

vyzývá členské státy a příslušné orgány, aby s pomocí Komise vypracovaly studie, jež by vedly k vytvoření evropské klasifikace dovedností, kvalifikací a povolání s cílem zjistit, zda dosažené kvalifikace a povolání odpovídají v různých členských státech týmž dovednostem a kvalifikacím, a vytvořit evropský nástroj pro analýzu;

28.

domnívá se, že by měla být věnována pozornost intenzivnějšímu šíření kodexu chování, což umožní zajistit účinnější provádění této směrnice a tím i jednotný výklad jejích ustanovení;

29.

vyzývá Komisi, aby obnovila mechanismy pro vedení dialogu mezi členskými státy, příslušnými orgány a profesními organizacemi, a mohla tak v souladu s vědeckotechnickým rozvojem a s potřebnou pravidelností doplňovat minimální požadavky na odbornou přípravu odvětvových profesí, tak aby odrážely současnou odbornou praxi, aby doplnila stávající klasifikaci ekonomických činností na základě odborné praxe a aby vytvořila jednoduchý mechanismus průběžného doplňování minimálních požadavků na odbornou přípravu; s přihlédnutím k budoucímu vývoji boloňského a kodaňského procesu žádá naléhavě Komisi, aby zvážila uplatňování přístupu založeného na odborné způsobilosti a vymezila za tímto účelem minimální požadavky na odbornou přípravu, které budou zohledňovat nejen její délku, ale také studijní výstupy;

30.

naléhavě vyzývá Komisi, aby nedopustila fragmentarizaci procesu modernizace automatického uznávání odborných kvalifikací, jak ji navrhuje zelená kniha, a aby zajistila, že Parlament bude mít možnost náležitě dohlížet nad případnými podstatnými změnami, které by byly v této směrnici prováděny;

31.

vítá nedávné reformy, k nimž došlo v rámci boloňského procesu, a také možnosti, které tento proces přináší evropským studentům z hlediska jejich mobility a zaměstnatelnosti; vybízí Evropskou komisi, aby s členskými státy spolupracovala na docílení větší transparentnosti a srovnatelnosti evropského systému převodu kreditů (ECTS), díky čemuž by se z tohoto systému měl stát klíčový nástroj pro usnadnění vzájemného uznávání kvalifikací a ve výsledku i pro usnadnění mobility;

32.

vyzývá Komisi, aby při stanovování minimálních požadavků na odbornou přípravu zvážila význam standardizovaných studijních výstupů a odborných lékařských dovedností;

33.

vyzývá Komisi, aby se zabývala otázkou, zda by se automatické uznávání odborných kvalifikací mohlo do budoucna vztahovat i na další oblasti;

34.

žádá, aby byl podrobněji objasněn návrh na prodloužení délky obecného vzdělání, které je podmínkou zápisu zdravotních sester a porodních asistentek do kurzů odborné přípravy;

35.

žádá, aby byl podrobněji objasněn návrh na vypuštění čl. 21 odst. 4 ze směrnice o odborných kvalifikacích;

36.

vyzývá členské státy, aby provedly srovnání minimálních požadavků na odbornou přípravu a zahájily mezi sebou i mezi příslušnými orgány pravidelnější komunikaci za účelem sblížení minimálních požadavků na odbornou přípravu;

37.

poukazuje na to, že k posouzení provádění směrnice 2005/36/ES je nutné sestavit seznam osvědčení nebo jiných dokladů o formální kvalifikaci, které jsou uznávány v jednom nebo ve více členských státech, ale v jiných členských státech uznávány nejsou; seznam by měl rovněž obsahovat případy, kdy je občanům, kteří získali diplom v jiném členském státě, než je členský stát původu, zamítnuto po jejich návratu jeho uznání v domovském členském státě;

38.

zdůrazňuje, že regulovaných povolání je v Evropské unii vysoký počet, a vyzývá členské státy, aby u některých povolání přezkoumaly opodstatnění jejich klasifikace s cílem zjistit, zda dosažené kvalifikace a povolání odpovídají v různých členských státech týmž dovednostem a kvalifikacím; domnívá se, že snížení celkového počtu regulovaných povolání v EU by podpořilo mobilitu; poznamenává ovšem, že tuto klasifikaci je možné odůvodnit se zřetelem na ochranu spotřebitelů, zejména v případě zdravotnických, právnických či technických povolání;

39.

zastává názor, že nejúčinnějším způsobem, jak usnadnit volný pohyb odborných pracovníků, by bylo snížení počtu regulovaných povolání v EU; vyzývá Komisi, aby do revidované směrnice začlenila mechanismus, jehož prostřednictvím by členské státy mohly prověřit své právní předpisy, vyjma předpisů vztahujících se na zdravotnické profese, a v případě, že jsou nepřiměřené, tyto předpisy zrušit;

40.

zastává názor, že ochrana spotřebitelů a bezpečnost pacientů je zásadním cílem přezkumu směrnice a že úspěšnost této směrnice do značné míry závisí na současném zajištění mobility a bezpečnosti; upozorňuje na zvláštní postavení zdravotnických pracovníků;

41.

zdůrazňuje, že se objevily vážné problémy spojené s tím, že někteří odborní pracovníci vykonávali v EU svoji pracovní činnost i poté, co jim tato činnost byla pozastavena nebo zakázána;

42.

žádá, aby u povolání, která nejsou zahrnuta do směrnice o službách, byl v rámci systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) zaveden proaktivní mechanismus varování, který by ukládal povinnost upozornit všechny členské státy na případy, kdy je vůči registraci odborného pracovníka nebo jeho právu poskytovat služby přijato regulační opatření, a to pod podmínkou, že by systém varování neobsahoval žádné další informace, uznával presumpci neviny a dodržoval stávající předpisy o ochraně údajů;

43.

poukazuje na to, že veřejnost a pacienti musí mít větší jistotu, že odborní pracovníci ve zdravotnictví, jimž byla uznána jejich odborná kvalifikace, mají dovednosti a znalosti na úrovni odpovídající současnému vývoji;

44.

zdůrazňuje požadavek zúčastněných stran, aby byl kladen větší důraz na soustavný profesní rozvoj, včetně formálního, neformálního a informálního (celoživotního) učení, a na potřebu jeho hodnocení; upozorňuje na skutečnost, že globální konkurence a přechod ke znalostní ekonomice přináší v oblasti rozvoje dovedností a vzdělávání nové výzvy; vyzývá proto Komisi, aby prozkoumala metody dokládání veškerého vzdělání, čemuž by mohly sloužit evropské pasy dovedností a evropský rámec kvalifikací či systém IMI, a aby navrhla srovnávací tabulku různých systémů soustavného profesního rozvoje v členských státech; dále vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by vhodným řešením různých úrovní soustavného profesního rozvoje pracovníků ve zdravotnictví mohla být vyrovnávací opatření; vybízí příslušné orgány, aby v průběhu postupu uznávání odborných kvalifikací podávaly o soustavném profesním rozvoji informace, sdílely osvědčené postupy a vyměňovaly si informace o soustavném profesním rozvoji v těch odvětvích a v těch členských státech, ve kterých je soustavný profesní rozvoj povinný;

45.

zdůrazňuje, že je důležité, aby celoživotní učení bylo v zájmu dosažení lepšího využití vzdělávacích zdrojů pro zaměstnance uzpůsobeno konkrétním potřebám trhu práce jednotlivých členských zemí;

46.

zdůrazňuje, že rozšíření postupu uznávání tak, aby se vztahoval i na kvalifikace ze třetích zemí, by mohlo vést ke zneužívání systému formou spekulativního výběru jurisdikce (forum shopping), a že pro příslušné orgány v hostitelském členském státě by taková skutečnost znamenala značné nebezpečí;

47.

zdůrazňuje, že pro odborné pracovníky ve zdravotnictví je nanejvýš důležitá schopnost komunikovat s kolegy a pacienty, neboť je nezbytné se vyvarovat nebezpečným situacím či situacím, které mohou ohrozit život pacienta;

48.

domnívá se, že článek 53 směrnice 2005/36/ES o jazykových požadavcích musí být vyjasněn, protože o výklad tohoto ustanovení se mezi Komisí, Evropským soudním dvorem a členskými státy v současnosti vede spor; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby upravily systém jazykových požadavků u zdravotnických profesí a příslušným orgánům poskytly dostatek flexibility k tomu, aby mohly v rámci postupu uznávání zjistit a případně, ovšem pouze je-li to nezbytné, ověřit technické a konverzační jazykové dovednosti odborných pracovníků; domnívá se, že aniž by tím byla dotčena možnost zaměstnavatelů přesvědčit se o jazykové způsobilosti odborných pracovníků, které přijímají na určité pracovní místo, měla by být v tomto ohledu pečlivě uplatňována zásada proporcionality, neboť není žádoucí, aby se takové testy staly další překážkou;

49.

zastává názor, že jazykové znalosti mají pro snazší integraci odborných pracovníků v jiné zemi klíčový význam, neboť zajišťují kvalitu poskytovaných služeb a zaručují ochranu spotřebitelů a bezpečnost pacientů;

50.

zdůrazňuje, že praktičtí lékaři poskytující služby elektronického zdravotnictví by v zájmu ochrany pacientů měli nabízet dodržování týchž norem kvality a bezpečnosti, jaké platí pro poskytování služeb neelektronického zdravotnictví; mělo by být proto jasně stanoveno, že požadavky této směrnice a případně i další požadavky se vztahují na poskytovatele služeb elektronického zdravotnictví;

51.

poukazuje na to, že kvůli rozvoji elektronického zdravotnictví a systému zdravotní péče na dálku je nutné, aby zdravotní sestry a lékaři byli po dokončení vzdělání schopni pečovat o pacienty různých státních příslušností, a že v případě odborných pracovníků a absolventů, kteří k péči o pacienty takové nástroje nutně využívají, proto bude nezbytné podporovat spolupráci mezi vzdělávacími středisky, nemocnicemi a univerzitami v různých zemích;

52.

vítá výsledky pilotních projektů v oblasti profesních průkazů, jež byly oznámeny na fóru o jednotném trhu v Krakově; zdůrazňuje, že veškeré profesní průkazy musí být dobrovolné, musí dokládat získanou akademickou nebo odbornou praxi a musí být propojeny se systémem pro výměnu informací o vnitřním trhu; domnívá se, že profesní průkaz by v případě některých povolání mohl být užitečným nástrojem pro podporu mobility, zjednodušení administrativních postupů a posílení bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby před zavedením jakéhokoli průkazu předložila důkazy o tom, že dobrovolný průkaz může být v postupu uznávání přínosem; zdůrazňuje, že zavedení jakéhokoli průkazu musí splňovat podmínky bezpečnosti a ochrany údajů, a trvá na tom, že je nezbytné stanovit záruky proti zneužití a podvodu;

53.

opakuje, že má-li Evropská unie zmenšit rozdíly v provádění a vymáhání směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací ve všech 27 členských státech EU, musejí mít všechny členské státy větší důvěru v systémy druhých států,

54.

podporuje rozšíření systému pro výměnu informací o vnitřním trhu na povolání, na něž se tento systém dosud nevztahuje, a to v podobě formulované v návrhu nařízení o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (9) („nařízení o systému IMI“), a na povolání, na něž se nevztahuje směrnice 2005/36/ES;

55.

vyzývá k tomu, aby používání systému pro výměnu informací o vnitřním trhu bylo pro příslušné orgány povinné, jelikož by to usnadnilo proaktivní spolupráci v administrativní oblasti a zjednodušilo postupy uznávání; je toho názoru, že systém pro výměnu informací o vnitřním trhu by mohl být dále zdokonalen například tím, že by se rozšířily jeho stávající funkce tak, aby usnadňoval práci vnitrostátních orgánů; žádá Komisi, aby v zájmu využití všech možností efektivního uplatňování tohoto systému vytvořila struktury pro pomoc v oblasti odborné přípravy a technické podpory;

56.

vyzývá k větší mobilitě absolventů a k dodržování rozsudku ve věci Morgenbesserová (10); zastává názor, že by členské státy měly v případě absolventů z jiných členských států podporovat placenou praxi pod dohledem, nabízejí-li tuto možnost i vlastním státním příslušníkům; zdůrazňuje navíc, že profesní zkušenost získaná během praxe vykonávané pod dohledem by měla být uznávána v domácím členském státě;

57.

poukazuje na to, že koncepce společných platforem uvedená v článku 15 této směrnice není úspěšná, jelikož žádné takové platformy v současné době neexistují; zastává názor, že takové platformy by mohly sloužit jako užitečné nástroje pro usnadnění mobility a že jejich definice a řízení by měly být přenechány samotným odborníkům; vítá přání Komise zlepšit tuto koncepci v revidovaném článku; vyzývá Komisi, aby členským státům dovolila svobodně se rozhodnout, zda se společné platformy zúčastní, a aby povolila snížit hranici pro jejich účast;

58.

zastává názor, že vytvoření jakékoli společné platformy by mělo být podmíněno zkouškou na vnitřním trhu a podléhat dohledu Parlamentu;

59.

zdůrazňuje, že součástí této směrnice by měla být i ochrana údajů v souladu se směrnicí 95/46/ES a že revize této směrnice by měly brát rovněž v úvahu dosavadní vývoj v ustanoveních týkajících se ochrany údajů; poznamenává, že by měly být k dispozici aktuální kontaktní informace příslušného orgánu, který odpovídá za správu údajů, a také jasně formulované politiky týkající se uchovávání a používání údajů o odbornících, jakož i pokyny pro opravu chybných informací;

60.

bere na vědomí, že jednání mezi EU a Švýcarskem vedla k dohodě o změně přílohy III dohody o volném pohybu osob uzavřené mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé, a to v tom smyslu, že bude zahrnovat směrnici 2005/36/ES; bere na vědomí, že podle této dohody bude prozatímním způsobem uplatňována většina ustanovení této směrnice, vyjma hlavy II, která na straně Švýcarska vyžaduje určitá přizpůsobení, a že rozhodnutí Rady týkající se výše uvedené dohody pozbude platnost, pokud Švýcarsko do 24 měsíců od přijetí tohoto rozhodnutí neoznámí, že dokončilo své interní postupy potřebné k provedení tohoto rozhodnutí; je připraven pečlivě sledovat vývoj v této záležitosti;

61.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že revidovaná směrnice bude ve stanovené lhůtě řádně provedena; naléhavě žádá členské státy, aby směrnici věnovaly přednostní pozornost;

62.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/25

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, která je do Smluv začleněna na základě článku 6 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—

s ohledem na článek 26 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví, že „vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv“,

—

s ohledem na čl. 3 odst. 3 SEU, který Unii ukládá, aby usilovala „o vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, s vysokým stupněm ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“,

—

s ohledem na článek 9 SFEU, který stanoví, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“,

—

s ohledem na článek 11 SFEU, který stanoví, že „požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje“,

—

s ohledem na článek 12 SFEU, který stanoví, že „požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie“,

—

s ohledem na článek 14 SFEU a protokol č. 26 k této smlouvě o službách obecného (hospodářského) zájmu,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropské radě nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 6. července 2011 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, kterým se mění nařízení (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a ruší směrnice 87/250/EHS, 90/496/EHS, 1999/10/ES, 2000/13/ES, 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení (ES) č. 608/2004 (1),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 23. června 2011 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů (2),

—

s ohledem na výroční zprávu sítě evropských spotřebitelských center za rok 2010, Úřad pro úřední tisky Evropské unie, 2011,

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 7. dubna 2011 nazvaný „Posílení pravomocí spotřebitelů EU“ (SEK(2011)0469),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2011 s názvem „Spotřebitelé na jednotném trhu jako doma“, 5. vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských podmínkách (SEK(2011)0299),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. října 2010 s názvem „Jak dosáhnout toho, aby trhy fungovaly ku prospěchu spotřebitelů“, 4. vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích (SEK(2010)1257),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení ohledně vhodných opatření a iniciativ (přezkum v polovině období) (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o účinnějším a spravedlivějším maloobchodním trhu (5),

—

s ohledem na zprávu profesora Maria Montiho pro Komisi ze dne 9. května 2010 o revitalizaci jednotného trhu nazvanou „Nová strategie pro jednotný trh“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o ochraně spotřebitele (7),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 2. července 2009, kterou předložila Evropskému parlamentu a Radě o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (KOM(2009)0336),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU (KOM(2009)0557),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. července 2009 Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o harmonizované metodice pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů (KOM(2009)0346) a na doprovodný návrh doporučení Komise (SEK(2009)0949),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2009 o vymáhání spotřebitelského acquis (KOM(2009)0330),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 29. června 2009 o opatřeních ke zlepšení fungování jednotného trhu (8) a na doporučení Komise ze dne 12. července 2004 k provádění směrnic, které se týkají vnitřního trhu, ve vnitrostátním právu (9),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. června 2009 o bezpečnosti hraček (směrnice o bezpečnosti hraček) (10),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh, jehož cílem je stanovit celkový rámec pro pravidla a zásady týkající se akreditace a dozoru nad trhem (11),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru nazvané „Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013 – Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit” (KOM(2007)0099) a na usnesení Parlamentu ze dne 20. května 2008 o strategii spotřebitelské politiky EU 2007–2013 (12),

—

s ohledem na zprávu Evropského hospodářského a sociálního výboru, specializované sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, nazvanou „Překážky na evropském jednotném trhu 2008“ (13),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (14),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 12. prosince 2006 ke společnému postoji Rady ohledně přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí akční program Společenství v oblasti zdraví a ochrany spotřebitele (2007–2013) (15),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (16),

—

s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (17),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A7-0369/2011),

A.

vzhledem k tomu, že občané EU mají jako spotřebitelé klíčový význam pro plnění cílů strategie Evropa 2020 – inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění – neboť výdaje spotřebitelů vytváří více než polovinu HDP Evropské unie;

B.

vzhledem k tomu, že podle indexu míry materiální deprivace hrozí 16,3 % obyvatel EU chudoba, přičemž u žen se tento podíl zvyšuje na 17,1 %;

C.

vzhledem k tomu, že podle zvláštního průzkumu Eurobarometru č. 342 z dubna 2011 věnovaného problematice posílení práv spotřebitele se cítí velká většina spotřebitelů jistě a informovaně, avšak současně značná část z nich se dostatečně v základních právních předpisech týkajících se spotřebitelů neorientuje;

D.

vzhledem k tomu, že spotřebitelé netvoří stejnorodou skupinu, neboť mezi nimi existují výrazné rozdíly, pokud jde o spotřebitelské dovednosti, znalosti právních předpisů, asertivitu a odhodlání usilovat o nápravu;

E.

vzhledem k tomu, že podle zvláštního průzkumu Eurobarometru č. 342 z dubna 2011 o posílení práv spotřebitele tráví ženy nakupováním více času než muži (v běžném týdnu 3,7 h u žen oproti 2,8 h u mužů),

F.

vzhledem k tomu, že podle 5. vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských podmínkách z března 2011 jsou podmínky spotřebitelů v EU stále velmi rozdílné;

G.

vzhledem k nespokojenosti spotřebitelů s fungováním finančních služeb, která je způsobena mimo jiné špatným poradenstvím a tím, že podle hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích nezná většina spotřebitelů svá práva v oblasti finančních služeb a 98 % z nich si nedokáže vybrat nejvhodnější způsob investování, přičemž odhadované náklady odpovídají 0,4 % HDP Evropské unie;

H.

vzhledem k tomu, že zveřejňování informací je nezbytné a důležité ve všech odvětvích finančních služeb poskytovaných spotřebitelům, nicméně tato strategie musí zohledňovat skutečnost, že zveřejňování informací samo o sobě nestačí pro zajištění konkurenceschopných trhů, na kterých se spotřebitelé mohou rozhodovat ve svém nejlepším zájmu; vzhledem k tomu, že má-li být zveřejňování informací účinnější, je důležité, aby tyto informace byly poskytovány v úředních jazycích EU a v úředních jazycích jednotlivých regionů;

I.

vzhledem k tomu, že je třeba zvlášť chránit některé skupiny osob, které jsou výrazněji ohroženy vzhledem ke své nedostatečné mentální, tělesné nebo duševní způsobilosti, věku či důvěřivosti (např. děti, mladiství a senioři) nebo z důvodu své sociální a finanční situace (např. osoby s nadměrným zadlužením);

J.

vzhledem k tomu, že si EU stanovila cíle v oblasti snižování emisí CO2 a vyzvala k udržitelnějším způsobům spotřeby;

K.

vzhledem k tomu, že řádně fungující vnitřní trh by měl spotřebitelům nabízet širší výběr vysoce kvalitních produktů a služeb za konkurenční ceny a současně vysokou úroveň ochrany spotřebitele a životního prostředí;

L.

vzhledem k tomu, že růst vnitřního trhu nesmí mít nepříznivý dopad na ochranu spotřebitele a musí zaručovat volný pohyb zboží, přičemž dostatečnou pozornost je nutno věnovat ochraně pracovníků;

M.

vzhledem k k tomu, že informovaní spotřebitelé se silnějším postavením mohou snáze posoudit nejvýhodnější ceny, podmínky prodeje a kvalitu, a jsou tudíž hnací silou hospodářské soutěže a a inovací;

N.

vzhledem k tomu, že plně integrovaný vnitřní trh by evropským spotřebitelům přinesl mnohonásobné výhody, jako jsou nižší ceny a větší nabídka zboží a služeb;

O.

vzhledem k tomu, že podle hodnotící zprávy o spotřebitelských podmínkách z března 2011 vykazují maloobchodníci nedostatečné znalosti o základních právech spotřebitelů v EU, což je situace, která může jednak poškozovat spotřebitele a jednak ovlivňovat ochotu maloobchodníků k přeshraničnímu obchodování;

P.

vzhledem k tomu, že všechny zúčastněné strany (včetně Komise, vnitrostátních donucovacích orgánů, spotřebitelských organizací a soukromého sektoru) musí vynaložit více úsilí k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele a k posílení jeho postaveníinformovanosti, neboť účinnost dohledu nad veřejným trhem a vymáhání práva jsou klíčové faktory pro zajištění toho, aby se nelegální a nebezpečné výrobky nedostaly na evropský trh nebo aby z něj byly odstraněny;

Q.

vzhledem k současnému hospodářskému útlumu, kdy jsou rozhodnutí spotřebitelů ovlivňována krizí a nabývá na významu rázné a důsledné vymáhání práva;

R.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty musí přispívat k efektivnějšímu provádění a vymáhání práva v oblasti ochrany spotřebitele tím, že budou nadále navzájem úzce spolupracovat;

S.

vzhledem k tomu, že by Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty měly chránit zdraví a blahobyt občanů EU;

1.

vítá iniciativu Komise zavést program pro spotřebitele a zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise navrhla aktivní politiku pro stanovení inteligentní regulace s cílem dosáhnout uceleného právního rámce; dále vyzývá k tomu, aby všechna budoucí opatření v oblasti spotřebitelské politiky vycházela z celostního přístupu a stavěla spotřebitele do centra pozornosti jednotného trhu;

2.

zdůrazňuje, že by politické priority měly mít vazbu na statistiky hodnotících zpráv týkajících se spotřebitelské problematiky a měly by z nich vycházet; vyzývá Komisi, aby ve své strategii spotřebitelské politiky zohlednila nedávno zveřejněný žebříček dvaceti největších výhrad občanů a podniků, pokud jde o jednotný trh;

3.

vítá návrhy Komise na přezkoumání spotřebitelské politiky a její legislativní strategie představené v jejím pracovním programu na rok 2012, který zahrnuje podněty všech příslušných útvarů Komise; upozorňuje zejména na to, že je třeba zaručit, aby se spotřebitelům v celé EU dostalo plné ochrany stanovené klíčovými právními předpisy, jako jsou směrnice o nekalých obchodních praktikách a o spotřebitelském úvěru;

4.

vítá strategický přístup k ochraně spotřebitelů vycházející ze zkušeností získaných v souvislosti se strategií na období 2007–2013; zdůrazňuje potřebu větší provázanosti mezi spotřebitelskou politikou a sociálními a environmentálními cíli v rámci strategie Evropa 2020;

5.

zdůrazňuje, že je třeba řádně uplatňovat stávající právní předpisy (zejména nejnovější směrnici o právech spotřebitelů) a vymáhat jejich dodržování a současně poskytovat adekvátní informace o právech a povinnostech obou stran; kromě toho zdůrazňuje, že v návaznosti na přijetí směrnice o právech spotřebitelů a v souvislosti s novými plánovanými iniciativami je třeba přezkoumat stávající acquis;

6.

zdůrazňuje, že při provádění politik v oblasti ochrany spotřebitelů je nutné postupovat konsistentně, a navrhuje v této souvislosti, aby se znovu otevřela diskuse o způsobu, jakým se tato oblast rozděluje v rámci Komise;

7.

vyzývá Komisi, aby zajistila lepší koordinaci mezi svými politikami, které mají dopad na spotřebitele;

8.

vyzývá Komisi a členské státy k posílení mezinárodní spolupráce i k výměně informací týkajících se ochrany spotřebitelů se státy, které nejsou členy EU;

9.

poukazuje na to, že program pro spotřebitele čeká řada výzev, včetně posílenízvýšení informovanosti spotřebitelů, omezení nerovností, podpory udržitelné spotřeby, omezení kontaktu spotřebitelů s s nebezpečnými výrobky a a ochrany spotřebitelů, zejména dětí, před přímou klamavou reklamou; vyzývá tvůrce politik, aby provedli hloubkovou revizi způsobů tvorby inteligentnějších politik, které bez dalšího zatížení firem poskytnou spotřebitelům potřebné a a skutečně užitečné informace;

10.

vyzývá Komisi, aby zajistila zvláštní ochranu skupinám spotřebitelů, kteří jsou výrazněji ohroženi vzhledem ke své nedostatečné mentální, tělesné nebo duševní způsobilosti, věku či důvěřivosti nebo z důvodu své sociální a finanční situace; podporuje práci Komise v oblasti behaviorální ekonomie, kterou považuje za klíčovou, mají-li být opatření pro ochranu spotřebitelů v praxi účinná;

11.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zdokonalila kritéria a ustanovení týkající se provádění posouzení dopadu a aby případně přezkoumala právní předpisy EU, které mají dopad na spotřebitelskou politiku, a aby stanovila osvědčené postupy, na jejichž základě budou moci členské státy správně uplatňovat stávající právní předpisy;

12.

poukazuje na značný nárůst elektronického obchodování, které je nyní pro spotřebitele velmi důležité, uvážíme-li, že 40 % občanů EU nakupuje on-line; zdůrazňuje, že je třeba posílit důvěru spotřebitelů a maloobchodníků zejména v přeshraniční nákup a obchodování přes internet, a to tím, že jim budou na internetu zaručena jejich práva a povinnosti;

13.

je nespokojen s velkým rozdílem mezi objemem nakupování on-line v rámci téže země a objemem přeshraničního nakupování přes internet; poukazuje na to, že podle hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích 44 % spotřebitelů uvedlo, že je od koupě výrobků z jiných členských států odradila nejistota ohledně jejich práv a že pozdní dodání či nedodání zboží a podvody jsou hlavními faktory, které jsou na překážku přeshraničnímu nakupování; vyzývá tudíž, aby strategie spotřebitelské politiky EU podporovala růst a inovace v odvětví maloobchodu, a zejména dokončení jednotného digitálního trhu, s cílem usnadnit spotřebitelům v EU přeshraniční nákup;

14.

připomíná, že důvěra spotřebitelů je hnací silou hospodářství, ať už jde o vnitrostátní či přeshraniční obchod, s využitím, či bez využití internetu;

15.

zdůrazňuje, že je třeba informovat spotřebitele o jejich právech a povinnostech a zajistit, aby jejich práva byla důsledně dodržována při obchodování přes internet, jakož i práva duševního vlastnictví, a aby současně byla zajištěna i ochrana osobních údajů a soukromí;

16.

zdůrazňuje, že osobní údaje spotřebitelů, například databáze obsahující profily spotřebitelů používané pro účely cílené inzerce, mají značnou hospodářskou hodnotu; poukazuje na to, že spotřebitelé si hodnotu údajů, které společnostem dobrovolně poskytují, většinou neuvědomují; žádá Komisi, aby zajistila dostatečnou úroveň konkurence na trhu internetové reklamy a vyhledávačů a aby v souladu se stávajícími právními opatřeními o ochraně údajů monitorovala způsob, jakým jsou tyto údaje využívány příslušnými firmami;

17.

zdůrazňuje, že je třeba spotřebitelům a a obchodníkům poskytovat transparentnějšívíce transparentní a srovnatelné informace, čehož lze dosáhnout např. uváděním jednotkové ceny a internetových stránek s přesným a transparentním porovnáním cen, jakož i i smysluplným a účinným označováním produktů;

18.

zdůrazňuje význam označování výrobků a žádá v tomto ohledu Komisi, aby zohlednila stále častější požadavky spotřebitelů, například v souvislosti se spravedlivým obchodem, uhlíkovou stopou, možnostmi a druhy recyklace a označováním původu;

19.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit univerzální přístup k rychlé širokopásmové a telekomunikační síti a široký přístup ke zboží a službám poskytovaným přes internet, odstranit distribuční omezení a zeměpisnou roztříštěnost a rozvíjet služby elektronického platebního styku;

20.

vyzdvihuje skutečnost, že v programu pro spotřebitele je důležité zdůraznit význam trhu s obsahem pro digitální produkty, například elektronické knihy;

21.

zdůrazňuje, že je třeba posílit postavení spotřebitelů tím, že jim budou poskytovány užitečné, cílené a srozumitelné informace; trvá na tom, že EU a vnitrostátní orgány na jedné straně a organizace spotřebitelů a společnosti na straně druhé musí intenzivněji usilovat o lepší vzdělávání spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby navrhla takovou právní úpravu jednotného trhu, která bude vstřícná ke spotřebitelům, s cílem zajistit, aby byly plně zohledňovány jejich zájmy při fungování jednotného trhu;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby spotřebitelským organizacím ve všech členských státech zajistily náležitou podporu a budování kapacit v zájmu posílení jejich úlohy a zdrojů, čímž se zlepší postavení spotřebitelů;

23.

zdůrazňuje, že je třeba začít s výchovou spotřebitelů od co nejranějšího věku, aby chápali a využívali informace uváděné na výrobcích; žádá Komisi, aby zajistila lepší identifikovatelnost a intuitivní charakter evropských log, která v současnosti stále ještě nerozpoznává uspokojivý počet spotřebitelů (zejména loga pro označení shody CE, evropské ekoznačky, Möbiovy pásky pro označení recyklace a škodlivosti);

24.

vyzývá Komisi, aby ve všech členských státech zahájila informační kampaně o účelu a významu evropského označení CE, v jejichž rámci spotřebitelům vyjasní, co toto označení představuje (a co nikoli), a poskytne jim úplnější informace, a zároveň aby se zasadila o zvýšení povědomí o bezpečnosti výrobků v odborných kruzích;

25.

je přesvědčen o tom, že by občanská společnost měla společně se organizacemi spotřebitelů a podniky dále prosazovat inovativní řešení pro šíření informací o jednotném trhu, jež občanům umožní plně využívat stávající příležitosti; zdůrazňuje významnou úlohu občanské společnosti při pomáhání malým a středním podnikům a spotřebitelům, zejména těm nejzranitelnějším, jako jsou například mladí lidé nebo lidé bez přístupu k internetu, aby překonali existující jazykové, technické a administrativní překážky a omezení v členských státech;

26.

lituje, že změna poskytovatele služeb nebo tarifu je v určitých odvětvích stále obtížně proveditelná, což omezuje svobodnou volbu spotřebitelů a narušuje hospodářskou soutěž; vyzývá Komisi, aby se touto otázkou důkladněji zabývala s cílem zajistit, aby spotřebitelé mohli využívat všechny výhody jednotného trhu;

27.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala zbývající překážky, které spotřebitelům brání ve změně banky, a aby zvážila způsoby jejich odstranění, jako je vytvoření celoevropského systému přenositelnosti čísla bankovního účtu na úrovni EU;

28.

konstatuje, že pro spotřebitele s přístupem k bankovním účtům je důležité, aby bankovní poplatky byly transparentní, transakce rychlejší a postupy pro přesun bankovních účtů snazší;

29.

bere na vědomí, že přibližně 30 milionů občanů EU nemá přístup k základním bankovním službám, a vyzývá Komisi, aby v souladu se svým prohlášením obsaženým v Aktu o jednotném trhu a v pracovním programu Komise na rok 2011 předložila příslušný návrh;

30.

zdůrazňuje, že je nutné koncipovat spotřebitelské politiky tak, aby zohledňovaly specifické rysy zranitelných skupin spotřebitelů;

31.

požaduje vytvoření přímých vazeb mezi strategií a programem pro politiku v oblasti hospodářské soutěže a přijetí jednotných kroků pro dosažení tohoto cíle, aby spotřebitelé mohli využívat služeb, které lépe uspokojují jejich potřeby a jsou poskytovány za lepších podmínek;

32.

zdůrazňuje, že v EU je naléhavě nutné zvýšit všeobecnou úroveň bezpečnosti spotřebního zboží, zejména v rámci nadcházející revize směrnice o obecné bezpečnosti výrobků; vyzývá Komisi, aby se ve spolupráci s příslušnými agenturami EU hlouběji zabývala dopadem chemických látek na zdraví spotřebitelů, problémem odolnosti vůči antibiotikům a nanotechnologiemi a aby přitom vycházela z platných právních předpisů EU upravujících tyto oblasti;

33.

zdůrazňuje rovněž, že je třeba zpřísnit bezpečnostní normy pro hračky, a naléhá na členské státy, aby urychleně provedly a plně uplatňovaly novou směrnici o bezpečnosti hraček;

34.

vyzývá Komisi, aby vypracovala společný systém hodnocení a označování – jak je uvedeno v usnesení Parlamentu o jednotném trhu pro podniky a růst – založený na celém životním cyklu výrobků zejména s cílem zjednodušit a harmonizovat jednotlivé systémy, odstranit náklady podniků a spotřebitelů spojené s roztříštěním a zabránit klamavé reklamě;

35.

vyzývá k zajištění lepších záruk pro bezpečnost výrobků, především v rámci elektronického obchodování na vnitřním trhu;

36.

žádá o posílení a zefektivnění systému výměny informací RAPEX a o zvýšení jeho transparentnosti vůči spotřebitelům s cílem zajistit lepší celkovou informovanost o rizicích spojených s určitým spotřebním zbožím a umožnit společnostem a celním orgánům rychle přijímat odpovídající opatření;

37.

v tomto ohledu upozorňuje na význam transparentních a spolehlivých trhů, zlepšení odborných norem a předcházení střetů zájmů při poskytování finančních služeb spotřebitelům a na zásadní úlohu finančního vzdělávání;

38.

zdůrazňuje význam přístupu k finančnímu vzdělávání a poradenství a žádá lepší právní úpravu služeb finančního poradenství;

39.

upozorňuje na to, že nové evropské orgány dohledu mají výslovně stanovené pravomoci a odpovědnost v oblasti ochrany spotřebitelů při poskytování finančních služeb, a očekává, že strategie tuto skutečnost zohlední a posílí kapacity evropských orgánů dohledu v oblasti ochrany spotřebitelů, přičemž budou využity stávající osvědčené postupy vnitrostátních orgánů a bude zajištěna odpovídající účast zainteresovaných stran, zejména zástupců spotřebitelů;

40.

žádá, aby byla v celé EU zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitelů v zájmu dalšího posilování vnitřního trhu v oblasti finančních služeb a boje proti ochranářským praktikám;

41.

vyzývá k cílenému financování projektů v oblasti spotřebitelského průzkumu, zejména spotřebitelského chování a shromažďování údajů, které pomohou vypracovat politiky reagující na potřeby spotřebitelů;

42.

navrhuje, aby byla evropská podpora výzkumu rozšířena na rozvíjející se odvětví, mezi něž patří zelená a etická spotřeba a sdílení běžných spotřebních produktů (automobilů, jízdních kol, domácích spotřebičů atd.);

43.

vyzývá Komisi, aby pokračovala v práci na úpravě prodeje zboží a problematice nespravedlivých smluvních podmínek, v přezkumu předpisů o nekalých obchodních praktikách, směrnice o spotřebitelském úvěru a směrnice o klamavé reklamě a ve studiu obecnější otázky, zda by předpisy o nekalých obchodních praktikách neměly upravovat i vztahy mezi podniky; naléhavě vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu a správně uplatňovaly pravidla a právní předpisy pro vnitřní trh, zejména směrnici o právech spotřebitelů, směrnici o elektronickém obchodu a nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům;

44.

vyzývá Komisi, aby v rámci programu pro spotřebitele upozornila na význam standardizace s cílem zjednodušit složité postupy a komplexní informace poskytované spotřebitelům například v oblasti služeb a aby zajistila, aby se do tohoto důležitého úkolu zapojily organizace spotřebitelů a vnitrostátní orgány;

45.

vyzývá Komisi, aby do programu pro spotřebitele začlenila hledisko dostupnosti s cílem zajistit, aby také zranitelné skupiny spotřebitelů měly přístup k základním produktům a službám, jež potřebují; zdůrazňuje, že to jasně ukáže sociální rozměr spotřebitelských politik;

46.

zdůrazňuje, že starší osoby a osoby se zdravotním postižením se stále potýkají s bezpečnostními problémy a problémy s přístupem k běžným produktům a službám; v tomto ohledu zdůrazňuje, že normy lze úspěšně používat ke zpřístupnění produktů a služeb co největšímu počtu spotřebitelů bez ohledu na jejich věk nebo zdravotní stav;

47.

vyzývá Komisi, aby v programu pro spotřebitele zohlednila genderovou perspektivu, a dostála tak svému závazku začlenit hledisko rovnosti žen a mužů do tvorby svých politik jako jejich nedílnou součást; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby program pro spotřebitele vylučoval veškerou diskriminaci založenou na pohlaví, pokud jde o přístup ke zboží a službám a o jejich poskytování;

48.

vyzývá Komisi, aby se zabývala otázkou udržitelnější soukromé spotřeby tak, aby podporovala inovace, hospodářský růst a nízkouhlíkové hospodářství v souladu s cílem stanoveným ve strategii Evropa 2020; domnívá se, že zvláštní pozornost by měla být věnována inteligentním energetickým systémům: využívání nových technologií by mělo všem uživatelům sítě umožnit účast na vnitřním energetickém trhu za účelem úspory energie a snížení nákladů na energii a současně zaručit dodávky energie pro zranitelné spotřebitele;

49.

vyzývá Komisi, členské státy a zúčastněné strany, aby v zájmu prevence a boje proti plýtvání potravinami koordinovaly své úsilí ve snaze poskytovat spotřebitelům lepší informace o jejich efektivnějším nákupu a konzumaci;

50.

zdůrazňuje význam posouzení dopadu liberalizace na spokojenost spotřebitelů a v této souvislosti požaduje, aby bylo vyhodnoceno fungování trhu s energií;

51.

vyzývá Komisi, aby dále podporovala a vyzdvihovala úlohu sítě evropských spotřebitelských center (tzv. ECC-Net), jež by měla hrát ústřední úlohu při informování spotřebitelů o jejich právech a při jejich podpoře v případě podávání stížnosti; zdůrazňuje klíčovou úlohu sítě pro přeshraniční vymáhání práva a spolupráci (síť CPC) při zajišťování řádného uplatňování právních předpisů na ochranu spotřebitele a při posilování spolupráce mezi příslušnými vnitrostátními orgány;

52.

vyzývá Komisi, aby využila veškeré své pravomoci, které jí byly svěřeny Smlouvami, ke zlepšení provádění, uplatňování a vymáhání veškerých právních předpisů EU týkajících se spotřebitelů; vyzývá členské státy, aby vehementněji usilovaly o důsledné a správné uplatňování těchto předpisů;

53.

žádá vytvoření dostupnějších a efektivnějších nápravných mechanismů, jako je alternativní řešení sporů, kolektivní odškodnění nebo řešení sporů on-line, v zájmu posílení spotřebitelů v celé EU; se znepokojením konstatuje, že stávající nedostatečné odškodňování je zásadní mezerou v právním systému, protože umožňuje, aby si obchodníci ponechávali nezákonné zisky;

54.

vyzývá k zavedení dostupných a účinných mechanismů odškodnění pro evropské spotřebitele, které jsou nezbytné pro odstranění překážek na vnitřním trhu, zejména v elektronickém obchodu, a vyzývá Komisi, aby předložila jeden nebo více návrhů řádným legislativním postupem, který zajistí náležité zapojení Parlamentu;

55.

vítá pokračující práci na vytvoření evropského systému alternativního řešení sporů s využitím existujících vnitrostátních a obchodních systémů, který bude spojovat vysokou úroveň ochrany spotřebitelů se spravedlivými obchodními podmínkami pro podnikatele;

56.

vyzývá Komisi, aby využívala osvědčené postupy členských států, jako je např. severský model ochránce veřejných práv, a aby posoudila možnost udělit síti ECC-Net pravomoc v oblasti řešení spotřebitelských sporů;

57.

věří, že takový systém podpoří jednotný trh a poskytne spravedlivý způsob odškodňování spotřebitelů v přeshraničních sporech, čímž se vybuduje důvěra mezi spotřebiteli a podniky a obě strany se vyhnou nákladným sporům;

58.

vyzývá Komisi, aby zahájila interinstitucionální diskusi o vhodném postupu pro zvyšování právní ochrany spotřebitelů při jejich tržních transakcích, který by byl v souladu s přístupem vymezeným ve směrnici o právech spotřebitelů;

59.

zdůrazňuje, že nadcházející víceletý finanční rámec pro období po roce 2013 musí zahrnovat dostatečné finanční prostředky pro splnění cílů stanovených v této zprávě a v připravovaném programu pro spotřebitele; zdůrazňuje, že mají-li být spotřebitelské organizace schopny zastupovat spotřebitele ve všech členských státech, musí EU na tyto účely zaručit dostatečné finanční prostředky;

60.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/35

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. března 2011„O on-line hazardních hrách na vnitřním trhu“ (KOM(2011)0128),

—

s ohledem na článek 51, 52 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený ke Smlouvě o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na příslušnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie (1),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 10. prosince 2010 a zprávy o pokroku francouzského, švédského, španělského a maďarského předsednictví Rady o rámci v oblasti hazardních her a sázek v členských státech Evropské unie,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 o etické nezávadnosti hazardních her poskytovaných on-line (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 o bílé knize o sportu (3),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (4),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (5),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (6),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (7),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2011„Boj proti korupci v EU“ (KOM(2011)0308),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (8),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (9),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011„Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (KOM(2011)0012),

—

s ohledem na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (10),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (11),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (12),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro právní záležitosti (A7-0342/2011),

A.

vzhledem k tomu, že odvětví on-line hazardních her neustále roste, do určité míry mimo kontrolu členských států, jejichž občanům jsou tyto služby poskytovány, a vzhledem k tomu, že toto odvětví se od jiných trhů liší tím, že jsou s ním spojena rizika v oblasti ochrany spotřebitelů, a má vztah rovněž k boji s organizovaným zločinem;

B.

vzhledem k tomu, že v důsledku uplatnění zásady subsidiarity neexistuje žádný evropský právní předpis, který by on-line hazardní hry upravoval;

C.

vzhledem k tomu, že služby hazardních her podléhají řadě právních aktů EU – například směrnici o audiovizuálních mediálních službách, směrnici o nekalých obchodních praktikách, směrnici o prodeji na dálku, směrnici o praní špinavých peněz, směrnici o ochraně údajů, směrnici o ochraně soukromí a elektronické komunikaci a směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty;

D.

vzhledem k tomu, že členské státy regulují online hazardní hry různě, což nejen ztěžuje regulovaným poskytovatelům nabízet své služby přes hranice členských států, ale také znamená, že regulátoři mohou jen obtížně chránit spotřebitele a potírat protiprávní on-line hazardní hry a trestnou činnost, která je s nimi na úrovni EU potenciálně spojena;

E.

vzhledem k tomu, že jednotný celoevropský přístup k boji proti organizovanému zločinu a podvodům má značnou přidanou hodnotu, zejména pokud jde o etickou nezávadnost sportu a ochranu hráčů a spotřebitelů;

F.

vzhledem k tomu, že v článku 56 Smlouvy o fungování EU je zaručena svoboda poskytovat služby; vzhledem však k tomu, že on-line hazardní hry byly kvůli své zvláštní povaze vyňaty z působnosti směrnic o elektronickém obchodu, o službách a o právech spotřebitelů;

G.

vzhledem k tomu, že ačkoli Soudní dvůr již vyjasnil několik důležitých právních otázek týkajících se on-line hazardních her v EU, v řadě dalších otázek existuje i nadále právní nejistota, kterou lze odstranit pouze na politické úrovni; vzhledem k tomu, že vinou této právní nejistoty výrazně vzrostl počet nabízených nelegálních hazardních her a zvýšila se i rizika, která s nimi souvisí;

H.

vzhledem k tomu, že on-line hazardní hry, nejsou-li řádně regulovány, skrývají větší riziko vzniku závislosti než tradiční hazardní hry, které jsou uskutečňovány za skutečné přítomnosti hráče na pevně určeném místě, což je mimo jiné způsobeno snazším přístupem a absencí sociální kontroly;

I.

vzhledem k tomu, že je třeba spotřebitele informovat o potenciální škodlivosti on-line hazardních her a chránit je před riziky v této oblasti, zejména pokud jde o závislost, podvody, zneužívání důvěry a hráčství nezletilých,

J.

vzhledem k tomu, že hazardní hry představují značný zdroj příjmů, jež mohou členské státy použít pro obecně prospěšné a dobročinné účely, k nimž patří i sport;

K.

vzhledem k tomu, že musí být bezpodmínečně zachována etická nezávadnost sportu, a proto je třeba zintenzivnit boj proti korupci a ovlivňování výsledků;

L.

vzhledem k tomu, že k naplnění těchto cílů je nutné zavést mechanismy pro kontrolu sportovních soutěží a finančních toků, spolu se společnými mechanismy dohledu na úrovni EU;

M.

vzhledem k tomu, že mezinárodní spolupráce všech zúčastněných (institucí, sportovních federací a sázkových kanceláří) je klíčová také z hlediska sdílení osvědčených postupů;

1.

vítá, že se Komise ujala iniciativy a zahájila veřejné konzultace na základě zelené knihy o on-line hazardních hrách, díky nimž se bude možné pragmaticky a realisticky zabývat budoucností tohoto odvětví v Evropě;

2.

vítá, že Komise jasně uvedla, že cílem politického procesu zahájeného zelenou knihou není v žádném případě deregulace či liberalizace on-line hazardních her;

3.

poukazuje na vzrůstající hospodářský význam odvětví on-line hazardních her, jehož roční příjmy v roce 2008 přesáhly částku 6 miliard EUR, což představuje 45 % světového trhu; souhlasí se Soudním dvorem Evropské unie, že jde o hospodářskou činnost se specifickými vlastnostmi; připomíná, že tento růst je rovněž spojen se zvýšenými sociálními náklady v důsledku patologického hráčství a protizákonné činnosti;

4.

je toho názoru, že účinná regulace odvětví hazardních her na internetu má především tyto cíle:

5.

je přesvědčen, že taková regulace má potenciál zajistit, aby byly sportovní soutěže pro spotřebitele a veřejnost atraktivní, aby byly sportovní výsledky i nadále důvěryhodné a aby si soutěže udržely svou prestiž;

6.

zdůrazňuje, že podle Evropského soudního dvora (13) představuje internet pouze médium, kterým mohou být hazardní hry poskytovány a který nabízí sofistikované technologie, jež lze použít k ochraně spotřebitelů a zachovávání veřejného pořádku; není tím ovšem dotčena pravomoc členských států rozhodovat o vlastním regulačním přístupu k internetovým hazardním hrám a o omezení nebo zákazu nabízení některých služeb;

7.

zdůrazňuje, že regulace hazardních her musí spočívat na zásadě subsidiarity a musí se jí řídit, neboť členské státy mají odlišné tradice a kultury; tuto zásadu je třeba chápat jako „aktivní subsidiaritu“, která předpokládá spolupráci mezi správními orgány členských států; domnívá se nicméně, že zásada subsidiarity předpokládá, že budou dodržována pravidla vnitřního trhu, která se na on-line hazardní hry vztahují dle příslušného rozhodnutí Soudního dvora;

8.

je toho názoru, že atraktivní a řádně regulovaná nabídka hazardních her jak na internetu, tak i tradičním fyzickým způsobem, je nezbytná k tomu, aby spotřebitelé nevyužívali služeb provozovatelů, kteří nesplňují vnitrostátní požadavky vztahující se na udělování licencí;

9.

odmítá proto evropský právní předpis, který by jednotně upravoval celé odvětví on-line hazardních her, je však i přesto toho názoru, že v některých oblastech by měl koordinovaný evropský přístup vedle vnitrostátní regulace určitě význam vzhledem k přeshraniční povaze on-line hazardních her;

10.

uznává, že členské státy mají pravomoc rozhodovat o způsobu, jakým jsou hazardní hry organizovány, přičemž je zapotřebí dodržet základní zásady nediskriminace a proporcionality zakotvené ve Smlouvě o EU; v souladu s judikaturou Soudního dvora proto respektuje rozhodnutí několika členských států zakázat on-line hazardní hry nebo některé jejich typy nebo zachovat státní monopol v tomto sektoru, dokud státy nepřijmou harmonizovaný přístup;

11.

poukazuje na to, že Evropský soudní dvůr přijal řadu rozhodnutí, v nichž uvádí, že udělení výhradních práv jedinému subjektu podléhajícímu přísné státní kontrole může sloužit jako prostředek ke zlepšení ochrany spotřebitele před podvody a k účinnějšímu potírání trestné činnosti v odvětví on-line hazardních her;

12.

poukazuje na to, že on-line hazardní hry jsou hospodářskou činností zvláštního typu, pro niž nemohou neomezeně platit pravidla vnitřního trhu, tj. svoboda usazování a svoboda poskytovat služby; uznává však, že ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie zdůrazňuje, že vnitrostátní kontroly by měly být právně upraveny a prováděny jednotně, přiměřeně a nediskriminačně;

13.

zdůrazňuje, že poskytovatelé on-line hazardních her by jednak měli ve všech případech dodržovat vnitrostátní právo zemí, v nichž tyto hry provozují, a jednak by si členské státy měly ponechat právo přijímat opatření k řešení otázky on-line hazardních her, aby mohly provádět vnitrostátní právní předpisy a bránit nelegálním poskytovatelům v přístupu na trh;

14.

je toho názoru, že zásada vzájemného uznávání licencí není pro trh s hazardními hrami použitelná, přesto však tvrdí, že v duchu vnitřního trhu by měly členské státy, které otevřou sektor on-line hazardních her volné soutěži, ať už pro veškeré hry nebo jen pro některé jejich typy, zajistit transparentnost a umožnit hospodářskou soutěž prostou vší diskriminace; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby zavedly licenční režim, který by každému evropskému poskytovateli hazardních her umožňoval, aby si v případě, že splňuje podmínky stanovené jednotlivými členskými státy, zažádal o licenci; v členských státech, které zavedly licenční systém, by mohly být stanoveny postupy podávání žádostí, které by snižovaly administrativní zátěž tím, že by bránily zbytečné duplikaci požadavků a kontrol ostatních členských států, přičemž musí být zaručeno, že přednostní úlohu bude mít regulátor v členském státě, v němž byla žádost podána; domnívá se proto, že se musí posílit vzájemná důvěra mezi vnitrostátními regulačními orgány prostřednictvím správní spolupráce; respektuje dále, že některé členské státy se v zájmu ochrany spotřebitelů a prevence trestné činnosti rozhodly stanovit počet operátorů a typy a množství nabízených her, ovšem pod podmínkou, že jsou tato omezení přiměřená a jsou projevem snahy jednotně a systematicky omezit činnost v této oblasti;

15.

žádá Komisi, aby v souladu se zásadou „aktivní subsidiarity“ zkoumala veškeré nástroje či opatření na úrovni EU, jejichž cílem je chránit ohrožené spotřebitele, předcházet vzniku závislosti a zakročit proti těm, kdo hazardní hry nabízejí nelegálně, včetně formální spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány, společných standardů pro poskytovatele těchto služeb nebo rámcové směrnice; je toho názoru, že prvním krokem by mohl být evropský kodex pro on-line hazardní hry vypracovaný na základě dohody mezi regulátory a poskytovateli;

16.

je toho názoru, že evropský kodex pro on-line hazardní hry by měl upravovat práva a povinnosti jak poskytovatelů služeb, tak také spotřebitelů; domnívá se, že kodex by měl pomoci zajistit odpovědné hraní hazardních her, vysokou úroveň ochrany hráčů, zejména v případě nezletilých osob a jiných zranitelných skupin, podpůrné mechanismy na úrovni EU i úrovni jednotlivých států, které bojují proti počítačové trestné činnosti, podvodům a klamavé reklamě, a konečně vytvořit rámcové zásady a pravidla, jež by zajistily stejnou úroveň ochrany spotřebitelů v celé EU;

17.

zdůrazňuje, že členské státy by měly více učinit pro to, aby provozovatelům nelegálních hazardních her nemohli nabízet své služby na internetu, například pomocí černé listiny nelegálních poskytovatelů; vyzývá Komisi, aby zvážila předložení návrhů právně závazných nástrojů, které by bankám, poskytovatelům kreditních karet a ostatním účastníkům platebních systémů v EU uložila, aby na základě vnitrostátních černých listin blokovali transakce mezi svými klienty a poskytovateli hazardních her, kteří nemají licenci pro danou jurisdikci, aniž by přitom docházelo k narušení legálních transakcí;

18.

respektuje právo členských států čerpat ze široké palety represivních opatření proti nabídce nezákonných on-line hazardních her; aby se zvýšila účinnost boje proti nabídce nezákonných on-line hazardních her, podporuje zavedení regulační zásady, podle níž může společnost provozující hazardní hry působit (nebo zažádat o potřebnou vnitrostátní licenci) v určitém členském státě, jen pokud nevykonává činnost v rozporu s právními předpisy v jiném z členských států EU;

19.

vyzývá Komisi jako strážkyni Smluv k tomu, aby nadále kontrolovala dodržování právních předpisů EU;

20.

konstatuje, že od roku 2008 mohlo být dosaženo většího pokroku v projednávaných případech porušování Smluv a že na žádný členský stát nikdy nebyla podána žaloba k Evropskému soudnímu dvoru; naléhavě žádá Komisi, aby pokračovala ve svém šetření možných rozporů mezi právními úpravami členských států v oblasti hazardních her (off-line a on-line) a Smlouvou o fungování EU a aby se v případě potřeby začala zabývat řízeními pro porušení povinnosti, která jsou vedena od roku 2008, čímž by měl být zajištěn potřebný soulad; připomíná Komisi, že jako „strážkyně Smluv“ má povinnost rychle jednat, pokud obdrží stížnost na porušení svobod zakotvených ve Smlouvách;

21.

požaduje proto výrazné prohloubení spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány, kterou by koordinovala Evropská komise a díky níž budou mít tyto orgány dostatečné kompetence, aby mohly vytvářet společné normy a společně postupovat proti provozovatelům on-line hazardních her, kteří nemají požadované vnitrostátní licence; prohlašuje, že vnitrostátní izolovaná řešení nejsou úspěšná, zejména pokud jde o sestavování černých listin a praní špinavých peněz, sázkové podvody a jinou organizovanou trestnou činnost; V této souvislosti se domnívá, že vytvoření regulačního orgánu s vhodnými pravomocemi v každém členském státě je nezbytným krokem směrem k efektivnější spolupráci v regulační oblasti; poukazuje na to, že základem účinnější spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány by mohl být informační systém vnitřního trhu; bere na vědomí iniciativy vnitrostátních regulačních orgány týkající se užší spolupráce, například fórum GREF (Gaming regulators European Forum) a Evropská platforma regulačních orgánů; vyzývá k posílení spolupráce a zlepšení koordinace mezi členskými státy EU, Europolem a Eurojustem v boji proti nezákonným hazardním hrám, podvodům, praní špinavých peněz a jiné finanční kriminalitě v oblasti on-line hazardních her;

22.

domnívá se, že se jednotlivé formy on-line hazardních her, jako jsou interaktivní hazardní hry s vyšší četností akce v řádu vteřin, sázky nebo loterie s týdenní frekvencí losování, vzájemně liší a vyžadují různá řešení, jelikož některé formy hazardních her poskytují větší možnosti zneužití než jiné; konstatuje zejména, že možnost praní špinavých peněz závisí na síle identifikace, formě hry a dostupných způsobech platby, což si v případě některých forem těchto her vyžaduje důkladnější sledování hry v reálném čase a provádění přísnější kontroly;

23.

zdůrazňuje nutnost chránit účty, které si zákazníci otevřou, aby mohli hrát on-line hazardní hry, pokud by se provozovatel služeb ocitl v platební neschopnosti; navrhuje proto, aby se veškeré budoucí právní předpisy snažily chránit vklady v případě, že jsou daným internetovým stránkám s on-line hazardními hrami uděleny pokuty nebo je proti nim zahájeno soudní řízení;

24.

žádá Komisi, aby podporovala spotřebitele, kteří se stali obětí nelegálních aktivit, a poskytovala jim právní podporu;

25.

doporučuje zavedení jednotných celoevropských norem pro elektronickou identifikaci; domnívá se, že by registrace měla probíhat tak, že se stanoví totožnost hráče a zároveň bude zajištěno, že hráč bude mít k dispozici nanejvýš jeden účet pro hazardní hry na jednu herní společnost; zdůrazňuje, že klíčovými nástroji k prevenci jakéhokoli zneužívání on-line hazardních her, jako je praní špinavých peněz, jsou přísné systémy registrace a kontroly;

26.

je toho názoru, že má-li být zajištěna řádná ochrana spotřebitelů, zejména zranitelných osob a mladých hráčů, před negativními aspekty on-line hazardních her, musí EU přijmout společné normy ochrany spotřebitele; v této souvislosti zdůrazňuje, že před začátkem jakékoli herní aktivity musí být zavedeny postupy kontroly a ochrany, které by mohly mimo jiné zahrnovat ověřování věku, omezení elektronických plateb a převodů prostředků mezi herními účty a povinnost provozovatelů umisťovat na stránkách, kde jsou nabízeny on-line hazardní hry, informace o zákonném věku, rizikovém chování, patologickém hráčství a vnitrostátních kontaktních místech;

27.

požaduje, aby se při řešení problému hazardních her používaly účinné metody a aby se mimo jiné uplatňovaly zákazy hraní a stanovovaly povinné výdajové limity za určité období, které by nicméně mohl stanovit zákazník sám; zdůrazňuje dále, že pokud existuje možnost zvýšit výdajový limit, měla by se uplatňovat určitá časová prodleva, než se tak stane;

28.

zdůrazňuje, že závislost na hazardních hrách představuje patologické chování, které se v některých zemích může týkat až 2 % populace; žádá proto, aby se ve všech členských státech EU zmapoval rozsah tohoto problému, což by posloužilo za základ integrované strategie zaměřené na ochranu spotřebitelů proti této formě závislosti; domnívá se, že hráč musí ihned po otevření účtu obdržet vyčerpávající a přesné informace o hazardních hrách, o odpovědném hraní a o možnostech léčby závislosti na hazardních hrách;

29.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vzaly na vědomí již provedené výzkumy v této oblasti, soustředily se na výzkum výskytu, vzniku a léčby závislosti na hazardních hrách a shromažďovaly statistické údaje o všech typech hazardních her (on-line i off-line) a o závislosti na hazardních hrách v EU s cílem vytvářet souhrnné údaje o celém trhu s hazardními hrami v EU; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí statistické údaje z nezávislých zdrojů, zvláště o závislosti na hazardních hrách;

30.

vyzývá Komisi, aby dala podnět k vybudování sítě vnitrostátních organizací, které se starají o osoby závislé na hazardních hrách, aby tak byla umožněna výměna zkušeností a osvědčených postupů;

31.

konstatuje, že v nedávno zveřejněné studii (14) byl trh s hazardními hrami označen za odvětví, kde je nejčastěji pociťována absence systému alternativního řešení sporů; proto navrhuje, aby vnitrostátní regulační orgány zavedly systém alternativního řešení sporů pro on-line hazardní hry;

32.

konstatuje, že riziko podvodů ve sportovních soutěžích – ačkoli bylo přítomno od samého počátku – se po vzniku on-line sportovních sázek vyostřilo a představuje riziko pro etickou nezávadnost sportu; je proto názoru, že by měla být vytvořena společná definice sportovních podvodů a podvodného jednání a sázkové podvody by měly být stíhány v celé Evropě jako trestné činy;

33.

požaduje, aby byly k dispozici nástroje prohlubování přeshraniční policejní a soudní spolupráce za účasti orgánů všech členských států odpovědných za prevenci, odhalování a vyšetřování ovlivňování výsledků soutěží v souvislosti se sportovními sázkami; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby zvážily vytvoření speciálních orgánů, jejichž hlavním úkolem by bylo vyšetřovat případy ovlivňování výsledků; požaduje, aby bylo zváženo vytvoření rámce pro spolupráci s pořadateli sportovních soutěží s cílem usnadnit výměnu informací mezi sportovními disciplinárními orgány a orgány činnými v trestním řízení, například pomocí k tomu určených vnitrostátních sítí a kontaktních míst pro řešení případů ovlivňování výsledků; pokud to bude vhodné, mělo by se tak dít ve spolupráci s provozovateli hazardních her;

34.

domnívá se proto, že by na evropské úrovni měla být vypracována jednotná definice sportovních podvodů, která by měla být součástí trestního práva všech členských států;

35.

vyjadřuje obavy z propojení zločineckých organizací a rozvoje ovlivňování výsledků v souvislosti s on-line sázkami, přičemž zisky z této činnosti slouží k financování další trestné činnosti;

36.

konstatuje, že několik evropských zemí již přijalo přísná legislativní opatření proti praní špinavých peněz prostřednictvím sportovních sázek, proti sportovním podvodům (které příslušné zákony označují za samostatný trestný čin) a proti střetu zájmů mezi provozovateli sportovních sázek a sportovními kluby, týmy a aktivními sportovci;

37.

konstatuje, že on-line provozovatelé, kteří mají licenci v EU, již působí při odhalování možných případů korupce ve sportu;

38.

zdůrazňuje, že pro zachování etické nezávadnosti sportu má velký význam vzdělávání; vyzývá proto členské státy a sportovní svazy, aby řádně informovaly a vzdělávaly sportovce i spotřebitele, a to již od raného věku a na všech úrovních (amatérské i profesionální);

39.

je si vědom toho, že příjmy z hazardních her významně přispívají k financování amatérského i profesionálního sportu na všech úrovních v členských státech, včetně opatření, která mají zaručit, aby sportovní soutěže probíhaly poctivě a sázky nebyly manipulovány; žádá Komisi, aby zkoumala alternativní možnosti financování a současně respektovala postupy v členských státech, kde mohou být příjmy ze sportovních sázek běžně používány k ochraně sportovních soutěží před sázkovými podvody, přičemž by měla dbát na to, aby žádný mechanismus financování nevedl k tomu, aby z něj měl prospěch jen malý počet profesionálních sportů, které jsou často přenášeny v televizi, zatímco pro ostatní sporty, především sporty provozované na místní úrovni, by se příjmy ze sportovních sázek snížily;

40.

zdůrazňuje, že sportovní sázení je jednou z forem komerčního využití sportovních soutěží; doporučuje, aby byly sportovní soutěže chráněny před jakýmkoli neoprávněným komerčním využitím, čehož lze dosáhnout zejména tím, že budou uznána vlastnická práva pořadatelů sportovních soutěží, a to nejen v zájmu zajištění rozumného zisku, který prospěje profesionálnímu i amatérskému sportu na všech úrovních, ale také jako prostředek posilování boje proti sportovním podvodům, zejména proti ovlivňování výsledků;

41.

zdůrazňuje, že vztah mezi pořadateli sportovních soutěží a provozovateli on-line hazardních her by byl vyváženější, pokud by mezi sebou uzavírali právně závazné dohody;

42.

zdůrazňuje význam transparentnosti v odvětví on-line hazardních her; v této souvislosti se domnívá, že by měla existovat povinnost předkládat výroční zprávy, což by mělo mimo jiné umožnit zjistit, jaké činnosti veřejného zájmu a sportovní akce jsou financovány, příp. sponzorovány z příjmů z hazardních her; žádá Komisi, aby posoudila možnost povinného předkládání výročních zpráv;

43.

poukazuje na to, že je třeba nabídnout spolehlivou alternativu k nelegálním hazardním hrám; zdůrazňuje, že je třeba hledat pragmatická řešení otázky reklamy a sponzorování sportovních událostí ze strany poskytovatelů internetových hazardních her; zastává názor, že je třeba přijmout společné normy pro reklamy, které budou dostatečně chránit zranitelné spotřebitele, avšak současně umožní sponzorovat mezinárodní akce;

44.

vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly se všemi subjekty v oblasti sportu ve snaze nalézt vhodné mechanismy ochrany etické nezávislosti sportu a financování sportů na místní úrovni;

45.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/43

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o situaci ve včelařském odvětví (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2010 o zdraví včel (KOM(2010)0714),

—

s ohledem na závěry ze zasedání Rady týkající se zdraví včel ze dne 17. května 2011,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. května 2011 nazvané „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“ (KOM(2011)0244),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (2), v němž jsou stanovena zvláštní ustanovení pro včelařské odvětví v Evropské unii,

—

s ohledem na vědeckou zprávu Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) ze dne 11. srpna 2008 a vědeckou zprávu, jejíž vypracování zadal a kterou schválil úřad EFSA dne 3. prosince 2009, jež se týkají úhynu včel a pozorování včel v Evropě,

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-442/09 (3) ohledně označování medu obsahujícího geneticky modifikovaný materiál,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (4),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o deficitu bílkovinných plodin v EU: jak vyřešit dlouhodobý problém? (6),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0359/2011),

A.

vzhledem k tomu, že včelařství plní jako hospodářská a společenská činnost zásadní úlohu při udržitelném rozvoji venkovských oblastí, vytváří pracovní místa a poskytuje prostřednictvím opylování také významné služby v rámci ekosystému, přičemž přispívá ke zlepšení biologické rozmanitosti zachováním genetické rozmanitosti rostlin,

B.

vzhledem k tomu, že včelařství a biologická rozmanitost jsou vzájemně závislé; vzhledem k tomu, že prostřednictvím opylování včelstva poskytují významné environmentální, hospodářské a sociální veřejné statky a zajišťují tak zabezpečení potravin a zachování biologické rozmanitosti a vzhledem k tomu, že včelaři způsobem hospodaření se svými včelstvy prokazují životnímu prostředí a při zabezpečování udržitelného rozvoje ve venkovských oblastech službu klíčového významu; vzhledem k tomu, že plochy sloužící jako pastva pro včely, různé plochy poskytující potravu a některé plodiny (řepka, slunečnice, atd.) zajišťují včelám bohatou výživu, která je nezbytná pro obranyschopnost jejich organismu a k zachování jejich zdraví;

C.

vzhledem k tomu, že panují obavy, že kvůli vysokým nákladům na založení včelařského podniku vstupuje do tohoto odvětví stále méně lidí, což vede k nedostatku včelstev potřebných pro opylování nepostradatelných zemědělských plodin,

D.

vzhledem ke klesajícímu počtu včelstev jak v EU, tak v jiných částech světa; vzhledem k tomu, že opylovačů přispívajících k zemědělské produktivitě ubývá; vzhledem k tomu, že zemědělci v EU, stejně jako v jiných částech světa, se možná budou muset v případě výrazného posílení tohoto trendu uchýlit k umělému opylování, což by mělo za následek dvojnásobný nárůst nákladů na opylování; vzhledem k tomu, že vědecké a veterinární postupy neposkytují, pokud jde o škůdce a choroby, v současnosti v dostatečné míře účinnou prevenci či kontrolu chorob z důvodu nedostatečného výzkumu a vývoje nových léčivých přípravků pro zdraví včel v posledních desítkách let, což je důsledkem omezené velikosti trhu a následného malého zájmu velkých farmaceutických společností; vzhledem k tomu, že řada dostupných léčivých přípravků určených k boji proti roztoči Varroa destructor již není v mnoha případech účinná;

E.

vzhledem k tomu, že na zdraví jednotlivých včel a včelstev má dopad několik letálních a subletálních faktorů, z nichž mnohé spolu souvisí; vzhledem k tomu, že řada prodávaných léčebných přípravků určených k boji proti roztoči Varroa destructor není v mnoha případech z důvodu vzniku odolnosti již dostatečně účinná; vzhledem k tomu, že používání pesticidů, měnící se klimatické a environmentální podmínky, ztráta biologické rozmanitosti u rostlin, změny ve využití půdy, nevhodné postupy chovu včel a přítomnost invazivních druhů mohou oslabovat imunitní systémy včelstev a vytvářet podmínky příznivé pro oportunistické choroby; vzhledem k tomu, že včely mohou být vystaveny produktům určeným k ochraně rostlin přímo i nepřímo, jako například prostřednictvím větru, povrchové vody, gutačních kapének, nektaru a pylu;

F.

vzhledem k tomu, že včelaři mohou přispět ke zdraví a dobrým životním podmínkám jejich včel a rovněž je zachovávat, přestože kvalita jejich životního prostředí hraje velkou úlohu v tom, nakolik jsou úspěšní;

G.

vzhledem k tomu, že se podporuje minimální využití veterinárních produktů a účinných látek a rovněž zachování zdravého imunitního systému včelstev, avšak problémy týkající se odolnosti se stále vyskytují; vzhledem k tomu, že účinné látky a léčebné přípravky nejsou včelami stráveny a evropští producenti spoléhají na čistý vysoce kvalitní med bez reziduí;

H.

vzhledem k tomu, že mnoho evropských včelařů patří mezi amatérské, nikoli profesionální chovatele;

1.

vyzývá komisi, aby v příštím finančním rámci (FP8) zvýšila míru podpory pro výzkum související se zdravím včel a zaměřila výzkum na technologický vývoj, prevenci a kontrolu chorob, zejména na dopad environmentálních faktorů na imunitní systémy včelstev a vzájemné působení patologických změn, definování postupů udržitelného zemědělství, posilování nechemických alternativ (např. preventivních agronomických postupů, jako je střídání plodin a využívání biologické kontroly) a obecně na podporu technik integrované ochrany před škůdci a rozvoj veterinárních léčebných produktů zaměřených na stávající škůdce a choroby ohrožující včely v EU, zejména na roztoče Varroa destructor, jelikož jsou hlavními patogeny, k jejichž potírání je z důvodu jejich vysoké odolnosti zapotřebí širší paleta účinných látek, a k boji proti parazitům a dalším oportunistickým chorobám;

2.

domnívá se, že je důležité přijmout nezbytná opatření na ochranu zdraví včel, která zohlední zvláštnosti včelařství, rozmanitost zapojených subjektů a zásady proporcionality a subsidiarity;

3.

znovu vyjadřuje obavu, že pokud se nebude zvýšená úmrtnost včel a přírodních opylovačů v Evropě řešit, bude mít závažný negativní dopad na zemědělství, produkci a zabezpečení potravin, na biologickou rozmanitost, udržitelnost životního prostředí a na ekosystémy;

4.

vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci se sdruženími včelařů prosazovala vytvoření vhodných systémů dohledu na vnitrostátní úrovni a zavedla harmonizované standardy na úrovni EU, aby tak umožnila srovnání; zdůrazňuje, že je třeba zavést jednotnou identifikaci a registraci rojů včel na vnitrostátní úrovni, přičemž revize a aktualizace budou prováděny jednou za rok; trvá na tom, že financování identifikace a registrace by nemělo pocházet ze stávajících programů pro zlepšení produkce medu a jeho uvádění na trh v Evropské unii (nařízení Rady (ES) č. 1221/97 (7));

5.

vyzývá Evropskou komisi, aby podpořila evropskou referenční síť pro včelařství v monitorování dopadu environmentálních podmínek a včelařských a zemědělských postupů na zdraví včel;

6.

žádá Komisi, aby vypracovala tříleté programy založené na prohlášení o skutečně registrovaném počtu rojů vydaném všemi členskými státy, nikoli na odhadech;

7.

vítá vytvoření referenční laboratoře EU pro zdraví včel, která by se měla zaměřit na činnosti, kterými se nezabývají stávající sítě odborníků a národní laboratoře, a spojit integrované poznatky vyplývající z jejich výzkumu;

8.

zdůrazňuje, že je třeba na vnitrostátní úrovni podporovat diagnostické laboratoře a testy v terénu, a poukazuje na to, že je třeba zabránit překrývání ve financování;

9.

vyzývá Komisi, aby spolu se zástupci včelařského odvětví vytvořila řídící výbor, který bude Komisi pomáhat při sestavování ročního pracovního programu referenční laboratoře EU; lituje, že před předložením prvního ročního pracovního programu referenční laboratoře EU neproběhla konzultace se zúčastněnými stranami;

10.

vyzývá Komisi, aby nadále podporovala vědecký výzkum v oblasti zdraví včel, přičemž je třeba vycházet z dobrých příkladů, jakými jsou opatření COLOSS programu COST a iniciativy BeeDoc a STEP, a aby povzbuzovala členské státy v podpoře vědeckého výzkumu v této oblasti; zdůrazňuje nicméně, že by měly být posíleny vztahy s včelaři a organizacemi včelařů;

11.

vyzývá Komisi, aby zamezila překrývání ve využití prostředků s cílem zvýšit jejich účinnost při zajišťování hospodářské a ekologické přidané hodnoty pro včelaře i zemědělce; vyzývá Komisi, aby povzbuzovala členské státy ke zvýšení jejich úrovně financování určeného na výzkumu;

12.

vyzývá členské státy, aby podporovaly a dohlížely na vytvoření národních monitorovacích sítí pro fenologii medonosných rostlin;

13.

vyzývá Komisi, aby aktivně podporovala větší míru sdílení informací mezi členskými státy, laboratořemi, včelaři, zemědělci, průmyslem a vědeckými pracovníky, pokud jde ekotoxikologické studie ohledně faktorů ovlivňujících zdraví včel, aby se tak zajistil informovaný a nezávislý vědecký dohled; vyzývá Komisi, aby tento proces podpořila zpřístupněním svých příslušných internetových stránek v úředních jazycích všech dotčených členských států;

14.

vítá iniciativu Komise „Zlepšení školení pro zvýšení bezpečnosti potravin“, vyzývá však, aby její realizace pokračovala i po roce 2011 a aby se zvýšil počet účastníků z řad vnitrostátních orgánů;

15.

vyzývá k podpoře vzdělávacích programů pro včelaře v oblasti prevence chorob a jejich kontroly a pro zemědělce a lesníky v oblasti botanických znalostí, používání produktů na ochranu rostlin šetrných ke včelám a dopadů pesticidů a zemědělských postupů chránících proti plevelům bez použití chemických látek; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s včelařskými organizacemi předložila pokyny pro veterinární péči o včelstva;

16.

vyzývá orgány a zástupce organizací z členských států, aby podporovaly šíření příslušných vědeckých a technických poznatků týkajících se zdraví včel mezi včelaři; zdůrazňuje skutečnost, že je třeba, aby mezi včelaři, zemědělci a příslušnými orgány probíhal stálý dialog;

17.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit patřičné školení pro veterináře, umožnit včelařům konzultace s veterináři a dále zajistit zapojení včelařských odborníků do vnitrostátních veterinárních orgánů;

18.

uznává, že vývoj inovativního a účinného ošetření proti roztočům rodu Varroa, které způsobují roční ztráty okolo 10 %, má značný význam; domnívá se, že je třeba zvýšit podporu schváleného veterinárního ošetření s cílem snížit negativní účinky nemocí a škůdců; žádá Komisi, aby zavedla společné pokyny týkající se veterinární péče v tomto odvětví a zdůrazňuje, že je třeba je řádně užívat; požaduje zavedení pokynů k používání molekul nebo přípravků na bázi organických kyselin a esenciálních olejů a dalších povolených látek v biologické ochraně proti škůdcům;

19.

vyzývá členské státy, aby poskytly finanční podporu na výzkum a vývoj nových léčebných přípravků pro včely a na jejich testování v terénu, zejména malým a středním podnikům, a to s ohledem na to, jakým způsobem včelařské odvětví přispívá prostřednictvím opylování k biologické rozmanitosti a veřejným statkům, přičemž je třeba vzít v úvahu vysoké náklady na veterinární léčbu, které vynakládají včelaři ve srovnání s náklady na zdravotní péči v jiných odvětvích živočišné výroby;

20.

zdůrazňuje, že farmaceutickému průmyslu je třeba poskytnout pobídky pro vývoj nových léčiv určených k boji proti včelím chorobám;

21.

vyzývá Komisi, aby vypracovala flexibilnější pravidla pro povolování a dostupnost veterinárních produktů pro včely, zejména léčebných přípravků rostlinného původu a jiných, které nemají na hmyz zdravotní dopady; vítá návrh Komise ohledně revize směrnice o veterinárních léčivých přípravcích, avšak poukazuje na to, že omezená dostupnost těchto produktů v současné době by neměla vést k tomu, že budou registrována/uváděna na trh antibiotika k léčbě jiných oportunistických chorob postihujících včelstva, a to kvůli jejich účinkům na včelařské produkty a odolnost;

22.

vítá záměr Komise zavést maximální limity reziduí pro používání léčivých přípravků prostřednictvím „kaskádového“ postupu s cílem odstranit stávající právní nejistotu, jež brání v léčbě nemocných včel;

23.

vyzývá ke změně regulačního rámce, aby tak Evropská agentura pro léčivé přípravky mohla v duchu dodržování ochrany práv duševního vlastnictví zajistit na určitou přechodnou dobu exkluzivitu pro výrobu a prodej nových účinných látek v inovativních veterinárních produktech určených pro včely;

24.

vyzývá Komisi, aby v rámci příští revize veterinárního fondu Evropské unie prověřila možnost jeho rozšíření, tak aby pokrýval i choroby včel;

25.

vítá záměr Komise předložit komplexní právní předpis týkající se zdraví zvířat; vyzývá Komisi, aby upravila rozsah evropské veterinární politiky a její financování tak, aby byla zohledněna specifická povaha včel a včelařství, a bylo tudíž možné efektivněji bojovat se včelími chorobami účinnými a standardizovanými léčivy, která budou přiměřeně dostupná ve všech členských státech, a financováním v oblasti zdraví včel v rámci evropské veterinární politiky; vyzývá Komisi, aby zajistila lepší harmonizaci mezi členskými státy a zaměřila své úsilí na boj s varroázou a její kontrolu v EU;

26.

podporuje reprodukční programy zaměřené na odolnost vůči nákazám a parazitům, zejména pokud jde o varroázu;

27.

zdůrazňuje, že Evropská unie teprve nedávno za angažované účasti Evropského parlamentu přijala nová, přísnější pravidla pro schvalování produktů na ochranu rostlin a jejich udržitelné používání, aby tak byla zajištěna jejich bezpečnost pro člověka a životní prostředí; poukazuje na to, že tato pravidla obsahují dodatečná přísná kritéria pro bezpečnost včel; vyzývá Komisi, aby nadále informovala Parlament o úspěšném uplatňování nových právních předpisů;

28.

vyzývá Komisi, aby zlepšila metodiku hodnocení rizik u pesticidů s cílem chránit zdraví a rozvoj včelstev, a aby zajistila odpovídající přístup ke zjištěním a metodikám ekotoxikologických studií obsaženým v dokumentech předkládaných v rámci procesu povolování;

29.

zdůrazňuje význam udržitelného zemědělství a vyzývá členské státy, aby co nejdříve provedly a plně uplatnily směrnici 2009/128/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů, především článek 14, v níž je zdůrazněna povinnost zemědělců uplatňovat zásady integrované ochrany rostlin nejpozději od roku 2014, a aby věnovaly zvláštní pozornost těm pesticidům, které mohou mít negativní dopad na zdraví včel a včelstev;

30.

vyzývá Komisi, aby se na základě spolehlivých a efektivních testů v reálných podmínkách a použití harmonizovaných protokolů zabývala a v rámci hodnocení rizik pesticidů chronickou, larvální a subletální toxicitou, jak stanoví nařízení (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, které je v platnosti od 14. června 2011; vyzývá dále Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost používání určitých pesticidů, které by mohly mít za určitých okolností nepříznivý účinek na zdraví včel a včelstev; vyzývá Komisi, aby rovněž posílila výzkum možného vzájemného ovlivňování mezi látkou a patogenem a látkou a látkou; konstatuje, že by se měly rovněž zvážit aplikační metody;

31.

vítá skutečnost, že odborníci z Evropského úřadu pro bezpečnost potravin provádějí nezávislé hodnocení požadavků kladených na průmysl, pokud jde o poskytování údajů o různých pesticidech;

32.

vyzývá k tomu, aby byl v rámci dialogu mezi včelaři, zástupci zemědělství a veřejnými orgány vytvořen systém, který zajistí, aby bylo včelařům ve všech členských státech předem oznamováno použití pesticidů, zejména jedná-li se o letecký způsob insekticidního ošetření (např. postřik komárů), a systém, jehož prostřednictvím by byly na vyžádání poskytování informace o umístění rojů v době provádění těchto zásahů; dále vyzývá ke zlepšení přenosu informací prostřednictvím internetové databáze včelařů a zemědělců týkající se například umístění úlů v blízkosti polí;

33.

vyzývá členské státy, aby zvážily, zda by nebylo vhodné začlenit včelařství a zdraví včel do zemědělského vzdělávání;

34.

se zvláštním ohledem na projekt úřadu EFSA nazvaný „Úhyn včel a pozorování včel v Evropě“ (Bee mortality and Bee Surveillance in Europe) z roku 2009 vyzývá Komisi, aby provedla objektivní výzkum ohledně možných negativních dopadů geneticky modifikovaných plodin a monokulturního hospodářství na zdraví včel;

35.

vyzývá Komisi, aby neustále monitorovala situaci v oblasti zdraví zvířat ve zdrojových zemích, uplatňovala ty nejpřísnější požadavky v oblasti zdraví zvířat a aby zavedla patřičný monitorovací systém týkající se šíření materiálu pocházejícího ze třetích zemí, aby se tak zamezilo zanesení exotických včelích chorob a parazitů, jako jsou brouci Aethina tumida a roztoči Tropilaelaps, do EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s organizacemi včelařů zvýšily transparentnost, pokud jde o četnost, celkový objem, způsobu a především výsledky bezpečnostních prohlídek prováděných na stanovištích hraniční kontroly;

36.

vyzývá k stanovení dočasné mezní hodnoty (referenční hodnoty pro opatření) na 10 ppb pro veterinární produkty povolené v Evropské unii ohledem na stávající analytické metody a postupy v jednotlivých členských státech;

37.

vyzývá Komisi, aby zahrnula hladiny akčních hodnot (NAL) či referenční hodnoty (RPA) nebo systém maximálních limitů reziduií v medu a dalších včelařských produktech pro látky, které nemohou být v případě evropského včelařského odvětví povoleny, a aby harmonizovala veterinární hraniční kontroly a kontroly vnitřního trhu, protože dovoz nekvalitních výrobků, ředění a náhražky v případě medu narušují trh a vytvářejí trvalý tlak na ceny a kvalitu konečného výrobku na vnitřním trhu EU, a musejí existovat rovné podmínky pro výrobky/výrobce ze zemí EU a ze třetích zemí; konstatuje že maximální limity reziduí musí vzít v potaz rezidua pocházející z řádných veterinárních postupů;

38.

vyzývá Komisi, aby zavedla či modifikovala přílohy směrnice Rady 2001/110/ES (8) (směrnice o medu) s cílem zlepšit standardy produkce v EU tím, že se vytvoří jednoznačné právní definice včelařských produktů, včetně druhů medu, a definují se zásadní parametry kvality přírodního medu, jako je obsah prolinu a sacharázy, nízká úroveň HMF či vlhkosti, a ředění (jako je obsah glycerinu, poměr cukru a izotopů (C13/C14), pylové spektrum a aroma a obsah cukru v medu); vyzývá k podpoře výzkumu v oblasti účinných metod pro odhalení ředění medu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že sledování přírodních vlastností medu, které se vztahuje na evropské výrobky, se uplatňuje také na výrobky ze třetích zemí;

39.

vyzývá Komisi, aby harmonizovala pravidla týkající se označování s ustanoveními nařízení o zemědělských režimech jakosti a zavedla povinné označení země původu pro včelařské produkty z dovozu a produkty vyrobené v EU, nebo v případě směsí produktů různého původu povinné označování každé jednotlivé země původu;

40.

v duchu nové politiky EU v oblasti kvality vyzývá včelaře, zástupce jejich organizací a obchodní společnosti, aby lépe využívali sytému pro označování původu produktů z EU (chráněné označení původu a chráněné zeměpisné označení) u včelařských produktů, což by mohlo přispět k cenové dostupnosti provozování včelařství, a vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s včelařskými sdruženími navrhla kvalitní označení a podpořila přímý prodej včelařských výrobků na místních trzích;

41.

vyzývá k přijetí opatření na zvýšení spotřeby evropského medu a včelařských výrobků, a to včetně propagace medů se specifickými vlastnostmi v případě některých odrůd a zeměpisných oblastí;

42.

zdůrazňuje nezbytnost konzultací s včelaři ze strany evropských a vnitrostátních orgánů během vypracovávání včelařských programů a příslušných právních předpisů tak, aby byla zajištěna účinnost těchto programů a jejich včasné provádění; vyzývá Komisi, aby poskytla výrazně vyšší finanční zdroje tím, že posílí stávající podporu včelařství v SZP po roce 2013 a zajistí další existenci a zlepšování stávajících podpůrných programů (nařízení (ES) č. 1221/97) v oblasti včelařství, a aby podpořila rozvoj společných projektů, a členské státy, aby poskytly včelařskému odvětví technickou pomoc; vyzývá Komisi k zajištění systému spolufinancování, který by byl slučitelný se stanovením přímé podpory v rámci prvního pilíře SZP (nepovinné provádění stávajícího článku 68 SZP) těmi státy, které to považují za nezbytné; zdůrazňuje, že je třeba podporovat mladé včelaře, aby se tomuto odvětví věnovali; vyzývá Komisi, aby zajistila bezpečnostní síť či společný systém pojištění pro včelařské odvětví s cílem snížit dopad krizových situací na včelaře;

43.

naléhavě žádá Komisi, aby v rámci nové strategie EU pro biologickou rozmanitost dala přednostně k dispozici finanční zdroje pro včelařství nebo ve vyšší míře podpořila veškeré projekty a činnosti předložené v rámci SZP, které se týkají výhradně poddruhů a ekotypů včely medonosné pocházející z jednotlivých oblastí;

44.

vyzývá Komisi, aby v rámci nadcházející reformy SZP vyjasnila opatření na podporu a pomoc, která se mají týkat evropského včelařského odvětví, s ohledem na environmentální a společenské veřejné statky, které včelstva poskytují formou opylování, a na environmentální služby vykonávané včelaři v rámci hospodaření s jejich včelstvy;

45.

konstatuje, že podle zprávy Komise z 28. května 2010 celkový počet včelařů v EU v porovnání s rokem 2004 lehce vzrostl; zdůrazňuje, že podle této zprávy se dá tento nárůst přičíst pouze přistoupení Bulharska a Rumunska k EU a že pokud by se včelaři z těchto zemí nepočítali, byl by patrný citelný pokles v počtu včelařů v EU; považuje to za důkaz závažnosti situace ve včelařském odvětví v EU a potřeby poskytnutí pomoci a zavedení konkrétních opatření k udržení včelařů ve včelařství;

46.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvoření zvláštního systému pro pomoc včelařům v rámci přímých podpor, například prostřednictvím finančních plateb za včelstva, které by pomohly zachovat včelařské odvětví v EU, udržet včelaře ve včelařství, povzbuzovat mladé lidi, aby se stali včelaři, a zajistit, aby včely i nadále plnily roli opylovačů;

47.

vyzývá Komisi, aby v rámci SZP prosazovala udržitelné zemědělské postupy, povzbuzovala veškeré zemědělce k využívání jednoduchých zemědělských postupů v souladu se směrnicí 2009/128/ES a aby posílila zemědělsko-environmentální postupy specifická pro odvětví včelařství v duchu nové strategie EU týkající se biologické rozmanitosti; vyzývá členské státy, aby v rámci svých programů rozvoje venkova přijaly zemědělsko-environmentální opatření uzpůsobená odvětví včelařství a aby povzbuzovaly zemědělce k tomu, aby se zapojili do zemědělsko-environmentálních opatření určených k podpoře travnaté plochy vhodné pro včely na okrajích polí a uplatňovali vysokou úroveň integrované produkce, přičemž by se tam, kde je to možné, měl uplatňovat celostní přístup k zemědělství a využívání biologické kontroly;

48.

znovu potvrzuje, že Komise pokládá včely za domestikovaný druh, a patří tedy mezi hospodářská zvířata, což usnadňuje přijímání lepších opatření na ochranu jejich zdraví a životních podmínek (9) a zvyšuje informovanost o ochraně přírodních opylovačů; požaduje proto vytvoření strategie na ochranu zdraví včel a zohlednění zvláštností včelařského odvětví v právních předpisech v oblasti zemědělství a zvěrolékařství, zejména pokud jde o náhradu ztrát zemědělců;

49.

vyzývá zúčastněné strany ve včelařském odvětví, aby využily příležitostí, které jim nabízí stávající společná zemědělská politika a její nadcházející reforma, která náležitě zohlední producentské organizace v zemědělském sektoru;

50.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci směrnice Rady 92/43/EHS (10) (směrnice o stanovištích) vymezila stav druhu Apis mellifera (včela medonosná) z hlediska ochrany a případně jej zahrnula do přílohy této směrnice; vzhledem k naléhavosti ochrany druhu Apis mellifera a různých poddruhů, které se vyskytují na území Evropské unie, vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvoření zvláštního programu nebo nařízení v rámci finančního nástroje Life+, které by umožnilo zavést celoevropský projekt na obnovení volně žijících populací těchto druhů;

51.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci směrnice Rady 92/65/EHS (11) alespoň přechodně uvalila zákaz na dovoz živých včel a druhů rodu Bombus ze třetích zemí s cílem předcházet zavlečení exotických chorob, zejména s ohledem na to, že v Evropské unii není nedostatek genetických zdrojů ve včelařství, a s ohledem na hlavní poddruhy, z nichž druhy v současnosti používané ve včelařství pocházejí;

52.

připomíná, že opatření na podporu biologické rozmanitosti jsou v nezemědělském odvětví zásadní; konstatuje, že zelené plochy podél silnic, okraje železničních tratí, lesní průseky pro energetické sítě a veřejné a soukromé zahrady pokrývají významnou plochu, kde metody racionálního řízení mohou výrazně zvýšit zdroje pylu a nektaru pro včely a opylovací hmyz; domnívá se, že tento vývoj by měl být posuzován v souvislosti s územním plánováním, které především udržuje bezpečnost silniční dopravy;

53.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/51

—

s ohledem na články 14 a 106, jakož i protokol č. 26 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. března 2011 o reformě pravidel státní podpory EU pro služby obecného hospodářského zájmu (KOM(2011)0146),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 23. března 2011 týkající se uplatňování pravidel státní podpory EU pro služby obecného hospodářského zájmu od roku 2005 a výsledků veřejné konzultace (SEK(2011)0397),

—

s ohledem na veřejnou konzultaci uspořádanou Komisí v roce 2010 o pravidlech státní podpory pro služby obecného hospodářského zájmu,

—

s ohledem na „Příručku o používání pravidel Evropské unie pro státní podporu, veřejné zakázky a vnitřní trh v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu, zejména sociálních služeb obecného zájmu“ ze dne 7. prosince 2010 (SEK(2010)1545),

—

s ohledem na směrnici Komise 2006/111/ES ze dne 16. listopadu 2006 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků (1),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise č. 2005/842/ES ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2),

—

s ohledem na rámec společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (3),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. ledna 2001 nazvané Služby obecného zájmu v Evropě (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. září 1996 nazvané Služby obecného zájmu v Evropě (5),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 1. července 2011 o reformě pravidel státní podpory EU pro služby obecného hospodářského zájmu (6),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. června 2011 na téma „Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Reforma pravidel státní podpory EU pro služby obecného hospodářského zájmu“ (7),

—

s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 24. července 2003, Altmark Trans GmbH, Regierungspräsidium Magdeburg a Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH (8)

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 5. července 2011 k budoucnosti sociálních služeb obecného zájmu (9), ze dne 14. března 2007 o sociálních službách obecného zájmu v Evropské unii (10), ze dne 27. září 2006 o Bílé knize Komise o službách obecného zájmu (11), ze dne 14. ledna 2004 o zelené knize Komise o službách obecného zájmu (12), ze dne 13. listopadu 2001 o sdělení Komise nazvaném „Služby obecného zájmu v Evropě“ (13) a na usnesení ze dne 17. prosince 1997 o sdělení Komise nazvaném „Služby obecného zájmu v Evropě“ (14),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0371/2011),

A.

vzhledem k tomu, že službám obecného hospodářského zájmu (SOHZ) náleží v rámci společných hodnot Unie význačné místo a že podporují základní práva a sociální, hospodářskou a územní soudržnost, jsou tudíž zásadní v boji proti sociálním nerovnostem a ve stále větší míře také pro udržitelný rozvoj;

B.

vzhledem k tomu, že SOHZ významně přispívají k hospodářské výkonnosti a konkurenceschopnosti členských států, a tím napomáhají nejen předcházet hospodářským krizím a jejich překonávání, nýbrž také přispívají k celkovému hospodářskému blahobytu;

C.

vzhledem k tomu, že poskytování SOHZ napomáhá úspěšnému provádění strategie Evropa 2020, a vzhledem k tomu, že tyto služby mohou přispět k dosažení cílů týkajících se růstu, zejména v oblastech zaměstnanosti, vzdělávání a sociálního začleňování, takže ve výsledku bude možné dosáhnout stanovené vysoké míry produktivity, zaměstnanosti a sociální soudržnosti;

D.

vzhledem k tomu, že v zájmu občanů je nutné a s ohledem na rozpočtovou situaci velmi důležité, aby soukromé podniky fungující v podmínkách hospodářské soutěže nalezly nákladově účinná řešení;

E.

vzhledem k tomu, že se v případě SOHZ jedná o služby, které by bez veřejného zásahu nebyly vždy nabízeny nebo by byly nabízeny pouze v nedostatečném rozsahu;

F.

vzhledem k tomu, že sociálním službám obecného zájmu (SSOZ) náleží významná úloha při zajišťování základních práv a že významně přispívají k rovnosti příležitostí;

G.

vzhledem k tomu, že podle stávající legislativy EU se oznamovací povinnost nevztahuje na nemocnice a sociální bydlení, tj. na SOHZ, které plní základní sociální potřeby;

H.

vzhledem k tomu, že články 106 a 107 SFEU poskytují právní základ pro reformu pravidel státní podpory pro SOHZ a článek 14 SFEU umožňuje Evropskému parlamentu a Radě stanovit v souladu s pravidly řádného legislativního postupu zásady a podmínky fungování SOHZ, zejména SOHZ hospodářského a finančního charakteru, aniž jsou dotčeny pravomoci členských států;

I.

vzhledem k tomu, že protokol č. 26 Lisabonské smlouvy stanoví pro SOHZ vysokou úroveň kvality, bezpečnosti a dostupnosti, rovné zacházení a podporu univerzálního přístupu a práv uživatelů a že výslovně uznává jejich zásadní úlohu;

J.

vzhledem k tomu, že členské státy a jejich veřejné orgány mají nejlepší předpoklady k tomu, aby řádně sloužily svým občanům, a odpovídají tudíž za stanovení přesného rozsahu a způsobu poskytování SOHZ, a vzhledem k tomu, že článek 1 protokolu č. 26 k Lisabonské smlouvě výslovně uznává široké rozhodovací pravomoci vnitrostátních, regionálních a místních orgánů pro jejich poskytování, pověřování a organizování;

K.

vzhledem k tomu, že mezi vyrovnávací platby se počítají veškeré výhody poskytované jakýmkoliv způsobem ze strany státu nebo formou státních prostředků;

1.

bere na vědomí reformní cíle Komise směřující ke zvýšení srozumitelnosti toho, jak uplatňovat pravidla podpory na SOHZ se zohledněním jejich rozmanitosti;

2.

žádá Komisi, aby objasnila vztahy mezi pravidly vnitřního trhu a poskytováním veřejných služeb a zajistila uplatňování zásady subsidiarity v rámci definice, organizace a financování veřejných služeb;

3.

upozorňuje na zlepšení, pokud jde o uplatňování a srozumitelnost, k nimž došlo díky opatřením přijatým v roce 2005 známým jako altmarkský balíček; poukazuje nicméně na to, že z veřejných konzultací vyplynulo, že tyto právní nástroje musí být ještě jasnější, přímočařejší, přiměřenější a účinnější;

4.

zdůrazňuje, že výsledky veřejných konzultací rovněž naznačují, že kromě administrativní zátěže mohly k tomu, že pravidla státní podpory nebyla uplatňována na SOHZ, přispět i nejistota a mylný výklad, a to zvláště pokud jde o klíčové pojmy těchto pravidel, jakými jsou „akt pověření“, „přiměřený výnos“, „podnik, služby hospodářské a nehospodářské povahy“ či „význam pro vnitřní trh“;

5.

vítá rozhodnutí Komise poskytnout bližší objasnění rozdílu mezi nehospodářskými a hospodářskými činnostmi v souvislosti s SOHZ s cílem vytvořit větší celkovou právní jistotu a předejít případům, které by musel řešit Evropský soudní dvůr, a řízením pro porušení povinnosti, která by iniciovala Komise; vyzývá Komisi, aby poskytla bližší objasnění ohledně čtvrtého kritéria, které Evropský soudní dvůr stanovil v rozsudku ve věci Altmark, a zajistila, aby způsob výpočtu přiměřeného výnosu byl dostatečně jasný a vhodný vzhledem k rozmanitosti SOHZ; vyzývá proto Komisi, aby se vyhnula uzavřenému seznamu; navrhuje, aby přitom Komise nezůstala u pouhého opakování judikatury Evropského soudního dvora, nýbrž stanovila směrodatná kritéria, která pomohou porozumět používaným pojmům a uplatňovat je; žádá Komisi, aby rozvedla, co považuje za skutečné SOHZ;

6.

je znepokojen dodatečnými požadavky, které chce Komise zavést s cílem zajistit, že rozvoj obchodu nebude narušen v rozsahu, který by byl v rozporu se zájmy Unie, a je přesvědčen, že tyto požadavky povedou k právní nejistotě;

7.

zdůrazňuje, že „akt pověření“ je zárukou transparentnosti, která musí být s ohledem na větší informovanost občanů zachována, ale že rozsah tohoto zmocnění (aktu pověření) by se měl zvětšit, a to zejména zavedením pružnějších pravidel; žádá, aby projekt, jehož součástí je „smlouva o cílech činnosti“, byl považován za způsobilý akt pověření;

8.

zdůrazňuje, že reformu pravidel státní podpory EU lze provést pouze při zohlednění zvláštní funkce SOHZ a pouze za důsledného dodržení zásady subsidiarity, protože za pořizování, poskytování, financování a organizaci SOHZ jsou podle protokolu č. 26 Lisabonské smlouvy odpovědné příslušné členské státy a jejich vnitrostátní, regionální a místní orgány, které mají v tomto ohledu široké rozhodovací pravomoci a svobodu volby;

9.

zdůrazňuje, že při revizi pravidel je třeba věnovat zvláštní pozornost zajištění toho, aby koncepce a pojmy Společenství byly jasně přizpůsobeny charakteru veřejných služeb a rozmanitosti organizačních forem a zúčastněných stran v této oblasti a aby patřičně zohledňovaly reálné riziko dopadu na obchod mezi členskými státy;

10.

upozorňuje na specifickou povahu SOHZ na regionální a místní úrovni, které neohrožují hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a u nichž by bylo možné využít zjednodušený a transparentní postup, jenž by usnadnil inovace a účast malých a středních podniků;

11.

podporuje koncept prahových hodnot pro osvobození od oznamovací povinnosti při vyrovnávacích platbách na SOHZ a s tím související snížení administrativní zátěže; na základě výsledků provedené konzultace navrhuje, aby se zvýšily prahové hodnoty, jež jsou určující pro použití rozhodnutí o SOHZ;

12.

zdůrazňuje, že článek 14 SFEU a protokol č. 26 připojený k Lisabonské smlouvě uznávají specifickou povahu SOHZ, a uznává v této souvislosti zvláštní úlohu vnitrostátních, regionálních a místních orgánů; zdůrazňuje, že reforma pravidel státní podpory EU pro SOHZ představuje pouze jednu část potřebného vysvětlení právních ustanovení týkajících se SOHZ prostřednictvím jednotného právního rámce; konstatuje, že uspokojivá právní jistota bude muset být zajištěna jakýmkoli právním nástrojem; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2011 předložila sdělení o opatřeních, která pro SHOZ a sociální služby obecného zájmu (SSOZ) zajistí rámec, jenž jim umožní plnit své poslání, jak se k tomu zavázala v Aktu o jednotném trhu;

13.

zdůrazňuje, že v souladu s čl. 106 odst. 2 SFEU podniky pověřené poskytováním služeb obecného zájmu podléhají ustanovením o zákazu a kontrole státní podpory jen v míře, v níž jim použití těchto pravidel právně nebo fakticky nebrání plnit zvláštní úkoly, které jim byly svěřeny vnitrostátními, regionálními či místními orgány; zdůrazňuje v této souvislosti, že článek 14 SFEU jasně stanoví, že Unie a členské státy dbají v rámci svých pravomocí a v oblasti působnosti Smluv o to, aby zejména hospodářské a finanční zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplnění jejich úkolů; požaduje proto, aby byly při reformě pravidel státní podpory EU zohledněny oba tyto články a aby bylo zajištěno, že kompenzace poskytované na SOHZ nebudou nadměrně zatěžovat veřejné finance nebo nepovedou k nízké kvalitě poskytovaných služeb;

14.

domnívá se, že chystaný návrh Komise týkající se projektových dluhopisů v rámci strategie Evropa 2020 by se mohl a měl stát hlavním vektorem rozvoje služeb obecného zájmu na úrovni členských států i EU; zdůrazňuje, že postupy stanovené za tímto účelem by měly být výslovně uvedeny v rámci pravidel způsobilosti projektů, která budou vymezena na základě řádného legislativního postupu;

15.

považuje za velmi důležité, aby poskytování vyrovnávacích plateb na SOHZ nenarušovalo hospodářskou soutěž nebo nepoškozovalo jiné společnosti, které svou činnost provozují ve stejných odvětvích nebo na stejných trzích a které tyto vyrovnávací platby nedostávají;

16.

poukazuje na to, že přístup ke kompenzaci čistých nákladů na poskytování veřejných služeb je v rámci hospodářských a finančních podmínek nezbytný pro podniky pověřené poskytováním veřejných služeb proto, aby mohly řádně plnit zvláštní úkoly, které jim byly svěřeny veřejnými orgány, a to zejména v době současné krize, kdy veřejné služby plní klíčovou úlohu jako automatický stabilizátor chránící nejzranitelnější sektory veřejného života, čímž pomáhají zmírňovat dopady sociální krize;

17.

chce v této souvislosti zdůraznit, že rozvoj spolupráce veřejných orgánů prostřednictvím sdružování prostředků nabízí velký potenciál pro zvyšování účinnosti využívání veřejných prostředků a modernizaci veřejných služeb, které tak budou moci vycházet vstříc novým potřebám občanů v jejich místních podmínkách; zdůrazňuje také význam přeshraniční spolupráce;

18.

důrazně upozorňuje, že veřejné služby musí mít vysokou kvalitu a být dostupné všem vrstvám obyvatelstva; vnímá v této souvislosti se znepokojením restriktivní postoj Komise, která v souvislosti s vyplácením státní podpory sdružením sociálního bydlení považuje jimi poskytované služby za SSOZ pouze tehdy, jsou-li plnění vyhrazena jenom znevýhodněným občanům či sociálně slabým skupinám, a to z toho důvodu, že takto omezené chápaní tohoto pojmu stojí v protikladu k prvořadému cíli, jímž je sociální rozmanitost a univerzální přístup;

19.

je toho názoru, že poskytování kvalitních služeb je založeno na lidských právech evropských občanů; a že takový přístup založený na těchto právech by měl být posílen;

20.

připomíná, že mají-li být v budoucnosti poskytovány služby v oblasti inteligentní energie či širokopásmové služby, je třeba značných investic do modernizace infrastruktury, zejména v regionech, v nichž se jí nejvíce nedostává, a zejména v oblasti energetiky, telekomunikací a veřejné dopravy;

21.

vyzývá Komisi, aby do nákladů na vyrovnávací platby, které je třeba zohlednit, zahrnula také investice do infrastruktury, která je k fungování SOHZ nezbytná; připomíná Komisi, že poskytování SOHZ je někdy založeno spíše na dlouhodobé investiční podpoře z veřejných prostředků než na ročních vyrovnávací platby;

22.

vyzývá Komisi, aby při sjednávání dvoustranných obchodních dohod přistoupila na to, že v partnerských zemích budou SOHZ a SSOZ poskytovány v rámci veřejného sektoru;

23.

vítá záměr Komise, která chce v rámci diferencovanějšího přístupu zjednodušit použití pravidel o poskytování státní podpory tak, aby byla administrativní zátěž dotčených veřejných orgánů a poskytovatelů služeb přiměřená případnému dopadu, který bude mít dané opatření na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu;

24.

vyzývá proto k takové formulaci příslušných ustanovení, aby bylo zajištěno, že je lze správně uplatňovat a že zbytečně nezatěžují veřejné orgány a podniky pověřené poskytováním služeb obecného zájmu, a které by jim umožňovaly plně dostát zvláštním úkolům, které jim byly svěřeny; v této souvislosti žádá Komisi, aby umožnila snazší pochopení pravidel a stanovila povinnosti týkající se vyrovnávacích plateb vyplácených státem na služby SOHZ, a poskytla tak větší právní jistotu veřejným orgánům a poskytovatelům služeb;

25.

vyzývá Komisi, aby v rámci zamýšleného zjednodušení pravidel podpory zvýšila pružnost a transparentnost, pokud jde o kontrolu nadměrné kompenzace a zlepšila zejména opatření na její prevenci; u víceletých smluv proto navrhuje provádět kontrolu nadměrné kompenzace pouze na konci doby trvání smlouvy a v každém případě v maximálně tříletých intervalech, a aby byla stanovena transparentní kritéria pro výpočet vyrovnávacích plateb na SOHZ, neboť by se tím podstatně snížilo časové a finanční zatížení poskytovatelů těchto služeb i veřejných orgánů;

26.

vyzývá Komisi, aby u veřejných orgánů a provozovatelů ověřila, zda pokyny k uplatňování pravidel Evropské unie týkajících se státní podpory, veřejných zakázek a vnitřního trhu v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu, a zejména sociálních služeb ze dne 7. prosince 2010 efektivně plní svůj účel; vyzývá Komisi, aby v případě potřeby poskytla veřejným orgánům a provozovatelům nástroj napomáhající k náležitému uplatňování těchto pravidel;

27.

vyzývá Komisi ke zjednodušení pravidel pro pověřování; žádá, aby výzva k předání projektu spolu se smlouvou o cílech služby byly považovány za pověření;

28.

vyzývá Komisi, aby pro SSOZ, u nichž nelze předpokládat zásadní dopad na obchod mezi členskými státy, zavedla zvláštní pravidla o podpoře de minimis; navrhuje proto, aby byly u tohoto typu sociálních služeb stanoveny vhodné vyšší prahové hodnoty;

29.

podporuje zachování stávající výjimky pro nemocnice a sociální bydlení, na něž se nevztahují žádné prahové hodnoty; vítá skutečnost, že Komise potvrdila, že chce vyjmout z oznamovací povinnosti další oblasti SSOZ; vyzývá Komisi, aby zajistila, že vyrovnávací platby na veškeré SOHZ, které plní základní sociální potřeby, jako je péče o starší osoby a osoby s postižením, péče o znevýhodněné skupiny a jejich sociální začlenění, zabezpečení dětí a mládeže, zdravotní péče a přístup na trh práce, jak jsou vymezeny členskými státy, byly vyjmuty z oznamovací povinnosti;

30.

domnívá se, že by zvláštní úloha a povaha SSOZ měla být chráněna a jasně definována; vyzývá proto Komisi, aby posoudila, jak nejúčinněji tohoto cíle dosáhnout, a zohlednila přitom možnost zavedení zvláštních pravidel podle odvětví;

31.

vítá záměr Komise, která chce zavést pravidlo de minimis pro státní podporu podniků pověřených poskytováním SOHZ, pokud lze v důsledku místně omezené působnosti očekávat pouze zanedbatelné dopady na obchod mezi členskými státy a pokud je zajištěno, že kompenzace bude použita pouze na poskytování dotčených SOHZ; žádá Komisi, aby zhodnotila, zda by se pravidla o podpoře de minimis měla vztahovat také na SOHZ v oblasti kultury a vzdělávání;

32.

vyzývá Komisi, aby navrhla vhodné prahové hodnoty pro toto pravidlo de minimis pro vyrovnávací platby podnikům pověřeným poskytováním SOHZ tak, aby pro tyto služby platil zjednodušený postup a bylo výrazně sníženo značné administrativní zatížení poskytovatelů služeb, aniž by to mělo nepříznivý dopad na jednotný trh; navrhuje jako možný přístup v tomto ohledu kombinaci výše vyrovnávací platby a obratu podniku, jenž byl pověřen poskytováním SOHZ místními orgány; dále se domnívá, že by bylo vhodnější stanovit prahové hodnoty na dobu tří účetních období v zájmu zajištění potřebné pružnosti;

33.

připomíná, že poskytovatelé SOHZ mají celou řadu odlišných statutů, jako např. sdružení, nadace, dobrovolné či obecní organizace, neziskové organizace a sociální podniky; připomíná, že některé z nich fungují výlučně na místní úrovni, nezabývají se komerční činností a veškeré zisky ze služeb obecného zájmu investují opět v daném místě;

34.

zdůrazňuje mimořádný význam vysoké kvality SOHZ a nezbytnost univerzálního přístupu k nim; upozorňuje v této souvislosti na to, že odpovědnost Komise se podle pravidel hospodářské soutěže stanovených SFEU omezuje na kontrolu státní podpory pro poskytování SOHZ, a že ta neposkytují právní základ pro stanovení kritérií kvality a efektivity na evropské úrovni; domnívá se, že definice kvality a efektivity pro SOHZ by měla být vymezena v souladu se zásadou subsidiarity;

35.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/57

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, zejména na čl. 3 odst. 3 této smlouvy, a s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména na články 9, 148, 160 a 168 této smlouvy,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 1, 16, 21, 23, 24, 25, 30, 31 a 34,

—

s ohledem na revidovanou Evropskou sociální chartu, zejména na článek 30 (právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením), článek 31 (právo na bydlení) a článek 16 (právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu) této charty,

—

s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (1),

—

s ohledem na směrnici 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, (2)

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1098/2008/ES ze dne 22. října 2008 o Evropském roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010) (3),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, které se konalo dne 8. června 2010 na téma Rovnost a zdraví jako součást všech politik: solidarita v oblasti zdraví“ (4),

—

s ohledem na prohlášení Rady ze dne 6. prosince 2010 o Evropském roce boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení: spolupráce v boji proti chudobě v roce 2010 a v dalších letech (5),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO), které se konalo dne 7. března 2011 (6),

—

s ohledem na stanovisko Výboru pro sociální ochranu ze dne 15. února 2011 o Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení – Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 (7),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro sociální ochranu ze dne 10. února 2011 nazvanou „SPC Assessment of the social dimension of the Europe 2020 Strategy“ (Hodnocení Výboru pro sociální ochranu týkající se sociálního rozměru Strategie Evropa 2020) (8),

—

s ohledem na stanovisko Výboru pro sociální ochranu nazvané „Solidarita v oblasti zdraví: ke snížení nerovnosti v oblasti zdraví v Evropské unii“ (9),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů k Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (10),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru na téma Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (11),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce (12),