26.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 56/1

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na články týkající se výzkumu,

—

s ohledem na zelenou knihu Komise Učiňme z problémů výhody: na cestě ke společnému strategickému rámci pro financování výzkumu a inovací v EU (KOM(2011)0048),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o průběžném hodnocení sedmého rámcového programu EU pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o Unii inovací: Proměna Evropy pro svět po krizi (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2010 o zjednodušení provádění rámcových programů pro výzkum (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o provádění součinnosti fondů na podporu výzkumu a inovace v nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj ve městech a regionech a také v členských státech a v Unii (4),

—

s ohledem na zprávu výboru odborníků Směrem k organizaci pro hraniční výzkum na světové úrovni – přezkum struktur a mechanismů Evropské rady pro výzkum ze dne 23. července 2009,

—

s ohledem na zprávu skupiny nezávislých odborníků Střednědobé hodnocení finančního nástroje pro sdílení finančních rizik (FNSR) ze dne 31. července 2010,

—

s ohledem na závěrečnou zprávu skupiny odborníků Průběžné hodnocení sedmého rámcového programu ze dne 12. listopadu 2010,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. února 2011 s názvem „Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů v odpovědi na zprávu skupiny odborníků o průběžném hodnocení sedmého rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace a na zprávu skupiny odborníků o průběžném hodnocení finančního nástroje pro sdílení rizik“ (KOM(2011)0052),

—

s ohledem na závěry průběžného hodnocení sedmého rámcového programu pro výzkum, včetně finančního nástroje pro sdílení rizik, na 3074. zasedání Rady EU pro konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl, výzkum a vesmír) ze dne 9. března 2011,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. dubna 2009 nazvané „Posouváme hranice IKT: strategie výzkumu budoucích a vznikajících technologií v Evropě“ (KOM(2009)0184),

—

s ohledem na návrh usnesení ze dne 9. června 2011 o oslavách 100. výročí udělení Nobelovy ceny Marii Curie-Sklodowské (5),

—

s ohledem na stěžejní iniciativu strategie Evropa 2020 – Evropa účinněji využívající zdroje (KOM(2011)0021),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro rybolov a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0302/2011),

A.

vzhledem k tomu, že na základě přezkumu rozpočtu se Komise rozhodla zahájit diskusi s cílem zlepšit efektivitu financování výzkumu a inovací na regionální, národní a evropské úrovni a přistupovat k přidělování finančních zdrojů pro programy EU v oblasti výzkumu a inovací jako k nejvyšší prioritě EU;

B.

vzhledem k tomu, že EU stanovila cíl zvýšit do roku 2020 výdaje na výzkum a vývoj na úroveň 3 % HDP Evropské unie, a vzhledem k tomu, že mnoho zemí je stále ještě daleko od dosažení tohoto cíle, je navýšení veřejných a soukromých investic do výzkumu a vývoje zvláště důležité;

C.

vzhledem k tomu, že aktuální trendy ukazují silný tlak na zmrazení nebo dokonce snížení evropského rozpočtu, spojený s obdobím přísného omezování veřejných rozpočtů států, a vzhledem k tomu, že výzkum, vývoj a inovace jsou jednou z oblastí, kde se ukázalo, že evropská spolupráce představuje skutečnou přidanou hodnotu, na rozdíl od některých jiných rozpočtových položek, což poukazuje na potřebu přerozdělení dostupných zdrojů EU;

D.

vzhledem k tomu, že v současné době zažíváme hospodářskou a sociální krizi a krizi životního prostředí (která se každého členského státu EU dotýká jinak), a vzhledem k tomu, že výzkum (ve své základní a aplikované podobě), vzdělávání a inovace jsou zásadními nástroji jak pro oživení hospodářství a vytváření pracovních míst prostřednictvím dosažení stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020, tak pro definování modelu udržitelného růstu podporujícího začlenění;

E.

vzhledem k tomu, že EU a její členské státy musí najít prostředky pro společnou reakci na velké společenské, ekonomické, environmentální, demografické a etické výzvy, s nimiž se potýkají evropské národy, jako jsou stárnutí obyvatelstva, zdraví, zásobování potravinami, udržitelný rozvoj, velké ekologické výzvy atd., a vzhledem k tomu, že řešení těchto problémů by měla motivovat jednotlivce k větší odpovědnosti za své počínání;

F.

vzhledem k tomu, že ostatní regiony a země světa stále více investují do výzkumu, vývoje a inovací, a vzhledem k tomu, že investice EU v této oblasti by proto měly být zaměřeny na posílení vědecké kapacity, podněcování investic průmyslu a zlepšení celkové konkurenceschopnosti EU; vzhledem k tomu, že je potřeba vytvořit soudržný soubor nástrojů podpory v průběhu celého „inovačního řetězce“, který zajistí náležitou rovnováhu mezi akademicky zaměřeným výzkumem, aplikovaným vědeckým výzkumem a inovacemi;

G.

vzhledem k tomu, že i přes rostoucí financování výzkumu, vývoje a inovací ze strany EU jsou vědecky a technologicky rozvinutější členské státy EU stále schopny absorbovat největší část dostupných zdrojů v rámci různých režimů a programů rámcového financování (včetně velkých projektů) a udržují tak situaci nedostatečného zastoupení některých členských států a jejich regionů jak z hlediska přístupu k financování, tak z hlediska jejich zapojení; vzhledem k tomu, že v zájmu dokončení Evropského výzkumného prostoru, je nutno se zaměřit na dosažení excelence ve všech částech Unie, a vzhledem k tomu, že strukturální fondy a Fond soudržnosti jsou k tomuto primárním nástrojem;

H.

vzhledem k tomu, že stále existují výrazné a stále větší nerovnosti v rámci EU, pokud jde o vnitrostátní úroveň schopnosti financování výzkumu a vývoje, průmyslové struktury a systémy vysokoškolského vzdělávání, a vzhledem k tomu, že tyto nerovnosti se částečně odrážejí v celkové účasti členského státu v 7. RP; vzhledem k tomu, že by měly být zavedeny vyrovnávací mechanismy s cílem posílit kapacitu výzkumu a inovací všech členských států a evropských regionů;

I.

vzhledem k tomu, že společný strategický rámec by měl být vytvořen na základě stejných obecných zásad jako Evropský výzkumný prostor s důrazem na mimořádný nevyužitý potenciál pro koordinaci 27 různých vnitrostátních strategií a programů výzkumu a pro snížení roztříštěnosti;

J.

vzhledem k tomu, že velký význam malých a středních podniků pro hospodářství EU a pro zaměstnanost se neodráží v jejich přístupu k prostředkům pro výzkum, vývoj a inovace; vzhledem k tomu, že účast malých a středních podniků na projektech výzkumu, vývoje a inovací by měla dosáhnout 15 %, a vzhledem k tomu, že uznání toho, že spolupráce s průmyslem podnítila značné investice do výzkumu, vývoje a inovací ze strany průmyslu, je zjednodušení a snížení byrokracie podmínkou nezbytnou pro dosažení tohoto cíle a pro zvýšení zapojení průmyslu jako celku;

K.

vzhledem k tomu, že nemoci související s chudobou a zanedbávané nemoci zpomalují hospodářský rozvoj, zejména v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že tyto nemoci postihují více než miliardu lidí a každoročně jsou zodpovědné za miliony úmrtí;

L.

vzhledem k tomu, že 60 % absolventů vysokých škol jsou ženy, ale na většině vyšších univerzitních míst (např. doktorských a profesorských) působí stále muži;

M.

vzhledem k tomu, že od vytvoření Evropské rady pro výzkum (ERV) v roce 2007 bylo vybráno 1 700 projektů, kterým tato rada přidělila finanční prostředky ve formě grantů v celkové výši přibližně 2,5 miliardy eur, přičemž téměř 90 % z těchto prostředků získali mužští kandidáti;

N.

vzhledem k tomu, že výzkumným pracovnicím brání podle všeho v kariéře „skleněný strop“ a že v důsledku tohoto problému klesá zastoupení výzkumných pracovnic s rostoucím významem pozic;

O.

vzhledem k tomu, že ve vzdělávacích systémech mnoha členských států stále převládají stereotypy ohledně rovnosti žen a mužů na poli výzkumu, například v oblasti přírodních věd (6);

1.

vítá zelenou knihu Evropské komise definující společný strategický rámec (SSR) pro financování v oblasti výzkumu a inovací a domnívá se, že novým jádrem SSR by mělo být formulování výzkumných programů a režimů financování EU založené na politkách Společenství pro výzkum a inovace a na programech členských států pro výzkum; domnívá se, že SSR by měl sledovat integrovaný přístup, který je zaměřen na zatraktivnění a zlepšení dostupnosti pro všechny účastníky;

2.

zastává názor, že výzkumné fondy a programy EU, jakož i strukturální fondy a Fond soudržnosti mají různé cíle a jako takové by měly být odděleny;

3.

uznává relativně malou účast některých členských států na sedmém rámcovém programu i přetrvávající rozdíly mezi regiony EU v oblasti výkonnosti výzkumu a inovací, a to i přes úsilí vynaložené prostřednictvím strukturálních fondů na posílení kapacity výzkumu a vývoje; je přesvědčen, že je nutno rozvinout potenciál pro excelenci všech regionů; zastává proto názor, že jsou nutné nové přístupy na pomoc regionům a členským státům, které nedosahují dostatečných výkonů s cílem dosáhnout excelence a inteligentní regionální specializace;

4.

vyzývá Komisi, aby maximalizovala všechny synergie mezi SSR, strukturálními fondy, Evropským fondem pro zemědělství a rozvoj venkova a Evropským fondem pro rybolov a aby rozvinula přístup založený na mnohostranném financování při respektování jejich různých cílů; je přesvědčen, že nástroje soudržnosti, by mohly posílit rozvoj excelence a budování kapacity prostřednictvím lepší kompatibility s politikami pro výzkum a inovace na regionální úrovni; je přesvědčen, že to umožní rozvoj cesty ke špičkovému výzkumu a povede k plné účasti těchto oblastí na společném strategickém rámci založeném na kvalitě a excelenci;

5.

navrhuje, že by tento nový přístup mohl zahrnovat financování činností zaměřených na: modernizaci univerzit, nákup vědeckého vybavení, převod místních technologií, podporu zakládání podniků a odštěpování nových podniků, šíření výsledků projektů výzkumu, vývoje a inovací, zvětšení kapacity programu pro nadnárodní odbornou přípravu pro výzkum, zakládání špičkových výzkumných center, budování sítí excelence a profesionálních uskupení nebo činnosti v oblasti výzkumu, vývoje a inovací na nichž spolupracuje více regionů; domnívá se, že některé podpůrné akce sedmého rámcového programu se ukázaly úspěšné jako propojovací činnosti a měly by být zachovány v SSR;

6.

vyzývá členské státy, aby posoudily financování ERV, iniciativy Marie Curie či návrhů na projekty spolupráce, jež splňují kritéria excelence, avšak nemohou být financovány z důvodu nedostatku evropských finančních prostředků;

7.

zdůrazňuje význam zachování vhodných nástrojů pro podporu rozvoje institucionální kapacity regionů, pokud jde o politiku v oblasti výzkumu a inovací, neboť úroveň regionální správy má strategickou návaznost na účinnou integraci financování RP s financováním ze strukturálních fondů a rovněž z hlediska jejich silného propojení s místními podniky, službami a výzkumnými a školicími středisky;

8.

žádá, aby s ohledem na budoucí zaměření politiky soudržnosti na strategii Evropa 2020 byla priorita „inovace“ pro regiony cíle 1 i cíle 2 závazná a aby se tato priorita promítla do prostředků přidělených na všech úrovních;

9.

domnívá se, že místní a regionální orgány by měly být podněcovány k zavádění inovací, zejména tím, že budou pokračovat v iniciativách, jako jsou „Regiony znalostí“, „Živé laboratoře“ a „Inteligentní města“, v nichž je rozvíjen územní rozměr výzkumu a vývoje, a posilovat je;

10.

upozorňuje na význam zachování politik konvergence a žádá Komisi, aby vytvořila předpoklady k dosažení excelence pro ty členské státy a regiony, které jsou hospodářsky a sociálně zranitelnější a jsou málo zastoupeny v RP, a to na základě jejich konkrétního odhodlání a podle účinných a jasných kritérií zaměřených na podstatné zvýšení jejich lidského kapitálu a výzkumné kapacity;

11.

domnívá se, že vyhlášení veřejné soutěže pro založení špičkových výzkumných center ve znevýhodněných regionech je vhodným nástrojem pro rozvoj Evropského výzkumného prostoru; je toho názoru, že přiznání podpory v podobě soutěže zvýší dynamiku a tvořivost, což může dokonce i ve strukturálně slabších regionech vést k úspěšnému vytvoření výzkumných a technologických lokalit poskytujících pracovní místa zaměřená na budoucnost; domnívá se, že uchazeči v rámci soutěže by měly být týmy, z nichž každý bude zahrnovat jednu mezinárodně uznávanou instituci jeden znevýhodněný region, a že by vědecké přístupy, na nichž jsou návrhy na založení center založeny, měly být posuzovány podle zásady excelence; zároveň má za to, že by dotčenému regionu mělo být uloženo, aby předložil návrh životaschopného komplexního přístupu pro vybudování infrastruktury příznivé pro výzkum a inovace, a to například za podpory ze strukturálních fondů a prostřednictvím vytvoření vhodného rámce;

12.

doporučuje, aby Komise prozkoumala možnost vytvoření společného celoevropského fondu financovaného ze strukturálních fondů na podporu evropské spolupráce v oblasti výzkumu;

13.

je přesvědčen, že důvěryhodnost rámcového programu je založena na vědecké kvalitě, a proto se domnívá, že excelence je hlavním kritériem pro financování výzkumu; připomíná, že povaha excelence se liší podle typu účastníka nebo samotné povahy výzkumného a inovačního projektu (kritéria excelence jsou jiná u výzkumné instituce a individuálního výzkumného pracovníka nebo malého či středního podniku a liší se také u projektů základního a aplikovaného výzkumu); zdůrazňuje, že technické zlepšení, inovace, pilotní projekty a budování trhu by měly byly být hlavními kritérii pro průmysl a aplikovaný výzkum;

14.

vyzývá k lepšímu skloubení a synergii místních, regionálních, národních a evropských přeshraničních strategií výzkumu a inovací s ohledem na specifika jednotlivých kontextů a zároveň k rozšíření možností jejich vzájemného doplňování a spolupráce; domnívá se, že přístup k informacím a osvědčeným postupů a jejich sdílení, posílení společných programových snah, jednoduchá, flexibilní pravidla a nástroje a případně jejich konvergence mají klíčový význam pro zvýšení efektivity financování a případného spolufinancování;

15.

je přesvědčen, že Evropa má povinnost využít svého velkého potenciálu v oblasti výzkumu, technologií a inovací a přispět k řešení celosvětových společenských problémů, zejména:

je přesvědčen, že by se SSR měl zaměřit na komplexní řešení řady těchto společenských výzev prostřednictvím vyváženého souboru nástrojů pokrývajících celé spektrum činností od vzdělávání a odborné přípravy, až po výzkum a inovace;

16.

připomíná význam zajištění návaznosti na úspěšné nástroje rámcového programu a SSR, zejména v programech spolupráce; vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost stávajících nástrojů vzhledem k výsledkům konkrétních cílů jednotlivých politik a aby ty z nich, jejichž efektivnost nebo výrazné přínosy se neprokazují, upravila;

17.

vyzývá k provedení nezávislého auditu účinnosti veřejných výdajů členských států, EU a místních orgánů v oblasti výzkumu, například Evropským účetním dvorem ve spolupráci s vnitrostátními účetními dvory,

18.

vyzývá Komisi, aby zviditelnila přidanou hodnotu EU v oblasti výzkumu a inovací;

19.

vyzývá k vynaložení spojeného úsilí veřejného a soukromého sektoru na evropské a vnitrostátní úrovni k dosažení evropského cíle, jímž jsou výdaje na výzkum a vývoj ve výši 3 % HDP; vyzývá orgány EU a členské státy, aby se neprodleně dohodly na konkrétním plánu, jak tohoto cíle dosáhnout;

20.

zdůrazňuje, že je nutné se snažit o to, aby náklady v rámci SSR co nejvíce odpovídaly celkovým politickým cílům strategie Evropa 2020; vyzývá k jasné koordinaci s novými iniciativami, jako je Unie inovací a další relevantní stěžejní projekty;

21.

připomíná, že budoucí financování výzkumu a inovací by mělo sloužit k doplnění Evropského výzkumného prostoru (EVP) vytvářením součinnosti a lepší koordinací mezi různými politikami v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a programy financování mezi EU, členskými státy a místními úřady;

22.

zdůrazňuje skutečnost, že jádrem SSR musí být myšlenka, že rozdílnou povahu a rozsah projektů výzkumu, vývoje a inovací a různorodost režimů jejich financování je třeba organizovat tak, aby byla zajištěna soudržnost, široká reprezentativnost, skloubení, zjednodušení a komplementarita, které mají napomoci dosažení excelence;

23.

poukazuje na to, že v zájmu umožnění účasti výzkumných pracovníků na projektech SSR by správní předpisy pokrývající smluvní postupy měly zohlednit různá vnitrostátní pravidla o univerzitách a výzkumných centrech; zdůrazňuje zejména, že mechanismy spolufinancování by neměly fungovat na úkor univerzit a výzkumných institutů a že univerzity by za žádných okolností neměly být znevýhodněny ve srovnání s jinými účastníky;

24.

vyzývá Komisi, aby vytvořila jednoduchý a dostupný systém pro urychlení inovací, aby investovala do projektů výzkumu, vývoje a inovací v oblasti boje proti velkým společenským výzvám a aby měla skutečně ucelený přístup, který se zaměřuje na různé zásadní etapy inovací a hodnotového řetězce (od poskytovatele materiálu po konečný výrobek);

25.

je přesvědčen, že různé úkoly v rámci SSR by měly být řešeny odděleně, nicméně v úzké součinnosti a partnerství: Evropský inovační technologický institut by měl fungovat především jako síť znalostních a inovačních společenství (ZIS); části rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace (PKI), jež se týkají inovací, by se měly soustředit na své silné stránky při podpoře inovativních malých a středních podniků; další RP by měl zahrnout výzkum jako celek; strukturální fondy / fondy soudržnosti by měly být využívány v úzké spolupráci, ale měly by zůstat oddělené; domnívá se, že projekty spolupráce by měly zůstat páteří SSR;

26.

zdůrazňuje potřebu posílit flexibilitu společného strategického rámce, a to nejen proto, aby bylo možno přesouvat prostředky mezi jednotlivými kapitolami a výzvami, ale také v zájmu dostatečné flexibility SSR, aby vyhrazené prostředky splnily hlavní společenské výzvy, jež se objeví během rozpočtového období;

27.

žádá jasnou definici obecného systému financování a užší integraci výzkumu, vzdělávání a inovací; protože evropské politiky pro výzkum, vývoj a inovace vytvářejí evropskou přidanou hodnotu a s cílem dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, požaduje, aby se rozpočet na výzkumné a inovační programy EU na další finanční období (s výjimkou rozpočtu určeného pro strukturální fondy a EIB) od roku 2014 zdvojnásobil jako přiměřená reakce na současnou hospodářskou krizi a velké společné problémy; domnívá se, že navýšený veřejný rozpočet by měl být zaměřen na dosažení širších sociálních přínosů a zlepšení konkurenceschopnosti; znovu připomíná potřebu posílit a rozvinout vstřícnost veškerých nástrojů EU vůči výzkumu, vývoji a inovacím, a to rovněž prostřednictvím úzké spolupráce s EIB a zjednodušení postupů pro přístup k financování; proto navrhuje nový organizační model založený na třech úrovních financování, zaměřený na udržení stability a konvergence:

28.

tato úroveň by měla pokrývat fondy EU spojené s infrastrukturou (v širším slova smyslu, včetně institucionální infrastruktury) a rozvoj kapacit;

29.

režim financování na této úrovni zahrnuje část RP týkající se Programu kapacit a iniciativ Marie-Curie, evropské komponenty financování výzkumné infrastruktury a projektů, přístup k půjčkám od EIB (pro projekty nad 50 milionů EUR), granty spojené s výše uvedenými složkami RP a spolupráci se strukturálními fondy spojenými s infrastrukturou;

30.

vyzývá k posílení úlohy Společného výzkumného střediska jakožto interního poskytovatele vědeckých a hospodářských analýz pro politiku rozvoje v souladu se strategií Evropa 2020;

31.

zdůrazňuje, že by budoucí velké evropské investiční projekty, jako je ITER, Galileo a Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti (GMES), měly být financovány mimo RP a měly by se pro ně vytvářet samostatné rozpočtové položky s cílem zajistit transparentní a spolehlivou finanční strukturu a přitom kontrolovat a omezovat jejich případné překročení nákladů; doporučuje, aby byly částečně financovány z emisí projektových dluhopisů EIB;

32.

zdůrazňuje vedoucí úlohu rozsáhlých výzkumných infrastruktur pro rozvoj Evropského výzkumného prostoru a požaduje, aby bylo navýšeno financování EU pro výzkumnou infrastrukturu, zejména tam, kde je největší oblast evropské přidané hodnoty, aby bylo prodlouženo financování po přípravné fázi a aby byl k financování zaručen otevřený přístup založený na excelenci;

33.

tato úroveň by měla být prostorem pro celkový výzkum, základní i aplikovaný, a to i pro společenské a humanitní vědy; koordinačními partnery jsou zde především univerzity a výzkumná centra a výzkumné instituty; průmyslové odvětví, zejména malé a střední podniky a inovativní neziskové organizace by měly být podporovány, aby se účastnily výzkumu a spolupracovaly s akademickými a veřejnými výzkumnými centry a aby případně jednali jako koordinátoři; tato úroveň představuje největší podíl rámcového programu a měla by se zaměřit na rozvoj pevné vědecké základny v oblasti základního i aplikovaného výzkumu, která je potřebná pro podnícení inovací;

34.

klíčovými pojmy jsou originalita a relevantnost nápadů, kvalita a potenciál pro vědeckou excelenci a přínos projektů, včetně vysoce rizikového výzkumu a projektů týkajících se „netechnologických a sociálních inovací“; obchodní plán a tržní potenciál jsou pozitivními faktory, které je třeba zohlednit, avšak nikoli nezbytnou podmínkou pro schválení;

35.

režim financování na této úrovni zajišťuje systém grantů RP EU a spolupráce se strukturálními fondy spojenými s výzkumem, vývojem a inovacemi; spolupůsobení těchto dvou zdrojů financování a usnadnění interakce mezi projekty financovanými ze strany EU a orgány pro financování mimo EU by mělo být přínosem; granty by měly být určeny v první řadě pro veřejné a soukromé výzkumné instituce a inovativní malé a střední podniky;

36.

vyzývá k flexibilnějším systémům financování v zájmu zatraktivnění tématu „Spolupráce“ pro malé a střední podniky, aby byly tyto podniky v případě možnosti schopné zapojit se do projektů spolupráce během provádění projektů, přičemž by pro tyto projekty měla být k dispozici otevřená rozpočtová položka; je přesvědčen, že tímto způsobem mohou malé a střední podniky zřetelněji vnímat příležitosti, neboť se zkrátí časový rámec mezi vstupem do projektu a tržními výsledky;

37.

připomíná, že Evropská rada pro výzkum (ERV) se ukázala být úspěšná při podpoře vědecké excelence a jako posilující prvek Evropského výzkumného prostoru (EVP); žádá další zlepšení struktur a mechanismů Evropského výzkumného prostoru a posílení jeho nástrojů; zdůrazňuje potřebu podstatně zvýšit část rozpočtu věnovaného grantům pro mladé výzkumné pracovníky a pro ženy ve výzkumu a pro výzkumníky z inovativních malých a středních podniků (jak pro výzkumné skupiny, tak i pro jednotlivce) a posílit akce a iniciativy „Marie-Curie“ s cílem podpořit mobilitu (zavedením „páté svobody“ znalostí), kariérní postup a spolupráci mezi akademickými a veřejnými výzkumnými instituty a průmyslem a přístup k hlavním výzkumným infrastrukturám; žádá, aby se průmysl zapojil do doktorandských a postgraduálních výzkumných programů; vyzývá k zavádění nezbytných opatření s cílem zajistit důstojné pracovní podmínky vědeckých pracovníků v EU a učinit Evropu pro výzkumné pracovníky mezinárodně přitažlivější a bojovat s odchodem odborníků a dosažení excelence v Evropě;

38.

zdůrazňuje, že mobilita výzkumných pracovníků v Evropě by měla být prioritní a vyzývá k posílení opatření (jako je převoditelnost důchodů a sociální zabezpečení, vzájemné uznávání odborných kvalifikací, opatření na sladění rodinného a pracovního života a výzkumné vouchery umožňující výzkumným pracovníkům přechod do jiného členského státu), která přispějí k mobilitě evropských výzkumných pracovníků, pomohou zastavit „odliv mozků“ a přispějí k atraktivitě kariéry výzkumného pracovníka v Evropě; vyzývá k zavedení prvku mobility do grantů ERV, je-li to vhodné; vyzývá Komisi a členské státy, aby vynaložily více úsilí na zjednodušení urychleného vzájemného uznávání akademických studijních plánů;

39.

je přesvědčen, že existuje další potenciál pro rozšíření oblasti působnosti koncepce SSR na projekty spolupráce a víceoborové výzkumné projekty, pokud si uchovají povahu projektů iniciovaných zdola a pokud bude vědecká excelence ponechána jako hlavní kritérium výběru;

40.

vítá trvalý pokrok na cestě k vyvážené účasti mužů a žen v rámcovém programu; souhlasí s tím, že opatření ke zvýšení účasti žen by měla být posilována během celé realizace projektů a Komise by měla aktivněji přistupovat k podpoře vědeckých pracovnic a zaměřit se na aktivizaci členských států k tomu, aby se zabývaly rozdílným postavením mužů a žen se zvláštním zaměřením na přetrvávající překážky související s pohlavím; zdůrazňuje, že by měl být prosazován cíl 40 % účasti žen v programových a poradních komisích; vyzývá Komisi, aby spolu s Evropským institutem pro rovnost žen a mužů vytvořila akční plán pro rovnost žen a mužů s ukazateli a cíli zaměřenými na rovnost žen a mužů a aby sledovala jeho provádění;

41.

v souladu s uplatňováním hlediska rovných příležitostí pro ženy a muže zdůrazňuje nutnost povolit v možných případech vědeckým pracovníkům na všech úrovních pozdější zahájení činnosti na grantovém projektu nebo přerušení jeho řešení z důvodu mateřské, otcovské či rodičovské dovolené a aby vědečtí pracovníci měli možnost prodloužit platnost grantové smlouvy z těchto důvodů u projektů, u nichž čas nehraje významnou roli; vyzývá členské státy, aby vědeckým pracovníkům tyto možnosti poskytly;

42.

zdůrazňuje, že plné provedení Evropského výzkumného prostoru vyžaduje legislativní opatření, která umožní všem zúčastněným stranám v EU účast na vnitrostátních programech s výběrovým řízením otevřeným pro všechny, a přijetí kroků směrem k harmonizaci pravidel, postupů, smluv a kritérií hodnocení;

43.

tato úroveň by měla být prostorem pro rozvoj a posílení uvádění inovativních výrobků a služeb na trh a vytváření veřejného majetku; průmysl, zejména inovativní malé a střední podniky, zde sehrává klíčovou úlohu při vývoji nových produktů, služeb a postupů;

44.

vzhledem k potřebě vybízet mladé lidi k účasti na výzkumných a inovačních činnostech a podporovat mladé podnikatele, kteří se podílejí na činnostech v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a kteří využívají výsledky pro hospodářský a sociální rozvoj svých místních nebo regionálních společenství, vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v programu Erasmus pro mladé podnikatele, a to rovněž v souvislosti s budoucím víceletým finančním rámcem, a aby navýšily finanční prostředky přidělené na tento program;

45.

uznává, že by se měla věnovat zvláštní pozornost zapojení malých a středních podniků s cílem umožnit pružné a efektivní využívání nových myšlenek a příležitostí tak, jak se objevují, a otevírat tak nové cesty pro inovace; zdůrazňuje, že odvětvová definice malých a středních podniků je podmínkou pro jejich úspěšnou účast v SSR; poukazuje navíc na to, že úspěch inovačních činností závisí na dovednostech a zkušenostech vedení;

46.

zdůrazňuje potřebu zlepšit přístup malých a středních podniků na místní a evropské úrovni ke službám pro výzkum a inovace; domnívá se, že prostřednictvím úspěšných programů, jako je například Eurostars, byly získány důležité zkušenosti v oblasti uspokojování potřeb inovativních podniků, a tyto programy by tudíž měly být posíleny; vyzývá na všech úrovních k úsilí zaměřenému na nalezení inovačních řešení specifických potřeb veřejného sektoru, a to zapojením malých podniků do soutěží o nápady, jež povedou ke krátkodobým smlouvám o rozvoji;

47.

režim financování na této úrovni je pokryt z prostředků EU poskytnutých Evropským inovačním technologickým institutem, z prostředků souvisejících s PKI, z přístupu k úvěrovému posílení EIF a specifickými úvěry od Evropské investiční banky (především pro projekty do 50 milionů EUR), a spolupráce se strukturálními fondy spojené s podnikáním; financování politiky EU v oblasti inovací však má chybějící spojovací článek: příslušné finanční nástroje, které odpovídají specifikům malých a středních podniků; je přesvědčen, že vytvoření programu EU pro malé a střední podniky, který lze považovat za zvláštní pobočku EIB plně specializovanou na inovační projekty malých a středních podniků, po řádném posouzení hodnocení dopadu, by bylo pro ERA velkým přínosem;

48.

připomíná, že Evropský inovační technologický institut se ukázal jako úspěšný a posilující prvek Evropského výzkumného prostoru; zdůrazňuje potřebu užšího zaměření ZIS, větší koncentrace jejich sítí a nižšího rozpočtu, což umožní rovněž vyšší účast malých a středních podniků vzhledem k nižším nákladům na roční příspěvky; je přesvědčen, že tyto menší ZIS mohou vytvořit jednotný ústřední bod v EU jakožto místo pro setkávání vědců z celé EU v zájmu lepší konkurenceschopnosti na globálním trhu;

49.

domnívá se, že by se měly posoudit některé nástroje financování a opatření s cílem dále posílit účast malých a středních podniků v programech:

50.

vyzývá k vyzkoušení nových a inovativních způsobů financování, jako jsou například inovační projektové dluhopisy a poukázky EU, které by podnikům umožnily tyto prostředky využít přímo v akreditovaných výzkumných střediscích; na tyto poukázky by se neměla vztahovat povinnost podávat zprávy o výdajích, protože jejich používání by potvrzovala střediska, ve kterých by tyto poukázky byly použity k úhradě; akreditační střediska by mohla být zřízena na vnitrostátní nebo regionální úrovni a jejich schvalování by mohl provádět některý evropský orgán, jako například Společné výzkumné středisko (JRC); domnívá se, že součástí přínosu JRC pro rámcový program, pokud jde o inovace, by měla být posílená spolupráce s průmyslovými subjekty;

51.

vítá program inovačního výzkumu pro malé podniky v EU (SBIR), který má sloužit k určování technologických výzev ve veřejném sektoru a k financování projektů v oblasti vědy a výzkumu, a umožnit tak hledání nových řešení starších i nově vznikajících problémů;

52.

zastává názor, že ne všechny inovace jsou založeny na výzkumu a že ne každý výzkum má za cíl inovace; je proto přesvědčen, že navrhovaná reorganizace by měla pokrýt celé spektrum činností spojených s inovacemi, od návrhu až po trh, včetně netechnologických, ekologických a sociálních inovací; domnívá se, že by to mělo zahrnovat podporu inovačních postupů (jako je například inovační a předkomerční zadávání zakázek, oceňování podnětů, politiky na ochranu duševního vlastnictví a iniciativy týkající se rozhodujících trhů) a usnadnění jejich všeobecné šíření; připomíná, že by při řešení velkých výzev a formování oblastí priorit SSR měla být vzata v úvahu normalizace, jež by však neměla být novým samostatným nástrojem nebo činností;

53.

bere na vědomí dosavadní úspěch rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a zdůrazňuje zásadní význam pokračování a dalšího rozšiřování tohoto programu, a to zejména za účelem posílení inovativních malých a středních podniků jakožto hnací síly evropského hospodářství;

54.

zdůrazňuje však, že některé nástroje rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace by mohly přirozeně navázat na budoucí rámcový program, čímž by se zajistila kontinuita evropských projektů v oblasti výzkumu a inovací; domnívá se, že technologie vyvinutá v projektech rámcového programu by mohla být přenesena do inovativních projektů:

55.

připomíná, že vysoce konkurenční charakter výzkumné, vědecké, technologické a inovační práce a udržování schopnosti budovat vědecké a inovační kapacity na místní úrovni závisí na existenci určité míry zdvojování úsilí a roztříštěnosti, bez nichž by výzkum založený na spolupráci mohl být ohrožen;

56.

zdůrazňuje, že v zájmu účinnějšího přilákání soukromých investic a zajištění účinného přispění výzkumu a vývoje k podpoře konkurenceschopnosti Evropy by měla být jako součást rámcového programu přijata vhodná opatření vedoucí k vytvoření pevného a účinného regulačního rámce na ochranu práv duševního vlastnictví v rané fázi výzkumného procesu;

57.

důrazně podporuje provádění vzdělávacích programů pro všechny potenciální účastníky, zejména pokud jde o uplatňování pravidel řízení, a vyzývá Komisi, aby vypracovala kritéria pro výběr, hodnocení a posuzování vzdělávacích projektů, mimo jiné s ohledem na vytváření předpokladů k dosažení excelence; naléhavě vyzývá Komisi, aby zvolila proaktivní přístup a pomohla veřejným orgánům, zejména těm, které existují v méně zastoupených členských státech, zlepšit jejich systémy řízení prostřednictvím provádění hodnocení a vydávání doporučení, jak by tyto orgány mohly vylepšit své žádosti o financování a řízení projektů,

58.

znovu opakuje, že je třeba dosáhnout zásadního posunu ve zjednodušování řízení v oblasti financování evropského; je přesvědčen, že postup zjednodušení by měl spočívat především v nahrazení stávajícího přístupu založeného na kontrole přístupem více založeným na důvěře a tolerujícím rizika, což je přínosem především pro malé a střední podniky; vyzývá k provedení všech stanovených zjednodušujících opatření v novém SSR, včetně většího rozpětí přípustného rizika chyb, širokého přijímání obvyklých účetních postupů, využívání jednorázových částek a pevných sazeb (na dobrovolném základě), zjednodušení uplatňování a smluvních postupů a pravidel předběžného financování a způsobilosti nákladů, výrazného omezení požadavků na podávání finančních a vědeckých zpráv, zkrácení doby nezbytné k uzavření smlouvy na nejvýše 6 měsíců a výrazného zkrácení doby od přihlášení do udělení grantu a doby do obdržení plateb a zajištění toho, aby účastníci měli větší flexibilitu, pokud jde o zorganizování a řízení svých projektů a výběr partnerů;

59.

je přesvědčen, že by zjednodušení mělo vést se snížení kombinace míry financování a nepřímých metod výpočtu nákladů v systémech financování, a však nemělo by vyústit v odstranění rozlišení týkajícího se univerzit, výzkumných organizací a průmyslu;

60.

doporučuje stanovit omezený soubor společných (administrativních, finančních a organizačních) pravidel a zásad, které budou snadno vyložitelné a uplatní se pro všechny programy a nástroje EU v oblasti výzkumu, vývoje a inovací;

61.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ulehčily přístup k evropským programům v oblasti výzkumu, například vytvořením jednoho kontaktního místa, zavedením zásady „jeden projekt, jeden dokument“ a vytvořením fóra pro výměnu osvědčených postupů; v této souvislosti znovu opakuje, že je třeba vytvořit jedno snadno přístupné kontaktní místo, kde by potenciální účastníci mohli žádat o poradenství a finanční podporu; kritizuje nedostatečnou transparentnost a informování o budoucích výzvách k předkládání návrhů výzkumných projektů, která má za následek skutečnost, že se výzkumní pracovníci a instituce nejsou schopni řádně připravit, což brání jejich účasti;

62.

zdůrazňuje, že soudržná politika vedoucí k vytvoření evropské společnosti založené na znalostech s sebou nese větší propojení mezi vzděláváním, výzkumem a inovacemi; zdůrazňuje, že SSR by měl být zaměřen na celý znalostní řetězec a integrovat jej, například pomocí rozvoje infrastruktury, normalizací, rozvojem vzdělávacích programů a opatření na podporu klíčových technologií; podporuje veškerou spolupráci mezi univerzitami, podniky a výzkumnými institucemi a domnívá se, že přenos dovedností a technologií je její důležitou složkou; žádá o vytvoření praktických nástrojů pro posílení přesunu technologií z výzkumu do průmyslového uplatnění, a to v odvětví služeb i zpracovatelském průmyslu;

63.

vyzývá k větší mezivládní účasti v rámci společných programových opatření, která by posílila spolupráci v oblasti výzkumu, rozvoje a inovací v celé Evropě;

64.

vyzdvihuje důležitost společných iniciativ v oblasti technologií a evropských technologických platforem a doporučuje vytvořit zvláštní společný rámec pro všechna partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) s jasnými a zjednodušenými společnými podmínkami, které jasně oddělí úlohu soukromého a veřejného sektoru; zdůrazňuje potřebu přijmout účinná opatření pro zlepšení transparentnosti a pro otevřený přístup k takovým nástrojům ze strany malých a středních podniků a odvětví veřejného výzkumu; vyzývá Komisi k vypracování hloubkové analýzy současného stavu, dopadu a relevantnosti právě probíhajících forem PPP předtím, než by konsolidovala či podporovala vytvoření partnerství nových, aby se zlepšila jejich správa, a tím se zajistilo výraznější zapojení více druhů zúčastněných stran jak při vytváření agendy výzkumu, tak při zajištění přístupu pro nové subjekty; zároveň je přesvědčen, že by tyto nástroje měly být jasně taženy veřejnými prioritními cíli (jež připisují velkou hodnotu společenským a udržitelným výsledkům) a měly by posílit skutečné soukromé investice;

65.

zdůrazňuje, že SSR by měl být atraktivním mechanismem financování pro subjekty soukromého a veřejného sektoru (i včetně nevládních organizací a organizací občanské společnosti); je přesvědčen, že všichni účastníci projektů v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a evropských technologických platforem, které mají velký dopad, by měli mít slovo v diskuzi o stanovení priorit a také by měli mít přístup k výzkumným infrastrukturám;

66.

podporuje posun směrem k vědecky podloženému přístupu a vyzývá k tomu, aby bylo k výzkumným pracovníkům přistupováno s důvěrou a aby byl vůči účastníkům zaujímán postoj více tolerující rizika, a to ve všech fázích systému financování, včetně vědeckého zhodnocování a inovací; žádá, aby příští rámcový program zahrnoval vhodný model financování akademického výzkumu;

67.

je přesvědčen, že by SSR se neměl omezovat pouze na inovace založené na výzkumu a technologiích, nýbrž že by měl podporovat různé zdroje inovací; zdůrazňuje, že mnoho společností – zejména malých a středních podniků – využívá jiné zdroje inovací, jako jsou zákazníci, trhy, uživatelé a v neposlední řadě zaměstnanci, a že tato podoba inovací má často praktičtější charakter a je zaměřena na řešení specifických problematických otázek spojených s procesy, službami či produkty, jelikož jsou navrhovaná řešení často nalézána zaměstnanci, kteří jsou nejblíže výrobnímu procesu, trhům a zákazníkům; je proto přesvědčen, že by EU měla posílit inovace zaměřené na praxi a vycházející ze zkušeností a návrhů zaměstnanců;

68.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila přezkum režijních nákladů v rámci iniciativy HORIZONT 2020; žádá proto Komisi, aby zanalyzovala, jaký procentuální podíl sedmého rámcového programu tyto režijní náklady představují, a aby předložila návrhy, jak je udržet na co nejnižší úrovni;

69.

vyzývá k tomu, aby výzkum založený na spolupráci (stávající program spolupráce) zůstal jádrem rámcového programu a posílil součinnost s cílem zvýšit a urychlit dopad a šíření výzkumných projektů, které jsou uskutečňovány ve spolupráci s celosvětově uznávanými partnery z Evropské Unie i ze zemí mimo ni; je přesvědčen, že financování výzkumu založeného na spolupráci by mělo nabízet větší tematickou flexibilitu (využívat širších výzev) a uživatelsky přívětivými mechanismy financování s cílem získat pro projekty špičkové vědce a reagovat na potřeby velkých seskupení i menších skupin; je přesvědčen, že by tak měl být pokryt celý řetězec inovací, od výzkumných aktivit až po rozsáhlé pilotní projekty a ukázkové aktivity, a případně měly by být vyčleněny samostatné rozpočty pro odvětví, jež si vytvořila strategickou vizi pro řešení společenských výzev s dlouhodobými investičními cykly;

70.

vyjadřuje svou nedůvěru, pokud jde o účinnost využívání finančních prostředků pro vytváření výzkumných sítí excelence a pořádání konferencí a akcí, a vyzývá k posílení opatření pro elektronické propojení výzkumu a inovaci a k šíření výsledků výzkumu po internetu;

71.

zaujímá skeptický postoj k k tomu, že je často možné financovat jediný návrh z jedné výzvy, což má za následek plýtvání zdroji investovanými do přípravy a hodnocení ostatních návrhů a neposkytnutí finančních prostředků na excelentní myšlenky; vyzývá Komisi, aby prověřila, zda by nebylo možné financovat excelentní návrhy, které nebyly vybrány, prostřednictvím dodatečného rozpočtu na výzkum (odpovídajícího prostředkům financování výzkumu), který bude zahrnovat i členské státy a regionální a strukturální fondy;

72.

vyzývá k upevnění multidisciplinárního a interdisciplinárního výzkumu a k uznání sociálního rozměru výzkumu; v této souvislosti připomíná, že velké společenské problémy by měly být řešeny jednak pomocí technologií, ale i prostřednictvím evropského výzkumu společenských a humanitních věd a sociálních inovací, který zůstává rozhodujícím prostředkem pro jejich úspěšné řešení; je proto přesvědčen, že by v SSR měla být zajištěna samostatná tematická oblast „sociálně-ekonomické a humanitní vědy“, jež by se měla stát posílenou složkou všech z programu jednání vycházejících opatření;

73.

vyzývá k pokračování tématu „věda ve společnosti“ jednak jako samostatné tematické oblasti, jednak v podobě horizontálně rozšířené na velké společenské problémy, s cílem zvýšit zájem občanů a občanské společnosti o výzkum a jejich zapojení do něj; kromě toho je přesvědčen, že by Komise měla podporovat další rozvoj a výraznější šíření obecných pokynů v oblasti etiky a další rozvoj nástrojů určených pro organizace občanské společnosti;

74.

vyzývá k transparentnějšímu a účastnickému stanovování priorit a cílů v oblasti výzkumu prostřednictvím vyváženého zapojení zúčastněných stran, včetně vědecké komunity, výzkumných pracovníků (i z menších výzkumných organizací), veřejného sektoru, organizací občanské společnosti a malých a středních podniků; vyzývá k vytvoření zvláštní platformy umožňující dialog mezi organizacemi občanské společnosti a výzkumnými pracovníky o prioritních oblastech výzkumu v konkrétních odvětvích; je přesvědčen, že by rovněž měly být podporovány zvláštní platformy pro užší spolupráci malých a středních podniků a výzkumných pracovníků;

75.

je přesvědčen, že důležitým procesem, který je třeba zlepšit a šířeji podporovat, je posouzení a hodnocení specifických výzkumných programů, a to nejen z ekonomického, nýbrž i ze společenského a etického hlediska a z hlediska udržitelnosti, a to jak na celoevropské úrovni, tak na úrovni členských států; podporuje iniciativy Komise v této oblasti, jako je rozvoj zásad odpovědného výzkumu a inovací, a vybízí k jejich další podpoře a přejímání;

76.

vyzývá k udržení rovnováhy mezi projekty iniciovanými zdola nahoru (např. stávající součást programu „Budoucí a vznikající technologie“ FET–Open) a projekty iniciovanými shora dolů (velké společenské výzvy) a k usnadnění existence menších projektů a výzkumu založeného na spolupráci iniciovaných zdola nahoru; je toho názoru, že menší vstupní překážky pro projekty spolupráce by vedly k posílení vědecké kapacity; je přesvědčen, že strategické priority musí být navázány na nově vznikající problémy; žádá Komisi, aby studovala rovnováhu mezi projekty iniciovanými zdola nahoru a shora dolů a posoudila ji ze společenského a finančního hlediska; zdůrazňuje, že při vytváření výzkumných agend je třeba vést konzultace a spolupracovat s výzkumnými pracovníky, průmyslem a subjekty občanské společnosti;

77.

je nakloněn tomu, aby se budoucí financování výzkumu zaměřilo na malé a střední projekty; je přesvědčen, že malé a střední projekty jsou snáze a levněji zvladatelné pro univerzity a malé a střední podniky a že prostřednictvím těchto projektů bude také možné zvýšit doposud neuspokojivou míru úspěšnosti žádostí;

78.

je přesvědčen, že pokud některé společenské potřeby nejsou našimi stávajícími modely inovací plněny, lze pro zaměření výzkumu na tyto oblasti a zajištění účinnosti veřejných výdajů uplatnit nové systémy veřejného financování a oceňování inovačních podnětů; vyzývá Komisi, aby co nejdříve spustila pilotní iniciativu pro oceňování inovačních podnětů ve zdravotnickém odvětví;

79.

vyzývá k soudržnému pokrytí celého řetězce výzkumu, vývoje a inovací prostřednictvím provádění pravidel transparentnosti a jasné koordinace mezi různými generálními ředitelstvími Komise, jež se zabývají financováním výzkumu a inovací;

80.

vyzývá k náležitému posílení mezinárodní spolupráce se strategickými partnery Evropské unie, včetně rychle se rozvíjejících zemí, jako jsou Brazílie, Rusko, Indie a Čína, na recipročním základě s cílem lépe se vypořádat s globálními výzvami; připomíná, že účast výzkumných pracovníků ze třetí země by se podpořila zjednodušenějšími postupy a výrazným zkrácením doby realizace žádostí; zdůrazňuje, že je třeba vytvářet větší vědecký potenciál v sousedních zemích, a to na základě lepší koordinace společného strategického rámce a nástrojů evropské politiky sousedství. je přesvědčen, že účinné budování kapacit a vytvoření spravedlivých a širokých partnerství s rozvojovými zeměmi je klíčem k oživení jejich udržitelného rozvoje;

81.

domnívá se, že spolupráce se třetími zeměmi v oblasti výzkumu, jenž má dvojí možné využití, by měla být rozvíjena pouze s těmi zeměmi, které respektují lidská práva, rezoluce OSN a mezinárodní právo;

82.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

26.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 56/14

—

s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na zprávu Komise určenou Evropskému parlamentu nazvanou „Systém Evropských škol v roce 2009“ (KOM(2010)0595),

—

s ohledem na Úmluvu o statutu Evropských škol (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2005 o možnostech rozvoje systému Evropských škol (2),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (3),

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, která vstoupila v platnost dne 3. května 2008 a dne 23. prosince 2010 byla ratifikována Evropskou unií, a zejména s ohledem na článek 24 této úmluvy (4),

—

s ohledem na výroční zprávu generálního tajemníka Evropských škol, která byla předložena Nejvyšší radě na jejím zasedání konaném ve dnech 12., 13. a 14. dubna 2011 v Bruselu (5),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro právní záležitosti (A7-0293/2011),

A.

vzhledem k tomu, že článek 165 SFEU stanoví, že Unie přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států, přičemž plně respektuje jejich odpovědnost za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a jejich kulturní a jazykovou rozmanitost;

B.

vzhledem k tomu, že v preambuli Úmluvy o statutu Evropských škol z roku 1994 se uvádí, že systém Evropských škol je jediný svého druhu a představuje formu spolupráce mezi členskými státy navzájem i mezi členskými státy a Evropskými společenstvími, přičemž je plně uznávána odpovědnost členských států za obsah výuky a za uspořádání jejich vzdělávacího systému, stejně jako za kulturní a jazykovou rozmanitost;

C.

vzhledem k tomu, že článek 1 této Úmluvy umožňuje, aby školy navštěvovaly v rámci mezí stanovených Nejvyšší radou i jiné děti, přičemž Nejvyšší rada může podle bodu II.7 kapitoly XII sbírky svých rozhodnutí přiznat postavení kategorie I „personálu nebo jakékoli organizaci Společenství vytvořené aktem orgánů Společenství a personálu ve službě jiných organizací uznaných Nejvyšší radou“;

D.

vzhledem k tomu, že Evropské školy umožňují žákům upevnit jejich kulturní identitu a získat vysoce kvalitní znalosti nejméně dvou jazyků, včetně mateřského jazyka, k jejichž studiu jsou pobízeni od velmi brzkého věku, zdůrazňuje význam multikulturalismu a posilování vzájemného porozumění a respektu;

E.

vzhledem k tomu, že Evropské školy není možné považovat za mezinárodní školy v tom smyslu, že nejsou výsledkem volby výuky ze strany rodičů, ale splňují požadavek výuky dětí v jejich mateřském jazyce a rozvíjejí evropský rozměr ve vzdělávání;

F.

vzhledem k tomu, že způsob fungování Evropských škol, který je od počátku založen na úmluvě mezi členskými státy, by měl být zlepšen a že bude potřeba dát tomuto systému právní základy umožňující jeho zjednodušení a zvýšení jeho transparentnosti a účinnosti;

G.

vzhledem k tomu, že v dubnu 2009 schválila Nejvyšší rada reformu systému Evropských škol;

H.

vzhledem k tomu, že ze zkušeností s fungováním Evropských škol za více než 50 let vyplývá, že tento systém i jeho vzdělávací model jsou jedinečné a atraktivní; vzhledem k tomu, že jedním z cílů reformy je zpřístupnění tohoto systému a evropské maturity pro další žáky v Unii, a vzhledem k tomu, že cílů reformy nelze úspěšně dosáhnout bez zásadní změny právního postavení, na němž je celý systém založen;

I.

vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě o systému Evropských škol v roce 2009 (6) poukázala na to, že systémové problémy, jako je nedostatek vyslaných učitelů nebo skutečnost, že ve školních lokalitách nebyla zajištěna dostatečná infrastruktura nebo byla zajištěna opožděně, přetrvávají a vyostřují se, což má přímý dopad na kvalitu vzdělávání, zápis žáků do těchto škol, kvalitu života žáků, rodičů i učitelů a na finanční stránku provozování těchto škol;

J.

vzhledem k tomu, že školám v Bruselu a Lucemburku chybějí školní budovy a infrastruktura, což má negativní dopad na kvalitu výuky a brání přijímání dětí, jejichž rodiče nejsou zaměstnanci orgánů EU; vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit, aby všichni žáci obdrželi stejně kvalitní vzdělání bez ohledu na mateřský jazyk, umístění nebo kategorii školy;

K.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem reformy Evropských škol v roce 2009 bylo otevřít tyto školy širšímu a rozmanitějšímu spektru zájemců a zároveň zajistit dlouhodobou životaschopnost systému;

L.

vzhledem k tomu, že vzdělávací model, z něhož Evropské školy vycházejí, by měl být prosazován v členských státech, neboť poskytuje přidanou hodnotu, a měl by se stát nedílnou součástí jejich vzdělávacích systémů;

M.

vzhledem k potížím, které jsou spojeny se slučováním studentů z rozdílných kulturních a jazykových prostředí, u nichž může existovat extrémně rozdílná úroveň nadání a schopností, do jednoho vzdělávacího systému – který je zaměřen výhradně na přípravu na evropskou maturitní zkoušku –, a vzhledem k tomu, že je tudíž nezbytné poskytnout vhodnou asistenci studentům se zvláštními vzdělávacími potřebami;

N.

uznávaje, že je nutné zvážit zavedení jiného certifikátu o ukončení studií, než je evropská maturita, pro studenty, kteří se chtějí zaměřit na odborné kurzy;

O.

vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 8. září 2005 požadoval Parlament mimo jiné pilotní projekt střediska pro děti se zvláštními vzdělávacími potřebami; vzhledem k tomu, že za tímto účelem bylo z rozpočtu EU na rok 2008 vyčleněno 200 000 EUR a že tato částka byla nakonec použita na financování studie o politice a praxi výuky studentů se zvláštními vzdělávacími potřebami v evropských školách;

P.

vzhledem k tomu, že v článku 4 Úmluvy o statutu evropských škol se stanoví, že za účelem sblížení, podpory vzájemného porozumění a zlepšení jazykových schopností studentů různých jazykových sekcí se určité předměty ve stejných ročnících vyučují společně v kterémkoli jazyce Společenství, pokud okolnosti odůvodňují jeho použití;

Q.

vzhledem k tomu, že Evropské školy jsou v souladu s článkem 25 Úmluvy o statutu evropských škol financovány zejména z příspěvků členských států v podobě vyslaných učitelů, přičemž tyto příspěvky v roce 2010 tvořily 21 % rozpočtu evropských škol, a vyrovnávacího příspěvku z rozpočtu EU, který je určen na pokrytí rozdílu mezi celkovými výdaji škol a jejich celkovými příjmy z jiných zdrojů a který v roce 2010 činil přibližně 58 % rozpočtu evropských škol; vzhledem k tomu, že Evropské školy jsou prostřednictvím Nejvyšší rady závislé na mezivládním výkonném orgánu;

R.

vzhledem k tomu, že článek 25 rovněž stanoví, že rozpočet evropských škol smí zahrnovat finanční příspěvek, o kterém jednomyslně rozhodne Nejvyšší rada;

S.

vzhledem k tomu, že hospodářská krize má dopad na financování evropských škol, a Komise tudíž požaduje reformy, které by zracionalizovaly jejich výdaje, avšak vzhledem k tomu, že by se mělo zabránit tomu, aby to mělo vliv na vzdělávání zranitelných dětí s poruchami učení a zvláštními potřebami a na výuku v mateřských jazycích nebo aby to vedlo k omezení výuky dalších jazyků kromě francouzštiny, němčiny a angličtiny;

T.

vzhledem k tomu, že v důsledku dvou posledních rozšíření EU počet studentů bez jazykových sekcí (SWALS) neustále roste, avšak vzhledem k tomu, že by tito studenti neměli být žádným způsobem znevýhodňováni na základě skutečnosti, že nemají vlastní jazykovou sekci;

U.

vzhledem k tomu, že nárůst počtu žáků evropských škol je přímým důsledkem personální politiky orgánů EU po roce 2004, jež vedla k náboru pracovníků mladších 30 let, kteří si mezitím založili rodiny a následně zapsali své děti do Evropských škol;

V.

vzhledem k tomu, že studenti bez jazykové sekce mají k dispozici asistenci během výuky v jazyce dané jazykové sekce, do níž jsou zařazeni, aby byli schopni sledovat výuku, a hodiny mateřského jazyka, přičemž několik hodit týdně je naprosté minimum nezbytné pro udržení pouta s mateřským jazykem a kulturou;

W.

vzhledem k tomu, že v roce 2004 byl zaveden zvláštní odečet z platu úředníků určený mimo jiné pro Evropské školy, který měl odrážet náklady na sociální politiku, zlepšení pracovních podmínek a Evropské školy;

1.

lituje skutečnosti, že Evropské školy jsou často neprávem označovány za elitářské, za luxus a nikoli nutnost, i když jejich skutečným posláním je zajistit výuku v mateřském jazyce studentům, jejichž rodiče mohou být nuceni změnit místo zaměstnání nebo se vrátit zpět do země původu, a také rozvíjet evropský rozměr vzdělávání;

2.

připomíná, že tento specifický vzdělávací systém umožňuje studentům studovat všechny předměty (zejména přírodovědné) v jejich mateřském jazyce a s kvalifikovanými učiteli, nebo v případě studentů bez jazykové sekce s nezbytnou studijní podporou a hodinami zaměřenými na udržování jejich mateřského jazyka;

3.

domnívá se, že tento specifický vzdělávací systém umožňuje studentům studovat všechny předměty v multikulturním a mnohojazyčném prostředí a s kvalifikovanými učiteli a zároveň si udržet mateřský jazyk;

4.

zastává názor, že Evropské školy, které jsou skvělou ukázkou vzdělávání založenou na prověřeném přístupu k výuce, by se měly stát příkladem jedné z nejlepších možných forem vyučování v Evropě založené na šíření evropské kultury, hodnot a jazyků, a vzhledem k tomu, že začlenění některých prvků tohoto modelu, jako je např. důraz na znalost cizích jazyků, do vnitrostátních a regionálních vzdělávacích systémů by napomohlo profesní mobilitě a podporovalo mnohojazyčnost a evropskou integraci;

5.

je přesvědčen, že Evropské školy hrají ve svých komunitách hodnotnou úlohu;

6.

domnívá se, že by Evropské školy měly působit také jako podpora multikulturalismu a mnohojazyčnosti a jako vzor ochrany a podpory jazyků, jež jsou v mezinárodním měřítku používány méně; je přesvědčen, že malý počet studentů vyžadujících vzdělání v daném jazyce by neměl vést k ukončení výuky v tomto jazyce, a připomíná, že vzdělávání v mateřském jazyce představuje základní princip evropských škol;

7.

upozorňuje na to, že je třeba větší kompatibility vzdělávacích programů evropských škol s vnitrostátními vzdělávacími systémy, aby tak bylo usnadněno rychlé začlenění studentů vracejících se zpět do svých zemí původu;

8.

zastává názor, že rozpočtová omezení, která Evropské školy budou muset přijmout, musí doprovázet výrazné posílení jejich autonomie v oblasti řízení – např. tím, že školám bude povoleno hledat jiné zdroje financování – a prostředky pro její provádění v souladu s cíli stanovenými v rámci reformy z roku 2009; taktéž zastává názor, že organizační reforma, jež má být provedena, by neměla negativně ovlivnit základní principy evropských škol;

9.

domnívá se, že větší rozpočtová autonomie každé z evropských škol může být účinným způsobem, jak zlepšit hospodaření se zdroji, které jsou jim poskytovány; zdůrazňuje, že tuto větší míru autonomie je třeba uplatňovat až poté, co Komise provede příslušné hodnocení, aby se zajistilo, že bude školám prospěšná;

10.

zdůrazňuje, že Evropské školy se v současnosti nacházejí v situaci právního vakua, které se projevuje nejasným právním a jurisdikčním postavením aktů přijímaných orgány těchto škol, nedostatečnými možnostmi napadnout tyto akty před soudy jednotlivých států a nemožností odvolat se k evropskému veřejnému ochránci práv;

11.

domnívá se, že stávající mezivládní právní postavení evropských škol naráží na své hranice a žádá si důkladnou změnu; domnívá se, že tato změna by měla být takové povahy, aby činnost Unie podporovala, koordinovala či doplňovala činnosti jednotlivých členských států, aniž by Unie přebírala jejich pravomoc, a měla by umožnit přijetí právně závazných aktů za tímto účelem ve smyslu článků 2 a 6 SFEU;

12.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Evropské školy měly odpovídající právní základ v rámci pravomocí EU, a doufá, že GŘ Komise pro vzdělávání a kulturu spolu s parlamentním Výborem pro kulturu a vzdělávání, který je na základě přílohy VII jednacího řádu Evropského parlamentu příslušný pro záležitosti týkající se podpory systému evropských škol, se mohou zapojit do všech diskusí týkajících se tohoto tématu a do všech debat týkajících se budoucnosti těchto škol;

13.

domnívá se, že Evropské školy by měly být zastřešovány Unií; domnívá se, že vhodným právním základem by v tomto ohledu mohl být článek 165 SFEU, který zní: „Unie přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a jejich kulturní a jazykové rozmanitosti“ a dále popisuje cíle činnosti Unie, které se shodují s cíli evropských škol;

14.

naléhavě žádá Nejvyšší radu, aby předem lépe promyslela požadavky na infrastrukturu a přijala opatření, která umožní uspokojit skutečnou poptávku po evropských školách; vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly rozvoj škol typu II a III;

15.

vybízí členské státy a regionální vlády s legislativními pravomocemi v oblasti vzdělávání, aby podporovaly koncepci evropských škol na svém území organizováním kampaní s cílem zvýšit povědomí o evropském vzdělávání, propagací evropské maturity a vytvořením pilotních projektů, jak byly stanoveny v rámci reformy z roku 2009, a umožnily tak otevření systému s cílem podporovat přístup k evropské výuce a evropské maturitní zkoušce napříč členskými státy;

16.

vyzývá členské státy, aby při vytváření vnitrostátních osnov spolupracovaly a aby přitom těžily z pedagogických zkušeností evropských škol, čímž by vnitrostátní systémy a systém evropských škol sblížily; zdůrazňuje zvláštní význam studijních programů v oblasti výuky jazyků, dějepisu a zeměpisu pro posilování společné evropské identity; opakuje svou žádost členským státům, aby podporovaly začlenění zvláštního předmětu o historii, cílech a fungování Evropské unie a jejích orgánů do výuky na maturitní či srovnatelné úrovni, což pomůže mladým lidem, aby se cítili více zapojeni do procesu evropské integrace;

17.

vyzývá členské státy, aby kolektivně zvážily, jak nejlépe by se dal zrealizovat záměr otevřít tento systém;

18.

doporučuje členským státům, aby ve svých vzdělávacích systémech prosazovaly některé koncepce používané v evropských školách s cílem podpořit vytváření evropského občanství již od raného věku;

19.

vyzývá ústřední přijímací komisi, aby pro všechny rodiče, kteří nezajistili místo pro své děti v jimi zvolené škole, vytvořila fórum pro výměnu, aby tyto děti mohly být převedeny na školu podle své volby prostřednictvím výměny s jinými studenty;

20.

připomíná, že podle článku 5 Úmluvy o statutu evropských škol se mohou úspěšní absolventi evropské maturitní zkoušky ucházet o přijetí na kteroukoli z univerzit v rámci EU se stejnými právy jako studenti z dané země se srovnatelnou kvalifikací, a naléhavě žádá, aby členské státy zajistily, aby se postupovalo v souladu s příslušnými ustanoveními, aby tak evropská maturitní zkouška byla automaticky uznávána ve všech členských státech, čímž by se zabránilo jakémukoli druhu diskriminace mezi studenty evropských škol a studenty se srovnatelnou vnitrostátní kvalifikací;

21.

naléhá na členské státy, aby zajistily, že všechny jejich univerzity a vysoké školy budou na studenty evropských škol uplatňovat stejné požadavky při uznávání vzdělání jako na studenty vnitrostátních škol a že tito studenti obdrží za své vzdělání stejný počet kreditů, aby tak měli rovné možnosti a příležitosti, pokud se budou ucházet o vysokoškolské vzdělání;

22.

vybízí členské státy a regionální vlády s legislativními pravomocemi v oblasti vzdělávání, aby homologovaly příslušnou část svého systému veřejných škol tak, aby mohly studentům při ukončení střední školy vydat vysvědčení o evropské maturitní zkoušce;

23.

vyzývá Nejvyšší radu, aby aktivněji rozvíjela Evropské školy tím, že bude následovat příklady nejlepších školských systémů na světě podle výsledků studie PISA, a podporuje vytváření partnerství mezi evropskými školami a školami na vnitrostátní úrovni, neboť usnadňují výměnné pobyty žáků a učitelů a zvyšují povědomí o systému evropských škol v členských státech po vzoru programu Comenius;

24.

konstatuje, že příjmy škol stagnují nebo se snižují, zejména v důsledku toho, že se v současné době s ohledem na nedostatečný počet míst zamítají žádosti o zápis dětí, jejichž rodiče pracují pro smluvní organizace nebo nejsou zaměstnanci orgánů a institucí Společenství, a naléhavě požaduje, aby se hledala nová řešení vzhledem k tomu, že jsou díky mobilitě dostupné nové finanční prostředky od pracovníků soukromého sektoru a dalších mezinárodních institucí;

25.

upozorňuje, že je zapotřebí racionalizovat provozní náklady škol, zdůrazňuje však, že snahy o provádění škrtů ve výdajích nesmí ohrozit základní principy, na nichž je založena koncepce evropských škol, jako je např. výuka v mateřském jazyce rodilými mluvčími, nesmí ovlivnit základní studijní programy, jako jsou např. přírodní vědy a matematika, a nesmí být na úkor kvality výuky; zdůrazňuje, že v rámci Evropských škol musí být zaručeny stejné a rovnocenné podmínky vyučování dětí ze všech jazykových společenství;

26.

žádá Evropskou unii, aby stanovila příspěvky z rozpočtu tak, aby respektovaly tyto principy a aby řádně zohledňovaly studenty se zvláštními vzdělávacími potřebami nebo studenty s jinými poruchami učení, jež vyžadují zvláštní podporu, a aby poskytla detailní rozpis finančních prostředků přidělených studentům se zvláštními vzdělávacími potřebami, aby se tak zajistilo optimální využití těchto prostředků; vyzývá Komisi, aby dříve, než rozhodne o jakýchkoli rozpočtových změnách, vypracovala ve spolupráci se školami a sdruženími rodičů a vyučujících hodnocení dopadů různých možností racionalizace systému, včetně přezkumu vzdělávacích aspektů;

27.

domnívá se, že je vhodné v krátké době dostát závazkům Evropské unie a zároveň brát v úvahu situaci rozpočtových omezení, která převládá jak na úrovni Unie, tak na úrovni členských států; konstatuje, že návrh rozpočtu na rok 2012 stanovuje pro Evropské školy navýšení financování o 1,7 %, přičemž s ohledem na rozpočtové problémy Komise navrhla zmrazit své administrativní výdaje a zvýšit administrativní výdaje evropských orgánů a institucí o 1,3 %; zavazuje se pozorně přezkoumat prostředky zapsané v příslušných rozpočtových položkách, aby bylo možné dostát všem rozpočtovým potřebám;

28.

zdůrazňuje, že aktivní účast Unie v evropských školách je neúměrně malá ve srovnání s finančními příspěvky z jejího rozpočtu;

29.

zdůrazňuje, že navrhované škrty v rozpočtech evropských škol představují závažnou hrozbu pro kvalitu vzdělávání a řádné fungování evropských škol, a s rozpočtovými škrty tudíž nesouhlasí;

30.

domnívá se, že mnoho systémových problémů může mít příčinu v neplnění povinností ze strany členských států; poukazuje na skutečnost, že po právní stránce není nijak zaručeno plnění povinností, které jim ukládá Úmluva, ze strany členských států;

31.

konstatuje, že některé členské státy stále častěji neplní své povinnosti s ohledem na přidělování učitelů a odvolávají se přitom zejména na rozdíly mezi procentuálním zastoupením studentů jejich národnosti ve škole a příspěvky, které se od nich žádají do rozpočtů škol;

32.

zdůrazňuje, že přerozdělovací klíč musí být rovněž nastaven ve prospěch spravedlivějšího systému plateb školného požadovaného po rodičích, kteří nejsou zaměstnanci evropských orgánů a institucí či podniků, jež uzavřely dohodu s evropskými školami;

33.

žádá Komisi, aby zvážila vytvoření systému rezervních seznamů s cílem obsadit místa, která nemohou obsadit vyslaní učitelé, a místa, která musí obsadit vyučující na místní úrovni, a to s cílem zajistit potřebný počet učitelů a kvalitu a kontinuitu výuky;

34.

vyzývá k vytváření nových jazykových sekcí, jakmile se dosáhne stanoveného počtu studentů, aby se studentům bez jazykové sekce umožnilo studovat v jejich mateřském jazyce a zabránilo se tak jakékoli diskriminaci ve srovnání se studenty z jiných jazykových sekcí a omezily se náklady spojené se zvláštním statutem studentů bez jazykové sekce;

35.

konstatuje se znepokojením, že nedostatek přidělených učitelů je třeba kompenzovat náborem učitelů na místní úrovni, přičemž jejich odměna je hrazena z rozpočtu škol; žádá Nejvyšší radu, aby usilovala o to, aby členské státy, které finančně nepřispívají přidělením učitelů, poskytly odpovídající finanční příspěvek do rozpočtu jednotlivých škol;

36.

domnívá se, že stávající systém financování představuje pro některé členské státy neúměrnou finanční zátěž, pokud jde o přidělování učitelů a zajišťování infrastruktury škol, a žádá Nejvyšší radu, aby provedla přezkum současného modelu financování škol a náboru učitelů;

37.

znovu potvrzuje, že Evropské školy musejí být financovány solidním a vhodným způsobem, aby plnily závazky přijaté v rámci Úmluvy a v rámci služebního řádu úředníků a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství a aby zaručovaly kvalitní vzdělání a stejné a rovnocenné podmínky vyučování dětí ze všech jazykových společenství v rámci evropských škol; v této souvislosti bere na vědomí nedávnou petici sdružení rodičů žáků a učitelů evropských škol v Bruselu proti případnému snižování rozpočtu, která poukazuje na vážnou hrozbu navrhovaných škrtů z hlediska kvality vzdělávání a řádného fungování evropských škol, a proto se staví proti jakýmkoli rozpočtovým škrtům;

38.

žádá Komisi, aby přijala opatření, která umožní stanovit procento zvláštních poplatků určených pro Evropské školy;

39.

zdůrazňuje, že je z dlouhodobého hlediska důležité zajistit větší transparentnost, pokud jde o finanční příspěvek Evropské unie, a lépe zajistit otevřenost a rozmanitost v těchto školách a zároveň zavést udržitelný systém jejich financování; v této souvislosti žádá Komisi, aby poskytla konkrétní informace o tom, k čemu se zvláštní poplatek používá; žádá Komisi, aby mu předložila aktuální zprávu o provádění reformy z roku 2009 a o potřebách financování v příštích letech, zejména pokud jde o politiku v oblasti nemovitostí;

40.

přeje si, aby bylo – v souladu s článkem 4 Úmluvy o statutu evropských škol, jehož cílem je podpora sbližování mezi studenty různých jazykových skupin prostřednictvím výuky některých předmětů ve společných třídách stejné úrovně – stanoveno širší využití pracovních jazyků pro výuku všech vedlejších předmětů, aniž by to poškozovalo ty, jejichž mateřským jazykem není jeden z pracovních jazyků;

41.

tvrdí, že výuka některých předmětů v méně rozšířených jazycích, jimiž hovoří malý počet občanů EU, má svoji hodnotu;

42.

zdůrazňuje, že je nezbytné provést externí hodnocení vzdělávacích programů evropských škol, které by nevedlo ke vzniku dodatečných nákladů pro tyto školy, a že je důležité uplatňovat probíhající reformu maturit;

43.

žádá, aby nábor vyučujících na místní úrovni skutečně splňoval nejvyšší kritéria, aby byla zajištěna kvalitní výuka, odborná příprava a zastupování v případě nepřítomnosti a aby Nejvyšší rada zajistila, aby profesní schopnosti těchto vyučujících posuzovali inspektoři;

44.

domnívá se, že by pro učitele přicházející z různých vnitrostátních systémů měly být uspořádány zvláštní vzdělávací programy a profesní semináře, aby se – podle společných norem a kritérií – připravili na práci v rámci systému evropských škol;

45.

znovu opakuje, že péče o žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami zůstává nadále prioritou a že Evropské školy musí učinit vše pro zvýšení svých kompetencí v oblasti vzdělávání zdravotně postižených žáků; žádá v tomto ohledu Nejvyšší radu, aby při výpočtu velikosti jednotlivých tříd usilovala o uplatňování koeficientů s ohledem na tuto kategorii žáků a aby zajistila úplnou integraci těchto žáků;

46.

žádá Nejvyšší radu evropských škol, aby přistoupila k provedení doporučení týkajících se studentů se zvláštními vzdělávacími potřebami vzešlých z šetření skupiny švédských expertů z roku 2009 a aby vypracovala akční plán v této oblasti;

47.

zdůrazňuje potřebu vypracovat správně fungující systém pomoci studentům se zdravotním postižením v procesu jejich integrace do evropských škol (např. asistence specializovaných učitelů) za účelem zajištění mobility jejich rodičů;

48.

konstatuje, že oficiální statistika neúspěšného ukončení školní docházky, která činí 2,7 %, nebere v potaz velké rozdíly mezi evropskými školami, kde zejména ve francouzské jazykové sekci je již několik let dosahována neobvykle vysoká míra neúspěšného ukončení školní docházky; žádá Nejvyšší radu, aby se zabývala pedagogickými a finančními příčinami a důsledky tohoto problému, statistikou neúspěšného ukončení školní docházky obecně a trvale vysokými počty dětí opakujících ročník;

49.

opětovně zdůrazňuje svou žádost, aby Nejvyšší rada usilovala o nalezení alternativ pro žáky, kteří opustí přípravu na evropskou maturitní zkoušku, a zvážila zavedení certifikátu o ukončení studií, který nahradí maturitní vysvědčení pro studenty, kteří mají zájem orientovat se na odbornou přípravu; prohlašuje, že jakýkoli nový certifikát musí projít hodnocením dopadů a musí zajistit přidanou hodnotu k již existujícím kvalifikačním rámcům;

50.

znovu opakuje, že péče o studenty se zvláštními vzdělávacími potřebami musí zůstat prioritou, zejména pokud Evropské školy nabízejí v současné době pouze jeden druh vysvědčení, a musí tudíž zajistit co nejvyšší míru asistence s cílem vyvinout maximální úsilí pro zabránění neúspěšnému ukončení školní docházky, jež hrozí přerůst v neřešitelnou situaci, pokud student z jazykových či jiných důvodů nemá přístup k jiným typům vnitrostátního vzdělávání hostitelské země;

51.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským států a Nejvyšší radě evropských škol.

26.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 56/22

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie a především na její články 174 až 178,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. ledna 2011 nazvané „Přínos regionální politiky k udržitelnému růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (KOM(2011)0017),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Přínos regionální politiky k udržitelnému růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (SEK(2011)0092),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 25. října 2010 nazvaný „Politika soudržnosti: Reakce na hospodářskou krizi, přezkum provedení opatření politiky soudržnosti přijatých na podporu Plánu evropské hospodářské obnovy“ (SEK(2010)1291),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2010 nazvané „Politika soudržnosti: Strategická zpráva za rok 2010 o provádění programů na období 2007–2013“ (KOM(2010)0110),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 31. března 2010 nazvaný „Doprovodný dokument ke sdělení Komise ze dne 31. března 2010 – Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2010 o provádění programů na období 2007–2013“ (SEK(2010)0360),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 539/2010 ze dne 16. června 2010, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti, pokud jde o zjednodušení určitých požadavků a o některá ustanovení týkající se finančního řízení (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 437/2010 ze dne 19. května 2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, pokud jde o způsobilost intervencí do bydlení ve prospěch marginalizovaných skupin obyvatel (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 397/2009 ze dne 6. května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, pokud jde o způsobilost investic do energetické účinnosti a obnovitelné energie v oblasti bydlení (3),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 284/2009 ze dne 7. dubna 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení (4),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 85/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení (5),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006, kterým se stanoví všeobecná ustanovení týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti (6),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1081/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1784/1999 (7),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999 (8),

—

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1828/2006 ze dne 8. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj (9),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/702/ES ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost (10),

—

s ohledem na závěry Rady ke strategické zprávě Komise za rok 2010 o provádění programů politiky soudržnosti, které byly přijaty na zasedání Rady pro zahraniční věci, jež se konalo dne 14. června 2010,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. července 2010 nazvané „Jak podněcovat účinná partnerství při řízení programů politiky soudržnosti na základě osvědčených postupů z období 2007–2013“ (ECO/258),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů nazvané „Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2010 o provádění programů na období 2007–2013“ z 1.–2. prosince 2010 (CdR 159/2010),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2011 ke zprávě za rok 2010 o provádění programů politiky soudržnosti na období 2007–2013 (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2010 o dosažení skutečné územní, sociální a hospodářské soudržnosti v EU – nezbytné podmínky konkurenceschopnosti na světové úrovni? (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 k provádění nařízení o strukturálních fondech v období 2007–2013: výsledky jednání ohledně vnitrostátních strategií a operačních programů politiky soudržnosti (13),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0287/2011),

A.

vzhledem k tomu, že schopnost využívat prostředky je chápána jako míra, do které jsou členský stát a jeho regiony schopny účelně a účinně vynakládat finanční prostředky získané ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti, a vzhledem k tomu, že tato schopnost je nezbytná pro to, aby se za pomoci zdrojů z fondů EU co nejvíce přispělo k hospodářské, sociální a územní soudržnosti,

B.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti Unie má zásadní význam pro podporu harmonického rozvoje Unie a že přes pokrok dosažený při snižování nerovnosti v rozvoji jednotlivých regionů i nadále přetrvávají podstatné rozdíly v úrovni jejich hospodářského, sociálního a územního rozvoje,

C.

vzhledem k tomu, že nejvíce znevýhodněným regionům a mikroregionům chybí finanční a lidské zdroje a administrativní podpora, které jsou nutné pro řádné využívání dostupných prostředků EU;

D.

vzhledem k tomu, že regionální politika EU je životně důležitým nástrojem při prosazování hospodářské a sociální soudržnosti, který EU umožňuje přijímat opatření s cílem snižovat regionální nerovnosti, podporovat skutečnou konvergenci a stimulovat rozvoj, kvalitní zaměstnanost a sociální pokrok a který je prospěšný také z hlediska méně rozvinutých regionů;

E.

vzhledem k tomu, že schopnost využívat prostředky není stálým, nýbrž proměnným ukazatelem, a vzhledem k tomu, že v jednotlivých členských státech a regionech se velmi liší, takže pro zvýšení této schopnosti je nutné přijímat individuální řešení,

F.

vzhledem k tomu, že snaha o využívání co největší možné finanční podpory vyžaduje trvalé úsilí členských států a řídících úřadů a zapojení správy na místní a regionální úrovni ve všech stadiích procesu, stejně jako odpovídající kapacitu institučních infrastruktur a účinné systémy řízení a kontroly,

G.

vzhledem k tomu, že administrativní kapacita, zejména pokud jde o plánování a provádění projektů, je klíčovým prvkem při zvyšování schopnosti využívat prostředky a potřeb s tím spojených, přičemž se pozornost upírá zejména na členské státy, které jsou ve skluzu a vykazují nízkou schopnost využívat prostředky,

H.

vzhledem k tomu, že pravidla týkající se strukturálních fondů a Fondu soudržnosti jsou ze své povahy složitá, a je tedy obtížné je provést v právních předpisech členských států a splnit je, což může vést k chybám, takže členské státy a regiony tráví neúměrné množství času snahou zvládat a kontrolovat tyto chyby, a proto by tato pravidla měla zůstat stabilní v čase, aby bylo možné si je lépe osvojit; vzhledem k tomu, že je naopak třeba podpořit veškerá zjednodušení usnadňující používání finančních nástrojů,

I.

vzhledem k tomu, že přes snížení míry chyb a zpronevěr při využívání prostředků ze strukturálních fondů je vhodné zpřísnit opatření přijímaná členskými státy k omezení zpronevěry finančních prostředků a pro zpětné získání neoprávněně vyplacených částek,

J.

vzhledem k tomu, že s výraznými obtížemi při využívání prostředků, které vyplývají z podstatného navýšení množství dostupných prostředků ve srovnání s prostředky z předvstupních fondů a ze selhání administrativních struktur při sestavování, sledování a hodnocení projektů, se potýkají zejména členské státy, jež přistoupily k EU v průběhu stávajícího programového období,

K.

vzhledem k tomu, že nedostatečné informace o míře využívání fondů v krátkodobém a střednědobém horizontu brzdí schopnost jejich využívání a že je zapotřebí větší transparentnosti na všech úrovních správy,

L.

vzhledem k tomu, že Evropský sociální fond (ESF) poskytuje nezbytnou podporu politice pracovního trhu a hraje významnou úlohu při prosazování sociálního začleňování, a vzhledem k tomu, že je potřeba podstatně navýšit jeho finanční prostředky;

1.

poukazuje na to, že přes výše uvedené problémy je vyvíjeno úsilí o rychlejší využívání finančních prostředků a plnění rozpočtu v rámci politiky soudržnosti v průběhu roku 2010, a uvědomuje si pozitivní dopad zásahů spojených s politikou soudržnosti, kterého dosáhl Plán evropské hospodářské obnovy na základě rychlejšího provádění programů a urychleného poskytování finančních prostředků příjemcům; žádá Komisi, aby pokrčovala ve svých zásazích i v průběhu období 2014–2020;

2.

upozorňuje na to, že problémy spojené s využíváním prostředků jsou způsobeny těmito hlavními faktory:

3.

domnívá se, že řadu zjištěných problémů by bylo možné vyřešit díky zapojení všech dotyčných partnerů na celostátní, regionální a lokální úrovni už ve fázi programování, a to tak, aby návrhy budoucích rámcových dokumentů a operačních programů co nejvíce odpovídaly jejich potřebám, což by mělo jednoznačněji a ve větší míře přispět k uskutečňování cílů EU;

4.

znovu opakuje, že je nutné zjednodušit pravidla a postupy na úrovni Unie a na úrovni členských států a učinit je pružnějšími s cílem usnadnit přístup k evropským fondům organizátorům projektů a usnadnit jejich řádnou správu správními odděleními, aniž by to vedlo k zásadním problémům z hlediska příjemců prostředků; domnívá se, že zjednodušení přispěje k rychlejšímu přidělování finančních prostředků, vyšší míře jejich využívání, větší účinnosti a transparentnosti, menšímu počtu chyb a ke kratší době vyplácení prostředků; domnívá se, že je zapotřebí dosáhnout rovnováhy mezi zjednodušením a stabilitou pravidel, postupů a kontrol; podotýká, že nezbytnou podmínkou úspěšné realizace projektů je v každém případě poskytování dostatečných informací případným žadatelům a příjemcům prostředků;

5.

zdůrazňuje, že zvýšení míry využívání prostředků nepřinese reálné výsledky, nebudou-li respektovány předpisy Společenství;

6.

domnívá se, že je třeba klást zvláštní důraz na hlediska týkající se dosahování žádaných výsledků a plnění stanovených cílů, aniž by se ztrácel ze zřetele stálý význam kontroly vstupů; v souladu se stávajícími ustanoveními týkajícími se systémů realizace projektů, jejich kontroly a financování zastává názor, že by se měla zlepšit vyváženost mezi pravidly a postupy, jichž je třeba pro zajištění legálnosti a správnosti výdajů EU, a mezi tím, aby se politika soudržnosti více zaměřila na dosahování cílů a byla hospodárnější;

7.

vyzývá ke zjednodušení procesu plánování, monitorování a hodnocení politiky soudržnosti s cílem zvýšit poradenskou úlohu Komise a snížit administrativní zátěž související s prováděním kontrol a auditů;

8.

je toho názoru, že spíše než na postihování formálních nesrovnalostí je zapotřebí více se soustředit na postihování podvodů; vyslovuje se pro pružnější a diferencovanější přístup v závislosti na závažnosti zjištěných nesrovnalostí;

9.

zdůrazňuje, že je nutné zvýšit uplatňování zásady proporcionality na kontrolní postupy v závislosti na rozsahu daného projektu, a to na základě zjednodušení požadavků, pokud jde o informace, které je nutné poskytnout, a o sledování realizace menších projektů a programů; připomíná však, že zjednodušená pravidla nesmějí mít žádný nepříznivý vliv na transparentnost a odpovědnost; vyzývá ke zpřísnění a zdokonalení koordinace auditní činnosti, ke zrušení nadbytečných kontrol v členských státech, které mají odpovídající systémy hospodaření s finančními prostředky a k přijetí zásady jednotného auditu v příštím programovém období, která by stejně jako v případě zásady „smluv o důvěře“ měla být uplatňována co nejčastěji;

10.

zdůrazňuje, že klíčový význam má včasné přijetí víceletého finančního rámce a jasných a konečných pravidel a pokynů pro členské státy, aby se tak zabránilo počátečním problémům a zpožděním vyvolaným vypracováváním vnitrostátních pravidel a prováděním předběžných podmínek ze strany členských států na počátku příštího programového období; konstatuje, že Komise musí poskytovat odbornou pomoc s cílem zajistit, aby byly dobře srozumitelné pro členské státy; zdůrazňuje, že doba trvání víceletého finančního rámce je klíčovou otázkou z hlediska politiky soudržnosti a schopnosti využívat finanční prostředky, protože příliš krátký víceletý finanční rámec představuje překážky pro projekty, které mají jednak delší dobu trvání a jednak jsou velmi významné z hlediska rozvoje;

11.

vyzývá členské státy, aby zajistily rychlejší provádění právních předpisů Společenství ve svém právu; zdůrazňuje význam mobilizace dostatečného počtu vyškolených zaměstnanců, kteří by řešili problémy přímo na místě a efektivněji;

12.

zdůrazňuje přínos větší součinnosti a doplňkovosti, kterou je nutné zajistit mezi všemi společně využívanými správními fondy (Evropským fondem pro regionální rozvoj, Evropským sociálním fondem, Fondem soudržnosti, Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova a Evropským rybářským fondem) a Evropským rozvojovým fondem vzhledem k tomu, že některé evropské regiony sousedí se zeměmi AKT; je toho názoru, že by měla být podpořena flexibilita mezi Evropským fondem pro regionální rozvoj a Evropským sociálním fondem s cílem usnadnit financování integrovaných projektů a zároveň respektovat zvláštnosti a cíle každého z těchto fondů; zdůrazňuje, že harmonizace pravidel a postupů by vedla ke zjednodušení systémů provádění a přiměla by potenciální příjemce k zapojení se do programů s finanční účastí EU; v této souvislosti připomíná potenciál křížového financování, které stále není plně využíváno;

13.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby byl ESF v současnosti využíván účelněji, s cílem reagovat na všech úrovních a ve všech členských státech na stávající sociálně-ekonomické problémy, které přinesla finanční recese, a zajistit, aby ESF v budoucnu smysluplně a cíleně přispíval k uplatňování strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a sociálního začleňování jakožto viditelný, transparentní, účinný, flexibilní, jednoduchý a snadno použitelný nástroj, který byl vytvořen k tomu, aby bylo možné získat lidský kapitál s přihlédnutím ke specifickým rysům a potřebám členských států a regionů;

14.

zdůrazňuje, že je třeba se soustředit na omezený počet priorit, přičemž nejnaléhavější z nich je snížení rekordní výše nezaměstnanosti na vnitřním trhu, se zvláštním důrazem na pracovní místa pro mladé lidi a ženy, aby se zajistila účinnější realizace celounijních projektů a maximálně využily možnosti ESF s cílem podpořit strategii Evropa 2020, a poukazuje přitom na to, že je nezbytné přihlížet k rozdílné situaci v členských státech a že je kromě toho nutné posílit finanční nezávislost ESF a podporovat flexibilitu s cílem řešit stávající problémy v oblasti nezaměstnanosti;

15.

vyzývá členské státy, aby podporovaly a udržovaly široký dialog se všemi zúčastněnými stranami na úrovni členských států i na regionální a místní úrovni s cílem přesněji zjistit, jaké jsou potřeby pracovního trhu, zlepšit možnost zaměstnání sociálně znevýhodněných skupin a zároveň s ohledem na stanovování politických cílů v souvislosti s politikou soudržnosti přiměřeným způsobem přihlédnout k potřebám jednotlivých regionů a oblastí a zajistit, aby se odrážely v cílech ESF; vyzývá k tomu, aby byla zvláštní pozornost věnována proškolování a vzdělávání osob v profesích nevyžadujících vysokou úroveň kvalifikace s cílem zvýšit zaměstnatelnost této skupiny;

16.

vyzývá členské státy, aby zvýšily povědomí o ESF a jeho dostupnost a zmodernizovaly možnosti vypracovávání projektů s cílem přispět k vytváření nových důstojných pracovních míst a k účinnějšímu sociálnímu začleňování;

17.

vyzývá Komisi a členské státy, aby za prioritní považovaly integrovaný přístup v případě místních a regionálních rozvojových projektů, což povede v oblasti ESF k vytváření místních iniciativ směřujících zdola nahoru a umožní kombinovat několik zdrojů financování: operační programy, celostátní programy a soukromé zdroje na úrovni jednotlivých projektů;

18.

vyjadřuje politování nad tím, že kvůli zdlouhavým administrativním postupům a složitým pravidlům, zejména v některých členských státech, je čerpání prostředků z ESF pomalejší, než se očekávalo, a to odrazuje mnoho případných příjemců od toho, aby požádali o finanční prostředky; vyzývá, aby byly cíle ESF sladěny se skutečnými požadavky pracovního trhu, který vyžaduje investice do zdokonalení odborné přípravy a do opatření na ochranu živností;

19.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala míru spolufinancování s cílem lépe zohlednit úroveň rozvoje, přínos EU, typy akcí, příjemce podpory, jejich schopnost využívat získané prostředky a možnosti rozvoje; vyzývá, aby byl za tímto účelem na politiku soudržnosti poskytnut odpovídající rozpočet Společenství v době, kdy jsou příspěvky na celostátní a místní úrovni omezeny úspornými rozpočtovými opatřeními členských států; s politováním konstatuje, že se určitá část finančních prostředků z ESF nevyužívá, podotýká však, že v některých členských státech bylo dosaženo významného pokroku; vyzývá proto členské státy, aby vytvořily mechanizmy, které by malým příjemcům (ve většině případů nevládním organizacím působícím v terénu a malým a středním podnikům) pomohly při vypracovávání úspěšných žádostí a které by je vedly po dobu čerpání finančních prostředků, což by zvýšilo účinnost tohoto procesu;

20.

vyzývá členské státy, aby na základě jasných pravidel ve větší míře využily možnosti, kterou představuje vyplacení záloh příjemcům prostředků z ESF;

21.

zdůrazňuje, že je nutné se trvale, více a cíleněji zaměřit na skutečné výstupy a výsledky rozvojových programů financovaných z ESF prostřednictvím dokonalejších systémů hodnocení a monitorování a ukazatelů, které by se měly zabývat nejen výší výdajů, ale také kvalitou prováděných politik; vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu faktory nejistoty, které se týkají dlouhodobých projektů zaměřených na udržení pracovních míst;

22.

zdůrazňuje význam, který mohou mít určité reformy v některých členských státech při zvyšování schopnosti využívat získané prostředky, a tudíž nezbytnost sjednávat je mezi Komisí a dotyčnými členskými státy při přípravě smlouvy o rozvojovém a investičním partnerství, aby se z nich pro státy stala závazná podmínka; zdůrazňuje zejména význam decentralizace a posilování pravomocí regionálních a místních orgánů;

23.

zastává názor, že struktura regulace politiky soudržnosti by měla umožnit větší flexibilitu při organizování operačních programů s cílem lépe odrážet povahu a zeměpisné rozložení procesů rozvoje; navrhuje, aby členské státy a regiony získaly dostatek flexibility, aby si mohly zvolit řadu vlastních priorit a vypracovat vhodnou kombinaci jednotlivých politik;

24.

vyzývá členské státy, aby věnovaly přípravám projektů větší pozornost a vypracovávaly soubory vhodných projektů, aby bylo možné minimalizovat riziko překročení nákladů a dosáhnout vysoké míry využívání prostředků;

25.

konstatuje, že klíčem k úspěšnému rozvoji, provádění a monitorování politik potřebných k dosažení cílů strategie Evropa 2020 jsou institucionální schopnosti veřejného sektoru na celostátní, regionální a místní úrovni a odborné a administrativní schopnosti zúčastněných veřejných orgánů a příjemců;

26.

vyzývá členské státy, aby za podpory Komise a ve spolupráci s místními a regionálními orgány věnovaly pozornost lepšímu hospodaření s lidskými zdroji tím, že se budou i nadále snažit o získání a udržení kvalifikovaných pracovníků, kteří by spravovali fondy EU, že budou propagovat kvalitní průpravu pro tyto pracovníky a že se vyhnou výměně pracovníků, pokud to nebude nezbytně nutné a pokud se v tomto případě budou řídit pouze snahou o zlepšení jejich efektivity a tím i schopnosti využívat získané prostředky; připomíná v této souvislosti nabídnutou možnost využít prostředků Evropského sociálního fondu a odborné pomoci s cílem vytvořit kapacity nezbytné pro provádění a monitorování programů; zdůrazňuje význam jednotných kontaktních míst na decentralizované úrovni s cílem pomáhat partnerům v programu; vyzývá členské státy, aby vytvořily „jednotná evropská správní místa“, která by byla občanům co nejblíže, s cílem napomáhat při vypracovávání žádostí o financování z Fondu soudržnosti, a to jak místním orgánům, tak občanům EU;

27.

konstatuje, že z hlediska rozvoje získaných řídicích zkušeností a znalostí je nezbytné v rámci řídícího a kontrolního systému a řídící kapacity zajistit vysoký stupeň kontinuity, a proto vyzývá členské státy, aby přijaly opatření s cílem zabránit fluktuaci administrativních zaměstnanců, kteří zajišťují hospodaření s finančními prostředky;

28.

vyzývá Komisi, aby zintenzívnila svou podporu těm členským státům, jejichž míra využívání získaných prostředků, která je nižší než průměr EU, svědčí o nedostatečné schopnosti jejich využívání; domnívá se, že tato intenzivnější podpora a úzká spolupráce by měla být zachována alespoň do té doby, než dotyčné země dosáhnou úrovně odbornosti, která by jim umožnila dosahovat výsledků bez mimořádné vnější pomoci;

29.

vyzývá členské státy, aby v rámci svých prováděcích struktur zřídily diskuzní fóra nebo sítě s cílem debatovat o zkušenostech a obtížích a vyměňovat si osvědčené postupy; vyzývá členské státy rovněž k tomu, aby pomáhaly příjemcům vypořádat se s přísnějšími požadavky na kontrolu tím, že jim budou poskytovat podporu, zejména využíváním prostředků odborné pomoci s cílem školit hospodářské a sociální subjekty způsobilé k finanční podpoře a pomáhat jim; navrhuje využít na takové projekty část finančních prostředků vyčleněných na operační programy odborné pomoci; vyzývá členské státy, aby pro potenciální příjemce finančních prostředků zavedly a organizovaly odbornou přípravu;

30.

připomíná význam programů meziregionální spolupráce a programů, jako je INTERACT a URBACT s cílem nalézat a šířit osvědčené postupy a školit politické a administrativní subjekty za účelem optimálního využívání prostředků; žádá, aby k využití prostředků z oblasti „meziregionální spolupráce“ v rámci cíle „evropská územní spolupráce“ byly způsobilé akce, které podporují územní plánování a řádnou spotřebu fondů;

31.

vyzývá Komisi, aby v celé EU zavedla program spolupráce založený na zkušenostech s programem partnerství, aby došlo ke zlepšení spolupráce mezi regiony s vysokou mírou využívání prostředků a regiony s nižší mírou využívání prostředků a ke snadnějšímu šíření osvědčených postupů;

32.

navrhuje zavedení platformy vycházející z internetu, která by příjemcům pomoci, příslušným místním a regionálním orgánům a vládním institucím umožnila vyměňovat si osvědčené postupy a informace o překážkách a problémech a o jejich možném řešení;

33.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti zavedení jednotných informačních a komunikačních systémů a zohlednila přitom rozdíly mezi řídícími a kontrolními systémy členských států, a žádá v této souvislosti, aby byl zaveden jednotný software s cílem monitorovat využívání finančních prostředků v rámci programů územní spolupráce;

34.

vyzývá Komisi, aby využívala informační a komunikační systémy k rozvoji systému včasného varování pro oblast využívání fondů a předložila alespoň jednu výroční zprávu obsahující informace o každém regionu, pokud jde o využívání regionálních a strukturálních fondů, aby tak měly Evropský parlament a Rada možnost kontrolovat provádění politiky soudržnosti;

35.

vyzývá Komisi, aby aktivně spolupracovala s EIB, zejména při vypracovávání společných iniciativ s cílem zvýšit účinnost a účelnost politiky soudržnosti a zvýšit dopad strukturálních fondů, a to na základě zaručené pomoci při financování malých a středních podniků;

36.

domnívá se, že vzhledem ke své větší flexibilitě přispějí partnerství veřejného a soukromého sektoru na regionální a místní úrovni, která jsou připravena se značným předstihem a jsou v souladu se strategií Evropa 2020, ke zvýšení schopnosti využívat prostředky a k vyřešení obtíží se spolufinancováním; doporučuje členským státům, aby vyjasnily a zjednodušily své vnitrostátní právní předpisy s cílem umožnit vytvoření takových partnerství; zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit demokratickou kontrolu partnerství veřejného a soukromého sektoru;

37.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala existenci a funkčnost legislativních principů pro realizaci projektů veřejného a soukromého sektoru a aby případně doporučila členským státům, které dosud takovou legislativní úpravu nepřijaly, aby s ohledem na možnost čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti v příštím programovém období pro tyto projekty co nejdříve vypracovaly a schválily postupy k efektivní realizaci těchto projektů na regionální a místní úrovni;

38.

zdůrazňuje, že většina malých a středních podniků, a zejména velmi malé podniky a mikropodniky, nemůže sama dosáhnout výhod strukturálních fondů, a to z důvodu současných administrativních a finančních překážek a proto, že potřebují podporu a poradenství od svých zastupujících organizací na regionální a celostátní úrovni; domnívá se, že zjednodušení pravidel a postupů je nezbytnou podmínkou, která umožní jejich přístup ke strukturálním fondům; žádá, aby iniciativa na podporu malých a středních podniků (Small Business Act) a její zásady „myslet nejdříve na malé“, „pouze jednou“ a zásada proporcionality byly uplatňovány na všech úrovních rozhodování s cílem definovat investiční priority a koncepci postupů správy, auditu a kontroly, aby bylo zajištěno lepší využívání finančních prostředků;

39.

zdůrazňuje význam partnerů, jak jsou definováni v článku 11 nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, z hlediska schopnosti využívat uvedené fondy; vyzývá členské státy, aby občany, zástupce občanské společnosti, sdružení a nevládní organizace a regionální a místní orgány plně informovaly o možnostech financování, způsobilosti pro spolufinancování ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, pravidlech spolufinancování, pravidlech, jimiž se řídí náhrada nákladů, a o tom, kde naleznou výzvy k předkládání návrhů, a aby jim poskytovaly podporu a povzbuzovaly je k využívání možností financování;

40.

zdůrazňuje pozitivní dopad využívání finančních nástrojů, které poskytuje Evropská investiční banka, jako je Jessica, na rozšiřování celkových finančních zdrojů, aniž by docházelo ke zvyšování přímého financování z veřejných prostředků;

41.

znovu zdůrazňuje, že mechanizmy víceúrovňového řízení a zásada partnerství jsou klíčovými prvky účinnosti operačních programů a velmi dobré schopnosti využívat přidělené finanční prostředky; vyzývá členské státy, aby v souladu se zásadou subsidiarity a své institucionální autonomie neustále při vytváření a provádění operačních programů prohlubovaly zásadu partnerství a transparentnosti a aby proto při stanovování a navrhování investičních priorit ve všech fázích vytváření operačních programů i ve fázi jejich realizace a vyhodnocování od začátku zaangažovaly subjekty na regionální a místní úrovni a občanskou společnost, a to závazným, komplexním a důsledným způsobem;

42.

žádá Komisi, aby zahájila otevřenější diskuzi o plánovaných opatřeních s cílem urychlit využívání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti; v této souvislosti se domnívá, že by Výbor regionů mohl být vyzván, aby každoročně vydával stanovisko ke schopnosti všech členských států využívat přidělené finanční prostředky;

43.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že současně s podporou provádění strategie Evropa 2020 ve všech členských státech bude politika soudržnosti snižovat nerovnosti mezi regiony a mikroregiony, řádně přihlížet ke specifickým potřebám nejvzdálenějších regionů a přispívat k harmonickému rozvoji EU, včetně toho, že vytvoří další cílené nástroje a opatření, které by se uplatnily v oblastech, jež stále ještě nedosahují evropské úrovně;

44.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

26.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 56/31

—

s ohledem na článek 196 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví, že „Unie podporuje spolupráci mezi členskými státy ve snaze posílit účinnost systémů pro předcházení přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám a pro ochranu proti nim“,

—

s ohledem na článek 122 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie (doložka o solidaritě), podle níž „pokud je některý členský stát cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity“,

—

s ohledem na článek 23 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na „Zásady z Osla“ z roku 1994, které byly revidovány v roce 2001, pro využívání zahraničních prostředků vojenské a civilní ochrany při přírodních katastrofách,

—

s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci, který dne 18. prosince 2007 podepsal předseda Rady Evropské unie, předseda Evropského parlamentu a předseda Komise,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. října 2010 Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Na cestě k důraznější evropské reakci na katastrofy: úloha civilní ochrany a humanitární pomoci“ (KOM(2010)0600),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 5. března 2008 o posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy (KOM(2008)0130),

—

s ohledem na zprávu Michela Barniera s názvem „Za evropskou jednotku civilní ochrany: Europe Aid“, která byla zveřejněna v květnu roku 2006,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2010, které uvítaly cíle navržené ve sdělení Komise ze dne 26. října 2010, jež usilují o evropskou reakci na katastrofy, která bude předvídatelnější, účinnější, účelnější, soudržnější a viditelnější,

—

s ohledem na závěry Rady z prosince roku 2007, v nichž je Komise vyzývána, aby co nejlépe využívala mechanismus civilní ochrany Společenství a posilovala spolupráci mezi členskými státy,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/162/ES, Euratom ze dne 5. března 2007 o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu (1) a rozhodnutí Rady 2007/779/ES, Euroatom ze dne 8. listopadu 2007 o vytvoření mechanismu civilní ochrany Společenství (2),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 14. prosince 2010 o vytvoření nástroje rychlé reakce EU (3), ze dne 10. února 2010 o nedávném zemětřesení na Haiti (4), ze dne 16. září 2009 o lesních požárech v létě roku 2009 (5), ze dne 19. června 2008 o posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy (6) a ze dne 4. září 2007 o přírodních katastrofách tohoto léta (7),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0283/2011),

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy čelí mnoha rizikům, jako jsou např. zemětřesení a tsunami, požáry, a to i lesní; záplavy a sesuvy půdy, průmyslové a atomové havárie, teroristické útoky, přírodní katastrofy a pandemie; vzhledem k tomu, že došlo k dramatickému nárůstu v počtu a závažnosti uvedených přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem, které mají dopad na Unii a její občany stejně jako na ostatní země a regiony světa, což tragicky demonstruje nedávná vážná katastrofa v Japonsku, které bylo zasaženo kombinací zemětřesení, tsunami a jaderné katastrofy, a s tím souvisí odpovídající nárůst ve ztrátách na životech, nárůst hospodářských, sociálních a environmentálních škod a škod na kulturním dědictví, a vzhledem k tomu, že nemůžeme vyloučit takovéto mimořádné události nepředvídatelného rozsahu, které mohou nastat kdykoli, přičemž v takovém případě by evropská reakce na katastrofy byla nejúčelnější, neboť vnitrostátní kapacity by mohly být vytíženy až na hranice svých možností;

B.

vzhledem k tomu, že se v Evropě četnost a rozsah situací extrémního sucha a lesních požárů zvýšily, a tudíž je potřeba dále rozvíjet relevantní vědecký výzkum s cílem zlepšit mechanismy posuzování rizik, systémy prevence a prostředky boje proti těmto jevům;

C.

vzhledem k tomu, že změny klimatu nabývající na rozměru a ubývání dalšího přírodního kapitálu dále zvýší pravděpodobnost častějších a intenzivnějších přírodních katastrof;

D.

vzhledem k tomu, že smluvní strany Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) uznaly v roce 2008 v akčním plánu z Bali souvislost mezi snižováním rizika katastrof a změnou klimatu;

E.

vzhledem k tomu, že rámec pro přizpůsobení UNFCCC z Cancúnu v roce 2010 formálně uznal snižování rizika katastrof jako podstatný prvek v rámci přizpůsobování se změně klimatu a vyzval vlády, aby zvážily propojení opatření na přizpůsobení s rámcem pro činnost z Hyogo;

F.

vzhledem k tomu, že nedávné tragédie, např. zemětřesení na Haiti a povodně v Pákistánu, ukázaly, že hlavní nástroje pro reakci na katastrofy, kterými EU disponuje (humanitární pomoc a mechanismus civilní ochrany EU), se osvědčily, pokud jde o účel, za nímž byly navrženy, a s ohledem na dané okolnosti, ale vzhledem k tomu, že je bezpodmínečně třeba dále posílit koordinaci reakce Evropské unie na katastrofy, které ji postihují, a to uvnitř i vně jejích hranic, a že zde existuje prostor pro zlepšení, pokud jde o účinnost, účelnost, soudržnost a viditelnost pomoci EU jako celku;

G.

vzhledem k tomu, že navíc během četných krizí, zejména při krizi způsobené vlnou tsunami dne 26. prosince 2004, vyvstala řada problémů týkajících se neexistence systematických scénářů a protokolů činnosti pro reakci na rizika na evropské úrovni a příliš malé viditelnosti evropské činnosti v Evropě samotné ve srovnání s vynaloženým globálním úsilím;

H.

vzhledem k tomu, že prostřednictvím pilotních systémů, které zahájil Evropský parlament, jsou úspěšně vyzkoušena různá opatření zahrnující předem stanovené prostředky členských států a prostředky financované EU (8);

I.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament soustavně vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrhy týkající se vytvoření jednotky civilní ochrany EU, které by měly plně respektovat zásadu subsidiarity, a doplňovat tedy úsilí členských států v souladu s článkem 196 SFEU;

J.

vzhledem k tomu, že doložka o solidaritě podle článku 222 SFEU stanoví povinnost členských států vzájemně si pomáhat v případě přírodní nebo člověkem způsobené pohromy na území EU;

K.

vzhledem k tomu, že okamžitá koordinace, soudržnost a komunikace v rámci EU a s mezinárodními aktéry je zásadní, je nutné zamezit duplicitě činností a jejich překrývání; vzhledem k tomu, že stávající evropská koordinace více týmů v terénu s různými liniemi velení nevyhnutelně vede k překrývání a duplicitě činností a ukazuje se jako nákladná, pokud jde o lidské zdroje, koordinaci a účinnost; vzhledem k tomu, že na pozadí hospodářské a finanční krize musí Evropská unie vytvořit systém ochrany založený na vzájemnosti a racionalizaci stávajících prostředků, aniž by došlo k navýšení celkových výdajů;

L.

vzhledem k tomu, že japonská vláda po nedávné katastrofě, jež zasáhla Japonsko, požádala Evropskou unii, aby vytvořila jediný tým civilní ochrany s menším počtem členů – koordinovaný Evropskou komisí – pro rozdělování pomoci, namísto vysílání několika týmů civilní ochrany z různých členských států s různým načasováním; vzhledem k tomu, že posílení operativní koordinace při této katastrofě umožnila celkové zlepšení pomoci EU, pokud jde o poměr nákladů a účinnosti, soudržnost a viditelnost;

M.

vzhledem k tomu, že na úrovni EU musí být zajištěna politická soudržnost s přihlédnutím k odpovídajícím institucionálním rolím, aniž by bylo operacím při odstraňování následků katastrof bráněno nebo aniž by byly zpomalovány, a vzhledem k tomu, že by tato koordinace měla být postavena na stávajících mechanismech a neměly by být vytvářeny nové struktury;

N.

vzhledem k tomu, že by do rozvojových politik, plánů a programů měla být začleněna kultura prevence katastrof a připravenosti, a to s cílem řešit některé příčiny katastrof;

O.

vzhledem k tomu, že prevence v reálném čase musí být rozvíjena ve všech operačních fázích: sledování, a to i při využití družicových údajů, vydávání včasného varování, spouštění poplachu a následně reakce a pomoc potenciálně ohroženému obyvatelstvu;

P.

vzhledem k tomu, že EU podporuje ústřední úlohu OSN, zejména úlohu Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí při koordinaci mezinárodní pomoci v třetích zemích;

Q.

vzhledem k tomu, že nejúčinnější strategií pro zvládání katastrof je evropská integrovaná reakce na krize ve všech fázích jejich životního cyklu, která zohlední všechna rizika; vzhledem k tomu, že tento přístup musí spojit prevenci katastrof (včetně zmírňování a snižování rizika), připravenost, reakci a obnovu, a to v širokém kontextu udržitelného rozvoje; vzhledem k velké důležitosti zavedení operačních nástrojů, jako je například operační plán pro prevenci rizik (zahrnující referenční postupy a nástroje plánování); vzhledem k tomu, že je nutné, aby EU realizovala skutečné investice do prevence a předvídání rizik, a vzhledem k tomu, že by EU měla, pokud jde o prevenci katastrof a připravenost, sledovat stejně ambiciózní přístup jako v případě reakce;

R.

vzhledem k tomu, že nařízení o Fondu solidarity obsahuje předběžné podmínky, jež brání a působí průtahy využití Fondu při určitých katastrofách, zejména pokud jde o množství a druhy způsobilých výdajů, jakož i nepružnost lhůt a postupů;

S.

vzhledem k tomu, že během krize je nezbytné, aby měly záchranné týmy přístup k přesným informacím, a to co nejrychleji, aby mohly být zabezpečeny základní životní potřeby, nezbytné nutné vybavení a zdroje, a že jsou tudíž telekomunikace na vrcholu řetězce krizového řízení;

T.

vzhledem k tomu, že tradiční komunikační spojení a zdroje mohou být v krizové situaci přetíženy či zničeny;

U.

vzhledem k užitečnosti evropské vesmírné politiky a pozitivním výsledkům dosaženým v rámci programu Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti (GMES), který zahájila Komise s cílem využívat družicové údaje a informace, a k jeho praktickému uplatnění v odvětví civilní ochrany, rovněž prostřednictvím referenční služby pro reakci na mimořádné situace, jejíž užitečnost již byla uznána Komisí a členskými státy;

1.

vítá sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Na cestě k důraznější evropské reakci na katastrofy: úloha civilní ochrany a humanitární pomoci“ a jeho cíle; zdůrazňuje, že návrhy uvedené ve sdělení musí být podrobněji přezkoumány, aby mohly splňovat očekávání, co se týče posílené, koordinované, důsledné, účinné, nákladově efektivní, viditelné, soudržné a komplexní evropské reakce;

2.

zdůrazňuje potřebu racionalizovat a zjednodušit fungování stávající evropské reakce na katastrofy a optimalizovat dostupné prostředky s cílem všeobecného prospěchu, přičemž je nutné podporovat všechny členské státy, aby přispěly, a zajistit tak evropskou solidaritu; domnívá se tudíž, že schopnost reakce EU musí být součástí integrovaného mnohostranného přístupu k rizikům; kromě toho by měla provádět delegovanou správu zdrojů a informací založenou na přístupu „zdola nahoru“, jinými slovy iniciativa by mohla pocházet z členských států, což by zároveň zajistilo dobrovolné a odborné zdroje;

3.

vyzývá Komisi, aby při vytváření evropských kapacit reakce na katastrofy zohlednila doložku solidarity a její prováděcí opatření, která je třeba bezodkladně přijmout a která zajistí účinnější a ucelenější reakci na katastrofy na území Evropské unie i mimo něj;

4.

znovu opakuje potřebu revize nařízení o Fondu solidarity s cílem přizpůsobit kritéria způsobilosti vlastnostem každého regionu a každé katastrofy, včetně katastrof přicházejících pozvolna, jako je sucho, a umožnit flexibilnější a včasnější mobilizaci;

5.

znovu opakuje, že příprava na katastrofy, jejich prevence a reakce na ně nesmí být vzájemně odděleny, a že by tudíž bylo vhodné vytvořit integrovaný přístup, jak katastrofám čelit;

6.

potvrzuje nutnost kvalitativního posunu od současné koordinace ad hoc k předvídatelnému a předem naplánovanému systému v rámci mechanismu civilní ochrany EU založeném na předem stanovených prostředcích k okamžitému použití při operacích EU zaměřených na poskytování pomoci v případě katastrof a na veškeré další prostředky a zdroje, jejichž uplatnění členské státy mohou považovat za vhodné; zdůrazňuje potřebu zavést systém sledování, kontroly a rozvoje činnosti EU při operacích zaměřených na poskytování pomoci;

7.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve a při dodržení zásady subsidiarity předložila návrhy na vytvoření jednotky civilní ochrany EU založené na mechanismu civilní ochrany EU, aby měla Evropská unie možnost shromáždit nezbytné prostředky, a mohla tak obětem poskytnout civilní ochranu a okamžitou mimořádnou pomoc; je přesvědčen, že reakce EU by měla vycházet ze stávající úlohy a kapacity evropských jednotek civilní ochrany a zajistit řešení mezer a problémů;

8.

souhlasí, že evropská reakce na katastrofy by měla navazovat jak na evropskou kapacitu pro reakci na mimořádné situace posilováním evropského mechanismu civilní ochrany založeného na schopnostech a dostupnosti předem stanovených a tedy předvídatelných prostředků členských států určených pro mimořádné situace, tak na evropské středisko reakce na mimořádné situace jakožto základní pilíře této strategie, jak je uvedeno ve sdělení ze dne 26. října 2010; zdůrazňuje, že tento vývoj musí probíhat v souladu s přístupem zohledňujícím všechna rizika a pro účely koordinovaného postupu sdružovat všechny příslušné aktéry, zejména občanskou společnost, včetně nevládních organizací a dobrovolníků, a měl by využít součinnosti mezi různými existujícími nástroji;

9.

domnívá se, že přístup zohledňující veškerá rizika musí jít ruku v ruce se zvýšenou flexibilitou vůči různým kategoriím rizik, jež je potřeba zvážit případ od případu, což vyžaduje rozvoj decentralizované schopnosti analýzy a plánování opatření v závislosti na povaze, pravděpodobnosti a závažnosti těchto rizik;

10.

kromě toho žádá, aby se schopnost EU reagovat na katastrofy opírala o nejvzdálenější regiony a zámořská území Evropy, jež mohou poskytnout zázemí pro usnadnění logistiky a předzásobení zdroji EU ve všech oceánech;

11.

žádá Komisi, aby vypracovala a Evropskému parlamentu předložila seznam nástrojů Společenství pro financování opatření pro prevenci katastrof s cílem posoudit možnost více integrovat prevenci katastrof do stávajících programů financování EU, jak to požaduje Rada ve svém návrhu závěrů o rámci Společenství pro předcházení katastrofám v EU (dokument č. 15394/09 ze dne 12. listopadu 2009);

12.

zdůrazňuje, že systém evropské reakce na katastrofy by měl respektovat zásadu subsidiarity v případě členských států (jež by měly být schopny využít svých vlastních prostředků, zejména ve všech případech střetávajících se vnitrostátních potřeb) a OSN, to znamená, že by měl jednak respektovat vnitrostátní, regionální a místní pravomoci každého členského státu – a sice při zohlednění zásadní úlohy, kterou tyto subjekty mají v cyklu řízení katastrof, zejména proto, že v mnoha členských státech jsou legislativní pravomoci vykonávány na místní či regionální úrovni – jednak úlohu OSN jako koordinátora při operacích zaměřených na poskytování pomoci v případě katastrof při akcích mimo území EU; připomíná, že tato strategie musí být v souladu se strategií OSN, která vidí ve vytvoření evropského pólu s intervenčními kapacitami jednoznačnou přidanou hodnotu;

13.

upozorňuje na to, že přeshraniční povaha katastrof vyžaduje, aby EU koordinovala své zdroje a činnosti s třetími zeměmi, v neposlední řadě pak ve svém sousedství tam, kde se jedná o země Unie pro Středomoří (UfM);

14.

podporuje návrh Komise na vytvoření evropské kapacity pro reakci na mimořádné situace, včetně opatření zajišťujících předvídatelnější dostupnost klíčových prostředků členských států, mimo jiné prostřednictvím zřízení společného souboru předem stanovených prostředků, jež budou uvolněny před uplynutím předem dohodnutých lhůt reakce, které by byly vyslány v rámci dobrovolného závazku členských států, a aby byly tyto prostředky zpřístupněny na dobrovolné bázi pro evropské zásahy týkající se pomoci při katastrofách, a to jak uvnitř Unie, tak mimo ni, a to na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; zastává názor, že se tímto způsobem a prostřednictvím pomoci lidem postiženým přírodními katastrofami, jako jsou rozsáhlé požáry, povodně, zemětřesení, sopečné výbuchy, hurikány a přílivové vlny, ale rovněž nehodami na moři, ropnými skvrnami a jadernými riziky, významně zvýší evropská přidaná hodnota zásahů EU;

15.

poukazuje na to, že určité oblasti, jako jsou pobřežní, ostrovní a horské oblasti jsou s ohledem na svou polohu mimořádně ohrožené, a žádá, aby jim byla věnována zvláštní pozornost;

16.

poznamenává, že evropské regiony ležící na hranicích EU mohou být zasaženy katastrofami, které se vyskytují v regionech, jež jsou součástí třetích zemí, a že v takovém případě je intervence ještě obtížnější; navrhuje, aby byla vyvinuta specifická opatření zaměřená na podporu těchto regionů a aby byla zvláštní pozornost věnována katastrofám způsobeným lidmi nebo průmyslovými nehodami, které vyžadují odlišné strategie;

17.

je přesvědčen, že by měla být zvláštní pozornost věnována požárům, pro něž jsou potřebné cílené strategie a opatření;

18.

potvrzuje potřebu řídit se zásadou „znečišťovatel platí“, pokud jde o odpovědnost za škody na životním prostředí a náhradu nákladů spojených s reakcí na katastrofy ze strany soukromých subjektů zodpovědných za škodu;

19.

domnívá se, že společný soubor předem stanovených kapacit, zdrojů a prostředků poskytnutých dobrovolně k dispozici pro zásahy EU v rámci pomoci při katastrofách v EU i mimo ni bude představovat jádro schopnosti EU poskytnout pomoc, což by mohlo být doplněno dodatečnými nabídkami ad hoc ze strany členských států; doporučuje, aby byl vytvořen jasný a podrobný plán pobídek, aby bylo členským státům umožněno vyčlenit dostatečné kapacity pro dobrovolně vytvářený společný soubor prostředků, aniž by byly navýšeny celkové výdaje členských států;

20.

žádá, aby byl v rámci budoucí jednotky civilní ochrany EU vytvořen zvláštní mechanismus umožňující EU čelit případům rozsáhlého znečištění způsobeného ropnými a plynovými zařízeními na moři;

21.

připomíná ústřední úlohu Organizace spojených národů při koordinaci úsilí v oblasti reakce na katastrofy vyvíjeného mezinárodním společenstvím;

22.

zdůrazňuje, že větší schopnost EU reagovat na katastrofy zajistí soudržný příspěvek EU k celkovým opatřením pomoci pod vedením OSN;

23.

potvrzuje, že prostředky uvolněné členskými státy na operace při odstraňování následků katastrof by měly být dále doplňovány prostředky financovanými EU, které budou spravovat členské státy; poznamenává, že tyto prostředky by měly vycházet z modelů, jež byly vytvořeny prostřednictvím přípravných akcí, které byly úspěšně vyzkoušeny při nedávných mimořádných událostech jak v Evropě, tak mimo ni, jako je mezinárodní modul mezi pobaltskými zeměmi s cílem reagovat na záplavy a taktická doplňková rezerva pro hašení požárů ze vzduchu;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby identifikovaly nedostatky v kapacitách; mělo by být uváženo vytvoření prostředků na úrovni EU, aniž by tyto prostředky jakýmkoli způsobem konkurovaly vnitrostátním prostředkům a/nebo se s nimi překrývaly, a to aby vyplnily stávající nedostatky v kapacitách, pokud by vedly k výrazným úsporám pro EU jako celek nebo umožnily přístup k prostředkům, které nejsou pro jednotlivě jednající členské státy dostupné, a představovaly by tedy dobrý model sdílení zátěže;

25.

domnívá se, že je též důležité určit nedostatky ve zdrojích a přesně vyjasnit, jak by EU mohla přispět k úsilí členských států o zvýšení jejich připravenosti; zastává názor, že účinnější využívání stávajících zdrojů zabrání vytvoření dodatečné finanční a administrativní zátěže, zejména v souvislosti s regionální a místní správou;

26.

vyzývá Komisi, aby usilovala o zapojení EU, pokud jde o poskytnutí zdrojů, kapacity a koordinace v souvislosti s katastrofami na území EU, které přímo zasahují její občany;

27.

domnívá se, že hlavním cílem by mělo být plné a včasné využití dostupných finančních prostředků, jakož i zjednodušení všech administrativních postupů souvisejících s uvolňováním těchto zdrojů; domnívá se, že je třeba rovněž podniknout kroky, aby se zajistilo, že se mimořádná humanitární pomoc dostane bez prodlení k osobám postiženým katastrofami;

28.

považuje předběžné plánování a přípravy operací založené na vypracování referenčních scénářů, mapování prostředků členských států, které by případně mohly být vyčleněny pro použití při operacích EU zaměřených na poskytování pomoci v případě katastrof, a pohotovostní plánování za klíčové prvky posílené reakce EU na katastrofy a za zásadní otázky pro rychlé použití a okamžitou vhodnou reakci na každou mimořádnou situaci; vyzývá Komisi a členské státy, aby tato opatření uplatňovaly okamžitě, a aniž by tím byly dotčeny jiné činnosti; vyzývá Komisi, aby vypracovala studii proveditelnosti s cílem zjistit, zda se vyplatí vytvořit, z evropského rozpočtu v oblasti výzkumu financovat a označit evropské referenční laboratoře pro boj proti bioterorismu a pro identifikaci obětí;

29.

vyzývá zejména k přiměřenému plánování zvláštních rezerv pro reakci na katastrofy způsobené člověkem, jež souvisejí s únikem ropy, jadernými zařízeními či přítomností nebezpečných látek na pevnině i na moři;

30.

vítá rozhodnutí Komise sloučit monitorovací a informační středisko (MIC) a krizové centrum humanitární pomoci (ECHO), a vytvořit tak středisko reakce na mimořádné situace, které bude k dispozici 24 hodin denně po 7 dní v týdnu jakožto platformu pro plánování a operační koordinaci, což představuje krok správným směrem, a vyzývá, aby bylo v souladu se zásadou subsidiarity a v reálném čase rovněž začleněno do spolupráce členských států v oblasti sledování, vydávání včasného varování a spouštění poplachu; vyzývá Komisi, aby posílila toto středisko a umožnila mu fungovat jako centrální uzel pro pohotovou a účinnou koordinaci veškeré evropské věcné pomoci a stejně tak finančních příspěvků na humanitární pomoc; uvádí, že by mělo fungovat jako jediné kontaktní místo pro podávání žádostí o pomoc, které se týkají všech typů přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem, aby tak byla umožněna soudržná reakce EU;

31.

vyzývá, aby došlo k účinnému sloučení krizového centra ECHO a monitorovacího informačního střediska (MIC) a aby přitom bylo zajištěno náležité financování;

32.

žádá Komisi, aby aktivně zapojila nové evropské středisko reakce na mimořádné situace do dvou nástrojů Společenství na ochranu lesů proti požárům – EFFIS a EFFICS;

33.

vyzývá Komisi, aby v případě mimořádných situací koordinovala opatření a zároveň zjednodušila a optimalizovala fungování stávající univerzální služby a linky tísňového volání 112;

34.

trvá na tom, aby středisko reakce na mimořádné situace společně s členskými státy rychle přijímaly rozhodnutí týkající se použití prostředků ze společného souboru prostředků, aby obětem zajistily předvídatelnou, okamžitou a účinnou pomoc a zabránily zpožděním, duplikacím a překrývání;

35.

je přesvědčen, že by měl být vytvořen seznam klíčových prostředků, které by mohly být na základě těchto scénářů vyčleněny členskými státy na reakci EU na naléhavé případy;

36.

vyzývá ke srozumitelnosti a soudržnosti činnosti EU s ohledem na odpovídající institucionální úlohu Evropské komise, vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), které by měly respektovat navzájem své pravomoci i rozsah svých mandátů; vyzývá proto Komisi a ESVČ, aby mezi sebou rozvíjely náležité pracovní vztahy a transparentní pravidla s cílem zajistit v oblastech, kde je to možné, úzkou spolupráci a koordinaci otázek týkajících se reakce EU na katastrofy, a aby přitom využily stávající mechanismy a nezpomalovaly operace při odstraňování následků katastrof; zdůrazňuje potřebu pružné, jednoduché a rychlé koordinace mezi jednotlivými subjekty, která probíhá pouze mezi relevantními činiteli v krizových službách, kteří by měli zareagovat ve velmi krátkém čase a vyhnout se byrokracii; zdůrazňuje, že humanitární pomoc EU by měla být poskytována nezávisle na veškerých politických zájmech a řídit se humanitárními zásadami, jež byly sjednány na mezinárodní úrovni;

37.

poukazuje na zvýšená rizika katastrof způsobených lesními požáry, zejména v důsledku změny klimatu, která přispívá ke vzniku velkých lesních požárů; žádá Komisi, aby v rámci nového evropského střediska reakce na mimořádné situace vytvořila zvláštní útvar s cílem čelit těmto rizikům;

38.

zdůrazňuje, že použití vojenských nástrojů pod civilním dohledem často představuje – jako poslední prostředek a v souladu s pokyny z Osla – důležitý přínos v reakci na katastrofu, zejména v případě specializovaných prostředků, strategické přepravy a těžké techniky; zdůrazňuje, že je třeba posílit koordinaci využívání všech dostupných kapacit – civilních a vojenských – a prostředků členských států pro řízení krizí, aby se zabránilo nákladnému zdvojování činnosti;

39.

uznává, že využití vojenských prostředků – dopravních, logistických i bezpečnostních – v rámci humanitárních operací může být významnou podporou, především v případě velmi rozsáhlých přírodních katastrof; připomíná, že v souladu s doporučeními OSN musí být vojenské prostředky používány ve velmi omezeném počtu případů a jako poslední možnost;

40.

vyzývá, aby byly vytvořeny sdílené a účinné struktury pro logistiku zahrnující zejména všestranné týmy pro technickou pomoc a podporu financované EU, které by mohly podporovat kterékoli pracovníky a týmy EU či členských států na místě, především pak v případech, kdy se místní infrastruktura zhroutila;

41.

vyzývá k mobilizaci týmů technické pomoci a podpory pro případ katastrofy a k vydání doporučení ohledně způsobu, jakým tyto týmy mohou poskytovat účinnější podporu obětem katastrof;

42.

v zájmu co nejvyšší účinnosti a správného využívání stávajících kapacit navrhuje uvažovat o sloučení konzulárních zdrojů členských států, aby se zvýšila rychlost a zlepšila kvalita naší reakce v celosvětovém měřítku prostřednictvím optimalizace využívání již dostupných prostředků; doporučuje v tomto ohledu zavést hodnocení konzulárních kapacit různých členských států s cílem vypracovat bilanci prostředků, jež má v současné době ve světě k dispozici Evropská unie;

43.

vyzývá, aby byla zavedena lepší, posílená, nákladově efektivnější a dobře koordinovaná doprava veškeré věcné pomoci do lokalit postižených katastrofou, zejména prostřednictvím efektivnějších a jednodušších postupů, avšak při současném zohlednění stávajících záchranných systémů koordinovaných OSN, dále vyzývá k vyšší míře spolufinancování a zavedení nových způsobů, které umožňují přístup k dodatečným přepravním kapacitám, což může být založeno na rámcových smlouvách;

44.

znovu zmiňuje stávající nástroje pro sledování a prevenci (zejména zařízení pro sledování na místě), jako jsou nástroje v rámci evropského programu globálního sledování životního prostředí a bezpečnosti (GMES) nebo programů INSPIRE a GALILEO, jejichž prostřednictvím lze sledovat potenciálně ohrožené oblasti s cílem připravit se tak účinněji na poskytování pomoci obětem katastrof; žádá Komisi, aby posoudila možnost vybavit EU vlastní zabezpečenou telekomunikační kapacitou a integrovanými řešeními pro řízení krizí, a to od fáze prevence až po obnovu; vyzývá Komisi, aby co nejlépe využívala stávajících a budoucích řešení a kapacit telekomunikačních satelitů s cílem usnadnit rozvoj služeb pro občany v oblasti veřejné bezpečnosti a tísňových služeb, a to ve spolupráci s Evropskou vesmírnou agenturou, členskými státy a zainteresovanými subjekty (soukromí operátoři, průmysl);

45.

vyzývá Komisi, aby především s využitím telekomunikačních prostředků, včetně satelitních komunikací, vytvořila komunikační a informační systém, který by záchranným týmům poskytoval rychlý přístup k přesným informacím umožňujícím účinnou distribuci prostředků k uspokojení základních potřeb a vybavení nezbytného k sociální reorganizaci bezprostředně po katastrofických událostech;

46.

vyzývá ke komplexní komunikační strategii zahrnující veškeré orgány EU, členské státy, sociální partnery a občanskou společnost, která zlepší celkovou viditelnost a transparentnost evropských činností v zemích, jimž je pomoc poskytována, i mezi evropskými občany, při současném zajištění toho, aby operace při odstraňování následků katastrof nikdy nebyly podřizovány obchodním, politickým a strategickým zájmům; domnívá se, že tato strategie musí usilovat o zjednodušení a sjednocení metod a nástrojů komunikace; za tímto účelem navrhuje například vytvořit společný kodex oblékání a logo spolu se symboly jednotlivých států pro veškerý evropský personál, jakož i jmenovat jediného mluvčího, který by zajistil šíření informací o reakci na mimořádnou událost; žádá o jakoukoli komunikační strategii k zajištění toho, aby se jasně rozlišovalo mezi humanitární pomocí a vojenskou činností;

47.

zdůrazňuje, že informace jsou další klíčovou součástí účinné prevence katastrof a politiky reakce na katastrofy na všech úrovních a že změna povahy rizika vyžaduje průběžnou aktualizaci znalostí, spolehlivé a srovnatelné informace o četnosti výskytu, rizicích a souvisejících důsledcích katastrof a související analytické nástroje; vyzývá proto ke koordinaci činností, větší dostupnosti a systematickému šíření technických a vědeckých informací a odborných znalostí, sdílení osvědčených postupů, včetně studií o získaných zkušenostech a jejich uplatňování v praxi, jako jsou zkušenosti nabyté díky programům, které byly v minulosti prováděny v rámci iniciativy Společenství INTERREG;

48.

zdůrazňuje potřebu zvyšovat povědomí o postupech, které je nutné následovat při řešení krizové situace, přičemž je potřeba věnovat zvláštní pozornost průpravě mladých lidí počínaje školním věkem; vyzývá Komisi, aby při zapojení škol a konkrétních dobrovolnických sdružení zvýšila kulturu plánování a posílila prevenci a odolnost, což je předpokladem k optimalizaci práce v oblasti civilní ochrany;

49.

poukazuje na klíčovou úlohu regionálních a místních orgánů, které stojí v případě katastrofy v přední linii, zejména v případě katastrof v přeshraničních oblastech, a jejichž zapojení může zviditelnit EU v očích jejích občanů; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že členské státy zapojí své regionální a místní orgány do reakce na katastrofy v ranné fázi na základě modelu víceúrovňové správy uplatňovaného v oblasti politiky soudržnosti, a to prostřednictvím komunikační strategie stejně výhodné pro všechny subjekty, jež se podílejí na mechanismu reakce na katastrofy;

50.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily jasný systém informování a prevence pro všechny evropské občany na jejich cestách, a to jak v EU, tak i mimo území členských států; navrhuje tudíž, aby byla na evropských cestovních pasech uváděna linka tísňového volání 112 s upřesněním její dostupnosti v celé EU tak, aby ji mohli cestující na území EU využívat, jakož i odkaz na článek 23 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že „každý občan Unie má na území třetí země, kde členský stát, jehož je občan státním příslušníkem, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou nebo konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu (…)“, což mohou využít cestující mimo území států EU;

51.

žádá, aby byli evropští občané a občané třetích zemí přítomní v EU lépe informováni o jednotném evropském čísle tísňového volání 112, zejména prostřednictvím písemných a audiovizuálních sdělovacích prostředků a veřejných oznámení, aby tak mohli všichni tito občané uvedené číslo automaticky používat pro informování o jakékoli katastrofě, k níž došlo na území EU;

52.

má za to, že jednotná školení evropského personálu a odborníků v oblasti reakce na katastrofy by umožnila rozvoj povědomí o společných evropských pracovních metodách a intervenčních postupech prostřednictvím „společné osnovy“ školení a specializovaných modulů; v této souvislosti doporučuje společná cvičení reakce na katastrofy mezi civilními a vojenskými logistickými jednotkami;

53.

konstatuje, že prevence katastrof je často hospodárnější než boj s jejich následky; zdůrazňuje proto zásadní potřebu doplnit politiku v oblasti schopnosti Evropské unie reagovat na naléhavé situace posílením politiky v oblasti předvídání a prevence rizik a vybízí Komisi, aby připravila komplexní a inovativní strategii EU týkající se snižování rizika katastrof; vyzývá k vyčlenění dostatečných zdrojů na včasnou identifikaci možných katastrof; žádá Komisi, aby zajistila, že revize strukturálních fondů a Fondu solidarity bude využita na podporu rozvoje politik a investic v těchto oblastech; dále vyzývá k lepšímu vzdělávání v oblasti prevence katastrof, investicím do prevence katastrof a změny klimatu, k vytvoření vhodných právních předpisů v oblasti nakládání s vodou, účinnějšímu řízení rizik a k podrobnému sledování provádění směrnice o povodních na regionální a místní úrovni; v této souvislosti poukazuje na to, že regionální a místní orgány plní při prevenci katastrof klíčovou úlohu prostřednictvím provádění strategie prevence rizik na místní úrovni, včetně společných zásahů za účasti týmů z různých států;

54.

znovu opakuje svůj postoj, že vzhledem ke vzájemné souvislosti mezi suchem, lesními požáry a dezertifikací by Komise měla předložit návrh podobný směrnici o povodních s cílem podpořit přijetí politiky EU v oblasti nedostatku vody, sucha a přizpůsobení se změně klimatu; v tomto ohledu rovněž opakovaně připomíná důležitost vytvoření evropské observatoře pro sledování sucha, jež by byla odpovědná za studování, zmírňování a sledování účinků sucha;

55.

znovu rovněž opakuje svou výzvu, aby Komise přijala směrnici o prevenci a hašení požárů, jež by měla upravit pravidelné shromažďování údajů, přípravu map a stanovování ohrožených oblastí, přípravu plánů řízení rizika požárů, stanovení zdrojů vyčleněných zdrojů a dostupných zařízení ze strany členských států, koordinaci různých správních orgánů, minimální požadavky pro školení personálu a stanovení environmentální odpovědnosti a odpovídajících sankcí;

56.

domnívá se, že další využívání příležitostí nabízených v souvislosti s evropským územním cílem má zásadní význam; domnívá se, že v této souvislosti může Evropské sdružení pro územní spolupráci (ESÚS) představovat zásadní nástroj pro další prohloubení nadnárodní, přeshraniční a meziregionální spolupráce, a to i se zeměmi, jež nejsou členskými státy EU; vnímá rozvoj meziregionální přeshraniční spolupráce jako důkaz zvláště významného příspěvku ze strany regionů, pokud jde o poskytnutí rychlé pomoci za účelem civilní ochrany; domnívá se, že tato plodná spolupráce obsahuje mj. společný cíl, jímž je zmapování rizik a posouzení případných hrozeb, a že právě zde může EU významně a viditelně přispět k ještě efektivnější a účinnější spolupráci, zejména tím, že zlepší její koordinaci;

57.

poukazuje na to, že během Evropského roku dobrovolnictví by bylo symbolické a přínosné podporovat ty státy, které podporují dobrovolnické aktivity a organizace;

58.

vyzývá Komisi, aby za tímto účelem co nejdříve, avšak nejpozději do konce roku 2011, předložila ambiciózní legislativní návrhy;

59.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

26.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 56/41

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Základní směry pro udržitelnost evropského cestovního ruchu“ (KOM(2003)0716),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch“ (KOM(2006)0134),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“ (dále jen „Agenda 21“ (KOM(2007)0621),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (KOM(2010)0352),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020. Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské statistice týkající se cestovního ruchu (KOM(2010)0117),

—

s ohledem na madridskou deklaraci nazvanou „Směrem k sociálně odpovědnému modelu odvětví cestovního ruchu“ přijatou na neformální schůzce ministrů dne 15. dubna 2010,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 12. října 2010 o „Evropě jako přední světové destinaci cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (14944/10),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů s názvem „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (CoR 342/2010),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 22. prosince 1986 (1) o protipožární bezpečnosti ve stávajících hotelech (86/666/EHS),

—

s ohledem na směrnici Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 (2) o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES (3) ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu,

—

s ohledem na směrnici Rady 2009/47/ES (4) ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty,

—

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 9. července 2009 (5), kterým se stanovují ekologická kritéria pro udělování ekoznačky Společenství ubytovacím službám pro turisty (2009/578/ES),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 (6) ze dne 25. listopadu 2009 o ekoznačce EU,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2005 (7) o nových perspektivách a nových výzvách pro udržitelný evropský cestovní ruch,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 29. listopadu 2007 (8) o „Obnovené politice EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2008 (9) o dopadu cestovního ruchu na pobřežní regiony z hlediska regionálního rozvoje,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2011 (10) o praktických aspektech revize nástrojů EU na podporu financování malých a středních podniků v příštím programovém období,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0265/2011),

A.

vzhledem k tomu, že odvětví cestovního ruchu představuje 10 % HDP a 12 % celkové zaměstnanosti, a je tak třetí nejdůležitější sociálně-ekonomickou činností v EU; vzhledem k tomu, že toto odvětví tvoří z velké části mikropodniky a malé a střední podniky, že je hlavním zdrojem příjmů pro některé regiony EU, jako jsou ostrovy, a že sehrává klíčovou úlohu z hlediska hospodářského rozvoje a hospodářské, sociální a regionální soudržnosti EU a také z hlediska dosažení cílů strategie Evropa 2020,

B.

vzhledem k tomu, že cestovní ruch rovněž přispívá k obohacení člověka, výměnám, blahobytu, dobrým životním podmínkám, kultuře a sociální soudržnosti; vzhledem k tomu, že by se pozornost tudíž měla zaměřit na kvalitativní přístup,

C.

vzhledem k tomu, že z celosvětového hlediska je Evropská unie přední turistickou destinací, pokud jde o počet zahraničních návštěvníků, a že toto prvenství je třeba posílit řešením problémů, které jsou na jedné straně způsobeny větší celosvětovou konkurencí a trhem s neustále se měnící poptávkou a na druhé straně potřebou zajistit udržitelnější a trvalejší charakter tohoto odvětví,

D.

vzhledem k tomu, že cestovní ruch v Evropě čelí řadě výzev: globální hospodářské krizi, konkurenceschopnosti jiných destinací mimo EU a rozmanitosti nabízených turistických atrakcí, dopadům změny klimatu a sezónním výkyvům turistické aktivity, demografickému vývoji v Evropě, rostoucímu vlivu informačních a komunikačních technologií a řadě nepředvídaných událostí, jež toto odvětví občas postihují,

E.

vzhledem k tomu, že cestovní ruch přispívá k propagaci Evropy a jejího kulturního a jazykového dědictví, přičemž respektuje rozmanitost, a k zachování společných hodnot a prohloubení pocitu evropské identity, evropské sounáležitosti a evropského občanství; vzhledem k tomu, že rozvoj cestovního ruchu musí hrát klíčovou úlohu při posilování regionálního rozměru v rámci EU,

F.

vzhledem k tomu, že rozmanitost, mnohostrannost a multikulturalismus Evropy nabízí maximální potenciál pro rozvoj jakýchkoli podob tematického cestovního ruchu a že rozvoj a podpora forem diverzifikovaného cestovního ruchu jsou možná jedinou účinnou odpovědí na deformace, problémy a zhoršení, k nimž vede model neregulovaného a nediferencovaného masového cestovního ruchu,

G.

vzhledem k tomu, že podle Lisabonské smlouvy (článek 195) se cestovní ruch stal zvláštní pravomocí EU, která tak může podporovat a doplňovat kroky jednotlivých členských států tím, že bude napomáhat k vytváření atmosféry vedoucí k rozvoji podniků v odvětví cestovního ruchu a k posílení spolupráce mezi členskými státy, přičemž může vyloučit jakoukoli harmonizaci právních a regulačních ustanovení členských států,

H.

vzhledem k tomu, že na základě této nové pravomoci je třeba vypracovat evropskou strategii s jasnými a náročnými cíli, která by plně respektovala zásadu subsidiarity,

I.

vzhledem k tomu, že zajištění účinnosti a viditelnosti těchto nových pravomocí a budoucí politiky EU v oblasti cestovního ruchu, jakou evropští občané a naši návštěvníci požadují, vyžaduje nejen strategický a akční plán, ale také přiměřené zdroje z finančního programu EU na období 2014–2020,

J.

vzhledem k tomu, že hospodářství nejvzdálenějších regionů a některých ostrovních oblastí EU je kvůli jejich značné odlehlosti a izolovanosti téměř zcela závislé na letecké dopravě, a že je tudíž třeba přijmout opatření přizpůsobená jejich závislosti na tomto druhu dopravy,

1.

vítá politickou strategii předloženou Komisí, která určuje 21 konkrétních opatření na oživení tohoto odvětví; domnívá se, že tento dokument spolu s jeho prováděcím plánem představují pevný základ, na němž lze stavět politiku EU zaměřenou na konkurenceschopný, moderní, vysoce kvalitní, udržitelný a všem dostupný cestovní ruch; vybízí Komisi, aby v rámci prováděcího plánu co nejdříve stanovila konkrétní lhůty pro provádění daných opatření a dosažení daných cílů; žádá členské státy, aby spolupracovaly a předložily programy pro každé opatření ve shodě s příslušnými vnitrostátními, regionálními nebo místními orgány; vyzývá Komisi, aby se zaměřila na přednostní opaření, jež jsou inovativní a představují evropskou přidanou hodnotu;

2.

domnívá se, že základem strategie EU pro cestovní ruch by měl být za prvé balíček zvláštních opatření určených výlučně pro odvětví cestovního ruchu a za druhé, vzhledem k tomu, že cestovní ruch zasahuje do dalších oblastí, koordinace s dalšími souvisejícími politickými oblastmi s cílem vytvořit systém, který bude skutečně podporovat cestovní ruch; je dále toho názoru, že je třeba přesně posoudit, jaký dopad na cestovní ruch mají opatření učiněná v jiných odvětvích, a požaduje integrovaný přístup, jehož účelem bude rozvíjet součinnost jak mezi různými odvětvovými politikami, tak mezi různými nástroji financování;

3.

vyjadřuje politování nad nedostatkem soudržnosti v rámci Komise, pokud jde o politiku cestovního ruchu; považuje za zásadní, aby Komise zajistila koordinovaný a integrovaný přístup mezi dotčenými generálními ředitelstvími;

4.

zdůrazňuje nevyhnutelnost úzké spolupráce mezi evropskými, vnitrostátními, regionálními a místními orgány na jedné straně a mezi institucemi jako celkem a subjekty v rámci daného odvětví na straně druhé s cílem řešit průřezové otázky spojené s cestovním ruchem, a to při dodržování zásady subsidiarity; připomíná, že v oblasti cestovního ruchu mají mnohé evropské regiony a obce bezprostřední pravomoc, a že tudíž hrají ústřední úlohu, pokud jde o provádění projektů a konkrétních opatření; doufá, že se regiony a obce budou mj. v souvislosti se strategií Evropa 2020 snažit o užší spolupráci a že se budou udržitelným a účinným způsobem podílet na rozvoji nové politiky cestovního ruchu; domnívá se, že v témže období by konkrétní programové nástroje, jako jsou strategie pro makroregiony, mohly pozvednout cestovní ruch v rámci regionů i mezi regiony a zvýšit atraktivitu a viditelnost evropských regionů a obcí;

5.

vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení dvou nových zásad pro cestovní ruch: „meziregionálního přístupu“ a „doplňkovosti“, a to v zájmu podpory společného plánování a spolupráce mezi službami cestovního ruchu v rámci jedné zeměpisné oblasti, tj. buď mezi sousedícími regiony, jež jsou součástí různých členských států, nebo na specifické tematické úrovni mezi regiony, jež jsou provázány společnými prvky;

6.

zastává názor, že cestovní ruch je nutné považovat za neoddělitelnou součást evropské průmyslové a inovační politiky, a opakuje, že obnova cestovního ruchu je strategickým a životně důležitým cílem pro zaměstnanost v jednotlivých členských státech; zdůrazňuje v této souvislosti význam mikropodniků a malých a středních podniků, jež na své úrovni přispívají k inovacím a stabilitě v tomto odvětví a které zaručují kvalitu, rozmanitost a autentičnost regionů, v nichž mají své kořeny; vybízí Komisi, aby více podporovala tento přístup v oblasti evropských služeb cestovního ruchu;

7.

vyzývá Komisi, aby každoročně shromažďovala a zveřejňovala osvědčené postupy v oblasti cestovního ruchu;

8.

souhlasí s návrhem Komise vytvořit spolu s členskými státy, místními a regionálními orgány a s úřady pro cestovní ruch značku „Evropa“, jejímž účelem by bylo propagovat ve světě jako turistickou destinaci Evropu jako celek; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a příslušnými úřady pro cestovní ruch zahájila informační kampaň; zdůrazňuje, že veškeré propagační akce by měly respektovat a zvýrazňovat evropskou územní rozmanitost, přičemž by neměly upřednostňovat určité evropské destinace před jinými, a domnívá se, že značka „Evropa“ by neměla bránit různým regionům, městům a místním subjektům, aby volně propagovaly svoji vlastní image;

9.

vítá iniciativy týkající se značky evropského dědictví jako nástroje, který by poukázal na mimořádnou důležitost některých významných míst v historii evropské integrace; trvá na tom, aby byla tato iniciativa koordinována s místy evropského dědictví a dalšími historickými cestami, které vyhlásilo UNESCO; považuje koordinaci s jinými srovnatelnými iniciativami, jako je cena Europa Nostra, za nezbytnou, pokud se má zabránit překrývání těchto iniciativ; vyzývá Komisi, aby členským státům zdůraznila, že místa, jež obdrží značku evropského dědictví, musí vždy zůstat otevřená a přístupná a že musí být zajištěn minimální počet zaměstnanců pro jejich chod;

10.

vyzývá Komisi, aby podpořila zařazení lidových tradic v členských státech na seznam světového dědictví, a to včetně kulinářských tradic, s cílem zachovat je pro budoucí generace a vytvořit evropskou strategii pro podporu lidových tradic na evropské a mezinárodní úrovni;

11.

vyzývá Komisi, aby posoudila dopad programu EU „Evropská hlavní města kultury“ na cestovní ruch a aby předložila Parlamentu zprávu o tom, zda není třeba v zájmu investic do trvalých a udržitelných procesů a partnerství přezkoumat správní přístupy, režimy financování a postupy zapojení kulturních subjektů a sdružení;

12.

zdůrazňuje, že je důležité spolupracovat, např. na základě partnerství nebo uzavíráním dohod o mezinárodní letecké přepravě, se zeměmi, které nejsou členy EU, zejména se sousedními státy a zeměmi BRIC, které představují trh s několika miliony potenciálních nových turistů; v tomto ohledu zdůrazňuje význam pokračujícího úsilí o větší zviditelnění a zvýšení kvality, konkurenceschopnosti a diverzifikace odvětví cestovního ruchu v Evropě a požaduje, aby byly rozvíjeny společné evropské marketingové aktivity a kombinované produkty v oblasti cestovního ruchu s cílem přilákat návštěvníky z těchto nových zdrojových trhů;

13.

domnívá se, že při respektování práva i povinnosti EU kontrolovat vstup na své území je třeba, aby orgány a členské státy EU v souvislosti se společnou vízovou politikou vytvořily dlouhodobou strategii pro koordinovanější a zjednodušené postupy pro vydávání víz a zvážily možnost vytvořit na úrovni EU společná konzulární oddělení/centra, která by zaručovala včasné provádění postupů pro vydávání víz a snížení administrativních nákladů; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby se poté, co byla vytvořena Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), dále zabývala možností rozmístit ve světě úřady delegací EU za účelem vydávání turistických víz ve spolupráci s velvyslanectvími členských států a aby prozkoumala další způsoby, které by zjednodušily vydávání turistických víz, jako jsou např. skupinová turistická víza pro organizované skupiny a snazší přístup k vízům pro osoby na služebních cestách;

14.

žádá členské státy, aby v případě mimořádných situací, jež představují riziko pro zahraniční turisty, zvážily v úzké spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) možnost kodifikovat jednotný postup při vydávání oznámení, která by varovala turisty před cestou, čímž by vytvořily společný evropský kodex závažnosti daných situací a uznaly v nejzávažnějších případech nárok cestovních kanceláří na pomoc Společenství v rámci dostupných finančních prostředků;

15.

vyzývá Komisi, aby vyvodila závěry z nedávných mimořádných událostí, jako byla vulkanická erupce, a aby navrhla konkrétní scénáře pro řízení krizových situací v EU, aby se tak koordinovaný a jednotný postup, pokud jde o informace a přijímaná opatření, stal pravidlem ve všech členských státech;

16.

vyzdvihuje nutnost podpory inovace a technického rozvoje mikropodniků a malých a středních podniků v zájmu účinnějšího uvádění jejich produktů na trh a propagace turistických destinací; naléhavě žádá Komisi, aby vypracovala platformu „IKT a cestovní ruch” a do konce roku 2011 zahájila konkrétní pilotní projekt, čímž by podnítila účast mikropodniků a malých a středních podniků v digitálním dodavatelském řetězci podle příkladu ostatních odvětví, jako jsou textilní a dopravní průmysl, logistika a automobilový průmysl; požaduje iniciativy na podporu elektronického obchodu v průmyslu a zrušení zbývajících překážek pro rozvoj elektronického obchodu na vnitřním trhu; mimoto vyzývá členské státy, aby usilovaly o rozvoj vysokorychlostního internetu na celém svém území ve snaze umožnit rozvoj vyspělých služeb a interoperability provozovatelů;

17.

vyzývá k propagaci a podpoře podnikatelského ducha v tomto odvětví, a to se zvláštní pozorností věnovanou ženám a mladým lidem a k usnadnění přístupu malých a středních podniků a samostatně výdělečných osob k finančním prostředkům, zejména k mikroúvěrům;

18.

vyzývá Komisi, aby podporovala „inkubátor inovací“ konkrétně zaměřený na podniky v odvětví cestovního ruchu;

19.

domnívá se, že koordinovanější přístup k oblasti výzkumu a vývoje a podpora inovativních produktů a služeb budou mít velký přínos pro udržitelnost odvětví cestovního ruchu; zdůrazňuje skutečnost, že rozvoj odvětví cestovního ruchu má přímou souvislost s podporou energetické účinnosti a obnovitelných technologií;

20.

naléhavě žádá Komisi, aby vytvořila virtuální centrum pro monitorování cestovního ruchu, které by spojovalo nejen výzkumné ústavy, ale také podniky a veřejné orgány, s cílem podporovat průzkum trhu prostřednictvím systémů konkurenčního zpravodajství, poskytovat podnikům a veřejným orgánům výhledové informace o vývoji nabídky a poptávky a vytvářet podmínky pro lepší strategickou pozici podniků a veřejného sektoru;

21.

žádá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy a vnitrostátními subjekty v rámci tohoto odvětví zhodnotila, jaké inovativní kroky je možné podniknout za účelem propagace evropských zájezdů ad hoc během významných historických, kulturních a sportovních událostí, jež se v nejbližších letech uskuteční v některých členských státech, např. Olympijské hry v Londýně, světové výstavy atd., s cílem podporovat destinaci Evropa s celou její rozmanitostí; je toho názoru, že různé typy evropských a mezinárodních událostí by měly být podporovány ve spojení se stávajícími místními turistickými zařízeními;

22.

domnívá se, že je třeba rozvíjet potenciál internetového portálu Evropské komise cestovního ruchu (www.visiteurope.com) s cílem co nejvíce ho využít a plně zpřístupnit (obsah textů ve všech úředních jazycích EU a hlavních jazycích mimo EU, zejména s ohledem na země BRIC, využití formátů přístupných pro osoby se zrakovým postižením, informace ve znakovém jazyce pro osoby sluchově postižené a využití všech technologických aplikací) a přeměnit ho na skutečnou evropskou platformu cestovního ruchu s jednoduchým přístupem k vnitrostátním, regionálním a místním portálům cestovního ruchu v jednotlivých členských státech; kromě toho se domnívá, že by tento portál měl ještě více zviditelnit systém evropské značky kvality a také osvědčené postupy a iniciativy, jako jsou Calypso, NECSTouR a EDEN, a že by měl turisty informovat o jejich právech za různých okolností;

23.

vyzývá Komisi, aby spolu s členskými státy zvážila možnost vytvořit evropský turistický průkaz, jehož cílem by bylo zajistit, aby turisté ze zemí EU i z jiných států cestovali po Evropě pravidelně, a to prostřednictvím nabídky informací včetně seznamu práv turistů, informací o slevách a specializovaných službách,;

24.

domnívá se, že Evropská unie je založena na kulturní a jazykové rozmanitosti, a že je tudíž důležité podporovat přístup k turistickým lokalitám tím, že se návštěvníkům poskytnou nástroje pro usnadnění jejich návštěvy a snazší porozumění, jako jsou audio průvodci či brožury poskytující výklad alespoň ve dvou úředních jazycích EU, zejména pokud tyto lokality čerpají prostředky ze strukturálních fondů;

25.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se subjekty v oblasti cestovního ruchu posoudila reálnost zavedení pojmu „evropské značky kvality cestovního ruchu“ a určila společná kvalitativní kritéria; domnívá se, že by se tak mělo dít koordinací nejlepších postupů různých členských států a sdružení v rámci tohoto odvětví a že by tím měla být vytvořena zastřešující značka, která by sloužila jako doplněk značek jednotlivých států a byla uznávána na základě dobrovolné akreditace (opt-in);

26.

domnívá se, že je třeba vyhnout se přibývání počtu značek a naopak jejich počet snižovat, aby se zabránilo případnému matení spotřebitelů a nadměrné zátěži pro podniky a aby byly jednotlivé značky snadněji rozpoznatelné; žádá Komisi, aby posoudila spolehlivost, transparentnost a sledování dodržování podmínek týkajících se stávajících značek; dále vyzývá Komisi, členské státy a zainteresované subjekty, aby podporovaly stávající nástroje a osvědčené postupy a aby z dlouhodobého hlediska posoudily, zda by bylo možné postupně sloučit pod jednu společnou značku evropskou značku kvality a ekoznačku pro turistické ubytovací služby, přičemž zásadním měřítkem kvality by byla udržitelnost;

27.

žádá Komisi, aby podporovala konkrétní iniciativu zaměřenou na postupnou harmonizaci systémů klasifikace ubytování (hotelů, penzionů, pokojů k pronájmu atd.) tím, že určí minimální společná kritéria, počínaje pozitivními zkušenostmi různých sdružení v rámci tohoto odvětví (býv. Hotelstars Union) a zástupců tohoto odvětví; domnívá se, že tato postupná harmonizace by mohla přispět ke zviditelnění Evropy jako turistické destinace a zkvalitnit informace, jež jsou poskytovány turistům; vyzývá zástupce evropského odvětví pohostinství, aby:

28.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat pozornost otázce bezpečnosti různých druhů ubytovacích zařízení, zejména protipožárním předpisům a bezpečnostním opatřením týkajícím se oxidu uhelnatého; zastává tudíž názor, že v souladu s doporučeními Rady z roku 1986 je třeba pobízet k dodržování metody MBS (Management, Building and System), aniž by byly dotčeny platné vnitrostátní předpisy, nebo že v případě, kdy samoregulace selže, by se měla učinit alternativní regulační opatření; dále upozorňuje na významnou úlohu školení hotelových zaměstnanců, pokud jde o plánování postupu v nouzových situacích a řízení protipožární ochrany, a zdůrazňuje, že je třeba systematicky sbírat údaje týkající se bezpečnosti ubytování; zdůrazňuje, že je důležité vždy dbát na potřeby osob se zdravotním postižením a osob se sníženou pohyblivostí, a to i prostřednictvím školení zaměřených na zvyšování povědomí o problematice zdravotního postižení při předcházení požárům a v oblasti bezpečnosti ubytování;

29.

považuje za vhodné, aby Komise ve spolupráci s odvětvím cestovního ruchu a sociálními partnery připravila přehled existujících odborných schopností a dovedností (Tourism Skill Competence Framework) jako východisko pro konkrétní opatření, která budou usilovat o koordinaci poptávky s nabídkou na trhu práce v odvětví evropského cestovního ruchu;

30.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy podporovala mobilitu a využívala a propagovala programy celoživotního vzdělávání, odborného a vysokoškolského vzdělávání a odbornou praxi v oblasti cestovního ruchu, aby udržovala úzký kontakt s výzkumnou a podnikatelskou sférou a aby v osmém rámcovém programu pro výzkum a technologický rovoj kladla větší důraz na inovace v cestovním ruchu; domnívá se, že programy Společenství, jako jsou „Erasmus pro mladé podnikatele“ a „Leonardo da Vinci“, představují jedinečné příležitosti k nabývání odborných schopností a poznatků i k rozšíření kariérních možností, a měly by být proto dále rozvíjeny a podporovány, a to i s přihlédnutím k možnosti jejich přepracování tak, aby v jejich rámci byly předávány osvědčené postupy týkající se mj. péče o zákazníky, dostupnosti a udržitelnosti;

31.

naléhá na Komisi, aby důkladněji sledovala provádění směrnice o službách v členských státech, pokud jde o cestovní ruch;

32.

žádá, aby bylo zlepšeno vzájemné uznávání odborných kvalifikací v oblasti cestovního ruchu ze strany členských států, což by lidem, kteří už v tomto odvětví pracují, i těm, kteří v něm pracovat hodlají, umožnilo nalézt lepší uplatnění i posílit jejich mobilitu v tomto odvětví; je přesvědčen, že by se tím napomohlo řešení problémů týkajících se sezónní povahy práce v odvětví na jedné straně a nehlášené práce na straně druhé;

33.

zdůrazňuje úzký vztah mezi cestovním ruchem a dopravou a žádá Komisi a členské státy, aby v co největší míře usilovaly o modernizaci vnitrostátní, regionální a přeshraniční infrastruktury pro jednotlivé typy dopravy, a to se zvláštním důrazem na pokrok a včasnou realizaci projektů transevropských dopravních sítí a na dokončení jednotného evropského nebe, jehož cílem je účinnější řízení letecké dopravy; pokládá za důležité stimulovat kombinované způsoby dopravy a přijmout vhodná opatření na řízení turistických toků, především během sezónních špiček a mimořádných situací jakéhokoliv charakteru;

34.

naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala využívání udržitelnějších způsobů dopravy, například kombinací veřejné dopravy, železniční dopravy, cyklistiky a pěší chůze; vyzývá Komisi, aby mimo jiné usnadňovala a podporovala rozvoj dopravních spojení s ostrovy, venkovskými a horskými oblastmi, nejvzdálenějšími regiony a obecně s méně dostupnými místy, a to i v souvislosti s transevropskými dopravními sítěmi;

35.

zdůrazňuje nutnost podporovat integrované systémy elektronického prodeje cestovních dokladů na různé druhy dopravy, což by stimulovalo systém využívání kombinovaných způsobů dopravy, usnadnilo mezinárodní cesty mezi členskými státy, zajistilo svobodu pohybu a odstranilo překážky dokončení vnitřního trhu; domnívá se, že během procesu vývoje je nutné se zaměřit na požadavky zvláštního přístupu zdravotně postižených osob;

36.

vítá legislativu EU týkající se práv cestujících, zejména cestujících se sníženou pohyblivostí, a žádá Komisi, aby v krátké době vypracovala ambiciozní a koherentní právní rámec, který bude obsahovat soubor společných pravidel týkajících se všech druhů dopravy v kombinaci se specifickými pravidly zohledňujícími zvláštnosti každého z nich;

37.

naléhavě vyzývá Komisi, aby posoudila možnosti vypracování charty práv a povinností turistů, která by zahrnovala zásady týkající se dostupnosti, poskytování informací, transparentní tvorby cen, náhrad atd.; vyzývá členské státy, aby vytvořily nezávislý systém rozhodčích řízení s cílem umožnit spotřebitelům náležité zajištění dodržování těchto práv;

38.

zdůrazňuje, že politika v oblasti cestovního ruchu musí důsledně zahrnovat udržitelný rozvoj; sociální, hospodářské a environmentální potřeby současných generací musí být uspokojeny, aniž by byly opomíjeny zájmy generací budoucích;

39.

vítá ochotu Komise diverzifikovat dostupnou nabídku cestovního ruchu, a tím pomoci vyvážit dopady jeho sezónní povahy; vyzdvihuje především význam už započaté spolupráce s Radou Evropy, jejímž cílem je podpora kulturního, historického, náboženského, ekologického a krajinného cestovního ruchu prostřednictvím tematických tras, které nejen těží z kulturních a historických kořenů našeho kontinentu, ale přispívají též k rozvoji alternativního cestovního ruchu, který je udržitelný a dostupný všem; domnívá se, že v souvislosti s řadou tras by se mělo prosazovat využívání udržitelných způsobů dopravy, mj. cyklisitky a plavby;

40.

domnívá se, že v zájmu odlišení evropského cestovního ruchu od cestovního ruchu jiných zemí či světadílů je zásadní propojit tradiční odvětví cestovního ruchu s tím, co území může nabídnout, pokud jde o produkty a služby a hmotná i nehmotná aktiva;

41.

je přesvědčen, že Komise a Rada Evropy musí v úzké spolupráci s členskými státy a regionálními a místními orgány i nadále podporovat – a to i finančně – rozvoj nových „evropských tras“ a údržbu těch stávajících, včetně tras v ostrovních, pobřežních, horských a nejodlehlejších regionech; zastává názor, že by tyto trasy měly vyzdvihovat evropskou identitu prostřednictvím propagace a propojení symbolických míst, jako jsou katedrály, hrady a zámky, univerzity, archeologická naleziště a průmyslová osídlení, i upozorňovat na evropské osobnosti se sybolickým významem a zastánce Evropy; naléhá na Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá vhodná opatření k zachování evropského dědictví a statků pro budoucí generace;

42.

vybízí Komisi, aby usnadnila vytváření sítí a spolupráci mezi regiony EU v zájmu propojení stávajících regionálních, vnitrostátních a evropských cyklostezek a posílení udržitelné, energeticky účinné a k životnímu prostředí šetrné cykloturistiky v EU;

43.

poukazuje na významnou úlohu sítí jako NECSTouR a EDEN při výměně osvědčených postupů mezi evropskými regiony a podpoře trvale udržitelných destinací cestovního ruchu; trvá též na tom, že je nutné vytvořit v úzké spolupráci se skupinou pro udržitelný cestovní ruch (TSG) a místními a regionálními orgány systém společných ukazatelů udržitelného řízení turistických destinací;

44.

domnívá se, že vzhledem k historii evropského kontinentu by měla Komise aktivněji propagovat průmyslové dědictví Evropy, jehož potenciál nebyl dosud v dostatečné míře rozpoznán; zdůrazňuje, že rozvoj průmyslového dědictví Evropy jakožto zásadní oblasti kulturního zájmu by mohl být přínosem i pro místa, která nepatří k běžným turistickým destinacím, a přispět k vybudování udržitelnějšího, rozmanitějšího a rovnoměrněji rozloženého odvětví cestovního ruchu v Evropě prostřednictvím ochrany, transformace a rehabilitace průmyslových lokalit;

45.

domnívá se, že je třeba náležitě podporovat cestovní ruch ve venkovských oblastech a agroturistiku jako odvětví, která zlepšují kvalitu života, zabezpečují hospodářskou diverzifikaci a rozmanitost zdrojů příjmů ve venkovských oblastech, vytvářejí v těchto regionech pracovní místa, udržují zde obyvatelstvo, a brání tak jeho odlivu, a vytvářejí přímý vztah k podpoře výroby tradičních, ekologických a přírodních potravin; v této souvislosti konstatuje, že je důležité v těchto oblastech zaručit plný přístup k dopravní síti a internetu a informačně-technologické infrastruktuře; je přesvědčen, že to přispěje k dosažení cíle spočívajícího v podpoře nových forem cestovního ruchu tím, že dojde k prodloužení turistických sezón a přerozdělení turistických činností mezi oblastmi s vysokou koncentrací cestovního ruchu a oblastmi se silným, avšak nedostatečně využitým turistickým potenciálem;

46.

domnívá se, že je nutné posílit schopnost zemědělců uvádět výrobky na trh a zlepšit jejich přístup na místní trhy, a umožnit tak společnostem provozujícím stravovací zařízení snazší nákup místních produktů, které potřebují;

47.

poukazuje na skutečnost, že přírodní turistika přispívá k trvale udržitelnému rozvoji odvětví; domnívá se, že je důležité zaměřit se na přírodní lokality a chráněná území a více je zpřístupnit turistům, a to i prostřednictvím rozvoje tras spojujících jednotlivé státy při současném zachování přírodního dědictví a místní biologické rozmanitosti;

48.

zdůrazňuje, že rozvoj nových vnitrozemských vodních cest může přispět k udržitelnému rozvoji kulturní, přírodní a rekreační turistiky;

49.

připomíná, že kulturní, vzdělávací, mládežnické a sportovní cestování se těší stále větší oblibě, a proto vyzývá členské státy a místní a regionální orgány, aby tyto formy cestování podporovaly zvýšením své flexibility a přizpůsobivosti vůči novým typům spotřebitelů, které se objevily v důsledku demografických změn, a to s cílem zohlednit nové podoby cestovního ruchu zaměřené na splnění očekávání spotřebitelů; upozorňuje na významnou úlohu, kterou hraje při podpoře cestovního ruchu sport, neboť diváci i účastníci cestují na místa sportovních akcí, a žádá, aby byly zavedeny speciální politiky na podporu sportovní turistiky;

50.

vyzývá Komisi, aby podporovala horizontální iniciativu Společenství týkající se dopadů cestovního ruchu na životní prostředí se zvláštním ohledem na biologickou rozmanitost Evropy, nakládání s odpady, úspory energií a vody, zdravou výživu a využívání půdy a přírodních zdrojů s cílem šířit informace a užitečné materiály, zvyšovat informovanost veřejnosti a omezovat dopad cestovního ruchu na životní prostředí;

51.

vítá dobrovolné úsilí odvětví o pochopení a omezení dopadu cestovního ruchu na životní prostředí a destinace, jako je systém udržitelnosti cestovního ruchu (Travelife Sustainability System) částečně financovaný EU, což je inovativní systém, který pomáhá spotřebitelům činit udržitelná rozhodnutí a odvětví umožňuje pochopit a zvládat dopady v dodavatelském řetězci;

52.

vybízí Komisi, aby podporovala inovační iniciativy malých a středních podniků v oblasti cestovního ruchu a chránila a zlepšovala biologickou rozmanitost propagací ekoturistitky;

53.

vyzývá Komisi, aby posoudila možnost vyhlášení Evropského dne odpovědného a udržitelného cestovního ruchu, který by spočíval v pořádání informačních setkání ve všech členských státech na podporu forem životaschopného cestovního ruchu a odpovědného chování turistů;

54.

zdůrazňuje významný dopad změny klimatu na evropské turistické oblasti, a to zejména na ty nejzranitelnější, zvláště na přímořské regiony, ostrovní a horské regiony; domnívá se, že by měly být navrženy strategie s cílem tomuto dopadu předcházet a bránit, mimo jiné podporou inovací a diverzifikace služeb v oblasti cestovního ruchu, posilováním politik předcházení přírodním katastrofám a zmírňování jejich dopadů, přizpůsobením infrastruktury, předvídáním dopadu nedostatku vody a zabezpečením trvalé udržitelnosti fauny, flóry a krajiny v dotčených oblastech;

55.

poukazuje na to, že pobřežní oblasti představují hlavní turistickou destinaci v Evropě, a že je tudíž důležité věnovat náležitou pozornost metodám územního plánování v pobřežních oblastech, rizikům rozsáhlé urbanizace a potřebě zachovat kvalitu a udržitelnost pobřežních oblastí, jejich dědictví a infrastrukturu služeb cestovního ruchu; zdůrazňuje, že je nutné investovat odpovídající objem finančních prostředků do strategií pobřežního, ostrovního a námořního cestovního ruchu v zájmu ochrany evropského pobřeží před erozí, zachování přírodního dědictví a fauny a zlepšení kvality vody a s cílem rozvíjet trvale udržitelný a kvalitní přímořský a podmořský cestovní ruch; v tomto ohledu vítá iniciativu Komise týkající se rozvoje strategie pro udržitelný pobřežní a mořský cestovní ruch a vyzývá k rozvoji podobných zvláštních strategií pro ostrovy, horské regiony a další zranitelné oblasti;

56.

podtrhuje význam přímořského cestovního ruchu jako charakteristického rysu některých evropských pobřežních regionů; vyzývá Komisi, aby prozkoumala, zda má směrnice 2006/123/ES negativní dopad na malé a střední podniky v tomto odvětví, a pokud to bude považovat za nutné, aby navrhla opatření s cílem omezit tento dopad a zajistit zohlednění zvláštních charakteristik této profesní kategorie při uplatňování směrnice; vyzývá rovněž členské státy, aby ve spolupráci s příslušnými orgány prozkoumaly možnost zavedení kompenzačních opatření pro zmírnění ztrát způsobených cestovním kancelářím po zavedení nových právních předpisů, jež vedly ke ztrátě dříve nabytých práv a ke ztrátám v souvislosti s neumořenými investicemi do obnovy struktur či do zajištění toho, aby vyhověly dříve platným právním předpisům; zastává názor, že tyto kroky jsou zapotřebí s cílem zajistit investice cestovních kanceláří a zlepšit kvalitu zákaznických služeb;

57.

vyzývá Komisi a členské státy, aby se v rámci integrované námořní politiky zasazovaly o rozvoj přístavní infrastruktury, a to za účelem přizpůsobení přístavních terminálů potřebám osob s omezenou pohyblivostí i zajištění propojení s dalšími typy dopravy a s turistickými službami ve vnitrozemí, což jsou zásadní faktory námořní osobní dopravy a odvětví výletních a rekreačních plaveb; v tomto kontextu vyzývá členské státy, aby odstranily případná omezení;

58.

bere na vědomí skutečnost, že demografický vývoj v Evropě povede k neustálému růstu zdravotního, a zejména lázeňského cestovního ruchu; v souvislosti s tím, že existují různé předpisy Společenství v oblasti lázeňského cestovního ruchu, vyzývá Komisi, aby posoudila možnost předložit jednotný legislativní návrh pro lázeňský cestovní ruch, který by tomuto odvětví poskytl základní regulovanou strukturu, povzbudil konkurenceschopnost a neprodleně stanovil, že lázeňské podniky působící v členských státech jako poskytovatelé zdravotních služeb jsou vyjmuty z oblasti působnosti směrnice 2006/123/ES; zdůrazňuje relevantnost nových právních předpisů o přeshraniční zdravotní péči a domnívá se, že tyto předpisy musí být vymáhány v přísném souladu s kritérii a podmínkami uloženými novým právním rámcem za účelem zajištění plně uspokojivého uplatňování;

59.

vyzdvihuje hospodářský význam „nákupní turistiky“; zdůrazňuje, že tato forma cestovního ruchu je pro mnoho turistů hlavním důvodem trávení dovolené v EU, kde sídlí společnosti a značky, jež patří ke světové špičce v odvětví luxusního zboží; připomíná, že zatímco toto odvětví zaznamenává rychlý růst, čelí EU silné konkurenci ze strany jiných mezinárodních turistických destinací, které nabízejí např. možnosti nákupu osvobozeného od daně nebo vrácení DPH; doporučuje proto spolupracovat s odvětvím luxusního zboží a odborníky v oblasti cestovního ruchu na přijetí nových opatření a na službách, jež umožní EU zachovat si atraktivitu a konkurenceschopnost;

60.

zdůrazňuje potřebu podporovat evropský podnikatelský cestovní ruch v EU a ve světě, a to vzhledem k jeho hospodářskému významu pro některá místa v Evropě a vzhledem k řadě služeb, jež jsou spojeny s poskytováním prostor pro veletrhy, výstavy, konference a jiné obchodní akce a s jejich pořádáním (hotely a stravovací služby, obchody, doprava, komunikace, agentury pro pořádání akcí atd.);

61.

připomíná, že morálně zodpovědný cestovní ruch je cílem, který nelze opomíjet; vítá obsah etického kodexu Světové organizace cestovního ruchu a věří, že ho co nejdříve přijme za svůj Komise i členské státy; v tomto smyslu vyjadřuje potěšení nad návrhem Komise rozšířit pravomoc členských států na trestné činy sexuálního zneužívání nezletilých spáchané v zahraničí, a tím trestat sexuální turistiku;

62.

zdůrazňuje, že sezónní povaha cestovního ruchu může vyvolat nejistotu, pokud jde o zaměstnanost a pracovní podmínky; vyzývá v této souvislosti k vytvoření specifické politiky pro pomoc sezónním pracovníkům zahrnující zejména opatření pro rozšíření turistické sezóny prostřednictvím diverzifikace činností v oblasti cestovního ruchu;

63.

vyzývá Komisi, aby vypracovala plán na podporu postupného odstraňování sezónního charakteru cestovního ruchu; v této souvislosti vybízí Komisi, aby na základě dosavadních pozitivních výsledků dále rozvíjela přípravnou akci „Calypso“, a vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v této akci, která zlepšuje dostupnost dovolené pro znevýhodněné lidi, jako jsou starší občané, osoby se zdravotním postižením, mladí lidé a rodiny s nízkými příjmy, a to zejména mimo hlavní sezónu a při cestách přes státní hranice; vyzývá v této souvislosti k dalšímu plánování a začlenění fyzické přístupnosti, odpovídajících služeb a spolehlivých informací do celého okruhu produktů v oblasti cestovního ruchu; domnívá se, že inspiraci lze čerpat z řady stávajících osvědčených postupů, jež kladou důraz na snadný přístup a posílení postavení znevýhodněných osob;

64.

zdůrazňuje, že v rámci nové evropské strategie pro oblast zdravotního postižení je důležité zajistit přístupnost pro osoby se zdravotním postižením, a to nejen co se týče dopravy, ale i ubytování, stravovacích služeb, informací přístupných pro všechny a služeb v oblasti cestovního ruchu všeobecně; zdůrazňuje, že o přijatých opatřeních by se mělo následně přehlednou formou informovat; vyzývá Komisi, aby, pokud jde o produkty a služby spojené s cestovním ruchem, zajistila dostupnost pro všechny;

65.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly provádění programů obnovy, zachování a ochrany míst zajímavých z hlediska kultury, historie nebo životního prostředí s cílem zvyšovat jejich přístupnost pro turisty; vybízí mladé dobrovolníky k účasti v těchto programech v roce 2011, který je Evropským rokem dobrovolné činnosti, i v letech následujících;

66.

vyzývá Komisi, aby podporovala rovněž cesty uskutečněné za účelem návštěvy přátel či příbuzných, jež jsou důležitým způsobem posilování integrace v evropské kultuře;

67.

vyzývá Komisi, aby koordinovala, rozšířila a zviditelnila finanční nástroje spravované různými generálními ředitelstvími, jež jsou určeny na posílení konkurenceschopnosti cestovního ruchu, a aby prověřila též jejich náležité využívání, zejména s ohledem na Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, Evropský sociální fond a Evropský rybářský fond; má za to, že v souvislosti s rozpočtovými omezeními je zásadní budovat součinnost mezi různými existujícími finančními nástroji, jež musí být přizpůsobeny změnám, pokud jde o cestovní ruch a zákazníky, diverzifikaci činností souvisejících s cestovním ruchem a místním potřebám v oblasti rozvoje; žádá mimoto Komisi, aby vypracovala jasné informace týkající se finanční podpory dostupné pro projekty související s cestovním ruchem a aby vytvořila snadno přístupnou databázi napříč různými GŘ, jež by zvýšila povědomí a informovanost o projektech v oblasti cestovního ruchu spolufinancovaných Evropskou unií;

68.

zdůrazňuje, že by cestovní ruch měl i nadále hrát významnou úlohu v politice soudržnosti v rámci finančního výhledu na období 2014–2020; žádá, aby se do dalších finančních výhledů a předpisů strukturálních fondů prioritně začlenila obnova turistických oblastí, které upadají, s cílem zajištění jejich konkurenceschopnosti a udržitelnosti.

69.

vyzývá dále členské státy a místní a regionální orgány, aby plně využívaly nástroje odborného vzdělávání, které nabízí ESF a další fondy Společenství i fondy na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; považuje za zásadně důležité, aby členské státy a ostatní orgány vyhlašovaly veřejné soutěže konkrétně pro oblast cestovního ruchu na základě priorit určených ve strukturálních fondech;

70.

požaduje, aby byl v rámci finančního výhledu na období 2014–2020 vytvořen zvláštní program pro cestovní ruch zaměřený především na mikropodniky a malé a střední podniky, který by v celoevropských projektech v tomto odvětví povzbuzoval partnerství mezi firmami a partnerství veřejného a soukromého sektoru, a zároveň vybízí malé a střední podniky k investicím do tohoto odvětví;

71.

trvá na tom, že je třeba zajistit kontinuitu podpory pilotních projektů v odvětví cestovního ruchu po roce 2011, a pokud to bude nutné, posoudit nové projekty, které by se mohly podílet na realizaci nové strategie;

72.

podotýká, že podniky působící v cestovním ruchu potřebují srovnatelné, kvalitní statistické údaje pro účely dlouhodobého plánování struktury nabídky a poptávky a k rozvoji turistických destinací; vyzývá proto Komisi, aby se maximálně zasadila o zajištění toho, že tyto údaje budou k dispozici pro celou Evropu; lituje skutečnosti, že neexistují oficiální statistiky o venkovském cestovním ruchu a agroturistice a že jediné dostupné informace jsou založeny na odhadech; vítá zvažovaná opatření na upevnění základny socioekonomických znalostí v oblasti cestovního ruchu s tím, že je vhodné co nejvíce dbát na to, aby se zabránilo další finanční a administrativní zátěži;

73.

žádá Komisi, aby do září 2011 předložila legislativní návrh na přepracování směrnice 90/314/EHS o souborných službách pro cesty s cílem zajistit spotřebitelům a podnikům v odvětví cestovního ruchu jednoznačný právní rámec, kterým se budou řídit jak v běžných, tak ve výjimečných situacích způsobených například některými klimatickými a přírodními jevy či politickými problémy; zdůrazňuje, že celá koncepce souborných služeb pro cesty je již dlouho zastaralá, a naléhavě vyzývá Komisi, aby v průběhu její revize zavedla uplatnitelnost stejných právních předpisů na všechny subjekty poskytující služby v oblasti cestovního ruchu; zdůrazňuje, že kvalita služby poskytované zákazníkovi a spravedlivá hospodářská soutěž by měly být v tomto ohledu primárními faktory;

74.

poukazuje na příležitost členských států uskutečnit vzájemnou postupnou harmonizaci snížené sazby DPH z cestovního ruchu, což je nevyhnutelnou podmínkou pro transparentní hospodářskou soutěž mezi podniky cestovního ruchu z členských států EU i s podniky ze třetích zemí; v této souvislosti vítá diskusi, kterou vyvolalo zveřejnění zelené knihy o budoucnosti DPH;

75.

vyzývá členské státy, aby měly na paměti, že vzrůstající tendence uplatňovat vůči turistům cestujícím do EU či v rámci členských států vyšší sazby poplatků, např. palivových příplatků, bezpečnostních poplatků a letištních, městských a přístavních poplatků, a to zejména mimo hlavní sezónu, má nepříznivé dopady; zdůrazňuje, že má-li být uplatněna dodatečná daň z cestovního ruchu, musí být její zavedení řádně zveřejněno, aby se zvýšila informovanost turistů i cestovních kanceláří;

76.

vyzývá Radu Evropské unie, aby urychlila přijetí návrhu směrnice o modernizaci zvláštního režimu DPH (TOMS), který předpokládá zavedení mechanismu opt-in schopného zvrátit narušení hospodářské soutěže mezi různými kategoriemi subjektů fungujících v tomto odvětví, vzhledem k tomu, že rozdíly v právních předpisech jednotlivých států mají v současnosti vážné důsledky;

77.

zdůrazňuje potřebu aktivní politiky hospodářské soutěže sledující veškeré trendy ke koncentraci odvětví či zneužívání dominantního postavení;

78.

vyzývá Komisi, aby do konce roku 2012 předložila integrovanou strategii pro cestovní ruch, která bude v souladu se stávající strategií a jejím prováděcím plánem a bude je doplňovat;

79.

domnívá se, že by měla být v rámci Evropského parlamentu vytvořena technická pracovní skupina pro cestovní ruch, která by byla zaměřena na důkladné sledování plnění opatření, která navrhla Komise, jakož i návrhů Evropského parlamentu;

80.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

26.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 56/54

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané„Udržitelná budoucnost pro dopravu: vytváření integrovaného dopravního systému řízeného technologiemi a vstřícného k uživatelům“ (KOM(2009)0279),

—

s ohledem na bílou knihu Komise nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (KOM(2011)0144),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu: směry politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020“ (KOM(2010)0389),

—

s ohledem na závěrečná ustanovení Rady ze dne 2. a 3. prosince 2010 ke sdělení Komise nazvané „Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu: směry politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020“ (16951/10),

—

s ohledem na hodnotící studii Komise (1) ke třetímu akčnímu programu pro bezpečnost silničního provozu,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů nazvané „Směry politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011–2020“ (CdR 296/2010),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu (CESE 539/2011),

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN „Improving global road safety“ ze dne 10. května 2010 (64/255),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 29. září 2005 o evropském akčním programu pro bezpečnost silničního provozu: snížení počtu obětí dopravních nehod v Evropské unii o polovinu do roku 2010: společná odpovědnost (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. dubna 2006 o bezpečnosti silničního provozu: zpřístupnění systému eCall občanům (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. ledna 2007 o třetím akčním programu pro bezpečnost silničního provozu – přezkum v polovině období (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o akčním plánu pro inteligentní dopravní systémy (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o akčním plánu pro městskou mobilitu (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o sankcích v případě vážného porušení sociálních předpisů v silniční dopravě (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o udržitelné budoucnosti pro dopravu (8),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0264/2011),

A.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 zahynulo více než 35 000 osob při nehodách na silnicích Evropské unie a 1 500 000 jich bylo zraněno,

B.

vzhledem k tomu, že na každou smrtelnou dopravní nehodu připadají statisticky čtyři další nehody s trvalými následky, 10 nehod s vážným zraněním a 40 nehod s lehkým zraněním,

C.

vzhledem k tomu, že náklady společnosti vzniklé v důsledku dopravních nehod jsou odhadovány ročně na 130 mld. EUR

D.

vzhledem k tomu, že vytyčený cíl třetího akčního programu snížit počet smrtelných nehod v EU do roku 2010 o polovinu nebyl dosažen, přesto však bylo zaznamenáno výrazné snížení počtu smrtelných nehod na silnicích,

E.

vzhledem k tomu, že v rámci EU panuje stále ještě relativně vysoká tolerance společnosti vůči dopravním nehodám a že si silniční provoz vyžádá každým rokem takové množství obětí, které odpovídá počtu obětí při zřícení 250 středně velkých letadel,

F.

vzhledem k tomu, že na jedné straně je třeba vyvíjet stále větší úsilí, aby se dále snížil počet obětí dopravních nehod, a na druhé straně je třeba zajistit, aby se při poklesu celkového počtu neprojevila lhostejnost,

G.

vzhledem k tomu, že bezpečnost silničního provozu je celospolečenskou zodpovědností,

H.

vzhledem k tomu, že pouze 27,5 % opatření stanovených třetím akčním programem bylo zcela provedeno, a vzhledem k tomu, že za účelem zlepšení bezpečnosti silničního provozu je proto zapotřebí podstatně ambicióznějších cílů a opatření, než Komise dosud navrhla,

I.

vzhledem k tomu, že legislativní rámec pro nařízení a směrnice vycházející z vědeckých údajů dosud nebyl plně využit, a vzhledem k tomu, že evropské právní předpisy, budou-li provedeny, mohou přispět k záchraně životů,

J.

vzhledem k tomu, že již byla přijata řada legislativních opatření ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu, jako je směrnice 2008/96/ES o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury, a že tato opatření vstoupí v platnost v několika příštích letech,

K.

vzhledem k tomu, že Komise před uplynutím třetího akčního programu pro bezpečnost silničního provozu opomenula předložit návrh nového akčního programu

L.

vzhledem k tomu, že pravděpodobnost úmrtí na silnici je pro chodce 9krát, pro cyklistu 7krát a pro motoristu 18krát vyšší než pro cestující v osobním automobilu za 1 ujetý kilometr,

M.

vzhledem k tomu, že se cca 55 % smrtelných nehod přihodí na venkovských silnicích, 36 % v městských oblastech a 6 % na dálnicích,

N.

vzhledem k tomu, že započte-li se dojíždění do zaměstnání a ze zaměstnání, tvoří 60 % smrtelných pracovních úrazů dopravní nehody,

O.

vzhledem k tomu, že počet smrtelných dopravních nehod neustále klesá, zatímco počet smrtelných nehod za účasti motocyklistů se nemění a na mnoha místech stoupá,

P.

vzhledem k tomu, že veřejná osobní doprava je daleko bezpečnější než individuální motorová doprava,

Q.

vzhledem k tomu, že slepý úhel u nákladních automobilů představuje ohrožení života pro cyklisty a chodce,

R.

vzhledem k tomu, že Evropská unie čelí demografickým změnám a musí být obzvláště brány v potaz potřeby mobility starších lidí,

S.

vzhledem k tomu, že vývoj v oblasti nových technologií klade nové požadavky na záchranné služby, mimo jiné v souvislosti s hybridními vozidly a elektrifikací pohonů,

T.

vzhledem k tomu, že se evropská, vnitrostátní, regionální a místní opatření musí doplňovat,

U.

vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti silniční infrastruktury 2008/96/ES požaduje, aby byly prováděny audity bezpečnosti silničního provozu a bezpečnostní kontroly jako součást pravidelné údržby silnic; vzhledem k tomu, že tato směrnice se vztahuje pouze na silniční infrastrukturu transevropské sítě (TEN-T), v důsledku čehož mnoho státních a místních komunikací nepodléhá žádné regulaci,

V.

vzhledem k tomu, že pravidelné kontroly všech evropských komunikací příslušnými subjekty jsou základním prvkem předcházení případným nebezpečím, jež hrozí účastníkům silničního provozu,

W.

vzhledem k tomu, že pro zlepšení bezpečnosti silničního provozu je klíčové mít k dispozici údaje o příčinách dopravních nehod a zranění, jak ukazují mj. projekty VERONICA,

1.

vítá toto sdělení Komise, vyzývá však zároveň Komisi, aby uvedené přístupy do konce roku 2011 dále rozpracovala do podoby plnohodnotného akčního programu, který bude obsahovat detailní seznam opatření s jasnými časovými plány a nástroji pro sledování sloužícími k pravidelné kontrole úspěšnosti opatření a k přezkumu v polovině období;

2.

souhlasí s názorem Komise, že pro zvýšení bezpečnosti provozu je třeba soudržného, uceleného a integrovaného přístupu, a požaduje začlenění problematiky bezpečnosti silničního provozu do všech příslušných oblastí politik, jako jsou politiky pro oblasti školství, zdravotnictví a životní prostředí, sociální politika a policejní a soudní spolupráce;

3.

vyzývá Komisi, aby zlepšila rámcové podmínky pro bezpečnější a ekologičtější dopravu, jako je např. chůze, jízda na kole, autobusová či železniční doprava, s cílem podněcovat jejich využívání.

4.

navrhuje, aby byl co nejrychleji jmenován – s mandátem do roku 2014 – koordinátor pro bezpečnost silničního provozu v EU, jehož úřad by spadal pod Evropskou komisi a který by měl za úkol:

5.

vyzývá Komisi, aby zřídila fórum pro spolupráci, kde si státní zástupci, donucovací orgány, sdružení obětí a střediska pro dohled nad bezpečností silničního provozu budou moci vyměňovat informace o osvědčených postupech a budou moci intenzivněji spolupracovat na lepším provádění právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, a to jak na národní, tak i na nadnárodní úrovni;

6.

zdůrazňuje, že je nutné věnovat zvláštní pozornost řádnému provádění a efektivnějšímu vymáhání již vydaných zákonů a opatření, přičemž ještě stale existuje prostor pro legislativní opatření na úrovni EU;

7.

vyjadřuje politování nad tím, že v rozpočtu EU vyčleněném na opatření v oblasti bezpečnosti silničního provozu byly v posledních letech provedeny výrazné škrty, a vyzývá Komisi, aby tento trend zvrátila;

8.

maximálně podporuje cíl snížit do roku 2020 celkový počet smrtelných nehod na silnicích v EU oproti roku 2010 o polovinu, a požaduje navíc stanovit pro toto období další jasné a měřitelné cíle, a to zvláště snížení počtu

9.

zdůrazňuje, že každý občan EU má nejen právo na individuální využívání komunikací a bezpečnou silniční dopravu, ale zároveň i povinnost spolupodílet se a přispět svým chováním k bezpečnosti silničního provozu; domnívá se, že orgány veřejné správy a orgány EU mají morální a politický závazek přijmout a provést opatření k řešení tohoto sociálního problému;

10.

znovu vyjadřuje svůj názor, že je nutné vytvořit doplňkovou dlouhodobou strategii, která přesáhne časový rámec tohoto sdělení a která má za cíl vyvarovat se všech smrtelných úrazů v silniční dopravě („Vize nula“); uvědomuje si, že toho není možné dosáhnout bez rozsáhlého využití technologií v silničních vozidlech a rozvoje náležitých sítí pro inteligentní dopravní systémy (ITS); vyzývá proto Komisi, aby vypracovala základní prvky této strategie a předložila je v průběhu následujících tří let;

11.

trvá na tom, že úcta k životu a lidské bytosti by se měla projevit ve společném kulturním a etickém procesu, kdy by komunikace byly záměrně chápány jako lidské společenství;

12.

vyzývá Komisi a členské státy, aby třetí neděli v listopadu oficiálně vyhlásily světovým dnem vzpomínky na oběti dopravních nehod, jak již učinila Organizace spojených národů a Světová zdravotnická organizace, s cílem zvýšit povědomí veřejnosti o této problematice;

13.

vyzývá Komisi, aby ve větší míře podněcovala výměnu znalostí a osvědčených postupů mezi členskými státy, aby jich mohlo být více začleněno do vnitrostátních, regionálních a místních plánů bezpečnosti silničního provozu, a mohly tak být zavedeny činnosti založené na co nejpevnějším metodologickém základě a přispět tak k vytvoření evropského prostoru bezpečnosti silničního provozu;

14.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila Evropskou chartu bezpečnosti silničního provozu a podnítila vytvoření podobné charty na regionální a místní úrovni;

15.

zdůrazňuje, že jasně definované a měřitelné cíle jsou dalším impulzem a podnětem ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu a jsou nezbytné jak při srovnání výkonnosti jednotlivých členských států, tak i při monitorování a hodnocení daných opatření; zastává názor, že je třeba se pokusit kvantifikovat příspěvek jednotlivých členských států k dosažení cíle v roce 2020; domnívá se, že tento příspěvek by měl sloužit jako pomůcka pro orientaci při stanovování priorit pro národní politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu;

16.

podporuje Komisi v jejím úsilí přesvědčit členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní plány bezpečnosti silničního provozu; žádá, aby vypracovávání a zveřejňování těchto plánů probíhalo na základě závazných harmonizovaných společných pokynů; zdůrazňuje však, že by měl být členským státům ponechán dostatečný prostor na to, aby mohly daná opatření, dané programy a cíle přizpůsobit specifickým vnitrostátním okolnostem;

17.

vyzývá Komisi, aby neprodleně vyhlásila zvláštní rok bezpečné komerční silniční dopravy;

18.

vyzývá Komisi, aby vypracovala příručku osvědčených postupů v souvislosti se zdravotní péčí o zraněné na místě dopravní nehody, a zajistila tak, že se jim dostane rychlejší a efektivnější zdravotní péče, která je klíčovým faktorem pro přežití osob s nejvážnějšími zraněními;

19.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se sociálními partnery vypracovala strategii zaměřenou na snížení počtu nehod u zaměstnanců, kteří cestují do zaměstnání nebo ze zaměstnání; vyzývá členské státy a Komisi, aby podněcovaly podniky k vypracování plánů bezpečnosti silničního provozu; vyzývá Komisi, aby vyvinula maximální úsilí a zajistila, aby podnikům, které zavádějí plány bezpečnosti silničního provozu pro své zaměstnance, mohly být v rámci Evropské charty bezpečnosti silničního provozu vydávány certifikáty;

20.

pokládá velmi kvalitní a srovnatelné údaje o všech účastnících silničního provozu, včetně cyklistů a chodců, za základní předpoklad pro provádění úspěšné politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu;

21.

vyzývá Komisi, aby nechala vypracovat studii o hospodářském a sociálním dopadu úmrtí a zranění při dopravních nehodách na společnost v členských státech EU;

22.

žádá Komisi, aby do konce roku 2013 uplatnila jako část projektu SafetyNet soubor doplňkových harmonizovaných ukazatelů, na jejichž základě by mohlo být prováděno účinnější monitorování a vypracováno smysluplné hodnocení pokroku, jehož dosáhly jednotlivé členské státy;

23.

žádá Komisi, aby do roku 2012 vypracovala návrh na zlepšení systému dostupných údajů v souvislosti s příčinami nehod a zranění i anonymizovaných údajů o závažnosti zranění a o jejich dalším průběhu; dále žádá, aby byl proveden podrobný a multidisciplinární výzkum týkající se nehod, a to v reprezentativních dopravních oblastech ve všech členských státech a za podpory Evropské unie;

24.

vyzývá Komisi, aby v průběhu dvou let vypracovala harmonizované definice pojmů „zranění ohrožující život“, „vážná zranění“ a „lehká zranění“ s cílem umožnit provádění srovnatelnosti opatření a jejich výsledků ve členských státech;

25.

žádá zřízení Evropské observatoře bezpečnosti silničního provozu, jejímž úkolem by bylo připravit souhrnný přehled stávajících iniciativ týkajících se sběru údajů, navrhnout opatření ke zlepšení výměny údajů a porovnávat údaje z již existujících databází s poznatky získanými při realizaci projektů EU, jako např. SafetyNet, VERONICA nebo Dakota, a předkládat je srozumitelnou, každoročně aktualizovanou formou veřejnosti;

26.

vyzývá členské státy, aby dodržovaly již existující závazky týkající se předávání údajů a aby konkrétné pokročily na cestě k výměně údajů v případě dopravních přestupků spáchaných v zahraničí; vyzývá členské státy, aby do roku 2014 sladily systémy sběru údajů a využily přitom software pro přenos citlivých údajů v reálném čase, který má být zaveden;

27.

zdůrazňuje, že bezpečnost silničního provozu je vysokou měrou závislá jak na pozornosti, ohleduplnosti a vzájemném respektu, tak i na dodržování platných silničních pravidel, což přímo souvisí s nutností systematicky zvyšovat kvalitu vzdělávání v autoškolách a kvalitu postupu při vydávání řidičských průkazů;

28.

je toho názoru, že by koncepci celoživotního učení měla být přisouzena v rámci silniční dopravy větší váha, a proto podporuje činnost center bezpečné jízdy jako jedné z účinných forem pro systémové vzdělávání řidičů ve všech profesních a zájmových oblastech; zastává názor, že dopravní výchova a vzdělávací programy pro účastníky silničního provozu by měly začínat již od útlého věku v rodině a ve škole a měly by zahrnovat jízdu na kole, chůzi a používání hromadné dopravy;

29.

žádá, aby byla zavedena opatření, která by zlepšila přípravu nových řidičů, např. řízení s doprovodem od 17 let nebo v souvislosti s řidičským výcvikem systém postupného udělování řidičského oprávnění, který zahrnuje praktickou výuku i poté, co řidič složil zkoušku; dále žádá zavedení povinných školení o bezpečnosti pro mladé a nové účastníky silničního provozu, která by jim umožnila získat praktické zkušenosti se zvládáním rozmanitých nebezpečných situací;

30.

požaduje, aby v rámci vzdělávání a výcviku řidičů byla jako jednomu z hlavních aspektů vzdělávání budoucích řidičů, kterým se podaří dosáhnout zlepšení bezpečnosti silničního provozu, věnována naléhavě pozornost nejčastějším příčinám smrtelných nehod na silnicích a vážných zranění, jako např. nedodržování povolené rychlosti, řízení pod vlivem alkoholu nebo drog nebo některých léčiv, která ovlivňují schopnost řízení, nepoužívání bezpečnostních pásů nebo jiné ochranné výbavy, jako jsou přilby pro uživatele jednostopých vozidel, používání mobilních telefonů za jízdy a únava;

31.

je přesvědčen, že začínající řidiče je třeba lépe vzdělávat o významu pneumatik pro bezpečnost silničního provozu a o potřebě dodržovat základní pravidla řádné údržby pneumatik a jejich používání; žádá proto členské státy, aby řádně a včas provedly směrnici o řidičských průkazech a její ustanovení, podle nichž mají být znalosti o pneumatikách a obecně o základní údržbě automobilu povinnou součástí zkoušky k získání řidičského oprávnění;

32.

domnívá se, že při výuce řízení automobilu by měla být věnována větší pozornost problematice motorových jednostopých vozidel a jejich viditelnosti;

33.

žádá, aby při výcviku a zkouškách k získání řidičského oprávnění byl kladen větší důraz na bezpečnost nákladu v soukromé dopravě;

34.

žádá zavedení povinných opakovacích kurzů první pomoci, kterých by se všichni držitelé řidičského oprávnění museli jednou za 10 let účastnit;

35.

podněcuje členské státy k tomu, aby zavedly zvláštní systémy trestných bodů za nejzávažnější přestupky, neboť představují nejúčinnější doplněk peněžních pokut;

36.

doporučuje používání zámků zapalování s detektorem alkoholu („alcolocks“) ve vozidlech účastníků silničního provozu, kteří již byli více než jednou odsouzeni za řízení pod vlivem alkoholu, jako opatření opětovného začlenění;

37.

žádá, aby bylo zavedeno přezkoušení zraku pro všechny řidiče s řidičským oprávněním kategorie A a B každých 10 let a pro řidiče starší 65 let každých 5 let; vyzývá členské státy, aby zavedly povinnou lékařskou prohlídku pro řidiče v určitém věku ke zjištění fyzických, duševních a psychických schopností, jež jsou potřebné k tomu, aby mohli i nadále řídit vozidlo, a to na základě svých statistických údajů o nehodách v členění pro příslušné věkové skupiny;

38.

žádá Komisi, aby každé tři roky vypracovala k bezpečnosti silničního provozu v EU kampaně na určité téma a aby systematicky využívala komunikačních kanálů, které vznikly v důsledku uplatňování Evropské charty bezpečnosti silničního provozu;

39.

žádá Komisi, aby v rámci bezpečnosti silničního provozu usilovala o snížení počtu smrtelných dopravních nehod na úrovňových křižovatkách, kde jsou nehody často způsobovány nevhodným chováním účastníků silničního provozu, včetně nadměrného riskování, nepozornosti a nepochopení dopravního značení;

40.

požaduje důslednou harmonizaci dopravních značek a pravidel silničního provozu do roku 2013; poukazuje na to, že značky by měly být udržovány v dobrém stavu, aby se zajistila jejich zřetelná viditelnost, a že by měly být v případě potřeby kvůli měnícím se podmínkám včas nahrazovány;

41.

vyzývá Komisi, aby co nejrychleji přijala specifikace inteligentního dopravního systému pro prioritní akce týkající se bezpečnosti a zajištění silničního provozu, jak je uvedeno v čl. 3 písm. b) až f) směrnice 2010/40/EU o inteligentních dopravních systémech;

42.

považuje účinné prosazovaní platných předpisů za základní pilíř politiky EU v oblasti bezpečnosti silničního provozu; žádá členské státy, aby zlepšily vzájemnou výměnu informací o přestupcích spáchaných porušením dopravních předpisů v jednotlivých členských státech a aby jejich pachatelé byli stíháni v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy, a vyzývá v této souvislosti členské státy, aby stanovily roční cíle pro provádění kontrol týkajících se překračování povolené rychlosti, řízení pod vlivem alkoholu a drog a nepoužívání bezpečnostních pásů a přileb a aby důsledně dohlížely na provádění těchto kontrol;

43.

poukazuje na důležitou úlohu organizace TISPOL, kterou sehrává při výměně osvědčených postupů pro vymáhání dopravních předpisů;

44.

zdůrazňuje, že harmonizovaný a efektivní přístup ke kontrolám je zásadní pro provedení sociálních předpisů v silniční dopravě (nařízení (ES) č. 561/2006 a nařízení (EHS) č. 3821/85), které mají zásadní význam pro bezpečnost silničního provozu; znovu proto vyzývá Komisi, aby splnila požadavky, které Parlament vznesl ve svém usnesení ze dne 18. května 2010 o sankcích v případě vážného porušení sociálních předpisů v silniční dopravě;

45.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala právní předpisy o dobách řízení a odpočinku s cílem umožnit dálkovým řidičům kamionů strávit svou týdenní dobu odpočinku doma za předpokladu, že toho lze dosáhnout, aniž by byly ohroženy cíle Evropské unie v oblasti bezpečnosti silničního provozu; je přesvědčen, že omezení pohybu nákladní dopravy musí být harmonizována v celé Evropské unii;

46.

vítá skutečnost, že v druhém čtení byla přijata směrnice o přeshraniční výměně informací o přestupcích v oblasti bezpečnosti silničního provozu, která představuje další krok na cestě ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu s jasnou přidanou hodnotou EU; se zájmem očekává zprávu Komise o provádění této směrnice a nové legislativní návrhy zaměřené na zlepšení přeshraničního vymáhání, které se bude týkat všech členských států;

47.

vyzývá Komisi, aby v první fázi podpořila vypracování postupů k zadržení řidičů, kteří jsou pod vlivem drog a léků, které ovlivňují jejich způsobilosti k řízení, a ve druhé fázi navrhla právní předpisy EU, jež by zakazovaly řízení vozidel pod vlivem drog nebo výše uvedených léků, a zajistila jejich účinné uplatňování;

48.

žádá zavedení harmonizovaného limitu pro obsah alkoholu v krvi v celé EU; doporučuje 0 ‰ s malým vědecky podloženým rozsahem tolerance pro měření u nově kvalifikovaných řidičů v prvních 2 letech a u řidičů z povolání neustále;

49.

požaduje zavedení kontrolních systémů, které by umožnily systematicky zjišťovat porušování povolené rychlosti u motocyklistů a tento přečin trestat;

50.

žádá celoevropský zákaz výroby, dovozu a prodeje systémů, které řidiče varují před dopravními kontrolami (např. detektory radarů, laserové rušičky či navigační systémy, které automaticky oznamují dopravní kontroly);

51.

vyzývá k zavedení celounijního zákazu odesílání či přijímání textových zpráv a e-mailů a prohlížení internetových stránek při řízení motorového vozidla, jehož dodržování by měly členské státy kontrolovat s použitím nejlepší dostupné techniky;

52.

vyzývá Komisi, aby do dvou let vypracovala legislativní návrh harmonizovaného přístupu k zimním pneumatikám u osobních automobilů, autobusů a nákladních automobilů v regionech EU s ohledem na povětrnostní podmínky v každém členském státě;

53.

očekává, že Komise do roku 2015 přezkoumá provádění třetí směrnice o řidičských průkazech a přizpůsobí ji měnícím se okolnostem, a požaduje mj., aby byla řádně zohledněna skutečnost, že v současnosti de facto není možné používat vozidla kategorie M1 s hmotností nad 3,5 tuny, zejména obytné automobily, k soukromým účelům; žádá, aby výcvik na řízení obytných automobilů, které jen nepatrně překračují hranici 3,5 tuny, byl přístupný nejen pro osoby s řidičským oprávněním kategorie C určeným pro řidiče z povolání, ale i pro osoby s řidičským oprávněním kategorie B určeným pro soukromé účastníky silničního provozu;

54.

důrazně doporučuje, aby odpovědné orgány zavedly omezení rychlosti na 30 km/hod. v obytných zónách a na všech jednoproudových silnicích ve městech, které nemají samostatný jízdní pruh pro cyklisty, a to k účinnější ochraně zranitelných účastníků silničního provozu;

55.

podporuje rozhodně názor Komise, aby finanční prostředky EU byly obecně poskytovány na výstavbu a obnovu těch infrastruktur, které vyhovují směrnicím EU o bezpečnosti silničního provozu a bezpečnosti tunelů, budování komunikací nižších tříd nevyjímaje; vyzývá v této souvislosti k tomu, aby se v příhraničních sektorech soustředilo úsilí zejména na snížení počtu vysoce nebezpečných úseků, míst častých nehod a úrovňových křižovatek;

56.

znovu opakuje, že dobře udržovaná silniční infrastruktura přispívá ke snížení počtu úmrtí a zranění účastníků silničního provozu; vyzývá členské státy, aby udržovaly silniční infrastrukturu v dobrém stavy a usilovaly o její rozvoj pomocí pravidelné údržby a inovativních metod, jako je např. používání inteligentního dopravního značení, které ukazuje bezpečnou vzdálenost a směr cesty, a pasivně bezpečné silniční infrastruktury; zdůrazňuje, že normy pro dopravní značení, zejména pokud jde o práce na silnici, musí být respektovány, neboť jsou rozhodující pro zajištění vysoké úrovně bezpečnosti silničního provozu;

57.

vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly větší pozornost projektování silnic, podporovaly provádění rentabilních opatření, která jsou již k dispozici, a podporovaly výzkum, který umožní zákonodárcům lépe pochopit, jak by se silniční infrastruktura měla rozvíjet, aby se zlepšila bezpečnost silničního provozu a zohlednily specifické potřeby stárnoucí populace a zranitelných účastníků silničního provozu;

58.

vítá skutečnost, že Komise zaměřuje svou pozornost na nejvíce zranitelné skupiny účastníků silničního provozu (uživatelé jednostopých vozidel, chodci atd.), kde jsou počty nehod stále příliš vysoké; vyzývá členské státy, Komisi a průmysl, aby měly při navrhování silniční infrastruktury a zařízení tyto typy uživatelů na paměti tak, aby budované silnice byly bezpečné pro všechny uživatele; žádá, aby při projektování a údržbě silnic byla větší pozornost věnována opatřením v oblasti infrastruktury na ochranu cyklistů a chodců, např. opatření na oddělení dopravy, rozšiřování sítí cyklostezek a bezbariérových přístupů a přechodů pro chodce;

59.

vyzývá Komisi, aby zajistila větší bezpečnost silničních staveb prostřednictvím pokynů pro navrhování a vybavení stavenišť, které by měly být pokud možno standardizované na evropské úrovni, aby se motoristé nesetkávali v každé zemi s novou, neznámou situací; tyto pokyny by měly zahrnovat řádné vybavení dopravními značkami, odstranění původního dopravního značení, použití ochranných plotů a bariér, vyznačení směru jízdního pruhu výstražnými světly nebo značkami a vodorovným značením, aby se zabránilo velmi prudkým zatáčkám a zajistila se bezpečnost nočního silničního provozu;

60.

zdůrazňuje potřebu zajistit odpovídající povrch vozovek, který zvyšuje odolnost proti smyku a vůči klimatickým a meteorologickým vlivům a zlepšuje viditelnost a vyžaduje minimální údržbu, čímž zvyšuje bezpečnost uživatelů infrastruktury;

61.

vyzývá k rozšíření používání značek ukazujících rychlost vozidla v daném okamžiku a ke zvýšení viditelnosti a srozumitelnosti značek tím, že se zamezí kombinování značek, které jsou těžko pochopitelné;

62.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby se z hlediska bezpečnosti silničního provozu zlepšila vnitrostátní silniční infrastruktura, která není zahrnuta do sítě TEN-T, a to zejména v regionech EU s nízkou kvalitou infrastruktury a nevyhovující úrovní bezpečnosti dopravy;

63.

vyzývá Komisi, aby stanovila, a členské státy, aby provedly, vhodná opatření s cílem předcházet nehodám na venkovských silnicích, ve venkovských oblastech a v tunelech, a snížit tak škody, které způsobují;

64.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby vyzvaly své vnitrostátní, oblastní a místní orgány k projektování svých silnic takovým způsobem, aby nepředstavovaly žádné nebezpečí pro jednostopá motorová vozidla; poukazuje na to, že běžná bezpečnostní svodidla na evropských silnicích představují smrtelné nebezpečí pro motocyklisty, a vyzývá členské státy, aby silniční úseky vyznačily doplňujícím zařízením vrchními i spodními výstražnými pásy (včetně nahrazení stávajících svodidel) a také jinými alternativními systémy bezpečnostních silničních bariér v souladu s normou EN 1317, aby se snížily následky nehod pro všechny účastníky silničního provozu; upozorňuje na nebezpečí, které pro motocyklisty představují asfaltové záplaty, které vykazují mnohem menší přilnavost než normální asfaltový povrch vozovky;

65.

vyzývá Komisi, aby podpořila pokyny na podporu osvědčených postupů v opatřeních na zklidňování dopravy, založených na fyzikálních a optických přístrojích a inovacích, které mimo jiné aplikují výzkumné a vývojové projekty spolufinancované EU, týkajících se zklidňování dopravy v zájmu snížení počtu nehod, hluku a znečištění ovzduší;

66.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly a pravidelně aktualizovaly mapu nejnebezpečnějších „černých míst“ ve své silniční síti, která by měla být zpřístupněna veřejnosti a měla by být dostupná přes navigační systémy automobilů;

67.

je toho názoru, že tzv. „samovysvětlující komunikace“ a „komunikace promíjející chyby“ jsou nedílnou součástí politiky bezpečnosti silničního provozu, a proto by měly být podporovány finančními prostředky EU a nepřetržitou výměnou osvědčených postupů;

68.

vyzývá členské státy, aby přidání zdrsněných pruhů bylo nedílnou součástí výstavby a oprav komunikací;

69.

upozorňuje na zvláštní nebezpečí, které představují úrovňová křížení, a vyzývá členské státy, aby do budování či rekonstrukce takových křížení zapracovaly změnu úrovně nebo instalaci zábran přes celou šířku silnice na vedlejších komunikacích;

70.

poukazuje na směrnici 2008/96/ES, pokud jde o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury, s ohledem na potřebu dostatečného množství bezpečných parkovišť u dálnic; zdůrazňuje význam dodržování cyklů řízení a odpočinku během jízdy a význam zavedení harmonizovaného systému sankcí a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily dostatečný počet bezpečných a zabezpečených parkovišť (kritérium kvantity), která odpovídají minimálním sociálním standardům a mohou profesionálním řidičům těžkých nákladních vozidel poskytnout servisní a asistenční služby (kritéria kvality); požaduje, aby se tato parkoviště zajišťovala v době, kdy je silniční infrastruktura ve fázi plánování nebo má být modernizována, a aby byly stavební náklady považovány za způsobilé pro spolufinancování v rámci programů Společenství (např. programu TEN-T);

71.

vyzývá k zákazu předjíždění pro nákladní automobily na nebezpečných úsecích dálnic;

72.

vyzývá členské státy a provozovatele silniční dopravy, aby zajistily vhodně navržená zařízení, která zlepší bezpečnost tím, že budou všechna dobře vybavena dopravními značkami a dobře osvětlena, aby se usnadnilo jejich používání zejména motocyklistům a cyklistům;

73.

doporučuje povinné používání zámků zapalování s detektorem alkoholu – s malým, vědecky podloženým rozsahem tolerance pro měření – u všech nových typů vozidel užitkové osobní a nákladní dopravy; žádá Komisi, aby do roku 2013 vypracovala návrh směrnice o používání zámků zapalování s detektorem alkoholu, a to včetně příslušných specifikací, pokud jde o jejich uplatňování z technického hlediska;

74.

vyzývá Komisi, aby se nadále zaměřovala na zvyšování pasivní bezpečnosti vozidel, například pomocí inteligentních systémů na zmírnění následků nárazu, zejména aby řešila problém kompatibility mezi velkými a malými automobily a mezi těžkými nákladními vozidly a osobními automobily nebo lehkými užitkovými vozidly; požaduje, aby byl i nadále kladen důraz na snížení závažnosti srážek se zranitelnými účastníky silničního provozu; vyzývá Komisi, aby navrhla revizi právních předpisů EU o zařízeních na ochranu proti podjetí zepředu tak, aby byla stanovena optimální schopnost pohlcení nárazu a výška zařízení na ochranu proti podjetí zepředu, jež jsou nezbytné k zajištění účinné ochrany řidiče v případě srážky;

75.

vyzývá Komisi, aby do dvou let předložila zprávu, ve které zodpoví otázku, do jaké míry brání zvýšená ochrana cestujících v automobilu díky zesíleným sloupkům A, B, C řidičům ve výhledu a zda-li se toto projevilo na bezpečnosti zranitelnějších účastníků silničního provozu;

76.

vyzývá Komisi, aby do dvou let předložila zprávu o relevantních bezpečnostních aspektech elektromobility, včetně elektrokol a jízdních kol s přídavným elektrickým pohonem (systém pedelec);

77.

vyzývá Komisi, aby do roku 2013 předložila návrh, který by měl zajistit, aby každé nové vozidlo bylo standardně vybaveno dokonalejší zvukovou a vizuální signalizací zapnutí bezpečnostních pásů předních a zadních sedadel;

78.

žádá Komisi, aby posoudila, zda je užitečné instalovat výstražné systémy proti únavě, a případně zavedla jejich instalaci jako povinnou;

79.

vyzývá výrobce vozidel, aby při vývoji elektromobilů a jiných nových technologií pohonu věnovali zvláštní pozornost tomu, aby byly v případě nehody před novými zdroji nebezpečí dostatečně a účinně chráněni jak cestující, tak i všichni pomocníci a záchranná služba;

80.

vyzývá členské státy, aby při dovozu vybavení, komponentů a náhradních dílů do motorových vozidel, motocyklů a jízdních kol prováděly účinnou a důkladnou kontrolu s cílem zajistit, aby vyhovovaly požadavkům a splňovaly přísné evropské normy pro ochranu spotřebitelů;

81.

vyzývá Komisi, aby podrobně posoudila případnou souvislost mezi dokonalejší bezpečnostní technikou a sníženým povědomím řidiče o existujících rizicích a do dvou let předložila Parlamentu zprávu o této problematice;

82.

vyzývá Komisi, aby vytvořila jednotný evropský prostor pro pravidelné technické prohlídky všech silničních motorových vozidel a jejich bezpečnostních elektronických systémů; očekává, že základem těchto prohlídek budou nejpřísnější jednotné normy; očekává, že za provádění kontrol a vydávání osvědčení o způsobilosti k silničnímu provozu budou odpovídat nezávislé kontrolní subjekty certifikované na základě harmonizované normy; očekává, že bude zaručeno vzájemné uznávání těchto osvědčení o způsobilosti k silničnímu provozu;

83.

vyzývá Komisi, aby během dvou let stanovila společné normy pro technické kontroly vozidel po těžkých nehodách;

84.

vyzývá Komisi, aby podporovala vyšší normy bezpečnosti vozidel, například v automobilových technologiích, jako prostředku k zabránění srážkám; upozorňuje na důležitou úlohu, kterou hrají inteligentní dopravní systémy (ITS) při snižování počtu smrtelných dopravních nehod a zdůrazňuje ekologický potenciál inteligentních automobilů a inteligentních komunikací, a také výzkumných a vývojových pilotních projektů pro zařízení V2V a V2R; vyzývá Komisi i členské státy, aby se zaměřily na využití ITS, a to nejen na silnicích, které jsou součástí TEN;

85.

vyzývá Komisi, aby stanovila společné normy pro pneumatiky vozidel, zejména pro hloubku běhounu pneumatik a tlak v pneumatikách, a zavedla odpovídající kontroly; podporuje začlenění kontroly pneumatik do pravidelných technických prohlídek vozidel; podporuje účinnější prosazování předpisů týkajících se pneumatik pomocí častějších silničních kontrol; vyzývá Komisi, aby navrhla specifikace pro monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS) s cílem zajistit, aby byly pneumatiky správně používány, což bude přínosné jak pro bezpečnost silničního provozu, tak pro životní prostředí;

86.

žádá, aby každý členský stát poskytl informace o stavu silnic, o zvlášť nebezpečných nebo neobvyklých silničních úsecích a o platných pravidlech silničního provozu (např. o nejvyšších povolených rychlostech a nejvyšším povoleném limitu pro obsah alkoholu v krvi), které budou zpřístupněny účastníkům silničního provozu např. pomocí inteligentních dopravních systémů před jízdou a během ní; očekává, že v tomto ohledu bude plně využíván potenciál evropského systému družicové navigace Galileo;

87.

vyzývá Komisi, aby předložila do konce roku 2012 legislativní návrh, včetně časového plánu a podrobného postupu schvalování, stanovující postupné zavádění, a to zpočátku do pronajatých vozidel a následně i do užitkových a soukromých vozidel, integrovaných systémů záznamu nehod se standardizovanými přístroji, které zaznamenávají příslušné údaje před, během a po nehodě („záznamníky údajů o událostech“); zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba chránit osobní údaje jednotlivců a využívat zaznamenané údaje výhradně pro výzkum dopravních nehod;

88.

vyzývá Komisi, aby vypracovala návrh týkající se výbavy vozidel tzv. „inteligentními systémy asistence rychlosti“, který bude zahrnovat i časový plán, registrační postupy a k tomuto účelu nutnou silniční infrastrukturu;

89.

vyzývá Komisi, aby podpořila opatření, která stimulují zákazníky, aby při nákupu vozidel přijaly inovační technologie pro bezpečnost vozidel, z nichž mnohé ještě nejsou povinné, ale mají prokazatelný přínos pro bezpečnost; vyzývá pojišťovací firmy k větší připravenosti nabídnout výhodné sazby řidičům, jejichž vozidla jsou vybavena bezpečnostními systémy, které prokazatelně slouží k prevenci nehod nebo ke zmírnění škod, které nehody způsobují;

90.

vyzývá Komisi, aby provedla studii nových technologií, které mohou přispět ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu, jako jsou inovativní (např. adaptivní) světlomety;

91.

naléhá na Komisi, aby urychlila své hodnocení a revizi směrnice 2007/38/ES; požaduje, aby byl vzat v úvahu technologický pokrok při vybavování všech nákladních vozidel speciálními zpětnými zrcátky, kamerami / monitorovacími zařízeními nebo jinými technickými prostředky, které eliminují mrtvé úhly, aby se zabránilo zejména nehodám za účasti cyklistů a chodců, kteří se z pohledu řidiče ocitnou v mrtvém úhlu;

92.

vítá cílem Komise je věnovat zvláštní pozornost bezpečnosti motocyklistů;

93.

považuje postupné povinné zavedení protiblokovacího brzdového systém u všech nových motocyklů za významné opatření, které by mohlo podstatně snížit počet vážných nehod motocyklů;

94.

vyzývá členské státy, aby podnikly kroky k zajištění toho, aby požadavky kladené na nákladní vozidla byly urychleny v souladu s technickými podmínkami, např. pokud jde varovné systémy rozpoznávání únavy a nepozornosti řidiče;

95.

doporučuje montáž klimatizačních systémů do všech novějších typů kamionů a do starších typů těchto vozidel na základě technické proveditelnosti; je toho názoru, že tyto systémy by měly fungovat, i když je motor v klidu, s cílem zajistit řidiči odpovídající odpočinek ve vozidle; vyzývá Evropskou komisi k vyjasnění pojmu „vhodné podmínky ke spaní“ ve vztahu k čl. 8 odst. 8 nařízení (ES) č. 561/2006;

96.

vítá urychlení zavádění systému „eCall“ navržené Komisí a vyzývá Komisi, aby během dvou nadcházejících let zvážila jeho rozšíření i na motocykly, těžká užitková vozidla a autobusy, zejména s ohledem na zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením, a případně předložila příslušné návrhy;

97.

vyzývá Komisi, aby vypracovala opatření na podporu a ochranu členů záchranné služby v případě nehod, jako je např. možnost identifikovat nebo získat na místě informace o typu motoru vozidla, pasivním bezpečnostním vybavení, jako jsou airbagy, nebo použití specifického materiálu a také všechny ostatní relevantní technické záchranné informace o jednotlivých typech automobilů, s cílem urychlit záchranné operace;

98.

žádá, aby bylo na ochranu zranitelných účastníků silničního provozu, tedy motocyklistů, chodců, pracovníků údržby silnic, cyklistů, dětí, starších osob a osob se zdravotním postižením, pohlíženo jako na nedílnou součást bezpečnosti silničního provozu, a k tomuto účelu byly využity např. inovativní technologie pro vozidla a infrastrukturu; požaduje, aby byla větší pozornost věnována potřebám starších lidí a osob s omezenou mobilitou jako účastníků silničního provozu; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby vypracovaly programy, které by předcházely riziku dopravních nehod způsobených staršími osobami a usnadnily seniorům aktivní účast v silničním provozu; doporučuje používat silniční bezpečnostní bariéry s hladkým povrchem a zřídit zvláštní pruhy pro zranitelné uživatele;

99.

vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány, aby podporovaly programy typu „bezpečná cesta do školy“, a zvýšily tak bezpečnost dětí; uvádí, že kromě zavedení omezení rychlosti a zřízení školní dopravní policie musí být také zabezpečena vhodná vozidla, používaná jako školní autobusy, a zajištěna profesní způsobilost řidičů;

100.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly cyklistiku a pěší turistiku jako samostatný druh dopravy a nedílnou součást všech dopravních systémů;

101.

žádá členské státy, aby:

102.

vyzývá Komisi, aby předložila návrh, kterým se stanoví minimální požadavky, pokud jde o osvětlení a reflexní zařízení, která musí být splněna výrobci kol;

103.

doporučuje, aby byly děti ve věku do tří let zajištěny ve vozidle dětskými sedačkami v opačném směru jízdy;

104.