15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/1

—

„více Evropy“, v níž se jednotlivé státy vzájemně podporují a jsou silnější jako celek. Po měnové unii musí nyní následovat unie politická, s jednotnou hospodářskou, finanční a sociální politikou a politikou v oblasti zaměstnanosti, z níž budou mít prospěch občané. Rozpočet EU by měl být takový, aby poskytoval správné pobídky pro konkurenceschopnost a růst, a tím i větší zaměstnanost. Rozpočet EU je třeba posílit a podpořit prostřednictvím mechanismů vlastních zdrojů, jednotné politiky soudržnosti, do níž by byla aktivně zapojena občanská společnost, a Evropské investiční banky, jejíž úlohou by bylo důrazněji zasahovat. EHSV proto vyzývá hlavy států a předsedy vlád, aby na evropském summitu ve dnech 22. a 23. listopadu dosáhly výsledku, díky němuž bude možné tyto úkoly splnit.

—

zapojení občanské společnosti do procesu formulace politik a rozhodnutí EU. Jde o klíčový nástroj nejen pro posílení demokratické legitimity evropských institucí a činnosti EU, ale také pro stimulaci stále většího společného porozumění toho, k čemu Evropa slouží a kterým směrem se ubírá, a obnovení důvěry v evropskou integraci tím, že bude evropským občanům zajištěna plná účast v budování Evropy. Za tímto účelem je naléhavě nutné urychleně provést ustanovení článku 11 Smlouvy o EU týkající se tohoto pilíře zastupitelské demokracie.

—

udržitelné investice do dovedností, infrastruktury, sociální ekonomiky, služeb a produktů by se měly promítnout do národních programů reforem a měly by být prováděny v podobě paktu o sociálních investicích spolu s plánem evropské hospodářské obnovy zaměřeném na skutečné vytváření pracovních míst, jenž by byl koordinován s národními plány rozvoje. Jen tak může být strategie Evropa 2020 úspěšná. Investice do energie a průmyslové výroby šetrných ke klimatu spolu s vytvářením zelené ekonomiky přispějí k řešení dlouhodobých problémů změny klimatu a zajištění udržitelného rozvoje.

—

podporu společných opatření v eurozóně za účelem stabilizace dluhu a podpory obnovy v celé EU. ECB by měla být povzbuzována v tom, aby prováděla svůj program nákupu dluhopisů, jehož cílem je stabilizovat výpůjční náklady v eurozóně, jak oznámil její prezident. V tomto ohledu se musí program samozřejmě uskutečňovat za respektování pravomocí ECB. EIB by rovněž měla být podporována v tom, aby vydávala projektové dluhopisy s cílem stimulovat růst. EHSV vítá rozhodnutí 11 členských států zavést daň z finančních transakcí. V této souvislosti žádá EU, aby více podporovala transparentnost a bojovala proti šedé ekonomice, daňovým podvodům a únikům a korupci v rámci EU a mimo ni. Aktivita v eurozóně by měla zůstat přístupná těm členským státům, které si přejí vstoupit do měnové unie.

—

uskutečnění fiskální, bankovní a finanční unie, která je nezbytným podpůrným pilířem hospodářské a měnové unie. K provádění těchto opatření je nutný sociální dialog a dialog s organizovanou občanskou společností.

—

podporu malých a středních podniků s cílem znovu dosáhnout růstu, vycházející z iniciativy Small Business Act. Je nutné využít plný potenciál jednotného trhu, včetně otevření sektoru služeb a úlohy sociální ekonomiky, odstranění bezdůvodné administrativní zátěže a podpory přístupu k informační oblasti a jejím novým digitálním technologiím, financování, úvěrům, kapitálovým, pracovním a technologickým trhům a finančním nástrojům EU a úvěrovým zárukám pro malé a střední podniky a podnikatele.

—

posílení ochrany a práv na obranu spotřebitelů, zejména těch nejvíce znevýhodněných, jež jsou vystaveni situacím předluženosti, nejistoty, extrémní chudoby a vyloučení.

—

vytvoření skutečného trhu práce umožňujícího mobilitu a využití odborných znalostí tam, kde jsou potřebné. Dokončení jednotného trhu pro odborníky by mělo být součástí provádění strategie Evropa 2020.

—

aby byla dána příležitost mladým lidem: EHSV bude nadále vybízet EU, aby podporovala Evropu zaměřenou na výzkum a inovace, dále investovala do evropských vzdělávacích systémů a zachovala výši prostředků nezbytnou pro financování a posilování programů mobility mládeže, jako je Erasmus. EHSV vyzývá Komisi, aby stáhla svůj návrh rozpočtu EU, pokud členské státy, které neustále hovoří o investicích a růstu, nepodpoří rozpočet EU a víceletý finanční rámec stimulující investice do budoucnosti. Jsou nezbytná opatření na povzbuzení malých a středních podniků, aby přijímaly mladé zaměstnance, kteří jsou nezaměstnaní a mohou jim chybět zkušenosti.

—

podporu konkurenceschopnosti evropského hospodářství prostřednictvím inovací a stabilního financování výzkumu a vývoje, pomocí politiky v oblasti odborné přípravy a asistence zaměřené na vedení a zaměstnance malých a středních podniků a mikropodniků, politiky na podporu investic, přístupu na trhy a také pomocí snížení administrativních překážek. To rovněž usnadní obnovu evropského průmyslu, který je důležitým odvětvím pro růst a pracovní místa.

—

přátelské právní prostředí, které by s sebou neneslo zbytečné náklady na administrativu a dodržování předpisů. Hospodářské právní předpisy by měly být jasné, spravedlivé a přiměřené. To je důležité pro naprosto všechny podniky, avšak zvláště pro malé a střední podniky.

—

zvláštní úsilí, aby byla EU ve svém sousedství vnímána jako aktivní a globální partner. Stejný význam má v tomto smyslu to, aby mezinárodní obchodní politika prosazovala své hodnoty podporou udržitelného rozvoje a zapojení občanské společnosti mj. zřizováním orgánů občanské společnosti monitorujících provádění obchodních dohod.

—

rovné postavení mužů a žen. To je nutné zaručit uplatňováním právních předpisů týkajících se rovnosti žen a mužů a zásady rovných příležitostí. Stále přetrvává 17 % rozdíl ve mzdovém ohodnocení mužů a žen za tutéž práci, ženy a mládež jsou navíc nejvíce postiženy současnou krizí.

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/3

1.1

V současných podmínkách a s ohledem na to, že rychlost růstu, k níž docházelo v minulosti, se hned tak nevrátí, je nezbytné zaměřit pozornost hospodářských a finančních politik Unie na spotřebitele, v souladu se sdělením Komise Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Úloha, kterou na trhu zastávají nezávislé a silné spotřebitelské organizace, je zásadní; je třeba je vybavit nezbytnými lidskými, hmotnými a technickými zdroji, aby mohly plnit svou funkci, tedy chránit práva a zájmy spotřebitelů.

1.2

Právo spotřebitelů sdružovat se k ochraně svých zájmů je uznáno primárním právem v článku 169 SFEU; uznává se tedy předpisem na evropské úrovni, že spotřebitelské organizace hrají nenahraditelnou úlohu garantů důvěry a rozvoje jednotného evropského trhu.

1.3

Aniž by tím bylo dotčeno uplatňování zásady subsidiarity, EHSV vyzývá Komisi, aby se ujala iniciativy za účelem stanovení společných minimálních práv pro spotřebitelské organizace; z těchto práv by vyzdvihl právo být konzultovány a vyslyšeny prostřednictvím svých zástupců, právní nebo administrativní vymezení práv a zájmů spotřebitelů formou předběžného slyšení a konzultace k opatřením, která se týkají práv či zájmů chráněných právním předpisem na vnitrostátní či unijní úrovni, a právo na účast v oblasti regulace služeb obecného hospodářského zájmu.

1.4

Skutečnost, že poskytovatelé služeb obecného hospodářského zájmu sdílejí společnou základnu spotřebitelů těchto služeb, včetně mnoha ohrožených spotřebitelů, vyžaduje zvláštní přístup ke specifikům každého trhu (s plynem, vodou, elektřinou atd.), přičemž se nesmí vytratit ucelený pohled na všechny tyto služby, vzhledem k tomu, jaké dopady mohou mít jako celek na kvalitu života a rodinné rozpočty, což jsou aspekty, pro něž jsou spotřebitelské organizace zvláště relevantní. U vadných služeb by se měl zavést podobný systém jako u vadných výrobků (RAPEX), aby mohla sdružení spotřebitelů prostřednictvím své sítě upozorňovat spotřebitele na existenci takových služeb.

1.5

Panují obrovské rozdíly, pokud jde o přístup k informacím a odbornou znalost fungování trhů se službami obecného hospodářského zájmu, v souvislosti s tvorbou cen, hodnotami, aspekty přístupu k sítím a formou, jakou se odrážejí na spotřebitelích, neboť se jedná o problematiku sice technické a komplexní povahy, avšak nepochybného významu pro spotřebitele a organizace, které je zastupují.

1.6

Obvykle mají spotřebitelé potíže se srovnáváním služeb spíše než produktů. Obzvláště komplikované je to v případě služeb obecného hospodářského zájmu. U těchto služeb bývají smluvní podmínky velmi rozdílné – jako například metodika pro určování sazeb – a navíc pokud jde o doplňování různých prvků nad rámec samotných služeb, musí je regulační orgány řádně vysvětlit, musí být konzultovány s organizacemi zastupujícími zájmy spotřebitelů a spotřebitelé je musí pochopit.

1.7

Výbor se domnívá, že by Komise měla pobídnout členské státy a vnitrostátní regulační orgány, aby podporovaly transparentnost, informovanost a rozhodování, ale i diskusi o zájmech, které jsou ve hře – nabídka/poptávka (regulovaná hospodářská odvětví) – a pozitivní diskriminaci organizací zastupujících zájmy spotřebitelů v zájmu jejich zapojení do diskusí a konzultativních orgánů regulátorů za stejných podmínek, jaké mají hospodářské subjekty, aby tak bylo zajištěno posílení jejich postavení a potažmo postavení spotřebitelů.

2.1

Tímto stanoviskem z vlastní iniciativy má EHSV jakožto evropský orgán, který je hlasem organizované občanské společnosti, v úmyslu podtrhnout nutnost přijmout humanistické pojetí jednotného trhu a hájit hospodářskou demokracii (1) se všemi důsledky, zejména ve smyslu konzultace, účasti a transparentnosti rozhodovacích procesů, regulace služeb obecného zájmu, přístupu k informacím a reprezentativnosti a zapojení, konzultace a zastoupení spotřebitelů v rámci regulace služeb obecného hospodářského zájmu, k nimž patří rovněž finanční služby.

2.2

V souladu se sdělením Komise Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, jejímž cílem je postavit spotřebitele do středu zájmu jednotného trhu, musí mít spotřebitelé možnost důvěřovat svým vnitrostátním i evropským organizacím, že jsou schopny je ochránit a že mají prostředky, znalosti a nástroje na to, aby jednaly v jejich zájmu. V tomto ohledu je konečným cílem pravidel, která mají zajistit, aby hospodářská soutěž na vnitřním trhu nebyla narušována, zvýšení blaha spotřebitele (2).

2.3

EHSV konstatuje, že za současných okolností je zásadní postavit spotřebu do středu zájmu politik EU a vytváření jednotného trhu, proto musí být spotřebitelské organizace nezávislé a silné. Výbor si uvědomuje, že zachování hospodářské rovnováhy vyžaduje, aby byly tyto organizace schopny v plné míře zastávat úlohu protiváhy na trhu, a doporučuje Komisi, aby výrazně navýšila financování, zejména proto, aby se mohly vybavit nezbytnými prostředky specializace (3).

2.4

EHSV zdůrazňuje a uznává, že rozdíly mezi členskými státy se promítají také do způsobu, jakým je pojímána role organizací spotřebitelů, způsob jejich uspořádání, jejich prostředky, míra jejich znalostí a odbornosti, či reprezentativnost, již mají zajišťovat. Přestože existují organizace evropského charakteru (např. BEUC, ANEC), s ohledem na význam vnitrostátních organizací pro spotřebitele a pro jednotný trh se EHSV domnívá, že je zcela zásadní řešit jejich problémy z unijní perspektivy.

EHSV rovněž podněcuje spolupráci mezi organizacemi zastupujícími profesionály a spotřebitele jako privilegovanou formu dialogu, s cílem nalézt vyváženější řešení pro rozvoj trhu, a podporuje fóra na národní i unijní úrovni, která sledují tento cíl.

3.1

Evropské instituce v dostatečné míře uznaly význam důvěry spotřebitelů pro úplné dotvoření jednotného trhu. Od prvního programu pro politiku ochrany spotřebitelů z roku 1975 (4), v němž členské státy potvrdily své odhodlání zvýšit úsilí v zájmu spotřebitelů, je výslovně uznáváno právo být zastoupen a vyslyšen. Následné programy vždy potvrdily cíle a práva obsažená v těch předchozích, a to až do schválení tzv. strategických plánů ochrany spotřebitelů, v nichž se stanoví přiměřené zapojení spotřebitelských organizací do politik Společenství, a to jak z hlediska obsahu, tak z hlediska postupů.

3.2

Podle těchto programů a plánů měli mít spotřebitelé a jejich zástupci kapacitu a zdroje nezbytné k tomu, aby mohli bránit svá práva za stejných podmínek jako ostatní zainteresované strany trhu, z toho důvodu bylo nutné přezkoumat mechanismy zapojení organizací do přípravy politik Společenství.

3.3

Ve stávajícím strategickém plánu (5) se nicméně posílení sdružení spotřebitelů na evropské úrovni již jako hlavní cíl spotřebitelské politiky nevyskytuje a zájem se soustředí na posílení spotřebitelského hnutí v rámci členských států. Dosud však bohužel nebyly nikdy na úrovni Unie vyhodnocovány výsledky dosahování cílů těchto plánů, pokud jde o zapojení spotřebitelů.

3.4

Komise, Rada i Evropský parlament se v posledních letech zasadily o strategii posílení postavení jednotlivých spotřebitelů, s jejíž pomocí doufaly v posílení důvěry na vnitřním trhu. Konkrétní provedení této strategie vyžadovalo kombinaci přezkumu acquis v oblasti ochrany spotřebitele a tendence k maximální harmonizaci v typických oblastech spotřebitelské politiky na straně jedné a na straně druhé maximální uplatnění koncepce průměrného spotřebitele (6), „běžně informovaného a přiměřeně vnímavého a bystrého jedince (7)“, což znamená, že zákonnost stojí na klamném tvrzení, že existuje ideální, informovaný a uvědomělý spotřebitel, který ovšem podle statistik neexistuje.

3.5

Dostupné údaje ukazují, že mnozí spotřebitelé zdaleka nejsou tak aktivní, informovaní a jistí, jak by konkurenční a inovativní trh vyžadoval. Ve skutečnosti většina evropských spotřebitelů necítí důvěru a nemá pocit, že se v těchto záležitostech vyzná ani že je chráněna (8).

3.6

Zároveň pokud jde o spotřebitele jako celek, byl evropský přístup velmi zdrženlivý. Konkrétní opatření EU týkající se organizací zastupujících spotřebitele jsou dost zřídkavá, a proto EHSV vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrh týkající se kolektivní žaloby, nástroje obrovského významu na ochranu zájmů spotřebitelů jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni.

3.7

Právo spotřebitelů sdružovat se k ochraně svých práv je zakotveno v článku 169 Smlouvy, a proto je zásadně důležité na evropské úrovni uznat, že organizace zastupující spotřebitele hrají jedinečnou a nenahraditelnou úlohu garantů důvěry a rozvoje jednotného evropského trhu, což je důvodem k tomu, aby byla v rámci celostátních politik členských států zakotvena některá společná základní práva a zásady, aniž bude dotčena samostatnost členských států při utváření národních politik.

3.8

V lednu 2011 Evropská poradní skupina spotřebitelů označila za hlavní důvody nezbytnosti silných spotřebitelských organizací následující:

EHSV už uvedl a opakuje svůj postoj, pokud jde o požadavky, jež by měly splňovat organizace spotřebitelů (10).

3.9

Bez silných spotřebitelských organizací nezávislých na politické a hospodářské moci, které by se aktivně podílely na volném a konkurenceschopném trhu a požadovaly transparentnost informací a hájily individuální i kolektivní zájmy spotřebitelů, je těžší vybudovat důvěru evropských spotřebitelů.

4.1

Organizace spotřebitelů jsou klíčovými spojenci při obnovování důvěry spotřebitelů a budování vnitřního trhu, a proto EHSV vyzývá Komisi, aby se ujala iniciativy za účelem stanovení společných minimálních práv pro spotřebitelské organizace, zvláště právo být konzultovány a vyslyšeny prostřednictvím svých zástupců, právní nebo administrativní vymezení práv a zájmů spotřebitelů formou předběžné konzultace k opatřením, která se týkají jejich práv či zájmů chráněných právním předpisem na vnitrostátní či unijní úrovni, a právo na účast v oblasti regulace služeb obecného hospodářského zájmu.

4.2

Jelikož v tomto stanovisku není prostor k projednání všech náležitostí, jež je třeba příslušným organizacím spotřebitelů zaručit, zdůrazňuje EHSV zejména:

4.3

EHSV připomíná, že Lisabonská smlouva v protokolu č. 26 o službách obecného zájmu a v článku 36 Listiny základních práv hovoří o významu služeb obecného zájmu pro Evropskou unii, která stanoví zásady jejich pojetí. Současně připomíná, že služby obecného hospodářského zájmu nemohou být ponechány trhu (nebo případně za jiných podmínek, pokud jde o kvalitu, bezpečnost, cenovou dostupnost, rovnost přístupu a všeobecnou přístupnost), bez zásahu veřejného sektoru. Specifický závazek veřejné služby vzniká poskytovateli na základě pověření a na základě kritéria obecného zájmu, čímž je zajištěno poskytování služby za podmínek umožňujících splnění jejího cíle (11).

4.4

Mnohé ze služeb obecného hospodářského zájmu, jako elektřina a plyn, voda nebo komunikace, byly tradičně poskytovány státem, který vlastnil soustavy pro zásobování; diskuse se často týkala rizik (zdravotních, bezpečnostních, environmentálních), strategických politik, přírodních zdrojů daného státu nebo procesu liberalizace trhů, jako například trhu s energiemi.

4.5

Z pohledu spotřebitele se ústřední otázky týkají záruk bezpečnosti dodávek a přístupu s tím, že téměř jediným rozhodujícím faktorem spotřebitelské volby je cena.

Jestliže mají spotřebitelé již nyní větší potíže s porovnáváním služeb než produktů, o to svízelnější je tento úkol, pokud jde o smluvní podmínky, jež často nejsou řádně vysvětleny, jako například právě metodika stanovení sazeb a cen, jež je rozsáhlá a vedle samotné služby zahrnuje řadu složek. Navíc tato metodika není projednávána ani vnímána organizacemi zastupujícími zájmy spotřebitelů.

U vadných služeb by se měl zavést podobný systém jako u vadných výrobků (RAPEX), aby mohla sdružení spotřebitelů prostřednictvím své sítě upozorňovat spotřebitele na existenci takových služeb.

4.6

Středisko pro sledování trhu s energiemi rozepisuje cenu energie do tří velkých skupin: první je energie, přeprava a distribuce (sítě), dále „ostatní daně“ a konečně DPH, u které srovnává různé členské státy. Navzdory tomu, že není specificky stanoveno (přestože je to povinné), z čeho se v jednotlivých zemích skládá skupina nazvaná „ostatní daně“, je takové rozepsání cen možné u dalších služeb obecného hospodářského zájmu (například vody nebo komunikací), a bylo by tedy užitečné, kdyby bylo uvedeno i pro další odvětví.

4.7

Evropská komise vypracovala studie podrobně zkoumající ceny některých služeb obecného hospodářského zájmu, v nichž zdůraznila údaje poskytnuté střediskem pro sledování trhu s energiemi a ve kterých došla mimo jiné k těmto závěrům:

4.8

Je pravda, že navzdory existenci mnoha různých regulačních orgánů a evropských pobídek k transparentnosti jejich rozhodování zde na straně organizací spotřebitelů panují obrovské rozdíly v přístupu k informacím a v odborných znalostech o fungování těchto trhů se službami obecného hospodářského zájmu, zejména pokud jde o tvorbu cen, hodnoty v nich zahrnuté nebo přístup k sítím a formu, jakou jsou přenášeny na spotřebitele.

4.9

EHSV se domnívá, že Evropská komise musí vést členské státy a vnitrostátní regulační orgány k tomu, aby nejenom propagovaly transparentnost informací a rozhodovacího procesu, ale zároveň vytvářely podmínky pro rovnováhu protichůdných zájmů – regulovaných hospodářských odvětví a spotřebitelů – a to podporou a pozitivní diskriminací organizací zastupujících zájmy spotřebitelů (například prostřednictvím specifické odborné přípravy, monitorování, finanční podpory).

4.10

Účast organizací spotřebitelů v rovnoprávné pozici s hospodářskými subjekty v diskusních fórech a poradních orgánech je podle názoru EHSV nejvhodnějším mechanismem, který v prostředí konkurenčního trhu zajistí posílení postavení organizací spotřebitelů, a tímto způsobem i posílení postavení samotných spotřebitelů (12).

4.11

EHSV si však je vědom, že důležitější než tato rizika je zajistit přísun konkrétních poznatků v komplexních oblastech, které mají značný dopad na kvalitu života spotřebitelů, což zajistí pouze účinné zastoupení.

4.12

Evropské instituce mohou a měly by podněcovat účast organizací spotřebitelů v regulačních orgánech a diskuzních fórech – s důrazem na diskusní fóra o sazbách a cenách (13) – nejen proto, aby prokázaly nezávislost a transparentnost regulačního procesu, zejména pokud jde o sazební strukturu, ale také aby přispěly k aktivnímu občanství a posílení organizací spotřebitelů.

4.13

Je pravda, že tato problematika se dostává mírně do popředí – ve směrnicích o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem (14) se uvádí: „Při zachování své nezávislosti, aniž jsou dotčeny konkrétní pravomoci regulačního orgánu, a v souladu se zásadou zlepšování právní úpravy, regulační orgán při výkonu povinností uvedených v odstavci 1, je-li to vhodné, konzultuje s provozovateli přepravní soustavy a případně úzce spolupracuje s jinými relevantními vnitrostátními orgány.“ Zapojení organizací zastupujících spotřebitele a diskuse s nimi se však nedoporučují ve všech konkurenčních prostředích.

4.14

Sazební struktura v konkurenčním prostředí podmiňuje nejen přístup poskytovatelů služeb, ale protože přímo ovlivňuje cenu, může vést také k vyloučení a imobilitě (co se týče přecházení k jiným poskytovatelům) spotřebitelů (15).

4.15

Cenový aspekt a nutnost diskuze o sazební struktuře, z níž cena vzniká, se zástupci spotřebitelů byly v kontextu regulace přehlíženy a chybějí v unijních aktech, které se touto otázkou zabývají (např. výše uvedené směrnice). Nicméně údaje střediska pro sledování trhu s energií jasně ukazují, že nad rámec ceny těchto služeb nesou spotřebitelé a podniky náklady (daně a jiné náklady), což poškozuje konkurenceschopnost podniků a zvyšuje zranitelnost spotřebitelů v rámci vnitřního trhu.

4.16

V oblasti služeb obecného hospodářského zájmu existují alternativy, které mají přímý vliv na náklady, které se nakonec odrazí v ceně, již platí spotřebitel. EHSV se domnívá, že zdravá konkurence na jednotném trhu a ochrana spotřebitelů jsou dobrým důvodem pro zásah unijních institucí ve smyslu zajištění větší transparentnosti cenotvorby základních služeb obecného hospodářského zájmu a monitorování vývoje různých cenových složek a sazeb. Z tohoto důvodu je nutné členské státy a vnitrostátní regulační orgány podněcovat k podpoře aktivní účasti organizací zastupujících spotřebitele a MSP na rozhodnutích, která vedou ke stanovení sazeb (16).

4.17

EHSV nakonec připomíná, že pro zástupce spotřebitelů bude obtížné dosáhnout nějakého efektu bez záruky v podobě možnosti kolektivní žaloby. Vyzývá proto Komisi, aby obnovila proces týkající se zavedení mechanismu evropské kolektivní nápravy.

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/8

1.1

EHSV se domnívá, že je zásadně důležité vypracovat návrhy konkrétních iniciativ, aby jednotlivé instituce EU přijaly v rámci svých pravomocí opatření k učinění příslušných kroků k provedení čl. 11 odst. 1 a 2 Smlouvy o EU. Tento proces musí být chápán jako příležitost k rozšíření a posílení struktur pro dialog s občanskou společností na evropské, ale i vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

1.2

Jádrem demokracie je i nadále zastupitelská demokracie. Participativní demokracie je doplňkovým přístupem a není v žádném případě alternativou k zastupitelské demokracii, na níž spočívají všechny naše společnosti. Ani občanský dialog není konkurencí k sociálnímu dialogu – každý z nich má v souladu s ustanoveními Smlouvy svou přesně definovanou a nezaměnitelnou úlohu.

1.3

Je nezbytné uskutečnit skutečnou participativní demokracii, kterou stanoví Smlouva o EU a která respektuje hodnoty a identitu Evropské unie. Vzhledem k současné hospodářské, sociální a politické krizi je pro zvýšení demokratické legitimity Evropské unie v očích jejích občanů mimořádně důležité plně provést článek 11. Větší transparentnost, větší smysl pro převzetí odpovědnosti a větší účast občanů a organizované občanské společnosti jak na národní, tak i evropské úrovni konec konců Evropě umožní odstranit extremismus, hájit její demokratické hodnoty a vytvořit „osudové společenství“.

1.4

Uplatňování čl. 11 odst. 1 a 2 Smlouvy o EU musí být chápáno jako rozhodující příležitost učinit více, než jen konzultovat a zapojovat občanskou společnost – to se již od doby, kdy byla v roce 2001 vydána bílá kniha o evropské správě věcí veřejných, stalo běžnou praxí. Byly již vypracovány nejrůznější postupy pro zapojení občanské společnosti, z nichž některé přesáhly rámec pouhého sdílení informací a mohly by být považovány za vhodné příklady sloužící jako základ pro strukturovaný rámec evropského občanského dialogu podle čl. 11 odst. 1 a 2.

1.5

EHSV proto doporučuje následující:

1.6

Význačné a stále intenzivnější úsilí EHSV o budování evropského veřejného prostoru tak bude moci podpořit a propagovat stále aktivnější úlohu Komise, Rady a Evropského parlamentu při provádění čl. 11 odst. 1 a 2 Smlouvy o EU, a tím přispět k zavedení postupů a docílení výsledků, jež ocení všechny evropské instituce i organizace občanské společnosti.

2.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) učinil v uplynulých 12 letech značný pokrok ve vymezení evropského občanského dialogu, jeho doplňující funkce k zastupitelské demokracii a jeho rozlišovací povahy vzhledem k sociálnímu dialogu. Občanský dialog byl definován jako demokratický proces a proces utváření veřejného mínění, který může mít různé formy podle toho, jaké subjekty se ho účastní. EHSV se shodl na definici subjektů a koncepcí občanského dialogu a jeho vztahu k participativní správě (1).

2.2

EHSV rovněž potvrdil zásadu subsidiarity na evropské úrovni, navrhl přesné schéma 14 kvalitativních a kvantitativních kritérií pro posouzení reprezentativnosti organizací občanské společnosti, které se musí účastnit horizontálního, vertikálního a odvětvového občanského dialogu, a přesně definoval rozdíl mezi konzultací (proces shora dolů) a občanským dialogem (proces zdola nahoru nebo spíše cirkulační proces). Přispěl tak k institucionálním výdobytkům, které jsou nyní stvrzeny v článku 11 Smlouvy o EU (2).

2.3

Smlouva o EU, která vstoupila v platnost v prosinci 2009, stvrzuje formální uznání úlohy participativní demokracie (občanský dialog, konzultace, evropská občanská iniciativa). Ustanovení článku 11 (3) doplňují a zesilují klíčové zaměření na zastupitelskou demokracii (články 10 a 12) (4), výsledkem čehož je inovační evropský model demokracie.

2.4

Nyní je třeba se zaměřit na konkrétní uplatňování článku 11 a zejména je třeba se začít zabývat odstavci 1 a 2, neboť postup konzultace uvedený v odstavci 3 je již dostatečně podrobně rozpracován a evropská občanská iniciativa již byla upravena (5). Historie EHSV nás totiž poučila, že účinné struktury pro dialog vyžadují přesný právní rámec a institucionální kontinuitu.

2.5

V březnu 2010 vyzval EHSV Komisi, aby „předložila také zelenou knihu o občanském dialogu o konkrétním provádění čl. 11 odst. 1 a čl. 11 odst. 2, aby uskutečnila reflexi o již existující praxi, blíže definovala postupy a zásady, ohodnotila je a spolu s organizovanou občanskou společnosti zavedla zlepšení a zvláště vybudovala jasné struktury“ (6). O rok později, tedy v roce 2011, byly na mimořádné schůzi skupiny III v EHSV na téma Jaké jsou vyhlídky participativní demokracie v Evropě? tyto požadavky opět vzneseny a byl schválen „plán pro participativní demokracii“ (7).

2.6

EHSV konstatuje, že s výjimkou postupu konzultace a nařízení o evropské občanské iniciativě, které vstoupilo v platnost 1. dubna 2012, nebyl v jednotlivých institucích pozorován žádný vývoj ohledně ustanovení týkajících se občanského dialogu (čl. 11 odst. 1 a 2) a že ani požadavek vypracování příslušné bílé knihy dosud nenašel kladný ohlas.

2.7

V celé Evropě se navíc rozšířila strukturální hospodářská krize, která zpochybňuje základy evropské integrace a navíc přiživuje dvojí nebezpečný fenomén. Na jedné straně se jedná o návrat k mezivládním jednáním v souvislosti s hledáním řešení krize, což zvyšuje četnost evropských summitů, na straně druhé o zvyšující se odstup občanů a jejich organizací od institucí EU. Kromě toho zde panuje obecný dojem, že EU nejenže není s to nalézt východisko z krize, ale zavádí úsporná opatření, která se dotýkají života všech evropských občanů, a přitom nevede s různými subjekty organizované občanské společnosti prakticky žádný dialog o rozhodnutích, která činí. Zdá se, že nepochopení a odstup tedy roste, a připravuje tak půdu pro nebezpečnou diskreditaci institucí Evropské unie.

2.8

EHSV je přesvědčen, že dynamický impuls, který dodala Smlouva o EU, jakož i řada různých témat a priorit, které se nyní nachází na politickém programu Evropské unie, vyžadují silnou a přesvědčivou obnovu metody Společenství. K tomu může dojít pouze za předpokladu, že tato metoda bude posílena a obnovena, že bude prohloubena parlamentní demokracie, která je základem evropských institucí, a že bude zahájeno nové období přímé účasti občanské společnosti, díky níž vzroste evropská identita a zájem občanů. Větší zapojení občanů prostřednictvím občanského dialogu jak přímo, tak i prostřednictvím zastupujících organizací, jak je stanoveno v článku 11, bude klíčovou výzvou pro budoucnost evropské integrace. Jde totiž o převzetí odpovědnosti, o zapojení, transparentnost a větší demokratickou legitimitu rozhodovacích procesů.

2.9

Článek 11 a jeho provádění je proto cenným nástrojem k uskutečnění této dynamiky participativní demokracie a EHSV má bezesporu zkušenosti nezbytné k tomu, aby v tomto procesu posilování aktivní evropské demokracie mohl plnit funkci katalyzátoru a úzce při tom spolupracovat s různými institucemi EU a s nejvýznamnějšími evropskými a národními sítěmi organizované občanské společnosti.

2.10

EHSV si je vědom toho, že on sám odráží pouze část rozmanitosti obsažené v pojmu organizovaná občanská společnost (8), a právě proto svým pragmatickým přístupem již dlouho provádí četné iniciativy, jejichž cílem je zaručit stále větší rozvíjení jeho vztahů s evropskou organizovanou občanskou společností. EHSV se domnívá, že mají-li se podpořit strukturální politická rozhodnutí a institucionální reformy, které musí EU uskutečnit, aby měla nějakou budoucnost, je zpevnění takovéhoto „mostu“ mezi institucemi a občanskou společností v době krize důležitější než kdykoli jindy.

2.11

Celý článek 11 je v zásadě jasným znamením důvěry v přidanou hodnotu aktivního občanství, v hodnotu participativní demokracie a v úlohu, kterou může mít při zvyšování občanské sounáležitosti s evropským projektem, aby se vytvářelo informovanější a konzistentnější evropské veřejné mínění. Článek 11 řadí již ustálenou tradici postupu konzultací (odstavec 3) do rámce participativního pilíře, přičemž odstavce 1 a 2 naznačují významný posun směrem k pokročilejšímu modelu strukturovaného dialogu.

2.12

Po 15 letech práce na důležitých teoriích a dokumentech, které jsou obsaženy v již citované publikaci (9), dnes všechny instituce EU potřebují cílená opatření a konkrétní nástroje, ale zároveň je třeba vypracovat koordinovaný a soudržný celkový rámec, který umožní lepší uskutečnění celkového cíle vytyčeného v témže článku.

2.13

EHSV se domnívá, že je třeba zamezit pokušení přeměnit preskriptivní ustanovení článku 11 (a zejména odstavců 1 a 2) v cosi pouze deskriptivního, co je jen odrazem něčeho již existujícího. To by v žádném případě neodpovídalo záměru zákonodárce, ani velkým očekáváním evropské organizované občanské společnosti.

3.1

EHSV se domnívá, že by se při přípravě konkrétních opatření k uplatňování čl. 11 odst. 1 a 2 mělo vycházet ze stávajících osvědčených postupů.

3.2

V posledních deseti letech se v Evropské unii postupně rozvíjely různé způsoby spolupráce s organizacemi občanské společnosti. Z velké části se jedná o postup konzultací, který Evropská komise podporuje.

3.3

Stále větší počet generálních ředitelství Komise provádělo četné konzultace, jež měly různé cíle, pravidelnost, podobu a dopad. Vyvíjely se v zásadě nezávisle na sobě a někdy se změnily ve skutečná „poradní fóra“. Různé situace a výsledky již v některých případech vedly ke vzniku značně strukturovaných forem stálého dialogu s občanskou společností (10). EHSV považuje v každém případě za nutné zdůraznit, že nelze zaměňovat právní strukturu konzultací s novým institutem občanského dialogu, který ostatně musí být strukturovaný a stálý.

3.4

Mohli bychom zmínit například fórum EU o zdraví zřízené GŘ pro zdraví a spotřebitele (SANCO), platformu pro základní práva Agentury EU pro základní práva, kontaktní skupinu občanské společnosti GŘ pro rozvoj a spolupráci EuropeAid (DEVCO) a dialog s občanskou společností zahájený GŘ pro obchod (TRADE).

3.5

Dialog s občanskou společností je zřejmě nejrozvinutějším mechanismem pro strukturovaný odvětvový dialog, jednak kvůli dosti velkému počtu zúčastněných subjektů (více než 800 registrovaných organizací), jednak z toho důvodu, že téměř polovina těchto subjektů má sídlo v jednom z členských států EU, a ne v Bruselu. Tento dialog je rovněž jediný, pro nějž GŘ TRADE zadalo vypracování externího hodnocení (11).

3.6

Druhým příkladem je Evropské fórum pro integraci  (12), které se zrodilo v roce 2009 jako společná iniciativa EHSV a Evropské komise a tvoří ho základna přibližně 100 zainteresovaných stran jak na evropské, tak i vnitrostátní úrovni. Toto fórum kromě toho předpokládá rovněž stálou účast EP, VR a vládních představitelů členských států EU. Fungování tohoto fóra bylo zpočátku problematické, dnes je však uzlem strukturovaného dialogu v oblasti konkrétního vývoje evropské agendy integračních politik, především ve fázi ex ante.

3.7

Třetím příkladem jsou fóra občanské společnosti v rámci komplexního systému zahraničních vztahů Unie. Za zmínku stojí v prvé řadě úspěch smíšených poradních výborů, zřizovaných v rámci jednání o přistoupení k EU, úloha Poradního výboru CARIFORUM-EU při monitorování zvláštní dohody o hospodářském partnerství uzavřené mezi EU a CARIFORUM, a úloha občanské společnosti zakotvená v dohodě o volném obchodu mezi EU a Koreou.

3.8

Případ dohody z Cotonou (13) je možná nejkomplexnější a nejstrukturovanější, ať již kvůli počtu zúčastněných zemí subjektů, či kvůli počtu uskutečněných činností: Je v ní stanoveno, že strany formálně uznávají doplňkovou úlohu nestátních aktérů (definovaných jako soukromý sektor, hospodářství a sociální partneři, občanská společnost) a jejich potenciál přispět k procesu rozvoje  (14). Na základě zvláštního mandátu pořádá EHSV pravidelná setkání se socioekonomickými subjekty AKT-EU. Kromě toho byl vypracován zvláštní program finanční pomoci různým zemím řízený příslušnými delegacemi EU, do nějž byly tyto subjekty stále více zapojovány a v jehož rámci se investovalo do budování kapacity (15).

3.9

V neposlední řadě připomínáme iniciativu Evropského parlamentu, který od roku 2007 uskutečnil – i když v nepravidelných intervalech a s různými výsledky – tři tematické „agory“ občanů se širokou účastí organizací evropské občanské společnosti (16). Tato iniciativa je v současné době předmětem zvláštního interního hodnocení v EP, neboť musí být v nadcházejících letech obnovena a musí mít výraznější ohlas.

3.10

Za zmínku stojí rovněž některé mezinárodní příklady efektivního zapojení občanské společnosti do procesu rozhodování. Patří k nim Aarhuská úmluva (17) Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů a Kodex osvědčených postupů občanské participace v rozhodovacím procesu, který přijala konference mezinárodních nevládních organizací (18).

3.11

Aarhuská úmluva stanoví, že veřejnost a příslušné organizace občanské společnosti mají právo na „přístup k environmentálním informacím“, které musí orgány veřejné správy zpřístupnit, ale stanoví rovněž právo veřejnosti podílet se na rozhodování o otázkách životního prostředí a případně nechat přezkoumat rozhodnutí orgánu veřejné správy. Kromě toho mohou zástupci občanské společnosti jmenovat své členy do výboru kontrolujícího plnění úmluvy a mohou být zastoupeni v předsednictvu. V neposlední řadě mají organizace občanské společnosti k dispozici finanční podporu.

3.12

Co se týče Rady Evropy, cílem Kodexu osvědčených postupů – uznaného výborem ministrů – je zlepšit účast občanské společnosti na rozhodování na místní, regionální a celostátní úrovni. Kodex osvědčených postupů definuje čtyři různé úrovně účasti (informace, konzultace, dialog a partnerství), jež mohou občanská společnost i veřejné orgány využívat jako matrici.

3.13

Existují taktéž osvědčené příklady na regionální a celostátní úrovni. Mezi nimi vyniká francouzská iniciativa Grenelle Environnement, vytvořená v roce 2007 z podnětu francouzského prezidenta (19). Fórum sjednotilo představitele státu, místních orgánů, nevládních organizací a sociálních partnerů v procesu dialogu a partnerství, z něhož pak vzešly – v roce 2008 a v roce 2010 – dva významné balíčky právních předpisů v oblasti životního prostředí. V návaznosti na návrh Grenelle Environnement pak byl v roce 2008 název HSR změněn na „Hospodářská, sociální a environmentální rada“ a byli do ni jmenováni zástupci environmentálního sektoru (20). A na závěr připomeňme i další modely občanského dialogu vypracované na národní a místní úrovni, jež mají formu „platforem pro spolupráci“, „kompakt“, „dohod či protokolů o spolupráci“ atd. a jako takové je třeba je využívat.

4.1

V současné době se objevují mimořádně zajímavé příklady, které skutečně daleko přesáhly standardní formu pouhých konzultací a v různých případech vyústily ve stabilnější a strukturovanější postupy aktivní účasti a konsolidace různých forem spolupráce, jež jsou předobrazem potenciálních forem strukturovaného občanského dialogu, jak stanoví článek 11 Smlouvy o EU. Tyto praktiky jsou však z větší části mimo okruh pracovníků dotyčného sektoru téměř neznámé a vyžadují posouzení, větší podporu, rozšíření a upevnění.

4.2

Jak tato fóra vnímají různé zainteresované strany, především s ohledem na jejich účinnost, navíc závisí na řadě faktorů, jako je značně se lišící míra zapojení do procesu; vnímaná míra reprezentativnosti zúčastněných subjektů (21); finanční podmínky, které stimulují k účasti i méně strukturované subjekty či subjekty nezastoupené v Bruselu nebo od této účasti odrazují; technické kapacity k aktivnímu přispívání do diskuse a k zajištění monitorování procesu; kontinuita provozních investic ze strany institucí EU.

4.3

Je třeba vyzdvihnout některé relevantní aspekty těchto procesů:

4.4

Tato tvrzení naznačují potenciální kritickou masu, která by se v případě, že bude systematicky uplatňována a řádně oznámena, mohla stát významným základem pro budování participativní demokracie na evropské úrovni. To by každopádně umožnilo zviditelnit tento pilíř evropské demokracie jak vůči veřejnosti, tak i vůči různým institucím. Rozsah příspěvku evropských organizací občanské společnosti a dlouholeté intenzivní úsilí EU by tak získaly na viditelnosti a uznání.

4.5

EHSV tedy navrhuje, aby Evropská komise s aktivní podporou všech ostatních institucí zadala vypracování rozsáhlejší a podrobnější studie.

4.6

Po deseti letech od zveřejnění bílé knihy o evropské správě věcí veřejných (23) by tato studie měla poskytnout ucelenější celkovou bilanci dosažených výsledků, konkrétního dopadu na zákonodárný proces, nečekaného – uskutečněného a testovaného – vývoje, vzniklých problémů, nedostatků a nesouladů, vzniklých nákladů. Navíc by měla určit prvky, jež jsou nutné k adekvátnější a širší účasti. Studie by dále měla posoudit, jaká je konkrétní účinnost a rozsah veškeré probíhající strukturované spolupráce s občanskou společností, jaká jsou kritéria a podmínky pro zvýšení jejich účinnosti a jaké osvědčené postupy mohou jít příkladem a jak je lze dále rozvíjet. V neposlední řadě by se rovněž mělo posoudit, do jaké míry a jak je toto značné množství práce známo a vnímáno mimo zainteresované kruhy odborníků a jak přispívá ke zvýšení demokratické účasti, k sounáležitosti s evropským projektem a k budování evropského veřejného prostoru. Studie by navíc měla sloučit prvky pro hodnocení dopadu jak z hlediska institucí, tak i z hlediska různých zainteresovaných stran organizované občanské společnosti.

4.7

Studie provedená s ohledem na směr naznačený v článku 11 (24), s přímým a aktivním zapojením organizací občanské společnosti, by tak mohla posloužit jako dobrý pracovní základ pro vytyčení hlavních směrů a dalších praktických způsobů rozvoje strukturovaného dialogu ve smyslu článku 11 Smlouvy o EU. Mohla by tím poskytnout prvky nezbytné k určení následných a konkrétnějších operačních návrhů ze strany Komise a dalších institucí EU, což by bylo rovněž v souladu se zelenou knihou zmiňovanou v odstavci 2.5, jejíž význam EHSV vyzdvihuje. Měly by být především vytyčeny potenciální hlavní směry a společné postupy všech institucí, avšak se zohledněním příslušných pravomocí, aby byl všem zaručen jednoznačný, účinný a transparentní proces pro strukturovanou účast občanské společnosti na budování evropské integrace.

4.8

EHSV zajisté může dát k dispozici své schopnosti, znalosti a sítě a aktivně se na této studii podílet nejen ve fázi její přípravy a vypracování, ale i následného šíření výsledků zejména ve 27 členských státech.

4.9

Evropská komise a Evropský parlament navíc 23. června 2011 spustily společný transparentní rejstřík, jenž nahradil ten, který Komise zřídila v roce 2008. Obsahuje již několik tisíc organizací z nejrůznějších oblastí evropské občanské společnosti, které musí poskytovat dosti širokou paletu informací a zasazují se o dodržování společného kodexu chování (25). Tento jednotný rejstřík, který obě instituce sdílí a o nějž již projevila zájem i Rada, je výrazem přesného zaměření a vůle institucí EU ke koordinovanému postupu v oblasti, která je pro vztahy s občanskou společností tak význačná a citlivá.

4.10

EHSV se domnívá, že tento rejstřík, který se dnes zaměřuje výhradně na cíl transparentnosti vůči těm, kteří přichází do styku s evropskými institucemi, aby ovlivnili jejich politiky, by se postupně mohl stát pracovním nástrojem k určení stran občanského dialogu, pokud jde o otázku kritérií reprezentativnosti. Potenciál takovéhoto rejstříku k rozvoji strukturovaného občanského dialogu by však ještě měl být přezkoumán v rámci výše uvedené studie.

4.11

Lisabonská smlouva dále skýtá nové možnosti Evropské radě. Ta se již stala stálou strukturou a předseda Evropské rady je nyní volen na funkční období dvou a půl let s možností obnovení mandátu. To vše tvoří základ pro dlouhodobější perspektivu a pevnější vztahy s organizovanou občanskou společností. Evropská rada musí rovněž plnit povinnosti stanovené v článku 11 Smlouvy o EU, a vzhledem k tomu, že je nyní odpovědná za určení obecného politického směřování EU, má rozvoj spolupráce směrem k postupnému nastolení strukturovaného sociálního dialogu ještě strategičtější význam. EHSV se domnívá, že by Rada měla vytvořit zvláštní oddělení pro dialog s občanskou společností, a konstatuje, že je v rámci svých specifických funkcí připraven s Radou na faktickém budování této perspektivy úzce spolupracovat.

5.1

Také EHSV změnil během uplynulých deseti let svůj způsob práce, v prvé řadě dosti rozšířil řady subjektů, expertů a organizací evropské občanské společnosti, které se účastní jeho činností.

5.2

Změna zasáhla všechny oblasti: tradiční postup práce (stanoviska) se stále větším zapojením expertů a podstatně vyšším počtem slyšení (nejrůznějšího rozsahu); vytvoření styčné skupiny pro organizace občanské společnosti; různé konference a akce pořádané v rámci programu specializovaných sekcí, skupin a předsednictví jak v Bruselu, tak i v různých členských státech EU; práci na strategii Evropa 2020 prováděnou společně s hospodářskými a sociálními radami a obdobnými organizacemi z různých členských států; a v neposlední řadě celou škálu činností prováděných v rámci vlastních vnějších vztahů.

5.3

Výsledkem jsou pevné a neustále se utužující vztahy a diskuse s větším počtem rozmanitějších organizací evropské občanské společnosti. Tento vývoj je velmi pestrý a specifický pro jednotlivá odvětví, takže jednotlivé subjekty o své činnosti navzájem často téměř nic nevědí. Především se však dostatečně nevyužívá jeho potenciál jako celku.

5.4

EHSV proto musí usilovat o:

5.5

V zájmu řádného provádění článku 11 musí EHSV vytvořit veškeré účelné synergie s dalšími institucemi Unie. Za tímto účelem EHSV stvrdil svůj závazek otevřít nové možnosti pro spolupráci s Evropskou radou a posílit a rozšířit veškeré možnosti již probíhající spolupráce s Evropským parlamentem, Evropskou komisí a Výborem regionů.

5.6

Nový Protokol o spolupráci mezi EHSV a Komisí  (27), v němž je upevněna a posílena úloha EHSV jako výsadního prostředníka mezi organizacemi občanské společnosti a orgány Unie, nabízí v tomto ohledu četné příležitosti, které je třeba usilovně rozvíjet. Tento protokol upevňuje a posiluje směr spolupráce nastolený v uplynulých letech a stanoví nový a ambiciózní konkrétní postup pro postupné a společné uplatňování článku 11 Smlouvy o EU, aby se rozvíjela „participativní demokracie na úrovni Unie s cílem posilovat její demokratickou legitimitu“ (28). Uvádí se v něm zejména, že „Komise považuje tuto spolupráci za velmi užitečný nástroj k zajištění otevřeného, transparentního a pravidelného dialogu s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností dle článku 11 SEU“ (29).

5.7

Protokol stanoví dva prioritní aspekty rozvoje této spolupráce, z nichž se může stát stabilní a strukturovaný rámec, do nějž bude postupně začleňována stále širší síť organizací zastupujících evropskou občanskou společnost. Konkrétní rozvoj strukturovaného občanského dialogu, popsaný v čl. 11 odst. 2, tak získá následující podobu:

5.8

EHSV musí kromě toho usilovat o vytvoření co nejvhodnějších synergií s organizacemi občanské společnosti na národní i evropské úrovni a rozvíjet strukturovanou spolupráci na obou úrovních.

5.9

Tuto strukturovanou spolupráci lze rozvíjet především na národní úrovni, vzhledem k přínosu, který protokol nyní vyžaduje od EHSV v souvislosti s hodnocením „provádění právních předpisů EU, zejména pokud jde o horizontální doložky podle článků 8 až 12 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)“ (30). Proto je třeba posílit již probíhající spolupráci s národními hospodářskými a sociálními radami a obdobnými institucemi.

5.10

EHSV v roce 2004 zřídil styčnou skupinu pro organizace a evropské sítě občanské společnosti, o níž se zmiňuje i revidované znění protokolu. Vzhledem k nastíněným perspektivám se EHSV domnívá, že je třeba přezkoumat, změnit a obnovit úlohu styčné skupiny a zejména ji zpřístupnit všem oblastem organizované občanské společnosti, s ohledem na strukturovanější složení tří skupin v EHSV. Takovéto plánované posílení by tak mohlo konkrétně přispět k zásadnímu pokroku především v provádění čl. 11 odst. 1 Smlouvy o EU (co se týče horizontálního občanského dialogu) a EHSV by se mohl stát platformou, která tento proces usnadní. Takto reorganizovaná a posílená styčná skupina bude moci v EHSV zastávat stále významnější úlohu, zejména při monitorování provádění článku 11 Smlouvy o EU.

6.1

EHSV se domnívá, že musí stále více vystupovat jako centrum špičkového evropského občanského dialogu, rozvíjet a zdokonalovat stávající nástroje a podporovat nové formy strukturovaného dialogu a otevřených a sdílených fór zainteresovaných stran. To vše musí činit v rámci komplexní strategie a za odpovídající účasti organizací evropské občanské společnosti a usilovat o znásobení osvědčených postupů při občanském dialogu na všech úrovních. Bude tak moci rozhodujícím způsobem přispět k provádění článku 11.

6.2

EHSV je toho názoru, že by se mělo začít pracovat i na vytvoření viditelného prostoru této nové fáze participativní demokracie, což by představovalo nejen záslužnou a metodickou inovaci, ale bylo by také podnětem pro celý proces i komunikační událostí jako takovou. Tímto způsobem by bylo možné propůjčit formu a základ takové podobě evropské veřejné správě, kterou navrhl filozof J. Habermas a která je základním předpokladem evropského projektu. Do jejího uskutečnění je však ještě daleko. Tento úkol bude vzhledem ke krizi a k již zmíněnému riziku ustupující demokratické podpory pro evropský projekt ještě naléhavější.

6.3

V rámci EHSV byl již návrh na vytvoření tohoto prostoru formulován jak na konferenci pořádané EHSV (31), tak i v nedávném významném stanovisku k tématu Obnovení metody Společenství  (32).

6.4

EHSV se domnívá, že tento strukturovaný prostor pro evropský občanský dialog by mohl mít formu výroční akce, která by měla následující charakter a cíle:

6.5

EHSV zastává názor, že tato akce by byla konstruktivním podnětem k tomu, aby všechny instituce EU učinily z občanského dialogu horizontální úkol pro všechna generální ředitelství Komise, všechny pracovní skupiny Rady a všechny výbory Evropského parlamentu, a to transparentním a vyváženým způsobem zohledňujícím nejrůznější složky evropské organizované občanské společnosti, jak svého času požadoval Evropský parlament (35).

6.6

Má-li být tento plán pevný a důsledný, musí navíc Komise podle EHSV předložit nový přesný a konečný návrh evropského statutu evropských sdružení, jak důrazně požadují evropské organizace občanské společnosti a jak EHSV již několikrát opakoval ve svých stanoviscích.

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/16

1.3.1

Doporučení EHSV:

2.1

Vize aktivního a zdravého stárnutí definovaná řídící skupinou Evropské komise pro aktivní stárnutí uvádí: „Aktivní a zdravé stárnutí je proces optimalizace příležitostí v oblasti zdraví, účasti a bezpečnosti tak, aby byla zvýšena kvalita života lidí v průběhu stárnutí. Týká se jak jednotlivců, tak skupin obyvatel. Zdraví se týká fyzické, duševní a sociální pohody. Být aktivní znamená trvalou účast na sociálních, hospodářských, kulturních, duchovních a občanských záležitostech, nejen schopnost fyzické aktivity či náležitosti k pracovní síle“ (1).

2.2

Cílem tohoto stanoviska je poukázat na současnou aktivní účast starších lidí v Evropě, pojednat o překážkách bránících zapojení většího počtu lidí a položit důraz na celoživotní potřebu této účasti. Budování Evropy přizpůsobené starším lidem (2) začíná při narození a vyžaduje dlouhodobou vizi. Stanovisko navazuje na předchozí stanoviska EHSV k problematice starších lidí a stárnutí (3)

2.3

V současnosti je v Evropě 85 milionů lidí starších 65 let a jejich počet do roku 2060 vzroste na 151 milionů. Je důležité zaměřit se nejen na chronologický věk, ale také uznat účast všech věkových skupin a budovat kapacitu k jejich účasti s tím, že byť starší lidé (pro účely tohoto stanoviska definovaní jako starší 65 let) trpí zdravotními omezeními, nebrání to vždy jejich zapojení.

2.4

„Aktivní účast starších lidí na společenském, kulturním, hospodářském a politickém životě je založena na správném vnímání věku“ (4). Musíme přesvědčit sdělovací prostředky a vlády, aby při popisu stárnoucí společnosti nepoužívaly příliš dramatické výrazivo.

2.5

Věkově diskriminující postoje musí být odstraněny, neboť poškozují vnímání seniorů ze strany okolí a odrazují je od účasti ve společnosti, v důsledku čehož přicházíme o cenné příspěvky a roste napětí mezi generacemi. Měli bychom oslavovat delší a zdravější život, jenž je výsledkem lepšího vzdělávání a výživy a také důrazu kladeného na společenskou smlouvu mezi generacemi.

2.6

Negativní postoje ke starším lidem nezohledňují jejich úlohu pracovníků, spotřebitelů, účastníků komunitních projektů a pečovatelů o druhé. Negativní vnímání starších lidí je škodlivé, neboť diskriminace podrývá jejich sebedůvěru a staví překážku jejich větší účasti, a tedy i jejich přínosu pro hospodářství. Díky novému vývoji v medicíně, farmakologii a technologii, spolu se zvýšením povědomí o zdraví a zdravotní výchovou, se zvýšila naděje dožití. „Výzkum prokázal, že velmi staří lidé často považují své vlastní životní podmínky za mnohem lepší, než za jaké jsou obecně považovány. Musíme změnit postoje ke stárnutí, v nichž příliš často převládá negativní nepochopení a předsudky“ (5).

2.7

Demografická změna nabízí příležitosti pro růst „stříbrné ekonomiky“, neboť starší lidé jsou v mnoha odvětvích spotřebiteli a přispěvateli prostřednictvím zaměstnání.

2.8

Odstraňování diskriminace na základě věku prostřednictvím právních předpisů, vůdčích iniciativ a budování nové dynamiky v politickém rozhodování by tak mělo být prioritou snah o podporu aktivního stárnutí a uvolnění potenciálu starších obyvatel k plné účasti na rozvoji sociálního a hospodářského kapitálu země.

2.9

Měli bychom zpochybnit názor, že v 65 letech se z nás stávají příjemci služeb, a nikoli přispěvatelé. Věkové bariéry by měly být zrušeny. Starší lidé se na základě svého věku nestávají homogenní skupinou, ale zachovávají si rozdílné názory, životní energii, zkušenosti, předsudky, potřeby a touhy. Stárneme všichni bez rozdílu a naplnění očekávání v roce 2060 bude vyžadovat průběžné úpravy.

2.10

Statistické údaje týkající se starších lidí musí být využívány opatrně, přičemž není možné považovat zdravotní stav, míru účasti a další faktory za stejné u osob ve věku 65 a 100 let, neboť potřeby a schopnosti těchto věkových skupin jsou odlišné. Měli bychom se vyhnout stereotypním předpokladům na základě věku a vytváření ghett.

2.11

Není možné uvažovat o důstojnosti a dobrých životních podmínkách starších lidí izolovaně od klíčových strategií týkajících se příjmů, zdraví a sociální péče a zachování místních sociálních sítí a komunitních iniciativ. Tyto otázky nabývají na významu v souvislosti s překážkami účasti, jež by mohly vzniknout. Přístup ke službám a aktivní účast jsou do značné míry závislé na dostatečném příjmu, což musí být nedílnou součástí důchodové reformy.

3.1

Nedávná zpráva „Gold Age Pensioners“ (6) popisuje starší lidi jako „společenský tmel“. Zdůrazňuje jejich přispívání rodině a komunitě prostřednictvím dobrovolné činnosti a účasti v demokratických institucích.

3.2

Starší lidé mají vyšší účast ve všech volbách. Zpráva Eurostatu (7) uvádí, že 50 % občanů ve věku nad 55 let šlo volit a že ve vyšším věku je zájem o politiku výraznější. Narůstající počet starších lidí si v naší společnosti udržuje značný politický vliv, v USA známý pod označením šedá síla (grey power). Tento vliv je uplatňován.

3.3

Průměrných věk poslanců zvolených do Evropského parlamentu je 54 let, přičemž nejstarší poslanec má 84 let. Tento jev se replikuje v dalších vládních institucích a v EHSV, což dokazuje, že věk by neměl být překážkou zapojení na jakékoli úrovni.

3.4

Mnozí starší lidé svými zkušenostmi a odbornými znalostmi získanými během pracovního života přispívají k činnosti správních rad nevládních organizací, veřejných orgánů a společností.

4.1

Vzhledem k tomu, v jakém rozsahu starší lidé různými způsoby společnosti přispívají, lze o sociálním začlenění starších osob a jejich zapojení do rozhodovacích procesů vyslovovat předpoklady. Starší lidé se však často cítí být „vynecháni“ z rozhodování o jejich vlastních dobrých životních podmínkách nebo o komunitě, v níž žijí. Jednotlivci potřebují osobní povzbuzení a organizace si musí vytvořit mechanismy zohledňující názory starších lidí.

4.2

V roce 2010 Evropská platforma pro starší osoby zveřejnila zprávu (8) popisující metody vypracované v jednotlivých členských státech, jež obsahovala konzultace celostátních a místních rad seniorů a veřejnosti. Nezbytnou podmínkou procesu evropského sociálního začleňování je zapojení všech zainteresovaných subjektů do hledání řešení problémů, jež se jich týkají. Zásadní význam má zapojení, ale stejně tak i aktivní naslouchání ze strany druhých umožňující nalézt řešení vedoucí ke změně.

4.3

Osobám ohroženým sociálním vyloučením následkem nemoci, postižení nebo chudoby se musí dostat pomoci a pozice jednotlivců musí být posílena. Pracovní skupina Scottish Dementia je vynikajícím příkladem lidí, kteří žijí s diagnózou demence a jsou odhodláni si zachovat právo rozhodování o svém životě a mít nad ním kontrolu. Nadšeným a nebojácným vedením kampaní za zlepšení porozumění demenci a lobováním za lepší služby si vybudovala působivou národní i mezinárodní pověst. Lidé s demencí tuto organizaci řídí a vystupují jako hlavní řečníci na konferencích či při jednáních s vládou (9).

4.4

Účinné zapojení vyžaduje otevřené struktury a závazek ze strany vládních orgánů, nevládních organizací, zaměstnavatelů a dalších institucí potvrzující, že naslouchání starším lidem jakožto zainteresovaným subjektům je myšleno vážně, že používaný jazyk je oproštěn od odborného žargonu, že jsou k dispozici prostory k setkávání, že si lidé mohou dovolit se setkání zúčastnit a mohou k tomu využít dopravu. Starší lidé si musí být vědomi svých práv a povinností a mít příležitost se předem blíže seznámit s otázkami, jež budou projednávány, nezbytnou složkou se tedy stává odborná příprava a to také v oblasti IKT (10).

4.5

Je kladen stále větší důraz na společnou produkci založenou na „jednotlivcích, komunitách a organizacích, jež mají dovednosti, znalosti a schopnosti pracovat společně, vytvářet příležitosti a řešit problémy“ (11). Používané zásady jsou totožné se zásadami, na nichž se zakládají všechny participativní činnosti, a mohou být uplatněny na individuální úrovni při přípravě balíčku péče až po úroveň národních vlád, kde mohou být využity při přípravě politik.

5.1

EHSV ocenil, že Evropská komise podporuje iniciativy společného plánování a přípravu plánů budoucích výzkumných činností v oblasti stárnutí a demografické změny, což je nedílnou součástí programu „Horizont 2020: plány pro stárnutí“ (12).

5.2

Další výzkum všech aspektů života starších lidí je důležitý pro přijímání přiměřených politických rozhodnutí, jež mají vliv na zdraví, sociální péči, vzdělávání, příjem a účast. Starší lidé by se měli účastnit vymezování klíčových otázek a měli by být zapojeni do výzkumu. Obzvláště důležité je provedení přiměřeného lékařského testování léčebných prostředků se staršími lidmi.

6.1

Se stárnutím populace ponese stále vyšší počet starších žen odpovědnost za péči o blízké, což by mohlo způsobovat finanční problémy v důsledku ztráty platu a snížených důchodových nároků. Starší lidé se významnou měrou angažují jako neformální pečovatelé o starší a slabší příbuzné, což pro státní rozpočet představuje značnou úsporu. Zkušenosti a dovednosti neformálních pečovatelů musí být uznány, stejně jako potřeba poskytování odborného vyškolení.

6.2

Mnozí prarodiče navíc pečují o vnoučata z nutnosti dané obtížnou rodinnou situací či proto, aby svým dětem umožnili pracovat a být hospodářsky činní.

6.3

V oblasti neformální péče existuje prostor pro sociální inovaci a členské státy by se měly více zabývat odstraněním narůstajících problémů a úkolů, které musí neformální pečovatelé řešit v kontextu redukovaných či nepřiměřených pečovatelských služeb.

7.1

„Existuje pozoruhodná škála dobrovolných činností prováděných staršími lidmi, jež výrazně přesahuje tradiční témata související s věkem, jako je pomoc slabým nebo nemocným starším lidem“ (13). Jejich dobrovolné činnosti se zaměřují na dobré životní podmínky a zdraví, volný čas, životní prostředí, náboženské organizace, kulturu a politiku.

7.2

Starší lidé provádějí dobrovolnou činnost proto, že jim umožňuje si zachovat a rozvíjet dovednosti a sociální kontakty, předcházet sociální izolaci a sociálnímu vyloučení a pomáhat jejich komunitě. Dobrovolnictví je prospěšné pro obě strany. Podle průzkumu z roku 2009 zastává 78 % obyvatel zemí EU27 názor, že starší lidé významně přispívají jako dobrovolníci v dobročinných a společenských organizacích (14).

7.3

Při nefungování povinných služeb nebo v případě, kdy jsou tyto služby kráceny, by mělo být hodnoceno kladně, že se senioři zapojují do dobrovolné činnosti, aby tyto mezery zaplnili. Musí se jim však dostat podpory.

7.4

Zde je třeba poznamenat, že uznání dobrovolných činností a jejich škála se v jednotlivých členských státech značně liší a že lidé hlásící se k dobrovolné činnosti ve starším věku často dobrovolnou činnost prováděli po celý život. Je zde prostor k tomu, aby byli jednotlivci během celého života k dobrovolné činnosti povzbuzováni a aby jim byla tato činnost umožněna, což ve starším věku nese ovoce v podobě předcházení izolaci a sociálnímu vyloučení i navazování kontaktů a přátelství.

8.1

Kromě kritéria spotřeby lze přínos starších lidí pro hospodářství měřit prostřednictvím daní placených z příjmu a nákupů, poskytování neformální péče příbuzným, jež pro stát znamená úsporu, formou péče o vnoučata, jež jejich rodičům umožňuje návrat na trh práce, hodnoty dobrovolné činnosti a setrvání v pracovním životě. Pak jsou zde ještě převody majetku na mladší členy rodiny, jež jim pomáhají nést velké finanční závazky (15).

8.2

V kontextu stárnoucí společnosti by narůstající uznání významu stárnoucího obyvatelstva mělo z hlediska podniků a dalších subjektů zvýšit potenciál pro vývoj a komercializaci zboží a služeb pro tuto část obyvatelstva, a tedy povzbudit růst výroby a zaměstnanost (16).

8.3

Starší lidé nejsou jako spotřebitelé dostatečně uznáváni, což přiživuje negativní postoje ke stáří. Pod vlivem zažitých názorů na starší lidi se mnoho občanů domnívá, že starší lidé jiné příležitosti či služby nepotřebují nebo nechtějí a že „trh pro mladé“ je mnohem důležitější (17).

9.1

„Téměř 60 % pracovníků věří, že budou ve věku 60 let schopni pokračovat v práci“ (18).

9.2

Vzhledem ke zvýšení dlouhověkosti je důležité, aby byli starší lidé zdatní a mohli si vybrat, zda zůstanou v pracovním životě až do stanoveného důchodového věku či – budou-li chtít – ještě déle. To vyžaduje uznání výkonnosti starších lidí, přizpůsobení pracovního prostředí a pracovní doby (což je také výhodné v celém životním cyklu), schopnost účastnit se odborné přípravy, bez níž nelze držet krok s měnícími se metodami, a usilovné potírání diskriminace na základě věku na pracovišti. EHSV nedávno přijal stanovisko, v němž navrhl balíček specifických opatření umožňujících tyto požadavky zohlednit, a zdůraznil význam sociálních partnerů, kteří mají zásadní úlohu při zajištění vhodných politik a úprav (19).

9.3

Je třeba uznat, že je rozdíl mezi lidmi pracujícími přes stanovený důchodový věk z vlastní vůle, a těmi, kdo tak činí z nutnosti diktované nedostatečným důchodovým příjmem.

9.4

Starší lidé přinášejí na pracoviště bohaté zkušenosti a dovednosti, což má v čase nedostatku dovedností zásadní význam a zajišťuje trvalý přínos pro hospodářství. Je třeba povzbuzovat podniky k rozvoji osvědčených postupů v oblasti strategií řízení věku.

9.5

Starším lidem, kteří se stanou samostatně výdělečně činnými osobami a podnikateli, se otevírají možnosti, neboť tím získají větší samostatnost a kontrolu nad pracovními podmínkami. Příspěvek starších lidí v této oblasti narůstá, což dokládají údaje Eurostatu za rok 2010, podle nichž 50 % pracovní síly ve věku nad 65 let jsou osoby samostatně výdělečně činné (20). Motivace k novým projektům a službám reagujícím na měnící se demografickou situaci může vycházet přímo od podnikajících starších lidí a jednotlivce je třeba k využití těchto příležitostí více povzbuzovat (21).

10.1

EHSV již řadu let zdůrazňuje význam celoživotního učení jako zásadního předpokladu pro sociální začlenění, setrvání na pracovišti, osobní rozvoj a schopnost účinného zapojení (22).

10.2

Vzdělávací příležitosti využívá čím dál víc starších lidí, avšak míra tohoto využívání se v jednotlivých členských státech liší (23). Zapojení starších lidí do společenských skupin a nevládních organizací je významným zdrojem neformálního učení.

11.1

Význam IKT v životě všech občanů stoupá. Používání internetu a elektronické pošty může starším lidem umožnit neztratit kontakt se životem mimo jejich domov a udržovat pravidelnou komunikaci se vzdálenými členy rodiny. Tu může ještě zlepšit používání programu Skype nebo podobného zařízení umožňujícího vizuální kontakt. Zapojení do diskusních klubů s dohlížecím režimem může starším lidem, kteří nevycházejí z domova, pomoci kontaktovat jiné osoby s podobnými zájmy, což jim jejich izolaci ulehčuje.

11.2

Prostřednictvím elektronického zdravotnictví lze dosáhnout významného přínosu, zejména v oblasti sledování zdravotního stavu a reakcí v naléhavých situacích. Tyto metody by neměly nahrazovat pravidelný přímý kontakt s lidmi a systémy elektronického zdravotnictví musí zohledňovat potřebu skutečných vztahů s jednotlivci.

11.3

Kontroverznější aplikace IKT zahrnují osobní monitorovací systémy v „inteligentních“ domech, v oblasti osobní bezpečnosti nebo zařízení pro sledování jedinců s diagnózou demence. Jejich účelem je dané osobě umožnit bezpečnou dlouhodobou autonomii a rozhodování o činnostech. Takové metody musí být založeny na etických rozhodnutích a postupech a být dotyčné starší osobě jednoznačně prospěšné, a nikoli využívány jako kontrolní mechanismus či způsob omezení asistence poskytované zaměstnanci.

11.4

Využívání internetu k nákupům on-line nabízí osobám s omezenou mobilitou jednoznačné výhody, avšak i zde je třeba mít na zřeteli potřebu setkávat se s lidmi a pohybovat se mimo vlastní domov. Musí být zaručena ochrana údajů a soukromí.

11.5

Využívání IKT vyžaduje zaškolení, podporu a také přístup k zařízení. Tyto aspekty byly zviditelněny ve stanovisku EHSV Posílení digitální gramotnosti, elektronických dovedností a začlenění do informační společnosti (24).

12.1

Přestože se zapojení starších lidí do řady činností s dopadem na společenský a hospodářský život již nějakou dobu zdůrazňuje, stále ještě přetrvávají značné překážky, jež mnoha starším lidem brání v účasti.

12.2

Chronologický věk je pouze jedním z celé řady aspektů charakterizujících každou osobu. Znalosti, dovednosti a zkušenosti nabyté různými věkovými skupinami jsou pro společnost velmi důležitým zdrojem. Společnost otevřená všem věkovým skupinám vyžaduje kolektivní odpovědnost těch, kdo přijímají rozhodnutí, příslušných zainteresovaných subjektů a samotných občanů při definování politik a postupů, jež bez ohledu na věk zajistí rovnost a začlenění.

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/21

1.1

EHSV vítá s uspokojením a silnou nadějí opatření přijatá v poslední době Evropskou komisí, Evropským parlamentem, Radou, ostatními orgány EU a různými členskými státy ve prospěch sociálního začlenění a integrace evropských Romů, včetně rámcové strategie Evropské komise a přijetí vnitrostátních strategií integrace Romů.

1.2

EHSV současně upozorňuje na skutečnost, že „celkově toto úsilí nedokázalo rozhodujícím způsobem zabránit v diskriminaci, jíž trpí značná část Romů, ani zlepšit jejich kvalitu života a jejich životní příležitosti …“.

1.3

EHSV již v roce 2011, v průzkumném stanovisku věnovaném této otázce (1), vyjadřoval obavy ohledně přijetí vnitrostátních strategií integrace Romů občanskými a romskými organizacemi a přednesl několik návrhů.

1.4

Závěry studie, kterou si objednal EHSV a která byla provedena ve 27 členských státech, se shodují se závěry studií provedených Koalicí pro evropskou politiku určenou Romům (ERPC) a dalšími občanskými organizacemi: zřetelně ukazují nejen velký nedostatek informací a velmi rozsáhlou nespokojenost, ale též široce sdílenou frustraci a nedůvěru mluvčích romské komunity, občanských organizací a jejich představitelů. Ukazuje se, že vnitrostátní strategie integrace Romů neumožnily u této komunity potvrdit rostoucí očekávání a upřímnou naději, že strategie by mohla zásadní měrou přispět k citelnému zlepšení integrace Romů ve společnosti.

1.5

Prostředky a zdroje, jež jsou k dispozici pro plnění cílů vnitrostátních strategií integrace Romů, se nejeví jako dostatečné k tomu, aby neutralizovaly přetrvávající účinek diskriminace a vyloučení a jeho negativní dopady na kvalitu života a životních příležitostí romských občanů. Z tohoto důvodu EHSV upozorňuje na význam koordinování politik a plánování zdrojů přiměřených zamýšleným cílům.

1.6

EHSV je toho názoru, že plánování a provádění vnitrostátních strategií integrace Romů musí vycházet z nároků na zajištění dodržování lidských a základních práv.

1.7

EHSV trvá na tom, že je důležité považovat boj proti diskriminaci ve všech oblastech společenského života za prioritu.

1.8

EHSV zastává názor, že je nezbytné zobecnit pozitivní přístup k sociální situaci Romů a že pro provádění integračních politik je rozhodující, aby jednotlivci měli sílu a možnost nakládat s vlastním osudem a k tomu potřebné nástroje.

1.9

EHSV podporuje vytvoření sítě národních kontaktních bodů pro Romy s patřičnými pravomocemi, kterou předpokládá Evropská komise, a zdůrazňuje, že organizovaná občanská společnost – a zejména romské organizace a zástupci hájící zájmy tohoto společenství – musí být plně zapojena do celého procesu zavádění vnitrostátních strategií integrace Romů (příprava, provádění, monitorování a vyhodnocení).

1.10

Monitorování a vyhodnocení vnitrostátních strategií integrace Romů musí být dlouhodobě posíleny na základě vědeckých argumentů a za využití nezávislých hodnotitelů. Je důležité zavést systém umožňující tyto procesy financovat.

2.1

V dubnu 2011 přijala Evropská komise velmi důležitý strategický dokument s názvem Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 (2). Poprvé v historii EU a v úzkém sepjetí s hlavními body strategie Evropa 2020, na základě ustanovení Listiny základních práv EU a závěrů vademeka Deset společných základních zásad pro začlenění Romů (3), stanovuje toto sdělení hlavní strategické cíle. Seskupuje politické výzvy do čtyř oblastí, jimiž jsou: přístup ke vzdělání, práci, zdravotní péči a bydlení. Sdělení dále klade mimořádný důraz na spolupráci s organizacemi občanské společnosti a romskými organizacemi. Vyslovuje se pro vytvoření a uplatnění spolehlivého mechanismu pro monitorování a vyhodnocení a současně žádá členské státy o přípravu, přijetí a zaslání vnitrostátních strategických dokumentů Evropské komisi do konce roku 2012.

2.2

Rada ve svých závěrech (4) podporuje body, které ve svém sdělení zdůraznila Evropská komise (5), a uvádí:

„(Rada vítá) sdělení Komise (…) a vybízí [členské státy] ke stanovení dosažitelných vnitrostátních cílů (…), jakož i k zavedení mechanismu monitorování a k zajištění lepší dostupnosti stávajících finančních prostředků EU pro projekty v oblasti začleňování Romů“ a zdůrazňuje, že je nezbytné:

3.1

EHSV vítá s uspokojením a silnou nadějí opatření přijatá Evropským parlamentem, Evropskou komisí, Evropskou radou, ostatními orgány EU a různými členskými státy ve prospěch sociálního začlenění a integrace evropských Romů i úsilí, které bylo poslední dobou ještě zvýšeno.

3.2

Zdůrazňuje, že je klíčové, aby „zástupci a členové romských komunit byli aktivně zapojeni do procesu plánování a provádění na každé úrovni (EU, vnitrostátní, regionální a místní)“.

3.3

EHSV si přeje „podílet se na monitorování a hodnocení těchto politik na základě mandátu občanské společnosti, kterým disponuje, a přitom vychází ze skutečných vazeb, jež ho spojují s organizacemi občanské společnosti členských států. Má v úmyslu začlenit se do jednání mezi orgány EU a organizovanou občanskou společností a podílet se jakožto aktivní partner na evropské platformě pro začleňování Romů a stejně tak na dalších formách strukturovaného dialogu“.

—

různé dokumenty Evropské komise o procesu přípravy vnitrostátních strategií a jejich obsahu;

—

dokumenty o aktivitách souvisejících se zapojením-pozorováním a šířením informací OSI, zejména v nových členských zemích (7);

—

dotazníky Koalice pro evropskou politiku určenou Romům (ERPC);

—

zprávy o obsahu strategií a procesu jejich přípravy sestavené organizacemi občanské společnosti působícími v otázkách, jež souvisejí s Romy, jako jsou ERIO (Evropské romské informační středisko) či Centrum Amalipe;

—

výsledky on-line dotazníků týkajících se 27 členských států, jež připravil EHSV.

5.5.1

Je zde velké nebezpečí, že pozitivní atmosféra, která vládne v EU v souvislosti s otázkami týkajícími se Romů, zůstane bez využití a nahradí ji nový neúspěch se závažnými důsledky. Právě proto se EHSV domnívá, že je zvláště důležité, aby veřejné politiky byly neustále provázeny monitorováním a přezkumem z hlediska vnitrostátních strategií integrace Romů, aby jejich případné negativní, či dokonce nepříznivé dopady nepřevážily nad zamýšlenými kladnými přínosy strategií. Je třeba zavést účinné mechanismy pro koordinaci a úpravy politik.

5.5.2

Projednávání vnitrostátních strategií integrace Romů ukazuje, že existují rozdíly vyvolávající obavy mezi uváděnou politickou vůlí skoncovat s diskriminacemi a sociálním vyloučením Romů na straně jedné a účinností nástrojů, zdrojů a mechanismů daných k dispozici na straně druhé. EHSV doporučuje jednat rozhodněji než dříve proti využívání tohoto tématu k politickým účelům.

5.6.1

EHSV se domnívá, že je nezbytné, aby vize vnitrostátních politik integrace Romů byla vždy založena na nárocích, což by mělo zajistit, že občané členských zemí budou moci plně užívat stejných základních práv zaručených evropskými právními předpisy a dále mezinárodními smlouvami a úmluvami o lidských právech.

5.6.2

Boj proti diskriminaci ve všech oblastech společenského života je třeba považovat za prioritu. EHSV je toho názoru, že politiky EU a členských zemí v otázce boje proti diskriminaci by měly ještě lépe umožnit odhalování případů diskriminace a postihy v souladu s evropskými právními tradicemi.

5.6.3

Je nezbytné hájit lidská práva romských migrantů a umožnit, aby tato práva byla plně uplatňována. Za tím účelem je třeba do nich zařadit právo na vzdělání a právo na zdravotní péči odpovídající úrovně. Namísto politiky vyhošťování by v rámci možností bylo třeba provádět vyváženější politiku s cílem začlenit migrující Romy pocházející z členských zemí Unie (evropské občany).

5.6.4

Zvláštní úsilí je třeba věnovat tomu, aby se dosáhlo toho, že začlenění Romů do sdělovacích prostředků, vzdělávacího světa a ostatních oblastí veřejného života bude běžným postupem. Je třeba zahájit programy, jež by seznamovaly s romskou historií a kulturou a současně by upozorňovaly na potíže Romů, kteří jsou diskriminováni a vyloučeni. Je důležité, aby se sami Romové podíleli na tomto procesu zvyšování povědomí společnosti.

5.6.5

V rámci vnitřně soudržného postupu je třeba odhalovat všechny případy rasismu a xenofobie a případně je i soudně stíhat. V tomto ohledu osoby, které významně ovlivňují veřejné mínění, zejména politická a mediální elita, nesou zcela zvláštní odpovědnost.

5.6.6

Je třeba vystříhat se kriminalizace Romů jako etnické skupiny a dále projevů, které je spojují s negativními společenskými jevy (trestná činnost, jednání neodpovídající obecným společenským normám atp.). Rovněž je nutné zajistit, aby takové projevy zmizely. Je třeba dbát na to, aby se tak stalo zejména v systému trestního soudnictví a ve sdělovacích prostředcích.

5.6.7

EHSV potvrzuje, že je třeba celkově rozšířit pozitivní přístup k sociální situaci Romů. Doporučuje, aby se instituce EU a jejich sítě snažily neukazovat Romy a jejich společenství výlučně v problematickém sociálním rámci a jako ty, kdo přinášejí problémy, ale spíše aby dělaly v Evropě reklamu romským společenstvím a jednotlivcům, kteří mají úspěch, představují vzor pro vzestup Romů a jejich začlenění do společnosti a kteří se hlásí k tomu, že jsou Romové.

5.6.8

Provádění politik začleňování předpokládá existenci jednoho rozhodujícího faktoru: aby jednotlivci měli sílu, nástroje a schopnost utvářet svůj vlastní život. Politika jako celek i ve svých specializovaných součástech musí přispět k tomu, aby dotyční mohli rozhodovat – v rámcích stanovených právním státem – o vlastním osudu a aby většina společnosti byla schopná to akceptovat díky sdíleným zájmům.

5.7.1

EHSV zdůrazňuje, že občanská společnost nesmí být pasivní ozdobou procesu vnitrostátních strategií integrace Romů, ale musí být jeho aktivním činitelem.

5.7.2

Souhlasí se zavedením sítě romských vnitrostátních kontaktních bodů, jež předpokládá Evropská komise, ale zdůrazňuje, že to má smysl, pouze pokud budou mít náležité přiměřené výsady a zdroje, zvláště finanční. Každopádně jejich činnost musí mít podobu úzké a institucionalizované spolupráce s organizacemi občanské společnosti.

5.7.3

Bylo by vhodné zapojit do hodnocení strategických programů evropskou platformu pro začleňování Romů. K tomu je však třeba posílit její fungování.

5.7.4

Organizovaná občanská společnost včetně romských organizací a zájmových skupin se musí zapojit do všech složek procesu vnitrostátních strategií integrace Romů (plánování, provádění, monitorování a vyhodnocení), a to nejen na vnitrostátní, ale i na regionální a místní úrovni. Tento přístup se musí použít ve všech fázích procesu rozhodování a je třeba stanovit jeho provozní postupy, místa pro dosažení dohody, postupy zaručující transparentnost, nástroje a zdroje.

5.7.5

EHSV zdůrazňuje, že je třeba zavést politiku, jež usnadní zapojení do společnosti občanům, kteří se považují za příslušníky té či oné romské komunity a která by zhodnotila jejich společenskou integrovanost. K tomuto účelu je rovněž třeba zřídit podpůrný nástroj.

5.8.1

Vzhledem k tomu, že s monitorováním a hodnocením se obecně v rámci vnitrostátních strategií integrace Romů členských států nepočítá nebo představují pouze jejich nedostatečně propracovanou složku, EHSV žádá, aby každý členský stát doplnil v tomto ohledu svůj program a určil odpovědné organizační subjekty a institucionální postupy, ukazatele související s těmito cíli, metodu hodnocení, informační zdroje atd.

5.8.2

Vnitrostátní strategie integrace Romů musí být rovněž přezkoumány a musí být podrobeny souvislému monitorování, aby bylo možné zjistit, zda v pěti hlavních oblastech působení rámcové strategie stanovují globální a vnitřně soudržné politiky, zda doplňují stávající nedostatečné rámce a zda v tomto ohledu zaručují náležité akční programy, jakož i související finanční nástroje.

5.8.3

Členské státy musí zajistit, aby vnitrostátní strategie integrace Romů byly v souladu s vnitrostátními, regionálními i místními politikami rozvoje a aby bylo možné přibrzdit či vyvážit nežádoucí účinky těchto politik na cíle vnitrostátních strategií integrace Romů.

5.8.4

EHSV doporučuje, aby Evropská komise zřídila v každém členském státě síť nezávislých expertů, kteří by vypracovali odůvodněné hodnocení vnitrostátních strategií integrace Romů. Dále požaduje, aby členské státy vyčlenily zdroje, a to i v provozních programech, na monitorování společenstvím a (nezávislé) hodnocení organizacemi občanské společnosti. Je naprosto nezbytné začlenit do financování programů složku „monitorování a hodnocení“.

5.8.5

EHSV doporučuje, aby odborníci z národních statistických úřadů pod koordinací Eurostatu vypracovali ukazatele nezbytné k monitorování založenému na průkazných prvcích strategií věnovaných Romům, jakož i jednotnou statistickou metodu pro definování ukazatelů.

5.9.1

EHSV zdůrazňuje, že je třeba naplánovat zdroje, které budou odpovídat cílům přijatým v politických dokumentech a které budou pocházet z odlišných rozpočtových položek.

5.9.2

Krize se dotýká především nejzranitelnějších. K dosažení cílů strategie Evropa 2020 bude možná třeba provést úpravy jak v politice související se zdroji, tak z hlediska přizpůsobení priorit vývoji situace. O těchto úpravách však musí být rozhodnuto transparentně a v rámci takového rozhodovacího postupu, který zaručí konsensus s představiteli zainteresovaných osob.

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/27

1.1

Komise dne 10. května 2012 předložila návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zdanění poukázek. Jejím záměrem bylo, aby byla uplatňována zásada komplexního, neutrálního a transparentního zdanění.

1.2

Komise chce zavést jednotná pravidla, která zamezí dvojímu zdanění a vyhýbání se daňové povinnosti. Komise je přesvědčená, že se při zachování statusu quo bude zvyšovat nerovnováha na společném trhu, což bude mít za následek narušení hospodářské soutěže z důvodu nejednotných podmínek pro účastníky společného trhu.

1.3

Poukázky jsou zejména v poslední době na vzestupu. Kvůli různým druhům jejich uplatnění a využití dochází k nejednoznačnostem ve výkladu uplatňování daňové povinnosti. Proto musí být stanovena co nejjasnější pravidla pro všechny členské státy, aby se tak zamezilo nerovnováze na společném trhu.

1.4

EHSV vítá úsilí o co nejpřesnější definici různých druhů poukázek. Definování jednotlivých druhů poukázek má zamezit snahám vyhýbat se daňové povinnosti při jejich používání. Emitenti poukázek rovněž díky pravidlům nebudou znevýhodněni vůči konkurenci.

1.5

EHSV obzvlášť vítá úsilí Komise o odstranění nadměrné administrativní zátěže spojené s distribucí víceúčelových poukázek, takže povinnost odvést daň byl měl pouze dodavatel, neboť jen on ví, kdy a jak byla víceúčelová poukázka čerpána.

1.6

Vymezení pravidel uplatňování daňové povinnosti, pokud jde o zdanění poukázek, nebude mít žádnou přidanou hodnotu, nebudou-li pravidla dodržovat všechny členské státy. Proto je nezbytné, aby se jednotlivé členské státy společnými pravidly řídily a zrušily nejrůznější výjimky, jež narušují hospodářskou soutěž a omezují konkurenci.

1.7

Cílem Komise je změnit směrnici o dani z přidané hodnoty, pokud jde o zdanění poukázek, a to kvůli rozvíjejícím se telekomunikačním službám. Předplacené telefonní poukázky tvoří značnou část celkového objemu poukázek.

1.8

EHSV by rád poukázal na několik nedořešených otázek, které je třeba vyřešit ještě před vstupem směrnice v platnost. Mezi nejdůležitější z nich patří potenciální problémy při darování poukázek zapříčiněné existencí limitů, do jejichž výše jsou poukázky v jednotlivých členských státech osvobozeny od placení daně, a neexistencí přechodných ustanovení a pravidel při neuplatnění jednoúčelových poukázek.

2.1

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty stanoví pravidla týkající se času a místa dodání zboží a poskytnutí služby, základu daně, vzniku daňové povinnosti (DPH) a nároku na odpočet daně. Tato pravidla však již nejsou dostatečně komplexní, aby zajistila jednotnost při zdanění poskytnutých poukázek. Následně vzniká nerovnováha na trhu v takovém rozsahu, který má nežádoucí důsledky pro řádné fungování vnitřního trhu.

2.2

Při nekoordinovaném postupu, který v současné době mezi členskými státy převládá, vzniká na trhu značná nerovnováha, jíž je třeba zabránit. Komise proto navrhuje zavést jednotná pravidla, která zaručí určité a jednotné zdanění, zabrání nesrovnalostem, narušení hospodářské soutěže, dvojímu zdanění nebo nezdanění a sníží riziko vyhýbání se daňovým povinnostem souvisejícím se zdaněním poukázek.

2.3

Kvůli různým typům poukázek je uplatňování daňové povinnosti problematické. Proto je nutné mezi různými druhy poukázek rozlišovat a určit jasná pravidla, podle nichž se tyto poukázky budou dělit.

2.4

Cílem směrnice je odlišit poukázky od platebních prostředků a definovat poukázky, jež mohou mít elektronickou nebo fyzickou podobu, podle účelu použití. Definovány jsou i povinnosti emitenta poukázky.

2.5

Poukázka představuje právo na zboží nebo službu nebo právo na získání slevy. Tato práva se však často přenáší z jedné osoby na druhou, aniž by byla uplatněna. S cílem zamezit dvojímu zdanění tam, kde by služba spojená s takovým právem mohla být zdaněna, je třeba stanovit, že postoupení tohoto práva a čerpání zboží nebo služby by měly být považovány za jediné plnění.

2.6

K zajištění neutrality by se daňová povinnost měla vztahovat jen na jedno jediné plnění zboží dodaného za poukázku nebo služby poskytnuté za poukázku.

2.7

Směrnice stanoví zdanění poukázek vystavených cestovními kancelářemi v členském státě, v němž má cestovní kancelář sídlo. Pro případ pokusů o změnu místa zdanění je stanoveno, že se na zboží dodané za poukázku resp. službu poskytnou za poukázku použije tento předpis.

2.8

Komise navrhuje, aby se u poukázek, jež procházejí distribučním řetězcem, stanovila výsledná hodnota poukázky při jejím vydání. Tak bude zachována výše DPH, která se při distribuci víceúčelové poukázky nezmění.

2.9

Pokud poukázky distribuují osoby povinné k dani jednající vlastním jménem, avšak na účet jiné osoby, bude se mít za to, že osoba povinná k dani sama poukázky obdržela a dodala. Pokud by distribuce zahrnovala víceúčelové poukázky, u nichž dochází ke zdanění až při čerpání poukázky, vedlo by to k úpravám na všech stupních distribučního řetězce a znamenalo by to malý nebo žádný nový daňový příjem. Aby se zabránilo nadměrné administrativní zátěži, osoba povinná k dani distribuující takové poukázky by neměla být brána jako osoba, která sama poukázku obdržela a dodala.

2.10

Komise stanoví, že víceúčelové poukázky musejí být při distribuci zdaněny. Pokud distributor prodejem jinému distributorovi docílí zisku, měla by být distribuční služba zdaněna v závislosti na marži distributora.

2.11

Předmětná směrnice navrhuje vyloučit veškeré výjimky, které by členské státy při uplatňování daňové povinnosti v případě přeshraničního dodání zboží nebo poskytnutí služeb požadovaly. Tímto pravidlem by se zabránilo možnosti dvojího zdanění anebo nezdanění.

2.12

Komise poukázky dělí podle typu jejich použití na jednoúčelové a víceúčelové. Jednoúčelovou poukázkou se rozumí poukázka, která opravňuje k dodání zboží nebo poskytnutí služby, kdy jsou místo a výše zdanění známy. DPH se u jednoúčelových poukázek platí z částky obdržené za tuto poukázku, i pokud byla tato platba provedená před dodáním zboží nebo poskytnutím služby. V případě víceúčelových poukázek vzniká daňová povinnost teprve při čerpání poukázky.

2.13

U poukázek na slevu na dodání zboží nebo poskytnutí služby Komise stanoví, že dodavatel zboží nebo služby poskytl emitentovi službu, pokud je daná poukázka čerpána.

2.14

Pokud je snížení ceny zboží a služby garantováno na základě poukázky, získal dodavatel od emitenta poukázky náhradu, jež je základem daně propagační služby poskytnuté dodavatelem emitentovi.

2.15

V případě víceúčelové poukázky ví pouze ten, u koho byla poukázka čerpána, co bylo dodáno, kdy a kde. V zájmu zajištění odvedení DPH by měl mít pouze dodavatel povinnost odvést daňovým úřadům daň za zboží nebo služby, jež byly nakonec dodány nebo poskytnuty.

2.16

Komise poukazuje na zajištění správného uplatňování a výběru splatné daně při poskytování přeshraniční distribuce poukázek, pokud tato distribuce představuje samostatné dodání služby, která se liší od zboží nebo služby získaných na základě poukázky.

2.17

Jelikož členské státy samy nemohou dosáhnout zjednodušení, modernizace a harmonizace pravidel o dani z přidané hodnoty týkajících se poukázek, navrhla Komise tuto směrnici na úrovni EU v souladu s článkem 5 Smlouvy o Evropské unii.

3.1

EHSV vítá úsilí Komise o zjednodušení, modernizaci a harmonizaci pravidel o dani z přidané hodnoty na společném trhu. Za současného stavu, kdy členské státy řeší problematiku daňové povinnosti týkající se poukázek samostatně, dochází ke dvojímu zdanění nebo k vyhýbání se daňové povinnosti, což narušuje společný trh.

3.2

EHSV hodnotní kladně postup Komise při doplňování směrnice o dani z přidané hodnoty, pokud jde o zdanění poukázek. EHSV však Komisi vybízí, aby se v nejbližší budoucnosti zaměřila i na další významné trhy zboží a služeb, jako je doprava, inteligentní mobilní telefony, internet či sociální sítě.

3.3

Při revizi směrnice se neprojednávala problematika kuponů, které se používají podobně. Vzhledem k tomu, že se pravidla mění jen pro poukázky, lze předpokládat, že by se začaly více využívat nástroje, které se poukázkám podobají, ale nepodléhají jasně definovaným pravidlům. Proto by bylo vhodné doplnit do směrnice pojem kupon a určit pravidla pro nakládání s nimi.

3.4

Důvodem změny směrnice je především častější používání poukázek v telekomunikacích, které tvoří na trhu poukázek většinu. EHSV doporučuje Komisi, aby využití telefonních poukázek přesně definovala, protože díky moderním technologiím se otevírají široké možnosti k jejich využití.

3.5

EHSV souhlasí s doplněním směrnice o dani z přidané hodnoty z poukázek. Pravidla zdanění pro plnění, která obsahují poukázky, nestanoví ani šestá směrnice o DPH (1) ani směrnice o DPH (2). Proto vznikají problémy se základem daně, časem plnění či místem plnění. Při přeshraniční distribuci poukázek bylo plnění nejisté a výklad byl z pohledu emitenta poukázek i jejich distributora problematický.

3.6

Společná pravidla o DPH byla přijata v roce 1977. Společný trh se potýká s několika změnami, jež se postupem času vynořují v důsledku nového způsobu podnikání. Proto je nezbytné, aby byla pravidla o DPH aktualizována podle toho, jak se mění chování jednotlivých subjektů na trhu. Platební poukázky a jejich zdanění je jen jednou ze změn, s nimiž se v minulosti nepočítalo, a proto je třeba tyto změny zapracovat i do pravidel.

3.7

Nastolením jasných pravidel se vyřeší více otázek, jež řeší Soudní dvůr Evropské unie. Ten k této problematice vydal několik dílčích pokynů, které však neřešily danou problematiku jako celek. Proto EHSV vítá, že byla stanovena pravidla o dani z přidané hodnoty, pokud jde o poukázky, jelikož tak budou nastoleny jasné podmínky podnikání a zamezí se nejen dvojímu zdanění, ale i nezdanění.

3.8

EHSV vítá, že byly definovány jednoúčelové a víceúčelové poukázky a slevové kupony, čímž se v této komplexní problematice stanoví pravidla, jimiž se tržní subjekty musí řídit.

4.1

EHSV vítá, že se rozlišuje mezi platebními službami a poukázkami. Vítá rovněž definice jednoúčelových a víceúčelových poukázek a slevových kuponů, které jsou uvedeny v článku 30a návrhu směrnice. Jsou tak definovány jednotlivé typy poukázek.

4.2

Je třeba určit maximální délku splatnosti poukázky pro spotřebitele. V případě poukázek s neomezenou dobou splatnosti vyvstávají problémy ohledně potenciální změny sazby daně při vracení DPH.

4.3

Definování jediného plnění v článku 30b jako poskytnutí poukázky, která opravňuje k dodání zboží nebo poskytnutí služby, a následné dodání tohoto zboží nebo služby, je vítáno a zjednoduší se tím uplatňování daňové povinnosti. Žádoucí je i spojení tohoto článku s článkem 74c.

4.4

Používání jednoúčelových poukázek podstatně zjednodušuje článek 65, který definuje vznik daňové povinnosti a základ daně.

4.5

Je třeba jasně definovat postup, který bude uplatňován v případě jednoúčelové poukázky. Zdanění jednoúčelové poukázky nastává v okamžiku jejího prodeje. Pokud však jednoúčelová poukázka čerpána nebude, i podle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie neexistuje právo vymáhat daňovou povinnost na emitentovi poukázky. Emitent poukázky však už daň z přidané hodnoty odvedl.

4.6

Musí být jasněji definován postup zdaňování při nulové nebo záporné distribuční marži víceúčelových poukázek a při různých základech daně nebo nulových sazbách v některých členských státech, jako je tomu například u farmaceutických výrobků.

4.7

Komise stanoví, že pokud jsou zboží nebo služba dodané na základě čerpání poukázky zdaněny, má osoba povinná k dani nárok na odpočet DPH u výdajů vynaložených v souvislosti s vydáním poukázky. Mělo by být vyjasněno, že tato daň je odpočitatelná, a to i v případě, že toto zboží nebo služby dodává, resp. poskytuje někdo jiný než emitent poukázky.

4.8

EHSV spatřuje potenciální problém v čl. 74a odst. 1 a 2. Při přeshraničním pohybu víceúčelových poukázek zde mohou nastat komplikace s výpočtem základu daně a nominální hodnoty plnění vzhledem k různým sazbám daně z přidané hodnoty v jednotlivých státech, kde se poukázky využívají.

4.9

Problém při zavádění jednotných pravidel zdanění poukázek podle EHSV představují i přechodná ustanovení, zejména v souvislosti s délkou splatnosti; různé víceúčelové poukázky totiž mají delší dobu splatnosti.

4.10

Při dílčím plnění v různých členských státech může dojít ke vzniku nadměrné administrativní zátěže. Jako příklad lze uvést částečné čerpání limitu telekomunikačních služeb v různých členských státech.

4.11

Několik nedořešených otázek se týká i problematiky darování poukázek pro účely propagace zboží nebo služeb. V tomto případě daná poukázka často není čerpána, popřípadě je čerpána bez vědomí emitenta. To následně způsobuje problémy při plnění daňové povinnosti.

4.12

V současné době mají některé členské státy limity, do jejichž výše jsou různé propagační poukázky na zboží nebo služby pro jednotlivé firmy osvobozeny od daně. Z důvodu nestejné výkonnosti hospodářství a velikosti trhů v členských státech se tyto limity na propagační poukázky značně liší. Dotyčné státy by tyto výjimky musely zrušit, aby nedocházelo k narušení společného trhu. Zamezilo by se tak potenciálním spekulacím ze strany firem, které se snaží optimalizovat daňovou povinnost a vyrábět a distribuovat propagační poukázky v zemích, kde by existovaly limity pro osvobození těchto poukázek od placení daně. Limit lze zachovat, musel by však být jednotný pro všechny, zřejmě ale jen v případě poukázek, protože obecný limit by například v oblasti reklamních předmětů působil problémy.

4.13

EHSV doufá, že se zavedením jednotných pravidel ve všech členských státech a odstraněním možnosti vyhýbání se daňové povinnosti zvýší výběr daně z přidané hodnoty z poukázek, a tím v konečném důsledku vzrostou i daňové příjmy jednotlivých členských států a posílí se rozsah, neutrálnost a transparentnost tohoto zdanění. Změna směrnice tedy bude mít dopad na rozpočet Evropské unie. I když lze tento dopad jen velmi těžko odhadnout, očekává EHSV změnu k lepšímu.

4.14

Poukázky na zboží nebo služby resp. slevové kupony na zboží nebo služby jsou zejména v poslední době na vzestupu. Neustále se rozšiřuje účel a rozmanitost druhů poukázek, a to v budoucnosti určitě neskončí. Proto je nutné vycházet z toho, že bude třeba upravit novými pravidly nové druhy poukázek, jejichž účel použití nebude jasně definován.

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/31

1.1

Předložené stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) bylo vypracováno v souvislosti s návrhem směrnice Rady, kterou se navrhuje zavedení mechanismu rychlé reakce (MRR), jenž by umožňoval účinnější boj členských států proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH), a to především zkrácením času potřebného pro zavedení odchylky při určení osoby povinné odvést DPH. Toto opatření rovněž odstraní riziko zavedení vnitrostátních opatření v boji proti podvodům v oblasti DPH, jež by neměly právní základ v evropských právních předpisech.

1.2

EHSV podporuje cíl předloženého návrhu, tj. zefektivnit boj proti daňovým podvodům, a považuje navržený způsob v porovnání se současnou právní úpravou za krok vpřed. Na druhou stranu však EHSV ve svém stanovisku poukazuje na některé nedostatky tohoto návrhu a předkládá připomínky a alternativní návrhy, které by napomohly v budoucnu zlepšit status quo.

1.3

Podvody v oblasti daně z přidané hodnoty představují velmi škodlivé jednání, jež odčerpává nemalou část rozpočtových příjmů členských států, a tím působí proti snahám členských států o konsolidaci veřejných financí. Formy podvodů v oblasti DPH se vyvíjejí relativně rychle, je proto třeba, aby se co nejúčinnějším způsobem vyvíjela legislativa, která pomáhá takovému jednání zamezit.

1.4

EHSV vítá, že předložený návrh směrnice umožní členským státům velmi pružně reagovat na podvodné jednání v určitém odvětví a téměř okamžitě zavést opatření, které zamezí potenciálním ztrátám daňových příjmů. Zkrácení času potřebného ke schválení odchylky ze společného systému DPH přispěje k boji proti daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem.

1.5

EHSV vyjadřuje určité znepokojení v souvislosti se zavedením odchylky z přezkumného postupu, který stanovuje čl. 3 odst. 5 nařízení (EU) č. 182/2011, a to především z toho důvodu, že navrhovaný postup prakticky znemožní odborně projednat žádost členského státu o přiznání odchylky ze společného systému DPH na zasedání výboru.

1.6

Pokud jde o potřebu účinně bojovat proti podvodům v oblasti DPH, jejichž formy se relativně rychle vyvíjejí, EHSV navrhuje, aby byly při koncipování a hledání dalších účinných opatření využity i odborné kapacity expertů z praxe, jejichž vhodným zdrojem je také organizovaná občanská společnost. V této souvislosti připomíná, že je třeba organizovat setkání expertních skupin, na kterých bude tato problematika projednávána v co největší míře.

1.7

Vzhledem ke skutečnosti, že v případě podvodů v oblasti DPH jde o propracovanou mezinárodní trestnou činnost s neblahým dopadem na veřejné finance, EHSV připomíná, že je třeba za účelem jejího vymýcení docílit účinné spolupráce daňových orgánů členských států. Uvítal by proto zvýšenou snahu evropských institucí o organizování činností, jež by k takovéto spolupráci pozitivně přispěly.

2.1

V současné nelehké době, kdy všechny státy Evropské unie (EU) vynakládají nemalé úsilí za účelem účinné fiskální konsolidace veřejných financí, vítá Evropský hospodářský a sociální výbor každou iniciativu, jež by dokázala tomuto úsilí napomoci, a to jak na straně příjmů do veřejných rozpočtů, tak i na straně výdajů. Evropská komise zamýšlí předloženým návrhem směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, zefektivnit boj proti daňovým podvodům a únikům, a pomoci tak konsolidaci na straně příjmů.

2.2

Ekonomika Evropské unie v současné době prochází historicky nejtěžším obdobím od svého vzniku, a právě účinnost daní je nyní mimořádně důležitou součástí snahy o urychlenou konsolidaci veřejných financí jednotlivých členských států.

2.3

Podle Roční analýzy růstu na rok 2012 představuje právě rozhodná fiskální konsolidace způsob, jak dosáhnout požadovaných výsledků, a má zásadní význam pro obnovení makrofinanční stability, která je základem pro růst a zajištění budoucnosti evropského sociálního modelu. Zlepšení účinnosti výběru daní a boj proti daňovým únikům pomůže v více členských státech zvýšit veřejné příjmy. V této souvislosti by mohlo pomoci i účinnější uplatňování daňových předpisů u všech druhů daní.

2.4

Daňová koordinace, která zahrnuje především přeshraniční operace, může podle přílohy IV dokumentu COM(2011) 815 final pomoci zlepšit účinnost vnitřního trhu EU. Uvedené tvrzení vychází z předpokladu, že většina zbývajících překážek společného trhu vyplývá z nekoordinovaných daňových politik. K částečnému odstranění těchto rozdílů by mohlo dojít i zavedením mechanismu rychlé reakce. EHSV si však dovoluje upozornit na skutečnost, že prováděním MRR může také dojít k nemalým škodám v souvislosti s daňovými příjmy některých členských států.

2.5

Mezi hlavní výzvy, kterým v současné době čelí jednotlivé členské státy EU, pokud jde o oblast daní, patří i boj proti daňovým podvodům a únikům. Účinná opatření v oblasti boje proti daňovým únikům a podvodům mohou zlepšit účinnost výběru daní a sehrát důležitou úlohu při zvyšování daňových příjmů, přičemž jedním z možných opatření fiskální konsolidace je právě účinnější výběr DPH.

2.6

Daňové úniky a podvody v oblasti DPH vedly podle odhadů Europolu v období let 2008–2009 při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ke ztrátě ve výši přibližně 5 miliard EUR v rozpočtech více států EU. Ředitel Europolu Rob Wainwright k tomu uvedl, že organizované podvody s DPH zůstávají v Evropě závažnou trestnou činností. V jejich důsledku chybí ve vládních příjmech značný objem prostředků a jsou podkopávány cíle přeměnit Evropu na konkurenceschopnou a zelenější ekonomiku.

2.7

Podle závěrů uvedených v zelené knize o budoucnosti DPH představovaly výpadky ve výběru DPH v roce 2006 v průměru 12 % teoretických příjmů z DPH a v některých členských státech přesahovaly uvedené odhadované ztráty 20 %. Část těchto výpadků lze připsat podvodům, které využívají nedostatků v současném systému. Jedná se především o možnost přeshraničního nákupu zboží a služeb osvobozeného od DPH. Účinný mechanismus, který by umožnil zamezit daňovým podvodům, by představoval nástroj boje proti obrovským hospodářským škodám, jež toto jednání přináší, a pomohl by dosáhnout konsolidace veřejných financí.

2.8

Zvláštní opatření přijatá ve smyslu článku 395a mají pozitivní vliv na operativnost a účinnost boje proti daňovým podvodům a únikům v oblasti daně z přidané hodnoty, neboť tato opatření budou zohledňovat specifika systému a správy daně z přidané hodnoty žádajícího členského státu. Uvedená opatření pomohou vytvořit účinný systém vyhledávání a odhalování nových forem daňových podvodů a úniků. Existuje však důvod obávat se možné ztráty důležitých kompetencí členských států v daňové oblasti.

2.9

Na základě informací shromážděných prostřednictvím procesu přiznávání odchylek z platnosti směrnice o společném systému DPH (dále také „směrnice“) Komise získá důležité podněty a informace z terénu („zdola“), které umožní tuto směrnici dále zdokonalovat. Tyto informace budou využity na odstranění slabých míst a překonaných opatření a aktualizaci zastaralých částí směrnice.

3.1

Předložený návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, rozšiřuje pravomoci Komise v oblasti přiznávání odchylek, které by měly zabránit daňovým podvodům v oblasti DPH. Ty způsobují vysoké rozpočtové ztráty a narušují hospodářskou soutěž, a tím i fungování vnitřního trhu. EHSV vítá jakoukoli snahu zefektivnit fungování vnitřního trhu a boj proti podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem.

3.2

EHSV si dovoluje poukázat na čl. 395 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2006/112/ES, kde je uvedeno, že opatření, jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně, smějí ovlivnit výši daňových příjmů členského státu vybranou na stupni konečné spotřeby pouze v zanedbatelném rozsahu. EHSV v souvislosti s předloženým návrhem vyjadřuje obavu, že se nebude v dostatečné míře zkoumat vliv posuzované žádosti na celkovou výši vybraných daní v jednotlivých členských státech.

3.3

EHSV vítá dopad, jenž bude mít předložený návrh na délku procesu schvalování zvláštních opatření kteréhokoli členského státu v boji proti daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem, což bude mít pozitivní vliv na pravděpodobnost účinnějšího boje proti takovému jednání.

3.4

Vzhledem ke skutečnosti, že podvody s DPH se vyskytují především v podobě přeshraničních obchodů (tzv. podvody typu kolotoč a chybějícího obchodního článku), účinné opatření bude možno realizovat ve velmi omezené míře uplatňováním odchylky v jednom členském státě a bude potřebná dodatečná koordinace postupů daňových orgánů jednotlivých členských států.

3.5

EHSV si dále dovoluje poukázat na vysokou odbornost a složitost kompetence, kterou na sebe tímto návrhem přebírá Komise, a zároveň připomíná, že je třeba zapojit odborníky, především z praxe, kteří by tvořili jádro skupiny podílející se na budoucích návrzích dalších opatření, na která by se vztahoval postup podle nově navržených článků směrnice. Vhodným zdrojem takových odborníků z praxe je organizovaná občanská společnost.

4.1

Předložený návrh v aktuální podobě umožňuje zrychlené (do 1 měsíce) přijímání zvláštních opatření odchylujících se od směrnice 2006/112/ES pouze v případě, že členský stát zažádá o odchylku při určení osoby povinné odvést daň z určitého zboží a služeb odchylně od článku 193 (což se v současné době jeví jako účinný nástroj boje s podvody), v jiných případech je však nutný jednomyslný souhlas Rady, což může snahu účinně bojovat s podvody v oblasti DPH značně oslabit. EHSV poukazuje i na skutečnost, že pachatelé podvodů mezi sebou v současné době účinně spolupracují, a proto by bylo vhodné, aby o schvalování výjimek podle nově navrhovaných článků směrnice byli informováni a byli do něj zapojeni i zástupci daňových a policejních orgánů více zemí, kterých se schválení výjimky může týkat, a to zejména přesunem ilegálních činností do těchto zemí.

4.2

ESHV rovněž navrhuje, aby postup schvalování ve výboru ve smyslu čl.395b odst. 2 a 3 nevylučoval možnost požádat člena výboru o ukončení písemného postupu bez výsledku, a to především s ohledem na možnost účinně chránit své oprávněné zájmy, které mohou být dotčeny žádostí o přijetí zvláštního opatření zaslanou jiným členským státem. Dalším možným řešením uvedeného nedostatku je zavést mechanismus dodatečného potvrzení zvláštního opatření Radou ministrů, přičemž by opatření v případě jeho neschválení pozbylo platnost.

4.3

Návrh směrnice zavedením MRR zásadním způsobem zkracuje čas potřebný ke schválení zvláštních opatření v boji proti daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem. Z původních možných 8 měsíců potřebných pro kladný návrh Komise a následné jednomyslné schválení Radou je doba zkrácena na 1 měsíc, přičemž schvalovací pravomoc přechází na Komisi. EHSV vyjadřuje svoji podporu uvedenému zkrácení za účelem zefektivnění boje proti daňovým podvodům, avšak členské státy musejí mít v případě potřeby možnost projednat návrh žádosti o výjimku v rámci poradního výboru, aby se předešlo možnému řízení u Soudního dvora Evropské unie.

4.4

EHSV se domnívá, že v čl. 395a odst. 1 předloženého návrhu nejsou dostatečným způsobem definována „vhodná kontrolní opatření členských států“. Navrhuje proto, aby Rada uvedený nedostatek odstranila a rozšířila jejich působnost i na opatření uvedená v čl. 395a odst. 1 písm. b) předloženého návrhu.

4.5

V případě přijetí odchylky na základě postupu uvedeného v článku 395, u kterého se v průběhu platnosti prokáže, že je účinná v boji proti daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem, navrhuje EHSV zavést mechanismus, který by umožnil v rámci šíření osvědčených postupů uplatňovat toto opatření i v jiných členských státech prostřednictvím zjednodušeného postupu podobného tomu, který je obsahem předloženého návrhu.

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/34

1.1

EHSV sdílí názor Komise, že rozsáhlý program regulace a finančních reforem uskutečněný před současným balíčkem o bankovní unii v reakci na krizi a za účelem stabilizace evropské hospodářské a měnové unie (HMU) (1), obnovy důvěry v euro a v budoucnost EU, zlepšení správy věcí veřejných a boje proti rostoucí fragmentarizaci bankovních trhů Unie je důležitý, ale nikoliv dostatečný. Proto EHSV považuje balíček opatření shrnutý v plánu ustavení bankovní unie: COM(2012) 510 a ve dvou legislativních aktech: COM(2012) 511 a COM(2012) 512, přičemž druhý z nich je rovněž předmětem tohoto stanoviska, za vhodný.

1.2

EHSV oceňuje důkladnou práci Komise a podporuje její výzvu, aby byla opatření přijata do konce roku 2012, přičemž musí být pečlivě připravena s ohledem na dopady na bankovní odvětví a ekonomiky členských států. Bude zapotřebí jisté dávky velkorysosti na straně našich vlád, v zájmu vybudování více a lepší Evropy. Budou se muset vzdát určitých pravomocí a podpořit jejich použitelnost v rámci dohledu vysoké kvality a větší integraci, aby bylo možné dosáhnout skutečné společensky prospěšné a hospodářsky efektivní evropské správy věcí veřejných.

1.3

Naléhavost a nedostatečnost těchto opatření vyplývá z toho, že náklady jsou daleko vyšší než oněch 4,5 bilionů eur daňových poplatníků, jež byly doposud vynaloženy na záchranu bank v EU. Finanční krize způsobila nejhorší světovou recesi od velké hospodářské krize, zejména v eurozóně, kde je obnova důvěry v euro a správu jejích institucí o to nutnější a naléhavější. Nová, přísnější pravidla poskytnou jistotu občanům i trhům, ačkoliv zpochybňování těch současných, nedostatečná vymezenost těch nových a zpoždění v jejich používání mohou být příčinou větší nejistoty. Proto musí být také lhůty pro přizpůsobení v institucích, které jsou oporou eura, kratší a přesnější.

1.4

EHSV obzvláště naléhavě vyzývá k rychlé dohodě o vstupu jednotného mechanismu dohledu v platnost. To předpokládá začít proces sjednocování již od počátku roku 2013, aniž bychom si nyní stanovovali nejisté cíle, jelikož jeho původním hlavním úkolem je zachránit euro. Náklady pro daňové poplatníky v souvislosti s případnými restrukturalizacemi či ukončováním činnosti se tak sníží na minimum, a to díky dostatečně vysokému financování ex ante a převzetí nákladů na restrukturalizaci akcionáři a věřiteli.

1.5

EHSV vítá, že ECB bude proto od počátku mít dozorčí radu, aby se předešlo případný střetům zájmu v souvislosti s její měnovou činností.

1.6

EHSV souhlasí s tím, aby ECB zodpovídala za dohled nad všemi bankami Unie včetně těch nejmenších, a zejména nad konsolidovanými rozvahami přeshraniční činnosti, a uplatňovala u nich platný jednotný soubor pravidel. Je také pro to, aby byly ECB přiděleny úkoly a kompetence a poskytnuty prostředky k zajištění odhalování rizik, jež ohrožují životaschopnost bank, a aby mohla od bank vyžadovat nezbytná nápravná opatření, přičemž souhlasí s aktivním zapojením vnitrostátních orgánů dohledu do jednotného mechanismu dohledu. Je rovněž správné, aby byly vnitrostátní orgány dohledu i nadále odpovědné za ochranu spotřebitelů, ačkoliv návrh Komise se nevěnuje tomu, jak řešit případné střety zájmů mezi evropskou úrovní obezřetnostního dohledu a pravomocemi svěřenými vnitrostátním orgánům.

1.7

Co se týče makroobezřetnostních politik, EHSV podporuje významnější úlohu Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) a ECB v rámci více integrovaného finančního systému, a žádá Komisi, aby byla konkrétnější, pokud jde o vzájemné vztahy mezi vnitrostátními orgány a ECB.

1.8

EHSV vítá návrh prosadit zapojení zemí, jejichž měnou není euro a které se rozhodnou uplatnit doložku o účasti (opt-in), která jim zajistí práva odpovídající právům zemí, které euro mají, a prostřednictvím jednodušších a atraktivnějším procesů účasti, aniž by byla porušena SFEU.

1.9

EHSV považuje za naprosto nezbytné dobré propojení mezi orgánem pro bankovnictví a ECB a je si vědom, že v první fázi bude u některých funkcí docházet k překrývání. Co se týče procesu rozhodování, je zapotřebí provést další analýzu a posouzení přezkumu způsobů hlasování prostřednictvím změn v jednacím řádu orgánu pro bankovnictví a zvýšením rozhodovacích pravomocí nezávislé odborné skupiny, s cílem vyvážit bankovní úroky vnitřního trhu členských států, jež se neúčastní jednotného mechanismu dohledu (v souladu se závěry Evropské rady o dotvoření HMU přijatými dne 18. října 2012), a zároveň předejít riziku ochromení integrace eurozóny blokačními menšinami. Je nutné zabránit vytváření dvoustupňového trhu finančních služeb, což je důvod, proč na tuto otázku EHSV upozorňuje.

1.10

ECB, ESRB a nové evropské orgány finančního dohledu, včetně nezávislé odborné skupiny, by také měly do své činnosti zapojit organizace občanské společnosti, především pak spotřebitelské organizace a odbory (2), při zachování jejich vysoké nezávislosti, transparentnosti a odolnosti vůči politickým tlakům.

1.11

Tempo převodu dohledu nad úvěrovými institucemi a náležité změny provedené v Evropském orgánu pro bankovnictví (EBA), jehož funkce musí spočívat zejména v zajišťování souladu mezi regulačními předpisy a technickými normami a jejich sbližování za účelem jejich rozšíření do celé EU, jsou stejně zásadními prvky jako nejpřísnější obezřetnostní požadavky na banky (3), opatření k posílení a zlepšení společného systému ochrany vkladů (4) a integrované řízení krizí pomocí nástrojů k záchraně a restrukturalizaci bank (5) za účelem posílení evropského odvětví a zamezení budoucím účinkům nákazy, zejména v souvislosti s vysokým rizikem, jež na sebe berou klienti investičních bank. EHSV vybízí Komisi, aby pro tento jednotný soubor pravidel stanovila konkrétní časové a funkční cíle.

1.12

Výbor naléhavě vyzývá Komisi, aby navrhla časový plán a podrobnosti týkající se jednotného mechanismu pro restrukturalizaci (6) a rovněž pro další významné body, jež je třeba rozpracovat, jako je například řízení případných krizových situací v rámci společných opatření dohledu. Bankovní unie by získala na důvěryhodnosti a stala by se společným základem celého jednotného trhu. Předešlo by se tak tomu, aby relativně malé bankroty způsobovaly systémové přeshraniční škody nebo nedůvěru a potažmo vybírání vkladů a jejich přesuny do jiných zemí a oslabovaly bankovní systém některého ze států. Máme za to, že by bylo vhodné, aby v konečném měřítku mohl jednotný mechanismus pro restrukturalizaci převzít doplňující funkce koordinace při řízení krizových situací. Nicméně dohled a restrukturalizace by měly jít ruku v ruce, aby se předešlo tomu, že by případná rozhodnutí zavřít nějakou banku na evropské úrovni a náklady na zaplacení vkladů šly na vrub členského státu.

1.13

EHSV vyzývá ostatní instituce EU, aby plnily základní zásady, z nichž musí vycházet veškeré sekundární právo a celé acquis, počínaje silou práva, a nikoliv moci. Obnovit jejich plnění je naléhavější v eurozóně, s cílem podpořit bankovní unii na základě unie fiskální, prostřednictvím společného mechanismu pro emise dluhopisů a mechanismu pro daňové transfery zaměřené proti cyklům, jež způsobují asymetrické šoky, jako ty, jimž byly vystaveny země eurozóny v posledních letech. Jednotný mechanismus dohledu by mohl být financován z poplatků za dohled vybíraných od příslušných subjektů. Tyto poplatky by měly zohledňovat rizikový profil subjektů podléhajících dohledu. EHSV má za to, že Komise by měla vydat zelenou nebo bílou knihu o tom, jak financovat bankovní unii rovněž jednotným způsobem, aby bylo možné rozhodnout o poplatcích a daních za finanční a bankovní činnost, jež jsou nezbytné, avšak v současné době jsou zdrojem roztříštěnosti.

1.14

Bankovní unie bude prvním krokem eurozóny a celé EU směrem k pozitivní spirále, jež by překonala koncepční nedostatky a umožnila jednotnému trhu vrátit se na cestu konkurenceschopnosti a splnit cíle strategie Evropa 2020. Tak bude možné předejít vlně finančních inovací spojené se stínovým bankovnictvím na základě dohody Basel III, jak uvádějí poslední zprávy MMF. EHSV žádá Komisi, aby urychleně přehodnotila nové modely investičního a obchodního bankovnictví, jelikož stínové bankovnictví se v mnoha zemích stává důležitějším než bankovnictví tradiční a regulované.

1.15

EHSV doporučuje Komisi a evropským spolutvůrcům právních předpisů, aby tento projekt proměnili v nástroj finančního a digitálního začleňování. Vedení jednotného mechanismu dohledu musí jednat odpovědně a být podrobeno demokratické kontrole, pravidelně či v případě předvolání docházet do Evropského parlamentu za účelem podání zprávy o řízení. To by zvýšilo politickou viditelnost této problematiky a napomohlo zvýšení podpory evropských institucí ze strany občanů.

1.16

Bankovní unie by se neměla zaměřovat pouze na eurozónu či Unii jako celek, ale musí své cíle v oblasti spolupráce a konkurenceschopnosti promítnout obzvláště do oblastí vnějšího vlivu eura i do zbytku světa.

2.1

Dne 1. ledna 2011 začal fungovat bankovní orgán ustavený nařízením (EU) č. 1093/2010 na základě doporučení uvedených v Larosièrově zprávě, jehož úkolem bylo zreformovat strukturu dohledu a vytvořit evropský systém sestávající ze tří orgánů (pro bankovnictví, burzovní trhy, pojišťovny a penzijní fondy) a Evropské rady pro systémová rizika (ESRB).

2.2

Zároveň s tím byla od července 2010 posílena ochrana spotřebitele a důvěra ve finanční služby díky systémům pojištění vkladů pro banky (MEMO/10/318), investiční podniky (MEMO/10/319) a pojišťovny (MEMO/10/318) a 6. června 2012 Komise oznámila nová opatření krizového řízení s cílem do budoucna se vyhnout opatřením na záchranu bank. Komise navrhla rámec pro dohled ve svém sdělení s názvem Urychlit oživení evropské ekonomiky ze dne 4. března 2009 a dále strukturu detailněji rozpracovala ve svém sdělení o evropském finančním dohledu ze 27. května 2009. Obě potvrdila Evropská rada dne 19. června 2009, podle níž by se měl systém zaměřit na zlepšení kvality a konzistentnosti dohledu na úrovni členských států, posílit dohled nad přeshraničními skupinami a stanovit jednotný soubor pravidel platný pro všechny finanční instituce na vnitřním trhu. Rada rovněž zdůraznila, že nové evropské orgány dohledu by měly mít pravomoc nad ratingovými agenturami (za tímto účelem bylo pozměněno nařízení (ES) č. 1060/2009, a to nařízením (EU) č. 513/2011).

2.3

S cílem dokončit tento nesnadný proces regulace navrhuje Komise ve svém sdělení Plán ustavení bankovní unie položit základy společné obezřetnostní regulace na vysoké úrovni pro všechny banky a jiné finanční instituce celé EU a v rámci jednotného souboru pravidel sjednotit mechanismy dohledu, restrukturalizace a pojištění vkladů.

2.4

Za tímto účelem navrhuje, aby bylo do konce roku 2012 stanoveno pět klíčových akcí. Tři z nich jsou návrhy legislativních aktů, k nimž EHSV již předložil stanovisko nebo takové stanovisko připravuje: zajistit uplatňování kapitálových požadavků na banky („směrnice o kapitálových požadavcích“ (CRD 4)) (7), směrnice o systémech pojištění vkladů, směrnice o ozdravení a řešení problémů úvěrových institucí. Zbylými dvěma akcemi (a uvedeným plánem) se zabývá toto stanovisko: nové nařízení, které ECB svěřuje úkoly týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) a jež je nezbytné pro zlepšení koordinace mezi tímto orgánem a budoucím jednotným mechanismem dohledu a pro vyvážení rozhodování mezi zeměmi, jež se tohoto jednotného mechanismu účastní, a těmi, které se ho neúčastní, a to v zájmu zachování integrity jednotného trhu. Po těchto pěti klíčových akcích oznámila Komise jednotný mechanismus pro restrukturalizaci a koordinaci nástrojů pro restrukturalizaci.

2.5

Tento plán přichází v době, kdy se model finanční integrace založené na euru jeví vzhledem ke krizi, která začala v roce 2007, jako přežitý. Úspěchy rychlé evropské integrace akciových trhů a trhů s dluhopisy strhly bankovní oblasti, více v případě velkoobchodních trhů (mezibankovního, s cennými papíry atd.) než v případě těch maloobchodních s bankovními půjčkami a vklady. V důsledku krize však na maloobchodníky dopadly současné tendence k fragmentaci a z toho vyplývajícím návratům velkoobchodních trhů na úroveň členských států, jež jsou stimulovány také doposud vnitrostátním charakterem orgánů dohledu, rámců pro restrukturalizaci a pojištění vkladů (8). Obzvláštní rychlosti nabývá přechod zpět na úroveň členských států u trhů s dluhopisy.

2.6

V eurozóně byly úpravy a plány úspor vyvolané krizí a s ní souvisejícími poklesy HDP a zaměstnanosti daleko vyšší. Předseda Komise proto 23. října 2011 čelním evropským politickým představitelům sdělil, že EU v důsledku krize v letech 2007–2010 přišla z hlediska hospodářského růstu o 2 biliony eur (9).

2.7

Podle MMF se USA a sedmi evropským státům do konce roku 2010 vrátila téměř třetina veřejných nákladů vynaložených na záchranu bank od počátku krize (1,8 z 5,2 bilionů dolarů). Zbytek by se mohl získat zpět v příštích letech téměř v celé výši, díky daním a dalším iniciativám, za předpokladu, že tomu nezabrání další recese vyvolaná novou bankovní krizí v souvislosti s dluhem.

2.8

Plán stanoví konkrétní termíny, kdy vstoupí v platnost dohled v eurozóně (10), ovšem nestanovuje to v plné míře pro jednotný mechanismus dohledu ani jednotný mechanismus pro restrukturalizaci, ačkoliv Komise považuje jednotný mechanismus dohledu za obzvláště důležitý pro stabilizaci situace a za podmínku přímé kapitalizace bankovního sektoru prostřednictvím Evropského mechanismu stability.

2.9

Závěrem je nutno říci, že pro dokončení procesu vzniku bankovní unie je nutné urychlit a posílit iniciativy, jež Komise chystá: regulaci stínového bankovnictví (IP/12/253); posílení důvěryhodnosti ratingových hodnocení (IP/11/1355); zpřísnění pravidel pro hedgeové fondy (IP/10/1126), krátký prodej (IP/09/669) a deriváty (IP/10/1125); zamezení nezodpovědným praktikám v oblasti odměn v bankovním sektoru (IP/09/1120) a reformu odvětví auditu (IP/11/1480) a účetnictví (IP/11/1238). Rovněž je nezbytné věnovat pozornost doporučením EHSV v souvislosti s odstraněním daňových rájů (11).

3.1

Největší výdaje související s krizí v EU (12) zhoršily nerovnováhu a asymetrii v rámci Unie a snížila se účinnost tak zásadních (a ve Smlouvách zakotvených) politik, jako je politika měnová, obchodní či politiky soudržnosti a udržitelnosti. V důsledku toho došlo k fragmentaci finančních a bankovních trhů a oddálení cílů strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a lepší správu ekonomických záležitostí (13). Zatímco malá skupina snižovala svou úrokovou zátěž, státům v největší finanční krizi a s největším dluhem se o úroky mnohem výrazněji zvýšily veřejné výdaje a musely snížit platy ve veřejném sektoru, důchody, výdaje na vzdělávání a zdravotnictví a investice do technické a společenské infrastruktury (14).

3.2

Potřebné zlepšení demokratických procesů musí být v souladu s cílem bankovní unie usnadňovat propojení mezi úsporami a investicemi, což je prvořadý úkol bankovního sektoru, jenž s sebou nese kontrolu technické účinnosti a účinnosti z hlediska přidělování prostředků; ty jsou příspěvkem k právním zásadám EU a dotýkají se svobod a zájmů všech občanů.

3.3

I když byla od počátku krize přijata četná opatření, jejichž cílem bylo předejít tomu, aby se nedůvěra vůči finančním institucím přenesla i na veřejný dluh zemí eurozóny, zatím nedošlo k přerušení tohoto začarovaného kruhu. Aby finanční instituce opět začaly plnit svou funkci prostředníka mezi úsporami a investicemi, ekonomická teorie radí použít politiky přerozdělování pozitivního, nikoliv negativního charakteru, jako jsou společné mechanismy pro emise dluhopisů a pro daňové transfery zaměřené proti cyklům, jež způsobují asymetrické šoky (15).

3.4

Úkol podporovat transparentnost a snížit rizika ohrožující světový finanční systém, což doporučují poslední zprávy MMF a Světové banky, je dobře slučitelný s finančním a digitálním začleňováním a ochranou práv spotřebitelů, jež si předsevzala EU a které byly upevněny strategií Evropa 2020.

3.5

Posílení demokratické kontroly musí napomoci nejen podpoře sladění bankovní unie se Smlouvami a zásadami, ale také se strategií Evropa 2020, což má klíčový význam pro budoucnost našeho politického projektu.

4.1

EHSV považuje plán navržený Komisí za adekvátní příspěvek k evropské správě věcí veřejných a podporuje názor, že jsou bezodkladně zapotřebí nové legislativní akty, jakož i příští ohlášená opatření; všechny tyto kroky jsou nutné pro překonání nedostatku důvěry v euro a v budoucnost EU.

4.2

Prvořadým cílem jednotného mechanismu dohledu musí být centralizovaný dohled nad bankovními subjekty, který bude účinnější než ten, který v současné době provádí síť vnitrostátních orgánů. Zároveň musí svou činnost sladit s jednotným mechanismem pro restrukturalizaci a vyhýbat se politickým aspektům souvisejícím s rozhodnutím o ukončení činnosti banky.

4.3

Z početných důvodů toho, že ECB je nejvhodnějším subjektem pro centralizaci dohledu, patří mezi nejdůležitější její síť, nezávislost a skutečnost, že se o ní zmiňuje SFEU, a tudíž by nebyla zapotřebí reforma v zájmu dosažení kvalitního dohledu.

4.4

EHSV souhlasí s návrhem, aby vnitrostátní orgány dohledu i nadále odpovídaly za ochranu spotřebitele a boj proti praní peněz a financování terorismu, v souladu se směrnicí 2005/60/ES (16), a za dohled nad úvěrovými institucemi třetích zemí. Výbor však žádá, aby byly země, jež tuto směrnici důsledně neuplatňují, vyloučeny ze společného mechanismu pro řešení problémů. Pro usnadnění funkce centralizovaného dohledu by se měla uspíšit adaptace statutů dotčených národních centrálních bank, aby se zajistilo, že tok informací nebude narušován.

4.5

Pokud jde o nově ustavené orgány, je třeba přijmout zásady hlasování, jež z něj vyloučí členy, u kterých může dojít ke střetu zájmů. Nezávislost a odpovědnost těchto odpovědných pracovníků musí být doplněna o sankce pro případ, že nebudou plnit své povinnosti, neboť jejich nečinnost působí škody bankám, zdravému finančnictví, ale i celému hospodářství, podnikům a občanům.

4.6

Finanční průmysl reaguje na nový regulatorní rámec formou vytváření inovativních produktů, jimiž se vyhýbá novým předpisům. MMF ve svých posledních zprávách varuje před novou vlnou finančních inovací, jež jsou v některých případech podobné těm, které způsobily současnou krizi. Náklady na centralizovaný dohled by proto měly zohledňovat rizikový profil jednotlivých subjektů, aby nebyly poškozovány instituce, které se k takovým praktikám neuchylují.

4.7

EHSV proto varuje před jistým rizikem rozpínání stínového bankovnictví v EU, které by opět bylo v rozporu se zájmy finančního sektoru i se zásadami, hodnotami a právy evropských občanů.

4.8

Pro lepší využití svých možností by nová evropská bankovní unie měla blíže spolupracovat s dalšími existujícími uniemi. Umožnila by tak svým finančním institucím, a zejména těm, které působí na celém světě, lépe využít příležitostí. Spolupráce by se měla zintenzivnit zejména s nejbližšími oblastmi, které již jsou napojeny na euro nebo jsou na něm závislé (přímo či nepřímo je euro měnou již ve více než 50 zemích).

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/39

1.1

EHSV podporuje zelenou knihu, kterou považuje za krok vpřed správným směrem.

1.2

Ačkoliv nezbytnost likvidity finančního systému, jež již od doby před krizí závisí z velké míry na stínovém bankovnictví, je nezpochybnitelná, ze zkušeností z krize vyplývá, že by v rámci regulačního procesu měla mít prioritu nutná stabilita finančního systému.

1.3

Právně to sice stanoveno není, ale v praxi se vlády, centrální banky a veřejné fondy pojištění vkladů musely vyrovnat se ztrátami vytvořenými v rámci stínového bankovnictví.

1.4

Jedním z hlavních cílů zelené knihy musí být předejít riziku regulační arbitráže.

1.5

Hnací silou, jež stála za rozvojem stínového bankovnictví, byly prvotní Basilejské dohody, neboť bankovní rozvahy byly přísně regulovány, zatímco mimobilanční činnosti se nekontrolovaly. Podle názoru EHSV vyplní tyto mezery v předpisech pozdější Basilejské dohody, které EK transponovala do směrnic CRD III a CRD IV. Fakticky by tedy neměly existovat žádné „stínové“ aktivity, a na stínové bankovnictví se tedy musí klást stejné regulační a obezřetnostní požadavky jako na celý finanční systém.

1.6

Cílem nové právní úpravy musí být také vysoká úroveň ochrany evropských spotřebitelů.

1.7

EHSV podtrhuje význam koordinace celosvětového dohledu a výměnu informací.

1.8

Veškeré formy finančního systému musí sloužit reálné ekonomice, a nikoliv spekulaci.

1.9

EHSV zdůrazňuje zásadní úlohu finančního systému, pokud jde o investice, vytváření pracovních míst a společenský blahobyt.

1.10

Nová právní úprava finančních trhů má klíčový význam pro obnovu udržitelného hospodářství.

—

dvě činnosti:

—

pět typů subjektů:

—

interakci běžných bank a stínových bank (v pravomoci Basilejského výboru pro bankovní dohled, BCBS),

—

systémových rizicích fondů peněžního trhu (v pravomoci Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry, IOSCO),

—

požadavcích na sekuritizaci (IOSCO a BCBS),

—

ostatních subjektech stínového bankovnictví (FSB) a

—

půjčování cenných papírů a repo obchodech (FSB).

3.1

EHSV se domnívá, že zelená kniha je důležitý krok správným směrem poskytující vhodnou analýzu problémů souvisejících se stínovým bankovnictvím.

3.2

Banky tradičně financovaly své operace pomocí vlastního kapitálu a komerčních vkladů. Pro zvýšení jejich úvěrové kapacity se standardní praxí stala sekuritizace úvěrových portfolií. V některých případech může být sekuritizace užitečná, ovšem v období před krizí byla zneužívána, protože úvěrová portfolia měla nízkou kvalitu (sub-prime) a docházelo k opakované recyklaci cenných papírů (deriváty), aby se tak nafoukly zisky bank. Objem obchodu prováděného bankami je určen hodnotou, o niž se znásobí jejich aktiva za pomoci pákového efektu. Basilejské dohody regulovaly bilanční páky, ovšem mimobilanční páky regulovány nebyly, ač se vyskytovaly v obrovském měřítku. Zneužívání nekvalitních portfolií (sub-prime) a nadměrný pákový efekt se realizovaly přes stínové bankovnictví. Navíc se hlavní obchodní činnost bank – transformace splatnosti, což je přeměna krátkodobějších aktiv na dlouhodobější úvěry – stala příliš riziková s tím, jak se banky nadměrně spoléhaly na krátkodobé mezibankovní financování. Tato závislost uspíšila krizi likvidity spolu s tím, jak se zhroutil trh s deriváty. Není překvapením, že nové Basilejské dohody budou regulovat deriváty, pákový efekt a likviditu.

3.3

V důsledku deregulace došlo k hlubokým změnám v bankovním podnikání. Tradiční komerční bankovnictví, jež se podílelo na prosperitě a zvýšení životní úrovně obyvatel v průběhu několika desetiletí, je z důvodu krize v podstatě ochromeno. Regulační orgány by po odstranění hrubých excesů stínového bankovnictví měly nyní dát prioritu nutné stabilitě finančního systému.

3.4

Stínové banky prováděly podobnou transformaci splatnosti a likvidity úvěrů jako tradiční banky. Ačkoliv na rozdíl od bank oficiálně nemají přístup k věřitelům poslední instance (centrálním bankám), v praxi se – jak ukázal nedávný vývoj – veřejné instituce musely prostřednictvím různých mechanismů vyrovnat se ztrátami vytvořenými v rámci stínového bankovnictví. Nejvíce poškozeni byli daňoví poplatníci.

3.5

Stínové bankovnictví nepodléhalo stejným obezřetnostním normám jako banky tradičního rázu. Nicméně existuje celá řada způsobů, jak stínové banky „kopírují“ tradiční banky, a většinu stínových bank kontrolovaly tradiční banky. Jedním z hlavních cílů zelené knihy musí být předejít riziku regulační arbitráže.

3.6

Zpráva Rady pro finanční stabilitu se správně zabývá tou částí makroobezřetnostního dohledu, která může identifikovat akumulaci systémového rizika. Je důležité bedlivě sledovat propojenost a způsoby, jimiž by se riziko mohlo přenést ze stínového bankovnictví do regulovaného sektoru. EHSV se domnívá, že je vhodné rozlišovat:

Neměly by existovat žádné „stínové“ aktivity, a na stínové bankovnictví se tedy musí klást stejné regulační a obezřetnostní požadavky jako na celý finanční systém, a to do té míry, do jaké to nové předpisy umožní. Přispět ke splnění tohoto cíle musí reformy, které již vstoupily v platnost nebo jsou v přípravě: CRD III, CRD IV, Solventnost II, Basel III.

3.7

EHSV se domnívá, že cílem regulace stínového bankovnictví by měla být rovněž ochrana evropských spotřebitelů prostřednictvím transparentnosti nabízených produktů. Zákazníci mají právo na nestranné poradenství a na nezaujaté rady. EHSV se již vyslovil ve prospěch vytvoření evropské agentury na ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb na způsob Bureau of Consumer Financial Protection (Úřad pro finanční ochranu spotřebitelů) zřízeného Dodd-Frankovým zákonem (1), za účelem posílení ochrany spotřebitelů, zvýšení transparentnosti a podpory účinného vyřizování stížností.

3.8

EHSV podpořil také ochranu a pobídky pro ohlašovatele, s cílem přispět k ozdravení finančního systému, a to formou právních řešení zajišťujících jejich nestíhatelnost pro případ, že orgány zjistí, že bylo spácháno protiprávní jednání.

3.9

Problémy stínového bankovnictví je třeba řešit z globálního hlediska a navrhovat politická řešení. Je třeba zdůraznit koordinaci celosvětového dohledu a výměnu informací. Skutečnost, že na mezinárodní úrovni neexistuje shoda, by v žádném případě neměla být překážkou pro to, aby EU zavedla odpovídající legislativní opatření.

3.10

Jedním z poučení z velké finanční krize je, že veškeré formy finančního systému musí sloužit reálné ekonomice. Zrušení tradičních pravidel, kterými se bankovní obchod po desetiletí řídil, způsobilo obrovský rozmach spekulativních produktů, což se následně ukázalo jako velmi škodlivé pro ekonomiku.

3.11

Historicky plní banky a finanční instituce regulované státem v ekonomice velmi důležitou úlohu – přijímají a usměrňují vklady občanů a podniků, kterými financují investice, vytvářejí pracovní místa a v konečném důsledku sociální blahobyt. Tato funkce v letech před krizí ne vždy převládala.

3.12

EHSV navrhuje, aby součástí cílů zelené knihy byla sociální odpovědnost finančního systému a cíl „zajistit, aby veškeré finanční činnosti přispívaly k hospodářskému růstu“. Nová právní úprava finančních trhů je nepostradatelným nástrojem obnovy udržitelného hospodářství.

3.13

S ohledem na právní předpisy, které vstoupily v platnost nebo jsou v přípravě, připomíná EHSV cíl kvalitní právní úpravy a přístup založený na jednoduchosti a jednoznačnosti. Je nezbytné předejít zdvojování a zkreslování, jež by mohly znamenat regulační nejistotu a příležitosti k vedení arbitráží.

3.14

Struktury vytvořené za účelem obezřetnostního dohledu – a především pak Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) – by měly být pověřeny sledováním vývoje finančního systému a zejména činnosti stínových bank za účelem identifikace vzniku systémových rizik a navrhováním opatření na jejich odstranění.

3.15

EHSV podtrhuje, že je nutné, aby Evropská unie přispívala k činnosti Rady pro finanční stabilitu v oblasti stínového bankovnictví a koordinovala s tímto orgánem své iniciativy s cílem zajistit soudržnost jak z hlediska obsahu, tak z hlediska časového plánu.

3.16

EHSV musí zdůraznit, že je nezbytné, aby obezřetnostní regulační standardy a dohled zamezily nekalé hospodářské soutěži v rámci finančního systému.

a)

Souhlasíte s navrhovanou definicí stínového bankovnictví?

Ano. Díky rozsáhlosti termínů v definici lze pochopit komplexní strukturu finančních subjektů a činností charakteristických pro stínové bankovnictví. Neexistence obecně přijímané definice by v žádném případě neměla představovat překážku pro regulaci a dohled ze strany úřadů.

b)

Souhlasíte s předběžným seznamem subjektů a činností stínového bankovnictví? Měly by být analyzovány další subjekty a/nebo činnosti? Pokud ano, které?

a)

Souhlasíte s tvrzením, že stínové bankovnictví může být pro finanční systém přínosem? Existují další kladné aspekty těchto činností, jež by měly být zachovány a v budoucnosti podporovány?

Stínové bankovnictví přispělo k financializaci hospodářství a realitní bubliny, která od roku 2007 zasáhla několik rozvinutých zemí a posunula jejich hospodářství na pokraj zhroucení, proto je třeba mu připsat zásadní, i když ne výlučnou odpovědnost za velkou recesi, jež postihla USA a mnoho zemí EU.

Celý finanční systém musí sloužit reálné ekonomice.

b)

Souhlasíte s popisem způsobů, jakými činnosti stínového bankovnictví vytvářejí nová rizika nebo je přenášejí do dalších součástí finančního systému?

Ano. Čtyři rizikové skupiny odpovídají ponaučení z finanční krize.

c)

Měly by se posuzovat další způsoby, jakými činnosti stínového bankovnictví vytvářejí nová rizika nebo je přenášejí do dalších součástí finančního systému?

a)

Domníváte se, že je třeba přísnější sledování a regulace subjektů a činností stínového bankovnictví?

b)

Souhlasíte s návrhy ohledně identifikace a sledování příslušných subjektů a jejich činností? Domníváte se, že EU potřebuje stálé procesy pro sběr a výměnu informací o identifikaci a postupech dohledu mezi všemi orgány dohledu v EU, Komisí, ECB a ostatními centrálními bankami?

c)

Souhlasíte s výše uvedenými obecnými zásadami pro dohled nad stínovým bankovnictvím?

d)

Souhlasíte s výše uvedenými obecnými zásadami pro regulační odpovědi?

Odpověď na všechny čtyři otázky je ano. EHSV zdůrazňuje, že je nutný globální dohled, který by se týkal všech oblastí finančního systému, a skutečnost, aby kontrolní a regulační orgány na jednotlivých úrovních měly odpovídající množství kvalifikované pracovní síly a hmotných prostředků.

e)

O jakých opatřeních by bylo možné uvažovat pro zajištění jednotného mezinárodního přístupu ke stínovému bankovnictví a pro zamezení regulatorní arbitráži na celosvětové úrovni?

Zásadní význam má koordinace a plný soulad v rámci G 20. Právní identifikátor subjektů (Legal Entity Identifier – LEI) podle návrhu Rady pro finanční stabilitu (z 8. června 2012) přispěje k vykrytí statistických nedostatků, zlepšení řízení rizik v podnicích, zlepšení posouzení rizik na makroobezřetnostní a mikroobezřetnostní úrovni, zamezení zneužívání trhu a omezení finančních podvodů.

a)

Jaký je váš názor na stávající opatření, která byla na úrovni EU již přijata k řešení otázek stínového bankovnictví?

EHSV v několika stanoviscích podpořil opatření EU, lze citovat například: směrnici MiFID (2), směrnici o správcích alternativních investičních fondů (3), nařízení o ratingových agenturách (4) atd. Je vhodné zdůraznit směrnici CRD III (5), CRD IV (6), směrnici Solventnost II (7).

a)

Souhlasíte s analýzou otázek, jež jsou v současnosti zahrnuty v pěti klíčových oblastech, v nichž Komise dále zkoumá možnosti?

Ano. Je velmi důležité, aby se zvýšila regulační účinnost, a to nejen v Evropě, ale i na mezinárodní úrovni. Fondy peněžního trhu například sídlí povětšině v USA.

b)

Existují další otázky, které by měly být zváženy? Pokud ano, které?

c)

Jaké změny stávajícího regulačního rámce EU – pokud nějaké – jsou nezbytné k řádnému řešení rizik a otázek nastíněných výše?

Odpověď na otázky b) a c): desatero, které navrhl viceguvernér Bank of England a člen Rady pro finanční stabilitu Paul Tucker (konference v Bruselu, 27. dubna 2012):

d)

Jaká další opatření typu zvýšeného monitorování nebo nezávazných opatření by se měla zvážit?

EHSV navrhuje:

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/44

1.1

EHSV oceňuje sdělení Komise a přikládá velký význam rychlému přechodu k obecnému systému elektronického zadávání zakázek, jenž byl úspěšně testován v některých členských státech. Trh v oblasti veřejných zakázek představuje nesmírně vysokou částku, přibližně 20 % HDP EU.

1.2

V nynější velmi nepříznivé fázi hospodářského cyklu, pro nějž jsou charakteristické procesy rozpočtových změn na úkor občanů, je Evropa spolu se svými iniciativami chápána velmi negativně. Evropské instituce musejí vyvíjet větší úsilí, aby se občanům více otevřely a objasnily a ozřejmily důvody, které vedou k přijetí určitých rozhodnutí. Komise jakožto jediná evropská instituce se zákonodárnou iniciativou nese zvláštní odpovědnost nejen za informování, ale i za přesvědčování občanů o účelnosti svých návrhů. EHSV je v tomto smyslu aktivní a Komise by měla úžeji spolupracovat s ostatními evropskými institucemi, i s těmi poradními.

1.3

EHSV zdůrazňuje, že kvůli škrtům v jednotlivých položkách veřejných rozpočtů a předčasnému odchodu do důchodu starších a kvalifikovanějších pracovníků, kteří jsou zapojeni do elektronického zadávání veřejných zakázek, postupně řídnou řady zaměstnanců veřejné správy, a vyzývá členské státy, aby zabránily takovému neuváženému jednání, jehož prospěch pro rozpočet je pouze krátkodobý a vede k tomu, že je v mnoha případech třeba se uchylovat k využívání externích zdrojů, neboť zbylí zaměstnanci zatím nezískali nezbytnou odbornost.

1.4

EHSV zdůrazňuje význam elektronického zadávání veřejných zakázek, jež by mohlo mít následující potenciální výhody:

1.5

Komise se domnívá, že cíl dokončit přechod lze splnit do poloviny roku 2016 (předběžně v roce 2017, vzhledem k tomu, že jsou k provedení nezbytné dva roky), což je ohromné urychlení oproti tomu, co bylo uskutečněno v uplynulých 8 letech. EHSV považuje tento cíl za správný a ambiciózní a dosažitelný pouze za dodržení určitých podmínek v oblasti normalizace, interoperability a přístupu, které toto stanovisko požaduje. Hrozí riziko, že bez dodržení těchto podmínek by mohlo dojít k ještě většímu roztříštění trhu.

1.6

EHSV podporuje navržené cíle, ale musí nicméně konstatovat, že přes veškeré vynaložené úsilí je míra elektronického zadávání veřejných zakázek stále ještě velmi nízká. Komise dokončuje studii, v níž budou podle jednotlivých států uvedeny dosažené úrovně a která by měla být zveřejněna do konce tohoto roku. Například v Itálii činí tato míra 4 %.

1.7

EHSV ostře kritizuje to, že některé členské státy nejeví velkou ochotu spolupracovat, brání se změně a nemají v úmyslu otevřít trh v oblasti veřejných zakázek hospodářské soutěži, aby tak chránily domácí podniky a nepřišly o značnou ekonomickou a politickou moc.

1.8

Komise tomuto přístupu ve svém sdělení říká „setrvačnost“, EHSV se však domnívá, že jde spíše o „pasivní odpor“ vůči změně a ustoupení protekcionářským vnitrostátním tlakům. Šířením všech zakázek v elektronickém formátu se určování prahových hodnot pro evropské zakázky stane zbytečným a škodlivým a zejména malé a střední podniky v to doufají.

1.9

EHSV se domnívá, že zachování prahových hodnot je v rozporu s rozvojem vnitřního trhu a škodí hospodářské soutěži se stejnými podmínkami pro všechny.

1.10

Komunikace. Občané, podniky a místní a celostátní orgány musí být o účelnosti těchto nástrojů přesvědčeni. Proto je třeba investovat prostředky do informování, komunikace a vzdělávání, a to integrovaným způsobem a ne prostřednictvím izolovaných aktivit.

1.11

Transparentnost. Jedním z bezprostředních účinků elektronického zveřejňování veřejných zakázek je zvýšení míry transparentnosti. EHSV navrhuje, aby se kromě zveřejňování zakázky informovalo i o dosaženém pokroku prací vůči plánovaným lhůtám, datu ukončení zadaných prací či dodávek zboží. Díky transparentnosti bude stále obtížnější podvádět, což bude znamenat další úspory pro veřejnou správu a větší účinnost trhu.

1.12

Interoperabilita a normalizace. EHSV klade zvláštní důraz na témata související s interoperabilitou různých platforem (často se jedná o portály) a s normalizací elektronických procesů a dokumentů sdílených v různých fázích zadávacího řízení. Nárůst počtu samostatných platforem a nejrůznějších formátů a postupů brání automatizaci veřejných zakázek a odrazuje od nich poskytovatele, především malé a střední podniky. Komise by bez dalších prodlev měla doporučit uplatňování jednotné evropské (či mezinárodní) normy v procesech souvisejících se zadáváním veřejných zakázek, zejména práci, kterou provedl CEN v rámci workshopu Business Interoperability Interfaces for public procurement in Europe  (1) [Rozhraní pro interoperabilitu podniků při zadávání veřejných zakázek v Evropě], a zavádění těchto rozhraní do specifikací PEPPOL.

1.13

Roztříštěnost. Neexistence evropské strategie vedla k vytvoření vzájemně nekomunikujících platforem a nástrojů určování, přijatých na národní i nižší úrovni (Německo, Itálie apod.). Podle sdružení malých a středních podniků to vše mělo téměř vždy za následek ustoupení od podání nabídky, jindy zas neoprávněné vícenáklady na řízení, v prvé řadě pro malé a střední podniky. EHSV má za to, že by EU měla účinně bojovat proti roztříštění trhu.

1.14

Dostupnost a jednoduchost. EHSV zdůrazňuje, že přínosu pro trh, pro orgány veřejné správy a pro občany bude možné dosáhnout pouze tehdy, pokud budou systémy dostupné, budou zaručovat nízké náklady, bude snadné je řídit a udržovat, moduly, postupy a řešení budou standardizované, budou definovány společné pojmy jakožto ověřený nástroj k řešení jazykových problémů (i ty musejí být dostupné a snadno použitelné) – to vše v souladu se zásadami, jež se Komise zavázala dodržovat v iniciativě „Small Business Act“.

1.15

Sociální podniky. EHSV doporučuje, aby se při přechodu k elektronickým nástrojům věnovala maximální pozornost zajištění přístupnosti těchto nástrojů pro sociální podniky. Sociální podniky poskytují v současné době četné sociální služby a jsou velmi významnou součástí světa podniků zajišťujících pomoc a péči.

1.16

Malým a středním podnikům by měla pomoci evropská pravidla týkající se veřejných zakázek a prahové hodnoty pro splnění požadavků kapitálu a nezbytných zkušeností, a to i formou konsorcií či dočasných sdružení podniků. Symbolický je případ Portugalska. V 87 % vyhrál zakázku malý či střední podnik, z hlediska hodnoty se však jednalo pouze o 19 %.

2.1

Sdělení popisuje strategický význam elektronického zadávání veřejných zakázek a stanoví hlavní opatření, pomocí nichž Komise hodlá podporovat přechod k plnému elektronickému zadávání veřejných zakázek v EU.

2.2

Úspory, jichž dosáhly veřejné orgány, které již přešly k elektronickému zadávání veřejných zakázek, představují částku mezi 5 % a 20 %. Pokud by se u všech zakázek v EU počítalo s nižším podílem, i tak by úspory s ohledem na celkovou výši veřejných zakázek činily více než 100 miliard eur.

2.3

Jak předpokládá akt o jednotném trhu z roku 2011 (2), předložila Komise v souvislosti s veřejnými zakázkami (3) několik návrhů, jejichž cílem je dosáhnout plného přechodu na elektronické zadávání veřejných zakázek v EU v polovině roku 2016 (4). Hlavním cílem je „přímé elektronické zadávání veřejných zakázek“, kdy budou všechny fáze řízení od oznámení (elektronické oznámení) až po platbu (elektronická platba) prováděny elektronicky (5).

2.4

Elektronické zadávání veřejných zakázek může pomoci zlepšit transparentnost a přístup k zakázkám, zejména pro malé a střední podniky, čímž se podpoří přeshraniční soutěž, inovace a růst v rámci jednotného trhu.

2.5

Komise zjistila dvě hlavní překážky zavádění elektronického zadávání veřejných zakázek:

2.6

Komise vypracovala v zájmu splnění navržených cílů akční plán rozložený do 15 částí.

3.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) uznává důležitost revize právního rámce pro oblast zadávání veřejných zakázek a postupného přechodu na jejich plnou automatizaci, což bude v některých fázích procesu zadávání vyžadovat povinné používání elektronických prostředků komunikace.

3.2

Plán, který Komise navrhuje pro postupné zavádění elektronického zadávání veřejných zakázek, je velmi ambiciózní, a bude-li řádně prováděn, budou z něj mít prospěch všichni účastníci trhu veřejných zakázek. Vzhledem k různému vývoji elektronického zadávání veřejných zakázek v jednotlivých zemích, v nichž již existují navzájem nezávislá řešení a platformy, by nedostatek strategických a operačních informací v případě nedodržení některých minimálních základních podmínek mohl přispět ke zvýšení roztříštěnosti trhu.

3.3

Při zavádění elektronického zadávání veřejných zakázek by však neměla být porušena zásada nejlepší nabídky stanovená v návrhu směrnice o zadávání veřejných zakázek (6).

3.4

EHSV klade zvláštní důraz na témata související s interoperabilitou různých platforem (často se jedná o portály) a s dostupností elektronických procesů a dokumentů sdílených v různých fázích zadávacího řízení. Měla by být stanovena otevřená evropská (či mezinárodní) norma pro (softwarová) řešení uplatňovaná při elektronickém zadávání veřejných zakázek. Nárůst počtu samostatných platforem a nejrůznějších formátů a postupů brání automatizaci veřejných zakázek a odrazuje od nich poskytovatele, především malé a střední podniky. Práce, kterou provedl Evropský výbor pro normalizaci (CEN) v rámci workshopu Business Interoperability Interfaces for public procurement in Europe [Rozhraní pro interoperabilitu podniků při zadávání veřejných zakázek v Evropě], vyvrcholila přijetím „interoperabilních standardních profilů“ pro zavádění standardizovaných softwarových řešení.

3.5

EHSV souhlasí s tím, aby Komise za účelem překonání stávajících překážek přijala zvláštní opatření na zavedení povinného používání otevřených mezinárodních či evropských norem při uplatňování interoperabilních technických řešení. Bylo by vhodné stanovit vypracování pokynů pro řádné uplatňování otevřených norem na základě práce vykonané výborem CEN v rámci workshopu a souvisejícího provádění v rámci projektu PEPPOL. Digitální agenda pro Evropu výslovně stanoví (7) podporu normalizace elektronického zadávání veřejných zakázek prostřednictvím uplatňování technických specifikací, jež mohou používat všichni poskytovatelé řešení a služeb IKT.

3.6

EHSV vyzdvihuje zásadní přínos pro transparentnost, jejž elektronické zadávání veřejných zakázek může mít v procesu zadávání veřejných zakázek, a pro boj proti podvodům. Elektronické nástroje umožňují monitorovat a hodnotit nejen celý proces, ale i to, jak ho dodavatel provedl. Tyto informace jsou důležité k zajištění co největší transparentnosti (e-transparency) veřejného sektoru a mohou být významnou pobídkou k zavádění elektronických nástrojů k zadávání veřejných zakázek, zejména pro malé a střední podniky. Jako osvědčený postup v této oblasti může sloužit Portugalsko (8) a Litva, kde se využívání elektronického oznámení, elektronického přístupu a elektronického podání stalo povinným, což přineslo zjevné výhody z hlediska snížení cen zakoupeného zboží a služeb o 14–55 %, zvýšení počtu dodavatelů, kteří se zapojí do veřejné soutěže, o 20–90 % a snížení počtu dní nutných pro zadávací proces ze 46 na 11.

3.7

Dále je důležité stanovit v rámci iniciativ v oblasti elektronického zadávání veřejných zakázek podporu malým a středním podnikům při školení o používání technologií a o porozumění jejich výhodám. Zásadní význam budou mít investice do odborné přípravy zaměstnanců ve veřejném a soukromém sektoru. ESHV se domnívá, že podpora v tomto směru by byla velmi účelná. Malé a střední podniky by mohly využít svých oborových sdružení.

3.8

Jazykové překážky existují a nejsou v tomto sdělení dostatečně zohledněny. Informace dostupné na platformách pro elektronické zadávání veřejných zakázek by měly být k dispozici v mateřském jazyce a ještě alespoň v jednom dalším evropském jazyce. To by však mohlo způsobit neúměrné dodatečné náklady. Řešením by bylo, kdyby Evropská komise vytvořila zvláštní online „překladač“ pro elektronické zakázky.

3.9

Komise neupozorňuje na problém viditelnosti nákupů nedosahujících prahové hodnoty (below thresholds) na celém jednotném trhu, jež jsou důležité především pro malé a střední podniky a mikropodniky. EHSV se domnívá, že je na čase uvažovat o účelnosti zachování prahových hodnot, vzhledem k tomu, že díky elektronickému zveřejňování budou všechny zakázky přístupné všem.

4.1

EHSV souhlasí s nutností přechodu na automatizované zadávání veřejných zakázek. Zatímco Komise klade důraz na počáteční fáze procesu zadávání (zveřejnění oznámení, přístup k zadávací dokumentaci, podání nabídek, hodnocení návrhů a zadání zakázky), je důležité integrovat jednotlivé fáze navazující na zadání zakázky (objednávky, faktury, platby) a zveřejňovat vývoj zakázek, vzniklé problémy, prováděcí lhůty a náklady.

4.2

Harmonizace technických požadavků má zásadní význam pro rozvoj řešení a služeb IT, jež by bylo možné zavést a uplatňovat na místní, celostátní a mezinárodní úrovni. EHSV důrazně vybízí Komisi, aby přijala opatření 2, které je k tomuto účelu určeno. Jeho dopady mají nesmírný význam nejen pro veřejnou správu, ale v prvé řadě pro poskytovatele, kteří budou moci uplatňovat standardizovaná a interoperabilní řešení na evropské úrovni.

4.3

Využívání elektronických podpisů je zdrojem komplikací u přeshraničních transakcí. Opatření k usnadnění interoperability těchto řešení jsou tedy žádoucí. Nicméně je třeba konstatovat, že například země jako Portugalsko označují za jeden z problémů při uplatňování elektronického zadávání veřejných zakázek přemrštěné požadavky související s elektronickým podpisem, náklady na časová razítka a interoperabilitu různých platforem pro elektronické zadávání veřejných zakázek (9).

4.4

Prosazování jednoduchých řešení a osvědčených postupů je bezesporu účinným přínosem k projektům automatizovaného zadávání veřejných zakázek. Při rozvoji příslušných řešení je třeba zohlednit potřeby malých a středních podniků, zejména ve fázi elektronického podání. Výsledky skupiny odborníků Komise pro elektronické zadávání veřejných zakázek jsou proto zásadní a mohly by být předmětem hodnocení ze strany zainteresovaných stran.

4.5

Nejvýznamnější opatření, na něž by Komise měla zaměřit svou pozornost, se týká způsobu provádění jednotlivých řešení elektronického zadávání veřejných zakázek na vnitřním trhu. Například projektu PEPPOL (Pan-European Public Procurement On-Line, celoevropské on-line zadávání veřejných zakázek) se účastnilo 11 zemí, které vypracovaly technické specifikace k rozvoji standardizovaných řešení pro nejkritičtější fáze procesu zadávání a zřídily otevřenou platformu pro výměnu standardizovaných dokumentů, čímž nastala plná interoperabilita různých evropských platforem.

4.5.1

Složky PEPPOL zahrnují: nástroje k ověření elektronických podpisů na základě elektronických certifikátů vydávaných evropskými veřejnými orgány; virtuální spis společnosti (Virtual Company Dossier) ke standardizovanému předkládání informací o společnosti (včetně osvědčení a atestací); elektronický katalog k předkládání nabídek produktů a služeb ve standardním formátu; elektronické objednávky a faktury, které zadavateli a poskytovateli poskytnou stanovené postupy pro sdílení informací o společných činnostech; a v neposlední řadě infrastrukturu (síť) pro přenos elektronických dokumentů na základě společných norem, slučitelných na vnitrostátní úrovni, která propojí izolovaná společenství/systémy elektronického zadávání zakázek.

4.5.2

Evropský systém virtuálních spisů společností (European Virtual Company Dossier System, EVS) poskytuje – podobně jako eCertis (informační systém, který pomáhá zjistit různá osvědčení a atestace, jež jsou často požadována při zadávacích řízeních ve 27 členských státech, v Chorvatsku (přistupující země), v Turecku (kandidátská země) a ve třech zemích EHP (Island, Lichtenštejnsko a Norsko) – informace o kritériích a důkazech/atestacích, jež jsou pro účast v zadávacích řízeních v členských státech nezbytné. Nicméně zatímco je databáze eCertis v současné době koncipována jako informační databáze, EVS nabízí další rozhraní k propojení s jinými službami. eCertis by měl mít podobné vlastnosti jako EVS. Komise by měla zajistit soulad a aktualizovat příslušný systém právních informací, poskytovat tuto službu a technicky ji podporovat.

4.5.3

EHSV doufá v intenzivní podporu ze strany Komise a členských států, aby bylo možné posílit úlohu sdružení OpenPEPPOL, a zdůrazňuje jeho význam pro zachování a rozvoj vypracovaných technických specifikací a jejich přijetí evropskou veřejnou správou pro účely provádění veřejných zakázek. Toto opatření zaručí normalizaci a interoperabilitu jednotlivých fází procesu zadávání, nejen těch, jež předcházejí skutečnému zadání, ale i fází následných, aby se zamezilo roztříštění trhu.

4.6

EHSV souhlasí s nutností financovat a podporovat budování infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek prostřednictvím Nástroje pro propojení Evropy, a zhodnotit tak to, co již vykonaly členské státy konsorcia PEPPOL za pomoci stávající infrastruktury (sítě) pro přenos propojující různé systémy v Evropě. EHSV zdůrazňuje, že je důležité zachovat otevřenou, přístupnou a bezpečnou infrastrukturu opírající se o společné normy. Ke snazšímu zavedení elektronického zadávání veřejných zakázek je žádoucí využít strukturální fondy.

4.7

EHSV doporučuje provést integrovanou komunikační strategii a využít při tom již existující společenství, například OpenPEPPOL, spolupracovat se sítí Enterprise Europe Network a používat programy pro navazování kontaktů mezi regiony a obcemi. Na komunikační strategii by se mohly podílet Komise, OpenPEPPOL a – pro část související s elektronickým zadáváním veřejných zakázek – nový pilotní projekt A (CIP ICT PSP) Basic Cross Sector Services (BCSS).

4.8

EHSV podporuje rozhodnutí Komise automatizovat celý proces zadávání v rámci vlastních struktur a dát k dispozici vypracovaná řešení „otevřených zdrojů“.

4.9

EHSV souhlasí s potřebou monitorovat zavádění elektronických nástrojů k zadávání veřejných zakázek a určit jejich příslušné výhody. Komise by měla v každém čtvrtletí, počínaje přijetím směrnice, zveřejňovat zprávu o vývoji zakázek v jednotlivých členských státech z hlediska kvality i množství, v níž bude informovat o vývoji procesů.

4.10

Zároveň je v zájmu větší transparentnosti a hospodářské soutěže mimořádně důležité vést na mezinárodní úrovni dialog o využívání elektronických nástrojů k zadávání veřejných zakázek. EHSV znovu potvrzuje, že mezinárodní normy jsou pro tento účel nepostradatelným nástrojem, a proto je žádoucí monitorovat příslušný pokrok. V prvé řadě musí evropská veřejná správa monitorovat a doporučovat uplatňování norem (CEN BII a specifikace PEPPOL) při zavádění elektronického zadávání evropských veřejných zakázek.

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/49

1.1

Evropská politika státní podpory má pro EU ve vysoce konkurenčním prostředí světového hospodářství strategický význam.

1.2

EHSV je toho názoru, že reformu, kterou navrhuje Komise ve svém sdělení, je třeba podpořit vzhledem k tomu, že si klade následující cíle:

1.3

EHSV sdílí vizi Komise, že by měla být posílena pozitivní vazba mezi účinnou státní podporou a cílem dosáhnout udržitelného růstu podporujícího začlenění. Cílená politika státní podpory bude stimulovat inovace (včetně sociálních inovací), ekologické technologie a rozvoj lidských zdrojů a bude bránit vzniku škod na životním prostředí. Vhodně cílená dynamická politika státní podpory může výrazně přispět ke zvyšování zaměstnanosti a sociální soudržnosti.

1.4

Navrhovanou reformu, která je ambiciózní z hlediska cílů, postupů i časového plánu, je však třeba v určitých bodech zpřesnit.

1.5

EHSV žádá Komisi, aby zpřesnila některé pojmy uvedené ve sdělení:

1.6

EHSV má k navrhovaným reformám několik otázek:

1.7

V neposlední řadě EHSV navrhuje několik změn, které považuje za nezbytné v souvislosti s potřebou, kterou uznala Komise i Rada, a to podporovat malé a střední podniky, zejména v době, kdy čelí konkurenčním tlakům ze strany podniků v třetích zemích, které využívají přímé i nepřímé státní podpory, jež je poskytována ve větším objemu a méně transparentním způsobem.

1.7.1

EHSV navrhuje, aby strop podpory de minimis byl s ohledem na její nízký objem, přínos pro malé a střední podniky a mikropodniky a omezený dopad na vnitřní trh trvale zvýšen z částky 200 000 EUR na 500 000 EUR, přičemž podpora se posuzuje pro každý podnik na období tří po sobě jdoucích let tak, jak bylo v nedávné době rozhodnuto v případě služeb obecného hospodářského zájmu.

1.7.2

Vzhledem ke skutečnosti, že je třeba podpořit evropské malé a střední podniky při rozvíjení trhů na mezinárodní úrovni, EHSV navrhuje pozměnit čl. 27 odst. 3 obecného nařízení o blokových výjimkách č. 800/2008 tak, aby za slučitelnou se společným trhem byla považována podpora malých a středních podniků, která jim umožní účast na veletrhu nebo výstavě v průběhu omezené doby tří po sobě jdoucích let.

1.8

Na základě svých předchozích zkušeností EHSV navrhuje Komisi tři praktická doporučení:

2.1

Komise usiluje o reformu evropské politiky státní podpory prostřednictvím třech hlavních cílů:

2.2

Reforma je založena na nepříznivém hodnocení současné politiky, které spočívá v následujícím:

2.3

S cílem napravit tuto situaci tak, aby byl plně využit potenciál jednotného trhu (například v oblasti energetiky, dopravy a digitálních technologií), navrhuje Komise přijetí reformy, která je ambiciózní z hlediska cílů, postupů i časového plánu.

2.4

Navrhovaná reforma je ambiciózní z hlediska vytyčených cílů, neboť jednak usiluje o to, aby se jedna z nejstarších a nejlépe integrovaných politik EU podílela na evropském růstu, a jednak se zaměřuje na dosahování poměrně výrazných procesních zlepšení, ačkoli tato zlepšení nejsou ve sdělení podrobně popsána ani vyčíslena.

2.5

Navrhovaná reforma je ambiciózní z hlediska použitých metod, neboť Komise navrhuje provést v rámci „integrované strategie“ současně a jednotně soubor přezkumů, mezi něž patří:

2.6

Navrhovaná reforma je ambiciózní z hlediska časového plánu, neboť Komise usiluje o to, aby návrhy na přezkum procedurálního nařízení a zmocňujícího nařízení byly přijaty na podzim roku 2012 a další dokumenty, s nimiž balíček počítá, do konce roku 2013, tj. před tím, než vstoupí v platnost finanční rámec na období 2014–2020.

3.1.1

EHSV podporuje cíle, které Komise uvedla ve svém sdělení a jež mají zjednodušit posuzování podpory, která je vhodně koncipovaná a zacílená na odstranění zjištěných případů selhání trhu a na cíle společného zájmu, a to díky zaměření kontrol na případy s největším dopadem na vnitřní trh, zjednodušení pravidel a rychlejšímu přijímání rozhodnutí.

Tento přístup je součástí obecnějšího vývoje v oblasti předpisů o hospodářské soutěži, ať už jde o protisoutěžní jednání (restriktivní praktiky a zneužití dominantního postavení) či kontrolu spojování podniků.

3.1.2

Pokud jde o protisoutěžní jednání, „modernizace práva hospodářské soutěže“, která se uskutečnila na základě nařízení č. 1/2003 (1) a jeho doprovodných dokumentů, iniciovala decentralizaci v uplatňování práva v oblasti hospodářské soutěže, a to prostřednictvím zrušení systému předběžného oznamování. Komise tak může zaměřovat svoji činnost na boj proti nejzávažnějším omezením a zneužitím, zejména proti kartelům. Tuto modernizaci doprovázelo posílení spolupráce mezi sítí vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž na jedné straně a Komisí na straně druhé.

3.1.3

V souvislosti s kontrolou spojování podniků komisař J. Almunia nedávno oznámil, že je možné, že dojde k reformě evropského systému kontroly spojování podniků, aby se Komise mohla zaměřit na ta spojení, která by mohla nejvíce ovlivnit trh (2). Z krátkodobého hlediska by se jednalo o zjednodušení posuzování nejméně závažných případů prostřednictvím zlepšení „zjednodušeného postupu“ a o přezkum postupu předběžného oznámení. Z dlouhodobějšího hlediska by mohl být revidován samotný režim kontroly spojování podniků prostřednictvím přezkumu nekontrolních akvizic menšinového podílu a dále i lepšího propojení mezi vnitrostátními a evropskými systémy, pokud jde o prahové hodnoty a postupování.

3.2.1

EHSV opakovaně vyslovuje podporu obecnému rámci státní podpory, jenž je založen na následujících zásadách (3):

3.3.1

EHSV chápe, že soustředění kontrol Komise na nejzávažnější případy by bylo podmíněno především zvýšením počtu opatření podpory, na které se nevztahuje oznamovací povinnost. S tím nezbytně souvisí i větší odpovědnost členských států. EHSV však zdůrazňuje, že by bylo třeba vzít v potaz specifika právních předpisů v oblasti státní podpory. Stát a všeobecně skupina státních a veřejných subjektů, které mohou poskytovat podporu, jsou v jistém smyslu „soudcem i zúčastněnou stranou“.

3.3.2

Zvýšení odpovědnosti členských států v oblasti kontroly státní podpory by mohlo vést k subjektivnímu provádění pravidel ze strany členských států, nečestnému chování států a návratu určitého hospodářského nacionalismu, který by vyústil ve zvýšenou právní nejistotu podniků.

3.3.3

Existuje několik opatření, které mohou toto riziko snížit na minimum:

3.4.1

Komise a členské státy prokázaly svoji schopnost reagovat na hospodářskou krizi v letech 2008 a 2011 tím, že přijaly soubor zvláštních dokumentů (5). Zejména díky užší spolupráci na straně členských států a silné mobilizaci útvarů Komise byla rozhodnutí ke spokojenosti členských států i podniků přijímána v krátkých lhůtách.

3.4.2

Obecně jsou však postupy pro zúčastněné strany stále příliš zdlouhavé a složité. EHSV proto podporuje záměr Komise zkrátit lhůty pro vyřizování spisů prostřednictvím zlepšení administrativních postupů a zvýšení odpovědnosti členských států, aby byla zaručena transparentnost a účinnost. Lhůty musejí v co největší míře odpovídat tempu hospodářských aktivit.

3.4.3

„Zjednodušený postup“ pro posuzování některých druhů státní podpory (6) by mohl být v tomto smyslu rozšířen, aniž by se změnil jeho rámec. Při uplatňování tohoto postupu Komise jednoduše ověřuje, zda je míra podpory v souladu se stávajícími předpisy a postupy.

3.5.1

Účinné provádění právních předpisů státní podpory má zásadní význam. EHSV však poukazuje na skutečnost, že vnitrostátní soudy často nejsou schopny zabezpečit účinné provádění právních předpisů v oblasti státní podpory, zejména pokud jde o ochranu práv podniků poškozených protiprávním přidělením podpory konkurenčním subjektům. Příčin této situace může být zmíněno několik, například skutečnost, že soudci nedisponují dostatečnou znalostí evropského práva v oblasti hospodářské soutěže, a že s každým sporem jsou neodmyslitelně spjaty procesní požadavky.

3.5.2

Je třeba nalézt řešení, jež by zajistilo lepší prosazování právních předpisů v oblasti státní podpory v praxi. Podniky i vnitrostátní soudy by měly pro tento účel disponovat účinnějšími nástroji a postupy.

4.1.1

EHSV podporuje záměr schvalovat pouze ta opatření podpory, která (i) budou sloužit hospodářskému růstu tím, že se budou zaměřovat na nápravu selhání trhu (poskytnutí státní podpory by mělo doplňovat soukromé investice, nikoli je nahrazovat) a (ii) budou mít motivační účinek, tj. budou příjemce podpory podněcovat k výkonu činností, do kterých by se bez této podpory nepouštěli.

4.1.2

V této souvislosti bude důležité jednoznačněji vymezit případy selhání trhu, jež mají být předmětem nápravy, a doložit je příklady z různých oblastí. Příklady by měly vycházet ze stávající evropské judikatury s cílem pomoci podnikům, jakož i orgánům veřejné moci, aby porozuměly tomuto pojmu jednotným způsobem a začlenili jej již do přípravné fáze podpory.

4.2.1

Odstavce 16 a 17 sdělení pojednávají o politikách hospodářské soutěže ve třetích zemích. Komise na základě toho dospěla k závěru, že pravidla státní podpory v EU jsou transparentnější a současně umožňují poskytovat srovnatelný objem podpory. Toto tvrzení je založeno na komparativní analýze, kterou v roce 2006 provedla WTO. EHSV vyzývá Komisi, aby si od WTO nechala zpracovat aktuálnější studii, neboť mnoho členských států WTO, jež nejsou členskými státy EU, se v období hospodářské krize uchýlilo k masivním dotacím, zejména pokud jde o zpracovatelský průmysl. Je žádoucí, aby politika hospodářské soutěže, jež se bude provádět od roku 2013, byla založena na aktuálním a podrobném popisu situace, která vládne například ve Spojených státech, Číně, Indii a Brazílii (včetně informací o podpoře poskytované federálními státy) v kontextu hospodářské soutěže vyostřené v důsledku světové krize.

4.2.2

Provádění pravidel státní podpory by mělo umožnit posílení konkurenceschopnosti podniků na vnitřním i mezinárodním trhu. Evropské podniky se však potýkají s konkurenčními společnostmi založenými v třetích zemích, jejichž právní předpisy nestanovují žádná omezení týkající se státní podpory. Tato situace může vést k vážnému narušení hospodářské soutěže na úkor evropských podniků, jak Komise uvádí ve svém sdělení (7).

4.2.3

Komise v rámci svých pravomocí vyvíjí iniciativu s cílem vytvořit v celosvětovém měřítku rovné podmínky založené na principu spravedlivé hospodářské soutěže. Jakákoli reforma v oblasti státní podpory musí být tedy koordinována s činnostmi, které Komise vykonává v jiných zemích, a to za použití nástrojů obchodní politiky (pravidla WTO, dvoustranné dohody o volném obchodu).

4.3.1

Komise ve svém návrhu nařízení, kterým se zřizuje Program pro konkurenceschopnost podniků s důrazem na malé a střední podniky (2014–2020) (COM(2011) 834 final) upozorňuje, že odrazovým můstkem pro růst je pomoc malým a středním podnikům vyvážet v rámci EU i na světové trhy. Prostřednictvím sítě Enterprise Europe budou malým a středním podnikům s růstovým potenciálem poskytovány podpůrné služby.

4.3.2

Zároveň se však postoj Komise jeví jako příliš omezující, neboť například článek 27 nařízení č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008 stanovuje několik kumulativních podmínek, jež se vztahují k účasti malých a středních podniků na veletrzích a výstavách: intenzita podpory nesmí přesáhnout 50 % způsobilých nákladů, podpora může být poskytnuta pouze podnikům, které splňují definici malých a středních podniků dle výkladu EU a pouze v případě, že se jedná o první účast podniku na jakémkoli konkrétním veletrhu nebo výstavě.

4.3.3

Uvedené kritérium první účasti je považováno za nevhodné vzhledem k mezinárodní rozvojové strategii, která stanovuje, že předpokladem pro vytvoření vlastní rozvojové strategie (zprostředkování, usazení, distribuce) je přítomnost na daném trhu po dobu nejméně tří let. EHSV proto navrhuje, aby se kritérium týkající se první účasti uvedené v čl. 27 odst. 3 nahradilo kritériem „účast podniku na veletrhu nebo výstavě v průběhu maximálně tří po sobě jdoucích let“ a dvě zbývající podmínky byly ponechány beze změny.

4.4.1

EU by měla zabezpečit, aby státní podpora stimulovala inovace, včetně inovací v sociální oblasti prostřednictvím podpory sociálních inovací uznaných iniciativou Unie inovací – ekologické technologie a rozvoj lidských zdrojů jakožto součásti modelu udržitelného rozvoje. EHSV vítá skutečnost, že podpora sociálních inovací je stále více uznávána za slučitelnou se společným trhem (8) a věří, že tento trend bude v rámci procesu modernizace státní podpory i nadále sílit.

4.4.2

EHSV rovněž podporuje koncepci státní podpory určené na výzkum a vývoj, která zahrnuje přípravu, realizaci a uvedení na trh výrobků, programů a služeb přístupných ohroženým skupinám (zejména osobám se zdravotním postižením) (9).

15.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/54

1.1

Komise přijala dne 22. května 2012 Evropský program pro spotřebitele. Tento dokument stanoví strategický rámec v oblasti spotřebitelské politiky prostřednictvím čtyř hlavních cílů: větší bezpečnosti spotřebitelů, prohlubování znalostí, vylepšení přijatých opatření s cílem účinně prosazovat práva a poskytnout prostředky pro zjednání nápravy a přizpůsobení práv a nejdůležitějších politik socioekonomické změně. Program je součástí strategie Evropa 2020.

1.2

EHSV sdílí názor Komise ohledně zásadního významu spotřebitelů pro růst a ohledně toho, že je nezbytné brát v potaz podmínky, v nichž se vyvíjejí.

1.3

EHSV podporuje cíle stanovené v programu. Klade si však otázku, jakým způsobem bude tento program koordinován s programem Spotřebitelé a zda na něj budou vyčleněny odpovídající prostředky, jež se mu zdají být ve výrazném rozporu s deklarovaným záměrem.

1.4

EHSV připomíná, že zájmy spotřebitelů musejí být zohledňovány při přípravě a provádění všech unijních politik. Vítá skutečnost, že v programu pro spotřebitele Komise navrhuje sloučení většiny dosud rozptýlených iniciativ EU v oblasti evropské spotřebitelské politiky do jednoho dokumentu. Tento program je důležitým krokem, který zdůrazňuje význam, jenž je připisován potřebám a očekáváním spotřebitelů při přípravě politik EU.

1.5

EHSV vítá uznání významné úlohy spotřebitelských sdružení, kterým musejí být poskytnuty prostředky odpovídající úkolům, jež jsou jim svěřovány. Je potěšen zejména tím, že Komise v programu vyjadřuje záměr spolupracovat s vládami jednotlivých zemí s cílem zajistit větší uznávání úlohy těchto sdružení.

1.6

EHSV pokládá za zvlášť důležité, aby byla věnována pozornost zranitelným osobám, zejména za současné hospodářské a sociální situace. Podporuje tudíž iniciativy, jež jsou plánovány v rámci tohoto programu na podporu finančního začleňování a přístupu k základním službám.

1.7

EHSV zdůrazňuje, že přikládá zásadní význam veškerým opatřením souvisejícím s udržitelným rozvojem. Podporuje proto snahy Komise o snížení spotřeby energie a zohledňování ekodesignu. EHSV dále upozorňuje na to, že je třeba přijmout účinná opatření ke zpřísnění etických a ekologických norem pro výrobu a prodej zboží, zejména v případě dovozu ze třetích zemí.

1.8

EHSV je toho názoru, že zvýšení bezpečnosti potravin má zásadní význam pro zajištění bezpečnosti výrobku od místa výroby až po místo spotřeby a nastolení zdravé a spravedlivé hospodářské soutěže. Opatření, jež mají být přijata, přispějí rovněž k obnovení důvěry spotřebitelů, jíž otřásly různé krize v oblasti veřejného zdraví.

1.9

EHSV vítá veškeré iniciativy, které jsou přijímány s cílem zajistit spotřebitelům informace odpovídající jejich potřebám. Připomíná ovšem, že vzdělávání spotřebitelů nezbavuje obchodníky jejich povinností.

1.10

EHSV podporuje iniciativy zaměřené na prosazování spotřebitelského práva, jeho další rozpracování a zavedení účinných prostředků pro zjednání nápravy. V této souvislosti připomíná, že systémy alternativního řešení sporů musejí být nezávislé vůči účastníkům sporu. Jak EHSV zdůraznil v několika svých stanoviscích, je pro zavedení hromadných žalob, a má za to, že s přijetím celoevropského nástroje se již nesmí otálet.

3.1

EHSV sdílí názor Komise ohledně zásadního významu spotřebitelů pro růst, ohledně problémů, jež nás v nadcházejících letech čekají, a ohledně toho, že je zcela nezbytné brát v potaz stávající podmínky našeho života. Kupní sílu spotřebitelů negativním způsobem ovlivňuje krize. Kromě toho dochází ke změnám ve spotřebitelském chování. Je zapotřebí více technických znalostí a někdy je to spojeno s vysokými náklady.

3.2

Ačkoliv zde existuje solidní základna právních předpisů EU, přetrvávají obtíže spojené s jejich prováděním – spotřebitelé nemají k dispozici odpovídající prostředky pro uplatňování svých práv, zatímco počet žalob neustále stoupá, a přes záplavu informací různého druhu chybí spolehlivé spotřebitelské informace.

3.3

Kromě zásadních připomínek uvedených v programu, s nimiž nelze než souhlasit, si EHSV klade otázku, jakým způsobem bude tento program koordinován s programem Spotřebitelé a jak bude tato politika prováděna.

3.4

EHSV v tomto ohledu ve svém stanovisku ze dne 28. března 2012 (1) poukázal na to, že na spotřebitelskou politiku nejsou vyčleněny dostatečné prostředky, a vyjádřil obavy, zda bude tento ambiciózní program moci být realizován v situaci, kdy jsou přidělené rozpočtové prostředky ve výrazném rozporu s deklarovaným záměrem.

3.5

Komise předložila rozsáhlý seznam iniciativ, jež budou přijaty pro dosažení cílů tohoto programu. Co je však skutečně důležité, je kvalita těchto iniciativ a jejich uplatnitelnost tak, aby skýtaly potřebnou efektivitu pro zajištění opravdu vysoké úrovně ochrany spotřebitele. Spotřebitelé pocítí výhody opatření tohoto programu teprve tehdy, až budou tato opatření přijata a prováděna členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami.

3.6

V této souvislosti EHSV konstatuje absenci transparentního a účinného procesu pro hodnocení provádění a výsledků tohoto programu. EHSV žádá Komisi, aby do programu doplnila hodnotící kritéria a ukazatele kvality pro každoroční hodnocení dosaženého pokroku a aby jednou za 18 měsíců zveřejňovala zprávy o provádění tohoto programu.

3.7

Program dokládá, že spotřebitelská politika pokrývá velmi širokou oblast. Potvrzuje to skutečnost, na niž EHSV již upozorňoval, totiž že je nutné zohledňovat zájmy spotřebitelů při přípravě a provádění všech unijních politik. EHSV se nicméně pozastavuje nad tím, že program nezahrnuje prvky ochrany spotřebitele v oblasti zdravotní péče – farmaceutické výrobky a zdravotnické prostředky přitom v několika členských státech vyvolaly polemiku v důsledku újmy, již způsobily spotřebitelům a pacientům. EHSV se domnívá, že holistická politika ochrany spotřebitele musí být zaměřena také na bezpečnost, poskytování informací a uplatňování práv spotřebitelů ve zdravotní a farmaceutické oblasti.

3.8

EHSV s potěšením konstatuje, že Komise chce do opatření na ochranu spotřebitele zapojit obchodníky. V souvislosti s tím je naléhavě nutné zavést vzdělávání podniků na téma práv spotřebitelů. EHSV vyzývá příslušné sítě organizací podniků, aby za pomoci Komise co nejrychleji zavedly nabídku vzdělávacích modulů koncipovaných speciálně pro malé a střední podniky.

3.9

EHSV vyzývá Komisi, aby do provádění programu zapojila zainteresované a zúčastněné strany a aby posílila spolupráci, zejména se spotřebitelskými organizacemi, s cílem zajistit odpovídající účast na přípravě příslušných politik.

4.1.1

EHSV jednoznačně podporuje revizi legislativního rámce pro bezpečnost výrobků s cílem zaručit spotřebitelům bezpečné výrobky a služby.

4.1.2

EHSV se domnívá, že zavedení kontrolních pravidel, moderních a jednotných postupů a metod spolupráce, včetně spolupráce s příslušnými orgány v místě výroby, umožní lepší dozor nad trhem, a nastolí tak spravedlivou hospodářskou soutěž, z níž budou mít prospěch všechny podniky i spotřebitelé. EHSV má však určitou pochybnost o zařazení standardizace a prostředcích, které na ni byly vyčleněny.

4.1.3

EHSV se domnívá, že zvýšení bezpečnosti má zásadní význam pro obnovení důvěry spotřebitelů, jíž otřásly různé krize v oblasti veřejného zdraví. Z tohoto pohledu je nezbytné zlepšit opatření k provádění právních předpisů a koordinovat postup jednotlivých členských států.

4.2.1

EHSV sdílí názor Komise, že je zde nesoulad mezi přehršlí dostupných informací a potřebami spotřebitelů. Souhlasí s tím, že spotřebitelé musejí mít k dispozici jasné, spolehlivé a srovnatelné informace, jež by neměly být přístupné pouze elektronickou cestou, ale také prostřednictvím jiných médií.

4.2.2

EHSV vítá uznání úlohy spotřebitelských organizací a připomíná, že se to musí konkrétně projevit tím, že evropské i vnitrostátní orgány vyčlení takové prostředky, jež budou odpovídat stanoveným cílům. To se týká obzvláště testování výrobků a služeb nabízených spotřebitelům.

4.2.3

EHSV schvaluje opatření, jejichž účelem je šířit informace určené spotřebitelům, pokud tato opatření mají smysl a skutečný dopad.

4.2.4

EHSV podporuje veškeré iniciativy týkající se vzdělávání spotřebitelů a zdůrazňuje obzvláště to, že je třeba spotřebitele nejen informovat, ale zlepšit také jejich znalosti, s čímž se musí začínat již na školách. Týká se to např. dovedností v digitální a finanční oblasti. Tyto iniciativy se musejí řídit aktuálním vývojem, přičemž v žádném případě nesmějí nahrazovat povinnost obchodníků poskytovat informace.

4.3.1

EHSV bere na vědomí, že se Komise v souladu s jedním z hlavních očekávání rozhodla prosazovat spotřebitelské právo. Vydávání dalších a dalších legislativních textů totiž není řešením, které by zaručilo vysokou úroveň ochrany spotřebitele.

4.3.2

EHSV podporuje existenci evropských sítí, z nichž nejstarší – Evropská soudní síť – vznikla v roce 2001. V zájmu účinnosti těchto sítí požaduje, aby byly pravidelně hodnoceny a aby z toho byly vyvozovány potřebné závěry.

4.3.3

EHSV podporuje veškeré iniciativy, jež poskytují lepší přehled o stavu práva v Evropské unii.

4.3.4

EHSV podporuje iniciativy v oblasti samoregulace a společné regulace, např. vydání pokynů, pod podmínkou, že budou účinně plnit cíle veřejné politiky. Tyto iniciativy musejí být navíc pravidelně sledovány a vyhodnocovány, aby bylo zaručeno, že v případě nesplnění těchto cílů budou moci být nahrazeny závaznými opatřeními.

4.3.5

EHSV podporuje kroky Komise směřující k usnadnění alternativního řešení sporů, pod podmínkou, že tyto systémy – jak Výbor zdůraznil ve svém stanovisku (2) – budou nezávislé a nestranné vůči účastníkům sporu a že nebude vyloučeno obrátit se na soud.

4.3.6

EHSV vyzývá Komisi, aby prosazovala účinná opatření na podporu elektronického obchodu v kombinaci se systémy řešení sporů on-line. Kromě toho vítá plánované zřízení platformy zúčastněných stran určené k diskusi o evropské značce důvěry pro internetové stránky.

4.3.7

Pokud jde o hromadné žaloby, lituje EHSV toho, že se program jen velmi zdrženlivě zmiňuje o možnosti zavést takovýto nástroj pro uplatňování spotřebitelských práv. Vzhledem k situaci v některých zemích, přeshraničním sporům a množství provedených konzultací se domnívá, že nadešel čas, aby byl tento nástroj bez dalšího vykrucování urychleně zaveden.

4.4.3.1

EHSV poukazuje na to, že se Komise rozhodla posílit dohled nad finančními službami, jež jsou nabízeny spotřebitelům, obzvláště těm nejzranitelnějším z nich. Podporuje tento přístup, který má zajistit větší transparentnost a lepší srovnatelnost nabízených služeb a poplatků.

4.4.3.2

EHSV by rád připomněl, že věnuje zvláštní pozornost veškerým aspektům finančního začleňování.

4.4.4.1

EHSV bezvýhradně schvaluje přijetí nařízení o poskytování informací o potravinách a nařízení o výživových tvrzeních z důvodů týkajících se veřejného zdraví, které jsou pro spotřebitele velice důležité.

4.4.4.2

Nedávné problémy, k nimž došlo v některých členských státech v souvislosti s nelegálním prodejem alkoholu, znovu ukazují důležitost dohledu nad trhem a jeho kontroly.

4.4.4.3

EHSV vítá záměr zamezit plýtvání potravinami prostřednictvím opatření zaměřených na jednotlivé části zemědělsko-potravinářského řetězce.

4.4.5.1