7.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 377/1

—

s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 k zelené knize o zlepšení účinnosti výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii: obstavení bankovních účtů (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2009 o účinném výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii: transparentnost dlužníkových aktiv (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program (3),

—

s ohledem na Stockholmský program na období 2010–2014 – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (4), přijatý Evropskou radou dne 10. prosince 2009 (5), a zejména na bod 3.4.2 tohoto programu,

—

s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A7-0147/2011),

A.

vzhledem k tomu, že nejvýznamnějším nástrojem Unie v podpoře růstu po finanční krizi je její vnitřní trh; vzhledem k tomu, že je důležité, aby miliony podniků a občanů, které využívají vnitřní trh a uplatňují právo žít, pracovat a cestovat po celé EU, měly k dispozici účinné opravné prostředky v případě, že vznášejí nárok vůči jinému občanu nebo podniku,

B.

vzhledem k tomu, že vnitřní trh a prostor svobody, bezpečnosti a práva se pro občany a podniky stávají realitou pouze tehdy, je-li právo Unie, zejména v oblasti civilního soudnictví, účinně uplatňováno, a to od jeho provedení do vnitrostátního práva a zvyšování informovanosti až po uplatňování a vymáhání,

C.

vzhledem k tomu, že úroveň úspěšnosti přeshraničního vymáhání dluhů je v současnosti mimořádně nízká, jak v případě majetku fyzických osob, tak podniků; vzhledem k tomu, že tato situace odrazuje od přeshraničního obchodu, dlouhodobým dlužníkům vysílá zprávu o beztrestnosti a je překážkou hospodářské výkonnosti Unie,

D.

vzhledem k tomu, že náklady na přeshraniční vymáhání dluhů v případech, kdy má dlužník majetek v několika členských státech, jsou v současnosti pro věřitele neúnosné; vzhledem k tomu, že je načase zjednodušit a urychlit tento postup vymáhání,

E.

vzhledem k tomu, že takové příliš vysoké náklady mají negativní dopad na rozsah přeshraničních úvěrů i přeshraničních obchodních operací, neboť představují významnou překážku pro plné fungování vnitřního trhu,

F.

vzhledem k tomu, že přeshraniční vymáhání musí mít na vnitřním trhu prioritní postavení a soudy musí být schopné jednat rychle, aby zmrazily majetek dlužníka či údajného dlužníka; vzhledem k tomu, že v situaci, kdy neexistuje takové opatření, nepoctiví obchodníci a další osoby, které se úmyslně snaží vyhnout svým povinnostem, mohou převést svůj majetek do působnosti jiného soudu, čímž nutí občany a malé podniky, kteří již dosáhli soudního rozhodnutí, aby o opětovné navrácení majetku žádali u soudů jiného členského státu,

G.

vzhledem k tomu, že s ohledem na praktické potíže s přístupem k informacím o dlužnících z veřejných nebo soukromých zdrojů, s nimiž se v přeshraničním kontextu setkávají věřitelé, je zapotřebí příkazu ke zpřístupnění informací o majetku,

H.

vzhledem k tomu, že legislativní opatření vyžádané v tomto usnesení by mělo být založeno na podrobném posouzení dopadů, jak požaduje Parlament,

I.

vzhledem k tomu, že podrobné informace o postupech vymáhání pohledávek v každém členském státě by měly být dostupné prostřednictvím portálu evropské e-justice; vzhledem k tomu, že je třeba prohloubit spolupráci mezi donucovacími orgány v členských státech, aby se urychlilo vymáhání dluhů

J.

vzhledem k tomu, že navrhované nástroje by měly doplňovat stávající právní předpisy a iniciativy Unie, zejména směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (6), nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (7), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (8), nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. července 2007 (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (9) a portál evropské e-justice;

K.

vzhledem k tomu, že nástroje by měly být jednoduché a předcházet zpožděním a zbytečným výdajům; vzhledem k tomu, že pokud je to vhodné, musejí být dostupné ex parte s „okamžikem překvapení“; vzhledem k tomu, že by měla být odpovídajícím způsobem zajištěna práva dlužníků a údajných dlužníků, aby se předešlo jakémukoli zneužití vyžádaných opatření;

1.

žádá Komisi, aby na základě čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie urychleně předložila Parlamentu návrhy právních předpisů týkající se opatření ke zmrazení a zpřístupnění informací o majetku dlužníků a údajných dlužníků v přeshraničních případech a přitom se řídila níže uvedenými podrobnými doporučeními;

2.

potvrzuje, že doporučení dodržují zásadu subsidiarity a základní práva občanů;

3.

domnívá se, že vyžádaný návrh nemá finanční dopady na rozpočet Unie;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě.

7.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 377/7

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/76/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 2006/48/ES a 2006/49/ES, pokud jde o kapitálové požadavky na obchodní portfolio a resekuritizace a o dohled nad zásadami odměňování (1),

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0074/2011),

1.

vítá zelenou knihu Komise a možnost zdokonalit struktury podnikového řízení v celé EU;

2.

zdůrazňuje, že řádné fungování vnitřního trhu závisí na stabilitě finančního systému a – v souvislosti s tím – na důvěře, kterou evropští občané a spotřebitelé chovají k finančním institucím a transakcím; konstatuje, že dosavadní systémy odměňování vedly ke vzniku nepřiměřených struktur;

3.

je si vědom skutečnosti, že po skončení finanční krize se jasně ukázalo, že kvalita ochrany spotřebitelů a záruk v odvětví finančních služeb vyžaduje hmatatelné a rozhodné zlepšení, především pak v oblasti sledování a dohledu;

4.

domnívá se, že finanční odvětví musí odpovídat potřebám reálné ekonomiky, přispívat k udržitelnému růstu a projevovat co největší společenskou odpovědnost;

5.

konstatuje, že v průběhu nedávné finanční krize řada finančních institucí na celém světě selhala, za což daňoví poplatníci draze zaplatili; domnívá se, že Komise činí správně, když chce přezkoumat veškeré možné příčiny selhání finančních institucí s cílem zabránit vzniku další krize;

6.

poukazuje na nedostatek úcty k hodnotám a na nízkou morálku některých subjektů na finančních trzích a institucí; zdůrazňuje, že finanční trhy a instituce musí v rámci své sociální odpovědnosti zohledňovat zájmy všech zúčastněných stran, včetně svých klientů, akcionářů a zaměstnanců;

7.

poukazuje na to, že americký zákon Sarbanese-Oxleyho nebyl při ochraně amerických institucí v průběhu finanční krize úspěšný a zároveň vedl ke zvýšení nákladů všech kótovaných společností, zejména malých a středních podniků, spojených s dodržováním jeho ustanovení, omezil konkurenceschopnost a bránil vytváření nových kótovaných společností; zdůrazňuje, že současná hospodářská situace a potřeba růstu si vyžadují vyhnout se efektu „Sarbanes-Oxley“ v EU;

8.

konstatuje, že se struktury podnikového řízení v celé Evropské unii značně liší, stejně jako se liší přístup členských států k jejich regulaci; uznává, že „univerzální“ přístup by nebyl účelný a vedl by k omezení konkurenceschopnosti finančních institucí; poznamenává, že orgány dohledu v členských státech těmto různým přístupům rozumí a v mnoha případech mají nejlepší předpoklady k tomu, aby rozhodovaly podle zásad EU; zdůrazňuje však, že pro zajištění dobré správy ve finančním odvětví v EU jsou nutné přísné minimální standardy;

9.

uznává, že oblast podnikového řízení se neustále vyvíjí; domnívá se, že je vhodný přiměřený přístup kombinující cílenou regulaci založenou na principech a flexibilní metodu dodržování předpisů či poskytnutí vysvětlení týkajícího se jejich nedodržování ve formě kodexů osvědčené praxe na rovnocenném základě; zdůrazňuje, že je však nutné ji doplnit o pravidelné externí přehodnocení a vhodný regulační dohled;

10.

domnívá se, že v jiných oblastech však může být vhodnější postup posíleného dodržování předpisů či poskytnutí vysvětlení týkajícího se jejich nedodržování s kontrolou s použitím specifických právních předpisů a s hloubkovějšími kontrolami dodržování nebo varianta tohoto postupu a že je nutné kvalitativní i kvantitativní hodnocení, aby se dodržování nezměnilo v pouhé odškrtávání bodů;

11.

požaduje, aby Komise u veškerých návrhů, o nichž uvažuje v souvislosti se zdokonalením podnikového řízení, provedla hodnocení dopadu s ohledem na jejich rentabilitu, které by se soustředilo na nutnost zachovat sílu, stabilitu a konkurenceschopnost finančních institucí tak, aby byly schopny přispívat k hospodářskému růstu se zohledněním dopadu, který by mělo nevyužití regulace na finanční stabilitu a reálnou ekonomiku;

12.

konstatuje, že některé finanční instituce a orgány dohledu nejsou schopny si uvědomit, že k finanční krizi přispěla i povaha, rozsah a složitost rizika, které podstoupily; domnívá se, že hlavním zásadním prvkem pro prevenci budoucí krize je účinné řízení rizik;

13.

vyzývá k tomu, aby ve všech finančních institucích byl vytvořen účinný systém podnikového řízení s odpovídajícím řízením rizik, dodržováním pravidel, interním auditem (a v případě pojišťovatelů s pojistně matematickými funkcemi), strategiemi a politikami, postupy a procedurami;

14.

zdůrazňuje, že k tomu, aby byl finanční sektor schopen poskytovat likviditu, podporovat konkurenceschopnost a napomáhat hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst, musí podstupovat určité riziko, které je tomuto odvětví vlastní; dokonalé pochopení a posouzení rizika ze strany správní rady je naprosto nezbytné k tomu, aby bylo možné se v budoucnosti vyhnout další finanční krizi;

15.

žádá, aby byly povinně vytvořeny výbory pro řízení rizik nebo obdobné orgány, a to na úrovni správní rady pro všechny ekonomicky důležité finanční instituce a na úrovni správní rady mateřské společnosti pro všechny ekonomicky důležité finanční skupiny; orgány dohledu EU by měly po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány vytvořit kritéria pro „vhodné osoby“ a postupy pro místa vyšších úředníků a pro všechny osoby zabývajících se riziky, které by finanční instituce uplatňovala, a vnitrostátní orgány by zajišťovaly dodržování těchto kritérií;

16.

je toho názoru, že úkolem výboru pro řízení rizik nebo jiného ekvivalentního orgánu by mělo být zajišťování dohledu a poskytování poradenství správní radě, které by se týkalo rizik, jimž je daná finanční instituce v současné situaci vystavena, a že by měl dále poskytovat rady ohledně budoucí strategie v oblasti řízení rizik, včetně strategie hospodaření s kapitálem a likviditou, a to s přihlédnutím k hodnocení finanční stability, které vypracovaly orgány dohledu a národní banky;

17.

zdůrazňuje, že za řízení rizik v konečném důsledku zodpovídá správní rada, která musí rovněž nést odpovědnost za prokázání dodržování pravidel a za formulaci plánů na oživení;

18.

zdůrazňuje, podstupuje-li jakákoli instituce nepřiměřená rizika, je to neslučitelné s nejdůležitější povinností členů její správní rady postupovat v souladu s dlouhodobou a udržitelnou podnikovou strategií;

19.

domnívá se, že společnosti by měly stanovit interní postup, který by vyhodnotil orgán dohledu a jehož cílem by bylo řešit veškeré spory, k nimž by mohlo dojít mezi jejich oddělením řízení rizik a provozními odděleními; kromě toho by měla mít správní rada povinnost informovat orgány dohledu o všech vážných rizicích, jež jsou jim známa;

20.

přimlouvá se za vytvoření kanálů sloužících k informování výboru pro řízení rizik nebo externích orgánů dohledu o tom, že v podniku dochází k vnitřním konfliktům nebo že jsou uplatňovány nepřiměřené postupy, také s přihlédnutím k tomu, že postupy se někdy odchylují od podnikové politiky a vedení podniku není o skutečných postupech vždy informováno;

21.

poukazuje na to, že systém komunikace mezi subjektem pro řízení rizik a správní radou je třeba zlepšit zavedením postupu, jenž by umožňoval obrátit se v zájmu vyřešení konfliktů či problémů na vyšší místa;

22.

zdůrazňuje, že ředitel pro rizika (CRO) by měl mít přímý přístup ke správní radě společnosti; aby nebyla ohrožena jeho nezávislost a objektivita, rozhoduje o jeho jmenování a propuštění celá správní rada;

23.

navrhuje také, aby byly vytvořeny postupy pro zápis v případě, kdy je názor výboru pro řízení rizik zamítnut, a tento zápis by měl být poskytnut auditorům a orgánům dohledu;

24.

poukazuje na směrnici o transparentnosti, podle níž musejí instituce v rámci přehledu své činnosti zveřejnit hlavní rizika, a na čtvrtou směrnici v oblasti práva obchodních společností, která vyžaduje, aby instituce podávaly informace o systémech vnitřní kontroly rizik ve vztahu k účetnímu výkaznictví; konstatuje, že finanční instituce by měly být povinny zveřejňovat plány na obnovu a zprávy orgánu dohledu týkající se těchto plánů;

25.

je toho názoru, že finanční instituce by měly být povinny vypracovat každoročně zprávu, pokud možno co nejméně administrativně náročnou, která by se týkala adekvátnosti a funkčnosti systému vnitřní kontroly, a správní rada by měla být povinna tuto zprávu přijmout; dále je toho názoru, že odpovídající část každoroční kontrolní zprávy by měla být svěřena externím auditorům; je však třeba vyvarovat se v EU efektu „Sarbanes-Oxley“;

26.

domnívá se, že by se ve finančních institucích mělo více dbát na provádění opatření, která zvyšují informovanost o rizicích, neboť větší povědomí o rizicích na všech úrovních podniku – a to i mezi pracovníky – má rozhodující význam pro lepší řízení rizik;

27.

souhlasí s tím, že je nezbytné posílit na úrovni EU opatření, jež zabraňují střetu zájmů, a to za účelem zachování objektivity a nezávislosti úsudku členů správních rad v sektorech zabývajících se bankovnictvím, obchody s cennými papíry a pojišťovnictvím;

28.

žádá, aby orgány dohledu EU po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány vypracovaly kritéria kompetence pro test zaměřený na nalezení „vhodné osoby“, který by hodnotil, zda je určitá osoba vhodná, s ohledem na povahu, složitost a velikost finanční instituce; orgány dohledu musejí svou činnost spojenou s hodnocením a schvalováním těchto osob vykonávat včas a efektivně s řádným ohledem na stanovisko regulovaných podniků; pro hlavní a systémově důležité finanční instituce by měly orgány dohledu provádět hloubkovou kontrolu týkající se vhodnosti, odborných znalostí a rozmanitosti zkušeností ředitelů, a to jak jednotlivě, tak i kolektivně, a měly by kontrolovat jejich vhodnost, pokud jde o jmenování, a u ředitelů kontrolu týkající se širšího složení správního orgánu a jejich časových závazků s ohledem na jejich ostatní činnosti;

29.

požaduje, aby Komise vypracovala právní předpisy, které by požadovaly, aby správní rady velkých finančních institucí podléhaly pravidelnému externímu hodnocení zaměřenému nejen na zajištění vysokých standardů činnosti jednotlivých členů rady, ale také na to, aby rada jako celek a její výbory byly schopny uskutečňovat strategické cíle instituce a řídit rizika; žádá, aby velké finanční instituce ve svých výročních zprávách potvrdily, že provedly toto hodnocení, uvedly jména externích hodnotitelů a popis rozsahu hodnocení a potvrdily, že jednaly podle jejich doporučení; požaduje, aby evropské orgány dohledu vypracovaly po konzultaci s představiteli odvětví, akcionářů a regulačních orgánů pokyny pro rozsah tohoto hodnocení;

30.

domnívá se, že funkce výkonného ředitele nesmí být spojena s funkcí předsedy správní rady, konstatuje však, že mohou nastat určité okolnosti, kdy může být spojení těchto funkcí krátkodobě nezbytné; důrazně také připomíná, že řízení podniku a politiky odměňování musí respektovat a podporovat zásady stejných mezd a rovnosti v odměňování mezi ženami a muži, které jsou stanoveny ve Smlouvách a ve směrnicích EU;

31.

zastává názor, že kolektiv členů správní rady v monistickém i dualistickém systému by měl mít aktuální a příslušnou odbornou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti, včetně oblasti finančnictví, aby mohl společně řídit finanční podnik; požaduje, aby všechny hospodářsky významné finanční instituce měly členy správní rady bez výkonných pravomocí; domnívá se však, že členové správních rad všech finančních institucí by měli mít nejrůznější zkušenosti, znalosti a charakter, aby tak mohli uskutečňovat zdravé a obezřetné řízení, a že jejich jmenování by mělo probíhat na základě zásluh;

32.

zdůrazňuje, že větší různorodost složení správních rad sníží ve finančním odvětví riziko vzniku krize a přispěje k hospodářské stabilitě; vyzývá Komisi, aby předložila plán pro postupné dosažení větší rozmanitosti z hlediska pohlaví, který by měl zaručit, aby ve správních radách finančních institucí byla obě pohlaví zastoupena nejméně 30 %, a aby zajistila splnění tohoto cíle v dohledné době a dále aby zvážila přijetí opatření k posílení odborné, sociální a kulturní různorodosti;

33.

zdůrazňuje, že větší různorodostí členů rad se pravděpodobně zvýší úroveň jednání a rozhodování;

34.

zdůrazňuje, že je důležité, aby ve správní radě zasedali i zástupci zaměstnanců, zejména kvůli tomu, že mají dlouhodobý zájem na udržitelném řízení podniku, i proto, že mají zkušenosti a znají vnitřní strukturu podniku;

35.

domnívá se, že finanční instituce a finanční orgány ve veřejném vlastnictví musí zajistit otevřený a nezávislý postup jmenování;

36.

zdůrazňuje, že členové správní rady musí věnovat dostatek času výkonu svých povinností, k nimž by měly orgány dohledu EU vypracovat pokyny a které musí kontrolovat správní rada a orgány dohledu v jednotlivých členských státech;

37.

je toho názoru, že by měl platit předpoklad, že nikdo nesmí být členem nadměrného počtu správních rad různých finančních skupin;

38.

žádá, aby byla účinným způsobem uplatňována pravidla týkající se konzultací a účasti zaměstnanců zvolených v rámci směrnice 2001/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti;

39.

je toho názoru, že vedoucí pracovníci a členové správních rad by měli nést reálnou odpovědnost a ručit za zavádění a uplatňování zásad správy a řízení na všech úrovních společnosti/korporace;

40.

domnívá se, že je nezbytné zavést na evropské úrovni jasně definovanou minimální normu, pokud jde o odpovědnost členů správních rad ve finančních institucích;

41.

bere na vědomí, že Evropskou centrální banku, Evropskou investiční banku, Evropský investiční fond i centrální banky všech členských států řídí na pozici guvernérů muži; konstatuje, že na řídících pozicích v centrálních bankách členských států a ve finančních institucích je v současné době zastoupeno jen velmi málo žen;

42.

domnívá se, že členové správních rad by měli mít obecnou povinnost péče a hlášení závažných rizik orgánům dohledu;

43.

vyzývá Komisi a členské státy, aby v souvislosti se jmenováním guvernérů finančních institucí a orgánů Evropské unie přijaly opatření zohledňující vyvážené zastoupení žen a mužů;

44.

vybízí Komisi, aby podporovala politiky, které mohou společnostem ve finančním sektoru pomoci v současném hospodářském prostředí ocenit a zavést vyváženější zastoupení mužů a žen v rozhodovacích orgánech;

45.

důrazně připomíná, že řízení podniku a politiky odměňování musí respektovat a podporovat zásady stejných mezd a rovnosti v odměňování mezi ženami a muži, které jsou stanoveny ve Smlouvách a ve směrnicích EU;

46.

domnívá se, že politika odměňování musí být založena na dlouhodobých výsledcích jednotlivců a celého podniku, aby se zajistilo, že nepřispívá k nadměrnému riskování, a že politika odměňování ani odměny by nikdy neměly podrývat stabilitu podniku;

47.

vítá změny v odměňování, které finanční instituce již zavedly a podle nichž je výplata odměn spojena s dlouhodobým úspěšným obchodováním a bude možná nejdříve po uplynutí tří let; navíc vítá skutečnost, že bude možné požadovat vrácení vyplacených odměn, pokud nebude dosaženo hospodářských cílů;

48.

zdůrazňuje, že všechny akciové opce musí být řádně zveřejněny a musí mít lhůtu pro nabytí tohoto práva v délce alespoň tří let; domnívá se, že by měly být více využívány nástroje podmíněného kapitálu spíše než akcie, neboť u nich hrozí menší střet zájmů vzhledem k tendenci zaměřovat se na krátkodobé cíle;

49.

konstatuje, že otázkou odměňování ve finančních institucích se zabývá 3. směrnice o kapitálových požadavcích;

50.

zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat přísnou politiku odměňování, jak ji stanoví směrnice o kapitálových požadavcích (CRD III) a Solventnost II; očekává, že toto i další již přijatá legislativní opatření budou v letech 2011 až 2013 rychle zavedena do praxe; vyzývá Komisi, aby v roce 2015 zveřejnila hodnotící zprávu;

51.

uznává, že strukturální přístupy se u členských států liší; podporuje takové kroky, které posilují správu a řízení společností v závislosti na jejich právní formě, velikosti, povaze, složitosti a modelu podnikání finanční instituce;

52.

konstatuje, že používání stávajících doporučení pro odměny ředitelů společností kótovaných na burze není jednotné ani uspokojivé; vyzývá proto Komisi, aby předložila právní předpisy na úrovni EU v oblasti odměňování ředitelů společností kótovaných na burze s cílem zajistit, aby struktura odměňování ve společnostech kótovaných na burze nevybízela k nadměrnému riskování, a také zajistit rovné podmínky v celé EU;

53.

zdůrazňuje zejména skutečnost, že akcionáři v současné době nemohou vykonávat a ani nevykonávají řádnou kontrolu politik odměňování ve finančních institucích;

54.

trvá na tom, že úplná transparentnost je nezbytná k tomu, aby byli akcionáři schopni vykonávat řádný dohled nad politikou odměňování, a požaduje zejména zveřejnění počtu zaměstnanců v každé instituci, kteří obdrželi odměnu vyšší než 1 milion EUR, v pásmech po nejméně 1 milionu EUR;

55.

je toho názoru, že akcionáři by se měli podílet na stanovování udržitelných politik odměňování a měli by dostat příležitost vyjádřit své názory ohledně politik odměňování a mít právo odmítnout politiku odměňování stanovenou výborem pro odměňování na valné hromadě;

56.

domnívá se, že intenzivní třístranné rozhovory mezi orgány dohledu, (interními i externími) auditory a institucemi by zvýšily pravděpodobnost včasného odhalení závažných či systémových rizik; doporučuje orgánům dohledu, Evropská radě pro systémová rizika, auditorům a institucím zapojit se do otevřené diskuze a častěji pořádat setkání s cílem usnadnit dohled nad oblastí finančnictví; dále doporučuje, aby se konala dvoustranná setkání auditorů a orgánů dohledu hlavních finančních institucí; domnívá se, že je úkolem správní rady a interního auditora, aby zajistili zavedení nezbytných vnitřních kontrol, které by umožnily odhalit systémová rizika, a stanovili postup pro informování rady a orgánů dohledu o těchto rizicích s cílem předejít negativním dopadům;

57.

zdůrazňuje, že hlavní úloha auditorů by neměla být nevhodně oslabena řadou úkolů navíc, jako je zkoumání a hodnocení jiných informací než informací týkajících se auditu, které spadají mimo jejich odbornost; domnívá se, že auditoři by měli podat zprávu přímo orgánům dohledu, pokud zjistí něco závažného v souvislosti s dohledem, a měli by se podílet na hodnocení zvláštních kontrol v celém odvětví;

58.

trvá na tom, že veřejné orgány, včetně evropských orgánů dohledu a vnitrostátních orgánů dohledu, musí uplatňovat vysoké standardy nezávislosti a ekvivalenty podnikového řízení;

59.

doporučuje, aby se institucionální akcionáři aktivněji zasazovali o to, aby správní rada vhodným způsobem nesla odpovědnost za svou strategii a aby odpovídala dlouhodobým zájmům příjemců;

60.

vyzývá k přijetí právních předpisů požadujících, aby všechny osoby oprávněné řídit investice jménem třetích stran v EU veřejně oznámily, zda používají kodex pro správu prostředků (tzv. stewardship code) a zveřejňují podle něj informace, který kodex používají a proč, případně aby zdůvodnily, proč žádný nepoužívají;

61.

domnívá se, že v případě významných transakcí nad určitou definovanou adekvátní hodnotu by měl být vyžadován výslovný souhlas akcionářů, příp. by pro ně měl platit požadavek informovat akcionáře před provedením dané transakce, pod podmínkou, že je zapojení akcionářů možné, je respektována zásada důvěrnosti a není ohroženo každodenní fungování finanční instituce; orgán ESMA může vydat po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány pokyny ohledně vhodné definice hodnoty transakcí;

62.

uznává, že je nutné zajistit transparentnost, pokud jde o transakce se spřízněnou stranou, a že významné transakce, které se týkají spřízněné strany, by měly být hlášeny orgánu burzovního dohledu pro kotaci a měly by být doprovázeny přípisem nezávislého poradce, v němž by bylo potvrzeno, že se jedná o poctivou a přiměřenou transakci, nebo by o nich měli hlasovat akcionáři, přičemž spřízněná strana by byla z tohoto hlasování vyloučena; orgán ESMA může vydat po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány pokyny ohledně vhodné definice hodnoty transakcí;

63.

žádá, aby byl každý člen správní rady každoročně povinně volen nebo byly každý rok povinně předkládány žádosti o schválení politiky správní rady nebo schválení její činnosti na výroční valné hromadě s cílem dosáhnout větší odpovědnosti správní rady a podporovat kulturu této větší odpovědnosti;

64.

vyzývá k prošetření příčin, které brání účinné kontrole ze strany akcionářů, a k odstranění regulatorních překážek přiměřené spolupráce;

65.

požaduje, aby bylo zavedeno elektronické hlasování s cílem motivovat akcionáře k tomu, aby se zapojovali do podnikového řízení ve finančních institucích;

66.

domnívá se, že všechny veřejné společnosti by měly mít možnost zvolit si ve svých stanovách, zda jejich akcionáři zůstanou v anonymitě nebo mají být jmenovitě identifikováni, a že v druhém případě musí být jejich skutečná identifikace zaručena zákonem;

67.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

7.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 377/13

—

s ohledem na pokyny Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o nadnárodních podnicích a na tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku,

—

s ohledem na prohlášení ministrů čtvrté ministerské konference WTO, které bylo přijato dne 14. listopadu 2001 v Dauhá, a zejména na jeho odstavec 44 o zvláštním a diferencovaném přístupu,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 29. září 2005 o vztazích EU-Indie: strategické partnerství (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. října 2006 nazvané „Globální Evropa: Konkurenceschopnost na světovém trhu. Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2006)0567),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. března 2009 o dohodě o volném obchodu mezi EU a Indií (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. července 2007 o dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a přístupu k lékům (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2007 o globální Evropě v souvislosti s vnějšími aspekty konkurenceschopnosti (4),

—

s ohledem na strategický dokument pro Indii (2007–2013),

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie by měla nadále upřednostňovat mnohostranný obchodní systém založený na pravidlech, který byl vytvořen v rámci WTO a který zaváděním přiměřených pravidel a zajišťováním jejich dodržování dává příslib otevřeného a spravedlivého mezinárodního obchodu,

B.

vzhledem k tomu, že úspěšné a vyvážené uzavření rozvojové agendy z Dauhá má zásadní význam jak pro Evropskou unii, tak pro Indii a že taková dohoda nevylučuje předem uzavření dvoustranných dohod WTO+, které by mohly vícestranná pravidla doplnit,

C.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je pro Indii nejvýznamnějším zdrojem přímých zahraničních investic, které v roce 2009 dosáhly 27 % z celkových investic; vzhledem k tomu, že podíl EU se nicméně v posledních třech letech snížil ze 37 % přímých zahraničních investic v roce 2007 na 32 % v roce 2008 a 27 % v roce 2009, přičemž přímé zahraniční investice EU v Číně byly podstatně vyšší než investice v Indii a dosáhly 5,3 miliardy EUR ve srovnání s 3,1 miliardy EUR investovaných v Indii,

D.

vzhledem k tomu, že Indie byla v roce 2000 17. nejdůležitějším obchodním partnerem Evropské unie a v roce 2010 dosáhla 8. místo (s dosaženým objemem obchodu ve výši 67,8 miliardy EUR), avšak vzhledem k tomu, že relativní podíl EU na indickém trhu klesl z 23,2 % v roce 1999 na 14,5 % v roce 2009, přičemž tržní podíl Číny se ve stejném období zvýšil čtyřnásobně, a to z 2,6 % v roce 1999 na 11,3 % v roce 2009,

E.

vzhledem k tomu, že Indie je největším příjemcem všeobecného systému preferencí; vzhledem k tomu, že dovozy do Evropské unie z Indie s preferenčními sazbami nebo bez zatížení clem dosáhly v roce 2009 hodnoty 19,9 miliard EUR a představovaly 83 % celkového dovozu do EU z Indie,

F.

vzhledem k tomu, že obě strany předpokládají, že odstranění cel, liberalizace obchodu se službami a usazování povede k zajištění výrazného přínosu, a znovu potvrzují svůj závazek snižovat cla a pokračovat v liberalizaci usazování a obchodu se službami,

G.

vzhledem k tomu, že přístup na trh musí být provázen transparentními a odpovídajícími pravidly a normami, které zaručí, že liberalizace obchodu bude prospěšná,

H.

vzhledem k tomu, že přístupu na trh brání necelní překážky obchodu, například požadavky na zdravotní nezávadnost a bezpečnost či technické překážky, množstevní omezení, postupy posuzování shody, mechanismy na ochranu obchodu, celní režimy, vnitřní zdanění a nepřijetí mezinárodních norem a standardů,

I.

vzhledem k tomu, že je třeba více zohlednit otázky uznávání, vhodné a účinné ochrany, provádění a vymáhání práv duševního vlastnictví, včetně patentů, ochranných nebo služebních známek, autorského práva a obdobných práv, zeměpisných označení (včetně označení původu), průmyslových vzorů a topografií integrovaných obvodů,

J.

vzhledem k tomu, že padělky léků mohou potenciálně škodit zdraví; vzhledem k tomu, že EU a Indie by měly spojit síly s cílem vyřešit tento problém;

K.

vzhledem k tomu, že Indie je jedním z největších výrobců a vývozců generických léčiv;

L.

vzhledem k tomu, že úspěch a udržitelnost programů v oblasti zdraví závisí do značné míry na tom, zda budou i nadále k dispozici levná a kvalitní generická léčiva; s ohledem na zásadní úlohu Indie jako dodavatele těchto produktů a ke zjištěnému negativnímu dopadu pravidel ochrany duševního vlastnictví TRIPS-plus na dostupnost generických léčiv,

M.

vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 1 dohody o spolupráci se odvolává na úctu k lidským právům a demokratickým zásadám; vzhledem k tomu, že tato úcta tvoří základní prvek dohody,

N.

vzhledem k tomu, že přístupu podniků EU na indický trh stále brání různé necelní překážky obchodu, například požadavky na zdravotní nezávadnost a bezpečnost či technické překážky, množstevní omezení, příliš restriktivní postupy posuzování shody, neopodstatněné mechanismy na ochranu obchodu, celní režimy, vnitřní zdanění a nepřijetí mezinárodních norem a standardů,

1.

domnívá se, že dohoda o volném obchodu by měla být vyvážená a slučitelná s pravidly a závazky WTO; má za to, že úspěšná rozvojová agenda z Dauhá zůstává pro Evropskou unii obchodní prioritou a že jednání s Indií o dohodě o volném obchodu tak musí doplňovat vícestranná pravidla;

2.

vítá výsledek summitu EU–Indie, který se konal v prosinci 2010, a vybízí jednající strany, aby urychlily jednání a pokračovaly v konzultacích s klíčovými zúčastněnými stranami, připomíná závazek EU a Indie urychlit jednání o dohodě o volném obchodu a výrazně a účinně pokročit směrem k brzkému uzavření ambiciózní a vyvážené široké dohody o obchodu a investicích; vyjadřuje zklamání nad pomalým postupem jednání; vyzývá obě strany, aby vynaložily veškeré úsilí na uzavření komplexní, ambiciózní a vyvážené dohody o volném obchodu do konce roku 2011;

3.

vyzývá federální vládu Indie a vlády jejích jednotlivých států, aby sladily svou politiku a postup, aby bylo možné z dohody získat co největší užitek;

4.

připomíná, že cíle společné obchodní politiky by měly být plně koordinovány s globálními cíli Evropské unie, že v souladu s článkem 207 Smlouvy o fungování Evropské unie je společná obchodní politika prováděna „v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie“ a že v souladu s článkem 3 Smlouvy o Evropské unii Unie přispívá mimo jiné k udržitelnému rozvoji, vymýcení chudoby a ochraně lidských práv;

5.

s ohledem na doplňující se charakter těchto dvou ekonomik poukazuje na možnosti růstu obchodu a investic mezi EU a Indií a na obchodní příležitosti vyplývající z dohody o volném obchodu; považuje dohodu o volném obchodu mezi EU a Indií za scénář výhodný pro obě strany, doporučuje však, aby bylo provedeno hodnocení stávajících odvětvových zvláštností s cílem zjistit, jaké nevýhody by mohla dohoda o volném obchodu případně mít pro citlivá odvětví EU;

6.

žádá Komisi, aby do dohody o volném obchodu zahrnula jako její podstatnou součást ambiciózní kapitolu o udržitelném rozvoji;

7.

vítá výsledky mnoha simulací volného obchodu, které ukazují, že dohoda o volném obchodu by zvýšila celkový vývoz a dovoz jak v Evropské unii, tak v Indii; zdůrazňuje, že při stávající průměrné míře růstu se očekává nárůst vzájemného obchodu do roku 2015 na hodnotu 160,6 mld EUR;

8.

konstatuje, že uplatňovaná indická cla v průměru klesla, ale jsou ještě stále značně vyšší než cla EU; poukazuje zejména na to, že průměrné indické clo, pokud jde o přístup na trh s nezemědělskými produkty (NAMA), činí nyní 10,1 % ve srovnání s průměrem EU ve výši 4 %, přičemž průměrné indické clo na zemědělské produkty je 31,8 % ve srovnání s průměrem EU ve výši 13,5 %;

9.

zdůrazňuje, že cílem průmyslového obchodu by mělo být reciproční úplné odstranění cla, s asymetrickým harmonogramem provedení, a jakákoli případná výjimka z tohoto cíle by měla být omezena a podléhat přehodnocení a neměla by automaticky vylučovat odvětví, která jsou pro obě strany důležitá, jako je např. výroba osobních automobilů;

10.

konstatuje, že by dohoda měla respektovat specifika související s obchodem se zemědělskými produkty, ale neměla by bránit otevření trhu v oblastech, které se vzájemně doplňují;

11.

vyzývá Komisi, aby náležitě zohlednila veškerý jakýkoli negativní dopad na evropské zemědělství, zejména pokud jde o otevření trhů, GMO, mléko, hovězí maso, ochranu duševního vlastnictví a označování původu;

12.

považuje za důležité, aby dohoda o volném obchodu obsahovala ambiciózní kapitoly o technických překážkách obchodu a o hygienických a rostlinolékařských opatřeních; vyzývá Komisi, aby se v tomto ohledu zaměřila i na další otázky, například na dobré životní podmínky zvířat;

13.

vyzývá obě strany, aby zajistily uplatňování opatření a necelních překážek obchodu, tak aby nedocházelo k omezování celkového obchodu; vyzývá EU i Indii k projevení účinné kázně, aby se zabránilo vzniku zbytečných regulačních překážek obchodu a řešily existující překážky, při současném respektování práva obou stran na regulaci;

14.

zdůrazňuje, že by dohoda o volném obchodu měla obsahovat závazný mechanismus řešení sporů mezi státy, ustanovení o smírčím řízení o necelních překážkách obchodu a účinnou ochrannou doložku;

15.

uznává, že služby jsou nerychleji rostoucím odvětvím indického hospodářství; konstatuje, že Indie má eminentní zájem na způsobu liberalizace prostřednictvím způsobů 1 a 4 Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS); poznamenává, že EU by chtěla u většiny služeb dokončit liberalizaci v oblasti přístupu na trh a v oblasti vnitrostátního zacházení v rámci způsobu 3; konstatuje, že bez závazků podle způsobu 4 nelze dohodu o volném obchodu v jejím plném potenciálu realizovat; zdůrazňuje, že Evropské unii i Indii plynou značné výhody z celostátního a celoevropského uznávání odborných kvalifikací a z dohod o jejich vzájemném uznávání a o požadavcích pro udělování licencí v rámci odborných služeb, které mohou být snadno zahrnuty do dohody o volném obchodu; požaduje však provedení důkladné analýzy, pokud jde o jednotlivé členské státy, aby se zabránilo negativním důsledkům pro pracovní trh EU, a zároveň umožnil, podle způsobu 4, dočasný pobyt potřebných kvalifikovaných odborníků;

16.

zdůrazňuje, že liberalizace služeb nesmí být v žádném případě na překážku právu regulovat služby, a to i veřejné služby;

17.

konstatuje, že obchod se službami mezi EU a Indií je relativně nevyvážený, protože EU vyváží do Indie 1,9 % služeb, zatímco vývoz služeb z Indie do EU představuje celkově 11,6 %;

18.

důrazně vyzývá Indii, aby vypracovala příslušné právní předpisy na ochranu osobních údajů, které by Indii umožnily dosáhnout statusu země s přiměřeným stupněm ochrany, aby bylo možné provádět převod osobních údajů z EU na základě právních předpisů EU a v souladu s těmito předpisy;

19.

domnívá se, že umožnění zahraničním právním a účetním firmám působit v Indii by přineslo výrazný prospěch jak indickému hospodářství a profesím, tak evropským firmám, které mají odborné znalosti v oblasti mezinárodního práva a účetnictví, i jejich klientům; vyzývá Komisi, aby v dohodě o volném obchodu společně s indickými úřady prověřila možnosti a rozsah liberalizace právních a účetních služeb;

20.

vybízí Indii, aby více otevřela oblast bankovnictví, pojišťovnictví a maloobchodu v souladu s reformami, které ohlásily indické orgány s ohledem na to, že příslušné finanční právní předpisy jsou důležité pro zajištění dohledu nad finančními službami, snížení systémového rizika a poskytnutí nejvyšší možné úrovně ochrany spotřebitele;

21.

vyzývá Komisi, aby jako součást dohody o volném obchodu vyjednala kapitolu o investicích, a umožnila tak mnohem hladší průběh vzájemného investování na trzích tím, že bude podporovat a chránit investiční obchody a posuzovat okamžité možnosti; navrhuje, že by v rámci této investiční kapitoly mohl být vytvořen systém jediného informačního místa pro investory v obou ekonomikách s cílem objasnit jim rozdíly v pravidlech a postupech při investování a poskytnout jim informace o všech právních aspektech;

22.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby předpisy o ochraně investic nesnížily možnost stran vydávat nucené licence nebo neohrozily jiné politiky týkající se veřejného zdraví;

23.

vítá skutečnost, že Indie souhlasila s tím, že do dohody o volném obchodu budou zapracována ustanovení o veřejných zakázkách; vyslovuje však politování nad tím, že tak bylo učiněno pouze na federální úrovni; vyzývá Komisi, aby vyjednala účinný a transparentní systém zadávání veřejných zakázek; vyzývá Indii, aby zavedla transparentní a spravedlivé postupy pro zadávání veřejných zakázek a umožnila evropským podnikům přístup k těmto zakázkám; vyzývá Indii, aby zajistila, že se tato ustanovení budou týkat co nejširší oblasti zahrnující zejména podniky veřejného sektoru;

24.

vítá pokrok, kterého bylo dosaženo při vypracovávání kapitoly o obchodu a hospodářské soutěži v dohodě o voleném obchodu mezi EU a Indií, a vyzývá obě strany, aby prohloubily svou spolupráci v otázkách hospodářské soutěže souvisejících s obchodem, v oblasti práv duševního vlastnictví a průmyslové a obchodní politiky;

25.

vítá závazek Indie k zavedení přísného režimu práv duševního vlastnictví a k využívání flexibilního systému dohody TRIPS v mezinárodních a vnitrostátních právních předpisech s cílem splnit své povinnosti v oblasti veřejného zdraví, zejména pokud jde o přístup k základním lékům; důsledně vybízí Indii k provádění a prosazování tohoto režimu při současném zlepšování přístupu k základním lékům; vyzývá EU a Indii, aby zajistily, aby závazky vyplývající z dohody o volném obchodu neznemožnily ve fázi, kdy Indie rozvíjí své kapacity pro přechod od průmyslu generických léčiv k průmyslu založenému na výzkumu, přístup k základním lékům; podporuje spolupráci farmaceutického odvětví EU i Indie založeného na výzkumu s cílem zajistit jeho vzájemně prospěšný růst;

26.

žádá Komisi, aby v souvislosti s jednáními o právech k duševnímu vlastnictví nevyžadovala exkluzivitu údajů, jak je uvedeno v usnesení EP ze dne 12. července 2007, a aby uznala, že exkluzivita údajů by měla dalekosáhlé důsledky pro výrobu generických léčiv, čímž by omezila přístup rozvojových zemí k lékům a narušila politiku v oblasti veřejného zdraví;

27.

vyzývá Komisi a příslušné indické orgány, aby společně vypracovaly obecnou definici padělků léků způsobem, který by nebránil přístupu k základním lékům, a aby koordinovaly svá opatření, a účinně tak bojovaly proti padělání a zejména proti padělkům léků, které škodí zdraví pacientů;

28.

zdůrazňuje, že vysoká úroveň ochrany zeměpisných označení, a to nejpozději k datu vstupu dohody o volném obchodu v platnost, má zásadní význam;

29.

uznává, že kapitola o udržitelném rozvoji je podstatnou součástí každé dohody EU o volném obchodu, a vyzývá obě strany, aby se dohodly na ambiciózní kapitole, která by odrážela společný závazek podporovat udržitelný rozvoj a inkluzivní růst na základě společných hodnot, naléhavě žádá Komisi, aby do dohody o volném obchodu začlenila právně závazná ustanovení o normách v oblasti lidských práv, o sociálních a environmentálních normách a jejich vymáhání a rovněž opatření pro případ porušení těchto norem;

30.

žádá, aby tato kapitola zahrnovala minimálně dodržování osmi základních a čtyř prioritních úmluv MOP a norem v oblasti životního prostředí přijatých na mezinárodní úrovni a také poskytovala pobídky pro podniky, aby přijaly závazky v oblasti sociální odpovědnosti,

31.

vítá veškeré úsilí indické vlády vymýtit dětskou práci; vyzývá indickou vládu a Komisi, aby nadále financovaly činnosti, jejichž cílem je umožnit dětem chodit do školy;

32.

zdůrazňuje, jak je důležité zajistit, aby podniky EU, které využívají zvláštní ekonomické zóny, dodržovaly základní pracovní práva nebo jiná pracovní práva zakotvená v úmluvách MOP, jež Indie ratifikovala;

33.

zdůrazňuje, že lidská práva, demokracie a bezpečnost jsou základními prvky vztahu mezi EU a Indií; vyzývá proto obě strany, aby zajistily urychlení dialogu o nevyřešených otázkách, zejména pokud jde o Kašmír;

34.

důrazně podporuje postup, kdy právně závazná ustanovení o lidských právech tvoří součást všech mezinárodních dohod EU, a to včetně jasného a přesně definovaného systému konzultací vypracovaného podle článku 96 Dohody z Cotonou;

35.

očekává, že Rada a Komise předloží dohodu o volném obchodu Parlamentu pro získání jeho souhlasu v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU) (5);

36.

žádá Komisi a Radu, aby před uzavřením dohody o volném obchodu plně zohlednily požadavky EP, jež vyjádřil ve svém usnesení; připomíná, že ke vstupu dohody o volném obchodu v platnost je nutný souhlas EP; vyzývá Komisi a Radu, aby nenavrhovaly provizorní uplatňování dohody předtím, než EP vysloví svůj souhlas;

37.

vítá skutečnost, že se z Indie stává kromě příjemce rozvojové pomoci taky její dárce;

38.

poukazuje na to, že pokud bude hospodářská spolupráce mezi EU a Indií založena na systému společných obecných hodnot, může se stát normou pro spolupráci s dalšími zeměmi;

39.

domnívá se, že EU musí věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům v Indii, a navrhuje proto, aby bylo zaměření na malé a střední podniky ve všech programech rozvojové spolupráce mezi EU a Indií posíleno pomocí opatření, která by pomohla financovat místní tržně orientované projekty;

40.

vítá rozšíření mikroúvěrů v Indii, které se osvědčily jako účinný způsob uskutečňování rozvoje vycházejícího z místní úrovně;

41.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Indie.

7.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 377/19

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. února 2011 o strategii Evropa 2020 (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech a sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (2),

—

s ohledem na usnesení ze dne 5. února 2009 o posílení úlohy evropských malých a středních podniků v mezinárodním obchodě (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o dopadu padělatelství na mezinárodní obchod (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2008 o obchodu se službami (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2008 o obchodu se surovinami a komoditami (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2008 o strategii EU pro zajištění lepšího přístupu evropských společností na trh (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2007 o globální Evropě v souvislosti s vnějšími aspekty konkurenceschopnosti (8),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obchod, růst a celosvětové záležitosti – obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ (KOM(2010)0612),

—

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Globální Evropa: Konkurenceschopnost na světovém trhu: Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2006)0567),

—

s ohledem na zprávu Komise o překážkách obchodu a investic zveřejněnou dne 10. března 2011,

—

s ohledem na společné prohlášení o vztazích mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a mezi Japonskem ze dne 18. července 1991 učiněné v Haagu,

—

s ohledem na dohodu o vzájemném uznávání mezi EU a Japonskem uzavřenou v roce 2001 (9),

—

s ohledem na dohodu o spolupráci ve věci jednání zaměřeného proti hospodářské soutěži uzavřenou mezi EU a Japonskem v roce 2003 (10),

—

s ohledem na dohodu o spolupráci a vzájemné správní pomoci v celních otázkách mezi Evropským společenstvím a Japonskem uzavřenou v roce 2008 (11),

—

s ohledem na desetiletý akční plán přijatý na 10. summitu mezi EU a Japonskem, který se konal v Bruselu dne 8. prosince 2001,

—

s ohledem na společné prohlášení přijaté na 19. summitu mezi EU a Japonskem, který se konal v Tokiu dne 28. dubna 2010,

—

s ohledem na společné prohlášení přijaté na 18. summitu mezi EU a Japonskem, který se konal v Praze dne 4. května 2009,

—

s ohledem na zprávu společnosti Copenhagen Economics o posouzení překážek obchodu a investic mezi EU a Japonskem (Assessment of barriers to trade and investment between the EU and Japan) ze dne 30. listopadu 2009,

—

s ohledem na výsledky veřejné konzultace Komise o obchodních vztazích mezi EU a Japonskem zveřejněné dne 21. února 2011,

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 24. a 25. března 2011,

—

s ohledem na plánovaný summit mezi EU a Japonskem, který se má konat v Bruselu dne 25. května 2011,

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že nejvhodnějším rámcem pro regulaci a podporu otevřeného a spravedlivého obchodu je multilaterální obchodní systém založený na pravidlech, který vytvořila Světová obchodní organizace (WTO),

B.

vzhledem k tomu, že je nezbytné mnohostranné, vícestranné a dvoustranné dohody chápat jako součást společného systému nástrojů v oblasti mezinárodních záležitostí, a tím jako standardní rysy vyrovnaných a doplňujících se politických a obchodních vztahů,

C.

vzhledem k tomu, že by se EU měla i nadále zasazovat o dosažení vyváženého výsledku rozvojové agendy z Dauhá, což by mělo být jejím hlavním přístupem, který by měl vést k zapojení rozvojových zemí do mezinárodního obchodního systému, a zároveň by měla pokročit v uzavírání dvoustranných a vícestranných obchodních dohod s jinými průmyslovými zeměmi, kde lze vzájemných výhod a hospodářského růstu realisticky dosáhnout za kratší časové období,

D.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 představovali EU a Japonsko společně více než čtvrtinu celosvětového HDP a více než 20 % světového obchodu,

E.

vzhledem k tomu, že Japonsko a EU jsou významnými investory, kteří investují v ekonomice druhé strany, přičemž v roce 2009 dosáhl společný objem přímých zahraničních investic 200 miliard EUR,

F.

vzhledem k tomu, že v roce 2010 činil celkový objem dvoustranného obchodu mezi EU a Japonskem, které představuje třetí největší státní ekonomiku ve světě, pokud jde o HDP, 120 miliard EUR, přičemž Japonsko je šestým největším obchodním partnerem EU a EU se řadí mezi obchodními partnery Japonska na třetí místo,

G.

vzhledem k tomu, že jak Rada, tak i Komise konstatovaly, že schopnost Japonska odstranit regulační překážky obchodu je základní podmínkou zahájení jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Japonskem, což by vedlo k větší ekonomické integraci mezi těmito dvěma strategickými obchodními partnery,

H.

vzhledem k tomu, že EU a Japonsko čelí při zajišťování rozvoje svého průmyslu stejným výzvám, jako je politický a hospodářský vzestup Číny, zpomalení hospodářství v důsledku celosvětové finanční krize, klesající počet obyvatel a naléhavá potřeba nalézt nové zdroje nerostných surovin a energie a také zajištění stability jejich cen,

I.

vzhledem k tomu, že otevřený a spravedlivý obchod je významným nástrojem při zajišťování většího hospodářského růstu a dobrých životních podmínek společnosti, přičemž využívá komparativních výhod svých hospodářství a možného synergického působení, které je důsledkem větší hospodářské integrace a nových impulzů v rámci hospodářství založeného na znalostech,

J.

vzhledem k tomu, že Unie i Japonsko mají obecně nízká cla na zboží, přičemž od cla jsou osvobozeny více než dvě třetiny objemu vývozu z Unie do Japonska a více než jedna třetina japonského vývozu do EU,

K.

vzhledem k tomu, že navzdory těmto nízkým clům zaostává objem bilaterálního obchodu mezi EU a Japonskem za velkou částí obchodní výměny EU s jejími dalšími hlavními obchodními partnery, a to především kvůli negativnímu vlivu japonských necelních překážek na možnost vstupu evropských podniků na japonský trh,

L.

vzhledem k tomu, že z výsledků studie společnosti „Copenhagen Economics“ z listopadu 2009 vyplývá, že náklady na obchod spojené s necelními překážkami jsou vyšší než stávající výše cla a že větší část možných výhod z hlediska hospodářství představuje zrušení těchto necelních překážek; vzhledem k tomu, že podle výsledků studie by snížení cel i necelních opatření na co nejnižší možnou míru vedlo k nárůstu vývozu EU do Japonska o 43 miliardy EUR a ke zvýšení japonského vývozu do EU o 53 miliardy EUR,

M.

vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě o překážkách obchodu a investic za rok 2011 upozorňuje na tři hlavní oblasti, které činí EU starosti, pokud jde o necelní překážky Japonska, a sice na přístup k veřejným zakázkám, nedostatečné uznávání mezinárodních norem v oblasti zdravotnických prostředků a přednostní zacházení s vlastními nejdůležitějšími společnostmi v oblasti finančních služeb (např. poštovních služeb),

N.

vzhledem k tomu, že se má za to, že ochrana práv duševního vlastnictví a jejich prosazování je v Japonsku na vysoké úrovni; Japonsko a EU mají společné cíle a společný přístup k věcem souvisejícím s právy duševního vlastnictví, kromě zeměpisných označení, přičemž jak EU, tak i Japonsko coby signatáři Obchodní dohody proti padělatelství se zavázaly k mnohostrannému boji proti padělatelství a pirátství,

O.

vzhledem k tomu, že oblast informačních a komunikačních technologií je velmi přínosným odvětvím a zdrojem hospodářského růstu jak v EU, tak i v Japonsku, zejména s ohledem na další vývoj inteligentních výrobků a služeb,

P.

vzhledem k tomu, že při veškerých obchodních jednáních s Japonskem je třeba nadnést téma investic a obchodu v oblasti služeb, aby se zajistilo, že otevření trhu neohrozí evropská ani japonská pravidla na ochranu veřejných služeb a kulturní rozmanitosti,

Q.

vzhledem k ujištěním o solidaritě s japonským lidem po nedávných přírodních katastrofách,

1.

domnívá se, že mnohostranný obchodní systém, zakotvený ve WTO, zůstává zdaleka nejúčinnějším rámcem k dosažení otevřeného a spravedlivého obchodu v celosvětovém měřítku; domnívá se, že Evropská unie a Japonsko by měly přispět k úspěšnému uzavření jednání o rozvojovém programu z Dauhá;

2.

zdůrazňuje, že se zasazuje o uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a Japonskem, je však nespokojen se zanedbatelným pokrokem, kterého skupina na vysoké úrovni dosáhla v posledních několika letech; zastává názor, že Japonsko se musí před zahájením příslušných jednání jednoznačně zavázat k odstranění necelních překážek, které brání v přístupu k japonským veřejným zakázkám;

3.

zdůrazňuje, že liberalizace trhu mezi EU a Japonskem by měla existovat spolu s pravidly o ochraně veřejných služeb a kulturní rozmanitosti, a neměla by jim být na překážku, a v případech, kde již existují mnohostranné normy, by měla vést k jejich dodržování a ke sjednocování právních předpisů;

4.

zdůrazňuje, že se zasazuje o prohloubení obchodních vztahů mezi EU a Japonskem na základě odstranění necelních překážek obchodu a investic, včetně mnoha restriktivních předpisů a regulačních opatření, které brání společnostem z EU v přístupu na japonský trh;

5.

domnívá se, že při obchodních jednáních s Japonskem by se měla Komise soustředit jako na jednu z priorit na odstranění těchto překážek, které závažným způsobem brání malým a středním podnikům z EU v přístupu na japonský trh;

6.

domnívá se, že omezení či zrušení japonských cel na výrobky v oblasti informačních a komunikačních technologií, včetně jejich součástí a komponent, by vedlo k oživení hospodářské soutěže a k vytvoření nových kvalitních pracovních míst v EU; vyzývá navíc k hlubší vzájemné spolupráci mezi EU a Japonskem v oblasti výzkumu a vývoje, zejména v oblasti prosazování práv duševního vlastnictví, která by vedla k rychlejší výměně informací o patentech mezi příslušnými patentovými úřady;

7.

zastává názor, že snahu Komise v oblasti vyjednání dohody o volném obchodu mezi EU a Japonskem, zejména s ohledem na rozšíření přístupu evropských společností na japonský trh, by měly doplňovat společně dohodnuté rozsáhlé závazky v oblasti udržitelného rozvoje;

8.

zdůrazňuje, že přínosem dohody o volném obchodu mezi EU a Japonskem by byl nejen nárůst dvoustranného obchodu se zbožím a službami, ale také rozšíření spolupráce v oblasti horizontálních priorit EU, jako je spolupráce v oblasti inovací, legislativní spolupráce a boj proti zneužívání trhu a v neposlední řadě i spolupráce při řešení rozsáhlých problémů v oblasti životního prostředí;

9.

vyzývá členské státy a Komisi, aby při veškerých obchodních jednáních s Japonskem podporovaly a propagovaly iniciativy zaměřené na prosazování lidských práv a sociálních a ekologických norem;

10.

je toho názoru, že rozsáhlé posouzení udržitelnosti a dopadu má zásadní význam pro celkové posouzení obchodních vztahů mezi EU a Japonskem; požaduje, aby Komise v rozumné lhůtě předložila posouzení, které by zejména podrobně analyzovalo případné výhody a nevýhody posílených obchodních vztahů mezi EU a Japonskem pro všechna odvětví, jichž se to týká, a zejména pro všechna odvětví průmyslu a pro citlivější odvětví, jako je automobilový průmysl, elektronický průmysl, letectví a strojírenství;

11.

doporučuje, aby byly do dohody o volném obchodu mezi EU a Japonskem zahrnuty při jejím vypracovávání účinná dvoustranná ochranná opatření, aby se předešlo prudkému nárůstu dovozu, který by způsobil či mohl způsobit závažnou újmu průmyslu EU i Japonska, především v citlivých odvětvích, jako je automobilový, elektronický, letecký a strojní průmysl;

12.

vyjadřuje své přesvědčení, že dohoda o volném obchodu mezi EU a Japonskem by mohla vést k situaci, která by byla přínosem pro obě ekonomiky;

13.

zdůrazňuje, že v otázce případné dohody o volném obchodu mezi EU a Japonskem bude Parlament požádán o vyjádření svého souhlasu;

14.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Japonska.

7.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 377/23

—

s ohledem na zelenou knihu Komise o ochraně lesů a souvisejících informacích v EU – příprava lesů na změnu klimatu (KOM2010)0066),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 11. června 2010 o přípravě lesů na změnu klimatu,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 15. března 2010 o biologické rozmanitosti po roce 2010,

—

s ohledem na bílou knihu Komise nazvanou „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci“ (KOM(2009)0147) a na své usnesení k tomuto tématu ze dne 6. května 2010 (1),

—

s ohledem na ministerskou konferenci o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) – FOREST EUROPE, její jednotlivá usnesení a odbornou činnost při přípravě pokynů, kritérií a ukazatelů pro udržitelné lesní hospodářství (ULH),

—

s ohledem na usnesení Rady ze dne 26. února 1999 o strategii EU v oblasti lesního hospodářství (2) a zprávu Komise o jejím provádění (KOM(2005)0084),

—

s ohledem na akční plán EU pro lesnictví na období 2006-2011 (KOM(2006)0302) a na externí hodnocení jeho provádění v polovině období (3),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (4), na souhrnnou zprávu o stavu typů přírodních stanovišť a druhů z hlediska ochrany podle článku 17 směrnice o stanovištích (KOM(2009)0358) a na svá usnesení ze dne 21. září 2010 o provádění právních předpisů EU zaměřených na zachování biologické rozmanitosti (5) a ze dne 3. února 2009 o volné přírodě v Evropě (6),

—

s ohledem na závěry konference UNEP COP10 o biologické rozmanitosti konané v Nagoji v říjnu 2010 a na cíle v oblasti biologické rozmanitosti z Aichi, zejména na závazek k ochraně 17 % oblastí povrchových a sladkých vod prostřednictvím účinných ochranářských opatření integrovaných do širší krajiny,

—

s ohledem na studii nazvanou „Utváření komunikace o lesích v Evropské unii: vnímání lesů a lesnictví ze strany veřejnosti“ (7),

—

s ohledem na Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC), Kjótský protokol a zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o správné praxi při využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF),

—

s ohledem na akční plán EU pro biomasu (KOM(2005)0628),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (směrnice o obnovitelných zdrojích energie) (8), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (směrnice o systému EU pro obchodování s emisemi) (9), rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2020 (rozhodnutí o sdílení úsilí) (10), zprávu Komise o požadavcích na udržitelnost pro využívání zdrojů pevné a plynné biomasy při výrobě elektřiny, tepla a chlazení (KOM(2010)0011), 4. hodnotící zprávu IPCC kapitolu 9: lesnictví a výsledky veřejné konzultace k přípravě zprávy o udržitelném režimu pro energetické využívání biomasy,

—

s ohledem na Evropský program pro změnu klimatu a činnost vykonanou odbornou skupinou pro změnu klimatu pro LULUCF (11),

—

s ohledem na své studie č. 449.292 hodnotící zelenou knihu o ochraně lesů a souvisejících informacích v EU, č. 440.329 o lesnictví a systému EU pro obchodování s emisemi a č. 449.237 o evropské strategii pro prevenci lesních požárů a boj proti nim i na závěry ze zasedání podskupiny pro lesy, která je součástí meziskupiny pro změnu klimatu, biologickou rozmanitost a udržitelný rozvoj, které se konalo dne 13. července 2010 v Bruselu,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o krajině z roku 2000 (Florentská úmluva),

—

s ohledem na směrnici Rady 1999/105/ES o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh (12) a přezkum systému rostlinolékařské péče EU,

—

s ohledem na souhrnnou zprávu TEEB (ekonomická hodnota ekosystémů a biologické rozmanitosti) o „začleňování ekonomie přírodních zdrojů“ a na aktuální otázky týkající se problematiky klimatu vydané TEEB,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 26. dubna 2010 o prevenci lesních požárů v Evropské unii,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 8. a 9. listopadu 2010 o inovativních řešeních financování činností zaměřených na předcházení katastrofám,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (13),

—

s ohledem na zprávu o konečném provádění nařízení „Forest Focus“ (KOM(2010)0430),

—

s ohledem na technickou zprávu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) č. 9/2006 „Typy evropských lesů – kategorie a typy pro podávání zpráv o udržitelném lesním hospodářství a související politiku“,

—

s ohledem na zprávu pro GŘ Komise pro zemědělství a rozvoj venkova nazvanou „Dopady změny klimatu na evropské lesy a možnosti přizpůsobení se“ (14);

—

s ohledem na zprávu GŘ Komise pro životní prostředí z roku 2009 nazvanou „Možnosti politiky EU v oblasti ochrany lesů proti škodlivým dopadům“ (15),

—

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 9/2004 o lesnických opatřeních v rámci politiky rozvoje venkova (spolu s odpověďmi Komise),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (16),

—

s ohledem na doporučení sítě odborníků FAO/EHK OSN/MOP pro uplatňování udržitelného lesního hospodářství,

—

s ohledem na usnesení H1 Ministerské konference o ochraně lesů v Evropě, v němž se ULH definuje jako „hospodaření s lesy a lesními plochami a jejich využívání takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby byla zachována jejich biologická rozmanitost, produktivita, schopnost regenerace, vitalita i potenciál plnit v současnosti i v budoucnosti příslušné ekologické, hospodářské a sociální funkce na místní, státní i celosvětové úrovni, aniž by tím byly poškozeny jiné ekosystémy“,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0113/2011),

A.

vzhledem k tomu, že lesy a zalesněné plochy pokrývají více než 42 % území EU a průmyslová odvětví založená na lesnictví mají obrat přes 300 miliard EUR, vytvářejí více než 2 miliony pracovních míst, zejména na venkově, přispívají k hospodářskému růstu, tvorbě pracovních míst a prosperitě tím, že poskytují dřevo a příležitosti pro cestovní ruch,

B.

vzhledem k tomu, že lesy v EU představují ucelené biosféry, které neobsahují pouze stromy, a poskytují nedocenitelné ekosystémové služby včetně skladování uhlíku, regulace průtoku vodních toků, zachování krajiny a úrodnosti půdy, ochrany půdy před erozí a desertifikací a ochrany před přírodními katastrofami a tyto služby jsou velmi významné pro zemědělství, rozvoj venkova i kvalitu života evropských občanů,

C.

vzhledem k tomu, že přibližně 40 % lesů EU je vlastněno státem a zbylých asi 60 % lesů patří více než 10 milionům soukromých vlastníků, takže za ochranu lesů a udržitelné využívání lesů prostřednictvím uplatňování udržitelného lesního hospodářství (ULH) na místě jsou odpovědné jak soukromé, tak veřejné subjekty,

D.

vzhledem k tomu, že přes alarmující míru odlesňování v různých částech světa je dlouhodobý trend rozšiřování zalesněných ploch v EU stabilní, a odhaduje se, že objem uhlíku v dřevní biomase roste; vzhledem k tomu, že přes tento obecně pozitivní trend zůstává skladování uhlíku v evropských lesích daleko za přírodní kapacitou a lesy by se dokonce mohly změnit ve zdroj uhlíku, jelikož tlak na zvyšování výtěžnosti roste a přibližně 500 000 hektarů lesa v EU ročně zmizí v důsledku lesních požárů a nezákonné těžby,

E.

vzhledem k tomu, že 30 % lokalit sítě NATURA 2000 tvoří lesy a ostatní zalesněná stanoviště, která plní důležitou funkci při propojování biotopů, a vzhledem k tomu, že stav ochrany 66 % „lesních stanovišť v oblasti zájmu Společenství“ je nepříznivý,

F.

vzhledem k tomu, že horské lesy představují třetinu celkové lesní plochy EU a jsou zásadním prvkem přírodní krajiny, neboť přispívají k ochraně půdy a regulaci zásobování vodou; vzhledem k tomu, že tyto lesy hrají klíčovou úlohu v místní hospodářské činnosti,

G.

vzhledem k tomu, že ochrana posledních zbytků volné přírody může přispět k zastavení úbytku biologické rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb v EU do roku 2020;

H.

vzhledem k tomu, že se plánuje, že výroba energie z pevné biomasy a biologického odpadu bude do roku 2020 představovat 58 % obnovitelných zdrojů EU, a zatímco se očekává relativní pokles podílu lesní biomasy, poptávka po dřevu jakožto zdroji energie dlouhodobě roste; je proto nezbytné se mít na pozoru před nelegální těžbou dřeva a intenzivnějšími lesnickými metodami, které by v některých členských státech mohly zvýšit poměr mýcení a přírůstu na více než 100 %, což by odporovalo cílům v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že by energie z biomasy měla být méně závislá na lesní biomase,

I.

vzhledem k tomu, že ochrana lesů a jejich funkcí by měla být začleněna do všech politik EU, které souvisejí s lesy,

J.

vzhledem k tomu, že lesy představují živé a vyvíjející se ekosystémy, které často přesahují státní hranice a mohou být klasifikovány různými způsoby, např. podle bioklimatických pásem a typů lesů, a vzhledem k tomu, že aby EEA mohla lépe usměrňovat politická rozhodnutí EU, vytvořila specifickou nomenklaturu týkající se lesů; vzhledem k tomu, že politiky EU, které souvisejí s lesy, by měly zohledňovat nejnovější vědecké poznatky ze všech oblastí, jako je například „kontinentální rozvodí“, a neměly by být příliš obecné, a tudíž neužitečné,

K.

vzhledem k tomu, že různé typy lesů mohou v souvislosti se změnou klimatu čelit různým a nepředvídatelným biotickým i abiotickým hrozbám, jako jsou škůdci, bouře, vichřice a požáry, a proto je odolnost lesů základem veškerého úsilí o jejich ochranu,

L.

vzhledem k tomu, že kvalitní a srovnatelné informace o stavu lesů EU, dopadech změny klimatu a modelech produkce v lesích jsou důležitým předpokladem pro politiku a plánování, a to i pokud jde o příspěvek lesů k přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích důsledků,

M.

vzhledem k tomu, že lesní požáry a žhářství, k němuž často dochází s postranními úmysly, zničí více než 400 000 hektarů lesa ročně, zejména ve Středomoří, ale nejenom tam, a jejich následkem dochází k vysokým ztrátám na lidských životech, majetku, pracovních místech, biologické rozmanitosti a ochranných funkcích lesů; vzhledem k tomu, že obnova po požárech je velmi náročná u všech lesů a v případě sítě NATURA 2000 také brání dosažení cílů této sítě,

N.

vzhledem k tomu, že výše uvedená bílá kniha o přizpůsobení se změně klimatu zahrnuje lesy jako jednu z klíčových akčních oblastí, a zdůrazňuje, že strategie EU v oblasti lesního hospodářství by měla být aktualizována, aby zahrnovala aspekty související se změnou klimatu,

O.

vzhledem k tomu, že pouze na 5 % evropské lesní plochy rostou staré primární lesy nenarušené lidskou činností; vzhledem k tomu, že malý podíl tohoto typu lesů v kombinaci se zvýšenou fragmentací zbylých stavů všech typů lesů zvyšuje citlivost lesů vůči hrozbám vyplývajícím ze změny klimatu a částečně vysvětluje přetrvávající špatný stav ochrany mnoha lesních druhů v Evropě,

P.

vzhledem k tomu, že posilování ochranných funkcí lesa by mělo být součástí strategií EU a členských států v oblasti civilní ochrany, zejména proto, že čelíme extrémním jevům souvisejícím s klimatem, jako jsou požáry a záplavy,

Q.

vzhledem k tomu, že zpráva TEEB předložila přesvědčivé srovnání nákladů a výnosů, pokud jde o veřejné investice do ekosystémových metod přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích důsledků zejména s ohledem na ekologickou infrastrukturu, jako je obnova a zachování lesů,

R.

vzhledem k tomu, že je třeba respektovat různé státní, regionální a místní systémy lesního hospodářství a že je třeba jim poskytnout asistenci při zvyšování jejich adaptability,

S.

vzhledem k tomu, že kapacita evropských lesů účinně pohlcovat CO2, NH3 a oxidy dusíku je dosud málo využívána a dřevo pocházející z udržitelně obhospodařovaných lesů může mít z hlediska zmírňování změny klimatu trvalé pozitivní přínosy, protože je recyklovatelné, bohaté na uhlík a nahrazuje energeticky náročné materiály, jako jsou slitiny kovů, plasty a beton, které se běžně používají ve stavebnictví a dalších odvětvích,

T.

vzhledem k tomu, že na základě údajů shromážděných Komisí bude oteplování v jižní Evropě v letním období dvakrát rychlejší než ve zbytku Evropy a že srážky na jihu Evropy poklesnou v každém desetiletí o 5 %,

U.

vzhledem k tomu, že akční plán EU pro lesnictví má čtyři cíle: zlepšení dlouhodobé konkurenceschopnosti, ochranu životního prostředí, zvýšení kvality života a posílení koordinace, a vzhledem k tomu, že významný pokrok byl učiněn zejména při plnění prvního cíle,

V.

vzhledem k tomu, že iniciativa pro ochranu lesů v Evropě (Forest Europe) dosáhla celoevropské shody na udržitelném lesním hospodářství, a to na dobrovolném základě; vzhledem k tomu, že za stávajících podmínek chybí ULH plné uznání a jednotné uplatňování,

W.

vzhledem k tomu, že v rámci iniciativy pro ochranu lesů v Evropě (Forest Europe) byly provedeny rozsáhlé přípravné práce pro jednání o právně závazném nástroji a že na příští konferenci, která proběhne v červnu 2011 v Oslu, lze očekávat přijetí příslušných rozhodnutí,

X.

vzhledem k tomu, že platnost nařízení o prevenci lesních požárů (17) a nařízení „Forest Focus“ (18) již vypršela, což má za následek podávání zpráv ad hoc a nedostatečné financování,

Y.

vzhledem k tomu, že genetická selekce by měla být zaměřena na zlepšení adaptability lesních ekosystémů,

Z.

vzhledem k tomu, že je potřeba získat více informací o vlivu lesů na povětrnostní podmínky na evropské úrovni,

AA.

vzhledem k tomu, že výše uvedená studie vypracovaná v roce 2009 pro Komisi „Možnosti politiky EU v oblasti ochrany evropských lesů proti škodlivým dopadům“ určila a prostudovala čtyři možnosti politiky, zahrnující pokračování ve stávajícím přístupu, otevřenou metodu koordinace, posílené monitorování a přijetí rámcové směrnice o lesích,

1.

vítá zelenou knihu Komise o ochraně lesů a souvisejících informacích v EU: příprava lesů na změnu klimatu; domnívá se, že by strategie EU týkající se lesů měla být posílena s cílem zlepšit udržitelné lesní hospodářství (ULH) a ochranu v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality;

2.

zdůrazňuje však, že podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii může EU jednat pouze v oblastech, v nichž se zjevně prokáže, že cílů zamýšlené činnosti nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy;

3.

vítá názor Komise, že by lesy měly být považovány za hlavní nástroj řešení klimatické krize; zdůrazňuje, že udržitelné lesní hospodářství má zásadní význam pro to, aby EU splnila své cíle v oblasti ochrany klimatu a zajistila nezbytné ekosystémové služby, jako je biologická rozmanitost, ochrana před přírodními katastrofami a zachycování CO2 z atmosféry;

4.

připomíná, že lesy utvářejí biosféry zahrnující mnohem více než stromy a jejich odolnost tudíž závisí na biologické rozmanitosti nejen stromů, ale všech lesních organismů, zejména divokých zvířat žijících v lese, a že lesy jsou nezbytné k tomu, aby se evropské společnosti přizpůsobily změně klimatu;

5.

připomíná, že lesy jsou hlavním úložištěm uhlíku a mají zásadní úlohu v boji proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je tudíž životně důležité, aby EU posílila svou strategii zaměřenou na boj proti faktorům, jež způsobují zhoršování kvality lesů, jako jsou požáry a znečištění ovzduší;

6.

je přesvědčen, že ekologická udržitelnost je základním předpokladem pro to, aby lesy v EU mohly i nadále plnit své hospodářské a společenské funkce;

7.

zdůrazňuje úlohu, jakou hraje biologická rozmanitost lesů při přizpůsobování se změně klimatu, a potřebu zlepšit znalosti o ukazatelích biologické rozmanitosti lesů, včetně zejména genetické kapacity lesů, v zájmu lepší adaptability;

8.

blahopřeje Komisi k vyčerpávající analýze biotických a abiotických hrozeb v její zelené knize a upozorňuje na potřebu přezkoumat i další faktory, jež přímo souvisejí s dopadem změny klimatu na lesy, jako je například ztráta listů, a připomíná, že plocha charakterizovaná ztrátou listů korun stromů v lesích jižní Evropy se během posledních dvaceti let zdvojnásobila, což má přímý vliv na sníženou kapacitu a účinnost postupů zachycování uhlíku a na omezení zmírňujícího účinku v obdobích sucha či vln veder v důsledku předčasné ztráty listí;

9.

uznává významné příspěvky ke stávajícím globálním systémům certifikace, jako je Rada pro lesnictví (FSC) a Program na podporu systémů certifikace lesů pro udržitelné lesnictví (PEFC);

10.

zdůrazňuje, že výše uvedená strategie EU v oblasti lesního hospodářství a akční plán EU pro lesnictví by měly být aktualizovány tak, aby zahrnovaly problematiku změny klimatu a širší otázky týkající se ochrany lesů; připomíná, že každé revizi musí předcházet komplexní diskuse o politice týkající se lesů s členskými státy a všemi zúčastněnými stranami, jichž se provádění navrhovaných opatření dotýká;

11.

vítá úspěch snahy EU o dosažení globální konkurenceschopnosti průmyslových odvětví EU založených na lesnictví;

12.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzívnily své úsilí o dosažení cílů akčního plánu v oblasti životního prostředí a kvality života, jejichž provádění je v současné době opožděno;

13.

vyzývá Komisi, aby provedla analýzu politik EU majících dopad na lesy EU s cílem zjistit, zda jsou tyto politiky koherentní a zaručují ochranu lesů;

14.

vyzývá Komisi, aby provedla analýzu finančních prostředků, jež jsou v současné době vyčleněny pro lesy a lesnictví, a aby přesměrovala stávající finanční prostředky, jež mají negativní dopad na biologickou rozmanitost lesů, v souladu s výše uvedenými závěry Rady z března 2010;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily provádění činností uvedených ve sdělení Komise ze dne 27. února 2008 o inovaci a udržitelnosti průmyslových odvětví EU založených na lesnictví (KOM(2008)0113), a vzaly přitom v úvahu, že nadměrná regulace může vést k nižší konkurenceschopnosti dřevařských výrobků ve srovnání s neobnovitelnými a energeticky náročnými materiály;

16.

zdůrazňuje, že opatření na ochranu lesů by měla odrážet přeshraniční povahu biotických a abiotických hrozeb podle jejich typu, bioklimatického pásma a regionálních podmínek; dále zdůrazňuje, že by měla být přijata opatření na podporu, koordinaci a doplnění politických iniciativ ze strany členských států a regionů v případě, že EU může poskytnout přidanou hodnotu, a to v souladu s nomenklaturou týkající se lesů, kterou vytvořila EEA;

17.

zdůrazňuje, že ochrana lesů závisí na dlouhodobé snaze členských států, regionů, průmyslových odvětví založených na lesnictví a veřejných i soukromých vlastníků lesů;

18.

domnívá se, že lesy v severském pásmu (tajga) a lesy ve středomořské oblasti mají pro evropskou biologickou rozmanitost nesmírnou hodnotu a jakožto úložiště atmosférického uhlíku by měly být předmětem zvýšené ochrany;

19.

domnívá se, že dlouhodobé plánování v oblasti lesnictví by mělo být flexibilní, přizpůsobivé a participativní, mělo by zohledňovat veškeré přijatelné scénáře, umožňovat posuzování více variant budoucího vývoje a poskytovat realistický a spolehlivý základ pro podporu rozhodování v oblasti řízení; dále se domnívá, že by na úrovni EU mělo vzniknou stálé „Fórum pro lesy“, které by zajišťovalo dlouhodobou ochranu lesů;

20.

vítá úspěch iniciativy Forest Europe při posilování udržitelného lesního hospodářství a dosažení celoevropského konsenzu o pokynech, kritériích a ukazatelích v této oblasti; konstatuje však, že stávající rámec pro udržitelné lesní hospodářství není prováděn jednotně;

21.

připomíná, že cílem udržitelného lesního hospodářství je sladit výrobní a ochranné aspekty lesů a zajistit přitom kontinuitu jejich hospodářských, sociálních i environmentálních funkcí v souladu s prioritami stanovenými na celostátní, regionální a místní úrovni; se znepokojením konstatuje, že v současnosti sílí trend pohlížet na lesy pouze z ekonomického hlediska a zapomínat na jejich environmentální a sociální aspekty, což je v rozporu s principy ULH;

22.

vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na doplnění výše uvedeného nařízení (EU) č. 995/2010 o dřevu s cílem zajistit, aby veškeré dřevo či dřevařské výrobky uvedené na evropský trh pocházely z udržitelně obhospodařovaných lesů;

23.

vybízí členské státy a Komisi k tomu, aby nadále usilovaly o odstranění nezákonné těžby dřeva a obchodu s takto vyprodukovaným dřevem, čímž přispějí k boji proti odlesňování, znehodnocování lesů a úbytku biologické rozmanitosti;

24.

vyzývá k tomu, aby byla prostřednictvím strukturovaného vykazování zpráv Stálému lesnickému výboru posílena vazba mezi národními lesnickými programy a akčním plánem;

25.

domnívá se, že ULH má zásadní význam pro zachování schopnosti lesů EU plnit hospodářské, ekologické a sociální funkce; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyjádřily svou podporu iniciativě Forest Europe tím, že učiní plnění ULH povinným v celé EU; dále se domnívá, že tento závazek by pomohl začlenit do lesnictví zásady udržitelnosti a sloužil by jako nejlepší možná podpora procesu Forest Europe a právně závazných dohod, které jsou nyní zvažovány v rámci Forest Europe a Fóra OSN pro lesy;

26.

vyslovuje se pro plné začlenění aktivního ULH do kontextu dlouhodobých národních lesnických programů, které by obsahovaly celostátní a regionální priority, měřitelné cíle a hodnotící kritéria a zohledňovaly zvýšené ohrožení lesů v důsledku změny klimatu;

27.

zdůrazňuje, že plány rozvoje venkova a operační programy by neměly být chápány jako ekvivalenty náročných lesnických programů; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že národní lesnické plány budou zohledňovat závěry a doporučení studií o dopadech změny klimatu na vodní zdroje, ekosystémy a biologickou rozmanitost a že strategie a programy rozvoje venkova budou v souladu s lesnickými programy, strategiemi pro zachování biologické rozmanitosti a akčními plány v oblasti obnovitelných zdrojů energie;

28.

připomíná, že genetická rozmanitost, přirozená regenerace a rozmanitost struktury a směsi druhů organismů žijících v lese jsou běžné prvky adaptability lesů ve všech bioklimatických pásmech, systémech udržitelného hospodářství i typech lesů; dále konstatuje, že ULH zaručuje ekonomickou životaschopnost komerčních lesů, avšak neklade ji jako podmínku v případě lesů s jinými primárními funkcemi, než je produkce dřeva;

29.

domnívá se, že dlouhodobá ochrana lesů závisí na vytvoření či udržení lesních ekosystémů s vysoce rozmanitým složením, věkem a strukturou stromů;

30.

vyzývá Komisi, aby předložila doporučení o možnostech, jak by se vnitrostátní systémy civilní ochrany mohly přizpůsobit dopadu změny klimatu na lesy; zejména naléhá na Komisi, aby přijala opatření pro rozšíření evropské taktické rezervy pro boj s lesními požáry, pokud jde o zdroje a kapacitu;

31.

varuje před neomezeným komerčním využíváním lesních zdrojů, které velmi často vede k jejich nenávratnému zničení, zejména v případě přirozených lesních porostů;

32.

domnívá se, že kvůli významu, který mají agrolesnické stromy z hlediska sekvestrace CO2, by měly být tyto stromy ve vztahu ke změně klimatu posuzovány stejně jako veškeré tradiční neproduktivní lesní porosty;

33.

vyzývá Komisi, aby pokročila při přípravě bílé knihy o ochraně lesů v EU a vzala přitom v potaz výsledky veřejných konzultací o bílé knize a rozšířené přesvědčení o nutnosti připravit se na změnu klimatu, stejně jako studie o politických alternativách a o možnostech adaptace; domnívá se, že bílá kniha by měla nejen potvrzovat příspěvek lesů k ekonomice prostřednictvím dřeva a jiných lesních produktů a služeb, ale také se soustředit na zachování a rozšiřování evropských lesů, neboť lesy pomáhají evropským společnostem zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jejím účinkům; dále se domnívá, že je třeba zvýšit úroveň ochrany vysoce kvalitních stanovišť a lesů, které plní funkci ochrany před záplavami, sesuvy půdy, požáry, desertifikací, úbytkem biologické rozmanitosti a extrémními povětrnostními pohromami; soudí, že nepostradatelnými aspekty návrhů Komise jsou adekvátní finanční zdroje, výměna informací a podpora výzkumu a šíření informací;

34.

opakuje svůj názor, že je třeba zvyšovat úroveň financování opatření EU na ochranu lesů prostřednictvím pilíře rozvoje venkova v rámci společné zemědělské politiky (SZP); zdůrazňuje, že nové výzvy, které přináší změna klimatu, jasně ukazují, že je třeba na ochranu lesů vynakládat více finančních prostředků a že možná budou zapotřebí nové formy pomoci;

35.

žádá Komisi, aby pečlivě zkoumala možnosti plateb za ekosystémové služby, které by odpovídaly jejich ekonomické hodnotě a odměňovaly zachování biologické rozmanitosti lesů a obnovu lesních ekosystémů, a aby o tom podala zprávu Evropskému parlamentu a Radě; poukazuje na to, že je důležité, aby soukromý sektor uznal, že zapojením do ochrany biologické rozmanitosti a lesů získá důvěryhodnost, publicitu a jiný finanční prospěch;

36.

naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se prevence lesních požárů, jehož součástí by bylo financování plánu prevence a hodnocení rizik, financování evropského systému informací o lesních požárech (EFFIS), detekce požárů, infrastruktury, školení a vzdělávání a obnovy lesů po požárech, včetně úvah o zákazu výstavby na místě, kde byl les zničen požárem, po dobu 30 let;

37.

naléhá na Komisi, aby předložila legislativní návrh zakazující výstavbu na půdě, na které došlo k vyhoření lesa, pokud se prokáže, že požár byl založen úmyslně;

38.

vyzývá k odstranění právních překážek udržitelného řízení zdrojů;

39.

upozorňuje, že je třeba stanovit finanční rámec, který je nutný na podporu boje s lesními požáry, a vyzývá rovněž k větší flexibilitě, pokud jde o mobilizaci Fondu solidarity;

40.

naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se informování o lesích, který by zohlednil klimatické hrozby a potřebu standardního systému shromažďování a šíření relevantních, harmonizovaných a srovnatelných údajů o pokrytí lesním porostem, biologické rozmanitosti, biotických a abiotických rizicích a využití půdy v souladu s UNFCCC, Úmluvou o biologické rozmanitosti a environmentálními účty; dále Komisi vyzývá, aby zkompilovala a monitorovala indikátory týkajících ochranných funkcí lesů, jako je schopnost zadržovat půdu a vodu;

41.

vyzývá Komisi, aby podporovala výzkum v oblasti vlivu lesů na regionální povětrnostní podmínky v EU s cílem poskytnout pro účely strategií lesního hospodářství informace týkající se změn rozlohy, složení a místa výskytu lesů a dopadu těchto změn;

42.

žádá Komisi a členské státy, aby rozvíjely a šířily pokyny o osvědčených postupech založené na zásadách udržitelného hospodaření za účelem naplnění potřeb soukromých a státních vlastníků a místních komunit s cílem zajistit odolnost vůči změně klimatu; dále zdůrazňuje, že je důležité si vyměňovat zkušenosti s tím, jak společnosti a jednotlivá průmyslová odvětví mohou přispívat k plnění cílů v oblasti biologické rozmanitosti prostřednictvím koncepcí životního cyklu a jak mohou vytvářet vazby mezi ochranou biologické rozmanitosti a vytvářením zisku; zdůrazňuje, že v zájmu udržitelného řízení lesů, informování veřejnosti a podpory užívání dřeva vyprodukovaného udržitelným způsobem je nutné posílit komunikační a informační činnost;

43.

zdůrazňuje, že ochranu lesů je třeba více koordinovat a je třeba poskytovat více informací; zastává názor, že je třeba více usilovat o to, aby vnitřní opatření byly v souladu s prohlášeními učiněnými v rámci zahraniční politiky (spolupráce, rozvoj, obchod s exotickým dřevem atd.);

44.

soudí, že lesy jsou součástí společného kulturního a environmentálního dědictví lidstva a že je třeba chránit pozoruhodné stromy, ať už se nacházejí v lesích nebo mimo ně; v tomto ohledu žádá Komisi a členské státy, aby formulovaly vhodné strategie jejich ochrany, včetně případné „observatoře pro lesní bohatství“; dále vybízí členské státy, aby v rámci svých národních politik podporovaly rovný veřejný přístup k lesům a přírodním oblastem, uznaly, že právo na veřejný přístup k lesům a přírodním oblastem (allemansrätten), které je praktikováno v některých členských státech, přináší mnohé benefity ve smyslu demokratického přístupu za účelem rekreace, návštěvy zajímavých ekosystémů a úcty k národnímu přírodnímu bohatství;

45.

za účelem dosažení cílů strategie EU 2020 s ohledem na národní akční plány v oblasti lesnictví požaduje, aby každý členský stát a region vypracoval lesní strategii, jejíž součástí by bylo opětovné zalesňování říčních břehů, zachycování dešťové vody, zemědělská činnost a výsledky výzkumu za účelem výběru tradičních odrůd rostlin a stromů a druhů nejlépe přizpůsobených suchu;

46.

zdůrazňuje, že ačkoli Evropa nesporně disponuje know-how v oblasti lesnictví, které pramení z dlouhodobých tradičních lesnických postupů, je nutné zvýšit finanční zdroje na výzkum dopadů změny klimatu na lesy; zastává názor, že vzhledem k tomu, že z vědeckého hlediska je časový horizont a rozsah ohrožení lesů v různých oblastech nejasný, je nezbytné vyčlenit finanční prostředky na výzkum v oblasti klimatu v závislosti na konkrétních potřebách a řešeních pro různé bioklimatické zóny a rozšířit tak příslušné poznatky;

47.

žádá členské státy, aby vypracovaly společné dlouhodobé výzkumné programy s cílem rozšířit znalosti o dopadech a o zranitelnosti a podpořit adaptační opatření v oblasti lesního hospodářství; vyzývá Komisi, aby podporovala začlenění projektů týkajících se znalosti lesních ekosystémů a jejich schopnosti přizpůsobit se následkům změny klimatu do víceletého rámce pro výzkum a technologických rozvoj;

48.

vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán na ochranu lesů Evropské unie s cílem předvídat negativní dopady šíření hmyzu a chorob v důsledku změn klimatu;

49.

vyzývá členské státy, aby urychlily výzkum v oblasti změny klimatu a jeho dopadů na lesy a dbaly o vytváření širokého povědomí o nejrůznějších přínosech lesa a významu udržitelného lesního hospodářství a podporovaly odborné vzdělávání a přípravu pracovníků v lesním hospodářství, se zvláštním zřetelem na odborné oblasti, které bude třeba rozvíjet v souvislosti se změnou klimatu (podpora rozmanitosti, předcházení vzniku škod a odstraňování následků), a napomáhaly výměně znalostí a zkušeností;

50.

domnívá se, že vzhledem k potřebě efektivního výzkumu „obranného potenciálu“ lesních ekosystémů, prognostického výzkumu a zkoumání strategií ke zmírňování dopadů změny klimatu na celé odvětví lesního hospodářství a dřevařství je zapotřebí koordinace a financování na úrovni EU;

51.

zdůrazňuje, že v diskusích o budoucnosti SZP po roce 2013 by měla být zohledněna skutečnost, že lesy poskytují základní environmentální funkce a přispívají k dosažení sociálních a ekonomických cílů rozvoje venkova a národních ekonomik; vyzývá proto členské státy a regiony, aby plně spolupracovaly s lesnickými orgány a s širokou veřejností na přípravě programů venkovského rozvoje v zájmu zajištění vzájemné soudržnosti politik EU, přičemž je třeba vzít v úvahu to, že lesy mohou být v některých případech nezávislým sektorem venkovské ekonomiky;

52.

připomíná, že lesy hrají klíčovou úlohu při poskytování socioekonomických a environmentálních veřejných statků pro blaho společnosti a pro rozvoj, zejména ve venkovských oblastech; vyzývá Komisi, aby formulovala politický přístup, který tuto úlohu lesů uzná, přičemž ovšem bude respektovat vlastnická práva jejich majitelů;

53.

vítá, že nejnovější sdělení Komise o reformě SZP (19) uznává významnou úlohu, již hrají zemědělci jakožto nezastupitelní aktéři prevence požárů, správci lesních ekosystémů, kteří je chrání před hrozbami biologické rozmanitosti, např. škůdci, a zejména územní opory, neboť zachování jejich zdrojů obživy je nejúčinnějším způsobem, jak odvrátit odliv obyvatelstva;

54.

trvá na tom, že venkovští výrobci, skupiny výrobců a veřejné orgány by měli mít možnost využívat opatření v oblasti lesnictví v rámci druhého pilíře SZP; domnívá se, že EU by měla nadále poskytovat pomoc na zalesňování prováděné v rámci národních programů rozvoje venkova, přičemž by měla zajistit, aby tyto iniciativy nenarušovaly trh a aby se při zalesňování používal místně dostupný materiál odolný proti škůdcům a ohni a aby zalesňování přispívalo k zachování biologické rozmanitosti; dále zdůrazňuje, že při zalesňování je třeba dávat přednost druhům stromů, které výrazně zlepšují kvalitu půdy a biologickou rozmanitost, přičemž je ovšem nutné respektovat charakteristické rysy daného místa, místní druhy a nutnost vysazovat smíšené porosty;

55.

upozorňuje, stejně jako to učinila Rada ve svých závěrech z 11. června 2010, na skutečnost, že závažné problémy mohou vyvstat následkem opuštění lesa, a to z toho důvodu, že by takový les mohl ztratit schopnost nadále plnit své funkce;

56.

považuje za nezbytné podněcovat a podporovat zřizování sdružení výrobců a orgánů působících v oblasti lesního hospodářství, které praktikují ULH, zejména v oblastech, pro něž jsou typické malé lesy, neboť tím se pomůže dosáhnout rovnováhy v nabídce mnoha produktů a služeb, které lesy mohou poskytovat; soudí, že tato sdružení a orgány by měly posilovat vyjednávací pozici výrobců v dodavatelském řetězci dřeva, měly by pomáhat zajišťovat a přímo vytvářet rovné podmínky a současně přispívat k řešení problémů spojených s hospodářskou krizí, mezinárodní soutěží a změnou klimatu a k boji proti nezákonné těžbě dřeva;

57.

trvá na tom, že pomoc poskytovaná veřejným a soukromým subjektům, které chrání biologickou rozmanitost lesů, přírodních stanovišť a ekosystémových služeb, se musí zvýšit a musí zahrnovat dobrovolné metody a oblasti ochrany spojující oblasti Natura 2000, neboť biologická rozmanitost má zásadní význam pro zachování, rozvoj a adaptaci zemědělství;

58.

požaduje, aby byl systém odměn založený na fakturách nahrazen systémem standardních nákladů nebo systémem nákladů podle oblastí;

59.

vyzývá k vytvoření normy pro osvědčené lesnické postupy, jež budou používány jako základ pro podporu veškerých opatření v rámci politiky týkající se lesů;

60.

vyzývá k povinnému začlenění lesnicko-environmentálních opatření a opatření v rámci sítě Natura 2000 do programů rozvoje venkova a k plošné podpoře sítě Natura 2000 na základě přímých plateb;

61.

vyzývá k tomu, aby do SZP bylo začleněno nové opatření „ochrana in situ a ex situ lesního genetického materiálu z identifikovaného zdroje“;

62.

důrazně odmítá uplatňování práv duševního vlastnictví na lesní genetické zdroje;

63.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily dlouhodobé výhledy lesnictví a projektů na ochranu lesů ve veškerém financování EU;

64.

je přesvědčen, že prevence lesních požárů je mnohem hospodárnější než boj s nimi;

65.

upozorňuje na to, že je třeba okamžitě provést doporučení týkající se prevence přírodních či lidmi způsobených katastrof, která nedávno přijal (20), zejména ta, která se týkají podpory zalesňování, v jejímž rámci jsou upřednostňovány místní druhy a smíšené lesy, a to v zájmu biologické rozmanitosti a lepší odolnosti vůči požárům, bouřím a chorobám; rovněž upozorňuje na další problémy, s nimiž se potýkají ostrovy a nejvzdálenější regiony při boji proti lesním požárům; žádá, aby se těmto regionům dostalo zvláštního zacházení prostřednictvím různých finančních nástrojů, které jsou k dispozici, mj. Fondu solidarity;

66.

domnívá se, že prevence lesních požárů prostřednictvím krajinné architektury a konektivity, infrastruktury a odborné přípravy by měla být pevně zakotvena v politikách EU v oblasti ochranu lesů, adaptace a civilní ochrany;

67.

zdůrazňuje, že v suchých oblastech a regionech, kterým hrozí desertifikace, bude obnova lesních porostů s produktivními druhy ku prospěchu obyvatel a povede k jejich zapojení do úkolů ochrany a boje proti požárům;

68.

poukazuje na to, že zalesněné oblasti mají nesporný význam pro veřejnou bezpečnost, neboť chrání lidská obydlí před negativními dopady přírodních jevů;

69.

domnívá se, že systém obchodování s emisemi (ETS) je ve své současné podobně neslučitelný s účetnictvím LULUCF, a to zejména kvůli rozdílu mezi ročními požadavky na shodu průmyslových zařízení v rámci ETS a dlouhodobějším časovým obdobím nezbytným k tomu, aby se mohly uskutečnit a sledovat změny v ukládání uhlíku v zemědělských podnicích, a proto by mezi těmito systémy neměla vznikat žádná vazba; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby zvážila, jak nejlépe poskytnout financování na úspory uhlíku z činností LULUCF;

70.

uznává, že úvahy o začlenění LULUCF do cílů členských států v rámci rozhodnutí o „sdílení úsilí“ jsou vždy spojeny s určitými problémy; zejména vyjadřuje obavu, že rozdíly v exaktnosti účetnictví a velká přírodní variabilita by mohly ohrozit režim souladu s tímto rozhodnutím; vyzývá proto ke stanovení oddělených cílů pro oblast LULUCF;

71.

vyjadřuje svůj závazek k splnění cíle EU v oblasti obnovitelných energií do roku 2020 a klimatický cíl 2 °C; je nicméně znepokojen tím, že dosažení těchto cílů by mohlo být ohroženo krátkodobým rámcem používaným v současné metodologii výpočtu skleníkových plynů a výsledným předpokladem uhlíkové neutrality lesní biomasy; vyzývá Komisi, aby konzultovala IPCC a stanovila novou metodologii výpočtu skleníkových plynů, kontrolovala dlouhodobější horizonty a emise z biomasy pocházející z užívání půdy, změn v užívání půdy a lesního hospodářství, posuzovala přesuny uhlíku na národní úrovni a integrovala do lesnictví různé fáze (výsadba, průseky, těžba);

72.

prohlašuje, že současná kritéria pro biopaliva stanovená Komise nejsou vhodná v případě biomasy, a vyzývá ke stanovení nových právně závazných kritérií udržitelnosti biomasy pro energetické účely; prohlašuje, že Komise by měla konzultovat činnost a závěry Forest Europe za účelem stanovení kritérií pro určení faktorů, které mohou deformovat trh s obnovitelnými energiemi, neměla by vycházet z předpokladu uhlíkové neutrality, měla by se zabývat nepřímými emisemi a neměla by ohrožovat dosažení cílů EU 2020 v oblasti obnovitelných zdrojů energie a biologické rozmanitosti; konstatuje, že podrobná implementace kritérií by měla být ponechána na místní úrovni s ohledem na konkrétní podmínky daného místa;

73.

vyzývá k používání definic lesů založených na klasifikaci ekologického lesa, jako je klasifikace, již navrhla EEA v roce 2007, které by byly schopny rozlišit mezi starými lesy bohatými na uhlík, intenzivně obhospodařovanými monokulturami a ostatními typy lesů, včetně středomořských druhů keřů, podle biomů a fází posloupnosti;

74.

zdůrazňuje význam ochrany rozmanitosti lesů ve všech fázích posloupnosti v rámci EU s cílem zajistit biologickou rozmanitost lesů a v rámci lesů, neboť každá fáze posloupnosti vytváří podmínky pro fázi následující a protože bez společné ochrany všech fází bude posloupnost pozdějších fází vážně ohrožena;

75.

vyzývá Komisi a členské státy, aby na mezinárodní úrovni usilovaly o to, aby OSN stanovila novou definici lesů, která by vyjasnila definice přirozeného lesa na základě biomu a která by rozlišovala mezi nativními lesy a lesy, v nichž převládají monokultury a nepůvodní druhy; v této souvislosti konstatuje, že je-li EU největším dárcem veřejné pomoci rozvojovým zemím (lesnický sektor dostával v roce 2003 více než 600 milionů EUR), tato definice by značně zvýšila koherentnost politik a nákladovou efektivitu; lituje, že zelená kniha nehovoří o tom, jakého pokroku bylo dosaženo při koordinaci činnosti EU v Unii a mimo ni a v úsilí o globální právně závaznou dohodu v rámci Fóra OSN o lesích;

76.

upozorňuje na význam celosvětové spolupráce ve správě i výzkumu při stanovování norem, osvědčených postupů a přenosu technologií a vědeckých poznatků, zejména v souvislosti se systémem snižování emisí v důsledku odlesňování v rozvojových zemích (REDD); rovněž zdůrazňuje, že pozitivní přínos systému REDD nebude možné spravedlivě sdílet bez aktivní spolupráce a výměny osvědčených postupů; zdůrazňuje, že program globálního sledování životního prostředí a bezpečnosti (GMES) má velký význam pro mapování, monitorování a záznam zalesněných území na evropské a mezinárodní úrovni a že takto shromážděné informace mohou významně přispět k jednáním o změně klimatu v rámci OSN;

77.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

7.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 377/35

—

s ohledem na výroční zprávu Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) za rok 2009 předloženou Evropskému parlamentu v souladu s částí II oddílem G bodem 43 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 (1),

—

s ohledem na výše zmíněnou interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 (2) o výroční zprávě o SZBP za rok 2007 a usnesení ze dne 10. března 2010 (3) o výroční zprávě o SZBP za rok 2008,

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 8. července 2010 (4) o Evropské službě pro vnější činnost,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2010 o posílení ESVČ a úloze EU (5),

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o politické odpovědnosti (6),

—

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky o základní struktuře ústřední správy ESVČ, s nímž dne 8. července 2010 vystoupila na plenárním shromáždění Evropského parlamentu (6),

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 16. září 2010 o vnějších vztazích EU,

—

s ohledem na čl. 119 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A7-0168/2011),

A.

vzhledem k tomu, že EU by měla více propracovat své cíle v oblasti zahraniční politiky a prosazovat své hodnoty a zájmy na celém světě, přičemž by měla usilovat zejména o posílení míru, bezpečnosti a solidarity, předcházení konfliktům, prosazování demokracie, ochranu lidských práv, rovnost žen a mužů, dodržování mezinárodního práva, podporu mezinárodních institucí, udržitelný rozvoj, volný a spravedlivý obchod a vymýcení chudoby,

B.

vzhledem k tomu, že uplatňování Lisabonské smlouvy vnáší za evropské vnější činnosti nový rozměr a bude hlavním nástrojem pro zvýšení soudržnosti, důslednosti a účinnosti zahraniční politiky EU a vnějších činností obecně,

C.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva dává zahraniční politice EU nový impulz zejména tím, že vytváří institucionální a operativní nástroje, díky nimž by Unie mohla přijmout mezinárodní úlohu odpovídající jejímu přednímu hospodářskému postavení a jejím ambicím a zorganizovat se tak, aby byla účinným globálním hráčem a aby byla schopna přijmout svůj díl odpovědnosti za světovou bezpečnost a ujmout se vedoucí úlohy při hledání společných řešení pro společné výzvy,

D.

vzhledem k tomu, že nový impulz v rámci evropské vnější činnosti současně vyžaduje, aby EU jednala více strategicky, má-li se prosadit na mezinárodní scéně; vzhledem k tomu, že schopnost EU ovlivňovat mezinárodní řád nezávisí jen na propojenosti jejích politik, aktérů a orgánů, ale rovněž na reálné strategické koncepci její zahraniční politiky založené na společném souboru priorit a cílů, na kterém by se shodly všechny členské státy, s cílem vystupovat na mezinárodní scéně rozhodně a jednotně; vzhledem k tomu, že zahraniční politika EU musí mít k dispozici potřebné prostředky a nástroje, které Unii umožní účinně a důsledně jednat ve světovém měřítku,

E.

vzhledem k tomu, že mezinárodní řád v současné době prochází výraznou proměnou a objevují se nové výzvy a mocenské struktury, které vyžadují, aby se EU aktivněji zapojovala do spolupráce se stávajícími i vznikajícími světovými velmocemi, nestátními subjekty a s partnery a institucemi v rámci dvoustranných a mnohostranných vztahů, a podporovala tak účinné řešení problémů, které jsou společné evropským občanům i světu obecně a které by mohly mít dopad na světovou bezpečnost,

F.

vzhledem k tomu, že je nutné, aby nový impulz vyústil také v novou podobu budoucích i současných strategických partnerství EU, která by se zakládala na sdílených obecných hodnotách, jako je prosazování demokracie, dodržování lidských práv, základních svobod a zásad právního státu, a na vzájemném prospěchu, společných zájmech a shodném chápání otázek světové bezpečnosti,

G.

vzhledem k tomu, že pokud mají občané EU pochopit a podporovat evropskou vnější činnost, je nutné zajistit parlamentní kontrolu zahraniční politiky EU; vzhledem k tomu, že parlamentní kontrola posiluje legitimitu této činnosti; vzhledem k tomu, že organizaci a podporu účinné a pravidelné meziparlamentní spolupráce v rámci EU musejí v souladu s články 9 a 10 Protokolu 1 Lisabonské smlouvy společně stanovit Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty,

1.

vítá výroční zprávu Rady a vyslovuje uznání za její transparentní a tematicky členěnou strukturu, která poskytuje jasný přehled politik a opatření v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky; vítá také snahu Rady klást větší důraz a více se změřit na regionální kontext konfliktů a problémů; vyjadřuje však politování nad tím, že zpráva nenastiňuje možná řešení těchto konfliktů a problémů;

2.

vyzývá Radu, aby se ve výroční zprávě o SZBP neomezovala na pouhý popis činnosti v oblasti SZBP, ale aby ji pojala jako politický nástroj zaměřený na řešení problémů; domnívá se, že tato zpráva by měla obsahovat nejen výčet události a trendů v jednotlivých zemích, ale že by se měla rovněž zabývat účinností zahraniční politiky EU a prostředků nezbytných pro plnění cílů evropské vnější činnosti; vyzývá Radu, aby do zprávy zahrnula také hodnocení koordinace a soudržnosti mezi SZBP a dalšími vnějšími politikami Unie i strategická a organizační doporučení pro budoucí opatření na základě vyhodnocení činností v rámci SZBP;

3.

je přesvědčen, že by výroční zpráva o SZBP měla být založena na novém institucionálním rámci vytvořeném Lisabonskou smlouvou a sloužit jako nástroj intenzivnějšího interinstitucionálního dialogu, zejména tím, že bude pojednávat o provádění strategie zahraniční politiky EU, zhodnotí její účinnost a nastíní budoucí orientaci SZBP;

4.

znovu potvrzuje své kladné stanovisko k vypracování ucelené zahraničně-politické strategie EU, která by se zakládala na cílech a zásadách stanovených v článku 21 Smlouvy o Evropské unii a která by měla jasně stanovit zájmy EU v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby plně využívala svých pravomocí k zahájení SZBP, jejímu provádění a k zajišťování jejího dodržování, přičemž by měla do tohoto úsilí plně zapojit příslušné orgány Parlamentu;

5.

zdůrazňuje, že pod vedením místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky je třeba posílit koordinaci mezi ESVČ, Komisí a členskými státy; žádá, aby byla více sladěna spolupráce mezi EU a vnitrostátními orgány a posílena koordinace různých institucionálních subjektů s cílem lépe propojit veškeré relevantní nástroje a politiky a vystupovat v klíčových politických tématech jako EU jednotně; považuje za nezbytné, aby byla na všech úrovních navázána spolupráce mezi ESVČ, příslušnými orgány a výbory Evropského parlamentu a příslušnými útvary Komise, má-li EU vypracovat strategický přístup k sousedním, kandidátským, potenciálně kandidátským a dalším partnerským zemím i k dalším oblastem politik, jako jsou lidská práva a podpora demokracie, obchod, rozvoj, zabezpečení dodávek energie a spravedlnost a vnitřní věci;

6.

očekává, že ESVČ bude podporovat užší koordinaci mezi SZBP a dalšími vnějšími politikami EU a že tak posílí úlohu a vliv EU na mezinárodní scéně a umožní ji účinněji prosazovat své zájmy a hodnoty tak, jak jí přísluší vzhledem k jejímu současnému postavení v oblasti mezinárodního obchodu a hospodářství; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku k vytvoření nezbytných koordinačních struktur a mechanizmů v rámci ESVČ;

7.

konstatuje však, že souběžně s vytvořením ESVČ bude k vypracování ucelené a efektivní společné politiky EU především zapotřebí, aby členské státy EU projevily politickou vůli k překonání svých rozdílných pohledů na klíčová témata zahraniční politiky; v této souvislosti považuje za zásadní, aby se členské státy EU nejen shodly na společné strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku, ale také aby zajistily, aby jejich vnitrostátní politiky podporovaly postoje EU;

8.

v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že v několika případech zanechala prohlášení jednotlivých členských států EU nebo jejich skupin dojem nejednoty a obzvláště zkomplikovala práci místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky; žádá proto členské státy, aby upustily od takových jednotlivých nebo nekoordinovaných akcí a prohlášení a aby přispěly k zefektivnění a zviditelnění SZBP; na druhou stranu žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby jasně prezentovala stanoviska EU, rychle a viditelně reagovala a dala SZBP jasnou a konkrétní koncepci;

9.

zdůrazňuje, že zvláštní zástupci EU by měli mít obecně za úkol zastupovat a koordinovat politiku EU vůči regionům, které mají pro EU zvláštní strategický či bezpečnostní význam a vyžadují nepřetržitou přítomnost a viditelnost EU; je toho názoru, že je nutné důsledně koordinovat práci zvláštních zástupců EU a příslušných oddělení ESVČ a že je třeba znovu posoudit důležitá témata, která dříve spadala do pravomocí osobních zástupců, a navrhnout, aby jejich úlohu převzali vysocí úředníci ESVČ nebo zvláštní zástupci EU; považuje za důležité, aby úloha a mandát zvláštních zástupců EU byly nejprve povinně konzultovány s Parlamentem a aby v souladu s čl. 36 odst. 1 Smlouvy o EU byly předkládány návrhy týkající se postupů a rozsahu informací a zpráv, které Evropskému parlamentu předkládají zvláštní zástupci EU;

10.

připomíná, že Smlouva uděluje Parlamentu právo k tomu, aby byl konzultován v oblasti SZBP a SBOP, aby byla jeho stanoviska patřičně zohledňována a aby předkládal doporučení; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby sjednotila dosavadní povinnosti Komise a Rady, pokud jde o konzultace a podávání zpráv v oblasti vnější činnosti; žádá Radu, aby v rámci dohodovacího výboru zaujala konstruktivní přístup k nástrojům vnější pomoci, včetně nástroje stability, a aby uznala pravomoc Evropského parlamentu vykonávat demokratickou kontrolu strategických dokumentů a víceletých akčních plánů, kterou stanoví článek 290 Smlouvy o fungování EU;

11.

zdůrazňuje, že přepracovaná interinstitucionální dohoda o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení z roku 2006 musí do rozpočtového procesu SZBP vnést větší transparentnost a náležitě reagovat na informační požadavky rozpočtového orgánu, tak aby tento orgán byl plně a pravidelně informován o východiscích, souvislostech a finančních dopadech politických rozhodnutí přijímaných v této oblasti politiky; domnívá se, že Evropský parlament by měl před schválením mandátů a strategií v oblasti SZBP vždy obdržet příslušné informace; vítá, že místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka podpořila návrh, aby byly v rozpočtu zaneseny všechny důležité mise SBOP; v této souvislosti se domnívá, že k dosažení plné transparentnosti a demokratické kontroly by měla mít každá jednotlivá mise svou samostatnou rozpočtovou položku; potvrzuje své stanovisko, že v zájmu posílení demokratické legitimity SZBP by před zahájením misí SBOP měly být konzultovány příslušné orgány Parlamentu a že by tyto orgány měly být zejména schopny náležitě kontrolovat mise vysílané v rámci SBOP; zdůrazňuje, že s ohledem na splnění kritérií důvěryhodnosti a samotnou definici v Lisabonské smlouvě je nezbytné na cíle SZBP vyčlenit dostatečné rozpočtové prostředky;

12.

domnívá se, že pravidelné společné konzultační schůzky o SZBP by měly být doplněny o další setkání, bude-li třeba poskytnout předběžné informace; v této souvislosti navrhuje, aby cílem těchto schůzek bylo i získat poučení z klíčových strategických a politicko-vojenských otázek, aby se zlepšilo plánování a řízení budoucích misí a přispělo k vypracování koncepce, která bude předjímat budoucí potřeby; připomíná také své právo na konzultace a nutnost být náležitě informován o naléhavém financování určitých iniciativ zahájených v rámci SZBP v souladu s čl. 41 odst. 3 Smlouvy o EU;

13.

v souladu s dohodou o zřízení a fungování ESVČ, které bylo dosaženo v rámci čtyřstranného jednání v Madridu, a v souladu s finančním nařízením upraveným v souvislosti s ESVČ podporuje, aby byla v rámci rozpočtu na rok 2011 vytvořena rozpočtová položka, která bude vyhrazena pro tři hlavní mise prováděné v rámci SZBP/SBOP; je toho názoru, že tato lepší identifikace misí zvýší transparentnost a posílí odpovědnost SZBP/SBOP vůči veřejnosti a zajistí, aby mise sloužily zájmu EU; zdůrazňuje, že identifikace hlavních misí SZBP/SBOP nesmí mít negativní dopad na poskytování informací o menších misích nebo misích menšího politického významu, ani na jejich transparentnost;

14.

považuje nicméně nové vymezení misí v rozpočtu za minimální předpoklad a pouze první krok ke zcela podrobnému rozpočtu SZBP, který zajistí celkový přehled o misích uskutečňovaných v rámci této politiky a přijímání návazných opatření; je toho názoru, že toto nové vyznačení neohrozí nezbytnou flexibilitu rozpočtu SZBP, ani kontinuitu opatření přijímaných v rámci již zahájených misí;

15.

připomíná základní myšlenku Smlouvy o fungování EU, jejímž cílem je učinit spolurozhodování obecným postupem, což analogicky vede ke zrušení zvláštních doložek nebo postupů, které se vztahovaly na některé nástroje nebo politiky podle předchozí Smlouvy nebo interinstitucionální dohody; potvrzuje tedy, že ustanovení omezující flexibilní financování SZBP jsou nyní neopodstatněná; zdůrazňuje, že vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a s cílem zefektivnit SZBP a zvýšit veřejnou odpovědnost by se v rámci interinstitucionálních vztahů měla definitivně prosadit nová kultura dialogu, vzájemná důvěra a výměna informací, a to jak při navrhování této politiky, tak i při jejím provádění a následném hodnocení;

16.

zdůrazňuje, že s ohledem na budoucí přehodnocení víceletého finančního rámce na období 2014–2020 je třeba provést důkladnou analýzu dlouhodobých finančních požadavků SZBP;

17.

znovu zdůrazňuje, že podle čl. 218 odst. 6 Smlouvy o fungování EU je u všech mezinárodních dohod, včetně dohod, které se týkají zejména SZBP, s jedinou výjimkou dohod souvisejících výhradně se SZBP, vyžadováno stanovisko/souhlas Evropského parlamentu; podle čl. 218 odst. 10 Smlouvy o fungování EU musí být Parlament plně informován o úvodní, vyjednávací i konečné fázi procesu vedoucího k uzavření mezinárodních dohod; očekává, že místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka bude ve všech fázích procesu poskytovat Parlamentu veškeré relevantní informace, včetně instrukcí pro vyjednávání a návrhů dojednaných textů, a připomíná, že místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka se v prohlášení o politické odpovědnosti zavázala uplatňovat ustanovení rámcové dohody o mezinárodních dohodách na důvěrné dokumenty týkající se SZBP; vyzývá k vypracování účinného pracovního postupu, který by plně respektoval pravomoci Parlamentu a současně zajišťoval nezbytnou míru důvěrnosti; domnívá se, že je nutná komplexní dohoda týkající se všech orgánů a vztahující se na všechny instituce EU, jejímž cílem bude regulovat přístup poslanců Evropského parlamentu k důvěrným dokumentům;

18.

bere na vědomí, že mu Smlouva ukládá, aby společně s vnitrostátními parlamenty vymezil organizaci a prosazování účinné a pravidelné meziparlamentní spolupráce, zejména v otázkách společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky; považuje za politováníhodné, že zatím nebylo dohodnuto, jak v této věci pokračovat; trvá na tom, že jeho zastoupení v jakékoli nové formě meziparlamentní spolupráce by měla být tak velká, aby odrážela rozsah a význam role, kterou Parlament sehrává ve vnějších záležitostech, a v této souvislosti opět zdůrazňuje, že je připraven uzavřít s vnitrostátními parlamenty dohodu, která povede ke skutečnému posílení parlamentní složky Evropské unie coby globálního subjektu;

19.

zdůrazňuje, že akce v rámci SBOP by měly být zakotveny v komplexní politice zaměřené na země a regiony procházející krizí, pokud tam jsou v sázce hodnoty a strategické zájmy EU a pokud by operace SBOP skutečně přispěly k upevnění míru, stability a právního státu; dále zdůrazňuje, že v rámci procesu hodnocení je zapotřebí precizněji posuzovat úspěšnost každé prováděné operace a její dlouhodobý dopad v dané oblasti;

20.

vyzývá vysokou představitelku/místopředsedkyni Komise, Radu a členské státy, aby odstranily nerovnováhu mezi civilními a vojenskými plánovacími kapacitami v rámci ESVČ a aby zvýšily počet zaměstnanců v oblasti spravedlnosti, civilní správy, celní správy a mediace s cílem zajistit misím SBOP odpovídající a dostatečné odborné zázemí;

21.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit optimální koordinaci mezi reakcemi EU na katastrofy a dalšími nástroji EU (jako jsou civilní nebo vojenské mise SBOP), které již fungují na místě či by mohly být využity v období po krizi; je toho názoru, že příliš důsledné rozlišování mezi vojenskými a civilními operacemi zaměřenými na řešení krizí odráží poněkud zastaralé institucionální vzory a že spolupráce civilních a vojenských složek může lépe reagovat na reálnou situaci v místě; zdůrazňuje proto, že je nutné systematicky posuzovat každý případ jednotlivě, aby bylo možné zajistit co nejvhodnější protiopatření, neboť některé krizové situace mohou vyžadovat kombinaci vojenských a civilních nástrojů, které musí vycházet z komplexního pochopení vazeb mezi bezpečností a rozvojem;

22.

domnívá se, že strategickou prioritou EU je posilování mezinárodního partnerství pro řešení krizí a prohlubování dialogu s dalšími významnými aktéry při řešení krizí – například OSN, NATO, Africkou unií, OBSE a třetími zeměmi, jako jsou USA, Turecko, Norsko a Kanada – a dále synchronizace opatření, výměna informací a společné využívání zdrojů v oblasti udržování a budování míru, včetně spolupráce při řešení krizí a zejména zajišťování námořní bezpečnosti a boje proti terorizmu podle mezinárodního práva;

23.

zdůrazňuje, že zřízení ESVČ poskytuje EU jedinečnou příležitost ke splnění jejích závazků v oblasti předcházení konfliktům a budování míru, s přihlédnutím zejména k Göteborskému programu, a k dalšímu rozšíření kapacit EU pro prevenci konfliktů jakožto alternativy k řízení krizí; za tímto účelem zdůrazňuje, že ředitelství pro prevenci konfliktů a bezpečnostní politiku je třeba postavit na stejnou úroveň s ostatními ředitelstvími a přidělit mu přiměřené zdroje na plánování politiky, posílit jeho vazby s územními útvary a na navázat formální vztahy s příslušnými pracovními skupinami Rady; domnívá se, že musí být rovněž přehodnoceno stávající oddělení struktury pro řízení krizí od ředitelství pro prevenci konfliktů a bezpečnostní politiku;

24.

varuje před tím, aby se EU nestala příliš závislou na dodávkách energie ze třetích zemí, což by mohlo v důsledku oslabit nezávislost její zahraniční politiky; v tomto ohledu zdůrazňuje, že koncepce energetického zabezpečení je bytostně spjata se spolehlivostí dodávek; připomíná proto, že je naléhavě nutné řešit energetické otázky tím, že budou podporovány obnovitelné zdroje energie a domácí zásoby paliv, vybudován efektivní vnitřní trh s energií a vypracována společná vnější energetická politika, která bude založena na lepší koordinaci vnitrostátních politik v této oblasti, diverzifikaci dodavatelů energie a podpoře projektů zaměřených na budování strategické energetické infrastruktury, jako je např. Nabucco nebo jiné schůdné alternativy jižních koridorů; podporuje zbudování propojené a interoperabilní evropské energetické sítě; vyjadřuje politování nad tím, že se členské státy aktivně podporují iniciativy, které ve skutečnosti konkurují snahám o zabezpečení a diverzifikaci zdrojů dodávek energie;

25.

vítá rozhodnutí Evropské rady vyzvat Komisi, aby do června 2011 předložila sdělení o zabezpečení dodávek a mezinárodní spolupráci s cílem více sladit a sjednotit vnější činnosti EU v energetických otázkách; v této souvislosti vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby se rozhodně zasadila o to, aby byla uplatněna doporučení Parlamentu týkající se vypracování důsledné a koordinované politiky, a zejména prosazovala, aby EU vystupovala jednotě v konstruktivním dialogu s dodavateli energie a zejména s Ruskem, jakož i s tranzitními zeměmi; domnívá se, že by se energetické zabezpečení mělo plně odrážet i v politice rozšiřování EU a evropské politice sousedství, mimo jiné prostřednictvím politického dialogu a praktické spolupráce s partnery;

26.

upozorňuje na nové výzvy a rizika pro bezpečnost, jako jsou počítačové útoky, sociální nepokoje, politické vzpoury, celosvětové zločinecké sítě a hospodářské aktivity ohrožující právní stát a zásady demokracie, a zdůrazňuje význam zformulování vhodných strategií, které by na tento vývoj reagovaly;

27.

zdůrazňuje, že je nutné koordinovat přípravu opatření proti nekonvenčním hrozbám, jako jsou například počítačové útoky; vyzývá Komisi a Radu, aby provedly důkladnou analýzu hrozeb a potřeb v této oblasti, na jejímž základě bude vypracována mnohorozměrná a komplexní evropskou strategie pro bezpečnost kybernetického prostoru, jež by měla zahrnovat pohotovostní plány pro případ počítačových útoků;

28.

zdůrazňuje, že evropská vnější politika musí zohledňovat vnější rozměr evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva; znovu připomíná význam systematického řízení migrace; považuje za podstatné zajistit spolupráci se zeměmi původu i tranzitními zeměmi a povzbudit zájem těchto zemí o dobrou spolupráci uplatňováním politiky pozitivní podmíněnosti;

29.

opakuje své stanovisko, že vzhledem k tomu, že se změna klimatu stala klíčovým prvkem v mezinárodních vztazích, musí EU upevnit své vedoucí postavení při řešení tohoto problému a dále rozvíjet dialog s ostatními klíčovými aktéry, jako jsou rychle se rozvíjející velmoci (Čína, Brazílie, Indie), Rusko, Spojené státy americké a rozvojové země;

30.

zastává názor, že má-li se EU důsledně řídit svými vlastními hodnotami, musí ve své zahraniční politice a vnější činnosti upřednostňovat podporu demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných a spravedlivých společností, neboť právní demokratická společnost je základem pro dodržování lidských práv a posilování stability; znovu proto opakuje, že lidská práva musí být pevnou součástí zahraniční politiky EU; domnívá se, že nová institucionální struktura orgánů EU, zejména ESVČ se svým specializovaným oddělením, nabízí příležitost k posílení soudržnosti a efektivity EU v této oblasti; naléhavě žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby v rámci dvoustranných vztahů se třetími zeměmi a aktivní účastí na mezinárodních fórech neúnavně prosazovala zapojení třetích zemí do řešení otázek dodržování lidských práv a aby také poukazovala na případy porušování lidských práv a nezdráhala se přijmout vhodná opatření, jestliže jsou lidská práva porušována; vzhledem k tomu, že dochází ke stále vážnějšímu porušování svobody vyznání, vyzývá Komisi, aby situaci důkladně posoudila a aby svobodu vyznání začlenila do politiky EU v oblasti lidských práv;

31.

považuje otázku svobody náboženského vyznání a přesvědčení po celém světě – zejména křesťanů, pronásledovaných nebo ohrožených menšin a náboženských disidentů – a náboženský dialog za nové klíčové téma pro SZBP; zdůrazňuje, že svoboda náboženského vyznání a přesvědčení je základním lidským právem a náboženský dialog nástrojem ke zvládání nábožensky motivované diskriminace a nábožensky motivovaného násilí, čímž přispívá k politické a sociální stabilitě; vyzývá proto místopředsedkyní Komise / vysokou představitelku, aby bezodkladně vypracovala strategii EU pro prosazování lidského práva na svobodu náboženského vyznání a přesvědčení; dále ji vyzývá, aby v rámci ředitelství pro lidská práva ESVČ vytvořila stálý útvar ke sledování situace, pokud jde o vládní a společenská omezení svobody náboženského vyznání a přesvědčení a souvisejících práv;

32.

naléhavě žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku k zajištění toho, aby politiky a akce SZBP v plném rozsahu uplatňovaly rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti vyzývající k zapojení žen do všech aspektů řešení konfliktu, a to na všech úrovních; dále požaduje, aby SZBP zohledňovala rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1820 (2008) o sexuálním násilí v konfliktu a situacích po konfliktu a následné rezoluce č. 1888 (2009), č. 1889 (2009) a č. 1960 (2010), které vycházejí ze dvou výše uvedených rezolucí; žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, členské státy EU a vedoucí misí SBOP, aby ze spolupráce a konzultací s místními ženskými organizacemi učinili standardní prvek všech misí SBOP; s politováním konstatuje, že do vyšší funkce v ESVČ byla dosud jmenována pouze jedna žena a že jen jedna žena zastává post zvláštního zástupce EU;

33.

zdůrazňuje, že prvořadou strategickou prioritou Unie by měl být účinný multilateralismus a v této souvislosti by se EU měla ujmout vedoucí úlohy v rámci mezinárodní spolupráce, podporovat mezinárodní instituce, pomáhat dosažení mezinárodního konsenzu a usilovat o prosazovat opatření na celosvětové úrovni; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné řešit celosvětové problémy, které jsou středem zájmu všech občanů EU, jako je boj proti terorismu, organizované trestné činnosti, pandemiím a změně klimatu, naplňování rozvojových cílů tisíciletí a odstranění chudoby, zabezpečení dodávek energie, nešíření zbraní hromadného ničení, mírové řešení konfliktů a odzbrojení, řízení migrace a prosazování lidských práv a občanských svobod; upozorňuje na to, že je třeba lépe kontrolovat prostředky EU v souladu se zvláštní zprávou Účetního dvora č. 15/2009;

34.

vítá přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN ohledně účasti EU na činnosti OSN ze dne 3. května 2011, která bere v úvahu institucionální změny zavedené Lisabonskou smlouvou a umožňuje zástupcům EU předkládat a podporovat postoje EU v OSN včasným a účinným způsobem; domnívá se, že je důležité navázat kontakt se strategickými partnery EU s cílem nalézt řešení hlavních regionálních a globálních problémů; dále doporučuje, aby strategická partnerství nabyla mnohostranného rozměru tím, že se na program dvoustranných a mnohostranných summitů EU zařadí globální otázky; vyzývá Francii a Spojené království jako stálé členy Rady bezpečnosti OSN a v souladu s čl. 34 odst. 2 Smlouvy o EU, aby vznesly požadavek, aby Rada bezpečnosti na svá zasedání pozvala místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku jako zástupkyni EU vždy, když EU zaujme postoj k některému tématu na jejím programu jednání; domnívá se, že Evropská unie by měla mít vlastní zastoupení v mnohostranných finančních organizacích, zejména v Mezinárodním měnovém fondu a ve Světové bance, a to nezávisle na zastoupení členských států;

35.

domnívá se, že EU by měla využít příležitosti, kterou nabízí přijetí nové strategické koncepce NATO, k posílení svého partnerství s NATO a současně dále propracovat svou zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku; v této souvislosti vítá jako pozitivní krok konkrétní soubor návrhů předložený místopředsedkyní Komise / vysokou představitelkou generálnímu tajemníkovi NATO, který směřuje k navázání vztahu mezi oběma organizacemi; zdůrazňuje, že EU se týká většina bezpečnostních hrozeb, které NATO uvádí ve své nové strategické koncepci; poukazuje na to, že je zapotřebí nalézt pragmatické způsoby řešení přetrvávajících problémů; vyzývá v tomto ohledu EU k tomu, aby uplatňovala svůj vliv ve prospěch zdárného završení současných snah o celkové urovnání kyperského problému, což odstraní veškeré neshody mezi Kyprem a Tureckem, které brání rozvoji užší spolupráce mezi EU a NATO;

36.

domnívá se, že je důležité zajistit, aby stávající síly a kapacity, které do velké míry obě organizace sdílejí, byly využívány co nejúčinněji a aby byly optimalizovány podmínky, pokud jde o bezpečnost evropských vojenských jednotek a civilního personálu; žádá organizaci NATO, aby nevytvářela civilní systémy řízení krizí, neboť by jen zdvojovaly struktury a kapacity EU; žádá, aby v rámci spolupráce EU a NATO byla v souladu s akčním plánem, který je součástí prohlášení hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 2010, vypracována ucelená strategie nešíření jaderných zbraní a odzbrojení; vyzývá NATO a Rusko, aby usilovaly o stabilizaci vztahů založených na vzájemné důvěře;

37.

uznává, že je třeba posílit OBSE a že by měly být znovu potvrzeny všechny její hodnoty; je pevně přesvědčen, že by se EU měla účinně podílet na posilování OBSE, včetně toho, že zajistí, aby tento proces nevyústil v oslabení některého ze tří rozměrů organizace (politicko-vojenského, hospodářského a environmentálního ani lidského); zdůrazňuje také, že by EU měla upozornit na význam pokračování procesu z Korfu a pravidelných setkání na vysoké úrovni v zájmu politického zaštítění a zviditelnění činností OBSE;

38.

uznává sílící mezinárodní postavení a význam Arktidy a požaduje, aby EU vypracovala sociálně, environmentálně a ekonomicky udržitelnou politiku pro Arktidu, která by zohledňovala potřeby místních a domorodých obyvatel; považuje Arktickou radu, politiku Severní dimenze a Barentsovu evropsko-arktickou radu za ústřední partnery spolupráce v Arktidě a podporuje snahu EU o získání statusu stálého pozorovatele v Arktické radě; zdůrazňuje, že je nutné, aby v rámci ESVČ existoval úvar pro Arktidu;

39.

potvrzuje svůj závazek k transatlantickému partnerství, které je důležitým prvkem a jedním z hlavních pilířů vnější činnosti EU; znovu vyzývá EU, aby opětovně potvrdila svůj závazek k transatlantickému partnerství s USA a cíl transatlantického trhu bez vnitřních překážek, který by měl být odrazovým můstkem pro posílení tohoto partnerství; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku k lepší koordinaci a užší spolupráci mezi EU a jejím nejbližším spojencem – Spojenými státy; vyzývá ji, aby zajistila, aby EU jednala jako zásadový, aktivní, rovnoprávný a přesto autonomní partner Spojených států např. při posilování celosvětové bezpečnosti a stability, podporování míru a prosazování lidských práv; důrazně vyzývá k zaujetí jednotného přístupu k celosvětovým výzvám, jako je např. šíření jaderných zbraní, terorismus, změna klimatu a zabezpečení dodávek energie, jakož i k řádné správě na světové úrovni tím, že budou podpořeny a zreformovány mezinárodní instituce a prosazováno dodržování mezinárodního práva a mírové urovnání konfliktů; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby svůj postup úzce koordinovala se Spojenými státy s cílem zajistit stabilitu a bezpečnost na evropském kontinentě i na celém světě, mj. na základě žádoucí spolupráce se všemi významnými subjekty (jako je Rusko, Čína, Indie a Turecko) a v úsilí o zajištění stability v širším regionu Blízkého východu, středomořské oblasti, Íránu, Afghánistánu a Pákistánu;

40.

naléhavě vyzývá k vytvoření ucelené strategie EU a USA pro zlepšení bezpečnostní situace v celém širším regionu Blízkého východu, Íránu, Afghánistánu a Pákistánu, která by zahrnovala spolupráci s Tureckem, Ruskem a Čínou;

41.

potvrzuje, že vyhlídku na členství v EU mají všechny země západního Balkánu, a zdůrazňuje, že je důležité, aby na procesu rozšíření nepřetržitě aktivně pracovaly nejen země tohoto regionu, ale i EU; připomíná, že perspektiva dalšího rozšíření EU je důležitou pobídkou pro pokračování politických a hospodářských reforem v zemích západního Balkánu, což přispívá k upevnění stability a k rozvoji regionu;

42.

uznává pokrok dosažený všemi zeměmi v regionu na jejich cestě k členství v EU; konstatuje však, že politická nestabilita spolu s institucionálními nedostatky a neřešenými dvoustrannými otázkami narušují další pokrok některých zemí při integraci do EU; zdůrazňuje, že Unie potřebuje jasnou a jednotnou vizi vůči tomuto regionu; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku a Komisi, aby se aktivně zapojila do řešení přetrvávajících problémů;

43.

konstatuje, že situace v Kosovu zůstává stabilní a klidná, avšak křehká; je znepokojen závažnými problémy a případy porušování volebního práva, k nimž došlo v průběhu nedávných voleb v několika obcích, a vyzývá EU, aby pečlivě sledovala stav demokracie v Kosovu; naléhavě žádá všechny zúčastněné strany, aby se zasadily o zlepšení demokratických práv a životních podmínek lidí žijících v Kosovu, a zdůrazňuje význam volební reformy a spravedlivých voleb coby součásti probíhajícího demokratizačního procesu Kosova; vyzývá kosovské politiky k dodržování ústavy; naléhavě žádá novou vládu a parlament Kosova, aby v budoucnu zdokonalily volební proces a zajistily tak demokratická práva kosovských občanů a posílily vyhlídku své země na členství v EU; je si vědom toho, že nezávislost Kosova nebyla uznána všemi členskými státy;

44.

vítá navázání dialogu mezi Kosovem a Srbskem a zdůrazňuje, že tyto rozhovory mají značný potenciál přispět ke stabilitě nejen v Kosovu, ale i v celém regionu, a ke zlepšení situace všech kosovských obyvatel; plně schvaluje misi na podporu právního státu v Kosovu (EULEX), jež se má zabývat problémem pohřešovaných osob v souvislosti s kosovským konfliktem, prošetřit organizovanou trestnou činnost a stíhat zločince, kteří jsou do ní zapojeni, především v souvislosti s obviněními z nelidského zacházení a obchodování s orgány během konfliktu a bezprostředně po něm; žádá, aby mise EULEX tato obvinění důkladně prošetřila a aby bylo zahájeno exemplární soudní řízení se všemi, kdo budou případně shledáni vinnými; opakuje, že je nutné, aby mise EULEX podpořila místní správní orgány a pomáhala jim s řádným řízením věcí veřejných, a že je třeba zajistit, aby mise mohla efektivně působit na celém území Kosova, zejména aby zintenzívnila svou činnost na severu země; vyzývá Komisi, aby s prištinskými orgány bezodkladně zahájila dialog o vízech s cílem stanovit plán pro uvolnění vízového režimu;

45.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby po volbách v Bosně a Hercegovině prohloubila dialog s jejími politickými představiteli a pomohla zemi a jejím obyvatelům pokračovat v cestě k začlenění do EU; je toho názoru, že Bosna a Hercegovina dosáhla jen omezeného pokroku v reformách v souvislosti procesem integrace do EU a že dosud nevyřešené etnické a organizační otázky mohou splnění příslušných požadavků z hlediska členství v EU a v NATO brzdit,

46.

je hluboce znepokojen pokračujícím vnitřním konfliktem v Albánii a vyzývá vládu a opozici, aby se zdržely použití síly a zahájily nový dialog s cílem ukončit konflikt a dospět k udržitelnému kompromisu; v tomto ohledu vítá iniciativu zástupce místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky ve spolupráci s komisařem pro rozšíření a politiku sousedství;

47.

doporučuje místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce a Komisi, aby i nadále podporovaly východní partnerství s našimi východoevropskými sousedy s perspektivou jejich politického přidružení a hospodářská integrace, a to i v oblasti energetiky, a to na základě společných evropských hodnot a za podmínek a s pobídkami směrovanými k zahájení reforem; připomíná, že nevyřešené konflikty v regionu staví zainteresované strany do situace, kdy mír není udržitelný; vyzývá zainteresované strany, aby usilovaly o mírové řešení s dlouhodobou perspektivou; zdůrazňuje, že je třeba v pokračujících jednáních o dohodě o přidružení se zeměmi východního partnerství zohlednit mezinárodní normy lidských práv; vyzývá k iniciativám a opatřením, jež by posílily a rozšířily regionální spolupráci v oblasti jižního Kavkazu;

48.

doufá, že reforma evropské politiky sousedství zahájená Komisí přinese novou strategickou vizi a diferenciovaný přístup v rámci této politiky, pokud jde o oblasti zájmu, v souladu s rozmanitostí zájmů, výzev a regionálních problémů Unie;

49.

znovu potvrzuje, že je nezbytné, aby v procesech regionální spolupráce fungoval jednotný přístup, v jehož rámci budou uvedeny do praxe iniciativy a nástroje, které EU navrhla pro své východní sousedy (Evropské partnerství, Černomořská synergie / strategie EU pro oblast Černého moře atd.); soudí, že je nutné zajistit doplňkovost a rozlišení navrhovaných iniciativ, a to zejména na úrovni projektů, aby bylo možné efektivněji využívat zdroje a dosahovat konkrétních výsledků;

50.

odsuzuje tvrdé zákroky režimu běloruského prezidenta Lukašenka namířené proti členům opozice, novinářům a zástupcům občanské společnosti, k nimž došlo po prezidentských volbách, které proběhly dne 19. prosince 2010, a vyzývá k okamžitému propuštění všech zadržovaných osob a k tomu, aby tyto osoby byly zproštěny všech obvinění; vítá rozhodnutí Rady ze dne 31. ledna 2011 zavést zákaz udělování víz a zmrazit finanční majetek 157 vybraných představitelů Běloruska; je toho názoru, že sankce proti představitelům běloruské vlády by měly zůstat v platnosti, dokud nebudou z běloruských vězení propuštěni všichni političtí vězni; oceňuje výsledek mezinárodní konference dárců s názvem „Solidarita s Běloruskem“ ze dne 2. února 2011, v rámci níž se EU zavázala, že poskytne 17,3 milionu EUR ve prospěch činností zaměřených na podporu občanské společnosti, zejména studentů a nezávislých sdělovacích prostředků; je toho názoru, že Komise by měla pracovat na posílení kontaktů mezi občany EU a Běloruska; doporučuje těm členským státům, které tak dosud neučinily, aby zavedly jednostranná opatření určené na zjednodušení udělování krátkodobých víz, především schengenských víz, a snížení poplatků za jejich udělení, vzhledem k tomu, že tato víza mají největší význam pro širší veřejnost, studenty a další mladé lidi; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby se Bělorusko nedostalo do izolace, zejména pokud jde o stávající regionální rámcové struktury;

51.

vyzývá k urychlenému vytvoření parlamentního shromáždění pro vztahy EU s východními sousedy (EURONEST), a to bez účasti běloruského parlamentu, což by zdůraznilo úlohu EU při upevňování demokracie a demokratických institucí a její význam při posilování parlamentního rozměru partnerství;

52.

vyjadřuje politování nad tím, že v otázce řešení přetrvávajících konfliktů v oblasti jižního Kavkazu nedochází k žádnému výraznému posunu; zdůrazňuje, že se jedná o překážku, která brání rozvoji skutečně mnohostranného a regionálního rozměru východního partnerství; očekává, že ESVČ se bude v tomto regionu více angažovat, a požaduje, aby aktivněji vystupovala v zájmu usnadnění dialogu mezi zúčastněnými stranami, rozvíjení opatření na budování důvěry, povzbuzování mezilidských kontaktů, a tím vytváření podmínek pro trvalé řešení;

53.

podtrhuje význam aktivnější úlohy EU v řešení přetrvávajících konfliktů v oblasti Podněstří a jižního Kavkazu;

54.

vítá a podporuje závazek orgánů Moldavské republiky posílit svůj vztah s Evropskou unií v souvislosti s uzavřením dohody o přidružení, rozvojem dialogu, který by umožnil uvolnění vízového režimu, a zahájením jednání o dohodě o volném obchodu;

55.

vyzývá Komisi, aby urychlila provádění projektů v rámci Černomořské synergie, a zajistila, aby tato otázka byla trvale na programu Evropské služby pro vnější činnost;

56.

podtrhuje význam černomořského regionu v rámci východního partnerství a domnívá se, že výraznější zapojení Evropské unie v tomto ohledu je nutné;

57.

uznává značný potenciál pro rozvoj strategické spolupráce mezi EU a Střední Asií; uvědomuje si geopolitickou polohu tohoto regionu a vyzývá k posílení spolupráce při řešení společných bezpečnostních problémů i politických, hospodářských a energetických otázek; zdůrazňuje, že je naléhavé řešit otázky vodního hospodářství na regionální úrovni, aby se tak podpořil celkový udržitelný rozvoj, zvýšila lidská bezpečnost, usnadnily dobré sousedské vztahy a předcházelo se střetům;

58.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby zajistila jednotný přístup EU k Rusku, a to i v souvislosti s jednáním o nové dohodě mezi EU a Ruskem; naléhavě ji též vyzývá, aby zajistila, aby těžištěm nové komplexní dohody bylo posilování právního státu včetně mezinárodního práva, zásady reciprocity a transparentnosti, jakož i závazek prosazovat hodnoty pluralitní demokracie a dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že nedílnou součástí nové dohody s Ruskem musí být závazek zlepšovat situaci v oblasti lidských práv a boje proti korupci, především v soudnictví; očekává stabilní pokrok v probíhajících jednáních;

59.

zdůrazňuje, že posílení právního státu ve všech oblastech ruského veřejného života, včetně oblasti hospodářské, by prospělo společnosti jako celku; vyzývá k posílení dialogu mezi EU a Ruskem v oblasti lidských práv s cílem podpořit pozitivní změny v oblasti lidských práv v Rusku; vyzývá ke krokům a provádění iniciativ, jež by posílily vztahy mezi evropskou a ruskou občanskou společností a které by posílily ruskou občanskou společnost; zdůrazňuje v této souvislosti význam partnerství pro modernizaci; zdůrazňuje současně nutnost znovuoživení partnerství s Ruskem, které by bylo založeno na oboustranném respektu a vzájemnosti, pokud jde o boj proti terorismu, energetickou bezpečnost a dodávky energie, změnu klimatu, odzbrojení, předcházení konfliktům a zákaz šíření jaderných zbraní, a to i s ohledem na Írán, Afghánistán a Blízký východ, s cílem posílit celosvětovou bezpečnost a stabilitu;

60.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby zajistila bezpodmínečné splnění a provádění všech ustanovení šestibodové dohody z roku 2008 mezi Ruskem, Evropskou unií a Gruzií a aby bylo rovněž nalezeno definitivní řešení tohoto konfliktu s ohledem na územní soudržnost Gruzie; zastává názor, že by Rusko především mělo zajistit plný neomezený přístup monitorovací mise Evropské unie do oblastí Abcházie a Jižní Osetie; zdůrazňuje, že je nutné poskytnout těmto gruzínským regionům stabilitu;

61.

zdůrazňuje, že je nutné, aby se přístup EU i Turecka k jejich budoucím vztahům opíral o dlouhodobou strategii; vítá prohlášení Rady ze dne 14. prosince 2010, v němž tento orgán vyzývá k zintenzivnění spolupráce v bezpečnostních a zahraničněpolitických otázkách společného zájmu; je toho názoru, že stále aktivnější zahraniční politika Ankary představuje pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku nové výzvy a příležitosti; naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby zapojila Turecko do institucionalizovaného dialogu o klíčových strategických otázkách, jako je energetická politika, stabilita v regionech západního Balkánu a Kavkazu, íránská jaderná otázka či proces demokratického probouzení na Blízkém východě – čímž se zajistí užší sladění cílů a nová dynamika pro dvoustranné vztahy; zdůrazňuje však, že takovýto dialog by neměl nahrazovat přístupový proces Turecka, nýbrž ho doplňovat a podporovat;

62.

s politováním konstatuje, že proces přistoupení Turecka prakticky stagnuje; připomíná, že za překonání překážek na cestě Turecka k členství v EU nesou odpovědnost všechny členské státy EU společně s Tureckem; varuje před závažnými dlouhodobými problémy, které hrozí v případě, že se vztah mezi EU a Tureckem nestabilizuje a EU a NATO nadále nebudou moci dosáhnout svého cíle v podobě užší spolupráce; doufá, že Turecko bude v každém případě pokračovat ve své modernizaci podle evropského vzoru;

63.

podporuje obnovení přímých mírových rozhovorů mezi Izraelem a palestinskou samosprávou a zdůrazňuje, že je potřeba, aby jednání o mírovém procesu probíhala ve vymezeném časovém rámci a v prostředí vzájemné důvěry, přičemž tato důvěra může existovat pouze v případě, že Izrael neprodleně zastaví politiku dalšího budování osad; připomíná, že EU je největším přispěvatelem palestinské samosprávy a hlavním obchodním partnerem Izraele, a má tudíž přímý zájem přesvědčit obě strany, aby se co nejdříve věnovaly základním sporným prvkům, jež je třeba řešit (konkrétně se jedná o uprchlíky, hranice a postavení Jeruzaléma), a na tom, aby existoval životaschopný palestinský stát žijící v míru vedle izraelského státu; zdůrazňuje, že je nutné řešení v podobě existence dvou států, a uznává právo obou států žít vedle sebe v bezpečnosti, prosperitě a míru; vítá proto závěry Rady o mírovém procesu na Blízkém východě ze dne 13. prosince 2010 a deklarovanou ochotu EU pomoci stranám k tomuto cíli dospět;

64.

vyzývá EU, aby v souladu se závěry zasedání Rady ze dne 12. prosince 2009 zaujala výraznější politickou roli, která by odpovídala výši její finanční podpory v dané oblasti; je přesvědčen, že je naléhavě nutné komplexně reformovat politiku EU na Blízkém východě a za pomoci účinných diplomatických nástrojů sehrát rozhodující a důslednou politickou úlohu v zájmu zajištění míru a bezpečnosti v tomto sousedském regionu, jenž má pro EU zásadní strategický význam; vyzývá místopředsedkyni / vysokou představitelku, aby předložila novou evropskou strategii pro tento region, která by nastínila zájmy a cíle EU a prostředky, které by mohla v jejím rámci využít, podporovala demokracii a právní stát v tomto regionu a směřovala zdroje především na posilování občanské společnosti;

65.

je hluboce znepokojen použitím síly proti obyvatelům tábora Ašraf v Iráku, které si vyžádalo oběti, a vyslovuje politování nad ztrátou lidských životů; vyzývá iráckou vládu, aby upustila od používání násilí a respektovala lidská práva obyvatel tohoto tábora; žádá, aby bylo provedeno nezávislé mezinárodní vyšetřování, při němž by byl rovněž zaručen volný přístup do tábora Ašraf, aby bylo možné komplexně posoudit situaci na místě; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se chovaly zdrženlivě a nalezly mírové a trvalé řešení situace;

66.

vyjadřuje svou solidaritu s občany zemí jižního sousedství, kteří bojují za demokracii, svobodu a sociální spravedlnost; požaduje, aby EU jednoznačně a rychle podpořila nové ambice v oblasti demokracie, svobody a sociální spravedlnosti; je nadále znepokojen tím, že v politice EU pro Středomoří chybí jasná a dlouhodobá strategie a vize pro pokrok a rozvoj regionu; žádá vysvětlení a zlepší vymezení důvodů vzniku, cílů a pracovních postupů Unie pro Středomoří; domnívá se proto, že je nanejvýš důležité a naléhavé zvážit a přehodnotit strategii EU vůči Středomoří, a v této souvislosti požaduje, aby byl ve strategickém přezkumu evropské politiky sousedství plně zohledněn nejnovější vývoj v tomto regionu a navázán politický dialog s jižními sousedy EU; požaduje dále, aby byla Unie pro Středomoří přetvořena tak, aby byla aktivním a účinným přínosem pro demokratické, udržitelné a spravedlivé společnosti v celém tomto regionu; zdůrazňuje význam zapojení žen do procesu demokratické transformace a institucionálních reforem; opětovně zdůrazňuje, že hlavními prvky tohoto dialogu jsou posilování demokracie, právní stát, řádná správa věcí veřejných, boj proti korupci a dodržování lidských práv a základních svobod;

67.

zdůrazňuje svou úlohu v rozpočtovém procesu EU a připomíná, že je nutné zajistit, aby Unie pro Středomoří měla demokratickou legitimitu, aby byla rozhodnutí přijímána transparentně a aby se rozhodování účastnil Evropský parlament, parlamentní shromáždění Unie pro Středomoří a vnitrostátní parlamenty;

68.

sleduje situaci v Tunisku a Egyptě a v dalších zemích tohoto regionu; podporuje legitimní usilování jejich obyvatel o demokracii, svobodu a sociální spravedlnost; vyzývá EU, aby vybudovala partnerství založené na společném zájmu a zaměřené na zaměstnanost, vzdělávání a odbornou přípravu s cílem pomoci těmto zemím zvládnout současnou sociální a hospodářskou krizi a poskytnout vhodnou pomoc, která může být zapotřebí pro podporu probíhajících politických reforem a sociálního a hospodářského rozvoje; zdůrazňuje význam podpory budování institucionálních kapacit a nezávislého soudního systému, posilování organizací občanské společnosti a budování pluralistických politických stran v rámci sekulárního systému; vítá referendum o ústavních reformách v Egyptě; podporuje úřady Egypta, aby pokračovaly s revizí ústavy a volebního zákona s cílem dosáhnout svobodných a spravedlivých voleb;

69.

s politováním vnímá nedostatek soudržnosti mezi členskými státy EU, pokud jde o řešení situace v Libyi, čímž jsou omezovány možnosti pro realizaci komplexních aktivit v oblasti SZBP ze strany místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky; vítá proto rozhodnutí Rady připravit vojenskou operaci Evropské unie (EUFOR Libya) na podporu operace humanitární pomoci v reakci na krizovou situaci v Libyi;

70.

zdůrazňuje, že násilné zákroky proti pokojným demonstrantům v Sýrii, se stovkami zabitých a zatčených, musí být okamžitě ukončeny; vyzývá syrského prezidenta a vládu, aby řešili oprávněné požadavky lidí v Sýrii a aby zahájili skutečný celonárodní dialog s cílem provést zásadní politické, hospodářské a sociální reformy a skoncovat s politikou represe proti politické opozici, občanské společnosti a obhájcům lidských práv; vítá rezoluci Rady OSN pro lidská práva, která odsuzuje násilí používané syrskou vládou proti pokojným demonstrantům, a vyslání informační mise Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva do této země; naléhá na EU a její členské státy, aby k současným událostem v Sýrii v plné míře přihlédly při svých dvoustranných vztazích s touto zemí, a zvážily pozastavení dalších jednání týkajících se dohody o přidružení mezi EU a Sýrií, přehodnocení spolupráce se syrskými orgány v rámci nástroje ENPI a zavedení závažných a cílených sankcí proti syrskému režimu s cílem dosáhnout změny v politice, kterou tento režim provádí;

71.

vyzývá bahrajnské a jemenské orgány, aby se zdržely používání násilí vůči demonstrantům a aby respektovaly jejich právo na svobodu shromažďování a slova; zdůrazňuje, že osoby odpovědné za ztráty na životech a zranění budou co nejdříve volány k odpovědnosti a postaveny buď před některý z vnitrostátních soudů nebo Mezinárodní trestní soud v Haagu; vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby podpořily pokojné demokratické aspirace bahrajnského a jemenského lidu, přehodnotily své politiky vůči těmto zemím, dodržovaly Kodex chování Evropské unie pro vývoz zbraní a byly připraveny poskytnout svou pomoc při realizaci programů konkrétních politických, hospodářských a sociálních reforem v těchto zemích, pokud se jejich státní orgány k těmto reformám skutečně zaváží; vyjadřuje své nejhlubší znepokojení nad vývojem situace v Bahrajnu a zejména odsouzení čtyř demonstrantů dne 28. dubna 2011 k trestu smrti; vyzývá místopředsedkyni Komise, Vysokou představitelku, aby vyvinula tlak na bahrajnské orgány za účelem přijetí moratoria na popravy a zajištění spravedlivého procesu s odpovídajícím právním zastoupením a právem na podání opravného prostředku.

72.

opakuje svou plnou podporu zvláštnímu tribunálu pro Libanon, což je nezávislý soud vytvořený na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1757, který splňuje nejvyšší justiční normy; opakovaně zdůrazňuje svou podporu suverenitě, jednotě a územní celistvosti Libanonu a plnému fungování všech libanonských orgánů; zdůrazňuje, že vnitřní stabilita a dodržování mezinárodní práva jsou navzájem v plně slučitelné; vyzývá libanonské politické síly, aby se i nadále zúčastňovaly otevřeného a konstruktivního dialogu, na jehož základě by podpořily blaho, prosperitu a bezpečnost všech libanonských občanů; vyslovuje uznání zásadní úloze Prozatímních sil OSN v Libanonu (UNIFIL) a vyzývá k uplatnění všech ustanovení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701;

73.

zdůrazňuje, že základem každého dlouhodobého řešení afghánské krize musejí být zájmy afgánských občanů při zajišťování vnitřní bezpečnosti, civilní ochrany a hospodářského a sociálního pokroku, přičemž by měl zahrnovat konkrétní opatření na odstranění chudoby a diskriminace žen a na posílení dodržování lidských práv a právního státu, jakož i mechanizmy urovnávání sporů, ukončení produkce opia, kvalitně fungující státní správa, začlenění Afghánistánu do mezinárodního společenství a vykázání organizace al-Kajdá ze země; zdůrazňuje, že Afghánistánu musí být poskytnuty policejní síly schopné zajistit minimální úroveň bezpečnosti, aby bylo možné následné stažení zahraniční vojenské přítomnosti ze země; novu opakuje své stanovisko, že EU a mezinárodní společenství obecně v Afghánistánu by se měly zaměřit na podporu Afghánců při budování vlastního státu se silnějšími demokratickými institucemi schopnými zastupovat obyvatelstvo, zabezpečit právní stát, mír, územní celistvost a udržitelný sociální a hospodářský rozvoj a zlepšit životní podmínky všech svých občanů, zejména žen a dětí, přičemž zároveň by měly být respektovány historické, náboženské, duchovní a kulturní tradice všech etnických a náboženských skupin v zemi; dále připomíná význam podpory občanské společnosti, budování demokratických institucí, budování demokratických orgánů, např. výcviku bezpečnostních sil a odborné přípravy pracovníků justice, a podporu nezávislých médií, nevládních organizací a parlamentní kontroly;

74.

opakuje své stanovisko, že Pákistán sehrává v tomto regionu klíčovou roli a že stabilní a sekulární Pákistán, v němž platí zásady právního státu, má zásadní význam pro stabilitu Afghánistánu a širší oblasti; zdůrazňuje navíc případnou úlohu Pákistánu v afghánském mírovém procesu; zdůrazňuje, že Pákistán nesmí sloužit jako bezpečné útočiště pro členy Al-Kájdy a Talibanu; uznává, že ničivé povodně v srpnu 2010 představovaly komplikace pro novou pákistánskou vládu, která začala dělat pokroky při řešení řady problémů; naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby společně se širším mezinárodním společenstvím reagovaly projevením značné projevy solidarity a poskytnutím konkrétní podpory naléhavým potřebám Pákistánu při rekonstrukci a obnově země po povodních i ambicím země vybudovat silnou a prosperující společnost; vítá a podporuje další snahu EU o zachování politické podpory intenzivnějšímu vytváření institucí a budování kapacit v Pákistánu a napomáhání pákistánským demokratickým institucím v boji proti terorizmu, zejména usilováním o odstranění zákonů o rouhání a podporou pákistánské občanské společnosti; vyzývá Pákistán, aby neprodleně přistoupil ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní a plně spolupracoval s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii při odtajnění pákistánského jaderného arzenálu a zařízení;

75.

plně podporuje závazek E3+3 usilující o brzké uzavření dohody o řešení íránské jaderné otázky s cílem obnovit mezinárodní důvěru ve výlučně mírovou povahu íránského jaderného programu v souladu s hlavní zásadou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní; podporuje „dvojí přístup“ Rady zaměřený na nalezení diplomatického řešení, neboť pro íránskou jadernou otázku je to jediná schůdná možnost; s politováním vnímá nevyhnutelnost přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1929 (2010) zavádějící čtvrté kolo sankcí vůči Íránu za jeho jaderný program a další omezující opatření, která avizovaly EU, USA, Japonsko, Kanada a Austrálie v důsledku toho, že Írán nespolupracoval v plném rozsahu s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, pokud jde o cíle jeho jaderného programu; zdůrazňuje, že řešení jaderné otázky nelze nalézt na úkor podpory EU pro íránskou občanskou společnost a jejích spravedlivých nároků na všeobecná lidská práva a skutečně demokratické volby;

76.

důrazně odsuzuje přetrvávající provokativní, štvavou a antisemitskou rétoriku prezidenta Íránu, jenž vyzval k „vymazání Izraele z mapy“, a zejména vyjadřuje politování nad hrozbami, které vyslovil proti samotné existenci izraelského státu; je mimořádně znepokojen prudce stoupajícím počtem poprav v Íránu, z nichž se staly mimosoudní státní vraždy, aniž by proběhl řádný proces, a rovněž systematickým utlačováním občanů usilujících o více svobody a demokracie; zdůrazňuje, že oficiální vzájemná kontakty mezi delegacemi Evropského parlamentu a Madžlisu by měla být využita rovněž k řešení otázek týkajících se lidských práv a měla by být podmíněna volným přístupem k návštěvě politických vězňů a aktivistů v oblasti lidských práv a zástupcům měla být poskytnuta příležitost svobodně se setkávat se širokým spektrem politických názorů; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby přijala opatření na opětovné vytvoření delegace EU v Íránu, aby bylo možné sledovat situaci přímo na místě z perspektivy EU; naléhavě vyzývá, aby se íránský režim zdržel zásahů do vnitřních záležitostí Iráku;

77.

vyjadřuje uspokojení nad tím, že se zvýšila intenzita rezortních rozhovorů s Čínou, a vyzývá ke koordinované spolupráci na kontroverzních otázkách, na které poukázal nedávný summit mezi EU a Čínou; vítá pokrok směřující k lepší správě v hospodářské a soudní oblasti; je hluboce znepokojen přetrvávajícím vážným a systematickým porušováním lidských práv v této zemi a včetně práv menšin a to zejména Tibeťanů, Ujgurů a Mongolů, a vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby zintenzívnila dialog v oblasti otázek lidských práv a zajistila, aby lidská práva byla trvale na pořadu jednání;

78.

zdůrazňuje, že vztahy s Japonskem budou do velké míry ovlivněné ničivým zemětřesením, tsunami a následnou jadernou katastrofou, která postihla tuto zemi, a očekává, že EU projeví solidaritu a poskytne japonským úřadům podporu s cílem pomoci jim vyrovnat se s tímto neštěstím; poukazuje na to, že zejména po nedávných dramatických událostech, vztahy s Japonskem, které je zemí, která sdílí demokratické hodnoty EU a respektování lidských práv, jsou i nadále velmi důležité, a to jak ve smyslu hospodářském, tak z hlediska spolupráce na mnohonárodních fórech; a zdůrazňuje, že současné zaměření na Čínu nesmí zastínit nezbytné úsilí o zintenzivnění spolupráce s Japonskem a odstranění zbývajících překážek, které brání pronikání na společné trhy;

79.

vítá kroky, které přijaly obě strany tchaj-wanského průlivu, jež v červnu 2010 vedly k podpisu přibližně 15 dohod, včetně dohody o hospodářské spolupráci (ECFA) a dohody o právech duševního vlastnictví; vzhledem k rozmachu hospodářských vztahů mezi oběma stranami průlivu je v zájmu obou stran i EU rozhodně podporovat posílení hospodářských vazeb mezi EU a Tchaj-wanem a uzavření dohody o hospodářské spolupráci mezi EU a Tchaj-wanem; znovu připomíná, že podporuje smysluplnou účast Tchaj-wanu jakožto pozorovatele v příslušných mezinárodních organizacích a aktivitách, jako je Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu, Světová zdravotnická organizace a Mezinárodní organizace pro civilní letectví; vítá rozhodnutí EU udělit občanům Tchaj-wanu vízovou výjimku, neboť to přispěje k posílení obchodních a investičních vztahů mezi EU a Tchaj-wanem i kontaktů mezi lidmi;

80.

uznává mimořádný význam Indie jako nově vznikající regionální hospodářské velmoci a velkého demokratického partnera Evropy; vyjadřuje Indii uznání za její spolupráci s EU, konkrétně v Afghánistánu a v případě operace Atalanta; požaduje užší spolupráci v záležitostech týkajících se jaderného odzbrojení, změny klimatu, světového hospodářského řízení, podpory demokracie, právního státu a lidských práv; vyjadřuje znepokojení nad problémy v oblasti občanských svobod a lidských práv ve státě Džammú a Kašmír a nad přetrvávající kulturní diskriminací na základě příslušnosti ke kastám; očekává, že s cílem přinést konkrétní výsledky se bude strategické partnerství s Indií vyvíjet v souladu se společným akčním plánem; s potěšením očekává včasné uzavření a podepsání dohody o volném obchodu, ale zároveň upozorňuje na skutečnosti, že je zásadní, aby současná jednání o této dohodě v žádném případě neohrožovala snahu zmírnit chudobu v Indii;

81.

vyjadřuje silnou podporu budování partnerství s Africkou unií a dalšími africkými regionálními organizacemi, které by se zaměřovalo na řešení otázek stability a bezpečnosti afrického kontinentu a na zajišťování pokroku v dalších klíčových oblastech, jako je demokratická vláda a lidská práva, změna klimatu a dosažení rozvojových cílů tisíciletí; domnívá se, že proces postupného předávání kontroly a pravomocí v otázkách bezpečnosti a stability afrického kontinentu Africké unii, zejména pokud jde o mírové mise, vyžaduje konsolidaci procesu budování institucí a rozhodovacího procesu uvnitř tohoto orgánu, přičemž EU by měla být Africké unii v této věci nápomocna;

82.

podporuje rozhodnutí EU vypracovat komplexní přístup k zemím Afrického rohu prostřednictvím pomoci při obnově státních orgánů v Somálsku, propojením bezpečnosti osob s rozvojem, podporou právního státu, dodržováním lidských práv a práv žen, a tak zapojit všechny nástroje EU s cílem dosáhnout dlouhodobých řešení;

83.

vítá, že je EU připravena podporovat mírové uplatňování komplexní mírové dohody v Súdánu a vytvářet podmínky pro dlouhodobou stabilitu regionu; současně připomíná, že je třeba obnovit úsilí o řešení nedostatečné bezpečnosti a o dosažení dlouhodobého mírového uspořádání v Dárfúru; je toho názoru, že budoucí nezávislost jižního Súdánu má dopady na stabilitu kulturně rozdělených států a představuje výzvy, na něž by místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka měla být připravena; blahopřeje súdánskému lidu k hladkému průběhu referenda o jižním Súdánu, který potvrdila volební pozorovatelská mise EU; žádá EU, aby nadále podporovala úsilí zúčastněných stran o dosažení pokroku v projednávání nedořešených otázek komplexní mírové dohody, se zvláštním důrazem na postavení uprchlíků a navrácených osob, a aby přijala opatření nezbytná k zajištění udržitelného vztahu mezi severní a jižní částí země v období po přijetí referenda;

84.

připomíná, že je jediným legitimním vítězem prezidentských voleb, které se konaly na Pobřeží slonoviny dne 28. listopadu 2010, je Alassane Ouattara, a že výsledky voleb nelze zpochybňovat; bere na vědomí zatčení tehdejšího prezidenta Lauranta Gbagba a věří, že to přispěje k ukončení násilí; naléhavě žádá všechny politické a ozbrojené síly v zemi, aby respektovaly vůli voličů Pobřeží slonoviny a neodkladně zajistily mírumilovné předání moci, a v této souvislosti žádá, aby byl znovu nastolen právní řád a pořádek; vyzývá EU, aby plně podpořila prezidenta Ouattaru v jeho úsilí o smíření, obnovu a rozvoj, jakož i při podpoře prosperity a stability pro obyvatele Pobřeží Slonoviny

85.

je přesvědčen, že EU by měla zaujmout komplexní přístup k problému bezpečnosti a stability sahelského regionu; trvá na tom, že terorismus a nadnárodní organizovaná trestná činnost (drogy, zbraně, cigarety a pašování osob) jsou vážnou hrozbou nejen pro země v tomto regionu, ale i přímo pro Evropskou unii; považuje za nezbytné, aby EU pomohla zemím tohoto regionu rozvíjet politiky a nástroje k řešení těchto narůstajících bezpečnostních hrozeb prostřednictvím mobilizace všech dostupných nástrojů EU s cílem vyřešit přetrvávající konflikty, jakým je např. konflikt v západní Sahaře a prosazovat demokratické reformy ve všech zemích této oblasti, odstranit chudobu, zajistit udržitelný rozvoj, řešit problémy změny klimatu v tomto regionu, zvládnout migrační toky jih-jih a jih-sever a zajistit budování demokracie a právního státu, lidská práva, vytváření institucí (zejména v odvětví bezpečnosti) a boj proti organizovanému zločinu; domnívá se, že by měl být zahájen i proces hledání konsenzu mezi zeměmi tohoto regionu, a to ve spolupráci s Africkou unií, která bude postupně přebírat kontrolu;

86.

vítá rozhodnutí Rady ohledně Zimbabwe, a sice že budou obnovena restriktivní opatření vůči některým politikům, úředníkům a společnostem udržujícím Mugabeho režim u moci; vyjadřuje politování nad tím, že dosud nedošlo k zásadní demokratické změně, a vyzývá zejména země Jihoafrického rozvojového společenství, aby pomohly zajistit, aby Zimbabwe urychleně uspořádalo svobodné a spravedlivé volby pod dohledem mezinárodních pozorovatelů a je možno počítat s rychlým přechodem k hladkému předání moci;

87.

vyjadřuje znepokojení nad ukončením mise SBOP v Guiney-Bissau v září roku 2010 a naléhavě žádá Radu a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby hledaly nové způsoby boje proti organizovanému zločinu v Guiney-Bissau a zabránily tomu, aby se z této země stala další drogová velmoc;

88.

vítá uzavření jednání, jejichž předmětem byla dohoda o přidružení se Střední Amerikou a mnohostranná obchodní dohoda s Peru a Kolumbií; zdůrazňuje však, že EU by měla i nadále dávat přednost regionálnímu integračnímu procesu v Latinské Americe; s uspokojením konstatuje, že byla obnovena jednání o dohodě o přidružení se zeměmi Mercosuru, a vyzývá k rychlému uzavření příslušných jednání;

89.

uznává pozitivní výsledky, jichž bylo dosaženo na summitu mezi EU a Latinskou Amerikou v Madridu, a zdůrazňuje, že je nutné sledovat provádění madridského akčního plánu; připomíná, že je nutné přijmout evropsko-latinskoamerickou chartu pro mír a rozvoj a aby tato charta, na základě Charty OSN a souvisejícího mezinárodního práva, obsahovala strategie a pokyny pro společná politická a rozvojová opatření zaměřená na řešení otázek společných hrozeb a výzev;

90.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, úřadujícímu předsedovi OBSE, předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE, předsedovi Výboru ministrů Rady Evropy a předsedovi Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

7.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 377/51

—

s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii a na Smlouvu o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Chartu OSN,

—

s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou schválila Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“ schválenou Evropskou radou ve dnech 11.–12. prosince 2008,

—

s ohledem na závěry Rady ve složení pro zahraniční věci (a obranu) o SBOP schválené ve dnech 9. prosince 2010 a 31. ledna 2011,

—

s ohledem na výsledek summitu Spojeného království a Francie o bezpečnostní a obranné spolupráci ze dne 2. listopadu 2010,

—

s ohledem na strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie, kterou schválila Evropská rada ve dnech 25.–26. března 2010,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (1),

—

s ohledem na usnesení ze dne 23. listopadu 2010 o civilně-vojenské spolupráci a rozvoji civilně-vojenských kapacit (2),

—

s ohledem na usnesení ze dne 10. března 2010 o uplatňování evropské strategie v oblasti bezpečnosti a společné bezpečnostní a obranné politiky (3),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0166/2011),

1.

připomíná, že mezinárodní systém prochází rychlou a hlubokou proměnou, jejíž hybnou silou je přesun moci ve prospěch nových mezinárodních subjektů a prohlubování vzájemné závislosti zahrnující hospodářské a finanční problémy, zhoršování stavu životního prostředí a změnu klimatu, nedostatek energie a zdrojů a vzájemně propojené bezpečnostní problémy;

2.

uznává, že v bouřlivém celosvětovém kontextu a v době hospodářské a finanční krize je Evropská unie vyzývána, aby posílila svou strategickou nezávislost a zachovala své hodnoty, sledovala své zájmy a ochránila své občany tím, že bude rozvíjet společnou vizi hlavních výzev a hrozeb a uspořádá své schopnosti a zdroje tak, aby na ně mohla odpovídajícím způsobem reagovat, čímž přispěje k zachování mezinárodního míru a celosvětové bezpečnosti, včetně rozvíjení skutečné mnohostrannosti;

3.

zastává názor, že posílení strategické nezávislosti v bezpečnostních záležitostech znamená pro Evropskou unii schopnost shodnout se na společných politických cílech a strategických směrech, vybudovat strategické partnerství s příslušnými mezinárodními organizacemi, včetně NATO, a státy s cílem shromáždit příslušné informace a vypracovat společné analýzy a hodnocení, spojit a v případě potřeby společně využívat finanční, civilní a vojenské zdroje a plánovat a uskutečňovat účinné operace krizového řízení v rámci široké škály misí typu Petersberg, definovat a uplatňovat společnou obrannou politiku a vydat se na konkrétní cestu směrem k vybudování společné obrany;

4.

zdůrazňuje, že nová ustanovení o společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP) zavedená Lisabonskou smlouvou obsahují jasná politická prohlášení o úmyslu Unie jednat jako síla zabezpečující stabilitu ve světě a představují jasný právní rámec pro posílení vlastních kapacit v oblasti provádění vlastní zahraniční a bezpečnostní politiky prostřednictvím komplexního přístupu, který zahrnuje využívání všech nástrojů dostupných Unii a jejím členským státům v oblasti předcházení krizím a konfliktům a jejich řešení a budování trvalého míru;

5.

připomíná zejména, že:

6.

zdůrazňuje, že povinnost soudržnosti tak, jak ji definuje Smlouva, nové znění článku 40 SEU (podle něhož se provádění SZBP a dalších politik EU nedotýká uplatňování příslušných postupů) a nedávná judikatura ESD (viz věc SALW) chrání jak přednost metody Společenství, tak zvláštnosti a výsady SZBP, a zároveň podporuje sbližování různých politik, nástrojů, zdrojů a právního základu v celostním komplexním přístupu, v němž se příspěvek k míru a bezpečnosti ve světě stává průřezovým cílem vnější a vnitřní činnosti EU a SBOP je jedním z jejích nástrojů; poznamenává, že vojenské prostředky mohou být rovněž nasazeny v případě přírodních a člověkem způsobených katastrof, jak tomu bylo v praxi při koordinaci vojenských kapacit na podporu civilně vedených humanitárních operací během povodní v Pákistánu v létě 2010 vojenským štábem EU v souladu s obecnými zásadami OSN pro použití prostředků vojenské a civilní ochrany pro zmírnění následků mezinárodních katastrof (Obecné zásady z Osla) a na žádost Komise;

7.

proto vyjadřuje obavy, že více než rok po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost ještě neexistují jasné známky polisabonského komplexního přístupu EU, v jehož rámci by bylo možno překonat tradiční procedurální a institucionální překážky, a zachovat přitom příslušné právní výsady v okamžiku, kdy je v sázce bezpečnost evropských občanů;

8.

je přesvědčen, že důvěryhodná vnější bezpečnostní politika vyžaduje prohloubenou vzájemnou závislost mezi členskými státy a lepší vnitřní soudržnost a vzájemnou důvěru a solidaritu podobně, jako k tomu došlo v oblasti vnitřní bezpečnosti prostřednictvím schengenské spolupráce (na jejímž základě schengenské státy při ochraně vlastních hranic chrání hranice ostatních členských států, vnitrostátní předpisy mají kontinentální dosah a úkoly spojené s ochranou vlastní bezpečnosti se mohou plnit i na území jiného státu nebo ve společných týmech, které působí na základě evropských předpisů);

9.

vyjadřuje politování nad neochotou členských států EU definovat společný postoj ke krizi v Libyi, k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1973 a ke způsobům, jak ji provádět; je hluboce znepokojen rizikem uvažování o ad hoc koalicích zemí vytvářených podle jejich vůle nebo o dvoustranné spolupráci jako o možné náhradě za SBOP, neboť v prostředí 21. století nemá žádný evropský stát kapacitu stát se významným hráčem v oblasti bezpečnosti a obrany; připomíná, že Lisabonská smlouva poskytuje možnost svěřit provádění operací pro řešení krizí skupině členských států, avšak pouze v rámci rozhodnutí Rady, jež definuje cíle, rozsah a podmínky jejich provádění, a to spolu s MK/VP; trvá na tom, že společná reakce na vývoj v Libyi je důležitá pro vytvoření nového důvěryhodného přístupu k naší politice sousedství s jižními zeměmi; znovu opakuje, že mandát udělený rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1973(2011) na ochranu libyjských civilistů by neměl být překračován v důsledku nepřiměřeného využití síly; vyzývá MK/VP k přijetí konkrétních opatření na zajištění brzkého příměří s cílem zastavit krveprolití a utrpení obyvatel Libye; naléhavě vyzývá MK/VP, aby důrazně a bezprostředně podpořila takto orientované politické iniciativy; považuje za zásadní užší spolupráci s prozatímní Přechodnou národní radou, Africkou unií a Ligou arabských států se záměrem směřovat stávající vojenský konflikt k vyřešení na politické a diplomatické úrovni, včetně cíle, kterým je zajistit ukončení Kaddáfího režimu; dále zdůrazňuje, že vytvoření strategie pro oblast Sahelu a Afrického rohu je další konkrétní příležitostí, jak ukázat schopnost EU reagovat na bezpečnostní a rozvojové problémy;

10.

naléhavě žádá Evropskou radu, aby splnila svůj úkol, jímž je zjistit strategické zájmy a politické cíle EU a vypracovat strategii evropské zahraniční politiky, která by byla přizpůsobena mezinárodnímu vývoji a jejímž základem by bylo skutečné sbližování různých dimenzí její vnější činnosti, přičemž by byla pravidelně podrobována přezkumu; vyzývá MK/VP a Radu, aby vypracovaly koncepci bezpečnosti osob tak, aby byla v centru strategie evropské zahraniční politiky, a převedla je na hmatatelné politické zásady;

11.

vyzývá Evropskou radu a jejího předsedu, aby k tomuto úkolu přistupovali na základě politického dialogu s Evropským parlamentem a aby projednali jeho doporučení; zdůrazňuje, že takový dialog je nezbytný ve světle nových ustanovení Smluv a potřeby stanovit a zavést do praxe strategii zahraniční politiky na základě skutečného komplexního přístupu; navrhuje, aby takový dialog probíhal pravidelně a aby se zaměřoval stejnou měrou na dosažený pokrok i na perspektivy;

12.

v tomto ohledu zdůrazňuje, že přiznání funkce přímého zastupování občanů Unie Evropskému parlamentu z něj činí hlavní zdroj demokratické legitimity SZBP/SBOP a dodávají na významu jeho právu, aby jeho názory a doporučení byly patřičně zohledňovány;

13.

mimoto připomíná, že MP/VP podléhá na základě Smlouvy schválení Evropským parlamentem a že Parlament spolurozhoduje o rozpočtu EU na vnější činnost, včetně civilních misí SZBP a SBOP a administrativních nákladů vyplývajících z koordinace ozbrojených sil ze strany EU, že jeho souhlas je nezbytný pro transformaci strategií Unie v právní předpisy a pro uzavírání mezinárodních dohod, včetně dohod, které se týkají převážně SZBP, s jedinou výjimkou, jíž jsou smlouvy týkající se výhradně SZBP;

14.

chce podpořit spolupráci s vnitrostátními parlamenty EU na demokratickém přezkumu SZBP a SBOP s cílem vzájemně posílit svůj vliv na politická rozhodnutí přijímaná ostatními evropskými orgány a členskými státy při plném respektování výsad obranné politiky vnitrostátních parlamentů; vyslovuje politování nad nedostatkem shody na konferenci předsedů parlamentů EU ve dnech 4. a 5. dubna 2011 ohledně jednotlivých rysů meziparlamentní konference o SZBP/SBOP a očekává dosažení dohody s vnitrostátními parlamenty o nových formách meziparlamentní spolupráce v této oblasti; připomíná, že článek 9 protokolu 1 Lisabonské smlouvy o úloze vnitrostátních parlamentů jasně uvádí, že organizace a podpora účinné a pravidelné meziparlamentní spolupráce v Evropské unii je vymezena společně Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty;

15.

zdůrazňuje úlohu, kterou Smlouvy udělují Komisi při provádění politik a kroků spojených s ostatními dimenzemi vnější činnosti Unie při navrhování legislativních iniciativ, při provádění rozpočtu a při řízení programů Společenství, při zajišťování vnějšího zastupování Unie s výjimkou SZBP, a vyzývá Radu, Komisi a Parlament, aby posílily svou spolupráci, a zajistily tak soudržnost mezi různými oblastmi vnější činnosti EU a účinnější využívání nástrojů SBOP, aniž by byly dotčeny příslušné výsady;

16.

zdůrazňuje, že pravomoci MK/VP nepředstavují jen zdvojený úřad, ale vymezují sloučení funkcí a zdrojů legitimity, díky nimž tvoří ústřední bod procesu budování soudržnosti mezi různými nástroji, subjekty a postupy vnější činnosti EU; vyzývá MK/VP, aby chápala svou úlohu jako proaktivní a v konstruktivním dialogu s Parlamentem se zavázala ke dvojí snaze – aktivně podporovat budování politického konsensu mezi členskými státy na strategických liniích a politických volbách SZBP a SBOP a zajistit soudržnost, účinnou koordinaci a zhodnocení veškeré případné synergie mezi SZBP a SBOP a ostatními oblastmi vnější činnosti Unie, stejně jako vnitřních politik, které se promítají do vnější činnosti nebo ji ovlivňují;

17.

považuje úlohu ESVČ za zásadní pro budování účinného komplexního přístupu založeného na plné integraci SZBP, SBOP a ostatních dimenzí vnější činnosti Unie, zejména rozvojové spolupráce, obchodní politiky a politiky energetické bezpečnosti; je spokojen s výsledkem jednání, které vedlo k vytvoření ESVČ jako struktury ve službách orgánů Unie a k vytvoření různých dimenzí její vnější činnosti a které zajistilo ESVČ širokou škálu pravomocí a zároveň pevné spojení s Komisí a plné respektování jejích výsad, a přeje si, aby se skutečnost, že ESVČ se má podílet na strategickém plánování hlavních finančních nástrojů spojených s vnější činností EU, odrazila ve skutečné soudržnosti jejich použití v rámci zásad a cílů Unie;

18.

opětovně potvrzuje, že podporuje lepší koordinaci a větší synergii mezi civilními a vojenskými strukturami a kapacitami krizového řízení v rámci komplexního přístupu a že zároveň zachová rozdíly mezi civilními a vojenskými úlohami a různými rozhodovacími postupy a řídícími řetězci;

19.

lituje, že provizorní organizační schéma ESVČ nezahrnuje všechny stávající útvary zabývající se plánováním a tvorbou programů pro reakci na krize, předcházení konfliktům a budování míru se strukturami SBOP v souladu s Madridskou dohodou; v této souvislosti žádá zaprvé organizování pravidelných schůzek výboru pro řešení krizí, který by byl složen z ředitelství pro řešení krizí a krizové plánování, útvaru kapacit civilního plánování a provádění, Vojenského výboru EU, střediska SITCEN, útvarů mírové aktivity, předcházení konfliktům, mediace a bezpečnostní politiky, předsedy Politického a bezpečnostního výboru, zeměpisných referátů a ostatních dotčených tematických struktur, který by podléhal pravomoci MK/VP a výkonného generálního tajemníka podle okolností za účasti struktur Výboru pro humanitární činnost a civilní ochranu a vnitřní bezpečnost; tyto schůzky by koordinoval výkonný ředitel pro reakce na krize; tyto schůzky by koordinoval výkonný ředitel pro reakce na krize; vyzývá MK/VP a Komisi, aby tuto strukturu vybavily účinným pohotovostním a krizovým systémem a jednotnou operační místností umístěnou u ESVČ, kde by bylo možno zaručit nepřetržitý dohled, aby tak při provozu nedocházelo ke zdvojování, které je zřídkakdy v souladu s potřebou mít odpovídající systém dohledu a rychlé reakce na krize; domnívá se, že mezi tímto systémem a evropským střediskem reakce na mimořádné situace, které v současné době buduje Komise, by měla být zajištěna pravidelná koordinace a výměna s cílem zaručit vhodnou součinnost při vzájemném respektování pravomocí; zadruhé vyzývá k vytvoření stálé pracovní struktury, jež by zahrnovala výše uvedené subjekty, přesahující řízení akutních krizí s cílem rozvíjet společné přístupy, například v oblasti právního státu nebo reformy bezpečnostního sektoru; zatřetí vyzývá k přezkumu stávajícího uspořádání v polovině období s cílem zavést skutečně integrované strategické plánování a koncepční rozvoj v oblasti krizového řízení a budování míru pro ESVČ;

20.

domnívá se, že úkolem výboru pro řešení krizí by mělo být poskytovat ESVČ jednotné nouzové plánování s ohledem na možné hrozby a scénáře krize, a na druhé straně rovněž prostřednictvím krizové platformy konkrétně řídit reakci na krize a koordinovat v Bruselu i na místě využití různých dostupných finančních nástrojů a kapacit Unie, aniž by přitom byly dotčeny specifické rozhodovací postupy a právní základ týkající se využití civilních a vojenských kapacit v oblasti SZBP/SBOP a využití nástrojů Společenství;

21.

zdůrazňuje, že je nezbytné racionálněji upevňovat, rozšiřovat a organizovat civilní a vojenské struktury, služby a jednotky pro reakce na krize působící v rámci ESVČ a zejména v rámci Komise:

22.

lituje chabých výsledků procesu plnění základního civilního cíle pro rok 2010 týkajícího se civilních kapacit, zejména rozdílu mezi personálem přiděleným členskými státy na papíře a jednotkami, které byly pro mise skutečně k dispozici, a malého pokroku v oblasti odborné přípravy lidských zdrojů (neexistence obecných norem, omezeného počtu vzdělávacích programů nahraných do programu vzdělávacích příležitostí „Schoolmaster“ v softwarovém prostředí Goalkeeper); vyzývá MK/VP, Radu a členské státy, aby koordinovaně zahájily proces rozvoje civilních kapacit, zejména v oblasti náboru, rovnováhy mezi ženami a muži, vzdělávání a rozmisťování; zdůrazňuje především význam návaznosti na odkaz obou civilních základních směrů, které EU dosud uskutečňuje s cílem řešit tyto dosud nevyřešené problémy; vyzývá ke zřízení mechanismu Společenství na posílení civilních kapacit, zejména školení a rozšíření civilní složky Evropské bezpečnostní a obranné školy;

23.

potvrzuje, že důvěryhodné, spolehlivé a dostupné vojenské kapacity jsou nevyhnutelnou podmínkou nezávislé SBOP a účinného komplexního přístupu a že členské státy je musí poskytovat; dále zdůrazňuje, že tyto vojenské kapacity mohou být v rámci zásad, které jsou základem působení Unie na mezinárodní scéně, a samostatnosti právního řádu EU použity k nejrůznějším účelům, včetně civilních;

24.

lituje, že panuje ostrý rozpor mezi skutečností, že členské státy na obranu vynakládají ročně 200 miliard EUR, nedostatkem prostředků, které má EU k dispozici, a bolestně se táhnoucími konferencemi o vytváření vojenských sil pro vojenské operace EU, zatímco existují nadbytečné kapacity a zaměstnanci; lituje, že za více než dvanáct let nepřinesla metoda postupu vytváření vojenských sil ve skutečnosti žádné skutečné zlepšení, pokud jde o kvantitu a kvalitu vojenských kapacit, které jsou k dispozici pro mise SBOP; zdůrazňuje potřebu pravidelně hodnotit zvyšování vojenských kapacit; zdůrazňuje, že existuje stále větší nesoulad mezi zvyšující se poptávkou ze zahraničí a zdroji, které členské státy poskytují Unii;

25.

s obavami zdůrazňuje, že stávající ekonomická úspornost by mohla vyústit v nekoordinované škrty na evropské úrovni a v přetrvávající zdvojování, které by mohlo zpochybnit SBOP, ale měla by naopak přimět členské státy k promyšlenějšímu utrácení v oblasti obrany formou sdružování a sdílení větší části jejich obranných kapacit, rozpočtu a požadavků a k dosažení větší bezpečnosti pro vlastní občany; vyzývá členské státy, aby byly ve svých rozpočtech na obranu transparentnější;

26.

připomíná, že SBZP a SBOP by měly vést i k odzbrojení a k nešíření zbraní od malých a lehkých zbraní až k jaderným hlavicím a balistickým střelám; naléhavě žádá MK/VP, aby tuto politiku upřednostnila tím, že podpoří nový soubor proaktivních opatření týkajících se protipěchotních min, kazetové munice, munice s ochuzeným uranem a malých a lehkých zbraní, biologických, chemických a jaderných zbraní hromadného ničení a jejich dodávek; naléhavě žádá MK/VP, aby každoročně předkládala Evropskému parlamentu zprávu o provádění závěrů konference o přezkumu Smlouvy o nešíření jaderných zbraní konané v roce 2010 a jejího akčního plánu o odzbrojení a nešíření jaderných zbraní;

27.

lituje, že mezi obrannými programy v Unii panuje značná duplicita, například existuje více než 20 programů obrněných vozidel, 6 různých programů útočných ponorek, 5 programů střel země-vzduch a 3 programy bojových letounů, což znamená, že nedochází k úsporám z rozsahu, omezenými hospodářskými zdroji se plýtvá a ceny evropského obranného zařízení jsou přemrštěné; to vede navíc k zachování roztříštěnosti technologické a průmyslové základny evropské obrany (EDTIB), omezuje to konkurenceschopnost celého bezpečnostního průmyslového odvětví v Evropě a v tomto ohledu přímo ohrožuje její vedoucí postavení v oblasti technologií a zaměstnanost;

28.

zdůrazňuje, že ve všech výše uvedených aspektech je třeba silné dlouhodobé politické vůle, která by plně využila možnosti Lisabonské smlouvy, a že postupné vymezování společné obranné politiky, která může vést ke společné obraně, se musí zaměřit na posilování schopnosti EU reagovat na krize a zajistit dlouhodobé budování míru, ale především na schopnost zajistit strategickou samostatnost Evropy a schopnost jednat; požaduje mimořádné zasedání Evropské rady k otázce evropské bezpečnosti a obrany; opakovaně žádá, aby návrh bílé knihy o evropské bezpečnosti a obraně byl vytvořen postupem, který zahrnuje všechny příslušné zúčastněné subjekty EU, a aby se opíral o přezkumy vnitrostátní obranné a bezpečnostní politiky ve všech členských státech, které se shodnou na společném modelu a umožní přímé srovnání silných a slabých stránek stávajících kapacit a plánovacích předpokladů;

29.

rozhodně vyzývá členské státy, aby podpořily Evropskou obrannou agenturu jako odbornou agenturu EU, jíž bude svěřena úloha stanovovat a rozvíjet možnosti obrany v oblasti krizového řízení a podporovat a zlepšovat evropskou spolupráci v oblasti zbrojení;

30.

bere na vědomí, že francouzsko-britská dohoda v oblasti bezpečnostní a obranné spolupráce ze dne 2. listopadu 2010 byla uvedena v život mimo rámec Smlouvy o Evropské unii; doufá však, že se tento nejnovější pokus o francouzsko-britskou spolupráci stane katalyzátorem pro další pokrok na evropské úrovni v souladu s institucionálním rámcem Unie a s logickou potřebou racionalizace, interoperability a rentability; zdůrazňuje, že agentura EDA by měla v této souvislosti hrát podpůrnou úlohu; domnívá se, že současná francouzsko-britská spolupráce v oblasti bezpečnosti by měla představovat plán účinnější evropské spolupráce v oblasti obrany založené na plánování kapacit a na vzájemné závislosti; naléhavě žádá vlády Francie a Spojeného království, aby se zavázaly k tomu, že v budoucnosti budou uznávat mnohostranná ujednání o sdružování a sdílení,

31.

zdůrazňuje, že trvalá strukturovaná spolupráce, jak je stanovena ve Smlouvě, poskytuje právní záruky a závazky a je i nástrojem na podporu lepšího využívání majetku SBOP v době hospodářských úspor a překonání neshod mezi členskými státy; vyzývá Radu a členské státy, aby bezodkladně určily cíle a obsah této spolupráce při začlenění všech členských států, které mají politickou vůli a vojenské kapacity;

32.

považuje za nezbytné posílit úlohu ministrů obrany v rámci Rady pro zahraniční věci;

33.

připomíná, že doložka o vzájemné pomoci představuje právní povinnost skutečné solidarity v případě vnějšího útoku proti kterémukoli členskému státu, aniž by odporovala úloze NATO v systému evropské bezpečnosti, přičemž je respektována neutralita některých členských států EU; doporučuje proto vážně se zamyslet nad skutečným dosahem doložky o vzájemné pomoci, a projednat nevyřešená místa týkající se prováděcích opatření, která byla vyjmuta z návrhu Smlouvy o fungování Evropské Unie; vyzývá k vypracování zvláště potřebných politických směrnic, což je ve světle nedávného ukončení platnosti upravené Bruselské smlouvy (ZEU) zcela nezbytné;

34.

uznává, že v průběhu rozvoje SBOP nyní po dosažení politického a institucionálního úspěchu nastal okamžik pro sledování konkrétního trvalého cíle v oblasti vojenských kapacit; připomíná velký potenciál opatření zavedených Lisabonskou smlouvou, která jsou zaměřena na podporu rozvoje těchto kapacit a na vymezení postupného rámce obranné politiky EU, a zdůrazňuje naléhavost jejich efektivního využívání;

35.

členským státům doporučuje, aby se plně zasadily o zpřístupnění a udržitelnost vojenských kapacit odpovídajících trendu, při němž je věnována stále větší pozornost kvalitativním aspektům; sdílí požadavky uvedené na neformálním setkání ministrů obrany v Gentu, v německo-švédském dokumentu a ve výmarské iniciativě a vyzývá k neprodlenému přechodu do operativní fáze v souladu se závěry Rady z prosince 2010, v nichž ministři obrany souhlasili s tím, že agentura EDA by měla zintenzívnit svou činnost, a usnadnit tak vymezení oblastí pro sdružování a sdílení vojenských kapacit, včetně podpory „skupiny moudrých“; zdůrazňuje potřebu úspěchu tohoto nového přístupu k rozvoji kapacit; vyzývá členské státy, aby dodržovaly lhůty stanovené na zasedání Rady v prosinci 2010; připomíná, že úkolem velitelů štábů ozbrojených sil EU je prověřit do května 2011 vlastní kapacity, že vojenský štáb EU byl pověřen použít tyto údaje na vypracování přehledu do poloviny roku 2011 a že ministři obrany EU dospějí ke konečným závěrům do konce tohoto roku; upomíná agenturu, aby z této nové iniciativy učinila svou prioritu a předložila seznam nových možných projektů spolupráce (například v oblastech, jako je satelitní komunikace, zdravotnická podpora, námořní logistika a kybernetická bezpečnost), aby nedocházelo ke zdvojování nákladů a aby se zvýšila interoperabilita;

36.

přidává se k doporučením Rady pro zahraniční věci z ledna 2011, která nabádají MK/VP, aby prohloubila témata, jimž se věnuje výmarská iniciativa, a podnikla konkrétní kroky na základě zprávy, kterou vysoká představitelka předloží na zasedání Rady pro zahraniční věci v polovině roku 2011, s cílem dosáhnout pokud možno do konce roku konkrétních výsledků, včetně možnosti rozšíření těchto iniciativ na další zainteresované členské státy;

37.

potvrzuje, že je nezbytné překonat stávající asymetrii, pokud jde o kapacity plánování a provádění civilních a vojenských operací, a zřídit v EU stálou kapacitu pro plánování a provádění civilně-vojenských operací nebo operační velitelství, což umožní operativnější a nákladově účinnější reakci EU; podtrhuje omezené využívání dohod Berlin Plus, které se doposud uplatnily pouze při přebírání starších misí NATO, a poukazuje na problémy spojené s rámcovým plánem pro jednotlivé státy spočívajícím ve využívání pěti národních operačních velitelství a na nedostatečné předběžné plánování, což vede k potížím při vyvíjení síly a větší složitosti koordinace civilních a vojenských kapacit;

38.

domnívá se, že stávající operační středisko sice představuje první pozitivní krok, je však nedostatečné a svými ambicemi neodpovídá stálému operačnímu velitelství, a že by z něj mělo být vytvořeno stálé středisko a mělo by být schopno řídit rozsáhlejší mise, mělo by mít k dispozici odpovídající personální zdroje a provozní infrastrukturu a mělo by vyřešit nespolehlivost infrastruktury komunikačních a informačních systémů Unie, která je způsobena zejména chybějící stálou strukturou pro velení a kontrolu (C2) (a příslušným právním rámcem), což může mít negativní vliv i na získávání poznatků o situaci; obhajuje společné umístění vojenského operačního velitelství a civilního velitelství, aby bylo možno provádět celou řadu vojenských operací a civilních operací při maximálním využití možné součinnosti a při respektování odlišné civilní a vojenské linie velení a různých rozhodovacích postupů a mechanismů financování;

39.

vítá skutečnost, že MK/VP ve své odpovědi na výmarskou iniciativu uznává, že je potřeba, aby byla EU schopna vést vojenské operace; tvrdí, že analýza rentability, k níž dala podnět MK/VP, by měla zohlednit i náklady, které pramení z neexistence operačního velitelství EU; prohlašuje, že má v úmyslu podpořit vypracování studie o tomto aspektu a o možných nákladech a mechanismech financování nové struktury;

40.

uznává odůvodněnost bojových jednotek, ale nabádá k vážnému promyšlení jejich koncepce a struktury pro vyšší stupeň flexibility a účinnosti, neboť doposud ještě nebyly využity; domnívá se, že:

41.

zdůrazňuje, že Smlouva uvádí, že evropská politika kapacit a vyzbrojování má být definována za účasti agentury EDA, a za tímto účelem požaduje spolupráci orgánů a institucí EU a členských států při formování a provádění této politiky;

42.

podporuje úzkou spolupráci mezi agenturou a Komisí s cílem posílit kapacity schopné dvojího využití za účelem nalezení toho nejkomplexnějšího přístupu k výzkumu souvisejícímu s bezpečností a ve prospěch součinného řízení civilních a vojenských zdrojů, a to především prostřednictvím bezpečnostní části rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj; za tím účelem oceňuje perspektivu osmého rámcového programu, který se zaměří i na vnější bezpečnost; vyzývá Komisi, aby uznala realitu civilně-vojenské povahy řízení krizí a aby zvážila financování výzkumu v oblasti bezpečnosti a obrany, který by měl civilní využití, finančními prostředky Společenství; uvádí však, že tato spolupráce by neměla přesahovat potřeby civilně-vojenské spolupráce při zajišťování míru, prevenci konfliktů, posilování mezinárodní bezpečnosti a krizového řízení;

43.

naléhavě žádá ředitelku agentury EDA (MK/VP) a Radu, aby včas poskytly nové rozhodnutí Rady o zřízení agentury EDA, jež bude založeno na nové úloze agentury ADA popsané v Lisabonské smlouvě; z hlediska Lisabonské smlouvy a jejího dopadu na agenturu EDA zpochybňuje stávající právní základ agentury EDA z roku 2004; vyzývá Radu, aby informovala Evropský parlament o nutných změnách ve společné akci Rady na zřízení agentury EDA, které vyplývají z toho, že EDA byla zahrnuta do Lisabonské smlouvy;

44.

vyzývá k navázání pevného partnerství mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem, EDA a zúčastněnými členskými státy o přípravách osmého rámcového programu pro investice do oblastí technologií společného zájmu na úrovni Evropské unie, přičemž by se měla zohlednit i skutečnost, že náklady na investice do výzkumu a vývoje v oblasti obrany se dnes v Evropě rovnají přibližně 10 % nákladů v USA;

45.

vyzývá k úzké spolupráci mezi agenturou EDA a Společnou organizací pro spolupráci v oblasti zbrojení (Organisation conjointe de coopération en matière d'armement, OCCAR); požaduje informace od ředitelky EDA (MK/VP) o výsledcích jednání o správním ujednání o jejich spolupráci, které bylo zahájeno v dubnu 2009;

46.

potvrzuje, že jedním ze stěžejních předpokladů nezávislé a důvěryhodné SBOP je vytvoření konkurenceschopnějšího a účinnějšího evropského trhu obrany a bezpečnosti otevřeného pro veřejné zakázky s posílenou evropskou technologickou a průmyslovou základnou obrany (EDTIB), která zohledňuje klíčové průmyslové kapacity, bezpečnost dodávek mezi jednotlivými zeměmi, hlubší a různorodější základny dodavatelů a větší spolupráci v oblasti zbrojení);

47.

zdůrazňuje, že pro evropský trh v oblasti obrany je významné, aby byly do vnitrostátních právních řádů provedeny všemi členskými státy následující směrnice:

doporučuje členským státům, aby přísně dodržovaly termíny kontrolované Komisí a připravily nezbytné prováděcí předpisy a zaměstnance na uplatňování nových předpisů; vyzývá členské státy, aby zohlednily příslušné pokyny vydané Komisí;

48.

doporučuje naléhavě provést přezkum společného postoje k jednotným pravidlům kontroly vývozu technologií a vojenského materiálu, který byl schválen dne 8. prosince 2008, aby bylo zajištěno přísné a důsledné dodržování všemi dotčenými vnitrostátními orgány v každém členském státě;

49.

naléhavě žádá členské státy, aby dodržovaly kodex chování agentury EDA týkající se zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany a kodex chování v oblasti kompenzací, aby tak předcházely porušování pravidel vnitřního trhu a omezovaly možnosti korupce;

50.

zdůrazňuje, že v zájmu podpory nového evropského trhu v oblasti bezpečnosti a obrany je třeba napravit situaci, kdy chybí předpisy a normy, což omezuje tržní příležitosti velkých subjektů i malých a středních podniků a zamezuje interoperabilitě bezpečnostních systémů; plně podporuje činnost agentury EDA v rámci nového právního základu, jímž je Lisabonská smlouva; doporučuje úzkou spolupráci mezi EDA a Komisí na vytvoření evropského trhu v oblasti obrany; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s EDA začala uvažovat o evropské průmyslové politice v oblasti bezpečnosti a obrany;

51.

nabádá zúčastněné státy, aby považovaly svou účast v agentuře EDA za stálý závazek a aby poskytly agentuře odpovídající lidské i ekonomické zdroje; vyzývá ke zvýšení výdajů na operační projekty a studie (doposud v průměru 25 % rozpočtu), neboť se s politováním domnívá, že vetování navýšení rozpočtu se protáhne;

52.

vyzývá státy účastnící se činnosti agentury EDA, aby přispívaly k činnosti a k iniciativám, jež mají být předkládány místopředsedkyní/vysokou představitelkou ve funkci ředitelky agentury, a nabádá místopředsedkyni/vysokou představitelku, aby zaručila způsoby fungování zlepšující schopnost účastnických států převzít odpovědnost za rozhodování v souladu s povahou mezivládní agentury a s tím, co stanoví Smlouva, na základě logiky budování politického konsensu;

53.

domnívá se, že je nezbytné vytvořit regulační opatření EU včetně komplexního normativního systému pro zjišťování, registraci, povolování, sledování a hlášení porušování platných právních předpisů ze strany soukromých vojenských a bezpečnostních společností na vnitřní i vnější úrovni;

54.

vyzývá proto Komisi a Radu, aby zahájily příslušné kroky:

55.

má za to, že vnitřní a vnější aspekty bezpečnosti EU by měly být řešeny jako doplňující se dimenze téže strategie, jak dala najevo Evropská rada na svých zasedáních v Tampere (1999), ve Feiře a ve Stockholmu (2010) při schvalování cílů evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva na období 2010–2014; zdůrazňuje, že klíčové hodnoty a zásady, jako jsou lidská práva, základní práva a svobody a humanitární předpisy, nejsou v souvislosti s bojem proti mezinárodnímu terorismu za žádných okolností zcizitelné a že jedním ze závěrů dočasného výboru Evropského parlamentu k domnělému využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů je, že vnitrostátní a evropské protiteroristické politiky a opatření musí být pod větším parlamentním dohledem;

56.

proto je v této době, a zejména po 11. září, stále jasnější, že mnohým nadnárodním hrozbám, jako je terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, organizovaný zločin, počítačová kriminalita, drogy a obchodování s lidmi, nelze zabránit bez koordinované spolupráce zahrnující vnější bezpečnostní politiku a vnitřní legislativní a politická opatření a nástroje tak, jak byly zdůrazněny již v prvním protiteroristickém akčním plánu Evropské unie (2001) a v protiteroristické strategii Evropské unie (2005); opětovně upozorňuje, že zpráva Rady z roku 2008 o provádění evropské bezpečnostní strategie poukazuje na to, že evropskou bezpečnost ohrožuje selhání státu, jak ilustruje případ Somálska;

57.

uznává, že propojení mezi vnější a vnitřní bezpečnostními politikami je stále zřejmější a evidentnější v členských státech a zejména ve třetích státech, jako je USA, kde bylo v roce 2003 spojením 22 federálních agentur zřízeno ministerstvo vnitřní bezpečnosti, které nyní zaměstnává více než 200 000 úředníků a jeho rozpočet přesahuje 40 miliard dolarů ročně; není žádným překvapením, že jeho hlavní poslání je zčásti totožné s posláním, které Evropská unie spojila s vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva (ochrana vnějších hranic, přistěhovalectví, protiteroristická opatření);

58.

oceňuje skutečnost, že klíčová ustanovení Lisabonské smlouvy respektují přizpůsobení se těmto okolnostem, a valorizaci součinnosti mezi vnější a vnitřní bezpečností, včetně:

59.

domnívá se, že evropská bezpečnostní strategie (2003) a vnitřní bezpečnostní strategie (2010) souhlasně vymezují různé společné oblasti, jako je terorismus, organizovaný zločin a počítačová kriminalita, které mají dopad na obě dimenze bezpečnosti; proto sdílí myšlenku, že je nutné zlepšit způsob, jímž propojujeme vnitřní a vnější dimenze, kterou rozvinula Komise ve svém sdělení „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ (2010) (KOM(2010)0673);

60.

má za to, že doplňkovost cílů vnější a vnitřní bezpečnosti se odráží ve skutečnosti, že:

61.

je toho názoru, že všechny výše uvedené iniciativy by proto mohly být zahájeny, jen pokud bude existovat solidní právní základ a legislativní opatření, která mohou být přijata na základě obvyklé vnitřní pravomoci EU, kdy je pravidlem kvalifikovaná většina v Radě, a spolurozhodování v Evropském parlamentu a v neposlední řadě také pod kontrolou Soudního dvora;

62.

je toho názoru, že pak bude logické, že pokud stejná hrozba vyžaduje aktivaci opatření pro vnější i vnitřní bezpečnost, měla by EU dát přednost účinnějším – a z právního hlediska solidnějším – dostupným opatřením, což jsou opatření vycházející z vnitřní pravomoci Úloha Evropského parlamentu by měla být rozhodující také pro související konkrétní strategie a opatření SZBP;

63.

připomíná Radě a místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce, že jsou povinny informovat jej o stavu vnějších vztahů, zejména o vztazích se třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi, s nimiž jsou dojednávány nebo uzavřeny mezinárodní dohody v zájmu Evropské unie; připomíná Radě, že nespadají-li dohody týkající se výměny důvěrných informací se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi výhradně do SZBP, musí být vyjednávány a uzavírány s vědomím a za účasti Evropského parlamentu ve smyslu čl. 218 odst. 6 SFEU; ze stejného hlediska si vyhrazuje hodnotit, zda dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě, která se týká ochrany utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, neohrožuje výkon výsad, které jim přiznává Smlouva;

64.

vítá skutečnost, že od roku 2003 do současnosti EU uskutečnila řadu operací (24) na třech kontinentech, při nichž zasahovala různým způsobem, a naprostou převahu měly civilní mise specializované na policii, reformy v oblasti bezpečnosti a posilování právního státu; uvádí, že 16 misí z doposud 24 uskutečněných misí SBOP mělo civilní povahu;

65.

bere na vědomí, že tento trend potvrzuje třináct právě probíhajících misí a že kromě tohoto zařazení musí být mise stále častěji „multifunkční“, jako v případě mise EULEX Kosovo, která spojuje více funkcí (policii, celní orgány a soudní systém) s úkoly školení, sledování a pomoci a s výkonnými úkoly, nebo jako v případě novější mise EUTM Somálsko, jež je situována v Ugandě a je zaměřena na vojenské zaškolování bezpečnostních sil dočasné federální vlády a je příkladem zvýšeného důrazu na úkoly související s reformou bezpečnostního sektoru v oblasti vojenského řízení krizí;

66.

vítá probíhající revizi stávajících civilních koncepcí SBOP: za ústřední koncepci civilních misí vztahující se na policii, spravedlnost, civilní správu, celní správu, kontrolu hranic a další důležité oblasti pro plánovače a odborníky pracující na místě při přípravě a provádění misí, jejichž (výkonným) úkolem bude posilování anebo náhrada, bude považován právní stát; souhlasí s činností v oblasti rozvíjení koncepce justičních misí SBOP a zároveň připomíná potřebu vyhnout se zbytečnému zdvojování ve vztahu k možným programům Společenství; v této souvislosti vyzývá místopředsedkyni/vysokou představitelku, aby urychleně a podrobně informovala Evropský parlament o najímání soukromých vojenských a bezpečnostních společností v rámci misí SBOP a SZBP a specifikovala odborné požadavky a podnikové normy vyžadované smluvními stranami, použitelné předpisy a právní odpovědnost a povinnosti, mechanismy sledování, hodnocení účinnosti a příslušné náklady;

67.

rovněž uznává, že Lisabonská smlouva umožňuje rozšíření misí typu Petersberg, které se de facto používaly již při zásazích v letech předcházejících vstupu Smlouvy v platnost, a tak inovovala a poskytla posílený politicko-právní rámec odpovídající realitě;

68.

rozhodně tedy doporučuje využít nabyté zkušenosti a dát misím nový impuls (mise EUTM Somálsko byla za poslední dva roky jediným novým zásahem), neboť mise jsou zkušebním kamenem mandátu SBOP a důležitou prověrkou důvěryhodnosti Unie jako mezinárodního hráče;

69.

zdůrazňuje význam konkrétního pokroku v různých technických, právních, operativních, ale především politicko-strategických aspektech; zvláště doporučuje, aby každá mise byla začleněna do jasné politické strategie (střednědobé nebo dlouhodobé) a zdůrazňuje, že mise se nepovažují za náhradu politiky: toto spojení je zásadní pro operační úspěch zásahu, ale obecněji i pro přerušení bludného kruhu, v němž má SBOP tendenci nahrazovat SZBP se všemi nedůslednostmi, které z toho plynou, místo aby byla jejím nástrojem;

70.

s obavami zdůrazňuje, že propojení s jasnou politickou strategií bylo až dosud opomíjeno a nadále se ve většině případů opomíjí, což negativně ovlivňuje účinnost a výkonnost misí, například:

71.

vítá rozhodnutí Rady uskutečnit operaci EUFOR Libye, která by podporovala operace poskytující humanitární pomoc, pokud o ni Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti (UN OCHA) požádá; vyzývá Radu, aby okamžitě poskytla humanitární podporu městu Misrata a dalším hustě osídleným oblastem, zejména pak námořní cestou; je hluboce znepokojen vzrůstajícím počtem obětí libyjského konfliktu a zprávami o tom, že Kaddáfího režim používá kazetovou munici a další zbraně proti civilnímu obyvatelstvu; vyslovuje hluboké politování nad omezením mandátu mise EUFOR pouze na humanitární zásahy, ačkoliv existoval zřejmý důvod k tomu, aby se EU ujala v Libyi řízení námořního dohledu (vynucování embarga a pomoc agentuře Frontex), humanitární pomoci a ochrany civilistů; v této souvislosti připomíná své usnesení ze dne 10. března 2011, v němž vyzývá MK/VP k přezkoumání možnosti vynutit dodržování embarga pomocí leteckých a námořních prostředků SBOP; lituje rozhodnutí několika členských států vetovat širší mandát mise EUROF Libye, ačkoliv současně provádějí podobné vlastní operace; vyzývá k zahájení plánování případné středně- až dlouhodobé operace SBOP v Libyi, která by byla zaměřena na reformu v oblasti bezpečnosti, budování institucí a správu hranic;

72.

připomíná význam koordinace na místě, k čemuž je nezbytná úloha vedoucích delegací (dnes úředníků ESVČ, nikoli již úředníků Komise) a zvláštních zástupců EU; má za to, že tato koordinace by měla probíhat na různých úrovních, zejména:

73.

doporučuje revizi aténského mechanismu, která by vedla k racionalizaci a ke zvýšení podílu společných nákladů (které se v současné době odhadují na 10 %) na spravedlivější rozložení břemene vojenských operací, během nichž účastníci misí, kteří jsou již zatíženi odpovědností v podobě rizik a nákladů, mají povinnost převzít v současné situaci další ekonomickou odpovědnost;

74.

s radostí vítá výsledek dosažený v rámci madridské dohody o zřízení ESVČ, který vedl k vytvoření konkrétních rozpočtových linií pro hlavní mise SBOP (EULEX Kosovo, EUPOL Afghánistán, EUMM Gruzie) s cílem zaručit větší transparentnost a lepší parlamentní kontrolu výdajů; zdůrazňuje potřebu vyčlenit jednu rozpočtovou linii pro misi SBOP; potvrzuje vůli spolupracovat s novým předsednictvím Politického a bezpečnostního výboru na zlepšení účinnosti společných konzultačních jednání o SZBP v souladu s prohlášením vysoké představitelky o politické odpovědnosti dojednaným v Madridu; prohlašuje, že má zájem poučit se od Kongresu USA i jiných vnitrostátních parlamentů, pokud jde o postupy a metody dohledu nad bezpečnostní a obrannou politikou;

75.

požaduje, aby byl na základě Lisabonské smlouvy zřízen fond pro zahájení předběžných činností v rámci přípravy vojenských operací, který by urychlil vyplácení finančních prostředků, a to v rámci návrhu na současnou revizi aténského mechanismu;

76.

doporučuje řešit problémy s hledáním profesionálů pro civilní mise (jako v případě EULEX Kosovo a EUPOL Afghánistán), které představují, jak je vidět, nejpoužívanější typ zásahu a mechanismů rychlého rozmístění a udržitelnosti;

77.

v rámci poskytování rovných příležitostí ženám a mužům v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a v zájmu zvýšení efektivity civilních a vojenských misí doporučuje angažovat vhodným způsobem ženský personál na všech úrovních řízení krizí; zdůrazňuje, že je nutné zařadit ženy na vyšší rozhodovací pozice, provádět pravidelné konzultace s občanskou společností, a to i s organizacemi zaměřenými na ženy, a posílit schopnost zabývat se problematikou rovnosti žen a mužů v rámci misí; vyzývá k zavedení odpovídajících postupů pro podávání stížností občanů v souvislosti s misemi SBOP, které by napomohly zejména hlášení sexuálního násilí a násilí na základě pohlaví; žádá MK/VP, aby do půlročního hodnocení misí SBOP zařadila podrobnou zprávu zabývající se otázkami žen, míru a bezpečnosti; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU jmenovala více žen na místa policejního a vojenského personálu na misích SBOP, a jako vzor by v této souvislosti mohl sloužit ženský policejní sbor působící v mírové misi OSN v Libérii;

78.

žádá místopředsedkyni/vysokou představitelku, aby přijala odpovídající opatření k optimalizaci využívání potenciálu evropských zdrojů a kapacit pro civilní mise, a s obavami zaznamenává vysoké náklady na bezpečnostní opatření u misí EUJUST LEX Irák a EUPOL Afghánistán, která byla svěřena soukromým bezpečnostním agenturám;

79.

podporuje nezbytnost vytvoření masivnějších formálních institucionalizovaných mechanismů, jejichž pomocí by se pravidelně na základě sdílených kritérií vyhodnocoval vývoj misí na místě; má za to, že by to umožnilo hodnotit návratnost zkušeností z politicko-strategického a technického, právního a operativního hlediska a z dlouhodobého hlediska by se to mohlo stát základem pro zkvalitnění probíhajících zásahů a pro vytvoření kritérií použitelných v nově se objevujících krizích, neboť by to uvedlo do rovnováhy strategické zájmy a dostupné zdroje;

80.

potvrzuje, že multipolární rozvoj mezinárodního systému a definice strategických partnerství se musí zařadit do rámce aktivní snahy o podporu mnohostrannosti jako dimenze, která nejvíce odpovídá dodržování právního státu obecně, zvláštní povaze EU a rostoucí vzájemné závislosti, jež je charakteristická pro proces globalizace;

81.

opakuje, že EU plně respektuje ustanovení a zásady Charty OSN a uznává, že prvotní zodpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti ve světě spočívá na Radě bezpečnosti OSN;

82.

připomíná, že Lisabonská smlouva zavazuje Unii k podpoře vícestranných řešení, zejména v rámci OSN, a že mezinárodní činnost Unie se musí inspirovat Chartou OSN, mezinárodním právem a zásadami a hodnotami EU;

83.

uznává, že z právního hlediska Lisabonská smlouva překonala dřívější dichotomii mezi politikami Unie a Společenství tím, že zavedla jedinou právní subjektivitu, a tím, že posílila samostatnost právního řádu EU vůči mezinárodnímu právu, a to dokonce i v případě, že je v sázce mezinárodní bezpečnost, jak již konstatoval Soudní dvůr v judikatuře ve věci Kadi (podle níž „mezinárodní právo může prostoupit tímto právním řádem pouze za podmínek stanovených ústavními zásadami Společenství“);

84.

vyzývá členské státy, které jsou členy Rady bezpečnosti, aby hájily společné názory a zájmy EU a aby směřovaly k takové reformě OSN, která by EU jako celku zajistila vlastní stálé místo;

85.

zdůrazňuje potřebu posilovat spolupráci mezi EU a OSN v oblasti krizového řízení, zejména v počátečních stádiích krize a při obnově po konfliktu, v úzkém kontaktu s příslušnými strukturami nově zřízené ESVČ;

86.

žádá členské státy, aby učinily nezbytné kroky k zefektivnění účasti EU na zasedáních Valného shromáždění OSN;

87.

uznává, že NATO je základem kolektivní obrany členských států NATO a jde až nad jejich rámec; připomíná potřebu konstruktivní spolupráce mezi EU a NATO, zejména tam, kde obě tyto organizace vyvíjejí činnost ve stejné oblasti; očekává návrhy vysoké představitelky na základě úkolů, kterými ji ve svých závěrech pověřila Evropská rada na svém zasedání v září 2010 a které se týkají spolupráce mezi EU a NATO v oblasti krizového řízení;

88.

vítá shodu týkající se dalšího posilování strategického partnerství mezi EU a NATO obsaženou v nové strategické koncepci NATO; opětovně potvrzuje, že většina hrozeb stanovených v nové strategické koncepci se týká i EU, a zdůrazňuje význam posilování spolupráce mezi EU a NATO v oblasti krizového řízení v duchu vzájemného posilování a při respektování samostatnosti rozhodování; upozorňuje na nezbytnost vyhýbat se zbytečnému zdvojování úsilí a zdrojů a vyzývá EU a NATO, aby prohloubily svou spolupráci pomocí příslušných prostředků a v souvislosti s komplexním přístupem ke krizím tam, kde jsou na daném místě zapojeny obě organizace; naléhavě žádá NATO, aby důsledně omezila rozvoj civilních kapacit, aby nedocházelo k překrývání činností;

89.

zdůrazňuje zásadní význam afrického kontinentu pro bezpečnost Unie, pro udržení míru a předcházení konfliktům; podporuje úzkou spolupráci mezi EU a Africkou unií v rámci mírového a bezpečnostního partnerství, které souvisí se společnou strategií EU-Afrika; podporuje větší zapojení a odpovědnost Africké unie, zejména pokud jde o řízení krizí, a potvrzuje, že je nutné, aby se Komise a členské státy zapojily formou konkrétních opatření do boje proti obchodu s lehkými a malorážními zbraněmi a jejich šíření; podporuje snahu Tripolské deklarace, aby mírová a bezpečnostní struktura v Africe byla plně funkční;

90.

doporučuje rozvíjet především schopnost Afriky zajistit „včasné varování“ a prevenci konfliktů, posilovat zprostředkovací schopnosti „rady moudrých“, studovat možnosti, jak uplatňovat doporučení Prodiho zprávy o financování afrických mírových operací; naléhavě vyzývá k udržování vztahů na základě spolupráce a k posilování kapacit afrických subregionálních organizací;

91.

připomíná, že kromě spolupráce s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je OSN, NATO a AU, je třeba v rámci SBOP posilovat i spolupráci s jednotlivými třetími zeměmi. Zkušenosti ukazují, že třetí země mohou vnést do misí SBOP důležité materiální hodnoty, lidské zdroje a zkušenosti, jako například v misích EUFOR Čad/Středoafrická republika, kde Rusko poskytlo velmi potřebné vrtulníky, a EUFOR Althea, kde země jako Turecko a Maroko zásadně přispěly početnými jednotkami. Zapojení třetích zemí může navíc posílit legitimitu operací SBOP a napomoci zahájení širšího mírového dialogu s důležitými partner při zachování závazku podporovat dodržování lidských práv a právního státu;

92.

takový dialog by se měl zaměřit na posuzování hrozeb, (v případě potřeby) zahrnovat účast třetích zemí na cvičeních a školících činnostech EU a vést k užšímu vzájemnému příhraničnímu zapojení. Aby se zjednodušila spolupráce se třetími zeměmi a nedocházelo k prodlevám, které může způsobit jednání o každém konkrétním příspěvku, bylo by potřeba řešit procedurální překážky. Za tím účelem by měly být s některými třetími zeměmi uzavřeny rámcové dohody a stanoveny standardní postupy, aby bylo jejich přispění k misím jednodušší.

93.

zdůrazňuje, že je důležité spolupracovat na SBOP se sousedními zeměmi EU a že tato spolupráce by měla být regionálně vyvážená, měla by přinášet širokou škálu možností, které by urychlily reformy v oblasti bezpečnosti v partnerských státech, a kromě vytvoření civilních a vojenských kapacit umožňujících účast východních a jižních partnerů EU na misích SBOP by významně podpořila řízení regionální bezpečnosti;

94.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Evropské radě, místopředsedkyni/vysoké představitelce, Radě, Komisi, parlamentům členských států, parlamentnímu shromáždění NATO a generálním tajemníkům OSN a NATO.

7.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 377/66

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Za nové řízení mezinárodních organizací“ (1),

—

s ohledem na zásadu loajální spolupráce mezi Unií a členskými státy, vyjádřenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na ustanovení čl. 21 odst. 1 a 2 písm. h) Smlouvy o Evropské unii, které vyzývá Unii k podpoře vícestranných řešení společných problémů, především v rámci Organizace spojených národů, a k dosažení vysokého stupně spolupráce ve snaze podporovat mezinárodní systém založený na posílené mnohostranné spolupráci a na řádné správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN o účasti Evropské unie na činnosti Organizace spojených národů (2), která byla přijata dne 3. května 2011,

—

s ohledem na priority EU pro 65. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů, které schválila Rada dne 25. května 2010 (3),

—

s ohledem na interní opatření stanovená Evropskou radou na zasedání konaném v září 2010, která mají zlepšit vnější politiku Evropské unie prostřednictvím integrovanějšího přístupu (4),

—

s ohledem na Evropskou bezpečnostní strategii (EBS) nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, jež byla schválena Evropskou radou dne 12. prosince 2003, a na zprávu Rady o jejím provádění s názvem „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“ ze dne 12. prosince 2008,

—

s ohledem na sdělení Komise určené Radě a Evropskému parlamentu a nazvané „Evropská unie a Organizace spojených národů: volba multilateralismu“ (KOM(2003)0526),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2010 o posílení OBSE a úloze EU (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 obsahující doporučení Komisi ke zlepšení rámce správy ekonomických záležitostí a stability v Unii, zejména v eurozóně (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2010 o institucionálních aspektech přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (7),

—

s ohledem na své doporučení Radě ze dne 25. března 2010 k 65. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o úloze NATO v bezpečnostní struktuře EU (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2006 o revizi strategie Mezinárodního měnového fondu (10),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0181/2011),

A.

vzhledem k tomu, že procesy globalizace přinášejí širokou škálu příležitostí, výzev a rizik pro správu věcí veřejných v celosvětovém měřítku a současně odhalují mezery v sociální oblasti a nedostatky, a to i na finančních trzích, v zabezpečení dodávek energie, boji proti chudobě, politice týkající se změny klimatu a porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že k řešení globálních výzev a hrozeb je třeba celosvětové spolupráce a kolektivních kroků, jakož i účinných institucí a legitimních pravidel; vzhledem k tomu, že pokud mezinárodní organizace mají být legitimní a účinné, musí odrážet zájmy všech států multipolárního světa,

B.

vzhledem k tomu, že závazek EU uplatňovat účinný multilateralismus který je uveden v Evropské bezpečnostní strategii z roku 2003, je hlavní zásadou evropské vnější činnosti; vzhledem k tomu, že EU má na základě svých mezinárodních zkušeností se spoluprací mezi národy a institucemi, s řádem založeným na pravidlech a víceúrovňovým multilateralismem zvláštní celosvětovou zodpovědnost, kterou by měla zachovávat i nadále; vzhledem k tomu, že EU má k dispozici řadu hodnot – jako je dodržování lidských práv, svoboda, demokracie, rovnost, bratrství a právní stát – a politických nástrojů, včetně jednotné právní subjektivity, jež jsou nutné k posílení vícestranných struktur,

C.

vzhledem k tomu, že přidaná hodnota členství EU v mezinárodních organizacích spočívá v oblastech, kde má výlučné či sdílené pravomoci: hospodářské a obchodní záležitosti, politika v oblasti životního prostředí, rozvojová pomoc a politika v oblasti bezpečnosti a obrany; vzhledem k tomu, že EU může být rovněž přínosem v mezinárodních organizacích či na summitech, kde nejsou zastoupeny všechny členské státy,