15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/1

1.1

Podle názoru EHSV není trvalý, udržitelný a inteligentní růst možný bez vyrovnání zpoždění. Proto je trojí cíl strategie Evropa 2020, který spočívá v „udržitelném a inteligentním růstu podporujícím začlenění“, ve své podstatě vhodný, třebaže jeho splnění vyžaduje vedle vyvážené kombinace makroekonomických politik také strukturální reformy a více kvalitnějších nástrojů.

1.2

Promyšlené naplňování této strategie je o to důležitější nyní, kdy se nacházíme v období velkých výzev. Doporučujeme doplnit a upřesnit strategii tak, aby se přizpůsobila nové politické, hospodářské a sociální situaci. Musíme usilovat o nastolení nové rovnováhy mezi zodpovědností a solidaritou.

1.3

V rámci této nezbytné změny zaměření by měla Unie ukázat, že zde existuje politická vůle a také konkrétní představa, jak integraci podstatně prohloubit. Zároveň s tím je třeba obohatit i víceúrovňovou spolupráci mezi členskými státy a regiony, abychom mohli dosáhnout „více“ a „lepší“ Evropy.

1.4

EHSV je toho názoru, že je třeba dále posilovat správu ve prospěch hospodářské a rozvojové politiky, více diverzifikovat a navýšit veřejné prostředky a urychlit strukturální reformy v členských státech.

1.5

EHSV konstatuje, že se může ztotožnit s celkovým přístupem a směřováním návrhů předpisů, které mají sloužit k provádění strategie Evropa 2020, jako je víceletý finanční rámec a společný strategický rámec.

1.6

EHSV zároveň zdůrazňuje, že opatření zaměřená na zvýšení stability, růstu a zaměstnanosti a na snižování chudoby nejsou dostačující a že je nezbytně nutné obohatit stávající nástroje.

1.7

Je žádoucí jasně vymezit rozdělení pravomocí Unie a členských států. Opatření přijatá v zájmu konsolidace základů růstu, jako je celoevropská bankovní unie (regulace vkladů v evropském bankovním sektoru, dohled nad nimi, jejich záchrana a ručení za ně) či vydávání projektových dluhopisů, představují významný krok vpřed a je zapotřebí urychlit jejich provádění. Evropská centrální banka by měla mít silnější postavení.

1.8

EHSV se domnívá, že v otázkách rozvojové politiky pouhé vymezení „rámců“ nepostačuje. Dosahování cílů je možné urychlit navýšením cílených investic a realizací celoevropských, meziodvětvových a vícedimenzionálních projektů na evropské úrovni. Dokončení reforem nyní v řadě zemí představuje rozhodující otázku a rozvojová politika musí tomuto procesu napomáhat.

1.9

Možnost propojení inteligentního růstu s růstem podporujícím začlenění lze zajistit mimo jiné cílem spočívajícím ve zvýšení zaměstnanosti a podporou vytváření sítí mezi širokou škálou aktivit. Za tímto účelem se musí v řadě oblastí posílit konkurence na jednotném trhu.

1.10

Politika soudržnosti však nesmí zůstat jednostranně orientovaná na podporu hospodářství a konkurenceschopnost. Všechny fondy a programy se musí intenzivněji zaměřit na sociální cíle strategie Evropa 2020, jako jsou tvorba pracovních míst, sociální služby, boj proti chudobě, vzdělávání a odborná příprava atd.

1.11

EHSV má za to, že některé návrhy, které se týkají období 2014–2020, jako například vypracování makroregionálních strategií, je třeba podpořit nástroji.

1.12

Dobrým příkladem prohloubené integrace by mohl být program Propojená Evropa rozšířený o další společné evropské cíle a zahrnující i prostředky soukromého sektoru.

1.13

Harmonizace strategie Evropa 2020 a politiky soudržnosti vyžaduje rovněž územní koncepci na celoevropské úrovni a jí odpovídající nástroje. Je třeba urychlit vypracování evropské strategie územního rozvoje.

1.14

EHSV je toho mínění, že do přípravy rozhodnutí se musí v mnohem větší míře zapojit experti a veřejnost. Navrhuje tudíž, aby byl ve společném strategickém rámci vymezen ještě 12. tematický cíl, jímž by se upevnila „komunikace a dialog s občanskou společností“.

2.1

V posledních letech došlo k tomu, že kvůli globálním změnám na straně jedné a kvůli rozšíření Unie, krizi a reakci na ni na straně druhé se Unie stala komplexnější a prakticky vícerychlostní a rozdíly v zájmech členských států se zvýraznily.

2.2

Zvýšilo se nebezpečí sociálně-politických konfliktů i vliv extremistických politických sil. Je nutné počítat s tím, že boj proti hospodářské, finanční a sociální krizi a krizi solidarity bude v polovině desetiletí nadále evropskou prioritou číslo jedna. Produktivita řady členských zemí bohužel dramaticky klesá. Finanční stabilizaci brání nedostatečný růst. Pokud nedochází k růstu, snaha o stabilitu probíhá i na úkor solidarity.

2.3

Strategie Evropa 2020 však byla postavena na zcela jiných základech. Zohledňuje krizi, ale nepočítá s tím, že bude mít takový rozsah a že potrvá tak dlouho.

2.4

EU potřebuje fiskální konsolidaci, ale zároveň i efektivní program růstu. Existuje určitá naděje, že bude možné dlouhodobě kompenzovat pokles poptávky, jejž přinese nevyhnutelná fiskální konsolidace, pokud bude tato konsolidace koncipována promyšleným a vyváženým způsobem.

2.5

Podle názoru EHSV je víceletý finanční rámec, který Komise navrhuje na období 2014–2020, poměrně přijatelným kompromisem. Jestliže se podaří navýšit vlastní prostředky EU, využívat je účelně a účinně a přesměrovat je tak, aby sloužily přímo strategii Evropa 2020 a strukturálním reformám, pak to může hospodářskému rozvoji pomoci.

2.6

Na druhou stranu se návrh nedostatečně věnuje problematice vyrovnávání rozdílů a sociálnímu napětí. Dárcovské státy, jež poskytovaly (nesporně významnou) pomoc státům, které se potýkají s rozpočtovou rovnováhou, vyčerpaly své možnosti.

2.7

Politika soudržnosti nesmí zůstat jednostranně orientovaná na podporu hospodářství a konkurenceschopnost. Všechny fondy a programy se musí intenzivněji zaměřit na sociální cíle strategie Evropa 2020, jako jsou tvorba pracovních míst, sociální služby, boj proti chudobě, vzdělávání a odborná příprava atd.

2.8

V oblasti politiky soudržnosti se chystají poměrně podstatné změny. Do středu zájmu se dostává posílení makro- a mikroekonomických podmínek a územní konvergence. Pokud chceme v souladu se strategií Evropa 2020 dosáhnout růstu podporujícího začlenění, musíme změnit svůj přístup. Prostředky věnované na politiku soudržnosti nejsou ani „dary“ ani „dotace“, ale představují součást evropské investiční politiky a jsou doprovázené požadavky na účinné provádění.

2.9

V zájmu udržitelného růstu podporujícího začlenění získává vedle tradičních kritérií na významu rozhodující úloha některých „měkkých“ faktorů, jako je například situace v oblasti zdravotní péče a demografická situace, úroveň a dynamika vzdělávání a odborné přípravy atd. Stejně tak roste tlak požadavků na zdravé životní prostředí. Nejnovější dokumenty se možností, že by se této oblasti věnovala nezbytná evropská podpora, téměř nezabývají.

2.10

Evropská komise předložila návrh na otevření trhu práce, které má zvrátit nepříznivé tendence. Dotace mohou oživit jak poptávku, tak nabídku. Zejména je třeba dbát na převoditelnost důchodových práv a na odstranění nejrůznějších právních, administrativních a daňových překážek.

3.1

Dynamický rozvoj, který by měla strategie Evropa 2020 přinést, se neodráží ve zjednodušení institucionálního systému, zvýšení jeho účinnosti ani v přiměřeném rozvoji nástrojů, které by se k tomu daly využít, jak by bylo žádoucí.

3.2

V těch nejobtížnějších situacích je v první řadě třeba co nejvíce využít intelektuálního potenciálu. Je odůvodněné posilovat postavení stálých anebo dočasných orgánů, které by se věnovaly analýze, poradenství, monitorování a předpovědím a fungovaly by vedle zákonodárných a výkonných orgánů. Za zvážení například stojí:

3.3

Je naprosto zásadní zajistit transparentní fungování Unie a posílit participativní demokracii. Bylo by vhodné mnohem více využívat internetová fóra, anebo tam, kde je vhodnější diskuse naživo, organizovat nebo podporovat konference na vysoké úrovni a pro co nejširší okruh účastníků a současně vést diskusi v národních parlamentech. EHSV navrhuje posílení komunikace EU a to, aby byla některá jednání EU veřejná. V některých případech by měl mít přístup ke sledování na internetu či k rozhodnutí o hlasování každý.

3.4

Trojí cíl strategie Evropa 2020 je mimořádně ambiciózní. Jak už však EHSV zdůraznil v několika stanoviscích, vymezený horizont nijak nesouvisí s vynaloženými prostředky a už vůbec ne s „historickou“ zkušeností, ať již v negativním smyslu (tzv. Lisabonská strategie) či v pozitivním smyslu, kde se jedná o výše uvedená rychlá a účinná opatření přijatá v rámci ekonomické správy.

3.5

Z hlediska postupů a provádění zohledňují opatření a návrhy právních předpisů, které mají sloužit k naplnění cílů strategie Evropa 2020 i k čerpání strukturálních fondů a fondů soudržnosti, zkušenosti z období do roku 2013 jen v hrubých rysech.

3.6

Zásady a tematické návrhy uvedené ve společném strategickém rámci poskytují dobrou příležitost k tomu dosáhnout „více“ a „lepší“ Evropy. To však nepostačuje k tomu, abychom této šance využili. K tomu, aby bylo možné rozpracovat detaily, by měly některé země přehodnotit způsob, jakým přistupují k plánování.

3.7

V posledních desetiletích se vyvinul rozsáhlý evropský přístup, který je možné realizovat na regionální úrovni, a to hlavně v oblasti výzkumu a vývoje a velkých investic do infrastruktury (v tomto případě byl takový postup vzhledem k povaze úkolu nevyhnutelný). Strategie EU včetně 11 tematických cílů trpí nedostatky, pokud jde o politiku pro hospodářská odvětví i o vícedimenzionální programy územního rozvoje.

3.8

Pro budoucí strategii územního rozvoje by se měly vymezit cíle a nástroje, které by stimulovaly i hospodářskou a sociální spolupráci na makroregionální úrovni, a to konkrétně v následujících otázkách:

3.9

Městské systémy v posledním desetiletí na jedné straně nabídly významné možnosti, ale na druhé straně přinesly i čím dál palčivější a téměř neovladatelné napětí, které v nich narostlo.

3.10

Dobrý příklad dynamického rozvoje podporujícího začlenění, který je zároveň udržitelný, by mohlo představovat vytvoření sítě aglomerací, pólů a soustředění specifických činností spojených s pojmem excelence.

3.11

Pokud se rozšíří složky infrastruktury o tematické směry, které vyžaduje politická, institucionální, ekonomická a sociální integrace, vize propojené Evropy – která je součástí makroregionálních strategií – by mohla na makroúrovni přinést podstatné zlepšení účinnosti. Toto rozšíření by neodporovalo zásadám přiměřeného a spravedlivého rozdělování prostředků.

3.12

V jednom ze svých předešlých stanovisek EHSV již doporučil, aby byl pro koncepci integrovaných projektů „zvláštního evropského zájmu“ vymezen nový evropský finanční rámec.

3.13

Dále podle EHSV stojí za úvahu vytvoření úplného evropského energetického společenství. Pokud by se mu dostalo politické podpory, EU by mohla na mezinárodní scéně vystupovat jednotně a byla by mimo jiné schopna účinněji hájit strategické, ekonomické, environmentální a sociální aspekty.

3.14

Pokud nebude předložena žádná celoevropská koncepce, budou návrhy předpisů a finančních rámců na období 2014–2020 opět vyvolávat tlak, který přinutí členské státy k tomu, aby hledaly individuální řešení, jež jsou leckdy méně účinná.

3.15

EHSV by mohl plně dostát svému poslání, pokud by mohl vzhledem ke svému složení vyjadřovat se znalostí věci a podle propracované metodiky poznatky, v nichž se odrážejí vztahy mezi hospodářskými zájmy, sociálními hodnotami a kritérii udržitelnosti růstu.

4.1

Strategie Evropa 2020 – regulační systém, který byl vypracován na podporu provádění fondů soudržnosti po roce 2014 – je spolu se společným strategickým rámcem ukázkou uznání toho, co představuje integrovaný rozvoj.

4.2

EHSV se však domnívá, že vedle tohoto uznání vyžaduje celosvětová konkurence i koncepci a realizaci konkrétnějších a komplexnějších programů.

4.3

Primárním cílem inteligentního růstu podporujícího začlenění, který si strategie Evropa 2020 vytkla, je zvýšení produktivní a inkluzivní kapacity Unie na makroúrovni, zatímco na mikroúrovni se má zajistit trvalé a udržitelné zlepšování kvality života občanů Unie založené na růstu kvality i kvantity pracovních míst.

4.4

V zájmu účelnosti a účinnosti je třeba při plánování využití evropských prostředků brát v úvahu to, že existují vzájemně propojitelné a provázané činnosti, které je možné prezentovat jako speciální, vícedimenzionální a integrovaný klastr.

4.4.1

V případě víceodvětvových cílů, které lze chápat tak, že spadají do makroúrovně, a které tedy spoluurčují konkurenceschopnost Evropské unie, je třeba věnovat pozornost subjektům, které jsou zapojeny do procesu výroby či poskytování služeb, nebo je toto přímo ovlivňuje.

4.4.2

V průběhu plánování se také musí zohledňovat územní (regionální a místní) sítě subjektů (příjemců), jichž se tento proces týká, i systém jejich vzájemných vztahů.

4.5

Analýza a plánování těchto dvou vzájemně provázaných systémů a jejich podpora na unijní úrovni umožní kombinovaný vliv na inteligentní růst podporující začlenění.

4.6

V uplynulém desetiletí se územní struktura těchto výrobních procesů v Evropě díky infrastruktuře vybudované prostřednictvím evropských zdrojů z velké části radikálně změnila a méně rozvinutým regionům přinesla rozvoj výrobních nástrojů a výrobní kultury, obnovu vzdělávání a odborné přípravy, zvýšení zaměstnanosti a nárůst příjmů a spotřeby.

4.7

Konfigurace územní struktury ekonomiky je vymezena podmínkami, které lze zaručit na mikroekonomické úrovni a které jsou těsně spjaty s kritériem udržitelnosti zakotveným ve strategii.

4.8

Rozhodující jsou takové faktory, jako je kvalifikace a věk pracovní síly, odborné vzdělání, úroveň pracovní kultury obecně, zvyšování zaměstnanosti a kvalita služeb. Významným faktorem je zdravotní stav místní společnosti, kvalita životního prostředí, ale samozřejmě i obchodní a fyzická infrastruktura nebo míra rozvoje logistických systémů.

4.9

Konkurenceschopnost Evropy závisí z valné části právě na tomto koordinovaném rozvoji, který dokáže propojit makroúroveň s mikroúrovní.

4.10

Za předpokladu, že jsou prostředky vynakládány účinně a racionálně, mohou jejich přesměrování odůvodnit tyto okolnosti:

4.11

Všeobecně se připouští, že podpora hospodářských odvětví z evropských zdrojů (zvláště v podobě dotací) je nejpotřebnější pro inovační činnosti, které vyvíjejí malé podniky, a dále v upadajících průmyslových odvětvích, která procházejí strukturálními změnami. V zájmu inteligentního rozvoje podporujícího začlenění či vyrovnávání rozdílů může v oblasti výrobních odvětví v určitých méně rozvinutých regionech či obcích pojem „podnik“ vyžadovat rozšíření podpory přiznávané MSP.

4.12

V případě inovačních řetězců, též známých jako klastrů, a místních výrobních systémů, které výborně fungují, si je třeba klást otázku, zda by nebyla vhodnější větší flexibilita pro podniky, které jsou v dané oblasti dobře zavedené, což platí i pro dodavatele, a zda by se jim nemělo zaručit financování z více zdrojů a kombinované financování.

4.13

Tvorbu mnohostranných strategií lze ilustrovat na příkladě zdravotní péče. Síť spojená s odvětvím péče o zdraví se rozpíná od zdravotní a ekologické výchovy přes vzdělávání po různá související průmyslová odvětví, za účasti ekologického průmyslu, zdravotního průmyslu, zdravotní turistiky, biologického výzkumu, výroby vybavení a souvisejícího vysokoškolského vzdělávání, experimentálních a inovačních pólů i malých a středních podniků, které zde pracují, a to v interakci s těmito odvětvími. V tomto ohledu výrazně roste úloha tzv. stříbrné ekonomiky.

4.14

EHSV se již v několika studiích věnoval analýze významu sociální ekonomiky jako rozhodujícího faktoru politiky pro růst podporující začlenění.

4.15

Ekonomická a finanční interakce činností, která se může projevit v sítích takového typu, jako jsou dvě sítě uvedené výše, by mohla mít citelný dopad na restrukturalizaci rozpočtů členských států a ten by mohl zase vyvolat změnu přístupu a chování společnosti.

4.16

Makroregionální vize rozvoje by posílila evropskou polycentrickou územní restrukturalizaci, což by umožnilo na jedné straně upevnit potřebnou koncentraci činností a na druhé straně díky valorizaci různých místních podmínek rozdělení práce v rámci sítě tak, aby bylo zaručeno dosažení ideálu udržitelnosti.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/6

1.1

Cílem tohoto stanoviska je přispět k informovanosti, diskuzi a případně na unijní úrovni i k prohloubení právních či jiných opatření na ochranu dětí a mládeže před určitým druhem reklamy, která ve svých sloganech využívá děti nepatřičnou formou, či se k nim obrací škodlivým způsobem, nebo je jakkoli vystavuje obsahu, který ohrožuje jejich adekvátní tělesný, psychický či morální vývoj.

1.2

Ve hře je ochrana základních práv dětí v EU, jak je stanovuje úmluva OSN, článek 24 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 odst. 3 SEU a jak je správně vykládá sdělení Komise Směrem ke strategii EU o právech dítěte (COM(2006) 367 final), víceletý program Společenství pro ochranu dětí využívajících internet a jiné komunikační technologie (COM(2008) 106 final) (1) a Agenda EU v oblasti práv dítěte COM(2011) 60 final).

1.3

Reklama zneužívající dětí k účelu, jenž nemá nic společného se záležitostmi, které se jich přímo dotýkají, uráží lidskou důstojnost a útočí na jejich fyzickou a duševní integritu a musí být zakázána.

1.4

Reklama zaměřená na děti s sebou nese rizika zvýšená v závislosti na věkových skupinách a má škodlivé důsledky pro jejich tělesné, psychické a morální zdraví. Mezi nejvážnější důsledky patří zejména nabádání k nezřízené spotřebě, která vede k zadluženosti, a ke konzumaci potravin či jiných produktů škodlivých či nebezpečných tělesnému a duševnímu zdraví.

1.5

Z obecného hlediska ovlivňuje určitý druh reklamy svým zvláště násilným, rasistickým, xenofobním, erotickým či pornografickým obsahem často nezvratně tělesné, duševní, morální i občanské formování dětí a vede k násilnému chování a jejich předčasné erotizaci.

1.6

EHSV se domnívá, že by tyto otázky měly být důkladně analyzovány a zakotveny na unijní úrovni podle zásad subsidiarity a proporcionality nejen pro to, že jde o účinnou záruku ochrany základních práv, ale také proto, že různorodost vnitrostátních úprav ohrožuje řádné fungování vnitřního trhu. V tomto smyslu doporučuje, aby byla pro reklamu zaměřenou zvláště na děti na unijní úrovni stanovena všeobecně platná minimální věková hranice.

1.7

EHSV soudí, že je nutné akcentovat odbornou přípravu, informovanost a vzdělávání dětí od nejútlejšího věku, správné využívání informačních technologií a výklad reklamních sdělení tím, že se tato témata začlení do školních osnov na všech úrovních. Rovněž rodičům je třeba poskytnout odbornou přípravu, aby mohli svým dětem pomáhat s porozuměním reklamních sdělení.

1.8

EHSV chápe, že občanům obecně a zejména rodinám a učitelům musí být rovněž poskytnuty informace a odborná příprava, aby mohli na děti lépe výchovně působit.

1.9

EHSV vyzývá zadavatele reklamy a sponzory, aby v rámci iniciativ v oblasti samoregulace a společné regulace, které již byly přijaty a mají se prosazovat, přistoupili k uplatňování nejvyšší úrovně ochrany práv dětí a aby dohlédli na její dodržování.

1.10

EHSV se domnívá, že unijní právní rámec nevychází vstříc současným potřebám ochrany práv dětí, pokud jde o reklamní komunikaci, zejména v audiovizuálních sdělovacích prostředcích, na internetu a na sociálních sítích, a vyzývá Komisi, aby co nejrychleji zvážila nutnost přijetí restriktivnějších opatření průřezového charakteru, která by tato práva účinněji zajistila.

1.11

EHSV vyzývá Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty, aby s rozhodností pokračovaly ve své tradici ochrany práv dětí v této oblasti.

2.1

EHSV hájí sociálně tržní hospodářství, které je dostatečně regulováno tak, aby podporovalo zdravou a spravedlivou hospodářskou soutěž i vysokou míru ochrany spotřebitelů, a zaměřeno na dotvoření vnitřního trhu, který je nástrojem ke zlepšení životních a pracovních podmínek občanů při dodržování hodnot lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a úcty k lidským právům.

2.2

V tomto rámci EHSV reklamě ve všech jejích podobách přiznává velmi důležitou roli, jak ji zdařile popisuje International Advertising Association (IAA), v rámci níž se zdůrazňuje zejména šíření inovací, podpora tvořivosti a zábavy, podněcování k soutěživosti a zvyšování možností volby). EHSV rovněž reklamě připisuje významnou funkci při informování a osvětě spotřebitelů, což je důvodem i základem její úpravy na unijní úrovni.

2.3

V takovémto stanovisku a s tímto cílem by bylo přirozené, kdyby byla jedna jeho část věnována obecnému tématu vlivu „médií“, zejména televize, internetu a sociálních sítí, coby nejvýznamnějších nositelů reklamních sdělení, na děti a mládež, ať již v roli uživatelů, nebo pouhých pasivních diváků. Bylo by také užitečné analyzovat chování dětí podle věku a sociálního postavení v souvislosti s médii sociální komunikace, včetně známého jevu výběru idolu a sociálních vzorců chování či životního stylu coby determinantů osobnosti, které jsou zneužívány reklamními metodami (2). Vzhledem k omezenému prostoru bude nutné považovat všechny aspekty týkající se tohoto tématu za nastudované, známé a konsensuální, zejména pokud jde o to, jakou úlohu tato „média“ hrají v rámci informovanosti, vzdělávání a zábavě mládeže, a o čas, který je jim věnován. Některé z těchto aspektů jsou předmětem jiných již vypracovaných či právě vypracovávaných stanovisek EHSV (3).

3.1

Pokud jde o reklamu využívající děti, je nutné zdůraznit aspekty lidské důstojnosti a práv dětí, které jsou výslovně zakotveny v různých mezinárodních úmluvách i na úrovni Evropské unie, např. v ustanoveních listiny základních práv (článek 1 a článek 2 odstavec c) a zejména články 24 a 32.

3.2

EHSV považuje za nutné na unijní úrovni harmonizovat snahy o zajištění obecného zákazu reklamy nevhodně a nedovoleným způsobem zobrazující děti v rámci témat, která s nimi nemají přímou souvislost.

4.1

Do jistého věku děti reklamní sdělení nefiltrují, zejména je-li sdělení nadsazené a vyznačuje-li se častým opakováním. Mají tak tendenci považovat všechna sdělení za pravdivá a to je může podporovat v tom, aby se z nich stali kompulzivní spotřebitelé. Tento efekt je tím silnější, čím více je znevýhodněné dané socio-ekonomické prostředí. Sdělením a upozorněním obsaženým v reklamě děti nerozumějí, a nelze je tak považovat za faktor prevence či odrazení.

4.2

Vnímání reklamy se na druhou stranu liší podle různých věkových skupin. Do pěti let nejsou děti schopné rozeznat rozdíl mezi programem a reklamou. Ani poté nechápou, že reklama má přesvědčovací funkci. Tato schopnost se objevuje kolem osmého roku, ale i tak ne u všech dětí. I tak to neznamená, že mohou rozpoznat, že sdělení jsou zaujatá – zdůrazňují kladné znaky daného výrobku, zatímco jeho spíše záporné znaky potlačují.

4.3

Jestliže starší dětí vidí reklamu jako druh zábavy, je její dopad ještě větší a jejich dokonalejší schopnost zpracovávat reklamní sdělení nutně není zárukou jejich imunity vůči reklamě a jejím záměrům, jelikož jejich chování mohou ovlivnit další sofistikovanější a stejně účinné přesvědčovací metody.

4.4

Rozvoj kognitivních a interpretačních schopností pomocí vzdělávacích programů v oblasti médií má pozitivní dopad při interakci s reklamou. Vyšší stupeň mediální gramotnosti a lepší porozumění mechanismům a důsledkům reklamy na straně rodičů i dětí nicméně nepředstavují globální řešení škodlivých účinků reklamy zaměřené na děti. Nutností je připravit děti na jejich roli budoucích spotřebitelů prostřednictvím akcentace mediální gramotnosti a odborné přípravy od nejútlejšího věku. To však okamžitě neřeší problém nadsazené a opakující se reklamy, ani se to nemůže dotýkat všech dětí, zejména dětí pocházejících ze znevýhodněných socioekonomických prostředí a dětí, které jsou nejvíce postiženy škodlivými vlivy reklamy.

4.5

Studie ukazují, že zprostředkovatelská role rodiny má na snížení účinku reklamy významný podíl. Stále více však mají děti, dokonce i velmi malé, přístup k televizi a internetu ve svém pokoji, a tato činnost se tak stává solitérní záležitostí, která je bez dohledu. Dalším faktorem, kvůli němuž jsou děti více vystaveny reklamním sdělením a marketingovým metodám, je rostoucí pronikání internetu do každodenních zvyků těch nejmenších. Jak je příhodně uvedeno v připravovaném návrhu zprávy EP: „Internet je pro děti kamarádem častěji než rodina, škola a přátelé“ (4). Nedávné studie jako KIDS ON LINE ukazují, že 38 % dětí ve věku od 9 do 12 let má na internetu své profily a tento podíl ve věkové skupině 13–16 let narůstá na 78 %. Mnozí výrobci hraček a her mají internetové stránky, na nichž mohou hrát hry a bavit se po internetu – zároveň se stávají terčem přesvědčovacích a věrnostních strategií.

4.6

Zejména pokud jde o nabádání k nezřízené spotřebě, která vede k zadluženosti, může určitá komerční komunikace určená dětem stimulovat spotřební návyky charakteristické svojí přehnaností, což vytváří umělé tužby neodpovídající reálným potřebám, a tím je vytvářen falešný koncept štěstí. Statistiky ukazují, že 54 % dospívajících se cítí být nuceno kupovat výrobky jen proto, že je mají jejich přátelé, čili spotřeba se nakonec stává faktorem sociálního začlenění.

4.7

Existuje příčinná souvislost mezi tím, když je dítě vystaveno jistým reklamním sdělením, a žádá-li rodiče, aby mu nějakou věc koupili. Rodinné spory související s tím, že je dítě vystaveno reklamě, a s dožadováním se koupě vznikají ve všech rodinách, zejména však v rodinách s nižším socioekonomickým statusem, v nichž děti tráví u televize více času. Z důvodu chybějících finančních možností či nižší schopnosti dialogu je pro rodiny s nižším objemem prostředků reklama ještě větším trápením.

4.8

Konzumní způsob života podnícený reklamou má také za následek přichýlení velkého počtu dětí a mladých k určitým značkám, což vytváří problémové situace pro nezletilé, kteří k nim přístup nemají. Jednou takovou situací je brand bullying (šikana kvůli značce) ve školním prostředí, která vážně zasahuje děti, jež nepoužívají určité značkové zboží, čímž může vyvolávat změny chování či stavy značné osobní nespokojenosti a mnohdy děti zatlačovat do stavu vyloučení, k násilí a pocitu utrpení, které může vést k trestnému jednání, a to formou krádeží či loupeží.

4.9

Pokud jde o reklamu nabádající ke konzumaci nezdravých potravin či jiných produktů škodlivých či nebezpečných fyzickému a duševnímu zdraví, je nutné upozornit na vliv dětí na rozhodování při nákupu potravin, zejména na oblibu hotových balených jídel a fast food. Připomínka špatných stravovacích návyků je v dětské reklamě stálicí. Dětská obezita je již nyní obrovským problémem. Podle Consumers International má nadváhu či trpí obezitou každé desáté dítě na světě. V současnosti je registrováno 22 milionů dětí mladších 5 let s nadváhou. Hlavní příčinou je konzumace vysoce zpracovaných produktů bohatých na cukry a tuky.

4.10

Čísla poukazující na vystavení dětí vůči reklamním sdělením o potravinách jsou vysoká zejména u dětských pořadů a k jejich zvyšování dochází s tím, jak děti stále více sledují televizní programy, internet či sociální sítě. Navíc se změnil charakter těchto reklam. Nyní obsahují sofistikovanější prvky produktového marketingu, což zvyšuje jejich přesvědčivost (5).

4.11

Reklama může také způsobovat poruchy příjmu potravy, jako jsou např. anorexie či bulimie. Děti a dospívající jsou konfrontování se vzory postavy a osobního image mladých, kteří v reklamě účinkují. Vlivem vzorce štíhlé postavy na mladé lidi, zejména dívky, je zdůrazňován ideál krásy, který podporuje takové stravovací návyky, jež mohou ohrožovat lidský život.

4.12

Americká psychologická asociace je toho názoru, že by se reklama určená dětem mladším osmi let měla omezit (či úplně zakázat) vzhledem k tomu, že děti nejsou v tomto věku schopny odhalit přesvědčovací mechanismy jejich sdělení. Cílem takového zákazu je omezit negativní vliv reklamy v podobě nezdravých stravovacích návyků, sporů dětí a rodičů při dožadování se koupě propagovaných výrobků a vystavení násilí (6).

4.13

Výbor je toho názoru, že by se tyto obavy, vtělené již do různých legislativ členských států (7) i mimoevropských zemí, měly řešit také na unijní úrovni a pro reklamu zaměřenou zvláště na děti by se měl stanovit minimální věk, jak se navrhuje ve zprávě poslance EP Kyriacose Triantaphyllidese (8), což potvrdilo i usnesení EP z 22. května 2012 (9).

5.1

V oblasti reklamy, která může vážně narušit duševní i morální formování dětí, a to i když jim není přímo určená, je nutno zvláště zmínit situace, kdy reklama vybízí k násilí či jistým druhům násilného chování, což je případ reklamy na hračky a hry podněcující k násilnému chování.

5.2

Některé hodnověrné studie poukazují na škodlivé důsledky zobrazování násilí v určitých reklamách zprostředkovaných audiovizuálními médii, zejména v podobě podpory agresivního jednání, vyšší tolerance k násilí a zvýšené míry nepřátelství. Konzumací násilného obsahu může být zasaženo i samotné duševní zdraví, což může vést ke stavům úzkosti, strachu, poruchám spánku či hyperaktivitě.

5.3

V reklamě na výrobky, jež mohou být zdraví škodlivé (jako alkohol či cigarety), stále častěji vystupují známé osobnosti. Spojování určitého životního stylu považovaného za atraktivní s těmito produkty vyvolává spotřební touhu a vytváří to kolem nich pozitivní auru.

5.4

Normální psychologický a mravní vývoj dětí rovněž negativním způsobem ovlivňuje reklama s erotickým či pornografickým obsahem nabádající k úchylnému, zvrhlému či přehnanému pohlavnímu jednání a chování. Podstatná část reklamy vykazuje sexistický a sexuální charakter a zobrazuje ženu jako objekt touhy, často v podřízeném až poníženém postavení, neřku-li znesvěcenou. Nadměrný sexuální náboj či erotický až pornografický obsah také vede k předčasné erotizaci dětí. Přestože byly některé známé značky nuceny stáhnout reklamu kvůli tomu, že přispívají k nadměrné sexualizaci dětí a kvůli odporu občanské společnosti ke zneužívání zobrazování dětského těla v reklamě, neexistuje na unijní úrovni jasná právní definice týkající se těchto situací.

5.5

Ač je tato oblast v různých členských státech regulována, děje se tak velmi rozličným způsobem, což brání řádnému fungování vnitřního trhu a nejsou pro to žádné zásadní kulturní důvody; podle našeho názoru si zasluhuje posouzení na unijní úrovni.

6.1

V souvislosti s tímto rámcem je nutné konstatovat, že vnitrostátní právní ustanovení a postupy, které používají profesionálové v oblasti reklamy chápané v nejširším smyslu obchodní komunikace, týkající se dětí, jsou v různých členských státech všechno jen ne uniformní.

6.2

Unijní právní rámec je zbytečně komplexní, příliš nejasný a ve většině případů různě proveden a uplatňován členskými státy, jak sama Komise uznává ve svém sdělení Soudržný rámec pro posílení důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a on-line služeb (10), ve své zprávě Ochrana dětí v digitálním prostředí (11) a ve sdělení Evropská strategie pro internet lépe uzpůsobený dětem (12). Většina členských států se uchýlila k minimální transpozici unijních směrnic, jiné státy (13) uplatňují přísnější normy, které zakazují reklamu určenou nezletilým (14).

6.3

Žádné z ustanovení acquis communautaire po právu nepočítá s tím, že by se na ochranu nezletilých a lidské důstojnosti měly provádět předběžné kontroly v souladu se základními zásadami svobody projevu, jak závazně stanovil Evropský soud pro lidská práva při aplikaci příslušné Evropské úmluvy.

6.4

Zásadní počáteční omyl však vychází z doporučení Rady z roku 1998 týkající se „srovnatelné a účinné úrovně ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti“, jehož hlavním zájmem je „konkurenceschopnost evropského průmyslu audiovizuálních a informačních služeb“. Doporučení vyčleňuje opatření v oblasti audiovizuálního či online obsahu, který je škodlivý pro nezletilé či narušuje lidskou důstojnost (15), z legislativních pravomocí Evropské unie a tyto aspekty považuje za otázku vkusu a slušnosti, která nespadá do oblasti unijní regulace (16).

6.5

Obecně závazným způsobem se od členských států pouze vyžaduje, aby zajistily, že se v televizních pořadech (nutno chápat, že sem patří i obchodní sdělení) nebudou vyskytovat programy, které by mohly vážně ohrozit tělesný, psychický či morální vývoj dětí, zejména programy obsahující pornografické scény nebo bezdůvodné násilí, ledaže by jim předcházelo zvukové upozornění nebo je označoval obrazový symbol, s výjimkou případů, kdy je vysílacím časem či jiným technickým opatřením zaručeno, že mladiství nebudou mít v zásadě možnost vidět ani slyšet toto vysílání.

6.6

S argumentem, že existují „větší možnosti diváků vyhnout se reklamě“, a bez ohledu na specifika dětí coby „pasivních diváků“ se v platných předpisech upustilo od omezení týkajících se vkládání reklamních spotů, jestliže vážně nenarušují celistvost pořadů.

6.7

Jediný výslovný zákaz, který na unijní úrovni v současnosti existuje, se týká výlučně tabákových výrobků, léků a lékařské péče na předpis, „skryté“ a „podprahové reklamy“, netýká se však „umístění produktu“ (které by mělo být „zakázáno z principu“), pokud je o něm divák „náležitě informován“. Existují také „přísná kritéria“ pro reklamu na alkoholické nápoje.

6.8

Pouze u tohoto posledního aspektu se uvádí, že reklama nesmí považovat mladistvé za cílové publikum. Ve všech ostatních aspektech týkajících se ohrožení tělesného, psychického či morálního vývoje dětí, ať už přímého vybízení dětí či nepřímo jejich rodičů ke koupi inzerovaného zboží či služeb za využití jejich nezkušenosti či důvěřivosti, či reklamy začleněné do „pořadů pro děti, týkající se potravin a nápojů obsahujících živiny a látky s výživovým nebo fyziologickým účinkem, zejména látky jako jsou tuky, transmastné kyseliny, sůl/sodík a cukry“, se platné předpisy omezují na obecná doporučení či prostě jen na poukazování na „kodexy chování“.

6.9

Je nutné ještě zdůraznit, že ačkoliv směrnice o nekalých obchodních praktikách obsahuje ustanovení o obchodních praktikách zaměřených na „určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou zvlášť zranitelní“ z důvodu „věku nebo důvěřivosti“, nepodařilo se ji v členských státech interpretovat jako zákaz uvedených praktik, ani takto transponovat či uplatňovat (17).

6.10

Vedle těchto ustanovení unijního práva definují nástroje tradičního rázu základní principy, které stojí u zrodu posledního vývoje v rámci základního práva EU (Lisabonská smlouva a Listina základních práv a svobod).

6.11

Současně vyvinuli odborníci na mezinárodní i vnitrostátní úrovni soubor samoregulačních opatření pro své obchodní praktiky, který jasně prokazuje odhodlání chránit děti, jako je tomu konkrétně v případě EASA (18). Tím nemizí nutnost, mnohokrát potvrzená na mezinárodní i unijní úrovni, zaručit vysokou míru úcty k dětem a jejich ochranu zajištěním tělesného, psychického a morálního vývoje s ohledem na jejich vlastní zájem, vhodné podmínky a zachování rodinného prostředí a rodinných vazeb.

7.1

Trh v oblasti reklamy a marketingu v Evropě je trhem nanejvýš konkurenčním, podléhá módním výkyvům a je obzvláště citlivý na důsledky finančních a hospodářských krizí. Významné rozdíly ve vnitrostátní právní úpravě v oblasti reklamy mohou nejen ovlivnit výsledky, ale rovněž představovat překážku jejího rozvoje na vnitřním trhu a být zdrojem diskriminace a méně korektní hospodářské soutěže. Zejména v segmentu reklamy určené dětem a mládeži, který se očividně rychle rozvíjí, vytvářejí významné rozdíly ve vnitrostátních právních úpravách spolu s různými požadavky takové podmínky, že se reklamní podniky ocitají v nerovné pozici a jsou nuceny ke značným výdajům na přizpůsobení svých kampaní různým právním náležitostem a požadavkům. Kvůli tomu dochází k méně korektním konkurenčním praktikám, jejichž cílem je vyhnout se těmto obtížím a získat trh. Harmonizace právních předpisů zavádějící podobné podmínky v celé Evropě, čímž by došlo k dotvoření vnitřního trhu v této oblasti, by mohla rozhodujícím způsobem přispět k větší transparentnosti trhu, na němž by všechny reklamní podniky mohly rozvíjet svou obchodní činnost na základě svých schopností a kapacit zaměřených na uspokojení spotřebitelů namísto toho, aby zneužívaly rozdíly ve vnitrostátních předpisech na úkor zdravé a korektní hospodářské soutěže.

8.1

Do dnešní doby byla pro unijní směrnice upravující reklamu na úrovni Evropské unie společným právním základem ustanovení Smlouvy týkající se dotvoření vnitřního trhu, dnes čl. 26 a 114, ačkoli značně pozměněné. Jde o věc zásadního zájmu, která ovšem nesmí být jediná. Starší unijní iniciativy, jejichž cíle jsou zejména zaměřeny na činnost televizního vysílání, pojaly za právní základ předpisy, které se tehdy týkaly práva na usazení a služeb a které nyní odpovídají platným článkům 49 a násl. a 56 a násl., i když s významnými změnami. A konečně u posledních iniciativ týkajících se ochrany dětí a dětské pornografie, ovšem ještě před Lisabonskou smlouvou, byla právním základem ustanovení o spolupráci v trestních věcech.

8.2

Je vhodné připomenout, že platná Lisabonská smlouva ve všech těchto aspektech zavedla podstatné změny a poskytuje širokou paletu nových možností unijní intervence, jež musíme umět interpretovat a uplatňovat. Nejdůležitější inovací bylo začlenění Listiny základních práv na úroveň primárního práva EU. Další byla úprava právního charakteru spolupráce v trestní a civilní oblasti a konečně změny zavedené četnými ustanoveními Smlouvy, jako jsou např. ustanovení o dotvoření vnitřního trhu, ochraně spotřebitelů a respektování lidské důstojnosti. Z důvodu ochrany údajů založila Komise v nedávné době svůj návrh nařízení na Listině základních práv Evropské unie a na uvedených nových ustanoveních Lisabonské smlouvy.

8.3

Otázka reklamy pro děti a mládež je především otázkou občanského postoje a ochrany základních práv; uvedené články 1, 3, 24, 33 a 38 Listiny poskytují více než dostatečný pevný právní základ ke zdůvodnění nezbytnosti unijní intervence. K nim je rozhodně nutné přidat ještě článek 2, čl. 3 odst. 5 a článek 6 SEU a články 4, 9 a 10 SFEU.

8.4

V této oblasti mají vedle vlád členských států, ať už na úrovni Rady či v oblasti posílené spolupráce (článek 20 SEU), podle článku 12 SEU významnou úlohu národní parlamenty a právě na ně apelujeme.

8.5

Dotvoření vnitřního trhu je rovněž jedním z nejdůležitějších cílů v této oblasti, jíž se týkají čl. 3 odst. 3 SEU a články 26, 114 a násl. SFEU. Na druhou stranu články 12 a 169 SFEU otevírají nové možnosti z pohledu ochrany spotřebitelů. V procesní oblasti poskytují článek 67 a násl., zejména články 81 a 82 SFEU, základ pro civilní i trestní rámec, který umožňuje doplnit právní rámec pro ochranu dětí a mládeže v této oblasti.

8.6

V neposlední řadě se tato oblast na unijní úrovni řídí zásadami subsidiarity a proporcionality (čl. 5 odst. 3 a 4 SEU) v té míře, že její cíl svým přeshraničním rozměrem nemohou členské státy dostatečně řešit v rámci svých příslušných vnitrostátních systémů. Cíle této iniciativy tudíž může být dosaženo spíše opatřením na unijní úrovni v souladu se zásadou subsidiarity. Na druhou stranu se záběr této iniciativy musí omezit na aspekty, které vyvolávají konkrétní problémy, a nikoli řešit aspekty, které lze lépe regulovat v rámci vnitrostátních právních předpisů za dodržení zásady proporcionality.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/12

—

je důležité, aby úsilí v boji proti diskriminaci bylo vyvíjeno ve všech oblastech činnosti a bylo zohledněno nejen v rozpočtu EU, ale i jednotlivých členských států;

—

jsou zapotřebí ukazatele k získání přehledu o situaci;

—

uplatňování nediskriminace je navázáno na strategii Evropa 2020;

—

měly by být stanoveny vhodné a účinné mechanismy pro monitorování a kontrolu dodržování na evropské i vnitrostátní úrovni;

—

je třeba zlepšit zaměstnanost, co do počtu i kvality pracovních míst, s cílem zajistit a zvýšit finanční nezávislost zranitelných skupin;

—

je třeba podporovat spravedlivé rozdělení zodpovědnosti mezi ženami a muži v rodině a v domácnosti a individualizovat právo na sociální zabezpečení;

—

měly by se budovat institucionální struktury s cílem zřídit např. evropský výbor pro problematiku zdravotního postižení;

—

existuje riziko, že hospodářská a sociální krize zvýší nesnášenlivost, xenofobii, rasismus a homofobii všude v Evropě;

—

integrace je složitý a dlouhodobý sociální proces s mnoha rozměry a mnoha zúčastněnými stranami, zejména na místní úrovni.

3.1.1

Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) ve svých dvou zprávách (8) z roku 2009 analyzovala situaci LGBT osob. Níže v textu jsou uvedeny některé závěry FRA. Prvním závěrem je, že existuje hierarchie příčin diskriminace, jelikož ochrana před diskriminací na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu je větší než u diskriminace z jiných příčin. Přesto se v členských státech objevují tendence poskytovat stejnou ochranu před všemi příčinami diskriminace.

3.1.2

V souvislosti s diskriminací na základě sexuální orientace byl podle FRA při provádění směrnice o rovném zacházení v 18 členských státech EU překročen rámec minimálních požadavků. Většina členských států EU tedy zavedla právní předpisy na ochranu proti diskriminaci na základě sexuální orientace v oblastech mimo zaměstnání a povolání. Přibližně ve 20 členských státech existuje orgán, který je příslušný k řešení problematiky diskriminace na základě sexuální orientace.

3.1.3

FRA se ve svých zprávách zabývá i možností volného pohybu LGBT osob, což je důležitou součástí jednotného trhu práce v EU. V této souvislosti by se mělo poukázat na skutečnost, že rodinné právo spadá do zákonodárných pravomocí členských států, což znamená, že jednotlivé členské státy mají pro páry stejného pohlaví různá pravidla. Země mají navíc různé tradice, co se týče například názoru na manželské svazky a partnerství osob stejného pohlaví. Znamená to však rovněž, že se lidé při výkonu svých práv mohou setkat s problémy ohledně volného pohybu osob.

3.1.4

FRA se domnívá, že páry stejného pohlaví narážejí při výkonu svých práv v oblasti volného pohybu na značné překážky, ať již jsou sezdáni, žijí v registrovaném partnerství či mají dlouhodobý pevný vztah. Orgány zdůrazňují, že to v mnoha situacích znamená přímou diskriminaci a že by měly být vyjasněny povinnosti členských států vyplývající ze směrnice o volném pohybu (9).

3.2.1

Soudní dvůr EU projednával dvě věci týkající se diskriminace na základě sexuální orientace: Römer a Maruko. Ve věci Römer Soudní dvůr shledal, že směrnice o rovném zacházení zakazuje, aby osoba pobírající důchod, která uzavřela registrované partnerství, pobírala nižší částku doplňkového starobního důchodu, než je doplňkový starobní důchod poskytovaný osobě pobírající důchod, která uzavřela manželství, a že existuje přímá diskriminace na základě sexuální orientace, neboť se ve vnitrostátním právu uvedené osoby nacházejí v právní a skutkové situaci srovnatelné se situací osoby, která uzavřela manželství, pokud jde o uvedený důchod.

3.2.2

Ve věci Maruko soudní dvůr obdobně shledal, že směrnice brání takové právní úpravě, podle které pozůstalému registrovanému partnerovi není po smrti jeho partnera vyplácena pozůstalostní dávka odpovídající pozůstalostní dávce poskytované pozůstalému manželovi/pozůstalé manželce. Soudní dvůr však rovněž shledal, že je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda je pozůstalý partner v situaci srovnatelné se situací manžela/manželky. Soudní dvůr rovněž vyjádřil názor, že rozdíly uvnitř EU jsou značné a že obecně chybí srovnatelnost manželství s jinými formami zákonem uznávaných vztahů.

3.3.1

Obtíže s otevřeným postojem vůči sexuální orientaci na pracovišti: Průzkumy naznačují, že LGBT osoby jsou na trhu práce často „neviditelné“. Hlavní příčinou je strach z pronásledování, což vede i k tomu, že se mnozí vyhýbají kontaktu s kolegy, aby nebyli „odhaleni“. Dotyčné osoby se zejména bály mluvit o své sexuální orientaci s vedoucím na pracovišti. V určitých oblastech, například v armádě nebo v církvi, je otevřenost mnohem nižší než v průměru.

3.3.2

Zvláštní problémy snižují pracovní výkon: LGBT osoby mají na trhu práce jiné postavení než ostatní zranitelné skupiny, protože otevřenost v otázce sexuální orientace ovlivňuje jejich profesní život. LGBT osoby mají obvykle připravenou strategii, jak se vyhnout prozrazení své sexuální orientace, například tím, že změní téma rozhovoru nebo od konverzace na pracovišti odejdou. Výzkum ukazuje, že toto neustálé „manévrování“ na pracovišti má vliv na zdraví a produktivitu. Negativní rozdílné zacházení, kterému jsou lesby, gayové, bisexuálové a transgender osoby v EU vystaveny, má za následek citové vyloučení z důvodu studu. To má dopad nejen na jednotlivce, ale i na zapojení do trhu práce. EHSV se domnívá, že jednotlivé instituce EU se musejí aktivně zasazovat v boji proti vyloučení, které z toho plyne.

3.3.3

Problematika přístupu k právům na trhu práce: Je-li někdo terčem diskriminace na základě své sexuální orientace, je důležité, aby tato osoba měla přístup k mechanismům podávání stížností, např. vnitrostátnímu orgánu, který se stížnostmi na tento druh diskriminace zabývá. V mnoha členských státech takovýto orgán totiž vůbec neexistuje.

3.3.4

Neochota podávat stížnosti: Počet doložených případů diskriminace na základě sexuální orientace je pozoruhodně malý. Důvodem je pravděpodobně neochota LGBT osob vyjít na veřejnost a potenciální neuznání jejich práv. Podání stížnosti s sebou může rovněž nést riziko ztráty zaměstnání. V určitých případech je důležité, aby společnost poskytla osobě, která podá oznámení, ochranu, a zabránilo se tak negativním důsledkům spojeným s oznámením.

3.3.5

Neznalost: Průzkum Eurobarometru ukázal nedostatečnou znalost právních předpisů proti diskriminaci. Téměř polovina (45 %) občanů EU neví, že existují zákony, které zakazují diskriminaci na základě sexuální orientace při zaměstnávání nových pracovníků. Ze studie Evropské konfederace odborových svazů (EKOS) rovněž vyplynulo nedostatečné povědomí o politice a činnosti odborových svazů v otázce LGBT osob. Neznalost práv na pracovišti je odrazem obecného nedostatku informací a údajů o situaci a o zkušenostech osob s jinou sexuální orientací. Průzkumy konstatovaly velmi nízkou úroveň informovanosti o sexuální orientaci a genderové identitě na pracovišti. Obecně nízké povědomí znamená, že pro osoby s jinou sexuální orientací je velmi těžké diskutovat se zaměstnavatelem nebo s odborovým svazem o genderové identitě nebo o diskriminaci na základě sexuální orientace. Proto je důvod podporovat osvětu zejména tam, kde je informovanost nízká, a zvyšovat tak povědomí o právech občanů EU.

3.3.6

Právní ochrana a jiná opatření snižující diskriminaci: V některých zemích přispělo zavedení právní ochrany a větší podpora rovnoprávnosti na celostátní úrovni obecně ke zvýšení povědomí společnosti, což mělo i pozitivní vliv na odbory a zaměstnavatele. Ve studii FRA bylo jen zřídka poukázáno na odpovědnost zaměstnavatelů, což potvrzuje, že je důležité, aby manažeři nesli odpovědnost. Práce v oblasti rozmanitosti a otevřená kultura mají na pracovišti z hlediska LGBT osob kladný vliv. Práce v oblasti rozmanitosti sice nezbytně nutně nezamezí diskriminaci, ale je v rámci organizace významným prvním krokem.

3.3.7

Rozsah diskriminace: Byla provedena řada studií s cílem zmapovat rozsah diskriminace LGBT osob na trhu práce. Závěrem je, že až polovina této skupiny lidí nepřistupuje na pracovišti ke své sexuální orientaci otevřeně a že třetina až polovina těch, kteří otevření jsou, se na pracovišti setkávají s přímou diskriminací nebo s urážlivými poznámkami a předsudky.

3.3.8

V EU bylo uskutečněno několik projektů, jichž se účastnili zaměstnavatelé, odborové organizace a dobrovolnické organizace. Komise tyto projekty finančně podpořila, což mělo kladný vliv na jejich legitimnost. Ve Francii uzavřeli zaměstnavatelé a odbory v jednom sektoru dohodu o rovných právech rodin párů stejného pohlaví. Švédský odborový svaz Vision nabízí vzdělávací kurzy o problematice LGBT osob, jejichž cílem je zvýšit povědomí o diskriminaci na pracovištích. Zkušenosti ukazují, že společně lze situaci osob s jinou sexuální orientací na trhu práce velmi snadno změnit. Výbor s lítostí konstatuje, že tyto aktivity jsou vzácné, a proto vyzývá Komisi, aby šířila osvědčené postupy, a sociální partnery, aby se mnohem aktivněji pouštěli do činností zabraňujících diskriminaci LGBT osob na pracovišti.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/16

1.6.1

Na úrovni EU by tvůrci politik měli:

1.6.2

Členské státy EU by měly:

1.6.3

Místní orgány a občanská společnost, včetně sociálních partnerů, by měly:

3.1.1

Z průzkumu týkajícího se pracovních sil v EU (7) vyplývá, že se podnikání přistěhovalců v jednotlivých zemích EU vyvíjí různým způsobem. Ve Spojeném království, Francii, Belgii, Dánsku a Švédsku mají podnikající přistěhovalci o 1,5 až 2,9 % vyšší podíl na celkové zaměstnanosti než starousedlíci, kdežto v Portugalsku, Španělsku, Itálii, Řecku, Irsku, Německu a Rakousku je podíl podnikatelů z řad přistěhovalců nižší ve srovnání s původním obyvatelstvem.

3.1.2

Z regionální perspektivy vzato je celkový počet samostatně výdělečně činných osob (starousedlíků a přistěhovalců) vyšší v jižní, střední a východní Evropě. Ve střední a východní Evropě ovšem k zahajování této činnosti více tíhnou přistěhovalci než původní obyvatelstvo, zatímco v jižní Evropě je tomu naopak.

3.1.3

Toto nadměrné zastoupení přistěhovalců mezi samostatně výdělečně činnými osobami v Polsku, na Slovensku, v České republice a v Maďarsku je zčásti dáno poměrně pružnými vízovými předpisy pro podnikatele z řad přistěhovalců a situací na trhu práce v těchto zemích. Nižší podíl podnikatelů z řad přistěhovalců v jihoevropských zemích může být důsledkem toho, že přistěhovalci v těchto zemích zřejmě ještě neměli čas vybudovat si potřebný lidský, fyzický a sociální kapitál pro zahájení podnikatelské činnosti, protože možná nemluví plynně jazykem dané země nebo mají potíže s uznáním svých kvalifikací.

3.1.4

Údaje o počtu nových podnikatelů v určitém roce rovněž naznačují, že přistěhovalci jsou zpravidla podnikavější než původní obyvatelstvo. V letech 1998–2008 se průměrný roční počet nových podnikatelů z řad přistěhovalců zdvojnásobil v Německu (na více než 100 000 ročně) a ve Spojeném království (na téměř 90 000 ročně). Ve Španělsku se tento průměrný roční počet zvýšil šestinásobně (na více než 75 000 ročně) a v Itálii osminásobně (na 46 000). Ve Francii nastal ve stejném období mírný nárůst (na 35 000) (8).

3.1.5

Přistěhovalci jsou mimoto podnikavější v poměru k jejich populaci než původní obyvatelstvo. Např. ve Spojeném království tvoří přistěhovalci 8 % obyvatelstva, ale vlastní přibližně 12 % z celkového počtu tamních malých a středních podniků.

3.1.6

Toto zjištění je v souladu s nedávnou americkou studií, z níž vyplynulo, že mezi přistěhovalci je 18 % majitelů malých podniků, zatímco podíl přistěhovalců na celkovém počtu obyvatelstva činí 13 % a na pracovní síle 16 % (9).

3.2.1

Počet přistěhovalců začínajících podnikat se rok od roku zvyšuje, roste však také počet těch, kteří podnikatelskou činnost ukončují. Tato nižší životaschopnost může ukazovat na to, že samostatně výdělečná činnost je cestou, jak přejít k placenému zaměstnání, nebo že firmy vlastněné přistěhovalci častěji upadají. Např. ve Francii fungovalo po 5 letech od založení pouze 40 % firem vlastněných cizími státními příslušníky, zatímco u firem vlastněných Francouzi to bylo 54 % (10). OECD ve své studii (11) shledala, že i po přezkoumání kvalifikací, praxe a dalších faktorů existuje u podniků vlastněných přistěhovalci o 27 % menší pravděpodobnost přetrvání než u podniků vlastněných starousedlíky.

3.3.1

Škála podnikatelských činností, jež přistěhovalci v přijímajících zemích vykonávají, je stejně rozsáhlá jako u původního obyvatelstva. Tento přechod od podniků, jež poskytují služby hlavně příslušníkům své etnické skupiny, byl částečně způsoben tím, že mnozí přistěhovalci dosahují vyššího vzdělání, a také změnami v hospodářských strukturách postindustriálních společností.

3.3.2

Ačkoliv v Evropě velká část podnikatelů narozených v jiných zemích působí v odvětvích, v nichž tradičně podnikají přistěhovalci (např. velkoobchodní a maloobchodní prodej), řada z nich vykonává činnost mimo tato odvětví typická pro určitou etnickou skupinu – téměř 18 % podnikatelů z řad přistěhovalců působí ve stavebnictví, asi 8 % působí v odborném sektoru nebo v oblasti vědy a techniky, přibližně 6 % ve výrobním odvětví a dalších 6 % ve zdravotnictví a v sociální oblasti.

3.4.1

Obecný profil podnikatelů z řad přistěhovalců a starousedlíků je podobný v tom, že jsou obvykle kvalifikovaní a mužského pohlaví, přičemž více než tři čtvrtiny z nich jsou starší 35 let. Podnikající přistěhovalci a starousedlíci jsou v průměru starší než ti, kdo jsou v zaměstnaneckém poměru. Tento závěr lze vysvětlit tím, že je třeba nashromáždit dostatečný sociální a fyzický kapitál a dostatek zkušeností, aby si člověk mohl založit vlastní podnik.

3.4.2

Podnikatelé z řad přistěhovalců mají vyšší průměrnou úroveň vzdělání než podnikající starousedlíci a 30–40 % z nich má vysokoškolské vzdělání.

3.4.3

Téměř dvě třetiny podnikatelů z řad přistěhovalců pobývají v přijímající zemi již více než deset let, zatímco u přistěhovalců v zaměstnaneckém poměru je to jen něco přes 50 %.

3.4.4

Přistěhovalci z různých částí světa mají různou tendenci zahajovat podnikatelskou činnost – nejčastěji se do ní pouštějí přistěhovalci z Asie, nejméně často pak přistěhovalci z Latinské Ameriky a Afriky. Značnou část rozdílů v podnikavosti jednotlivých skupin přistěhovalců lze vysvětlit rozdíly ve vzdělání a majetkových poměrech. Dalším vysvětlením je to, že v hospodářství některých zemí původu je tradičně větší podíl podnikatelů a u osob, které z těchto zemí přicházejí, je pravděpodobnější, že začnou podnikat v přijímající zemi.

3.4.4.1

Je třeba poznamenat, že situace přistěhovalců z hlediska oblasti jejich původu není stejná. Např. údaje ze Spojeného království ukazují, že pokud by míra zaměstnanosti u komunity pákistánských přistěhovalců byla stejná jako u komunity indické, podíl zaměstnaných mužů by v této skupině vzrostl o 24 % a podíl zaměstnaných žen o 136 %, což je o 96 000 pracujících osob více.

5.1.1

Průzkum týkající se pracovních sil v EU (1998–2008) vyzdvihuje kladný přínos podnikatelů z řad přistěhovalců pro zaměstnanost, i když většina podnikatelů (starousedlíků i přistěhovalců) zaměstnává pouze sebe sama.

5.1.2

Tito podnikatelé vytvářejí v průměru 1,4 až 2,1 dalších pracovních míst. Srovnání s podnikajícími starousedlíky však naznačuje, že podnikatelé z řad přistěhovalců vytvářejí poměrně méně pracovních míst. Výjimku z tohoto obecného konstatování představují Česká republika, Maďarsko, Slovenská republika a Spojené království, kde podnikající přistěhovalci jak se zdá vytvářejí více pracovních míst než podnikatelé domácí.

5.1.3

Tento přínos pro celkovou zaměstnanost se postupně zvyšuje. V letech 1998 až 2008 vzrostl počet osob zaměstnávaných podnikateli z řad přistěhovalců ve Španělsku, Itálii, Rakousku, Německu a Nizozemsku, zatímco ve Spojeném království a ve Francii byl přínos těchto podnikatelů pro zaměstnanost stabilně vysoký. Např. v letech 2007 a 2008 zaměstnávali podnikající přistěhovalci ročně přes 750 000 osob v Německu, zhruba půl milionu ve Spojeném království a ve Španělsku, téměř 400 000 ve Francii a přibližně 300 000 v Itálii.

5.1.4

V relativním vyjádření tento přínos pro zaměstnanost odpovídá 1,5–3 % z celkového počtu zaměstnaných osob. Zeměmi, v nichž přistěhovalci nejvíce přispívají k celkové zaměstnanosti, jsou Lucembursko (8,5 %) a Irsko (4,9 %). Kvůli nedostatku údajů sice nelze určit, zda přistěhovalci zaměstnávají převážně jiné přistěhovalce či nikoli, některé studie však ukazují, že dávají práci jak starousedlíkům, tak i jiným přistěhovalcům.

5.2.1

Přínos podnikatelů z řad přistěhovalců se neomezuje jen na vytváření pracovních míst – přispívají také k celkovému hospodářskému růstu přijímající země. Je velmi obtížné shromáždit skutečné empirické údaje o jejich reálném přínosu pro hospodářství EU, jsou však k dispozici údaje ze Spojeného království, podle nichž se jejich přínos pro hospodářství této země odhaduje na 25 miliard liber ročně, což představuje 6 % z celkové hrubé přidané hodnoty malých a středních podniků (430 miliard liber v roce 2007) (14).

5.2.2

Z jedné americké studie v porovnání s tím vyplývá, že malé podniky, které jsou alespoň z poloviny vlastněny přistěhovalci, přinášejí odhadem 776 miliard amerických dolarů ročně, což je 13 % z celkového přínosu malých podniků (6 bilionů amerických dolarů v roce 2007).

5.2.3

Další údaje pocházejí z Francie a ukazují, že v roce 2009 přistěhovalci ve Francii obdrželi od francouzského státu 47,9 miliard eur (sociální zabezpečení, bydlení, vzdělávání atd.), ale jejich přínos byl 60,3 miliard eur. Jinými slovy – přistěhovalci přispěli do veřejného rozpočtu čistou částkou 12,4 miliard eur (15).

5.2.4

EHSV se domnívá, že přínos pro EU by mohl být vyšší, pokud by byla podnikajícím přistěhovalcům působícím ve stínové ekonomice poskytnuta potřebná podpora, aby mohli přejít do ekonomiky oficiální.

5.3.1

Je rovněž doloženo, že podnikatelé z řad přistěhovalců pomáhají přijímající zemi vytvářet obchodní příležitosti tím, že snižují náklady na obchodní transakce se zeměmi svého původu, k čemuž využívají své sítě kontaktů a znalosti tamních trhů. Např. ve Švédsku zaměřuje 22 % podniků vlastněných cizími státními příslušníky své zboží a služby alespoň zčásti na světový trh, zatímco u podniků patřících starousedlíkům je to 15 % (16). Ukázalo se také, že 10 % nárůst počtu přistěhovalců ve Švédsku byl spojen s průměrným zvýšením vývozu o 6 % a zvýšením dovozu o 9 % (17). Z těchto zjištění vyplývá, že přistěhovalci mohou hrát důležitou úlohu při usnadňování zahraničního obchodu díky tomu, že snižují skryté překážky bránící obchodování se zeměmi jejich původu.

5.3.2

Dalším příkladem je Spojené království. Podnikatelé z řad přistěhovalců poskytují přímý přístup k rozrůstající se diaspoře s odhadovanými disponibilními příjmy, jež přesahují 30 milionů eur, a otevírají nové obchodní příležitosti na světových trzích, např. v Indii, Číně a v afrických, karibských a latinskoamerických státech.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/21

1.1

Již v roce 2006 se EHSV vyslovil proti domácímu násilí na ženách (1) a ukázal, že občanská společnost je touto otázkou znepokojena. Tehdy vydaná doporučení jsou stále platná, a proto je toto stanovisko neopakuje.

1.2

EHSV – jakožto zástupce organizované občanské společnosti – si je vědom toho, že otázka genderového násilí, včetně domácího násilí, se dotýká všech, a znovu potvrzuje své nasazení v boji proti tomuto závažnému problému za použití všech prostředků, včetně možnosti pořádat každé dva roky diskusi o této problematice.

1.3

EHSV doporučuje evropským institucím a členským státům EU, aby:

2.1

Veškeré násilí páchané na kterémkoliv jedinci je útokem na jeho důstojnost, tělesnou a duševní integritu, lidská práva a zásady demokratické společnosti.

2.2

Vzhledem k tomu, že státy mají povinnost respektovat, chránit a prosazovat práva svých občanů, musí investovat značné veřejné prostředky do služeb a specializovaných pracovníků schopných splnit tuto povinnost.

2.3

Násilí na veřejnosti je společensky odsuzováno a společnost podporuje opatření, jež státy přijímají za účelem represe a trestání jeho pachatelů.

2.4

Existuje však ještě jiný, méně nápadný typ násilí, jež je pácháno v domácnostech a oběti postihuje možná ještě brutálněji – domácí násilí. Všichni rodinní příslušníci se mohou příležitostně či trvale stát oběťmi různých druhů násilí, jež mohou vést až ke smrti.

2.5

Pozornost, zájem a zásah ze strany veřejných orgánů si sice zaslouží všichni, avšak faktem je, že nejčastěji je násilí pácháno na ženách – násilí v domácím prostředí je jednou z hlavních příčin úmrtí žen. Proto se toto stanovisko zaměřuje na domácí násilí páchané na ženách.

2.6

Evropská unie definuje násilí na ženách jako „každý akt genderového násilí, jenž způsobí nebo může způsobit tělesnou, sexuální nebo duševní újmu nebo utrpení ženám, a to včetně výhrůžek takovými akty, nátlaku či svévolného zbavení svobody, ať ve veřejném prostoru, či v soukromém životě“ (3).

2.7

Navzdory úsilí, jež veřejné orgány a různé segmenty společnosti, ať už organizované, či nikoliv, vyvíjejí již po několik desetiletí, je tento druh násilí i nadále považován za soukromý problém, ačkoliv je ve skutečnosti problémem veřejným.

2.8

Domácí násilí je zločin, jejž zákon musí stíhat. EHSV uznává úsilí vyvinuté různými státy Unie za účelem přísnějšího potrestání všech, kdo jej páchají. Zároveň je však třeba také identifikovat hluboké skryté příčiny jevu a strategie potřebné k jeho vymýcení, k čemuž patří i lepší porozumění tomuto jevu ze strany mužů.

2.9

Hospodářská krize silně narušuje sociální politiky v mnoha zemích EU. Základní veřejné služby, jako je zdravotnictví, vzdělávání a sociální služby, jsou redukovány, právě když je rodiny a zejména ženy potřebují nejvíce. Ukončuje se činnost služeb zvláštní péče o ženy, uzavírají se střediska péče o týrané ženy, snižují rozpočty národních center pro rovnost mužů a žen, ruší projekty zaměřené na prevenci a kampaně ve sdělovacích prostředcích atd.

2.10

Přetrvávání genderových stereotypů a patriarchální společnosti a také ekonomických nerovností a diskriminace žen v práci, odměňování či v přístupu k dalším finančním prostředkům a nedostatečná ekonomická nezávislost snižují možnosti žen jednat a zvyšují jejich zranitelnost vůči domácímu násilí.

2.11

Současná hospodářská krize a politiky prováděné údajně za účelem jejího překonání a rovněž proces liberalizace ekonomik a privatizace veřejného sektoru nejenže posilují rozdělení práce podle pohlaví, ale také zvyšují rozdíly, čímž jitří situaci, z níž vzniká násilí.

2.12

Světová zdravotnická organizace (WHO) (4) uznala negativní účinky globalizace na společenské struktury. Globalizace bez pravidel může přivodit vážnější formy násilí na ženách, včetně násilí v podobě obchodování s lidmi.

2.13

Příslušnice menšinových skupin, přistěhovalkyně, ženy žijící v chudobě ve venkovských a odlehlých komunitách, ženy ve výkonu trestu, ženy v ústavech, ženy s mentálním či tělesným postižením a starší ženy jsou více vystaveny riziku, že se stanou oběťmi násilí.

2.14

Toto stanovisko z vlastní iniciativy se pokusí zjistit, jaká je situace, pokud jde o násilí na ženách v Evropě, a nabídnout přehled opatření přijatých za účelem zvýšení povědomí společnosti o tomto problému.

2.15

EHSV je jakožto mluvčí organizované občanské společnosti připraven uspořádat ve spolupráci s organizacemi zabývajícími se tímto druhem násilí diskusní fórum, s cílem projednat návrhy, jak jej vymýtit, a podělit se o příklady osvědčených postupů vedoucích k účinným preventivním opatřením.

3.1

V roce 2011 přijala Rada Evropy úmluvu o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (5). Jedná se o první mezinárodní právně závazný nástroj, jenž představuje globální právní rámec zaměřený na prevenci násilí, ochranu obětí a odsouzení agresorů. Úmluva je výzvou k větší rovnosti mezi ženami a muži, jelikož násilí na ženách má hluboké kořeny v nerovnosti pohlaví a je živeno patriarchální kulturou a kulturou netečnosti k této situaci.

3.2

Uvedená úmluva zahrnuje všechny druhy násilí (fyzické, psychické, sexuální obtěžování, nucené sňatky, mrzačení ženských pohlavních orgánů, obtěžování, nucené sterilizace či potraty), nezávisle na věku, etnickém původu či státní příslušnosti, náboženském vyznání, sociálním původu, migračním statusu či sexuální orientaci oběti.

3.3

Dosud ratifikovala tuto úmluvu pouze jedna země (6) a 20 zemí ji podepsalo (7), některé s výhradami (Německo, Srbsko a Malta). EHSV vyzývá Evropskou unii a všechny členské státy, aby úmluvu z Istanbulu co nejdříve podepsaly, ratifikovaly a provedly.

4.1

45 % žen v EU uvádí, že někdy byly vystaveny genderovému násilí. 40–45 % žen uvádí, že byly vystaveny sexuálnímu obtěžování na pracovišti. Odhaduje se, že denně v Evropě zemře 7 žen na následky genderového násilí (8).

4.2

Navíc má tento jev významný dopad na hospodářství: podle odhadů stojí násilí na ženách ve 47 členských zemích Rady Evropy ročně nejméně 32 miliard eur.

4.3

V průzkumu Eurobarometru z roku 2010 bylo zjištěno, že většina občanů o tomto jevu ví (98 % dotázaných) a že se jedná o jev velmi rozšířený (každý čtvrtý dotázaný uvádí, že zná nějakou ženu, jež se setkala s domácím násilím, a každý pátý uvádí, že zná nějakého původce domácího násilí).

4.4

Už v roce 1980 bylo na II. světové konferenci o právním a společenském postavení žen konstatováno, že násilí na ženách je nejvíce opomíjeným zločinem na světě. Třináct let poté světová konference o lidských právech ve Vídni uznala práva žen jako lidská práva. Členské státy Evropské unie se zavázaly plnit základní cíle Pekingské akční platformy z roku 1995.

4.5

V závěrečném usnesení 2. evropského summitu žen u moci (Cádiz, březen 2010) (9) konstatovalo 25 ministryň a celá řada předních politických činitelů z celé EU, že je nutné pokračovat v dosahování rovnosti pohlaví a že násilí na ženách je problém, jenž přetrvává, a představuje vážné porušení lidských práv. V dokumentu se uvádí, že sexistické stereotypy i nadále způsobují diskriminaci, a upozorňuje se na skutečnost, že mladší generace přebírají sexistické vzorce chování.

4.6

Evropské instituce předložily řadu analytických a akčních dokumentů, jejichž přehled (nikoliv vyčerpávající) zde uvádíme:

4.7

Členské státy, ačkoliv ne všechny, dlouhodobě zavádějí právní předpisy zaměřené na kriminalizaci domácího násilí, přijímání přísnějších opatření proti agresorům, označení domácího násilí za trestný čin vyžadující stíhání veřejným žalobcem atd.

4.8

Ačkoliv je stále nedostatek spolehlivých a srovnatelných statistických údajů o domácím násilí na úrovni členských států a na evropské úrovni, čísla, jež jsou známa, jsou dostatečně znepokojující a není pochyb o závažnosti tohoto problému (10).

4.9

Navzdory těmto číslům a zpřísnění právních předpisů je faktem to, že v lidech přetrvává obecný názor, že žijeme v rovnostářské společnosti, což může ovlivnit nejen diskusi o domácím násilí, ale i o jiných druzích násilí a nerovnostech mezi ženami a muži, pokud jde o mzdy, kariérní postup atd.

4.10

Jedním z opomíjených druhů násilí je psychické násilí, které je pro vnější svět nepostřehnutelné. Je třeba prolomit ticho panující kolem tohoto násilí a uznat, že se jím porušují lidská práva, a je nutné je zahrnout do právních předpisů o genderovém násilí.

4.11

Ženy, které prožily psychické násilí, mají často vážné celoživotní trauma a potřebují holistickou multidisciplinární podporu v bezpečném prostředí, v němž může proběhnout rehabilitace. Jsou nuceny žít v naprosté společenské izolaci, nemají hmatatelný důkaz o násilnických činech a bojí se, že jim nikdo neuvěří. Rehabilitace spočívá v zásadě v tom, že jim poskytovatelé péče budou věřit.

4.12

Domácí násilí má jednak dopad na přímou oběť a jednak postihuje ty, kdo oběti pomáhají či jsou s ní v kontaktu. Zejména postihuje děti, které jsou obzvláště zranitelné vzhledem ke své emoční nestabilitě, přičemž důsledky mohou nést po celý zbytek života.

4.13

Ačkoliv trestné činy páchané v domácím prostředí se neomezují na útoky na ženy, je důležité zjistit, proč jsou ostatní zločiny páchané v domácím prostředí, jako je například pedofile (90 % této kategorie trestných činů je spácháno rodinnými příslušníky), považovány za odpuzující, zatímco v případě domácího násilí se stále pátrá po důvodech, jež agresora vedly k jeho spáchání.

5.1

Je nutné nalézt odpověď na zásadní otázku, proč jsou tyto zločiny v mnoha případech společností omlouvány nebo se příčina pro jejich spáchání hledá u napadených žen. Často uváděné důvody kulturního či společenského rázu jsou chybné a navíc vedou k pokračování statu quo.

5.2

Myšlenka, že domácí násilí má kořeny ve starodávné kultuře a tradicích, vychází z mylného předpokladu, že kultura je neměnným souborem názorů a postupů. Kultura se však naopak neustále přetváří a mění. A právě proto, že je kultura různorodá a zahrnuje hodnoty, které si konkurují, je její součástí také schopnost vyvíjet se.

5.3

Kultura úzce souvisí také s výkonem moci – normy a hodnoty si získají respekt, pokud jejich zastánci mají moc nebo vlivné postavení.

5.4

Ženy jsou rovněž subjekty ovlivňujícími kulturu, v níž žijí. Jejich zapojení do společnosti a kultury má zásadní význam pro změnu mentalit, zvyklostí a obyčejů, které škodí jejich obrazu a situaci.

5.5

Proto je důležité se zamyslet nad nedostatečným zastoupením žen v různých vrstvách moci. Dokud nebude v dostatečné míře vyřešena tato otázka a ženy nebudou mít ekonomické, sociální a politické zastoupení, jež jim vzhledem k jejich počtu a schopnostem přísluší, problém násilí na ženách se bude řešit jen nesnadno nebo příliš pomalu. Ačkoliv plní veřejné politiky proti genderovému násilí významnou roli, tradiční náhled na úlohy žen ve společnosti dokáže změnit pouze rovný přístup žen k výkonu moci.

5.6

Modely pohlavní identity, jež po staletí definovaly jako ženské ctnosti pasivitu, odevzdání a podřízenost a jako mužské ctnosti agresivitu, sílu a akčnost, vykonstruovaly pojetí milostného vztahu, kvůli kterému byla žena po staletí odsouzena k méněcennému a závislému postavení.

5.7

Vztahy založené na modelech identity, jež předpokládají podřízenost jednoho ze subjektů druhému, již nelze dále tolerovat, a ženy i muži se musí zamyslet nad tím, jaký postoj k těmto modelům zaujímají. Tento postoj musí vycházet z takových hodnot, jako je svoboda, autonomie a osobní realizace.

5.8

V mnoha případech femicidií (11) vysoké procento obětí již dříve ohlásilo násilnické akty či výhrůžky. To dokládá důležitost prevence. V příliš mnoha případech došlo k tomu, že nebyla přijata preventivní opatření na ochranu oběti před agresorem.

5.9

Preventivní činnost může a musí zahrnovat, mimo jiné:

5.10

Útvary specializované na ochranu obětí domácího násilí musí mít kvalifikované pracovníky a dostatek prostředků, jež zaručí plnění přijatých rozhodnutí, která budou v opačném případě neúčinná.

5.11

Je velmi důležité, aby byly vytvořeny multidisciplinární mechanismy podpory, v jejichž rámci budou ženy vyslyšeny a bude jim vyjádřeno pochopení a důvěra. Při domácím násilí působí souhra faktorů psychologického, kulturního a náboženského charakteru a zvyklostí, které mají staleté kořeny. Neexistuje jeden jediný důvod a nelze je řešit výhradně opatřeními policejního či trestného rázu. Zásadním aspektem boje proti němu je koordinovaná, multidisciplinární podpora, díky níž se bude předcházet tomu, aby byla žena násilí vystavena opakovaně. Speciální pozornost je třeba věnovat ženám se zdravotním postižením a imigrantkám, jež jsou obzvláště ohrožené. Tyto mechanismy podpory se musí systematicky zaměřit také na nepřímé oběti násilí, zejména děti.

5.12

Je třeba změnit model bezpečnosti, jenž je příliš orientován na organizovaný zločin, terorismus, přepadávání osob či majetků či obchod s drogami, avšak téměř nikdy na nebezpečí, jemuž může být řada žen vystavena ve svých domácnostech nebo na pracovišti. Kdybychom do tohoto pojetí začlenili humanistická kritéria, jejichž prioritou je prevence, byly by ušetřeny mnohé životy. Nové technologie mohou nabídnout zvýšenou ochranu, například elektronické náramky, které agresorům na svobodě znemožní přiblížit se ke svým obětem v případě, že jim byl uložen soudní zákaz přibližování.

5.13

Statistiky týkající se domácího násilí jev nepopisují přesně, a není tak možné stanovit skutečný rozsah problému. Proto je nutné sjednotit kritéria zaznamenávání genderového násilí, aby byly sbírané údaje srovnatelné na evropské úrovni.

5.14

Vlády musí (i finančně) ohodnotit a podpořit činnost organizací občanské společnosti (organizací žen, odborů atd.) a nesmí při tom podlehnout pokušení je kontrolovat či omezovat jejich autonomii.

5.15

Obzvláště důležitá je oblast vzdělávání. Může při něm docházet k reprodukci diskriminačních modelů a praktik, ale může také naopak přispívat ke změně individuálních i kolektivních mentalit a přístupů. Škola musí podporovat smíšené vzdělávání bez sexistických projevů založené na rovnosti práv a příležitostí a snažit se o ucelený osobní rozvoj, odmítat stereotypy a role podmíněné pohlavím, jakož i jakýkoliv druh diskriminace, jež by postihovala ženy. Škola může být nástrojem k vymýcení stereotypního pohledu na role žen a mužů obecně prezentovaného v médiích. Škola může být skvělým místem pro monitorování genderového násilí.

5.16

Aby mohla škola plnit tuto pozitivní úlohu, je zásadní, aby vstupní i celoživotní příprava pedagogů zahrnovala problematiku genderového násilí, včetně násilí domácího. Musí se provádět pravidelná revize osnov a učebnic, aby byly plně odstraněny jakékoliv sexistické projevy.

5.17

Další oblastí zásadního významu je zdravotnictví. Pokud se zdravotnické strategie budou soustředit na ženy a adolescenty, může to posílit přesvědčení, že násilí na ženách v domácím prostředí je rizikovým faktorem, a nikoliv izolovaným problémem.

5.18

Je třeba pravidelně a systematicky revidovat postupy zaznamenávání a ohlašování a vyvarovat se požadavků, které by pro pracovníky v oboru byly byrokratickou zátěží a nebyly svižné a udržitelné. Tyto postupy musí poskytnout příležitost k zaznamenání zdravotního problému jako rizikového faktoru (například během konzultací o plánování rodiny nebo těhotenství) a rovněž jasně rozlišovat potřeby měst a potřeby venkova.

5.19

Ve všech oblastech, jež se zabývají genderovým násilím, je nutné zajistit, aby byla osvěta a vzdělávání efektivní, uzpůsobené realitě a měly k dispozici nezbytné prostředky a aby se pravidelně provádělo mapování s cílem zaručit soulad informací s realitou.

5.20

Co se týče osvěty a vzdělávání, je důležité rozlišovat mezi osvětou (určenou všem pracovníkům instituce), vzděláváním (určeným všem, kdo jsou v kontaktu s oběťmi a mohou se podílet na detekci problému) a zvláštními školeními (jež musí absolvovat všichni, kdo asistují obětem). Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě policistů a soudců, vzhledem k jejich úloze při přijímání žalob a stíhání agresorů. Jejich činnost může pomoci překonat traumatickou zkušenost a zažehnout novou naději. Rovněž je třeba, aby vězeňská zařízení vytvořila interní programy pro ženy, které zažily násilí na základě příslušnosti k pohlaví, a muže, kteří tento druh násilí páchali. Současně je třeba ve všech členských státech EU zvyšovat povědomí vězeňského personálu o této problematice.

5.21

Pokud se na problematiku domácího násilí na ženách nahlíží jako na téma dotýkající se lidských práv, je kladem větší důraz na odpovědnost států za prevenci, odstranění a trestání tohoto druhu násilí a za plnění této povinnosti.

5.22

Vztah mezi genderovým násilím a lidskými právy umožňuje přístup k řadě mechanismů, jež státy zavazují na mezinárodní i regionální úrovni; ty zahrnují orgány smluv o lidských právech, mezinárodní soudní tribunály a rovněž evropský regionální systém ochrany lidských práv (Evropský soud pro lidská práva – mechanismus rady Evropy).

5.23

Náhled na násilí na ženách jako na otázku lidských práv vede k ucelenému a meziodvětvovému řešení, jež činnost vyvíjenou ve všech sektorech doplňuje o rozměr lidských práv. Je tak nutné posílit a zrychlit iniciativy prováděné ve všech oblastech s cílem předcházet násilí na ženách a odstranit jej, a to včetně oblasti soudů, zdravotnictví, politik regionálního či místního rozvoje, humanitární pomoci atd.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/27

a)

korupce představující chování odsuzované všemi,

b)

korupce představující chování odsuzované pouze částí obyvatel,

c)

korupce představující praktiky obyvatelstvem tolerované.

—

lidé jsou si vědomi toho, že korupce není nutným zlem a že ve světě existují země a systémy, které fungují bez ní;

—

začínají vznikat sdružení, která nejen odsuzují korupci, ale zároveň vysvětlují občanům její hospodářskou a společenskou závažnost;

—

řada zemí se rozhodla přijmout nové právní předpisy zohledňující boj proti korupci;

—

obyvatelé jsou si vědomi, že je potřeba rozvíjet právní stát, a to i v boji proti korupci a privilegiím;

—

někteří volení představitelé, a to i menšinoví, zařazují boj proti korupci na politický pořad dne;

—

došlo k případům symbolických odsouzení určitých jedinců, kteří se korupce dopustili;

—

v několika zemích byly vytvořeny nástroje na boj proti terorismu.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/31

1.1

Vzhledem k dopadu sociálních sítí na jednotlivce a společnost, jakož i k jejich budoucímu vývoji a důsledkům se instituce Unie prioritně zabývají přijímáním nadnárodních závazných i nezávazných opatření, jež by vedly k samoregulaci nebo nejlépe ke společné regulaci, v souladu s Digitální agendou pro Evropu, jejichž cílem je na jednotném dynamickém digitálním trhu podporovat zodpovědné a inteligentní používání sociálních sítí a předcházet problémům souvisejícím s riziky, jež přináší. EHSV se domnívá, že by bylo ideální mít k dispozici vzorové právní předpisy, jež by poskytovaly globální regulaci, ale než toto bude možné, je třeba přijmout řešení na úrovni Unie.

1.2

Pokud by měly být přijaty předpisy vedoucí k samoregulaci nebo společné regulaci, musejí mít vždy dočasný charakter a jejich uplatňování musí být pravidelně přezkoumáváno. Pokud nebudou uplatňovány, musejí být přijaty závazné právní předpisy.

1.3

Konkrétně EHSV vybízí Komisi, aby v rámci osvěty v digitální oblasti uskutečnila kampaně na zvyšování povědomí a vzdělávání primárně zaměřené na nejohroženější skupiny obyvatel za účelem prevence a omezení nežádoucích vlivů nevhodného používání sociálních sítí. Dále by měly být vytvořeny konkrétní vzdělávací projekty pro dohled a zprostředkování rodičů, což by posílilo místa oznamování nezákonného obsahu na internetu (horké linky), aby se zabývaly i nevhodným používáním sociálních sítí.

1.4

Pro zhodnocení těchto iniciativ je též nutné rozšíření osvědčených postupů plnění povinností ze strany poskytovatelů, kontrola reklamy či dohled nad raným přístupem velmi mladých uživatelů, což může celkově přispět k vymýcení zvráceného zaměření sociálních sítí a zároveň upozornit na možné příležitosti a součinnosti sociálních sítí. Vyskytují se rovněž závislosti na sociálních sítích, o nichž je třeba informovat uživatele. Zejména je třeba na ně upozornit rodiče dospívajících dětí, u nichž jsou rizika nejvyšší.

1.5

S ohledem na zásahy do soukromého života v rámci pracovněprávních vztahů a prostřednictvím využívání nových technologií, zejména sociálních sítí, by mělo být posíleno právo na ochranu soukromí tím, že tuto otázku vyřeší sociální partneři v rámci odpovídajících dohod.

1.6

EHSV opakuje (1), že očekává, že bude vydán kodex EU upravující on-line práva, který by jasně a srozumitelně shrnoval současná práva digitálních uživatelů v EU a zabýval se podporou zodpovědného využívání sítí, prevencí souvisejících problémů a vymýcením potenciálně nezákonných či škodlivých praktik, zejména v případech velmi silně kontextualizované reklamy.

2.1

Toto stanovisko z vlastní iniciativy má trojí účel:

2.2

Rozvoj digitální společnosti obecně, k němuž došlo v posledních letech, a rostoucí expanze virtuálních komunit konkrétně ukázaly, že je nutné přijmout politiky na podporu zodpovědného používání sociálních sítí a na prevenci rizik a problémů s ním souvisejících.

2.3

Vývoj pokračuje a prostorová dimenze, kterou sociální sítě od začátku mají, vyžaduje neustálou revizi vymezení tohoto pojmu a, v důsledku toho, i revizi přístupu k nim. Je však možné shodnout se na některých jejich základních rysech, aby bylo možno stanovit vhodné oblasti působení.

2.4

V tomto ohledu lze říci, že sociální sítě jsou jakožto způsoby dobrovolné společenské interakce v komplexním kontextu poháněny dynamickými výměnami v otevřeném systému pozitivní zpětné vazby.

2.5

Důsledkem je proměnlivost typů a využívání sociálních sítí, jakož i uživatelských profilů a obsahu – rozvíjející se postupný proces, který zahrnuje přesné stanovení obecných pravidel jejich fungování, proto by bylo vhodné pravidelně zkoumat terén za tímto účelem a rovněž kvůli zjištění, jak se uživatelé stávají členy jedné či více konkrétních sítí. Tato zkoumání by kromě toho sloužila k řízení technicky neutrálních standardů, které by byly přesné v rámci pružného procesu přizpůsobení, jenž je této oblasti vlastní.

2.6

Kroky navrhované v tomto stanovisku dále přispívají k unijnímu cíli inteligentního udržitelného růstu podporujícího začlenění zakotvenému ve strategii Evropa 2020 (COM(2010) 2020). Domníváme se tedy, že fenomén sociálních sítí spojuje znalostní společnost a crowdsourcing, podporu aktivnějších a zodpovědnějších uživatelů a účinný virtuální trh či elán spolupracovat a společenské začlenění.

2.7

K zajištění rychlého, bezpečného, nediskriminačního a nevylučujícího přístupu podporujícího zodpovědné digitální občanství je třeba nejen zlepšit infrastrukturu, nýbrž i zajistit občanům skutečný výkon jejich práv souvisejících s digitálním prostředím (svoboda vyjadřování a informací, ochrana osobních údajů a soukromí, požadavek transparentnosti a fungujících univerzálních internetových a telefonních služeb, jakož i minimální kvalita služeb) (COM(2010) 245 final/2).

2.8

Zásadním prvkem používání sociálních sítí je soukromí. EHSV již přijal stanovisko k návrhu nařízení o ochraně údajů a rozhodně podporuje „právo na zapomnění“ a ochranu soukromí a aby soukromí bylo chráněno automaticky, souhlas by tedy nebylo možné dát implicitně, musel by být vždy výslovný.

2.9

Internetové vyhledávače by měly automaticky nastavit standardy bezpečnosti a soukromí, aby se zamezilo indexaci jejich profilu a zajistila ochrana zvláště citlivých údajů.

2.10

Dále bude třeba lépe spravovat trh v tomto odvětví, a to pokud jde o začlenění poskytovatelů i o dodržování konkrétních závazných opatření souvisejících s jejich praktikami, mimo jiné opatření vztahující se ke kontrole reklamy, využívání dostupných informací či vytváření souvisejících mezer na trhu (např. pojištění pokrývající rizika související s právy uživatelů sociálních sítí).

2.11

V rámci spoluzodpovědnosti však budou muset uživatelé dodržovat tyto pokyny a doporučení prosazovaná příslušnými orgány za účelem inteligentního a zodpovědného používání sociálních sítí (společenská zodpovědnost uživatelů) tak, aby se optimalizovaly dostupné zdroje a posílily výhody šíření informací a transparentnosti v kontextu spolupráce při učení a multikulturním obohacování, a to nad rámec vlastního účelu každé sítě. Přestože zákonnost někdy stojí na klamném tvrzení, že uživatel má být informovaný a uvědomělý, zatímco ve skutečnosti podle statistik nečte podmínky ani jeden z tisíce.

3.1

Sociální sítě prošly v uplynulých dvou letech zrychleným rozvojem, což znamenalo enormní nárůst počtu uživatelů. V roce 2010 se hovořilo o tom, že celkový počet uživatelů, většinou mladých, na světě se blíží jedné miliardě, což představuje 23 % nárůst oproti roku 2009. Údaje o koeficientech sociálních sítí podle zemí lze najít v mapách sociálních sítí vypracovaných za tímto účelem.

3.2

Percentuální podíl mladých uživatelů sociálních sítí je daleko vyšší než u jiných věkových kategorií. Podle údajů Eurostatu použily v roce 2010 internet za tímto účelem čtyři pětiny uživatelů ve věku 16 až 24 let, ve srovnání se dvěma pětinami uživatelů ve věku 25 až 54 let a jednou pětinou ve věku 55 až 74 let (viz anketa Komise „Risk and Safety“). EHSV odkazuje na stanovisko o reklamě zaměřené na děti, které v této souvislosti vypracovává.

3.3

Sociální sítě nabízejí uživatelům nejrůznější možnosti. V rámci jedné sociální sítě je možné komunikovat s přáteli a rodinou, kteří jsou daleko, získávat nové přátele, vyměňovat si multimediální informace, posilovat pracovní vztahy, předkládat projekty, dát o sobě vědět společensky i profesionálně, vyjadřovat či hájit určité názory a postoje atd. Tyto možnosti se značně zvýšily v oblastech, jako je např. přenos obrázků, infografiky a videozáznamů v nejnovějších sociálních sítích (Instagram, Pinterest a Tumblr), které již počtem uživatelů předstihly YouTube, LinkedIn a Google+.

3.4

Většina uživatelů však přikládá význam tomu, že mohou okamžitě sdílet obsah s velkým množstvím kontaktů, zejména těch, s nimiž se seznámili mimo společenské sítě (rodina, přátelé, známí), i když společenské sítě sekundárně využívají též k poznávání nových lidí.

3.5

V kontextu nového modelu vztahů lze ocenit pozitivní stránky rozvoje sociálních sítí, zejména jejich přispění k (3):

3.6

Využití sociálních sítí se rozšiřuje a zároveň se stále více rozšiřuje oblast působení v reakci na nejrůznější motivace uživatelů se do sociálních sítí zapojit, jako jsou například rodinné a společenské styky, výměna informací, obchod či hry, zábava a volný čas, osobní a citové vztahy, přístup ke znalostem a učení se, pracovní a profesionální styky, zapojení do občanské společnosti a dobrovolnictví či diskuse o názorech a postojích atd.

3.7

Je třeba mít na paměti, že „internetová fóra se prezentují a jsou vnímána jako odpovídající fórům v reálném světě, v nichž pravidla hry okolí neurčuje uživatel. Při přihlašování je uživatel podroben smluvním pravidlům, o nichž rozhoduje poskytovatel služby, přestože mu jsou prezentována jako zdánlivě náhodná. Dochází však k určité transakci – poskytujeme své osobní údaje. Při registraci do sociální sítě obvykle neověřujeme právní informace, nevíme, jak může být s našimi údaji nakládáno, jak je prostředí nastaveno, kdo může do našich údajů nahlížet a za jakým účelem“(El Derecho Fundamental a la Protección de Datos: Guía del Ciudadano (Základní právo na ochranu údajů: příručka občana). Agencia Española de Protección de Datos (Španělská agentura na ochranu údajů), leden 2011 (https://www.agpd.es/portalwebAGPD/index-ides-idphp.php)).

3.8

Uživatelé sociálních sítí však mají pocit, že jim tyto virtuální prostory patří, že obsah a související informace vytvářejí a kontrolují oni. Pocit hlavní úlohy a svobody, které tyto sociální sítě uživatelům dodávají, jim může v hojném počtu případů zabránit v pochopení, že pravidla hry určují a kontrolují jiní, jež skutečně ovládají médium a veškerý jeho obsah, a zároveň tím pádem navrhují omezení, která se jim hodí (mimo jiné omezení věku uživatele, které mu však nebrání v reálném přístupu).

3.9

Současně se prosazuje závazek přijímat etické kodexy, které by zachovaly hodnoty vhodného používání sociálních sítí podle zamýšlených cílů, ať již prostřednictvím dobrovolné regulace či spoluregulace v této oblasti za účelem kontroly prováděné činnosti.

3.10

To však nebrání tomu, aby uživatelé sítí byly vystaveni nejrůznějším rizikům spojením s jejich používáním. Některá z těchto rizik jsou stejná jako rizika internetu a jsou podobná i u jiných aplikací; nicméně specifické problémy související se sociálními sítěmi, přestože jsou přítomny u každého používání internetu, jsou u sociálních sítí daleko závažnější v důsledku typických aspektů, jako je nashromáždění údajů o milionech občanů, většinová účast mladých lidí, kteří nebyli předem nijak vyškoleni ohledně inteligentního a zodpovědného používání sociálních sítí ani se jim nedostalo varování o jejich nebezpečí (jak rodiče, tak pracovníci ve vzdělání obecně nemohou na základě vlastních znalostí a zkušeností předat normy týkající se vhodné praxe); dalším aspektem jsou problémy a výzvy doprovázející tak neotřelý a výrazný rozmach sociálních sítí, díky němuž jsou uživatelé internetu téměř pokusnými králíky.

3.11

V této souvislosti je reakcí společenská úzkost způsobená kombinací rychle se měnících technologií a nových prostor pro společenské vyžití nezletilých, které jejich rodiče nezažili. Zároveň se objevuje touha po senzaci, vytváření mýtů a uplatňování chybných reakcí veřejnosti (Zpráva UNICEF „Child Safety Online“ (Bezpečnost dětí online).

3.12

Z nejrůznějších souvisejících rizik lze jmenovat tyto: psychologická traumata z urážek přenášených těmito službami; sexuální obtěžování dětí a mládeže (internetové obtěžování, internetová šikana a grooming – podvodné získávání důvěry dětí); opakované psychické obtěžování, k němuž dochází v organizačním rámci ze strany nadřízených, kolegů nebo podřízených (mobbing);pracovní obtěžování v důsledku vměšování firem do soukromého života zaměstnanců či přehnaného využívání inteligentních telefonických služeb; ukazování fotografií a videí nahých či polonahých adolescentů, které na internetu zveřejnili oni sami nebo třetí osoby (sexting); explicitní inzeráty prostituce či služeb doprovodu (escort); předčasná sexualizace dětí na sociálních sítích, opakované narušování soukromí, cti a osobní důstojnosti; útoky na fyzické a duševní zdraví uživatelů; vyzývání k násilí, rasismu a xenofobii; šíření totalitních ideologií fašistického charakteru či ideologií schvalujících nacismus; sebevraždy mladých údajně v důsledku šíření určitých intimních situací prostřednictvím těchto sítí.

3.13

Právníci varují, že ve všeobecných podmínkách používání velké části těchto sítí je zakotveno postoupení práv k využívání obsahu vytvořeného uživatelem, což je pro většinu uživatelů internetu neznámé.

3.14

K těmto rizikům souvisejícím s využíváním sociálních sítí za nezákonnými či poškozujícími účely zejména ve vztahu k nezletilým se přidávají další rizika vyplývající ze způsobu používání každého uživatele, který může ovlivnit normální vývoj jeho života jak na osobní, tak na rodinné, pracovní či společenské úrovni. Patří sem rovněž riziko spojené s platbou online, jež může děti vybízet k nákupu produktů.

3.15

Kromě toho existuje riziko vytvoření smyšlené totožnosti, podporované faktorem klamu, sebeklamu či fantazie. Dochází však ke snazšímu zaměňování intimního, soukromého a veřejného a podporuje to teatrální a narcisistické vystupování, jež v některých případech až deformuje realitu (Enrique Echeburúa y Paz de Corral). Kromě toho, jak bylo upozorněno, může přílišná virtuální komunikace přispět ke zhoršení kvality mezilidských vztahů nahrazením silných a přímých vztahů vztahy slabšími a často nejistými. V důsledku toho mohou uživatelé pociťovat samotu či dokonce nahrazovat skutečný život životem virtuálním.

3.16

Dochází k určitému uvolnění, takže uživatelé sociálních sítí snadno přijímají žádosti o přátelství od neznámých osob, s nimiž navíc ani ne po několikahodinovém rozhovoru rychle sdílejí citlivé, intimní a soukromé informace, jako je bydliště, telefonní číslo, jména rodičů atd., což jsou informace, které se obvykle používají v otázkách pro znovuzískání zapomenutých hesel. Pak lze též odhalit další důvěrné údaje týkající se pracoviště, budoucích plánů, používaného softwaru apod.

3.17

Zkrátka, jak již bylo zmíněno ve studiích na toto téma, uživatelé sociálních sítí přijímají mezi své přátele neznámé osoby pouze na základě pěkné fotografie v profilu a po krátkém rozhovoru na internetu jsou ochotni odhalit veškeré osobní údaje. Vezmeme-li v úvahu, že základem většiny těchto sítí je, že tito „přátelé“ mají neomezený přístup k informacím a údajům o každém členovi, můžeme konstatovat, že jedním z praktických důsledků všeobecného a neomezeného přijímání jakýchkoliv známých či neznámých za přátele je, že vše, co je sdíleno na sociální síti se de facto stává volně přístupnou informací.

3.18

Proto je třeba klást důraz na preventivní informační kampaně v rámci programu Safer Internet (bezpečnější internet) zahrnující rady týkající se interpretace politik používání a soukromí jednotlivých služeb před jejich užitím, vhodnosti zamyslet se před zveřejněním čehokoliv, používání hesel, zhodnocení toho, jaké informace si přejeme zveřejnit a kontroly toho, kdo k nim může mít přístup, seznamu kontaktů, rizika nákazy počítačovými viry. A zejména pokud jde o dostupné prostředky pomoci v případech, kdy by někdo mohl být obětí nějakého nezákonného chování v rámci sociálních sítí. Stejně tak by se měly realizovat iniciativy vzdělávání akademických pracovníků a vydávání vzdělávacích materiálů pro včasné občanské a digitální vzdělávání.

3.19

V této souvislosti je zásadní podpora Komise prostřednictvím programů pro uživatelská sdružení a nevládní organizace, jež jsou skutečně nezávislou třetí stranou vůči veřejným a hospodářským orgánům a fungují na demokratickém základě.

4.1

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že problémy souvisejícími s nadměrným používáním nových technologií trpí čtvrtina osob. Skupinou nejvíce ohroženou tímto druhem závislosti jsou děti a adolescenti, kteří přestože jsou nejzkušenějšími uživateli jsou zároveň nejvíce nezralí.

4.2

Tyto závislosti jsou též označovány jako netoxické, závislosti bez návykové látky či nechemické. Přestože se někteří odborníci domnívají, že by se nemělo hovořit o závislosti v úzkém smyslu slova (označují se různými názvy jako nové závislosti, společenské závislosti, závislosti bez návykové látky či nechemické závislosti), nýbrž o problémech se zneužíváním, špatným používáním či návyku, jiní se domnívají, že tento termín vhodný je, stejně jako se používá například u závislosti na práci, nákupech či sexu.

4.3

Nadměrné používání virtuálních sociálních sítí může vést k izolaci, nízké výkonnosti, nezájmu o jiné oblasti, poruchám chování a ztrátě příjmů, jakož i k sedavosti a obezitě. Zkrátka návyk a jeho potlačení životního stylu v zájmu udržení zvyku tvoří ústřední část závislosti. Závislost na sociálních sítích není charakteristická typem chování, které implikuje, nýbrž formou vztahu, který s ní jedinec naváže (Alonso-Fernández, 1996; Echeburúa y Corral, 2009).

4.4

Důsledky těchto závislostí se soustředí na oblast duševního zdraví, jde o záchvaty úzkosti, deprese, posedlosti, poruchy spánku a osobnosti, které často vedou k týrání, hádkám, dopravním nehodám, potížím v práci či sebepoškozování.

4.5

K tomu všemu je třeba přidat problémy úzce spjaté s fyzickým zdravím uživatelů, fyziologické poruchy jako jsou bolesti za krkem, zánět šlach, syndrom karpálních tunelů a poruchy zraku. Je zanedbáván osobní vzhled, obětují se hodiny spánku a mění se stravovací návyky.

4.6

Používání a nadměrné používání internetu souvisí s psychosociálními proměnnými, jako je psychologická zranitelnost, stresující faktory a rodinná a společenská podpora. U mladých lidí existují specifické rizikové faktory související s nadměrným používáním sociálních sítí.

4.7

Než se ze záliby stane závislost, projevují se některé varovné signály (zanedbávání spánku a jiných důležitých činností, stížnosti blízkých související s používáním sítě, neustálé myšlení na síť, opakovaně neúspěšné pokusy o omezení doby připojení, ztráta pojmu o čase apod.), proto může včasná reakce na tyto signály spolu s rozvojem hodnotících a diagnostických nástrojů umožnit včasné odhalení závislosti a její následné léčení.

4.8

Za tímto účelem je zapotřebí též použít veřejné prostředky a preventivní opatření (informační a osvětové kampaně, vzdělávací programy, digitální alfabetizace, asistenční prostředky, sledovatelnost a oznamování rizik atd.) s přednostním zaměřením na zvláštní potřeby nejohroženějších skupin.

4.9

V případě, že jsou dotyční nuceni ukončit připojení, nejsou schopni se připojit nebo je připojení pomalé, dochází k fyzickým a psychickým abstinenčním příznakům – výkyvy nálad, podrážděnost, netrpělivost, neklid, smutek, úzkost (Estévez, Bayón, De la Cruz y Fernández-Liria, 2009; García del Castillo, Terol, Nieto, Lledó, Sánchez, Martín-Aragón, et al., 2008; Yang, Choe, Balty y Lee, 2005).

4.10

V některých případech existují osobnostní rysy či duševní stavy, které snižují psychologickou odolnost vůči závislostem: výbušnost, dysfórie (nenormální duševní stav, který je subjektivně prožíván jako nepříjemný a vyznačuje se častými výkyvy nálad), nesnášenlivost nepříjemných podnětů, ať již fyzických (bolesti, nespavost či únava) či psychických (starosti, obavy či úkoly) a přehnané vyhledávání silných emocí (Estévez, Bayón, De la Cruz y Fernández-Liria, 2009; García del Castillo, Terol, Nieto, Lledó, Sánchez, Martín-Aragón, et al., 2008; Yang, Choe, Balty y Lee, 2005).

4.11

V některých případech je však příčinou závislosti problém osobnosti – např. přehnaná plachost, nízké sebevědomí či odmítnutí vlastní postavy –, případně způsob, jakým se jedinec vypořádává s každodenními starostmi. Riziko závislosti na internetu zvyšují také předchozí poruchy (deprese, ADHD, společenská fóbie či nepřátelskost) (Estévez, Bayón, De la Cruz y Fernández-Liria, 2009; García del Castillo, Terol, Nieto, Lledó, Sánchez, Martín-Aragón, et al., 2008; Yang, Choe, Balty y Lee, 2005).

4.12

V prevenčních strategiích hraje klíčovou úlohu podpora ze strany rodičů i vzdělávacího systému pro zavedení zdravých návyků při používání sociálních sítí. Vhodná je též spolupráce skupin vrstevníků (zkušenějších kamarádů, kteří jsou si vědomi rizik a mohou svým vrstevníkům či mladším pomoci tato rizika rozpoznat a vyhnout se jim), kteří jsou vnímáni jako jejich ochránci na internetu.

4.13

Jedná se tedy o to, posílit prostřednictvím vhodného používání rozličné možnosti sociálních sítí, které zasahují též oblasti velkého společenského dopadu, jako jsou možnosti související se zaměstnáním, spotřebou (Salcedo Aznal Alejandro, „Sociedad de consumo o redes de consumidores? Esbozo para un análisis social del consumidor actual“ (Spotřební společnost, nebo sítě spotřebitelů? Nástin sociální analýzy současného spotřebitele), 2008), jejichž analýza není předmětem tohoto stanoviska. V tomto případě by měly být provedeny reformy, které by zabránily, aby při výkonu pracovního práva na základě využívání nových technologií (mobilních telefonů, emailu, sociálních sítí) docházelo k zásahům do soukromého života. Sociální partneři by měli dosáhnout dohody spočívající na zásadách příslušného doporučení Rady Evropy.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/36

1.1

Téměř čtvrt století po zveřejnění Cechiniho zprávy z roku 1988 je znovu nastolena otázka „nákladů v případě neexistence evropské úrovně“, která se zdá být vhodným a zajímavým způsobem, jak pokročit v diskusi o vývoji evropské integrace. Avšak zatímco Cecchiniho zpráva se touto otázkou zabývala výhradně z hlediska jednotného trhu, dnes je nezbytné zabývat se i dalšími hledisky a diskutovat o nákladech souvisejících s nedokončením hospodářské a politické integrace v Evropě. Tyto náklady jsou již nyní velmi vysoké a mohly by se dále zvýšit v případě, že nebudou přijata žádná opatření.

1.2

Tento problém je tím závažnější, že – pod nátlakem finančních trhů, ale rovněž nových závazných institucionálních pravidel – jednotlivé státy budou muset zvýšit své úsilí o snižování zadluženosti. Jak to provést bez obětování růstu, jejž kromě toho finanční trhy vyžadují? Dobrým opatřením, jež by zabránilo zabřednutí do nekonečné spirály deprese a uvrhnutí značné části populace v Evropě do chudoby a bídy, by bylo sdílení řady výdajů na evropské úrovni, jakož i uplatňování ambicióznějších evropských politik. To by Unii umožnilo uvést do chodu pozitivní spirálu růstu, vytvořit si silnou hospodářskou, průmyslovou a technologickou identitu v globalizovaném světě a hájit náš sociální model, který z velké části přispěl k dnešní podobě Evropy.

1.3

Představení otázky týkající se nákladů v případě neexistence evropské úrovně způsobem, jaký byl použit v tomto stanovisku, má nepochybně určité metodické a technické nevýhody, avšak hlavní přínos tohoto přístupu spočívá v přednesení logických, těžko zpochybnitelných argumentů ve prospěch řešení současné krize a zavádění a dokončení skutečné hospodářské a politické unie v Evropě. V zásadě jde o to, přesvědčit za pomoci nezvratných argumentů veřejnost o nezbytnosti řešení problémů prostřednictvím odklonu od subsidiarity k silnější a lepší Evropě, v době, kdy se některé politické síly snaží učinit z Unie obětního beránka.

1.4

Strategie EU 2020 v tomto ohledu obsahuje velmi zajímavé prvky. Je třeba ocenit její ambici podpořit skutečné sbližování, zejména prostřednictvím společných politik a cílů, jakož i za pomoci posílené koordinace mezi členskými státy na všech úrovních a v oblastech, v nichž přístup na evropské úrovni buď neexistuje, nebo je v zárodcích. Nicméně je třeba si položit otázku, zda má tato strategie předpoklady vytvořit skutečnou hospodářskou a politickou unii schopnou posílit postavení Evropy v globalizovaném světě a zda bude – v případě své realizace – úspěšnější než Lisabonská strategie.

1.5

Domníváme se, že je nutné jít ještě dále a zabývat se touto problematikou v rámci programových jednání, která se každých 6 měsíců uskutečňují mezi vedoucími představiteli zemí eurozóny ve složení 27 a 17 zemí, a přesvědčit naše vedoucí představitele a veřejnost o nezbytnosti převratné revoluce ve vztazích členské státy-Evropa-svět. Argumentace týkající se „nákladů v případě neexistence evropské úrovně“, se kterou se setkáváme dnes a s níž se můžeme setkat v budoucnosti, je velmi dobrým způsobem, jak postupovat. Je třeba za pomoci důkazů o hospodářských, politických a strategických přínosech čelit euroskeptikům a zaštítit se názory veřejnosti: Evropa není problémem, nýbrž řešením.

1.6

Výhodou takového přístupu je snížení nákladů, optimalizace výdajů a maximalizace příležitostí k nalezení vhodného řešení současných výzev a výsledku prospěšného pro všechny.

1.7

S ohledem na všechny tyto skutečnosti je třeba analyzovat náklady v případě neexistence evropské úrovně mnohem podrobnějším způsobem, než je způsob navrhovaný v rámci studie s názvem „Náklady v případě neexistence evropské úrovně: nevyužitý potenciál jednotného evropského trhu“, zadané Evropskou komisí. Nepotřebujeme další studii v řadě (jinak nepochybně velmi dobré kvality), která bude nečinně dlít v našich knihovnách a čas od času ji využije pár zasvěcených odborníků.

1.8

EHSV proto žádá Komisi, aby za prvé provedla co nejpřesnější odhad všech nákladů v případě neexistence Evropy, o nichž se hovoří v tomto stanovisku, a jejich dopadu na zaměstnanost a růst. Za druhé navrhujeme zařadit do strategie Evropa 2020 kvantitativní cíle snížení těchto nákladů s jasným akčním plánem a systematickým hodnocením jeho plnění.

2.1

EHSV se otázkou nákladů v případě neexistence evropské úrovně zabývala z různých hledisek v několika stanoviscích vydaných v posledních letech (1). Na konci roku 2010 byla diskuse o neexistenci evropské úrovně obnovena Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Evropská komise kromě toho zadala ambiciózní studii s cílem provést aktualizaci podkladů uvedených v Cechiniho zprávě (2), (3).

2.2

Volba Komise a Evropského parlamentu týkající se metody a předmětu byla z velké části motivována přípravou Aktu o jednotném trhu II (Single Market Act II), ačkoli jejich sdělení rovněž zdůrazňovala nutnost zaměřit se na dané téma a opírat se o „vědecké poznatky“ (4), které by takový krok přinesl. Připomeňme si, že podle poměrně komplexních modelových výpočtů provedených v minulosti v Cecchiniho zprávě měl být generován zisk ve výši 4,5 % – 7 % HDP Společenství (pro 12 členských zemí) a mělo být vytvořeno 2 až 5 milionů dalších pracovních míst ve sjednoceném prostoru. Nicméně tyto odhady se opírají o metodický přístup a základní hypotézy, které mohou být případně předmětem kritik a zpochybnění. Kromě toho podle našich informací tyto odhady přes svou úspěšnost z hlediska komunikace nikdy nebyly předmětem podrobného přezkumu, který by umožnil posoudit jejich přesnost ex post  (5).

2.3

EHSV vítá návrat tohoto tématu do popředí zájmu, i když je s podivem, že k němu dochází až téměř po čtvrtstoletí od zveřejnění Cecchiniho zprávy. Nicméně způsob, jakým je k tomuto tématu přistupováno, tj. převzetí stejné metodiky a opětovný výpočet potenciálního hospodářského dopadu odstranění překážek obchodu v rámci jednotného trhu, se zdá být v lepším případě restriktivní a v horším případě jednoduše nevhodný, a to alespoň ze dvou vzájemně se doplňujících důvodů.

2.4

Prvním důvodem je riziko redukce debaty ohledně nákladů v případě neexistence evropské úrovně na čistě technickou (ne-li technokratickou) záležitost, zatímco – navzdory velmi složitým nástrojům, které by bylo možné použít – technická stránka je v rámci sociálních věd často pouze vnějším aspektem.

2.5

Druhým, ještě důležitějším důvodem je skutečnost, že panuje zcela jiná doba. V roce 1988 se diskuse převážně soustředily na stav společného trhu, který byl přejmenován na „jednotný trh“. V tomto smyslu byla Cecchiniho zpráva velmi užitečná, neboť poukázala na překážky a zpoždění v této oblasti a vyúčtovala je. Tímto způsobem přispěla k prosazení programu obnovy a nastartování pozitivní dynamiky, která vyústila zejména v přijetí Delorsova programu a jeho cíle pro rok 1992.

2.6

V roce 2012 již však stav jednotného trhu nepředstavuje hlavní problém. Nejen, že budování jednotného trhu za poslední čtvrtstoletí značně pokročilo, ale došlo především ke změně celkového kontextu, který v současné době na rozdíl od konce 80. let charakterizuje minimálně pět nových aspektů: 1) výrazně pokročilejší stadium globalizace, v němž na mezinárodní trh vstupují země s rozvíjejícími se ekonomikami, jako je Brazílie, Indie a především Čína, zatímco v 80. letech byly konkurenty Evropy hlavně rozvinuté země; 2) Evropa tvořená 27 státy, jejichž úroveň rozvoje, hospodářské struktury a sociální systémy jsou mnohem heterogennější než v 80. letech; 3) výrazně pokročilejší fáze evropské integrace a vznik některých klíčových institucí, jako je euro a ECB; 4) největší hospodářská krize, k níž došlo od 30. let a která nyní páchá škody v nové podobě „krize veřejného dluhu“; 5) a konečně naléhavá potřeba snižovat v následujících letech dluh evropských států.

2.7

Tyto skutečnosti nás vedou k navržení velmi odlišného způsobu debaty o nákladech v případě neexistence evropské úrovně. Obtíže, se kterými se Evropa v tomto stadiu setkává, spočívají spíše než ve zpoždění při vytváření jednotného trhu (z něhož mají mimochodem prospěch naši konkurenti stejně jako Evropané sami). Vyplývají pak především z neexistence silné hospodářské, průmyslové a technologické identity v globalizovaném světě, která nabyla multipolární podoby, což znamená stále silnější konkurenci především ze strany rozvíjejících se mocností, k níž dochází v kontextu nebývalé systémové krize.

2.8

Je tedy třeba se zabývat celkovými náklady v případě neexistence evropské úrovně, které vyplývají z nedokončené evropské integrace. Tyto náklady se nedají srovnat s těmi, které by s sebou mohly přinést případné překážky obchodu uvnitř Společenství přetrvávající k dnešnímu dni. EHSV si uvědomuje obtíže, které vyvstávají v souvislosti s takto komplexním a výrazně politickým přístupem k této otázce, nicméně tento přístup je jediný, který nám dává v současné situaci smysl (6).

3.1

Před 60 lety se splnily naděje Evropanů na život v míru díky vytvoření prvního evropského společenství – ESUO. Cesta k integraci byla pomalá, ale nepřetržitá až do roku 1992. Během posledních dvaceti let došlo k rozšíření Unie na 27 členských států, což je pokrok nesporného významu, avšak také jediný skutečně dokončený krok vpřed. Prohloubení Unie oznámené již na začátku 80. let upadlo v zapomnění. Jednotná měna, vnitřní trh, politiky soudržnosti nebo SZP jsou nepochybně významnými výdobytky, jež nicméně nejsou završeny a hlavně nepostačují k vytvoření skutečné Unie.

3.2

Kromě předmětu diskuse existuje samozřejmě diskuse ohledně pojmů. Co znamená pojem „náklady“? Co se rozumí „neexistencí evropské úrovně“? Nebo dokonce, co znamená „neexistence“? Vše se dá totiž případně považovat za evropskou či neevropskou úroveň. Je objektivně obtížné vybrat dotčené nástroje/politiky/veřejné statky, izolovat jejich dopad, určit, na jaké úrovni by bylo jejich použití nejúčinnější (evropské/vnitrostátní/místní), rozhodnout, jakým způsobem vyjádřit náklady/přínosy nebo v jakém časovém horizontu je třeba je analyzovat (přičemž seznam těchto obtíží není vyčerpávající) … Vzhledem ke všem těmto faktorům není snadné shodnout se na přísném metodickém přístupu a překročit rámec záležitostí, které jsou předmětem všeobecné shody. Sdělení Evropského parlamentu o metodických aspektech přináší cenná objasnění ohledně této záležitosti a jasně ukazuje její mimořádnou složitost.

3.3

Nicméně bez ohledu na zvolený přístup definice konceptu – včetně těch nejširších – neumožňují zohlednit v rámci diskuse část klíčových veřejných statků (například mír nebo volný pohyb občanů), které přinesla evropská integrace za něco přes pouhé půlstoletí své existence.

3.4

Aniž bychom se pokoušeli vyčíslit jejich přínos k blahobytu evropských občanů nebo si pokládali otázku ohledně alternativní historie (co by se stalo, kdyby evropská integrace proběhla způsobem odlišným od současné reality?), není od věci si připomenout – v době, kdy se úvahy o „nákladech na Evropu“ dostávají čím dál více do módy –, že historie našeho kontinentu nebyla vždy taková jako od roku 1945 do současnosti. Mír, blahobyt, základní práva (v podobě, v jaké jsou zakotvena v listině základních práv EU (7)), volný pohyb osob a zboží, možnost používat stejnou měnu i za hranicemi, stabilita cen a další výdobytky, které jsou součástí našeho každodenního života, jsou v současně době řadou lidí (zejména mladou generací) považovány za naprostou samozřejmost, za jakýsi přirozený stav: kontroly na francouzsko-německých hranicích by byly považovány za podivné a nesmyslné opatření, zatímco přízrak války mezi evropskými státy se rovná nemístnému vtipu. Je samozřejmě obtížné – ne-li nemožné – s jistotou říci, v jaké situaci bychom dnes byli, kdyby politika států zůstala na čistě národní úrovni, není však vůbec přehnané tvrdit, že evropská integrace přinejmenším přispěla k vytvoření těchto veřejných statků a učinila je samozřejmé a přirozené pro všechny obyvatele.

3.5

Znamená to však, že jsou nyní trvalé? To není jisté. Hypotéza bratrovražedné války by se Jugoslávcům v 80. letech také zdála absurdní a nepravděpodobná, což však nezabránilo vypuknutí krvavých válek po rozpadu země. Další výdobytky, jejichž zavádění trvalo desítky let, mohou zaniknout: zavedení kontrol na hranicích nebo zpochybnění eurozóny jsou perspektivy, které jsou v současnosti bez zábrany zmiňovány euroskeptickými pozorovateli nebo euroskeptickými či populistickými politickými stranami, avšak – čím dál častěji – i tradičními politickými hnutími.

3.6

Aniž bychom se uchylovali k nejkrajnějším scénářům, budeme se muset rovněž zabývat otázkou nákladů neexistence evropské úrovně v případě úplného nebo částečného zániku některých klíčových institucí, jako je například společná měna. Nedávná studie banky UBS (8) – navzdory veškerým nedostatkům, které jí lze vytknout, pokud jde o metodiku – odhaduje náklady na vystoupení z eurozóny na 40–50 % HDP pro „slabou“ zemi jen během prvního roku. Dokonce i v případě „silné“ země (například Německa) by tyto náklady jen za první rok činily 20–25 % HDP, tj. 6 000–8 000 eur na obyvatele. K tomu musíme připočíst destabilizující dopad na politickou situaci, možné měnové války s řetězovou devalvací, nástup národních protekcionistických politik a možný katastrofický dopad na očekávání hospodářských subjektů. Tyto jevy by mohly Evropu uvrhnout do dlouhotrvající deprese trvající několik let. Nikdo není schopen předpovědět důsledky takových událostí, lze však očekávat významné změny v rozložení geopolitických sil, které s sebou přinesou nová spojenectví, jež mohou mít destabilizující vliv na Evropu jako politicky a hospodářsky sjednocený blok.

4.1

Navzdory demagogickým tvrzením některých politických kruhů v řadě zemí EU, zejména od vypuknutí krize v letech 2008–2009 a jejích četných podob poté, není pravda, že stávající ekonomické problémy souvisejí s „nadměrnou mocí bruselských úředníků“; tyto problémy jsou právě důsledkem nedokončené evropské integrace. Stanoveného cíle vytvořit měnovou a unii nebylo ve skutečnosti nikdy dosaženo. Politováníhodný nezájem států a evropských orgánů, které neustále oddalují přijetí opatření nezbytných k realizaci skutečné hospodářské integrace, ale také procesy nezbytné k přijetí legitimních a demokratických rozhodnutí v členských státech (z nichž některým se dostalo silné pozornosti médií), vedl – v kombinaci s vnějším asymetrickým šokem nebývalé intenzity – k začarovanému kruhu nedůvěry trhů. Tento stav má stále větší dopad na Unii z hlediska konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti, sociální soudržnosti, ba i demokratické legitimity na úrovni kontinentu.

4.2

Vytvoření měnové unie bez skutečné hospodářské unie ukázalo veškeré své limity a vedlo v konečném důsledku k rozporům namísto ke sbližování. Evropa si dnes již nemůže dovolit čekat, až se „záležitosti samy přirozeným způsobem vyřeší ve vzdálené budoucnosti“. Máme buď možnost rychle pokročit směrem k dokončení skutečné evropské hospodářské unie obsahující účinný mechanismus, který umožní odolávat asymetrickým šokům, nebo se smířit s možnými vysokými náklady souvisejícími s budoucí neexistencí evropské integrace.

4.3

Současné potíže eura, měny ve své podstatě „nedokončené“, jsou odrazem této situace. Úroveň veřejného dluhu eurozóny jako celku, a dokonce i většiny evropských zemí považovaných za „ohrožené“, jsou nižší než veřejné dluhy zemí označovaných jako „rozvinuté“, například Spojené státy, Spojené království nebo Japonsko. Ale zatímco dolar, britská libra nebo jen jsou považovány za měnu skutečných „rozvinutých“ mocností, euro trpí svou pověstí měny, u níž není zcela zřejmé, na jakém prostoru působí (9), omezenou pravomocí svěřenou Evropské centrální bance a neexistencí skutečné ekonomické správy na evropské úrovni. Ze všech těchto důvodů je třeba dosáhnout skutečné Evropské hospodářské unie, s především vynutitelnými pravidly a jasnými úkoly na všech úrovních, což mimo jiné nelze provést bez zásadních politických reforem, jež by této unii dodaly potřebnou legitimitu.

4.4

Je obtížné měřit celkové náklady související s touto nedůvěrou trhů, která je ostatně z velké části odpovědná za současnou recesi. Nicméně náklady v případě neexistence evropské úrovně pro veřejné rozpočty, i kdyby se jednalo pouze o rizikové prémie požadované v současné době od některých států, lze odhadovat na 0,4–1,5 % HDP v roce 2012 (tj. mezi 9 a 36 mil. EUR) a až na 1,8 % a 2,4 % v letech 2013 a 2014 2014 (tj. mezi 42 mld. EUR a 56 mld. EUR) pro eurozónu jako celek, přičemž mezi jednotlivými zeměmi samozřejmě existují velmi výrazné rozdíly (10).

4.5

Dokončená hospodářská integrace zahrnující především užší rozpočtovou a daňovou integraci podléhající přísným podmínkám a kontrolám mohla odstranit tyto rizikové prémie prostřednictvím zavedení mechanismů mutualizace na evropské úrovni (například euro-obligace a jiné mechanismy) namísto urgentních opatření ad hoc, improvizovaných i ve chvíli, kdy se již situace stala neudržitelnou. Evropské státy musí najít odvahu nejednat reaktivně a přijmout akční plán a plán soudržných institucionálních reforem s cílem nalézt globální řešení současné krize, které načrtne skutečně věrohodnou perspektivu.

4.6

V nedávné době byly v tomto směru podniknuty určité kroky, zdá se však bohužel, že tyto kroky neodpovídají výzvám, které je třeba řešit.

5.1

Předmětem posledních závazků přijatých na bruselském summitu 9. prosince 2011, které navazovaly na maastrichtskou disciplínu zakotvenou v paktu stability, je výrazné snížení veřejných schodků států, přičemž od nynějška budou automaticky ukládány sankce v případě porušení tzv. „zlatého pravidla“. Státy tedy budou muset, nejen pod tlakem finančních trhů, ale rovněž pod tlakem nových závazných pravidel, zintenzivnit své úsilí za účelem snižování zadluženosti.

5.2

Zásadní otázku, s níž se musí vypořádat vedoucí političtí představitelé několika členských států v souvislosti s jejich veřejným dluhem, lze přirovnat ke „kvadratuře kruhu“: Jak se vypořádat s nedůvěrou trhů, které požadují nemožné, totiž drastické snížení schodků státních rozpočtů a – téměř současně – oživení hospodářského růstu? Jedním ze způsobů, jak vyřešit tuto neřešitelnou rovnici, by mohlo být vyloučení zbytečného dvojího úsilí členských států společným dosahováním úspor z rozsahu a současně vytvoření základů budoucích fiskálních stimulačních opatření na evropské úrovni. Tímto způsobem by se zejména podařilo odstranit – nebo alespoň zadržet – depresivní účinky rozpočtové disciplíny uplatňované každým státem zvlášť, aniž by se snížila kvalita veřejných služeb poskytovaných občanům, a současně vyřešit problém plýtvání zdroji vyplývající z existence 27 různých politik – často neharmonizovaných – ve stejných oblastech. Tato myšlenka je samozřejmě nerealizovatelná při rozpočtu Unie omezeném na 1 % HDP a je v naprostém rozporu s návrhem na snižování výdajů z rozpočtu ve všech oblastech, včetně evropské úrovně.

5.3

Například celková výše rozpočtů evropských států na obranu činila v roce 2010 téměř 200 mld. eur, avšak – podle názoru řady expertů – vnitrostátní politiky v této oblasti zůstávají roztříštěné a zpravidla málo účinné (11). Navzdory četným iniciativám na evropské i vnitrostátní úrovni představují finanční prostředky na zařízení a programy v oblasti výzkumu a vývoje na obranu (téměř 20 % celkového rozpočtu) prakticky jedinou oblast, u níž lze hovořit o skutečné mutualizaci výdajů, a i zde se podle EDA jednalo v roce 2010 pouze o 22 % (12). Studie na toto téma ukázaly, že v případě mutualizace výdajů existuje – jen pokud jde o tyto oblasti – potenciál úspor ve výši 32 %, tj. 13 mld. eur (13).

5.4

Stejné úvahy lze uplatnit v případě dalších svrchovaných práv států, jako je diplomatická služba, cla, pohraniční stráž, civilní ochrana, boj proti podvodům atd. Snížení nákladů v těchto oblastech je navzdory možným neshodám ohledně jejich přesné výše čistě otázkou politické vůle.

5.5

Logickým následkem je vznik daňových nákladů při neexistenci evropské úrovně, které zatěžují rozpočtové náklady. Daňová soutěž mezi členskými státy nebyla upravena v souladu se společnými evropskými zájmy. Výsledkem tohoto přístupu je příliš nízké zdanění mobilních vyměřovacích základů, které lze přemístit, a příliš vysoké zdanění ostatních služeb, což vede ke ztrátě daňových příjmů (a tedy i vzniku nákladů) pro Evropu a členské státy. Tato situace kromě toho vede k nerovnováze, nespravedlnostem, a zejména velmi vysokým nákladům v sociální oblasti, což je velmi negativně vnímáno veřejností.

5.6

Pokud jde o sociální oblast, diskuse o „nákladech v případě neexistence evropské úrovně“ není nová. Evropská integrace nemůže mít jako jediný základ zásadu volného obchodu, kdy politika hospodářské soutěže a spokojenost spotřebitele převažují nad všemi ostatními oblastmi a mají za následek snižování ochrany v sociální oblasti. Je třeba připomenout, že navzdory častým obviněním z údajného „evropského diktátu“ lze – i zde – zaznamenat nedostatečnou úroveň evropské integrace, nikoli její přemíru. Kromě pociťovaných nerovností a velmi vysokých sociálních nákladů, zejména za současných okolností, závěry několika studií ukazují, že neexistence evropské úrovně v této oblasti má rovněž za následek vysoké ekonomické náklady (14). Empirické údaje napovídají, že spravedlivá a účinná sociální politika přispívá k makroekonomické stabilizaci, zejména tím, že omezuje rozsah cyklických jevů a umožňuje lepší alokaci zdrojů, ale také obecněji blahobyt občanů (15). Kromě toho kvalitní sociální politiky přispívají k omezení jevů „adverzní selekce“, k internalizaci některých externalit a zvýšení kvality pracovní síly a „sociálního kapitálu“ v širokém slova smyslu. Cílem Evropské sociální charty bylo zavést některá základní pravidla v této oblasti pro všechny členské státy. V současné době se zdá, že je třeba pokročit dále a zvážit zavedení strukturovaného rámce konvergence sociálních politik, jež by vedla ke snížení přílišných odlišností a zabránila prohlubování sociální nerovnováhy a hrozbě, že obecný nárůst chudoby závažně naruší výrazný, vyrovnaný a udržitelný hospodářský růst.

5.7

Velmi slabě regulovaná daňová a sociální soutěž v hospodářském prostoru s malým množstvím překážek pohybu zboží, služeb a kapitálu vede navíc ke vzniku dalších, mimořádně škodlivých jevů v globalizovaném ekonomickém prostředí. Postupné mizení průmyslové struktury v různých evropských zemích je nezpochybnitelnou realitou, která kromě toho, že se setkává se silným odporem občanů, rovněž způsobuje strategické problémy v našich zemích, neboť se jedná o velmi rozsáhlé změny, jež je těžké v krátkodobém či střednědobém horizontu zvrátit, a které proto mají dalekosáhlé důsledky (16). Vzrůstající nesoudržnost, která je výsledkem nadřazenosti národních hlavních směrů v oblasti průmyslové politiky, vede k jednostrannému přijímání neuspokojivých – a v některých případech i kontraproduktivních (17) – řešení v době, kdy země s nově se rozvíjející ekonomikou uplatňují „smělé“ průmyslové politiky, které se opírají o slabou měnu a aktivní podporu veřejnosti (18). Několik velkých evropských zemí je vzhledem k neexistenci Evropského energetického společenství (19) rostoucí měrou nuceno namísto spojení svých prostředků nebo alespoň koordinace jejich používání s cílem reagovat na tyto výzvy uzavírat dvoustranné dohody se třetími zeměmi, a to i v tak významných oblastech, jako je energetika nebo výzkum a vývoj (20). Je zřejmé, že politika na evropské úrovni by nepochybně představovala mnohem účinnější řešení.

5.8

Rozpočet Unie v oblasti výzkumu a vývoje na období 2014–2020 činí 0,08 % jejího HDP, což je 20–30krát méně než v případě státních rozpočtů. Z jedné studie však vyplývá, že každé další euro z veřejného rozpočtu investované do výzkumu a vývoje evropského rozměru s sebou přináší 0,93 eura pocházejícího ze soukromého sektoru (21). Sedmý rámcový program pro výzkum Evropské unie (7. RP, 2007–2013), na nějž je vyhrazen rozpočet ve výši 50,5 mld. eur, je dokladem toho, že se nejedná pouze o zbožné přání a že společná politika v této oblasti je možná. Tento program má významný dopad: odhaduje se, že každé euro investované do rámcového programu má za následek zvýšení průmyslové přidané hodnoty o 7 až 14 eur. Z dlouhodobého hlediska z makroekonomických analýz provedených GŘ pro výzkum vyplývá, že sedmý rámcový program umožní vytvoření 900 000 pracovních míst do roku 2030, z nichž 300 000 bude vyhrazeno pro vědecké pracovníky. Díky posílení konkurenceschopnosti tento program rovněž ve stejné časové lhůtě umožní zvýšení vývozu z EU o zhruba 1,6 % a snížení dovozu do EU o přibližně 0,9 %.

5.9

Společná průmyslová politika dále musí zohledňovat výzvy v oblasti životního prostředí a musí být úzce koordinována s energetickou politikou Unie. Řešení záležitostí v oblasti energetiky na vnitrostátní úrovni se může zdát jednodušší v krátkodobém či střednědobém horizontu, ale rovněž se může projevit jako velmi nákladné z dlouhodobého hlediska, kdy se vytvoří silná závislost na zemích, které jsou producenty uhlovodíků, a náklady na energii se výrazně zvýší. Vhodným řešením této situace by mohl být rozvoj energetických infrastruktur, jakož i šíření nových zdrojů energie díky výzkumu a vývoji s evropským rozměrem (22). Podle jedné ze studií vypracované společností Accenture pro GŘ pro energetiku by využívání obnovitelných zdrojů energie, jako je větrná energie ve Spojeném království nebo solární energie ve Španělsku, při propojení vnitrostátních sítí umožnilo snížit částku fakturovanou evropským spotřebitelům o zhruba 110 mld. eur do roku 2020.

5.10

Za současné krize roste riziko dlouhodobé nezaměstnanosti, z níž by se mohla stát nezaměstnanost trvalá. Mohla by znemožnit kariérní rozvoj těchto občanů a evropské hospodářství by mohlo přijít o jejich potenciál. Tato situace je v rozporu s úsilím o růst podporující začlenění a vyžaduje intenzivní úsilí o nalezení dlouhodobých řešení, jež mají mj. spočívat v podpoře inkluzivních prací z veřejných zdrojů s cílem udržet pracovní návyky a rekvalifikačních opatření s cílem přizpůsobit je budoucím potřebám trhu práce.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/42

1.1

Občané EU, kteří zdědí majetek z jiného členského státu, musejí často zaplatit daň ve dvou či více členských státech (tj. dvojí nebo vícenásobné zdanění) a jsou vystaveni daňové diskriminaci. Tyto problémy je nezřídka přivádějí do zbytečných nesnází a brzdí uskutečňování cílů strategie Evropa 2020. Ve snaze vyřešit tyto problémy Komise v roce 2011 předložila sdělení a průvodní doporučení.

1.2

EHSV se vyslovuje pro odstranění dvojího či vícenásobného zdanění a diskriminačního zdanění a vítá přístup, který Komise zaujala a v jehož rámci je respektována daňová suverenita jednotlivých členských států a současně je požadována lepší vzájemná interakce mezi vnitrostátními daňovými systémy.

1.3

EHSV je ovšem toho názoru, že Komise může konečných cílů tohoto postupu dosáhnout účinněji, a to tak, že:

1.4

Nástrojem k realizaci výše uvedených doporučení by se mohlo stát unijní monitorovací středisko pro zdanění, jehož zřízení pod záštitou Komise EHSV navrhl ve svých stanoviscích týkajících se vícenásobného a diskriminačního zdanění (1).

2.1

Občané EU, kteří zdědí majetek ze zahraničí, musejí často zaplatit daň ve více než jednom členském státě (vícenásobné zdanění). Kromě toho některé členské státy ukládají u dědictví ze zahraničí vyšší daň než u dědictví v rámci daného státu (daňová diskriminace). V takových případech může dědictví občany přivést do zbytečných nesnází. Obzvláště malé podniky mohou mít problémy při převodu po úmrtí vlastníků.

2.2

Před daňovou diskriminací občany chrání opravné prostředky. Ty jsou však často neúčinné z důvodu příliš vysokých nákladů. Na ochranu občanů před vícenásobným zdaněním nejsou k dispozici žádné opravné prostředky, jelikož některé členské státy mají právo požadovat zaplacení daně (2).

2.3

To vše se děje za situace, kdy počet občanů EU, kteří se stěhují z jedné země do jiné v rámci Evropské unie, stoupl v letech 2005–2010 o 3 miliony na 12,3 miliony a kdy vlastnictví nemovitostí v zahraničí v EU vzrostlo mezi lety 2002 a 2010 až o 50 % (3). Existuje zde rovněž výrazně rostoucí trend přeshraničních portfoliových investic. Zatímco na občany může mít vícenásobné či diskriminační zdanění dědictví vážný dopad, příjmy členských států EU z dědických daní činí méně než 0,5 % celkových daňových příjmů, přičemž samotné přeshraniční případy tvoří ještě mnohem menší podíl.

2.4

Tyto okolnosti představují závažnou překážku bránící volnému pohybu osob a kapitálu na jednotném trhu, a brzdí tudíž uskutečňování cílů strategie Evropa 2020. Jsou také v přímém rozporu s právy vyplývajícími z občanství v EU.

2.5

Ve snaze vyřešit tyto problémy se ve sdělení a přiloženém doporučení, která zveřejnila Komise, navrhuje toto:

3.1

EHSV se v zájmu prosazování občanských práv a podpory jednotného trhu vyslovuje pro řešení otázky vícenásobného a diskriminačního zdanění. EHSV to zdůraznil v řadě svých stanovisek a doporučuje obzvláště, aby bylo odstraněno vícenásobné a diskriminační zdanění občanů a aby došlo k výraznějšímu administrativnímu zjednodušení v přeshraničních případech (5).

3.2

V souvislosti s tím EHSV vítá sdělení Komise o problémech se zdaněním dědictví ze zahraničí, neboť toto sdělení:

3.3

EHSV kromě toho vítá přístup, který byl v tomto sdělení přijat a v jehož rámci je respektována daňová suverenita jednotlivých členských států a doporučuje se jim, aby usilovaly o lepší interakci mezi vnitrostátními daňovými systémy a současně aby odstranily diskriminační zdanění ve vnitrostátních daňových rámcích.

4.1

EHSV je ovšem toho názoru, že Komise může konečných cílů tohoto postupu dosáhnout účinněji, a to tak, že:

4.2

Komise by kromě toho mohla zvážit zahrnutí těchto úkolů do oblasti působnosti unijního monitorovacího střediska pro zdanění, jehož zřízení pod záštitou Komise EHSV navrhl ve svých stanoviscích týkajících se vícenásobného a diskriminačního zdanění (6). Toto středisko by napomáhalo k účinnějšímu odstraňování překážek v oblasti dědických daní pravidelným prováděním průzkumů a šetření a vytvářelo by fóra pro konzultaci, spolupráci a slaďování jednotlivých vnitrostátních daňových jurisdikcí.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/45

—

přístup k úvěrům,

—

přístup k rizikovému kapitálu,

—

přístup na kapitálové trhy.

—

program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP),

—

přidělení prostředků EIB na úvěry pro malé a střední podniky,

—

fondy politiky soudržnosti,

—

nástroj na sdílení rizik sedmého rámcového programu.

—

opatření v oblasti regulace,

—

finanční opatření ke zlepšení úvěrování a rizikového kapitálu v rámci celé EU,

—

opatření pro vytvoření příznivějšího prostředí pro malé a střední podniky.

4.1.1

EHSV podporuje zavedení harmonizovaného režimu pro přeshraniční operace fondů rizikového kapitálu. Jde o chvályhodný návrh, protože pravděpodobně zmírní tržní nedostatky díky vytvoření „evropského pasu“, jenž unijním fondům rizikového kapitálu umožňuje uvádět výrobky na trh a získávat kapitál v celé Evropě. EHSV ve svém předchozím stanovisku k tématu rizikového kapitálu (4) uvedl několik připomínek a žádá Komisi, aby je vzala v úvahu.

4.1.2

EHSV silně podporuje studii o vztahu mezi obezřetnostní regulací a investováním rizikového kapitálu realizovanými bankami a pojišťovacími společnostmi, kterou Komise vypracuje v roce 2012. Studie by měla posoudit, zda tyto nástroje nevytvářejí oligopol velkých mezinárodních bank nebo zda nebude třeba je ve střednědobém či dlouhodobém horizontu změnit.

4.1.3

Vzhledem k tomu, že většina malých a středních podniků jsou malé firmy (méně než 10 zaměstnanců), vyzývá EHSV Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost fondům rizikového mikrokapitálu. Tyto fondy investují do podniků, jejichž projekty nejsou dostatečně atraktivní, aby se jimi zabývali tradiční držitelé rizikového kapitálu, ale jsou příliš velké nebo rizikové, aby přitáhly kapitál z tradičních zdrojů úvěrování. Tyto fondy posilují kapitálovou základnu podniku a rozvíjejí obchodní dovednosti podnikatelů pomocí využití instruktážních metod během investičního období (5). Výbor vyzývá členské státy, aby navrhly nástroje, jako například konkrétní daňová opatření, jež by mohla podnítit rozvoj těchto fondů, aby se zaplnila finanční mezera.

4.2.1

Vítáme návrhy Komise týkající se daňových reforem pro přeshraniční investice rizikového kapitálu. Výbor vyzývá Komisi a současně i členské státy, aby navrhly jasná opatření, jak zamezit vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům.

4.2.2

Komise by kromě toho, že se věnuje daňovým překážkám přeshraničních transakcí, měla zajistit, že členské státy budou podporovat vlastní daňové reformy pro systémy financování malých a středních podniků.

4.2.3

Měly by se také prozkoumat osvědčené postupy existující v některých členských státech a měly by být rozvinuty po celé EU a šířeny mezi malými a středními podniky (6). V řadě zemí již existují balíčky daňových pobídek. Jako příklad by mohla posloužit vlámská část Belgie, kde byla před několika lety zavedena oboustranně výhodná půjčka (win-win loan), s jejíž pomocí mohou jednotlivci půjčit peníze malým a středním podnikům a na oplátku získat snížení daně. Dalším dobrým příkladem je systém, který existuje v Nizozemsku a jmenuje se „půjčka tety Agáty“ (Tante Agaath lening) (7).

4.2.4

Skutečným přínosem pro rychlý růst malých a středních podniků mohou být také osvobození od daně, jako je francouzský zákon ISF PME (8). EHSV je zastáncem takovýchto programů, pokud je osvobození od daně rozumné a nedotkne se příspěvků do dalších stejně důležitých odvětví.

4.3.1

EHSV podporuje plánovaný návrh na modernizaci státní podpory, aby se zjednodušila stávající pravidla státní podpory pro malé a střední podniky. Bere na vědomí, že Komise přezkoumá obecné nařízení o blokových výjimkách a řadu pokynů ke státní podpoře, včetně rizikového kapitálu, s cílem naplnit záměry strategie Evropa 2020. EHSV vybízí ke zlepšení, zjednodušení a ujasnění těchto pravidel. Výbor vyzývá Komisi, aby zajistila, že státní podpora bude využívána pouze v případě selhání trhu.

4.4.1

EHSV vítá, že směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) navrhuje vytvoření homogenního trhu pro růst malých a středních podniků a jeho zatraktivnění pro investory pomocí označení „trh pro růst malých a středních podniků“. EHSV nicméně navrhuje (9), aby byla určena konkrétní ustanovení a opatření, jež umožní účinnější a efektivnější zavedení tohoto prvku.

4.5.1

Výbor vyzývá Komisi a členské státy, aby zjednodušily účetní pravidla a zatížení spojené s výkaznictvím pro kotované malé a střední podniky v Evropě. Výbor bere na vědomí, že Komise předložila návrh směrnice zjednodušující a měnící směrnice o účetnictví a současně i návrh přezkumu směrnice o průhlednosti. EHSV připomíná Komisi, aby přijala jeho dvě stanoviska zveřejněná na začátku roku 2012 (10), a domnívá se, že je třeba, aby malé a střední podniky uvolnily v zájmu dalšího růstu prostředky k investování do svého podnikání.

4.6.1

Je třeba, aby EU byla i nadále v popředí provádění mezinárodně dohodnutých reforem finančních právních předpisů. EHSV nicméně poznamenává, že různé kapitálové požadavky provádějící dohodu Basel III v EU, jež vstupují v platnost a jsou v současnosti projednávány (CRD IV / nařízení o kapitálových požadavcích), mohou malým a středním podnikům způsobit různé problémy (11).

4.6.2

EHSV podporuje úsilí evropských institucí o zvýšení odolnosti finančního systému, aby se předešlo budoucím krizím. Avšak větší regulaci finančních trhů proto nelze provést na úkor financování malých a středních podniků. EHSV plně podporuje tzv. Karasovu zprávu, kterou Evropský parlament přijal v květnu 2012 a která je dalším krokem správným směrem k uvážlivému a proveditelnému uskutečňování v EU pravidel o kapitálových požadavcích dohody Basel III.

4.6.3

EHSV bere na vědomí, že Komise bude konzultovat Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) do 24 měsíců poté, co nová směrnice (CRD IV) vstoupí v platnost, a že EBA vypracuje zprávu o poskytování úvěrů malým a středním podnikům a fyzickým osobám. Výbor naléhá na Komisi, aby se plně zapojila do přehodnocení váhy rizika tím, že vyjádří svůj postoj ke zprávě, která má být zaslána Radě a Evropskému parlamentu.

4.7.1

Komise předpokládá, že tato směrnice bude provedena do 16. března 2013. EHSV naléhá na členské státy, aby učinily kroky, které zajistí, že malé a střední podniky budou moci z tohoto systému profitovat rychleji. Je také velmi důležité, aby Komise monitorovala včasné provádění této směrnice ve všech členských státech. Komise kromě toho musí velmi pečlivě sledovat způsob, jak členské státy provádějí čl. 4 odst. 5, jenž jim umožňuje prodloužit postup ověřování nad 30 dní, pokud to nebude vůči věřiteli výrazně nespravedlivé. Komise by měla členské státy pečlivě sledovat, aby jim zabránila využívat tento článek k umělému zdržování plateb, zejména proto, že zpožďování plateb veřejnými orgány má významný dopad na peněžní toky a řízení likvidity malých a středních podniků.

4.7.2

EHSV vyzývá evropské instituce, aby šly příkladem a platily svým dodavatelům včas a vyvarovaly se uvalování zbytečné administrativní a finanční zátěže.

4.8.1

EHSV vítá návrh Evropské komise na nařízení o evropských fondech sociálního podnikání a připomíná jí, že je třeba, aby zlepšení přístupu k vhodnému kapitálu pro sociální podniky bylo na předních místech programu. EHSV se k této otázce vyjádřil ve stanovisku (12), jež bylo zveřejněno začátkem roku 2012. Jednou z výzev je potřeba měřit, jaké sociální účinky a dopady na společnost má podnikání v oblasti portfolií, a podávat o nich zprávy. EHSV doporučuje provést společnou studii na úrovni EU za účelem vytvoření kritérií a ukazatelů k vypořádání se s těmito otázkami. Výbor Komisi připomíná, že tyto fondy mohou být pouze jedním z mnoha velmi potřebných finančních nástrojů, jež je stále třeba vytvořit.

4.8.2.

EHSV také vyzývá členské státy, aby zlepšily uznávání různých forem sociálních podniků. Pokud by se jim dostalo většího uznání, snížila by se těmto podnikům riziková váha pro úvěry, které jim jsou poskytovány, což by znamenalo, že by nebyly nadále znevýhodněny ve srovnání s tradičními podniky.

6.1.1

EHSV vítá návrh na zlepšení informací pro finanční zprostředkovatele a výzvu bankám a finančním institucím, aby poskytovaly klientům veškeré nezbytné nástroje, které jim pomohou najít financování. EHSV dále považuje za důležité posílit finanční vzdělávání pro malé a střední podniky. Členské státy jsou důrazně vyzývány, aby se do tohoto úsilí zapojily vytvořením konkrétních programů „investiční připravenosti“ pro malé a střední podniky v úzké spolupráci s jejich organizacemi.

6.1.2

Jedním z hlavních problémů pro velkou část malých a středních podniků je přístup ke zvlášť uzpůsobenému poradenství. EHSV podporuje zásadu a úlohu evropské sítě podniků (Enterprise Europe Network), domnívá se však, že její potenciál by měl být plně využit (15). EHSV proto doporučuje posílit kapacitu evropské sítě podniků v oblasti finančního poradenství. Zdůrazňuje však, že do této akce musí být úzce zapojeny i organizace malých a středních podniků a že by měla být uzpůsobena tak, aby podtrhla různorodost malých a středních podniků.

6.2.1

Výbor konstatuje, že Komise již na této otázce pracovala (průzkumy přístupu malých a středních podniků k financím a finanční rejstřík pro malé a střední podniky). Vítá návrh Komise těsněji spolupracovat s federacemi bank a shromažďovat doporučení od ostatních institucí (Evropské centrální banky, Evropského orgánu pro bankovnictví). EHSV doporučuje zapojit i organizace a instituce malých a středních podniků na úrovni členských států. EHSV lituje, že akční plán se nezmiňuje o posílení spolupráce s mezinárodními organizacemi, jako je OECD, za účelem vytváření údajů a statistik o přístupu k financování (16).

6.3.1

Pouze kvantitativní ratingové modely se často nehodí k hodnocení malých a středních podniků, protože jsou příliš nepružné. Velice vítáno je využití kvalitativních faktorů spolu s běžnou kvantitativní analýzou. Banky by proto mohly zvážit, že své hodnotící metody pro posuzování úvěrové způsobilosti malých a středních podniků vyváží ponecháním dostatečného prostoru pro tzv. „vztahové bankovnictví“. Také touto otázkou je nutné se zabývat prostřednictvím výměny osvědčených postupů. EHSV lituje, že některé banky od této myšlenky zřejmě ustupují, místo aby ji podporovaly.

6.4.1

EHSV se například domnívá, že je důležité propojit neformální investory a fondy rizikového kapitálu pro počáteční fázi s fondy rizikového kapitálu pro pozdější fázi, aby se zajistil správně fungující řetězec financí pro inovace. Výbor kromě toho silně povzbuzuje iniciativy na podporu většího dialogu na regionální úrovni mezi neformálními investory, fondy rizikového kapitálu a místními podnikateli.

6.4.2

Měly by se prozkoumat a zavést inovativní přístupy k financování rizikovým kapitálem. Jedním z těchto přístupů je hromadné financování, při němž do malých a středních podniků investují prostřednictvím internetových platforem občané, nikoli banky nebo specialisté prostřednictvím burzovního trhu.

6.4.3

Měly by být posíleny zvlášť uzpůsobené formy hybridního kapitálu (17), který obsahuje prvky dotací, vlastního kapitálu a dluhového kapitálu (například úvěry za podíl na zisku), protože jsou pro malé a střední podniky výhodnější během počátečních fází i během jejich životního cyklu.

7.1.1

Je vhodné zamyslet se nad vytvořením rámce, který by podporoval udělování úvěrů věřitelskými institucemi, které fungují na základě metody sdílení rizik a podílu na zisku, neboť to pro malé a střední podniky může být jistě přínosem. Fenomény, jako je participativní bankovnictví, by měla Komise brát vážně v úvahu. EHSV by uvítal, kdyby Komise připravila zelenou knihu jako základ pro zahájení diskuse o participativním bankovnictví na evropské úrovni. Jednotlivé iniciativy, které přijaly země jako Spojené království, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Malta, jsou pozitivní, mohou však bránit další integraci odvětví finančních služeb v rámci EU. Jednotlivé nekoordinované iniciativy navíc nemusí přinášet nejúčinnější výsledky, jakých by tento druh finanční podpory mohl dosáhnout. Jedná se například o sdílení rizik, podíl na zisku a sociální přístup k financování. Podpora mikrofinancování s konkrétními investičními politikami odkazujícími na islámské financování by mohla vést rovněž ke vzniku nových podnikatelských činností a zároveň napomoci k boji proti chudobě v některých regionech. V souvislosti s tímto tématem by mělo být vypracováno sdělení Komise, které určí alternativní metody financování, bude se jimi zabývat a podporovat je a zajistí, aby byly tyto metody postaveny na stejnou úroveň s ostatními metodami financování jako běžné způsoby financování.

7.1.2

EHSV bere na vědomí, že Komise analyzovala činnost a výsledky dosažené zprostředkovateli úvěrů i problémy, jimž čelí malé a střední podniky při hledání úvěrů (18). EHSV vyzývá členské státy, aby vytvořily podobný záměr za účelem zlepšení průhlednosti úvěrového procesu. Výbor konstatuje, že čl. 145 odst. 4 směrnice o kapitálových požadavcích (CRD III) a čl. 418 odst. 4 návrhu nařízení o kapitálových požadavcích (CRD IV) obsahují ustanovení, jež umožňují malým a středním podnikům požadovat od bank informace o jejich úvěrovém hodnocení a skóre. Bylo by důležité v plném rozsahu zavést tato ustanovení do praxe.

7.1.3

Pokud jde o hospodářskou soutěž v bankovním sektoru, EHSV žádá Komisi, aby prozkoumala situaci a dohlédla na to, aby byla dostatečná uvnitř jednotlivých členských států a mezi nimi v oblasti finančních produktů pro malé a střední podniky. Existuje například problém ztráty financování (viz dále). Sazby přečerpání pro malé podniky jsou stále velmi vysoké, přestože úrokové míry ECB na refinancování bank jsou na historicky nejnižší úrovni. Velké podniky mohou využít alternativy (například přímé úvěry), ale malé podniky tyto produkty využít nemohou.

7.1.4

Ztráta financování: V mnoha členských státech banky vybírají od podniků poplatky za splacení půjčky před termínem. Vždy, když je půjčka splacena dříve, než je stanoveno ve smlouvě, si banka účtuje tzv. poplatek „za ztrátu financování“ jako kompenzaci za to, že bude možná muset splacenou částku reinvestovat za nižší úrokovou sazbu, než jakou by získala, kdyby půjčka nebyla splacena předčasně.

7.1.5

Problém ovšem tkví v tom, že tyto poplatky za ztrátu financování jsou často dost vysoké. Tyto poplatky navíc ve smlouvě, která se zmiňuje i o budoucích, zatím neznámých úrokových sazbách, často nejsou velmi jasně vysvětleny. Podniky tak velmi těžko odhadují, jaký bude případný poplatek za ztrátu financování v případě předčasného splacení. V každém případě si není mnoho podniků ani vědomo povinnosti zaplatit poplatek za ztrátu financování.

7.1.6

Je proto zásadní, aby banky o těchto poplatcích poskytovaly jasnější informace ještě před podpisem úvěrové smlouvy. Dále by suma tohoto poplatku měla být omezená a přiměřená.

7.2.1

EHSV je pro vytvoření jednotné mnohojazyčné internetové databáze různých finančních zdrojů sjednocující evropská, vnitrostátní a regionální opatření k usnadnění přístupu malých a středních podniků k financování. Výbor vyzývá Komisi, aby rozsáhle šířila praktickou příručku (19), již vypracovala a v níž poskytuje informace o tom, jak získat přístup k 50 miliardám eur veřejných financí ve 27 členských státech.

7.2.2

EHSV má za to, že pokud jde o program Horizont 2020, je klíčem k co největšímu využití inovačního potenciálu malých a středních podniků specializovaný rozpočet ve výši 15 % z celého programu a jednotná řídící struktura. Co se týče postupu, je nutné zlepšit finanční a administrativní otázky. Například mnoho malých a středních podniků podílejících se na výzkumných projektech financovaných EU stále čelí ve svých zemích obrovským problémům souvisejícím s DPH. Velmi často to je jedna z hlavních překážek pro podniky, které se zapojily hned od začátku. Ve všech členských státech by měly být zavedeny jasné právní předpisy zbavující malé a střední podniky této zátěže. DPH by měla být v projektech financovaných EU za všech okolností návratná.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/52

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá iniciativu Komise, jejímž účelem je podpořit bezpečné, transparentní a inovativní prostředí pro platby v EU. Účinnější, modernější a bezpečnější platební nástroje jsou výchozím předpokladem pro rozvoj dalších výhod jednotného trhu a posílení celkové konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.

1.2

EHSV oceňuje šíři dialogu, již navrhuje Komise. Dialog totiž zahrnuje hlavní záležitosti týkající se současného i očekávaného stavu v oblasti plateb v EU. Pro úplnou představu o situaci je však třeba věnovat i nadále pozornost platbám v hotovosti. I přes svůj postupný pokles je hotovost na některých trzích stále hlavním platebním prostředkem. Existuje stále více vnitrostátních důkazů pro to, že hotovost je v zásadě méně efektivní a že by se mohlo ušetřit značné množství zdrojů, pokud by spotřebitelé přešli na elektronické platby. Některé členské státy učinily v přechodu na bezhotovostní společnost skutečný pokrok. EHSV se nicméně domnívá, že široká veřejnost stále nezná opravdovou cenu hotovosti. Navíc je hotovost považována za podpůrný nástroj šedé ekonomiky. Všechny zúčastněné strany by tedy měly prosazovat platební metody, které se podílejí na omezování šedé ekonomiky, jsou méně nákladné a bezpečnější. V tomto kontextu je třeba zohlednit mnohé výhody pro všechny zúčastněné strany, ale na druhé straně také potřebu, aby měly malé a střední podniky, které nabízejí tyto platební metody svým zákazníkům, přijatelné náklady na tuto službu. Je zapotřebí provádět v členských státech dodatečné iniciativy, které Komise jasně podpoří.

1.3

Platby kartou jsou nejrozšířenějším nástrojem pro bezhotovostní platby v EU i na celém světě. Ekonomická literatura se rostoucí měrou shoduje v tom, že bezhotovostní platby jsou transparentnější z hlediska daňového i ekonomického a také levnější pro společnost jako celek, pohodlnější, bezpečnější a inovativnější. EHSV proto Komisi podporuje v jejím záměru využít pomocí nich výhod větší integrace trhů. Nicméně možnosti jednotného trhu nejsou ještě plně prozkoumány, a to z důvodu historických překážek a malé úrovně normalizace a interoperability, jakož i odlišností a nedostatků v používání veřejných informací, které je možno vyřešit větším využíváním plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu. Potenciál hospodářské soutěže, inovací a účinnosti proto není plně rozvinut. EHSV žádá, aby se v iniciativách v oblasti trhů co nejdříve navrhla vykonatelná řešení, zejména taková, která by současně podporovala finanční a digitální začleňování.

1.4

Současná právní nejistota ohledně obchodních modelů založených na mezibankovních poplatcích brzdí nárůst plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu a nahrazování hotovosti. Pro investice a inovace v oblasti platebních systémů má prvořadý význam jasnost. EHSV nabádá Komisi, aby stabilizovala podnikatelské prostředí pro všechny operátory. V souladu s cíli SEPA by neměly existovat rozdíly v poplatcích a jiných požadavcích mezi domácími a přeshraničními transakcemi.

1.5

Co se týče přístupu k informacím týkajícím se dostupnosti finančních prostředků na bankovních účtech je třeba zvážit mnoho aspektů včetně bezpečnosti, ochrany údajů, práv spotřebitelů, hospodářské soutěže a náhrady pro zřizovatele účtů. EHSV poukazuje na to, že subjekty žádající o tento přístup by měly být regulovány a měl by se nad nimi provádět dohled odpovídající jejich rizikovému profilu. Povinnosti a odpovědnosti dotčených subjektů by měly být jasně uvedeny v evropském právním rámci.

1.6

Na mnoha trzích nemusí být spotřebitelé připraveni akceptovat přirážky, a mohli tedy přejít na platby v hotovosti, protože budou mít dojem, že hotovost je bez poplatků. Spotřebitelé by sice počínaje 13. červnem 2014 měli být před nezákonnými přirážkami chráněni prostřednictvím směrnice o právech spotřebitelů, není však jasné, jak bude tato ochrana zaručena v on-line prostředí, v němž probíhá vysoká aktivita.

1.7

Spotřebitelé oceňují e-platby na domácích trzích. Celoevropská řešení vycházející z internetového bankovnictví však váznou, což komplikuje růst objemu elektronického obchodu. EHSV žádá operátory těchto systémů, aby se zabývali otázkami interoperability otevřeným a transparentním způsobem a co nejdříve řešili otázky související s elektronickým obchodem, které se dosud neřešily.

1.8

EHSV žádá Komisi, aby zaručila, že m-platby z rané fáze vývoje těchto plateb budou respektovat zásady otevřeného přístupu k platformám, přenositelnosti aplikací, bezpečnosti a vyloučení zdvojování nákladů pro operátory, kteří je hodlají přijmout.

1.9

EHSV oceňuje pokrok v omezování podvodů u fyzických platebních terminálů, jehož dosáhli účastníci trhu. Největší hrozbu představují v současnosti podvody na internetu. Měla by se zavést dodatečná bezpečnostní opatření, která však nesmí být na úkor pohodlí zákazníků. Bezpečnostní opatření navržená veřejnými orgány by měla být v co nejvyšší míře technologicky neutrální.

1.10

EHSV vítá probíhající úsilí o posílení stávajícího řízení jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA) a podporuje záměr centralizovat „vlastnictví“ SEPA, například pod záštitou Rady SEPA. EHSV však nabádá Komisi a Evropskou centrální banku, aby se co nejdříve zabývaly podrobnostmi, neboť stávající de facto prázdnota brání jeho provedení.

2.1

Dokončení SEPA je jednou z priorit Komise pro dosažení jednotného trhu. Výdobytky normalizace a interoperability podpořené harmonizovaným právním rámcem již operátoři mohou využívat ve formě příkazů k úhradě a inkas systému SEPA, který k 1. únoru 2014 nahradí původní systémy eurozóny.

2.2

Rozsah SEPA je však širší a zahrnuje další pilíře. Jeden z nich je věnován platbám prováděným kartou, které jsou nejdůležitějším platebním nástrojem v Evropské unii i na celém světě. Dalším takovým pilířem jsou e-platby, tedy platby při nákupu přes internet. Tyto platby sice v současnosti představují pouze zlomek všech bezhotovostních plateb, očekává se však jejich nárůst v řádu desítek. Evropská rada pro platební styk (EPC), tj. orgán, který v evropském bankovnictví zajišťuje koordinaci a přijímá rozhodnutí ohledně plateb, rozšířila svoje aktivity v oblasti spolupráce i na e-platby a vyvinula rámec e-plateb SEPA. Radu nedávno požádalo o informace GŘ Komise pro hospodářskou soutěž.

2.3

Nejnovějším pilířem jsou m-platby. EPC přijala ve spolupráci s dalšími operátory koordinované kroky v oblasti m-plateb – připravila technickou dokumentaci pro pokyny k interoperabilitě a několik bílých knih. M-platby jsou stále ještě v raném stádiu vývoje, s jejich budoucím postavením jsou však spojena velká očekávání. Platby kartou, e-platby a m-platby se sice liší ve splatnosti, rozsahu a obchodních modelech, evropské instituce a operátoři na trhu se však shodují v tom, že je zapotřebí dále pokročit v integraci, transparentnosti a konkurenceschopnosti. Existuje riziko, že škody zaznamenané ve stávajících obchodních modelech by se mohly přenést na vznikající prostředí m-plateb.

2.4

Každý občan, podnik nebo úřad veřejné správy se účastní platebního styku, k němuž dochází buď prostřednictvím tradičních prostředků platby (např. hotovosti) nebo moderních platebních služeb (např. e-plateb). Podle statistik Evropské centrální banky (1) bylo v roce 2010 provedeno v Evropské unii 86,4 mld. bezhotovostních platebních transakcí, což představovalo 4,4 % nárůst oproti předchozímu roku. Největší podíl měly platby kartou (33,9 mld., tj. 39 %). Hodnota plateb kartou se vyšplhala na 1,8 bilionu EUR, což představovalo meziroční nárůst o 6,7 %, tedy více než trojnásobně vyšší nárůst než nárůst HDP v eurozóně (1,8 %). Přestože mezi jednotlivými zeměmi existují rozdíly, co se týče používání karet, jsou platby kartou obecně jedním z nejdynamičtějších nástrojů bezhotovostních plateb.

2.5

Průzkum provedený Evropským systémem centrálních bank (2) ukázal, že mezibankovní poplatky nejsou v Evropské unii stanoveny a používány harmonizovaným způsobem. Volba, struktura a úroveň mezibankovních poplatků se mnoha způsoby liší a závisí na řadě možností a aspektů. Mezibankovní poplatek je hlavní složkou transakčních poplatků, které musejí platit obchodníci. Komise i vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž posoudily aspekty mezibankovních poplatků ovlivňující hospodářskou soutěž a přijaly řadu rozhodnutí, z nichž se některá týkala přeshraničních transakcí, jiná byla omezena na vnitrostátní úroveň.

2.6

Co se týče transparentnosti, neproběhly bohužel žádné oficiální průzkumy ani nebyly zveřejněny kompletní vnitrostátní statistiky nebo srovnávací statistiky mezi zeměmi týkající se nákladů spotřebitelů, jako jsou různé poplatky přímo související s různými platebními prostředky, přestože vnitrostátní orgány dohledu mají tyto informace k dispozici, ale většinou je ani částečně nezveřejňují.

2.7

Navzdory probíhajícím soukromým iniciativám v oblasti normalizace přetrvává v určitých oblastech transakcí fragmentace: mezi PPS, který vydává kartu, a zúčtovacím PPS karty, mezi kartou a terminálem a také mezi terminálem a zúčtovacím PPS karty. Tyto soukromé iniciativy jsou však často řízeny rozdílnými obchodními zájmy nebo nemají v této fázi jasný harmonogram provádění, a přinesly tedy jen omezené konkrétní výsledky.

2.8

Výrazné investice a úsilí všech operátorů za účelem přechodu z magnetického proužku na karty chráněné čipem (v souladu s EMV) měly příznivý vliv na snížení podvodů při platbě kartou v přímém styku. Nedávný trend však ukazuje, že největší riziko podvodu se již vyskytuje u karetních transakcí na dálku, přestože mají jen malý podíl na všech transakcích prováděných kartou. Tento problém vzbudil pozornost orgánů dohledu a dozoru, které v roce 2011 pod záštitou Evropské centrální banky spojily své síly v evropském fóru o bezpečnosti malých plateb (SecuRe Pay Forum), aby zvýšily úroveň bezpečnosti a důvěry veřejnosti v elektronické platební služby a nástroje. V roce 2012 fórum dokončí soubor technologicky neutrálních doporučení k bezpečnosti internetových plateb.

2.9

Zelená kniha Komise se zabývá celou řadou problémů souvisejících s platbami. Pokud se tyto problémy budou úspěšně řešit, položí se základ integrovanějších a bezpečnějších platebních služeb poskytovaných jak v tradičních kamenných obchodech, tak v rychle se rozvíjejícím elektronickém prostředí. Při větší hospodářské soutěži, širším výběru a transparentnosti pro spotřebitele, více inovacích, větší bezpečnosti plateb a vyšší důvěře zákazníků bude mít Evropa příležitost dostat se na špičku toho, co by „provádění platby“ mohlo znamenat v 21. století.

2.10

Komise popisuje vizi integrovaného trhu a označuje rozdíly mezi současnou situací a touto vizí a rovněž překážky způsobující tyto rozdíly. Komise definuje pět širších opatření, jejichž cílem je urychlit integraci trhu, a přemítá o tom, jak by mělo řídit jejich provádění. Prví soubor je nejširší, co se týče otázek, a pokrývá fragmentaci trhu, přístup na trh a přeshraniční záležitosti. Zbývající soubory pokrývají transparentní a nákladově efektivní stanovování cen, normalizaci, interoperabilitu a otázky zabezpečení. Na stávající systémy SEPA (SCT, SDD) i na karty, e-platby a m-platby mají být uplatněny pokyny pro řízení.

3.1

Stále se čeká na celounijní přístup k dlouholetým a do budoucnosti orientovaným otázkám plateb (kromě příkazů k úhradě a inkas systému SEPA), který je zastřešující pro všechny operátory na jednotném trhu. EHSV vítá zelenou knihu Komise a očekává, že budou provedeny přiměřené navazující činnosti, aby se napravily současné nedostatky. EHSV žádá, aby byly do středu každé platební transakce postaveny zájmy spotřebitelů na dostupnosti bezpečných, účinných, vhodných a rychlých plateb.

3.2

Zelená kniha se zaměřuje na elektronické platby, vynechává však stále dominantní úlohu hotovosti, která představuje 80 % platebních transakcí v Evropě. Vyšší transparentnost nákladů je relevantní stejně tak pro hotovost jako pro elektronické platby a měla by sloužit jako primární odkaz při analýze prostředků bezhotovostních plateb. U veřejnosti stále převládá dojem, že hotovost je zdarma. Pokud by plátci změnili své návyky a používali moderní, méně nákladné platby, mohla by se výrazně zvýšit efektivnost. Existují navíc důkazy toho, že převaha plateb v hotovosti vykazuje pozitivní korelaci s úrovní šedé ekonomiky, jelikož je tyto platby obtížné vysledovat. EHSV proto vyzývá, aby se v souvislosti s přehodnocením pozice hotovosti v moderních ekonomikách prováděly v členských státech dodatečné iniciativy, které Komise jasně podpoří.

3.3

EHSV se domnívá, že dodatečná opatření na zvyšování transparentnosti, zejména ta závazná, by se měla pečlivě zvážit, aby spotřebitelé nebyli zahlceni nadměrným množstvím informací, které by v případě, že budou poskytnuty v nesprávnou dobu (např. ve špičce) a komplikovanou formou, mohly vnést do nákupu zmatek a narušit obchodníkům přijímání plateb.

3.4

Mezinárodní a některé vnitrostátní karetní systémy zakládají své obchodních modely na mezibankovních poplatcích, které jsou v různé míře napadány vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž i Komisí. Tribunál nedávno potvrdil rozhodnutí Komise z roku 2007, jímž bylo společnosti MasterCard zakázáno vybírat přeshraniční mezibankovní poplatek. EHSV poznamenává, že obchodním modelům založeným na mezibankovních poplatcích se dosud nepodařilo naplnit vizi SEPA, tj. žádný rozdíl v poplatcích mezi přeshraničními a vnitrostátními transakcemi. Chyběl navíc samoregulační mechanismus zajišťující pokles úrovně mezibankovních poplatků s rostoucím objemem transakcí a alternativní řešení pro tvorbu cen vztahující se na platby malých částek. EHSV nabádá Komisi, aby stabilizovala dlouhodobé podnikatelské prostředí pro všechny operátory a zvážila přitom zkušenosti jiných regionů (např. Austrálie), které za tímto účelem zavedly regulaci, a zaručila rovné podmínky pro různé obchodní modely systémů platebních karet.

3.5

Co-badging různých značek platebních systémů na stejné plastové kartě nebo na nadcházejících mobilních platformách by neměl poškodit právo spotřebitelů na volbu mezi značkami ani omezit případné pobídky obchodníkům. Co-badging je důležitý pro nové systémy, které vstupují na trh, a následně usnadňuje jak volbu tak hospodářskou soutěž. V některých případech klade jedna značka dodatečné závazné požadavky na transakce prostřednictvím její sítě, i když jsou iniciovány jinou značkou. Podle EHSV je třeba zajistit, aby jedna značka nemohla klást takovéto procesní požadavky.

3.6

EHSV sdílí názor, že klíčovým prvkem vytvoření konkurenčního trhu platebních karet je oddělení funkcí správy systémů od zpracovávání, jelikož vertikální struktura může v konkurenci s nezávislými zpracovateli využívat křížové dotování. Současné uspořádání je navíc méně příznivé pro plánované iniciativy podporující interoperabilitu mezi zpracovateli. Oddělení, v ideálním případě na úrovni podniků, by tedy zvýšilo integraci jednotného trhu a konkurenční procesy na něm.

3.7

Podle stávajícího právního rámce nemají platební instituce a instituce elektronických peněz povolen přístup k platebním systémům stanoveným směrnicí o neodvolatelnosti zúčtování. Tyto systémy jsou v zásadě zaměřeny na platby velkých částek a maloobchodní platby. EHSV nabádá Komisi, aby v případě, že by plánovala nějaké změny stávajícího rámce, zvážila prvek rizika, jejž mohou noví účastníci (tj. platební instituce a instituce elektronických peněz) vnést do stávajících platebních systémů (infrastruktur), např. vzhledem k tomu, že nemají přístup k financování centrální banky.

3.8

Rámec SEPA pro platební karty (SCF) původně vyvinutý EPC by neměl omezit obchodní modely vyvinuté jinými operátory. V ideálním případě bude třeba SCF řádně přezkoumat v rámci struktury řízení SEPA a zohlednit přitom příspěvek všech zúčastněných stran.

3.9

EHSV vyjadřuje obavy v souvislosti s úsilím subjektů, které nejsou regulovány ani se nad nimi neprovádí dohled, o přístup k důvěrným informacím o účtech. Navíc nejsou povinnosti a odpovědnosti dotčených subjektů řádně vyjádřeny v evropském právním rámci a v případě zneužití či podvodu mohou mít pro spotřebitele neočekávané důsledky. Je třeba důkladně analyzovat přístup k informacím o dostupnosti finančních prostředků na bankovních účtech a zvážit přitom aspekty, jako je bezpečnost, ochrana údajů, práva spotřebitelů, hospodářská soutěž a náhrada pro zřizovatele účtů.

3.10

V případě použití karty mají obchodníci možnost použít přirážku ve formě poplatku připočítaného k hodnotě transakce. Tato možnost se v EU uznává od přijetí směrnice o platebních službách, pokud ji členský stát výslovně nezakázal. Předchozí zkušenost s příplatky používanými v určitých případech není přesvědčivá, přinejmenším z krátkodobého hlediska. Např. na počátku roku 2005 reagovali Dánové důrazně na zavedení poplatku z transakcí v domácím systému debetních karet tím, že tyto transakce výrazně omezili. Zároveň vzrostl počet výběrů z bankomatů. Průzkumy provedené na jiných trzích tento trend potvrdily. Spotřebitelé by sice počínaje 13. červnem 2014 měli být před nezákonnými přirážkami chráněni prostřednictvím směrnice o právech spotřebitelů, není však jasné, jak bude tato ochrana zaručena v on-line prostředí, v němž probíhá vysoká aktivita. EHSV je toho názoru, že přirážky jako celoevropský přístup by se neměly podporovat.

3.11

Ekosystém karet charakterizuje malá normalizace a interoperabilita. Poskytovatel terminálu musí např. projít až sedmi certifikačními procesy, aby mohl provozovat činnost na úrovni EU. EHSV vyzývá soukromý sektor, aby spojil síly a dosáhl konkrétních výsledků, a to rovněž v oblasti rámce provádění a ambiciózních lhůt. Pokud však budou tržní řešení přicházet pomalu, měla by Komise přikročit k legislativním návrhům.

3.12

Dostupnost e-plateb je převážně omezena uvnitř státních hranic. EHSV žádá operátory těchto systémů, aby se zabývali otázkami interoperability otevřeným a transparentním způsobem a co nejdříve řešili otázky související s elektronickým obchodem, které se dosud neřešily. Pokud však trh nedosáhne očekávaných výsledků, měla by Komise navrhnout regulační požadavky pro realizovatelnost celoevropských systémů e-plateb.

3.13

EHSV žádá Komisi, aby zaručila, že m-platby z rané fáze vývoje těchto plateb budou respektovat zásady otevřeného přístupu k platformám, přenositelnosti aplikací, bezpečnosti a vyloučení zdvojování nákladů pro operátory, kteří je hodlají přijmout. Úřady pro ochranu údajů by kromě toho měly podporovat operátory při rozvoji uživatelsky příznivých řešení.

3.14

Klíčem k důvěře veřejnosti v platební nástroje je bezpečnost, která by se měla řešit již ve fázi navrhování. Co se týče bezpečnosti, je velmi důležité, aby byli všichni poskytovatelé zapojení do hodnotového řetězce náležitě regulováni a byl nad nimi prováděn dohled. EHSV oceňuje pokrok v omezování podvodů u fyzických platebních terminálů, jehož dosáhli účastníci trhu, poznamenává však, že operátoři jsou vystaveni podvodům v internetovém obchodu. Bezpečnostní opatření by neměla být na úkor pohodlí zákazníků, a pokud jsou navržena veřejnými orgány, měla by být v co nejvyšší míře technologicky neutrální. EHSV v této souvislosti vítá doporučení k bezpečnosti internetových plateb, která vydaly instituce zapojené do fóra SecuRe Pay, a také úsilí těchto institucí o zvýšení úrovně bezpečnosti a důvěry veřejnosti v elektronické platební služby. Příslušné orgány by měly dále monitorovat řádné provádění těchto doporučení.

3.15

K omezování podvodů je však zapotřebí, aby příslušné orgány členských států přijaly dodatečná opatření. EHSV v této souvislosti vítá zřízení nového evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě v rámci Europolu, které zahájí činnost 1. ledna 2013, a doufá, že se stane kompetentním střediskem pro boj EU proti podvodníkům. EHSV tuto iniciativu podpořil ve stanovisku z vlastní iniciativy k tématu Boj proti podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků, které bylo přijato 23. října 2008 (3). EHSV poukazuje na to, že by měla být taktéž zvážena další velmi důležitá opatření uvedená v tomto stanovisku.

3.16

Do plateb je zapojeno mnoho zúčastněných stran a jejich zájmy, i když se někdy mohou lišit, by měly být zohledněny při utváření budoucí situace v oblasti plateb. Nové řízení SEPA by mělo zajistit otevřenost, transparentnost a rovné podmínky v tomto vyvíjejícím se ambiciózním projektu. EHSV vítá probíhající úsilí Komise a Evropské centrální banky o centralizaci „vlastnictví“ SEPA, například pod záštitou Rady SEPA. EHSV však nabádá k urychlení tohoto procesu, jelikož stávající de facto prázdnota brání jeho provedení.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/57

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje návrh Evropské komise (EK) týkající se nařízení Rady o statutu evropské nadace (EFS), jenž umožní zřízení evropské nadace (Fundatio Europaea). EHSV tento statut (1) již požadoval s cílem usnadnit přeshraniční činnosti a spolupráci veřejně prospěšných nadací v Evropské unii, a podpořit tak hospodářskou a sociální soudržnost v EU.

1.2

EHSV nyní doporučuje Evropskému parlamentu a Radě, aby návrh bez prodlení přijaly. Nadace se více než kdykoli předtím zabývají tématy, která přesahují hranice jednotlivých států a která vyžadují účinnou formu organizace. Nadace na evropské úrovni, jež jsou činné v oblasti vědy, výzkumu a společenských témat, potřebují právní formu, která je uznaná ve všech členských státech EU.

1.3

Nadační sektor a jeho zastupující organizace a sítě na vnitrostátní a unijní úrovni opakovaně volají po vytvoření statutu evropské nadace jako nejefektivnějšího nástroje pro odstranění přeshraničních překážek, a tím i stimulace nadační činnosti v Evropě.

1.4

Fundatio Europaea (FE) bude nepovinná a nebude nahrazovat místní a vnitrostátní právní předpisy. Nadacím to však poskytne možnost zvolit si tento statut pro práci ve všech státech EU, aniž by musely zakládat místní struktury, za předpokladu, že nadace bude uznána v zemi původu či zřízení.

1.5

EHSV se domnívá, že navržené opatření plně dodržuje zásadu subsidiarity. Opatření EU je zapotřebí, aby se odstranily současné vnitrostátní překážky a omezení, na něž nadace při výkonu svých činností v některých členských státech EU narážejí. Stávající situace ukazuje, že vnitrostátní opatření problém dostatečně neřeší a nadnárodní charakter tématu vyžaduje evropský rámec, který by zajistil rozvoj nadací, jež chtějí působit na evropské úrovni. Při dosahování tohoto cíle by opatření ze strany samotných členských států nezaručilo optimální výsledky s ohledem na zásadu jednotného trhu.

1.6

Účelem návrhu je vytvořit inovační legislativní rámec, který bude doplňovat stávající vnitrostátní právní předpisy, jejichž forma a oblast působnosti zůstanou beze změny. Členské státy si ponechají možnost volby, aby prosazovaly a rozvíjely své vnitrostátní formy nadací.

1.7

EHSV souhlasí s tím, že pro tento návrh byla zvolena forma nařízení. Je to nejvhodnější právní nástroj pro zajištění jednotnosti statutu ve všech členských státech a pro zvýšení důvěryhodnosti prostřednictvím přímého a jednotného uplatňování předpisů. Tento přístup je dále posílen prostřednictvím článků 47 a 48 týkajících se spolupráce mezi dozorovými orgány a jejich spolupráce s daňovými orgány.

1.8

EHSV souhlasí s klíčovými prvky návrhu Evropské komise o statutu evropské nadace, jehož cílem je vytvořit rovnováhu mezi snadnějším zakládáním nadací na jedné straně a důvěryhodností prostřednictvím transparentnosti a odpovědnosti na druhé straně.

1.9

Návrh zahrnuje daňové aspekty, které nevytváří nový režim, ale staví FE na roveň s vnitrostátními veřejně prospěšnými subjekty. Tuto část návrhu je nutné pečlivě přezkoumat, neboť to nesmí ohrozit tolik potřebné schválení navrhovaného nařízení.

2.1

Na úrovni Unie není možné harmonizovat právní rámce, ve kterých veřejně prospěšné subjekty vykonávají své činnosti v EU. Odhaduje se, že v EU existuje více než 50 zákonů, jež řídí zakládání a činnost nadací v EU. V důsledku rozmanitosti vnitrostátních občanskoprávních a daňových pravidel jsou přeshraniční operace veřejně prospěšných subjektů nákladné a nepružné. Kromě toho omezují přeshraniční práci nadací právní, daňové a správní překážky. To má za následek, že se přeshraniční směrování finančních prostředků a podpora pro veřejně prospěšné účely převážně nevyužívá.

2.2

Za účelem řešení těchto problémů Komise předložila návrh nařízení, jenž vytváří novou evropskou právní formu, která má usnadnit zakládání nadací a jejich činnost na jednotném trhu. Tato právní forma tak umožní nadacím na přeshraničním základě v rámci EU účinněji směrovat soukromé finanční prostředky pro veřejně prospěšné účely. To by mělo následně vést k většímu objemu finančních prostředků, jež budou dostupné pro veřejně prospěšné činnosti, a tudíž mít pozitivní dopad na veřejný zájem evropských občanů a hospodářství EU jako celek.

2.3

Návrh stanovuje hlavní rysy evropské nadace (FE), způsoby založení a pravidla týkající se organizace FE. Dále za určitých podmínek stanoví možnost přeměny FE zpět na veřejně prospěšný subjekt nebo její zrušení.

2.4

Nařízení stanoví minimální pravomoci příslušným vnitrostátním dozorovým orgánům, aby mohly účinně dohlížet na činnosti veřejně prospěšných subjektů registrovaných v příslušném členském státě. Stanovuje rovněž automatické použití stejných daňových výhod pro FE a její dárce, jaké jsou poskytovány tuzemským veřejně prospěšným subjektům.

3.1

EHSV ve svém předchozím stanovisku uznal významný přínos nadací v mnoha oblastech, jako je respektování lidských práv, ochrana menšin, zaměstnanost a sociální pokrok, ochrana životního prostředí a evropského dědictví či podpora vědeckého a technického pokroku. Mají rovněž klíčovou úlohu při podpoře dosažení cílů inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění vytyčených strategií Evropa 2020.

3.2

V rámci EU existuje obecně volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu napříč hranicemi, což nelze obecně říci o činnostech a zdrojích souvisejících s veřejně prospěšnými účely. To je cílem vytvoření FE, nové nepovinné právnické osoby, jež bude fungovat vedle právních forem, které již v členských státech EU existují.

3.3

EHSV se domnívá, že statut evropské nadace přinese nadacím jednotnější podmínky napříč EU tím, že využijí jediný právní nástroj a vytvoří řídicí strukturu, která bude srovnatelná ve všech členských státech a která poskytne větší právní jistotu a nižší náklady na uvedení do souladu.

3.4

Statut jim usnadní sdílení a zvyšování jejich poznatků a zdrojů. Jasně rozeznatelná evropská forma pro nadace rovněž podpoří přeshraniční iniciativy a sponzorské dary. Ekonomiky členských států zřejmě poskytnou více prostředků pro důležité oblasti, jako jsou výzkum a vzdělávání, sociální a zdravotní služby, kultura nebo ochrana životního prostředí.

3.5

EHSV vítá, že návrh Evropské komise se zaměřuje pouze na veřejně prospěšné nadace. Bere na vědomí, že definice veřejně prospěšných účelů stanovená v článku 5 sestává z kompletního seznamu nejběžnějších účelů, jež lze nalézt ve většině členských států. Tím se s ohledem na pojem veřejně prospěšný zvyšuje právní jistota, aktualizace však může být velmi složitá, neboť k ní může dojít pouze při prvním přezkumu nařízení sedm let po vstupu v platnost za jednomyslného rozhodnutí Rady a souhlasu Evropského parlamentu.

3.6

EHSV konstatuje, že koncepce „sloužit obecně veřejnému zájmu“ by v nařízení mohla být podrobněji definována, a uvádí dále, že FE musí mít identifikovatelný veřejně prospěšný účel a musí sloužit obecně veřejnému zájmu a/nebo části veřejnosti. EHSV rovněž doporučuje, aby při posuzování, zda subjekt slouží či hodlá sloužit veřejnému prospěchu, byly zohledněny následující aspekty:

3.7

EHSV vítá další klíčové prvky statutu evropské nadace uvedené v předkládaném nařízení, které již doporučil v předchozím stanovisku:

3.8

EHSV konstatuje, že cílem nařízení je usnadnit provádění nedávných rozsudků Soudního dvora (2) umožňujícím evropským nadacím přijímat přeshraniční dary a zdanění FE jako veřejně prospěšné nadace za uplatnění místního daňového práva. ESHV se domnívá, že pro daňové účely by FE měl být zaručen standardní neziskový statut a měly by být plně respektovány pravomoci a praxe orgánů členského státu, v němž má nadace daňovou povinnost, rozhodnout o daňovém režimu pro nadace v souladu s platnými daňovými předpisy na vnitrostátní úrovni. Členské státy nesmějí s evropskými nadacemi zacházet jinak než s vnitrostátními veřejně prospěšnými nadacemi, neboť by to bylo v rozporu se Smlouvou o EU a judikaturou Soudního dvora, mohou si naopak zvolit, jaký daňový režim budou využívat. Členské státy by měly rovněž specifikovat, jaký daňový režim bude pro FE uplatňován, pokud v jejich zákonodárství existuje více režimů pro neziskové organizace.

3.9

Navrhované nařízení by také mělo plně zohlednit doporučení nadací, aby bylo zajištěno, že se nástroj v jeho závěrečné podobě bude na jedné straně vyznačovat skutečným evropským rozměrem a nebude se v neoprávněné míře vztahovat na vnitrostátní ustanovení, a na druhé straně bude komplexní a jasný, což znásobí jeho využití v budoucnu.

4.1

Jak již bylo objasněno ve výše uvedeném stanovisku EHSV, statut evropské nadace by pozitivně působil na efektivitu a zjednodušení, odpovědnost, ekonomické přínosy a politické a občanské přínosy. EHSV se domnívá, že navrhované nařízení vytváří rovnováhu mezi těmito aspekty, avšak některé návrhy by mohly být dále rozvedeny, jak uvádíme níže.

4.2

EHSV chce poukázat na překlad specifických pojmů obsažených v návrhu, zejména na pojem „veřejně prospěšný“ (public benefit), který může být do některých jazyků překládán jako „veřejně užitečný“ (public utility), nebo „obecný zájem“ (general interest), a odkazuje na velmi specifickou vnitrostátní právní formu s odpovídajícími právy a požadavky. Bez jednoznačného vyjasnění ze strany členských států by to mohlo vést ke zmatkům, jaké vnitrostátní veřejně prospěšné subjekty se vlastně mohou přeměnit na FE.

4.3

EHSV se domnívá, že je úkolem členských států stanovit, jaké veřejně prospěšné subjekty a nadace se mohou přeměnit na FE nebo se sloučit do FE. To by již z definice vyloučilo nezapsané subjekty, např. fondy, avšak zahrnovalo by to nadace s veřejně prospěšnými cíli, jež v některých členských státech obsahují právně nesamostatné fondy, jakož i veřejně prospěšné nadační fondy.

4.4

EHSV se domnívá, že FE zřízené na dobu neurčitou by vzhledem k jejich veřejně prospěšnému charakteru a daňovému statutu měly vydat svůj roční příjem v přiměřeném časovém období (např. během čtyř let), a současně se postarat o to, aby část jejich majetku (např. třetina) byla využita za účelem zachování či zvýšení hodnoty jejich nadace. Posledně zmiňované by se netýkalo FE zřízených na dobu určitou a spotřebních nadací.

4.5

ESHV chce poukázat na to, že požadavky obsažené v návrhu Evropské komise týkající se transparentnosti, a zejména s ohledem na externí audit, jsou pro FE přísnější co do rozsahu požadovaného kapitálu než požadavky platné pro vnitrostátní nadace v EU. To by v budoucnu mohlo být překážkou pro FE. Požadavky na audit by měly být účinné pouze při překročení určité prahové hodnoty (např. 150 000 EUR) a/nebo průměrného počtu zaměstnanců (nejméně 50 zaměstnanců). Pro FE s kapitálem nižším než navrhovaných 150 000 EUR by mohl být místo auditora využit nezávislý odborník. Ze stávající praxe je zřejmé, že osm členských států nevyžaduje externí audity, a ve státech, které je vyžadují, se prahová hodnota pohybuje od 15 000 EUR (Estonsko) do více než 2,5 milionů eur (Polsko) a počet zaměstnanců přesahuje 50 osob (3). Tento přiměřený přístup k auditu nezbavuje FE povinnosti splňovat další předpisy týkající se transparentnosti a zodpovědnosti, jak jsou stanoveny v nařízení zejména s ohledem na pravidelné (roční) povinnosti předkládat zprávy veřejnosti.

4.6

Zatímco FE by měly být schopny provádět „související“ ekonomické činnosti, tedy činnosti, které souvisejí s jejich veřejně prospěšným posláním, definovat pojem „nesouvisející ekonomická činnost“ je obtížnější. Zřejmě by bylo jasnější, kdyby FE směly provádět „nesouvisející ekonomickou činnost“ pouze prostřednictvím jiné právnické osoby.

4.7

EHSV se domnívá, že nařízení musí obsahovat ustanovení, která by v situacích, kdy FE má významný počet zaměstnanců v různých členských státech, zaručila právo zaměstnanců FE být informován a konzultován na odpovídající mezinárodní úrovni:

4.8

EHSV se domnívá, že nařízení ve své stávající formě de facto vytváří zcela nová ustanovení pro dobrovolníky, zatímco však pro ně neexistuje evropský statut či právní definice dobrovolníka či definice jeho práv a povinností. Dle názoru EHSV by z důvodu neexistence těchto klíčových prvků mělo proběhnout informování a slyšení dobrovolníků FE v souladu s platnými vnitrostátními zákony. Co se praktických aspektů pro přeshraniční informování a konzultací s dobrovolníky týče, měly by být stanoveny především prostřednictvím dohody mezi stranami v evropské nadaci. Nemají však být obcházeny stávající právní předpisy o dobrovolnících a jejich statusu, a využití FE nemá být příliš komplikované a ztížené dodatečnými požadavky, které v reálných situacích neexistují. EHSV se rovněž domnívá, že práva dobrovolníků na informace a konzultace nelze srovnávat s právy zaměstnanců, neboť by tak vznikaly bezprecedentní práva a právní obtíže.

4.9

EHSV vítá, že navrhované nařízení následuje původní doporučení Výboru delegovat dohled nad evropskými nadacemi na určené odpovědné orgány v členských státech na základně společně dohodnutých standardů statutu evropské nadace, pokud jde o požadavky na registraci, vykazování a dohled stanovené v nařízení o statutu evropské nadace. Pokud takové orgány ještě neexistují, mohly by tuto úlohu dle názoru Výboru vykonávat orgány pro zápis podniků do obchodního rejstříku. EHSV se domnívá, že členské státy by měly mít možnost samy určit jeden nebo více orgánů v souladu s potřebami a praxí.

4.10

Pokud by zákonodárci EU chtěli zachovat v konečném nařízení daňové aspekty, pak by měl dle názoru EHSV být řádně zohledněn přístup, který doporučí odborníci na nadace. To by mohlo obsahovat např. kombinaci nástrojů občanského práva (nařízení ES) a daňových požadavků, které by členské státy považovaly za zásadní (např. výdaj ročních příjmů v přiměřeném časovém období).

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/61

1.1

Návrh směrnice Komise o prosazování směrnice o vysílání pracovníků je jedním z návrhů, který má jednak zpřísnit předpisy o vysílání pracovníků a jednak kodifikovat stávající legislativu upravující právo na kolektivní akci v přeshraničních situacích. Návrh Komise je odpovědí na debatu, kterou vyvolaly čtyři rozsudky Soudního dvora (Viking-Line, Laval, Rüffert a Luxemburg) o rovnováze mezi sociálními právy a hospodářskými svobodami.

1.2

EHSV ve dvou stanoviscích vyzval k posílení předpisů o vysílání pracovníků, a to zejména prostřednictvím vyjasnění a zlepšení ustanovení směrnice o vysílání pracovníků a účinnější koordinace mezi orgány členských států. Výbor vítá cíle návrhu směrnice o prosazování předloženého Komisí, přičemž zdůrazňuje význam zaručení ochrany vyslaných pracovníků, za zohlednění rozdílných modelů trhu práce v členských státech a účinného působení proti sociálnímu dumpingu a nekalé soutěži. EHSV se proto domnívá, že by EU měla klást větší důraz na sociální aspekty.

1.3

EHSV vítá zamýšlené prosazování stávající směrnice se zaměřením na lepší provádění a efektivní správní spolupráci členských států. Původní směrnice hraje klíčovou úlohu při podpoře prostředí pro spravedlivou hospodářskou soutěž mezi všemi poskytovateli služeb (včetně poskytovatelů služeb z jiných členských států) tím, že zajišťuje rovné podmínky a právní jistotu pro poskytovatele služeb, příjemce služeb a pracovníky vysílané za účelem poskytování služeb.

1.4

Výbor se domnívá, že je důležité, aby návrh zaručil ochranu vyslaných pracovníků, zohlednil rozdílné modely trhu práce v členských státech, ale zároveň zvýšil možnosti přeshraničního obchodu zejména vyhnutím se zbytečným administrativním nákladům.

1.5

K podpoře nadnárodního poskytování služeb v prostředí spravedlivé soutěže jsou nezbytné rovné minimální podmínky zaměstnávání podle vnitrostátního práva a kolektivních smluv.

1.6

Skutečnosti uvedené v čl. 3 odst. 1 směrnice by neměly být považovány za úplný výčet, ale měly by být součástí celkového posouzení, při němž budou zohledněny všechny relevantní faktory.

1.7

Směrnice by měla zajistit rozsáhlejší dodržování samostatnosti sociálních partnerů a jejich úlohy v rámci jednotlivých modelů trhu práce. EHSV připomíná členským státům jejich odpovědnost za zajištění účinných kontrol a považuje za velmi důležité, aby se po třech letech přezkoumal seznam opatření.

1.8

Za účelem ochrany práv pracovníků by členské státy měly mít pravomoc uložit zahraničnímu poskytovali služeb povinnost určit kontaktní osobu, která by měla pravomoci vyjednávat jménem podniku, a čl. 11 odst. 3 by měl zaručit, aby odborové a jiné organizace hostitelského státu mohly hájit práva vyslaných pracovníků v souladu s vnitrostátními postupy.

1.9

EHSV se domnívá, že návrh týkající se společné a solidární odpovědnosti při zadávání subdodávek je v navrhované směrnici stěžejní. Poskytuje ochranu pracovníkům sektoru, v němž je zadávání subdodávek nejrozšířenější, a současně respektuje potřebu zaměstnavatelů mít jistotou ohledně vlastní odpovědnosti. EHSV však zdůrazňuje, že návrh musí respektovat stávající systémy společné a solidární odpovědnosti členských států. EHSV důrazně doporučuje členským státům, které takové systémy nemají, aby je po konzultaci se sociálními partnery zavedly. EHSV vyzývá Komisi, aby společně se sociálními partnery vytvořila přesnější definici „náležité péče“, jak již bylo učiněno v některých členských státech. EHSV chápe pojem „náležité péče“ tak, že nebudou činěny odpovědnými podniky, které provádějí příslušné inspekce a kontroly subdodavatelů. Přitom nesmí být dotčen sociální dialog na vnitrostátní úrovni.

2.1

Návrh směrnice Komise o prosazování směrnice o vysílání pracovníků je součástí balíčku návrhů. Společně se směrnicí o prosazování předložila Komise návrh nařízení týkající se kodifikace stávající legislativy upravující právo na kolektivní akci v přeshraničních situacích (1). Komise konstatuje, že cílem obou návrhů je vytvářet více lepších pracovních míst a zvyšovat konkurenceschopnost EU modernizací a zlepšováním jednotného trhu, aniž by docházelo k omezování práv pracovníků.

2.2

Návrh směrnice Komise o prosazování směrnice o vysílání pracovníků obsahuje následující:

3.1

Komise zastává názor, že ačkoli je podíl vyslaných pracovníků na trhu práce v celé EU malý, vykazují některé členské státy značný počet vyslaných pracovníků a tento jev má rostoucí tendenci. Spolehlivé informace chybí, ale odhaduje se, že každý rok je vyslán přibližně jeden milion pracovníků. Je to sice jen velmi malý podíl všech pracovních sil, (méně než 1 % ve stávajících členských státech), přesto představuje zhruba 20 % přeshraniční pracovní mobility. K zemím, jichž se to týká nejvíce, patří Německo, Francie, Lucembursko, Belgie a Polsko.

3.2

Návrh Komise navazuje na čtyři rozsudky Soudního dvora (Viking-Line, Laval, Rüffert a Luxembourg), které vyvolaly intenzivní debatu o rovnováze mezi sociálními právy a hospodářskými svobodami. V říjnu 2008 přijal Evropský parlament usnesení reagující na rozsudky Soudního dvora. Evropští sociální partneři provedli na žádost Komise a francouzského předsednictví v druhé polovině roku 2008 společnou analýzu rozsudků Soudního dvora.

3.3

Těmito tématy se rovněž zabývala zpráva profesora Maria Montiho z roku 2010 týkající se znovuoživení jednotného trhu. Ve zprávě se doporučuje zajistit a vyjasnit právo na stávku a zavést mechanizmy pro neformální řešení pracovněprávních sporů týkajících se uplatňování směrnice.

3.4

EHSV se rozsudky Soudního dvora souvisejícími se směrnicí o vysílání pracovníků zabýval ve dvou stanoviscích: Sociální rozměr jednotného trhu  (2) a Akt o jednotném trhu – dvanáct nástrojů  (3).

Ve svých stanoviscích EHSV zdůraznil následující aspekty:

4.1

EHSV bere na vědomí návrh směrnice předložený Komisí, jenž má zlepšit provádění směrnice o vysílání pracovníků tím, že vyjasní podmínky pro vysílání pracovníků a usnadní spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými vnitrostátními orgány na jedné straně a podniky a pracovníky na straně druhé. Výbor se domnívá, že je důležité, aby návrh zaručil ochranu vyslaných pracovníků, zohlednil rozdílné modely trhu práce v členských státech, účinně působil proti sociálnímu dumpingu a nekalé soutěži a zvýšil možnosti přeshraničního obchodu zejména vyhnutím se zbytečným administrativním nákladům. K podpoře nadnárodního poskytování služeb v prostředí spravedlivé soutěže jsou nezbytné rovné minimální podmínky zaměstnávání podle vnitrostátního práva a kolektivních smluv.

4.2

EHSV přikládá maximální význam právní jistotě a poukazuje na právní nejistotu v souvislosti se zahraničními pracovníky vyslanými dočasně přes agenturu. Na tyto pracovníky se vztahuje jak směrnice o vysílání pracovníků, tak směrnice o agenturním zaměstnávání. V zájmu vyřešení této nejasnosti EHSV navrhuje, aby směrnice o prosazování stanovila, že dočasní pracovníci spadají do působnosti směrnice o vysílání pracovníků, pokud nebudou dojednány příznivější podmínky podle čl. 5 odst. 3 směrnice o agenturním zaměstnávání.

4.3

Výbor zastává názor, že přeshraniční poskytování služeb je velmi důležité pro rozvoj vnitřního trhu. V zájmu zaručení politického přijetí EU a posílení solidarity v rámci Unie by EU ve svých politikách měla klást větší důraz na sociální aspekty. Pro plné využití potenciálu vnitřního trhu musí EU posílit sociální rozměr. Návrh směrnice je krokem správným směrem, avšak není dostatečný, aby uspokojil přání Výboru. K tomu by bylo zapotřebí dalšího vyjasnění a posílení návrhu.

4.4

EHSV podporuje záměr vyjádřený v čl. 3 odst. 1 směrnice řešit problém podniků s fiktivním sídlem na bázi P.O. Boxu, tedy podniků, které neprovádějí skutečné činnosti ve státě usazení, nýbrž existují pouze za účelem obejití povinností v hostitelské zemi. Posouzení toho, zda podnik skutečně vykonává podstatné činnosti ve státě usazení, by mělo být provedeno na základě celkového posouzení, při němž budou zohledněny relevantní faktory, aby byla zajištěna jasnost, právní jistota a soulad s čl. 3 odst. 2. To rovněž znamená, že by výčet neměl být považován za úplný.

4.5

Čl. 3 odst. 2 návrhu směrnice má vyjasnit, kdy by se na vyslaného pracovníka mělo pohlížet tak, že dočasně vykonává svou práci v jiném členském státě. Rozlišit mezi dočasně a trvale vykonávanou prací v hostitelském státě je velmi důležité, neboť je to rozhodující pro to, jaké pracovní právo kterého státu má být uplatněno a zda se vůbec jedná o vyslání. EHSV vítá vyjasnění obsažené v návrhu, zejména odkaz na to, že je třeba provést celkové objektivní posouzení.

4.6

EHSV vítá pravidla o informacích, domnívá se však, že čl. 5 odst. 4 by měl rovněž vyjadřovat naprostou úctu k samostatnosti sociálních partnerů a jejich úloze v rámci jednotlivých modelů trhu práce. Je rovněž nutné zajistit, aby administrativní zátěž financování, např. překladů, nespadla na sociální partnery. Měly by být podporovány iniciativy odvětvových sociálních partnerů v oblasti šíření informací.

4.7

Co se kontrol týče (článek 7), je důležité, aby orgány hostitelského členského státu měly celkovou odpovědnost za sledování zneužití, pokud vyslaný pracovník dočasně vykonává činnost v jiném státě, a aby orgány domovského státu spolupracovaly s orgány hostitelského státu. Tyto kontroly by mělo být rovněž možné provést na základě iniciativy orgánů hostitelského státu, a ne pouze na základě iniciativy orgánů členského státu usazení.

4.8

Čl. 9 odst. 1 písm. d) umožňuje členským státům uložit zahraničnímu poskytovali služeb povinnost určit kontaktní osobu, která bude v případě potřeby jednat jménem zaměstnavatele s příslušnými sociálními partnery v členském státě, do kterého se pracovníci vysílají, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi. V některých zemích může být určení kontaktní osoby dostačující, protože lze prostřednictvím veřejných orgánů zaručit, že budou dodržovány zákony a smlouvy. V jiných zemích s jinými modely trhu práce musí mít kontaktní osoba pravomoc zastupovat podnik při jednáních s veřejnými orgány a odborovými organizacemi. Směrnice by proto měla zohledňovat různé modely trhu práce. Čl. 11 odst. 5 písm. b) by měl obsahovat rovněž požadavek poskytovat informace o příspěvcích na sociální zabezpečení/daně a o tom, kde byly zaplaceny.

4.9

V čl. 11 odst. 3 se uvádí, že členské státy zajistí, aby odbory a další organizace, které mají oprávněný zájem na zajištění dodržování ustanovení této směrnice, mohly jménem vyslaných pracovníků nebo jejich zaměstnavatele jednat v soudním nebo správním řízení. Článek by měl zaručit, aby odborové a další organizace hostitelského státu mohly hájit práva vyslaných pracovníků v souladu s vnitrostátními postupy.

4.10

EHSV se domnívá, že návrh týkající se společné a solidární odpovědnosti při zadávání subdodávek je v navrhované směrnici stěžejní. Poskytuje ochranu pracovníkům sektoru, v němž je zadávání subdodávek nejrozšířenější, a současně respektuje potřebu zaměstnavatelů mít jistotou ohledně vlastní odpovědnosti. EHSV však zdůrazňuje, že návrh musí respektovat stávající systémy společné a solidární odpovědnosti členských států. EHSV důrazně doporučuje členským státům, které takové systémy nemají, aby je po konzultaci se sociálními partnery zavedly. EHSV vyzývá Komisi, aby společně se sociálními partnery vytvořila přesnější definici „náležité péče“, jak již bylo učiněno v některých členských státech. EHSV chápe pojem „náležité péče“ tak, že nebudou činěny odpovědnými podniky, které provádějí příslušné inspekce a kontroly subdodavatelů. Přitom nesmí být dotčen sociální dialog na vnitrostátní úrovni.

15.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 351/65

1.1

EHSV vítá předložení Akčního plánu pro ekologické inovace. Výbor vyzdvihuje zejména přístup, jenž je součástí akčního plánu a který se zaměřuje na zjištění a odstranění existujících překážek a posílení hnacích mechanismů příznivého vývoje.

1.2

Není možné stanovit obecně platnou definici pojmu „ekologické inovace“, neboť ve společnosti (a v rámci různých kultur) existují velmi rozdílné názory na to, co je „inovativní“, případně „pokrokové“. Komise by proto měla stanovit co nejjasnější kvalitativní či – pokud možno – dokonce kvantitativní kritéria pro přidělování prostředků pro každou z oblastí, v nichž se hodlá angažovat.

1.3

Podniky, které budou budoucí akční plán využívat, by měly být povinny vypracovat krátkou doplňující studii, v níž by stručně popsaly, v čem vidí největší překážky pro realizaci či uvedení svých technologií na trh.

1.4

Ekologické inovace podporované EU musí být během celého svého životního cyklu šetrné z hlediska zdrojů, spravedlivé a udržitelné. Podpora ekologických inovací musí být svázána s kritérii strategie EU pro udržitelný rozvoj.

1.5

Zvláštní pozornost by měla být věnována tzv. malým, uzpůsobeným ekologickým technologiím. Už ve svém stanovisku o stavu a vyhlídkách uzpůsobených ekologických technologií v přistupujících zemích (1) poukázal Výbor na to, že existuje řada alternativ velkých, centrálních řešení, resp. že by tyto alternativy měly být vytvořeny. Uzpůsobená, decentralizovaná a malá technická řešení se často nacházejí mimo oblast zájmu výzkumných institucí či investorů, jelikož z nich neplynou velké a případně žádné zisky, jsou totiž levná, a přesto účinná. EHSV doporučuje Komisi, aby do nového akčního plánu zapracovala doporučení obsažená ve výše uvedeném stanovisku.

1.6

Stávající směrnice a nařízení, ale rovněž kritéria způsobilosti k podpoře ze strukturálních fondů a v rámci zemědělské politiky musí být v pravidelných intervalech přezkoumávány z hlediska toho, zda je nutné je upravit tak, aby odpovídaly posledním inovacím na poli environmentálních technologií.

1.7

Komise musí také konečně vypracovat seznam dotací s negativními účinky na životní prostředí a postupně je zrušit. Vynakládat značné prostředky a úsilí na podporu ekologických inovací a současně přispívat k narušování životního prostředí nevhodnou dotační politikou je dnes již nepřijatelné.

2.1

Za účelem provádění a realizace strategie Evropa 2020, která je současným nástrojem Komise pro plánování a utváření politiky, bylo – jak známo – zahájeno sedm stěžejních iniciativ:

2.2

Stěžejní iniciativa Unie inovací nabude formy mimo jiné díky Akčnímu plánu pro ekologické inovace, ovšem tento akční plán se dotýká i dalších stěžejních iniciativ, jako je například Evropa účinněji využívající zdroje a Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa.

2.3

V akčním plánu se upozorňuje na to, že technologie na ochranu životního prostředí jednak umožňují přístup k rychle rostoucím trhům a jednak díky nim vzniká řada nových pracovních míst.

2.4

Akční plán vychází ze staršího Akčního plánu pro environmentální technologie (ETAP) z roku 2004. Nezaměřuje se však už výhradně na klasický výzkum, resp. vývoj nových, „zelených“ technik a technologií. Na nový akční plán je třeba nahlížet spíše jako na balíček opatření v rámci komplexního pojetí ekologických inovací, který rovněž zkoumá, v čem spočívají překážky a hnací mechanismy pro zavádění nových technologií a jakým způsobem je lze odstranit, či podpořit.

2.5

Za tímto účelem uvádí dokument Komise zajímavé výsledky průzkumu, které tyto překážky a hnací mechanismy popisují a do jisté míry kvantifikují.

2.6

Za dvě hlavní překážky byly označeny nejistá poptávka na trhu a nejistá návratnost investic, zatímco mezi hlavní příznivé hnací mechanismy patří vysoké ceny energie a materiálů, nové právní předpisy a normy a přístup ke znalostem.

2.7

Uvádí se zde, že „až dosud pronikaly ekologické inovace na trhy relativně pomalu, s výjimkou obnovitelné energie v důsledku politik v oblasti energie a klimatu. K problémům v oblasti ekologických inovací patří neschopnost tržních cen přesně odrážet environmentální náklady a přínosy, nepružné hospodářské struktury, patové situace v infrastruktuře a chování a škodlivé pobídky a dotace“. Z toho se vyvozuje, že je třeba zrušit dotace, které mají negativní účinky na životní prostředí, a posílit tak ekologické inovace.

2.8

Díky akčnímu plánu se mají urychlit ekologické inovace obecně – tedy ve všech hospodářských odvětvích – prostřednictvím cílených opatření. Za účelem posílení a stabilizace tržní poptávky po ekologických inovacích bude v budoucnu třeba navrhnout opatření v oblasti regulačních pobídek, soukromých a veřejných zakázek a norem. Pro zlepšení investiční připravenosti a možností vytváření sítí mají být podporovány malé a střední podniky.

2.9

Plán pro ekologické inovace se proto zaměřuje jak na nabídku a poptávku, výzkum a průmysl, tak na politické a finanční nástroje. Potvrzuje zásadní význam práva v oblasti životního prostředí jakožto hnacího mechanismu ekologických inovací a stanoví přezkum příslušných právních předpisů a norem, pokud se ukáže, že jsou překážkami.

2.10

Upozorňuje se zde rovněž na mezinárodní rozměr ekologických inovací a účinnou politickou koordinaci s mezinárodními partnery.