13.9.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 277/1

—

s ohledem na sdělení Komise Pracovní program Komise na rok 2012 – Cesta k obnově Evropy (1);

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 k prioritám Výboru regionů v roce 2012 na základě legislativního a pracovního programu Evropské komise (2);

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2012 k návrhu smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii určené jarnímu zasedání Evropské rady v roce 2012 (3);

—

s ohledem na protokol o spolupráci mezi Evropskou komisí a Výborem regionů podepsaný dne 16. února 2012;

1.

je přesvědčen, že v době, kdy se Evropská unie potýká s obtížnými úkoly při řešení probíhající finanční, hospodářské, sociální a politické krize, je naléhavě nutné, aby Evropská komise předložila ambiciózní pracovní program na rok 2013, jenž by oživil udržitelný růst, podpořil tvorbu pracovních míst, zvýšil kvalitu života v Evropě a přispěl k obnově důvěry občanů v proces evropské integrace;

2.

domnívá se, že obnovu je nutné založit na dvou stejně důležitých pilířích strukturálních reforem: oživení růstu a zajištění rozpočtové kázně;

3.

podporuje hlubší integraci a lepší sladění priorit politik, příjmů a výdajů mezi všemi vládními a správními úrovněmi při zachování nezávislosti a pravomocí národních vlád a místních a regionálních správních orgánů; na základě zásady subsidiarity a zásady víceúrovňové správy odmítá jakékoliv přímé či nepřímé opětovné převedení politik na úroveň států nebo jejich přímou či nepřímou centralizaci;

4.

žádá Evropskou komisi, aby se důrazně stavěla proti pokusům využít mezivládní dohody k obcházení demokratických postupů Unie stanovených Smlouvami, aniž by tím byly zpochybněny formy posílené spolupráce zakotvené v Lisabonské smlouvě;

5.

připomíná svůj názor (4), že včasné přijetí následujícího víceletého finančního rámce (na období 2014–2020) na konci roku 2012 je důležitým signálem toho, že EU je schopná reagovat na celosvětové problémy prostřednictvím vlastní strategie růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti, a předpokladem pro zaručení toho, že politika soudržnosti zůstane i nadále funkční;

6.

připomíná, že rozpočet EU je rozpočet investiční, že je nutné odmítnout návrhy na finanční škrty v programech, jež jsou součástí programu růstu EU, a že je zapotřebí vytvořit nové vlastní zdroje, zejména s ohledem na nahrazení příspěvků jednotlivých členských států do rozpočtu EU;

7.

opakuje, že místní a regionální orgány jsou odhodlány zapojit se do zjednodušování fondů EU a přezkumu finančního nařízení, aby se snížila administrativní zátěž, posílil pákový účinek veřejných fondů na celoevropské, vnitrostátní i regionální úrovni a aby se zajistila transparentnost a odpovědnost pro daňové poplatníky v EU;

8.

domnívá se, že Evropská komise by měla předložit analýzu dopadu Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii na místní a regionální orgány a zejména na otázku zachování fiskální autonomie, která je v jejich pravomoci;

9.

podporuje úsilí o zajištění rozpočtové kázně, zejména z důvodu řešení vysokého veřejného dluhu, který vážně ohrožuje mezigenerační solidaritu. Dostatečné kapacity místních a regionálních orgánů mohou současně zajistit růst pomocí vhodných investic, např. prostřednictvím provádění projektů spolufinancovaných z evropských fondů a veřejných zakázek;

10.

opakuje svou výzvu Komisi, aby do všech svých návrhů začlenila ustanovení článku 9 SFEU, pokud jde o podporu vysoké úrovně zaměstnanosti, záruku přiměřené sociální ochrany a boj proti sociálnímu vyloučení; žádá proto, aby Komise představila vyvážená doporučení k evropskému semestru a aby měla tyto povinnosti vyplývající ze Smlouvy na paměti v jakýchkoli právních předpisech souvisejících s finanční a hospodářskou krizí;

11.

žádá Komisi, aby s ním spolupracovala na přípravě evropského aktu o správním řízení;

12.

zdůrazňuje, že evropský semestr by měl přispět k hospodářskému růstu, fiskální kázni a strukturálním výzvám a že Evropská komise a členské státy musí taktéž důsledně předvídat a monitorovat dopad těchto opatření na autonomii místních a regionálních orgánů;

13.

obecně vítá nový Pakt pro růst a zaměstnanost, jak o něm rozhodla Evropská rada v červnu 2012, a podporuje její výzvu „mobilizovat za tímto účelem na všech úrovních správy Evropské unie veškeré páky, nástroje a politiky“ tak, aby bylo dosaženo cílů strategie Evropa 2020; (5)

14.

podporuje snahu Evropské komise o zlepšení mechanismů řízení a obzvláště zásady partnerství při přípravě, provádění a hodnocení národních programů reforem; žádá však Evropskou komisi, aby posouzení těchto aspektů zařadila do všech doporučení pro jednotlivé země;

15.

připomíná, že do národních programů reforem je třeba zahrnout subjekty zaměřené na výsledky, jako jsou územní pakty (6); kromě toho je třeba uznat a podpořit iniciativy stimulující konkurenceschopnost a inovace na místní a regionální úrovni, jako je např. označení Evropský podnikatelsky zaměřený region;

16.

s potěšením očekává posílení spolupráce s Evropskou komisí v rámci politického cyklu strategie Evropa 2020 a žádá o zapojení do příprav roční analýzy růstu;

17.

navrhuje, aby Evropská komise pravidelně aktualizovala informace o provádění stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 a informovala zejména o zapojení místních a regionálních orgánů do jejich provádění;

18.

žádá Evropskou komisi, aby v roce 2013 v rámci hodnocení strategie v polovině období popsala, jak hodlá zajistit užší zapojení místních a regionálních orgánů do jejího provádění;

19.

žádá, aby se při jakémkoliv převedení nevyužitých prostředků ze strukturálních fondů do nového programu růstu dodržovala zásada subsidiarity a aby do něho byly zapojeny místní a regionální orgány;

20.

vyzývá Evropskou komisi, aby hlouběji řešila hlavní problémy, jako je nezaměstnanost mladých lidí, zaměstnanost pracovníků starších 55 let a sociálně znevýhodněné skupiny, a zohlednila přitom úlohu místních a regionálních orgánů; vybízí Evropskou komisi zejména k tomu, aby předložila návrh doporučení Rady k nařízení o zárukách pro mladé lidi; žádá, aby byl do národních plánů zaměstnanosti zahrnut konkrétní místní a regionální rozměr;

21.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že do připravovaného doporučení týkajícího se chudoby a dobrých životních podmínek dětí budou zapracovány návrhy, které VR nastínil ve svém stanovisku k dětské chudobě z února 2012 (CdR 333/2011), zejména to, aby byla přijata komplexní strategie boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení dětí, do níž bude zapojena celostátní, regionální a místní úroveň, a aby byl vytvořen rámec pro monitorování založený na spolehlivých ukazatelích, jenž bude propojen se stávajícím mechanismem podávání zpráv UNCRC; Výbor je přesvědčen, že v roce 2013 bude nutné provést hodnocení dopadu krize na chudobu dětí, které by vycházelo ze zvláštních zpráv členských států v rámci národních programů reforem a strategie Evropa 2020;

22.

připomíná, že v době krize a úsporných opatření by rozpočet EU měl působit jako páka pro zajištění co nejvyšší možné míry veřejného a soukromého spolufinancování na všech správních úrovních (7); lituje, že chybí statistické údaje, které by umožnily řádně posoudit tyto pákové a multiplikační účinky;

23.

podporuje záměr Evropské komise předložit zprávu o kvalitě veřejných výdajů (8) a doporučuje oddělit ve výpočtu schodku rozpočtu běžné výdaje a investice, aby se předešlo tomu, že investice s dlouhodobými čistými zisky budou započítány jako negativní;

24.

zdůrazňuje, že lze usilovat o synergie zejména mezi rozpočtem EU, rozpočty jednotlivých států a nižších celků za předpokladu, že budou existovat řádné a účinné mechanismy koordinace, např. interoperabilita mezi orgány veřejné správy zabývajícími se rozpočtovými otázkami, harmonizovaná účetní pravidla pro veřejné finance, harmonizované rozpočtové cykly a srovnatelné rozpočtové struktury, a vyzývá Evropskou komisi, aby vydala zelenou knihu, v níž by prozkoumala případná konkrétní opatření v této oblasti;

25.

žádá Evropskou komisi, aby do svého pracovního programu na rok 2013 zahrnula Akt o jednotném trhu III, který by zahrnoval všechny zbývající politické iniciativy Aktu o jednotném trhu, které ještě nebyly realizovány, a zachovala rovnováhu mezi hospodářským, sociálním a správním pilířem s ohledem na čtyři základní svobody;

26.

požaduje, aby Komise věnovala zvláštní pozornost dalšímu zlepšení přeshraniční mobility se zachováním práv pracovníků, a žádá o lepší systém uznávání kvalifikací, jenž by podpořil mobilitu odborníků;

27.

nabádá Evropskou komisi, aby stáhla svůj návrh nařízení Rady o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb, kvůli němuž 12 vnitrostátních parlamentů uplatnilo mechanismus včasného varování ohledně možného střetu se zásadou subsidiarity;

28.

podtrhuje důležitou úlohu malých a středních podniků v hospodářské obnově a zaměstnanosti na místní a regionální úrovni; lze ji dále zvýšit, pokud budou malé a střední podniky, vysoké školy a místní a regionální orgány zapojeny do programů EU pro financování výzkumu a inovací;

29.

žádá Evropskou komisi, aby malým a středním podnikům usnadnila přístup k financování a ke smlouvám na veřejné zakázky a dále snížila administrativní zátěž;

30.

doufá, že ho Evropská komise zapojí do přezkumu stěžejní iniciativy týkající se průmyslové politiky;

31.

podporuje požadavek Evropského parlamentu, aby Komise do ledna 2013 předložila na základě článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie návrh směrnice o zajištění přístupu všech spotřebitelů, kteří oprávněně pobývají na území Unie, k základním platebním službám;

32.

opakuje svůj požadavek na zřízení evropské agendy sociálního bydlení, která by vyjasnila pravidla hospodářské soutěže v oblasti sociálního bydlení a umožnila místním a regionálním orgánům poskytovat důstojné a cenově dostupné sociální bydlení, podporovat sociální rozmanitost a bojovat proti diskriminaci;

33.

žádá Evropskou komisi, aby po stažení prvního návrhu nařízení o statutu evropských vzájemných společností urychleně předložila revidovaný návrh;

34.

naléhavě žádá, aby se v roce 2013 navázalo na energetický plán do roku 2050 s cílem dát místním a regionálním orgánům možnost přispět k propagaci decentralizované udržitelné výroby energie a energetické infrastruktury (jakou je např. inteligentní propojovací síť) jakožto klíčového prvku v účinném využívání zdrojů a zelené ekonomiky; žádá proto Evropskou komisi, aby vytvořila komplexní investiční rámec do roku 2030 za účelem zajištění požadované jistoty pro tržní subjekty a místní a regionální orgány;

35.

žádá Evropskou komisi, aby posoudila možnosti zavedení dodatečného, decentrálně řízeného finančního nástroje, jímž by se stimulovalo provádění akčních plánů udržitelné energetiky místními a regionálními orgány, zejména partnery Paktu starostů a primátorů; podporuje rovněž lepší provázání opatření finanční podpory pro energetickou účinnost a zachování energie v budoucích programech financování EU (9);

36.

žádá Evropskou komisi, aby podnikla kroky k vyřešení problémů s propojením mezi členskými státy a regiony v členských státech; dále žádá, aby byla podporována opatření usnadňující rozvoj mikrovýroby energie a její integrace do distribučních sítí;

37.

žádá, aby se malým a středním podnikům a místním a regionálním orgánům usnadnil přístup k půjčkám na investice do energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie od Evropské investiční banky;

38.

klade důraz na potřebu splnit cíl, jímž je přijetí balíčku právních předpisů týkajících se politiky soudržnosti 2014–2020, stanovený na počátek roku 2013, aby místní a regionální orgány mohly 1. ledna 2014 zahájit programy financované ze strukturálních fondů;

39.

vyzývá Eurostat, aby ve spojení s vnitrostátními statistickými úřady řešil potřebu včasnějších srovnatelných údajů o regionálním HDP;

40.

připomíná, že je třeba důsledněji a striktněji zohlednit územní rozměr politik EU; navrhuje, aby Evropská komise zahrnula tyto prvky do svých budoucích aktivit spojených s posouzením dopadu a pravidelně o nich podávala zprávy (10);

41.

vyzývá Evropskou komisi, aby rozšířila program pro dočasné vysílání úředníků EU na nižší správní úrovně (namísto zaměření výhradně na úroveň celostátní), s cílem zlepšit znalosti evropských institucí o praktickém provádění právních předpisů a projektů EU na místní a regionální úrovni;

42.

s potěšením očekává nadcházející návrh týkající budoucí přístavní politiky EU; žádá, aby bylo k návrhu provedeno posouzení územních dopadů, a je připraven se na něm podílet;

43.

poukazuje na význam udržitelné městské mobility a navrhuje, aby se u všech druhů dopravy (včetně autobusů, vlaků, trajektů, spolujízdy, půjčování jízdních kol a mýtného) prosazoval inteligentní elektronický systém prodeje jízdenek, jehož účelem bude zlepšování interoperability mezi různými systémy a rostoucí využívání veřejné dopravy;

44.

dochází k závěru, že zpomalení ve zlepšování kvality ovzduší je v podstatné míře důsledkem nedostatečně ambiciózní politiky EU u zdroje a nedostatečných vnitrostátních předpisů. Na místní a regionální orgány bylo naloženo příliš velké břemeno v oblasti řešení problémů kvality ovzduší a byla jim v tomto směru udělena příliš velká odpovědnost (11); očekává, že v nadcházejícím přezkumu právních předpisů EU v oblasti kvality ovzduší budou předloženy návrhy řešení těchto problémů;

45.

očekává, že v tomto přezkumu budou vzájemně přizpůsobeny úrovně cílů a časové rámce politiky emisí (u zdroje) a politiky imisí EU a že bude především posílena směrnice o národních emisních stropech, aby se snížily koncentrace pozadí; dále předpokládá, že budou zpřísněny normy pro emise NO2/NOx a pevných částic z vozidel a že se budou také řešit emise z lodní dopravy, letecké dopravy a zemědělství a zjednoduší se ukazatele a kritéria pro měření; žádá dále, aby byla politika kvality ovzduší EU propojena s jinými politikami, zejména politikou dopravy, politikou bydlení, průmyslovou politikou, energetickou politikou a politikou v oblasti klimatu;

46.

žádá, aby strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu obsahovala oddíl týkající se specifické činnosti v oblasti přizpůsobování na obecní a regionální úrovni a také pokyny a podporu pro místní a regionální činitele; prozkoumat by se rovněž mělo vytvoření pracovní skupiny pro strategie přizpůsobení ve zvláště slabých evropských regionech, do níž by byli zapojeni zástupci VR, GŘ pro oblast klimatu, EEA, JRC a místní a regionální sítě a sdružení;

47.

zdůrazňuje, že je třeba předložit cílené sdělení o novém programu EU pro režim jakosti místních potravin, neboť místní potravinové systémy jsou oporou místních a regionálních ekonomik díky tomu, že vytvářejí pracovní místa v zemědělství a potravinářské výrobě;

48.

považoval by za vhodné, aby Komise flexibilněji přispěla k překonání současné patové situace mezi Evropským parlamentem a Radou, pokud jde o právní základ pro víceleté plány v odvětví rybolovu; v rámci balíčku návrhů k reformě společné rybářské politiky žádá rozšíření iniciativ ve prospěch větší decentralizace rybářské politiky a prováděcích opatření odpovídajících potřebám a problémům pobřežních regionů a vnitřních mořských vod;

49.

podporuje rozvoj přístupu založeného na strategii pro oblast jednotlivého moře coby integrovaného nástroje námořní politiky, avšak domnívá se, že tyto strategie, jako je strategie pro oblast Atlantiku, která bude přijata v roce 2013, musejí obsahovat silnější územní rozměr a vycházet z poznatků získaných z přístupu založeného na makroregionálních strategiích;

50.

žádá, aby byl místní a regionální rozměr zohledněn v iniciativách usilujících o rozvoj a posílení občanských práv a v úsilí o obnovu důvěry občanů v EU a její instituce, a poukazuje na nutnost zapojit děti a mládež vzhledem k jejich schopnosti výkonu občanských práv a povinností; žádá Komisi, aby se na tuto výzvu zaměřila v aktivitách plánovaných v souvislosti s Evropským rokem občanů 2013, k němuž VR hodlá přispět;

51.

je odhodlán přispět ve spolupráci s ostatními institucemi EU k činnosti navazující na úspěšné evropské občanské iniciativy;

52.

požaduje, aby se místním a regionálním subjektům v zemích evropské politiky sousedství usnadnil přístup ke specifickým fondům EU pro tuto oblast, a podporuje otevření stávajících programů, včetně ESÚS, partnerům v sousedních zemích;

53.

potvrzuje svůj záměr pokračovat v plodné spolupráci s Evropskou komisí v kontextu nástroje pro místní správu s cílem zlepšit budování kapacit na místní úrovni a šířit poznatky o EU a jejích postupech v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích; vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost rozšířit tento nástroj i na místní správní orgány v zemích evropské politiky sousedství;

54.

věří, že jeho doporučení budou řádně zvážena při přípravě pracovního programu Komise na rok 2013, a pověřuje svoji předsedkyni, aby toto usnesení předložila předsedovi Evropské komise, předsedovi Evropské rady, předsedovi Evropského parlamentu a kyperskému předsednictví v Radě EU a nadcházejícímu irskému a litevskému předsednictví.

13.9.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 277/6

—

zdůrazňuje, že respektování lidských práv migrantů a solidarita se zeměmi, z nichž pochází největší část migračních toků, se musí prolnout do všech aspektů migrační politiky Unie, včetně vztahů s třetími zeměmi a při plném respektování zásad zakotvených v čl. 21 odst. 1 Smlouvy o EU;

—

zdůrazňuje, že je nutné pečlivě přezkoumat všechny příčiny migrace, včetně změny klimatu, aby bylo možné stanovit vhodný právní rámec pro ty, kteří prchají ze své vlastní země původu kvůli přírodním katastrofám či kvůli klimatickým podmínkám, jež ohrožují jejich přežití nebo fyzickou bezpečnost;

—

domnívá se, že globální přístup k migraci vyžaduje víceúrovňovou správu, aby se zajistilo, že migrace bude řízena na nejvhodnější úrovni v závislosti na okolnostech a za dodržování zásady subsidiarity tak, aby byl zaručen co největší blahobyt občanů jak v zemích původu, tak v zemích určení;

—

požaduje zejména, aby byly při provádění globálního přístupu plně zohledněny místní a regionální orgány a byly zhodnoceny jak probíhající projekty decentralizované spolupráce, tak i již strukturované dialogy, jako jsou ARLEM a CORLEAP.

Zpravodaj

pan Nichi VENDOLA (IT/SES), předseda vlády regionu Apulie

Odkaz

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Globální přístup k migraci a mobilitě

COM(2011) 743 final

1.

zdůrazňuje význam globálního přístupu k migraci a mobilitě jakožto referenčního rámce pro opatření EU v rámci globálního řízení migrace a mobility a jakožto nástroje, který předkládá celkovou vizi migračních politik a jehož cílem je uvést v soulad činnost EU v oblasti vnějších vztahů a politiky rozvoje s její přistěhovaleckou politikou;

2.

vítá, že Komise zamýšlí předložit aktualizovanou verzi globálního přístupu, strukturovanější a více zaměřenou na migranty a na dodržování lidských práv v zemích původu, v zemích tranzitu i v zemích určení;

3.

zdůrazňuje, že právo osob opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní (1), a vrátit se do této země je hlavním právním základem všech diskusí o migraci a že je třeba podporovat dobrovolnou migraci bez ohledu na důvody, které k ní vedly, a bez ohledu na specifické potřeby země určení (2);

4.

zdůrazňuje, že respektování lidských práv migrantů a solidarita se zeměmi, z nichž pochází největší část migračních toků, se musí prolnout do všech aspektů migrační politiky Unie, včetně vztahů s třetími zeměmi a při plném respektování zásad zakotvených v čl. 21 odst. 1 Smlouvy o EU;

5.

domnívá se, že v definici možného vstupu státních příslušníků třetích zemí a v politikách přijímání a integrace migrantů je třeba zaručit skutečnou ochranu lidských práv;

6.

zdůrazňuje, že v dohodách Unie i členských států o zpětném přebírání a v dohodách o snazším získávání víz a ve všech opatřeních proti nelegálnímu přistěhovalectví by měla být skutečně respektována lidská práva, a to zejména v souladu s ustanoveními Listiny základních práv Evropské unie a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak neustále stvrzuje Evropský soud pro lidská práva;

7.

zdůrazňuje, že požadavek omezit migrační toky nesmí nikdy převážit nad právem každého člověka zažádat EU o mezinárodní ochranu. EU musí být i nadále útočištěm pro ty, kdo prchají před pronásledováním nebo potřebují jinou ochranu;

8.

konstatuje, že hospodářská krize, která zasáhla velkou část členských států Evropské unie, by mohla zvýšit přirozené napětí mezi politikami kontroly hranic a respektováním lidských práv migrantů;

9.

zdůrazňuje, že je nutné pečlivě přezkoumat všechny příčiny migrace, včetně změny klimatu (3), aby bylo možné stanovit vhodný právní rámec pro ty, kteří prchají ze své vlastní země původu kvůli přírodním katastrofám či kvůli klimatickým podmínkám, jež ohrožují jejich přežití nebo fyzickou bezpečnost (4);

10.

vybízí Evropskou komisi, aby zveřejnila pracovní dokument o migraci a změně klimatu, jak původně plánovala ve sdělení o migraci ze dne 4. května 2011 (5);

11.

domnívá se, že k tomu, aby byl globální přístup účinný, je třeba posílit koordinaci mezi Evropskou unií a celostátní, regionální a místní úrovní a koordinaci se třetími zeměmi;

12.

poukazuje na to, co již prohlašoval dříve, tj. že „společná přistěhovalecká politika se týká místních a regionálních orgánů jako prvních. Na jedné straně se jich obzvláště týkají obtíže spojené s nelegálním přistěhovalectvím; na druhé straně jsou povinny zajistit těmto lidem řadu služeb jako součást místního integračního procesu. Proto se musí rozsáhle podílet na vytváření evropského rámce pro legální přistěhovalectví, na opatřeních proti nelegálnímu přistěhovalectví a na rozvojové spolupráci se zeměmi původu“ (6);

13.

je potěšen značným pokrokem dosaženým při snaze učinit převody finančních prostředků do zemí původu migrantů transparentnějšími, bezpečnějšími a levnějšími a podporuje iniciativy Evropské komise, jejichž cílem je usměrnit převod finančních prostředků migrantů zpět do jejich vlasti k výnosným investicím;

14.

souhlasí se skutečností, že globální přístup vyzdvihuje úlohu, již mohou komunity žijící v diaspoře hrát nejen v politikách rozvoje, ale i při regulaci migračních toků tím, že budou podporovat opatření na pomoc migrantům při odchodu a integraci do zemí určení;

15.

domnívá se, že globální přístup k migraci vyžaduje víceúrovňovou správu, aby se zajistilo, že migrace bude řízena na nejvhodnější úrovni v závislosti na okolnostech a za dodržování zásady subsidiarity tak, aby byl zaručen co největší blahobyt občanů jak v zemích původu, tak v zemích určení;

16.

považuje regiony a místní orgány za klíčové subjekty globálního přístupu, jež budou podporovat a zároveň uplatňovat sociální a zaměstnaneckou politiku, politiku přijímání, integrace, řízení nelegálního přistěhovalectví, ale i rozvíjet intenzivní dialogy a různé formy spolupráce se zeměmi původu a zeměmi tranzitu pro migrační toky (7);

17.

konstatuje, že regiony a místní orgány již podporují dialog s regiony a místními orgány v třetích zemích, přičemž mnohé tyto země jsou zeměmi původu či tranzitu pro migrační toky a zeměmi pro projekty decentralizované spolupráce;

18.

přál by si, aby ARLEM (Evropsko-středomořské shromáždění zástupců regionů a měst) a CORLEAP (Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství) byly považovány za ideální fórum k rozvíjení dialogu o přistěhovaleckých a rozvojových politikách s regionálními orgány ve Středomoří a ve východní Evropě;

19.

domnívá se, že je třeba usilovat o co největší soudržnost mezi dvoustrannými iniciativami členských států a probíhajícími regionálními a dvoustrannými dialogy, které jsou považovány za nástroj vnější politiky Unie v oblasti přistěhovalectví, a že tuto soudržnost zaručí i plné uznání dialogů propagovaných regiony a místními orgány;

20.

vyzývá instituce, aby uznaly regiony a místní orgány za hlavní představitele globálního přístupu, v souladu s jejich pravomocemi v celostátním kontextu, a to prostřednictvím nástrojů, v nichž budou mít pozici příjemců finančních prostředků Unie, a zcela bez zásahu ústředních orgánů vlády a se zohledněním existujících rozdílů mezi různými členskými státy;

21.

vybízí Komisi, aby podpořila inovační projekty zaměřené na splnění cíle umožnit sladění nabídky práce a poptávky po ní prostřednictvím zprostředkovatelské funkce místních a regionálních orgánů a vzhledem k pravomocím, jež tyto orgány v dotyčné oblasti v mnoha členských státech vykonávají. Tak bude možné určit účinný nástroj i na řešení problému nedostatku kvalifikovaných pracovníků v určitých segmentech trhu práce;

22.

doufá, že regiony a místní orgány budou zapojeny také do aktualizace imigračního portálu EU, jenž by tak mohl být obohacován o informace o regionu, městě a obci určení, které jsou pro migranty důležité;

23.

považuje za prvořadé, aby byla neustále zaručena soudržnost mezi migrační a rozvojovou politikou EU a vnější migrační a azylovou politikou. Především opatření, jež Unie a členské státy provádějí v třetích zemích, by měla být vždy založena zejména na zásadě solidarity a společného rozvoje za účelem překonání hlubokých příčin migrace a vymýcení chudoby, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována mobilizaci domácích zdrojů daných zemí a podpoře posilování institucí a zlepšování správy a právního státu, jakožto klíčovým prvkům stimulace hospodářských a sociálních změn;

24.

vybízí Komisi, aby rozdělování zdrojů určených rozvíjejícím se zemím prováděla na základě zásad, priorit a strategií rozvojové spolupráce a se současným přihlédnutím k zásadě „více za více“;

25.

domnívá se, že zásada vzájemnosti musí být v souladu se zásadami rozvojové spolupráce, zejména v partnerstvích v oblasti mobility a ve společném programu pro migraci a mobilitu (8);

26.

má za to, že při uplatňování globálního přístupu je třeba poskytovat řádnou ochranu všem zranitelným skupinám, v prvé řadě nezletilým osobám bez doprovodu, a to nejen z důvodu odpovídajícího zaměření opatření ve třetích zemích, ale i za účelem nabídky vhodných způsobů přijetí a sociální integrace v členských státech, a to i podporováním výměny osvědčených postupů mnoha místních a regionálních orgánů v členských státech. Současně žádá Evropskou komisi, aby účinně prováděla opatření obsažená v akčním plánu o nezletilých osobách bez doprovodu;

27.

vybízí k vypracování skutečného genderového přístupu tak, aby byla zhodnocena specifická úloha ženy při migraci a sociální integraci celé rodiny v hostitelské zemi;

28.

zdůrazňuje, že přistěhovalecká politika Unie by se mohla dostat do rozporu s politikami rozvojové spolupráce tam, kde usiluje o přilákání talentů z třetích zemí na základě cílů demografického a hospodářského rozvoje, jak je stanoveno ve strategii Evropa 2020;

29.

pochybuje o tom, že by dopadům odlivu mozků způsobeného selektivní migrační politikou bylo možné zabránit pomocí nástroje cirkulační migrace, neboť zatím není vůbec jasné, jak účinný tento nástroj bude a jaký bude mít v praxi dopad;

30.

dále se rovněž domnívá, že by nástroj cirkulační migrace mohl být v protikladu k cíli integrace migrantů, a že by tedy měly být vypracovány příslušné cílené strategie na integraci těchto pracovníků tak, aby se mohli účinně integrovat, přestože jejich pobyt v Evropské unii nemá být trvalý (9);

31.

je toho názoru, že uznávání diplomů a kvalifikací za harmonizovaných podmínek je jedním ze základních nástrojů k zamezení plýtvání mozky, k zaručení skutečné integrace migrantů a k zajištění jejich opětovné integrace do zemí původu v kontextu cirkulační migrace;

32.

vyzývá Evropskou komisi, aby podpořila opatření na pomoc zemím v procesu zjednodušeného uznávání diplomů a kvalifikací a aby propagovala neformální uznávání schopností, a to i v zájmu usnadnění pohybu pracovníků z třetích zemí na evropském trhu práce;

33.

doufá, že požádání třetích zemí o spolupráci při omezování migračních toků nikdy nepřeváží nad právem každého člověka opustit zemi, včetně své vlastní, zejména když se od třetích zemí požaduje, aby prováděly kontrolu emigrace na základě zákonů zemí určení;

34.

domnívá se, že je nezbytné více investovat do projektů rozvojové spolupráce určených resortům vzdělávání a zdravotnictví, přímo zapojovat vysokoškolské struktury a podporovat mobilitu výzkumných pracovníků a celé akademické obce;

35.

podporuje petici předloženou Evropskému parlamentu, jež bojuje za schválení programu Erasmus a Leonardo da Vinci pro evropsko-středomořskou oblast jakožto konkrétního nástroje obousměrné mobility studentů z obou břehů Středozemního moře;

36.

doufá, že mobilita mladých lidí, v prvé řadě studentů, bude prováděna účinně, a to i prostřednictvím zjednodušeného vydávání víz, racionalizace byrokratických postupů a vyčleňování dostatečných finančních zdrojů;

37.

zastává názor, že je třeba zhodnotit a podpořit program Erasmus pro všechny i již osvědčené postupy při výměnách mezi mladými lidmi – např. program Eurodissey podporovaný sítí AER (Shromáždění evropských regionů);

38.

považuje za nutné prohloubit analýzu migračních tlaků způsobených ekonomickou nerovnováhou, aby mohly být určeny účinné nástroje na jejich řešení, mj. systémy zaručující mobilitu i u pracovníků s nízkou kvalifikací, kteří jsou v některých členských státech stále ještě žádaní a jejichž problematiku nelze řešit pouze s pomocí mechanismu cirkulační migrace;

39.

domnívá se, že zapojení komunit žijících v diaspoře by se mělo týkat i opatření před odjezdem, přičemž musí být využívány již fungující internetové stránky, spravované přímo sdruženími přistěhovalců, které poskytují přesné informace v jazyce, jenž je potenciálním zájemcům srozumitelný;

40.

oceňuje využití opatření před odjezdem, do nichž je třeba více investovat, a zapojení jednak nevládních organizací, které již v zemích původu migrantů působí, a jednak místních a regionálních orgánů, jichž se týkají postupy přijímání a integrace migrantů a jejich rodin;

41.

oceňuje neutuchající úsilí Unie o boj proti nedovolenému přistěhovalectví, zejména proti převaděčství a obchodování s lidmi a proti zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají pracovní síly bez řádného povolení k pobytu;

42.

vyzdvihuje nutnost takového přístupu k boji proti nedovolenému přistěhovalectví, který by zvažoval to, že migranti mohou být potenciálními oběťmi nedovoleného obchodování s lidmi, a jako takové je chránil a bránil;

43.

vyzývá Evropskou komisi, aby se i nadále zabývala nezákonným zaměstnáváním a bojem proti němu, neboť ohrožuje hospodářství celé Unie a svádí k nedovolenému vstupu cizinců, kteří se mohou stát předmětem vykořisťování jak ve světě práce, tak v operačních složkách zločineckých sítí;

44.

zdůrazňuje, že značné finanční prostředky byly investovány i do opatření na boj proti nedovolenému přistěhovalectví, z nichž nejvýznamnější je kontrola hranic, kterou podporuje agentura FRONTEX;

45.

vyzdvihuje nutnost respektování lidských práv, zejména zásady nenavracení, ve všech fázích kontroly hranic a související závazek podrobovat činnost agentury FRONTEX důkladné kontrole ze strany institucí EU, především Evropského parlamentu;

46.

přeje si, aby byly obdobné kontroly rozšířeny i na mezinárodní spolupráci řízenou přímo FRONTEXem, který má pravomoc uzavírat s třetími zeměmi mezinárodní dohody technické povahy, jejichž obsah by měl být transparentnější a jejichž oblast použití by měla být přesně vymezena;

47.

považuje za nutné provádět důkladná hodnocení poměru mezi náklady a přínosy veškerých existujících nástrojů s cílem srovnat jejich účinnost, včetně nákladů procesu navracení do země původu (zajištění a násilné vyhoštění) a skutečného objemu prostředků vyčleněných zeměmi na dobrovolný návrat oproti návratu vynucenému;

48.

domnívá se, že je třeba zabránit tomu, aby se z legálně pobývajících cizinců kvůli nedostatečné pružnosti vnitrostátních předpisů stali cizinci pobývající neoprávněně, což by jen rozšířilo řady osob překračujících povolenou délku pobytu;

49.

doufá, že instituce EU a členské státy řádně posoudí možnost vstupu do EU za účelem hledání práce, zvlášť když je výslovně zmíněna v čl. 79 odst. 5 SFEU;

50.

domnívá se, že dostupnost možných způsobů legálního vstupu je třeba považovat za jeden z hlavních nástrojů boje proti nedovolenému přistěhovalectví a proti výskytu osob překračujících povolenou délku pobytu a rovněž za způsob zaručení určité míry solidarity ve vztazích se zeměmi původu migračních toků;

51.

vyzývá instituce, aby zahrnuly strategii zpětného přebírání do globálního přístupu tak, aby pro ni platily zásady rozvojové spolupráce a nebyla od rozvojové spolupráce odtržena a nepřestala s ní souviset;

52.

domnívá se, že dohody o zpětném přebírání musejí být podrobeny pravidelné kontrole, zejména pokud jde o povinnost každé tranzitní země zpětně přebírat nejen své vlastní občany, ale i cizince, kteří touto zemí prošli a odešli do EU a kteří riskují, že budou vypovězeni do země nikoho, což by zhoršilo situaci v tranzitních zemích a vystavilo je vážnému riziku porušování lidských práv;

53.

má za to, že posílení azylových systémů třetích zemí nesmí být považováno za způsob, jak se vyhnout uznávání práva na mezinárodní ochranu v EU;

54.

oceňuje, že Unie v programech regionální ochrany jednala společně s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), přestože je ochrana, kterou EU poskytuje, podstatně širší než ochrana uznávaná Ženevskou úmluvou o uprchlících a zahrnuje i doplňkovou ochranu a ochranu proti jednání, které je v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod;

55.

doufá, že činnost Unie nebude žadatelům o azyl nikdy znemožňovat opustit zemi, v níž se nacházejí, s cílem zažádat o ochranu v některém členském státě EU;

56.

považuje především po zřetelné výtce Soudního dvora Evropské unie za nezbytný přezkum tzv. 2. dublinského nařízení, aby byla skutečně zaručena solidarita mezi členskými státy při plném respektování lidských práv, včetně práva na jednotu rodiny;

57.

vybízí Komisi, aby do partnerství v oblasti mobility zahrnula příslušná ustanovení o ochraně žadatelů o azyl a uprchlíků;

58.

vyzývá instituce, aby společně s členskými státy zvýšily účinnost pátracích a záchranných akcí na moři, zejména prostřednictvím lepší koordinace a definováním společných kritérií pro určení bezpečného místa, které by bylo nejvhodnější k vysazení zachráněných migrantů na břeh;

59.

žádá Komisi, Radu a Evropský parlament, aby ponechaly diskusi o čtyřech pilířích globálního přístupu otevřenou, a do jeho uplatňování tak mohly být plně zapojeny všechny potenciálně zainteresované subjekty;

60.

požaduje zejména, aby byly při provádění globálního přístupu plně zohledněny místní a regionální orgány a byly zhodnoceny jak probíhající projekty decentralizované spolupráce, tak i již strukturované dialogy, jako jsou ARLEM a CORLEAP;

61.

požaduje, aby Evropská komise provedla analýzu příčin a charakteristik migrace na globální úrovni, a bylo tak možné určit účinné strategie pro řešení tohoto jevu, jenž má dopad na solidaritu s třetími zeměmi;

62.

projevuje zklamání nad politikami kriminalizace migrantů a oceňuje opatření na boj proti zločineckým sítím, jejichž oběťmi se migranti stávají;

63.

požaduje, aby se politika boje proti nedovolenému přistěhovalectví nesoustředila jen na kontrolu hranic a zadržování migrantů za účelem jejich vyhoštění, ale zaměřila se i na účinné způsoby legálního vstupu i pro pracovníky s nízkou kvalifikací, přičemž je třeba zohlednit specifika jednotlivých členských států.

13.9.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 277/12

—

podtrhuje zásadní význam azylu jakožto lidského práva, ale také jakožto konkrétního civilizačního acquis, jež je stanoveno texty mezinárodního práva, jako jsou Ženevská úmluva, Listina základních práv EU, Smlouva o fungování Evropské unie a právní předpisy všech členských států bez výjimky, přičemž páteří azylového nástroje je zásada nenavracení;

—

připomíná s odkazem na článek 80 SFEU, že solidarita a v kombinaci s ní spravedlivé rozdělení odpovědnosti představují institucionální zásady, jimiž se řídí veškeré evropské politiky, které v rámci evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva souvisejí s pohybem osob, tj. se správou a překračováním vnějších hranic, azylem a mezinárodní ochranou a také s přistěhovalectvím. Zmíněný článek poskytuje dostatečný právní základ pro evropská legislativní opatření, jejichž cílem je posílit solidaritu a podpořit spravedlivé rozdělení odpovědnosti;

—

upozorňuje na to, že stávající situace dokazuje potřebu konkrétní solidarity mezi EU a členskými státy v oblasti azylu, a dává najevo své přesvědčení, že nebude možné dospět k dosažení společné vysoké úrovně ochrany osob, které žádají o mezinárodní ochranu nebo na ni mají právo, pokud neexistují mechanismy, jež by zohlednily silné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy jak z hlediska počtu obyvatel třetích zemí, které přijímají na svém území, tak pokud se týká finančních, technických a jiných možností, jež mají k dispozici pro zvládání těchto migračních toků;

—

zdůrazňuje místní a regionální rozměr solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti v otázce politického azylu a vyzdvihuje, že místní samosprávy hrají výraznou roli při informování obyvatel a že mohou přispívat ke zvyšování jejich informovanosti o otázkách azylu a mezinárodní ochrany a vyvíjet tak pozitivní vliv na podmínky přijímání a na přijetí příchozích místním společenstvím.

Zpravodaj

pan Théodoros GKOTSOPOULOS (Řecko/SES), radní města Pallini (region Attika)

Odkaz

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o posílení vnitřní solidarity EU v oblasti azylu – Agenda EU pro lepší sdílení odpovědnosti a silnější vzájemnou důvěru

COM(2011) 835 final

1.

připomíná, že smíšené migrační toky existují ve všech členských státech EU a jsou zdrojem hlavních zpráv současnosti, zejména z důvodu probíhajících politických otřesů v zemích severní Afriky a Blízkého východu, ale rovněž v důsledku obecnější politické situace, jež převládá v oblastech jako Afghánistán a Pákistán nebo Irák a Írán, což vyvolává nové přesuny obyvatel směrem do Evropy. Zmíněné smíšené migrační toky představují proměnlivě silný tlak na vnější hranice Unie, a tedy na azylové nástroje některých členských států, což přispívá ke vzniku humanitárních problémů;

2.

zdůrazňuje, že drsná hospodářská krize panující zejména ve středomořských zemích EU, jež přijímají neúměrné množství žadatelů o azyl, a následná neschopnost řešit tento problém s kýženou účinností představují při zajišťování situace negativní faktory a vedou ke zhoršení podmínek, které již i bez toho byly neutěšené;

3.

soudí, že je nutné vypracovat výraznou společnou evropskou politiku v oblasti migrace a azylu, v souladu se Stockholmským programem. Bude se muset zakládat na integrovaném přístupu, který se bude na jedné straně opírat o účinné řízení legálního přistěhovalectví a na druhé straně o boj, který je třeba vést proti nelegální imigraci, avšak rovněž a především o posílení azylových struktur;

4.

podtrhuje zásadní význam azylu jakožto lidského práva, ale také jakožto konkrétního civilizačního acquis, jež je stanoveno texty mezinárodního práva, jako jsou Ženevská úmluva, Listina základních práv EU, Smlouva o fungování Evropské unie a právní předpisy všech členských států bez výjimky, přičemž páteří azylového nástroje je zásada nenavracení;

5.

odvolává se na související práva, která doplňují právo na azyl, konkrétně na právo na důstojnost, na zákaz mučení a nelidského zacházení, ochranu poskytovanou v případě vyhoštění, vystěhování nebo vydání a právo na účinný opravný prostředek a nestranný soudní proces, jakož i na právo na sloučení rodiny;

6.

uznává, že byly zaznamenány pokroky ohledně přípravy společného evropského azylového systému, ale domnívá se, že je vhodné zopakovat výzvu Stockholmského programu, aby byl dokončen do roku 2012, a vyzvat členské státy, Radu a Evropský parlament, aby projevily politickou vůli nezbytnou k dokončení jednání o přezkumu směrnice ohledně podmínek přijímání a postupů souvisejících s azylem a dále reformy dublinského nařízení a systému Eurodac;

7.

zdůrazňuje, že úkolem společného evropského azylového systému je, aby se jeho činnost nesla ve znamení konkrétní obhajoby práv osob, jež požívají mezinárodní ochrany, a ne výlučně bezpečnosti v úzkém slova smyslu a ochrany národního území;

8.

trvá na tvrzení, že skutečně společný azylový systém je založen na sjednocení práv a postupů na celém území EU s cílem vyloučit riziko, že dojde k výrazným rozdílům při projednávání těchto otázek, a proto schvaluje úsilí vyvinuté ve snaze pokusit se změnit stávající právní předpisy směrem k zavedení spíše společných pravidel než minimálních norem;

9.

upozorňuje na nedávná rozhodnutí soudních dvorů ve Štrasburku a Lucemburku (1), která více než cokoli jiného podtrhují: a) hrubé nedostatky stávajícího právního režimu, zejména dublinského nařízení, b) mezery, které v současné napjaté atmosféře znamenají riziko pro ochranu práv žadatelů o mezinárodní ochranu a které jsou způsobeny rozdílným přístupem, jaký uplatňují jednotlivé členské státy v politické, právní i praktické rovině. Výše uvedená rozhodnutí zdůrazňují potřebu připravit integrovaný společný evropský azylový systém a v rámci tohoto úkolu posílit dublinské nařízení formou ustanovení, která by řešila příčiny krizí a přispívala tak k tomu, aby selhání jednotlivých režimů členských států nemělo negativní vliv na systém jako celek ani na ochranu lidských práv;

10.

domnívá se, že vzhledem k rozsahu migračního fenoménu je nutné přistoupit k výrazným změnám v oblasti azylové politiky EU a že realizace účinných politik a metod pro jeho zvládnutí se stává naléhavou nutností;

11.

připomíná s odkazem na článek 80 SFEU, že solidarita a v kombinaci s ní spravedlivé rozdělení odpovědnosti představují institucionální zásady, jimiž se řídí veškeré evropské politiky, které v rámci evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva souvisejí s pohybem osob, tj. se správou a překračováním vnějších hranic, azylem a mezinárodní ochranou a také s přistěhovalectvím. Zmíněný článek poskytuje dostatečný právní základ pro evropská legislativní opatření, jejichž cílem je posílit solidaritu a podpořit spravedlivé rozdělení odpovědnosti;

12.

uznává, že solidarita úzce souvisí s odpovědností, a vyzývá všechny členské státy, aby respektovaly a plnily závazky, jež přijaly na mezinárodní úrovni i na úrovni Unie a zametly si před vlastním prahem. Nicméně Výbor zdůrazňuje, že z úzké koncepce odpovědnosti nelze činit předběžnou podmínku solidarity v právní rovině či v praxi: existují případy, kdy konkrétní projev solidarity může vhodně přispět ke skutečnému dodržování závazků;

13.

upozorňuje na to, že stávající situace dokazuje potřebu konkrétní solidarity mezi EU a členskými státy v oblasti azylu, jak předepisuje článek 80 SFEU, a dává najevo své přesvědčení, že nebude možné dospět k dosažení společné vysoké úrovně ochrany osob, které žádají o mezinárodní ochranu nebo na ni mají právo, pokud neexistují mechanismy, jež by zohlednily silné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy jak z hlediska počtu obyvatel třetích zemí, které přijímají na svém území (hospodářských migrantů či žadatelů o mezinárodní ochranu), tak pokud se týká finančních, technických a jiných možností, jež mají k dispozici pro zvládání těchto migračních toků;

14.

vyzdvihuje, že sdělení Komise podrobně analyzuje současnou situaci a vyjmenovává nástroje, jež jsou k dispozici pro posílení solidarity, nicméně lituje, že neobsahuje návrhy nových pozitivních opatření na podporu solidarity a pro snazší rozdělení odpovědnosti;

15.

vítá iniciativu Rady v podobě přípravy „společného referenčního rámce“ pro solidaritu „vůči členským státům, jejichž azylové systémy jsou vystaveny mimořádnému tlaku, mimo jiné v důsledku smíšených migračních toků“ (2);

16.

avšak zdůrazňuje, že pozitivní opatření ve prospěch solidarity a rozdělení odpovědnosti by posílila dodržování lidských práv a pojmy, jako jsou spravedlnost, rovnost, spolupráce a politická účast. Je třeba, aby tato ustanovení dodržovala zásady subsidiarity a proporcionality;

17.

v tomto ohledu připomíná, že není možné zcela prošetřit sdělení Evropské komise z hlediska dodržování zásady subsidiarity, neboť popisuje hlavně způsob, jakým mohou stávající nástroje a právní předpisy EU přispět k posílení solidarity. Nicméně protože zmiňuje případné budoucí iniciativy, které se týkají například programů pro rozdělení osob uznaných za uprchlíky či předpisů pro společné posouzení žádostí o azyl a o nichž se lze domnívat, že budou mít dopad na otázky, které byly dosud úzce spjaty s národní suverenitou členských států (jako je posouzení žádostí o azyl či příjem žadatelů o azyl) a které budou moci přivodit rozsáhlejší politické, právní či finanční důsledky, Výbor žádá Evropskou komisi, aby jim při jejich přípravě věnovala veškerou nezbytnou pozornost;

18.

zdůrazňuje, že solidarita má rovněž vnější rozměr, jenž se konkrétně týká solidarity EU s ostatními částmi světa, které se potýkají s humanitárními krizemi a které přijímají podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky drtivou většinu uprchlíků a žadatelů o mezinárodní ochranu. Proto je zásadní, aby v oblasti politiky rozvojové spolupráce členské státy spolupracovaly s třetími zeměmi a usilovaly o vytvoření lepších hospodářských a sociálních podmínek a upevnění míru. Podpora azylových systémů třetích zemí však nemůže být považována za způsob, jak se vyhnout udělení práva na mezinárodní ochranu uvnitř EU nebo jak přesunout tyto postupy mimo vlastní území, ale musí se objevovat pouze jako nástroj ke zlepšení hospodářských a sociálních podmínek ve třetích zemích;

19.

vyzývá příslušné instituce a členské státy EU, aby aktivněji působily na země, jež sousedí s EU, aby dodržovaly jednak závazky vyplývající z mezinárodního práva, jednak závazky vůči ní samé a členským státům, zvláště v případě zemí, které s EU uzavřely readmisní dohodu;

20.

zdůrazňuje místní a regionální rozměr solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti v otázce politického azylu. Obzvláště orgány územní samosprávy, které se nacházejí blízko vnějších hranic EU, jsou mezi prvními, kdo budou evropské právní předpisy o azylu a společném evropském azylovém systému provádět. Stejně tak zastupitelské orgány velkých městských středisek, která zaznamenávají neustále rostoucí příliv uprchlíků a žadatelů o azyl. Orgány územní samosprávy zastávají důležitý úkol při přijímání žadatelů o azyl, uprchlíků a osob požívajících mezinárodní ochrany a v některých členských státech jsou odpovědné za první kontakt s nově příchozími;

21.

zdůrazňuje, že navzdory dobře zavedené úloze, kterou zastávají, jsou místní a regionální orgány naprosto vyloučeny z koncepcí solidarity a rozdělení odpovědnosti, které se až dosud vztahují pouze na členské státy. Kromě toho plánování a dialog na politické úrovni zohledňují pouze finanční břemeno, jež leží na bedrech členských států, a ne důsledky pro sociální soudržnost na místní a regionální úrovni související s přijímáním státních příslušníků ze třetích zemí, přestože to jsou právě územní samosprávy, které jsou v první řadě povolány k tomu, aby otázce čelily;

22.

zamýšlí tedy přímo formulovat postoje a návrhy usilující o to, aby se územní orgány mohly aktivně podílet na nástroji pro přemístění uprchlíků a fungování mechanismů pro pomoc, podporu a solidaritu určenou osobám, jež žádají o azyl, nebo jej již získaly, přičemž v některých členských státech již byla přijata legislativní opatření, která regionálním samosprávám přiznávají tento druh odpovědnosti;

23.

zdůrazňuje, že místní samosprávy hrají výraznou roli při informování obyvatel, a protože mají bohaté a rozsáhlé zkušenosti s rozvojovou pomocí, mohou spolu s nevládními organizacemi a organizacemi občanské společnosti přispívat ke zvyšování jejich informovanosti o otázkách azylu a mezinárodní ochrany a vyvíjet tak pozitivní vliv na podmínky přijímání a na přijetí příchozích místním společenstvím;

24.

podtrhuje, že je nezbytné podrobně přezkoumat dublinské nařízení v rámci návrhu Evropské komise z roku 2008 (3). Výhradní uplatňování kritéria prvního vstupu do Unie dosud přispívalo ke vzrůstu napětí v azylovém systému některých členských států a znamená, že provádění uvedeného nařízení je pouhou otázkou zeměpisné polohy, což je výsměch myšlence solidarity. Výbor tedy vyzývá členské státy, Radu a Evropský parlament, aby připravily nový postup krizového řízení a prozkoumaly určitá pozitivní solidární opatření, jež by byla na místě pro zmírnění negativních důsledků, které tento nástroj dosud způsobil;

25.

připomíná, že v jednom svém předchozím stanovisku (4) uvítal návrh Evropské komise, aby přemístění žadatelů o mezinárodní ochranu v rámci revidovaného znění dublinského nařízení bylo dočasně pozastaveno, pokud se členský stát nachází v obzvláště naléhavé situaci, nebo pokud by hrozilo, že ještě zvýší zatížení jeho přijímacích kapacit, azylového systému nebo infrastruktury. Nicméně je si vědom nesmírných obtíží spjatých s možným přijetím a použitím takového opatření a chápe případnost protinávrhu, který doporučuje vytvořit mechanismus pro vyhodnocení a rychlé varování, jenž pokryje celé fungování azylových systémů členských států;

26.

považuje za užitečné vyzdvihnout vzhledem k výše uvedeným připomínkám, že účinnost tohoto navrhovaného nástroje pro vyhodnocení a rychlé varování bude z velké míry záviset na možnosti disponovat spolehlivými a aktualizovanými informacemi, na loajální spolupráci členských států a schopnosti EU včas vyřešit případné nedostatky a potíže, které budou hlášeny. Dále Výbor upozorňuje na cennou pomoc, kterou mohou nabídnout organizace jako Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, národní rady uprchlíků či další nevládní organizace, a zejména místní a regionální samosprávy;

27.

je toho názoru, že návrh na rozšíření dobrovolného rozdělení osob uznaných za uprchlíky po vzoru pilotního programu zaměřeného na Maltu představuje pozitivní krok na cestě k posílení solidarity. Z tohoto důvodu Výbor doporučuje Evropské komisi a členským státům, aby prozkoumaly možnost, že by toto rozdělení bylo za určitých okolností povinné (například pokud dotyčný členský stát o to požádá, pokud byl v tomto smyslu již dříve formulován závěr v rámci mechanismu rychlého varování a pokud se k této věci vyjádřil Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, nebo pokud dotyčné zainteresované strany s opatřením vyjádří souhlas). Vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby se vážně zabývaly tím, že by žadatelé o mezinárodní ochranu rovněž mohli být přemisťováni, a v této souvislosti žádá Komisi, aby znovu prozkoumala zhotovenou právní, hospodářskou a technickou studii (5);

28.

poznamenává, že kvůli absenci systému vzájemného uznávání rozhodnutí v oblasti mezinárodní ochrany vyvstaly v souvislosti s přemístěním praktické a právní obtíže; z toho důvodu vyzývá Evropskou komisi, aby zvážila opatření nutná k řešení této situace;

29.

souhlasí s návrhem Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky na vytvoření „vzorce“, jenž by zabezpečil fungování systému pro rozdělení a který by zohledňoval takové prvky jako HDP dotyčné země, rozlohu území státu, jeho přírodní a jiné zdroje, obyvatelstvo, jeho možnosti přijetí, místní a regionální specifika, celkový počet příchozích žadatelů o azyl a závazky ke znovuusídlení, abychom uvedli alespoň některé parametry (6);

30.

vítá nedávné rozhodnutí Evropského parlamentu, které vedlo k dokončení společného programu EU pro znovuusídlování, o němž se domnívá, že přispěje k posílení vnějšího rozměru solidarity, a vyzývá členské státy, aby dodržovaly závazky, které přijaly v rámci programů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky;

31.

pozitivně hodnotí perspektivu společného posuzování žádostí o azyl, jehož by se účastnilo více členských států, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a případně Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky; současně však upozorňuje, že je třeba, aby k tomuto vývoji došlo v souladu s dodržováním zásady, že žádosti o mezinárodní ochranu musí být posuzovány jednotlivě. Výbor vyzývá Evropskou komisi k vypracování právní, hospodářské a technické studie a k tomu, aby jej o ní informovala;

32.

taktéž se domnívá, že směrnice Rady č. 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími je velmi důležitá coby nástroj konkrétní a výjimečné solidarity, ačkoli dosud nebyla nikdy použita. Rovněž se domnívá, že je třeba ji revidovat, aby bylo snazší konstatovat na základě objektivních a kvantitativních kritérií, že v terénu právě dochází k hromadnému přílivu vysídlených osob, a dále prozkoumat, zda by bylo možné, aby spuštění mohlo být aktivováno na základě žádosti jednoho či více regionů;

33.

je rád, že směrnice 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, byla změněna tak, že nyní pokrývá rovněž osoby požívající mezinárodní ochrany. V praxi se může toto rozšíření projevit tak, že osoby uznané za uprchlíky se budou moci po pětiletém pobytu za určitých podmínek usadit v jiném členském státě než v tom, který jim na počátku udělil mezinárodní ochranu. Ačkoli se nejedná o solidární opatření v přísném slova smyslu, toto rozhodnutí by případně mohlo přispět ke zmírnění napětí a k lepší integraci osob. Výbor proto vyzývá členské státy, aby tuto pozměňující směrnici 2011/51/EU (7) rychle provedly do svého vnitrostátního práva;

34.

zdůrazňuje, že praktická spolupráce představuje zásadní pilíř společného evropského azylového systému, a těší jej výrazné přispění organizací EU, z nichž je v první řadě třeba zmínit Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, ale rovněž Frontex, který přichází se svou podporou, aby bylo možné čelit určitým konkrétním výjimečným situacím, například v případě Malty a Řecka, přičemž poznamenává, že působení těchto specializovaných organizací musí provázet záruky ohledně zachování práv žadatelů o mezinárodní ochranu;

35.

je toho názoru, že je zejména třeba vyhnout se postupům, jejichž konkrétním výsledkem je znemožnění výkonu práva na předložení žádosti o azyl. Výbor proto žádá Frontex, aby se více soustředil na dodržování lidských práv při výkonu úkolů, které mu jsou svěřeny v souvislosti s ochranou vnějších hranic EU. Domnívá se, že v tomto směru již byl učiněn první krok v podobě nedávné změny nařízení zřizujícího Frontex, které tuto agenturu zavazuje k přípravě strategie v otázce lidských práv, zakládá poradní fórum a vytváří místo odpovědné za lidská práva (8). V této oblasti uznává úlohu, jakou může zastávat Agentura Evropské unie pro lidská práva, která se již zabývala situací lidských práv na vnějších hranicích EU (9), a podporuje ji v tom, aby rozšířila svá šetření v této oblasti a aby poskytla své poradenství a know-how agentuře Frontex a Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu;

36.

zdůrazňuje nutné zvýšení provozuschopnosti Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, aby byl efektivnější v pomoci místním a regionálním orgánům okamžitou podporou, odbornými znalostmi a technickým know-how, a požaduje užší zapojení místních a regionálních orgánů do jeho poradního fóra; vítá úmysl Evropské komise vyhodnotit v roce 2013 dopad činnosti Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a dává najevo svůj zájem podílet se na tom;

37.

domnívá se, že vzdělávání má mimořádný význam coby specifičtější opatření konkrétní spolupráce Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, a trvá na tom, že v praxi je možná lepší harmonizace, k níž dojde po dokončení a celkovém provedení souhrnu evropských opatření v oblasti azylu. V tomto duchu Výbor navrhuje Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu, aby sestavil vzdělávací programy, jež by byly užitečné pro úředníky místní a regionální správy, neboť se podílejí na přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu;

38.

uznává, že v posledních letech si EU vytvořila řadu užitečných nástrojů – v prvé řadě Evropský uprchlický fond –, jež členským státům umožňují zlepšit provádění evropské azylové politiky;

39.

vyjadřuje se kladně ke zjednodušení struktury evropských finančních mechanismů zaměřených na azyl a migraci v podobě návrhu na vytvoření Migračního a azylového fondu, na nějž budou vyčleněny zdroje o celkovém objemu 3,87 miliardy eur na zabezpečení integrovaného řízení migračních toků a který bude pokrývat různé složky společné azylové a migrační politiky pro období let 2014–2020. Výbor doufá, že souběžně s tímto vývojem dojde k racionalizaci postupů;

40.

zdůrazňuje potřebu vyčlenit dostatečné zdroje na opatření pro posílení solidarity, která by mohla spočívat v podpoře úsilí vynaloženého na zlepšení základních podmínek azylových systémů, pokud je to třeba, v poskytování konkrétní pomoci členským státům a regionům, jež čelí mimořádným tlakům, nebo v provádění programů pro rozdělení či znovuusídlení;

41.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby výše prostředků určených na azyl a mezinárodní ochranu odpovídala mezinárodním závazkům EU, a mohlo se tedy dospět k dobře promyšlené rovnováze mezi objemem výdajů na bezpečnost a správu hranic a mezi výdaji na zásahy v oblastech, jako jsou podmínky přijímaní žadatelů o azyl, které představují pole působení, kde může přispění místních a regionálních samospráv znamenat výraznou přidanou hodnotu;

42.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby se zasadily o úplnou realizaci zásady partnerství, na níž spočívá fungování fondů, aby bylo zaručeno, že se všichni dotyční partneři na místní a regionální úrovni budou podílet jak na stanovování finančních priorit, tak na vyhodnocování uskutečněných iniciativ. Uplatňování této zásady musí být v souladu s realizačním rámcem stanoveným v kapitole IV návrhu nařízení o obecných ustanoveních ohledně Azylového a migračního fondu (COM(2011) 752 final);

43.

vyzývá tedy členské státy, aby dbaly na účast zástupců svých místních a regionálních samospráv v procesu politického dialogu zaměřeného na stanovení ročních finančních priorit Fondu (10).

13.9.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 277/18

—

podporuje požadavek přijetí holistických strategií udržitelného městského rozvoje a horizontální a vertikální spolupráce v takovém systému správy, který zohledňuje rozmanitost měst a význam sociálních inovací a předběžného plánování;

—

zdůrazňuje, že na rostoucí hospodářské a sociální rozdíly v naší společnosti je třeba reagovat investováním do vzdělávání pro všechny počínaje raným dětstvím, opatřeními týkajícími se trhů práce, jež podporují začlenění, celoživotním učením, politikou aktivního začleňování a mzdami, které by byly spravedlivé, umožňovaly by uspokojovat potřeby a byly by stejné pro muže i ženy;

—

poukazuje na nutnost zajišťování potřeb, jež mají pro společnost zásadní důležitost: dostupnost bydlení, jeslí, mateřských škol, míst, kde si mohou děti bezpečně hrát a rozvíjet se. To umožní odstranit překážky znesnadňující zakládání a rozrůstání rodin;

—

upozorňuje na problémy spojené se změnou klimatu a na nutnost snížit spotřebu energie jejím opětovným využíváním, zvýšením energetické účinnosti, propojením systémů, rozšiřováním nezastavěných a zelených ploch a prostřednictvím nových způsobů výstavby a zdravých, bezpečných a z hlediska zdrojů neutrálních forem mobility;

—

poukazuje na význam kultury a kreativity, a to nejen pro hospodářský růst, ale především pro zajištění kvalitního života, praktické demokracie, míru a vzájemné úcty;

—

podtrhuje zásadní význam participativních prvků v tvorbě politiky;

—

považuje četné snahy evropských institucí o podporu měst za nezbytné a požaduje, aby byl v nadcházejícím finančním období dán jasný signál k podpoře měst tím, že bude posílen městský rozměr, že budou flexibilně využívány prostředky a že bude místní úroveň hrát klíčovou roli při provádění politiky soudržnosti;

—

vítá rozpracování udržitelných finančních nástrojů ve strukturální politice, jež představují kreativní a stabilní mechanismy podpory.

Zpravodajka

paní Hella DUNGER-LÖPER (DE/SES), zplnomocněnkyně spolkové země Berlín při spolkové vládě a zmocněnkyně pro evropské záležitosti

1.

oceňuje skutečnost, že jej dánské předsednictví Rady EU požádalo o vypracování tohoto stanoviska a že se aktivně podílelo na 5. summitu regionů a měst na téma „Městská struktura v Evropě ve 21. století“, který proběhl ve dnech 22. a 23. března 2012 v Kodani. Jde o výraz uznání přínosu měst a regionů pro evropskou integraci a jejich ústřední úlohy při dosahování cílů strategie Evropa 2020;

2.

se zájmem bere na vědomí zprávu Evropské komise Města budoucnosti – výzvy, vize, pokrok z října 2011 a sdílí vizi města zítřka, které je ve zprávě popsáno jako „místo výrazného sociálního pokroku s vysokým stupněm sociální soudržnosti, v němž je zajištěno sociálně vyvážené bydlení a jsou poskytovány sociální a zdravotnické služby a služby v oblasti vzdělávání pro všechny“, „platforma pro demokracii, kulturní dialog a rozmanitost“, „místo pro zelenou, ekologickou či environmentální obnovu“ a „místo s vysokou atraktivností a motor hospodářského růstu“;

3.

sdílí obavy týkající se budoucnosti měst, které jsou ve zprávě Města budoucnosti vyjádřeny, s ohledem na hrozby vyplývající z demografické změny, klesajícího růstu a slábnoucích vazeb mezi hospodářským růstem, zaměstnaností a společenským pokrokem. Další hrozby spočívají v rostoucích rozdílech v příjmech, sílící sociální polarizaci a segregaci, v rostoucím počtu lidí vyloučených ze společnosti, v živelném růstu měst a v rostoucím tlaku na městské ekosystémy;

4.

zdůrazňuje, že Evropská unie jako celek může cílů strategie Evropa 2020 dosáhnout jen tehdy, když budou města coby místa inovací v sociální a hospodářské oblasti schopna plně přispívat k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění a k hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

5.

z tohoto důvodu vítá doporučení uvedená ve zprávě Města budoucnosti k posílení měst tím, že budou podporovány udržitelné místní ekonomiky pro vytvoření odolné ekonomiky podporující začlenění, že bude využíván potenciál generační, sociálně-ekonomické, kulturní a etnické rozmanitosti, že se lepším bydlením bude bojovat proti sociálnímu vyloučení a chudobě, že budou přijaty holistické strategie v oblasti životního prostředí a energie, že budou vytvářeny a udržovány přitažlivé otevřené veřejné prostory, že budou podporovány udržitelné dopravní systémy, které podporují začlenění a jsou zdraví prospěšné, a že bude podporován vyvážený územní rozvoj;

6.

podporuje požadavek přijetí holistických strategií udržitelného městského rozvoje a horizontální a vertikální spolupráce v takovém systému správy, který zahrnuje všechny úrovně a všechny oblasti politiky, je participativní a zohledňuje rozmanitost měst a význam sociálních inovací a předběžného plánování;

7.

odkazuje na Kodaňské prohlášení Výboru regionů ze dne 23. března 2012, v němž se Výbor vyslovil pro zelenější města, která více podporují sociální začlenění a jsou hospodářsky konkurenceschopnější, a na s tím spojené požadavky určené institucím EU, aby byl v rámci strategie Evropa 2020 uplatňován výraznější územní přístup, aby byly vyčleněny dostatečné finanční prostředky na komplexní městskou politiku, aby bylo přiznáno důležitější místo územní spolupráci mezi evropskými městy, aby byla posílena úloha měst a regionů v přípravě evropských politik, aby byl prohlouben proces decentralizace v členských státech EU a aby byla městům a regionům poskytnuta větší volnost ve finančních záležitostech;

8.

připomíná své stanovisko Úloha obnovy měst v budoucnosti rozvoje měst v Evropě ze dne 10. června 2010 a v něm formulovaný požadavek posílení městského rozměru ve všech politikách EU;

9.

připomíná, že města jsou vždy obrazem společenských poměrů. Podobu měst budoucnosti a kvalitu života v nich utvářejí hospodářská a sociální rozhodnutí a události na všech úrovních politické a hospodářské odpovědnosti;

10.

konstatuje, že význam měst pro EU zdaleka přesahuje hospodářské a demografické faktory. Krásná, inteligentní a zelená města, která účinně využívají energii a zdroje a podporují začlenění, jsou základem pro harmonické a solidární soužití v naší společnosti;

11.

zdůrazňuje, že města jsou díky sociálním a hospodářským kontaktům úzce a neoddělitelně spjata se svým okolím a že i z tohoto důvodu hrají důležitou úlohu pro vyvážený územní rozvoj;

12.

v této souvislosti poznamenává, že dosavadní kategorické rozlišování mezi městy a venkovskými oblastmi již neodpovídá budoucím úkolům a že namísto toho na ně musí být nahlíženo jako na oblasti, které na sebe vzájemně působí na základě své funkce a provázanosti;

13.

zdůrazňuje, že evropská města se ve srovnání s městy v ostatních částech světa vyznačují demokratickým sebeurčením, silnou občanskou společností, sociální integrací, fungujícím vzájemným vztahem mezi soukromou a veřejnou sférou, zaručením svobody, emancipací a vyhraněnou urbanistickou kulturou;

14.

podotýká, že deindustrializace a globalizace narušila důležité základy pro sociální a hospodářskou integraci. Jak v prosperujících, tak v chudších oblastech se hledají nové strategie pro posílení sociální soudržnosti, které však zatím sotva dokázaly omezit tendence směřující k sociálně prostorové diferenciaci. Navzdory těmto snahám se sociální rozdíly a segregace mnohde spíše prohloubily a i nadále představují značný problém pro soužití ve městech;

15.

poukazuje na to, že na rostoucí hospodářské a sociální rozdíly v naší společnosti je třeba neprodleně reagovat investováním do vzdělávání pro všechny počínaje raným dětstvím, opatřeními týkajícími se trhů práce, jež podporují začlenění, celoživotním učením, politikou aktivního začleňování a mzdami, které by byly spravedlivé, umožňovaly by uspokojovat potřeby a byly by stejné pro muže i ženy. Poukazuje na to, že hospodářský rozvoj a vytváření více pracovních míst ve městech jsou v tomto ohledu klíčové;

16.

s obavami sleduje, že se tyto problémy v některých metropolích ještě přiostřily, což vedlo k násilným protestům, v nichž mnoho občanů vyjádřilo rovněž svou nedůvěru v politické instituce;

17.

poukazuje na místní dopad demografických změn a stárnutí obyvatelstva, které s sebou nesou nové požadavky na sociální infrastrukturu a veřejné prostory. Ve spojitosti s rostoucí chudobou starších osob vyvstává otázka udržitelných systémů sociálního zabezpečení a služeb, jež budou občanům k dispozici, budou brát v potaz kulturní zvláštnosti a budou cenově dostupné;

18.

v této souvislosti zdůrazňuje, že nehledě na současnou enormní nezaměstnanost mladých bude Evropa v nadcházejících desetiletích odkázána na příchod mladých lidí z jiných zemí, aby byl zaručen hospodářský růst a ztlumil se dopad stárnutí obyvatelstva na sociální a zdravotní systémy. Předpokladem pro přistěhovalectví jsou otevřená a přitažlivá města. Přistěhovalci a etnické menšiny se však ve městech ještě dnes často setkávají se značným znevýhodněním, pokud jde o přístup ke vzdělávání, zaměstnání, bydlení a k lékařské péči. Nezbytnou součást prozíravé migrační politiky tudíž tvoří účinné místní strategie začleňování;

19.

poukazuje na nutnost zajišťování potřeb, jež mají pro společnost zásadní důležitost: dostupnost bydlení, jeslí, mateřských škol, míst, kde si mohou děti bezpečně hrát a rozvíjet se. To umožní odstranit překážky znesnadňující zakládání a rozrůstání rodin. Proto je třeba podporovat veškerá opatření, která napomáhají pozitivnímu demografickému vývoji;

20.

upozorňuje na problémy spojené se změnou klimatu a na nutnost snížit spotřebu energie jejím opětovným využíváním, zvýšením energetické účinnosti, propojením systémů, rozšiřováním nezastavěných a zelených ploch a prostřednictvím nových způsobů výstavby a zdravých, bezpečných a z hlediska zdrojů neutrálních forem mobility;

21.

poukazuje na význam kultury a kreativity, a to nejen pro hospodářský růst, ale především pro zajištění kvalitního života, praktické demokracie, míru a vzájemné úcty. Městská kultura zahrnuje rovněž zachování architektonického dědictví a urbánního plánování, kvalitní a pro všechny dostupné veřejné prostory a vypořádání se s místními a regionálními zvláštnostmi;

22.

podtrhuje zásadní význam participativních prvků v tvorbě politiky pro získání důvěry a zajištění spoluúčasti občanů a pro posílení sociální soudržnosti. Tato spoluúčast občanů je možná pouze v případě, že budou přístupné transparentní informace o tom, na jakém základě činí orgány městské správy svá rozhodnutí a přijímají opatření;

23.

považuje četné snahy evropských institucí o podporu měst prostřednictvím příslušných programů a iniciativ za nezbytné, protože obce bez odpovídajících vlastních finančních zdrojů jsou na těchto prostředcích závislé;

24.

s obavami sleduje, že přes prohlášení učiněná v Lipské chartě a s ní spojený politický proces angažovanost členských států v oblasti městské politiky v uplynulých letech spíše zeslábla, než aby sílila. Je to vidět na tom, že se zatím nepodařilo přiřadit otázkám městské politiky prioritu v příslušných oblastech politiky, jako je zaměstnanost, životní prostředí, vzdělávání a věda a bydlení. Tento problém se odráží také v nižších rozpočtech programů na podporu měst. Z tohoto důvodu je třeba na úrovni EU co nejrychleji vyčlenit prostředky, které městům umožní flexibilně reagovat na tyto různé problémy;

25.

je znepokojen katastrofální finanční situací obcí ve většině členských států, která se vzhledem k vnitrostátním rozpočtovým prioritám nezlepší, pokud členské státy nezmění kurz;

26.

domnívá se, že vzhledem k akutním sociálním, hospodářským a ekologickým hrozbám dosavadní úsilí v žádném případě nepostačuje k tomu, aby připravilo evropská města na budoucnost tak, aby se stala konkurenceschopnými, krásnými, inteligentními a zelenými místy, která účinně využívají energii a zdroje, podporují začlenění a provádějí sociální inovace, a mohla plně přispívat k posílení sociální, hospodářské a územní soudržnosti EU a k uskutečňování cílů strategie Evropa 2020;

27.

vzhledem ke společenským výzvám předpokládá, že všechny úrovně politické odpovědnosti mají zájem na silných a demokraticky sebeurčených městech, která jsou základem evropské společnosti. Silná, reakce schopná a účinná místní demokracie může rozhodujícím způsobem přispět k obnovení důvěry v instituce zastupitelské demokracie na všech úrovních;

28.

opakuje svůj požadavek, aby se při posuzování společenského rozvoje nepřihlíželo pouze k hrubému domácímu produktu (HDP), aby byly brány vážně starosti a potřeby občanů a aby byli občané více zapojováni do plánování programů a do provádění opatření;

29.

očekává, že volení zástupci na všech politických úrovních budou jednat sebevědomě a odvážně při zajišťování mírového a solidárního soužití. Pouze v míru a pomocí skutečné solidarity přesahující hranice jednotlivých zemí lze vytvořit inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. K tomu patří aktivní vstřícnost vůči přistěhovalcům, a také podpora mezikulturních dovedností ve veřejné správě a institucích. Řadí se sem rovněž jasné a jednoznačné odhodlání chránit uprchlíky a osoby, které jsou politicky pronásledovány a diskriminovány na základě svého původu, víry, sexuální orientace, příslušnosti k určité sociální skupině či politického přesvědčení;

30.

zdůrazňuje význam integrovaných místních strategií pro koordinované a účinné využívání prostředků a požaduje, aby zde byly zapojeny všechny relevantní oblasti politiky. Konstruktivní a samozřejmá spolupráce mezi všemi politickými úrovněmi a rezorty je důležitá k tomu, aby se občanům dalo najevo, že instituce umějí odpovědně nakládat s důvěrou, která je v ně vkládána, a že cítí povinnost zabývat se místními potřebami;

31.

vyzývá rozhodující činitele na všech úrovních k tomu, aby se zasazovali o zdravou a udržitelnou městskou a meziměstskou mobilitu. Je třeba podporovat veřejnou dopravu tak, aby byla dostupná pro všechny skupiny obyvatelstva. Kromě toho rozhodující činitele vyzývá i k tomu, aby dále rozvíjeli města v souladu s tradičním modelem evropského města integrací různých způsobů využití a zaručením hustoty a kvality (z urbanistického a architektonického hlediska);

32.

podporuje nové snahy o zvýšení informovanosti o městském rozvoji s jeho technickými, sociálními, hospodářskými a ekologickými aspekty. Musí sem být výslovně zařazen také význam virtuálního prostoru pro život a práci ve městech a regionech;

33.

vyzdvihuje význam partnerství měst, evropských sítí měst, např. EUROCITIES, a projektů nadnárodní spolupráce obcí v rámci iniciativy URBACT, INTERREG a ESÚS pro zkvalitnění znalostí a přístupů v oblasti politiky městského rozvoje. Zdůrazňuje, že je nezbytné využít této výměny poznatků při utváření politiky, zejména v oblasti strukturálních fondů, ale také v relevantních oblastech politiky, jako jsou služby obecného zájmu, doprava a ochrana životního prostředí;

34.

požaduje, aby byly města a regiony automaticky zapojovány do víceúrovňových struktur EU ve všech oblastech politiky, v nichž jsou na úrovni EU přijímána rozhodnutí, která mají vliv na akceschopnost správních orgánů na nižší než celostátní úrovni;

35.

vyzývá k tomu, aby se evropské instituce výrazně zasazovaly o posílení měst, které se odrazí v prioritách příštího rozpočtu EU;

36.

zdůrazňuje svůj požadavek strukturální podpůrné politiky, která bude obcím i nadále ponechávat dostatečný prostor pro uplatňování integrovaného přístupu, jenž byl dojednán podle místních priorit, sestává z investičních a sociálních záměrů, je založen na využívání různých fondů a odpovídá místním potřebám. Aby mohly obce strukturální politiku také skutečně provádět, je nutné snížit náklady na správu a kontrolu;

37.

zdůrazňuje význam politiky soudržnosti jakožto ústředního nástroje pro upevnění sociální, hospodářské a územní soudržnosti a požaduje, aby byl v nadcházejícím finančním období dán jasný signál k podpoře měst tím, že bude posílen městský rozměr, že budou flexibilně využívány prostředky a že bude místní úroveň hrát klíčovou roli při provádění. Vzhledem k zásadnímu významu měst pro sociální, hospodářskou a územní soudržnost musí být tato podpora mnohem vyšší, než je doposud navrhovaný 5 % minimální podíl;

38.

zdůrazňuje požadavky uvedené ve stanovisku Výboru regionů k návrhu Komise týkajícímu se Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), zejména na požadavek, aby bylo možné flexibilně využívat prostředky, aniž by byly upřednostňovány či diskriminovány určité typy oblastí, aby tak z výhod tohoto fondu mohly těžit i venkovské a příměstské oblasti. O územním zaměření prostředků z EFRR na různé typy oblastí se musí rozhodovat v rámci procesu plánování, který musí probíhat v partnerství, a nemůže být určováno předem. Přenesení úkolů na města prostřednictvím nástroje integrované územní investice, jež je definována v článku 99 nařízení o společných ustanoveních, má být volitelné, a nikoli povinné;

39.

vítá rozpracování udržitelných finančních nástrojů ve strukturální politice, jež představují kreativní a stabilní mechanismy podpory nad rámec veřejných dotací;

40.

požaduje, aby města a regiony hrály významnou úlohu v dalším vývoji migrační a integrační politiky EU, která bere v úvahu zásadní význam místní úrovně pro integraci;

41.

vyzývá členské státy, aby obnovily své úsilí v oblasti městské politiky a aby do těchto iniciativ začlenily i ty oblasti politiky, jež nemají územní rozměr. Udržitelný rozvoj měst závisí na příznivých rámcových podmínkách, především v politice zaměstnanosti a v sociální, vzdělávací a environmentální politice;

42.

vyzývá ke zintenzivnění diskuse ve městech a s městy o tom, co je třeba vykonat. Spolupráce měst a aglomerací je nezbytná pro zajištění soudržnosti a udržitelného rozvoje.

13.9.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 277/23

—

vítá tento krok směrem k dosažení skutečného prostoru svobody, bezpečnosti a práva prostřednictvím takových rozpočtových návrhů, v nichž se uznává, že je důležité přidělit rozpočtu na přistěhovalectví, azyl a bezpečnost nezbytné prostředky;

—

potvrzuje, že navrhované změny budou významné pro místní a regionální orgány, protože budou mít přímý dopad na jejich povinnosti a na každodenní život lidí, kteří žijí v Evropské unii;

—

zdůrazňuje, že je důležité reagovat na bezpečnostní otázky, které vyvstávají ze zvýšené globální mobility, a to v kontextu univerzální ochrany základních práv a svobod;

—

vítá zaměření na flexibilitu a dosahování výsledků a vyzdvihuje skutečnost, že to vyžaduje dobré plánování i účast a odpovědnost všech zainteresovaných stran. Zdůrazňuje proto, že je třeba už od přípravné fáze zapojit místní a regionální orgány a další zainteresované strany, jako jsou specializované mezinárodní organizace, občanská společnost a sami příjemci, protože programy a projekty často realizují tyto subjekty;

—

domnívá se, že navrhované reformy ohromně zlepšují přístup k finančním prostředkům. Vybízí ale k dalšímu propracování mechanismů pro šíření informací o možnostech financování. Ve větších zemích by šlo využít místní a regionální orgány k tomu, aby organizovaly regionální a místní konzultace, které by umožnily účast těm organizacím a zainteresovaným stranám, které vyvíjejí svou činnost daleko od velkých měst.

Zpravodaj

pan Samuel AZZOPARDI (MT/ELS), starosta obce Victoria, Gozo

Odkazy

1.

vítá tento krok směrem k dosažení skutečného prostoru svobody, bezpečnosti a práva prostřednictvím takových rozpočtových návrhů, v nichž se uznává, že je důležité přidělit rozpočtu na přistěhovalectví, azyl a bezpečnost nezbytné prostředky (1);

2.

podporuje zjednodušení stávajících nástrojů tím, že se sloučí do dvou fondů;

3.

potvrzuje, že navrhované změny budou významné pro místní a regionální orgány, protože budou mít přímý dopad na jejich povinnosti a na každodenní život lidí, kteří žijí v Evropské unii;

4.

zdůrazňuje, že je důležité reagovat na bezpečnostní otázky, které vyvstávají ze zvýšené globální mobility, a to v kontextu univerzální ochrany základních práv a svobod;

5.

podtrhuje, že toho lze dosáhnout prostřednictvím uplatňování soudržných nástrojů v oblasti svobody, bezpečnosti a práva, založených na respektování lidských práv, solidaritě a odpovědnosti se zvláštní pozorností věnovanou rovnosti mužů a žen a zákazu diskriminace (2);

6.

domnívá se, že je třeba nalézt rovnováhu mezi částí výdajů související s bezpečností a hranicemi a výdaji v takových oblastech, jako je integrace migrantů a podmínky přijímání u žadatelů o azyl;

7.

podporuje vytvoření rozpočtu založeného na potřebách, který napomůže rozvoji součinnosti mezi finančními nástroji EU, zejména mezi strukturálními fondy a fondy v oblasti vnitřních věcí. Rozpočet Unie by měl oblasti vnitřních věcí přidělovat dostatečné prostředky, a to jak prostřednictvím strukturálních fondů, tak prostřednictvím specializovaných nástrojů v oblasti svobody, bezpečnosti a práva;

8.

poukazuje na to, že odstranění možnosti doplňkového využívání jiných nástrojů Unie a Společenství v důsledku zrušení rozhodnutí Rady 2007/125/SVV značně omezuje požadovanou flexibilitu při využívání finančních nástrojů a ohrožuje plynulý další rozvoj přeshraničních projektů na úrovni států v oblasti vnitřní bezpečnosti, jež byly doposud podporovány v rámci cíle 3 financovaného z EFRR. Z tohoto důvodu se vyslovuje pro to, aby byla zachována doplňkovost nástrojů Společenství;

9.

poukazuje na to, že při řízení rozpočtu a finančních nástrojů je potřebná určitá míra flexibility, aby bylo možné provést skutečný přezkum v polovině období v souladu s vytyčenými politickými prioritami. Zdůrazňuje však, že tato flexibilita musí být vyvinuta tak, aby existovala vedle spravedlivého přidělování prostředků;

10.

vítá takovou přistěhovaleckou politiku, která začíná v zemích původu a bere ohled na požadavky evropského trhu páce a demografické změny a vytváří tak systém, z něhož mají prospěch všechny strany, včetně zemí původu, jež často přijímají platby z EU (3);

11.

zdůrazňuje, že k tomu, aby se dalo dosáhnout lepší koordinace mezi členskými státy ohledně řízení vnějších hranic Unie, je nutná intenzivní spolupráce na úrovni EU, stejně jako posun směrem k společnému evropskému azylovému systému;

12.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby bylo využívání rozpočtových prostředků transparentní a aby byly návrhy, projekty a dosažené výsledky viditelné, snadno přístupné a pochopitelné po obyčejné občany;

13.

vítá zaměření na flexibilitu a dosahování výsledků a vyzdvihuje skutečnost, že to vyžaduje dobré plánování i účast a odpovědnost všech zainteresovaných stran. Zdůrazňuje proto, že je třeba už od přípravné fáze zapojit místní a regionální orgány a další zainteresované strany, jako jsou specializované mezinárodní organizace, občanská společnost a sami příjemci, protože programy a projekty často realizují tyto subjekty;

14.

vyzdvihuje, že je potřeba nezávislé monitorování a hodnocení, aby bylo zajištěno efektivní využívání finančních prostředků a intenzivní řízení ze strany provádějících organizací. To by mohlo být pobídkou ke zlepšení institucionální výkonnosti. Za spoluúčasti všech stran by se měly vybrat kvalitativní i kvantitativní ukazatele. Výbor poukazuje na to, že některé kvalitativní ukazatele mohou být účinné i nákladově efektivní. Výbor také žádá, aby Evropská komise a Parlament měly nad fondy větší dohled a mohly tak napomoci k zajištění nezávislého prvku monitorování a hodnocení;

15.

domnívá se, že navrhované reformy ohromně zlepšují přístup k finančním prostředkům. Vybízí ale k dalšímu propracování mechanismů pro šíření informací o možnostech financování. Ve větších zemích by šlo využít místní a regionální orgány k tomu, aby organizovaly regionální a místní konzultace, které by umožnily účast těm organizacím a zainteresovaným stranám, které vyvíjejí svou činnost daleko od velkých měst;

16.

poukazuje na to, že třebaže mají navrhované reformy pozitivní aspekty, jako je zjednodušení a flexibilita, přinášejí zároveň nejistotu ohledně rozdělování prostředků mezi jednotlivá odvětví a témata. Zdůrazňuje proto, že je potřeba přidělovat prostředky podle potřeb tak, že se bude vycházet z důkladné analýzy potřeb a priority se budou řadit podle přístupu založeného na právech. Toho lze dosáhnout prostřednictvím mechanismů a pojistek zavedených k tomu, aby zaručovaly efektivní prioritizaci, včetně účasti místních a regionálních orgánů a dalších zainteresovaných stran na vypracovávání vnitrostátních strategií;

17.

podtrhuje, že prostředky je zapotřebí rozdělovat rovnoměrně podle institucionální kapacity a návrhů projektů a nesoustřeďovat finanční prostředky jen na několik příjemců;

18.

v případě, že se financí nedostává, by měly podle jeho názoru dostat přednost prostředky, které jsou určené na ochranu základních lidských práv a svobod, včetně těch, které se věnují základní životní úrovni, otázkám rovnosti žen a mužů a právu na azyl, a dále prostředky, které jdou na budování kapacit místních a regionálních orgánů s cílem řídit migrační toky;

19.

zdůrazňuje, že pro dosažení skutečných výsledků je důležité zaujmout participativní přístup, a podporuje návrhy, které členským státům ukládají povinnost navazovat za účelem vypracování, provádění a monitorování vnitrostátních programů partnerství se všemi dotčenými veřejnoprávními orgány a příslušnými zainteresovanými stranami, včetně občanské společnosti a mezinárodních organizací;

20.

naléhavě proto žádá, aby bylo partnerství zainteresovaných stran posíleno a aby bylo stanoveno jako povinné. Upozorňuje na to, že je možné, že současný návrh nařízení o obecných ustanoveních (4) nestanoví účast dostatečně závazným způsobem. Ačkoli mechanismy koordinace jsou stanoveny jako povinné, v ostatních oblastech panuje velká možnost uvážení, zda se smysluplné partnerství vlastně uskuteční, nebo nikoli;

21.

domnívá se, že možná není nejvhodnější jmenovat jediný odpovědný orgán ke všem činnostem podporovaným fondy, navzdory zjednodušení, jež by to mohlo přinést. K zajištění spravedlnosti v rozhodnutích je třeba zavést transparentnost a kontrolní mechanismy. Obává se, že může dojít k tomu, že z právních důvodů nebude možné, aby pověřený orgán pracoval pod dohledem vnitrostátního odpovědného orgánu. Navrhuje proto, aby byla nařízení dostatečně flexibilní, aby zohledňovala všechny vnitrostátní předpisy, které v EU platí, a nenutila členské státy k tomu, aby měnily své ústavní struktury, pokud lze cílů stejně dobře dosáhnout partnerským přístupem;

22.

vítá kroky směrem ke společnému evropskému azylovému systému, ale zároveň zdůrazňuje, že jeho cílem musí být dosáhnout takových standardů, jaké platí v lepších systémech a strukturách, nikoli aby vedl ke všeobecnému poklesu kvality v důsledku sladění se slabšími systémy;

23.

byl by rád, aby se jasněji stanovilo, zda bude společný evropský azylový systém využívat pouze prostředky, které mu budou přímo přiděleny, či zda bude také moci mít přístup k fondům v oblasti vnitřních věcí;

24.

bere na vědomí a schvaluje uznání, jakého se dostává významu místních a regionálních orgánů v přijímacích a azylových systémech, stejně jako při integraci státních příslušníků třetích zemí a legálních migrantů;

25.

chválí myšlenku zaměřit se na nejzranitelnější osoby včetně obětí obchodování s lidmi;

26.

upozorňuje, že integrace se musí zaměřovat na dlouhodobá a udržitelná opatření a že je třeba přitom mít na paměti, že je to dvoustranný proces, v němž lze činnosti zaměřovat jak na přijímající společenství, tak na společenství migrantů;

27.

navrhuje, aby fondy v oblasti vnitřních věcí podporovaly také činnosti, jež doporučuje Evropská komise, která ve druhé evropské agendě pro integraci uznává víceúrovňový přístup ke správě (5);

28.

upozorňuje na to, že postupy administrativního zajištění osob v celé EU procházejí přezkumem ze strany orgánů Evropského soudu pro lidská práva a lidskoprávních organizací a zdůrazňuje, že financování projektů spojených se zajištěním osob musí zaručovat, že jsou tyto postupy zajištění v souladu s právem EU a rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva;

29.

zdůrazňuje, že členům jedné rodiny, kteří jsou příjemci mezinárodní ochrany v různých členských státech, by se mělo povolit žít společně a být příjemci ochrany v tomtéž členském státě;

30.

zdůrazňuje, že evropským příhraničním regionům se musí dostat přiměřenější podpory, pokud jde o azyl a migraci, zejména ve zvláště obtížných obdobích (6);

31.

zdůrazňuje, že kritéria a mechanismy přemisťování musí být nediskriminační povahy a zaměřovat se na nejzranitelnější osoby, ale zároveň je zapotřebí mít na paměti hlediska trhu práce v EU, zejména pokud jde o osoby, které se v současnosti nacházejí v oblastech, kde je přístup na pracovní trh omezen. Neměly by se zaměřovat na upřednostňování těch, kdo mají vysokou kvalifikaci a jsou již v hostitelské zemi integrováni;

32.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány mají dobrou pozici k tomu, aby se účastnily zavádění takových mechanismů (7);

33.

je toho názoru, že solidarita při podpoře zemí, které čelí zátěži, by měla být podmíněna situací v oblasti lidských práv a respektováním unijních standardů přijímání, a tak by se měly dávat pobídky ke zlepšení;

34.

vítá zřízení programu EU pro znovuusídlení a vybízí k tomu, aby byl v partnerství mezi společným evropským azylovým systémem, vysokým komisařem OSN pro uprchlíky a nevládními organizacemi vytvořen jasný rámec, přičemž by byly zohledněny osvědčené postupy v ostatních částech světa. EU by měla jít příkladem a snažit se vymezit a poskytnout ochranu těm, na něž mezinárodní společenství nejvíce zapomíná;

35.

vyzdvihuje, že k tomu, aby se zvýšil počet míst, jež členské státy dají k dispozic ke znovuusídlení, jsou zapotřebí pobídky a informace o výhodách;

36.

zdůrazňuje, že je zapotřebí i nadále jasně odlišovat znovuusídlování ze třetích zemí a přemisťování v rámci EU i počty osob, které jsou těmto dvěma programům přiděleny;

37.

opakuje, že programy by měly fungovat zásadně jen na základě dobrovolnosti a v souladu s cíli rozvojové spolupráce a měly by vést k trvalé sociální integraci takto postižených osob (8). Návrat musí být snadno realizovatelný a zajišťovat životaschopnost návratu a také to, že nebude zahájen další migrační projekt (9). Toho by šlo dosáhnout prostřednictvím partnerství se specializovanými mezinárodními organizacemi, jako je Mezinárodní organizace pro migraci (IOM);

38.

poukazuje na to, že úspěšnost strategií pro navracení osob nelze uspokojivě měřit čistě kvantitativním ukazatelem počtu navrácených osob. Jako ukazatel by bylo možné zvolit počet navrácených osob v poměru k počtu případů a za zohlednění dlouhodobých kvalitativních faktorů;

39.

zdůrazňuje své vlastní klíčové zapojení do procesu zvyšování vnitřní bezpečnosti Evropy a nutnost zvyšovat kapacity místních a regionálních orgánů;

40.

zdůrazňuje, že při financování Fondu pro vnitřní bezpečnost je třeba mít na paměti nutnost investovat do dalšího výzkumu a realizovat inovace a sdílení odborných poznatků v takových oblastech, jako je kybernetická bezpečnost, forenzní věda, ochrana klíčové infrastruktury a bezpečnosti ve městech, a že Evropská komise toto prosazuje v souladu s rostoucí potřebou věnovat se stále specifičtějším a komplexnějším problémům;

41.

potvrzuje význam zapojení místních a regionálních orgánů do policejní a bezpečnostní spolupráce, již lze realizovat prostřednictvím odborné přípravy, sdílením osvědčených postupů a preventivních programů i rozvojem společných nástrojů a informačních systémů a zlepšením komunikace;

42.

doporučuje, aby se posílily stávající místní a regionální sítě a aby se využívaly ve všech členských státech, či aby byly v případě potřeby zřizovány sítě nové, aby se tak usnadnila výměna osvědčených postupů, pokud jde o sociální integraci, odborné vzdělávání a porozumění násilnému extremismu vycházejícímu z obcí a městských čtvrtí. Tím by se mohla podpořit činnost, kterou vyvíjí nedávno vytvořená evropská síť proti radikalizaci;

43.

navrhuje, aby financování v rámci Fondu pro vnitřní bezpečnost zahrnovalo veřejnou konzultaci na místní úrovni v členských státech a dosahovalo i na ty, kdo se cítí být ze společnosti vyloučeni. To může napomoci tomu, aby vzniklo mnohostranné porozumění pocitů lidí a pojímání terorismu na místní úrovni i motivací k extremismu;

44.

vyzdvihuje význam důkladnější kontroly postupů bank a podniků, aby bylo možné identifikovat a zaměřit se na financování terorismu a organizované trestné činnosti prostřednictvím praní peněz a kombinací trestné činnosti s podniky s legitimním cílem;

45.

připomíná rovněž, že je důležité konfiskovat výnosy z trestné činnosti, což je bezpochyby důležitý způsob, jak bojovat proti jakémukoliv typu trestné činnosti obecně. Vítá tudíž skutečnost, že Evropská komise navrhuje posílení právního rámce pro konfiskaci (10);

46.

poukazuje na to, že třebaže partnerství veřejného a soukromého sektoru mohou mít pozitivní dopady, privatizaci v oblasti bezpečnosti je třeba se vyhýbat;

47.

zdůrazňuje, že na kontrolu hranic je třeba přidělit odpovídající finanční prostředky (11). Zároveň soudí, že pokud jde o boj proti nelegální migraci, je diskutabilní, zda jsou masivní investice do ochrany hranic tím nejefektivnějším a nejúčinnějším způsobem, jak přinést dlouhodobou a smysluplnou změnu;

48.

vyzdvihuje, že je potřeba, aby byla opatření na hranicích nezávisle monitorována organizací, jako je vysoký komisař OSN pro uprchlíky, aby tak bylo zajištěno dodržování základních lidských práv včetně citlivosti k otázkám rovnosti žen a mužů;

49.

zdůrazňuje, že otázky týkající se lidských životů by měly převažovat nad všemi ostatními otázkami, a vyzývá k tomu, aby členské státy více spolupracovaly a více sdílely odpovědnost, pokud jde o zachráněné osoby, aby se tak poskytly pobídky k zachraňování. Soudí, že automatické sdílení odpovědnosti by mohlo pomoci k tomu, aby bylo na moři zachráněno více životů;

50.

vítá změny, jejichž cílem je urychlení reakcí na mimořádné situace;

51.

naléhavě vyzývá Komisi, aby se zavázala k plánování a vývoji přeshraničních operací, na nichž se budou aktivně podílet příhraniční regiony. To by regionům umožnilo podělit se o své zkušenosti s civilní ochranou a poskytnout solidní operační základnu, na níž by mohla spočívat evropská složka rychlé reakce na mimořádné situace;

52.

žádá Komisi, aby se ujala úlohy zintenzivněného přímého řízení v mimořádných situacích, aby tak byla zachována určitá úroveň dohledu, a aby pomáhala s přeshraniční koordinací;

53.

vybízí členské státy k tomu, aby k rychlé reakci na mimořádné situace zřídily víceoborové týmy, obzvláště tam, kde má mimořádná situace takové prvky, jako jsou smíšené migrační toky, kdy jsou rozhodující znalosti azylového práva a lidských práv;

54.

poukazuje na to, že některé mimořádné situace mohou být dlouhodobější, a že prostředky pro tyto situace musí být dostupné po celou dobu trvání mimořádné situace;

55.

vítá soudržnější přístup k vnitřním a vnějším aspektům řízení migrace a vnitřní bezpečnosti a upozorňuje na to, že spolupráce a dialog s třetími zeměmi jsou nezbytné jak z důvodu boje proti nedovolenému přistěhovalectví, tak kvůli podpoře přistěhovalectví dovoleného;

56.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány, jež jsou nejblíže třetím zemím nebo s nimi mají nejsilnější vazby, mohou poskytnout rozhodující vazby pro spolupráci EU s těmito zeměmi a tak zásadně přispět ke zlepšení vztahů a životních podmínek ve městech a regionech původu a v tranzitních městech a regionech (12). VR je díky své spolupráci s místními a regionálními orgány v zemích usilujících o přistoupení a sousedních zemích (např. pracovní skupiny a společné poradní výbory, CORLEAP, ARLEM) v dobré pozici k tomu, aby prosazoval cíle fondů za hranicemi EU;

57.

nevidí jasné odlišení mezi rozvojovými a nerozvojovými činnostmi, pokud jde o třetí země, a žádá soudržnost a koordinaci mezi projekty financovanými z prostředků na pomoc a rozvoj a projekty v oblasti vnitřních věcí v duchu solidarity a sdílení odpovědnosti s třetími zeměmi;

58.

žádá záruky, aby členské státy nemohly prostřednictvím vnějšího aspektu fondů v oblasti vnitřních věcí sledovat své vlastní vnitrostátní zájmy, a také mechanismy, které by zajistily transparentnost ve dvoustranné spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi.

13.9.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 277/43

—

se domnívá, že navržené programy představují důležité nástroje k podpoře provádění politik EU v oblasti spravedlnosti, práv a občanství;

—

považuje návrhy za slučitelné se zásadou subsidiarity, jednak s ohledem na výrazný přeshraniční rozměr příslušných oblastí politik, a za druhé vzhledem k plánovanému provedení evropského prostoru spravedlnosti a práva, jež vyžaduje mechanismy přeshraniční spolupráce a možnosti utváření sítí mezi zainteresovanými subjekty v oboru – tyto cíle by za normálních okolností nebylo možné účinně realizovat samostatnou činností jednotlivých členských států;

—

domnívá se, že výhledy uvedené ve víceletém finančním rámci na období 2014–2020 by mohly být důvodem k realizaci činností s přidanou hodnotou na evropské úrovni, jejichž cílem by bylo rozšíření evropského prostoru práva a posílení podpory a ochrany práv jednotlivce zakotvených ve Smlouvě o fungování Evropské unie a v Listině základních práv Evropské unie;

—

zdůrazňuje závazek a připravenost podporovat prostor svobody, bezpečnosti a práva a evropské občanství;

—

žádá Komisi a členské státy, aby co nejvíce zapojily místní a regionální orgány do provádění programů, zejména pokud jde o přípravu a rozvoj ročních pracovních programů;

—

navrhuje, aby do postupu konzultace byl zapojen zástupce Výboru regionů.

Zpravodaj

pan Giuseppe VARACALLI (IT/ALDE), starosta města Gerace

Odkazy

1.

se domnívá, že navržené programy představují důležité nástroje k podpoře provádění politik EU v oblasti spravedlnosti, práv a občanství; jedná se totiž o programy, které mají společný cíl podporovat činnosti prováděné v členských státech ke zvýšení informovanosti o právu a politikách Unie a k posílení jejich provádění v členských státech, podporovat přeshraniční spolupráci a zvyšovat obeznámenost s možnými problémy ve stanovených oblastech, aby bylo možno zaručit, že příprava politik a předpisů bude vycházet z konkrétních údajů. Zvláště program Evropa pro občany má za cíl podporovat rozvoj občanství Unie;

2.

považuje návrhy za slučitelné se zásadou subsidiarity, jednak s ohledem na výrazný přeshraniční rozměr příslušných oblastí politik, a za druhé vzhledem k plánovanému provedení evropského prostoru spravedlnosti a práva, jež vyžaduje mechanismy přeshraniční spolupráce a možnosti utváření sítí mezi zainteresovanými subjekty v oboru – tyto cíle by za normálních okolností nebylo možné účinně realizovat samostatnou činností jednotlivých členských států;

3.

návrhy jsou podle jeho soudu rovněž v souladu se zásadou proporcionality, neboť se ujistil, že jejich forma i obsah se objektivně hodí k realizaci případných kroků nezbytných k dosažení plánovaných cílů a že mj. celková plánovaná dotace na všechny tři programy se jeví jako dostatečná k efektivní realizaci těchto cílů, rovněž s přihlédnutím ke skutečnosti, že uvedená dotace byla vhodně ponechána na téže úrovni, jako je tomu u právě probíhajících programů v týchž oblastech, mimo jiné však s výslovnou doložkou o možném navýšení v případě přistoupení nového členského státu;

4.

z širšího hlediska zlepšení právních předpisů oceňuje posouzení dopadu, která provázejí uvedené návrhy, jako dostatečně podložená a úplná, též s ohledem na to, že Evropská komise v přípravné fázi konzultovala také zainteresované strany a závěry těchto konzultací byly využity ve výše uvedených posouzeních dopadu a že obdobná konzultace byla provedena také různou měrou u místních a regionálních orgánů;

5.

domnívá se, že výhledy uvedené ve víceletém finančním rámci na období 2014–2020 by mohly být důvodem k realizaci činností s přidanou hodnotou na evropské úrovni, jejichž cílem by bylo rozšíření evropského prostoru práva a posílení podpory a ochrany práv jednotlivce zakotvených ve Smlouvě o fungování Evropské unie a v Listině základních práv Evropské unie;

6.

pevně věří, že uvedené programy budou i nadále přispívat k postupnému zvyšování porozumění EU ze strany občanů, zejména prostřednictvím pobídek k jejich aktivní účasti, a dále že výrazně posílí povědomí;

7.

přál by si mimo jiné, aby se prováděcí fáze programů Práva a občanství (viz specifický cíl „přispívat ke zlepšování výkonu práv vyplývajících z občanství Unie“) a Evropa pro občany (obecný cíl „zlepšovat způsobilost k aktivnímu občanství na úrovni Unie“ a specifický cíl „podněcovat zapojení občanů do demokratických procesů a struktur a aktivní občanství na úrovni Unie“) stala též příležitostí k posílení povědomí evropských občanů o možnosti navrhovat Komisi legislativní iniciativy k otázkám pravomocí EU, jež jim byla před nedávnem přímo svěřena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě, přičemž uvedené iniciativy mohou být prosazovány či podporovány organizacemi;

8.

zdůrazňuje závazek a připravenost podporovat prostor svobody, bezpečnosti a práva a evropské občanství;

9.

co se týče konkrétně programu Práva a občanství, považuje v souvislosti s genderovou otázkou za nezbytné, aby byla odpovídajícím a efektivním způsobem provedena opatření uvedená v návrhu nařízení, a to: ve 12. bodu odůvodnění, jenž se týká pokračování a rozvíjení tří předchozích programů, zejména zvláštního programu pro předcházení násilí páchanému na dětech, mladých lidech a ženách a jeho potírání a pro ochranu obětí a ohrožených skupin (program Daphne III) a oddílů „Rovnost žen a mužů“ a „Boj proti diskriminaci a rozmanitost“ programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progress; a v čl. 4 (Specifické cíle) odst. 1 písm. b) – zejména specifický cíl zákazu diskriminace na základě pohlaví a zásada rovnosti mezi ženami a muži;

10.

v zásadě oceňuje plánované nahrazení šesti operačních programů na období 2007–2013 dvěma programy s tím, že toto snížení by podle jeho názoru mohlo umožnit rychlejší a účinnější řízení plánovaných činností, také v podobě potřebného lepšího zaměření na rozptýlené fondy a zamezení zeměpisné nerovnováze, na něž sama Komise upozorňuje s odkazem na stávající programy ve finančních výkazech připojených k těmto návrhům;

11.

žádá Komisi a členské státy, aby co nejvíce zapojily místní a regionální orgány do provádění programů, zejména pokud jde o přípravu a rozvoj ročních pracovních programů;

12.

pokud jde o plánované – a jistě žádoucí – potvrzení možnosti soukromých organizací využít plánovaná opatření, doporučuje, aby Komise usilovala také o další doladění mechanismů preventivní kontroly kvality žádostí;

13.

zdůrazňuje, že problematika prostoru svobody, bezpečnosti a práva je oblastí zvláštního zájmu pro místní a regionální orgány, zejména vzhledem k přímému dopadu na každodenní život občanů žijících v Unii a na vlastní funkce místních a regionálních orgánů, a dále vzhledem ke skutečnosti, že místní a regionální orgány disponují řadou klíčových pravomocí v oblastech náležejících do tohoto prostoru;

14.

zdůrazňuje, že subsidiarita a blízkost občanům a obyvatelům pro místní a regionální orgány vyžadují přímý přístup k zájmům a cílům občanů, pro něž místní instituce často dokáží přinést inovační a vhodná řešení;

15.

pokud jde konkrétně o program Evropa pro občany, poukazuje na skutečnost, že účast na partnerstvích měst, jež program výslovně podporuje, přinesla cennou výměnu zkušeností mezi vzdálenými obcemi z různých míst a umožnila větší experimentování s úspěšnými iniciativami, díky nimž se místní orgány staly propagátory a podporovateli občanství;

16.

vyjadřuje souhlas s možností zahrnutou ve třech návrzích nařízení, podle níž mohou mít přístup k programům všechny veřejné orgány včetně místních a regionálních orgánů, avšak s tou výhradou, že postupy pro podávání žádostí by neměly být přehnaně nákladné, zejména pokud jde o plánovanou komplementaritu mezi těmito programy a související – a zároveň žádoucí – možností využít také prostředky vyhrazené na jiné programy za podmínky, že financování nebude týkat stejné nákladové položky;

17.

potvrzuje svůj souhlas s cíli vytyčenými v programech, jejž vyslovil již v dřívějších stanoviscích, stejně jako svůj trvalý závazek k jejich podpoře a prosazování jejich využití také v sousedních zemích prostřednictvím vlastních orgánů spolupráce (pracovních skupin, smíšených poradních výborů, CORLEAP, ARLEM) v souladu s příslušnými dohodami o spolupráci a v součinnosti s Komisí;

18.

zdůrazňuje zvláštní význam realizace skutečného prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanů ve světě charakterizovaném stále větší mobilitou a v návaznosti na silnou podporu, kterou Výbor regionů dlouhodobě poskytuje víceúrovňovému systému ochrany základních práv, vyjadřuje potěšení nad skutečností, že bylo dosaženo pokroku v budování prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jehož prvořadým zájem jsou občané;

19.

považuje stále za nutné dosáhnout vyváženého přiblížení v otázkách bezpečnosti a ochrany základních práv a svobod tím, že budou využívány soudržné nástroje v prostoru svobody, bezpečnosti a práva; zde Evropa nesporně disponuje solidním normativním rámcem k ochraně lidských práv, jenž v praxi musí být trvale zlepšován s cílem zajistit efektivní výkon těchto práv;

20.

s potěšením konstatuje, že všechny tři programy jako celek navzdory odlišným cílům přispívají k zvyšování informovanosti občanů o evropském rozměru jejich občanství coby nástroje jejich zapojení do evropského integračního procesu a posílení budování evropské demokracie;

21.

připomíná určité připomínky, které již vyjádřil ve svém nedávno přijatém stanovisku k novému víceletému finančnímu rámci na období po roce 2013, kde poukázal na nutnost zajistit odpovídající prostředky na podporu základních práv, demokracie a účasti občanů s cílem budování evropského občanství, kde konstatoval zásadní požadavek, aby s ústředním prvkem programu Evropa pro občany stala partnerství na podporu občanské společnosti na evropské úrovni, a také vyjádřil myšlenku, že bezpečnost EU je úzce spojena s rozvojem demokracie, řádné správy a právního státu v třetích zemích, přičemž je úkolem Unie prosazovat tyto hodnoty v celosvětovém měřítku;

22.

znovu uvádí, že již dříve připomínal možnost podpořit různé formy územní spolupráce pro zavedení projektů a opatření zaměřených na efektivní výkon práv evropského občanství, které by mohly přispět k odstranění překážek a administrativní a byrokratické zátěže, mimo jiné šířením četných osvědčených postupů v oblasti přeshraničních služeb, např. v oblasti zdravotnictví a vícejazyčnosti;

23.

s potěšením konstatuje, že opatření týkající se tak zásadních aspektů mají výsadní postavení v ročních pracovních programech, zejména v případě programů Práva a občanství a Evropa pro občany;

24.

uznává, že sloučení šesti předcházejících programů do budoucích dvou pod hlavičkami Spravedlnost a Práva a občanství, stejně jako přepracování programu Evropa pro občany může zvýšit flexibilitu při stanovování priorit během sedmiletého programového období, a umožnit tak snížení nákladů správy na evropské úrovni, snížení byrokratické zátěže pro příjemce a větší a účinnější průřezovost projektů, jež sledují různé cíle těchto programů;

25.

zvláště v případě problematiky spravedlnosti znovu připomíná již zmíněnou nutnost koordinovat a integrovat politiky v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí s ostatními politikami Unie, zejména pokud jde o zahraniční politiku a politiku hospodářskou a sociální. Lepší koordinace uvedených politik by jistě přinesla posílení jejich celkové účinnosti;

26.

sdílí názor, že podpora občanství je průřezovým tématem, jejž je nutné zohlednit v ostatních opatřeních Evropské unie a pro nějž je zásadní plánovaná součinnost s nástrojem předvstupní pomoci (NPP), mají-li budoucí občané Evropské unie získávat informace o evropském občanství a postupně poznávat svá práva a povinnosti;

27.

pevně proto věří, že budou realizována konkrétní řešení prakticky využívající komplementaritu a součinnost mezi navrženými programy a dalšími nástroji Unie, a vyzývá Komisi, aby v zájmu kontinuity průběžně poskytovala informace o prováděcích opatřeních k zajištění uvedené komplementarity a součinnosti;

28.

vyjadřuje znepokojení nad objektivně nedostatečnými možnostmi účinného zapojení místních a regionálních orgánů do fáze přípravy ročních pracovních programů a do hodnocení nejméně dvou ze tří specifických programů: proces budování Evropy občanů musí vždy jít ruku v ruce s konkrétní účastí místních a regionálních orgánů na každé fázi, neboť se jedná o institucionální úrovně zásadního významu, jež jsou zárukou rozhodovacích postupů s širší demokratickou legitimitou;

29.

žádá proto, aby byla formálně zakotvena účast místních a regionálních orgánů prostřednictvím Výboru regionů na fázi přípravy ročních pracovních programů činnosti v rámci programů Práva a občanství a Evropa pro občany;

30.

domnívá se též, že by měl mít možnost odpovědně vyjádřit svůj postoj průběžným hodnotícím zprávám a následným hodnocením programu Práva a občanství, připraveným Komisí, obdobně jako to bylo formálně zakotveno v případě programu Evropa pro občany, a proto žádá o doplnění návrhu programu Práva a občanství o specifické ustanovení v tomto smyslu;

31.

žádá, aby měření plnění specifických cílů programu Práva a občanství vycházelo též ze sběru kvalitativně-kvantitativních údajů o dodržování, výkonu a provádění uvedených práv, neboť řešení v podobě odkazu na vnímání na evropské úrovni podle jeho mínění nemá odpovídající vypovídací hodnotu. Připomíná v této souvislosti také úsilí Agentury Evropské unie pro základní práva a Evropského institutu pro rovnost žen a mužů o vypracování odpovídajících ukazatelů a srovnávacích studií;

32.

souhlasí s myšlenkou, že stávající návrhy programů by měly být prostřednictvím plánovaných informačních a osvětových činností významným přínosem pro evropské občany, zejména co se týče plného přístupu k informacím, jenž je nezbytným předpokladem aktivní politické účasti; Výbor tuto zásadu již v minulosti formuloval jako výzvu určenou vlastním členům, aby usilovali o účinné zajištění přístupu k informacím v jednotlivých státech;

33.

v případě programu Spravedlnost se domnívá, že plánované pokračování výměn soudních zaměstnanců mezi jednotlivými státy v širším rámci evropské soudní sítě posílí již nastoupený vývoj postupného vzájemného uznávání soudních systémů, a povede tak i k posílení vzájemné důvěry;

34.

se zvláštním důrazem tudíž podporuje konkrétní návrh na financování vzdělávacích aktivit pro zaměstnance soudních systémů v duchu článku 6 návrhu programu Spravedlnost, neboť odborná příprava a znalosti jsou základními předpoklady budování spravedlnosti v Evropě;

35.

doporučuje věnovat zvláštní pozornost tomuto bodu s cílem zajistit účinné zapojení celého spektra zaměstnanců veřejného i soukromého sektoru, kteří působí v soudních systémech;

36.

domnívá se, že činnosti odborné přípravy financované v rámci programu Práva a občanství by měly zahrnovat také výchovu k evropskému občanství pro ty, kdo zamýšlejí získat občanství některého z členských států a pro děti školního věku, neboť sdílí a podporuje zásadu propagace aktivního občanství mládeže prostřednictvím vzdělávání;

37.

souhlasí s finanční podporou přípravy internetových vzdělávacích modulů dle návrhu programu, jež je v souladu s výzvou Výboru regionů týkající se podpory opatření zaměřených na výchovu k občanství prostřednictvím médií a IKT;

38.

spatřuje v programech Spravedlnost a Práva a občanství také vhodný prostředek k posílení značného potenciálu místních a regionálních orgánů v oblasti přeshraniční spolupráce, pokud jde o problematiku prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

39.

v zásadě se ztotožňuje s přístupem zaměřeným především na výsledky, jejž Komise zvolila pro všechny tři programy, jehož těžištěm je mechanismus ukazatelů plnění cílů uvedených programů, ale upozorňuje, že úplný seznam ukazatelů je zařazen pouze v návrhu programu Evropa pro občany, zatímco např. návrh programu Spravedlnost uvádí jediný ukazatel pro každý cíl a odkazuje na blíže neurčenou sadu dalších ukazatelů. Zde proto Výbor navrhuje celkově rozsáhlejší specifikaci, v ideálním případě s uvedením nejen kvantitativních, nýbrž také kvalitativních parametrů;

40.

zdůrazňuje, že návrh programu Evropa pro občany zavádí flexibilnější strukturu než stávající program, a proto v novém programu není nutné předem uvádět kvóty přidělené na jednotlivé způsobilé činnosti;

41.

domnívá se proto, že partnerství měst by kromě pokračování možnosti čerpat podporu z programu měla mít možnost disponovat určitou pevnou, předem stanovenou kvótou, která ve stávajícím programu odpovídá zhruba třetině celkové dotace a mohla by být zachována v podobné míře;

42.

žádá proto, aby v celkovém rozpočtu na program Evropa pro občany byla určena obdobná kvóta na činnosti prováděné v rámci partnerství měst, zejména s ohledem na významnou a uznanou úlohu těchto partnerství při navazování pevných a udržitelných kontaktů mezi občany včetně kontaktů s třetími zeměmi;

43.

znovu připomíná, že vzhledem ke skutečnosti, že Evropský parlament a Rada nedávno zavedly označení „evropské dědictví“ coby nástroj určeného k ocenění společného kulturního dědictví členských států za současného respektu k národním a regionálním zvláštnostem, by program Evropa pro občany při plnění vytyčených cílů mohl rovněž těžit z potenciálu míst, která ponesou toto nové označení, podobně je dnes uznáván přínos zavedení hlavních měst kultury k podpoře evropské identity a občanství.

13.9.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 277/51

—

vítá snahy Komise o racionalizaci a zjednodušení požadavků na monitorování skleníkových plynů a podávání zpráv o nich, žádá však, aby byl návrh změněn tak, aby poskytoval územní/regionální kontext pro emise skleníkových plynů a pro odhady a plány rozvoje nízkouhlíkového hospodářství;

—

žádá, aby všechna použitá data/metodiky byly veřejně dostupné a nikoli v soukromém vlastnictví, transparentní a tedy převoditelné a stanovené orgánem jako je např. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), aby se předešlo problému multiplicity, to vše za účelem usnadnění provádění politiky v rámci víceúrovňové správy;

—

požaduje, aby územní dopad na emise byl důležitým aspektem v širších politikách, programech, přidělování dotací a projektech Komise;

—

odkazuje Komisi na iniciativy Paktu starostů a primátorů, ClimAct Regions, carbonn, ICLEI a EUCO2 80/50 jako na příklady mezinárodní špičkové činnosti prováděné na regionální úrovni s cílem snížit emise CO2;

—

doporučuje harmonizovat odhady členských států za účelem poskytnutí konzistentního souboru odhadů včetně podávání zpráv o využívání energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti;

—

opakuje výzvu vyslovenou na 17. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) v Durbanu a také na dřívějších konferencích UNFCCC k uznání činností pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně na místní a regionální úrovni.

Zpravodaj

pan Neil SWANNICK (UK/SES), radní města Manchester

Odkaz

návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke měně klimatu

COM(2011) 789 final

—

emise skleníkových plynů,

—

odhady a plány rozvoje nízkouhlíkového hospodářství,

—

veřejně dostupné a nikoli v soukromém vlastnictví,

—

transparentní a tedy převoditelné,

—

stanovené orgánem jako je např. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), aby se předešlo problému multiplicity,

—

návrh i konzultaci zainteresovaných stran a posouzení dopadu, jež návrhu předcházely;

—

začlenění odhadů a zmírňujících opatření, jež jsou předkládány spolu s údaji inventur;

—

závazek harmonizovat monitorování a podávání zpráv prováděné EK s tím, jež se provádí na mezinárodní úrovni, a usnadnit provádění mechanismů monitorování a podávání zpráv. Výbor však očekává, že EK k rozšíření návrhu použije závazky v „regionálním rámci“;

—

snahy o racionalizaci a zjednodušení požadavků na monitorování a podávání zpráv v návrhu;

—

souvislost mezi emisemi skleníkových plynů a odhady místních emisí do ovzduší;

—

informační mechanismus EU a doufá, že se stane užitečným nástrojem pro vnitrostátní, regionální a místní politické činitele, kteří vedou politiku v oblasti klimatu;

—

rozšíření úvah na další dopady letecké dopravy na globální oteplování.

—

„adaptace“ je v návrhu výslovně zmíněna jako otázka místního významu, přičemž bez výslovného označení „zmírnění“ za otázku místního významu bude v dlouhodobém horizontu brzděna účinnost zmírňujících politik;

—

návrh neobsahuje žádné pokyny, co se týče skutečného rozšíření působnosti pro členské státy. Ty jsou zapotřebí k tomu, aby nedocházelo k překročení výdajů na auditorské společnosti, jež nakonec budou provádět mnohé ze změn obsažených v návrhu;

—

regionům není přiděleno alespoň 30 % příjmů získaných z dražeb povolenek. To se požaduje jako pomoc s plněním cílů strategie Evropa 2020 v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti;

—

administrativní, technická a finanční zátěž dodatečných požadavků na monitorování a podávání zpráv pravděpodobně dolehne také na regiony, požadavky by tedy měly být přiměřené;

—

mělo by se zabránit snahám o nevýznamná postupná zlepšování souborů dat, pokud to narušuje provádění zmírňujících či adaptačních opatření.

—

užitečnost inventury výrazně podpoří plán rozvoje nízkouhlíkového hospodářství s krátkodobými, střednědobými a dlouhodobými prognózami;

—

údaje o emisích shromážděné na základě tohoto návrhu budou mít zásadní význam pro pochopení strategického směru, priorit a výkonnosti Evropské unie, jejích členských států a regionů;

—

k maximálnímu užitku by však tyto údaje měly být prezentovány spolu se stěžejními údaji o ekonomické a sociální výkonnosti, které pravidelně používají činitelé přijímající rozhodnutí.

—

Za údaje o emisích a jejich kvalitu by měl nést přímou odpovědnost centrální úřad pro statistiku a data Evropské unie. Jeho součástí by měl být pevný, transparentní a zodpovědný centrální postup ověřování přesnosti/spolehlivosti souborů údajů poskytovaných členskými státy a plány rozvoje nízkouhlíkového hospodářství.

—

Každý členský stát by měl poskytnout tyto kumulované údaje o celkových vypouštěných emisích od roku 1990:

—

územní prvek umožňuje lepší monitorování pokroku a nabízí lepší důkazy, než generické prezentace poskytované členskými státy;

—

regiony jsou občanům blíže než členské státy, díky čemuž mohou veřejnosti lépe sdělovat informace o tématech souvisejících s klimatem, což je jedním z hlavních cílů mechanismu monitorování a vykazování emisí.

—

Odkazujeme EK na iniciativy Paktu starostů a primátorů, ClimAct Regions, carbonn, ICLEI a EUCO2 80/50 jako na příklady mezinárodní špičkové činnosti prováděné na regionální úrovni s cílem snížit emise CO2.

—

Tyto činnosti jsou v souladu s „regionálním rámcem“.

—

Vysílají jasné politické poselství tímto směrem.

—

Z hlediska snížení emisí se dopad vnitrostátní politiky bude lišit mezi jednotlivými regiony téhož členského státu, což by mělo být jasné.

—

Opatření je třeba přijímat blíže ke zdroji emisí, jsou-li tedy k dispozici údaje využitelné na místní úrovni, zvyšuje to pravděpodobnost jejich využití.

—

S ohledem na články 191 a 192 Smlouvy by byl takový postup vhodnější.

—

Regiony přispějí ke snížení emisí různou měrou v závislosti na své ekonomické struktuře a infrastruktuře. Tyto úrovně snížení emisí se budou lišit mezi regiony jak v rámci jednoho členského státu, tak i v širším evropském kontextu.

—

Ačkoli přispívají k provádění opatření, nebývají tyto orgány v otázkách souvisejících se změnou klimatu členskými státy systematicky konzultovány.

—

Řešení problematiky zmírnění není proces shora dolů.

—

připravit plány rozvoje nízkouhlíkového hospodářství;

—

vytvořit mechanismy monitorování;

—

získat včasný nákladově efektivní přístup k údajům;

—

zabránit komercializaci a nepatřičnému šíření údajů a nástrojů pro jejich shromažďování;

—

zajistit soulad mezi plány rozvoje nízkouhlíkového hospodářství;

—

posílit kvalitu, spolehlivost a důvěrnost údajů;

—

splnit závazky obsažené v Kjótském protokolu, dohodách z Cancúnu a Durbanské platformě pro posílenou činnost.

—

VR se domnívá, že došlo k nedorozumění u kategorie „1.A.3.A civilní letectví“, kde je záměrem považovat emise za rovné nule u soukromých (spíše než komerčních) letadel, tedy lehkých letadel a vrtulníků, které většinou využívají malá soukromá letiště. To by mělo být jasně uvedeno.

—

Neposkytuje se žádná metodika pro emise z námořní dopravy způsobené námořními plavidly využívajícími evropské přístavy. V návrhu by proto mělo být výslovně uvedeno, že EK čeká na právní předpisy, než vydá metodické pokyny.

13.9.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 277/61

—

by vzhledem k zásadním výzvám v této oblasti uvítal poněkud podstatnější navýšení tohoto rozpočtu, přičemž uznává, že na přesném čísle se nelze shodnout, dokud nebudou ukončena jednání o víceletém finančním rámci;

—

podporuje nový přístup v podobě „integrovaných projektů“, požaduje však, aby bylo u těchto projektů více podporováno zapojení zainteresovaných stran a dosažitelnost těchto projektů; dále žádá, aby jako další hlavní relevantní oblasti integrovaných projektů byly přiřazeny mořské prostředí, půda a hluk; požaduje též zavedení vhodných mechanismů koordinace programu LIFE s dalšími fondy EU sdruženými ve společném strategickém rámci a s akčními rámci stanovujícími priority k financování programu Natura 2000;

—

je přesvědčen, že vyloučení DPH jako způsobilého nákladu pravděpodobně odradí mnoho potenciálních žadatelů od přípravy návrhu, a navrhuje aby DPH byla uznána za způsobilý náklad, pokud příjemci prokážou, že jim nemůže být vrácena;

—

doporučuje, aby náklady na stálé zaměstnance byly nadále uznávány za způsobilé pod podmínkou, že se prokáže a zdokumentuje, že jsou daní zaměstnanci formálně přiděleni k výkonu činností projektu na plný či částečný úvazek;

—

navrhuje, aby horní míra spolufinancování byla zvýšena na 85 % v méně rozvinutých regionech (dle definice v nařízeních o strukturálních fondech) a v nejvzdálenějších regionech;

—

požaduje, aby program LIFE byl otevřen také pro účast zámořských zemí a území EU, na něž se vztahuje „rozhodnutí o přidružení zámoří“ (rozhodnutí Rady 2001/822/ES), jež zodpovídají za významný podíl biologické rozmanitosti EU.

Zpravodajka

Kay TWITCHEN (UK/nezař.), členka zastupitelstva hrabství Essex

Odkaz

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE)

COM(2011) 874 final – 2011/0428 (COD)

1.

opakuje svůj názor, že program LIFE představuje důležitý nástroj na pomoc s financováním místních a regionálních environmentálních politik a projektů, které jsou přínosem pro celou Evropu, a že pomohl mobilizovat úsilí místních a regionálních orgánů. Kromě toho přispěl k navazování vztahů mezi partnery a tím k posílení struktur pro spolupráci, čímž se usnadnila výměna zkušeností a informací na místní a regionální úrovni;

2.

vítá záměr pokračovat v programu LIFE v novém období financování. Je přesvědčen, že tak bude zajištěna možnost účinnějšího zásahu, vytvořeny synergie koordinací unijních a vnitrostátních činností a zviditelní se opatření v oblasti životního prostředí a klimatu;

3.

sdílí názor Komise, že by opatření v oblasti životního prostředí a klimatu měla být nedílnou součástí většiny politik EU. Hlavní nástroje financování Unie však neřeší všechny konkrétní potřeby v oblasti životního prostředí a klimatu, a proto stále existuje potřeba samostatného programu pro životní prostředí a oblast klimatu, který bude vycházet z dosažených výsledků nařízení (ES) č. 614/2007 o LIFE+ v období 2007–2013. Bude tak doplněním přístupu „začleňování“ uplatňovaného při dosahování cílů z oblasti životního prostředí a klimatu napříč unijním rozpočtem, a to prostřednictvím financování projektů v oblasti životního prostředí a klimatu, které jinde nesplňují kritéria pro získání finančních prostředků;

4.

hodnocení stávajícího programu LIFE poukázalo na to, že jeho dopad je omezen v důsledku chybějícího strategického zaměření. Nový program by proto měl zavést pružný přístup vedený shora dolů a založit dva podprogramy pokrývající oblast životního prostředí a klimatu s jasně stanovenými prioritami;

5.

poukazuje na význam zachování dostatečné flexibility v programu. Stanovování priorit by nemělo vést k nadměrným omezením či příliš přísným kritériím. Kvalita navrhovaných projektů musí být stejně jako ve stávajícím programu hlavním měřítkem;

6.

domnívá se, že nařízení o LIFE by se mělo konkrétně zmiňovat o tom, že je nutné hledat synergie mezi různými proudy, např. zajistit, aby projekty v oblasti klimatu financované programem LIFE měly příznivý dopad na biologickou rozmanitost a aby projekty v oblasti životního prostředí financované LIFE byly odolné vůči změně klimatu. Vzhledem k tomu, že Komise poukázala na potenciální synergie u obou podprogramů i u projektů uspokojujících komplexní cíle, bude nutné zajistit, aby se těchto synergií dosahovalo;

7.

opakuje svoji výzvu (1), aby program LIFE i nadále nabízel podporu pro komunikační a informační projekty a stále více se zaměřoval na osvětu, včetně vzdělávání k udržitelnému rozvoji, a propagaci projektů, do nichž jsou zapojeny místní a regionální orgány. V této souvislosti vítá navrhovanou prioritní oblast správa a informace v každém z obou podprogramů;

8.

vítá návrh, aby z důvodu zajištění koherence obou podprogramů LIFE byly tyto podprogramy prováděny v rámci jediného víceletého pracovního programu, pomocí jediného souboru společných prováděcích pravidel, s jedinou výzvou k předkládání návrhů a aby byly řešeny společně v rámci jediného výboru pro program LIFE, a zdůrazňuje, že by zde neměly existovat různé postupy a priority;

9.

vítá skutečnost, že Evropská komise provedla při přípravě návrhu rozsáhlé konzultace a zohlednila mnoho postojů vyjádřených zúčastněnými stranami a Výborem regionů (2);

10.

vítá důraz, jaký je v článku 3 kladen na definování ukazatelů pro měření úspěchu programu LIFE. Doporučuje přidat ukazatele, které měří a podporují řádnou správu a komunikaci v rámci každého projektu programu LIFE. VR vyzývá k tomu, aby se program LIFE v každém svém projektu důrazněji zaměřil na cílené, a tedy efektivnější typy komunikačních činností a budování kapacity;

11.

poznamenává, že návrh v článku 10 vylučuje inovace v soukromém sektoru orientované na tržní replikaci, protože ty lépe pokryje program Horizont 2020. To programu LIFE umožní zaměřit se na ekoinovace ze strany místních a regionálních orgánů a na hledání řešení, která lze nejčastěji nejlépe realizovat v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru. Proto VR vítá přesun k inovacím orientovaným na veřejný sektor a možnosti partnerství veřejného a soukromého sektoru;

12.

vítá skutečnost, že návrh v článku 11 umožňuje, jak požadoval VR (3), opakované činnosti za předpokladu, že projekty probíhají na základě osvědčených postupů, které mohou být uplatňovány i v jiných regionech, a že budou podléhat normám pro monitorování a sdělování výsledků veřejnosti;

13.

je přesvědčen, že podpora přes integrované projekty na akční rámce stanovující priority pro financování sítě Natura 2000 bude do budoucna klíčovým prvkem v rámci prioritní oblasti biologická rozmanitost programu LIFE. VR požaduje, aby s ohledem na institucionální rámec každého členského státu regionální orgány řídily přípravu akčních rámců stanovujících priority, a bere na vědomí nedávné iniciativy Evropské komise související s financováním programu Natura 2000 (4);

14.

velmi vítá, že podpora správy v oblasti životního prostředí v rámci LIFE posílila tím, že se z ní v navrhovaném nařízení stala prioritní oblast (článek 12). VR je přesvědčen, že se tím zvýší viditelnost případných projektů správy a že místní a regionální orgány budou z této nové prioritní oblasti významným způsobem těžit. VR horuje pro to, aby program LIFE přispíval k posilování administrativních kapacit místních a regionálních orgánů a stále více se zaměřoval na osvětu, včetně vzdělávání k udržitelnému rozvoji, a propagaci projektů, do nichž jsou zapojeny místní a regionální a které mají závažný dopad na úrovni EU (5);

15.

je toho názoru, že by se v rámci této prioritní oblasti měly šířit poznatky ohledně provádění a uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, a to tím, že se budou podporovat sítě, školení a projekty pro sdílení osvědčených postupů, zejména místních a regionálních orgánů činných v této oblasti, na evropské úrovni;

16.

vítá vytvoření nového podprogramu pro oblast klimatu, jenž může hrát roli v podpoře nízkouhlíkových a zdrojově efektivních opatření a investic, které budou odolné vůči změnám klimatu. Toto vítá vzhledem k mezinárodním závazkům EU ke snižování emisí skleníkových plynů v rámci kjótského protokolu a budoucí globální klimatické dohody, která se bude dojednávat do roku 2015, ale i vzhledem k cílům EU z klimaticko-energetického balíčku, strategie Evropa 2020 a Plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (6);

17.

poznamenává však, že navrhovaný rozpočet je spíše malou částí celkového rozpočtu programu LIFE (25 %). Tím má podprogram LIFE Oblast klimatu velmi omezený potenciál k nějak zásadnímu snížení emisí skleníkových plynů. Měl by tudíž podporovat zlepšování ve více oblastech životního prostředí, jako je přírodní prostředí, které je z důvodu zajištění kvality ovzduší zásadní, vykazuje vysokou biologickou rozmanitost (rašeliniště a lesy) či podporuje vytváření zelené infrastruktury jako integrovaného přístupu zaměřeného na zachování biologické rozmanitosti a zmírnění dopadů změny klimatu;

18.

vítá, že hlavním záměrem integrovaných projektů budou strategie a akční plány pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně;

19.