7.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 199/1

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (2),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS (3),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise 2010/15/EU ze dne 16. prosince 2009, kterým se stanoví pokyny pro řízení systému Společenství pro rychlou výměnu informací „RAPEX“ zřízeného podle článku 12 a pro postup oznamování stanovený podle článku 11 směrnice 2001/95/ES (směrnice o obecné bezpečnosti výrobků) (4),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků, (KOM(2008)0905),

—

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 18. května 2010 s názvem „Přezkum směrnice o obecné bezpečnosti výrobků: přehled plánovaných opatření“, GŘ pro zdraví a spotřebitele,

—

s ohledem na plán ze dne 15. dubna 2010 s názvem „Přizpůsobení novému legislativnímu rámci (rozhodnutí č. 768/2008/ES)“, GŘ pro podniky a průmysl,

—

s ohledem na plán z dne 25. března 2010 s názvem „Přezkum směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků“, GŘ pro zdraví a spotřebitele,

—

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 2. března 2010 o vztahu mezi směrnicí 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků a ustanoveními nařízení (ES) č. 765/2008 o dozoru nad trhem, GŘ pro zdraví a spotřebitele,

—

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 15. září 2009 s názvem „Přezkum směrnice o obecné bezpečnosti výrobků: identifikace klíčových otázek“, GŘ pro zdraví a spotřebitele,

—

s ohledem na informační dokument o dohledu nad trhem v členských státech zadaný výborem IMCO a uveřejněný v říjnu 2009,

—

s ohledem na informační dokument k přezkumu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a dohledu nad trhem zadaný výborem IMCO a uveřejněný v září 2010,

—

s ohledem na seminář konaný dne 30. září 2010 o přezkumu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a dohledu nad trhem,

—

s ohledem na třístranný summit EU-USA-Čína konaný v Šanghaji ve dnech 25.–26. října 2010,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0033/2011),

A.

vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit, aby všechny výrobky uváděné na trh EU byly bezpečné, a byla tak zaručena mimo jiné vysoká úroveň ochrany spotřebitelů,

B.

vzhledem k tomu, že nový legislativní rámec byl přijat v červenci 2008 a nařízení (ES) č. 765/2008 o dozoru nad trhem je použitelné od 1. ledna 2010,

C.

vzhledem k tomu, že směrnice 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků, kterou se na úrovni Společenství zavádějí obecné požadavky na bezpečnost spotřebních výrobků, musí být přezkoumána, harmonizována a sjednocena s novým legislativním rámcem, zvláště s nařízením o dozoru nad trhem,

D.

vzhledem k tomu, že legislativní rámec týkající se bezpečnosti výrobků a dohledu nad trhem je založen na třech rovinách právních aktů (směrnici o obecné bezpečnosti výrobků, novém legislativním rámci a odvětvových harmonizačních směrnicích), což vede k nejasnostem a nedorozuměním na vnitřním trhu,

E.

vzhledem k tomu, že úroveň dohledu nad trhem se mezi jednotlivými členskými státy výrazně liší a řada z nich nevyhrazuje prostředky nezbytné pro účinný dohled nad trhem a vykládá si označení „výrobky představující vážné riziko“ odlišně, což může vytvářet překážky pro volný pohyb zboží, narušovat hospodářskou soutěž a ohrožovat bezpečnost spotřebitelů v rámci vnitřního trhu,

F.

vzhledem k tomu, že spolupráce mezi orgány dohledu nad trhem a společné činnosti dohledu nad trhem jsou nezbytné, a měly by být proto dále posíleny a měly by na ně být přiděleny prostředky,

G.

vzhledem k tomu, že, jak je rovněž uvedeno v Montiho zprávě, nařízení mají oproti směrnicím tu výhodu, že jsou jednoznačnější, předvídatelnější a účinnější,

1.

domnívá se, že stávající legislativní rámec pro dohled nad trhem není dostatečně provázaný, a proto by měl být přezkoumán a dále koordinován;

2.

doporučuje, aby Komise vytvořila společný evropský rámec pro dohled nad trhem vztahující se na všechny výrobky na vnitřním trhu anebo výrobky, které na trh EU vstupují; vyzývá Komisi, aby se aktivněji podílela na koordinaci činnosti evropských orgánů dohledu nad trhem, celních orgánů a příslušných orgánů členských států;

3.

vyzývá členské státy a Komisi, aby na účinný dohled nad trhem vyhradily dostatečné zdroje; zdůrazňuje, že nespolehlivý systém dohledu nad trhem by mohl narušovat hospodářskou soutěž, ohrožovat bezpečnost spotřebitelů a oslabovat důvěru občanů ve vnitřní trh; poukazuje na to, že je důležité zabezpečit vnější hranice jednotného trhu, zejména významné námořní přístavy, a vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření proti nelegálním výrobkům ze třetích zemí; doporučuje, aby Komise komplexně posoudila místa vstupu výrobků na trh EU a zjistila, jaké zdroje jsou nutné k zajištění odpovídající kontroly;

4.

vyzývá členské státy, aby koordinovaným způsobem zavedly tresty, včetně vysokých peněžitých pokut, pro hospodářské subjekty, které na jednotný trh záměrně uvádějí nebezpečné výrobky či výrobky, jež nevyhovují stanoveným normám; navrhuje, aby byl zákaz určitých výrobků co nejčastěji zveřejňován, aby bylo více patrné, že jsou prováděny kontroly na hranicích a dohled nad trhem, a s cílem odstrašit účastníky trhu, kteří se dopouštějí nezákonného jednání;

5.

vyzývá Komisi, aby se za účasti orgánů dohledu nad trhem a celních orgánů ve větší míře podílela na spolufinancovaní společné činnosti v oblasti dohledu nad trhem;

6.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby si členské státy vyměňovaly osvědčené postupy; vyzývá ke vzájemné spolupráci, ke společnému vyžívání know-how a ke sdílení osvědčených postupů mezi orgány dohledu nad trhem; připomíná důležitost spolupráce mezi celními orgány a orgány dohledu nad trhem na vnějších hranicích za účelem provádění náležitých kontrol výrobků vstupujících na území Společenství; uznává významnou úlohu, kterou v současné době hraje fórum PROSAFE v koordinaci společné činnosti v oblasti dohledu nad trhem a výměny osvědčených postupů v rámci směrnice o obecné bezpečnosti výrobků; vyzývá proto Komisi, aby zvážila, za jakých podmínek by mohlo fórum PROSAFE sloužit jako platforma pro rozsáhlejší koordinaci mezi členskými státy, pokud jde o harmonizované i neharmonizované výrobky; domnívá se, že je nezbytné vytvořit pro tuto oblast činnosti fóra PROSAFE právní základ a vyčlenit na ni dostatečné zdroje; připomíná, že koordinace, kterou v současné době zajišťuje fórum PROSAFE, je omezena limitovanými prostředky a jeho neformální strukturou;

7.

vyzývá členské státy EU, aby si vzájemně vyměňovaly výsledky šetření a studií souvisejících s bezpečností výrobků; domnívá se, že jejich součástí by měla být referenční čísla daných výrobků v zájmu usnadnění identifikace výrobku ostatními orgány, jež by mohly mít zájem o překlad a využití informací uvedených v těchto studiích; vyzývá členské státy, aby s cílem vyhnout se duplicitní práci umožnily svým příslušným orgánům přijmout opatření v oblasti dohledu nad trhem na základě výsledků testů či studií, včetně testů a studií poskytnutých ostatními členskými státy;

8.

navrhuje zřídit instituce pro vzdělávání v oblasti bezpečnosti výrobků, například v rámci kontaktních míst pro výrobky, jež mohou usnadňovat odbornou přípravu a předávání informací mezi průmyslovými odvětvími;

9.

naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvořila veřejnou databázi informací o bezpečnosti spotřebních výrobků, včetně platformy pro podávání stížností, která bude pokud možno vycházet z již existujících regionálních a celostátních systémů členských států; zastává názor, že se tak zvýší povědomí o nebezpečných výrobcích na celém vnitřním trhu a spotřebitelé budou mít možnost informovat příslušné orgány o nebezpečných výrobcích elektronickou cestou; je přesvědčen, že tato databáze by mohla být vytvořena rozšířením stávajících databází, jako jsou evropský systém dohledu nad trhem (ICSMS) či databáze úrazů (IDB); zdůrazňuje, že je nutné, aby měla tato databáze právní základ a aby byla zavedena ohlašovací povinnost členských států; vyzývá k zavedení systému evidence nehod, který bude vycházet z této databáze a na základě kterého budou zveřejňovány povinné výroční zprávy; žádá, aby byla tato databáze přístupná veřejnosti, přičemž je nutné zajistit nezbytnou důvěrnost pro podniky;

10.

upozorňuje, že globalizace, častější využívání externích služeb a nárůst mezinárodního obchodu znamenají, že se na světových trzích obchoduje s více výrobky; domnívá se, že pro řešení problémů způsobovaných komplexními dodavatelskými řetězci a větším objemem obchodu je klíčová úzká spolupráce mezi světovými regulačními orgány a dalšími zúčastněnými stranami v oblasti bezpečnosti spotřebních výrobků;

11.

žádá Komisi, aby prohloubila mezinárodní spolupráci v rámci mezinárodní platformy pro bezpečnost spotřebních výrobků (ICPSC) za účelem výměny osvědčených postupů a společného předcházení výrobě nebezpečných látek, jež jsou určeny k vývozu na evropský vnitřní trh, ve třetích zemích;

12.

podporuje přezkum směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a nařízení (ES) č. 765/2008, pokud jde o definice a povinnosti hospodářských subjektů stanovené v rozhodnutí č. 768/2008/ES, přičemž je nutné se vyvarovat zbytečných administrativních překážek, zejména pro malé a střední podniky; domnívá se, že existence jednoho nařízení je jediným způsobem, jak lze zabezpečit jediný systém dohledu nad trhem pro všechny výrobky; naléhá proto na Komisi, aby vytvořila jeden systém dohledu nad trhem pro všechny výrobky, který by vycházel z jednoho legislativního aktu pokrývajícího směrnici o obecné bezpečnosti výrobků i nařízení (ES) č. 765/2008; domnívá se, že tento nový legislativní akt by měl být vytvořen v zájmu dosažení vysoké úrovně bezpečnosti výrobků a dohledu nad trhem, objasňovat právní základ a zohledňovat ustanovení, která jsou komplexněji zpracována v obou uvedených stávajících předpisech;

13.

vyzývá ke sjednocení požadavků na sledovatelnost obsažených ve směrnici o obecné bezpečnosti výrobků s novým legislativním rámcem, aby byla zajištěna soudržnost systému sledovatelnosti, aniž by byly vytvářeny další administrativní překážky;

14.

žádá Komisi, aby zvážila možnost vypracovat přesnější kritéria pro hodnocení bezpečnosti a rizik vyplývajících z toho, že výrobky nesplňují právní předpisy EU;

15.

shledává problematickým, že do stávající směrnice o obecné bezpečnosti výrobků nejsou zahrnuty výrobky provozované poskytovateli služeb, tj. že všeobecné bezpečnostní požadavky platí, když s výrobkem manipuluje spotřebitel v provozovně poskytovatele služeb, ale nikoli v případě, kdy se stejným výrobkem manipuluje poskytovatel služeb; zdůrazňuje, že je třeba tento právní nedostatek odstranit;

16.

žádá zjednodušení evropských právních předpisů pro bezpečnost výrobků, zejména s ohledem na cíle Komise uvedené ve sdělení „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“, jimiž je „zdokonalení tvorby právních předpisů“ a „mysli nejdřív v malém“, a naléhavě požaduje, aby byla do přepracovaného návrhu začleněna ustanovení o výrobcích napodobujících potraviny;

17.

za účelem zajištění bezpečnosti co nejširší skupiny zvláště ohrožených spotřebitelů vyzývá k doplnění odkazu na „osoby se zdravotním postižením“ (vedle již existujících odkazů na „děti“ a „starší osoby“);

18.

vyzývá Komisi, aby zahrnula povinnost výrobců provádět během fáze navrhování výrobků analýzu rizik; naléhavě vyzývá, aby v případě zjištění jakýchkoli rizik byla tato rizika zdokumentována a sdělena veřejným orgánům;

19.

zdůrazňuje, že je třeba zavést účinnější regulační rámec, který by umožňoval rychlé zásahy a nacházení spolehlivých dlouhodobých řešení, aniž by byly orgány pro standardizaci nebo Komise pověřovány politickými rozhodnutími bez jednoznačného souboru základních politických požadavků, jako je tomu v případě harmonizovaných právních předpisů;

20.

zdůrazňuje, že výrobky představující vážná rizika musí být co nejdříve natrvalo staženy a odstraněny z trhu a že musí být zajištěna sledovatelnost v rámci celého dodavatelského řetězce, což vyžaduje dostatek zdrojů pro orgány dohledu nad trhem;

21.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit spolehlivou dohledatelnost ve všech fázích životnosti výrobku a zároveň dbát na to, aby tento krok nevedl k vyšší administrativní zátěži;

22.

zdůrazňuje, že je důležité, aby byly výrobky dohledatelné a opatřovány sledovacími štítky umožňujícími určit jejich zemi původu a odpovědného výrobce;

23.

trvá na účinném vymáhání postupů identifikace, které jsou již zavedeny; vybízí Komisi, aby prováděla posuzování a hodnocení týkající se využívání nových technologií, přičemž se domnívá, že využívání nových technologií by mělo být přiměřené a nemělo by ohrožovat soukromí, bezpečnost a ochranu spotřebitelů;

24.

zdůrazňuje však, že v rámci trhu EU by nemělo být jako oficiální systém/metoda sledovatelnosti stanoveno jediné technické řešení, a požaduje celkovou přiměřenost;

25.

zdůrazňuje, že je třeba zlepšit a dále posilovat výměnu informací o nebezpečných výrobcích pocházejících ze třetích zemí (jako je Čína a Indie) v systému RAPEX a vyhodnotit nejnovější studie uskutečněné v rámci tohoto systému;

26.

uznává, že RAPEX je užitečným a účinným nástrojem k šíření informací mezi členskými státy týkajících se opatření přijatých se zřetelem na nebezpečné výrobky, ale je přesvědčen, že jej lze dále zdokonalit;

27.

vyzývá Komisi, aby odborníkům v oblasti bezpečnosti výrobků, výrobcům, organizacím obchodníků a spotřebitelů a vnitrostátním orgánům zpřístupnila všechny příslušné informace a zajistila přitom potřebnou důvěrnost informací; vyzývá Komisi, aby mimo území EU zvýšila informovanost o systému RAPEX a o unijních systémech stahování výrobků z trhu;

28.

vítá nové obecné zásady systému RAPEX, které přispívají k jeho lepšímu fungování; vyzývá Komisi, aby za účelem pomoci orgánům dohledu nad trhem při jejich práci zefektivnila novou metodu posuzování rizik i těch metod, které jsou již zavedeny pro harmonizované výrobky;

29.

vyzývá Komisi, aby objasnila zařazení výrobků do kategorie „vysoce rizikové“ v oznámeních pro RAPEX;

30.

konstatuje, že spotřební výrobky uváděné na evropský vnitřní trh pocházejí stále častěji ze třetích zemí; je zvláště znepokojen tím, že každým rokem narůstá počet hlášení vztahujících se k výrobkům čínského původu, která tvoří více než polovinu hlášení v systému RAPEX, a že se ve 20 % případů ukáže, že nelze zjistit výrobce těchto výrobků; proto žádá, aby bylo vyvinuto zvýšené úsilí na mezinárodní úrovni, a vítá spolupráci EU, Číny a USA týkající se strategií sledovatelnosti výrobků; vítá jakoukoli podporu, odbornou přípravu a semináře pořádané EU a čínskými orgány v zájmu zlepšení bezpečnosti výrobků; zdůrazňuje, že je potřeba, aby se těmito problémy zabývaly víceleté programy;

31.

vyzývá komisi, aby zvážila, zda by nebylo užitečné zřídit podobný systém, jako je systém rapex-čína, i pro jiné obchodní partnery, zejména pro ty, jejichž výrobky byly prostřednictvím systému rapex oznámeny;

32.

žádá Komisi, aby do systému RAPEX nebo jiného vhodného systému na úrovni EU začlenila pokuty za porušení předpisů ze strany členských států, aby byla zajištěna transparentnost a motivace pro všechny zúčastněné strany;

33.

je znepokojen potížemi, kterým čelí orgány dohledu nad trhem při přijímání opatření proti nebezpečným výrobkům, jež jsou prodávány prostřednictvím internetu;

34.

vítá projekt C2013, který navrhla Komise pro oblast bezpečnosti výrobků, v jehož rámci budou vypracovány obecné zásady celních kontrol v EU; naléhavě vyzývá Komisi, aby celním orgánům poskytla konkrétní nástroje, které jim umožní zvládnout výzvy spojené s náležitou kontrolou dovážených výrobků; vyzývá k dalšímu prohloubení spolupráce mezi donucovacími orgány;

35.

bere na vědomí, že roste počet výrobků ze třetích zemí zakoupených spotřebiteli na internetu, které nesplňují evropské normy, čímž ohrožují bezpečnost a zdraví spotřebitelů; vyzývá komisi, aby posílila a standardizovala celní kontroly výrobků zakoupených na internetu a prováděla dohled nad trhem, přičemž zvláštní pozornost by měla věnovat výrobkům, které mohou spotřebitelům způsobit přímou újmu, jako jsou farmaceutické a potravinářské výrobky; naléhavě vyzývá komisi, aby se zabývala možnými řešeními tohoto problému s cílem posílit důvěru spotřebitelů v elektronické obchodování;

36.

vyzývá Komisi a orgány členských států, aby zajistily náležitou odbornou přípravu úředníků, aby mohly být lépe odhalovány výrobky představující riziko; naléhavě žádá, aby byla zlepšena spolupráce mezi celními orgány a orgány dohledu nad trhem před uvolněním výrobků na trh, což i v tomto případě vyžaduje víceletý program;

37.

vyzývá Komisi a příslušné vnitrostátní orgány, aby dále rozvíjely kampaně na zvyšování informovanosti zaměřené na spotřebitele s cílem informovat je o riziku nákupu falšovaných výrobků, a to zejména na internetu;

38.

zdůrazňuje, že je třeba, aby se orgány dohledu nad trhem systematicky zapojily do vytváření bezpečnostních norem, neboť to představuje vhodný způsob jak zajistit, aby byly v rámci procesu standardizace zohledněny jejich vědomosti, aby byly vytvořené normy lépe pochopeny a aby byla dobrovolným dodržováním norem zvýšena bezpečnost a ochrana zdraví spotřebitelů a posílena právní jistota díky správné interpretaci a aplikaci evropských norem orgány členských států;

39.

vyzývá Komisi, aby zlepšila jednoznačnost pověření k vypracování norem a zvážila další způsoby, jak zlepšit a integrovat vnitrostátní a evropské systémy standardizace v neharmonizované oblasti, s důrazem na zapojení malých a středních podniků, a zároveň zachovat hlavní prvky současné struktury;

40.

naléhavě žádá, aby byly zlepšeny stávající platné postupy Komise pro stanovování mandátů k vytváření evropských norem za účelem zajištění včasné reakce na nová nebo objevující se rizika účinnějším způsobem; zdůrazňuje však, že nové či pozměněné postupy by měly rovněž podléhat kontrole Parlamentu; zdůrazňuje, že pravomocí Parlamentu by mělo být také zkoumání postupů týkajících se přejímání či uplatňování mezinárodních, neevropských a jiných norem;

41.

vyzývá evropské organizace pro standardizaci a Komisi, aby prozkoumaly všechny systémy, které by mohly případně urychlit proces vypracovávání norem a zároveň zabezpečit náležité zapojení všech příslušných zainteresovaných stran, jako je například zavedení zrychleného postupu či možnost, aby Komise jako dočasné opatření, než bude k dispozici trvalé řešení, zveřejnila odkazy na existující evropské normy či normy ISO vypracované mimo mandát Komise v případě, že se má za to, že tyto normy zabezpečují vysokou úroveň ochrany spotřebitele či jsou zaměřeny na specifické riziko;

42.

žádá zkvalitnění mandátů Komise pro standardizaci s cílem umožnit evropským orgánům pro standardizaci, aby vyvinuly evropské normy splňující technické požadavky, jejichž prostřednictvím je dosahován nebo vyhodnocován soulad s politickým rozhodnutím; v tomto ohledu se domnívá, že je třeba lepšího zapojení a spolupráce mezi Evropskou komisí a evropskými organizacemi pro standardizaci při jejich vypracovávání; s ohledem na to, že tyto organizace pracují na základě konsenzu, považuje pro správné fungování systému za rozhodující, aby byly politické otázky řešeny na úrovni vytváření politik, a nebyly přenášeny na Evropskou komisi, standardizační orgány či jakékoli donucovací orgány;

43.

žádá, aby byl do směrnice o obecné bezpečnosti výrobků doplněn postup, na jehož základě bude možné proti normám formálně vznášet námitky, jako je tomu například v rozhodnutí č. 768/2008/ES; domnívá se, že by mělo být možné tento postup uplatnit již před zveřejněním normy v Úředním věstníku EU, avšak neměl by nahrazovat mnohem užší zapojení orgánů dohledu nad trhem členských státům do systému standardizace;

44.

vyzývá Komisi a všechny zúčastněné strany, aby zaručily udržitelnost financování evropského systému standardizace, a to i prostřednictvím partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a na základě plánování víceletého financování, neboť je to nutné pro zajištění účelnosti a účinnosti tohoto systému;

45.

vyzývá Komisi, aby v souladu s novým legislativním rámcem přijala další opatření, aby mohly být rozšířeny potřebné revize;

46.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států.

7.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 199/7

—

s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Mezinárodní zdravotnický řád – IHR (2005) (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2005 o plánování připravenosti a reakce na pandemii chřipky v Evropském společenství (KOM(2005)0607),

—

s ohledem na pracovní dokument Rady ze dne 30. listopadu 2007 o otázkách souvisejících s ochranou zdraví (2),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 16. prosince 2008 o zdravotní bezpečnosti (3),

—

s ohledem na prozatímní pokyny Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) o využití zvláštních očkovacích látek během období pandemie chřipky typu H1N1 v roce 2009 (4),

—

s ohledem na metodický dokument WHO z dubna 2009 o připravenosti a reakci na pandemii chřipky (5),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 30. dubna 2009 o nákaze virem chřipky A (H1N1) (6),

—

s ohledem na výměnu názorů mezi ředitelem střediska ECDC a Výborem EP pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, která se konala dne 4. září 2009,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. září 2009 o pandemii chřipky H1N1 v roce 2009 (7),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 15. září 2009 o společném pořizování očkovacích látek proti chřipce A (H1N1) (8),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 15. září 2009 o komunikaci s veřejností a sdělovacími prostředky v souvislosti s pandemií chřipky (H1N1) v roce 2009 (9),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 15. září 2009 o podpoře třetích zemí v boji proti chřipce A (H1N1) (10),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 15. září 2009 o regulačním procesu pro registraci antivirových přípravků a očkovacích látek v rámci ochrany proti pandemii chřipky (H1N1) v roce 2009 (11),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 15. září 2009 o strategiích očkování proti pandemii chřipky (H1N1) v roce 2009 (12),

—

s ohledem na dokument z října 2009 nazvaný „Evropská strategie pro chřipku typu A (H1N1) – sledování rizik a prospěšnosti očkovacích látek“ (13),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 12. října 2009 o pandemii chřipky (H1N1) v roce 2009 – strategický přístup (14),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 23. listopadu 2009 o ochraně zdraví v Evropské unii a ve světě (15),

—

s ohledem na hodnotící zprávu ze dne 16. dubna 2010 o unijní reakci na pandemii chřipky (H1N1) v roce 2009 (16),

—

s ohledem na závěrečnou zprávu z ledna 2010 o hodnocení Evropské agentury pro léčivé přípravky (17),

—

s ohledem na rezoluci 1749 (2010) Parlamentního shromáždění Rady Evropy „Zvládání pandemie H1N1: potřeba větší transparentnosti“, která byla přijata v červnu 2010 (18),

—

s ohledem na závěry konference věnované poznatkům vyvozeným z pandemie chřipky typu A (H1N1), která se konala ve dnech 1. a 2. července 2010 (19),

—

s ohledem na doporučení evropského veřejného ochránce práv týkající se Evropské agentury pro léčivé přípravky ze dne 29. dubna a 19. května 2010 (20),

—

s ohledem na hodnotící zprávu ze dne 25. srpna 2010 o unijních strategiích očkování proti pandemii chřipky (21),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 13. září 2010 o poznatcích vyvozených z pandemie chřipky A(H1N1) – ochraně zdraví v EU (22),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 18. listopadu 2010 o zkušenostech získaných v souvislosti s pandemií H1N1 a o ochraně zdraví v Evropské unii (SEK (2010)1440),

—

s ohledem na výroční epidemiologickou zprávu o přenosných nemocech v Evropě v roce 2010 vypracovanou ECDC (23),

—

s ohledem na seminář o reakci členských států a Evropské unie na pandemii chřipky A (H1N1), který dne 5. října 2010 uspořádal Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0035/2011),

A.

vzhledem k tomu, že v květnu 2009 vnitrostátní a mezinárodní orgány zdravotní péče, včetně Světové zdravotnické organizace (WHO), oznámily, že v té době měla chřipka H1N1 pouze mírný průběh, ale že není zaručeno, že se situace bude i nadále vyvíjet obdobným způsobem,

B.

vzhledem k tomu, že v souladu s Mezinárodním zdravotnickým řádem (IHR) – právním nástrojem závazným pro smluvní strany – patří mezi povinnosti WHO dohled nad veřejným zdravím, koordinace mezinárodních opatření v oblasti veřejného zdraví, a pokud jde o potencionálně pandemické viry, určování aktuálního stupně pohotovosti na stupnici jedna až šest,

C.

vzhledem k tomu, že stupně celosvětové pandemie jsou určovány v souladu s ustanoveními IHR a po konzultaci s dalšími organizacemi a institucemi a s dotčenými členskými státy,

D.

vzhledem k tomu, že kritéria k vymezení „pandemie“, jak je upravila organizace WHO v roce 2009, jsou založená pouze na šíření viru bez ohledu na závažnost nemoci,

E.

vzhledem k tomu, že členské státy, Evropská komise a vnější subjekty, jako je WHO, by měly svá rozhodnutí v oblasti veřejného zdraví, která mohou ovlivnit zdravotní a sociální politiky členských států, přijímat s ohledem na nakažlivost případné budoucí chřipky a šíření viru,

F.

vzhledem k tomu, že nebylo možné zcela odhadnout závažnost a další vývoj pandemie a že v Evropě existovalo riziko zhoršení pandemie, jak tomu bylo v letech 1918 a 1968,

G.

vzhledem k tomu, že členské státy v souladu se zásadou obezřetnosti rychle zareagovaly na varování před pandemií a na následná doporučení, která vydala WHO, a že použily zdroje, které měly k dispozici k provádění akčních plánů v oblasti veřejného zdraví; vzhledem k tomu, že na základě vyhlášení nejvyššího stupně pohotovosti, který signalizuje vypuknutí pandemie, byla v některých případech učiněna v oblasti veřejného zdraví nepřiměřená rozhodnutí,

H.

vzhledem k tomu, že WHO vyhlásila konec pohotovosti v souvislosti s chřipkou typu H1N1 až v srpnu 2010 (prohlášení generální ředitelky WHO ze dne 10. srpna 2010 (24)),

I.

vzhledem k tomu, že v souladu se zásadou subsidiarity spadá příprava a reakce na zdravotní rizika v Evropské unii do kompetence členských států; vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva vyzývá členské státy k posílení spolupráce a ke sdílení informací a správných postupů v rámci WHO a stávajících struktur EU; vzhledem k tomu, že opatření na posílení koordinace přijatá Komisí za podpory ECDC a EMEA v rámci Mezinárodního zdravotnického řádu zvyšují účinnost vnitrostátních opatření,

J.

vzhledem k tomu, že farmaceutický průmysl musel zareagovat na náhlý, urgentní a rychle rostoucí požadavek členských států na dodávku očkovacích látek; vzhledem k tomu, že farmaceutický průmysl musel v mimořádné časové tísni vyvinout novou očkovací látku, jež měla být proti viru účinná,

K.

vzhledem k tomu, že náklady na řešení této krize v členských státech byly velmi vysoké a mohly být zřejmě nižší, kdyby členské státy navzájem lépe spolupracovaly a kdyby došlo k lepší koordinaci s ECDC,

L.

vzhledem k tomu, že výdaje určitých členských států v rámci následných opatření jsou spojené hlavně s nákupem obrovského množství očkovacích látek a antivirových léčiv, a vzhledem k tomu, že postupy nákupu vzbudily v několika členských státech vážné znepokojení ohledně transparentnosti a dodržení pravidel pro zadávání veřejných zakázek,

M.

vzhledem ke značným rozdílům v cenách mezi členskými státy, které dříve uzavřely dohody o nákupu očkovacích látek, pramenícím mimo jiné z rozdílných podmínek odpovědnosti v každé dohodě,

N.

vzhledem k tomu, že v různých členských státech byla zahájena soudní řízení kvůli obviněním z korupce a spolčení úředníků v souvislosti se smlouvami podepsanými v létě 2009 mezi ministerstvy zdravotnictví a výrobci očkovacích látek proti chřipce H1N1,

O.

vzhledem k tomu, že podle Komise se mohla neochota dodavatelů očkovacích látek nést plnou zodpovědnost za výrobky podílet na snížení důvěry občanů v jejich bezpečnost; vzhledem k tomu, že důvěra v očkovací látky proti chřipce H1N1 byla také podlomena neúplnými a protichůdnými informacemi o přínosech a rizicích očkovacích látek a o možných nebezpečích chřipky H1N1 pro veřejnost,

P.

vzhledem k tomu, že odlišná doporučení vydávaná v EU a členských státech ohledně prioritních cílových skupin pro očkování dokládají značnou nejistotu a názorovou rozdílnost ve věci vhodné reakce na chřipku H1N1,

Q.

vzhledem k tomu, že plánování připravenosti na pandemii chřipky z velké části závisí na strategiích očkování; vzhledem k tomu, že mají-li být tyto strategie úspěšné, musí být splněny tři podmínky: účinnost očkovacích látek, převaha přínosů očkovacích látek nad jejich riziky a zaměření na rizikové skupiny,

R.

vzhledem k tomu, že plnění těchto podmínek musí být transparentně doloženo,

S.

vzhledem k tomu, že poměr rizik a přínosů očkovacích látek již byl prokázán ve studiích snášenlivosti a imunogennosti založených na skutečném užívání těchto látek,

T.

vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí studie o očkovacích látkách a antivirových léčivech, které budou vypracovány nezávisle na farmaceutických společnostech, aby byly vyvážen poměr studií financovaných ze soukromých a veřejných prostředků,

U.

vzhledem k tomu, že v případě budoucí pandemie chřipky je třeba vynaložit více úsilí na zvýšení účinnosti očkovacích látek proti chřipce, zejména v případě vysoce ohrožených skupin a zvláštních variant viru,

V.

vzhledem k brzkému obstarání očkovacích látek a k systematickým strategiím očkování, zejména těch nejzranitelnějších skupin, byla EU nejlépe připraveným regionem světa; vzhledem k tomu, že celkovou připravenost EU oslabily značné rozdíly v připravenosti jednotlivých členských států a nedostatek skutečné spolupráce,

W.

vzhledem k tomu, že omezená spolupráce mezi členskými státy, zejména nedostatek společných veřejných zakázek na očkovací látky, chybějící společné zásoby, neexistence solidarity a mechanismů zprostředkování mezi členskými státy, a chybějící předchozí kupní smlouvy v několika členských státech byly hlavními faktory oslabujícími připravenost EU,

X.

navzdory opakovaným žádostem, které evropský veřejný ochránce práv zaslal Evropské agentuře pro léčivé přípravky (EMA), veřejnost stále nemá soustavný přístup k dokumentům EMA týkajícím se výzkumných protokolů, klinických testů a vedlejších účinků léčiv, které jí byly předloženy k posouzení,

Y.

vzhledem k tomu, že informace a sdělení ohledně chřipky typu H1N1 v letech 2009–2010 v EU prokázaly, že sdělovací prostředky sehrály zásadní úlohu nejen při šíření informací o ochraně a doporučení, ale také při zdůrazňování vybraných aspektů propuknutí nemoci a jejích následků, čímž mohly změnit veřejné mínění a reakce veřejných orgánů,

1.

žádá, aby byly přezkoumány plány prevence budoucí pandemie chřipky zavedené v EU a členských státech s cílem dosáhnout větší efektivity, soudržnosti a dostatečné nezávislosti a flexibility tak, aby mohly být případ od případu co nejrychleji přizpůsobeny skutečnému riziku na základě aktuálních relevantních informací;

2.

žádá, aby byly vyjasněny a případně zrevidovány úlohy, povinnosti, kompetence, omezení, vztahy a odpovědnost klíčových činitelů a struktur na úrovni EU ustavených pro zvládání zdravotních hrozeb, jimiž jsou Evropská komise, ECDC a EMA, dále členských států, jakož i méně formálních subjektů, jako je např. Výbor pro zdravotní bezpečnost, nástroj pro mimořádné zdravotní události (HEOF) a skupina „pro veřejné zdraví“, složených z vysokých úředníků, kteří mohou zasáhnout do rozhodovacích procesů pro řešení zdravotních krizových situací; a dále žádá, aby byly tyto informace zveřejněny;

3.

je potěšen skutečností, že se Komise zavázala, že zváží případný přezkum a dlouhodobé posílení právního základu Výboru pro zdravotní bezpečnost;

4.

žádá, aby se v rámci spolupráce mezi členskými státy ve Výboru pro zdravotní bezpečnost věnovala zvláštní pozornost meziodvětvové přípravě;

5.

zdůrazňuje, že je třeba posílit vzájemnou spolupráci členských států a spolupráci členských států a ECDC s cílem zajistit ucelené řešení rizik spojených s vypuknutím pandemie v souladu s Mezinárodním zdravotnickým řádem;

6.

žádá, aby pokračovala a aby se zlepšila spolupráce a koordinace mezi členskými státy, institucemi a mezinárodními a regionálními organizacemi zejména v raných fázích propuknutí virové nákazy v zájmu určení její závažnosti a přijetí vhodných rozhodnutí v oblasti řízení;

7.

považuje za vhodné posílit mandát Výboru pro veřejné zdraví, jehož činnost a úloha by se měly zlepšit, má-li členské státy více podpořit v úsilí o vypracování jednotné strategie připravenosti a reakce na hrozby pro veřejné zdraví a na mimořádné nouzové situace mezinárodního rozsahu stanovené v IHR;

8.

naléhá na WHO, aby přehodnotila definici pojmu pandemie a zohlednila v ní nejen geografické rozšíření, ale i závažnost pandemie;

9.

vyzývá členské státy, aby do každé fáze přípravy a uplatňování strategií určených k prevenci pandemie a boji proti ní úžeji zapojily pracovníky ze zdravotnictví;

10.

naléhá na Evropskou unii, aby přidělila více prostředků na výzkum a vývoj preventivních opatření v oblasti veřejné zdravotní péče a aby splnila cíl, který si stanovila, tedy přidělit 3 % HDP Evropské unie na výzkum a vývoj; konkrétně žádá větší investice do lepšího hodnocení a předvídání dopadů chřipkového viru v období mezi pandemiemi i na jejich počátku;

11.

žádá systematické investice do vnitrostátních středisek epidemiologického, sérologického a virologického dozoru;

12.

schvaluje zavedení postupu umožňujícího členským státům dobrovolný skupinový nákup antivirových očkovacích látek a léčivých přípravků, tak aby byl u daného výrobku zajištěn mimo jiné rovný přístup, výhodné sazby a flexibilita objednávky;

13.

připomíná, že podle stávajících právních předpisů Unie týkajících se léčivých přípravků spočívá odpovědnost za kvalitu, bezpečnost a účinnost, pokud jde o registrované indikace léčivého přípravku, na výrobci, a žádá, aby členské státy toto pravidlo plně uplatňovaly u všech veřejných zakázek na očkovací látky, neboť se jedná o důležitý prvek pro udržení či opětovné nabytí důvěry občanů v bezpečnost očkovacích látek;

14.

v rámci společného a odpovědného řízení dodávek očkovacích látek požaduje, aby bylo posouzeno případné usnadnění přístupu rozvojových zemí k očkovacím přípravkům při vypuknutí pandemie;

15.

domnívá se, že Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) musí své pravomoci, jimiž jsou vyhodnocování stupně rizika infekce a poskytování informací o těchto rizicích, vykonávat jako nezávislá agentura a že je k tomu agentuře třeba poskytnout náležité prostředky;

16.

vyzývá ECDC, aby se s pomocí WHO podílelo na přezkumu osvědčených postupů týkajících se vnitrostátních přípravných plánů na chřipkovou pandemii a aby vydalo doporučení ohledně osvědčených postupů v oblastech, jako jsou metody krizového řízení a očkovací a komunikační strategie;

17.

požaduje, aby byla zajištěna větší obezřetnost a naprostá transparentnost, pokud jde o posuzování léčivých přípravků doporučených v případě ohrožení veřejného zdraví, konkrétněji při skutečných pandemiích, a o poskytování informací o těchto přípravcích;

18.

zdůrazňuje, že jsou zapotřebí studie očkovacích látek a antivirových léčiv, včetně sledování proočkovanosti, jež by byly vypracovány nezávisle na farmaceutických společnostech;

19.

přeje si zajistit, aby vědečtí odborníci neměli žádné finanční či jiné zájmy ve farmaceutickém průmyslu, které by mohly ovlivnit jejich nestrannost; žádá, aby byl vypracován evropský kodex chování týkající se výkonu funkce vědeckého odborníka v kterékoli evropské instituci odpovědné za bezpečnost a za řízení a předjímání rizik; požaduje, aby se každý odborník před tím, než se ujme svých povinností, zavázal k dodržování etických zásad uvedeného kodexu chování;

20.

žádá, aby s odborníky, kteří jsou činní ve farmaceutickém odvětví, bylo možné konzultovat, ale aby byli vyloučeni z rozhodování;

21.

žádá především Evropskou komisi, aby s podporou agentury EMA zlepšila zrychlené schvalovací postupy umožňující, aby byly na trh uváděny léčivé přípravky vyvinuté v reakci na zdravotní krizi mimo jiné tím, že zajistí, aby vyhovovaly různým kmenům chřipky s rozdílnou mírou agresivity a odlišnostem cílových skupin, přičemž zajistí, aby byly řádné klinické testy prováděny předtím, než vypukne pandemie, s cílem zaručit celistvé posouzení poměru rizik a přínosů vyplývajících z užívání těchto léčivých přípravků pro příslušné cílové skupiny; dále Komisi vyzývá, aby případně předložila odpovídající legislativní návrhy;

22.

žádá, aby byly vyhodnoceny strategie očkování proti chřipce, které byly doporučeny v EU a používány v členských státech, a aby toto hodnocení zahrnovalo účinnost očkovacích látek, poměr rizik a přínosů a doporučené cílové skupiny s ohledem na bezpečné a účinné používání;

23.

vyzývá členské státy, aby do 8. září 2011 poskytly Komisi informace:

24.

žádá Komisi, aby s podporou ECDC a EMA vypracovala do 8. března 2012 souhrnnou zprávu o informacích uvedených v bodě 23 a aby tyto údaje rozdělila podle jednotlivých členských států; dále ji žádá, aby tuto zprávu zveřejnila jako významný příspěvek k revizi stávajících přípravných plánů na chřipkovou pandemii;

25.

připomíná agentuře EMA její právně uloženou povinnost zpřístupňovat všechny dokumenty týkající se klinických testů, výzkumných protokolů a nežádoucích účinků léčivých přípravků posouzených jejími odborníky, včetně očkovacích látek a antivirových léků doporučených v rámci boje proti chřipce H1N1; vítá nová pravidla pro přístup k dokumentům, která agentura EMA přijala v říjnu 2010;

26.

uznává, že střety zájmů patrné u odborníků, kteří pracují jako poradci v evropských orgánech ochrany veřejného zdraví, vedou k podezřením z nežádoucího ovlivňování a škodí celkové věrohodnosti těchto orgánů a jejich doporučení; domnívá se, že je nezbytné veškerým střetům zájmů zabránit;

27.

žádá, aby byla schválena definice střetu zájmů, která by byla jednotná pro všechny evropské orgány ochrany veřejného zdraví;

28.

žádá, aby byl Parlament na takové střety zájmů upozorněn formou vnitřního vyšetřování, které by vedl Výbor pro rozpočtovou kontrolu s cílem určit, zda byly platby výše uvedeným odborníkům provedeny správně a transparentně a zda byly dodrženy postupy, které evropské orgány a instituce běžně používají, aby zabránily střetům zájmů;

29.

žádá, aby byla zveřejňována prohlášení o zájmech všech odborníků, kteří pracují jako poradci pro evropské zdravotnické orgány a instituce, včetně členů neformálních skupin;

30.

je si vědom toho, že je třeba veřejnost jasněji a transparentněji informovat o rizicích a přínosech; zdůrazňuje, že jakmile jsou zdravotní rizika posouzena, je nutné občanům poskytnout ucelené sdělení; trvá na tom, že je důležité, aby spolu členské státy neustále komunikovaly o informativním obsahu sdělení (např. o povaze viru, charakteru rizika, nejlepším způsobu prevence a o rizicích a přínosech prevence nebo léčby);

31.

požaduje obecný evropský strategický přístup k tzv. „rizikovým“ skupinám, pokud jde o to, jak je v případě pandemie kontaktovat a jak s nimi komunikovat;

32.

žádá, aby byly se sdělovacími prostředky, které odpovídají za šíření sdělení týkajících se veřejného zdraví, vybudovány vztahy založené na důvěře; žádá, aby byla vybrána skupina odborníků, kteří budou neustále k dispozici, aby zodpověděli dotazy novinářů, a také aby byla obsazena funkce mluvčího;

33.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby pracovníci v oblasti informací sdíleli odpovědnost, a že při zpracovávání sdělení týkajících se zdraví je zapotřebí postupovat obezřetně, tím spíše v situaci pandemie;

34.

očekává v tomto ohledu komplexnější shromažďování ucelených údajů vnitrostátními orgány zdravotního dozoru a jejich rychlé předání příslušným orgánům EU;

35.

považuje za nezbytné, aby Komise a členské státy urychleně provedly nezbytné revize, včetně strategií pro lepší očkování a komunikaci, s cílem zvýšit důvěru v opatření přijímaná v oblasti veřejného zdraví, jejichž účelem je příprava na pandemii a její prevence;

36.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Světové zdravotnické organizaci a vnitrostátním parlamentům.

7.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 199/15

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 17. června 2010 a závěry zasedání Evropské rady ze dne 11. prosince 2009,

—

s ohledem na zápis ze zasedání Rady ECOFIN konaného dne 19. října 2010 a zprávu určenou Evropské radě, která v něm je citována,

—

s ohledem na program belgického předsednictví, zejména návrhy v oblasti inovativního financování,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o dani z finančních transakcí – zajištění jejího fungování (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. září 2010 o Evropských orgánech dohledu (3) a konkrétně své usnesení ze dne 22. září 2010 o Evropském orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (4), ze dne 22. září 2010 o Evropském orgánu pro bankovnictví (5), ze dne 22. září 2010 o Evropském orgánu pro cenné papíry a trhy (6) a ze dne 22. září 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (7),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o inovativním financování na celosvětové a evropské úrovni (SEK(2010)0409) a sdělení Komise o zdanění finančního sektoru (KOM(2010)0549) a na připojený pracovní dokument útvarů Komise (SEK(2010)1166),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (KOM(2010)0484),

—

s ohledem na sdělení Komise o fondech pro řešení problémů bank (KOM(2010)0254),

—

s ohledem na prohlášení skupiny G-20 učiněné dne 15. listopadu 2008 ve Washingtonu, prohlášení skupiny G-20 učiněné dne 2. dubna 2009 v Londýně a prohlášení vedoucích představitelů v návaznosti na summit skupiny G-20 konaný dne 25. září 2009 v Pittsburghu,

—

s ohledem na zprávu Mezinárodního měnového fondu za rok 2010 pro skupinu G-20 o zdanění finančního sektoru,

—

s ohledem na dokument Poradního výboru odborových svazů při OECD s názvem Parametry daně z finančních transakcí a nedostatek zdrojů OECD na zajišťování globálních veřejných statků v období 2010–2020 ze dne 15. února 2010,

—

s ohledem na zprávu OECD z roku 2010 nazvanou Nepříjemná pravda: nutnost řešit následky chování bank,

—

s ohledem na zprávu Rakouského institutu ekonomických studií (WIFO) nazvanou Obecná daň z finančních transakcí: motivy, příjmy, proveditelnost a dopady z března 2008,

—

s ohledem na dokument Evropské nadace pokrokových studií nazvaný Daně z finančních transakcí: nezbytné, reálné a vhodné z března 2010,

—

s ohledem na studii Centra pro výzkum hospodářské politiky nazvanou Výhody zavedení daně z finančních transakcí z prosince 2008,

—

s ohledem na zprávu Komise – Srovnávací přehled státních podpor – Zpráva o nejnovějším vývoji v oblasti podpory finančního odvětví v souvislosti s krizí (KOM(2010)0255),

—

s ohledem studii think thanku Notre Europe s názvem Stále méně uhlíková Unie? Směřování k lepšímu evropskému zdanění v zájmu boje proti změně klimatu,

—

s ohledem na závěrečný dokument z plenárního zasedání Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni nazvaný Dodržíme slib: společně k naplnění rozvojových cílů tisíciletí ze září 2010,

—

s ohledem na prohlášení vydané na sedmém plenárním zasedání Vedoucí skupiny pro inovativní financování rozvoje v lednu 2010,

—

s ohledem na zprávu výboru odborníků pracovní skupiny pro mezinárodní finanční transakce pro financování rozvoje nazvanou Globalizující solidarita – důvod pro zavedení finančních daní z roku 2010,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0036/2011),

A.

vzhledem k tomu, že nebývalá finanční a hospodářská krize v roce 2007 odhalila závažné nedostatky fungování regulačního a dohledového rámce globálního finančního systému, které lze popsat jako souhru neregulovaných finančních trhů, příliš složitých produktů a netransparentních jurisdikcí; vzhledem k tomu, že Evropa potřebuje transparentnější a efektivnější finanční trhy,

B.

vzhledem k tomu, že volné trhy jsou na celém světě základem vytváření bohatství a že tržní ekonomiky a volný obchod vytvářejí bohatství a zbavují lidi chudoby,

C.

vzhledem k tomu, že mimořádný nárůst objemu finančních transakcí ve světovém hospodářství v posledním desetiletí – tento objem v roce 2007 dosáhl 73,5násobku nominálního světového HDP, a to zejména kvůli boomu na trhu s deriváty – ukazuje, že postupně narůstá nesrovnalost mezi finančními transakcemi a potřebami reálné ekonomiky,

D.

vzhledem k tomu, že finanční sektor je z velké míry závislý na vzorcích obchodování, jako jsou rychlé obchody (tzv. high-frequency trade), které jsou převážně cílené na krátkodobý zisk a jsou vystaveny vysokému pákovému efektu, což bylo jednou z hlavních příčin finanční krize; vzhledem k tomu, že to vedlo k nadměrnému kolísání cen a přetrvávajícímu vychýlení cen cenných papírů a zboží od jejich základní úrovně,

E.

vzhledem k tomu, že schopnost podniků, vlád a jednotlivců půjčovat si navzájem peníze je zásadním faktorem globální ekonomiky; vzhledem k tomu, že finanční krize poskytla příklady nešťastných rysů mezinárodního kapitálového trhu; vzhledem k tomu, že je z tohoto důvodu nezbytné nastolit rovnováhu mezi nutností přijmout opatření, která přispějí k zachování finanční stability, a nutností zachovat schopnost bank poskytovat úvěry ekonomice,

F.

vzhledem k tomu, že na summitech skupiny G-20, které se konaly v roce 2008 ve Washingtonu a v roce 2009 v Pittsburghu, bylo dosaženo dohody o provádění reforem zaměřených na posílení regulačních systémů finančních trhů a dohledu, aby finanční instituce přijaly svůj díl spravedlivý odpovědnosti za otřesy,

G.

vzhledem k tomu, že hlavní díl nákladů za krizi dosud nesli daňoví poplatníci, jejichž peníze vlády v mnoha zemích světa použily k záchraně soukromých bank a jiných finančních institucí; vzhledem k tomu, že rostou výzvy k tomu, aby se na nákladech odpovídajícím způsobem podílely také finanční instituce a subjekty, které měly po celé roky obrovské výnosy z akcí a z ročních bonusových plateb a pobíraly největší část celosvětových korporátních zisků,

H.

vzhledem k tomu, že v EU zejména náklady na záchranná opatření zhoršily a urychlily příchod fiskální a dluhové krize, která neočekávaně zatížila veřejné rozpočty a vážně ohrozila vytváření nových pracovních míst a poskytování dávek sociálního zabezpečení ze strany státu a plnění cílů v oblasti klimatu a životního prostředí,

I.

vzhledem k tomu, že významnými faktory, které prohloubily krizi schodku veřejných financí států eurozóny v letech 2009 až 2010, byly krátkodobé obchody a spekulace na evropských trzích se státními dluhopisy, které odhalily, že existuje úzké propojení mezi nedostatky finančního sektoru a problémy se zajišťováním udržitelnosti veřejných financí v dobách příliš vysokých rozpočtových schodků a rostoucího veřejného a soukromého zadlužení,

J.

vzhledem k tomu, že neúčinnost Paktu stability a růstu v jeho současné podobě a rozdíly v konkurenceschopnosti mezi členskými státy podnítily probíhající diskusi o evropské správě ekonomických záležitostí, jejíž klíčovými součástmi by měla být opatření k posílení Paktu stability a růstu, zejména jeho preventivních ustanovení, neprodlené zahájení nezbytných strukturálních reforem, koordinaci daňové politiky a boje proti daňovým únikům a podvodům s cílem zajistit daňovou spravedlnost a současně postupně přenášet daňové zatížení z práce na kapitál a činnosti s výraznými negativními externalitami,

K.

vzhledem k tomu, že krize zdůraznila, že je nutné získat nové, rozsáhlé, spravedlivé a udržitelné příjmy a kontrolovat dodržování platných právních předpisů týkajících se daňových úniků a zvýšit jejich účinnost, aby se zajistilo účinné propojení fiskální konsolidace s dlouhodobou obnovou hospodářství a udržitelností veřejných financí, vytvářením pracovních míst a sociálním začleňováním, které jsou hlavními prioritami agendy EU 2020,

L.

vzhledem k tomu, že současná přísná rozpočtová omezení, která jsou důsledkem nedávné krize, přicházejí v okamžiku, kdy EU přijala velmi důležité závazky na celosvětové úrovni, zvláště co se týká cílů v oblasti změny klimatu, rozpočtových cílů tisíciletí (RCT) a rozvojové pomoci, především pro zmírňování změny klimatu v rozvojových zemích a přizpůsobení se jejím dopadům,

M.

vzhledem k tomu, že Evropská rada dne 17. června 2010 uvedla, že by EU měla stát v čele úsilí o vytvoření globálního přístupu k zavedení systému odvodů a daní pro finanční instituce, a vyzvala k tomu, aby se prozkoumala a dále rozpracovala otázka celosvětového zavedení daně z finančních transakcí,

N.

vzhledem k tomu, že již požádal Komisi, aby provedla hodnocení dopadu a vypracovala analýzu pozitivních prvků daně z finančních transakcí; rozhodl se proto na tuto analýzu počkat, než učiní další kroky,

1.

bere na vědomí práci, kterou Komise dosud odvedla v reakci na požadavek Parlamentu vyjádřený v jeho usnesení z 10. března 2010, aby byla provedena studie proveditelnosti týkající se zdanění finančních transakcí na globální úrovni a na úrovni EU; zdůrazňuje, že je třeba provést komplexní posouzení dopadu a žádá, aby byly výsledky tohoto posouzení dopadu a případné konkrétní návrhy zveřejněny do léta 2011, jak je uvedeno ve sdělení Komise o zdanění finančního sektoru; zdůrazňuje, že vyvážená a důkladně vypracovaná studie o proveditelnosti systému zdanění finančních transakcí v EU by měla být základem postupu zavádění této daně;

2.

zdůrazňuje, že zvyšováním sazeb a rozšiřováním oblasti působnosti stávajících daňových nástrojů a dalšími škrty ve veřejných výdajích nelze dostatečně ani udržitelně řešit hlavní problémy, kterým na evropské a celosvětové úrovni čelíme; zdůrazňuje, že při řešení těchto problémů a projednávání nových systémů financování by jednou z hlavních priorit mělo být vytvoření prostředků k posílení evropské konkurenceschopnosti a hospodářského růstu;

3.

zdůrazňuje, že řádně fungující jednotný trh je nejcennějším nástrojem EU v globalizovaném konkurenčním světě a hlavním motorem evropského růstu; zdůrazňuje, že je třeba se soustředit na posilování vnitřního trhu a hledání cest, jak využívat státní a evropské zdroje inteligentněji, a to komplexním přístupem k rozpočtové reformě zaměřeným jak na výdajovou, tak i příjmovou stránku rozpočtu; poukazuje na to, že výdaje je třeba vynakládat tak, aby přinášely výsledky, a že nové finanční nástroje pro plnění rozpočtu musí být dostatečně sofistikované, integrované a flexibilní;

4.

zdůrazňuje, že nejlepší cestou, jak podpořit politiky reálného růstu přinášející skutečné výsledky, je odstranění zbývajících překážek na vnitřním trhu; poukazuje na to, že z různých studií vyplývá, že pokud by se odstranily veškeré překážky stojící v cestě čtyřem svobodám, bylo by možné každoročně ušetřit až 200 či 300 miliard EUR;

5.

klade důraz na význam opětovného oživení jednotného trhu a zdůrazňuje, že EU musí vypracovat a účinně uplatňovat společná pravidla, aby vnitřní trh mohl fungovat jako nástroj strukturálního růstu; zdůrazňuje, že je třeba se soustředit na hnací sílu evropské ekonomiky: 20 milionů evropských podniků, zejména malých a středních podniků, které vedou podnikatelé a jiní kreativní lidé;

6.

zdůrazňuje, že jednou z největších výhod Evropské unie je její velikost a z této výhody je třeba v plné míře těžit využíváním potenciálu jednotného trhu a používáním prostředků z rozpočtu EU k podpoře úsilí veřejného sektoru stimulovat hnací síly růstu;

7.

zdůrazňuje, že Komise by měla přijmout společný strategický rámec, v něž bude stanovena komplexní investiční strategie, která cíle strategie Evropa 2020 převede do investičních priorit, určí investiční potřeby ve vztahu k hlavním cílům a pilotním projektům a k reformám, které jsou zapotřebí, aby se maximalizoval účinek investic podporovaných v rámci politiky soudržnosti;

8.

zdůrazňuje, že jedna z hlavních výhod nástrojů inovativního financování spočívá v tom, že mohou přinést dvojí užitek, neboť mohou přispívat k dosažení důležitých politických cílů, jako je stabilita a transparentnost finančního trhu, a současně nabídnout značný příjmový potenciál; v této souvislosti zdůrazňuje, že by měly být rovněž zohledněny účinky těchto nástrojů na negativní externality vytvářené finančním sektorem;

9.

připomíná, že finanční škody způsobené daňovými úniky a podvody se v Evropě odhadují na 200 až 250 miliard EUR ročně; domnívá se proto, že omezení rozsahu daňových podvodů by pomohlo snížit deficit veřejných rozpočtů, aniž by se musely zvyšovat daně; poukazuje v této souvislosti na to, že by inovativní financování mělo posílit snahu členských států, EU a mezinárodního společenství bojovat proti daňovým únikům, podvodům a ostatním formám nezákonného úniku kapitálu, které mají značný dopad na rozpočet;

10.

zdůrazňuje, že pokud jde o důsledky krize musí EU přesvědčit své občany, že má vůli a prostředky pokračovat v prosazování vyvážené kombinace strategie fiskální konsolidace a stimulačních politik, aby zabezpečila dlouhodobé oživení ekonomiky;

11.

domnívá se, že ačkoli bylo v nedávné době dosaženo značného pokroku v oblasti regulace a dozoru, chybějící aspektem přístupu EU k finančnímu sektoru je daňová politika;

12.

vítá, že Komise uznala, že daně ve finančním sektoru jsou příliš nízké, zejména z toho důvodu, že z většiny finančních služeb se neodvádí DPH, a žádá, aby se díky inovativním finančním opatřením získalo z tohoto sektoru více, a přispělo se tak k uvolnění daňové zátěže pracujících lidí;

13.

domnívá se, že zavedení daně z finančních transakcí by mohlo pomoci řešit stále častější a vysoce škodlivé způsoby obchodování na finančních trzích, jako jsou krátkodobé a rychlé automatizované obchody, a omezit spekulace; zdůrazňuje, že daň z finančních transakcí by tak zlepšila účinnost trhu, omezila nadměrné kolísání cen, zvýšila transparentnost a vytvořila pobídky k tomu, aby ve finančním sektoru docházelo k dlouhodobým investicím s přidanou hodnotou pro reálnou ekonomiku;

14.

zdůrazňuje současný odhad příjmů daně z finančních transakcí s nízkou sazbou, která by se svým velkým daňovým základem mohla přinést téměř 200 miliard EUR ročně v EU a 650 miliard USD ročně na světové úrovni; domnívá se, že by tak mohl finanční sektor výrazně přispět k pokrytí nákladů na boj proti krizi a k udržitelnosti veřejných financí;

15.

poukazuje na vývoj diskuse o DFT a rozdílné názory na proveditelnost, účinnost a účelnost takové daně, a také na vývoj rozvíjející se diskuse o dani z finančních činností (FAT), ale poznamenává, že skupina G-20 dosud nedokázala podpořit v této věci smysluplné společné iniciativy; vyzývá vedoucí představitele zemí G20, aby urychlili jednání o dohodě ohledně minimálních společných prvků celosvětové daně z finančních transakcí a poskytli vodítka, jak by se tyto různé typy zdanění měly vyvíjet v budoucnosti;

16.

podporuje zavedení daně z finančních transakcí, která by zlepšila fungování trhu, neboť by se omezily spekulace, a pomáhala by financovat globální veřejné statky a snižovat veřejné deficity; domnívá se, že zavedení daně z finančních transakcí by mělo být co nejširší a že by EU měla prosazovat zavedení daně z finančních transakcí na globální úrovni; vyzývá Komisi, aby se záměrem zjistit, zda by tato daň mohla být zavedena nejdříve na evropské úrovni, aniž by to mělo negativní dopad na evropskou konkurenceschopnost, co nejdříve vypracovala studii proveditelnosti při zohlednění nutnosti zajistit rovné podmínky na celosvětové úrovni a aby případně předložila konkrétní legislativní návrhy;

17.

poukazuje na to, že při zkoumání možností zdanění finančního sektoru na celosvětové úrovni a na úrovni EU by se měly zohlednit zkušenosti ze zavedení odvětvových daní z transakcí na úrovni členských států;

18.

zdůrazňuje dále, že odliv čistě spekulativních transakcí do jiných jurisdikcí by měl určité škodlivé důsledky, ale mohl by také schopen přispívat k vyšší účinnosti trhu; zdůrazňuje rovněž, že ne všechny činnosti považované za spekulativní je třeba odsuzovat, neboť určité formy rizika mohou zvýšit stabilitu finančních trhů EU;

19.

zdůrazňuje, že na centralizovaném evropském ústředním trhu by služby zúčtovaní a vypořádání mohly usnadnit zavedení daně z finančních transakcí EU, která by mohla být administrativně levná a snadno uplatnitelná; připomíná však, že pro navrhování technických aspektů daně z finančních transakcí je třeba zohlednit globální a propojený charakter finančního sektoru;

20.

poukazuje na nedávné sdělení Komise jako první krok k vyřešení této problematiky; domnívá se, že důkazní břemeno týkající se možných výhod nebo úskalí zavedení daně z finančních transakcí na úrovni EU spočívá na Komisi a jejím posouzení dopadu;

21.

konstatuje, že v nedávném sdělení Komise bylo posouzení dopadu různých možností zdanění finančního sektoru oznámeno, a vyzývá Komisi, aby ve své studii proveditelnosti řešila také otázku nerovnoměrného rozložení transakcí a příjmů mezi zeměpisnými oblastmi a zabývala se i posouzením možnosti odstupňovat nebo odlišit sazbu podle kategorií aktiv, daňové zátěže, povahy dotčeného subjektu nebo krátkodobé a spekulativní povahy některých typů transakcí; žádá Komisi, aby se opírala o veškerý dostupný výzkum;

22.

vyzývá Komisi, aby ve své studii proveditelnosti analyzovala různé možné varianty daně z finančních transakcí na úrovni EU a její dopady, včetně výhod pro hospodářství a společnost vyplývajících ze snížení počtu spekulativních finančních transakcí, které v současné době způsobují vážná narušení trhu;

23.

zdůrazňuje, že daň z finančních transakcí by měla mít co nejširší základ, aby se na finančních trzích zajistily rovnocenné podmínky a nepodporoval se přesun transakcí do méně transparentních oblastí; domnívá se proto, že by se studie proveditelnosti měla Komise měla vztahovat na veškeré transakce s finančními aktivy, jako jsou burzovní spotové transakce a transakce s deriváty obchodovanými na trzích, ale i na mimoburzovní (OTC) deriváty; poukazuje na to, že odstupňovaná daň z finančních transakcí s různými sazbami pro jednotlivá místa obchodování by mohla dále zvýšit stabilitu trhu tím, že vytvoří pro finanční subjekty pozitivní pobídky k přesunu jejich transakcí z mimoburzovních nástrojů do transparentnějších a řádně regulovaných míst;

24.

v této souvislosti vítá nedávné návrhy Komise týkající se mimoburzovních derivátů a krátkého prodeje, které ukládají jasný požadavek, aby se při všech transakcích s OTC deriváty používalo ústřední zúčtování a registry obchodních údajů, díky čemuž bude na úrovni EU provádění této daně z finančních transakcí se širokým základem technicky proveditelné;

25.

trvá na tom, že je třeba přezkoumat, kdo bude nakonec tuto daň platit, protože zátěž nese obvykle spotřebitel, což by v tomto případě byli retailoví investoři a jednotlivci; zdůrazňuje potřebu komplexních pravidel, která budou upravovat výjimky a mezní hodnoty, aby se tomu zabránilo;

26.

vítá nedávné návrhy Mezinárodního měnového fondu, které podpořila Komise, aby daň z bankovních aktiv umožňovala každé zemi vybrat 2 až 4 % HDP na financování mechanismů na řešení budoucích krizí; domnívá se, že bankovní odvody by měly být úměrné systémové významnosti úvěrové instituce a míře rizika, které daná činnost přináší;

27.

konstatuje, že bankovní odvody, daň z finančních činností uvalená na bonusy a zisky a daň z finančních transakcí slouží k různým ekonomickým účelům a mají různý potenciál k zvyšování příjmů; zdůrazňuje, že bankovní odvody se zakládají na rozvahových položkách, a proto jejich úlohou nemže být omezování finančních spekulací a další regulace stínových bankovních aktivit; v této souvislosti dále zdůrazňuje význam mechanismu finančního dohledu a transparentnosti při zvyšování pružnosti a stability finančního systému;

28.

poukazuje na návrh Mezinárodního měnového fondu na daň z finančních činností a nedávný závazek Komise provést komplexního posouzení dopadu jejího potenciálu; zdůrazňuje, že daň z finančních činností je především příjmově orientovaným daňovým nástrojem zaměřeným na finanční sektor, který má umožnit zdanit ekonomické renty a zisky z podstupování nadměrného rizika, a jako taková by mohla poskytnout řešení současného osvobození finančního sektoru od DPH;

29.

je si vědom toho, že existují různé možnosti, jak dodatečné příjmy vytvořené zdaněním finančního sektoru spravovat jak na vnitrostátní, tak evropské úrovni; zdůrazňuje, že je třeba řešit otázku týkající se účelu, pro který by příjmy z daně z finančních transakcí měly být použity, a aby se daňovým poplatníkům poskytlo řádné zdůvodnění dodatečného zdanění finančního sektoru, posouzení a stanovení priorit mezi různými možnosti by mělo být považováno za základní prvek celkové diskuse o nových způsobech financování; zdůrazňuje, že příjmy z globální daně z finančních transakcí by se vzhledem k jejich globální povaze měly používat na financování globálních cílů, jako jsou rozvojové politiky a snižování chudoby v rozvojových zemích a na boj proti změně klimatu; bere na vědomí cíl Komise zvýšit objem rozpočtu EU pomocí inovativních finančních nástrojů; je přesvědčen, že část těchto příjmů by mohla být směrována na financování projektů a politik EU, čímž se zajistí, aby uvedené nástroje inovativního financování měly evropskou přidanou hodnotu; připomíná, že nedávné sdělení Komise o přezkumu rozpočtu EU považuje zdanění finančního sektoru v EU za možný zdroj vlastních finančních prostředků; požaduje širokou diskusi, do níž by byly zapojeny orgány EU, národní parlamenty, zainteresované strany EU a zástupci občanské společnosti a která by se týkala možných variant této politiky, podílu z příjmu, který bude přidělován na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, a způsobech, jak toho bude dosaženo; konstatuje, že s ohledem na hospodaření s podíly z příjmů přidělovanými na vnitrostátní úrovni by měly být posouženy všechny možnosti, včetně rozdělování příjmů ke konsolidaci veřejných financí;

30.

zdůrazňuje, že případné zavedení těchto nových daňových nástrojů ve finančním sektoru by mělo být analyzováno v souvislosti se stávajícím daňovým prostředím v tomto sektoru, přičemž by měly být zohledněny druhotné efekty a měl by být kladen zvláštní důraz na nalezení synergií mezi starými a novými daněmi;

31.

poukazuje na cíl Komise zvýšit objem rozpočtu EU pomocí inovativních finančních nástrojů a uznává možné výhody využívání pákového efektu při financování soukromého sektoru s použitím veřejných prostředků; je si však vědom toho, že využití zvláštních účelových nástrojů k financování projektů může vést ke zvýšení podmíněných závazků; domnívá se proto, že tato opatření by měla být doprovázena plně transparentním zveřejňováním informací v kombinaci s příslušnými pokyny pro investování, řízením rizik, limity pro expozice, kontrolou a dohledem, a to vše demokraticky odpovědným způsobem;

32.

konstatuje, že eurobondy jsou stále více považovány za společný nástroj pro řízení dluhů; upozorňuje na všechny nedávné návrhy a iniciativy v tomto smyslu; vyzývá Evropskou radu a Komisi, aby okamžitě reagovaly na výzvu, kterou Parlamentu učinil ve svém usnesení ze dne 16. prosince 2010 (8) o stálém krizovém mechanismu, aby byl vyslán potřebný politický signál pro průzkum budoucího systému eurobondů, který by Komise provedla s cílem stanovit podmínky, za nichž by takový systém mohl být přínosem pro všechny zúčastněné členské státy a pro eurozónu jako celek;

33.

podporuje myšlenku vydávat jednotné evropské projektové dluhopisy na financování významných potřeb v oblasti evropské infrastruktury a na strukturální projekty v rámci strategie EU 2020, očekává nové strategie EU, jako je např. nová strategie pro rozvoj energetické infrastruktury a další velké projekty; je přesvědčen, že projekt evropské projektových dluhopisů by zajistil požadované investice a vytvořil dostatečnou důvěru k tomu, aby velké investiční projekty získat podporu, kterou potřebují, a staly se tak důležitým mechanismem pro maximální pákový efekt veřejné podpory; připomíná, že má-li mít Evropa udržitelný základ, musí tyto projekty rovněž přispět k ekologické transformaci našich ekonomik a připravit podmínky pro hospodářství s nulovými emisemi uhlíku;

34.

zdůrazňuje, že rozpočet EU musí být více využíván ke stimulaci investic; zdůrazňuje, že u projektů s dlouhodobým obchodním potenciálem by mělo být normální, že prostředky EU se používají v partnerství se soukromým bankovním sektorem, zejména prostřednictvím Evropské investiční banky (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD);

35.

vyzývá Komisi a Evropskou centrální banku, aby prošetřily důsledky morálního hazardu, které pro členské státy může mít financování důležitých projektů v oblasti infrastruktury prostřednictvím projektových dluhopisů EU nebo eurobondů, zejména pokud tyto projekty v oblasti infrastruktury mají nadnárodní rozměr;

36.

zdůrazňuje, že současný model zdanění by měl plně přijmout zásadu „znečišťovatel platí“, a to tím, že využije vhodné nástroje inovativního financování, aby postupně přesunul daňovou zátěž na činnosti, které znečišťují životní prostředí, produkují podstatné množství emisí skleníkových plynů či využívají značné množství zdrojů;

37.

podporuje proto posílení systému obchodování s emisemi a komplexní přezkum směrnice o zdanění energií s cílem, aby se emise CO2 a energetický obsah staly základními kritérii pro zdanění energetických produktů;

38.

zdůrazňuje, že oba nástroje mají výrazný dvojí přínos, a to proto, že na jedné straně poskytují silné pobídky k přechodu na bezuhlíkové, udržitelné a obnovitelné zdroje energie a na straně druhé přinášejí významný dodatečný příjem; připomíná však, že hlavním motivem pro zavedení daně z uhlíku je dosáhnout změny struktur chování a výroby, protože po přechodu výrobních modelů na udržitelné a obnovitelné zdroje energie očekávané příjmy poklesnou;

39.

domnívá se, že daň z uhlíku a revize směrnice o zdanění energií by měly stanovit minimální povinné požadavky kladené na všechny členské státy, přičemž ponechat na každém členském státě, zda jeho opatření půjdou ještě dále, považuje-li to za možné;

40.

zdůrazňuje, že by měla být stanovena přiměřená přechodná období, která by zabránila přesunu emisí uhlíku a předešla tomu, aby na spotřebitele s nízkými příjmy byla přesunuta příliš velká zátěž; považuje navíc za užitečné, aby byla stanovena zvláštní cílená opatření ve prospěch domácností s nízkými příjmy a zvýšeny investice do infrastruktury veřejného sektoru a do energetické účinnosti domácností;

41.

domnívá se však, že před zavedením takové daně ze zahraničních dovozů do EU by měl plně prozkoumat prostor pro celosvětovou dohodu na úrovni skupiny G20 nebo v rámci WTO, aby se předešlo tomu, aby tento nástroj pro úpravu daní na hranicích nevedl na jedné straně k nedostatku surovin a na druhé straně k odvetným opatřením třetích zemí proti vývozu EU;

42.

vzhledem k rostoucí energetické poptávce v rychle se rozvíjejících zemích poukazuje na to, že je naprosto nezbytné, aby EU odpovídajícím způsobem investovala do oblasti dodávek energie a energetické účinnosti, a posílila tak svou energetickou infrastrukturu a co nejvíce snížila svou zranitelnost v případě výkyvů trhu, které by mohly mít pro ekonomiku EU a cíle EU 2020 nepříznivé důsledky;

43.

vyzývá členské státy, aby zvážily možnost vyčlenit příjmy z daně týkající se změny klimatu na financování výzkumu a vývoje a opatření zaměřených na snižování emisí oxidu uhličitého, boj proti globálnímu oteplování, podporu energetické účinnosti, řešení energetické chudoby a zlepšování energetické infrastruktury v EU a v rozvojových zemích; připomíná v této souvislosti, že podle směrnice o ETS by mělo být nejméně 50 % příjmů z prodeje emisních povolenek v rámci systému ETS vyčleněno na opatření bojující proti změně klimatu, a to i v rozvojových zemích;

44.

poznamenává, že revolvingové finanční nástroje pro opatření k zajištění energetické účinnosti představují inovativní způsob financování projektů zmírňujících změnu klimatu; vítá vytvoření zvláštního finančního nástroje, který by mohl přilákat soukromé investory (v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru), kteří by využili nepřidělené finanční prostředky z Evropského energetického programu pro hospodářské oživení (EEPR) k podpoře iniciativ zaměřených na energetickou účinnost a obnovitelné zdroje; žádá Komisi, aby účinnost tohoto nástroje pečlivě vyhodnotila a posoudila možnost použití podobného přístupu, včetně iniciativ týkajících se energetiky, energetické účinnosti a surovin, v případě dalších nevyužitých finančních prostředků v rozpočtu EU;

45.

bere na vědomí význam energetické účinnosti, a proto vyzývá Komisi a členské státy, aby účinně využívaly strukturální fondy ke zvýšení energetické účinnosti budov, zejména obytných budov; vyzývá k účinnému využívání finančních prostředků z EIB a jiných subjektů veřejného financování a také ke koordinaci mezi EU a vnitrostátními fondy a jinými formami podpory, které by mohly podpořit investice do energetické účinnosti za účelem dosažení cílů EU;

46.

připomíná členským státům možnost uplatňovat sníženou sazbu DPH na služby v oblasti renovace bydlení a zvyšování energetické účinnosti;

47.

domnívá se rovněž, že z hlediska konkurenceschopnosti je velmi důležité šetrné využívání zdrojů a inovace v oblasti ekologických technologií.

48.

zdůrazňuje – vzhledem k vývoji nového inovativního zdanění a jeho definitivnímu zavedení – potřebu provést komplexní, přeshraniční a meziodvětvové posouzení různých druhů stávajících a plánovaných způsobů financování, zdanění a dotací u činností v oblasti životního prostředí a klimatu, což by se dalo nazvat „postupem de Larosièra k financování životního prostředí“ s cílem účinnějšího zaměření těchto nových nástrojů a vyloučení možnosti překrývání politik nebo rozporu mezi nimi;

49.

je si vědom toho, že daň z uhlíku by byla spíše nástrojem na snížení emisí než dlouhodobým zdrojem příjmů, neboť tento zdroj by mohl v případě účinnosti tohoto nástroje časem vyschnout;

50.

žádá opakované potvrzení příslibu členských států vyčlenit 0,7 % jejich hrubého národního důchodu na oficiální rozvojovou pomoc; vyjadřuje politování nad tím, že tento cíl pro výdaje ve výši 0,7 % HND přijaly sice všechny členské státy EU, avšak v roce 2008 tohoto cíle dosáhly nebo jej překročily pouze Švédsko, Lucembursko, Dánsko a Nizozemsko;

51.

připomíná, že navzdory globální krizi zůstává Evropská unie jako celek, včetně svých členských států, nadále předním dárcem rozvojové pomoci, která v roce 2009 představovala 56 % celosvětové rozvojové pomoci v celkové výši 49 miliard EUR, což potvrzuje i kolektivní příslib vlád EU vyčlenit do roku 2010 a 2015 na oficiální rozvojovou pomoc 0,56 % a 0,70 % HND;

52.

zdůrazňuje prvořadý význam řádného finančního řízení v souvislosti s veškerou rozvojovou a humanitární pomocí EU, zejména z toho důvodu, že evropské orgány zapojené do rozhodování o této pomoci a do jejího provádění musí nést plnou odpovědnost vůči všem evropským občanům a daňovým poplatníkům;

53.

zdůrazňuje, že inovativní financování rozvoje může doplnit mechanismy tradiční rozvojové pomoci, aby byly jejich cíle splněny ve stanoveném čase; připomíná, že nástroje inovativního financování by měly doplňovat cíl OSN, kterým je 0,7 % HDP věnovaných na rozvojovou spolupráci; zdůrazňuje, že inovativní financování rozvoje by mělo být charakterizováno rozmanitostí financování, aby byl zajištěn maximální příjmový potenciál, mělo by však být plně přizpůsobeno prioritám každé země s velkou vlastní zodpovědností jednotlivých zemí; zároveň zdůrazňuje, že je třeba, aby rozvojové země zvýšily své úsilí v daňové oblasti, zejména pokud jde o výběr daní a boj proti daňovým únikům, které jsou klíčové pro dosažení zdravé fiskální politiky;

54.

zdůrazňuje, že účinné a kvalitní poskytování rozvojové pomoci vyžaduje mimořádné úsilí, pokud jde o koordinaci dárců a mechanismy správy; domnívá se, že vyřešení problému s roztříštěností evropské rozvojové pomoci, která způsobuje její neefektivnost mající finanční i politické důsledky, by členským státům přineslo zvýšení účinnosti, které se odhaduje až na 6 miliard EUR ročně, a navíc by usnadnilo činnost správních orgánů v partnerských zemích;

55.

připomíná, že pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015 bude potřeba uvolnit 300 miliard USD; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory svému nedávnému prohlášení na summitu OSN na vysoké úrovni o rozvojových cílech tisíciletí v září 2010 většina rozvinutých zemí stále ještě nesplnila svůj závazek z roku 2005 zvýšit rozvojovou pomoc, a poukazuje na to, že je tedy třeba vyvinout mnohem větší společné úsilí; zdůrazňuje, že je nepřijatelné, aby byly inovativní mechanismy financování některými zeměmi vnímány jako motivace k tomu, aby upustily od poskytování oficiální rozvojové pomoci; zdůrazňuje, že závazky v oblasti oficiální rozvojové pomoci a inovativních mechanismů financování musí být vnímány jako nezbytné a doplňující součásti boje proti chudobě;

56.

zdůrazňuje, že veřejný dohled nad inovativními systémy financování a jejich transparentnost jsou na základě zkušeností z nedávné finanční a potravinové krize naprosto nezbytnou podmínkou jejich zavedení;

57.

zdůrazňuje, že je nezbytně nutné, aby EU zlepšila koordinaci opatření k vytváření bohatství na místních trzích, a že podpora inovativního financování pro rozvoj by se neměla zaměřovat pouze na zvyšování daní, ale i využívání jiných cest, jako je třeba zvyšování domácích příjmů, jehož lze nejlépe dosáhnout uznáním majetkových práv a jejich ochranou, mapováním pozemků a zlepšením podnikatelského a investičního prostředí rozvojových zemí;

58.

připomíná, že hlavní pandemické choroby – AIDS, tuberkulóza a malárie –, kterými trpí rozvojové země, zejména subsaharská Afrika, představují hlavní překážku dosažení rozvojových cílů tisíciletí; připomíná v této souvislosti, že příspěvek solidarity odváděný z letenek je důležitým finančním nástrojem k řešení zdravotních problémů, který by bylo třeba dále rozvinout; vyzývá zejména Komisi, aby prozkoumala další finanční mechanismy k řešení celosvětových zdravotních problémů a v chudých zemích usnadnila přístup k lékům;

59.

poukazuje na to, že změna klimatu bude mít dopad zejména na rozvojové země, a je toho názoru, že financování opatření zaměřených na zmírnění následků změny klimatu a snížení energetické chudoby přispěje ke splnění rozvojových cílů tisíciletí;

60.

vítá skutečnost, že v závěrečném prohlášení summitu OSN o rozvojových cílech tisíciletí, které bylo přijato dne 22. září 2010, je poprvé konkrétně zmíněna úloha inovativního financování v plnění rozvojových cílů tisíciletí;

61.

zdůrazňuje úspěchy inovativních mechanismů financování, zejména mezinárodního finančního nástroje pro nákup léků (UNITAID), mezinárodního finančního nástroje pro imunizaci (IFFIm) a předběžných tržních záruk (advance market commitment) pro vývoj vakcíny proti pneumokokovým onemocněním, které do dnešního dne vynesly více než 2 miliardy USD; poznamenává, že efektivní jsou i další inovativní mechanismy financování, např. odpuštění části dluhů výměnou za investice do ochrany přírody nebo do zdravotnictví nebo daně z lodního paliva;

62.

připomíná pevnou podporu zavedení daně z finančních transakcí, kterou na summitu OSN věnovaném rozvojovým cílům tisíciletí v září 2010 vyjádřila řada představitelů evropských států, a očekává od nich rozhodné kroky na podporu tohoto závazku;

63.

vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby se připojily k pilotní skupině pro inovativní mechanismy financování zřízené v roce 2006 a účastnily se všech stávajících mechanismů, včetně solidárního příspěvku odváděného z letenek;

64.

naléhavě vyzývá Komisi, aby navrhla zavedení inovativních mechanismů financování rozvoje na úrovni EU;

65.

vyzývá instituce a vlády EU, aby se blíže zabývaly možností vytvoření celosvětové loterie určené k financování opatření na boj proti hladu, jak navrhuje Světový potravinový program ve formě potravinového projektu;

66.

je toho názoru, že oficiální rozvojová pomoc nedocílí vymýcení chudoby, pokud země skupiny G20, EU a finanční instituce nezaujmou odhodlaný postoj vůči zkorumpovaným vládám v přijímajících zemích; zdůrazňuje proto, že je nutné zlepšit pomoc EU v oblasti posílení daňových orgánů a soudních a protikorupčních agentur v rozvojových zemích; naléhavě vyzývá členské státy EU, aby bojovaly proti úplatkům, kterých se dopouštějí společnosti, které mají sídlo na území spadající pod jejich jurisdikci, ale působí v rozvojových zemích;

67.

připomíná, že podle odhadů zmizí každý rok z rozvojových zemí 800 miliard EUR, tj. desetinásobek oficiální rozvojové pomoci, prostřednictvím nelegálních praktik, jako jsou nezákonné kapitálové toky a daňové úniky, a jejich prevence nebo omezení by mělo rozhodující význam pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby mezi nejdůležitější body programu všech mezinárodních fór zařadily boj proti daňovým rájům, korupci a škodlivým daňovým systémům, a umožnily tak rozvojovým zemím zvýšit své domácí příjmy;

68.

připomíná, že skupina G20 nese kolektivní odpovědnost za zmírnění dopadů krize na rozvojové země, které byly vážně zasaženy jejími nepřímými důsledky;

69.

naléhavě vyzývá k podpoře odpovědnosti prostřednictvím posílení vnitrostátních kontrolních mechanismů a parlamentní kontroly pomoci, aby byla dosažena transparentnost oficiální rozvojové pomoci; vyzývá EU a skupinu G20, aby pokračovaly v plnění svého programu pro boj proti daňovým rájům a utajování výše daní a podporovaly podávání zpráv jednotlivými zeměmi;

70.

vyzývá Radu a Komisi, aby podporovaly zavedení inovativních nástrojů financování rozvoje, jako je daň z mezinárodních finančních transakcí, dopravní poplatky, boj proti nezákonnému toku kapitálu a snížení nebo zmírnění převodních nákladů, a aby na nich pracovaly;

71.

poznamenává, že hospodářská a finanční krize uvrhne mnoho rozvojových zemí do nové dluhové krize, a vyzývá Komisi a členské státy, aby obnovily své úsilí o zmírnění dluhové zátěže rozvojových zemí;

72.

připomíná, že rozvojové země jsou ze všech zemí nejméně vybaveny k tomu, aby se vyrovnaly se změnou klimatu, a je obecně řečeno pravděpodobné, že se stanou hlavními oběťmi tohoto jevu; vyzývá ke splnění finančního příslibu EU, který byl učiněn v rámci Kodaňské dohody a v souvislosti s globální aliancí pro boj proti změně klimatu; naléhavě vyzývá EU, aby převzala vůdčí úlohu v rámci společných iniciativ průmyslových zemí a poskytla větší a konkrétnější příspěvek na podporu rozvoje ve třetím světě, za něhož mají průmyslové země historickou odpovědnost;

73.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal zvláštnímu výboru Evropského parlamentu pro politické výzvy, Komisi, Evropské radě, Evropské investiční bance, Evropské centrální bance, Mezinárodnímu měnovému fondu a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

7.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 199/25

—

s ohledem na články 168 a 184 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na článek 35 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie týkající se rovnosti žen a mužů ve všech oblastech,

—

s ohledem na sdělení Evropské komise „Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU“ (KOM(2009) 0567),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1350/2007/ES ze dne 23. října 2007, kterým se zavádí druhý akční program Společenství v oblasti zdraví (2008–2013) (1),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (2),

—

s ohledem na stanovisko Výboru pro sociální ochranu ke sdělení „Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU“,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 8. června 2010 o „rovnosti a zdraví jako součásti všech politik: solidarita v oblasti zdraví“,

—

s ohledem na zprávu o druhé společné zprávě Výboru pro sociální ochranu a Komise o sociálním dopadu hospodářské krize a politických reakcí,

—

s ohledem na závěry Rady o společných hodnotách a zásadách ve zdravotních systémech Evropské unie (3),

—

s ohledem na usnesení Rady ze dne 20. listopadu 2008 o zdraví a dobrých životních podmínkách mladých lidí,

—

s ohledem na závěrečnou zprávu Komise pro sociální determinanty zdraví (Světová zdravotnická organizace, 2008),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ke sdělení „Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU“ (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 1. února 2007 o prosazování zdravé stravy a fyzické aktivity: evropský rozměr prevence nadváhy, obezity a chronických chorob (5) a na své usnesení ze dne 25. září 2008 o bílé knize týkající se zdravotních problémů souvisejících s výživou, nadváhou a obezitou (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 k tématu „Společně pro zdraví: strategický přístup pro EU na období 2008–2013“ (7),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0032/2011),

A.

vzhledem k tomu, že univerzálnost, přístup ke kvalitní zdravotní péči, rovnost a solidarita jsou společné hodnoty a zásady, na nichž spočívají systémy zdravotnictví v členských státech EU,

B.

vzhledem k tomu, že jelikož občané Unie žijí nyní v průměru déle a zdravěji než generace před nimi, stojí EU před vážným problémem, který v kontextu stárnutí obyvatelstva představují výrazné rozdíly v oblasti tělesného a duševního zdraví, které existují mezi členskými státy EU i v rámci jednotlivých členských států a které se dále prohlubují,

C.

vzhledem k tomu, že rozdíly v očekávané délce života při narození mezi skupinami s nejvyšším a nejnižším socio-ekonomickým postavením činí 10 let u mužů a 6 let u žen,

D.

vzhledem k tomu, že pokud jde o nerovnost v oblasti zdraví, je potřeba se zabývat také zásadním problémem, kterým je genderový rozměr očekávané délky života,

E.

vzhledem k tomu, že zdraví je kromě genetických determinant ovlivňováno především životním stylem lidí a jejich přístupem ke zdravotní péči, včetně prevence nemocí a léčby krátkodobých i dlouhodobých onemocnění; vzhledem k tomu, že nižší sociálně-ekonomické skupiny jsou náchylnější ke špatné výživě a závislosti na tabáku a alkoholu, což jsou faktory, které zásadním způsobem přispívají k řadě chorob, včetně kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny,

F.

vzhledem k tomu, že nerovnost v oblasti zdraví mezi příslušníky vyšších a nižších vzdělanostních, profesních a příjmových skupin byla zjištěna ve všech členských státech,

G.

vzhledem k tomu, že byla prokázána existence genderového rozměru v oblasti podvýživy, což naznačuje, že ženy jsou podvýživou postiženy více a že tato nerovnost s poklesem na socio-ekonomickém žebříčku dále narůstá,

H.

vzhledem k tomu, že nerovnost související s pohlavím a věkem v rámci biomedicínského výzkumu a nedostatečné zastoupení žen v klinických testech ohrožují péči o pacienty,

I.

vzhledem k tomu, že srovnávací měření nerovnosti v oblasti zdraví je prvním základním krokem k účinnému jednání,

J.

vzhledem k tomu, že vyšší míru nemocnosti zpravidla vykazují příslušníci nižších vzdělanostních, profesních a příjmových skupin a výrazná nerovnost je rovněž zjištěna v míře výskytu většiny forem zdravotního postižení a specifických chronických nepřenosných chorob, orálních onemocnění a duševních onemocnění,

K.

vzhledem k tomu, že užívání tabáku mezi ženami dramaticky roste, a to především u mladých žen, přičemž důsledky pro jejich budoucí zdraví jsou katastrofální, a vzhledem k tomu, že dopady kouření jsou u žen dále posíleny četnými znevýhodněními,

L.

vzhledem k tomu, že Komise konstatuje, že zdravotní stav souvisí se sociálním gradientem ve všech členských státech Evropské unie (sdělení Komise ze dne 20. října 2010 nazvané „Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU“); vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace tento sociální gradient definuje jako souvislost mezi socio-ekonomickými nerovnostmi a nerovnostmi v oblasti zdraví a přístupu ke zdravotní péči,

M.

vzhledem k tomu, že řada projektů a studií potvrdila, že zejména nástup nadváhy a obezity je charakterizován ranými rozdíly souvisejícími se sociálně-ekonomickým prostředím a že nejvyšší výskyt nadváhy a obezity je zaznamenán v nižších socio-ekonomických skupinách; vzhledem k tomu, že by tato situace mohla vést dokonce k ještě větším zdravotním a socio-ekonomickým nerovnostem v důsledku zvýšeného rizika chorob spojených s obezitou,

N.

vzhledem k tomu, že i přes pokrok v socio-ekonomické a environmentální oblasti, který vedl po dlouhou dobu k celkovému zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, mají různé faktory, jako jsou podmínky v oblasti hygieny, bydlení a práce, podvýživa, vzdělávání, příjem, konzumace alkoholu a kouření, i nadále přímý dopad na nerovnosti v oblasti zdraví,

O.

vzhledem k tomu, že změna klimatu bude mít dle očekávání řadu zdravotních dopadů v důsledku zvýšené četnosti extrémních projevů počasí, jako jsou vlny veder a záplavy, dále v důsledku změny charakteru nakažlivých nemocí a rovněž v důsledku zvýšeného vystavení UV záření; vzhledem k tomu, že ne všechny země EU jsou ve stejné míře připraveny těmto změnám čelit,

P.

vzhledem k tomu, že nerovnosti v oblasti zdraví jsou způsobeny nejen četnými hospodářskými a environmentálními faktory a způsobem života, ale také problémy v přístupu ke zdravotní péči,

Q.

vzhledem k tomu, že nerovnosti v oblasti zdraví jsou rovněž spojeny s problémy v přístupu ke zdravotní péči, a to jak z hospodářských důvodů – nejedná se ani tak o intenzivní péči, která je v členských státech řádně poskytována, ale spíše o běžnou péči (jako je zdravotní péče poskytovaná stomatologem či očním lékařem) –, tak z důvodů špatného rozdělování zdravotnických zdrojů v některých regionech Unie,

R.

vzhledem k tomu, že existuje skutečný problém týkající se nedostatku lékařů v některých regionech Unie a jejich mobility ve vztahu k jiným regionům Unie a že tato situace způsobuje výrazné nerovnosti, pokud jde o přístup k lékařské péči a bezpečnost pacientů,

S.

vzhledem k tomu, že lidé žijící v odlehlých a ostrovních oblastech mají i nadále omezený přístup k rychlé a kvalitní zdravotní péči,

T.

vzhledem k tomu, že pacienti trpící chronickým onemocněním či stavem tvoří zvláštní skupinu, jež je vystavena nerovnému přístupu k diagnostice a pečovatelským, sociálním a dalším podpůrným službám a nevýhodám spojeným s napjatou finanční situací, špatným přístupem k zaměstnání, sociální diskriminací a stigmatizací,

U.

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je široce rozšířeným jevem ve všech zemích a sociálních vrstvách a má zásadní dopady na fyzické a emocionální zdraví žen a dětí,

V.

vzhledem k tomu, že neplodnost je onemocněním uznaným Světovou zdravotnickou organizací, které má specifický dopad na zdraví žen, a že celostátní průzkum veřejného mínění provedený ve Spojeném království ukázal, že více než 94 % žen, které trpí neplodností, trpí současně jednou z forem deprese,

W.

vzhledem k tomu, že v přístupu k léčbě neplodnosti existují mezi členskými státy velké rozdíly,

X.

vzhledem k tomu, že podle statistického úřadu Evropské unie Eurostat míra nezaměstnanosti v EU 27 vzrostla v září 2010 na 9,6 % a že výbor Rady Evropské unie pro sociální ochranu ve svém stanovisku ze dne 20. května 2010 vyjádřil znepokojení nad skutečností, že současná hospodářská a finanční krize bude mít nepříznivý vliv na přístup lidí ke zdravotní péči a na rozpočty členských států pro oblast zdravotnictví,

Y.

vzhledem k tomu, že současná hospodářská a finanční krize může mít vážné důsledky pro zdravotnictví v několika členských státech EU, a to na straně nabídky i poptávky,

Z.

vzhledem k tomu, že omezení v důsledku současné hospodářské a finanční krize ve spojení s dopady nadcházející demografické změny, které bude muset Unie čelit, by mohla závažně podkopat finanční a organizační udržitelnost systémů zdravotnictví členských států, což by zabraňovalo rovnému přístupu k péči na jejich území,

AA.

vzhledem k tomu, že kombinace chudoby a dalších faktorů zranitelnosti, jako je dětství nebo stáří, postižení nebo menšinový původ, dále zvyšuje rizika nerovnosti přístupu ke zdravotní péči a že naopak špatný zdravotní stav může vést k chudobě a/nebo sociálnímu vyloučení,

AB.

vzhledem k tomu, že v raném věku se vytvářejí celoživotní dispozice k mnoha aspektům zdraví a životního podmínek – od obezity, srdečních chorob a duševního zdraví až po vzdělávání, profesní realizaci, hospodářské postavení a kvalitu života,

AC.

vzhledem k tomu, že nerovnosti v oblasti zdraví mají závažné hospodářské dopady na EU a členské státy; vzhledem k tomu, že ztráty související s nerovností v oblasti zdraví se odhadují na přibližně 1,4 % HDP,

AD.

vzhledem k tomu, že v mnoha zemích EU není zajištěn rovný přístup ke zdravotní péči pro nenahlášené migranty, a to buď v praxi, nebo i právně,

AE.

vzhledem k tomu, že v členských státech stále roste počet případů, kdy členové různých sociálních skupin (např. osoby se zdravotním postižením) čelí překážkám v rovném přijímání do zdravotnických zařízení, což omezuje jejich přístup ke zdravotnickým službám,

AF.

vzhledem k tomu, že se členské státy v souvislosti se stárnutím obyvatelstva potýkají s problémy týkajícími se závislosti a rostoucích potřeb v oblasti geriatrické péče a zdraví; vzhledem k tomu, že je tudíž nezbytná změna přístupu k organizaci zdravotní péče; vzhledem k tomu, že lze konstatovat zvyšování nerovnosti v přístupu ke zdravotní péči u starších osob,

1.

vítá klíčové návrhy, s nimiž přichází Komise ve svém sdělení nazvaném „Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU“: 1) poskytnutí spravedlivější priority zdraví jakožto součásti našich obecných cílů ohledně sociálního a ekonomického rozvoje, 2) zdokonalení databází údajů a znalostí (včetně měření, sledování, hodnocení a podávání zpráv), 3) posílení odhodlání celé společnosti ke snižování nerovností v oblasti zdraví, 4) uspokojení potřeb zranitelných skupin, a 5) zvyšování podílu politik EU na snižování nerovností v oblasti zdraví;

2.

zdůrazňuje význam toho, aby byly zdravotnické služby poskytovány způsobem zaručujícím dodržování základních práv; zdůrazňuje potřebu udržet a zlepšit univerzální přístup k systémům zdravotní péče a k finančně dostupné zdravotní péči pro všechny;

3.

poukazuje na to, jak je důležité zlepšovat přístup k prevenci chorob a propagaci zdravého životního stylu, podporovat primární a specializovanou zdravotní péči a snižovat nerovnost mezi různými sociálními a věkovými skupinami, a zdůrazňuje, že těchto cílů by bylo možné dosáhnout optimalizací veřejných výdajů na preventivní a léčebnou zdravotní péči a zavedením cílených programů určených zranitelným skupinám;

4.

vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v úsilí o vyřešení problému socio-ekonomické nerovnosti, což nakonec umožní částečně se vypořádat s nerovností v oblasti zdravotní péče; kromě toho na základě univerzálních hodnot lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity vyzývá Komisi a členské státy, aby se zaměřily na potřeby zranitelných skupin, včetně znevýhodněných skupin migrantů a příslušníků etnických menšin, dětí a dospívajících, osob se zdravotním postižením se zvláštním zaměřením na duševní choroby, pacientů s chronickými onemocněními, seniorů, lidí žijících v chudobě a lidí postižených alkoholismem či závislostí na drogách;

5.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že nejzranitelnější skupiny, včetně nenahlášených migrantů, budou mít nárok na rovný přístup ke zdravotní péči a že jim tato péče bude poskytována; vyzývá členské státy, aby vyhodnotily, zda je možné poskytovat zdravotní péči osobám s nelegálním pobytovým statusem, a na základě společných zásad obecně vymezily poskytování základní zdravotní péče definované ve vnitrostátních právních předpisech;

6.

vyzývá členské státy, aby zohlednily specifické potřeby žen z řad přistěhovalců v oblasti ochrany zdraví se zvláštním důrazem na zaručené poskytování příslušných jazykových služeb ze strany zdravotnických systémů; tyto systémy by měly zavádět iniciativy v oblasti odborného vzdělávání, které by lékařům a dalším pracovníkům umožnily zaujmout mezikulturní přístup založený na uznávání a respektování rozmanitosti a citlivosti lidí z různých zeměpisných oblastí; je také třeba upřednostňovat opatření a informační kampaně, jejichž cílem je bojovat proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, a to včetně prosazování přísných trestů pro osoby, které se takového mrzačení dopouští;

7.

vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby urychleně nalezly řešení s cílem bojovat proti diskriminaci na základě etnického původu, zejména v některých členských státech, kde nebyla provedena směrnice Rady 2000/43/ES a kde je ženám pocházejícím z etnické menšiny poskytováno málo sociální ochrany nebo jim dokonce není poskytována ochrana žádná a mají příliš omezený nebo žádný přístup k zdravotní péči;

8.

vyzývá členské státy, aby v koordinaci s organizacemi občanské společnosti podporovaly přístup ke kvalitnímu právnímu poradenství a informacím ve snaze pomoci široké veřejnosti, včetně nenahlášených migrantů, lépe se seznámit s jejich individuálními právy;

9.

zdůrazňuje, že hospodářská a finanční krize a úsporná opatření členských států, zejména na straně nabídky, mohou vést ke snížení finančních prostředků na veřejné zdraví a na propagaci zdravého životního stylu, prevenci chorob a zdravotnické služby péče o dlouhodobě nemocné v důsledku rozpočtových škrtů a nižších daňových příjmů, zatímco poptávka po zdravotnických službách a službách péče o dlouhodobě nemocné se může zvyšovat v důsledku kombinace faktorů, které přispívají ke zhoršování zdravotního stavu populace jako celku;

10.

zdůrazňuje, že nerovnosti v oblasti zdraví v EU představují závažné břemeno pro členské státy a jejich zdravotnické systémy a že účinné fungování vnitřního trhu a silné a pokud možno koordinované veřejné politiky prevence mohou v této oblasti přispět ke zlepšení;

11.

zdůrazňuje, že potírání socio-ekonomických faktorů, jako jsou např. obezita, kouření atd., dostupnost zdravotnických systémů, která je ohrožena neproplácením nákladů na léčbu a na léky, neadekvátní prevencí a roztříštěností zdravotní demografie, a účinná diagnostika by měly být považovány za klíčové aspekty opatření proti nerovnostem v oblasti zdraví, a trvá také na tom, že za klíčové hledisko zdraví jednotlivých občanů by měly být považovány i přístupnost a cenová dostupnost léčivých přípravků; vyzývá proto členské státy, aby zajistily řádné uplatňování směrnice o transparentnosti (89/105/EHS) a aby řádně zohlednily závěry sdělení Komise z roku 2008 o šetření ve farmaceutickém odvětví;

12.

zdůrazňuje, že zdravotní péče není a neměla by být chápána jako obecný statek nebo obecná služba;

13.

vyzývá Radu a členské státy, aby posoudily a zavedly nová opatření umožňující optimalizovat veřejné výdaje na zdravotnictví, zejména prostřednictvím investic do preventivní péče s cílem snížit dlouhodobé náklady a sociální dopady, a aby restrukturalizovaly systémy zdravotní péče s cílem zajistit v celé EU rovný a nediskriminační přístup ke kvalitní zdravotní péči (zejména pokud jde o běžnou zdravotní péči), a vybízí Komisi, aby přezkoumala využití stávajících fondů EU za účelem dalšího posílení investic do zdravotnické infrastruktury, výzkumu a vzdělávání a prosazování a posilování prevence chorob;

14.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily začlenění rovného přístupu ke zdravotní péči a možnostem léčby pro starší pacienty do svých politik a programů v oblasti zdraví a aby z náležitého přístupu starších osob ke zdravotní péči a léčbě učinily prioritu pro rok 2012 jakožto „Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity“; vyzývá členské státy, aby podporovaly iniciativy zaměřené na odstranění společenské izolace starších pacientů, neboť tato izolace má značný dopad na jejich zdraví v dlouhodobém časovém horizontu; zdůrazňuje, že je třeba, aby Evropská unie a členské státy prostřednictvím vhodné dlouhodobé strategie předvídaly sociální a hospodářské dopady stárnutí evropského obyvatelstva ve snaze zajistit finanční a organizační udržitelnost systémů zdravotnictví, jakož i rovné a soustavné poskytování péče pacientům;

15.

vyzývá členské státy, aby zlepšily svou schopnost pozorně sledovat zdravotní a sociální dopady krize, a to na celostátní, regionální i místní úrovni;

16.

vyzývá Komisi, aby podpořila výměnu zkušeností v oblasti zdravotní výchovy, propagace zdravého životního stylu, prevence, včasné diagnostiky a správné léčby, a to zejména pokud jde o alkohol, tabák, výživu, obezitu a drogy; vyzývá členské státy, aby propagovaly fyzické aktivity a kvalitní výživu a podporovaly programy „zdravých škol“ zaměřené na děti, zejména ve více znevýhodněných oblastech, a posílily vzdělávání v osobní, sociální a zdravotní oblasti s cílem propagovat zdravější chování a podporovat chování spojené s pozitivním životním stylem;

17.

vybízí všechny členské státy, aby v souladu se zásadou „zdraví ve všech politikách“ investovaly do infrastruktury sociálních, vzdělávacích, environmentálních a zdravotnických služeb a aby koordinovaly opatření týkající se kvalifikací, odborné přípravy a mobility zdravotnických pracovníků, a zajistily tak kapacitu a udržitelnost zdravotnické infrastruktury a pracovníků ve zdravotnictví na úrovni EU i jednotlivých států;

18.

zdůrazňuje, že nerovnosti v oblasti zdraví v Unii nebudou odstraněny bez společné celkové strategie pro evropské pracovníky ve zdravotnictví, včetně koordinovaných politik řízení zdrojů, vzdělávání a odborné přípravy, minimálních norem kvality a bezpečnosti a profesních registrací;

19.

vyzývá členské státy, aby zajistily dostupnost informací o zdraví, zdravém životním stylu, péči o zdraví, možnostech prevence, včasném rozpoznávání onemocnění a jejich správné léčbě ve formě a jazyce srozumitelných pro všechny občany, s využitím nových informačních a komunikačních technologií a se zvláštním důrazem na zdravotní služby on-line;

20.

vyzývá členské státy, aby podporovaly zavádění technologií telemedicíny, které mohou významně snížit rozdílnou geografickou dostupnost některých, zvláště specializovaných, druhů zdravotní péče, obzvláště v příhraničních regionech;

21.

vyzývá členské státy, aby prosazovaly veřejné politiky, které mají za cíl zajistit zdravé životní podmínky všem dětem a dospívajícím, včetně péče před početím, mateřské péče a opatření na podporu rodičů, zejména těhotných a kojících žen s cílem zajistit zdravý start do života všem novorozencům a zabránit dalším zdravotním nerovnostem, a aby tak uznaly význam investování do rozvoje dítěte v raném věku a do celoživotních přístupů;

22.

vyzývá členské státy, aby zajistily nárok na sociální ochranu, tak jak ji vymezují vnitrostátní předpisy, a její skutečné využívání pro všechny těhotné ženy a děti bez ohledu na jejich status;

23.

připomíná závazek zajistit práva osob se zdravotním postižením na nejvyšší dosažitelné úrovni zdraví bez diskriminace na základě zdravotního postižení, který pro EU vyplývá z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; trvá na tom, že začlenění zdravotního postižení mezi relevantní ukazatele pro měření zdraví je klíčovým krokem směrem ke splnění tohoto závazku;

24.

vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby v rámci tzv. gender mainstreamingu zohlednily zdravotní status žen a otázku stárnutí (starších žen) a využívaly metodu sestavování rozpočtu zohledňující otázky pohlaví ve svých politikách, programech a výzkumu v oblasti zdraví, a to od jejich přípravy a vypracovávání až po hodnocení dopadů; vyzývá k tomu, aby rámcové programy výzkumu financované EU a veřejné agentury na financování výzkumu začlenily do svých politik vyhodnocení dopadu na rovnost pohlaví a zavedly sběr a analýzu údajů rozčleněných podle pohlaví a věku, neboť tyto údaje by umožnily určit klíčové zdravotní rozdíly mezi ženami a muži, a podpořily tak politickou změnu, a aby zavedly a kombinovaly epidemiologické nástroje s cílem analyzovat příčiny velkého rozdílu mezi střední délkou života mužů a žen;

25.

je přesvědčen, že Evropská unie a členské státy by měly ženám zaručit snadný přístup k antikoncepci a právo na bezpečný potrat;

26.

vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla příklady dobrých a osvědčených postupů s cílem podpořit rozšiřování přístupu k léčbě neplodnosti;

27.

naléhavě vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby se zaměřily na lidská práva žen, obzvláště prostřednictvím předcházení nucené sterilizaci žen a mrzačení ženských pohlavních orgánů, jejich zákazu a trestního stíhání pachatelů;

28.

vyzývá EU a členské státy, aby uznaly všechny formy násilí páchaného muži na ženách za otázku veřejného zdraví;

29.

vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření s cílem odstranit diskriminaci žen s ohledem na přístup k lékařsky asistovaným reprodukčním technologiím na základě jejich rodinného stavu a sexuální orientace, nebo jejich etnického či kulturního původu;

30.

vyzývá členské státy, aby následovaly Světovou zdravotnickou organizaci a uznaly obezitu za chronické onemocnění s cílem zajistit osobám trpícím obezitou, jež potřebují lékařskou péči, přístup k programům prevence obezity a k léčbě, která má z lékařského hlediska prokazatelně pozitivní výsledek, a to rovněž za účelem předcházení dalším onemocněním;

31.

vyzývá EU a členské státy, aby v rámci kontroly tabáku zohlednily genderové aspekty, jak doporučuje Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, a zavedly protikuřácké kampaně zaměřené na mladé dívky a ženy;

32.

vyzývá členské státy, aby podněcovaly a podporovaly medicínský a farmaceutický výzkum onemocnění, která postihují především ženy, a to ve všech fázích jejich života, a nikoli jen v reprodukčním věku;

33.

vyzývá členské státy, aby vyřešily problémy nerovného přístupu ke zdravotní péči, které mají dopady na každodenní život, např. v oblasti zubního a očního lékařství;

34.

navrhuje Evropské unii a členským státům, aby zavedly konzistentní politiky a podpůrná opatření určené ženám, které nepracují nebo vykonávají zaměstnání v odvětvích, kde se na ně nevztahuje individuální zdravotní pojištění, a aby hledaly cesty, jak tyto ženy pojistit;

35.

žádá Komisi, aby v rámci své spolupráce s příslušnými orgány členských států propagovala osvědčené postupy v oblasti stanovování cen léků a jejich proplácení, včetně prakticky proveditelných modelů diferenciace cen farmaceutických produktů v zájmu optimalizace dostupnosti léků a snížení nerovností v přístupu k nim;

36.

zdůrazňuje, že klíčovým faktorem pro oživení evropské ekonomiky je přijetí evropského patentu s řádným jazykovým režimem a s jednotným systémem pro urovnávání sporů;

37.

bere na vědomí, že dosavadní činnost Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů s ohledem na bezpečnost produktů a jejich propagaci napomohla mimo jiné při řešení určitých otázek týkajících se nerovností v oblasti zdraví v EU, a v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba pečlivě monitorovat informace, které farmaceutické firmy poskytují pacientům, zejména nejzranitelnějším a nejhůře informovaným skupinám, a že je nutné vytvořit účinný a nezávislý systém farmakovigilance;

38.

vyzývá členské státy, aby své zdravotnické systémy přizpůsobily potřebám nejvíce znevýhodněných skupin a aby za tím účelem zavedly systémy stanovování honorářů zdravotníků, které všem pacientům zaručí přístup ke zdravotní péči;

39.

žádá Komisi, aby všemožně usilovala o to, aby členské státy poskytovaly proplácely pacientům léčbu a dělaly vše pro to, aby se zmírnila nerovnost v přístupu k lékům při léčbě stavů a chorob, jako je osteoporóza po menopauze a Alzheimerova choroba, které se v některých členských státech nehradí, a aby tak učinily co nejdříve;

40.

zdůrazňuje, že jako doplněk k národním vládám mají v mnoha zemích důležitou úlohu, pokud jde o veřejné zdraví, propagaci zdravého životního stylu, prevenci chorob a zdravotnické služby, regionální orgány, které proto musí být aktivně zapojeny; upozorňuje, že zásadním způsobem mohou rovněž přispět regionální a místní orgány a další zúčastněné subjekty, a to i na pracovišti či ve školách, zejména pokud jde o výchovu ke zdraví, propagaci zdravého životního stylu, účinné předcházení chorobám, jejich včasné rozpoznání a diagnózu;

41.

vyzývá členské státy, aby podporovaly přístup spočívající v místní péči a aby zajistily poskytování integrované zdravotní péče, která bude dostupná na místní nebo regionální úrovni a poskytne pacientům kvalitnější podporu v jejich místním a sociálním prostředí;

42.

vybízí všechny členské státy, aby přehodnotily své politiky, které mají zásadní dopad na nerovnost v oblasti zdraví, jako jsou například politiky v odvětví tabákových výrobků a alkoholu, potravin, léčivých přípravků, veřejného zdraví a poskytování zdravotní péče;

43.

vybízí členské státy k tomu, aby v příhraničních regionech rozvíjely partnerské vztahy, v jejichž rámci budou sdílet náklady na infrastrukturu a personál, a tím současně zmírňovaly nerovnosti ve zdravotní péči, zejména pokud jde o rovný přístup k nejmodernějšímu vybavení;

44.

žádá Komisi, aby se zabývala důsledky rozhodnutí vycházejících z celostátních a regionálních hodnocení účinnosti léků a lékařských přístrojů pro vnitřní trh, včetně dostupnosti pro pacienty a inovací v nových produktech a lékařských postupech, což jsou některé z hlavních prvků ovlivňujících rovnost v oblasti zdraví;

45.

domnívá se, že po provedení směrnice o právech pacientů v přeshraniční zdravotní péči (2011/24/EU) by mělo být vypracováno posouzení dopadů, aby bylo možné co nejpřesněji odhadnout její dopady z hlediska zmírňování nerovností v oblasti zdraví a aby byla zachována přiměřená úroveň veřejné ochrany a zaručena bezpečnost pacientů, zejména pokud jde o geografické rozmístění zdravotnických zdrojů, ať už lidských nebo hmotných;

46.

poukazuje na to, že vysoce kvalitní a účinná přeshraniční zdravotní péče vyžaduje větší transparentnost informací pro veřejnost, pacienty, regulační orgány a poskytovatele zdravotní péče v široké škále témat, včetně práv pacientů, možnosti zjednání nápravy a regulace zdravotnických profesí;

47.

lituje, že směrnice o přeshraniční zdravotní péči nebyla doplněna legislativním návrhem o mobilitě zdravotnických pracovníků, který by se zabýval problémem „odlivu mozků“ v EU, jenž nebezpečně zvyšuje geografické nerovnosti v některých členských státech, a vyzývá Komisi, aby tento nedostatek napravila, pokud možno v rámci budoucí revize směrnice o odborných kvalifikacích (2005/36/ES);

48.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu prováděly stávající směrnici o odborných kvalifikacích (2005/36/ES); v souvislosti se složitou situací v oblasti lékařských kvalifikací vybízí Komisi, aby se ve svém hodnocení a přezkumu směrnice zaměřila na některé z nedostatků v právní úpravě, které by mohly poškodit pacienty a narušit jejich právo na bezpečnou léčbu; vybízí Komisi, aby se dále zabývala otázkou, zda by příslušné orgány měly mít povinnost registrovat se v informačním systému o vnitřním trhu (IMI), a aby zlepšila rozsah, v němž mohou příslušné orgány aktivně sdílet disciplinární informace o zdravotnických pracovnících, a za tím účelem vytvořila výstražný mechanismus;

49.

žádá Komisi, aby ve svém chystaném legislativním návrhu o odborných kvalifikacích směřovala k posílení mechanismu uznávání kvalifikací v členských státech;

50.

zdůrazňuje, že lepšího přístupu k léčbě, který je zvláštně důležitý pro izolované nebo venkovské oblasti, lze často dosáhnout díky podpoře inovací;

51.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členským státy podporovala rozvoj služeb telemedicíny jako nástroje ke snížení nerovné geografické dostupnosti zdravotních služeb, a to i na regionální a lokální úrovni;

52.

vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci strategie Evropa 2020 více zohlednily skutečnost, že tělesné a duševní zdraví a dobré životní podmínky jsou klíčovými faktory boje proti vyloučení, aby při sledování naplňování strategie Evropa 2020 používaly také srovnatelné ukazatele stratifikované podle socio-ekonomického postavení a vzaly v úvahu diskriminaci na základě věku, zejména při klinických zkouškách, s cílem vyvinout léčbu lépe přizpůsobenou starším osobám;

53.

domnívá se, že Evropská unie a členské státy musí podporovat občanskou společnost a ženské organizace, které propagují lidská práva žen, včetně ženských sexuálních a reprodukčních práv, práva na zdravý životní styl a práva pracovat, a usilují o zajištění toho, aby byly ženy zastoupeny v diskusi o evropských a vnitrostátních otázkách zdravotní politiky;

54.

vybízí všechny členské státy, aby při vytváření a provádění politik na snižování nerovnosti v oblasti zdraví posilovaly a rozvíjely kapacity a mezinárodní výměny a spolupráci mezi všemi relevantními zúčastněnými stranami s přesahem do mnoha odvětví;

55.

vyzývá členské státy, aby podporovaly a uplatňovaly společný přístup k tvorbě politik na místní, regionální a celostátní úrovni, a usilovaly tak o zavedení přístupu „zdraví ve všech politikách“;

56.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly společný soubor ukazatelů, pomocí kterých by sledovaly nerovnosti v oblasti zdraví na základě věku, pohlaví, socio-ekonomického postavení, zeměpisné polohy a rizik plynoucích z alkoholismu a drogové závislosti, a stanovily metodiku pro provádění auditu zdravotní situace v členských státech zaměřeného na zjištění a upřednostňování oblastí, kde je třeba dosáhnout zlepšení, a stanovení osvědčených postupů;

57.

zdůrazňuje, že nerovnosti v oblasti zdraví mají kořeny v sociální nerovnosti, pokud jde o životní podmínky a modely sociálního chování související s pohlavím, rasou, standardy vzdělání, zaměstnaností a nerovným rozdělením, a to nejen příjmů, ale také zdravotní pomoci, prevence nemocí a služeb propagujících zdraví;

58.

zdůrazňuje, že zdravotní rizika znevýhodněných (chudších) sociálních skupin jsou příčinou problému nerovnosti v oblasti zdraví, přičemž je potřeba mít na paměti, že tato rizika jsou prohlubována kombinací chudoby a dalších faktorů zranitelnosti;

59.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byly otázky snížení nerovnosti v oblasti zdraví a zlepšení přístupu k tělesnému a duševnímu zdraví skutečně řešeny a začleněny do jejích současných iniciativ, jako je např. partnerství pro se zdravé a aktivní stárnutí či platforma EU pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, a do plánovaných iniciativ týkajících se rozvoje dítěte v raném věku a politik zaměřených na vzdělávání, odbornou přípravu a zaměstnanost mládeže;

60.

vyzývá k lepší koordinaci mezi agenturami EU, které mají hrát významnou úlohu v rámci boje proti nerovnosti v oblasti zdraví, zejména mezi Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek, Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí a Evropskou agenturou pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

61.

vyzývá Komisi, aby pomohla členským státům lépe využívat otevřenou metodu koordinace ve snaze podpořit projekty, jež se zabývají faktory, které jsou příčinou nerovnosti v oblasti zdraví;

62.

vyzývá Komisi, aby nalezla způsoby, jak zapojit všechny relevantní zúčastněné subjekty na evropské úrovni do podpory zavádění a rozšiřování osvědčených postupů v oblasti veřejného zdraví;

63.

vyzdvihuje význam rozmanité a velmi kvalitní stravy v rámci celé řady nejrůznějších zdravotních faktorů a vybízí v tomto ohledu Komisi, aby více využívala účinné programy vytvořené v rámci SZP (bezplatná distribuce mléka a ovoce ve školních zařízeních a potraviny pro nejchudší);

64.

vyzývá členské státy, aby pro ženy, páry a rodiny vytvořily síť specifických sociálních, zdravotních a poradenských služeb s vlastními telefonními tísňovými linkami s cílem předcházet domácímu násilí a poskytovat kvalifikovanou a profesionální pomoc a podporu těm, kdo ji potřebují, ve spolupráci s dalšími subjekty činnými v této oblasti;

65.

vyzývá Komisi, aby pomohla členským státům lépe využívat evropskou politiku soudržnosti a strukturální fondy k podpoře projektů, které přispívají k řešení sociálních determinant zdraví a k omezování nerovnosti v oblasti zdraví; vyzývá také Komisi, aby pomohla členským státům lépe využívat program PROGRESS;

66.

důrazně žádá členské státy, aby zastavily současné snižování veřejných výdajů na zdravotní služby hrající klíčovou úlohu při poskytování vysoké úrovně zdravotní ochrany ženám a mužům;

67.

vyzývá Komisi, aby při vytváření veškeré vnitřní i vnější politiky EU – především s cílem dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí, zejména pokud jde o zdraví matek – uplatňovala přístup založený na hospodářských a environmentálních determinantách zdraví a na principu „rovnost a zdraví ve všech politikách“;

68.

naléhavě žádá všechny členské státy, aby uznaly význam zdraví pro společnost a aby se při hodnocení vývoje společnosti, společenství i jednotlivců neomezovaly na kritérium HDP;

69.

vyzývá Radu, aby prosazovala úsilí o odstranění nerovnosti v oblasti zdraví jako politickou prioritu ve všech členských státech se zřetelem k sociálním determinantám zdraví a rizikovým faktorům životního stylu, jako je alkohol, tabák a výživa, a to politickými opatřeními v oblastech, jako je spotřebitelská politika, zaměstnanost, bydlení, sociální politika, životní prostředí, zemědělství a potraviny, vzdělávání, životní a pracovní podmínky a výzkum, v souladu se zásadou „zdraví ve všech politikách“;

70.

vyzývá Komisi, aby podporovala činnosti financované v rámci stávajících a budoucích akčních plánů pro veřejné zdraví, které se zabývají sociálními determinantami zdraví;

71.

vyzývá Komisi, aby vypracovala obecné pokyny, jak zlepšovat mechanismy sledování nerovnosti v oblasti zdraví v celé EU (mezi členskými státy i v rámci jednotlivých členských států) zlepšením sběru údajů prostřednictvím poskytování systematičtějších a srovnatelných informací, které budou doplňovat stávající údaje o nerovnosti v oblasti zdraví, a prostřednictvím pravidelného sledování a analýzy;

72.

žádá Komisi, aby zvážila vypracování návrhu doporučení Rady nebo jakékoli jiné vhodné iniciativy Společenství s cílem vyzvat a podpořit členské státy, aby vypracovaly celostátní či regionální integrované strategie zaměřené na snižování nerovnosti v oblasti zdraví;

73.

vyzývá Komisi, aby ve svých zprávách o pokroku hodnotila účinnost opatření na snižování nerovnosti v oblasti zdraví a zlepšení v oblasti zdraví dosažené prostřednictvím politik souvisejících se sociálními, ekonomickými a environmentálními determinantami zdraví;

74.

vyzývá Komisi, aby při tvorbě politik na úrovni EU sledovala přístup „zdraví ve všech politikách“ a aby zajistila provádění efektivních posuzování dopadů, která berou v úvahu výsledky úsilí o rovnost v oblasti zdraví;

75.

tvrdí, že otevřené, konkurenceschopné a řádně fungující trhy mohou podporovat inovaci, investice a výzkum v odvětví zdravotní péče, a uznává, že je k tomu zapotřebí rovněž výrazná finanční podpora veřejného výzkumu, aby byl zajištěn další rozvoj udržitelných a účinných modelů zdravotní péče a byl podpořen vývoj nových technologií a jejich uplatnění v této oblasti (např. v telemedicíně), stejně tak jako společná metoda pro hodnocení zdravotnických technologií, přičemž ze všeho uvedeného by měli mít prospěch všichni občané, včetně těch, kteří pocházejí z nižších socio-ekonomických vrstev, přičemž je současně třeba brát zřetel na stárnutí obyvatelstva;

76.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly informační programy a programy zaměřené na zvyšování povědomí veřejnosti a aby v oblasti zdraví a zdravotnických služeb posílily dialog s občanskou společností, sociálními partnery a nevládními organizacemi;

77.

považuje za nezbytné zvýšit počet žen podílejících se na rozvoji zdravotnických politik, na plánování programů a na poskytování služeb v oblasti zdraví;

78.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

7.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 199/37

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o podpoře řádné správy v daňové oblasti (1),

—

s ohledem na sdělení Komise o daních a rozvoji – Spolupráce s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti (KOM(2010)0163),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o dopadech světové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci (2) a s ohledem na deklaraci z Monterrey (2002), konferenci o financování rozvoje v Dohá (2008), Pařížskou deklaraci (2005) a na akční program z Akkry (2008), v nichž byly únik kapitálu a nezákonné finanční toky jednoznačně označeny za největší překážku v mobilizaci domácích příjmů určených pro rozvoj,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2010 o pokroku směřujícím k dosažení rozvojových cílů tisíciletí: přezkum v polovině období při přípravě schůzky OSN na vysoké úrovni v září 2010 (3),

—

s ohledem na summit zemí G20, který se konal v Soulu ve dnech 11.-12. listopadu 2010, a na iniciativu zaměřenou na posílení mezinárodní spolupráce s rozvojovými zeměmi v boji proti vyhýbání se daňové povinnosti a daňovým únikům, kterou zahájilo německé ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, označovanou jako „International Tax Compact“ (ITC),

—

s ohledem na závěry mezinárodní konference o daních, která se konala v Pretorii dne 29. srpna 2008,

—

s ohledem na závěry summitu skupiny G20, který se konal v Londýně ve dnech 2.–3. dubna 2009,

—

s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů učiněné v návaznosti na summit skupiny G20, který se konal ve dnech 24. a 25. září 2009 v Pittsburghu, a na své usnesení k němu ze dne 8. října 2009 (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2009 o summitu skupiny G20, který se konal v Londýně dne 2. dubna 2009 (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2007 o návrhu nařízení Komise, kterým se mění nařízení (ES) č. 1725/2003, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o mezinárodní standard účetního výkaznictví (IFRS) 8 týkající se poskytování informací o provozních segmentech (6),

—

s ohledem na zprávu norské vládní komise „Daňové ráje a rozvoj“ z června 2009,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0027/2011),

A.

vzhledem k tomu, že posílení daňového systému je jedním z hlavních úkolů rozvojových zemí při jejich úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí (RCT),

B.

vzhledem k tomu, že zdanění může být spolehlivým a udržitelným zdrojem financování rozvoje, pokud se zavede progresivní daňový systém, účinná a výkonná správa daní pro jejich řádný výběr, transparentní a odpovědné využívání veřejných příjmů,

C.

vzhledem k tomu, že rozvojové země čelí v souvislosti se získáváním daňových příjmů závažným problémům v důsledku nedostatečných lidských a finančních zdrojů, pokud jde o výběr daní, slabé administrativní kapacity, korupce, nedostatku legitimity politického systému, nerovnoměrného rozdělování příjmů a špatné správy daní,

D.

vzhledem k tomu, že hlavní formy nezákonných finančních toků a úniku kapitálu zahrnují stanovování nesprávných cen při převodech, transakce spočívající v prodeji nevyužitých aktiv, přičemž se prodejce současně zaváže, že tato či podobná aktiva za přibližně stejnou cenu později koupí zpět (tzv.round-tripping), dvojitá započítávání poplatků (tzv. double-dipping), pohyby velkých objemů hotovosti a nejasná a znevýhodňující pravidla investování a pašování,

E.

vzhledem k tomu, že offshore centra a daňové ráje umožňují každoročně nezákonný únik kapitálu ve výši 1 bilionu USD; vzhledem k tomu, že tento nezákonný odliv finančních prostředků představuje přibližně desetinásobek částky finanční pomoci poskytované rozvojovým zemím ke zmírnění chudoby a na hospodářský rozvoj,

F.

vzhledem k tomu, že daňové ráje, které nabízejí pravidla utajení a fiktivní bydliště spolu s režimy nulového zdanění s cílem přilákat kapitál a příjmy, jež by měly být zdaněny v jiných zemích, vytvářejí škodlivou soutěž v daňové oblasti,

G.

vzhledem k tomu, že v daňová soutěž způsobila přenesení daňové zátěže na pracující a na domácnosti s nízkými příjmy a vynutila si škodlivé snížení výdajů na veřejné služby v chudých zemích,

H.

vzhledem k tomu, že daňové podvody vedou v rozvojových zemích každoročně ke ztrátám daňových příjmů, které odpovídají desetinásobku částky rozvojové pomoci poskytnuté z rozvinutých zemí,

I.

vzhledem k tomu, že možnost podpory mobilizace domácích zdrojů je dále oslabena v důsledku celosvětového kontextu liberalizace mezinárodních trhů, kdy jsou příjmy z cel nahrazovány jinými domácími zdroji; vzhledem k tomu, že výzkumy MMF ukazují, že zatímco bohatým zemím se podařilo nahradit propad obchodních daní jako hlavního zdroje příjmu z jiných zdrojů, zejména DPH, nejchudším zemím se podařilo v nejlepším případě takto nahradit 30 % ztracených obchodních daní (7),

J.

vzhledem k tomu, že podle zjištění průzkumu Mezinárodního obchodního centra (ITC) je nutná další koordinace dárců v oblasti daní a rozvoje,

K.

vzhledem k tomu, že využívání domácích zdrojů brání existence rozsáhlého neformálního sektoru v ekonomice,

L.

vzhledem k tomu, že řadě rozvojových zemí se nedaří těžit z komoditního boomu, neboť nedostávají přiměřený a spravedlivý podíl na příjmu z těžby nerostných surovin,

M.

vzhledem k tomu, že mnoho rozvojových zemí nedosahují ani minimálního zdanění, které je nezbytné pro financování veřejných služeb a mezinárodních závazků, jako je snižování chudoby,

N.

vzhledem k tomu, že daně jsou zdrojem příjmů, který je potenciálně stabilnější a udržitelnější než přijímaná pomoc a podporuje lépe odpovědnost v příslušných zemích,

O.

vzhledem k tomu, že podávání zpráv na konsolidovaném základě často ztěžuje identifikaci společností, které mají být zdaněny, a stanovení správné sazby daně s ohledem na jejich složité podnikové struktury a rozdělování hospodářské činnosti mezi nimi,

P.

vzhledem k tomu, že takzvané „supí fondy“, často sídlící v daňových rájích, stále více skupují dluhy rozvojových zemí s velkou slevou a poté se prostřednictvím žaloby domáhají splacení původní částky dluhu (často i s úroky a penálem z prodlení) a tím podstatně snižují možnosti rozvojových zem nakládat se svými dodatečnými daňovými příjmy,

Q.

vzhledem k tomu, že neexistují právní předpisy upravující zisk, které může „supí fond“ získat ze soudního sporu s rozvojovou zemí ve věci vymožení dluhu a že neexistují žádné regulační struktury, které by zveřejňovaly, kdo jsou tyto „supí fondy“ a kolik zaplatily za tento dluh, který byl kdysi považován za bezcenný,

R.

vzhledem k tomu, že v řadě rozvojových zemí existují četné sazby pro daně z příjmu podniků založené nejen na příjmu a dividendách, ale i na odvětví podnikání, což znamená, že odvětvové přidělování zdrojů je narušeno rozdíly v daňových sazbách,

S.

vzhledem k tomu, že splnění daňových povinností je možné definovat jako snahu zaplatit daň na správném místě, ve správné době, přičemž „správný“ znamená, že ekonomická podstata prováděných transakcí odpovídá místu a formě, v nichž jsou uváděny pro daňové účely,

1.

souhlasí s Komisí v tom, že účinné a spravedlivé daňové systémy mají pro snižování chudoby, řádnou správu a budování státu zásadní význam;

2.

vítá iniciativu Komise zaměřenou na posílení kapacit řádné daňové správy pro rozvoj a považuje za nezbytné, aby byl zaveden regulační rámec určený k podpoře mezinárodní daňové spolupráce, transparentnosti, rozvoje veřejného a soukromého sektoru a hospodářského růstu;

3.

zdůrazňuje, že poměr daň / HDP se v rozvojových zemích pohybuje v rozmezí 10 až 20 % oproti 25 až 40 % v rozvinutých zemích; vyjadřuje politování nad tím, že až dosud dárci málo podporovali poskytování daňové asistence; v této souvislosti vítá návrh Komise poskytovat větší podporu na pomoc rozvojovým zemím v oblasti daňových reforem a na posílení daňové správy, pokud jde o Evropský rozvojový fond (ERF) pro africké, karibské a tichomořské (AKT) státy, nástroj pro rozvojovou spolupráci a evropský nástroj sousedství a partnerství, a rovněž podporu vnitrostátním kontrolním orgánům, parlamentům a nestátním subjektům;

4.

konstatuje, že by bylo třeba klást větší důraz na snahy o budování kapacit spolu s rozvojovými zeměmi, s cílem pomoci jim efektivně využívat výměny informací a účinně bojovat s daňovými úniky prostřednictvím vlastních vnitrostátních daňových předpisů;

5.

se znepokojením konstatuje, že daňový systém je v mnoha chudých zemích nadále charakterizován extrémně úzkými daňovými základnami, osvobozením od daně pro elity, daňovými prázdninami pro podniky přinášejícími důrazné pobídky pro vyhýbání se daním, protože zdaňované podniky mohou vstupovat do ekonomických vazeb s podniky osvobozenými od daně s cílem přesunout své zisky, obrovskými příjmy z přírodních zdrojů, které nejsou vyčísleny, a vysokými nezákonnými kapitálovými toky souvisejícími s masivními daňovými úniky;

6.

zdůrazňuje, že příjmy z daní by neměly být považovány za alternativu k zahraniční pomoci, ale spíše za základní prvek příjmů veřejných rozpočtů umožňujících rozvoj těchto zemí;

7.

konstatuje, že účinné, progresivní a spravedlivé daňové systémy jsou pro rozvoj klíčové, protože pomáhají financovat poskytování veřejných statků, budovat stát a řádnou správu, dále konstatuje, že cílem chudých zemí musí být nahrazení závislosti na zahraniční pomoci daňovou soběstačností a že daňové úniky a vyhýbání se placení daní však mají na tyto rozvojové cíle negativní dopad;

8.

vyjadřuje politování nad skutečností, že daňové ráje oslabují demokratické řízení, činí hospodářskou trestnou činnost více ziskovou, podněcují snahy o dobývání renty a zvyšují nerovnoměrné rozdělování daňových příjmů; vyzývá EU, aby se boj s daňovými ráji a korupcí stal hlavní prioritou v programu mezinárodních financí a rozvojových institucí;

9.

poukazuje na to, že daňové úniky představují značnou finanční ztrátu pro rozvojové země a že opatření určená k boji proti daňovým rájům a únikům jsou pro EU jednou z priorit, pokud jde o účinnou pomoc k tomu, aby tyto země měly k dispozici své příjmy z daní; připomíná, že je v tomto ohledu třeba přijmout veškerá nezbytná opatření na evropské a vnitrostátní úrovni, a to v souladu se závazky, které přijala zejména skupina G 20;

10.

připomíná, že ačkoli se pozitivní účinky dohod EPA projeví teprve ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, snížení celních sazeb vede k okamžitým ztrátám příjmů;

11.

zdůrazňuje, že by mělo být věnováno více pozornosti obtížím, s nimiž se střetávají rozvojové země při získávání domácích příjmů v globalizovaném kontextu, kdy jsou poskytovány četné výjimky velkým domácím a zahraničním podnikům za účelem přilákání investic; vyzývá proto EU k tomu, aby rozvojovým zemím pomohla vybudovat daňové systémy, které jim umožní těžit z procesu globalizace;

12.

zdůrazňuje, že nejchudším zemím se nedaří kompenzovat propad svých obchodních daní, který je důsledkem současného celosvětového uvolnění obchodů, jinými typy domácích zdrojů a že v nejlepším případě se jim podařilo nahradit jen 30 % ze svých obchodních daní, o které přišly;

13.

zdůrazňuje, že daňové ráje zvyšováním hospodářské soutěže v oblasti volného kapitálu poškozují suverenitu rozvojových zemí, pokud jde o zdanění příjmu z kapitálu jako prostředku k rozšíření daňové základny, přičemž tyto země již nyní mají daňovou základnu užší než bohaté země;

14.

připomíná, že asymetričnost informací vyplývající z pravidel utajení platných v daňových rájích snižuje účinnost mezinárodních finančních trhů, protože vedla k větším rizikovým prémiím a tím zvýšila ceny půjček jak pro bohaté, tak pro chudé země;

15.

je si vědom skutečnosti, že kvalitativní a kvantitativní zlepšení mobilizace vnitrostátních finančních zdrojů rozvojových zemí přinese z dlouhodobého hlediska kladné výsledky; vyzývá Evropskou unii, aby zachovala svou nabídku pomoci ve všech jejích formách, dokud budou rozvojové země považovat tuto pomoc za nezbytnou pro financování svého rozvoje;

16.

znovu opakuje, že řádná správa a kvalita institucí představují nejvýznamnější nástroj hospodářské prosperity; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby pomohla daňovým orgánů, soudům a agenturám pro boj proti korupci v rozvojových zemích v jejich úsilí vybudovat progresivní a udržitelný daňový systém, který případně přinese „dividendu řádné správy“ prostřednictvím větší legitimity a odpovědnosti, a aby účinně začlenila zásady řádné správy v daňové oblasti do plánování, provádění a kontroly strategických dokumentů týkajících se příslušných zemí a regionů; naléhavě vyzývá členské státy, aby naplňovaly svůj závazek v oblasti provázanosti pomoci a daní a aby bojovaly proti korupci ze strany společností spadajících do jejich jurisdikce, avšak působících v rozvojových zemí; doporučuje, aby Komise začlenila vnitrostátní parlamenty rozvojových zemí do rozpočtového procesu a posílila tak harmonické vztahy a podpořila větší transparentnost tohoto procesu;

17.

připomíná, že řádná správa v daňové oblasti nemůže být přenesena z jiných zemí nebo vnucována zvnějšku a že rozhodování o daňové politice je v působnosti jednotlivých států; v této souvislosti vyzývá Komisi a vlády členských států, aby spolupracovaly s každým státem, který by se rozhodl konsistentním a spravedlivým způsobem zvýšit daňové zatížení zahraničních podniků, které působí na jeho území, zejména v oblasti těžby surovin, které jsou významným bohatstvím rozvojových zemí, a aby takovému zvýšení daní nebránily;

18.

vyzývá Komisi, aby zařadila doložku o daňové správě, včetně monitorování jejího provádění, do příslušných dohod, které EU uzavírá se třetími zeměmi;

19.

připomíná, že snížení celních příjmů, k němuž dochází zejména v důsledku dohod o hospodářském partnerství s Evropskou unií, negativně ovlivňuje bezprostředně dostupné finanční prostředky rozvojových zemí; v tomto kontextu a v zájmu kompenzace těchto ztrát vyzývá Komisi, aby v rámci případné pomoci rozvojovým zemím při zlepšování jejich vnitrostátních daňových systémů prosazovala jako prioritu uplatňování přímých progresivních daní, spíše než nepřímých; platí to zejména pro daně spotřební, které mají díky své povaze mnohem větší dopad na obyvatele s nízkými příjmy;

20.

vyzývá k systematickému provádění podpůrných opatření pro daňové reformy v rámci dohod o hospodářském partnerství (EPA), a to zejména v podobě hmotné pomoci (informační systémy) a organizační pomoci (vzdělávání v právní a daňové oblasti pro zaměstnance daňové správy), pokud o něj požádá kterákoli z rozvojových zemí; zdůrazňuje, že je nezbytné věnovat zvláštní úsilí africkým zemím, jimž se ne vždy dostává dlouhodobé pomoci v oblasti daní;

21.

znovu potvrzuje nutnost zvýšit úroveň soudržnosti mezi rozvojovou a obchodní politikou Evropské unie; připomíná, že ačkoli krize patrně zvýšila cenové fluktuace komodit a způsobila pokles toků kapitálu do rozvojových zemí, zůstává Evropská unie, včetně jejích členských států, největším dárcem rozvojové pomoci, neboť v roce 2009 poskytla 56 % celkové světové pomoci, a to v celkové hodnotě 49 miliard EUR; zdůrazňuje, že v této souvislosti by mělo být pro rozvojové země prioritou zavedení účinného systému vybírání daní s cílem snížit jejich závislost na zahraniční pomoci a na ostatních nepředvídatelných vnějších peněžních tocích;

22.

požaduje, aby byl posílen soulad mezi finanční podporou ze strany EU a poskytováním přístupu na trhy EU pro určité země na straně jedné a úrovní jejich spolupráce s ohledem na zásady řádné správy v daňové oblasti na straně druhé;

23.

vítá regionální iniciativu týkající se spolupráce v daňové oblasti, která by měla rozvojovým zemím umožnit diskusi o úloze daní při budování státu, rozvoj kapacit a sdílení osvědčených postupů daňových úřadů;

24.

připomíná, že hlavním úkolem chudých zemí je rozšířit daňovou základnu; upozorňuje na to, že kromě jiných faktorů vedlo snížení obchodních daní k zavedení spotřebních daní (DPH či energetické daně); domnívá se, že ačkoli DPH může umožnit rozšíření daňové základny v ekonomikách s rozsáhlými neoficiálními sektory, nerozlišující povaha DPH nejvíce poškozuje chudé lidi; domnívá se, že rozvojová pomoc by měla upřednostnit iniciativy určené ke zlepšení účinnosti a transparentnosti daňových systémů, např. hledáním způsobů, jak by mohly rozvojové země rozšířit svoji daňovou základnu / tok daňových příjmů prostřednictvím přímého a nepřímého zdanění;

25.

připomíná, že cílem rozšiřování obchodu s rozvojovými zeměmi musí být podpora udržitelného hospodářského růstu a rozvoje těchto zemí; konstatuje, že zrušení cel nevyhnutelně povede k následné ztrátě celních příjmů, a proto musí podléhat přísné kontrole, musí být postupné a musí být úzce provázáno prováděním daňových reforem, které využívají alternativní typy kompenzačních příjmů (DPH, daň z nemovitosti, daň z příjmu);

26.

konstatuje se znepokojením, že v období let 1991 až 2004 odtekly z Afrického kontinentu miliardy dolarů ročně; zejména zdůrazňuje, že tyto tento odliv je odhadován na 7,6 % ročního HDP tohoto regionu, což činí z Afričanů čisté věřitele dárcovských zemí; domnívá se, že oficiální rozvojová pomoc a odpuštění dluhu poskytované rozvinutými zeměmi bude efektivní pouze pokud v případě, že budou přijata konkrétní opatření jak skupinou G20, tak OECD a EU, které zajistí, že potenciální daňová základna rozvojových zemí nebude ohrožována daňovými úniky; v této souvislosti vybízí OSN a OECD k úzké spolupráci s Africkým fórum pro daňovou správu, aby pokračovaly ve své činnosti v této oblasti;

27.

zdůrazňuje, že odpovídající opatření zaměřená na výběr alternativních zdrojů příjmu by měl podporovat a nikoli brzdit inovace, podnikavost a vytváření MSP, posilovat vlastnictví a místní rozvoj;

28.

zdůrazňuje, že administrativní náklady zejména daňových systémů s různými sazbami DPH mohou být pro rozvojové země, jejichž daňové orgány nemají k dispozici dostatečné finanční a lidské zdroje, příliš vysoké, a proto je třeba je pečlivě prozkoumat; domnívá se, že v takových případech by měla být spotřební daň velmi selektivní, úzce cílená na několik druhů zboží, a zejména zohledňovat důvody, že spotřeba tohoto zboží je spojena s negativními externalitami pro společnost a že poptávka po něm je obvykle nepružná (tabák, alkohol atd.); v případě omezení vyzývá také k identifikaci a zdanění společností, které mohou přinést vyšší daňové příjmy (například společnosti působící v oblasti těžby surovin);

29.

zdůrazňuje, že důležitým požadavkem na zvýšení přímého zdanění by mělo být zapojení neformálního odvětví do formální ekonomiky a zlepšení podnikatelského prostředí;

30.

zdůrazňuje, že v globálním měřítku daňové soutěže získávají rozvojové země větší část svých daňových příjmů z kapitálu a mají malou možnost výběru alternativních daní; konstatuje, že propad daňových příjmů způsobený touto hospodářskou soutěží by měl být řešen rozšířením daňové základny nebo ustoupením zcela od této soutěže, pokud je to výhodné a pokud jsou v procesu soutěže o přímé zahraniční investice ohroženy další faktory jako řádná správa, právní jistota a předcházení znárodňování; zdůrazňuje, že země s nízkým příjmem potřebují kapacity na účinné jednání s nadnárodními společnostmi s cílem zajistit přiměřený podíl zisků společností, a připomíná, že by měly mít přiměřený politický prostor k prosazení kapitálových regulací, protože právo na výběr a přerozdělení daňových příjmů je klíčovým kritériem suverenity a legitimity států, a tedy základním předpokladem řádné správy;

31.

zdůrazňuje, že francouzská vláda zadala výzkum na téma politických pobídek zdanění, ale že je třeba v tomto směru vykonat více; žádá proto Komisi, aby prostudovala, jaké různé přístupy k předávání pomoci, tj. granty oproti půjčkám, by mohly pomoci neutralizovat možné negativní dopady pomoci na výběr příjmů, a zda rozpočtová podpora a případná zlepšení transparentnosti a účinnosti správy veřejných výdajů přispívají v dlouhodobé perspektivě ke zvýšení ochoty občanů platit daně;

32.

konstatuje, že se věnovala příliš malá pozornost tomu, jakým způsobem mohou vlády využívat daňové politiky ke snižování nerovnosti v příjmech a životní úrovni tím, že minimalizující stávající rozdíly mezi pohlavími v daňových povinnostech;

33.

s ohledem na daňové systémy rozvojových zemí vyzývá k zaměření pozornosti na zásadu neutrality, rovnosti a jednoduchosti, čehož by se mělo dosáhnout pomocí:

34.

podporuje názor, že je nutné, aby OECD vypracovala nové pokyny pro stanovování cen převodů, což je nejlepší prostředek, jak zabránit některým nadnárodním společnostem v převádění svých zisků do zemí s výhodnějším zdaněním, a zajistit, aby tyto společnosti odváděly své daně v zemích – včetně rozvojových –, ve kterých své zisky skutečně vytvořily;

35.

domnívá se, že je nezbytný daňový systém s nízkými sazbami pro skupiny s nízkými a středně vysokými příjmy spočívající na širší daňové základně a vylučující jakékoli diskreční osvobození od daně a daňové preference, včetně u těžebního průmyslu; zdůrazňuje potřebu veřejných investic do projektů, které mají pozitivní místní dopad v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí a nevytvářejí žádné příležitosti pro vznik jakékoli formy daňového dumpingu;

36.

zdůrazňuje, že stanovování nepřiměřených cen v obchodních vztazích je jednou z nejmarkantnějších hybných pák nezákonného odlivu finančních prostředků; vyzývá Komisi, aby přispěla ke zvýšení odborných znalostí veřejnosti ohledně těchto otázek v rozvojových zemích a aby vypracovala konkrétní návrhy s cílem zajistit, aby skupina G20, OECD, OSN a WTO zvážily zavedení širšího souboru ukazatelů a metod k řešení problému stanovování nepřiměřených cen v obchodním vztazích, mezi něž patří americké „metody měření srovnatelného zisku“, které se osvědčují při odhalování stanovování nesprávných cen transakcí;

37.

vyzývá k přijetí opatření proti nezákonným manipulacím, pokud jde o poplatky za převod, a požaduje přezkum všeobecných daňových pravidel nad rámec metod měření srovnatelného zisku v případě, kdy existují jiné slibnější alternativy, které se účinněji zabývají problémem stanovování nepřiměřených cen; zdůrazňuje, že EU, skupina G20 a WTO by měly obecně zaměřit své úsilí na přístupy, které vycházejí ze zásady „nezávislých tržních cen“, podle které se daňově související transakce musí řídit stejnými podmínkami jako transakce uskutečňované mezi nezávislými společnostmi;

38.

vyzývá EU, aby v rámci skupiny G20 a OECD hájila zásadu automatické výměny informací o daňových otázkách v souladu se směrnicí EU o zdanění příjmů z úspor, což představuje způsob omezení nezákonných finančních toků v netransparentních jurisdikcích;

39.

žádá, aby byla zavedena daň z finančních operací; příjem z této daně by zlepšil fungování trhu, neboť by byly omezeny spekulace, a přispíval by k financování globálních veřejných statků, jako je rozvoj a boj proti změně klimatu, a ke snížení schodků veřejných financí; vyzývá Komisi, aby co nejdříve vypracovala studii proveditelnosti při zohlednění nutnosti zajistit rovné podmínky na celosvětové úrovni a aby ve vhodných případech předložila konkrétní legislativní návrhy;

40.

navrhuje zařazení zvláštního ustanovení týkajícího se řádné správy v daňové oblasti do revize Dohody z Cotonou;

41.

vyzývá členské státy EU, aby v rámci svých programů bilaterální pomoci přijaly podobná opatření;

42.

vyzývá k rozvoji iniciativ zaměřených na podporu větší transparentnosti příjmů z přírodních zdrojů, mimo jiné prostřednictvím úmluvy OECD o boji proti podplácení a iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu; vítá přijetí konžského zákona o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů a pozměňovací návrhy na zvýšení transparentnosti k zákonu o reformě finanční legislativy a žádá Komisi, aby v této souvislosti navrhla legislativní iniciativu, aniž by byla snížena odpovědnost vlád v rozvojových zemích a aniž by tak pro společnosti vznikla nepřiměřená byrokratická zátěž, jak již bylo zúčastněnými stranami v rozvojovém světě kritizováno, a která by mohla působit kontraproduktivně;

43.

zdůrazňuje, že využívání přírodních zdrojů by mělo být sledováno s cílem pomoci zemím plnit jejich širší sociální a ekonomické cíle, což pro vlády rozvojových zemí znamená stanovit si vizi, a pokud si to přejí, učinit tak společně s mezinárodními subjekty a odborníky, o tom, jaký význam má odvětví přírodních zdrojů pro hospodářskou budoucnost země; domnívá se, že pro některé země může nejlepší způsob využití bohatství zdrojů znamenat ponechat je v zemi pro budoucí potřebu, zatímco pro jiné to může znamenat je rychle vytěžit a použít jako přechodný zdroj domácích příjmů s cílem vytvářet příjmy pro udržení investic nezbytných pro růst a uspokojování naléhavých lidských potřeb;

44.

zdůrazňuje, že rozvojové země by při jednání o nových iniciativách v odvětví těžby zdrojů a jejich přijímání měly být rovnocennými partnery; zdůrazňuje, že nové dohody v této oblasti by měly mít podobu obecných mezinárodních norem s cílem zabránit vytváření dalšího nejednotného souboru nařízení, jež by z hlediska vlád, daňové správy a mezinárodních společností byly kontraproduktivní;

45.

zdůrazňuje, že návrhy Komise a nevládních iniciativ na zvýšení transparentnosti pro odvětví těžebního průmyslu, např. „charta o přírodních zdrojích“, zásada „Equator principles“ a pokyny pro investory a společnosti, pokud jde o zásadní zdroje, ve svém důsledku podporují podnikání; poskytují právní jistotu, udržitelná dlouhodobá partnerství a představují ochranu proti renacionalizaci, opětovnému zahájení jednání nebo vyloučení; konstatuje, že rovněž existují problémy, které je nutno řešit, např. skutečnost, že podniky by mohly mít povinnost zveřejňovat komerčně citlivé informace, což je znevýhodní v hospodářské soutěži, nebo skutečnost, že některé dohody s vládami jsou založeny na informacích, jež jsou uchovávány v tajnosti;

46.

konstatuje, že příjmy z přírodních zdrojů by měly být vždy považovány za přechodné prostředky, které zvyšují domácí příjmy; upozorňuje na to, že úspěšné zdanění zdrojů často zvyšuje přímé daně, jako např. daně z příjmu právnických osob a příjmy nepodléhající zdanění, např. licenční poplatky;

47.

upozorňuje na to, že mnoho tzv. rentiérských zemí, které využívají vysoké příjmy plynoucí z přírodních zdrojů, zejména z ropy a nerostných surovin, je málo motivovaných k tomu, aby se chovaly odpovědně, reagovaly na potřeby nebo byly efektivní; opakuje, že silné institucionální a demokratické kontrolní mechanismy jsou pro boj proti hospodářské trestné činnosti zásadní; zejména vyzývá Komisi, aby zvýšila svou rozvojovou pomoc s přípravou smluv uzavíraných mezi nadnárodními společnostmi a rozvojovými zeměmi, pokud jde o otázky využívání přírodních zdrojů;

48.

žádá Komisi a Radu, aby se více zapojily do iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu, a to prostřednictvím poskytnutí finančních prostředků a účasti v jejím řídícím orgánu;

49.

připomíná, že kvalita finančního výkaznictví je pro účinný boj proti daňovým únikům zásadní; domnívá se, že předkládání zpráv za jednotlivé země je pro odvětví těžebního průmyslu nanejvýš důležité, připomíná však, že by to bylo užitečné také v případě investorů ve všech odvětvích, což by všeobecně přispělo k řádné správě; žádá proto Komisi, aby podporovala začlenění požadavku do mezinárodního standardu účetního výkaznictví Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB), aby nadnárodní korporace podávaly zprávy o svých příjmech a placených daních podle jednotlivých zemí; připomíná, že tento požadavek je v souladu s potřebou zlepšit sociální odpovědnost nadnárodních společností; vyzývá Komisi, aby předkládání zpráv za jednotlivé země zahrnula do své reformy směrnice o účetnictví;

50.

vyzývá k zavedení povinnosti, aby přeshraniční podniky předkládaly zprávy odděleně za jednotlivé země, a to včetně zisků před zdaněním a po něm, s cílem posilovat transparentnost a přístup daňové správy k příslušným údajům; domnívá se, že má-li se zajistit, aby byly všechny podniky a odvětví jednotně pokryty, je třeba, aby EU tuto zásadu zavedla v rámci nadcházejících revizí směrnice o transparentnosti a směrnic EU o účetnictví, přičemž by Komise měla na mezinárodní úrovni vyvinout tlak na to, aby IASB okamžitě vytvořila odpovídající komplexní standardy; opětovně vyzývá Komisi, aby v průběhu příštích šesti měsíců podala Parlamentu zprávu o výsledku svých veřejných konzultací a o svých diskusích s IASB;

51.

zdůrazňuje význam předkládání zpráv za jednotlivé země a požaduje zintenzivnění jednání v tomto směru:

52.

bere na vědomí zjištění průzkumu Mezinárodního obchodního centra (ITC), podle něhož je nutná další koordinace dárců v oblasti daní a rozvoje; nabádá Komisi, aby v tomto ohledu přijala iniciativy a zintenzívnila svou podporu mnohostranných a regionálních iniciativ, jako je např. Africké fórum pro daňovou správu a Meziamerické ústředí daňových správ;

53.

zdůrazňuje, že obvyklé oficiální rozvojové pomoci (ODA) se nepodaří vymýtit celosvětovou chudobu, pokud nebudou v rámci skupiny G20, OECD a EU přijata ambiciózní opatření, jejichž cílem jsou zásahy proti daňovým rájům a škodlivým daňovým systémům;

54.

konstatuje, že v návaznosti na summit skupiny G20 ze dne 2. dubna 2009 se extrateritoriální finanční střediska zavázala dodržovat normy OECD týkající se transparentnosti a výměny informací; konstatuje však, že nadále existují škodlivé systémy daňových rájů; znovu vyzývá k tomu, aby byl pro potírání daňových rájů překročen rámec OECD, vzhledem k tomu, že se vyznačují různými nedostatky; v tomto ohledu opakuje své znepokojení nad skutečností, že mezinárodní standardy OECD vyžadují výměnu informací poskytovaných na základě žádosti, že však neprobíhá žádná automatická výměna informací, jak stanoví směrnice o zdanění příjmů z úspor; kritizuje též skutečnost, že OECD dovoluje vládám, aby se vyhnuly uvedení na její černé listině pouze na základě toho, že slíbí, že budou postupovat v souladu se zásadami výměny informací, ale aniž by zajistily, že budou tyto zásady skutečně uvedeny do praxe; domnívá se také, že požadavek týkající se uzavření dohod s dalšími dvanácti státy, aby mohly být vyňaty z černé listiny, není objektivně podložený, protože se nezakládá na žádných kvalitativních ukazatelích pro vypracování objektivního hodnocení toho, nakolik jsou dodržovány postupy řádné správy;

55.

zdůrazňuje, že každoročně v důsledku daňových rájů a nezákonných finančních toků v rozvojových zemích dojde ke ztrátě až 800 miliard EUR; konstatuje, že větší transparentnost v souvislosti s finančním procesem by mohla být rozhodujícím krokem ke zmírnění chudoby a podstatnému vytváření bohatství;

56.

domnívá se, že automatická výměna informací by měla probíhat za všech okolností; v této souvislosti vítá návrh Komise o správní spolupráci v oblasti daní s cílem rozšířit spolupráci mezi členskými státy na veškeré druhy daní, zrušit bankovní tajemství a zavést automatickou výměnu informací jako obecné pravidlo;

57.

vítá skutečnost, že některé členské státy jsou signatáři Úmluvy Rady Evropy a OECD o vzájemné administrativní pomoci v daňových věcech, a naléhavě žádá 17 členských států, které tak dosud neučinily, aby tuto Úmluvu rovněž podepsaly;

58.

vyzývá EU, aby zvýšila své úsilí a přijala konkrétní opatření, např. sankce, zaměřená proti daňovým únikům a nezákonnému odlivu kapitálu; žádá Radu, aby v úzké spolupráci s Odborným výborem OSN pro mezinárodní spolupráci v daňových záležitostech posoudila možnost zavedení multilaterálního mechanismu automatické výměny daňových informací;

59.

vyzývá Komisi, aby přijala přísnější kritéria pro odhalování daňových rájů a vyvíjela úsilí s cílem dosáhnout uzavření mezinárodně závazné multilaterální dohody o automatické výměně daňových informací, a to i v případě svěřeneckých fondů a nadací, z níž by vyplývala protiopatření v případě neplnění příslušných povinností; vyzývá Komisi, aby podporovala rozvojové země v jejich boji proti nezákonnému odlivu a úniku kapitálu, což jsou jevy považované za hlavní překážku mobilizace domácích příjmů pro rozvoj; upozorňuje Komisi zejména na postoj Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2009 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (8) a na doporučená opatření pro boj proti daňovým rájům;

60.

vyjadřuje obavy v souvislosti s politováníhodnými účinky daňových dohod na rozdělování daňových příjmů; konstatuje, že metoda, za pomoci které se určuje, kdo má právo zdaňovat, na základě údaje o bydlišti místo země původu, činí z daňových rájů výhodnější sídla; má za to, že daňové dohody by měly být přezkoumány, aby se zjistilo, zda jsou spravedlivé, z čehož vyplývá možnost udělení primárního práva na zdanění v zemi původu, kde probíhá skutečná činnost;

61.

lituje skutečnosti, že skupina G20 dosud nenavrhla jasný časový rozvrh a konkrétní mechanismus sankcí pro to, aby učinila boj proti daňovým rájům účinným; vyzývá k přijetí mezinárodní úmluvy, jejímž cílem bude odstranit škodlivé daňové systémy a která bude obsahovat sankce pro nespolupracující jurisdikce a pro finanční instituce, jež pracují s daňovými ráji; vyzývá EU, aby přijala opatření podobná americkému zákonu o zabránění zneužívání daňových rájů (Stop Tax Havens Abuse Act) a aby posoudila možnost odebrání bankovní licence finančním institucím, které s daňovými ráji pracují;

62.

domnívá se, že i EU by měla důsledně uplatňovat normy v oblasti pečlivého dohledu, zdanění a praní špinavých peněz, a to jak na úrovni EU, tak i na mezinárodní úrovni;

63.

požaduje mezinárodní zveřejňování údajů o strukturách „supích fondů“ s cílem identifikovat je a omezit jejich činnost;

64.

vyzývá k tomu, aby byl v rámci dohod o hospodářském partnerství vytvořen mechanismus nezávislé kontroly pro hodnocení čistého fiskálního dopadu zrušení cel a současně pokroku, jehož bylo v oblasti daňových reforem v jednotlivých zemích dosaženo; vyzývá k zavedení ustanovení, jehož cílem bude povinná celková revize každé dohody o hospodářském partnerství do tří až pěti let a které umožní změnu ustanovení dané dohody, jež přispěje k odstraňování chudoby, k udržitelnému rozvoji a regionální integraci; dále vyzývá k povinnému hodnocení pokroku jednotlivých zemí při provádění daňových reforem nebo účinného výběru daní v souladu s nejnovějšími verzemi vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku;

65.

zdůrazňuje, že pokud daňová správa v rozvojových zemích není součástí příslušného ministerstva financí, musí jednotlivé systémy spolupracovat, zejména pokud jde o daňovou a rozpočtovou politiku, a to takovým způsobem, aby nebyla podporována rivalita a žárlivost, ale byly posíleny dobré vztahy a řádná správa v daňové oblasti;

66.

žádá zavedení nebo (v případě, že jsou již zavedeny) zdokonalování takzvaných (polo)nezávislých správců daně (autonomous revenue authorities – ARA) prostřednictvím vhodného systému kontrol a vyvážených pravomocí, aby bylo možné zabránit tomu, že daňové úřady jsou zneužívány;

67.

v tomto směru zdůrazňuje, že vysoké postavení a správní samostatnost nezávislých správců daně by měla být vyvážena pluralitním mechanismem řízení, který zajistí, že;

68.

domnívá se, že rozvoj účinného daňového systému v rozvojových zemích se musí stát oporou jejich veřejných financí; domnívá se, že nová investiční politika EU v rozvojových zemích by měla přispět k vytvoření prostředí, které bude vhodnější pro soukromé zahraniční a domácí investice, a vytvořit podmínky pro účinnější mezinárodní pomoc; připomíná, že investiční politika EU se musí zaměřovat na rozvoj MSP, mj. prostřednictvím poskytování mikroúvěrů, a musí podporovat inovace, efektivnost veřejných služeb, partnerství veřejného a soukromého sektoru a předávání znalostí s cílem podporovat růst;

69.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

7.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 199/48

—

s ohledem na třetí část hlavy III a pátou část hlavy II a V Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na zásady v oblasti zajištění dobrých životních podmínek zvířat uvedené v článku 13 SFEU,

—

s ohledem na dohody WTO, především na dohodu o zemědělství, která byla sjednána v průběhu Uruguayského kola a vstoupila v platnost dne 1. ledna 1995,

—

s ohledem na prohlášení přijaté na čtvrté ministerské konferenci konané v Dohá ve dnech 9.–14. listopadu 2001, na rozhodnutí přijaté Generální radou WTO dne 1. srpna 2004 a na prohlášení přijaté na šesté ministerské konferenci konané v Hongkongu ve dnech 13.–18. prosince 2005,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2006 o hodnocení jednacího kola z Dohá po konání ministerské konference WTO v Hongkongu (1),

—

s ohledem na revidovaný návrh modalit v zemědělství, jejž dne 6. prosince 2008 rozeslal předseda WTO pro jednání o zemědělství,

—

s ohledem na memorandum o porozumění mezi Spojenými státy americkými a Evropskou komisí ze dne 15. května 2009 ohledně dovozu hovězího masa ze zvířat, jimž se nepodávaly určité růstové hormony, a ohledně vyšších cel, která Spojené státy uplatňují na některé produkty Evropských společenství,

—

s ohledem na řešení, jež bylo ve sporu mezi Kanadou a Evropskou unii nazvaném „Evropská společenství – Opatření týkající se schvalování biotechnologických výrobků a obchodování s nimi“ oboustranně přijato dne 15. července 2009,

—

s ohledem na dohodu parafovanou dne 15. prosince 2009 mezi EU a zeměmi Latinské Ameriky, jež stanovila podmínky pro konečné urovnání sporů ohledně dovozního režimu EU pro banány (Ženevská dohoda o obchodu s banány),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2009 o vyhlídkách rozvojového programu z Dohá po sedmé ministerské konferenci WTO (2),

—

s ohledem na skutečnost, že dne 17. prosince 2009 byla dokončena jednání mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o vzájemných liberalizačních opatřeních pro zemědělské produkty a produkty rybolovu,

—

s ohledem na skutečnost, že dne 1. března 2010 byla dokončena jednání o uzavření mnohostranné obchodní dohody mezi EU, Peru a Kolumbií,

—

s ohledem na řešení, jež bylo ve sporu mezi Argentinskou republikou a Evropskou unií nazvaném „Evropská společenství – Opatření týkající se schvalování biotechnologických výrobků a obchodování s nimi“ oboustranně přijato dne 18. března 2010,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o „politice jakosti zemědělských produktů: jakou strategii zvolit?“ (3),

—

s ohledem na skutečnost, že dne 19.května 2010 byla dokončena jednání o obchodním pilíři dohody o přidružení mezi EU a Střední Amerikou,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2010 o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013 (4),

—

s ohledem na dohodu o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou uzavřenou dne 6. října 2010,

—

s ohledem na probíhající jednání mezi EU a zeměmi Mercosur o dohodě o přidružení,

—

s ohledem na probíhající jednání mezi EU a Kanadou o komplexní hospodářské a obchodní dohodě,

—

s ohledem na probíhající jednání mezi EU a Indií o dohodě o volném obchodu,

—

s ohledem na probíhající jednání mezi EU a Ukrajinou o dohodě o přidružení,

—

s ohledem na svou studii s názvem „Rekapitulace jednání WTO o zemědělství poté, co selhaly rozhovory v roce 2008“ vydanou v červnu roku 2009,

—

s ohledem na příručku s názvem „Zeměpisná označení a obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví: o deset let později. Návod pro evropské držitele zeměpisného označení k získání ochrany v dalších členských zemích WTO“, která byla zadána Komisí,

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (KOM(2010)0484), který dne 15. září 2010 předložila Komise,

—

s ohledem na otázku uvolnění celního režimu pro Pákistán podle článku 1 návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení mimořádných autonomních obchodních preferencí pro Pákistán (KOM(2010)0552),

—

s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí OSN,

—

s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro rozvoj (A7-0030/2011),

A.

vzhledem k tomu, že EU nadále zůstává zdaleka největším dovozcem zemědělských produktů na světě, s tím, že za uplynulých deset let se hodnota celkového objemu dovozu téměř zdvojnásobila a nyní tvoří téměř 20 % světového dovozu,

B.

vzhledem k tomu, že podíl EU na celosvětovém vývozu zemědělských produktů klesá v důsledku rychlejšího růstu dalších klíčových obchodních partnerů v této oblasti; vzhledem k tomu, že v letech 2007–2009 představovaly konečné výrobky 68 % vývozní hodnoty v EU, zatímco podíl meziproduktů byl 23 % a komodit 9 %; a vzhledem k tomu, že ceny na světovém trhu jsou navíc jedním z faktorů, které EU způsobují obtíže při vývozu jejích produktů, neboť ceny jsou obecně nízké a Unie má vyšší výrobní náklady,

C.

vzhledem k tomu, že v roce 2008 dosáhl obchodní deficit EU v oblasti zemědělství rekordní výše 7 miliard EUR; vzhledem k tomu, že obchodní deficit EU například se zeměmi Mercosur se od roku 2000 více než zdvojnásobil a že dovoz zemědělských produktů ze zemí Mercosur do EU v současné době dosahuje dovozní hodnoty 19 miliard EUR, zatímco hodnota vývozu činí pouze 1 miliardu EUR,

D.

vzhledem k tomu, že EU je největším dovozcem zemědělských výrobků z rozvojových zemí na světě a dováží více, než je společný objem dovozu USA, Japonska, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu; vzhledem k tomu, že 71 % celkového objemu dovozu zemědělských produktů do EU pochází z rozvojových zemí, což je výsledkem iniciativy „Vše kromě zbraní“ (EBA) zaměřené na nejméně rozvinuté země (LDC), všeobecného systému preferencí (GSP) a dohod o hospodářském partnerství (EPA),

E.

vzhledem k tomu, že návrh modalit v zemědělství předložený v roce 2008 organizací WTO bude ze strany EU vyžadovat ještě větší ústupky, než samotná EU velkoryse nabídla v říjnu roku 2005,

F.

vzhledem k tomu, že uplatnění koncepce soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (PCD) na oblasti zemědělství a obchodu bude mít vliv rovněž na plnění rozvojových cílů tisíciletí č.1 (vymýcení extrémní chudoby a hladu) a č.8 (globální partnerství pro rozvoj), mimo jiné prostřednictvím ustanovení o spravedlivějších obchodních pravidlech a přístupu na trh,

G.

vzhledem k tomu, že EU již radikálním způsobem omezila podporu domácího trhu, která narušuje obchod, narozdíl od svých klíčových obchodních partnerů, zejména Spojených států amerických, které zachovaly a v některých případech posílily své nástroje podle zemědělského zákona z roku 2008,

H.

vzhledem k tomu, že EU jednostranně přistoupila k podstatnému snížení vývozních náhrad do té míry, že jejich podíl na rozpočtu SZP klesl z 29,5 % v roce 1993 na pouhých 1,2 % v roce 2009 a jejich podíl na celkové hodnotě vyvezených zemědělských produktů, na něž se vztahují vývozní náhrady, klesl z 25 % v roce 1992 na pouhých 0,9 % v roce 2009; vzhledem k tomu, že někteří klíčoví obchodní partneři nadále ve velké míře využívají další formy vývozních pobídek,

I.

vzhledem k tomu, že USA v důsledku sporu o hovězím mase s obsahem hormonů nadále EU ukládají sankce a dokonce oznámily, že budou sankce střídavě uplatňovat na další zemědělské výrobky EU, čímž chtějí posílit jejich dopad („právní předpisy s efektem kolotoče“); vzhledem k tomu, že podle memoranda o porozumění (MoU) EU zaručuje celní kvótu na dovoz 20 tisíc tun hovězího masa s nulovým clem,

J.

vzhledem k tomu, že USA v rámci WTO napadly pravidla EU pro hygienu a obchod s drůbežím masem,

K.

vzhledem k tomu, že ve sporu o geneticky modifikované organismy bylo s Kanadou a Argentinou nalezeno oboustranně přijatelné řešení; vzhledem k tomu, že USA podaly žádost o odvetná opatření,

L.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí panelu WTO o vývozu cukru představovalo jednu z hlavních pobídek k reformě tohoto odvětví, kterou EU provedla v roce 2006, a stále má na obchod s cukrem vážný dopad; vzhledem k tomu, že společná organizace trhu s cukrem ctí všechny obchodní závazky EU; vzhledem k tomu, že v období tří let se EU posunula z pozice druhého největšího vývozce cukru na pozici druhého největšího čistého dovozce, a to ve prospěch zejména rozvojových zemí (nejméně rozvinutých zemí a zemí AKT),

M.

vzhledem k tomu, že reforma odvětví cukru z roku 2006 dosáhla cíle posílit konkurenceschopnost, snížit ceny cukru a omezit výrobní kvóty na cukr o 30 %; vzhledem k tomu, že to však vedlo k uzavření 83 z celkového počtu 189 továren v EU-27, ke ztrátě více než 16 500 přímých pracovních míst ve venkovských oblastech a k tomu, že přibližně 140 tisíc zemědělců přestalo pěstovat cukrovou řepu,

N.

vzhledem k tomu, že světový trh s cukrem je jedním z nejproměnlivějších trhů se zemědělskými komoditami a dominuje mu jedna země (Brazílie); vzhledem k tomu, že produkce cukru v EU zajišťuje spolehlivé zásobování světového trhu a pravidelné vnitřní zásobování evropských odběratelů udržitelnými produkty vysoké kvality,

O.

vzhledem k tomu, že EU prostřednictvím požadavků, jež mají být uplatňovány již v roce 2010, podporuje udržitelnou výrobu energie z obnovitelných zdrojů; vzhledem k tomu, že EU již nyní dováží více než 25 % bioethanolu, který spotřebuje jako palivo, nepočítaje v to bioethanol dovážený ve formě směsí s cílem vyhnout se placení dovozního cla; vzhledem k tomu, že Komise musí v souladu s čl. 23 odst. 5 písm. a) směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (směrnice 2009/28/ES (5)) zajistit rovnováhu mezi produkcí bioethanolu v EU a jejím dovozem,

P.

vzhledem k tomu, že v listopadu 2010 se uskuteční čtvrté zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku; vzhledem k tomu, že byly zahájeny veřejné konzultace o případné revizi směrnice o tabákových výrobcích (směrnice 2001/37/ES (6)); vzhledem k tomu, že několik členů Světové obchodní organizace nadneslo otázku, zda je v souladu s Dohodou o technických překážkách obchodu (TBT) kanadský návrh zákona C-32, který v podstatě vede k zákazu všech tradičních tabákových výrobků na bázi směsí s výjimkou tabákových výrobků, v nichž je použit pouze tabák Virginia, což je jediná odrůda pěstovaná v Kanadě, která je používána na výrobu kanadských tabákových výrobků,

Q.

vzhledem k tomu, že EU musí v mezinárodních obchodních dohodách zajistit rovnováhu mezi liberalizací trhu a ochranou hospodářských odvětví a práv pracujících a spotřebitelů,

R.

vzhledem k tomu, že obchodní dohody EU se třetími zeměmi musí poskytovat ochranu odvětvím, v nichž EU čelí obtížím – zejména odvětví ovoce a zeleniny, živočišné výroby a obilovin, v nichž podstatně klesají příjmy –, a současně jim nabídnout skutečné příležitosti k vývozu,

S.

vzhledem k tomu, že mezinárodní obchodní dohody, které EU uzavírá, nesmí poškodit místní drobné zemědělce, kteří významnou měrou přispívají k zajištění potravin ve svém regionu,

T.

vzhledem k tomu, že EU musí při uzavírání mezinárodních obchodních dohod usilovat o zajištění lepší kontroly dodržování lidských práv a sociálních a environmentálních norem,

U.

vzhledem k tomu, že k uzavření obchodních dohod sjednaných Komisí je vyžadován souhlas Parlamentu,

1.

domnívá se, že zemědělské odvětví EU má zcela jednoznačně přidanou hodnotu pro evropské hospodářství a ve strategii EU 2020, jejímž cílem je vyřešit hospodářské, sociální a environmentální problémy, s nimiž se EU v současné době potýká, sehraje strategickou roli; zdůrazňuje, že je nutné zajistit provázanost zemědělské, obchodní a rozvojové politiky EU;

2.

zdůrazňuje, že vnější obchodní politika EU nesmí ohrozit její schopnost zachovat silné zemědělské odvětví a v situaci zvýšené nestability trhů zajistit dodávky potravin; vyzývá Komisi, aby na všech fórech, a zejména v rámci WTO, hájila multifunkční úlohu zemědělství EU, včetně jeho zásadní úlohy při zajišťování pracovních míst a zachovávání životaschopnosti venkovských oblastí, a evropský zemědělsko-potravinářský model, který je strategickou součástí evropského hospodářství;

3.

odsuzuje přístup Komise, která v oblasti zemědělství příliš často ustupuje, čímž získává lepší přístup na trh s průmyslovými výrobky a službami ve třetích zemích; vyzývá Komisi, aby přestala stavět zemědělské zájmy až za zájmy odvětví průmyslu a služeb;

4.

vyzývá Komisi, aby navrhla přístup, jímž zajistí rovnováhu mezi domácí výrobou a dovozem, a aby u každého sektoru zemědělství zvážila rozvoj mnohostranných a dvoustranných obchodních jednání a stejně tak měla na paměti evropské environmentální, sociální a bezpečnostní normy, zajištění dobrých životních podmínek zvířat a dodržování lidských práv;

5.

zdůrazňuje, že Komise musí v oblasti zemědělství provádět posouzení dopadů, jež je třeba zveřejnit před zahájením jednání a navrhovaných aktualizací, aby se v nich projevila nová situace vyplývající z daných jednání; vyzdvihuje nutnost řádného a transparentního procesu konzultací se všemi zainteresovanými stranami, zejména s Parlamentem a Komisí; připomíná, že do dohody o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou byl začleněn domácí poradní výbor, a poznamenává, že by tento krok mohl být precedentem pro zapojení zájemců a zainteresovaných stran do budoucích obchodních dohod;

6.

zdůrazňuje, že posouzení dopadu se musí zabývat specifickými rysy každé komodity, například trhu s hovězím masem, a zohledňovat členění trhu; zdůrazňuje, že z předchozích posouzení dopadu vyplynuly pouze obecné závěry; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby zajistila vypracování podrobných posouzení dopadu, v nichž budou zohledněny konkrétní segmenty trhu, jež vznikly po otevření zemědělských trhů EU obchodnímu uskupení Mercosur;

7.

zastává názor, že rozhodnutí o dalším otevření trhu EU dovozu zemědělských produktů by neměla být přijímána, aniž by bylo zajištěno, že zemědělcům z EU budou moci být nahrazeny vzniklé ztráty;

8.

podtrhuje skutečnost, že finanční odškodnění nemůže vynahradit negativní důsledky přerušení evropské zemědělské produkce, která zaručuje bezpečnost a kvalitu potravin a je nezbytná pro prosperitu venkovských oblastí EU a pro ochranu krajiny na venkově před hrozbou opouštění půdy a vylidňování venkova; zdůrazňuje tedy, že je třeba zachovat takové podmínky, aby evropští zemědělci ve všech členských státech nadále zůstali životaschopnými a měli spravedlivý příjem, což umožní oživení evropského zemědělství s ohledem na klíčovou úlohu, kterou SZP hraje v rámci EU;

9.

připomíná, že evropští producenti jsou povinni splňovat nejvyšší normy, co se týče kvality, hygieny výrobků, udržitelných výrobních metod, zdraví rostlin, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, zpětné vysledovatelnosti, kontroly reziduí pesticidů, veterinárního lékařství a přísad;

10.

je pevně přesvědčen, že výrobní metody, které třetí země používají při výrobě produktů určených na vývoz do EU, musí evropským spotřebitelům poskytovat stejné záruky, pokud jde o zdraví, bezpečnost potravin, dobré životní podmínky zvířat, udržitelný rozvoj a minimální sociální standardy, jaké jsou vyžadovány od producentů z EU; zdůrazňuje, že je to jediný možný způsob, jak v rámci hospodářské soutěže se třetími zeměmi zajistit producentům EU rovné podmínky, a trvá na tom, že je třeba zavést přísnější dovozní kontroly na hranicích a posílit kontroly podmínek výroby a prodeje, které by prováděly potravinářské a veterinární inspekce zemí vyvážejících do EU, aby byl zajištěn soulad s normami EU;

11.

zdůrazňuje, že u dovozu je nezbytné striktně dodržovat pravidla původu a mechanismy pro prevenci třístranného obchodu;

12.

naléhá na Komisi, aby aktivně prosazovala ofenzivní zájmy EU v oblasti zemědělství a zajistila snadnější přístup produktů EU na trhy třetích zemí, s ohledem na obrovský potenciál vysoce kvalitních zemědělsko-potravinářských produktů EU v oblasti vývozu a stabilizace světového trhu; mimo jiné zdůrazňuje, že je třeba zintenzívnit propagační programy; konstatuje, že tato opatření jsou kompatibilní s pravidly WTO, neboť odpovídají koncepci „green box“;

13.

konstatuje, že nedílnou součástí EU jsou i její nejokrajovější oblasti, na něž se obchodní dohody rovněž v celém rozsahu vztahují; zdůrazňuje, že nižší celní sazby představují hrozbu pro křehké hospodářství těchto oblastí, jež je založeno především na zemědělství a výrobě podobného zboží, jako vyrábí mimo jiné partnerské země Latinské Ameriky; poukazuje na to, že v souladu s článkem 349 Smlouvy o fungování EU mohou být politiky EU přizpůsobeny specifickým geografickým a hospodářským podmínkám těchto regionů; vyzývá proto Komisi, aby při jednáních zohledňovala specifickou situaci nejvzdálenějších regionů a zajistila tak, že nebudou kladeny překážky jejich rozvoji;

14.

domnívá se, že EU ve snaze zajistit rozvojové agendě z Dohá úspěšný výsledek učinila nesmírně velkorysou nabídku v oblasti zemědělství, kterou již nelze zvýšit, avšak další rozvinuté a pokročilejší rozvojové země tuto nabídku dosud neopětovaly stejnou mírou ambicí;

15.

připomíná, že reforma SZP z roku 2003 a kontrola stavu z roku 2008 prokázaly, že EU je skutečně připravena své závazky v oblasti reforem splnit, a to tím, že předjímaly očekávané výsledky jednacího kola z Dohá, zatímco rovnocenné ústupky obchodních partnerů EU se stále očekávají;

16.

vyzývá Komisi, aby striktně dodržovala svůj vyjednávací mandát udělený Radou, který vymezuje činnost Komise na rámec nejnovější reformy společné zemědělské politiky, za předpokladu, že u svých obchodních partnerů vyjedná obdobné ústupky; žádá ji, aby se zdržela jakýchkoli návrhů, jež by předurčily rozhodnutí, která padnou ohledně budoucnosti SZP po roce 2013;

17.

zdůrazňuje, že významnou úlohu v rozvojové agendě z Dohá mají neobchodní zájmy; je toho názoru, že při jednáních o zemědělském odvětví musí být ekonomická stránka obchodu vyvažována hodnotami jiného než ekonomického charakteru, jako jsou sociální hodnoty, otázky životního prostředí, lidské zdraví a zdraví a dobré životní podmínky zvířat;

18.

vyjadřuje politování nad nedostatečnou mírou pokroku při vytváření rejstříku vín a lihovin na mnohostranné úrovni a při rozšiřování ochrany zeměpisných označení na všechny zemědělské produkty; připomíná, že tyto prvky jsou nutnou podmínkou, má-li se v jednáních o zemědělství dosáhnout vyváženého výsledku; zdůrazňuje, že je nezbytné daleko více podporovat zásady, o než se opírá politika EU v oblasti kvality zemědělských produktů, a to jak při vícestranných, tak dvoustranných jednáních;

19.

připomíná, že EU již výrazným způsobem omezila podporu domácího trhu, která narušuje obchod, a ostatní obchodní partnery vyzývá k jednoznačnému závazku, že učiní totéž;

20.

připomíná, že se členské země WTO na ministerské konferenci konané v Hongkongu v roce 2005 zavázaly k tomu, že přistoupí ke zrušení všech forem vývozních dotací a zároveň uvalí sankce v případě veškerých vývozních opatření s obdobným účinkem, zejména exportních úvěrů, státních zemědělských podniků a regulace potravinové pomoci;

21.

domnívá se, že všeobecné snížení celních sazeb by mělo být posouzeno v souvislosti s nabídkou EU ohledně domácí podpory a pilíři konkurence v oblasti vývozu a mělo by vycházet z možnosti zachovat zvláštní ochrannou doložku pro konkrétní případy osvobození od zjednodušených celních sazeb, přiměřenou flexibilitu plánu snížení cel a pro označení citlivých výrobků; zastává názor, že návrh mechanismu pro označování citlivých výrobků je zásadně ohrožen povinností dosáhnout významného rozšíření celních kvót;

22.

zdůrazňuje, že v rámci jednání WTO ohledně rozvojové agendy z Dohá je třeba prosazovat zásadu jednotného závazku; poukazuje na to, že již nějakou dobu se projevuje tendence zaměřovat jednání na omezený výběr oblastí včetně zemědělství, v nichž má EU hlavní defensivní zájmy, přičemž v jiných oblastech jednání byl zaznamenán relativně menší pokrok, a že by toto omezení mohlo ohrozit vyjednávací pozici EU; dále poukazuje na skutečnost, že takto je velmi obtížné zhodnotit jednání jako celek;

23.

znovu potvrzuje, že by rozvojové země měly mít legitimní možnost provádět politiky, které budou vytvářet domácí přidanou hodnotu;

24.

zdůrazňuje, že volatilita cen vedla ke zhoršení problémů podvýživy v celosvětovém měřítku, jak konstatovala Organizace OSN pro výživu a zemědělství, a že větší liberalizace světového obchodu se zemědělskými výrobky, podpořená dohodami WTO, dosud neumožnila vymýtit hrozbu hladu ve světě; zdůrazňuje, že EU má mj. povinnost přispět k celosvětovému zabezpečení potravin;

25.

bere na vědomí skutečnost, že dohoda o obchodu s banány po dvaceti letech urovnává technicky nejsložitější, politicky nejcitlivější a nejvýznamnější spor v rámci WTO a představuje důležitý krok na cestě k upevnění mnohostranného obchodního systému založeného na stanovených pravidlech a zároveň by mohla výraznou měrou přispět k řešení problémů s tropickými produkty a preferencemi v jednání s WTO;

26.

vyzývá Komisi, aby zajistila urovnání sporu o hovězím mase s obsahem hormonů a zrušení sankcí na produkty EU, a zároveň zaručila, že dovoz hovězího masa do EU bude odpovídat požadavkům EU;

27.

s ohledem na spor o „chlorované drůbeží maso“ se domnívá, že dovoz těchto výrobků by byl v přímém rozporu s poptávkou veřejnosti EU po bezpečných výrobcích a se zásadami, na nichž je založen model evropských potravin;

28.

důrazně žádá Komisi, aby bránila režim EU pro schvalování geneticky modifikovaných organismů a jejich uvádění na trh vůči námitkám WTO;

29.

věří, že dokončení mnohostranných jednání je pro EU prioritou, o kterou musí stále usilovat; věří, že dvoustranné obchodní dohody musí doplňovat mnohostranné procesy dodržováním rovných pracovních podmínek, společných pravidel v oblasti životního prostředí a norem týkajících se bezpečnosti potravin, které již v Evropské unii platí, a předcházet tomu, aby se podpory dostávalo výhradně programům zaměřeným na udržitelný rozvoj; připomíná, že EU má v zemědělství značné ofenzivní zájmy, zejména pokud jde o vysoce kvalitní zpracované produkty; domnívá se, že dvoustranné obchodní dohody s významnými obchodními partnery mohou s úspěchem podporovat vývozní zájmy zemědělsko-potravinářského průmyslu EU a poskytnout velké ekonomické výhody;

30.

žádá, aby zemědělské produkty dovážené do EU poskytovaly evropským spotřebitelům stejné záruky, pokud jde o ochranu spotřebitele, dobré životní podmínky zvířat, ochranu životního prostředí a minimální sociální standardy, jako zajišťují výrobní postupy v Evropě, a zdůrazňuje pevné stanovisko Parlamentu v této věci; žádá Komisi, aby do dvoustranných obchodních dohod zahrnovala doložky, které pro třetí země stanoví povinnost splňovat stejné hygienické a rostlinolékařské podmínky, které vážou evropské producenty; domnívá se, že tyto dohody musí alespoň zajistit dodržování mezinárodních závazků a norem;

31.

zdůrazňuje, že chceme-li se vyhnout „dvojím platbám“ – na dvoustranné a mnohostranné úrovni – je nezbytné podpořit „dohodu o jediné peněžence“, díky níž budou ústupky v dvoustranných dohodách propojeny s konečným výsledkem jednání z Dohá;

32.

zdůrazňuje, že je důležité striktně uplatňovat preferenční pravidla původu; žádá o přezkoumání všech obchodních preferencí, které Evropská unie udělila rozvíjejícím se zemím, které jsou členy skupiny G-20;

33.

domnívá se, že je nezbytné zavést omezení, která zabrání nekalým praktikám při obchodování se zemědělsko-potravinářskými produkty, jako je např. trojstranný obchod, kdy určitá země vyveze své produkty do EU, k čemuž využije přednostního přístupu na trh EU, a poté k uspokojení vlastních potřeb doveze produkty ze zahraničí; domnívá se, že má-li se zabránit takovýmto praktikám, je nezbytné stanovit ústupky v oblasti přístupu na trh EU v rámci obchodních dohod uzavíraných se třetími zeměmi tak, aby nepřevyšovaly skutečné výrobní a vývozní možnosti daných zemí;

34.

důrazně vyzývá Komisi, aby hájila zahrnutí zeměpisných označení (GI) jako zásadní součást Obchodní dohody o boji proti padělání (ACTA); vyjadřuje politování nad tím, že v rámci nedávno dokončených nebo probíhajících obchodních jednání musí naši obchodní partneři dodržovat pouze „krátký seznam“ zeměpisných označení EU; poukazuje na skutečnost, že v souladu se strategií „Globální Evropa“ musí dvoustranné dohody zajistit posílenou mezinárodní ochranu zeměpisných označení prostřednictvím ustanovení WTO+; vyzdvihuje nutnost řádného a transparentního procesu konzultací se všemi zainteresovanými stranami, zejména s Parlamentem a Komisí;

35.

připomíná, že díky uzavření dohody o volném obchodu s Jižní Koreou bylo uznáno značné množství zeměpisných označení; vyzývá k tomu, aby bylo o totéž usilováno i v rámci budoucích dohod o obchodu; poznamenává, že ochrana a uznávání zeměpisných označení může být pro zemědělsko-potravinářské odvětví EU velkým přínosem;

36.

konstatuje, že podle Komise by Dohoda o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou zbavila evropské vývozce finanční zátěže ve výši 380 milionů EUR ročně tím, že zruší celní povinnost u 99 % zemědělského vývozu EU;

37.

žádá Komisi, aby zajistila, že obchodní dohody neohrozí evropský systém vstupních cen ovoce a zeleniny a zároveň budou zachovány současné dovozní plány; naléhavě však Komisi žádá, aby provedla nezbytné změny s cílem co nejdříve zdokonalit fungování systému;

38.

zdůrazňuje zejména, že problémy způsobuje složitý systém vstupních cen, který je uplatňován na dovoz rajčat z Maroka; vyzývá proto Komisi, aby neprodleně provedla příslušné změny;

39.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad dohodou mezi EU a Marokem; poukazuje na to, že zatímco evropské trhy se dovozu z Maroka otevřely téměř kompletně, na některé zemědělské produkty vyvážené z EU, včetně významných produktů, jako je jádrové ovoce, se stále vztahují kvóty;

40.

lituje, že při jednání o zemědělské kapitole dohody o přidružení uzavřené s Marokem nebyly poskytnuty žádné záruky, pokud jde o dodržování preferenčních dovozních kvót nebo vstupní ceny uplatňované na marocký vývoz;

41.

vyzývá Komisi, aby dostála svým závazkům týkajícím se odvětví cukru EU a ukončila systematické ústupky v tomto odvětví při dvoustranných i mnohostranných obchodních jednáních; v této souvislosti bere na vědomí iniciativy, které proběhly v odvětví cukru, zvýšily jeho konkurenceschopnost a zároveň zlepšily jeho environmentální udržitelnost a přispěly k rozvojové agendě EU, neboť využily preference přiznané zemím AKT a nejméně rozvinutým zemím;

42.

poukazuje na skutečnost, že budou-li ve dvoustranných vztazích se třetími zeměmi (například se zeměmi Latinské Ameriky a Ukrajinou) učiněny jakékoli další ústupky, pokud jde o přístup na trh EU s cukrem, přinese to destabilizaci evropského trhu s cukrem a narušení preferencí u zemí AKT a nejméně rozvinutých zemí; je stále více znepokojen tím, že jsou-li tyto ústupky učiněny vůči zemím, které jsou čistými dovozci, dochází k podpoře mechanismů swap; vyzývá Komisi, aby z rozsahu dvoustranných jednání nadále vyjímala cukr a produkty z něj vyrobené, včetně ethanolu;

43.

vyzývá Komisi, aby se měla na pozoru před obcházením dovozních cel na ethanol, jelikož stále větší množství ethanolu se nyní dostává na území EU v podobě směsí, pro něž platí velmi nízké dovozní clo;

44.

vyzývá Komisi, aby v dohodách o volném obchodu mezi EU a zeměmi s významnými kapacitami v oblasti zemědělské produkce a vývozu zemědělských produktů, jako jsou např. země Mercosur, zajistila symetričnost ústupků v oblasti celních sazeb;

45.

bere na vědomí obnovené jednání o dohodě o přidružení mezi EU a sdružením Mercosur, která má zásadní význam a jež by se dotkla 700 milionů lidí a stala se celosvětově nejambicióznější meziregionální dohodou, a zdůrazňuje tudíž, že Evropský parlament by měl být do jednání ve všech fázích úzce zapojen;

46.

považuje za nepřijatelné, že Komise obnovila jednání se zeměmi Mercosur, aniž by veřejnosti zpřístupnila podrobné posouzení dopadu a vedla řádnou politickou debatu s Radou a Parlamentem; vyzývá k tomu, aby před výměnou návrhů sazeb mezi EU a zeměmi Mercosur byla vypracována a prodiskutována studie, která by posoudila dopady těchto jednání na evropská zemědělská odvětví a regiony; upozorňuje, že vzhledem k důsledkům, které toto jednání bude mít pro zemědělství, musí být nezbytně vytvořena vazba na jednání v Dohá; žádá tedy Komisi, aby jednání se zeměmi Mercosur neuzavírala, dokud nebude ukončeno jednání v rámci WTO, jak je stanoveno v jejím mandátu; žádá Komisi, aby Radu a Parlament řádně informovala o vývoji jednání se zeměmi Mercosur a aby v budoucnu informovala Radu a Parlament ještě před zahájením takovýchto obchodních jednání;

47.

je hluboce znepokojen důsledky, které může mít možné uzavření dohody o přidružení se zeměmi Mercosur pro celé evropské odvětví zemědělství, s ohledem na skutečnost, že tyto země v březnu roku 2006 požádaly o přístup na zemědělský trh EU, což výrazným způsobem překračuje již značně velkorysou nabídku EU z roku 2004; považuje proto za nezbytné tyto ústupky přehodnotit tak, aby byly ochráněny zájmy našich zemědělců;

48.

domnívá se, že při jednáních mezi EU a zeměmi Mersocur na základě pověření Rady z roku 1999 není zohledňována pozice nových členských států;

49.

konstatuje, že zemědělské podniky v zemích Mercosur mají mnohem nižší výrobní náklady, včetně půdy, práce a dalších kapitálových nákladů, a že zemědělští producenti v těchto zemích nejsou povinni dodržovat stejné normy v oblasti životního prostředí, zajištění dobrých životních podmínek zvířat, bezpečnosti potravin a rostlinolékařských opatření jako producenti v EU; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout vyváženého výsledku pro obě strany, přičemž je nutno zajistit, aby jednání plně zohledňovala důsledky a dopady, a to především pokud jde o výzvy v oblasti životního prostředí a v sociální oblasti; vyzývá Komisi, aby vypracovala posouzení dopadu zaměřené na důsledky této dohody pro odvětví zemědělství;

50.

zastává názor, že míra integrace trhu v oblasti celní unie Mercosur nemůže v současné době dostatečně zaručit odpovídající pohyb dováženého zboží v rámci daného regionu; zastává názor, že bez ustanovení zajišťujících plný a účinný pohyb zboží v rámci oblasti Mercosur by dohoda nepřinesla žádné skutečné výhody;

51.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise v poslední době učinila ústupky v oblasti celních sazeb ve prospěch zemí vyvážejících banány do EU; žádá revizi podpory poskytované evropským producentům na základě programů podpory nejvzdálenějších regionů (POSEI) s cílem odškodnit tyto producenty za cenové dopady snížení celních sazeb na trhu EU; je přesvědčen, že při budoucích jednáních tohoto typu by měly být zohledněny zájmy producentů ze Společenství a ze zemí AKT, aby nedošlo k oslabení těchto odvětví, která poskytují velké množství pracovních míst;

52.

zdůrazňuje skutečnost, že řada zpráv Potravinového a veterinárního úřadu poukazuje na to, že brazilské hovězí maso dlouhodobě nesplňuje normy EU z hlediska výrobce a spotřebitele, pokud jde o bezpečnost potravin, identifikaci a zpětnou vysledovatelnost zvířat, zdraví zvířat a prevenci nemocí;

53.

naléhavě vyzývá Komisi, aby prostudovala různé zprávy Státního zdravotního ústavu Brazílie (Anvisa), které informují o tamním rozsáhlém používání pesticidů (jež jsou v EU a ve většině ostatních částí světa zakázány) a které upozorňují na závažná zdravotní rizika související s používáním těchto látek;

54.

vyjadřuje vážné znepokojení nad politikou, kterou Argentina uplatňuje v rozporu se svými závazky v rámci WTO s cílem omezit dovoz potravinářských výrobků, které konkurují domácí produkci; poukazuje na to, že samotný argentinský neautomatický systém dovozních oprávnění má již negativní dopad na vývoz EU, a přesto přichází tato další opatření; vyzývá Komisi, aby učinila veškeré nezbytné kroky, jimiž zajistí zrušení zmíněných opatření odporujících duchu jednání o dohodě mezi EU a zeměmi Mercosur;

55.

je znepokojen ústupky u ovoce a zeleniny, které byly učiněny v rámci evropsko-středomořských dohod; domnívá se v této souvislosti, že komplementarita mezi vegetačními obdobími v jižních a severních středozemních státech by měla i nadále být rozhodujícím faktorem při liberalizaci zemědělského obchodu v rámci Unie pro Středomoří;

56.

zdůrazňuje, že zatímco tabákové výrobky se musí řídit přísným regulačním rámcem, regulace jednotlivých složek tabákových výrobků na úrovni EU a na mezinárodní úrovni vyžaduje přiměřený přístup vycházející z vědecky prokázaných rizik; varuje před zákazem všech složek, který by se nezakládal na vědeckých zjištěních a který by v podstatě vedl k zákazu tradičních evropských tabákových výrobků na bázi směsí, neboť by to vedlo k závažným socioekonomickým důsledkům pro pěstitele tabáku (orientálních odrůd a odrůdy burley) v EU, avšak nemělo žádný přínos pro veřejné zdraví;

57.

vyzývá Komisi, aby v rámci jednání o obchodních dohodách EU, včetně dohod s Kanadou a Ukrajinou, zohledňovala zájmy občanů EU, zachovávala otevřenost a pravidelně informovala Parlament o postupu v jednáních; vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud neinformovala Parlament o jednáních o uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a Kanadou, ačkoli byla zahájena již v říjnu 2009; vyzývá Komisi, aby předložila Parlamentu a příslušným výborům podrobné informace o každém dalším kole jednání; je rovněž znepokojen možnými ústupky Komise při těchto jednáních, zejména v oblasti otevření trhů, geneticky modifikovaných organismů, mléka, ochrany duševního vlastnictví a označování původu, a vyzývá Komisi, aby nedělala žádné ústupky, které by mohly mít negativní dopad na evropské zemědělství;

58.

vyjadřuje své znepokojení nad možností udělení koncesí na obiloviny při jednáních s Ukrajinou, a to s ohledem na skutečnost, že ukrajinská produkce je vysoce konkurenceschopná a že Ukrajina je již v současnosti hlavním uživatelem kvót na obiloviny (pšenici a ječmen) se sníženými celními sazbami, které jsou nabízeny třetím zemím; vyzývá proto Komisi, aby omezila svou nabídku v této oblasti;

59.

znovu zdůrazňuje význam obchodu se zemědělskými produkty pro ekonomický rozvoj a zmírnění chudoby v rozvojových zemích; vyzývá EU, aby pomohla zemím AKT přizpůsobit se rostoucí celosvětové konkurenci;

60.

vyzývá Komisi, aby toto usnesení řádně zohlednila při přípravě a provádění své budoucí obchodní strategie;

61.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

7.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 199/58

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2010 nazvané „Budoucnost SZP po roce 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky“ (KOM (2010)0672),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. července 2010 nazvané „Druhý plán boje proti přenosné spongiformní encefalopatii (TSE). Strategický dokument o přenosné spongiformní encefalopatii na období 2010-2015“ (KOM(2010)0384),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady č. 93/355/EHS (1) ze dne 8. června 1993 týkající se uzavření memoranda o porozumění mezi Evropským hospodářským společenstvím a Spojenými státy americkými o olejninách v rámci GATT, kterým byla přijata dohoda z Blair House stanovující horní limit pro produkci olejnin a bílkovinných plodin v Evropské unii a příslušná cla na tyto plodiny,

—

s ohledem na zprávu z listopadu 2009, kterou Komisi předložila společnost LMC International, nazvanou „Hodnocení opatření uplatňovaných v rámci společné zemědělské politiky na odvětví bílkovinných plodin“ (2),

—

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1431/82 (3) a (ES) č. 1251/1999 (4), kterými se stanoví zvláštní opatření v odvětví bílkovinných plodin a zavádí maximální zaručená plocha, nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 (5) a články 76 až 78 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (6), kterými se postupně ruší zvláštní podpora bílkovinných plodin a s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1121/2009 (7), kterým se stanoví podrobná pravidla týkající se prémie na bílkovinné plodiny,

—

s ohledem na nařízení (ES) č. 767/2009 (8) o uvádění na trh a používání krmiv,

—

s ohledem na článek 68 nařízení Rady (ES) č. 73/2009, který umožňuje členským státům poskytnout podporu na bílkovinné plodiny na jejich území a který využívá zejména Francie, Španělsko, Polsko a Finsko,

—

s ohledem na studii generálního ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova z roku 2007 nazvanou „Hospodářský dopad neschválených geneticky modifikovaných organismů na dovoz krmiv do EU a živočišnou výrobu“,

—

s ohledem na doporučení týkající se úlohy výzkumu a místních znalostí, včetně úlohy bílkovinných luštěnin, uvedená ve zprávě o celosvětovém zásobování potravinami „Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj“ (IAASTD), který uspořádaly Rozvojový program Organizace spojených národů, Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) a Světová banka,

—

s odkazem na studie zadané parlamentním Výborem pro zemědělství a rozvoj venkova a představené během pracovního semináře, který se konal dne 11. října 2010,

—

s odkazem na své usnesení ze dne 12. března 2008 o udržitelném zemědělství a bioplynu: potřeba přezkumu právních předpisů EU (9),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0026/2011),

A.

vzhledem k tomu, že celková produkce bílkovinných plodin v EU zaujímá pouze 3 % orné půdy v Unii a poskytuje pouze 30 % bílkovinných plodin spotřebovaných v EU jako krmivo, přičemž v posledních deseti letech se projevuje tendence k prohlubování tohoto deficitu,

B.

vzhledem k tomu, že v některých členských státech leží značné množství půdy rok co rok ladem a její zemědělský potenciál přichází nazmar,

C.

vzhledem k tomu, že historicky se deficit ve výrobě bílkovinných plodin v EU datuje jednak od dřívějších mezinárodních obchodních dohod, zejména se Spojenými státy, podle nichž EU mohla chránit vlastní produkci obilovin, ale výměnou souhlasila s bezcelními dovozy bílkovinných plodin a olejnin do EU (Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) a dohoda z Blair House z roku 1992); vzhledem k tomu, že to na druhou stranu souviselo s význačným pokrokem v účinnosti produkce bílkovinných plodin a s využíváním nových technologií mimo EU, což vedlo ke snížení konkurenceschopnosti zemědělců v EU, jež považují produkci bílkovinných plodin za ekonomicky neatraktivní,

D.

vzhledem k tomu, že 70 % (42 milionů tun v r. 2009) surovin bohatých na rostlinné bílkoviny, které se spotřebují, zejména sójová mouka, je dováženo, a to hlavně z Brazílie, Argentiny a USA, a přibližně 60 % tohoto dovozu (26 milionů tun) jsou vedlejší produkty, které vznikají při výrobě rafinovaného rostlinného oleje a jako mouka (zejména sojová mouka) se používají na krmiva,

E.

vzhledem k tomu, že v důsledku nízké produkce používá evropské odvětví krmných směsí ročně pouze 2 miliony tun bílkovinných plodin, přičemž se odhaduje, že potenciálně může využívat takřka 20 milionů tun ročně,

F.

vzhledem k tomu, že tyto dovozy představují 20 milionů hektarů pěstební plochy mimo území EU, neboli více než 10 % orné půdy EU, a na příslušné produkty se nevztahují stejná regulační omezení v oblasti životního prostředí, zdraví a geneticky modifikovaných organismů jako na evropské produkty,

G.

vzhledem k tomu, že noví zákazníci jihoamerických dodavatelů, zejména Čína, kteří na výrobní podmínky a strategii dodávek, jež je poměrně neprůhledná, nekladou tak vysoké nároky jako Evropská unie, mohou ve střednědobém horizontu oslabit stabilitu trhů a ohrozit dodavatelský řetězec v EU,

H.

vzhledem k tomu, že celé odvětví živočišné výroby EU začalo být náchylné ke kolísání cen a narušení obchodu a začalo být odkázáno na dovoz dostupných a vysoce hodnotných bílkovinných plodin a že jeho konkurenceschopnost je ohrožena dalšími náklady na dovážené bílkovinné plodiny na krmiva, které vznikají na základě nedostatečných technických řešení v rámci politiky nulové tolerance vůči stopovému množství nepovolených geneticky modifikovaných organismů v rostlinách,

I.

vzhledem k tomu, že nedostatečný objem dovozu sóji a kukuřice představuje pro odvětví živočišné výroby a krmiv v EU další nákladové zatížení a ohrožuje hospodářskou životaschopnost domácí výroby masa,

J.

vzhledem k tomu, že v důsledku malého procentního podílu krmných luštěnin (vojtěška, jetel, vičenec atd.) a plodin pěstovaných pro semena (hrách, sója, vlčí bob, bob, vikev, atd.) produkovaných v EU se počet výzkumných programů v oblasti rostlinných bílkovin snížil v EU z 50 v roce 1980 na 15 v roce 2010, je zanedbávána odborná příprava a získávání praktických zkušeností v domácí výrobě bílkovinných plodin, což vede v EU k nízké úrovni inovace a nízké produkci olejnatých semen přizpůsobeným místním podmínkám,

K.

vzhledem k tomu, že EU je vysoce závislá na sójových bobech a kukuřici dovážených ze třetích zemí a každé přerušení dodávek těchto produktů z důvodu stopového množství nepovolených GMO je pro evropský krmivářský průmysl velmi nákladné,

L.

vzhledem k tomu, že výzkumná politika se ukáže jako úspěšná pouze v případě, že přijme středně až dlouhodobé cíle, což není v současné době případ bílkovinných plodin,

M.

vzhledem k tomu, že by mohlo dojít k postupnému mizení vědomostí zemědělců o udržitelných postupech, které propojují rostlinnou a živočišnou výrobu prostřednictvím vyváženého střídání plodin a přiměřeného využívání pastvin, a vzhledem k tomu, že kvalita domácích bílkovinných plodin kromě toho nezaručuje takovou jakost krmných směsí, jaká je potřebná v různých sektorech živočišné výroby,

N.

vzhledem k tomu, že aby se bílkovinné plodiny staly udržitelnou součástí skladby plodin, je třeba v krátké době zvýšit příjmy z těchto plodin, zejména prostřednictvím specifické podpory v rámci SZP,

O.

vzhledem k tomu, že vyrovnání nabídky a poptávky obilovin, bílkovinných plodin a olejnin v EU může přinést zemědělcům, potravinářskému průmyslu a odvětví krmných směsí řadu hospodářských výhod a také zlepšit řadu zdravých, vysoce kvalitních potravin pro spotřebitele, pokud se bude politický rámec nadcházející reformy SZP plně zabývat novými problémy zdůrazněnými ve sdělení Komise,

P.

vzhledem k tomu, že by všechny prostředky, které poskytují různá podpůrná opatření, měly být využity k podpoře lidské spotřeby obilovin, bílkovinných plodin a olejnin, a ta by měla být dále střežena prostřednictvím známky kvality zemědělských produktů ochraňující geograficky specifické a tradiční produkty, čímž by přispěla k zachování místních a regionálních potravin vyráběných z těchto komodit,

Q.

vzhledem k tomu, že v kontextu změny klimatu vlivem produkce bílkovinných plodin je možné přispět ke snížení emisí skleníkových plynů, a to prostřednictvím asimilace a vázání dusíku v půdě (až 100 kg N/ha měsíčně) a následného snížení používání syntetických dusíkatých hnojiv, která obsahují oxid dusný, jehož potenciální negativní vliv na klima je 310krát vyšší než u oxidu uhličitého,

R.

vzhledem k tomu, že program EU „GL-pro“ prokázal, že zavedení bílkovinných plodin jednou za čtyři roky do střídání plodin vede k významnému snížení emisí CO2 o přibližně 10 až 15 % a snížené produkci ozonu,

S.

vzhledem k tomu, že z hlediska úrodnosti půdy přispívá vyšší procentní podíl bílkovinných plodin pěstovaných na orné půdě v rámci systémů rozšířeného střídání plodin a střídavého osívání polí k vyváženějšímu ukládání živin, nižší acidifikaci půdy, zvýšené odolnosti vůči chorobám a lepší struktuře půdy (včetně zvýšení energetické účinnosti úpravy půdy), nižší spotřebě herbicidů a větší biologické rozmanitosti napomáhající opylování,

T.

vzhledem k tomu, že počet střídaných plodin má vliv na snížení pravděpodobnosti výskytu chorob a rozmnožování plevele a následně na potřebu prostředků na ochranu rostlin a že vyšší podíl bílkovinných plodin při střídání plodin může přispět ke snížení spotřeby energie o 10 %,

U.

vzhledem k tomu, že z hlediska vodního hospodářství může zejména využití luštěnin při výrobě krmiv, jako je např. stálé využívání jetelotravních směsí nebo směsí obilovin a bílkovinných plodin, a stálé využití půdy, zásadně snížit odplavování živin, hlavně nitrátů a fosfátů, do podzemních vod,

V.

vzhledem k tomu, že z hlediska biologické rozmanitosti v zemědělství rozšířené využití bílkovinných plodin, které jsou přizpůsobeny evropským klimatickým podmínkám, jako jsou fazole, sója, hrách, čočka, vlčí bob, cizrna, tolice vojtěška, jetel, rod Phacelia, Lotus corniculatus a vičenec ligrus, zásadním způsobem stabilizuje a rozšíří rozmanitost v rámci výrobního systému,

W.

vzhledem k tomu, že z hlediska produkce bílkovin a zajišťování potravin ve světě je potřeba dosáhnout lepší rovnováhy mezi produkcí rostlinných a živočišných bílkovin, zejména pokud jde o množství energie, vody a externích vstupů, které jsou v současnosti používány při intenzivní výrobě živočišných bílkovin v porovnání s produkcí bílkovinných plodin pro lidskou spotřebu, přičemž je třeba mít vždy na zřeteli především světovou potravinovou rovnováhu,

X.

vzhledem k tomu, že na deficit bílkovinných plodin v EU má dopad několik politických opatření EU, a vzhledem k tomu, že Komise musí rovněž analyzovat problémy spojené s produkcí geneticky modifikovaných organismů na území EU i mimo něj, vývoj biopaliv a přehodnocení úplného zákazu živočišných bílkovin v krmivech,

Y.

vzhledem k tomu, že vedle využívání původních plodin může být kvalita nedovážených krmných směsí zlepšena také použitím vedlejších produktů olejnin, jako jsou sója, slunečnice a řepkové semeno,

Z.

vzhledem k tomu, že používání krmných luštěnin nebo plodin pěstovaných pro semena místo dovážených bílkovin – zejména sójové pokrutiny – může výrazně změnit metody chovu a podílet se tak na zlepšování kvality zemědělských produktů (od standardních produktů k certifikovaným produktům s pozměněnými vlastnostmi) a na zvýšení příjmu producentů,

AA.

vzhledem k tomu, že zákaz používat v krmivech živočišné bílkoviny byl zaveden v důsledků krize BSE s cílem zabránit jakékoli nákaze původci TSE; vzhledem k tomu, že tento zákaz by měl být zrušen pouze na základě vědeckých faktů a dostatečných preventivních a kontrolních opatření; vzhledem k tomu, že na základě těchto podmínek by se tato opatření měla vztahovat také na zpracované živočišné bílkoviny z jatečních odpadů používané na výrobu krmiva pro monogastrická zvířata (prasata a drůbež), jestliže složky pocházejí z masa, které bylo schváleno k lidské spotřebě, a jestliže se plně uplatňuje a kontroluje zákaz vnitrodruhové recyklace a nuceného kanibalismu,

AB.

vzhledem k tomu, že ve sdělení Komise ze dne 17. listopadu 2010 je naléhavě zdůrazněna nezbytnost rozvíjet produkci bílkovinných plodin v rámci výrazněji integrovaného systému střídání plodin,