20.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/1

1.

Toto stanovisko je součástí balíčku čtyř stanovisek evropského inspektora ochrany údajů týkajících se finančního sektoru, která byla všechna přijata v tentýž den (3).

2.

Komise dne 20. října 2011 přijala návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem („návrh nařízení“) a návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávním postihu za obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem („návrh směrnice“). Komise zaslala návrh nařízení a návrh směrnice (dále jen společně „návrhy“) evropskému inspektorovi ochrany údajů ke konzultaci. Návrhy byly doručeny dne 31. října 2011. Konzultace mezi Radou Evropské unie a evropským inspektorem ochrany údajů proběhla dne 6. prosince 2011.

3.

Před přijetím navrhovaného nařízení proběhla neformální konzultace s evropským inspektorem ochrany údajů. Evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že několik jeho připomínek bylo v návrhu zohledněno.

4.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že jej Komise a Rada konzultovaly.

5.

Směrnice o zneužívání trhu (4), přijatá začátkem roku 2003, vytvořila společný právní rámec EU pro předcházení a odhalování jak obchodování zasvěcených osob, tak manipulace s trhem a ukládání souvisejících sankcí.

6.

Po několika letech platnosti směrnice o zneužívání trhu Komise posoudila její uplatňování a zjistila, že existuje řada problémů, které nejsou při regulaci některých nástrojů a trhů podchyceny, že existují nedostatky při jejím účinném prosazování (regulátoři nemají některé informace a pravomoci a sankce buď chybí, nebo nejsou dostatečně odstrašující) a že nejsou vyjasněny některé hlavní koncepce a administrativní zátěž pro emitenty.

7.

Na základě těchto problémů a významných změn, které do finanční oblasti přinesly nové právní předpisy, vývoj trhu a technologický pokrok, přijala Komise legislativní návrhy na reformu směrnice o zneužívání trhu, které spočívají v návrhu nařízení a návrhu směrnice. Politickým cílem navrhované revize je dále zvýšit důvěru investorů a integritu trhu a udržet krok s novým vývojem ve finančním sektoru.

8.

Návrh nařízení zejména rozšiřuje rozsah rámce zneužívání trhu, blíže vymezuje pokusy o manipulaci trhu a pokusy o obchodování zasvěcených osob jako konkrétní trestné činy, posiluje vyšetřovací pravomoci udělené příslušným orgánům a stanoví minimální pravidla pro správní opatření, sankce a pokuty.

9.

Návrh směrnice požaduje, aby členské státy zavedly trestní postih za úmyslné obchodování zasvěcených osob nebo manipulaci s trhem a za navádění k těmto trestným činům, napomáhání jim a pokus o jejich spáchání. Rozšiřuje také odpovědnost na právnické osoby, včetně, pokud je to možné, trestní odpovědnosti právnických osob.

10.

Některá opatření plánovaná v návrzích, jejichž cílem má být zvýšení integrity trhu a ochrany investorů, mají vliv na práva osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů.

11.

Zejména když příslušné orgány vyšetřují nebo spolupracují za účelem odhalení, nahlášení nebo postihování obchodování zasvěcených osob nebo zneužívání trhu, jsou shromažďovány, zpracovávány a vyměňovány osobní údaje. Zpracování osobních údajů zahrnuje také mechanismus motivování osob k oznamování porušení pravidel, kdy jsou zpracovávány jak osobní údaje osoby, která porušení pravidel oznamuje, tak i osobní údaje „obviněné“ osoby. Konečně, sankční režim bude mít dopad na ochranu osobních údajů, neboť bude zveřejněna informace o postihu s uvedením totožnosti osoby odpovědné za porušení návrhu nařízení.

12.

Zatímco návrh nařízení obsahuje několik ustanovení, jež mohou ovlivnit právo jednotlivce na ochranu jeho osobních údajů, návrh směrnice jako takové zpracování osobních údajů nezahrnuje. Toto stanovisko se tedy zaměřuje na návrh nařízení, zejména pak na tyto otázky: 1) použitelnost právních předpisů o ochraně údajů; 2) seznamy zasvěcených osob; 3) pravomoci příslušných orgánů; 4) zavedené systémy na odhalování a oznamování podezřelých transakcí; 5) výměna informací s třetími státy; 6) zveřejňování sankcí a oznamování porušení pravidel.

13.

V bodech odůvodnění (5) i ustanoveních (6) návrhu nařízení je zmiňována Listina základních práv, směrnice 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001. Zejména článek 22 návrhu nařízení výslovně stanoví jako obecné pravidlo, že „pokud jde o zpracování osobních údajů členskými státy v rámci tohoto nařízení, příslušné orgány uplatňují ustanovení směrnice 95/46/ES. Pokud jde o zpracování osobních údajů orgánem ESMA v rámci tohoto nařízení, řídí se ESMA ustanoveními nařízení (ES) č. 45/2001“. Dále se v tomto ustanovení stanoví maximální doba pro uchovávání osobních údajů v délce 5 let.

14.

Evropský inspektor ochrany údajů velice vítá toto obecné ustanovení a obecně oceňuje pozornost, která byla v tomto návrhu nařízení věnována konkrétně právním předpisům o ochraně údajů. Evropský inspektor ochrany údajů však navrhuje, aby toto ustanovení bylo přeformulováno tak, aby byla zdůrazněna použitelnost stávajících právních předpisů o ochraně údajů. Dále je třeba upřesnit odkaz na směrnici 95/46/ES, aby bylo zřejmé, že tato ustanovení platí v souladu s vnitrostátními předpisy, kterými se provádí směrnice 95/46/ES. Evropský inspektor ochrany údajů bere na vědomí, že některá ustanovení návrhu nařízení odkazují výslovně na směrnici 95/46/ES nebo na nařízení (ES) č. 45/2001. To jen zdůrazňuje platnost příslušných pravidel ochrany osobních údajů v konkrétních případech, ale neznamená to, že by tato pravidla neplatila, pokud nejsou výslovně zmíněna v každém ustanovení, které by se (případně) mohlo týkat zpracování osobních údajů.

15.

Stejně jako v 33. bodě odůvodnění je třeba i v ostatních bodech odůvodnění důsledně používat formulaci, že členské státy „musí“, a nejen by měly dodržovat příslušné platné právní předpisy o ochraně osobních údajů a že o jejich platnosti nelze libovolně rozhodovat.

16.

Návrh nařízení zahrnuje povinnost emitentů finančního nástroje nebo účastníků trhu s povolenkami na emise sestavit seznam všech osob, které pro ně pracují na základě pracovní smlouvy nebo jinak a které mají přístup k důvěrným informacím (čl. 13 odst. 1). Emitenti finančního nástroje, jejichž finanční nástroje jsou přijaty k obchodování na trhu pro růst malých a středních podniků, jsou z této povinnosti vyloučeni, s výjimkou případů, kdy je o to požádá příslušný orgán (čl. 13 odst. 2).

17.

Evropský inspektor ochrany údajů si je vědom, že pro příslušné orgány vyšetřující možné obchodování zasvěcených osob nebo zneužívání trhu je takový seznam důležitou pomůckou. Pokud však budou takovéto seznamy zahrnovat zpracování osobních údajů, je třeba v základním předpise stanovit hlavní pravidla ochrany údajů a záruky na ochranu údajů. Evropský inspektor ochrany údajů proto doporučuje uvést v souvislosti s těmito seznamy výslovný odkaz ve věcném ustanovení návrhu nařízení. Účel je určitě jedním z hlavních prvků každého zpracování údajů podle článku 6 směrnice 95/46/ES.

18.

Podle čl. 13 odst. 4 návrhu nařízení přijme Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci opatření, kterými se stanoví obsah seznamu (včetně informací o totožnosti a důvodů pro zařazení těchto osob na seznam zasvěcených osob) a podmínky, za nichž bude tento seznam vypracován (včetně podmínek, za nichž je tyto seznamy třeba aktualizovat, období, po které je nutno tyto seznamy uchovávat, a odpovědnosti osob na nich uvedených). Evropský inspektor ochrany údajů však doporučuje:

19.

V čl. 17 odst. 2 jsou uvedeny minimální dohledové a vyšetřovací pravomoci, které musí příslušné orgány mít, aby mohly plnit své povinnosti podle návrhu nařízení.

20.

Zvláštní pozornost vyžadují zejména dvě pravomoci, které zasahují do práva na soukromí a ochranu údajů, a to pravomoc vstupovat do soukromých prostor s cílem zajistit dokumenty v jakékoli formě a pravomoc požadovat stávající záznamy o telefonních a datových přenosech.

21.

Pravomoc vstupovat do soukromých prostor s cílem zajistit dokumenty v jakékoli formě vysoce narušuje soukromí a zasahuje do práva na jeho ochranu. Proto pro ni musí být stanoveny přísné podmínky a tato pravomoc musí být doplněna přiměřenými ochrannými opatřeními (7). Čl. 17 odst. 2 písm. e) stanoví, že přístup do soukromých prostor je možný až po předchozím získání povolení od soudního orgánu v souladu s vnitrostátním právem, a to v případě, že existuje důvodné podezření, že dokumenty týkající se předmětu dané kontroly mohou být relevantní pro dokazování případu obchodování s důvěrnými informacemi nebo manipulace s trhem. Evropský inspektor ochrany údajů oceňuje, že znění návrhu blíže vymezuje pravomoci příslušných úřadů a stanoví jako podmínky pro vstup do soukromých prostor důvodné podezření na porušení návrhu nařízení nebo směrnice a předchozí povolení od soudního orgánu. Evropský inspektor ochrany údajů se však domnívá, že je opodstatněný a nutný obecný požadavek na předchozí povolení od soudního orgánu bez ohledu na to, zda to požaduje vnitrostátní právo, vzhledem k tomu, že tato pravomoc narušuje soukromí.

22.

V 30. bodě odůvodnění návrhu nařízení jsou upřesněny případy, kdy je vstup do soukromých prostor zapotřebí, tj. pokud osoba, které byl vznesen požadavek na poskytnutí informací, tento požadavek (zcela nebo zčásti) nesplní, nebo existují důvodné pochyby o tom, že pokud by byl takový požadavek vznesen, byl by splněn, nebo že dokumenty nebo informace, kterých se tento požadavek týká, by nebyly odstraněny, zfalšovány nebo zničeny. Evropský inspektor ochrany údajů vítá tato upřesnění. Domnívá se však, že jde o dodatečná ochranná opatření, která jsou potřebná pro zajištění dodržování práva na soukromí, a že by tedy měly být uvedeny ve věcném ustanovení jako podmínka vstupu do soukromých prostor.

23.

Čl. 17 odst. 2 písm. f) dává příslušným orgánům pravomoc „požadovat stávající záznamy o telefonních a datových přenosech uchovávané telekomunikačním operátorem nebo investiční firmou“, upřesňuje však, že žádost musí být podložena existencí „důvodného podezření“, že tyto záznamy „mohou být relevantní pro dokazování případu obchodování zasvěcených osob nebo manipulace s trhem“ podle návrhu nařízení nebo návrhu směrnice. Tyto záznamy však nesmí zahrnovat „obsah komunikace, se kterou souvisí“. Dále je v čl. 17 odst. 3 stanoveno, že pravomoci uvedené v odstavci 2 jsou vykonávány v souladu s vnitrostátním právem.

24.

Údaje o použití prostředků elektronické komunikace mohou zahrnovat nejrůznější osobní údaje, např. totožnost volající a volané osoby, čas a délku trvání hovoru, použitou síť a zeměpisnou polohu uživatele v případě mobilních zařízení atd. Některé provozní údaje týkající se používání internetu nebo elektronické pošty (např. seznam navštívených internetových stránek) mohou navíc odhalovat důležité podrobnosti o obsahu komunikace. Zpracování provozních údajů je navíc v rozporu se zachováním důvěrnosti korespondence. Proto je ve směrnici 2002/58/ES (8) (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) stanovena zásada, že provozní údaje musí být vymazány nebo anonymizovány, jakmile již nejsou potřebné pro přenos sdělení (9). Podle čl. 15 odst. 1 uvedené směrnice mohou členské státy pro zvláštní a odůvodněné účely přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností, ale toto omezení musí v demokratické společnosti představovat nezbytné, přiměřené a úměrné opatření pro dosažení těchto účelů (10).

25.

Evropský inspektor ochrany údajů uznává, že cíle, které Komise návrhem nařízení sleduje, jsou oprávněné. Chápe nutnost iniciativ směřujících k posílení dohledu nad finančními trhy, aby byla zachována jejich spolehlivost a aby byli celkově lépe chráněni investoři a hospodářství. Vyšetřovací pravomoci týkající se přímo provozních údajů však s ohledem na jejich charakter, který může ohrožovat soukromí, musí splňovat požadavky na nezbytnost a přiměřenost, tj. musí být omezeny na to, co je přiměřené pro dosažení sledovaného cíle, a nesmí jít nad rámec toho, co je nezbytné pro jeho dosažení (11). Z tohoto hlediska je proto nezbytné, aby byly tyto pravomoci jasně formulovány, pokud jde o jejich osobní a věcnou působnost, i pokud jde o okolnosti a podmínky, za nichž je lze využít. Kromě toho je třeba zajistit přiměřená ochranná opatření proti riziku zneužití.

26.

Uvedené záznamy o telefonních a datových přenosech budou samozřejmě zahrnovat osobní údaje ve smyslu směrnice 95/46/ES, směrnice 2002/58/ES a nařízení (ES) č. 45/2001. V 31. bodě odůvodnění návrhu nařízení se uvádí, že: „pomocí záznamů o telefonních a datových přenosech je možné stanovit totožnost osoby odpovědné za šíření nepravdivé nebo zavádějící informace, že dané osoby byly po určitou dobu v kontaktu a že mezi dvěma nebo více lidmi existuje nějaký vztah“ (12). Proto je třeba zajistit, aby byly v plné míře dodržovány podmínky pro řádné a zákonné zpracování osobních údajů stanovené ve směrnicích a nařízení.

27.

Evropský inspektor ochrany údajů uvádí, že podle čl. 17 odst. 3 se tato pravomoc vykonává v souladu s vnitrostátním právem, aniž by bylo výslovně uvedeno, že je k tomu nutné předchozí soudní povolení, jako je tomu u pravomoci vstupovat do soukromých prostor. Evropský inspektor ochrany údajů se domnívá, že obecný požadavek na předchozí soudní povolení by byl důvodný ve všech případech – bez ohledu na to, zda to vyžadují vnitrostátní zákony – a to proto, že uvedená pravomoc může narušovat soukromí a že je to v zájmu harmonizovaného uplatňování legislativy ve všech členských státech EU. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že různé zákony členských států stanovují zvláštní záruky nedotknutelnosti obydlí, a pravomoci provádět kontroly a prohlídky či zabavovat věci proto musí být přiměřené a pečlivě upravené, zejména pak v případě, že je vykonávají instituce správního charakteru.

28.

Evropský inspektor ochrany údajů dále doporučuje uvést požadavek, aby příslušné orgány žádaly o záznamy o telefonních a datových přenosech formálním rozhodnutím, v němž uvedou právní důvod a účel žádosti a jaké informace požadují, časovou lhůtu, v níž mají být informace poskytnuty, a právo adresáta na soudní přezkum rozhodnutí.

29.

V návrhu nařízení není žádná definice pojmů „záznamy o telefonních a datových přenosech“. Směrnice 2002/58/ES (o soukromí a elektronických komunikacích) hovoří pouze o „provozních údajích“, nikoli však o „záznamech o telefonních a datových přenosech“. Není pochyb, že přesný význam těchto pojmů určuje, jaký dopad může vyšetřovací pravomoc mít na ochranu soukromí a osobních údajů dotčených osob. Evropský inspektor ochrany údajů navrhuje používat při definování „provozních údajů“ již zavedenou terminologii ve směrnici 2002/58/ES.

30.

V čl. 17 odst. 2 písm. f) se hovoří o „stávajících záznamech o telefonních a datových přenosech uchovávaných telekomunikačním operátorem“. Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích stanoví zásadu, že provozní údaje musí být vymazány, jakmile již nejsou potřebné pro obchodní účely, pro něž byly shromážděny. Podle čl. 15 odst. 1 směrnice o soukromí a elektronických komunikacích se však členské státy mohou od této povinnosti odchýlit za účelem vymáhání práva. Smyslem směrnice o uchovávání údajů je sladit iniciativy členských států podle čl. 15 odst. 1 směrnice o soukromí a elektronických komunikacích, co se týká uchovávání údajů pro účely vyšetřování, odhalování a stíhání „závažných“ trestných činů.

31.

Otázkou je, zda se záznamy o telefonních a datových přenosech zmiňované v čl. 17 odst. 2 písm. f) týkají údajů dostupných v důsledku ukládání provozních a lokalizačních údajů, které upravuje směrnice o soukromí a elektronických komunikacích, nebo dalších údajů požadovaných dle směrnice o uchovávání údajů. V druhém případě bychom měli závažné obavy, neboť výjimky stanovené v čl. 15 odst. 1 směrnice o soukromí a elektronických komunikacích (tj. předcházení, odhalování, vyšetřování a stíhání trestných činů) by se používaly na rozšíření účelů, pro něž jsou údaje uchovávány podle směrnice o uchovávání údajů (tj. vyšetřování, odhalování a stíhání „závažných“ trestných činů). Jinými slovy, údaje, které se uchovávají podle směrnice o uchovávání údajů, by byly takto používány pro účely, které tato směrnice nepředjímá. Tím by se v Evropě podporovalo využívání „právní kličky“, což představuje jeden z hlavních nedostatků současné směrnice o uchovávání údajů (13).

32.

Evropský inspektor ochrany údajů proto důrazně doporučuje upřesnit kategorie záznamů o telefonních a datových přenosech, které mohou příslušné orgány požadovat. Takovéto údaje musí být přiměřené, podstatné a nesmí být nadbytečné ve vztahu k účelu, pro který jsou zpřístupňovány a zpracovávány. Dále evropský inspektor ochrany údajů doporučuje omezit čl. 17 odst. 2 písm. f) na údaje běžně zpracovávané („držené“) telekomunikačními operátory v rámci směrnice o soukromí a elektronických komunikacích 2002/58/ES. To v zásadě vylučuje přístup k údajům uchovávaným pro účely směrnice o uchovávání údajů, pokud takovýto přístup neslouží účelu vyšetřování, odhalování a stíhání „závažných“ trestných činů (14).

33.

Čl. 17 odst. 2 písm. f) umožňuje přístup k „záznamům o telefonních a datových přenosech uchovávaným investiční firmou“. V textu je třeba uvést kategorie záznamů a upřesnit firmy, na něž se toto ustanovení vztahuje. Evropský inspektor ochrany údajů předpokládá, že tyto záznamy budou shodné se záznamy, o nichž se hovoří v návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o trzích finančních nástrojů („návrh směrnice MIFID“). Zdůrazňuje, že k tomuto návrhu vydal několik připomínek, v nichž také doporučil upřesnění těchto pojmů (15). Dále, co se týká údajů o telefonních a datových přenosech, telefonních hovorech a elektronické komunikaci zmiňované v čl. 16 odst. 7 návrhu směrnice MIFID, evropský inspektor ochrany údajů doporučuje definovat účel záznamu této komunikace a upřesnit, jaký druh komunikace a jaké kategorie údajů budou zaznamenávány (16).

34.

Závěrem, evropský inspektor ochrany údajů s potěšením zjišťuje, že text vyžaduje jako podmínku pro přístup k záznamům důvodné podezření na porušení návrhu nařízení nebo návrhu směrnice a že výslovně vylučuje přístup příslušných orgánů k obsahu komunikace.

35.

V čl. 11 odst. 1 návrhu nařízení je předjímáno, že kdokoli, kdo provozuje činnost obchodního místa, musí přijmout a udržovat účinná opatření a postupy zaměřené na prevenci a odhalování zneužívání trhu. V odstavci 2 je dále vyžadováno, aby kdokoli, kdo profesionálně zprostředkovává nebo provádí transakce s finančními nástroji, zavedl systémy k odhalování a oznamování pokynů a transakcí, které mohou vést k obchodování zasvěcených osob, manipulaci s trhem či pokusům o ně. V případě podezření je třeba tuto skutečnost bez prodlení oznámit příslušnému orgánu. Komise přijme regulační technické normy pro určení vhodných opatření a postupů stanovených v odstavci 1 a pro stanovení systémů a vzorů oznámení stanovených v odstavci 2 (viz čl. 11 odst. 3 poslední věta).

36.

Protože tyto systémy budou s velkou pravděpodobností zahrnovat osobní údaje (např. sledování transakcí prováděných osobami uvedenými na seznamu zasvěcených osob), evropský inspektor ochrany údajů by chtěl zdůraznit, že tyto normy je třeba vypracovat podle zásady „ochrana soukromí již při návrhu“, tj. včlenit do nových produktů, služeb a postupů, které zahrnují zpracování osobních údajů, ochranu údajů a soukromí již na samém počátku (17). Dále evropský inspektor ochrany údajů doporučuje uvést odkaz na nutnost konzultovat s evropským inspektorem ochrany údajů, pokud se budou regulační normy týkat zpracování osobních údajů.

37.

Evropský inspektor ochrany údajů uvádí odkaz na směrnici 95/46/ES, zejména na článek 25 nebo článek 26 a konkrétní ochranná opatření zmiňovaná v článku 23 návrhu nařízení, týkající se sdělování osobních údajů třetím zemím. Konkrétně se za přiměřená ochranná opatření z hlediska rizik spočívajících v takovémto předání údajů považuje posouzení jednotlivých případů, ujištění se o nezbytnosti předání údajů, požadavek na předchozí výslovný souhlas příslušného orgánu s dalším předáním údajů do třetí země a touto zemí a existence přiměřené úrovně ochrany osobních údajů v třetí zemi, která má osobní údaje obdržet.

38.

V čl. 26 odst. 3 návrhu nařízení je stanovena povinnost členských států zajistit, aby příslušné orgány zveřejnily každé správní opatření a sankce za porušení tohoto nařízení bez zbytečného odkladu, včetně alespoň informací o druhu a povaze porušení a totožnosti osob za ně odpovědných, pokud však takové zveřejnění vážně neohrozí stabilitu finančních trhů.

39.

Zveřejnění sankcí by přispělo k posílení odstrašujícího účinku, protože skutečné i potenciální pachatele by od porušování předpisů odrazovalo riziko vážného poškození jejich dobré pověsti. Dále by to zvýšilo transparentnost, neboť organizátoři trhu by byli informováni, že konkrétní osoba porušila zákon. Tato povinnost je zmírněna jen v případě, že by zveřejnění způsobilo nepřiměřenou škodu zúčastněným stranám. Příslušné orgány v takovém případě zveřejní sankce bez udání totožnosti.

40.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá odkaz na Listinu základních práv v 35. bodě odůvodnění, zejména pak na právo na ochranu osobních údajů při přijímání a zveřejňování sankcí. Není však přesvědčen, že povinné zveřejnění sankcí, tak jak je nyní formulováno, splňuje požadavky zákona o ochraně osobních údajů, jak je interpretuje Soudní dvůr v rozsudku ve věci Schecke  (18). Domnívá se, že účel, nezbytnost a přiměřenost opatření nejsou dostatečně stanoveny a že je v každém případě třeba zajistit přiměřená ochranná opatření proti rizikům ohrožujícím práva jednotlivců.

41.

V rozsudku ve věci Schecke zrušil Soudní dvůr ustanovení nařízení Rady a nařízení Komise stanovující povinné zveřejnění informací o příjemcích prostředků ze zemědělských fondů, včetně jejich totožnosti a obdržené částky. Soud shledal, že uvedené zveřejnění představuje zpracování osobních údajů, na které se vztahuje čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie („Listina základních práv“), a tudíž zásah do práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny základních práv.

42.

Po analyzování, že „výjimky a omezení ve vztahu k ochraně osobních údajů musí platit pouze v nezbytně nutné míře“, přešel soud k analýze účelu zveřejnění a jeho přiměřenosti. Dospěl k závěru, že nic neukazuje, že by Rada a Komise při přijímání příslušné legislativy vzaly v úvahu způsoby zveřejnění informací, které by odpovídaly cíli takového zveřejnění a současně méně zasahovaly do práv příjemců.

43.

Zdá se, že čl. 26 odst. 3 návrhu nařízení trpí stejnými nedostatky, na něž upozornil Soudní dvůr v rozsudku ve věci Schecke. Je třeba mít na mysli, že pro posouzení toho, zda ustanovení vyžadující zveřejnění osobních údajů splňuje požadavky na ochranu osobních údajů, je zásadně důležité mít jasný a dobře definovaný účel, jemuž má zamýšlené zveřejnění sloužit. Pouze u jasného a dobře definovaného účelu lze posoudit, zda je dané zveřejnění osobních údajů skutečně nezbytné a přiměřené (19).

44.

Po přečtení návrhu a průvodních dokumentů (tj. zprávy o posouzení dopadů) má evropský inspektor ochrany údajů dojem, že účel, a tedy ani nezbytnost tohoto opatření nejsou jasně stanoveny. Zatímco body odůvodnění návrhu o těchto záležitostech mlčí, posouzení dopadů hovoří pouze o obecných pozitivních dopadech (tj. o odstrašujícím účinku u zneužívání trhu, příspěvku k ochraně investorů, rovném zacházení s emitenty, lepším vymáhání) a pouze se zmiňuje, že „zveřejnění sankcí je velmi důležité, aby se zvýšila průhlednost a udržela důvěra ve finanční trh“ a že „zveřejnění uložených sankcí přispěje k cíli, tedy k odrazení, a zlepší integritu trhu a ochranu investorů“ (20). Takovéto obecné prohlášení není dostačující, aby prokázalo nezbytnost navrhovaného opatření. Jestliže je obecným účelem zvýšit odstrašující účinek, měla zřejmě Komise zejména vysvětlit, proč na to nestačí vyšší finanční pokuty (nebo jiné sankce nespočívající v „ukazování prstem“ a zostuzování).

45.

Zdá se také, že zpráva o posouzení dopadů nebere v úvahu metody, které soukromí narušují méně, jako je zveřejnění, o němž se rozhoduje případ od případu. Zejména tato druhá možnost by mohla být prima facie přiměřenější řešení, zejména v případě, že vezmeme v úvahu, že – jak se uvádí v čl. 26 odst. 1 písm. d) – zveřejnění je sankcí, kterou je proto třeba posuzovat případ od případu, vzít v úvahu podstatné okolnosti, jako je závažnost porušení, stupeň osobní odpovědnosti, recidivita, ztráty pro třetí strany atd (21).

46.

Ve zprávě o posouzení dopadů není vysvětleno, proč není zveřejnění případ od případu adekvátní možností. Uvádí se zde pouze, že zveřejnění uložených sankcí „přispěje k cíli, tj. vyloučení možností a libovůle, pokud je to možné, odstraněním současné možnosti, kdy členské státy nemusí takové zveřejnění vyžadovat“ (22). Podle názoru evropského inspektora ochrany údajů je možnost hodnotit věc na základě konkrétních okolností přiměřenější, a proto je vhodnější než povinné zveřejňování ve všech případech. Tato varianta by například umožnila, aby příslušný orgán nezveřejňoval případy méně závažných porušení, kdy nebyla způsobena žádná významná škoda, kdy strana prokázala ochotu spolupracovat atd. Posouzení uvedené v posouzení dopadů tedy nerozptýlilo pochybnosti ohledně nezbytnosti a přiměřenosti tohoto opatření.

47.

Návrh nařízení by měl předjímat přiměřená ochranná opatření, aby byla zajištěna vyváženost mezi různými zájmy, o něž se jedná. Zaprvé, ochranná opatření jsou nezbytná ve vztahu k právu obviněných osob napadnout rozhodnutí u soudu a presumpci neviny. Do znění čl. 26 odst. 3 je třeba v tomto smyslu zahrnout zvláštní formulaci, která stanoví příslušným orgánům povinnost učinit vhodná opatření s ohledem na situace, kdy je proti rozhodnutí podáno odvolání a kdy je rozhodnutí nakonec soudem zrušeno (23).

48.

Zadruhé, návrh nařízení by měl zajistit aktivní ochranu práv subjektů údajů. Evropský inspektor ochrany údajů oceňuje skutečnost, že v konečné verzi návrhu je předvídána možnost vyloučit zveřejnění v případech, kdy by to způsobilo nepřiměřenou škodu. Aktivní přístup by však měl zahrnovat to, že subjekty údajů budou informovány předem o skutečnosti, že bude zveřejněno rozhodnutí o jejich potrestání a že jim bude dáno právo vznést z vážných legitimních důvodů námitku podle článku 14 směrnice 95/46/ES (24).

49.

Zatřetí, i když v návrhu nařízení není upřesněn způsob zveřejnění informací, v praxi si lze představit, že ve většině členských států půjde o zveřejnění na internetu. Zveřejnění na internetu je spojeno s určitými problémy a riziky, a to zejména co se týče potřeby zajistit, aby informace nebyly zveřejněny déle, než je nezbytné, a aby s údaji nebylo možno manipulovat nebo je pozměnit. Použití externích vyhledávačů s sebou nese riziko, že by informace mohly být vyňaty z kontextu a na internetu i mimo něj šířeny způsoby, které nelze snadno regulovat (25).

50.

Vzhledem k výše uvedenému je nutné stanovit členským státům povinnost zajistit, aby osobní údaje dotčených osob byly k dispozici on-line jen po přiměřenou dobu, po jejímž uplynutí budou systematicky mazány (26). Kromě toho je třeba po členských státech požadovat, aby zajistily zavedení přiměřených bezpečnostních a ochranných opatření, zejména na ochranu proti rizikům spojeným s používáním externích vyhledávačů (27).

51.

Evropský inspektor ochrany údajů se domnívá, že ustanovení o povinném zveřejňování sankcí – tak jak je v současnosti formulováno – není v souladu se základními právy na soukromí a ochranu osobních údajů. Zákonodárce by měl pečlivě zvážit nutnost navrhovaného systému a ověřit, zda povinnost zveřejnění nezachází nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle, tedy veřejného zájmu, a zda neexistují opatření, která narušují soukromí méně a přitom mohou dosáhnout stejného cíle. Podle výsledku tohoto testu přiměřenosti by měla být povinnost zveřejnění v každém případě doplněna přiměřenými ochrannými opatřeními, aby bylo zajištěno respektování presumpce neviny, právo dotčených osob vznést námitku, bezpečnost/přesnost údajů a jejich vymazání po uplynutí přiměřené lhůty.

52.

Článek 29 návrhu nařízení vyžaduje, aby členské státy zavedly mechanismy, které budou účinně motivovat k oznamování porušení pravidel, známé také jako systémy oznamování podezření z protiprávního jednání (whistleblowing). I když tyto systémy mohou sloužit jako účinný nástroj na zajištění dodržování pravidel, z pohledu ochrany údajů vzbuzují závažné obavy (28).

53.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá skutečnost, že návrh nařízení obsahuje konkrétní ochranná opatření týkající se ochrany osob oznamujících podezření z porušení pravidel a obecněji na ochranu osobních údajů, které budou dále rozvíjeny na vnitrostátní úrovni. Evropský inspektor ochrany údajů si je vědom skutečnosti, že návrh nařízení stanoví pouze hlavní prvky systému, který má být realizován členskými státy. Přesto by chtěl upozornit na tyto další body.

54.

Evropský inspektor ochrany údajů zdůrazňuje, stejně jako u jiných stanovisek (29), nutnost uvést zvláštní odkaz na zajištění důvěrnosti a utajení totožnosti oznamovatelů a informátorů. Evropský inspektor ochrany údajů podotýká, že postavení oznamovatelů je velmi citlivé. Osobám, které poskytnou takovéto informace, je třeba zaručit, že jejich totožnost zůstane utajena, zejména vůči osobě, na níž bylo podáno oznámení o údajném přestupku (30). Utajení totožnosti oznamovatelů je třeba zaručit ve všech fázích řízení, pokud to není v rozporu s vnitrostátními předpisy upravujícími soudní řízení. Totožnost může být nutné zveřejnit zejména v kontextu dalšího vyšetřování nebo následného soudního řízení zahájeného v důsledku vyšetřování (včetně případů, kdy bylo zjištěno, že došlo k podání křivé výpovědi) (31). Vzhledem k výše uvedenému evropský inspektor ochrany údajů doporučuje přidat k čl. 29 odst. 1 písm. b) toto ustanovení: „utajení totožnosti těchto osob by mělo být zaručeno ve všech fázích řízení, pokud její odhalení není požadováno vnitrostátními právními předpisy v rámci dalšího vyšetřování nebo následného soudního řízení“.

55.

Evropský inspektor ochrany údajů s potěšením konstatuje, že čl. 29 odst. 1 písm. c) požaduje, aby členské státy zajistily ochranu osobních údajů týkajících se jak osoby, která oznamuje porušení, tak obviněné osoby v souladu se zásadami stanovenými ve směrnici 95/46/ES. Navrhuje však odstranit z textu „zásadami stanovenými ve“, aby byl odkaz na směrnici obecnější a závazný. Co se týká nutnosti dodržovat při praktickém uplatňování systémů oznamování právní předpisy o ochraně údajů, evropský inspektor ochrany údajů by chtěl upozornit zejména na doporučení uvedená ve stanovisku pracovní skupiny zřízené podle článku 29 z roku 2006 k oznamování podezření z protiprávního jednání. Mimo jiné by dotčené subjekty při uplatňování vnitrostátních systémů měly mít na mysli potřebu respektovat zásadu přiměřenosti, a omezit tedy co možná nejvíce kategorie osob, které mohou podávat oznámení, kategorie osob, které mohou být obviněny, a přestupky, za něž mohou být obviněny; nutnost podporovat neanonymní a důvěrná oznámení oproti anonymním oznámením; nutnost zajistit odhalení totožnosti oznamovatele, v případě, že učinil křivou výpověď; a nutnost přísně dodržovat lhůty pro uchovávání údajů.

56.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá skutečnost, že v návrhu nařízení byla věnována specifická pozornost ochraně osobních údajů.

57.

Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje toto:

20.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/12

20.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/17

20.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/21

20.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/22

(1)

Podle nařízení (ES) č. 689/2008 má Komise jménem Unie rozhodovat o tom, zda povolit či nepovolit dovoz chemických látek, na něž se vztahuje postup předchozího informovaného souhlasu (PIC), do Unie.

(2)

Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) byly určeny, aby zajišťovaly služby sekretariátu při provádění postupu PIC, který zavedla Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu (dále jen „Rotterdamská úmluva“), jež byla schválena Společenstvím rozhodnutím Rady 2006/730/ES (3).

(3)

Komise, která působí jako společný pověřený orgán, má za úkol předat jménem Unie a jejích členských států rozhodnutí o dovozu chemických látek, na něž se vztahuje postup PIC, sekretariátu Rotterdamské úmluvy.

(4)

Do seznamu látek, na které se vztahuje postup PIC, byly na základě rozhodnutí Rotterdamské úmluvy 5/3 a 5/4, přijatých na pátém zasedání konference smluvních stran, a na základě informací, které Komise obdržela od sekretariátu Rotterdamské úmluvy ve formě dokumentu s pokyny k rozhodnutí, nově zařazeny chemické látky alachlor a aldikarb jakožto pesticidy. Alachlor a aldikarb spadají do působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (4) a nesmějí být uváděny na trh jako složky přípravků, které působí jako přípravky na ochranu rostlin.

(5)

Do seznamu látek, na které se vztahuje postup PIC, byla rozhodnutím Rotterdamské úmluvy 5/5, přijatém na pátém zasedání konference smluvních stran, a na základě informací, které Komise obdržela od sekretariátu Rotterdamské úmluvy ve formě dokumentu s pokyny k rozhodnutí, nově zařazena chemická látka endosulfan jakožto pesticid. Endosulfan spadá do působnosti nařízení (ES) č. 1107/2009 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (5) a není povoleno ho uvádět na trh jako složku přípravků, které působí jako přípravky na ochranu rostlin nebo jako biocidy.

(6)

Je proto třeba přijmout konečné rozhodnutí o dovozu alachloru, aldikarbu a endosulfanu,

20.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/32

a)

má právní subjektivitu v členském státě, v němž se nachází její sídlo;

b)

musí být alespoň v jedné čtvrtině členských států zastoupena členy Evropského parlamentu nebo v celostátních parlamentech či regionálních parlamentech nebo v regionálních shromážděních nebo obdržela alespoň v jedné čtvrtině členských států alespoň tři procenta hlasů odevzdaných v každém z nich při posledních volbách do Evropského parlamentu;

c)

dodržuje zejména ve svém programu a při svých činnostech zásady, na kterých je založena Evropská unie, tj. zásadu svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a zásadu právního státu;

d)

účastnila se voleb do Evropského parlamentu nebo vyjádřila úmysl se jich zúčastnit.

a)

15 % bude rozděleno rovným dílem;

b)

85 % bude rozděleno mezi strany, které jsou v Evropském parlamentu zastoupeny svými zvolenými členy, v poměru k počtu zvolených členů.

a)

originál průvodního dopisu, v němž je uvedena požadovaná výše grantu;

b)

řádně vyplněný a podepsaný formulář žádosti, který je přílohou 1 rozhodnutí předsednictva (včetně písemného čestného prohlášení);

c)

stanovy politické strany;

d)

úřední osvědčení o registraci;

e)

nejnovější doklad o existenci politické strany;

f)

seznam ředitelů/členů vedení (příjmení a jména, státní příslušnost, tituly nebo funkce ve straně, která podala žádost);

g)

doklady potvrzující, že žadatel splňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 2004/2003 (5);

h)

doklady potvrzující, že žadatel splňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 2004/2003;

i)

program politické strany;

j)

souhrnná účetní závěrka za rok 2011 potvrzená externím kontrolním orgánem (6);

k)

předběžný operační rozpočet pro příslušné období (od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013) s uvedením nákladů splňujících podmínky pro financování z rozpočtu Společenství.

a)

být vyhotoveny na formuláři žádosti o grant (příloha 1 rozhodnutí předsednictva);

b)

být bezpodmínečně podepsány žadatelem nebo jeho zplnomocněným zástupcem;

c)

být zaslány ve dvou obálkách, přičemž v jedné zalepené obálce je uložena druhá zalepená obálka. Na vnitřní obálce musí být kromě názvu útvaru, kterému je zásilka určena a jehož adresa je ve výzvě k předkládání návrhů, uvedeno:

„CALL FOR PROPOSALS — 2013 GRANTS TO POLITICAL PARTIES AT EUROPEAN LEVEL

NOT TO BE OPENED BY THE MAIL SERVICE OR BY ANY OTHER UNAUTHORISED PERSON“

Jsou-li použity samolepicí obálky, musí být přelepeny lepicí páskou, přes kterou se odesílatel podepíše. Podpisem odesílatele se rozumí nejen jeho podpis vlastní rukou, ale současně i razítko jeho strany.

Na vnější obálce musí být uvedena adresa odesílatele a následující adresa:

Na vnitřní obálce musí být uvedena následující adresa:

d)

být odeslány nejpozději v poslední den lhůty stanovené ve výzvě k předkládání návrhů buď poštou jako doporučená zásilka, přičemž je rozhodující poštovní razítko, nebo prostřednictvím doručovací služby, přičemž je rozhodující datum potvrzení o převzetí.

a)

odeslání žádosti Evropskému parlamentu (nejpozději 30. září 2012);

b)

prozkoumání žádostí a výběr ze strany útvarů Evropského parlamentu; pouze přípustné žádosti budou prozkoumány na základě kritérií způsobilosti, vyloučení a výběru uvedených ve výzvě pro předkládání návrhů;

c)

přijetí konečného rozhodnutí předsednictvem Evropského parlamentu (v zásadě nejpozději 1. ledna 2013, jak stanoví článek 4 rozhodnutí předsednictva) a oznámení výsledku žadatelům;

d)

vyplacení zálohy ve výši 80 % (do 15 dnů po přijetí rozhodnutí o poskytnutí grantu).

a)

nařízení (ES) č. 2004/2003;

b)

rozhodnutí předsednictva;

c)

formulář žádosti o grant (příloha 1 rozhodnutí předsednictva).

20.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/37

a)

musí být přidružena k jedné z politických stran na evropské úrovni uznaných podle tohoto nařízení, která toto přidružení potvrdí;

b)

musí mít právní subjektivitu v členském státě, v němž se nachází její sídlo. Tato právní subjektivita je oddělena od právní subjektivity politické strany na evropské úrovni, k níž je nadace přidružena;

c)

musí dodržovat zejména ve svém programu a při svých činnostech zásady, na kterých je založena Evropská unie, tj. zásadu svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a zásadu právního státu;

d)

nepodporuje ziskové cíle;

e)

její řídící orgán má geograficky vyvážené složení.

a)

15 % bude rozděleno rovným dílem;

b)

85 % bude rozděleno mezi politické nadace, jež jsou přidruženy k politickým stranám na evropské úrovni, které jsou v Evropském parlamentu zastoupeny svými zvolenými členy, v poměru k počtu zvolených členů.

a)

originál průvodního dopisu, v němž je uvedena požadovaná výše grantu;

b)

řádně vyplněný a podepsaný formulář žádosti, který je přílohou 1 rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 29. března 2004 (včetně písemného čestného prohlášení);

c)

stanovy žadatele;

d)

úřední osvědčení o registraci;

e)

nejnovější doklad o existenci žadatele;

f)

seznam ředitelů/členů vedení (příjmení a jména, občanství, tituly nebo funkce v nadaci, která podala žádost);

g)

program žadatele;

h)

souhrnná účetní závěrka za rok 2011 potvrzená externím kontrolním orgánem (5);

i)

předběžný operační rozpočet na příslušné období (od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013) s uvedením nákladů splňujících podmínky pro financování z rozpočtu Společenství;

j)

dokumenty potvrzující, že žadatel splňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 3 nařízení (ES) č. 2004/2003.

a)

být vyhotoveny na formuláři žádosti o grant (příloha 1 rozhodnutí předsednictva);

b)

být bezpodmínečně podepsány žadatelem nebo jeho zplnomocněným zástupcem;

c)

být zaslány ve dvou obálkách, přičemž v jedné zalepené obálce je uložena druhá zalepená obálka. Na vnitřní obálce musí být kromě názvu útvaru, kterému je zásilka určena a jehož adresa je ve výzvě k předkládání návrhů, uvedeno:

Jsou-li použity samolepicí obálky, musí být přelepeny lepicí páskou, přes kterou se odesílatel podepíše. Podpisem odesílatele se rozumí nejen jeho podpis vlastní rukou, ale současně i razítko jeho organizace.

Na vnější obálce musí být uvedena adresa odesílatele a následující adresa:

Na vnitřní obálce musí být uvedena následující adresa:

d)

být odeslány nejpozději v poslední den lhůty stanovené ve výzvě k předkládání návrhů buď poštou jako doporučená zásilka, přičemž je rozhodující poštovní razítko, nebo prostřednictvím doručovací služby, přičemž je rozhodující datum potvrzení o převzetí.

a)

odeslání žádosti Evropskému parlamentu (nejpozději 30. září 2012);

b)

prozkoumání žádostí a výběr ze strany útvarů Evropského parlamentu; pouze přípustné žádosti budou prozkoumány na základě kritérií způsobilosti, vyloučení a výběru uvedených ve výzvě pro předkládání návrhů;

c)

přijetí konečného rozhodnutí předsednictvem Evropského parlamentu (v zásadě nejpozději 1. ledna 2013, jak stanoví článek 4 rozhodnutí předsednictva) a oznámení výsledku žadatelům;

d)

vyplacení zálohy ve výši 80 % (do 15 dnů po přijetí rozhodnutí o poskytnutí grantu).

a)

nařízení (ES) č. 2004/2003;

b)

rozhodnutí předsednictva;

c)

formulář žádosti o grant (příloha 1 rozhodnutí předsednictva).

20.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/42

20.6.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/44