22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/1

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru k hospodářské a sociální situaci Evropské unie přijaté na 478. plenárním zasedání

2012/C 143/01

Na svém plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující usnesení 157 hlasy pro, 30 hlasů bylo proti a 12 členů se zdrželo hlasování.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vyjádřil velké obavy o stav Unie a naléhavě apeloval na evropské instituce a vlády členských států, aby udělaly vše, co je v jejich moci, pro upevnění absolutní a neodmyslitelné hodnoty evropské jednoty, a přijal toto usnesení.

1.

EHSV: — lituje odkladů a nesouladu existujícího mezi členskými státy Evropské unie právě v době, kdy by Evropa měla být rozhodná, jednotná a solidární; — avšak těší jej dohoda Euroskupiny uzavřená v pondělí 20. února ohledně druhého plánu pomoci Řecku; nicméně lituje zpoždění a průtahů spojených s nalezením konečného řešení; — vyjadřuje své obavy ze sociálních a hospodářských důsledků a žádá Evropskou radu, aby podpořila opatření ve prospěch hospodářské obnovy zejména pro země, jež byly krizí nejvíce postiženy; — připomíná, že je třeba investovat do reálné ekonomiky, zejména na základě skutečné průmyslové politiky, aby byla zastavena spirála současné recese; — vítá iniciativu dvanácti vlád zaslanou Radě a Komisi.

2.	EHSV konstatuje, že občané musí stále více pochybovat o institucích Unie, a tedy o Unii samé, přičemž jsou současně vedeni k tomu, aby právě Unii přičítali svízele, jimiž trpí.

3.	EHSV nemůže souhlasit s ustanoveními, jež se omezují na opatření v oblasti rozpočtové a fiskální disciplíny, a domnívá se, že řízení hospodářských politik eurozóny i EU musí být obsáhlejší a ambicióznější.

4.	EHSV zdůrazňuje ústřední úlohu, jakou musí zastávat Evropská komise jako projev obecného evropského zájmu, zejména při provádění opatření hospodářské a měnové politiky včetně těch, jež jsou uvedena v nové mezivládní smlouvě.

5.

EHSV v tomto ohledu potvrzuje, že je třeba oživit strategii Evropa 2020, zvláště opatření ve prospěch mládeže, výzkumu, inovací a zelené ekonomiky. EHSV vyjadřuje uznání předsedovi Barrosovi za nová opatření ve prospěch přístupu mladých k pracovním příležitostem, která ohlásil na setkání Evropské rady dne 30. ledna 2012, a apeluje na něj, aby neprodleně přistoupil k provedení konkrétních opatření v této oblasti. Dále EHSV schvaluje podpůrná opatření pro malé a střední podniky, jež jsou v plném souladu s platným unijním právem.

6.

EHSV trvá na tom, aby výsledkem jednání o budoucím víceletém finančním výhledu na období 2014–2020 byl silný a rostoucí rozpočet EU. EHSV při této příležitosti podporuje návrh Evropské komise, aby byly nalezeny nové vlastní zdroje pro financování evropského rozpočtu a aby byly využívány různé formy veřejných nebo soukromých investic. EHSV připraví zprávu o nákladech, jaké by přivodila neexistence EU; tato zpráva ukáže výhody, jež lze očekávat od těsnější evropské integrace. EHSV současně trvá na tom, aby v otázce prahů a kritérií způsobilosti k čerpání evropských fondů nedocházelo k diskriminaci zemí, jež přistoupily k EU po roce 2004.

7.	EHSV podporuje posílení úlohy Evropské centrální banky za účelem stabilizace eurozóny stejně jako nástroje finančního inženýrství využívající soukromých úspor a trhů (eurobondy) k financování projektů s dobrými vyhlídkami do budoucna, které přinesou oživení hospodářské aktivity.

8.

EHSV tedy vyzývá evropské instituce a orgány členských států: — aby nikterak neoslabovaly platné smlouvy a instituce, které tyto smlouvy zakládají; — aby provedly unijní opatření, jež napomohou růstu a podpoří rozvoj infrastruktur a úsilí malých a středních podniků, přístup mladých k pracovním příležitostem a opatření zaměřená na evropskou politiku účinné a čisté energetiky; — aby přijaly ambiciózní rozpočet pro použití těchto opatření a posílení evropské soudržnosti; — aby komunikovaly jednotně, a to jak směrem k evropským občanům, tak směrem k ostatním zemím světa; — aby vyslaly pozitivní signál evropské mládeži a představily Evropskou unii jako cestu k řešení krize a jako perspektivu pro jejich budoucnost; — aby rozhodnutí přijatá na všech úrovních opíraly o opravdové ztotožnění občanů s těmito kroky prostřednictvím postupů pro skutečné zapojení Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů, které s sebou rovněž přinášejí účinnou konzultaci zastupitelských organizací občanské společnosti, jež zhodnocuje přínos nezávislého sociálního dialogu.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/3

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Způsoby zapojení občanské společnosti do regulace finančních trhů (stanovisko z vlastní iniciativy)

2012/C 143/02

Zpravodaj: pan MORGAN

Dne 20. ledna 2011 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Způsoby zapojení občanské společnosti do regulace finančních trhů.

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. února 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 66 hlasy pro, 53 hlasů bylo proti a 41 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Jednou z příčin finanční krize byla nedostatečná regulace finančních trhů a nedostatečný dohled nad nimi. Jednou z obtíží při regulaci finančních trhů je, jak umožnit vyvážené zohlednění rozličných a protichůdných postojů. K legitimnímu zastoupení zájmů finančního sektoru neexistuje žádná významná protiváha v podobě zapojení občanské společnosti. Politické konfrontace se odehrávají v první řadě mezi zákonodárcem na jedné straně a příslušným finančním sektorem na straně druhé.

1.2   Právě při regulaci finančních trhů je Evropský hospodářský a sociální výbor předurčen k tomu, aby vyrovnával deficit zapojení občanské společnosti. V EHSV jsou totiž zastoupeny jak asociace finančního odvětví na straně jedné, tak organizace na ochranu spotřebitele a odbory na straně druhé. EHSV při tom ovšem nechce ani nemůže nahrazovat přímé zapojení organizací občanské společnosti. Občanský dialog je demokratický a veřejný proces utváření názoru, jehož by se měly účinným způsobem účastnit všechny příslušné zainteresované strany.

1.3   EHSV přitom nijak nezpochybňuje legitimitu účasti samotného finančního sektoru na tomto utváření názoru. Právě finanční instituce jsou regulací ovlivňovány, musí dodržovat stanovené podmínky a plnit předepsané povinnosti. EHSV rovněž uznává, že je ve finančním sektoru většina odvětví a podniků, které jednají seriózně a poctivě, a nemají tak na finanční krizi žádný podíl.

1.4   Vzhledem ke složitosti podrobných právních předpisů má zásadní význam to, aby organizace občanské společnosti nejenom vytyčovaly základní cíle a požadovaly obecná zpřísnění předpisů, ale aby rovněž předkládaly kompetentní a konkrétní návrhy a argumenty. Aby toho bylo možné dosáhnout, je zapotřebí vyvinout značné úsilí, aby mohly tyto organizace vést rovnocenný dialog se zákonodárcem a s dalšími organizacemi.

1.5   Evropská komise, Evropský parlament, Rada a členské státy se musí samy chopit iniciativy, aby se podařilo zapojit do regulace finančních trhů širší spektrum občanské společnosti.

1.6   Evropská centrální banka, Evropský výbor pro systémová rizika a nově vytvořené evropské orgány finančního dohledu by měly organizace občanské společnosti přiměřeným způsobem zapojit do své práce. Způsob práce zainteresovaných skupin, jež musí být podle právních předpisů konzultovány orgány finančního dohledu, by měl zohledňovat specifika organizací občanské společnosti.

1.7   V určitých případech může být vhodné, aby byly organizace občanské společnosti finančně podporovány z prostředků EU, a vyrovnal se tak deficit při zastupování důležitých zájmů. Při tom je ovšem nutné zajistit plnou transparentnost finančních příspěvků, záruky nezávislosti těchto organizací a opatření proti zvýhodňování ve vztahu ke Komisi oproti organizacím bez podpory.

1.8   Vedle spotřebitelských organizací a odborů existuje celá řada dalších skupin, jež mohou k diskuzi o finančních trzích významně přispět. Patří sem např. dobročinné organizace, malé a střední podniky, organizace institucionálních investorů, průmyslové podniky a podniky z oblasti služeb provádějící větší finanční operace a jejich asociace, finanční zprostředkovatelé a dokonce i ratingové agentury. Z důvodu konkurenční situace na trzích mohou užitečně přispět i zástupci z jiných odvětví, než na něž se regulace vztahuje.

1.9   Ne všechna témata jsou stejně vhodná k tomu, aby se k nim organizace občanské společnosti vyjadřovaly. Zatímco otázky ochrany spotřebitele, využití peněz daňových poplatníků na záchranu finančních institucí nebo zdanění finančního sektoru se k tomu přímo nabízí, jsou technické podrobnosti např. insolvenčního řízení nebo účetnictví méně atraktivní.

1.10   Nestačí jen paušálně a všeobecně požadovat zpřísnění pravidel. To zákonodárci příliš nepomůže. Je nutné nejen předkládat co nejkonkrétnější návrhy, ale mělo by probíhat také vlastní posuzování výhod a nevýhod přísnějších požadavků.

1.11   EHSV vybízí evropské a vnitrostátní organizace občanské společnosti, aby se regulací finančních trhů zabývaly intenzivněji než v minulosti. U celé řady těchto organizací se přímo nabízí, aby podporu finanční stability definovaly jako svůj samostatný, popřípadě nový cíl, a aby odpovídajícím způsobem rozšířily svůj okruh zájmů a činností.

1.12   Podle názoru EHSV by bylo žádoucí, kdyby organizace občanské společnosti využily svého zapojení do regulace finančního trhu k širší a pozitivní komunikaci se svými členy a s veřejností o úspěšné činnosti EU v této oblasti.

1.13   Evropský finanční sektor rovněž patří navzdory svým evidentním pochybením v jednotlivostech k negativně postiženým krizí. Měl by se proto zapojit do účinné regulace finančních trhů. Jednotlivá odvětví by neměla být zbytečně zdrženlivá, pokud jde o komentáře k regulaci jiných odvětví v zájmu stability finančních trhů.

1.14   Finanční sektor by se měl také sám otevřít dialogu s organizacemi občanské společnosti. Díky vysoké pozornosti, jíž se finančnímu sektoru vzhledem ke krizi dostává, by mohlo být pro podniky výhodné, aby vstupovaly do dialogu s občanskou společností, vyměňovaly si názory a přijímaly podněty.

1.15   Při tvorbě evropského veřejného mínění pochopitelně hrají stěžejní úlohu média. Bylo by žádoucí, aby se i zde ve větší míře prezentoval postoj organizací občanské společnosti.

1.16   EHSV se bude i nadále intenzivně zabývat návrhy na regulaci finančních trhů, bude je široce diskutovat a vydávat zásadní stanoviska. Zvláštní důraz při tom bude klást na zohledňování stanoviska zástupců občanské společnosti ve Výboru. Při konzultacích bude Výbor prostřednictvím slyšení ve specializovaných sekcích a studijních skupinách zapojovat organizace občanské společnosti silněji a příměji do procesu tvorby svých názorů.

1.17   EHSV zajistí, že bude při plánování jeho práce, plenárních zasedání a schůzí specializovaných sekcí a studijních skupin vyhrazen dostatečný prostor intenzivní debatě o regulaci finančních trhů. Při správě svých finančních a lidských zdrojů zajistí, že bude pro členy k dispozici kvalifikované odborné poradenství pro otázky regulace finančních trhů.

2.   Cíl stanoviska a souvislosti

2.1   Krize finančních trhů (1), jež trvá od roku 2008, měla negativní dopady na občany na celém světě, zejména pak na občany Evropské unie, s nimiž vedl EHSV opakované a intenzivní diskuze. Jednou z příčin zhroucení trhů, rozsáhlých spekulací a obchodování s vysoce rizikovými finančními produkty byla nedostatečná a nedůsledná regulace finančních trhů a dohled nad nimi.

2.2   Jedna z obtíží při přijímání pravidel pro tuto oblast spočívala – a dodnes spočívá – v tom, aby byla v pluralistickém a demokratickém procesu utváření názoru umožněna účast rozmanitých a protichůdných postojů. K legitimnímu zastoupení zájmů finančního sektoru dnes neexistuje žádná zásadní protiváha ze strany občanské společnosti. Tato asymetrie by měla být za pomoci nových pravidel pro finanční trhy odstraněna.

2.3   EHSV jako evropská instituce občanské společnosti spatřuje svůj úkol kromě vydávání vlastních stanovisek i v podpoře širokého a komplexního začleňování všech zúčastněných a zainteresovaných stran do evropského zákonodárného procesu. EHSV proto pozoruje s obavami, že se v jednotlivých politických oblastech pravidelně nedaří organizovat vyváženou veřejnou diskuzi.

2.4   Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je proto analyzovat zapojení občanské společnosti do regulace finančních trhů a vydat doporučení pro zlepšení tohoto zapojení.

3.   Nedostatky a překážky zapojení občanské společnosti

3.1   Regulaci finančních trhů se dosud věnovaly v první řadě příslušné kruhy z finančního sektoru. Tento dojem jasně potvrdilo i slyšení, jež uspořádal EHSV dne 28. listopadu 2011.Důvodem nebyla nedostatečná otevřenost institucí EU. Toto téma budilo u organizací, jež nepatří do finančního sektoru, zatím jen nepatrný zájem. Tomu napovídá např. minimální účast na konzultacích Evropské komise, na slyšeních Evropského parlamentu nebo na veřejných diskuzích.

3.2   Politické konfrontace týkající se směrnic nebo nařízení ve finančním sektoru se ještě i dnes odehrávají v první řadě mezi zákonodárcem na jedné straně a příslušným finančním sektorem na straně druhé. Politický střet i mezi organizacemi občanské společnosti v jiných oblastech přitom patří právě v Bruselu k jádru politických konfrontací. Je tomu tak např. mezi zaměstnavateli a odbory v sociální politice, mezi průmyslem a organizacemi na ochranu životního prostředí v politice životního prostředí nebo mezi obchodníky a spotřebiteli ve spotřebitelské politice.

3.3   Podle názoru EHSV existuje pro nedostatky v regulaci finančních trhů celá řada důvodů:

3.3.1   Cílem regulace finančních trhů je zachovat bezpečnost a stabilitu finančních trhů, a tím také alespoň nějaké konkrétní a hmatatelné veřejné statky, což se navíc dlouhou dobu nezdálo být nijak ohroženo. Významné zájmy občanů, jež by se měly prosadit, nebyly bezprostředně zjevné. Kruhy mimo finanční trhy tak měly jen málo podnětů, důvodů a motivace, aby se těmito otázkami zabývaly.

3.3.2   Finanční trhy jsou velmi složité, a pro neodborníky bez dalšího nesrozumitelné. Různí aktéři, komplikované produkty a mnohostranná provázanost způsobují, že organizace stojící mimo tento sektor se mohou jen těžko podílet na diskuzích vyžadujících odborné znalosti.

3.3.3   Přímé a především nepřímé dopady regulace na zájmy členů organizace občanské společnosti jsou často těžko rozpoznatelné. A to zejména tehdy, když se nejedná o směrnice a nařízení, ale o komplikované prováděcí předpisy a technické normy.

3.3.4   Regulační proces v oblasti finančních trhů je poměrně těžko proniknutelný. Kvůli dřívějšímu Lamfalussyho postupu a současnému systému přenesených pravomocí, prováděcích předpisů a závazných technických norem s mnoha prováděcími kroky a s řadou rozličných zúčastněných institucí a orgánů je často obtížné vydat cílené stanovisko ve správný čas. Kromě toho stále častěji stanovují obsah předpisů celosvětové instituce, jako např. G 20, Basilejský výbor nebo Mezinárodní rada pro účetní standardy (IASB), jejichž práce není příliš transparentní.

3.3.5   Vzhledem k množství regulačních opatření, rychlosti zákonodárných postupů a velkému počtu zainteresovaných stran dosáhla i u rozhodujících činitelů v institucích kapacita pro vedení rozhovorů, vypracovávání stanovisek a účast na konferencích své hranice.

3.3.6   Silná celosvětová integrace finančních trhů, globální mobilita kapitálu a vysoká citlivost obchodování dosud představovaly těžko vyvratitelné argumenty proti zásahům do dění na evropských trzích. Boj o nestálý kapitál pro investice na podporu růstu a k vytváření pracovních míst naznačovaly, že by byla smysluplná strategie mírných regulačních zásahů, jež, jak se zdálo, dlouhou dobu postačovaly.

3.4   Tyto potíže jsou také důvodem pro založení iniciativy Finance Watch, v níž se nejrůznější evropské a národní organizace spojily na základě iniciativy evropských poslanců, aby kriticky sledovaly zákonodárství v oblasti finančního odvětví.

3.5   Zdá se, že podobná problematika existuje i v členských státech. Nezdá se, že by tam síly občanské společnosti získaly na regulaci finančních trhů výrazný vliv.

3.6   Zdá se, že stejně jako zapojení občanské společnosti narazilo na potíže i zohledňování zájmů malých a středních podniků. Řada menších finančních institucí si stěžuje na vysoké administrativní zatížení a na složitost předpisů, jež mohou dodržovat jen s obtížemi.

4.   Zásadní připomínky

4.1   Zastupitelská demokracie je pevnou součástí evropského společenského modelu a evropské správy. Na zastupitelskou a participativní demokracii klade velký důraz i Lisabonská smlouva. Nicméně stanoví jen povinnost dát „občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory“ (článek 11 SEU). Je tedy na evropských orgánech, aby se samy chopily iniciativy, pokud určitý záměr nevyvolá žádnou nebo jen nevyváženou reakci občanské společnosti.

4.2   Je při tom samozřejmé, že rozhodnutí přijímají instituce s demokratickým mandátem, zatímco občanský dialog má pouze přípravnou a doprovodnou úlohu.

4.3   EHSV je předním místem zastupování, výměny a vyjadřování názorů organizované občanské společnosti a představuje významný most mezi Evropou a jejími obyvateli. Této role se EHSV ujímá především v zákonodárství.

4.4   Právě při regulaci finančních trhů je EHSV předurčen k tomu, aby hrál výraznou úlohu a vyrovnával deficit zapojení občanské společnosti. V EHSV jsou totiž zastoupeny jak asociace finančního odvětví na straně jedné, tak organizace na ochranu spotřebitele a odbory na straně druhé. Povinnost EHSV vypracovávat stanoviska k návrhům Komise znamená, že se jeho členové automaticky zabývají právními texty, a nepotřebují žádné další pobídky nebo motivaci.

4.5   Od počátku finanční krize tak EHSV mnohokrát vyjádřil mínění organizací občanské společnosti a od poloviny května 2008 vydal okolo 30 stanovisek k finanční krizi jako takové a zejména k zákonodárným iniciativám.

4.6   Vzhledem k nedostatku jiného zapojení občanské společnosti vyzýváme evropské instituce, aby věnovaly stanoviskům EHSV o to větší pozornost.

4.7   EHSV při tom ovšem nechce ani nemůže nahrazovat přímé zapojení organizací občanské společnosti. Občanský dialog je demokratický a veřejný proces utváření názorů, jehož by se mělo v různých podobách účastnit co nejvíce zainteresovaných stran.

4.8   EHSV přitom nijak nezpochybňuje, že je účast finančního sektoru na tomto utváření názoru stejně legitimní jako účast ostatních organizací. Právě finanční instituce jsou regulací ovlivňovány, musí dodržovat stanovené podmínky a plnit předepsané povinnosti. Zapojení asociací z finančního odvětví je nezbytné i proto, že největší zájem na finanční stabilitě má samozřejmě sám tento sektor. Odborné znalosti tohoto sektoru jsou nutné rovněž k tomu, aby bylo možné provádět spolehlivá posouzení dopadu.

4.9   EHSV rovněž uznává, že je ve finančním sektoru většina odvětví a podniků, které jednají seriózně a poctivě, a nemají tak na finanční krizi žádný podíl. Paušální negativní hodnocení finančního sektoru, jež bývá někdy slyšet, není podle názoru EHSV oprávněné. Převažují zde podniky, jež neměly z pochybení finančních trhů žádný prospěch, naopak jsou krizí a jejími účinky samy postiženy. Počet zákazníků finančních institucí, kteří utrpěli ztráty, zůstal i díky státní pomoci omezený.

4.10   Hlavními oběťmi finanční a hospodářské krize jsou nicméně jednotliví občané coby plátci daní, zaměstnanci a spotřebitelé. Je zapotřebí, aby se prostřednictvím svých organizací občanské společnosti více zapojovali do tvorby nových pravidel pro finanční sektor, aby bylo zajištěno, že se krize tohoto rozsahu již nebude opakovat.

4.11   Vzhledem ke složitosti podrobných právních předpisů má zásadní význam to, aby organizace občanské společnosti nejenom vytyčovaly základní cíle a požadovaly obecná zpřísnění předpisů, ale aby rovněž předkládaly kompetentní a konkrétní návrhy a argumenty. Aby toho bylo možné dosáhnout, je zapotřebí vyvinout značné úsilí, aby mohly tyto organizace vést rovnocenný dialog se zákonodárcem a s dalšími organizacemi.

5.   Konkrétní doporučení

5.1   Evropská komise, Evropský parlament, Rada a členské státy se musí samy chopit iniciativy, aby se podařilo zapojit do regulace finančních trhů širší spektrum občanské společnosti.

5.1.1   Rozhodující význam má to, aby byly v návrzích jednoduše, otevřeně a přesně uvedeny přímé a bezprostřední důsledky zamýšlené regulace pro občanskou společnost, aby její organizace mohly lépe rozeznat dopady na občany.

5.1.2   Ukáže-li se, tak jako tomu bylo v minulosti již mnohokrát, že konzultace k finančním trhům zaznamenají u občanské společnosti jen malý ohlas, měly by být ohledně účasti cíleně osloveny jednotlivé organizace. V případě potřeby by měly být lhůty pro konzultace prodlouženy, tak jako se to již plánuje v případě iniciativy Komise k inteligentní regulaci. Konzultace by se neměly zaměřovat jen na technické aspekty, ale měly by se cíleně ptát na názory občanské společnosti. Měl by se zohlednit specifický způsob vnímání organizací občanské společnosti.

5.1.3   Příslušné organizace občanské společnosti by měly být zapojeny do veřejných slyšení Evropské komise a Evropského parlamentu již od počátku. Evropské instituce by měly zůstat přes časové vytížení vstřícné vůči rozhovorům s organizacemi občanské společnosti a účastnit se jejich akcí.

5.1.4   Skupiny expertů v Evropské komisi a Evropském parlamentu by neměly sestávat jen ze zástupců finančního sektoru, ale měly by v nich být i zástupci jiných skupin. Při tom je ovšem nutné dbát na to, aby byly jmenovány osoby disponující nezbytnými odbornými znalostmi k diskutované tematické oblasti. Dojde-li totiž k nerovnováze odborných znalostí, nemůže to nakonec přinést žádný užitek.

5.1.5   V určitých případech může být vhodné, aby byly organizace občanské společnosti finančně podporovány z prostředků EU, a vyrovnal se tak deficit při zastupování důležitých zájmů. Taková podpora ovšem odporuje zásadě nezávislého organizování a samofinancování při hájení občanských zájmů, a může dojít k ovlivnění nezávislosti těchto organizací a ke konfliktu zájmů na obou stranách. V každém případě je nutné zajistit plnou transparentnost finančních příspěvků, záruky nezávislosti těchto organizací a opatření proti zvýhodňování ve vztahu ke Komisi oproti organizacím bez podpory.

5.2   I další orgány EU zabývající se regulací finančních trhů, např. Evropská centrální banka, Evropský výbor pro systémová rizika a tři evropské orgány finančního dohledu (pro banky, cenné papíry a pojištění) by měly při své práci zohledňovat názory organizací občanské společnosti.

5.3   Způsob činnosti zainteresovaných skupin, jež musí být podle právních předpisů konzultovány orgány finančního dohledu, by měl zohledňovat pohled organizací občanské společnosti, umožňovat zpětnou vazbu od těchto organizací, a stát se tak dalším kanálem pro zapojení občanské společnosti. To se momentálně téměř neděje, a to zejména kvůli přehnaným požadavkům na důvěrnost dokumentů a konzultací z důvodu transparentnosti.

5.4   Většího zapojení občanské společnosti do regulace finančních trhů nejde dosáhnout jen abstraktními politickými požadavky. Je zapotřebí konkrétní představy o tom, kdo se má kdy vyjádřit k jakým finančním tématům.

5.4.1   Vedle spotřebitelských organizací a odborů existuje celá řada dalších skupin, jež mohou významně přispět k diskuzi o finančních trzích. Patří sem např. dobročinné organizace, malé a střední podniky, organizace institucionálních investorů, průmyslové podniky a podniky z oblasti služeb provádějící větší finanční operace a jejich sdružení, finanční zprostředkovatelé a dokonce i ratingové agentury. Užitečně přispět mohou i zástupci z jiných finančních odvětví, než na něž se regulace vztahuje.

5.4.2   Ne všechna témata jsou stejně vhodná k tomu, aby se k nim organizace občanské společnosti vyjadřovaly.

5.4.2.1

Zatímco otázky ochrany spotřebitele, využití peněz daňových poplatníků na záchranu finančních institucí nebo zdanění finančního sektoru se k tomu přímo nabízí, jsou technické podrobnosti např. insolvenčního řízení nebo účetnictví méně atraktivní.

5.4.2.2

Organizace občanské společnosti by se však neměly zabývat regulačními předpisy jen při jejich schvalování, ale měly by se zaměřit na regulaci v celém jejím rozsahu, včetně prováděcích nařízení a technických standardů, i když se to jako celek může zdát náročné.

5.4.2.3

EHSV samozřejmě nepřehlíží, že dlouhodobá stabilita a udržitelnost finančních trhů vzniká souhrou celé řady jednotlivých předpisů, jež jsou předmětem izolovaných diskuzí. Ačkoliv se organizace občanské společnosti nemohou zabývat všemi těmito návrhy, musí se občanská společnost v každém případě zabývat tématy, jež jsou rozhodující pro úspěch této regulace jako celku. A to nejsou jen předpisy o ochraně spotřebitele, ale také např. o dohledu, výše vlastního kapitálu nebo řízení podniků.

5.4.2.4

Záludnost tkví také v tom, že se za údajně úzce technickými problémy často skrývají velmi politické otázky, jež se bezprostředně dotýkají občanů. Např. stanovení úrokové sazby pro výpočet rezerv pro soukromé penzijní pojišťovny tak má značný dopad na schopnost pojišťoven dát dlouhodobé záruky ohledně výše důchodů.

5.4.2.5

Je nedostatečné jen paušálně a všeobecně požadovat zpřísnění pravidel. To zákonodárci příliš nepomůže. Je nutné nejen předkládat co nejkonkrétnější návrhy, ale mělo by probíhat také vlastní posuzování výhod a nevýhod přísnějších požadavků. Při tom je třeba zohlednit např. otázky zatížení podniků, zejména malých a středních finančních institucí, přístup k úvěrům pro soukromé osoby a podniky nebo funkčnost trhů.

5.4.3   Občanská společnost by se měla hlásit ke slovu pokud možno ve všech fázích rozhodovacího procesu. Zásadní rozhodnutí jsou často přijímána již v rané fázi, třeba po prvních konzultacích Komise nebo při vypracovávání návrhů orgány finančního dohledu. Organizace občanské společnosti se proto musí s takovými postupy, jež bývají komplikované a liší se od postupů jinak běžných, seznámit a sledovat je.

5.5   Evropský hospodářský a sociální výbor vybízí evropské a vnitrostátní organizace občanské společnosti, aby se regulací finančních trhů zabývaly intenzivněji než v minulosti.

5.5.1   U celé řady těchto organizací se podle názoru EHSV přímo nabízí, aby podporu finanční stability definovaly jako svůj samostatný, popřípadě nový cíl, a aby odpovídajícím způsobem rozšířily svůj okruh zájmů a činností.

5.5.2   Vzhledem k uvedené komplexnosti finančních trhů a související regulace je nutné, aby byly v organizacích občanské společnosti vytvořeny a dále rozvíjeny nezbytné personální zdroje s potřebnou odborností. Popřípadě bude nutné i vytváření nových orgánů, silnější spolupráce s vnitrostátními organizacemi občanské společnosti a zapojení externích odborníků.

5.5.3   EHSV vítá v této souvislosti založení Finance Watch, nového orgánu na evropské úrovni, jenž si vytkl podporu stability finančních trhů za svůj cíl. To samo ovšem nepostačuje k tomu, aby bylo umožněno širší zapojení občanské společnosti.

5.5.4   Organizace občanské společnosti by se při tom měly podílet i na veřejných diskuzích na evropské úrovni a v členských státech, a politicky tak přispívat k regulaci finančních trhů.

5.5.5   Podle názoru EHSV by bylo žádoucí, kdyby organizace občanské společnosti využily svého zapojení do regulace finančního trhu k širší a pozitivní komunikaci se svými členy a s veřejností o úspěšné činnosti EU v této oblasti.

5.5.6   Zvláštní význam zde má spolupráce organizací občanské společnosti evropských a vnitrostátních. Zaprvé se evropská a vnitrostátní úroveň regulace právě v případě regulace finančních trhů navzájem doplňují. A zadruhé mají vnitrostátní organizace občanské společnosti často silnější zdroje než zastřešující evropské organizace, přičemž těchto zdrojů lze právě v této oblasti využít k práci na evropské úrovni.

5.5.7   Protože kapitál se může snadno přesouvat po celém světě, musí dosáhnout regulace finančních trhů na celém světě stejné úrovně. K tomu mohou přispět především organizace občanské společnosti, jež mají mezinárodní rozměr nebo mezinárodní vazby. Mohou se v globálním měřítku na poměrně vysoké úrovni zasazovat za účinnou regulaci finančních trhů na srovnatelné úrovni, jež by utlumila celosvětovou hospodářskou soutěž obchodních center založenou na co nejnižších normách. Zájem globální stability finančních trhů je třeba hájit se stejnou intenzitou ve všech finančních centrech světa.

5.6   Evropský finanční sektor rovněž patří navzdory svým evidentním pochybením v jednotlivostech k negativně postiženým krizí. Měl by proto přispět k účinné regulaci finančních trhů.

5.6.1   Jednotlivá odvětví by neměla být zbytečně zdrženlivá, pokud jde o komentáře k regulaci jiných odvětví v zájmu stability finančních trhů.

5.6.2   EHSV považuje za samozřejmé, že zastupování zájmů finančního sektoru probíhá transparentně, integrovaně a s respektem vůči tvůrcům rozhodnutí. Zastupitelské organizace finančního sektoru tato očekávání pravidelně naplňují. V případě příležitostné činnosti jednotlivých podniků a jejich obchodních zástupců tomu tak v minulosti vždy nebylo.

5.6.3   Finanční sektor by se mělo otevřít dialogu s organizacemi občanské společnosti. Díky vysoké pozornosti, jíž se finančnímu sektoru vzhledem ke krizi dostává, by mohlo být pro podniky výhodné, aby vstupovaly do dialogu s občanskou společností, vyměňovaly si názory a přijímaly podněty. Byl by to důležitý krok na cestě ke společnosti jako celku. Je-li finanční sektor ochoten se prostřednictvím seberegulace zavázat k určitému chování, nabízí se zapojení občanské společnosti i do přípravy těchto pravidel.

5.6.4   EHSV vítá v zájmu spravedlivého a transparentního sociálního dialogu vytvoření společného seznamu lobbyistů Evropského parlamentu a Evropské komise a oceňuje práci Buzekovy skupiny v Evropském parlamentu. EHSV však zdůrazňuje, že zpřísnění pravidel nesmí vést k narušení a omezení účasti organizací občanské společnosti. To se týká především praktických otázek, jako např. přístupu k evropským úřadům a účasti na veřejných schůzích.

5.7   Do diskuze o finančních trzích by měly vnést svůj úsudek, odborné znalosti a zkušenosti rovněž vědecká obec, společenské nadace a skupiny expertů. I když takové organizace často nejsou zaměřeny na konkrétní legislativní práci, měly by se chopit nabízené šance a využít svých kapacit v zájmu odvrácení budoucích krizí.

5.8   Při tvorbě evropského veřejného mínění pochopitelně hrají stěžejní úlohu média. Bylo by žádoucí, aby se i zde ve větší míře prezentoval postoj organizací občanské společnosti. K tomu, aby příslušné organizace občanské společnosti zaujaly postoj k určité otázce, bude případně nutné je vybídnout, neboť z vlastní iniciativy se v současnosti účastní veřejné diskuze jen málo jejich zástupců.

5.9   Evropský hospodářský a sociální výbor má sám v úmyslu posílit své zapojení do diskuzí o plánech na finanční regulaci trhů.

5.9.1   EHSV se bude i nadále intenzivně zabývat návrhy na regulaci finančních trhů, bude je široce diskutovat a vydávat zásadní stanoviska. Zvláštní důraz při tom bude klást na zohledňování stanoviska zástupců občanské společnosti ve Výboru.

5.9.2   Výbor bude dbát na to, aby se na diskuzi podílely stejnou měrou a ve všech fázích procesu všechny tři skupiny.

5.9.3   Při konzultacích bude Výbor prostřednictvím slyšení ve specializovaných sekcích a studijních skupinách ještě silněji a příměji zapojovat organizace občanské společnosti do procesu tvorby svých stanovisek.

5.9.4   EHSV zajistí, že bude při plánování jeho práce, plenárních zasedání a schůzí specializovaných sekcí a studijních skupin vyhrazen dostatečný prostor intenzivní debatě o regulaci finančního trhu.

5.9.5   EHSV rovněž přispěje k tomu, aby se jeho členové z příslušných organizací občanské společnosti intenzivně zabývali otázkami regulace finančních trhů a působili v tomto duchu i na své organizace.

---

(1)  Krizi vyvolanou nadměrnými schodky státních rozpočtů ponecháváme v tomto stanovisku stranou, ačkoliv i zde bychom si mohli klást otázku, proč občanská společnost nenaléhala dříve a důrazněji na snížení těchto dluhů.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/10

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Růst a státní dluh v EU – dva inovační návrhy (stanovisko z vlastní iniciativy)

2012/C 143/03

Zpravodaj: pan CEDRONE

Dne 14. července 2011 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 svého jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Růst a státní dluh v EU – dva inovační návrhy (stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. února 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 23. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 121 hlasy pro, 46 hlasů bylo proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1.   Hlavní doporučení

J. Monnet: Evropa bude utvářena během krizí a bude souhrnem přijatých řešení těchto krizí.

1.1   EHSV soudí, že problém eura je primárně spíše politický než ekonomický. Důvěryhodnost eura byla zpochybněna, protože ratingové agentury pozbyly jistotu, že vlády přistoupí k rozhodným krokům, které by předešly bankrotu členských států tísněných dluhem. Nedávné reakce, jako je například návrh Komise o dluhopisech stability (1), se zabývají spíše stabilitou než růstem, zatímco Radou navržená smlouva o koordinaci a správě (2) trpí podstatným „demokratickým deficitem“, protože obchází Evropský parlament a další instituce Unie.

1.2   EHSV dále zastává mínění, že se jedná o systémovou krizi eurozóny a cesta z ní nevede zpátky k národnímu egoismu a omezování práv, ale ke změně hospodářských politik, zvýšení konkurenceschopnosti, upevnění spravedlnosti, solidarity a soudržnosti. Tento postup by obnovil důvěru veřejnosti v evropský projekt a možnost obnovy evropského sociálního modelu, v zabránění rizika, které by všem hrozilo, pokud by se krizi nepodařilo vyřešit, což by mohlo případně vést k oslabení a krachu samotné evropské myšlenky.

1.3   EHSV je přesvědčen, že instituce EU by se neměly nechat vlákat do pasti tím, že vyhoví pouze ratingovým agenturám, jakkoliv tyto agentury někdy identifikují slabiny trhu. Je úkolem institucí, aby ukázaly občanům EU efektivní cestu z krize, jež bude zároveň projektem budoucnosti EU schopným vzbudit důvěru a optimismus, posílit pocit sounáležitosti a zapojení do uskutečňování sdíleného ideálu sociálního pokroku a vysokých úrovní zaměstnanosti. Zejména musí voliči dojít k poznání, že stabilitu doprovází růst, nejen omezování výdajů, zatímco podstatný hospodářský růst může obnovit důvěru a důvěryhodnost eurozóny na finančních trzích.

1.4   V tomto ohledu EHSV vítá kroky evropských institucí, které směřují ke společné rozpočtové a fiskální politice, přestože jsou dosavadní opatření jen částečná a omezená. Domnívá se však, aniž by tím měla být dotčena okamžitá aktivace a využívání Evropského nástroje finanční stability (EFSF) a následně Evropského mechanismu stability (ESM), že je naléhavě zapotřebí rozvinout dva praktické návrhy dluhopisů (bondů), jež mohou vyřešit otázku růstu (eurobondy) a stabilizovat zadlužení (unijní bondy) (3). Tyto návrhy by určitým zemím a EU umožnily, aby nemusely bránit euro pouze omezováním výdajů, jež poškozuje sociální podmínky, umrtvuje růst a hrozí spuštěním recese.

1.5   Pro rychlou stimulaci růstu je zejména nezbytné sestavit plán hospodářského, sociálního a kulturního oživení, jakýsi „nový evropský pakt“ srovnatelný s americkou politikou „New Deal“, který členským státům umožní dosáhnout zásadního a udržitelného rozvoje založeného na konkurenceschopnosti, produktivitě, zaměstnanosti, dobrých životních podmínkách, prosperitě a především demokratickém konsensu. To také vytvoří podmínky k uskutečnění efektivní společné hospodářské a fiskální správy.

1.6   Jako možné řešení současné krize se společně s nezbytnými strukturálními reformami (4), k jejichž provedení by měly být členské státy povzbuzovány a motivovány, navrhovala řada různých dluhopisů. Politickou slabinou těchto dluhopisů, včetně těch uvedených v zelené knize Komise, však je to, že zahrnují společnou nebo několikanásobnou záruku členských států, což je učinilo nepřijatelné pro vlády klíčových zemí, v neposlední řadě Německa.

1.7   Naproti tomu podle návrhu EHSV nejsou takové záruky a transfery nezbytné k převedení podílu státních dluhopisů na unijní bondy, ani k čistému vydání eurobondů. Předpokládá také, že financování těchto bondů by nepodpořilo nedůslednost v hospodaření s veřejnými financemi, pokud by převod státního dluhu na Unii proběhl na debetním účtu, nikoliv na kreditním. Čisté vydávání bondů by nebylo deficitním financováním, ale spíše přesunem úspor, včetně celkových přebytků, do investic, které mohou posílit soudržnost a zvýšit konkurenceschopnost.

1.8   EHSV se proto vyslovuje pro zavedení dvou doplňujících se, ale rozdílných dluhopisů Evropské unie: unijních bondů ke stabilizaci dluhu a eurobondů k oživení a růstu. EHSV dále doporučuje použití podílu čistého toku kapitálu do eurobondů k financování evropského fondu rizikového kapitálu, jenž byl jedním z koncepčních záměrů Evropského investičního fondu (EIF) (5).

1.9   Zadlužení členských států by bylo konvertováno až do výše 60 % HDP na unijní bondy, které by mohly být vedeny na konsolidovaných, ale neobchodovatelných debetních účtech (6). Vzhledem k tomu, že by nebyly obchodovatelné, byly by chráněné před spekulacemi ratingových agentur (ring-fencing). Nevyžadovaly by však fiskální transfery. Členské státy, jejichž dluh by byl veden v unijních bondech, by odpovídaly za dluhovou službu podle svého podílu. Konverze by také znamenala, že většina z nich by pak plnila maastrichtská kritéria ve vztahu ke svému zbývajícímu státnímu dluhu. Pouze Řecko by zůstalo zvláštním problémem, který by však byl zvládnutelný.

1.10   Pakt o stabilitě a růstu by k dosažení této situace nebylo nutné přezkoumávat, ale získal by důvěryhodnost, kterou nyní na trzích a u voličů postrádá, protože stability by bylo dosaženo bez úsporných opatření. Kromě toho by konverze podstatné části (až do 60 %) dluhu zadlužených zemí EU mohla být provedena postupem „posílené spolupráce“. Členské státy, které by tomu daly přednost, by si mohly ponechat své vlastní dluhopisy (7).

1.11   Na rozdíl od unijních bondů budou eurobondy emitované k financování oživení a růstu obchodovatelné a budou moci do Evropské unie přilákat prostředky. Země skupiny BRICS, tedy Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika, potvrdily v září 2011, že mají zájem o držení rezerv v eurech, aby napomohly stabilizaci eurozóny. Provedení tohoto plánu v eurobondech namísto v dluhopisech členských států by posílilo euro jako celosvětovou rezervní měnu a napomohlo by nově se rozvíjejícím ekonomikám v dosažení jejich ambice, totiž větší plurality systému celosvětové rezervní měny.

1.12   Eurobondy se nemusí vztahovat na státní dluh Německa ani žádného jiného členského státu a nepotřebují společné ani několikanásobné státní záruky. Evropská investiční banka již více než 50 let úspěšně emituje dluhopisy bez nutnosti využívat záruky států a činí tak s takovým úspěchem, že je již dvakrát větší než Světová banka.

1.13   Příliv globálních přebytku do eurobondů by obnovil růst, což je nejefektivnější cesta ke snížení zadluženosti a deficitů, jak prokázala Clintonova administrativa ve svém druhém funkčním období, kdy federální rozpočet končil každým rokem v přebytku. Mohly by spolufinancovat investice EIB, jež jsou obsluhovány z příjmů členských států, které z nich mají prospěch, spíše než z fiskálních transferů mezi členskými státy.

1.14   Tento růst financovaný z dluhopisů a vedený investicemi, který je od amsterdamského zvláštního akčního programu z roku 1997 v působnosti skupiny EIB, by mohl dosáhnout makroekonomické úrovně pro fiskální transfery.

1.15   Zvýšila by se soudržnost. Eurobondy by mohly spolufinancovat investiční projekty EIB, k nimž banka již získala zplnomocnění od roku 1997, aby podporovala soudržnost a konvergenci v těchto odvětvích: zdravotnictví, školství, obnova měst, životní prostředí, zelené technologie, podpora malých a středních podniků a zahajování podnikání v odvětví nových technologií.

1.16   Podpořilo by to konkurenceschopnost, protože část kapitálových toků přilákaných emisemi eurobondů by financoval fond rizikového kapitálu pro malé a střední podniky. To by mohlo umožnit evropskou Mittelstandpolitik (politiku malých a středních podniků), jež byla jedním z koncepčních záměrů Evropského investičního fondu, který je nyní součástí skupiny EIB.

1.17   Zatímco Evropská centrální banka je strážcem stability, mohla by skupina EIB zabezpečit růst, když by byly její investiční projekty spolufinancovány eurobondy. Po finanční krizi v roce 2008 byla EIB tázána, zda bude držet a emitovat dluhopisy určené k stabilizaci zadlužení. Odmítla, což bylo v té době pochopitelné. Souběžným hlavním koncepčním záměrem Evropského investičního fondu však bylo vydávání unijních bondů navržených Delorsem v bílé knize Komise z roku 1993 Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost. Evropský investiční fond, jako součást skupiny EIB a na základě zkušeností EIB s úspěšnými emisemi dluhopisů, by se mohl ujmout příští emise eurobondů (viz níže, odstavce 5.2 a 5.8 tohoto stanoviska).

1.18   Eurobondy by tedy mohly spolufinancovat evropský plán růstu a „evropský pakt růstu“, sdružující všechny jeho nejdynamičtější subjekty – podniky, odbory a sdružení – v paktu, který by byl hybnou silou praktické reakce na současnou krizi. To by byl evropský „New Deal“ podle vzoru svého amerického předchůdce, který by byl schopen obnovit růst a zaměstnanost, snížit zadlužení, obnovit důvěru a naději spojovanou s budoucností EU, zejména snížit nezaměstnanost mládeže.

1.19   Zároveň je třeba bezodkladně zavést postupy řešení klíčových záležitostí, jimž EU čelí. Je to fiskální a hospodářský rozměr, jak o něm jednal summit v Bruselu ve dnech 8. a 9. prosince 2011, jenž by měl zahrnovat také posílení ECB jako záruky finanční stability, sociální rozměr a politický rozměr, tedy odstranění současného demokratického deficitu a urychlení rozhodovacího procesu. V praxi to znamená odstranění všech omezení (zvláště omezení rozhodovacího procesu a politické slabosti), která bránila a nadále brání tomu, aby EU mohla jednat rychle a efektivně, nejen v zájmu podpory eura, ale také proto, aby nedošlo k ohrožení samotné její existence a smyslu tím, že by se sestupný trend prohloubil.

2.   Situace

2.1   Primárním záměrem tohoto stanoviska je tedy akční program, který může být ihned prováděn bez potřeby vzniku nových institucí nebo revizí Smlouvy a který může položit základy společného řízení zadlužení eurozóny. Stanovisko uznává, že je nutné snížit neudržitelnou úroveň zadlužení členských států, a doplňuje proto další přijatá nebo připravovaná stanoviska EHSV zabývající se otázkou růstu, průmyslových a finančních politik, produktivity a konkurenceschopnosti.

2.2   Po finanční krizi v letech 2007 až 2008 panovala naděje, že nejhorší je za námi. Řešení krize bylo pro evropské občany velmi nákladné a přineslo s sebou růst veřejné zadluženosti. O dva roky později, přestože krátkodobý růst státních dluhů byl způsobený náklady na záchranu bank, se terčem obviňování stalo veřejné zadlužení namísto soukromého.

2.3   V průběhu útoků na země považované za nejzadluženější plně vyvstala křehkost eurozóny, přestože celková zadluženost všech jejích států, kterou je ovšem třeba snížit a dostat pod kontrolu, je nižší než zadluženost USA. Přijatá opatření, přestože přicházejí pozdě, představují podstatný krok kupředu. Nejsou však dostatečná, protože se jedná o systémovou krizi, která nevyplývá ze zadlužení té či oné konkrétní země.

2.4   To jasně ukázalo na klíčový problém rozhodující o přežití eurozóny a samotného evropského projektu, tedy otázku, kdo tady určuje zákony a kdo má poslední slovo. Evropská občanská společnost nyní jasně pochopila, že situaci již nekontrolují volené vlády, ale spíše nevolené orgány, které zaujaly jejich místa. To představuje ohrožení nejen pro legitimitu jednotlivých vlád, ale i pro přežití demokratického procesu na evropské úrovni.

2.5   Až do roku 2008 zůstávalo euro nedotčené kolísáním měnového kursu a posilovalo vůči dolaru, aby se stalo druhou celosvětovou rezervní měnou. Jednou z příčin, proč se to změnilo a začal útok na euro, bylo to, že až do období řecké krize ratingové agentury předpokládaly, že Unie by nedovolila, aby členský stát eurozóny padnul. Když nedošlo k rychlému řešení řecké krize, vydaly se spready z nových emisí dluhopisů strmě vzhůru. Byl to nedostatek politické vůle dohodnout se na řešení krize státní zadluženosti v Evropě v průběhu dvou let, co pobídlo ratingové agentury ke snížení ratingu následného zadlužení členských států eurozóny a ovlivňuje nyní její jádro i periferii.

2.6   Přes nutnost konsolidovat zadlužení postupně, (aby nebyl „provinilý“ pacient usmrcen, místo vyléčen), by EU měla jednat s větší rozhodností. Členské státy byly ze správné cesty odváděny potřebou nezhoršovat stav svých veřejných financí a tížil je pomalý růst (což neplatí jen pro ty nejvíce zadlužené), takže zůstávaly netečné stejně jako EU, nebo přinejmenším reagovaly příliš pomalu. Trhy s dluhopisy neuklidnila ani politická řešení spočívající v omezování, šetření a škrtech hrozící nízkým nebo negativním růstem.

2.7   Jednou dimenzí tohoto pohledu je chybný názor, že přebytky jednoho státu tvoří deficit jiných zemí. Další dimenzí je chybná představa „vytlačování“ a souběžný chybný názor, že škrty veřejných investic a výdajů nutně „přitáhnou“ soukromé investice a výdaje. Také se přehlíží, že v některých případech, kdy předchozí programy omezení výdajů v menších členských státech EU byly následovány hospodářským oživením, se tak dělo v podmínkách, kdy EU jako celek zvyšovala poptávku po vývozu, a někdy také za současné devalvace měny, což pro členské státy eurozóny nepřipadá v úvahu.

2.8   Evropská unie musí znovu získat důvěru evropských občanů, že jim jednotná měna slouží k vzájemnému prospěchu. To vyžaduje hospodářský, sociální a kulturní akční program a „nový evropský pakt“ po vzoru amerického programu „New Deal“, jehož úspěch povzbudil prezidenta Trumana k podpoře Marshallova plánu. Tento plán napomohl obnově v poválečném období a umožnil evropským zemím těšit se z dlouhodobého rozvoje založeného na konkurenceschopnosti, produktivitě, zaměstnanosti, dobrých životních podmínkách, prosperitě a především na konsensu (participaci a sociálním partnerství).

2.9   Taková perspektiva, zahrnující stabilitu i růst, by vedla k dosažení politického konsensu ohledně dalších nástrojů pro společnou hospodářskou správu a správu veřejných rozpočtů. Nemá smysl mít jednotnou měnu, a přitom 17 různých politik řízení státního dluhu. K nápravě tohoto stavu však nestačí rozpočtová politika omezování veřejných výdajů. Jsou potřebné nejen konzistentní strategie řízení dluhu, ale i společné finanční nástroje, schopné financovat evropský růst v období snižování nadměrné zadluženosti států.

2.10   Odpověď Evropské unie na krizi se nemůže omezovat na slova „omezení, snižování výdajů, škrty, oběti“ bez ohledu na následky. Již vůbec není možné posuzovat státy a rozlišovat mezi „počestnými“ a „nepočestnými“, což často neposuzuje skutečnost a skutečnou zodpovědnost spravedlivě. Takový přístup vzbuzuje zlobu, nenávist a zahořklost, což se týká i kultur, a přivádí Evropu na sestupnou cestu vzájemného obviňování a nebezpečného populismu. Situaci navíc ovládá chybná diagnóza, moralizující pohled na krizi, který brání tomu, aby tzv. počestní pomohli ostatním.

2.11   Vztah mezi omezováním výdajů a růstem představuje dilema, od něhož musí EU postoupit dál a se souhlasem občanů souběžně podniknout kroky ve dvou úrovních, jak popisují následující odstavce.

2.12   Na jedné straně je nutné připravit nový, vyspělejší návrh na řešení problému státního dluhu, návrh založený na společné solidaritě v souladu se zásadami Smlouvy, který povede ke snížení míry zadlužení a zachová odpovědnost členských států, přičemž odradí spekulativní útoky. Udržení eura, jenž je především politickým tématem, by bylo výhodné pro všechny země, a především ty bohatší. Je tak možné zamezit paradoxu, že by se počáteční sen o jednotné měně změnil v noční můru občanů EU.

2.13   Druhý návrh by se měl zaměřit na získání důvěry občanů Evropy. Je proto nutné provést hospodářský, sociální a kulturní akční program k uskutečnění ambicí plánu evropské hospodářské obnovy do roku 2020, podpořený potřebným financováním. EU také potřebuje novou velkou myšlenku, něco jako „nový evropský pakt“ po vzoru například amerického programu „New Deal“. Jak víme, Marshallův plán nejen napomohl obnově v poválečném období, ale také umožnil všem evropským zemím těšit se z dlouhodobého rozvoje založeného na konkurenceschopnosti, produktivitě, zaměstnanosti, dobrých životních podmínkách, prosperitě a především na konsensu (participaci a sociálním partnerství).

2.14   EU by proto měla vyvinout veškeré úsilí, aby odpovídala jednotným hlasem na otázky trhů, jež svými nekontrolovanými a neregulovanými kroky prokázaly svá omezení. To však nezávisí na tom, zda nové finanční nástroje získají jednomyslnou podporu členských států. V této oblasti je možné použít metodu „posílené spolupráce“. Raději než redukovat eurozónu na státy „tvrdého jádra“, které by v důsledku toho mohly utrpět ztrátu, mělo by se zemím, jež jsou předmětem spekulativního útoku, umožnit převést podstatnou část vlastního dluhu na evropský debetní účet ku prospěchu všech členských států.

3.   Unijní bondy ke stabilizaci státního dluhu

3.1   V Evropě státní dluhy již nejsou suverénní. Omezené možnosti a chyby Evropské unie a jednotlivých zemí společně s absencí efektivního systému pro kontrolu a dohled nad finančními institucemi umožnily nebezpečné útoky na měny členských států (8). To vedlo spolu se špatným řízením veřejných financí ke zhoršení suverénního postavení některých ohrožených členských států.

3.2   EHSV považuje za zásadně důležité, aby se konsolidovaly disciplinované veřejné rozpočty v některých zemích, v neposlední řadě za využití spravedlivých a dojednaných strukturálních reforem. Ve vzdálenějším časovém horizontu by mohla existovat rozpočtová unie s ministrem hospodářství a financí eurozóny. Nemá smysl mít jednotnou měnovou (a rozpočtovou) politiku, a přitom 17 různých politik řízení dluhu. V současnosti jsou však nutná naléhavá opatření ke stabilizaci státního dluhu a společné řízení rozpočtů členských států prostřednictvím dohledu Evropské unie.

3.3   Vyšší politický důraz zasluhuje také skutečnost, že zatímco některé členské státy jsou hluboce zadlužené, Unie samotná nemá téměř žádný dluh. Do května roku 2010 a počátku vykupování státních dluhů neměla vůbec žádný. Dokonce po výkupech a operacích na záchranu bank tvoří dluh Unie jen málo přes jedno procento HDP Unie. To představuje méně než desetinu poměru dluhu k HDP Spojených států v roce 1930, kdy Rooseveltova administrativa začala přesouvat úspory do investic expanzí federálních dluhopisů (9). Proti USA má EU v dluhopisech výhodu pozdějšího startu.

3.4   Suverenitu dluhu je možné obnovit prostředky Unie, jež umožní vládnout vládám, nikoliv finančním trhům, a to díky zpřísnění dohledu a odpovědnosti účastníků finančního trhu, včetně ratingových agentur. Toho je však možné dosáhnout bez výkupů dluhů nebo společných státních záruk či fiskálních transferů. Například při financování programu New Deal Rooseveltova administrativa nevykupovala dluhy jednotlivých amerických států, nepožadovala, aby zaručovaly federální dluhopisy ani po nich nepovažovala fiskální transfery. Spojené státy financují své federální dluhopisy federálními daněmi, zatímco Evropa nemá společnou fiskální politiku. Členské státy však mohou financovat část svých státních dluhopisů konvertovanou na unijní bondy bez fiskálních transferů mezi nimi.

3.5   S tím, že jako reakce na finanční trhy byla nasazena strategie omezování výdajů, došlo k odsunu plánu evropské hospodářské obnovy. Většina voličů si ani neuvědomuje, že se Unie k němu zavázala, ale dobře si uvědomuje, že se po nich požaduje, aby přinesly oběti na záchranu bank a hedgeových fondů. Mezi širší veřejností je malé povědomí o pojmu evropský plán hospodářské obnovy.

3.6   Konverze části státního dluhu na unijní by mohla být také provedena na základě metody posílené spolupráce s tím, že klíčové členské státy včetně Německa by si podržely své vlastní dluhopisy. Podle Lisabonské smlouvy probíhá posílená spolupráce mezi menšinou členských států. Samotné zavedení eura bylo nicméně de facto případem posílené spolupráce v rámci většiny. Breugel institute navrhuje novou instituci, která by zodpovídala za konverzi státního dluhu na unijní (10). Nová instituce však není nezbytná.

3.7   Část státního dluhu konvertovaná na unijní bondy by mohla být vedena u EFSF (později ESM) na příslušném konverzním účtu a nebýt obchodovatelná (11). To by ochránilo (ring fence) konvertované dluhopisy před spekulací. Investoři by drželi svá aktiva do splatnosti dluhopisů za jejich převažující úrokovou sazbu. Tím by se také předešlo morálnímu nebezpečí, protože dluhopisy na debetním účtu by nebylo možné využít k vytvoření čistého kreditu. Výhodou pro vlády a držitele dluhopisů je, že riziko bankrotu některých členských států tak bude významně sníženo.

4.   Eurobondy k obnově oživení a udržitelného růstu

4.1   Nedávný vývoj ukázal, že Unie musí jít cestou společné hospodářské a sociální správy ve shodě s jednotou, kterou vytváří společná měna, má-li lépe řešit rostoucí makroekonomické nerovnováhy. Zatím však Komise a Evropská rada řešily pouze stabilitu a odkládaly potřebné obnovení růstu.

4.2   To je zanedbání sociální dimenze i globálních dimenzí prodlužovaného omezování výdajů navzdory významu, který má pro nově se rozvíjející ekonomiky zachování evropské poptávky po jejich vývozu. Rovněž to nebere v úvahu, že financování obnovy růstu nemusí proběhnout s využitím fiskálních transferů mezi členskými státy, ale může k němu dojít využitím přebytků nově se rozvíjejících ekonomik.

4.3   Například jeden ze závěrů přesvědčivě uváděný v řadě návrhů publikovaných v tisku, které opakovaly návrh Bruegel a dřívější Delorsův návrh unijních bondů z roku 1993, říká, že čisté emitování eurobondů by přilákalo přebytky centrálních bank nově se rozvíjejících ekonomik a státní investiční fondy, což by přineslo násobný efekt.

4.4   Tyto finanční toky do eurobondů mohly po roce 2008 změnit závazek členských států a Evropského parlamentu k plánu evropské hospodářské obnovy ve skutečnost. Přestože by se počáteční prodej dluhopisů zvyšoval, byl by přínos z části přebytků centrálních bank nově se rozvíjejících ekonomik a státních investičních fondů ve výši téměř tří bilionů USD podstatný.

4.5   Tyto toky by mohly snadno dosáhnout nebo přesáhnout vlastní zdroje Komise, a to bez fiskálních transferů, proti nimž se staví Německo a některé další členské státy. Mohly by také spolufinancovat investice skupiny EIB do oblastí soudržnosti, jako je zdravotnictví, školství, městská obnova a životní prostředí.

4.6   Amsterdamský zvláštní akční program dal roku 1997 EIB mandát ohledně cílů soudržnosti a konvergence a objem půjček k financování investic od té doby dosáhl čtyřnásobku. Další zčtyřnásobení investic EIB by odpovídalo poválečné Marshallově pomoci Spojených států (12). Na rozdíl od Marshallova plánu nebo strukturálních fondů by se tyto finance nezakládaly na subvencích, ale představovaly by přesun úspor do investic. Hospodářským násobným efektem by takové investice generovaly dlouhodobou poptávku v soukromém sektoru a růst zaměstnanosti. To by obnovilo důvěru trhů i veřejnosti, že omezování výdajů může být nahrazeno vyšší životní úrovní a kvalitou života. Růst a vyšší úrovně zaměstnanosti by také generovaly výnosy z přímých i nepřímých daní, jež by mohly přispět ke snižování dluhů a deficitů.

5.   Právní a institucionální kontext návrhu

5.1   Unijní bondy a Evropský nástroj finanční stability

5.1.1

Část státního dluhu konvertovaná na unijní bondy by mohla být vedena u EFSF na příslušném konverzním účtu. To by bylo v souladu s jeho působností v oblasti stabilizace. Toto uspořádání je možné, přestože má být tento nástroj v červenci 2012 nahrazen Evropským mechanismem stability. Konvertovaný dluh by pak mohl držet ESM.

5.1.2

Uspořádání, ve kterém by dluh konvertovaný na unijní bondy neměl být obchodovatelný, by ochránilo EFSF před snížením ratingu ze strany agentur a trhů dluhopisů. Vedení dluhopisů na debetním účtu by mělo ujistit Německo a další členské státy, že státní dluhopisy konvertované do unijních bondů není možné použít k tvorbě kreditu.

5.2   Uspořádání EIF a eurobondy

5.2.1

ECB se nemusí podílet na čistém emitování dluhopisů. Původní systém, jak měla Unie vydávat své vlastní dluhopisy byl takový, že je měl emitovat Evropský investiční fond, založený v roce 1994, jenž se roku 2000 stal součástí skupiny EIB. Hlavní koncepční úloha EIF spočívala v tom, že společné dluhopisy měly být protiváhou společné měny. Druhotnou úlohou byla finanční podpora malých a středních podniků a zakládání podniků v oblasti vyspělých technologií, což bylo od roku 1994 jeho jedinou úlohou (13).

5.2.2

Původní uspořádání EIF vycházelo z toho, že jediná měna zbaví členské státy možnosti devalvace jako prostředku k vyvážení vývoje platů a že neexistuje žádná politická podpora pro fiskální transfery v měřítku doporučovaném ve zprávě MacDougalla (14). S ohledem na precedens programu NewDeal se v ní nicméně uznává, že evropské dluhopisy by mohly financovat strukturální, sociální a regionální politiky, jak bylo záměrem Spaakovy zprávy o společném trhu (15) v roce 1956. To také odpovídalo záměrům MacDougallovy zprávy, tedy strukturálním, cyklickým, zaměstnaneckým a regionálním politikám ke snižování meziregionálních rozdílů v kapitálové vybavenosti a produktivitě.

5.3   Uspořádání EIF pro rizikový kapitál

5.3.1

Doporučení uvádělo v roce 1993, že EIF by měl podporovat malé a střední podniky, což se netýkalo jen kapitálových záruk nebo půjček MSP, ale i evropského fondu rizikového kapitálu s rozpočtem až 60 miliard ECU a zvláštním mandátem k financování nových podniků v oblasti vyspělých technologií.

5.3.2

Při financování dluhopisy EU by to bylo investováno během několika let, ale mělo by to makroekonomický potenciál. Správné řízení tohoto fondu ve spolupráci se státními úvěrovými agenturami a agenturami pro místní rozvoj se znalostmi místních MSP by zajistilo, že by tyto dluhopisy mohly být financovány z výnosů vlastního kapitálu, když by to výkonnost těchto podniků umožňovala.

5.3.3

Účelem bylo vyvážení nedostatku soukromého rizikového kapitálu v Evropě ve srovnání s USA, snížení závislosti MSP na půjčování za pevné úrokové sazby, jež znevýhodňovalo nové podniky před zajištěním trhu, a tím posílení inovací v mikroekonomice a posílení konkurenceschopnosti s makroekonomickými a sociálními přínosy.

5.3.4

Zaměření na rizikový kapitál ve srovnání se zaručením půjček bylo u EIF zanedbáno, když byl v roce 1994 založen. Výsledkem bylo, že než se roku 2000 stal součástí skupiny EIB, poskytnul záruky MSP pouze ve výši 1 mld. ECU. Jeho původní uspořádání jako mikroekonomického nástroje s makroekonomickým účinkem se obnovilo až na Evropské radě ve složení pro hospodářské a finanční věci v září 2008 v Nice, kdy pro něj bylo určeno 30 mld. EUR na podporu MSP, byť pouze půjčkami, nikoliv kapitálem.

5.3.5

Úloha EIF jako fondu rizikového kapitálu spíše než jeho role v oblasti půjček by měla být přehodnocena jako součást čistého emitování eurobondů, které by doplnilo konverzi státního dluhu na unijní.

5.4   EIB

5.4.1

EIB vždy emitovala vlastní své vlastní dluhopisy a jasně se vyjádřila, že preferuje zachování jejich identity, odlišné od dluhopisů EU. To je odůvodněné. Zaprvé EIB emituje své dluhopisy primárně k financování projektů a tento specifický charakter se přeje zachovat. Zadruhé je zde předpoklad, že dluhová služba eurobondů bude vyžadovat fiskální transfery, zatímco u vlastních dluhopisů hradí EIB tuto službu z výnosů financování projektů. Zatřetí by fiskální transfery mohly vyžadovat zvýšení vlastních zdrojů Komise, což by bylo nepravděpodobné. EIB má také obavu, že její vlastní rating by se mohl snížit, když by se zapojila do stabilizace dluhu.

5.5   Doplňující se úlohy EIB a EIF

5.5.1

Tyto výhrady by se však neměly vztahovat na čisté emitování eurobondů Evropským investičním fondem. Přestože jsou součástí stejné skupiny, jsou EIB a EIF rozdílné instituce. Vzhledem k tomu by eurobondy EIF byly odlišné od dluhopisů EIB a unijních bondů pro stabilizaci dluhu držených EFSF.

5.5.2

Emise eurobondů EIF by mohly doplňovat dluhopisy EIB při financování společných projektů. Dluhová služba by se mohla hradit z výnosů získaných z investičních projektů, nikoliv z fiskálních transferů. EIB by si zachovala kontrolu s tím, že projekty by závisely na jejím souhlasu a byly by jí řízeny, čímž by se zachovala její integrita při řízení projektů.

5.5.3

Tam, kde by EIB potřebovala účast místních partnerů, což je pro ni důležité, mohla by ji získávat při řízení projektů od národních úvěrových institucí, jako jsou Caisse des Depôts et Consignations, Cassa Depositi e Prestiti a Kreditanstalt für Wiederaufbau.

5.6   Řízení dluhopisů EIF

5.6.1

EIF by potřeboval nový podnikatelský plán k řízení emitování dluhopisů na volném trhu, což bylo těžištěm jeho původní koncepce. To by vyžadovalo tým s vysokou profesionální zdatností, ale je možné jej získat z EIB a propojit se státními debetními agenturami. Protože by se jeho emise eurobondů zvyšovaly, mohl by tento nový tým také postupně budovat.

5.6.2

Řídícím orgánem skupiny EIB je Evropská rada ve složení pro hospodářství a finance (Ecofin). Pokud by bylo rozhodnuto, že EIF má emitovat eurobondy, nevyžadovalo by to úpravu Smlouvy, stejně jako to nebylo nutné při jeho založení v roce 1994.

5.7   O kritériích pro plán evropské hospodářské obnovy nemusí rozhodovat Ecofin ani k tomu nepotřebuje návrh Komise. EIB získala působnost v oblasti soudržnosti a konvergence Evropskou radou po amsterdamském zvláštním akčním programu a rozhodnutím Evropské rady v Lucemburku v roce 1997 a v Lisabonu roku 2000 k investicím ve zdravotnictví, školství, městské obnově, městském životním prostředí, zelených technologiích, finanční podpoře malých a středních podniků a zakládání nových podniků v oblasti vyspělých technologií, stejně jako v transevropských dopravních a komunikačních sítích.

5.8   Od roku 1997 EIB úspěšně zčtyřnásobila své roční financování investic, což odpovídá dvěma třetinám vlastních zdrojů Komise. Pokud by se do roku 2020 znovu zčtyřnásobilo a bylo doplněno financováním z investic centrálních bank do eurobondů a investic státních investičních fondů přebytkových ekonomik, mohl by se plán evropské hospodářské obnovy stát skutečností. To platí zejména vzhledem k tomu, že násobný účinek investic dosahuje hodnoty tři, což zdvojnásobuje až ztrojnásobuje násobný účinek fiskální (16).

---

(1)  Evropská komise, zelená kniha o proveditelnosti zavedení dluhopisů stability, KOM(2011) 818, 23. listopadu 2011.

(2)  Evropská rada, návrh smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, 10. ledna 2012.

(3)  Je třeba poznamenat, že definice pojmu „eurobondy“ použitého v tomto stanovisku neodpovídá přesně definici z jiných zdrojů. Zelená kniha Evropské komise analyzuje proveditelnost zavedení dluhopisů stability, které mají obdobnou povahu jako „unijní bondy“ navrhované v tomto stanovisku s tím rozdílem, že takové dluhopisy by vyžadovaly společnou nebo několikanásobnou záruku. Jiné návrhy, například ty, které vypracoval Lorenzo Bini Smaghi, používají termín „eurobondy“ ve stejné souvislosti, tedy zajištění stability, zatímco v tomto stanovisku se eurobondy vztahují na čisté vydávání dluhopisů k navození a udržení hospodářské obnovy. Dále viz Von Weizäcker, J. a Delpla, J. (2010). The Blue Bond Proposal.The Bruegel Institute. Policy Brief 2010:3. Schmidt, C. M et al, (2011). Proposal for a European Redemption Pact, 9. listopadu. Sachverständigenrat zu Begutachtung der gesamtwirtshaftlichen Entwicklung.

(4)  Počínaje dokončením jednotného trhu, jak doporučuje Montiho zpráva.

(5)  Holland, Stuart (1993), The European Imperative: Economic and Social Cohesion in the 1990s, předmluva Jacques Delors, Nottingham, Spokesman Press.

(6)  Soukromí držitelé cenných papírů by tak byli ve značně výhodné pozici, co se týče rizika úpadku, neboť státní cenné papíry by byly konvertovány na unijní bondy se stejnou úrokovou sazbou, jakou měly předtím.

(7)  Členské státy, které si v rámci nevýlučné pravomoci Unie přejí mezi sebou navázat posílenou spolupráci, se mohou v mezích a za podmínek uvedených v článku 20 Smlouvy o EU a v článcích 326 až 334 SFEU obracet na její orgány a vykonávat tyto pravomoci při použití příslušných ustanovení Smluv. Posílená spolupráce je zaměřena na to, aby podporovala cíle Unie, chránila její zájmy a posilovala její proces integrace. Tato spolupráce je kdykoli otevřena všem členským státům. Rozhodnutí o povolení posílené spolupráce přijme Rada až jako poslední prostředek, pokud shledá, že cílů této spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě Unií jako celkem, a za podmínky, že se jí účastní nejméně devět členských států. Akty přijaté v rámci posílené spolupráce zavazují pouze zúčastněné členské státy. Nepokládají se za acquis, které musí být přijato státy kandidujícími na přistoupení k Unii (článek 20 Smlouvy o EU). Jednání Rady se mohou účastnit všichni její členové, avšak na hlasování se podílejí pouze členové Rady zastupující členské státy zúčastněné na posílené spolupráci (článek 330 SFEU).

(8)  Viz stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách, Úř. věst. C 54, 19.2.2011, s. 37.

(9)  USA se rozhodly pro deficitní financování až v Rooseveltově druhém funkčním období. Hlavní hybnou silou hospodářského oživení po hospodářské depresi v jeho prvním i druhém funkčním období však byly sociální a environmentální investice financované dluhopisy; Evropa by mohla tuto cestu k oživení sledovat.

(10)  Von Weizäcker, J. a Delpla, J. (2010), The Blue Bond Proposal, Bruegel Policy Brief 2010/03.

(11)  Soukromí držitelé neobchodovatelných cenných papírů by tyto papíry mohli v případě potřeby prodat ESM za nominální hodnotu, až do maximální povolené výše.

(12)  Průzkum veřejného mínění provedený v polovině padesátých let se dotazoval 2 000 občanů Francie, Norska, Dánska, Nizozemska, Rakouska a Itálie. Celkově 80 % znalo Marshallovu pomoc a 25–40 % chápalo, jak byla poskytována.

(13)  Stuart Holland (1993). The European Imperative: Economic and Social Cohesion in the 1990s. Již citované dílo.

(14)  Od 5 do 7 % HDP – Evropská komise (1977). Zpráva studijní skupiny o úloze veřejného financování v evropské integraci.

(15)  Mezivládní výbor pro evropskou integraci (1956). Zpráva o všeobecném společném trhu (Spaakova zpráva).

(16)  J. Creel, P. Monperrus-Veroni & F. Saraceno (2007). Has the Golden Rule of public finance made a difference in the United Kingdom? Observatoire Français des Conjonctures Économiques, Working Papers 2007-13.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/17

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Na cestě k občanskému a humanistickému pojetí politiky vnitřního trhu (stanovisko z vlastní iniciativy)

2012/C 143/04

Zpravodaj: pan Jorge Pegado LIZ

Dne 20. ledna 2011 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Na cestě k občanskému a humanistickému pojetí politiky vnitřního trhu.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. února 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února) přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 118 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

(Durão Barroso, Expresso, 19/11/2011)

1.   Úvod

1.1   Dnes, kdy uplynulo 20 let od doby, kdy měl být podle Delorse dokončen velký evropský vnitřní trh, bez bariér a překážek jakéhokoliv druhu, je vhodné a patřičné, aby se organizovaná občanská společnost, již EHSV zastupuje, zamyslela nad tím, kam dospěla a kam kráčí.

1.2   Pokud však dnes přemýšlíme o vnitřním trhu, musíme rovněž přehodnotit evropský projekt jako celek. Je smysluplné ptát se – vzhledem k tomu, že někteří z nás si ji idealizují, jiní se ji snažili usilovně budovat, další si během těchto šedesáti let vzali za úkol postupně ji bořit –, jestli Evropa bude i v roce 2050 vzorovým příkladem svobody, majákem kultury, ochráncem míru, apologií bratrského soužití národů a rovnosti mezi lidmi, světem bez diskriminace a bariér, jako to nedávno učinil komisař Barnier ve svém dobře strukturovaném proslovu na Humboldtově univerzitě.

1.3   Tím spíše dnes, kdy je doba obzvláště neklidná, Evropou obchází neutuchající krize systémového, nikoliv pouze konjunkturálního charakteru, která není jen hospodářská a finanční, ale je také krizí sociálních a kulturních hodnot a ze které většina zainteresovaných stran zastoupených v EHSV nevidí východisko.

1.4   Stojíme před krizí zaměstnanosti. Situace je taková, že Evropa již nemůže dále zaručit pracovní místa pro své občany. Jediná cesta, jak se z této kritické situace dostat, je pomocí vytváření růstu. Hlavním nástrojem k dosažení tohoto růstu musí být úplné provedení vnitřního trhu.

1.5   Občanská společnost se oprávněně zabývá schopností stávajícího institucionálního modelu EU, který je daný Lisabonskou smlouvou, řešit krize; má pochybnosti o tom, zda je tento model schopen účinné a přiměřené samoregulace a s nepochopením vnímá neexistenci koherentních a účinných regulačních opatření a množení izolovaných a vzájemně protichůdných rozhodnutí různých stran; táže se, jakým způsobem lze, s ohledem na neustálé krachy burz, které s sebou logicky nesou značné sociální a hospodářské škody, dosáhnout účinnější a přísnější kontroly finančního systému; obává se, že hluboké příznaky krize a bezprostřední hrozba globální recese jsou předzvěstí kolapsu evropského modelu v jeho současné podobě; občanská společnost tedy vyzývá současné vedoucí představitele, aby projevili nezbytnou ambici a vizi úspěšně provést obnovu evropského hospodářského a sociálního modelu, který respektuje hodnoty a zásady vyplývající se Smlouvy.

1.6   Bylo proto velmi pozitivní, že současně s přípravou tohoto stanoviska měl také poradní výbor ESVO potřebu vypracovat stanovisko ke stejnému tématu a že bylo možné porovnat postoje na společné schůzi v Oslu (1).

2.   Vnitřní trh: co a proč

2.1   Myšlenka „společného trhu“ se objevila již v původním textu jako nástroj harmonického rozvoje hospodářské činnosti, stálé a vyrovnané hospodářské expanze, vyšší stability, rychlého zvyšování životní úrovně a užších vazeb mezi státy (článek 2). Od počátku nebyl vnitřní trh koncipován jako izolovaná politika nebo pouhá zóna volného obchodu jako ESVO, ale spíše jako součást obecné strategie.

2.2   Tak byly vymezeny kontury rozvoje pozdější politiky vnitřního trhu, považované mnohými za „zlatý hřeb“ evropské politiky, jehož postupné zavedení mělo nastat po uplynutí dvanáctiletého přechodného období (článek 8), nejpozději 15 let po vstupu Smlouvy v platnost.

2.3   Navzdory existenci nástrojů určených k dotvoření trhu byla politická, sociální a hospodářská realita silnější než myšlenky z roku 1957, a tak bylo 15 let poté nutno konstatovat, že cílů, jež by bývaly vedly ke skutečnému zavedení „společného trhu“, zdaleka nebylo dosaženo.

2.4   Bílá kniha o dotvoření vnitřního trhu z roku 1985 určila cíle nezbytné k tomu, aby byl trh dokončen do roku 1992. Zároveň s tím byly vyhodnoceny jako potřebné určité změny v Římské smlouvě, jež by usnadnily splnění politických cílů stanovených bílou knihou. Ty daly vzniknout Jednotnému evropskému aktu (2), jenž v části věnované vnitřnímu trhu zavedl významné změny, z nichž bychom vyzdvihli tyto:

a)	pravidlo kvalifikované většiny pro přijímání opatření týkajících se sbližování právních předpisů zaměřeného na dotvoření vnitřního trhu oproti dřívější jednomyslnosti (články 8 A a 100 A);

b)	první zmínku o vysokém stupni ochrany, pokud jde o opatření týkajících se zdraví, bezpečnosti a ochrany spotřebitelů (čl. 100 A odst. 3);

c)	všeobecné přijetí zásady vzájemného uznávání, jež má původ ve známém případu Soudního dvora „Cassis de Dijon“ (článek 100 B);

d)	jasnou výzvu k hospodářské a sociální soudržnosti jako zásadnímu cíli, jejž je třeba zohlednit v rámci dotvoření vnitřního trhu (čl. 130 a čl. 130 B).

2.5   Nicméně až v roce 1992, v rámci Maastrichtské smlouvy, která ustavila Evropskou unii (3), získala nová ustanovení týkající se dotvoření vnitřního trhu vnitřní soudržnost; v té době již bylo evidentní, že harmonogram dotvoření vnitřního trhu zdaleka nebude naplněn (4).

2.6   Co se naopak potvrdilo, byl nárůst legislativních i nelegislativních překážek ve většině členských států, což ve spojení s liberální a tolerantní politikou Evropské komise přispělo v podstatě ke stagnaci procesu dotvoření vnitřního trhu v některých obzvláště významných oblastech, zejména pak v oblasti služeb.

2.7   Mnohé iniciativy provedené v souvislosti s dotvořením vnitřního trhu tak vyústily v pouhé nahromadění jednotlivých a špatně koordinovaných opatření zaměřených na sbližování právních předpisů, nesouvisejících s ucelenou politikou; proti této politice členské státy často vypracovávaly své vlastní politiky, jež omezovaly volnou hospodářskou soutěž, udělovaly nelegální státní podpory, stanovovaly nová kvantitativní či obdobná omezení a systematicky odmítaly pokrok v zásadních oblastech jako průmyslová integrace, daňové systémy či správa ekonomických záležitostí.

2.8   Dokonce i u iniciativ, jež byly zdánlivě k obecné spokojenosti dovedeny do úspěšného konce, jako je přijetí „schengenských pravidel“, zavedení eura, nedávné přenesení pravomocí v oblasti prostoru spravedlnosti a svobody na úroveň Unie a začlenění Listiny základních práv EU do konečného znění Lisabonské smlouvy, došlo k omezení jejich účinnosti, jelikož některé členské státy k nim nepřistoupily nebo k nim měly výhrady, nebo byl omezen jejich dosah a uplatňování, někdy byly dokonce otevřeně mařeny; navíc nenásledovala zásadní doplňující opatření, jako skutečná evropská finanční politika; to vše je za neschopností Evropy čelit stávající krizi, která ji přivedla „na okraj propasti“, jak řekl Jacques Delors v rozhovoru pro listy Le Soir a Le Temps dne 17. srpna 2011.

2.9   EHSV již dlouho upozorňuje na to, že je třeba rozhodně změnit paradigma, tak aby byla upřednostňována kvalita dotvoření vnitřního trhu, aby byla věnována zásadní pozornost konkrétním zájmům a základním právům občanů obecně, a konkrétně spotřebitelů a pracovníků, a aby sociální aspekty byly rovny aspektům ekonomickým; je nezbytné uplatňovat humanistické pojetí, jež je v protikladu k dosavadnímu čistě ekonomickému přístupu, který je odpovědný za vzniklá omezení, zdráhavost, pochybnosti a nedůvěru (5).

2.10   Když současný předseda Komise na počátku svého druhého funkčního období odhalil svou novou vizi pro vnitřní trh ve 21. století (6), v návaznosti na předchozí sdělení Komise s názvem Program pro občany přinášející výsledky pro Evropu (7), zdálo se, že Komise bude prosazovat změnu základní politické orientace směrem k jednotnému trhu, v zájmu občanů a spotřebitelů; to vzbudilo přirozená očekávání. Komise přestala považovat jednotný trh za izolovanou politiku, a začala jej považovat spíše za součást globální strategie, jež předcházela pozdější strategii Evropa 2020, a vyhlásila za hlavní cíle pro vnitřní trh zlepšení důvěry spotřebitelů, podporu hospodářské integrace a sociální soudržnosti a rozvoj znalostní společnosti v rámci Evropy udržitelné v globalizovaném světě. Základním nástrojem tohoto nového přístupu byly stále kvalitnější právní předpisy v ozdraveném a zjednodušeném legislativním prostředí (8).

2.11   Pro upevnění této nové orientace zadala Komise důležitou studii bývalému komisaři Máriu Montimu, která byla předložena v květnu 2010 (9); ve stejném období zároveň Rada zadala „reflexní skupině“ složené ze známých osobností, které předsedal bývalý španělský premiér Felipe González a jejímž členem byl rovněž Mario Monti, vypracování zprávy o vyhlídkách Evropy v horizontu roku 2030 (10); Evropský parlament rovněž v květnu 2010 předložil Grechovu zprávu, z níž vycházelo jeho usnesení ze dne 20. května Jednotný trh pro spotřebitele a občany (11).

2.12   Zásadní je, že všechny tyto důležité dokumenty upozorňují na to, že je nutná zásadní změna paradigmatu, pokud jde o definici a provádění politiky týkající se dotvoření vnitřního trhu; současný model je považován za překonaný; v dokumentech je prokázáno, že navzdory významnému pokroku v některých oblastech jsou dosažené výsledky obecně málo známy, nejsou dostatečné a v mnohých aspektech jsou pro Evropu, před níž leží nečekané výzvy a chmurné vyhlídky, zklamáním.

2.13   Tyto připomínky a závěry jsou navíc doplněny o rozsáhlou dokumentaci v podobě pravidelných srovnávacích přehledů týkajících se vnitřního trhu (12), pravidelných podrobných analýz Eurobarometru, pokud jde o názory a zkušenosti občanů a podniků v souvislosti s vnitřním trhem v členských státech, stejných srovnávacích přehledů týkajících se spotřebitelů na vnitřním trhu (13) a rovněž výročních zpráv Komise o uplatňování unijního práva obecně (14) a konkrétně acquis v oblasti spotřebního práva (15), které po náležité interpretaci, řádné analýze a kritickém zhodnocení plně potvrzují obavy a pochybnosti vyjádřené v uvedených dokumentech.

2.14   Nicméně když se od Komise očekával skutečný posun v politické orientaci směrem k jednotnému trhu, který by zahrnul všechny tyto závěry a skutečně neotřelým a odlišným způsobem načrtl perspektivy v rámci stávající finanční krize a jednotného trhu ve 21. století a naplnil očekávání vytvořená celou řadou deklarací nejvyšších politických představitelů, s jistou mírou zklamání se zjistilo, že dokument Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství představuje – navzdory svým mnohým uznaným přínosům – pouze výčet 50 jednotlivých opatření, která nemají jasnou strategickou linku (16) a jejíž slabé stránky a nedostatky byly dobře popsány v usnesení EP ze dne 6. dubna 2011 (17).

2.15   Tuto mezeru nevyplnilo ani poslední sdělení Komise týkající se výběru 12 nástrojů; ani z něho nevyplývá, jaká je hlavní myšlenka politické orientace v pozadí dotváření vnitřního trhu, která motivovala výběr těchto 12 nástrojů, a ne jiných, například těch, které EHSV vyjmenoval ve svém stanovisku (18).

2.16   Zdá se však, že několik nedávných veřejných vystoupení, konkrétně vystoupení předsedy Komise a komisaře Barniera, a rovněž mezitím předložený program Komise (19), potvrzují záměr skutečně změnit paradigma pro budoucí dotvoření vnitřního trhu. V tomto smyslu bylo také míněno krakovské prohlášení (20) a prohlášení evropského řídícího výboru skupiny expertů Notre Europe.

3.   Nové paradigma pro dotvoření vnitřního trhu

3.1   Je důležité znovu uvést, že – jak vyplývá z hlavních zásad, jež jsou nyní součástí Lisabonské smlouvy – v rámci unijních politik není dotvoření vnitřního trhu samoúčelným cílem, nýbrž jakýmsi prostředkem, nástrojem dosažení celé řady politických cílů v různých oblastech (21).

3.2   Je třeba také znovu uvést, že tyto cíle jsou zároveň a rovným dílem ekonomického, sociálního i environmentálního charakteru a že všechny sledují jako svůj hlavní cíl blahobyt obyvatel a prosazování hodnot lidské důstojnosti, rovnosti, svobody, solidarity, demokracie, právního státu a dodržování lidských práv (článek 2 a článek 3 SEU) (22).

3.3   Právě ve světle těchto zásad, hodnot a cílů je proto třeba nahlížet na opatření zaměřená na dotvoření vnitřního trhu, jehož cíle mají dnes, podle práva, daleko širší dosah než v roce 1957.

3.4   Vnitřní trh, který byl ve svých počátcích jednoznačně zamýšlen jako ekonomický pilíř Evropy ve federálním stylu, je dnes třeba přehodnotit ve světle vývoje posledních 30 let a reality dnešních dnů. Je pravda, že současné okolnosti vedou ke stále silnějším tendencím přeměnit vnitřní trh na pouhou zónu volného obchodu, jakou byl jeho předchůdce ESVO, přičemž do budoucna je pojímán ne jako přirozený důsledek politického projektu nadnárodní povahy, ale jako pouhý společný jmenovatel národních zájmů evropských států.

3.5   Z toho důvodu je nezbytné důrazně znovu potvrdit myšlenku, že vnitřní trh musí být pojítkem těchto národních zájmů v rámci plně integrovaného institucionálního systému správy ekonomických a finančních záležitostí, jehož model je nutné v brzké době nově definovat a zrealizovat.

3.6   Nejdříve je proto nutné si realisticky uvědomit hranice samotného vnitřního trhu a nechtít jej tlačit někam, kam se nemůže ani nesmí dostat, a násilně při tom zavádět často zbytečná a bezpředmětná opatření, které jen komplikují běh podniků, zejména těch malých a středních, k nimž patří také svobodná povolání (23). Totéž platí pro opatření, u nichž není plná harmonizace odůvodněná, jelikož převažují hodnoty jiného druhu, např. zajištění kvality, jako například u některých témat v oblasti spotřebitelských práv a ochrany spotřebitele. Zásada či motto „síla v rozmanitosti“ by měla mít stejně jako aspekty harmonizace v politice vnitřního trhu opět hlavní roli.

3.7   Bude nezbytné rozhodně a bez ústupků pokračovat v programu Zlepšování právní úpravy, v němž se EHSV vždy aktivně angažoval (24), a to nejen za účelem technické racionalizace textů a vypuštění byrokratických, zbytečných a škodlivých rutinních postupů, ale především s cílem přijmout proaktivní přístup k tvorbě právních předpisů a k administrativním postupům s účinným zapojením občanské společnosti a dotčených hospodářských subjektů do všech fází jejich vytváření a vymezování; je třeba přiložit větší význam posouzením dopadu ex ante , jako nástroje pro ujednocení právních předpisů tam, kde je to vhodné, spíše než směrnice systematičtěji využívat nařízení a nebát se zkoušet nové a vhodnější nástroje nad rámec současné legislativní výbavy, jako jsou například nepovinné režimy, pokud jsou řádně opodstatněné (25). Se stejnou odvahou bude třeba zcela upustit od unijních iniciativ v případě nedostatečné účinnosti a přínosu.

3.8   Stejně důležité je zrevidovat, zjednodušit a kodifikovat acquis communautaire a správní formality  (26) a „odříznout“ vše, co se ukáže jako zbytečné, nepotřebné, kontraproduktivní nebo dokonce škodlivé (27). Zároveň je však třeba dát si pozor, aby se tak nečinilo nekoordinovaně a nebyly odstraněny zásadní aspekty regulace, nezbytné pro důležité oblasti.

3.9   Naším mottem musí být: regulovat, ale nedusit. Důležité bude nejen být inovativní a kreativní, ale také převzít návrhy z první zprávy nezávislých odborníků o legislativním a administrativním zjednodušení, z nichž většina nebyla zrealizována, a požadovat jejich účinné uplatnění (28).

3.10   Důležitou roli má normalizace či standardizace podle nového vzoru používaná nejen v případě produktů, ale rovněž služeb (29). Avšak i zde by měla být provedena přesná analýza potřeby, účinnosti a dopadů prováděných opatření, aby v rámci normalizace služeb bylo rozlišování mezi službami pro vnitřní trh účinné.

3.11   Bude rovněž třeba oživit a posílit systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI), rozšířit jeho oblast působnosti a zlepšit fungování správní spolupráce, podle návrhů a doporučení, jež měl EHSV několikrát možnost předložit (30), a stejně tak přehodnotit síť SOLVIT a poskytnout jí nový rámec a nové prostředky.

3.12   Bude také důležité zamyslet se nad hlavními zásadami budování jednotného trhu, konkrétně nad zásadou vzájemného uznávání (31), zásadou subsidiarity (32) a zásadou proporcionality (33) a zásadou předběžné opatrnosti, jež je v současné době omezena pouze na specifické oblasti jako zajišťování potravin, ze které by se však měla stát obecná zásada; je třeba tyto zásady nově vymezit a definovat nové způsoby jejich používání, jež lépe vystihnou skutečné zájmy občanů.

3.13   Je nezbytné stanovit rozumné priority. To neznamená, že by se mělo více méně náhodně zvolit několik stěžejních opatření, ale spíše jednat v souladu s přesně definovanými kritérii jasné politické orientace, jež již pro Evropu měla být definována dávno a pro kterou by absolutní prioritou byli lidé.

3.14   Mezi těmito prioritami musí mít vyhrazeno zvláštní místo odvětví služeb obecně  (34) a zejména služeb finančních a maloobchodních  (35), kde je deficit v realizaci vnitřního trhu nejvíce patrný a kde je zároveň nejvíce zapotřebí inovativnosti, a to nejen v souvislosti s opatřeními, ale i s potřebnými nástroji. EHSV zejména vyzývá Evropskou komisi, aby sledovala provádění směrnice o službách, jež je zatím jediným právním předpisem upravujícím otevření přeshraničního obchodu ve službách, a pravidelně a otevřeně o tomto provádění podávala zprávy.

3.15   Zvláštní pozornost si zaslouží také praktická realizace vnitřního trhu, pokud jde o přeshraniční elektronický obchod, a to vzhledem k jeho socio-ekonomickým přínosům pro evropské spotřebitele obecně a zejména pro obyvatele méně přístupných regionů nebo pro osoby s určitým zdravotním postižením, a rovněž pro podniky EU, zejména malé a střední podniky; může totiž přinést efektivní řešení celé řady problémů a otázek, které již byly obšírně identifikovány, aniž by dosud byly rozpracovány nástroje či mechanismy nezbytné pro získání důvěry a zajištění ochrany spotřebitelů a vytvoření příznivého prostředí pro podniky a pracovníky (36).

3.16   Týká se to především otázek roztříštěnosti trhu, rozdílnosti použitelných norem, nejistoty panující ohledně soukromí a důvěrnosti údajů, bezpečnosti transakcí, právní ochrany v případě sporů, existence nelegálních internetových služeb, pirátství a internetové kriminality; je třeba požadovat přístup napříč generálními ředitelstvími Komise, který povede k vymezení soudržného právního rámce pro skutečný jednotný digitální trh.

3.17   Zvláštní úsilí si zaslouží oblast, v níž EU bohužel nedosáhla přesvědčivých výsledků, tedy oblast účinného uplatňování právních předpisů EU, která je jedinou zárukou respektování práva a účinnosti regulace (37) a kterou nelze omezit na pouhou „správní spolupráci“ (38). Pro evropské občany má v tomto ohledu zásadní význam zakotvení práva na kolektivní žalobu na evropské úrovni, a to bez nejasností a dalších průtahů, jakožto krajní řešení, jak zajistit, že za porušování právních předpisů EU bude vymáhána odpovědnost, čímž se podpoří její dobrovolné dodržování (39).

3.18   Nejdůležitější ze všeho však bude definovat parametry jednotného trhu tak, aby v centru jeho zájmu stál člověk a občan. Tento úkol nesmí být svěřen nějaké skupině více či méně slovutných osvícených osob, ale spíše by se mělo vycházet z přímého příspěvku občanů, občanské společnosti a naslouchat jejich obavám a požadavkům a rovněž zklamáním a rozčarováním.

3.19   Je naléhavě nutné jednat, avšak je důležité, aby se nejednalo nekoordinovaně či pouze impulsivně; EHSV proto navrhuje, aby bylo nyní, kdy oslavíme 20 let od roku 1992, umožněno období reflexe. EHSV by rád přispěl tím, že navrhne některé parametry, které v této reflexi považuje za zásadní.

3.19.1

Rovněž je třeba se zamyslet nad jasným vztahem politiky vnitřního trhu a hlavními zásadami a cíli vyplývajícími z Listiny základních práv a svobod Evropské unie, zejména těmi z Hlavy IV a Hlavy V, které mají zvláštní dopad na sociální rozměr a práva spotřebitelů (40).

3.19.2

Zároveň je nutná reflexe o propojení odvětvových politik prostřednictvím jednoho společného strategického cíle; hospodářská, průmyslová, obchodní, dopravní, energetická, environmentální, spotřebitelská a soutěžní politika by tak byly skloubeny do jednoho globálního právního rámce, jenž by stimuloval integraci a posílil důvěru sociálních a společenských partnerů (spotřebitelů, rodin, pracovníků, podniků, nevládních organizací atd.). Znamenalo by to přehodnotit a oživit strategii Evropa 2020.

3.19.3

Reflexi si zaslouží také způsob, jakým je třeba zajistit volný pohyb a mobilitu občanů obecně a zejména pracovníků, ať už zaměstnanců či příslušníků svobodných povolání, pedagogů a studentů, zaručit dodržování také jejich sociálních práv (sociální zabezpečení, právní ochrana, nemocenské a úrazové pojištění, penzijní reforma atd.), a to za všech okolností, bez diskriminace, a přezkoumat systém uznávání odborných kvalifikací a diplomů. Při tom musí být měřítkem vysoké požadavky na kvalitu v oblasti bezpečnosti a zdraví spotřebitelů v EU.

3.19.4

Za účelem podpory sociálního začleňování a zaměstnanosti je třeba provést reflexi o účinném otevření trhů práce všem evropským občanům, přičemž je po pečlivém prozkoumání třeba odstranit neodůvodněná omezení a diskriminace.

3.19.5

Obzvláště je třeba se zamyslet nad vymezením vhodného právního rámce pro podniky sociální ekonomiky obecně a zejména nadace, vzájemné společnosti a evropská sdružení, jenž již měl být hotov.

3.19.6

Stejně tak naléhavá je reflexe o vymezení jasného právního rámce pro služby obecného zájmu a zejména pro sociální služby za současného definování kritérií kvality základních veřejných služeb a jednoznačného stanovení příslušných režimů veřejných zakázek, hospodářské soutěže a státních podpor (41).

3.20   V neposlední řadě je nutné věnovat prostředky a úsilí účinné politice komunikace o jednotném trhu v širším rámci politiky soudržné a ucelené komunikace o Evropě; ta musí zapojit občany a řádně zohledňovat evropské veřejné mínění a evropské sdělovací prostředky, s cílem šířit správné informace a řádně informovat evropské občany a zejména spotřebitele díky inovativnímu používání digitálních médií (42).

---

(1)  Viz společné závěry poradního výboru ESVO a SSJT: http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.smo-observatory-smo-spotlight.21343.

(2)  Úř. věst. L 169, 29.6.1987.

(3)  Úř. věst. C 191, 29.7.1992; smlouva byla považována za napodobeninu projektu Spinelli v rámci pokusu o konsenzus mezi federalisty a jejich odpůrci.

(4)  Sdělení Komise o fungování vnitřního trhu Společenství po roce 1992 – monitorování Sutherlandovy zprávy (SEC (92) 2277 ze dne 2. prosince 1992) a stanovisko EHSV (Úř. věst. C 201, 26.7.1993, s. 59), jehož závěry jsou stále aktuální a zaslouží si pozorného zamyšlení.

(5)  Viz mimo jiné důležitá stanoviska EHSV: Úř. věst. C 39, 12.2.1996, s. 70, Úř. věst. C 255, 14.10.2005, s. 22, Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 1, Úř. věst. C 347, 18.12.2010, s. 8, Úř. věst. C 44, 11.2.2011, s. 68 a informační zpráva o dopadu Lisabonské smlouvy na jednotný trh.

(6)  Sdělení Jednotný trh pro občany, KOM(2007) 60 v konečném znění, 21.2.2007.

(7)  KOM(2006) 211 v konečném znění ze dne 10. května 2006.

(8)  Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 15.

(9)  Nová strategie pro jednotný trh ve službách ekonomiky a evropské společnosti.

(10)  Projekt pro Evropu v horizontu roku 2030 – výzvy, jímž je třeba čelit, a příležitosti, jichž se je třeba chopit. Také tato zpráva byla předložena v květnu 2010.

(11)  Usnesení EP A7-0132/2010.

(12)  SEC(2011) 372 final ze dne 21. března 2011.

(13)  SEC(2011) 299 final ze dne 4. března 2011; tento dokument byl z velké míry potvrzen zprávou Eurobarometru s názvem E-Communications Household Survey (šetření domácností v oblasti e-komunikace) z července 2011.

(14)  KOM(2010) 538 v konečném znění ze dne 1. října 2010.

(15)  Úř. věst. C 18, 19.1.2011, s. 100.

(16)  Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 47.

(17)  Doc A7-0072/2011, vycházející ze zprávy výboru IMCO na téma Jednotný trh pro Evropany (2010/2278 (INI)). PE 456.691v02-00 ze dne 24. března 2011), autor zprávy: Correia de Campos.

(18)  Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 99.

(19)  KOM(2011) 777 v konečném znění ze dne 15. listopadu 2011.

(20)  V návaznosti na uskutečnění Fóra o jednotném trhu ve dnech 3. a 4. října 2011, jež kvitujeme s uspokojením.

(21)  Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 25.

(22)  Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 1.

(23)  Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 51.

(24)  Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 39, Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 21, Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 107.

(25)  Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 52, Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 26, Úř. věst. C 21, 21.1.2011, s. 26.

(26)  Zde přijímám směr, který sama Komise udala ve svém sdělení týkajícím se aktualizace a zjednodušení acquis communautaire (COM(2003) 71 final ze dne 11.2.2003), který EHSV jednoznačně podpořil (Úř. věst, C 112, 30.4.2004, s. 4) a na nějž Komise, zdá se, pozapomněla.

(27)  Viz stanoviska Úř. věst. C 14, 16.1.2001, s. 1, Úř. věst. C 125, 27.5.2002, s. 105, Úř. věst. C 133, 6.6.2003, s. 5, Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 18, Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 8.

(28)  COM(95) 288 final ze dne 21. června 1995.

(29)  Viz Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 1, Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 69, a Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 35.

(30)  Viz Úř. věst. C 43, 15.2.2012, s. 14 a ostatní výše uvedená stanoviska.

(31)  Je třeba vrátit se znovu ke zprávám Komise o uplatňování zásady vzájemného uznávání, z nichž bylo jako první zveřejněno sdělení Komise ze dne 16. června 1999 (COM(99) 299 final), od kterých se však později upustilo. Viz stanovisko Úř. věst. C 116, 20.4.2001, s. 14.

(32)  Vraťme se k Molitorově zprávě a odstraňme z ní nálepku „jeden krok vpřed a dva zpět“, z čehož byla nařčena (viz Feral, Alexis: Le principe de subsidiarité, progrés ou statu quo après le Traité d’Amsterdam? In: Rev. du Marché Unique Européen, I, 1998, s. 95) proto, že ji Komise používala nevhodně, a učiňme z ní skutečnou výzvu změny, o které snil Jacques Delors.

(33)  Bude při tom třeba zohlednit několik stanovisek EHSV týkajících se několika po sobě následujících výročních zpráv Komise, v souladu s článkem 9 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality.

(34)  Viz stanoviska Úř. věst. C 221, 8.9.2005, s. 113, Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 14, Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 109.

(35)  Viz stanoviska Úř. věst. C 56, 24.2.1997, s. 76, Úř. věst. C 95, 30.3.1998, s. 72, Úř. věst. C 209, 22.7.1999, s. 35, Úř. věst. C 157, 28.6.2005, p. 1, Úř. věst. C 302, 7.12.2004, s. 12, Úř. věst. C 221, 8.9.2005, s. 126, Úř. věst. C 65, 17.3.2006, s. 113, Úř. věst. C 65, 17.3.2006, s. 134, Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 26, Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 51, Úř. věst. C 115, 16.5.2006, s. 61, Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 84, Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 18, Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 22, Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 62, Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 66, Úř. věst. C 218, 11.9.2009, s. 30, Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 133.

(36)  I přesto, že existuje sdělení Komise ze dne 22. října 2009 o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU (KOM(2009) 557 v konečném znění).

(37)  Viz stanoviska Úř. věst C 317, 23.12.2009, s. 67, Úř. věst. C 18, 19.1.2011, s. 95.

(38)  Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 103.

(39)  EHSV byl oprávněně požadován za hlavního zastánce kolektivních žalob; zabýval se jimi v různých stanoviscích, z nichž bychom podtrhli tyto: Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 1, Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 1, Úř. věst. C 162, 25.6.2008, s. 1, Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 40, Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 97.

(40)  Zde je nutné zohlednit a dovést do důsledků zjištění Zprávy Komise O pokroku na cestě ke skutečnému občanství EU v letech 2007–2010 (KOM(2010) 602 v konečném znění ze dne 27. října 2010) a zároveň Zprávy o občanství EU za rok 2010 – Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU (KOM(2010) 603 v konečném znění ze dne 27. října 2010).

(41)  Viz stanovisko EHSV, Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 80.

(42)  Viz průzkumné stanovisko EHSV, Úř. věst., 3.2.2009, s. 152, a stanovisko z vlastní iniciativy, Úř. věst. C 44, 11.2.2011, s. 62.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/23

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální dopady nových právních předpisů o správě ekonomických záležitostí (stanovisko z vlastní iniciativy)

2012/C 143/05

Zpravodajka: paní BISCHOFF

Dne 14. července 2011 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Sociální dopady nových právních předpisů o správě ekonomických záležitostí (stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 25. ledna 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 232 hlasy pro, 8 hlasů bylo proti a 9 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Aby mohla Evropa přesvědčivým způsobem čelit nejzávažnější finanční a hospodářské krizi a krizi důvěry od založení EU, musí mluvit jedním hlasem, jednat rychleji a rozhodněji a podle správných návodů.

1.2   EHSV vítá přístup vlád, jehož cílem je korekce „vrozených vad“ eurozóny a zavedení prvků nové struktury evropské správy ekonomických záležitostí. To je nezbytné, neboť dosavadní nástroje a postupy nevedly ke kýženému snížení zadlužení a makroekonomických nerovnováh. Nová struktura evropské správy ekonomických záležitostí musí ovšem rovněž chránit demokratická práva členských států a jejich svobodně zvolených parlamentů, jakož i nezávislost sociálních partnerů a jejich svobodu kolektivního vyjednávání.

1.3   Správa ekonomických záležitostí se sice zaměřuje na hospodářskou politiku, avšak dotkne se hlavně sociálních systémů, jež budou členské státy pod pohrůžkou (polo-)automatických sankcí nuceny určitým způsobem reformovat. EHSV doporučuje inteligentní a udržitelnou fiskální konsolidaci, která zaručí potřebné sociální investice, aby nedošlo ke vzniku sociálních nerovností.

1.4   Některá plánovaná či již provedená úsporná opatření budou mít nepříznivé dopady, mimo jiné na osoby a podniky, a to z důvodu omezení sociálních služeb a opatření trhu práce určených zranitelným skupinám a zredukování nezbytné sociální infrastruktury, například infrastruktury pro péči o děti a vzdělávání. To bude mít neblahé důsledky, pokud jde o přístup ke službám a jejich kvalitu, a přinese to výrazné zhoršení kvality života zranitelných skupin.

1.5   EHSV upozorňuje na inherentní konflikty cílů mezi strategií Evropa 2020 a evropskou správou ekonomických záležitostí. Zavedení evropského semestru a balíčku šesti legislativních aktů nesmí například narušit plnění cílů snižování chudoby v rámci strategie Evropa 2020; u všech opatření je proto nutné přezkoumat, zda nezvýší chudobu.

1.6   EHSV opakuje, že je naléhavě nutné vypracovat posouzení sociálních dopadů nových právních předpisů o správě ekonomických záležitostí, a požaduje zejména:

1)	„pakt o sociálních investicích“;

2)	včasné a rozsáhlé zapojení reprezentativních organizací občanské společnosti, zejména sociálních partnerů pro jejich specifické povinnosti a pravomoci, do všech opatření;

3)	svolání konventu za účelem vytvoření koncepce zaměřené na sociální pokrok v rámci nadcházejících změn ve Smlouvách;

4)	„záchrannou sociální síť“ prostřednictvím rovnocenné „správy sociálních záležitostí“ (social governance);

5)	zajištění a podporu svobody kolektivního vyjednávání pro sociální partnery;

6)	zajištění nových zdrojů příjmů v zájmu konsolidace veřejných rozpočtů;

7)	zvýšení účinnosti a účelnosti veřejných výdajů a posílení boje proti daňovým únikům.

2.   Nová struktura pro překonání krize

2.1   Lisabonská smlouva potvrdila sociální rozměr Evropy, byl v ní zakotven cíl sociálně tržního hospodářství, základní sociální práva se stala právně závaznými a byla v ní stanovena povinnost vypracovávat posouzení sociálních dopadů u všech iniciativ a záměrů EU. EHSV již dlouho zdůrazňuje, že sociálně tržní hospodářství musí v Evropě provázat konkurenceschopnost a sociální spravedlnost. Hospodářská dynamika a sociální pokrok nejsou protiklady, nýbrž se vzájemně podporují (1).

2.2   EHSV uvítal, že se EU prostřednictvím své nové strategie Evropa 2020 dohodla na tom, že bude budovat inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění.

2.3   Evropská unie se mezitím ocitla v nejzávažnější krizi od svého založení. Finanční krize se v mnohých zemích rozvinula do hluboké hospodářské, dluhové a sociální krize. Kromě toho zavládla krize důvěry v evropské instituce a krize jejich akceschopnosti. Evropa musí mluvit jedním hlasem, jednat rychleji a rozhodněji a podle správných návodů.

2.3.1   V centru pozornosti jsou úsporné programy a záchranné sítě. Nezbytná opatření pro zajištění lepší správy ekonomických záležitostí a větší růst jsou stále neucelená a málo transparentní a diskuse o výhodách a nevýhodách prohloubené integrace se nekoná.

2.3.2   Stále častěji zaznívají úvahy, že se z této krize důvěry vyvine krize demokracie, zejména v případě obav z postihů. EHSV podtrhuje, že přímo volené národní parlamenty musí mít v souladu se svými pravomocemi a odpovědností možnost svobodně rozhodovat o rozpočtech a složení vlád.

2.3.3   EHSV již v několika stanoviscích zdůraznil, že se tato krize stala zvláštní zatěžkávací zkouškou Evropy. Úsporné politiky způsobují v mnoha zemích sociální nepokoje a posilují protievropské či nacionalistické nálady.

2.4   Politika EU a národní vlády reagovaly na takzvanou dluhovou krizi, jež vznikla mimo jiné v důsledku masivní deregulace finančních trhů vyvolané finanční krizí posledních let, povinným zavedením úsporných programů, čímž se pokusily o uklidnění finančních trhů. Výbor již vícekrát podpořil to, že Evropská komise navzdory četným protestům předložila návrhy na daň z finančních transakcí a na stabilizační dluhopisy (2).

2.5   Současně s tím se usilovalo o korekci některých „vrozených vad“ eurozóny a zavedení prvků nové struktury evropské správy ekonomických záležitostí. Do budoucna to má přinést lepší koordinaci hospodářské politiky, přísnou rozpočtovou politiku a kontrolu a rovněž zvýšení konkurenceschopnosti (3). Na podzim roku 2011 přijal Evropský parlament pět nařízení a jednu směrnici, které mají zreformovat evropskou správu ekonomických záležitostí (balíček šesti legislativních aktů či tzv. six-pack).

2.5.1   Tento balíček šesti legislativních aktů je založen na třech pilířích:

—

posílení stávajícího Paktu o stabilitě a růstu – postup při nadměrném schodku poskytuje dodatečná, daleko přísnější pravidla pro snižování rozpočtových schodků a veřejných dluhů, podle kterých musí členské státy v průběhu příštích 20 let snížit současnou míru zadlužení na úroveň stanovenou v Maastrichtské smlouvě, tedy na maximálně 60 %, nezávisle na vývoji hospodářského cyklu. To je procyklické a může to mít negativní důsledky pro růst a zaměstnanost;

—	zavedení postupu při nadměrné nerovnováze – jedná se o zcela nový postup v rámci politik, který bude prováděn na evropské úrovni. Cílem tohoto postupu je zjistit a napravit makroekonomickou nerovnováhu, jež by mohla ohrozit stabilitu jednotné měny;

—

prosazení Paktu o stabilitě a postupu při nadměrné nerovnováze se sankcemi, které budou skutečně citelné: doporučení EU pro zefektivnění vnitrostátních politických rozhodnutí existují již od podepsání Maastrichtské smlouvy. Úplně nová je však skutečnost, že tato doporučení by nyní v případě států, jež jsou členy eurozóny, provázely téměř „automatické“ sankce. O to se v současné době usiluje prostřednictvím „obráceného většinového hlasování“, jež je přinejmenším sporné, jelikož se jedná o zcela nový postup, který zatím není zakotven ve Smlouvě. Jednoduše řečeno tento postup znamená, že návrh Komise na uvalení roční sankce ve výši 0,1 nebo 0,2 % HDP na ty členské státy, které neplní její doporučení, bude přijat, pokud jej Rada ministrů financí do deseti dnů nezamítne kvalifikovanou většinou. Zavádí se tak vysoký stupeň „automatičnosti“ procesu uvalování sankcí, v důsledku čehož jsou členské státy nuceny brát vážně politická doporučení vypracovaná na evropské úrovni.

2.5.2   Dne 23. listopadu 2011 doplnila Komise balíček o dvě nová nařízení: první se týká posíleného dohledu nad členskými státy, jež mají vážné potíže s finanční stabilitou, a to druhé sledování a úpravy předběžných návrhů rozpočtu členských států. První z nich rozšíří, posílí a prohloubí politická doporučení pro jednotlivé země, na něž se vztahuje makroekonomický ozdravný program; jejich neplnění bude mít za následek pozastavení plateb ze strukturálních fondů a z Evropského sociálního fondu. Druhé nařízení zvýší pravomoci Komise, pokud jde o kontrolu vnitrostátních rozpočtových postupů; po členských státech se bude požadovat zavedení závazných pravidel pro výši schodků. Obě nařízení zvýší vzájemný tlak a charakteristickou procykličnost s dobře známými důsledky.

2.5.3   S cílem předejít protichůdným požadavkům na fiskální politiky ze strany členských států a sledovat provádění cílů strategie Evropa 2020 bylo navrženo každoroční šestiměsíční období, kterému se říká „evropský semestr“. Má to zaručit, aby byly při vnitrostátním rozpočtovém plánování skutečně zohledněny hlavní cíle EU, a to zavčas a ještě před tím, než se bude o rozpočtech pro nadcházející fiskální rok hlasovat v národních parlamentech. Správa ekonomických záležitostí se sice zaměřuje zejména na hospodářskou politiku, avšak dotkne se hlavně sociálních systémů, jež budou členské státy pod pohrůžkou (polo-)automatických sankcí nuceny určitým způsobem reformovat.

3.   Sociální dopady nových předpisů

3.1   Ve čtvrtém roce finanční a hospodářské krize se hospodářské vyhlídky a vyhlídky v oblasti zaměstnanosti v Evropě i nadále zhoršují. Bez zaměstnání je 23 milionů lidí – nejnovější údaje o nezaměstnanosti (4) ukazují, že v září 2011 dosahovala míra nezaměstnanosti v EU-27 9,7 % a v eurozóně 10,2 %, a byla tedy vyšší než ve stejném období v roce 2010. Mezi lety 2008 a 2011 stoupla nezaměstnanost mladých z 15,5 % na 21,4 % a míra nečinnosti z 55,6 % na 56,9 %. V Řecku a Španělsku je bez práce téměř každý druhý mladý člověk (5). To znamená, že více než 5 milionů mladých lidí nemá zaměstnání nebo nenavštěvuje odbornou přípravu či se jinak nevzdělává. To, že do poloviny roku 2011 stoupl počet zaměstnaných lidí o 1,5 milionu, nemůže kompenzovat obrovské ztráty během krize, kdy bylo zrušeno 6 milionů pracovních míst. Nárůst zaměstnanosti má původ především ve zvýšení počtu pracovních míst na dobu určitou a na částečný úvazek.

3.2   Ve spojitosti s tím se radikálně snížily předpovídané míry růstu; Evropská komise pak ve své nedávno zveřejněné podzimní prognóze na období 2011–2013 uvedla, že „oživení ekonomiky EU skončilo“ a „nezaměstnanost zůstane na stávající vysoké úrovni“ (6).

3.3   Celosvětová bankovní krize z let 2007–2009 plynule přešla v současnou dluhovou krizi, jelikož vlády vložily značné prostředky do záchrany bank a do státních záruk v zájmu udržení měnového systému nad vodou. V důsledku toho se zvýšilo průměrné zadlužení ze 60 na 80 % HDP, což značně snížilo manévrovací prostor pro automatické stabilizátory a další proticyklická opatření. To znamená, že tíha adaptačních opatření dopadne nejvíce na trh práce a sociální politiky. Různé politické iniciativy EU mají jedno společné, a to to, že základním nástrojem pro adaptaci budou mzdy – přistoupí se k jejich snižování a deflaci.

3.4   EHSV má za to, že tento vývoj by mohl mít nebezpečné důsledky pro základní zdraví ekonomiky a sociální strukturu Evropy. Jak zdůraznil Výbor pro sociální ochranu ve své zprávě týkající se sociálních dopadů hospodářské krize, plánovaná či již provedená úsporná opatření budou mít dopady na sociální začleňování – zredukují se totiž dávky a nabídky určené zranitelným skupinám, například osobám se zdravotním postižením. To bude mít neblahé důsledky, pokud jde o přístup k veřejným službám a jejich kvalitu, a nepříznivé dopady na osoby a podniky (7). Vysoké úrokové míry členským státům téměř zcela znemožňují účinné snížení jejich rozpočtových schodků a výše dluhu. Například Řecko od jara 2011 v rámci svého státního rozpočtu dosahuje primárního přebytku, avšak schodek i nadále roste z důvodu neúnosné zátěže v podobě úrokových sazeb.

3.5   Úsporná opatření, která ohrožují právě potřebné sociální investice, ještě více roztáčejí spirálu poklesu. Při neexistenci nových zdrojů růstu mají škrty ve výdajích zároveň negativní dopady na příjmovou stranu rozpočtu – snižují se např. daňové příjmy a zvyšují sociální výdaje určené na dávky v nezaměstnanosti. Hrozí, že se rozpočtové schodky dále zvýší, což může mít katastrofické následky, pokud jde o finanční trhy, které pečlivě monitorují vývoj ve všech členských státech.

3.5.1   Dále pak mohou mít úsporná opatření, která tlumí konečnou poptávku v jednom členském státě, řetězový účinek v dalších zemích, což vede ke spirále poklesu. Může k tomu dojít buď v rámci řetězce přidané hodnoty na celém jednotném trhu, nebo prostřednictvím obchodních toků. Pokud se cestou úsporných programů vydá více zemí současně, zhorší se vyhlídky v oblasti růstu a může to roztočit bludný kruh nejistoty v oblasti investic, včetně investic do vzdělávání a odborné přípravy, výzkumu a inovací, zaměstnanosti a spotřeby.

3.6   Výbor se domnívá, že při přípravě a provádění opatření evropské správy ekonomických záležitostí by se mělo důkladně přezkoumat, zda a do jaké míry souvisí nepříznivý hospodářský vývoj v členských státech a regionech s nerovnováhou na trhu, s procesy hospodářské koncentrace a zneužíváním trhu velkými koncerny. Proti tomu by se podle Výboru měla na všech úrovních přijmout účinná protiopatření, například koordinovaná opatření v oblasti daňové politiky, a měla by být zahrnuta do konsolidačních opatření. Tím by se měla posílit konkurenceschopnost malých a středních podniků, stejně jako průmyslová výroba orientovaná na vývoz. To by mělo být provázeno nutnými strukturálními opatřeními k zajištění růstu a tvorby pracovních míst.

3.7   Výbor lituje, že všechny související politické procesy vycházejí z asymetrie a jsou ze strukturálního hlediska jednostranná: v dopise evropského komisaře Olliho Rehna se v rámci postoje Komise k nerovnováze v eurozóně hovoří o tom, že velké vnější schodky mohou způsobit problémy, zatímco rozsáhlé dlouhodobé přebytky běžného účtu za problém pro soudržnost jednotné měny považovány nejsou (8). Nové vymezení podmínek konkurenčního postavení znamená, že země, které se zadlužují za účelem financování vnějších schodků, jsou problematické, zatímco země, jež vytvářejí přebytky, jsou v tom povzbuzovány.

3.8   Při přípravě srovnávacího přehledu „makroekonomických nerovnováh“ Komise definuje ukazatele tak, že dynamický vývoj mezd v jednotlivých hospodářských odvětvích je okamžitě signalizován a zkoumán, zatímco členské státy, jež volí strategii stagnace mezd, se dostávají mimo zorné pole. Dále je zamýšleno zahájit „poměrné“ srovnávání, při němž se srovnává vývoj mzdových nákladů na jednotku s hlavními konkurenty. Tento způsob komparace může posloužit k rozeznání nerovností ve vývoji konkurenceschopnosti, nesmí však vést k tomu, že zvyšování mezd bude automaticky považováno za negativní a nižší mzdy a ujednání o mzdách automaticky za pozitivní. Vývoj produktivity a inflace je naopak třeba uznat za směrodatný pro zvyšování mezd a platů.

3.9   Výbor vyjadřuje znepokojení zejména v souvislosti s tím, že se vlády zavázaly k opatřením a postupu, jež jsou mimo jejich působnost a jež nemohou ovlivnit. Článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy obsahuje mechanismus včasného varování, jehož ústředním prvkem je srovnávací přehled ukazatelů. Tyto ukazatele udávají jak dolní, tak horní prahové hodnoty vnitřní a vnější makroekonomické nerovnováhy, jež by měly spustit postup při nadměrné nerovnováze. Mezi těmito ukazateli se nacházejí také mzdové náklady na jednotku, přestože ty jsou v první řadě výsledkem nezávislého kolektivního vyjednávání mezi sociálními partnery a nejsou v působnosti vládní hospodářské politiky.

3.10   Výbor se proto domnívá, že by se měli sociální partneři vždy podílet na provádění nařízení, a to jak na úrovni eurozóny, tak na vnitrostátní úrovni. Výbor podtrhuje, že nezávisle na tom, jakou formou bude účast sociálních partnerů na tomto provádění institucionalizována, nesmí být ohrožena nezávislost sociálních partnerů a musí být v plné míře dodrženy úmluvy MOP č. 87 a 98. Dále by podstatnou součástí provádění mělo být plnění obecných cílů Evropské unie, zejména cíle sociálního pokroku a harmonizace sociální politiky EU směrem vzhůru, a zohledněna musí být rovněž základní sociální práva vyplývající z Listiny základních práv EU (čl. 51 odst. 1).

3.11   V čase hospodářských a sociálních potíží a změn je důležité zapojit do procesů a také do provádění opatření v rámci správy ekonomických záležitostí a konsolidačních opatření společenské organizace. Tyto organizace hodnotným způsobem přispívají ke vzdělávání, prevenci, zaměstnanosti a sociálnímu smíru, který je založen na respektování lidské důstojnosti a společenské solidaritě.

4.   Sociální dopady opatření v členských státech

4.1   EHSV je vážně znepokojen sociálními dopady této krize, jež jsou jasně patrné ve většině členských států, a doporučuje, aby byly strukturální reformy navrženy tak, aby podpořily růst a zaměstnanost. Zajištění a podpora práv pracovníků a základních sociálních práv se příznivě odráží na makroekonomické produktivitě. V zásadě je třeba zaručit, že bude prostřednictvím dostatečných daňových příjmů zajištěna akceschopnost vlád a že budou důrazně potírány daňové podvody.

4.1.1   EHSV vnímá s obavami rostoucí národní a regionální rozdíly. Ty vážně ohrožují proces integrace, jelikož se poprvé velmi výrazně snižuje hospodářská a sociální soudržnost v rámci existující Unie. Dříve se sociální a hospodářské rozdíly dočasně zvyšovaly vždy pouze v souvislosti s přistoupením nových členských států.

4.2   Výbor pro sociální ochranu došel ve své zprávě s názvem The social impact of the crisis (Sociální dopad krize) k závěru, že se v důsledku finanční a hospodářské krize značně zhoršila sociální situace široké části obyvatelstva, zejména mladých lidí, dočasných pracovníků a přistěhovalců, a že jednou ze skupin nejvíce ohrožených chudobou jsou ve všech členských státech nezaměstnaní (9). Důsledkem jsou sociální nepokoje a protesty v Řecku, Španělsku a řadě dalších členských států.

4.3   Také z posledního průzkumu Eurostatu z roku 2011 vyplývá, že jsou občané EU znepokojeni a že pozorují nárůst chudoby:

Velká a stále rostoucí většina Evropanů si myslí, že chudoba je na vzestupu. Na otázku, zda se chudoba za poslední tři roky zvýšila, či poklesla, 87 % z nich odpoví, že se zvýšila. Přesvědčení, že se chudoba za poslední tři roky zvětšila, je daleko silnější než na podzim roku 2010. Pouze 22 % Evropanů se domnívá, že v otázce chudoby je vyvíjeno dostatečné úsilí (10).

4.4   EHSV je hluboce znepokojen tím, že v důsledku sociálních dopadů boje s krizí dojde v Evropě k ještě hlubšímu rozkolu a potažmo také k poklesu podpory ze strany občanů. Evropa si však musí znovu získat důvěru svých občanů.

4.5   Výbor má za to, že je třeba učinit vše pro to, aby úsporná opatření nezvyšovala riziko chudoby. Je nutné provést účinné posouzení sociálních dopadů, které prozkoumá, jak za změněných podmínek dosáhnout cíle, aby v průběhu příštích deseti let našlo cestu z chudoby a sociálního vyloučení alespoň 20 milionů lidí, a jakých je k tomu třeba opatření. Spolu s chudobou však na druhou stranu roste také majetek a zisky, což je v některých členských státech podporováno nevhodnými daňovými a rozpočtovými strategiemi. Struktura evropské správy ekonomických záležitostí a zavedení evropského semestru nesmí vést k tomu, že nebude možné splnit cíl snížit chudobu stanovený v rámci zastřešující strategie Evropa 2020.

5.   Nezbytnost komplexního posouzení sociálních dopadů

5.1   EHSV v roce 2011 zdůraznil, že horizontální sociální doložka (článek 9 SFEU) představuje podstatnou inovaci a Unie ji musí uplatňovat při provádění svých politik (11).

5.2   EHSV v této souvislosti již poukázal na to, že horizontální sociální doložka musí být používána na rozsáhlé oblasti a celkovou strukturu nové správy sociálních a ekonomických záležitostí na úrovni EU v rámci strategie Evropa 2020, na níž se Evropská rada shodla v roce 2010 (12). To zahrnuje evropský semestr, balíček šesti legislativních aktů, jakož i Pakt euro plus a záchranné sítě.

5.3   EHSV opakuje, že krizová opatření nesmí v žádném případě vést k tomu, že budou porušována práva garantovaná Listinou základních práv. Mělo by být stanoveno, jaká opatření je třeba přijmout v průběhu jednoho roku, aby byla zajištěna ochrana základních práv (13).

5.4   Výbor pro sociální ochranu a Evropská komise společně kritizovaly, že doposud provedlo posouzení sociálních dopadů opatření zaměřených na fiskální konsolidaci jen několik málo členských států (14).

5.5   EHSV opakuje, že je naléhavě nutné vypracovat posouzení sociálních dopadů nových právních předpisů o správě ekonomických záležitostí. EU se zavázala k podpoře sociálního začleňování a spojila ji nejen s kvantitativními cíli, ale ukotvila ji také ve Smlouvě v kvalitativní podobě formou základních sociálních práv. To se bezprostředně dotýká kvality života lidí a musí to být kvalitativně i kvantitativně zohledněno a popsáno v posouzení sociálních dopadů. K legislativním návrhům byla vypracována sporadická posouzení dopadů, v nichž hrály sociální dopady často pouze okrajovou roli a jejichž výsledky byly navíc často opomíjeny (15).

6.   Evropa potřebuje pakt o o sociálních investicích

6.1   Vzhledem k tomu, že se nevídaným způsobem přímo či nepřímo zasahuje do sociálních práv, struktur a výdobytků, je třeba – na základě zevrubného a nezávislého posouzení sociálních dopadů – vytvořit širokou koncepci, v níž by byly úžeji propojeny následující prvky:

6.1.1   Včasné a rozsáhlé zapojení sociálních partnerů do všech opatření

6.1.1.1

Všechna stávající i do budoucna plánovaná opatření by měla následovat až po důkladné konzultaci sociálních partnerů. Vyplývá to v neposlední řadě z článku 152 SFEU. Platí to zejména pro úsporná opatření, prezentovaná jako čistě hospodářská či rozpočtová, jež vedou ke zhoršení sociální situace. Jako příklad nezbytného zapojení sociálních partnerů lze uvést vytvoření pracovní skupiny EU pro Řecko. Kromě toho musí být společenské a nevládní organizace včas a v rozsáhlé míře zapojeny do všech opatření.

6.1.2   Pakt o sociálních investicích

6.1.2.1

V zásadě je EHSV toho názoru, že z takové krize, jakou prochází Řecko a další státy, se nelze dostat šetřením, ale že je třeba ji překonat růstem. V rámci správy ekonomických záležitostí proto EHSV navrhuje, aby byly uskutečňovány udržitelné investice do odborné přípravy, infrastruktury a produktů a aby byly podporovány investice do sociální ekonomiky, sociálního podnikání (16) a sociálních služeb.

6.1.2.2

Toho má být dosaženo prostřednictvím paktu o sociálních investicích. EHSV se proto připojuje k totožnému požadavku pánů Vandenbrouckeho, Hemerijka a Paliera, kteří jsou toho názoru, že hlavní úkol spočívá v tom, zajistit, jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států, aby se dlouhodobé sociální investice a krátkodobá opatření zaměřená na fiskální konsolidaci vzájemně podporovala. Rámec pro to by mohly tvořit cíle strategie Evropa 2020, což je podmíněno začleněním paktu EU o sociálních investicích do rozpočtové politiky zaměřené na růst a do finančních předpisů. To by znamenalo, že nový makroekonomický a rozpočtový dohled musí jít ruku v ruce s paktem o sociálních investicích (17). Výbor je velice znepokojen sociálními dopady snižování důchodů, zejména těch nízkých, v rámci krizových opatření. Vyzývá opětovně k tomu, aby Komise přijala první kroky k vypracování celoevropské definice přiměřeného důchodu (18).

6.1.3   Zajištění nových zdrojů příjmů do veřejných rozpočtů

6.1.3.1

Veřejné rozpočty nebudou smět být využívány ke všemu, od záchrany bank a růstu sociálních výdajů přes investice do inovací po podporu podniků. Je nezbytné nalézt nové zdroje příjmů státu a současně s tím se musí zvýšit účinnost a účelnost veřejných výdajů. EHSV se domnívá, že je třeba posílit základnu příjmů z daní do státního rozpočtu členských států, mj. zavedením daně z finančních transakcí, zrušením daňových rájů, ukončením daňové soutěže a prostřednictvím opatření proti daňovým únikům. Současně je nutné více se soustředit na kvalitu investic, pokud se všechny členské státy zaváží k sociálním investicím a konsolidují své rozpočty díky růstu a reformám. Kromě toho je nejspíše na místě celkově přehodnotit daňové systémy a zohlednit při tom otázky příspěvků z různých druhů příjmů a majetku (19).

6.1.4   „Záchranná sociální síť“ prostřednictvím rovnocenné „správy sociálních záležitostí“

6.1.4.1

Bez záchranné sociální sítě (Jean-Claude Juncker) je struktura EU neúplná a znamená krok zpět. Evropa by tak byla degradována na pouhou hospodářskou a rozpočtovou unii, na hony vzdálenou zamýšlené sociálně tržní ekonomice. EHSV před tím důrazně varuje.

6.1.4.2

EHSV se vyslovuje pro odpovědné jednání státu v hospodářské a sociální oblasti (správu ekonomických a sociálních záležitostí). Krátkodobá konsolidace tak musí být mnohem pevněji provázána s cíli strategie Evropa 2020, tedy s posílením inteligentního růstu, sociální soudržnosti a sociálního začleňování.

6.1.4.3

EU musí dále zajistit, že všechna hospodářská opatření a opatření v rámci rozpočtové politiky budou plně respektovat sociální cíle stanovené primárním právem a základní sociální práva včetně zejména práva na kolektivní vyjednávání a na stávku.

6.1.5   Svolání konventu za účelem vytvoření koncepce zaměřené na sociální pokrok v rámci nadcházejících změn ve Smlouvách

6.1.5.1

EHSV důrazně požaduje ustavení konventu. Vzhledem k tomu, že v současnosti jsou na programu rozsáhlé změny Smluv, je nutná široká diskuse a rovněž demokratická legitimizace. Stejně jako tomu bylo při minulém konventu, je třeba zapojit národní parlamenty, Evropský parlament, sociální partnery a EHSV. V průběžné zprávě a plánu je nutné zajistit, že tyto změny Smluv budou doplněny o rovnocenná sociální ustanovení a že výsledek bude začleněn do zprávy o způsobu provádění dohodnutých kroků, jež by měla být zveřejněna v březnu.

6.1.6   Zajištění a podpora svobody kolektivního vyjednávání pro sociální partnery

6.1.6.1

EHSV opakuje svůj postoj, že Listina základních práv je závazná pro všechny instituce a orgány EU; zásahy do svobody kolektivního vyjednávání jsou proto naprosto nepřípustné a Evropská komise jim musí okamžitě zamezit. V žádném případě nesmí sama vydávat členským státům žádná doporučení, jež by byla v rozporu s Listinou základních práv. Naopak musí vyvinout veškeré úsilí nejen na jejich ochranu, ale také podporu. Krize ukáže, jak silně je v Evropě zakořeněna kultura základních práv (20).

---

(1)  Stanovisko EHSV k sociální agendě, Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 65.

(2)  Stanovisko EHSV k tématu Daň z finančních transakcí, Úř. věst. C 44, 11.2.2011, s. 81, a stanovisko k roční analýze růstu, Úř. věst, C 132, 3.5.2011, s. 26.

(3)  Viz výčet uvedený ve stanovisku EHSV k roční analýze růstu, Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 26.

(4)  http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/2-31102011-AP/EN/2-31102011-AP-EN.PDF.

(5)  Společná zpráva o zaměstnanosti 2011, COM(2011) 815 final, s. 2 a s. 4.

(6)  http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/11/1331&format=HTML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en.

(7)  Společný posudek Výboru pro sociální ochranu a Evropské komise z roku 2010 týkající se sociálních dopadů hospodářské krize a politických opatření, s. 9–10.

(8)  Dopis ze dne 4. listopadu 2011 adresovaný panu Janu Vincentovi-Rostowskému ve věci přístupu ke schodkům a přebytkům běžného účtu v rámci postupu při nadměrné nerovnováze.

(9)  Viz Aktualizace společného hodnocení sociálních dopadů hospodářské krize a politických reakcí za rok 2010, vypracovaná Výborem pro sociální ochranu a Evropskou komisí ze dne 26. listopadu 2010 (16905/10, SOC 793, ECOFIN 786), s. 2.

(10)  Zvláštní vydání Eurobarometru č. 377.

(11)  Stanovisko EHSV k tématu Posílení soudržnosti EU a koordinace politiky EU v sociální oblasti, Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 29.

(12)  Viz tamtéž.

(13)  Stanovisko EHSV k tématu Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií, Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 74.

(14)  Viz poznámka pod čarou č. 9.

(15)  Tolik hodnocení Evropské sítě proti chudobě (EAPN) v roce 2011.

(16)  Sociální podnikání je klíčovým prvkem evropského sociálního modelu. EHSV podporuje Komisi v zavádění politického rámce a akčního plánu za účelem podpory sociálních podniků v Evropě a souhlasí s tím, že je důležité, aby byly beze zbytku realizovány jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států. Stanovisko EHSV k tématu Sociální podnikání a sociální podniky, Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 1.

(17)  Vandenbroucke, Frank, et al., The EU needs a social investment pact, OSE No 5, 2011, s. 5.

(18)  Stanovisko EHSV k zelené knize o důchodech, Úř. věst. C 84, 17.3.2011, s. 38.

(19)  Stanovisko EHSV k tématu Výsledky summitu pro zaměstnanost, Úř. věst. C 306, 16.12.2009, s. 70, odstavec 3.4.2.

(20)  Viz poznámka pod čarou č. 13.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/29

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální ekonomika v Latinské Americe

2012/C 143/06

Zpravodaj: pan CABRA DE LUNA

Dne 18. ledna 2011 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 svého jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Sociální ekonomika v Latinské Americe.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 24. ledna 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání ze dne 22. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 141 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Předmětem tohoto stanoviska je bližší pohled na sociální ekonomiku Latinské Ameriky jakožto organizovaný sektor občanské společnosti, který zpravidla zůstával mimo oblast spolupráce s Evropskou unií. Při realizaci tohoto rozboru budou respektovány odlišnosti Latinské Ameriky a zohledňovány rozdíly obou území. Z tohoto důvodu – bez ohledu na jiné možné pojmosloví – se pro účely tohoto textu považuje za nejvhodnější použití termínu „sociální a solidární ekonomika“ (SSE).

1.2   OSN svou rezolucí č. 47/90 vyhlásila první červencovou sobotu každého roku za Mezinárodní den družstev a rezolucí č. 64/136 rok 2012 Mezinárodním rokem družstev. Pozitivní aspekty družstevního hnutí a SSE uznala při různých příležitostech MOP (zejména svou rezolucí 193). Zájem o tento sektor projevil i MMF a Světová banka. EU se také opakovaně s uznáním vyjádřila o významu družstevního hnutí a sociální ekonomiky. Evropská investiční banka se účastní projektů s podniky SSE z Latinské Ameriky. Podobně i Mercosur a ostatní latinskoamerické instituce. Toto stanovisko se s nimi shoduje.

1.3   Toto stanovisko má za cíl stát se základem činnosti EHSV v rámci přípravy 7. schůze organizací občanské společnosti EU a Latinské Ameriky, která proběhne v roce 2012 v Santiagu de Chile. Navrhujeme, aby byli k přípravným pracím i na schůzi pozváni zástupci SSE z Latinské Ameriky a EU, aby bylo možné zabývat se obsahem tohoto stanoviska na základě konstruktivního dialogu. Navrhujeme rovněž, aby se 7. schůze vyslovila k výsledkům tohoto dialogu. EHSV konstatuje, že SSE v LA řeší závažné případy sociální a ekonomické nespravedlnosti a porušování základních práv. Jedná se o klíčový nástroj v boji za důstojnou práci a za to, aby již nedocházelo k neplnění socioekonomických norem, a z toho důvodu je nezbytný pro místní rozvoj a sociální soudržnost. SSE podněcuje pluralitu a ekonomickou demokracii. Proto se považuje za prioritní všechny tyto její vlastnosti a účinky podpořit a přispět tak k potřebné změně výrobního modelu.

1.4   Společná existence a spolupráce různých tendencí SSE v AL se považuje za velmi užitečnou. Na jedné straně podporou toho, aby SSE intenzivnějšího podnikatelského charakteru zdůrazňovala cíle vycházející ze zásad solidarity a neupřednostňovala navýšení zisků a více se podílela na dosažení všeobecného blahobytu. Na druhé straně snahou o to, aby SSE s vyšším podílem sociálně politické transformace uznala, že podniky musejí být efektivní a dosahovat zisku – vytvářením sítí, které jim umožní udržet se na trhu. Z toho důvodu SSE nesmí spočívat na ekonomice chudoby, nýbrž vycházet ze změny trendů, spájet rozvoj s hospodářským výkonem a sociální spravedlností tak, aby odstraňovala asymetrie všeho druhu.

1.5   SSE v LA trpí zásadními problémy, které znesnadňují její rozvoj: jedním z nejvážnějších je nedostatečná sociální a institucionální viditelnost. K tomu se přidává absence přísných postupů měření a kvantifikace, která neumožňuje prokázat její rozměr a významný sociální přínos. Je naléhavě zapotřebí výrazněji se zasadit o vypracování statistik v zemích Latinské Ameriky, jež by byly uznávány na mezinárodní úrovni; to předpokládá zapojení mezinárodních organizací, jako je ECLAC, ICA-Americas, FUNDIBES, CICOPA nebo CIRIEC. Nedostatečné zapojení jejích zastupitelských orgánů na úrovni institucí také představuje vážný problém, který se musí řešit tím, že bude uznána veřejnou správou a ostatními sociálními aktéry za partnera v rámci poradních institucí v oblasti sociálních a hospodářských politik. Hospodářské a ekonomické rady a další organizace občanské účasti jsou vhodným nástrojem také pro zapojení organizací SSE.

1.6   Absence integrovaných a participativních veřejných politik ve vztahu k SSE představuje, až na čestné výjimky, velkou překážku v její konsolidaci a rozvoji. Je nezbytné mít za překonané návrhy opírající se pouze o přímou hospodářskou pomoc bez protiplnění a naopak podpořit opatření určená na vyřešení problému s jejím financováním. Je nutné vytvořit strukturální politiky obecného zájmu včetně rozhodnutí v oblasti legislativy, jakož i ve vzdělávání v oblasti inovací a v odborné přípravě, mimo jiné na úrovni vysokých škol. Pomocí zdravotních systémů řízených společně s uživateli se musí zvýšit zapojení SSE do rozvoje sociální ochrany. Je třeba upevnit skutečné státní politiky, které by byly kontinuální, nezávisle na změnách ve vládě.

1.7   Odbory a další sociální aktéři, včetně SSE, mohou ve vzájemné spolupráci plnit zásadní úlohu při rozvoji institucionálních mechanismů zaměřených na boj proti neregulérním postupům a podvodům souvisejícím s neformální ekonomikou a se vznikem fenoménu nepravých osob samostatně výdělečně činných. Dalším z cílů je zajistit důstojnou práci a sociální služby pro všechny a stimulovat aktivity zaměřené na zvyšování kvalifikace.

1.8   Úvahy a návrhy obsažené v tomto stanovisku by měly být vzaty v potaz v rámci politiky mezinárodní spolupráce EU ve vztahu k LA v oblasti SSE. Je nutné realizovat projekty spolupráce, jejichž účelem je vytvořit důvěryhodné podniky SSE, které by působily v oblasti sociální soudržnosti, místního rozvoje, plurality, ekonomické demokracie a maximální formalizace ekonomiky a práce. SSE musí být v rámci unijní spolupráce považována za prioritu, s cílem usnadnit vytváření sítí, které by fungovaly coby aktéři realizace politiky hospodářské spolupráce a společného rozvoje. Projekty spolupráce v oblasti SSE musí podporovat koordinaci svých aktérů a sítí a předcházet fragmentaci činnosti a duplicitám – je zásadní zajistit, aby tato činnost podporovala mezinárodního ducha a měla strategičtější charakter.

1.9   Zároveň je v tomto období celosvětové krize třeba posílit podnikatelské a obchodní vztahy mezi SSE z EU a SSE z Latinské Ameriky. Jako příklady hodné následování mohou posloužit zkušenosti s osvědčenými postupy. Je třeba zdůraznit, že je nutné, aby obchodní dohody podepsané se zeměmi Latinské Ameriky podpořily rozvoj malých a středních podniků a mikropodniků a konkrétně SSE.

2.   Sociální ekonomika v Latinské Americe

2.1   Dvojznačnost tohoto pojmu

2.1.1   Přístup tohoto stanoviska k SSE v LA vychází ze dvou neodmyslitelných předpokladů: na jedné straně z konstatování stávajících rozdílů v sociální realitě EU a LA. Na druhé straně z toho, že LA není homogenní. V tomto smyslu je výchozím bodem této analýzy maximální zohlednění této různorodosti. Dále ze záměru nalézt společné oblasti umožňující spolupráci za rovného postavení a s přihlédnutím ke změnám, k nimž v obou regionech dochází (1).

2.1.2   V LA se ve většině případů používají dva pojmy – sociální ekonomika a solidární ekonomika. Poslední z nich obecněji s tím, že panují spory ohledně pojmového významu (např. s koncepcí „lidové ekonomiky“). V Evropě se pojem SE ustálil a týká se konceptu s jasně podnikatelským zabarvením, který v systému funguje jako alternativní forma postupu a který nepovažuje „ziskovost“ za problém sám o sobě. U tohoto bodu je klíčovou otázkou způsob přerozdělení získaného přebytku, jelikož podnikatelská činnost v rámci SE musí být konkurenceschopná a přinášet zisk. V EU se pojem SE a jeho koncepce dočkaly širokého konsenzu (2). V AL existují různé pohledy.

2.1.3   V posledních letech, zejména v důsledku politických a hospodářských změn provedených v LA, se pro tento sektor obvykle používá termín sociální a solidární ekonomika (SSE) (3). Proto ho navrhujeme jako referenci ve vztahu k LA.

2.1.4   Zaprvé můžeme uvést, že pro celou SSE je společným rysem to, že je složená ze subjektů soukromého rázu, které byly založeny k uspokojení osobních a sociálních potřeb, a nikoli k zajištění příjmu pro investory kapitálu. Situace SSE v LA je v různých zemích odlišná, ačkoli některé modely jsou plně přítomny v každé z nich. Z těchto průsečíků snad bude možné naformulovat nejpřiléhavější výklad tohoto pojmu. SSE v LA tvoří hlavně: družstva, vzájemné pojišťovny, nadace, asociace, zaměstnanecká družstva, organizace sociální solidarity, sdružení občanského charakteru a mikropodniky různého druhu. Tyto podniky a subjekty jsou založeny na solidaritě a sociální odpovědnosti. Většina z nich funguje na trhu, ale někdy si vytvářejí zvláštní trhy (např. Fair Trade – spravedlivý obchod), na nichž se uplatňují jiné principy než konkurence.

2.1.5   Organizace a podniky SSE mají odlišné rysy od veřejných či soukromých kapitálových organizací či podniků, ovšem také produkují statky a služby. Podniky SSE proto nejsou výlučně či prioritně subjekty charitativními, ale nejsou ani zcela neziskové – tvorba zisku je nutná. Hlavním tématem je způsob rozdělení zisků z činnosti, které se nepoměřují jen finanční rentabilitou a vytvářením prospěchu pro své členy a okolní prostředí, nýbrž také přidanou sociální hodnotou.

2.2   Dimenze a měření

2.2.1   Jedním z hlavních problémů, jež brzdí rozvoj SSE v Latinské Americe, jsou obtíže se systematickým uspořádáním informací o tomto sektoru, což způsobuje její neviditelnost ve společnosti. Je nutné znát, a nikoli pouze tušit, skutečný vliv SSE. Za této absence prvků měření je velmi těžké vyzdvihovat její skutečný sociální význam a rozdíl v porovnání s jinými typy podniků, pokud jde o dopad ekonomické, sociální a solidární činnosti. O to samé se u tohoto sektoru usiluje i v Evropě: statistické uznání, vytvoření důvěryhodných veřejných rejstříků a satelitních účtů pro každý institucionální sektor a oblast činnosti, a to s cílem dosáhnout větší viditelnosti. (4).

2.3   Organizace SSE

2.3.1   Podobně jako tomu je u mnoha zemí EU, je také v LA prioritně nutné vyřešit absenci dostatečně konsolidovaného, integrovaného a účinného zastoupení SSE. Ačkoli v posledních letech došlo k výraznému pokroku, je nutné, aby se zastupitelské struktury různých druhů SSE integrovaly podle kritérií pyramidy, zdola nahoru, podle odvětví a území a vyhnuly se při tom roztříštění, vytváření konkurence mezi sebou a korporativismu. Kvůli své blízkosti k místním a regionálním orgánům je možné tyto organizace považovat za ohniska sociálního významu a inovací, mající schopnost reagovat na nejdůležitější socioekonomické problémy.

2.3.2   Když organizace SSE (5) dosáhnou uznání, které jim dává skutečnou schopnost účastnit se dialogu a vyjednávat, vytvářejí prostor vlivu, v němž dosahují synergií v oblasti budování kapacit, efektivnosti podniků, sociální odpovědnosti podniků, nových modelů řízení, boje se špatnými postupy a větší účinnosti hospodářského systému.

2.4   Veřejné politiky

2.4.1   Jeden z nevyřešených úkolů SSE se týká způsobu dosahování dohod a aliancí s veřejnými orgány z pozice vzájemného respektu a nezávislosti. Veřejné politiky jsou tedy jednou z prioritních otázek a cílů SSE v LA. Politiky opírající se především o přímé finanční podpory bez protiplnění jsou zdroji, které se nekontrolují a jsou nepředvídatelné tím, že se mohou stát nástrojem nátlaku a manipulace. Politiky, které slouží čistě ke zmírňování či asistenci, usnadňují špatné postupy.

2.4.2   Je nutné podporovat integrované a participativní politiky, které jsou v souladu se základními cíli SSE a vlád zajímajících se o schopnost SSE mobilizovat zdroje v komunitě i na trhu k dosažení obecného prospěchu pomocí inovačních řešení složitých problémů. Mezi veřejnou správou a organizacemi SSE nepochybně existuje vzájemná shoda ohledně sociálních cílů týkajících se řešení naléhavých problémů občanů (6).

2.4.3   Pro SSE je endemickým problémem, který vážně brzdí její rozvoj, přístup k financování. SSE je financována především z příspěvků členů a podporovatelů, nikoli ze spekulativního kapitálu třetích stran. Zároveň se díky ní široce využívá postupů, které jsou přínosem obecnému zájmu. Pokud jde o získávání pravidelných zdrojů financování pomocí reforem právních předpisů a makroekonomických opatření uzpůsobených SSE, je veřejný postup z obecného hlediska sporý a nedostatečný. Je zde absence státních politik, které by zahrnovaly SSE do obecného plánování hospodářství, politik financování průmyslu přinášejících nový kapitál, s mobilizací prostředků rizikového kapitálu, financováním ekonomické účasti pracovníků a společníků a podporou vytváření skupin podniků a podporovaly účast SSE na veřejných zakázkách. Je nutné znovu formulovat opatření, která kladou bezdůvodné překážky rozvoji vlastních finančních subjektů SSE, jako jsou etické bankovnictví a mikrofinancování.

2.4.4   Většině států se nedostává jasných směrů činnosti v oblasti politiky, podle nichž by se navrhovaly programy koordinované v různých úrovních, administrativních pravomocích a strukturách a v nichž by se SSE mohla institucionalizovat v rámci meziodvětvového přístupu. Administrativní postupy nejsou dostatečně rychlé, ani neexistuje účinné slaďování národní a nadnárodní úrovně v souvislosti s podporou SSE. Chybějí veřejné politiky, jejichž účelem je bránit destrukci malých sociálních podniků a místního a solidární výrobní sítě, politiky v oblasti odborné pracovní přípravy a řízení podniků zejména na komunální úrovni (7) a politiky, které uzpůsobují legislativní rámce různých forem SSE. Je nutné zvláště zmínit nutnost realizace veřejných vzdělávacích politik (rozhodnutí 193 MOP-2002) orientovaných na SSE. Veřejná správa, včetně vysokých škol, a SSE nevynakládají na společnou práci dostatečné úsilí.

2.5   Hospodářský rozvoj v LA a úloha SSE

2.5.1   Spravedlivý hospodářský rozvoj a růst

2.5.1.1

LA prochází příznivým hospodářským vývojem, pokud jde o tradiční růst, ačkoli existují individuální rozdíly mezi státy. Tomuto růstu však stojí v cestě překážky, které způsobují, že jeho rozvoj probíhá v sociálním prostředí obrovské nerovnosti, masové nezaměstnanosti, která opakovaně zasahuje určitá sociální odvětví, obecně rozšířené prekarizace práce, ohnisek sociálního vyloučení a chudoby. Nicméně se zdá, že návrat hodnot „proaktivního státu“, který si je vědom neudržitelné sociální duality, může být impulsem ke spravedlivějšímu růstu (8) šetrnějšímu k životnímu prostředí.

2.5.1.2

Přínos konsolidované SSE v LA k řízení rozvoje spočívá na vyřešení vážných případů chudoby, nerovnosti, vyloučení, neformální ekonomiky, vykořisťování, nedostatku sociální soudržnosti a stěhování podniků a v neposlední řadě na budování spravedlivějšího rozdělení příjmů a bohatství, jež by přispělo k potřebné změně výrobního modelu. V této linii se nachází SSE generující služby sociálního blahobytu, která oproti jiným odvětvím nabízí komparativní výhody spočívající v efektivnosti při přidělování a produkci zvýhodněných sociálních statků a služeb. Její schopnost sloužit širokým částem obyvatelstva a na územích obvykle vzdálených od mocenských a hospodářských center z ní dělá ideální prostředek pro dosažení spravedlivějšího rozvoje.

2.5.2   Neformální ekonomika a sociální práva

2.5.2.1

Neformální ekonomika je v LA masivním jevem, který se také vyskytuje v některých oblastech EU (šedá ekonomika) a je charakterizován tím, že při výkonu pracovních či hospodářských činností částečně či úplně chybí sociální zabezpečení a úcta k příslušným právním předpisům. Nezaměstnanost, nedostatečná zaměstnanost a špatné pracovní podmínky porušují deklarace MOP o důstojné práci (9). Jde o akutní problém. Byla vypozorována přímá souvislost mezi neformální zaměstnaností či nedostatečnou zaměstnaností a indexy chudoby, nejčastěji u žen, mládeže, původních obyvatel či osob afrického původu a u osob se zdravotním postižením, a to jak pokud jde o pracovní neformálnost, tak nerovnost ve výši platů a v zacházení. Naopak SSE je spolu s dalšími aktéry účinným nástrojem boje s neformální ekonomikou tím, že pomáhá podnikům i jednotlivcům získávat legálnost a sociální zabezpečení. Navíc slouží k zamezení existence praktik zaměřených na zištné externí zajištění veřejných služeb, jimž chybí garance dávek (sociálního zabezpečení), jsou nedostatečné kvality a současně snižují sociální ochranu příjemců. Odbory a další sociální aktéři, včetně SSE, mohou ve vzájemné spolupráci plnit zásadní úlohu při rozvoji institucionálních mechanismů zaměřených na boj proti neregulérním postupům a podvodům souvisejícím s neformální ekonomikou a se vznikem fenoménu nepravých osob samostatně výdělečně činných. Dalším z cílů je zajistit důstojnou práci a sociální služby pro všechny a stimulovat aktivity zaměřené na zvyšování kvalifikace.

2.5.2.2

MOP roli SSE uznává, neboť mezi hodnoty a zásady, na nichž spočívají její podniky, patří úcta k zásadám a základním právům v oblasti práce (10). V tomto smyslu prokázala schopnost rozšířit služby sociální ochrany na osoby a spotřebitele, kteří nejsou kryti fiskálními systémy sociálního zabezpečení, umožnit nápravu nerovnováhy na trhu práce a zajistit spravedlivé zacházení.

2.5.2.3

Existuje mnoho neformálních skupin osob samostatně výdělečně činných v rámci SSE, které nemají šanci na pracovní odbornou přípravu, financování a uznání z oficiálních míst. Existence recipročních vazeb a důvěra mezi malovýrobci či řemeslníky by mohly vytvářet procesy formalizace prostřednictvím podniků SSE, protože například výrobci mimo SSE prakticky nemají přístup na formální trhy. Pomocí zdravotních systémů řízených společně s uživateli se musí zvýšit zapojení SSE do rozvoje sociální ochrany. Prvořadým úkolem je vymýtit neformální ekonomiku, která by mohla existovat přímo v rámci SSE.

2.5.3   Místní rozvoj a sociální soudržnost

2.5.3.1

Cíl spočívající ve stanovení minimální úrovně sociální soudržnosti se považuje za základ při jakémkoli uvažování o rozvoji (11). Místní samosprávy si uvědomují význam, jaký má podpora podnikatelů SSE při revitalizaci venkovských a městských komunit. Tyto podniky vytvářejí místní pracovní místa a jejich přebytky jsou v oběhu na místní úrovni, což podněcuje jejich akumulaci určenou k reinvesticím na daném území. Tím jsou zajištěny primární procesy sociální soudržnosti spolu s místní kontrolou investic, produktů a služeb a oběh přebytků, jež budou v rámci místní a regionální ekonomiky mobilizovány, aby vytvářely hospodářskou stabilitu.

2.5.3.2

SSE prokazuje schopnost vytvářet a šířit podnikatelskou kulturu a síť podniků a spájet ekonomickou aktivitu s místními výrobními potřebami. SSE aktivuje procesy vnitřního rozvoje ve venkovských oblastech, reaktivace průmyslových zón v úpadku a revitalizace znehodnocených městských oblastí, čímž zmírňuje vážnou územní nerovnováhu, aniž by lpěla na jediném vzorci místního rozvoje. Místo toho umožňuje spoluexistenci různých režimů podle sociálních a ekonomických potřeb daných území.

2.5.3.3

SSE pomáhá územní autonomii tím, že klade zvláštní důraz na občanskou společnost při určování modelu rozvoje dané zóny a kontrole vývoje procesů růstu a strukturální změny. V těchto procesech mají zásadní pozici zemědělská družstva. Politiky sociální soudržnosti se musejí soustřeďovat na místní (venkovský a městský) rozměr, aby mohly zajišťovat základní sociální služby, infrastrukturu a vzdělání. Pro tento úkol je SSE nepostradatelná.

2.5.4   Pluralita a ekonomická demokracie

2.5.4.1

SSE není okrajovým sektorem, nýbrž se utváří jako institucionální prvek ekonomického systému, který koexistuje s veřejným i soukromým, kapitálovým sektorem. Tím zavádí ekonomickou pluralitu umožňující vyvažovat kroky vůči oběma. SSE přispívá k udržitelnému rozvoji, podporuje sítě sdružení a usiluje o rovnost příležitostí prostřednictvím svých systémů vzdělávací podpory. Je nezbytná pro dosažení sociální stability, udržitelného hospodářského růstu, přerozdělení příjmů a aktivaci ekonomických alternativ.

2.5.4.2

Fungování SSE na bázi demokratických zásad a účasti občanů na rozhodování o jejích ekonomických procesech je permanentní školou demokracie a občanství. Buduje sociální síť a její potenciál k úspěšné účasti na řešení sporů ve prospěch sociálního smíru a spravedlnosti z ní dělá nenahraditelnou součást hospodářského a sociálního systému v LA. Tyto vlastnosti je nutno podpořit.

3.   Mezinárodní spolupráce v oblasti SSE

3.1   Nutnost spolupráce

3.1.1   SSE v EU i v LA vychází ze stejných zásad a postupů; tyto společné prvky mohou podpořit spolupráci mezi oběma regiony zaměřenou jak na udržitelný rozvoj, tak na spolupráci v oblasti obchodní a podnikatelské výměny.

3.1.2   Zopakujeme-li postoj, který EHSV již několikrát vyjádřil, je zapotřebí, aby se v rámci obchodních dohod uzavíraných se zeměmi LA podporoval rozvoj malých a středních podniků a mikropodniků, a to konkrétně SSE (12).

3.2   Sítě

3.2.1   Sítě tvořené zastupitelskými subjekty SSE, sociálními podniky a informačními, kvantifikačními a inovačními centry a centry vysokoškolského vzdělávání mohou budovat platformy, které by pracovaly na odstranění výše uvedených rozsáhlých nedostatků. EU může být zvláště užitečná při dosahování těchto záměrů, ovšem opatření nelze zaměřovat pouze na země či oblasti s nižším příjmem, ale také na rozvíjející se země a regiony se středním příjmem, které usilují o konsolidaci své sociální soudržnosti a o spravedlivý růst. Existence SSE opřené o důvěryhodné sítě by pomohla určit nejnaléhavější potřeby a nejefektivnější projekty, což by mezinárodní spolupráci EU dodalo výběrovější charakter. Postup EU při vytváření sítí mezi LA a jinými rozvojovými regiony (Afrikou, Asií, ...) na bázi SSE by mohl mít zásadní význam (13).

3.3   Spolupráce na rozvoji a společném rozvoji v rámci SSE

3.3.1   EU může spolupráci realizovat zaváděním plánů podniků SSE pro udržitelný rozvoj  (14), na nichž se budou podílet vlády zemí LA, které se k tomu zavážou, a na nichž budou spolupracovat organizace SSE z obou kontinentů tím, že budou zřizovat doprovodné a pomocně-technické programy určené podnikatelům v rámci aktivních politik zaměstnanosti. Tímto způsobem bude přítomnost EU v LA vnímána jako něco víc než jen komerční zájem.

4.   Rok 2012 jako bod obratu: Mezinárodní rok družstev (OSN); 7. setkání organizací občanské společnosti zemí Evropské unie a Latinské Ameriky

4.1   OSN svou rezolucí Valného shromáždění č. 64/136 vyhlásila rok 2012 Mezinárodním rokem družstev. Obsahuje významná prohlášení, v nichž je vyzdvižen přínos družstev k hospodářskému a sociálnímu rozvoji na celém světě a v němž OSN vyzývá k jejich aktivní podpoře zejména v roce 2012. Toto stanovisko souhlasí s obsahem této rezoluce ve všech směrech a shoduje se s jejími návrhy.

4.2   V roce 2012 se také bude konat 7. setkání organizací občanské společnosti zemí Evropské unie a Latinské Ameriky. V rámci tohoto setkání a jeho přípravných schůzí proběhnou pracovní schůzky se zástupci SSE, LA a UE k obsahu tohoto stanoviska, jejichž cílem bude dospět ke konsensuálním doporučením pro konečný dokument.

---

(1)  Dokument KOM(2009) 647 o strategii EU 2020. Úř. věst. C 347, 18.12.2010, s. 48–54 Podpora socioekonomických otázek ve vztazích mezi EU a Latinskou Amerikou.

(2)  Stanovisko CESE INT/447, Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 22–28, Různé typy podniků; zpráva Toia INI/2250/2008; stanovisko EHSV k tématu podpory družstevních společností v Evropě (Úř. věst. C 234, 22.9.2005); stanovisko CESE Sociální ekonomika a jednotný trh (není k dispozici v češtině) (Úř. věst. C 117, 26.4.2000). V tomto smyslu i nedávný španělský a portugalský zákon o sociální ekonomice z roku 2011 a rovněž další právní normy členských států upravující subjekty SSE.

(3)  Například tak činí MOP v nedávném pracovním dokumentu z roku 2010, který vypracovalo Mezinárodní vzdělávací středisko (ITCILO) na téma Sociální a solidární ekonomika: Budování společného porozumění.

(4)  V Latinské Americe neexistují přesné statistiky, ale ze studií provedených nadací Fundibes do roku 2009 vyplývá, že zde v daném čase existovalo přibližně více než 700 000 organizací SSE s asi 14 mil. členů. Přesnou či přibližnou obecnou kvantifikaci navíc velmi komplikuje rozsáhlost neformálního odvětví ekonomiky v celém regionu. Podle ACI je Latinská Amerika regionem s nejrychleji rostoucím počtem nových družstev a jejich členů (2009); uruguayský institut Inacop uvádí několik údajů pro rok 2008: 1 164 družstev, 907 698 aktivních členů, roční produkce v hodnotě 1,708 miliard dolarů (3,2 % celkové produkce), 27 449 pracovníků. Rovněž pro rok 2008 – Argentina: 12 760 družstev a 9 392 713 do nich zapojených osob, 4 166 vzájemných společností a 4 997 067 zapojených osob, 289 460 pracovníků (zdroj: INAES); Chile: 1 152 družstev a 1 178 688 zapojených osob, 536 vzájemných společností (zdroj: Fundibes); Kolumbie: 8 533 družstev a 139 703 zapojených osob, 273 vzájemných společností a 4 758 do nich zapojených osob (zdroj: Confecoop); Guatemala: 841 družstev a 1 225 359 zapojených osob (několik různých zdrojů); Paraguay: 453 družstev a 1 110 000 zapojených osob (zdroj: Fundibes) Pro údaje o Brazílii viz poznámku pod čarou č. 9. Existují také studie poukazující na to, že SSE je proti krizi odolná. Ovšem všechny tyto údaje a analýzy jsou spíše intuitivní a přibližné než ověřitelné.

(5)  Příklady zastupitelských subjektů: Confecoop (Kolumbie), Conacoop (Kostarika), Confecoop (Guatemala), Conpacoop (Paraguay), Confederación Hondureña de Cooperativas (Honduras), OCB (Brazílie), Conacoop (Dominikánská republika), Cudecoop (Uruguay), Consejo Mexicano de Empresas de la Economía Solidaria y Cosucoop (Mexiko). Na mezinárodní úrovni: ICA-Americas, Cicopa a další.

(6)  Veřejné instituce SSE: Infocoop (Kostarika), Dansocial (Kolumbie), Incoop (Paraguay), INAES (Argentina), Senaes (Brazílie), Inacoop (Uruguay) či Insafocoop (Salvador).

(7)  V souladu s tím, co se o MSP uvádí ve stanovisku CESE REX/180 (15.2.2006), Úř. věst. C 88, 11.4.2006, s. 85–93, k tématu Vztahy EU-Mexiko.

(8)  Podle údajů Ekonomické komise OSN pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast (ECLAC)se více než polovina populace (350 mil. obyvatel) nachází pod hranicí chudoby a 22 milionů dětí musí pracovat, aby přežilo. Jako pozitivní vzory bychom vytyčili opatření přijatá v průběhu posledních deseti let brazilskými vládami, díky nimž se miliony osob dostaly z maximální chudoby. Brazilská SSE spolupracovala na této úspěšné činnosti prostřednictvím SENAES, na základě strategie jejího nejvyššího představitele Prof. Paula Singera. Podle jeho nedávných slov „potřebuje SSE více financí, větší trh a širší znalosti.“

(9)  Podle mapy brazilské solidární ekonomiky je v této zemi 22 000 podniků, z nichž třetina je neformálních (www.fbes.org.br). Viz také stanovisko CESE REX/232, Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 138–143, k tématu Vztahy EU-Střední Amerika, stanovisko CESE SOC/250, Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 38–41, k tématu Podpora slušné práce pro všechny a pracovní dokument Evropsko-latinskoamerického parlamentního shromáždění z 12.10.2009 k tématu Strategie pro udržení a vytváření pracovních míst, zejména pro ženy a mladé lidi.

(10)  Pracovní dokument 2011 Sociální a solidární ekonomika: naše společná cesta k důstojné práci na http://socialeconomy.itcilo.org/en/2011-readers. Také jako odkaz pro odstavec 3.2. tohoto stanoviska.

(11)  Vedle mnoha jiných pramenů například: EHSV: 6. setkání organizované občanské společnosti EU-LA z roku 2010. Pracovní dokument ECLAC pro Iberoamerický summit hlav států a předsedů vlád v Santiagu de Chile v roce 2007. CESE REX/257, Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 93–99, Vztahy EU-Brazílie. CESE REX/232, Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 138–143, Vztahy EU-Střední Amerika. EHSV: dohoda o přidružení mezi EU a Střední Amerikou. Summit v Guadalajaře EU-LA EHSV: 4. setkání organizované občanské společnosti EU-LA a zemí karibské oblasti z roku 2006. CESE REX/210, Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 81–90, Vztahy EU-Andské společenství. CESE REX/180, Úř. věst. C 88, 11.4.2006, s. 85–93, Vztahy EU-Mexiko. CESE REX/135, Úř. věst. C 110, 30/04/2004 s. 40–54, k Dohodě o celoamerické zóně volného obchodu (není k dispozici v českém jazyce). CESE REX/13 (Úř. věst. C 169, 16.6.1999) (není k dispozici v českém jazyce) Zvláštní význam má CESE REX /152, Úř. věst. C 110, 30.4.2004, s. 55–71, k tématu Sociální soudržnost v Latinské Americe a v Karibiku (není k dispozici v českém jazyce).

(12)  CESE REX/277, Úř. věst. C 347, 18.12.2010, s. 48–54, Socioekonomické otázky ve vztazích EU-Latinská Amerika. Taktéž postoje EHSV k různým obchodním dohodám se zeměmi v této oblasti.

(13)  V tomto smyslu je třeba zdůraznit úlohu, kterou plní Čína v globálním měřítku, a její význam coby subjektu strategických aliancí, jenž se dotýká mnoha aspektů. V AL existují významné sítě, jako je například RED DEL USR (Mercosur), Unisol (Brazílie) či fond FIDES (Mexiko).

(14)  Souvislost mezi SSE a environmentální udržitelností je jedním z jejích rozpoznávacích znaků. V tomto smyslu: kapitola 9 dokumentu uvedeného v poznámce 10 tohoto stanoviska týkající se tzv. zelených pracovních míst. Rovněž Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 14–20 a Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 65–71.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/35

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zemědělství a řemeslná výroba – úspěšná kombinace pro venkovské oblasti (stanovisko z vlastní iniciativy)

2012/C 143/07

Zpravodaj: pan KIENLE

Dne 22. září 2011 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl na svém plenárním zasedání vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Zemědělství a řemeslná výroba – úspěšná kombinace pro venkovské oblasti (stanovisko z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 20. ledna 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 23. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 184 hlasy pro, nikdo nebyl proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Tímto stanoviskem z vlastní iniciativy by EHSV chtěl Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Radě poskytnout podněty k tvorbě politik, především s ohledem na další vývoj 2. pilíře SZP a strukturálních fondů na období 2014–2020. Stanovisko z vlastní iniciativy má být příspěvkem k provádění strategie Evropa 2020, který se projevuje konkrétními návrhy na budoucí podporu z EZFRV, ze strukturálních fondů EU i z jiných rámců EU. Jasné přihlášení se k regionalitě resp. k regionálním hodnotovým řetězcům znamená pro organizace občanské společnosti ze zemědělství a řemeslné výroby významnou podporu jejich činnosti. EHSV si zároveň od svého stanoviska slibuje, že bude rovněž důležitým podnětem pro diskuse v jednotlivých členských státech.

1.2   Vzhledem k předmětným legislativním návrhům na období poskytování finanční podpory 2014–2020, jež předložila Evropská komise v souvislosti s podporou z EZFRV a ze strukturálních fondů dne 5. a 12. října 2011, předkládá EHSV následující doporučení:

1.2.1

Navrhovaná investiční podpora malých a středních podniků v rámci EZFRV musí být s ohledem na regionální spolupráci mezi podniky z venkovských oblastí – a zde zejména s ohledem na řemeslnou výrobu a zemědělství – rozšířena a odpovídajícím způsobem posouzena. Za tímto účelem by měly být budovány a podporovány regionální komunikační sítě a poradenské sítě podniků v místě.

1.2.2

Přístupy EU k místním aktivitám v rámci EZFRV a strukturálních fondů jsou významnou možností, jak podporovat regionální činnost v oblasti řemeslné výroby, zemědělství, cestovního ruchu a obchodu. K tomu by však tyto přístupy k podpoře měly upřednostňovat zájmy hospodářských a sociálních partnerů.

1.2.3

V malých a středních podnicích je třeba udržitelně podporovat přenos znalostí, informací a inovací, aby se ve venkovských oblastech podpořila a zajistila zaměstnanost a podpořily se způsoby hospodaření šetrné ke zdrojům a klimatu. Tradiční znalosti a zkušenosti nesmějí upadnout v zapomnění, ale musí být naopak uchovávány a využívány jakožto cenná zásobárna zkušeností.

1.2.4

Regionální hodnotové řetězce jsou pro řemeslnou výrobu, zemědělství, cestovní ruch, obchod i všechny venkovské oblasti velkou příležitostí do budoucna. Pozornost by se jim měla věnovat v prvé řadě v souvislosti s regionálními zastřešujícími značkami a se společným zpracováním a uváděním na trh.

1.2.5

Řemeslné a zemědělské podniky jsou odkázány na dostačující infrastrukturu související s hospodářstvím. K tomu musí vytvořit podmínky především strukturální fondy, například poskytováním flexibilních regionálních rozpočtů.

2.   Úvod

2.1   Zemědělství a řemeslná výroba jakožto středněvelká odvětví ovlivňují do velké míry hospodářství ve venkovských oblastech a zásadním způsobem zajišťují zásobovací struktury a společenský život na vesnici a v malých městech EU.

2.2   V rámci nadcházejícího dalšího navýšení podpory EU pro venkovské oblasti na období 2014–2020 by toto stanovisko z vlastní iniciativy chtělo přispět k nalezení dalšího potenciálu pro vytváření hodnot v zemědělství a řemeslné výrobě na venkově. Aktuálním podnětem k tomu jsou legislativní návrhy Komise k SZP a k politice soudržnosti po roce 2013. Mimo jiné se v nich podpora z EZFRV rozšiřuje na malé resp. všechny podniky z venkovských oblastí, což je významná změna. Co se týče zprostředkování znalostí a schopností, toto stanovisko z vlastní iniciativy usiluje o uspíšení evropské diskuse o inteligentním a udržitelném růstu podporujícím začlenění. Navíc se jedná o zlepšení podmínek, aby integrační meziodvětvová opatření měla trvalý vliv na kvalitu života a na ekonomický potenciál venkova a v situaci klesajícího počtu obyvatelstva mohla zajistit zásobovací struktury. Zároveň by toto stanovisko z vlastní iniciativy chtělo povzbudit veřejnou diskusi o řešení dopadů demografické změny a uspíšit vnitrostátní diskuse o zajištění konkurenceschopnosti a životaschopnosti venkovských oblastí.

3.   Situace

3.1   Malé a střední řemeslné a zemědělské podniky se sídlem a tradicí ve venkovských oblastech vytvářejí nejen díky své hospodářské činnosti, ale i díky svým společenským aktivitám velký potenciál k posílení stávajících hospodářských a sociálních struktur a ke zvládnutí budoucích výzev. Samy bezprostředně ovlivňují kvalitu života a prostřednictvím svých výrobků a služeb přispívají k utváření regionální identity. Uchovávají důležité tradice a jsou zároveň nositeli inovací. Řemeslná výroba a zemědělství jsou symbolem novot a udržitelnosti, kvalitních výrobků, dodávek energie, udržitelné ochrany životního prostředí a přírody a uchování kulturního dědictví. Lidé činní v řemeslné výrobě a zemědělství mají vysokou kvalifikaci, pracují na vlastní zodpovědnost a jsou velmi přizpůsobiví a učenliví. Tyto vlastnosti jsou základem pro četné úspěšné hospodářské a sociální modely na vesnici a v malých městech na venkově.

3.2   Téměř všechny venkovské regiony v EU vykazují ještě velký potenciál pro nalezení společných hodnot v řemeslné výrobě a zemědělství. Tento potenciál spočívá ve spolupráci při výrobě, zpracování a uvádění na trh na regionální i vyšší úrovni. Spočívá však i ve spravedlivé soutěži mezi zúčastněnými aktéry a v rovnovážné účasti žen a mužů.

3.3   Venkovské oblasti mají v EU velmi rozmanitou strukturu. Vedle velmi zámožných venkovských regionů s nízkou nezaměstnaností a stabilním růstem existují jiné oblasti, v nichž přibývá hospodářských problémů, odlivu obyvatel a stárnutí. Rovněž možnosti vzdělávání a odborné přípravy nejsou vždy dostupné v přijatelné vzdálenosti. Hrozí riziko většího rozdvojení sociálního a hospodářského rozvoje a infrastrukturních standardů.

3.4   Především starší lidé jsou odkázáni na kratší cesty a snadno dostupné zásobování v místě. Mladí lidé navíc potřebují dobře fungující základní infrastrukturu jako internet, mateřské školy a základní školy. Vzhledem k demografickým změnám čelí venkovské infrastruktury a jejich systémy zásobování a likvidace odpadu nutnosti rozsáhle se přizpůsobit. Při zvládání těchto výzev nejsou v současné době často dostatečně zapojeny schopnosti místní ekonomiky, zejména malých a středních podniků. Sociálně odpovědné a místně činné řemeslné a zemědělské podniky významně přispívají ke společenské integraci osob se zdravotním postižením.

3.5   Mají-li mít řemeslná výroba, zemědělské podniky a další regionální hospodářští partneři hospodářský úspěch sami za sebe i jako celek, jsou odkázáni na rychlý internet v místě. V odlehlých venkovských oblastech však často chybí dostačující širokopásmové připojení.

3.6   Regionální aspekty stále více ovládají společenskou diskusi. Regionalita je výrazem odpovědné společnosti stavějící na hodnotách a je předpokladem udržitelného hospodaření a soužití. V regionech však často chybí příslušné podněty nebo jsou pobídky ke zvyšování regionálního potenciálu pro vytváření hodnot příliš slabé. Výměna mezi podniky v jednom regionu často neexistuje nebo je jen nedostatečná.

3.7   Řemeslná výroba a zemědělství společně čelí rostoucím výzvám lepší ochrany zdrojů a klimatu. Účinnost zdrojů a klimatu je nejen v řemeslné výrobě, ale i v zemědělství společným mottem podnikatelských strategií zaměřených na budoucnost. Spoluprací obou sektorů lze venkovským oblastem poskytnout zásadní podněty ke zvládání celospolečenských výzev.

4.   Cíle

4.1   Z pohledu EHSV je nezbytně nutné, aby evropské instituce i vlády a orgány členských zemí lépe rozpoznaly potenciál řemeslné výroby a zemědělství, politicky ho uchopily, a pomohly tak zajistit venkovské oblasti jakožto oblasti budoucnosti.

4.2   EHSV důrazně podporuje nalezení dalšího potenciálu pro vytváření hodnot v řemeslné výrobě a v zemědělství.

—

Je třeba začít budovat resp. posilovat regionální hodnotové řetězce v zemědělství a řemeslné výrobě spolu s ostatními sektory, jako je obchod, cestovní ruch, zdravotnictví či dřevařství. Při tom by měla platit spravedlivá pravidla hospodářské soutěže a měly by být vytvářeny struktury pro lepší získávání regionálního hospodářského potenciálu s pomocí malých a středních podniků v místě.

—	Je třeba podporovat zachování, diverzifikaci, nové zakládání a další rozvoj malých a středních podniků ve venkovských oblastech a meziodvětvovou hospodářskou spolupráci.

—

V zájmu lepší podpory menších podniků ve venkovských oblastech by měly být rozvíjeny snadno dostupné nabídky hospodářské a inovační podpory a podpory v oblasti schopností. Ve všech evropských regionech musí být vytvářeny možnosti dostatečného přístupu ke vzdělávání a odborné přípravě a k aplikačně zaměřenému přenosu znalostí prostřednictvím špičkových technologií, jež budou určovat budoucnost.

—	Žáci by se u místních řemeslníků a zemědělců měli seznamovat s tradičními i moderními způsoby výroby a poznávat hodnoty samostatné práce na vlastní zodpovědnost.

—	Výroba, zpracování a uvádění regionálních potravin a dalších regionálních surovin na trh by měla být důsledně zaměřená na specifické regionální požadavky a kvalitu. V souladu s tím by měly být podporovány systémy k zajišťování kvality, tvorba značky a marketing.

—	Musí být podporovány způsoby hospodaření šetrné ke zdrojům a klimatu.

—	Ve venkovských oblastech je třeba zajistit a posílit veřejné služby, infrastrukturu a společenský život.

—	Klíčovým předpokladem k tomu, aby malé a střední podniky získaly potenciál pro vytváření hodnot na venkově, je nezbytná podpora napojení na moderní širokopásmové sítě.

—	Decentralizované systémy dodávek energie a opatření pro energetickou účinnost je třeba chápat jako příležitost k získání dodatečného potenciálu pro vytváření hodnot.

—	Vzhledem k závažným demografickým změnám musejí být kvalifikované odborné síly drženy ve venkovských regionech a získávány pro perspektivní činnosti v řemeslných a zemědělských podnicích.

—	Je bezpodmínečně nutné, aby instituce, organizace a podniky ve venkovských oblastech, zejména zemědělské a řemeslné, byly motivovány k užšímu občanskému dialogu a k intenzivnější hospodářské spolupráci a aby se poučily ze stávajících osvědčených postupů.

4.3   V zájmu lepší partnerské aktivace těchto potenciálů pro regionální ekonomiku v budoucnosti by EHSV chtěl mít jistotu, že bude kladen důraz na tři cíle podpory:

4.3.1   Priorita „regionalita a tvorba hodnot“

Zásadní potenciál zemědělství a řemeslné výroby spočívá v jejich místním a regionálním zakořenění. Právě v globalizovaném světě nabývá místní a regionální aspekt na významu. V činnosti na místní úrovni tkví často klíč k řešení aktuálních problémů. Budování regionálních hodnotových řetězců proto hraje stále významnější roli. V mnoha regionech existuje úzká souvislost a spolupráce mezi zemědělstvím a řemeslnou výrobou, jež v těchto oblastech vytvářejí důležitou přidanou hodnotu pro spotřebitele, tradičně zejména v potravinářství. Zde existuje mnoho pozitivních příkladů, o jejichž další rozvíjení a šíření do jiných regionů by se mělo usilovat. To by mělo být příkladem i pro jiná odvětví výroby a služeb, např. pro zpracování dřeva a venkovský cestovní ruch. Tato spolupráce může být zároveň přínosem k zajištění struktur místního zásobování a k zamezení dopravy, a tím i k lepší ochraně klimatu.

Úvahy o intenzivnější spolupráci významných venkovských aktérů v rámci hodnotových řetězců také umožní zaměřit výrobu potravin a jejich uvádění na trh na specifické regionální požadavky a kvalitu a vytvořit nezaměnitelnou místní identitu. Rozvoj regionálních zastřešujících značek pro účely společného uvádění na trh odpovídá rostoucím požadavkům spotřebitelů na kvalitu a původ výrobků. Stejně jako v případě potravin by měly být značky kvality a původu zavedeny i u řemeslných výrobků.

4.3.2   Priorita „energie a suroviny“

Zavádění decentralizovaných systémů dodávek energie a opatření na úsporu energie na venkově bude mít v Evropě napříště podstatně větší význam a je ideální oblastí pro spolupráci řemeslné výroby a zemědělství. Obnovitelné zdroje energie a suroviny mohou plně rozvinout svoji ekologickou energetickou bilanci jen v případě, že budou dále zpracovávány v těch regionech, z nichž pocházejí. K tomu jsou zapotřebí místní odborníci.

Další perspektivní oblastí regionální spolupráce je pěstování, zpracovávání a uvádění obnovitelných surovin a materiálů na trh.

4.3.3   Priorita „zajištění odborníků“

Pro zemědělské a řemeslné podniky je vzhledem k demografickým změnám a k viditelnému odlivu obyvatel z odlehlých venkovských oblastí do aglomerací čím dál tím těžší získávat vysoce kvalifikované odborníky (1). Jak již EHSV doložil v jiném svém stanovisku, je třeba věnovat zvláštní pozornost zaměstnávání žen (2). Slabé faktory kvality života ovlivněné místními podmínkami, např. nabídka bydlení, vzdělávání, volného času a kultury a zejména nabídka pro mladé rodiny, musejí být posíleny s cílem dlouhodobého zajištění lokality. Úsilí hospodářských partnerů o včasné získávání žáků a mladých lidí pro budoucí zaměstnání v řemeslné výrobě a v zemědělství musí být podpořeno politickými opatřeními úřadů práce a veřejného školství. Zaměstnatelnost osob vyškolených pro tato povolání je vysoká a musí být velmi vysoce oceňována v době, kdy je třeba se přizpůsobit novým výzvám trhu práce (3).

5.   Opatření

5.1   V zájmu uskutečnění výše jmenovaných cílů považuje EHSV za nezbytné důsledně vycházet ze strategie Evropa 2020 na podporu inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, odpovídajícím způsobem zohledňovat podporu venkovských oblastí prostřednictvím EZFRV a jeho šesti priorit podpory i strukturálních fondů a za pomoci integrovaných politických přístupů trvale ovlivňovat kvalitu života a ekonomický potenciál venkova. Meziodvětvová řešení a financování z více fondů by měla pozitivní dopad na rozvoj společných hodnotových řetězců, na omezení odlivu obyvatelstva a na stabilizaci zásobovacích struktur na venkově, a tím i na všechna hospodářská odvětví ve venkovských oblastech a všechny skupiny obyvatelstva v místě.

5.2   Konkrétními výchozími body pro utváření budoucí strukturální politiky EU ve venkovských oblastech jsou podle EHSV zejména následující:

—	investice do diverzifikace, nového zakládání, předávání a dalšího rozvoje malých a středních podniků ve venkovských oblastech;

—	podpora a zavádění meziodvětvové spolupráce a platforem (například zahájením konání pravidelných „kulatých stolů“);

—	podpora regionálního (tradičního) hospodářského oběhu s krátkými přepravními trasami;

—	podpora regionálních zastřešujících značek za účelem společného zpracování regionálních produktů a služeb a jejich uvádění na trh;

—	podpora kvality a systémů k zajišťování kvality jakožto klíče k úspěšnému odbytu výrobků;

—	podpora způsobů hospodaření šetrných ke zdrojům a klimatu;

—	podpora cíleného předávání znalostí a schopností řemeslným a zemědělským podnikům i dalším hospodářským partnerům ve venkovských oblastech;

—	podpora inovačních partnerství mezi výzkumem a praxí se zvláštním zřetelem na inovace v malých a středních podnicích zaměřené na aplikace a postupy;

—	zabezpečení a rozvoj infrastruktury související s hospodářstvím ve venkovských oblastech (zejména širokopásmové připojení);

—	podpora opatření hospodářských a sociálních partnerů k zaručení potřebných kvalifikovaných pracovních sil v budoucnosti;

—	práce s veřejností prostřednictvím exkurzí žáků a obyvatel do podniků;

—	rozvíjení stávajícího přístupu LEADER k mnohem většímu zapojení podniků a k využití hospodářského potenciálu ve venkovských oblastech;

—	podpora poradenských sítí sestávajících z malých a středních podnikatelů, především v souvislosti s podporou spolupráce;

—	vytváření a další rozvíjení platforem pro shromažďování a šíření osvědčených postupů v oblasti regionálního rozvoje a spolupráce hospodářských a sociálních partnerů ve venkovských oblastech;

—	podpora venkovských regionů díky poskytnutí flexibilních regionálních rozpočtů.

---

(1)  Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 47.

(2)  CESE 1175/2011, Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 43.

(3)  Tamtéž.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/39

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Postoj EHSV k přípravě konference OSN o udržitelném rozvoji (RIO+20) (dodatkové stanovisko)

2012/C 143/08

Hlavní zpravodaj: pan WILMS

Dne 17. ledna 2012 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 písm. a) prováděcích předpisů k jednacímu řádu, rozhodl vypracovat dodatkové stanovisko

Postoj EHSV k přípravě konference OSN o udržitelném rozvoji (RIO+20) (dodatkové stanovisko).

Vzhledem k naléhavé povaze práce jmenoval Evropský hospodářský a sociální výbor na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února), pana WILMSE hlavním zpravodajem a přijal následující stanovisko 211 hlasy pro, 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Úvod

1.1

Organizace spojených národů rozhodla svolat na 20.–22. června 2012 do brazilského Ria de Janeiro konferenci o udržitelném rozvoji. Přípravný výbor pro tuto konferenci vyzval na své druhé schůzi všechny členské státy, příslušné organizace systému OSN a příslušné zúčastněné strany, aby do 1. listopadu 2011 zaslaly na sekretariát své příspěvky, které budou zahrnuty do souborného textu sloužícího jako základ pro přípravu předběžného návrhu výsledného dokumentu, který měl být předložen v lednu 2012.

1.2	EHSV přispěl ke společnému postoji EU a jejích členských států, jenž byl součástí souborného dokumentu, stanoviskem (1) Rio+20: na cestě k zelené ekonomice a lepší správě – Příspěvek evropské organizované občanské společnosti, které bylo přijato v září 2011.

1.3

Jak se uvádí v akčním plánu obsaženém v tomto stanovisku, EHSV se hlouběji zapojil do dialogu s občanskou společností v Evropě i mimo ni. Na mezinárodní úrovni probíhá dialog v rámci kulatých stolů občanské společnosti EU-Brazílie a EU-Čína, schůzí EHSV s Ruskou občanskou komorou a AICESIS. Další aktivity se plánují v rámci spolupráce s AKT zeměmi.

1.4

Na evropské úrovni zorganizoval EHSV široký dialog o tématech konference Rio+20, včetně prvních reakcí na předběžný návrh výsledného dokumentu, jenž byl vydán 10. ledna. Cílem tohoto dialogu bylo připravit důležitou konferenci občanské společnosti na téma Přechod k udržitelnosti je naší odpovědností! Evropská občanská společnost na cestě k Riu+20, již uspořádal EHSV ve dnech 7. a 8. února 2012, a shodnout se na společném poselství z této konference.

1.5

Toto stanovisko zdůrazňuje doporučení a závěry uvedené v předchozím stanovisku EHSV Rio+20: na cestě k zelené ekonomice a lepší správě – Příspěvek evropské organizované občanské společnosti  (2) a plně podporuje poselství z konference EHSV na téma Přechod k udržitelnosti je naší odpovědností! Evropská občanská společnost na cestě k Riu+20.

2.   Závěry a doporučení

2.1	EHSV je přesvědčen, že stávající hospodářská krize, společenská krize a environmentální krize jsou vzájemně propojeny a že obvyklý obchod již není možný.

2.2	EHSV zdůrazňuje následující poselství z konference na téma Přechod k udržitelnosti je naší odpovědností! Evropská občanská společnost na cestě k Riu+20, již EHSV uspořádal ve dnech 7. a 8. února 2012 v Bruselu.

2.3

Na konferenci OSN Rio+20 se světoví čelní představitelé musí zavázat ke konkrétnímu akčnímu plánu vedoucímu k udržitelnému rozvoji a vymýcení chudoby v mezích této planety. Součástí širší strategie udržitelného rozvoje musí být podpora zelené ekonomiky. Je třeba nastolit rovnováhu mezi sociálními, ekologickými a ekonomickými aspekty a dosáhnout spravedlnosti v rozdělování a mezi generacemi.

2.4

Nejvyšší prioritou programu konference Rio+20 musí být vymýcení chudoby a zajištění přístupu k dostatku jídla, čisté vody a udržitelné energie pro všechny. Zásadní úlohu v boji proti chudobě a zlepšování zabezpečování potravin v rozvojových zemích hraje propagace ekologického místního zemědělství, jež je rovněž hnací silou rozvoje hospodářsky prosperujících venkovských oblastí. Ženám je třeba zaručit stejná politická, hospodářská a sociální práva.

2.5	Čelní političtí představitelé musí dostát svému závazku splnit rozvojové cíle tisíciletí a přijmout dodatečná opatření zajišťující skutečně potřebné financování. Zejména rozvojové země musí skutečně plnit svůj závazek vyčlenit nejméně 0,7 % HDP na rozvojovou pomoc.

2.6

Evropští vyjednavači musí položit mnohem vyšší důraz na sociální rozměr udržitelného rozvoje, než se předpokládá v předběžném návrhu. Rostoucí sociální a majetkové nerovnosti uvnitř zemí a mezi nimi vyžadují naléhavá řešení, neboť jsou překážkou úsilí o dosažení udržitelného rozvoje a spravedlivého rozdělování. Spravedlivý přechod musí navíc zaručit důstojnou práci a vysoce kvalitní pracovní místa pro pracovní sílu. Je třeba ratifikovat a provádět základní pracovní normy MOP a plně podporovat iniciativu MOP o minimální úrovni sociální ochrany.

2.7

Čelní političtí představitelé musí v Riu přijmout plán zelené ekonomiky s jasnými cíli a monitorovacími mechanismy, jenž zaručí ekonomicky účinný, sociálně spravedlivý a ekologický přechod k udržitelné společnosti. Přechod musí probíhat se stálým zapojením občanské společnosti, včetně sociálního dialogu.

2.8

Evropské a jiné rozvinuté země se v Riu musí zavázat k podstatnému snížení spotřeby přírodních zdrojů, jejichž množství je na Zemi omezené. Evropští čelní představitelé musí zavést dohodnuté cíle EU a připravit se na náročnější opatření. Nově se rozvíjející země by měly využívat přírodní zdroje účinněji.

2.9

Je nutné postupně upustit od neudržitelných vzorců spotřeby a výroby. K tomu lze využít širokou škálu nástrojů politiky, včetně regulačních opatření, nástrojů fiskální politiky, zelených a sociálních veřejných zakázek, postupného odstraňování dotací, jež škodí životnímu prostředí, výzkumu v oblasti ekologických inovací, internalizace environmentálních nákladů a jiných tržních pobídek a zároveň propagovat udržitelný životní styl a aktivně do tohoto přechodu zapojovat spotřebitele. V Riu je třeba přijmout desetiletý pracovní program udržitelné spotřeby a výroby.

2.10	V předběžném návrhu jsou uznána omezení HDP jako prostředku měření blahobytu a občanská společnost musí být nyní zapojena do urgentní tvorby doplňkových ukazatelů.

2.11

Iniciativa stanovit do roku 2015 soubor globálních cílů udržitelného rozvoje je vítaná, neboť přistupuje vyváženě ke všem třem rozměrům udržitelného rozvoje. Je zapotřebí inkluzivního procesu, jenž bude zahájen v Riu a v jehož průběhu budou propojeny rozvojové cíle tisíciletí s cíli udržitelného rozvoje a zavedena strategie a ukazatele udržitelného rozvoje s jasnými mechanismy odpovědnosti.

2.12	Je nutné uzavřít v Riu novou globální dohodu, jež zajistí potřebné investice na ekologizaci ekonomiky.

2.13

Uznává se klíčová úloha a odpovědnost soukromého sektoru v úspěšném přechodu k udržitelnému rozvoji. Ekologizace ekonomiky je příležitostí pro obchod. Obchod a průmysl by tuto příležitost měly využít. Čelní političtí představitelé musí sestavit jasné, stabilní a předvídatelné rámce zelené hospodářské politiky, a dodat tak podnikům jistotu a poskytnout jim regulační rámec a pobídky pro potřebné investice.

2.14	Měla by být zřízena nová Rada pro udržitelný rozvoj, která nahradí Komisi pro udržitelný rozvoj, a nová agentura OSN pro životní prostředí založená na UNEP. Oba tyto orgány by měly zaručit skutečné zapojení občanské společnosti, již zastupují tzv. hlavní skupiny.

2.15	Vítá se návrh vytvořit post ombudsmana pro budoucí generace.

2.16

Čelní političtí představitelé se na konferenci Rio+20 musí dohodnout na dodatečných opatřeních, jejichž účelem bude zvýšit skutečné zapojení občanské společnosti a posílit její postavení na globální, státní a místní úrovni při přechodu k udržitelné společnosti. Je nutné zavést právní a institucionální rámce zajišťující přístup veřejnosti k informacím, dialog, demokratickou účast a kontrolu. Je třeba propagovat fóra, do nichž je zapojeno více zúčastněných stran, např. hospodářské a sociální výbory a národní rady pro udržitelnost, jako modely stimulace diskuse v občanské společnosti. Je zapotřebí více osvětových kampaní a vzdělávacích programů v oblasti udržitelného rozvoje.

2.17	Občanská společnost na celém světě by měla i nadále naléhat na takový výsledek konference, který bude schopný zvládnout výzvy, jež před námi stojí. Občanská společnost musí přijmout globální odpovědnost.

2.18	Předběžný návrh výsledného dokumentu, jejž vydalo předsednictvo konference OSN Rio+20, je dobrým východiskem pro další vyjednávání. Tento předběžný návrh však stále ještě neřeší výzvy, jež před námi stojí.

2.19

Evropští předsedové vlád musí přijmout svoji odpovědnost a zapojit se do konference Rio+20. Vyjednavači EU se musí zasadit o dokument, jenž bude přísnější z hlediska cílů, časových lhůt, financování, právních závazků a navazující činnosti. Po konferenci Rio+20 je třeba přezkoumat a obnovit ústřední strategii udržitelného rozvoje EU.

---

(1)  Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s.102.

(2)  Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s.102.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/42

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020)

KOM(2011) 608 v konečném znění – 2011/0269(COD)

2012/C 143/09

Zpravodaj: pan SIECKER

Spoluzpravodaj: pan HABER

Dne 24. října 2011 se Rada a 25. října 2011 Evropský parlament, v souladu s čl. 175 odst. 3 a článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020)

COM(2011) 608 final – 2011/0269(COD).

Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI), kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 9. února 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 23. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 158 hlasy pro, 10 hlasů bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV vítá skutečnost, že Komise předložila návrh na pokračování nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG). Výbor na druhou stranu není přesvědčen, že všechny návrhy Komise vyřeší problémy s fondem. Počet žádostí o příspěvek z EFG byl a stále je velmi nízký. EHSV se nedomnívá, že rozšíření fondu na zemědělství je tím správným způsobem, jak tento nedostatek napravit. Výbor místo toho navrhuje některá dodatečná opatření na zlepšení využívání EFG, například tak, že se sníží prahové hodnoty a celý postup se urychlí, protože nástroj jako takový přináší v případech, kde je využit, poměrně dobré výsledky.

1.2

Jednou z příčin nedostatečného využívání je pomalý a byrokratický postup EFG, který je způsoben jeho zvláštní povahou. Komise nemůže rozhodnout bez zapojení jak Evropského parlamentu, tak Rady. Jakmile se do věci zapojí rozpočtový orgán, jsou nutné určité časově velmi náročné postupy, které vedly ke schválení všech žádostí za vynaložení značných schvalovacích administrativních nákladů, jež bylo možné využít lépe.

1.3

EHSV navrhuje snížit prahovou hodnotu pro podání žádosti z navrhovaných 500 na 200 propuštěných zaměstnanců. Dále navrhuje zvýšit spolufinancování ze strany EU na 75 %, aby se ještě zlepšilo využívání EFG. EHSV dále vítá skutečnost, že pojem „pracovník“ byl rozšířen na pracovníky se smlouvami na dobu určitou a na pracovníky dočasně najímané přes agentury. EHSV souhlasí, že by se EFG měl rozšířit i na osoby samostatně výdělečné činné. Jedná se o velký počet důležitých subjektů na trhu práce, které jsou zároveň mezi prvními, koho postihují důsledky globalizace i hospodářské krize. Účelem EFG nikdy nebyla pomoc zaměstnavatelům, proto EHSV vyjadřuje nesouhlas s rozšířením EFG na vlastníky-vedoucí pracovníky malých a středních podniků. GŘ pro podniky má zvláštní sekci věnovanou politikám pro malé a střední podniky s významnými podpůrnými programy. EFG by se neměl s těmito programy překrývat.

1.4

EHSV by rád navrhl dvě další možnosti, jak zlepšit výsledky EFG. První možností je informovat prostřednictvím masivní informační kampaně malé a střední podniky o tom, co EFG nabízí. Druhou možností je zapojit do procesu žádostí o prostředky hned od začátku sociální partnery. EHSV by také rád vyjádřil podivení nad rozhodnutím Rady z prosince 2011 zrušit v posledních dvou letech současného trvání fondu (2012 a 2013) možnost využívat EFG pro boj s nečekanými sociálními důsledky hospodářské krize. Obzvláště z přehledu žádostí o pomoc je totiž zjevné, že fond byl v tomto ohledu poměrně efektivní. EHSV tudíž naléhavě žádá Radu, aby toto rozhodnutí znovu zvážila, a naprosto jasně by chtěl vyjádřit svoje přání, aby byl tento rozměr zapracován do pokračování fondu od roku 2014 do roku 2020.

1.5

EHSV nesouhlasí s tím, aby byl EFG rozšířen na zemědělství. Uznává však, že je zapotřebí něco pro tento sektor udělat, až vstoupí v platnost budoucí obchodní dohody, jako je Mercosur. EU jako celek bude mít z Mercosuru prospěch, v rámci Unie však výhody poplynou do průmyslu a služeb, zatímco zemědělství bude muset platit účty. Komise očekává, že budoucí obchodní dohody mohou mít obdobný dopad. Je spravedlivé zemědělství za tyto nevýhody nějak odškodnit, musí se tak však dít na základě řešení připraveného tomuto sektoru na míru, například v rámci strukturálních fondů vázaných na společnou zemědělskou politiku. EHSV požaduje, aby byl EFG, který byl založen s cílem podpořit propuštěné zaměstnance při jejich opětovném začleňování do trhu práce, i nadále vyhrazen tomuto účelu.

1.6	EHSV trvá na tom, aby bylo zachováno fungování tohoto fondu v období krize, a upozorňuje, že může být využit zejména v případě přemisťování průmyslových činností v Evropské unii.

2.   Shrnutí návrhu Komise

2.1

Komise navrhla zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) v březnu 2006. EFG měl poskytovat specifickou a jednorázovou pomoc s cílem usnadnit opětovné profesní začlenění pracovníků propuštěných na určitých územích nebo v určitých odvětvích v důsledku vážného narušení hospodářství, jako je přemístění pracovních míst do třetích zemí, dramatický nárůst dovozů nebo postupný pokles podílu EU na trhu v daném odvětví. Hlavním kritériem pro financování ze strany EFG bylo alespoň 1 000 propuštěných zaměstnanců v podniku nebo skupině podniků v rámci téhož odvětví nebo v jednom regionu či ve dvou sousedících regionech.

2.2

EFG byl zřízen na dobu trvání programového období 2007–2013. Zahrnoval tato opatření: rekvalifikaci, pomoc při stěhování, pomoc při zahájení podnikání a doplňky příjmu z výdělečné činnosti. EFG poskytuje pomoc na žádost členského státu. Částka vyplacená EU nesměla překročit 50 % celkových nákladů na úplný soubor opatření odhadnutých členským státem. V roce 2009 byla kritéria pro podporu pod tlakem hospodářské krize upravena. Požadovaný počet propuštěných se snížil z 1 000 na 500 a účast EU na projektech EFG se zvýšila z 50 % na 65 %.

2.3

V říjnu 2011 Komise předložila návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, aby EFG pokračoval i v programovém období 2007–2013 a přispěl tak k dosahování cílů strategie Evropa 2020, a zároveň aby bylo poskytování podpory rozšířeno na zemědělství. S cílem zajistit, aby byla podpora z EFG dostupná pracovníkům nezávisle na jejich pracovní smlouvě nebo pracovním poměru, je rozsah pojmu „pracovník“ rozšířen tak, aby zahrnoval nejen pracovníky s pracovní smlouvou na dobu neurčitou, ale také pracovníky se smlouvami na dobu určitou, pracovníky dočasně najímané přes agentury a vlastníky-vedoucí pracovníky mikropodniků, malých a středních podniků a osoby samostatně výdělečně činné (včetně zemědělců). Účast EU v projektech EFG se bude pohybovat mezi 50 a 65 %.

2.4

Komise navrhla, aby byl EFG situován mimo víceletý finanční rámec vzhledem k nepředvídatelné a naléhavé povaze okolností, které opravňují jeho použití. Výdaje na úrovni Unie by měly být zaměřeny na výsledky. Pro výdaje související s EFG se ve víceletém finančním rámci stanoví cíl, že alespoň 50 % pracovníků podporovaných prostřednictvím EFG by mělo do 12 měsíců nalézt nové a stálé zaměstnání. Aby Komise mohla sledovat, zda členské státy úspěšně usilují o plnění tohoto cíle, předloží členské státy průběžnou zprávu po 15 měsících.

3.   Obecné připomínky

3.1

EFG byl zřízen jako určitá první pomoc, nástroj, díky němuž může EU rychle a pružně reagovat a poskytnout pomoc pracovníkům, kteří ztratí zaměstnání v důsledku globalizace. Na celé sedmileté období od roku 2007 do roku 2013 EFG disponoval prostředky ve výši 3,5 miliardy eur. Během prvních pěti let – mezi lety 2007 a 2011 – bylo z částky 2,5 miliardy, která byla na to období k dispozici, vyčerpáno něco málo přes 364 milionů eur. Nejvýznamnějšími důvody tohoto skromného využívání EFG byl pomalý a byrokratický administrativní postup, dále vysoká prahová hodnota 1 000 pracovníků a nízká míra spolufinancování (50 %). Využívání se zlepšilo v roce 2009 poté, co byla prahová hodnota pro podání žádosti snížena z 1 000 pracovníků na 500 pracovníků, míra spolufinancování ze strany EU zvýšena z 50 % na 65 % (za určitých podmínek) a pomoc bylo možné žádat nejen při vyrovnávání se s důsledky globalizace, ale i s důsledky hospodářské krize.

3.2

Po těchto úpravách vzrostlo využívání EFG z osmi žádostí v roce 2007 a pěti v roce 2008 na 29 v letech 2009 a 2010. V roce 2011 bylo schváleno osm žádostí a u 18 dalších ještě probíhá posuzování. EFG je využíván spíše k vyrovnávání se s důsledky krize než k boji proti důsledkům globalizace – během tří let (od rozšíření EFG v roce 2009 tak, aby pokrýval i důsledky krize, do listopadu 2011) bylo podáno 53 „krizových“ žádostí, zatímco „globalizačních“ žádostí bylo během pěti let podáno 26. 53 „krizových“ žádostí se týkalo 48 607 pracovníků a 26 „globalizačních“ žádostí se týkalo 28 135 pracovníků, dohromady se tedy pomoci s udržením zaměstnatelnosti dostalo 76 742 pracovníkům.

3.3

Na základě 15 závěrečných zpráv, které byly v té době za období 2007–2009 dostupné, bylo v hodnocení EFG v polovině období analyzováno, kolik zúčastněných pracovníků našlo během jednoho roku jiné zaměstnání. Míra opětovného začlenění do zaměstnání byla 41,8 %. Míra opětovného začlenění do zaměstnání překročila 50% hranici v 6 z 15 prvních případů spolufinancovaných EFG. V 9 z 15 případů hranice dosažena nebyla. Rozptyl výsledků v opětovném začlenění do zaměstnání je široký – od vysoké míry 78,2 % v Německu až po podstatně nižší míry 4–6 % v případech v Portugalsku, Španělsku a Itálii. Je na zvážení, zda by se kvůli dosahování srovnatelné efektivity neměla část podpory vázat na výsledky pomoci. Ve střednědobém horizontu (12 měsíců po ukončení pomoci z EFG a více) se míra opětovného začlenění do zaměstnání zvýšila ve většině případů (tam, kde byly informace k dispozici), a to navzdory dopadu globální hospodářské krize, která místní ekonomiky postihla. Míra zaměstnanosti příjemců pomoci z EFG se během času zvýšila v 8 případech a snížila ve 3 případech. Míra opětovného začlenění do zaměstnání se v těchto případech v průměru zvýšila o 7 procentních bodů. Všeobecný závěr, že kromě slabého využívání fondu jsou výsledky dobré, se zdá být odůvodněný.

3.4

Pozornost zatím nebyla věnována třetímu důvodu skromného využívání EFG, a to skutečnosti, že fond nemá svůj vlastní rozpočet. Rozpočtový orgán – v tomto případě Evropský parlament a Rada – musí tudíž o tom, zda si každá jednotlivá žádost zaslouží podporu, rozhodovat odděleně. Navzdory skutečnosti, že tento model – nástroj mimo stávající struktury EU – umožnil rychlou a pružnou reakci, je administrativní postup, který bylo nutné dodržet z důvodu přesnosti, velmi dlouhý a byrokratický. Je nutné připomenout, že schvalovací náklady jsou vysoké – např. překlad do 22 jazyků, jednací místnosti, jednací materiály, čas účastníků, tlumočení, a to na různých úrovních schvalování. Schválené byly všechny žádosti a je na místě otázka, zda by se tyto náklady neměly využít ve prospěch postižených pracovníků. Výhodou současného postupu u EFG je to, že postup je velmi transparentní a závazek EU bojovat se sociálním vyloučením je dobře viditelný. Třebaže transparentnost a viditelnost mají tu nejvyšší důležitost, celý postup se musí nějakým způsobem urychlit a musí dojít ke snížení nákladů.

3.5

Další možné modely jsou uvedeny v návrhu a doprovodných dokumentech (1). Jedná se o začlenění EFG do ESF nebo pokračování EFG jako nezávislého orgánu s vlastním rozpočtem. Oba modely mají své výhody a nevýhody. Hlavní nevýhodou možnosti, kdy by měl být EFG začleněn do ESF, by byla potřeba jasného rozpočtového přídělu z rozpočtu EU navzdory „neplánovatelné“ povaze hromadného propouštění. Hlavními výhodami této možnosti jsou větší soudržnost a doplňkovost s ESF, možné zkrácení rozhodovacího procesu a zjednodušení a zefektivnění žádostí o příspěvek z EFG. Třetí možnost, pokračování EFG jako samostatného fondu s vlastním rozpočtem, má vedle řady nevýhod jedinou výhodu – větší stupeň viditelnosti evropské solidarity.

4.   Konkrétní připomínky

4.1

EHSV by především rád vyjádřil podivení nad rozhodnutím Rady z prosince 2011 zrušit v posledních dvou letech současného trvání fondu (2012 a 2013) možnost využívat EFG pro boj s nečekanými sociálními důsledky hospodářské krize tam, kde je zapotřebí „první pomoc“. Z přehledu žádostí o pomoc EFG podaných do 17. listopadu 2011 je zjevné, že fond byl v tomto ohledu poměrně efektivní. Méně dobře se mu dařilo naplňovat jeho původní poslání, tj. bojovat proti důsledkům globalizace. Jak v roce 2009, tak v roce 2010 bylo schváleno 23 žádostí o pomoc při boji proti důsledkům krize, zatímco důsledků globalizace se týkalo šest žádostí. EHSV tudíž žádá Radu, aby zvážila, zda by nebylo možné – po dobu trvání krize – využívat EFG i na boj proti důsledkům krize. EHSV by rád naprosto jasně uvedl svoje přání, aby byla další činnost fondu rozšířena o boj proti důsledkům hospodářské krize a aby se odstranily překážky pro podávání žádostí.

4.2

Třebaže se počet žádostí po roce 2008 zvýšil, na EFG se stále obrací jen velmi málo subjektů. Zdá se proto logické stanovit prahové hodnoty pro podávání žádostí ještě níže, než je navrhováno. V předběžných zjištěních hodnocení EFG v polovině období se v souvislosti se snížením počtu propuštěných z 1 000 na 500 uvádí, že za určitých okolností může být i tento snížený počet považován za příliš vysoký, poněvadž i ztráta 200–300 pracovních míst může v místních či regionálních podmínkách způsobit závažný otřes. Stávající prahová hodnota (500 zaměstnanců) může být stále příliš vysoká, pokud uvážíme procesy přemisťování a externího zajišťování činností, které v současnosti probíhají. EHSV tedy navrhuje, aby se tato hranice snížila na 200 zaměstnanců.

4.3

EHSV by rád navrhl dvě další možnosti, jak zlepšit výsledky EFG. Malé a střední podniky jsou obvykle příliš malé a mají příliš málo prostředků na to, aby měly aktuální informace o tom, jaké možnosti EU za určitých okolností nabízí. Je pravděpodobně mnoho malých a středních podniků, jež se potýkají s problémy, pro něž EFG nabízí řešení, ony však nemají o jeho existenci ponětí, a tak z něj nemohou mít prospěch. EHSV má za to, že lze mnoho získat, pokud by byli vlastníci-vedoucí pracovníci malých a středních podniků informováni prostřednictvím masivní informační kampaně o tom, co EFG nabízí. Dalším nápadem, který by mohl mít pozitivní dopad na výsledky EFG, by mohl spočívat v tom, zapojit do procesu žádostí o prostředky hned od začátku sociální partnery.

4.4

Z některých údajů v hodnocení doposud vyplývá, že silné výhrady, které členské státy v první fázi fungování EFG měly, částečně vycházely z vysokého vlastního příspěvku, který byly nuceny platit. Z tohoto důvodu došlo v roce 2009 ke změně podílů a zdá se, že to přineslo kladný efekt. Protože současná krize i nadále vyžaduje silné aktivní nástroje trhu práce, EHSV doporučuje, aby se spolufinancování ze strany EU zvýšilo na 75 %, a dále se tak zlepšilo využívání EFG.

4.5

Komise navrhuje, aby další činnost probíhala podle stejného modelu jako současný EFG, tj. jako krizový nástroj mimo finanční rámec. Nevýhodou tohoto modelu jsou pomalé a byrokratické postupy, které zahrnuje. Byrokracie spočívá částečně v omezeních v Bruselu a částečně v omezeních v členských státech. EHSV vyzývá Komisi, aby se pokusila najít řešení těchto omezení, a postup se tak stal pružnějším a rychlejším a případní žadatelé ho již nevnímali jako překážku. Žádosti například podávají regiony, ale musí projít přes celostátní úroveň. Tím se proces podstatně zpomalí. Pokud by byly tyto postupy zorganizovány jinak, mohla by se jejich efektivita velmi zlepšit.

4.6

EHSV vítá skutečnost, že pojem „pracovníci“ není v novém nařízení omezen na osoby s pracovními smlouvami na dobu neurčitou, ale že byl rozšířen na osoby se smlouvami na dobu určitou a na pracovníky dočasně najímané přes agentury. EHSV má výhrady k zařazení osob samostatně výdělečně činných. EFG byl zřízen jako pružný nástroj na podporu zaměstnanců, kteří přijdou o práci v důsledku globalizace. Postavení samostatně výdělečně činných je v členských státech velmi různorodé, od vysoce kvalifikovaných expertů se silnou pozicí na trhu práce po ekonomicky závislé samostatně výdělečně činné osoby, jež jsou fakticky ve stejné pozici jako zaměstnanci, a malé firmy tvořené jednou osobou. Velká část těchto samostatně výdělečně činných osob tvoří významnou součást trhu práce. Samostatně výdělečně činné osoby jsou mezi prvními, na koho dopadnou důsledky globalizace i hospodářské krize. EHSV tudíž navrhuje, aby EFG zahrnoval i tyto účastníky trhu práce, s cílem předejít nezaměstnanosti a podnítit lepší využívání EFG.

4.7

Pokud jde o vlastníky-vedoucí pracovníky malých a středních podniků, EHSV i nadále váhá. Jestliže jsou vlastníky-vedoucími pracovníky malého či středního podniku, který zaměstnává lidi, jsou zaměstnavateli a nejsou způsobilí k podpoře, protože EFG byl zřízen pro zaměstnance, kteří přišli o zaměstnání. Podpora zúčastněných podniků by mohla snadno způsobit narušení hospodářské soutěže s ostatními malými a středními podniky. Možnost této skupiny podávat žádosti o pomoc z EFG by byla v rozporu s politikou GŘ pro podniky určenou pro malé a střední podniky, která poskytuje širokou škálu vzdělávání, odborné přípravy a inovačních programů. EHSV je tak toho názoru, že vlastníci-vedoucí pracovníci malých a středních podniků jako takoví nejsou způsobilí žádat o pomoc. Avšak zaměstnanci těchto malých a středních podniků do něj spadají, pokud přijdou o zaměstnání kvůli neočekávaným důsledkům globalizace a splňují další podmínky EFG.

4.8

EHSV nesouhlasí s rozšířením EFG na zemědělce. Komise svůj návrh odůvodňuje tím, že více než 80 % prostředků z EFG má být použito v zemědělských podnicích, přičemž poukazuje na jednání o budoucích obchodních dohodách. EU již dříve spočítala, že ze smluv jako Mercosur mezi EU a řadou zemí jižní Ameriky bude mít prospěch Unie jako celek, avšak v jejím rámci poplynou výhody v prvé řadě průmyslu a službám, zatímco nevýhody postihnou zemědělství. Je pravděpodobné, že mnoho těchto budoucích dohod přinese stejný výsledek.

4.9

V návrhu se říká, že EFG má poskytovat „jednorázovou podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku rozsáhlých strukturálních změn způsobených zvyšující se globalizací výroby a obchodu“. V dalším odstavci Komise dodává, že „Unie by pomocí EFG také mohla poskytovat podporu v případě rozsáhlého propouštění v důsledku vážného narušení místního, regionálního či národního hospodářství vyvolaného neočekávanou krizí. Oblast působnosti EFG bude dále rozšířena na poskytování přechodné podpory zemědělcům s cílem usnadnit jejich přizpůsobení nové tržní situaci vyplývající ze skutečnosti, že Unie uzavřela obchodní dohody týkající se zemědělských produktů.“

4.10

Existuje několik důležitých důvodů, proč EFG není vhodným nástrojem k rozšíření na zemědělství. Problémy, kterým bude zemědělství v důsledku těchto obchodních dohod čelit, budou strukturální, protože budoucí dohody budou mít nejspíše tentýž výsledek, zatímco EFG bude pouze dočasným nástrojem. Obchodní dohody jako Mercosur se navíc obvykle vyjednávají celé roky, a tak je nelze považovat za „vážné narušení místního, regionálního či národního hospodářství vyvolané neočekávanou krizí“. Budou to vážná narušení místního, regionálního či národního hospodářství vyvolaná záměrnou a pečlivě připravovanou činností Evropské unie. Rozumí se samo sebou, že zemědělství je třeba za toto břemeno odškodnit. Musí se tak však dít na základě řešení připraveného tomuto sektoru na míru. EHSV požaduje, aby byl EFG, který byl založen s cílem podpořit propuštěné zaměstnance při jejich opětovném začleňování do trhu práce, i nadále vyhrazen tomuto účelu.

---

(1)  SEC(2011) 1130, 1131 a 1133 final.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/46

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (přepracované znění)

KOM(2011) 714 v konečném znění – 2011/0314 (CNS)

2012/C 143/10

Samostatný zpravodaj: pan MORGAN

Dne 20. prosince 2011 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 115 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Rady o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (přepracované znění)

KOM(2011) 714 v konečném znění – 2011/0314 (CNS).

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. února 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 230 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV vítá oblast působnosti navrhované pozměňující směrnice. Výbor těší skutečnost, že pozměněná směrnice bude nyní v souladu se směrnicí týkající se mateřských a dceřiných společností. Obzvláště vítá 10% hranici podílů pro určení, že společnosti jsou přidružené. Tento požadavek Výbor vznášel již dlouho, a to od roku 1998 (1).

1.2

Výbor poukazuje na to, že tento návrh způsobí mnoha členským státům pokles daňových příjmů. Členské státy v současnosti procházejí rozpočtovou krizí, a tak musíme předpokládat, že bude nějakou dobu trvat, než návrh schválí všech 27 států. Konečné znění předchozí směrnice Rada přijala až pět let po zveřejnění návrhu.

1.3	EHSV tento návrh podporuje a naléhavě žádá členské státy, aby svůj souhlas vyjádřily raději dříve než později, aby tak bylo možné racionalizovat srážkové daně a odstranit další překážku hladkého fungování vnitřního trhu.

2.   Úvod

2.1

Pokud jde o odstranění dvojího zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, existují v legislativě v Evropské unii dva souběžné proudy. Směrnice týkající se mateřských a dceřiných společností se vztahují na dvojí zdanění dividend. Smyslem druhého proudu legislativy je odstranění dvojího zdanění úroků a licenčních poplatků. Tyto dva proudy dosud nebyly synchronizovány.

2.2

První směrnice týkající se mateřských a dceřiných společností (90/435/EHS) byla přijata v roce 1990. Klíčové zde bylo, že pro uplatnění osvobození od daně musela mateřská společnost v dceřiné společnosti vlastnit nejméně 25 % podíl. Tato směrnice byla změněna směrnicí 2003/123/ES, kterou Rada přijala koncem roku 2003. Minimální hranice podílu na kapitálu, která musela být k osvobození od daně dosažena, byla od ledna 2009 postupně snížena na 10 %. V pozměňující směrnici byl také aktualizován seznam společností, na něž se směrnice vztahuje.

2.3

Dále byl předložen návrh, aby se ve stejném časovém rámci se směrnicí týkající se mateřských a dceřiných společností přistoupilo i k úpravě zdanění úroků a licenčních poplatků. Rudingova zpráva z roku 1992 ji pojímá jako prioritu (2). K žádnému konsenzu však nedošlo až roku 1998, kdy Komise předložila své návrhy (KOM(1998) 67). I ty však byly problematické – některé členské státy by na nich vydělaly, jiné by byly poškozeny. Rada tak směrnici (2003/49/ES) přijala až v červnu 2003. Z důvodu sporů, k nimž došlo, byla pro Řecko, Španělsko a Portugalsko u úroků i licenčních poplatků stanovena přechodná období. Další směrnicí z roku 2004 byla přechodná ustanovení rozšířena na některé nové členské státy (Českou republiku, Litvu, Lotyšsko a Polsko a protokolem z roku 2005 bylo zahrnuto i Bulharsko a Rumunsko).

2.4	EHSV vyjádřil souhlas s návrhem týkajícím se úroků a licenčních poplatků ve svém stanovisku přijatém na plenárním zasedání v červenci 1998 (3). Ve stanovisku uvedl čtyři konkrétní připomínky – jedna obsahovala návrh, aby se 25 % hranice snížila na 10 %, a v dalších třech bodech šlo o vyjasnění.

2.5

V červnu 2006 Evropská komise zveřejnila průzkum provádění směrnice. V návaznosti na tento průzkum pak 11. listopadu 2011 přijala nový návrh, kterým se směrnice přepracovává tak, aby se rozšířila její oblast působnosti. Tak by se ustanovení o úrocích a licenčních poplatcích sladila se směrnicí týkající se mateřských a dceřiných společností.

2.6	Předtím, než se Komise rozhodla navrhnout možnost, která by sladila směrnici o úrocích a licenčních poplatcích s ustanoveními směrnice týkající se mateřských a dceřiných společností, provedla hodnocení dopadů řady možností.

2.7

Z posouzení dopadů vyplývá: — U úrokových plateb by neměly ztráty překročit 200 až 300 milionů EUR a dotkly by se třinácti členských států EU, které na odchozí úrokové platby dosud uplatňují srážkové daně, a sice Belgie, Bulharska, České republiky, Irska, Itálie, Lotyšska, Maďarska, Polska, Portugalska, Rumunska, Řecka, Slovinska a Spojeného království. — V případě licenčních poplatků by ztráty neměly převýšit 100 až 200 milionů EUR a dotkly by se sedmi států s nejvyšší negativní bilancí licenčních poplatků v poměru k HDP, a sice Bulharska, České republiky, Polska, Portugalska, Rumunska, Řecka a Slovenska. Tuto možnost upřednostňovala většina zúčastněných stran, které se podílely na veřejné konzultaci.

2.8	Z posouzení dopadů vyplývá, že iniciativy obsažené v tomto návrhu přepracovaného znění, které odstraňují srážkové daně ve větším počtu případů, by podnikům přinesly úspory nákladů na dodržování předpisů ve výši 38,4 až 58,8 milionů EUR.

3.   Shrnutí návrhu

3.1

Komise přijala návrh 11. listopadu 2011 s cílem: — změnit oblast působnosti směrnice, tak, aby se rozšířil seznam společností, na něž se vztahuje; — snížit požadavky ohledně podílu na kapitálu, aby společnosti byly uznány jako přidružené, z 25 % přímého podílu na 10 %; — rozšířit definici přidružené společnosti tak, aby zahrnovala i nepřímé podíly; — jasně stanovit, že členské státy musí příslušným společnostem přiznat výhody plynoucí z této směrnice, pouze pokud dotčené úroky a licenční poplatky nejsou osvobozeny od daně z příjmu právnických osob – zejména se to týká situace, kdy společnost platí daň z příjmu právnických osob a zároveň požívá výhod zvláštního vnitrostátního daňového režimu, který ji osvobozuje od plateb úroků a licenčních poplatků přijatých ze zahraničí – v takových případech by stát zdroje podle této směrnice nebyl povinen osvobodit ji od daně vybírané srážkou; — zachovat přechodná období beze změny.

3.2

Stejně jako v případě směrnice o fúzích a směrnice týkající se mateřských a dceřiných společností se výhody plynoucí ze směrnice o úrocích a licenčních poplatcích přiznávají pouze společnostem, které v EU podléhají dani z příjmu právnických osob, mají sídlo v členském státě EU a spadají pod některý z typů uvedených v příloze směrnice. Jelikož příloha směrnice zahrnuje pouze ty typy společností, které existovaly v 15 členských státech, jež byly členy EU už před 1. květnem 2004, přidala Rada prostřednictvím směrnice 2004/66/ES ze dne 26. dubna 2004 typy společností v nových členských státech.

3.3

Nový pozměňující návrh, který Komise přijala, přepracovává všechny tyto směrnice tak, aby byl v příloze směrnice uveden aktualizovaný seznam společností. Nový navrhovaný seznam by také zahrnoval: — evropskou společnost (nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 a směrnice Rady 2001/86/ES), kterou lze zakládat od roku 2004, a — evropskou družstevní společnost (nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 a směrnice Rady 2003/72/ES), kterou lze zakládat od roku 2006.

3.4	Revidovaná směrnice má nabýt účinnosti 1. ledna 2013.

---

(1)  Stanovisko EHSV k návrhu směrnice Rady o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států, Úř. věst. C 284, 14.9.1998, s. 50.

(2)  Zpráva komise nezávislých expertů v oblasti zdanění společností, březen 1992.

(3)  Úř. věst. C 284, 14.9.1998, s. 50.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/48

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví akční program pro oblast cel a daní v Evropské unii na období let 2014–2020 (FISCUS) a zrušují rozhodnutí č. 1482/2007/ES a č. 624/2007/ES

KOM(2011) 706 v konečném znění – 2011/0341 (COD)

2012/C 143/11

Zpravodaj: pan CASSIDY

Dne 20. prosince 2011 se Rada a dne 14. prosince 2011 Evropský parlament, v souladu s články 33 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví akční program pro oblast cel a daní v Evropské unii na období let 2014–2020 (FISCUS) a zrušují rozhodnutí č. 1482/2007/ES a č. 624/2007/ES

COM(2011) 706 final – 2011/0341 (COD).

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. února 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 231 hlasy pro, 3 hlasy proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV návrh týkající se programu FISCUS celkově podporuje. Rád by však zdůraznil následující: — Je třeba zajistit, aby byly vnitrostátní celní a daňové správy dostatečně vybaveny, aby mohly reagovat na výzvy příštího desetiletí. — Daňové a celní orgány musí být vybaveny moderním a účinným informačním systémem. K tomu patří takové prvky, jako je např. Modernizovaný celní kodex. — Výbor by uvítal podrobnější posouzení dopadu na rozpočty EU a členských států. — Souhrn rozpočtu pro program FISCUS vykazuje ve srovnání se současnou činností nárůst celkového rozpočtu v daňové a celní oblasti o 9 %. Plánovaný rozpočet pro celní oblast je 479 622 792 EUR (pro daňovou oblast je to 23 692 892 EUR). To představuje nárůst o 13 % v celní oblasti a pokles o 1 % v daňové oblasti.

1.2

Výbor si je vědom rozdílnosti názorů mezi členskými státy v rámci pracovních skupin Rady. Domnívá se, že je důležité, aby byla Komise schopna ukázat, že členské státy učiní v rozpočtu programu FISCUS značné úspory ve srovnání se současnou situací. Výbor se domnívá, že by mohlo být pro Komisi obtížné získat souhlas Evropského parlamentu se zvýšením výdajů z rozpočtu EU bez informací o kompenzačních úsporách v rozpočtech členských států.

1.3	Výbor připomíná svůj komentář ve stanovisku Akční program pro oblast cel  (1), kde vybízí k větší integraci celních postupů v souladu s cíli Lisabonské strategie, přičemž zdůrazňuje, že by toho mělo být dosaženo bez integrace celních správ jako takových.

1.4	Podstatnou částí nového programu je zlepšení odborné přípravy a účinnosti odborné přípravy úředníků členských států. (2)

2.   Úvod a souvislosti

2.1

Celní a daňová politika EU významným způsobem přispívá ke každoročnímu zvyšování rozpočtových příjmů EU a členských států. Kromě toho přináší tato politika značné výhody občanům a podnikům EU, ať už tím, že zabraňuje nebezpečným či nedovoleným dovozům, usnadňuje hladké obchodování a umožňuje silný vnitřní trh, nebo tím, že snižuje náklady na dodržování předpisů a administrativu společnostem s mezinárodní působností.

2.2

Návrh nařízení (COM(2011) 706 final) je důležitým krokem v tomto úsilí, jež začalo před mnoha lety a jehož cílem je racionalizovat a koordinovat činnost členských států zaměřenou na ochranu jejich i unijních finančních zájmů. V roce 2010 totiž tvořily celní a související poplatky 12,3 % rozpočtu EU. Příští víceletý finanční rámec na období 2014–20, přijatý Komisí v červnu 2011, navrhuje mimo jiné i novou generaci programů Clo a Fiscalis. Tyto dva programy se v průběhu let vyvíjely svými vlastními, i když souběžnými cestami, na jejichž konci je Clo 2013 a Fiscalis 2013. Nyní jsou spojeny do jediného programu (FISCUS), což představuje ve strategii Komise opravdovou inovaci.

2.3

FISCUS není jen výsledkem „politiky zjednodušování“, abychom použili vlastních slov Komise, ale je i uznáním zásadní důležitosti spolupráce „mezi orgány celní a daňové správy a dalšími dotčenými stranami“. Hlavním pozitivním aspektem takového programu je význam přikládaný lidskému faktoru: spolupráce v celní a daňové oblasti se „soustředí na budování odborné způsobilosti a vytváření sítí v oblasti lidských zdrojů“ (3). Budování technických kapacit a kapacit v oblasti informačních technologií jsou samozřejmě rovněž nezbytné, ale prvořadý význam má lidský faktor. To je prvek, který EHSV vítá.

2.4

Komisí navrhovaný program FISCUS má trvat sedm let počínaje 1. lednem 2014. Finanční krytí nákladů programu pro celou dobu jeho trvání (2014–2020) obnáší 777 600 000 EUR v běžných cenách. Jde o značnou částku, jejíž soulad s cíli je obtížné posoudit. Program přiznává finanční podporu devíti druhům společných akcí, přičemž podpora má podobu buď grantů, nebo zadávání veřejných zakázek, nebo proplácení nákladů vynaložených externími odborníky.

2.5

Většina nákladů připadá na odbornou přípravu úředníků a na společné iniciativy v oblasti IT, ale finanční příděl může krýt také „náklady vzniklé přípravnými, monitorovacími, auditními a hodnotícími činnostmi  (4)“. EHSV chápe, že to znamená věnovat zvláštní péči dozoru nad prováděním společných akcí , nicméně věří, že stejná péče bude věnována také provádění akcí vnitrostátních , aby se tak zabránilo nedostatku jednotnosti.

2.6

Zvláštní cíle akčního programu jsou stejné jako v minulém a současném programu, k nimž EHSV již uvedl své připomínky. Nebyl by důvod je zde opakovat, kdyby nešlo o téma, na něž se již opakovaně upozorňovalo, dosud však zjevně bezvýsledně, totiž o pravidelnou výměnu informací mezi celními a daňovými orgány jako prostředek pro odhalování podvodů a daňových úniků (5).

2.7

První oblast, vytváření sítí v oblasti lidských zdrojů by měla umožnit výměnu osvědčených postupů a operačních znalostí. To není žádná novinka, neboť stejné téma – a dokonce za použití naprosto stejných slov – se objevovalo ve většině předchozích programů, ne-li dokonce ve všech. Předchozí činnost nebyla vždy zcela úspěšná, a to z mnoha důvodů. Hlavními z nich byly jazykové problémy a odlišné zkušenosti nebo výchozí podmínky zúčastněných. Nové zaměření na spolupráci mezi jednotlivými správami by podle programu FISCUS mělo podnítit výměnu zkušeností a zajistit vynikající odborníky – tedy něco, co by EU měla podporovat.

2.8

Druhá oblast podle slov Komise „umožní v rámci tohoto programu financovat nejmodernější IT infrastrukturu a systémy, které dají celním a daňovým správám v Unii možnost rozvinout se v plnohodnotné elektronické správy“ (6). Také toto téma se objevovalo, ve více či méně stejném znění, v předchozích programech. Výsledky zde byly méně než uspokojivé, a to z důvodu rozdílné úrovně informačních technologií mezi členskými státy, ale také – a to bohužel velmi často – z důvodu neochoty některých (či mnoha) členských států ke změně používaných metod nebo vybavení.

2.9

Neochota členských států ke spolupráci je nejzávažnější překážkou v procesu tvorby solidní evropské daňové sítě. Ta se jistě neomezuje jen na informační technologie, ale v této oblasti je to vidět nejlépe. EHSV již takový přístup kritizoval v mnoha svých stanoviscích k daňovým iniciativám EU (7) a věří, že současná krize ukázala, že žádná země se nemůže izolovat od dění celosvětového rozsahu, a že jedinou odpovědí je spolupráce.

2.10

V průběhu roku 2011 provedla smluvní strana – po konzultacích zástupců obchodu – analýzu výsledků dvou samostatných programů, Fiscalis 2013 a Clo 2013, v polovině období. Jiná smluvní strana vypracovala studii možného rámce budoucího programu FISCUS. Průběžné výsledky neukázaly žádné výrazné překážky ani nutnost jakéhokoliv zvláštního opatření na nápravu nechtěných důsledků.

2.11	FISCUS spojuje dva momentálně samostatné programy z oblasti zdaňování a cel do jednoho, čímž plní cíle Komise týkající se zjednodušování a snižování nákladů, aniž by to narušilo činnost v těchto jednotlivých oblastech.

2.12	Toto nové nařízení nahrazuje rozhodnutí č. 1482/2007/ES, jímž se zaváděl program Společenství ke zlepšení fungování systémů zdanění na vnitřním trhu (Fiscalis 2013). Rozhodnutí č. 624/2007/ES zavádělo akční program pro oblast cel ve Společenství (Clo 2013). Obě tato rozhodnutí budou proto zrušena.

2.13	Komise provedla v oblasti cel i v oblasti Fiscalis rozsáhlé konzultace. Na jejich základě vznikl seznam problémů, jež jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise – posouzení dopadu, část I (Cla) a část II (Fiscalis) (8).

2.14

Komise provedla předběžné posouzení dopadu nového programu, jež ukazuje, že v otázkách evropských informačních systémů a výměny informací ohledně budoucího vývoje politiky přetrvává vysoká míra nejistoty. Částečně se o tom zmiňuje stanovisko EHSV Akční program pro oblast cel  (9). Opatření nezbytná ke zlepšení fungování programu Fiscalis byla podrobně popsána ve stanovisku EHSV Zlepšení fungování systémů zdanění na vnitřním trhu (Fiscalis 2013)  (10).

2.15

EHSV v zásadě souhlasí s opatřeními navrhovanými Komisí, rád by však zdůraznil, že otázka spolupráce mezi jednotlivými orgány, ať už na vnitrostátní nebo evropské úrovni, je určitým leitmotivem mnoha témat EU. Pokrok v této oblasti je zpravidla pomalý a obtížný, a to z mnoha důvodů, přičemž hlavním je nedostatečné nadšení vnitrostátních orgánů.

2.16

EHSV návrh Komise na posílenou spolupráci mezi celními a daňovými orgány schvaluje. Mělo by to však být jen začátkem činnosti, již EHSV navrhoval už při mnoha dřívějších příležitostech (11), totiž organizované spolupráce mezi všemi orgány, vnitrostátními nebo evropskými, zapojenými do boje proti finančním podvodům nebo kriminalitě: praní špinavých peněz, organizovanému zločinu, terorizmu, pašování atd.

---

(1)  Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 78, odst. 1.3.

(2)  Tento požadavek je uveden v odstavci 1.2. stanoviska EHSV Zlepšení fungování systémů zdanění na vnitřním trhu (Fiscalis 2013), Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 1.

(3)  COM(2011) 706 final, str. 2, oddíl 1, třetí odstavec.

(4)  COM(2011) 706 final, s. 21, čl. 10 odst. 2.

(5)  Stanoviska EHSV DPH – boj proti daňovým únikům, Úř. věst. C 347, 18.12.2010, s. 73, a Podpora řádné správy v daňové oblasti, Úř. věst. C 255, 22.9.2010, s. 61.

(6)  COM(2011) 706 final, str. 2, oddíl 1, třetí odstavec.

(7)  Stanoviska EHSV DPH – boj proti daňovým únikům, Úř. věst. C 347, 18.12.2010, s. 73; Podpora řádné správy v daňové oblasti, Úř. věst. C 255, 22.9.2010, s. 61; Daňové úniky spojené s dovozem, Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 112; Vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 120, a Správní spolupráce v oblasti daní, Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 120.

(8)  Pracovní dokument útvarů Komise – posouzení dopadu, SEC(2011) 1318 final.

(9)  Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 78.

(10)  Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 1.

(11)  Stanoviska EHSV DPH – boj proti daňovým únikům, Úř. věst. C 347, 18.12.2010, s. 73; Podpora řádné správy v daňové oblasti, Úř. věst. C 255, 22.9.2010, s. 61; Daňové úniky spojené s dovozem, Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 112; Vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 120, a Správní spolupráce v oblasti daní, Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 120.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/51

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Roční analýza růstu 2012

KOM(2011) 815 v konečném znění

2012/C 143/12

Hlavní zpravodaj: pan CROUGHAN

Dne 23. listopadu 2011 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor na téma

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Roční analýza růstu 2012

KOM(2011) 815 v konečném znění.

Dne 6. prosince 2011 předsednictvo Výboru pověřilo Řídící výbor pro strategii Evropa 2020 přípravou podkladů Výboru na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana CROUGHANA hlavním zpravodajem na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února), a přijal následující stanovisko 171 hlasy pro, 19 hlasů bylo proti a 21 členů se zdrželo hlasování.

ÚVOD

i	Tento návrh stanoviska připravený pro jarní zasedání Evropské rady se vyjadřuje k roční analýze růstu 2012 vypracované Komisí.

ii	Roční analýza růstu zahajuje evropský semestr pro správu ekonomických záležitostí 2012, jenž je také prvním z dohodnutých posílených právních rámců pro správu ekonomických záležitostí (balíček šesti legislativních aktů).

iii

Roční analýza růstu stanovuje oblasti, o nichž se Komise domnívá, že musí být prioritami EU v nadcházejících 12 měsících z hlediska hospodářských a rozpočtových politik a reforem na podporu růstu a zaměstnanosti v rámci strategie Evropa 2020. Po schválení na březnovém zasedání Evropské rady budou členské státy tyto priority muset zohlednit ve svých státních politikách a rozpočtech.

iv

V části I se tento návrh stanoviska bude zabývat obecnými otázkami souvisejícími s roční analýzou růstu: orientací na růst, fiskální konsolidací, prováděním reforem dohodnutých v rámci evropského semestru a také zapojením organizované občanské společnosti a sociálních partnerů do procesu roční analýzy růstu.

v

Část II slučuje specifické připomínky a doporučení k různým politikám EU. Poskytují podrobné odpovědi na pět priorit, které Komise předložila v roční analýze růstu. Jsou to: další diferencovaná fiskální konsolidace s příznivými dopady pro růst, obnova běžných úvěrových podmínek pro ekonomiku, podpora růstu a konkurenceschopnosti, řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize a modernizace veřejné správy. Tyto příspěvky pocházejí z různých nedávných stanovisek EHSV a aktualizují postoj Výboru k roční analýze růstu 2011 (1) přijaté v březnu 2011.

vi	Předkládaný návrh stanoviska také navazuje na stanovisko k evropskému semestru 2011, které Výbor přijal v prosinci 2011 (2).

ČÁST I

POSELSTVÍ EHSV PRO JARNÍ ZASEDÁNÍ EVROPSKÉ RADY

Na rozdíl od všech nedávných summitů musí Unie prokázat svou politickou schopnost řešit krizi veřejného dluhu přijetím ambiciózních a dostatečných opatření k opětnému nastolení rovnováhy. Jedním z těchto opatření je mnohem větší důraz na růst.

A.    ÚVOD

1.   Roční analýza růstu 2012 vypracovaná Komisí vychází za neradostných okolností: Unie prochází za dobu své existence nejhorší finanční, hospodářskou a sociální krizí spojenou s krizí důvěry. Krize má dalekosáhlé následky: potíže pro domácnosti a podniky, vyostření problému nezaměstnanosti mládeže a dlouhodobé nezaměstnanosti, zvýšení počtu lidí ohrožených chudobou a vyloučením, obavy o naše společnosti, riziko zvýšeného nacionalismu a populismu.

2.   Co se týče státní úrovně, Výbor je vážně znepokojen nedostatečným prováděním závazků dohodnutých během procesu evropského semestru. Víc než kdykoli dříve EU potřebuje prokázat schopnost účinně jednat, aby došlo k obnově důvěry spotřebitelů a investorů, a to nabídnutím ambiciózní odpovědi na současné problémy. Bez rozhodných kroků a účinného provádění reforem evropskými institucemi a členskými státy Evropě hrozí dlouhodobá krize růstu a také narůstající divergence, jež bude mít za následek další tlak na eurozónu.

3.   Vzhledem k tomu, že zahájení procesu evropského semestru 2012 probíhá ve znamení podstatně zhoršených prognóz růstu a velmi reálné možnosti recese, Výbor lituje, že evropský summit v prosinci 2011 nedokázal obnovit důvěru v řízení Evropské unie, jež byla výsledky po sobě jdoucích summitů v posledních osmnácti měsících postupně nahlodávána. Zjevná neochota summitu řešit hluboce zakořeněné problémy, na něž poukazovala roční analýza růstu, vedly k dalším politickým řešením, jež si nezískala důvěru vlád ani investorů po celém světě a především ani evropských občanů.

4.   Výbor se domnívá, že dosud navržené nápravné prostředky pro státní dluh a související finanční krizi jsou částečné, a proto by mohly postavit některé hluboce zadlužené země mimo trhy na dobu delší, než se plánovalo, a nesou s sebou vážné riziko, že se tyto problémy rozšíří do některých větších států. Problematické nesplacení dluhu ze strany Řecka zůstává reálnou možností. Takový krok by měl závažný negativní vliv na další země řešící problémy se státním dluhem, a mohl by uvést do pohybu řetězec událostí se závažnými důsledky nejen pro evropskou, ale i světovou ekonomiku. Evropská unie navzdory své nezpochybňované hospodářské síle nedokázala nalézt cestu, jak chránit členské státy nacházející se v obtížné situaci před finančními útoky, následkem čehož světové trhy značně oslabily evropský projekt útokem na jeho strukturální fragmentaci. Problém je tedy stejnou měrou povahy politické jako ekonomické.

5.   Výbor je vážně znepokojen, neboť vysoká míra takto vzniklé nejistoty má škodlivý dopad na reálnou ekonomiku Unie v podobě nižších investic, výstupů a zaměstnanosti, neboť investoři hledají bezpečnější útočiště a dokonce připravují plány pro případný rozpad eurozóny s následnými obrovskými celosvětovými důsledky.

6.   Zkušenosti z minulých krizí evropské integrace ukázaly, že Evropa má zdroje k nalezení řešení. Výbor vyzývá evropské instituce a členské státy, aby našly politickou odvahu a vizi a současně s hospodářským oživením a investicemi podpořily větší integraci. To je nyní jediným možným řešením krize.

7.   EU potřebuje překonat stávající nouzový nesystematický přístup ke krizi a nalézt trvalá řešení strukturálních problémů, které tato krize vynesla na světlo, a tak pro evropské občany zajistit dlouhodobě dobré podmínky. K tomu je nutné vybudovat potřebné evropské zábrany proti dalším útokům, poskytnout zasaženým zemím čas k obnově a zavést specifická dodatečná opatření na podporu evropského hospodářského růstu.

8.   Ruku v ruce s nutným úsilím dostat dluhovou krizi pod spolehlivé evropské řízení je posílená fiskální unie. Výbor vítá fakt, že do procesu evropského semestru byl zaveden mnohem přísnější dohled nad rozpočtovou politikou členských států a závazky požadovanými po členských státech v rámci fiskální úmluvy, upozorňuje však, že je třeba provést posouzení sociálního dopadu těchto opatření. Nicméně nová struktura evropské správy ekonomických záležitostí musí zachovat nezávislost sociálních partnerů a jejich svobodu kolektivního vyjednávání.

9.   Výbor dále opakuje, že plně podporuje zastřešující strategii Evropa 2020, jež nabízí pozitivní vizi pro budoucnost a koherentní rámec k realizaci progresivních reforem pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Připomíná rovněž nutnost vhodné vyváženosti mezi aspekty zaměstnanosti a hospodářskými a sociálními aspekty této strategie.

10.   Výbor je hluboce znepokojen zneklidňujícím redukováním metody Společenství ve prospěch mezivládního přístupu, povětšině vedeného pouze několika málo členskými státy, což přispělo k omezené povaze politické reakce. Částečně proto, že instituce Unie hrály druhé housle ve srovnání s mezivládním přístupem uplatňovaným v posledních dvou letech, se naléhavé problémy Evropské unie řešily nikoli z hlediska Unie, ale z hlediska jednotlivých členských států a se zohledněním jejich politických požadavků.

11.   Výbor konstatuje, že nejpozději do pěti let po vstupu v platnost Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, jež byla dohodnuta 25 členskými státy 30. ledna, budou na základě posouzení zkušeností s jejím prováděním přijaty nutné kroky s cílem zapracovat obsah této smlouvy do právního rámce Evropské unie. Výbor proto vyzývá členské státy, jež se rozhodly nezúčastnit se mezivládního postupu vedoucího k této smlouvě (3), aby znovu zvážily svůj postoj k této věci.

12.   Výbor podporuje silnou roli Evropské komise, povzbuzuje ji k předkládání smělých návrhů a je rovněž zastáncem plného zapojení Evropského parlamentu do procesu evropského semestru, který tím získá na transparentnosti a legitimitě.

13.   Výbor děkuje Komisi za to, že roční analýzu růstu 2012 zveřejnila koncem listopadu 2011, tedy dříve, než se původně plánovalo. I přes napjatý termín to EHSV umožnilo uspořádat o této roční analýze růstu diskuse, konzultovat svou síť národních hospodářských rad a podobných institucí a vydat toto stanovisko dříve, než se na jarním zasedání Evropské rady rozhodne o hlavních prioritách pro tento rok.

B.    VHODNÉ ZAMĚŘENÍ NA RŮST

14.   Výbor se domnívá, že roční analýza růstu 2012 přináší oproti předchozí analýze zlepšení v několika směrech.

15.   Výbor vítá celkové zaměření na růst a s uspokojením konstatuje, že roční analýza růstu 2012 přebírá mnohé myšlenky obsažené v předchozím stanovisku EHSV k roční analýze růstu 2011 (4).

16.   EHSV zdůrazňuje, že bez dostatečné míry růstu nelze krizi státního dluhu vyřešit, což platí zejména pro země v obtížné situaci. Nízká priorita pro růst by s sebou nesla vysoké riziko, že mnoho ekonomik Unie zabředne do recese a některé dokonce do deprese.

17.   Roční analýza růstu konstatuje, že finanční trhy posuzují udržitelnost státních dluhů členských států na základě dlouhodobých vyhlídek růstu, jejich schopnosti přijímat dalekosáhlá rozhodnutí o strukturálních reformách a jejich úsilí o zlepšení konkurenceschopnosti.

18.   Výbor souhlasí s Roční analýzou růstu v názoru, že vyhlídky všech členských států EU na růst závisí na rozhodném řešení krize státního dluhu a provádění rozumných hospodářských politik a že se příliš mnoho politického času a energie vydává na nouzová opatření na úkor provedení politických změn, jež přivedou naše ekonomiky zpět na vyšší úroveň růstu.

19.   Výbor plně souhlasí se zaměřením pozornosti současně na reformní opatření, která mají krátkodobý dopad na růst, a na správný model střednědobého růstu.

20.   Výbor opakuje, že tři aspekty růstu – tedy růst inteligentní, udržitelný a podporující začlenění – jsou provázány a vzájemně se posilují. Hospodářskému, sociálnímu i environmentálnímu aspektu je nutné věnovat stejnou pozornost.

21.   Obnova růstu musí být v souladu s ostatními cíli obsaženými v Lisabonské smlouvě, včetně dobrých životních podmínek občanů. Potřeba reformy by měla být chápána jako příležitost učinit náš způsob života udržitelnějším.

22.   Ve všech členských státech je zapotřebí klást důraz na reformy podporující růst.

23.   Specifická situace pěti členských států využívajících programy finanční pomoci EU – MMF  (5)

23.1   Výbor se domnívá, že Komise a Rada by měly členské státy nadále povzbuzovat k přípravě a provádění politik dlouhodobého růstu prostřednictvím podrobných doporučení pro jednotlivé země. Výbor lituje, že jediným doporučením, jež bylo v roce 2011 vysloveno na adresu pěti členských států využívajících finanční pomoc EU – MMF, je pokračovat v provádění opatření stanovených v rozhodnutích, jež jim přiznávají finanční pomoc.

23.2   Výbor je nyní velmi znepokojen rozhodnutím Komise nepožadovat po oněch pěti zemích, aby se zapojily do přípravy druhého kola národních plánů reforem v roce 2012. EHSV uznává, že NPR pokrývají do značné míry stejnou oblast a že tyto země tedy předkládají své vnitrostátní cíle v souvislosti se strategií Evropa 2020. Tím se však tyto země ocitnou mimo nový postup řízení v jádru strategie Evropa 2020, jež byla vypracována s cílem dosáhnout nutné hospodářské konvergence prostřednictvím reforem a přijetím osvědčených postupů. Tento krok především zabrání občanům a sociálním partnerům na národní úrovni v tom, aby se zapojili do provádění a přezkumu národních programů reforem. Takový postup je však v příkrém rozporu se závěry Evropské rady z března 2011, že v novém rámci evropského semestru je třeba plně zapojit národní parlamenty, sociální partnery a další zainteresované strany.

24.   Investice do růstu – v současném kontextu obzvlášť náročný úkol

24.1   Výbor si je vědom toho, že určení vhodných opatření pro růst může být obzvlášť náročné. Současná svízelná pozice EU, co se týče růstu, není způsobena pouze krizí, ale také dodatečnými problémy, které mají vliv na její hospodářský výkon: ztrátou konkurenceschopnosti, globalizací, nedostatkem zdrojů (energie, dovedností atd.), změnou klimatu a stárnutím populace.

24.2   Dosažení cílů strategie Evropa 2020 bude vyžadovat podstatné investice: např. do IKT, tradiční a nové infrastruktury, V&V a inovací, vzdělávání, dovedností a energetické účinnosti. Investice do zelené ekonomiky dodají impulz inovaci a poptávce po nových produktech, což zvýší růst a současně přispěje k udržitelnosti celosvětového hospodářství.

24.3   V době úsporných opatření se jedná o velmi náročný úkol. Avšak přínos, jejž takové veřejné investice na úrovni států a na evropské úrovni znamenají pro podporu inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, je důležitý a může mít významný pákový účinek a stimulovat další soukromé investice.

24.4   Výbor zastává názor, že Unie potřebuje více investic do projektů, které podporují strukturální změnu a mohou nasměrovat ekonomiky členských států na cestu udržitelného růstu. Vhodné projekty by měly být v souladu s cíli strategie Evropa 2020, např. dlouhodobé projekty infrastruktury velkého veřejného významu, jež mají potenciál návratnosti výdajů.

24.5   V této souvislosti Výbor plně podporuje iniciativu dluhopisů na projekty strategie Evropa 2020  (6) na financování rozsáhlých projektů infrastruktury v oblasti energetiky, dopravy a IKT. To kladně ovlivní trhy s projektovými dluhopisy a pomůže organizátorům jednotlivých projektů přilákat dlouhodobé dluhové financování ze soukromého sektoru.

24.6   Výbor se domnívá, že na evropské úrovni je třeba učinit více pro tvorbu investic. Dostupné strukturální fondy musí být využity k posílení konkurenceschopnosti a obnově růstu. Finanční podpora EU by měla být podmíněna výsledky a slučitelností s cíli strategie Evropa 2020.

24.7   Výbor oceňuje, že Parlament a Rada rychle přijaly dohodu o zvýšení míry spolufinancování pro strukturální fondy v zemích využívajících finanční pomoc EU, ECB a MMF, což umožní rychlou mobilizaci fondů EU na podporu růstu a jejich lepší čerpání (7).

24.8   Vzhledem k nesmírnému tlaku na vnitrostátní rozpočty a na evropský rozpočet musí členské státy a tvůrci evropských právních předpisů obtížně volit a určovat priority, aby se investovalo do činností podporujících růst, jako je vzdělávání a dovednosti, V&V – inovace, životní prostředí a sítě, např. vysokorychlostní internet, energické a dopravní propojení.

24.9   Je třeba zdůrazňovat význam podnikání, sociálního podnikání a zakládání podniků, zejména malých a středních podniků, včetně sociálních podniků, pro obnovu. Jsou klíčovou hybnou silou hospodářského růstu, podnikatelské inovace a dovedností a významným zdrojem tvorby pracovních míst.

24.10   Míra nezaměstnanosti v mnoha členských státech brzy dosáhne neúnosné úrovně, což způsobí ohromné sociální a ekonomické náklady. Z tohoto důvodu budou nezbytná krátkodobá a střednědobá opatření, která mladým lidem a ženám ulehčí přístup na trh práce, pracovníkům propuštěným v důsledku krize pomohou znovu se do něj začlenit a usnadní vzdělávání a profesní rekvalifikaci. Do roku 2020 bude v EU třeba vytvořit 17,6 milionu pracovních míst.

C.    PŘÍLIŠ SILNÁ ORIENTACE NA FISKÁLNÍ KONSOLIDACI

25.   Výbor rozhodně souhlasí s tím, že konsolidace veřejných financí je nutná k nápravě značných fiskálních rozdílů a k obnovení důvěry. Výbor je však znepokojen velkým důrazem, jenž je ve fiskální úmluvě kladen na úsporná opatření. Musí se provést účinné posouzení sociálních dopadů těchto opatření a s vynaložením veškerého úsilí zajistit, aby nezvýšila riziko chudoby a sociálního vyloučení. Výbor zastává názor, že je třeba dosáhnout vyváženosti mezi fiskální konsolidací a růstem. Fiskální disciplína a úsporná opatření sama o sobě nebudou stačit k tomu, aby EU zajistily udržitelnost. Jsou-li do jisté míry úsporná opatření nutná, pak tato opatření musí být sociálně vyvážená a zohledňovat vliv, který mají na různé sociální skupiny. Výbor souhlasí s výkonnou ředitelkou MMF Christine Lagarde, jež varovala, že používání celoplošných rozpočtových škrtů zasahujících celý kontinent pouze přitvrdí tlaky směřující k hospodářské recesi.

26.   Výbor se obává, že Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii dohodnutá 25 členskými státy 30. ledna současnou krizi nevyřeší. I když do budoucna musí vést v lepšímu dodržování Paktu o stabilitě a růstu, nezabývá se dostatečně fiskální vyvážeností, nezmiňuje systém včasného varování ani srovnávací přehled určený k zamezení vzniku nevyvážených stavů vznikajících v jiných částech hospodářství, např. v soukromém sektoru, ztráty konkurenceschopnosti či vzniku bublin s nemovitostmi, což všechno byly důležité faktory této krize. Hospodářský růst je součástí řešení a vyžaduje určitá přísná specifická opatření k podpoře růstu, zejména v těch členských státech, které jsou na pokraji hluboké hospodářské recese. Konsolidační úsilí a reforma musí jít ruku v ruce s opatřeními, jež dodají impulz růstu.

27.   Výbor je znepokojen tím, že roční analýza růstu vyzývá ke zvýšení úspor pro splnění cílů rozpočtové konsolidace i v případě zhoršení makroekonomických podmínek. Podle ní by členské státy, pro které byl přijat program finanční pomoci, „nadále měly splňovat dohodnuté rozpočtové cíle, i kdyby se makroekonomické podmínky změnily“, a členské státy, které se zpozdily při provádění korekce v rámci postupu při nadměrném schodku „by měly zvýšit úsilí o konsolidaci. Případné (…) úpravy hlavního makroekonomického scénáře směrem dolů by neměly vést ke zpoždění korekce nadměrného schodku“.

28.   Stabilizace prostřednictvím eurobondů

28.1   Finanční instituce investují do vládních dluhopisů, u nichž pro účely jejich vlastní rozvahy očekávají nulové riziko, proto také instituce v současnosti raději ukládají peníze u ECB, než aby kupovaly riskantnější dluhopisy některých členských států, čímž finanční systém připravují o likviditu.

28.2   Překonání tohoto stavu vyžaduje větší a důvěryhodnější evropskou hráz proti tlakům trhu, kterou Evropská centrální banka vybuduje tím, že bude hrát ještě plněji svou roli přímo či nepřímo prostřednictvím Evropského nástroje finanční stability (EFSF) nebo Evropského měnového systému (EMS).

28.3   Výbor uznává, že významné důsledky pro oblast morálního rizika jsou skutečné a vyžadují řešení; tento problém však bledne ve srovnání s možným rozpadem eurozóny. Vzhledem k neochotě členských států zaručit se za dluh jiných členských států a k potížím ECB při plnění své úlohy Výbor vyzývá k naléhavému zvážení zavedení dluhopisů stability. V návaznosti na nedávné zveřejnění zelené knihy Komise o dluhopisech stability se Výbor tímto tématem zabývá v samostatném stanovisku.

D.    SPRÁVNÁ ORIENTACE NA PROVÁDĚNÍ

29.   Cílem strategie Evropa 2020 je zajistit konkurenceschopnost Evropské unie v neustále vypjatější celosvětové hospodářské soutěži. Výbor je proto naprosto zajedno s Komisí, když v roční analýze růstu klade silný důraz na nedostatek řádného provádění reforem na národní úrovni.

30.   Výbor s velkým znepokojením konstatuje, že i přes naléhavost situace pokrok členských států s prováděním pokynů obsažených v roční analýze růstu 2011 nesplnil očekávání. Trvá příliš dlouho, než se rozhodnutí přijatá na úrovni EU promítnou do vnitrostátních politických rozhodnutí.

31.   EHSV vyzývá členské státy k plnému provedení reforem, k nimž se v národních programech reforem zavázaly. Musí nést odpovědnost za změny nutné z hlediska budoucí správy ekonomických záležitostí. Tento aspekt zdůrazňuje potřebu posílit proces evropského semestru větším zapojením národních parlamentů, sociálních partnerů a organizované občanské společnosti v členských státech do projednávání a monitorování průběhu provádění národních programů reforem.

32.   Výbor s politováním konstatuje, že závazky obsažené v národních programech reforem 2011 nejsou dostatečné ke splnění většiny cílů úrovně EU. S ohledem na rostoucí obavy z nesplnění cílů strategie Evropa 2020 Výbor vyzývá Komisi a vlády členských států, aby zejména znásobily své úsilí a dohnaly tento skluz zjištěný již v časné fázi programu a zajistily, aby vlády, zainteresované strany a občané v každé zemi nesli odpovědnost za příslušný program reforem a realizovali jej.

33.   EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny členské státy, včetně těch využívajících finanční pomoc EU-MMF, podle svých možností přispějí ke splnění hlavních cílů.

E.    VÝZNAM ROČNÍ ANALÝZY RŮSTU A ZAPOJENÍ ORGANIZOVANÉ OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI A SOCIÁLNÍCH PARTNERŮ

34.   Roční analýza růstu je základem pro vybudování nutného společného porozumění o prioritách činnosti na vnitrostátní a unijní úrovni v roce 2012, které by se mělo následně projevit ve vnitrostátních hospodářských a rozpočtových rozhodnutích a v přípravě národních programů reforem a stabilizačních a konvergenčních programů členskými státy.

35.   Proto má roční analýza růstu významnou politickou roli a Výbor se domnívá, že by neměla být omezena na technokratický proces, ale musí zohlednit názory Evropského parlamentu a klíčových zainteresovaných stran, tedy organizované občanské společnosti a sociálních partnerů.

36.   V současném kontextu naprosté nedůvěry ve způsob, jakým se krize doposud řešila, a v Unii samotnou, Evropa potřebuje, aby s ní její občané pluli na jedné lodi. Je nutné posílit sociální a občanský dialog na všech úrovních a dosáhnout širokého konsenzu o potřebě reforem.

37.   Opatření ke zlepšení evropské správy ekonomických záležitostí by měla být doprovázena kroky ke zlepšení její legitimity, odpovědnosti a jejího přijetí.

38.   Výbor žádá lepší, účinné zapojení subjektů organizované občanské společnosti do evropského semestru: na úrovni EU, co se týče roční analýzy růstu a přípravy specifických doporučení pro každou zemi, a na vnitrostátní úrovni prostřednictvím přípravy, provádění a monitorování budoucích národních programů reforem. Národní programy reforem by měly uvádět podrobné informace o tom, v jaké míře byly do procesu jejich přípravy aktivně zapojeny zainteresované strany a jak byly jejich připomínky zohledněny.

39.   Strategii pro růst Evropa 2020 lze splnit pouze tehdy, bude-li se celá společnost cítit jejím plněním vázána a každý subjekt plně ponese svou odpovědnost. V době, kdy jsou přijímána významná rozhodnutí s dopadem na životy všech občanů, je jejich účast na reformách a jejich přijetí důležitější, než kdy předtím.

40.   Výbor chce být nadále aktivně zapojen do fáze provádění strategie Evropa 2020 a monitorování roční analýzy růstu 2012. Bude pokračovat ve spolupráci se sítí národních HSR a podobných organizací a usilovat o zlepšení konzultací, účasti a mobilizace organizované občanské společnosti jak na evropské, tak na národní úrovni.

ČÁST II

NÁVRHY VÝBORU K PRIORITÁM PŘEDLOŽENÝM EVROPSKOU KOMISÍ

i

Výbor odporuje pět priorit, jež by podle Komise měly tvořit základ politického důrazu v roce 2012: další diferencovaná konsolidace veřejných financí s příznivými dopady pro růst; obnova běžných úvěrových podmínek pro hospodářství; podpora růstu a konkurenceschopnosti; řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize a modernizace veřejné správy.

ii	Tato část II j sérií specifických příspěvků ve vztahu k výše uvedeným prioritám. Tato prohlášení jsou převážně citace z různých stanovisek EHSV, jež Výbor přijal v roce 2011, a navazují na pozici EHSV k roční analýze růstu za rok 2011 (8), přijaté v březnu 2011.

1.   Další diferencovaná konsolidace veřejných financí s příznivými dopady pro růst

1.1   Fiskální konsolidace

1.1.1

EHSV znovu připomíná své názory vyjádřené ve stanovisku EHSV k tématu Roční analýza růstu 2011 v bodu 1: Realizace přísné fiskální konsolidace a v bodu 2: Korekce makroekonomické nerovnováhy.

1.1.2

Co se týká fiskální konsolidace, jak Výbor zdůraznil v odstavci 1.1. a 1.2 svého stanoviska k tématu Roční analýza růstu 2011 (9), je přesvědčen, že podstatné je nalézt novou rovnováhu veřejných financí, ale zároveň zabránit snížení poptávky, jež by vedlo k recesi, která by vytvářela další deficity a uvrhla evropskou ekonomiku do sestupné spirály. Měly by být sestaveny programy snížení veřejného dluhu tak, aby byly slučitelné s hospodářskou obnovou, sociálními cíli a cíli v oblasti zaměstnanosti vytyčenými ve strategii Evropa 2020.

1.1.3

Evropa musí zesílit hospodářskou správu, a zajistit tak fiskální kázeň ve všech členských státech, zejména pak u členů eurozóny. Dohodnutý reformní balíček šesti legislativních aktů spolu s novými návrhy předpisů a souvisejícím evropským semestrem pro lepší koordinaci hospodářských a vnitrostátních rozpočtových politik a pro větší dohled ze strany EU musí být rychle a náležitě prováděn.

1.1.4

Fiskální kázeň členských států však není dostatečným předpokladem růstu a zaměstnanosti a hospodářské a sociální soudržnosti. Výbor se ve skutečnosti obává, že současné podmínky pro vydání státních dluhopisů přivedly trh do stavu, který může ohrozit obnovu stability a růstu.

1.1.5

Z tohoto důvodu Výbor vítá zelenou knihu o proveditelnosti zavedení dluhopisů stability. Výbor se domnívá, že za předpokladu nastolení přísných pravidel a odpovídající správy na úrovni EU, jež vyloučí morální riziko a podpoří zodpovědné a předvídatelné chování vlády v členských státech, bude řízení veřejného dluhu se společnými zárukami v eurozóně důležitým příspěvkem pro překonání akutních problémů a mrtvého bodu mezi úspornými opatřeními a růstem.

1.1.6

Pokrok v této oblasti rovněž umožní Evropské centrální bance (ECB) postupně utlumit program nákupu státních dluhopisů, který v současné době některé členské státy potřebují k refinancování státního dluhu. ECB by se namísto toho mohla rozhodnout k podpoře nových dluhopisů „stability“, čímž by dodala další záruky subjektům na trhu, přinejmenším v přechodné fázi.

1.2   Orientace na výdaje podporující udržitelný růst

1.2.1

Výbor vyjadřuje svou plnou podporu orientace na výdaje podporující udržitelný růst. Musí být především zajištěno, aby opatření pro překonání hospodářské krize a veřejného dluhu neohrozila veřejné investice do vzdělávání a odborné přípravy. Členské státy musí při posuzování svých střednědobých rozpočtových cílů věnovat zvláštní pozornost veřejným investicím do vzdělávání, výzkumu a odborné přípravy.

1.2.2

Opatření v oblasti podpory z veřejných zdrojů pro výzkum a inovace a příslušné specifické programy se ukázaly být mimořádně důležité pro energeticky náročná odvětví. EHSV vyzývá Evropskou komisi, Radu a Parlament, aby tyto programy – zaměřené na energetickou účinnost a diverzifikaci – posílily a natrvalo je zařadily mezi rozvojová opatření.

1.2.3

Navíc v souvislosti se současným obtížným hospodářským klimatem EHSV doporučuje ještě větší investice do výzkumu, vývoje a nasazení, odborné přípravy a do vědeckých činností aplikovaných v energeticky náročných odvětvích. Tyto investice by měly být dostatečně finančně pokryty v rámci příštího rámcového programu a měly by umožnit výměnu zkušeností a výsledků přinejmenším na evropské úrovni. Evropské a národní programy by se měly více zaměřovat na výzkum a inovace v oblasti energetické účinnosti.

1.3   Aktivní politiky v oblasti trhu práce a služeb zaměstnanosti

1.3.1

Jak již Výbor zdůraznil ve svém stanovisku k tématu Roční analýza růstu 2011 (10), podpora občanů při hledání práce by měla probíhat především poskytováním výkonných služeb v oblasti zprostředkování zaměstnání a méně prostřednictvím takzvaných pobídek formou podpory v nezaměstnanosti. (…) V současné situaci s rekordním počtem nezaměstnaných není problémem obecný nedostatek pracovních sil na trhu práce, ale nedostatek kvalifikovaných pracovních sil v některých členských státech a obrovský nedostatek dostupných pracovních míst. Je třeba položit větší důraz na rozvíjení inteligentní politiky dodávek, jež podporuje budoucí růst a inovaci a přispívá k tvorbě dalších pracovních míst.

1.3.2

Výbor zdůraznil, že veřejné služby zaměstnanosti musí hrát aktivnější úlohu v rámci politiky odborné přípravy prioritních cílových skupin, jako jsou pracovníci s nižším vzděláním a kvalifikací nebo nestabilními pracovními místy a zranitelnější skupiny – osoby se zdravotním postižením, nezaměstnaní vyššího věku a přistěhovalci. Veřejné služby zaměstnanosti musí hrát také aktivnější úlohu v zajišťování pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané a v rozvoji aktivních politik zaměstnanosti a odborné přípravy. V mnoha zemích bude nezbytné značně rozšířit zvláštní podporu ze strany veřejných služeb zaměstnanosti, přičemž je třeba věnovat zvýšenou pozornost znevýhodněným osobám.

1.4   Reforma a modernizace důchodových systémů

1.4.1

Třebaže Výbor uznává, že je nezbytná reforma a modernizace důchodových systémů, domnívá se, že tlak na důchodové systémy vzniká spíše v důsledku nedostatku pracovních míst a investic než z demografických důvodů. Je zapotřebí iniciativ na podporu příležitostí k prodloužení pracovního života, které budou provázeny účinnou politikou růstu a zaměstnanosti. Pouze skutečná politika „aktivního stárnutí“ zaměřená na posílení zapojení do odborné přípravy a celoživotního učení může udržitelným způsobem zvýšit míru zaměstnanosti starších lidí, kteří přestávají pracovat kvůli zdravotním problémům, náročnosti práce, předčasným propuštěním a nedostatku příležitostí k odborné přípravě či k návratu na trh práce. EHSV rovněž pochybuje o tom, že zvýšení zákonné věkové hranice pro odchod do starobního důchodu je užitečné pro řešení demografických výzev. Zvýšení zákonného věku odchodu do důchodu kromě toho může zvýšit tlak na ostatní pilíře sociálního zabezpečení, například na invalidní důchody nebo minimální příjem, jak se již stalo v některých členských státech, což znehodnotí proces ozdravení veřejných financí. EHSV se domnívá, že mnohem vhodnější by bylo přiblížit skutečný věk odchodu do důchodu platnému zákonnému věku.

1.4.2

Konkrétněji se EHSV domnívá, že je nutná systematická změna, jež učiní pracovní podmínky příznivější pro starší občany na základě balíčku opatření, k nimž patří zejména tato: pobídky pro podniky k vytváření pracovních míst odpovídajících věku a ke stabilizování zaměstnanosti starších pracovníků, proaktivní politika trhu práce k opětovnému začlenění starších nezaměstnaných na trh práce za předpokladu rozsáhlého poradenství a podpůrných služeb pro osoby hledající práci, opatření zaměřená na možnost déle fyzicky a psychicky setrvat v pracovním procesu, opatření zaměřená na to, aby pracovní místa více zohledňovala starší osoby se zdravotním postižením, opatření na zvýšení ochoty jednotlivců déle pracovat – k tomu patří i ochota k celoživotnímu učení a ke zdravotní prevenci, vypracování modelů zdravé pracovní doby, které jsou dohodnuty mezi sociálními partnery, pro celou dobu profesní kariéry, podniková, kolektivní a právní opatření k zajištění většího zapojení starších osob do dalšího vzdělávání, opatření na zvyšování informovanosti starších pracovníků včetně odstranění klišé a předsudků vůči starším pracovníkům a vtisknout kladný náboj výrazu „stárnutí“, poradenství a podpora pro podniky, zvláště malé a střední podniky, při výhledovém personálním plánování a rozvoj organizace práce odpovídající věku a stárnutí, vytvoření vhodných pobídek pro zaměstnávání starších osob a jejich udržení v zaměstnání, aniž by to narušilo hospodářskou soutěž, vytvoření sociálně přijatelných pobídek k delší pracovní aktivitě pro všechny, kteří najdou práci a mohou pracovat, a vytvoření inovativních a atraktivních modelů pro hladký přechod z pracovního života do systému zabezpečení ve stáří v rámci zákonných důchodových systémů.

1.4.3

Dále, co se týká směrnice 2003/41/ES o činnostech a dohledu institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, EHSV znovu připomíná odstavec 5.7 svého stanoviska k tématu Roční analýza růstu 2011 (11).

1.5   Daňové politiky podporující růst

1.5.1

EHSV znovu upozorňuje na odstavec 1.4 svého stanoviska k tématu Roční analýza růstu 2011 (12), kde uvádí, že daňové zatížení by se mělo přesunout směrem k novým zdrojům příjmu.

1.5.2

EHSV je toho názoru, že finanční sektor by měl také podstatně a spravedlivě přispívat do veřejných rozpočtů. Zavedení daně z finančních transakcí (DFT) na celosvětové úrovni by mělo být upřednostňováno před DFT uplatňovanou pouze v rámci EU. Pokud se však ukáže, že zavedení DFT na celosvětové úrovni není proveditelné, EHSV by zvážil přijetí DFT v rámci EU.

1.5.3

Pokud jde o daň z přidané hodnoty (DPH), Výbor bez výhrad schvaluje iniciativu Komise zvážit možnost celkového přezkumu systému DPH. Měly by se snížit provozní náklady uživatelů a správní výdaje a současně by se mělo omezit množství pokusů o podvody. Obzvlášť problematické je řešení přeshraničního plnění.

1.5.4

EHSV podporuje a schvaluje návrh nového nařízení o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní  (13), který je nutný a užitečný za účelem zajištění účinného výběru daní a posílení boje proti podvodům v oblasti spotřebních daní.

1.5.5

K odstranění dvojího zdanění a většího administrativního zjednodušení v případě přeshraničních situací EHSV doporučuje zřízení jediného kontaktního místa, kde mohou občané získat informace, platit daně a obdržet nezbytná potvrzení a dokumentaci, kterou bude možné použít v celé EU, a také zjednodušení administrativních postupů uplatňovaných v případě přeshraničních situací.

1.5.6

V této souvislosti EHSV žádá zřízení monitorovacího střediska pro přeshraniční zdanění pod záštitou Evropské komise umožňujícího neustálého získávání podrobných a praktických znalostí o stávajících daňových překážkách a jejich vývoji.

1.5.7

EHSV podporuje návrh zavést společný základ daně z příjmů právnických osob (CCCTB), protože vytváří lepší podmínky pro přeshraničně činné společnosti.

1.5.8

EHSV očekává, že CCCTB přinese značný pokles nákladů na dodržování daňových předpisů a povede k odstranění narušení hospodářské soutěže v Unii způsobených daňovými pravidly. CCCTB tak podpoří spravedlivou a udržitelnou hospodářskou soutěž, jež bude mít pozitivní dopad na růst a tvorbu pracovních míst.

1.5.9

Výbor podporuje přezkum směrnice o zdanění energie (ETD), jež umožňuje těm členským státům, jež si to přejí, převést část zdanění práce či kapitálu na určitou formu zdanění, která podporuje ekologicky uvědomělé chování příznivé pro energetickou účinnost, v souladu se strategií Evropa 2020.

1.5.10

Faktor „daň CO2“ doplňuje systém pro obchodování s emisemi (EU ETS).

1.5.11

EHSV však lituje, že přepracování směrnice o zdanění energie není ambicióznější a souvislejší. Komise totiž dala podnět k tomu, aby byly do textu zahrnuty výjimky či odchylky, jejichž cílem je vyhnout se konfliktu s některými členskými státy nebo naopak vyhovět požadavkům jiných členských států.

1.5.12

„Signál o ceně“ není slyšitelný v souvislosti se zdaněním paliv a přepracování směrnice o zdanění energie jej zřejmě výrazně nezmění.

1.5.13

Některá odvětví (například zemědělství, výstavba, veřejná doprava atd.) jsou z této směrnice zcela nebo částečně vyňata. Je obtížné najít spojitost mezi všemi těmito výjimkami, jež mohou navíc vyslat negativní signál pro ty, jichž se tyto výjimky netýkají.

2.   Obnova běžných úvěrových podmínek pro hospodářství

2.1   Zdravý finanční systém

2.1.1

Je důležité řešit závažné nedostatky v regulaci mezinárodních financí a dohledu nad nimi. Je třeba naléhavě řešit rostoucí nerovnováhu mezi privatizací zisků a socializací ztrát ve finančním sektoru. Regulační rámcové podmínky musejí být nastaveny tak, aby finanční prostředníci zaujali svoji primární úlohu ve službách reálné ekonomiky tím, že budou poskytovat úvěry na skutečné projekty a investovat do aktiv namísto sázek na pasíva. Každá veřejná podpora finančních institucí musí jít ruku v ruce s nutným zlepšením řízení podniků, což musí být první krok na cestě k radikální reformě tohoto odvětví na podporu programu pro růst a zaměstnanost.

2.1.2

EHSV sdílí názor Komise, že podpora krachujících finančních institucí na úkor veřejných financí a rovných podmínek na vnitřním trhu již není do budoucna přijatelná. EHSV doufá, že Komise provede podrobné posouzení dopadu, pokud jde o potřebné náklady, lidské zdroje a legislativní reformy. Součástí realistického návrhu by měl být harmonogram náboru pracovníků, který by měl zohledňovat skutečnost, že tito pracovníci nemusejí být na trhu okamžitě k dispozici.

2.1.3

EHSV uznává, že Evropská komise reagovala na stále větší složitost finančního systému a jeho nedostatečnou transparentnost. Výbor proto vyzývá finanční sektor, aby řádným způsobem aplikoval nové předpisy a využil samoregulace, podpořil tak přijímání vhodných a čestných opatření a usnadnil přístup k transparentním finančním produktům.

2.1.4

EHSV požaduje, aby bylo do studijních osnov vzdělávacích systémů zapracováno povinné finanční vzdělávání, na které budou navazovat plány zvyšování kvalifikace a rekvalifikace pracovníků. Úkolem takové výuky by měla být podpora uvědomělé spořivosti a propagace sociálně odpovědných finančních produktů. Obecně přístupné finanční vzdělávání prospívá společnosti jako celku.

2.1.5

EHSV znovu upozorňuje na odstavec 3.6 svého stanoviska k tématu Roční analýza růstu 2011 (14) a vítá iniciativy v oblasti krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání. Tím se odstraní neslučitelné režimy a vnese jasnost do této oblasti finančních trhů, a příslušné orgány tak získají pravomoci, na jejichž základě budou moci vyžadovat vyšší stupeň transparentnosti pro používání nástrojů, na něž se toto nařízení vztahuje.

2.1.6

EHSV vítá opatření pro zvýšení transparentnosti trhu a předpokládá, že budou velmi prospěšná. Vítá regulační úlohu Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA), ale upozorňuje na to, že přílišná intervence by mohla destabilizovat trhy.

2.1.7

EHSV se domnívá, že chtějí-li členské státy zřídit funkční systém fondů pro řešení problémů bank, měly by se nejprve dohodnout na přijetí společných metod a jednotných pravidel, aby nedocházelo k porušování hospodářské soutěže.

2.1.8

Hlavním předmětem obav je makroekonomický scénář. EHSV má obavy, že fondy pro řešení problémů bank budou mít dopady na úvěrový potenciál bankovního odvětví z důvodu odčerpání prostředků.

2.1.9

EHSV se domnívá, že Komise by měla ještě předtím, než budou podniknuty kroky k zavedení bankovních odvodů, provést důkladné posouzení kumulativních účinků těchto odvodů a fondů pro řešení problémů bank. K rozhodnutí o zavedení vnitrostátních fondů pro řešení problémů bank je třeba vyhodnotit, kolik celý tento systém bude stát, jak velké dopady na úvěrový potenciál bankovního odvětví bude mít a jak dlouho potrvá, než tyto fondy začnou dostatečně působit, nebo než získají plánovanou velikost. EHSV doporučuje, aby tyto odhady vycházely z nejhoršího možného scénáře.

2.1.10

EHSV výslovně vítá, že podle návrhu nařízení budou vícestranné mezibankovní poplatky za inkasní transakce napříště zcela zakázány. Tím bude dána jasnost a transparentnost komplexních smluvních vztahů, na nichž platební transakce spočívají. Z toho budou mít prospěch především malé a střední podniky.

2.1.11

Z posouzení dopadu, které provedla Komise, vyplývá, že malé a střední podniky by nebyly novými kapitálovými požadavky zvláště znevýhodněny, ovšem Výbor se stále drží svého nedůvěřivého postoje a požaduje, aby Komise ostře sledovala vývoj bankovních půjček a bankovních poplatků pro malé a střední podniky. EHSV navíc podporuje to, aby přezkum stupně rizika v souvislosti s půjčováním malým a středním podnikům prováděla Komise.

2.1.12

Protiváhou k novému nařízení musí být realizace režimů obnovy a řešení krizí na základě nástrojů, jako jsou „living wills“. Zatímco stát bude i nadále poskytovat záruky u drobných vkladů, morální hazard zosobněný neomezenou státní podporou zkrachovalých bank musí být odstraněn. Jakmile se situace vyjasní, musí investoři, věřitelé a vedoucí pracovníci přijmout přímou odpovědnost za budoucí zdraví jednotlivých úvěrových institucí.

3.   Podpora růstu a konkurenceschopnosti pro dnešek i budoucnost

3.1   EHSV znovu připomíná své názory vyjádřené ve stanovisku EHSV k tématu Roční analýza růstu v bodu 8: využití potenciálu jednotného trhu, v bodu 9: zapojení soukromého kapitálu do financování růstu, a v bodu 10: cenově dostupné dodávky energie.

3.2   Výzkum a inovace

3.2.1

EHSV doporučuje, aby Evropská komise na základě dodatečných strukturálních opatření přijatých v Komisi a v poradních orgánech, které ji podporují, vypracovala integrovanou strategii pro výzkum a inovace. Zároveň by měla zvýšit budoucí rozpočet na výzkum a inovace.

3.2.2

EHSV vítá další zásadní politický úkol, kterým je vytvořit spolehlivé, inovace podporující celoevropské mezní podmínky a rámce ponechávající dostatečný manévrovací prostor, a odbourat tak pro potenciální vynálezce a inovační procesy zátěž, kterou představuje stávající roztříštěnost a přehlcení právních předpisů a různých administrativních zátěží v 27 členských státech a Komisi.

3.2.3

Výbor doporučuje soustředit mnohem více úsilí na odstranění veškerých překážek bránících či zpomalujících rychlé zavádění inovací a vznik Unie inovací. Pro lepší podporu celého inovačního procesu je podle Výboru třeba ve spolupráci s příslušnými zainteresovanými stranami důkladně přezkoumat pravidla pro státní podpory, rozpočty, zadávání zakázek a hospodářskou soutěž, která mohou být překážkou (15) bránící dosažení tohoto cíle. Příčinou tohoto je rovnováha a/nebo možný rozpor mezi právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže a podporou inovací. Z tohoto důvodu by právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, státní podpory a zadávání veřejných zakázek neměly být vypracovávány a prováděny tak, že by se staly překážkou inovací. Je docela možné, že bude třeba provést jejich reformu. Pro inovace je občas rovněž zapotřebí ochrana, aby je nezískali konkurenti, kteří chtějí zablokovat inovační proces.

3.2.4

Výbor vítá zejména skutečnost, že inovace jsou chápány a definovány v širokém a provázaném slova smyslu.

3.2.5

Výbor doporučuje přizpůsobit podpůrná opatření, finanční podporu a hodnotící kritéria jak inovacím více orientovaným na zisk, jež reagují na převažující tržní síly a potřeby společnosti, tak revolučnějším inovacím, jež utvářejí tržní síly a dávají vzniknout novým společenským potřebám, ale často musejí nejprve překonat velmi těžká období nedostatku financí.

3.2.6

Výbor zdůrazňuje významnou roli malých a středních podniků a mikropodniků v inovačním procesu a doporučuje rovněž přizpůsobit podporu a opatření především jejich specifickým podmínkám. Kromě toho doporučuje zvážit, zda a jakým způsobem by se daly nově založené podniky na přiměřenou čekací dobu osvobodit od velké části jinak obvyklých povinností a právních předpisů a zda by navíc mohly být poskytnuty další, zvláštní stimuly. To platí i pro podniky sociální ekonomiky.

3.3   Jednotný trh

3.3.1

EHSV vítá záměr Komise podpořit růst a posílit důvěru v jednotný trh. Výbor připomíná, že jednotný trh je pilířem evropské integrace, jenž může mít hmatatelný přínos pro evropské zainteresované strany a může evropským ekonomikám zajistit udržitelný růst. Za stávajících podmínek tedy fungující jednotný trh zaměřený na budoucnost není jen žádoucí, ale zásadní pro politickou a hospodářskou budoucnost Evropské unie. Aby tyto výhody skutečně nastaly, je mimořádně důležité, aby návrhy, které Komise předloží, byly ambiciózní a řešily podstatně více problémů, než jen málo významné konkrétní otázky.

3.3.2

EHSV by rád zopakoval svůj požadavek holistického přístupu. Je toho názoru, že podpora růstu a podnikatelského potenciálu má zásadní význam, nicméně se domnívá, že návrhy by se měly více zaměřit na spotřebitele a občany jakožto nezávislé subjekty při vytváření jednotného trhu.

3.3.3

EHSV požaduje nulovou toleranci v případě, že členské státy neprovádějí právní předpisy EU, a připomíná Radě a Komisi, že pozdní, nejednotné a neúplné provádění je stále největší překážkou fungování jednotného trhu. Velmi by uvítal, kdyby členské státy zveřejnily srovnávací tabulky, neboť by tím přispěly k lepší propagaci a pochopení jednotného trhu.

3.4   Jednotný digitální trh EU

3.4.1

Co se týká jednotného digitálního trhu EU, EHSV znovu připomíná své názory vyjádřené ve stanovisku EHSV k tématu Roční analýza růstu 2011 v odstavci 8.12, a v několika svých dalších stanoviscích vydaných v roce 2011 (16) potvrdil svou značnou podporu digitální agendě pro Evropu, jejímž cílem je zajistit udržitelný hospodářský a sociální přínos jednotného digitálního trhu, založeného na vysoce kvalitním a superrychlém internetovém připojení, jež bude přístupné za dostupné ceny všem občanům EU.

3.4.2

V této souvislosti bere Výbor s potěšením na vědomí kreativní přístup Komise k možnostem spolufinancování při podpoře rychlého a superrychlého širokopásmovému připojení, ale vyzývá k vytyčení ambicióznějších cílů pro přístup k připojení za účelem zachování konkurenceschopnosti Evropy ve světě. Výbor zdůrazňuje klíčovost zásad neutrality sítí jako zásadních politických cílů na úrovni EU a vyzývá k tomu, aby byl zaujat naléhavý a proaktivní přístup s cílem začlenit tyto zásady do práva EU, čímž bude zachována otevřenost internetu v celé Evropě.

3.4.3

Pokud jde o evropský akční plán „eGovernment“ a rámec interoperability, EHSV souhlasí s akčním plánem Komise na podporu udržitelné a inovativní veřejné správy a připomíná, že je třeba dodržovat závazky přijaté na konferenci ministrů v Malmö v roce 2009. Výbor je rovněž zastáncem platformy pro výměnu informací, zkušeností a kódů založených na softwaru ze zdrojů s otevřeným kódem v souvislosti s evropským rámcem interoperability a zdůraznil, že většina překážek vzniká z důvodu neexistence přeshraniční právní základny, rozdílů v právních předpisech jednotlivých států a v příjímání řešení, jež nejsou vzájemně kompatibilní.

3.4.4

Co se týká Posílení digitální gramotnosti, elektronických dovedností a začlenění do informační společnosti, EHSV se domnívá, že nerovný přístup k informačním a komunikačním technologiím (IKT) vyplývá především z nerovnosti v oblasti ekonomické a sociální, a zdůraznil, že VŠICHNI občané mohou kriticky přistupovat k obsahu všech mediálních nástrojů. Výbor je rovněž toho názoru, že by EU a členské státy měly zajišťovat přístupnost digitálních technologií prostřednictvím celoživotního učení v této oblasti za účelem výkonu povolání nebo pro vlastní potřebu, a v oblasti občanství, přičemž přístup k infrastruktuře a k příslušným nástrojům je třeba chápat jako základní právo.

3.5   Informační společnost

3.5.1

Co se týká nového nařízení o roamingu, EHSV se domnívá, že navrhované cenové stropy jsou přiměřené a vhodné pro to, aby byla zaručena dostupnost služby obecného hospodářského zájmu a přístup k ní za dostupné ceny, a jsou podle něj krokem správným směrem, tedy k tomu, že ve střednědobém horizontu přestanou existovat roamingové ceny v jakékoli specifické podobě. EHSV však lituje, že návrh Komise nedoprovází studie dopadu nových opatření na zaměstnanost a pracovní podmínky v odvětví mobilních komunikačních sítí.

3.6   Energetika

3.6.1

EHSV se domnívá, že účinnost přeshraničních trhů s energií posílí bezpečnost dodávek, optimalizaci krizového řízení a snížení rizika růstu nákladů, které jsou vždy přeneseny na konečného spotřebitele. Postupné vylepšování vnitřního trhu s elektřinou umožňuje dosáhnout významných úspor ve prospěch podniků a soukromých spotřebitelů.

3.6.2

EHSV konstatuje, že na velkoobchodních trzích s energií v EU nadále panují různé podmínky a diskriminace. Integrace trhů je zcela nedostačující, důvodem jsou i strukturální nedostatky sítě a zejména nedokonalé přeshraniční propojení. Doposud existují značné překážky, které brání možnosti nediskriminujícího přístupu k síti a k prodeji elektřiny.

3.6.3

Výbor považuje za nezbytné pokračovat v budování „energetické Evropy“, v níž budou chráněny obecné zájmy EU a zájmy spotřebitelů, bude zaručeno zásobování energií, bude – prostřednictvím vhodných politik, které budou šířit výhody a kontrolovat přiměřenost nákladů – zachována sociální, environmentální i hospodářská udržitelnost a chráněna integrita trhu jakožto neodmyslitelná zásada rozvoje sociální tržní ekonomiky.

3.6.4

EHSV doufá, že se zaujme integrovaný přístup mezi vnitřními a vnějšími politikami a souvisejícími politikami, např. politikou sousedství a politikami souvisejícími s ochranou životního prostředí. Je potřeba překonat energetickou jednostrannost, a to pomocí silné společné politiky energetické solidarity založené na diverzifikaci, na skladbě zdrojů energie, která bude vhodná pro podmínky a charakteristiky každého členského státu, a zvláště na environmentální udržitelnosti.

3.6.5

Co se týká příspěvku energetiky k růstu, EHSV: — zdůrazňuje, že energetická účinnost a úspory energie závisí hlavně na jednání občanů, podniků a pracovníků a na změně jejich chování; — podtrhuje, že úspory energie by měly podporovat hospodářský rozvoj, sociální blahobyt a kvalitu života; — zdůrazňuje důležitost volby správných nástrojů a domnívá se, že dobrovolné dohody jsou užitečné. V případě, že nefungují pozitivní pobídky, je ovšem nezbytné stanovit závazná opatření; — zdůrazňuje význam kombinované výroby tepla a elektřiny jako vysoce účinné výroby energie; — nepodporuje stanovení všeobecného závazného cíle energetické účinnosti, ale doporučuje zaměřit úsilí na dosahování reálných výsledků; — zdůrazňuje nezbytnost zajistit finanční podporu a investice pro uplatnění značného potenciálu v nových členských státech.

3.6.6

Co se týká akčního plánu pro energetiku, EHSV doporučuje Komisi, aby: — vypracovala a zveřejnila rozsáhlou studii o bílých certifikátech; — využívala cílených opatření k řešení jednotlivých situací, kdy zůstává nevyužit značný potenciál energetické účinnosti, a aby rovněž zajistila možnost poskytování státní podpory ve zvláštních případech; — vyžadovala zajištění přístupu k sítím pro elektřinu z kombinované výroba tepla a elektřiny, aby se zvýšil podíl kombinované výroby tepla a elektřiny.

3.6.7

Ohledně opatření na podporu změny chování, EHSV doporučuje Komisi: — soustředit se na spotřebitele energie; — posílit úlohu veřejného sektoru, jehož příkladem by se v oblasti energetické účinnosti měly řídit podniky a domácnosti; — studovat chování lidí a zaměřit opatření ke zvyšování informovanosti a povědomí na jednotlivé skupiny uživatelů; — zajistit, aby měli uživatelé z opatření prospěch; — poskytnout, je-li to nezbytné, pečlivě navržené účinné pobídky, které i v mírné podobě mohou přinášet výsledky; — aby stavebníci i vlády zajistili, že se dodatečné investice do budov odrazí v jejich hodnotě; — zvýšit a přizpůsobit vzdělávání a odbornou přípravu ve stavebním odvětví; — podporovat pořádání školení o energetické účinnosti pro veřejnou správu, a to i v oblasti ekologických veřejných zakázek; — aby Komise prozkoumala problémy a – bude-li to zapotřebí – revidovala předpisy ohledně certifikátů energetické náročnosti budov a nového systému označování spotřebičů ekoštítky; — aby Komise vyhodnotila dopady zavedení inteligentního měření na spotřebitele energie a navrhla dodatečná opatření k dosažení reálných výhod; — pokračovat a rozvíjet dobře fungující vnitrostátní systémy dlouhodobých dobrovolných dohod a využít jich rovněž pro veřejný sektor; — skutečně zapojit všechny zainteresované strany – občany, podniky, pracovníky.

3.6.8

EHSV je toho názoru, že je třeba podniknout důslednější kroky v boji proti energetické chudobě, u níž hrozí, že vyloučí stále širší vrstvy občanů (zelená řešení mohou být nákladná z hlediska vyšších sazeb a/nebo daňové zátěže zejména pro slabší vrstvy obyvatelstva), a že je nezbytné shromáždit zkušenosti na evropské úrovni, aby bylo možné vytvářet nová – účinná, trvalá a udržitelná – „zelená“ pracovní místa a snížit sociální nerovnosti (17), což spotřebitelům zaručí „přístup k energetickým službám a k pracovním místům vytvořeným v rámci nízkouhlíkového hospodářství“ (18).

3.7   Doprava

3.7.1

Co se týká příspěvku dopravy k růstu, EHSV souhlasí, že cíl 60 % snížení emisí CO2 do roku 2050 v bílé knize o dopravě je v souladu s obecným postojem EU k ochraně klimatu a že umožňuje zajistit rovnováhu mezi potřebou rychle snížit emise skleníkových plynů a možností začít rychle používat alternativní paliva pro významnou činnost, již doprava vykonává v hospodářství Unie. Výbor doporučuje, aby byl tento dlouhodobý cíl plánu doplněn několika specifičtějšími, měřitelnými střednědobými cíli v oblasti snižování závislosti na ropě, hluku a znečištění ovzduší.

3.7.2

Komise zvažuje potřebu posílit konkurenceschopnost alternativních druhů dopravy k silniční dopravě. Výbor podporuje tento cíl, pokud při jeho realizaci bude podporován růst objemu a kvality železniční dopravy, vnitrozemské vodní dopravy a námořní dopravy na krátké vzdálenosti a účinné intermodální služby a pokud se nebude bránit rozvoji účinných a udržitelných silničních služeb v EU.

3.7.3

Co se týká dopravy na vnitřním trhu, EHSV uznává zásadní úlohu dopravy jako faktoru konkurenceschopnosti a prosperity, nutnost vytvořit integrovaný evropský dopravní systém a potřebu zlepšit rozměr udržitelnosti a podporovat druhy dopravy s nízkými emisemi uhlíku, energetickou účinnost a účinnost zdrojů, jistotu a nezávislost dodávek a snížení přetíženosti. EHSV schvaluje důraz kladený na optimální multimodální logistické řetězce a účinnější využívání dopravní infrastruktury. Podporuje také záměr plánu využívat vyšší podíl tržně řízených opatření, než uváděly předchozí verze bílé knihy.

3.8   Průmysl

3.8.1

Ohledně průmyslu EHSV důrazně podporuje holistický přístup a větší propojení politik EU a rovněž prohloubenou koordinaci v oblasti průmyslu mezi EU a členskými státy. Konečným cílem je udržitelnost a konkurenceschopnost evropského průmyslového sektoru v globální ekonomice.

3.8.2

Větší propojení by mělo podle názoru EHSV vést k integrovaným přístupům na plně rozvinutém vnitřním trhu v rámci sociálně tržního hospodářství, a to prostřednictvím uplatňování inteligentních právních předpisů, výzkumu a vývoje a inovací, přístupu k financím, energeticky účinné a nízkouhlíkové ekonomiky, politik v oblasti životního prostředí, dopravy, hospodářské soutěže a zaměstnanosti, zvyšování úrovně schopností a dovedností, obchodu a souvisejících záležitostí a přístupu k surovinám.

3.8.3

Navzdory jasnému pokroku přetrvává fragmentace vnitřního trhu a nedostatečně jasné zaměření, částečně v důsledku rozdílných přístupů k podnikání. Příliš často je opomíjen vztah mezi dotvořením vnitřního trhu a průmyslovými politikami. EHSV opakovaně vyzýval k nastavení správných podmínek s ohledem na potřebu pravidel uzpůsobených jednotlivým odvětvím a tématům, jež by vzala v potaz široce rozvětvené celosvětové hodnotové sítě.

3.8.4

Průmyslová politika se dotýká nejrůznějších vzájemně provázaných výrob a služeb. Hranice mezi sektory se rozvolňují. Roste význam malých a středních podniků, a to jak z hlediska přidané hodnoty, tak pokud jde o vytváření pracovních míst. Uvedené faktory vyžadují inteligentní horizontální a odvětvové právní předpisy či regulaci, a na ně navazující opatření. Na zřeteli bychom také měli mít složitost mezinárodních sítí a integrovaných výrobních procesů.

3.9   Služby

3.9.1

EHSV považuje závěry Komise o dopadu směrnice o službách a o fungování sektoru služeb za předčasné. Směrnice je v platnosti pouze několik let. Ne všechny členské státy jsou se směrnicí stejnou měrou spokojeny a musí směrnici provést do vlastních právních předpisů vlastním způsobem.

3.9.2

Směrnice o službách vznikla v době platnosti staré smlouvy, kde byl jednotný trh stále považován za hlavní prioritu. V Lisabonské smlouvě již další otázky nejsou podřazeny ekonomickým zájmům, ale mají stejný stupeň důležitosti. Je zajímavé prozkoumat povahu vztahů existujících mezi právními předpisy a judikaturou, které vznikly během působení staré smlouvy, a novou smlouvou.

3.10   Vnější rozměr růstu

3.10.1

Co se týká vnějšího rozměru růstu a zabezpečení dodávek surovin, EHSV vybízí k vedení aktivnější zahraniční politiky ohledně zabezpečení dodávek surovin pro průmysl v EU. Pro tento účel by měly být určeny hlavní směry diplomacie v oblasti surovin, které by měly být dohodnuty mezi jednotlivými členskými státy. Dvoustranné obchodní dohody a diplomacie jsou nejdůležitější k zabezpečení kritických surovin pro průmyslová odvětví v EU. Pro nově vytvořenou diplomatickou službu EU to představuje bezprostřední a náročný úkol. Je nutné přímo se zaměřit nejen na zabezpečení životně důležitých surovin, ale také na vytvoření pozitivního prostředí pro zájmy EU v cílových zemích. Je třeba využít skutečnost, že EU patří mezi nejoblíbenější a nejdůležitější světové trhy.

3.10.2

Pokud jde o veřejné trhy třetích zemí, EHSV se domnívá, že EU musí zvýšit svoji vyjednávací sílu s cílem zlepšit – na základě svého primárního a sekundárního práva – svůj přístup na tyto trhy, a to vzhledem k tomu, že EU otevřela více než 80 % svých trhů s veřejnými zakázkami, zatímco ostatní velké rozvinuté ekonomiky otevřely maximálně 20 % svých trhů.

3.10.3

EHSV důrazně žádá Evropský parlament, Radu a Komisi, aby jak na vnitřní, tak na mezinárodní úrovni účinněji a strategičtěji hájily zájmy EU v oblasti přístupu na veřejné trhy tím, že posílí její důvěryhodnost na světové scéně, zvýší životnost jejího hospodářského a sociálního modelu a posílí jeho rozvoj.

3.10.4

Jakožto vnější rozměr strategie Evropa 2020 by obchodní politika EU měla zajistit, aby obchod jasně přispíval k silnému růstu, který v současné době chybí k vybřednutí z krize, a současně zabezpečil zachování sociálně tržního hospodářství a podporoval přechod na nízkouhlíkové hospodářství. U některých témat se Výbor domnívá, že je třeba vyjasnit stávající právní předpisy, zejména pokud jde o dotace a státní podpory, a prosadit hodnoty a normy EU, v případě potřeby za využití mechanismů Orgánu WTO pro řešení sporů, a to s cílem přispět k vytvoření judikatury, jež by více odpovídala jeho představě o spravedlivé hospodářské soutěži, zejména ve vztahu k rozvíjejícím se zemím.

3.10.5

Co se týká obchodu a investic, EHSV považuje za nezbytné zachovat bezpečnost investorů EU, a to v zájmu podniků v EU i rozvojových zemí. EHSV vítá nové pravomoci Evropské komise v oblasti přímých zahraničních investic, což zlepší vyjednávací sílu EU a mělo by to vést k tomu, že se EU stane důležitějším hráčem, bude mít lepší přístup ke klíčovým trhům třetích zemí a zároveň bude chránit investory, čímž posílí naši mezinárodní konkurenceschopnost. Zároveň EHSV zdůrazňuje, že obchodní a průmyslová politika EU musí být ve shodě s hospodářskými a dalšími politikami Unie, včetně politik v oblasti ochrany životního prostředí, důstojných pracovních podmínek, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a politiky rozvoje. Výsledkem dohod EU o investicích by mělo být propojení otevřeného investičního prostředí s účinnou ochranou investorů EU a dále by měla být zajištěna operativní flexibilita v zemích, do nichž investují. Za tímto účelem Výbor žádá, aby EU využila této příležitosti ke zlepšení a aktualizaci investičních dohod, o nichž jedná, avšak namísto pouhého napodobování ostatních by se měla opírat o své vlastní silné stránky. EU se musí kriticky zamyslet nad aktuálním vývojem v mezinárodním investičním právu a také v investiční politice a postupech (včetně rozhodčího řízení mezi investory a státem), aby bylo zajištěno, že její uvažování a přístup k budoucím investičním smlouvám a investičním kapitolám v dohodách o volném obchodu budou aktuální a také udržitelné.

3.10.6

EHSV má za to, že je třeba urychlit proces internacionalizace malých a středních podniků a zlepšit jejich přístup k novým trhům, a tudíž jejich schopnost vytvářet pracovní místa.

3.10.7

Dvoustranné obchodní dohody, jako jsou nedávno uzavřené dohody o volném obchodu s Kolumbií, Peru a Jižní Koreou, nabízí mnoho potenciálních výhod, které mohou vyplynout z využití nových příležitostí, a je třeba o nich podniky dostatečně informovat. Výbor se domnívá, že dvoustranné dohody musejí být chápány jako slučitelné s vícestranným přístupem, případně jej i posilující. Naše prosperita je závislá na obchodu, jak uvádí Evropská komise. Výbor nicméně zdůrazňuje, že musí dojít ke kvalitativní změně v přístupu k tomuto novému kolu jednání. Dvoustranný přístup možná umožňuje větší respekt k místním a národnostním zvláštnostem, než je tomu v případě vícestranných dohod, které mají ze své podstaty širší zaměření. EHSV zdůrazňuje význam těchto dohod, jelikož se předpokládá, že podpoří a podnítí akceptování a rozvoj nejlepších postupů v oblasti zlepšování životního prostředí, podpory udržitelného rozvoje a dosažení vyšších standardů v sociální oblasti a oblasti zaměstnanosti. Při dvoustranných jednáních musí Evropa jasně ukázat, že zastává své kolektivní preference v sociálních záležitostech a v oblastech zajištění potravin a životního prostředí. Mezinárodní obchod je jednak součástí problému, jednak součástí řešení otázek souvisejících se zajištěním potravin na světové úrovni. Pravidla mezinárodního obchodu musí upřednostňovat zajišťování potravin, zejména v méně rozvinutých zemích, a zaručit těmto zemím volný přístup na trhy rozvinutých zemí a rovněž rychle se rozvíjejících zemí, v souladu se zásadou zvláštního a diferencovaného zacházení.

3.10.8

EHSV vítá návrh místopředsedy Evropské komise pana Antonia Tajaniho zavést před podpisem dohody o obchodním partnerství mezi EU a třetími zeměmi „test konkurenceschopnosti“. Souhlasí také s tím, že je třeba posoudit dopad všech ostatních politických iniciativ (jako jsou politika energetická, obchodní, životního prostředí, sociální a na ochranu spotřebitele) na konkurenceschopnost průmyslu, ještě před jejich provedením.

3.10.9

Aby Evropa rozvinula ekologické hospodářství v kontextu celosvětové konkurence a udržela si své vedoucí postavení v této oblasti, měla by ve svém zájmu i v zájmu klimatu zachovat vysoké cíle, pokud jde o snižování emisí skleníkových plynů. Výbor navrhuje vypracovat posouzení dopadu (z hlediska konkurenceschopnosti, zaměstnanosti, životního prostředí) a uspořádat veřejné diskuse, aby se předjímaly přeměny mezi lety 2020 a 2050 a stabilizovala očekávání hospodářských činitelů a občanů ohledně dalšího vývoje.

3.11   Využívání rozpočtu EU ke zvýšení růstu a konkurenceschopnosti

3.11.1

EHSV se domnívá, že kvůli hospodářské a finanční krizi a lavině narůstajících schodků ve většině členských států dnes Evropské unii chybí rozpočtové prostředky k realizaci její politické strategie a k plnění závazků vyplývajících z nové Lisabonské smlouvy.

3.11.2

EHSV je toho názoru, že evropský rozpočet musí být posílen a mít pákový efekt. Vnitrostátní rozpočty a rozpočet EU by se měly doplňovat tak, aby bylo dosaženo úspor z rozsahu, a byly tak splněny hlavní politické cíle EU.

3.11.3

EHSV žádá, že rozpočet EU musí být příkladem z hlediska správy a řízení, účinnosti, transparentnosti a kontroly administrativních výdajů.

3.11.4

EHSV je toho názoru, že je třeba přestat používat pojem „spravedlivé vyrovnání“ (juste retour), neboť odporuje hodnotám solidarity a vzájemné prospěšnosti evropské integrace. Oproti tomu je na místě využít subsidiaritu a převést na evropskou úroveň to, co na vnitrostátní úrovni pozbylo smysl a účinnost. EHSV oceňuje návrh Evropské komise vrátit se k zásadě vlastních zdrojů, jež mohou být vytvořeny ex nihilo nebo nahradit státní daně.

3.11.5

EHSV trvá na odpovídající míře soukromých a veřejných finančních zdrojů na konkurenceschopnost a inovace jako protiváze škrtů v rozpočtech. EHSV velmi vítá ohlášené zlepšení podmínek pro přeshraniční pohyb rizikového kapitálu a rovněž návrhy na veřejné i soukromé dluhopisy na projekty EU zaměřené na investice do energetiky, dopravy a IKT. Měly by být zváženy dluhopisy na projekty v jiných oblastech, jako na příklad na projekty v oblasti výzkumu a demonstrací. Strukturální fondy a Fond soudržnosti se také musejí zaměřit na cíle průmyslové politiky. Je třeba přijít s novými, inovativními myšlenkami, které by přilákaly soukromý kapitál do odvětví průmyslu.

3.11.6

Zachování výše či dokonce navýšení finančních prostředků EU směrovaných do výzkumu a vývoje má rozhodující význam. Rozsáhlé evropské projekty – např. ty energetické – a realizace celoevropské infrastruktury, spolufinancované jedním nebo více členskými státy, by měly vytvářet pákový efekt.

3.11.7

Komise v říjnu 2010 přijala sdělení s názvem Příspěvek regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020 (19), jež jasně zdůrazňuje význam inovací, výzkumu a vývoje po celé Unii a vyzdvihuje úlohu, kterou může v těchto otázkách hrát regionální politika. Toto sdělení také vyzdvihuje dosud poměrně pomalé využívání prostředků dostupných pro inovace. Je to tedy promeškaná příležitost, pokud současný návrh Komise z roku 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi (COM(2011) 482 final), neumožňuje až 100 % financování projektů v rámci Unie inovací, které by bylo přínosem zejména pro malé a střední podniky.

3.11.8

EHSV vždy podporoval program transevropských dopravních sítí a znovu mu vyjadřuje svoji podporu. Připomíná však, že rozšířená Evropa má větší potřeby v oblasti dopravní infrastruktury a že je třeba uvažovat o způsobech přizpůsobení stávající politiky a nástrojů pro její provádění budoucím výzvám.

3.11.9

K tomu, aby alternativní druhy zaujímaly větší část trhu, bude zapotřebí velkých investic do infrastruktury, včetně investic do infrastruktury silniční dopravy. Rozšířené využívání soukromých investic a zpoplatňování infrastruktury nelze považovat za všelék. Výbor je zastáncem internalizace vnějších nákladů v sektoru dopravy, jak již uvedl v řadě předchozích stanovisek. Výbor souhlasí s tím, že podle zásady „znečišťovatel platí“ mají ekonomické nástroje odrážet skutečné náklady společnosti na dopravu, aby se fungování trhu nastavilo udržitelným směrem. Z tohoto hlediska by příjmy z těchto dodatečných poplatků měly být vyhrazeny na rozvoj udržitelné dopravy a na optimalizaci celého dopravního systému, aby se dosáhlo skutečně udržitelné politiky mobility. Měly by být rovněž odděleny od poplatků, které jsou určeny k účelu financování, jež je v souladu se zásadou „uživatel platí“.

3.11.10

EHSV považuje za nezbytné zavést systémy kombinovaných politických opatření zahrnující: — opatření v oblasti energetické účinnosti; — bezpečné systémy zachycování a ukládání CO2 (CCS); — konkurenceschopný rozvoj obnovitelných zdrojů energie; — transformaci elektráren za účelem dekarbonizace; — opatření na rozvoj vysoce účinné kombinované výroby elektřiny a tepla.

3.11.11

V souvislosti s „vybavením“ integrovaného evropského trhu s energií považuje EHSV za nezbytné, aby byly okamžitě plánovitě a společně stanoveny programy investic do následujících oblastí: — inteligentní sítě a modernizace rozvodných energetických sítí; — výzkum a vývoj společných programů v oblasti energetické udržitelnosti, nanověd a nanotechnologií, informatiky aplikované na síťové makrosystémy a mikrosystémů pro inteligentní domácnosti; — schopnost spravovat komplexní systémy a zajistit stabilní referenční rámec pro průmysl a pro veřejné a soukromé subjekty; — zintenzivnění strukturovaného a interaktivního dialogu se sociálními partnery, spotřebiteli a veřejností.

3.11.12

EHSV vyzývá k tomu, aby měly prioritu jednak projekty diverzifikace energetických zdrojů probíhající v sousedních zemích (jako je energetický koridor EU mezi Kaspickým a Černým mořem) a dále především plynovod Nabucco, infrastruktura pro zkapalněný zemní plyn (LNG), propojení elektrických sítí, završení evropsko-středomořských dohod o elektrické infrastruktuře (Med-ring) a o infrastruktuře pro zemní plyn a realizace nových projektů v oblasti ropné infrastruktury evropského zájmu, jako jsou projekty Oděsa-Gdaňsk, Constanța-Terst a Nord Stream.

4.   Řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize

4.1.1

EHSV se domnívá, že nejdůležitější podmínkou pro tvorbu nových pracovních míst je stabilní udržitelný hospodářský růst. Výbor oceňuje, že řada institucí a organizací předložila návrhy na překonání krize, v nichž se zohledňuje sociální rozměr obnovy.

4.1.2

Výbor se domnívá, že je důležité rozvíjet iniciativy, které usnadňují rozvoj sektorů s nejvyšším potenciálem zaměstnanosti, včetně sektorů v nízkouhlíkovém hospodářství („zelená pracovní místa“), zdravotním a sociálním sektoru („stříbrná pracovní místa“) a v digitálním hospodářství.

4.1.3

EHSV stanovuje následující prioritní činnosti: rozvoj možností nového podnikání (zejména pro ženy), zaměstnanost mladých lidí a podpora stěžejní iniciativy „Mládež v pohybu“.

4.1.4

EHSV považuje za nezbytné šířit podnikatelskou kulturu a iniciativního ducha v prostředí příznivém pro podnikatele, včetně tržních rizik a podpory lidského kapitálu. Zároveň je však třeba respektovat vnitrostátní kolektivní úmluvy a vnitrostátní zvyklosti.

4.1.5

EHSV zejména požaduje, aby byl vydán plán okamžitě zajišťující podmínky nezbytné pro rozvoj nových inovativních podniků a podporu stávajících malých a středních podniků a přispívající k tvorbě nových pracovních míst, která jsou nezbytná k překonání krize a k opětovnému nastartování udržitelného rozvoje. Naplánovaná opatření by měla být vypracována na evropské, národní a regionální úrovni a měla by zahrnovat jak obchodní a neobchodní podniky, tak i podniky sociální ekonomiky. Kromě tohoto plánu by se měla zajistit odborná příprava nezaměstnaných pracovníků a mladých lidí, aby získali přístup k novým pracovním místům.

4.1.6

Podpora zelených pracovních míst musí využívat kombinaci pobídek a sankcí podle vzoru ETS, jež by měly dodat nezbytné zdroje, aniž by citelně zasáhly do již vyčerpaných veřejných financí. Otázka zdrojů financování bude mít zásadní význam a bude vyžadovat zapojení všech zúčastněných stran, neboť strategie Evropa 2020 a pomocné programy nebudou fungovat, pokud členské státy nebudou mít dostatečné rozpočtové možnosti. Podniky, které vyvinou úsilí ke zvýšení kvality zaměstnanosti a používání udržitelnějších způsobů produkce, by měly získávat úlevy a podpory. Podniky požadují jasný a stabilní normativní rámec, pokud možno s pravidly dohodnutými na globální úrovni. Společné řešení naléhavého problému evropského patentu by jistě byl krok správným směrem.

4.1.7

Jak Výbor zdůraznil ve svém stanovisku k tématu Roční analýza růstu 2011, vhodná mzdová politika má pro překonání krize zásadní význam. Udržení růstu mezd v souladu s růstem produktivity a jeho zaměření na vnitrostátní hospodářství jako celek zajistí z makroekonomického hlediska dosažení vhodné rovnováhy mezi dostatečným růstem poptávky a cenovou konkurenceschopností. Sociální partneři musí tudíž usilovat o zamezení snižování mezd ve smyslu tzv. politiky beggar thy neighbour a zaměřit mzdovou politiku na zvyšování produktivity. EHSV v tomto směru kategoricky odmítá návrh, rovněž obsažený ve sdělení Komise Roční analýza růstu 2012, podle něhož je třeba zasáhnout do vnitrostátních systémů stanovování mezd a vyžadovat zejména „reformní opatření“ za účelem decentralizace kolektivního vyjednávání. Nezávislost sociálních partnerů a jejich svoboda kolektivního vyjednávání nesmí být v žádném případě ohrožena, jak bylo jasně vysvětleno v nařízení č. 1176/2011 (balíček šesti opatření).

4.1.8

EHSV konstatuje, že podniky využívají různé druhy práce, což vede k novým formám pracovních příležitostí. Přitom vznikají nejistá pracovní místa, na něž jsou pracovníci přijímáni na dobu určitou za nízký plat, s nízkým sociálním zabezpečením a bez ochrany jejich práv. Ne všechna práce na dobu určitou je nejistá, vysoce kvalifikované samostatně výdělečně činné osoby mohou prostřednictvím zakázek na trhu práce velmi dobře fungovat. Dočasná práce je však z podstaty věci nejistá, jedná-li se o práci ve výrobě a službách vyžadující nízkou či žádnou kvalifikaci. Flexikurita může být řešením pro podniky, které potřebují flexibilní pracovní sílu, avšak pouze pod podmínkou, že související jistota bude srovnatelná s jistotou, kterou nabízí trvalé zaměstnání.

4.2   Strukturální nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce

4.2.1

Klíčovým prvkem při řešení problémů je dobrá a efektivní spolupráce mezi vzdělávacími institucemi, podniky, sociálními partnery a veřejnými orgány, zejména s ohledem na předvídání budoucích potřeb a příslušných iniciativ v oblasti všeobecného vzdělání, odborného vzdělávání a odborné přípravy. Výbor vyzývá ke zkvalitňování a zefektivňování odborného vzdělávání a přípravy tak, aby se zvýšila jeho atraktivita a význam. Stanovit počet mladých lidí studujících na vysokých školách jako jediný ukazatel je zavádějící v okamžiku, kdy se formuluje vzdělávací politika, neboť tento postup pouze částečně odpovídá potřebám trhu práce, pokud jde o dovednosti. Vzdělávací systémy a systémy odborné přípravy musí být vyvážené.

4.2.2

Následkem demografického vývoje (stárnutím pracovní síly a klesajícím počtem mladých lidí vstupujících na trh práce) a rychlými změnami technologie ve výrobních procesech hrozí Evropě velký nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců. Proto je nanejvýš důležité, aby každý jedinec dostal možnost vstoupit na trh práce a udržet se na něm a aby nebyl nikdo z této možnosti vyloučen. EHSV zdůrazňuje, že pracovníci musí mít možnost v průběhu pracovního života udržovat své dovednosti a profesní kvalifikaci na úrovni a získávat nové dovednosti. Tak budou pracovníci schopní se přizpůsobit změnám, k nimž dochází v jejich pracovním prostředí, a naplnit poptávku trhu práce po kvalifikovaných pracovnících. Řádné a účinné řízení tohoto procesu je jedním z nejdůležitějších úkolů, jež musí EU splnit, aby zůstala konkurenceschopná vůči jiným regionům světa.

4.2.3

EHSV zdůrazňuje, že pracovníci musí mít přístup zejména k programům odborné přípravy. Z průzkumu vyplývá, že pracovníci, kteří školení nejvíce potřebují, jej často nejméně využívají, a proto budou pro různé skupiny pracovníků zapotřebí různá opatření.

4.2.4

Velká část rozpočtu musí být určena pracovníkům s nejnižší kvalifikací, neboť ti nejvíce potřebují doplňující vzdělávání. Jako možný způsob realizace se jeví přidělování prostředků na vzdělání jednotlivým pracovníkům, jejichž výše by byla nepřímo úměrná úrovni vzdělání pracovníka, aby pro nejméně kvalifikované pracovníky bylo k dispozici nejvíce finančních prostředků.

4.2.5

Co se týče starších pracovníků, je zapotřebí vést politiku lidských zdrojů lépe zohledňující věk. Třebaže se v mnoha členských státech EU zvýšil věk odchodu do důchodu, mnozí starší pracovníci přicházejí o své místo na trhu práce dříve, než dosáhnou dnešní věkové hranice pro odchod do důchodu, např. proto, že nedokáží udržet krok s pokračujícím vývojem. K řešení tohoto problému může přispět cílená specifická odborná příprava.

4.2.6

Je velmi důležité, aby vzdělávání a školení bylo účinné. V různých členských státech se prověřují nové, účinnější metody výuky, a zejména se znovu přichází na to, jak je důležité učení na pracovišti. EHSV zdůrazňuje význam dalšího rozvoje podobných přístupů a žádá Komisi, aby je podněcovala zajištěním výměny osvědčených postupů z této oblasti.

4.3   Podpora zaměstnanosti, zejména mládeže a dlouhodobě nezaměstnaných

4.3.1

EHSV opakuje svůj požadavek, pokud jde o měřitelné evropské cíle v oblasti zaměstnanosti mladých lidí: zejména 1) cíl podstatného snížení nezaměstnanosti mladých lidí a 2) stanovení maximálního období, během něhož si budou mladí lidé hledat zaměstnání či studium, na čtyři měsíce. Přenechání specifických cílů v oblasti zaměstnanosti mladých lidí úrovni členských států každopádně nepřineslo téměř žádné ovoce, neboť jen několik málo zemí si ve svých národních programech reforem vytyčilo příslušné cíle.

4.3.2

EHSV je potěšen, že jeho požadavek, aby členské státy zajistily, aby byli všichni mladí lidé v práci, dále studovali, nebo se účastnili aktivačních opatření do čtyř měsíců od opuštění školy, byl zahrnut do stěžejní iniciativy „Mládež v pohybu“ formou návrhu na vytvoření „záruky pro mladé“.

4.3.3

Členské státy, v nichž je situace na trhu práce v oblasti mládeže mimořádně vypjatá a které zároveň musejí toho času splnit restriktivní rozpočtové cíle, by měly mít snazší přístup k prostředkům z fondů EU určených na opatření typu „záruka pro mladé“. Nutný je pragmatický a flexibilní postup a zjednodušení v administrativě spojené s čerpáním prostředků, až po dočasné přerušení národního spolufinancování při čerpání prostředků z ESF i z jiných evropských fondů.

4.3.4

EHSV již opakovaně zdůrazňoval, že je důležité, aby bylo nehledě na přezkum rozpočtových priorit, jejž bylo kvůli hospodářské krizi třeba provést ve všech členských státech EU, zachováno a – tam, kde je to nutné – navýšeno poskytování prostředků, jež jsou na úrovni jednotlivých členských států a na úrovni EU vyčleňovány na vzdělávání a odbornou přípravu mladých lidí a na jejich zaměstnávání. Z tohoto důvodu EHSV požaduje, aby byly v novém finančním plánu po roce 2014 zaručeny dostatečné prostředky určené na konkrétní iniciativy pro mládež.

4.3.5

Některé země za určitých podmínek během krize zlepšily přístup znevýhodněných skupin k dávkám v nezaměstnanosti – tedy i mladých lidí. Tato opatření však byla časově omezena nebo u nich hrozilo riziko, že budou v rámci plánovaných úsporných opatření stažena. EHSV požaduje, aby byly obecně přezkoumány požadavky, pokud jde o nárok mladých lidí na dávky v nezaměstnanosti, a aby se zlepšily vyhlídky těch mladých lidí, kteří si hledají práci, avšak doposud neměli nárok na žádné dávky. Doporučuje se rovněž zahrnout příslušné cíle do národních programů reforem. To by byl významný přínos k potírání této neblahé situace mnoha mladých lidí při přechodu na trh práce.

4.3.6

U mladých lidí ve věku 15-24 let je dvakrát vyšší než u dospělých nejen nezaměstnanost, ale i podíl nestabilních pracovních míst (v některých zemích více než 60 %), nárůst neregulované odborné přípravy a stáží (zejména v jižních zemích) a práce pod úrovní získané kvalifikace. EHSV varuje před způsoby zapojování mladých lidí do zaměstnaní, které jsou nestálé a nemají perspektivu: namísto sázení na nejisté zaměstnání a pracovní smlouvy musejí být přijata opatření, která zajistí, že se zaměstnání na dobu určitou a špatně placená pracovní místa se špatnou sociální ochranou nestanou pro mladé lidi pravidlem. Co se týče iniciativy Komise v oblasti stáží, podporuje EHSV příslušný evropský kvalitativní rámec, k němuž je třeba také přesvědčit podniky, aby nabízely příležitosti dalšího vzdělávání se závaznými smlouvami, zejména mladým lidem s nízkou kvalifikací. Duální výukový systém – vzdělávání/odborná příprava – ukazuje ve vícero zemích pozitivní výsledky a měl by být prozkoumán z hlediska své částečné přenositelnosti.

4.3.7

Pokračující stagnace poptávky po pracovní síle způsobená krizí vede k růstu dlouhodobé nezaměstnanosti, jejímž důsledkem jsou vážné problémy s umístěním na trhu práce a následně i nárůst chudoby měřené podílem počtu obyvatel produktivního a předproduktivního věku žijících v domácnostech bez kontaktu s trhem práce. EHSV doporučuje členským státům, aby věnovaly mimořádnou pozornost také vytvoření mezitrhu práce, na němž by byly veřejné prostředky využívány k tvorbě přiměřeného počtu odpovídajících pracovních míst. Tím by se zajistilo, aby si dlouhodobě nezaměstnaní udrželi své pracovní návyky a zvyšovali své schopnosti a znalosti. Zabránilo by se tak růstu chudoby z hlediska ztráty kontaktu s trhem práce a v období po krizi by to umožnilo hladký přechod takto zaměstnaných osob na otevřený trh práce.

4.4   Sociální podnikání

4.4.1

Sociální podnikání je klíčovým prvkem evropského sociálního modelu. Sociální podniky významně přispívají společnosti a také přispívají k dosažení cílů strategie Evropa 2020 tím, že vytvářejí pracovní místa, rozvíjejí inovativní řešení k uspokojení potřeb veřejnosti a budují sociální soudržnost, začlenění a aktivní občanství.

4.4.2

Výbor se domnívá, že prosazování sociálního podnikání, zejména v současném neradostném ekonomickém ovzduší, využije jak jejich růstový potenciál, tak přidanou sociální hodnotu. Má-li být tento potenciál uplatněn, měl by být vytvořen a realizován komplexní politický rámec, do nějž bude zapojena široká škála zainteresovaných subjektů ze všech částí společnosti (občanské společnosti, soukromých či veřejných subjektů) na všech úrovních (místní, regionální, celostátní a evropské).

4.4.3

Členské státy a instituce EU musí zajistit, aby sociální podniky byly začleňovány do iniciativ a programů veřejné politiky zaměřených na podniky za stejných podmínek, jako ostatní typy podniků, a aby byly v rámci těchto programů a iniciativ zohledněny.

4.4.4

Pro sociální podniky je prioritou lepší přístup ke kapitálu a přizpůsobeným finančním nástrojům. Komise by měla shromažďovat a sdílet osvědčené postupy a iniciativy v oblasti inovací, které již v členských státech existují, jako je například hybridní kapitál a formy interakce mezi veřejným a soukromým kapitálem, a zajistit, aby stávající regulační rámec EU nebránil rozvoji nových nástrojů.

4.4.5

Je velmi důležité, aby příští programové období strukturálních fondů přímo zahrnulo programy zaměřené na vznik a rozvoj sociálních podniků.

4.4.6

Komise by měla zahájit studii v celé EU s cílem porovnat přístupy ve veřejném financování, které jsou obzvláště vhodné pro sociální podniky. Komise by měla povzbudit a posoudit rozšíření veřejných nabídek se sociálními faktory a zabývat se otázkou nadměrné regulace („gold plating“) veřejných zakázek. Komise by při přezkumu pravidel státní podpory měla zvážit udělení úplných výjimek všem sociálním službám obecného zájmu nebo poskytnout výjimku z oznamování všem malým veřejným službám a některým sociálním službám, aby povzbudila zakládání více sociálních podniků.

4.4.7

Vzhledem k rozmanitým právním formám sociálních podniků a jejich specifickému sociálnímu poslání existují v některých členských státech daňová zvýhodnění. Tato daňová zvýhodnění je třeba přezkoumat a sdílet, aby se povzbudilo vytvoření vhodných pravidel.

4.5   Ochrana ohrožených skupin

4.5.1

Jak již Výbor zdůraznil ve svém stanovisku k tématu Roční analýza růstu 2011 a jak Komise výslovně uznala, dávky sociálního zabezpečení je třeba chápat jako produktivní investice, z nichž mají všichni prospěch. Dávky v nezaměstnanosti ve spojení s dynamickými politikami trhu práce stabilizují hospodářství a podporují aktivní přizpůsobení změnám prostřednictvím zvyšování dovedností a účinných iniciativ v oblasti hledání práce a rekvalifikace. Je nutná obezřetnost vůči opatřením na posílení kritérií způsobilosti. Hrozí, že nejistá situace vyloučených osob se ještě zhorší, což je závažná překážka pro návrat či vstup na trh práce. Negativním dopadem těchto politik vyloučení může být přechod k jiným sektorům sociální ochrany, jako je sociální pomoc či pracovní neschopnost, což není žádoucí.

4.5.2

EHSV zdůrazňuje, že pracovníci potřebují jistotu příjmu a sociální ochranu, aby mohli beze strachu o budoucnost optimálně fungovat ve společnosti procházející rychlými změnami.

4.5.3

EHSV vyzývá evropské instituce, aby přesvědčivěji usilovaly o zachování evropského sociálního standardu. Nerozhodnost v této oblasti způsobila mimo jiné nárůst počtu chudých pracujících, prohloubila nerovnost, dále vyostřila obavy z budoucnosti a současně podlomila vzájemnou důvěru občanů a také jejich důvěru ve společenské instituce a orgány veřejné správy. To platí nejen vůči vlastní státní správě, ale také vůči evropským institucím, o čemž svědčí vzestup euroskepticismu v řadě členských států.

4.5.4

Podle EHSV nesmí úsporná opatření zvýšit riziko chudoby a dále prohloubit rozdíly, které již v posledních letech vzrostly. U všech opatření na překonání krize se v každém případě musí dbát na to, aby nebyla v rozporu s cíli oživení poptávky a zaměstnanosti a zmírnění sociálních dopadů. Členské státy při tom musejí dbát i na to, aby opatření na překonání hospodářské krize a veřejného dluhu neohrozila veřejné investice do politiky trhu práce a do vzdělávání a odborné přípravy. EHSV požaduje účinné posouzení sociálních dopadů, aby se zjistilo, jak lze dosáhnout cíle EU, který spočívá v tom, aby byla do roku 2020 přinejmenším 20 milionům lidí otevřena cesta ven z chudoby a sociálního vyloučení.

4.5.5

Úsporná opatření obvykle zasáhnou nejtvrdším způsobem ty, kdo jsou závislí na státních sociálních dávkách, včetně těch, kdo mají nestabilní pracovní místa, a další skupiny, jež jsou na trhu práce znevýhodněny. Nezaměstnaností bývají obvykle nevíce postiženi také ti, kdo mají ztížený a omezený přístup k systémům sociální podpory. Proto jsou zapotřebí odpovídající, účinné a udržitelné sítě sociálního zabezpečení, přičemž je obzvlášť nutné dbát zejména na pomoc pro nejvíce postižené a znevýhodněné skupiny na trhu práce.

5.   Modernizace veřejné správy

5.1.1

Co se týká modernizace veřejné správy, podle názoru EHSV zahrnuje dobrá správa víceúrovňovou správu a partnerství se zástupci organizované občanské společnosti na regionální úrovni.

5.1.2

Víceúrovňová správa je flexibilní struktura vztahů mezi Komisí, vládami a regionálními a místními orgány ušitá na míru podle specifické situace a tematických okolností, spíše než hierarchický rámec kompetencí mezi úrovněmi správy. Dobrá správa je charakterizována otevřenými vztahy a méně přísným uplatňováním zásady subsidiarity.

5.1.3

Partnerství je klíčovým nástrojem kolektivního závazku a přispívá k vyšší efektivnosti veřejných výdajů a veřejných politik. Jedním z nástrojů by v tomto ohledu mohly být nové formy „účinného partnerství“. Tyto platformy by mohly provázet inovační strategii, s účastí a podporou všech zainteresovaných stran, veřejných i soukromých (včetně bank), za jednoduchých, jasných a účinných pravidel platných pro celý soubor projektů a stanovujících lhůty, odpovědnosti a případné sankce.

5.1.4

EHSV by rád vyzval instituce EU, ale také členské státy a regiony, aby zařadily hlavní zásadu SBA „Think Small First“ do jádra evropských, vnitrostátních a územních rozhodnutí. Doporučuje také členským státům a regionům, aby tuto zásadu přijaly jako základ svých politik ve prospěch malých a středních podniků a svých hospodářských a průmyslových politik. Zároveň se domnívá, že SBA by měl mít závaznější formu, zejména pro instituce EU. V této souvislosti je EHSV proti stávajícímu návrhu Evropské komise vyvázat malé a střední podniky a mikropodniky z rámce právních předpisů EU.

5.1.5

EHSV se domnívá, že jmenování vnitrostátních zmocněnců pro malé a střední podniky (SME Envoys) by mělo napomoci členským státům uplatňovat SBA. EHSV také doporučuje, aby byli jmenováni zmocněnci pro malé a střední podniky na úrovni regionů.

5.1.6

Zbývá přistoupit k fázi „Act Small First“. SBA nebude úspěšný, pokud nebude zavedena skutečná „víceúrovňová správa s více subjekty“. Je třeba zajistit, aby byli již od počátku zahrnuti do politických úvah a do legislativního procesu hospodářští a sociální partneři a také všechny zastupitelské veřejné a soukromé subjekty. EHSV tedy požaduje, aby se zastupitelské organizace různých kategorií malých a středních podniků účinně zapojily do legislativního a rozhodovacího procesu na všech úrovních.

5.1.7

EHSV souhlasí s Radou a Komisí, že je potřebná účinná víceúrovňová správa a lepší správa při uplatňování fondů EU a provádění jejích politik. Otázkou není „zda“, nýbrž „jak“. Je to otázka doladění iniciativ přicházejících zdola a rámcových podmínek stanovených shora.

5.1.8

S obzvláštním uspokojením vítá návrh zajistit větší účast občanů a dalších zúčastněných stran na přípravě, provádění a uplatňování práva EU, zejména pak prodloužení obecné doby trvání veřejných konzultací a zrychlení a zefektivnění postupů v oblasti protiprávního jednání.

5.1.9

EHSV vítá modernizaci politiky EU v oblasti veřejných zakázek na vyšší úroveň účinnosti, a to díky lépe fungujícímu jednotnému trhu, který je inovativnější, ekologičtější a sociálnější. EHSV poukazuje na dopad a význam inovativních, environmentálních a sociálních aspektů strategie Evropa 2020 též na oblast veřejných zakázek.

5.1.10

EHSV zdůrazňuje, že zásady otevřenosti a transparentnosti a rovněž účinnosti, právní jistoty, finanční rentability, hospodářské soutěže, zajištění přístupu malých a středních podniků a svobodných povolání na trh, proporcionality, zvyšování počtu přeshraničních smluv na veřejné zakázky, zamezení diskriminaci a korupci a potřeba profesionality zůstávají i nadále platné.

5.1.11

Aby mohly být výsledky pro všechny co nejlepší, je třeba odstranit zbytečnou byrokracii. Je třeba se vyhnout komplikované právní úpravě a nadměrné regulaci (tzv. „gold-plating“).

5.1.12

EHSV doporučuje provést analýzu (osvědčených) postupů a příkladů v členských státech, na kterou je nutno navázat opatřeními k otevření trhů.

5.1.13

EHSV vítá zájem, který Komise prokázala, pokud jde o prohloubení politických, legislativních a administrativních postupů vedoucích k racionálnější a vhodnější tvorbě právních předpisů EU, v rámci celého cyklu jejich vytváření, a také při jejich provádění.

5.1.14

EHSV se domnívá, že je třeba lépe definovat aspekty týkající se toho, jakým způsobem se vypracovávají posouzení dopadu ex ante všemi institucemi Unie, jež jsou odpovědné za jejich provedení, povahy a složení orgánu odpovědného za kontrolu posouzení dopadů, použitých parametrů a způsobu a prostředků zajišťování větší transparentnosti.

5.1.15

Výbor vítá iniciativu spočívající v modernizaci veřejné správy zřizováním tzv. jednotných kontaktních míst. Administrativní spolupráce v oblasti přeshraničních záležitostí je jednoznačným přínosem. Tato spolupráce musí být rozšířena také na oblasti politiky, kde se jedná o plnění povinností.

5.1.16

EHSV vítá snahu Komise zlepšit správu jednotného trhu prostřednictvím širší správní spolupráce a rozvoje systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („IMI“).

5.1.17

Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu je hlavním technickým nástrojem ke spolupráci státních správ a má další potenciál stát se kontaktním místem pro subjekty na jednotném trhu.

5.1.18

EHSV se domnívá, že IMI může pomoci rozhodujícím způsobem přeměnit správní spolupráci na vnitřním trhu a přizpůsobit ji požadavkům a očekáváním občanů a podniků, ale i organizací občanské společnosti a úloze, jakou mohou v budoucnu zastávat pro rozvoj a fungování systému.

---

(1)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Roční analýza růstu 2011: postup v rámci ucelené reakce Evropské unie na krizi – COM(2011) 11, Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 26–38.

(2)  Stanovisko EHSV Ukončení prvního evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik: pokyny pro vnitrostátní politiky v období 2011–2012, Úř. věst. C 43, 15.2.2011, s. 8–12.

(3)  Spojené království a Česká republika.

(4)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Roční analýza růstu 2011: postup v rámci ucelené reakce Evropské unie na krizi – COM(2011) 11, Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 26–38.

(5)  Řecko, Irsko, Lotyšsko, Portugalsko a Rumunsko.

(6)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropa účinněji využívající zdroje – Pilotní fáze iniciativy dluhopisů na projekty strategie Evropa 2020 – COM(2011) 660 final.

(7)  Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení ze dne 13. prosince 2011 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi, P7_TC1-COD(2011)0209.

(8)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Roční analýza růstu: postup v rámci ucelené reakce Evropské unie na krizi, COM(2011) 11 final, Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 26–38.

(9)  Tamtéž.

(10)  Tamtéž.

(11)  Tamtéž.

(12)  Tamtéž.

(13)  Viz COM(2011) 730.

(14)  Tamtéž.

(15)  Úř. věst. C 218, 11.9.2009, s. 8, odstavec 4.8.

(16)  Např. stanoviska Úř. věst. C 107, 6.4.2011, s. 53, Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 92, Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 9, Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 131, Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 139.

(17)  Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 65.

(18)  Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 81.

(19)  Viz dokument COM(2010) 553.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/69

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize o on-line distribuci audiovizuálních děl v Evropské unii: příležitosti a výzvy při tvorbě jednotného digitálního trhu

KOM(2011) 427 v konečném znění

2012/C 143/13

Zpravodaj: pan LEMERCIER

Dne 13. července 2011 se Komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

zelené knihy o on-line distribuci audiovizuálních děl v Evropské unii: příležitosti a výzvy při tvorbě jednotného digitálního trhu

KOM(2011) 427 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. února 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 226 hlasy pro a 10 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Výbor by chtěl upozornit na judikaturu Soudního dvora, která v případě autorského práva požaduje zachování rovnováhy mezi několika základními právy, pokud jde o výměnu souborů na internetu (1). Autorské právo není absolutní a jeho dodržování nemůže být vymáháno prostřednictvím všeobecného filtrování internetu poskytovateli internetových služeb (ISP – viz věc SABAM v. Scarlet). Zdanění digitálních médií v několika členských státech se nemůže vztahovat na média používaná pro jiné užití, nežli je vytváření digitálních audiovizuálních kopií, jako jsou např. digitální pevné disky používané v řídících aplikacích (věc Padawan). Některé nepřiměřeně přísné vnitrostátní právní předpisy by měly být přezkoumány, aby nebyly překážkou pro rozvoj on-line šíření audiovizuálních děl, přičemž je třeba zohlednit vyvíjející se judikaturu Soudního dvora EU.

1.2   Další faktor růstu trhu těchto děl spočívá v zavádění atraktivních obchodních modelů za dostupné ceny, kde je možné distribuovat digitální audiovizuální obsah za mnohem nižší náklady, nežli na CD a DVD. Tato výrazná úspora distribučních nákladů by měla být přínosem pro spotřebitele a zároveň by měla zajistit dostatečný příjem autorům, aby mohli pokračovat ve své umělecké a literární tvůrčí činnosti. Autorské právo by mělo být rovněž upraveno tak, aby uspokojilo všeobecný zájem a požadavky široké veřejnosti, např. zavedením povinností, pokud jde o dostupnost pro handicapované osoby, aniž by jim byly účtovány náklady na přístup. Bude ještě zapotřebí uvažovat o možnostech rozšíření výjimek a omezení s cílem podpořit přístup velmi znevýhodněných skupin obyvatel do knihoven a veřejných kulturních center, jak Výbor navrhoval ve svém stanovisku z roku 2010 (2).

1.3   Internet se stal univerzálním nástrojem pro nabídky on-line. Je třeba zavést některé technické a právní požadavky prostřednictvím právně závazných norem, aby bylo zajištěno, že distributoři obsahu budou dodržovat soukromí občanů, a aby byla zajištěna neutralita sítě; internet může být předmětem všeobecného filtrování, (3) pouze pokud k tomu soudce vydá výslovný a jmenovitý příkaz na základě dostatečně průkazných prvků, že se jedná o nepovolenou kopii, a to na jmenovitou stížnost vlastníka autorských nebo příbuzných práv.

1.4   Ve stejném duchu se Výbor domnívá, že instituce pověřené správou audiovizuálních děl a knihovny by neměly být znevýhodňovány přílišným zpřísňováním ochranných právních předpisů v oblasti autorského práva. Jejich úlohou je uchovávat a předávat díla s kulturním cílem popularizace a ochrany umělců a autorů v dlouhodobém měřítku a také umožnit přístup širší veřejnosti a především žáků, gymnazistů a studentů k těmto výsledkům duševní činnosti za účelem uspokojení obecného zájmu, jako je úspěšnost strategie Evropa 2020, digitální agendy a kulturní strategie (4). Návrh směrnice týkající se osiřelých děl, který Výbor podporuje (5), by měl rovněž přispět k úspěšnosti evropských a vnitrostátních strategií na podporu kultury.

1.5   Přeshraniční trh on-line distribuce děl nepředstavuje zásadní problém s přístupem pro tři hlavní nadnárodní distributory, kteří kontrolují tři čtvrtiny trhu a disponují dostatečnými finančními a technologickými prostředky, aby nabízeli své katalogy evropské a světové veřejnosti.

1.5.1

Výbor konkrétně požaduje, aby Komise předložila konkrétní návrhy pro velké množství malých a středních podniků, které představují skutečné kulturní a umělecké bohatství Evropy v celé své rozmanitosti jazyků a literární a kinematografické tvorby, s cílem umožnit jejich aktivní zapojení do jednotného trhu on-line distribuce audiovizuálního obsahu.

1.6   Výbor upozorňuje na některé návrhy studie KEA-Cema z října 2010, jako je např. vzájemné sdílení katalogů a jednotná kontaktní místa pro distribuci mediálního obsahu evropské veřejnosti (6). Tato analýza vývoje trhu je mimo to podrobná a relevantní. Jsou navrhovány strategie šíření a nové obchodní modely s cílem podporovat legální distribuci děl tak, aby se maximalizoval příjem pro všechny subjekty šíření a co nejvíce se tato díla zhodnotila. Tyto nabídky jsou vedle klasických reklamních prostředků typicky propagovány prostřednictvím sociálních médií („buzz“).

1.7   Domnívá se, že vytvoření komplexního jednotného evropského kodexu autorských práv, jak navrhuje Komise, může přispět k potřebnému posílení harmonizace právních předpisů členských států formou směrnice. Nahradila by několik stávajících směrnic EU v oblasti autorského práva a byla by předmětem pravidelných zpráv o účinném provádění členskými státy. Do tohoto evropského kodexu autorských práv by měla být rovněž začleněna strategie Evropa 2020 (7).

1.7.1

Takovýto kodex by mohl zpochybnit otázku země původu, pokud jde o právní předpisy použitelné za účelem skutečné harmonizace. V případě věřejného financování kinematografické tvorby členským státem by měl být tento členský stát za účelem určení použitelných právních předpisů obecně považován za zemi původu. Komise by rovněž měla zvážit možnost „evropského původu“ s ohledem volbu použitelných právních předpisů (8).

1.7.2

Je třeba zvážit možnost vyhnout se nepřiměřeným podmínkám ve smlouvách o převodu těchto práv z autora (či autorů) díla na producenty/distributory. Příliš často totiž autor postoupí tato práva na producenty pro všechny stávající a budoucí technologie bez doložky o účasti na budoucích příjmech vzniklých používáním nových médií a způsobů přenosu (Blue-Ray, IPTV (9) atd.).

1.7.3

Obsah nesmí být považován za zboží. To je třeba brát v úvahu při diskusích o on-line distribuci, jež představuje kulturní službu šířící význam.

1.7.4

Výbor znovu zdůrazňuje, že je nutné umožnit přístup k širokopásmovým připojením, aby mohli mít uživatelé internetu kvalitní a dostatečně rychlý příjem audiovizuálních děl prostřednictvím kabelové televize, IPTV a VOD (10).

1.8   Bude zapotřebí přezkoumat možnosti vytvoření systémů pro správu údajů o držení práv k audiovizuálním dílům (11) a příslušné útvary Komise by se měly především zaměřit na specifika a potřeby malých a středních podniků. To se týká také problematiky udílení licencí pro více teritorií, jež platí na celém evropském trhu. Je třeba podpořit malé evropské výrobce a také jim pomoci (12), aby jejich katalogy získaly evropský rozměr v identifikačním systému děl, který obsahuje (na dobrovolném základě) informace o vlastnících autorských nebo příbuzných práv zaznamenaných na více územích.

1.9   Transparentní a vyvážené rozdělení části příjmu určené vlastníkům práv by měl zajistit systém zúčtování práv. (13) Řízení společností, které jsou pověřeny vybíráním odměn, musí být nezbytně předmětem každoročních nezávislých kontrol přístupných autorům a veřejnosti, aby bylo možné demokraticky kontrolovat jejich činnosti a jejich příspěvek ke kulturnímu rozvoji. (14)

1.10   Výbor se domnívá, že Komise by měla na základě reakcí na zelenou knihu, které obdržela od zúčastněných stran, zvážit, že v druhém pololetí roku 2012 – v návaznosti na konferenci zúčastněných stran v prvním pololetí 2012, do níž se zapojí veřejné instituce (15), Výbor prostřednictvím formálního postupu, odborové organizace a sdružení zastupující spotřebitele, autory a distributory na evropské úrovni – vypracuje bílou knihu s konkrétnějšími návrhy k dalším krokům, jak vytvořit jednotný evropský trh audiovizuálních děl navzdory jazykovým bariérám. Výbor si je vědom právních a technických potíží, kterým bude třeba čelit, aby bylo možné dosáhnout pokroku v této významné oblasti, avšak je toho názoru, že tyto překážky je možné překonat.

2.   Shrnutí sdělení Komise

2.1   Tento text přímo souvisí se strategií Evropa 2020 a je pokračováním sdělení Komise „Jednotný trh práv duševního vlastnictví“ (takzvaná strategie práv duševního vlastnictví). (16)

2.2   Kulturní odvětví je důležitým odvětvím, které zaměstnává 6 milionů pracovníků v EU a představuje 500 miliard EUR ročně, tedy 3 % evropského HDP. Pod vlivem technologického vývoje se šíření audiovizuálních děl radikálně mění. Digitální technologie, vysokorychlostní internet, cloud computing, možnost ukládat audiovizuální díla na osobních počítačích a mobilních telefonech podstatně změnily tradiční distribuční sítě.

2.3   Zelená kniha se zmiňuje o několika postupech, ale zajišťuje podporu jednotného modelu správy autorských práv založeného na přeshraničních a celoevropských licencích.

2.4   Komise se domnívá, že musí být zjednodušeno zúčtování práv na on-line přenos audiovizuálních děl (filmů atd.) za hranice území původního vysílání. To stejné platí i pro vysílání programů na vyžádání, jež musí získat jiná práva než při původním vysílání.

2.5   Zelená kniha upřesňuje, že souběžný přenos vysílání vyžaduje, aby nositelé práv vydali zvláštní povolení.

2.6   Pokud jde o souběžný další přenos z jiných členských států, směrnice o družicovém vysílání a kabelovém přenosu (17) vyžaduje správu práv kolektivním správcem. Tato práva doplňují práva udělená přímo subjekty televizního vysílání.

2.7   Co se týče kabelového přenosu, Komise zdůrazňuje, že organizace, které zastupují nositele práv, nejsou všechny právně zmocněny udělovat licence na tato práva.

2.8   Již několik let též operátoři DSL (Digital Subscriber Line, neboli digitální účastnická linka), IPTV (internetové televizní vysílání) a TNT (digitální pozemní vysílání), jakož i nové digitální platformy využívají služeb pro další přenos, což ještě více znesnadňuje dodržování stávajících právních předpisů.

2.9   Pokud jde o ekonomickou stránku, v roce 2009 bylo v EU vyrobeno přibližně 1 200 filmů, které představovaly sotva 25 % návštěvnost kin v EU. Americké filmy představovaly pro srovnání 68 %. Na americkém trhu však evropská produkce představuje pouze 7 %. Výrobci a distributoři v EU uvádějí filmy na trh postupně, aby tak zajistili jejich propagaci. Uvedení filmu na trh začíná většinou v kinech, následuje vydání na videu, poté video na vyžádání (VoD), film je dále možné zhlédnout na placené televizi a nakonec ve volně přístupném televizním vysílání. Rozvoj služeb VoD nabízených mimo zemi, v níž byl film vyroben, zvyšuje počet partnerů, a tedy i smluv.

Pro omezení počtu těchto postupů Komise navrhuje kolektivní správu děl a zavedení jednotného místa pro poskytování kolektivních licencí.

2.10   Další část zelené knihy se týká odměny autorů

Tuto odměnu spravují ve většině zemí EU výrobci a je poskytována formou jednorázových plateb neboli „výkupních“ plateb za jejich přínos k audiovizuálnímu dílu. V těchto zemích tedy autoři systematicky nedostávají další odměnu za on-line šíření svého díla. V některých státech pobírají kolektivní správci zastupující autory odměnu za použití díla. V jiných státech má za platbu těchto výkonů odpovědnost konečný distributor.

2.11   Odměny výkonných umělců

Tato odměna je v současnosti především smluvní a jednorázová, jako v případě odměn autorů. Komise navrhuje, aby byl zaveden spravedlivější systém odměn, neboť toto právo spravují kolektivní správci. V zelené knize se však uvádí, že tato nová práva by pro výrobce znamenala hospodářskou, a tedy i právní nejistotu, a brzdila by on-line šíření těchto děl.

3.   Obecné připomínky

3.1   Tato zelená kniha ukazuje, že Komise pokračuje v budování jednotného evropského trhu prostřednictvím sbližování vnitrostátních pravidel.

Toto odvětví se dotýká kultury a jejích kanálů digitálního vysílání. Jedná se o velice specifickou a citlivou oblast, neboť přispívá k šíření historie určité země, jejího jazyka, tradic a očekávání. Nemělo by se k ní tedy přistupovat jako k tradičnímu hospodářskému odvětví, ani jako k odvětví s tradičním obecným hospodářským zájmem. Přístup Komise, který zaujala v zelené knize, se může zdát příliš orientovaný na spotřebitele. Její analýza jednotlivých mechanismů je však propracovaná a takřka vyčerpávající.

3.2   Text je velmi těžko čitelný a zabývá se mnoha zcela odlišnými tématy, avšak hlavním cílem Komise je vytvoření jednotného trhu v tomto odvětví.

3.3   Pokud jde o situaci audiovizuálního vysílání a souvisejících práv, Komise vychází z několika zjištění:

Prvním je skutečnost, že současný systém nefunguje, že je pro konečného spotřebitele složitý a nákladný. Druhým zjištěním je, že seskupování národních produkcí může zvýšit obchodní životaschopnost trhu jako celku. Nezávislé VOD nabízené velkými poskytovateli připojení či iTunes se setkává s potížemi, pokud jde o získání výhradních územních nebo evropských práv k dílům, jejichž práva jsou často soustředěna u producentů, kteří usilují o maximalizaci svých zisků jinými způsoby (především prodejem DVD).

3.4   Směrem k centralizované správě licencí (seskupení prostředků a zdrojů informací pro rozvoj odvětví):

Zelená kniha tedy navrhuje on-line licence k autorským právům na služby na více územích a podporuje zavedení jednotného modelu licencí umožňujícího poskytování licencí na více územích.

EHSV se domnívá, že pro danou jazykovou oblast to může představovat řešení.

3.5   Velké množství kanálů vysílání, interaktivních přijímačů a mobilita zákazníků vyvíjejí silný tlak na ekonomické modely distribučních sítí.

3.6   Poskytování povolení a licencí se v současné době provádí především na úrovni členských států a zakládá se na vyjednávání smluv mezi výrobcem díla a on-line distributorem. Evropský hospodářský a sociální výbor uznává, že systém navrhovaný Komisí má nepopiratelné výhody, zejména pokud jde o rychlý a snadný přístup k údajům poskytovaným výrobci. Může být doplňkovou podporou pro šíření vnitrostátních děl, jež by jinak zůstala na místní úrovni.

3.7   Je však třeba poznamenat, že uplatnění směrnice o družicovém vysílání před patnácti lety nevedlo ke vzniku služeb celoevropského družicového vysílání.

3.8   Zavedení evropského registru děl, který by mohl skýtat těžce měřitelná rizika

EHSV se domnívá, že tato databáze by měla mít čistě informativní charakter.

Skutečnost, zda je dílo zapsáno v této databázi či nikoli, by neměla ovlivňovat přístup k ochraně autorských práv.

3.9   Výhodou této evropské struktury by bylo to, že by spojila evropské výrobce a distributory tak, aby mohli konkurovat velkým hollywoodským studiím, která se v Evropě organizují.

Je rovněž zajímavé uvést, že právě velká americká studia (Warner Bros, Disney atd.) pracují na přípravě mezinárodního systému identifikačního číslování pro audiovizuální díla (Entertainment Identifier Registry).

3.10   Stejně tak od roku 2004 pracují francouzští výrobci na systému ISAN (mezinárodní standardní číslo audiovizuálního díla). Výše uvedené údaje o produkci evropských a amerických filmů jsou znepokojivé. Připomeňme, že s tímto systémem představuje americká produkce 75 % návštěvnost evropských kin. Správa tohoto systému má tedy zásadní význam.

3.11   Uveďme, že právě výrobci stanovují během obchodních jednání s distributory smluvně a paušálně částku, která je vyplácena autorům a nositelům práv za jejich práva, a zaručují její platbu. Problém odměny nositelů práv může částečně vyřešit centralizovaná správa. Avšak zajímavá myšlenka zakládat odměny na měření návštěvnosti v průběhu mnoha let se zdá být těžce realizovatelná.

3.12   Mezi výrobci, distributory filmů a přispěvateli existuje skutečný střet zájmů. Výrobci si na jedné straně přejí původní uvedení v kinech, aby byla zajištěna co nejlepší propagace jejich děl, a distributoři na druhé straně usilují o rychlejší zpřístupnění těchto děl, aby byla dostupná na videu, na placené televizi a na vyžádání.

3.13   EHSV se domnívá, že vzhledem k rostoucímu významu IPTV, ADSL a digitálních platforem je nezbytné jednat o přizpůsobení těchto lhůt. Pokud jde o starší díla, na něž se již nevztahují výhradní práva, zavedení identifikačního systému a soupis děl spojený s databází nositelů práv jsou velice zajímavé.

3.14   Pro stimulaci tohoto odvětví tedy Komise vsadila na kolektivní správu děl (databáze). Bude EU schopna čelit tlaku amerických nadnárodních společností? Rizika související s náhlým zrušením stávajících vnitrostátních systémů jsou reálná.

3.15   Podle EHSV musí být před jakýmkoli zrušením nebo oslabením stávajících vnitrostátních systémů provedena seriózní hodnocení. Jak jsme již uvedli, lobbistické skupiny pověřené ochranou zájmů amerických společností jsou účinné a pochopitelně usilují o liberalizaci tohoto velice lukrativního odvětví.

3.16   Komise si prostřednictvím tohoto návrhu přeje přispět k většímu šíření děl v EU a jeho regulaci. Postoj Komise týkající se technických a regulačních aspektů je tedy důležitý, neboť může urychlit proces liberalizace, který již jiní započali.

3.17   EHSV plně podporuje jakýkoli krok Komise, jehož cílem je usnadnit přístup občanů k dílům na internetu. Tento přístup by měl být možný na celém území EU a za dostupnou cenu. Umožnil by lepší šíření kultury jednotlivých členských států a usnadnil by vzdělávání mladých Evropanů. Kromě toho se Výbor domnívá, že určité formy uvádění různých verzí, např. uvádění komerčních reklam v dílech, u nichž se původně zamýšlelo, že nebudou přerušována reklamními přestávkami, mohou vést k dosažení kulturních cílů on-line distribuce, i kdyby tyto méně kvalitní verze mohly umožnit distribuci takto pozměněných děl bez poplatků nebo pouze za velmi nízké náklady. Tato myšlenka by se mohla objevit v dobrovolném kodexu kvality pro on-line distributory prostřednictvím internetu, kabelového přenosu či hertzového přenosu, kteří by usilovali o co největší dodržování původních děl.

3.18   Stanovisko EHSV ke sdělení Komise Jednotný trh práv duševního vlastnictví (18) upozorňuje na odlišnost jednotlivých vnitrostátních modelů a rozporné přístupy ke správě autorských práv v oblasti kultury. EHSV si je vědom, že úvahy ještě nebyly zcela uzavřeny, a proto se domnívá, že prvním krokem by mělo být stanovení zásad evropského kodexu. Tento kodex založený na respektování kulturních specifik každé země by se měl nejprve omezit na stanovení jednoduchých klíčových zásad, které by každá země dodržovala při poskytování licencí.

3.19   EHSV se domnívá, že není žádoucí, aby bylo právo země původu rozšířeno, neboť volba země usazení poskytovatele služby může obejít tuto zásadu, jež je jinak správná. Komise zároveň zahájila akce a konzultace, aby operátoři pro přenos dat investovali do nových sítí schopných zajistit kvalitní a cenově dostupný datový provoz.

3.20   V projednávané zelené knize Komise uvádí, že kolektivní správa práv podpoří růst digitálních sítí. Bude však nutné ujistit se o finanční způsobilosti provozovatelů sítí modernizovat a zvýšit jejich vysílací kapacity. Proto je stanovisko EHSV k tématu Otevřený internet a neutralita sítí (19) v Evropě skutečnou podporou některým tvrzením uvedeným v zelené knize.

3.21   Pokud jde o souběžný další přenos z jiných členských států, směrnice o družicovém vysílání a kabelovém přenosu vyžaduje správu práv kolektivním správcem. Tato práva doplňují práva udělená přímo subjekty televizního vysílání. Tento dvojí postup se může zdát těžkopádný, je však nezbytný, pokud se má zabránit výpadkům vysílání během programů (využívání přístrojů, které již využívají jiná vysílání).

3.22   Komise se domnívá, že zásadní význam pro rozvoj audiovizuálního odvětví má vnitrostátní financování, a podporuje program MEDIA, jenž byl vytvořen pro povzbuzení vysílání děl na několika územích. EHSV s tímto tvrzením souhlasí, avšak konstatuje, že dochází k poklesu těchto subvencí a k velkému seskupování poskytovatelů prostředků na financování filmů.

---

(1)  Nedávné případy: Padawan a SABAM.

(2)  Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 52.

(3)  Věc SABAM v. Scarlet.

(4)  KOM(2007) 242 v konečném znění.

(5)  Úř. věst. C 376, 22.12.2011, s. 66.

(6)  „Udílení licencí na audiovizuální díla pro více teritorií v Evropské unii“ (Multi-territory Licensing of Audiovisual Works in the European Union), nezávislá studie pro GŘ pro informační společnost a média, říjen 2010. Viz také sdělení o tvůrčím obsahu online na jednotném trhu, KOM(2007) 836 v konečném znění.

(7)  Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 28.

(8)  28. režim, který již Výbor navrhl v oblasti evropského smluvního práva. Úř. věst. C 21, 21.1.2011, s. 26.

(9)  Internetová televize.

(10)  Video na žádost (video on demand.).

(11)  Výrobci audiovizuálních děl pracují na mezinárodním systému identifikačního číslování pro audiovizuální díla (ISAN, mezinárodní standardní číslo audiovizuálního díla. ISAN však neobsahuje informace o držení práv a účast v něm je dobrovolná. Některá velká americká studia pracují na podobném systému (EIDR, Entertainment Identifier Registry, eidr.org/how-eidr-works). Tento identifikační systém obsahuje zakódované číslo, dodává vývojářům rozhraní pro aplikační programy (API), ale neobsahuje žádný údaj o vlastnictví práv k těmto dílům.

(12)  Např. díky programu MEDIA plánovanému až do roku 2013, který by bylo poté možné nahradit novým programem podpory.

(13)  Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 28.

(14)  Tamtéž.

(15)  Státní instituce pro financování filmů, knihovny a kulturní centra.

(16)  KOM(2011) 287 v konečném znění.

(17)  Směrnice 93/83/EHS (Úř. věst. L 248, 6.10.1993, s. 15).

(18)  Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 28.

(19)  Úř. věst.C 24, 28.1.2012, s. 139.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/74

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (nařízení infrastruktuře evropských trhů) o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů

KOM(2011) 652 v konečném znění – 2011/0296 (COD)

2012/C 143/14

Hlavní zpravodaj: pan IOZIA

Dne 25. listopadu 2011 se Rada a dne 15. listopadu 2011 Evropský parlament, v souladu s článkem 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení [nařízení o infrastruktuře evropských trhů] o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů

COM(2011) 652 final – 2011/0296 (COD).

Dne 25. října 2011 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Jednotný trh, výroba a spotřeba přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana IOZIU hlavním zpravodajem na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února 2012), a přijal následující stanovisko 99 hlasy pro, 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV oceňuje návrh nařízení Komise a doufá, že bude co nejdříve přijat, aby byla ochrana střadatelů účinnější a aby byly přijaty stejné zásady této směrnice pro všechny finanční nástroje (1).

1.2   EHSV se domnívá, že návrh nařízení má za cíl:

—	zvýšit transparentnost transakcí a sdělování údajů o transakcích příslušným orgánům;

—	povinně obchodovat deriváty v organizovaných místech;

—	usnadnit odstranění překážek nediskriminačního přístupu k zúčtovacím systémům;

—	zvýšit dohled nad finančními nástroji a pozicemi v derivátech;

—	kontrolovat poskytování finančních služeb společnostmi ze třetích zemí, které operují bez pobočky v EU;

—	kontrolovat a omezovat dopad metod automatizovaného a algoritmického obchodování.

1.3   Toto nařízení stanoví větší transparentnost trhu a obsahuje několik opatření na snížení roztříštěnosti. Jednotné uplatňování právních předpisů zamezuje riziku regulatorní arbitráže, které je na finančních trzích velmi vysoké, a koneční uživatelé tedy budou mít z očekávaného snížení transakčních nákladů (alespoň teoreticky) prospěch.

1.4   Komise by ve svých legislativních návrzích měla jasně zdůraznit, jakých výhod budou různé subjekty, jichž se předpis týká, požívat (individuální uživatelé finančních služeb, malé a střední podniky, poskytovatelé, veřejná správa).

1.5   Jedním z obecných aspektů, jež by Komise měla rozhodně podpořit, je program finanční výchovy. EHSV se k této otázce nedávno vyjádřil ve stanovisku z vlastní iniciativy (2).

1.6   Přestože se náklady spojené s novým nařízením nezdají být příliš vysoké, EHSV vyjadřuje určité pochybnosti ohledně potenciálního účinku z hlediska makroekonomických nákladů, které se dotknou finančního systému a které se nezdají být v posouzení dopadu dostatečně zohledněny. V této souvislosti již EHSV před delší dobou a při různých příležitostech požadoval, aby byla provedena „důkladná studie kumulativních účinků regulačních iniciativ z hlediska nezbytných opatření pro finanční systém a kapitálový trh. Stabilní a účinný systém by měl podpořit finanční stabilitu a likviditu pro reálnou ekonomiku.“ (3) EHSV je potěšen, že se Komise rozhodla tuto studii provést, neboť je neodmyslitelná pro pochopení celkového dopadu všech regulačních opatření, a doufá, že bude brzy zveřejněna.

1.7   EHSV upozorňuje na problém slučitelnosti článku 40 nařízení upravujícího akty v přenesené pravomoci s článkem 290 SFEU. Počet, obsah a lhůty aktů v přenesené pravomoci se neslučují s ustanoveními Smlouvy a vylučují z běžného legislativního postupu příliš mnoho témat, která mají zásadní význam pro strukturu nařízení. EHSV proto v souvislosti s nastolením plného souladu článku 40 s ustanovením SFEU doporučuje pečlivé zvážení.

2.   Návrh nařízení

2.1   Finanční trhy v posledních letech prošly obrovskými změnami. Objevila se nová obchodní místa a produkty a v důsledku technologického rozvoje, zahrnujícího například vysokofrekvenční obchodování, se změnilo finanční prostředí.

2.2   Cílem návrhů je zajistit, aby byly finanční trhy efektivnější, odolnější a transparentnější, a posílit ochranu investorů. Nový rámec rovněž zvýší pravomoci regulačních orgánů v oblasti dohledu a stanoví jasná pravidla fungování všech obchodních činností.

2.3   Hlavní prvky návrhu

2.3.1

Odolnější a efektivnější tržní struktury: Mnohostranné obchodní systémy a regulované trhy byly ve směrnici MiFID již zahrnuty, ale v důsledku revize se do jejího regulačního rámce dostane nový typ obchodního místa: organizované obchodní systémy (Organised Trading Facility – OTF), neregulované platformy se stále významnější funkcí. Na těchto platformách se například stále více obchoduje se smlouvami o standardizovaných derivátech. Nový návrh tuto mezeru odstraní. Revidovaná směrnice MiFID bude i nadále umožňovat různé obchodní modely, zajistí nicméně, aby se všechna obchodní místa řídila stejnými pravidly transparentnosti, a aby se omezily případy střetu zájmů.

2.3.2

Zohlednění technologických inovací: Aktualizovaná směrnice MiFID dále zavede nové záruky pro algoritmické a vysokofrekvenční obchodování, díky nimž se dramaticky zvýšila rychlost obchodování a která jsou zdrojem možných systémových rizik.

2.3.3

Mezi tyto záruky patří požadavek, aby všichni obchodníci využívající algoritmické obchodování podléhali řádné regulaci a zajistili přiměřenou likviditu, jakož i pravidla, která jim zabrání v tom, aby vstupováním na trhy a jejich opouštěním zvyšovali volatilitu. Návrhy také zlepší podmínky hospodářské soutěže u zásadních služeb následujících po realizaci obchodu (například zúčtování), jež mohou jinak narušovat soutěž mezi obchodními místy.

2.4   Větší transparentnost: Díky zavedení kategorie OTF návrhy zvýší transparentnost obchodních činností na kapitálových trzích, včetně anonymních obchodních platforem (dark pools – obchod s objemy nebo likviditou, jež nejsou k dispozici na veřejných platformách). Výjimky budou povoleny pouze za stanovených okolností. Bude rovněž zaveden nový režim obchodní transparentnosti pro nekapitálové trhy (tj. trhy s dluhopisy, strukturovanými finančními produkty a deriváty). Kromě toho budou mít investoři díky nově zavedeným požadavkům na shromažďování veškerých tržních údajů v jednom místě přehled o všech obchodních činnostech v EU, což jim pomůže provádět informovanější výběr.

2.5   Posílené dohledové pravomoci a přísnější rámec pro trhy s komoditními deriváty: Uvedené návrhy posílí úlohu a pravomoci regulačních orgánů. Orgány dohledu budou moci v případě ohrožení ochrany investorů, finanční stability nebo řádného fungování trhů za koordinace s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA) a za vymezených okolností zakázat konkrétní produkty, služby nebo postupy.

2.6   Silnější ochrana investorů: V návaznosti na komplexní soubor pravidel, která jsou již v platnosti, stanoví revidovaná směrnice MiFID přísnější požadavky na správu portfolia, investiční poradenství a nabídku složitých finančních produktů, například strukturovaných produktů. S cílem zabránit možnému střetu zájmů bude nezávislým poradcům a správcům portfolia zakázáno provádět platby pro třetí strany nebo je od nich přijímat (to platí i pro jiný finanční prospěch). Pro všechny investiční podniky se rovněž zavádějí pravidla pro správu a řízení společností a odpovědnost vedoucích pracovníků.

3.   Připomínky a úvahy

3.1   Podle údajů poskytnutých Bankou pro mezinárodní platby se pomyslná hodnota derivátů v oběhu zvýšila z 601 046 miliard dolarů v prosinci 2010 na 707 569 v červnu 2011 (BIS Quarterly Review, prosinec 2011).

3.2   Nový návrh chce zvýšit úroveň efektivity, integrity a transparentnosti trhů, zejména těch méně regulovaných, a tudíž posílit ochranu investorů.

3.3   V uplynulých dvaceti letech jsme byli svědky prudkého nárůstu objemů globálních transakcí, jenž do finančních trhů napumpoval velké množství likvidity. Tento bezprecedentní růst, k němuž došlo převážně krátkodobými spekulacemi, nebyl provázen či podpořen odpovídajícím růstem reálné ekonomiky, trhu práce a mezd. EHSV se domnívá, že návrh nařízení musí a může přispět ke zmírnění tohoto účinku na trhy.

3.4   Původní funkcí finančních trhů je podpořit hospodářský rozvoj omezením informační asymetrie, což umožňuje účinnější přidělování zdrojů. Jak již bylo řečeno, krize odhalila chybný mechanismus fungování trhů, na nichž se tržní subjekty řídily jinou logikou než informační ekonomikou a využívaly finanční trhy pouze ke krátkodobým a velmi krátkodobým spekulacím.

3.5   Naše trhy tedy byly zaplaveny velmi krátkodobými likvidními prostředky a chyběly jim (a dosud chybějí) pobídky k podpoře reálného průmyslu namísto průmyslu finančního. Toto chování ještě více rozvolňuje přirozenou vazbu mezi průmyslem a finančními trhy, jež vytvářejí stále neprůhlednější, abstraktnější a komplexnější produkty.

3.6   Spekulace je součástí tržní logiky a je trhu vlastní, zaručuje likviditu a upozorňuje na anomálie. Nicméně velmi krátkodobá spekulace je naopak ekonomicky a sociálně neprospěšná a značnou měrou se podílí na tvorbě finančních bublin. Je naléhavě nutné zvrátit tento současný trend a obrátit pozornost investorů k reálnému růstu.

3.7   V této souvislosti návrh nařízení dozajista předkládá účinná opatření a nástroje zaměřené na řešení zjevných nedostatků a nerovnováhy našeho systému.

3.8   Nový předpisový rámec pro organizované obchodní systémy podrobuje veškerou obchodní činnost jasným pravidlům fungování. Služby v oblasti správy portfolia, poradenství týkající se investování do cenných papírů a nabídka finančních produktů podléhají přísným normám. Nové právní předpisy stanoví nové povinnosti v souvislosti s odpovědností vedoucích pracovníků a přezkumem správy a řízení společností, a budou tedy od zprostředkovatelů vyžadovat provedení významné reorganizace struktury podniků. EHSV se domnívá, že povinnosti vyplývající z nového předpisu jsou nehledě na břemeno, které představují, odpovídající a slučitelné s cíli nařízení.

3.9   Návrh nařízení zavádí organizované obchodní systémy (OTF, organised trading facilities). EHSV tento předpis vítá, neboť umožní integrovat různé obchodní systémy používané různými protistranami. Tento systém pomůže trhu jako celku určit možnosti využití různých navzájem si konkurujících nástrojů, které se nicméně budou muset řídit zásadou nejlepšího způsobu provádění (best execution).

3.10   Právní předpis navíc upravuje oblast působnosti příslušných orgánů a poskytuje jim zvláštní pravomoci v oblasti nabízených produktů a služeb, jež by mohly závažně poškodit zájmy investorů a narušit stabilitu trhu.

3.11   Zásada transparentnosti se navíc nevztahuje pouze na trhy, ale i na příslušné orgány. Ty si totiž mohou vyměňovat informace o obchodech, a zamezit tak potenciálnímu a obávanému zneužití trhu. K těmto aspektům návrhu nařízení se EHSV staví kladně, neboť se jedná o důsledná opatření zaměřená na zesílení ochrany investorů.

3.12   Vlivné tržní subjekty se domnívají, že nová regulace má zásadní význam a změní strukturu evropských finančních trhů. Existuje například nevyhnutelné systémové riziko, jež je třeba mít na paměti a jež se projevilo v nedávné finanční krizi. Selhání jedné banky může ohrozit splnění závazků přijatých v rámci transakcí OTC, a rozšířit se tedy i na její protějšky, na jiné subjekty. Nová regulace snižuje riziko protistrany na trhu OTC. Návrh nařízení povede ke značnému omezení počtu mimotržních transakcí.

3.13   Dalším účelem nového nařízení, který EHSV vidí více než pozitivně, je shromáždit údaje o veškerých transakcích OTC, tedy nejen o těch zúčtovávaných ústřední protistranou. Informace budou poskytnuty orgánům dohledu, které tak budou moci efektivně monitorovat trh. Tuto činnost nelze v současné době z důvodu nedostatku údajů provádět. Co se týče těchto aspektů, je však nařízení zatím otevřené, bez předem určené struktury. Bude například záležet na následných rozhodnutích subjektů či Evropského orgánu pro cenné papíry, které kategorie derivátů určí k zúčtování ústřední protistranou. Proto však doposud nebylo možné konkrétně určit, které stávající obchody budou takto probíhat.

3.14   Další významný aspekt souvisí se skutečností, že budoucí evropské nařízení neposkytuje žádné údaje o struktuře trhu budoucích ústředních protistran. Bylo by tedy možné posílit stávající struktury existující v jednotlivých zemích, jako je například zúčtovací a záruční středisko italské burzy, nebo vznikne několik málo velkých celoevropských orgánů. To jsou však jen hypotézy, v nařízení se nic takového neříká. Nehledě na konkrétní zavedenou strukturu by se však mělo zdůraznit, že je mimořádně důležitý způsob, jakým se bude zajišťovat řízení rizik a účinnost mechanismů dohledu, aby se zabránilo dalšímu zničujícímu selhání.

3.15   Standardizovat obchody tím, že budou podléhat ústředním protistranám, by navíc mělo snížit náklady. Proces koncentrace by tento efekt nepochybně mít mohl, v tomto ohledu však panuje nejistota. Bude-li nový právní předpis řádně proveden, bude v jeho důsledku zajisté možné lépe měřit riziko, jež zprostředkovatelé úvěrů donedávna často podceňovali, když usilovali o větší objemy a rychlé zisky.

4.   Některé problémové aspekty

4.1   Jedna z obav se týká nákladů provádění předmětného nařízení, jež se zdají podhodnoceny a přicházejí ve chvíli, kdy finanční instituce již jsou pod tlakem předpisů, rentability a nákladů. Finanční instituce musejí být efektivní a podporovat ekonomiku, ale také si uchovat přiměřenou úroveň rentability. Existují obavy, že by tyto náklady mohly být přesunuty na investory a klienty. EHSV se domnívá, že uživatele a podniky, zejména malé a střední, je třeba v tomto směru chránit.

4.2   Podle Komise se budou jednorázové náklady na zajištění shody s předpisy pohybovat ve výši 512 až 732 milionů eur, zatímco průběžné náklady budou činit mezi 312 až 586 miliony eur. Tyto náklady se zdají podhodnocené. Diskutabilní jsou například provozní náklady na vybudování technologické infrastruktury za účelem splnění požadavků na hlášení údajů a samy o sobě by mohly překročit celkovou částku. Komise konečně započala studii, která má posoudit celkový dopad kumulativních nákladů vyplývajících z nových regulačních iniciativ a kterou si EHSV již dlouho přeje a podporuje, a bylo by vhodné, aby tato studie – mají-li být plně pochopeny důsledky nařízení z hlediska lhůt a nákladů – byla dokončena a co nejdříve zveřejněna.

4.3   Jelikož globální změna předpisů způsobí finančním institucím další náklady a složité postupy, budou finanční instituce klást řadu zásadních otázek ohledně toho, v jakých oblastech své činnosti mají zastavit obchodování nebo je přesunout pod jinou jurisdikci.

4.4   Zatímco se zásadou omezování rizika prostřednictvím větší transparentnosti budou mnozí souhlasit, musíme lépe porozumět tomu, jaký celkový dopad budou mít předpisy na schopnost Evropy konkurovat na globálním trhu finančních služeb.

4.5   V souvislosti s větší transparentností plynoucí z nového nařízení je také důležité si klást otázku, kdo bude mít z nových opatření přímý a skutečný prospěch. Investiční banky a hedgeové fondy budou mít určitě prospěch z větší informovanosti, ale lze tvrdit totéž i o obchodních trzích?

4.6   EHSV si klade otázku, zda by přísně normativní regulace anonymních obchodních platforem mohla také ohrozit schopnost správcovských společností optimálně a řádně obchodovat na účet vlastních klientů (koneckonců i soukromých klientů).

4.7   Jedním z cílů návrhu nařízení je sjednotit, harmonizovat a integrovat finanční trhy. Drobní investoři se často příliš nevyznají ve finančních nástrojích, které se jim na jejich referenčním trhu nabízejí. Proto EHSV na jedné straně podporuje zásadu konsolidace různých platforem pro obchodování, zároveň však Komisi doporučuje, aby důrazně propagovala programy finanční výchovy. Výbor se totiž domnívá, že bez odpovídající přípravy a informovanosti investorů by probíhající proces harmonizace nemusel přinést kýžený efekt.

4.8   Mezi nejvýznamnější důsledky nového nařízení dále patří rozšíření kategorií aktiv, na něž se vztahuje: vedle akcií se má nařízení uplatňovat na veškeré další finanční nástroje zároveň. Podnět tohoto nařízení ke konkurenceschopnému obchodování založenému na zúčtování kotovaných derivátů má velmi významné účinky na strukturu trhu. Některé trhy se stálými výnosy, které již fungují na více elektronických platformách, jsou možná nejpravděpodobnějšími kandidáty na rychlý pokrok v tomto směru.

4.9   Návrh nařízení uvádí v článku 40 dlouhý a bohatý seznam aktů v přenesené pravomoci, jež může Komise přijímat. Obsah těchto aktů je dosti široký (jako příklad lze uvést specifikace záznamu nabídek koupí a prodeje, velikost a druh příkazů, údaje, které musí regulované trhy a investiční podniky uvádět v informacích poskytovaných veřejnosti pro každou kategorii dotčeného finančního nástroje atd.). EHSV upozorňuje na problém slučitelnosti článku 40 s článkem 290 SFEU tak, jak byl změněn a začleněn Lisabonskou smlouvou. Smlouva totiž stanoví, že „legislativním aktem lze na Komisi přenést pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné“. EHSV analyzoval části návrhu nařízení, které lze přenést, a domnívá se, že jsou mezi nimi prvky zásadní a nikoliv nepodstatné. Proto se domnívá, že seznam aktů v přenesené pravomoci uvedený v článku 40 nařízení je redundantní, příliš rozsáhlý a neslučitelný s SFEU.

---

(1)  Úř. věst. C 54, 19.2.2011, s. 44.

(2)  Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 24.

(3)  Úř. věst. C 107, 6.4.2011, s. 21.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/78

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a směrnice Komise 2007/14/ES

KOM(2011) 683 v konečném znění – 2011/0307 (COD)

2012/C 143/15

Zpravodaj: pan BARROS VALE

Dne 30. listopadu 2011 se Rada Evropské unie a dne 15. listopadu 2011 Evropský parlament, v souladu s články 50 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a směrnice Komise 2007/14/ES

KOM(2011) 683 v konečném znění – 2011/0307 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. února 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 232 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1.   Shrnutí a závěry

1.1

Návrh na přezkum směrnice o průhlednosti je součástí většího balíčku opatření, který je iniciativou Komise, jejímž cílem je zlepšit přístup malých a středních podniků ke kapitálu. Rovněž svědčí o snaze obnovit důvěru investorů a zjistit, aby byl trh vybaven odpovídajícími kvalitními informacemi. Projednávaný návrh je založen na doporučeních, jež shrnuje nezávislá zpráva sestavená poradenskou firmou Mazars, na slyšení se zainteresovanými stranami a jejich připomínkách, na zprávě Komise z května 2010 a vyhodnocení dopadu každé z navrhovaných možností. EHSV proto souhlasí s cíli a obsahem tohoto návrhu, avšak cítí povinnost navrhnout několik bodů ke zvážení.

1.2

Navrhované změny, jejichž cílem je zatraktivnit trh pro malé a střední emitenty, se budou uplatňovat na všechny. Nejvýraznější dopad zjednodušení by nemuseli pocítit skuteční adresáti změn, ale spíše větší podniky působící na trhu. Řada lidí nepovažuje požadavky směrnice o průhlednosti za překážku pro vstup malých a středních emitentů na trh, a proto tato zjednodušení nemusí být nutně kritickým faktorem při tomto rozhodování nebo mít výrazný dopad na posílení atraktivity trhu pro malé a střední podniky. Nicméně vzhledem k tomu, že tato zjednodušení podle zainteresovaných stran neohrožují důvěryhodnost trhu nebo ochranu investorů, budou mít ekonomický dopad, který sice bude potenciálně silnější v případě větších podniků, avšak v konečném důsledku bude mít rovněž nějaký vliv i na malé a střední podniky. Bude tedy výrazný pro typ podniků, který je v rámci evropské obchodní sítě nejvíce zastoupen.

1.3

Již v roce 2004 se zaníceně diskutovalo o zveřejňování čtvrtletních zpráv, proti čemuž stál jistý počet odpůrců, takže EHSV doporučil opatrný přístup. Nevýhody zavedení povinného zveřejňování, které tehdy byly vyzdviženy, se následně potvrdily (nárůst množství informací, avšak nikoli jejich kvality, vysoké finanční a alternativní náklady, volba krátkodobého přístupu vyvolaného potřebou dodat trhu výsledky, a to na úkor strategičtější, dlouhodobější vize). Tlak na dosažení krátkodobých výsledků lze dokonce považovat za jeden z faktorů, jež způsobily současnou krizi, neboť finanční sektor se dostal pod tlak, aby každé čtvrtletí vykazoval výsledky, jež budou vždy lepší než ty předchozí. EHSV je pro zrušení povinného zveřejňování, protože není ohrožena požadovaná a žádoucí průhlednost, neboť zveřejňování důležitých informací je zaručeno v souladu se směrnicí o prospektu a směrnicí o zneužívání trhu. Umožní to, aby o potřebném množství informací rozhodoval trh.

1.4

Někteří vyzdvihli, že složitost popisného obsahu zpráv je hlavní příčinou alternativních nákladů a rovněž dalších nákladů souvisejících se subdodávkami odborníkům v dané oblasti. Přestože není zaručeno, že vydání vzorových dokumentů Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy povede k výrazným úsporám nákladů, tato iniciativa by mohla vést k jistým úsporám malých a středních podniků, které by si už nemusely pronajímat externí firmy za účelem vypracování tohoto obsahu. Stojí též za to zmínit, že je obtížné vyhotovit vzory pro všechny možné situace, což by mohlo vést ke zjednodušení některých poskytovaných informací, či dokonce k nezveřejnění jiných důležitých informací proto, že je vzorový formulář nepožadoval.

1.5

Rozšíření definice finančních nástrojů, jež je třeba oznámit, dokazuje obavy o uzpůsobení pravidel inovacím trhu, a tedy potřebu sledovat jejich vývoj. Tato změna uvádí směrnici o průhlednosti v soulad s opatřeními, která již byla přijata ve Spojeném království a v Portugalsku, a s těmi, na něž se v současné době pracuje v ostatních zemích EU a jinde ve světě. Rovněž ve Francii existovala legislativní iniciativa pro tuto oblast, avšak ukázala se jako nedostatečná. Ačkoli obavy, že trh může být zavalen nepotřebnými informacemi, mohou být odůvodněné, zkušenosti zemí, které již tento typ oznámení vyžadují, tyto obavy vyvracejí a řada zainteresovaných stran navrhuje poučit se v této oblasti ze zkušeností Spojeného království.

1.6

Pokud jde o vytvoření evropského informačního mechanismu, EHSV si přeje upozornit na skutečnost, že propojení stávajících vnitrostátních databází by mohlo být obtížné vzhledem k nesouladu používaných technologií. Přestože řada zainteresovaných stran obhajuje vytvoření tohoto nástroje, převážně s ohledem na informace pro investory a analytiky, je třeba zvážit poměr nákladů a přínosů související s jeho vytvořením a údržbou. Nicméně jde o důležité opatření, které pomůže dalšímu rozvoji jednotného trhu.

1.7

Pokud jde o nové znění článku 6 směrnice, jenž se týká povinného zveřejňování informací o platbách vládám, EHSV žádá, aby byla působnost tohoto opatření širší. Význam zveřejňování plateb uskutečněných emitenty, kteří jsou aktivní v těžebním průmyslu či v lesnictví, je nezpochybnitelný, avšak rozsah tohoto článku by mohl být ambicióznější a mohl by se týkat koncesí veřejného zájmu, jako jsou oblasti dopravních, telekomunikačních a energetických sítí či hazardních her, poskytnutých soukromým subjektům buď jednoduchým udělením, nebo vytvořením partnerství veřejného a soukromého sektoru. Všechny tyto transakce s veřejnými orgány by měly být zveřejněny – podle zemí a projektů. Třebaže cílem tohoto opatření je zachovat odpovědnost veřejných orgánů za využívání získaných příjmů, nelze opomenout finanční transakce související s jinými činnostmi země v oblasti využívání infrastruktur a zdrojů nad rámec působnosti této směrnice.

1.8	Pokud se týká sankcí, EHSV požaduje, aby kromě stanovení stropů pro navrhované sankce byly stanoveny i dolní hranice, aby se tak předešlo beztrestnosti, aby měly sankce odrazující charakter a skutečně trestaly nezákonné chování a současně došlo k harmonizaci postupů členských států.

1.9

Vzhledem k současnému rámci je málo pravděpodobné, že dojde k nenadálému nárůstu poptávky, ale stojí za zdůraznění, že návrh zjednodušuje pravidla směrnice o průhlednosti spolu s ostatními plánovanými návrhy, jejichž cílem je zatraktivnit trh, a mohl by vést k nárůstu transakcí, jehož dopad na fungování trhu zatím nebyl prozkoumán. Vyšší viditelnost malých a středních podniků a vyšší atraktivita trhu pro investory by zároveň mohly zvýraznit nedostatky současného vzdělávání spotřebitelů, které jim znemožňuje chápat dostupné informace, a tedy přijímat uvědomělá rozhodnutí.

2.   Souvislosti návrhu

2.1

V souladu s článkem 33 směrnice o průhlednosti (směrnice 2004/109/ES (1)) Komise předložila zprávu o uplatňování směrnice za dobu, po kterou byla v platnosti. Zpráva dospívá k závěru, že většina zainteresovaných stran přikládá význam požadavkům směrnice ohledně správného a efektivního fungování trhu.

2.2

Předkládaný návrh na změnu směrnice zohledňuje politickou prioritu Komise, jíž je zlepšení regulačního rámce pro malé a středně velké emitenty a usnadnění jejich přístupu ke kapitálu. Taktéž usiluje o to, aby povinnosti uplatňované na kotované malé a střední podniky byly přiměřenější, a to při zachování stejné míry ochrany investorů. Dále je účelem přezkumu směrnice o průhlednosti zajistit finanční stabilitu prostřednictvím průhlednosti ekonomických akvizic ve společnostech, posílení důvěry investorů a silnějšího zaměření na dlouhodobé výsledky. Úsilí zlepšit přístup k regulovaným informacím na úrovni Unie je vedeno snahou o zvýšení funkční integrace evropských trhů s cennými papíry a zajištění lepšího přeshraničního zviditelnění kotovaných malých a středních podniků.

2.3

Je třeba zdůraznit, že tento návrh změny je založen na nezávislé studii poradenské firmy Mazars, jejímž cílem bylo poskytnout kvantitativní a kvalitativní důkazy pro zprávu, kterou Komise předložila Evropskému parlamentu a Radě v souladu s článkem 33 směrnice o jejím uplatňování. Rovněž byly zohledněny zprávy zveřejněné Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA) a Evropskou skupinou odborníků pro trhy cenných papírů (ESME).

2.4

Poukázalo se na dvě oblasti, jež vyžadují zlepšení: Z důvodu zaměření na minimální harmonizaci směrnice umožňuje členským státům přijímat restriktivnější opatření, která způsobují problémy při jejím uplatňování a zvyšují náklady; navíc nenabízí žádná mírnější opatření pro malé a střední podniky. Podle našeho názoru tyto skutečnosti odrazují malé a střední podniky od vstupu na trh. Je potřeba vyjasnit některé definice obsažené ve směrnici, posílit konzistentnost některých pojmů s podobným významem a vyjasnit jejich použití. Zpráva rovněž poukazuje na potřebu zlepšit pravidla oznamování.

2.5

Vyhodnocení dopadu různých navrhovaných možností vedlo k těmto rozhodnutím: 2.5.1 S cílem umožnit větší flexibilitu, pokud jde o frekvenci a načasování pravidelného zveřejňování finančních informací, zejména pro malé a stření podniky, se navrhuje zrušit povinnost zveřejňovat čtvrtletní finanční zprávy pro všechny kotované společnosti. Ačkoli cílem je zjednodušení pro malé a střední podniky, navržené řešení znamená nerozlišovat mezi společnostmi, jimž je opatření určeno, aby nedošlo ke vzniku dvojích standardů, jež by mohly investory mást. Očekává se, že zrušením tlaku v podobě předkládání čtvrtletních výsledků se dospěje ke snížení nákladů a k vyššímu zaměření na dlouhodobé výsledky. Ochrana investorů nebude ohrožena, neboť nadále budou povinná ustanovení směrnic o prospektu a o zneužívání trhu; ty zaručí, že trh bude mít k dispozici informace o důležitých událostech či údajích, jež by mohly mít vliv na cenu cenných papírů. 2.5.2 Řešení, které bylo přijato ke zjednodušení popisného obsahu finančních zpráv malých a středních podniků, opět vztahuje zvolenou možnost na všechny společnosti a žádá od ESMA vypracování nezávazných vzorů pro tyto dokumenty. Vedle snížení nákladů se očekává zlepšení kompatibility informací pro investory a zlepšení přeshraničního zviditelnění malých a středních podniků. 2.5.3 K odstranění nedostatků v požadavcích na oznamování, jež se týká významných podílů na hlasovacích právech, se navrhuje rozšíření systému na všechny nástroje s podobným účinkem jako držení akcií a oprávnění k nákupu akcií. 2.5.4 Pro odstranění rozdílů v požadavcích na oznamování týkajících se významných podílů se navrhuje seskupení držení akcií s držením finančních nástrojů, které umožňují přístup k akciím včetně derivátů vypořádaných v penězích.

2.6

Hlavní změny, jež byly provedeny ve snaze usnadnit malým a středním podnikům přístup na trh nebo vyjasnit znění směrnice, jsou následující: 2.6.1 Pro emitenty ze třetích zemí, kteří si do tří měsíců nezvolili domovský členský stát, je stanoven předem určený domovský členský stát. 2.6.2 Ruší se požadavek na zveřejnění mezitímních zpráv vedení nebo čtvrtletních zpráv. 2.6.3 Je rozšířena definice finančních nástrojů, jež je třeba oznámit. 2.6.4 Je seskupeno držení akcií a držení finančních nástrojů, a to s cílem oznámit držení významných podílů. Nicméně členské státy budou mít nadále možnost stanovit nižší prahové hodnoty pro oznámení výrazných podílů, než je stanoveno směrnicí, s ohledem na zvláštní rysy každého trhu a pro případ, že je to třeba pro zajištění průhlednosti v této oblasti. 2.6.5 Na Komisi se deleguje pravomoc přijmout regulační technické normy vypracované orgánem ESMA, pokud jde o technické požadavky na přístup k regulovaným informacím na úrovni EU, s cílem urychlit přístup k finančním informacím, aniž by bylo třeba vyhledávání ve 27 odlišných národních databázích. Cílem je vytvoření jednotného evropského mechanismu pro regulované informace. 2.6.6 Zavádí se požadavek zveřejňovat platby vládám na individuální nebo konsolidované úrovni společnosti ve všech případech, které souvisejí s využíváním přírodních zdrojů. 2.6.7 Posilují se sankční pravomoci příslušných orgánů, přičemž sankce či opatření uložené za každé porušení předpisů musí být zveřejněny.

3.   Otázky plynoucí z návrhu směrnice

3.1

Jedním s cílů tohoto přezkumu směrnice o průhlednosti je napomoci k zatraktivnění regulovaných trhů pro malé a střední emitenty, což má klíčový význam pro rozvoj a růst trhu. Navrhované změny směrnice jsou tedy pozitivní iniciativou, která umožňuje zjednodušit některé postupy, aniž by byla ohrožena kvalita informací, jež je zásadní pro rozhodování investorů a pro zprávy analytiků trhu. Tato zjednodušení se nepochybně kladně odrazí v nákladech všech kotovaných společností, avšak budou mít větší význam pro malé a střední podniky.

3.2

Navzdory zjednodušení jde o odvětví, jehož pravidla a slang jsou a budou pro spotřebitele obtížně pochopitelné. Přestože není snadné zajistit všeobecné vzdělání veřejnosti v této oblasti, ochrana spotřebitele je nanejvýš důležitá pro pomoc spotřebitelům se správným porozuměním technickému jazyku prostřednictvím vzdělávání a informací poskytovaných jak orgány dohledu, tak vládou. Mělo by tedy jít o oblast, kterou by bylo třeba zvážit při přijímání budoucích opatření.

3.3

K usnadnění výkladu informací a ke zlepšení porovnatelnosti informací by mohlo přispět vypracování nyní navrhovaných vzorových dokumentů. Přestože příprava vzorů představuje složitý úkol a hrozí nebezpečí, že obsah by mohl být příliš zjednodušen a vzory by nemusely zohlednit všechny možné situace, jejich používání by mohlo vést ke snížení nákladů, zejména malých a středních podniků. Vzorové dokumenty by dokonce mohly spotřebitelům usnadnit výklad údajů.

3.4

Je třeba zdůraznit význam, jaký má zrušení povinného zveřejňování čtvrtletních zpráv. Boj proti krátkodobému přístupu zavedenému na trhu, ke kterému toto opatření značnou měrou přispělo, má pro rozvoj udržitelného trhu klíčový význam. Pouze dlouhodobá vize umožňuje inovace, které jsou zásadním faktorem udržitelného růstu podporujícího začlenění, což jsou priority strategie Evropa 2020.

3.5

Rozšíření definice nástrojů, kterých se týká požadavek oznamování, představuje klíčový bod změn směrnice o průhlednosti. Finanční inovace vedly ke vzniku nových typů nástrojů, pro něž je třeba navrhnout rámec, pokud jde o průhlednost. Očekává se, že tyto změny zacelí mezery v požadavcích na oznamování, jež se týká významných podílů na hlasovacích právech a významných podílů na akciích, a zabrání utváření skrytých partnerství či oznámení významných podílů na trhu bez předchozího upozornění, jak se dosud stávalo.

3.6

Cíl v podobě vytvoření jednotného evropského mechanismu pro ukládání regulovaných informací na úrovni EU je ambiciózní a je třeba se nadále snažit o jeho dosažení. Nepochybně by šlo o hodnotný nástroj pro prohloubení jednotného trhu. Bylo by však třeba zvážit poměr nákladů a přínosů související s vytvořením a údržbou tohoto typu nástroje.

3.7

Směrnice o průhlednosti se napříště bude týkat plateb emitentů, kteří působí v těžebním průmyslu, určených vládám v zemích jejich působení. Tento návrh Komise je inovativní a snaží se dokázat finanční dosah činnosti společnosti na hostitelskou zemi, čímž zvyšuje průhlednost. EHSV je přesvědčen, že směrnice by mohla být ještě ambicióznější, pokud by rozšířila povinné zveřejňování údajů na platby týkající se dalších činností veřejného významu, na které byla soukromým subjektům udělena koncese. Může se jednat o významné částky, zejména pokud jde o koncese v oblasti dopravních, telekomunikačních a energetických sítí, či dokonce v odvětví hazardních her.

3.8

Projednávaný návrh rovněž mění systém sankcí, neboť posiluje pravomoci příslušných orgánů o řádu nástrojů, jako jsou právo zabránit hlasování a zveřejňovat sankce. Stojí za to zdůraznit, že navzdory nastavení stropů pro finanční postihy nebyla stanovena jejich spodní hranice, přičemž její stanovení by rovněž mohlo mít odrazující účinek.

3.9	Zjednodušení pravidel a následné očekávané zatraktivnění trhu by mohly vést k vyššímu počtu transakcí; není však známo, jaký vliv to může mít na běžné fungování burzy či regulačních orgánů, od nichž se očekává, že budou schopné na náhlé zvýšení počtu transakcí reagovat.

3.10

Ačkoli nejde o oblast, která přímo souvisí se směrnicí o průhlednosti, EHSV by rád využil této příležitosti k upozornění na jednu z největších překážek pro rozvoj trhu: vysoké burzovní poplatky. Ve skutečnosti nejen náklady na kotaci, ale rovněž roční poplatky za setrvání na trhu, které jsou v obou případech značné, jsou společnostmi vnímány jako odrazující faktor při rozhodování o vstupu na trh, a proto by jakékoli opatření v této oblasti mohlo společnostem v rozhodování o kotaci velmi pomoci.

---

(1)  Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38–57, stanovisko EHSV: Úř. věst. C 80, 30.3.2004, s. 128.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/82

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006

KOM(2011) 607 v konečném znění – 2011/0268 (COD)

2012/C 143/16

Zpravodaj: pan VERBOVEN

Spoluzpravodaj: pan CABRA DE LUNA

Dne 27. října 2011 se Rada Evropské unie a dne 25. října 2011 Evropský parlament, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006

KOM(2011) 607 v konečném znění – 2011/0268 (COD).

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 25. ledna 2012.

Na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 22. února 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 217 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Zásady hospodářské, sociální a územní soudržnosti, stejně jako solidarita, jsou zakotveny ve Smlouvách a představují dva z nejvýznamnějších pilířů integrace národů, občanů a územních celků. ESF coby hlavní evropský finanční nástroj na podporu lidských zdrojů bude i nadále přispívat k plnění cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti v duchu článku 162 Smlouvy o fungování Evropské unie.

1.2   Hospodářská, sociální a územní soudržnost musí být i nadále ústředním prvkem strategie Evropa 2020. Všichni aktéři občanské společnosti, včetně aktérů zabývajících se dobrovolnictvím, by měli být uznáni jako významný faktor dosažení cílů strategie Evropa 2020, což již Rada podpořila ve svých závěrech ze dne 3. října 2011 (1).

1.3   EHSV tvrdí, že v souladu s článkem 10 Smlouvy by provádění priorit financovaných z ESF mělo přispět k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. ESF by měl rovněž podporovat plnění všech povinností vyplývajících z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, mimo jiné pokud jde o vzdělání, zaměstnání a přístupnost.

1.4   Evropský sociální fond musí být privilegovaným nástrojem pro provádění cílů strategie Evropa 2020, zejména cílů v oblasti zaměstnání, vzdělávání, sociálního začleňování a boje proti chudobě. Musí podporovat politiky sledované členskými státy v rámci integrovaných hlavních směrů a národních programů reforem (NPR). EHSV je toho názoru, že NPR by měly mimo jiné zahrnovat cíle týkající se sociálního začleňování sociálně nejzranitelnějších skupin, jako jsou mladí občané, ženy, migranti, dlouhodobě nezaměstnaní, starší občané, osoby se zdravotním postižením – s cílem zaměřit NPR na plnění povinností stanovených v úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením – a etnické menšiny, a také cíle směřující k dosažení hlavního cíle strategie Evropa 2020, kterým je snížení počtu osob žijících v chudobě o 20 milionů do roku 2020.

1.5   Podpora zaměstnanosti a sociálního začleňování (zejména prostřednictvím zaměstnanosti), především nejvíce znevýhodněných skupin, jako jsou mladí občané, ženy, migranti, dlouhodobě nezaměstnaní, starší občané, osoby se zdravotním postižením a etnické menšiny, je a musí zůstat prioritou ESF, a to ve všech regionech EU. V každém členském státě musí být nejméně 40 % celkových zdrojů ESF přiděleno na realizaci tematického cíle „podpora zaměstnanosti a mobility pracovníků“.

1.6   EHSV podporuje důraz kladený na sociální inovace a možnosti podpory projektů v oblasti sociální ekonomiky, sociálního podnikání a sociálních podniků.

1.7   Zvýšení investic do infrastruktury, regionální konkurenceschopnosti a rozvoje podniků musí být doplněno opatřeními, jejichž cílem je vytváření udržitelných pracovních míst v oblasti politiky trhu práce, vzdělávání a odborné přípravy, sociálního začleňování a přizpůsobivosti pracujících, podniků a vedoucích podniků, a také v oblasti administrativní kapacity.

1.8   Evropská strategie zaměstnanosti a evropské politiky v oblasti sociálního začleňování musí být jednou z hlavních priorit Evropské unie a je také zapotřebí uvolnit více finančních prostředků na tvorbu většího počtu lepších pracovních míst.

1.9   EHSV je toho názoru, že společný strategický rámec odráží investiční priority vyplývající z cílů strategie Evropa 2020, kde jsou podrobně uvedeny příležitosti otevřenějšího a dostupnějšího trhu práce, zejména pro ty, kteří jsou nejvíce vzdáleni od trhu práce (jako jsou např. mladí občané, ženy, migranti, dlouhodobě nezaměstnaní, starší občané, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny atd.).

1.10   EHSV podporuje příspěvek ESF k ostatním prioritám strategie Evropa 2020, kterými jsou výzkum a inovace, dostupnost a využívání informačních a komunikačních technologií, větší konkurenceschopnost malých a středních podniků, ochrana životního prostředí, přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku a udržitelné využívání zdrojů.

1.11   EHSV podporuje tematické zaměření a doplňkovost s ostatními existujícími finančními nástroji za účelem dosažení dostatečného a viditelného dopadu.

1.12   EHSV podporuje návrh, aby nejméně 20 % celkových zdrojů ESF bylo přiděleno na realizaci tematického cíle „podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě“, který bude určen na začlenění občanů, jež jsou nejvíce vzdáleni od trhu práce.

1.13   Zásada partnerství, jež zahrnuje hospodářské a sociální partnery a subjekty zastupující občanskou společnost, včetně environmentálních partnerů, nevládních organizací a subjektů na podporu rovných příležitostí a nediskriminace, představuje základní záruku řádného fungování opatření souvisejících se strukturálními fondy, především s Evropským sociálním fondem.

1.14   „Evropský kodex chování pro provádění zásady partnerství“ musí objasnit a definovat úlohu každého partnera na různých úrovních a také objasnit, že jelikož sociální dialog spadá do výlučné pravomoci sociálních partnerů, musí mít všichni partneři, v souladu s článkem 5 návrhu nařízení o společných ustanoveních pro strukturální fondy (2), zajištěn přístup k různým fázím využívání fondů, a také včetně definování a provádění operačních programů, a musí mít k dispozici dostatečné finanční prostředky pro zajištění své účasti.

1.15   EHSV zcela odmítá návrh Komise týkající se použití finančních sankcí a pobídek, pokud jde o strukturální fondy, v souvislosti s Paktem o stabilitě a růstu.

1.16   Strukturální fondy samy o sobě nemají dostatečný potenciál, aby mohly čelit krizi. Evropa potřebuje jinou správu ekonomických záležitostí, jež bude prosazovat odpovědné řízení, zaměří se na růst a konkurenceschopnost, bude podporovat investice do lidských zdrojů a propagovat spravedlnost, soudržnost a zásadu solidarity a sociální integrace. Rozpočet EU musí být reformován podle těchto zásad.

1.17   Rozpočtové prostředky vyčleněné na Evropský sociální fond musí být zachovány alespoň na stejné úrovni jako v posledním programovém období. Fond by měl podporovat také zapojení občanů, občanskou společnost a zvyšování povědomí o společných evropských hodnotách.

2.   Souvislost: návrh víceletého finančního rámce EU a návrh politiky soudržnosti na období 2014–2020

2.1   Nový politický rámec pro nadcházející desetiletí, tj. strategie Evropa 2020, byl přijat Evropskou radou dne 17. června 2010.

2.2   Dne 29. června 2011 předložila Komise návrh rozpočtu pro strategii Evropa 2020, který stanovuje nový finanční výhled EU pro období 2014–2020.

2.3   Dne 6. října 2011 Komise předložila legislativní návrhy týkající se strukturálních fondů včetně Evropského sociálního fondu.

2.4   Tyto návrhy byly předmětem rozsáhlé konzultace občanské společnosti a zúčastněných stran, která byla uzavřena koncem roku. V lednu 2012 Komise vydá poslední část návrhů ke společnému strategickému rámci, které budou předloženy Evropskému parlamentu, Radě, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

2.5   Co se konkrétněji týká budoucnosti ESF, EHSV přijal dne 15. března 2011 stanovisko k tématu Budoucnost Evropského sociálního fondu po roce 2013 (3). Je třeba zanalyzovat, zda byly jeho hlavní prvky začleněny do návrhu budoucího nařízení o ESF, jež je předmětem tohoto stanoviska.

2.6   Hospodářský kontext: chceme-li přistoupit ke vhodné analýze nového finančního výhledu, není možné nechat bez povšimnutí obecný kontext výzev globalizace, výhledů v oblasti demografie a migrace, a především hluboké hospodářské krize, jež radikálně změnila zásady, na nichž je založena strategie Evropa 2020. V této souvislosti je velice důležité, aby zvýšení investic do infrastruktury, regionální konkurenceschopnosti a rozvoje podniků, zejména malých a středních podniků a podniků sociální ekonomiky, bylo doplněno opatřeními, jejichž cílem je vytváření udržitelných pracovních míst v oblasti politiky trhu práce, vzdělávání a odborné přípravy, sociálního začleňování a přizpůsobivosti pracujících, podniků a vedoucích podniků.

2.7   Cíle a nástroje obsažené ve strategii Evropa 2020, které jsou v zásadě pozitivní, musí být více orientovány na novou situaci a musejí se jí přizpůsobit. K tomu by mělo docházet v rámci regulovaného trhu práce podporujícího začlenění, který nabídne evropským občanům, zvláště těm, kteří jsou nejvíce vzdáleni od trhu práce (jako jsou např. mladí občané, ženy, migranti, dlouhodobě nezaměstnaní, starší občané, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny atd.), možnosti v oblasti stálých a kvalitních pracovních míst přizpůsobených jejich kvalifikacím.

2.8   Je třeba učinit řadu zlepšení, pokud jde o provádění a praktické aspekty přístupu k financování ESF. Tato zlepšení mají především za úkol snížit byrokratickou zátěž před prováděním operačního programu a během jeho provádění pomocí pružnějších postupů pro přístup k financování, zrychlení zejména systému plateb z důvodu minimalizace finančních výdajů realizátorů programů a pomocí zjednodušení fakturačních a účetních postupů; mimo jiné by bylo vhodné, aby se – stále v reálné míře – rozšířilo využívání zásady jednotných sazeb.

2.9   EHSV je toho názoru, že společný strategický rámec odráží investiční priority vyplývající z cílů strategie Evropa 2020, kde jsou podrobně uvedeny příležitosti otevřenějšího a dostupnějšího trhu práce, zejména pro ty, kteří jsou nejvíce vzdáleni od trhu práce (jako jsou např. mladí občané, ženy, migranti, dlouhodobě nezaměstnaní, starší občané, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny atd.). Je třeba více využívat globálních grantů, aby byl usnadněn přístup malých nevládních organizací k finančním prostředkům.

2.10   Evropský sociální fond musí být privilegovaným nástrojem pro provádění cílů strategie Evropa 2020, zejména cílů v oblasti zaměstnání, vzdělávání, sociálního začleňování a boje proti chudobě. Musí podporovat politiky sledované členskými státy v rámci integrovaných hlavních směrů a národních programů reforem. EHSV je toho názoru, že NPR by měly mimo jiné zahrnovat cíle týkající se sociálního začleňování sociálně nejzranitelnějších skupin, jako jsou mladí občané, ženy, migranti, dlouhodobě nezaměstnaní, starší občané, osoby se zdravotním postižením – s cílem zaměřit NPR na plnění povinností stanovených v úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením – a etnické menšiny, a také cíle směřující k dosažení hlavního cíle strategie Evropa 2020, kterým je snížení počtu osob žijících v chudobě o 20 milionů do roku 2020.

2.11   Evropský sociální fond by měl podporovat zapojení občanů, občanské společnosti a zvyšování povědomí o společných evropských hodnotách.

3.   Obecné připomínky k návrhu budoucího nařízení o ESF

3.1   Rozpočet EU musí být posílen na vnitrostátní a regionální úrovni, zejména kapitoly, jež podporují hospodářský růst, sociální soudržnost, inovaci (včetně sociální inovace) a udržitelný rozvoj.

3.2   EHSV se domnívá, že s ohledem na návrh Komise bude v každém případě snížena celková výše rozpočtu EU, navzdory případnému zavedení daně z finančních transakcí a navýšení Evropského sociálního fondu.

3.3   Jak tomu je již v případě současného programového období, regiony by měly rozdílný prospěch z podpory v závislosti na úrovni jejich hospodářského rozvoje. Tato úroveň by však neměla být měřena pouze na základě HDP na obyvatele. Je nutné zohlednit rovněž další kritéria včetně míry nezaměstnanosti, míry zaměstnanosti a ekonomické aktivity, úrovně odborné způsobilosti, míry chudoby, úrovně blahobytu a sociální integrace a také míry předčasného ukončování školní docházky.

3.4   Co se týká zavedení nové kategorie přechodových regionů s průměrným HDP na obyvatele mezi 75 % a 90 %, EHSV může toto opatření přijmout pouze za předpokladu, že nebude ohrožena výše prostředků vyčleněných na kategorii nejslabších regionů. S ohledem na zranitelnost osob, které jsou nejvíce vzdáleny od trhu práce (dlouhodobě nezaměstnaní, mladí občané, ženy, migranti, starší občané, osoby se zdravotním postižením a etnické menšiny), musí být činnosti prováděné s cílem zaměstnat tyto osoby financovány nezávisle na kategoriích regionů.

3.5   Strukturální fondy jsou klíčovým nástrojem pro snížení rozdílů mezi jednotlivými úrovněmi rozvoje regionů a snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a také rozdílů mezi různými sociálními skupinami, a to v rámci strategie, jejíž cílem je dosáhnout v jednotlivých členských státech, regionech a územích priorit, neboli „inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění“.

3.6   Je samozřejmé, že v současné situaci hospodářské krize je znovu nutné zařadit mezi hlavní priority Evropské unie evropskou strategii zaměstnanosti a uvolnit více prostředků na tvorbu většího počtu lepších pracovních míst.

3.7   EHSV je toho názoru, že Evropský sociální fond je ideálním nástrojem pro podporu provádění sociální politiky EU, zejména v oblasti zaměstnání, vzdělávání, sociálního začleňování a boje proti chudobě, a že si musí zachovat svou prvořadou úlohu v rámci strategie Evropa 2020.

3.8   ESF by se neměl omezovat na provádění hlavních směrů politiky zaměstnanosti, jak jsou v současnosti definovány. Je také třeba posílit úlohu ESF při provádění sociální agendy (4).

3.9   ESF by měl jednak podporovat politiky sledované členskými státy v rámci národních programů reforem (NPR) a jednak přispívat k dosažení jiných důležitých priorit strategie Evropa 2020, jako je posílení investic do výzkumu a inovací, zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků, přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku a udržitelné využívání zdrojů.

3.10   Ve stávajícím výjimečném kontextu musí být ESF výjimečně zaměřen na boj proti hospodářské krizi a ochranu nejvíce znevýhodněných pracovníků a občanů před důsledky této krize, a rovněž na preventivní opatření, jakmile bude krize překonána, a to především na podporu bezpečnosti osob a jejich obranných schopností. Konkrétně musí poskytovat (doufejme, že dočasnou) podporu dlouhodobě nezaměstnaným, osobám, které jsou nejvíce vzdáleny od trhu práce, mladým občanům, ženám, migrantům, starším občanům, osobám se zdravotním postižením, etnickým menšinám atd.

3.11   EHSV se domnívá, že pokud chceme tohoto výsledku dosáhnout, musí Evropský sociální fond doplnit Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, případně může být později do ESF začleněn, aby byl kladen větší důraz na nezaměstnanost a usnadnilo se využívání tohoto fondu. Je rovněž velmi důležité, aby byla zajištěna stejná souvislost mezi zásadami obou fondů, zejména pokud jde o partnerství a účast sociálních partnerů.

3.12   EHSV doporučuje doplnit z důvodu komplementarity a soudržnosti Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci o zkušenosti Evropského sociálního fondu v sociálních záležitostech. Vzhledem k tomu, že ESF disponuje odbornými zkušenostmi, aby mohl poměrně rychle přezkoumat žádosti, bylo by schválení rozpočtových orgánů formalitou založenou na pozitivním stanovisku ESF.

3.13   EHSV nepodporuje zahrnutí zemědělců do oblasti působnosti Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, ať již formou uvolnění podstatné části prostředků na zemědělství, či dokonce jeho řízením. SZP a její „nová rezerva na krize“ v zemědělství musí umožnit účinnější podporu zemědělského odvětví. EHSV by se také rád ujistil, že prostředky ESF určené na technickou pomoc budou i nadále dostupné a přístupné občanské společnosti (upozorňujeme, že technická pomoc není výslovně uvedena v nařízení o ESF).

3.14   EHSV se domnívá, že zásada partnerství musí hrát klíčovou roli při zajištění toho, aby opatření související se strukturálními fondy EU správně fungovala. Nařízení o strukturálních fondech musí jasně definovat zásadu partnerství, a nikoli pouze odkazovat na „stávající vnitrostátní pravidla a postupy“, a zároveň musí jasně definovat úlohu každého z partnerů na místní a regionální úrovni. EHSV doporučuje, aby byla konkrétně uznána úloha občanské společnosti (jak je zdůrazněno ve strategii Evropa 2020) při provádění projektů v oblasti sociálního začleňování a boje proti chudobě.

4.   Konkrétní připomínky a návrhy týkající se jednotlivých kapitol

4.1   Obecná ustanovení

4.1.1

EHSV podporuje tematický přístup zaměřený na čtyři tematické cíle, jež se dělí do kategorií podle druhu intervence nebo investičních priorit: — podpora zaměstnanosti a mobility pracovníků; — investice do vzdělávání, dovedností a celoživotního učení; — podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě; — posilování institucionální kapacity a účinné veřejné správy.

4.1.2

V každém členském státě musí být nejméně 40 % celkových zdrojů ESF přiděleno na realizaci tematického cíle „podpora zaměstnanosti a mobility pracovníků“. EHSV podporuje návrh, aby nejméně 20 % celkových zdrojů ESF bylo přiděleno na realizaci tematického cíle „podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě“, za účelem podpory sociálního začleňování prostřednictvím zaměstnanosti a odborné přípravy, především nejvíce znevýhodněných skupin, jako jsou mladí občané, ženy, migranti, starší občané, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny atd., zejména s ohledem na dosažení cíle snížit do roku 2020 počet chudých nejméně o 20 milionů.

4.1.3

V rámci strategie Evropa 2020 podpora zaměstnanosti, sociálního začleňování a vzdělávání jsou a musí zůstat prvořadou prioritou ESF.

4.1.4

ESF musí podporovat územní pakty o zaměstnanosti a místní iniciativy v oblasti zaměstnanosti, sociálního začleňování a vzdělávání a také stimulovat trh vytvářením nových podniků, zejména malých a středních podniků a podniků sociální ekonomiky, stejně jako prostřednictvím podpory především digitálního začleňování, kultury a kreativity jako prvků na zlepšení zaměstnatelnosti občanů, a rovněž zapojení občanské společnosti do rozhodování, občanskou společnost jako takovou a zvyšování povědomí o společných evropských hodnotách.

4.1.5

EHSV podporuje důraz kladený na sociální inovace a možnosti podpory projektů v oblasti sociální ekonomiky, sociálního podnikání a sociálních podniků.

4.1.6

EHSV vítá, že ESF podporuje nadnárodní spolupráci jako prostředek propagace vzájemného učení, a tedy zvýšení účinnosti politik podporovaných ESF.

4.2   Zvláštní ustanovení pro programování a provádění – zásada partnerství

4.2.1

EHSV se domnívá, že zásada partnerství musí hrát klíčovou roli při zajištění toho, aby opatření související se strukturálními fondy EU správně fungovala.

4.2.2

Nařízení o strukturálních fondech musí jasně definovat zásadu partnerství, a nikoli pouze odkazovat na „stávající vnitrostátní pravidla a postupy“, a zároveň musí jasně definovat úlohu každého z partnerů na místní a regionální úrovni; za tímto účelem je třeba zajistit potřebné finanční prostředky.

4.2.3

„Evropský kodex chování pro provádění zásady partnerství“ musí objasnit a definovat úlohu každého partnera na různých úrovních a také objasnit, že jelikož sociální dialog spadá do výlučné pravomoci sociálních partnerů, musí mít všichni partneři, v souladu s článkem 5 návrhu nařízení o společných ustanoveních pro strukturální fondy (5), zajištěn přístup k různým fázím využívání fondů, a také včetně definování a provádění operačních programů, a musí mít k dispozici dostatečné finanční prostředky pro zajištění své účasti.

4.2.4

Partneři musí mít od počátku přístup k prostředkům určeným na technickou pomoc, aby mohli být strategicky zapojeni do přípravy, provádění a monitorování programů strukturálních fondů. Technická pomoc je také klíčová pro zajištění zastoupení v monitorovacích výborech, které definují a provádějí operační programy na všech úrovních, a pro zajištění toho, aby byla technická pomoc dostupná potenciálním organizátorům projektu.

4.2.5

Současný způsob konzultace sociálních partnerů společně s členskými státy v rámci Výboru ESF by mohl být dobrým referenčním základem pro rozšíření na všechny fondy. EHSV doporučuje, aby byly mechanismy účasti všech partnerů uvedených v článku 5 nařízení o společných ustanoveních pro strukturální fondy začleněny do stejné platformy.

4.2.6

Podpora účasti sociálních partnerů a jiných zúčastněných stran, především nevládních organizací, na akcích podporovaných z ESF se nesmí omezovat na nejchudší regiony a/nebo na regiony, na něž se vztahuje Fond soudržnosti, ale právě naopak se musí rozšířit na všechny členské státy a regiony EU.

4.2.7

EHSV je toho názoru, že 2 % celkových zdrojů ESF musí být přidělena na podporu účasti sociálních partnerů a také 2 % na podporu účasti jiných partnerů uvedených v článku 5 nařízení o společných ustanoveních pro strukturální fondy na akcích podporovaných z ESF.

4.3   Zvláštní ustanovení pro postupy, výkony a podmíněnosti

4.3.1

EHSV souhlasí s tím, že je třeba lépe koordinovat fondy a zlepšit hodnocení, výkon a výsledky jejich používání.

4.3.2

EHSV rovněž podporuje všechna opatření, jejichž cílem je omezit a nově zaměřit priority strukturálních fondů, snížit byrokratickou zátěž a s tím související překážky a urychlit poskytování výdajů a plateb.

4.3.3

Je třeba definovat výkonnostní ukazatele, ale je také důležité mít k dispozici kvantitativní a kvalitativní kritéria. To zahrnuje hodnocení výsledků z hlediska efektivity přijatých opatření, kvality vytvořených pracovních míst a seznamu pozitivních opatření prováděných za účelem zajištění sociální integrace.

4.3.4

EHSV však má vážné výhrady k přístupu, který souvisí s plošným přidělováním finančních prostředků na základě výsledků. Při zkoumání politiky zaměstnanosti a obecněji sociálních politik je mnohem obtížnější měřit výsledky, které jsou méně viditelné, nežli je tomu např. u dopravní politiky. To se týká především případu, kdy jsou omezeny výhradně na pevné hospodářské výsledky, jako jsou pracovní místa. Místo toho je třeba podporovat výsledky pro ty nejpevnější ukazatele, jako je např. ujetá vzdálenost, a také „měkké“ výsledky, jako je dobrovolná činnost. Kromě toho, má-li přidělování finančních prostředků souviset s výsledky, hrozí, že ti, kdo jsou nejvíce vzdáleni od trhu práce – a je tedy méně pravděpodobné, že obdrží krátkodobé „pozitivní“ výsledky – budou mít pouze omezený přístup k těmto prostředkům, anebo nebudou mít vůbec žádný přístup. Za účelem posouzení výsledků získaných prostřednictvím programů, které jsou spolufinancovány z ESF, je rovněž nezbytné, aby nařízení o ESF navrhlo „společné ukazatele výstupu a výsledků, pokud jde o účastníky“, které vhodně zobrazí tyto potíže a složitosti v souvislosti s výstupem.

4.3.5

Nařízení o ESF by v rámci společných ukazatelů pro výstupy týkající se subjektů mělo zahrnovat počet projektů vypracovaných v partnerství a v rámci společných ukazatelů dlouhodobějších výsledků týkajících se účastníků ty účastníky, kteří dosáhli snížení míry své sociální závislosti.

4.3.6

V podmínkách používání evropských fondů by měl být jistě kladen důraz na zvolené a účinné cíle, avšak nesmí být penalizovány slabší členské státy. Tyto podmínky by měly být dokončeny, aby byl podpořen hospodářský růst, růst zaměstnanosti a sociální soudržnost.

4.3.7

EHSV zcela odmítá návrh Komise týkající se použití finančních sankcí a pobídek, pokud jde o strukturální fondy, v souvislosti s Paktem o stabilitě a růstu. Tyto sankce by penalizovaly členské státy, regiony a lokality, které jsou již nyní slabé.

4.3.8

Navíc by byla z důvodu nedodržování makroekonomických závazků ohrožena evropská solidarita, která ještě není dostatečně rozvinuta. V konečném důsledku by zchudly národy a sociálně nejzranitelnější skupiny Evropské unie, což je v rozporu se základními zásadami hospodářské a sociální politiky a politiky územní soudržnosti, jak je uvedeno v Lisabonské smlouvě.

---

(1)  3114. zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, Lucemburk, 3. října 2011, bod 12.

(2)  KOM(2011) 615 v konečném znění.

(3)  Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 8–14.

(4)  Obnovená sociální agenda: příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století (KOM(2008) 412 v konečném znění).

(5)  KOM(2011) 615 v konečném znění.

---

22.5.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/88

---

Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o programu Evropské unie pro sociální změny a inovace

KOM(2011) 609 v konečném znění – 2011/0270 (COD)

2012/C 143/17

Hlavní zpravodajka: paní BATUT

Dne 25. října 2011 se Evropský parlament a dne 16. listopadu 2011 Rada, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o programu Evropské unie pro sociální změny a inovace

COM(2011) 609 final – 2011/0270 (COD).

Dne 25. října 2011 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Zaměstnanost, sociální věci, občanství přípravou podkladů Výboru na toto téma. Hlavní zpravodajkou byla paní BATUT.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval paní Batutovou hlavní zpravodajkou na 478. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. února 2012 (jednání dne 23. února 2012), a přijal následující stanovisko 168 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV se již koncepcí sociální inovace zabýval a zdůraznil její nejasné obrysy a s tím související nejistotu (1); na druhou stranu již uznal výhody inovací na pracovišti (2). Mimochodem řada lidí denně provádí „sociální inovace“, aniž by si to uvědomovala, jednoduše proto, že dělají dobře svou práci.

1.2   EHSV žádá Komisi, aby stanovila cíle sociální inovace a sociální změny ve svém programu pro sociální změny a inovace (3). Jde o koncepce, které se zkoušejí. Nesmějí nahradit vnitrostátní sociální systémy ani pracovněprávní předpisy. Zapojení obyvatelstva do práce je možná prospěšné konkurenceschopnosti, avšak Výbor se domnívá, že krize nesmí být záminkou pro systémové transformace, které by z výjimky učinily pravidlo.

1.3   EHSV si přeje zaznamenat do projednávaného programu písemné záruky, že činnost související se sociální inovací bude doplněním, které neohrozí sociální práva a systémy členských států ani právní jistotu, kterou skýtají svým členům.

1.4   Výbor doporučuje Komisi, aby vztáhla svůj návrh k cíli, jakým je vyrovnání (4) vnitrostátních sociálních práv za účelem odstranění nerovností v této otázce, a usnadnila tím mobilitu;

1.5   EHSV doporučuje Komisi, aby vysvětlila očekávané účinky součinnosti zmíněné v třech programech (Progress, EURES a mikrofinancování) a spojitost s evropskými finančními prostředky (zejména ESF a FESE (5)) a ukázala slučitelnost pravidel pro jejich řízení, která nejsou zcela viditelná.

1.6   Výbor si přeje, aby úloha sociálních partnerů a nevládních organizací byla jasnou součástí tří os programu pro sociální změny a inovace.

1.7   EHSV žádá, aby bylo do programu pro sociální změny a inovace zapracováno flexibilní ustanovení, jež by umožnilo upravit program po přezkumu v polovině období. V roce 2017 by byl vypracován předběžný souhrn ukazující sociální změny a byl by zaslán Parlamentu a poradním výborům a jejich zastupitelským organizacím ke konzultaci;

1.8   EHSV je toho názoru, že v případě, kdy by musely všechny tři osy zůstat pod stejnou hlavičkou, by bylo vhodné změnit název programu pro sociální změny a inovace na „Doprovodný program usilující o sociální pokrok, mobilitu a začlenění“.

1.9   V otázce Progressu se EHSV domnívá, že by bylo vhodné:

—	zjistit, jaké typy pracovních míst vznikly díky Progressu;

—	zveřejnit uskutečněné projekty, ukázat pozitivní výsledky a umožnit jejich výměnu prostřednictvím zpřístupnění thesauru on-line;

—	vymezit „experiment“ a jeho pole působnosti, aktéry, činnost a potenciální příjemce podpory;

—	zachovat jako způsobilé projekty, jež se týkají rovnosti pohlaví nebo zákazu diskriminace;

—	vzdát se toho, aby se největší část programu Progress věnovala administrativním úkolům zaměřeným na analýzu a počítání, může být v praxi užitečné;

—	provést zjednodušení dokumentů a kontrolních postupů;

—	upřesnit úlohu sociálních podniků v sociálních službách obecného zájmu;

—	vysvětlit synergii mezi programem EU pro sociální změny a inovace a FESE, mezi programem EU pro sociální změny a inovace a ESF a upřesnit pravidla pro řízení použitelná v závislosti na míře sociální orientace sociálních podniků.

1.10   Pokud jde o EURES, EHSV doporučuje:

—	zachovat zaměření z počátků EURES s jeho regionálními pravomocemi a za účasti sociálních partnerů;

—	potvrdit zásadu, podle níž má nabídka důstojných pracovních míst přednost před nabídkou mikroúvěrů a mikrozaměstnání;

—	potvrdit cíl, jakým je podpora mobility a současně boj proti sociálnímu dumpingu;

—	oznámit změnu právního základu v souvislosti s otevřením soukromým pracovním agenturám (6) a vyjasnit důsledky, jež to přináší ve vztahu k ESF a přidělování finančních prostředků;

—	vyjasnit dvojí financování EURES (z programu pro sociální změny a inovace a ESF) a důsledky překrývání rozpočtů a způsobů kontroly;

—	definovat cílenou mobilitu; zjistit, jaké typy smluv jsou podepisovány díky EURES; zmínit novou centralizační úlohu Komise, aby se o ní jednalo;

—	potvrdit nezbytnost přenosnosti všech sociálních práv a systémů pro uznávání kvalifikací;

—	doplnit opatření na podporu začlenění do digitální společnosti.

1.11   K otázce mikrofinancování a sociálního podnikání EHSV doporučuje:

—	zohledňovat zásadu subsidiarity;

—	uvažovat o návrhu na zavedení klíče pro dělení mezi členské státy;

—	počítat se škálovitými podporami pro přesněji stanovené příjemce (velikost způsobilých sociálních podniků);

—	návrh zviditelnit, aby byli způsobilí občané chráněni před neregulovaným a bezohledným mikrofinancováním, a zajistit, aby se na mikrofinancování odkazovalo na domovské stránce užitečných internetových stránek, a to ve všech jazycích Unie;

—	být explicitnější v souvislosti s úlohami EIF a EIB a jejich pákovým efektem;

—	stanovit pravidla pro věřitele, aby plně nesli svou odpovědnost.

2.   Souvislosti

2.1   Strategie sociální agendy pro Evropu 21. století je součástí strategie Evropa 2020. Návrh programu pro sociální změny a inovace je součástí tohoto rámce. Jak uvádí Výbor pro sociální ochranu, každému pátému člověku v Evropě hrozí chudoba a sociální vyloučení a k tomuto výraznému trendu se připojují sociální důsledky krize. Opatření EU a členských států usilují o vyvedení 20 milionů osob z chudoby do roku 2020, přičemž jejich hlavními nástroji pro zaměstnanost a sociální začlenění jsou mimo jiné ESF, Progress, EZFRV (7), EFRR a mikrofinancování.

2.2   Všeobecné cíle programu

2.2.1   Komise navrhuje spojit stávající tři programy (Progress, evropský nástroj mikrofinancování a EURES) pod jednu střechu za účelem racionalizace výběru a lepší kontroly využívání fondů v současném období krize národních rozpočtů.

2.3   Osy nového programu

2.3.1   Program Progress, program z roku 2006 pro zaměstnanost a sociální solidaritu, doporučuje vypracovat přehledy evropské sociální situace, aby byly vnitrostátní situace porovnatelné.

2.3.1.1

Pro období 2014–2020 se Progress snaží podporovat zaměstnanost, využít srovnatelné údaje, opřít se o poučení ze zkušenosti za účelem prosazování přístupu zaměřeného na výsledky, jeho cílem je rozvíjet kapacitu sítí evropské občanské společnosti k dosahování cílů sociální politiky Unie; s rozpočtem 575 milionů eur, tedy 82,1 milionu eur ročně, z nichž je 17 % vyčleněno na sociální experimentování.

2.3.2   EURES je evropská síť propojující Komisi a veřejné služby zaměstnanosti. Byla založena na dávné praxi odborů a poté sociálních partnerů a usnadňuje mobilitu pracovníků v příhraničních regionech. Po roce 2002 má tři cíle: připravit evropský portál o mobilitě, zavést do praxe přeshraniční partnerství mezi veřejnými službami zaměstnanosti a sociálními partnery a plány činnosti v členských státech za účelem kompenzace nabídek práce a poptávek po ní (20 milionů eur). EURES nyní pokrývá celé území Unie a členské státy spotřebovávají prostřednictvím „plánů činnosti“ 70 % jeho rozpočtu.

2.3.2.1

Pro období 2014–2020 je cílem zabezpečit v rámci evropského programu pro sociální změny a inovace za 143 milionů eur (20,5 milionu ročně) mobilitu ve všech regionech Unie, zejména pro mladé, a na evropské úrovni spravovat statistiky a informace; zajistit výroční zprávu s výměnami; zlepšit portál díky mnohojazyčnosti; doplnit v blízké budoucnosti soukromé subjekty na poli pracovních příležitostí; zajistit program vnitrostátních aktivit financovaných z rozpočtu ESF.

2.3.3   Nástroj pro mikrofinancování ve prospěch pracovních příležitostí a sociálního začlenění (2010) usiluje o rozvoj přístupu k mikroúvěrům těm, kdo jsou v obtížné situaci v souvislosti s prací nebo úvěrem. Jsou pro něj způsobilé samostatně výdělečně činné osoby a sociální mikropodniky. Správcem programu je Evropský investiční fond; umožňuje věřitelským finančním institucím opřít se o EIF a EIB, aby měly záruku pro svá rizika případných ztrát a mohly rozvinout peněžní tok. Na tři roky (2010–2013) mobilizoval 200 milionů eur pro 27 členských států.

2.3.3.1

Na období 2014–2020 je stále jeho cílem usnadnit přístup k mikrofinancování a sociálnímu podnikání zárukami za úvěry až do výše 25 000 eur, a to s rozpočtem 191,6 milionu eur na 7 let (27 milionů eur ročně).

2.4   Prvky návrhu

2.4.1   Pro nový program pro sociální změny a inovace je navrženo 958 milionů eur, tedy jen o 10 % více než v roce 2007. Je součástí strategie Evropa 2020 a opírá se o stejné zásady: partnerství, koordinaci, předběžnou podmíněnost, zdravé rozpočtové prostředí, posílení spolupráce a územní soudržnosti, další zjednodušení.

2.4.2   Komise, jejíž přední hypotézou je v konečném důsledku strukturálně změnit sociální oblast v Unii podporou „modernizace“ sociálních politik členských států (8), zde navrhuje:

—	vytvořit součinnost mezi třemi programy navzájem a spolu s Evropským sociálním fondem;

—	zavést harmonizované postupy pro informování, komunikaci, šíření výsledků, řízení a vyhodnocení;

—	soustředit se více na velké projekty se silnou evropskou přidanou hodnotou a usilovat o co nejnižší náklady.

2.4.3   Program má pět cílů:

—	posílit odpovědnost za dosahování cílů Unie v oblasti zaměstnanosti, v sociální oblasti a v otázce vyloučení;

—	podporovat řádnou správu věcí veřejných, vzájemné učení a sociální inovace;

—	modernizovat evropskou legislativu a zajistit její provádění;

—	podporovat geografickou mobilitu;

—	posílit přístup k mikrofinancování.

3.   Obecné připomínky EHSV

3.1   Výbor shledává zajímavým návrh na racionalizaci podpůrných opatření Evropské unie ve prospěch žadatelů o práci a bere v úvahu skutečnost, že není snadné připravit program na 7 let, zatímco předchozí program musí ještě 2 roky běžet.

3.2   Lituje, že cíl, jakým je vyrovnání vnitrostátních sociálních práv za účelem odstranění nerovností v této otázce a usnadnění mobility tímto způsobem, nebyl převzat coby obecný cíl (9).

3.3   Připomíná, že sociální politika a soudržnost jsou ve sdílené pravomoci Unie (10). Při veškerém působení to Unie musí respektovat, stejně jako obecně použitelná ustanovení článku 9 SFEU (11) a článků 8 a 10.

3.4   V tomto ohledu si Výbor přeje, aby dvě hlavní otázky, jimiž jsou rovnost a boj proti diskriminaci, které byly dosud vždy součástí sociálních politik a poté svěřeny GŘ pro spravedlnost, zůstaly způsobilé pro Progress, neboť mnoho projevů diskriminace má formu mzdové a sociální nerovnosti. Návrh nařízení o ESF je uvádí ve svém bodě odůvodnění číslo 10 a v článcích 7 a 8 (12), rovnost je nadále součástí sociální kapitoly Smlouvy.

3.5   EHSV lituje, že synergické efekty očekávané od propojení tří os – Progress, EURES a mikrofinancování – nejsou v programu pro sociální změny a inovace lépe vysvětleny. Bývala by mohla být zohledněna úloha regionů. Konkrétní možnosti synergie s ostatními evropskými programy, jako vzdělávání, podpory na pracovní místa pro mladé, stěžejní iniciativa pro mládež „Tvé první zaměstnání EURES“, nejsou prozkoumány.

3.6   EHSV se domnívá, že posouzení finančních prostředků, jež jsou skutečně rozděleny, jejich míra využití, praktická omezení, jimž projekty čelí (viz mikrofinancování a vytváření pracovních míst), jsou nezbytné k vyjasnění nového programu a dále že Komise neukazuje, jak bude určena silná evropská přidaná hodnota, jež činí způsobilými nová opatření. Zakládá tak své cíle na prvcích nejistých o to více, že nebyl vyhodnocen předchozí program, a na více než subjektivním odhadu přidané hodnoty nového programu.

3.7   Výbor se při srovnání s návrhem nařízení o ESF domnívá, že místo a úloha sociálních partnerů měly být uvedeny ve všech třech osách programu pro sociální změny a inovace; text ESF uvádí, že jejich „úloha v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a sociálního začleňování je nezastupitelná“ (13).

3.8   Stejně tak poznamenává, že by měla být v programu pro sociální změny a inovace (zčásti financovaného z prostředků ESF) zmíněna úloha nevládních organizací; návrh nařízení o ESF uvádí v devátém bodě odůvodnění (14), že „provádění činností podporovaných z ESF závisí na řádné správě věcí veřejných a na partnerství mezi všemi příslušnými územními a socioekonomickými činiteli, zejména sociálními partnery a nevládními organizacemi“.

3.9   Organizace občanské společnosti jsou programem pro sociální změny a inovace zmíněny (15) a EHSV je toho názoru, že by bylo třeba určit jejich místo. Mohly by tedy zastávat úlohu v procesu provádění politik.

3.10   EHSV se domnívá, že Komise by se měla zabývat ve stanovených opatřeních začleňováním do digitální společnosti (16), neboť nové informační technologie jsou pákou pro začlenění a zaměstnanost, jež působí napříč obory.

4.   K metodě

4.1   EHSV podotýká, že návrh nese název „program pro sociální změny a inovace“, a navrhuje pokračovat se třemi staršími opatřeními Unie, aniž by inovoval. Komise navrhuje zaměřit tři osy na sociální změny a inovace prostřednictvím sociálního experimentování, aniž definuje – a to ani v bodech odůvodnění, ani v textu, ani v předběžném vyhodnocení – sám cíl „sociální inovace“.

4.2   Vysokoškolské výzkumy vedené v různých zemích v oblasti sociálních inovací vycházejí z myšlenky, že model výroba-spotřeba je u konce s dechem, a dospívají k tomu, že je čas změnit sociální struktury defragmentací úkolů mezi kategorie aktérů a zájmů, což by vzhledem k tomu, že definice inovace není stabilizována, přivodilo nepředvídatelné podoby při volbě modelů řízení v podnicích, sociálních či nikoli, stejně jako nepředvídatelnou situaci, pokud jde o postavení organizací zastupujících zaměstnance a podobu sociálního dialogu (17). Pro tyto vědce se sociální změny dotknou rovněž systémů sociální ochrany. Jde o to revidovat evropský „sociální model“ bez použití právně vynutitelných předpisů, experimentálně. Osa týkající se programu Progress (18) by ostatně měla podporovat „tvorbu politik“ a provádění inovací podložených fakty „ve spolupráci se sociálními partnery, organizacemi občanské společnosti a dalšími zúčastněnými stranami“.

4.3   Evropská komise ve svém návrhu prosazuje toto „sociální experimentování“, aniž definuje, k jakým inovacím a jakým změnám navrhuje směřovat. Jde o sociologický přístup, který by mohl zmást občana, jenž nemůže dohlédnout, kam konečný návrh míří. EHSV se domnívá, že by nejprve bylo třeba pochopit, proč a jak nereagoval trh, veřejné služby a evropská podpora na sociální potřeby, proč nedošlo k přerozdělení bohatství za účelem zaručení soběstačnosti osob v obtížné situaci v souladu se zásadami Listiny základních práv.

4.4   Výbor se domnívá, že by bylo třeba dozvědět se, jaká je očekávaná společenská změna po dokončení veškerých inovací, což postup zdola nahoru a projednávaný návrh nařízení, který na něj odkazuje, neumožňují.

4.5   Systémy sociálního zabezpečení, které občané znají pro jejich udržitelnost, mají silnou legitimitu. Výbor je toho názoru, že „zkoušet inovativní řešení, která vyžadují sociální potřeby, a rozšiřovat je“ (19) může vést k omezení silné solidarity, klientelismu a atomizaci sociální činnosti a jejích zastupitelských podob.

4.6   Pro EHSV by projednávaný program měl zaručovat, že kroky související se sociální inovací budou doplněními, která neohrozí vnitrostátní sociální práva (20) a systémy sociální ochrany. Výbor zdůrazňuje, že sociální inovace nesmějí vytlačit systémy vycházející z práva ani dlouhodobou jistotu, kterou dávají osobám včetně těch nejslabších.

4.7   Dříve než systémové sociální změny by skutečnou sociální změnu pro znevýhodněné kategorie znamenalo mít přístup k zaměstnání, bydlení a dopravě. Lidé, kteří žijí v Unii, potřebují především důstojná pracovní místa. Program by měl zmínit otázku bydlení, neboť se týká všech aktérů zaměstnanosti a začleňování (21).

4.8   EHSV připomíná, že v otázce sociální ochrany ve vlastním slova smyslu (22) čl. 153 odst. 4 SFEU zaručuje členským státům možnost stanovit základní zásady svého systému sociální ochrany a možnost zachovat či stanovit přísnější ochranná opatření, jež budou samozřejmě slučitelná se Smlouvami.

5.   Konkrétní připomínky

5.1   Výbor považuje za užitečné, aby se v návrhu nařízení vyskytovala připomínka zásady subsidiarity a aby obsahoval vymezení očekávané „silné přidané hodnoty“.

5.2   K programu Progress

5.2.1   Definice akcí, aktérů a potenciálních příjemců není dostačující (23). Text neuvádí, zda prvky analýzy zohledňují názory sociálních partnerů (24) a nevládních organizací, zejména pokud se týká zavedení sady ukazatelů (25).

5.2.2   Program Progress má „obtížně měřitelné“ cíle a používá „subjektivní proměnné“, zatímco finanční informace k projektu jej řadí do řízení založeného na výsledcích (26). Dopad na cíl v podobě zaměstnanosti není měřen, nástroj vypadá málo operativně. Podle EHSV by si již získané údaje měly brát ponaučení z uskutečněných projektů a měl by být zpřístupněn on-line thesaurus pozitivních zkušeností. EHSV před dalšími kroky doporučuje zjistit, jaká pracovní místa byla vytvořena díky subvencím. Komise by se tak vyhnula doporučení strukturálních reforem na základě málo hodnověrného hodnocení.

5.2.3   Je zde jistý posun mezi cílem a prostředky: uvedené financování, kdy tři složky na období 2014–2020 získaly o 10 % vyšší objem finančních prostředků oproti roku 2007, nemůže umožnit žádná nová opatření.

5.2.4   Návrh přiznává příliš významné místo řízení (27) – peníze daňových poplatníků by však spíše měly pomáhat přímo občanovi. Například by bylo důležité vědět, jaká část bude vyčleněna na boj proti chudobě.

5.2.5   Hodnocení podpořených projektů může stejně jako v minulosti znamenat výdaje kvůli využití služeb externích auditorských firem. EHSV se domnívá, že je třeba v praxi zjednodušit a standardizovat dokumenty a postupy.

5.2.6   Pokud se týká sociálních podniků (28), EHSV si přeje:

—	připomenout zásadu subsidiarity a odpovědnosti členských států;

—	aby byla jejich úloha v sociálních službách obecného zájmu definována;

—	aby byla zřejmá synergie mezi programem pro sociální změny a inovace a návrhem nařízení ze dne 7. 12. 2011 na zřízení Evropského fondu sociálního podnikání, jehož účelem je podpořit rozvoj sociálních podniků (udělování známky FESE);

—	pravidla řízení v závislosti na míře sociální orientace, pravidla pro investory a upřesnění úlohy bank, případně spolu s požadovanými pravidly pro solventnost, pokud to bude třeba;

—	způsobilost samostatně výdělečných osob.

5.3   K síti EURES

5.3.1   EURES bude z 15 % financován programem pro sociální změny a inovace a z větší části ESF. Rozpočtové překrývání programů nedává občanovi jasný přehled o situaci: strukturální fondy jsou regionalizovány na základě NUTS 2, zatímco fondy programu pro sociální změny a inovace ne.

5.3.2   Aktivity na vnitrostátní a přeshraniční úrovni budou financovány z Evropského sociálního fondu a celoevropské aktivity (29) z programu pro sociální změny a inovace. Pokud se týká ESF, budou použita pravidla pro účast partnerů a nevládních organizací, nikoli však pro program pro sociální změny a inovace.

5.3.3   EHSV si klade otázku, zda je užitečné spojit do jednoho programu pro sociální změny a inovace tak odlišné složky, jejichž rozpočtová kontrola bude obtížnější než při předchozím uspořádání. Rozdělení financování mezi EFS, Komisi a členské státy by mělo být jasnější. To s sebou nese použití odlišných pravidel pro projednávání ve výborech a kontrolu prováděcích aktů Komise (30).

5.3.4   EHSV si klade otázku, zda je pro Komisi vhodné vytvářet centralizovaný systém a brzdit regionální dynamiku EURES, když se na základě délky fungování této starší „sociální inovace“ ukazuje, že pracovníci v terénu mají nejlepší předpoklady. V roce 2007 si Parlament dokonce přál navýšit jeho rozpočet (31). Výbor připomíná, že mobilita není cílem sama o sobě, ale jde pouze o pomoc v případě potřeby jít hledat pracovní příležitost do hostitelské země Unie.

5.3.5   EHSV se domnívá, že by bylo třeba zmínit v textu následující:

—	zásadu, podle níž má nabídka důstojných pracovních míst přednost před nabídkou mikroúvěrů a mikrozaměstnání;

—	cíl, jakým je podpora mobility a současně boj proti sociálnímu dumpingu;

—	typy pracovních smluv získaných prostřednictvím EURES;

—	definici cílené mobility;

—	ohlášený posun na poli právní základu pro EURES (32);

—	nezbytnost přenosnosti všech přenosných sociálních práv a nových textů věnovaných uznávání kvalifikací (33).

5.3.6   EHSV považuje za důležité jasně v EURES zachovat úlohu sociálních partnerů.

5.4   K otázce mikrofinancování a sociálního podnikání

5.4.1   EHSV si přeje, aby občané byli široce informováni o tomto programu, aby se vyhnuli nabídkám mikrofinancování přicházejícím po internetu z neformální ekonomiky spolu s lichvářskými sazbami (potřeba začlenění do digitální společnosti). Je třeba nezapomínat, že osoby uvedené v článku 22 návrhu jsou zranitelné a je třeba jim poskytnout další pomoc než jen mikroúvěr a konkurenční aktivity. Ty pro ně mohou být riskantní a představovat pro ně léčku, přičemž nikdy nenahradí pracovní místo zaměstnance.

5.4.2   EHSV by si přál, aby byla prostudována úvaha o klíči pro rozdělení programu mezi členské státy.

5.4.3   Výbor považuje za důležité zdůraznit pákový efekt očekávaný od EIF a EIB a jasně stanovit příjemce. Ve skutečnosti bude mít částka 25 000 eur velmi rozdílné dopady na osobu, které právě přišla o zaměstnání (čl. 22 odst. 1 písm. a)), sociální podnik (čl. 22 odst. 3) se zaměstnanci a rozpočtem a osobou samostatně výdělečně činnou se svým mikropodnikem, a věřitelé budou záruky posuzovat odlišně. Bylo by tedy vhodné vyjasnit:

—	co lze v této části označit za „sociální“;

—	příjemce, zejména velikost způsobilých sociálních podniků;

—	co je to „sociální mikropodnik“;

—	prováděcí ustanovení pro poskytování pomoci a přesně stanovené poskytované krytí (100 %?);

—	kritéria pro případné zavedení škálovitých podpor;

—	opatření ke zjednodušení hodnocení ex post pro usnadnění závěrečných hodnocení a snížení nákladů na kontroly.

5.4.4   Na straně věřitelů:

—	měla by jim být určena jasnější pravidla, aby svou úlohu přijali, aniž by dlužníky zahltili případnými zvláštními a skrytými požadavky;

—	stanovit hodnotící opatření pro rychlý souhrnný přehled.

5.4.5   EHSV si přeje, aby přidaná hodnota těchto opatření byla vyšší než přibližné hodnocení předchozího programu, podle nějž vychází na jeden přiznaný mikroúvěr 1,2 pracovního místa (34).

---

(1)  Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 77.

(2)  Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 132, 3.5.2011, s. 22.

(3)  Program pro sociální změny a inovace, COM(2011) 609 final.

(4)  Článek 151 SFEU.

(5)  Evropský sociální fond a Evropský fond sociálního podnikání.

(6)  Pracovní program Komise na rok 2012, COM(2011) 777 final.

(7)  Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova.

(8)  COM(2011) 609 final: bod 1 důvodové zprávy a čl. 4 odst. 1 písm. c).

(9)  Čl. 151 odst. 1 SFEU.

(10)  Čl. 4 odst. 2 písmena b) a c) SFEU.

(11)  Viz stanovisko EHSV, Úř. věst. C 24, 28.1.2012, s. 29.

(12)  COM(2011) 607 final.

(13)  COM(2011) 607 final, viz bod 5 důvodové zprávy.

(14)  COM(2011) 607 final, 9. bod odůvodnění.

(15)  COM(2011) 609 final, 9. bod odůvodnění.

(16)  Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 9.

(17)  Social innovation Review, Standford Graduate School of Business, podzim 2008, J.A. Phills, K. Deiglmeier, D.T. Miller; Social Innovation, J. Howaldt & M. Schwarz, IMO-Dortmund, květen 2010; Transformations et Innovation sociale en Europe: quelles sorties de crise?, N. Richez-Battesti & D. Vallade, P.U. de Louvain-Cahiers du CIRTES 5, září 2010, s.45; S. Bacq & F. Janssen, tamtéž, s. 207.

(18)  Článek 3 písm. a) návrhu a stanovisko EHSV, Úř. věst. C 255, 14.10.2005, s. 67.

(19)  Čl. 9 odst. 1 a ve velmi širokém významu článek 3 – COM(2011) 609.

(20)  Čl. 151 odst. 1 SFEU.

(21)  Články 1, 7, 15, 24, čl. 34 odst 3 a čl. 52 odst. 3 Listiny základních práv, článek 8 EÚLP a články 30 a 31 revidované Evropské sociální charty.

(22)  COM(2011) 609, čl. 4 odst. 1 písmena a) a b).

(23)  Např. předběžné hodnocení, s. 42.

(24)  COM(2011) 609, čl. 15 písmena a) a c).

(25)  COM(2011) 607, čl. 6.

(26)  Legislativní finanční výkaz k návrhům, bod 1.4.3 (příloha COM(2011) 609 final, s. 32).

(27)  COM(2011) 609 final, čl. 5 odst. 3.

(28)  Stanovisko CESE 1584/2011, právě probíhá zveřejnění v Úř. věstníku.

(29)  Portál a projekt pro mládež „Tvoje první zaměstnání EURES“.

(30)  Nařízení (EU) č. 182/2011.

(31)  Usnesení EP ze dne 15. 9. 2007.

(32)  Sdělení COM(2011) 777 final.

(33)  Návrh směrnice ze dne 19. 12. 2011 (COM(2011) 883 final).

(34)  Legislativní finanční výkaz k návrhům, bod 2.1.2, Ukazatele výkonnosti (příloha COM(2011) 609 final, s. 37).

---