20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/1

A.

vzhledem k tomu, že Atul Khare, asistent generálního tajemníka OSN pro mírové mise, podal Radě bezpečnosti OSN zprávu o tom, že se v hornické oblasti ve východním Kongu v období od 30. července 2010 do 4. srpna 2010 více než 500 osob stalo oběťmi hromadného znásilnění, a to včetně mladých dívek, až 75letých žen a malých dětí obou pohlaví; vzhledem k tomu, že se útoky připisují povstalcům a milicím,

B.

vzhledem k tomu, že k sexuálnímu násilí došlo v blízkosti mírového tábora OSN, který se nachází pouze několik mil od města Luvungi; vzhledem k tomu, že pracovníci OSN pravděpodobně věděli, že povstalci obsadili město Luvungi a okolní vesnice ve východní části Konga, již následující den po 30. červenci 2010, kdy násilí vypuklo, avšak ústředí OSN v New Yorku dostalo zprávy o znásilňování až o dva týdny později,

C.

vzhledem k tomu, že mise OSN v Demokratické republice Kongo (MONUSCO) může podle kapitoly VII Charty OSN použít veškeré nezbytné prostředky k výkonu svého mandátu v oblasti ochrany, včetně účinné ochrany civilního obyvatelstva, humanitárních pracovníků a ochránců lidských práv, hrozí-li bezprostřední nebezpečí fyzického násilí ze strany jakékoli zahraniční či konžské ozbrojené skupiny, a může podporovat úsilí vlády v boji proti beztrestnosti a úsilí o zajištění ochrany civilistů před porušováním mezinárodních lidských práv a humanitárního práva, včetně všech forem sexuálního násilí a násilí založeného na příslušnosti k pohlaví,

D.

vzhledem k tomu, že i navzdory přítomnosti mise MONUSCO boje mezi konžskou armádou, milicí Mai Mai, bojovníky Demokratických sil za osvobození Rwandy (FDLR), Lidovou frontou za spravedlnost v Kongu (FPJC) a Armádou božího odporu (LRA) si od roku 1998 vyžádal život 6 milionů osob a nadále je každý měsíc příčinou, ať už přímou nebo nepřímou, tisíce usmrcených a vnitřně vysídlených osob, nesnesitelného utrpení a bídy obyvatelstva v Demokratické republice Kongo, přičemž situace v uprchlických táborech se stále zhoršuje,

E.

vzhledem k tomu, že vojáci konžské armády se podíleli na smrti a znásilnění stovek civilistů; vzhledem k tomu, že ve východních částech Demokratické republiky Kongo pokračuje znásilňování a násilné verbování civilistů a dětských vojáků a nadále dochází k závažnému porušování lidských práv ze strany povstaleckých jednotek LRA, bojovníků FDLR i samotné konžské armády,

F.

vzhledem k tomu, že se znásilnění jako válečná zbraň stává ve východním Kongu zarážející samozřejmostí, přičemž v loňském roce bylo hlášeno nejméně 8 300 případů znásilnění, avšak podle OSN zůstává mnoho dalších případů nehlášeno; vzhledem k tomu, že podle vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ohlásilo své znásilnění v prvním čtvrtletí roku 2010 nejméně 1 244 žen, což představuje v průměru 14 případů znásilnění denně; vzhledem k tomu, že sexuální násilí a násilí založené na příslušnosti k pohlaví musí být vždy považováno za válečný zločin a zločin proti lidskosti,

G.

vzhledem k tomu, že systematické znásilňování používá v Demokratické republice Kongo řada ozbrojených hnutí včetně zákonné armády jako součást taktické války teroru a jako prostředek k dosažení vojenských a hospodářských cílů, ženy jsou úmyslně znásilňovány před zraky svých rodinných příslušníků či všech obyvatel vesnice, aby se ve společnosti usadil strach; vzhledem k tomu, že tyto násilné činy ženu často připraví o její místo ve společnosti, její schopnost starat se o děti a často při nich dochází i k nakažení ženy virem vyvolávajícím AIDS,

H.

vzhledem k tomu, že neschopnost civilních a vojenských prokurátorů provádět nestranná vyšetřování těch, kteří nesou odpovědnost za porušování lidských práv, vedla k tomu, že se hromadná znásilňování a sexuální napadení stala pro obyvatele Konga tak běžným jevem, že to v nich vyvolává až určitou otupělost vůči porušování lidských práv v této oblasti,

I.

vzhledem k tomu, že konžská armáda nemá ani nadále k dispozici dostatečné lidské, technické ani finanční zdroje, jež jsou nutné k plnění jejích úkolů ve východních provinciích Demokratické republiky Kongo, přičemž v jejích řadách panuje nedostatek disciplíny a odpovídající výcvik, což i nadále znesnadňuje její roli při ochraně obyvatelstva a znovunastolení míru,

J.

vzhledem k tomu, že mnoho nevládních organizací konstatovalo, že se v loňském roce v Demokratické republice Kongo zvýšil útlak obránců lidských práv, novinářů, vůdců opozice, obětí a svědků, včetně zabíjení, nezákonného zatýkání, stíhání, výhružných telefonátů a opakovaného předvolávání do úřadoven tajných služeb,

K.

vzhledem k tomu, že válečný zločinec Bosco Ntaganda nebyl dosud zadržen, a naopak byl jmenován do velitelské funkce pro společné vojenské operace konžských a rwandských ozbrojených sil ve východní části Demokratické republiky Kongo, vzhledem ke skutečnosti, že bývalý konžský vůdce Jean-Pierre Bemba Gombo čelí před Mezinárodním trestním soudem obvinění z válečných zločinů, včetně znásilňování,

L.

vzhledem k tomu, že nelegální obchod s nerosty v Demokratické republice Kongo umožňuje mnoha aktérům, aby i nadále nakupovali nerosty z oblastí ovládaných skupinami povstalců, čímž tyto skupiny financují, a vzhledem k tomu, že tento faktor podněcuje a prohlubuje konflikt,

M.

vzhledem k tomu, že nově přijatý americký zákon o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů („conflict minerals“) se snaží přimět americké spotřebitele, aby nekupovali mobilní telefony, počítače a jiné produkty vyspělých technologií, které jsou vyráběny americkými společnostmi za použití nerostných surovin pocházejících z dolů, které jsou v rukou povstalců; vzhledem k tomu, že zákon také vyžaduje od amerických firem, včetně značkových výrobců spotřební elektroniky, zpracovatelů nerostných surovin a klenotníků, aby Komisi pro cenné papíry a burzu každoročně předkládaly zprávu o tom, zda jejich výrobky obsahují zlato, tantal, koltán nebo cínovec, které byly buď přímo dovezeny z Demokratické republiky Kongo nebo propašovány přes území některé z devíti sousedních zemí,

1.

rozhodně odsuzuje hromadné znásilňování a další porušování lidských práv, jichž se v době od 30. července 2010 do 4. srpna 2010 v provincii Severního Kivu dopustily na nejméně 500 ženách a dětech Demokratické síly za osvobození Rwandy (FDLR), povstalecká skupina Hutuů a milice Mai Mai, ale i těch, kterých se dopustily v jiných oblastech Severního a Jižního Kivu;

2.

vyzývá všechny zúčastněné aktéry, aby zintezivnili boj proti beztrestnosti a zasadili se o okamžité ukončení násilí a porušování lidských práv v Demokratické republice Kongo, zejména v Severním Kivu; zdůrazňuje, že je třeba vyvinout další úsilí, aby se na východě Demokratické republiky Kongo zabránilo činnosti místních a zahraničních ozbrojených skupin;

3.

vyzývá OSN a vládu Demokratické republiky Kongo, aby vedly nestranné a důkladné vyšetřování těchto událostí a zajistily, že osoby odpovědné za porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva budou pohnány k odpovědnosti a souzeny podle konžského a mezinárodního práva;

4.

vyjadřuje hluboké politování nad tím, že MONUSCO nemohla použít svůj mandát a pravidla zapojení na ochranu proti tomuto hromadnému znásilňování a dalšímu porušování lidských práv příslušníky ozbrojených hnutí v oblastech sousedících se základnou mírových sil; nicméně uznává, že přítomnost této mise je i nadále nezbytná, a vyzývá, aby bylo učiněno vše pro to, aby mohla plně vykonávat svůj mandát a chránit ohrožené osoby;

5.

vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby bezodkladně přijala veškerá možná opatření s cílem účinně zabránit dalším útokům na civilní obyvatelstvo ve východních provinciích Demokratické republiky Kongo a aby obětem poskytla lékařskou, právní, sociální, humanitární i jinou pomoc; požaduje, aby Rada bezpečnosti OSN účinně zaváděla nový kodex chování mise MONUSCO a aby vytvořila kontrolní skupinu pro sledování situace v oblasti lidských práv;

6.

zdůrazňuje naléhavou potřebu politického řešení ozbrojeného konfliktu; vyzývá vládu Demokratické republiky Kongo, aby v úzké spolupráci s mezinárodním společenstvím a Africkou unií zajistily obyvatelům východního Konga bezpečnost a stabilitu a přiměly všechny ozbrojené skupiny v Demokratické republice Kongo, aby upustily od veškerých útoků, dodržovaly lidská práva a vrátily se okamžitě k mírovému dialogu;

7.

vyzývá k tomu, aby se okamžitě zvýšilo zapojení žen do všech iniciativ, jejichž cílem je nalézt řešení konfliktu v Demokratické republice Kongo, včetně jejich zapojení při zprostředkovávání, vyjednávání a uplatňování opatření pro řešení konfliktu;

8.

zdůrazňuje, že rehabilitace a reforma soudního systému (zahrnující hlediska prevence a ochrany a bojující proti beztrestnosti, pokud jde o sexuální násilí) a pomoc obětem i jejich opětovné zapojení do společnosti by měly být ústředními body programů pomoci, na které mají být poskytnuty finanční prostředky; v této souvislosti požaduje, aby byly případy masového znásilňování na východě Demokratické republiky Kongo předány Mezinárodnímu trestnímu soudu;

9.

zdůrazňuje, že klíčovou prioritou humanitární pomoci v Demokratické republice Kongo bude vytvoření skutečné národní armády; připomíná, že pro reformu konžské armády a zlepšení discipliny je nezbytný výcvik a vyplácení dostatečných mezd;

10.

vyzývá parlament Demokratické republiky Kongo, aby vytvořil národní komisi pro lidská práva, jak je uvedeno v ústavě, což bude první krok směrem ke schválení zákona o ochraně obětí a svědků případů porušování lidských práv, aktivistů bojujících za lidská práva, humanitárních pracovníků a novinářů;

11.

vyzývá země z oblasti Velkých jezer, aby nadále v co nejvyšší míře plnily svůj závazek společně podporovat mír a stabilitu v této oblasti pomocí stávajících regionálních mechanismů a aby zintenzivnily úsilí o dosažení hospodářského rozvoje oblasti a věnovaly přitom zvláštní pozornost usmíření, bezpečnosti osob, zlepšení soudní odpovědnosti, návratu a integraci uprchlíků a vnitřně vysídlených osob;

12.

vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby podporovaly činnost misí EUSEC RD a EUPOL RD; žádá, aby byly při operacích v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky plně zohledňovány otázky rovnosti pohlaví; v této souvislosti žádá, aby byl při civilních a vojenských misích kladen patřičný důraz na rovnost pohlaví, čímž bude posílena jejich provozní účinnost, neboť EU může jako klíčový aktér zohledňující ženy v ozbrojených konfliktech i při předcházení konfliktům zajistit značný přínos;

13.

vyjadřuje politování nad sílícím násilím páchaným na humanitárních pracovnících a vzdává hold nesmírně obtížné práci, kterou ve značně nestabilních podmínkách na místě odvedly humanitární organizace;

14.

vítá přijetí nového amerického zákona o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů a žádá Komisi a Radu, aby v této souvislosti přezkoumaly právní předpisy; připomíná vládě Demokratické republiky Kongo, aby v plném rozsahu uplatňovala iniciativu v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu (EITI), čímž v odvětví těžebního průmyslu posílí transparentnost a řádné řízení; vyzývá Komisi a Radu, aby zesílily boj proti korupci v Demokratické republice Kongo, neboť korupce dále ohrožuje lidská práva a přispívá k jejich porušování;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise /Vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, orgánům Africké unie, Jihoafrickému společenství pro rozvoj (SADC), vládám oblasti Velkých jezer, včetně Demokratické republiky Kongo a Rwandy, generálnímu tajemníkovi OSN, zvláštnímu zástupci OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při ozbrojených konfliktech, zástupci generálního tajemníka OSN pro humanitární otázky a koordinátorovi nouzové pomoci OSN, Radě bezpečnosti OSN a Radě OSN pro lidská práva.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/5

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie se výrazně angažuje v boji za zrušení trestu smrti na celém světě a usiluje o všeobecné uznání této zásady,

B.

vzhledem k tomu, že EU je předním institucionálním aktérem v boji proti trestu smrti na celém světě a tato činnost je klíčovou prioritou její vnější politiky v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že EU je i hlavním dárcem poskytujícím po celém světě pomoc organizacím občanské společnosti, které usilují o zrušení trestu smrti,

C.

vzhledem k tomu, že trest smrti je tím nejkrajnějším krutým, nelidským a ponižujícím trestem, který porušuje právo na život zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv, a že vazební podmínky osob odsouzených na smrt se rovnají mučení, což je nepřijatelné pro státy dodržující lidská práva,

D.

vzhledem k tomu, že různé studie ukázaly, že trest smrti nemá žádný vliv na vývoj počtu násilných trestných činů,

E.

vzhledem k tomu, že je prokázáno, že k trestu smrti jsou odsuzovány v první řadě znevýhodněné skupiny obyvatel,

F.

vzhledem k tomu, že ustanovení protokolů č. 6 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv zakazují členským státům Rady Evropy uplatňovat trest smrti,

G.

vzhledem k tomu, že EU usiluje o uvalení moratoria na výkon trestu smrti třetími zeměmi a, až přijde vhodná doba, jeho úplné zrušení a také o ratifikaci příslušných mezinárodních nástrojů OSN a dalších nástrojů (zejména Druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, který stanoví zrušení trestu smrti),

H.

vzhledem k tomu, že trest smrti je jednou z tematických priorit pro poskytování pomoci v rámci Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR), z něhož bylo od roku 1994 po celém světě financováno více než 30 projektů souhrnnou částkou přesahující 15 milionů EUR,

I.

vzhledem k tomu, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je k uzavírání obchodních dohod a obecně mezinárodních dohod se třetími zeměmi zapotřebí souhlasu EP,

J.

vzhledem k tomu, že statut Mezinárodní trestního soudu, jakož i Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu, Zvláštního soudu pro Sierra Leone, zvláštních porot pro závažné trestné činy v Dillí a ve Východním Timoru a zvláštní soudní komory Kambodži vyhrazuje trest smrti pro válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu, které mezinárodní společenství klasifikuje jako nejzávažnější trestné činy a které jsou v soudní pravomoci těchto orgánů,

K.

vzhledem k tomu, že v letech 2007 a 2008 přijalo Valné shromáždění OSN historické rezoluce č. 62/149 a 63/168, které vyzývají k uvalení moratoria na výkon poprav na celém světě a jejichž konečným cílem je zrušení trestu smrti, a v tomto ohledu zdůrazňuje skutečnost, že počet zemí, které tyto rezoluce podporují, vzrostl a že rezoluce č. 63/168 proto byla přijata naprostou většinou členů, kdy 106 zemí bylo pro, 46 proti a 34 se zdrželo hlasování,

L.

vzhledem k tomu, že na 4. světovém kongresu proti trestu smrti, který se v únoru 2010 konal v Ženevě, byly státy, které trest smrti fakticky neuplatňují, vyzvány k jeho zrušení de jure, státy, které jej zrušily, k začlenění tématu všeobecného zrušení trestu smrti do svých mezinárodních vztahů, a mezinárodní a regionální organizace k podpoře všeobecného zrušení tohoto trestu přijetím usnesení o moratoriu na výkon poprav,

M.

vzhledem k tomu, že 154 států světa zrušilo trest smrti de jure nebo de facto, z čehož 96 států jej zrušilo za veškeré trestné činy, osm jej zachovalo pouze pro výjimečné zločiny, jako jsou například válečné zločiny, šest států uvalilo moratorium na výkon poprav a 44 států jej zrušilo de facto (tj. tyto země nejméně v posledních deseti letech nevykonaly žádnou popravu nebo mají závaznou povinnost trest smrti nepoužívat),,

N.

vzhledem k tomu, že více než 100 států, které se dosud nezřekly trestu smrti, zakázalo popravy mladistvých delikventů; zdůrazňuje však, že několik zemí i nadále popravuje dětské delikventy, což je hrubým porušením mezinárodního práva a zejména čl. 6 odst. 5 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a že Írán zadržuje ve vazbě nejvyšší procento mladistvých,

O.

vzhledem k tomu, že v současnosti jsou po celém světě potvrzeny desítky případů evropských občanů, kteří se nacházejí v cele smrti nebo jimž hrozí poprava, a v tomto ohledu zdůrazňuje, že je naléhavě třeba upevnit a posílit evropskou reakci na možné popravy evropských občanů,

P.

vzhledem k tomu, že dne 23. března 2010 předseda Státní dumy Ruské federace Boris Gryzlov na setkání se členy monitorovací komise Parlamentního shromáždění Rady Evropy v Moskvě prohlásil, že Rusko neratifikovalo protokol č. 6 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod týkající se trestu smrti kvůli hrozbě teroristických útoků v této zemi,

Q.

vítaje skutečnost, že kyrgyzský parlament dne 11. února 2010 ratifikoval Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o lidských a občanských právech, jehož cílem je zrušení trestu smrti, a že dne 21. května 2010 prozatímní vláda Kyrgyzstánu zveřejnila konečný návrh ústavy, který mimo jiné zakazuje trest smrti a který byl nyní schválen,

R.

vzhledem k tomu, že trest smrti i nadále uplatňuje 43 zemí světa, přičemž nejvíce poprav bylo vykonáno v Číně, Íránu a Iráku; vzhledem k tomu. že jen v Číně bylo vykonáno přibližně 5 000 poprav, což představuje 88 % všech poprav na světě; vzhledem k tomu, že v Íránu bylo popraveno nejméně 402 osob, v Iráku nejméně 77 osob a v Saudské Arábii minimálně 69 osob,

S.

vzhledem k tomu, že v Íránu se stále uděluje trest smrti ukamenováním, což je to v rozporu s Druhým opčním protokolem k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech,

T.

vzhledem k tomu, že severokorejské orgány systematicky provádí veřejné popravy a soudní systém je podřízen státu, a vzhledem k tomu, že trest smrti je udělován za celou řadu protistátních trestných činů, jejichž seznam je v trestním zákoníku pravidelně rozšiřován, a občané, včetně dětí, jsou nuceni účastnit se veřejných poprav,

U.

vzhledem k tomu, že v Japonsku jsou zadržené osoby, jejich příbuzní a právníci až do osudného dne udržováni v nevědomosti,

V.

vzhledem k tomu, že prezidentská rada Iráku nedávno schválila trest smrti v případě nejméně 900 vězňů, mezi nimiž jsou také ženy a děti,

W.

vzhledem k tomu, že Bělorusko je poslední evropskou zemí, která doposud uplatňuje trest smrti; vzhledem k tomu, že jak Parlamentní shromáždění Rady Evropy, tak Evropská unie opakovaně naléhaly na Bělorusko, aby zrušilo trest smrti; vzhledem k tomu, že podrobnosti o trestu smrti jsou v Bělorusku tajné, existují vážné pochybnosti o spravedlivém průběhu procesů, a vzhledem k tomu, že podle trestního zákoníku je poprava vykonána zastřelením a neveřejně, přičemž správa vězeňského zařízení o jejím výkonu informuje soudce, který posléze informuje příbuzné; vzhledem k tomu, že tělo popraveného není předáno příbuzným ani jim není sděleno místo, kde byl pohřben,

X.

vzhledem k tomu, že trest smrti existuje ve 35 z 50 států, které tvoří Spojené státy americké, i když ve čtyři z nich nebyla od roku 1976 vykonána žádná poprava; vzhledem k tomu, že počet poprav v roce 2009 vzrostl na 52 v důsledku ukončení faktického moratoria, které bylo v platnosti od září 2007 do května 2008, ačkoli počet trestů smrti, které byly ve Spojených státech amerických uděleny, již sedmým rokem klesá, a to na 106 případů,

Y.

vítá skutečnost, že některé státy včetně Montany, Nového Mexika, New Jersey, New Yorku, Severní Karolíny a Kentucky přijaly opatření proti trestu smrti, která zahrnují moratorium na výkon poprav nebo zrušení tohoto trestu, a zároveň odsuzuje popravy Teresy Lewisové z Virginie a Hollyho Wooda z Alabamy, které byly vykonány přes důkazy o tom, že oba dva byli mentálně zaostalí, a připomíná případy Mumii Abu-Jamala v Pennsylvánii a Troye Davise v Georgii, kteří čekají na výkon trestu smrti,

1.

opakuje, že již dlouhou dobu kategoricky nesouhlasí s trestem smrti za jakýchkoli okolností, a znovu zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti přispívá ke zvýšení lidské důstojnosti a k postupnému posilování lidských práv;

2.

odsuzuje všechny popravy bez ohledu na to, kde k nim dochází; důrazně vyzývá EU a její členské státy, aby prosazovaly uplatňování rezoluce OSN o všeobecném moratoriu na trest smrti s cílem dosáhnout jeho úplného zrušení ve všech státech, v nichž se trest smrti dosud uplatňuje; vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly opatření s cílem postupně omezit používání tohoto trestu a zároveň trvaly na tom, aby byl vykonáván v souladu s minimálními mezinárodními normami; vyjadřuje hluboké znepokojení nad udělováním trestu smrti nezletilým osobám a duševně postiženým nebo mentálně retardovaným osobám a vyzývá k jejich okamžitému a naprostému ukončení,

3.

naléhavě vyzývá EU, aby v rámci úsilí o zrušení trestu smrti využívala všechny své dostupné nástroje v oblasti diplomacie, pomoci a spolupráce;

4.

vyzývá státy, které uplatňují trest smrti, aby uvalily okamžité moratorium na výkon poprav; dále vyzývá země, jako je Čína, Egypt, Írán, Malajsie, Súdán, Thajsko a Vietnam, aby vydaly oficiální statistiky uplatňování trestu smrti na svém území; zároveň vyzývá Severní Koreu, aby okamžitě a natrvalo zastavila veřejné popravy;

5.

vyzývá Japonsko, aby vneslo světlo do systému uplatňování trestu smrti;

6.

vybízí státy, které trest smrti nezrušily, aby dodržovaly opatření chránící práva osob, jimž hrozí trest smrti, jak stanoví ochranná opatření Ekonomické a sociální rady OSN; vyzývá Radu a Komisi, aby naléhaly na zbývající země, které dosud nepodepsaly a neratifikovaly Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, aby tak učinily, a také na členské státy, které dosud nepodepsaly protokol č. 13 k Evropské úmluvě o lidských právech o trestu smrti, aby jej podepsaly;

7.

vyzývá členské státy OBSE, zejména Spojené státy a Bělorusko, aby okamžitě uvalily moratorium na výkon poprav;

8.

vyzývá Kazachstán a Lotyšsko, aby změnily ustanovení ve svých právních předpisech, která dosud umožňují za některé trestné činy udělovat za výjimečných okolností trest smrti;

9.

důrazně vybízí členské státy EU a všechny delegace, které se v letech 2007 a 2008 podílely na rezolucích Valného shromáždění OSN, aby na 65. zasedání Valného shromáždění OSN předložily v rámci meziregionální aliance třetí rezoluci o trestu smrti, které bude prioritně požadovat:

10.

vyzývá země OBSE, aby přiměly Úřad pro demokratické instituce a lidská práva a mise OBSE, aby ve spolupráci s Radou Evropy prováděly osvětovou činnost namířenou proti používání trestu smrti, jež by byla zaměřena zejména na sdělovací prostředky, pracovníky orgánů činných v trestním řízení, tvůrce politik a širokou veřejnost;

11.

vyzývá země OBSE, v nichž se trest smrti dosud zachovává, aby s informacemi týkajícími se trestu smrti nakládaly transparentním způsobem, poskytovaly veřejnosti informace o totožnosti osob odsouzených k trestu smrti nebo popravených osob a statistické údaje o uplatňování trestu smrti v souladu s povinnostmi, jež ukládá OBSE;

12.

naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby zejména s ohledem na zřízení ESVČ vydaly pokyny pro komplexní a účinnou evropskou politiku v oblasti trestu smrti s ohledem na desítky potvrzených případů, kdy evropským občanům hrozí trest smrti ve třetích zemích – tyto pokyny by měly zahrnovat důrazné a posílené mechanismy, pokud jde o systém identifikace, poskytování právní pomoci, zákonné zásahy EU a diplomatických zastoupení;

13.

i nadále podporuje činnost nevládních organizací, které usilují o zrušení trestu smrti, včetně organizací jako jsou Hands Off Cain, Amnesty International, Penal Reform International, Světová koalice proti trestu smrti a Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva, Sant’Egidio a Reprieve; vítá a podporuje doporučení týkající se nástrojů EU v boji proti trestu smrti, jež byla vypracována na 12. fóru EU a nevládních organizací o lidských právech;

14.

bere na sebe závazek sledovat otázku trestu smrti, upozorňovat příslušné orgány jednotlivých zemí na konkrétní případy a rovněž posoudit případné iniciativy a mise sloužící k tomuto účelu v zemích, v nichž se trest smrti dosud zachovává, s cílem dosáhnout toho, aby vládní orgány uvalily moratorium na výkon poprav a následně tento trest zcela zrušily;

15.

žádá Radu a Komisi, aby při uzavírání dohod se zeměmi, které dosud uplatňují trest smrti nebo nepodepsaly moratorium s cílem trest smrti zrušit, důrazně tyto země nabádaly, aby takto učinily;

16.

žádá, aby vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise a členské státy i nadále vystupovaly jednomyslně a uvědomovaly si, že hlavním politickým obsahem tohoto usnesení musí být přijetí celosvětového moratoria, které představuje zásadní krok ke zrušení trestu smrti;

17.

vyzývá zejména vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby ukázala, jak velkou politickou prioritu představuje trest smrti, tím, že bude na tuto problematiku poukazovat v rámci politických kontaktů se zeměmi, které trest smrti doposud uplatňují, a také tím, že bude pravidelně vlastním jménem intervenovat za ty, kterým hrozí bezprostředně poprava;

18.

připomíná, že úplné zrušení trestu smrti zůstává i nadále jedním z hlavních cílů politiky EU v oblasti lidských práv; domnívá se, že tohoto cíle může být dosaženo pouze na základě úzké spolupráce mezi státy, vzděláváním, osvětou a účinnými a účelnými kroky;

19.

vyzývá v tomto ohledu k regionální spolupráci; upozorňuje například na to, že Mongolsko v lednu 2010 formálně uvalilo na trest smrti moratorium a v důsledku tohoto kroku nyní několik zemí, v nichž se trest smrti dosud uděluje, posuzuje ústavnost tohoto trestu;

20.

vyzývá Radu a Komisi, aby identifikovaly, jakým způsobem by bylo možné zlepšit provádění a účinnost pokynů EU týkajících se trestu smrti v rámci následujícího přezkumu politiky lidských práv, zejména s ohledem na revizi pokynů plánovou v roce 2011;

21.

vyzývá Radu a Komisi, aby Světový a Evropský den proti trestu smrti využily mimo jiné k tomu, aby poukázaly na případy Sakine Muhammadí Áštíáníové, Zahry Barhámíové, Mumii Abu-Jamala, Troye Davise, Olega Griškovcova, Andreje Burdyka, Ibráhíma Hamídího, Suliamona Olyfemiho a Siti Zainaby Binti Duhri Rupaové;

22.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi Valného shromáždění OSN a vládám členských států OSN.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/10

A.

vzhledem k tomu, že v souvislosti s ropnou skvrnou způsobenou vrtnou plošinou Deepwater Horizon v Mexickém zálivu je nezbytné, aby EU a její členské státy neprodleně prověřily veškeré aspekty průzkumu ložisek ropy a těžby ropy v Evropské unii a aby poté podnikly všechny nezbytné kroky, jež zajistí, aby k podobné ekologické katastrofě nedošlo ve vodách EU,

B.

vzhledem k tomu, že klíčovou zásadou, která musí být základem pro všechny činnosti EU v této oblasti, je vysoká úroveň prevence, ochrany životního prostředí a bezpečnosti ropných operací v Evropě,

C.

vzhledem k tomu, že těžba ropy a průzkum ropných ložisek se většinou odehrává ve vodách Severního moře,

D.

vzhledem k tomu, že vody EU hraničí také se zeměmi, které nejsou součástí Evropské unie a na které se podle práva EU nevztahuje povinnost dodržovat příslušné předpisy upravující odpovědnost a náhradu škody,

E.

vzhledem k úsilí vynakládanému na rozšíření těžby ropy a průzkumu ropných ložisek do hlubších a vzdálenějších částí moře, což představuje zvýšené riziko při řízení a sledování operací,

1.

vyjadřuje solidaritu s oběťmi havárie na vrtné plošině Deepwater Horizon a vyzývá EU, aby poskytla technickou pomoc a podporu při odstraňování jejích následků;

2.

uznává skutečnost, že námořní těžba ropy a zemního plynu v Evropě může i nadále významně přispívat k zabezpečení dodávek v EU a k vysoké úrovni bezpečnosti průmyslu v Evropě;

3.

uvědomuje si, že je nutné bezodkladně vytvořit společný evropský přeshraniční systém reakce na úniky ropy a jejich prevence;

4.

naléhavě vyzývá Komisi, aby na konci roku předložila zprávu s posouzením míry znečistění životního prostředí v Mexickém zálivu a jeho biologického stavu;

5.

vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala výsledky vyšetřování amerických úřadů, které zkoumají, jaké lidské, přírodní a technologické faktory ropnou havárii v Mexickém zálivu způsobily, a vyvodila z nich veškeré nezbytné závěry, jak předcházet vzniku takových událostí na vrtných plošinách v mořských a pobřežních vodách EU;

6.

vyzývá Komisi, aby vypracovala striktní politiku EU pro prevenci havárií na vrtných plošinách a aby rozšířila oblast působnosti směrnice SEVESO II (5) i na vrtné plošiny;

7.

vyzývá Komisi zejména k tomu, aby přezkoumala schopnost EU okamžitě reagovat na havárie zařízení na volném moři a aby ve spolupráci s členskými státy vypracovala evropský akční plán; konstatuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost arktické oblasti, která je křehká a hraje důležitou úlohu při zmírňování změny klimatu; mimoto konstatuje, že je třeba vzít v úvahu oblast Středozemního, Baltského a Severního moře;

8.

vítá rozhodnutí Komise provést „zátěžový test“ těžby ropy ve vodách EU; vyzývá ji, aby odkryla nedostatky a slabé stránky právního rámce na úrovni EU a své analýzy co nejdříve zpřístupnila Parlamentu;

9.

vyzývá Komisi zejména k tomu, aby revidovala stávající právní předpisy, na základě kterých mohou držitelé licence pro námořní těžbu ropy pronajímat zařízení třetím stranám, tak aby mohla být v následných občanskoprávní sporech snadněji stanovena odpovědnost za ztráty na lidských životech a škody na životním prostředí, které byly způsobeny haváriemi a katastrofami na námořních vrtných plošinách;

10.

naléhavě vyzývá Komisi, aby po dokončení přezkumu právních předpisů předložila co nejdříve Parlamentu případné legislativní návrhy, jež bude považovat za nezbytné k nápravě zjištěných nedostatků regulačního rámce pro těžbu ropy a průzkum ropných ložisek v EU a další způsoby využívání mořského dna, který stanoví např. směrnice o odpovědnosti za životní prostředí (6), směrnice SEVESO II a jiné evropské právní předpisy;

11.

domnívá se, že stávající právní předpisy o odpovědnosti za životní prostředí obsahují několik významných nedostatků, a proto vyzývá Komisi, aby zvážila přezkum obsahu a rozšíření oblasti působnosti současných právních předpisů EU (včetně směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, směrnice SEVESO II a opatření zahrnujících balíček Erika a třetí balíček pro námořní bezpečnost) a/nebo zavedení případných nových nezbytných právních předpisů s cílem zohlednit veškerá rizika spojená s námořní těžbou ropy a posílit předpisy upravující odpovědnost v případě ropných havárií;

12.

konstatuje, že neexistuje fond pro odškodnění v případě ropných havárií, a vyzývá Komisi, aby do směrnice o odpovědnosti za životní prostředí doplnila ustanovení o povinné finanční záruce;

13.

naléhavě vyzývá Komisi, aby ve směrnici o odpovědnosti za životní prostředí snížila hranici škod a aby do její působnosti zahrnula škody na mořských vodách;

14.

vyzývá Komisi, aby v rámci současného přezkumu směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (7) zajistila, že všechny činnosti vykonávané na mořském dně budou podléhat povinnému posouzení, že bude zaručena kvalita posouzení vlivu na životní prostředí a že bude zamezeno provádění mimořádně nebezpečných činností, jako je těžba na mořském dně, pokud z posouzení vlivu na životní prostředí vyplyne, že nelze uspokojivě omezit související rizika;

15.

dále se domnívá, že všechny návrhy právních předpisů musí zajišťovat komplexní právní rámec, který:

16.

vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh s cílem zajistit, že budou na všech vrtných plošinách a při všech těžebních operacích prováděných Unií a třetími zeměmi v EU, od pobřeží Atlantiku po Černé moře, jednotně uplatňovány přísné bezpečnostní normy; a vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly s Mezinárodní námořní organizací (IMO) v zájmu posílení mezinárodních pravidel a norem v oblasti bezpečnosti a kontroly;

17.

naléhavě žádá Komisi, aby prozkoumala zavedení účinného systému dohledu, který umožní „kontrolovat kontrolní orgány“, a vyzývá k neprodlenému posílení kontrolních postupů a povinných minimálních bezpečnostních požadavků na úrovni EU;

18.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že veškerá ustanovení směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (8) a směrnice o stanovištích týkající se posuzování dopadu ropných plošin na životní prostředí budou jednotně uplatňována ve všech členských státech;

19.

domnívá se, že by měl být mandát Evropské agentury pro námořní bezpečnost (EMSA) rozšířen z plavidel i na zařízení na volném moři; žádá, aby byly tyto případné nové úkoly zohledněny při sestavování rozpočtu agentury EMSA a odrazily se v počtu jejích zaměstnanců;

20.

vyzývá Komisi, aby zveřejnila výroční zprávu vypracovanou ve spolupráci s úřady členských států a nezávislými odborníky, která by měla vyhodnotit technickou bezpečnost zařízení a námořních vrtných plošin v mořských a pobřežních vodách EU;

21.

je přesvědčen, že je prvořadé, aby Komise prozkoumala všechny otázky financování a odpovědnosti v souvislosti s námořní těžbou v EU s cílem zavést, bude-li to nezbytné, povinné celoevropské pojištění nebo další vhodné nástroje, jako například vytvoření zvláštního evropského fondu, do kterého by povinně přispívali provozovatelé zařízení na volném moři; domnívá se, že takový nástroj musí plně zohledňovat odpovědnost těchto provozovatelů, zajistit, aby byli dostatečně pojištěni nebo jinak finančně kryti a bylo tak zabezpečeno odstranění následků a odškodnění, způsobí-li škodu na životním prostředí, a rovněž zajistit dodatečné finanční záruky, například v podobě fondů, odstranění následků a odškodnění v případech, kdy finanční záruky provozovatelů nejsou dostatečné;

22.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zejména zvážila zavedení povinných systémů celoevropského pojištění, z něhož by se vyplácelo odškodnění společnostem zasaženým případnou ropnou havárií;

23.

naléhavě vyzývá Komisi, aby prověřila vyřazování existujících vrtných soustav z provozu, přičemž je nutné řádně zohlednit stávající mezinárodní a vnitrostátní předpisy pro tuto oblast, a aby objasnila – bude-li to nezbytné, formou právních předpisů – odpovědnost provozovatelů za zajištění bezpečného odstranění soustav a za případné škody na životním prostředí způsobené vyřazováním námořních soustav z provozu a za případné škody na životním prostředí způsobené námořním zařízením nebo vrtnou plošinou po jejich vyřazení z provozu;

24.

vyzývá Komisi, aby zavedla přísný a závazný rámec pro zveřejňování informací o postupech firem v oblasti životního prostředí, v sociální oblasti a v oblasti řízení a aby zvážila zavedení opatření v zájmu posílení závazku institucionálních investorů vůči společnostem v souvislosti s investičními riziky postupů, jež mají nepříznivý vliv na životní prostředí;

25.

bere na vědomí zprávu britského Úřadu pro zdraví a bezpečnost o pracovních podmínkách v Severním moři, z níž vyplývá, že počet smrtelných úrazů a těžkých zranění se během uplynulého roku zdvojnásobil; vyzývá Komisi, aby tato tvrzení prošetřila a podnikla kroky k zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví a bezpečnosti pro pracovníky námořního těžebního průmyslu;

26.

vyzývá Komisi, aby se aktivně zasadila o to, že činnosti prováděné třetími zeměmi a projekty těžby ropy budou pokud možno splňovat přísné ekologické normy, a aby zajistila konkrétní mechanismy náhrady škod způsobených námořními ropnými operacemi třetích zemí, které sousedí s EU;

27.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/14

A.

vzhledem k tomu, že Úmluva o biologické rozmanitosti je nejvýznamnější celosvětovou dohodou o ochraně biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že ji podepsalo 193 smluvních stran, včetně 27 členských států EU a Evropské unie,

B.

vzhledem k tomu, že Rok biologické rozmanitosti vyhlášený OSN by měl dát politický impulz ke zlepšení provádění všech tří cílů úmluvy: ochrany biologické rozmanitosti, jejího udržitelného využívání a spravedlivého a rovnoměrného sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů,

C.

vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové banky je na lesích závislých 60 milionů původního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že odlesňování představuje velkou překážku pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí, jelikož dochází ke ztrátě služeb ekosystému, jež poskytují lesy (jako jsou dešťové srážky, zabraňování erozi půdy a čištění vody),

D.

s ohledem na zprávu o modrém uhlíku (zveřejněnou Organizací pro výživu a zemědělství (FAO), Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a Mezinárodní unií pro ochranu přírody (UICN) v říjnu 2009), která ukazuje, že degradace pobřežních oblastí (způsobená nadměrným rybolovem, ničením mangrovníků a eutrofizací) a ničení mořských biotopů vážně ohrožuje schopnost oceánu absorbovat uhlík, a že v důsledku toho existují značné obavy v oblasti politiky týkající se změny klimatu,

E.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí zaplnit značné mezery v provádění pracovních programů Úmluvy o biologické rozmanitosti,

F.

vzhledem k tomu, že ochrana biologické rozmanitosti je důležitou součástí plnění rozvojových cílů tisíciletí, a vzhledem k tomu, že cíl v oblasti biologické rozmanitosti pro rok 2010 se v roce 2006 stal součástí sedmého rozvojového cíle tisíciletí („Zajištění trvalé udržitelnosti životního prostředí“),

G.

vzhledem k tomu, že Valné shromáždění Organizace spojených národů prohlásilo rok 2010 Mezinárodním rokem biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že tématem Mezinárodního dne biologické rozmanitosti v roce 2010 je „Biologická rozmanitost pro rozvoj a zmírnění chudoby“,

H.

vzhledem k tomu, že 70 % chudých lidí ve světě žije ve venkovských oblastech a jejich přežití a životní podmínky přímo závisí na biologické rozmanitosti, a vzhledem k tomu, že chudí lidé ve městech jsou rovněž závislí na biologické rozmanitosti v otázkách ekosystémových služeb, jako je udržení kvality ovzduší a vody a nakládání s odpady,

1.

je nesmírně znepokojen skutečností, že nebyl naplněn celosvětový cíl snížit do roku 2010 podstatnou měrou rychlost ztráty biologické rozmanitosti ani cíl EU zastavit ztrátu biologické rozmanitosti;

2.

je hluboce znepokojen tím, že zastavení ztráty biologické rozmanitosti není v rámci mezinárodní politické agendy považováno za naléhavou záležitost;

3.

je velmi zneklidněn neustálým nárůstem nezákonného využívání genetických zdrojů a celosvětově rozšířeného biopirátství;

4.

zdůrazňuje, že jsou k dispozici nástroje, pomocí nichž lze v širším měřítku omezit pokles biologické rozmanitosti, avšak je zapotřebí dostatek finančních prostředků a politické vůle; je přesvědčen o tom, že mezi ochranou klimatu, plněním rozvojových cílů tisíciletí a zastavením ztráty biologické rozmanitosti existuje mnoho synergií;

5.

vyzývá Komisi a členské státy, aby na 10. zasedání konference smluvních stran hrály vedoucí úlohu a přesvědčily všechny smluvní strany, že je nutné okamžitě jednat; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby svá stanoviska zveřejnily s co největším předstihem před konáním 10. zasedání konference smluvních stran;

6.

za tímto účelem naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby vystupovaly jednotně, urychlily svůj vnitřní rozhodovací postup a zlepšily jeho účinnost, a byly tak schopny dohodnout se rychle na postoji, který EU zaujme na 10. zasedání konference smluvních stran, a aby věnovaly více sil a času diplomatickému úsilí vůči třetím zemím;

7.

za nedůsledné a politováníhodné považuje skutečnost, že hostitelská země Japonsko v rámci jiných fór, jako je např. Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a Mezinárodní velrybářská komise (IWC), zabránila dosažení výrazného pokroku v ochraně ohrožených mořských druhů, jako jsou tuňák obecný a velryby;

8.

zdůrazňuje, že podle probíhajících studií, jako je například studie „Ekonomie ekosystémů a biologické rozmanitosti“, se ztráta blahobytu v důsledku ztráty biologické rozmanitosti v současné době odhaduje na 50 miliard EUR ročně (necelé 1 % HDP), přičemž do roku 2050 by se měla zvýšit na 14 bilionů EUR ročně, což představuje 7 % odhadované výše HDP; zdůrazňuje, že podle studie „Ekonomie ekosystémů a biologické rozmanitosti“ je návratnost investic do zachování biologické rozmanitosti až stokrát vyšší;

9.

zastává názor, že rozhodnutí, která mají být přijata na 10. zasedání konference smluvních stran, musí zejména odrážet poznatky vyplývající ze studie „Ekonomie ekosystémů a biologické rozmanitosti“ a vycházet z doporučení, která obsahuje, tj. že náklady spojené se ztrátou biologické rozmanitosti a hodnota biologické rozmanitosti se musí odrážet v národních účtech; zdůrazňuje, že v opačném případě nebude možné sledovat finanční a hospodářské důsledky, které bude mít současná krize v oblasti biologické rozmanitosti na hospodářství; zdůrazňuje, že je třeba věnovat více pozornosti prozkoumání a schválení tržních nástrojů, jako je banka stanovišť a platby za ekosystémové služby, které by pomohly zajistit odpovídající finanční prostředky pro zachování biologické rozmanitosti;

10.

zdůrazňuje, že je nezbytné vytvářet a zdokonalovat metody, které by umožnily přesné posouzení finanční hodnoty ekologických služeb, a určit tak náklady spojené se ztrátou biologické rozmanitosti; domnívá se, že to by poskytlo cenné údaje, které by zvýšily informovanost politických představitelů o problému, umožnily vést kampaně na zvýšení povědomí o problematice a přispěly k širší veřejné diskusi;

11.

zdůrazňuje, že biologická rozmanitost a ekosystémy prospívají společnosti jako celku a musí na ně být pohlíženo jako na tzv. společné hodnoty; s obavou však poznamenává, že místní komunity dostávají velmi malé či nulové platby za služby, které pomáhají vytvářet, a to navzdory tomu, že jsou nejvíce postiženy ztrátou biologické rozmanitosti a zhroucením ekosystémových služeb; naléhavě proto vyzývá rozhodovací orgány v Nagoji, aby definovaly nástroje politiky zaměřené na řešení nerovného rozdělení výhod, které poskytuje příroda, a vypracovaly způsoby, jak poskytovat finanční a technickou podporu komunitám a jednotlivcům, již usilují o řádné hospodaření s přírodními zdroji;

12.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby podpořily ambiciózní celkové poslání Úmluvy pro biologickou rozmanitost do roku 2020: zastavit ztrátu biologické rozmanitosti a rovnoměrně sdílet hodnoty a přínosy biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby se zavázaly k plnění vize pro rok 2050 a zajistily ochranu, oceňování a obnovu ekosystémů;

13.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily měřitelné, ambiciózní, realistické a časově vymezené dílčí cíle, a zajistily tak zejména, že do roku 2020:

14.

zdůrazňuje, že je nutné přijmout konkrétní ukazatele vycházející z vědecky ověřených údajů, aby bylo možné měřit pokrok na cestě k dosažení strategických cílů;

15.

vítá skutečnost, že v EU jsou uplatňovány nástroje, jako je portál Evropského informačního systému pro biologickou rozmanitost (BISE) a podklady pro oblast biologické rozmanitosti, které vypracovala Evropská agentura pro životní prostředí; je toho názoru, že se jedná o srovnatelné nástroje, které by mohly zvýšit účinnost mezinárodních dohod a opatření učiněných v rámci úmluvy;

16.

konstatuje, že pokud na 10. zasedání konference smluvních stran nebudou úspěšně ukončena jednání o mezinárodním režimu pro přístup ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů, a to vypracováním protokolu k Úmluvě o biologické rozmanitosti, jenž bude obsahovat právně závazná i nezávazná ustanovení, je možné, že nebude dosaženo širší shody ohledně strategického plánu úmluvy pro období po roce 2010;

17.

znovu potvrzuje zásadu, že formy života a životní procesy nesmějí být předmětem patentů; zdůrazňuje proto, že je třeba zachovat „pěstitelskou výjimku“ v souladu s Mezinárodní úmluvou na ochranu nových odrůd rostlin;

18.

zdůrazňuje, že protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů musí zajistit transparentnost, právní jistotu a předvídatelnost, pokud jde o přístup ke genetickým zdrojům, a spravedlivé a rovnoměrné sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů, jejich derivátů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji;

19.

vyzývá Komisi a členské státy k podpoře toho, aby do protokolu byla zahrnuta zásada, že na přístup k tradičním znalostem souvisejícím s genetickými zdroji se uplatňuje postup svobodně a předem uděleného, informovaného souhlasu původních a místních komunit;

20.

uznává, že tradiční znalosti související s genetickými zdroji jsou důležité pro ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti, jakož i pro spravedlivé a rovnoměrné sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů, a protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů by je tedy měl patřičně zohledňovat, v souladu s prohlášením OSN o právech původního obyvatelstva;

21.

vyzývá proto Komisi a Radu, aby přijaly navržené znění z Cali o sdílení přínosů plynoucích z veřejně přístupných tradičních znalostí, o sdílení přínosů plynoucích z využívání derivátů genetických zdrojů, o monitorování, sledování a využívání genetických zdrojů a jejich dokumentaci, jakož i ustanovení o vzájemně smluvených podmínkách mezi uživateli a poskytovateli genetických zdrojů;

22.

uznává vzájemnou závislost zemí, pokud jde o genetické zdroje pro potraviny a zemědělství a jejich význam pro zajištění potravin na celém světě, a tedy potřebu zohlednit tyto genetické zdroje v jednáních o mezinárodním režimu pro přístup ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů;

23.

uznává rozdílné postoje, pokud jde o uplatňování budoucího protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů se zpětným účinkem, a naléhavě vyzývá smluvní strany, aby nalezly proveditelné a spravedlivé východisko, a zažehnaly tak oprávněné obavy;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zdůrazňovaly význam dosažení dalšího pokroku při stanovování a ochraně mořských oblastí a druhů, které jsou důležité z ekologického a biologického hlediska, a to oblastí spadajících pod vnitrostátní jurisdikci i mimo ni;

25.

uznává, že v provádění pracovního programu zaměřeného na chráněné oblasti bylo dosaženo značného pokroku; přesto zdůrazňuje, že zbývá ještě mnoho práce, má-li být tento program plně proveden;

26.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že prioritou 10. zasedání konference smluvních stran bude posílení příslušné podpory a správy chráněných oblastí a informování klíčových rozhodovacích orgánů o výhodách chráněných oblastí a aby případně vyzvaly ke zvýšení finančních prostředků;

27.

zdůrazňuje, že jako zásadu zakotvenou ve Všeobecné deklaraci lidských práv by Evropská komise, OSN a státy účastnící se právních protokolů o ustanovení národních parků a chráněných oblastí měly přijmout právní ustanovení, které zaručí soudní a právní ochranu pozemkových práv původního obyvatelstva coby tradičních vlastníků půdy a ochranu jejich společenské činnosti a tradičního využívání jejich půdy a formálně uzná jejich práva v rámci stávajících modelů řízení;

28.

zdůrazňuje, že v rámci prohlášení o chráněných oblastech a strategií na zachování biologické rozmanitosti je nezbytné vypracovat protokol, který bude zahrnovat definici integrálních tropických systémů, včetně vody;

29.

zdůrazňuje, že do politik v oblasti klimatu je nutné zahrnout záruky biologické rozmanitosti a že je nezbytné dosáhnout co největších vzájemných přínosů uvedených dvou cílů; dále zdůrazňuje, že finanční příspěvky na zachování biologické rozmanitosti mají de facto kladný vliv na strategie v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích dopadů, zejména vzhledem k tomu, že většina národních plánů na přizpůsobení předložených v souvislosti s Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu, a to především plánů, které předložily rozvojové země, klade důraz na odolnost ekosystémů; vyzývá proto k dalšímu úsilí o posílení součinnosti a provázanosti mezi politikou v oblasti biologické rozmanitosti a politikou v oblasti klimatu, zejména mezi Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu a Úmluvou pro biologickou rozmanitost; v této souvislosti žádá, aby sekretariátu Úmluvy o biologické rozmanitosti byl dán mandát přispívat k činnosti prováděné v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu;

30.

potvrzuje stěžejní význam biologické rozmanitosti a odolných ekosystémů pro přizpůsobení se změně klimatu a zmírňování jejích dopadů vzhledem k tomu, že pozemní a mořské ekosystémy v současnosti pohlcují přibližně polovinu emisí CO2 produkovaných člověkem;

31.

zdůrazňuje, že je třeba chránit odolnost ekosystémů přijetím opatření, která plně zohlední ustanovení Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti a zabrání masivnímu pronikání geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí;

32.

vítá zřízení Mezivládní platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby, která by měla následovat model stanovený Mezivládním panelem pro změnu klimatu;

33.

zdůrazňuje, že programy zaměřené na ochranu biologické rozmanitosti a snižování chudoby se musí zabývat prioritami chudých lidí a klást větší důraz na řízení v oblasti životního prostředí na místní úrovni, zaručený přístup ke zdrojům biologické rozmanitosti, pozemkovou reformu a uznání zvykové držby;

34.

vyzývá členské státy a Komisi, aby poskytly nový impuls globální alianci pro boj proti změně klimatu a jejímu podpůrnému nástroji s cílem posílit v rozvojových zemích schopnosti a znalosti ohledně očekávaných dopadů ztráty biologické rozmanitosti a účinně tuto alianci zapojit do rozvojových plánů a rozpočtů; vyzývá EU, aby ve své strategii rozvojové spolupráce plně využila posouzení ekosystémů na konci tisíciletí;

35.

připomíná, že 80 % světové populace používá tradiční léčivé přípravky vyráběné z rostlin a že biologická rozmanitost může přispět ke snížení státních nákladů na zajištění lékařské péče v mnoha rozvojových zemích, neboť poskytuje základní složky pro tradiční léčivé přípravky a mnoho syntetických léků; naléhavě proto žádá 10. zasedání konference smluvních stran, aby přijalo opatření k boji proti biopirátství; zdůrazňuje, že ochrana biologické rozmanitosti přímo souvisí se splněním šestého rozvojového cíle tisíciletí;

36.

vyzývá k tomu, aby byly do strategických dokumentů Komise pro jednotlivé regiony a země začleněny specifické akce, které budou usilovat o formální uznání práv venkovských a původních obyvatel na to, aby spravovali přírodní zdroje a měli z nich užitek;

37.

je přesvědčen, že pro soudržnost rozvojové politiky je zásadní reforma dotací v EU (v odvětví zemědělství, rybolovu a energetiky), aby se předešlo ničení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb; současně připomíná, že odstranění škodlivých dotací v rozvojových zemích (zejména v odvětví paliva, potravin a vody) musí být spojeno s mechanismy kompenzací pro chudé obyvatelstvo, na které může mít okamžité odstranění těchto dotací negativní vliv;

38.

podporuje používání národních strategií a akčních plánů pro oblast biologické rozmanitosti s cílem integrovat příspěvek biologické rozmanitosti k rozvoji a snižování chudoby;

39.

zdůrazňuje význam biologické rozmanitosti při snižování výskytu nemocí, jako je malárie, jež se ukazují být méně rozšířené v zalesněných oblastech s výskytem většího počtu ptačích druhů;

40.

zdůrazňuje, že bioprodukce prospívá půdě a vodě a přispívá k zachování biologické rozmanitosti a zároveň poskytuje rozmanitost nezbytnou z hlediska zdravé výživy; naléhavě proto žádá, aby byly zvýšeny investice do udržitelného zemědělství s cílem zlepšit zabezpečení potravinami a omezit chudobu;

41.

zdůrazňuje, že je třeba, aby na 10. zasedání konference smluvních stran bylo přijato doporučení týkající se biopaliv; připomíná, že je nesmírně důležité posoudit přímé i nepřímé dopady biopaliv na biologickou rozmanitost; dále zdůrazňuje, že je třeba stanovit kritéria pro certifikaci a udržitelnost biopaliv;

42.

v souvislosti s naléhavými opatřeními upozorňuje na to, že je třeba se prioritně zabývat postupy zaměřenými proti invazním druhům, které již v současnosti vážně narušují ekosystémy a mají výrazně negativní dopad na celkovou biologickou rozmanitost;

43.

zdůrazňuje nutnost zásadně zvýšit v celosvětovém měřítku finanční prostředky investované do biologické rozmanitosti, zvláště za využití stávajících finančních zdrojů i nových a inovativních zdrojů, včetně nových a inovativních tržních nástrojů;

44.

vyzývá proto Komisi a členské státy, aby s dostatečným předstihem před konáním 10. zasedání konference smluvních stran veřejně oznámily své finanční závazky související s prováděním cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti;

45.

je přesvědčen, že pouze veřejné výdaje nebudou k dosažení cíle Úmluvy o biologické rozmanitosti postačovat, a podtrhuje význam společenské odpovědnosti podniků za to, že zohlední i biologickou rozmanitost;

46.

s ohledem na zjištění obsažená ve studii „Ekonomie ekosystémů a biologické rozmanitosti“ vyzývá, aby 10. zasedání konference smluvních stran bylo využito coby příležitost k tomu, aby se soukromý sektor seznámil s ekonomickými výhodami, které přináší účast na boji za ochranu biologické rozmanitosti;

47.

zdůrazňuje nicméně, že rozhodnutí o zapojení podnikatelské sféry by mělo zahrnovat nejen dobrovolné závazky, ale i povinnosti, zejména pokud jde o poskytování informací a přístup k nim a o zapojení původního obyvatelstva a místních komunit do trvalého dialogu;

48.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby vyvinuly inovativní systémy plateb za ekosystémové služby a získaly přitom soukromé zdroje financování a aby tyto systémy zavedly za současného zajištění co nejvyšší úrovně ochrany dotčených ekosystémů;

49.

zdůrazňuje však, že tyto systémy by se měly poučit z nedávné finanční krize i z nedostatků systémů pro obchodování s emisemi uhlíku; dále zdůrazňuje, že zohlednění těchto omezujících faktorů by mělo být výslovně uvedeno v mandátu zvláštní pracovní skupiny pro finanční inovace;

50.

domnívá se, že nástroje na financování ochrany klimatu, jako je REDD+, zrychlené financování, mechanismus čistého rozvoje a společná iniciativa, by měly být reformovány tak, aby obsahovaly záruky pro biologickou rozmanitost a lidská práva a práva domorodých obyvatel a popřípadě měly přínosy pro biologickou rozmanitost;

51.

dále zdůrazňuje, že reformy musí zahrnovat nové definice lesů vymezené OSN na základě biomů, které budou odrážet výrazné rozdíly v biologické rozmanitosti i v hodnotách CO2 jednotlivých biomů a současně budou jasně rozlišovat mezi původními lesy a lesy, v nichž převládají monokultury a nepůvodní druhy; naléhavě proto vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvíjely činnost v tomto směru v rámci Pomocného orgánu pro vědecké a technologické poradenství (SBSTA);

52.

zdůrazňuje, že je nutné najít taková řešení, která umožní zahrnutí vnějších nákladů, jako jsou škody na biologické rozmanitosti či náklady vynaložené na podporu biologické rozmanitosti, do konečné ceny výrobků na trhu;

53.

zastává názor, že je třeba zlepšit součinnost mezi třemi úmluvami přijatými v Riu, a to o biologické rozmanitosti (CBD), o změně klimatu (UNFCCC) a o desertifikaci (UNCCD);

54.

vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně podpořily myšlenku uspořádat zasedání na vysoké úrovni k uvedeným třem úmluvám z Ria v rámci summitu Rio+20, který se bude konat v roce 2012;

55.

vítá dohodu, kterou uzavřely vlády v červnu 2010 v Busanu s cílem vytvořit Mezivládní vědecko-politickou platformu pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že tato platforma bude skutečně zřízena k co nejbližšímu datu v roce 2011; domnívá se, že příspěvek této platformy bude záviset na kvalitě výzkumu prováděného na úrovni EU i na mezinárodní úrovni; je nanejvýš důležité, aby EU a členské státy zaručily dostatečné zdroje pro výzkum v oblasti biologické rozmanitosti;

56.

vyzývá ke zlepšení znalostí a technologií týkajících se biologické rozmanitosti, její hodnoty a fungování a k jejich intenzivnějšímu sdílení;

57.

trvá na tom, že klíčovým prvkem v mezinárodních obchodních dohodách je otázka trvalé udržitelnosti obchodovaných výrobků; zdůrazňuje v tomto ohledu potřebu začlenit neobchodní záležitosti včetně otázky výrobních postupů a úcty k biologické rozmanitosti do všech budoucích dohod WTO;

58.

vyzývá Komisi a členské státy, aby začlenily environmentální prvek do svých vztahů se třetími zeměmi a aby dále rozvíjely koncepci zelené diplomacie;

59.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby byl aktualizovaný hlavní cíl pro rok 2010 strategického plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti, který má být přijat na 10. zasedání konference smluvních stran v Nagoji, dále veden jako aktualizovaný plán 7. rozvojového cíle tisíciletí a aby byl podporován, neboť je nedílnou součástí těchto klíčových cílů, které mají být splněny do roku 2015; zdůrazňuje, že je zásadní, aby Komise a členské státy uznaly, že mezi všemi rozvojovými cíli tisíciletí existuje množství synergií a vzájemná závislost, a aby k těmto cílům přistupovaly jako k jednomu balíčku;

60.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti a sekretariátu Úmluvy o biologické rozmanitosti.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/22

A.

vzhledem k tomu, že silné, stabilní a efektivní finanční trhy a instituce jsou nezbytným předpokladem ke splnění finančních potřeb různých hospodářských subjektů EU a k povzbuzení růstu a zaměstnanosti, inovací a konkurenceschopnosti evropského hospodářství; vzhledem k tomu, že funkce financování je zvláště důležitá pro hospodářskou obnovu; vzhledem k tomu, že regulační reforma ve finančním sektoru by se měla zaměřit na finanční stabilitu a udržitelný růst,

B.

vzhledem k tomu, že by měly být přijaty revidované přísnější kapitálové požadavky, které náležitě zohlední hospodářský cyklus a pokračující hospodářskou obnovu,

C.

vzhledem k tomu, že Basilejský výbor neumožňuje zohlednění všech zainteresovaných stran nebo zásady reciprocity,

D.

vzhledem k tomu, že dohledu a regulaci musí podléhat veškeré finanční trhy, subjekty a nástroje a také finanční infrastruktury se systémovým významem, jako jsou systémy, mechanismy a platformy v oblasti plateb, zúčtování a vypořádání, a služby spojené s úschovou cenných papírů, aby byla zachována finanční stabilita, která představuje klíčový veřejný statek; vzhledem k tomu, že krize zdůraznila skutečnost, že bankovní kapitál je zcela nedostatečný, pokud jde platební schopnost a solventnost,

E.

vzhledem k tomu, že je nutné posílit a řádně kontrolovat obezřetnostní standardy a že je třeba se zabývat nedostatky v oblasti kvality a výše kapitálu, řízení likvidity, slabinami vnitřních systémů a procyklické povahy rámce Basilej II a směrnic o kapitálových požadavcích, které odhalila krize,

F.

vzhledem k tomu, že je nutné rozšířit minimální nástroje intervence pro krizové řízení, které mají orgány dohledu k dispozici,

G.

vzhledem k tomu, že je třeba usilovat o jasné oddělení nebo odloučení retailového a investičního bankovnictví s cílem zajistit, aby pojištěné vklady nebyly použity jako zajištění pro obchodní činnost,

H.

vzhledem k tomu, že nové standardy musí zohledňovat velikost bank, jejich rizikový profil a systém podnikání,

I.

vzhledem k tomu, že je však nutné přihlédnout ke kumulativnímu dopadu příslušných prvků revidovaného rámce Basilej II a ostatních regulačních iniciativ na reálnou ekonomiku a hospodářský růst,

J.

vzhledem k tomu, že bezprecedentní tržní a regulační selhání přimělo skupinu G20, aby se na svých zasedáních v Londýně, Pittsburghu a Torontu rozhodla zvýšit kvalitu kapitálu, posílit krytí rizik, snížit procykličnost, zavést tvorbu opravných položek pro úvěrové ztráty, bránit nadměrnému zadlužování a zavést koeficient zadluženosti doplňující rámec Basilej II založený na riziku, a to s ohledem na přechod k postupu pilíře 1, a posílit standardy likvidity,

K.

vzhledem k tomu, že Evropa používá CRD na všechny finanční instituce a investiční firmy, které fungují na základě mnoha různých systémů podnikání; vzhledem k tomu, že ostatní země omezují používání pravidel Basilej II na určitý počet bank majících specifický systém podnikání; vzhledem k tomu, že tyto rozdíly v působnosti vzbuzují obavy, pokud jde o kompatibilitu, rovné podmínky a rizika případné regulační arbitráže,

L.

vzhledem k existenci důležitých evropských zvláštních rysů, například k tomu, že podnikatelský sektor v Evropě je financován především bankovními úvěry; vzhledem k tomu, že revidovaná basilejská pravidla musí tyto zvláštní rysy náležitě zohlednit; vzhledem k tomu, že by bylo žádoucí, aby byly bankovní úvěry více zaměřeny na specializované oblasti, např. na poskytování úvěrů malým a středním podnikům a povzbuzování větších podniků k vydávání dluhopisů přímo k investorům,

M.

vzhledem k tomu, že „univerzální“ přístup, který nezohledňuje konkrétní rizikové profily bank a rozmanitost evropského bankovního sektoru, je pro evropské bankovnictví škodlivý, a tudíž může narušit hospodářský růst a hospodářskou obnovu,

N.

vzhledem k tomu, že EU nyní prochází rozsáhlou reformou finanční regulace, a proto musí být reformy ve vzájemném souladu a prováděcí harmonogramy by navíc měly přihlížet ke kumulativnímu dopadu opatření na reálnou ekonomiku a neměly by narušit hospodářskou obnovu,

O.

vzhledem k tomu, že zachování rovných podmínek a zajištění srovnatelnosti údajů vyžaduje konvergenci směřující k jedinému souboru vysoce kvalitních účetních standardů; vzhledem k tomu, že tyto standardy musí být vhodným způsobem modernizovány, aby zohlednily poučení získané z krize,

P.

vzhledem k tomu, že potřebu přísného dodržování zásady přednosti obsahu před formou zohlední všechny příslušné orgány, aby se zabránilo nesprávným výsledkům,

Q.

vzhledem k tomu, že zajištění stejných transparentních a jasných informací pro orgány dohledu a investory vyžaduje mezinárodní konvergenci výkaznictví pro účely účetnictví a výkaznictví pro regulační účely, a vzhledem k tomu, že je třeba snížit dvojí výkaznictví na minimum;vzhledem k tomu, že to nevylučuje obezřetnostní filtry za předpokladu, že jsou ve všech účtech,

R.

vzhledem k tomu, že by se banky měly více zaměřovat na hlavní podniky sloužící reálné ekonomice; vzhledem k tomu, že by to měl Basilejský výbor a Komise podporovat,

S.

vzhledem k tomu, že reformy v rámci revize dohody Basilej II musí jít „ruku v ruce“ se strukturálními reformami bankovního dohledu, jak prosazuje Evropský parlament, a nakonec i s postupem sestavování a důsledného provádění opatření pilíře 2,

1.

vítá závazek skupiny G20 zvýšit kvalitu a množství kapitálu, zavést standardy pro řízení likvidity, řešit procykličnost a zdokonalit obecné obezřetnostní standardy v reakci na finanční krizi;

2.

vítá úsilí Basilejského výboru a Komise; zdůrazňuje však, že nová pravidla týkající se kapitálových požadavků by měla být navržena a prováděna pečlivě a jejich dopady by měly být rovněž analyzovány v širším přepracovaném regulačním rámci;

3.

má obavy ze strukturálních deficitů a nevyvážeností obsažených v tomto návrhu, jakož i z rizika narušení hospodářské obnovy a hospodářského růstu; zastává názor, že vzhledem k současné hospodářské situaci bude nutné sledovat, zda banky nepřenášejí náklady připravovaného návrhu na koncové uživatele finančních služeb;

4.

zdůrazňuje nutnost posílit interakci mezi procesem kontroly orgánem dohledu (pilíř 2) a zveřejňováním (pilíř 3) tím, že výsledky zátěžových testů a navýšení kapitálu budou zpřístupněny veřejnosti;

5.

připomíná důležité zvláštní rysy evropského bankovního sektoru, jako je různorodost systémů podnikání provozovaných v rámci různých právních forem, a skutečnost, že podnikatelský sektor je financován především prostřednictvím bankovních úvěrů, a vyzývá proto k rozsáhlému prozkoumání mikro a makro-ekonomických důsledků navrhovaných nových pravidel;

6.

naléhavě vyzývá Basilejský výbor a Komisi, aby řádně zohlednily tyto zvláštní rysy a odlišné druhy rizika v bankovním sektoru; zdůrazňuje, že v revidovaných pravidlech Basilej II je třeba jasně rozlišovat služby investičního bankovnictví, tradičního retailového bankovnictví a transakční služby;

7.

vyzývá Komisi, aby byla aktivnější v procesu reformy pravidel Basilej II, aby aktivně prosazovala a chránila evropské zájmy, aby koordinovala přístupy členských států s cílem dosáhnout nejlepšího výsledku pro evropské hospodářství a aby předkládala Parlamentu pravidelné zprávy o stavu probíhajících jednáních a aktivně se zapojila do vyjednávacího procesu;

8.

uznává význam mezinárodní spolupráce a koordinace s cílem dosáhnout rovných mezinárodních podmínek a zabránit regulační arbitráži; poukazuje však na to, že tento cíl by neměl přinést evropskému hospodářství a evropskému bankovnímu sektoru znevýhodnění v hospodářské soutěži, a domnívá se, že rozmanitost bankovního sektoru by měla být zachována;

9.

zdůrazňuje, že oživení/obnova evropského hospodářství vyžaduje dynamické finanční trhy schopné financovat investice a inovace; varuje před pravidly a požadavky, které by mohly vyvolat novou úvěrovou krizi, a destabilizovat tak hospodářský rozvoj a evropské pracovní trhy;

10.

zdůrazňuje, že plné odhodlání všech stran zapojených do basilejského procesu dodržet jasný a sladěný prováděcí harmonogram je podmínkou úspěšné reformy a zajišťuje rovné mezinárodní podmínky a brání regulační arbitráži; vyzývá Basilejský výbor a Komisi, aby zajistily synchronizované uplatňování dohodnutých standardů;

11.

připomíná, že dohoda Basilej II a její nadcházející revize má být globálním standardem, je proto velmi znepokojen tím, že omezení stanovená v různých vnitrostátních právních předpisech přijatých v reakci na krizi (zejména reforma Wall Street v USA a zákon o ochraně spotřebitele omezující uznávání externích ratingů) by měla za následek vážnou roztříštěnost uplatňování tohoto globálního standardu; vyzývá proto Basilejský výbor a Komisi, aby důkladně analyzovaly a posoudily důsledky takovýchto právních předpisů pro provádění dohody Basilej II a jednání o revizi Basilej II, a žádá Komisi, aby o výsledcích podala Parlamentu zprávu;

12.

naléhavě vyzývá Komisi, aby objasnila úlohu externích hodnocení likvidní rezervy a zajistila, že žádná alternativní kritéria, jež by mohla být zvažována, neomezí rozsah aktiv, která mohou být součástí rezervy; dále naléhá na to, aby žádná alternativní kritéria, která by mohla být odsouhlasena, nebyla používána současně s externím hodnocením, ale aby jej nahradila, neboť tak budou na mezinárodní úrovni zajištěny rovné podmínky;

13.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zintenzívnila transatlantický regulační dialog s USA;

14.

zdůrazňuje, že prováděcí harmonogram musí odrážet obecný dopad revidovaných standardů na odvětví, jeho kapacitu poskytovat úvěry reálné ekonomice a proces oživení v Evropě; bere na vědomí revizi harmonogramu, kterou oznámil Basilejský výbor a která lépe zajistí hladký přechod na nové standardy;

15.

připomíná, že je nutné do jednání zapojit Parlament jakožto demokraticky zvolený evropský orgán, a naléhavě žádá Komisi a Basilejský výbor, aby učinily kroky nezbytné k jeho trvalému zapojení;

16.

připomíná své znepokojení ve věci omezení domněnek týkajících se bankami prováděných srovnání, která tvoří základ metody pro výpočet regulačního kapitálu; zdůrazňuje v této souvislosti důležitost řádného dohledu a sledování interně prováděného posuzování ze strany bank, a to s použitím přístupu založeného na interním ratingu (IRB); poznamenává dále, že je třeba dbát na to, aby nebyly zaváděny neúměrné pobídky;

17.

vyzývá Komisi, aby pokračovala v další integraci dohledu EU nad bankovním sektorem zřízením Evropského systému finančního dohledu a Evropského výboru pro systémová rizika;

18.

žádá Komisi, aby bylo provedeno řádné posouzení pravděpodobného dopadu revidovaných pravidel Basilej II na reálnou ekonomiku – a to ještě předtím, než budou uplatňována – se zvláštním důrazem na financování malých a středních podniků a na odolnost bankovního sektoru v zátěžových situacích;

19.

domnívá se, že je nutno rozšířit minimální soubor operačních nástrojů pro řešení krizí, kterým disponují orgány dohledu, nad rámec ustanovení článku 136 směrnice 2006/48/ES tak, aby zahrnoval přinejmenším tyto pravomoci: požadovat úpravy výše kapitálu, likvidity, kombinace bankovních činností a interních postupů; doporučovat nebo ukládat změny v řízení; omezovat podmínky bankovních licencí; nařídit přípravu plánů řešení krize; nařídit úplný nebo částečný prodej; vytvořit strukturu zvláštního určení (bridge bank) nebo rozdělení na banku s „dobrými“ aktivy / banku se „špatnými“ aktivy; požadovat výměnu dluhu za kmenové akcie s odpovídající úpravou hodnoty akcií; stanovit požadavky na zadržení výplat zisků a dividend a jejich omezení s cílem konsolidovat kapitálové požadavky a zajistit, aby akcionáři a věřitelé platili dříve než daňoví poplatníci; restrukturalizovat a převádět aktiva a pasiva jiným institucím s cílem zajistit kontinuitu systémově důležitých transakcí; stanovit kritéria pro stanovování ceny znehodnocených aktiv; převzít dočasně veřejnou kontrolu; ukončit činnost zkrachovalých bank;

20.

vyzývá Komisi, aby pro bankovní sektor vytvořila pobídky k řízení rizika a zisku s ohledem na dlouhodobé výsledky a aby povzbuzovala banky k tomu, aby měly aktivní a trvalý zájem o vedení úvěrů ve svém vlastním účetnictvím, aniž by příliš spoléhaly na sekuritizaci, a aby plně konsolidovaly některé podrozvahové položky, například sekuritizační prostředky;

21.

konstatuje, že dlouhodobé investice, např. do energetické distribuční infrastruktury, na sekuritizaci spoléhají;

22.

navrhuje začlenit Basilejský výbor, Mezinárodní organizaci komisí pro cenné papíry (IOSCO), Mezinárodní radu pro účetní standardy (IASB) atd. do globální struktury – kterou by mohlo tvořit MMF – s cílem vytvořit skutečnou organizaci finančnictví a zaručit jak účast všech zúčastněných stran na vypracovávání pravidel, tak dostatečnou schopnost kontrolovat jejich uplatňování;

23.

je toho názoru, že je třeba řešit problém finančních institucí, které jsou „příliš velké na to, aby zbankrotovaly“, a kapitálové požadavky a proticyklické ochranné rezervy by proto měly být úměrné velikosti, míře rizika a obchodnímu modelu dané finanční instituce;

24.

podporuje iniciativu za zvýšení kvality a míry kapitálu v reakci na krizi a bere na vědomí rozhodnutí Basilejského výboru ze dne 12. září 2010 o zvýšení minimálních kapitálových požadavků, zavedení rezervy pro zachování kapitálu a podstatném navýšení podílu vlastního jmění; připomíná, že tato otázka je úzce spojena s účetními pravidly, což znamená jednotný přístup, a to i s ohledem na globální konvergenci;

25.

bere na vědomí rozhodnutí Basilejského výboru z (konce) července 2010, které umožňuje určité obezřetné uznání menšinových podílů, odložených daňových pohledávek a investic v jiných finančních institucích; je toho názoru, že by mohlo být záhodno provést další úpravy;

26.

zdůrazňuje, že s cílem zajistit rovné podmínky a neznevýhodňovat obchodní modely jiné než akciové společnosti, zejména družstva, vzájemné pojišťovny a spořitelny, musí být kapitál bez ohledu na právní formu definován vyváženě na základě kvality kapitálových nástrojů (tj. trvalosti, absorpce ztrát, platební pružnosti);

27.

naléhavě žádá Basilejský výbor a Komisi, aby při definování způsobilých kapitálových nástrojů řádně zohlednily potřeby a zvláštnosti forem jiných než akciové společnosti (tj. družstev, vzájemných pojišťoven a spořitelen), které tvoří velkou část evropského odvětví bankovnictví;

28.

naléhá na Komisi, aby přezkoumala navrhovaná kritéria způsobilosti pro základní kapitál třídy 1 a omezila katalog kritérií, která jsou nezbytná k zajištění kvality kapitálu (tj. stálost, schopnost absorpce ztráty, flexibilita plateb);

29.

naléhavě žádá Basilejský výbor a Komisi, aby ve výpočtech konsolidovaného kapitálu zajistily vyvážené a obezřetné zohlednění rizika i kapitálu (tj. menšinových podílů) a to, aby byl zejména patřičně zohledněn kapitál od menšinových vlastníků, který byl přímo rozdělen úvěrovým institucím v rámci téže bankovní skupiny (tj. menšinové podíly), a aby nebyly omezeny finanční podíly regionálních družstevních bank a spořitelen v centrálních institucích (např. žádný odpočet z vlastních finančních prostředků);

30.

zdůrazňuje, že podmíněný kapitál hrál během krize významnou úlohu; vyzývá Komisi a Basilejský výbor, aby uznaly úlohu pružného podmíněného kapitálu v krizových situacích a aby sledovaly, jak trh akceptuje konvertibilní nástroje;

31.

vyzývá Komisi, aby vzala patřičně v úvahu existující rozdíly mezi daňovými a účetními rozvahami, a předešla tak případným znevýhodněním v hospodářské soutěži;

32.

žádá Basilejský výbor a Komisi, aby vyjasnily zacházení s oboustrannými finančními dohodami o vzájemném držení akcií;

33.

žádá Komisi, aby zvážila vyvážené zacházení mezi nerealizovanými zisky a ztrátami s cílem snížit kolísavost a procykličnost;

34.

vyzývá Komisi, aby provedla komplexní průzkum kapitálových nástrojů v období před krizí i po ní s cílem posoudit důležitost specifických kapitálových nástrojů a jejich významnost v krizové situaci;

35.

domnívá se, že vypracování vysoce kvalitních standardů likvidity je klíčovou součástí reakce na krizi; je toho názoru, že standardy likvidity by měly být dostatečně diferencované, aby byly schopny zohlednit zvláštnosti obchodního modelu a rizikový profil dané banky; zastává názor, že je třeba vzít na vědomí skutečnost, že riziko spojené s určitými aktivy se může časem měnit, a stejně tak i mechanismy, jak mu předcházet;

36.

konstatuje, že transformace splatnosti z podstaty vystavuje banky krátkodobému/dlouhodobému riziku likvidity;

37.

je toho názoru, že je nutné řešit dvojité započítávání prostředků mezi bankami a pojišťovnami v rámci současného režimu směrnice o finančních konglomerátech, aby nedošlo ke znevýhodnění bank, které jsou uznány jako finanční konglomeráty, které drží akcie v pojišťovnách;

38.

naléhavě vyzývá Basilejský výbor a Komisi, aby znovu zvážily kalibraci likvidity a koeficienty financování;

39.

je toho názoru, že „koeficient krytí likvidity“ by měl více zohledňovat riziko koncentrace způsobilých aktiv v jakékoli ochranné rezervě likvidity a měl by podněcovat k diverzifikaci a odrazovat od nadměrné koncentrace v jedné konkrétní třídě aktiv, včetně státních dluhopisů; domnívá se, že rezervy likvidity by měly být v co největší míře tvořeny aktivy, která zůstávají vysoce likvidní i v dobách velké krize, a že pokud je tento koeficient správně navržen, zlepšuje odolnost institucí vůči riziku likvidity;

40.

vyzývá Komisi, aby se ujistila, že ve svém připravovaném návrhu na čtvrtou revizi směrnice o kapitálových požadavcích (CRD IV) budou pasiva nezahrnutá do účetní rozvahy začleněna do standardů likvidity;

41.

žádá, aby v případě stanovování jakéhokoli strukturálního standardu likvidity (tj. koeficientu čistého stabilního financování) byly řádně uznány stabilní zdroje financování specifické pro Evropu (tj. Pfandbriefe); je toho názoru, že vnitrostátní orgány hostitelských členských států by měly mít v každém případě přístup k informacím o stavu likvidity v pobočce;

42.

naléhavě vyzývá Komisi, aby stanovila kritéria pro vysoce kvalitní likvidní aktiva, a to se zřetelem k definicí aktiv způsobilých pro operace měnové politiky (repo operace), kterou užívá Evropská centrální banka;

43.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zahrnula veškeré státní dluhy eurozóny bez ohledu na konkrétní rating dané země mezi vysoce kvalitní likvidní aktiva, a tím snížila nepřiměřený dopad kroků ratingových agentur;

44.

upozorňuje však, že je pravděpodobné, že se vysoce kvalitní likvidní aktiva v době krize rychle stanou nelikvidními, a proto vyzývá k tomu, aby úvěrové instituce prováděly zátěžové testy jdoucí nad rámec koeficientu krytí likvidity a koeficientu čistého stabilního financování;

45.

vyzývá Komisi a Basilejský výbor, aby v souvislosti s požadavky na likviditu řádně zohlednily právní subjekty v rámci skupin nebo sítí bank; žádá, aby bylo s transakcemi a závazky v rámci těchto skupin či sítí nakládáno s řádným zohledněním rizik a případně odlišně od transakcí a závazků mezi třetími stranami;

46.

vítá snahu omezit nadměrný růst úvěrů a riziko úvěrových bublin;

47.

vyjadřuje znepokojení nad možnou procyklickou povahou pevné rezervy pro zachování kapitálu pro konkrétní banky, jak je v současné době navrhována; je toho názoru, že jak pevné rezervy pro zachování kapitálu, tak proticyklické ochranné rezervy by měly být schopny absorbovat ztráty v dobách krize; je toho názoru, že mají-li být tyto rezervy efektivní, měly by být koncipovány a vytvářeny souběžně;

48.

vítá pokus o určení souboru harmonizovaných makroekonomických proměnných s cílem vybudovat účinné proticyklické ochranné rezervy;

49.

uznává přínosy vytváření rezerv na krytí v budoucnu očekávaných výdajů (přístup očekávání ztráty) jako možného dalšího opatření k omezení procykličnosti a podporuje uznání očekávaných úvěrových ztrát s ohledem na hospodářský cyklus;

50.

domnívá se, že budoucí Evropský orgán pro bankovnictví by měl hrát vůdčí úlohu při vypracovávání a provádění opatření týkajících se kapitálových požadavků a standardů proticyklických kapitálových rezerv na úrovni celé EU;

51.

požaduje, aby na mezinárodní úrovni docházelo ke sbližování výkaznictví pro účetní účely a výkaznictví pro účely regulační, zejména pokud jde o přístup očekávání ztráty ve zveřejněném zisku, s cílem poučit se z krize a zajistit, aby byl při přípravě informací pro orgány dohledu a investory používán stejný soubor jasných a transparentních pravidel; varuje před nutností snížit na minimum dvojí výkaznictví; domnívá se, že takové úsilí by mělo vycházet z inovací, jako jsou regulační strany nebo pečlivě zvolené filtry na posouzení účetnictví, a dále je zkoumat;

52.

poukazuje na skutečnost, že proticyklická regulace vyžaduje harmonizovaná kritéria, aby bylo zajištěno komplexní a důkladné monitorování finančních trhů a finančního prostředí orgány dohledu, včetně mj. plné výměny informací, synchronizace regulačních opatření a monitorování expozice a rizik v reálném čase spolu s požadavkem na tzv. auditní spory všech transakcí na finančním trhu;

53.

vzhledem ke složitosti finančního systému bere na vědomí koncept koeficientu zadluženosti jako velmi užitečnou, jednoduchou a obtížně manipulovatelnou pojistku proti vytváření nadměrné zadluženosti a podstupování přílišného rizika; upozorňuje, že u jednotného, paušálního poměru zadluženosti je k tomu, aby byl efektivní, nutné, aby byl vážen takovým způsobem, který postihne rozdíly v obchodních modelech a rizikových profilech úvěrových institucí;

54.

je toho názoru, že aby byl takový koeficient efektivní, musí zahrnovat všechny podrozvahové položky a deriváty, musí být jasně definován, musí být jednoduchý a v mezinárodním měřítku srovnatelný a měl by zohledňovat regulační síťování a různé účetní standardy, které existují na mezinárodní úrovni;

55.

obává se však, že hrubý koeficient zadluženosti by sám osobě nezohlednil dostatečně riziko a doplácely by na něj subjekty, které poskytují tradiční bankovní služby s nízkým rizikem (jako je retailové financování a financování podniků a nemovitostí a transakční bankovní služby), nebo ekonomiky, v nichž je podnikatelský sektor financován především prostřednictvím úvěrů; zdůrazňuje proto důležitost vnitrostátních orgánů dohledu při monitorování změn v zadlužování i celkové míry zadlužení, neboť výrazné změny mohou svědčit o zvyšujícím se riziku; rovněž se obává, že by „hrubý“ (nediferencovaný) koeficient zadluženosti mohl vytvářet negativní pobídky k přesouvání finančních aktiv do rizikovějších expozic;

56.

žádá Basilejský výbor a Komisi, aby řádně posoudily možnosti využití koeficientu zadluženosti u třídy 1 a třídy 2 a vzaly přitom patřičně v úvahu specifika bankovního odvětví EU;

57.

žádá Basilejský výbor a Komisi, aby zkoumaly možnost stanovení záchytných limitů pro linie podnikání, aktiva s váženým rizikem a portfolia; domnívá se, že v tomto smyslu by se mělo zvážit měření aktiv v čistých nebo hrubých sumách;

58.

dále žádá Basilejský výbor a Komisi, aby zkoumaly přiměřenost v rámci hrubého koeficientu zadlužení prostřednictvím prahových hodnot pro regulační zásahy;

59.

bere na vědomí rozhodnutí Basilejského výboru zavést s ohledem na přechod k postupu podle pilíře 1 do pilíře 2 monitorovací období; naléhavě žádá Komisi, aby do legislativního návrhu směrnice o kapitálových požadavcích CRD 4 zařadila doložku o přezkumu;

60.

poznamenává, že koeficient zadluženosti představuje nezbytný nástroj pro měření celkového vystavení bank rizikům, ale naléhavě vyzývá Komisi, aby zavedla regulační nástroje s cílem účinně omezit nadměrné zadlužení (zejména nadměrné spoléhání se na krátkodobé a velkoobchodní financování);

61.

vyzývá k tomu, aby se dále uvažovalo o alternativních formách koeficientu zadluženosti v pilíři 2; poukazuje na to, že koeficient zadluženosti by mohl například mít flexibilní marži a orgány dohledu by měly možnost rozhodovat, zda budou v případě porušení limitu jednat;

62.

naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, aby koeficient zadluženosti nevedl k nevhodné sekuritizaci takového typu, který v plné šíří odhalila finanční krize, nebo k náhradám a menšímu objemu úvěrů, zejména při poskytování úvěrů v reálné ekonomice (což jsou pravděpodobné způsoby, jakými mohou banky svůj koeficient zadluženosti snížit);

63.

požaduje lepší standardy pro zátěžové testy, zpětné testy a řešení rizika pozitivní korelace i posuzování dlouhodobých sociálních a environmentálních rizik společností a projektů, které dostávají bankovní úvěry;

64.

naléhavě vyzývá Basilejský výbor a Komisi, aby zkoumaly alternativy, které by lépe řešily rizika úpravy úvěrové hodnoty vyplývající ze zhoršení úvěrové kvality protistrany banky;

65.

domnívá se, že swapy úvěrového selhání (CDS) by neměly být využívány k obcházení kapitálových požadavků;

66.

požaduje, aby řešení úvěrového rizika protistrany bylo přiměřené riziku a aby kapitálové požadavky byly při transakcích, které se nezúčtovávají centrálně, vyšší než u transakcí zúčtovaných prostřednictvím ústřední protistrany (CCP) za předpokladu, že tyto ústřední protistrany splní náročné požadavky, které budou stanoveny v evropských právních předpisech, a přitom vezmou v úvahu standardy sjednané na mezinárodní úrovni, a to s patřičným zřetelem na to, jaké potenciální náklady bude mít pro podnikatelský sektor využívání derivátů na zajištění jejich obchodních činností; žádá, aby v případě dvoustranného zúčtování byli účastníci motivováni k dodržování vyšších standardů;

67.

zdůrazňuje skutečnost, že krize ukázala, že vzájemná propojenost finančních institucí je větší než vzájemná propojenost finančních institucí a podniků, a je toho názoru, že kapitálové požadavky pro úvěrové riziko protistrany by měly být přísnější v případě vystavování finančních institucí riziku jiných finančních institucí a měly by také zohledňovat dynamickou povahu rizika v čase; zdůrazňuje, že pečlivé monitorování propojenosti je nezbytné ke zjištění nahromadění transakcí mezi velkými subjekty a k zavedení následných regulačních opatření týkajících se úvěrových rizik protistrany;

68.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Euroskupině a Evropské centrální bance.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/30

A.

vzhledem k tomu, že vertikální financování v oblasti zdraví přineslo snížení úmrtnosti způsobené zhoubnými nemocemi, jako je tuberkulóza, malárie atd., a vzhledem k tomu, že je třeba pokračovat v úsilí tímto směrem,

B.

vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství včetně EU musí podporovat jednotlivé státy při provádění národní politiky v oblasti zdraví, přičemž uvedená opatření se musí zaměřit zejména na poskytování zdravotnických služeb financovaných veřejnými orgány a dostupných všem,

C.

vzhledem k tomu, že systémy základní zdravotní péče musí zajistit léčení všech chorob, a vzhledem k tomu, že tak bude nezbytný jak horizontální, tak vertikální přístup, které se musí vzájemně doplňovat,

D.

vzhledem k tomu, že správně strukturovaný horizontální přístup umožňuje plánování systémů pojištění (systémy vzájemného zdravotního pojištění, zdravotní mikropojištění atd.), v nichž se příjemci stávají aktéry vlastního zdraví,

E.

vzhledem k tomu, že zdraví není zboží, v Africe ani kdekoli jinde, a že je třeba hledat takové přístupy ke zdravotnímu pojištění, které nepřinášejí zisk a vycházejí z hodnot solidarity a demokracie,

F.

vzhledem k tomu, že řada iniciativ, jejichž cílem je zavést pojištění proti riziku onemocnění, v Africe vznikla v devadesátých letech, což ukazuje sociální dynamiku, již je třeba podporovat,

G.

vzhledem k tomu, že pojmy používané v anglicky mluvících zemích, ve frankofonních zemích a v afrických jazycích se liší a nepokrývají vždy stejnou skutečnost; vzhledem k tomu, že někteří hovoří o „vzájemném zdravotním pojištění“ (mutual health organisations), jiní o „komunitárním zdravotním pojištění“ (Community Based Health insurance) či o „zdravotním mikropojištění“, přičemž tyto pojmy pokrývají širokou škálu solidárních nástrojů vycházejících ze vzájemného pojištění rizik, které umožňuje uhradit všechny náklady na zdravotnické služby nebo jejich část,

H.

vzhledem k tomu, že pojem „vzájemnost“ zdůrazňuje sociální povahu a společnou činnost členů skupiny a že pojem „pojištění“ vychází z 1) placení příspěvků na zdravotní pojištění předem – tj. dříve, než nastane pojistná událost, 2) sdílení rizik a 3) pojmu záruky; vzhledem k tomu, že vzájemnou pojišťovnu je možné definovat podle programu z Abidžanu (1998) jako nevýdělečné samostatné sdružení založené na solidaritě a demokratickém zapojení, jehož cílem je především prostřednictvím příspěvků svých členů zlepšovat přístup těchto členů a jejich rodiny ke kvalitním zdravotnickým službám a poskytovat zabezpečení a vzájemnou pomoc,

I.

vzhledem k tomu, že společenské a humanitární podmínky, v jakých žijí některé skupiny obyvatel, způsobují, že tito občané nechápou vždy pojem zabezpečení, a proto ani užitečnost placení příspěvků s cílem pojistit se pro případ nemoci, která však nemusí nastat, a to tím spíše, že různé nevládní organizace mohou poskytovat paralelně bezplatné zdravotnické služby a léčivé přípravky,

J.

vzhledem k tomu, že subsaharská africká diaspora se seznámila s užitečností a výhodami vzájemných zdravotních pojišťoven v jednotlivých přijímajících zemích, kde jsou tyto pojišťovny rozšířené, a vzhledem k tomu, že tato diaspora si často uchovává privilegovaný kontakt se zeměmi původu,

K.

vzhledem k tomu, že v Africe není možné prosazovat „monolitický“ systém zdravotní péče, což platí obdobně pro Evropu, kde společně existují jak všeobecné systémy sociálního zabezpečení, tak povinné systémy sociálního pojištění,

1.

připomíná, že zdraví odráží sociální a ekonomickou úroveň, demokracii a řádnou správu státu;

2.

připomíná, že na hospodářství zemí subsaharské Afriky mají významný dopad vnější faktory, jako jsou pravidla mezinárodního trhu, politiky spolupráce, finanční krize, změna klimatu, politika velkých farmaceutických společností a politika velkých mezinárodních finančních institucí;

3.

podtrhuje skutečnost, že tyto vnější faktory mohou dramaticky omezit manévrovací prostor států, které dbají o zajištění řádné správy, a hluboce ovlivnit zdraví obyvatel;

4.

připomíná, že všeobecné právo na zdraví prochází napříč ostatními právními oblastmi, jako je právo zdravotní, sociální, pracovní a občanské;

5.

připomíná mezinárodnímu společenství jeho závazky ve prospěch cílů tisíciletí a připomíná Evropské unii její závazek zlepšovat pomoc, kterou poskytuje zdravotnickým službám v subsaharské Africe;

6.

připomíná právo žen bez nátlaku rozhodovat o otázkách souvisejících s jejich reprodukčním zdravím, ať už se jedná o početí, antikoncepci, potrat či pohlavně přenosné choroby; odsuzuje mrzačení ženských pohlavních orgánů a neslýchané násilí, jemuž jsou ženy dosud vystavovány, přičemž znásilnění zůstává válečnou zbraní; hájí proto právo žen na přístup ke zdravotní péči v těchto oblastech, který by byl zajištěn prostřednictvím horizontálního přístupu, a žádá o průřezový přístup umožňující prioritní podporu této oblasti ve zdravotnictví;

7.

připomíná právo každého dítěte na přístup k očkovacím a imunizačním programům; připomíná rovněž, že i nadále každoročně umírá 8,8 milionů dětí mladších pěti let (z toho polovina v subsaharské Africe) na nemoci, kterým je možné předcházet a které lze léčit;

8.

připomíná, že hlavními příčinami dětské úmrtnosti v subsaharské Africe jsou zápal plic a průjem;

9.

se znepokojením konstatuje, že soukromé organizace, které přijímají podporu z evropských fondů a zajišťují poskytování péče africké populaci, mohou pod vlivem náboženských tradic omezovat využívání některých zdravotních či preventivních postupů v oblasti reprodukčního zdraví;

10.

zdůrazňuje, že soukromé organizace, které přijímají podporu z evropských fondů, musí v oblasti reprodukčního zdraví poskytovat služby respektující základní práva, důstojnost osob a jejich svobodu;

11.

odsuzuje nárůst počtu sektářských organizací, které zneužívají důvěřivosti nejzranitelnějších skupin obyvatel a poskytují jim údajnou péči, aniž by na to reagovaly místní orgány;

12.

se znepokojením konstatuje, že se zdravím se stále více nakládá jako se zbožím, a že v zemích, které se potýkají s politickými problémy a nedostatky v oblasti řádné veřejné správy, se rozvíjí dvojí zdravotnictví s rozdílnou úrovní péče;

13.

podporuje často obdivuhodnou práci nevládních organizací, které působí v oblastech zasažených konfliktem, zároveň však připomíná, že tato naléhavá pomoc nemůže být trvalého charakteru, ani nemůže nahrazovat udržitelné systémy zdravotnictví a pojištění;

14.

zdůrazňuje významnou úlohu, kterou mají při zlepšování zdraví obyvatelstva a při podpoře výchovy ke zdraví nestátní subjekty, včetně náboženských organizací, k nimž patří i soukromé neziskové nemocnice;

15.

žádá Komisi, aby podporovala posílení vnitrostátních zdravotnických systémů, zejména soustředěním se na veřejný zájem a uznáním významu, který má pro zdravotnictví partnerství veřejného a soukromého sektoru, včetně neziskových organizací, přičemž toto partnerství musí vycházet z kritérií účinnosti a rovnosti, má-li být dosaženo skutečných a trvalých výsledků;

16.

konstatuje, že velká část populace žijící v subsaharské Africe, především ve venkovských oblastech, si nemůže dovolit náklady na zdravotní péči a léčivé přípravky, a to ani na léky generické;

17.

je velmi znepokojen obchodováním s léčivými přípravky s prošlou dobou použitelnosti, s kontaminovanými a padělanými léčivými přípravky, stejně jako nedostatečnou reakcí vnitrostátních orgánů a mezinárodního společenství;

18.

je znepokojen závažným nedostatkem zdravotního personálu s řádnou kvalifikací a nárůstem počtu lékařů, kteří opouštějí svou zemi; navrhuje nabídnout jim víza umožňující opakovaný vstup do země, aby se mohli nadále vzdělávat v Evropě, ale zůstali zakořeněni v Africe;

19.

vyjadřuje politování nad nedostatkem kvalifikovaného zdravotnického personálu – lékařů, ošetřovatelů, lékárníků – v mnoha afrických zemích a nad skutečností, že řada těchto zaměstnanců je přijímána do zaměstnání v evropských státech, které tak africké země připravují o vzácné zdroje důležité pro jejich rozvoj;

20.

zdůrazňuje, že v rozvojových zemích stále narůstá počet pustošivých onemocnění, jako je rakovina u dětí, a žádá Komisi, aby podporovala informační kampaně zaměřené na včasnou diagnózu a poskytování účinné péče;

21.

vítá skutečnost, že navzdory sociálním, hospodářským a politickým obtížím usiluje řada zemí subsaharské Afriky o uplatňování politik, které mohou zlepšit nebo zajistit přístup jejich obyvatel ke zdravotní péči, ať je jakkoli základní; žádá Evropskou komisi, aby, pokud jde o zdravotní péči, podrobně vyhodnotila výsledky, kterých bylo dosaženo v oblasti zlepšování zdraví (mateřská a dětská úmrtnost) pomocí mechanismu financování obecné rozpočtové pomoci státům; dále žádá, aby byly zváženy i jiné mechanismy financování;

22.

připomíná význam vzdělávání v oblasti zdraví a hygieny ve zdravotnických politikách;

23.

považuje za nezbytné, aby státy organizovaly funkční, sociálně účinné a cenově dostupné zdravotní služby a zároveň se zabývaly organizačními záležitostmi, které se týkají poptávky po zdraví, a tím i postavení vzájemného zdravotního pojištění v systému zdravotní péče; domnívá se, že je k tomu nezbytné zavést systém registrace obyvatelstva;

24.

zdůrazňuje zásadní úlohu místních orgánů při zlepšování prevence a zajišťování přístupu ke zdravotní péči;

25.

vítá úspěch, s nímž se vertikální financování setkalo jak z hlediska přitažlivosti pro dárce, tak co se týče pokroku v poklesu výskytu zhoubných nemocí, jako jsou AIDS, tuberkulóza, malárie, dětská obrna a další závažné choroby; trvá však na tom, že vertikální přístup v žádném případě nemůže být náhradou za horizontální a udržitelný přístup k základní zdravotní péči;

26.

připomíná, že horizontální přístup je jediný, který je v oblasti systému základní zdravotní péče a za účasti orgánů veřejné správy a řady dalších subjektů schopen v dohledné době zajistit dlouhodobě udržitelné zlepšení životních podmínek a zdravotního stavu obyvatelstva;

27.

poukazuje na nepravděpodobnost toho, že by tyto státy byly v krátkodobém horizontu schopny pouze na základě daňových výnosů financovat národní zdravotní systémy, a zdůrazňuje, že je třeba nalézt metody smíšeného financování; připomíná rovněž, že spolufinancování je účinným prostředkem posilujícím odpovědnost partnerských zemí za projekty;

28.

vítá průřezový přístup některých vertikálních fondů, u nichž byla část prostředků věnována na upevnění zdravotních systémů v zemích, které jsou zasaženy určitými nemocemi; zdůrazňuje nicméně, že je nezbytné podporovat spolupráci v oblasti zdravotní péče, kterou tvoří partnerství a soustavná výměna informací, zejména prostřednictvím telemedicíny, mezi nemocnicemi a státními i nestátními zaměstnanci ve zdravotnictví, jak na severu, tak na jihu naší planety, přičemž je třeba upřednostňovat vzdělávání místních zdravotnických pracovníků;

29.

domnívá se, že je třeba uzavřít strategické partnerství mezi hlavními aktéry na místní, celostátní a mezinárodní úrovni a že je nezbytné vést institucionální dialog mezi vládou, poskytovateli zdravotní péče a organizacemi vzájemného pojištění, aby bylo možné vypracovat politiku v oblasti zdravotnictví a řídit její provádění;

30.

domnívá se stejně jako Mezinárodní zdravotnická organizace, že rozšiřování zdravotní péče musí doprovázet sociální ochrana vycházející z předběžného placení a přerozdělování spíše než z přímých plateb uživatelů a že reformy směřující k zajištění všeobecného pokrytí jsou nezbytnou podmínkou spravedlivějšího zdravotnictví;

31.

domnívá se, že systém zdravotního pojištění může přispět k finanční konsolidaci zdravotního systému a že by veškeré úsilí mělo být vyvíjeno s cílem dosáhnout jeho účinné organizace na místní úrovni;

32.

konstatuje, že existují dva hlavní systémy umožňující poskytovat v případě potřeby bezplatnou zdravotní péči, a to systémy všeobecného sociálního zabezpečení, financované z daní, a systémy povinného zdravotního pojištění;

33.

domnívá se, že systém zdravotního pojištění musí být solidární a přizpůsobit se kulturnímu, sociálnímu a politickému kontextu, v němž funguje: nelze tedy jednoduše převzít cizí model, ani beze změn použít dědictví koloniální minulosti;

34.

domnívá se, že systém zdravotního pojištění musí všem zajistit přístup ke zdravotní péči a mít neziskový a participativní charakter;

35.

domnívá se, že systém zdravotního pojištění může pomoci řídit a ovlivňovat zdravotní politiku státu, v němž působí, a to ve prospěch svých příjemců;

36.

domnívá se, že vzájemné zdravotní pojišťovny mohou nejlépe vytvářet sociální dynamiku, která bude vycházet z hodnot solidarity, a zajistit dostupnou péči všem;

37.

domnívá se, že vzájemné zdravotní pojišťovny hrají důležitou roli v upevňování sociální soudržnosti, posilování schopnosti obhajovat přístup ke kvalitní péči a při podpoře skutečného zapojení občanů do utváření a uplatňování politik v oblasti zdraví, a zároveň zapadají do formálních systémů sociální ochrany;

38.

potvrzuje, že vzájemné zdravotní pojišťovny dokázaly přizpůsobit pojišťovnictví sociálním a hospodářským charakteristikám populací stínové ekonomiky, které zůstávají vyloučeny z formálních systémů a komerčního pojištění, a z toho důvodu tyto systémy představují přiměřenou reakci, jejímž prostřednictvím lze dosáhnout cíle všeobecného pojištění v zemích s malými nebo středními příjmy;

39.

tvrdí, že primárním cílem vzájemných zdravotních pojišťoven není nahradit stát, nýbrž být alternativou, která umožňuje překonávat překážky v přístupu ke zdravotní péči, a zajistit všem občanům bez ohledu na jejich příjmy lepší přístup ke kvalitní péči, a zároveň působit na stát, aby do této oblasti investoval;

40.

povzbuzuje úsilí určitých států, které s ohledem na místní situaci a potřeby podporují iniciativy jednotlivých odvětví (zemědělci, pěstitelé kávy, skupiny žen, obyvatelé stejné čtvrti), etnických skupin a komunit nebo tradiční iniciativy, jako jsou tontiny;

41.

konstatuje, že různé země, např. Burundi, Burkina Faso, Kapverdy, Senegal, Benin, Rwanda, Tanzánie, Ghana, Nigérie, Guinea či Kamerun, používají v některých případech velmi odlišné systémy, které však přinášejí ovoce;

42.

trvá na tom, je třeba přizpůsobit systémy hodnotám solidarity a africké kultuře, neboť v Africe je pojem rodiny širší, což vyvolává otázku, jaký bude počet příjemců podpory vyplácené na základě vzájemného pojištění v případě, že bude toto pojištění definováno podle západního vzoru;

43.

zdůrazňuje úlohu zprostředkovatele, kterou by mohla plnit subsaharská africká diaspora při informování spoluobčanů o výhodách a zavedení vzájemných zdravotních pojišťoven v jejich zemi;

44.

trvá na vzájemném propojení systémů pojištění a organizace horizontální zdravotní péče, neboť obyvatelé nechápou prospěšnost placení příspěvků, není-li zaručen přístup k péči a lékům;

45.

je přesvědčen, že přístup založený na pojištění vyžaduje, aby o něm veřejnost získala povědomí prostřednictvím specifických programů;

46.

vyzývá Komisi, aby ve svých programech i nadále kladla důraz na konkrétní projekty zaměřené na sociální a hospodářské faktory, které mají určující vliv na zdraví – přístup k pitné vodě, silniční infrastruktura, zajištění dodávek potravin, slušné bydlení a práce, ochrana životního prostředí, boj proti změně klimatu;

47.

vyzývá členské státy a evropské laboratoře, aby v souladu s ustanoveními Dohody o obchodních právech duševního vlastnictví (TRIPS) vyjednaly „partnerský přístup“, který by respektoval ochranu patentů na rozvinutých trzích a obsahoval dobrovolné licenční smlouvy, podporu programů v oblasti zdraví, přenos technologií a zvýšení místních výrobních kapacit s cílem umožnit snížení cen léčivých přípravků (odstupňované nebo vyrovnávací ceny) pro země s nízkými příjmy;

48.

vyzývá EU, aby do dohod o hospodářském partnerství nezahrnovala ustanovení o právech duševního vlastnictví, která vytvářejí další překážky pro přístup k základním léčivým přípravkům; připomíná v této souvislosti, že podle prohlášení z Dauhá z roku 2001 o dohodě TRIPS a veřejném zdraví se EU zavázala upřednostňovat veřejné zdraví před svými obchodními zájmy, a vyzývá EU, aby využívala rámec dohod o hospodářském partnerství k pomoci zemím AKT v zavádění pružných řešení obsažených v prohlášení z Dauhá;

49.

vyzývá Komisi, aby předložila transparentní ukazatele financování zdravotnictví v různých zemích: náklady na léčení a náklady způsobené pracovní neschopností, výše dětské a mateřské úmrtnosti, počet obyvatel, úroveň příjmů zemí atd.;

50.

vyzývá Komisi, aby podpořila horizontální model zdravotní péče a aby v zásadách svých zdravotních politik zohlednila skutečnost, že vzájemné zdravotní pojišťovny mohou v kombinaci s dalšími metodami fungovat jako mechanismus ochrany zdraví a podílet se na rozšíření zdravotního pojištění;

51.

vyzývá Komisi, aby zajistila přístup k systémům zdravotní péče pro určité skupiny, jako jsou např. pastevci, pro něž je zdravotní péče obtížně dostupná;

52.

vyzývá Komisi, aby na zasedání Světového fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii, které se bude konat v New Yorku v říjnu roku 2010, zaujala pevný postoj a v období 2011–2013 se zapojila do konkrétních projektů;

53.

vyzývá Komisi, aby svou pomoc vertikálním fondům doplnila doporučeními s cílem vyvinout „průřezové“ úsilí o podporu základní zdravotní péče v dotčených zemích; vyzývá rovněž Komisi, aby vypracovala doporučení k vypracování strategií ukončení činnosti vertikálních fondů pro partnerské země ve střednědobém horizontu; k ukončení činnosti by mělo dojít postupně po dosažení cílů, kvůli nimž byly tyto fondy vytvořeny;

54.

vyzývá Komisi, aby zajistila větší soulad politik v oblasti vnějších vztahů prostřednictvím sdělení o sociálním zabezpečení v rámci rozvojové spolupráce, jak je uvedeno v závěrech ze zasedání Rady ze dne 21. června 2007 o podpoře zaměstnanosti prostřednictvím rozvojové spolupráce EU; toto sdělení by mělo být doplněno konkrétním a časově ohraničeným akčním plánem a odpovídajícími zdroji;

55.

vyzývá Komisi, aby podporovala vypracování zdravotních map v partnerských zemích Evropské unie a aby společně s dotčenými zeměmi, případně na regionální úrovni, organizovala přizpůsobování prostředků potřebám v této oblasti;

56.

vyzývá Komisi, aby kroky podniknuté v rámci humanitární pomoci v oblasti zdravotní péče zahrnula do posilování horizontálního systému zdravotní péče, přičemž bude mít na zřeteli návaznost naléhavé pomoci, obnovy a rozvoje (přístup LRRD);

57.

vyzývá Evropskou unii, aby zhodnotila potenciál, který skýtají vzájemné zdravotní pojišťovny v organizaci poptávky po zdraví, a podpořila řadu stávajících iniciativ v oblasti vzájemných pojišťoven, jejichž cílem je napomáhat rozšíření přístupu ke zdravotní péči;

58.

žádá členské státy, aby na základě svých odborných zkušeností v různých oblastech poskytovaly větší technickou a finanční podporu vládám rozvojových zemí při zavádění a rozšiřování systémů sociálního zabezpečení;

59.

naléhavě vyzývá Komisi, členské státy a mezinárodní finanční instituce, jako je např. EIB, aby podporovaly rozvoj systémů vzájemného sociálního pojištění a jejich financování, např. prostřednictvím úvěrových záruk, (spolu)financováním investic do klinik a financováním platů zdravotních pracovníků nebo jejich části;

60.

vyzývá evropské pojišťovny, banky a vzájemné pojišťovny, aby podnikly kroky k předávání rozsáhlých znalostí a zkušenosti získaných v průběhu více než dvousetleté praxe v pojišťovnictví novým pojišťovacím systémům v rozvojových zemích; vyzývá Komisi, aby tento druh iniciativ aktivně podporovala a usnadňovala;

61.

vyzývá Evropskou unii, aby aktivně podporovala rozvoj trvalých základních zdravotních struktur (nemocnic, lékařských ambulancí a lékáren), odbornou přípravu kvalifikovaného zdravotnického personálu a přístup k léčivým přípravkům;

62.

vyzývá Komisi, aby se ujistila, že všechna sdružení, která čerpají z evropských fondů, řádně podporují evropské politiky v oblasti reprodukčního zdraví;

63.

žádá Radu, aby naléhala na dodržování finančních závazků v oblasti podpory spolupráce ze strany členských států; s politováním konstatuje zejména skutečnost, že některé členské státy nepřidělují 0,56 % svého HDP na mezinárodní spolupráci;

64.

vyzývá všechny členské státy a Komisi, aby přidělily alespoň 20 % celkových rozvojových výdajů na rozvoj zdravotní péče a základního vzdělávání, aby zvýšily své příspěvky do Světového fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii a aby zvýšily financování dalších programů, jejichž účelem je posílit systémy zdravotní péče, zejména pokud jde o zdraví matek a úsilí o snížení dětské úmrtnosti;

65.

vyzývá Komisi, aby se řídila připomínkami a doporučeními Evropského účetního dvora (dokument 10/2008), jež se týkaly rozvojové pomoci, kterou Komise poskytuje zdravotnickým službám v subsaharské Africe v rámci závazků zaměřených na dosažení cílů tisíciletí, které je třeba bezpodmínečně splnit do roku 2015;

66.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/39

1.

trvá na tom, že politika soudržnosti, jejímž cílem je snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje evropských regionů a která mobilizuje potenciál růstu za účelem dosažení sociální a územní soudržnosti, se ukázala jako zásadní prvek procesu evropské integrace, že je to politika s přidanou evropskou hodnotou, která podporuje úsilí o modernizaci a udržitelný růst a také je projevem evropské solidarity, a že v souladu s duchem smluv tyto znaky vyžadují, aby byla prováděna celoevropská regionální politika na území celé Unie a aby zahrnovala veškeré evropské regiony;

2.

konstatuje, že současná akumulace problémů (1), které je třeba řešit v krátkodobém a dlouhodobém horizontu a kterým Evropská unie čelí, vyžaduje přijetí upravené strategie EU 2020, která zajistí rámec pro stabilní a udržitelný hospodářský růst a tvorbu pracovních míst v Evropě; zdůrazňuje skutečnost, že provádění politiky soudržnosti je nezbytné pro úspěch této strategie, přičemž tato politika i nadále zůstává samostatnou politikou poskytující rámec pro vytvoření silné synergie mezi všemi evropskými politikami;

3.

odmítá jakékoli snahy o opětovné přesunutí této politiky na vnitrostátní úroveň; kromě toho se domnívá, že je s ohledem na skutečnost, že stávající finanční rámec má významný dopad na regionální rozvoj, nutné, aby byl regionální aspekt plně zohledněn v navrhovaném přezkumu rozpočtu EU a příštím finančním rámci, a že silná a náležitě financovaná regionální politika EU je nezbytnou podmínkou pro dosažení sociální, hospodářské a územní soudržnosti;

4.

poukazuje na skutečnost, že v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy územní soudržnost znamená cílený přístup k územnímu rozvoji zajišťující polycentrický rozvoj, a to vytvářením synergií a zamezením sektorálního rozptýlení zdrojů regionální politiky; za tímto účelem musí být zajištěna dostatečná flexibilita, aby bylo možno zohlednit regionální specifika a podpořit regiony, které zůstávají pozadu ve svém úsilí o překonání svých sociálně-ekonomických problémů; domnívá se, že pro nejvzdálenější regiony, příhraniční regiony, pro regiony se zvláštními geografickými rysy a ostatní regiony, které čelí specifickým problémům v oblasti rozvoje, musí i nadále platit specifická ustanovení;

5.

zdůrazňuje, že je nutné využít zkušeností z minulosti, příkladů osvědčených postupů a úspěšných minulých iniciativ Společenství, aby tak bylo dosaženo cílenějšího přístupu k městské dimenzi politiky soudržnosti; dále zdůrazňuje skutečnost, že města hrají dynamickou úlohu v rámci regionálního hospodářského rozvoje, a to tím, že dávají hospodářský stimul okolním venkovským oblastem, a proto se domnívá, že by v rámci příštího programového období měly být vyhrazeny finanční prostředky na investice do městských i příměstských projektů, a je toho názoru, že za účelem dosažení těchto cílů by mělo být zváženo uplatňování vhodných nástrojů;

6.

zdůrazňuje, že víceúrovňová správa je jednou ze základních zásad politiky soudržnosti a má zásadní význam pro zajištění kvality procesu přijímání rozhodnutí, strategického plánování a realizaci cílů; domnívá se proto, že by v budoucnu měl být integrovaný přístup k provádění politiky závazný; dále se domnívá, že zásada subsidiarity ve své posílené a rozšířené podobě definované ve Smlouvě o fungování EU, lépe definovaná zásada partnerství a transparentnost představují základní prvky správného provádění veškerých politik EU a měly by být odpovídajícím způsobem posíleny;

7.

je toho názoru, že základní návrh stávajících cílů by měl být i nadále zachován a územní spolupráce, která má jednoznačnou přidanou evropskou hodnotu, by měla být posílena, zatímco by měla být posouzena další opatření, včetně vyčleňování prostředků a osvědčených postupů, a měly by být určeny společné problémy a stanoveno jejich řešení; domnívá se, že tato opatření by mohla zahrnovat stanovení společných cílů a racionální využívání sdílených zdrojů a že vynakládání prostředků by se mělo soustředit na stěžejní priority, které představují přidanou evropskou hodnotu;

8.

vyzývá k tomu, aby struktura politiky soudržnosti pro období po roce 2013 nabídla jednoduchý, spravedlivý a transparentní režim přechodu zohledňující zkušenosti z minulosti a poslední vývoj v sociální a hospodářské situaci dotčených regionů, a aby jim umožnila pokračovat v jejich cestě k růstu a rozvoji;

9.

domnívá se, že HDP musí být i nadále hlavním kritériem pro určování způsobilosti pro pomoc v rámci regionální politiky, zatímco lze přidat další měřitelné ukazatele, pokud se prokáže jejich význam, přičemž se vnitrostátním orgánům ponechá prostor pro to, aby mohly na příslušné rozhodovací úrovni uplatňovat další ukazatele, které zohledňují specifické rysy regionů a měst;

10.

trvá na tom, že by Evropský sociální fond měl i nadále zůstat součástí rámce nařízení o obecných ustanoveních o fondech politiky soudržnosti, je však třeba, aby měl svá vlastní pravidla;

11.

vyzývá k tomu, aby byl rozvoj venkova v rámci druhého pilíře SZP koordinován s rozvojovými cíli v oblasti soudržnosti a řízen na regionální úrovni s cílem zajistit, aby odpovídal daným potřebám;

12.

dal by přednost tomu, aby politika soudržnosti a její systém realizace byly více zaměřeny na výsledky a soustředily se na zvýšenou účinnost a efektivitu a vytvořily optimální rovnováhu mezi kvalitou výsledků a finanční kontrolou; zdůrazňuje, že toto vyžaduje výrazná zlepšení systémů dohledu a hodnocení, zvýšenou účinnost v oblasti administrativní kapacity a omezení výskytu chyb i určení cílů a měřitelných ukazatelů, které jsou srovnatelné v celé EU;

13.

sdílí názor, že je třeba i nadále zjednodušit provádění politik, což musí být doplněno zjednodušením vnitrostátních a regionálních postupů; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba vytvořit správnou rovnováhu mezi jednoduchostí postupů, účinností a řádným finančním řízením postupů, a doufá, že se tak politika soudržnosti stane uživatelsky vstřícnou politikou, která bude viditelnější;

14.

podporuje využívání nástrojů finančního inženýrství, revolvingových fondů a globálních grantů a vyzývá k tomu, aby se zjednodušil přístup k rizikovému kapitálu a mikrofinancování; domnívá se, že by členské státy měly více využívat dostupné zdroje technické pomoci s cílem posílit možnosti místních a regionálních orgánů a dalších zúčastněných stran, především nevládních organizací a malých a středních podniků;

15.

domnívá se, že politika rozvoje regionů je ústředním prvkem hospodářského, sociálního a územního rozvoje Unie, a proto si zasluhuje, aby její politickou platformu představovala formální vládní struktura, a že by rovněž měla být posílena úloha Komise, pokud jde o řízení a návrhy;

16.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/41

1.

konstatuje, že Evropský sociální fond (ESF) plní zásadní úlohu při zlepšování zaměstnanosti a zvyšování pracovních příležitostí, při podpoře v adaptaci dovedností pracovníků na požadavky pracovního trhu, zařazování pracovníků na pracovní trh a při podpoře sociálního začleňování;

2.

poukazuje na čtyři hlavní zásady v oblasti zaměstnanosti, které přijal Evropský parlament, a vítá, že mezi tyto cíle patří i podpora zaměstnanosti a boj proti chudobě s ohledem na budoucí začlenění či znouvzačlenění do pracovního života prostřednictvím vzdělávání;

3.

zdůrazňuje, že významný pokrok, kterého bylo dosaženo při plnění cílů strategie Evropa 2020, zejména v oblasti zaměstnanosti a sociální otázek, má zásadní význam pro to, aby tato strategie byla přesvědčivá;

4.

domnívá se, že cílů strategie Evropa 2020 lze dosáhnout využitím tohoto nástroje v souvislosti s podporou malých a středních podniků (MSP) a přizpůsobením vzdělávacího systému a odborného vzdělávání a přípravy potřebám MSP;

5.

je přesvědčen, že větší zaměření na náležité fungování pracovního trhu a sociální podmínky má zásadní význam pro oživení růstu, zvýšení produktivity a zlepšení stavu zaměstnanosti v Evropě;

6.

je přesvědčen, že mají-li být splněny cíle strategie Evropa 2020, musí se klást silný důraz na modernizaci vzdělávacího systému a odborného vzdělávání a přípravy, na důstojnou práci, včetně boje proti nejisté práci a práci načerno, rovnost mužů a žen, zajištění podmínek pro sladění pracovního a soukromého života, a na zajištění toho, aby lidé, kteří jsou v současnosti z pracovního trhu vyloučení, na něj získali přístup;

7.

domnívá se, že ESF musí být posílen jako hlavní hnací síla strategie Evropa 2020; zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy využívaly ESF k investicím do dovedností, zaměstnanosti, odborné přípravy a rekvalifikací s cílem vytvořit větší počet pracovních míst;

8.

domnívá se, že efektivita ESF závisí ne jeho schopnosti přizpůsobit se různorodým problémům vyplývajícím z místních a územních specifik; z tohoto důvodu při formulování jeho cílů podporuje přístup zdola nahoru;

9.

domnívá se, že politiky udržitelného hospodářského růstu a tvorby pracovních míst v Evropě jsou předpokladem pro dosažení sociální a územní soudržnosti;

10.

poukazuje na skutečnost, že i když je územní soudržnost důležitá, je mnohem důležitější vyvíjet další úsilí s cílem dosáhnout sociální soudržnosti v souladu se duchem a literou Smluv, zejména pak s ohledem na článek 9 SFEU;

11.

zdůrazňuje, že regionální politika EU a sociální politika EU jsou vzájemně propojenými politikami a jsou nezbytné pro úspěch strategie Evropa 2020, a současně vyzývá Komisi, aby předložila jednoznačný rámec pro dosažení jednoznačné provázanosti veškerých evropských politik a strukturálních fondů;

12.

zdůrazňuje, že je třeba posílit hospodářskou, sociální a územní soudržnost zvyšováním zaměstnavatelnosti a zvyšováním počtu pracovních příležitostí, podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zajištěním vyššího počtu pracovních míst a zvyšováním jejich kvality;

13.

zdůrazňuje proto, že je důležité vyvinout veškeré možné úsilí s cílem zajistit, aby politiky a nástroje EU fungovaly společně koordinovaným způsobem a vzájemně se podporovaly a pomáhaly tak lidem v Evropě nacházet kvalitní zaměstnání, rozvíjet jejich kariéru, vymanit se z chudoby díky zařazení do pracovního života prostřednictvím vzdělávání, vyhnout se všem formám sociálního vyloučení a obecně mít prospěch z budoucího růstu;

14.

uznává, že strukturální fondy z velké části zůstávají hlavním nástrojem financování pro splnění sociálních cílů a žádá Komisi, aby prosazovala provázanost s jinými programy a podporovala soudržnost víceletých rámcových programů, jako je Daphne, Progress, program veřejného zdraví a program „Evropa pro občany“;

15.

vyzývá Komisi, aby zvýšila potenciál strukturálních fondů zjednodušením, zejména pokud jde o kontroly, a zlepšením postupů a jejich pružnosti a následné kontroly a s důrazem dimenzi sociální integrace, s cílem pomoci členským státům optimalizovat výsledky sociální politiky a politiky zaměstnanosti a dosáhnout udržitelného růstu; zdůrazňuje, že je třeba, aby byl ESF transparentnější, pokud jde o přidělování prostředků, aby se tak skutečně zviditelnilo úsilí Evropské unie o zvýšení zaměstnanosti;

16.

zdůrazňuje význam ESF jako klíčového nástroje v boji proti nezaměstnanosti a při budování lepšího vzdělávání a celoživotního odborného vzdělávání pracujících, zejména v době stávající krize v oblasti zaměstnanosti, a rovněž při boji proti chudobě a vyloučení;

17.

domnívá se, že je nezbytné posílit úlohu ESF při zlepšování zaměstnavatelnosti a adaptability pracujících; vyzývá Komisi, aby posoudila veškeré politické možnosti pro zvýšení přínosu ESF v souvislosti s budoucí podobou strukturálních fondů s cílem posílit sociální model Evropské unie; je přesvědčen, že je velice výhodné zachovat situaci, kdy ESF spadá do působnosti základního nařízení o obecných ustanoveních pro fondy, v rámci vlastních pravidel;

18.

domnívá se, že v důsledku volného pohybu osob na vnitřním trhu se v některých částech EU, a zejména ve větších městech, objevují nové problémy v souvislosti se zajišťováním sociální ochrany v nouzi pro osoby, které nejsou schopny se samy uživit, a že tato situace vytváří velký tlak na (charitativní) soukromé a veřejné služby poskytující pomoc v nouzi například bezdomovcům nebo marginalizovaným skupinám obyvatel ve společnosti;

19.

zdůrazňuje, že zásada partnerství přispívá k transparentnosti a zjednodušení a že v tomto ohledu musí být partnerům svěřeny větší pravomoci, aby mohli řádně plnit svou úlohu; zdůrazňuje, že je třeba dále posílit přístup založený na partnerství tím, že bude podpora z ESF k dispozici v oblasti budování kapacit a školení partnerů;

20.

domnívá se, že ESF má zásadní úlohu při podpoře sociální dimenze hospodářského růstu a aktivního zapojení občanů ve společnosti a na pracovním trhu, čímž prosazuje rovné příležitosti pro všechny jako vektor pro sociální a mezigenerační solidaritu a vytvoření společnosti, která bude více otevřena sociálnímu začleňování, a to s cílem snížit chudobu;

21.

domnívá se, že výsledky Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, kterým byl vyhlášen rok 2010, by mohly Komisi napomoci zaměřit podporu ESF účinnějším způsobem v rámci boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení EU, a to podporou lepšího vzdělávání pro budoucí pracovní místa;

22.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/44

1.

schvaluje postoj Rady;

2.

konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.

pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.

pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/45

A.

vzhledem k tomu, že Lazaros Stavrou Lazarou splňuje podmínky uložené čl. 286 odst. 1 Smlouvy o FEU,

1.

souhlasí se jmenováním Lazarose Stavroua Lazaroua členem Účetního dvora (a žádá Radu, aby stáhla svůj návrh a předložila Parlamentu návrh nový);

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a orgánům kontroly účetnictví členských států.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/46

A.

vzhledem k tomu, že Gijs M. de Vries splňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

1.

souhlasí se jmenováním Gijse M. de Vriese členem Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním orgánům členských států.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/46

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila vhodné legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce,

B.

vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost EFG rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni v přímé souvislosti s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí,

C.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Evropské unie propuštěným pracovníkům by v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji,

D.

vzhledem k tomu, že Španělsko požádalo o pomoc v souvislosti se 703 případy ztráty zaměstnání v 82 podnicích, jejichž činnost spadá do oddílu 14 (výroba oděvů) klasifikace NACE (2. revize) v regionu NUTS II Galicie,

E.

vzhledem k tomu, že tato žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,

1.

žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG;

2.

připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu na pomoc pracovníkům, které zasáhlo propouštění v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu může hrát EFG při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

3.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; znovu poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nenahrazuje opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

4.

konstatuje, že informace o koordinovaném souboru individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují podrobné údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá o předložení srovnávacího hodnocení těchto údajů ve výročních zprávách;

5.

vítá skutečnost, že po opakovaných připomínkách Evropského parlamentu, že EFG byl vytvořen jako samostatný specifický nástroj se svými vlastními cíli a termíny, a že tedy musí být určeny vhodné rozpočtové položky na převody, Komise v souvislosti s uvolněním prostředků z EFG navrhla jiný zdroj prostředků na platby než nevyužité prostředky ESF;

6.

bere na vědomí, že za účelem uvolnění prostředků z EFG v souvislosti s touto žádostí budou prostředky na platby převedeny z rozpočtové položky určené na podporu malých a středních podniků a inovace; vyjadřuje politování nad závažnými nedostatky, kterých se dopustila Komise při provádění programů pro konkurenceschopnost a inovace, zejména během hospodářské krize, která by měla potřebnost takové podpory značně zvýšit;

7.

zdůrazňuje, že fungování a přínos EFG by měly být hodnoceny v rámci obecných hodnocení programů a různých dalších nástrojů vytvořených na základě IID ze dne 17. května 2006, a to v rámci přezkumu víceletého finančního rámce na roky 2007–2013 v polovině období;

8.

vítá novou formu návrhu Komise, která ve své důvodové zprávě předložila jasné a podrobné informace o této žádosti a zhodnotila kritéria způsobilosti, přičemž zároveň vysvětlila důvody, které ji vedly ke schválení této žádosti, což je v souladu s požadavky Parlamentu;

9.

schvaluje rozhodnutí přiložené k tomuto usnesení;

10.

pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení, včetně přílohy, Radě a Komisi.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/50

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila vhodné legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce,

B.

vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost EFG rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni v přímé souvislosti s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí,

C.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Evropské unie propuštěným pracovníkům by v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji,

D.

vzhledem k tomu, že Dánsko požádalo o pomoc v souvislosti s 1 443 případy ztráty zaměstnání ve třech podnicích skupiny Danfoss, které vyvíjejí činnost spadající do oddílů 27 a 28 v rámci klasifikace NACE (2. revize) v regionu NUTS II Syddanmark,

E.

vzhledem k tomu, že tato žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,

1.

žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG;

2.

připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu na pomoc pracovníkům, které zasáhlo propouštění v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu může hrát EFG při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

3.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; znovu poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nenahrazuje opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

4.

konstatuje, že informace o koordinovaném souboru individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují podrobné údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá o předložení srovnávacího hodnocení těchto údajů ve výročních zprávách;

5.

vítá skutečnost, že po opakovaných připomínkách Evropského parlamentu, že EFG byl vytvořen jako samostatný specifický nástroj se svými vlastními cíli a termíny, a že tedy musí být určeny vhodné rozpočtové položky na převody, Komise v souvislosti s uvolněním prostředků z EFG navrhla alternativní zdroj prostředků na platby na nevyužité ESF;

6.

bere na vědomí, že za účelem uvolnění prostředků z EFG v souvislosti s touto žádostí budou prostředky na platby převedeny z rozpočtové položky určené na podporu malých a středních podniků a inovace; vyjadřuje politování nad závažnými nedostatky, kterých se dopustila Komise při provádění programů pro konkurenceschopnost a inovace, zejména během hospodářské krize, která by měla potřebnost takové podpory značně zvýšit;

7.

zdůrazňuje, že fungování a přínos EFG by měly být hodnoceny v rámci obecných hodnocení programů a různých dalších nástrojů vytvořených na základě IID ze dne 17. května 2006, a to v rámci přezkumu víceletého finančního rámce na roky 2007–2013 v polovině období;

8.

vítá novou formu návrhu Komise, která ve své důvodové zprávě předložila jasné a podrobné informace o této žádosti a zhodnotila kritéria způsobilosti, přičemž zároveň vysvětlila důvody, které ji vedly ke schválení této žádosti, což je v souladu s požadavky Parlamentu;

9.

schvaluje rozhodnutí přiložené k tomuto usnesení;

10.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení, včetně přílohy, Radě a Komisi.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/53

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila vhodné legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce,

B.

vzhledem k tomu, že u žádostí podaných po 1. květnu 2009 byla působnost EFG rozšířena i na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni v přímé souvislosti s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí,

C.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Evropské unie propuštěným pracovníkům by v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji,

D.

vzhledem k tomu, že Dánsko požádalo o pomoc v souvislosti s 198 případy ztráty zaměstnání v podniku Linak, který vyvíjí činnost v oblasti elektroniky a strojírenství v regionu NUTS II Syddanmark,

E.

vzhledem k tomu, že tato žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,

1.

žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG;

2.

připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu na pomoc pracovníkům, které zasáhlo propouštění v důsledku globalizace a finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu může hrát EFG při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

3.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; znovu poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nenahrazuje opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

4.

konstatuje, že informace o koordinovaném souboru individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují podrobné údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; znovu žádá o předložení srovnávacího hodnocení těchto údajů ve výročních zprávách;

5.

vítá skutečnost, že po opakovaných připomínkách Evropského parlamentu, že EFG byl vytvořen jako samostatný specifický nástroj se svými vlastními cíli a termíny, a že tedy musí být určeny vhodné rozpočtové položky na převody, Komise v souvislosti s uvolněním prostředků z EFG navrhla alternativní zdroj prostředků na platby na nevyužité ESF;

6.

bere na vědomí, že za účelem uvolnění prostředků z EFG v souvislosti s touto žádostí budou prostředky na platby převedeny z rozpočtové položky určené na podporu malých a středních podniků a inovace; vyjadřuje politování nad závažnými nedostatky, kterých se dopustila Komise při provádění programů pro konkurenceschopnost a inovace, zejména během hospodářské krize, která by měla potřebnost takové podpory značně zvýšit;

7.

zdůrazňuje, že fungování a přínos EFG by měly být hodnoceny v rámci obecných hodnocení programů a různých dalších nástrojů vytvořených na základě IID ze dne 17. května 2006, a to v rámci přezkumu víceletého finančního rámce na roky 2007–2013 v polovině období;

8.

vítá novou formu návrhu Komise, která ve své důvodové zprávě předložila jasné a podrobné informace o této žádosti a zhodnotila kritéria způsobilosti, přičemž zároveň vysvětlila důvody, které ji vedly ke schválení této žádosti, což je v souladu s požadavky Parlamentu;

9.

schvaluje rozhodnutí přiložené k tomuto usnesení;

10.

pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady rozhodnutí podepsal a zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení, včetně přílohy, Radě a Komisi.

20.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 371/56

1.

přijímá svůj níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.