2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/1

A.

vzhledem k tomu, že se od rozšíření Evropské unie v roce 2004 Baltské moře stalo vnitřním mořem, které jednotlivé země spojuje, ale taktéž představuje specifickou výzvu, a vzhledem k tomu, že státy regionu Baltského moře jsou na sobě významným způsobem závislé a čelí stejným problémům,

B.

vzhledem k tomu, že strategie pro region Baltského moře je pilotním projektem pro budoucí strategie pro makroregiony a že úspěšná realizace této strategie se může stát předlohou pro realizaci budoucích strategií,

C.

vzhledem k tomu, že idea vytváření funkčních regionů sdružených na základě společných cílů a rozvojových problémů, může obohatit efektivitu regionální politiky EU,

D.

vzhledem k tomu, že k větší účinnosti regionální politiky, zejména v perspektivě její reformy po roce 2013, je třeba podpořit a rozvíjet ideu integrovaného přístupu a vytváření strategií pro makroregiony, které budou představovat strategii celé Evropské unie, avšak jejich zavádění nesmí vést k opětovné nacionalizaci politiky soudržnosti,

E.

vzhledem k tomu, že Baltské moře zůstává nejznečištěnějším mořem Evropské unie a jeho environmentální situaci by neměly dále zhoršit rozsáhlé infrastrukturní projekty, které se realizují v Baltském moři i na přilehlém území (včetně zemí, které nejsou členy EU),

1.

vítá, že Evropská komise schválila strategii pro region Baltského moře, kterou Parlament požadoval od roku 2006, a že ji podpořila Evropská rada;

2.

zvláště vítá, že tato strategie je výsledkem rozsáhlých konzultací se zúčastněnými stranami v členských státech, k nimž patří nejen vnitrostátní orgány a orgány regionální a místní samosprávy, ale také akademické a obchodní komunity a nevládní organizace; to ukazuje, že proces konzultací a zapojení partnerů do práce na strategii od samého počátku je důležitým faktorem, který rozhoduje o jejím úspěchu; v tomto ohledu vítá zřízení fóra občanské společnosti v tomto regionu – jako je např. vrcholná akční schůzka pro Baltské moře – a žádá, aby byly i v případě dalších budoucích makroregionů podnikány podobné iniciativy, které by sdružovaly veřejné a soukromé činitele a umožňovaly jim podílet se na přípravě makroregionálních strategií;

3.

doporučuje v této souvislosti zintenzívnit zapojení místní komunity tak, že se zavedou nástroje pro širší a cílenější komunikaci a konzultace, mimo jiné prostřednictvím místních sdělovacích prostředků (místní televizní stanice, rozhlas a tištěný a internetový denní tisk); žádá Komisi, aby vytvořila zvláštní internetový portál věnovaný strategii pro Baltské moře, který by fungoval jako fórum pro výměnu zkušeností ohledně současných a budoucích projektů realizovaných vnitrostátními a místními orgány, nevládními organizacemi a dalšími činnými v regionu Baltského moře;

4.

vítá strategii EU 2020, která je v souladu s cíli vytyčenými v rámci strategie pro Baltské moře, a konstatuje, že strategie EU 2020 může fungovat jako účinný rámec pro provádění a posilování strategie pro Baltské moře;

5.

domnívá se, že vytvoření rámce pro spolupráci jako součásti této strategie, který se opírá o zásady integrovaného přístupu, otvírá možnost pro racionálnější a efektivnější využívání finančních prostředků určených na ochranu životního prostředí a rozvoj regionu Baltského moře, jež pocházejí jak z fondů EU, tak vnitrostátních fondů a z různých dalších finančních institucí;

6.

upozorňuje na disproporce v hospodářském vývoji a v oblasti inovace, které v regionu Baltského moře existují, a na nutnost zvýšit potenciál všech oblastí, včetně těch nejrozvinutějších, neboť ty mohou napomoci rozvoji nejvíce znevýhodněných regionů; poukazuje na to, že je třeba podporovat nové oblasti s rozvojovým a inovačním potenciálem a využívat přidanou hodnotu strategie pro Baltské moře a dalších budoucích makroregionálních strategií, a tak dosáhnout nové úrovně synergie, jež povede ke snížení stávajících rozdílů, a v důsledku vytvořit trvalou oblast společného blahobytu s vysokou konkurenceschopností, která je klíčová s ohledem na stárnutí obyvatelstva a nové podoby globalizace;

7.

zdůrazňuje, že ke zvýšení přitažlivosti regionu Baltského moře jakožto hospodářské oblasti je nezbytné rychlé a konzistentní provádění stávajících právních předpisů EU, jejichž záměrem je posilování vnitřního trhu, jako je směrnice o službách;

8.

vyzývá členské státy a regiony, aby k zajištění maximální podpory této strategie využívaly strukturální fondy dostupné pro období 2007–2013, a to zejména na podporu vytváření pracovních příležitostí a hospodářského růstu v oblastech, jež nejvíce zasáhla hospodářská krize, a současně doporučuje, aby byly tam, kde je to opodstatněné, provedeny změny operačních programů v současném programovém období; zdůrazňuje, že k mnohem efektivnějšímu využívání strukturálních fondů a vytváření přidané hodnoty na regionální úrovni by mohlo vést využívání zvláštních charakteristických vlastnosti tohoto regionu;

9.

poukazuje na vážný dopad celosvětové finanční a hospodářské krize na všechny země tohoto regionu, zejména na pobaltské státy; vyzývá všechny zúčastněné subjekty, aby kvůli krizi neoslabovaly svůj závazek plnit strategii EU pro region Baltského moře;

10.

domnívá se, že podmínkou úspěchu strategie a realizace ambiciózních cílů dalších makroregionálních strategií jsou všechny akce prováděné v kontextu sektorových politik teritoriálního rozměru, k nimž patří společná zemědělská politika, politika rybolovu, dopravní politika, politika průmyslu, politika výzkumu a koherentní infrastrukturní politika, a kombinace dostupných prostředků určených k realizaci společně vytyčených cílů v dané oblasti; v této souvislosti je třeba provést přezkum politik z hlediska nových výzev a vytvořit vhodný rámec na úrovni EU a je třeba určit, jak by měl tento rámec souviset se stávajícími vnitrostátními a místními strukturami;

11.

domnívá se, že teritoriální rozměr strategie povede ke konkrétnímu rozvoji myšlenky územní soudržnosti, kterou Lisabonská smlouva staví na stejnou úroveň se hospodářskou a sociální soudržností, a s ohledem na to vyzývá Komisi, aby se zapojila do aktivního dialogu o úloze a vlivu makroregionálních politik EU v období po roce 2013;

12.

vybízí k tomu, aby v zájmu posílení spolupráce mezi zeměmi a regiony byla na základě ustanovení o územní spolupráci vypracována v rámci nastávajícího všeobecného nařízení o strukturálních fondech jednoznačná konkrétní ustanovení, jež budou brát v potaz odlišnou administrativní kulturu a nepovedou k dalšímu administrativnímu zatížení příjemců, a aby byly vypracovány další společné akční strategie, jež by posílily přitažlivost tohoto regionu na evropské i mezinárodní úrovni a v budoucnu mohly sloužit jako vzor přeshraniční spolupráce;

13.

upozorňuje na skutečnost, že strategii pro region Baltského moře je třeba vnímat jako proces, v němž zásady akce a spolupráce podléhají neustálému vývoji, což vede k nutnosti tuto strategii neustále aktualizovat, a že nadřazeným cílem je nalezení optimálních mechanismů, které by mohly být aplikovány na další strategie pro makroregiony; v tomto ohledu klade důraz na význam shromažďování, shrnování a podpory úspěšných iniciativ a jejich výsledků; podporuje plán Komise vytvořit databázi osvědčených postupů, aby je by bylo možné využívat při vytváření budoucích makroregionálních strategií;

14.

domnívá se, že teritoriální spolupráce rozvíjená v rámci strategie pro makroregiony může významně přispět k posílení procesu integrace tím, že se obyvatelé budou více podílet na rozhodovacím procesu a realizaci konkrétních akcí; v tomto kontextu je pro makroregionální strategie doporučována realizace zejména sociálních, hospodářských, vzdělávacích a turistických aspektů; s ohledem na posílení účasti místní občanské společnosti a subsidiarity také považuje za důležité podporovat makroregionální strategie prostřednictvím zakládání evropských seskupení pro územní spolupráci (ESÚS);

15.

zdůrazňuje význam podpory rozvoje kultury, vzdělávání a výzkumu a inovací a vybízí členské státy, aby spolu úzce spolupracovaly zejména v poslední uvedené oblasti; uznává, že v oblasti vzdělávání může mít spolupráce rozhodně velký přínos, nicméně příslušné kompetence by měly zůstat v rukou členských států; v souvislosti s makroregiony doporučuje podpořit strategický přístup a dlouhodobé plánování;

16.

s ohledem na zásadu subsidiarity a vzhledem k obrovskému potenciálu spolupráce na místní a regionální úrovni zdůrazňuje, že je velmi důležité vytvořit efektivní, víceúrovňovou strukturu spolupráce prostřednictvím podpory odvětvových partnerství s pravidelnými setkáními odpovědných tvůrců politik, která posílí sdílenou odpovědnost jednotlivých partnerských subjektů a přitom zachová organizační suverenitu členských států a regionů; v této souvislosti požaduje zlepšení mechanismů přeshraniční spolupráce vytvořených na místní a regionální úrovni a jejich další rozvoj a posílení;

17.

zdůrazňuje skutečnost, že nový „makroregionální“ rámec spolupráce vykazuje výrazný přístup „shora dolů“, jenž dává členským státům rozhodující podíl na jeho rozvoji, a vytváří novou úroveň správy; v rámci tohoto nového modelu spolupráce se musí zajistit, že se přirozené znevýhodnění okrajových regionů přemění v přednosti a příležitosti a že se vývoj těchto regionů stimuluje;

18.

domnívá se, že makroregiony kombinují potenciál optimalizace reakcí na problémy, které se v daném regionu objevují, a efektivního a účinného využívání specifických příležitostí a zdrojů každého regionu;

19.

vyzývá Evropskou komisi, aby analyzovala první výsledky a zkušenosti spojené s realizací strategie pro region Baltského moře, které přispějí ke zmapování možných zdrojů a metod financování makroregionálních strategií a k tomu, aby tato strategie mohla být využita jako příklad pilotního projektu pro další makroregionální strategie a k doložení jejich funkčnosti; zdůrazňuje však, že rozvoj makroregionů je zásadně doplňkový a neměl by se snažit vytlačit z prioritní pozice financování jednotlivých místních a regionálních programů ze strany EU;

20.

konstatuje, že provádění strategie pro region Baltského moře bylo doposud velice pomalé; domnívá se, že prostředky vyčleněné v rozpočtu na rok 2010 mohou být využity na zlepšení provádění této strategie; lituje proto skutečnosti, že tyto prostředky nebyly doposud přiděleny, a připomíná Komisi, že je důležité co nejrychleji přidělit tyto prostředky na účely, které jsou v souladu s cíli strategie pro region Baltského moře;

21.

zdůrazňuje, že v zájmu případných budoucích strategií pro makroregiony musí Evropská komise vyřešit problém vlastních zdrojů, aby dokázala předjímat tyto strategie na základě územních zvláštností dotyčných regionů a poskytovat přitom členským státům nové myšlenky ohledně témat evropského zájmu a podporovat je při vytváření strategií; žádá Evropskou komisi, aby dohlížela na realizaci těchto strategií tím, že bude fungovat jako koordinátor, dále aby přehodnotila nové priority a přidělovala zdroje podle specializovaných potřeb a požadavků na odborné poznatky, a přitom se snažila zabránit tomu, aby se určité činnosti dělaly dvakrát;

22.

vyzývá Evropskou komisi, aby v souvislosti s potřebou vyhotovení střednědobé analýzy realizace strategie pro oblast Baltského moře vypracovala konkrétní nástroje a kritéria hodnocení projektů, které se budou opírat o ukazatele umožňující srovnání;

23.

vyzývá Evropskou komisi, členské státy a své vlastní poslance, aby nalezli odpovědi na následující otázky: jaký charakter mají mít strategie pro makroregiony a jak lze zajistit rovný přístup ke všem z nich (samostatně nebo jako součást politiky soudržnosti), kdo je má provádět a jakým způsobem a z jakých zdrojů by měly pocházet prostředky na jejich financování, aby nedocházelo k zbytečnému multiplikaci a fragmentaci financování z rozpočtu EU, zejména v souvislosti se strategií EU 2020, přezkumem rozpočtu EU a diskusí o budoucnosti politiky soudržnosti;

24.

zdůrazňuje, že evropská přidaná hodnota makroregionů spočívá ve větší spolupráci států a regionů, a z tohoto důvodu evropské programy územní spolupráce na přeshraniční, mezinárodní a meziregionální úrovni představují důležitý prvek při uskutečňování cílů makroregionů; dále navrhuje, aby byla strategie pro region Baltského moře vnímána jako strategie Evropské unie založená na několika politikách EU, která by měla mít vymezený časový rámec a cíle; vzhledem k její horizontální povaze by se k ní mohlo přistupovat jako ke strategii pro makroregiony a její koordinace by mohla být spojena s regionální politikou;

25.

domnívá se, že rozvoj rozsáhlých strategií, jako jsou strategie pro makroregiony, by měl obecnější přispět k rozšíření úlohy místní a regionální úrovně při provádění politiky EU;

26.

požaduje, aby se v kontextu strategie pro region Baltského moře a v rámci budoucích makroregionálních strategií zlepšily vztahy mezi Evropskou unií a třetími zeměmi, zejména pokud jde o provádění rozsáhlých projektů se značnými dopady na životní prostředí; dále vyzývá ke spolupráci mezi EU a třetími zeměmi v zájmu zvýšení bezpečnosti uvnitř regionů a na podporu boje proti přeshraniční kriminalitě;

27.

upozorňuje na potřebu usilovat o větší spolupráci zejména mezi Ruskem a Běloruskem a pobaltskými státy v souvislosti s výstavbou energetické sítě a za tímto účelem více využívat dialogu o otázkách energetiky mezi EU a Ruskem, v důsledku čehož by zároveň vznikla příležitost k zapojení Ruska do strategie pro Baltské moře; očekává, že všichni aktéři kolem Baltského moře podepíší mezinárodní úmluvy, jako je Úmluva z Espoo a Helsinská úmluva, budou se řídit pokyny Helsinské komise (HELCOM) a budou v tomto rámci vzájemně spolupracovat;

28.

vyzývá Komisi, aby zajistila účinnou spolupráci a koordinaci s členskými státy z regionu Baltského moře a s úmluvou HELCOM s cílem zajistit jednoznačné rozdělení úkolů a povinností, pokud jde o provádění akčního plánu pro Baltské moře HELCOM z roku 2007 a výše uvedené strategie a akčního plánu EU, čímž by zajistila účinnou komplexní strategii pro tento region;

29.

zejména poukazuje na status ruské enklávy Kaliningradská oblast, která je obklopena členskými státy EU; zdůrazňuje, že v tomto regionu je třeba stimulovat sociální a hospodářský rozvoj, neboť se může stát „vstupní branou“ či „pilotním“ regionem pro užší vztahy mezi EU a Ruskem, do nichž budou zapojeny nevládní organizace, vzdělávací a kulturní instituce a místní a regionální orgány;

30.

domnívá se, že nová dohoda o partnerství a spolupráci s Ruskem by měla zohlednit spolupráci v Pobaltí; vítá úsilí Komise a členských států ležících v tomto regionu o navázání spolupráce s Ruskem v celé řadě oblastí, jako jsou např. dopravní infrastruktura, cestovní ruch, přeshraniční ohrožení zdraví, ochrana životního prostředí a přizpůsobení se změně klimatu, životní prostředí, cla, hraniční kontroly a především spolupráce v oblasti energetiky; domnívá se, že společné oblasti politik EU a Ruska poskytnou v tomto ohledu cenný rámec, a vyzývá Rusko, aby se na této spolupráci podílelo rovnocenným způsobem;

31.

zdůrazňuje, že je třeba snížit závislost tohoto regionu na ruské energii; vítá prohlášení Evropské komise o potřebě lepšího vzájemného propojení členských států v tomto regionu a větší diverzifikace dodávek energie; v tomto ohledu žádá, aby bylo více podpořeno vybudování terminálů pro zkapalněný zemní plyn;

32.

domnívá se, že k dosažení účinné ochrany životního prostředí a biologické rozmanitosti by se měly uzavřít dohody se státy mimo EU, které jsou součástí funkčních oblastí zainteresovaných ve strategiích, aby mohly sdílet tytéž hodnoty, práva a povinnosti zakotvené v příslušných právních předpisech Evropské unie;

33.

domnívá se, že spolupráce v regionu Baltského moře by měla být jednou z priorit a měla by probíhat na nejvyšší politické úrovni představitelů států a vlád, neboť je nezbytně nutná k podpoře další spolupráce mezi pobaltskými zeměmi a k tomu, aby se zajistilo uskutečnění politických cílů; očekává, že bude svědkem pravidelných setkání mezi vrcholnými představiteli států baltského regionu, v jejichž rámci se bude usilovat o dosažení těchto cílů;

34.

zdůrazňuje, že u projektů energetické infrastruktury (tj. projektů ve výstavbě i budoucích projektů) je nutné vypracovávat posouzení dopadu, s přihlédnutím zejména k mezinárodním úmluvám; žádá Evropskou komisi, aby vypracovala vhodný plán reakce na technické nehody a možné katastrofy, přičemž rovněž stanoví způsob, jak tyto události řešit z hospodářského hlediska; zdůrazňuje, že napříště bude třeba stejně postupovat u všech projektů, aby nedocházelo k ohrožení bezpečnosti, životního prostředí a podmínek lodní dopravy pobaltských zemí zapojených do jiných budoucích makroregionálních strategií, domnívá se, že je v zájmu udržitelného rozvoje a ekologického růstu, aby bylo dosaženo silné ochrany životního prostředí ve všech makroregionech a zajištěno nestranné posuzování hledisek ochrany životního prostředí, cestování a jiných aspektů;

35.

zdůrazňuje, že je třeba založit středisko pro sledování vlivů na životní prostředí pro Baltské moře, systém včasného varování pro případ nehod a závažného přeshraničního znečištění a zavést pro takové situace společnou akční skupinu;

36.

zdůrazňuje strategický význam regionu Baltského moře pro rozvoj společných projektů energetické infrastruktury, které zlepšují diverzifikaci výroby a distribuce energie, se zvláštním důrazem na projekty obnovitelných zdrojů energie, jako je větrná energie (na pevnině nebo na moři), geotermální energie nebo bioplyn za použití biopaliv dostupných v regionu;

37.

upozorňuje na účinnou spolupráci v odvětví energetiky a klimatu, která již probíhá mezi Radou baltských států a Severskou radou v souvislosti se Severní dimenzí;

38.

zdůrazňuje, že s ohledem na chystané rozšíření jaderné energetiky v pobaltském regionu musí země EU dodržovat nejpřísnější bezpečnostní a ekologické normy a Evropská komise musí sledovat a kontrolovat, zda se tímto přístupem a mezinárodními úmluvami řídí i sousední země, zejména ty, které plánují stavbu jaderných elektráren v blízkosti vnějších hranic EU;

39.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se EU a její členské státy ležící u Baltské moře začaly zabývat vážnými problémy v oblasti životního prostředí, které mají dopad na tento region, z nichž mezi nejdůležitější patří eutrofizace, vliv nebezpečných látek uložených na mořském dnu a ohrožení vodní biologické rozmanitosti s přihlédnutím zejména k ohroženým populacím ryb; znovu poukazuje na skutečnost, že Baltské moře je jednou z nejvíce znečištěných mořských ploch na světě;

40.

zdůrazňuje, že je potřeba zavést metodu společnou pro všechny členské státy, na jejímž základě se budou vypracovávat seznamy zdrojů znečištění a plány na jejich postupné odstranění;

41.

vítá proto začlenění udržitelnosti životního prostředí jakožto hlavního pilíře strategie EU pro region Baltského moře a doprovodného akčního plánu;

42.

domnívá se, že jednou z hlavních překážek, která brání dosažení cílů strategie pro oblast Baltského moře, je nedostatečná soudržnost s ostatními oblastmi politiky EU, jako je SZP, která je příčinou další eutrofizace, a společná rybářská politika (SRP), která není udržitelná, pokud jde o ochranu životního prostředí; domnívá se, že reformy SZP a SRP musí být prováděny takovým způsobem, aby přispívaly k dosažení cílů udržitelné ochrany životního prostředí v oblasti Baltského moře;

43.

zdůrazňuje, že je prioritou vytvořit účinnou a ekologickou dopravní a komunikační síť – námořní, kontinentální a vnitrozemskou (v níž námořní síť bude mít hlavní úlohu při přepravě zboží) –, jež bude schopna předjímat a rychle reagovat na stávající a budoucí problémy, a to s ohledem na ustanovení aktualizovaného znění dokumentu Natura 2000 a se zvláštním důrazem na spojení regionu Baltského moře s jinými evropskými regiony prostřednictvím baltsko-jaderského koridoru a Středoevropského dopravního koridoru;

44.

domnívá se, že lepší propojení zahrnující všechny typy dopravy zásadním způsobem přispěje k rozvoji robustnější a soudržnější ekonomiky v pobaltském regionu;

45.

zdůrazňuje specifickou situaci pobaltských států, které jsou do značné míry odříznuté od evropských dopravních sítí, a domnívá se, že by tato strategie měla mimo jiné pomoci vyřešit nedostatečnou infrastrukturu a dostupnost, dále nízkou interoperabilitu mezi různými vnitrostátními dopravními sítěmi z důvodu různých technických systémů a administrativních bariér, s cílem vyvinout komplexní multimodální dopravní systém po celém regionu Baltského moře;

46.

zdůrazňuje, že je důležité pobaltský region úžeji začlenit do prioritních os v rámci sítě TEN-T, zejména pokud jde o mořské dálnice (TEN-T 21), prodloužení a zlepšení železniční osy z Berlína na pobřeží Baltského moře (TEN-T 1) a její propojení s námořní trasou vedoucí z Rostocku do Dánska, a urychlit modernizaci širší využívání železniční osy „Rail Baltica“ (TEN-T 27); dále upozorňuje na to, že je třeba dokončit propojení pobaltského regionu s ostatními evropskými regiony prostřednictvím baltsko-jaderského koridoru;

47.

zdůrazňuje, že je důležité zlepšit dopravní kapacitu v pobaltském regionu směrem na východ, především s cílem posílit interoperabilitu zejména v železniční dopravě, a urychlit nákladní přepravu na hranicích Evropské unie;

48.

je přesvědčen, že prioritním úkolem by mělo být propojení přístavů s vnitrozemskými regiony, a to i po vnitrozemských vodních cestách, aby se zajistilo, že všechny oblasti pobaltského regionu budou moci těžit z rozvoje námořní nákladní dopravy;

49.

v této souvislosti zdůrazňuje potřebu účinné přeshraniční koordinace a spolupráce mezi železnicí, námořními přístavy, vnitrozemskými přístavy, vnitrozemskými terminály a logistickými centry s cílem vyvinout udržitelnější intermodální dopravní systém;

50.

zdůrazňuje význam pobaltské námořní dopravy na krátké vzdálenosti a skutečnost, že přispívá k fungování efektivní dopravní sítě šetrné k životnímu prostředí; upozorňuje, že je třeba zajistit konkurenceschopnost těchto námořních dopravních linek na krátké vzdálenosti, má-li se efektivně využít možností nabízených mořem; považuje z tohoto důvodu za nezbytné, aby Komise co nejdříve, nejpozději však na konci roku 2010, Evropskému parlamentu předložila hodnocení dopadů přepracované přílohy VI úmluvy MARPOL, která od roku 2015 zavádí mezní hodnotu síry v lodních palivech ve výši 0,1 %, v oblastech Severního a Baltského moře monitorovaných z hlediska emisí síry;

51.

vítá skutečnost, že Komise do akčního plánu zahrnula cíl učinit z Baltského moře vzorový region s čistou námořní dopravou a zajistit mu světové prvenství, pokud jde o námořní bezpečnost; považuje tyto cíle za velmi důležité pro udržení a posílení potenciálu, který má tento region v oblasti cestovního ruchu;

52.

uznává, že k dosažení tohoto cíle jsou zapotřebí konkrétní opatření, k nimž patří i náležité zapojení lodivodů nebo prokazatelně zkušených námořníků v nejproblematičtějších průlivech a přístavech a zavedení spolehlivých systémů financování výzkumu a vývoje udržitelného provozu lodí;

53.

uznává výjimečnost geografické polohy pobaltského regionu, která vytváří možnosti pro aktivnější rozvíjení vztahů s EU i s jejími sousedními státy, a dále zdůrazňuje význam cestovního ruchu pro rozmach místního hospodářství; vítá prohlášení přijaté na druhém pobaltském fóru cestovního ruchu, v němž jsou zmíněny společné propagační aktivity, úsilí o nalezení nových mezinárodních trhů a rozvoj infrastruktury;

54.

zdůrazňuje jedinečnou příležitost k provozování udržitelného cestovního ruchu, který nabízejí hanzovní města v pobaltském regionu; dále podporuje propagaci přeshraniční cyklistické turistiky, která je všestranně výhodná pro životní prostředí i pro malé a střední podniky;

55.

domnívá se, že velký potenciál pro rozvoj profilu regionu jako turistické destinace skýtají oblasti, jako je turistika za účelem provozování vodních sportů, wellness a lázeňských pobytů, kulturní dědictví a krajina; zdůrazňuje proto potřebu chránit přírodní pobřežní oblasti, krajinu a kulturní dědictví jako zdroj zajištění udržitelného hospodářství v regionu Baltského moře v budoucnosti;

56.

domnívá se, že zlepšení dopravních spojení a eliminace problémových míst jsou neméně důležité, a konstatuje, že tato strategie by mohla vyřešit problémy, ke kterým dochází při přechodu východních hranic EU s Ruskou federací a které způsobují dlouhé fronty kamionů a ohrožují životní prostředí, společenskou harmonii, bezpečnost silničního provozu a bezpečnost řidičů, aby se v celém pobaltském regionu zajistil hladký pohyb zboží;

57.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vnitrostátním parlamentům a vládám Ruské federace, Běloruska a Norska.

2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/8

A.

vzhledem k tomu, že v období let 2000–2006 žilo 15,2 % Evropanů (69,8 milionu) v oblastech spadajících pod Cíl 2 a využili finanční prostředky v celkové výši 22,5 miliardy EUR (9,6 % celkových zdrojů), přičemž bylo vytvořeno 730 000 hrubých pracovních míst a z většiny ukazatelů vyplývá vysoká úroveň výkonnosti (zaměstnanost, inovace, výzkum a vývoj, intenzita lidského kapitálu, vzdělávání a odborná příprava, celoživotní učení), i když na druhé straně jiné ukazatele (zahraniční přímé investice, produktivita) ukazují nižší úroveň výkonnosti než úroveň výkonnosti v konvergenčních regionech, a pokud jde o růst HDP na obyvatele ve srovnání s průměrem EU, dotyčné regiony jsou vysoko nad průměrem (122 %) konvergenčních regionů (59 %), ale přesto vykazují v daném období pokles o 4,4 %,

B.

konstatuje, že po reformě z roku 2006 se Cíl 2 nyní týká posílení regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v celkově 168 regionech 19 členských států, tj. 314 milionů obyvatel s celkovými finančními prostředky na období 2007–2013 ve výši 54,7 miliardy EUR (těsně pod 16 % celkových zdrojů) a je namístě poukázat na to, že přibližně 74 % této částky je vyčleněno na zlepšení znalostí a inovací (33,7 %) a na více lepších pracovních míst (40 %),

C.

vzhledem k tomu, že podle posledních prognóz Komise (2009–2011) zůstane situace na pracovním trhu nepříznivá a míra nezaměstnanosti dosáhne v EU 10,25 %, s poklesem počtu pracovních míst o 2,25 % v roce 2009 a o 1,25 % v roce 2010, a spolu s podstatným zvýšením sociálních rozdílů v členských zemích; vzhledem k tomu, že klíčová odvětví v EU vykazují: a) růst nových objednávek a důvěry a zlepšení celkového průmyslového obrazu EU, ačkoli je míra produkce nižší o 20 % ve srovnání se začátkem roku 2008, b) pokračující pokles činnosti ve výrobním odvětví, c) přetrvávající obtíže malých a středních podniků při získávání mikroúvěrů/financování,

D.

vzhledem k tomu, že i když je pravda, že se krize nejdříve dotkla především mužů, je nyní tempo poklesu počtu pracovních míst stejné u mužů i žen, které jsou na trhu práce ve většině členských států EU méně zastoupeny než muži; vzhledem k tomu, že nás ostatní krize naučily, že ženy jsou více vystaveny riziku, že po ztrátě původního zaměstnání nenaleznou další práci; vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů má pozitivní dopad na produktivitu a hospodářský růst a že účast žen na trhu práce má v oblasti sociální i hospodářské velmi blahodárný vliv,

E.

zdůrazňuje skutečnost, že podle strategických zpráv jednotlivých států za rok 2009 a strategické zprávy Komise za rok 2010 týkající se politiky soudržnosti a provádění programů na léta 2007–2013 se zdá, že členské státy využívaly nástroje, prostředky a metody pro usnadnění politiky soudržnosti navržené Komisí pro boj proti krizi a zvýšení skutečných výdajů dosti rozdílným způsobem (například změny strategických směrů a os a financování operačních programů a reakce na zjednodušení prováděcích postupů),

F.

zdůrazňuje, že od října 2008 navrhla Komise řadu opatření zaměřených na urychlení provádění programů v rámci politiky soudržnosti 2007–2013 s cílem mobilizovat všechny své zdroje a prostředky pro poskytnutí okamžité a účinné podpory úsilí o oživení na vnitrostátní a regionální úrovni,

G.

vzhledem k tomu, že strategie Komise k urychlení investic a zjednodušení programů politiky soudržnosti pomocí doporučení členským státům a legislativními či nelegislativními opatřeními je založena na třech osách: a) větší flexibilitě programů soudržnosti, b) poskytnutí náskoku příslušným regionům a c) chytrých investicích do programů soudržnosti; vzhledem k tomu, že z částky 64,3 miliardy EUR vyčleněné pro rok 2010 na zaměstnanost a konkurenceschopnost je 49,4 miliardy EUR určeno na soudržnost (nárůst o 2 % ve srovnání s rokem 2009) a 14,9 miliardy EUR na konkurenceschopnost (nárůst o 7,9 % ve srovnání s rokem 2009),

1.

zdůrazňuje, že v kontextu globální finanční a hospodářské krize a stávajícího hospodářského zpomalení je regionální politika EU klíčovým nástrojem, který rozhodujícím způsobem přispívá k plánu evropské hospodářské obnovy, představuje největší zdroj investic do reálné ekonomiky ve Společenství a poskytuje výraznou podporu veřejným investicím, a to i na regionální a místní úrovni; poznamenává, že pro dlouhodobý udržitelný rozvoj je zásadní zajistit úspěšné východisko z krize posílením konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a přitažlivosti evropských regionů;

2.

konstatuje, že strukturální fondy jsou mocnými nástroji určenými na pomoc regionům při jejich hospodářské a sociální restrukturalizaci a k podpoře ekonomické, sociální a územní soudržnosti, jakož i pro provádění plánu evropské hospodářské obnovy, a zejména pro rozvoj konkurenceschopnosti a vytváření pracovních příležitostí, prostřednictvím podpory jejich systematického a účinného využívání; zdůrazňuje, že cíl konkurenceschopnosti nelze realizovat na úkor spolupráce a solidarity regionů;

3.

s potěšením bere na vědomí pozitivní výsledky zaznamenané v období před hospodářskou krizí v regionech spadajících pod Cíl 2, pokud jde o většinu ukazatelů, zejména vysokou úroveň výkonnosti v oblasti zaměstnanosti, inovací, výzkumu a vývoje, intenzity lidského kapitálu, vzdělávání a odborné přípravy a celoživotního učení; zdůrazňuje, že dopad krize na hospodářství nesmí vést k poklesu podpory kvantitativního a kvalitativního zlepšení zaměstnanosti, a vyzývá k udržení těchto komparativních výhod posílením nástrojů Cíle 2;

4.

vřele podporuje klíčové priority strategie EU 2020, zejména rozumný a udržitelný růst pro všechny, kterého lze dosáhnout mimo jiné využíváním nových zdrojů udržitelného hospodářského růstu pomocí digitálního hospodářství, zlepšováním regulačního rámce pro posilování územní a sociální soudržnosti a prosazováním lepších podmínek a lepšího prostředí pro podniky ve všech regionech, pokud jde o konkurenceschopnost, vytváření pracovních míst, podnikatelského ducha a inovace, rozvíjením malých a středních podniků a podporováním jejich růstového potenciálu; podporuje kromě jiného snahy o kvantitativní a kvalitativní zlepšení zaměstnanosti cestou zlepšení pracovních podmínek pro muže i ženy spolu se zárukou přístupu k základní i pokročilé odborné přípravě; vyzývá k tomu, aby všechny tyto politiky byly v rámci chystaného prohlubování strategie EU 2020 dále posíleny, mimo jiné i prostřednictvím opatření využívajících výhod jednotného evropského trhu, zatímco bude zaručeno, že Cíl 2 se i nadále soustředí na územní soudržnost EU;

5.

pohlíží s obavami na negativní sociální dopady krize na regiony Cíle 2 vedoucí ke zvýšení nezaměstnanosti, chudoby a sociálního vyloučení nejzranitelnějších sociálních skupin (nezaměstnaní, ženy, staré osoby) a vyzývá Komisi, aby podpořila malé a střední podniky, které se snaží udržet existující pracovní místa a vytvořit více nových pracovních míst tam, kde je to možné;

6.

zdůrazňuje, že hospodářská, sociální a územní soudržnost je prioritou strategie EU 2020; politika soudržnosti a strukturální fondy jsou nástroji nezbytnými pro dosažení priorit rozumného a udržitelného růstu v členských státech a regionech;

7.

upozorňuje na značný problém způsobený snížením příspěvku vnitrostátního spolufinancování programů, který má dopady na Cíl 2 a je důsledkem velkých finančních problémů mnohých členských států, a podporuje politiku Komise týkající se využívání příspěvku Společenství; považuje proto za nezbytné, aby změna nařízení (ES) č. 1083/2006 ve znění schváleném Parlamentem byla urychleně provedena; domnívá se, že 100 % financování je přehnané, neboť už nepodněcuje členské státy, aby z důvodu spolufinancování ze své strany zajistily účinnost a rentabilitu přijatých opatření, a připojuje se k Radě, co se týče jejího odmítnutí toho, co se v předkládané verzi nazývá „frontloading“;

8.

konstatuje, že z celkových 117 operačních programů financovaných z Evropského sociálního fondu (ESF) bylo 13 pozměněno (pro Rakousko, Německo, Maďarsko, Irsko, Lotyšsko, Litvu, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, dva pro Spojené království a dva pro Španělsko), aby se řešily konkrétní potřeby způsobené krizí, a vyzývá Komisi, aby pomohla členským státům využít tuto dostupnou flexibilitu k přeorientování jejich operačních programů a informovat dobře a co nejrychleji dotčené regionální a místní subjekty s cílem poskytnout krátkodobou pomoc konkrétním ohroženým skupinám a kategoriím;

9.

poznamenává, že šestá zpráva o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti odráží různé socioekonomické situace tří typů regionů, zejména co se týče jejich schopnosti kreativity, inovace a rozvoje podnikavosti. Současná hospodářská krize a různé proměnné, které ovlivňují regionální rozvoj (demografie, dostupnost, schopnost inovace, apod.), potvrzují, že existují důležité údaje, které je třeba zohlednit při hodnocení situace místních a regionálních ekonomik a vytváření účinné politiky soudržnosti;

10.

podporuje návrh Rady na zvýšení záloh ESF o 4 % a Fondu soudržnosti o 2 % v roce 2010, ale pouze pro členské státy, jejichž HDP se snížil o více než 10 % nebo které obdržely podporu od Mezinárodního měnového fondu na konsolidaci platební bilance; vyzývá Komisi, aby přezkoumala důvody zpožděného provádění a aby nalezla pružná řešení pravidel n+2/n+3, aby finanční prostředky členských států nepropadly;

11.

lituje skutečnosti, že šestá zpráva Komise o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti neobsahuje konkrétní kvalitativní a kvantitativní údaje o krátkodobém a dlouhodobém dopadu finanční a hospodářské krize na regiony EU, zejména pokud jde o nejpodstatnější hospodářské a sociální ukazatele; vyzývá proto Komisi, aby předložila zvláštní zprávu / studii o dopadech finanční a hospodářské krize na regiony EU, zejména regiony spadající pod Cíl 2 a regiony, které jsou ve fázi postupného snižování podpory, a také o případném zvětšení nebo zmenšení regionálních nerovností v souvislosti s krizí; konstatuje, že tato hodnocení je třeba vypracovat neprodleně, aby bylo možno zabránit nežádoucímu vývoji, a že mohou být použita jako základ návrhu na udržení Cíle 2 v regionech, ve kterých může znamenat přidanou hodnotu z hlediska státních prostředků;

12.

vítá podpůrná opatření pro podniky spadající pod politiku soudržnosti (přibližně 55 miliard EUR na období 2007–2013), z nichž většina se týká posílení inovace, převodu technologií a modernizace malých a středních podniků, vyzdvihuje důležitost podpory modelů, které se v této oblasti osvědčily, a uvědomuje si, že cílem navržených intervenčních opatření ve prospěch podniků musí být jejich dlouhodobé restrukturalizační výsledky a přechod k udržitelnějšímu hospodářství, a nikoli „hasící“ zásahy v zájmu jejich hospodářského přežití, jež jsou v mnoha případech neslučitelné s politikami státní podpory;

13.

zdůrazňuje, že pro řešení krize je nutné investovat do výzkumu a vývoje, inovací, vzdělávání a technologií, které využívají zdroje účinně, což bude přínosem pro tradiční odvětví, venkovské oblasti i hospodářská odvětví založená na vysoce kvalifikovaných službách, a posílí se tak hospodářská, sociální a územní soudržnost; konstatuje, že je nezbytné zajistit dostupný systém financování, ve kterém budou hrát důležitou roli strukturální fondy;

14.

vyzývá Komisi a členské státy, aby nepřetržitě sledovaly dopad krize na různé strukturální a rozvojové oblasti a využívání příležitostí, které skýtají finanční nástroje určené pro Cíl 2, zejména na podporu podnikání, malých a středních podniků a subjektů sociální a inkluzivní ekonomiky s cílem zvýšit jejich konkurenceschopnost, a tím potenciál pro růst zaměstnanosti, a usnadnit jejich přístup k nástrojům finančního řízení (JASPERS, JEREMIE, JESSICA a JASMINE); vyzývá Komisi a členské státy, aby využily tyto údaje pro přípravu a zaměření budoucího Cíle 2 soudržnosti EU v oblastech – na regionální a místní úrovni –, ve kterých mohou intervence EU přinést ověřenou přidanou hodnotu (zejména inovace v cestovním ruchu, službách, výpočetní technice a průmyslových odvětvích, spolu s ochranou a zlepšováním životního prostředí a možným rozvojem obnovitelných zdrojů energie nebo technologií, které by výrazně zlepšily běžné energetické podniky, zaměřily se na snížení emisí a v nejvyšší možné míře snížily produkci odpadu, a také inovace v primárním sektoru);

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby využily a podpořily veškeré možnosti součinnosti nástrojů politiky soudržnosti a konkurenceschopnosti na úrovni regionální, vnitrostátní, přeshraniční a evropské;

16.

vítá politiku Komise týkající se a) prodloužení období způsobilosti v rámci operačních programů na období 2000–2006 s cílem umožnit maximální využití všech zdrojů politiky soudržnosti, b) zjednodušení administrativních požadavků a postupů a finančního řízení programů, přičemž zároveň musí být zajištěna nezbytná kontrola jakýchkoli pochybení nebo podvodů; v souvislosti s tím se domnívá, že by měly být vytvořeny takové podmínky, aby se podpořily vhodné projekty a předcházelo nezákonnému jednání;

17.

podporuje politiku „předběžného financování“ programů v rámci politiky soudržnosti pro období 2007–2013, která poskytla okamžitou likviditu ve výši 6,25 miliardy EUR pro rok 2009 na investice v rámci finančních balíčků schválených pro každý členský stát;

18.

konstatuje, že městské regiony a městská centra představují vzhledem ke své podstatě zvláštní a značné sociální problémy (vysoká nezaměstnanost, vytlačování na okraj společnosti, sociální vyloučení, atd.), které se v důsledku krize zhoršily a které je třeba důkladně prozkoumat, aby mohly být provedeny vhodné kroky a přijata krátkodobá i dlouhodobá opatření;

19.

podporuje politiku pomoci a nové nástroje financování u velkých projektů v regionech (projekty s celkovými plánovanými náklady ve výši 50 milionů EUR a více), které zavedla Komise v roce 2009, uznává důležitost nástrojů finančního řízení a spolupráce s EIB nebo EIF, zejména programů JASPERS, JEREMIE a JESSICA, a vyzývá k dalšímu zvýšení finančních prostředků poskytovaných prostřednictvím programu JASPERS (Společná pomoc při podpoře projektů v evropských regionech) nad 25 %, které se týkají pouze regionů Cíle 2, má-li být podpořena plná příprava a velmi rychlá realizace těchto projektů, ačkoliv jich je v současnosti stále málo; doufá, že předcházející zvýšení prostředků pro program JASPERS bude mít střednědobý i dlouhodobý dopad na růst hospodářské konkurenceschopnosti evropských regionů, a zastává názor, že by měla být pravidelně prováděna srovnávací analýza získaných výsledků a sledovaných cílů a rovněž přidělených finančních prostředků a prostředků nezbytných k dosažení příslušných cílů;

20.

zdůrazňuje, že evropská, vnitrostátní a regionální politika bude účinná a efektivní, pouze pokud bude řízena opravdu integrovaným způsobem založeným na víceúrovňové spolupráci místních, regionálních, vnitrostátních, přeshraničních i evropských veřejných orgánů; vyzývá Komisi, aby zhodnotila možnosti územní spolupráce pro inovaci na úrovni vnitrostátní i mezinárodní v rámci každého jednotlivého cíle politiky soudržnosti a aby analyzovala možnosti konsolidace cíle evropské územní spolupráce za účelem podněcování k regionální spolupráci v oblasti inovace; současně s upevněním cíle územní spolupráce (Cíl 3) doporučuje také podpořit možnost vypracování opatření v oblasti územní nadnárodní spolupráce v rámci Cíle 2; konstatuje, že tato možnost již existuje podle čl. 37 odst. 6 písm. b) nařízení (ES) č. 1083/2006; je toho názoru, že aniž by se změnil celkový rozpočet určený pro cíle soudržnosti, mělo by posílení územní spolupráce být doprovázeno zvýšením rozpočtu pro tuto rozšířenou územní spolupráci;

21.

podporuje navrhované změny prováděcích pravidel, jejichž smyslem je posílení flexibility strukturálních fondů a jejich přizpůsobení tak, aby vyhovovaly požadavku za současných mimořádných hospodářských podmínek okamžitě realizovat 455 programů v rámci politiky soudržnosti, zejména pokud jde o programy Cíle 2, přičemž zohledňuje nutnost, aby se vnitrostátní a regionální instituce a řídící orgány přizpůsobily této nové situaci a vyhnuly se případnému zneužití prostředků či špatnému řízení a zajistily možnost přidělit zbývající prostředky na jiné probíhající nebo budoucí projekty; požaduje na řídících orgánech, aby navrhly způsoby, jak zvýšit účinnost provádění operačních programů stanovených Cílem 2;

22.

trvá na tom, že za zvláštních okolností (jako je hospodářská krize) může být při uplatňování pravidla N + 2 požadována větší míra pružnosti s ohledem na cíle sledované politikou soudržnosti a na dopady cyklických hospodářských změn na veřejné finance a soukromé investice;

23.

doporučuje, aby všechny finanční prostředky, které nebyly v regionu využity podle pravidla N + 2 a N + 3, byly znovu přiděleny na regionální projekty a iniciativy Společenství;

24.

vyzývá Komisi ke zhodnocení akčního plánu / iniciativy „Small Business Act“ po roce provádění (prosinec 2008), především z hlediska výsledků dosažených při zvyšování konkurenceschopnosti malých podniků a z hlediska jejich přístupu k finančnímu a provoznímu kapitálu a podporování inovativních začínajících podniků, snižování administrativní zátěže atd.;

25.

trvá na tom, že rovnost žen mužů má pozitivní dopad na hospodářský růst; v tomto ohledu konstatuje, že z určitých studií vyplývá, že kdyby míra zaměstnanosti, zaměstnanosti na částečný úvazek a produktivity žen byly stejné jako u mužů, HDP by se pro plánovací období po roce 2013 zvýšil o 30 %; požaduje proto, aby projekty financované ze strukturálních fondů, které podporují rovný přístup a začlenění žen na trhu práce, byly předmětem zvláštního zájmu;

26.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/13

A.

vzhledem k tomu, že dopravní odvětví představuje důležitou součást rozvoje Evropské unie a jejích regionů a měst, která bezprostředně ovlivňuje konkurenceschopnost a sociální soudržnost regionů a měst, a tím podstatně přispívá k realizaci evropského jednotného trhu;

B.

vzhledem k tomu, že doprava plní trojí funkci: ekonomickou, sociální a funkci územní soudržnosti, jež jsou zásadní pro evropskou integraci;

C.

vzhledem k tomu, že dopravní odvětví má zásadní význam pro oblast hospodářství a zaměstnanosti, neboť v poměru k hrubému domácímu produktu tvoří 10 % prosperity EU a vytváří více než 10 milionů pracovních míst, a tudíž bude v budoucnu hrát klíčovou úlohu při provádění strategie Evropa 2020;

D.

vzhledem k tomu, že doprava je zásadním prvkem evropské politiky, vzhledem k tomu, že EU proto potřebuje finanční rámec, který zohlední budoucí výzvy v oblasti dopravní politiky, poskytne krátkodobý ekonomický stimul, zvýší produktivitu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a posílí Evropu jakožto oblast výzkumu;

E.

vzhledem k tomu, že dopravní odvětví má značný vliv na životní prostředí, kvalitu života a na zdraví lidí a že dopravní odvětví sice umožňuje profesní i soukromou mobilitu, avšak v roce 2008 odpovídalo za 27 % celkového objemu emisí CO2 a tento objem od té doby dále vzrostl; vzhledem k tomu, že v rámci odvětví dopravy představovala v roce 2007 silniční doprava 70,9 % celkových emisí CO2, letecká doprava 12,5 %, námořní a říční doprava 15,3 % a železniční doprava 0,6 celkových emisí CO2;

F.

vzhledem k tomu, že v Evropě je vyvíjeno úsilí zvýšit úroveň bezpečnosti u všech druhů dopravy, vzhledem k tomu, že v roce 2008 při dopravních nehodách zemřelo přibližně 39 000 osob a 300 000 osob bylo vážně zraněno, a proto je důležité i nadále posilovat veškeré aspekty týkající se bezpečnosti, zejména bezpečnosti na silnicích;

G.

vzhledem k tomu, že se EU v rámci souboru opatření v oblasti změny klimatu zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % oproti roku 1990, což nadále zůstává závazným cílem;

H.

vzhledem k tomu, že cílů stanovených v Bílé knize z roku 2001 bylo dosaženo jen částečně, a proto je nezbytné přezkoumat, zda mají tyto cíle zůstat zachovány nebo nově formulovány, a v případě nutnosti je třeba zvýšit úsilí při dosahování těchto cílů;

I.

vzhledem k tomu, že problémy při provádění, jako např. opožděné nebo chybné provádění, podstatně omezují účinnost evropských právních předpisů; vzhledem k tomu, že je proto v tomto ohledu naléhavě třeba jednat;

J.

vzhledem k tomu, že parlamentní činnost musí být prováděna soudržným způsobem, zejména v oblastech, které se přímo dotýkají dopravní politiky, jako je např. politika životního prostředí, sociální politika, politika městského rozvoje a územního plánování či politika zaměstnanosti a hospodářská politika;

K.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize těžce postihla dopravní odvětví, čehož by však mělo být využito jako šance napomoci dopravnímu odvětví směrem do budoucnosti, resp. jej podpořit, a to zejména posílením udržitelných způsobů dopravy a prostřednictvím příslušných investic mj. do železniční a vodní dopravy; vzhledem k tomu, že tak budou zajištěny rovnější podmínky na trhu;

L.

vzhledem k tomu, že jakožto součást budoucího přezkumu agentur je třeba provést analýzu přidané hodnoty, kterou agentury poskytují, jakožto i potřeby zřídit evropskou dopravní agenturu;

M.

vzhledem k tomu, že také pro dopravní odvětví má veliký význam stanovování měřitelných cílů, čímž se jednak lépe prověří účinnost dopravní politiky a za druhé zajistí společenské a hospodářské zaměření plánování a čímž se dále ukáže, že navrhovaná opatření jsou nezbytná k uskutečnění dopravní politiky;

N.

vzhledem k tomu, že podstatný rozvoj výzkumu, infrastruktury a techniky vyžaduje odpovídající finanční prostředky a nástroje;

O.

vzhledem k tomu, že vývoj společnosti a četných hospodářských odvětví vede ke zvýšené poptávce v dopravním odvětví, pro které jsou tudíž zásadní všechny druhy dopravy, vzhledem k tomu, že tyto druhy však musí být hodnoceny na základě své účinnosti z hlediska hospodářské politiky, politiky životního prostředí, sociální politiky a politiky zaměstnanosti;

P.

vzhledem k tomu, že do budoucna je žádoucí udržitelná spolupráce všech druhů dopravy - jak přepravy osob, tak zboží - aby byly vytvořeny bezpečné, udržitelné, logisticky propracované a tedy účinné dopravní řetězce, včetně multimodálních řešení a vzájemného propojení dálkové dopravy s dopravou místní;

1.

je přesvědčen, že politika EU obecně potřebuje jasnou a soudržnou vizi budoucnosti dopravy jakožto ústředního odvětví jednotného trhu, které v celé Evropě zajišťuje volný pohyb osob a zboží a územní soudržnost; domnívá se, že společně s tím, že bude nadále tvořit významnou část udržitelného růstu a konkurenceschopnosti Evropy, se musí odvětví dopravy vyvíjet v rámci trvale vysokých sociálních a environmentálních standardů a zaručit hospodářskou účinnost;

2.

je přesvědčen, že demografické změny, zejména v městských oblastech, budou výzvou pro dopravu v oblasti bezpečnosti a kapacit a že z tohoto hlediska musí být základní právo na mobilitu a jeho použitelnost vnímáno jako podstatné a musí být uplatňováno rovněž prostřednictvím lepší dostupnosti a výstavby chybějící infrastruktury; zdůrazňuje, že v této souvislosti jsou pro městské oblasti perspektivní dobře integrované multimodální dopravní řetězce, včetně chůze, jízdy na kole a hromadné dopravy; zdůrazňuje, že v městských oblastech určí zejména současná infrastruktura, který způsob dopravy bude nejvhodnější; domnívá se, že dobré spojení prostřednictvím hromadné dopravy omezí ve venkovských oblastech používání soukromých vozidel; v zájmu vytvoření soudržné městské a příměstské dopravy a zachování populace na venkově vyzývá k založení funkčních městských regionů;

3.

žádá Komisi, aby pro města s více než 100 000 obyvateli zavedla plány udržitelné městské mobility při náležitém zohlednění zásady subsidiarity a aby podněcovala města k sestavení plánů mobility, které nabídnou koncepci integrované dopravy, s cílem snížit poškozování životního prostředí a posílit zdravotní hlediska a účinnost mobility;

4.

domnívá se, že rostoucí poptávka vede mimo jiné k výzvám v oblasti kapacit, resp. ke snížení účinnosti vzhledem k problémům s infrastrukturou v nákladní dopravě, domnívá se proto, že by měla být především posílena součinnost různých druhů dopravy a bezpečnost účastníků dopravy i zboží a že by měla být zásadním způsobem zlepšena infrastruktura a zejména odstraněna problematická místa, která jsou známa již mnoho let;

5.

zdůrazňuje, že vyloučení emisí uhlíku z dopravy je jednou z nejdůležitějších výzev budoucí dopravní politiky EU a že by k němu měly být využity všechny existující a udržitelné prostředky, jako mimo jiné smíšené využívání energetických zdrojů pro podporu výzkumu a vývoje technologií a způsobů ohleduplnějších k životnímu prostředí, opatření pro tvorbu cen a internalizace vnějších nákladů všech druhů dopravy za předpokladu, že zisky, které tak na úrovni EU vzniknou, budou použity ke zlepšení udržitelnosti mobility a opatření ovlivňujících chování účastníků dopravy i profesionálů v dopravě (zvyšování informovanosti, chování ohleduplné k životnímu prostředí atd.); zdůrazňuje, že za tímto účelem by měly být vytvořeny především finanční pobídky s vyloučením případného narušování hospodářské soutěže mezi různými druhy dopravy a mezi jednotlivými členskými státy;

6.

bere na vědomí, že podle Mezinárodní námořní organizace produkuje námořní doprava tři až pětkrát méně CO2 než pozemní doprava, ale má obavy z očekávaných emisí SOx a NOx z námořní dopravy, které budou mít do roku 2020 přibližně stejný objem jako emise z pozemní dopravy, a lituje bezvýsledného pokusu organizace IMO o zavedení systému na snižování emisí CO2;

7.

zdůrazňuje potřebu lepší informovanosti široké veřejnosti o důsledcích cestování ve volném čase a vyzývá Komisi, aby se cestováním ve volném čase zabývala v rámci své politické koncepce;

8.

zdůrazňuje, že bezpečnost musí být i nadále jednou z priorit budoucí dopravní politiky a že bezpečnost jak aktivních, tak i pasivních uživatelů všech druhů dopravy musí být zaručena; připisuje zásadní význam snížení nepříznivých dopadů dopravy na zdraví, zejména prostřednictvím moderních technologií, a zaručení práv cestujících ve všech druzích dopravy, především práv cestujících se sníženou mobilitou, a sice na základě jasných a transparentních pravidel; podporuje vytvoření charty práv cestujících v Evropské unii;

9.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila studii, která by zahrnovala osvědčené postupy členských států týkající se dopadu omezení rychlosti na všechny typy vozidel a komunikací, jak městských, tak meziměstských, s cílem předložit legislativní opatření, která by snížila emise a zvýšila bezpečnost silničního provozu;

10.

zdůrazňuje nutnost zaručit bezpečnost osob i právní jistotu pracovníků v dopravním odvětví, mj. na základě vytvoření dostatečného počtu bezpečných parkovacích míst a harmonizace prosazování pravidel silniční dopravy i sankcí, jež je možné v jejich rámci uložit; dále zdůrazňuje, že zavedení přeshraničního uplatňování sankcí zvýší bezpečnost na silnicích pro všechny uživatele;

11.

upozorňuje na to, že nárůstu silniční nákladní dopravy neodpovídá počet odstavných ploch pro nákladní automobily v síti TERN, z čehož vyplývá, že nezvýší-li členské státy EU kvalitu a počet možností odpočinku, bude v případě řidičů z povolání zejména v nočních hodinách vážně ohroženo dodržování stanovené doby řízení a doby odpočinku, a tím i celková bezpečnost silničního provozu;

12.

domnívá se, že rozvoj osobní a nákladní dopravy jako celku závisí do značné míry na účinném využití různých druhů dopravy, a proto by evropská dopravní politika měla být zaměřena na efektivní součinnost různých druhů dopravy, která bude úzce spojena s vyloučením emisí uhlíku z dopravy, bezpečností a hospodárností dopravy; věří, že to povede k optimálnímu přerozdělení mezi různými druhy dopravy a posunu k udržitelnějším způsobům dopravy a zároveň bude zajištěna interoperabilita v rámci jednotlivých druhů dopravy i mezi nimi, posílena udržitelnější doprava a logistické řetězce i nabídka a dojde k posílení bezproblémových dopravních toků mezi druhy dopravy a dopravními uzly;

13.

zdůrazňuje, že efektivní součinnost různých druhů dopravy by měla být posuzována nejen podle kritérií hospodárnosti, ale také podle kritérií ochrany životního prostředí, sociálních a pracovních podmínek, bezpečnostních hledisek a hlediska územní soudržnosti, přičemž by měly být zohledněny rozdílné technické možnosti a rozdílná výchozí situace různých druhů dopravy na jedné straně, a států, regionů a měst na straně druhé;

14.

zdůrazňuje, že efektivní součinnost různých druhů dopravy si žádá lepší infrastrukturu, mj. prostřednictvím budování zelených koridorů, snižování počtu problémových míst, zkvalitňování železniční a vodní dopravy, zvyšování bezpečnosti na základě nových technologií a zlepšování pracovních podmínek;

15.

požaduje pravidelné přezkumy evropských právních předpisů a jejich provádění a uplatňování, aby byla zajištěna jejich účinnost; vyzývá Komisi, aby důsledně odstraňovala překážky, které vznikají chybným nebo opožděným prováděním evropských právních předpisů v členských státech;

16.

navrhuje, aby v novém rámci Lisabonské smlouvy a po dohodě s Komisí byla alespoň jednou ročně svolána společná schůze zástupců národních parlamentů zodpovědných za dopravu s cílem sdílet zkušenosti a zlepšit provádění právních předpisů EU v oblasti dopravy a spolupracovat na jeho zefektivnění;

17.

konstatuje, že doprava hraje důležitou úlohu pro dokončení evropského vnitřního trhu, stejně jako pro volný pohyb občanů a zboží, a že by především v železniční dopravě ve všech členských státech EU mělo být dosaženo řízeného otevření trhu; je toho názoru, že zmíněné úplné otevření trhu bude prospěšné pro spotřebitele a mělo by být doprovázeno opatřeními, která zajistí kvalitu veřejných služeb, i dlouhodobým plánováním investic do infrastruktury a technické interoperability s cílem zvýšit účinnost a bezpečnost a dalšími opatřeními, která zabrání narušení hospodářské soutěže v rámci jednotlivých druhů dopravy i mezi nimi, mimo jiné v sociální, fiskální bezpečnostní a environmentální oblasti; internalizace externích sociálních a environmentálních nákladů by měla probíhat postupně, přičemž bude zahájena u nejvíce znečišťujících druhů dopravy, jimiž jsou silniční a letecká doprava;

18.

vyzývá Komisi a orgány členských států, aby usnadnily dokončení procesu liberalizace kabotážní dopravy, aby tak došlo ke snížení nadměrného počtu jízd naprázdno a k vytvoření udržitelnější silniční a železniční sítě prostřednictvím zvýšení počtu uzlů nákladní přepravy;

19.

v zájmu dosažení účinné námořní dopravy kombinovatelné s jinými druhy dopravy je nevyhnutelné opět přistoupit k rozhodnému procesu liberalizace, aby byl tento druh dopravy skutečně konkurenceschopný;

20.

vzhledem k hospodářským potřebám zdůrazňuje význam skutečně evropské správy dopravní infrastruktury (železniční koridory pro nákladní a osobní dopravu, jednotné evropské nebe, přístavy a jejich napojení na dopravní sítě, prostor námořní dopravy bez překážek, vnitrozemské vodní cesty) s cílem snížit dopad existence hranic na všechny druhy dopravy a posílit konkurenceschopnost a atraktivitu EU;

21.

vyzývá ke zřízení společného evropského rezervačního systému s cílem zvýšit efektivitu jednotlivých druhů dopravy a zjednodušit a zlepšit jejich interoperabilitu;

22.

zdůrazňuje, že doprava má vliv na sociální, zdravotní a bezpečnostní politiku a že v rámci vytvoření jednotného dopravního prostoru musí být na vysoké úrovni harmonizovány a trvale zlepšovány zaměstnanecké a pracovní podmínky i vzdělávání a odborná příprava, a to na základě účinného sociálního dialogu na evropské úrovni; zdůrazňuje, že mimo jiné vytváření evropských vzdělávacích a špičkových středisek v příslušných členských státech může přispět k podpoře kvality odborné přípravy a postavení osob zaměstnaných v dopravě, i ke vzájemnému uznávání studia v rámci odborné přípravy;

23.

domnívá se, že pro dosažení vyšší účinnosti v dopravní politice je třeba vyhodnotit programy (jako např. Galileo a ITS - inteligentní dopravní systémy pro všechny druhy dopravy), a na základě výsledků vhodně uzpůsobit strategii i plánování; je si mj. vědom toho, jak je stále žádoucí nový program pro bezpečnost v silničním provozu, další revitalizace sítí TEN-T, průběžné vyhodnocení programu NAIADES, velmi důsledné a plné provádění programu jednotného evropského nebe, SESAR a 8. rámcového programu pro výzkum a pokračování programu Marco Polo ve zjednodušené formě;

24.

domnívá se, že technická interoperabilita a její financování, stejně jako evropská osvědčení, standardizace a vzájemné uznávání představují zásadní prvky dobře fungujícího jednotného trhu a že prosazování těchto prvků by mělo být důležitou součástí úkolů různých agentur; zdůrazňuje, že by všechny agentury měly usilovat o dosažení, a v krátké době také dosáhnout, podobné úrovně odpovědnosti a pravomocí a měly by být pravidelně hodnoceny; vybízí zejména k rozvoji úplného potenciálu Evropské agentury pro železnice, včetně postupného přebírání odpovědnosti za vydávání osvědčení všem novým kolejovým vozidlům a železniční infrastruktuře a za pravidelné audity vnitrostátních orgánů pro bezpečnost nebo rovnocenných orgánů členských států, jak stanoví směrnice 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004;

25.

zdůrazňuje, že silniční doprava představuje 75 % dopravního odvětví, a tudíž žádá o zohlednění potřebnosti agentury pro silniční dopravu, zejména s cílem zvýšit bezpečnost na silnicích a zaručit základní právo občanů na bezpečnou mobilitu podporou nových aplikací (jako např. Galileo nebo stejně vhodné technologie pro inteligentní dopravní systémy) a řídit výzkumné programy; dále se domnívá, že tato agentura by také mohla přistupovat k regulačním opatřením tehdy, jde-li o odstraňování překážek pro udržitelný vnitřní trh;

26.

poukazuje na to, že se vnitrozemská vodní doprava stále potýká s nejednotným institucionálním rámcem, a požaduje vytvoření trvalé a strukturované spolupráce mezi příslušnými orgány s cílem úplného využití potenciálu tohoto druhu dopravy;

27.

pro odvětví dopravy požaduje agendu v oblasti výzkumu a technologií; domnívá se, že tato agenda by měla být vytvářena ve spolupráci se všemi příslušnými zúčastněnými subjekty, aby byly pochopeny potřeby tohoto odvětví, a na tomto základě lépe přidělovány finanční prostředky EU; je toho názoru, že upřednostněny by měly být projekty zaměřené na vyloučení uhlíku z dopravy, zlepšení transparentnosti dodavatelského řetězce a bezpečnosti a zabezpečení dopravy, zlepšení řízení dopravy a snížení administrativní zátěže;

28.

zdůrazňuje, že výzkum, vývoj a inovace musí být podpořeny, jelikož jsou na základě snížení výfukových plynů a hluku ze všech druhů dopravy významným přínosem pro životní prostředí, navíc zvyšují bezpečnost díky lepšímu využití stávající kapacity infrastruktury a odstraňování problémových dopravních míst, a v neposlední řadě vedou k větší energetické nezávislosti všech druhů dopravy v celé dopravní síti; v této souvislosti zdůrazňuje, že inteligentní, interoperabilní a provázané systémy pro řízení a bezpečnost dopravy, jako např. systémy ERTMS, Galileo, SESAR, ITS a další vhodné technologie, musí být podpořeny jak v rámci výzkumu a vývoje, tak i v praxi; vyzývá členské státy, aby zajistily přínos inteligentních dopravních systémů pro všechny evropské občany; konstatuje, že v souvislosti se slibnými technologiemi musí být vytvořeny nezbytné rámcové podmínky a otevřené normy, aniž by docházelo k neopodstatněnému zvýhodnění jakékoli specifické technologie;

29.

zdůrazňuje, že v rámci ochrany životního prostředí a energetické nezávislosti EU by měl každý druh dopravy snížit své emise CO2 za podpory poskytované výzkumem a vývojem inovativních, energeticky účinných a čistých technologií a obnovitelných zdrojů energie, což povede mimo jiné k udržitelnější povaze vozidel u všech druhů dopravy; je toho názoru, že by to současně posílilo konkurenceschopnost evropských podniků;

30.

zdůrazňuje, že je zapotřebí jednotných definic příslušných pojmů v oblasti bezpečnosti silničního provozu a šetření nehod za účelem zajištění srovnatelnosti výsledků a případných prováděných opatření;

31.

zdůrazňuje, že harmonizace přepravních dokladů podle nejnovějších komunikačních norem a jejich multimodální a mezinárodní použitelnost může vést k podstatnému zlepšení bezpečnosti a logistiky, jakož i k významnému snížení administrativní zátěže;

32.

zdůrazňuje, že účinná politika v oblasti dopravy vyžaduje vhodný finanční rámec s ohledem na současné výzvy a že z tohoto důvodu je třeba navýšit stávající finanční prostředky určené pro dopravní odvětví a mobilitu; proto považuje za nutné:

33.

požaduje soudržnou a integrovanou dopravní politiku, která prostřednictvím finanční podpory, která nebude posuzována podle kritérií konkurenceschopnosti, v souladu s pravidly EU pro státní podporu, posílí mimo jiné železniční a lodní dopravu, přístavní politiku a veřejnou hromadnou dopravu;

34.

je toho názoru, že finanční a hospodářskou krizi je nutno využít jako šanci k cílené podpoře dopravního odvětví a poskytnutím finanční podpory umožnit investice do dopravy, jež bude v prvé řadě bezpečná, šetrná k životnímu prostředí, a tudíž i trvale udržitelná; je toho názoru, že by měly být v kontextu Evropské strategie 2020 uváženy investice EU do dopravních projektů, jelikož doprava a systémy mobility nabízí jedinečnou příležitost pro tvorbu stabilních pracovních míst;

35.

je přesvědčen, že vymezení evropské ústřední sítě v rámci celkové sítě TEN-T, které je i nadále prioritou dopravní politiky EU, je třeba posoudit podle kritérií udržitelného rozvoje na evropské, ale i regionální a místní úrovni, a že multimodální platformy a přístavy s multimodálním překladištěm i nadále představují podstatnou součást v nabídce infrastruktury, jelikož umožňují účinné propojení mezi rozličnými druhy dopravy;

36.

je toho názoru, že projekty TEN-T by měly i nadále zůstat prioritou dopravní politiky EU a že je nezbytně nutné řešit problém nedostatečné infrastruktury a překonat historické a geografické překážky, jež přetrvávají na hranicích; domnívá se, že sítě TEN-T by měly být integrovány do celoevropské sítě propojené s i oblastmi za hranicemi EU, je toho názoru, že tento proces lze uspíšit navýšením financování;

37.

žádá, aby infrastruktura vnitrozemské vodní dopravy, vnitrozemské přístavy a multimodální propojení mořských přístavů s vnitrozemím a železnicí hrály v evropské dopravní politice důležitější úlohu a aby jim byla poskytnuta větší podpora s cílem přispět ke snížení dopadu dopravy v EU na životní prostředí a k její větší bezpečnosti; je toho názoru, že ohleduplnost vnitrozemských plavidel k životnímu prostředí lze radikálně zlepšit, budou-li na nich instalovány nové pohonné jednotky vybavené nejmodernější dostupnou technologií pro regulaci emisí;

38.

vyzdvihuje, že je třeba pohlížet na projekty týkající se námořní přepravy na krátké i dlouhé vzdálenosti v širším kontextu, který zahrnuje i země v bezprostřední geografické blízkosti Evropy; zdůrazňuje, že to bude vyžadovat větší součinnost mezi regionální politikou, rozvojovou politikou a dopravní politikou;

39.

uznává, že regionální letiště mají pro rozvoj okrajových a nejodlehlejších regionů klíčový význam, protože zvyšují jejich propojenost s dopravními uzly; považuje za obzvláště prospěšné využít, tam kde je to možné, intermodální řešení; domnívá se, že (vysokorychlostní) železniční spojení mezi letišti nabízejí ideální možnost, jak udržitelně propojit různé druhy dopravy;

40.

zdůrazňuje, že vytvoření evropského dopravního prostoru je důležitou prioritou a pro všechny druhy dopravy, především v letecké a lodní dopravě, do značné míry závisí na mezinárodním přijetí v rámci vyjednávaných dohod, přičemž by EU měla v příslušných mezinárodních grémiích zaujímat stále významnější úlohu při jeho vytváření;

41.

požaduje, aby byly sledovány jasnější a vyčíslitelnější cíle, kterých má být s ohledem na rok 2010 dosaženo v roce 2020, a proto navrhuje, aby

42.

vyzývá Komisi, aby sledovala pokrok při dosahování těchto cílů a aby o tom každoročně podávala zprávu Parlamentu;

43.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/23

A.

vzhledem k tomu, že činnost Petičního výboru byla v roce 2009 ovlivněna přechodem ze šestého na sedmé volební období Parlamentu, že došlo ke změnám členů výboru a dvě třetiny poslanců výboru nyní tuto funkci zaujímají poprvé,

B.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 skončilo funkční období evropského veřejného ochránce práv a Petiční výbor se přímo podílel na slyšení kandidátů na tuto funkci,

C.

vzhledem k tomu, že dne 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která stanovuje nezbytné předpoklady pro větší zapojení občanů do rozhodovacího procesu EU, a tím usiluje o posílení legitimity a zodpovědnosti Unie,

D.

vzhledem k tomu, že občané EU jsou přímo zastoupeni Parlamentem a ve Smlouvě je zakotveno petiční právo, které občanům poskytuje prostředek, jímž se mohou na své zástupce obrátit, kdykoli se domnívají, že jejich práva byla porušena,

E.

vzhledem k tomu, že prosazování evropských právních předpisů má přímý dopad na občany, kteří mohou zároveň nejlépe hodnotit jejich efektivitu a nedostatky a poukázat na mezery, které je třeba vyplnit, a tím zajistit plnění cílů Unie,

F.

maje na paměti, že evropští občané jako jednotlivci i jako celek se na Parlament obrací s žádostmi o nápravu, je-li porušen evropský právní předpis,

G.

vzhledem k tomu, že Parlament má prostřednictvím svého Petičního výboru povinnost tyto obavy vyšetřit a udělat vše, co je v jeho silách, aby těmto porušováním práva učinil přítrž; vzhledem k tomu, že Petiční výbor, s cílem zajistit občanům nejvhodnější a nejrychlejší nápravu, nadále prohluboval svoji spolupráci s Komisí, dalšími parlamentními výbory, evropskými orgány, agenturami a sítěmi a členskými státy,

H.

vzhledem k tomu, že počet peticí zaslaných Parlamentu byl v roce 2009 mírně vyšší, než počet zaznamenaný v roce 2008 (tj.1924 oproti 1849) a byl potvrzen trend rostoucího počtu peticí podaných elektronicky (v roce 2009 tento počet činil 65 %, zatímco v roce 2008 60 %),

I.

vzhledem k tomu, že počet nepřípustných petic obdržených v roce 2009 ukazuje, že je třeba klást větší důraz na to, aby občané měli lepší informace o kompetencích Unie a úloze jejích různých orgánů,

J.

vzhledem k tomu, že v řadě případů občané zasílají Parlamentu petice ohledně rozhodnutí, jež byla učiněna příslušnými správními či soudními orgány v členských státech, a vzhledem k tomu, že občané potřebují mechanismy, pomocí nichž mohou povolat vnitrostátní orgány k odpovědnosti za jejich účast jak v evropském legislativním procesu, tak v procesu vymahatelnosti právních předpisů,

K.

vzhledem k tomu, že občané by měli být především informováni o tom, že – jak uznal evropský veřejný ochránce práv ve svém rozhodnutí z prosince 2009 o uzavření stížnosti č. 822/2009/BU proti Komisi – řízení před vnitrostátním soudem je součástí procesu provádění evropských právních předpisů v členských státech a že Petiční výbor se nemůže zabývat záležitostmi, které spadají do pravomoci vnitrostátního soudu, ani výsledek tohoto řízení přezkoumávat,

L.

vzhledem k tomu, že vysoké náklady soudních řízení zejména v některých členských státech mohou být pro občany překážkou a mohly by jim skutečně bránit v podání žalob u příslušných vnitrostátních soudů, pokud se domnívají, že vnitrostátní orgány nedodržují jejich práva podle právních předpisů EU,

M.

vzhledem k tomu, že Parlament se potýká se zvláštním problémem v případě, kdy se jedná o petici týkající se údajných pochybení vnitrostátních soudů, které nepožádaly Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce, a nedodržely tak článek 267 SFEU, zejména pokud Evropská komise nevyužije své pravomoci podle článku 258 a nepřijme opatření proti dotyčnému členskému státu,

N.

vzhledem k tomu, že proces předkládání a projednávání peticí – prostřednictvím svých pracovních mechanismů a protože podle Smlouvy je petiční právo zaručeno všem občanům a obyvatelům EU – je odlišný od ostatních nápravných opatření na úrovni EU, která mají občané k dispozici a mezi než patří podávání stížností evropskému veřejnému ochránci práv nebo Komisi,

O.

vzhledem k tomu, že občané mají právo na rychlou nápravu zaměřenou na nalezení řešení a na vysoce transparentní a jasný přístup ze strany všech evropských orgánů, a vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně žádal Komisi, aby využila svá výsadní práva, jež jí jako ochránkyni Smlouvy náleží, a zasáhla proti porušování evropských právních předpisů zjištěným předkladateli petic, zejména v případech, kdy k nim dojde v důsledku provádění právních předpisů EU na vnitrostátní úrovni,

P.

vzhledem k tomu, že řada petic vzbuzuje i nadále obavy ohledně provádění evropských právních předpisů o vnitřním trhu a životním prostředí ve vnitrostátním právu a ohledně jejich uplatňování, a maje na paměti předchozí výzvy Petičního výboru k tomu, aby Komise v těchto oblastech zesílila kontroly prosazování a zvýšila jejich účinnost,

Q.

vzhledem k tomu, že ačkoliv Komise může v plné míře zkontrolovat dodržování právních předpisů EU pouze tehdy, když vnitrostátní orgány vydají konečné rozhodnutí, je důležité – zejména v otázkách týkajících se životního prostředí a ve všech případech, kdy je obzvláště důležité časové hledisko, v rané fázi ověřit, zda místní, regionální a vnitrostátní orgány správně uplatňují všechny příslušné procesní požadavky v souladu s právem EU, a v případě potřeby provést podrobné studie o uplatňování a dopadu platných právních předpisů, aby se získaly veškeré potřebné informace,

R.

maje na paměti, že je důležité předcházet dalším nenapravitelným ztrátám biologické rozmanitosti, zejména v oblastech zahrnutých do sítě Natura 2000, a vzhledem k závazku členských států, že zajistí zabezpečení oblastí zvláštní ochrany v souladu se směrnicí o stanovištích (92/43/EHS) a směrnicí o ptácích (79/409/EHS),

S.

vzhledem k tomu, že petice poukazují na dopad evropských právních předpisů na každodenní život občanů EU, a uznávaje nutnost učinit veškeré nezbytné kroky k upevnění pokroku, jehož bylo dosaženo v oblasti prosazování občanských práv EU,

T.

vzhledem k tomu, že Petiční výbor ve své předchozí zprávě o činnosti a ve stanovisku k výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva Společenství žádal, aby byl pravidelně informován o fázích, jichž bylo dosaženo v řízeních pro porušení předpisů, jejichž předmětem je téma obsažené také v peticích,

U.

maje na paměti, že primární zodpovědnost za správné provedení a prosazování evropských právních předpisů nesou členské státy a uznávaje, že řada z nich se v roce 2009 stále více zapojovala do práce Petičního výboru,

1.

vítá hladký přechod do nového volebního období Parlamentu a konstatuje, že velká část práce Petičního výboru byla, na rozdíl od práce ostatních parlamentních výborů, přenesena do nového volebního období, jelikož přezkoumání značného počtu peticí nebylo dokončeno;

2.

vítá vstup Lisabonské smlouvy v platnost a je přesvědčen, že Parlament bude úzce zapojen do rozvoje nové občanské iniciativy tak, aby tento nástroj mohl v plné míře splnit svůj účel, zajistit větší transparentnost a zodpovědnost v rozhodovacím procesu EU, a umožnil občanům navrhovat zlepšení nebo dodatky k právním přepisům EU;

3.

vítá zelenou knihu o Evropské občanské iniciativě (1), již Komise zveřejnila na konci roku 2009, jako první krok k uvedení koncepce do praxe;

4.

poukazuje na to, že Parlament obdržel petice podobné kampaním s více než milionem podpisů, a trvá na tom, že je nezbytné zajistit, aby si občané byli v plné míře vědomi rozdílu mezi tímto druhem peticí a občanskou iniciativou;

5.

připomíná své usnesení o občanské iniciativě (2), k němuž Petiční výbor předložil stanovisko; naléhavě vyzývá Komisi, aby stanovila srozumitelná prováděcí pravidla, která jednoznačně určí úlohy a povinnosti orgánů zapojených do procesu přezkoumávání a rozhodování;

6.

vítá skutečnost, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost nabyla Listina základních práv právně závazného charakteru, a zdůrazňuje její význam pro lepší ujasnění a zviditelnění základních práv všem občanům;

7.

domnívá se, že Unie i její členské státy mají povinnost zajistit, aby byla základní práva obsažená v Listině plně dodržována, a věří tomu, že Listina pomůže rozvinout koncepci občanství Unie;

8.

věří, že budou učiněny veškeré nezbytné procesní kroky, aby se zajistilo rychlé vyjasnění institucionálních aspektů přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a konstatuje, že Petiční výbor má v úmyslu v této záležitosti přispět k práci Parlamentu;

9.

připomíná svoji dřívější žádost, aby příslušné služby Parlamentu a Komise provedly plný přezkum postupů zjednávání nápravy, jichž mohou občané EU využívat, a zdůrazňuje, že je důležité jednat o revidované rámcové dohodě mezi Evropským parlamentem a Komisí, která plně zohlední větší práva občanů EU, zejména pokud jde o evropskou občanskou iniciativu;

10.

vítá kroky, které Komise učinila ke zjednodušení přístupu ke stávajícím veřejným asistenčním službám s cílem podat občanům informace o jejich právech v EU a nápravných prostředcích v případě porušení těchto práv, tím, že přeskupila několik příslušných internetových stránek (jako stránky sítě SOLVIT a ECC-Net) pod kapitolu Vaše práva v EU na hlavní internetové stránce EU;

11.

poukazuje na to, že Parlament opakovaně vyzval Komisi k vytvoření systému, jenž umožní jasně označit jednotlivé mechanismy podávání stížností dostupné občanům, a domnívá se, že je třeba učinit další kroky s cílem přepracovat stránku Vaše práva v EU tak, aby byla pro uživatele přehledná a sjednocená; očekává první posouzení provádění svého akčního plánu na rok 2008 (3), které by mělo být předloženo v roce 2010;

12.

připomíná své usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv z roku 2008 a vybízí nově zvoleného evropského veřejného ochránce práv k tomu, aby nadále pracoval na posílení otevřenosti a zodpovědnosti evropské správy a zajistil, aby rozhodnutí byla přijímána co nejotevřeněji a na úrovni, která bude co nejblíže občanům;

13.

opětovně potvrzuje své odhodlání podporovat úsilí úřadu veřejného ochránce práv o zvýšení veřejného povědomí o jeho práci a o zjištění nesprávných úředních postupů evropských orgánů a zakročení proti nim; domnívá se, že veřejný ochránce práv je cenným zdrojem informací pro veškeré snahy o zlepšení evropské správy;

14.

konstatuje, že petice obdržené v roce 2009, z nichž téměř 40 % bylo shledáno nepřípustnými, se nadále zaměřují na životní prostředí, základní práva, spravedlnost a vnitřní trh; co se týče geografického hlediska, většina petic se týká Unie jako celku – poté následuje Německo, Španělsko, Itálie a Rumunsko – což je dokladem toho, že občané skutečně pozorně sledují práci Unie a obrací se na ni s žádostmi o učinění opatření;

15.

uznává význam práce předkladatelů petic a Petičního výboru pro ochranu životního prostředí Unie; vítá iniciativu výboru zadat – s ohledem na mezinárodní rok biologické rozmanitosti – vypracování studie o uplatňování směrnice o stanovištích a považuje ji za užitečný nástroj pro hodnocení dosavadního vývoje strategie EU o biologické rozmanitosti a koncipování nové strategie;

16.

upozorňuje na to, že stále větší počet petic poukazuje na problémy, s nimiž se setkávají občané uplatňující své právo na volný pohyb; tyto petice se zmiňují o příliš dlouhých časových lhůtách při vystavování povolení k pobytu pro rodinné příslušníky ze třetích zemí a obtížích při uplatňování hlasovacího práva a uznávání kvalifikací;

17.

znovu opakuje své předchozí výzvy, aby Komise předložila praktické návrhy, jimiž rozšíří ochranu spotřebitele proti nekalým obchodním praktikám i na malé podniky, jak o to žádal ve svém usnesení o nepoctivých katalogových firmách (4), neboť výbor nadále dostává petice od obětí nekalého jednání katalogových firem;

18.

uznává, že Komise má pro práci Petičního výboru klíčový význam, neboť při posuzování peticí, zjišťování porušení evropských právních předpisů a zjednávání nápravy výbor nadále spoléhá na odborné znalosti Komise, a uznává úsilí, které Komise vyvíjí s cílem zlepšit časovou lhůtu, v níž reaguje na žádosti výboru o vyšetřování, aby případy ohlášené občany mohly být co nejrychleji vyřešeny;

19.

vybízí Komisi, aby vždy brzy zasáhla v případech, kdy petice signalizují potenciální ohrožení zvláštních chráněných oblastí, a připomněla příslušným vnitrostátním orgánům jejich závazky zajistit celistvost oblastí, které se podle směrnice 92/43/EHS (směrnice o stanovištích) označují jako oblasti Natura 2000, a to prostřednictvím preventivních opatření směřujících k zabezpečení souladu s evropskými právními předpisy;

20.

vítá nově zvolené členy Komise – zejména komisaře odpovědného za interinstitucionální vztahy a administrativu – a věří, že bude s Petičním výborem spolupracovat co nejužším a nejúčinnějším způsobem a bude jej respektovat jako jeden z nejdůležitějších prostředků komunikace mezi občany a evropskými orgány;

21.

s politováním konstatuje, že Komise stále nereagovala na opakované výzvy výboru, aby jej oficiálně a pravidelně informovala o pokroku v řízeních pro porušení právních předpisů u otevřených petic; konstatuje, že Komise, v souladu s články 258 a 260 Smlouvy, každý měsíc zveřejňuje svá rozhodnutí o řízení pro porušení právních předpisů, což je z hlediska transparentnosti chvályhodné, avšak přiměřeným způsobem neodpovídá na zmíněné výzvy;

22.

je přesvědčen, že pokud by sledování řízení pro porušení právních předpisů znamenalo, že by výbor procházel tiskové zprávy Komise a přiřazoval je ke konkrétním peticím, jednalo by se o zbytečnou ztrátu času a prostředků výboru, zejména v případech horizontálních porušení, a žádá, aby Komise informovala Petiční výbor o jakémkoli příslušném řízení pro porušení právních předpisů;

23.

znovu opakuje své přesvědčení, že občanům EU by měla být zaručena stejná míra transparentnosti ze strany Komise, ať už podávají formální stížnost nebo předkládají petici Parlamentu, a opětovně vyzývá Komisi, aby zaručila větší uznání procesu předkládání a projednávání peticí a jeho úloze při odhalování porušení evropských právních předpisů, na jejichž základě jsou zahajována řízení pro porušení právních předpisů;

24.

připomíná, že v mnoha případech petice odhalují problémy, které souvisí s provedením a prosazováním evropských právních předpisů, a připouští, že zahájení řízení pro porušení nemusí občanům zajistit okamžitá řešení jejich problémů vzhledem k průměrné délce těchto řízení;

25.

vítá úsilí Komise o vytvoření alternativních prostředků na podporu lepšího provádění evropských právních předpisů a pozitivní přístup některých členských států, které činí nezbytné kroky k nápravě porušení předpisů již v rané fázi prováděcího procesu;

26.

vítá skutečnost, že se členské státy ve větší míře zapojují do činnosti Petičního výboru a že jejich zástupci jsou přítomni na jednáních výboru; domnívá se, že tuto spolupráci je třeba posílit, neboť jsou to především vnitrostátní orgány, které zodpovídají za prosazování evropských právních předpisů poté, co jsou provedeny do vnitrostátního práva;

27.

zdůrazňuje, že užší spolupráce s členskými státy je nesmírně důležitá pro práci Petičního výboru; je přesvědčen, že jedním řešením by mohlo být posílení spolupráce s parlamenty členských států, zejména v kontextu Lisabonské smlouvy;

28.

vybízí členské státy, aby byly připraveny hrát transparentnější a aktivnější úlohu v reakcích na petice týkající se provádění a vymáhání evropského práva;

29.

domnívá se, že v kontextu Lisabonské smlouvy by měl Petiční výbor EP navázat užší pracovní vztahy s podobnými výbory vnitrostátních a regionálních parlamentů členských států, aby se podpořilo vzájemné pochopení petic o evropských otázkách a zajistila co nejrychlejší odpověď občanům na nejvhodnější úrovni;

30.

upozorňuje na závěry uvedené ve svém usnesení o dopadu rozsáhlé urbanizace ve Španělsku a žádá španělské orgány, aby nadále předkládaly hodnocení přijatých opatření tak, jak to činily doposud;

31.

bere na vědomí rostoucí počet předkladatelů petic, kteří se na Parlament obrací s žádostí o nápravu v záležitostech, které nespadají do pravomoci EU, jako například výpočet důchodových dávek, vymáhání rozsudků vnitrostátních soudů a pasivita ze strany vnitrostátní správy; Petiční výbor činí co je v jeho silách k tomu, aby tyto stížnosti předal příslušným vnitrostátním orgánům;

32.

je přesvědčen, že rozsáhlé využívání internetu by mělo být podporováno, neboť usnadňuje komunikaci s občany, je však třeba nalézt řešení, jímž by bylo možné předcházet zatížení výboru peticemi, které ve skutečnosti peticemi nejsou; domnívá se, že řešení by mohlo spočívat v přezkumu postupu registrace v Parlamentu a vybízí příslušné zaměstnance k tomu, aby tyto dokumenty předávali oddělení pro korespondenci s občany, a nikoli Petičnímu výboru;

33.

zdůrazňuje, že je nezbytné stále pracovat na zvyšování transparentnosti zpracování petic: interně stálým zlepšováním aplikace E-petice – která zajišťuje přímý přístup poslanců k petičním dokumentům – a externě zavedením interaktivního petičního portálu přehledného pro uživatele, jehož prostřednictvím bude Parlament moci efektivněji oslovovat občany a jenž ve větší míře veřejnosti objasní postupy hlasování ve výboru a jeho odpovědnosti;

34.

vybízí k vytvoření portálu, který nabídne víceúrovňovou interaktivní šablonu pro petice a bude moci podat občanům informace o pravomocích Parlamentu a o tom, čeho lze podáním petice Parlamentu dosáhnout, a jehož součástí by mohly být odkazy na alternativní prostředky nápravy na evropské a vnitrostátní úrovni; vyzývá k co nejpodrobnějšímu popisu povinností Unie v různých oblastech, aby se vyloučila jakákoli záměna mezi pravomocemi EU a pravomocemi členských států;

35.

uznává, že uskutečnění takové iniciativy by se neobešlo bez nákladů, vyzývá však příslušné správní služby k tomu, aby spolupracovaly s Petičním výborem a hledaly nejpřijatelnější řešení, neboť zmíněný portál bude mít rozhodující význam nejen pro zlepšení kontaktu mezi Parlamentem a občany EU, ale i pro snížení počtu nepřípustných petic;

36.

zdůrazňuje, že až do nalezení uspokojivého řešení otázky zdrojů je nezbytné okamžitě zlepšit stávající internetovou stránku;

37.

vítá skutečnost, že byl schválen nový jednací řád Parlamentu a že byla přezkoumána ustanovení týkající se zpracování petic; vybízí k tomu, aby sekretariát a zástupci politických skupin pracovali na vytvoření revidovaných pokynů pro poslance ohledně pravidel a vnitřních postupů Petičního výboru, neboť takový dokument pomůže poslancům v jejich práci a zároveň posílí transparentnost procesu předkládání a projednávání peticí;

38.

znovu opakuje svoji výzvu příslušným správním oddělením, aby přijala nezbytná opatření k zavedení elektronického rejstříku, jehož prostřednictvím by občané mohli podpořit nebo zrušit svoji podporu petici v souladu se článkem 202 jednacího řádu;

39.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a zprávu Petičního výboru Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám členských států, jejich petičním výborům a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným subjektům.

2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/29

A.

vzhledem k tomu, že hospodářská krize způsobila v členských státech EU obrovský nárůst nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že tímto trendem byli nepřiměřeně zasaženi mladí lidé; vzhledem k tomu, že nezaměstnanost mladých lidí stoupá rychleji v porovnání s průměrnou mírou nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že v prosinci 2009 bylo v EU více než 5,5 milionů nezaměstnaných mladých lidí mladších 25 let, tedy 21,4 % všech mladých lidí, čímž vzniká paradoxní situace, že mladí lidé, kteří mají být s ohledem na stárnutí obyvatelstva základní oporou systému důchodového zabezpečení, zůstávají místo toho na hospodářské periferii,

B.

vzhledem k tomu, že mladí lidé mají jen omezené možnosti nalézt stálé řádné zaměstnání; vzhledem k tomu, že mladí lidé často vstupují na trh práce prostřednictvím atypických, vysoce flexibilních, nejistých a nezaručených forem zaměstnání (krátké částečné úvazky, dočasná práce nebo pracovní poměr na dobu určitou apod.), přičemž pravděpodobnost, že se jedná o odrazový můstek ke stálému zaměstnání, je mizivá,

C.

vzhledem k tomu, že se zdá, že zaměstnavatelé častěji využívají místo řádných pracovních smluv formu praxí a stáží a zneužívají tak překážek, které jsou pro mladé lidi spojeny se vstupem na trh práce; vzhledem k tomu, že členské státy se musí takovými formami zneužívání mladých lidí zabývat a účinně je odstraňovat,

D.

vzhledem k tomu, že čtyři z deseti opatření, která byla přijata na pražském mimořádném summitu EU o zaměstnanosti uspořádaném v roce 2009, se týkají vzdělávání, odborné přípravy, celoživotního vzdělávání, učňovské přípravy, usnadnění mobility a lepšího předvídání potřeb trhu práce a odpovídajících dovedností,

E.

vzhledem k tomu, že vlivem nezaměstnanosti a částečné zaměstnanosti mladých lidí vznikají společnosti obrovské sociální a ekonomické náklady, v jejichž důsledku dochází ke ztrátě příležitostí hospodářského růstu, k poklesu daňového základu oslabujícího investice do infrastruktury a veřejných služeb, ke zvýšení sociálních nákladů, nedostatečnému využívání investic do vzdělávání a výchovy a riziku dlouhodobé nezaměstnanosti a sociálního vyloučení,

F.

vzhledem k tomu, že mladé generace se budou muset vypořádat s obrovským zadlužením státu způsobeným současnými generacemi,

G.

vzhledem k tomu, že ekonomické a demografické odhady ukazují, že v příštím desetiletí vznikne v EU 80 milionů pracovních příležitostí, z nichž většina bude vyžadovat vysoce kvalifikovanou pracovní sílu; vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti lidí s vysokou kvalifikací v EU jako celku je přibližně 85 %, u lidí se střední kvalifikací je to 70 % a u pracovní síly s nízkou kvalifikací je to 50 %,

H.

vzhledem k tomu, že pro vytváření pracovních míst je klíčový hospodářský růst, neboť vyšší růst s sebou nese více pracovních příležitostí; vzhledem k tomu, že více než 50 % nových pracovních míst v Evropě je vytvořeno malými a středními podniky,

I.

vzhledem k tomu, že přechod od vzdělání k praxi a od jednoho zaměstnání k jinému je pro mladé lidi v celé EU strukturální výzvou; vzhledem k tomu, že učňovské vzdělávání má do značné míry pozitivní dopad na přístup mladých lidí k zaměstnání, zejména pokud umožňuje získávat odborné schopnosti a specifické znalosti přímo v podnicích,

J.

vzhledem k tomu, že by se měla výrazně zlepšit kvalita vzdělávacích programů a měla by se rozšiřovat partnerství mezi univerzitami a podniky, účinné systémy odborné přípravy, půjčky na profesní rozvoj a investice zaměstnavatelů do odborné přípravy,

K.

vzhledem k tomu, že mladí lidé při vstupu na trh práce, stejně jako při rušení pracovních míst, často čelí diskriminaci na základě věku; vzhledem k tomu, že nezaměstnaností a chudobou, nebo tím, že budou zaměstnány v nestálých nebo stínových zaměstnáních jsou spíše než mladí muži ohroženy mladé ženy; vzhledem k tomu, že mladí muži byli na druhé straně více zasaženi nezaměstnaností současné hospodářské krize; vzhledem k tomu, že mladí lidé se zdravotním postižením čelí ještě větším překážkám při začleňování do pracovního procesu,

L.

vzhledem k tomu, že díky práci přecházejí mladí lidé od sociální závislosti k soběstačnosti, práce jim pomáhá vyhnout se chudobě a umožňuje aktivně se zapojit do společnosti jak ekonomicky, tak sociálně; vzhledem k tomu, že právní předpisy některých členských států zavádějí diskriminaci na základě věku, a to prostřednictvím omezení práv mladých lidí, která se zakládají výlučně na věku, jako například nižší úroveň minimální mzdy pro mladé lidi ve Velké Británii, omezený přístup k Revenu de solidarité active ve Francii a nižší zaměstnanecké dávky pro mladé lidi v Dánsku, z nichž všechny, jakkoliv se snaží motivovat mladé lidi k práci, jsou nepřijatelné a mohou kontraproduktivně bránit mladým lidem stát se ekonomicky nezávislými, především v době krize s vysokou nezaměstnaností mladých,

M.

vzhledem k tomu, že nebyly zcela splněny orientační cíle Lisabonské strategie týkající se mladých lidí a modernizace odborné přípravy,

N.

vzhledem k tomu, že bezpečnější a pružnější systém zaměstnanosti, tzv. flexikurita je obecnou strategií pro pracovní trhy EU usilující o flexibilní a spolehlivé smlouvy, celoživotní vzdělávání, aktivní politiku zaměstnanosti a sociální zabezpečení; vzhledem k tomu, že tato strategie se bohužel v mnoha zemích vykládá příliš úzce jako „flexibilita“, čímž pozbyla komplexní povahu a hlediska jistoty zaměstnání a sociálního zabezpečení,

O.

vzhledem k tomu, že v důsledku demografické změny bude po roce 2020 evropský hospodářský prostor negativně ovlivněn vážným nedostatkem odborníků a že tomuto vývoji lze čelit pouze dostatečným vzděláváním a odbornou přípravou,

P.

vzhledem k roli, kterou hrají malé a střední podniky ve struktuře evropského hospodářství, ať už s ohledem na své velké zastoupení nebo pro svou strategickou funkci v boji proti nezaměstnanosti,

1.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby byl jejich přístup k mladým lidem a zaměstnanosti založen na dodržování práv mladých lidí; nesmí být ohrožen kvalitativní aspekt slušné práce pro mladé lidi a hlavními faktory zohledněnými v prováděných krocích musejí být pracovní a další normy týkající se kvality práce, jako je pracovní doba, minimální mzda, sociální zabezpečení a bezpečnost a ochrana zdraví při práci;

2.

vyzývá Radu a Komisi, aby stanovily strategii zaměstnanosti EU, která bude zahrnovat finanční nástroje a politiky zaměstnanosti s cílem vyhnout se růstu bez vytváření nových pracovních míst, v jejímž rámci budou nastaveny ambiciózní cíle v oblasti zaměstnanosti mladých lidí; důrazně vybízí, aby se strategie pro zaměstnanost zaměřila zejména na vytváření „zelených“ pracovních míst a sociální ekonomiku při současném zajištění toho, aby se do tohoto procesu rozhodování zapojil i Parlament;

3.

zdůrazňuje, jak je pro členské státy důležité vytvářet „zelená“ pracovní místa, například prostřednictvím školení o ekologických technologiích;

4.

vyzývá členské státy, aby vytvořily účinné pobídky, jako jsou dotace na zaměstnanost nebo příspěvky na pojištění pro mladé lidi, které jim zajistí důstojné životní a pracovní podmínky, aby tak byli zaměstnavatelé ve veřejném i soukromém sektoru motivováni k zaměstnávání mladých lidí, investicím do vytváření kvalitních pracovních míst pro mladé lidi i do jejich dalšího vzdělávání a zvyšování jejich kvalifikace během zaměstnání a k podpoře podnikání mladých lidí; zdůrazňuje zvláštní úlohu a význam malých podniků, pokud jde o odborné znalosti a tradiční „know-how“; vybízí k zajištění přístupu mladých lidí k nedávno vytvořenému evropskému nástroji mikrofinancování;

5.

vyzdvihuje význam školení podnikatelů, jež je nedílnou součástí procesu nabývání dovedností potřebných pro nové typy zaměstnání;

6.

vyzývá členské státy, aby v oblasti vzdělávání mladých lidí přijaly cílevědomou politiku;

7.

vyzývá Komisi, aby stimulovala a podporovala – s přihlédnutím k dobrým vnitrostátním zkušenostem s partnerstvími mezi školami, univerzitami, podniky a sociálními partnery – pilotní projekty v nových strategických odvětvích rozvoje, které mladým lidem poskytují vhodnou vědeckou a technologickou přípravu a přípravu cílenou na zaměstnání, a to zejména ženám, s účelem podpořit inovaci a konkurenceschopnost v podnicích a k tomuto účelu využívat stipendia, odborné pracovní praxe v rámci vyššího vzdělávání a obvyklé pracovní smlouvy;

8.

vyzývá univerzity, aby včas navázaly kontakty se zaměstnavateli, a aby studentům umožnily získat dovednosti nezbytné pro trh práce;

9.

vyzývá členské státy, aby podnítily dalekosáhlá opatření zaměřená na povzbuzení hospodářství, například snížení daní a administrativní zátěže pro malé a střední podniky, a zajistily tak růst a vytváření nových pracovních míst, zejména pro mladé lidi;

10.

doufá v úspěšné využívání mikroúvěrů mladými lidmi; domnívá se, že zakladatelům nových podniků musí být poskytováno důsledné a profesionální poradenství;

11.

vyzývá členské státy, aby zavedly začleňující a cílené politiky trhu práce, které zajistí důstojné začlenění a smysluplné zaměstnání mladých lidí, např. prostřednictvím zřízení inspirativních sítí, programů pro praktikanty doplněných finanční pomocí, která jim umožní cestovat a žít v blízkosti místa, kde stáž probíhá, mezinárodních profesních center a středisek pro individuální poradenství mladým lidem, jež se především zaměří na témata jako je kolektivní organizace a znalost právních hledisek týkajících se praxe;

12.

uznává, že pro mladé lidi je obtížné získat přístup k financování, aby mohli založit a rozvíjet svůj vlastní podnik; vyzývá členské státy a Komisi k přijetí opatření, která mladým lidem usnadní přístup k finančním prostředkům, a k tomu, aby ve spolupráci s podnikatelskými kruhy byly pro mladé lidi zavedeny poradenské programy týkající se zakládání a rozvoje podniků;

13.

žádá členské státy, aby prostřednictvím inovativních projektů podporovaly dovednosti těch, kteří předčasně ukončili školní docházku, a aby je připravily pro trh práce;

14.

vyzývá členské státy, aby v rámci nového zaměření vzdělávacích systémů počítaly se včasnou spoluprací mezi školami a zaměstnavateli; domnívá se, že místní a obecní orgány musí být zapojeny do plánování v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, neboť jsou v kontaktu se zaměstnavateli a znají jejich potřeby;

15.

vyzývá Komisi, aby zvýšila finanční kapacitu Evropského sociálního fondu a zajistila jeho efektivnější využívání tak, aby bylo minimálně 10 % prostředků ve fondu vyhrazeno na projekty zaměřené na mladé lidi, a aby usnadnila přístup k těmto prostředkům; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby neohrožovaly provádění malých a inovativních projektů přemírou kontroly a aby přezkoumaly účinnost a přidanou hodnotu programů zaměstnanosti mladých lidí, jako je program „Mládež v akci“; vyzývá členské státy, aby zlepšily své zaměření na mladé lidi;

16.

naléhavě vyzývá členské státy, aby upřednostňovaly spolupráci mezi poskytovateli vzdělávání v oblasti podnikatelských dovedností jako vhodného nástroje v boji proti strukturální nezaměstnanosti;

17.

vyzývá členské státy, aby zintenzívnily své úsilí s cílem omezit předčasné ukončování školní docházky tak, aby bylo do roku 2012 dosaženo cíle v rámci strategie EU 2020 maximálního počtu osob předčasně ukončujících školní docházku ve výši 10 %; vyzývá členské státy, aby využily celé škály opatření v boji proti předčasnému ukončování školní docházky a negramotnosti, například snížení počtu studentů ve třídách, zajištění pomoci žákům, kteří z ekonomických důvodů nemohou dokončit povinnou školní docházku, posílení praktického rozměru školních osnov, zavedení poradců do všech škol, vytvoření okamžité návaznosti pro osoby předčasně ukončující školní docházku; upozorňuje na příklad Finska, jež úspěšně snížilo počet studentů, kteří předčasně ukončili školní docházku, tím, že jim bylo poskytnuto poradenství, pokud jde o jejich další možnosti; vyzývá Komisi, aby se ujala koordinace projektů v oblasti osvědčených postupů;

18.

vyzývá členské státy, aby zlepšily vazby systému vzdělávání na svět práce a vytvořily systémy předjímání potřebných dovedností a specializací;

19.

požaduje zajištění toho, aby se všem dětem od počátku dostávalo nezbytné podpory cílené zejména na děti s jazykovými problémy nebo jinými omezeními, aby se jim tak otevřely co nejširší vzdělávací a profesní příležitosti;

20.

požaduje zvýšení množství i kvality odborné přípravy; odkazuje na pozitivní zkušenosti s kombinovaným systémem odborného vzdělávání a přípravy v zemích, jako je Německo, Rakousko a Dánsko, kde je tento systém vnímán jako důležitý pro usnadnění přechodu mladých lidí od vzdělávání k zaměstnání; vyzývá členské státy, aby podporovaly programy učňovského vzdělávání a podněcovaly společnosti k tomu, aby nabízely odbornou přípravu pro mladé lidi i v dobách krize; zdůrazňuje význam adekvátní odborné přípravy pro zajištění vysoce kvalifikované pracovní síly, kterou budou společnosti v budoucnosti potřebovat; zdůrazňuje, že učňovské praxe nesmí nahradit řádné zaměstnání;

21.

požaduje kvalitnější stáže zajišťující sociální zabezpečení; vyzývá Komisi a Radu, aby v návaznosti na závazek uvedený ve sdělení KOM(2007)0498 „navrhnout iniciativu Evropské charty kvalitních stáží“ vytvořily Evropskou chartu kvalitních stáží uvádějící normy pro minimální ochranu stážistů, a zajistily tak vzdělávací hodnotu stáží a předešly zneužívání s přihlédnutím k tomu, že stáže jsou součástí vzdělávání a nesmí tedy nahrazovat skutečná pracovní místa; tyto minimální normy by měly zahrnovat osnovu pro popis pracovní náplně či kvalifikace, kterých má být dosaženo, časové omezení stáží, minimální odměnu na základě standardních životních nákladů v místě, kde stáž probíhá, v souladu s vnitrostátními zvyklostmi, pojištění v oblasti vykonávané práce, dávky sociálního zabezpečení v souladu s místními normami a jasné propojení s příslušným vzdělávacím programem;

22.

vyzývá Komisi, aby poskytla statistické údaje o stážích v jednotlivých členských státech zahrnující:

a uskutečnila srovnávací studii různých systémů stáží v jednotlivých členských státech EU;

23.

žádá, aby každý členský stát průběžně sledoval příslušné plnění;

24.

navrhuje členským státům, aby vytvořily evropský systém akreditace a uznávání znalostí a dovedností získaných na základě odborné přípravy a praxí, který bude napomáhat zvýšení mobility mladých pracovníků;

25.

vyzývá k ochraně mladých lidí ze strany zaměstnavatelů veřejného i soukromého sektoru, kteří mají možnost velmi levně nebo zcela zdarma pokrýt prostřednictvím programů zaměřených na získávání pracovních zkušeností, učňovské vzdělání nebo praxe své vlastní klíčové a základní potřeby a využít ochoty mladých lidí učit se i bez vyhlídky na to, že by se v budoucnu stali jejich plně integrovanou pracovní silou;

26.

zdůrazňuje, jak je důležité podporovat pracovní a odborně-vzdělávací mobilitu mladých mezi členskými státy a potřebu zvýšit uznávání a transparentnost kvalifikací, dovedností a diplomů v EU; žádá, aby bylo zdvojnásobeno úsilí pro rozvoj evropského rámce kvalifikací pro celoživotní vzdělávání a evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a aby byl posílen program Leonardo da Vinci;

27.

vyzývá členské státy, aby urychlily harmonizaci vnitrostátních a evropských kvalifikačních profilů za účelem dalšího posílení mobility mladých lidí v rámci vzdělávání a práce;

28.

zdůrazňuje úlohu soukromých poskytovatelů vzdělávání, neboť soukromý sektor je zpravidla otevřenější inovacím při vytváření kurzů a je mnohem pružnější v jejich poskytování;

29.

naléhavě vyzývá členské státy, aby mladým lidem poskytly po dobu jejich stáže, praxe a odborné přípravy systémy nabízející plná zaměstnanecká práva a právo na sociální zabezpečení a případně jim dílem na jejich sociální zabezpečení přispívaly;

30.

vyzývá Komisi a členské státy, aby programy učňovského vzdělání, stáží a získávání odborné praxe provázaly se systémem sociálního zabezpečení;

31.

vyzývá členské státy, aby posílily své systémy zaměření školského vzdělávání na úrovni základních a středních škol, aby mladým lidem a jejich rodinám pomohly zvolit vzdělávání a odbornou přípravu, které budou efektivně odpovídat jejich skutečnému nadání, schopnostem a ctižádosti, což sníží riziko následného odchodu ze školy nebo neúspěchů;

32.

je si vědom toho, že mladí lidé v době krize hledají možnosti vzdělávání a měli by být při tom podporováni; vyzývá všechny členské státy, aby zajistily rovný přístup ke vzdělání pro všechny, a to zaručením minimálního práva na bezplatné kvalitní vzdělávání od mateřské školy až po studium na vysoké škole a zajištěním finanční podpory mladým studentům; vyzývá členské státy, aby i přes fiskální a sociální omezení nadále investovaly do vzdělání a odborné přípravy a aby co nejrychleji uplatnily evropský rámec kvalifikací a v případě potřeby zřizovaly vnitrostátní rámce kvalifikací;

33.

připomíná, že cílem kodaňského procesu je povzbuzovat jedince k využívání široké škály dostupných příležitostí k odbornému vzdělávání (např. ve škole, ve vyšším vzdělávání, na pracovišti nebo v rámci soukromých kurzů);

34.

vyzývá Komisi, aby rozšířila programy EU, které podporují vzdělávání a zvyšování kvalifikace, jako je celoživotní vzdělávání, Evropský sociální fond, programy Marie Curie a Erasmus Mundus a vědecko-vzdělávací iniciativa;

35.

vyzývá členské státy, aby vytvořily vnitrostátní pracovní skupiny pro mládež s cílem zajistit větší soudržnost vzdělávacího systému a trhu práce a podpořit větší a sdílenou odpovědnost vlády, zaměstnavatelů a jednotlivců za investování do kvalifikace; požaduje, aby členské státy zajistily poradní orgány v rámci všech škol, které by pomáhaly s bezproblémovým přechodem od vzdělávání na trh práce a podporovaly spolupráci mezi subjekty veřejného a soukromého sektoru;

36.

považuje za velice důležité, aby se systém vzdělávání a odborné přípravy přizpůsobil rychle se měnícímu trhu práce a poptávce po nových profesích;

37.

domnívá se, že studium jazyků má klíčový význam pro usnadnění přístupu mladých lidí na trh práce a pro podpoření jejich mobility a rovných příležitostí;

38.

vyzývá Komisi a členské státy, aby mladým lidem poskytly informace v závislosti na poptávce na trhu práce a za předpokladu, že budou zavedeny vhodné kontrolní mechanismy pro sledování vývoje profesí; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly politiky a strategie založené na životním cyklu, do nichž bude lépe začleněno vzdělávání a zaměstnanost, v nichž bude klíčovým faktorem bezpečný přechod mezi vzděláváním a pracovním procesem a které budou zahrnovat průběžné zvyšování kvalifikace pracovní síly umožňující získání klíčových kompetencí odpovídajících potřebám trhu práce;

39.

vyzývá Komisi ke zintenzivnění práce na uznávání odborných kvalifikací, včetně neformálního vzdělávání a pracovních zkušeností, s cílem podpořit mobilitu mladých lidí;

40.

vyzývá členské státy, aby podporovaly uznávání vědomostí a dovedností nabytých v rámci neformálního a informálního vzdělávání, aby tak mladí lidé mohli při hledání práce na trhu i nadále dokládat požadované vzdělání a schopnosti, které si osvojili;

41.

žádá větší podporu a prestiž odborného vzdělávání;

42.

naléhavě žádá Komisi, aby společně se sociálními partnery zrevidovala strategii flexikurity tak, aby byla hlavní pozornost zaměřena na bezpečný přechod při současném vytváření mobility a snadnějšího přístupu mladých lidí; zdůrazňuje, že flexibilita bez sociálního zabezpečení není udržitelným způsobem boje s problémy, s nimiž se potýkají mladí lidé na trhu práce, naopak je to způsob obcházení zaměstnaneckých práv a práva na sociální zabezpečení mladých lidí;

43.

apeluje na členské státy, aby do návrhů vnitrostátních strategických plánů zaměstnanosti mladých lidí zahrnuly všechny čtyři součásti flexikurity, k nimž patří:

44.

vyzývá členské státy a sociální partnery, aby zajištěním kvalitní práce pomohli mladým lidem vyhnout se případným „nástrahám nejistoty“; vyzývá členské státy a sociální partnery, aby na základě platných vnitrostátních právních předpisů a ve spolupráci s Komisí vytvořili a používali lepší normy na ochranu osob, které pracují na nejistých nebo nekvalitních pracovních místech;

45.

vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dlouhodobých dopadů nezaměstnanosti mladých lidí a spravedlnosti mezi generacemi;

46.

zdůrazňuje, že na všech pracovištích je nutný energický a strukturovaný sociální dialog, jehož cílem je chránit mladé pracovníky před vykořisťováním a nejistotou, často v souvislosti s dočasnou prací; zdůrazňuje, že je nutné, aby se mladými pracovníky a jejich specifickými potřebami zabývali sociální partneři;

47.

vyzývá Komisi a členské státy, aby se více zasazovaly o to, aby bylo zajištěno správné provádění a účinné prosazování směrnice o rovnosti v zaměstnání, která prohlašuje diskriminaci v zaměstnání na základě věku za nezákonnou; domnívá se, že je třeba učinit mnohem více pro to, aby si zaměstnanci i zaměstnavatelé uvědomovali svá práva a povinnosti zakotvené v této směrnici;

48.

vyzývá členské státy a sociální partnery, aby přistoupili k uplatňování mediálních a informačních strategií zaměřených na seznamování mladých lidí s jejich zaměstnaneckými právy a s různými alternativními způsoby jejich zapojení do trhu práce;

49.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly sblížení světa práce a světa vzdělávání, aby byly studijní obory, jako například obory duální, strukturovány tak, aby v sobě propojovaly teoretické pojmosloví a praktickou zkušenost, aby mladé lidi vybavily potřebným souborem jak obecných, tak specifických dovedností; rovněž Komisi a členské státy vyzývá, aby investovaly do uspořádání kampaně na zvyšování povědomí o odborném vzdělávání a studiu technických a podnikatelských oborů, aby tyto obory přestaly být vnímány jako znevýhodňující volba a byly chápány jako příležitost pro zaplnění prázdných pracovních míst v technických oborech, po nichž citelně vzrůstá poptávka, a pro účely nastartování evropské ekonomiky;

50.

vyzývá členské státy a sociální partnery, aby přistoupili k intenzivnějšímu vytváření a provádění programů pomáhajících mladým lidem v hledání přístupu na trh práce prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti, zejména v oblastech a odvětvích, kde je vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí;

51.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zmírnily dopady nezaměstnanosti mladých lidí na právo těchto generací na důchod, a aby prostřednictvím velkorysého započítávání doby studia motivovaly mladé lidi k delšímu vzdělávání;

52.

vyzývá sociální partnery, aby zvýšili své úsilí informovat mladé lidi o jejich právu účastnit se sociálního dialogu a posilovali zapojení této významné skupiny produktivní populace do struktury zastupitelských orgánů;

53.

vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby vnitrostátní právní předpisy týkající se mladých lidí, a zejména vnitrostátní právní předpisy na základě směrnice o rovnosti v zaměstnání (2000/78/ES), nebyly zneužívány k diskriminaci mladých zaměstnanců v přístupu k dávkám sociálního zabezpečení; domnívá se, že je třeba učinit mnohem více pro to, aby si zaměstnanci i zaměstnavatelé uvědomovali svá práva a povinnosti zakotvené v této směrnici;

54.

vyzývá členské státy, aby připravily vhodné iniciativy, které mladým přistěhovalcům zaručí možnost učit se jazyku hostitelské země, uznání vzdělání, které získali v zemi původu a přístup ke klíčovým dovednostem, aby jim tak bylo umožněno sociální začlenění a účast na trhu práce;

55.

vyzývá Komisi a členské státy, aby mladým rodičům poskytovaly vhodné a lepší příležitosti péče o děti za přijatelnou cenu, jako jsou školky, což umožní mladým rodičů a především matkám, aby se mohly zapojit do trhu práce;

56.

žádá, aby pomoc, kterou členské státy poskytují mladým rodičům v rámci zařízení péče o děti nebo v rámci jeslí, byla na dostatečné úrovni, aby rodiče neodradila od zapojení se do trhu práce;

57.

vyzývá členské státy, aby vyvinuly iniciativu pro krátkodobou pomoc mladým nezaměstnaným mužům v odvětvích zasažených krizí, ale současně nezapomínaly na dlouhodobé problémy v přístupu mladých žen na trh práce;

58.

vyzývá členské státy, aby zavedly opatření pozitivní diskriminace zaměřená na mladé lidi v oblastech trhu práce, kde jsou tito lidé zastoupeni nedostatečně, s cílem zmírnit důsledky předchozí diskriminace na základě věku a dosáhnout skutečně různorodé pracovní síly, a to včetně vhodného přizpůsobení s ohledem na mladé lidi se zdravotním postižením; upozorňuje na dobré zkušenosti s pozitivní diskriminací, pokud jde o boj proti diskriminaci skutečné;

59.

zdůrazňuje, že je třeba vypracovat zvláštní programy pro osoby se zdravotním postižením zaměřené na rozšíření jejich možností přístupu na trh práce;

60.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat stáže a mobilitu mladých lidí, kteří se v rámci školní docházky nebo odborné přípravy věnují umělecké činnosti, jako je kinematografie, hudba, tanec, divadlo nebo cirkus;

61.

domnívá se, že by se měly v různých oblastech více podporovat dobrovolnické programy, mimo jiné i v sociální oblasti, kultuře a sportu;

62.

vyzývá rozličná odvětví, aby v podnicích a organizacích vytvořila partnerství mezi generacemi a podpořila tím aktivní výměnu znalostí a produktivní spojení zkušeností různých generací;

63.

je si vědom, že je důležité, aby byli mladí lidé finančně nezávislí, a vyzývá členské státy k zajištění toho, aby mladí lidé měli individuální nárok na důstojný příjem, který jim zajistí možnost vést ekonomicky nezávislý život;

64.

žádá členské státy, aby mladí lidé, pokud si to přejí, mohli získat účinnou pomoc především při výběru povolání, seznámení se se svými právy a při hospodaření s minimálním příjmem;

65.

navrhuje, aby Rada a Komise předložily evropskou záruku pro mladé lidi, která by každému mladému člověku v EU zajistila právo na nabídku práce, odbornou přípravu, další vzdělávání nebo kombinaci práce a vzdělávání, a to nejpozději do čtyř měsíců od počátku nezaměstnanosti;

66.

vítá postup směrem k definování strategie EU po pro rok 2020, ale s politováním konstatuje, že zatím nedošlo k veřejnému a transparentnímu zhodnocení Lisabonské strategie, a zejména Evropského paktu mládeže, zejména pokud jde o orientační cíle v oblasti mládeže, a s politováním dále konstatuje, že během procesu vytváření strategie EU pro rok 2020 tato záležitost nebyla dostatečně konzultována se sociálními partnery, občanskou společností a mládežnickými organizacemi;

67.

vyzývá členské státy, aby zavedly a zhodnotily nové závazné orientační cíle týkající se mladých lidí; vyzývá Komisi ke každoročnímu zhodnocení stávajících orientačních cílů týkajících se mladých lidí a záruky pro mladé lidi, aby tak bylo zajištěno dosažení výsledků a pokroku na základě více členěných statistických údajů, rozdělených zejména na základě pohlaví a věkových skupin;

68.

vyzývá Radu a Komisi, aby schválily a využívaly nové zdokonalené nástroje pro řízení a poskytování informací v oblasti zaměstnávání mladých lidí;

69.

navrhuje, aby byla vytvořena stálá pracovní skupina zaměřená na mladé lidi v EU zahrnující organizace mládeže, členské státy, Komisi, Parlament a sociální partnery, která by monitorovala vývoj v oblasti zaměstnávání mladých lidí, umožnila meziodvětvové politiky, zajistila výměnu příkladů osvědčených postupů a podnítila vznik nových politik;

70.

zdůrazňuje, že je důležité zapojit mladé lidi do stanovování politik v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, aby se lépe zohlednily jejich potřeby; doporučuje tedy, aby Komise v otázkách priorit mladých lidí konzultovala zástupce vnitrostátních rad mládeže;

71.

žádá členské státy, aby posoudily dopady politiky na mladé lidi, zapojily mladé lidi do všech postupů a vytvořily rady mladých, které budou sledovat politiky týkající se jejich generace;

72.

vyzývá evropské orgány, aby šly samy příkladem a odstranily inzeráty na neplacené praxe ze svých internetových stránek, a aby vyplácely:

73.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/39

A.

vzhledem k tomu, že ačkoli nestandardní formy zaměstnání zaznamenaly od roku 1990 výrazný nárůst a že pracovní místa, jež byla zrušena z důvodu současné hospodářské krize, byla v první řadě pracovní místa považovaná za atypická; vzhledem k tomu, že jako takzvané atypické pracovněprávní vztahy se označují nové formy smluv, které se vyznačují jedním nebo více následujícími znaky: částečný úvazek, příležitostná práce, dočasná práce, práce na dobu určitou, práce z domova, práce na dálku a práce na částečný úvazek na 20 a méně hodin týdně,

B.

vzhledem k tomu, že již vícekrát byla zdůrazněna potřeba pružného zaměstnávání,

C.

vzhledem k tomu, že globalizace a rychlý technologický vývoj s sebou přináší rozsáhlou hospodářskou restrukturalizaci, která vyvolává změny v pracovněprávních vztazích a náplni práce a vedle toho i neustálé zakládání nových nezávislých podniků s jednou osobou, k němuž dochází ve všech odvětvích a věkových skupinách, čímž vzniká nutnost nové úpravy pracovněprávních vztahů, která by předešla jejich pokřivení (jako je například fenomén neoprávněné samostatně výdělečné činnosti),

D.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize, ze které vzešla vážná krize v oblasti zaměstnanosti se značnou ztrátou pracovních míst, vede k nestabilitě trhu práce, chudobě a rozšíření sociálního vyloučení zejména u již dříve ohrožených osob a znevýhodněných skupin,

E.

vzhledem k tomu, že počet zaměstnaných lidí postižených chudobou dosáhl 8 % evropské pracovní síly a nadále se zvyšuje a že poměr lidí s nízkými příjmy se v současnosti pohybuje kolem 17 %,

F.

vzhledem k tomu, že je nutné vyvinout důkladný doplňující přístup EU se silným důrazem na účinné řízení a vzájemně podpůrný soubor politických opatření v oblasti hospodářství, životního prostředí, zaměstnanosti, sociálních politik a podnikání, který je zároveň v souladu s ustanoveními evropské strategie zaměstnanosti, jejímž cílem je, aby se členské státy zaměřily na společné cíle založené na čtyřech pilířích, a to na způsobilosti k práci, podnikavosti, adaptabilitě a rovných příležitostech,

G.

vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti v EU-27 stoupla na 10 % (2009) a že růst nezaměstnanosti se před druhou polovinou roku 2011 pravděpodobně nezastaví,

H.

vzhledem k tomu, že přehled změn v zaměstnanosti podle úrovně dosaženého vzdělání ukazuje, že počet zaměstnaných pracovníků s nízkou kvalifikací v posledních letech klesl,

I.

vzhledem k tomu, že každý rok průměrně pětina až čtvrtina všech evropských pracovníků mění zaměstnání,

J.

vzhledem k tomu, že existuje vysoká míra přechodu ze statutu „nezaměstnaný/á“ na statut „zaměstnaný/á“, kdy třetina nezaměstnaného a 10 % neaktivního obyvatelstva najde práci do jednoho roku, ale vzhledem k tomu, že stejně tak značný počet pracovníků, zejména těch s atypickou formou zaměstnání, přichází o práci, aniž by našli nové zaměstnání,

K.

vzhledem k tomu, že v EU-27 je 45 % nezaměstnaných osob bez práce po dobu delší než jeden rok oproti přibližně 10 % v USA,

L.

vzhledem k tomu, že střídání zaměstnání je častější mezi ženami než mezi muži (rozdíl pěti procentních bodů) a mezi mladšími pracovníky (mladšími 24 let), přičemž s vyšší úrovní vzdělání se tento obrat snižuje. To ukazuje, že toto střídání je častěji nucené než zvolené a souvisí s krátkodobými a nejistými pracovními smlouvami a se skutečností, že mladí často nenacházejí zaměstnání odpovídající jejich dosažené úrovni vzdělání,

M.

vzhledem k tomu, že podle odhadů musí každý šestý pracovník pečovat o staršího nebo finančně závislého příbuzného či blízkého člověka,

N.

vzhledem k tomu, že některé členské státy zaznamenaly nárůst případů neohlášené práce, což může vést k závažným hospodářským (zejména daňovým), sociálním a politickým problémům,

O.

vzhledem k tomu, že posouzení flexikurity je složitou záležitostí a je zapotřebí komplexní přístup, zejména s ohledem na změny, které současná krize může vyvolat také v chování podniků, které mohou být podníceny k vytváření pracovních vztahů, nad kterými je vykonáván stále menší dohled a které jsou velmi nejisté,

P.

vzhledem k tomu, že v kontextu politik zaměstnanosti je třeba aktivně prosazovat rovné příležitosti pro ženy a muže, lepší sladění profesního, studijního a rodinného života a zásady nediskriminace,

Q.

vzhledem k tomu, že ačkoli se sociální dialog v Evropě rozvíjí různými směry, celkově vzato vedou vzrůstající hospodářské a finanční obtíže k intenzivnějšímu třístrannému dialogu,

R.

vzhledem k tomu, že kolektivní vyjednávání představuje v Evropě nejobvyklejší způsob stanovování mezd – kolektivní dohody o mzdách uzavírané na úrovni společnosti nebo vyšší úrovni se vztahují na dva ze tří pracovníků,

S.

vzhledem k tomu, že neformální setkání ministrů práce a sociálních věcí států EU, které se konalo v Berlíně dne 19. ledna 2007, dospělo k závěru, že „Evropa musí vynaložit větší a společné úsilí na podporu řádné práce. Řádnou prací se rozumí práva a spoluúčast zaměstnanců, spravedlivé mzdy, ochrana bezpečnosti a zdraví při práci a organizace práce s ohledem na potřeby rodiny. Dobré a spravedlivé pracovní podmínky a přiměřená sociální ochrana jsou nezbytné pro akceptování Evropské unie jejími občany“,

T.

vzhledem k tomu, že pojem „řádné práce“ by měl zásadním způsobem určovat směr další fáze evropské strategie zaměstnanosti,

1.

vyzývá Evropskou radu, aby na svém jarním zasedání v roce 2010 vydala jasné pokyny a přijala konkrétní opatření zaměřená na zachování důstojné práce, kvalitních pracovních příležitostí a vytváření dlouhodobě udržitelných pracovních příležitostí v rámci ambiciózní strategie EU 2020 s ohledem na dopad krize na ekonomický a sociální systém i na systém trhu práce;

2.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila úsilí vyvíjené Misí pro flexikuritu; vyzývá členské státy, aby prosazovaly vyváženější a spravedlivé využití zásad flexikurity, a poukazuje na to, že vzájemná výměna poznatků a osvědčených postupů a otevřená metoda koordinace jsou zásadními nástroji koordinace různých politických přístupů jednotlivých členských států; bere však na vědomí, že otevřenou metodu koordinace lze vylepšit a že je třeba posílit její řízení tak, aby byla zvýšena její efektivita;

3.

bere na vědomí širokou škálu pracovních tradic, smluvních forem a obchodních modelů, jež existují na trzích práce, a upozorňuje, že při této rozmanitosti musí být prioritou zachování evropského sociálního modelu a dosažených výsledků v oblasti pracovněprávních vztahů; doporučuje zaujmout v přípravě nových politik zaměstnanosti přístup zdola nahoru, který by podpořil dialog a zapojení politických a sociálních orgánů na všech úrovních;

4.

vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly a podpořily zvláštní postavení nezávislých svobodných povolání, představujících významný zdroj hospodářské obnovy, způsob přístupu na trh práce či alternativu k němu; bere na vědomí, že oblíbenost nezávislé pracovní činnosti narůstá především mezi mladými pracovníky, ženami a jako forma přechodu mezi prací a penzí; věří, že k nezávislým svobodným povoláním je třeba přistupovat jako k jedinečné podskupině mikropodniků a vyzývá k zavedení opatření, která sníží na minimální míru břemeno jejich regulatorní zátěže, podnítí a podpoří nezávislá svobodná povolání k zakládání a rozvoji podniků založených na této formě obživy. Je třeba přijmout zvláštní opatření na podporu celoživotního vzdělávání osob patřících do této skupiny;

5.

podtrhuje význam samostatně výdělečné činnosti drobných a malých podnikatelů a poukazuje na význam svobodných povolání a jejich zvláštností; zdůrazňuje, že pojem svobodného povolání se vztahuje pouze na příslušnost k určitému kvalifikovanému povolání, které lze nicméně vykonávat jako nezávislou činnost;

6.

domnívá se, že všichni pracující by bez ohledu na to, jaký je jejich statut zaměstnanosti, měli mít zaručený určitý soubor základních práv; doporučuje, aby se priority týkající se v určitých případech potřebné reformy pracovního práva zaměřily na: naléhavě nezbytné rozšíření ochrany pracovníků zaměstnaných atypickou formou; sloučení atypických smluv s cílem dosáhnout zjednodušení; udržitelnou tvorbu zaměstnání běžného typu; vyjasnění statutu závislé činnosti včetně preventivních opatření s ohledem na zdraví a bezpečnost atypických pracovníků; přijetí opatření proti neohlášené práci; podporu vytváření nových pracovních míst, včetně míst obsazovaných za podmínek atypických smluv, a zjednodušení přechodu mezi různými statuty zaměstnanosti a nezaměstnanosti prostřednictvím podpory opatření, jako jsou zvláštní zaměstnanecké dávky, celoživotní vzdělávání nebo rekvalifikace a vzdělávání v zaměstnání; vybízí k podniknutí kroků k vyjasnění statutu závislé činnosti a vyzývá Komisi, aby vytvořila jasné pokyny týkající se rozsahu pracovněprávních vztahů, jak to ve svých doporučeních z roku 2006 uvádí Mezinárodní organizace práce (ILO);

7.

vítá, že řada členských států zavedla ustanovení umožňující zaměstnancům s pečovatelskými povinnostmi uvést tyto své povinnosti v soulad se svými profesními závazky prostřednictvím pružnějších pracovních podmínek; vyzývá Komisi a členské státy, aby osoby vykonávající péči při zaměstnání aktivně podporovaly vytvářením pružných pracovních podmínek zahrnujících nárok na dovolenou, pružnou pracovní dobu, částečný úvazek a ujednání umožňující práci z domova, které by ve všech členských státech dovolily většímu množství osob vykonávajících péči zůstat v placeném zaměstnání nebo se do něj vrátit;

8.

bere na vědomí rozlišení mezi atypickými a velmi atypickými pracovněprávními vztahy, které zavedla Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek; domnívá se, že pro pečovatele, studenty a další osoby, které potřebují krátkodobé smlouvy a práci na částečný úvazek, představují různé formy atypických pracovněprávních vztahů důležité možnosti, jak například získat další zdroj příjmu; zdůrazňuje, že je důležité, aby pracovníci zaměstnaní na základě atypického pracovněprávního vztahu měli určitá minimální práva a byli chráněni před zneužíváním;

9.

vybízí členské státy, aby podporovaly přechod k uspokojujícím a kvalitním pracovním místům, vypracovaly ustanovení pracovního práva, jež účinně zajistí práva těch osob, které jsou zaměstnány v atypických formách pracovního poměru a poskytnou jim rovnoprávné podmínky s pracovníky zaměstnanými na plný úvazek na základě standardních typů smluv při zajištění maximální ochrany pracovníků;

10.

doporučuje, aby se na pracovníky s atypickými pracovními smlouvami vztahovala již platná nařízení EU, jež pokrývají kategorie pracovníků v EU, včetně „směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby“ (93/104/ES), „směrnice o agenturním zaměstnávání“ (2008/104/ES), „směrnice o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku (97/81/ES) a „směrnice Rady o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou“ (1999/70/ES);

11.

konstatuje, že nárůst podílu nestandardních či atypických smluv má výrazný genderový a mezigenerační rozměr, neboť ženy, starší a také mladší pracovníci jsou nepřiměřeně častěji zaměstnáni nestandardní formou; konstatuje, že v některých odvětvích probíhají prudké strukturální změny; vyzývá členské státy a Komisi, aby zkoumaly příčiny tohoto vývoje a v příslušných oblastech bojovaly proti této nerovnováze prostřednictvím vhodných a cílených opatření a především pak prostřednictvím usnadnění přechodu k zaměstnání na dobu neurčitou, i tím, že budou prosazovat opatření zaměřená na vytváření souladu pracovního, rodinného a soukromého života mužů a žen, aby se při tom zejména více zaměřily na sociální dialog se zástupci pracovníků uvnitř podniků a aby monitorovaly a zveřejňovaly výsledky těchto opatření; vyzývá dále Komisi a členské státy, aby dohlížely na to, že tyto zvláštní druhy smluv nebudou používány ke krytí neohlášené práce a že prostřednictvím výměny zkušeností podpoří cestu k účinnému začlenění mladých a nezaměstnaných lidí na trhu práce tak, že zaměstnancům i podnikům zajistí prostředí bezpečí a pružnosti, která zvýší jejich zaměstnatelnost a konkurenceschopnost;

12.

vyzývá členské státy k zajištění lepšího provádění směrnice 97/81/ES o částečném pracovním úvazku a směrnice 1999/70/ES o pracovních poměrech na dobu určitou, a to zejména s ohledem na základní zásadu nediskriminace; zdůrazňuje, že pro snadnější změnu zaměstnání je důležitá odborná příprava a celoživotní vzdělávání, a to zejména v případě pracovníků zaměstnaných na dobu určitou;

13.

zdůrazňuje, že přistoupení na atypické formy zaměstnání by mělo být věcí osobní volby a nikoli nutností v důsledku narůstajících překážek bránících ve vstupu na trh práce či nedostatku dostupných kvalitních pracovních míst; konstatuje, že především pro vícenásobně znevýhodněné pracovníky by mohly být určitou možností zejména atypické smlouvy přizpůsobené jejich individuální situaci a poskytované ze strany sociálních podniků pro pracovní integraci, protože představují první krok na cestě k získání zaměstnání;

14.

vítá přijetí směrnice 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání a vyzývá k jejímu urychlenému provedení;

15.

domnívá se, že u forem atypického zaměstnávání musí být ve smlouvě stanoveno právo zaměstnanců na vzdělávání a zdůrazňuje, že nestandardní formy práce mohou v případě, že nad nimi bude vykonáván náležitý dohled, a za předpokladu, že bude podporováno sociální zabezpečení, práva zaměstnanců a přechod ke stabilnímu, kontrolovanému zaměstnání, znamenat příležitost, ale musí být úzce spjaty s podporou pracovníků, kteří se nacházejí ve fázi přechodu od jednoho pracovního zařazení k jinému, prostřednictvím uplatňování cílené a aktivní politiky zaměstnanosti; vyjadřuje politování nad tím, že tento aspekt byl až doposud často zanedbáván;

16.

vybízí členské státy, aby rozvíjely aktivní a včasné intervenční politiky, které pracovníkům, a především pak ženám, vstupujícím znovu na trh práce poskytnou nárok na osobní podporu během doby nezbytně nutné k tomu, aby rozšířili svou odbornou přípravu a/nebo absolvovali rekvalifikační kurzy; nezaměstnané osoby by měly být podporovány prostřednictvím pevného systému sociálního zabezpečení a pomocí účinného systému aktivních politik, aby mohly urychleně znovu vstoupit na trh práce, i když jejich předchozí smlouvy byly atypické, vzhledem k důležitosti udržet populaci na trhu práce a podporovat přechod na důstojné, stabilní, kontrolované a kvalitní druhy zaměstnání; pokud pracovníci znovu vstupují na trh práce prostřednictvím atypických smluv, musí tyto smlouvy zaměstnancům zajistit řádné a bezpečné pracovní podmínky;

17.

vyzývá Komisi, aby za účasti sociálních partnerů prozkoumala a monitorovala různé typy nástrojů, které byly vyvinuty v rámci vnitrostátních aktivačních politik;

18.

vyzývá Unii a členské státy, aby za účasti sociálních partnerů účinně bojovaly proti nezákonnému zaměstnávání, a to především prostřednictvím prevence a odrazujících sankcí a věří, že také na úrovni Evropské unie definované strategie, které brání nezákonné práci, mohou napomoci při boji proti tomuto problému a při úsilí o snížení objemu nejisté práce, především pak atypických forem práce, zastává názor, že boj proti nezákonné práci by měla doprovázet opatření na vytvoření životaschopných a udržitelných alternativních způsobů zaměstnávání a na podporu získání přístupu na otevřený trh práce;

19.

zdůrazňuje, že je třeba vytvářet kvalitní. udržitelná a jistá pracovní místa, v případě potřeby po absolvování odborné přípravy zaměřené na získání stabilního zaměstnání na plný úvazek, včetně „zelených“ pracovních míst a „bílých“pracovních míst v sektoru zdravotnictví, a zajistit sociální soudržnost;

20.

zdůrazňuje, že všechny formy atypického zaměstnávání nevedou nutně k nestálé, nejisté, příležitostné práci, která s sebou nese nižší stupeň ochrany sociálního zabezpečení, nižší mzdy a omezený přístup k další odborné přípravě a celoživotnímu učení; upozorňuje však, že tyto formy nejistého zaměstnání jsou často spojeny s atypickými smluvními ujednáními;

21.

upozorňuje, že vysokou míru nezaměstnanosti a segmentaci trhu práce je nutno překonat zrovnoprávněním všech pracovníků a investováním do vytváření pracovních míst, získávání dovedností a celoživotního vzdělávání; vyzývá proto členské státy, aby postupně odstranily všechny formy zaměstnávání za nejistých podmínek;

22.

upozorňuje, že postupné odstranění zaměstnávání za nejistých podmínek vyžaduje od členských států silnou politickou vůli, aby prostřednictvím svých politik trhu práce vytvářely potřebné „opěrné body“ umožňující přechod od zaměstnávání za nejistých podmínek k pravidelnému a stálému zaměstnání s většími zaměstnaneckými právy a vyšším stupněm sociální ochrany;

23.

zdůrazňuje, že Evropská unie si jako svůj cíl stanovila umožnit lidem sladit pracovní a soukromý život; kritizuje však skutečnost, že Komise a členské státy nedokázaly vyvinout žádnou smysluplnou a efektivní činnost, která by toto předsevzetí prakticky uskutečnila v praxi;

24.

upozorňuje, že lepšího souladu pracovního a soukromého života lze nejlépe dosáhnout aktualizováním modelu standardního zaměstnání: jako obecná norma smlouva na dobu neurčitou s kratší prací na plný úvazek a zavedení norem pro práci na částečný úvazek tak, že osobám, které si přejí pracovat na částečný úvazek, by byla nabízena pouze opodstatněná a sociálně chráněná práce na částečný úvazek (15-25 hodin týdně); zdůrazňuje, že pokud jde o hodinovou mzdu, nárok na vzdělávání a celoživotní učení, příležitosti profesního postupu a sociální ochranu, je třeba klást práci na plný a částečný úvazek na stejnou úroveň;

25.

domnívá se, že s ohledem na probíhající krizi je nezbytné aktualizovat vnímání „flexikurity“ na evropské úrovni, tak aby pomohla zvýšit jak produktivitu, tak i kvalitu pracovních míst zaručením jistoty a ochranou pracovních míst a práv zaměstnanců, a poskytnutím speciální podpory osobám znevýhodněným na trhu práce, přičemž podnikům poskytne organizační pružnost nutnou k vytváření nebo snižování pracovních míst v závislosti na měnících se potřebách trhu; zastává názor, že spravedlivé a vyvážené provádění zásad flexikurity může přispět k tomu, aby trhy práce posílily pro strukturní změny; domnívá se, že požadavky na flexibilitu a jistotu a aktivní politiky trhu práce se vzájemně nevylučují a mohou se navzájem posilovat, pokud jsou definovány na základě řádného srovnání hledisek sociálních partnerů, vlád a evropských orgánů spolu se vzájemným učením a výměnou osvědčených postupů; domnívá se dále, že tyto požadavky nebyly ve výsledcích evropského růstu zaměstnanosti v posledních letech v dostatečné míře zohledňovány;

26.

zdůrazňuje, že se vyskytuje stále rostoucí problém s osobami samostatně výdělečně činnými bez příslušného oprávnění, jež jsou zaměstnavateli často nuceny pracovat za obtížných podmínek; zaměstnavatelům, jež využívají práci „neoprávněně“ samostatně výdělečně činných osob, mají být rovněž ukládány sankce;

27.

domnívá se, že flexikurita nemůže dobře fungovat bez silné sociální ochrany a podpory pracovníků znovu vstupujících na trh práce, neboť se jedná o prvky, které mají zásadní úlohu v době přecházení z procesu vzdělávání do zaměstnání, z jednoho pracovního místa na druhé a ze zaměstnání do penze;

28.

vyzývá Komisi, aby pokračovala ve snaze o vyvážené provádění politik „flexikurity“ a aby i nadále analyzovala, jaké kroky byly dosud v jednotlivých členských státech přijaty ke kontrole toho, zda opatření v zájmu pružnosti byla dostatečně doplněna opatřeními v zájmu bezpečnosti zaměstnanců, a aby podporovala členské státy a sociální partnery při uplatňování zásad flexikurity, aby byly tyto zásady koncipovány s ohledem na acquis communautaire v sociální oblasti na evropské úrovni a podle charakteristik jednotlivých trhů práce, různých tradic v oblasti pracovní politiky a kolektivních smluv a struktury systémů sociálního zabezpečení, a poznamenává, že vzájemné učení, výměna osvědčených postupů a otevřená metoda koordinace jsou základními nástroji pro koordinování různých strategických přístupů členských států;

29.

věří, že zejména v souvislosti se současnou ekonomickou situací, je pokrok v provádění flexikurity ve členských státech ještě nezbytnější a že sociální partneři mohou reformy pracovního práva a trhu práce jedině podpořit, bude-li jejich cílem účinné zmenšování rozdílů v přístupech mezi různými typy smluv; zdůrazňuje, že uplatňování zásady flexikurity vyžaduje odpovídající sociální ochranu zajišťující lidem dobré životní podmínky a rozvoj, spolu se zvláštní podporou uchazečů o zaměstnání a stabilními pracovně právními předpisy pro všechny druhy zaměstnání založenými na jasném institucionální rámci, a musí je doprovázet mechanismy, které zajistí zvýšenou ochranu před příliš tvrdými dopady;

30.

zdůrazňuje, že poptávka po vysoké flexibilitě v pracovním životě by nikdy neměla dospět do stadia, jsou nadměrně omezeny životní příležitosti a možnosti vlastního rozvoje a kdy je výrazně obtížnější založit a zaopatřit rodinu, pečovat o příbuzné a účastnit se života společnosti;

31.

zdůrazňuje, že ochrana je významným aspektem flexikurity, která musí umožňovat poskytování podpory při hledání zaměstnání pracovníkům v situacích přechodu a zajištění důstojných životních podmínek; součástí podpory musí být odpovídající opatření pro jejich odbornou přípravu, aby se lidé mohli přizpůsobit daným podmínkám na trhu práce;

32.

domnívá se, že společnosti trhu práce vzhledem k současné hospodářské krizi nedůvěřují, protože se obávají přetrvávajícího nepoměru mezi svými potřebami a schopnostmi, které nabízejí uchazeči o zaměstnání, a postrádají přístup k úvěrům, který by jim umožnil přijímat zaměstnance a investovat, a proto neinvestují dostatečně do trhu práce, a v této souvislosti zdůrazňuje, že v kontextu současné hospodářské krize potřebuje evropský výrobní systém dlouhodobou vizi; vytvoření příznivého prostředí pro obchod, odpovídající finanční zdroje a poskytnutí dobrých pracovních podmínek; zvyšování právní jistoty a transparentnosti ve prospěch zaměstnavatelů i zaměstnanců s ohledem na působnost, rozsah a vymáhání pracovního práva;

33.

zdůrazňuje důležitost předcházení, odhalování a trestání nezákonného zaměstnávání; vyzývá Komisi, aby vypracovala soubor konkrétních iniciativ, jejichž součástí budou pravidla specificky zaměřená na řešení problému tzv. schránkových společností, ustanovení o společné a dílčí odpovědnosti v subdodavatelských řetězcích a vytvoření agentury EU pro předcházení a odhalování nezákonného zaměstnávání;

34.

domnívá se, že kvůli hospodářské a finanční krizi podniky v některých členských státech nejsou schopny najít na trhu práce takové formy smluv, které by jim co nejlépe vyhovovaly z hlediska pružnosti potřebné k tomu, aby mohly reagovat na nepředvídatelnou fluktuaci poptávky trhu, omezení nákladů a ochranu bezpečnosti zaměstnanců;

35.

v souvislosti s moderní organizací práce vyzývá k vytvoření pružných a bezpečných smluvních ujednání, která zajistí rovné zacházení; je pevně přesvědčen, že pracovní smlouvy na dobu neurčitou by měly i nadále být hlavní formou zaměstnání a domnívá se, že v souvislosti s moderní organizací práce je vhodné předpokládat smlouvy pružné s ohledem na charakter výkonu práce a smlouvy jisté z hlediska ochrany a práv; je si přitom vědom toho, že úprava právního rámce pro uzavírání smluv na dobu neurčitou zohledňující pojem flexikurity v systému vnitrostátního pracovního práva má rozhodující význam pro její přijetí u podniků a zaměstnanců;

36.

důrazně odsuzuje nahrazování řádného zaměstnaneckého poměru atypickými smlouvami, což vede k horším a méně jistým pracovním podmínkám než u řádného zaměstnaneckého poměru a na které doplácí široká veřejnost, zaměstnanci i konkurence; zdůrazňuje, že taková škodlivá praxe porušuje evropský sociální model a může vést k jeho destabilizaci, a vyzývá členské státy a Komisi, aby proti této škodlivé praxi dlouhodobě postupovaly všemi dostupnými prostředky, například zavedením přísnějších postihů;

37.

při zohlednění různých tradic v členských státech je pevně přesvědčen, že jakákoli forma zaměstnaneckého poměru by měla být vázána souborem práv, mezi něž patří: právo na životní minimum, zrušení rozdílů mezi muži a ženami a zrušení národnostních rozdílů v odměňování; právo na odpovídající sociální zabezpečení; nediskriminace a právo na rovné zacházení při hledání zaměstnání a v zaměstnání, při odborné přípravě a rozvoji kariéry; ochrana zdraví a bezpečnosti pracovníků a opatření týkající se pracovní doby a přestávek, nárok na starobní důchod, svoboda sdružování a zastoupení, právo na kolektivní vyjednávání a kolektivní akce, právo na odbornou přípravu a rozvoj kariéry a ochrana v případě ztráty zaměstnání;

38.

vyzývá EU a členské státy, aby zintenzivnily své úsilí a více investovaly do dovedností a odborné přípravy na podporu stabilní a udržitelné úrovně zaměstnanosti; vyzývá proto členské státy, aby investovaly do lidí prostřednictvím intenzivního provádění a financování strategií na podporu celoživotního učení přizpůsobeného požadavkům trhu a uznávání neformálních dovedností a schopností při zachování celoživotního přístupu; vyzývá rovněž členské státy, aby na vnitrostátní, regionální a místní úrovni zaváděly opatření, která zaručí, že všichni mladí lidé vycházející ze škol budou mít možnost získat pracovní místo, vyšší vzdělání nebo nastoupit odbornou přípravu;

39.

vyzývá členské státy k provádění takových politik, které umožňují všem lidem, včetně nejslabších a nejvíce znevýhodněných osob, mít skutečný přístup na trh práce a lépe sladit pružnou práci a soukromý a rodinný život tím, že zajistí rozšířený přístup k rovným příležitostem a všechny služby potřebné k tomuto účelu, například aby za tím účelem podporovaly opatření, jako jsou mateřské, otcovské a rodičovské dovolené, pružná pracovní doba a finančně dostupná a přístupná zařízení pro péči o děti

40.

vyzývá členské státy, aby vytvořily politiky zaměřené na tvorbu nových pracovních příležitostí; je si vědom odpovědnosti a rizik, jež nesou ti, kdo taková pracovní místa vytvářejí, včetně pracovních míst obsazovaných na základě atypických smluv;

41.

vyzývá členské státy, aby přijaly opatření umožňující návrat do profesního života po rodičovské dovolené, v případě potřeby po absolvování odborné přípravy, jejímž cílem je opětovné získání potřebné úrovně kvalifikace;

42.

rozhodně doporučuje, aby součástí iniciativy EU v oblasti zaměstnanosti byl včasný zásah na podporu nezaměstnaných v době, kdy dochází k reálné ztrátě pracovních míst, v neposlední řadě proto, aby se snížilo riziko, že lidé budou vyloučeni z trhu práce a že dojde ke ztrátě lidského kapitálu, který představují;

43.

vyzývá členské státy, aby posílily podpůrné plány, zejména pro osoby s nízkou kvalifikací a osoby s postižením, formou individuálně zaměřených přístupů, individuálního poradenství, intenzivní odborné přípravy a rekvalifikace pracovníků, dotovaných pracovních míst a dotací na zahájení samostatně výdělečné činnosti a podnikání; zároveň však zdůrazňuje, že podmínky těchto dotací musí být stanoveny tak, aby bylo vyloučeno ohrožení pravidelných pracovních míst;

44.

vyzývá Komisi a členské státy, aby odbouraly administrativní zátěž, která neslouží ochraně zájmů zaměstnanců, s cílem zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední podniky, avšak zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby tyto změny neměly dopady na bezpečnost a zdraví zaměstnanců; zdůrazňuje, že MSP jsou vzhledem ke svému počtu na vnitřním trhu hlavním aktérem v boji proti nezaměstnanosti v EU; zdůrazňuje, že je důležité zvážit vytvoření politik zaměstnanosti, které by se týkaly konkrétních požadavků MSP a území, v němž mají sídlo;

45.

vyzývá členské státy k podávání zpráv o aktuálním stavu úvah a provádění konceptu flexikurity;

46.

vyjadřuje politování nad úzkým přístupem Rady a Komise k otázce flexikurity; vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly za vlastní agendu „řádné práce“ a učinily ji součástí příští generace integrovaných hlavních směrů a evropské strategie zaměstnanosti: podporu jistoty pracovních míst a zaměstnanosti pracovníků, na právech založený přístup k aktivním politikám trhu práce a celoživotnímu učení, komplexní ochranu zdraví a bezpečnosti v práci, všeobecná a rovná sociální a pracovní práva pro každého, rovnováhu mezi životem a prací a sladění pracovního a mimopracovního života, zlepšení kvality zaměstnání a dobré pracovní podmínky;

47.

vyzývá členské státy, aby umožnily propouštění pracovníků čistě z ekonomických důvodů až poté, co byly vyčerpány všechny možnosti přizpůsobení a odborné přípravy pracovníků;

48.

věří, že formální uznání úlohy sociálních partnerů v nové Smlouvě je pokrokem, neboť uznává jejich autonomii a znovu potvrzuje jejich významnou úlohu při prosazování sociálního dialogu, a vyzdvihuje v této souvislosti zvláštní význam odvětvového sociálního dialogu, v němž je v současnosti zastoupeno 40 odvětví;

49.

je však znepokojen dopadem nedávného rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Laval, Rüffert, Viking a Lucembursko na svobodu sdružování a svobodu prosazování lepších pracovních podmínek;

50.

je toho názoru, že uznání trojstranné sociální vrcholné schůzky pro růst a zaměstnanost jako institucionálního subjektu přispívá k účasti sociálních partnerů na hospodářských politikách EU;

51.

je přesvědčen, že přínos evropských a vnitrostátních sociálních partnerů a organizací občanské společnosti k dosažení strategie EU 2020 je obzvláště důležitý při plnění cílů v oblasti zaměstnanosti a aktualizace a provádění plánu flexikurity;

52.

vyzývá Komisi a vlády členských států, aby přijali odpovědnost za situaci „nestandardních zaměstnanců“ (zaměstnanci s atypickou nebo velmi atypickou smlouvou) a aby přiměřeně vyvážili jejich práva a požadavky na sociální ochranu se „standardními zaměstnanci“;

53.

vyzývá sociální partnery na evropské i vnitrostátní úrovni k podpoře investic do strategií na podporu celoživotního učení reagujícího na požadavky trhu a oceňuje „Akční rámec pro rozvoj celoživotního učení, kompetencí a kvalifikací“ (Framework of actions for the lifelong learning development of competencies and qualifications), který se sociálním partnerům již podařilo dojednat;

54.

domnívá se, že lidé, jichž se týkají opatření na jejich zapojení do pracovního trhu nebo opatření, která je mají připravit na jejich (opětovný) vstup na trh práce, a stejně tak i organizace občanské společnosti, které jim tyto služby poskytují nebo je zastupují, by měli být součástí vytváření, provádění a uskutečňování politik, které se jich bezprostředně dotýkají;

55.

konstatuje, že míra účasti sociálních partnerů a organizací občanské společnosti na rozhodovacím procesu a provádění se v jednotlivých členských státech výrazně liší, ale obecný trend směřuje k využívání širší škály nástrojů za účelem plnění cílů politik; věří, že kvalita sociálního a institucionálního uznání, které se dostává sociálním partnerům, by měla být dále posílena na vnitrostátní úrovni a nabýt zásadnějšího významu, protože je významným činitelem ovlivňujícím kvalitu jejich přínosu; zdůrazňuje však zejména, že kvalita sociálního dialogu je v jednotlivých zemích a odvětvích velmi různá, a naléhavě vyzývá sociální partnery, aby rozvíjeli skutečné „sociální partnerství“ na všech úrovních;

56.

je přesvědčen, že kolektivní vyjednávání se ukázalo být účinným nástrojem k udržení zaměstnanosti a umožnilo zaměstnavatelům a zaměstnancům nalézt účinná řešení za stavu ekonomické recese; konstatuje v této souvislosti, že silný konsenzus sociálních partnerů je velmi důležitý ve vnitrostátních systémech, ve kterých se ochrana pracovního práva nachází na velmi nízké úrovni;

57.

je přesvědčen, že úspěšný sociální dialog na pracovišti je do značné míry určován tím, jaké možnosti mají zástupci zaměstnanců, pokud jde o poskytování kvalitních informací, pravidelná školení a dostatek času;

58.

je přesvědčen, že vlády hrají rozhodující úlohu při vytváření podmínek pro komplexní a účinné kolektivní vyjednávání a při využití třístranných struktur za účelem institucionálně zakotveného, podstatného a rovnoprávného zapojení sociálních partnerů do formování veřejné politiky, v souladu s vnitrostátními postupy a tradicemi;

59.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru pro sociální ochranu, evropskému Výboru pro zaměstnanost a vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí.

2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/48

A.

vzhledem k tomu, že iniciativa Komise podporovaná v zelené knize přináší možnost přijmout opatření na úrovni Společenství v oblasti nakládání s biologickým odpadem,

B.

vzhledem k tomu, že náležité nakládání s biologickým odpadem je přínosné nejen pro životní prostředí, ale i ze sociálního a hospodářského hlediska,

C.

vzhledem k tomu, že v čl. 2 odst. 4 rámcové směrnice o odpadech je uvedeno, že v jednotlivých směrnicích mohou být stanovena zvláštní či dodatková ustanovení pro úpravu nakládání s určitými kategoriemi odpadů,

D.

vzhledem k tomu, že směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů nevytváří dostatečné nástroje k udržitelnému nakládání s organickým odpadem,

E.

vzhledem k tomu, že normy vztahující se k nakládání s biologickým odpadem jsou roztříštěné a současné legislativní nástroje jsou pro dosažení zamýšlených cílů v účinném nakládání s biologickým odpadem nedostačující; vzhledem k tomu, že je proto nezbytná zvláštní směrnice o nakládání s biologickým odpadem; vzhledem k tomu, že sloučení všech různých pravidel týkajících se nakládání s biologickým odpadem do jednoho právního předpisu by samo o sobě bylo důkazem velmi kvalitní legislativní činnosti a zlepšení tvorby právních předpisů a rovněž by vedlo ke zjednodušení, větší přehlednosti, lepšímu sledování a vymáhání uplatňování právních předpisů a právní jistotě, a zajišťovalo by tak dlouhodobou důvěru veřejných i soukromých investorů,

F.

vzhledem k závěrům konference o recyklaci biologického odpadu v Evropě uspořádané za účasti Rady, Komise a Evropského parlamentu (13) v Barceloně dne 15. února 2010, podle nichž je nutné zahájit práci na evropském legislativním rámci o biologickém odpadu, neboť to je klíčový okamžik na podporu těchto právních předpisů,

G.

vzhledem k tomu, že zvláštní směrnice o biologickém odpadu musí být dostatečně flexibilní, aby zahrnovala různé dostupné možnosti nakládání s odpadem, tak aby bylo v mezích možností pamatováno na velký počet měnících se podmínek a místních specifik,

H.

vzhledem k tomu, že zaznamenává neprozkoumaný potenciál biologického odpadu, přičemž nakládání s tímto odpadem je upravováno politikami, jež se v jednotlivých členských státech výrazně liší; vzhledem k tomu, že je nezbytné s těmito odpady nakládat lépe, má-li se účinně a udržitelně hospodařit se zdroji; vzhledem k tomu, že oddělený sběr odpadu by měl být lépe využíván, aby byly splněny cíle v oblasti recyklace a získávání obnovitelných zdrojů energie, což by přispělo k realizaci cílů strategie EU 2020, zejména cílů v rámci její stěžejní iniciativy v oblasti účinného využívání zdrojů,

I.

vzhledem k tomu, že oddělený sběr odpadu umožňuje zejména optimální nakládání s určitými typy odpadu, tj. kuchyňským odpadem z domácností a restauračních zařízení a také biologicky rozložitelným a kompostovatelným odpadem z restaurací, které používají jednorázové nádobí,

J.

vzhledem k tomu, že kompostování organického odpadu umožňuje recyklaci biologicky rozložitelných a kompostovatelných produktů, na které se již vztahuje iniciativa Společenství (Iniciativa rozhodujících trhů),

K.

vzhledem k tomu, že je třeba na úrovni EU definovat jakostní normy pro zpracování biologického odpadu a kvalitu kompostu; vzhledem k tomu, že upravení jakostních parametrů kompostu, včetně integrovaného přístupu zajišťujícího jeho zpětnou vysledovatelnost, kvalitu a bezpečné používání, umožní nastolit důvěru spotřebitelů v tento produkt; vzhledem k tomu, že kompost by měl být odstupňován podle kvality tak, aby jeho používání nemělo škodlivý vliv na půdu a podzemní vody, a zejména na zemědělské produkty vypěstované na této půdě,

L.

vzhledem k tomu, že zvážíme-li nedostatečné provádění, je pro dosažení předpokládaných cílů v oblasti zabránění skládkování biologického odpadu nutné další orientační legislativní vedení,

M.

vzhledem k tomu, že zřejmě bude nezbytné přijmout ochranná opatření, má-li se zajistit, aby používání kompostu neznečišťovalo půdu nebo podzemní vody,

N.

vzhledem k tomu, že by se měly zvážit a posoudit i možnosti používání kompostu nízké kvality tak, aby nebylo poškozeno životní prostředí nebo lidské zdraví, a vzhledem k tomu, že kdyby se na úrovni EU řádně stanovily možnosti pro používání kompostu nízké kvality a kdyby se určilo, kdy je kompost považován za produkt a kdy za odpad, mohly by se členské státy snáze orientovat při rozhodování o otázkách souvisejících s používáním kompostu,

O.

vzhledem k tomu, že iniciativa „Evropa méně náročná na zdroje“ je jednou ze stěžejních částí strategie Evropa 2020, a proto by se mělo podporovat účinné využívání zdrojů; vzhledem k tomu, že recyklace biologického odpadu přispívá k hospodárnějšímu využívání zdrojů,

P.

vzhledem k tomu, že vlhký biologický odpad snižuje účinnost spalování; vzhledem k tomu, že ke spalování biologického odpadu nepřímo vybízí směrnice o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie; vzhledem k tomu, že recyklací biologického odpadu kompostováním lze přispět k účinnějšímu boji proti změně klimatu, neboť se zvýší kvalita půdy a docílí se sekvestrace uhlíku, kterou směrnice o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v současnosti nepodporuje,

Q.

vzhledem k tomu, že anaerobní digesce při výrobě bioplynu představuje účinný způsob získávání energie, přičemž produkty vyhnívání bioplynu lze využívat na výrobu kompostu,

R.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem patřičného nakládání s biologickým odpadem musí být výsledek, který umožní ponechat všechny technologické možnosti nakládání s biologickým odpadem otevřené s cílem podpořit inovace, vědecký výzkum a konkurenceschopnost,

S.

vzhledem k tomu, že mezi přechodem ke společnosti recyklující odpady, rozvojem hospodářství s nízkými emisemi uhlíku a potenciálem pro vytváření zelených pracovních míst v této oblasti existuje významná součinnost, a že je tudíž nutné vyčlenit finanční prostředky na výzkum dopadu na pracovní prostředí v odvětví, které se zabývá sběrem a zpracováním biologického odpadu,

T.

domnívá se, že Komise a členské státy by v této oblasti měly podporovat zvyšování povědomí o životním prostředí, a to zejména ve školách, s cílem povzbuzovat k udržitelnému nakládání s tuhými komunálními odpady a zvyšovat povědomí občanů o výhodách odděleného sběru; vzhledem k tomu, že obce a obecní podniky hrají významnou úlohu v poskytování poradenství a informací občanům v oblasti předcházení vzniku odpadu,

U.

vzhledem k tomu, že biologický odpad představuje více než 30 % tuhého komunálního odpadu; vzhledem k tomu, že objem biologického odpadu v Evropské unii roste, a je-li ukládán na skládkách, pak představuje významný zdroj emisí skleníkových plynů a jiných negativních vlivů na životní prostředí; vzhledem k tomu, že kvůli stávajícím podmínkám skladování odpadu představuje toto odvětví čtvrtý největší zdroj skleníkových plynů,

V.

vzhledem k tomu, že v praxi se udržitelným způsobem nakládá nejen s biologickým odpadem z domácností,

W.

vzhledem k tomu, že by nakládání s tímto odpadem mělo být strukturováno v souladu s „hierarchií způsobů nakládání s odpadem“: předcházení vzniku a snižování objemu odpadu, opětovné použití, recyklace, jiné využití, zvláště pro energetické účely, a jako poslední možnost skládkování (v souladu s článkem 4 rámcové směrnice o odpadech), v souladu s níž je recyklace biologického odpadu mnohem vhodnější než jeho spalování, protože díky ní se nejen zamezuje vytváření metanu, ale prostřednictvím sekvestrace uhlíku se přispívá i k boji proti změně klimatu a zvyšuje se kvalita půdy; vzhledem k tomu, že prevence je při nakládání s biologickým odpadem prioritním cílem a že preventivními opatřeními lze zabránit vzniku zejména kuchyňského a zeleného odpadu, například pomocí lepšího plánování veřejných parků s výsadbou rostlin a stromů nenáročných na péči,

X.

vzhledem k tomu, že máme-li docílit pokroku v oblasti účinného nakládání s biologickým odpadem z hlediska životního prostředí, je třeba, aby se touto otázkou integrovaným způsobem zabývala energetická politika a politika na ochranu půdy v souladu s cíli stanovenými pro zmírnění dopadu změny klimatu; vzhledem k tomu, že další výhodou je zachování biologické rozmanitosti používáním zpracovaného biologického odpadu jako náhražky rašeliny, čímž se chrání mokřadní ekosystémy,

Y.

vzhledem, k tomu, že výroba bioplynu anaerobní digescí biologického odpadu může cenným způsobem přispět k udržitelnému hospodaření se zdroji v EU a k trvalému splnění cílů, které si EU stanovila v oblasti obnovitelných zdrojů energie,

Z.

vzhledem k tomu, že biologický odpad by měl být považován za cenný přírodní zdroj využitelný k výrobě vysoce kvalitního kompostu, který tak pomáhá v boji proti degradaci půdy v Evropě, zachovává produktivitu půdy, snižuje používání chemických hnojiv v zemědělství, zejména hnojiv obsahujících fosforečnany, a zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu,

AA.

vzhledem k tomu, že v členských státech jsou používány různé systémy nakládání s odpadem a že v Evropské unii je skládkování stále nejčastěji používaným způsobem likvidace tuhého komunálního odpadu, přestože pro životní prostředí je to nejhorší volba,

AB.

vzhledem k tomu, že výroba pohonných hmot pro dopravu z biologického odpadu přináší značné výhody pro životní prostředí,

AC.

vzhledem k tomu, že je nezbytné podporovat vědecký výzkum a technologické inovace v oblasti nakládání s biologickým odpadem,

AD.

vzhledem k tomu, že oddělený sběr v současnosti umožňuje zabránit kontaminaci a podporuje cíl získání vysoce kvalitního kompostu, dodávání kvalitních materiálů pro recyklaci biologického odpadu a zlepšení účinnosti energetického využití,

AE.

vzhledem k tomu, že dostupné studie a zkušenosti členských států ukazují, že je důležité mít oddělený sběr odpadu, který je proveditelný i environmentálně a ekonomicky udržitelný a který by měl být povinný; vzhledem k tomu, že oddělený sběr by měl být nezbytným předpokladem pro výrobu velmi kvalitního kompostu,

1.

naléhá na Komisi, aby zrevidovala stávající platné právní předpisy týkající se biologického odpadu s cílem vypracovat do konce roku 2010 v souladu se zásadou subsidiarity návrh zvláštní směrnice, která bude mimo jiné obsahovat:

2.

vyzývá Komisi, aby poskytla podle vnitrostátních emisních plánů kvantifikované údaje o snížení emisí CO2 díky recyklaci a kompostování organického odpadu;

3.

konstatuje, že budoucí rámec Evropské unie poskytne mnoha členským státům pokyny právního charakteru i zajistí právní jistotu a povzbudí je k tomu, aby investovaly do oblasti nakládání s biologickým odpadem; naléhavě vybízí Komisi, aby podporovala členské státy při zavádění systémů na třídění odpadu a aby stanovila závazné a ambiciózní cíle pro recyklování tohoto odpadu;

4.

připomíná, že čl. 8 odst. 2 písm. iv) šestého akčního programu Společenství v oblasti životního prostředí na období 2001–2010, který byl přijat dne 22. července 2002, ukládá Komisi jako jeden z prioritních úkolů, aby vypracovala právní předpisy o biologicky rozložitelném odpadu s cílem udržitelně využívat a spravovat přírodní zdroje a odpad, avšak ani po osmi letech se nechystá žádný legislativní návrh, což nelze akceptovat,

5.

vyzývá Komisi, aby ve svém posouzení dopadu navrhla dokonalejší systém pro nakládání s biologickým odpadem, pokud jde o recyklaci odděleně sbíraného biologického odpadu, využívání kompostování ve prospěch zemědělství a ochrany životního prostředí, možnosti mechanického/biologického zpracování a využívání biologického odpadu jako zdroje pro výrobu energie; domnívá se, že z tohoto posouzení dopadu by se mělo vycházet při vypracovávání nového právního rámce Evropské unie, který upraví problematiku biologicky rozložitelného odpadu;

6.

naléhavě vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy stanovila kritéria pro výrobu a využívání vysoce kvalitního kompostu a aby v souladu s článkem 6 rámcové směrnice o odpadech a v rámci strategie založené na integrovaném přístupu, jenž zajistí nejen kvalitu, ale i zpětnou vysledovatelnost výrobku a jeho bezpečné používání, přijala pro konečné produkty minimální požadavky, které umožní rozlišovat kvality různých druhů kompostu získaného zpracováním biologického odpadu a pokryje různé způsoby jeho použití;

7.

domnívá se, že pro zpracování biologického odpadu je obzvláště vhodná anaerobní digesce, protože se tak získávají půdní přídavky bohaté na živiny, digestáty a také obnovitelný zdroj energie bioplyn, který lze konvertovat na biometan nebo ho lze použít k výrobě elektrické energie v pásmu základního zatížení;

8.

je přesvědčen, že základní podmínkou pro to, aby se v rámci hierarchie způsobů nakládání s odpady spalování biologického odpadu stalo možnou alternativou, je jeho kombinování s výrobou energie;

9.

zdůrazňuje, že při recyklování biologického odpadu s cílem získat energii je třeba se soustředit na energetickou účinnost a udržitelný rozvoj, a že tyto produkty proto musí být především využívány co nejefektivnějším způsobem; opakuje proto, že tříděný sběr odpadu má zásadní význam pro plnění směrnice o skládkování (14), pro poskytování kvalitního materiálu pro recyklování biologického odpadu a pro zvyšování účinnosti rekuperace energie;

10.

konstatuje, že má-li se omezit objem odpadu a zvýšit míra jeho recyklace a míra produkce bioplynu, měly by ve hře zůstat všechny technologické nástroje a možnosti pro maximální recyklaci zdrojů nebo výroby bioplynu;

11.

má za to, že biologický odpad představuje cenný obnovitelný zdroj pro produkci elektřiny a biopaliv pro dopravu a při dodávání bioplynu do plynárenské soustavy prostřednictvím čištění bioplynu z odpadu a získávání biometanu (především metan: 50–75 % a oxid uhličitý), a vyzývá Komisi, aby provedla analýzu možností využívání biologického odpadu na výrobu bioplynu a aby tyto možnosti podporovala;

12.

zdůrazňuje, že je třeba snížit množství biologického odpadu ukládaného na skládky; konstatuje v této souvislosti, že biologický odpad může přispět k dosažení cíle EU, kterým je nejméně 20 % podíl energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020, a také cíle stanoveného směrnicí EU o jakosti pohonných hmot; připomíná, že směrnice o energiích z obnovitelných zdrojů podporuje využívání všech druhů biomasy, včetně biologického odpadu, jako obnovitelných zdrojů energie a že biopaliva získaná z odpadu mají s ohledem na plnění cíle, kterým je 10 % podíl obnovitelných zdrojů energie v dopravě, dvojnásobnou hodnotu; vyzývá proto členské státy, aby zvážily, zda ze získávání energie z biologicky rozložitelných částí odpadu neučinit součást integrované politiky v oblasti hierarchie způsobů nakládání s odpadem do vnitrostátních právních předpisů, a naléhavě je žádá, aby si vyměňovaly informace o osvědčených postupech;

13.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly a prosazovaly vědecký výzkum a technologické inovace v oblasti nakládání s biologickým odpadem;

14.

vyzývá Komisi, aby se více věnovala výzkumu metod na zpracování biologického odpadu, a dosáhla tak toho, že přínosy pro půdu, využívání energie a vliv na životní prostředí budou lépe vyčísleny;

15.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly akce na zvyšování povědomí o životním prostředí v oblasti biologického odpadu, a to zejména ve školách a vysokoškolských zařízeních, za účelem propagace lepších modelů chování v předcházení vzniku odpadů, podpory udržitelného nakládání s biologickým odpadem i tuhým komunálním odpadem a zvyšování povědomí občanů o předcházení vzniku odpadu a o výhodách odděleného sběru a biologického zpracování biologického odpadu; v této souvislosti zdůrazňuje význam, který mají města, obce a komunální podniky pro poradenství a poskytování informací občanům, pokud jde o předcházení vzniku odpadů;

16.

domnívá se, že zpracovaný biologický odpad by měl být využíván na zachování půdních organických látek a završení koloběhu živin, zejména fosfátů, tím, že bude opětovně použit při obhospodařování půdy, a vyzývá proto Komisi, aby uznala, že by mělo být prověřováno, zda politiky přispívají ke zmírňování nepřijatelně rychlému vyčerpávání světových zdrojů fosfátů;

17.

zdůrazňuje, že biologický odpad bez obsahu škodlivých látek je třeba považovat za vzácný přírodní zdroj pro výrobu kvalitního kompostu;

18.

připomíná, že budoucnost zemědělství závisí rovněž na udržování a obnovování úrodnosti půdy; upozorňuje, že používání kvalitního kompostu v zemědělství může přispět k zachování úrodnosti půd, ke zvýšení jejich schopnosti zadržovat vodu a ukládat uhlík a k omezení používání chemických hnojiv; zdůrazňuje úlohu členských států, pokud jde o zajištění využívání kvalitního kompostu pro zemědělskou půdu;

19.

upozorňuje na to, že plyny vznikající při kompostování z uskladněných látek lze jen obtížně kontrolovat, což může představovat závažné nebezpečí pro životní prostředí a atmosféru; připomíná, že k řádnému kompostování – konkrétně v případě biologického komunálního odpadu – patří také ochrana podzemních vod před průsakovou vodou z kompostované masy;

20.

zdůrazňuje, že s ohledem na dosažení cílů na různých úrovních (boj proti globálnímu oteplování, degradaci a erozi půdy; dosažení cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie) je bezpochyby výhodná kombinace kompostování a fermentace odděleně sbíraného biologického odpadu, je-li možná, a měla by se podporovat;

21.

vyzývá proto Komisi, aby navrhla vnitrostátní cíle pro recyklaci biologického odpadu, aby se snížil stávající objem tohoto odpadu, s nímž je nakládáno velmi nežádoucím způsobem, jako je např. skládkování a spalování;

22.

připomíná, že s tímto odpadem je třeba nakládat podle následující obecné hierarchie způsobů nakládání s odpady: prevence, recyklování, další způsoby využití odpadu, včetně využití pro energetické účely a jako poslední možnost ukládání na skládku (článek 5 směrnice 1999/31/ES a směrnice 2008/98/ES (15); žádá Komisi, aby ještě přísněji sledovala, zda jsou ustanovení upravující skládkování dodržována a uplatňována na celém území Unie;

23.

bere na vědomí rozdílnost vnitrostátních legislativních opatření a systémů nakládání s odpady v jednotlivých členských státech a skutečnost, že uložení na skládku je nadále nejpoužívanější metodou likvidace pevného komunálního odpadu v Evropské unii; vyzývá členské státy, aby navzájem více spolupracovaly při výměně osvědčených postupů v oblasti zpracovávání biologického odpadu;

24.

domnívá se, že mechanicko-biologické zpracování odpadu je účinnou možností, jak se vyhnout ukládání významného množství rozložitelného odpadu na skládku, a namísto toho jej využít ke kompostování, anaerobní digesci a energetickým účelům;

25.

domnívá se, že jsou nutné finanční pobídky, má-li se rozšířit oddělený sběr a jiné systémy pro nakládání s biologickým odpadem, které maximálně zvýší využití zdrojů;

26.

zdůrazňuje, že lepší nakládání s biologickým odpadem a harmonizace norem jakosti kompostu jsou nezbytné k povzbuzení rozvoje evropského trhu s kompostem;

27.

je toho názoru, že zásada „znečišťovatel platí“ by měla být základem pro hrazení dodatečných nákladů vzniklých v důsledku nánosu znečišťujících látek, tak aby na negativní vnější důsledky používání biologického odpadu nedoplácelo zemědělství;

28.

upozorňuje na skutečnost, že v mnoha členských státech je určitá infrastruktura již připravena, je však zapotřebí finančních pobídek, aby se vytvořily a zavedly potenciální trhy s kompostem, digestátem, bioenergií a biopalivy získanými z biologického odpadu;

29.

zdůrazňuje, že výroba pohonných hmot z biologického odpadu znamená přínos z hlediska životního prostředí;vyzývá členské státy, aby na základě hierarchie způsobů nakládání s odpadem tuto skutečnost při provádění revidované rámcové směrnice o odpadech zohlednila, a Komisi vyzývá, aby se tato skutečnost odrazila v jejích prováděcích pokynech;

30.

důrazně vyzývá Komisi, aby se ve všech současných nebo dodatečných studiích dopadu týkajících se této problematiky zabývala také otázkou, jaký typ hospodářských pobídek, finančních prostředků nebo pomoci by mohl být využit nebo vytvořen v zájmu vývoje a zavádění technologií umožňujících náležité nakládání s odpadem;

31.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/56

A.

vzhledem k tomu, že politiky odměňování těch kategorií pracovníků, jejichž pracovní činnost má podstatný dopad na rizikový profil společnosti, ve finančním sektoru a v některých společnostech kótovaných na burze podporují transakce zaměřené na krátkodobé zisky, což vede k vytváření stále riskantnějších obchodních modelů, které poškozují pracovníky, střadatele, investory a obecně i trvale udržitelný růst,

B.

vzhledem k tomu, že zelená kniha Komise o správě a řízení podniku ve finančních institucích a politice odměňování zdůrazňuje, že nedostatek účinných kontrolních mechanismů významně přispěl k přijímání nadměrně vysokých rizik ze strany finančních institucí a že při správě a řízení společnosti by měla být zohledněna stabilita finančního systému, jež je závislá na krocích mnoha aktérů,

C.

vzhledem k tomu, že nevhodné systémy odměňování v některých finančních institucích, které příliš podněcují k nadměrnému a neobezřetnému podstupování rizik, sehrály úlohu při hromadění rizik, která vedla k současné finanční, hospodářské a sociální krizi, a proto jsou pro tvůrce politik a regulátory vážným důvodem ke znepokojení,

D.

vzhledem k tomu, že finanční instituce musí brát v úvahu – jako součást společenské odpovědnosti podniků – společenské prostředí, v němž daná instituce působí, a také zájmy všech zainteresovaných stran, např. svých klientů, akcionářů a zaměstnanců, a to se zahrnutím všech aspektů,

E.

vzhledem k tomu, že na celosvětové a evropské úrovni a rovněž na úrovni jednotlivých států byla zahájena celá řada iniciativ s cílem vyřešit otázku problematických postupů odměňování a že zásadním předpokladem je přijmout přístup koordinovaný na celosvětové úrovni s cílem zaručit nejen rovné podmínky, ale také zajistit konkurenceschopnost Evropy v celosvětovém měřítku a prosazovat udržitelnou a spravedlivou soutěž mezi jednotlivými trhy,

F.

vzhledem k tomu, že zásady řádného postupu odměňování FSB, jež byly přijaty vedoucími představiteli skupiny G20, stanoví pět aspektů řádného postupu odměňování, a vzhledem k významu prosazování souběžného uplatňování těchto zásad,

G.

vzhledem k tomu, že dojednané zásady a opatření, která již byla přijata v souvislosti s politikou odměňování, by měla být nepřetržitě přezkoumávána a případně upravena, aby byly v celé Evropě nastoleny stejné podmínky a zajištěna celosvětová konkurenceschopnost evropského finančního sektoru,

H.

vzhledem k tomu, že různé vědecké studie a praktické zkušenosti prokázaly, že nezávazná doporučení týkající se politik odměňování mají pouze omezený dopad, což zvýrazňuje potřebu zavést autoritativnější nástroj, který by zajistil respektování uvedených zásad,

I.

vzhledem k tomu, že podle zprávy Komise uplatnilo doporučení Komise zcela nebo částečně pouze 16 členských států, a to navzdory motivaci k zásadní reformě v oblasti odměňování v důsledku stávající krize,

1.

vítá iniciativy Komise a FSB v oblasti politik odměňování ve finančním odvětví a u společností kótovaných na burze obecně; domnívá se však, že velikost finančního podniku, a tudíž podíl jeho činnosti na systémovém riziku, by měly být proporcionálně zohledněny při zavádění další regulace finančních institucí v oblasti politiky odměňování a kapitálových požadavků;

2.

bere na vědomí návrhy obsažené ve zprávě týkající se směrnic o kapitálových požadavcích, které zavedou závazné zásady politik odměňování ve finančním odvětví;

3.

zdůrazňuje, že o tom, zda by měl být ve finanční instituci nebo společnosti kótované na burze výbor pro odměňování, by měly rozhodovat orgány dohledu; měly by tak učinit způsobem, který odpovídá velikosti, vnitřní organizaci a povaze, rozsahu a složitosti činností této instituce či společnosti; domnívá se, že pokud to orgán dohledu považuje za vhodné, měl by politiku odměňování stanovovat výbor pro odměňování, jež musí být nezávislý a odpovědný akcionářům a orgánům dohledu a měl by úzce spolupracovat s výborem pro řízení rizik dané instituce při vyhodnocování pobídek vytvořených v rámci systému odměňování;

4.

zdůrazňuje, že výbor pro odměňování musí mít přístup k obsahu smluv, čímž se dosáhne toho, že výbor bude moci smlouvy kontrolovat a že budou koncipovány tak, aby případy hrubé nedbalosti bylo možno postihovat srážkou z odměny. K případům hrubé nedbalosti dochází zejména tehdy, když nebyla dodržena nezbytná obezřetnost; v takovém případě výbor pro odměňování zajistí, aby srážka nebyla pouze symbolické povahy, nýbrž aby přispěla podstatnou měrou k uhrazení způsobené škody. Finanční instituce by kromě toho měly být motivovány, aby využívaly malus, což znamená, že v případě zjištění špatných výsledků bude od pracovníka vymáhána zpět část odměny vázaná na výsledky;

5.

domnívá se, že předseda výboru pro odměňování a jeho členové s hlasovacím právem musí být členy řídícího orgánu, kteří v dotyčné finanční instituci nebo společnosti kótované na burze nezastávají žádné výkonné funkce. Domnívá se, že členové správních orgánů by neměli zároveň být členy správních orgánů jiných společností, pokud existuje nebezpečí střetu zájmů;

6.

je toho názoru, že akcionáři by v případě potřeby měli mít možnost podílet se na stanovování udržitelných politik odměňování, a mohli by proto dostat příležitost vyjádřit své názory na politiky odměňování prostřednictvím nezávazného hlasování o zprávě o odměňování na valné hromadě společnosti;

7.

zdůrazňuje, že odměny členů správních orgánů bez výkonných pravomocí by měly být pouze pevně stanovenou částkou, a neměly by tedy zahrnovat výkonnostní odměny nebo odměny, jejichž výše se řídí cenou akcií;

8.

poukazuje na to, že členové, kteří se zabývají řízením rizik, by měli být nezávislí na provozních útvarech, které kontrolují, mít přiměřenou autoritu a být odměňováni nezávisle na výkonnosti těchto provozních útvarů;

9.

zdůrazňuje, že odměňování musí být přizpůsobeno všem typům rizik, musí být symetrické s rizikovými výslednými hodnotami a citlivé vůči časovému horizontu stávajících a potenciálních rizik, která mají dopad na celkovou výkonnost a stabilitu společnosti;

10.

upozorňuje na to, že členové správních orgánů by při řízení společností kótovaných na burze neměli sledovat svůj osobní finanční zájem; domnívá se, že osobní finanční zájem členů správních orgánů, který má vazbu na pohyblivou složku odměny, se v mnoha případech střetává s dlouhodobým zájmem společnosti, včetně zájmů jejích zaměstnanců a zainteresovaných subjektů;

11.

domnívá se, že systémy odměňování by měly odpovídat velikosti, vnitřní organizaci a složitosti struktury finančních institucí a měly by odrážet rozdíly mezi jednotlivými finančními sektory, tj. bankovnictvím, pojišťovnictvím a správou fondů;

12.

poukazuje na to, že opatření k řízení operačního rizika uplatňovaná vedoucími pracovníky, osobami rozhodujícími o riziku a kontrolními orgány by měla být přezkoumávána a pečlivě kontrolována orgánem dohledu; domnívá se, že tyto postupy by se měly vztahovat rovněž na zaměstnance, jejichž celkové odměny včetně příspěvků na důchodové zabezpečení je staví do stejné pozice jako uvedené kategorie zaměstnanců;

13.

domnívá se, že výše pohyblivé složky odměny by měla vycházet z předem stanovených a měřitelných kritérií výkonnosti, jež by měla podporovat dlouhodobou udržitelnost společnosti;

14.

zdůrazňuje, že při odměňování podmíněném výkonností by měla být výše prémiového fondu podmíněna celkovou výkonností a základním kapitálem společnosti, zatímco odměna podmíněná výkonností by u každého zaměstnance měla vycházet z kombinace posouzení výkonnosti jednotlivce, příslušného provozního útvaru a celkových výsledků instituce;

15.

domnívá se, že osobní finanční zájem členů správních orgánů spojený s variabilními odměnami je v mnoha případech v rozporu s dlouhodobými zájmy společnosti; zdůrazňuje, že politika odměňování členů správních orgánů a dalších pracovníků, kteří přijímají rozhodnutí mající vliv na rizikový profil, by měla být v souladu se zásadami vyváženého a funkčního řízení rizika; pevné a variabilní složky odměny by přitom měly být v rovnováze; naléhavě žádá, aby byla všeobecně zavedena opatření umožňující snížit, případně odebrat variabilní složky odměny u těch kategorií pracovníků, jejichž výkonnost způsobuje zhoršení výsledků jejich společnosti;

16.

je toho názoru, že při stanovování výše pohyblivé složky odměny by měla být zohledněna nejen kvantitativní opatření, ale také kritéria dosažení výsledků s vazbou na kvalitu a lidský úsudek;

17.

domnívá se, že zaručené prémie by neměly být součástí platových systémů;

18.

je toho názoru, že nejen z etických důvodů, ale i v zájmu sociální spravedlnosti a hospodářské udržitelnosti by měl být rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším platem ve společnosti v rozumných mezích;

19.

zdůrazňuje, že společnosti by měly stanovit interní postup, který by schválily orgány dohledu a jehož cílem by bylo řešit jakékoli spory, k nimž by mohlo dojít mezi jejich oddělením řízení rizik a provozními odděleními;

20.

poukazuje na potřebu rozšířit tyto zásady na odměňování všech zaměstnanců, jejichž pracovní činnosti mají podstatný dopad na rizikový profil společnosti, pro kterou pracují, včetně vedoucích pracovníků, osob rozhodujících o riziku a kontrolních orgánů a těch zaměstnanců, jejichž celkové odměny včetně příspěvků na důchodové zabezpečení je staví do stejné pozice;

21.

zdůrazňuje, že pojištění profesní odpovědnosti členů správních orgánů a vedení, jehož záměrem je chránit členy správních orgánů společností a pracovníky vedení před odpovědností za riskantní rozhodnutí a činy nebo nedbalost při výkonu jejich činností, není v souladu s udržitelným řízením rizik v oblasti odměňování;

22.

zdůrazňuje, že musí existovat přiměřená rovnováha mezi pohyblivou a pevnou složkou odměny;

23.

navrhuje, aby pohyblivá složka odměny byla vyplacena pouze tehdy, je-li to únosné s ohledem na finanční situaci a základní kapitál instituce a odůvodněné z hlediska dlouhodobé výkonnosti společnosti; domnívá se, že v případě finančních institucí by měl mít příslušný orgán dohledu právo omezit celkovou výši pohyblivé složky odměny s cílem posílit kmenový kapitál;

24.

zdůrazňuje, že vyplacení podstatné části proměnlivé složky odměny by se mělo po dostatečně dlouhé období odložit; výše odložené částky a délka tohoto období by měly odpovídat hospodářskému cyklu, povaze podnikání, rizikům s ním spojeným a činnostem vykonávaným dotyčným pracovníkem; na odměnu, která má být vyplacena v rámci ujednání o odkladu, by neměl existovat nárok rychleji než na odměnu, která má být vyplacena poměrným dílem; mělo by se odložit alespoň 40 % proměnlivé složky odměny; pokud proměnlivá složka odměny představuje zvlášť vysokou částku, měla by se odložit výplata alespoň 60 % této částky, přičemž doba odkladu by měla činit nejméně pět let;

25.

domnívá se, že podstatná část pohyblivé složky odměny by měla být poskytována v bezhotovostních nástrojích, jako je podřízený dluh nebo podmíněný kapitál, akcie nebo s akciemi související nástroje, pokud tyto nástroje vytvářejí pobídky sladěné s vytvářením dlouhodobé hodnoty a s časovým horizontem rizika;

26.

domnívá se, že politiky odměňování by se měly týkat celkové odměny, včetně důchodového zabezpečení a platů, aby se v oblasti odměn předešlo arbitráži; dále je toho názoru, že odměny v podobě důchodového zabezpečení by měly být poskytovány v bezhotovostních nástrojích, jako je podřízený dluh, podmíněný kapitál, akcie nebo s akciemi související nástroje s cílem sladit je s dlouhodobými pobídkami;

27.

navrhuje, aby byla u členů správních orgánů v případě předčasného ukončení pracovního poměru stanovena maximální výše pro vyplacení odstupného („zlatého padáku“) odpovídající dvojnásobku jejich roční pevné složky platu a aby v případě, kdy takový člen špatně plnil své pracovní povinnosti nebo rozvázal pracovní poměr z vlastního rozhodnutí, bylo vyplacení odstupného zakázáno;

28.

žádá, aby při přípravě politik odměňování byly zohledňovány otázky rovnosti žen a mužů;

29.

znovu opakuje, že je nezbytné postihovat všechny druhy diskriminace v podnicích, zejména pokud jde o stanovování politik odměňování, kariérní postup a proces náboru vedoucích pracovníků;

30.

domnívá se, že by společnosti měly včas zveřejňovat jasně formulované a podrobné informace o svých postupech odměňování a že by orgány dohledu měly mít přístup k veškerým informacím, které potřebují k posouzení toho, zda jsou platné zásady dodržovány;

31.

požaduje, aby veřejnoprávní podniky uplatňovaly stejně jako další společnosti úplnou transparentnost politik odměňování a poskytování podílů ze zisku;

32.

žádá rovněž, aby byly zveřejňovány důchodové systémy společností nebo jejich pravidla poskytování příplatků k důchodu, včetně systémů a pravidel uplatňovaných veřejnoprávními podniky;

33.

vyzývá Komisi, aby posílila svá doporučení ze dne 30. dubna 2009 o systému odměn a usměrňování rizik, jak vyžadují pravidla stanovená Radou pro finanční stabilitu a schválená skupinou G-20 v září 2009;

34.

vyzývá Komisi, aby přijala pevné a závazné zásady politik odměňování ve finančním odvětví na základě návrhů pro bankovnictví ve zprávě o směrnici o kapitálových požadavcích a v případě kótovaných společností, které tyto zásady nedodržují, zavedla režim zveřejňování informací s povinností dodržovat pravidla nebo poskytnout vysvětlení, proč tak nečiní;

35.

naléhavě žádá orgány dohledu ve finančním odvětví, aby zavedly do praxe metodiku posuzování zásad a norem odměňování předloženou Basilejským výborem pro bankovní dohled v lednu 2010;

36.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly společné mezinárodní struktury pro zveřejňování počtu jednotlivců, kteří pobírají plat vyšší než 1 milion EUR, včetně hlavních složek mezd, prémií, dlouhodobých odměn či příspěvků na důchodové zabezpečení;

37.

vyzývá Komisi, aby posoudila role interních a externích auditorů jako součásti opatření k zajištění plného spektra nástrojů pro účinnou správu a řízení podniků;

38.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost posílení úlohy členů správních orgánů bez výkonných pravomocí, včetně zajištění toho, aby společnosti poskytovaly dlouhodobé školení a nezávislé odměňování odrážející nezávislou úlohu členů správních orgánů bez výkonných pravomocí, a aby udělila orgánům dohledu pravomoci k provádění pohovorů se „schválenými osobami“;

39.

vyzývá Komisi, aby vyjasnila ve svých legislativních návrzích roli orgánů dohledu v politice odměňování;

40.

zdůrazňuje, že pohyblivá složka odměny by neměla být vyplácena prostřednictvím nástrojů nebo metod, které umožňují snadno se vyhnout placení daní z příjmu z takovéto odměny;

41.

vyzývá k zajištění toho, aby regulace odměňování neprobíhala na úkor základních práv zaručených Smlouvami, zejména práva sociálních partnerů uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi;

42.

žádá Komisi, aby zřídila rámec EU pro řízení krizí s cílem zabránit nové finanční krizi a vzala přitom v úvahu iniciativy mezinárodních subjektů, jako jsou např. skupina G20 a MMF;

43.

žádá Komisi, aby členské státy podnítila k tomu, aby společnostem kótovaným na burze a společnostem poskytujícím finanční služby připomínaly jejich společenskou odpovědnost, jejich poškozenou pověst a nutnost jít v prosperující mezinárodní společnosti příkladem;

44.

domnívá se, že zachování činností nebo poboček v zemích, které nespolupracují, je v rozporu s dlouhodobými cíli společností obecně, a žádá, aby byla vypracována evropská strategie boje proti daňovým rájům s cílem uvést do praxe prohlášení G-20 v Londýně a v Pittsburghu;

45.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a regulačním orgánům EU a jednotlivých členských států.

2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/61

A.

vzhledem k tomu, že v Unii existuje vnitřní trh s bankovními službami, nikoli souhrn na sobě nezávislých služeb, a vzhledem k zásadnímu významu tohoto vnitřního trhu pro konkurenceschopnost Unie v globálním měřítku,

B.

vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje vyhovující mezinárodní právní rámec EU pro řízení krizí v bankovním sektoru,

C.

vzhledem k tomu, že stávající mechanismy dohledu nad finančním sektorem v EU i ve světě se ukázaly jako neúčinné, a to jak z hlediska prevence dominového efektu, tak i z hlediska dostatečné ochrany před jeho šířením,

D.

vzhledem k tomu, že náklady spojené s řešením krize měly příliš velký dopad na daňové poplatníky, růst a zaměstnanost,

E.

vzhledem k tomu, že podíl akcionářů a poté i věřitelů na sdílení břemen je nezbytný, mají-li se náklady daňových poplatníků vyplývající z jakékoli krize na finančních trzích a jakékoli krize finančních institucí snížit na minimum,

F.

vzhledem k tomu, že chybějící nebo nedostačující právní předpisy a dohled Unie měly za následek nekoordinované akce vnitrostátních orgánů a zvýšily riziko protekcionismu, narušování hospodářské soutěže, včetně poskytování státní pomoci, a ohrožovaly budování vnitřního trhu finančních služeb,

G.

vzhledem k tomu, že nejblíže koncepci vnitřního trhu by byl jednotný přístup k možnosti zabránit případům insolventnosti bankovních skupin,

H.

vzhledem k tomu, že stabilní vnitřní trh finančních služeb má zásadní význam pro konkurenceschopnost Unie v celosvětovém měřítku,

I.

vzhledem k tomu, že je nezbytné vyvodit odpovědnost bankovních subjektů a že by toto vyvození odpovědnosti mělo přispět k dosažení nejdůležitějšího cíle, jímž je taková přestavba finančních trhů, která umožní financování hospodářství,

J.

vzhledem k tomu, že v důsledku krize a v souladu s tím, co očekávají občané, by orgány EU ve spolupráci se skupinou G-20 a dalšími mezinárodními fóry měly neprodleně vytvořit odpovídající rámec, který by v případě krize pomohl zachovat finanční stabilitu, na minimum omezil náklady daňových poplatníků, zachoval základní bankovní služby a ochraňoval vkladatele,

K.

vzhledem k tomu, že finanční stabilita a integrované finanční trhy vyžadují přeshraniční dohled nad přeshraničními a systémovými finančními institucemi,

L.

vzhledem k tomu, že účelem evropského rámce EU pro řízení přeshraničních krizí by mělo být poskytnout orgánům pravomoc k přijímání opatření, která by v případě nutnosti zahrnovala i zásah do řízení určité bankovní skupiny (aniž by se však v případě, že existuje systémové riziko, tato opatření omezovala na banky přijímající vklady),

M.

vzhledem k tomu, že účelem rámce EU pro řízení přeshraničních krizí je také regulace přeshraničních bankovních skupin a jednotlivých bank, které provádějící přeshraniční operace výlučně prostřednictvím poboček; vzhledem k tomu, že v případě přeshraničních bankovních skupin by měla existovat jednotná regulace,

N.

vzhledem k tomu, že rozhodná reakce na krizi vyžaduje konzistentní a komplexní přístup zahrnující lepší dohled (uplatňování nové struktury dohledu EU), lepší regulaci (probíhající iniciativy, jako např. ty, které se týkají směrnice 2006/48/ES, směrnice 2006/49/ES, směrnice 94/19/ES, odměňování vedoucích pracovníků) a stanovení účinného rámce EU pro řízení krizí, pokud jde o finanční instituce,

O.

vzhledem k tomu, že zásadu „znečišťovatel platí“ je zapotřebí rozšířit i na finanční sektor kvůli zničujícím důsledkům úpadků pro jednotlivé země, jednotlivá odvětví a ekonomiku obecně,

P.

vzhledem k tomu, že včasný zásah v krizové situaci v určité bance a řešení takové situace by měly být zahájeny na základě jasně stanovených kritérií, mezi něž by patřila nízká kapitalizace, omezená likvidita a zhoršení kvality a hodnoty aktiv; vzhledem k tomu, že tento zásah by měl být spojen se systémy záruky za vklady,

Q.

vzhledem k tomu, že je nutné vytvořit přísný kodex chování EU pro vedoucí pracovníky a rovněž mechanismy zabraňující nevhodnému chování, a to v souladu s obdobnými mezinárodními iniciativami,

R.

vzhledem k tomu, že je důležité, aby Komise při zvažování, zda je vhodné vypracovat nové pokyny pro řízení společností, prováděla úplné posouzení dopadu,

S.

vzhledem k tomu, že do tří let fungování Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), režimu EU pro řešení krizí v bankovnictví, fondu EU pro finanční stabilitu a útvaru pro řešení krizí by Komise měla posoudit, zda by nebylo vhodné rozšířit působnost rámce pro řešení krizí na další nebankovní finanční instituce, včetně pojišťoven a správců aktiv a fondů, a dále by měla posoudit, zda by nebylo proveditelné a vhodné vytvořit síť vnitrostátních fondů pro stabilitu pro všechny instituce, které se nepodílejí na fondu EU pro finanční stabilitu, jak je navrhováno v doporučení 3 přílohy,

T.

vzhledem k tomu, že je třeba zabránit morálnímu hazardu, aby se předešlo přijímání příliš velkých rizik, a že je požadováno vypracování rámce, který ochraňuje systém, a nikoli provinivší se účastníky tohoto systému, a zejména že by žádné prostředky určené na řešení krizí neměly být použity k záchraně akcionářů bank nebo na odměny vedoucích pracovníků banky za jejich vlastní selhání; vzhledem k tomu, že by instituce, které v této souvislosti používají režim EU pro řešení krizí v bankovnictví, měly nést následky, jako např. administrativní a odškodňovací opatření; vzhledem k tomu, že vyloučení morálního hazardu by se mělo stát hlavní zásadou budoucího finančního dohledu,

U.

vzhledem k tomu, že současné ekonomické, finanční a sociální problémy a celá řada nových požadavků na regulaci bank vyžadují postupný a citlivý přístup, který by však neměl odrazovat od ambiciózního a naléhavého programu,

V.

vzhledem k tomu, že převod aktiv v rámci bankovní skupiny by neměl v žádném případě ohrozit finanční stabilitu a stabilitu likvidity převodce a měl by být uskutečněn za použití spravedlivé tržní hodnoty či ceny; vzhledem k tomu, že by pro stanovení hodnoty znehodnocených aktiv a pro řešení situace dceřiných společností a poboček, které mají sídlo v hostitelských zemích, měly být stanoveny jednoznačné zásady,

W.

vzhledem k tomu, že Unie by měla dosáhnout společného postoje ohledně toho, „kdo“ bude dělat „co“, „kdy“ a „jak“ v případě krize ve finančních institucích,

X.

vzhledem k tomu, že opatření vztahující se na bankovní sektor by měla podporovat reálnou ekonomiku, pokud jde o její krátkodobé i dlouhodobé potřeby v oblasti financování a investic,

Y.

vzhledem k tomu, že bude třeba překlenout rozdíly mezi vnitrostátními regulačními systémy a insolvenčními režimy formou harmonizovaného rámce a posíleného dialogu mezi vnitrostátními orgány dohledu a orgány zastoupenými ve skupinách pro přeshraniční stabilitu,

Z.

vzhledem k tomu, že stále větší velikost finančních institucí, jejich složitější struktura a větší vzájemné propojení na regionální i globální úrovni ukázala, že úpadek finančních institucí bez ohledu na jejich velikost může způsobit dominový efekt v celém finančním systému, a proto vyžaduje účinný rámec pro řízení krizí, který bude postupně v několika fázích a zaveden pro všechny banky, přičemž je doporučováno, aby se zpočátku kladl důraz na instituce s nejvyšší koncentrací rizika; vzhledem k tomu, že rámec pro řešení krizí by měl v co nejvyšší míře zohlednit obdobná opatření přijatá na mezinárodních fórech,

AA.

vzhledem k tomu, že omezený počet bank (tzv. „přeshraniční systémové banky“) představuje mimořádně vysokou míru systémového rizika z důvodu jejich velikosti, složité struktury a vzájemného propojení v celé Unii, což vyžaduje uplatnění naléhavého a cíleného zvláštního režimu, a obecněji jsou požadovány spravedlivé režimy k řešení krizí pro ostatní přeshraniční finanční instituce,

AB.

vzhledem k tomu, že pokud má být rámec EU pro řízení krizí účinný při podpoře zásahů, potřebuje k tomu společný soubor pravidel, odpovídající odborné poradenství a finanční zdroje, které by se proto měly stát základními pilíři navrhovaného prioritního režimu pro přeshraniční systémové banky,

AC.

vzhledem k tomu, že dohled, pravomoci týkající se včasných zásahů a opatření související s řešením krizí by měly být považovány za tři vzájemně propojené stupně společného rámce,

AD.

vzhledem k tomu, že z rychle vytvořeného zvláštního režimu pro přeshraniční systémové banky by se měl ve středně- až dlouhodobém časovém horizontu vyvinout univerzální režim, pod nějž budou spadat všechny přeshraniční finanční instituce v Unii a jenž by měl zahrnovat harmonizovaný insolvenční režim EU,

AE.

vzhledem k tomu, že jakýkoli fond pro stabilitu vytvořený na celounijním základě by měl být výhradně vyčleněn na řešení budoucích krizí a neměl by být používán k uhrazení dřívějších zásahů či problémů, jež pramení z finanční krize v období 2007–2008,

1.

žádá Komisi, aby předložila Parlamentu do 31. prosince 2010 na základě článků 50 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie jeden či více legislativních návrhů týkajících se rámce EU pro řízení krizí, fondu EU pro finanční stabilitu (dále jen „fond“) a útvaru pro řešení krizí, a to podle podrobných doporučení uvedených v příloze, a vzala přitom v úvahu iniciativy uskutečněné mezinárodními subjekty, jako např. skupinou G-20 a MMF, s cílem zajistit rovné podmínky na globální úrovni, a založené na důkladné analýze všech dostupných alternativ, včetně posouzení dopadu;

2.

potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se zásadou subsidiarity a základními právy občanů;

3.

domnívá se, že finanční dopady požadovaného návrhu by měly být hrazeny z příslušných přídělů rozpočtových prostředků (kromě příspěvků do fondu, do nějž budou přispívat zúčastněné banky);

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.