20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/1

A.

vzhledem k tomu, že obchodní rejstříky prověřují, evidují a uchovávají informace o společnostech týkající se záležitostí, jako je právní forma společnosti, její sídlo a kapitál, jmenování, ukončení funkce, pravomoci a totožnost osob oprávněných společnost zastupovat, doklady o účetnictví za každý finanční rok a případně informace o likvidaci společnosti, a zpřístupňují je veřejnosti,

B.

vzhledem k tomu, že obchodní rejstříky v EU fungují na vnitrostátní či regionální úrovni a uchovávají informace pouze o společnostech, které jsou evidovány v oblasti, jež k danému rejstříku přísluší,

C.

vzhledem k tomu, že stoupá poptávka po přístupu k informacím o společnostech na přeshraniční úrovni, ať už z obchodních důvodů nebo za účelem usnadnění přístupu ke spravedlnosti; vzhledem k tomu, že pro věřitele a donucovací orgány je nezbytné, aby měli k dispozici spolehlivé a aktuální informace o dlužnících a jejich aktivech; vzhledem k tomu, že je nezbytné zveřejňovat určité údaje, aby se zajistilo dodržování práv zaměstnanců stanovených v právních předpisech týkajících se evropských obchodních společností,

D.

vzhledem k tomu, že skutečnost, že obchodní rejstříky dosud nejsou propojeny, způsobuje hospodářské ztráty a problémy všem zúčastněným stranám, a to nejen společnostem, ale i jejich zaměstnancům, spotřebitelům a veřejnosti, zejména pokud jde o transparentnost, účinnost a právní jistotu; vzhledem k tomu, že snazší přeshraniční přístup ke spolehlivým a aktualizovaným informacím o společnostech ze všech členských států zvyšuje transparentnost a právní jistotu na vnitřním trhu a může obnovit důvěru k trhům po finanční a hospodářské krizi,

E.

vzhledem k tomu, že od 1. ledna 2007 jsou informace obsažené v obchodních rejstřících ukládány elektronicky a jsou ve všech členských státech dostupné na internetu; vzhledem k tomu, že přestože jsou důležité obchodní informace dostupné na internetu, standardy rejstříků se od sebe liší a zájemci musí řešit problémy s různými jazyky, vyhledávacími kritérii a strukturami,

F.

vzhledem k tomu, že se obsah, výpovědní hodnota a právní význam jednotlivých rejstříků většinou liší, a vzhledem k tomu, že by tato skutečnost mohla mít právní důsledky, jež by mohly být v EU různé stát od státu,

G.

vzhledem k tomu, že jediné místo přístupu k obchodním informacím o všech evropských společnostech by šetřilo čas i náklady; vzhledem k tomu, že má-li být tohoto cíle dosaženo, měla by být zvážena povinná účast všech členských států na tomto projektu,

H.

vzhledem k tomu, že by toto jediné místo přístupu mělo poskytovat vysoce kvalitní informace ze všech členských států; vzhledem k tomu, že by tyto informace měly být spolehlivé a měly by být pravidelně aktualizovány a poskytovány ve standardním formátu a ve všech jazycích EU; vzhledem k tomu, že toto jediné místo přístupu by měla aktivně sledovat Komise,

I.

vzhledem k tomu, že se Komise ve své stěžejní iniciativě s názvem „Průmyslová politika pro věk globalizace“, která je součástí sdělení nazvaného „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“, zavazuje „zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední podniky, mimo jiné snížením transakčních nákladů na podnikání v Evropě“,

J.

vzhledem k tomu, že Rada ve dnech 25. a 26. května 2010 přijala závěry, které správně upozorňují na význam kvality údajů a na potřebu zjednodušení přístupu k informacím, má-li být posílena důvěra zúčastněných stran a zvýšen úspěch činností na vnitřním trhu, stejně jako na skutečnost, že je zapotřebí, aby se do zajištění centralizovaného přístupu k informacím zapojily všechny členské státy,

K.

vzhledem k tomu, že spolupráce mezi obchodními rejstříky má zásadní význam v případě přeshraničních fúzí, přemístění sídla nebo úpadkových řízení; vzhledem k tomu, že spolupráce se výslovně vyžaduje v několika nástrojích práva obchodních společností, jako je směrnice 2005/56/ES, nařízení (ES) č. 2157/2001 a nařízení (ES) č. 1435/2003,

L.

vzhledem k tomu, že požadavky na zveřejňování zahraničních poboček, které stanoví jedenáctá směrnice v oblasti práva obchodních společností (89/666/EHS), v praxi znamenají, že spolupráce mezi obchodními rejstříky je nezbytná; vzhledem k tomu, že by se tato spolupráce neměla omezovat na okamžik, kdy je pobočka otevírána, ale měla být navíc být zárukou správnosti a aktuálnosti příslušných informací, aby nevznikaly nesrovnalosti mezi obsahem rejstříku, v němž jsou uvedeny údaje o pobočce, a rejstříku, v němž jsou evidovány údaje o mateřské společnosti,

M.

vzhledem k tomu, že jakmile bude přijat statut evropské soukromé společnosti (KOM(2008)0396), může se počet případů vyžadujících přeshraniční spolupráci výrazně zvýšit,

N.

vzhledem k tomu, že již funguje několik mechanismů spolupráce mezi obchodními rejstříky, jako např. evropský obchodní rejstřík (EBR), projekt Interoperabilita obchodních rejstříků v Evropě (BRITE) a systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI); vzhledem k tomu, že EBR a projekt BRITE fungují na dobrovolné bázi, a tudíž se jich neúčastní všechny členské státy; vzhledem k tomu, že projekt BRITE je navíc pouze výzkumným projektem,

O.

vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 18. prosince 2008 přivítal myšlenku vytvoření portálu e-justice; vzhledem k tomu, že akční plán v oblasti evropské e-justice na období let 2009–2013 stanoví, že evropský obchodní rejstřík bude začleněn do portálu e-justice,

1.

domnívá se, že daný projekt může být pro další integraci evropského hospodářského prostoru užitečný pouze tehdy, pokud se do něho zapojí všechny členské státy, a je toho názoru, že by za tímto účelem měla být zvážena povinná účast všech členských států;

2.

je toho názoru, že nejdříve by měly být realizovány iniciativa EBR a projekt BRITE, a že účast na nich by měla být povinná; trvá na tom, že systém IMI je důležitý pro lepší uplatňování právních předpisů v oblasti vnitřního trhu, neboť se již ukázalo, že je úspěšným nástrojem, pokud jde o provádění směrnice o odborných kvalifikacích (10) a směrnice o službách (11); připomíná, že systém IMI již využívají všechny členské státy a že by mohl být rozšířen na další postupy, aniž by tento krok ze strany členských států vyžadoval velké investice;

3.

upozorňuje na to, že údaje v rejstřících nelze srovnávat s informacemi čistě hospodářského charakteru; z tohoto důvodu se domnívá, že by veřejnosti měl být přístup ke spolehlivým a aktuálním informacím poskytnut prostřednictvím jediného oficiálního místa přístupu; poukazuje na to, že se tak zlepší transparentnost, účinnost a právní jistota ve prospěch společností a jejich pracovníků, spotřebitelů a systému jako celku;

4.

vyzývá Komisi, aby usilovala o to, aby se do vytvoření tohoto budoucího jediného místa přístupu k informacím zapojily všechny členské státy, a to poskytnutím odborných znalostí a dalších zdrojů; žádá Komisi, aby prozkoumala výhody a nevýhody povinné účasti všech členských států na tomto novém projektu;

5.

upozorňuje na to, že význam údajů uchovávaných v jednotlivých obchodních rejstřících může být různý a že tato skutečnost může mít právní důsledky, a to nejen pro společnosti, ale i pro jejich pracovníky a spotřebitele, a že tyto důsledky mohou být odlišné v různých členských státech;

6.

domnívá se, že informace o registraci společnosti mají význam také pro zaměstnance, a to zejména v případě společností, na něž se vztahují právní předpisy v oblasti evropských obchodních společností, tj. nařízení (ES) č. 2157/2001, nařízení (ES) č. 1435/2003 a směrnice 2005/56/ES; domnívá se, že tyto informace jsou důležité i z hlediska ustanovení směrnic 2003/72/ES (12) a 2001/86/ES (13), na jejichž základě jsou zachována již existující účastnická práva zaměstnanců ve výsledných společnostech;

7.

zdůrazňuje proto, že je důležité, aby byli uživatelé při vyhledávání údajů v rejstříku informováni o tom, že jejich právní význam i závaznost se mohou v jednotlivých členských státech lišit;

8.

upozorňuje na to, že co se týče vztahů mezi ústředími a pobočkami, byla by výměna záznamů usnadněna automatizovanějším propojením;

9.

bere na vědomí skutečnost, že obsah záznamů není vždy dostatečně konzistentní;

10.

domnívá se, že v zájmu řádného fungování vnitřního trhu je nezbytné zpřístupnit veřejnosti oficiální a spolehlivé informace o společnostech obchodujících v EU; v této souvislosti vítá zelenou knihu Komise o propojení obchodních rejstříků;

11.

podotýká, že větší transparentnost na vnitřním trhu by mohla vést ke zvýšení přeshraničních investic;

12.

je přesvědčen, že lepší a snadnější přístup k informacím je nezbytný k tomu, aby byla poskytnuta pomoc malým a středním podnikům – které jsou klíčovou součástí základní struktury evropské ekonomiky a hlavním motorem vytváření pracovních míst, hospodářského růstu a sociální soudržnosti v Evropě – neboť přispívá ke snížení jejich administrativní zátěže;

13.

zdůrazňuje, že snadný přístup ke spolehlivým údajům o fúzích, přemístění sídla nebo jiných přeshraničních operacích je pro evropské společnosti nezbytný a dále podpoří konkurenceschopnost a větší plynulost fungování vnitřního trhu, neboť posílí jeho hlavní svobody, tj. volný pohyb finančních prostředků, služeb a osob;

14.

je přesvědčen, že všechny strategie na překonání krize a zlepšení fungování jednotného trhu musí zahrnovat větší transparentnost a spolupráci v rámci přeshraničních mechanismů, jež zvýší důvěru 500 milionů spotřebitelů v Evropě;

15.

bere na vědomí úsilí, které bylo vynaloženo v rámci různých mechanismů a iniciativ pro spolupráci;

16.

zdůrazňuje však, že je třeba přijmout další opatření a že v zájmu transparentnosti trhu je zaprvé nezbytné, aby byly údaje obsažené v obchodních rejstřících 27 členských států snadno dostupné prostřednictvím jediného místa přístupu, jež bude aktivně sledováno, a zadruhé, aby byly spolehlivé, probíhala jejich pravidelná aktualizace a byly poskytovány ve standardním formátu a ve všech úředních jazycích EU; domnívá se, že by mělo být nejdříve vyhodnoceno, do jaké míry by tento krok přinesl další náklady na překlad, a že by za tímto účelem měla být zvážena povinná účast všech členských států;

17.

požaduje, aby byly zaručeny účinné způsoby informování o existenci tohoto jediného místa přístupu, aby jej mohly všechny zúčastněné strany využívat k získávání jasných a spolehlivých informací o evropských společnostech;

18.

poukazuje na to, že Skupina nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže (Stoiberova skupina) prokázala, že ulehčení přeshraničního elektronického přístupu k obchodním informacím by mohlo přinést úsporu více než 160 milionů EUR ročně;

19.

zdůrazňuje význam přístupu k informacím o evropských společnostech, zejména s ohledem na směrnici o službách a dosud nepřijatý statut evropské soukromé společnosti;

20.

upozorňuje však, že přijatá opatření by na společnosti, zejména malé a střední podniky, neměla uvalovat další administrativní zátěž;

21.

s potěšením očekává spuštění portálu e-justice, který musí být dostupný jednotlivcům, podnikům, právníkům a odborníkům v soudnictví a také uživatelsky přívětivý; podporuje myšlenku začlenění evropského obchodního rejstříku do tohoto portálu;

22.

zdůrazňuje význam dalšího sloučení údajů a systémů BRITE, IMI a EBR s cílem vytvořit jediné místo přístupu k informacím pro strany zúčastněné na vnitřním trhu a pro spotřebitele, které soustředěním informací na jednom místě sníží transakční náklady pro výrobce i spotřebitele, a posílí tak přeshraniční obchod, zejména přeshraniční elektronický obchod, a hospodářský růst v Unii;

23.

podporuje, aby byly zatím zavedeny povinné mechanismy spolupráce mezi rejstříky, zejména pokud jde o pravidelné aktualizování údajů, které je nutné zveřejňovat v souvislosti se zahraničními pobočkami; doporučuje, aby byly praktické otázky týkající se spolupráce objasněny ve správní dohodě mezi členskými státy nebo jejich obchodními rejstříky;

24.

domnívá se, že propojení sítě obchodních rejstříků s elektronickou sítí vytvořenou na základě směrnice o průhlednosti umožní snadný přístup k právním a finančním údajům o kotovaných společnostech a bude přínosné i pro investory;

25.

zdůrazňuje, že jakékoli evropské řešení musí veřejnosti a společnostem zaručit dostatečnou ochranu osobních i obchodních údajů, aby se zabránilo jejich zneužívání a zajistila se právní ochrana citlivých údajů;

26.

zdůrazňuje, že jakékoli integrované evropské řešení musí zejména zohlednit rozsah, v jakém by mohly být vnitrostátní rejstříky a také evropské rejstříky existující v některých oblastech hospodářství uzavřeny, přizpůsobeny nebo sloučeny tak, aby se zabránilo duplicitě činností s cílem snižovat byrokracii a zajistit jasnost a jednoduchost;

27.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/6

A.

vzhledem k tomu, že Evropská rada roku 2009 potvrdila, že udržitelný rozvoj je ústředním cílem Lisabonské smlouvy; vzhledem k tomu, že k hlavním zásadám strategie EU pro udržitelnost patří integrované posuzování hospodářských, sociálních a ekologických zájmů, zintenzivnění sociálního dialogu, zvýšení sociální odpovědnosti podniků a zásady předběžné opatrnosti a zásady „znečišťovatel platí“,

B.

vzhledem k tomu, že jedním z ústředních bodů strategie Evropa 2020 je podpora sociálního hospodářství, které je šetrné vůči zdrojům i životnímu prostředí a současně je konkurenceschopné,

C.

vzhledem k tomu, že průmyslové země by podle Kodaňské dohody měly do roku 2050 snížit své emise CO2 oproti roku 1990 o 80–90 %,

D.

vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu se v Evropě region od regionu liší; vzhledem k tomu, že podle studie Komise (7) jsou změnou klimatu zasaženy zejména regiony jižní a východní Evropy, kde žije více než třetina obyvatel Evropské unie, že změna klimatu nejvíce postihuje nejvíce zranitelné skupiny obyvatel a že důsledkem může být prohloubení regionálních a sociálních rozdílů,

E.

vzhledem k tomu, že přechod k udržitelnějšímu hospodářství má na různá odvětví odlišné pozitivní dopady, tj. jsou nově vytvářena, nahrazována nebo i částečně rušena pracovní místa; vzhledem k tomu, že udržitelnému způsobu výroby a pracovním postupům, které budou účinně využívat zdroje, by měla být přizpůsobena všechna pracovní místa, a největší potřeba změn tak vzniká v rámci stávajících pracovních vztahů, přičemž žádoucí jsou flexibilní pracovní vztahy,

F.

vzhledem k tomu, že podle údajů v zelené knize o demografických změnách (KOM(2005)0094) klesne v EU v letech 2005 až 2030 počet osob v produktivním věku o 20,8 milionu (6,8 %), a vzhledem k tomu, že počet lidí starších 60 let se nyní zvyšuje dvakrát rychleji než před rokem 2007 – přibližně o dva miliony každý rok ve srovnání s jedním milionem dříve,

G.

vzhledem k tomu, že tato změna může stabilizovat zaměstnanost a zvýšit počet pracovních míst se značnými vedlejšími dopady; vzhledem k tomu, že tam, kde byly vytvořeny spolehlivé rámcové podmínky, lze zaznamenat stálý nárůst v počtu pracovních příležitostí a v jistotě zaměstnání, který je upevňován rostoucím vývozem,

H.

vzhledem k tomu, že nezbytného hospodářského růstu a výsledných nových pracovních míst v hospodářství založeném na inovacích nelze dosáhnout, pokud evropští výzkumní pracovníci a podniky nebudou moci přeměnit výsledky svého výzkumu v komerční produkty; vzhledem k tomu, že podle srovnávací tabulky inovací vypracované Komisí je rozdíl v inovacích oproti USA 30 % a oproti Japonsku 40 %,

I.

vzhledem k tomu, že v některých nových odvětvích ještě neexistují struktury sociálního dialogu; vzhledem k tomu, že se vyskytují případy nových odvětví, v nichž neexistují kolektivní smlouvy, a pokud existují, tak nejsou uplatňovány, a v nichž neexistují ani odvětvové kodexy; vzhledem k tomu, že všechna odvětví jsou vystavena vysokému tlaku na zvýšení konkurenceschopnosti, a vzhledem k tomu, že v regionech s vysokou nezaměstnaností je vyvíjen velký tlak, aby byly akceptovány nevyhovující pracovní podmínky,

J.

vzhledem k tomu, že se na pracovním trhu EU v posledních dvou desetiletích vyvinula dlouhodobá nejistota zaměstnání, kdy zejména mladí lidé stále více pracují na krátkodobé smlouvy a za horších pracovních podmínek; vzhledem k tomu, že nová pracovní místa vytvořená za těchto podmínek nelze považovat za udržitelná; vzhledem k tomu, že těmito strukturálními nedostatky je třeba se zabývat v souvislosti s cílem, jímž je rozvíjení potenciálu k tvorbě pracovních příležitostí v novém udržitelném hospodářství,

K.

vzhledem k tomu, že by přechod k novému udržitelnému hospodářství neměl být záminkou pro vyloučení nejzranitelnějších a nejméně kvalifikovaných pracovníků z trhu práce; vzhledem tomu, že v důsledku toho je nezbytné vyvarovat se efektu „sbírání smetany“ (cream-skimming), na který by jako první doplatili nejméně kvalifikovaní pracovníci,

L.

vzhledem k tomu, že rovné postavení žen a mužů je jako cíl zakotveno v Lisabonské smlouvě a je i jedním z rozvojových cílů tisíciletí; vzhledem k tomu, že ženy jsou v mnoha odvětvích nedostatečně zastoupeny, a nemohou mít proto ve stejné míře prospěch z růstu zaměstnanosti v novém udržitelném hospodářství,

M.

vzhledem k tomu, že nové hospodářství se bude utvářet ve stárnoucí společnosti se zmenšující se pracovní silou, a bude proto nezbytné přilákat více žen k výkonu placeného zaměstnání, a to přizpůsobením organizace práce a přípravou zaměstnavatelů ve všech odvětvích na rozmanitější pracovní sílu,

N.

vzhledem k tomu, že podle nedávných studií přináší přítomnost žen na odpovědných místech všech úrovní podnikům přidanou hodnotu, zejména pokud jde o jejich ekonomickou výkonnost,

O.

vzhledem k tomu, že většinu vysokoškolských diplomů v EU získávají ženy, které převažují ve studiu obchodu, managementu a práva, a přesto jsou i nadále na odpovědných pozicích v podnicích a v orgánech veřejné správy v menšině,

P.

vzhledem k tomu, že zejména kvůli sexistickým stereotypům ve výchově a ve společnosti jsou ženy nedostatečně zastoupeny v oblastech nesprávně považovaných za „mužské“, jako je informatika, inženýrství, fyzika a technická zaměstnání, například mechanika a zednictví,

Q.

vzhledem k tomu, že nezaměstnanost stoupá mezi staršími pracovníky, kteří jsou po dosažení věku 55 let vystaveni zvláště naléhavému problému sociálního vyloučení, a že přes pokrok uskutečněný v posledních deseti letech byla v roce 2008 zaměstnána jen o něco více než třetina žen ve věku mezi 55 a 64 roky, zatímco mužů v této věkové skupině bylo zaměstnáno 55 %,

1.

domnívá se, že udržitelný rozvoj vychází z dlouhodobé vize, v níž se vzájemně doplňují a podporují hospodářský růst, sociální soudržnost a ochrana životního prostředí; upozorňuje na možnosti, které skýtá vytváření „zelených“ pracovních míst v rámci udržitelného hospodářství;

2.

domnívá se, že hospodářství pokrizového období je velkou příležitostí pro udržitelný růst založený na sociální spravedlnosti a ekologické účinnosti; poznamenává, že transformace evropských hospodářství znečišťujících životní prostředí na hospodářství ekologicky účinná povede k významným změnám ve výrobě, distribuci a spotřebě, s jejichž pomocí by se mělo přejít ke skutečné udržitelnosti bez ohrožení prosperity nebo pracovních míst; domnívá se, že přechod na hospodářství založené na čistých zdrojích energie je třeba považovat za příležitost k investování do udržitelného rozvoje, nikoli pouze za zátěž pro veřejné či soukromé rozpočty;

3.

zdůrazňuje význam opatření na podporu růstu a zaměstnanosti na venkově, která by zastavila vylidňování venkova;

4.

konstatuje, že je třeba, aby se produkce zboží a služeb stala udržitelnější; dále konstatuje, že investice do nového udržitelného hospodářství s sebou nesou potenciál pro růst na trhu práce a nové možnosti výdělku; konstatuje, že za touto pozitivní bilancí stojí ztráty v některých odvětvích, a proto je třeba podporovat přeškolování a rekvalifikaci;

5.

je toho názoru, že nynější světová hospodářská a sociální krize, která zpomalila změny ve spotřebě energie a snižování emisí uhlíku, by neměla odradit členské státy od přechodu ke konkurenceschopnému a udržitelnějšímu nízkouhlíkovému hospodářství, které bude efektivní z hlediska zdrojů, protože díky tomuto přechodu budou odolnější, méně závislé na stále dražším dovozu a konkurenceschopnější;

6.

domnívá se, že je třeba více se snažit o internalizaci vnějších nákladů; vyzývá Komisi, aby využila stávající politické nástroje, příp. vypracovala nástroje nové, k přisouzení nákladů a k zajištění toho, že budoucí politické návrhy budou odrážet zjištěné výsledky;

7.

domnívá se, že nové udržitelné hospodářství v EU musí zajistit vyvážený hospodářský a sociální rozvoj; požaduje ambiciózní, udržitelnou průmyslovou politiku s důrazem na účinné využívání zdrojů; zdůrazňuje, že ekologické hospodářství musí nabízet perspektivy důstojných a dobře placených pracovních míst s důrazem na ochranu životního prostředí;

8.

je pevně přesvědčen, že tržně orientovaná politika v oblasti životního prostředí se může stát motorem růstu a zaměstnanosti ve všech odvětvích hospodářství, a zdůrazňuje, že předvídatelné rámcové podmínky podporující investice jsou základem, který umožní inovačním podnikům co nejlépe využít těchto příležitostí ve prospěch životního prostředí a zaměstnanců;

9.

vyzývá k zapojení průmyslu do ekologických inovací, neboť podnikatelé hrají velmi důležitou roli při jejich dalším šíření; konstatuje v tomto ohledu, že pro úspěch strategie zaměřené na rozvoj hospodářství, jež bude účinné z hlediska využívání zdrojů, a udržitelných průmyslových odvětví bude zásadní informování podnikatelů formou prezentace nových obchodních příležitostí;

10.

podporuje hlavní iniciativu Komise v rámci strategie Evropa 2020, jež má již nyní provést přechod k udržitelnému hospodářství, snížit závislost hospodářského růstu na spotřebě zdrojů a energie, omezit emise poškozující klima, a tak působit proti globálnímu oteplování; vítá plán zohlednit tento cíl v právních rámcových podmínkách, v nástrojích pobídek v rámci tržního hospodářství, v dotacích a při zadávání veřejných zakázek; lituje však toho, že Komise v rámci strategie EU 2020 promeškala příležitost využít potenciálu udržitelného hospodářství v oblasti trhu práce;

11.

konstatuje, že v zájmu dosažení cílů strategie EU 2020 a využití potenciálu tvorby pracovních příležitostí v novém udržitelném hospodářství a za účelem lepší udržitelnosti produkce zboží a služeb je třeba zvýšit energetickou účinnost bydlení a stavebnictví a podíl obnovitelných zdrojů energie, technologií šetrných k životnímu prostředí, udržitelné dopravy a mobility a udržitelného zemědělství, lesního hospodářství a rybolovu a posílit poradenské služby v oblasti životního prostředí, stejně jako recyklaci, výrobní postupy s nízkými nároky na zdroje a recyklaci materiálů v uzavřených systémech; konstatuje, že velký potenciál zelené zaměstnanosti skýtá i odvětví služeb a odvětví sociální ekonomiky;

12.

zdůrazňuje zásadní roli veřejného sektoru pro vytváření pracovních míst zaručujících práva zaměstnanců, neboť jde příkladem, přijímá progresivní standardy pro zadávání veřejných zakázek a poskytuje pobídky a informace, především pak v oblasti energetiky, výstavby infrastruktury a zařízení, dopravy a komunikací; vyzývá Komisi a členské státy, aby zejména při zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi podporovaly kromě doložek o využití místních výrobních vstupů a podniků fungujících v udržitelném hospodářství podporujícím začlenění, zejména MSP, také stanovení ekologických a sociálních standardů;

13.

naléhavě vyzývá členské státy, aby si při řešení problémů souvisejících s ekonomickým, sociálním a environmentálním dopadem změny klimatu vyměňovaly zkušenosti a osvědčené postupy, pokud jde o pracovní příležitosti;

14.

je přesvědčen, že zelená a udržitelná pracovní místa nesmí být pouhým přídavkem, ale že podnikání i společnost jako celek musí být organizovány udržitelným způsobem; je si vědom toho, že neexistuje odvětví ekonomiky, které lze oddělit a nazvat „ochrana životního prostředí“ nebo „odvětví životního prostředí“, neboť činnost zaměřená na ochranu životního prostředí je spojena s mnoha tradičními odvětvími, jako je zpracovatelský průmysl, stavebnictví a odvětví služeb; žádá proto o převzetí definice Mezinárodní organizace práce coby pracovní definice, podle níž jsou zelenými a udržitelnými veškerá pracovní místa, která podporují udržitelný rozvoj; zdůrazňuje, že tato definice zahrnuje na jedné straně pracovní místa, jež přímo snižují spotřebu energie a zdrojů, chrání ekosystémy a biologickou rozmanitost a snižují na nejnižší možnou míru produkci odpadů a znečišťování ovzduší, a na straně druhé všechna pracovní místa, jež zmenšují ekologickou stopu; uznává, že vzhledem k relativní povaze této definice nelze potenciál tvorby pracovních příležitostí určit s konečnou platností;

15.

domnívá se, že k měření dopadu politik v oblasti životního prostředí a změny klimatu na čistý počet vytvořených pracovních míst je zapotřebí mnohem širší výzkum; vyzývá Komisi, aby stanovila tuto oblast jako prioritní pro 8. rámcový program;

16.

zdůrazňuje, že veškerá pracovní místa musí podporovat cíl udržitelného rozvoje a že způsob výroby a pracovní postupy by měly být organizovány tak, aby byly co nejúčinnější, pokud jde o zdroje, materiál a energii; zdůrazňuje, že by tento přístup měl platit pro celý dodavatelský řetězec a že nemá smysl rozdělovat odvětví na dobrá a špatná, ale že je ve všech odvětvích možné zajistit ještě větší udržitelnost;

17.

považuje za velmi důležité, aby nový rámec Společenství měl dostatečný rozpočet na podporu veřejného výzkumu a na zpřístupnění výsledků výzkumu jednoduchým a nebyrokratickým způsobem, aby všechny společnosti, včetně mikropodniků a malých a středních podniků, mohly provádět změny, pokud jde o energetickou účinnost, využívání nových zdrojů energie, nové výrobní postupy, recyklaci a lepší využívání zdrojů, a vytvářet pracovní místa zaručující práva zaměstnanců;

18.

vyzývá k tomu, aby jako součást strategie EU 2020 byla vytvořena evropská strategie zaměstnanosti v udržitelném hospodářství, jejímž cílem bude optimalizovat potenciál tvorby pracovních příležitostí a současně věnovat zvláštní pozornost důstojné práci, ochraně zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, potřebám v oblasti kvalifikací a sociálně spravedlivému přechodu; zdůrazňuje, že udržitelné hospodářství musí kombinovat sociální, technologickou, ekonomickou a ekologickou udržitelnost; zdůrazňuje, že takováto udržitelná strategie zaměstnanosti by měla být jednou z nejdůležitějších součástí hlavních směrů politiky zaměstnanosti;

19.

doporučuje, aby regionální orgány v zájmu vytváření nových pracovních míst v udržitelném hospodářství přijaly strategie rozvoje, které by byly v souladu s cíli strategie EU 2020;

20.

vyzývá Komisi, aby do roku 2011 navrhla strategii zahrnující legislativní i nelegislativní opatření na podporu zelených pracovních míst, které jsou zdrojem růstu a prosperity pro všechny;

21.

zdůrazňuje, že inovační schopnosti evropských podniků je postavily na nejpřednější místa na světě v oblasti ochrany životního prostředí; je však znepokojen, že výrobní aktivity jsou stále ve velké míře přesouvány z EU do třetích zemí, které mají mnohem nižší normy v oblasti ochrany životního prostředí; vyzývá Komisi a členské státy, aby urychleně a rázně bojovaly proti tomuto jevu tím, že budou pracovat na celosvětovém multilaterálním přístupu, který zajistí, aby se globální hospodářská soutěž zakládala na srovnatelných požadavcích;

22.

zdůrazňuje, že předpokladem dosažení plného potenciálu zelených pracovních míst je stabilní, dlouhodobý a ambiciózní regulační rámec; vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily normy v oblasti životního prostředí a zavedly finanční pobídky, které vytvoří spolehlivé rámcové podmínky alespoň na deset let, a přinesou tak právní jistotu i jistotu při plánování; žádá, aby byly stávající finanční nástroje využity k podpoře udržitelnosti a aby byla vyšší míra udržitelnosti ekonomické činnosti a výroby zařazena do finančního výhledu jednotlivých fondů, včetně strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, jakožto jeden z prosazovaných cílů;

23.

zdůrazňuje v této souvislosti význam konceptu integrovaného rozvoje měst a skutečnost, že udržitelná revitalizace znevýhodněných městských oblastí by mohla být zdrojem inspirace; domnívá se, že předpokladem pro výše uvedené je jasný politický rámec, včetně zachování podpory městského rozměru ve strukturálních fondech;

24.

konstatuje, že v rámci stávajících programů je zapotřebí finančních prostředků na provedení cílených studií v nejvíce znevýhodněných regionech EU, aby byly vytyčeny strategické cíle a stanoveny druhy opatření, jež jsou nezbytná k vytvoření příznivých podmínek pro rozvoj udržitelných místních hospodářství, se zvláštním cílem, jímž bude vytvoření nových zelených pracovních míst a integrovaná opatření k přilákání nových ekologických podniků a k podpoře podniků stávajících;

25.

zdůrazňuje, že cílené investice do ekologické transformace znevýhodněných regionů EU jsou jedním z nejužitečnějších nástrojů k dosažení strategických cílů v oblasti regionální konvergence a územní soudržnosti;

26.

zdůrazňuje, že Evropský fond pro regionální rozvoj je důležitý pro vytváření skupin na regionální úrovni, neboť na místní úrovni a v souvislosti s novými technologiemi, jako jsou např. obnovitelné energie nebo energetická účinnost, spojuje výzkum, inovace a infrastrukturu; dále zdůrazňuje, že zejména v městských oblastech mají regionální a místní orgány nejlepší postavení a nejvíce možností pro vytvoření podmínek nezbytných pro rozvoj skupin inovačních podniků; upozorňuje, že vytváření těchto skupin může být rozhodujícím podnětem pro místní hospodářský rozvoj a může vytvořit nová pracovní místa v regionech;

27.

je si vědom skutečnosti, že unijní, vnitrostátní a regionální programy financování jsou i nadále velmi nekoordinované, a zdůrazňuje proto potřebu dosáhnout mezi jednotlivými programy lepší víceúrovňové koordinace a poskytovat podporu větší součinnosti různých společných politik, jež využívají strukturální a zemědělské fondy a fondy pro rozvoj venkova, rámcový program pro výzkum a rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace, s cílem dosáhnout udržitelného hospodářství účinně využívajícího zdroje; je přesvědčen, že co se týče financování v rámci společné zemědělské politiky, je třeba dále zvážit větší posun od mechanismů přímé podpory k rozvoji venkova a ekologicky udržitelného zemědělství;

28.

znovu vyzývá Komisi a členské státy, aby využily úspěchu fondu pro obnovu a vytvořily novou iniciativu Společenství pro obnovu a přechod k udržitelnému hospodářství, jejíž součástí budou pilotní projekty;

29.

poznamenává, že bod 8 závěrů Rady ze dne 21. října 2009 obsahuje požadavek, aby Komise bezodkladně přistoupila k revizi dotací, které mají negativní vliv na životní prostředí a neslučují se s udržitelným rozvojem, jež bude provedena podle jednotlivých odvětví; žádá Komisi, aby tyto závěry bez prodlení uplatnila a zjistila, zda by bylo možné uvedené dotace přesunout v rámci rozpočtu tak, aby byly použity na podporu nových opatření spojených s udržitelným hospodářstvím;

30.

vyzývá k tomu, aby účinné systémy financování a daňové pobídky pomáhaly malým a středním podnikům směřovat k ekologickým politikám zaměstnanosti a zajišťovaly ekologické inovace a výrobu;

31.

domnívá se, že současné a navrhované právní předpisy EU týkající se životního prostředí mají značný potenciál vytvářet nová pracovní místa v oblastech, jako je ochrana ovzduší, půdní hospodářství, vodohospodářství, energetika, veřejné služby, zemědělství, doprava, lesnictví a řízení životního prostředí; vyzývá členské státy, aby prováděly právní předpisy EU, které by mohly vést k novým investicím do technologií a pracovních míst šetrných k životnímu prostředí;

32.

připomíná, že veřejné zakázky představují značnou část trhu a mohly by být významným motivačním prvkem k přechodu na hospodářství, které by bylo šetrnější k životnímu prostředí; vyzývá proto, aby se při zadávání veřejných zakázek vždy požadovalo dodržování přísných ekologických norem;

33.

vyzývá EU a členské státy, aby předjímaly změny, tzn. aby odstranily nedostatky v informovanosti a nejistotu a posílily povědomí občanů o tomto tématu a podporovaly procesy sociálního učení a změny ve spotřebitelských zvyklostech; konstatuje, že jsou nutné pobídky, které společnosti přimějí investovat více do čistých technologií, a že zaměstnanci jsou ochotnější vypořádat se se změnami, pokud tyto změny vedou k většímu počtu pracovních příležitostí a pokud je jim poskytnuta sociální síť;

34.

zdůrazňuje, že potřeba rozvíjet potenciál kvalitních pracovních příležitostí, který skýtá nové udržitelné hospodářství, znamená nutnost zaměřit inovace na nalezení řešení hlavních výzev stojících před společností, včetně nezaměstnanosti a chudoby, změny klimatu, stárnutí obyvatelstva a nedostatku zdrojů; upozorňuje na význam průmyslové a výzkumné politiky založené na otevřených inovacích a uskupeních, která by podporovala sdílení vědomostí různých veřejných a soukromých hospodářských subjektů a povzbuzovala inovace; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby vypracovala evropskou technologickou platformu pro průmyslová odvětví nenáročná na zdroje;

35.

doporučuje, aby v případě, že se členský stát rozhodne dotovat například zvýšení výroby větrné energie, bioenergie nebo solární energie, výše dotací vycházela z vědeckého hodnocení empirických údajů a aby dotace poskytovaly případným investorům přiměřené investiční perspektivy a jistoty; žádá rovněž, aby byly pečlivě posouzeny faktory, jako je zvýšení čistého počtu pracovních míst vytvořených pomocí dotací, cena energie a čistý vliv na emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek, a byla tak vyvíjena snaha o optimalizaci zvyšování udržitelnosti;

36.

konstatuje, že neexistuje jednotný názor na to, které technologické možnosti umožňují v době globální konkurence dosáhnout nejvyšší udržitelnosti z ekologického, ekonomického nebo sociálního hlediska; konstatuje, že je třeba vzít v úvahu mnoho proměnných, srovnáváme-li například udržitelnost výroby energie pomocí větrných elektráren, solárních fotovoltaických (PV) panelů, spalování uhlí se zachycováním a ukládáním uhlíku, jaderných reaktorů nebo některých jiných technologií; vyzývá proto k vypracování dalších vědeckých studií na toto téma, které porovnají celý výrobní cyklus, a vyzývá k účinnějšímu využívání zdrojů ve všech výrobních procesech;

37.

zdůrazňuje, že potenciál růstu a potenciál tvorby pracovních příležitostí v novém hospodářství můžeme plně využít pouze zvýšením účasti žen na evropském trhu práce, protože polovinu nárůstu celkové míry zaměstnanosti v Evropě a čtvrtinu ročního hospodářského růstu od roku 1995 je možné přičítat snížení rozdílu mezi mírou zaměstnanosti mužů a žen; větší účast žen na trhu práce je rovněž základní podmínkou pro zajištění udržitelného rozvoje a splnění požadavků ekologické transformace ve stárnoucí společnosti;

38.

vyzývá k tomu, aby byla přijata iniciativa EU s cílem zvýšit povědomí zaměstnavatelů, zejména v odvětvích s tradiční převahou mužů, o tom, že je nutné a výhodné využívat ve stárnoucí společnosti různorodější pracovní sílu, a poskytnout těmto zaměstnavatelům nástroje, aby se na tuto větší rozmanitost mohli připravit;

39.

vyzývá EU, členské státy a sociální partnery, aby bojovali proti diskriminaci a podporovali rovnost žen a mužů v udržitelném hospodářství, vytvářeli pracovní prostředí, jež do těchto odvětví přiláká ženy a udrží je v nich, podporovali sladění pracovního a rodinného života prostřednictvím odpovídajících vysoce kvalitních služeb péče o děti a pružných a příznivých podmínek pro rodinu na pracovišti, aby vytvářeli příležitosti a podmínky, za nichž mohou muži i ženy vstupovat na trh práce za stejných okolností, podporovali účast žen v subjektech zastupujících zaměstnance a zaměstnavatele, v nichž převažují muži, omezili dělení pracovních míst podle pohlaví a snížili rozdíly v platech;

40.

poukazuje na skutečnost, že investice do sociální infrastruktury jsou příležitostí modernizovat Evropu a podpořit rovnost žen a mužů a že tyto investice lze považovat za strategii souběžnou s investicemi do ekologických technologií, které modernizují fyzickou infrastrukturu; domnívá se, že rovnost žen a mužů by proto měla být politickou prioritou a základním nástrojem;

41.

zdůrazňuje, že má-li být odstraněna genderová segregace na trhu práce, je zásadní vyvíjet cílené úsilí zaměřené na zajištění přístupu žen ke vzdělání na všech úrovních pomocí boje se sexistickými stereotypy a poskytování celoživotního vzdělávání; vyzývá k poskytování vhodné odborné přípravy, která by umožnila zabránit nepřiměřeně nízkému zastoupení žen v zelených zaměstnáních, přičemž je třeba mít na paměti, že masivní neúčast žen v oblasti vědy a techniky by omezila další růst a udržitelnost v Evropě a ponechala by mnoho talentovaných a kvalifikovaných mladých žen na okraji oblasti zaměstnanosti a ekonomických jistot;

42.

vyzývá k tomu, aby byla přijata zvláštní iniciativa EU, která by učinila povolání v oblasti matematiky, informatiky, přírodních věd a technologií přitažlivými pro dívky a bojovala se stereotypy, jež dosud ovládají tyto profese; zdůrazňuje klíčovou úlohu sdělovacích prostředků a vzdělání v boji s těmito stereotypy;

43.

zdůrazňuje, že by mladé ženy měly být při přechodu ze školy do zaměstnání orientovány na učební obory, v nichž jsou nedostatečně zastoupeny, a že by toto úsilí mělo být podporováno pomocí společného plánování škol, vysokých škol, školících agentur nebo firem, tak aby tyto ženy mohly získat specifické znalosti a dovednosti, a to i na pokročilé a specializované úrovni, prostřednictvím pracovní zkušenosti spíše na pravidelném než příležitostném základě a s perspektivou plnohodnotného zaměstnání;

44.

vyzývá EU a členské státy, aby v rámci programů Evropského sociálního fondu (ESF) upřednostňovaly zelená pracovní místa pro ženy, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že ESF financuje projekty odborné přípravy např. v oblasti obnovitelných zdrojů energie či ekoturistiky; zdůrazňuje, že má-li být zvýšena míra účasti žen na projektech podporovaných ESF, která je v současnosti nižší než 10 %, je třeba věnovat řešení tohoto problému větší úsilí; vyzývá k tomu, aby byly rozpočty v rámci ESF i plánů obnovy a programů strukturálních úprav sestavovány s ohledem na rovnost pohlaví, aby bylo zajištěno, že tyto programy budou rovnou měrou přitahovat a začleňovat ženy;

45.

zdůrazňuje, že přechod k novému hospodářství by neměl být využíván jako záminka k omezení některých opatření v oblasti rovných příležitostí, ale měl by být naopak chápán jako jedinečná příležitost ke zvýšení účasti žen na trhu práce EU, neboť tento krok je nezbytnou podmínkou k zajištění udržitelného růstu, optimálního rozvoje potenciálu tvorby pracovních míst a posílení konkurenceschopnosti;

46.

vyzývá Komisi, aby nad rámec potenciálu tvorby pracovních míst pro vysoce kvalifikované zaměstnance věnovala zvláštní pozornost také mnoha pracovním místům v udržitelném hospodářství, která vyžadují střední a nižší kvalifikaci, stejně jako nekvalifikovaným, ale specializovaným pracovníkům; vyzývá Komisi a členské státy, aby tuto skutečnost zohlednily zejména v hlavních směrech politiky zaměstnanosti; vyzývá členské státy, aby zvýšily prestiž pracovních míst, jež vyžadují střední a nižší kvalifikaci, a zajistily v jejich rámci důstojnou práci;

47.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost důstojné práci, potřebným dovednostem a sociálně spravedlivému přechodu; vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby zajistili, že ze strategie zaměstnanosti pro udržitelné hospodářství budou mít v EU prospěch všichni obyvatelé; zdůrazňuje, že do této strategie je nutné zapojit všechny typy zaměstnání, ať již se jedná o zaměstnání vyžadující vysokou kvalifikaci nebo střední či nízkou kvalifikaci; vyzývá, aby se rozšířily příležitosti ke vzdělávání a k výzkumu a vývoji; dále vyzývá, aby se v hlavních směrech politiky zaměstnanosti a v programu Komise „Nové dovednosti pro nová pracovní místa“ zaměřila pozornost zejména na osoby, které čelí největším potížím při vstupu na trh práce, a na nejzranitelnější osoby, zejména osoby se zdravotním postižením a pracovníky s nízkou kvalifikací, a také na jejich ochranu;

48.

domnívá se, že politika zaměstnanosti hraje hlavní úlohu v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, a požaduje proto ve smyslu programu „Důstojná práce“ Mezinárodní organizace práce kvalitní pracovní podmínky a odměnu za práci, která nejen zajišťuje důstojnou obživu, ale také zaručuje přiměřený podíl na HDP;

49.

konstatuje, že v některých nových odvětvích může z důvodu často nižšího stupně organizace zaměstnanců i zaměstnavatelů existovat riziko nejistých pracovních vztahů a nevyhovujících pracovních podmínek; vyzývá EU a členské státy, aby v nových odvětvích vytvořily rámcové podmínky ke zřízení subjektů zastupujících zaměstnance a zaměstnavatele; vyzývá sociální partnery, aby se organizovali, a vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu příkladů osvědčených postupů v rámci celé EU, a to zejména v oblasti větší informovanosti pracovníků, konzultací s pracovníky a zřizování evropských rad zaměstnanců;

50.

konstatuje, že v rámci EU je třeba vyvinout další úsilí k zajištění účinné harmonizace minimálních požadavků na organizaci pracovní doby v souvislosti se zdravím a bezpečností pracovníků;

51.

vyzývá členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery vypracovaly integrované plány pro hodnocení činností v oblasti ekologické transformace na místní úrovni i na úrovni jednotlivých států; vyzývá sociální partnery, aby monitorovali účast zaměstnanců na strategii udržitelného rozvoje a navrhovali a následně přijímali politiky k posílení efektivní účasti, pokud jde o udržitelnou mobilitu pracovníků a ekologický růst;

52.

vyzývá sociální partnery, aby byli vstřícní vůči novým odvětvím a vytvářeli strategie k zapojení odvětvových sdružení do sociálního partnerství;

53.

vyzývá EU a členské státy, aby veřejnou podporu i zadávání veřejných zakázek spojovaly úžeji s minimálními sociálními normami na úrovni členských států a aby podporovaly vytváření subjektů zastupujících u sociálních partnerů zaměstnance a zaměstnavatele;

54.

poukazuje na skutečnost, že odborná příprava a celoživotní vzdělávání zaměstnanců, kterých se dotkly změny ve výrobních postupech podniku či odvětví, rovněž vytváří nová pracovní místa; vyzývá EU, aby vytvořila rámec pro předjímání změn a restrukturalizaci, zejména ve výrobě, a poskytla všem dotčeným zaměstnancům právo zapojit se do odborné přípravy a systémů celoživotního vzdělávání; vyzývá členské státy, zaměstnavatele a zaměstnance, aby chápali řízení kvalifikací, odbornou přípravu a celoživotní vzdělávání jako společnou odpovědnost, tak jak je uznána v rámcové dohodě sociálních partnerů o celoživotním vzdělávání z roku 2002; vyzývá Komisi, aby do rámce pro celoživotní vzdělávání začlenila devátou klíčovou schopnost týkající se životního prostředí, změny klimatu a udržitelného rozvoje, která je ve společnosti založené na znalostech nezbytně nutná; vyzývá členské státy, aby do základní odborné přípravy, vzdělávání a celoživotního vzdělávání začlenily koncepci udržitelnosti;

55.

vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby vystupňovali své úsilí s cílem efektivně řešit nepříznivé dopady restrukturalizace, a to jak na místní ekonomiku, tak na zaměstnanost; zdůrazňuje, že je zapotřebí šířit hlavní směry týkající se řízení změn a jejich sociálních důsledků;

56.

zdůrazňuje, že členské státy musí přizpůsobit své systémy odborné přípravy a vzdělávání a navrhnout a uskutečnit akční plány zaměřené na rekvalifikaci pracovníků v odvětvích, kterých se dotkne transformace místních ekonomik na nové udržitelné hospodářství, s cílem zajistit, že pracovníci budou mít přístup k novým udržitelným zeleným pracovním místům a budou moci přizpůsobovat své kompetence potřebám trhu práce v udržitelnějším hospodářství, jež bude spočívat na koncepci odborné přípravy založené na dovednostech; vítá v této souvislosti iniciativu Komise „Nové dovednosti pro nová pracovní místa“ a uznává, že spolupráce s členskými státy EU je krokem správným směrem; upozorňuje však na skutečnost, že uvedená iniciativa musí být úžeji napojena na cíle rozhodnutí Rady o udržitelném rozvoji a musí se dále rozvíjet formou konkrétních opatření jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států;

57.

zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit otevřenou metodu spolupráce a výměnu osvědčených postupů, pokud jde o udržitelný rozvoj, zelená pracovní místa a celoživotní vzdělávání, s cílem zajistit úspěšné a efektivní řízení ekonomické transformace a potažmo řešení nových potřeb v oblasti odborné přípravy a nepříznivých sociálních důsledků, které z tohoto typu přechodu vyplývají;

58.

vyzývá členské státy, aby bojovaly proti diskriminaci na základě věku a přizpůsobily nabídky odborné přípravy a strategie celoživotního vzdělávání potřebám starších zaměstnanců tak, aby byl zajištěn vysoký podíl účastníků i z řad osob starších 55 let, a to včetně žen starších 55 let;

59.

vyzývá EU a členské státy, aby přijaly podrobné politiky týkající se inovací a tvůrčího myšlení, a to především v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, včetně profesního vzdělávání a přípravy, jakožto základ pro ekologické hospodářství, konkurenceschopnost a prosperitu;

60.

domnívá se, že v dobách krize je velmi důležité přilákat k novému typu zelených pracovních míst mladé lidi a zajistit, aby programy zaměřené na dovednosti usnadňovaly přístup mladých na pracovní trh, a umožňovaly jim tak využívat jejich pracovního potenciálu, a to za účelem boje proti vysoké nezaměstnanosti mezi občany mladšími 25 let i zhodnocení dovedností mladé generace v používání nových technologií; vyjadřuje politování nad skutečností, že stěžejní iniciativa EU 2020 „Mládež v pohybu“ nezahrnuje mládež, která nestuduje na vysokých školách; zdůrazňuje, že má-li být dosaženo skutečné změny, je zapotřebí zaměřit se na ty mladé lidi, kteří mají v současné době nejméně příležitostí a jsou ohroženi chudobou;

61.

vyzývá členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery vytvořily a realizovaly programy profesního poradenství pro mladé lidi v přírodovědných a technických oborech s cílem podporovat rozvoj životaschopného a udržitelného hospodářství a také opatření ke zvýšení informovanosti a povědomí o ekologických a environmentálních otázkách, a to jak v rámci formálního vzdělávacího systému, tak v rámci opatření místních a regionálních orgánů;

62.

vyzývá Komisi, aby více spolupracovala s členskými státy na vypracovávání střednědobých a dlouhodobých předpovědí týkajících se kvalifikací požadovaných pracovním trhem a na podpoře partnerství mezi vysokými školami a podnikatelským sektorem s cílem usnadnit mladým lidem začleňování na trh práce a napomáhat při vytváření společnosti založené na znalostech, rozvoji aplikovaného výzkumu a zlepšení perspektiv absolventů na pracovním trhu;

63.

vyzývá členské státy a sociální partnery, aby stanovili cíle pro dosažení rovné účasti žen a mužů a zajistili rovné příležitosti v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, cílených náborových systémů, specializovaného učňovského vzdělávání a iniciativ v oblasti odborné přípravy pro ženy, migranty, dlouhodobě nezaměstnané a jiné skupiny, které jsou na trhu práce diskriminovány;

64.

vybízí členské státy, aby využívaly Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci k provádění evropských cílů a k podpoře nových kvalifikací, včetně těch potřebných pro nová udržitelná a kvalitní zelená pracovní místa;

65.

vyzývá odpovědné zúčastněné strany, aby monitorovaly zaměstnanost s cílem dosáhnout toho, aby základní profesní příprava a celoživotní vzdělávání byly relevantnější; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby posoudily, zda je realizovatelné zřídit fondy pro případ změny povolání, které by se zabývaly řízením potřeb v oblasti kvalifikací;

66.

vyzývá EU a členské státy, aby z podpory přizpůsobivosti udržitelnému hospodářství učinily jeden z cílů Evropského sociálního fondu, což by přispělo k větší udržitelnosti hospodářských činností a rozvoje infrastruktury;

67.

připomíná, že rozměr udržitelnosti by neměl zůstat omezen na odbornou přípravu na pracovních místech souvisejících se životním prostředím, ale je třeba jej začlenit do veškerých vzdělávacích programů a programů odborné přípravy za účelem podpory kultury udržitelného rozvoje a rozšiřování povědomí o ekologických otázkách;

68.

zdůrazňuje přínos celoživotního vzdělávání a vyzývá členské státy, aby důkladně zmapovaly místní potenciál s cílem zorganizovat odbornou přípravu, která by reagovala na poptávku a propojila by dostupné zdroje s aktuálními potřebami, a aby obnovily prestiž středoškolského profesního vzdělávání zajištěním výuky na vysoké úrovni zejména v regionech, kde místní potenciál a tradiční oblasti pracovní činnosti vyžadují plný rozvoj specifických dovedností a znalostí; vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla dostatečnou technickou podporu při mapování místních potřeb, a konstatuje, že střední odborné školy na vysoké úrovni by mohly přispět ke snížení nezaměstnanosti absolventů škol a vést k udržitelné zaměstnanosti;

69.

zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy využívaly Evropský sociální fond k investicím do dovedností, zaměstnanosti, odborné přípravy a rekvalifikací s cílem vytvořit větší počet pracovních míst a zlepšit jejich kvalitu prostřednictvím vnitrostátních, regionálních a místních projektů; věří, že těmto iniciativám mohou rovněž napomoci profesní zkušenosti starších lidí, a to vzhledem ke skutečnosti, že se zvyšuje podíl starších osob v populaci EU; doporučuje, aby regionální a místní orgány udržovaly odpovídající a trvalé kontakty s podnikatelským prostředím, organizacemi zaměstnavatelů, odborovými svazy a nevládními organizacemi s cílem předpovídat střednědobé a dlouhodobé potřeby pracovního trhu;

70.

uznává, že místní a regionální orgány hrají důležitou úlohu ve vzdělávání, které je základem k získání dalších dovedností zaměřených na budoucnost, a to i prostřednictvím celoživotního vzdělávání a rekvalifikace; zdůrazňuje, že rámcové podmínky pro vzdělávání a další odbornou přípravu mladých lidí, včetně těch, kteří opustí školu bez dosažení příslušné kvalifikace, v mnoha státech stanovují regionální a místní orgány; vybízí proto regiony, aby využívaly strukturální fondy k budování vzdělávacích infrastruktur, zejména ve znevýhodněných městských oblastech a regionech, a aby prostřednictvím této podpory umožnily komplexní vzdělávání otevřené všem; poukazuje na významný potenciál (na úrovni vzdělávání a odborné přípravy), který se nabízí v rámci spolupráce mezi místními a regionálními orgány a firmami a sdruženími, pokud jde o vytváření udržitelných pracovních míst v oblastech místní dopravy, městské mobility, vzdělávání, výzkumu a vývoje a o zdůraznění rovných příležitostí;

71.

poukazuje na potřebu spolupráce mezi členskými státy, sociálními partnery a poskytovateli terciárního vzdělávání s cílem vytvořit pregraduální a postgraduální studijní programy a obory zaměřené na ekologickou transformaci hospodářství;

72.

domnívá se, že demografické problémy vyžadují širší strategii spojující vytváření pracovních míst a naplňování nových a utvářejících se potřeb na evropském trhu práce; domnívá se, že v tomto ohledu je třeba dosáhnout dalšího pokroku ve zlepšování mobility pracovníků v EU, včetně výzkumných pracovníků a dalších profesionálů, s cílem dosáhnout Evropy bez překážek na vnitřním trhu EU;

73.

konstatuje, že vyšší míra udržitelnosti hospodářských činností s sebou může přinést změny v celých průmyslových odvětvích; vyzývá EU a členské státy, aby se při přechodu k udržitelnému hospodářství snažily vyvarovat sociálních obětí a aby usilovaly o vytvoření rámcových podmínek pro sociálně spravedlivou transformaci, které omezí rizika přechodu pro všechny zaměstnance na co nejmenší možnou míru a optimalizují jeho přínosy; zdůrazňuje, že sociálně spravedlivá transformace je základním prvkem udržitelného rozvoje a nezbytným předpokladem, pokud mají lidé v Evropě poskytnout transformaci svou podporu;

74.

zdůrazňuje, že náklady vzniklé v důsledku chybějícího řízení transformace mohou být mnohonásobně vyšší než investice prováděné s předstihem; vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby společně převzali zodpovědnost za preventivní řízení transformace;

75.

upozorňuje na to, že udržitelné hospodářství je zapotřebí začlenit do rámce odpovědnosti podniků a sociálně environmentální odpovědnosti, a na možnost prosazovat kulturu udržitelného rozvoje a udržitelného hospodářství prostřednictvím školicích programů v souvislosti se společenskou odpovědností podniků;

76.

připomíná, že vytváření nezbytných podmínek k tomu, aby pracovníci mohli projít další odbornou přípravou a přizpůsobit se novým technologiím s cílem zabránit ztrátám pracovních míst, a prosazování kolektivních dohod a jejich podpora v zájmu předjímání změny a prevence nezaměstnanosti, společně s posilováním sociálních jistot, systémů sociálních dávek a aktivních odvětvových iniciativ odborné přípravy, jsou stěžejními preventivními opatřeními;

77.

vyzývá Komisi, aby na úrovni EU poskytla podporu výzkumu budoucích povolání s cílem předcházet propouštění a zachovat pracovní místa v Evropské unii;

78.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby mezinárodní organizace úzce a efektivně spolupracovaly a vzájemně se doplňovaly, a vyzývá Světovou obchodní organizaci, aby přijala opatření týkající se sociální a environmentální dimenze investiční činnosti a obchodu;

79.

je si vědom toho, že nevládní organizace a odbory hrají důležitou úlohu při rozvoji potenciálu tvorby zelených pracovních míst, a to tím, že přispívají k rozhodovacímu procesu, jako zaměstnavatelé a tím, že zvyšují informovanost veřejnosti v této oblasti;

80.

poukazuje na to, že ty organizace, které investují do ekologicky účinných postupů, pomohou vytvořit lepší pracovní prostředí pro zaměstnance, a mohou se tak následně stát produktivnější; vyzývá členské státy, aby podporovaly program Společenství pro systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) a všem hospodářským odvětvím doporučovaly, aby usilovaly o úspěšné začlenění do tohoto systému; vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby zahrnuli zásadní environmentální otázky do sociálního dialogu na všech úrovních konzultace, a to především při odvětvových jednáních; zdůrazňuje, že aby byl přechod sociálně spravedlivý, měli by se zaměstnanci na tomto procesu podílet jako partneři; požaduje, aby byli zástupci zaměstnanců zapojeni do ekologizace pracovišť, jak ji definuje Mezinárodní organizace práce, a to v souladu s vnitrostátními postupy a s cílem dosáhnout toho, aby se pracoviště, společnosti a odvětví staly udržitelnějšími; vyzývá členské státy a sociální partnery, aby strukturovaně spolupracovali se subjekty činnými v oblasti životního prostředí a s odborníky a aby využívali jejich poradenství při řízení přechodu;

81.

vyzývá EU, aby s pomocí sociálních partnerů zahájila systematický dialog v rámci vnějších vztahů s cílem dosáhnout podobného přístupu k udržitelnému rozvoji i v jiných částech světa, aby byly zaručeny stejné podmínky rozvoje a bylo zajištěno, že nedojde k ohrožení konkurenceschopnosti průmyslu; domnívá se, že zajištění spravedlivé hospodářské soutěže v udržitelných výrobních odvětvích bude mít blahodárný účinek na zlepšení ochrany a pracovních podmínek zaměstnanců;

82.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily informační a osvětové kampaně zaměřené na rozvoj zelených pracovních míst v udržitelném hospodářství;

83.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/18

A.

vzhledem k tomu, že všechny čtyři členské státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) (Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko) představují významné obchodní partnery Evropské unie (EU) a že Švýcarsko a Norsko jsou podle objemu čtvrtým a pátým nejvýznamnějším obchodním partnerem EU,

B.

vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a třemi členskými státy ESVO (Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem) se opírají o Evropský hospodářský prostor (EHP), který zabezpečuje plnou účast na vnitřním trhu, přičemž Dohoda o EHP je spravována a sledována na základě vysoce institucionalizovaného rámce,

C.

vzhledem k tomu, že účast Švýcarska na Dohodě o EHP byla v lidovém hlasování v roce 1992 zamítnuta, a že jsou proto vztahy Švýcarska a EU v současné době založeny na více než 120 dvoustranných a odvětvových dohodách, které zajišťují dalekosáhlou integraci, avšak nikoli plnou účast na vnitřním trhu,

1.

považuje Dohodu o EHP za klíčový činitel hospodářského růstu; vítá celkově dobré zkušenosti států EHP ESVO při provádění právních předpisů v oblasti vnitřního trhu, jak ukázala hodnotící zpráva o vnitřním trhu států EHP ESVO; uvádí, že vztahy mezi EU a Švýcarskem kladou mnohem více úkolů, co se týče uplatňování Dohody o volném pohybu osob;

2.

poznamenává, že dvoustranné dohody nestanoví žádný automatický mechanismus pro přizpůsobení obsahu pozdějšímu vývoji příslušného acquis; uznává, že nezávislé přizpůsobení vnitrostátního práva právu EU v oblastech, jichž se týkají dvoustranné dohody, je výsledkem svrchovaného rozhodnutí švýcarského lidu nepřipojit se k EHP, což by mělo být plně respektováno;

3.

vítá zahrnutí opravených údajů o zemích EHP ESVO do hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích; podněcuje Kontrolní úřad ESVO, aby s pomocí Komise a ve spolupráci s Komisí dále rozvíjel systematické sledování provádění právních předpisů týkajících se vnitřního trhu;

4.

uvádí, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost existuje nejistota o tom, které právní předpisy EU jsou relevantní pro EHP; předpokládá, že by to mohlo vést k pomalejšímu provádění právních předpisů týkajících se vnitřního trhu ve státech EHP ESVO; naléhavě vyzývá Komisi, aby posoudila situaci;

5.

konstatuje, že Lisabonská smlouva posiluje úlohu parlamentů jednotlivých členských států při rozhodování o záležitostech EU; domnívá se, že parlamenty států EHP ESVO by analogicky měly být více propojeny s legislativním procesem EU, co se týče návrhů významných pro EHP; vyzývá Komisi, aby poskytovala vnitrostátním parlamentům států EHP ESVO legislativní návrhy, které jsou zasílány vnitrostátním parlamentům v členských státech EU ke konzultaci;

6.

vyzývá Komisi, aby formalizovala postup oznamování nových pravidel a právních předpisů EU, které spadají do oblasti působnosti Dohody o EHP, aby se zmenšila propast mezi přijímáním nových právních předpisů a jejich možným přejímáním státy EHP ESVO;

7.

vyzývá státy EHP/ESVO, aby vyčlenily odpovídající zdroje na provádění právních předpisů týkajících se vnitřního trhu; domnívá se, že provádění směrnice o službách, především zřízení jednotlivých kontaktních míst, je v této souvislosti nesmírně důležité;

8.

uznává, že provádění právních předpisů týkajících se vnitřního trhu ve státech EHP/ESVO probíhá z institucionálních důvodů nutně pomaleji než v EU; připomíná, že přes rozdílné podmínky a celkově dobrou bilanci existuje i ve státech EHP/ESVO ještě potenciál pro další snížení deficitu v provádění;

9.

uvádí, že v současné době probíhá diskuse o dalších důležitých návrzích právních předpisů z oblasti vnitřního trhu, včetně návrhu Komise týkajícího se směrnice o právech spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby do těchto diskusí více zapojila členské státy EHP ESVO;

10.

vítá pokrok směrem k liberalizaci poskytování přeshraničních služeb mezi EU a Švýcarskem a zejména pozitivní účinky Dohody o volném pohybu osob, jak o tom svědčí neustálý nárůst počtu vysílaných pracovníků a samostatně výdělečně činných poskytovatelů služeb z EU působících ve Švýcarsku od roku 2005 do roku 2009; uvádí, že tento trend je vzájemně výhodný;

11.

uvádí, že Švýcarsko přijalo řadu podpůrných opatření doprovázejících Dohodu o volném pohybu osob, jejichž cílem je ochrana pracovníků před mzdovým a sociálním dumpingem, zajištění rovného zacházení pro švýcarské poskytovatele služeb a poskytovatele služeb z EU a zachování podpory veřejnosti pro dohodu; podotýká, že tato opatření mohou být na překážku poskytování služeb podniky z EU, zejména malými a středními podniky ve Švýcarsku; uvádí, že podle judikatury Soudního dvora by řada těchto podpůrných opatření byla přijatelná pouze v případě, že by přiměřeně chránila obecný zájem, který dosud není chráněn ve státě původu poskytovatele služeb;

12.

poukazuje na to, že zejména následující podpůrná opatření jsou v rozporu s Dohodou o volném pohybu osob a ztěžují malým a středním podnikům poskytování služeb ve Švýcarsku: ve Švýcarsku platná povinnost oznamování předem s osmidenní čekací lhůtou, povinnost přispět na náklady třístranných komisí na vymáhání práva a nepřiměřeně přísné vymáhání práva; v této souvislosti rovněž vyzývá švýcarské orgány, aby odvolaly předpisy, podle nichž musí zahraniční podniky, které poskytují přeshraniční služby, předložit záruku finanční bezúhonnosti;

13.

je znepokojen nedávnými událostmi na letišti Zürich-Kloten, kdy švýcarské orgány odmítly umožnit německým a rakouským taxikářům naložit cestující, a vyjadřuje vážné pochybnosti, zda je toto opatření v souladu s Dohodou o volném pohybu osob; naléhavě žádá Komisi, aby tuto záležitost důkladně prošetřila;

14.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala opatření, která brání fungování vnitřního trhu v rámci EU, což přináší problémy i švýcarským poskytovatelům služeb, a aby v případě potřeby přijala opatření;

15.

vybízí švýcarskou vládu a kantony, aby využily zkušenosti EU a EHP s otevíráním odvětví služeb prostřednictvím provádění směrnice o službách; zdůrazňuje, že směrnice o službách již má z hospodářského hlediska zřejmý liberalizační účinek nejen napříč členskými státy, ale i v členských státech samotných prostřednictvím postupu sledování vnitrostátních právních předpisů, jehož cílem je odstranit zbytečné překážky bránící usazování, a prostřednictvím vzájemného hodnocení, v němž členské státy zdůvodňují ve veřejném zájmu jakákoli další omezení; domnívá se proto, že podobné opatření by mohlo být užitečné při přípravě rozšíření přeshraničního poskytování služeb mezi EU a Švýcarskem;

16.

vítá snahy švýcarské vlády zlepšit dostupnost informací pro podniky z EU;

17.

vítá rozhodnutí švýcarského parlamentu převzít směrnici 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a vyzývá Švýcarsko a Komisi k dosažení dohody o co nejrychlejší provedení dané směrnice;

18.

konstatuje, že Dohoda o volném pohybu osob obecně neobsahuje úplné dorozumění o volném pohybu služeb, který je výběrově upraven zvláštními dvoustrannými dohodami; zdůrazňuje, že komplexní dohoda o volném pohybu služeb by oběma stranám přinesla značné hospodářské výhody; vyzývá proto Komisi a Švýcarsko, aby prověřily možnost zahájit jednání s cílem uzavřít komplexní dohodu o volném pohybu služeb;

19.

plně respektuje příčiny specifické povahy vztahů mezi Švýcarskem a EU, avšak má za to, že je třeba vyvinout veškeré úsilí, aby totožná nebo paralelní pravidla vnitřního trhu, mimo jiné v oblasti volného pohybu služeb, byla vykládána a uplatňována stejným způsobem v EU i ve Švýcarsku, aby byla zajištěna stejná účast Švýcarska na vnitřním trhu;

20.

zdůrazňuje vzájemný zájem EU a Švýcarska na posílení jednotného uplatňování Dohody o volném pohybu osob a na včasnějším sbližování švýcarských právních předpisů a právních předpisů EU v oblasti vnitřního trhu, což by vytvořilo transparentnější a předvídatelnější prostředí pro hospodářské subjekty obou stran;

21.

vítá nezávislou tendenci švýcarských orgánů brát ohled na judikaturu Soudního dvora EU, která existuje od podepsání Dohody o volném pohybu osob; vítá nedávné přijetí švýcarských právních předpisů s cílem zohlednit zásadu „Cassis de Dijon“;

22.

vybízí Komisi a Švýcarsko, aby v probíhajících jednáních o dvoustranných dohodách, včetně dohody o bezpečnosti výrobků, dospěly k brzké dohodě; vyzývá Komisi a Švýcarsko, aby tyto a budoucí dohody formulovaly pokud možno jasně a předvídavě a značně tak již předem omezily možnost nejednotného uplatňování;

23.

vyzývá Komisi a Švýcarsko, aby prověřily vytvoření mechanismu pro rychlejší přizpůsobování Dohody o volném pohybu osob vývoji příslušného acquis v oblastech, které spadají do její působnosti;

24.

vyzývá Komisi a Švýcarsko, aby v krátkodobém výhledu prozkoumaly možnosti nalezení horizontálních řešení některých institucionálních záležitostí, zmenšily roztříštěnost systému rozhodování a posílily jeho transparentnost, posílily komunikaci mezi smíšenými výbory a posoudily zavedení účinného mechanismu řešení sporů;

25.

vyzývá k posílení komunikace mezi Evropským parlamentem a Švýcarskem a k tomu, aby se zástupci Švýcarska více zapojovali do práce Evropského parlamentu a jeho příslušných orgánů;

26.

konstatuje, že vzhledem k novým výzvám v nynějších a plánovaných jednáních o různých oblastech politiky, mimo jiné o ochraně spotřebitelů, je potřeba projednat možnost překročení stávajícího institucionálního rámce a případně uzavřít komplexní dvoustrannou dohodu ke vzájemnému prospěchu Švýcarska a EU;

27.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/22

A.

vzhledem k tomu, že kolísání cen potravin a komodit, která se před nedávnem projevila, vyvolala velké obavy o fungování evropských a celosvětových potravinových dodavatelských řetězců,

B.

vzhledem k tomu, že ačkoliv ceny potravin od roku 1996 každoročně vzrůstají o 3,3 %, ceny, které obdrží zemědělci, se zvyšují pouze o 2,1 %, zatímco jejich provozní náklady jsou o 3,6 % vyšší, což dokazuje, že potravinový řetězec nefunguje dobře,

C.

vzhledem k tomu, že sdělení Komise potvrzuje, že „tyto změny způsobily zemědělským producentům značné těžkosti a vedou k tomu, že se spotřebitelům nedostává spravedlivého zacházení“ (5),

D.

vzhledem k tomu, že konečné spotřebitelské ceny navzdory prudkému poklesu cen zemědělských komodit v roce 2008 v průměru zůstávají stejné nebo se dokonce zvýšily,

E.

vzhledem k tomu, že vyvážené obchodní vztahy by zlepšily fungování potravinového řetězce a současně by byly i přínosem pro zemědělce,

F.

vzhledem k tomu, že současné šíření nekalých obchodních praktik snižuje možnosti zemědělců investovat a inovovat (zejména v souvislosti s ekologickými technologiemi, zmírňováním dopadů změny klimatu a energiemi z obnovitelných zdrojů, ačkoliv zemědělci mají povinnost plnit přísné normy v oblasti ochrany životního prostředí, které budou v rámci společné zemědělské politiky po roce 2013 ještě zpřísněny),

G.

vzhledem k tomu, že se podíl zemědělství na přidané hodnotě potravinového řetězce se v EU-25 snížil ze 31 % v roce 1995 na 24 % v roce 2005, a vzhledem k tomu, že předběžné údaje pro následující roky ukazují další pokles podílu připadajícího zemědělcům oproti trvalému růstu zisků zpracovatelů, velkoobchodníků nebo maloobchodníků a hospodářských subjektů působících mimo potravinový řetězec,

H.

vzhledem k tomu, že průměrný příjem zemědělce se v EU-27 v roce 2009 snížil o více než 12 %, což znamená, že zemědělci nejsou schopni dosáhnout spravedlivého příjmu za svou práci, vzhledem k tomu, že zemědělci a zemědělsko-potravinářský průmysl musí navzdory tomu – v souladu s cíli stanovenými SZP – i nadále dodávat potravinářské produkty, které splňují velmi vysoké kvalitativní nároky, a to za ceny, jež jsou pro spotřebitele dostupné,

I.

vzhledem k tomu, že potravinový řetězec zahrnuje zemědělce, „zemědělská“ družstva a organizace producentů, potravinářský průmysl, velkoobchodníky, maloobchodníky, řetězce supermarketů, stravovací služby, restaurace a přímou dodávku od samozásobitelské a soukromé výroby a spotřebitele, ale i hospodářské subjekty působící mimo potravinový řetězec, mezi něž patří například společnosti zabývající se komunikací a propagací, poskytovatelé dopravy a logistiky, dodavatelé energie, veřejných služeb, obalů, technického zázemí, doplňkových látek do potravin, technologií a poradenských služeb; vzhledem k tomu, že v zájmu zlepšení udržitelnosti celého řetězce je třeba tuto spletitost a velkou rozmanitost zohledňovat,

J.

vzhledem k tomu, že sdělení Komise poukazuje na závažné problémy, jako např. zneužívání rozhodující kupní síly, nekalé smluvní praktiky (včetně pozdních plateb), jednostranné změny smluvních podmínek, platby poskytované předem za připuštění k jednání, omezený přístup na trh, nedostatek informací o utváření cen a rozdělování ziskových marží v rámci potravinového řetězce, které úzce souvisí se zvýšeným zaměřením na vstupní, velkoobchodní a maloobchodní odvětví,

K.

vzhledem k tomu, že ve sdělení Komise ze dne 28. října 2009 je doporučeno podporovat a usnadňovat restrukturalizaci a konsolidaci zemědělství, a to pobídkami k zakládání dobrovolných organizací zemědělských producentů,

L.

vzhledem k tomu, že v důsledku globalizace a procesu koncentrace podniků, a to především v maloobchodě, vznikl stav, kdy chybí rovnováha mezi jednotlivými subjekty zapojenými do potravinového řetězce, a že současná situace je taková, že hrstka všemocných maloobchodních společností přímo či nepřímo vyjednává s 13,4 miliony zemědělců a 310 000 zemědělsko-potravinářských podniků z celé Unie,

M.

vzhledem k tomu, že nadměrná koncentrace vede ke ztrátám, pokud jde o různorodost produktů, kulturní dědictví, maloobchodní prodejny, pracovní místa a životní úroveň,

N.

vzhledem k tomu, že podle Komise smluvní nerovnováha pramenící z nevyrovnané vyjednávací síly má negativní dopad na konkurenceschopnost potravinového řetězce, neboť menší, ale efektivní subjekty mohou být nuceny pracovat s nižším ziskem, což omezuje jejich schopnost a motivaci investovat do lepší kvality produktů a do inovací výrobních procesů,

O.

vzhledem k tomu, že s potravinovými produkty se na vnitřním trhu volně obchoduje a že výsledky jednání o ceně, která probíhají mezi producenty (jejich organizacemi), zpracovateli, obchodníky a maloobchodníky, jsou často podmíněny vývojem cen na světových trzích,

P.

vzhledem k tomu, že obrovské rozdíly v počtu a ekonomické síle zemědělců a maloobchodníků jasně poukazují na chybějící rovnováhu v potravinovém řetězci a vzhledem k tomu, že k vyrovnání jejich počtu je nutné podporovat rozvoj hospodářských organizací sdružujících zemědělce; vzhledem k tomu, že družstva sehrávají klíčovou úlohu, jelikož zvyšují svůj vliv a upevňují si vyjednávací pozice,

Q.

vzhledem k tomu, že Evropská unie se podílí na světovém obchodu, v jehož rámci má své smluvní závazky,

R.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je největším světovým dovozcem i vývozcem zemědělských produktů, jehož dovoz v tomto odvětví vzrostl v roce 2008 přibližně o 10 % na částku 98 600 milionů EUR a vývoz těchto produktů stoupl téměř o 11 % na 75 200 milionů EUR,

S.

vzhledem k tomu, že Evropská unie již v rámci své politiky rozvojové pomoci učinila velmi mnoho ústupků a že dvoustranné dohody nesmí být uzavírány jednostranně, tedy na úkor zemědělství Unie,

1.

vítá sdělení Komise ze dne 28. října 2009 nazvané „Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě“ (KOM(2009)0591), které konstatuje, že mezi jednotlivými subjekty panuje v současnosti významná nerovnováha síly, považuje však opatření navržená v uvedeném sdělení za nedostatečná pro řešení těchto problémů;

2.

vyzývá Komisi a členské státy, aby se okamžitě zabývaly problémem nespravedlivého rozdělování zisků v rámci potravinového řetězce, především pokud jde o přiměřené příjmy zemědělců; uznává, že mají-li být podporovány udržitelné systémy produkce zohledňující mravní zásady, je zapotřebí poskytovat zemědělcům náhrady za jejich investice a angažovanost v této oblasti; zdůrazňuje, že místo mocenských soubojů je zapotřebí budovat vztahy založené na spolupráci;

3.

konstatuje, že s výjimkou cíle spravedlivých příjmů v zemědělství bylo všech cílů, které souvisejí se zemědělstvím a jsou stanoveny v Římských smlouvách, dosaženo (tj. vyšší produktivity, dostatečného zásobování potravinami, přiměřených spotřebitelských cen, stabilizace trhu); vyzývá proto Komisi, aby to zohlednila ve všech svých návrzích rozpočtů;

4.

uznává, že potravinový řetězec potřebuje stabilní, jisté a rentabilní odvětví produkce, které je pro tento řetězec rozhodujícím faktorem; současně ovšem poukazuje na to, že potravinový řetězec tvoří několik článků: zemědělci, zpracovatelé, producenti, dodavatelé a maloobchodníci, a ti všichni jsou pro tento řetězec přínosem, ale všichni také potřebují určitou jistotu;

5.

vyzývá Komisi, aby vylepšila evropský nástroj pro sledování cen potravin a učinila ho uživatelsky vstřícnějším tím, že bude zahrnovat vícejazyčné rozhraní pokrývající větší počet potravinových produktů a dosáhne větší cenové srovnatelnosti na každé úrovni potravinového řetězce v rámci členských států a mezi nimi, s cílem vyhovět požadavkům spotřebitelů a zemědělců na větší transparentnost při utváření cen potravin;

6.

vyjadřuje politování nad neochotou Evropské komise vypracovat studii o rozdělení ziskových marží v dodavatelských řetězcích, jejíž provedení bylo dohodnuto při sestavování rozpočtu na rok 2009;

7.

poukazuje na to, že nerovnováha v transparentnosti hospodaření, která panuje mezi zemědělskými podniky a předešlými i následnými články potravinového řetězce, může nepříznivě ovlivnit vyjednávací pozice skupin zemědělců a producentů;

8.

vyzývá Komisi, aby rychle uskutečnila pilotní projekt vytvoření Evropského střediska pro monitorování cen zemědělských produktů a marží (a dodala mu údaje o cenách, maržích a objemech), na který Parlament a Rada vyhradily z rozpočtu na rok 2010 1,5 milionů EUR;

9.

naléhavě žádá Komisi, aby skupinu na vysoké úrovni pro potravinový distribuční řetězec zachovala jako stálé diskusní fórum, neboť se osvědčila jako významný nástroj pro zjišťování problémů, předkládání doporučení a přijímání strategií pro nápravu současného nevyváženého stavu;

10.

vyzývá Komisi, aby navrhla předkládání povinných výročních zpráv největšími obchodníky, zpracovateli, velkoobchodníky a maloobchodníky o jejich podílech na trhu (s údaji o soukromých značkách) s klíčovými potravinami a o jejich měsíčních objemech prodeje, aby všichni obchodní partneři na trhu mohli odhadnout trendy ve vývoji poptávky, nabídky a cen v potravinovém řetězci;

11.

konstatuje, že v některých zemích má nejvyšší marži v potravinovém řetězci potravinářský průmysl, což potvrdila i Komise; vyzývá k tomu, aby byl za účelem zaručení transparentnosti cen sledován a přezkoumán obzvláště zpracovatelský průmysl;

12.

považuje za nezbytné zvýšit transparentnost trhu a zlepšit informovanost spotřebitelů, neboť to jsou základní předpoklady pro zdůraznění totožnosti produktů a zaručení rozmanitosti potravin a zemědělských a zemědělsko-potravinářských produktů, které jsou v mnohých zemích a regionech výrazem jejich historie a kultury a ve všech členských státech pak typického charakteru jejich zemědělství;

13.

vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dopadu, který přinese vylepšený právní rámec zahrnující soukromé značky kvality a značky distributorů s cílem zabránit zvyšování jejich počtu a poskytnout spotřebitelům a producentům transparentnější informace a přístup na trh;

14.

zdůrazňuje, že je třeba prosazovat přidanou hodnotu evropské výroby potravinářských produktů a zahájit informační kampaně, které budou zaměřeny na spotřebitele a bude informovat o tom, jaké úsilí vynakládají zemědělci a průmysloví producenty v oblasti životního prostředí, bezpečnosti potravin a dobrých životních podmínek zvířat;

15.

vyzývá vnitrostátní a evropské orgány pro hospodářskou soutěž, jakož i jiné regulační orgány zabývající se produkcí a obchodem, aby rázně řešily otázku dominantního postavení a významného podílu na trhu obchodníků, dodavatelů vstupů do zemědělství, zpracovatelů a maloobchodníků, jejichž činnost souvisí se zemědělstvím a je součástí potravinového řetězce; vyzývá tyto orgány, aby přijaly opatření proti nekalým nákupním praktikám všech aktérů, kteří staví zemědělce do značně nerovných vyjednávacích podmínek;

16.

vyzývá Komisi, aby novým způsobem propojila pravidla hospodářské soutěže a SZP, a poskytla tak zemědělcům a jejich mezioborovým organizacím nástroje, které by umožnily zlepšit jejich vyjednávací pozice;

17.

naléhavě žádá Komisi, aby prozkoumala následky rozsáhlého pronikání jednoho maloobchodního subjektu či malého počtu takových subjektů na trh určitého členského státu; naléhavě žádá Komisi, aby v případech, kdy postupy maloobchodníků či jejich podíl na trhu narušují hospodářskou soutěž, zvážila zavedení nápravných opatření, která by byla přínosná pro producenty i spotřebitele;

18.

vyzývá Komisi, aby Parlamentu do konce roku 2010 předložila zprávu, která bude poskytovat informace o zneužívání kupní síly v EU, protisoutěžním jednání a nekalých smluvních praktikách v potravinovém řetězci od trhu se vstupy do zemědělství až po spotřebitele a která bude nabízet vhodná řešení;

19.

vyzývá členské státy, aby případným zavedením jednoduchých mechanismů na získávání důkazů o narušování hospodářské soutěže v důsledku použití nekalých smluvních praktik daly svým vnitrostátním orgánům na ochranu hospodářské soutěže více možností jednat;

20.

domnívá se, že na úrovni Unie je nutné zakázat prodej za nižší cenu, než je nákupní cena zemědělských produktů;

21.

naléhavě žádá Komisi, aby zahájila vyšetřování jednotlivých částí potravinového řetězce v rámci celého odvětví s cílem stanovit míru zneužívání kupní síly v tomto odvětví; poukazuje na úspěch vyšetřování průběhu hospodářské soutěže ve farmaceutickém odvětví v roce 2009;

22.

naléhavě žádá Komisi, aby přehodnotila kritéria momentálně používaná k hodnocení protisoutěžního jednání (Herfindahlův index); pomocí tohoto indexu, který je vhodný k hodnocení rizika vzniku monopolu, není možné zjistit skutečnou úroveň protisoutěžního jednání smluvené či oligopolní povahy, což se zřejmě alespoň částečně děje v případě velkých obchodních řetězců;

23.

vyzývá Komisi, aby zajistila cílenější uplatňování pravidel hospodářské soutěže v potravinovém řetězci, aby v tomto ohledu zvážila předložení legislativních návrhů Parlamentu a Radě, s cílem účinně omezit vznik dominantního postavení na trhu dodavatelského odvětví vstupů, potravinářského průmyslu a v maloobchodě, a aby posílila vyjednávací sílu zemědělců a umožnila jim podniknout koordinované kroky proti dominantním aktérům prostřednictvím výkonných producentských organizací, odvětvových organizací a malých a středních podniků;

24.

domnívá se, že nařízení č. (ES) 1234/2007 o společné organizaci trhu je třeba urychleně zrevidovat s cílem posílit tyto organizace a že je třeba rozšířit jeho působnost s cílem začlenit postupy udržitelné produkce jako podmínku k udělení výjimky z článku 101 SFEU;

25.

domnívá se, že bude na úrovni EU potřeba určité míry koordinace a harmonizace vnitrostátních opatření proti šíření nekalých obchodních praktik;

26.

naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že pro produkty se silnou teritoriální základnou, jejichž odbyt je na rozdíl od standardizovaných produktů založen na jejich specifické, zvláštní, místní či regionální povaze, budou platit různé právní předpisy;

27.

vyzývá Komisi, aby předložila opatření, která by zajistila zachování nejrůznějších výživových a environmentálních parametrů a charakteristik souvisejících se zdravím, a aby zajistila, že této různorodosti budou odpovídat i přiměřené ceny; hospodářská soutěž by se také měla rozvíjet na základě různých ukazatelů kvality, které by mělo být možné řádně měřit;

28.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že právní předpisy EU o hospodářské soutěži nejsou obcházeny zneužíváním (nikoliv porušováním) kupní síly v potravinovém řetězci, často například v podobě pozdních plateb zemědělcům nebo menším zpracovatelům, dodatečných změn smluvních podmínek, nucených slev, dalšího prodeje se ztrátou, nepřiměřených velkoobjemových požadavků a neoprávněných zaváděcích poplatků, a aby případně předložila příslušné právní předpisy;

29.

žádá zejména, aby v rámci probíhajícího přezkumu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích byly zkráceny platební lhůty v potravinovém řetězci na maximální dobu 30 dní pro veškeré potravinářské produkty a méně pro produkty snadno podléhajících zkáze (výjimky by měly být zvažovány v případě organizací producentů a družstev);

30.

naléhavě žádá Komisi, aby navrhla rozšíření působnosti evropských předpisů o hospodářské soutěži nad rámec stávajícího úzkého zaměření na spokojenost spotřebitelů a snahu o dosažení nízkých cen potravin;

31.

vyzývá Komisi, aby zjistila, zda požadavky jednotlivých distribučních řetězců týkající se postupů pěstování zeleniny a ovoce a reziduí pesticidů, které přesahují rámec povinných ustanovení, nemohou vést k omezování volného obchodu a neúměrnému posílení postavení distributorů v potravinovém řetězci;

32.

žádá, aby byly identifikovány nedovolené tržní postupy, jako je prodej se ztrátou nebo provize z prodeje, a aby byly Evropskou unií výslovně zakázány; žádá, aby byl vypracován a zveřejněn seznam podniků, které nedodržují správné postupy, a aby byl zaveden systém sankcí;

33.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala zdali a v jakém rozsahu vede zneužívání soukromých značek (výrobky vlastní značky) a postupy nákupních aliancí ze strany obchodních řetězců k nespravedlivé hospodářské soutěži a tlaku na zemědělce a k systematickému snižování výrobních cen; zdůrazňuje, že zneužívání soukromých značek má negativní vliv na schopnosti producentů inovovat (zejména malých producentů); vyzývá Komisi, aby v tomto směru podnikla kroky vedoucí k tomu, aby bylo se zemědělci a skupinami producentů zacházeno spravedlivě v procesu vytváření cen;

34.

domnívá se, že doporučení Komise prohloubit vertikální integraci potravinářského průmyslu nezohledňuje vždy nutnost znovu vyrovnat vyjednávací síly zemědělců, distributorů a potravinářského průmyslu a že by tyto strategie měly proto být doprovázeny opatřeními, jejichž cílem je odradit od nedovolených postupů;

35.

varuje, že smluvní zemědělství vynucení kupujícími, vertikální integrace a termínový obchod, jež hrají stále významnější úlohu, by mohly oslabit konkurenceschopnost a vyjednávací pozice zemědělců; a proto vyzývá Komisi, aby podrobněji prozkoumala vliv těchto smluvních ujednání a případně podnikla příslušné kroky;

36.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily spravedlivé uzavírání smluv mezi všemi aktéry potravinového řetězce založené na podmínkách, které budou vyjednány s organizacemi zemědělců a producentů včetně odvětvových a mezioborových organizací, s cílem posílit udržitelné zemědělské postupy, zajistit nejvyšší kvalitu výrobku, snížit nákupní ceny vstupů a zajistit spravedlivé ceny a snadno přístupný systém ochrany proti porušování smluv kupujícími; domnívá se, že standardní smlouvy by mohly být užitečným nástrojem, který by měl být v určitých odvětvích povinný; podporuje výměnu osvědčených postupů v oblasti oznamování smluvních praktik mezi členskými státy, včetně poskytování informací Komisi;

37.

vítá a podporuje zřízení funkce veřejného ochránce práv pro maloobchod s potravinami a další mechanismy rozhodčího řízení, jež zajistí dodržování smluvních dohod; vyzývá Komisi, aby prozkoumala zkušenosti s ohledem na zřízení úřadu veřejného ochránce práv pro maloobchod s potravinami pro celou EU, jehož úkolem by bylo zajistit prosazování kodexů chování, pravidel osvědčených postupů a smluv v transakcích mezi operátory z různých členských států;

38.

vyzývá Komisi, aby odhalovala nespravedlivé postupy, pokud jde o zaváděcí poplatky a další poplatky za vstup na trh, a aby je vyhodnotila z hlediska právních předpisů o hospodářské soutěži; vyzývá Komisi, aby navrhla jednotná pravidla použití zaváděcích poplatků a poplatků za vstup na trh a aby zasáhla zejména proti nepřiměřeným poplatkům požadovaným ze strany distributorů;

39.

domnívá se, že je zapotřebí, aby Komise podporovala rozsáhlou evropskou informační kampaň, která by zvýšila informovanost zemědělců o jejich právech, o nekalých postupech, jejichž terčem se mohou stát, a o prostředcích, jejichž pomocí mohou tyto postupy hlásit;

40.

vyzývá Evropskou unii, aby se dožadovala vytvoření celosvětové nezávislé regulační agentury, která by stanovovala pravidla komodity termínových obchodů a opce výměny, a provádění přísných regulačních opatření proti celosvětové spekulaci s potravinovými komoditami;

41.

s ohledem na rostoucí zaměření na trh vyžaduje, aby byla zavedena opatření, která by měla zabránit extrémnímu kolísání cen, jelikož některé subjekty potravinového řetězce tento fenomén využívají, zatímco jiné viditelně poškozuje; vyzývá Komisi, aby předložila právní předpisy, jež by zavedly nástroje určené k omezení spekulace a kolísání cen s cílem zmírnit zranitelnost producentů;

42.

vyzývá Komisi, aby posílila pravomoci orgánů evropské komoditní burzy s cílem zabránit spekulacím s potravinovými komoditami a aby usilovala o provádění vhodných opatření EU, jejichž účelem je předcházet spekulacím s nezemědělskými komoditami s cílem ovlivnit zemědělský termínový obchod;

43.

vyzývá Komisi, aby zlepšila dohled nad trhy s deriváty zemědělských komodit a jejich celkovou transparentností a také aby zvýšila transparentnost mimoburzovní činnosti v kontextu nadcházejícího přezkumu směrnice o trzích finančních nástrojů a dalších příslušných právních předpisů;

44.

naléhavě vyzývá Radu, aby více podpořila iniciativy v samoregulační oblasti a možnost vytvoření společných fondů k boji proti hospodářským rizikům s cílem posílit vyjednávací pozice zemědělců, zejména prostřednictvím podpory hospodářských organizací a organizací producentů, organizací v daném odvětví a „zemědělských“ družstev;

45.

podporuje členské státy při navrhování kodexu řádných obchodních praktik v potravinovém řetězci včetně systému vyřizování stížností a sankcí za nekalé smluvní praktiky; dále Komisi vyzývá, aby za účelem opětovného nastolení rovnováhy ve vztazích v rámci potravinového řetězce předložila společný kodex, který by platil v rámci celé EU; naléhavě žádá rovněž Komisi, aby předložila návrh na uplatňování celoevropského systému sledování vztahů mezi dominantními maloobchodníky a jejich dodavateli ze strany specializovaných orgánů v členských státech;

46.

považuje za nezbytné podporovat užší propojení jednotlivých článků řetězce v rámci mezioborových organizací a vytvoření standardních dobrovolných smluv, přičemž členské státy by měly možnost v určitých případech, zejména u produktů podléhajících zkáze, vyžadovat jejich povinné plnění;

47.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise ve svém sdělení neklade větší důraz na význam zemědělství coby prvního stupně řetězce stanovujícího ekonomickou hodnotu v oblasti zásobování potravinami a potravinářského průmyslu; zdůrazňuje vzájemný vztah mezi nízkými výstupními cenami zemědělské výroby a strukturální nadprodukcí a jejich důsledky pro udržitelnost, kvalitu potravin, dobré životní podmínky zvířat, zemědělské inovace a zaměstnanost ve znevýhodněných regionech;

48.

vyzývá Komisi, aby navrhla přijetí nástrojů, které budou podporovat a prosazovat potravinové řetězce řízené zemědělci, krátké dodavatelské řetězce a zemědělské trhy, aby mohl být navázán přímý vztah se spotřebiteli a zemědělci mohli získat spravedlivější podíl z konečné prodejní ceny, neboť dojde ke snížení počtu zprostředkovatelů a jednotlivých fází celého procesu;

49.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci své činnosti věnovala zvláštní pozornost situaci v rozvojových zemích a aby v těchto třetích zemích neohrožovala samozásobování potravinami;

50.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala hygienické normy EU ve vztahu k místnímu prodeji nebo prodeji na dálku a trvanlivosti produktů, decentralizovala a zjednodušila certifikace a kontrolní systémy a podporovala přímé vztahy producent-spotřebitel a krátké potravinové řetězce;

51.

potvrzuje, že je důležité a nezbytné, aby jakost zemědělských produktů podléhala přísné regulaci; v této souvislosti připomíná usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. března 2010 o politice jakosti zemědělských produktů a potvrzuje, že je naprosto nutné, aby dovážené produkty splňovaly všechny jakostní a výrobní normy, a nedocházelo tak k nespravedlivé hospodářské soutěži s ohledem na evropské produkty;

52.

připomíná, že stabilní příjmy zemědělců určují jejich možnosti investovat do ekologických technologií, zmírňování změny klimatu, energie z obnovitelných zdrojů a opatření na ochranu životního prostředí v zájmu udržitelného hospodářství, že zemědělci mají kromě toho povinnost plnit přísné normy v oblasti ochrany životního prostředí;

53.

domnívá se, že je zcela nezbytné zlepšit organizaci potravinového řetězce a dále jej racionalizovat s cílem snížit dopad přepravy potravin (potravinové míle) na životní prostředí a propagovat odbyt místních potravin;

54.

zdůrazňuje, že investice do zařízení na uchovávání a balení zemědělských produktů by mohly výrazně přispět k zajištění jejich spravedlivých cen;

55.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit udržitelný rozvoj venkovského hospodářství podporou zpracovávání zemědělských produktů přímo v zemědělských podnicích a podporou nezemědělských činností s cílem navýšit počet pracovních míst a vytvořit další příjmy;

56.

vyzývá Komisi, aby podporovala místní a regionální iniciativy pro uvádění potravin na trh a nezatěžovala je přehnanou regulací a byrokracií, neboť významným způsobem přispívají k vytváření přidané hodnoty ze strany zemědělských podniků;

57.

vyzývá Komisi, aby při přezkoumávání norem EU věnovala náležitou pozornost i místním producentům potravin, jako například těm, kteří se zabývají produkcí pro vlastní potřebu nebo částečně pro vlastní potřebu;

58.

vyzývá Komisi, aby posoudila možné změny předpisy upravujících postupy zadávání veřejných zakázek na stravovací služby s cílem posílit udržitelné zemědělské postupy a dobré životní podmínky zvířat a rozvíjet produkci sezónních a místních potravin;

59.

domnívá se, že při zadávání veřejných zakázek, např. v souvislosti s prováděním konkrétních programů na dodávky mléčných výrobků, ovoce a zeleniny do škol, by měl být zaručen přístup malých místních producentů a místních skupin producentů;

60.

domnívá se, že by měla být přijata opatření, která by podporovala zemědělské trhy přímo spravované zemědělci, vytváření prodejen, jejichž prostřednictvím by producenti přímo nabízeli své produkty zákazníkům, a zavádění programů, jež by podporovaly prodej produktů na místních trzích;

61.

vyzývá Komisi, aby analyzovala obrovské plýtvání potravinami v potravinovém řetězci, které ve většině členských států představuje až 30 % vyrobených potravin, a aby o této věci předložila zprávu Evropskému parlamentu a Radě a přijala opatření v podobě informační kampaně o klíčovém významu potravin;

62.

potvrzuje, že je třeba vytvářet potravinové programy pro ty občany EU, kteří je potřebují, např. pro nejvíce znevýhodněné občany, seniory a mládež;

63.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/30

A.

vzhledem k tomu, že s cílem zmírnit negativní dopady globalizace na pracovníky, kteří se stali oběťmi hromadného propouštění, a zaujmout k těmto pracovníkům solidární postoj, usiluje Evropská unie o zvyšování míry jejich opětovného zapojování do pracovního procesu a vytvořila Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“), aby mohla poskytovat finanční podporu na jednotlivé programy opětovného profesního začlenění pracovníků do pracovního trhu; vzhledem k tomu, že EFG má k dispozici prostředky, jejichž výše nesmí překročit 500 milionů EUR ročně, přidělené buď ze stávajícího rozpětí v rámci celkového výdajového stropu za předchozí rok, nebo ze zrušených prostředků na závazky z předchozích dvou rozpočtových roků, s výjimkou prostředků týkajících se okruhu 1b finančního rámce; vzhledem k tomu, že EFG byl při svém založení zamýšlen jako pružný a specifický nástroj podpory, který měl reagovat rychleji a efektivněji na opětovnou integraci pracovníků postižených propouštěním plynoucím ze změn v oblasti světového obchodu,

B.

vzhledem k tomu, že s cílem reagovat na zvýšení nezaměstnanosti, jež je důsledkem hospodářské a finanční krize, a vzít si ponaučení ze zkušeností získaných v letech 2007 a 2008, Evropská unie změnila v červnu 2009 pravidla pro využívání prostředků z EFG, že tato změna spočívala v rozšíření oblasti působnosti EFG a týká se všech žádostí, které mají být podány před 31. prosincem 2011, ve zmírnění a upřesnění kritérií pro poskytnutí pomoci, ve zvýšení míry spolufinancování a v prodloužení doby využívání jejího finančního příspěvku ze strany členských států,

C.

vzhledem k tomu, že vyhodnocení prostředků uvolněných z EFG v období mezi rokem 2007 a koncem prvního pololetí 2009 poukazuje na skrovné využití přidělených prostředků, a na to, že bylo čerpáno pouze 80 milionů EUR z 1,5 miliardy EUR, jež byly teoreticky k dispozici pro 18 kandidátů, pro pomoc 24 431 pracovníkům z 8 členských států zaměstnaných v omezeném množství odvětví (především textilním a automobilovém), že tyto nedostatky se rovněž promítají v rozdílech, jež byly zjištěny mezi výší původně přidělených částek a výší prostředků skutečně použitých, že u 11 prvních případů byla částka 24,8 milionu EUR později vrácena, což činilo 39,4 % uvolněných prostředků,

D.

vzhledem k tomu, že i když dosud není možné vyhodnotit fungování EFG z pohledu revidovaných pravidel, neboť o žádostech předložených od května 2009 se teprve rozhoduje nebo jsou prostředky dosud čerpány, bylo již nyní konstatováno zcela zřejmé zrychlení využívání prostředků z EFG, což potvrzuje opodstatněnost provedených změn; mezi květnem 2009 a dubnem 2010 se tak počet předložených žádostí zvýšil z 18 na 46, výše požadovaných příspěvků z 80 na 197 milionů EUR, počet členských států z 8 na 18, počet pracujících, jimž je poskytována pomoc, se téměř zdvojnásobil (dalších 36 712 pracovníků) a dotčené hospodářské sektory se značně diverzifikovaly,

E.

nicméně vzhledem k tomu, že 9 členských států nikdy prostředky z EFG nevyužilo, že čerpané částky jsou stále ještě nižší než maximální částka 500 milionů EUR, které jsou každý rok k dispozici, a že většina žádostí se týká regionů, jejichž HDP na obyvatele je vyšší, než činí průměr Evropské unie, a jejichž míra nezaměstnanosti není vysoká, a že je možné z toho vyvodit, že přes zdokonalení původních pravidel není jejich výše stále dostatečná v poměru ke zvyšování počtu hromadných propouštění, jež bylo v posledních letech zaznamenáno,

F.

vzhledem k tomu, že zvýšení míry spolufinancování z 50 % na 65 % při příležitosti revize prováděné v červnu 2009 by mohlo vysvětlit zvýšení počtu žádostí,

G.

vzhledem k tomu, že nízká míra čerpání prostředků z EFG v nejchudších regionech EU souvisí buď s vnitrostátními strategiemi, nebo s potížemi při procesu konkretizace kandidátů předtím, než je přijato rozhodnutí na evropské úrovni,

H.

vzhledem k tomu, že přes společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise ze dne 17. července 2008, které vyzývá k co nejrychlejší a nejúčinnější finanční podpoře z EFG, činí doba trvání postupu od okamžiku hromadného propouštění do data, kdy EFG poskytne na podporu žádajícího členského státu pomoc, přibližně 12 až 17 měsíců, a že tato doba trvání částečně vysvětluje rozdíl mezi počtem pracovníků, pro něž byla pomoc z EFG požadována, a počtem pracovníků, kterým se pomoci skutečně dostalo,

I.

vzhledem k tomu, že návrh interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o spolupráci v rozpočtových záležitostech (5) mění postup uvolňování prostředků z EFG pouze okrajově tím, že stanoví v souladu s obvyklou praxí třístranné rozhovory jako nezávazné a že tato změna není takového druhu, aby vyřešila těžkopádnost a zdlouhavost daného postupu,

J.

vzhledem k tomu, že podle zprávy Komise o fungování IID (6) o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení je nutnost, aby konkrétní rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG přijaly obě složky rozpočtového orgánu, jedním z faktorů, které tento postup zpomalují; vzhledem k tomu, že by to nemělo bránit v urychlování a zjednodušování rozhodování o uvolnění prostředků z EFG,

K.

vzhledem k tomu, že od úpravy EFG po roce 2009 nejsou k dispozici spolehlivá a sladěná data o jeho provádění, a protože je přesvědčen, že je třeba zavést transparentnost a pravidelnou povinnost podávat zprávy,

L.

konstatuje, že 27 rozhodnutí, jež byla přijata mezi rokem 2007 a dubnem 2010, bylo ve všech případech vyřízeno kladně a, pokud jde o částky, v souladu s návrhy Komise,

M.

vzhledem k tomu, že fenomén globalizace a dopad ekonomické krize na zaměstnanost bude nadále přetrvávat i po roce 2013, čehož důsledkem bude pravděpodobně tendence ke zvyšování počtu předložených žádostí v příštích letech; a že cílem tohoto fondu však není poskytnout náhradu za nedostatečně inovativní přístup,

1.

domnívá se, že přidaná hodnota EFG jakožto nástroje sociální politiky Evropské unie spočívá ve viditelné, specifické, cílené a dočasné povaze jeho finanční podpory pro individualizované rekvalifikační programy a programy opětovného profesního začlenění pracovníků, kteří se stali oběťmi hromadného propouštění v odvětvích nebo regionech, v nichž došlo k závažnému hospodářskému a sociálnímu otřesu;

2.

je toho názoru, že zvyšující se počet žádostí o poskytnutí pomoci z EFG a potíže spojené s uplatňováním postupu uvolňování prostředků a jejich čerpáním vyžadují rychlé změny jeho procedurálních a rozpočtových ustanovení; zdůrazňuje, že Komise by měla zlepšit informovanost o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci a jeho viditelnost mezi členskými státy a potencionálními kandidáty fondu; žádá tedy Komisi, aby předložila svůj přezkum v polovině období ještě přede dnem 30. června 2011 a aby k němu připojila návrh revize nařízení o EFG s cílem zmírnit nejzřejmější nedostatky fondu ještě před koncem současného víceletého finančního rámce;

3.

vyzývá Komisi, aby ve svém průběžném přezkumu vyhodnotila přidělenou pomoc zejména s přihlédnutím k těmto aspektům:

4.

vyzývá Komisi, aby ve svém průběžném přezkumu vyhodnotila přidělenou pomoc z rozpočtového pohledu a zvážila svá zjištění zejména s přihlédnutím k:

5.

domnívá se, že revize tohoto nařízení musí zohlednit výsledky hodnocení fungování EFG a získané zkušenosti a začlenit do něj opatření umožňující podstatně zkrátit dobu trvání postupu uvolňování prostředků z fondu;

6.

vyzývá Komisi, aby do nařízení o EFG začlenila povinnost členských států podporovat účast sdružení pracovníků v průběhu prováděcí fáze; vyzývá Komisi, aby uspořádala výměnu zkušeností a osvědčených postupů, pokud jde o zapojení pracovníků do uplatňování EFG, tak aby měli pracovníci v současných a budoucích případech možnost těžit ze zkušeností získaných v minulosti;

7.

zdůrazňuje, že dobu potřebná pro uvolnění prostředků z EFG lze zkrátit o polovinu, pokud budou vypracována a přijata následující opatření:

8.

žádá Komisi, aby poskytla členským státům soubor pokynů, jak sestavovat a zpracovávat žádost o financování z EFG s cílem urychlit postup podávání žádostí a dosáhnout široké shody zúčastněných stran v otázce strategie, která by měla být uplatňována, a opatření, která by měla být zavedena, aby se dosáhlo účinného zařazení pracovníků zpět na trh práce; vyzývá členské státy, aby postup urychlily prostřednictvím předfinancování opatření, která by měla být zahájena ode dne podání žádosti tak, aby se využila co nejdelší část období provádění EFG ve prospěch dotčených pracovníků;

9.

připomíná členským státům jejich povinnost jednak od začátku přípravy žádostí zohledňovat práva sociálních partnerů v souladu s článkem 5 nařízení o EFG, jednak dodržovat článek 9 tohoto nařízení, v němž je členským státům stanovena povinnost poskytovat informace o financovaných činnostech a propagovat je a kde se upravuje povinnost poskytovat tyto informace příslušným pracovníkům, místním a regionálním orgánům a sociálním partnerům a standardizovat postupy; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby byly do každého programu zapojeny rady zaměstnanců před jeho zahájením, a bylo tak zaručeno, že sociální partneři opravdu přispějí k sestavování plánů změn, jež zohlední potřeby zaměstnanců a nikoli zájmy podniků;

10.

žádá členské státy, aby ve spolupráci se všemi zúčastněnými stranami, především se sociálními partnery, vytvořily komunikační a administrativní strukturu fondu EFG na vnitrostátní úrovni a aby si vyměňovaly osvědčené postupy na evropské úrovni, což umožní rychlé a účinné využití fondu EFG v případech hromadného propouštění;

11.

připomíná, že nařízení (ES) č. 1927/2006 umožňuje, aby několik zemí podalo společnou žádost o pomoc z fondu EFG v případě, že dotčení pracovníci z jedné geografické oblasti nebo určitého odvětví nepocházejí ze stejného členského státu;

12.

domnívá se, že za účelem urychlení a zjednodušení postupů musí být zajištěna účinnější koordinace mezi Komisí a Evropským parlamentem, tak aby mohl být snížen časový limit pro postup rozhodování, aniž by to bylo na úkor hodnocení žádostí příslušnými výbory EP a proto:

13.

domnívá se, že tato okamžitá opatření zaměřená na zjednodušení a zmírnění postupu uvolňování prostředků z EFG by mohla být do nařízení začleněna při jeho revizi, pokud to bude možné odůvodnit zkušenostmi získanými do té doby; domnívá se, že všechna tato opatření by neměla žádným způsobem omezovat nebo snižovat pravomoc Parlamentu jako složky rozpočtového orgánu v průběhu rozhodování o uvolnění prostředků z tohoto fondu;

14.

soudí, že kromě zdokonalení postupu je zapotřebí prodloužit až do konce současného víceletého finančního rámce odchylku zavedenou v červnu 2009 s cílem pomoci pracovníkům, kteří přišli o práci v důsledku hospodářské a finanční krize, a proto míru spolufinancování udržet na 65 % v těch případech, kdy důvody, jež vedly k jejich schválení, ještě zdaleka nepominuly;

15.

bere na vědomí, že do návrhu rozpočtu Komise na rok 2011 byly poprvé zapsány prostředky na platby pro Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, a pokládá to za důležitý prvek v celkových úvahách o správě a zviditelnění tohoto fondu; domnívá se však, že tyto prostředky na platby možná nebudou stačit k pokrytí částek potřebných v souvislosti se žádostmi o uvolnění prostředků z EFG v roce 2011; znovu proto požaduje, aby financování žádostí o uvolnění prostředků z EFG neprobíhalo výhradně formou převodů z položek ESF, a vyzývá Komisi, aby neprodleně začala hledat a používat pro tento účel i prostředky z jiných rozpočtových položek;

16.

zdůrazňuje, že o budoucnosti EFG bude rozhodnuto v rámci vyjednávání o příštím víceletém finančním rámci; domnívá se, že za tímto účelem by mohlo být prozkoumáno několik možností; domnívá se, že by měla být věnováno zvláštní pozornost prozkoumání možnosti zřízení nezávislého fondu s vlastními zdroji jak v prostředcích na závazky, tak i v prostředcích na platby a vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na vyčlenění finančních prostředků pro takový fond; domnívá se, že by si všechny budoucí reformy EFG měly zachovat svou flexibilitu, která v současné době představuje komparativní výhodu pro strukturální fondy EU;

17.

zdůrazňuje, že transformace současných opatření v rámci EFG v trvalý nástroj k podpoře aktivních opatření při hledání zaměstnání by byla znamením politické vůle vybudovat doplňkový evropský sociální pilíř k sociálním politikám členských států, jenž by mohl obnovit evropský přístup k problematice odborného vzdělávání; v této souvislosti zdůrazňuje, že cíle v rámci EFG by se měly lišit od opatření v rámci ESF a evropských programů celoživotního vzdělávání, vzhledem k tomu, že EFG zaměřuje na využití schopností každého pracovníka a nikoli na řešení starostí podniků nebo na poskytování horizontálních služeb vzdělávacím zařízením;

18.

vyzývá členské státy, aby při využívání EFG vytvářely součinnost mezi EFG, ESF a mikrofinancováním s cílem určit opatření, které je pro daný případ tím nejvhodnějším;

19.

naléhavě vyzývá členské státy, aby využívaly fond EFG k realizaci evropských cílů, k podpoře nových dovedností pro nová, udržitelná, „zelená“ a vysoce kvalitní pracovní místa a k podpoře podnikatelského ducha a celoživotního vzdělávání, a umožnily tak pracovníkům rozvíjet jejich osobní profesní dráhu a přispívaly ke zvýšení konkurenceschopnosti EU v globalizovaném světě;

20.

žádá Komisi, aby zlepšila podávání zpráv o čerpání prostředků z EFG tím, že podstatně rozšíří obsah svých každoročních sdělení a aby pravidelně předávala Evropskému parlamentu informace o tom, jak členské státy tuto finanční pomoc využívají;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/36

A.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 44/2001 a jeho předchůdce Bruselská úmluva patří k nejúspěšnějším právním předpisům EU; vzhledem k tomu, že toto nařízení položilo základy evropského soudního prostoru, slouží dobře občanům i podnikům, neboť podporuje právní jistotu a předvídatelnost rozhodnutí prostřednictvím uplatňování jednotných evropských pravidel doplněných o rozsáhlý soubor precedenčního práva a brání souběžným řízením, a u dalších nástrojů je užíváno k referenčním a jiným účelům,

B.

vzhledem k tomu, že i přesto bylo v návaznosti na několik rozhodnutí Soudního dvora kritizováno a potřebuje zmodernizovat,

C.

vzhledem k tomu, že zrušení doložky vykonatelnosti, jež je hlavním cílem Komise, by urychlilo volný pohyb soudních rozhodnutí a stalo by se hlavním milníkem v budování evropského soudního prostoru,

D.

vzhledem k tomu, že doložka vykonatelnosti je jen zřídkakdy zamítnuta: odvolání jsou podána jen v případě 1 až 5 % žádostí a bývají úspěšná jen výjimečně; vzhledem k tomu, že čas a výdaje vynaložené na uznání rozsudku vyneseného v cizí zemi jsou nicméně v prostoru jednotného trhu jen těžko odůvodnitelné a mohou být zejména frustrující v případech, kdy chce navrhovatel žádat o výkon soudního rozhodnutí vůči majetku soudem uznaného dlužníka u více příslušných soudů,

E.

vzhledem k tomu, že požadavek na doložku vykonatelnosti chybí v několika nástrojích EU: v evropském exekučním titulu, evropském platebním rozkazu, evropském řízení o drobných pohledávkách a v nařízení o vyživovacích povinnostech (20),

F.

vzhledem k tomu, že zrušení doložky vykonatelnosti by mělo být uskutečněno stanovením toho, že soudní rozhodnutí, jež splňuje podmínky pro uznání a výkon podle tohoto nařízení a je vykonatelné v členském státě, v němž bylo vyneseno, je vykonatelné v celé EU; vzhledem k tomu, že by toto ustanovení mělo být spojeno s mimořádným postupem, jenž by byl k dispozici straně, proti níž je výkon rozhodnutí požadován, aby bylo zaručeno náležité právo na odvolání k soudům ve státě výkonu rozhodnutí, bude-li si tato strana přát výkon tohoto rozhodnutí napadnout z důvodů uvedených v tomto nařízení; vzhledem k tomu, že bude nutné zajistit, aby opatření související s výkonem rozhodnutí, jež budou učiněna před vypršením lhůty pro podání žádosti o přezkum, nebyla nevratná,

G.

vzhledem k tomu, že musí být zachována minimální ochranná opatření stanovená nařízením (ES) č. 44/2001,

H.

vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby úředníci a soudní vykonavatelé v přijímajícím členském státě byli schopni rozpoznat, že dokument, o jehož výkon se žádá, je pravým a konečným rozsudkem vnitrostátního soudu,

I.

vzhledem k tomu, že rozhodčí řízení je uspokojivě pokryto Newyorskou úmluvou z roku 1958 a Ženevskou úmluvou o mezinárodní obchodní arbitráži z roku 1961, jichž jsou všechny členské státy smluvními stranami, a vyloučení rozhodčího řízení z pole působnosti tohoto nařízení musí zůstat zachováno,

J.

vzhledem k tomu, že pravidla stanovená Newyorskou úmluvou stanovují minimální normy a právní předpisy smluvních států mohou být vstřícnější vůči rozhodčím pravomocím a nálezům,

K.

vzhledem k tomu, že kromě toho by pravidlo, na jehož základě by soudy členského státu, v němž je vedeno rozhodčí řízení, měly výlučnou příslušnost, mohlo způsobit značné problémy,

L.

vzhledem k tomu, že z intenzivní diskuse, kterou vyvolal návrh na ustavení výlučné příslušnosti pro soudní řízení podporující rozhodčí řízení u občanskoprávních soudů v členských státech, se zdá, že členské státy nedosáhly v této věci jednotného stanoviska a že by bylo s ohledem na celosvětovou konkurenci v této oblasti kontraproduktivní snažit se na ně naléhat,

M.

vzhledem k tomu, že různé vnitrostátní procedurální nástroje vyvinuté s cílem ochránit příslušnost pro rozhodčí řízení (soudní zákazy vést řízení v téže věci u jiného soudu, pokud neporušují volný pohyb osob a základní práva, prohlášení o platnosti rozhodčí doložky, přiznání odškodného za porušení rozhodčí doložky, negativní dopad „zásady Kompetenz-Kompetenz“ atd.) musí být i nadále k dispozici a že dopad těchto postupů a z nich vyplývajících soudních rozhodnutí v jiných členských státech musí být ponechán na právních předpisech těchto členských států, jak tomu bylo před rozsudkem ve věci West Tankers,

N.

vzhledem k tomu, že smluvní volnost stran je klíčová a uplatňování pravidla litispendence, jak jej podpořil Soudní dvůr (např. ve věci Gasser), umožňuje, aby byly doložky o volbě soudu narušovány podvratným „torpédováním“,

O.

vzhledem k tomu, že třetí strany mohou být vázány dohodou o volbě soudu (např. v náložném listu), s níž nevyslovily konkrétní souhlas, a že tato skutečnost může negativně ovlivnit jejich přístup ke spravedlnosti a být zjevně nespravedlivá, a vzhledem k tomu, že je tudíž třeba dopad dohod o volbě soudu na třetí strany řešit zvláštním ustanovením v nařízení,

P.

vzhledem k tomu, že zelená kniha naznačuje, že by mnoho problémů spojených s tímto nařízením mohla zmírnit lepší komunikace mezi soudy; vzhledem k tomu, že je v podstatě nemožné začlenit lepší komunikaci mezi soudci do nástroje mezinárodního práva soukromého, ale lze ji podporovat v rámci vytváření evropské soudní kultury prostřednictvím odborné přípravy a různých sítí (Evropské sítě pro justiční vzdělávání, Evropské sítě soudních rad, Sítě předsedů nejvyšších soudů EU, Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci),

Q.

vzhledem k tomu, že pokud jde o osobnostní práva, je třeba omezit možnost tzv. „forum shopping“ (spekulativního výběru jurisdikce) zdůrazňováním toho, že by soudy měly v zásadě přijímat příslušnost pouze tehdy, existuje-li na zemi, v níž je žaloba podávána, dostatečná, věcná či významná vazba, protože by tento krok umožnil dosáhnout lepší rovnováhy mezi zájmy zúčastněných stran a zejména mezi právem na svobodu projevu a právem na dobrou pověst a soukromý život; vzhledem k tomu, že problém rozhodného práva bude konkrétně řešen v rámci legislativní iniciativy k římskému nařízení II; avšak vzhledem k tomu, že by pozměněné nařízení mělo vnitrostátním soudům poskytnout určité pokyny,

R.

vzhledem k tomu, že co se týče prozatímních opatření, mělo by být vyjasněno precedenční právo založené na věci Denilauer, aby bylo zřejmé, že opatření ex parte mohou být na základě tohoto nařízení uznána a vykonána, jen pokud měl žalovaný příležitost je napadnout,

S.

vzhledem k tomu, že není jasné, do jaké míry jsou ochranné příkazy, jejichž cílem je získat informace a důkazy, vyloučeny z oblasti působnosti článku 31 tohoto nařízení,

1.

vybízí Komisi, aby podrobila přezkumu vzájemný vztah mezi jednotlivými nařízeními zabývajícími se soudní příslušností, výkonem soudních rozhodnutí a platnými právními předpisy; domnívá se, že obecným cílem by měl být právní rámec, jenž má soudržnou strukturu a je snadno přístupný; domnívá se, že by za tímto účelem měla být sjednocena a harmonizována terminologie ve všech příslušných oblastech, stejně jako všechny koncepty a požadavky související s podobnými pravidly ve všech příslušných oblastech (např. litispendence, doložky o soudní příslušnosti apod.), přičemž konečným cílem by mohla být komplexní kodifikace mezinárodního práva soukromého;

2.

žádá zrušení doložky vykonatelnosti, domnívá se ale, že tento krok musí být vyvážen vhodnými ochrannými opatřeními, jejichž cílem je ochrana práv strany, proti níž je výkon rozhodnutí požadován; domnívá se proto, že musí být stanoven mimořádný postup, který bude k dispozici v členském státu, v němž je výkon rozhodnutí požadován; domnívá se, že by tento postup měl být na žádost strany, proti níž je výkon rozhodnutí požadován, k dispozici soudu uvedenému v seznamu v příloze III nařízení; domnívá se, že důvody pro žádost o uplatnění tohoto mimořádného postupu by měly být následující: a) pokud je takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; b) pokud dotčené osobě, v jejíž nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by jí umožnil přípravu na obhajobu, kromě případů, kdy žalovaná osoba nevyužila žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, přestože k tomu měla možnost; c) pokud je rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím učiněným ve sporu mezi stejnými stranami v členském státě, v němž se o uznání žádá, a d) pokud je rozhodnutí neslučitelné s dřívějším rozhodnutím učiněným v jiném členském státě nebo ve třetí zemi ohledně stejné záležitosti a v souvislosti se stejnými stranami, pod podmínkou, že dřívější rozhodnutí splňuje nezbytné podmínky pro to, aby bylo v dožádaném státě uznáno; dále se domnívá, že by měla existovat možnost podat soudci žádost i před tím, než jsou učiněna jakákoli opatření pro výkon rozhodnutí, a že pokud tento soudce rozhodne, že je daná žádost opodstatněná závažnými důvody, může tuto věc předložit soudu uvedenému v seznamu v příloze III, který provede přezkum na základě výše uvedených kritérií; zasazuje se o to, aby byl do preambule začleněn bod odůvodnění s cílem umožnit, aby vnitrostátní soud mohl postihovat těžko odůvodnitelné nebo nepřiměřené žádosti, mimo jiné příkazem k uhrazení nákladů;

3.

vybízí Komisi, aby zahájila veřejnou diskusi o otázce veřejného pořádku v souvislosti s nástroji mezinárodního práva soukromého;

4.

domnívá se, že pro mimořádný postup uvedený v bodě 2 musí existovat harmonizovaný procedurální časový rámec, aby bylo zaručeno jeho co nejrychlejší provádění, a že musí být zajištěno, aby případné kroky související s výkonem rozhodnutí, jež budou provedeny před uplynutím lhůty pro podání žádosti o mimořádný postup či před dokončením tohoto postupu, nebyly nevratné; má zejména obavy, aby nebyla vykonávána rozhodnutí cizích soudů, pokud nebyla soudem uznaným dlužníkům řádně doručena;

5.

je toho názoru, že musí nejen existovat požadavek na osvědčení potvrzující pravost dokumentu, které slouží jako procedurální pomůcka k zaručení jeho uznání, ale že by pro toto osvědčení měl být i standardní formulář; z tohoto důvodu se domnívá, že osvědčení uvedené v příloze V by mělo být zdokonaleno a že by se pokud možno mělo předejít nutnosti jej překládat;

6.

domnívá se, že z důvodu úspory nákladů by překlad rozhodnutí, jež má být vykonáno, mohl být omezen pouze na konečný titul (operativní část a odůvodnění), ale bude-li podána žádost o mimořádný postup, měl by být požadován překlad kompletní;

7.

domnívá se, že úřední listiny by neměly být přímo vykonatelné, aniž by existovala možnost vznést proti nim námitku u soudních orgánů státu, v němž se jejich výkon žádá; je proto toho názoru, že by se mimořádný postup, jenž má být zaveden, neměl omezovat na případy, kdy je výkon listiny ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem v dožádaném státě, neboť je možné představit si okolnosti, za nichž by byla úřední listina neslučitelná s dřívějším rozsudkem, a platnost úřední listiny (narozdíl od pravosti) může být u soudů státu původu zpochybněna z důvodu chyby či nesprávného prohlášení atd. i v průběhu jejího výkonu;

8.

domnívá se, že by z oblasti působnosti nařízení měly být vyloučeny vyživovací povinnosti, které jsou v oblasti působnosti nařízení (ES) č. 4/2009/ES, ale opakuje, že konečným cílem by měl být komplexní soubor právních předpisů zahrnující všechny oblasti;

9.

důrazně nesouhlasí se zrušením vyloučení rozhodčího řízení (i částečným) z oblasti působnosti tohoto nařízení;

10.

domnívá se, že v čl. 1 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení by mělo být jasně stanoveno, že z oblasti působnosti tohoto nařízení nejsou vyloučena pouze rozhodčí řízení, ale také soudní řízení rozhodující o platnosti či rozsahu rozhodčích pravomocí coby hlavní nebo předběžné otázce; dále se domnívá, že by do článku 31 měl být vložen odstavec, který stanoví, že rozsudek nebude uznán, pokud soud v členském státě původu při rozhodování o otázce platnosti či rozsahu rozhodčí doložky ve svém rozhodnutí nepřihlédnul k právním předpisům o rozhodčím řízení v členském státě, v němž se žádá o výkon rozsudku, a to pokud rozsudek v tomto členském státě nepřinesl stejný výsledek, jako kdyby byly právní předpisy o rozhodčím řízení členského státu, v němž se žádá o výkon rozsudku, uplatněny;

11.

domnívá se, že toto je třeba rovněž vyjasnit v bodu odůvodnění;

12.

zasazuje se o to, aby byl problém „torpédování“ řešen tak, že bude soud určený v dohodě o volbě soudu vyvázán ze své povinnosti přerušit v souladu s pravidlem litispendence řízení; domnívá se, že by tento krok měl být doplněn o požadavek, aby byly všechny spory týkající se soudní příslušnosti řešeny urychleně u zvoleného soudu jako předběžná otázka; tento požadavek by navíc byl podpořen bodem odůvodnění, jenž by zdůrazňoval, že nejdůležitější je smluvní volnost stran;

13.

domnívá se, že by součástí nařízení mělo být nové ustanovení zabývající se napadnutelností dohod o volbě soudu zamířených proti třetím stranám; je toho názoru, že by toto ustanovení mohlo stanovit, že osoba, která není smluvní stranou, bude výlučnou dohodou o volbě soudu uzavřenou v souladu s tímto nařízením vázána pouze tehdy, pokud: a) je tato dohoda obsažena v písemném dokumentu či elektronickém záznamu; b) příslušné osobě bylo včas a odpovídajícím způsobem oznámeno, u kterého soudu bude zahájeno řízení; c) ve smlouvách o přepravě zboží je zvolený soud i) v sídle přepravce; ii) v místě převzetí dohodnutém ve smlouvě o přepravě; iii) v místě dodání dohodnutém ve smlouvě o přepravě nebo iv) v přístavu, v němž je zboží na začátku přepravy naloženo na loď, či v přístavu, v němž je z lodi na závěr vyloženo; domnívá se, že by dále mělo být stanoveno, že ve všech ostatních případech může třetí strana podat žalobu k soudu, který by jinak byl podle tohoto nařízení příslušný, pokud se zdá, že by povinování této strany k vybranému soudu bylo očividně nespravedlivé;

14.

s cílem vyhnout se problému, na nějž upozornil případ Owusu v. Jackson, navrhuje, aby bylo zvoleno řešení v duchu článku 15 nařízení (ES) č. 2201/2003, které by věcně příslušným soudům členského státu umožnilo přerušit řízení, pokud by se domnívaly, že by příslušnou věc nebo její konkrétní část mohl lépe projednat soud v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, což by stranám umožnilo, aby k tomuto soudu podaly žádost nebo aby příslušný soud danému soudu věc předal se souhlasem stran; vítá tomuto odpovídající návrh, který se objevuje v návrhu nařízení o příslušnosti, rozhodném právu a uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví (21);

15.

na jednu stranu se domnívá, že otázka, zda by měla mít pravidla obsažená v nařízení reflexivní účinek, nebyla dostatečně zvážena a že by bylo předčasné podobný krok učinit, pokud by nebyl podroben důkladné analýze a nestal se předmětem rozsáhlých konzultací a politických diskusí, v nichž by Parlament zaujímal vedoucí úlohu, a vybízí Komisi, aby tento postup zahájila; na druhou stranu se domnívá, že, přihlédneme-li k existenci vysokého počtu dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi a k otázkám vzájemnosti a mezinárodní zdvořilosti, jedná se o globální problém, jenž by měl být rovněž paraleleně řešen v rámci Haagské konference, a to obnovením jednání o úmluvě o mezinárodních rozsudcích; pověřuje Komisi, aby na vzkříšení tohoto projektu, který je Svatým grálem mezinárodního práva soukromého, vynaložila veškeré své úsilí; naléhavě vyzývá Komisi, aby se zabývala otázkou, do jaké míry by pro tuto úmluvu o mezinárodních rozsudcích mohla sloužit jako vzor a inspirace Luganská úmluva (22) z roku 2007;

16.

domnívá se zatím, že pravidla Společenství o výlučné příslušnosti, co se týče věcných práv k nemovitostem nebo nájmu nemovitostí, by mohla být rozšířena na řízení vedená ve třetím státě;

17.

zastává názor, že by nařízení mělo být změněno tak, aby mohly mít doložky o výlučné soudní příslušnosti reflexivní účinek ve prospěch soudů třetích států;

18.

domnívá se, že by otázka pravidla jdoucího proti rozhodnutí ve věci Owens Bank v. Bracco měla být podrobena samostatnému přezkumu;

19.

je toho názoru, že je žádoucí samostatná evropská definice (v konečném důsledku platná pro všechny evropské právní nástroje) bydliště fyzických osob, a to zejména proto, aby se zabránilo situacím, kdy mohou mít osoby více než jedno bydliště;

20.

zamítá jednotnou definici sídla společností v bruselském nařízení I, neboť by definice s tak dalekosáhlými důsledky měla být projednána a stanovena v rámci rozvíjejícího se evropského práva obchodních společností;

21.

domnívá se, že by nařízení mělo stanovit pravidlo, které by vymáhajícímu soudu znemožnilo zamítnout uplatnění automatických pravidel pro úrokové sazby soudu ve státě původu a použít místo toho svou vnitrostátní úrokovou sazbu, a to pouze od data exekučního titulu v rámci mimořádného postupu;

22.

domnívá se, že s cílem zabránit problému „torpédování“ by měl být soud, který zahájil řízení jako druhý, zbaven povinnosti přerušit řízení podle pravidla litispendence, je-li zřejmé, že soud, jenž řízení zahájil jako první, není příslušný; zamítá však myšlenku, že by měly být důvody pro zápornou určovací žalobu zcela vyloučeny z prvního rozhodnutí, jelikož by mohly mít legitimní komerční cíl; domnívá se však, že by otázky ohledně příslušnosti byly nejlépe vyřešeny v souvislosti s návrhy na vytvoření jednotného systému pro řešení sporů týkajících se patentů;

23.

domnívá se, že by terminologické rozpory mezi nařízením (ES) č. 593/2008 („Řím I“) (23) a nařízením (ES) č. 44/2001 měly být odstraněny tím, že bude do čl. 15 odst. 1 bruselského nařízení I zahrnuta definice „obchodníka“, jež je součástí čl. 6 odst. 1 římského nařízení I, a že bude formulace „[případ], kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování zahrnutou v ceně“, v čl. 15 odst. 3 bruselského nařízení I nahrazena odkazem na na směrnici o souborných službách pro cesty 90/314/EHS (24), jako je tomu v čl. 6 odst. 4 písm. b) římského nařízení I;

24.

vyzývá Komisi, aby s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora zvážila, zda by nebylo možné nalézt řešení, jež by umožňovalo větší právní jistotu a vhodnou ochranu zranitelnější strany v případě zaměstnanců, kteří svou práci nevykonávají v jediném členském státě (např. řidiči nákladních automobilů v dálkové přepravě, palubní průvodčí);

25.

domnívá se, že pravidlo stanovené ve věci Shevill musí být podmíněné; domnívá se proto, že za účelem zmírnění údajné tendence soudů v některých státech přijímat místní příslušnost i v případech, kdy existuje pouze velmi malá vazba na zemi, v níž byla podána žaloba, by měl být přidán bod odůvodnění, jenž by vyjasnil, že by soudy v určité zemi měly v zásadě přijímat příslušnost pouze tehdy, existuje-li na tuto zemi dostatečná, věcná či významná vazba; domnívá se, že by tento krok napomohl dosažení větší rovnováhy mezi zájmy zúčastněných stran;

26.

domnívá se, že za účelem zajištění lepšího přístupu ke spravedlnosti by se na příkazy vydávané za účelem získání informací a důkazů či zachování důkazů měla vztahovat prozatímní a ochranná opatření;

27.

domnívá se, že nařízení by pro tato opatření mělo stanovit jako příslušné kromě soudů, které rozhodují ve věci samé, i soudy členského státu, kde se požadované informace či důkazy nacházejí;

28.

je toho názoru, že „předběžná a zajišťovací opatření“ by měla být definována v bodu odůvodnění ve stejném duchu, jak tomu bylo ve věci St Paul Dairy;

29.

domnívá se, že rozdílné nahlížení na případy, kdy má soud, jenž dané opatření stanoví, věcnou příslušnost, a na případy, kdy tuto příslušnost nemá, k němuž došlo ve věci Van Uden, by mělo být nahrazeno zkouškou, která by vycházela z otázky, zda je zavedení opatření požadováno z důvodu podpory řízení, jež bylo zahájeno nebo má být zahájeno v daném členském státě či v nečlenském státě (v tomto případě by omezení stanovená v článku 31 platit neměla), nebo na podporu řízení v jiném členském státě (v tomto případě by omezení stanovená v článku 31 platit měla);

30.

naléhavě žádá, aby byl vložen bod odůvodnění, jehož cílem by bylo překonat obtíže způsobené požadavkem, jenž byl uznán ve věci Van Uden, že musí existovat „skutečná souvislost“ s místní příslušností soudu členského státu, který toto opatření stanoví, a vyjasnit, že při rozhodování o tom, zda by mělo být prozatímní opatření, které bylo stanoveno na podporu řízení v jiném členském státě, stanoveno, obnoveno, pozměněno či zrušeno, by soudy členských států měly zohlednit všechny okolnosti, včetně i) veškerých prohlášení soudu členského státu, u kterého je řešen hlavní spor, která se týkají daného opatření nebo podobných opatření, ii) otázky, zda existuje skutečná souvislost mezi požadovaným opatřením a územím členského státu, kde je požadováno, a iii) pravděpodobného dopadu tohoto opatření na řízení, která probíhají nebo mají být zahájena v jiném členském státě;

31.

zamítá myšlenku Komise, aby soud, u kterého probíhá hlavní řízení, mohl zrušit, pozměnit či upravit prozatímní opatření stanovená soudem v jiném členském státě, neboť by tato praxe nebyla v duchu zásady vzájemné důvěry stanovené tímto nařízením; domnívá se navíc, že není jasné, na jakém základě by mohl soud přezkoumat rozhodnutí, které učinil soud v jiné jurisdikci, a které právní předpisy by za těchto okolností platily a že by tato situace mohla vést ke skutečným praktickým problémům, např. v souvislosti s náklady;

32.

zdůrazňuje, že v rámci nadcházející činnosti Komise v souvislosti s nástroji kolektivního odškodnění může být zapotřebí, aby byla zvážena zvláštní pravidla pro určení příslušnosti kolektivních žalob;

33.

domnívá se, že vzhledem ke zvláštnímu charakteru obtíží spojených s mezinárodním právem soukromým, k významu právních předpisů Unie zabývajících se kolizí norem pro podniky, občany a mezinárodní právní poradce a k potřebě existence soudržného souboru precedenčního práva nastal čas vytvořit v rámci Soudního dvora zvláštní komoru, která by se zabývala žádostmi o rozhodnutí o předběžných otázkách týkajících se mezinárodního práva soukromého;

34.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/44

A.

vzhledem k tomu, že ve Smlouvě o Evropské unii a v Listině základních práv Evropské unie jsou stanoveny hodnoty, na nichž se EU zakládá, ve skutečnosti však z Listiny základních práv nemají prospěch všichni, kdo žijí v Evropské unii, zejména příslušnice národnostních menšin, včetně žen, které jsou oběťmi násilí, obchodování s lidmi a chudoby; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou navíc společné společnostem všech členských států, jež se vyznačují pluralizmem, zákazem diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů,

B.

vzhledem k tomu, že článek 21 Listiny základních práv Evropské unie zakazuje veškerou diskriminaci založenou na příslušnosti k určité národnostní menšině; vzhledem k tomu, že řada společenství etnických menšin žijících v EU nicméně stále zažívá diskriminaci, sociální vyloučení a segregaci,

C.

vzhledem k tomu, že rovné zacházení není výsadou, ale základním právem všech občanů, a vzhledem k tomu, že tolerance by měla být v životě uplatňována obecně a nikoli pouze vůči některým lidem; vzhledem k tomu, že proti všem formám diskriminace se musí bojovat se stejnou intenzitou,

D.

vzhledem k tomu, že příslušnice národnostních menšin jsou v nevýhodě nejen ve srovnání se ženami z většinové společnosti, ale také s muži, kteří jsou příslušníky národnostních menšin,

E.

vzhledem k tomu, že z hlediska důsledné politiky v oblasti zapojování příslušnic etnických menšin do společnosti je velmi důležitý integrovaný přístup EU, který by zahrnoval opatření pro boj proti diskriminaci a pro usnadnění přístupu k bydlení, zaměstnání, vzdělání, ke zdravotní péči a sociálním službám, a pro podporu dodržování základních práv,

F.

vzhledem k tomu, že neexistuje všeobecně uznávaná právní definice etnických menšin; vzhledem k tomu, že zásada rovných příležitostí a rovného zacházení založená na vzájemném respektu, pochopení a přijímání toho druhého by měla být centrem politiky EU týkající se všech jejích obyvatel bez ohledu na jejich původ,

G.

vzhledem k tomu, že přístup všech ke kvalitnímu vzdělání vede k většímu začlenění do pracovního trhu a k celkovému zlepšení kvality života; vzhledem k tomu, že příslušníci etnických menšin jsou v některých členských státech vyloučeni z plného a rovnoprávného zapojení do hlavních vzdělávacích systémů; vzhledem k tomu, že má-li být v rámci EU zajištěn rozvoj demokratické společnosti s širokým rozhledem, musejí vzdělávací systémy šířit hodnoty tolerance a rovnosti,

H.

vzhledem k tomu, že větší zapojení genderové perspektivy, která je nezbytná k tomu, aby se přihlíželo ke specifickým potřebám žen patřících k národnostním menšinám, je ku prospěchu integrační politiky týkající se státních příslušníků třetích zemí,

I.

vzhledem k tomu, že přistěhovalecká a azylová politika a právní předpisy v této oblasti by měly podporovat začleňování žen patřících k národnostním menšinám do společnosti,

J.

vzhledem k tomu, že abychom se vyhnuli mnohočetné diskriminaci, vytváření stereotypů, stigmatizaci a etnické segregaci, je zapotřebí uplatňovat cílený přístup k začleňování příslušnic národnostních menšin do společnosti,

K.

vzhledem k tomu, že rozdíly v kultuře, tradicích nebo náboženství by neměly bránit začleňování žen patřících k národnostním menšinám do společnosti,

L.

vzhledem k tomu, že předpokladem pro ochranu a podporu lidských práv žen a etnických menšin je shromažďování údajů členěných podle pohlaví a etnického původu, a vzhledem k tomu, že při absenci statistických údajů zůstává řada problémů skryta, což znamená, že nelze přijmout cílenou politiku,

M.

vzhledem k tomu, že existuje široká škála nástrojů a politik, které jsou vhodné k integraci žen z etnických menšin, že však tyto nástroje a politiky nejsou na úrovni členských států řádně uplatňovány a že se na úrovni EU projevuje nedostatek koordinace,

N.

vzhledem k tomu, že ve většině případů se příslušnice národnostních menšin potýkají s mnohočetnou diskriminací a snadněji se stávají obětí vyloučení ze společnosti a chudoby a také extrémního porušování lidských práv, jako je obchodování s lidmi a nucená sterilizace, než ženy z většinové společnosti nebo muži z menšinových skupin,

O.

vzhledem k tomu, že nižší sociálně-ekonomický status mnoha příslušnic národnostních menšin se v praxi promítá do omezeného uplatňování jejich základních práv, nedostatečného přístupu ke zdrojům, včetně zdrojů reprodukčního a sexuálního zdraví, a ztěžuje proces jejich začleňování do společnosti,

P.

vzhledem k tomu, že zdravotní stav žen má vliv nejen na ně samotné, ale i na zdraví jejich dětí,

Q.

vzhledem k tomu, že aktivní účast žen ve společnosti a jejich úspěšné začlenění bude mít pozitivní vliv na jejich děti i budoucí generace,

R.

vzhledem k tomu, že sociální vyloučení příslušnic etnických menšin může vést k obtížím v oblasti ekonomické nezávislosti, jejichž důsledkem mohou být přímé i nepřímé náklady obecních a veřejných rozpočtů,

S.

vzhledem tomu, že příslušnice etnických menšin jsou více ohroženy různými formami násilí a vykořisťování ze strany mužů, jsou-li do společnosti začleněny méně než ženy z většinové společnosti,

T.

vzhledem k tomu, že sociálnímu začlenění by prospěly častější a pravidelné konzultace se ženami ze skupin etnických menšin, jež by probíhaly na místní a regionální úrovni a na úrovni členských států a EU,

1.

zdůrazňuje, že neexistuje žádná všeobecně uznávaná právní definice etnických menšin a že se tento pojem vztahuje na širokou škálu případů různých etnických skupin žijících v členských státech EU;

2.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s nevládními organizacemi a skupinami občanské společnosti a za dodržování předpisů členských států týkajících se ochrany osobních údajů zajistily pravidelné shromažďování a analýzu údajů o otázkách spojených se zapojováním příslušníků národnostních menšin do společnosti, jako je přístup ke vzdělání, na pracovní trh, k systému sociálního zabezpečení a systému zdravotnictví a k bydlení, členěných podle pohlaví a etnické příslušnosti;

3.

domnívá se, že je mimořádně důležité uplatnit stávající právní předpisy včas, a provést tedy dané směrnice v právu členských států; zastává názor, že z hlediska zajištění lepší politiky a jejího trvalého vlivu na úrovni EU, jednotlivých členských států a na regionální a místní úrovní je zapotřebí uspořádanější koordinace politik EU a státních, regionálních a místních koncepcí v oblasti národnostních menšin, a vyzývá politiky na všech úrovních, aby koncepce a opatření, jejichž cílem je zlepšit začlenění příslušnic národnostních menšin do společnosti, konzultovali se ženami, o jejichž práva jde, a také s jejich komunitami a organizacemi činnými v této oblasti;

4.

zdůrazňuje, že vzdělání má z hlediska přijímání různých kultur a vlivu na diskriminaci a předsudky značný význam; konstatuje, že odpovědnost za účinné zapojování příslušnic národnostních menšin do společnosti mají jak tyto menšiny, tak i většinová společnost, které se musejí zasadit o integraci obou těchto skupin, pokud má být dosaženo sociální jednoty;

5.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření zaměřená proti ztrátě kvalifikace příslušnic etnických menšin tím, že jim poskytnou lepší přístup na pracovní trh, včetně přístupu k dostupné a kvalitní péči o děti, a zajistí přístup ke vzdělání, školením a k odbornému vzdělávání; vyzývá k účinnému uplatňování politik, které se zaměřují na příslušnice národnostních menšin a zavádějí jasné a urychlené postupy uznávání jejich dovedností a kvalifikace;

6.

poukazuje na význam pozitivních vzorů v otázkách zapojování se do společnosti a podporuje výměnu osvědčené praxe z členských států, které mají bohatší zkušenosti s tím, jak zabránit sociálnímu vyloučení; nabádá politické činitele na úrovni EU a na státní, regionální a místní úrovni, aby s organizacemi zaměřenými na příslušnice národnostních menšin konzultovaly koncepce a opatření, jejichž cílem je začlenění těchto žen do společnosti; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby navrhly opatření, která by v rámci EU podpořila existenci prostředníků mezi různými kulturami a prostředníků v sociálně-kulturní oblasti;

7.

domnívá se, že proces zapojování do společnosti musí být zahájen v raném věku, aby byly nabídnuty účinné alternativní možnosti bídy a sociálního vyloučení; zastává proto názor, že je nezbytné poskytnout institucionální rámec pro sociální a vzdělávací služby, které jsou určeny dětem a rodinám, jsou organizovány v rámci komunit a plní regionální i osobní potřeby, a na základě tohoto rámce zaručit rovný přístup k službám vysoké kvality; vyzývá proto Komisi, aby programům začleňování do společnosti v rané fázi poskytla zvláštní podporu;

8.

vyzývá Komisi, aby prostřednictvím Evropského sociálního fondu podporovala příležitosti k podnikání, jež se konkrétně mohou naskytnout ženám z etnických menšin, a současně vyzývá členské státy, aby tyto příležitosti podporovaly prostřednictvím svých sociálních fondů, a to pořádáním seminářů a kurzů zaměřených na problematiku podnikání a rovněž propagací rozvojových projektů;

9.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s nevládními organizacemi organizovaly informační kampaně zaměřené na příslušnice národnostních menšin i širokou veřejnost a zajistily řádné uplatňování příslušných ustanovení s cílem bojovat proti diskriminačním kulturním zvyklostem a patriarchálním vzorům, zabránit polarizaci a vyřešit otázku převládajících sexistických stereotypů a sociální stigmatizace, které jsou základem násilí páchaného na ženách, a aby zajistily, aby nedocházelo k ospravedlňování násilí na základě zvyků, tradic či náboženských hodnot;

10.

zdůrazňuje, že za účelem formování cílených integračních politik je zapotřebí větší množství průřezových průzkumů a ukazatelů týkajících se vlivu diskriminace a sociálního vyloučení na ženy patřící ke komunitám etnických menšin na území EU; v tomto ohledu vybízí Komisi, zejména GŘ pro výzkum, k financování takových výzkumných projektů;

11.

podporuje aktivní politickou a společenskou účast příslušnic etnických menšin ve všech sférách společnosti, včetně politického vedení a oblasti vzdělání a kultury, s cílem bojovat proti nedostatečnému zastoupení žen v těchto oblastech;

12.

poukazuje na to, že klíčovým faktorem, který zajistí plné zapojení žen do většinové společnosti, je jejich ekonomická nezávislost a posílení jejich postavení v hospodářské oblasti;

13.

vyzývá členské státy, aby dodržovaly základní práva všech žen, včetně příslušnic etnických menšin, a to zejména pokud jde o přístup ke zdravotní péči, možnost obracet se na soudy, přístup k právní pomoci a právnickým informacím a k bydlení;

14.

doporučuje Komisi, členským státům a regionálním a místním orgánům, aby se aktivně snažily o zlepšení a usnadnění přístupu ke vzdělání se zvláštním zaměřením na výuku jazyků (zejména úředních jazyků dané země) a přístupu k celoživotnímu vzdělávání a vyššímu vzdělání pro ženy a dívky z národnostních menšin, aby nedocházelo k vytváření rozdílů v dosaženém vzdělání v závislosti na příslušnosti k určitému pohlaví, které by mohly vést k vyloučení z pracovního trhu a k chudobě;

15.

zdůrazňuje, že příslušnice národnostních menšin musejí mít přístup k informacím o zdravotní péči v různých jazycích; poukazuje na to, že je důležité ve spolupráci se skupinami příslušnic národnostních menšin poskytovat zdravotnickým pracovníkům školení v oblasti mezikulturních vztahů;

16.

naléhavě žádá Komisi, aby při rozhodování o koncepcích a opatřeních zaměřených na začleňování různých osob do společnosti přihlížela k genderovým otázkám;

17.

vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, která by zajistila přístup k podpůrným službám zaměřeným na prevenci a ochranu žen před násilím ze strany druhého pohlaví nehledě na jejich právní status, rasu, věk, sexuální orientaci, etnický původ či náboženské vyznání;

18.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily řádné uplatňování stávajících právních předpisů v oblasti rovnosti pohlaví a zákazu diskriminace, tím že poskytnou prostředky na cílená školení a informativní opatření o právech, která příslušnice národnostních menšin již získaly, a o možnostech nápravy v případě porušování jejich práv;

19.

vyzývá členské státy, aby přidáním jednoznačných doložek a závazných ustanovení o mnohočetné diskriminaci do právního systému zajistily ochranu obětí mnohočetné diskriminace, jejichž velkou skupinu tvoří příslušnice národnostních menšin;

20.

trvá na aktivní účasti Evropského institutu pro rovnost mužů a žen na shromažďování údajů a provádění průzkumů ohledně otázek integrace týkajících se příslušnic etnických menšin, který by důsledně prosazoval zásadu začleňování otázky rovnosti žen a mužů do všech oblastí života a podporoval priority v oblasti sociální integrace;

21.

vyzývá Agenturu pro základní práva, aby zahrnula celkové hledisko rovnosti pohlaví a práv žen do všech aspektů víceletého rámce a aktivit, které z něj vyplývají, včetně otázky diskriminace z důvodu etnické příslušnosti a otázek základních práv Romů;

22.

vyzývá Evropský institut pro rovnost mužů a žen, aby systematicky shromažďoval údaje členěné podle pohlaví a etnického původu i jinak a představoval své výsledky rozdělené podle pohlaví a etnického původu; zdůrazňuje, že je nutné disponovat vhodnými mechanizmy shromažďování údajů a jejich ochrany, aby bylo možné zabránit zneužívání údajů k takovým účelům, jako je např. profilování na základě rasy;

23.

poukazuje na zásadní úlohu, kterou státní orgány zabývající se otázkou rovnosti pohlaví v jednotlivých členských státech hrají při poskytování pomoci obětem diskriminace a informací o jejich právech a povinnostech; vyzývá členské státy, aby zajistily účinné fungování a nezávislost státních orgánů zabývajících se otázkou rovnosti pohlaví v jednotlivých členských státech a aby jim na boj proti všem druhům diskriminace, i proti mnohočetné diskriminaci, poskytly dostatečné finanční i lidské zdroje; vyzývá tyto orgány, aby vypracovaly nástroje a školení týkající se mnohočetné diskriminace, včetně specifického postavení příslušnic etnických menšin;

24.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/49

A.

vzhledem k tomu, že stárnutí ve společnosti je příliš často chápáno v negativním smyslu, tj. v souvislosti s problémy ve věkové struktuře pracovní síly a s udržitelností sociální ochrany a zdravotnictví, přestože starší osoby představují také hospodářský zdroj a obrovské zkušenosti a poskytují důležitou podporu společnosti a rodině jako pečovatelé o závislé osoby a jako pracovní konzultanti vzhledem ke svým rozsáhlým profesionálním zkušenostem a pomáhají také zachovat venkovské komunity,

B.

vzhledem k tomu, že plán pro dosažení rovného postavení na období 2006–2010 zdůraznil nedostatky v dosažení zcela rovného postavení žen a mužů a v některých případech vedl k pokroku agendy rovného postavení, všeobecný pokrok však byl malý,

C.

vzhledem k tomu, že současná ekonomická a sociální krize má závažné důsledky zvláště pro ženy, zejména starší ženy, a služby, které jim jsou poskytovány, a zhoršuje nerovnosti a diskriminaci nejen na základě pohlaví, ale i na základě věku a zdravotního stavu,

D.

vzhledem k tomu, že starší lidé čelí vyššímu riziku chudoby než celková populace, jejíž míra dosáhla v roce 2008 v zemích EU-27 přibližně 19 % osob ve věku 65 let a více, přičemž v roce 2005 to bylo 19 % a v roce 200017 %, a vzhledem k tomu, že u žen ve věku nad 65 let je riziko chudoby velmi vysoké (riziko chudoby činí 22 %, tj. o 5 bodů více než u mužů),

E.

vzhledem k odhadům, že obyvatelstvo EU-27 bude stárnout s růstem podílu obyvatel nad 65 let ze 17,1 % v roce 2008 na 30 % v roce 2060 a podílu obyvatel nad 80 let z 4,4 % na 12,1 % ve stejném období,

F.

vzhledem k předpokládanému relativnímu poklesu populace v produktivním věku a vzhledem k tomu, že význam začlenění skupin, jež nyní nejsou pracovně aktivní, do trhu práce stále roste,

G.

vzhledem k tomu, že pohlaví je významným faktorem stárnutí, jelikož střední délka života je o šest let delší u žen než u mužů, jak je patrné ze statistiky o EU–27 z roku 2007, která uvádí, že muži se dožívají 76 let a ženy 82 let, a vzhledem k tomu, že údaje z Eurostatu naproti tomu uvádí, že rozdíl mezi životem prožitým ve zdraví u mužů a žen je mnohem menší: 61,6 let u mužů a 62,3 let u žen,

H.

vzhledem k tomu, že ženy jsou tradičně více vystaveny riziku chudoby a dostávají nižší důchod, zejména ženy starší 65 let, jež často dostávají důchod, který je jen nepatrně nad úrovní životního minima, a to z různých důvodů, jako jsou např. rozdíly v odměňování žen a mužů, které přímo ovlivňují důchodová práva, dále skutečnost, že musely přerušit zaměstnání nebo přestat pracovat, aby mohly plnit rodinné povinnosti, nebo skutečnost, že pracovaly v podniku manžela, většinou v obchodě nebo zemědělství, bez mzdy a sociálního zabezpečení, a vzhledem k tomu, že v dobách hospodářské recese je hrozba chudoby pro tyto ženy ještě vyšší;

1.

vítá sdělení Komise o řešení dopadů stárnutí obyvatelstva, ale lituje, že definice, statistiky a zvažované situace nejsou dostatečně založené na povědomí o nerovnosti mezi muži a ženami v pokročilejším věku, která je způsobena zejména nahromaděním znevýhodnění na základě pohlaví během celého života;

2.

schvaluje zaměření Komise na strategii schválenou na zasedání Evropské rady v roce 2001 ve Stockholmu (5) jako dlouhodobý plán pro řešení problémů a možností, které ve společnosti vytváří stárnutí; rovněž schvaluje návrh obsažený ve sdělení na přijetí vyvážené a víceoborové koncepce týkající se stárnutí a také vytváření příležitostí, zejména v oblasti trhů se zbožím a službami zaměřenými na potřeby starších osob a na potřeby neformálních pečovatelů o závislé osoby; vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost ochraně spotřebitelských práv starších osob, protože jsou příliš často klamány nebo zneužívány;

3.

vyzývá orgány, aby vytvořily příznivější postoj ke stárnutí a zvýšily povědomí občanů EU o otázkách stárnutí a jeho skutečných dopadech; naléhavě žádá Komisi, aby se snažila změnit vnímání starších osob jako zátěže, např. vypracováním studie o účincích a potenciálu „stříbrné ekonomiky“, v níž by starší ženy byly aktivními subjekty; vřele vítá podnět Komise vyhlásit rok 2012 rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity;

4.

chápe přijetí koncepce celého života, ve které se uvažuje o spojení otázky stárnutí a pohlaví, jako správnou cestu pro další vývoj politik zaměřených na stárnutí; taktéž považuje přijetí věkového a genderového hlediska, v jehož rámci se přístup podle věku a pohlaví stává nepostradatelnou metodou a nástrojem vytváření politik ve všech příslušných oblastech (hospodářství, sociální oblast, zaměstnanost, veřejné zdraví, zabezpečení potravin, práva spotřebitelů, digitální agenda, rozvoj venkova a měst atd.), za pokrok při zlepšování sociálního začlenění a sociální soudržnosti;

5.

žádá, aby byla co nejdříve přijata směrnice proti diskriminaci;

6.

uznává, že diskriminace na základě věku musí být řešena rovněž za pomoci účinnějších soudních opatření a přístupnějších postupů, zejména v případech diskriminace v produktivním věku, na kterou lze uplatnit konkrétní platné právní předpisy a kdy je nezbytná podpora dotyčného jedince a vyšetření okolností případu; vyzývá proto členské státy k zajištění účinného uplatňování právních předpisů potřebných k řešení diskriminace na základě věku a jiných forem diskriminace;

7.

žádá o takový přístup ke stárnutí, který lépe zohledňuje práva, aby starší osoby mohly jednat jako zmocněné subjekty, nikoli objekty;

8.

požaduje další zdroje, výzkum a rozvoj stávajících kontrolních mechanismů vzhledem k tomu, že diskriminace na základě věku je zřídka rozpoznávaným a řešeným tématem; uznává, že je zapotřebí větší informovanosti v členských státech, a uvítal by přispění Agentury pro základní práva a nového Evropského institutu pro rovnost mužů a žen;

9.

zdůrazňuje potřebu uznat mnohonásobné formy diskriminace, kterým starší ženy často čelí ve společnosti, a to na základě jejich věku, pohlaví, zdravotního stavu a zdravotního postižení;

10.

je hluboce znepokojen mírou, v níž jsou nejzranitelnější skupiny žen vystaveny mnohonásobným formám diskriminace: ženy z řad přistěhovalců, ženy se zdravotním postižením, homosexuální ženy, ženy pocházející z menšin, ženy málo kvalifikované a starší ženy, protože trpí diskriminací na základě věku, pohlaví, etnické příslušnosti a sexuální nebo náboženské orientace atd., a požaduje pozitivně diskriminační opatření;

11.

žádá členské státy, aby vedly plnohodnotné kampaně na podporu informovanosti o základní úloze, kterou mají starší osoby ve společnosti, a o potřebě umožnit starším ženám hrát aktivní úlohu, mimo jiné i podporou drobného obchodu a řemesel;

12.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zohlednily specifickou situaci starších lesbických, bisexuálních a transsexuálních žen;

13.

žádá členské státy, aby zavedly nové druhy dovolené, které by umožnily vzít si placené volno z důvodu péče o rodinného příslušníka, jiné než rodičovskou dovolenou, a aby propagovaly rovnoprávnější rozdělení neplacené péče mezi ženy a muže, jelikož péče poskytovaná v domácím prostředí omezuje možnosti pečovatele pracovat mimo domov; zastává názor, že v této souvislosti je jedním ze způsobů, jak snížit chudobu u starších žen, podpora opatření, jako je práce na částečný úvazek a sdílení pracovních míst, která umožňují flexibilní práci; v této souvislosti však zdůrazňuje, že zaměstnanecká práva flexibilních pracovníků musí být stejná jako práva pracovníků pracujících na plný úvazek; zdůrazňuje, že je nutné řešit nezaměstnanost starších žen tak, aby bylo dosaženo cílů zaměstnanosti obsažených ve strategii EU 2020;

14.

požaduje, aby členské státy vyvinuly mechanismy k zajištění toho, že akumulace důchodových práv bude dostatečná i v době, kdy bude pečovatelova úroveň příjmů dočasně nižší z důvodu péče o rodinného příslušníka; jde o situaci, která se týká zejména žen; žádá Komisi, aby vypracovala studii o rozdílných dopadech důchodových systémů v členských státech na ženy a muže;

15.

vyzývá členské státy, aby při reformě důchodových systémů a úpravě věku odchodu do důchodu zohlednily problematiku rovnosti pohlaví vzhledem k rozdílům mezi ženami a muži v pracovní oblasti a vyššímu riziku diskriminace starších žen na pracovním trhu;

16.

vyzývá členské státy, aby podpořily formy vzájemné pomoci, které překlenou propast mezi mladými a staršími lidmi a při nichž bude využito nadšení mladých a zkušeností starších;

17.

vyzývá k přijetí přístupu založeného na právech, který umožní, aby starší osoby mohly hrát aktivní úlohu při rozhodování o výběru a charakteru jim poskytované péče, sociálních služeb a léčby, kdykoli bude existovat možnost volby; vyzývá rovněž k realizaci přístupu založeného na poptávce, pokud jde o poskytování jakéhokoli druhu pečovatelských služeb s cílem umožnit starším lidem žít nezávisle tak dlouho, jak si budou přát;

18.

vyzývá k podpoře opatření pro poskytování domácí péče, která umožní rodinám rozhodnout se, zda o starší členy rodin budou pečovat samy nebo využijí doplňkové sociální služby; v obou případech by odměna za tuto péči měla být stejná;

19.

zdůrazňuje, že veřejné a soukromé služby by měly být pro starší osoby jednoduše přístupné, vysoce kvalitní a cenově dostupné a že struktura veřejných i soukromých služeb by měla podporovat co nejdelší možnou dobu péče v domácím prostředí;

20.

domnívá se, že je zapotřebí vytvořit komplexní politiku na podporu neformálních pečovatelů, z nichž většinu tvoří ženy, která zahrne jejich postavení, výhody a nárok na sociální zabezpečení, poskytování sociálních a podpůrných služeb, dostupnost profesionálních pečovatelských služeb atd.;

21.

zdůrazňuje, že dobrovolnická práce nebo neformální péče, jež často spočívá na bedrech žen, by neměla kompenzovat nedostatky v sociální péči, a žádá, aby byla zavedena náležitá sociální opatření, která umožní, aby se ženy zapojily do činností, které budou placeny a které si samy zvolí;

22.

vyzývá, aby byly na úrovni členských států vytvořeny balíčky pomoci, které by zahrnovaly opatření na posílení zaměstnatelnosti, zmírnění dopadu nezaměstnanosti a zvýšení míry zaměstnanosti u osob starších 50 let;

23.

zdůrazňuje, že by měla být zajištěna kvalitní péče pro zlepšení kvality života ve stáří, aby nedocházelo k fyzickému, sexuálnímu, psychickému a ekonomickému zneužívání, kterému starší osoby často čelí; zdůrazňuje, že osoby žijící ve veřejných a soukromých pečovatelských zařízeních pro starší lidi by měly mít právo podílet se na rozhodování těchto zařízení prostřednictvím řídících a administrativních struktur; domnívá se, že by členské státy měly zajistit, aby osoby zaměstnané jako pečovatelé o starší osoby ve veřejném a soukromém sektoru byly průběžně školeny, aby byla jejich práce pravidelně hodnocena a aby jí byla přiřčena větší ekonomická hodnota včetně mzdy, pojištění a pracovních podmínek;

24.

vyzývá členské státy, aby poskytly pobídky pro zajištění školení v oblasti poskytování psychologické a fyzické pomoci starším osobám a vhodných zařízení na jejich ubytování;

25.

podporuje přeměnu pečovatelských domů, které obvykle fungují jako nemocnice, na příjemná zařízení, v nichž se uplatňuje rodinný model, jako způsob, jak zabránit institucionalizaci;

26.

navrhuje, aby byla při zahájení evropského akčního plánu pro boj s Alzheimerovou chorobou náležitě uznána úloha starších žen v péči o osoby s demencí a aby byl tento plán urychleně proveden; dále se domnívá, že jsou zapotřebí programy na vnitrostátní úrovni ke zmapování toho, jaká opatření by mohla být přijata ke zlepšení kvality života starších žen; navrhuje, aby byla konzultována sdružení zabývající se Alzheimerovou chorobou s cílem tato opatření naplánovat a provést;

27.

žádá, aby se k hledisku pohlaví přihlíželo při stanovování lékařských diagnóz, a zajistila se tak jejich přesnost a poskytnutí vhodné léčby a péče; žádá, aby diagnostické postupy, zdravotní služby a péče nebyly omezovány pouze z důvodu věku a pohlaví pacienta, aby tak bylo například mamografické vyšetření, vyšetření na rakovinu děložního čípku, rakovinu plic, kolonoskopické vyšetření a rovněž kardiovaskulární vyšetření přístupné i pro starší ženy; kromě toho žádá, aby se věnovalo více pozornosti prevenci a léčbě nemocí, k nimž jsou starší ženy zvláště náchylné, jako je osteoporóza a revmatická artritida;

28.

žádá, aby se hledisko pohlaví a věku uplatňovalo v nutričních doporučeních; žádá rovněž, aby se při doporučeních týkajících se otázek bezpečnosti potravin, jako je označování potravin, zdravotní tvrzení, nařízení REACH a používání nových potravin, uplatňovalo hledisko pohlaví a věku;

29.

zdůrazňuje, že jak technologie, tak technická zlepšení mohou být důležitá ve společnosti přizpůsobující se stárnutí populace; požaduje, aby byly inovace vyvíjené v úzké spolupráci se staršími osobami využívány častěji, příkladem mohou být zjednodušené mobilní telefony a internetová připojení, inteligentní snímače v konkrétních výrobcích za účelem snížení počtu nehod, výcvik asistenčních psů, například pro osoby trpící nemocemi postihujícími paměť atd., a požaduje, aby byly programy zvláště navrhované na základě celoživotního vzdělávání pro starší osoby podporovány státem;

30.

požaduje provádění zkoušek právě vyvíjených léků tak, aby se studovaly jejich účinky nejen na organismus mužů, ale i žen;

31.

navrhuje, aby byl proveden statistický průzkum o nárůstu násilí vůči starším osobám s cílem objasnit tento vážný problém, o němž starší osoby za normálních okolností nejsou schopny informovat, protože mohou přijímat špatné zacházení, s nímž se setkávají, jako součást svého stáří a závislého postavení; cílem tohoto průzkumu má být rovněž účinnější boj proti zneužívání starších osob a větší zapojení ze strany společnosti jako celku;

32.

požaduje, aby byly – s cílem zabránit vyloučení starších žen ze společnosti – zavedeny cílené kulturní a vzdělávací programy a aby byly starší ženy zapojeny do iniciativ místních komunit;

33.

žádá Komisi, aby do konce roku 2011 navrhla akční plán, který bude obsahovat:

34.

žádá Komisi, aby do konce roku 2012 aktualizovala a posílila kontrolní mechanismy pro provádění opatření týkajících se základních práv; požaduje rovněž zvýšení povědomí o těchto často málo využívaných mechanismech, protože starší osoby obecně a zejména ženy nejsou o svých právech informovány;

35.

potvrzuje, že všichni muži a všechny ženy v EU musí mít právo na dostatečné, cenově dostupné a kvalitní sociální a zdravotnické služby obecného zájmu podle jejich specifických potřeb a preferencí; žádá Komisi, aby navrhla směrnici o základních službách, která by zohlednila životní úroveň v jednotlivých státech; zdůrazňuje, že starší ženy jsou obzvláště zranitelnou skupinou, a vyzývá Komisi, aby zvážila systém, podle kterého by všichni muži a všechny ženy v EU měli právo na základní příjem, který by se odvíjel od životní úrovně příslušného členského státu;

36.

vyzývá Komisi, aby se snažila zajistit, že budou vyčleněny finanční prostředky Společenství na projekty, které se mimo jiné vztahují na sociálně znevýhodněné osamocené a straší ženy;

37.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/55

A.

vzhledem k tomu, že přístup občanů k informacím a komunikace mezi tvůrci politik a voliči jsou ústředními prvky našich společností se zastupitelskou demokracií a jsou základní podmínkou pro to, aby občané mohli uplatňovat své právo na plnou a informovanou demokratickou účast na veřejném životě, ať už ve svých členských státech nebo na úrovni EU,

B.

vzhledem k tomu, že občané mají právo být informováni o EU a jejích konkrétních projektech, vyjádřit svůj názor na EU a být vyslyšeni; vzhledem k tomu, že úkolem osob pověřených komunikací je konkrétně tento dialog usnadnit,

C.

vzhledem k tomu, že poslední evropské volby nezvrátily trend klesající účasti voličů, což ukazuje na nutnost pokračovat v úsilí o překonání odstupu mezi EU a evropskými občany,

D.

vzhledem k tomu, že existují pádné důkazy o tom, že občané jsou nedostatečně informováni o politikách a záležitostech EU, přestože si přejí být informováni lépe, což se odrazilo ve výsledcích různých průzkumů Eurobarometru; vzhledem k tomu, že podle těchto průzkumů je nedostatek informací jedním z hlavních důvodů, proč se občané neúčastní voleb do orgánů EU a proč jim nedůvěřují,

E.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva poskytla Parlamentu více pravomocí při rozhodování o záležitostech EU, a je proto ještě důležitější, aby občané EU znali práci svých volených zástupců,

F.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavádí novou formu spolupráce občanů při utváření politik EU, evropskou občanskou iniciativu; vzhledem k tomu, že přístup občanů k informacím a jejich zásadní porozumění jsou základními prvky úspěchu evropské občanské iniciativy,

G.

vzhledem k tomu, že veřejnou sféru lze chápat jako prostor, kde všichni občané EU a nejrůznější skupiny obyvatelstva mohou snadněji porozumět veřejným politikám a diskutovat o nich, aby byla jejich očekávání lépe naplněna, a vzhledem k tomu, že je nutné, aby se veřejná sféra stala nejen místem, kde je možno získat informace, ale i místem nabízejícím široké konzultace, jež překračují hranice jednotlivých členských států a podporují utváření společného zájmu v celé EU,

H.

vzhledem k tomu, že pojem „nová média“ označuje digitální informační a komunikační technologie, které jsou uspořádány v sítích; vzhledem k tomu, že tyto nové technologie usnadňují šíření informací a rozmanitých názorů a umožňují utváření demokracie, která je více založená na diskusi; vzhledem k tomu, že elektronická sociální média vytvářejí nové formy publika, které jsou fyzicky rozptýlené, ale spojuje je společný zájem o stejné téma, s potenciálem vytvářet nové nadnárodní veřejné sféry,

I.

vzhledem k tomu, že využití platforem sociálních médií v předvolební kampani k evropským volbám v roce 2009 úspěšně zvýšilo počet aktivních uživatelů, zejména mezi mladými lidmi,

J.

vzhledem k tomu, že způsob, jakým mladí lidé vnímají a využívají sdělovací prostředky, se změnil; vzhledem k tomu, že mladí lidé široce využívají nové technologie jako způsob komunikace,

K.

vzhledem k tomu, že vytváření evropské veřejné sféry úzce souvisí s existencí celoevropských nebo nadnárodních mediálních struktur; vzhledem k tomu, že v současnosti neexistuje žádná zastřešující evropská veřejná sféra, ale vzhledem k tomu, že existují velmi aktivní národní veřejné sféry, mezi nimiž je třeba vytvářet synergie, například podle vzoru francouzsko-německé televizní stanice Arte,

L.

vzhledem k tomu, že podle protokolu k Amsterodamské smlouvě o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech (5) jsou za definici a vytvoření pravidel pro provozovatele veřejnoprávního vysílání odpovědné členské státy,

M.

vzhledem k tomu, že právní předpisy upravující mediální trh se v jednotlivých členských státech značně liší a je třeba je respektovat,

N.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní sdělovací prostředky, a zejména provozovatelé veřejnoprávního vysílání, mají zvláštní odpovědnost za důkladné informování občanů o politickém rozhodování a veřejné správě, což by mělo být rozšířeno na záležitosti EU,

O.

vzhledem k tomu, že zlepšování znalostí občanů o EU vyžaduje, aby studia EU byla zařazena do vzdělávacích programů,

P.

vzhledem k tomu, že žurnalistika je významným měřítkem demokracie a měla by zajistit volný přístup k pluralitnímu projevu; vzhledem k zásadnímu významu sdělovacích prostředků a novinářů v procesu evropské integrace,

Q.

vzhledem k tomu, že má-li být EU v očích občanů členských států legitimní, musí podporovat zřizování nadnárodních sdělovacích prostředků schopných obohatit Evropu o nový demokratický a nezávislý rozměr a zároveň posílit pravidla pro pluralismus a proti koncentraci vlastnictví sdělovacích prostředků,

R.

vzhledem k tomu, že příchod nových komunikačních nástrojů změnil celé odvětví žurnalistiky a mediálního průmyslu, přiměl je přehodnotit tradiční přístupy uplatňované v tomto odvětví a umožnil všem vytvářet a sdílet obsah na blozích; vzhledem k tomu, že sociální sítě se staly ústřední součástí sítě Web 2.0, změnily zvyky a obohatily zpravodajství o nový rozměr, neboť stále větší počet novinářů využívá tyto sítě jako zdroj informací nebo jako způsob jejich šíření, vzhledem k tomu, že sociální média nacházejí své uplatnění při provádění průzkumu a při sestavování určitých typů článků a že je novináři využívají k publikaci, sdílení a propagaci svých článků,

1.

vychází z předpokladu, že cílem orgánů EU musí být společné vytvoření evropského veřejného prostoru, na němž mají možnost podílet se všichni občané EU a jehož podstatou je volný a bezplatný přístup ke všem veřejným informacím Komise, Rady a Parlamentu ve všech jazycích EU;

2.

vítá společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise nazvané „Partnerství pro komunikaci o Evropě“ a žádá orgány EU, aby toto prohlášení respektovaly a plnily;

3.

má za to, že o dění v EU musí informovat všechny druhy sdělovacích prostředků, zejména hromadné sdělovací prostředky, a to nestranně, konkrétně a nezávisle, což je jednou ze základních podmínek pro podněcování celoevropské diskuse a pro vytváření evropské veřejné sféry;

4.

konstatuje, že problémem není nedostatek on-line zpráv a informací o EU a o jejích orgánech, ale spíše velké množství informací, které nejsou seřazeny podle důležitosti, což může způsobovat, že příliš mnoho informací má negativní dopad na informovanost; konstatuje, že všechny orgány zveřejnily své vlastní informační platformy, kterým se však nedaří zaujmout širokou veřejnost, protože ve většině případů nejsou dostatečně jasné, atraktivní a srozumitelné, často proto, že používají příliš odborný jazyk, jenž lidi, kteří nejsou obeznámeni s evropskými záležitostmi, velmi odrazuje; zastává názor, že je třeba k těmto platformám vytvořit úvodní portál, který občanům umožní pochopit, jak všechny orgány EU fungují;

5.

domnívá se, že základem komunikace by měl být skutečný dialog mezi širokou veřejností a politickými představiteli a poklidná politická diskuse samotných občanů; usiluje o interaktivnější dialog, který se nebude opírat pouze o institucionální komunikaci, jež je často chladná a příliš vzdálená každodennímu životu občanů;

6.

je přesvědčen, že má-li být komunikace efektivní, musí z ní vyplývat, že politická rozhodnutí přijímaná na úrovni EU přímo ovlivňují každodenní život občanů, kteří EU stále považují za příliš vzdálenou na to, aby mohla ovlivňovat řešení jejich konkrétních problémů;

7.

vyzývá Komisi, aby posílila svou komunikační politiku a věnovala jí plnou pozornost v souvislosti s brzkým zahájením opětovného projednávání víceletého finančního rámce pro období po roce 2013;

8.

připomíná, že podle nového článku 12 Smlouvy o EU jsou vnitrostátní parlamenty zapojovány do tvorby politik EU dříve, než tomu bylo dosud, a nabádá k tomu, aby tato skutečnost zvýšila úroveň politické diskuse o záležitostech EU v jednotlivých členských státech; zdůrazňuje význam zapojení poslanců národních parlamentů do tvorby politik EU a vítá takové iniciativy, jako je živé zapojení poslanců národních parlamentů do zasedání výborů EP prostřednictvím internetového vysílání;

9.

zdůrazňuje významnou úlohu politických stran při utváření názoru veřejnosti na evropskou problematiku; poukazuje na to, že tyto strany hrají vedoucí úlohu při podpoře dialogu a přispívání k evropské veřejné sféře; je toho názoru, že politické strany by měly ve svých programech dát evropským otázkám větší prostor;

10.

je přesvědčen, že organizace občanské společnosti hrají v evropské debatě významnou úlohu; je toho názoru, že jejich úloha by měla být posílena cílenými projekty spolupráce v odvětví veřejné komunikace;

11.

zdůrazňuje nutnost toho, aby každý členský stát měl specializovaný úřad pro záležitosti EU, jehož úkolem bude vysvětlovat dopady politik EU na místní a regionální úrovni a na úrovni jednotlivých členských států a který bude fungovat jako referenční bod, kam se mohou občané obracet, pokud jde o záležitosti EU;

12.

zdůrazňuje, jak je důležité, aby tiskoví pracovníci v zastoupeních Komise a v informačních kancelářích Parlamentu v členských státech byli v oblasti sdělovacích prostředků odborníky, jejichž úkolem je aktivní a viditelné zapojování se do vnitrostátních diskusí o evropských otázkách;

13.

poukazuje na to, že proces evropské integrace je nutno mladým lidem více přiblížit, a vyzývá proto členské státy a regiony, aby žákům umožnily seznámit se s orgány EU tím, že problematiku EU zařadí ve větší míře do všech školních osnov, které se zaměří na historické souvislosti, účel a fungování EU, a vyzývá je, aby si na úrovni EU vyměňovaly osvědčené postupy v této oblasti; je přesvědčen, že plné zapojení škol je základním prvkem komunikační politiky EU sloužícím k oslovení a zapojení mladých lidí;

14.

vítá vzdělávací programy Komise a Parlamentu věnované problematice EU pro novináře a vyzývá k jejich rozšíření, aby byla uspokojena rostoucí poptávka; vyjadřuje znepokojení nad snížením rozpočtových prostředků na komunikační politiku Komise, zejména na program „informace pro sdělovací prostředky“;

15.

uznává, že je třeba, aby stanice Euronews rozšířila svou škálu jazyků tak, aby v ní byly zastoupeny jazyky všech členských států EU (a další), a aby tato stanice i nadále sloužila jako model nezávislé televizní žurnalistiky podporující nestrannost zpravodajství, kvalitu svých politik a transparentnost reklamy;

16.

zdůrazňuje, že je nezbytně nutné respektovat svobodu a redakční nezávislost sdělovacích prostředků jak na úrovni EU, tak jednotlivých členských států, zejména právo provozovatelů veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání plánovat své programy podle vlastního uvážení, neboť jejich programová autonomie představuje základní hodnotu EU a jejího mediálního prostředí a má nesmírný význam pro budování svobodné, otevřené a demokratické společnosti;

17.

poukazuje na to, že sociální média mají obrovský potenciál pro oslovení mladých lidí, a vyzývá proto Komisi a Parlament, aby posílily redakčně nezávislé zpravodajství, které je provozováno z dosahu vlivu státu;

18.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky přispívají k utváření demokratické vůle a veřejného mínění, je třeba disponovat spolehlivými politickými informacemi, a to i v oblasti nových médií; zdůrazňuje, že je třeba podporovat partnerství mezi veřejnými a soukromými sdělovacími prostředky s cílem oslovit širší spektrum veřejnosti;

19.

nabádá Komisi a Parlament, aby dále posílily své úsilí zaměřené na školení a zlepšování kvalifikace pracovníků v oblasti komunikačních dovedností, které jim umožní lépe komunikovat s médii a s občany, s cílem zlepšit informační a komunikační systémy orgánů EU; domnívá se, že ke splnění těchto požadavků je nezbytně nutné zaměstnávat více pracovníků z oblasti sdělovacích prostředků;

20.

vyzývá Komisi, aby byla přístupná všem způsobům komunikace, aby rozšířila své kontakty s novináři a se sdělovacími prostředky a aby podporovala všechny projekty a iniciativy usilující o lepší informovanost občanů o záležitostech EU;

21.

navrhuje, aby Komise podporovala a financovala výměny osvědčených postupů mezi provozovateli vysílání a dalšími pracovníky v oblasti sdělovacích prostředků z různých členských států při pokrývání problematiky EU, včetně školení v odvětví veřejnoprávních a soukromých sdělovacích prostředků;

22.

považuje za krajně znepokojivé snižování počtu akreditovaných novinářů v Bruselu a domnívá se, že tento vývoj není ani v zájmu orgánů EU, ani akreditovaných zástupců tisku v Bruselu; žádá proto orgány EU, aby novináře působící v současnosti v Bruselu podpořili tím, že budou se zástupci tisku v Bruselu více spolupracovat a budou k nim přistupovat otevřeněji; v tomto ohledu navrhuje přijmout opatření k usnadnění postupu akreditace novinářů;

23.

je potěšen skutečností, že velká řada sdělovacích prostředků a zejména provozovatelů veřejnoprávního vysílání významně investovala do nových interaktivních, nelineárních mediálních služeb dostupných zejména na internetu, prostřednictvím nichž získávají především mladí lidé informace o aktuálních událostech včetně evropské problematiky;

24.

uznává, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání nejsou jediným nástrojem, který lze použít pro zprostředkování zpráv o EU občanům, jelikož empirické důkazy svědčí o tom, že klíčovým zdrojem zpravodajství o EU jsou také provozovatelé soukromého vysílání, kteří mohou pomoci rozvíjet a podpořit evropskou veřejnou sféru;

25.

vítá pilotní projekt k výzkumným grantům pro přeshraniční investigativní žurnalistiku; zastává názor, že nezávislost členů poroty má zásadní význam pro zajištění redakční nezávislosti;

26.

nabádá k tomu, aby byly zejména pro mladé novináře vytvořeny v rámci iniciativy EU programy nabízející školení v oblasti záležitostí EU; domnívá se, že je třeba přijmout opatření, která by novináře podněcovala k tomu, aby pravidelně zveřejňovali zprávy o práci orgánů EU; nabádá členské státy k tomu, aby do svých školních osnov zařadily kurzy žurnalistiky využívající nová média;

27.

zdůrazňuje, že podle Amsterodamského protokolu je vymezení, organizace a financování veřejnoprávního vysílání v rukou členských států;vyzývá proto členské státy, aby v případech, kdy je to vhodné z hlediska redakční nezávislosti a novinářské etiky, zařadily do vysílání zpravodajství o EU;

28.

zdůrazňuje, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání na vnitrostátní a regionální úrovni mají zvláštní odpovědnost za informování občanů o politikách a tvorbě politik na úrovni EU; v souvislosti s tím zdůrazňuje, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání musí kriticky, s plnou redakční nezávislostí zhodnotit své vlastní zpravodajství o EU a v souvislosti s ním si stanovit ambiciózní cíle;

29.

zdůrazňuje, že by členské státy měly zajistit nezávislost provozovatelů veřejnoprávního vysílání a že tito provozovatelé odpovídají za pokrytí problematiky EU s ohledem na to, že jejich veřejným účelem je poskytovat informace a podporovat občany a občanskou společnost;

30.

zdůrazňuje, že veřejné sdělovací prostředky musí využívat komunikační postupy, které se opírají o nová média, s cílem zvýšit jejich věrohodnost prostřednictvím otevřené účasti veřejnosti; vyzývá provozovatele veřejnoprávního vysílání, aby například vytvářeli on-line fóra s využitím internetového vysílání, kde budou občané moci sledovat rozpravy v národních parlamentech a v Evropském parlamentu a vyměňovat si své názory;

31.

zdůrazňuje, že je třeba zaručit, aby orgány EU spolupracovaly na zdokonalování komunikace; je toho názoru, že by orgány EU měly napomáhat decentralizaci politiky komunikace EU a jejímu přesunutí na místní a regionální úroveň, aby se jednotlivé úrovně komunikace k sobě vzájemně přiblížily, a měly by nabádat členské státy k tomu, aby lépe informovaly své občany o otázkách souvisejících s EU;

32.

žádá Komisi, aby pokračovala ve svém programu pro informování na místní úrovni („Going Local“) s cílem více zviditelnit EU na místní úrovni;

33.

bere na vědomí práci Komise s místními rozhlasovými a televizními sítěmi a jejich financování; poukazuje na to, že provozovatelé vysílání musí být plně redakčně nezávislí;

34.

navrhuje vytvořit dočasnou pracovní skupinu Evropského parlamentu, která posoudí existující řešení založená na využití nových médií a předloží návrhy, jak navázat meziparlamentní vztahy mezi národními nebo regionálními parlamenty a Evropským parlamentem;

35.

uznává rostoucí úlohu národních parlamentů, a tedy i význam informačních středisek Evropského parlamentu v členských státech; poukazuje však na to, že k jejich většímu zviditelnění je nutné upravit jejich činnost tak, aby zahrnovala posilování styků s národními parlamenty, s místními a regionálními orgány a se zástupci občanské společnosti;

36.

zdůrazňuje, že je třeba, aby informační kanceláře EP působily místně a poskytovaly cílené informace o rozhodnutích a činnostech Parlamentu široké veřejnosti; navrhuje, aby byla zvážena možnost poskytnout informačním kancelářím větší nezávislost při rozhodování o tom, jak budou s širokou veřejností komunikovat;

37.

zastává názor, že by se informační kanceláře Parlamentu v členských státech měly více zasazovat o zapojení sdělovacích prostředků, ať už na úrovni jednotlivých členských států, nebo na úrovni místní a regionální; doporučuje navýšit rozpočtové linie pro informační kanceláře Parlamentu, s konkrétním cílem zlepšit komunikaci;

38.

je přesvědčen, že je třeba zhodnotit nákladovou efektivnost EuroparlTV, a to na základě komplexní analýzy hodnocení a toho, jak se jí daří oslovovat veřejnost; je přesvědčen, že by efektivita EuroparlTV měla být zvýšena zlepšením její integrace do internetové strategie Parlamentu a současně příslušnou úpravou jejího postavení, aby se zajistila její redakční nezávislost, a prostřednictvím co nejširšího přístupu televizních stanic a on-line sdělovacích prostředků k jejímu obsahu, chtějí-li jej využít;

39.

vítá skutečnost, že součástí ceny Evropského parlamentu za žurnalistiku je kategorie nových médií;

40.

naléhavě žádá novináře a další pracovníky sdělovacích prostředků, aby se společně zabývali otázkou evropské žurnalistiky zítřka a aby o ní diskutovali;

41.

trvá na tom, aby členské státy předložily skutečné koncepce sdělovacích prostředků EU, které překonají fázi pouhého předávání informací a umožní jim plně přispívat ke kulturní a mnohojazyčné rozmanitosti EU;

42.

trvá na tom, že i přesto, že sociální sítě jsou relativně efektivním prostředkem rychlého šíření informací, nejsou vždy schopny poskytnou záruku spolehlivosti, kterou bychom od nich očekávali, a nemohou být považovány za profesionální sdělovací prostředky; zdůrazňuje, že způsob, jakým jsou zpracovávány údaje na platformách sociálních sítí, je velmi často rizikový a může vést k závažnému porušení novinářské etiky; proto je třeba využívat tyto nové nástroje obezřetně; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat etický kodex týkající se nových médií;

43.

připomíná, že změny způsobu provozování novinářské profese otevírají cesty otevřenějším a angažovanějším sdělovacím prostředkům, které slouží čím dál lépe informovaným komunitám, ale že při uskutečňování těchto cílů je třeba mít na paměti obecný zájem žurnalistiky a zachování postavení novinářů;

44.

zdůrazňuje, že je třeba, aby se novináři a ostatní pracovníci sdělovacích prostředků i nadále přizpůsobovali ve svém povolání neustálým změnám, aby využívali výhod, které jim nabízejí sociální sítě, jež jim nepochybně umožňují rozšiřovat znalosti a podporují jistý druh „monitorování webu“; poukazuje se zájmem na to, že navzdory nezvratnému jevu v podobě příchodu sociálních sítí neztrácí žurnalistika svou úlohu spočívající v poskytování informací o aktuálním dění, neboť novináři využívají těchto sítí jakožto vysoce bohatých a rozmanitých zdrojů k podrobnému zkoumání a ověřování skutečností, čímž pomáhají vytvářet nový model participativní žurnalistiky a podporují šíření informací;

45.

zdůrazňuje, že novináři hrají při zpracování obrovského množství informací v moderní společnosti zásadní úlohu, protože jako jediní mohou díky své profesionalitě, etice, schopnostem a věrohodnosti informacím skutečně prospět, totiž vysvětlit aktuální dění; poukazuje na to, že kvalitu a nezávislost sdělovacích prostředků lze zajistit pouze prostřednictvím přísných profesních a společenských norem;

46.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/62

A.

vzhledem k tomu, že Írán nadále drží smutný rekord jako země s největším počtem popravených mladistvých pachatelů, a vzhledem k tomu, že jen v roce 2010 bylo vyneseno přibližně 2 000 rozsudků smrti,

B.

vzhledem k tomu, že podle zpráv z mašhadské věznice Vakíl Ábád bylo pouze za posledních několik týdnů popraveno více než sto vězňů usvědčených z trestných činů souvisejících s drogami a že na dalších sto vězňů čeká na popravu v následujících dnech; vzhledem k tomu, že tyto masové popravy, které byly navíc nařízeny v nejvyšší tajnosti, jsou zjevným porušením mezinárodního práva,

C.

vzhledem k tomu, že Írán v rozporu s tvrzeními nejvyšších zástupců íránského soudnictví nadále ukládá za „cizoložství“trest smrti ukamenováním, jako tomu bylo v případě Sakíne Muhammadí Áštíáníové, která se k tomuto činu „přiznala“ dne 11. srpna 2010 prostřednictvím televize,

D.

vzhledem k tomu, že Sakíne Muhammadí Áštíáníová obviněná ze dvou mimomanželských pohlavních styků po smrti svého muže, byla v roce 2006 v Íránu odsouzena k 99 ranám bičem, který byl v témže roce vykonán,

E.

vzhledem k tomu, že byla předtím, než byla odsouzena za cizoložný poměr během manželství a odsouzena k smrti ukamenováním, rovněž obviněna ze spoluúčasti na vraždě svého manžela a poté osvobozena,

F.

vzhledem k tomu, že ukamenování, k němuž mělo dojít dne 9. července 2010, bylo „z humanitárních důvodů“ a po mezinárodním nátlaku íránskými orgány pozastaveno,

G.

vzhledem k tomu, že kamenování je jasným porušením mezinárodních závazků Íránu v rámci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vzhledem k tomu, že se Írán teprve nedávno, během svého všeobecného pravidelného přezkumu na zasedání Rady OSN pro lidská práva, zavázal, že bude dodržovat alespoň minimální standardy a ustanovení ICCRP týkající se trestu smrti po celou dobu jeho uplatňování,

H.

vzhledem k tomu, že osmnáctiletý Íbráhím Hamídí byl v srpnu 2010 odsouzen k trestu smrti za údajnou „sodomii“, které se měl dopustil ve věku pouhých 16 let, a to na základě doznání, které na něm bylo podle jeho tvrzení vynuceno na základě mučení,

I.

vzhledem k tomu, že právník Muhammad Mustafáí, který oba obviněné obhajoval a který se snažil na jejich situaci upozornit veřejnost, musel v obavách před zatčením uprchnout ze země, a vzhledem k tomu, že čím dál více právníků, kteří se zabývají otázkou lidských práv, včetně Muhammada Alího Dádcháha, Muhammada Olíaí Farda, Muhammada Seif Zadeho, a dokonce i významných osobností, jako je nositelka Nobelovy ceny Širín Ebadíová, čelí pronásledování ze strany státu v podobě zvláštních daňových požadavků, přičemž jsou ohrožovány jejich životy i životy jejich rodinných příslušníků,

J.

vzhledem k tomu, že Nasrín Sotúdeová, právnička v oblasti lidských práv, všeobecně uznávaná za svou činnost ve prospěch mladistvých odsouzených k trestu smrti a za obhajobu vězňů svědomí, byla dne 4. září 2010 zatčena na základě obvinění z „protistátní propagandy“ a „spiknutí a shromažďování s cílem ohrozit státní bezpečnost“,

K.

vzhledem k tomu, že rok po zfalšovaných prezidentských volbách a následných hromadných protestech zůstávají ve vězení stovky protestujících, novinářů a aktivistů v oblasti lidských práv, ale i prostí občané, jako holandská občanka Zahrá Bahrámíová, kteří popírají jakoukoli spojitost s demonstracemi,

L.

vzhledem k tomu, že Zahrá Bahrámíová, která přicestovala do Íránu na návštěvu své rodiny a byla zatčena v souvislosti s protesty při příležitosti svátku Ášúrá dne 27. prosince 2009, byla přinucena učinit televizní přiznání a uznat obvinění, která vůči ní byla vznesena,

M.

vzhledem k tomu, že žádná mezinárodní organizace činná v oblasti lidských práv ani nizozemské orgány nezískala povolení k návštěvě Zahry Bahrámíové,

N.

vzhledem k tomu, že v Íránu nadále dochází k vynuceným doznáním, mučení, špatnému zacházení s vězni, ke spánkové deprivaci, k držení osob v izolaci, k nezákonnému věznění, ke krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení, k tělesnému týrání včetně znásilňování, zatímco státní činitelé zůstávají beztrestní, což vzbuzuje vážné obavy ohledně spravedlnosti a transparentnosti soudních procesů v této zemi,

O.

vzhledem k tomu, že roste počet případů, kdy jsou poklidní zastánci lidských práv obviňováni z činu „muhárebe“ (nepřátelství vůči bohu), za který může být vynesen trest smrti, tak jako v případě Šivy Nazar Áháríové, členky Výboru zpravodajů lidských práv, která je vězněna od 20. prosince 2009 a která bude velmi brzy souzena,

P.

vzhledem k tomu, že pronásledování náboženských a etnických skupin v Íránu neutichá; vzhledem k tomu, že sedm vedoucích představitelů víry Bahá'í – Faríbá Kamál Ábádíová, Džamal Chandžání, Afíf Naimí, Saíd Rezáí, Mahvaš Sábetová, Behrúz Tavakkolí a Bahíd Tizfahm –, kteří jsou již od roku 2008 vězněni pouze na základě svého náboženského vyznání, bylo v srpnu 2010 odsouzeno k 20 letům vězení na základě obvinění z protistátní propagandy a špionáže,

Q.

vzhledem k tomu, že příslušníci politické opozice, Mír-Hussein Músáví a Mehdí Karrúbí, a další vysocí členové politických stran jsou nadále zastrašováni; vzhledem k tomu, že počátkem září 2010 na obydlí bývalého kandidáta na úřad prezidenta Mehdího Karrúbího zaútočily desítky ozbrojených osob v civilním oděvu, které na zdi nastříkaly graffiti, dopustily se vandalismu, rozbily okna a způsobily střelbu uvnitř domu pana Karrúbího; vzhledem k tomu, že k těmto útokům došlo po poznámkách vůdce Revolučních gard Muhammada Alího Džafárího o tom, že íránský lid bude soudit „vůdce štváčů“, čímž odkazoval na vedoucí představitele opozice; vzhledem k tomu, že se policejní síly žádným způsobem nesnažily těmto útokům zabránit,

R.

vzhledem k tomu, že lidé, kteří byli v Íránu obviněni z páchání trestných činů, patřili k politické opozici a že představitelé politické opozice jsou íránskou justicí spojováni s trestnými činy, čímž je mezi politickou opozici a trestné činy kladeno rovnítko,

1.

vzdává hold odvaze všech íránských mužů a žen, kteří vedou boj na obranu základních svobod, za dodržování svých lidských práv a demokratických zásad, kteří aktivně protestují proti kamenování a dalším formám krutých trestů a kteří si přejí žít ve společnosti bez represí a zastrašování;

2.

důrazně odsuzuje rozsudek smrti ukamenováním vynesený nad Sakíne Muhammadí Áštíáníovou a zastává názor, že ať již je skutečnost jakákoli, nelze odsouzení k smrti ukamenováním ani ospravedlnit ani akceptovat;

3.

naléhavě žádá íránské orgány, aby přezkoumaly rozsudky vynesené nad Sakíne Muhammadí Áštíáníovou a aby zahájily podrobné přezkoumání jejího případu;

4.

důrazně trvá na tom, aby íránská vláda případ Zahry Bahrámíové znovu projednala, aby jí ihned umožnila přístup k právní a konzulární pomoci, propustila ji nebo jí zajistila řádný proces; vyzývá místopředsedkyni Komise a vysokou představitelku EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku baronku Ashtonovou, aby se ve věci uvěznění Zahry Bahrámíové obrátila na íránské orgány;

5.

žádá íránskou vládu, aby zastavila exekuci Ibráhíma Hamídího, osmnáctiletého mladíka obviněného ze „sodomie“, a žádá, aby Íránská islámská republika s konečnou platností přestala vykonávat trest smrti za zločiny spáchané před dovršením 18. roku věku a aby změnila svůj právní řád tak, aby byl v souladu s mezinárodními úmluvami o lidských právech, které Írán ratifikoval, včetně Úmluvy o právech dítěte a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

6.

vyjadřuje vážné rozhořčení nad tím, že Írán patří spolu s Afghánistánem, Somálskem, Saudskou Arábií, Súdánem a Nigérií ke skupině velmi malého počtu zemí, které nadále vykonávají trest ukamenováním; vyzývá íránský parlament, aby přijal právní předpis, který by zakázal krutý a nelidský trest ukamenováním;

7.

znovu potvrzuje, že je proti trestu smrti a žádá íránské orgány, aby v souladu s rezolucemi č. 62/149 a 63/168 Organizace spojených národů uvalily moratorium na výkon trestu smrti v očekávání jeho zrušení;

8.

žádá, aby byla na příštím zasedání Valného shromáždění OSN předložena rezoluce, jejímž prostřednictvím budou vyzvány všechny země, které dosud nezrušily trest smrti, aby poskytly generálnímu tajemníkovi OSN a veřejnosti veškeré informace o trestu smrti a popravách, a zrušily tak státní tajemství o trestu smrti, které je u řady poprav jedním z faktorů;

9.

vyjadřuje svůj nesouhlas s jakoukoli kriminalizací konsenzuálních sexuálních vztahů mezi dospělými a vyzývá íránské orgány, aby přestaly kriminalizovat „cizoložství“ a homosexualitu;

10.

důrazně vyzývá íránské orgány, aby v zákonech i v praxi znemožnily všechny formy mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení či tresty a aby prosazovaly zákonný výkon státní moci a ukončily beztrestnost za porušování lidských práv;

11.

vyzývá Íránskou islámskou republiku, aby podepsala a ratifikovala Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen;

12.

vyjadřuje hluboké politování nad tím, že soudní řízení v Íránu nejsou spravedlivá ani transparentní, a vyzývá íránské orgány, aby zaručily spravedlivá a veřejná odvolací řízení;

13.

vyzývá íránské orgány, aby umožnily Červenému půlměsíci přístup ke všem zatčeným a povolily organizacím na ochranu lidských práv monitorovat situaci v zemi;

14.

vyzývá íránské orgány, aby okamžitě propustily všechny osoby, které jsou vězněny pouze za účast na poklidných protestech a za své přání využít svého základního lidského práva na svobodu projevu, a zejména znovu opakuje svou žádost o propuštění sedmi vedoucích představitelů víry Bahá’í;

15.

připomíná, že svoboda myšlení, svoboda svědomí a svoboda náboženského vyznání jsou základními právy, jež musí být v souladu s článkem 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který Íránská islámská republika podepsala a ratifikovala, zaručena za všech okolností;

16.

vyzývá k okamžitému propuštění všech zadržovaných právníků v oblasti lidských práv;

17.

vyjadřuje vážné obavy nad zneužitím soudních pravomocí ze strany íránských orgánů s cílem zaměřit se na příslušníky komunity ochránců lidských práv a aktivistů občanské společnosti, k nimž patří mimo jiné osoby zapojené do kampaně nazvané Jeden milion podpisů a členové ústřední rady studentské organizace ADVAR;

18.

vyzývá Komisi a Radu, aby v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva navrhly další opatření, která by aktivně chránila íránské zastánce lidských práv a vybízí členské státy, aby podpořily evropský program měst poskytujících útočiště;

19.

vyzývá k tomu, aby byl znovu zřízen mandát OSN pro zvláštního zpravodaje k prošetření případů porušování lidských práv a vybízí k tomu, aby byly osoby, které se v Íránu dopouštějí jejich porušování, pohnány k odpovědnosti;

20.

požaduje, aby byl rozšířen stávající seznam jednotlivců a organizací, na něž se vztahuje zákaz cestování do EU a zmražení majetku, a byly tak do něj zahrnuty osoby, které nesou odpovědnost za porušování lidských práv, represe a omezování svobody v Íránu;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě bezpečnosti OSN, Komisi OSN pro lidská práva, předsedovi íránského Nejvyššího soudu a vládě a parlamentu Íránské islámské republiky.

20.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 308/66

A.

vzhledem k tomu, že správné uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality má zásadní význam, má-li Evropská unie řádně fungovat, činnost jejích orgánů splňovat očekávání občanů, podniků působících na vnitřním trhu i vnitrostátních a místních orgánů veřejné správy a má-li se zajistit, aby byla rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům,

B.

vzhledem k tomu, že zlepšení tvorby právních předpisů se stalo nezbytnou podmínkou řádného fungování Evropské unie a že může zásadním způsobem přispět k ukončení hospodářské krize a dosažení hospodářského růstu,

C.

vzhledem k tomu, že problematiku zlepšení tvorby právních předpisů je třeba posuzovat nejen v souvislosti s programem Komise pro zlepšení právní úpravy, ale rovněž v širším kontextu vstupu Lisabonské smlouvy v platnost,

D.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přiznává Parlamentu v rámci řádného legislativního postupu rovnocenné zákonodárné pravomoci jako Radě,

E.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva formálně zapojila národní parlamenty do kontroly uplatňování zásady subsidiarity,

F.

vzhledem k tomu, že zlepšení tvorby právních předpisů bylo prioritním úkolem předcházející Komise a že by mělo být rovněž prioritou pro Komisi v novém složení,

G.

vzhledem k tomu, že zlepšení právní úpravy v Unii zahrnuje širokou škálu oblastí, jako je například posuzování dopadů, snížení administrativní zátěže a zjednodušení a kodifikace stávajících právních předpisů,

H.

vzhledem k zásadnímu významu, který při přípravě návrhů právních aktů (včetně posuzování jejich dopadů) mají konzultace se všemi zúčastněnými stranami, zejména se sociálními partnery,

I.

vzhledem k tomu, že podle článku 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) může Parlament požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že k provedení Smluv je zapotřebí aktu Unie,

J.

vzhledem k tomu, že od roku 2005 je prováděn program snižování administrativní zátěže vyplývající z právních předpisů Evropské unie a že jeho cílem je omezit tuto zátěž o 25 % do roku 2012,

K.

vzhledem k tomu, že jedním z klíčových prvků tohoto programu je základní měření administrativních nákladů založené na standardním nákladovém modelu,

L.

vzhledem k tomu, že použití postupů přepracování a kodifikace ke zjednodušení a kodifikaci platných právních předpisů zajišťuje větší jasnost a soudržnost prováděných změn,

M.

vzhledem k zásadnímu významu správného a včasného provádění směrnic Evropské unie členskými státy a k přetrvávajícímu problému kladení dodatečných povinností nad rámec ustanovení evropského práva (tzv. gold-plating),

N.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva nahradila systém projednávání ve výborech novým rozlišením mezi delegovanými a prováděcími akty,

O.

vzhledem k evropské občanské iniciativě zavedené Lisabonskou smlouvou, která je novým nástrojem umožňujícím občanům ovlivňovat právní předpisy Evropské unie,

P.

vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie řadí mezi práva občanů právo na řádnou správu, která může fungovat pouze na základě právních předpisů, které jsou občanům jasné a srozumitelné,

1.

zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné vytvářet jednoduché a jasné právní předpisy EU, které budou občanům srozumitelné;

2.

zdůrazňuje, že evropské orgány musí při přípravě návrhů dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality a plnit kritéria stanovená v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který je připojen ke SFEU;

3.

zdůrazňuje, že veškeré návrhy právních předpisů musí uvádět důvody, na jejichž základě se dospělo k závěru, že daného cíle lze lépe dosáhnout pomocí opatření na úrovni EU, a tento závěr musí být podložen kvalitativními a pokud možno i kvantitativními ukazateli v souladu s výše uvedeným protokolem;

4.

rozhodně podporuje proces zlepšování právní úpravy, jehož cílem je zvýšit transparentnost, účinnost a soudržnost právních předpisů Evropské unie; zdůrazňuje klíčovou roli Komise, jako orgánu oprávněného k zákonodárné iniciativě, při přípravě legislativních návrhů vysoké kvality; zavazuje se k tomu, že vynaloží veškeré úsilí na včasné přezkoumání těchto návrhů příslušným legislativním postupem; zdůrazňuje rovněž význam spolupráce s členskými státy za účelem zajištění správného provádění předpisů;

5.

bere na vědomí angažovanost Komise v tomto procesu, kterou dokládá řada dokumentů, zejména třetí strategický přezkum zlepšování právní úpravy v Evropské unii, a její současná činnost; současně konstatuje, že tento program zůstává širšímu obecenstvu neznámý, a vyzývá Komisi, aby jej více propagovala;

6.

souhlasí s připomínkami uvedenými v bodech 3 a 15 závěrů Rady ze dne 4. prosince 2009, které se týkají společné odpovědnosti za zlepšení právní úpravy a posílení odpovědnosti všech orgánů a osob zapojených do tohoto procesu;

7.

zaznamenává účast Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů v diskusi o zlepšení právní úpravy a snížení administrativní zátěže a doufá, že v budoucnu může v této oblasti očekávat plodnou spolupráci;

8.

domnívá se, že zlepšení interinstitucionální spolupráce v této rozsáhlé oblasti vyžaduje revizi interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů z roku 2003; v této souvislosti upozorňuje na relevantní body svého usnesení ze dne 9. února 2010 o rámcové dohodě o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí, zejména na společný závazek obou orgánů dohodnout se na klíčových změnách v rámci přípravy na budoucí jednání s Radou ministrů o úpravě interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů v souladu s novými ustanoveními Lisabonské smlouvy;

9.

důrazně žádá Komisi, aby na základě politické dohody obsažené v usnesení ze dne 9. února 2010 o revidované rámcové dohodě mezi Evropským parlamentem a Komisí vynaložila veškeré úsilí na to, aby se Parlament a Rada staly v procesu tvorby právních předpisů rovnocennými partnery, a uplatnila tak zásadu rovného postavení Parlamentu a Rady zakotvenou v Lisabonské smlouvě, a to zejména tím, že oba orgány bude současně a v úplnosti informovat o všech událostech a vývoji ovlivňujících legislativní proces a že jim zajistí rovnocenný přístup na zasedání a k návrhům nebo dalším informacím;

10.

zdůrazňuje, že proces zjednodušování právních předpisů nesmí vést ke snížení standardů stanovených v současné legislativě, a proto musejí jeho neodmyslitelnou součástí být konzultace se všemi zúčastněnými stranami, včetně sociálních partnerů;

11.

s uspokojením konstatuje těsnější zapojení vnitrostátních parlamentů do evropského legislativního procesu, zejména do kontroly slučitelnosti legislativních návrhů se zásadou subsidiarity; zdůrazňuje, že vnitrostátní parlamenty musí dodržovat osmitýdenní lhůtu na zveřejnění svých stanovisek;

12.

vítá kroky Komise, jejichž cílem je zajistit účinnou výměnu informací s vnitrostátními parlamenty a informovat o ní Parlament a Radu; vybízí vnitrostátní parlamenty, aby zřetelně odlišovaly stanoviska týkající se zásady subsidiarity od stanovisek ohledně obsahu návrhů předložených Komisí;

13.

zdůrazňuje zásadní odpovědnost Komise za posuzování dopadů; žádá vytvoření mechanismů, které zaručí nezávislost a důvěryhodnost provedených analýz; současně se zavazuje pokračovat v posuzování dopadů všech důležitých pozměňovacích návrhů, které předloží k návrhu Komise;

14.

za tímto účelem vyzývá Komisi, aby Parlamentu a Radě současně s legislativním návrhem systematicky předkládala posouzení dopadů v plném znění i jeho dvou- až čtyřstránkové shrnutí;

15.

vybízí všechny parlamentní výbory k zajištění toho, aby každé rozpravě o legislativním návrhu Komise předcházela výměna názorů s Komisí o příslušném posouzení dopadů;

16.

na základě dosavadních zkušeností shledává, že je třeba zrevidovat interinstitucionální společný přístup k posuzování dopadů, a vybízí všechny orgány k plnění závazků týkajících se posuzování dopadů; upozorňuje na závěry pracovního dokumentu Konference předsedů výborů o této problematice; podporuje iniciativy parlamentních výborů, které Komisi požádaly o předkládání veškerých posouzení dopadů, aby je mohl hned zpočátku a ještě před první výměnou názorů plně prozkoumat příslušný výbor;

17.

připomíná současně Komisi, že všechny nové návrhy by měly být posuzovány s ohledem na plný rozsah jejich dopadů v souladu se zásadou integrovaného přístupu, což znamená, že je třeba provést analýzu jejich hospodářských a sociálních důsledků a dopadů na životní prostředí;

18.

zdůrazňuje, že je nutné posoudit zejména sociální dopady legislativních návrhů, včetně jejich vlivu na evropský trh práce a na životní úroveň; znovu zdůrazňuje, že je nutné pečlivě prověřit dopad právních předpisů na podniky;

19.

navrhuje, aby Komise prováděla posuzování dopadů u všech návrhů s cílem snížit administrativní zátěž, což umožní zjistit eventuální vedlejší dopady těchto návrhů;

20.

poukazuje na to, že mají-li být posouzení dopadů objektivní, musí Komise systematicky vést konzultace se všemi zainteresovanými stranami, včetně malých a středních podniků; shledává, že je nutné zajistit lepší informovanost zainteresovaných stran o možnosti zapojení do konzultací, a vyzývá k prodloužení osmitýdenní lhůty pro vedení konzultací; vyzývá Komisi, aby vypracovala a zveřejnila konkrétní seznam posouzení dopadů plánovaných na následující rok, aby se na ně zainteresované strany mohly připravit;

21.

domnívá se, že objektivní posouzení dopadů jsou nesmírně významným nástrojem hodnocení návrhů Komise, a žádá proto, aby jejich provádění kontroloval nezávislý subjekt, který by měl být nicméně odpovědný Parlamentu;

22.

zdůrazňuje, že kvalita posuzování dopadů by měla být neustále kontrolována; s uspokojením bere na vědomí názor výboru pro posuzování dopadů, že jejich kvalita se celkově zlepšila; bere na vědomí, že výbor uplatňuje přísnější hodnotící kritéria; současně konstatuje, že vysoké procento posouzení dopadů (více než 30 %), která jsou nejprve výborem zamítnuta, svědčí o tom, že příslušná oddělení Komise musí dále zlepšit jejich kvalitu; vyzývá ke zvýšení počtu pracovníků, jež má tento výbor k dispozici;

23.

vítá nové pokyny Komise týkající se posuzování dopadů a zejména skutečnost, že jejich součástí je soubor otázek souvisejících se zásadou subsidiarity a proporcionality; doufá, že nové pokyny přispějí k výraznému zlepšení procesu posuzování dopadů, a tím ke zvýšení kvality legislativních návrhů;

24.

obzvláště vítá skutečnost, že nové pokyny Komise týkající se posuzování dopadů požadují analýzu dopadu připravovaných právních předpisů a správních iniciativ na malé a střední podniky (test dopadů na MSP), a aby výsledky těchto analýz byly zohledněny při přípravě návrhů; zdůrazňuje, že systematické používání testu dopadů na MSP v rámci posouzení dopadů vypracovávaných Komisí je důležitým prvkem provádění iniciativy Small Business Act, čímž se výrazně přispívá k vytvoření regulačního prostředí, které je příznivé pro malé a střední podniky; vyzývá členské státy, aby test dopadů na MSP uplatňovaly na vnitrostátní úrovni;

25.

vyzývá Komisi, aby upřesnila program „smart regulation“ nastíněný v politických pokynech předsedy Barrosa, zejména pokud jde o posílení snahy o provádění hodnocení ex post, a aby do tohoto programu zařadila kvantitativní ukazatele, především ty, jež jsou navázány na záměr snížit administrativní zátěž;

26.

vyzývá Komisi, aby systematicky prováděla hodnocení přijatých právních předpisů ex post, mimo jiné s cílem co nejdůkladněji ověřit přesnost příslušných posouzení dopadů;

27.

bere na vědomí, že Účetní dvůr zhodnotil systém posuzování dopadů, a se zájmem očekává jeho výsledky;

28.

zdůrazňuje, že je důležité, aby byly sníženy náklady podniků provozujících činnost v Evropské unii, což jim umožní úspěšně podnikat v těžkých hospodářských podmínkách a obstát v celosvětové konkurenci; vyzdvihuje, že je třeba zefektivnit veřejné správní postupy; zdůrazňuje, že při snižování administrativní zátěže je nutné se zaměřit na neopodstatněné požadavky na poskytování informací, a proto plně podporuje zásadu „jen jednou“ stanovenou v iniciativě Small Business Act; zdůrazňuje, že snižování administrativní zátěže podniků nesmí mít žádné negativní sociální důsledky ani nežádoucí dopad na životní prostředí;

29.

vítá výsledky dosavadní práce Komise při přípravě návrhů, které jakmile budou schváleny, umožní do roku 2012 snížit administrativní zátěž až o 33 %, což překračuje dřívější závazek 25 % snížení; konstatuje, že tímto způsobem by bylo možné ušetřit více než 40 miliard EUR (5);

30.

věnuje mimořádnou pozornost pokroku dosaženému při práci na těch návrzích Komise, které mají největší potenciál pro úspory (tj. vyjmutí mikropodniků z požadavků Unie týkajících účetnictví a změna směrnice o DPH, která má usnadnit elektronickou fakturaci); vyzývá členské státy ke konstruktivní spolupráci v Radě a k řádnému provedení přijatých předpisů ve vnitrostátním právu;

31.

konstatuje, že referenční program měření administrativní zátěže se ukázal být užitečnou, ale nákladnou metodou; vyzývá Komisi, aby zvážila alternativní metody měření administrativní zátěže, jako jsou konzultace se zainteresovanými stranami, což by v konkrétních případech umožnilo rychlé odstranění této zátěže;

32.

zdůrazňuje, že standardní nákladový model sloužící k měření administrativní zátěže nebyl posouzen nezávislým subjektem;

33.

všímá si současně poměrně malého počtu elektronicky podaných návrhů prostřednictvím zvláštní internetové stránky (148 v roce 2008); domnívá se, že by Komise měla uvést v širší známost, že dotčené subjekty mohou poukázat na nadměrné administrativní náklady vyplývající z evropského nebo vnitrostátního práva;

34.

sdílí názor Komise, že elektronická komunikace představuje vynikající nástroj pro snižování administrativní zátěže, a vyzývá ji k realizaci podnětů uvedených v rámcové strategii e-Komise na období 2006–2010 a ve strategii i2010, které usilují o modernizaci správy v Evropě;

35.

důrazně vyzývá Komisi, aby pokračovala v uplatňování opatření umožňujících snížení administrativní zátěže v jednotlivých odvětvích; zavazuje se, že bezodkladně projedná související legislativní návrhy;

36.

zaznamenává pozitivní přínos skupiny nezávislých zúčastněných stran pro oblast administrativní zátěže, která se schází na nejvyšší úrovni, pro program snížení této zátěže realizovaný Komisí; zdůrazňuje však, že složení skupiny by mělo být vyváženější a že by měla být rozšířena o další odborníky zastupující občanskou společnost a o odborníky z ostatních členských států; žádá prodloužení mandátu takto rozšířené skupiny do roku 2013;

37.

upozorňuje na skutečnost, že občané nejsou schopni odlišit administrativní zátěž vyplývající z evropského práva od zátěže, která je ukládána právem vnitrostátním, a že povinnosti ukládané vnitrostátní legislativou přispívají k vytváření negativního obrazu Evropské unie;

38.

zdůrazňuje, že má-li být program snížení zátěže úspěšný, je nutná aktivní spolupráce Komise s členskými státy, aby se zamezilo odlišnému právnímu výkladu a zavádění dodatečných povinností nad rámec ustanovení evropského práva;

39.

vyzývá členské státy k důslednému plnění svých vnitrostátních cílů týkajících se snižování administrativní zátěže a doufá v plodnou spolupráci s vnitrostátními parlamenty v této oblasti;

40.

vybízí Komisi, aby na základě konzultací se všemi zúčastněnými stranami, včetně sociálních partnerů, a posouzení stávajících právních předpisů ex-post rozšířila akční program snižování administrativní zátěže v EU o nové prioritní oblasti a další legislativní akty; vyzývá Komisi, aby v tomto akčním programu pokračovala i po roce 2012;

41.

oceňuje dosavadní snahu Komise vynaloženou při určování a přípravě návrhů na zjednodušení a kodifikaci evropského práva; zdůrazňuje, že je nutné v této oblasti zachovat dobrou interinstitucionální spolupráci, zejména v souvislosti se stažením legislativních návrhů, kterým není nepřisuzován zásadní význam, Komisí;

42.

vyzývá Komisi, aby pokračovala v kodifikaci legislativních aktů a aby předložila zprávu naplánovanou na rok 2009, v níž budou popsány celkové výsledky programu kodifikace (6);