21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/1

(1)

Dne 26. března 2010 schválila Evropská rada návrh Komise zahájit novou strategii pro zaměstnanost a růst, Evropa 2020, založenou na intenzivnější koordinaci hospodářských politik, které se zaměří na klíčové oblasti, v nichž je třeba přijmout opatření, aby se posílil evropský potenciál pro udržitelný růst a konkurenceschopnost.

(2)

Dne 13. července 2010 přijala Rada doporučení o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010–2014) a dne 21. října 2010 přijala rozhodnutí o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (2), které společně tvoří „integrované hlavní směry“. Členské státy byly vyzvány, aby vzaly integrované hlavní směry v úvahu v rámci svých vnitrostátních politik v oblasti hospodářství a zaměstnanosti.

(3)

Dne 7. prosince 2010 přijala Rada prováděcí rozhodnutí 2011/77/EU (3) o poskytnutí finanční pomoci Unie Irsku na dobu tří let podle Smlouvy a podle nařízení Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace (4). Připojené memorandum o porozumění, jež bylo podepsáno dne 16. prosince 2010, a jeho první aktualizace stanoví podmínky hospodářské politiky, na jejichž základě je finanční pomoci poskytována. Prováděcí rozhodnutí 2011/77/EU bylo změněno prováděcím rozhodnutím 2011/326/EU (5). První aktualizace memoranda o porozumění byla podepsáno dne 18. května 2011.

(4)

Dne 12. ledna 2011 přijala Komise první roční analýzu růstu představující pro EU začátek nového cyklu správy ekonomických záležitostí a prvního evropského semestru, v němž se provádí integrovaná ex ante koordinace politiky, vcházející ze strategie Evropa 2020.

(5)

Dne 25. března 2011 potvrdila Evropská rada priority pro fiskální konsolidaci a strukturální reformy (v souladu se závěry Rady ze dne 15. února a 7. března 2011 a v návaznosti na roční analýzu růstu vypracovanou Komisí). Zdůraznila, že je třeba se přednostně zaměřit na návrat ke zdravým rozpočtům a fiskální udržitelnosti, na snižování nezaměstnanosti prostřednictvím reforem trhu práce a na další úsilí o posílení růstu. Požádala členské státy, aby promítly tyto priority do konkrétních opatření, jež budou součástí jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(6)

Dne 25. března 2011 Evropská rada rovněž vyzvala členské státy účastnící se Paktu euro plus, aby představily své závazky včas tak, aby mohly být zahrnuty do jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(7)

Irsko předložilo dne 29. dubna 2011 aktualizaci svého programu stability na období 2011–2015 za rok 2011 a svůj národní program reforem na rok 2011. Aby se vzaly v úvahu jejich vzájemné vazby, byly oba programy posuzovány současně.

(8)

Krize vyvolala výraznou opravu značných nevyvážeností, které se nashromáždily během předcházejících let rozmachu. Od roku 2007 do roku 2010 se reálný HDP snížil o 12 % a zaměstnanost o téměř 13 %, zatímco nezaměstnanost se zvýšila ze 4,6 % v roce 2007 na 13,6 % v roce 2010. Krize také vedla k dramatickému zhoršení veřejných financí, takže míra schodku veřejných financí dosáhla dvoumístné úrovně v roce 2008 i v roce 2009. V roce 2010 dosáhl celkový schodek veřejných financí 32,4 % HDP, včetně opatření na podporu finančního odvětví ve výši 20,5 % HDP. Poměr dluhu k HDP se zvýšil z 25 % v roce 2007 na 96 % v roce 2010.

(9)

Provádění programu pomoci od EU-MMF probíhá podle plánu. Dohodnutá fiskální opatření byla provedena, fiskálního cíle na rok 2010 bylo dosaženo a fiskální výsledky v prvním čtvrtletí roku 2011 byly též v souladu s cíli programu pomoci. Schodek veřejných financí v roce 2011 má podle prognózy zůstat pod stropem programu pomoci, navzdory revizi směrem dolů v prognóze nominálního HDP v roce 2011. Bylo dosaženo významného pokroku v reformě bankovního systému a byly učiněny kroky k dosažení cílů strukturálních reforem.

(10)

Na základě posouzení aktualizovaného programu stability podle nařízení (ES) č. 1466/97 se Rada domnívá, že makroekonomický scénář, z něhož vycházejí rozpočtové projekce v programu stability, je realistický. Střednědobá rozpočtová strategie programu stability má dovést celkový schodek veřejných financí pod referenční hodnotu 3 % HDP ve lhůtě stanovené v doporučení Rady ze dne 3. prosince 2010. Program stability usiluje o dosažení schodku ve výši 10 % HDP v roce 2011, 8,6 % HDP v roce 2012, 7,2 % HDP v roce 2013, 4,7 % HDP v roce 2014 a 2,8 % HDP do konce programového období v roce 2015. Tato cesta se opírá o konsolidační opatření v rozsahu 3,8 % HDP zavedená v rozpočtu na rok 2011, o široká konsolidační opatření v rozsahu 5,9 % HDP v období 2012–14 a o další nespecifikované konsolidační úsilí v rozsahu více než 1 % HDP v roce 2015. Program stability znovu stanoví střednědobý cíl pro rozpočtovou pozici – 0,5 % HDP, který v programovém období není dosažen. Podle posledního posouzení Komise jsou rizika spojená s dlouhodobou udržitelností veřejných financí vysoká. Dosažení dostatečných primárních přebytků ve střednědobém horizontu a další reformování irského systému sociálního zabezpečení je nutné ke zlepšení udržitelnosti veřejných financí.

(11)

Irsko učinilo řadu závazků v rámci Paktu euro plus, jež byly předloženy dne 3. května 2011. Ty zahrnují konkrétní opatření k posílení konkurenceschopnosti včetně reformy mechanismů tvorby mezd, otevření některých profesionálních služeb hospodářské soutěži, posílení výzkumu a inovací, posílení finanční stability, zejména pak mechanismů pro zvládání krizí, a zvýšení udržitelnosti veřejných financí pomocí střednědobého rozpočtového rámce, penzijní reformy a zvýšením věku pro odchod do důchodu.

(12)

Komise posoudila program stability a národní program reforem včetně závazků v rámci Paktu euro plus. Vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku Irska, ale také jejich soulad s pravidly a pokyny EU, vzhledem k nutnosti posílit celkovou správu ekonomických záležitostí EU tím, že budou rozhodnutí členských států zahrnovat vstupy na úrovni EU. V této souvislosti Komise zdůrazňuje naléhavost provedení plánovaných opatření k dosažení souladu s prováděcím rozhodnutím 2011/77/EU.

(13)

Rada na základě tohoto posouzení a rovněž s ohledem na doporučení Rady podle čl. 126 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie ze dne 7. prosince 2010 přezkoumala aktualizaci programu stability Irska za rok 2011 a zaujala stanovisko (6). S ohledem na závěry Evropské rady ze dne 25. března 2011 Rada přezkoumala národní program reforem Irska,

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/4

(1)

Dne 26. března 2010 schválila Evropská rada návrh Komise zahájit novou strategii pro zaměstnanost a růst, Evropa 2020, založenou na intenzivnější koordinaci hospodářských politik, které se zaměří na klíčové oblasti, v nichž je třeba přijmout opatření, aby se posílil evropský potenciál pro udržitelný růst a konkurenceschopnost.

(2)

Dne 13. července 2010 přijala Rada doporučení o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010– 2014) a dne 21. října 2010 přijala rozhodnutí o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (2), které společně tvoří „integrované hlavní směry“. Členské státy byly vyzvány, aby vzaly integrované hlavní směry v úvahu v rámci svých vnitrostátních politik v oblasti hospodářství a zaměstnanosti.

(3)

Dne 12. ledna 2011 přijala Komise první roční analýzu růstu představující pro EU začátek nového cyklu správy ekonomických záležitostí a prvního evropského semestru, v němž se provádí integrovaná ex ante koordinace politiky, vycházející ze strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 25. března března 2011 potvrdila Evropská rada priority pro fiskální konsolidaci a strukturální reformy (v souladu se závěry Rady ze dne 15. února a 7. března 2011 a v návaznosti na roční analýzu růstu vypracovanou Komisí). Zdůraznila, že je třeba se přednostně zaměřit na návrat ke zdravým rozpočtům a fiskální udržitelnosti, na snižování nezaměstnanosti prostřednictvím reforem trhu práce a na další úsilí o posílení růstu. Požádala členské státy, aby promítly tyto priority do konkrétních opatření, jež budou součástí jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(5)

Dne 25. března 2011 Evropská rada rovněž vyzvala členské státy účastnící se Paktu euro plus, aby představily své závazky včas tak, aby mohly být zahrnuty do jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(6)

Itálie předložila dne 6. května 2011 aktualizaci svého programu stability na období 2011-2014 za rok 2011 a svůj národní program reforem na rok 2011. Aby se vzaly v úvahu jejich vzájemné vazby, byly oba programy posuzovány současně.

(7)

Strukturální nedostatky postihly italskou ekonomiku dlouho před vypuknutím současné světové hospodářské a finanční krize. Průměrné tempo růstu reálného HDP mezi lety 2001 a 2007 se převážně kvůli stagnujícímu růstu produktivity pohybovalo kolem 1 %, což je pouze polovina průměru hodnot eurozóny. Vzhledem k tomu, že tento vývoj zasáhl celou zemi, nedošlo ke snížení velkých ekonomických rozdílů mezi jednotlivými regiony. Přestože ekonomika nebyla dotčena rozsáhlou vnitřní nerovnováhou v soukromém sektoru, světová krize ji vážně zasáhla. Zhroucení vývozu a následující snížení investic vedlo v období od druhého čtvrtletí roku 2008 až do druhého čtvrtletí roku 2009 k prudkému poklesu reálného HDP přibližně o 7 %. Prudký pokles HDP se odrazil také na výši hrubého veřejného dluhu, který v předchozích deseti letech postupně klesal: na konci roku 2010 tak hrubý veřejný dluh vzrostl na 119 %. Zaměstnanost klesala mnohem méně a míra nezaměstnanosti se v období let 2008–2009 díky vládou financovaným programům zaměřeným na snížení počtu odpracovaných hodin zvýšila pouze mírně. Ve druhé polovině roku 2009 se italská ekonomika začala díky zvyšujícímu vývozu pomalu zotavovat. Situace na trhu práce byla v roce 2010 stále nejistá a na konci roku se míra nezaměstnanosti ustálila na 8,5 %. Vzhledem k velmi vysoké míře veřejného zadlužení prováděla Itálie během krize přiměřenou a obezřetnou fiskální politiku, neuskutečnila žádné rozsáhlé fiskální stimulační opatření, a udržela tak schodek veřejných financí v letech 2009–2010 pod průměrnými hodnotami eurozóny.

(8)

Na základě posouzení aktualizovaného programu stability podle nařízení (ES) č. 1466/97 se Rada domnívá, že makroekonomický scénář, z něhož program vychází, je realistický. Cílem programu je snížit do roku 2012 schodek veřejných financí pod referenční hodnotu 3 % HDP, a to prostřednictvím dalšího omezování výdajů a pomocí dodatečných příjmů v důsledku důslednějšího dodržování daňových předpisů. Po odstranění nadměrného schodku je dalším bodem programu dosáhnout do konce programového období (2014) střednědobého cíle v podobě vyrovnaného stavu rozpočtu ve strukturálním vyjádření, a to také díky závazku dalšího omezování primárních výdajů. Program předpokládá, že míra veřejného zadlužení dosáhne maxima v roce 2011 a poté se bude současně s růstem primárních přebytků stále rychleji snižovat. V souladu s doporučením Rady v rámci postupu při nadměrném schodku se plánované průměrné roční fiskální úsilí v období 2010–2012 pohybuje nad úrovní 0,5 % HDP a předpokládané tempo úprav po roce 2012 značně převyšuje požadavky stanovené v Paktu o stabilitě a růstu. Dosažení plánovaného snížení schodku veřejných financí a míry veřejného dluhu bude vyžadovat přísné plnění rozpočtu, a má-li se zvýšit věrohodnost programu, je třeba získat více informací o plánovaných konsolidačních opatřeních na roky 2013 a 2014.

(9)

Dosažení trvalé a věrohodné konsolidace a přijetí strukturálních opatření na podporu růstu jsou pro Itálii vzhledem k velmi vysokému veřejnému zadlužení, jehož výše v roce 2011 činí přibližně 120 % HDP, klíčovými prioritami. Podle posledního hodnocení Komise jsou rizika spojená s dlouhodobou udržitelností veřejných financí střední. Pokud jde o období do roku 2012, závisí dosažení cílů v oblasti schodku veřejných financí stanovených v programu stability, a tedy odstranění nadměrného schodku do roku 2012, na plném provedení již přijatých opatření. Další kroky by bylo třeba podniknout například tehdy, pokud by příjmy získané v důsledku důslednějšího dodržování daňových předpisů nedosahovaly výše, se kterou se počítá v rozpočtu, nebo pokud by nastaly potíže při plánovaném omezování kapitálových výdajů. Pokud jde o období 2013–2014, nový tříletý rozpočtový rámec stanoví, že konkrétní opatření na podporu konsolidačního úsilí je třeba přijmout do října 2011. Přestože byl v posledních letech rozpočtový rámec výrazně posílen, mělo by zavedení vymahatelných výdajových stropů a další zlepšování rozpočtového dohledu na všech úrovních veřejné správy zlepšit fiskální disciplínu a posílit věrohodnost střednědobé rozpočtové strategie.

(10)

Navzdory relativně vysokému nárůstu pracovních míst v předkrizových letech vykazuje italský trh práce určité strukturální nedostatky. Pracovníci se smlouvami na dobu neurčitou jsou chráněni více než pracovníci s atypickými smlouvami. U první zmiňované skupiny podléhá propouštění přísnějším pravidlům a složitým postupům. U druhé zmiňované skupiny je třeba věnovat pozornost dynamice samostatné výdělečné činnosti, která může často zastírat vztahy pracovní podřízenosti. I přes nová opatření ad hoc, která byla během krize přijata s cílem rozšířit podporu příjmů a ochranu v nezaměstnanosti, je i nadále stávající systém dávek v nezaměstnanosti nejednotný. V roce 2010 dosáhla míra nezaměstnanosti mezi pracovníky do 25 let 27,8 %, přičemž nezaměstnanost u mladých lidí nebyla v rámci země rovnoměrně rozložená - v jižních regionech Itálie dosahovala ve srovnání se severními oblastmi dvojnásobku. Role učňovského a odborného vzdělávání by měla být dále posílena. V Itálii v současnosti neexistuje – bezesporu užitečný a potřebný – jednotný systém osvědčování dovedností a uznávání standardů odborné přípravy a profesních norem, který by byl uznáván na celém území, a zbytečná mnohočetnost regionálních systémů tak neusnadňuje mobilitu pracovních sil a dosažitelnost pracovních příležitostí v Itálii. Existuje prostor pro zlepšení účinnosti služeb zaměstnanosti, zvláště v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti. Nakonec je třeba poznamenat, že vážným jevem v Itálii zůstává nehlášená práce.

(11)

S ohledem na stálý úbytek konkurenceschopnosti, ke kterému v Itálii dochází od konce devadesátých let, je důležité přizpůsobit vývoj mezd růstu produktivity; vyjednávání na úrovni podniků může v této souvislosti hrát významnou roli a může také pomoci při řešení regionálních rozdílností na trhu práce. Reforma rámce pro vyjednávání z roku 2009 zavedla mimo jiné možnost využití deregulačních doložek (jedná se o odchylky od mezd dohodnutých na národní úrovni pro určitý sektor). Tato možnost však dosud není široce využívána.

(12)

Míra zaměstnanosti žen je po celé zemi v průměru o více než 20 procentních bodů nižší než míra zaměstnanosti mužů, přičemž mezi regiony existují významné rozdíly. V jižních regionech byla v roce 2009 zaměstnána necelá třetina žen ve věku 20–64 let, a to jak kvůli relativně nízké míře aktivity, tak z důvodů vysoké nezaměstnanosti. Relativně vysoké zdanění práce snižuje atraktivitu zaměstnanosti, zvláště v případě osob představujících druhý zdroj rodinného rozpočtu, a má negativní dopad na poptávku po pracovních silách ze strany podniků. Aby se podpořila zaměstnanost žen, národní program reforem se odvolává na plán přijatý v roce 2010 za účelem koordinace úsilí všech úrovní veřejné správy na podporu dosažení souladu mezi pracovním a soukromým životem. Vláda nedávno zavedla daňové pobídky pro společnosti v regionech s vysokou nezaměstnaností, které přijímají znevýhodněné pracovníky, včetně těch, kteří pracují v odvětví nebo zaměstnání, které se vyznačuje výrazně nerovnovážným zastoupením žen a mužů. Program také vyhlašuje reformu daňového systému za účelem postupného přenesení daňového zatížení z práce na spotřebu, což by mohlo pomoci při zvyšování zaměstnanosti.

(13)

Ve srovnání se situací v EU obecně jsou náklady na podnikání v Itálii stále vysoké, zvláště v jižních regionech, a to navzdory nedávno přijatým opatřením na zlepšení podnikatelského prostředí a na podporu výkonnosti a odpovědnosti veřejné správy. Stále je třeba odstranit značné množství regulativních a administrativních překážek na trzích se zbožím a službami, zvláště u profesionálních služeb. V roce 2009 byl představen koncept zvláštního zákona o hospodářské soutěži (Legge annuale per il mercato e la concorrenza) jako legislativního nástroje na podporu hospodářské soutěže a ochrany spotřebitele, který však dosud nebyl přijat. Dlouhé postupy prosazování smluvního práva jsou další slabinou italského podnikatelského prostředí. Nebankovní financování růstu podniků je v Itálii stále poměrně řídkým jevem, zvláště pokud jde o malé a střední podniky. Především financování vlastního kapitálu a rizikový kapitál hrají stále omezenou roli, a to navzdory jejich potenciálu, pokud jde o podporu růstu velikosti podniků, expanzi na nové světové trhy a zlepšování správy a řízení společnosti.

(14)

Výdaje na výzkum a vývoj vzrostly v uplynulých deseti letech pouze mírně. Intenzita výzkumu a vývoje proto zůstává nízká, představuje přibližně 1,27 % HDP a pohybuje se hluboko pod průměrem EU (1,90 %). Tento rozdíl je způsoben především nízkou úrovní průmyslového výzkumu, jelikož intezita výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru představuje 0,64 % HDP ve srovnání s 1,23 % v EU-27. Intenzita rizikového kapitálu je také stále velmi nízká. Národní program reforem přináší řadu opatření, včetně dočasných daňových úlev pro společnosti investující do výzkumných projektů univerzit nebo subjektů veřejného sektoru. Cíl 1,53 % HDP stanovený pro intenzitu výzkumu a vývoje vyplývá z prognóz průměrného ročního růstu v období 2006-2008 a zohledňuje omezení fiskální stability země. V roce 2014 bude přezkoumán.

(15)

Itálie je třetím největším příjemcem prostředků z fondů politiky soudržnosti EU: obdržela přibližně 8 % z celkového rozpočtu vyhrazeného pro tuto politiku na období 2007–2013. V polovině programového období představuje skutečně využitý podíl fondů EU pouze 16,8 % a je mnohem nižší v jižních „konvergenčních“ regionech.

(16)

Itálie učinila v rámci Paktu euro plus řadu závazků. Národní program reforem zmiňuje některá nedávno přijatá opatření a v hrubých rysech nastiňuje plány pro budoucí reformu, která má v souladu se zásadami Paktu euro plus zlepšit udržitelnost veřejných financí a finanční stabilitu, posílit konkurenceschopnost a zvýšit zaměstnanost. Novým důležitým závazkem přijatým právě za účelem dosažení souladu se zásadami obsaženými v Paktu euro plus je úmysl vlády změnit ústavu, aby se posílila rozpočtová disciplína. Tyto skutečnosti byly posouzeny a vzaty v úvahu při tvorbě doporučení.

(17)

Komise posoudila program stability a národní program reforem, včetně závazků Itálie v rámci Paktu euro plus. Vzala v úvahu nejenom jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku Itálie, ale také jejich soulad s pravidly a pokyny EU, vzhledem k nutnosti posílit celkovou správu ekonomických záležitostí EU tím, že budou rozhodnutí členských států zahrnovat vstupy na úrovni EU. V této souvislosti má Komise za to, že italský plán konsolidace na období 2011–2014 je až do roku 2012 věrohodný; v období 2013–2014 by měl být podpořen konkrétními opatřeními zaměřenými na dosažení trvalého snižování velmi vysokého veřejného dluhu. Národní program reforem představuje komplexní soubor iniciativ ve všech oblastech strategie Evropa 2020, je však třeba učinit další opatření, která by pomohla vyřešit dlouhodobě existující strukturální nedostatky zdůrazněné krizí. Aby se podpořil italský potenciál růstu a vytváření pracovních příležitostí a vyrovnal rozdíl mezi jižní a severní Itálií, je třeba v období 2011-2012 podniknout další kroky zaměřené na lepší fungování trhu práce, otevření trhů se zbožím a službami větší konkurenci, zlepšení podnikatelského prostředí, posílení politiky výzkumu a inovací a podporu rychlejšího a lepšího využívání fondů soudržnosti EU.

(18)

Rada na základě tohoto posouzení a rovněž s ohledem na doporučení Rady podle čl. 126 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie ze dne 2. prosince 2009 přezkoumala aktualizaci italského programu stability za rok 2011 a její stanovisko (3) se odráží zejména v jejím doporučení v bodě 1 níže. S ohledem na závěry Evropské rady ze dne 25. března 2011 Rada přezkoumala národní program reforem Itálie,

1.

Provést plánovanou fiskální konsolidaci v letech 2011 a 2012 za účelem zajištění nápravy nadměrného schodku v souladu s doporučeními Rady v rámci postupu při nadměrném schodku, a dosáhnout tak snižování vysoké míry veřejného zadlužení. Na základě nedávno schválené legislativy plně využít jakéhokoliv neočekávaného pozitivního ekonomického či rozpočtového vývoje za účelem rychlejšího snižování schodku veřejných financí a veřejného dluhu a být připravena zabránit zhoršení rozpočtové kázně při plnění rozpočtu. Podpořit cíle na období 2013–2014 a plánované dosažení střednědobého cíle do roku 2014 konkrétními opatřeními do října 2011, jak je stanoveno v novém víceletém rozpočtovém rámci. Dále posílit tento rámec zavedením vymahatelných výdajových stropů a zlepšením dohledu na všech úrovních veřejné správy.

2.

Posílit opatření v boji proti segmentaci pracovního trhu, a to též přezkumem vybraných aspektů právních předpisů v oblasti ochrany zaměstnanců, včetně pravidel a postupů pro propouštění, a přezkumem stávajícího nejednotného systému dávek v nezaměstnanosti, s přihlédnutím k rozpočtovým omezením. Zvýšit úsilí v boji proti nehlášené práci. Učinit také opatření na podporu větší účasti žen na trhu práce zvýšením dostupnosti pečovatelských zařízení po celé zemi a poskytováním finančních pobídek nezatěžujících rozpočet pro osoby, které představují druhý zdroj rodinného rozpočtu, aby vstoupily na trh práce.

3.

V souladu s dohodou z roku 2009, která reformuje rámec pro kolektivní vyjednávání, a po konzultaci se sociálními partnery v souladu s vnitrostátními postupy přijmout další opatření, aby se zajistilo, že růst mezd bude lépe odrážet vývoj produktivity a místní a podnikové podmínky, včetně doložek umožňujících vyjednávání tímto směrem na úrovni podniků.

4.

Rozšířit proces otevírání odvětví služeb větší hospodářské soutěži, a to i v oblasti profesionálních služeb. Přijmout v roce 2011 zákon o hospodářské soutěži (Legge annuale per il mercato e la concorrenza) s přihlédnutím k doporučením antimonopolního úřadu. Zkrátit délku postupů prosazování smluvního práva. Posílit činnost na podporu přístupu malých a středních podniků na kapitálové trhy odstraněním překážek v právních předpisech a snížením nákladů.

5.

Zlepšit rámec pro investice soukromého sektoru do výzkumu a inovací rozšířením stávajících fiskálních pobídek, zlepšením podmínek pro rizikový kapitál a podporou inovativních schémat zadávání veřejných zakázek.

6.

Učinit opatření s cílem nákladově efektivního urychlení výdajů na podporu růstu spolufinancovaných z fondů politiky soudržnosti, aby se snížily přetrvávající rozdíly mezi regiony zlepšením správních kapacit a politické správy. Dodržet závazky učiněné v národním strategickém referenčním rámci, pokud jde o množství zdrojů a kvalitu výdajů.

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/8

(1)

Dne 20. ledna 2009 přijala Rada rozhodnutí 2009/290/ES (2), kterým se Lotyšsku poskytuje střednědobá finanční pomoc na období tří let podle článku 143 Smlouvy. Doprovodné memorandum o porozumění podepsané dne 28. ledna 2009 a jeho následné dodatky stanoví podmínky v oblasti hospodářské politiky, na jejichž základě se tato finanční pomoc vyplácí. Rozhodnutí 2009/290/ES bylo změněno dne 13. července 2009 rozhodnutím Rady 2009/592/ES (3). Poslední dodatek memoranda o porozumění byl podepsán v červnu 2011.

(2)

Dne 26. března 2010 schválila Evropská rada návrh Komise zahájit novou strategii pro zaměstnanost a růst, Evropa 2020, založenou na intenzivnější koordinaci hospodářských politik, které se zaměří na klíčové oblasti, v nichž je třeba přijmout opatření, aby se posílil evropský potenciál pro udržitelný růst a konkurenceschopnost.

(3)

Dne 13. července 2010 přijala Rada doporučení o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010–2014) a dne 21. října 2010 přijala rozhodnutí o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (4), které společně tvoří „integrované hlavní směry“. Členské státy byly vyzvány, aby vzaly integrované hlavní směry v úvahu v rámci svých vnitrostátních politik v oblasti hospodářství a zaměstnanosti.

(4)

Dne 12. ledna 2011 přijala Komise první roční analýzu růstu představující pro EU začátek nového cyklu správy ekonomických záležitostí a prvního evropského semestru, v němž se provádí integrovaná ex ante koordinace politiky, vycházející se strategie Evropa 2020.

(5)

Dne 25. března 2011 potvrdila Evropská rada priority pro fiskální konsolidaci a strukturální reformy (v souladu se závěry Rady ze dne 15. února a 7. března 2011 a v návaznosti na roční analýzu růstu vypracovanou Komisí). Zdůraznila, že je třeba se přednostně zaměřit na návrat ke zdravým rozpočtům a fiskální udržitelnosti, na snižování nezaměstnanosti prostřednictvím reforem trhu práce a na další úsilí o posílení růstu. požádala členské státy, aby promítly tyto priority do konkrétních opatření, jež budou součástí jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(6)

Dne 25. března 2011 Evropská rada rovněž vyzvala členské státy účastnící se Paktu euro plus, aby představily své závazky včas tak, aby mohly být zahrnuty do jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem. Lotyšský konvergenční program a národní program reforem obsahují obecný odkaz na Pakt euro plus. Dopis zaslaný Evropské radě dne 17. května 2011 zdůrazňuje zvláštní závazky a akce pro rok 2011 zahrnuté do zmíněných programů, jež jsou v souladu s cíli Paktu euro plus.

(7)

Lotyšsko předložilo dne 29. dubna 2011 aktualizaci svého konvergenčního programu na období 2011–2014 za rok 2011 a svůj národní program reforem na rok 2011. Aby se vzaly v úvahu jejich vzájemné vazby, byly oba programy posuzovány současně.

(8)

V období 2000–2007 rostla ekonomika v Lotyšsku rychleji než ve všech ostatních členských státech, což souviselo s vyhlídkami na konvergenci, přílivem zahraničního kapitálu a velmi silnou spotřebitelskou poptávkou. Alespoň zčásti z důvodu expanzivní makroekonomické politiky však došlo k přehřátí ekonomiky. Vznikla značná nerovnováha, jež se odrazila ve schodku běžného účtu ve výši 22,3 % HDP v roce 2007 a 13,1% v roce 2008; v důsledku toho vykázala lotyšská ekonomika v letech 2008–2009 největší pokles v EU. V tomto období došlo ke zhroucení domácí poptávky, jež ještě zesílilo v důsledku poklesu světového obchodu, a HDP klesl o 25 % z maximální na minimální hodnotu. Míra zaměstnanosti v Lotyšsku, jež dříve patřila k nejvyšším v EU (75,8 % v roce 2008), se snížila o více než 10 procentních bodů a míra nezaměstnanosti se nyní se svými 18 % řadí k nejvyšším v EU. Schodek veřejných financí v roce 2009 dosáhl 9,7 %, avšak v roce 2010 se v důsledku opatření fiskální konsolidace snížil na 7,7 %. Tento výsledek již zahrnuje významná opatření ke stabilizaci finančního odvětví, jež ve zmíněných letech představovala 1,1 % HDP v roce 2009 a 2,3 % HDP v roce 2010.

(9)

Na základě posouzení aktualizovaného konvergenčního programu podle nařízení (ES) č. 1466/97 se Rada domnívá, že makroekonomický scénář, na němž jsou založeny rozpočtové projekce konvergenčního programu, se zdá být realistický, ačkoli prognózy inflace na rok 2011 se mohou pohybovat u dolní hranice hodnot. Střednědobou rozpočtovou strategií konvergenčního programu je snížit celkový schodek veřejných financí pod referenční hodnotu 3 % ve lhůtě stanovené v doporučení Rady ze dne 7. července 2009. Vzhledem k opatřením provedeným po vydání doporučení napravit nadměrný schodek a další konsolidaci vyplývající z aktualizovaného konvergenčního programu je plánované fiskální úsilí na roky 2011–2012 v souladu s požadovanou korekcí. S ohledem na výchozí stav však konvergenční program nepočítá s dosažením střednědobého cíle do konce programového období, přičemž plánované fiskální úsilí o dosažení střednědobého cíle napravit nadměrný schodek by mohlo být zejména v roce 2013 urychleno. Konvergenčním programem předpokládaný proces fiskální konsolidace je do značné míry založen na výdajích. Rozpočtové cíle mohou být ohroženy riziky horšího vývoje, jelikož konvergenční program neposkytuje úplné informace o opatřeních na podporu dosažení stanovených cílů. Tato opatření mají být uvedena v příštích rozpočtech. Snížení primárního schodku ve střednědobém výhledu, jak je stanoveno v konvergenčním programu, by pomohlo snížit rizika ohrožující udržitelnost veřejných financí.

(10)

Komise posoudila konvergenční program a národní program reforem. Vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku Lotyšska, ale také jejich soulad s pravidly a pokyny EU, vzhledem k nutnosti posílit celkovou správu ekonomických záležitostí EU tím, že budou rozhodnutí členských států zahrnovat vstupy na úrovni EU. V této souvislosti Komise zdůrazňuje, že je naléhavě nutné provést plánovaná opatření, aby bylo dosaženo souladu s rozhodnutím 2009/290/ES,

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/10

(1)

Dne 26. března 2010 schválila Evropská rada návrh Komise zahájit novou strategii pro zaměstnanost a růst, Evropa 2020, založenou na intenzivnější koordinaci hospodářských politik, které se zaměří na klíčové oblasti, v nichž je třeba přijmout opatření, aby se posílil evropský potenciál pro udržitelný růst a konkurenceschopnost.

(2)

Dne 13. července 2010 přijala Rada doporučení o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010–2014) a dne 21. října 2010 přijala rozhodnutí o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států (2), které tvoří dohromady „integrované hlavní směry“. Členské státy byly vyzvány, aby vzaly integrované hlavní směry v úvahu v rámci svých vnitrostátních politik v oblasti hospodářství a zaměstnanosti.

(3)

Dne 12. ledna 2011 přijala Komise první roční analýzu růstu představující pro EU začátek nového cyklu správy ekonomických záležitostí a prvního evropského semestru, v němž se provádí integrovaná ex ante koordinace politiky, vycházející ze strategie Evropa 2020.

(4)

Dne 25. března 2011 potvrdila Evropská rada priority pro fiskální konsolidaci a strukturální reformu (v souladu se závěry Rady ze dne 15. února a ze dne 7. března 2011 a v návaznosti na roční analýzu růstu vypracovanou Komisí). Zdůraznila, že je třeba se přednostně zaměřit na návrat ke zdravým rozpočtům a fiskální udržitelnosti, na snižování nezaměstnanosti prostřednictvím reforem trhu práce a na další úsilí o posílení růstu. Požádala členské státy, aby promítly tyto priority do konkrétních opatření, jež budou součástí jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(5)

Dne 25. března 2011 Evropská rada rovněž vyzvala členské státy účastnící se Paktu euro plus, aby představily své závazky včas tak, aby mohly být zahrnuty do jejich programů stability či konvergenčních programů a národních programů reforem.

(6)

Malta předložila dne 28. dubna 2011 svůj národní program reforem na rok 2011 a dne 29. dubna 2011 aktualizaci svého programu stability na období 2011–2014 za rok 2011. Aby se vzaly v úvahu jejich vzájemné vazby, byly oba programy posuzovány současně.

(7)

V důsledku hospodářské krize prudce poklesl vývoz a investice a reálný HDP se v roce 2009 snížil o 3,4 %. Zaměstnanost, též v důsledku veřejné podpory, se snížila pouze mírně. Díky podstatnému zvýšení vývozu a investic podniků v roce 2010 Malta ve zmíněném roce zaznamenala výrazné oživení hospodářské aktivity a nezaměstnanost se snížila. Vzhledem k vysokému veřejnému dluhu (61,5 % HDP v roce 2008) vláda nepřijala rozsáhlá stimulační fiskální opatření a celkový schodek veřejných financí v roce 2009 (3,7 % HDP) zůstal nižší než schodek eurozóny jako celku. Veřejný fiskální schodek a míra zadlužení zůstaly v roce 2010 v zásadě stabilní.

(8)

Na základě posouzení aktualizovaného programu stability podle nařízení (ES) č. 1466/97 se Rada domnívá, že makroekonomický scénář, na němž jsou založeny rozpočtové prognózy, je mírně optimistický, zejména v pozdějších letech programového období. V programu stability se plánuje, že se celkový schodek veřejných financí, který odpovídal 3,6 % HDP v roce 2010, do roku 2011 sníží pod referenční hodnotu stanovenou ve Smlouvě. Dále se plánuje, že postupný pokrok k dosažení střednědobého cíle, kterým je vyrovnaná strukturální pozice, má být podpořen závazkem, jenž spočívá v zajištění udržitelné konsolidace založené zejména na výdajové straně rozpočtu. V programu stability se nicméně do konce programového období neplánuje dosáhnout střednědobého cíle. Předpokládá se, že se míra zadlužení sníží ze své maximální úrovně v roce 2010, tedy z 68 % HDP na 63,7 % v roce 2014, a to vzhledem k pozitivnímu a stále silnějšímu primárnímu saldu. Snaha o průměrnou roční strukturální korekci v období 2012–2014, kterou vypočetla Komise, je celkově v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Avšak rozpočtové výsledky by mohly být horší, než se očekává, v důsledku možného překračování výdajů a nedostatku informací o opatřeních podporujících konsolidační úsilí po roce 2011.

(9)

Pokračování ve fiskální konsolidaci za účelem dosažení střednědobého cíle je pro Maltu klíčovou výzvou. Zatímco rozpočet na rok 2011 zavedl opatření pro nápravu nadměrného schodku v roce 2011, v případě zhoršení rozpočtové kázně by byla nutná další opatření. Důvěryhodnost střednědobé strategie konsolidace, která není dosud podložena konkrétními opatřeními, by byla posílena pevnějším víceletým rozpočtovým rámcem. Klíčovým nedostatkem je nezávazná povaha víceletých cílů, která má za následek poměrně krátký horizont pro fiskální plánování. V programu stability je uvedeno, že se uvažuje o zavedení pravidla pro výdaje.

(10)

Podle posledního hodnocení Komise jsou rizika s ohledem na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí vysoká, protože dlouhodobý dopad stárnutí populace na rozpočet, včetně důchodů, je na Maltě výrazně vyšší, než je průměr EU. Navíc je účast starších pracovníků na trhu práce velmi nízká v důsledku věkové hranice pro odchod do důchodu, která je stále poměrně nízká, častého využívání programů předčasného odchodu do důchodu a velmi nízké účasti starších žen. Důchodová reforma z roku 2006 začala řešit otázku udržitelnosti zvýšením věku odchodu do důchodu, ačkoli se jedná o velmi postupné zvyšování, a řeší přiměřenost budoucích důchodů, zejména štědřejšími indexačními opatřeními a zavedením minimálního důchodu zaručeného státem. Národní program reforem podává informace o probíhajících konzultacích k návrhům týkajícím se další důchodové reformy předložené pracovní skupinou pro důchody, včetně výslovné vazby mezi věkem pro odchod do důchodu a nadějí dožití a zavedení povinného druhého a dobrovolného třetího pilíře. Národní program reforem však nepředkládá komplexní strategii aktivního stárnutí, která by doplňovala probíhající a plánované legislativní změny. Nenahlášená práce představuje riziko pro udržitelnost veřejných financí z dlouhodobého hlediska. V národním programu reforem vláda uvádí některá opatření k řešení tohoto problému, chybějí však návrhy na revizi systému daní a dávek takovým způsobem, aby se vyplatilo pracovat. Posílení účasti žen na trhu práce je pro Maltu další velkou výzvou vzhledem k tomu, že její míra zaměstnanosti žen je nejnižší v EU. V národním programu reforem vláda předložila velký počet iniciativ zaměřených na pracovnice. Jejich provedení a dopad by měly být hodnoceny v roce 2012.

(11)

Malta zaznamenává v posledních letech intenzivní průmyslovou restrukturalizaci, při níž jsou tradiční výrobní odvětví s vysokým podílem lidské práce nahrazována novými činnostmi s vysokou přidanou hodnotou. To vede k nesouladu mezi poptávkou po kvalifikované pracovní síle a nabídkou této pracovní síly na trhu práce, přičemž se v zájmu další diverzifikace hospodářské základny Malty poukazuje na potřebu poskytnout kvalifikaci nutnou pro nová odvětví, zejména vysokoškolským vzděláváním.

(12)

Malta má nejvyšší poměr žáků, kteří předčasně ukončují školní docházku, v EU. V roce 2009 se jednalo o 36,8 % oproti průměru EU, který činí 14,4 %. Malta také zaznamenala nízký podíl osob ve věku 30 až 34 let s vysokoškolským nebo obdobným vzděláním (21,1 % v porovnání s průměrem EU, který v roce 2009 činil 32,3 %). Cílem Malty je snížení předčasného ukončení školní docházky na 29 % a zvýšení podílu vysokoškolského nebo obdobného vzdělání osob od 30 až 34 let na 33 % do roku 2020. Malta zavedla v roce 2011 opatření, která měla žáky, již pravděpodobně předčasně ukončí školní docházku, nasměrovat na zajímavou profesní dráhu prostřednictvím odborného vzdělávání nebo druhé šance, pokud jde o příležitosti ke vzdělávání.

(13)

Malta je jedním z mála členských států EU, který má mechanismus pro všeobecnou indexaci mezd. Růst mezd souvisí s povinným mechanismem pro úpravu životních nákladů, který vede k růstu mezd podle předchozího vývoje inflace, byť poměrně vyšší v dolním pásmu mzdového spektra. Spolu s minimální mzdou může tato úprava dále omezit konkurenceschopnost odvětví s vysokým podílem lidské práce. Tento problém je obzvláště relevantní vzhledem k nedávnému zvýšení cen energie, jež by mohlo vést k mzdovým a cenovým spirálám.

(14)

Malta je téměř zcela závislá na dovozu ropy k energetickému využití, čímž se její hospodářství stává zranitelným, pokud jde o změny ceny ropy. Tato skutečnost může spolu s nedostatečností energetického systému Malty způsobit obtíže pro podnikání a konkurenceschopnost malých a středních podniků. Využití potenciálu na výrobu energie z obnovitelných zdrojů by mohlo přinést dvojí užitek tím, že by zlepšilo konkurenceschopnost a vedlo k dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu. Informace poskytnuté v národním programu reforem o opatřeních v oblasti energetiky jsou však omezené, což komplikuje posouzení jejich proveditelnosti a efektivnosti nákladů.

(15)

Malta učinila řadu závazků v rámci Paktu euro plus. Závazky se týkají dvou oblastí paktu: konkurenceschopnosti a udržitelnosti veřejných financí. Ve fiskální oblasti závazky zahrnují posílení odpovědnosti a transparentnosti rozpočtového rámce, přičemž pozornost je věnována také zavedení mechanismů pro zvýšení rozpočtové kázně. Co se týká řešení otázky produktivity práce, existují opatření ke zlepšení podnikatelského prostředí a podmínek financování pro podniky, jakož i zvýšení hospodářské soutěže v odvětví služeb, zejména v odvětví telekomunikací. Závazky Paktu euro plus se netýkají zaměstnanosti a finanční stability, ačkoli jsou uvedeny v národním programu reforem. Státní správa se zaměřuje na zvyšování produktivity práce, ale neuznává skutečnost, že stávající mechanismus indexace mezd ovlivňuje konkurenceschopnost Malty. V doporučeních byly závazky Paktu euro plus vyhodnoceny a zohledněny.

(16)

Komise posoudila program stability a národní program reforem, jakož i závazky Paktu euro plus týkající se Malty. Vzala v úvahu nejen jejich význam pro udržitelnou fiskální a sociálně-ekonomickou politiku Malty, ale také jejich soulad s pravidly a pokyny EU, vzhledem k nutnosti posílit celkovou správu ekonomických záležitostí EU tím, že budou rozhodnutí členských států zahrnovat vstupy na úrovni EU. V této souvislosti má Komise za to, že zatímco je k dosažení střednědobého cíle nutný cílený pokrok, dochází k výraznému ohrožení strategie konsolidace, protože tato konsolidace není podpořena konkrétními opatřeními a stejně jako v minulosti by mohlo dojít k překročení výdajů. Nezávazná povaha střednědobého rozpočtového rámce navíc pravděpodobně neposílí fiskální kázeň. Poměrně vysoké dlouhodobé náklady související se stárnutím obyvatelstva, zejména výdaje na důchody, ohrožují dlouhodobou udržitelnost veřejných financí Malty. Národní program reforem uznává hlavní strukturální výzvy, kterým hospodářství Malty čelí, ačkoliv by se jevilo oprávněné věnovat dodatečnou pozornost některým otázkám, jako je zejména lepší využití pracovního potenciálu ekonomiky, revize mechanismu stanovování mezd a přijetí nezbytných opatření pro jeho reformu za účelem zajištění lepšího sladění vývoje mezd a produktivity práce a diverzifikace energie.

(17)

Rada na základě tohoto posouzení a rovněž s ohledem na doporučení Rady ze dne 16. února 2010 podle čl. 126 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie přezkoumala aktualizaci programu stability Malty za rok 2011 a její stanovisko (3) se odráží zejména v jejích doporučeních v bodech 1 a 2 níže. S ohledem na závěry Evropské rady ze dne 25. března 2011 Rada přezkoumala národní program reforem Malty,

1.

Zajistit nápravu nadměrného schodku v roce 2011 v souladu s doporučeními vydanými v rámci postupu při nadměrném schodku a být připravena k přijetí dodatečných opatření v zájmu zamezení případnému rozpočtové nekázni a dále přijmout konkrétní opatření na podporu cílového schodku za rok 2012. Začít snižovat vysokou míru veřejného dluhu a zajistit náležitý pokrok v dosahování střednědobého cíle. V zájmu posílení důvěryhodnosti střednědobé strategie konsolidace vymezit požadovaná rozsáhlá opatření, pevně stanovit fiskální cíle v závazném víceletém fiskálním rámci založeném na pravidlech a zlepšit kontrolu plnění rozpočtu.

2.

Přijmout opatření k zajištění udržitelnosti důchodového systému, například urychlením postupného zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu a vytvořením vazby mezi touto věkovou hranicí a nadějí dožití. Vyšší zákonný věk pro odchod do důchodu doplnit komplexní strategií aktivního stárnutí, odradit od využívání programů předčasného odchodu do důchodu a podpořit soukromé důchodové spoření.

3.

Výsledky v oblasti vzdělávání více zaměřit na potřeby trhu práce, zejména vynaložením dalšího úsilí ke zlepšení přístupu k vysokoškolskému vzdělávání a posílením účinnosti systému odborného vzdělávání. Podniknout další kroky k omezení předčasného ukončování školní docházky, a to zjištěním důvodů tohoto jevu, provedením jeho analýzy a stanovením jeho rozsahu do roku 2012 a zavedením mechanismu pravidelné kontroly a podávání zpráv o míře úspěchu přijatých opatření.

4.

V konzultaci se sociálními partnery a v souladu s vnitrostátními zvyklostmi revidovat systém vyjednávání mezd a indexace mezd a učinit nezbytné kroky k jeho reformě s cílem zajistit, aby růst mezd lépe odrážel vývoj produktivity práce a konkurenceschopnosti.

5.

Posílit snahy o snížení závislosti Malty na dovozu ropy prostřednictvím investic do obnovitelných energií a prostřednictvím plného využití dostupných finančních zdrojů EU na modernizaci infrastruktury a na podporu energetické účinnosti.

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/13

1.

Dne 22. prosince 2010 přijala Komise návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví finanční pravidla pro roční rozpočet Evropské unie (dále jen „návrh“). Tento návrh slučuje a zároveň nahrazuje dva předchozí návrhy Komise týkající se revize finančního nařízení (nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (3)). Jeden z těchto návrhů se týkal tříleté revize finančního nařízení a druhý revize finančního nařízení zaměřené na dosažení souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy (4).

2.

Dne 5. ledna 2011 byl návrh zaslán evropskému inspektorovi ochrany údajů v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001. Evropský inspektor ochrany údajů byl před přijetím návrhu neformálně konzultován. Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje zákonodárci uvést na začátku navrhovaného nařízení odkaz na konzultaci evropského inspektora ochrany údajů.

3.

Daný návrh má určitý dopad na ochranu údajů na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, což bude zmíněno v tomto stanovisku.

4.

Návrh odkazuje na příslušné nástroje na ochranu údajů. Jak však bude vysvětleno v tomto stanovisku, za účelem zajištění souladu s právním rámcem ochrany údajů je třeba tuto oblast podrobněji rozpracovat a upřesnit.

5.

Navrhované nařízení se týká několika oblastí, které zahrnují zpracování osobních údajů orgány, agenturami a subjekty EU, jakož i subjekty na úrovni členských států. Tyto činnosti v oblasti zpracování údajů budou podrobněji analyzovány níže. Orgány, agentury a subjekty EU se při zpracování osobních údajů povinně řídí pravidly ochrany údajů, která stanoví nařízení (ES) č. 45/2001. Subjekty působící na vnitrostátní úrovni se musí řídit vnitrostátními ustanoveními příslušného členského státu, která provádějí směrnici 95/46/ES.

6.

Evropský inspektor ochrany údajů je potěšen tím, že v navrhovaném nařízení jsou uvedeny odkazy na jeden z těchto dvou nástrojů nebo na oba nástroje (5). Návrh však na tyto nástroje neodkazuje systematicky a konzistentně. Evropský inspektor ochrany údajů proto vyzývá zákonodárce, aby se v daném nařízení na tuto oblast více zaměřil.

7.

Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje zákonodárci zahrnout do preambule nařízení tento odkaz na směrnici 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001:

„Tímto nařízením nejsou dotčeny požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů ani požadavky nařízení (ES) Evropského parlamentu a Rady č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů.“

8.

Evropský inspektor ochrany údajů kromě toho doporučuje uvést odkaz na směrnici 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001 v čl. 57 odst. 2 písm. f), tak jak to bylo provedeno v čl. 31 odst. 3 návrhu.

9.

Článek 28 návrhu pojednává o vnitřní kontrole plnění rozpočtu. Odst. 2 písm. d) tohoto článku stanoví, že pro účely plnění rozpočtu je smyslem vnitřní kontroly poskytovat přiměřené záruky, že bylo dosaženo předcházení podvodům a nesrovnalostem, jejich odhalování a nápravy.

10.

Co se týče nepřímého plnění rozpočtu Komisí prostřednictvím sdíleného řízení s členskými státy nebo s jinými subjekty a osobami než členské státy, v čl. 56 odst. 2 je uvedeno, že při provádění úkolů souvisejících s plněním rozpočtu členské státy předcházejí nesrovnalostem a podvodům, odhalují je a napravují, a v čl. 57 odst. 3 je vymezeno stejné pravidlo pro subjekty a jiné osoby. Je samozřejmé, že taková opatření by měla být plně v souladu s vnitrostátními ustanoveními, která provádějí směrnici 95/46/ES.

11.

V tomto ohledu se v čl. 56 odst. 4 písm. f) (což by podle logického pořadí písmen měl být odst. 4 písm. e)) stanoví, že subjekty akreditované členskými státy, které mají výlučnou odpovědnost za řádnou správu a kontrolu finančních prostředků, „zajišťují takovou ochranu osobních údajů, která splňuje zásady stanovené směrnicí 95/46/ES“. Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje zdůraznit tento odkaz a změnit jeho znění na „zajišťují, že jakékoli zpracování osobních údajů je v souladu s vnitrostátními ustanoveními, která provádějí směrnici 95/46/ES“.

12.

Pokud jde o jiné subjekty a osoby než členské státy, čl. 57 odst. 2 písm. f) stanoví, že tyto subjekty a osoby „zajišťují přiměřenou ochranu osobních údajů“. Evropský inspektor ochrany údajů tuto formulaci silně kritizuje, neboť umožňuje méně důsledné uplatňování pravidel ochrany údajů. Evropský inspektor ochrany údajů tudíž doporučuje nahradit také toto znění formulací „zajišťují, že jakékoli zpracování osobních údajů je v souladu s vnitrostátními ustanoveními, která provádějí směrnici 95/46/ES“.

13.

Ustanovení čl. 63 odst. 8 návrhu se zabývají otázkou ohlašování protiprávního jednání („whistle blowing“). Ukládá zaměstnancům povinnost uvědomit schvalující osobu (nebo specializovanou komisi pro řešení finančních nesrovnalostí zřízenou podle čl. 70 odst. 6 návrhu), pokud se domnívají, že rozhodnutí, které mají na žádost nadřízeného učinit nebo schválit, vykazuje nesrovnalost nebo porušuje zásadu řádného finančního řízení nebo profesní pravidla, které musí dodržovat. V případě jakékoli protiprávní činnosti, podvodu nebo korupce, které by mohly poškodit zájmy Unie, zaměstnanci uvědomí orgány a subjekty určené platnými právními předpisy.

14.

Evropský inspektor ochrany údajů by rád poukázal na skutečnost, že informátoři se nacházejí v citlivém postavení. Osoby, které obdrží příslušné informace, by měly zajistit, že totožnost informátora zůstane utajena, zejména ve vztahu k osobě, jejíž údajné protiprávní jednání bylo nahlášeno (6). Jestliže bude zajištěna důvěrnost údajů o totožnosti informátora, nebude tím pouze poskytnuta ochrana dané osobě, ale bude tak rovněž dosaženo účinnosti samotného systému ohlašování protiprávního jednání. Pokud nebude důvěrnost procesu dostatečně zaručena, zaměstnanci budou méně ochotni ohlašovat nesrovnalosti nebo protiprávní jednání.

15.

Důvěrnost údajů o totožnosti informátora však není chráněna absolutně. Po počátečním vnitřním šetření mohou následovat další procesní nebo soudní kroky, v jejichž rámci může být nutné sdělit totožnost informátora například soudním orgánům. Měla by tedy být respektována vnitrostátní pravidla upravující soudní postupy (7).

16.

Osoba obviněná z protiprávního jednání může být rovněž v určitých situacích oprávněna dozvědět se jméno informátora. To je možné, pokud daná osoba potřebuje totožnost informátora znát, aby s ním zahájila právní řízení, pokud bylo zjištěno, že tento informátor sdělil o dané osobě ve zlém úmyslu nepravdivé informace (8).

17.

Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje upravit stávající návrh tak, aby byla zajištěna důvěrnost údajů o totožnosti informátora v průběhu šetření, pokud to není v rozporu s vnitrostátními pravidly upravujícími soudní postupy a pokud osoba obviněná z protiprávního jednání není oprávněna dozvědět se tyto údaje, protože potřebuje znát totožnost informátora, aby s ním zahájila právní řízení v případě, že bylo zjištěno, že tento informátor sdělil o dané osobě ve zlém úmyslu nepravdivé informace.

18.

Podle čl. 31 odst. 2 (Zveřejňování informací o příjemcích finančních prostředků Unie a dalších informací) Komise vhodným způsobem zpřístupní informace o příjemcích finančních prostředků z rozpočtu, které má k dispozici v případě plnění rozpočtu Komisí přímo nebo prostřednictvím delegací.

19.

Čl. 31 odst. 3 stanoví, že „při zpřístupnění těchto informací musí být řádně dodrženy požadavky na zachování důvěrnosti, zejména na ochranu osobních údajů, jak jsou stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001, a dále požadavky na bezpečnost s přihlédnutím ke zvláštnostem každého způsobu řízení […] a v souladu s případnými příslušnými odvětvovými předpisy“.

20.

Otázkou zveřejňování totožnosti příjemců finančních prostředků EU se zabýval Soudní dvůr ve svém rozsudku z listopadu roku 2010 ve věci Schecke a Eifert  (9). Aniž bychom zacházeli do podrobností daného případu, je třeba zdůraznit, že Soudní dvůr důkladně posoudil, zda právní předpisy EU stanovující povinnost zveřejnit dané informace splňují ustanovení článků 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina EU“).

21.

Soudní dvůr analyzoval, za jakým účelem byly dané informace sděleny, a následně také to, zda dané opatření splňuje zásadu proporcionality. Soudní dvůr došel k závěru, že orgány jsou povinny před zveřejněním informací týkajících se fyzických osob poměřit zájem Evropské unie na zveřejnění informací a zásah do práv přiznaných Listinou EU. (10) Soudní dvůr zdůraznil, že výjimky z ochrany osobních údajů a její omezení musí být provedeny v mezích toho, co je naprosto nezbytné (11).

22.

Soudní dvůr konstatoval, že příslušné orgány by měly zvážit různé způsoby zveřejňování informací o dotčených příjemcích a nalézt ten, který by odpovídal cíli takového zveřejňování a přitom by představoval menší zásah do práva příjemců na respektování jejich soukromého života obecně a konkrétně na ochranu jejich osobních údajů. (12) V souvislosti s touto konkrétní věcí se Soudní dvůr zmínil o omezení zveřejnění jmenovitých údajů o uvedených příjemcích podle doby, po kterou dostávali podpory, frekvence podpor nebo jejich typu a výše (13).

23.

Evropský inspektor ochrany údajů opět zdůrazňuje, že účelem ochrany soukromí a údajů není zabránit přístupu veřejnosti k informacím ve všech případech, které zahrnují osobní údaje, a nepřiměřeně tak snížit transparentnost správy EU. Evropský inspektor ochrany údajů podporuje názor, že zásada transparentnosti „umožňuje občanům blíže se účastnit rozhodovacího procesu a zaručuje, že správní orgány budou mít ve vztahu k občanům v demokratickém systému větší legitimitu, účinnost a odpovědnost“; zveřejnění jmenovitých údajů o příjemcích finančních prostředků provedené vhodným způsobem na internetu „přispívá k řádnému využívání veřejných prostředků ze strany správních orgánů“ a posiluje „veřejnou kontrolu užívání dotčených částek“ (14).

24.

Vzhledem k výše zmíněným skutečnostem evropský inspektor ochrany údajů poukazuje na to, že závěry Soudního dvora uvedené v předchozích bodech se přímo týkají návrhu, kterým se toto stanovisko zabývá. Ačkoliv daný návrh odkazuje na směrnici 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001, není zajištěno, že příslušné zveřejňování informací odpovídá požadavkům zmíněným Soudním dvorem v souvislosti s věcí Schecke. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Soudní dvůr nejen zrušil nařízení Komise, které stanovilo podrobná pravidla zveřejňování informací o příjemcích finančních prostředků ze zemědělských fondů (15), ale také ustanovení nařízení, které představuje právní základ tohoto nařízení Komise a které zahrnovalo všeobecný požadavek zveřejňovat informace týkající se příjemců v případě, že se jedná o fyzické osoby (16).

25.

Evropský inspektor ochrany údajů má značné pochybnosti o tom, že tento návrh splňuje kritéria popsaná Soudním dvorem v souvislosti s věcí Schecke. Článek 31 ani okolní články nespecifikují jasně a konkrétně, za jakým účelem mají být příslušné osobní údaje zveřejňovány. Kromě toho není jasné, kdy a v jaké formě budou tyto informace sdělovány. Nelze proto posoudit, zda byly řádně poměřeny různé zúčastněné zájmy, a ověřit, jak výslovně zdůraznil Soudní dvůr ve věci Schecke, zda by zveřejnění daných údajů splňovalo zásadu proporcionality. Navíc není zjevné, jak by bylo zajištěno dodržení práv subjektů údajů.

26.

I v případě, že se počítá s prováděcími právními předpisy – což není jasně uvedeno – základní výše uvedená upřesnění by měla být zahrnuta v právním základu, kterým má finanční nařízení pro účely zveřejňování daných údajů být.

27.

Evropský inspektor ochrany údajů tedy zákonodárci doporučuje vysvětlit, za jakým účelem mají být údaje zveřejňovány a proč je to potřeba, specifikovat, jak a v jaké míře budou osobní údaje sdělovány, zajistit, že údaje budou zveřejňovány pouze v případech, které splňují zásadu proporcionality, a rovněž zaručit, že subjekty údajů budou moci uplatnit svá práva podle právních předpisů EU na ochranu údajů.

28.

Článek 103 návrhu pojednává o tom, že zadavatel může uložit správní nebo finanční sankce a) zhotovitelům, dodavatelům a poskytovatelům, zájemcům nebo uchazečům, kteří neposkytli informace požadované zadavatelem jako podmínka pro účast na zadávacím řízení, nebo poskytli tyto informace vědomě nesprávné (viz čl. 101 písm. b)), nebo b) zhotovitelům, dodavatelům nebo poskytovatelům, u nichž bylo prokazatelně zjištěno závažné porušení povinností vyplývajících z veřejných zakázek financovaných z rozpočtu.

29.

Čl. 103 odst. 1 stanoví, že daná osoba musí dostat možnost vyjádřit se. Podle čl. 103 odst. 2 mohou dané sankce spočívat ve vyloučení dotyčné osoby z veřejných zakázek a grantů financovaných z rozpočtu na dobu nejvýše deseti let nebo v zaplacení finanční sankce nepřevyšující hodnotu dotyčné veřejné zakázky.

30.

Novým prvkem návrhu oproti stávající situaci je skutečnost, že dotčený orgán může podle čl. 103 odst. 3 zveřejnit rozhodnutí nebo shrnutí rozhodnutí, které uvádí název hospodářského subjektu, stručný popis skutečností, dobu trvání vyloučení a výši finanční sankce.

31.

Pokud jde o zveřejňování informací o fyzických osobách, toto ustanovení vyvolává otázky z hlediska ochrany údajů. Za prvé, vzhledem k použití výrazu „může“ je zjevné, že zveřejnění daných informací není povinné. Zůstává zde však řada aspektů, které nejsou v návrhu dostatečně jasně specifikovány. Za jakým účelem například dochází ke sdělování daných informací? Na základě jakých kritérií příslušný orgán rozhoduje o tom, zda informace zveřejní? Jak dlouho budou informace veřejně přístupné a prostřednictvím jakého média? Kdo ověří, zda jsou dané informace stále přesné, a bude je aktualizovat? Kdo bude informovat dotčenou osobu o zveřejnění informací? Všechny tyto otázky souvisí s požadavky na kvalitu podle článku 6 směrnice 95/46/ES a článku 4 nařízení (ES) č. 45/2001.

32.

Je třeba zdůraznit, že zveřejnění daných informací má navíc negativní dopad na dotčenou osobu. Zveřejnění informací by mělo být povoleno pouze v případech, kdy je to nezbytně nutné pro daný účel. Poznámky uvedené výše v části II.4 v souvislosti s rozhodnutím Soudního dvora ve věci Schecke souvisí i s tímto případem.

33.

Stávající navrhované znění čl. 103 odst. 3 nesplňuje všechny požadavky právních předpisů na ochranu údajů. Evropský inspektor ochrany údajů tedy zákonodárci doporučuje vysvětlit, za jakým účelem mají být údaje zveřejňovány a proč je to potřeba, specifikovat, jak a v jaké míře budou osobní údaje sdělovány, zajistit, že údaje budou zveřejňovány pouze v případech, které splňují zásadu proporcionality, a rovněž zaručit, že subjekty údajů budou moci uplatnit svá práva podle právních předpisů EU na ochranu údajů.

34.

Návrh rovněž stanoví zřízení ústřední databáze vyloučených zájemců a uchazečů, která obsahuje podrobné údaje o zájemcích a uchazečích vyloučených z účasti na zadávacích řízeních (viz článek 102). Tato databáze již byla vytvořena na základě stávajícího finančního nařízení a další podrobnosti týkající se jejího provozu specifikuje nařízení Komise (ES) č. 1302/2008. Evropský inspektor ochrany údajů analyzoval postupy zpracování osobních údajů v rámci ústřední databáze vyloučených zájemců a uchazečů ve stanovisku k předběžné kontrole ze dne 26. května 2010 (17).

35.

Údaje zahrnuté v ústřední databázi jsou určeny celé řadě příjemců. V závislosti na tom, kdo do databáze nahlíží, se uplatní články 7, 8 nebo 9 nařízení (ES) č. 45/2001.

36.

Ve výše uvedeném stanovisku k předběžné kontrole evropský inspektor ochrany údajů konstatoval, že stávající postup provádění článku 7 (nahlížení jiných orgánů a agentur EU do databáze) a článku 8 (nahlížení úřadů a některých jiných subjektů členských států do ústřední databáze vyloučených zájemců a uchazečů) je v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

37.

Ke stejnému závěru však nebylo možné dojít v souvislosti s předáváním údajů úřadům třetích zemí, na které se vztahuje článek 9 nařízení (ES) č. 45/2001 pojednávající o předávání údajů úřadům třetích zemí nebo mezinárodním organizacím. V čl. 102 odst. 2 je uvedeno, že rovněž třetí země mají přístup k ústřední databázi vyloučených zájemců a uchazečů.

38.

Čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 45/2001 stanoví, že „osobní údaje lze předávat jiným příjemcům, než jsou orgány a instituce Společenství, na které se nevztahují vnitrostátní právní předpisy přijaté na základě směrnice 95/46/ES, pouze pokud je zajištěna přiměřená úroveň ochrany v zemi příjemce nebo v přijímající mezinárodní organizaci, a pokud se údaje předávají výlučně proto, aby umožnily provedení úkolů spadajících do pravomoci správce“. Odchylně od čl. 9 odst. 1 ustanovení čl. 9 odst. 6 umožňují předávání údajů zemím, které nezajišťují dostatečnou úroveň ochrany, pokud „předání je nezbytné nebo se stává právně závazným z důvodů důležitého veřejného zájmu (…)“.

39.

Evropský inspektor ochrany údajů ve výše uvedeném stanovisku k předběžné kontrole zdůraznil, že je třeba prostřednictvím dalších kroků zajistit, aby při předávání údajů třetím zemím nebo organizacím příjemce údajů nabízel dostatečnou úroveň ochrany. Evropský inspektor ochrany údajů by rád poukázal na to, že úroveň ochrany je třeba posuzovat v každém jednotlivém případě zvlášť, a to na základě důkladné analýzy okolností, které se týkají jednoho nebo více procesů předávání údajů. Finanční nařízení nemůže Komisi zbavit této povinnosti. Podobně i předávání údajů v rámci některé z výjimek vymezených v článku 9 by mělo být provedeno na základě posouzení daného konkrétního případu.

40.

V tomto ohledu evropský inspektor ochrany údajů doporučuje zákonodárci vložit do článku 102 další odstavec pojednávající konkrétně o ochraně osobních údajů. Daný odstavec by mohl začínat první větou, která je již zahrnuta v prvním odstavci článku 102, tj. že „Komise zřídí a provozuje ústřední databázi v souladu s předpisy Unie o ochraně osobních údajů“. K tomu by mělo být doplněno ustanovení, že přístup do databáze je úřadům třetích zemí umožněn, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v článku 9 nařízení (ES) č. 45/2001.

41.

Dotčený návrh má určitý dopad na ochranu údajů na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, jenž byl analyzován v tomto stanovisku. Návrh odkazuje na příslušné nástroje na ochranu údajů. Jak však bylo v tomto stanovisku vysvětleno, za účelem zajištění souladu s právním rámcem ochrany údajů je třeba tuto oblast podrobněji rozpracovat a upřesnit. Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje tyto kroky:

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/19

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/21

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/25

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32011M6274. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/25

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32011M6265. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/26

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/27

—

Albánie

AL

—

Bosna a Hercegovina

BA

—

Chorvatsko

HR

—

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

MK (2)

—

Černá Hora

ME

—

Srbsko

RS

—

Turecko

TR

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/29

Pozn. 1:

Datum ukončení presumpce shody je obvykle datum ukončení platnosti (dup) stanovené Evropskou organizací pro normalizaci. Uživatelé těchto norem se však upozorňují na to, že v některých výjimečných případech tomu může být i jinak.

Pozn. 2.1:

Nová (nebo pozměněná) norma je stejného rozsahu jako norma nahrazovaná. Od uvedeného data přestává u nahrazované normy platit presumpce shody se základními požadavky směrnice.

Pozn. 2.2:

Nová norma je širšího rozsahu než norma nahrazovaná. Od uvedeného data přestává u nahrazované normy platit presumpce shody se základními požadavky směrnice.

Pozn. 2.3:

Nová norma je užšího rozsahu než norma nahrazovaná. Od uvedeného data přestává u (částečně) nahrazované normy platit presumpce shody se zásadními požadavky směrnice u těch produktů, jež spadají do rozsahu nové normy. Není dotčena presumpce shody se zásadními požadavky směrnice u produktů, které i nadále spadají do rozsahu (částečně) nahrazované normy, ale nespadají do rozsahu nové normy.

Pozn. 3:

Dochází-li ke změnám, je referenčním dokumentem norma EN CCCCC:YYYY, její předchozí změny, pokud existují, a nová, citovaná změna. Nahrazovanou normu (sloupec 3) proto tvoří norma EN CCCCC:YYYY a její předchozí změny, pokud existují, ale bez nové, citované změny. Od uvedeného data přestává u nahrazované normy platit presumpce shody se základními požadavky směrnice.

—

Veškeré informace o dostupnosti norem lze obdržet buď od Evropských organizací pro normalizaci nebo od národních orgánů pro normalizaci. Jejich seznam je v příloze směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES, ve znění směrnice 98/48/ES.

—

Evropské normalizační organizace přijímají harmonizované normy v angličtině (CEN a Cenelec rovněž zveřejňují normy ve francouzštině a němčině). Národní normalizační orgány poté překládají názvy harmonizovaných norem do všech ostatních požadovaných úředních jazyků Evropské unie. Evropská komise není odpovědná za správnost názvů, které jsou předloženy ke zveřejnění v Úředním věstníku.

—

Zveřejnění odkazů v Úředním věstníku Evropské unie neznamená, že uvedené normy jsou k dispozici ve všech jazycích Společenství.

—

Tento seznam nahrazuje všechny předchozí seznamy zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie. Komise zajišťuje aktualizaci tohoto seznamu.

—

Více informací o harmonizovaných normách je k dispozici na adrese:

http://ec.europa.eu/enterprise/policies/european-standards/harmonised-standards/index_en.htm

—

CEN: Avenue Marnix 17, 1000 Bruxelles/Brussel, BELGIQUE/BELGIË; Tel. +32 25500811; Fax +32 25500819 (http://www.cen.eu)

—

Cenelec: Avenue Marnix 17, 1000 Bruxelles/Brussel, BELGIQUE/BELGIË; Tel. +32 25190868; Fax +32 25196919 (http://www.cenelec.eu)

—

ETSI: 650 route des Lucioles, 06921 Sophia Antipolis, FRANCE; Tel. +33 492944200; Fax +33 493654716 (http://www.etsi.eu)

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/31

1.

Mají být směrnice 2001/83/ES Evropského parlamentu a Rady a popřípadě i jiné právní předpisy EHP, včetně článků 11–13 hlavního textu Dohody o EHP týkající se volného pohybu zboží, vykládány v tom smyslu, že zdravotnické zařízení, jakým je žalobce a jež poskytuje zdravotní péči a služby, nesmí z Norska dovážet léčivé přípravky, určené pro osoby, kterým je v tomto zařízení poskytována péče, jimž byla udělena norská vnitrostátní registrace s odkazem na islandskou vnitrostátní registraci pro léčivé přípravky pod stejným názvem, pokud k udělení registrace došlo před tím, než vstoupila v platnost směrnice 2001/83/ES?

2.

Pokud tomu tak je, jak má pak zdravotnické zařízení, jakým je žalobce a které trvá na tom, že dovezené léčivé přípravky z jiné smluvní strany EHP mají islandskou vnitrostátní registraci, prokázat tuto skutečnost? Má být článek 51 odst. 1 písm. i) a f) směrnice 2001/83/ES vykládán tak, že se po zdravotnickém zařízení požaduje, aby předložilo žalovanému coby příslušnému kontrolnímu úřadu zprávu o kontrole? Je možné, aby v případě dovozu léčivých přípravků z Norska byly ve vztahu k důkaznímu břemenu uplatněny méně přísné požadavky, pokud nejsou dotyčné přípravky určeny k dalšímu prodeji, distribuci nebo marketingu na Islandu, ale jsou určeny pouze pro osoby, kterým je ve zdravotnickém zařízení poskytována péče?

3.

Mohou příslušné úřady zcela volně uvážit, zda udělí, a komu, výjimku podle třetího odstavce článku 63 směrnice 2001/83/ES Evropského parlamentu a Rady v případě léčivých přípravků, jež jsou dovezeny zdravotnickým zařízením, jakým je žalobce, když nejsou tyto přípravky určeny k samoléčbě, ale jsou připraveny farmaceutem zaměstnaným zdravotnickým zařízením a podány uživatelům ve speciálně vyrobených obalech na léčiva?

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/32

1.

Komise dne 12. července 2011 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik CVC Capital Partners SICAV-FIS SA (Lucembursko) a podnik Ande Investissements SA (Lucembursko) získávají ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení ES o spojování nákupem akcií společnou kontrolu nad podnikem Delachaux SA (Francie).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení (ES) o spojování (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu či poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.6295 – CVC/Ande/Delachaux na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské Komise:

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/33

1.

Komise dne 13. července 2011 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik MEIF II Luxembourg Holdings Sàrl („MEIF II“, Lucembursko) kontrolovaný podnikem Macquarie Group Limited („Macquarie Group“, Austrálie) získává ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení ES o spojování nákupem akcí kontrolu nad celým podnikem Airwave Solutions Limited („Airwave“, Spojené království).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení (ES) o spojování (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu či poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.6309 – Macquarie Group/Airwave Solutions na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské Komise:

21.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/34