ISSN 1725-5163

doi:10.3000/17255163.C_2011.111.ces

Úřední věstník

Evropské unie

C 111

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 54
9. dubna 2011


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

II   Sdělení

 

SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Evropská komise

2011/C 111/01

Povolení státní podpory podle ustanovení článků 107 a 108 SFEU – Případy, k nimž Komise nevznáší námitku ( 1 )

1

2011/C 111/02

Povolení státní podpory podle ustanovení článků 107 a 108 SFEU – Případy, k nimž Komise nevznáší námitku ( 2 )

5

2011/C 111/03

Bez námitek k navrhovanému spojení (Případ COMP/M.6147 – Rosneft Oil Company/BP/Ruhr Oel) ( 2 )

9

2011/C 111/04

Bez námitek k navrhovanému spojení (Případ COMP/M.6116 – Europ Assistance France/Malakoff Mederic/EAP France) ( 2 )

9

 

IV   Informace

 

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Evropská komise

2011/C 111/05

Směnné kurzy vůči euru

10

2011/C 111/06

Stanovisko Poradního výboru pro restriktivní dohody a dominantní postavení přijaté na jeho zasedání dne 2. července 2010 ohledně návrhu rozhodnutí ve věci COMP/38.866 (1) – Fosfáty používané ve výživě zvířat – Zpravodaj: Řecko

11

2011/C 111/07

Stanovisko Poradního výboru pro restriktivní dohody a dominantní postavení přijaté na jeho zasedání dne 16. července 2010 ohledně návrhu rozhodnutí ve věci COMP/38.866 (2) – Fosfáty používané ve výživě zvířat – Zpravodaj: Řecko

12

2011/C 111/08

Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení – Věc COMP/38.866 – Fosfáty používané ve výživě zvířat

13

2011/C 111/09

Souhrnná zpráva o rozhodnutí Komise ze dne 20. července 2010 týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.866 – Fosfáty používané ve výživě zvířat) (oznámeno pod číslem K(2010) 5004)  ( 2 )

15

2011/C 111/10

Souhrnná zpráva o rozhodnutí Komise ze dne 20. července 2010 týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.866 – Fosfáty používané ve výživě zvířat) (oznámeno pod číslem K(2010) 5004)  ( 2 )

19

 

V   Oznámení

 

ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

 

Evropská komise

2011/C 111/11

Státní podpora – Německo – Státní podpora C 33/10 (ex N 700/09) – Podpora výrobcům neželezných kovů na náklady na CO2 v ceně elektřiny – Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie ( 2 )

22

2011/C 111/12

Státní podpora – Portugalsko – Státní podpora C 28/10 (ex NN 19/10) – Pojištění krátkodobých vývozních úvěrů – Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU ( 2 )

46

2011/C 111/13

Předběžné oznámení o spojení podniků (Věc COMP/M.6170 – First Reserve Fund XII/Finmeccanica/Ansaldo Energia) ( 2 )

54

 


 

(1)   Text s významem pro EHP, kromě produktů, na něž se vztahuje příloha I Smlouvy

 

(2)   Text s významem pro EHP

CS

 


II Sdělení

SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Evropská komise

9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/1


Povolení státní podpory podle ustanovení článků 107 a 108 SFEU

Případy, k nimž Komise nevznáší námitku

(Text s významem pro EHP, kromě produktů, na něž se vztahuje příloha I Smlouvy)

2011/C 111/01

Datum přijetí rozhodnutí

10.2.2011

Odkaz na číslo státní podpory

NN 58/05 (ex N 576/2000)

Členský stát

Spojené království Velké Británie

Region

Scotland

Název (a/nebo jméno příjemce)

Modification of the Rural Development Plan for Scotland: Stand alone Aids

Právní základ

 

ESA Scheme

The Agriculture Act 1986 (Section 18)

 

CPS

Section 98 of the Environment Act 1995

The Countryside Premium Scheme (Scotland) Regulations 1997: SI 1997 No 330 (S.23)

 

RSS

Section 98 of the Environment Act 1995

The Rural Stewardship Scheme (Scotland) Regulations 2001

The Rural Stewardship Scheme (Scotland) Amendment Regulations 2003

The Rural Stewardship Scheme (Scotland) Amendment (No 2) Regulations 2003

 

OAS

The Organic Aid (Scotland) Regulations 1994

The Organic Aid (Scotland) Amendment Regulations 1996

The Organic Aid (Scotland) Amendment Regulations 1999

The Organic Aid (Scotland) Regulations 2004

Název opatření

Režim podpory

Cíl

Agroenvironmentální dohody

Forma podpory

Přímá dotace

Rozpočet

Celkové výdaje jsou odhadovány na 54 908,1 milionu GBP (přibližně 64 280,9 milionu EUR)

Míra podpory

Proměnlivá

Délka trvání programu

V závislosti na dotčeném režimu: CPS – rok 2010, ESA – rok 2012, OAS – rok 2011, RSS – rok 2010

Hospodářská odvětví

Zemědělství

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

The Scottish Executive Environment and Rural Affairs Department (SEERAD)

Mailpoint 1-E

Pentland House

47 Robb's Loan

Edinburgh

EH14 ITY

UNITED KINGDOM

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm

Datum přijetí rozhodnutí

23.2.2011

Odkaz na číslo státní podpory

N 601/09

Členský stát

Lucembursko

Region

Luxembourg (Grand-Duché)

Čl. 107 odst. 3 písm. c)

Název (a/nebo jméno příjemce)

Régime d'aides pour la sauvegarde de la diversité biologique

Právní základ

Loi du 18 avril 2008 concernant le renouvellement du soutien au développement rural

Loi modifiée du 19 janvier 2004 concernant la protection de la nature et des ressources naturelles (art. 26)

Projet de règlement grand-ducal instituant un ensemble de régimes d'aides pour la sauvegarde de la diversité biologique

Název opatření

Režim podpory

Cíl

Agro-environmentální závazky, Investice v zemědělských podnicích, Lesní hospodářství

Forma podpory

Přímý grant

Rozpočet

Celkový rozpočet: 5,40 EUR (v milionech)

Míra podpory

90 %

Délka trvání programu

do 31.12.2013

Hospodářská odvětví

Zemědělství, lesnictví a rybářství

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

Ministère de l'agriculture, de la viticulture et du développement rural

1 Rue de la Congrégation

2913 Luxembourg

LUXEMBOURG

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm

Datum přijetí rozhodnutí

25.2.2011

Odkaz na číslo státní podpory

N 268/10

Členský stát

Finsko

Region

Název (a/nebo jméno příjemce)

Maatalousalan valtiontakaukset

Právní základ

Laki maatalouden rakennetuista

Valtioneuvoston asetus maatalouden investointituesta ja nuoren viljelijän aloitustuesta

Název opatření

Režim podpory

Cíl

Metodika k výpočtu prvku podpory v rámci podpory poskytované ve formě záruky

Forma podpory

Záruka

Rozpočet

Míra podpory

Proměnlivá

Délka trvání programu

Do 31.12.2015

Hospodářská odvětví

A1 – Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

Maa- ja metsätalousministeriö

PL 30

FI-00023 Valtioneuvosto

SUOMI/FINLAND

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm

Datum přijetí rozhodnutí

11.2.2011

Odkaz na číslo státní podpory

N 546/10

Členský stát

Bulharsko

Region

Čl. 107 odst. 3 písm. c)

Název (a/nebo jméno příjemce)

„Помощ за инвестиции в земеделски стопанства чрез преотстъпване на корпоративен данък“

Právní základ

Чл. 189б, ал. 1—4, от Закона за корпоративно подоходно облагане (ЗКПО),

Чл. 48, ал. 6—7 от Закон за данъците върху доходите на физическите лица (ЗДДФЛ)

Název opatření

Režim podpory

Cíl

Investice v zemědělských podnicích

Forma podpory

Daňová úleva

Rozpočet

Celkový rozpočet: 132,02 BGN (v milionech)

Míra podpory

50 %

Délka trvání programu

do 31.12.2013

Hospodářská odvětví

Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

Национална агенция за приходите (НАП)

бул. Княз Дондуков № 52

1000 София/Sofia

БЪЛГАРИЯ/BULGARIA

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm

Datum přijetí rozhodnutí

28.2.2011

Odkaz na číslo státní podpory

SA.32185-2011N

Členský stát

Švédsko

Region

Název (a/nebo jméno příjemce)

Stöd för marknadsfrämjande åtgärder för ekologiska produkter

Právní základ

17 § förordningen (2011:93) om stöd till insatser på livsmedelsområdet

Název opatření

Režim podpory

Cíl

Reklama (AGRI), Ochrana životního prostředí

Forma podpory

Přímý grant

Rozpočet

 

Celkový rozpočet: 48,00 SEK (v milionech)

 

Roční rozpočet: 8,00 SEK (v milionech)

Míra podpory

50 %

Délka trvání programu

1.3.2011–31.12.2016

Hospodářská odvětví

Rostlinná a živočišná výroba, myslivost a související činnosti

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

Statens Jordbruksverk

Jordbruksverket

SE-551 82 Jönköping

SVERIGE

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/5


Povolení státní podpory podle ustanovení článků 107 a 108 SFEU

Případy, k nimž Komise nevznáší námitku

(Text s významem pro EHP)

2011/C 111/02

Datum přijetí rozhodnutí

17.12.2010

Odkaz na číslo státní podpory

SA.32030 (2010/N)

Členský stát

Německo

Region

Název (a/nebo jméno příjemce)

Prolongation of the Federal Framework for low interest loans („Bundesrahmenregelung Niedrigverzinsliche Darlehen“) (N 38/09)

Právní základ

Regelung zur vorübergehenden Gewährung niedrigverzinslicher Darlehen („Bundesrahmenregelung Niedrigverzinsliche Darlehen“)

Název opatření

Režim podpory

Cíl

Podpora na nápravu vážných poruch ve fungování hospodářství

Forma podpory

Snížení úrokové sazby

Rozpočet

 

Předpokládané roční výdaje: 2 500 mil. EUR

 

Celková částka plánované podpory: 2 500 mil. EUR

Míra podpory

Délka trvání programu

1.1.2011–31.12.2011

Hospodářská odvětví

Všechna odvětví

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm

Datum přijetí rozhodnutí

14.2.2011

Odkaz na číslo státní podpory

SA.32054 (2010/N)

Členský stát

Itálie

Region

Název (a/nebo jméno příjemce)

Aiuto al salvataggio di Agile S.r.l. in A.S.

Právní základ

Decreto Legislativo 8 luglio 1999, n. 270, «Nuova disciplina dell’amministrazione straordinaria delle grandi imprese in stato di insolvenza, a norma dell’articolo 1 della legge 30 luglio 1998, n. 274»;

Název opatření

Individuální podpora

Cíl

Záchrana podniků v obtížích

Forma podpory

Záruka

Rozpočet

Celková částka plánované podpory: 15 mil. EUR

Míra podpory

Délka trvání programu

únor 2011–srpen 2011

Hospodářská odvětví

Výpočetní technika a související obory

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

Ministero dello Sviluppo Economico

Via Molise 2

00196 Roma RM

ITALIA

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm

Datum přijetí rozhodnutí

21.1.2011

Odkaz na číslo státní podpory

SA.32157 (2010/N)

Členský stát

Portugalsko

Region

Název (a/nebo jméno příjemce)

Extenção do regime de recapitalização pública das instituições de crédito em Portugal

Právní základ

Lei n.o 63-A/2008, de 24 de Novembro, Lei do Orçamento do Estado para 2011 (Proposta de lei no 42/XI)

Název opatření

Režim podpory

Cíl

Podpora na nápravu vážných poruch ve fungování hospodářství

Forma podpory

Jiné formy účasti soukromého kapitálu

Rozpočet

Celková částka plánované podpory: 3 000 mil. EUR

Míra podpory

Délka trvání programu

do 30.6.2011

Hospodářská odvětví

Finanční zprostředkovatelství

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

Ministro de Estado e das Finanças

Av. Infante D. Henrique 1.o

1149-009 Lisboa

PORTUGAL

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm

Datum přijetí rozhodnutí

21.1.2011

Odkaz na číslo státní podpory

SA.32158 (2010/N)

Členský stát

Portugalsko

Region

Název (a/nebo jméno příjemce)

Extenção do regime de concessão estraordinária de garantias pessoais pelo estado, no âmbito do sistema financeiro

Právní základ

Lei n.o 60-A/2008, de 20 de Outubro, Lei do Orçamento do Estado para 2011 (Proposta de lei no 42/XI)

Název opatření

Režim podpory

Cíl

Podpora na nápravu vážných poruch ve fungování hospodářství

Forma podpory

Záruka

Rozpočet

Celková částka plánované podpory: 9 146,2 mil. EUR

Míra podpory

Délka trvání programu

do 30.6.2011

Hospodářská odvětví

Finanční zprostředkovatelství

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

Ministro de Estado e das Finanças

Av. Infante D. Henrique 1.o

1149-009 Lisboa

PORTUGAL

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm

Datum přijetí rozhodnutí

30.3.2011

Odkaz na číslo státní podpory

SA.32171 (2010/N)

Členský stát

Rakousko

Region

Název (a/nebo jméno příjemce)

Weitere Gewährung von 500 000 EUR — Pauschalbeihilfen nach dem „Vorübergehenden Gemeinschaftsrahmen“ (N 47a/09)

Právní základ

Konjunkturbelebungsgesetz 2008 — KMU-Förderungsgesetz — Arbeitsmarktförderungsgesetz — Garantiegesetz — Forschungs- und Technologieförderungsgesetz (FTFG) — Wirtschaftsförderungsgesetze der Bundesländer — Mittelstandsfinanzierungsgesellschaften-Gesetz (MiFiG-Gesetz)

Název opatření

Režim podpory

Cíl

Podpora na nápravu vážných poruch ve fungování hospodářství

Forma podpory

Přímá dotace, Záruka, Snížení úrokové sazby

Rozpočet

Celková částka plánované podpory: 300 mil. EUR

Míra podpory

Délka trvání programu

do 31.12.2011

Hospodářská odvětví

Název a adresa orgánu poskytujícího podporu

Další informace

Rozhodnutí v autentickém znění po odstranění všech informací, jež jsou předmětem obchodního tajemství, najdete na adrese:

http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/9


Bez námitek k navrhovanému spojení

(Případ COMP/M.6147 – Rosneft Oil Company/BP/Ruhr Oel)

(Text s významem pro EHP)

2011/C 111/03

Dne 10. března 2011 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné se společným trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004. Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v angličtině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32011M6147. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/9


Bez námitek k navrhovanému spojení

(Případ COMP/M.6116 – Europ Assistance France/Malakoff Mederic/EAP France)

(Text s významem pro EHP)

2011/C 111/04

Dne 1. dubna 2011 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné se společným trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004. Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v francouzštině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32011M6116. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.


IV Informace

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Evropská komise

9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/10


Směnné kurzy vůči euru (1)

8. dubna 2011

2011/C 111/05

1 euro =


 

měna

směnný kurz

USD

americký dolar

1,4401

JPY

japonský jen

122,80

DKK

dánská koruna

7,4572

GBP

britská libra

0,88095

SEK

švédská koruna

8,9895

CHF

švýcarský frank

1,3163

ISK

islandská koruna

 

NOK

norská koruna

7,8020

BGN

bulharský lev

1,9558

CZK

česká koruna

24,430

HUF

maďarský forint

264,09

LTL

litevský litas

3,4528

LVL

lotyšský latas

0,7090

PLN

polský zlotý

3,9560

RON

rumunský lei

4,1118

TRY

turecká lira

2,1646

AUD

australský dolar

1,3687

CAD

kanadský dolar

1,3741

HKD

hongkongský dolar

11,1889

NZD

novozélandský dolar

1,8446

SGD

singapurský dolar

1,8105

KRW

jihokorejský won

1 559,19

ZAR

jihoafrický rand

9,5811

CNY

čínský juan

9,4115

HRK

chorvatská kuna

7,3655

IDR

indonéská rupie

12 454,48

MYR

malajsijský ringgit

4,3441

PHP

filipínské peso

61,908

RUB

ruský rubl

40,4165

THB

thajský baht

43,275

BRL

brazilský real

2,2619

MXN

mexické peso

16,8978

INR

indická rupie

63,4720


(1)  Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/11


Stanovisko Poradního výboru pro restriktivní dohody a dominantní postavení přijaté na jeho zasedání dne 2. července 2010 ohledně návrhu rozhodnutí ve věci COMP/38.866 (1) – Fosfáty používané ve výživě zvířat

Zpravodaj: Řecko

2011/C 111/06

1.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, že subjekty, jimž je návrh rozhodnutí určen, se účastnily dohody a/nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a článku 53 Dohody o EHP.

2.

Poradní výbor souhlasí s hodnocením Komise, pokud jde o vymezení výrobkového a zeměpisného rozsahu dohody a/nebo jednání ve vzájemné shodě, které je obsaženo v návrhu rozhodnutí.

3.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, že subjekty, jimž je návrh rozhodnutí určen, se účastnily jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 Smlouvy o fungování EU a článkem 53 Dohody o EHP.

4.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, že cílem a účinkem dohody a/nebo jednání ve vzájemné shodě bylo omezit hospodářskou soutěž ve smyslu článku 101 Smlouvy o fungování EU a článku 53 Dohody o EHP.

5.

Poradní výbor souhlasí s Komisí, že předmětná dohoda a/nebo jednání ve vzájemné shodě mohly výrazně ovlivnit obchod mezi členskými státy EU.

6.

Poradní výbor souhlasí s posudkem Komise o trvání protiprávního jednání pro každého adresáta.

7.

Poradní výbor souhlasí s návrhem rozhodnutí Komise ohledně adresátů rozhodnutí, především s odkazem na přisouzení odpovědnosti mateřským společnostem dotčených skupin.

8.

Poradní výbor souhlasí, aby Komise použila postup stanovený v čl. 10a nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ve znění nařízení Komise (ES) č. 622/2008 ze dne 30. června 2008, a s oznámením o narovnání ohledně postupu při narovnání v případech kartelů.

9.

Poradní výbor hodlá požádat Komisi o zohlednění všech ostatních bodů vznesených v průběhu diskuse.

10.

Poradní výbor doporučuje zveřejnění svého stanoviska v Úředním věstníku Evropské unie.


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/12


Stanovisko Poradního výboru pro restriktivní dohody a dominantní postavení přijaté na jeho zasedání dne 16. července 2010 ohledně návrhu rozhodnutí ve věci COMP/38.866 (2) – Fosfáty používané ve výživě zvířat

Zpravodaj: Řecko

2011/C 111/07

1.

Poradní výbor souhlasí s Evropskou komisí ohledně použití Pokynů z roku 2006 pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003.

2.

Poradní výbor souhlasí s Evropskou komisí ohledně základní výše pokut pro každého adresáta návrhu rozhodnutí.

3.

Poradní výbor souhlasí s Evropskou komisí, že v dané věci nebyly zjištěny žádné přitěžující okolnosti pro žádného adresáta návrhu rozhodnutí.

4.

Poradní výbor souhlasí s Evropskou komisí ohledně snížení pokut vycházejících z oznámení Komise z roku 2002 o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů.

5.

Poradní výbor souhlasí s Evropskou komisí ohledně snížení pokuty podle oznámení o narovnání stranám, které usilují o narovnání.

6.

Poradní výbor souhlasí s hodnocením Evropské komise, pokud jde o platební neschopnost.

7.

Poradní výbor souhlasí s Evropskou komisí ohledně konečné výše pokut.

8.

Poradní výbor doporučuje zveřejnění svého stanoviska v Úředním věstníku Evropské unie.


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/13


Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení (1)

Věc COMP/38.866 – Fosfáty používané ve výživě zvířat

2011/C 111/08

Tato věc se týká kartelové dohody mezi šesti podniky působícími v oblasti fosfátů používaných ve výživě zvířat (2). Podniky se účastnily kartelu, který trval zhruba 35 let (1969–2004) a vztahoval se na několik členských států.

Pokud jde o pět skupin podniků, vychází návrh rozhodnutí z postupu narovnání (3), zatímco v jednom případě se skupina rozhodla nepřistoupit k narovnání a zvolila tudíž řádný postup (tzv. smíšené řízení). V důsledku toho budou v tomto případě přijata dvě rozhodnutí, jedno společné pro podniky usilující o narovnání a druhé rozhodnutí pro zbývající podnik.

Souvislosti

Na základě žádosti podniku Kemira o ochranu před pokutami v listopadu 2003 byly v únoru 2004 provedeny neohlášené inspekce. O pět let později dne 19. února 2009 Komise formálně zahájila řízení a vyzvala dotčené podniky, aby se písemně vyjádřily, zda hodlají vstoupit do jednání o narovnání za účelem možného předložení návrhu na narovnání (4). Všechny strany výzvu přijaly a následovala dvoustranná jednání mezi GŘ pro hospodářskou soutěž a každým dotčeným subjektem.

Na základě těchto jednání všechny podniky s výjimkou podniku Timab Industries S.A. a jeho mateřské společnosti Compagnie Financière et de Participation Roullier (dále jen „Timab/CFPR“) podaly návrhy na narovnání. V důsledku toho se řízení pro podnik Timab/CFPR znovu změnilo v řádný postup.

Písemné řízení

Prohlášení o námitkách

Komise dne 23. listopadu 2009 přijala balík šesti prohlášení o námitkách, která byla samostatně oznámena jednotlivým stranám řízení. Podle prohlášení o námitkách se podniky Ercros, FMC Foret, Kemira, Tessenderlo, Quimitecnica a Timab/CFPR přinejmenším od 19. března 1969 do přinejmenším 10. února 2004 po různou dobu účastnily jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 Smlouvy o fungování EU a článkem 53 Dohody o EHP. Co se týče zeměpisného rozsahu, kartelová dohoda se vztahuje po celé období na Belgii, Dánsko, Finsko, Francii, Irsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Spojené království a Švédsko. Co se týče dalších zemí, dohoda se vztahuje na Španělsko od roku 1992 a na Portugalsko od roku 1993 (5). Co se týče podniku Timab/CFPR, údajné protiprávní jednání trvalo od 16. září 1993 do 10. února 2004. Protiprávní jednání spočívalo v rozdělení si podstatné části evropského trhu, přidělení prodejních kvót a zákazníků a v koordinaci cen a obchodních podmínek. Komise v prohlášení o námitkách sdělila svůj úmysl přijmout rozhodnutí o protiprávním jednání a uložit pokuty (6).

Přístup ke spisu

Ještě před oznámením v prohlášení o námitkách byly skupiny usilující o narovnání během jednání o narovnání ústně informovány ohledně zamýšlených námitek a byl jim umožněn přístup k důkazům ve spisu Komise. Skupiny ve svých návrzích na narovnání potvrdily, že jim byla poskytnuta dostatečná možnost vyjádřit se k námitkám a že nezamýšlejí požadovat další přístup ke spisu pod podmínkou, že prohlášení o námitkách zohlední jejich návrhy na narovnání.

Strany usilující o narovnání po obdržení prohlášení o námitkách jednoznačně potvrdily, že prohlášení o námitkách odpovídá obsahu jejich návrhů na narovnání a že se i nadále zavazují pokračovat v postupu narovnáním.

Podniku Timab/CFPR byl po obdržení prohlášení o námitkách umožněn plný přístup ke spisu Komise prostřednictvím DVD a v prostorách Komise mu byly rovněž zpřístupněny listinné důkazy i návrhy na narovnání ostatních stran bez důvěrných údajů. Dále byl podniku Timab/CFPR na jeho žádost umožněn v prostorách Komise další přístup k dokumentům, v nichž strany usilující o narovnání uznávají prohlášení o námitkách.

Lhůty pro odpovědi

Po obdržení prohlášení o námitkách byla stranám v souladu s bodem 26 oznámení o narovnání poskytnuta pro reakci lhůta dvou týdnů. Jedné ze stran usilujících o narovnání (Ercros) byla na její žádost lhůta pro reakci prodloužena o dva dny.

Podnikům Timab/CFPR byla původně pro reakci na sdělení o námitkách poskytnuta lhůta čtyř týdnů. Na jejich žádost byla lhůta prodloužena o pět týdnů.

Ústní řízení

Ústní slyšení

Ústní slyšení se na žádost podniku Timab/CFPR konalo dne 24. února 2010.

Bez ohledu na skutečnost, že strany usilující o narovnání se vzdaly svého práva na ústní slyšení, úředník pro slyšení odpovědný v dané chvíli za tento případ rozhodl, v zájmu transparentnosti a spravedlnosti, pozvat strany ke slyšení jako podniky, jichž se řízení dotýká. Všechny podniky s výjimkou podniku Tessenderlo tuto možnost přijaly a zúčastnily se slyšení.

Návrh rozhodnutí

Co se týče stran usilujících o narovnání, obsahuje návrh rozhodnutí námitky vznesené v prohlášení o námitkách, a tudíž zohledňuje rovněž návrhy na narovnání jednotlivých stran. Návrh rozhodnutí se tak týká pouze námitek, u kterých byla stranám usilujícím o narovnání poskytnuta příležitost oznámit svá stanoviska. V této souvislosti jsem rovněž vzal na vědomí, že strany usilující o narovnání jednoznačně potvrdily, že jim byla poskytnuta dostatečná možnost vyjádřit se k námitkám, a že před úředníkem pro slyšení nevznesly žádné procedurální otázky.

Co se týče podniků Timab/CFPR, návrh rozhodnutí rovněž obsahuje námitky vznesené v prohlášení o námitkách. Nicméně s ohledem na písemné a ústní návrhy podniků Timab/CFPR byla výrazně zkrácena délka trvání protiprávního jednání z přibližně 25 let na méně než 11 let.

Mám za to, že v tomto případě bylo právo na slyšení všech účastníků dodrženo.

V Bruselu dne 14. července 2010.

Michael ALBERS


(1)  Podle článků 15 a 16 rozhodnutí Komise (2001/462/ES, ESUO) ze dne 23. května 2001 o mandátu úředníků pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže – Úř. věst. L 162, 19.6.2001, s. 21.

(2)  Ercros (Ercros S.A., Ercros Industrial S.A.), FMC Foret (FMC Foret S.A., FMC Chemicals Netherlands B.V., FMC Corporation), Kemira, (Kemira Oyj, Yara Phosphates Oy, Yara Soumi Oy), Tessenderlo Chemie N.V., Quimitécnica (Quimitécnica.com – Cemércio e Industria Quimica S.A., José de Mello SGPS S.A.) a Timab (Timab Industries S.A., Compagnie Financière et de Participation Roullier).

(3)  Nařízení Komise (ES) č. 622/2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 773/2004 s ohledem na postup při narovnání v případech kartelů, Úř. věst. L 171, 1.7.2008, s. 3 a Oznámení Komise o postupu při narovnání s cílem přijmout rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v případech kartelů, Úř. věst. C 167, 2.7.2008, s. 1.

(4)  Ustanovení čl. 10a odst. 1 nařízení (ES) č. 773/2004 (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 18).

(5)  Pro účely používání čl. 101 SFEU anebo čl. 53 dohody o EHP platí jurisdikce Evropské komise pro Norsko, Rakousko a Švédsko od 1. ledna 1994 dále.

(6)  Čl. 7 a 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/15


Souhrnná zpráva o rozhodnutí Komise

ze dne 20. července 2010

týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP

(Věc COMP/38.866 – Fosfáty používané ve výživě zvířat)

(oznámeno pod číslem K(2010) 5004)

(Pouze anglické a francouzské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

2011/C 111/09

Komise dne 20. července 2010 přijala rozhodnutí v řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie. V souladu s článkem 30 nařízení Rady (ES) č. 1/2003  (1) Komise zveřejňuje jména stran a hlavní obsah rozhodnutí včetně všech uložených sankcí, přičemž přihlíží k oprávněnému zájmu podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.

1.   ÚVOD

(1)

V této věci byla přijata dvě rozhodnutí. Na jedné straně „zkrácené“ rozhodnutí pro podniky, které ve svých formálních žádostech o narovnání („návrhy na narovnání“) (2) uznaly účast na kartelové dohodě týkající se prodeje fosfátů používaných ve výživě zvířat, a na straně druhé jiné rozhodnutí pro podniky Timab Industries S.A. a Compagnie Financière et de Participation Roullier (Francie) (dále jen „CFPR/Timab“), které přerušily postup narovnáním. Tato souhrnná zpráva se týká rozhodnutí určeného stranám, které usilují o narovnání.

(2)

Jedenáct subjektů, jimž je rozhodnutí určeno, se účastnilo jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 Smlouvy o fungování EU a od 1. ledna 1994 v rozporu s článkem 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „dohoda o EHP“), na němž se domluvily, co se týče prodeje fosfátů používaných ve výživě zvířat.

2.   POPIS PŘÍPADU

2.1   Řízení

(3)

Případ byl zahájen dne 28. listopadu 2003 na základě žádosti podniku Kemira o ochranu před pokutami. Žádost se týkala období od roku 1989 do roku 2003. Komise získala další důkazy z inspekcí, které proběhly 10. a 11. února 2004. Dne 18. února 2004 podal podnik Tessenderlo žádost o shovívavost. Následně Komise obdržela další žádosti o shovívavost od podniků Quimitécnica a CFPR/Timab.

(4)

Stranám bylo dopisem ze dne 19. ledna 2009 oznámeno rozhodnutí zahájit řízení o narovnání. Po jednáních o narovnání předložily všechny strany v odpovídajících časových lhůtách návrhy na narovnání, s výjimkou podniků CFPR/Timab, které postup narovnáním přerušily.

(5)

Dne 23. listopadu 2009 Komise přijala balík oznámení o námitkách určených všem stranám. S výjimkou CFPR/Timab všechny strany ve své odpovědi potvrdily, že prohlášení o námitkách odpovídá obsahu jejich návrhů na narovnání a že se i nadále zavazují pokračovat v postupu narovnáním.

(6)

Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení vydal ve dnech 2. července 2010 a 16. července 2010 kladné stanovisko. Toto rozhodnutí (jakož i rozhodnutí určené TIMAB/CFPR) bylo přijato dne 20. července 2010.

2.2   Shrnutí protiprávního jednání

(7)

Tento případ se týká protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 Smlouvy o fungování EU a článkem 53 Dohody o EHP trvajícího od 1. ledna 1994, pokud jde o prodej fosfátů používaných ve výživě zvířat (FP). Cílem kartelu bylo rozdělit si podstatnou část evropského trhu s fosfáty přidělením prodejních kvót členům kartelu, dále koordinovat ceny a v potřebné míře i obchodní podmínky.

(8)

Kartelové dohody známé pod názvem „Club“, CEPA (Centre d’Etude des Phosphates Alimentaires, Výzkumné středisko pro fosfátová krmiva) nebo později Super CEPA se ukázaly být značně odolné a schopné přizpůsobovat se v průběhu let různým průmyslovým a tržním podmínkám.

(9)

Hlavním cílem koordinace bylo rozdělit si objemy FP dodávaných v několika evropských zemích, z nichž některé byly nebo se staly členskými státy, a některé ze zemí se staly smluvními stranami Dohody o EHP. Podniky rovněž koordinovaly omezení výroby (například výroba podle technologie na bázi kyseliny fosforečné nebo převod části surového materiálu nebo výrobních přebytků na trh hnojiv) a přidělovaly si zákazníky. Kartel zejména zavedl systém kvót pokrývajících různá geografická území v Evropě, na jejichž základě byly výrobcům přidělovány objemy prodeje a konkrétní zákazníci. V případě potřeby se k nápravě odchylek používaly kompenzace.

(10)

Kartel měl rovněž za cíl koordinovat mezi jednotlivými členy kartelu ceny pro každou ze zemí a v případě potřeby i obchodní podmínky.

(11)

Podniky udržovaly časté kontakty a pravidelně se scházely za účelem koordinace prostřednictvím sledování cen a dohod o rozdělení trhu na evropské úrovni i na úrovni jednotlivých zemí. Mechanismy sledování a kompenzací byly určeny a používaly se pro kontrolu dohod o rozdělení trhu a k nápravě a mediaci sporů týkajících se významných odchylek od dohodnutých kvót na evropské úrovni i na úrovni jednotlivých zemí. To stranám přesto nezabránilo chopit se příležitosti dodat nesprávné údaje a navzájem se podvádět.

(12)

Ceny, navyšování cen a ostatní obchodní a nákupní podmínky (posledně jmenované pouze bylo-li to nezbytné) se projednávaly a koordinovaly podle jednotlivých zemí.

(13)

Protiprávní jednání se celkově týkalo většiny Unie a v důsledku toho i značné části území EHP (3) a trvalo od 19. března 1969 přinejmenším do 10. února 2004.

2.3   Adresáti a doba trvání protiprávního jednání

(14)

V tomto rozhodnutí jsou následující právní subjekty považovány za odpovědné za protiprávní jednání v uvedených obdobích:

Yara Phosphates Oy: přinejmenším od 19. března 1969 do 28. listopadu 2003,

Kemira Oyj: přinejmenším od 1. dubna 1989 do 28. listopadu 2003,

Yara Suomi Oy: přinejmenším od 1. ledna 1994 do 28. listopadu 2003,

Tessenderlo Chemie N.V.: přinejmenším od 19. března 1969 do 10. února 2004,

Ercros S.A.: přinejmenším od 31. ledna 1992 do 10. února 2004,

Ercros Industrial S.A.: přinejmenším od 31. ledna 1992 do 10. února 2004,

FMC Foret S.A.: přinejmenším od 31. ledna 1992 do 31. prosince 2001,

FMC Chemicals Netherlands B.V.: přinejmenším od 31. ledna 1992 do 31. prosince 2001,

FMC Corporation: přinejmenším od 31. ledna 1992 do 31. prosince 2001,

Quimitécnica.com — Comércio e Indústria Química S.A.: přinejmenším od 21. října 1993 do 10. února 2004,

José de Mello SGPS S.A.: přinejmenším od 1. ledna 1997 do 10. února 2004.

2.4   Nápravná opatření

(15)

Komise při stanovování výše pokuty, která má být uložena, odkazuje na zásady stanovené v Pokynech k pokutám z roku 2006 (4). Komise rovněž uplatňuje ustanovení oznámení o shovívavosti z roku 2002 a Oznámení Komise o postupu při narovnání s cílem přijmout rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v případech kartelů.

2.4.1   Základní výše pokuty

(16)

V souladu s pokyny pro výpočet pokut vychází základní výše pokuty, která má být uložena každé straně, ze součtu proměnné hodnoty a dodatečné částky. Proměnná hodnota pokuty se vztahuje k podílu (mezi 0 % až 30 %) hodnoty prodejů v závislosti na míře závažnosti protiprávního jednání a je vynásobena počtem let protiprávního jednání. Dodatečná částka je součet od 15 % do 25 % hodnoty prodejů zboží či služeb, k nimž se vztahuje protiprávní jednání v daném roce (obvykle poslední rok protiprávního jednání).

(17)

Výpočet výše pokuty, která má být uložena podnikům usilujícím o narovnání se provádí podle stejné metodologie stanovené v pokynech pro výpočet pokut, jako metodologie použitá ve výše uvedeném zvláštním rozhodnutí pro podniky, které o narovnání neusilují (CFPR/Timab). Snížení pokuty podle oznámení o narovnání se nicméně uplatní pouze v případě podniků, které usilují o narovnání.

(18)

V souladu s pokyny pro výpočet pokut je základní výše pokuty stanovena na 17 % prodejů fosfátů používaných ve výživě zvířat, které podniky uskutečnily v zemích v rámci EHP, jichž se týká protiprávní jednání.

(19)

Základní výše je vynásobena počtem let účasti na protiprávním jednání s cílem přihlédnout u každého podniku individuálně k době trvání účasti na protiprávním jednání.

2.4.2   Úpravy základní částky

(20)

V úvahu nebyly vzaty žádné přitěžující ani polehčující okolnosti.

2.4.3   Použití horní hranice 10 % obratu

(21)

Podle čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 nesmí pokuta u každého podniku přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za hospodářský rok předcházející rozhodnutí Komise. Vzhledem k tomu, že základní výše pokuty pro podniky Tessenderlo Chemie N.V., Yara Suomi Oy, Yara Phosphates Oy a Quimitécnica.com – Comércio e Indústria Química S.A. překračuje strop 10 % obratu za rok 2009, je základní výše pokuty, která jim má být uložena, upravena v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003.

2.4.4   Uplatnění oznámení o shovívavosti z roku 2002: snížení pokut

(22)

Podnik Kemira požádal dne 28. listopadu 2003 o ochranu před pokutami. Podnik Kemira splnil požadavky oznámení o shovívavosti, a byl proto dne 16. prosince 2003 od pokut podmíněně osvobozen. Podniky Yara Phosphates a Yara Suomi byly součástí stejného podniku jako Kemira v momentě žádosti o ochranu před pokutami a toto osvobození od pokut se na ně rovněž vztahuje.

(23)

Důkazy, které předložil podnik Tessenderlo, představují ve smyslu oznámení o shovívavosti významný přínos. Podniku Tessenderlo se uděluje snížení pokuty, která by jinak byla uložena, ve výši 50 % za období po 31. březnu 1989. Dále v souladu s bodem 23 oznámení o shovívavosti byla podniku Tessenderlo udělena částečná ochrana před pokutami, jelikož jeho žádost umožnila Komisi rozšířit dobu trvání protiprávního jednání.

(24)

Důkazy předložené podnikem Quimitécnica dne 27. března 2007 a později ještě doplněné představují ve smyslu oznámení o shovívavosti významný přínos. Podniku Quimitécnica se uděluje snížení pokuty, která by jinak byla uložena, ve výši 25 %. Podnik José de Mello byl součástí stejného podniku jako Quimitécnica v momentě žádosti o shovívavost a toto snížení pokuty se na něj rovněž vztahuje.

(25)

Dne 14. října 2008 podaly podniky CFPR/Timab žádost podle oznámení o shovívavosti, kterou dále doplnily dne 28. října 2008. Podnikům CFPR/Timab bylo podle oznámení o shovívavosti uděleno v rozhodnutí určeném těmto podnikům snížení pokuty ve výši 5 %.

2.4.5   Použití oznámení o narovnání

(26)

V souladu s bodem 32 oznámení o narovnání (5) byla s přihlédnutím k pokynům pro výpočet pokut uplatněna odměna za výsledky narovnání v podobě 10% snížení částky pokuty, která má být uložena, poté co byl použit 10% strop. V případech, kdy dojde k narovnání s žadateli o shovívavost, bude přiznané snížení pokuty za narovnání přičteno k odměně za shovívavost. V souladu s použitím oznámení o narovnání je pokuta, která má být uložena všem adresátům tohoto rozhodnutí, je snížena o 10 %.

2.4.6   Platební schopnost

(27)

Dva podniky v tomto případě uvedly, že podle bodu 35 pokynů k pokutám z roku 2006 nejsou schopny pokutu zaplatit. Komise tyto žádosti přezkoumala a pečlivě zanalyzovala dostupné finanční údaje týkající se těchto podniků. Na základě tohoto hodnocení Komise jednu z žádostí přijala a udělila snížení pokuty o 70 %.

3.   ROZHODNUTÍ

(28)

Pokuty uložené podle čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003:

0 EUR

Podnikům Yara Phosphates Oy, Yara Suomi Oy a Kemira Oyj. společně a nerozdílně.

83 752 000 EUR

Podniku Tessenderlo Chemie N.V.

1 750 905 EUR

Podnikům Quimitécnica.com — Comércio e Indústria Química S.A. a José de Mello SGPS S.A. společně a nerozdílně.

1 044 095 EUR

Podniku José de Mello SGPS S.A.

14 400 000 EUR

Podnikům FMC Foret S.A., FMC Chemicals Netherlands B.V. a FMC Corporation společně a nerozdílně.

14 850 000 EUR

Podnikům Ercros Industrial S.A. a Ercros S.A. společně a nerozdílně.


(1)  Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.

(2)  Podle čl. 10a odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ve znění nařízení (ES) č. 622/2008 s ohledem na postup při narovnání v případech kartelů.

(3)  Co se týče zeměpisného rozsahu, kartelová dohoda se po celé období vztahuje na Belgii, Dánsko, Finsko, Francii, Irsko, Německo, Norsko, Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko, Spojené království a Švédsko. Co se týče dalších zemí, dohoda se vztahuje na Španělsko nejpozději od roku 1992 a na Portugalsko nejpozději od roku 1993.

(4)  Úř. věst. C 210, 1.9.2006, s. 2.

(5)  Nařízení Komise (ES) č. 622/2008 ze dne 30. června 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 773/2004 s ohledem na postup při narovnání v případech kartelů (Úř. věst. L 171, 1.7.2008, s. 3), a oznámení Komise o postupu při narovnání s cílem přijmout rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v případech kartelů (Úř. věst. C 167, 2.7.2008, s. 1).


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/19


Souhrnná zpráva o rozhodnutí Komise

ze dne 20. července 2010

týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP

(Věc COMP/38.866 – Fosfáty používané ve výživě zvířat)

(oznámeno pod číslem K(2010) 5004)

(Pouze anglické a francouzské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

2011/C 111/10

Komise přijala dne 20. července 2010 rozhodnutí týkající se postupu při provádění článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie. V souladu s článkem 30 nařízení Rady (ES) č. 1/2003  (1) Komise zveřejňuje jména stran a hlavní obsah rozhodnutí včetně všech uložených sankcí, přičemž přihlíží k oprávněnému zájmu podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.

1.   ÚVOD

(1)

V této věci byla přijata dvě rozhodnutí. Na jedné straně „zkrácené“ rozhodnutí pro podniky, které ve svých formálních žádostech o narovnání („návrhy na narovnání“) (2) uznaly účast na kartelové dohodě týkající se prodeje fosfátů používaných ve výživě zvířat, a na straně druhé jiné rozhodnutí pro podniky Timab Industries S.A. a Compagnie Financière et de Participation Roullier (Francie) (dále jen „CFPR/Timab“), které přerušily postup narovnáním. Tato souhrnná zpráva se týká rozhodnutí určeného podnikům CFPR/Timab.

(2)

Subjekty, jimž je rozhodnutí určeno, se účastnily jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 Smlouvy o fungování EU a od 1. ledna 1994 v rozporu s článkem 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „dohoda o EHP“), na němž se domluvily, co se týče prodeje fosfátů používaných ve výživě zvířat od 16. září 1993 do 10. února 2004.

2.   POPIS PŘÍPADU

2.1   Řízení

(3)

Případ byl zahájen dne 28. listopadu 2003 na základě žádosti podniku Kemira o ochranu před pokutami. Komise získala další důkazy z inspekcí, které proběhly 10. a 11. února 2004. Dne 18. února 2004 podal podnik Tessenderlo žádost o shovívavost. Následně Komise obdržela další žádosti o shovívavost od podniků Quimitécnica a CFPR/Timab.

(4)

Stranám bylo dopisem ze dne 19. ledna 2009 oznámeno rozhodnutí zahájit řízení o narovnání. Po jednáních o narovnání předložily všechny strany v odpovídajících časových lhůtách návrhy na narovnání, s výjimkou podniků CFPR/Timab, které postup narovnáním přerušily.

(5)

Dne 23. listopadu 2009 Komise přijala balík šesti oznámení o námitkách určených všem stranám. S výjimkou CFPR/Timab všechny strany ve své odpovědi potvrdily, že prohlášení o námitkách odpovídá obsahu jejich návrhů na narovnání a že se i nadále zavazují pokračovat v postupu narovnáním.

(6)

Poté, co byl podnikům CFPR/Timab umožněn v plném rozsahu přístup ke spisu, odpověděly tyto podniky dne 2. února 2010 písemně na prohlášení o námitkách a zúčastnily se slyšení dne 24. února 2010.

(7)

Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení vydal ve dnech 2. července 2010 a 16. července 2010 kladné stanovisko. Toto rozhodnutí (jakož i rozhodnutí určené stranám, které usilují o narovnání) bylo přijato dne 20. července 2010.

2.2   Shrnutí protiprávního jednání

(8)

Tento případ se týká protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 Smlouvy o fungování EU a článkem 53 Dohody o EHP trvajícího od 1. ledna 1994, pokud jde o prodej fosfátů používaných ve výživě zvířat. Cílem kartelu bylo rozdělit si podstatnou část evropského trhu s fosfáty přidělením prodejních kvót členům kartelu, dále koordinovat ceny a v potřebné míře i obchodní podmínky.

(9)

Kartelové dohody známé pod názvem „Club“, CEPA (Centre d’Etude des Phosphates Alimentaires, Výzkumné středisko pro fosfátová krmiva) nebo později Super CEPA se ukázaly být značně odolné a schopné přizpůsobovat se v průběhu let různým průmyslovým a tržním podmínkám.

(10)

Hlavním cílem koordinace bylo rozdělit si objemy fosfátů používaných ve výživě zvířat dodávaných v několika evropských zemích, z nichž některé byly nebo se staly členskými státy, a některé ze zemí se staly smluvními stranami Dohody o EHP. Podniky rovněž koordinovaly omezení výroby (například výroba podle technologie na bázi kyseliny fosforečné nebo převod části surového materiálu nebo výrobních přebytků na trh hnojiv) a přidělovaly si zákazníky. Kartel zejména zavedl systém kvót pokrývajících různá geografická území v Evropě, na jejichž základě byly výrobcům přidělovány objemy prodeje a konkrétní zákazníci. V případě potřeby se k nápravě odchylek používaly kompenzace.

(11)

Kartel měl rovněž za cíl koordinovat mezi jednotlivými členy kartelu ceny pro každou ze zemí a v případě potřeby i obchodní podmínky.

(12)

Podniky udržovaly časté kontakty a pravidelně se scházely za účelem koordinace prostřednictvím dohod o sledování cen a rozdělení trhu na evropské úrovni i na úrovni jednotlivých zemí. Mechanismy sledování a kompenzací byly určeny a používaly se pro kontrolu dohod o rozdělení trhu a pro k nápravě a mediaci sporů týkajících se významných odchylek od dohodnutých kvót na evropské úrovni i na úrovni jednotlivých zemí. To stranám přesto nezabránilo chopit se příležitosti dodat nesprávné údaje a navzájem se podvádět.

(13)

Ceny, navyšování cen a ostatní obchodní a nákupní podmínky (posledně jmenované pouze bylo-li to nezbytné) se projednávaly a koordinovaly podle jednotlivých zemí.

(14)

Protiprávní jednání se celkově týkalo většiny Unie a v důsledku toho i značné části území EHP (3) a trvalo od 19. března 1969 přinejmenším do 10. února 2004.

(15)

Co se týče podniku Timab, bylo zjištěno, že se plně účastnil a byl zcela zapojen do dohod Super CEPA a celkového kartelu v oblasti fosfátů používaných ve výživě zvířat od 16. září 1993 do 10. února 2004.

(16)

Podnik CFPR (société faîtière du groupe Roullier) je společně a nerozdílně s podnikem Timab odpovědný za účast na protiprávním jednání od 16. září 1993 přinejmenším do 10. února 2004.

2.3   Adresáti a doba trvání protiprávního jednání

(17)

V tomto rozhodnutí jsou následující právní subjekty považovány za odpovědné za protiprávní jednání v uvedených obdobích:

Timab Industries S.A.: od 16. září 1993 přinejmenším do 10. února 2004,

Compagnie Financière et de Participation Roullier: od 16. září 1993 přinejmenším do 10. února 2004.

2.4   Nápravná opatření

(18)

Komise při stanovování výše pokuty, která má být uložena, odkazuje na zásady stanovené v Pokynech k pokutám z roku 2006 (4). Komise rovněž uplatňuje ustanovení oznámení o shovívavosti z roku 2002 a Oznámení Komise o postupu při narovnání s cílem přijmout rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v případech kartelů.

2.4.1   Základní výše pokuty

(19)

V souladu s pokyny pro výpočet pokut vychází základní výše pokuty, která má být uložena každé straně, ze součtu proměnné hodnoty a dodatečné částky. Proměnná hodnota pokuty se vztahuje k podílu (mezi 0 % až 30 %) hodnoty prodejů v závislosti na míře závažnosti protiprávního jednání a je vynásobena počtem let protiprávního jednání. Dodatečná částka je součet od 15 % do 25 % hodnoty prodejů zboží či služeb, k nimž se vztahuje protiprávní jednání v daném roce (obvykle poslední rok protiprávního jednání).

(20)

Výpočet výše pokuty, která má být uložena podnikům usilujícím o narovnání se provádí podle stejné metodologie stanovené v pokynech pro výpočet pokut, jako metodologie použitá pro podniky, které o narovnání neusilují (konkrétně tedy CFPR/Timab). Snížení pokuty podle oznámení o narovnání se nicméně uplatí pouze v případě podniků, které usilují o narovnání.

(21)

V souladu s pokyny pro výpočet pokut je základní výše pokuty stanovena na 17 % prodejů fosfátů používaných ve výživě zvířat, které podniky uskutečnily v zemích v rámci EHP, jichž se týká protiprávní jednání.

(22)

Základní výše je vynásobena počtem let účasti na protiprávním jednání s cílem přihlédnout u každého podniku individuálně k době trvání účasti na protiprávním jednání.

2.4.2   Úpravy základní částky

(23)

V úvahu nebyly vzaty žádné přitěžující ani polehčující okolnosti.

2.4.3   Použití horní hranice 10 % obratu

(24)

Podle čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 nesmí pokuta u každého podniku přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za hospodářský rok předcházející rozhodnutí Komise.

2.4.4   Uplatnění oznámení o shovívavosti z roku 2002: snížení pokut

(25)

Podnik Kemira požádal dne 28. listopadu 2003 o ochranu před pokutami. Podnik Kemira splnil požadavky oznámení o shovívavosti, a byl proto dne 16. prosince 2003 od pokut podmíněně osvobozen. Podniky Yara Phosphates a Yara Suomi byly součástí stejného podniku jako Kemira v momentě žádosti o ochranu před pokutami a toto osvobození od pokut se na ně rovněž vztahuje.

(26)

Důkazy, které předložil podnik Tessenderlo, představují ve smyslu oznámení o shovívavosti významný přínos. Podniku Tessenderlo se uděluje snížení pokuty, která by jinak byla uložena, ve výši 50 % za období po 31. březnu 1989. Dále v souladu s bodem 23 oznámení o shovívavosti byla podniku Tessenderlo udělena částečná ochrana před pokutami, jelikož jeho žádost umožnila Komisi rozšířit dobu trvání protiprávního jednání.

(27)

Důkazy předložené podnikem Quimitécnica dne 27. března 2007 a později ještě doplněné představují ve smyslu oznámení o shovívavosti významný přínos. Podniku Quimitécnica se uděluje snížení pokuty, která by jinak byla uložena, ve výši 25 %. Podnik José de Mello byl součástí stejného podniku jako Quimitécnica v momentě žádosti o shovívavost a toto snížení pokuty se na něj rovněž vztahuje.

(28)

Dne 14. října 2008 podaly podniky CFPR/Timab žádost podle oznámení o shovívavosti, kterou dále doplnily dne 28. října 2008. Podnikům CFPR/Timab bylo podle oznámení o shovívavosti uděleno v rozhodnutí určeném těmto podnikům snížení pokuty ve výši 5 %.

2.4.5   Platební schopnost

(29)

Dva podniky v tomto případě uvedly, že podle bodu 35 pokynů k pokutám z roku 2006 nejsou schopny pokutu zaplatit. Komise tyto žádosti přezkoumala a pečlivě zanalyzovala dostupné finanční údaje týkající se těchto podniků. Na základě tohoto hodnocení Komise jednu z žádostí přijala a udělila snížení pokuty o 70 %.

3.   ROZHODNUTÍ

(30)

Pokuty uložené podle čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003:

59 850 000 EUR

Podnikům Timab Industries S.A. a Compagnie Financière et de Participation Roullier společně a nerozdílně.


(1)  Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.

(2)  Podle čl. 10a odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ve znění nařízení (ES) č. 622/2008 s ohledem na postup při narovnání v případech kartelů.

(3)  Co se týče zeměpisného rozsahu, kartelová dohoda se po celé období vztahuje na Belgii, Dánsko, Finsko, Francii, Irsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Spojené království a Švédsko. Co se týče dalších zemí, dohoda se vztahuje na Španělsko nejpozději od roku 1992 a na Portugalsko nejpozději od roku 1993.

(4)  Úř. věst. C 210, 1.9.2006, s. 2.


V Oznámení

ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Evropská komise

9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/22


STÁTNÍ PODPORA – NĚMECKO

Státní podpora C 33/10 (ex N 700/09) – Podpora výrobcům neželezných kovů na náklady na CO2 v ceně elektřiny

Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie

(Text s významem pro EHP)

2011/C 111/11

Dopisem ze dne 17. listopadu 2010, který je v závazném znění uveden za tímto shrnutím, sdělila Komise Německu rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie ve věci výše uvedené podpory.

Zúčastněné strany mohou zaslat své připomínky k této podpoře, ohledně níž Komise zahajuje řízení, do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a dopisu, jenž za ním následuje, a to na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:

European Commission

Directorate-General for Competition

State aid Greffe

Rue Joseph II/Jozef II-straat 70

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

Fax +32 2296124

Tyto připomínky budou sděleny Německu. Zúčastněné strany podávající připomínky mohou písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.

STRUČNÉ SHRNUTÍ

POPIS OPATŘENÍ

Německo hodlá poskytnout výrobcům neželezných kovů (surový hliník, kód NACE 2442, zinek bez olova a cínu, kód NACE 2443, a měď, kód NACE 2444, dále jen neželezné kovy) podporu ve výši 40 milionů EUR. Cílem opatření je vyrovnat část nákladů na CO2 na nepřímé emise, které příjemcům vznikly ve druhé polovině roku 2009, což bylo období, kdy byli výrobci neželezných kovů rovněž konfrontováni s výjimečně nízkými cenami produktů z důvodu hospodářské krize. Německo tvrdí, že opatření je nezbytné, aby se předešlo situaci, kdy by němečtí výrobci neželezných kovů přemístili svou produkci do zemí mimo systém EU pro obchodování s emisemi (dále jen ETS), kde jsou náklady na CO2 nižší. Německo tvrdí, že podpora je oprávněná z důvodu předcházení riziku přesunu emisí uhlíku.

Podpora bude poskytnuta jako vyrovnávací platba na náklady CO2 na veškerou spotřebovanou elektřinu překračující 1 GWh/rok, tzn. že na první spotřebovanou GWh nebude poskytována vyrovnávací platba. Podpora se vypočítá na základě roční spotřeby elektřiny žadatele (mínus 1 GWh) vynásobené částkou za MWh, která je stanovena na úrovni pododvětví (hliník, měď, zinek). Podle Německa jsou tyto částky vypočítávány na základě nákladů na CO2 ve výši 19 EUR/MWh (oprávněných jako 75 % průměrné ceny povolených emisí CO2 v následujícím roce v prvních měsících roku 2008 ve výši přibližně 24 EUR) (1). Od této částky německé orgány odečtou bezpečnostní rozpětí ve výši 10 % pro stanovení maximální výše vyrovnání 17 EUR/MWh v případě hliníku. Předpokládaná výše vyrovnání pro zinek činí 16 EUR/MWh a pro měď 9 EUR/MWh. Přesné číselné údaje pro jednotlivé příjemce závisí na jejich spotřebě elektřiny v druhé polovině roku 2009, neboť podpora je přidělována v závislosti na aktuální spotřebě příjemců a na výše uvedené ceně elektřiny za MWh spotřebované na výrobu hliníku, zinku a mědi. Pokud by před koncem roku 2010 došlo k ukončení výroby nebo k jejímu přemístění mimo Německo, budou příjemci povinni vrátit veškerou podporu, kterou mohli do této doby obdržet.

POSOUZENÍ

Komise se domnívá, že navrhované opatření je státní podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU ve prospěch německých výrobců neželezných kovů. Komise má pochybnosti, zda je státní podpora slučitelná s vnitřním trhem. Německé orgány uvedly celou řadu cílů společného zájmu, kterým má opatření sloužit. Komise posoudila oznámené opatření v souvislosti s každým z těchto cílů a zkoumala, zda je opatření vhodné, nezbytné a přiměřené pro jejich splnění.

Za prvé Německo uvedlo, že podpora má přínos pro životní prostředí a mohla by být schválena podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, neboť s její pomocí lze předejít situaci, kdy by se výrobci neželezných kovů přemístili do zemí mimo EU s méně přísnými povinnostmi snižování CO2, což by naopak mohlo vést ke zvýšení globálních emisí CO2 (přesun emisí uhlíku). Německé orgány zejména tvrdí, že ceny elektřiny v Německu jsou vyšší než je celosvětový průměr zejména z důvodu složky nákladů na CO2, kterou přinesl systém EU pro obchodování s emisemi, a že němečtí výrobci neželezných kovů nejsou schopni přenést tyto zvláštní náklady na své zákazníky, aniž by ztratili podíl na trhu ve prospěch konkurentů ze třetích zemí, neboť trh neželezných kovů je globální. Německé orgány uvádějí, že se tato situace zhoršila v důsledku poklesu cen za neželezné kovy na Londýnské burze kovů v roce 2009. Německé orgány dospěly k závěru, že dané opatření je nezbytné a přiměřené, aby se předešlo situaci, kdy by němečtí výrobci neželezných kovů ukončili svou činnost v Německu a přemístili se do třetích zemí mimo evropský systém ETS.

Když Komise požádala Německo o předložení údajů, které by jeho tvrzení podložily, německé orgány tvrdily, že většina těchto údajů je nedostupná, neboť obsahují profesní tajemství, a že v každém případě není vhodné takové údaje požadovat, neboť riziko úniku uhlíku již bylo prokázáno rozhodnutím o seznamu odvětví ohrožených rizikem úniku uhlíku (2).

Komise se však domnívá, že motivační účinek vyrovnání nákladů nepřímých emisí může být stanoven výhradně na základě seznamu odvětví ohrožených rizikem úniku uhlíku, jenž určuje odvětví způsobilá pro přidělení bezplatných povolenek na přímé emise. Z veřejně dostupných výročních zpráv významných příjemců dále vyplývá, že tyto společnosti jsou navzdory nízkým cenám na Londýnské burze kovů i nadále ziskové. Spornou otázkou tedy zůstává, zda by příjemci bez získání podpory skutečně ukončili svou činnost v Německu, zejména proto, že ceny na Londýnské burze kovů opět rostou. Komise kromě toho bez požadovaných informací není schopna řádně posoudit, zda by v případě uzavření výrobních závodů v Německu převzaly kapacity výrobní jednotky v jiném členském státě a které by tak zůstaly v evropském systému ETS, nebo zda by je skutečně převzaly společnosti působící mimo evropský systém ETS. Nakonec Komise podotýká, že provozní podpora je obecně považována za podporu zvláště narušující hospodářskou soutěž, zejména s ohledem na společnosti v jiných členských státech nebo v rámci ETS, a mohla by vést k soupeření v poskytování dotací. Proto má Komise v této fázi pochybnosti, zda lze opatření považovat za slučitelné jako podporu na ochranu životního prostředí podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Zahájení formálního vyšetřovacího řízení se zdá být vhodné pro získání dalších informací a připomínek zúčastněných třetích stran.

Za druhé, Německo tvrdí, že předcházením situace, kdy by se výrobci neželezných kovů přemístili, opatření pomáhá zachovat pracovní místa v odvětví výroby neželezných kovů a navazujících odvětvích, čímž se podporuje rozvoj hospodářských oblastí ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Komise však má pochybnosti, zda lze předcházení přemístění mimo Německo prohlásit za cíl společného zájmu, zejména pokud v této fázi není možné vyloučit, že opatření zvyšuje konkurenceschopnost německých výrobců neželezných kovů vůči jejich evropským konkurentům.

Za třetí, německé orgány uvedly, že kombinace vysokých nákladů na CO2 pro nepřímé emise a nízkých cen na Londýnské burze kovů představuje vážnou poruchu v hospodářství ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Německé orgány podotýkají, že existenci vážné poruchy v hospodářství Komise uznala ve svém dočasném rámci (3). Komise však má pochybnosti, zda může být logika finanční krize, která většinou řešila obtíže spojené s přístupem ke kapitálu, použita na dané opatření, jelikož se zdá, že žádný z příjemců se s takovými problémy nesetkal. Kromě toho se zdá, že ani náklady na CO2 na elektřinu, ani kolísání cen na Londýnské burze kovů nelze považovat za poruchu v hospodářství. Zamýšleným cílem ETS je stanovení ceny nákladů na CO2, aby bylo dosaženo plánovaných cílů v oblasti snižování emisí, a pokud jde o ceny na Londýnské burze kovů, dostupné informace naznačují, že kolísání cen představuje spíše přirozené kolísání v hospodářském cyklu nabídky a poptávky, než „vážnou poruchu“. Komise má dále pochybnosti, že by snížená konkurenceschopnost výrobců neželezných kovů v Německu vedla k vážné poruše navazujících výrobních odvětví a německého hospodářství jako celku.

Komise má proto pochybnosti, zda lze oznámenou státní podporu prohlásit za slučitelnou podle čl. 107 odst. 3 písm. b) nebo c) SFEU.

Na základě těchto pochybností Komise rozhodla zahájit postup podle čl. 108 odst. 2 SFEU a vyzývá třetí strany k předložení připomínek.

ZNĚNÍ DOPISU

„hiermit teilt die Kommission Deutschland mit, dass sie nach der Prüfung der von Deutschland übermittelten Informationen über die vorstehend genannten Maßnahme beschlossen hat, das förmliche Prüfverfahren nach Artikel 108 Absatz 2 AEUV (4) zu eröffnen.

I.   VERFAHREN

(1)

Am 17. Dezember 2009 meldete Deutschland die vorstehend genannte Maßnahme bei der Kommission an. Am 16. Februar 2010 wurde Deutschland ein erstes Auskunftsersuchen übermittelt. Am 15. März 2010 beantragte Deutschland eine Verlängerung der Frist zur Erteilung der geforderten Auskünfte, die daraufhin bis zum 10. Mai 2010 verlängert wurde. Die Kommission erhielt die Antwort Deutschlands am 10. Mai 2010 und übermittelte Deutschland nach Prüfung der Informationen am 9. Juli 2010 ein weiteres Auskunftsersuchen. Am 19. August 2010 beantragte Deutschland eine Verlängerung der Frist, die daraufhin bis zum 20. September 2010 verlängert wurde. Am 21. September 2010 übermittelte Deutschland die geforderten Informationen.

II.   BESCHREIBUNG DER MASSNAHME

(2)

Deutschland beabsichtigt, Erzeugern von Nichteisen-Metallen (nachstehend ‚NE-Metalle‘ genannt) 40 Mio. EUR zu gewähren. Mit der Maßnahme soll ein Teil der CO2-Kosten für indirekte Emissionen kompensiert werden, die die Begünstigten im zweiten Halbjahr 2009 zu tragen hatten. Deutschland zufolge ist die Maßnahme notwendig, um zu verhindern, dass deutsche NE-Metallerzeuger ihre Produktion in Länder verlagern, in denen das Europäische Emissionshandelsystem (nachstehend ‚EHS‘ genannt) nicht gilt und in denen die CO2-Kosten niedriger sind.

1.   Ziel der Maßnahme

(3)

Nach Angaben Deutschlands sollen mit der Maßnahme in erster Linie die sektorale Entwicklung der Erzeugung von Primäraluminium (NACE-Code 2242), Zink (NACE-Code 2243 ausgenommen Blei und Zinn) und Kupfer (NACE-Code 2244) unterstützt und eine beträchtliche Störung im Wirtschaftsleben behoben werden. Deutschland gibt ferner an, dass die Beihilfe — als sekundäre Ziele — auch den Umweltschutz und die Beschäftigung fördern solle.

(4)

Deutschland erklärt, dass die 2008 ausgebrochene Finanzkrise zu einem Fall der Weltmarktpreise für NE-Metalle an der Londoner Metallbörse (nachstehend ‚LME‘ genannt) geführt habe, während die Strompreise in der EU aufgrund der durch das EHS bedingten CO2-Kosten für indirekte Emissionen hoch blieben. Deutschland argumentiert, dass die Kombination von niedrigen Preisen auf dem Weltmarkt und hohen Strompreisen in der EU die Wettbewerbsfähigkeit von NE-Metallerzeugern in der EU gegenüber NE-Metallerzeugern außerhalb der EU geschwächt habe.

(5)

Deutschland gibt an, dass der Wettbewerbsnachteil europäischen NE-Metallerzeuger möglicherweise einen Anreiz bietet, ihre Produktion in Nicht-EU-Länder zu verlagern, in denen keine hohen CO2-Kosten anfallen. Nach Angaben Deutschlands könnten Standortverlagerungen deutscher NE-Metallerzeuger gravierende Auswirkungen auf die nachgelagerten Industrien (z.B. Bausektor, Automobilindustrie, Maschinenbau, Luft- und Raumfahrt) haben, die von großer Bedeutung für die deutsche und die europäische Industrie sind. Des Weiteren würde eine solche Verlagerung in Länder, die nicht am EHS teilnehmen, auf globaler Ebene zu einem höheren CO2-Ausstoß führen, da die NE-Metallerzeugung dort nicht unter CO2-Auflagen erfolgen würde, anders als in der EU, in der eine verbindliche Emissionsobergrenze gilt (Verlagerung von CO2-Emissionen, sog. Carbon Leakage).

(6)

Deutschland kommt zu dem Schluss, dass die geplante Maßnahme ein angemessenes Mittel sei, um einer Standortverlagerung und ihren negativen Folgen für die EU-Industrie sowie für die Anstrengungen der EU, den CO2-Ausstoß zu verringern, vorzubeugen.

2.   Rechtsgrundlage

(7)

Rechtsgrundlage der Maßnahme ist die deutsche ‚Richtlinie zur Förderung der Herstellung von klimaschonenden NE-Metallen‘ vom 6. August 2009 (nachstehend ‚Förderrichtlinie‘ genannt). Die Förderrichtlinie enthält eine Stillhalteklausel, nach der die Bewilligungsbehörde die Beihilfe erst nach Genehmigung der Regelung durch die Kommission gewähren kann.

3.   Begünstigte

(8)

Gemäß der Anmeldung kann die Beihilfe Erzeugern von Aluminium, Zink (ausgenommen Blei und Zinn) und Kupfer unter der Voraussetzung gewährt werden, dass sich die Produktionsanlage in Deutschland befindet, die Produktion mehr als 10 GWh Strom jährlich erfordert und die Stromkosten mehr als 15 % der Bruttowertschöpfung ausmachen. Die Kosten für die erste GWh des Jahresstromverbrauchs sind von der Kompensation ausgenommen. Deutschland erklärte, dass die Begünstigten die Kompensation monatlich für den Folgemonat beantragen mussten, für den die Kompensationszahlung gewährt wurde. Da die Beihilfe für das zweite Halbjahr 2009 gewährt werden sollte, bestand die erste Möglichkeit zur Beantragung der Beihilfe im Juni 2009 für die Kompensation für Juli 2009 und die letzte Möglichkeit im November 2009 für die Kompensation für Dezember 2009. Deutschland hat mitgeteilt, dass 11 Begünstigte Anträge eingereicht hatten. Nach den vorliegenden Informationen gehen 80 % der Beihilfe an drei Aluminiumerzeuger, von denen einer allein ([…] (5)) 46 % der Beihilfe erhalten wird. In Anhang 1 ist eine Tabelle zum Energieverbrauch der einzelnen Begünstigten und der für sie bestimmten Beihilfen aufgeführt.

4.   Höhe der Beihilfe

(9)

Der Gesamtbeihilfebetrag beläuft sich auf 40 Mio. EUR und wird für das zweite Halbjahr 2009 gewährt. Deutschland gibt an, dass derzeit nicht beabsichtigt werde, die Regelung zu verlängern, was teilweise durch haushaltsrechtliche Vorgaben bedingt sei. Die Beihilferegelung enthält eine Stillhalteklausel und die Beihilfen werden erst nach Genehmigung durch die Kommission gewährt.

5.   Form der Beihilfe und Finanzierung

(10)

Die Begünstigten mussten die Beihilfe beim Bundesamt für Wirtschaft und Ausfuhrkontrolle (BAFA) beantragen. Die einzelnen Beihilfebeträge hängen vom Stromverbrauch des jeweiligen Antragstellers ab. Nur der direkt mit dem Produktionsprozess verbundene Stromverbrauch ist beihilfefähig. Bei Aluminium wird die Kompensation für die Stromkosten der Elektrolyse gewährt, bei Kupfer und Zink auch für die Kosten anderer stromintensiver Produktionsprozesse (z.B. Elektroöfen). Im Fall von Zink und Kupfer ist eine Unterscheidung zwischen Primär- und Sekundärerzeugung nicht möglich und auch nicht notwendig, da die Unterschiede in der Stromintensität minimal sind.

(11)

Die Beihilfe wird den Begünstigten in Form von direkten Zuschüssen gewährt. Sie wird aus dem Bundeshauhalt finanziert und in Form von Kompensationszahlungen für die CO2-Kosten vergeben, die durch den über 1 GWh/Jahr hinausgehenden Stromverbrauch anfallen (d. h. für die erste verbrauchte GWh wird keine Kompensation gezahlt). Die Beihilfe wird auf der Grundlage des Jahresstromverbrauchs des Antragstellers (abzüglich 1 GWh) berechnet, der mit einem bestimmten, nach Teilsektoren (Aluminium, Kupfer, Zink) festgelegten Betrag pro MWh multipliziert wird. Nach Angaben Deutschlands werden diese Beträge auf der Basis von CO2-Kosten in Höhe von 19 EUR/MWh berechnet, was damit begründet wird, dass dies etwa 0,75 % der jahresdurchschnittlichen CO2-Zertifikatskosten in den ersten Monaten des Jahres 2008 entspricht, die bei rund 24 EUR lagen. Von diesem Betrag zieht Deutschland einen Sicherheitsabschlag von 10 % ab, wodurch sich eine Höchstkompensation von 17 EUR/MWh für Aluminium ergibt. Die für Zink vorgesehene Kompensation beträgt 16 EUR/MWh und für Kupfer 9 EUR/MWh. Die genauen Beträge für die Begünstigen hängen von deren Stromverbrauch im zweiten Halbjahr 2009 ab, da die Beihilfe auf der Grundlage des tatsächlichen Verbrauchs der Begünstigten und dem vorstehend genannte Preis pro MWh des für die Aluminium-, Zink- und Kupfererzeugung benötigten Stroms berechnet wird. In Anhang 1 ist eine Tabelle zum Energieverbrauch der einzelnen Begünstigten und der für sie bestimmten Beihilfen aufgeführt. Wird die Produktion bis Ende 2010 eingestellt oder aus Deutschland verlagert, muss das betreffende Unternehmen die gesamte bis dahin erhaltene Beihilfe zurückzahlen.

6.   Laufzeit

(12)

Deutschland gibt an, dass die Regelung nur für das zweite Halbjahr 2009 gelte und nicht beabsichtigt sei, die Maßnahme über 2009 hinaus zu verlängern, was auch durch haushaltsrechtliche Vorgaben bedingt sei. Deutschland bestätigte zwar, dass die für die Gewährung der Beihilfe angeführten Gründe (d.h., dass die Stromkosten in Deutschland im Vergleich zum weltweiten Durchschnitt aufgrund der CO2-Kosten höher sind) auch nach 2009 noch bestehen, erklärte jedoch, dass mit der Maßnahme für 2009 zumindest teilweise die Zeit bis 2013 überbrückt werden solle; Deutschland erwartet, dass dann eine vergleichbare Lösung nach den EU-Beihilfevorschriften möglich sein wird (6).

7.   Kumulierung

(13)

Deutschland gibt an, dass die Beihilfe nicht mit Beihilfen nach anderen lokalen, regionalen, nationalen und Gemeinschaftsregelungen zur Deckung derselben beihilfefähigen Kosten kumuliert werden könne.

III.   STANDPUNKT DEUTSCHLANDS

1.   Ausführungen Deutschlands zu den Stromkosten

(14)

Deutschland argumentiert, dass deutsche NE-Metallerzeuger Stromkosten von etwa 50 EUR/MWh tragen müssten. Wettbewerber aus anderen Ländern wie z. B. aus Russland, China, Indien, Südamerika oder Afrika zahlten dagegen Stromkosten von unter 25 EUR/MWh (7). Nach Angaben Deutschlands ist die Preisdifferenz von etwa 25 EUR/MWh überwiegend auf die CO2-Kosten für indirekte Emissionen zurückzuführen. Die CO2-Kosten für indirekte Emissionen ergäben sich aus der Tatsache, dass Stromerzeuger — obgleich sie bis Ende 2012 die Emissionsberechtigungen kostenfrei erhielten — diese als Opportunitätskosten in die Strompreise einpreisten (8). Nach Angaben Deutschlands belaufen sich diese Kosten indirekter Emissionen auf 19 EUR/MWh. Deutschland begründet diesen Wert wie folgt:

Der durchschnittliche CO2-Emissionsberechtigungspreis lag in den ersten Monaten des Jahres 2008 bei rund 24 EUR/t CO2.

Die durchschnittliche CO2-Intensität der deutschen Stromproduktion liegt unter Berücksichtigung der durchschnittlichen deutschen Mischung aus Kraftwerken mit verschiedenen CO2-Intensitäten (z.B. moderne Gaskraftwerke mit weniger als 0,4 t CO2/MWh und alte Braunkohlekraftwerke mit bis zu 1,2 t CO2/MWh) bei 0,75 t CO2/MWh.

Daher beläuft sich die durch das EHS bedingte durchschnittliche Preiserhöhung der Stromproduktionskosten auf 0,75 t CO2/MWh mal 24 EUR/t CO2, was 19 EUR/MWh ergibt (9).

(15)

Daher haben deutsche NE-Metallerzeuger Deutschland zufolge einen strukturellen Nachteil gegenüber denjenigen internationalen Wettbewerbern, die Strom zu einem niedrigeren Preis beziehen, insbesondere weil die Stromkosten letzterer in Drittländern keine CO2-Kosten umfassen. Die Entwicklung der Strompreise, die an der EEX in Leipzig seit 2005 notiert wurden, ist als Anhang 2 beigefügt. Die Entwicklung der CO2-Emissionspreise ist als Anhang 3 beigefügt.

2.   Ausführungen Deutschlands zu den NE-Metallmärkten

(16)

Deutschland erklärt, dass sich die NE-Metallmärkte durch einheitliche Preise auszeichnen, die an der LME ermittelt und in USD pro Tonne angegeben werden (10). Deutschland argumentiert daher, dass die relevanten räumlichen Märkte für Aluminium, Kupfer und Zink die jeweiligen Weltmärkte seien. Der Hauptgrund hierfür sei, dass NE-Metalle zu einem Stückkostenpreis transportiert werden könnten, der im Vergleich zu ihrem Mehrwert relativ niedrig sei. Deutschland gibt an, dass die Preise an der LME während des Wirtschaftsaufschwungs vor 2009 relativ hoch gewesen, infolge der Finanz- und Wirtschaftskrise jedoch dramatisch gefallen seien (z.B. für Aluminium von 3,359 USD/t im Juli 2008 auf 1,635 USD/t im Juli 2009). Nach Angaben Deutschlands stellte dieser Verfall der LME-Preise einen exogenen Schock für die Begünstigten dar, der sich als beträchtliche Störung im Wirtschaftsleben Deutschlands im Sinne von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe b AEUV auswirkte. Die Entwicklung der LME-Preise für Aluminium, Kupfer und Zink ist als Anhang 4 beigefügt (11).

3.   Ausführungen Deutschlands zur Situation der einzelnen Begünstigten

(17)

Deutschland gibt an, dass sich die LME-Preise seit dem zweiten Halbjahr 2009 zwar erholt hätten (12), es für NE-Metallerzeuger aber aufgrund der Differenz zwischen den hohen Stromkosten in Deutschland und den niedrigen Stromkosten in anderen Ländern (insbesondere außerhalb der EU) unattraktiv sei, ihre Produktion in Deutschland aufrechtzuerhalten. Deutschland hat Daten vorgelegt, denen zufolge die Stromkosten seit der Einführung des EHS 2005 durchschnittlich etwa 40 % der Erlöse der deutschen NE-Metallerzeuger (die durch die LME-Preise bestimmt werden) entsprechen. Die in den Strompreisen enthaltenen CO2-Kosten für indirekte Emissionen belaufen sich auf etwa 20-25 % der Stromkosten und somit auf etwa 10 % des LME-Aluminiumpreises. In Anhang 5 ist eine Graphik zur Darstellung der Stromkosten der deutschen NE-Metallerzeuger im Verhältnis zu den LME-Preisen beigefügt.

(18)

Zusammenfassend lautet das Argument Deutschlands, dass die angemeldete Beihilfe notwendig sei, um zu verhindern, dass die deutschen NE-Metallerzeuger ihre Produktion in Deutschland einstellen. Deutschland führt an, dass infolge einer solchen Produktionseinstellung die Kapazitäten von Erzeugern außerhalb des EHS übernommen würden, was zu einer Verlagerung von CO2-Emissionen führe, da für die Produktion außerhalb der EU weniger strikte CO2-Auflagen als in der EU gälten, in der es eine verbindliche Emissionsobergrenze gibt.

(19)

Deutschland macht geltend, dass das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen im Zusammenhang mit der Überprüfung der EHS-Richtlinie (13) und dem darauf folgenden Kommissionsbeschluss zur Erstellung eines Verzeichnisses von Sektoren, in denen es ein solches Risiko gibt, anerkannt wurde, und dass dieses Risiko den Umweltschutzzielen des EHS entgegenstehe und mit Blick auf die Erhaltung eines rentablen Industriestandorts in der Europäischen Union nicht wünschenswert sei.

Kostenstrukturen der Begünstigten und ihrer Wettbewerber

(20)

Angesichts der vorstehenden Ausführungen forderten die Kommissionsdienststellen Deutschland auf, Informationen zu den Folgen für die Rentabilität der Begünstigten zu übermitteln. Deutschland lehnte es jedoch ab, diese Daten zur Verfügung zu stellen, und begründete dies damit, dass die Frage Geschäftsgeheimnisse betreffe, die die Unternehmen nicht offenlegen könnten (14). Dementsprechend verfügt die Kommission nur über sehr begrenzte Informationen über die Kostenstruktur der Begünstigten und ihrer Wettbewerber.

(21)

Deutschland erkennt an, dass es deutschen NE-Metallerzeugern durch bestimmte Faktoren möglich sein könnte, ihre Gewinnspanne gegenüber der ihrer globalen Wettbewerber zu verbessern. So sind die deutschen NE-Metallerzeuger stark mit wichtigen nachgelagerten Industrien wie dem Elektro- und Automobilsektor verflochten. Sie arbeiten eng mit Forschungseinrichtungen und Kunden in sogenannten Clustern zusammen. Infolgedessen können die deutschen NE-Metallerzeuger spezielle Formate, Legierungen, kleine Mengen und Just-in-time-Lieferungen anbieten. Deutschland bringt jedoch vor, dass diese Vorteile lediglich einen Preisaufschlag von in der Regel nicht mehr als 5 % auf den LME-Preis rechtfertigten und nicht ausreichend seien, um die Wettbewerbsfähigkeit auf internationaler Ebene sicherzustellen.

(22)

Deutschland bleibt jedoch bei seinem Standpunkt, dass auch ohne die geforderten Daten offensichtlich sei, dass die deutschen Erzeuger aufgrund der höheren CO2-Kosten für indirekte Emissionen eine geringere Rentabilität als ihre außereuropäischen Wettbewerber erzielen.

Möglichkeit der Abwälzung der CO2-Kosten für indirekte Emissionen

(23)

Die Kommission forderte Deutschland auf, Informationen über die Möglichkeiten einer Abwälzung der CO2-Kosten für indirekte Emissionen auf die Kunden zur Verfügung zu stellen. Hierzu gibt Deutschland an, dass die Begünstigten ihre CO2-Kosten für indirekte Emissionen nicht auf ihre Kunden abwälzen können. Deutschland erklärt, dass sich beispielsweise im Fall von Aluminium die CO2-Kosten für indirekte Emissionen auf bis zu 10 % des LME-Preises belaufen und daher die durchschnittlichen Aufschläge von 5 % auf den LME-Preis (15), den deutsche NE-Metallerzeuger ihren lokalen Kunden für Just-in-time-Lieferungen, Speziallegierungen, kleine Mengen etc. auferlegen können, aufwiegen würden. Deutschland betont, dass die meisten Kunden ebenso wie die Begünstigten auch auf den Weltmärkten tätig seien und Sonderkosten für lokale Komponenten, die teurer seien als andernorts erworbene Komponenten, nicht abwälzen könnten.

Verlagerung von CO2-Emissionen

(24)

Die Kommission forderte Deutschland auf, Informationen darüber zur Verfügung zu stellen, wie sich die indirekten Kosten auf die Investitionsentscheidungen der Begünstigten auswirken. Hierzu gab Deutschland an, dass die meisten Begünstigten in den vergangenen Jahren keine Investitionen in Nicht-EHS-Ländern getätigt hätten (16). Im Gegensatz hierzu hätten die meisten Begünstigten in den letzten Jahren beträchtliche Investitionen in ihre lokalen Produktionsanlagen vorgenommen (etwa 682 Mio. EUR). Deutschland weist jedoch darauf hin, dass sich ein großer Teil der Investitionen auf die Instandhaltung bezogen haben könnte und nur ein kleiner Teil der Investitionen für neue Kapazitäten aufgewendet worden sei.

(25)

Deutschland übermittelte keine weiteren Informationen zu der Frage, ob die Begünstigten im Fall einer Standortverlagerung sich zwangsläufig für ein Land außerhalb des EWR entscheiden oder vielleicht in andere EU-Mitgliedstaaten abwandern würden, in denen die Strompreis trotz eingepreister CO2-Kosten aufgrund der komparativen Vorteile in dem betreffenden Mitgliedstaat niedriger sein könnten, oder in EWR-Länder, in denen das preissetzende Grenzkraftwerk eine niedrigere CO2-Komponente hat. Deutschland gab jedoch an, dass eine im Vergleich zu den Geschäftsmöglichkeiten in Nicht-EHS-Ländern geringere Rentabilität ausreichend Anreiz für die deutschen NE-Metallerzeuger sein könnte, ihren Standort in Nicht-EHS-Länder zu verlagern, ohne festzustellen, ob die Rentabilität in Nicht-EHS-Ländern höher oder niedriger ist als in anderen EHS-Ländern.

(26)

Deutschland betonte, dass die Begünstigten die Rentabilität ihrer Produktionsanlagen kontinuierlich beobachteten. Die Entscheidung über eine Standortverlagerung könne schnell getroffen werden, wenn feststehe, dass die negativen Veränderungen bei den Produktionsparametern nicht nur vorübergehend sondern dauerhaft seien. Für die Begünstigten sei die Höhe der Stromkosten entscheidend und ein dauerhafter Anstieg könne den Ausschlag für eine Standortverlagerung geben. Deutschland gibt an, dass die Begünstigten diese Möglichkeit in Erwägung gezogen hätten, und die nur geringen neuen Investitionen im Sektor (unabhängig von Instandhaltungsinvestitionen) mehr als ein Warnsignal seien. Die Initiative der deutschen Regierung, die in Rede stehende Beihilfe zu gewähren, hat die Begünstigten — bislang — dazu bewogen, von einer Standortverlagerung abzusehen.

4.   Ausführungen Deutschlands zur Situation der nachgelagerten Industrien

(27)

Deutschland gibt zu den nachgelagerten Industrien an, dass eine umfangreiche und enge Zusammenarbeit zwischen den Begünstigten und den nachgelagerten Kunden bestehe (z.B. im Hinblick auf gemeinsame Forschung und Entwicklung). Deutschland zufolge hätte eine Standortverlagerung negative Folgen für den Automobil- und Elektrosektor sowie andere wichtige nachgelagerte Industrien.

IV.   BEIHILFERECHTLICHE WÜRDIGUNG

(28)

Die Kommission hat die vorgeschlagenen Änderungen im Einklang mit Artikel 107 ff. AEUV und Artikel 61 ff. EWR-Abkommen (17) geprüft und hat nach einer vorläufigen Bewertung zum gegenwärtigen Zeitpunkt Zweifel, dass die Beihilfe als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden kann.

1.   Vorliegen einer staatlichen Beihilfe

(29)

Eine Maßnahme stellt eine staatliche Beihilfe im Sinne von Artikel 107 Absatz 1 AEUV dar, wenn die folgenden vier Voraussetzungen erfüllt sind: Erstens wird die Maßnahme vom Staat oder aus staatlichen Mitteln finanziert. Zweitens verschafft die Maßnahme dem Empfänger einen Vorteil. Drittens begünstigt die Maßnahme selektiv bestimmte Unternehmen oder Produktionszweige. Viertens ist die Maßnahme geeignet, den Handel zwischen Mitgliedstaaten zu beeinträchtigen und den Wettbewerb im Binnenmarkt zu verfälschen.

(30)

Die angemeldete Maßnahme erfüllt alle diese Voraussetzungen. Die Beihilfe stammt aus staatlichen Mitteln, da sie aus dem Bundeshaushalt finanziert wird. Sie verschafft dem Begünstigten einen Vorteil, indem sie die Belastungen vermindert, ‚die ein Unternehmen normalerweise zu tragen hat‘ (18) (Stromkosten). Die Maßnahme ist selektiv, da sie nur Begünstigten in zuvor festgelegten Sektoren (d.h. im Aluminium-, Kupfer- und Zinksektor) gewährt wird und innerhalb dieser Sektoren weiter auf große Stromendverbraucher (d.h. mehr als 10 GWh/jährlich) beschränkt ist. Sie ist geeignet, den Handel zwischen Mitgliedstaaten zu beeinträchtigen und den Wettbewerb zu verfälschen, da die Begünstigten in einem Wirtschaftszweig tätig sind, in dem innerhalb der EU Wettbewerb herrscht. Unabhängig davon, ob es tatsächlich Handel mit bestimmten NE-Metallen zwischen den Mitgliedstaaten gibt, stehen EU-Erzeuger auf dem Weltmarkt im Wettbewerb miteinander, und ein Vorteil, der einem von ihnen verschafft wird, führt zu einem möglichen Absatzrückgang der anderen oder behindert eine Absatzsteigerung.

(31)

Daher handelt es sich bei der angemeldeten Maßnahme um eine staatliche Beihilfe im Sinne von Artikel 107 Absatz 1 AEUV.

2.   Rechtmäßigkeit der Beihilfe

(32)

In dem Gesetzesentwurf zur Durchführung der angemeldeten Regelung, der der Kommission übermittelt wurde, ist festgehalten, dass die Zahlung der Beihilfe erst nach Genehmigung durch die Europäische Kommission erfolgt. Deutschland ist durch die Anmeldung der Beihilfemaßnahme vor ihrer Durchführung seiner Verpflichtung aus Artikel 108 Absatz 3 AEUV nachgekommen.

3.   Vereinbarkeit der Beihilfe mit dem Binnenmarkt

(33)

In Abweichung vom allgemeinen Beihilfeverbot gemäß Artikel 107 Absatz 1 AEUV kann eine Beihilfe als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden, wenn sie die Voraussetzung für eine der im Vertrag genannten Ausnahmen erfüllt. Deutschland hat angeführt, dass die Beihilfe dem NE-Metallsektor dabei helfen soll, eine beträchtliche Störung im Wirtschaftsleben im Sinne von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe b AEUV zu beheben. Des Weiteren argumentiert Deutschland, dass die Maßnahme durch die Verhinderung einer Abwanderung der NE-Metallerzeuger zur Erhaltung von Arbeitsplätzen im NE-Metallsektor und den nachgelagerten Industrien beiträgt und somit die sektorale Entwicklung im Sinne von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV fördert. Zudem erklärt Deutschland, dass die Beihilfe einen Umweltvorteil mit sich bringt, da sie eine Standortverlagerung der NE-Metallerzeuger in Nicht-EU-Länder verhindert, in denen es weniger strenge CO2-Auflagen gibt, so dass es ohne die Maßnahme zu einem Anstieg des globalen CO2-Ausstoßes kommen könnte (Carbon Leakage). Die Kommission hat die angemeldete Maßnahme im Hinblick auf alle vorgebrachten Ziele von gemeinsamem Interesse der EU geprüft, um die Vereinbarkeit der Förderung mit dem Binnenmarkt zu bewerten.

(34)

Hierzu hat die Kommission die mögliche Vereinbarkeit der Beihilfe auf der Grundlage von Artikel 107 Absatz 3 Buchstaben a, b und c AEUV geprüft. Die Kommission hat bei Beihilfesachen, die unter Artikel 107 Absatz 3 AEUV fallen, einen weiten Ermessensspielraum (19). In Ausübung dieses Ermessens hat sie Leitlinien und Mitteilungen veröffentlicht, in denen die Kriterien dargelegt sind, nach denen bestimmte Arten von Beihilfen auf Grundlage von Artikel 107 Absatz 3 AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden können. Nach ständiger Rechtssprechung ist die Kommission durch die von ihr im Bereich Beihilfenkontrolle veröffentlichten Leitlinien und Mitteilungen insofern gebunden, als diese nicht von den Vorschriften des EU-Vertrags abweichen und von den Mitgliedstaaten akzeptiert werden (20). Daher muss zunächst geprüft werden, ob die angemeldete Beihilfe in den Anwendungsbereich einer oder mehrerer Leitlinien oder Mitteilungen fällt. Ist dies der Fall, so ist die Kommission bei der Ausübung ihres Ermessensspielraums nach Artikel 107 Absatz 3 AEUV durch den entsprechenden Text gebunden. Ist dies nicht der Fall, so muss die Kommission klären, ob die Beihilfe direkt auf der Grundlage von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe b und/oder Buchstabe c AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden kann.

3.1    Spezifische Rahmen und Leitlinien

(35)

Die Kommission hat auf der Grundlage von Artikel 107 Absatz 3 Buchstaben a, b und c AEUV eine Reihe von Rahmen und Leitlinien aufgestellt, mit denen den Mitgliedstaaten Möglichkeiten an die Hand gegeben werden, beträchtliche Störungen in ihrem Wirtschaftsleben zu beheben, die Beschäftigung zu fördern, Unternehmen in Schwierigkeiten durch Rettungs- und Umstrukturierungsbeihilfen zu helfen, Regionalbeihilfen in förderfähigen Regionen zu vergeben oder Beihilfen zur Verbesserung des Umweltschutzes zu gewähren.

Leitlinien für Rettungs- und Umstrukturierungsbeihilfen

(36)

Die Leitlinien für Rettungs- und Umstrukturierungsbeihilfen (21) gelten für Unternehmen in Schwierigkeiten (22), insbesondere solche, die die nach innerstaatlichem Recht vorgesehenen Voraussetzungen für die Eröffnung eines Insolvenzverfahrens erfüllen. Eine weitere Bedingung für Rettungs- und Umstrukturierungsbeihilfen ist das Vorliegen eines tragfähigen Umstrukturierungsplans. Deutschland schließt jedoch Unternehmen, für die ein Insolvenzverfahren beantragt oder eröffnet worden ist, von der Beihilfe aus, so dass es unwahrscheinlich ist, dass einer der Begünstigten als Unternehmen in Schwierigkeiten einzustufen wäre. Daher fällt die Maßnahme nicht in den Anwendungsbereich der Leitlinien für Rettungs- und Umstrukturierungsbeihilfen.

Regionalbeihilfen

(37)

Nach den Leitlinien für staatliche Beihilfen mit regionaler Zielsetzung 2007-2013 (23) sind Betriebsbeihilfen wie die vorliegende Maßnahme in der Regel untersagt, sofern nicht ganz bestimmte Umstände vorliegen (z. B. Arbeitslosigkeit, niedriger Lebensstandard) und die Region unter Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe a AEUV fällt. Die Kommission stellt fest, dass einige der Unternehmen, die unter die Regelung fallen, ihren Sitz in einem Fördergebiet nach Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe a AEUV haben könnten, das für Regionalbeihilfen in Frage kommt.

(38)

Ziel der Regelung ist es jedoch nicht, die wirtschaftliche Entwicklung in Regionen zu fördern, in denen der Lebensstandard außergewöhnlich niedrig ist. Daher ist die Kommission zum gegenwärtigen Zeitpunkt der Auffassung, dass die Maßnahme nicht in den durch die Regionalbeihilfeleitlinien ausgelegten Anwendungsbereich von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe a AEUV fällt.

Beschäftigungsbeihilfen

(39)

Die Allgemeine Gruppenfreistellungsverordnung sieht Beschäftigungsbeihilfen vor, die mit Investitionen verbunden sind oder zugunsten behinderter oder benachteiligter Arbeitnehmer gewährt werden (24). Die Allgemeine Gruppenfreistellungsverordnung ersetzt einen früheren, weiter gesteckten Rahmen für Beschäftigungsbeihilfen, der 2008 außer Kraft trat (25). Durch ihre Ausgestaltung fällt die deutsche Maßnahme nicht unter die Allgemeine Gruppenfreistellungsverordnung.

Vorübergehender Gemeinschaftsrahmen

(40)

Im Vorübergehenden Gemeinschaftsrahmen (26) hat die Kommission anerkannt, dass die Finanzkrise eine beträchtliche Störung im Wirtschaftsleben der Mitgliedstaaten darstellt. Die Störung besteht in den unmittelbaren Auswirkungen der Krise auf den Bankensektor sowie den mittelbaren Auswirkungen auf die Realwirtschaft, insofern als Unternehmen nur erschwert Zugang zu erschwinglichen Finanzierungsmitteln haben. Die in Rede stehende Maßnahme zielt jedoch nicht auf Probleme im Zusammenhang mit dem Zugang zu Finanzierungsmitteln ab. Deutschland argumentierte selbst, dass die vom Vorübergehenden Gemeinschaftsrahmen vorgesehenen Instrumente die Probleme der NE-Metallindustrie nicht lösen können, die in den im Vergleich zum weltweiten Durchschnitt hohen Kosten für indirekte Emissionen in Deutschland und nicht in einem erschwerten Zugang zu Finanzierungsmitteln bestehen. Daher fällt die Maßnahme nicht in den Anwendungsbereich des Vorübergehenden Gemeinschaftsrahmens.

Gemeinschaftsrahmen für staatliche Umweltschutzbeihilfen

(41)

Im Gemeinschaftsrahmens für staatliche Umweltschutzbeihilfen (27) ist dessen Anwendungsbereich wie folgt festgelegt:

‚(58)

Diese Leitlinien gelten für staatliche Umweltschutzbeihilfen. Sie werden im Einklang mit anderen Maßnahmen der Gemeinschaft im Beihilfesektor, anderen Bestimmungen des Vertrags zur Gründung der Europäischen Gemeinschaft und des Vertrags über die Europäische Union sowie dem auf der Grundlage dieser Verträge erlassenen abgeleiteten Recht angewandt.

(59)

Sie gelten für Beihilfen zur Förderung des Umweltschutzes in allen Bereichen des EG-Vertrags, einschließlich der Bereiche, in denen für staatliche Beihilfen besondere Gemeinschaftsvorschriften gelten (Stahl, Schiffbau, Kraftfahrzeuge, Kunstfasern, Verkehr, Steinkohlenbergbau, Landwirtschaft und Fischerei), sofern diese nichts anderes bestimmen.‘

(42)

In den darauf folgenden Absätzen des Gemeinschaftsrahmens für staatliche Umweltschutzbeihilfen wird der Anwendungsbereich des Rahmens weiter ausgeführt; keine der Bestimmungen bezieht sich jedoch auf die Verlagerung von CO2-Emissionen.

(43)

Ferner lässt Artikel 10a Absatz 6 der EHS-Richtlinie darauf schließen, dass mit der Anerkennung eines möglichen Bedarfs an staatlichen Beihilfen zur Verhinderung einer Verlagerung von CO2-Emissionen, die aus den strengen EU-Umweltvorschriften (EHS) resultiert, auch vorgesehen wurde, dass neue Vorschriften in diesem Bereich erlassen werden müssen, mit denen Benchmarks für die indirekten CO2-Emissionen pro Produktionseinheit festgelegt werden (28). Dies legt wiederum nahe, dass der derzeitige Gemeinschaftsrahmen für staatliche Umweltschutzbeihilfen das Problem der Verlagerung von CO2-Emissionen nicht behandelt.

(44)

Daher fällt die Maßnahme nicht in den Anwendungsbereich des Gemeinschaftsrahmens für staatliche Umweltschutzbeihilfen.

Schlussfolgerung

(45)

Die Kommission ist daher zu diesem Zeitpunkt der Auffassung, dass die Maßnahme nicht in den Anwendungsbereich bestehender Leitlinien oder eines bestehenden Gemeinschaftsrahmens fällt. Daher muss sie prüfen, ob die Beihilfe direkt auf der Grundlage von Artikel 107 Absatz 3 Buchstaben b und c AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden kann.

3.2    Entwicklung gewisser Wirtschaftszweige (Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV)

(46)

Nach Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV können Beihilfen zur Förderung der Entwicklung gewisser Wirtschaftszweige oder Wirtschaftsgebiete als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden, soweit sie die Handelsbedingungen nicht in einer Weise verändern, die dem gemeinsamen Interesse zuwiderläuft. Nach der Rechtsprechung des Gerichtshofs kann die Kommission staatliche Beihilfen als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklären, wenn die staatliche Beihilfe ein Ziel von gemeinsamem Interesse verfolgt (29), zur Erreichung dieses Ziels erforderlich ist (30) und die Handelsbedingungen nicht in einer Weise verändert, die dem gemeinsamen Interesse zuwiderläuft.

(47)

Nach ständiger Praxis der Kommission (31) können Maßnahmen unmittelbar auf der Grundlage von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden, sofern sie erforderlich und angemessen sind und der positive Beitrag zur Verwirklichung des Ziels von gemeinsamem Interesse die negativen Folgen für Handel und Wettbewerb aufwiegt. Daher betrachtet es die Kommission als angemessen, die folgenden Fragen zu prüfen:

1.

Dient die Beihilfemaßnahme einem genau definierten Ziel von gemeinsamem Interesse?

2.

Ist die Beihilfe geeignet, das Ziel von gemeinsamem Interesse zu verwirklichen? Insbesondere:

a)

Ist die Beihilfemaßnahme ein geeignetes und erforderliches Instrument, d.h. gibt es andere, bessere Instrumente?

b)

Hat sie einen Anreizeffekt, d.h. ändert sie das Verhalten von Unternehmen?

c)

Ist die Beihilfe verhältnismäßig, d.h. könnte dieselbe Verhaltensänderung auch mit weniger Beihilfen erreicht werden?

3.

Sind die Verfälschungen von Wettbewerb und Handel in ihrem Ausmaß begrenzt, so dass die positiven Folgen die negativen überwiegen?

3.2.1   Verlagerung von CO2-Emissionen (Carbon Leakage)

(48)

Deutschland führt an, dass die Beihilfe einen Umweltvorteil mit sich bringt, da sie einer Standortverlagerung der NE-Metallerzeuger in Länder außerhalb der EU vorbeugt, in denen es weniger strikte CO2-Auflagen gibt, was ohne die Maßnahme zu einem Anstieg des globalen CO2-Ausstoßes führen könnte (Verlagerung von CO2-Emissionen, sog. Carbon Leakage).

Ziel von gemeinsamem Interesse

(49)

Ein Ziel von gemeinsamem Interesse ist ein Ziel, das von der EU solches anerkannt ist. Die Kommission teilt die Auffassung, dass die Verhinderung einer Verlagerung von CO2-Emissionen, die Folge der strengen EU-Umweltvorschriften (EHS) ist, ein Ziel von gemeinsamem Interesse darstellen kann. Die EHS-Richtlinie sieht zu den Auswirkungen des EHS auf die Wettbewerbsfähigkeit der EU-Industrie und auf die Verlagerung von CO2-Emissionen in Randnummer 24 und 27 Folgendes vor:

‚(24)

Die Gemeinschaft wird bei der Aushandlung eines ehrgeizigen internationalen Abkommens über den Klimawandel, mit dem das Ziel der Begrenzung des Anstiegs der Erdtemperatur auf einen Anstieg von 2 °C erreicht wird, weiterhin Vorreiter sein und fühlt sich angesichts der auf der 13. Konferenz der Vertragsparteien des UNFCCC und dem 3. Treffen der Vertragsparteien des Kyoto-Protokolls vom 3. bis 14. Dezember 2007 in Bali, Indonesien, erzielten Fortschritte in dieser Richtung bestärkt. Sollten andere Industrieländer und andere Großemittenten von Treibhausgasen diesem internationalen Abkommen nicht beitreten, so könnte dies zu einem Anstieg von Treibhausgasemissionen in Drittländern führen, deren Industrien nicht an vergleichbare CO2-Auflagen gebunden sind (Verlagerung von CO2-Emissionen), und zugleich eine wirtschaftliche Benachteiligung bestimmter energieintensiver, im internationalen Wettbewerb stehender Sektoren und Teilsektoren in der Gemeinschaft bedeuten. Dies könnte die Umweltintegrität und den Nutzen von Gemeinschaftsmaßnahmen untergraben. […]

Die Mitgliedstaaten können es für notwendig erachten, Anlagen, für die ein erhebliches Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen ermittelt wurde, übergangsweise für Kosten zu entschädigen, die im Zusammenhang mit den Treibhausgasemissionen stehen, deren Kosten auf den Strompreis abgewälzt werden. Diese Unterstützung sollte nur dann gewährt werden, wenn sie notwendig und verhältnismäßig ist, wobei sichergestellt werden sollte, dass das Gemeinschaftssystem auch weiterhin einen Anreiz für Energieeinsparungen und die Umstellung von ‚grauem‘ auf ‚grünen‘ Strom bietet.‘

(50)

Aus diesen Randnummern sowie aus Artikel 10a Absatz 6 der EHS-Richtlinie ergibt sich, dass es im gemeinsamen Interesse ist, die Verlagerung von CO2-Emissionen, die aus den strengen EU-Umweltvorschriften resultiert, so weit wie möglich zu verhindern, da diese Verlagerung von CO2-Emissionen bestimmte energienintensive Sektoren und Teilsektoren in der EU, die im internationalen Wettbewerb stehen, wirtschaftlich in einem Maße benachteiligen kann, dass sie ihre Produktion möglicherweise in Drittländer verlagern, was einen Anstieg der CO2-Emissionen auf globaler Ebene mit sich bringen kann.

Geeignetes und erforderliches Mittel

(51)

Die gewährte Beihilfe muss ein geeignetes und erforderliches Mittel sein, um das angestrebte Ziel, d. h. die Verlagerung von CO2-Emissionen zu verhindern, zu erreichen. Ein Mittel ist geeignet und erforderlich, wenn es keine anderen, weniger wettbewerbsverfälschenden Mittel gibt, mit denen dieselben Ergebnisse erzielt werden könnten.

(52)

Deutschland betont, die Kommission habe sich während der Verhandlungen über die EHS-Richtlinie politisch verpflichtet, die Kompensation von CO2-Kosten für indirekte Emissionen mangels eines internationalen Abkommens ab 2013 zu gestatten und die Beihilfevorschriften anzupassen, um die Kriterien für die Vereinbarkeit solcher Beihilfen für indirekte Emissionen mit dem AEUV darzulegen. Deutschland zufolge ist eine solche Beihilfe damit zu begründen, dass Stromerzeuger die Kosten für CO2-Zertifikate in ihre Strompreise einpreisen. Da dieser Einpreisungseffekt schon jetzt bestehe, auch wenn er auf einem anderen CO2-Preis beruhe als bei der Annahme der Richtlinie für die Zeit nach 2013 angenommen, sei es angemessen, Beihilfen für solche indirekten Emissionen schon vor 2013 zu gestatten.

(53)

Die Gesetzgeber haben in der geänderten EHS-Richtlinie (32) vereinbart, den Mechanismus zur Vorbeugung von CO2-Verlagerungen erst ab 2013 einzuführen. Dies scheint gerechtfertigt, da ab 2013 eine strengere Obergrenze für CO2-Emissionen gilt, die — sofern alle anderen Umstände unverändert bleiben — wohl zu höheren CO2-Preisen als zuvor führen wird.

(54)

Aus wirtschaftlicher Sicht könnte jedoch schon vor 2013 das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen bestehen. So geht die öffentliche Debatte über das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen weiter. Es ist von größter Bedeutung, dieses Risiko eingehend zu prüfen, da sich solche Beihilfen sehr wettbewerbsverfälschend auswirken. Im vorliegenden Fall verfügt die Kommission jedoch nicht über die notwendigen Informationen, um das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen für die Begünstigten zu prüfen. Im Übrigen haben die Mitgliedstaaten auch jetzt schon die Möglichkeit, energieintensive Industrien beim Übergang zu einer CO2-armen Wirtschaft zu unterstützen, indem sie Energiesparmaßnahmen und CO2-freie grüne Stromerzeugungsalternativen fördern, oder energieintensiven Unternehmen einen Ausgleich für einen Teil ihrer Stromkosten zu zahlen (z.B. durch Energiesteuerermäßigungen oder -befreiungen nach Kapitel 4 der Umweltbeihilfenleitlinien).

(55)

Daher hat die Kommission Zweifel, ob die in Rede stehende Maßnahme ein angemessenes Mittel ist, um einer Verlagerung von CO2-Emissionen in der Handelsperiode 2008-2012 vorzubeugen.

Anreizeffekt

(56)

Staatliche Beihilfen haben einen Anreizeffekt, wenn der Begünstigte sein Verhalten mit Blick auf die Erreichung des Ziels von gemeinsamem Interesse ändert. Deutschland zufolge bringt die Maßnahme insofern einen mittelbaren Umweltvorteil mit sich, als sie einer Verlagerung von CO2-Emissionen vorbeugt, und somit habe sie auch einen Anreizeffekt.

Beihilfefähige Sektoren — Beschluss zur Festlegung der dem Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen ausgesetzten Sektoren und Teilsektoren

(57)

Deutschland führt an, dass es seitens der Kommission unangebracht sei, den Anreizeffekt der Beihilfe in Frage zu stellen. Schließlich habe die Kommission mit dem Beschluss zur Festlegung der dem Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen ausgesetzten Sektoren und Teilsektoren (33) das Risiko einer Abwanderung der betreffenden Sektoren aus der EU schon deutlich zum Ausdruck gebracht. In diesem Beschluss ist ein Verzeichnis der Sektoren festgelegt, die für einen höheren Anteil kostenfreier Zertifikatszuteilungen für direkte Emissionen in Frage kommen. Da die Sektoren für Aluminium, Kupfer und Zink in der Liste aufgeführt sind, sei das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen für diese Sektoren anerkannt worden, so das Argument Deutschlands. Ferner habe sich die Kommission während der Verhandlungen über die EHS-Richtlinie politisch verpflichtet, die Kompensation von CO2-Kosten für indirekte Emissionen mangels eines internationalen Abkommens zu gestatten und die Beihilfevorschriften anzupassen, um die Kriterien für die Vereinbarkeit solcher Beihilfen für indirekte Emissionen mit dem AEUV für die 2013 beginnende Handelsperiode darzulegen. Deutschland führt an, dass eine solche Beihilfe dadurch begründet sei, dass Stromerzeuger die Kosten für CO2-Berechtigungen in ihre Strompreise einpreisen. Da dieser Effekt bereits jetzt bestehe, solle die Kommission Beihilfen für solche indirekten Emissionen für die im vorgenannten Beschluss aufgeführten Sektoren schon jetzt gestatten.

(58)

Die Kommission stellt fest, dass der Beschluss zur Festlegung der dem Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen ausgesetzten Sektoren und Teilsektoren erst ab 2013 (34) gilt. Daher kann er nicht als Rechtsgrundlage für die Rechtfertigung einer für das Jahr 2009 bestimmten staatlichen Beihilfe herangezogen werden.

(59)

Deutschland argumentierte, dass die Kommission verpflichtet sei, den Beschluss zur Festlegung der dem Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen ausgesetzten Sektoren und Teilsektoren analog anzuwenden. In diesem Zusammenhang erinnert die Kommission daran, dass eine EU-Vorschrift nach ständiger Rechtssprechung des Gerichtshofs nur unter den folgenden beiden Voraussetzungen analog angewandt werden kann (35):

a)

Die für den betreffenden Sachverhalt geltenden Vorschriften sind denen sehr ähnlich, die analog angewandt werden sollen; und

b)

die für den betreffenden Sachverhalt geltenden Vorschriften enthalten eine Lücke, die mit einem allgemeinen Grundsatz des EU-Rechts unvereinbar ist und die durch eine analoge Anwendung geschlossen werden kann.

(60)

Die Kommission stellt fest, dass es im vorliegenden Fall keine solche Lücke gibt, die mit einem allgemeinen Grundsatz des EU-Rechts unvereinbar ist. Die vorliegende Beihilfesache fällt in den Anwendungsbereich von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV und die Kommission muss diesen Artikel, wie er in der ständigen Rechtssprechung des Gerichtshofs ausgelegt wurde, anwenden, d. h., sie muss prüfen, ob die staatliche Beihilfe ein Ziel von gemeinsamem Interesse verfolgt (36), zur Erreichung dieses Ziels erforderlich ist (37) und die Handelsbedingungen nicht in einer Weise verändert, die dem gemeinsamen Interesse zuwiderläuft. In Ermangelung allgemein anwendbarer Vorschriften wird eine Einzelfallprüfung durchgeführt. Für die Prüfung der in Rede stehenden Beihilfesache muss das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen daher auf der Grundlage des Sachverhalts des Falles erfolgen.

(61)

Auf die von Deutschland vorgebrachten Argumente ist zu erwidern, dass die Rechtsinstrumente, mit denen die Kompensation für indirekte Emissionen gestattet wird, sich nur auf die in den Strompreis eingepreisten CO2-Kosten (38) beziehen sollten. Daher bestehen Zweifel, ob der Beschluss zur Festlegung der dem Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen ausgesetzten Sektoren und Teilsektoren direkt auf die Kompensation von in den Strompreis eingepreisten CO2-Kosten angewandt werden kann. In der Tat wurde mit der politischen Verpflichtung, Beihilfen zum Ausgleich von Kosten indirekter Emissionen zuzulassen, beabsichtigt, in Ausnahmefällen gezielt ausgerichtete Beihilfen für die Sektoren zu gestatten, die durch indirekte Emissionen einem beträchtlichen Kostenanstieg ausgesetzt und nicht in der Lage sind, diesen CO2-bedingten Kostenanstieg abzuwälzen.

Zweifel im Hinblick auf das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen auf der Grundlage des von Deutschland übermittelten Sachverhalts

(62)

Das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen könnte dann geltend gemacht werden, wenn die Strompreise aufgrund des EHS in einem Maß ansteigen würden, das Unternehmen einen Anreiz gibt, ihre Produktion in EHS-Ländern einzustellen, und die Kapazitäten dieser Unternehmen dann von Produktionsanlagen in Nicht-EHS-Ländern übernommen würden, was einen Anstieg der globalen Emissionen zur Folge hätte.

(63)

Die Kommission hat jedoch Zweifel, ob die Begünstigten bei einer Nichtgewährung der Beihilfe ihre Standorte in Deutschland aufgrund einer CO2-Kosten-Differenz schließen würden. In dieser Hinsicht bilden die CO2-Kostendifferenz und die Möglichkeit, solche Kosten auf Kunden abzuwälzen, die Schlüsselkriterien für die Prüfung eines solchen Risikos. Die Kommission hatte Deutschland daher aufgefordert, Informationen zu diesen beiden Aspekten zur Verfügung zu stellen. Nach Angaben Deutschlands betrachten die Begünstigten Angaben zur Kostenstruktur und ihren Gewinnspannen jedoch als Geschäftsgeheimnisse und lehnten es daher ab, der deutschen Regierung die entsprechenden Zahlen zu übermitteln (39). Daher kann die Kommission das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen in Bezug auf die betreffenden Begünstigten nicht auf der Grundlage der bisher von Deutschland vorgelegten Fakten prüfen. Die Kommission fordert daher Deutschland und Dritte auf, ihr alle relevanten Informationen zu übermitteln, insbesondere zur Kostenstruktur im Sektor und den Möglichkeiten, die CO2-Kostendifferenz auf die Kunden abzuwälzen.

(64)

Auch wenn die Rentabilität an sich kein entscheidendes Element ist, so werden doch die Zweifel daran, dass die Unternehmen ihre indirekten CO2-Kosten nicht abwälzen können, in gewissem Umfang durch die Jahresberichte der wichtigsten Begünstigten verstärkt, da diese nahe legen, dass die Unternehmen — trotz der niedrigen LME-Preise — während des geplanten Beihilfezeitraums weiterhin rentabel waren. Die Betriebsergebnisse von Trimet (Aluminium), Xtrata (Zink) und Aurubis (Kupfer) sind in Anhang 6 beigefügt.

(65)

Selbst wenn man davon ausgehen würde, dass bedingt durch das EHS das Risiko einer Schließung von deutschen Produktionsstandorten besteht, so hat die Kommission aber auch Zweifel, ob dies zwangsläufig zu einer Übernahme von Kapazitäten durch Produktionsanlagen in Nicht-EHS-Ländern führen würde. Es kann in der Tat nicht ausgeschlossen werden, dass die betreffenden Kapazitäten durch Produktionsanlagen in anderen EU- oder EWR-Mitgliedstaaten übernommen werden, in denen das EHS-System Anwendung findet. Im Hinblick darauf forderte die Kommission genaue Informationen zu den Strommärkten in anderen Mitgliedstaaten sowie zur Wettbewerbssituation von NE-Metallerzeugern in anderen Mitgliedstaaten, in denen die Stromkosten aufgrund von Produktionsvorteilen möglicherweise niedriger sind, oder in EWR-Staaten, in denen das preisbestimmende Grenzkraftwerk einen geringeren CO2-Ausstoß hat. Des Weiteren hat die Kommission Informationen zu den im Strompreis enthaltenen Kosten für indirekte Emissionen in anderen Mitgliedstaaten angefordert. Deutschland gab an, dass ihm keine Informationen über die Kostenstruktur von NE-Metallerzeugern in anderen Mitgliedstaaten oder über den CO2-Kostenanteil am Strompreis in anderen Mitgliedstaaten vorliegen. Ohne diese Informationen kann die Kommission jedoch nicht einwandfrei prüfen, ob die Kapazitäten — im Fall von Standortschließungen in Deutschland — von Produktionsanlagen in anderen Mitgliedstaaten übernommen und somit weiterhin dem EHS (40) unterliegen würden, oder ob sie tatsächlich von in Nicht-EHS-Ländern produzierenden Unternehmen übernommen würden.

(66)

Angesichts der anderen entscheidenden Aspekte, die Unternehmen bei der einer Standortentscheidung erwägen, kann die Kommission folglich zum gegenwärtigen Zeitpunkt nicht feststellen, ob eine Beihilfe zur Verhinderung einer Standortverlagerung vorliegt, ob Unternehmen im Fall einer Schließung in ein Land inner- oder außerhalb der EU abwandern würden, ob dies zu einem Anstieg der globalen Emissionen führen würde und ob die Beihilfe tatsächlich das ausschlaggebende Element wäre, die Begünstigten zu einer Aufrechterhaltung ihrer Produktion in Deutschland zu veranlassen. Um alle relevanten Informationen auch von Dritten zu erhalten, erachtet die Kommission die Eröffnung eines förmlichen Prüfverfahrens für angemessen.

Zweifel im Hinblick auf die Folgen für die nachgelagerten Märkte

(67)

Deutschland gibt an, dass eine umfangreiche Zusammenarbeit zwischen den Begünstigten und ihren nachgelagerten Kunden bestehe, insbesondere im Hinblick auf gemeinsame Forschungs- und Entwicklungsarbeit. Deutschland erklärt, dass die Standortverlagerung der Begünstigten zu einer Standortverlagerung der nachgelagerten Industrien führen könnte, wodurch das geltend gemachte Risiko einer Verlagerung der CO2-Emissionen noch steigen würde. Des Weiteren argumentierte Deutschland, dass die nachgelagerten Industrien durch die vorgebrachte enge Zusammenarbeit bei der Forschung und Entwicklung zunehmend umweltfreundliche Produkte herstellen könnten und dass diese Umweltvorteile aufs Spiel gesetzt würden, wenn die NE-Metallerzeuger ihre Produktion in Deutschland einstellen würden.

(68)

Die Kommission ist sich zwar der Bedeutung der Wertschöpfungskette bewusst, doch hat sie Zweifel, dass die Verbindung zwischen den NE-Metallerzeugern und den nachgelagerten Industrien so stark ist, dass die Nichtgewährung der Beihilfe die nachgelagerten Tätigkeiten in dem von Deutschland behaupteten Maße gefährden würde. Vielmehr betonte Deutschland, dass die nachgelagerten Industrien ihren Bedarf anderswo auf dem Weltmarkt decken könnten und dies auch täten, wenn die deutschen NE-Metallerzeuger versuchen würden, ihre indirekten Emissionskosten abzuwälzen. Des Weiteren hat Deutschland nicht ausreichend belegt, dass die nachgelagerten Industrien nur durch die gemeinsame Forschungs- und Entwicklungsarbeit mit NE-Metallen deutschen Ursprungs zunehmend umweltfreundliche Produkte herstellen können und nicht auch mit NE-Metallerzeugern, die in Drittstaaten inner- und außerhalb des EHS angesiedelt sind.

Zweifel im Hinblick auf die Höhe der Beihilfe

(69)

Schließlich hat die Kommission Zweifel, ob die Beihilfe genügend Anreiz bieten würde, um die Standortentscheidung der deutschen NE-Metallerzeuger zu ändern, und ob die Maßnahme als Anreiz für die Begünstigten zu einer mittel- oder langfristigen Aufrechterhaltung ihrer Produktion in Deutschland geeignet ist. Deutschland hat selbst angegeben, dass die Maßnahme das Problem höherer CO2-Kosten für indirekte Emission nicht dauerhaft lösen wird. So wird die Maßnahme nur für das zweite Halbjahr 2009 gewährt. Die einzige mit der Beihilfe verbundene Bedingung ist, dass die Begünstigten ihren Standort bis Ende 2010 nicht verlagern, und Deutschland hat erklärt, dass keine Verlängerung der Maßnahme beabsichtigt ist. Die Maßnahme scheint daher nicht geeignet zu sein, eine Standortverlagerung der Begünstigten nach 2010 zu verhindern.

Schlussfolgerungen zum Anreizeffekt

(70)

Angesichts der vorstehenden Ausführungen hat die Kommission Zweifel, ob während des Beihilfezeitraums — aufgrund der Kosten für indirekte Emissionen — das Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen bestand und, falls dem so wäre, die in Rede stehende Maßnahme den notwendigen Anreiz geschaffen hätte, diesem Risiko wirksam zu begegnen.

Angemessenheit

(71)

Eine staatliche Beihilfe ist dann angemessen, wenn die dem Begünstigten gewährte Beihilfe auf ein Minimum beschränkt und gleichzeitig ein Ziel von gemeinsamem Interesse erreicht wird.

(72)

Die Kommission stellt in diesem Fall fest, dass die Prüfung der Angemessenheit der Beihilfe komplex ist, was nicht zuletzt darauf zurückzuführen ist, dass die Standortentscheidung eines Unternehmens nicht durch ein Kostenelement, sondern durch eine Kombination verschiedener Elemente beeinflusst wird. Die Kommission hat am 28. Juli 2010 Auskünfte angefordert, um zu prüfen, ob die Beihilfe auf ein Minimum beschränkt ist. Deutschland gab an, dass die Beihilfe zeitlich und im Umfang begrenzt ist, begründete jedoch nicht, warum dasselbe Ergebnis für die betreffenden Begünstigten nicht mit einer geringeren Beihilfe hätte erzielt werden können. Tatsächlich kann die Kommission ohne die geforderten Informationen zur Kostenstruktur der Begünstigten und ihrer europäischen Wettbewerber sowie ohne Daten zur Handelsintensität auf den jeweiligen Produktmärkten und zur CO2-Intensität auf anderen EU-Strommärkten nicht ordnungsgemäß prüfen, ob die Beihilfe tatsächlich auf das Minimum beschränkt ist, das zur Verhinderung der Schließung von NE-Metallerzeugungsanlagen in Deutschland und der Abwanderung in Länder außerhalb des EHS erforderlich ist. Diese Informationen sind umso notwendiger, als es zu diesem Zeitpunkt keinen EU-Beihilferahmen gibt, der die Kriterien für die Prüfung der Angemessenheit der Beihilfe festlegt.

(73)

Die Kommission hat außerdem Zweifel, was die vorgeschlagene Methode zur Festsetzung des Beihilfebetrags angeht. Als Ausgangsbasis für die Berechnung des Beihilfebetrags setzt Deutschland den beobachteten Marktpreis für CO2-Berechtigungen an (siehe vorstehende ausführliche Beschreibung). Gleichzeitig unterscheidet Deutschland zwischen verschiedenen Teilsektoren (d. h. 17 EUR/MWh werden für Aluminium, 16 EUR/MWh für Zink und 9 EUR/MWh für Kupfer angesetzt), obwohl alle diese Teilsektoren den Kosten für indirekte Emissionen wahrscheinlich gleichermaßen ausgesetzt sind. Es bleibt unklar, ob und inwieweit die unterschiedliche Beihilfehöhe für jeden Teilsektor dadurch gerechtfertigt ist, dass diese Teilsektoren unterschiedlich stark von einer Verlagerung der CO2-Emissionen bedroht sind. Daher erachtet es die Kommission als angemessen, Dritten die Möglichkeit zur Stellungnahme hierzu zu geben. Ferner gibt Deutschland an, dass die Beihilfehöhe auf der Grundlage der durchschnittlichen CO2-Intensität der deutschen Stromerzeugung berechnet wird, die bei 0,75 t CO2/MWh liegen soll, wobei ein Kraftwerkpark mit einer Mischung aus Kraftwerken mit verschiedenen CO2-Intensitäten (z.B. moderne Gaskraftwerken mit weniger als 0,4 t CO2/MWh und alte Braunkohlekraftwerke mit bis zu 1,2 t CO2/MWh) zugrunde gelegt wird. Deutschland hat jedoch keine weiteren Belege zur durchschnittlichen Beihilfeintensität übermittelt und die Kommission möchte Dritten die Möglichkeit geben, zu diesen Daten Stellung zu nehmen. Abschließend stellt die Kommission fest, dass die von den Begünstigen gezahlten Nettostrompreise von einer Reihe von Kriterien beeinflusst werden, so z. B. durch steuerliche Sonderregelungen (Spitzenausgleich) oder Verträge mit einer Option der Versorgungsunterbrechung. Die Kommission weist insbesondere darauf hin, dass die von der EEX festgelegten Strompreise (Anhang 2) keine auf Verbraucherebene erhobenen Steuern beinhalten. Die Kommission erachtet es als angemessen, Dritten die Möglichkeit zur Stellungnahme zu dieser Frage zu geben.

(74)

Angesichts der vorstehenden Ausführungen hat die Kommission zu diesem Zeitpunkt Zweifel, ob die Maßnahme angemessen ist.

Verfälschungen des Wettbewerbs und Handels und Ausgleich

(75)

Damit eine staatliche Beihilfe mit dem Binnenmarkt vereinbar ist, müssen die durch die Beihilfe ausgelösten Verfälschungen des Wettbewerbs und Handels beschränkt sein, so dass die Gesamtbilanz mit Blick auf das Ziel von gemeinsamem Interesse positiv ausfällt. Zu diesem Zeitpunkt kann die Kommission nicht ausschließen, dass die Maßnahme zu beträchtlichen Wettbewerbsverfälschungen führen könnte. Erstens führt die Kompensation für indirekte CO2-Kosten zu einer Verzerrung in Bezug auf den Anreiz für die begünstigten Unternehmen, die CO2-Emissionen im Rahmen des EHS zu senken; zudem geschieht dies zulasten anderer Sektoren, die keine solche Beihilfe erhalten (41). Zweitens werden Betriebsbeihilfen im Allgemeinen als besonders wettbewerbsverfälschend angesehen, da Unternehmen, denen keine Beihilfe gewährt wird, im Gegensatz zu den Begünstigten ihre vollen Betriebskosten tragen müssen (42). Es ist in der Regel auch schwieriger, eine Verbindung zwischen solchen Beihilfen und einem Ziel von gemeinsamem Interesse herzustellen, das mit der Beihilfe erreicht werden soll. Im vorliegenden Fall gibt es Hinweise darauf, dass die Maßnahme den Wettbewerb auf dem Binnenmarkt vor allem mit Blick auf Unternehmen verfälschen könnte, die einen natürlichen Standortvorteil haben, weil günstigerer, aus Wasserkraft gewonnener Strom mit niedrigen CO2-Emissionen verfügbar ist (z.B. Unternehmen in Norwegen oder Island) (43). Folglich kann nicht ausgeschlossen werden, dass die Maßnahme einen Subventionswettlauf mit anderen Mitgliedstaaten auslösen könnte. Die Kommission hat zusätzliche Informationen und Daten zu den möglichen Auswirkungen der Maßnahme auf deutsche und europäische Wettbewerber der Begünstigten angefordert, aber Deutschland gab an, dass es keinen Zugang zu solchen Daten hat. Ohne diese Informationen kann die Kommission jedoch nicht das Ausmaß der negativen Auswirkungen der Maßnahme auf Wettbewerb und Handel prüfen und feststellen, ob die positive Wirkung für die Umwelt diese Folgen möglicherweise überwiegt. Daher scheint die Eröffnung eines eingehenden Prüfverfahrens angemessen zu sein, um Stellungnahmen von Dritten zu erhalten.

Schlussfolgerung

(76)

Die Kommission hat zu diesem Zeitpunkt Zweifel, ob die Maßnahme als Beihilfe zur Verhinderung einer Verlagerung von CO2-Emissionen nach Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden kann.

3.2.2   Vermeidung einer Standortverlagerung und Sicherung von Arbeitsplätzen

(77)

Wie schon vorstehend ausgeführt, kann die Kommission nach der Rechtsprechung des Gerichtshofs staatliche Beihilfen für mit dem Binnenmarkt vereinbar erklären, wenn die staatliche Beihilfe ein Ziel von gemeinsamem Interesse verfolgt (44), zur Erreichung dieses Ziels erforderlich ist (45) und die Handelsbedingungen nicht in einer Weise verändert, die dem gemeinsamen Interesse zuwiderläuft.

(78)

Deutschland gibt an, dass mit der Maßnahme eine Abwanderung deutscher NE-Metallerzeuger aus Deutschland verhindert werden soll, um so in der NE-Metallindustrie und den nachgelagerten Industrien Arbeitsplätze zu sichern.

(79)

Es ist ständige Praxis der Kommission (46), dass Maßnahmen unmittelbar auf der Grundlage von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden können, sofern sie erforderlich und angemessen sind und der positive Beitrag zur Verwirklichung des Ziels von gemeinsamem Interesse die negativen Folgen für Handel und Wettbewerb überwiegt.

(80)

Wie vorstehend ausgeführt, kann eine Beihilfe dann nach Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden, wenn sie in erforderlicher und angemessener Weise ein Ziel von gemeinsamem Interesse verfolgt. Bei der Prüfung der Vereinbarkeit der in Rede stehenden Maßnahme wird die Kommission daher die vorstehenden Kriterien untersuchen (Erwägungsgrund 47).

Ziel von gemeinsamen Interesse

(81)

Ein Ziel von gemeinsamem Interesse ist ein Ziel, das von der EU als solches anerkannt ist. Auf der Grundlage der von Deutschland übermittelten Informationen scheint es fraglich, ob die Beihilfe einem klar definierten Ziel von gemeinsamem Interesse dient.

(82)

Deutschland führt an, dass der Fall der LME-Preise in Verbindung mit hohen Stromkosten für den NE-Metallerzeugungssektor einen exogenen Schock dargestellt habe, der als Marktversagen angesehen werden könne. Mit der Maßnahme sollen die Folgen dieses Schocks abgeschwächt und einer Standortverlagerung der NE-Metallerzeuger vorgebeugt werden, um Arbeitsplätze zu sichern. Deutschland erklärte, dass eine solche Standortverlagerung nicht nur Auswirkungen auf die NE-Metallerzeuger selbst hätte, sondern auch auf eine Reihe wichtiger nachgelagerter Industrien (z. B. Automobil- und Elektroindustrie, Maschinenbau).

(83)

Die Kommission hat jedoch Zweifel, ob die Verhinderung einer Abwanderung aus Deutschland als Ziel von gemeinsamem Interesse bewertet werden kann, zumal zum gegenwärtigen Zeitpunkt nicht auszuschließen ist, dass die Maßnahme (in gewissem Umfang) die Wettbewerbsfähigkeit deutscher NE-Metallerzeuger gegenüber ihren europäischen Wettbewerbern verbessert (47). In diesem Fall wäre die Maßnahme nicht von allgemeinem europäischen Interesse, sondern würde die deutsche Industrie gegenüber ihren EU-/EWR-Wettbewerber schützen und somit möglicherweise zu einem Subventionswettlauf führen. Zur Verhinderung einer Abwanderung aus Europa, um so eine Industriebasis in Europa zu erhalten, stellt die Kommission fest, dass es in ihrer Beschlusspraxis (z.B. wurden in den Beihilfesachen Terni  (48) und Alcoa  (49) im Hinblick auf vergünstigte Stromtarife Negativ-Beschlüsse gefasst) oder in der Rechtssprechung des Gerichtshofs der EU keine Präzedenzfälle gibt, in denen eine staatliche Beihilfe mit einem solchen Ziel als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt worden wäre.

(84)

Des Weiteren hat die Kommission Zweifel, ob der Fall der LME-Preise oder die Strompreise in Deutschland als ein Marktversagen angesehen werden können. Die Einpreisung von CO2-Kosten ist ein erklärtes Ziel des EHS, um die angestrebte Emissionssenkung zu erreichen. Mit Hinblick auf die LME-Preise scheint es, dass diese 2006-2008 bedingt durch den Wirtschaftsaufschwung ungewöhnlich hoch waren, bevor sie 2008/2009 fielen, wobei sie nun ohnehin wieder steigen. Die vorliegenden Informationen lassen darauf schließen, dass die Preisschwankungen — selbst wenn sie durch die Krise beeinflusst wurden — auf die konjunkturellen Angebots- und Nachfrageschwankungen im Sektor zurückzuführen sind, wie es auch in anderen Sektoren der Fall war. Die vorstehend genannten Schwankungen sind jedoch nicht zwangsläufig auf ein Marktversagen zurückzuführen.

(85)

Daher hat die Kommission Zweifel, ob das Ziel, eine Abwanderung der NE-Metallproduktion aus Deutschland oder der EU zu verhindern, als Ziel von gemeinsamem Interesse eingestuft werden kann. Des Weiteren bestehen Zweifel, ob der Fall der LME-Preise in Verbindung mit den Strompreisen in Deutschland als ein Marktversagen angesehen werden kann.

Geeignetes Mittel

(86)

Die gewährte Beihilfe muss ein geeignetes Mittel darstellen, um das angestrebte Ziel von gemeinsamem Interesse zu erreichen. Ein Instrument ist geeignet, wenn es keine anderen, weniger wettbewerbsverfälschenden Instrumente gibt, mit denen die gleichen Ergebnisse erzielt werden könnten. Deutschland argumentiert, dass die Beihilfe zum Erhalt von Arbeitsplätzen notwendig sei, indem eine Abwanderung der NE-Metallerzeuger und der nachgelagerten Industrien verhindert werde. Es bestehen jedoch Zweifel, ob Betriebsbeihilfen zur Verhinderung einer Standortverlagerung von Unternehmen in Schwierigkeiten das am wenigsten wettbewerbsverfälschende Mittel sind, um Arbeitsplätze zu sichern. So sind Beihilfen zur Verbesserung der Arbeitsmarktlage in der Regel auf nachhaltige Maßnahmen wie die Verbesserung der Bildung und Ausbildung von Beschäftigten oder einen erleichterten Zugang zu Finanzierungsmitteln für neue Investitionen ausgerichtet. Die Kommission hat Zweifel, dass Betriebsbeihilfen ein geeignetes Instrument zur Sicherung von Arbeitsplätzen sind.

Anreizeffekt

(87)

Staatliche Beihilfen haben einen Anreizeffekt, wenn der Begünstigte sein Verhalten mit Blick auf die Erreichung eines Ziels von gemeinsamem Interesse ändert. Deutschland führt an, dass mit der Maßnahme Arbeitsplätze in der Primärproduktion von NE-Metall und in den nachgelagerten Industrien gesichert werden, indem deren Abwanderung in Nicht-EU-Staaten verhindert wird. Aus den vorstehend genannten Gründen (Erwägungsgründe 56 ff.) hat die Kommission jedoch Zweifel, ob die in Rede stehende Maßnahme den erforderliche Anreizeffekt hat, um NE-Metallerzeuger von einer Einstellung ihrer Produktion in Deutschland abzuhalten.

Angemessenheit

(88)

Eine staatliche Beihilfe ist dann angemessen, wenn die den Begünstigten gewährte Beihilfe auf ein Minimum beschränkt und gleichzeitig ein Ziel von gemeinsamem Interesse erreicht wird. Aus den vorstehend genannten Gründen (Erwägungsgründe 71 ff.) hat die Kommission jedoch Zweifel, ob die Maßnahme angemessen ist. Insbesondere hat die Kommission Zweifel, ob die Beihilfe auf das Minimum beschränkt ist, das zur Verhinderung einer Abwanderung in Nicht-EU-Staaten notwendig ist.

Wettbewerbs- und Handelverfälschungen und Ausgleich

(89)

Damit eine staatliche Beihilfe mit dem Binnenmarkt vereinbar ist, müssen die durch die Beihilfe ausgelösten Verfälschungen des Wettbewerbs und Handels beschränkt sein, so dass die Gesamtbilanz mit Blick auf das Ziel von gemeinsamem Interesse positiv ausfällt. Über die vorstehend genannten Erwägungen hinaus (Erwägungsgründe 75 ff.) hat die Kommission Zweifel, ob in der NE-Metallproduktion abgebaute Arbeitsplätze tatsächlich durch zusätzliche Arbeitsplätze in Nicht-EU-Staaten ersetzt würden oder ob dies nicht eher zur Schaffung von mehr Arbeitsplätzen an anderen NE-Metallproduktionsstandorten in der EU führen würde. Des Weiteren hat die Kommission Zweifel, ob die Einstellung der Primärerzeugung von NE-Metallen tatsächlich beträchtliche negative Folgen für die nachgelagerten Industrien hätte. Gleichzeitig kann zum gegenwärtigen Zeitpunkt nicht ausgeschlossen werden, dass die Maßnahme den Wettbewerb zwischen den Erzeugern in den EU-Mitgliedstaaten nicht erheblich verfälschen könnte. Ohne die angeforderten, von Deutschland aber nicht zur Verfügung gestellten Informationen kann die Kommission jedoch nicht das Ausmaß der negativen Auswirkungen der Maßnahme auf Wettbewerb und Handel prüfen und feststellen, ob solche Auswirkungen durch die positiven Auswirkungen auf die Beschäftigungssituation aufgewogen werden.

Schlussfolgerung

(90)

Die Kommission hat daher Zweifel, ob die Maßnahme als Beihilfe zur Verhinderung einer Verlagerung von CO2-Emissionen und zur Sicherung von Arbeitsplätzen nach Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden kann.

3.2.3   Schlussfolgerung zur Vereinbarkeit mit Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV

(91)

Die Kommission hat daher Zweifel, ob die Maßnahme als nach Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe c AEUV mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden kann.

3.3    Behebung einer beträchtlichen Störung im Wirtschaftsleben (Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe b AEUV)

(92)

Nach Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe b AEUV kann die Kommission Beihilfen als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklären, die der ‚Behebung einer beträchtlichen Störung im Wirtschaftsleben eines Mitgliedstaats‘ dienen. Eine beträchtliche Störung im Wirtschaftsleben eines Mitgliedstaats ist jede wirtschaftliche Störung, die zu beträchtlichen wirtschaftlichen und gesellschaftlichen Schwierigkeiten führt und sich auf die gesamte Wirtschaft des betreffenden Mitgliedstaats auswirkt und nicht nur auf eine seiner Regionen oder Teile seines Gebiets. Die Bestimmung ist, da sie eine Ausnahme darstellt, sehr eng auszulegen (50).

(93)

Deutschland gibt an, dass NE-Metallerzeuger in Deutschland deutlich höhere Strompreise zu tragen hätten als ihre Wettbewerber außerhalb der EU. Laut den übermittelten Informationen liegen die deutschen Preise bei über 50 EUR/MWh, während der weltweite Durchschnitt bei unter 25 EUR/MWh liegt. Die Preisdifferenz ist angeblich auf die im Strompreis enthaltenen CO2-Kosten zurückzuführen, die nach Angaben Deutschlands im relevanten Zeitraum bei 19 EUR/MWh lagen. Deutschland gibt an, dass NE-Metallerzeuger in der EU vor der Wirtschaftskrise noch rentabel arbeiten konnten, ihre Wettbewerbsfähigkeit sich aber wegen des Falls der LME-Preise infolge der Krise deutlich verschlechtert habe. Die Kombination aus hohen indirekten CO2-Kosten und niedrigen LME-Preisen stelle eine ernsthafte Bedrohung für den europäischen NE-Metallsektor dar, die zu einer Standortverlagerung der Produktion in Nicht-EU-Länder führen könnte. Deutschland führt an, dass die Begünstigten ohne die angemeldete Beihilfe ihre Produktion in Deutschland einstellen und ihre Kapazitäten in Nicht-EHS-Länder verlagern würden.

(94)

Nach Angaben Deutschlands würde dies die enge Zusammenarbeit zwischen den europäischen NE-Metallerzeugern und wichtigen nachgelagerten Industrien gefährden (z.B. Automobil- und Elektroindustrie, Maschinenbau), was wiederum dazu führen könnte, dass diese Industrien ebenfalls weniger wettbewerbsfähig sind oder ebenfalls ihre Standorte verlagern (Dominoeffekt). Aufgrund der Bedeutung dieser nachgelagerten Sektoren für die deutsche Wirtschaft argumentiert Deutschland, dass die derzeitige Wirtschaftslage, der die NE-Metallerzeuger gegenüberstünden, eine ernsthafte Bedrohung für die deutsche Wirtschaft als Ganzes darstelle. Deutschland erklärt, dass der Vorübergehende Gemeinschaftsrahmen zwar nicht direkt auf die in Rede stehende Maßnahme angewandt werden könne, die angemeldete Maßnahme aber in Zusammenhang mit diesem Instrument zu sehen sei, da sie demselben Zweck diene.

(95)

Die Kommission hat jedoch Zweifel, ob das Konzept des Vorübergehenden Gemeinschaftsrahmens auf die in Rede stehende Maßnahme angewandt werden kann. Der Vorübergehende Gemeinschaftsrahmen bezieht sich auf die Auswirkungen der Finanzkrise auf die Schwierigkeiten von Unternehmen, Zugang zu Finanzierungsmitteln zu erhalten. Es gibt aber keine Anzeichen dafür, dass die Begünstigten Schwierigkeiten beim Zugang zu Finanzierungsmitteln hatten. Des Weiteren scheinen weder die im Strompreis enthaltenen CO2-Kosten noch die Schwankung der LME-Preise eine Störung im Wirtschaftsleben darzustellen. Die Einpreisung von CO2-Kosten ist ein erklärtes Ziel des EHS, um die angestrebte Emissionssenkung zu erreichen. Mit Hinblick auf die LME-Preise scheint es, dass diese 2006-2008 bedingt durch einen Wirtschaftsaufschwung ungewöhnlich hoch waren, bevor sie 2008/2009 fielen, wobei sie nun ohnehin wieder steigen. Aus den vorliegenden Informationen geht hervor, dass die Preisschwankungen eher als eine natürliche Schwankung im konjunkturellen Angebots- und Nachfragezyklus und nicht als ‚beträchtliche Störung‘ zu bewerten sind. Die Entwicklung der LME-Preise für Aluminium, Kupfer und Zink ist in Anhang 4 beigefügt.

(96)

Die Kommission ist sich zwar der Bedeutung der Wertschöpfungskette bewusst, hat jedoch ferner Zweifel, dass die Verbindung zwischen den NE-Metallerzeugern und den nachgelagerten Industrien so stark ist, dass die Nichtgewährung der Beihilfe die nachgelagerten Tätigkeiten gefährden würde. Die Kommission hat zum gegenwärtigen Zeitpunkt außerdem Zweifel, ob die Belieferung nachgelagerter Industrien durch deutsche NE-Metallerzeuger nicht durch Importe aus anderen EU-Staaten oder Drittstaaten ersetzt werden könnte, da es einen Weltmarkt für primäre NE-Metalle zu geben scheint. Selbst wenn die nachgelagerten Tätigkeiten in Deutschland im Fall einer Nichtgewährung der Beihilfe in Schwierigkeiten gerieten, zweifelt die Kommission des Weiteren, ob sich dies auf die gesamte deutsche Wirtschaft auswirken würde. Zu diesem Zeitpunkt scheint es daher, dass die Beihilfe nur für den NE-Metallsektor in Deutschland positive Folgen hätte, ohne aber die Schwierigkeiten zu beheben, die durch die Wirtschaftskrise auf Ebene der gesamten deutschen Wirtschaft verursacht wurden.

(97)

Andererseits kann zu diesem Zeitpunkt nicht ausgeschlossen werden, dass die Maßnahme beträchtliche negative Auswirkungen auf den Wettbewerb und den Handel in der EU haben wird. Mit der Maßnahme wird den deutschen Erzeugern ein Teil ihrer Betriebskosten erstattet, weswegen sie zwangsläufig Einfluss auf die Auswahl der Standorte der NE-Metallproduktion in der EU haben dürfte. Daher besteht das Risiko, dass sich die Maßnahme auf die Verteilung von Arbeitsplätzen in der EU auswirkt. Die Kommission hat zu diesem Zeitpunkt Zweifel, ob diese negativen Folgen für Wettbewerb und Handel durch die positive Wirkung überwogen werden.

(98)

Die Kommission hat daher Zweifel, ob die Beihilfe auf der Grundlage von Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe b AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden kann.

3.4    Schlussfolgerung

(99)

In Anbetracht der möglichen wettbewerbsverfälschenden Auswirkungen der Beihilfe und dem fehlenden eindeutigen Beitrag zu einem Ziel von gemeinsamem Interesse sowie der Tatsache, dass die Erforderlichkeit und Angemessenheit der Beihilfe nicht belegt wurden, hat die Kommission Zweifel, dass die Beihilfe nach Artikel 107 Absatz 3 Buchstabe b oder c AEUV als mit dem Binnenmarkt vereinbar erklärt werden kann.

(100)

Da die Kommission als Ergebnis ihrer Prüfung der Beihilfesache Zweifel an der Vereinbarkeit der Maßnahme mit dem Binnenmarkt hat, erachtet sie die Eröffnung eines förmlichen Prüfverfahrens als erforderlich. Aufgrund der möglichen Wettbewerbsverzerrungen, die durch die Maßnahme auf dem Binnenmarkt ausgelöst werden könnten, möchte die Kommission außerdem allen Dritten die Möglichkeit zur Stellungnahme geben, was nach der Verfahrensverordnung nur im Rahmen einer eingehenden Prüfung vorgesehen ist.

(101)

Daher hat die Kommission im Einklang mit Artikel 4 Absatz 4 der Verordnung (EG) Nr. 659/1999 beschlossen, das förmliche Prüfverfahren zu eröffnen und fordert Deutschland zur Stellungnahme auf.

V.   BESCHLUSS

(102)

Aus diesen Gründen fordert die Kommission Deutschland im Rahmen des Verfahrens nach Artikel 108 Absatz 2 AEUV auf, innerhalb eines Monats nach Eingang dieses Schreibens Stellung zu nehmen und alle für die Würdigung der Beihilfemaßnahme sachdienlichen Informationen zu übermitteln. Deutschland wird aufgefordert, unverzüglich eine Kopie dieses Schreibens an die potenziellen Beihilfeempfänger weiterzuleiten.

(103)

Die Kommission erinnert Deutschland an die aufschiebende Wirkung des Artikels 108 Absatz 3 AEUV und verweist auf Artikel 14 der Verordnung (EG) Nr. 659/1999 des Rates, wonach alle rechtswidrigen Beihilfen von den Empfängern zurückgefordert werden können.

(104)

Die Kommission weist Deutschland darauf hin, dass sie Dritte durch die Veröffentlichung des vorliegenden Schreibens und einer aussagekräftigen Zusammenfassung desselben im Amtsblatt der Europäischen Union unterrichten wird. Außerdem wird sie Dritte in den EFTA-Staaten, die das EWR-Abkommen unterzeichnet haben, durch die Veröffentlichung einer Bekanntmachung in der EWR-Beilage zum Amtsblatt der Europäischen Union und die EFTA-Überwachungsbehörde durch die Übermittlung einer Kopie dieses Schreibens von dem Vorgang in Kenntnis setzen. Alle vorerwähnten Dritten werden aufgefordert, innerhalb eines Monats nach dem Datum dieser Veröffentlichung Stellung zu nehmen.

ANHANG 1

Energieverbrauch und Höhe der Beihilfen für die einzelnen Begünstigten

[…] (51)

ANHANG 2

Deutsche Strompreise in den vergangenen Jahren

Strom:   Forward-Preise für 2009 (grau) und 2011 (rot) — Grundlast (EEX)

Image

Strom:   Forward-Preise für 2009 (grau) und 2011 (rot) — Spitzenlast (EEX)

Image

Strom:   Forward-Preise für 2009 (grau) und 2013 (rot) — Grundlast (EEX)

Image

Strom:   Forward-Preise für 2009 (grau) und 2013 (rot) — Spitzenlast (EEX)

Image

Strom:   Spot-Preise Spitzenlast (rot) und Grundlast (schwarz) (EEX)

Image

Quelle: EEX

ANHANG 3

CO2-Emissionskosten in den vergangenen Jahren

Image

ANHANG 4

15-Monats-Terminkurs für NE-Metalle an der LME der letzten 10 Jahre in USD

LME-Aluminiumpreise der letzten 12 Jahre (15-Monats-Terminkurs)

Image

LME-Kupferpreise der letzten 12 Jahre (15-Monats-Terminkurs)

Image

LME-Zinkpreise der letzten 12 Jahre (15-Monats-Terminkurs)

Image

Quelle: LME

ANHANG 5

Strompreise (blau — rechte Skala), LME-Preise (grün — linke Skala) und Strompreise in % des LME-Preises (rot — rechte Skala) für 1-, 2- und 3-Jahres-Forward

Image

Image

Image

Quelle: Trimet

ANHANG 6

Rentabilität bestimmter Begünstigter in den letzten Jahren

Aluminium-Ergebnisse von Trimet in den letzten sechs Jahren

Image

Ergebnisse der europäischen Zinksparte von Xstrata in den letzten sechs Jahren

Image

Für von Deutschland als potenzielle Begünstigte benannten Zinkerzeuger lagen keine Jahresgeschäftsberichte vor. Den Jahresgeschäftsberichten der Xstrata-Holding lassen sich jedoch einige Daten entnehmen, die Rückschlüsse auf die europäische Zinkerzeugung zulassen.

Kupfer-Jahresgewinne der Norddeutschen Affinerie (Aurubis) in den vergangenen 5 Jahren

Image


(1)  Mírné nepřesnosti v tomto výpočtu mohou být způsobeny zaokrouhlením.

(2)  Rozhodnutí Komise ze dne 24. prosince 2009, kterým se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES sestavuje seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, Úř. věst. L 1, 5.1.2010, s. 10.

(3)  Dočasný rámec Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize (konsolidované znění) Úř. věst. C 83, 7.4.2009, s. 1.

(4)  Mit Wirkung vom 1. Dezember 2009 sind an die Stelle der Artikel 87 und 88 EG-Vertrag die Artikel 107 und 108 des Vertrags über die Arbeitsweise der Europäischen Union (AEUV) getreten. Die Artikel 87 und 88 EG-Vertrag und die Artikel 107 und 108 AEUV sind im Wesentlichen identisch. Im Rahmen dieses Beschlusses sind Bezugnahmen auf die Artikel 107 und 108 AEUV als Bezugnahmen auf die Artikel 87 und 88 EG-Vertrag zu verstehen, wo dies angebracht ist.

(5)  Berufsgeheimnis.

(6)  Deutschland bezieht sich auf die Randnummern 24 und 27 sowie Artikel 10a Absatz 6 der Richtlinie 2009/29/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 23. April 2009 zur Änderung der Richtlinie 2003/87/EG zwecks Verbesserung und Ausweitung des Gemeinschaftssystems für den Handel mit Treibhausgasemissionszertifikaten (ABl. L 140 vom 5.6.2009, S. 63).

(7)  Quelle: [… (Berufsgeheimnis))] ‚Aluminium Smelter Power Tariffs to 2009‘. Deutschland weist darauf hin, dass sich die Strompreise innerhalb der EU unterscheiden, die CO2-Preise jedoch überall in der EU dieselben sind. Deutschland gibt an, dass die NE-Metallerzeuger in einigen EU-Mitgliedstaaten regulierte oder vergünstigte Tarife erhielten oder ihnen günstige bilaterale Verträge mit subventionierten Preisen gewährt würden, die keine CO2-Kosten für indirekte Emissionen enthielten.

(8)  Opportunitätskosten sind ein Schlüsselkonzept der Wirtschaft. Es handelt sich hierbei um die Kosten, die mit der nächstbesten Wahlmöglichkeit verbunden sind, die jemandem zur Verfügung steht, der unter mehreren sich gegenseitig ausschließenden Möglichkeiten gewählt hat. Im vorliegenden Fall bedeutet dies, dass ein Erzeuger, der über eine Emissionsberechtigung verfügt, die Wahl hat, diese für die Erzeugung von Strom zu verwenden oder sie auf dem CO2-Markt zu versteigern. Die Opportunitätskosten für die Nutzung der Emissionsberechtigung sind der Preis, zu dem der Erzeuger die Berechtigung auf dem CO2-Markt hätte verkaufen können. Daher preisen Erzeuger den Wert der von ihnen genutzten CO2-Berechtigung in den Strompreis ein.

(9)  Geringfügige Abweichungen sind aufgrund von Auf- bzw. Abrundungen möglich.

(10)  Die LME ist die größte Metallbörse. Daneben gibt es in New York die Comex/Nymex für das amerikanische Inlandsgeschäft sowie in Shanghai die SHFE (Shanghai Futures Exchange) für das chinesische Inlandsgeschäft. Aufgrund des lebhaften Arbitragehandels zwischen den drei Börsen kann von weltweit einheitlichen Preisen gesprochen werden, die sich an den Referenzpreisen der LME orientieren.

(11)  LME-Preise werden in USD angegeben und werden so auch in der Tabelle dargestellt. Für Unternehmen, deren Kosten in EUR angegeben werden, sind diese in USD angegebenen Preise zum entsprechenden Umtauschkurs in EUR umzurechnen.

(12)  Sowohl in USD (Anhang 4) als auch in EUR (Anhang 5).

(13)  Richtlinie 2003/87/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 13. Oktober 2003 über ein System für den Handel mit Treibhausgasemissionszertifikaten in der Gemeinschaft und zur Änderung der Richtlinie 96/61/EG des Rates, überarbeitet durch Richtlinie 2009/29/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 23. April 2009 zur Änderung der Richtlinie 2003/87/EG zwecks Verbesserung und Ausweitung des Gemeinschaftssystems für den Handel mit Treibhausgasemissionszertifikaten (ABl. L 140 vom 5.6.2009, S. 63).

(14)  Deutschland erklärte jedoch, dass einige Begünstigte bereit seien, einen vereidigten Buchprüfer zur vertraulichen Prüfung der Rentabilität einschließlich der Stromkosten, Rohstoffkosten, CO2-Kosten usw. zuzulassen.

(15)  Nach Angaben Deutschlands entsprechen die Stromkosten seit 2006 ungefähr 40 % des LME-Preises für Aluminium und die indirekten Kosten machen etwa 20-25 % der Stromkosten aus.

(16)  Hydro hat jedoch in eine Produktionsanlage in Katar investiert.

(17)  Die folgende Würdigung basiert sowohl auf dem AEUV als auch auf dem EWR-Abkommen; aus Gründen der Einfachheit wird im Folgenden jedoch nur auf den AEUV Bezug genommen.

(18)  EuGH 15. März 1994, Banco Exterior de España SA/Ayuntamiento de Valencia, Rechtssache C-387/92, Slg. 1994, I-877, Randnummern 12 und 13.

(19)  EuGH 21. März 1990, Belgien/Kommission, Rechtssache C-142/87, Slg. 1990, I-959, Randnummer 56; EuGH 11. Juli 1996, SFEI und andere/La Poste, Rechtssache C-39/94, Slg. 1996, I-3547, Randnummer 36.

(20)  EuGH 24. März 1993, CIRFS und andere/Kommission, Rechtssache C-313/90, Slg. 1993, I-1125, Randnummer 36; EuGH 15. Oktober 1996, Ijssel-Vliet/Minister van Economische Zaken; Rechtssache C-311/94, Slg. 1996, I-5023, Randnummer 43; EuGH 26. September 2002, Spanien/Kommission, Rechtssache C-351/98, Slg. 2002, I-8031, Randnummer 53.

(21)  Leitlinien der Gemeinschaft für staatliche Beihilfen zur Rettung und Umstrukturierung von Unternehmen in Schwierigkeiten (ABl. C 244 vom 1.10.2004, S. 2).

(22)  Nach den Leitlinien für Rettungs- und Umstrukturierungsbeihilfen geht die Kommission davon aus, dass sich ein Unternehmen im Sinne dieser Leitlinien in Schwierigkeiten befindet, wenn es nicht in der Lage ist, mit eigenen finanziellen Mitteln oder Fremdmitteln, die ihm von seinen Eigentümern/Anteilseignern oder Gläubigern zur Verfügung gestellt werden, Verluste aufzufangen, die das Unternehmen auf kurze oder mittlere Sicht so gut wie sicher in den wirtschaftlichen Untergang treiben werden, wenn der Staat nicht eingreift. Im Sinne dieser Leitlinien befindet sich ein Unternehmen unabhängig von der Größe insbesondere in folgenden Fällen in Schwierigkeiten:

a)

wenn bei Gesellschaften mit beschränkter Haftung mehr als die Hälfte des gezeichneten Kapitals verschwunden und mehr als ein Viertel dieses Kapitals während der letzten zwölf Monate verloren gegangen ist;

b)

wenn bei Gesellschaften, in denen mindestens einige Gesellschafter unbeschränkt für die Schulden der Gesellschaft haften, mehr als die Hälfte der in den Geschäftsbüchern ausgewiesenen Eigenmittel verschwunden und mehr als ein Viertel dieser Mittel während der letzten zwölf Monate verloren gegangen ist;

c)

wenn unabhängig von der Unternehmensform die im innerstaatlichen Recht vorgesehenen Voraussetzungen für die Eröffnung eines Insolvenzverfahrens erfüllt sind.

(23)  Leitlinien für staatliche Beihilfen mit regionaler Zielsetzung 2007-2013 ABl. C 54 vom 4.3.2006, S. 13.

(24)  Verordnung (EG) Nr. 800/2008 der Kommission vom 6. August 2008 zur Erklärung der Vereinbarkeit bestimmter Gruppen von Beihilfen mit dem Gemeinsamen Markt in Anwendung der Artikel 87 und 88 EG-Vertrag (Allgemeine Gruppenfreistellungsverordnung), ABl. L 214 vom 9.8.2008, S. 3.

(25)  Verordnung (EG) Nr. 1976/2006 der Kommission vom 20. Dezember 2006 zur Änderung der Verordnungen (EG) Nr. 2204/2002, (EG) Nr. 70/2001 und (EG) Nr. 68/2001 in Bezug auf die Ausdehnung ihrer Anwendungszeiträume (ABl. L 368 vom 23.12.2006, S. 85).

(26)  Siehe die vorstehenden Verweise auf die Mitteilungen der Kommission zum Vorübergehenden Gemeinschaftsrahmen.

(27)  Leitlinien der Gemeinschaft für staatliche Umweltschutzbeihilfen (ABl. C 82 vom 1.4.2008, S. 1).

(28)  Nach Artikel 10a Absatz 6 EHS-Richtlinie gilt Folgendes: ‚Die Mitgliedstaaten können zugunsten der Sektoren bzw. Teilsektoren, für die ein erhebliches Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen durch auf den Strompreis übergewälzte Kosten der Treibhausgasemissionen ermittelt wurde, finanzielle Maßnahmen einführen, um diese Kosten auszugleichen, sofern dies mit den geltenden und künftigen Regeln für staatliche Beihilfen vereinbar ist. Diese Maßnahmen beruhen auf Ex-ante-Benchmarks für die indirekten CO2-Emissionen pro Produktionseinheit. Diese Ex-ante-Benchmarks werden für einen bestimmten Sektor bzw. Teilsektor berechnet als Produkt des Stromverbrauchs pro Produktionseinheit entsprechend den effizientesten verfügbaren Techniken und der CO2-Emissionen des entsprechenden europäischen Stromerzeugungsmix.‘

(29)  GeI 14. Januar 2009, Kronoply/Kommission, Rechtssache T-162/06, Slg. 2009, II-1, insb. Randnummern 65, 66, 74 und 75).

(30)  GeI 7. Juni 2001, Agrana Zucker und Stärke/Kommission, Rechtssache T-187/99, Slg. 2001, II-01587 (siehe Randnummer 74); GeI 14. Mai 2002, Graphischer Maschinenbau/Kommission, Rechtssache T-126/99, Slg. 2002, II-2427 (siehe Randnummern 41-43); EuGH 15 April 2008, Nuova Agricast Srl/Ministero delle Attività Produttive, Rechtssache C-390/06, Slg. 2008, I-2577) (siehe Randnummern 68-69).

(31)  Gemeinschaftsrahmen für staatliche Beihilfen für Forschung, Entwicklung und Innovation (ABl. C 323 vom 30.12.2006, S. 1, Abschnitt 1.3); Leitlinien der Gemeinschaft für staatliche Umweltschutzbeihilfen (ABl. C 82 vom 1.4.2008, S. 1, Abschnitt 1.3).

(32)  Richtlinie 2009/29/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 23. April 2009 zur Änderung der Richtlinie 2003/87/EG zwecks Verbesserung und Ausweitung des Gemeinschaftssystems für den Handel mit Treibhausgasemissionszertifikaten (ABl. L 140 vom 5.6.2009, S. 63).

(33)  Beschluss der Kommission vom 24. Dezember 2009 zur Festlegung eines Verzeichnisses der Sektoren und Teilsektoren, von denen angenommen wird, dass sie einem erheblichen Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen ausgesetzt sind, gemäß der Richtlinie 2003/87/EG des Europäischen Parlaments und des Rates (ABl. L 1 vom 5.1.2010, S. 10).

(34)  Beschluss zur Festlegung der dem Risiko einer Verlagerung von CO2-Emissionen ausgesetzten Sektoren und Teilsektoren, Randnummer 24.

(35)  EuGH 20. Februar 1975, Adolf Reich/Hauptzollamt Landau, Rechtssache 64-74, Slg. 1975, 261; EuGH 11. Juli 1978, Union française de Céréales/Hauptzollamt Hamburg-Jonas, Rechtssache 6/78, Slg. 1978, 1675; EuGH (Dritte Kammer) 12. Dezember 1985, John Friedrich Krohn (GmbH & Co. KG)/Bundesanstalt für landwirtschaftliche Marktordnung. — Ersuchen um Vorabentscheidung: Verwaltungsgericht Frankfurt am Main — Deutschland: Verwaltungsgericht Frankfurt am Main — Deutschland. Annullierung von Einfuhrlizenzen und Freigabe der Kaution — Kontingentierungsabkommen für Einfuhren aus Drittländern — Je nach Ursprung der Waren unterschiedliche Durchführungsbestimmungen. Rechtssache 165/84, Slg. 1985, 3997.

(36)  GeI 14. Januar 2009, Kronoply/Kommission, Rechtssache T-162/06, Slg. 2009, II-1, insb. Randnummern 65, 66, 74 und 75.

(37)  GeI 7. Juni 2001, Agrana Zucker und Stärke/Kommission, Rechtssache T-187/99, Slg. 2001, II-1587 (siehe Randnummer 74); GeI 14. Mai 2002, Graphischer Maschinenbau/Kommission, Rechtssache T-126/99, Slg. 2002, II-2427 (siehe Randnummern 41-43); EuGH 15. April 2008, Nuova Agricast Srl/Ministero delle Attività Produttive, Rechtssache C-390/06, Slg. 2008, I-2577) (siehe Randnummern 68-69).

(38)  Artikel 10a Absatz 6 der EHS-Richtlinie.

(39)  Einige Begünstigte sind jedoch anscheinend bereit, der Kommission diese Informationen nach der Prüfung durch einen Wirtschaftsprüfer auf vertraulicher Basis zur Verfügung zu stellen.

(40)  Hierzu ist anzumerken, dass unlängst beträchtliche Investitionen in Aluminiumerzeugungskapazitäten in Ländern getätigt wurden, die dem EHS angeschlossen sind.

(41)  Dies ist dadurch bedingt, dass begünstigte Unternehmen, die von ihren indirekten CO2-Kosten durch die Beihilfe ‚abgeschirmt‘ werden, erheblich weniger Anreize haben, ihre indirekten CO2-Emissionen zu senken, so dass Anstrengungen zur Senkung der Emissionen, die notwendig sind, um unterhalb dieser CO2-Obergrenze zu bleiben, vom ‚nicht abgeschirmten‘ Teil der Wirtschaft getragen werden.

(42)  Hierzu ist besonders hervorzuheben, dass die vorgelegte Beihilferegelung sich sogar im Hinblick auf kleinere deutsche Erzeuger in denselben Sektoren wettbewerbsverfälschend auswirkt, da sie nur auf diejenigen deutschen Erzeuger in den betreffenden Sektoren Anwendung findet, die mehr als 10 GWh jährlich verbrauchen, und die erste GWh des Stromverbrauchs nicht berücksichtigt wird.

(43)  Hierbei ist darauf hinzuweisen, dass die Maßnahme insbesondere einen großen Wettbewerbsvorteil aufheben würde, den Island durch die Erzeugung CO2-freien Stroms aus Wasserkraft und geothermischen Quellen hat.

(44)  GeI 14. Januar 2009, Kronoply/Kommission, Rechtssache T-162/06, Slg. 2009, II-1, insb. Randnummern 65, 66, 74 und 75.

(45)  GeI 7. Juni 2001, Agrana Zucker und Stärke/Kommission, Rechtssache T-187/99, Slg. 2001, II-01587 (siehe Randnummer 74); GeI 14. Mai 2002, Graphischer Maschinenbau/Kommission, Rechtssache T-126/99, Slg. 2002, II-2427 (siehe Randnummern 41-43); EuGH 15. April 2008, Nuova Agricast Srl/Ministero delle Attività Produttive, Rechtssache C-390/06, Slg. 2008, I-2577) (siehe Randnummern 68-69).

(46)  Gemeinschaftsrahmen für staatliche Beihilfen für Forschung, Entwicklung und Innovation (ABl. C 323 vom 30.12.2006, S. 1, Abschnitt 1.3); Leitlinien der Gemeinschaft für staatliche Umweltschutzbeihilfen (ABl. C 82 vom 1.4.2008, S. 1, Abschnitt 1.3).

(47)  Da den Begünstigten (deren Kapital- und Energieintensität über dem Durchschnitt liegt) die Vorteile zulasten anderer Sektoren verschafft würden, denen keine solche Beihilfe gewährt wird (wie in Fußnote 26 ausgeführt), kann ferner nicht direkt darauf geschlossen werden, dass Beihilfen für diese Sektoren keine negativen Auswirkungen auf die Beschäftigung in Deutschland insgesamt hätten.

(48)  Entscheidung der Kommission vom 20.11.2007 in der Sache C 36 A/06 über staatliche Beihilfen Italiens für ThyssenKrupp, Cementir und Nuova Terni Industrie Chemiche, Erwägungsgrund 145: ‚Zum angeblichen Risiko der Standortverlagerung nach außerhalb der EU stellt die Kommission fest, dass es weder in der Entscheidungspraxis noch in der Rechtssprechung der Gemeinschaftsgerichte Fälle gibt, in denen diese Argumentation als Rechtfertigung für die Gewährung einer staatlichen Beihilfe für zulässig erklärt wurde.‘

(49)  Entscheidung der Kommission vom 19. November 2009 über die staatlichen Beihilfen C 38/A/04 (ex NN 58/04) und C 36/B/06 (ex NN 38/06), die Italien zugunsten von Alcoa Trasformazioni gewährt hat, Erwägungsgrund 244.

(50)  GeI 15. Dezember 1999, Freistaat Sachsen und Volkswagen AG/Kommission, verbundene Rechtssachen T-132/96 und T-143/96, Slg. 1999, II-3663, Randnummer 167.

(51)  Berufsgeheimnis.


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/46


STÁTNÍ PODPORA – PORTUGALSKO

Státní podpora C 28/10 (ex NN 19/10) – Pojištění krátkodobých vývozních úvěrů

Výzva k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU

(Text s významem pro EHP)

2011/C 111/12

Dopisem ze dne 27. října 2010, uvedeným v závazném jazykovém znění na stránkách, které následují po tomto shrnutí, sdělila Komise Portugalsku své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU týkající se výše uvedeného opatření.

Zúčastněné strany mohou zaslat své připomínky k opatření, kvůli němuž Komise řízení zahajuje, do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a připojeného dopisu na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:

European Commission

Directorate-General for Competition

Rue Joseph II/Jozef II straat 70

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

Fax +32 22961242

Tyto připomínky budou sděleny Portugalsku. Zúčastněné strany podávající připomínky mohou písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.

POSTUP

Dne 9. ledna 2009 informovalo Portugalsko e-mailem Komisi o svém úmyslu zavést režim pojištění krátkodobých vývozních úvěrů. Dne 14. ledna 2009 požádala Komise e-mailem Portugalsko o doplňující informace. Portugalsko poskytlo doplňující informace dne 2. března 2009. Dopisem ze dne 9. března 2009 zaslala Komise druhou žádost o informace. Portugalsko poskytlo informace dne 29. dubna 2009. Dopisem ze dne 13. května 2009 zaslala Komise Portugalsku žádost o informace. Doplňující informace Portugalsko poskytlo dne 31. července 2009. Dopisem ze dne 25. září 2009 zaslala Komise Portugalsku žádost o informace. Portugalsko poskytlo doplňující informace dne 19. února 2010. Protože portugalské orgány potvrdily, že se od ledna 2009 režim […] (1) provádí, byla věc převedena do registru neoznámené podpory. Dne 18. června 2010 poskytlo Portugalsko doplňující informace.

POPIS OPATŘENÍ

Režim veřejného pojištění se vztahuje na obchodní rizika (například platební neschopnost a přetrvávající neplacení), pokud jde o země OECD, včetně transakcí domácího obchodu, pro období trvající méně než dva roky. Režim funguje jako finanční nástroj pro sdílení rizik se soukromými pojistiteli („připojištění“). Veřejné pojištění se poskytuje pouze jako doplněk k pojištění, které poskytuje soukromý pojistitel, a to za zcela stejných podmínek dohodnutých s tímto soukromým pojistitelem. Částka pokrytá veřejným pojištěním nemůže být vyšší než částka pokrytá soukromým pojistitelem. Příslušné pojistné se rovná 60 % pojistného, které účtuje soukromý pojistitel. Režim provádí soukromí pojistitelé úvěrů (COSEC, CESCE, COFACE a Credito Y Caución), kteří působí na portugalském trhu. Doposud se k tomuto režimu přihlásilo 361 společností. Celkem bylo poskytnuto pojistné krytí ve výši 204 milionů EUR, z toho je 85 milionů EUR určeno na vývoz a zbytek na domácí obchod. Původně bylo oznámeno, že toto opatření bude trvat od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010. Celkový rozpočet opatření činí 2 miliardy EUR.

POSOUZENÍ

Tento režim poskytuje pojistné krytí vývozních úvěrů a transakcí v rámci domácího obchodu za výhodnějších cenových podmínek než jsou cenové podmínky produktů dostupných na trhu. Zdá se tedy, že zmíněný režim poskytuje příslušným obchodně aktivním společnostem ekonomickou výhodu. Třebaže se zmíněný veřejný režim neomezuje pouze na společnosti z určitého hospodářského odvětví, mohou o něj požádat pouze ty společnosti, které mají požadovaný úvěrový limit již částečně krytý soukromým pojistitelem. Zdá se proto, že režim poskytuje určitým společnostem selektivní ekonomickou výhodu. Komise navíc nemůže vyloučit, že režim nezvýhodňuje soukromé pojistitele, neboť režim může vést k tomu, že pojistitelé nejsou nuceni zajistit se na soukromém trhu.

V souladu s bodem 4.4 sdělení Komise podle čl. 93 odst. 1 Smlouvy o ES o použití článků 92 a 93 Smlouvy o ES na pojištění krátkodobých vývozních úvěrů by mělo být pojistné účtované v rámci veřejných režimů sjednoceno s pojistnými sazbami, které si za příslušná rizika jinde účtují soukromí pojistitelé vývozních úvěrů. Sazby účtované v rámci tohoto režimu jsou nižší než sazby účtované soukromými pojistiteli a nižší než sazby, které soukromí pojistitelé účtovali v minulosti před propuknutím finanční krize. Na základě těchto skutečností nelze určit, zda jsou tyto sazby sjednocené se sazbami účtovanými soukromými pojistiteli.

Ačkoli Portugalsko poskytlo informace, které upozorňovaly na zátěž soukromého trhu s pojištěním vývozních úvěrů v důsledku aktuální finanční krize, zdá se navíc, že tyto informace nesplňují požadavky dočasného rámce Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize (2), takže na základě těchto skutečností nelze určit, že krytí není k dispozici.

Pokud jde o pojištění domácího obchodu, které tento režim poskytuje, Komise poznamenává, že se nepoužije zmíněné sdělení Komise podle čl. 93 odst. 1 Smlouvy o ES o použití článků 92 a 93 Smlouvy o ES na pojištění krátkodobých vývozních úvěrů. Komise navíc vyjadřuje pochyby o slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování EU. Komise se v této chvíli domnívá, že ceny stanovené režimem zvýhodňují společnosti, které jsou v jeho rámci pojištěny, a že to není nezbytné pro dosažení cíle – tedy nápravy údajné nedostupnosti pojistného krytí pojištění domácího obchodu na soukromém trhu. Na základě poskytnutých informací navíc Komise nemůže určit, zda je zmíněná nedostupnost pojistného krytí pojištění domácího obchodu na soukromém trhu natolik velká, že to vážně porušuje hospodářství v Portugalsku.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nerozptýlily informace poskytnuté Portugalskem obavy Komise týkající se slučitelnosti dotčeného režimu s vnitřním trhem.

ZÁVĚR

S ohledem na své pochybnosti se Komise rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU. V souladu s článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 může být od příjemce požadováno navrácení veškeré protiprávní podpory.

ZNĚNÍ DOPISU

„A Comissão deseja informar Vossa Excelência que decidiu dar início ao procedimento previsto no artigo 108.o, n.o 2, do TFUE em relação ao auxílio mencionado em epígrafe, pelas razões a seguir indicadas.

I.   PROCEDIMENTO

(1)

Portugal informou a Comissão da sua intenção de criar um regime de seguro de crédito à exportação de operações garantidas a curto prazo por correio electrónico de 9 de Janeiro de 2009, fornecendo informações sobre a sua estrutura. Em 12 de Janeiro de 2009, o regime foi notificado por Portugal nos termos da Secção 5.1 da Comunicação da Comissão — “Quadro comunitário temporário relativo às medidas de auxílio estatal destinadas a apoiar o acesso ao financiamento durante a actual crise financeira e económica (3)” (a seguir denominado “Quadro temporário”).

(2)

Por correio electrónico de 14 de Janeiro de 2009, a Comissão solicitou a Portugal informações adicionais. Em 26 de Fevereiro de 2009, foi enviada a Portugal uma carta de insistência relativa às informações solicitadas. Em 2 de Março de 2009, as autoridades portuguesas forneceram informações adicionais. Por carta de 9 de Março de 2009, a Comissão enviou um segundo pedido de informações, assinalando na mesma carta que as taxas de prémio previstas no regime não se afiguravam em conformidade com as regras em matéria de auxílios estatais. Por carta de 6 de Abril de 2009, Portugal solicitou uma prorrogação do prazo. Por carta de 21 de Abril de 2009, foi solicitada uma nova prorrogação do prazo. Em 29 de Abril de 2009, as autoridades portuguesas apresentaram as informações solicitadas pela Comissão pela carta de 9 de Março de 2009. Por carta de 13 de Maio de 2009, a Comissão enviou um terceiro pedido de informações. Por carta de 9 de Junho de 2009, Portugal solicitou uma prorrogação do prazo. A Comissão enviou uma carta de insistência em 10 de Julho de 2009. Em 31 de Julho de 2009, Portugal apresentou informações adicionais. Por carta de 25 de Setembro de 2009, a Comissão enviou a Portugal um quarto pedido de informações. Por carta de 26 de Outubro de 2009, Portugal solicitou uma prorrogação do prazo. Em 4 de Dezembro de 2009 e 1 de Fevereiro de 2010, a Comissão enviou a Portugal cartas de insistência. Portugal apresentou informações adicionais em 19 de Fevereiro de 2010.

(3)

Dado que as autoridades portuguesas confirmaram que o regime tem vindo a ser executado […] (4) desde Janeiro de 2009, foi o mesmo transferido para o registo de auxílios não notificados. Por carta de 19 de Abril de 2010, a Comissão informou Portugal dessa transferência.

(4)

Em 7 de Junho de 2010, os representantes da Comissão reuniram-se com as autoridades portuguesas. Na sequência de tal reunião, as autoridades portuguesas forneceram informações adicionais em 18 de Junho de 2010.

II.   MERCADO DO SEGURO DE CRÉDITO À EXPORTAÇÃO DE OPERAÇÕES GARANTIDAS A CURTO PRAZO EM PORTUGAL

(5)

De acordo com as autoridades portuguesas, quatro seguradoras privadas exercem em Portugal actividades no mercado do seguro de crédito à exportação, isto é, a COSEC, a CESCE, a COFACE e a Credito Y Caución. O líder do mercado do seguro de crédito é a COSEC, com uma quota de mercado de 42 %.

(6)

Segundo as autoridades portuguesas, uma das consequências da actual crise financeira é uma atitude cada vez mais conservadora por parte das seguradoras de crédito, com reflexo ao nível da concessão de seguros do risco inerente à realização de operações comerciais. Apenas 18 % do total solicitado para operações com clientes externos foi atribuído, sendo que das aceites o risco de crédito garantido é inferior a um 1/3 do volume solicitado. O ratio de aceitação para operações com clientes nacionais é de 20 %. Enquanto que o montante das garantias em vigor a 31 de Dezembro de 2007 era de 19,1 mil milhões de EUR para operações internas e de 7,3 mil milhões de EUR para operações externas, em 31 de Agosto de 2008 o montante das garantias em vigor ascendia respectivamente, a 18 mil milhões de EUR e 6,9 mil milhões de EUR.

(7)

A taxa de mercado cobrada pelas seguradoras privadas era em média de 0,36 % do volume de vendas em 2009. As taxas médias de mercado foram de 0,23 % e de 0,24 %, em 2007 e 2008, respectivamente.

(8)

Foram fornecidas cartas de exportadores em que se declara que os seus limites de seguro de crédito concedido por seguradoras privadas foram reduzidos ou cancelados. No caso de uma seguradora, as autoridades portuguesas forneceram um quadro de síntese em que se indicam os anteriores e novos limites da cobertura concedida por uma seguradora privada, revelando na maior parte dos casos a eliminação total da cobertura e num certo número de casos que os clientes sofreram uma redução da cobertura tanto para transacções externas como internas. Os motivos da recusa de cobertura, resumidos em relação a cada cliente inserido no quadro, são confidenciais ou indicam que os últimos dados financeiros da empresa candidata revelam uma situação frágil ou deficiente em termos de liquidez. Em relação a uma empresa exportadora, Portugal forneceu igualmente um elevado número de cartas de uma seguradora privada que se dedica ao ramo do seguro de crédito à exportação, em que esta empresa eliminou e nalguns casos reduziu a cobertura do risco de crédito em relação a vários clientes. Os motivos das recusas não são no entanto indicados. Por último, as autoridades portuguesas forneceram uma carta de uma seguradora privada (a COSEC) atestando o agravamento recente de risco verificado tanto em Portugal como nos mercados estrangeiros e a adopção subsequente, por parte das seguradoras, de políticas de risco mais restritivas, incluindo dados estatísticos em apoio a esta declaração tanto no que diz respeito a transacções externas como internas. Os dados estatísticos mostram em particular que o montante de garantias em vigor em 31 de Agosto de 2008 era 5,6 % e 4,9 % inferiores aos valores de 31 de Dezembro de 2007, respectivamente para os segmentos dos seguros de crédito das operações comerciais nacionais e das exportações.

III.   DESCRIÇÃO DA MEDIDA

3.1.   Objectivo

(9)

O objectivo da medida consiste em obviar a uma deficiência do mercado e ajudar a restabelecer a confiança no mercado do seguro de crédito.

(10)

O objectivo do regime consiste assim em fornecer uma cobertura de seguro de crédito a exportadores e empresas que se encontram temporariamente confrontados com uma indisponibilidade de cobertura de seguro à exportação no mercado privado para operações com empresas sedeadas nos países da OCDE, ou de cobertura para operações comerciais nacionais.

3.2.   Base jurídica

(11)

A base jurídica nacional para a medida é o Decreto-Lei n.o 175/2008 — Criação do Finova, de 26 de Agosto de 2008, bem assim como o Decreto-Lei n.o 211/1998, de 16 de Julho de 1998, estabelecendo as regras aplicáveis às sociedades de garantia mútua (tal como modificado pelos Decretos-Lei n.o 19/2001, de 30 de Janeiro de 2001, e n.o 309-A/2007, de 7 de Setembro de 2007).

3.3.   Organismo de execução

(12)

O regime é executado através das seguradoras privadas de crédito activas no mercado português (COSEC, CESCE, COFACE e Credito Y Caución).

3.4.   Modalidades e condições

(13)

O regime cobre riscos comerciais (tais como, a insolvência e o não pagamento prolongado) relativos a transacções externas por períodos inferiores a dois anos em países da OCDE, bem assim como a operações comerciais nacionais.

(14)

A garantia pública será atribuída em regime de partilha de risco (“cobertura complementar”) com garantias prestadas por companhias seguradoras privadas. A garantia pública será apenas atribuída em complemento de um seguro acordado por um operador privado, rigorosamente nos mesmos termos e condições. O prémio de seguro aplicável é no entanto equivalente a 60 % do prémio cobrado pela seguradora privada. O montante da garantia pública não poderá ser em caso algum superior ao seguro prestado pelo operador privado.

(15)

Em caso de sinistro, os montantes recuperados são distribuídos ao Estado e à seguradora privada que presta a cobertura de base, proporcionalmente à percentagem no total da cobertura prestada, isto é, pari passu. O mecanismo de recuperação é gerido pela seguradora privada.

(16)

Nos termos do regime, a taxa média aplicável é de 0,21 % do volume de vendas. Muito embora tenha sido notificado inicialmente como uma medida relativa ao seguro de crédito à exportação de operações garantidas a curto prazo, o regime abrange igualmente operações comerciais nacionais.

(17)

De acordo com as informações transmitidas em 18 de Junho de 2010 pelas autoridades portuguesas, 361 empresas beneficiaram do regime até esse momento. A cobertura total concedida foi de 204 milhões de EUR, dos quais 85 milhões dizem respeito a operações de exportação, correspondendo o resto a operações comerciais nacionais.

3.5.   Duração

(18)

A medida foi notificada em 12 de Janeiro de 2009, prevendo-se um período de vigência de 1 de Janeiro de 2010 a 31 de Dezembro de 2010.

3.6.   Orçamento

(19)

O montante máximo de garantia pública por beneficiário é de 1,5 milhões de EUR. O orçamento global da medida, cobrindo tanto transacções externas como internas, é de 2 mil milhões de EUR.

3.7.   Execução da medida

(20)

O regime começou a ser executado em 1 de Janeiro de 2009. As informações transmitidas por Portugal em 18 de Junho de 2010 apresentam uma distribuição da utilização do regime, consoante a seguradora que executa a medida, distinguindo entre operações nacionais e de exportação, consoante o sector de actividade e de acordo com a dimensão da empresa. A segmentação dos limites do seguro de crédito concedidos é reproduzida nas tabelas seguintes:

(21)

Utilização por companhia de seguros intermediária:

Companhia de seguros

Número de empresas

Limite de crédito em EUR

Cosec

255

144 640 571

Credito y Caucion

41

28 617 071

Cesce

45

26 505 350

Coface

20

4 224 000

Total

361

203 986 992

(22)

Repartição dos limites de crédito entre operações nacionais e de exportação:

 

Limite de crédito em EUR

Operações comerciais nacionais

119 066 366

Operações de exportação

84 920 626

(23)

Repartição por sector de actividade do beneficiário:

Sector de actividade

Número de empresas

Limite de crédito em EUR

Indústria

238

112 103 589

Comércio

111

87 631 904

Construção

4

1 700 000

Transportes

2

471 500

Outros

6

2 080 000

Total

361

203 986 992

(24)

Repartição por dimensão do beneficiário:

Dimensão

Número de empresas

Limite de crédito em EUR

Grandes empresas

117

111 669 611

Médias empresas

141

70 447 200

Pequenas e micro empresas

103

21 870 181

Total

361

203 986 992

IV.   POSIÇÃO DAS AUTORIDADES PORTUGUESAS

(25)

De acordo com as autoridades portuguesas, a medida notificada constitui uma medida de carácter geral posto que não acarreta qualquer vantagem económica e não suscita qualquer questão de facto ou de jure em matéria de selectividade. Em especial, a medida não implica selectividade a nível das seguradoras, na medida em que todas as companhias de seguros que operam em Portugal podem aderir ao regime.

(26)

Além disso, segundo as autoridades portuguesas, não foram detectados quaisquer efeitos sobre a concorrência ou sobre o comércio, uma vez que a medida colmata uma lacuna do mercado e não entra em concorrência nem impede a actividade das companhias de seguro de crédito.

(27)

Segundo as autoridades portuguesas, a repartição da utilização do regime consoante o sector de actividade, a dimensão dos clientes e a distribuição regional revela uma elevada dispersão e não diverge da actividade habitual das companhias de seguros. Por outro lado, o regime também é utilizado por empresas com sede noutros Estados-Membros, o que, de acordo com as autoridades portuguesas, sublinha mais uma vez a sua natureza não discriminatória e demonstra que a concorrência não foi distorcida.

V.   APRECIAÇÃO

5.1.   Existência de auxílio

(28)

Nos termos do artigo 107.o, n.o 1, do TFUE, são incompatíveis com o mercado interno, na medida em que afectem as trocas comerciais entre os Estados-Membros, os auxílios concedidos pelos Estados ou provenientes de recursos estatais, independentemente da forma que assumam, que falseiem ou ameacem falsear a concorrência, favorecendo certas empresas ou certas produções.

Recursos estatais

(29)

O seguro é directamente prestado pelo Estado e eventuais perdas decorrentes da aplicação do regime afectam o orçamento do Estado. Consequentemente, o regime implica o envolvimento de recursos estatais.

Selectividade da medida e vantagens conferidas

(30)

No que diz respeito às empresas seguradas, a Comissão observa antes de mais que apenas as empresas com actividades comerciais podem beneficiar da medida, enquanto as empresas com uma actividade económica não relacionada com uma actividade comercial (e.g. serviços) não podem beneficiar do regime. Tal constatação decorre igualmente da informação fornecida por Portugal demonstrando que os beneficiários do regime se concentram maioritariamente nos sectores industrial e do comércio.

(31)

Por outro lado, apenas empresas que disponham de um limite de cobertura de crédito junto de uma seguradora privada são elegíveis para beneficiar do regime. De facto, as empresas às quais as companhias de seguro de crédito privadas recusam totalmente uma cobertura não são elegíveis para um auxílio “complementar”. Finalmente, o regime comporta um montante máximo de garantia pública por cliente e por fornecedor que pode favorecer as PME relativamente às grandes empresas.

(32)

No que diz respeito à vantagem, as empresas exportadoras e empresas com actividades comerciais que recorrem ao regime pagam um prémio pago inferior ao prémio de mercado. Além disso, segundo as autoridades portuguesas, não existe no mercado disponibilidade para a cobertura dos riscos abrangidos pelo regime ou é a mesma reduzida. No caso presente, as empresas que beneficiam do regime recebem uma vantagem sob a forma de acesso a uma cobertura que de outra forma não estaria disponível.

(33)

Na medida em que riscos inerentes à carteira das seguradoras de crédito privadas e as necessidades de financiamento que daí decorrem são modificados pela medida, a Comissão não pode igualmente excluir nesta fase que o regime comporte elementos de selectividade e confira uma vantagem selectiva às seguradoras privadas.

(34)

Com base nas considerações expostas, a Comissão é da opinião que existem indícios fortes de que a medida confere uma vantagem selectiva às empresas exportadoras e empresas com actividades comerciais que recorrem ao regime.

Efeitos sobre as trocas comerciais e distorção da concorrência

(35)

O regime aplica-se simultaneamente aos créditos à exportação e às operações do mercado nacional que envolvem bens transaccionáveis, pelo que afecta directamente o comércio entre os Estados-Membros. No que diz respeito à cobertura de operações do mercado nacional, o regime pode potencialmente afectar as trocas comerciais entre os Estados-Membros na medida em que pode provocar distorções significativas dos fluxos comerciais, por exemplo ao desviar actividades económicas da exportação para o comércio nacional.

(36)

Nos termos da jurisprudência do Tribunal de Justiça, o mero facto de ser a posição concorrencial de uma empresa reforçada em relação a outras empresas concorrentes através da concessão de uma vantagem económica que a empresa em causa não teria obtido no âmbito das suas operações normais, aponta para uma possível distorção da concorrência (5).

(37)

A medida visa suportar actividades comerciais de empresas activas em Portugal em comparação com empresas activas em outros Estados-Membros. Por conseguinte, a medida é susceptível de falsear a concorrência no mercado interno.

Conclusão

(38)

Por conseguinte, a Comissão considera, nesta fase, que a medida em apreço constitui um auxílio estatal no sentido do artigo 107.o, n.o 1, do TFUE. Tal auxílio pode ser considerado compatível com o mercado interno na medida em que possa beneficiar de uma das derrogações previstas pelo Tratado

5.2.   Compatibilidade da medida relativa ao seguro de crédito à exportação

(39)

A Comissão apreciou a medida relativa ao seguro de crédito à exportação de operações garantidas a curto prazo à luz do Quadro temporário e da Comunicação da Comissão aos Estados-Membros nos termos do artigo 93.o, n.o 1, do Tratado CE relativa à aplicação dos artigos 92.o e 93.o do Tratado CE ao seguro de crédito à exportação em operações garantidas a curto prazo (6) (a seguir denominada “Comunicação”).

(40)

O ponto 2.5 da Comunicação define «riscos negociáveis» como os riscos comerciais relativos a devedores públicos e privados estabelecidos nos países enumerados no anexo da Comunicação (7). As vantagens financeiras a favor de empresas exportadoras e de seguradoras de crédito à exportação, que realizam ou cobrem, respectivamente, uma operação classificada como um risco negociável, são normalmente proibidos.

(41)

Relativamente aos efeitos sobre a concorrência no mercado privado do seguro de crédito à exportação de operações garantidas a curto prazo, o ponto 3.1 da Comunicação estabelece que entre os factores que podem falsear a concorrência a favor das seguradoras de crédito à exportação privadas ou objecto de apoio público que cobrem riscos negociáveis se incluem as garantias do Estado, de jure ou de facto, relativamente a empréstimos contraídos ou a perdas. Uma garantia deste tipo permite às seguradoras contraírem empréstimos a taxas inferiores às taxas normais de mercado ou contribui mesmo para viabilizar a contracção de empréstimos. Além disso, supre a necessidade de as seguradoras procederem, elas próprias, a um resseguro no mercado privado.

(42)

No que se refere aos países não enumerados no anexo da Comunicação, tais riscos são “não negociáveis” na acepção da Comunicação e o apoio público para garantir tais riscos está em conformidade com a Comunicação.

(43)

Além disso, em conformidade com o ponto 4.2 da Comunicação, os Estados-Membros não deverão conceder auxílios estatais relativamente a riscos negociáveis, a menos que tais riscos possam ser considerados temporariamente não negociáveis. O ponto 4.4 da Comunicação estabelece que os riscos incorridos sobre devedores estabelecidos em países enumerados no Anexo da Comunicação só são considerados temporariamente não negociáveis se se puder demonstrar que a cobertura por parte de seguradoras privadas de riscos geralmente considerados negociáveis não se encontra disponível. Em especial, os Estados-Membros que desejarem recorrer a esta cláusula de derrogação devem apresentar um relatório de mercado demonstrando a não disponibilidade de cobertura dos riscos no mercado do seguro privado, devendo as respectivas provas reportar-se a duas grandes seguradoras de crédito privado à exportação reconhecidas internacionalmente, bem como a uma seguradora de crédito nacional. Além disso, a seguradora de crédito à exportação objecto de apoio público deverá, na medida do possível, alinhar os prémios que pratica relativamente a tais riscos não negociáveis pelas taxas aplicadas por outras seguradoras de crédito à exportação privadas em relação ao tipo de risco em questão e fornecer uma descrição das condições que a seguradora de crédito à exportação pública tenciona aplicar em relação a esses riscos.

(44)

A fim de acelerar o processo, o Quadro temporário simplifica, até 31 de Dezembro de 2010, os elementos de prova que os Estados-Membros têm de apresentar para demonstrar a indisponibilidade da cobertura. Para o efeito, os Estados-Membros têm de apresentar elementos de prova fornecidos por uma grande seguradora privada de crédito à exportação reconhecida internacionalmente, bem como de uma seguradora de crédito nacional ou por pelo menos quatro empresas exportadoras bem estabelecidas no mercado nacional.

Indisponibilidade de cobertura no mercado das seguradoras privadas e aplicação da cláusula de derrogação

(45)

Portugal apresentou uma série de cartas de empresas exportadoras que demonstram que lhes tinha sido recusada cobertura de um certo número de operações. No entanto, a Comissão tem dúvidas que tais cartas demonstrem a indisponibilidade da cobertura, na medida em que os motivos aduzidos para a recusa são confidenciais ou indicam expressamente que a recusa se devia a uma liquidez e situação financeira deficientes do cliente. A este respeito, a Comissão observa que se a recusa por parte de uma seguradora privada de prestar cobertura, se baseada numa análise financeira sólida, não constitui em si mesma um elemento de prova da indisponibilidade de cobertura no mercado privado.

(46)

A Comissão observa ainda que Portugal forneceu uma carta de uma seguradora privada que indicava a indisponibilidade de cobertura no mercado privado, incluindo dados em apoio de tal afirmação. Todavia, a Comissão observa que para preencher os requisitos do Quadro temporário seria necessária uma segunda carta de uma seguradora privada para demonstrar a indisponibilidade de cobertura no mercado privado de seguros.

(47)

Em conclusão, embora as informações fornecidas por Portugal apontem para uma situação de tensão no mercado privado do seguro de crédito, a Comissão é da opinião que, na presente fase, tal não é suficiente para demonstrar a indisponibilidade de cobertura.

Alinhamento dos prémios com os praticados pelas seguradoras de crédito privadas

(48)

As taxas de prémios praticadas ao abrigo do regime de auxílios estatais correspondem a 60 % da taxa aplicada por uma seguradora privada para cobrir o mesmo cliente. A Comissão observa além disso que o risco transferido para o Estado nos termos do regime pode ser considerado mais elevado do que o risco coberto por si só pela seguradora privada. Com efeito, dado que o limite da cobertura pelo seguro de crédito é alargado para o dobro do limite inicial concedido pela seguradora privada, existe uma probabilidade mais elevada de ocorrência do sinistro objecto do seguro. Consequentemente, na presente fase a Comissão considera que, no caso de um regime de auxílios de carácter complementar em que a decisão de alargar a cobertura só é tomada após ter sido estabelecido o prémio relativo ao limite do seguro de crédito inicial, o prémio relativo ao auxílio que assegura a complementaridade deve reflectir um risco mais elevado de um eventual excesso de cobertura.

(49)

A Comissão observa que, de qualquer forma, os prémios praticados ao abrigo do regime são mais baixos do que os prémios actuais do mercado do seguro de crédito à exportação e também inferiores aos prémios praticados em 2007 e 2008. Consequentemente, a Comissão tem dúvidas quanto ao facto de os prémios praticados ao abrigo do regime poderem ser considerados como alinhados pelas taxas aplicadas pelas seguradoras de crédito à exportação privadas em relação ao tipo de risco em questão, tal como requerido pelo ponto 4.4 da Comunicação.

(50)

Com base no exposto, a Comissão tem nesta fase fortes dúvidas que a parte do regime relativa ao seguro de crédito à exportação possa ser considerada como um auxílio compatível à luz da Comunicação.

5.3.   Compatibilidade do auxílio ao seguro de operações comerciais nacionais

(51)

Enquanto a Comunicação e o Quadro temporário estabelecem os critérios para a apreciação da compatibilidade de medidas de auxílios relativas ao seguro de crédito à exportação de operações garantidas a curto prazo, a Comunicação não é aplicável a operações comerciais nacionais. Ademais, a Comissão considera que o regime de seguro de operações comerciais nacionais pode potencialmente distorcer as trocas comerciais entre os Estados-Membros na medida em que uma cobertura a taxas inferiores às praticadas no mercado pode desviar as torças comerciais das exportações para as transacções internas ou, de facto, ter um impacto importante nas importações.

(52)

No entanto, Portugal criou o regime no contexto da actual crise financeira pelo que se deve verificar à luz das consequências de grande alcance da crise económica actual se pode a medida em causa ser considerada compatível directamente ao abrigo do artigo 107.o, n.o 3, alínea b), do TFUE.

(53)

O artigo 107.o, n.o 3, alínea b), do TFUE permite que a Comissão declare um auxílio compatível com o mercado interno se se destinar a “sanar uma perturbação grave da economia de um Estado-Membro”. A Comissão recorda que o Tribunal de Primeira Instância sublinhou que o artigo 107.o, n.o 3, alínea b), do TFUE deve ser aplicado de forma restritiva e destinar-se a sanar uma perturbação grave que afecte o conjunto da economia de um Estado-Membro (8).

(54)

Em conformidade com os princípios estabelecidos no Quadro temporário (ponto 4.1), a fim de serem consideradas compatíveis, tais medidas devem preencher os seguintes critérios:

a)   Adequação: O auxílio deve ser bem orientado a fim de poder alcançar de forma eficaz o objectivo de sanar uma perturbação grave da economia. Não seria o caso se a medida não for adequada para sanar essa perturbação.

b)   Necessidade: A medida de auxílio deve, em termos de montante e de forma, ser necessária para alcançar o objectivo. Tal implica que o seu montante deve ser o mínimo necessário para alcançar o objectivo e que a sua forma deve ser a mais adequada para sanar a perturbação. Por outras palavras, se um montante mais reduzido de auxílio ou uma medida susceptível de provocar menos distorções forem suficientes para sanar uma perturbação do conjunto da economia, a medida em questão não seria necessária. Tal orientação é confirmada pela jurisprudência constante do Tribunal de Justiça (9).

c)   Proporcionalidade: Os efeitos positivos das medidas devem compensar de forma adequada as distorções da concorrência, por forma a que estas sejam limitadas ao mínimo necessário para atingir os objectivos visados pelas medidas. O artigo 107.o, n.o 1, do TFUE proíbe todas as medidas estatais selectivas susceptíveis de distorcerem o comércio entre Estados-Membros. Qualquer derrogação concedida ao abrigo do artigo 107.o, n.o 3, alínea b), do TFUE que autorize auxílios estatais deve assegurar que tais auxílios sejam limitados ao necessário para atingir os objectivos declarados.

(55)

A Comissão observa antes de mais que a medida foi criada no contexto da actual crise financeira e que é limitada no tempo até ao final de 2010.

(56)

A Comissão recebeu cartas de exportadores e uma carta de uma seguradora privada indicando uma redução da cobertura do seguro de operações comerciais nacionais. À luz da informação recebida a respeito do seguro de operações comerciais nacionais, a Comissão tem dúvidas quanto ao potencial da referida redução do volume de cobertura (parágrafo 8) para perturbar gravemente a economia de Portugal. A distribuição do orçamento do regime entre seguros de crédito às exportações e a operações comerciais nacionais poderá no entanto ser um indício de uma deficiência no mercado do financiamento de transacções internas que necessitaria de ser documentada pelas autoridades portuguesas. Assim sendo, a Comissão tem dúvidas, nesta fase, quanto à adequação da medida para sanar uma perturbação grave da economia.

(57)

A Comissão nota que a medida se destina a obviar uma indisponibilidade de cobertura no mercado de seguros. No entanto, a medida não só fornece uma cobertura adicional às empresas como lhes proporciona uma vantagem em termos de preço, posto que os prémios praticados são inferiores aos prémios do mercado. Tal como mencionado no parágrafo 48 relativo ao crédito à exportação, as taxas de prémios praticadas ao abrigo do regime de auxílios estatais correspondem a 60 % da taxa aplicada por uma seguradora privada para cobrir o mesmo cliente, muito embora o facto de o limite da cobertura ser alargado para o dobro do limite inicial implique um risco mais elevado, que desde logo não se reflecte no prémio. Assim sendo, a Comissão não considera, nesta fase, que o nível de prémios praticados ao abrigo do regime seja justificado à luz da necessidade de obviar a uma indisponibilidade de cobertura do seguro, nem que seja o mesmo proporcional para alcançar o seu objectivo declarado tendo em conta as distorções potenciais de concorrência que acarreta.

(58)

Assim sendo, a Comissão tem dúvidas sobre a compatibilidade da medida em apreço ao abrigo do artigo 107.o, n.o 3, alínea b), do TFUE.

(59)

Ademais, nesta fase do procedimento e tendo em conta as sérias preocupações exprimidas nos parágrafos 51 e seguintes, relativas à capacidade da medida em distorcer as trocas comerciais entre os Estados-Membros, a Comissão não antevê quaisquer outras disposições ao abrigo das quais a medida possa ser considerada compatível, seja por referência ao artigo 107o, n.o 2, ou ao artigo 107o, n.o 3, do TFUE, e tem fortes dúvidas quanto à sua compatibilidade com o Tratado.

5.4.   Conclusão

(60)

A Comissão é da opinião de que Portugal não apresentou provas suficientes para dissipar as dúvidas sobre se os prémios da cobertura complementar fornecida pelo Estado estão em consonância com os requisitos da Comunicação, sendo, por conseguinte, compatíveis com o mercado interno. Além disso, a Comissão tem dúvidas, na presente fase, sobre se a cobertura está indisponível no mercado português do seguro de crédito à exportação de operações garantidas a curto prazo. Em especial, as provas de indisponibilidade da cobertura não parecem preencher os requisitos do Quadro temporário.

(61)

Relativamente ao regime a favor das operações comerciais no mercado nacional, a Comissão tem dúvidas quanto à necessidade, adequação e proporcionalidade do regime e à sua compatibilidade nos termos do artigo 107.o, n.o 3, alínea b), do TFUE.

(62)

Pelas razões expostas, e nesta fase do procedimento, a Comissão tem dúvidas quanto à compatibilidade da medida com o mercado interno.

VI.   DECISÃO

(63)

À luz do que precede, a Comissão decidiu dar início ao procedimento previsto no artigo 108.o, n.o 2, do TFUE e solicita a Portugal que lhe forneça todos os documentos, informações e dados necessários para a apreciação do auxílio, no prazo de um mês a contar da data de recepção da presente carta.

(64)

A Comissão deseja recordar a Portugal o efeito suspensivo do artigo 108.o, n.o 3, do TFUE, e chama a atenção das autoridades portuguesas para o artigo 14.o do Regulamento (EC) n.o 659/1999 do Conselho, que estipula que os auxílios ilegais poderão ser recuperados do beneficiário.

(65)

A Comissão recorda a Portugal que informará as partes interessadas através da publicação da presente carta e de um resumo da mesma no Jornal Oficial da União Europeia. A Comissão informará igualmente o Órgão de Fiscalização da AECL, enviando uma cópia da presente carta. As partes interessadas serão convidadas a apresentar as suas observações no prazo de um mês a contar da data da referida publicação.“


(1)  Důvěrné informace.

(2)  Úř. věst. C 16, 22.1.2009. Tento dočasný rámec uplatňuje Komise od 17. prosince 2008. Dne 19. ledna 2009 Komise schválila portugalský režim „Nižší částky podpory“ (věc N 13/09).

(3)  JO C 16 de 22.1.2009. A Comissão aplica o Quadro temporário desde 17.12.2008 e autorizou anteriormente o regime português “Montantes reduzidos de auxílio” (auxílio estatal N 13/09). em 19.1.2009.

(4)  Dados confidenciais.

(5)  Acordão do Tribunal de 17 de Setembro de 1980 no processo 730/79 Philip Morris Holland BV v Comissão das Comunidades Europeias [1980] Col. 2671.

(6)  JO C 281 de 17.9.1997, p. 4.

(7)  A lista inclui os países da UE e da OCDE.

(8)  Ver em termos de princípio os processos apensos T-132/96 e T-143/96 Freistaat Sachsen and Volkswagen AG/Comissão [1999] Col. II-3663, n.o 167. Confirmado na Decisão da Comissão relativa ao processo C 47/1996, Crédit Lyonnais (JO L 221 de 8.8.1998, p. 28), ponto 10.1.

(9)  Ver processo 730/79, Philip Morris [1980] Col. 2671. Este princípio foi recentemente reafirmado pelo Tribunal de Justiça no processo C-390/06, Nuova Agricast/Ministero delle Attività Produttive de 15 de Abril de 2008, onde o Tribunal de Justiça estabeleceu que “Conforme resulta do (processo) […] 730/79 […] um auxílio que conduz a uma melhoria da situação financeira da empresa beneficiária mas que não é necessário para atingir os objectivos previstos no artigo 87.o, n.o 3, CE não pode ser considerado compatível com o mercado comum […].”


9.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 111/54


Předběžné oznámení o spojení podniků

(Věc COMP/M.6170 – First Reserve Fund XII/Finmeccanica/Ansaldo Energia)

(Text s významem pro EHP)

2011/C 111/13

1.

Komise dne 31. března 2011 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik Finmeccanica SpA („FNM“, Itálie) a podnik FR Mansail Limited (Spojené království), dceřiná společnost zcela vlastněná podnikem First Reserve Fund XII L.P. („FR“, Kajmanské ostrovy) získávají ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení ES o spojování nákupem akcií společnou kontrolu nad podnikem Ansaldo Energia SpA („AEN“, Itálie), jenž je v současnosti kontrolován podnikem FNM.

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

podniku FR: investiční fond,

podniku FNM: činnosti v leteckém průmyslu, v oblasti obrany a bezpečnosti,

podniku AEN: činnosti v odvětví systémů a součástí pro výrobu elektřiny.

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu nebo poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.6170 – First Reserve Fund XII/Finmeccanica/Ansaldo Energia na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:

European Commission

Directorate-General for Competition

Merger Registry

J-70

1049 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË


(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1 („nařízení ES o spojování“).