26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/1

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/2

1)

Je třeba čl. 1 odst. 2, jakož i čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice 91/439/EHS (1) — zejména vzhledem k čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie — vykládat v tom smyslu, že členskému státu („hostitelskému členskému státu“) umožňují neuznat řidičské oprávnění skupiny B, které bylo — za nedodržení podmínky bydliště uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 91/439/EHS, jež je zjevné ze samotného řidičského průkazu — vydáno jiným členským státem („vydávající členský stát“),osobě, vůči které hostitelský členský stát dříve uplatňoval opatření ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 91/439/EHS, pokud tato osoba později získala ve vydávajícím členském státě řidičské oprávnění skupiny C, aniž by z řidičského průkazu vyplývalo nedodržení podmínky bydliště?

2)

Může hostitelský členský stát v případě kladné odpovědi na tuto otázku rovněž odmítnout uznat řidičské oprávnění skupiny C, které bylo této osobě vydáno?

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/2

1)

Je v rozporu s právem Společenství, zejména ve vztahu k právu na ochranu spotřebitelů, pokud se vnitrostátní soud vyhýbá tomu, aby bez návrhu rozhodl na počátku sporu a v kterémkoliv stadiu řízení o tom, zda podmínka, která je obsažena ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a v níž se stanoví úroky z prodlení (v tomto případě ve výši 29 %), je neplatná či nikoliv, a zda má být upravena či nikoliv? Může soud rozhodnout, aniž by přitom porušil práva spotřebitelů [uznaná] právními předpisy Společenství, že případný přezkum takovéto podmínky provede až na základě podnětu ze strany dlužníka (prostřednictvím příslušné procesní námitky)?

2)

Jak má být pro tyto účely vykládán článek 83 Real Decreto Legislativo 1/2007 (královské legislativní nařízení č. 1/2007) [bývalý článek 8 obecného zákona č. 26/1984 ze dne 19. července 1984 ochraně spotřebitelů (Ley General para la Defensa de los Consumidores y Usuarios)], aby byl tento výklad v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 93/11/EHS (1) a s článkem 2 směrnice 2009/22/EHS (2)? Jakou působnost má pro tyto účely čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS, v němž se stanoví, že nepřiměřené podmínky „nejsou […] pro spotřebitele závazné“?

3)

Lze od provedení soudního přezkumu bez návrhu a na počátku řízení upustit, pokud žalobce ve své žalobě jasně určí sazbu úroku z prodlení, výši nároku, včetně jistiny a úroku, smluvních pokut a nákladů, úrokovou sazbu a období, za něž je tento úrok požadován (nebo návrh, aby byl k jistině z úřední povinnosti připočten zákonný úrok podle právních předpisů členského státu původu), žalobní důvod včetně popisu okolností, kterých se žalobce dovolává jako základu nároku a požadovaného úroku, a pokud upřesní, zda se jedná o úrok zákonný či smluvní, o kapitalizaci úroků či úrokovou sazbu úvěru a zda byl úrok vypočten žalobcem a o kolik procent přesahuje základní sazbu Evropské centrální banky, jak je stanoveno v nařízení o řízení o evropském platebním rozkazu (3)?

4)

S ohledem na to, že neexistují prováděcí předpisy, vyplývá z [čl. 5 odst. 1 písm. l) a m), čl. 6 odst. 1 písm. i) a čl. 10 odst. 2 písm. l)] — v nichž je uveden výraz „podmínky pro její úpravu“– směrnice 2008/48/ES (4) povinnost finančních institucí začlenit zvláštním zřetelným způsobem do oddělené části smlouvy tzv. „předsmluvní informace“ (tak, aby byly odlišeny od ostatního textu), které musí jasně uvádět odkazy na sazbu úroků z prodlení, které budou uplatněny v případě nesplácení, a na prvky zohledněné při výpočtu této sazby (finanční náklady, náklady na vymáhání atd.), a připojit rovněž upozornění na důsledky v souvislosti s nákladovými položkami?

5)

Zahrnuje čl. 6 odst. 2 směrnice 2008/48/EHS povinnost oznámit předčasnou splatnost úvěru či půjčky, pokud vede k uplatnění úroků z prodlení? Lze uplatnit zásadu zákazu bezdůvodného obohacení ve smyslu článku 7 směrnice 2008/48/EHS v případě, že úvěrová instituce požaduje nejen vrácení věci (dluhového kapitálu), ale i uplatnění obzvláště vysokých úroků z prodlení?

6)

Vzhledem k neexistenci prováděcího předpisu a ve světle čl. 11 odst. 2 směrnice 2005/29/ES (5), může soud bez návrhu prohlásit za nekalou praktiku, která spočívá v začlenění podmínky týkající se úroků z prodlení do textu smlouvy?

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/3

1)

Vztahuje se čl. 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (1) také na osoby, které se na přepravě podílejí?

2)

Pokud ne: Je čl. 18 odst. 1 uvedeného nařízení omezen primárním právem Společenství na ochranu obchodního tajemství?

3)

Pokud je odpověď na první otázku kladná: Je na základě čl. 18 odst. 4 uvedeného nařízení z důvodu ochrany obchodního tajemství omezena povinnost osob, které podle čl. 18 odst. 1 zařizují přepravu, sdělovat prostřednictvím dokladu obsaženého v příloze VII také příjemci odpadů původce těchto odpadů nebo osobu, která sbírá odpad?

4)

Pokud je odpověď na třetí otázku kladná: Závisí míra omezení na vážení zájmů v konkrétním případě (dotčených obchodních zájmů na jedné straně a ochrany životního prostředí na straně druhé)?

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/3

1)

Je třeba čl. 3 odst. 2 první větu nařízení Dublin II (1), podle níž je členský stát oprávněn posoudit žádost o azyl, která u něj byla podána, i když podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení je příslušný jiný členský stát (dále jen „příslušný členský stát“) (tzv. samovstup), vykládat v tom smyslu, že povinnost členského státu k výkonu práva, jež mu toto ustanovení přiznává ve prospěch dotčeného žadatele o azyl, lze dovodit také z důvodů, jež nemají původ v osobě žadatele o azyl ani nevyplývají z jiných zvláštností konkrétního případu, nýbrž které jsou dány vzhledem k situaci, jež v příslušném členském státě ohrožuje základní práva žadatelů o azyl stanovená v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“)?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Jsou dány relevantní důvody pro povinnost samovstupu členského státu vzhledem k situaci existující v příslušném členském státě, pokud jde o záruky v oblasti lidských práv zakotvené v čl. 3 odst. 1, článku 4, článku 18, čl. 19 odst. 2 a článku 47 Listiny již na základě skutečnosti, že příslušný členský stát po dobu, jejíž trvání nelze odhadnout, zásadním způsobem nesplňuje jednu nebo více podmínek, jež stanoví směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (Úř. věst. L 31, s. 18), a ustanovení směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (Úř. věst. L 326, s. 13)?

3)

V případě záporné odpovědi na druhou otázku:

Je dána povinnost členského státu k výkonu práva podle čl. 3 odst. 2 první věty nařízení Dublin II s ohledem na výše uvedené záruky Listiny každopádně tehdy, pokud v příslušném členském státě existuje zvlášť závažná situace, kdy jsou zásadním způsobem zpochybněny procesní záruky pro žadatele o azyl nebo kdy je ohrožena existence nebo tělesná integrita převzatého žadatele o azyl?

4)

V případě kladné odpovědi na druhou nebo třetí otázku:

Vyplývá z povinnosti členského státu k výkonu práva podle čl. 3 odst. 2 první věty nařízení Dublin II vymahatelný subjektivní nárok žadatele o azyl vůči členskému státu, aby provedl samovstup?

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/4

1)

Brání článek 49 Smlouvy o ES použití takového vnitrostátního ustanovení práva jako je čl. 29 bod 2 písm. d) zákona ze dne 11. dubna 1983 potud, pokud:

toto ustanovení na jedné straně umožňuje přiznání slevy na dani, fiktivní srážkové daně z movitého majetku, příjemcům příjmů z pohledávek nebo půjček poskytnutých koordinačnímu centru ve smyslu královské vyhlášky č. 187 ze dne 30. prosince 1982 o vytvoření koordinačních center, pokud společnost, která použije vypůjčené prostředky prostřednictvím koordinačního centra k nabytí hmotného majetku, který užívá v Belgii pro výkon své podnikatelské činnosti, převede užívací právo k tomuto majetku na společnost, která je součástí téže skupiny společností a která je rezidentem v Belgii, zatímco na druhou stranu toto ustanovení neumožňuje přiznání slevy na dani, převede-li tatáž společnost užívací právo k témuž hmotnému majetku na společnost, která je rovněž součástí téže skupiny společností, ale která je rezidentem jiného členského státu než Belgie?

2)

Je třeba vykládat článek 10 Smlouvy o ES, ve spojení s článkem 49 Smlouvy o ES, tak, že zakazuje výklad takového ustanovení jako je čl. 29 bod 2 písm. d) zákona ze dne 11. dubna 1983, který podmiňuje přiznání slevy na dani, fiktivní srážkové daně z movitého majetku, příjemcům příjmů z pohledávek nebo půjček poskytnutých koordinačnímu centru ve smyslu královské vyhlášky č. 187 ze dne 30. prosince 1982 o vytvoření koordinačních center, tím, že žádné užívací právo ke hmotnému majetku financovanému prostřednictvím těchto pohledávek nebo půjček nebude převedeno na člena skupiny usazeného v jiném členském státě žádnou společností skupiny, a nikoliv pouze společností, která nabude hmotný majetek díky tomuto financování a která jej užívá v Belgii pro výkon své podnikatelské činnosti?

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/5

1)

Má cestující v letecké dopravě nárok na náhradu podle článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (1), pokud zpoždění odletu nepřesáhne hranice stanovené v čl. 6 odst. 1 nařízení, ale k příletu do posledního místa určení dojde nejméně tři hodiny po plánovaném čase příletu.

2)

V případě, že odpověď na první otázku musí být záporná:

Je třeba pro otázku, zda se jedná o zpoždění ve smyslu čl. 6 odst. 1 v případě letu složeného z mnoha částečných úseků vycházet z jednotlivých částečných úseků nebo vzdálenosti k poslednímu místu určení?

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/5

1)

V souvislosti s dopravní nehodou, jejímiž účastníky jsou motorové vozidlo a chodec přecházející vozovku, kterému při nehodě vznikne škoda na zdraví a majetková škoda, je vyloučení náhrady takových škod v případě, že škodnou událost zavinil svým jednáním chodec, podle výkladu článků 505 a 570 portugalského občanského zákoníku, v rozporu s právem Společenství a konkrétně s čl. 3 odst. 1 první směrnice (72/166/EHS), (1) čl. 2 odst. 1 druhé směrnice (84/5/EHS) (2) a článkem 1a třetí směrnice (90/232/EHS), (3) doplněným článkem 4 páté směrnice (2005/14/ES) (4) (všechny týkající se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel), s ohledem na judikaturu Soudního dvora týkající se okolností, za nichž může být vyloučena náhrada škody z povinného pojištění motorového vozidla?

2)

V případě kladné odpovědi, tedy pokud je toto vyloučení náhrady škody v rozporu s právem Společenství, je v souladu s uvedenými směrnicemi takový výklad uvedených ustanovení portugalského občanského práva, podle nějž lze náhradu škody omezit nebo snížit s ohledem na podíl zavinění chodce na jedné straně a rizika vyplývajícího z provozu motorového vozidla na straně druhé na vzniku nehody?

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/6

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/6

—

Vyhovět kasačnímu opravnému prostředku a zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 12. listopadu 2010, vydaný ve věci T-113/08, Španělské království v. Evropská komise;

—

Zrušit veškeré finanční opravné položky týkající se podpor produkce olivového oleje přiznaných v rozhodnutí Komise 2008/68/ES (1) ze dne 20. prosince 2007; subsidiárně, zrušit finanční opravné položky v odvětví produkce olivového oleje, které se týkají výdajů, zálohy na něž byly vyplaceny před 24. listopadem 2002; subsidiárně zrušit finanční opravné položky v odvětví produkce olivového oleje, které se týkají výdajů, zálohy na něž byly vyplaceny před 15. červencem 2000.

1)

Vnitřní rozpory v odůvodnění Tribunálu a porušení článku 8 nařízení 1663/95 (2), neboť bylo uznáno, že Komise může při finančních opravných položkách vycházet z nesrovnalostí, které nebyly uvedeny v dopisu AGR 16844, jímž byly sděleny výsledky šetření HO/2002/91/ES.

2)

Porušení článků 36 a 53 Statutu Soudního dvora v důsledku nedostatečného odůvodnění rozsudku, který se vůbec nezmiňuje, tudíž ani nerozhoduje o zásadním tvrzení Španělského království uvedeném na jednání a týkajícím se stanovení dies ad quem lhůty 24 měsíců stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70 (3) a v článku 7 nařízení č. 1258/1999 (4).

3)

Porušení lhůty 24 měsíců stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení 729/70 a v článku 7 nařízení 1258/1999:

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/7

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Yorma’s AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/7

—

Zrušit rozhodnutí Komise č. 3.241.011.280 obsahující výzvu k zaplacení, a to v rozsahu, v němž se určité prostředky vyplacené Maďarské republice prostřednictvím schengenského nástroje v rámci opatření č. 1, 3, 4, 5 a 6 cíle III/A, celního cíle III/B a při zavádění ochrany říční hranice u Moháče a nákladní železniční stanice v Eperjeske v rámci cíle I/C, považují za výdaje, na které nelze poskytnout příspěvek.

—

Subsidiárně, částečně zrušit rozhodnutí Komise č. 3.241.011.280 obsahující výzvu k zaplacení, a to v rozsahu, v němž se určité prostředky vyplacené Maďarské republice prostřednictvím schengenského nástroje v rámci opatření č. 1, 3, 4, 5 a 6 cíle III/A a v rámci celního cíle III/B považují za výdaje, na které nelze poskytnout příspěvek nebo na které lze poskytnout příspěvek jen částečně.

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/8

—

zrušil na základě článku 263 SFEU v plném rozsahu rozhodnutí Evropské komise K(2010) 7694 v konečném znění ze dne 9. listopadu 2010 v řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě, věc COMP/39.258 — Nákladní letecká doprava, v rozsahu, v němž se týká společnosti Air France — KLM, jakož i důvody, jimiž je odůvodněn jeho výrok;

—

přinejmenším zrušil článek 5 b) a d) rozhodnutí K(2010) 7694 v konečném znění ze dne 9. listopadu 2010, kterým se společnosti Air France — KLM ukládají dvě pokuty, a důvody, jimiž je tento článek odůvodněn, nebo snížil na základě článku 261 SFEU tyto pokuty na přiměřenou částku;

—

v každém případě uložil Evropské komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod vychází z chybného připsaní odpovědnosti za jednání společností Société Air France a KLM žalobkyni, přičemž byla porušena povinnost uvést odůvodnění, pravidla upravující připsání jednání dceřiných společností jejich mateřským společnostem a pravidla upravující právní nástupnictví společností v rámci skupin, jakož i zásada osobní odpovědnosti a zásada individualizace trestů.

2)

Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva na nezávislý a nestranný soud, které vyplývá z přijetí napadeného rozhodnutí orgánem kumulujícím vyšetřovací i sankční pravomoc v rozporu s čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3)

Třetí žalobní důvod vychází z porušení sdělení Komise o shovívavosti přijatého v roce 2002 (1) a zásady rovnosti zacházení a zásady legitimního očekávání, které vyplývá z uplatnění tohoto sdělení ve prospěch společnosti Lufthansa/Swiss, která podle ní nesplňuje podmínky sdělení o shovívavosti.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, které vyplývá z rozporu mezi výrokem a odůvodněním napadeného rozhodnutí, pokud jde o vymezení protiprávního jednání přičítaného žalobkyni.

5)

Pátý žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění a porušení zásady rovnosti zacházení a zásady zákazu diskriminace, které vyplývá z ukončení stíhání jedenácti leteckých společností.

6)

Šestý žalobní důvod vychází z porušení zásady zákazu retroaktivity přísnějších trestů a zásady legitimního očekávání, které vyplývá z uplatnění pokynů Komise z roku 2006 pro výpočet pokut (2) na výpočet pokut uložených žalobkyni navzdory tomu, že tyto pokyny byly přijaty po zahájení šetření; toto retroaktivní uplatnění pokynů z roku 2006 podle ní vedlo k výraznému zvýšení částek pokut, které nebylo možné předvídat v době, kdy nastaly skutkové okolnosti.

7)

Sedmý žalobní důvod vychází z porušení práva žalobkyně být vyslechnuta a zásady „rovnosti zbraní“ týkající se výpočtu pokut, které jsou jí uloženy, jelikož nedošlo k žádnému kontradiktornímu projednání hlavních kritérií pro výpočet pokut.

8)

Osmý žalobní důvod vychází z pochybení při výpočtu pokut uložených žalobkyni, jelikož tyto pokuty byly podle ní vypočítány na základe chybných hodnot prodejů, i) které měly zahrnovat pouze uvedené příplatky a nikoli tarify a ii) které neměly zahrnovat částky odpovídající 50 % příjmů společností Société Air France a KLM směrujících do Evropského hospodářského prostoru.

9)

Devátý žalobní důvod vychází z chybného posouzení závažnosti jednání společností Société Air France a KLM, které vyplývá ze zjevně nesprávných právních posouzení a porušení zásady rovnosti zacházení zaprvé tím, že nebyla zohledněna malá závažnost protiprávních jednání týkajících se příplatků, nevelký podíl účastníků na trhu, nízké marže vyplácené společnostmi Société Air France a KLM a zhoršení finanční situace těchto společností v důsledku hospodářské krize v odvětví nákladní letecké dopravy a zadruhé tím, že do rozsahu protiprávního jednání byly zahrnuty smlouvy týkající se jednání, ke kterým došlo mimo Evropský hospodářský prostor.

10)

Desátý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality trestů a ze zjevně nesprávného právního posouzení, které vyplývají z uplatnění dodatečného zvýšení pokut uložených žalobkyni o 16 % a z chybějícího odůvodnění týkajícího se použití sazby 16 %.

11)

Jedenáctý žalobní důvod vychází z nesprávného výpočtu délky trvání protiprávního jednání, která byla vytýkána společnosti Société Air France, což vedlo k neodůvodněnému zvýšeni pokuty uložené žalobkyni na základě tohoto jednání.

12)

Dvanáctý žalobní důvod vychází z toho, že snížení pokut uložených žalobkyni o 15 % z důvodu regulačních režimů, které upravují nákladní leteckou dopravu mezi členskými státy a třetími zeměmi, je zjevně nedostatečné.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/9

—

zrušil na základě článku 263 SFEU v plném rozsahu rozhodnutí Evropské komise K(2010) 7694 v konečném znění ze dne 9. listopadu 2010 v řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě, věc COMP/39.258 — Nákladní letecká doprava, v rozsahu, v němž se týká společnosti Société Air France, jakož i důvody, jimiž je odůvodněn jeho výrok;

—

přinejmenším, zrušil článek 5 b) rozhodnutí č. K(2010) 7694 v konečném znění ze dne 9. listopadu 2010, kterým se společnosti Société Air France ukládá pokuta, a důvody, jimiž je tento článek odůvodněn, nebo snížil na základě článku 261 SFEU tuto pokutu na přiměřenou částku;

—

v každém případě uložil Evropské komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/9

—

zrušit články 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7 rozhodnutí zcela nebo zčásti nebo

—

snížit pokuty uložené článkem 5 rozhodnutí a

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod, ve kterém tvrdí, že:

2)

Druhý žalobní důvod, ve kterém tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při výpočtu pokuty v rozporu s nařízením 1/2003 (1), s pokyny k udělování pokut, s rovným zacházením a povinností uvést důvody v rozporu s články 41 a 49 Listiny základních práv Evropské unie, článkem 296 SFEU a dalšími obecnými zásadami práva EU. V tomto ohledu žalobkyně poukazuje na to, že:

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/10

—

vyhověl této žalobě na zrušení rozhodnutí přijatého žalobkyní dne 1. prosince 2010 ve věci COMP/39.784 — Omnis v. Microsoft;

—

vrátil spis žalované k novému rozhodnutí;

—

podpůrně, rozhodl sám o spisu a vyhověl stížnosti žalobkyně.

1)

První žalobní důvod se týká skutečnosti, že odmítnutí žalované vyšetřit zneužití ze strany společnosti Microsoft na trhu EAS/ERP (Entreprise Application Software/Entreprise Resource Planning) spočívá na odůvodnění, které postrádá právní základ.

2)

Druhý žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že žalovaná nesprávně posoudila důležitost věci a dospěla k protiprávnímu závěru, který postrádá právní základ, podle něhož dotčená problematika nevykazuje zájem pro Evropskou unii.

3)

Třetí žalobní důvod spočívá ve skutečnosti, že rozhodnutí žalované nevyhovět stížnosti žalobkyně je protiprávní a postrádá právní základ, neboť zasahuje do práv žalobkyně.

4)

Podle čtvrtého žalobního důvodu bylo rozhodnutí žalované přijato při neexistenci dokumentů potvrzujících tvrzení společnosti Microsoft a na základě této skutečnosti protisoutěžní jednání, které je předmětem stížnosti, pokračuje, a brání tím rozvoji žalobkyně.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/11

—

zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 7. listopadu 2010 ve věci R 923/2009-2 a

—

uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/11

—

prohlásil žalobu Nadiany BAMBA za přípustnou;

—

zrušil nařízení Rady (EU) č. 25/2011 ze dne 14. ledna 2011 o změně nařízení (ES) č. 560/2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Pobřeží slonoviny, v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

zrušil rozhodnutí Rady 2011/18/SZBP ze dne 14. ledna 2011 o změně rozhodnutí Rady 2010/656/SZBP, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny, v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení v souladu s články 87 a 91 jednacího řádu Tribunálu.

1)

První žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces stanovených v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie a v článcích 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), jelikož napadené akty:

2)

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení základního práva na ochranu vlastnictví, zakotveného článkem 1 prvního dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/13

1)

Žaloba se zamítá jako nepřípustná.

2)

AH ponese veškeré náklady řízení.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/13

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí také čtvrtinu nákladů řízení vynaložených Luigim Marcucciem.

3)

Luigi Marcuccio ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/13

1)

Rozhodnutí Evropské komise ze dne 4. března 2009 o nezahájení správního šetření ohledně tvrzeného psychického obtěžování ze strany jednoho z bývalých nadřízených C. Skareby se zrušuje.

2)

Evropská komise ponese veškeré náklady řízení.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/14

—

Zrušit rozhodnutí OOJ ze dne 26. října 2010, kterým se zamítá žalobcova stížnost na jeho nepovýšení do platové třídy AD12 za hodnotící období 2010;

—

podle potřeby zrušit rozhodnutí OOJ nepovýšit žalobce do platové třídy AD12 za hodnotící období 2010;

—

uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

26.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 95/14

—

Zrušit rozhodnutí výběrové komise ze dne 11. května 2010, kterým byla zamítnuta kandidatura S. Bojinové v rámci vnitřního výběrového řízení KOM/INT/EU2/10/AD5, jakož i potvrzující rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (OOJ) ze dne 26. října 2010, kterým byla zamítnuta příslušná stížnost podaná dne 6. srpna 2010;

—

zrušit rozhodnutí výběrové komise ze dne 10. května 2010, kterým byla zamítnuta kandidatura D. M. Ghiba v rámci vnitřního výběrového řízení KOM/INT/EU2/AST3, jakož i potvrzující rozhodnutí OOJ ze dne 26. října 2010, kterým byla zamítnuta příslušná stížnost podaná dne 4. srpna 2010;

—

uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.