29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/1

---

2011/C 30/01

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

Úř. věst. C 13, 15.1.2011

Dřívější publikace

Úř. věst. C 346, 18.12.2010

Úř. věst. C 328, 4.12.2010

Úř. věst. C 317, 20.11.2010

Úř. věst. C 301, 6.11.2010

Úř. věst. C 288, 23.10.2010

Úř. věst. C 274, 9.10.2010

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/2

---

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 25. listopadu 2010 — Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-47/09) (1)

(Sbližování právních předpisů - Kakaové a čokoládové výrobky - Označování - Doplnění slova „čistá“ nebo výrazu „čistá čokoláda“ na etiketu některých výrobků)

2011/C 30/02

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: F. Clotuche-Duvieusart a D. Nardi, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: G. Palmieri, zmocněnkyně, P. Gentili, avvocato dello Stato)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/36/ES ze dne 23. června 2000 o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě (Úř. věst. L 197, s. 9; Zvl. vyd. 13/26, s. 431) a čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75) — Označování čokoládových výrobků — Doplnění slova „puro“ nebo výrazu „cioccolato puro“ na etiketu čokoládových výrobků, které neobsahují jiné rostlinné tuky než kakaové máslo.

Výrok

1)

Italská republika tím, že stanovila možnost doplnit přídavným jménem „čistá“ prodejní název čokoládových výrobků, které neobsahují jiné rostlinné tuky než kakaové máslo, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají jednak z čl. 3 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/36/ES ze dne 23. června 2000 o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě, a jednak z čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 82, 4.4.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/2

---

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 2. prosince 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Baranya Megyei Bíróság — Madarská republika) — Ker-Optika Bt. v. ÀNTSZ Dél-dunántúli Regionális Intézete

(Věc C-108/09) (1)

(Volný pohyb zboží - Veřejné zdraví - Uvádění kontaktních čoček na trh prostřednictvím internetu - Vnitrostátní právní úprava dovolující prodej kontaktních čoček pouze v prodejnách se zdravotnickým zbožím - Směrnice 2000/31/ES - Informační společnost - Elektronický obchod)

2011/C 30/03

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Baranya Megyei Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Ker-Optika Bt.

Žalovaný: ÀNTSZ Dél-dunántúli Regionális Intézete

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Baranya Megyei Bíróság — Výklad článků 28 a 30 ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. věst. L 178, s. 1) — Uvádění kontaktních čoček na trh prostřednictvím internetu — Vnitrostátní právní úprava, podle které lze kontaktní čočky prodávat jen v prodejnách se zdravotnickým zbožím

Výrok

Vnitrostátní pravidla týkající se uvádění kontaktních čoček na trh spadají do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) v rozsahu, v němž se týkají prodeje takových čoček prostřednictvím internetu. Naproti tomu vnitrostátní pravidla týkající se dodání těchto čoček do působnosti této směrnice nespadají.

Články 34 SFEU a 36 SFEU, jakož i směrnice 2000/31 musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která dovoluje uvádění kontaktních čoček na trh pouze v prodejnách specializujících se na zdravotnické prostředky.

---

(1)  Úř. věst. C 141, 20.6.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/3

---

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 23. listopadu 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof Baden-Württemberg — Německo) — Land Baden-Württemberg v. Panagiotis Tsakouridis

(Věc C-145/09) (1)

(Volný pohyb osob - Směrnice 2004/38/ES - Článek 16 odst. 4 a čl. 28 odst. 3 písm. a) - Občan Unie, který se narodil a bydlí více než 30 let v hostitelském členském státě - Nepřítomnost na území hostitelského členského státu - Odsouzení pro trestný čin - Rozhodnutí o vyhoštění - Naléhavé důvody týkající se veřejné bezpečnosti)

2011/C 30/04

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof Baden-Württemberg

Účastníci původního řízení

Žalobce: Land Baden-Württemberg

Žalovaný: Panagiotis Tsakouridis

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgerichtshof Baden-Württemberg — Výklad čl. 16 odst. 4 a čl. 28 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, s. 77) — Rozhodnutí o vyhoštění občana Unie, který se narodil v hostitelském členském státě a žije v něm přes 30 let, z důvodu několikanásobného odsouzení za trestné činy — Výklad pojmu „závažné důvody veřejné bezpečnosti“ a podmínek, za kterých dochází ke ztrátě ochrany před vyhoštěním získané podle uvedeného ustanovení

Výrok

1)

Článek 28 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, musí být vykládán v tom smyslu, že za účelem určení, zda občan Unie měl pobyt v hostitelském členském státě po dobu posledních deseti let před rozhodnutím o vyhoštění, což je rozhodujícím kritériem pro přiznání zvýšené ochrany, kterou toto ustanovení poskytuje, je třeba vzít v úvahu v každém jednotlivém případě všechny rozhodující aspekty, zejména dobu trvání každé z nepřítomností dotyčné osoby v hostitelském členském státě, celkovou dobu a frekvenci těchto nepřítomností, jakož i důvody, které měla dotyčná osoba k opuštění tohoto členského státu a které mohou prokázat, zda tyto nepřítomnosti znamenají přesunutí centra osobních, rodinných nebo profesních zájmů dotyčné osoby do jiného státu, či nikoliv.

2)

V případě, že předkládající soud dospěje k závěru, že se na dotčeného občana Unie vztahuje ochrana podle čl. 28 odst. 3 směrnice 2004/38, musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že boj proti kriminalitě spojené s nedovoleným organizovaným obchodem s omamnými látkami může spadat pod pojem „naléhavé důvody týkající se veřejné bezpečnosti“, které mohou odůvodnit vyhoštění občana Unie, jenž měl v hostitelském členském státě pobyt po dobu posledních deseti let. V případě, že předkládající soud dospěje k závěru, že se na dotčeného občana Unie vztahuje ochrana podle čl. 28 odst. 2 směrnice 2004/38, musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že boj proti kriminalitě spojené s nedovoleným organizovaným obchodem s omamnými látkami spadá pod pojem „závažné důvody týkající se veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti“.

---

(1)  Úř. věst. C 153, 4.7.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/4

---

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. prosince 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Schwerin — Německo) — Agrargut Bäbelin GmbH & Co KG v. Amt für Landwirtschaft Bützow

(Věc C-153/09) (1)

(Společná zemědělská politika - Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor - Nařízení (ES) č. 1782/2003 - Režim jednotné platby - Nároky při vynětí půdy z produkce - Článek 54 odst. 6 - Nařízení (ES) č. 796/2004 - Článek 50 odst. 4 - Vykázání celé plochy, kterou má zemědělec k dispozici, pro účely uplatnění nároků při vynětí půdy z produkce - Článek 51 odst. 1 - Sankce)

2011/C 30/05

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Schwerin

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Agrargut Bäbelin GmbH Co KG

Žalovaný: Amt für Landwirtschaft Bützow

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgericht Schwerin — Výklad článku 54 nařízení Rady č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270 s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269) a čl. 50 a 51 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 (Úř. věst. L 141, s. 18; Zvl. vyd. 03/40, s. 243) — Zemědělské podpory — Povinnost zemědělce uplatnit přednostně platební nároky založené na vynětí půdy z produkce před všemi ostatními platebními nároky za tím účelem, aby nedocházelo k vykazování nadhodnocených údajů — Porušení této povinnosti zemědělcem, který po vynětí půdy z produkce nedisponuje žádnou ornou půdou — Sankce

Výrok

1)

Článek 54 odst. 6 nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001, ve znění nařízení Rady (ES) č. 319/2006 ze dne 20. února 2006 (Úř. věst. L 58, s. 32), musí být vykládán v tom smyslu, že zemědělec může požadovat podporu z titulu platebních nároků, které má k dispozici, i v souvislosti s plochami, na něž nelze poskytnout podporu při vynětí půdy z produkce, pouze tehdy, pokud předtím uplatnil veškeré své nároky při vynětí půdy z produkce.

2)

Článek 51 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, ve znění nařízení Komise (ES) č. 659/2006 ze dne 27. dubna 2006, ve spojení s čl. 50 odst. 4 uvedeného nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že vzhledem k zásadě právní jistoty se sankce upravená v tomto čl. 51 odst. 1 nepoužije na zemědělce, který ačkoli neuplatnil veškeré své nároky při vynětí půdy z produkce z toho důvodu, že neměl k dispozici dostatečný počet hektarů, na které lze poskytnout podporu při vynětí půdy z produkce, uplatnil platební nároky založené na stálých pastvinách.

---

(1)  Úř. věst. C 180, 1.8.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/4

---

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 2. prosince 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Augstākās tiesas Senāts — Lotyšská republika) — Schenker SIA v. Valsts ieņēmumu dienests

(Věc C-199/09) (1)

(Nařízení (EHS) č. 2454/93 - Prováděcí ustanovení k celnímu kodexu Společenství - Článek 6 odst. 2 - Žádost o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží - Pojem „jediný typ zboží“)

2011/C 30/06

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākās tiesas Senāts

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Schenker SIA

Žalovaný: Valsts ieņēmumu dienests

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Augstākās tiesas Senāts — Výklad čl. 6 odst. 2 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/05 s. 3) — Pojem „jediný typ zboží“ — Zboží vykazující rozdíly v kvalitě či vlastnostech, které však může být zařazeno pod tentýž kód kombinované nomenklatury — Vydání jediné závazné informace o sazebním zařazení pro všechno toto zboží nebo vydání několika závazných informací o sazebním zařazení pro jednotlivé druhy uvedeného zboží

Výrok

Článek 6 odst. 2 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1602/2000 ze dne 24. července 2000, je třeba vykládat v tom smyslu, že se žádost o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží smí týkat různého zboží za podmínky, že se jedná o jediný typ zboží. Za jediný typ zboží ve smyslu uvedeného ustanovení může být považováno pouze zboží, které má podobné vlastnosti a jehož rozdíly jsou pro účely jeho sazebního zařazení zcela irelevantní.

---

(1)  Úř. věst. C 193, 15.8.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/5

---

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 25. listopadu 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Hamburg — Německo) — Barsoum Chabo v. Hauptzollamt Hamburg-Hafen

(Věc C-213/09) (1)

(Celní unie - Nařízení (ES) č. 1719/2005 - Společný celní sazebník - Vybrání dovozního cla - Dovoz zpracovaných potravin - Konzervované houby - Podpoložka KN 20031030 - Vybrání dodatečné částky - Zásada proporcionality)

2011/C 30/07

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobce: Barsoum Chabo

Žalovaný: Hauptzollamt Hamburg-Hafen

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Finanzgericht Hamburg — Platnost nařízení Komise (ES) č. 1719/2005 ze dne 27. října 2005, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř.věst. L 286, s. 1) pokud jde o dodatečnou sazbu na dovoz výrobků zařazených do podpoložky 20031030000 — Konzervované houby — Zásada proporcionality

Výrok

Přezkum předběžné otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost částky specifického cla ve výši 222 eur za 100 kilogramů čisté odkapané hmotnosti, použitelné podle nařízení Komise (ES) č. 1719/2005 ze dne 27. října 2005, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, která se ukládá na dovoz konzervovaných hub rodu Agaricus, spadajících do podpoložky 2003 10 30 kombinované nomenklatury uvedené v této příloze, uskutečněný nad rámec kvóty otevřené nařízením Komise (ES) č. 1864/2004 ze dne 26. října 2004 o otevření a správě celních kvót pro konzervované houby dovážené ze třetích zemí, ve znění nařízení Komise č. 1995/2005 ze dne 7. prosince 2005.

---

(1)  Úř. věst. C 205, 29.8.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/5

---

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 2. prosince 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Giudice di pace di Cortona — Itálie) — Edyta Joanna Jakubowska v. Alessandro Maneggia

(Věc C-225/09) (1)

(Pravidla Unie týkající se výkonu povolání advokáta - Směrnice 98/5/ES - Článek 8 - Předcházení střetu zájmů - Vnitrostátní právní úprava zakazující souběžný výkon povolání advokáta a zaměstnání ve státní správě na částečný úvazek - Vyškrtnutí ze seznamu advokátů)

2011/C 30/08

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Giudice di pace di Cortona

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Edyta Joanna Jakubowska

Žalovaný: Alessandro Maneggia

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Giudice di pace di Cortona — Výklad článku 6 směrnice Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů (Úř. věst. L 78, s. 17), článku. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998, o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. L 77, s. 36) a článků 3, 4, 10, 81 a 98 ES — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví neslučitelnost mezi svobodným výkonem povolání advokáta a prací na částečný pracovní úvazek u veřejného správního orgánu — Vyškrtnutí zápisu do seznamu advokátu pro advokáty, kteří si nevybrali mezi svobodným výkonem povolání a prací na částečný úvazek

Výrok

1)

Články 3 odst. 1 písm. g) ES, 4 ES, 10 ES, 81 ES a 98 ES nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zaměstnancům státní správy zaměstnaným v rámci pracovního poměru na částečný úvazek zakazuje vykonávat povolání advokáta tím, že stanoví jejich vyškrtnutí ze seznamu advokátů, i když jsou k výkonu tohoto povolání způsobilí.

2)

Článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace, musí být vykládán v tom smyslu, že hostitelský členský stát může ukládat advokátům, kteří jsou v něm zapsáni a zaměstnáni — ať už na částečný nebo plný úvazek — jiným advokátem, sdružením nebo právní firmou, soukromým nebo veřejným podnikem, omezení současného výkonu povolání advokáta a uvedeného zaměstnání za předpokladu, že tato omezení nejdou nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cíle předcházení střetům zájmů, a použijí se na všechny advokáty zapsané v uvedeném členském státě.

---

(1)  Úř. věst. C 205, 29.8.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/6

---

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 2. prosince 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (Chancery Division) — Spojené království) — Everything Everywhere Limited (dříve T-Mobile UK Limited) v. The Commissioners of Her Majesty's Revenue & Customs

(Věc C-276/09) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Osvobození - Článek 13 část B písm. d) body 1 a 3 - Sjednání úvěru - Operace týkající se plateb a převodů - Existence dvou oddělených plnění nebo jediného plnění - Dodatečný poplatek účtovaný při využití určitých způsobů platby za mobilní telefonní služby)

2011/C 30/09

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (Chancery Division)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Everything Everywhere Limited (původně T-Mobile UK Limited)

Žalovaný: The Commissioners of Her Majesty's Revenue Customs

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — High Court of Justice, Chancery Division — Výklad článku 13 části B písm. d) bodu 3 směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1) — Osvobození od daně — Rozsah — Pojem „služeb, které mají za účinek převod finančních prostředků a zahrnují změny právní a finanční situace“ — Služby, jimiž je ve prospěch účtu připsána určitá částka a odpovídající částka z jiného účtu odepsána — Služby, které nezahrnují provádění operací spočívající v připsání určité částky ve prospěch účtu a odepsání odpovídající částky z jiného účtu, které však, pokud došlo k převodu finančních prostředků, lze považovat za služby, které byly příčinou této operace — Systém plateb za volání prováděných prostřednictvím mobilního telefonu

Výrok

Pro účely výběru daně z přidané hodnoty nepředstavuje dodatečný poplatek, který poskytovatel telekomunikačních služeb účtuje svým zákazníkům v případě, že zákazníci za tyto služby neplatí prostřednictvím „přímého inkasa“ nebo převodem prostřednictvím Bankers’ Automated Clearing System, ale kreditní kartou, debetní kartou, šekem nebo v hotovosti na přepážce banky nebo na přepážce zástupce zmocněného k přijímání plateb na účet tohoto poskytovatele služeb, protiplnění za plnění oddělené a samostatné ve vztahu k hlavnímu plnění spočívajícímu v poskytování telekomunikačních služeb.

---

(1)  Úř. věst. C 267, 7.11.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/7

---

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 2. prosince 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Symvoulio tis Epikrateias — Řecko) — Vassiliki Stylianou Vandorou (C-422/09), Vassilios Alexandrou Giankoulis (C-425/09), Ioannis Georgiou Askoxilakis (C-426/09) v. Ypourgos Ethnikis paideias kai Thriskevmaton

(Spojené věci C-422/09, C-425/09 a C-426/09) (1)

(Články 39 ES a 43 ES - Směrnice 89/48/ES - Uznávání diplomů - Pojem „odborná praxe“)

2011/C 30/10

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Symvoulio tis Epikrateias

Účastníci původního řízení

Žalobci: Vassiliki Stylianou Vandorou (C-422/09), Vassilios Alexandrou Giankoulis (C-425/09), Ioannis Georgiou Askoxilakis (C-426/09)

Žalovaný: Ypourgos Ethnikis paideias kai Thriskevmaton

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Symvoulio tis Epikrateias — Výklad čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy (Úř. věst. L 19, s. 16) — Výklad čl. 1 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES ze dne 14. května 2001, kterou se mění směrnice Rady 89/48/EHS a 92/51/EHS o obecném systému pro uznávání odborných kvalifikací a směrnice Rady 77/452/EHS, 77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/687/EHS, 78/1026/EHS, 78/1027/EHS, 80/154/EHS, 80/155/EHS, 85/384/EHS, 85/432/EHS, 85/433/EHS a 93/16/EHS o povolání zdravotní sestry odpovědné za všeobecnou péči (ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči), zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, architekta, farmaceuta a lékaře (Úř. věst. L 206, s. 1) — Přístup k regulovanému povolání a jeho výkon za stejných podmínek, které se vztahují na vlastní státní příslušníky — Povolání schváleného auditora a daňového poradce — Pojem „odborná praxe“

Výrok

Vnitrostátní orgán pověřený uznáváním odborné kvalifikace získané v jiných členských státech je na základě článků 39 ES a 43 ES povinen při stanovení případných kompenzačních opatření, která mají pokrývat podstatné rozdíly mezi obsahem vzdělání a odborné přípravy žadatele a obsahem vzdělání a odborné přípravy vyžadovaným v hostitelském členském státě, zohlednit veškeré praktické zkušenosti, které mohou plně nebo zčásti pokrývat uvedené rozdíly.

---

(1)  Úř. věst. C 24, 30.1.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/7

---

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 25. listopadu 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Halle — Německo) — Günter Fuß v. Stadt Halle (Saale)

(Věc C-429/09) (1)

(Sociální politika - Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků - Směrnice 93/104/ES a 2003/88/ES - Úprava pracovní doby - Hasiči zaměstnaní ve veřejném sektoru - Článek 6 písm. b) směrnice 2003/88/ES - Maximální délka týdenní pracovní doby - Překročení - Náhrada újmy způsobené porušením práva Unie - Podmínky pro přiznání práva na náhradu újmy - Procesní podmínky - Povinnost podat zaměstnavateli nejprve žádost - Forma a rozsah náhrady - Dodatečné náhradní volno nebo odškodnění - Zásady rovnocennosti a efektivity)

2011/C 30/11

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Halle

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Günter Fuß

Žalovaná: Stadt Halle

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgericht Halle — Výklad směrnic Rady 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 (Úř. věst. L 307, s. 18; Zvl. vyd. 05/02, s. 197) a Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 9) a především čl. 6 písm. b), čl. 16, písm. b) a druhého pododstavce článku 19 směrnice 2003/88/ES — Vnitrostátní právní předpisy, které v rozporu s uvedenými směrnicemi upravují týdenní pracovní dobu, která u osob zaměstnaných u zásahových sil požární služby překračuje 48 hodin — Nárok zaměstnance, který překročil maximální délku pracovní doby, na vyrovnání ve formě náhradního volna nebo finanční náhrady

Výrok

1)

Takový pracovník, jako je G. Fuß ve věci v původním řízení, který jako hasič zaměstnaný u zásahové služby spadající do veřejného sektoru odpracoval průměrnou týdenní pracovní dobu přesahující pracovní dobu upravenou v čl. 6 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby 2003/88, se může dovolávat práva Unie k uplatnění vzniku odpovědnosti orgánů dotyčného členského státu k získání náhrady újmy vzniklé v důsledku porušení tohoto ustanovení.

2)

Právo Unie brání takovým právním předpisům, o jaké jde ve věci v původním řízení, — které podřizují, což musí ověřit předkládající soud, právo pracovníka zaměstnaného ve veřejném sektoru na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení právního pravidla Unie ze strany orgánů dotyčného členského státu, v daném případě článku 6 písm. b) směrnice 2003/88, podmínce vycházející z pojmu zavinění, jež přesahuje dostatečně závažné porušení uvedeného práva, a — které podřizují právo pracovníka zaměstnaného ve veřejném sektoru na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení článku 6 písm. b) směrnice 2003/88 ze strany orgánů dotyčného členského státu podmínce, aby předtím požádal svého zaměstnavatele o dodržování tohoto ustanovení.

3)

Náhrada újmy ze strany orgánů členských států, kterou tyto způsobily jednotlivcům porušeními práva Unie, musí být přiměřená vzniklé újmě. Neexistují-li ustanovení práva Unie v dané oblasti, je na vnitrostátním právním řádu dotyčného členského státu, aby s výhradou dodržení zásad rovnocennosti a efektivity jednak stanovil, zda újma vzniklá takovému pracovníkovi, jako je G. Fuß ve věci v původním řízení, v důsledku porušení právního pravidla Unie musí být nahrazena přiznáním dodatečného náhradního volna tomuto pracovníkovi, nebo finančním odškodněním, a jednak definoval pravidla týkající se způsobu výpočtu této náhrady. Referenční doby upravené v článcích 16 až 19 směrnice 2003/88 nejsou v této souvislosti rozhodné.

4)

Odpovědi na otázky položené předkládajícím soudem jsou shodné bez ohledu na to, zda se na skutkový stav ve věci v původním řízení vztahují ustanovení směrnice Rady 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 o některých aspektech úpravy pracovní doby, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/34/ES ze dne 22. června 2000 nebo ustanovení směrnice 2003/88.

---

(1)  Úř. věst. C 24, 30.1.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/8

---

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 2. prosince 2010 — Holland Malt v. Evropská komise, Nizozemské království

(Věc C-464/09 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Pokyny o státních podporách v odvětví zemědělství - Bod 4.2.5 - Trh se sladem - Neexistence běžných odbytišť na trhu - Podpora prohlášená za neslučitelnou se společným trhem)

2011/C 30/12

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Holland Malt BV (zástupci: O. Brouwer, A. Stoffer a P. Schepens, advokáti)

Další účastníci řízení: Evropská komise, (zástupci: L. Flynn a A. Stobiecka-Kuik, zmocněnci), Nizozemské království (zástupci: C.M. Wissels a Y. de Vries, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) ze dne 9. září 2009, Holland Malt BV v. Komise (T-369/06) — Holland Malt BV, podporovaná Nizozemským královstvím, v. Komise, kterým Soud zamítl žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise 2007/59/ES ze dne 26. září 2006, které prohlašuje podporu, jenž Nizozemsko poskytlo společnosti Holland Malt BV na vytvoření zařízení na výrobu sladu v Eemshaven (Groningen), ve formě podpory na investici ve výši 7 425 000 eur, podléhající odkladné podmínce jejího schválení Komisí, za neslučitelnou se společným trhem (Státní podpora č. C 14/2005 — ex N 149/2004) (Úř. věst. L 32, s. 76) — Použití pokynů o státních podporách v odvětví zemědělství

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti Holland Malt BV se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 24, 30.1.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/9

---

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 2. prosince 2010 — Evropská komise v. Portugalská republika

(Věc C-526/09) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Směrnice 91/271/EHS - Čištění městských odpadních vod - Článek 11 odst. 1 a 2 - Vypouštění průmyslových odpadních vod do stokových soustav a čistíren městských odpadních vod - Podrobení předem vydaným předpisům nebo předem uděleným zvláštním povolením - Neexistence povolení)

2011/C 30/13

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: S. Pardo Quintillán a G. Braga da Cruz, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika (zástupce: L. Inez Fernandes, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 11 odst. 1 a 2 směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, s. 40; Zvl. vyd. 15/02, s. 26) — Povolení k vypouštění odpadních vod — „Estação de Serviço Sobritos“

Výrok

1)

Portugalská republika tím, že umožnila vypouštění průmyslových odpadních vod z průmyslové zóny Estação de Serviço Sobritos Lda, která se nachází v oblasti města Matosinhos, aniž bylo za tím účelem vydáno příslušné povolení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 11 odst. 1 a 2 směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod.

2)	Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 51, 27.2.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/9

---

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 2. prosince 2010 — Evropská komise v. Řecká republika

(Věc C-534/09) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2008/1/ES - Prevence a omezování znečištění - Požadavky pro udělení povolení pro stávající zařízení)

2011/C 30/14

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Patakia a A. Alcover San Pedro, zmocněnci)

Žalovaná: Řecká republika (zástupci:E. Skandalou, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (Úř. věst. L 24, s. 8) — Požadavky pro udělení povolení pro stávající zařízení — Povinnost zajistit, že taková zařízení budou provozována v souladu s požadavky směrnice

Výrok

1)

Řecká republika tím, že nepřijala nezbytná opatření zajišťující, že se vnitrostátní orgány na základě povolení podle článků 6 a 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (kodifikované znění) nebo na základě přezkoumání, případně aktualizace podmínek postarají, aby stávající zařízení byla provozována v souladu s požadavky článků 3, 7, 9, 10, 13, čl. 14 písm. a) a b) a čl. 15 odst. 2 této směrnice do 30. října 2007, aniž jsou dotčeny zvláštní předpisy Společenství, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice.

2)	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 37, 13.2.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/10

---

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 24. listopadu 2010 — Evropská komise v. Rada Evropské unie

(Věc C-40/10) (1)

(Žaloba na neplatnost - Nařízení (EU, Euratom) č. 1296/2009 - Roční úprava odměn a důchodů úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie - Metoda úpravy - Článek 65 služebního řádu úředníků - Články 1 a 3 až 7 přílohy XI služebního řádu - Doložka o výjimce - Článek 10 přílohy XI služebního řádu - Posuzovací pravomoc Rady - Úprava, která se odlišuje od úpravy navrhované Komisí - Doložka o přezkumu umožňující prozatímní úpravu odměn)

2011/C 30/15

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: J. Currall, G. Berscheid a J.-P. Keppenne, zmocněnci)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer a D. Waelbroeck, zmocněnci)

Vedlejší účastník na podporu žalobkyně: Evropský parlament (zástupci: S. Seyr a M. A. Neergaard, zmocněnci)

Vedlejší účastníci na podporu žalované: Dánské království (zástupce. B. Weis Fogh, zmocněnkyně), Spolková republika Německo (zástupci: J. Möller a B. Klein, zmocněnci), Řecká republika (zástupci: A. Samoni-Rantou a S. Chala, zmocněnkyně), Litevská republika (zástupci: D. Kriaučiūnas a R. Krasuckaitė, zmocněnci), Rakouská republika (zástupce. E. Riedl, zmocněnec), Polská republika (zástupce: M. Szpunar, zmocněnec), Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: s. Behzadi-Spencer a M. L. Seeboruth, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba na neplatnost — Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1296/2009 ze dne 23. prosince 2009, kterým se s účinkem od 1. července 2009 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody (Úř. věst. L 348, s. 10) — Nerespektování metody roční úpravy odměn a důchodů za referenční období — Porušení článku 65 služebního řádu, jakož i článku 1 a článků 3 až 7 přílohy XI služebního řádu — Posuzovací pravomoc Rady — Ochrana legitimního očekávání a zásada „patere legem quam ipse fecisti“ — Doložka o přezkumu umožňující prozatímní úpravu odměn

Výrok

1)	Článek 2 a články 4 až 18 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1296/2009 ze dne 23. prosince 2009, kterým se s účinkem od 1. července 2009 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody, se zrušují.

2)	Účinky článku 2 a článků 4 až 17 nařízení č. 1296/2009 jsou zachovány do vstupu v platnost nového nařízení přijatého Radou za účelem zajištění splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku.

3)	Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.

4)	Dánské království, Spolková republika Německo, Řecká republika, Litevská republika, Rakouská republika, Polská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jakož i Evropský parlament ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 51, 27.2.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/10

---

Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 6. října 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 2 de Granada — Španělsko) — Carlos Sáez Sánchez, Patricia Rueda Vargas v. Junta de Andalucía, Manuel Jalón Morente a další

(Věc C-563/08) (1)

(Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Článek 49 SFEU - Svoboda usazování - Veřejné zdraví - Lékárny - Blízkost - Zásobování obyvatel léčivými prostředky - Povolení k provozování - Územní rozdělení lékáren - Zavedení omezení založených na kritériu hustoty obyvatel - Minimální vzdálenost mezi lékárnami)

2011/C 30/16

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 2 de Granada

Účastníci původního řízení

Žalobci: Carlos Sáez Sánchez, Patricia Rueda Vargas

Žalovaní: Junta de Andalucía, Manuel Jalón Morente a další

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Juzgado Contencioso-Administrativo de Granada — Výklad článku 43 ES — Právní úprava stanovící podmínky pro otevření nových lékáren — Omezení v závislosti na počtu obyvatel a potřebě zachovat minimální vzdálenost mezi lékárnami

Výrok

Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jež ukládá omezení na vydávání povolení ke zřizování nových lékáren a stanoví, že:

—	minimální jednotka populace pro zřízení lékárny je obecně 2 800 obyvatel na jednu lékárnu;

—	další lékárnu lze zřídit pouze při překročení uvedeného poměru, a to pro část převyšující 2 000 obyvatel; a

—	jednotlivé lékárny musí dodržet minimální vzdálenost mezi již existujícími lékárnami, což je obecně 250 metrů.

Článek 49 SFEU však takové právní úpravě brání, pokud pravidla ohledně 2 800 obyvatel a 250 metrů v kterékoli zeměpisné zóně se zvláštní demografickou povahou brání zřízení dostatečného počtu lékáren schopného zajistit přiměřenou lékárenskou službu, přičemž vnitrostátnímu zákonodárci přísluší to ověřit.

---

(1)  Úř. věst. C 69, 21.3.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/11

---

Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 1. října 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Rossano — Itálie) — Franco Affatato v. Azienda Sanitaria Provinciale di Cosenza

(Věc C-3/10) (1)

(Článek 104 odst. 3 jednacího řádu - Sociální politika - Směrnice 1999/70/ES - Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou - Pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou ve veřejném sektoru - Po sobě jdoucí pracovní smlouvy - Zneužití - Preventivní opatření - Sankce - Přeměna pracovních smluv na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou - Zákaz - Náhrada škody - Zásady rovnocennosti a efektivity)

2011/C 30/17

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Rossano

Účastníci původního řízení

Žalobce: Franco Affatato

Žalovaná: Azienda Sanitaria Provinciale di Cosenza

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale di Rossano — Výklad ustanovení 2, 3, 4 a 5 přílohy směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368) — Slučitelnost některých vnitrostátních právních předpisů týkajících se společensky prospěšných pracovníků/veřejně prospěšných pracovníků — Vnitrostátní právní úprava, která umožňuje neuvádět důvod první smlouvy na dobu určitou, co se týče zaměstnanců ve školství — Pojem „státní organizace“ — Zahrnutí subjektu, jenž má povahu společnosti Poste Italiane S.p.a.

Výrok

1)	Prvních dvanáct předběžných otázek podaných rozhodnutím Tribunale di Rossano (Itálie) ze dne 21. prosince 2009 je zjevně nepřípustných.

2)

Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že: — nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava obsažená v čl. 36 odst. 5 legislativního nařízení č. 165 ze dne 30. března 2001 o obecných pravidlech týkajících se organizace práce ve veřejné správě, která v případě zneužití, jež vyplývá z toho, že zaměstnavatel z veřejného sektoru použil po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou, zakazuje, aby tyto smlouvy byly přeměněny na pracovní smlouvu na dobu neurčitou, pokud vnitrostátní právní řád dotyčného členského státu obsahuje v rámci daného sektoru jiná efektivní opatření, jejichž účelem je zabránit zneužívání pracovních smluv na dobu určitou, a případně jejich zneužívání sankcionovat. Předkládajícímu soudu však přísluší, aby posoudil, nakolik podmínky použití příslušných ustanovení vnitrostátního práva a jejich skutečné provedení z nich činí vhodné opatření k tomu, aby se zabránilo zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv nebo pracovních vztahů na dobu určitou ze strany veřejné správy a případě aby se jejich zneužívání sankcionovalo; — nemůže mít samo o sobě žádný vliv na základní politické a ústavní systémy ani na základní funkce dotyčného členského státu ve smyslu čl. 4 odst. 2 SEU.

3)

Uvedená rámcová dohoda musí být vykládána v tom smyslu, že opatření stanovená takovou vnitrostátní právní úpravou, jako je úprava, o niž jde v původním řízení, jejímž účelem je sankcionovat zneužívání pracovních smluv nebo pracovních vztahů na dobu určitou, nesmějí být méně příznivá než opatření vztahující se na podobné situace vnitrostátní povahy ani nesmějí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných právním řádem Unie. Předkládajícímu soudu přísluší, aby posoudil, nakolik jsou ustanovení vnitrostátního práva, jejichž účelem je sankcionovat zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv nebo pracovních vztahů na dobu neurčitou ze strany veřejné správy, v souladu s těmito zásadami.

---

(1)  Úř. věst. C 63, 13.3.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/12

---

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. listopadu 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Krajského súdu v Prešove — Slovenská republika) — Pohotovosť s.r.o. v. Iveta Korčkovská

(Věc C-76/10) (1)

(Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Směrnice 93/13/EHS - Zneužívající klauzule - Směrnice 2008/48/ES - Směrnice 87/102 - Smlouvy o spotřebitelském úvěru - Roční procentní sazba nákladů - Rozhodčí řízení - Rozhodčí nález - Možnost vnitrostátního soudu posoudit i bez návrhu případný zneužívající charakter některých ustanovení)

2011/C 30/18

Jednací jazyk: slovenština

Předkládající soud

Krajský súd v Prešove

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Pohotovosť s.r.o.

Žalovaná: Iveta Korčkovská

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Krajský súd v Prešove — Výklad směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, s. 66) — Smlouva o spotřebitelském úvěru obsahující lichvářskou úrokovou sazbu a využití rozhodčího řízení v případě sporu — Možnost předkládajícího soudu, před kterým probíhá řízení o výkonu pravomocného rozhodčího nálezu, posoudit i bez návrhu případný zneužívající charakter těchto ustanovení

Výrok

1)

Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách ukládá vnitrostátnímu soudu, kterému byl předložen návrh na nucený výkon pravomocného rozhodčího nálezu vydaného bez účasti spotřebitele, povinnost posoudit i bez návrhu zneužívající charakter sankce, která je upravena ve smlouvě o úvěru uzavřené poskytovatelem úvěru se spotřebitelem a která byla v tomto nálezu uplatněna, má-li k tomu tento soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu a může-li uvedený soud podle vnitrostátních procesních pravidel provést takové posouzení v rámci obdobných řízení na základě vnitrostátního práva.

2)

Dotyčnému vnitrostátnímu soudu přísluší určit, zda se má takové ustanovení smlouvy o úvěru, jako je ustanovení, o které jde ve věci v původním řízení, které podle zjištění tohoto soudu upravuje nepřiměřeně vysokou sankci k tíži spotřebitele, považovat vzhledem ke všem okolnostem týkajícím se uzavření této smlouvy za zneužívající ve smyslu článků 3 a 4 směrnice 93/13. Je-li tomu tak, je úlohou uvedeného soudu vyvodit všechny důsledky, které z toho vyplývají podle vnitrostátního práva, aby se ujistil, že tento spotřebitel není uvedeným ustanovením vázán.

3)

Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, neuvedení údaje o roční procentní sazbě nákladů ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, který má podstatný význam v kontextu směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/7/ES ze dne 16. února 1998, může představovat rozhodující okolnost pro vnitrostátní soud v rámci jeho analýzy otázky, zda ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru týkající se jeho nákladů, ve kterém se takovýto údaj nenachází, je sepsáno jasným a srozumitelným jazykem ve smyslu článku 4 směrnice 93/13. Není-li tomu tak, má tento soud možnost i bez návrhu posoudit, zda vzhledem ke všem okolnostem týkajícím se uzavření této smlouvy může opomenutí údaje o roční procentní sazbě nákladů v jejím ustanovení týkajícím se nákladů tohoto úvěru znamenat, že toto ustanovení má zneužívající charakter ve smyslu článků 3 a 4 směrnice 93/13. Bez ohledu na poskytnutou možnost posoudit uvedenou smlouvu z hlediska směrnice 93/13 se však musí směrnice 87/102 vykládat v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu umožňuje použít i bez návrhu ustanovení, kterými se do vnitrostátního práva provádí článek 4 posledně uvedené směrnice a která stanoví, že neuvedení údaje o roční procentní sazbě nákladů ve smlouvě o spotřebitelském úvěru má za následek, že se poskytnutý úvěr považuje za bezúročný a bez poplatků.

---

(1)  Úř. věst. C 134, 22.5.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/13

---

Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 29. září 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank Breda — Nizozemí) — VAV-Autovermietung GmbH v. Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Zuid/kantoor Roosendaal

(Věc C-91/10) (1)

(Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Volný pohyb služeb - Články 49 ES až 55 ES - Motorová vozidla - Používání motorového vozidla registrovaného a pronajatého v jiném členském státě - Zdanění tohoto vozidla v prvním členském státě při jeho prvním použití na vnitrostátní silniční síti)

2011/C 30/19

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Breda

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: VAV-Autovermietung GmbH

Žalovaný: Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Zuid/kantoor Roosendaal

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Rechtbank Breda — Výklad článků 56 SFEU až 62 SFEU — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví výběr registrační daně při prvním použití vnitrostátní sítě veřejných komunikací vozidlem

Výrok

Články 49 ES až 55 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci, která je předmětem sporu v původním řízení, podle níž je osoba, která má bydliště, nebo je usazena v určitém členském státě, jež v tomto členském státě používá vozidlo registrované a pronajaté v jiném členském státě, povinna při prvním použití tohoto vozidla na silnicích prvního členského státu odvést daň v plné výši, přičemž přeplatek vypočtený v závislosti na době, po kterou trvalo používání uvedeného vozidla na těchto silnicích, je vrácen bez úroků poté, co toto užívání skončilo.

---

(1)  Úř. věst. C 113, 1.5.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/13

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Essen (Německo) dne 15. října 2010 — Dr Biner Bähr, jakožto insolvenční správce jmění Hertie GmbH v. HIDD Hamburg-Bramfeld B.V. 1

(Věc C-494/10)

()

2011/C 30/20

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Essen

Účastníci původního řízení

Žalobce: Dr. Biner Bähr, jakožto insolvenční správce jmění Hertie GmbH

Žalovaný: HIDD Hamburg-Bramfeld B.V. 1

Předběžné otázky

1)

Trvá ESD v zásadě na své judikatuře ve věci „Seagon v. Deko“ (C-339/07), že podle čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (1) ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení o odpůrčí žalobě podané v úpadkovém řízení a směřující proti žalovanému, který má statutární sídlo v jiném členském státě, jsou příslušné rozhodnout soudy členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno, i v případě, kdy jsou vedle žalobních nároků v úpadkovém řízení primárně uplatňovány nároky z pravidel týkajících se zachování základního kapitálu ve smyslu ustanovení vnitrostátního práva obchodních společností, které jsou nezávislé na zahájení úpadkového řízení a jejichž cíl je z hospodářského hlediska totožný nebo kvantitativně rozsáhlejší než cíl žalobního nároku?

2)

Pokud je třeba na první otázku odpovědět záporně: Spadá odpůrčí žaloba v úpadkovém řízení, jejímž předmětem je zároveň a v prvé řadě nárok nezávislý na úpadkovém řízení, který insolvenční správce opírá o nárok vyplývající z práva obchodních společností a jehož cíl je z hospodářského hlediska totožný nebo kvantitativně rozsáhlejší než cíl žalobního nároku, pod výjimku podle čl. 1 odst. 2 písm. b) NUVR (2), nebo se v tomto případě určí mezinárodní příslušnost odlišně od rozhodnutí ESD „Seagon v. Deko“ (C-339/07) podle NUVR?

3)	Je smlouva nebo nároky ze smlouvy předmětem řízení ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. a) NUVR, pokud se spojení stran sporu zakládá pouze na nepřímém vztahu, spočívajícím ve stoprocentním podílu mateřské společnosti kartelu na dotyčné společnosti účastnící se sporu?

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení; Úř. věst. L 160, s. 1.

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; Úř. věst. L 12, s. 1.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/14

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 15. října 2010 — Centre hospitalier universitaire de Besançon v. Thomas Dutrueux, Caisse primaire d'assurance maladie du Jura

(Věc C-495/10)

()

2011/C 30/21

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Centre hospitalier universitaire de Besançon

Odpůrci: Thomas Dutrueux, Caisse primaire d'assurance maladie du Jura

Předběžné otázky

1)

Umožňuje směrnice 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 (1) s ohledem na ustanovení svého článku 13 zavedení systému odpovědnosti, který vychází ze zvláštní situace pacientů veřejných zdravotnických zařízení a který jim přiznává zejména nárok na to, aby od těchto zařízení i při absenci pochybení na jejich straně obdrželi náhradu za újmu způsobenou v důsledku selhání výrobků a přístrojů, které používají, aniž je dotčena možnost, aby dotyčné zařízení uplatnilo regresní nárok proti výrobci?

2)	Omezuje směrnice možnost, aby členské státy upravily odpovědnost osob, které používají vadné přístroje nebo výrobky v rámci poskytování služeb a přitom způsobí újmu příjemci této služby?

---

(1)  Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. L 210, s. 29; Zvl. vyd. 15/01, s. 257).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/14

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Waldshut-Tiengen — Landwirtschaftsgericht (Německo) dne 21. října 2010 — Rico Graf a Rudolf Engel v. Landratsamt Waldshut — Landwirtschaftsamt

(Věc C-506/10)

()

2011/C 30/22

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Waldshut-Tiengen — Landwirtschaftsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobci: Rico Graf a Rudolf Engel

Žalovaný: Landratsamt Waldshut — Landwirtschaftsamt

Předběžná otázka

Je ustanovení § 6 odst. 1a Baden-Württembergisches Ausführungsgesetz zum Grundstücksverkehrsgesetz und zum Landpachtverkehrsgesetz (prováděcí zákon spolkové země Bádensko Württembersko k zákonu o převodu pozemků a k zákonu o převodu pachtů) ve znění ze dne 21. února 2006 (Sbírka zákonů s. 85) slučitelné s Dohodou mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob (1)?

---

(1)  Úř. věst. L 114, s. 6.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/14

---

Žaloba podaná dne 25. října 2010 — Evropská komise v. Nizozemské království

(Věc C-508/10)

()

2011/C 30/23

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Condou-Durande a R. Troosters)

Žalované: Nizozemské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Nizozemské království tím, že od státních příslušníků třetích zemí a jejich rodinných příslušníků, kteří podali žádost o právní postavení státních příslušníků, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, vyžadují vysoké a nepřiměřené poplatky, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice 2003/109/ES, a tím povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 258 SFEU;

—	uložit Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise považuje částku, podle okolností případu, ve výši od 201 do 830 eur za zpracování žádosti o uznání právního postavení státního příslušníka, který je dlouhodobě pobývajícím rezidentem, za nepřiměřeně vysokou ve srovnání s částkou 30 eur, kterou musí uhradit občané Unie za pobytovou kartu. Takový postup tedy nelze považovat za „oprávněný“. Podle Komise mohou poplatky takového druhu bez ohledu na otázku, zda představují náhradu za skutečně vzniklé náklady, být prostředkem „k omezování výkonu práva pobytu“ ve smyslu bodu 10 odůvodnění směrnice a tímto způsobem mít odrazující účinek na státní příslušníky třetích zemí, kteří si přejí uplatnit práva, která jim směrnice přiznává. Pro tento závěr hovoří rovněž skutečnost, že Komise v této souvislosti obdržela od občanů stížnosti.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/15

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 26. října 2010 — Josef Geistbeck a Thomas Geistbeck v. Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH

(Věc C-509/10)

()

2011/C 30/24

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Josef Geistbeck a Thomas Geistbeck

Žalovaná: Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH

Předběžné otázky

Soudnímu dvoru Evropské unie se podle čl. 267 odst. 1 písm. b) a odst. 3 SFEU předkládají tyto otázky týkající se výkladu nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství (nařízení o ochraně odrůd, dále jen „nařízení č. 2100/94“) (1) a nařízení Komise (ES) č. 1768/95 ze dne 24. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství (nařízení o přesévání, dále jen „nařízení č. 1768/95“) (2):

a)

Má být přiměřená náhrada, kterou je zemědělec povinen zaplatit držiteli odrůdového práva Společenství podle čl. 94 odst. 1 nařízení č. 2100/94, protože použil rozmnožovací materiál chráněné odrůdy získaný přeséváním a nesplnil podmínky stanovené v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 a článku 8 nařízení č. 1768/95, vypočtena podle průměrné částky poplatku, který se na stejném území požaduje za licenční výrobu odpovídajícího množství rozmnožovacího materiálu chráněných odrůd dotyčných rostlinných druhů, nebo je namísto toho třeba vycházet z (nižší) odměny, kterou by bylo nutno zaplatit podle čl. 14 odst. 3 čtvrté odrážky nařízení č. 2100/94 a článku 5 nařízení č. 1768/95 v případě dovoleného přesévání?

b)

Jestliže je třeba vycházet pouze z odměny za oprávněné přesévání: Může držitel odrůdového práva za uvedených okolností při jednorázovém zaviněném porušení stanovit škody, jež mu musí být nahrazeny podle čl. 94 odst. 2 nařízení č. 2100/94, paušálně na základě poplatku za udělení licence k výrobě rozmnožovacího materiálu?

c)

Je přípustné či dokonce nutné při určování výše přiměřené náhrady dlužné podle čl. 94 odst. 1 nařízení č. 2100/94 nebo náhrad dalších škod dlužných podle čl. 94 odst. 2 nařízení č. 2100/94 zohlednit zvláštní, s kontrolou spojené zvláštní náklady organizace, jež hájí práva mnohých držitelů ochranného práva, takovým způsobem, že se uloží dvojnásobek obvykle sjednané náhrady, respektive odměny dlužné podle čl. 14 odst. 3 čtvrté odrážky nařízení č. 2100/94?

---

(1)  Úř. věst. L 227, s. 1; Zvl. vyd. 03/16, s. 390

(2)  Úř. věst. L 173, s. 14; Zvl. vyd. 03/18, s. 63

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/16

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 27. října 2010 — Finanzamt Hildesheim v. BLC Baumarkt GmbH & Co. KG

(Věc C-511/10)

()

2011/C 30/25

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalovaný: Finanzamt Hildesheim

Žalobkyně: BLC Baumarkt GmbH & Co. KG

Předběžná otázka

Je třeba čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu (1) vykládat v tom smyslu, že opravňuje členské státy, aby pro rozdělení daní na vstupu z výstavby budovy ke smíšenému využití stanovily přednostně jiné kritérium rozdělení, než je klíč rozlišující podle povahy plnění?

---

(1)  Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/16

---

Žaloba podaná dne 26. října 2010 — Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-512/10)

()

2011/C 30/26

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: H. Støvlbæk a K. Herrmann)

Žalovaná: Polská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Polská republika nesplnila při provedení prvního železničního balíku povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 6 odst. 3 a přílohy II směrnice Rady 91/440/EHS ze dne 29. července 1991 o rozvoji železnic Společenství ve znění změn (1), jakož i z čl. 4 odst. 2 a čl. 14 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (2), jakož i z čl. 6 odst. 2 a 3 směrnice 2001/14/ES, z čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/14/ES ve spojení s čl. 7 odst. 3 a 4 směrnice 91/440/EHS ve znění změn a z čl. 7 odst. 3 a 8 odst. 1 směrnice 2001/14/ES

—	uložit Polské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise vytýká Polské republice čtyři porušení ustanovení prvního železničního balíku.

Zaprvé dle Komise Polská republika nestanovila žádné mechanismy, které by zajišťovali rozhodovací a organizační nezávislost provozovatele infrastruktury plnící základní funkce, jakým je PLK S.A. (Polskie Linie Kolejowe, Spółka Akcyjna) na holdingové společnosti, a sice jak na mateřské společnosti PKP S.A., jakož i na jiných dceřinných společnostech holdingu, které jsou železničními provozovateli.

Zadruhé dle Komise nepřijala Polská republika v souladu s čl. 6 odst. 1 prvním pododstavcem směrnice 2001/14/ES a čl. 7 odst. 3 a 4 směrnice 91/440/EHS vhodná opatření k dosažení finanční rovnováhy provozovatelem infrastruktury PLK S.A. v přiměřené lhůtě. Polská republika povolila PLK S.A. kumulovat ztráty až do roku 2012.

Zatřetí dle Komise Polská republika nestanovila pro společnost PLK S.A. žádný obecný systém podnětů podle čl. 6 odst. 2 a 3 směrnice 2001/14/ES ke snižování nákladů a poplatků za používání železniční infrastruktury.

Začtvrté dle Komise Polská republika nepřijala, bez ohledu na čl. 7 odst. 3 směrnice 2001/14/ES, náležitá opatření, aby se poplatky za minimální přístup k železniční infrastruktuře stanovily na základě nákladů přímo vynaložených za provoz železniční dopravy. Navíc polský stát nestanovil kontrolní mechanismus požadovaný čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/14/ES umožňující ověřit, zda různé segmenty trhu jsou schopny hospodářsky unést zvýšení poplatků za přístup a využívání železniční infrastruktury.

---

(1)  Úř. věst. L 237, s. 25

(2)  Úř. věst. L 75, s. 29

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/17

---

Žaloba podaná dne 29. října 2010 — Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-515/10)

()

2011/C 30/27

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Rozet a A. Marghelis, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k zajištění toho, aby odpady z azbestocementu byly zpracovávány na náležitých skládkách, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 2 písm. e), čl. 3 odst. 1 a čl. 6 písm. d) směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů (1) a z ustanovení přílohy k rozhodnutí Rady 2003/33/ES ze dne 19. prosince 2002, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládky podle článku 16 a přílohy II směrnice 1999/31/ES (2);

—	uložit Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise vznáší jediný žalobní důvod na podporu své žaloby vycházející z nesprávného výkladu ustanovení směrnice 1999/31/ES a zejména definice „odpadu“.

Žalobkyně totiž zpochybňuje výklad provedený francouzskými orgány, podle něhož odpady mohou být inertní a zároveň nebezpečné. Podle Komise směrnice naopak rozděluje odpady do tří různých kategorií, „nebezpečné odpady“, „odpady neklasifikované jako nebezpečné“ a „inertní odpady“, což se projevuje různými povinnostmi a přesným rozlišením, pokud jde o podmínky přijímání jednotlivých odpadů na skládky. Odpady z azbestocementu tak mají být považovány za „nebezpečné odpady“ na základě seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím 2000/532/ES (3) ve znění rozhodnutí 2001/573/ES (4) a je nutná zvláštní obezřetnost při jejich odstraňování. Vnitrostátní právní úprava, která kvalifikuje odpady z azbestocementu jako inertní odpady a povoluje jejich přijetí na skládky pro inertní odpady, není tudíž v souladu s požadavky směrnice.

---

(1)  Úř. věst. L 182, s. 1; Zvl. vyd. 15/04, s. 228

(2)  Úř. věst. L 11, s. 27; Zvl. vyd. 15/07, s. 314

(3)  Rozhodnutí Komise ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Úř. věst. L 226, s. 3; Zvl. vyd. 15/05, s. 151)

(4)  Rozhodnutí Rady ze dne 23. července 2001, kterým se mění rozhodnutí Komise 2000/532/ES, pokud jde o seznam odpadů (Úř. věst. L 203, s. 18; Zvl. vyd. 15/06, s. 165)

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/17

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Canarias (Španělsko) dne 2. listopadu 2010 — María Luisa Gómez Cueto v. Administración del Estado

(Věc C-517/10)

()

2011/C 30/28

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de Canarias

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: María Luisa Gómez Cueto

Žalovaný: Administración del Estado

Předběžné otázky

1)	Vztahuje se směrnice Rady 1999/70/ES (1) ze dne 28. června 1999 na zaměstnance správních orgánů, kteří jsou ke správnímu orgánu vázáni služebním poměrem úřednického charakteru?

2)	Je v případě kladné odpovědi v rozporu s právem Společenství vnitrostátní zákon, který zpětné účinky určitého předpisu provádějícího ustanovení uvedené směrnice nevztahuje ke dni, k němuž měla být tato směrnice provedena do vnitrostátního práva?

---

(1)  Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. (Úř. věst. L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/18

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná First-tier Tribunal (Tax Chamber) (Spojené království) dne 8. listopadu 2010 — Lebara Ltd v. The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs

(Věc C-520/10)

()

2011/C 30/29

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

First-tier Tribunal (Tax Chamber)

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Lebara Ltd

Odpůrci: The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs

Předběžné otázky

1)

Pokud osoba povinná k dani („obchodník A“) prodává telefonní karty představující právo na příjem telekomunikačních služeb od této osoby, je třeba čl. 2 odst. 1 šesté směrnice o DPH (1) vykládat v tom smyslu, že obchodník A uskutečňuje pro účely DPH dvě dodání: jedno v okamžiku prodeje telefonní karty jiné osobě povinné k dani („obchodník B“) a druhé v okamžiku její realizace (tj. v okamžiku použití karty určitou osobou — „koncovým uživatelem“ — k uskutečnění telefonních hovorů)?

2)

Je-li tomu tak, jakým způsobem (v souladu s právními předpisy EU o DPH) je potřeba uplatnit DPH v dodavatelském řetězci, kde obchodník A prodá telefonní kartu obchodníkovi B, obchodník B telefonní kartu dále prodá v členském státě B a tuto kartu následně zakoupí koncový uživatel v členském státě B, který ji pak použije k uskutečnění telefonních hovorů?

---

(1)  Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23)

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/18

---

Kasační opravný prostředek podaný dne 8. listopadu 2010 Grúas Abril Asistencia, S.L. proti usnesení Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 24. srpna 2010 ve věci T-386/09, Grúas Abril Asistencia, S.L. v. Evropská komise

(Věc C-521/10 P)

()

2011/C 30/30

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Grúas Abril Asistencia, S.L. (zástupce: R. García García, abogado)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Přijmout předložená tvrzení, po provedení příslušného řízení zrušit usnesení o nepřípustnosti a prohlásit žalobu na neplatnost za přípustnou, jelikož žalobkyně má aktivní legitimaci k jejímu podání, a rozhodnout ve věci samé v souladu s návrhovými žádáními uvedenými v žalobě.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek směřuje proti usnesení Tribunálu, kterým byla prohlášena za nepřípustnou žaloba na neplatnost podaná proti rozhodnutí Evropské komise nezahájit řízení k nápravě oznámených porušení. Tribunál argumentuje tím, že jednotlivec nemůže takové odmítnutí napadnout žalobou.

Žalobkyně tvrdí, že podle článku 230 ES, článku III-365 Smlouvy o Ústavě pro Evropu a judikatury jsou jednotlivci oprávněni podat žalobu na neplatnost proti rozhodnutí, které je jim určeno a bezprostředně a osobně se jich dotýká. Žalobkyně požaduje zrušení usnesení o nepřípustnosti, a v důsledku toho prohlášení podané žaloby na neplatnost za přípustnou.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/18

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sozialgericht Würzburg (Německo) dne 9. listopadu 2010 — Doris Reichel-Albert v. Deutsche Rentenversicherung Nordbayern

(Věc C-522/10)

()

2011/C 30/31

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Sozialgericht Würzburg

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Doris Reichel-Albert

Žalovaná: Deutsche Rentenversicherung Nordbayern

Předběžné otázky

1)

Je třeba ustanovení čl. 44 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady 987/2009/ES ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (1) vykládat v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, podle nichž je třeba doby péče o dítě v jiném členském státě Evropské unie uznat jako doby péče o dítě v tuzemsku pouze v případě, že rodič vykonávající péči měl se svým dítětem obvyklý pobyt v zahraničí a během péče o dítě nebo bezprostředně před narozením dítěte měl z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti vykonávané v zahraničí doby povinného přispívání, nebo v případě společného pobytu manželů nebo životních partnerů v zahraničí, pokud takové doby povinného přispívání měl manžel či manželka nebo partner nebo partnerka rodiče, který vykonává péči o dítě, nebo je neměl pouze proto, že náležel k osobám uvedeným v § 5 odst. 1 a 4 SGB VI nebo byl podle § 6 SGB VI od povinného pojištění osvobozen (§ 56 odst. 3 druhá a třetí věta, § 57 a § 249 SBG VI)?

2)

Je třeba ustanovení čl. 44 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady 987/2009/ES ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení vykládat nad rámec jeho znění v tom smyslu, že ve výjimečném případě musí dojít k zohlednění dob péče o dítě i při neexistenci zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, pokud jinak není taková doba započtena podle příslušných právních předpisů ani v příslušném členském státě ani v jiném členském státě, ve kterém měla osoba během péče o děti obvyklý pobyt?

---

(1)  Úř. věst. L 284, s. 1.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/19

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 10. listopadu 2010 — Wintersteiger AG v. Products 4U Sondermaschinenbau GmbH

(Věc C-523/10)

()

2011/C 30/32

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshofs

Účastníci původního řízení

Žalobce: Wintersteiger AG

Žalovaný: Products 4U Sondermaschinenbau GmbH

Předběžné otázky

1)

Je třeba formulaci „míst[o], kde došlo nebo může dojít ke škodné události“ v čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) 44/2001 (nařízení Brusel I) (1) v případě údajného zásahu osoby usazené v jiném členském státě do práv z ochranné známky státu, ve kterém má sídlo soud, použitím klíčového slova (AdWord) totožného s touto ochrannou známkou v internetovém vyhledávači, jenž nabízí své služby pod různými Top-level-Domains (domény nejvyšší úrovně) podle země určení, vykládat v tom smyslu, 1.1. že příslušnost je založena pouze tehdy, jestliže se klíčové slovo použije na té internetové stránce vyhledávače, jejíž Top-level-Domain je doménou státu, v němž má sídlo soud; 1.2. že příslušnost je založena již pouze tím, že tuto internetovou stránku vyhledávače, na níž se použije klíčové slovo, lze otevřít ve státě, v němž má sídlo soud; 1.3. že příslušnost závisí na tom, že kromě možnosti otevření internetové stránky musí být splněny další požadavky?

2)

Jestliže bude otázka v bodě 1.3 zodpovězena kladně: Podle jakých kritérií je třeba určit, zda je při použití ochranné známky státu, v němž má sídlo soud, jako AdWord (klíčové slovo) na internetové stránce vyhledávače s jinou Top-level-Domain podle země určení, než je doména státu, v němž má sídlo soud, založena příslušnost podle čl. 5 odst. 3 nařízení Brusel I?

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/20

---

Žaloba podaná dne 11. listopadu 2010 — Evropská komise v. Portugalská republika

(Věc C-524/10)

()

2011/C 30/33

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupce: M. Afonso, zmocněnec)

Žalovaná: Portugalská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Portugalská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 296 a 298 směrnice o DPH (1) tím, že na zemědělské výrobce uplatnila zvláštní režim v rozporu s režimem zavedeným uvedenou směrnicí, neboť je osvobodila od DPH, jakož i tím, že uplatnila nulovou sazbu paušální kompenzace a zároveň započetla podstatnou zápornou hodnotu do vlastních zdrojů za účelem kompenzace DPH;

—	uložit Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Portugalské právní předpisy neupravují pro zemědělské výrobce paušální kompenzaci DPH zaplacené na vstupu. Portugalské orgány v návaznosti na kontrolu vlastních zdrojů za roky 2004 a 2005 provedenou v Portugalsku dne 13 a 14. listopadu 2007 uvedly, že DPH odváděná na vstupu, kterou si zemědělští výrobci podléhající zvláštnímu režimu neodečetli, představovala přibližně 5,3 % prodeje v roce 2004 a 7,9 % v roce 2005. Portugalské orgány měly za to, že DPH odváděná v zemědělském odvětí byla nadměrná a při výpočtu základu vlastních zdrojů v roce 2004 započetly zápornou hodnotu ve výši přibližně 70 milionů eur. Po podrobném přezkumu slučitelnosti zvláštního režimu uplatňovaného v Portugalsku na zemědělské výrobce se směrnicí o DPH dospěla Komise k názoru, že Portugalská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z 296 až 298 směrnice o DPH. Společná paušální úprava zavedená ve směrnici o DPH totiž vyžaduje stanovení přiměřeného procentuálního podílu kompenzace, pokud z relevantních makroekonomických údajů plyne, že zatížení DPH odváděnou na vstupu zemědělskými výrobci, na něž se vztahuje zvláštní režim, nebylo nulové nebo téměř nulové.

Ačkoli je pravda, že členské státy nejsou oprávněny stanovit procentuální sazby paušální kompenzace, jež převyšují zatížení DPH odvedenou na vstupu, s ohledem na to, že takové nadměrné kompenzace by byly státní podporou ve prospěch daného odvětí, nelze z toho vyvodit, že portugalské právní předpisy jsou v souladu se směrnicí DPH, neboť dané právní předpisy neupravují žádnou kompenzaci ve prospěch zemědělských výrobců podléhajících zvláštnímu režimu. Členské státy nemohou nezohlednit makroekonomické údaje a rovnou rozhodnout, že není třeba učinit žádnou kompenzaci DPH odvedené na vstupu, protože v takovém případě by členský stát uplatnil na vlastní zemědělské výrobce zvláštní režim, který by se podstatně lišil od společné paušální úpravy pro zemědělské výrobce zavedené a upravené v hlavě XII kapitole 2 směrnice o DPH.

Komise zastává názor, že zvláštní režim zavedený portugalskými právními předpisy pro plnění ze strany zemědělských výrobců není správným a jednotným uplatněním společné právní úpravy. Dané právní předpisy se totiž omezují pouze na osvobození od daně, a v důsledku toho zcela vylučují ze systému DPH všechny zemědělské výrobce, kteří se nerozhodli pro běžný daňový režim. Vzhledem k tomu, že zemědělští výrobci, na které se daný režim vztahuje, stále představují podstatnou část portugalského zemědělského odvětví, taková volba vnitrostátního zákonodárce vážně porušuje zásadu obecného zdanění, podle níž se DPH vybírá co nejobecněji a její působnost musí zahrnovat všechny fáze výroby a distribuce zboží, jakož i poskytování služeb. Krom toho osvobození uplatnitelné na plnění uskutečněná zemědělskými výrobci není upraveno v žádném ustanovení směrnice o DPH a je v přímém rozporu s čl. 296 odst. 1 uvedené směrnice, který členským státům pouze povoluje vybrat si ze tří řádně definovaných režimů: uplatnění běžného režimu, uplatnění zjednodušeného režimu stanoveného v hlavě XII kapitole 1, nebo uplatnění společné paušální úpravy stanovené v kapitole 2 téže hlavy.

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/20

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Magyar Köztársaság Legfelsőbb Bírósága (Maďarská republika) dne 15. listopadu 2010 — ERSTE Bank Hungary Nyrt. v. Maďarský stát, B.C.L Trading GmbH, ERSTE Befektetési Zrt.

(Věc C-527/10)

()

2011/C 30/34

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Magyar Köztársaság Legfelsőbb Bírósága

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: ERSTE Bank Hungary Nyrt.

Odpůrci: Maďarský stát, B.C.L Trading GmbH, ERSTE Befektetési Zrt.

Vedlejší účastníci řízení: dr. Bárándy és Társai Ügyvédi Iroda, Komerční banka, a.s.

Předběžná otázka

Je čl. 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (1) ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (dále jen „nařízení“) použitelný na občanskoprávní soudní řízení týkající se existence věcného práva (finančního zajištění), pokud země, v níž se nacházely cenné papíry, které sloužily jako předmět zajištění, a později částka v hotovosti, která je nahradila, nebyla členským státem v době zahájení úpadkového řízení v jiném členském státě, ale byla členským státem v době podání žaloby?

---

(1)  Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/21

---

Žaloba podaná dne 15. listopadu 2010 — Evropská komise v. Řecká republika

(Věc C-528/10)

()

2011/C 30/35

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Zavvos a H. Støvlbæk)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Řecká republika tím, že nepřijala opatření nezbytná k provedení první řady opatření pro železnice, porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 až 5 a z článku 11 směrnice 2001/14/ES, jakož i z čl. 30 odst.1, 4 a 5 uvedené směrnice;

—	uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

i)    Neuplatnění systému podnětů ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury a výše poplatků za přístup.

Komise je toho názoru, že Řecká republika bez dostatečného odůvodnění nepřijala opatření nezbytná k uplatnění v praxi systému podnětů poskytovaných provozovatelům infrastruktury ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury a výše poplatků za přístup, čímž porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 až 5 směrnice 2001/14/ES.

ii)    Nezavedení systému odměňování výkonu

Krom toho Komise má za to, že Řecká republika bez dostatečného odůvodnění nepřijala opatření nezbytná k úřednímu zavedení souboru mechanismů umožňujících zajistit vytvoření a uplatňování systému odměňování výkonu, jehož cílem by byla minimalizace závad a zvyšování výkonu železniční sítě v Řecku, a že tudíž nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 11 směrnice 2001/14/ES.

iii)    Nezřízení nezávislého regulačního subjektu a nezajištění možnosti tohoto subjektu ukládat sankce

Krom toho Komise má za to, že Řecká republika bez dostatečného odůvodnění nezajistila zřízení regulačního subjektu odpovědného za záležitosti dopravy, který by byl nezávislý, pokud jde o organizaci, rozhodnutí o financování, právní struktury a rozhodování, na jakémkoli provozovateli infrastruktury, správci poplatků, přidělujícím subjektu nebo žadateli. Konkrétněji Conseil national des Chemins de fer působí pod dohledem ministra dopravy a komunikací, který jak je známo vyvíjí rozhodující vliv na železniční podnik TRAINOSE. Z důvodu tohoto stavu existuje konflikt zájmů vzhledem k pozici zaměstnanců těchto subjektů, kteří jsou coby zaměstnanci regulačního subjektu povinni zajistit neexistenci diskriminace na úkor soutěžitelů veřejnoprávního železničního podniku, přičemž musí zároveň v rámci své regulační povinnosti zohlednit obchodní zájmy podniku působícího pod dohledem samotného ministra. Na základě výše uvedeného má Komise za to, že Řecká republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 30 odst. 1 směrnice 2001/14/ES.

Krom toho Komise má za to, že Řecká republika bez dostatečného odůvodnění nepřijala opatření nezbytná k tomu, aby bylo zajištěno, že regulační subjekt může ukládat sankce v případě odmítnutí poskytnout informace, nebo napravovat situace. Řecká republika zejména nepřijala rozhodnutí, které by vymezovalo povahu sankcí, výši pokut a řízení k jejich uplatnění a vymáhání, což vede k porušení povinností, které pro ni vyplývají z čl. 30 odst. 1, 4 a 5 směrnice 2001/14/ES.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/22

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 16. listopadu 2010 — Ministero dell’Economia e delle Finanze, Agenzia delle Entrate v. Safilo Spa

(Věc C-529/10)

()

2011/C 30/36

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: Ministero dell’Economia e delle Finanze, Agenzia delle Entrate

Odpůrkyně: Safilo Spa

Předběžné otázky

1)

Představuje zásada boje proti zneužívání práva v daňové oblasti tak, jak je definována v rozsudcích C-255/02 Halifax a C-425/06 Part Service, základní zásadu práva Společenství pouze pokud jde o daně harmonizované a upravené předpisy sekundárního práva Společenství, anebo se vztahuje, ve smyslu předpokladu porušení základních svobod, na oblast daní neharmonizovaných, jakými jsou daně přímé, jsou-li předmětem zdanění hospodářské činnosti nadnárodního charakteru, jako je nabytí užívacích práv ze strany společnosti k akciím jiné společnosti sídlící v jiném členském státě nebo ve třetí zemi?

2)

Bez ohledu na odpověď na předchozí otázku, existuje na úrovni Společenství zájem, aby členské státy stanovily přiměřené nástroje k potírání daňových úniků v oblasti neharmonizovaných daní? Brání tomuto zájmu nepoužití — v kontextu opatření týkajících se odpuštění daní — zásady zákazu zneužití práva uznané rovněž za pravidlo vnitrostátního práva a jsou v takovém případě porušeny zásady vyplývající z čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii?

3)

Lze ze zásad, jimiž se řídí jednotný trh, mimo případy výjimečných opatření úplného vzdání se daňové pohledávky, odvodit zákaz stanovení mimořádného opatření pro ukončení daňových sporů, jehož použití je časově omezeno a je podmíněno zaplacením jedné části dlužné daně, jež je výrazně nižší než je daň samotná?

4)	Brání zásada zákazu diskriminace a právní úprava v oblasti státních podpor režimu ukončení daňových sporů, o kterém se jedná v této věci?

5)

Brání zásada účinného uplatňování práva Společenství mimořádné časově omezené procesní právní úpravě, která odstraňuje přezkum legality (zejména přezkum správného výkladu a uplatňování práva Společenství) soudem rozhodujícím v posledním stupni, jenž má povinnost předložit Soudnímu dvoru Evropské unie žádost o rozhodnutí o předběžných otázkách týkajících se platnosti a výkladu?

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/22

---

Žaloba podaná dne 16. listopadu 2010 — Evropská komise v. Slovenská republika

(Věc C-531/10)

()

2011/C 30/37

Jednací jazyk: slovenština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Zadra a J. Javorský, zmocněnci)

Žalovaná: Slovenská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Slovenská republika tím, že Ministerstvo dopravy, pošt a telekomunikací Slovenské republiky uzavřelo smlouvu o poskytování poradenských služeb, která vykazuje přeshraniční zájem bez zveřejnění oznámení o zakázce, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze zásad zákazu diskriminace a transparentnosti, které vyplývají z článků 49 a 56 SFEU a jsou uvedené v článku 2 směrnice 2004/18/ES (1);

—	uložit Slovenské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Ministerstvo dopravy, pošt a telekomunikací Slovenské republiky uzavřelo smlouvu o poskytování služeb, která vykazuje přeshraniční zájem z důvodu hodnoty smlouvy, vyžadovaných odborných znalostí a na základě skutečnosti, že předcházejícím poskytovatelem služeb byla společnost z jiného členského státu. Smlouva byla uzavřena bez zveřejnění oznámení o zakázce. Byla tím jednoznačně porušena zásada transparentnosti, jelikož jiné subjekty než ty, které ministerstvo oslovilo dle vlastního výběru, nebyly informovány o existenci této zakázky a neměly možnost předložit své nabídky. Porušením zásady transparentnosti ministerstvo zároveň porušilo i zásadu zákazu diskriminace, jelikož zacházelo rozdílně se skupinou podniků, které ministerstvo oslovilo ve věci veřejné zakázky, a se skupinou podniků — do které patřily i podniky se sídlem mimo území Slovenské republiky — které nebyly osloveny, ale mohly mít zájem o tuto veřejnou zakázku. Tím, že zadání zakázky nebylo předmětem otevřeného výběrového řízení, se ministerstvo samo zřeklo výhod, které by v dané situaci mohly vyplynout z existence vnitřního trhu a díky nimž mohlo ministerstvo získat nejvýhodnější nabídku na poskytnutí poradenských služeb od většího počtu podniků z Evropské unie.

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/007, s. 132).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/23

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal d'instance de Roubaix (Francie) dne 17. listopadu 2010 — CIVAD SA v. Receveur des douanes de Roubaix, Directeur régional des douanes et droits indirects de Lille, Administration des douanes

(Věc C-533/10)

()

2011/C 30/38

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal d'instance de Roubaix

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: CIVAD SA

Žalovaní: Receveur des douanes de Roubaix, Directeur régional des douanes et droits indirects de Lille, Administration des douanes

Předběžné otázky

1)	Představuje protiprávnost nařízení Společenství, které nemůže být de facto ani de iure předmětem žaloby na neplatnost podané hospodářským subjektem, pro tento subjekt vyšší moc, která odůvodňuje překročení lhůty stanovené v čl. 236 [odst. 2 druhém pododstavci] celního kodexu Společenství (1)?

2)

Pokud je odpověď na první otázku záporná, ukládají ustanovení čl. 236 [odst. 2 třetího pododstavce] celního kodexu Společenství celním orgánům, aby z úřední povinnosti vrátily antidumpingové clo, jestliže poté, co členský stát Světové obchodní organizace (WTO) podal vůči jeho legalitě námitky, bylo prohlášeno za protiprávní, a to: 1) od prvního oznámení dotčené země podávající námitky vůči legalitě antidumpingového nařízení; 2) od zprávy skupiny odborníků, konstatující protiprávnost antidumpingového nařízení; 3) od zprávy Odvolacího orgánu WTO, na jejímž základě Evropské společenství uznalo protiprávnost antidumpingového nařízení?

---

(1)  Nařízení Rady (EHS) č. 2913 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/23

---

Kasační opravný prostředek podaný dne 19. listopadu 2010 proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 8. září 2010 ve věci T-575/08, 4care AG v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

(Věc C-535/10 P)

()

2011/C 30/39

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: 4care AG (zástupce: S. Redeker, Rechtsanwältin)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), Laboratorios Diafarm, S.A.

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	Zrušit rozsudek čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 8. září 2010, věc T-575/08, a zamítnout námitku vedlejší účastnice řízení.

—	Uložit žalovanému a vedlejší účastnici řízení náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Předmětný kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Tribunálu, kterým tento soud zamítl žalobu navrhovatelky na neplatnost rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 7. října 2008 o zamítnutí jejího návrhu na zápis slovního označení „Acumed“. Tribunál svým rozsudkem potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu, podle kterého existuje nebezpečí záměny se starší národní slovní ochrannou známkou „AQUAMED ACTIVE“.

Napadeným rozhodnutím Tribunálu údajně došlo k porušení práva Unie ve smyslu článku 58 Statutu Soudního dvora. Tribunál údajně nesprávně posoudil rozlišovací způsobilost namítané ochranné známky, podobnost kolidujících označení, jakož i otázku nebezpečí záměny.

V rámci přezkumu rozlišovací způsobilosti Tribunál údajně dostatečně nezohlednil popisný charakter pojmu „AQUAMED“ v rámci namítané ochranné známky. Krom toho Tribunál údajně nesprávně posoudil význam množství starších cizích ochranných známek, které uvedla žalobkyně. Označení „AQUAMED ACTIVE“ má podle navrhovatelky v podstatě slabou vnitřní rozlišovací způsobilost nejen na základě použití popisných a ve výrobním odvětví nadále obvyklých složek označení. Navíc údajně dochází k dodatečnému oslabení rozlišovací způsobilosti z důvodu používání podobných třetích označení v obchodním styku. Pokud by Tribunál správně tyto okolnosti posoudil, došel by k závěru, že namítaná ochranná známka „AQUAMED ACTIVE“ má každopádně velmi nepatrnou rozlišovací způsobilost a tím požívá úzký rozsah ochrany.

V rámci zkoumání podobnosti označení Tribunál údajně ponechal podstatné okolnosti nezohledněné a tím neprovedl žádné rozsáhlé posouzení. Tribunál údajně neprávem vycházel z toho, že část „ACTIVE“ starší ochranné známky je třeba zcela nezohledňovat v rámci porovnání označení, a že je třeba porovnat pouze pojmy „AQUAMED“ a „Acumed“. Tribunál přitom údajně nezohlednil, že pojmy „AQUAMED“ a „ACTIVE“ tvoří úzkou kombinaci, což je v rozporu s úplným odsunutím pojmu „ACTIVE“. Pokud by Tribunál postavil namítanou ochrannou známku „AQUAMED ACTIVE“ jako takovou proti přihlášené ochranné známce „Acumed“, musel by údajně konstatovat neexistenci podobnosti označení.

I kdyby se — neprávem — porovnávaly pouze pojmy „AQUAMED“ a „Acumed“, Tribunál se údajně každopádně dopustil nesprávného právního posouzení, když posuzoval otázku nebezpečí záměny. V tomto ohledu Tribunál údajně nevzal v úvahu několik dřívějších rozhodnutí, ve kterých bylo za srovnatelných okolností nebezpečí záměny vyloučeno. Navíc Tribunál údajně nezohlednil, že v důsledku úzkého rozsahu ochrany namítané ochranné známky stačí již nepatrné rozdíly označení k tomu, aby se vyloučilo nebezpečí záměny. Pokud by Tribunál vzal tuto okolnost v úvahu, dospěl by podle navrhovatelky k závěru, že přihlášená ochranná známka je na základě existujících obrazových, zvukových a koncepčních rozdílů každopádně dostatečně odlišná od namítané ochranné známky.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/24

---

Kasační opravný prostředek podaný dne 19. listopadu 2010 MPDV Mikrolab GmbH, Mikroprozessordatenverarbeitung und Mikroprozessorlabor proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 10. září 2010 ve věci T-233/08, MPDV Mikrolab GmbH, Mikroprozessordatenverarbeitung und Mikroprozessorlabor v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-536/10 P)

()

2011/C 30/40

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: MPDV Mikrolab GmbH, Mikroprozessordatenverarbeitung und Mikroprozessorlabor (zástupce: W. Göpfert, advokát)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit napadený rozsudek v části, ve které se jím v souladu s návrhovými žádáními předloženými Soudu zamítá žaloba;

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu ze dne 15. dubna 2008, č.j. R 1525/2006-4 a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1)

Tímto kasačním opravným prostředkem účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje zrušit rozsudek Tribunálu, kterým byla zamítnuta žaloba tím, že bylo rozhodnuto, že čtvrtý odvolací senát Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) neporušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (dále jen „nařízení č. 40/94“) a čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, když zamítl zápis slovní ochranné známky „ROI ANALYZER“ pro výrobky zařazené do třídy 9 (počítačový software) a pro služby zařazené do třídy 35 a 42 (provozně ekonomické poradenství, jakož i vývoj programů pro zpracování dat).

2)

Tribunál přitom vycházeje z nesprávného skutkového stavu předpokládal, že se jedná o speciální zboží a služby, které jsou určeny jen odborníkům, kteří mají znalosti a zajímají se o provozně ekonomickou oblast. Byla přitom pominuta skutečnost, že výrobek „počítačový software“ zařazený do třídy 9 je jen „zejména“ používán k ukládání a zpracování podnikových dat. Předmětem ochranné známky tedy může i software, který je chápán v širším, než v uvedeném smyslu. Krom toho se softwarem přihlašovatelky pracují i inženýři a jiné osoby, které nemají žádné znalosti odborné terminologie z provozně ekonomické oblasti. Posouzení Tribunálu bylo v této části provedeno na základě nesprávného skutkového stavu.

Tribunál dále, opět na základě použití nesprávných skutečností, zastával názor, že část „ROI“ sice má v různých jazycích různý význam, v souvislosti se slovem „ANALYZER“ je ale v oblasti obchodu vždy chápána jako „Return On Investment“. Argumentace Tribunálu je nesprávná v tom smyslu, že cílová veřejnost by pak přihlašovanou ochrannou známku vždy bez dalších úvah chápala jako označení „nástroje sloužícího k analýze rentability investic“.

Tribunál dále provedl nesprávné posouzení předmětných výrobků a služeb tím, že v souvislosti s počítačovým hardware vycházel z toho, že existují důvody pro zamítnutí zápisu. Po provedeném rozdělení ochranné známky bylo označení již pravomocně zapsáno pro tyto výrobky a služby zařazené do tříd 35 a 42.

Konečně argumentace poukazující na dřívější zápisy provedené v EU, totiž na zápisy formou ochranných známek Společenství, byla odmítnuta s odůvodněním, že vnitrostátní ochranné známky není možné zohlednit. I zde se vycházelo z nesprávného skutkového stavu.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/25

---

Žaloba podaná dne 17. listopadu 2010 — Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-542/10)

()

2011/C 30/41

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: Ł. Habiak a S. La Pergola)

Žalovaná: Polská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Polská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nebytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES (1), nebo v každém případě tím, že Komisi o uvedených předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 94 odst. 1 uvedené směrnice,

—	uložit Polské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2007/64 uplynula dne 1. listopadu 2009.

---

(1)  Úř. věst. L 319, s. 1.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/25

---

Kasační opravný prostředek podaný dne 23. listopadu 2010 Hans-Peterem Wilferem proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 8. září 2010 ve věci T-458/08, Hans-Peter Wilfer v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-546/10 P)

()

2011/C 30/42

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Hans-Peter Wilfer (zástupce: W. Prinz, Rechtsanwalt)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	zrušit v plném rozsahu rozsudek čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 8. září 2010 ve věci T-458/08,

—	uložit odpůrci náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Projednávaný kasační opravný prostředek napadá rozsudek Tribunálu (dříve Soudu), kterým byla zamítnuta žaloba navrhovatele na zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 25. července 2008 o zamítnutí přihlášky obrazové ochranné známky, která představuje hlavu kytary stříbrné, šedé a hnědé barvy.

Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatel čtyři důvody kasačního opravného prostředku.

Tribunál nezohlednil dokumenty, které byly poprvé předloženy současně se žalobou. Navrhovatel má za to, že se jednalo pouze o doplnění existujících argumentů, takže měly být zohledněny.

Tribunál porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 tím, že nezohlednil, že u ochranných známkách tvořených trojrozměrnou formou výrobku je třeba rozlišovat mezi výrobky široké spotřeby a zvláštními výrobky. Zvláštní výrobky se vyznačují tím, že podle obecného vnímaní relevantní veřejnosti vykazují určité části výrobku, které slouží právě k tomu, aby působily informačně, pokud jde o původ výrobku. V tomto ohledu neplatí žádné zvláštní požadavky na rozlišovací způsobilost. Z tohoto důvodu postačuje v případě takových výrobků již minimální rozlišovací způsobilost. Krom toho otázka rozlišovací způsobilosti nebyla projednána s ohledem na empirické pravidlo, že dotčená relevantní veřejnost (profesionální a amatérští hudebníci) znají existující zvyklost, že strunové nástroje, např. rovněž housle, jako Stradivari, se vyznačují zvláštním tvarem hlavy. Tribunál rovněž nezohlednil, že v případě obrazové ochranné známky, která znázorňuje pouze tu část výrobku, který obvykle slouží k rozeznání výrobku, jako je hlava kytary, postačuje minimální rozlišovací způsobilost.

Tribunál porušil zásadu přezkoumání skutkového stavu z úřední povinnosti na základě čl. 74 odst. 1 nařízení (ES) č. 40/94 tím, že v souvislosti s otázkou, v jakém rozsahu má hlava kytary informační účinky, pokud jde o původ, nezohlednil vztah pravidla a výjimky.

Tribunál konečně porušil rovněž zásadu rovnosti, jelikož nezohlednil, že existují i jiné ochranné známky Společenství a vnitrostátní ochranné známy, které znázorňují rovněž pouze hlavu kytary.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/26

---

Kasační opravný prostředek podaný dne 23. listopadu 2010 Švýcarskou konfederací proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 9. září 2010 ve věci T-319/05, Švýcarská konfederace v. Evropská komise, další účastníci řízení: Spolková republika Německo a Landkreis Waldshut

(Věc C-547/10 P)

()

2011/C 30/43

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Švýcarská konfederace (zástupce: S. Hirsbrunner, advokát)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Spolková republika Německo a Landkreis Waldshut

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 9. září 2010 ve věci T-319/05 podle článku 61 Statutu Soudního dvora,

—

v případě, že Soudní dvůr usoudí, že stav řízení dovoluje, aby vydal ve věci konečný rozsudek, zrušit rozhodnutí 2004/12/ES Evropské komise ze dne 5. prosince 2003 a uložit Evropské komisi podle čl. 122 odst. 1 Jednacího řádu Soudního dvora náhradu veškerých nákladů řízení včetně nákladů řízení v prvním stupni,

—	v případě, že Soudní dvůr usoudí, že stav řízení nedovoluje, aby vydal ve věci konečný rozsudek, vrátit věc Tribunálu, který ji projedná se zřetelem k právnímu posouzení Soudním dvorem, a přenechat tomuto soudu rozhodnutí o nákladech řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Tribunálu ze dne 9. září 2010 ve věci T-319/05 (dále jen „napadený rozsudek“). Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba navrhovatelky proti rozhodnutí Komise 2004/12/ES ze dne 5. prosince 2003 (dále jen „napadené rozhodnutí“) týkajícímu se 213. prováděcího nařízení k německé právní úpravě v oblasti letecké dopravy, které stanovilo postupy pro přistávání a vzlety pomocí přístrojů na letišti Curych, ze dne 15. ledna 2003 (dále jen „213. prováděcí nařízení“) ve znění prvního nařízení ze dne 1. dubna 2003, kterým se mění a doplňuje 213. prováděcí nařízení (dále jen „sporná německá opatření“).

Navrhovatelka uvádí tyto důvody kasačního opravného prostředku:

1)

Tribunál údajně z právního hlediska nesprávně vyložil a uplatnil čl. 9 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství (dále jen „nařízení č. 2408/92“), jelikož se domníval, že působnost tohoto článku zahrnuje pouze zákazy výkonu práv dopravy. Kromě toho údajně neuznal, že takový výklad čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92, i kdyby byl možný v kontextu EU, nemůže být podle čl. 1 odst. 2 Dohody uplatňován vůči navrhovatelce.

2)

Tribunál údajně nesprávně vyložil a uplatnil povinnost odůvodnění ve smyslu článku 296 SFEU (původně článek 253 ES), jelikož Komisi nevytknul, že bez uvedení důvodu vyloučila použitelnost čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92. Tribunál navíc údajně nesprávně vychází z toho, že skutečnost, že Komise odůvodnění uvedené v napadeném rozhodnutí nahradila novým „vysvětlením“ v průběhu soudního řízení nepředstavuje dodatečné předložení důvodů v soudním řízení.

3)	Tribunál údajně z právního hlediska nesprávně vyložil a uplatnil čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92, jelikož nezohlednil práva provozovatele letiště a obyvatel jejich okolí.

4)

Tribunál podle navrhovatelky nesprávně vyložil a uplatnil zásadu zákazu diskriminace. Dopustil se údajně nesprávného právního posouzení, když z posouzení vyloučil práva provozovatele letiště a švýcarských obyvatel žijících v okolí. Navzdory návrhům obsaženým v žalobě údajně odmítl zkoumat nezbytnost opatření. Tribunál údajně nedostatečně přísně uplatnil požadavek odůvodnění založeného na objektivních skutečnostech. Zájem na zvýhodnění turistické zóny údajně není hoden ochrany, jelikož ekonomické zájmy nemohou představovat objektivní odůvodnění.

5)

Při posuzování proporcionality se podle navrhovatelky Tribunál dopustil závažných právních chyb. Údajně zkreslil důkazy. Jeho objasnění skutkového stavu je údajně neúplné. V rozporu se svou vlastní přezkumnou pravomocí údajně nahradil skutková zjištění Komise svými vlastními zjištěními. V rozporu s právem být vyslechnut Tribunál podle navrhovatelky vychází ze skutkových předpokladů, ohledně nichž navrhovatelka nebyla vyslechnuta.

6)	Při zkoumání méně zatěžujících omezení Tribunál údajně nedodržel pravidla o rozdělení důkazního břemena a další zásady.

7)	Při vyjádřeních o alternativě týkající se množství hluku si Tribunál údajně zjevně protiřečí.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/27

---

Žaloba podaná dne 23. listopadu 2010 — Evropská komise v. Rakouská republika

(Věc C-548/10)

()

2011/C 30/44

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Alcover San Pedro a C. Egerer, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Rakouská republika tím, že nepřijala všechny právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (1), nebo v každém případě tím, že Komisi o uvedených předpisech v plném rozsahu neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložit Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice uplynula dne 15. května 2009.

---

(1)  Úř. věst. L 108, s. 1.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/27

---

Žaloba podaná dne 26. listopadu 2010 — Evropská komise v. Rakouská republika

(Věc C-555/10)

()

2011/C 30/45

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Braun a H. Støvlbæk, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Rakouská republika nesplnila při provádění prvního železničního balíčku své povinnosti vyplývající z čl. 6 odst. 3 a přílohy II směrnice 91/440/EHS, ve znění pozdějších předpisů, jakož i z čl. 4 odst. 2 a čl. 14 odst. 2 směrnice 2001/14/ES;

—	uložit Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise má za to, že nezávislost provozovatele železniční infrastruktury v Rakousku, požadovaná směrnicí, nebyla řádně provedena do vnitrostátního práva.

V Rakousku je sice zásadně přípustné stávající uspořádání podniku, který plní hlavní funkce pro správu železniční infrastruktury, a podniku, který poskytuje služby železniční dopravy, ve společném holdingu. Musí však být zajištěno, že podniky jsou prokazatelně na sobě hospodářsky nezávislé.

Především nesmí holding vykonávat žádnou kontrolu nad dceřinou společností, která plní hlavní funkce železniční infrastruktury. To podle názoru Komise není v Rakousku zajištěno. Na nezávislost provozovatele infrastruktury nedohlíží žádný nezávislý orgán a konkurenti nemají k dispozici žádnou účinnou možnost podání stížnosti v případě přednostního zacházení s určitým podnikem.

Nejsou stanovena ani dostatečná zákonná nebo smluvní pravidla, která by upravovala vztah mezi holdingovou společností a její dceřinou společností, která plní hlavní funkce železniční infrastruktury.

Podle názoru Komise vznikají pochybnosti ohledně hospodářské nezávislosti také z důvodu řady personálních propojení mezi holdingovou a dceřinou společností, jako jsou například dvojí funkce v představenstvech obou společností. Komise má za to, že je nezbytné, aby vedoucí pracovníci jednoho podniku byli na několik let vyloučeni z vedení druhého podniku. Krom toho musí ke jmenování vedoucího personálu společnosti pověřené plněním hlavních funkcí docházet jen pod dohledem nezávislého orgánu.

Dále, k zajištění požadované nezávislosti podniku pověřeného plněním hlavních funkcí provozovatele železniční infrastruktury se zdá být podle Komise nezbytné i prostorové a personální oddělení jednotlivých informačních systémů.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/28

---

Žaloba podaná dne 2. prosince 2010 — Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-565/10)

()

2011/C 30/46

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: S. Pardo Quintillán a D. Recchia, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Italská republika tím, že nepřijala — opatření nezbytná k zajištění, aby aglomerace — Chieti a Gissi (Abruzzy), — Acri, Siderno, Bagnara Calabra, Bianco, Cassano allo Ionio, Castrovillari Crotone, Santa Maria del Cedro, Gioia Tauro, Lamezia Terme, Melito di Porto Salvo, Mesoraca, Montebello Ionico, Montepaone, Motta San Giovanni, Reggio Calabria, Rende, Rossano, Scalea, Sellia Marina, Soverato a Strongoli (Kalábrie), — Afragola, Nola, Ariano Irpino, Avellino, Battipaglia, Benevento, Capaccio, Capri, Caserta, Mercato Sanseverino, Torre del Greco, Aversa, Ischia, Casamicciola Terme, Forio, Neapol-východ, Neapol-sever, Neapol-západ, Vico Equense, Salerno a Montesarchio (Kampánie), — Cervignano del Friuli a Monfalcone (Furlánsko-Julské Benátsko), — Frascati a Zagarolo (Lazio), — Camisano, Janov, La Spezia, Riva Ligure, Sanremo e Ventimiglia (Ligurie), — Tolentino (Marky), — Campobasso 1 a Isernia (Molise), — Manduria, Porto Cesareo, Supersano a Traviano (Apulie), — Follonica a Piombino (Toskánsko), — Misterbianco a další, Paternò, Aci Catena, Adrano, Catania a další, Giarre-Mascali-Riposto a další, Caltagirone, Aci Castello, Acireale a další, Belpasso, Biancavilla, Gravina di Catania, Tremestieri Etneo, San Giovanni La Punta, Caltanissetta-San Cataldo, Macchitella, Niscemi, Agrigento a předměstí, Favara, Palma di Montechiaro, Porto Empedocle, Sciacca, Cefalù, Carini a ASI Palermo, Monreale, Palermo a okrajové části, Santa Flavia, Augusta, Avola, Priolo Gargallo, Carlentini, Ragusa, Marina di Ragusa, Santa Croce Camerina, Vittoria, Scoglitti, Favignana, Marsala, Partanna l (Villa Ruggero), Capo d’Orlando, Giardini Naxos, Consortile Letojanni, Pace del Mela, Piraino, Roccalumera, Consortile Sant’Agata Militello, Consortile Torregrotta, Messina l, Messina a Messina 6 (Sicílie), s populačním ekvivalentem vyšším než 15 000 PE, které vypouštějí městské odpadové vody do recipientů nepovažovaných za „citlivé oblasti“ podle článku 5 směrnice 91/271/EHS (1), byly vybaveny stokovými soustavami ve smyslu čl. 3 odst. 1 první odrážky uvedené směrnice, — nepřijala opatření nezbytná k zajištění, aby v aglomeracích — Gissi a Lanciano-Castel Frentano (Abruzzy), — Acri, Siderno, Bagnara Calabra, Cassano allo Ionio, Castrovillari, Crotone, Melito di Porto Salvo, Montebello Ionico, Montepaone, Motta San Giovanni, Reggio Calabria a Rossano (Kalábrie), — Ariano Irpino, Avellino, Battipaglia, Benevento, Capaccio, Capri, Caserta, Aversa, Ischia, Casamicciola Terme, Forio, Massa Lubrense, Neapol-východ, Neapol-sever a Vico Equense (Kampánie), — Trieste-Muggia-San Dorligo (Furlánsko-Julské Benátsko), — Zagarolo (Lazio), — Albenga, Borghetto Santo Spirito, Finale Ligure, Janov, Imperia, La Spezia, Margherita Ligure, Quinto, Rapallo, Recco a Riva Ligure (Ligurie), — Campobasso l a Isernia (Molise), — Casamassima, Casarano, Manduria, Monte Sant’Angelo, Porto Cesareo, Salice Salentino, San Giovanni Rotondo, San Vito dei Normanni, Squinzano, Supersano a Vernole (Apulie), — Vicenza (Benátsko), — Misterbianco a další, Scordia-Militello Val di Catania, Palagonia, Aci Catena, Giarre-Mascali-Riposto a další, Caltagirone, Aci Castello, Bronte, Acireale a další, Belpasso, Gravina di Catania, Tremestieri Etneo, San Giovanni La Punta, Macchitella, Niscemi, Riesi, Agrigento a předměstí, Favara, Palma di Montechiaro, Menfi, Porto Empedocle, Ribera, Sciacca, Bagheria, Cefalù, Carini a ASI Palermo, Misilmeri, Monreale, Santa Flavia, Termini Imerese, Trabia, Augusta, Avola, Carlentini, Rosolini, Pozzallo, Ragusa, Modica, Scicli, Scoglitti, Campobello di Mazara, Castevetrano l, Triscina Marinella, Trapani-Erice (Casa santa), Favignana, Marsala, Mazara del Vallo, Partanna l (Villa Ruggero), Barcellona Pozzo di Gotto, Capo d’Orlando, Furnari, Giardini Naxos, Consortile Letojanni, Pace del Mela, Piraino, Roccalumera, Consortile Sant’Agata Militello, Consortile Torregrotta, Gioiosa Marea, Messina l, Messina 6, Milazzo, Patti a Rometta (Sicílie), s populačním ekvivalentem vyšším než 15 000 PE, které vypouštějí odpadní vody do recipientů nepovažovaných za „citlivé oblasti“ podle článku 5 směrnice 91/271/EHS, byly městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami podrobeny čištění v souladu s požadavky stanovenými čl. 4 odst. 1 a 3 uvedené směrnice, — nepřijala opatření nezbytná k tomu, aby byly čistírny městských odpadních vod, stavěné způsobem vyhovujícím požadavkům článků 4, 5, 6 a 7, projektovány, budovány, provozovány a udržovány tak, aby byla zaručena jejich dostatečná účinnost za všech běžných místních klimatických podmínek a aby se při projektování čistíren vzaly v úvahu sezónní rozdíly zatížení v aglomeracích. — Gissi a Lanciano-Castel Frentano (Abruzzy), — Acri, Siderno, Bagnara Calabra, Cassano allo Ionio, Castrovillari, Crotone, Melito di Porto Salvo, Montebello Ionico, Montepaone, Motta San Giovanni, Reggio Calabria a Rossano (Kalábrie), — Ariano Irpino, Avellino, Battipaglia, Benevento, Capaccio, Capri, Caserta, Aversa, Ischia, Casamicciola Terme, Forio, Massa Lubrense, Neapol-východ, Neapol-sever a Vico Equense (Kampánie), — Trieste-Muggia-San Dorligo (Furlánsko-Julské Benátsko), — Zagarolo (Lazio), — Albenga, Borghetto Santo Spirito, Finale Ligure, Janov, Imperia, La Spezia, Margherita Ligure, Quinto, Rapallo, Recco a Riva Ligure (Ligurie), — Casamassima, Casarano, Manduria, Monte Sant’Angelo, Porto Cesareo, Salice Salentino, San Giovanni Rotondo, San Vito dei Normanni, Squinzano, Supersano a Vernole (Apulie), — Vicenza (Benátsko), — Misterbianco a další, Scordia — Militello Val di Catania, Palagonia, Aci Catena, Giarre-Mascali-Riposto a další, Caltagirone, Aci Castello, Bronte, Acireale a další, Belpasso, Gravina di Catania, Tremestieri Etneo, San Giovanni La Punta, Macchitella, Niscemi, Riesi, Agrigento a předměstí, Favara, Palma di Montechiaro, Menfi, Porto Empedocle, Ribera, Sciacca, Bagheria, Cefalù, Carini a ASI Palermo, Misilmeri, Monreale, Santa Flavia, Termini Imerese, Trabia, Augusta, Avola, Carlentini, Rosolini, Pozzallo, Ragusa, Modica, Scicli, Scoglitti, Campobello di Mazara, Castevetrano l, Triscina Marinella, Trapani-Erice (Casa santa), Favignana, Marsala, Mazara del Vallo, Partanna l (Villa Ruggero), Barcellona Pozzo di Gotto, Capo d’Orlando, Furnari, Giardini Naxos, Consortile Letojanni, Pace del Mela, Piraino, Roccalumera, Consortile Sant’Agata Militello, Consortile Torregrotta, Gioiosa Marea, Messina l, Messina 6, Milazzo, Patti a Rometta (Sicílie), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 3 odst. l a 2, čl. 4 odst. l a 3, ve spojení s přílohou l, oddílem B, a článku 10 směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod;

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise svou žalobou namítá, že Itálie v několika částech svého státního území neprovedla správně směrnici Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod.

Komise poukazuje na různá porušení čl. 3 odst. 1 první odrážky a odst.2 směrnice, podle kterého byly členské státy povinny zajistit, aby do 31. prosince 2000 byly všechny aglomerace s populačním ekvivalentem vyšším než 15 000 PE vybaveny stokovými soustavami městských odpadních vod, vyhovujícími požadavkům přílohy I A. Tato povinnost nebyla řádně splněna v několika aglomeracích regionů Abruzzy, Kalábrie, Kampánie, Furlánsko-Julské Benátsko, Lazio, Ligurie, Molise, Apulie, Toskánsko a Sicílie spadajících do působnosti zde dotčeného ustanovení.

Článek 4 uvedené směrnice v odst. 1 a 3 stanoví, že členské státy zajistí, aby městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami byly před vypuštěním podrobeny sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění, a to nejpozději do 31. prosince 2000 u všech vypouštění z aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 15 000 PE, v souladu požadavky uvedenými v příloze I B téže směrnice. Komise shledala nesplnění dotčeného ustanovení v řadě aglomerací v regionech Abruzzy, Kalábrie, Kampánie, Furlánsko-Julské Benátsko, Lazio, Ligurie, Molise, Apulie, Benátsko a Sicílie. Nesplnění článku 4 směrnice vede ve většině případů též k nesplnění článku 10 uvedené směrnice, podle kterého musí být čistírny městských odpadních vod projektovány, budovány, provozovány a udržovány tak, aby byla zaručena jejich dostatečná účinnost za všech běžných místních klimatických podmínek.

---

(1)  Úř. věst. L 135, s. 40; Zvl. vyd. 15/02, s. 26

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/30

---

Žaloba podaná dne 13. prosince 2010 — Evropská komise v. Rakouská republika

(Věc C-582/10)

()

2011/C 30/47

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: N. Yerrell a B. Schöfer, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Rakouská republika tím, že nepřijala všechny právní a správní předpisy nezbytné k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí (1) nebo v každém případě tím, že Komisi o uvedených předpisech v plném rozsahu neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

—	uložit Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2008/68/ES uplynula dne 30. června 2009.

---

(1)  Úř. věst. L 260, s. 13

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/30

---

Usnesení předsedy třetího senátu Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2010 — Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-383/08) (1)

()

2011/C 30/48

Jednací jazyk: italština

Předseda třetího senátu nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 301, 22.11.2008.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/31

---

Usnesení předsedy třetího senátu Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2010 — Evropská komise v. Spolková republika Německo

(Věc C-244/09) (1)

()

2011/C 30/49

Jednací jazyk: němčina

Předseda třetího senátu nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 233, 26.9.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/31

---

Usnesení předsedy pátého senátu Soudního dvora ze dne 25. října 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

(Věc C-528/09) (1)

()

2011/C 30/50

Jednací jazyk: estonština

Předseda pátého senátu nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 63, 13.3.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/31

---

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 8. listopadu 2010 — Evropská komise v. Portugalská republika

(Věc C-44/10) (1)

()

2011/C 30/51

Jednací jazyk: portugalština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 100, 17.4.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/31

---

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 9. listopadu 2010 — Evropská komise v. Portugalská republika

(Věc C-103/10) (1)

()

2011/C 30/52

Jednací jazyk: portugalština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 113, 1.5.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/31

---

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank van eerste aanleg te Brussel-Belgie) — Belpolis Benelux SA v. Belgische Staat

(Věc C-114/10) (1)

()

2011/C 30/53

Jednací jazyk: nizozemština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 134, 22.5.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/31

---

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2010 — Evropská komise v. Rakouská republika

(Věc C-146/10) (1)

()

2011/C 30/54

Jednací jazyk: němčina

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 148, 5.6.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/32

---

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 8. listopadu 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

(Věc C-195/10) (1)

()

2011/C 30/55

Jednací jazyk: estonština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 179, 3.7.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/32

---

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 26. října 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

(Věc C-231/10) (1)

()

2011/C 30/56

Jednací jazyk: estonština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 179, 3.7.2010.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/33

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 7. prosince 2010 — Frucona Košice v. Komise

(Věc T-11/07) (1)

(Státní podpory - Částečné prominutí daňového dluhu v rámci vyrovnání - Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem a nařizující její navrácení - Kritérium soukromého věřitele v tržním hospodářství)

2011/C 30/57

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Frucona Košice a.s. (Košice, Slovensko) (zástupci: B. Hartnett, barrister, O. H. Geiss a A. Barger, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. Martenczuk a K. Walkerová, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: St. Nicolaus-trade a.s. (Bratislava, Slovensko) (zástupce: N. Smaho, advokát)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2007/254/ES ze dne 7. června 2006 o státní podpoře K 25/2005 (ex NN 21/2005) poskytnuté Slovenskou republikou ve prospěch společnosti Frucona Košice a.s. (Úř. věst. L 112, s. 14).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Frucona Košice a..s. se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 56, 10.3.2007.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/33

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 7. prosince 2010 — Fahas v. Rada

(Věc T-49/07) (1)

(Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření v rámci boje proti terorismu - Zmrazení finančních prostředků - Žaloba na neplatnost - Právo na obhajobu - Právo na účinnou soudní ochranu - Odůvodnění - Žaloba na náhradu škody)

2011/C 30/58

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Sofiane Fahas (Mielkendorf, Německo) (zástupce: F. Zillmer, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: původně M. Bishop, E. Finnegan a S. Marquardt, poté M. Bishop, J.-P. Hix a E. Finnegan, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Italská republika (zástupci: I. Bruni, zmocněnec, ve spolupráci s G. Albenziem, avvocato dello Stato)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Rady 2008/583/ES ze dne 15. července 2008, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje rozhodnutí 2007/868/ES, v rozsahu, v němž se týká žalobce, jakož i uložení povinnosti Radě neuvádět jméno žalobce v jejích dalších rozhodnutích, dokud nebude vydáno pravomocné soudní rozhodnutí, a návrh na náhradu škody.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Sofiane Fahas ponese kromě vlastních nákladů řízení i náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3)	Italská republika ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 95, 28.4.2007.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/34

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 7. prosince 2010 — Nute Partecipazioni a La Perla v. OHIM — Worldgem Brands (NIMEI LA PERLA MODERN CLASSIC)

(Věc T-59/08) (1)

(Ochranná známka Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Společenství NIMEI LA PERLA MODERN CLASSIC - Starší národní obrazové ochranné známky la PERLA - Relativní důvod pro zamítnutí - Poškození dobrého jména - Článek 8 odst. 5 a čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 5 a čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009))

2011/C 30/59

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Nute Partecipazioni SpA, dříve Gruppo La Perla SpA (Bologne, Itálie); a La Perla Srl (Bologne) (zástupci: R. Morresi a A. Dal Ferro, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: původně L. Rampini, poté O. Montalto, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Worldgem Brands Srl, dříve Worldgem Brands — Gestão e Investimentos Lda (Creazzo, Itálie) (zástupci: V. Bilardo, M. Mazzitelli a C. Bacchini, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 19. listopadu 2007 (věc R 537/2004-2) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Nute Partecipazioni SpA a Worldgem Brands Srl.

Výrok

1)	Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky) (OHIM) ze dne 19. listopadu 2007 (věc R 537/2004-2) se zrušuje v rozsahu, ve kterém OHIM zamítl návrh na prohlášení neplatnosti a uložil Nute Partecipazioni SpA nést vlastní náklady.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	OHIM ponese vlastní náklady a nahradí 90 % nákladů Nute Partecipazioni a La Perla Srl před Tribunálem a veškeré náklady Nute Partecipazioni před odvolacím senátem.

4)	Nute Partecipazioni a La Perla ponesou 10 % vlastních nákladů před Tribunálem.

5)	Worldgem Brands Srl ponese vlastní náklady.

---

(1)  Úř. věst. C 92, 12.4.2008.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/34

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2010 — Polsko v. Komise

(Věc T-69/08) (1)

(Sbližování právních předpisů - Směrnice 2001/18/ES - Vnitrostátní předpisy odchylující se od harmonizačního opatření - Zamítavé rozhodnutí Komise - Neoznámení ve lhůtě šesti měsíců stanovené v čl. 95 odst. 6 prvním pododstavci ES)

2011/C 30/60

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Polská republika (zástupci: původně M. Dowgielewicz, poté M. Dowgielewicz, B. Majczyna a M. Jarosz, a konečně M. Szpunar, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: M. Patakia, C. Zadra a K. Herrmann, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalobkyni: Česká republika (zástupce: M. Smolek, zmocněnec); Řecká republika (zástupci: A. Samoni-Rantou a M. Tassopoulou, zmocněnci); a Rakouská republika (zástupci: původně E. Riedl, poté E. Riedl a C. Pesendorfer, a konečně E. Riedl, C. Pesendorfer, G. Hesse a M. Fruhmann, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2008/62/ES ze dne 12. října 2007 k článkům 111 a 172 polského návrhu zákona o geneticky modifikovaných organismech, oznámeným Polskou republikou podle čl. 95 odst. 5 Smlouvy o ES jakožto odchylky od ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí (Úř. věst. 2008, L 16, s. 17)

Výrok rozsudku

1)

Rozhodnutí Komise 2008/62/ES ze dne 12. října 2007 k článkům 111 a 172 polského návrhu zákona o geneticky modifikovaných organismech, oznámeným Polskou republikou podle čl. 95 odst. 5 Smlouvy o ES jakožto odchylky od ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí, se zrušuje.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Polskou republikou.

3)	Česká republika, Řecká republika a Rakouská republika ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 92, 12.4.2008.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/35

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 7. prosince 2010 — Komise v. Commune de Valbonne

(Věc T-238/08) (1)

(Rozhodčí doložka - Smlouva o výzkumu a vzdělávání týkající se projektu vzájemného vzdělávání mezi obcí Valbonne (Francie) a provincií Ascoli Piceno (Itálie) - Žaloba na náhradu uhrazených částek)

2011/C 30/61

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (G. Cipressa, advokát)

Žalovaná: Commune de Valbonne (zástupci: J. Currall a C. Berardis-Kayser, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferro, advokát)

Předmět věci

Žaloba zakládající se na rozhodčí doložce ve smyslu článku 238 ES směřující k tomu, aby obci Valbonne bylo uloženo vrátit zálohy uhrazené Evropskou komisí v rámci smlouvy Valaspi MM 1027 ze dne 29. prosince 1997, spolu s úroky z prodlení

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 223, 30.8.2008.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/35

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2010 — Tresplain Investments v. OHIM — Hoo Hing (Golden Elephant Brand)

(Věc T-303/08) (1)

(Ochranná známka Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Společenství Golden Elephant Brand - Nezapsaná národní obrazová ochranná známka GOLDEN ELEPHANT - Relativní důvod pro zamítnutí - Odkaz na vnitrostátní právní předpisy, kterými je upravena starší ochranná známka - Režim žaloby podle common law týkající se neoprávněného užívání označení (action for passing off) - Článek 74 odst. 1 nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 76 odst. 1 nařízení (ES) č. 207/2009) - Článek 73 nařízení č. 40/94 (nyní článek 75 nařízení č. 207/2009) - Článek 8 odst. 4 a čl. 52 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 4 a čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009) - Nové důvody - Článek 48 odst. 2 jednacího řádu)

2011/C 30/62

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Tresplain Investments Ltd (Tsing Yi, Hong Kong, Čína) (zástupce: D. McFarland, barrister)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: J. Novais Gonçalves, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem: Hoo Hing Holdings Ltd (Romford, Essex, Spojené království) (zástupce: M. Edenborough, barrister)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 7. května 2008 (věc R 889/2007-1), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Hoo Hing Holdings Ltd a Tresplain Investments Ltd..

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)

Návrhová žádání společnosti Hoo Hing Holdings Ltd směřující k částečnému zrušení a změně rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 7. května 2008 (věc R 889/2007-1), týkajícího se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Hoo Hing Holdings a Tresplain Investments Ltd, se zamítají.

3)	Společnost Tresplain Investments ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené OHIM, jakož i polovinu nákladů řízení vynaložených společností Hoo Hing Holdings. Společnost Hoo Hing Holdings ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 260, 11.10.2008.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/36

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. prosince 2010 — Ryanair v. Komise

(Věc T-494/08 až T-500/08 a T-509/08) (1)

(Přístup k dokumentům - Nařízení č. 1049/2001 - Dokumenty související s řízením o kontrole státních podpor - Implicitní odepření přístupu - Výslovné odepření přístupu - Výjimka týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu - Povinnost provést konkrétní a individuální přezkum)

2011/C 30/63

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ryanair Ltd (Dublin, Irsko) (zástupci: E. Vahida a I.-G. Metaxas-Maragkidis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: C. O'Reilly a P. Costa de Oliveira, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení implicitních rozhodnutí Komise, kterými byl žalobkyni odepřen přístup k některým dokumentům souvisejícím s řízením o kontrole údajných státních podpor, které jí měli poskytnout provozovatelé letišť v Aarhusu (Dánsko) (věc T-494/08), Algheru (Itálie) (věc T-495/08), Berlíně-Schönefeldu (Německo) (věc T-496/08), Frankfurtu-Hahnu (Německo) (věc T-497/08), Lübecku-Blankensee (Německo) (věc T-498/08), Pau-Béarnu (Francie) (věc T-499/08), Tampere-Pirkkale (Finsko) (věc T-500/08) a v Bratislavě (Slovensko) (věc T-509/08), jakož i podpůrně návrh na zrušení pozdějších výslovných rozhodnutí, kterými se odepírá přístup k uvedeným dokumentům.

Výrok rozsudku

1)	Věci T-494/08, T-495/08, T-496/08, T-497/08, T-498/08, T-499/08, T-500/08 a T-509/08 se spojují pro účely tohoto rozsudku.

2)	Žaloby jsou nepřípustné v rozsahu, v němž směřují proti implicitním rozhodnutím o odepření přístupu ve věcech T-494/08, T-495/08, T-499/08, T-500/08 a T-509/08.

3)	Není již namístě rozhodnout o žalobách ve věcech T-496/08, T-497/08 a T-498/08 v rozsahu, v němž směřují proti implicitním rozhodnutím o odepření přístupu.

4)	Žaloby se ve zbývajících částech zamítají.

5)	Ryanair Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení ve věcech T-494/08, T-495/08, T-499/08, T-500/08 a T-509/08.

6)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení společnosti Ryanair Ltd ve věcech T-496/08, T-497/08 a T-498/08.

---

(1)  Úř. věst. C 32, 7.2.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/36

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2010 — Komise v. Strack

(Věc T-526/08 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Vzájemný kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Úředníci - Přijímání - Oznámení o volném pracovním místě - Odmítnutí kandidatury - Jmenování na místo vedoucího oddělení - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Právní zájem na podání žaloby - Žaloba na náhradu škody - Morální újma)

2011/C 30/64

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: H. Krämer a B. Eggers, zmocněnci)

Další účastník řízení: Guido Strack (Kolín, Německo) (zástupce: H. Tettenborn, advokát)

Předmět

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 25. září 2008, Strack v. Komise (F-44/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), na jehož základě se žádá o částečné zrušení tohoto rozsudku.

Výrok

1)	Body 1, 2, 3, 5 a 6 výroku rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 25. září 2008, Strack v. Komise (F-44/05) se zrušují.

2)	Vzájemný kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá.

3)

Věc se vrací zpět Soudu pro veřejnou službu, aby rozhodl o návrhových žádáních směřujících ke zrušení rozhodnutí jmenovat M. A. na místo vedoucího oddělení „Veřejné zakázky a smlouvy“ Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství a rozhodnutí o odmítnutí kandidatury G. Stracka na téže pracovní místo, o návrhových žádacích směřujících k náhradě morální újmy, kterou G. Starck údajně utrpěl, a to ve výši 2 000 eur, jakož i o nákladech řízení.

4)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

---

(1)  Úř. věst. C 44, 21.2.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/37

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 25. listopadu 2010 — Vidieffe v. OHIM — Ellis International Group (GOTHA)

(Věc T-169/09) (1)

(Ochranná známka společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství GOTHA - Starší obrazová ochranná známka Společenství gotcha - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009))

2011/C 30/65

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Vidieffe Srl (Boloňa, Itálie) (zástupci: M. Lamandini, D. De Pasquale a M. Pappalardo, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: P. Bullock, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: Perry Ellis International Group Holdings, Ltd (Nassau, Bahamy)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 12. února 2009 (věc R 657/2008-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi Perry Ellis International Group Holdings, Ltd a Vidieffe Srl

Výrok

1)

Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) OHIM ze dne 12. února 2009 (věc R 657/2008-1) se zrušuje v rozsahu, ve kterém ruší rozhodnutí námitkového oddělení v části, ve kterém toto rozhodnutí zamítá námitky pro „výrobky z [kůže a imitace kůže] (nezařazené do jiných tříd); lodní kufry a kufry; deštníky, slunečníky, hole a vycházkové hole“ zařazené do třídy 18 a dále pro všechny výrobky zařazené do třídy 25.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Vidieffe Srl.

---

(1)  Úř. věst. C 141, 20.6.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/37

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2010 — Wilo v. OHIM (Fazetový plášť elektrického motoru a vyobrazení zeleného fazetování)

(Věc T-253/09 a T-254/09) (1)

(Ochranná známka Společenství - Přihláška trojrozměrné ochranné známky Společenství - Fazetový plášť elektrického motoru - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství znázorňující zelené fazetování - Absolutní důvody zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009))

2011/C 30/66

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Wilo SE (Dortmund, Německo) (zástupce: G. Braun, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: B. Schmidt a P. Quay, zmocněnci)

Předmět věci

Dvě žaloby podané proti rozhodnutím prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 30. března 2009 (věc R 1184/2008-1 a R 1196/2008-1) týkajícím se přihlášek trojrozměrného označení ve formě fazetového pláště elektrického motoru a obrazového označení znázorňujícího zelené fazetování

Výrok

1)	Žaloby se zamítají.

2)	Wilo SE se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 205, 29.8.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/37

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2010 — Fédération internationale des logis v. OHIM (Vypouklý zelený čtverec)

(Věc T-282/09) (1)

(Ochranná známka Společenství - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství ztvárňující vypouklý zelený čtverec - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)

2011/C 30/67

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fédération internationale des logis (Paříž, Francie) (zástupce: B. Brisset, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 22. dubna 2009 (věc R 1511/2008-1) týkajícímu se přihlášky vypouklého zeleného čtverce jako ochranné známky Společenství.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Fédération internationale des logis se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 220, 12.9.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/38

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2010 — Earle Beauty v. OHIM (NATURALLY ACTIVE)

(Věc T-307/09) (1)

(Ochranná známka společenství - Přihláška slovní ochranné známky Společenství NATURALLY ACTIVE - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek inherentní rozlišovací způsobilosti - Nedostatek rozlišovací způsobilosti získané užíváním - Článek 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009)

2011/C 30/68

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Liz Earle Beauty Co. Ltd (Ryde, Ostrov Wight, Spojené království) (zástupci: původně M. Cover, poté K. O’Rourke, solicitors)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 11. května 2009 (věc R 27/2009-2) týkajícímu se přihlášky slovního označení NATURALLY ACTIVE jako ochranné známky Společenství

Výrok

1)

Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 11. května 2009 (věc R 27/2009-2) se zrušuje v rozsahu, v němž se jím zamítá zápis slovního označení NATURALLY ACTIVE jakožto ochranné známky Společenství pro sáčky na praní, kosmetické tašky a kufříky, plážové tašky, kabelky, tašky přes rameno, měšce, peněženky, náprsní tašky, neceséry, taštičky na líčidla, plátěné tašky a pouzdra na zrcátka spadající do třídy 18 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Společnost Liz Earle Beauty Co. Ltd ponese vlastní náklady řízení, jakož i dvě třetiny nákladů řízení OHIM. OHIM ponese jednu třetinu svých nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 244, 10.10.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/38

---

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2010 — Fédération internationale des logis v. OHIM (Odstín kaštanové barvy)

(Věc T-329/09) (1)

(Ochranná známka Společenství - Přihláška ochranné známky Společenství tvořené odstínem kaštanové barvy - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)

2011/C 30/69

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fédération internationale des logis (Paříž, Francie) (zástupci: původně C. Champagner Katz, poté B. Brisset, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 11. června 2009 (věc R 202/2009-1) týkajícímu se přihlášky odstínu kaštanové barvy jako ochranné známky Společenství.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Fédération internationale des logis se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 267, 7.11.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/39

---

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 25. listopadu 2010 — United Phosphorus v. Komise

(Věc T-95/09 R III)

(Řízení o předběžných opatřeních - Směrnice 91/414/EHS - Rozhodnutí o nezařazení napropamidu do přílohy I směrnice Rady 91/414 - Prodloužení odkladu vykonatelnosti)

2011/C 30/70

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: United Phosphorus Ltd (Warrington, Cheshire, Spojené království) (zástupci: C. Mereu a K. Van Maldegem, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Parpala a F. Wilman, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na prodloužení odkladu vykonatelnosti rozhodnutí Komise 2008/902/ES ze dne 7. listopadu 2008, o nezařazení napropamidu do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS a o odnětí povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující tuto látku (Úř. věst. L 326, s. 35).

Výrok

1)

Odklad vykonatelnosti stanovený v bodu 1 výroku usnesení předsedy Soudu ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise (T-95/09 R, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí) se prodlužuje do 31. prosince 2011, avšak nejpozději do dne vydání rozhodnutí v původním řízení, pokud takový den nastane před uvedeným datem.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/39

---

Usnesení Tribunálu ze dne 24. listopadu 2010 — Concord Power Nordal v. Komise

(Věc T-317/09) (1)

(Žaloba na neplatnost - Vnitřní trh se zemním plynem - Článek 22 směrnice 2003/55/ES - Dopis Komise žádající regulační orgán, aby změnil své rozhodnutí týkající se přiznání výjimky - Akt, který nelze napadnout žalobou - Nepřípustnost)

2011/C 30/71

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Concord Power Nordal GmbH (Hamburk, Německo) (zástupci: C. von Hammerstein, C.-S. Schweer a C. Wünschmann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: G. Wilms, O. Beynet a B. Schima, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: OPAL NEL Transport GmbH (Kassel, Německo) (zástupci: U. Quack a O. Fleischmann, advokáti)

Předmět věci

Žádost o zrušení rozhodnutí údajně obsaženého v dopise Komise ze dne 12. června 2009 adresovanému Bundezsnetzagentur (německý regulační orgán) na základě čl. 22 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230).

Výrok

1)	Rozhodnutí o žádostech o důvěrné zacházení předložených společností Concord Power Nordal GmbH jsou bezpředmětná.

2)	Žaloba se zamítá.

3)	Společnost Concord Power Nordal GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Společnost OPAL NEL Transport GmbH ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 267, 7.11.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/39

---

Usnesení Tribunálu ze dne 24. listopadu 2010 — RWE Transgas v. Komise

(Věc T-381/09) (1)

(Žaloba na neplatnost - Vnitřní trh se zemním plynem - Článek 22 směrnice 2003/55/ES - Dopis Komise žádající regulační orgán, aby změnil své rozhodnutí týkající se přiznání výjimky - Akt, který nelze napadnout žalobou - Nepřípustnost)

2011/C 30/72

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: RWE Transgas a.s. (Praha, Česká republika) (zástupci: původně W. Deselaers, D. Seeliger a S. Einhaus, poté W. Deselaers, D. Seeliger, S. Einhaus a T. Weck, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: G. Wilms, O. Beynet a B. Schima, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalobkyni: Česká republika (zástupce: M. Smolek, zmocněnec)

Předmět věci

Žádost o zrušení rozhodnutí údajně obsaženého v dopise Komise ze dne 12. června 2009 adresovanému Bundezsnetzagentur (německý regulační orgán) na základě čl. 22 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost RWE Transgas a.s. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)	Česká republika ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 297, 5.12.2009.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/40

---

Žaloba podaná dne 8. října 2010 — Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada

(Věc T-489/10)

()

2011/C 30/73

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Islamic Republic of Iran Shipping Lines (Teherán, Írán), Bushehr Shipping Co. Ltd (Valetta, Malta), Cisco Shipping Company Limited (Soul, Jižní Korea), Hafize Darya Shipping Lines (HDSL) (Teherán, Írán), Irano Misr Shipping Co. (Teherán, Írán), Irinvestship Ltd (Londýn, Spojené království), IRISL (Malta) Ltd (Sliema, Malta), IRISL Club (Teherán, Írán), IRISL Europe GmbH (Hamburk) (Hamburk, Německo), IRISL Marine Services and Engineering Co. (Teherán, Írán), IRISL Multimodal Transport Company (Teherán, Írán), ISI Maritime Ltd (Malta) (Valletta, Malta), Khazer Shipping Lines (Bandar Anzali) (Gilan, Írán), Leadmarine (Singapur), Marble Shipping Ltd (Malta) (Sliema, Malta), Safiran Payam Darya Shipping Lines (SAPID) (Teherán, Írán), Shipping Computer Services Co. (SCSCOL) (Teherán, Írán), Soroush Saramin Asatir (SSA) (Teherán, Írán), South Way Shipping Agency Co. Ltd (Teherán, Írán), Valfajr 8th Shipping Line Co. (Teherán, Írán) (zástupci: F. Randolph, M. Lester, Barristers, a M. Taher, Solicitor)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobců

—

zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (1) a rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (2) v rozsahu, ve kterém se tato opatření týkají žalobců;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V tomto případě žalobkyně, námořní společnosti se sídlem v Iránu, Spojeném království, Maltě, Německu, Singapuru a Jižní Koreji žádají o částečné zrušení prováděcího nařízení Rady č. 668/2010 a rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP v rozsahu, v němž jsou zahrnuty na seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje jsou zmrazeny v souladu s tímto ustanovením.

Žalobkyně se dovolávají čtyř žalobních důvodů na podporu svých tvrzení.

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že napadená opatření byla přijata při porušení práv žalobkyň na obhajobu a jejich práv na účinnou soudní ochranu, jelikož neobsahují žádný postup, kterým by sdělili žalobkyním důkazy, na nich bylo založeno rozhodnutí zmrazit jejich majetek, nebo který by jim umožnil se k těmto důkazům smysluplně vyjádřit. Dále žalobkyně tvrdí, že důvody obsažené v nařízení a v rozhodnutí obsahují obecná, nepodložená, vágní tvrzení o chování, které se týká jen dvou žalobkyň. Pokud jde o další žalobkyně, nejsou uvedeny žádné jiné důkazy nebo informace než to, že se dovolávají neupřesněného spojení s první žalobkyní. Podle názoru žalobkyň Rada neposkytla dostatečné informace, které by jim umožnily sdělit jejich názory, což neumožňuje Soudnímu dvoru posoudit, zda rozhodnutí Rady bylo odůvodněné a zakládalo se na přesvědčivých důkazech.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Rada neposkytla dostatečné důvody k tomu, aby je zahrnula do napadených opatření a porušila svou povinnost jasně formulovat skutečné a zvláštní důvody odůvodňující její rozhodnutí, včetně zvláštních individuálních důvodů, které ji vedly k tomu, že usoudila, že žalobkyně poskytovali podporu pro šíření jaderných zbraní a materiálu.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že napadená opatření představují neoprávněné a nepřiměřené omezení vlastnického práva žalobkyň a jejich svobody podnikání. Opatření zmrazující majetek mají významný a dlouhodobý dopad na jejich základní práva. Žalobkyně tvrdí, že jejich zahrnutí není racionálně spojeno s cílem napadeného nařízení a rozhodnutí, jelikož tvrzení proti žalobkyním se netýkají šíření jaderných zbraní nebo materiálu. Každopádně Rada neprokázala, že celkové zmrazení majetku představuje co nejmenší zátěž k zajištění takového cíle, ani že je značné poškození žalobkyň oprávněné a přiměřené.

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že rozhodla, že stanovená kritéria v napadeném nařízení a napadeném rozhodnutí byla ve vztahu k žalobkyním splněna. Ani jedno z tvrzení proti žalobkyním týkající se kterékoliv ze žalobkyň se netýká šíření jaderných zbraní nebo materiálu. Pouhé tvrzení, že některé ze žalobkyň jsou vlastněny nebo kontrolovány první žalobkyní nebo jejími zástupci ke splnění kritérií nestačí. Podle názoru žalobkyň tedy Rada selhala při ohodnocení skutečné situace.

---

(1)  Úř. věst. L 195, s. 25

(2)  Úř. věst. L 195, s. 39; oprava v Úř. věst. L 265, 8.10.2010, s. 18

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/41

---

Žaloba podaná dne 9. listopadu 2010 — Confortel Gestión v. OHIM — Homargrup (CONFORTEL AQUA 4)

(Věc T-521/10)

()

2011/C 30/74

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Confortel Gestión, SA (Madrid, Španělsko) (zástupce: I. Valdelomar Serrano)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Homargrup, SA (Sta Susana, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 5. srpna 2010 ve věci R 1359/2009-2 a v důsledku toho zápis ochranné známky Společenství „CONFORTEL AQUA 4“ (přihláška č. 5 276 951) pro všechny požadované třídy;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „CONFORTEL AQUA 4“ pro služby tříd 41, 43 a 44.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Homargrup, SA

Namítaná ochranná známka nebo označení: slovní ochranná známka Společenství „AQUA“ a obrazová ochranná známka Společenství „A AQUA HOTEL“, španělské slovní ochranné známky „AQUAMARINA“ a „AQUATEL“ a španělská obrazová ochranná známka „AQUAMAR“ pro služby třídy 42.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitkám.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 (1), jelikož neexistuje nebezpečí záměny kolidujících ochranných známek.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/41

---

Žaloba podaná dne 12. listopadu 2010 — Google v. OHIM — Giersch Ventures (GMail)

(Věc T-527/10)

()

2011/C 30/75

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Google, Inc. (Wilmington, Spojené státy) (zástupci: M. Kinkeldey a A. Bognár, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Giersch Ventures LLC (Los Angeles, Spojené státy)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 8. září 2010 ve věci R 342/2010-4 a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: obrazová ochranná známka „GMail“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 38 a 42 — přihláška ochranné známky Společenství č. 5685136

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: další účastnice řízení před odvolacím senátem

Namítaná ochranná známka nebo označení: německá slovní ochranná známka č. 30666860 „G-mail“ zapsaná mimo jiné pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 38 a 42, německá obrazová ochranná známka č. 30025697 „G-mail. und die Post geht richtig ab“ pro služby zařazené do tříd 38, 39 a 42.

Rozhodnutí námitkového oddělení: vyhovění námitkám

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Žalobkyně zastává názor, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 207/2009, protože se odvolací senát dopustil pochybení (i) při vizuálním srovnání napadené ochranné známky a starší namítané ochranné známky; (ii) tím, že nepřihlédl ke vnímání dotyčných kruhů spotřebitelů; (iii) tím, že zastával názor, že slovní prvky složených ochranných známek jsou vždy výraznější než obrazové prvky a nezohlednil související judikaturu; (iv) tím, že konstatoval, že starší slovní ochranná známka jako celek nemůže být považována za vnitřně slabou a (v) tím, že konstatoval, že tvrzení žalobkyně týkající se významu vizuálního srovnání ve vztahu k fonetickému srovnání ochranných známek nejsou přesvědčivá.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/42

---

Žaloba podaná dne 15. listopadu 2010 — Truvo Belgium v. OHIM — AOL (TRUVO)

(Věc T-528/10)

()

2011/C 30/76

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Truvo Belgium (Antverpy, Belgie) (zástupce: O. van Haperen, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: AOL LLS (Dulles, Spojené státy)

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 31. srpna 2010 ve věci R 893/2009-2 a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobce

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „TRUVO“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 35, 38 a 41 — Přihláška ochranné známky Společenství č. 5632948

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: další účastnice řízení před odvolacím senátem

Namítaná ochranná známka nebo označení: zápis ochranné známky Společenství č. 4756169 týkající se obrazové ochranné známky „TRUVEO“ pro služby zařazené do třídy 42

Rozhodnutí námitkového oddělení: vyhovění námitkám a zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství pro třídu 38 v celém rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 (1), jelikož se odvolací senát dopustil pochybení (i) při vzhledovém a fonetickém srovnání označení, (ii) při srovnání označení tím, že ochranné známce osoby, která podala námitky, nepřisoudil žádný význam, (iii) při srovnání služeb a (iv) při posouzení relevantní veřejnosti.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/42

---

Žaloba podaná dne 15. listopadu 2010 — Reber v. OHIM — Klusmeier (Wolfgang Amadeus Mozart PREMIUM)

(Věc T-530/10)

()

2011/C 30/77

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Reber Holding GmbH & Co. KG (Bad Reichenhall, Německo) (zástupci: O. Spuhler a M. Geitz, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Anna Klusmeier (Bielefeld, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 14. září 2010 ve věci R 363/2008-4;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: právní předchůdce Anny Klusmeier.

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „Wolfgang Amadeus Mozart PREMIUM“ pro výrobky zařazené do tříd 30 a 32.

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: žalobkyně.

Namítaná ochranná známka nebo označení: německé obrazové ochranné známky obsahující prvek „W. Amadeus Mozart“ pro následující výrobky a služby: pečivo, cukrovinky, čokoládové výrobky a cukrářské výrobky, kavárenské a cukrárenské služby

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí námitky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 42 odst. 2 věty 1 ve spojení s odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009 (1), neboť podklady pro používání předložené žalobkyní představují konkrétní důkaz formy užívání namítané ochranné známky „W. Amadeus Mozart“, jakož i čl. 15 odst. 1 druhé věty písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009, neboť bylo prokázáno, že namítané ochranné známky byly jednoznačně užívány jakožto ochranné známky.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/43

---

Žaloba podaná dne 22. listopadu 2010 — Häfele v. OHIM (Vorfront)

(Věc T-531/10)

()

2011/C 30/78

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Häfele GmbH & Co. KG (Nagold, Německo) (zástupci: M. Eck a J. Dönch, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 14. září 2010 ve věci R 570/2010-1;

—	uložit Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „Vorfront“ pro výrobky zařazené do tříd 6, 7, 19 a 20.

Rozhodnutí průzkumového referenta: zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 207/2009 (1), protože dotčená ochranná známka Společenství má rozlišovací způsobilost a není čistě popisná.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/43

---

Žaloba podaná dne 13. listopadu 2010 — Cosepuri v. EFSA

(Věc T-532/10)

()

2011/C 30/79

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Cosepuri Soc. coop. p.a. (Bologna, Itálie) (zástupce: F. Fiorenza, advokát)

Žalovaný: Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA)

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit odepření přístupu společnosti Cosepuri ke spisu ze dne 15. září 2010,

—	nařídit EFSA zpřístupnění důvěrných dokumentů,

—	uložit EFSA náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně v projednávané věci, která je žalobkyní rovněž ve věci T-339/10 (1), Cosepuri v. EFSA, napadá rozhodnutí Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) ze dne 15. září 2010, týkající se nabídkového řízení 2010/S 51-074689, vymezeného v protokolu CFT/EFSA/FIN/2010/01, na poskytování služeb kyvadlové dopravy v Itálii a v Evropě, jež vedlo k udělení zakázky jinému podniku.

Napadeným rozhodnutím EFSA odepřel přístup k určitým dokumentům souvisejícím s nabídkovým řízením, zvláště pak k dokumentům týkajícím se podmínek připuštění a vybrání nabídky považované za hospodářsky nejvýhodnější.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně uvádí porušení relevantních ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002 (2) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 (3), jakož i porušení povinnosti odůvodnit rozhodnutí, zásady transparentnosti a práva na přístup ke spisu. V poslední řadě se žalobkyně dovolává zneužití pravomoci.

Žalobkyně zejména namítá, že žalovaný neuvedl konkrétní škodu, jež by společnosti, které byla udělena zakázka, vznikla v důsledku povolení přístupu k požadovaným dokumentům, a že nebylo podáno náležité odůvodnění částečného zamítnutí žádosti o přístup, neboť v kontextu nabídkového řízení se jedná o komparativní údaje obsažené v dokumentech předložených pro účely nabídkového řízení soutěžiteli, a tudíž neobsahující důvěrné obchodní informace. Krom toho navrhuje spojení projednávané věci s věcí T-339/10 v současnosti projednávanou týmž soudem.

---

(1)  Úř. věst. C 288, s. 47.

(2)  Nařízení Rady (ES, EURATO) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/44

---

Žaloba podaná dne 24. listopadu 2010 — DTS Distribuidora de Televisión Digital v. Komise

(Věc T-533/10)

()

2011/C 30/80

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: DTS Distribuidora de Televisión Digital, SA (Tres Cantos, Madrid, Španělsko) (zástupci: H. Brokelmann, advokát, a M. Ganino, advokátka)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise K(2010) 4925 v konečném znění ze dne 20. července 2010 a

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně v projednávaném případě, provozovatelka zpoplatněného televizního vysílání přes satelit, zpochybňuje rozhodnutí Komise K(2010) 4925 v konečném znění ze dne 20. července 2010 o režimu podpory C 38/09 (ex NN 58/09), který hodlá Španělsko provést ve prospěch podniku Corporación de Radio y Televisión Española (RTVE), které prohlásilo uvedený režim, ve znění změněném zákonem 8/2009 ze dne 28. srpna 2009 o financování Corporación de Radio y Televisión Española, za slučitelný se společným trhem, aniž by bylo nezbytné analyzovat finanční opatření týkající se tohoto režimu.

Podle žalobkyně Komise nemohla povolit uvedený režim podpory, aniž by analyzovala finanční opatření zavedená zmíněným zákonem a konkrétně daň ve výši 1,5 % z hrubého provozního příjmu poskytovatelů služeb zpoplatněného televizního vysílání.

Na podporu svých návrhových žádání uplatňuje žalobkyně následující žalobní důvody:

—

nesprávné právní posouzení, jelikož Komise povolila podporu, která je předmětem sporu, aniž analyzovala její způsob financování. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že podle ustálené judikatury nelze oddělit přezkum podpory od přezkumu finančního opatření, které je nedílnou součástí podpory a že v rozsahu, v němž se týká projednávaného případu, je daň ve výši 1,5 % z hrubého provozního příjmu poskytovatelů služeb zpoplatněného televizního vysílání nedílnou součástí režimu podpory, a proto jí Komise měla analyzovat společně s podporou;

—

porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, jelikož Komise povolila režim podpory, který porušuje zásadu proporcionality, když měla v rozporu s obecným zájmem za to, že daně, které jej financují představují vážné narušení hospodářské soutěže na trhu získávání obsahu televizních vysílání a na sestupném trhu televizních diváků;

—

porušení článků 49 a 63 SFEU. Podle žalobkyně Komise porušila tato ustanovení, jelikož způsob financování povolené podpory omezuje svobodu usazování a volný pohyb kapitálu, vzhledem k tomu, že způsobuje, že výkon těchto svobod je méně atraktivní pro provozovatelé zpoplatněného televizního vysílání a jiné investory usazené v jiných členských státech.

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/45

---

Žaloba podaná dne 22. listopadu 2010 — Organismos Kypriakis Galaktokomikis Viomichanias v. OHIM — Garmo (HELLIM)

(Věc T-534/10)

()

2011/C 30/81

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Organismos Kypriakis Galaktokomikis Viomichanias (Lefkosia, Kypr) (zástupci: C. Milbradt a H. Van Volxem, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Garmo AG (Stuttgart, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 20. září 2010 ve věci R 794/2010-4;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Garmo AG

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „HELLIM“ pro výrobky zařazené do třídy 29

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: kolektivní slovní ochranná známka „HALLOUMI“ pro výrobky zařazené do třídy 29

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí námitky

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 (1), jelikož dotčené ochranné známky a výrobky jsou podobné a existuje nebezpečí záměny mezi ochrannými známkami, jakož i porušení čl. 63 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jelikož se žalobkyně mohla oprávněně domnívat, že bude mít příležitost přednést vyjádření k postoji společnosti Garmo AG v řízení před odvolacím senátem.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/45

---

Žaloba podaná dne 22. listopadu 2010 — Organismos Kypriakis Galaktokomikis Viomichanias v. OHIM — Garmo (GAZI Hellim)

(Věc T-535/10)

()

2011/C 30/82

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Organismos Kypriakis Galaktokomikis Viomichanias (Lefkosia, Kypr) (zástupci: C. Milbradt a H. Van Volxem, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Garmo AG (Stuttgart, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 20. září 2010 ve věci R 1497/2009-4;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Garmo AG

Dotčená ochranná známka Společenství: obrazová ochranná známka „GAZI Hellim“ pro výrobky zařazené do třídy 29

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: kolektivní slovní ochranná známka „HALLOUMI“ pro výrobky zařazené do třídy 29

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí námitky

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) 207/2009 (1), jelikož dotčené ochranné známky a výrobky jsou podobné a jelikož mezi ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/46

---

Žaloba podaná dne 23. listopadu 2010 — Kessel v. OHIM — Janssen-Cilag (Premeno)

(Věc T-536/10)

()

2011/C 30/83

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Kessel Marketing & Vertriebs GmbH (Mörfelden-Walldorf, Německo) (zástupce: S. Bund, advokátka)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Janssen-Cilag GmbH (Neuss, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 21. září ve věci R 708/2010-4;

—	uložit žalovanému i další účastnici řízení podle čl. 87 odst. 2 a 5 jednacího řádu Tribunálu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: žalobkyně.

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „Premeno“ pro výrobky zařazené do třídy 5.

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Janssen-Cilag GmbH.

Namítaná ochranná známka nebo označení: německá slovní ochranná známka „Pramino“ pro výrobky zařazené do třídy 5.

Rozhodnutí námitkového oddělení: vyhovění námitkám.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 207/2009 (1), jelikož je důkaz používání namítané ochranné známky nedostatečně doložený, porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009, jelikož mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny.

Žalobkyně dále kritizuje odmítnutí uznat přípustnost omezení seznamu výrobků a služeb.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/46

---

Žaloba podaná dne 26. listopadu 2010 — Adamowski v. OHIM — Fagumit (FAGUMIT)

(Věc T-537/10)

()

2011/C 30/84

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ursula Adamowski (Hamburk, Německo) (zástupce: D. von Schultz, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Fabryka Węży Gumowych i Tworzyw Sztucznych Fagumit Sp. z o.o. (Wolbrom, Polsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 3. září 2010 ve věci R 1002/2009-1;

—	zamítnout návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství č. 3 005 980;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení o výmazu, odvolacího řízení a tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: obrazová ochranná známka obsahující slovní prvek „FAGUMIT“ pro výrobky zařazené do tříd 12 a 17.

Majitelka ochranné známky Společenství: žalobkyně.

Účastnice řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Fabryka Węży Gumowych i Tworzyw Sztucznych Fagumit Sp. z o.o.

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: národní obrazová ochranná známka obsahující slovní prvek „FAGUMIT“ pro výrobky zařazené do třídy 17.

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti.

Rozhodnutí odvolacího senátu: odvolání bylo vyhověno a ochranná známka byla prohlášena za neplatnou.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 53 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 207/2009 (1), neboť další účastnice řízení před odvolacím senátem nepředložila platné doklady, ze kterých by vyplývalo skutečné užívání označení firmy „FAGUMIT“; porušení čl. 53 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 8 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009, neboť další účastnice řízení před odvolacím senátem souhlasila se zápisem označení „FAGUMIT“ jako ochranné známky, jakož i porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009, neboť žalobkyni nelze vytýkat žádné jednání nikoliv v dobré víře k relevantnímu okamžiku přihlášení napadené ochranné známky Společenství.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/47

---

Žaloba podaná dne 26. listopadu 2010 — Adamowski v. OHIM — Fagumit (Fagumit)

(Věc T-538/10)

()

2011/C 30/85

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ursula Adamowski (Hamburk, Německo) (zástupce: D. von Schultz, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Fabryka Węży Gumowych i Tworzyw Sztucznych Fagumit Sp. z o.o. (Wolbrom, Polsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 3. září 2010 ve věci R 1003/2009-1;

—	zamítnout návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství č. 3 093 226;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení o výmazu, odvolacího řízení a tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: slovní ochranná známka „Fagumit“ pro výrobky zařazené do tříd 12 a 17.

Majitelka ochranné známky Společenství: žalobkyně.

Účastnice řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Fabryka Węży Gumowych i Tworzyw Sztucznych Fagumit Sp. z o.o.

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: národní obrazová ochranná známka obsahující slovní prvek „FAGUMIT“ pro výrobky zařazené do třídy 17.

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti.

Rozhodnutí odvolacího senátu: odvolání bylo vyhověno a ochranná známka byla prohlášena za neplatnou.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 53 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 207/2009 (1), neboť další účastnice řízení před odvolacím senátem nepředložila platné doklady, ze kterých by vyplývalo skutečné užívání označení firmy „FAGUMIT“; porušení čl. 53 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 8 odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009, neboť další účastnice řízení před odvolacím senátem souhlasila se zápisem označení „FAGUMIT“ jako ochranné známky, jakož i porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009, neboť žalobkyni nelze vytýkat žádné jednání nikoliv v dobré víře k relevantnímu okamžiku přihlášení napadené ochranné známky Společenství.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/48

---

Žaloba podaná dne 24. listopadu 2010 — Acino Pharma v. Komise

(Věc T-539/10)

()

2011/C 30/86

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Acino Pharma GmbH (Miesbach, Německo) (zástupce: Rechtsanwalt R. Buchner)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí Komise ze dne 29. března 2010, oznámené pod číslem K(2010) 2203, K(2010) 2204, K(2010) 2205, K(2010) 2206, K(2010) 2207, K(2010) 2208, K(2010) 2210, K(2010) 2218, jakož i rozhodnutí Komise ze dne 16. září 2010 pod číslem K(2010) 6428, K(2010) 6429, K(2010) 6430, K(2010) 6432, K(2010) 6433, K(2010) 6434, K(2010) 6435, K(2010) 6436;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadá zaprvé rozhodnutí Komise ze dne 29. března 2010, kterými se pozastavilo uvedení šarží léčivých přípravků „Clopidogrel Acino — Clopidogrel“, „Clopidogrel Acino Pharma GmbH — Clopidogrel“, „Clopidogrel ratiopharm — Clopidogrel“, „Clopidogrel Sandoz — Clopidogrel“, „Clopidogrel 1A Pharma — Clopidogrel“, „Clopidogrel Acino Pharma — Clopidogrel“, „Clopidogrel Hexal — Clopidogrel“ a „Clopidogrel ratiopharm GmbH — Clopidogrel“ na trh a kterými se stáhli šarže, které se již nacházely na trhu Unie. Zadruhé Komise navrhuje zrušení těch rozhodnutí Komise ze dne 16. září 2010, kterými se mění povolení již uvedených léčivých přípravků a zároveň se nařizuje, že určité šarže těchto léčivých přípravků se nemohou uvést na trh.

Na podporu své žaloby uvádí žalobkyně pět žalobních důvodů.

V rámci prvního žalobního důvodu se vytýká, že nejsou splněny podmínky podle článku 20 nařízení (ES) č. 726/2004/ES (1) ve spojení s články 116 a 117 směrnice č. 2001/83/ES (2) pro pozastavení, stažení, zrušení nebo změnu povolení Společenství pro uvedení dotčených léčivých přípravků na trh. Žalobkyně naopak poskytla v průběhu řízení důkaz, že prostřednictvím konstatovaných porušení nedošlo k ovlivnění kvality léčivých přípravků.

Jako druhý žalobní důvod žalobkyně uvádí, že Komise nesplnila požadavky kladené na důkazy existence podmínek podle článků 116 a 117 směrnice 2001/83/ES.

Jako třetí žalobní důvod žalobkyně uvádí, že Komise volbou uplatnitelné úrovně ochrany porušila obecnou zásadu proporcionality.

V rámci čtvrtého žalobního důvodu se namítá porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu protiprávnosti posudku výboru pro humánní léčivé přípravky Evropské agentury pro léky. Protiprávnost tohoto posudku dle názoru žalobkyně působí díky jeho rozhodnému vlivu na rozhodnutí Komise na jejich legalitu. Dále z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývá, že Komise použila posuzovací pravomoc, která je jí přiznána.

Nakonec žalobkyně jako pátý žalobní důvod uvádí, že Komise napadená rozhodnutí nedostatečně odůvodnila, protože v nich neuvedla vlastní odůvodnění, ale v plném rozsahu odkázala na vědecké posouzení výboru pro humánní léčivé přípravky Evropské agentury pro léky.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky. (Úř. věst. L 136, s. 1; Zvl. vyd. 13/34, s. 229).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69).

---

29.1.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/48

---

Žaloba podaná dne 24. listopadu 2010 — Španělsko v. Komise

(Věc T-540/10)

()

2011/C 30/87

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Španělské království (zástupce: M. Muñoz Pérez, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobce

Španělské království navrhuje, aby Tribunál

—

zrušil rozhodnutí K(2010) 6154 ze dne 13. září 2010, kterým Komise snížila podporu přidělenou Fondem soudržnosti fázím projektu — „Vysokorychlostní trať (Linea de Alta Velocidad, dále jen „LAV“) Madrid-Zaragoza-Barcelona-Frontera francesa. Úsek Lleida-Martorell (Plataforma). Část IX-A“ (CCI No 2001.ES.16.C.PT.005) — „Vysokorychlostní trať (LAV) Madrid-Zaragoza-Barcelona-Frontera francesa. Úsek Lleida-Martorell (Plataforma). Část X-B (Avinyonet del Penedés-Sant Sadurní d’Anoia)“ (CCI No 2001.ES.16.C.PT.008) — „Vysokorychlostní trať (LAV) Madrid-Zaragoza-Barcelona-Frontera francesa. Úsek Lleida-Martorell (Plataforma). Část XI-A y XI-B (Sant Sadurni d’Anoia-Gelida)“ (CCI No 2001.ES.16.C.PT.009) a — „Vysokorychlostní trať (LAV) Madrid-Zaragoza-Barcelona-Frontera francesa. Úsek Lleida-Martorell (Plataforma). Část IX-C“ (CCI No 2001.ES.16.C.PT.010);

—

podpůrně, pokud jde o korekce uplatněné na změny plynoucí z překročení limitů hluku (část IX-A), na změnu obecného plánu územního rozvoje (PGOU) obce Santa Oliva (část IX-A) a na rozdílné geotechnické podmínky (části X-B, XI-A, XI-B a IX-C), částečně zrušit rozhodnutí v rozsahu, v jakém snižuje částku korekce na 2 348 201,96 eur;

—	v každém případě uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přijatým rozhodnutím Komise snížila podporu původně poskytnutou Fondem soudržnosti na fáze výše uvedeného projektu, protože došlo k nesrovnalostem při uplatňování právní úpravy o zadávání veřejných zakázek.

Podle Španělského království musí být rozhodnutí zrušeno z následujících třech důvodů:

a)	Porušení čl. H odst. 2 přílohy II nařízení 1164/94 (1), neboť Komise přijala své rozhodnutí bez dodržení tříměsíční lhůty od jednání, na které bylo pozváno.

b)

Porušení čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 93/38 (2), neboť Komise nesprávně uplatnila uvedené ustanovení v rozsahu, v jakém je veřejná zakázka na doplňující služby operací odlišnou od změny probíhající veřejné zakázky stanovené španělskou právní úpravou o zadávání veřejných zakázek, takže daná změna nespadá do působnosti směrnice 93/38.

c)	Podpůrně porušení čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 93/38, neboť byly splněny veškeré podmínky umožňující španělským orgánům zadat na základě neveřejného postupu veřejnou zakázku na dodatečné práce provedené ve čtyřech fázích projektu dotčených korekcí.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994 o zřízení Fondu soudržnosti (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 9).

(2)  Směrnice Rady 93/38/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (Úř. věst. L 199, s. 84; Zvl. vyd. 06/02, s. 194).

---