7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/1

A.

vzhledem k tomu, že členské státy prožily nejhlubší hospodářskou a sociální krizi od začátku procesu evropské integrace,

B.

vzhledem k tomu, že se prokázal význam stabilní měny a zdravých fiskálních politik, neboť jejich prostřednictvím došlo v Evropě ke zmírnění důsledků krize,

C.

vzhledem k tomu, že ke stabilizaci evropského hospodářství přispěla zejména daňová a měnová politika a stabilizační opatření ve finančním sektoru,

D.

vzhledem k tomu, že dalšímu zhoršení situace pomohla zabránit časová koordinace daňové politiky a protikrizových opatření v zemích G-20, EU a členských státech,

E.

vzhledem k tomu, že daňová politika řady členských států byla procyklická,

F.

vzhledem k tomu, že skutečná hospodářská politika EU existuje pouze v případě měnové politiky, a vzhledem k tomu, že koordinace daňové politiky, která zůstává především v rukou členských států, je omezená,

G.

vzhledem k tomu, že ceny ropy, plynu, nerostů a dalších neobnovitelných zdrojů jsou velmi nestálé, přispívají k celosvětové nerovnováze a byly klíčovou překážkou k dosažení cílové míry inflace ECB těsně pod 2 % v roce 2008; vzhledem k tomu, že se očekává, že tyto ceny ve střednědobém výhledu porostou, a ohrozí tak makroekonomickou stabilitu eurozóny,

H.

vzhledem k tomu, že schodky veřejných financí členských států zřejmě rychle porostou a v roce 2010 budou představovat přibližně 7 % HDP, což je výsledkem kombinace několika faktorů, konkrétně vysokých výdajů vzniklých uplatněním automatických stabilizátorů a diskrečních opatření na podporu hospodářství a finančního sektoru a nižších daňových příjmů; vzhledem k tomu, že se očekává, že se v roce 2011 schodky poněkud sníží, vzhledem k tomu, že některé členské státy však již dávno před krizí opakovaně neplnily kritéria paktu o stabilitě; vzhledem k tomu, že návrat ke zdravým veřejným financím je klíčovým a nezbytným předpokladem pro stabilitu naší společné měny,

I.

vzhledem k tomu, že náklady vynaložené na řešení krize byly hlavním důvodem opětovného zhoršení veřejných financí, zatímco daňová rovnováha většiny členských států se před krizí zlepšila; vzhledem k tomu, že je ale třeba vzít na vědomí, že několik členských států mělo vysoký dluh veřejných financí již před krizí,

J.

vzhledem k tomu, že proticyklické veřejné výdaje byly nezbytné k tomu, aby se zabránilo ještě vážnějšímu hospodářskému propadu, a budou potřeba i nadále k dosažení hospodářské stability; vzhledem ale k tomu, že nadměrné strukturální rozpočtové schodky a nadměrný veřejný dluh představují závažnou překážku hospodářskému růstu a značně omezují výdaje v oblastech, jako je vzdělávání, péče, inovace a veřejné služby,

K.

vzhledem k tomu, že zřízení eurozóny, ač vítané, znemožnilo pružné vnitrostátní politiky směnných kurzů,

L.

vzhledem k tomu, že ačkoli je při politickém plánování téměř nemožné předvídat krizi takto výjimečných rozměrů, byla pravidla paktu o stabilitě a růstu vytvořena pro nepříznivé i příznivé období, ale mnoho členských států opomenulo povinnost připravit se i na dobu poklesu, kterou jim tento pakt stanoví,

M.

vzhledem k tomu, že globalizace nutí eurozónu hrát aktivní roli při řízení světového hospodářství a financí,

N.

vzhledem k tomu, že potenciál eura není na celosvětové úrovni dostatečně využíván, jelikož eurozóna nemá řádně definovanou mezinárodní strategii ani efektivní mezinárodní zastoupení,

1.

je velmi znepokojen současným snížením zaměstnanosti, které se v Evropské unii očekává navzdory výjimečným snahám měnové a daňové politiky; zdůrazňuje, že spolu se zavedením výjimečných opatření zaměřených na oživení hospodářství je třeba spíše posílit než pozastavit strukturální reformy, aby se evropská ekonomika a trh práce staly zdatnějšími a odolnějšími vůči celosvětovým hospodářským otřesům;

2.

vítá aktivní a pružnou měnovou politiku, kterou ECB uplatňuje od října 2008 a která spočívá v navyšování likvidity poskytované úvěrovým institucím;

3.

je znepokojen skutečností, že mimořádné likvidní prostředky, které poskytla ECB a další centrální banky, nebyly všemi bankami využity ke zmírnění krize úvěrového trhu, jíž čelí průmysl a zejména malé a střední podniky;

4.

vítá posílenou spolupráci mezi Radou, ECB a euroskupinou;

5.

je znepokojen hospodářskými důsledky, které měla pro eurozónu rychlá ztráta hodnoty amerického dolaru a čínského juanu, jenž byl uměle devalvován neoprávněným zásahem čínské vlády; vyjadřuje své znepokojení nad případným vznikem nové bubliny na trhu s aktivy v Asii; vyzývá k intenzivnějším mezinárodním makroekonomickým dialogům, které by umožnily úpravu směnných kurzů, aby bylo dosaženo větší rovnováhy ve světové ekonomice;

6.

upozorňuje na to, že cíle cenové stability lze dosáhnout, pouze pokud budou patřičným způsobem řešeny hlavní příčiny inflace; v tomto kontextu zdůrazňuje, že nárůst inflace, ke kterému došlo před vypuknutím finanční krize, nebyl způsoben nadměrnou vnitřní poptávkou, ale prudkým nárůstem cen energie a potravin, komodit, finančních aktiv a nemovitostí;

7.

zdůrazňuje, že kázeň v podobě zdrženlivé mzdové politiky vede rovněž k pozastavení růstu příjmu domácností, a tím i soukromé spotřeby; varuje proto před tím, aby byla zdrženlivá mzdová politika chápána jako výhradní prostředek k dosažení cenové stability a zachování konkurenceschopnosti; připomíná, že větší celosvětová konkurence již přispěla k tlaku na snižování platů, zatímco vyšší ceny komodit a zvýšené energetické náklady snížily kupní sílu spotřebitelů v EU; zdůrazňuje, že reálné mzdy by se měly zvyšovat úměrně k růstu produktivity, a zajistit tak dlouhodobou stabilitu distribuce příjmů;

8.

znovu opakuje, že je třeba dosáhnou lepší spolupráce mezi Světovou obchodní organizací, Mezinárodním měnovým fondem, Radou pro finanční stabilitu a skupinou Světové banky s cílem potírat spekulace a vyrovnat se s problémy, které přináší hospodářská krize;

9.

připomíná, že kolísání směnných kurzů brání globálnímu hospodářskému oživení a že je nezbytné koordinovat měnovou politiku, aby se předešlo vzniku finanční nerovnováhy, která by mohla vést k makroekonomické nestabilitě; vyzývá k uspořádání světové měnové konference pod záštitou MMF, která by byla fórem pro celosvětové konzultace o měnových otázkách;

10.

sdílí názor Komise, která je znepokojena výraznou nerovnováhou v souvislosti s vývojem nákladů na jednotku pracovní síly, mírou růstu produktivity, s rostoucím nerovným rozdělením příjmů a bohatství, s běžnými účty a s rozpětím úrokových sazeb v EU a v eurozóně, a je znepokojen skutečností, že chybí efektivní mechanismy, které by růstu této nerovnováhy zabránily;

11.

v souladu s pracovním dokumentem útvarů Komise, který doplňuje sdělení Komise ze dne 7. května 2008 nazvané „Deset let HMU: úspěchy a problémy po prvních deseti letech fungování Hospodářské a měnové unie“ (KOM(2008)0238); vyzývá Komisi, aby vytvořila diagnostické nástroje a ukazatele, včetně mnohostranného dohledu nad náklady na jednotku pracovní síly, reálnými směnnými kurzy, finančními trhy a politikami ovlivňujícími konkurenceschopnost, s jejichž pomocí by efektivněji sledovala a hodnotila relevantní hospodářský vývoj v členských státech;

12.

bere na vědomí znepokojení, které vyjádřila Komise ve svém výročním prohlášení o eurozóně za rok 2009, týkající se nerovností, které se nahromadily v eurozóně, a dále bere na vědomí to, co Komise označuje za jejich dva hlavní zdroje: na jedné straně je model růstu soustředěný na konkurenceschopné exportní odvětví zranitelný, když není toto odvětví podporováno domácí poptávkou, a na druhé straně může mít v některých zemích, které mají schodek nerovnováha formu nadměrného tlaku domácí poptávky, výkyvů cen nemovitostí a nafouklého stavebnictví; navrhuje proto, aby Komise prozkoumala možné způsoby, jak účinně zlepšit ekonomické řízení eurozóny, včetně vytvoření nových mechanismů, které by zabránily obnovení nadměrného růstu těchto nerovností v budoucnosti a asymetrickým otřesům, k nimž přispívají;

13.

zdůrazňuje, že Komise ve svém výročním prohlášení o eurozóně za rok 2009 jasně uvádí, že zavedený mechanismus politiky koordinace v eurozóně během krize nefungovaly správně; sdílí názor Komise, že je naléhavě nutné prohloubení a rozšíření makroekomonického dohledu, aby se urychlila koordinovaná reakce na krizi;

14.

vítá využívání prostředků EIB a společných, i když rozdílných příspěvků členských států na proticyklické veřejné výdaje během krize, které byly použity k částečné kompenzaci omezené velikosti evropského rozpočtu; nicméně varuje před přílišným obracením se na EIB, které by mělo za následek obcházení rozpočtového procesu a neumožnilo by Parlamentu vyjádřit se k orientaci vynakládaných výdajů; připomíná proto, že by se EIB neměla stát náhradou rozpočtu EU;

15.

souhlasí s Komisí, že pro úspěšný rozvoj HMU má zásadní význam dohled nad finančními trhy a jejich regulace, daňová kázeň a snížení vnitřních a vnějších schodků;

16.

zdůrazňuje, že je třeba komplexně uplatňovat pravidla paktu o stabilitě a růstu, konstatuje však, že pravidla stanovená v tomto paktu odkazují pouze na veřejný schodek a veřejný dluh; poukazuje na to, že tento nástroj daňové koordinace se zabývá pouze částečně hlavními příčinami hospodářské nerovnováhy v eurozóně; domnívá se proto, že daňová koordinace by měla přesahovat současnou oblast působnosti paktu o stabilitě a růstu;

17.

zdůrazňuje, že by stávající hospodářská a finanční krize a větší finanční koordinace mezi členskými státy, které již přijaly euro, neměly vést k uzavření eurozóny;

18.

opakuje svůj názor, že hospodářská koordinace by měla mít podobu integrované evropské strategie pro hospodářství a zaměstnanost a měla by vycházet z budoucí strategie EU 2020, integrovaných hlavních směrů, strategie pro udržitelný rozvoj a konvergenčních programů a programů stability;

19.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad neudržitelnou úrovní veřejného dluhu a jeho předpokládaným rychlým zvýšením v letech 2010 a 2011;

20.

zdůrazňuje, že je důležité efektivně používat nová ustanovení článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby došlo ke zlepšení hospodářské koordinace a řízení v eurozóně; očekává, že Komise a předseda euroskupiny přijmou v tomto ohledu konkrétní návrhy;

21.

vítá první výroční zprávu Evropské poradní komise pro dohled nad statistikou a souhlasí mimo jiné s jejím závěrem, že ve státech, kde tomu tak dosud není, by měla být právně zakotvena profesionální nezávislost vnitrostátních statistických úřadů; očekává hodnocení Komise (Eurostatu) v souvislosti s jejím každoročním monitorováním dodržování kodexu zásad, jak je stanoven v doporučení Komise o nezávislosti, bezúhonnosti a odpovědnosti vnitrostátních statistických úřadů a statistického úřadu Společenství (KOM(2005)0217 v konečném znění);

22.

je znepokojen sníženou schopností členských států čelit budoucím hospodářským propadům a podílet se na naléhavě nutných investicích do znalostí, modernizace průmyslu a udržitelného rozvoje;

23.

souhlasí s tím, že zvýšením flexibility svého rámce poskytuje revidovaný pakt o stabilitě a růstu z roku 2005 vhodné nástroje pro koordinaci ústupových strategií a umožňuje dostatečný prostor pro manévrování během hospodářských propadů, což má umožnit konsolidaci hospodářské obnovy; je však toho názoru, že jakmile současný pokles skončí, bude třeba při dodržení reformovaného paktu o stabilitě a růstu posílit preventivní složku paktu s cílem zajistit, aby se členské státy v období růstu účinně zdržely procyklických politik;

24.

zdůrazňuje, že by Komise měla při vyhodnocování stabilizačních a konvergenčních programů členských států významným způsobem přihlížet k závěrům svého sdělení nazvaného „Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí pro hospodářské oživení“ (KOM(2009)0545);

25.

podporuje rozhodnutí Komise uplatnit postup při nadměrném schodku ke snížení veřejného schodku a zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy v letech 2010 a 2011 zahájily řádně načasované, ambiciózní, konkrétní a měřitelné programy pro vyrovnání svých veřejných financí;

26.

je mimořádně znepokojen vývojem schodku v Řecku; žádá, aby tato situace sloužila pro poučení při budoucím rozšiřování eurozóny, zejména pokud jde o kvalitu statistických údajů;

27.

domnívá se, že členské státy, které mají problémy s udržením veřejných financí, by měly být především odpovědné za řešení těchto potíží, zejména prostřednictvím přiměřenější daňové politiky; vyzývá členské státy, aby urychlily své reformy prostřednictvím rozhodných politických opatření, jež by zaplnila mezery v udržitelnosti způsobené vysokou mírou zadlužení a náklady souvisejícími se stárnoucí populací;

28.

zdůrazňuje skutečnost, že některé nedostatky ve struktuře HMU a do jisté míry i hospodářská politika některých členských států eurozóny stejně jako partnerských třetích zemí způsobují, že členské státy mají potíže při nápravě své finanční situace; připomíná své přesvědčení, že by měl být stávající mechanismus politické koordinace uvnitř eurozóny rozšířen, aby bylo možné řešit zejména stávající a budoucí hospodářskou nerovnováhu a rozdíly v tomto seskupení; v této souvislosti vyjadřuje politování nad skutečností, že mezi vládami neexistují žádná závazná ujednání, na jejichž základě by mohla být koordinace v eurozóně vymáhána;

29.

vyzývá Komisi, aby navrhla soubor opatření, která by členským státům umožnila obnovit rovnováhu veřejných účtů a financovat veřejné investice:

30.

opakuje svůj názor, že vlády členských států by při rozhodování o vnitrostátních rozpočtech měly zohledňovat jak integrované hlavní směry a doporučení pro jednotlivé země, tak celkovou rozpočtovou situaci v eurozóně; aby se zabránilo rozdílům způsobeným používáním odlišných makroekonomických odhadů (týkajících se například světového růstu, růstu EU, ceny barelu ropy, úrokových sazeb) a jiných parametrů, je třeba harmonizovat různé vnitrostátní daňové kalendáře a hlavní předpoklady používané v podkladových prognózách;

31.

vyzývá Komisi a členské státy k práci na definici nástrojů pro posílení srovnatelnosti vnitrostátních rozpočtů, pokud jde o různé kategorie výdajů;

32.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve konkrétně navrhla, jak by se finanční odvětví mělo podílet na nákladech spojených s krizí;

33.

vyzývá ECB, Komisi a členské státy eurozóny, aby prosazovaly proces hospodářské a měnové integrace uvnitř EU a podporovaly rozšíření eurozóny;

34.

vyzývá ECB, aby podporovala úsilí členských států vně eurozóny o přijetí eura, a to zejména v případech, kdy prokázaly schopnost provádět řádnou a stabilní fiskální kázeň;

35.

připomíná, že krize neomlouvá odkládání boje proti změně klimatu a zhoršování životního prostředí; zdůrazňuje, že odkládat tato opatření by mohlo být nákladné z hlediska ekonomického i ekologického a že nejlepším způsobem, jak omezit závislost na omezených zdrojích a vytvořit nová pracovní místa v moderních odvětvích udržitelných z hlediska životního prostředí, je zvýšit energetickou účinnost a účinnost využívání zdrojů a přejít k udržitelným obnovitelným zdrojům;

36.

vyzývá členské státy a Komisi, aby v tomto ohledu radikálně zvýšily své úsilí, a žádá ECB a Komisi, aby tuto otázku zařazovaly do pravidelných hospodářských zpráv;

37.

vyzývá euroskupinu, aby přijala nezbytná opatření, která usnadní vstup do eurozóny těm členským státům, které o něj usilují a které splňují potřebné podmínky;

38.

připomíná svůj názor, že v otázce přechodu ke společnému mezinárodnímu zastoupení eurozóny nebyl navzdory krizi zaznamenán významný pokrok;

39.

zastává názor, že politická agenda pro HMU bude výrazně ovlivněna mj. novými výzvami, které představují rozvíjející se asijské ekonomiky; vyjadřuje politování nad skutečností, že navzdory rostoucímu celosvětovému významu eura jakožto rezervní měny nebylo dosaženo výraznějšího pokroku ve zlepšování mezinárodního zastoupení eurozóny; zdůrazňuje, že eurozóna musí vypracovat mezinárodní strategii, která bude odpovídat mezinárodnímu postavení její měny;

40.

připomíná rovněž, že je také třeba se zabývat globální nerovnováhou související s kolísáním směnných kurzů, mimo jiné kurzu eura vůči americkému dolaru a čínskému juanu, aby se zabránilo finančním krizím v budoucnosti; vyzývá euroskupinu, Radu a ECB, aby tudíž zintenzívnily koordinaci svých opatření v oblasti kurzové politiky;

41.

zdůrazňuje význam závěrů skupiny G-20 týkajících se globální nerovnováhy a úkolů, které musí každý hospodářský prostor splnit, aby vyrovnal svou ekonomiku; zdůrazňuje význam směnných kurzů pro přípravu příštích summitů skupiny G-20; je toho názoru, že by tyto přípravy měly být v rámci EU transparentnější a že by o nich měl být průběžně informován Parlament;

42.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a parlamentům členských států, Euroskupině, Evropské centrální bance a Evropské investiční bance.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/7

A.

vzhledem k tomu, že 10–12 milionů evropských Romů je nadále vystaveno závažné strukturální diskriminaci a že v mnoha případech žijí v chudobě a sociálním vyloučení; vzhledem k tomu, že po rozšíření Unie v roce 2004 a 2007 se většina evropských Romů stala občany EU a že tedy požívají práva občanů EU a jejich rodin volně se stěhovat a usazovat na území členských států,

B.

vzhledem k tomu, že situace evropských Romů, kteří jsou tradičně přítomni v mnoha evropských zemích, se liší od situace jiných evropských národnostních menšin, což zdůvodňuje specifická opatření na evropské úrovni,

C.

vzhledem k tomu, že postavení mnoha Romů a romských komunit, kteří se rozhodli usadit v jiném členském státě, než je stát, jehož jsou občany, je obzvláště nejisté,

D.

vzhledem k tomu, že EU má k dispozici řadu nástrojů, které je možno použít v boji proti sociálnímu vyloučení Romů jako např. novou možnost věnovat částku do výše 2 % celkového přídělu z EFRR na výdaje na bydlení ve prospěch menšin, kterou poskytují strukturální fondy a vstoupí v platnost v průběhu roku 2010, nebo stávající možnosti rámci Evropského sociálního fondu,

E.

vzhledem k tomu, že směrnice Rady 2000/43/ES nebyla přiměřeně převedena do vnitrostátních právních předpisů nebo plně provedena všemi členskými státy,

F.

vzhledem k tomu, že Evropská unie při různých příležitostech přislíbila aktivně podporovat zásady rovných příležitostí a sociální začlenění romské populace v celé Evropě,

G.

vzhledem k tomu, že v některých členských státech EU během loňského roku výrazně vzrostla nesnášenlivost vůči Romům v hromadných sdělovacích prostředcích a politickém diskurzu a že vzrostl i počet případů rasově motivovaného násilí na Romech,

H.

vzhledem k tomu, že pokrok členských států i kandidátských zemí v boji proti diskriminaci Romů v oblasti jejich práva na vzdělání, zaměstnání, zdravotní péči a bydlení byl nerovnoměrný a pomalý,

I.

vzhledem k tomu, že by se měla věnovat zvláštní pozornost těm, kteří čelí vícenásobné diskriminaci,

J.

vzhledem k tomu, že by mělo dojít k zvýšení zastoupení Romů ve vládních strukturách a veřejné správě v členských státech a kandidátských zemích,

1.

odsuzuje nedávný nárůst nesnášenlivosti vůči Romům (romofobie) v některých členských státech EU, která má podobu pravidelně se vyskytujících případů nenávistných projevů a útoků proti Romům;

2.

domnívá se, že boj proti diskriminaci Romů, kteří představují celoevropskou komunitu, vyžaduje komplexní přístup na evropské úrovni;

3.

vyjadřuje své znepokojení nad diskriminací, kterou trpí Romové ve vzdělávání (zejména segregace), bydlení (zejména nucená vystěhování a substandardní životní podmínky, často v ghettech), zaměstnání (zejména nízká úroveň zaměstnanosti) a v rovném přístup k zdravotní péči a k dalším veřejným službám, a rovněž nad šokující nízkou úrovní jejich účasti na politickém životě; vyzývá Komisi a členské státy, zajistily, že se při provádění operačních programů opatření budou přísně dodržovat opatření pro poskytování rovných příležitostí, aby projekty přímo či nepřímo neposilovaly segregaci a sociální vyloučení Romů; zdůrazňuje, že dne 10. února 2010 Parlament přijat zprávu o způsobilosti intervencí v oblasti bydlení ve prospěch marginalizovaných komunit, která umožňuje intervence ve prospěch zranitelných skupin v rámci ERRF,a žádá urychlené provádění revidovaného nařízení, aby mohly členské státy tuto možnost aktivně využívat; v této souvislosti se domnívá, že bydlení je předpokladem pro zajištění účinného sociálního začlenění; vyzývá Komisi, aby zajistila, že nedávno přijatá facilita mikrofinancování je dostupná Romům na podporu jejich integrace na trhu práce;

4.

uznává, že otázka plného občanství a sociálně-ekonomického zapojení Romů je ovlivněna historií diskriminace a sociálním stigmatem; domnívá se, že zaměření se na začlenění Romů musí být doprovázeno proaktivními opatřeními na překonání minulé a současné diskriminace; vyzývá Komisi, aby tomuto aspektu věnovala pozornost při řešení začlenění Romů;

5.

domnívá se, že EU a členské státy sdílejí odpovědnost za podporu začlenění Romů a dodržování jejich základních práv jako práv evropských občanů, a že musí okamžitě zvýšit své úsilí o dosažení viditelných výsledků v této oblasti; vyzývá členské státy a orgány EU, aby přijaly potřebná opatření s cílem vytvořit vhodné sociální a politické prostředí pro realizaci opatření na začleňování Romů, například podporou vzdělávacích kampaní o romské kultuře a integraci s cílem zlepšit toleranci neromského obyvatelstva, a to jak v zemi původu, tak i v evropské zemi pobytu;

6.

vítá závěry zasedání Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele o začleňování Romů, které byly přijaty dne 8. června 2009 v Lucemburku, jež integrují společné zásady týkající se začleňování Romů, a vyzývá Komisi a členské státy, aby je zohlednily při navrhování a provádění politik na obranu základních práv, podporu rovnosti žen a mužů, boj proti diskriminaci, chudobě a sociálnímu vyloučení a pro zajištění přístupu ke vzdělávání, bydlení, zdravotní péči, zaměstnání, sociálním službám, spravedlnosti, sportu a kultuře a rovněž ve vztazích EU s třetími zeměmi; vítá požadavek adresovaný Komisi uskutečnit konkrétní kroky pro to, aby byly nástroje a politiky Společenství týkající se začlenění Romů účinnější;

7.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že bez ohledu na naléhavost situace Komise doposud nereagovala na požadavek Parlamentu ze dne 31. ledna 2008, aby ve spolupráci s členskými státy vypracovala evropskou strategii pro Romy zaměřenou na lepší koordinaci a podporu úsilí na zlepšení situace romských obyvatel;

8.

opětovně proto vyzývá Komisi, aby vyvinula komplexní evropskou strategii pro začleňování Romů, jako nástroj pro boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci Romů v Evropě.

9.

očekává sdělení Komise, které má být předloženo po příštím evropském summitu o začleňování Romů, které prozkoumá stávající politiky a nástroje pro zlepšení začlenění Romů a příčiny dosavadního neuspokojivého pokroku; žádá, aby toto sdělení obsahovalo jasné cíle a mechanismy pro další tvorbu politiky v romské otázce;

10.

vyzývá nové komisaře, aby upřednostňovali otázky související s Romy v rámci svých portfolií a jako prioritu vytvořili účinný systém koordinace mezi komisaři a mezi generálními ředitelstvími pro řešení romské otázky na úrovni EU; vyzývá Komisi, aby vybrala jednoho ze svých komisařů a svěřila mu do odpovědnosti koordinaci romské politiky;

11.

nabádá orgány EU,aby zapojily romské komunity od místní úrovně až po nevládní organizace do procesu vytváření komplexní EU politiky pro Romy ve všech aspektech plánování, provádění a dohledu, a aby rovněž využily zkušenosti Desetiletí začleňování Romů 2005–2015, akčního plánu OBSE a doporučení Rady Evropy a Organizace spojených národů i samotného Parlamentu; vyzývá k mobilizaci romské komunity, aby se tak zapojila do společného provádění politik týkajících se začlenění, neboť tyto politiky mohou být úspěšné, pouze pokud se na nich plně podílejí všechny zúčastněné strany;

12.

žádá Komisi, k romským záležitostem zaujala horizontální přístup a vytvořila další návrhy pro soudržnost politik na evropské úrovni s ohledem na sociální začlenění Romů, aby pobídla členské státy k většímu úsilí o dosažení viditelných výsledků, aby podporovala kritickou analýzu politických chyb a usnadnila výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy a aby využila všech zkušeností získaných z romského pilotního projektu, který by měla zapojit do základních politik;

13.

vybízí organizátora summitu a EU,aby definovali jasné politické kroky po závěrech summitu, aby se tak neopakovala předchozí situace, kdy nebyly přijaty ani politické závěry ani konkrétní návrhy; domnívá se, že summit by neměl mít deklarativní povahu a měl by se zaměřit na strategické politické závazky, které představují politickou vůli odstranit rozdíly mezi romskými společenstvími a většinovým obyvatelstvem;

14.

naléhavě žádá Komisi a Radu, aby využily stávajících iniciativ jako např. Desetiletí začleňování Romů pro zvýšení účinnosti svého úsilí v této oblasti;

15.

pokládá za důležité, aby byl vytvořen komplexní program rozvoje, který se zaměří současně na všechny související politické oblasti a umožní okamžitý zásah v ghettech, která se potýkají s vážnými strukturálními znevýhodněními;

16.

zdůrazňuje, že samotná opatření proti diskriminaci jsou jako prostředek k usnadnění sociálního začlenění Romů nedostatečná, že je však nutné soustředěné úsilí společenství založené na právním základě s cílem koordinovat opatření institucionálních a sociálních účastníků a přinutit dotyčné strany, aby plnily své závazky; uznává tedy také potřebu jasných legislativních závazků a věrohodných rozpočtových prostředků;

17.

doporučuje, aby Rada přijala společný postoj k financování ze strukturálních a předvstupních fondů, který by odrážel evropský politický závazek využít možností, kterou tyto fondy poskytují k podpoře začleňování Romů do společnosti, a zajistit, aby při revizích dotčených operačních programů byly plně zohledněny společné základní zásady týkající se začleňování Romů a to rovněž s ohledem na příští programové období; naléhavě vyzývá Komisi, aby analyzovala a vyhodnotila sociální účinky dosavadních investic předvstupních a strukturálních fondů zaměřených na zranitelné skupiny a aby vyvodila důsledky a vytvořila nové strategie a pravidla, bude-li to v této oblasti nutné;

18.

zdůrazňuje, že kandidátské země musí být co nejdříve při integraci Romů zapojeny na evropské úrovni, protože jednání o přistoupení poskytují jedinečnou příležitost zahájit významný posun ve vládním přístupu k Romům;

19.

trvá na tom, že členské státy musí zajistit, aby veškerá opatření, jež mají přímý nebo nepřímý dopad na občany EU romského původu, byla v souladu se zásadami stanovenými v Listině základních práv Evropské unie a se směrnicí o rasové rovnosti, která přímou i nepřímou diskriminaci výslovně zakazuje; vyjadřuje své znepokojení týkající se nuceného návratu Romů do zemí západního Balkánu, kde mohou čelit bezdomovectví a diskriminaci v oblasti vzdělání, sociální ochrany a zaměstnání a žádá Komisi, Radu a členské státy, aby zajistily, že budou dodržována základní práva, včetně poskytování vhodné pomoci a sledování;

20.

upozorňuje na nejistou situaci mnoha Romů, kteří při uplatňování své svobody pohybu v rámci Unie migrovali mezi zeměmi EU; zdůrazňuje. že veškerá opatření přijatá vůči těmto skupinám musí splňovat evropské standardy a právní předpisy, a vyzývá Komisi a členské státy, aby zjistily, zda je nutný koordinovaný evropský přístup;

21.

zdůrazňuje, že k zajištění efektivní realizace úsilí o podporu začleňování Romů a boje proti diskriminaci je důležité, aby se angažovaly místní orgány; žádá Komisi, aby vypracovala doporučení pro členské státy s cílem podpořit místní orgány, aby lépe využívaly možnosti financování ze strukturálních fondů na podporu začlenění Romů, včetně objektivního sledování provádění projektu;

22.

zdůrazňuje význam organizací Romů na úrovni Společenství jako klíčového prostředku pro zajištění úspěchu politik sociálního začlenění a rovněž potřebu aktivně zapojit zástupce Romů do všech iniciativ zaměřených na podporu jejich práv a začlenění jejich komunit; domnívá se, že jako horizontální priorita jsou nutné dlouhodobé strategie pro vybudování profesionálních a organizačních kapacit Romů a pro vytvoření romských lidských zdrojů; zdůrazňuje, že politická nezávislost a posílení postavení organizací Romů z hlediska finančního, akademického a z hlediska lidských zdrojů má zásadní význam při urychlení sociálního začlenění Romů;

23.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Radě Evropy a OBSE.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/11

1.

konstatuje, že víceletý finanční rámec (VFR) 2007–2013 počítá v roce 2011 s prostředky na závazky (PZ) ve výši 142,629 mld. EUR, což odpovídá potenciálnímu maximálnímu zvýšení o pouhých 0,83 % oproti rozpočtu na rok 2010, jak jej přijal Evropský parlament (141,453 mld. EUR v prostředcích na závazky); poukazuje na to, že výše prostředků na platby (PP) je stanovena na 134,263 mld. EUR, což představuje navýšení o 9,2 % oproti rozpočtu na rok 2010 (122,937 mld. EUR v prostředcích na platby); připomíná, že tyto částky odpovídají pouze cca 1 % HND Evropské unie a jsou podstatně nižší než stanoví stávající rozhodnutí o vlastních zdrojích;

2.

zdůrazňuje, že rozdíl mezi PZ a PP ve VFR činí 8,366 mld. EUR; připomíná, že ačkoli ve VFR činil tento rozdíl pro rok 2010 pouze 6,689 mld. EUR, schválený rozpočet na rok 2010 vykazuje rozdíl ve výši 18,515 mld. EUR, který byl způsoben dalším snižováním plateb; znovu vyjadřuje své znepokojení nad růstem rozdílu mezi PZ a PP, který dlouhodobě vede ke vzniku deficitů, a zdůrazňuje, že v rámci rozpočtového procesu učiní vše, co bude v jeho silách, aby tento rozdíl snížil na dlouhodobě zvladatelnou úroveň;

3.

připomíná, že kromě úvah o stropech VFR pro zbývající roky (2011–2013) byl rozpočtový orgán nucen finanční rámec několikrát revidovat, neboť neumožňoval Evropské unii uspokojivě reagovat na různé aktuální problémy, které vyvstaly v posledních letech; opakuje své předsvědčení, že je zcela nezbytné přistoupit k důkladnému přezkumu a revizi VFR; žádá Evropskou komisi, aby zveřejnila svou zprávu o fungování stávající IID a o přezkumu VFR v polovině období na základě prohlášení 1 a 3 IID ze dne 17. května 2006, k níž budou přiloženy konkrétní návrhy na úpravu a revizi stávající IID před koncem prvního pololetí roku 2010;

4.

zdůrazňuje, že rozpočet na rok 2011 je čtvrtým rozpočtem ze sedmi, které spadají do současného VFR, a zdůrazňuje, že bod 37 IID o využívání pětiprocentního rozpětí legislativní flexibility nyní nabývá plného významu, neboť obě složky rozpočtového orgánu mají lepší přehled o nedostatcích a možném příznivém vývoji stávajících programů; připomíná, že bez ohledu na ustanovení IID je zajištění přiměřené úrovně flexibility v rozpočtu EU předpokladem jeho efektivního plnění rozumným způsobem; očekává, že v zájmu větší flexibility bude nařízení Rady o víceletém finančním rámci přijato na základě KOM (2010)0072 v konečném znění a nadcházející interinstitucionální dohoda bude přijata na základě KOM (2010)0073 v konečném znění;

5.

zdůrazňuje, že posílení řady politik na úrovni EU po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by logicky mělo implikovat zvýšenou finanční kapacitu EU;

6.

v kontextu střednědobého přezkumu programů přijatých postupem spolurozhodování žádá Komisi, aby poskytla rozsáhlý přehled rozpočtových důsledků ve všech okruzích;

7.

vítá, že podle vlastního hodnocení, které provedla Komise v červenci 2009, většina výkazů o činnosti přiložených k předběžnému návrhu rozpočtu na rok 2010 obsahovala jasné a stručné zdůvodnění přínosu opatření na úrovni EU a uváděla cíle a ukazatele SMART a cíle a ukazatele zaměřené na výsledky; zdůrazňuje nicméně, že je třeba zvýšit kvalitu výsledků v oblasti výdajů a lépe využívat výsledky hodnocení; lituje skutečnosti, že jen málokdy byly tyto odchylky v prostředcích vysvětleny pomocí údajů o výkonnosti; očekává proto, že Komise své výkazy o činnosti za rok 2011 odpovídajícím způsobem zkvalitní;

8.

zdůrazňuje, že ostatní zlepšení nutná v této oblasti (zejména pokud jde o skupinu GŘ v oblasti vnějších vztahů a o předvstupní otázky) mají klíčový význam jak pro to, aby rozpočtový orgán měl kvalitnější informace pro své rozhodování, tak i pro to, aby zavedení metody sestavování rozpočtu podle činností a strategické plánování a programování v Komisi přinášelo co nejlepší výsledky, především pokud jde o zohlednění nových úkolů a výzev vyplývajících z Lisabonské smlouvy;

9.

připomíná, že i přes omezení vyplývající z nařízení o víceletém finančním rámci se EU navíc podařilo připojit určitou evropskou přidanou hodnotu k vnitrostátnímu úsilí členských států v boji proti hospodářské a finanční krizi, a to přijetím plánu evropské hospodářské obnovy, avšak poukazuje na to, že celková hospodářská situace v EU není zdaleka uspokojivá;

10.

zdůrazňuje, že pro současnost i budoucnost EU má obrovský význam mládež, které by se proto mělo dostat při stanovování střednědobých a dlouhodobých priorit zvláštní pozornosti; zdůrazňuje, že mladí lidé tvoří jádro sociálních strategií a strategií v oblasti začleňování a že jejich schopnost inovace je klíčovým zdrojem rozvoje a růstu, na který by EU měla spoléhat; připomíná, že investice do mladých lidí a do vzdělávání představuje investici do současnosti a do budoucnosti, jak vyplývá ze strategie EU pro mládež, a že tato koordinovaná a mezioborová investice musí být bezodkladně zařazena mezi témata v rámci všech politik;

11.

zdůrazňuje, že politika pro mládež musí být definována široce a musí zahrnovat schopnost jednotlivců změnit několikrát v průběhu života svou pozici a status a bez omezení se pohybovat mezi různými prostředími, jako je učňovské vzdělávání, akademické nebo pracovní prostředí a odborné vzdělávání; jedním z cílů by měl být i přechod ze vzdělávacího systému na pracovní trh;

12.

je přesvědčen o tom, že musí být zavedeny nástroje na podporu studia jazyků a mezikulturního dialogu, které budou představovat ústřední prvek opatření veřejného sektoru zaměřených na mládež; tato opatření by mohla zvýšit informovanost veřejnosti o evropských otázkách s cílem dosáhnout stále silnějšího pocitu evropské identity;

13.

připomíná význam, který má inovace a digitální agenda pro hospodářský rozvoj a tvorbu pracovních míst v Evropě, a zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost novým schopnostem, jako jsou elektronické schopnosti (tzv. e-schopnosti) a podnikatelský rozhled; zdůrazňuje, že priority v rámci agendy v oblasti výzkumu a inovací a digitální oblasti představují základní prvky udržitelného rozvoje v Evropě a připomíná význam některých programů, jako je například Evropský inovační a technologický institut, které ke splnění tohoto cíle přispívají;

14.

je přesvědčen, že v kontextu celosvětového hospodářského útlumu by se EU měla ve své činnosti zaměřit na aktivní podporu inovativních, zejména pak ekologických technologií, které zásadním způsobem přispívají k překonání hospodářské krize a zajišťují přístup na trhy malým a středním podnikům, a vytváří z EU přední udržitelnou ekonomiku s vysokou konkurenceschopností; konstatuje, že je třeba zajistit bezproblémové provádění programů v oblasti výzkumu a rozvoje, má-li být tohoto cíle dosaženo;

15.

zdůrazňuje v této souvislosti, že MSP hrají zásadní roli při rozvoji strukturálně znevýhodněných regionů, zejména venkovských oblastí, a tudíž i při podpoře výkonnosti ekonomiky celé EU; zdůrazňuje proto, že je třeba zahájit více pilotních projektů zaměřených na MSP s cílem rozvíjet venkovské oblasti;

16.

v této souvislosti připomíná, že inovativní výsledky výzkumu mají velmi často rozhodující dopad na hospodářskou aktivitu, a zastává názor, že EU by nyní měla být plně připravena poskytovat nezbytné finanční pobídky na všech vládních úrovních - celostátní, regionální i místní; je přesvědčen, že tato evropská přidaná hodnota – nad rámec podpory výzkumné činnosti na úrovni členských států – bude mít větší dopad na šíření výhod na všechny členské státy;

17.

zdůrazňuje, že mobilita, která je jednou ze svobod zakotvených ve Smlouvách a která představuje základní podmínku fungování skutečného vnitřního trhu v EU, musí být považována za jeden z nezbytných předpokladů všech podpůrných akcí zaměřených na mládež; zdůrazňuje proto, že je důležité strukturovat rozpočet EU tak, aby mimo jiné odrážel nárůst mobility mládeže;

18.

zdůrazňuje, že doprava je klíčovou součástí evropského hospodářství a umožňuje volný pohyb osob, zboží a vědomostí přes hranice; poukazuje na to, že doprava má určující význam pro rovnost a sociální mobilitu, zejména v případě mladých lidí, protože poskytuje příležitosti a usnadňuje výměny v oblasti znalostí a vzdělávání;

19.

zastává názor, že podpora podnikání a malých a středních podniků je ústředním prvkem politiky EU v oblasti mládeže a inovací; je přesvědčen o tom, že je nutné potvrdit podporu veškerým programům a nástrojům, jejichž cílem je podpora podnikání také ve venkovských oblastech a které poskytují pomoc nově vzniklým podnikům v jejich začátcích a umožňují výměnu informací mezi mladými podnikateli; připomíná v tomto ohledu úlohu, kterou plní iniciativa na podporu malých a středních podniků („Small Business Act“ pro Evropu) při usnadňování přístupu MSP k finančním prostředkům a veřejným zakázkám a při další podpoře jejich schopností a inovačních kapacit; připomíná, že v posledních několika letech navrhoval několik pilotních projektů a přípravných akcí, které byly zaměřeny na podporu mladých podnikatelů, rozvoj vazeb mezi MSP a zvyšování mobility pracovníků, a zdůrazňuje, že bude pozorně sledovat legislativní návrhy, které budou po skončení těchto projektů a akcí předloženy;

20.

se zřetelem k významné úloze, kterou budou muset mladí lidé hrát při zotavování se ze současné finanční a hospodářské krize, se domnívá, že podpora rovných příležitostí a snazší přechod ze vzdělávacích institucí na pracovní trh by měly být více zohledňovány také v rámci Evropského sociálního fondu, protože EU si již nemůže dovolit, aby zejména mladí lidé trpěli chudobou, špatnými vzdělávacími systémy a vysokou nezaměstnaností;

21.

připomíná, že rok 2011 byl vyhlášen Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství a rok 2010 Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení; poukazuje na to, že dobrovolná činnost hraje zcela zásadní roli v mnoha odvětvích, často velmi odlišných, ať už je to školství, zdravotnictví, sociální péče či rozvojová politika, a že díky ní získávají lidé nové schopnosti a dovednosti, což zvyšuje jejich šance při hledání zaměstnání a přispívá k sociální integraci;

22.

poukazuje na to, že změna klimatu má dopad na evropské životní prostředí, hospodářství i společnost; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zaujmout na úrovni EU integrovaný a koordinovaný přístup na podporu a k posílení opatření na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; domnívá se, že je nezbytné přijmout vhodná vnitrostátní politická opatření a vytvořit soubor poznatků, který bude zpřístupněn i ostatním zemím; znovu opakuje své přesvědčení, že rozpočet EU dosud uspokojivě neodráží tuto obecnou rovinu při zmírňování změny klimatu

23.

je přesvědčen, že tyto priority odrážejí společné úsilí o to, aby na prvním místě byli občané EU, což by mělo zůstat jednou z priorit EU;

24.

zdůrazňuje význam nadnárodní spolupráce mezi regiony v rámci euroregionů a jejich význam při prohlubování evropské integrace; vyzývá proto k zahájení více pilotních projektů na podporu přeshraniční hospodářské, sociální a kulturní spolupráce mezi regiony v rámci EU;

25.

vítá pracovní dokument Komise o budoucí strategii EU 2020 (2), který identifikuje tři hlavní faktory pro budoucnost EU a zabývá se skutečnými výzvami, jimž musí EU čelit a které představují základ pro širokou diskusi o hospodářské strategii EU; domnívá se, že by tato strategie měla klást větší důraz na boj proti nezaměstnanosti; zdůrazňuje však, že v souvislosti s prioritami pro rozpočet na rok 2011 musí být přijata jednoznačná a aktivní opatření, která strategii EU 2020 naplní skutečným obsahem, zejména pokud jde o politiku v oblasti změny klimatu, politiku v oblasti životního prostředí a sociální politiku, a rozhodně prohlašuje, že tato strategie by se neměla stát pro členské státy znovu pouhým vykazováním vágních, čistě orientačních údajů; odmítá zopakovat frustrující zkušenosti z Lisabonské strategie, kdy Rada systematicky škrtala prostředky v položkách, z nichž měly být podporovány činnosti v souladu s dohodnutou strategií;

26.

žádá proto, aby byly v rámci rozpočtového procesu přijaty jednoznačné, rozsáhlé finanční závazky v souladu s těmito prioritami, které připraví cestu naplnění strategie EU 2020 a prokáží, že EU je připravena stát se v těchto otázkách vůdčí silou; očekává, že Komise předloží návrh rozpočtu, který tomuto cíli dostojí, a lituje, že nebyla využita příležitost zahájit rozpočtový proces způsobem odpovídajícím výzvám, které před námi stojí;

27.

zdůrazňuje, že k uvolnění prostředků na tyto priority hodlá využít veškerých možností, které mu poskytuje IID ze dne 17. května 2006, a poukazuje na to, že to bude vyžadovat přesun prostředků z jiných nástrojů či programů; domnívá se, že by tento úkol neměl být založen pouze na kvantitativním sledování stávajících programů, ale také na důsledném a podrobném sledování jejich kvality; domnívá se, že by Rozpočtový výbor měl v tomto ohledu spoléhat na činnost specializovaných výborů EP; tím by se zvýšila kvalita využívání těchto prostředků i evropská přidaná hodnota, což je velmi důležité s ohledem na napjatý stav veřejných financí;

28.

zastává názor, že rozpočet EU musí být prezentován jasným, srozumitelným způsobem, a hodlá věnovat velkou pozornost finančnímu plánování a změnám, které přinesly poslední velké rozpočtové dohody; vítá, že Komise zlepšila strukturu svých dokumentů k finančnímu plánování, a požaduje, aby se dále vyjasnilo dělení na provozní a správní prostředky; uznává však, že v některých případech je jejich oddělení složité; připomíná, že přiměřené správní výdaje jsou pro provádění programů nezbytné;

29.

připomíná, že financování těchto priorit prostřednictvím případného přerozdělení prostředků nesmí jít na úkor základních politik EU, jako je politika soudržnosti, strukturální či společná zemědělská politika; zdůrazňuje, že politika soudržnosti díky své jedinečné víceúrovňové řídící struktuře a horizontální povaze hraje ústřední úlohu v rámci plánu hospodářské obnovy EU a je předurčena tomu, aby hrála významnou úlohu při provádění strategie EU na rok 2020, protože prostřednictvím přístupu vycházejícího zdola rozšíří subsidiaritu a posílí přijetí a podporu ze strany občanů Unie; zdůrazňuje, že tyto politiky jsou realizací jednoho ze základních principů EU, kterým je sociální integrace a solidarita mezi členskými státy a regiony;

30.

zdůrazňuje, že podle jeho názoru poskytuje tento rozpočtový proces, který je prvním podle ustanovení nové Smlouvy, velkou příležitost k výkonu parlamentní kontroly nad rozpočtem EU jako celkem, a poukazuje na to, že nemá v úmyslu jakkoli omezovat své rozpočtové pravomoci;

31.

připomíná, že z tohoto okruhu je financována řada politik a opatření tvořících plán evropské hospodářské obnovy spolu s velkým počtem víceletých programů (CIP, RP7, TEN atd.), které v roce 2011 dospějí do závěrečné fáze; vyzývá Komisi, aby předložila zprávu shrnující provádění plánu evropské hospodářské obnovy včetně opatření svěřených EIB;

32.

zdůrazňuje, že priority na rok 2011 s ohledem na strategii EU 2020 budou financovány převážně z tohoto okruhu a že rozšíření pravomocí EU, které přinesla Lisabonská smlouva (např.ve vesmírné politice a cestovním ruchu), se pravděpodobně projeví i v rozpočtu; zdůrazňuje, že vesmírná politika, jejímž cílem je podpořit evropský pokrok v oblasti vědy, technologie a životního prostředí a průmyslovou konkurenceschopnost, vyžaduje skutečnou finanční podporu ze strany EU i členských států; zdůrazňuje zejména, že je třeba konkrétních návrhů týkajících se náležitého financování Globálního monitoringu životního prostředí a bezpečnosti (GMES);

33.

soudí, že program celoživotního učení přispívá svým zaměřením na vzdělávání a odbornou přípravu k cílům v oblasti politiky mládeže, a zejména umožňuje mladým lidem dosažení samostatnosti; zdůrazňuje, že z tohoto programu by měly být financovány činnosti naplánované na počátku programového období a že do programu by měly být začleněny případné nové faktory, aby bylo mj. možné vytvořit jednoznačnou vazbu mezi vzděláváním a pracovním trhem, protože obojí má klíčový význam pro hospodářský rozvoj a obnovu; zdůrazňuje požadavek, který již Parlament schválil, aby se pokročilo se zvláštním programem mobility na podporu prvních zaměstnání mladých lidí nazvaným „Erasmus první zaměstnání“;

34.

připomíná, že v kontextu evropské hospodářské obnovy mají investice do dopravy, a zejména investice do sítí TEN-T, klíčovou roli při stimulaci růstu a zaměstnanosti a rovněž při prosazování evropských hospodářských a ekologických zájmů; v tomto ohledu přikládá velký význam investicím do bezpečnosti všech druhů dopravy;

35.

připomíná, že dosud nebyly poskytnuty prostředky na financování ostatních klíčových prvků, o nichž tedy bude nutné jednat a které bude nutné schválit v průběhu tohoto rozpočtového procesu, a to i přesto, že ve VFR na rok 2011 se s nimi nepočítalo: těmito prvky je provádění souboru opatření v oblasti finančního dohledu, který spočívá ve vytvoření Evropského systému orgánů finančního dohledu, dále prostředky na odstavení jaderné elektrárny Kozloduj (75 milionů EUR v roce 2011), které byly v roce 2010 poskytnuty z nástroje flexibility, a konečně financování Globálního monitoringu životního prostředí a bezpečnosti (10 milionů EUR v roce 2011);

36.

je proto velmi znepokojen prudkým poklesem prostředků ve VFR, který dosahuje obrovské částky 1,875 miliardy EUR oproti rozpočtu na rok 2010; chápe, že tuto situaci částečně vysvětluje financování plánu evropské hospodářské obnovy, avšak je nadále pevně přesvědčen, že rozsáhlý a důsledný přezkum současného VFR v polovině období je nezbytnou podmínkou efektivnosti rozpočtu EU;

37.

zastává názor, že při hodnocení politiky soudržnosti a strukturálních politik je třeba se zaměřovat především na jejich zjednodušení a uplatňování z kvantitativního i kvalitativního hlediska; vítá, že členské státy předložily popisy systémů řízení a kontroly pro téměř všechny operační programy a že do konce roku 2009 z nich Komise schválila 87 %; očekává proto, že se objem průběžných plateb v roce 2010 a 2011 výrazně zvýší;

38.

připomíná, že posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti je jedním ze základních cílů EU stanovených v Lisabonské smlouvě; domnívá se proto, že posílení politiky soudržnosti EU by mělo být i nadále výraznou prioritou pro rok 2011; zdůrazňuje, že je nutno bedlivě sledovat dodržování pravidla N+2, N+3, a požaduje, aby byly rozpočtovému orgánu včas předkládány úplné a aktualizované informace, zejména o rozpočtových závazcích, u kterých hrozí, že budou zrušeny;

39.

konstatuje, že v úvodní fázi stávajícího programového období bylo zaznamenáno několik zpoždění a vyjadřuje své obavy týkající se nízké míry využití všech strukturálních fondů EU v minulých letech, což v rámci této kapitoly vedlo k prohloubení rozdílu mezi prostředky na závazky a na platby; vyzývá Komisi, aby úzce spolupracovala především s těmi členskými státy, u nichž došlo v minulém programovém období k nízké míře plnění, s cílem zlepšit tuto situaci;

40.

odkazuje na společné prohlášení přijaté v listopadu minulého roku v rámci dohodovacího řízení, v němž bylo požadováno zjednodušení prováděcích postupů a členské státy byly vyzvány, aby využily možnosti provést přezkum svých operačních programů, aby dokázaly lépe čelit důsledkům hospodářské krize; vítá v tomto ohledu současnou revizi obecného nařízení o strukturálních fondech na období 2007–2013 (nařízení (ES) č. 1083/2006), jejímž cílem je ještě více zjednodušit řízení fondů a zavést opatření, která umožní členským státům čelit důsledkům hospodářské krize; požaduje, aby byla tato ustanovení bez dalšího prodlení uplatňována v členských státech; vyzývá Komisi, aby provedla odhad možných dopadů nových ustanovení na prostředky na platby a aby posoudila dopad navrhované výjimky z pravidla automatického zrušení závazku (pravidlo N+2, N+3) na rozpočet;

41.

trvá na tom, že lepší provádění a zkvalitnění výdajů by mělo představovat základní zásadu pro dosažení optimálního využívání rozpočtu EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby své úsilí zaměřily tímto směrem a aby důkladně sledovaly provádění politik v praxi;

42.

vyjadřuje znepokojení nad malým rozpětím v okruhu 2, které by mohlo vést k uplatňování finanční kázně ve smyslu článku 11 nařízení (ES) č. 73/2009, pokud budou ceny zemědělských komodit vykazovat podobné kolísání jako v posledních letech; naléhavě vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala zemědělské trhy, aby se takové situaci podařilo předejít; zasazuje se o to, aby bylo v rozpočtu na rok 2011 v okruhu 2 ponecháno dostatečné rozpětí;

43.

připomíná, že druhá část plánu evropské hospodářské obnovy (širokopásmové připojení k internetu ve venkovských oblastech) je v roce 2010 financována z rozpočtové položky rozvoj venkova (420 milionů EUR) a že na rok 2011 nejsou plánovány žádné nové závazky;

44.

připomíná, že zrušení rozlišení mezi povinnými a nepovinnými výdaji zásadně změní tradiční interinstitucionální dialog, a potvrzuje, že s ohledem na to, že změny na zemědělských trzích lze obtížně předvídat, hodlá v různých fázích postupu pečlivě prověřovat veškeré prostředky; vyzývá proto Komisi, aby co nejdříve předložila návrh na změnu týkající se zemědělství s cílem umožnit dohodovacímu výboru, aby se rozhodoval konstruktivně a účinně;

45.

zdůrazňuje, že pokračující proces stárnutí v zemědělství vyvolává nutnost usilovat o generační obrat s cílem udržet takové zemědělství, které je konkurenceschopné a dokáže se vyrovnat s novými výzvami v oblasti životního prostředí v etapě po Kodaňské konferenci;

46.

očekává, že boj proti změně klimatu bude i v období po Kodaňské konferenci v letech 2010 a 2011 nadále jedním z hlavních bodů politického programu EU, a připomíná, že v rámci širšího přístupu představuje udržitelný rozvoj trvalou odpovědnost vůči budoucím generacím; žádá Komisi, aby předložila jasný akční plán a časový harmonogram pro čerpání prostředků v oblasti akčního programu EU pro boj proti změně klimatu; zdůrazňuje, že odvětví dopravy má značný potenciál, pokud jde o boj proti změně klimatu, a vyzývá Komisi, aby opatření ke snížení emisí uhlíku u všech druhů dopravy zařadila mezi priority; připomíná, že uvolnění rezervy v této položce bude záviset na návrhu Komise;

47.

připomíná, že prvořadým cílem společné zemědělské politiky je zaručit stabilizaci trhu a zajistit bezpečnost dodávek a rozumné ceny pro spotřebitele a producenty, a proto vyzývá Komisi, aby do rozpočtu na rok 2011 začlenila nezbytná opatření pro řešení nových potřeb vzešlých ze stávající hospodářské krize;

48.

žádá Komisi, aby předložila zprávu o provádění opatření proti krizi v mlékárenství zavedených v rozpočtu na rok 2010 a vytvořila trvalý postup a návrhy, jejichž cílem bude do budoucnosti snížit dopady výkyvů cen v mlékárenském odvětví;

49.

opětovně potvrzuje úmysl zachovat úroveň financování odpovídající vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v Unii a zdůrazňuje důležitost plného a efektivního uplatňování, prosazování a vyhodnocování stávajících nástrojů v této oblasti; domnívá se, že je za tímto účelem nebytné ve světle cílů stockholmského programu znovu posoudit vhodnost finančních nástrojů a prostředků dostupných v této oblasti, například v oblasti migrace, správy a kontroly hranic, ochrany údajů a protiteroristických opatření; v této souvislosti připomíná, že u mnoha programů v této oblasti dojde brzy k přezkumu v polovině období, což si může rovněž vyžádat přehodnocení finančních prostředků vyčleněných na tyto programy;

50.

pokládá za zásadní, aby v rámci dalšího rozvíjení prostoru svobody, bezpečnosti a práva byla posílena politika týkající se přistěhovalectví a podpory integrace přistěhovalců; domnívá se, že pro tento účel musí být úsilí o harmonizaci přistěhovaleckých politik jednotlivých členských států považováno za politickou prioritu činnosti EU, a to s cílem stabilně vyvážit požadavky na bezpečnost a hájení základních lidských práv;

51.

hodlá provést hloubkovou kontrolu finančního řízení vývoje v oblasti síťových systémů s velkým objemem dat, zejména přechodu ze systému SIS I na SIS II, u něhož došlo k opakovaným zpožděním a problémům, předtím, než rozhodne, zda zachová úroveň financování těchto systémů, a vyhrazuje si právo ponechat v rezervě jakékoli prostředky na přechod na SIS II, dokud nebudou k dispozici výsledky další analýzy a testů;

52.

bude věnovat zvýšenou pozornost realizaci změn, jako je převedení úřadu EUROPOL plně do působnosti Společenství nebo zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a kontrolu finančních potřeb agentury FRONTEX;

53.

připomíná, že tento okruh pokrývá různorodé činnosti zaměřené na mládež prostřednictvím víceletých programů, jako je například program Mládež v akci, program Kultura, výroční akce, včetně Speciální olympiády („Special Olympics“), a program Erasmus Mundus (3); hodlá proto podporovat ty programy EU zaměřené na tuto oblast, které přímo souvisí s prioritami rozpočtu na rok 2011, a pečlivě sledovat jejich plnění, a to jak z kvalitativního, tak i kvantitativního hlediska; lituje však, že strop tohoto okruhu pro rok 2011 je pouze o 15 milionů EUR vyšší než schválený rozpočet na rok 2010;

54.

zdůrazňuje, že systematické škrty, které u těchto programů provádí druhá složka rozpočtového orgánu, jsou neodůvodněné a mají negativní dopad na rozvoj koncepce „Evropa pro občany“;

55.

připomíná trvalý a téměř neúnosný tlak na financování činností EU souvisejících s její úlohou globálního hráče, kdy je manévrovací prostor Unie okleštěn nízkými finančními rozpětími, nepředvídatelnými a stále rostoucími krizemi ve třetích zemích a rostoucími ambicemi prosazovat priority a plnit povinnosti EU na celosvětové scéně; zdůrazňuje rovněž, že je Unii třeba vybavit nezbytnými finančními prostředky na důslednou a přiměřenou reakci na nepředvídatelné celosvětové problémy a zdůrazňuje především, že plánovaný rozpočet pro SZBP na rok 2011 se může ukázat jako podhodnocený; vyjadřuje politování na tím, že jakékoli navýšení mimo plánovanou roční částku by ještě zvýšilo tlak na okruh 4;

56.

upozorňuje na potřebu revize interinstitucionální dohody z roku 2006 o rozpočtové kázni, pokud jde o výsadní pravomoci Parlamentu týkající se rozpočtu na SZBP/SBOP podle Lisabonské smlouvy, včetně potřeby nových pravidel pro flexibilní využívání rozpočtu na SZBP pro civilní mise SBOP a plné transparentnosti ve věci vojenských operací pro řešení krizí, zejména využívání fondu pro zahájení operací;

57.

zdůrazňuje, že v návaznosti na opravný rozpočet na rok 2010 bude rok 2011 prvním rokem, kdy bude plně v provozu Evropská služba pro vnější činnost (EEAS); hodlá službě EEAS poskytnout nezbytné správní prostředky k tomu, aby plnila své poslání, zejména pokud jde o schopnosti EEAS v oblasti civilního řešení krizí, připomíná však, že podle Smlouvy a v plném souladu se společným záměrem posílit zapojení EP do formování a řízení vnější vztahů EU, bude plně dohlížet na rozpočet a rozpočtovou kontrolu služby EEAS; připomíná, že třeba zajistit plnou rozpočtovou transparentnost, pokud jde o vypracování plánu potřeb této služby; zdůrazňuje, že odstraněním zbytečného zdvojování činností by nová služba měla vést k úsporám z rozsahu; poukazuje na to, že delegace EU při mnohostranných organizacích musí být dostatečně personálně zajištěny;

58.

vyjadřuje svou obavu nad nedostatkem informací týkajících se financování závazků EU v oblasti podpory poskytované rozvojovým zemím v jejich boji proti změně klimatu a připomíná, že s tímto závazkem se ve VFR nepočítalo; důrazně upozorňuje, že finanční prostředky na tato opatření musí doplňovat stávající prostředky vyčleněné na ODA;

59.

znovu potvrzuje svůj závazek pomáhat v maximální možné míře obyvatelům Haiti v období po ničivém zemětřesení, které zasáhlo jejich zemi; žádá Komisi, aby předložila na základě rozsáhlého posouzení potřeb plán pomoci pro Haiti, který si bude klást největší možné cíle; připomíná, že tento plán by neměl ohrozit stávající závazky vůči jiným rozvojovým a méně rozvinutým zemím a měl by vycházet z nových zdrojů financování; v této souvislosti připomíná postoj EP ke zřízení stálé jednotky civilní ochrany EU a znovu vyzývá Komisi, aby v této věci předložila konkrétní návrhy;

60.

zdůrazňuje, že EU v současnosti mobilizuje veškeré své zdroje, jako doplněk ke stávajícím programům, aby podpořila úsilí v oblasti budování míru a obnovy v oblastech postižených konflikty, konkrétně v Gruzii, Afghánistánu, na Blízkém východě a v subsaharské Africe, a že považuje za nepřijatelné, aby byly stávající priority nahrazeny novými;

61.

připomíná důležitost odpovídajících finančních prostředků na stabilizaci západního Balkánu a na jeho postupnou integraci do Evropské unie;

62.

zdůrazňuje, že Východní partnerství má pro EU velký význam jako součást její politiky sousedství, a znovu připomíná svou podporu navrženému rámci; za stejně důležité pokládá zajistit odpovídající příděl finančních prostředků odrážející závazek EU vůči jejím jižním sousedům;

63.

připomíná, že během dohodovacího řízení pro rozpočet na rok 2010 nebyla projednána otázka financování doprovodných „banánových“ opatření navazujících na ženevskou dohodu o obchodu s banány; je rozhodně proti návrhu, aby k financování těchto opatření byla využita rozpětí okruhu 4 (25 milionů EUR ročně), s čímž se ve VFR nepočítalo, a je přesvědčen, že tato záležitost vyžaduje odpovídající řešení v rámci víceletého financování;

64.

přeje si, aby byla v duchu účinného a efektivního vynakládání prostředků EU pečlivě vyhodnocena situace, pokud jde o tento okruh, a to v okamžiku, kdy bude k dispozici více informací o skutečných požadavcích Komise, předpokládané míře růstu a celkovém manévrovacím prostoru v rámci stropu VFR;

65.

zdůrazňuje, že je třeba transparentnosti a prozíravosti v řadě otázek, jež mají závažné finanční důsledky, jako jsou například personální potřeby, důchody, politika v oblasti nemovitostí zaměřená na nákladovou efektivnost a energetickou úspornost, využívání externích dodavatelů a správní činnosti a trendy oproti provozním;

66.

zdůrazňuje, že pokud jde o platy a důchody, činilo zvýšení schválené v prosinci 2009 Radou 1,85 %, tzn. pouze polovinu procentní hodnoty vyplývající ze stanovené metody, a že v závislosti na výsledku soudního sporu, který byl vyvolán stížností Komise, by příslušný rozdíl se zpětnou platností mohl ve všech orgánech dosáhnout částky 135 milionů EUR;

67.

připomíná, že ačkoli Komise odhaduje růst v roce 2010 pouze na 0,9 %, nezahrnoval tento odhad řadu správních oblastí, které jsou ve skutečnosti financovány ze zdrojů, jež nespadají do tohoto okruhu, jako jsou například položky určené na technickou a správní podporu (bývalé položky BA), výkonné agentury (vnější výzkumné agentury) a správní výdaje spojené s decentralizovanými agenturami a přímým a nepřímým výzkumem; žádá Komisi, aby vyjádřila svůj názor, pokud jde o kritéria, která mají být uplatňována s cílem definovat celkové správní výdaje, a aby i nadále poskytovala jednoznačný popis těchto oblastí mimo okruh 5; požaduje, aby veškeré správní výdaje byly obsaženy v okruhu 5;

68.

vyzývá Komisi, aby předložila aktualizovanou zprávu o prověrce, jejímž cílem je jednoznačná analýza situace a návazné kroky v oblasti personálních potřeb;

69.

vyzývá Komisi, aby pokračovala v politice uplatňované v posledních rozpočtových letech, pokud jde o financování decentralizovaných agentur, zejména tím, že při rozhodování o navrhovaných subvencích zohlední přebytky vzniklé při plnění rozpočtů těchto agentur; znovu však zdůrazňuje, že tyto agentury, které závisejí do jisté míry na příjmech z poplatků, by měly mít přesto možnost používat nástroj účelově vázaných příjmů, aby získaly potřebnou rozpočtovou pružnost; vítá skutečnost, že byl transparentním způsobem předložen přehled ročních subvencí požadovaný v pracovním dokumentu o orgánech uvedeném v nařízení Rady (ES, Euroatom) č. 1605/2002, který tvoří přílohu návrhu rozpočtu Komise;

70.

očekává, že práce interinstitucionální pracovní skupiny zabývající se decentralizovanými agenturami bude brzy dokončena, a znovu vyjadřuje své očekávání, že tato skupina dokáže dojít k praktickým závěrům, které orgánům umožní dohodnout se na společném přístupu k vytvoření, řízení a financovaní decentralizovaných agentur a také na jejich pozici v rámci institucionálního rámce Unie;

71.

zdůrazňuje, že rozpočtový proces vedoucí ke schválení rozpočtu na rok 2011 bude prvním, který v plném rozsahu proběhne podle nových pravidel stanovených v Lisabonské smlouvě; připomíná, že Evropský parlament, Rada a Komise se dohodly na přechodných opatřeních vztahujících se na rozpočtový proces po vstupu Lisabonské smlouvy (4) v platnost, která by měla platit až do doby, kdy vstoupí v platnost nezbytné právní akty (nové nařízení o VFR, revidované finanční nařízení a případná interistitucionální dohoda upravující zbývající záležitosti), které vymezí v tomto ohledu příslušná pravidla;

72.

v zájmu zajištění hladkého průběhu rozpočtového procesu pro rok 2010 považuje za nutné, aby se EP, Rada a Komise dohodly na zásadách a postupech, pokud jde o organizaci, přípravu a fungování dohodovacího výboru podle bodu 7 výše uvedeného společného prohlášení; zdůrazňuje, že tyto zásady musí být v souladu se zásadami vymezenými v jeho usnesení o finančních aspektech Lisabonské smlouvy (5) a v jeho usnesení o přechodných pokynech týkajících se postupů v rozpočtových záležitostech s ohledem na vstup Lisabonské smlouvy (6) v platnost; pověřuje Rozpočtový výbor, aby jednal o těchto zásadách s Radou a Komisí;

73.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/20

A.

vzhledem k tomu, že v této fázi ročního procesu čeká Evropský parlament na odhady ostatních orgánů a institucí a na návrhy svého vlastního předsednictva týkající se rozpočtu na rok 2011,

B.

vzhledem k tomu, že by bylo přínosné pokračovat již třetí rok v pilotním postupu užší spolupráce a vztahů mezi předsednictvem a Rozpočtovým výborem i v průběhu celého rozpočtového procesu pro rok 2011,

C.

vzhledem k tomu, že strop okruhu 5 v roce 2011 činí 8 415 000 000 EUR (což představuje nárůst oproti roku 2010 o 327 000 000 EUR, čili o 4 %, se zahrnutím 2 % inflace),

D.

vzhledem k tomu, že výše rozpočtu Evropského parlamentu na rok 2010 činí 1 607 363 235 EUR,což odpovídá 19,87 % okruhu 5 pro letošní rok před revizí VFR na období 2007–2013 (v rámci níž byl strop okruhu 5 snížen o 126 000 000 EUR s cílem přispět k financování plánu evropského hospodářské obnovy) a 20,19 % po této revizi;

E.

vzhledem k tomu, že je třeba vzít v potaz, jakým způsobem se vyvíjel podíl jednotlivých orgánů a institucí na výdajích v rámci okruhu 5, a různé důvody, které vedly k zásadním úpravám, jako je například vstup různých smluv v platnost (z čehož vyplynulo zvýšení počtu členů a/nebo rozšíření úkolů a pravomocí různých orgánů a institucí), rozšiřování a další rozhodnutí spojená se značným nárůstem výdajů, které nebyly předvídány v době přijímání finančního rámce,

F.

vzhledem k tomu, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost bude mít finanční důsledky pro všechny orgány a instituce, a to v různé míře, přičemž dosud neexistuje přesná představa o jejich celkovém rozsahu,

G.

vzhledem k tomu, že je v celém průběhu plnění rozpočtu na rok 2010 a v období předcházejícím schválení rozpočtu na rok 2011 nezbytně nutné pečlivě sledovat situaci v okruhu 5,

H.

vzhledem k tomu, že by zvláštní pozornost měla být věnována finančnímu dopadu na důchodové systémy, trendy v oblasti věkové struktury a odchodu do důchodu a další oblasti související se služebním řádem a potřebě zajistit dlouhodobou udržitelnost,

1.

zdůrazňuje, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost, zejména pak pouze jediné čtení rozpočtu v každé ze dvou složek rozpočtového orgánu, po němž bude následovat dohodovací schůzka s cílem dospět ke konečné podobě rozpočtu, si vyžádá ještě těsnější spolupráci a dialog mezi všemi orgány, a to v průběhu celého procesu, včetně včasného předložení realistických odhadů;

2.

poukazuje na to, že okolnosti, za nichž budou schváleny rozpočty na rok 2010 a na rok 2011, jsou poměrně výjimečné a náročné, neboť na jedné straně je hlavní prioritou, která bude náročná i z finančního hlediska, úspěšné provádění Lisabonské smlouvy, a na straně druhé jsou dopady finanční krize jsou stále velmi zřejmé v mnoha členských státech, což má za následek politické dilema na úrovni EU; v této souvislosti připomíná, že rozpočet EU představuje méně než 2,5 % celkových veřejných výdajů EU; dále poznamenává, že okruh V rozpočtu EU tedy odpovídá 0,14 % veřejných výdajů celé EU;

3.

zdůrazňuje těžkou situaci v souvislosti se stropem výdajů v okruhu 5 pro rok 2011 a je si vědom skutečnosti, že orgány mohou narazit na problémy, budou-li chtít financovat všechny potřeby a současně zachovat rozpočtovou kázeň a zdrženlivost, aby byl dodržen víceletý finanční rámec; všímá si skutečnosti, že řada správních oblastí je financována mimo okruh 5; požaduje, aby byly veškeré správní výdaje zahrnuty do tohoto okruhu a aby byl strop okruhu odpovídajícím způsobem revidován;

4.

trvá proto na tom, že je před konečným přijetím rozhodnutí třeba pečlivě sledovat vývoj situace; znovu opakuje své přesvědčení, že bude nutno stanovit priority a měly by být upřednostněny hlavní činnosti;

5.

znovu opakuje své přesvědčení, že je nezbytná interinstitucionální spolupráce v zájmu výměny osvědčených postupů a dalšího hledání prostoru pro zlepšení účinnosti a efektivity a tam, kde je to možné a vhodné, pro dosažení úspor a lepšího vzájemného sdílení zdrojů; je přesvědčen, že lze dosáhnout užitečných přínosů rozšířením této koncepce i na jiné oblasti, o kterých se dosud v tomto kontextu neuvažovalo, jako je například EMAS, politiky v oblasti nediskriminace a práce na dálku; navrhuje, aby byly hlouběji zkoumány možnosti využívat otevřený software s dostatečnými bezpečnostními zárukami, přičemž musí být jasně definována kritéria proveditelnosti a zohledněny přímé i nepřímé náklady a přínosy; zdůrazňuje, že by mělo pokračovat úsilí v oblastech, o kterých se již uvažuje, jako je například kapacita k zajištění překladů a nábor nových pracovníků (EPSO), a to na základě současných nebo odůvodnitelných potřeb;

6.

opakuje, že je důležité zlepšit interinstitucionální spolupráci, pokud jde o politiku v oblasti budov; žádá ostatní orgány a instituce EU, aby rovněž vypracovaly střednědobou a dlouhodobou strategii v oblasti budov, která by zahrnovala cíle uvedené v tomto usnesení; zdůrazňuje, že je třeba včas v souladu s postupem v článku 179 finančního nařízení získávat informace nezbytné pro rozhodování, jež „by měly zahrnovat posouzení potřeb a analýzy nákladů a přínosů pro různé alternativy, nastiňující možnosti z hlediska pronájmu nebo pořízení, jakož i transparentní informace týkající se alternativních možností financování, dlouhodobých finančních dopadů a slučitelnosti s víceletým finančním rámcem“ (příloha 2 usnesení EP ze dne 17. prosince 2009 o návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2009 ve znění pozměněném Radou) (5); zastává názor, že v této souvislosti by byla být považována za zásadní otázku spolupráce s ostatními orgány a institucemi směřující k harmonizaci takovýchto informací, které by pak umožnily srovnání prostoru v budovách a nákladů na ně; poukazuje na potřebu zvláštní zprávy a možných doporučení ohledně zbytečně vysokých nákladů na údržbu, renovaci a nákup;

7.

zdůrazňuje, že pokud jde o úpravu platů zaměstnanců a dosud neuzavřený soudní případ, lze dodatečné náklady všech orgánů a institucí v případě, že soud rozhodne ve prospěch Komise, odhadnout zhruba na 135 milionů EUR (za období od července 2009 do 31. prosince 2010); konstatuje, že rozsudek v této věci se očekává v roce 2010, nevylučuje však možnost, že bude vynesen až v roce 2011;

8.

zdůrazňuje zásadní výzvu, kterou představuje zvládnutí několika níže uvedených nejasností souvisejících s rozpočtem na rok 2011, které velice ztíží možnost přesných odhadů a práci na rozpočtu až do posledních fází procesu, kdy již bude situace jasnější; vyzývá příslušné orgány EP a správu, aby s dostatečným předstihem předložily soubor základních scénářů, které by usnadnily přijímání konečných politických rozhodnutí tím, že by umožnily lepší pochopení souvisejících finančních důsledků;

9.

připomíná, že smyslem návrhu na změnu předkládaného v září Rozpočtovému výboru předsednictvem je zohlednit potřeby, o kterých se v době vypracovávání odhadů nevědělo, a zdůrazňuje, že by neměl být vnímán jako příležitost měnit již dříve schválený odhad příjmů a výdajů; očekává, že předsednictvo při předkládání odhadu vznese realistické požadavky; je připraven projednat návrhy předsednictva plně na základě potřeb a obezřetného přístupu tak, aby byl zajištěn řádný a efektivní chod Parlamentu;

10.

zdůrazňuje, že prioritou Parlamentu je prvotřídní výkon legislativní činnosti, a podtrhuje potřebu poskytnout k tomu Parlamentu nezbytné prostředky;

11.

klade důraz na potřebu plně integrovaného systému práce s poznatky; připomíná potřebu uspořádat v Rozpočtovém výboru prezentaci velkého množství informačních zdrojů/systémů, které mají poslanci k dispozici, a získat požadované informace o stavu „systému práce s poznatky“, jak bylo dohodnuto během dohodovacího jednání mezi předsednictvem a Rozpočtovým výborem dne 15. září 2009; je toho názoru, že tento systém by měl být snadno přístupný prostřednictvím internetu; zdůrazňuje potřebu zamyslet se nad tím, jak by tyto informace měly být zpřístupněny evropským občanům;

12.

přivítal by analýzu internetového televizního kanálu Parlamentu Europarl TV; zejména požaduje informace o jeho sledovanosti a zeměpisném a věkovém složení diváků, aby mohl vyhodnotit, zda tento nástroj splnil své cíle, pokud jde o šíření poskytovaných informací a jejich kvalitu a kvantitu;

13.

domnívá se, že opatření k tomu, aby Lisabonská smlouva fungovala účinným způsobem, představují v rámci rozpočtu na rok 2011 jasnou prioritu, což si vyžádá nejlepší možné řízení dostupných zdrojů, má-li být tento cíl splněn;

14.

zdůrazňuje, že by se dodatečná opatření v této věci měla posuzovat v kontextu celkového rozpočtu a širšího rámce finančního výhledu; domnívá se, že by možná byla užitečná analýza podílů jednotlivých orgánů a institucí v průběhu času, která by zahrnovala veškeré významné nové skutečnosti, které mohly být důvodem změny těchto podílů;

15.

upozorňuje na to, že od roku 2006 musel Parlament zahrnout do rozpočtu výdaje, s nimiž se nepočítalo v jeho prohlášení z roku 1988, které učinil z vlastního rozhodnutí – jde například o výdaje spojené se statutem poslanců a přímé i nepřímé výdaje související s jeho novou úlohou vyplývající z Lisabonské smlouvy; zdůrazňuje potřebu otevřené a podrobné diskuse o současném 20 % limitu výše rozpočtu Evropského parlamentu, který si Parlament sám stanovil; je toho názoru, že předsednictvo a Rozpočtový výbor by měly spolupracovat na přehodnocení tohoto limitu předtím, než zahájí interinstitucionální dialog o tomto tématu; zastává názor, že na základě původních údajů VFR, který byl sjednán v roce 2006 a v platnosti je od roku 2007, by měla být výše výdajů stanovena v blízkosti tradičního 20 % limitu, a to s přihlédnutím k potřebám ostatních orgánů a institucí a k rozpětí, které bude k dispozici;

16.

klade velký důraz na základní princip, že by měli mít všichni poslanci stejný přístup ke komplexním a vysoce kvalitním službám, které jim umožní pracovat a vyjadřovat se a získávat dokumenty ve vlastním jazyce, aby mohli co nejlépe jednat jménem voličů;

17.

očekává od příslušných orgánů odpověď na otázku, jak lze koncept sestavování rozpočtu s nulovým základem, který také rozlišuje mezi fixními a variabilními náklady, uplatnit v rámci rozpočtového procesu EP; vyzývá předsednictvo, aby předložilo roční odhady těchto fixních nákladů na roky odpovídající VFR;

18.

upozorňuje na to, že dopad úpravy platů by v případě, že by Soudní dvůr rozhodl ve prospěch Komise, činil v Parlamentu přibližně 14 milionů EUR; v této fázi nemá jistotu, zda se to bude týkat roku 2010 či 2011;

19.

požaduje, aby se vyhodnotilo používání příspěvků na sekretářské práce a byly zjištěny celkové náklady na zvýšení, jež má být nyní schváleno oběma složkami rozpočtového orgánu, předtím, než se bude uvažovat o jakémkoliv možném dalším zvýšení v budoucnosti; připomíná, že je vždy třeba posuzovat širší kontext finančních dopadů vyplývajících z nově zaváděných opatření, například při rozhodování o režimech pro zaměstnance a akreditované parlamentní asistenty na rok 2010 i 2011; zdůrazňuje zejména, že pokud by došlo k náboru dalších asistentů v Bruselu, mělo by to dopad na situaci v oblasti kancelářských prostor, údržby a bezpečnosti budov, vybavení IT, lidských zdrojů zabývajících se administrativními úkoly a zázemí pro práci obecně; domnívá se, že střednědobá strategie v oblasti nemovitostí ve třech pracovních místech, která má být předložena v březnu, bude mít zásadní význam; trvá na potřebě dlouhodobého plánování politiky v oblasti budov s cílem zajistit udržitelnost rozpočtu;

20.

požaduje vypracování střednědobé a dlouhodobé strategie v oblasti budov, která bude zahrnovat následující cíle: vypracování pokynů pro plánování a rozvoj budov; efektivní využívání kancelářských prostor a jiných prostor, které jsou k dispozici; přesné zjištění potřeb a zajištění řádných pracovních podmínek pro zaměstnance a poslance Evropského parlamentu; efektivní koncepce údržby, správy a renovace budov, aby se do budoucna předešlo událostem, ke kterým došlo v roce 2008 v Evropském parlamentu ve Štrasburku, nebo problémům s azbestem; přísné posouzení otázek ručení a odpovědnosti a uplatnění příslušných nároků v případě škod, které jsou odpovědností třetí strany, a také přísné a transparentní dodržování postupů při zadávání veřejných zakázek; dále požaduje, aby byla tato střednědobá a dlouhodobá strategie v oblasti budov zaměřena na udržitelnost a byly zohledněny aspekty jako šetrnost k životnímu prostředí, energetická účinnost a zdraví; také požaduje, aby tyto cíle zahrnovaly i otázky mobility, zejména v oblasti přístupnosti pro osoby s pohybovým a smyslovým postižením; znovu poukazuje na to, že Rozpočtový výbor dává přednost nákupu budov před dražším pronájmem nebo leasingem;

21.

připomíná, že předsednictvo ve svém návrhu odhadu příjmů a výdajů pro opravný rozpočet 1/2010 navrhlo posílení sekretariátů výborů o dalších 70 zaměstnanců; zdůrazňuje, že tito zaměstnanci budou rozděleni do tří skupin podle očekávané zvýšené pracovní zátěže v legislativní činnosti v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost; domnívá se, že toto rozdělení by mělo být nejpozději do července 2011 předmětem posouzení v polovině období, aby se vyjasnilo, zda útvary, kterým byl navýšen počet zaměstnanců, skutečně pocítily předpokládané zvýšení pracovní zátěže;

22.

zdůrazňuje, že finanční výkazy (fiches financières) a podobné typy analýz jsou pro rozhodovací proces v Parlamentu nanejvýš důležité; trvá na tomu, že tyto dokumenty by měly být používány systematicky a že by měly identifikovat opakované a jednorázové náklady přímo spojené s příslušným opatřením a že by také měly uvádět i možný finanční dopad na jiné výdajové položky;

23.

zastává názor, že navazující kontrola a analýza jsou z mnoha hledisek důležité a mají přímé vazby na rozpočet, jako je například restrukturalizace generálních ředitelství, účinné řízení lidských zdrojů a profesionální personální politika, nákladově úsporná a energeticky účinná politika v oblasti budov, pokud jde o umístění, nediskriminaci, EMAS, veřejné zakázky a opatření přijatá v návaznosti na doporučení vydaná v rámci udělování absolutoria; zdůrazňuje, že obecně je třeba trvale kontrolovat a analyzovat plnění rozpočtu Parlamentu; připomíná v této souvislosti negativní zprávy v médiích, které následovaly po poskytnutí dotací příbuzným zaměstnanců Parlamentu, a požaduje, aby generální sekretariát předem posoudil všechny dotace na podobné akce a informoval o nich příslušný výbor;

24.

bere na vědomí audit, který již byl proveden na GŘ INLO, a z něj vyplývající restrukturalizaci tohoto generálního ředitelství; je přesvědčen, že výsledky tohoto auditu by mohly sloužit jako základ pro přijímání dalších kroků, například pro pravidelné a systematické audity, které by prováděly certifikované vnitrostátní subjekty s cílem zkontrolovat metodiku pro provádění údržby budov a pro zajištění bezpečnosti osob a zařízení v budovách;

25.

zdůrazňuje potřebu získat úplný finanční výkaz týkající se Domu evropských dějin poté, co skončí výběrové řízení na architekta, jinak totiž nebude mít žádnou možnost důkladně posoudit dlouhodobé náklady v rámci strategie Parlamentu v oblasti budov a v rámci rozpočtu Parlamentu;

26.

zdůrazňuje, že je třeba provést nezbytné přípravy, aby mohl Parlament s výhledem na možné rozšíření EU přivítat ve svých řadách pozorovatele z Chorvatska;

27.

vyzývá k tomu, aby byly včas předloženy realistické a na nákladech založené rozpočtové požadavky, jež plně zohlední potřebu nakládat se zdroji, jichž není mnoho, optimálním způsobem; uvítal by rozpočtovou analýzu dopadu, který může mít Lisabonská smlouva na jednotlivé orgány a instituce v období 2010/2011, a popřípadě toho, jakým způsobem jsou odůvodněny jakékoli dodatečné potřeby, které by mohly být předmětem požadavků;

28.

je toho názoru, že by bylo radno si vyžádat informace o systémech ostatních orgánů a institucí v oblasti různých typů odměn, náhrad a cestovních výdajů a tyto systémy porovnat; zdůrazňuje, že transparentnost a demokratická odpovědnost mají samozřejmě zásadní význam;

29.

vyjadřuje přání dále věnovat pozornost prioritě stanovené v loňském roce, a to lepšímu sdílení dostupných zdrojů mezi všemi orgány a institucemi, včetně konkrétních opatření přijatých v oblasti překladu, a domnívá se, že by bylo možné se v této souvislosti zabývat také tlumočením;

30.

vyzývá svou zpravodajku pro rok 2010, aby jednotlivě navštívila Radu, Soudní dvůr, Účetní dvůr, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, evropského veřejného ochránce práv a evropského inspektora ochrany údajů, aby se seznámila s jejich stanovisky před fází odhadu příjmů a výdajů, a aby o těchto návštěvách podala zprávu Rozpočtovému výboru;

31.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/25

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie má nejvyšší normy jakosti potravin na světě a že evropští spotřebitelé takto přísné normy vyžadují, a vzhledem k tomu, že tyto normy představují způsob, jak maximalizovat přidanou hodnotu;

B.

vzhledem k tomu, že podpora malých a středních zemědělských podniků, jež splňují místní požadavky na objem výroby a spotřeby, posiluje uplatňování tradičních a empirických metod v zemědělství, u nichž je třeba zajistit, aby byly uplatňovány v souladu s nejvyššími normami jakosti a bezpečnosti;

C.

vzhledem k tomu, že kvalitní evropské výrobky představují živoucí kulturní a gastronomické dědictví Unie, a jsou tudíž důležitou součástí hospodářského a společenského života mnoha evropských regionů, protože podporují činnosti, které mají zejména ve venkovských oblastech bezprostřední regionální význam,

D.

vzhledem k tomu, že stávající politiky týkající se distribučního řetězce ovlivňují také schopnost malých výrobců oslovit široké spektrum zákazníků,

E.

vzhledem k tomu, že spotřebitelé se stále více zajímají nejen o bezpečnost potravin, ale také o původ potravinářských výrobků a způsob jejich výroby; vzhledem k tomu, že EU na tyto tendence již reagovala zavedením čtyř označení pro kvalitu a původ potravin, tj. chráněného označení původu, chráněného zeměpisné označení, zaručené tradiční speciality a značky bio,

F.

vzhledem k tomu, že spotřebitelé si tyto systémy certifikace spojují se zárukou vyšší kvality,

G.

vzhledem k tomu, že nové technologie lze využít k poskytování podrobných informací o původu a vlastnostech zemědělských a potravinářských výrobků,

1.

vítá toto sdělení Komise a je potěšen, že do něj Komise zařadila několik prvků, které Parlament doporučil v rámci procesu konzultací zahájeného po vydání zelené knihy o jakosti zemědělských produktů; přeje si, aby opatření, která Parlament navrhuje v tomto usnesení, byla realizována co nejdříve, díky čemuž bude moci být účinně využita zpětná vazba získaná od zemědělců a výrobců v průběhu procesu konzultací a bude možné posoudit vhodnost, nutnost a přiměřenost navrhovaného regulačního rámce, přičemž je třeba zohlednit dopady hospodářské krize a skutečnost, že není vhodné vytvářet pro výrobce dodatečné náklady či zatížení;

2.

vyjadřuje politování nad tím, že v zájmu zjednodušení, jež by mohlo mít kontraproduktivní důsledky, a poté, co byla zveřejněna zelená kniha, zohledňuje sdělení Komise potřeby vyjádřené příslušnými odvětvími jen částečně;

3.

zdůrazňuje, že jakost je jednou z otázek zásadního významu v celém potravinovém řetězci a je rovněž jedním z podstatných prvků podporujících konkurenceschopnost evropských výrobců zemědělsko-potravinářských produktů; domnívá se, že jakost může představovat prostor k vytváření významných podnikatelských výhod pro evropské výrobce a může též představovat nepřímý přínos pro rozvoj venkova;

4.

domnívá se, že politika EU v oblasti jakosti může vést ke zvýšení konkurenceschopnosti a může být přínosem pro ekonomiku evropských regionů a že pro mnohé venkovské oblasti s omezenými možnostmi alternativní výroby je často jedinou šancí vyrábět zemědělské a zemědělsko-potravinářské produkty vysoké kvality; dále soudí, že kvalita je motorem rozmanitosti produktů a prostředkem umožňujícím rozvíjet dovednosti pracovní síly;

5.

žádá o posílení politiky jakosti Evropské unie tak, aby se stala pro evropské výrobce významným stimulem k vyššímu úsilí o kvalitu, bezpečnost potravin a ochranu životního prostředí; domnívá se, že tato politika může přispět k podstatnému zvýšení přidané hodnoty evropské zemědělsko-potravinářské výroby v rámci trhu, který je stále globalizovanější;

6.

je si jist tím, že politika v oblasti jakosti může přinést významný pokrok v evropském zemědělství, neboť toto odvětví vytváří velké množství zemědělských produktů, přičemž pouze hodnota produktů se zeměpisným označením již přesahuje 14 miliard EUR;

7.

domnívá se, že zavedení odlišných úrovní ochrany označení evropské kvality by mohlo vést ke vzniku nespravedlivých situací, především budou-li zohledněna převážně ekonomická kritéria; soudí tudíž, že veškerá zeměpisná označení by se měla těšit stejné míře uznání;

8.

zastává názor, že na stále otevřenějším trhu je nezbytné, aby se Unie v rámci jednání s WTO zasazovala o dodržování zásady účinné ochrany kvalitních výrobků prostřednictvím ustanovení o ochraně duševního vlastnictví;

9.

zdůrazňuje, že cílem Komise při jednání Světové obchodní organizace musí být dohoda o neobchodních zájmech, která zajistí, aby dovážené zemědělské produkty splňovaly stejné požadavky EU v oblasti bezpečnosti potravin, dobrých životních podmínek zvířat a ochrany životního prostředí, jako musejí splňovat zemědělské produkty původem z EU;

10.

domnívá se, že nová politika EU v oblasti jakosti by měla být otevřenější vůči produktům z nových členských států, které získaly přístup do systému registrace zeměpisných označení teprve před několika lety; je přesvědčen, že požadavky, které je třeba splnit, má-li být výrobek zaregistrován, by měly být transparentní a snadno pochopitelné, a to nejen pro žadatele (výrobce), ale také pro spotřebitele;

11.

domnívá se, že je nezbytné zpřísnit kontrolu a posílit koordinaci mezi Komisí a členskými státy, a zajistit tak, aby dovážené potravinové výrobky splňovaly evropské normy jakosti a bezpečnosti potravin, jakož i normy environmentální a sociální;

12.

zdůrazňuje, že je nezbytné přijmout takové normy jakosti, na jejichž základě budou spotřebitelům účinným způsobem poskytnuty informace o tom, jak byly produkty vyráběny, a které budou impulsem ke zvyšování jakosti, čímž přispějí k širším cílům politik EU;

13.

je přesvědčen, že evropská politika v oblasti jakosti musí být úzce provázána s reformou SZP po roce 2013; má za to, že EU by měla v souvislosti s touto politikou nabídnout finanční podporu na dosažení vysoce kvalitní zemědělsko-potravinářské produkce; je přesvědčen, že tato podpora by měla mít podobu rozvoje, diverzifikace a podněcování dostupnosti druhého pilíře SZP, zejména s ohledem na modernizaci farem a vytváření a rozvoj venkovských mikro-podniků; zdůrazňuje, že finanční podpora poskytovaná na vyvíjení kvalitních výrobků může částečně samozásobitelské zemědělce podpořit při přechodu na tržní orientaci; je přesvědčen, že organizace výrobců potřebují větší podporu, především proto, aby nebyli malí výrobci znevýhodňováni;

14.

zdůrazňuje, že rozmanitost musí zůstat bohatstvím Evropy a že je nutné uznat a chránit všechny kvalitní výrobky, které splňují kritéria stanovená Unií; domnívá se, že je nutné, aby SZP po roce 2013 podporovala politiku kvality a zejména úsilí výrobců o používání takových výrobních metod, které jsou šetrnější k životnímu prostředí; zdůrazňuje, že regiony jsou partnery SZP a že se účastní financování a správy rozvoje venkova; dodává, že díky své zeměpisné blízkosti jsou regiony partnery výrobců a zejména výrobců tradičních a ekologických produktů; je toho názoru, že by regiony měly být začleněny do procesu uznávání a podpory produktů s označením, tradičních produktů a ekologických výrobků;

15.

zdůrazňuje, že třeba formálně uznat úsilí evropských výrobců o splnění zemědělských norem EU týkajících se kvality, životního prostředí, dobrých životních podmínek zvířat a zdraví;

16.

vyzývá v této souvislosti Komisi, aby vypracovala studii o různých možnostech, jak poskytnout evropským výrobcům příležitost, aby na svých výrobcích uváděli, že jim záleží na kvalitě, bezpečnosti potravin a dodržování všech evropských výrobních norem, a to včetně možnosti vytvoření loga kvality EU, kterým by směly být označeny výhradně zemědělské výrobky pocházející přímo z produkce EU a které by jakožto důkaz o dodržování norem potvrzeném v rámci úředních kontrol nemělo v žádném případě představovat dodatečné náklady pro hospodářské subjekty ani ekonomickou či administrativní zátěž pro členské státy, jež tuto kontrolu provádějí;

17.

domnívá se, že zemědělské výrobky EU samy o sobě splňují kvalitativní normu, jelikož jsou produkovány v souladu s právními předpisy EU v oblasti jakosti výrobků, udržitelné výroby a environmentálními a hygienickými kritérii (princip podmíněnosti; je navíc toho názoru, že pěstování zemědělských produktů přispívá k zachování kulturní krajiny v Evropě; na základě těchto měřítek by měla vzniknout možnost označení kvality „vypěstováno [vyprodukováno či vyrobeno] v Evropě“;

18.

domnívá se, že obchodní odvětvové normy hrají ve výrobním řetězci významnou úlohu, a měly by proto být zachovány; díky nim jsou změny na trzích transparentní a kupující mohou porovnávat výrobky podle ceny, velikosti a kvality a jsou zajištěny rovné podmínky hospodářské soutěže v Evropě;

19.

podporuje myšlenku zavést další nepovinné vyhrazené údaje a zejména vypracovat jasnou definici a pravidla pro uvádění označení „horský“, „ostrovní“ a „nízkouhlíkový“ a přijmout pokyny EU, které by se týkaly jejich používání; dále vyjadřuje podporu harmonizaci označení „horský“ na úrovni Společenství, neboť toto označení je zatím regulováno pouze v několika málo členských státech; vyzývá Komisi, aby provedla studii o tom, jak označování produktů údajem o uhlíkové stopě doplnit o komplexnější měření ekologické stopy, neboť označení či údaje týkající se pouze množství uhlíku opomíjejí další důležité environmentální aspekty, jakými jsou vliv na vodní zdroje a biologická rozmanitost;

20.

považuje za nezbytné posílit dobrovolné označování dalších systémů výroby, jež jsou ohleduplné k životnímu prostředí a ke zvířatům, jako je tomu v případě „integrované produkce“, „venkovní pastvy“ a „zemědělství v horských oblastech“;

21.

považuje za nezbytné chránit produkty z horských oblastí, stejně jako produkty z oblastí bez geneticky modifikovaných organismů (GMO); v důsledku toho žádá Komisi, aby podnikla nezbytné kroky k adekvátní ochraně produktů z těchto oblastí;

22.

vyzývá Komisi, aby zahájila proces konzultací o možnosti zavést ukazatele spojené se sociálními podmínkami výroby, např. příjmy výrobců a smluvními vztahy mezi výrobci, zpracovateli a obchodníky;

23.

domnívá se, že s cílem zajistit větší transparentnost a sledovatelnost je zapotřebí uvádět v případě nezpracovaných zemědělských produktů zemi původu a v případě zpracovaných produktů, které obsahují jedinou složku, místo provenience zemědělské suroviny použité v konečném výrobku, aby tak spotřebitelé mohli činit při nákupu informovaná rozhodnutí;

24.

připomíná, že označování produktů údajem o „místě hospodaření“ bylo již úspěšně zavedeno v zemích, jako je Austrálie a Spojené státy, a že toto označování je povinné také v EU v případě celé řady zemědělských produktů;

25.

poukazuje na to, že doplňující a specifické informace jsou uváděny dobrovolně a že celkové množství údajů nesmí být zahlcující; je toho názoru, že by mělo být prioritou, aby byla značka kvality EU jasně rozpoznatelná;

26.

domnívá se, že je také třeba uvažovat o alternativních metodách poskytování informací, např. prostřednictvím internetu, čárových kódů či údajů na účtenkách;

27.

vyzývá Komisi, aby vypracovala podrobnou technickou a ekonomickou studii s cílem zajistit, aby nové předpisy nevytvářely příliš velké náklady pro potravinářský průmysl, a zejména pro malé a střední výrobce; tato studie by se měla zabývat tím, zda je proveditelné zavedení povinného označování „místa hospodaření“ u zpracovaných výrobků, které obsahují „významnou složku“ (tj. složku potravinového výrobku, která tvoří více než 50 % její sušiny) nebo „charakteristickou složku“ (tj. složku potraviny, kterou spotřebitel obvykle spojuje s názvem potraviny), jak je uvedeno v navrhovaném nařízení EU o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, článek 2;

28.

požaduje, aby zjednodušení norem a zvýšení důvěryhodnosti loga kvality EU doplňovalo již existující certifikáty či určení původu, pokud jde o místo, region či stát, která se používají v jednotlivých členských státech;

29.

vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům zachovala konsistenci se svými návrhy týkajícími se politiky jakosti zemědělských produktů, pokud jde o přístup k „označování země původu“; je toho názoru, že tato politika by měla být prováděna způsobem, jenž zohledňuje náklady na novou politiku, jakož i zvláštnosti konkrétních odvětví, jako je např. odvětví zpracovaných zemědělských výrobků;

30.

považuje systém chráněného označení původu a zeměpisného označení za jeden z nástrojů SZP, jehož cílem je podporovat rozvoj venkovských oblastí, chránit kulturní dědictví regionů a stimulovat diverzifikaci pracovních míst ve venkovských oblastech;

31.

domnívá se, že zeměpisná označení mají pro evropské zemědělství značný význam; zastává názor, že stávající tři systémy registrace zeměpisných označení (víno, lihoviny a zemědělské produkty a potraviny) by měly být zachovány v současném stavu;

32.

soudí, že stávající systém EU pro ochranu produktů se zeměpisným označením by měl být zachován a že ochrana na úrovni EU by měla být přiznána všem zeměpisným označením; domnívá se rovněž, že paralelní vnitrostátní či regionální systémy uznávání by se zřizovat neměly, jelikož by tak mohly vzniknout různé úrovně ochrany; je toho názoru, že není třeba zavádět další certifikační systémy potravin pro celé Společenství, neboť by to znehodnocovalo stávající systémy a mátlo spotřebitele;

33.

dále se domnívá, že zachovány by měly být i dva nyní platné nástroje – chráněné označení původu (CHOP) a chránění zeměpisné označení (CHZO) – , neboť jsou široce uznávané a velice úspěšné; tvrdí, že v zájmu spotřebitele je třeba mezi CHOP a CHZO pečlivěji rozlišovat, čehož lze dosáhnout celkovou informační a propagační činností za finančního přispění Společenství, a to jak na mezinárodním trhu, tak pokud jde o třetí země, mj. zvýšením procentního podílu spolufinancování Společenství;

34.

domnívá se, že stávající pravidla Unie týkající se zeměpisných označení by měla být doplněna, aby byla zcela uznána a posílena úloha organizací určených a uznaných členskými státy, spočívající ve správě, ochraně a/nebo podpoře práva na intelektuální vlastnictví získaného registrací zeměpisného označení;

35.

ze zkušeností výrobců vidí, že řízení kvality produktů prostřednictvím specifikací CHOP a CHZO a účinnost ochrany proti neoprávněnému používání těchto označení nestačí k tomu, aby se produkty se zeměpisným označením mohly dále rozvíjet; domnívá se, že je třeba právní předpisy EU upravit tak, aby členské státy mohly povolovat a více využívat organizace, které určí nebo uznají za odpovědné v oblasti řízení, ochrany a/nebo podpory výrobků se zeměpisným označením a jejich práv duševního vlastnictví, a pověřovat tyto organizace přizpůsobením potenciálu výroby požadavkům trhu na základě rovných a nediskriminačních zásad;

36.

navrhuje posílit úlohu konsorcií, která jsou držiteli zeměpisných označení (3), a stanovit právní opatření týkající se jak správy objemů, tak používání zeměpisných označení vyrobeného zboží; domnívá se, že konsorcia by měla mít možnost hrát určitou úlohu při koordinaci hospodářských subjektů s cílem nastolit co nevětší rovnováhu mezi množstvím produktů vyrobených a uvedených na trh a množstvím, které dokáží trhy absorbovat, jakož i při propagačních akcích zaměřených na zemědělce a spotřebitele; domnívá se, že by se tak účinněji zajistila dlouhodobá existence jednotlivých fází výroby, zpracování a distribuce, což je zásadní pro život ve venkovských oblastech; dodává, že kontrola množství je jedním z požadavků kontroly kvality; je toho názoru, že úloha konsorcií by měla být upřesněna v předpisech Společenství; domnívá se, že postupy a zkušenosti zaznamenané v jednotlivých členských státech EU by mohly být zaregistrovány a použity pro stanovení práv a povinností konsorcií;

37.

soudí, že proces registrace pro jakýkoli z těchto nástrojů by neměl být rozšiřován o další kritéria a že cílem by naopak mělo být jeho zjednodušení; upozorňuje na to, že stávající postupy pro registraci CHOP a CHZO jsou komplikované a zdlouhavé; vyzývá Komisi, aby našla způsob, jak tento proces urychlit;

38.

zdůrazňuje, že je třeba racionalizovat vyhodnocování žádostí o registraci, avšak nesdílí názor, že je třeba zkrátit postup kontroly tím, že Komise bude v jeho rané fázi na základě svého volného uvážení zamítat žádosti, jež bude považovat za neúplné; s politováním konstatuje, že Komise svá předběžná stanoviska zaujala v mnoha případech bez zralého uvážení, a nepostihla tak správně danou problematiku, jelikož dokonale neznala zvláštní charakteristiky daného produktu či místního trhu;

39.

vyzývá Komisi, aby vypracovala studii týkající se vhodného způsobu podávání informací (označování a veškerých jiných dostupných prostředků) požadovaných u produktů s CHOP/CHZO uváděných na trh pod soukromým obchodním jménem maloobchodníka; vyzývá k zavedení povinné registrace v CHOP a CHZO pod jménem výrobce, je-li produkt uváděn na trh pod soukromým obchodním jménem maloobchodníka;

40.

domnívá se, že pokud je produkt chráněný zeměpisným označením použit jako surovina, orgán spravující toto zeměpisné označení nebo příslušný orgán by měl mít možnost stanovit pravidla tykající se použití jeho názvu v obchodních označeních zpracovaných produktů a měl by být oprávněn provádět specifické kontroly, aby ověřil, zda vlastnosti, dobré jméno a pověst produktu se zeměpisným označením nebyly poškozeny; domnívá se, že Komise by měla stanovit jasné obecné zásady, pokud jde o používání názvu produktů se zeměpisným označením na obalu zpracovaného produktu, kde jsou použity jako suroviny, aby se zabránilo jakémukoliv klamání spotřebitele;

41.

je nakloněn zavedení pravidel Společenství umožňujících organizacím, které spravují zeměpisná označení, stanovit pravidla týkající se balení příslušných produktů, aby jejich kvalita nebyla nijak poškozena;

42.

je proti tomu, aby se zeměpisná označení mohla nahrazovat obchodními známkami, neboť ty jsou právními nástroji zcela jiného charakteru; trvá na to, že je nutné lépe vysvětlit rozdíly mezi obchodními známkami a zeměpisnými označeními; vyzývá k efektivnímu provádění stávajících pravidel Společenství, která subjektům, jež nezastupují organizace výrobců produktů v souvislosti s CHOP a CHZO, znemožňují zaregistrovat známku, která toto CHOP či CHZO obsahuje nebo se na ně vztahuje;

43.

dále požaduje důkladnou úřední ochranu zeměpisných označení (ex-officio), která by byla povinností orgánů ve všech členských státech; přeje si, aby tato otázka byla konkrétně řešena revizí nařízení (ES) 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (4) a prostřednictvím přesnější definice použitelných kontrolních postupů ve všech fázích obchodování s danými produkty, tj. jak před jejich uvedením na trh, tak po něm;

44.

soudí, že nástroj zaručených tradičních specialit (ZTS) musí být zachován, avšak odpovídající pravidla pro registraci by měla být dále zjednodušena; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby přezkoumala nástroj ZTS, prozkoumala možnosti, jak urychlit postup pro vyřizování žádostí, a zvážila, jak poskytnout v rámci tohoto systému lepší ochranu produktům, jakož i všechny další prostředky, které by mohly učinit tento zvláštní systém atraktivnějším pro výrobce; připomíná, že ZTS je relativně novým nástrojem, což vysvětluje jeho pomalý rozvoj; domnívá se, že výrobci by měli být o tomto nástroji lépe informováni; zastává také názor, že ZTS by se měl stát běžným nástrojem podpory kvality v Evropě;

45.

domnívá se, že má-li se předejít ztrátě vědomostí o tradičních potravinách a o tom, jak byly po generace vyráběny, měla by Komise zvážit vytvoření evropské banky vědomostí shromažďující staré kuchařské recepty a historické metody výroby potravin;

46.

podporuje zavedení nástrojů pro kolektivní podporu a propagaci malých tradičních, místních a řemeslných výrobků, které jsou úzce spjaty s konkrétními regiony a nesou zeměpisné označení, v jejichž případě by postupy umožňující přístup ke CHOP/CHZO byly příliš složité a nákladné;

47.

připomíná, že některá zeměpisná označení jsou ve třetích zemích soustavně padělána, v důsledku čehož se poškozuje pověst a image produktů se zeměpisným označením a spotřebitelům se poskytují mylné informace; zdůrazňuje, že zajištění ochrany zeměpisného označení ve třetích zemích představuje pro výrobce dlouhý a obtížný proces, jelikož každá třetí země může mít svůj zvláštní systém ochrany; vyzývá Evropskou komisi, aby technicky a finančně podporovala organizace odpovědné za zeměpisná označení, a usnadnila tak řešení problémů spojených s jejich neoprávněným užíváním;

48.

vyzývá ke zvýšení ochrany zeměpisných označení

49.

je toho názoru, že je třeba zintenzívnit informační a propagační kampaně týkající se specifického systému ochrany zeměpisných označení; vyzývá Komisi, aby pokračovala v propagaci konceptu zeměpisného označování ve třetích zemích, a to zejména tím, že zintenzívní technickou pomoc ve spolupráci s evropskými výrobci produktů se zeměpisným označením a/nebo s jejich zastupujícími organizacemi;

50.

domnívá se, že je nezbytné podporovat výrobní systémy šetrné k životnímu prostředí a založené na racionalizaci vstupů, jako je například „integrovaná výroba“;

51.

zdůrazňuje, že vytvoření evropských předpisů pro integrovanou výrobu by v porovnání s dováženými výrobky ze třetích zemí zviditelnilo úsilí, jež evropští zemědělci a chovatelé dobytka vynakládají na bezpečnost potravin, životní prostředí a dobré životní podmínky chovného zvířat; je pro současné uskutečnění propagační a marketingové kampaně na podporu evropské integrované výroby;

52.

podporuje prosazování výrobních systémů kvalitních potravin na základě kritérií udržitelnosti, jako je tomu v případě integrované výroby; požaduje, aby byly pro tuto oblast vytvořeny právní předpisy Společenství, které by sjednotily stávající kritéria jednotlivých členských států, a aby byla v této souvislosti uskutečněna odpovídající propagační kampaň, která by informovala spotřebitele o nejdůležitějších aspektech evropské integrované výroby;

53.

opakuje své přesvědčení, že ekologické zemědělství a integrovaná výroba přináší spotřebitelům zdravotní výhody a záruku, že daný výrobní proces nepoškozuje životní prostředí v důsledku používání hnojiv, a také nabízí evropským zemědělcům velkou příležitost k růstu, ačkoli samy o sobě řešením pro zajištění dodávek potravin pro celý svět nejsou; podporuje nedávné snahy o vytvoření nového ekologického loga EU, které by bylo možné používat pro všechny zemědělské produkty EU;

54.

zastává názor, že je nezbytné, aby existoval skutečný jednotný trh s ekologickými produkty, pro nějž by bylo důležitým přínosem zavedení povinného loga Společenství; v této souvislosti vyjadřuje podporu rámci, který byl vytvořen nařízením Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/911 (5), a očekává, že ačkoli vstoupil v platnost teprve nedávno, rozvine veškerý svůj normativní potenciál co nejdříve;

55.

zdůrazňuje, že jak členské státy, tak EU mají povinnost podporovat kvalitní produkty a jejich ochranu na mezinárodní úrovni; v této souvislosti je přesvědčen, že je třeba zavést přísnější kontroly pro ekologické produkty ze třetích zemí, v zájmu zajištění spravedlivé hospodářské soutěže mezi ekologickými produkty z EU a ze třetích zemí;

56.

domnívá se, že výskyt výrobků pocházejících z konvenčního zemědělství označených způsobem, který budí dojem, že se jedná o produkty ekologického zemědělství, poškozuje rozvoj jednotného trhu EU s ekologickými produkty; vyjadřuje v této souvislosti své znepokojení nad skutečností, že existuje snaha rozšířit používání ekoznačky také na potraviny, které nebyly vyprodukovány v souladu s principy ekologického zemědělství;

57.

je znepokojen nárůstem množství soukromých ekoznaček v oblasti nepotravinářských výrobků, což je silně se rozvíjející odvětví, které nespadá do působnosti nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 žádá Komisi, aby zvážila, zda by tyto předpisy neměly být rozšířeny i na toto odvětví;

58.

opakuje, že v zájmu lepšího fungování vnitřního trhu s ekologickými produkty v EU je nezbytné:

59.

vítá, že na úrovni členských států byly vytvořeny úřady pro tradiční a ekologické produkty; domnívá se, že je nezbytné, aby v každém členském státě existovaly veřejné či soukromé subjekty uznávané jak výrobci, tak i spotřebiteli jako subjekty, které podporují domácí ekologickou a kvalitní produkci a dohlížejí na to, že jsou v jejím rámci dodržována příslušná pravidla;

60.

vyzývá Komisi, aby ukázala, jak hodlá podpořit místní obchodování se zemědělskými produkty, které jsou ohleduplné k životnímu prostředí;

61.

zdůrazňuje, že soukromé systémy certifikace jakosti v současné době nepřinášejí o kvalitě produktů dostatečné informace, ale naopak v mnoha případech představují spíše finanční a administrativní zátěž, která zemědělcům znesnadňuje přístup na trh;

62.

vyzývá k tomu, aby byl vypracován soupis všech soukromých systémů certifikace kvality, jejichž požadavky musí evropští výrobci dodržovat kromě specifikací kvality, které pro ně vyplývají z právních předpisů EU; podporuje vytvoření legislativního rámce Společenství uvádějícího základní principy transparentního uplatňování soukromých certifikačních systémů;

63.

podporuje iniciativu Komise vypracovat obecné zásady pro osvědčené postupy v oblasti fungování všech systémů souvisejících s kvalitou zemědělských produktů; je třeba, aby hospodářské subjekty tyto obecné zásady dodržovaly a aby tyto zásady obsahovaly řadu konceptů, které by výrobnímu odvětví pomohly zvyšovat přidanou hodnotu jeho výrobků a podporovat vzájemné uznávání certifikačních systémů, účast výrobního odvětví na jejich vytváření a prostřednictvím seskupení výrobců prosazovat snížení administrativní zátěže v oblasti certifikace s cílem co nejvíce omezit náklady zemědělců;

64.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise se ve svém sdělení nezmiňuje o nutnosti posílit podpůrná opatření, jež jsou nezbytná k tomu, aby úsilí, jež evropští zemědělci vyvíjejí v oblasti jakosti, bezpečnosti potravin a životního prostředí, vykázalo návratnost; domnívá se, že podpůrné nástroje, jež má Evropská unie k dispozici, by se měly reformovat s cílem zvýšit jejich účinnost; v této souvislosti navrhuje, aby podpora propagace, jež byla nedávno zavedena v odvětví vína, byla rozšířena na trh Evropské unie jako takový;

65.

podporuje evropskou snahu co nejlépe a nejúčinněji informovat o přínosu politik EU zaměřených na zajištění kvality a bezpečnosti potravin; doporučuje Komisi a členským státům, aby ještě zvýšily své úsilí v oblasti šíření informací a propagace na podporu norem kvality a bezpečnosti potravin, které platí pro výrobky Společenství;

66.

tyto propagační a informační akce týkající se zeměpisných označení a obchodních známek Společenství by mohly provádět veřejné a/nebo soukromé subjekty, jednotlivci či organizace;

67.

domnívá se, že vzhledem k významu evropského trhu pro výrobce produktů se zeměpisným označením by Komise a členské státy měly poskytnout dodatečné finanční prostředky na propagační programy v rámci vnitřního trhu a zároveň dále navyšovat rozpočet propagačních akcí ve třetích zemích;

68.

zdůrazňuje, že politika v oblasti informovanosti by měla být zaměřena nejen na spotřebitele, ale také na výrobce, neboť chování výrobců je úzce spojeno s jejich znalostí trhu a s tím, zda jsou si spotřebitelé vědomi kvality jejich produktů;

69.

zdůrazňuje úlohu, kterou může v této oblasti sehrát financování EU, zejména pokud jde o nástroje v rámci EZFRV (Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova); v kontextu světové finanční krize však poukazuje na zpřísnění podmínek pro poskytování úvěrů malým výrobcům, což drasticky omezuje jejich přístup k finanční pomoci poskytované v rámci programů rozvoje venkova; v této souvislosti navrhuje Komisi, aby uvažovala o harmonizaci systému zemědělských úvěrů na úrovni EU;

70.

je nakloněn podpoře zemědělských trhů přímo řízených zemědělci, které jsou prodejním místem sezónních místních produktů, neboť tímto způsobem lze zajistit spravedlivou cenu kvalitních produktů a zároveň upevnit vazbu mezi produktem a jeho místem původu a podnítit spotřebitele k tomu, aby činili informovaná rozhodnutí založená na kvalitě; je přesvědčen, že by členské státy měly podporovat vytváření trhů, na nichž mohou výrobci spotřebitelům přímo představit své produkty;

71.

vyzývá k vypracování programů na podporu prodeje na místních trzích s cílem podpořit místní a regionální iniciativy v oblasti zpracování a prodeje; domnívá se, že tohoto cíle lze dosáhnout např. prostřednictvím družstev výrobců, která zvyšují přidanou hodnotu vytvořenou ve venkovských oblastech;

72.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/34

A.

vzhledem k tomu, že růst transformujících se a rozvojových ekonomik dosáhl v roce 2009 pouze 2,1 % v porovnání s 6,1 % mírou růstu v roce 2008,

B.

vzhledem k tomu, že pro rok 2009 se očekává pokles světového obchodu se zbožím o 17 %, přičemž investice do obchodu a infrastruktury jsou oslabeny v důsledku úvěrové krize, a vzhledem k tomu, že nejméně rozvinuté země byly krizí postiženy obzvláště silně,

C.

vzhledem k tomu, že mezinárodní finanční instituce mají obtíže vyhovět potřebám rozvojových zemí a pokud nezískají více kapitálu, budou muset čelit při poskytování úvěrů výrazným omezením,

D.

vzhledem k tomu, že by se neměl opomíjet dopad krize na rozvojové země se středně vysokými příjmy,

E.

vzhledem k tomu, že mezery v právní úpravě, dohledu a kontrole finančního odvětví a také nedostatky stávajících systémů dohledu a včasného varování i některé politiky mezinárodních finančních institucí zapříčinily a urychlily systémovou krizi světových rozměrů, což znamená, že je nezbytné přepracovat stávající modely, což by mělo zahrnovat kompenzace na mezinárodní úrovni a sdílení nákladů,

F.

vzhledem k tomu, že daňové ráje se nabízejí jako místa pro ukrytí finančních prostředků, což podněcuje zejména k podrývání řádné daňové správy i právního státu; vzhledem k tomu, že nezákonný únik kapitálu z rozvojových zemí se odhaduje na 641 až 941 miliard USD, což odpovídá zhruba desetinásobku globální rozvojové pomoci,

G.

vzhledem k tomu, že korupce ve světě dosahuje podle výroční zprávy organizace Transparency International za rok 2008 výše 50 miliard USD, což odpovídá téměř polovině celkové výše celosvětové oficiální rozvojové pomoci a investicím nutným k dosažení cílů v souvislosti s pitnou vodou a veřejnou hygienou,

H.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je nejvýznamnějším poskytovatelem pomoci, přičemž odtud pochází přibližně 60 % globální finanční pomoci za rok 2008, a že Komise předpokládá schodek ve výši 22 miliard USD v oblasti závazků oficiální rozvojové pomoci za rok 2009,

I.

vzhledem k tomu, že pokles výroby v zemích s rozvinutým hospodářstvím způsobený celosvětovou krizí povede nevyhnutelně ke snížení objemu oficiální rozvojové pomoci, což se stane v době, kdy má vnější pomoc pro rozvojové země naprosto zásadní význam,

J.

vzhledem k tomu, že veškeré závazky pomoci EU (99 %) vycházejí z již schválených fondů; že 8,8 miliardy EUR je vyčleněno na počátku období, z čehož plyne riziko, že v nadcházejících letech bude k dispozici nižší rozvojová pomoc,

K.

vzhledem k tomu, že evropský přístup k účinnosti pomoci by mohl vést v období 2010–2015 k úsporám ve výši 3–6 miliard EUR ročně z důvodu vyšší efektivity,

1.

je si bezprostředně vědom toho, že v minulých dvou letech proběhlo několik po sobě následujících celosvětových krizí (potravinová, energetická, finanční, hospodářská a sociální), které mají závažný dopad na průmyslové a transformující se státy, avšak jejich vliv na chudé obyvatelstvo rozvojových zemí je zničující, protože více než 200 milionů pracujících po celém světě žije v podmínkách extrémní chudoby a více než jedna šestina obyvatel světa trpí hladem;

2.

zdůrazňuje, že je povinností EU pomáhat rozvojovým zemím v překonávání překážek vyvolaných celosvětovou hospodářskou krizí a změnou klimatu, za které tyto státy nenesou odpovědnost; naléhavě žádá v tomto ohledu členské státy, aby zcela splnily své závazky, které mají v rámci oficiální rozvojové pomoci vůči rozvojovým zemím;

3.

vyzývá k posílení závazků při dosahování rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015 a žádá o větší míru koordinované činnosti s ohledem na přezkum v souvislosti s těmito cíli, který proběhne v roce 2010; vyzývá všechny členské státy, aby projevily maximální podporu summitu OSN v roce 2010 na téma rozvojových cílů tisíciletí a aby se dohodly na společném postoji, který budou na tomto summitu zastávat;

4.

vyzývá členské státy, aby plně dostály svým závazkům, pokud jde o oficiální rozvojovou pomoc, a to jak na dvoustranné, tak na mnohostranné úrovni;

5.

žádá členské státy, aby zvýšily objem oficiální rozvojové pomoci a dosáhly tak svého kolektivního cíle, jímž je poměr ODA/HND ve výši 0,56 % do roku 2010 a poměr ODA/HND ve výši 0,7 % do roku 2015; dále je žádá, aby urychlily své úsilí o zvýšení účinnosti pomoci na základě uplatňování Pařížské deklarace a akčního programu z Akkry prostřednictvím zlepšení vzájemné koordinace svých činností, zvýšením předvídatelnosti a udržitelnosti mechanismů pomoci, zrychlením poskytování pomoci, dalšími kroky ke zrušení podmíněnosti pomoci a zvyšováním absorpční kapacity adresátů pomoci; podporuje novou mezinárodní iniciativu pro transparentnost pomoci, jejímž cílem je zlepšit přístupnost a dostupnost informací o pomoci, zvýšit tak její legitimitu a zaručit, že je využívána co možná nejefektivněji za účelem boje proti chudobě; vyzývá všechny členské státy, které se k této iniciativě doposud nepřipojily, aby tak učinily;

6.

zdůrazňuje, že plnění závazků v oblasti oficiální rozvojové pomoci má zásadní význam, avšak není na dostatečně vysoké úrovni, aby vyřešilo otázku rozvojové nouze, a opakuje svou výzvu Komisi, aby aktivně propagovala již existující inovativní nástroje financování rozvoje a bez prodlení určila dodatečné inovativní zdroje financování;

7.

s obavami bere na vědomí snižování úsilí, jež je v rámci oficiální rozvojové pomoci vynakládáno na zdravotnictví, zejména úsilí o prosazování práva na sexuální a reprodukční zdraví, které má pro splnění rozvojových cílů tisíciletí klíčový význam; zdůrazňuje, že zdravá a silná pracovní síla je předpokladem pro hospodářský růst;

8.

vyzývá Komisi, aby dále prosazovala reformu mezinárodní rozvojové spolupráce;

9.

zdůrazňuje, že probíhající reforma struktury mezinárodní pomoci by neměla být krokem zpět, pokud se jedná o již dosažené výsledky v rozvojové oblasti, a nesmí členským státům sloužit jako zástěrka při neplnění jejich závazků;

10.

zastává názor, že samotný objem prostředků na rozvojovou pomoc není dostačující k posouzení efektivity a účinnosti opatření, která EU v rámci rozvojové pomoci zavádí;

11.

zastává názor, že překonání finanční a hospodářské krize by mělo být i nadále prioritou;

12.

zdůrazňuje, že je nutné poskytovat i nadále pomoc a přizpůsobovat ji neustále novým skutečnostem a podmínkám;

13.

zdůrazňuje, že celosvětová hospodářská krize si žádá zlepšení rozvojové spolupráce, a to jak kvantitativně, tak i kvalitativně;

14.

zdůrazňuje, že úvěrová krize, nejistota, kterou způsobil cyklus ekonomického propadu, a pokles mezinárodního obchodu, investic a prostředků zasílaných migrujícími pracovníky vedou k rozšíření krize z rozvinutých do rozvojových zemí, a že ve všech těchto oblastech musí Unie vyvíjet iniciativy a prosazovat svou přítomnost na mezinárodní úrovni jednotně, komplexně a konzistentně;

15.

vyzývá Radu a Komisi, aby při prověřování svých politik a nástrojů rozvojové spolupráce dbaly také na to, aby nežádoucí vlivy na národní hospodářství v rozvojových zemích, jako je rostoucí závislost na prostředcích rozvojové pomoci s negativními vlivy na růst, platy a zaměstnanost, jakož i vznik struktur klientelismu a korupce, byly co nejnižší;

16.

vyzývá Radu a Komisi, aby zlepšily koordinaci dvoustranné a vícestranné rozvojové spolupráce, protože nedostatky v této oblasti patří k hlavním příčinám nedostatečné účinnosti rozvojové pomoci;

17.

uznává, že nedostatky v právní úpravě, dohledu a kontrole finančního odvětví, jakož i některé podmínky mezinárodních finančních institucí, znemožnily krizi předejít a navíc prohloubily její negativní dopady; zdůrazňuje, že v rozporu s vývojem, k němuž došlo rozvinutých zemích, tyto podmínky značně snížily schopnost rozvojových zemí reagovat na hospodářský pokles prostřednictvím podpůrných fiskálních opatření;

18.

zdůrazňuje, že na hospodářskou a finanční krizi je nutno reagovat komplexně, že z dohledu či regulace nesmí být vyňata žádná finanční instituce, část trhu ani jurisdikce a že transparentnost a odpovědnost všech stran musí být základním principem nového stylu mezinárodního finančního řízení;

19.

vítá na jedné straně zlepšení úvěrových podmínek poskytovaných zemím s nízkými příjmy mezinárodními finančními institucemi, které se rozhodly směřovat více úvěrů ve prospěch chudých a klást důraz na snížení chudoby i na financování růstu rozvojových zemí; vyjadřuje však velké obavy ohledně nebezpečí, které představuje zvýšení zadluženosti rozvojových zemí a nové krize s ohledem na udržitelnost dluhu; vybízí k provedení bezodkladných vládních reforem mezinárodních finančních institucí;

20.

žádá Evropskou komisi, aby prostudovala možnost realizace návrhu Světové banky na zřízení „fondu zranitelnosti“ určeného na financování zajištění potravin, sociální ochrany a lidského rozvoje;

21.

žádá představitele skupiny G20, aby bezodkladně jednali v souladu se svým závazkem, který přijali na summitu v Pittsburghu v září 2009, pokud jde o reformu globální rozvojové struktury, a v tomto rámci přesunuli alespoň 5 % podílů v MMF transformujícím se a rozvojovým ekonomikám a alespoň 3 % podílu na hlasovacích právech Světové banky rozvojovým a transformujícím se zemím;

22.

zdůrazňuje, že je nezbytné provést reformu celosvětového hospodářského řízení s cílem zajistit větší zastoupení rozvojových zemí ve fórech, v nichž se přijímají příslušná rozhodnutí; navrhuje, aby byla za tímto účelem rozšířena skupina G20 nejméně o jednoho zástupce rozvojových zemí, obzvláště nejméně rozvinutých zemí, kterým by mohl být úřadující předseda skupiny G77;

23.

vybízí Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost podpoře a ochraně důstojné práce i boji proti diskriminaci na základě pohlaví a proti dětské práci, a řídila se přitom doporučeními Mezinárodní organizace práce, jejíž úlohu je třeba posílit;

24.

zdůrazňuje, že je nutné přejít na mezinárodní systém řízení, který bude chránit nejzranitelnější osoby a země, zejména ty, které krize zasáhla nejtíživěji, a ty, které mají neúčinné nebo nemají žádné záchranné sítě;

25.

konstatuje, že členové MMF schválili přidělení zvláštních práv na čerpání 250 miliard USD a že pouze 18 miliard z prostředků čerpaných pomocí těchto zvláštních práv připadne rozvojovým zemím; naléhavě vyzývá členské státy a mezinárodní společenství, aby prověřily Sorosův návrh, aby bohaté země postoupily svá zvláštní práva čerpání do zvláštního fondu pro takové celosvětové veřejné statky, jako je boj proti změně klimatu a za odstranění chudoby;

26.

vyzývá Radu a Komisi, aby se zasadily o navýšení prostředků mezinárodních finančních institucí, jak bylo dohodnuto na summitu G20;

27.

vyzývá Komisi a Radu, aby prosazovaly ambiciózní reformu MMF;

28.

vyzývá k hlubší makroekonomické spolupráci v rámci G20, posílení úlohy systému Organizace spojených národů a reformě mezinárodních finančních institucí s cílem zajistit jednotnou reakci na krizi a její následky v rozvojových zemích;

29.

lituje, že finanční odvětví dosud plně nezohlednilo následky této krize, která nemá obdoby, ačkoli profituje z nesmírných částek veřejných financí, jež byly dány k dispozici na jeho záchranu; v této souvislosti vítá závazky vedoucích představitelů skupiny G20, jež učinili v září 2009 na summitu v Pittsburghu s cílem zajistit, aby finanční odvětví poskytlo náhradu za výdaje způsobené krizí, které dosud nesli jednak daňoví poplatníci, jednak ostatní občané a veřejné služby jak ve vyspělých ekonomikách, tak i v rozvojových zemích;

30.

pevně věří, že zdanění bankovního systému by představovalo spravedlivý příspěvek finančního odvětví ke globální sociální spravedlnosti; žádá rovněž, aby byla na mezinárodní úrovni zavedena daň z finančních transakcí, neboť celkový systém daní by se tak stal spravedlivějším a vytvořily by se dodatečné zdroje pro financování rozvoje a celosvětových veřejných statků, včetně adaptace rozvojových zemí na změnu klimatu a její dopady a zmírňování důsledků této změny;

31.

naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila sdělení o tom, jak může daň z mezinárodních finančních transakcí mj. pomoci k dosažení rozvojových cílů tisíciletí, napravit celosvětovou nerovnováhu a podporovat udržitelný rozvoj v celosvětovém měřítku;

32.

žádá, aby zpráva, kterou má připravit MMF pro příští summit G20 a jež se má týkat příspěvku finančního systému na úhradu zatížení spojeného s různými zásahy jednotlivých vlád, zohledňovala veškeré přímé i nepřímé zatížení veřejných financí, zejména jeho dopad na rozpočty rozvojových zemí;

33.

s velkým znepokojením konstatuje, že v případě rozvojových zemí se v roce 2010 očekává nedostatek financí ve výši 315 miliard USD a že vzrůstající fiskální tíseň v nejzranitelnějších zemích ohrožuje 11,6 miliard USD základních výdajů určených na vzdělání, zdravotnictví, infrastrukturu a sociální ochranu; považuje proto za vhodné hledat důvody pro dohodu s věřitelskými zeměmi, aby došlo k zavedení dočasného moratoria nebo zrušení dluhů nejchudším zemím, aby mohly uplatňovat anticyklickou fiskální politiku a zmírnit tak závažné důsledky krize; navrhuje, aby bylo usilováno o podporu opatření pro transparentní arbitráž v oblasti dluhů;

34.

vítá iniciativy členských států, pokud jde o uplatňování dobrovolných poplatků za emise v oblasti letectví a námořní plavby, jež přispívají k financování nákladů na zmírnění dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně v rozvojových zemích, a vyzývá všechny členské státy, aby zvážily uplatňování obdobných poplatků;

35.

v souladu se svým usnesením ze dne 21. října 2008 vyzývá členské státy a Komisi, aby se v rámci systému obchodování s emisemi skleníkových plynů v Evropské unii dohodly a věnovaly nejméně 25 % výnosů dražeb povolenek v oblasti emisí CO2 na pomoc rozvojovým zemím, která bude využívat veřejné investice a měla by jim umožnit účinně se vyrovnávat se změnou klimatu;

36.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy EU, aby podporovaly všechna opatření umožňující boj proti změně klimatu, jejímiž největšími oběťmi jsou rozvojové země, a aby v této souvislosti posílily přenosy příslušných technologií;

37.

vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly více pozornosti vztahu mezi ekologickou krizí a rozvojovou krizí, a naléhavě je vyzývá, aby mezi strategické priority EU zařadily udržitelný rozvoj a „zelený růst“; naléhavě žádá EU, aby mimo jiné s přihlédnutím k rostoucímu počtu uprchlíků opouštějících své domovy z environmentálních důvodů vyčlenila další prostředky na financování svého závazku bojovat proti změně klimatu v rozvojových zemích;

38.

vítá závazek Evropské rady z října 2009, že v souvislosti s bojem se změnou klimatu neohrozí rozvojové cíle tisíciletí; naléhavě žádá Radu, aby co nejdříve v rámci závěrů kodaňského summitu a kompromisů skupiny G20 schválila pevné finanční závazky, které umožní rozvojovým zemím vyrovnat se se zhoršujícími se klimatickými podmínkami, a aby zajistila, že pomoc, která je nutná kvůli hospodářské krizi, nepovede k opětovnému nadměrnému vnějšímu zadlužení;

39.

zdůrazňuje stěžejní význam finančních prostředků poukazovaných migrujícími osobami, jelikož kapitál se tak dostává přímo do rukou cílového obyvatelstva v rozvojových zemích, které může tyto peníze rychle použít k uspokojení naléhavých potřeb; žádá členské státy a přijímající země, aby usnadnily doručování uvedených prostředků a pracovaly na snížení s tím spojených nákladů;

40.

vítá závazek představitelů skupiny G8, kteří v červenci 2009 na summitu v italské L'Aquile přislíbili snížit do 5 let náklady na převody finančních prostředků migrantů z 10 % na 5 %; je toho názoru, že silnější tržní konkurence a širší regulační rámec jsou zásadními opatřeními na zmírnění nákladů v souvislosti s těmito převody, které současně musí provázet rychlejší zavádění nových technologií a podpora finančního začlenění chudých obyvatel v rozvojových zemích;

41.

podporuje vytvoření společných iniciativ subjektů veřejného sektoru a společných iniciativ veřejného a soukromého sektoru pro oblast rozvoje založených na veřejném vedení za podpory soukromých dárců a v souladu s prioritami partnerských zemí, jakožto prostředek ke zvýšení odpovědných a udržitelných přímých investic v rozvojových zemích a usnadnění přenosu technologií;

42.

připomíná klíčovou úlohu organizací občanské společnosti, místních orgánů a decentralizované spolupráce pro zvládání důsledků hospodářské krize a pro procesy rozvoje; v tomto ohledu žádá Komisi, aby z decentralizace učinila jednu z prioritních oblastí financování evropské pomoci rozvojovým zemím;

43.

vítá schválení mechanismu „FLEX“ na podporu způsobilých států Afriky, Karibiku a Tichého oceánu (AKT) při vyrovnávání se se sociálními následky krize a naléhavě žádá, aby příslušné finanční prostředky byly co nejrychleji vyplaceny; vyjadřuje však opakovaně obavy z toho, jak Komise zaplní mezery v budoucím financování, které vzniknou dřívějším vyplacením rozpočtové podpory;

44.

považuje obchod za hlavní hybnou sílu hospodářského růstu a snižování chudoby v rozvojových zemích a vyzývá EU a členské státy, aby využily svého mezinárodního vlivu k zajištění toho, aby v centru jednání v Dauhá zůstal rozvoj a aby tato jednání byla završena úspěšnými, spravedlivými a na rozvoj orientovanými závěry, a to za současného posílení orientace pomoci EU v oblasti obchodu na chudé;

45.

zdůrazňuje, že podle článku 208 Smlouvy o fungování Evropské unie musí EU vykonávat své obchodní, bezpečnostní, migrační, zemědělské a další politiky tak, aby jednak působily soudržně ve prospěch rozvojových zemí a současně podporovaly spravedlivý mezinárodní finanční a obchodní systém ve prospěch rozvoje;

46.

připomíná, že zásada soudržnosti politik v zájmu rozvoje, která je zakotvena ve Smlouvách EU, je klíčovou koncepcí pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí; žádá proto naléhavě EU, aby vypracovala obchodní politiku, která bude konzistentní a v souladu s plněním rozvojových cílů tisíciletí; vyzývá k vypracování solidních právních mechanismů, které zajistí, aby EU nesla odpovědnost za své závazky, pokud jde o soudržnost politiky;

47.

vyzývá k větší soudržnosti rozvojové pomoci a jiných politik EU; konstatuje, že například uvádění zemědělských výrobků, které subvencuje EU, na trh může být v rozporu s vytvářením zdravých trhů pro výrobky chudých místních zemědělců, a může tedy narušovat úsilí, které je vynakládáno v rámci projektů na posílení místního zemědělství;

48.

je přesvědčen, že vyvážené, spravedlivé a rozvojově zaměřené zakončení jednání z Dauhá by urychlilo hospodářskou obnovu po krizi a mohlo by přispět ke snížení chudoby v rozvojových zemích, k vytváření kvalitních pracovních míst a snižování spotřebitelských cen; je proto hluboce znepokojen nedostatečným pokrokem jednání z Dauhá;

49.

zdůrazňuje, že k dosažení větší finanční stability a lepšího fungování světového obchodního systému v rámci WTO je třeba dosáhnout pokroku směrem k novému mezinárodnímu měnovému a finančnímu systému, který bude založen na mnohostranných pravidlech týkajících se specifických problémů rozvojových zemí a bude spadat do rámce Organizace spojených národů;

50.

připomíná, že strategie pomoci v oblasti obchodu je zaměřena na to, aby pomáhala rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím jednat o obchodních dohodách, uplatňovat je a mít z nich prospěch, rozšiřovat své obchodní aktivity a urychlit vymýcení chudoby; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily splnění závazků celé EU s cílem poskytovat 2 miliardy EUR ročně do roku 2010; žádá Komisi, aby poskytla podrobné informace a číselné údaje o rozpočtových položkách, které budou použity k financování pomoci v oblasti obchodu a pomoci spojené s obchodem vůbec (navíc k položce 20 02 03) a na financování veškeré pomoci v oblasti obchodu z rozpočtu EU;

51.

znovu potvrzuje skutečnost, že dohody o hospodářském partnerství by měly být koncipovány jako nástroj rozvoje a neměly by být jednoduše považovány za nástroje mezinárodního obchodu; naléhavě vyzývá Komisi, aby pracovala na rychlém uzavření jednání a současně vzala v úvahu způsoby, jimiž mohou ustanovení dohod o hospodářském partnerství ovlivnit schopnost zemí AKT vyrovnat se s krizí;

52.

konstatuje, že podstatný pokles příjmů z vývozu v mnoha rozvojových zemích, a zejména v těch nejméně rozvinutých, silně oslabuje hospodářský růst a rozvoj Jihu; vyzývá Komisi, aby při jednání o obchodních dohodách, zejména o dohodách o hospodářském partnerství, i při jejich uplatňování, posílila soudržnost politik EU v zájmu rozvoje a mimo jiné i podporu důstojné práce, vytváření bohatství a pracovních příležitostí a aby zajistila dostatečnou asymetrii a přechodná období v obchodních závazcích, jakož i respektování priorit jednotlivých zemí a dostatečné konzultace s klíčovými aktéry i s občanskou společností;

53.

zastává názor, že rozvojové země, které jsou do zvláště vysoké míry závislé na finančních prostředcích z rozvojové pomoci a které jsou výrazně orientovány na export, byly krizí zatím negativně postiženy nejvíce, protože finanční toky ze severu na jih stále více vysychají a vnitřní trhy v mnoha rozvojových zemích jsou příliš slabé na to, aby mohly kompenzovat pokles vývozu;

54.

vyzývá Komisi, aby posoudila závislost zemí AKT na vývozu a slučitelnost této závislosti s rozvojovými cíli uvedenými ve strategických dokumentech pro jednotlivé země;

55.

vítá uzavření dohody o globálním systému obchodních preferencí, mechanismu zřízeném 22 rozvojovými zeměmi, jehož účelem je snížit celní sazby a ostatní překážky vývozu zboží, s nímž vzájemně obchodují, s cílem podpořit vzájemný obchod mezi zeměmi Jihu a posílit jej vůči otřesům světové obchodní scény;

56.

je toho názoru, že protekcionismus není správnou odpovědí na krizi, a znovu důrazně žádá Evropskou unii, aby sehrávala svou úlohu a zasadila se o odstraňování obchodních překážek a subvencí, včetně subvencí, které sama poskytuje, jelikož tyto překážky a subvence narušují trh a mají obzvláště negativní vliv na rozvojové země;

57.

zastává názor, že rozvojová politika EU by měla respektovat jak zájmy EU, tak zájmy rozvojových zemí, a domnívá se, že vzájemného otevření trhů by nemělo být dosaženo na úkor hospodářské stability v rozvojových zemích, a požaduje stejné kontrolní a regulační mechanismy; žádá Komisi, Radu a EIB, aby z poskytování mikrokreditů malým a středním podnikům a drobným zemědělcům učinila prioritu rozvojové spolupráce, a posílila tak udržitelné regionální hospodářské struktury;

58.

vyzývá Komisi, aby zajistila opatření, jejichž účelem je dosažení dlouhodobých rozvojových cílů a zároveň připravila půdu pro udržitelný rozvoj a humanitární pomoc na období, kdy krize nejvíce dolehne na rozvojové země;

59.

zdůrazňuje, že rozsah, hloubka a složitost finanční krize odrážejí nedostatek vazeb mezi rozvojem finančního sektoru a reálnou ekonomikou, se vzrůstající celosvětovou nestabilitou a zhoršením environmentálních problémů na naší planetě, které je nutné napravit, aby se hospodářský systém vydal cestou celosvětově udržitelného rozvoje;

60.

vyjadřuje velké znepokojení nad tím, že negativní dopad daňových rájů může představovat nepřekonatelnou překážku hospodářského rozvoje chudých zemí, zásah do suverenity dalších zemí, poškození efektivity finančních trhů i přidělování zdrojů, a že může podrývat vnitrostátní daňové systémy a zvyšovat daňové náklady, podněcovat k účasti na hospodářské kriminalitě a poškozovat soukromé příjmy, řádnou správu věcí veřejných a hospodářský růst, a bránit tak rozvojovým zemím v investování do veřejných služeb, vzdělávání, sociálního zabezpečení a dobrých životních podmínek;

61.

zdůrazňuje, že daňové ráje a extrateritoriální finanční střediska podporují strategie vyhýbání se daňovým povinnostem (např. stanovováním nesprávných cen při převodech), daňové úniky a nezákonný únik kapitálu; zejména zdůrazňuje, že daňové podvody vedou v rozvojových zemích každoročně ke ztrátám daňových příjmů, které odpovídají desetinásobku částky rozvojové pomoci poskytnuté rozvinutými zeměmi; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby se boj proti daňovým rájům, daňovým únikům a nezákonnému úniku kapitálu z rozvojových zemí stal jednou z jejich hlavních priorit; opakuje v této souvislosti, že je přesvědčen o tom, že by měla být celosvětově rozšířena a všestranně prováděna automatická výměna informací;

62.

konstatuje, že na celém světě existují desítky daňových rájů a že dokonce i některé společnosti usazené v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) tyto ráje využívají, aby se vyhnuly placení daní rozvojovým zemím, v nichž provozují ziskovou činnost, nebo svým domovským zemím; žádá Komisi, aby informovala o tom, jak lze automatickou výměnu informací rozšířit v celosvětovém měřítku, jak by bylo možné uplatňovat sankce proti nespolupracujícím daňovým rájům a těm, kdo je využívají, a jak se informování o ziscích a zaplacených daních v jednotlivých zemích může stát pravidlem pro nadnárodní společnosti v EU;

63.

uznává, že dohody o výměně daňových informací neodstraňují škodlivé struktury účelově vázaných daňových systémů, nepřítomnost veřejných registrů ani nevynucují vypracovávání účetních závěrek, auditů či uchovávání dokumentace; vítá úsilí skupiny G20 a organizace OECD směrované proti daňovým rájům, avšak konstatuje, že zavedená kritéria, dohody o výměně daňových informací a stávající postupy nebudou dostatečné k vyřešení problému daňových rájů a nezákonného úniku kapitálu a vyjadřuje nad tím politování; vyzývá OECD, skupinu G20 a EU, aby přijaly přísnější kritéria pro zjišťování daňových rájů a pracovaly s cílem dosáhnout uzavření mezinárodně závazné multilaterální dohody o automatické výměně daňových informací, z níž by vyplývala protiopatření v případě neplnění příslušných povinností;

64.

vyzývá EU, její členské státy a mezinárodní finanční instituce, aby podpořily rozvojové země při posilování příjmové strany rozpočtu a budování kapacit v daňové oblasti;

65.

konstatuje, že polovina nezákonného úniku kapitálu z rozvojových zemí souvisí s nesprávnými cenami při obchodování, a proto opakovaně vyzývá k přijetí nové závazné globální dohody ve finančních věcech, která by nadnárodní společnosti, včetně jejich různých dceřiných společností, automaticky zavazovala k tomu, že budou zveřejňovat dosažené zisky a placené daně podle jednotlivých zemí tak, aby byla zajištěna transparentnost ohledně prodeje, zisku a daní v každé z jurisdikcí, v nichž působí;

66.

vyzývá Komisi, aby aktivně podporovala sociální a environmentální zodpovědnost podniků s cílem umožnit účinnou kontrolu sociálních a environmentálních dopadů činnosti nadnárodních společností a jejich dceřiných společností v rozvojových zemích i dopadů toho, jak tyto společnosti dodržují lidská práva;

67.

s obavami bere na vědomí, že další zhoršování hospodářské situace rozvojových zemí by mohlo vést k nepřijatelně vysoké míře nezaměstnanosti a větší ekonomické migraci; dodává, že takové migrační vlny by mohly vést k odlivu mozků z rozvojových zemí a poškozovat jejich budoucí hospodářský růst;

68.

bere na vědomí, že je třeba skutečně zlepšit bankovní systémy rozvojových zemí, a podniknout tak konkrétní kroky k zajištění investic a rozvoje a růstu finančního odvětví, převádění peněz zasílaných přistěhovalci do země původu a komerčních a veškerých dalších souvisejících transakcí, což přispěje k sociální soudržnosti a politické a hospodářské stabilitě;

69.

vítá společnou iniciativu Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu a Světové banky pro vyhledávání zcizeného majetku (StAR) s cílem pomoci rozvojovým zemím v boji proti korupci, trestné činnosti a daňovým únikům a vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Úmluvu Organizace spojených národů o boji proti korupci;

70.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat rozvojové země při vytváření efektivních systémů, které jim umožní ve vlastním zájmu zesílit boj proti korupci a zlepšit dodržování zásad právního státu, řádnou správu věcí veřejných a transparentnost svých veřejných výdajů, aby mohly zlepšit předvídatelnost, plnění a kontrolu rozpočtu; zdůrazňuje význam parlamentního dohledu nad veřejnými financemi; trvá na tom, že je zapotřebí zdokonalit mezinárodní účetní standardy s cílem předcházet praktikám daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, včetně požadavků, aby nadnárodní společnosti vypracovávaly finanční zprávy týkající se jednotlivých zemí;

71.

s potěšením konstatuje, že EIB prosazuje svou stávající politiku vůči finančním centrům offshore; žádá EU, její členské státy a EIB, aby zaujaly vedoucí úlohu v boji proti daňovým rájům tím, že přijmou pravidla pro zadávání veřejných zakázek a poskytování prostředků z veřejných financí, jež znemožní jakékoli společnosti, bance nebo jiné instituci, jež je registrována v daňovém ráji, těžit z veřejných prostředků; vyzývá EIB, aby v rámci svých rozšířených pokynů zvážila, zda není třeba, aby společnosti a finanční zprostředkovatelé podávali zprávy o svých činnostech v jednotlivých zemích;

72.

bere na vědomí, že EIB vyvíjí úsilí k tomu, aby její záruky a investice nebyly poskytovány prostřednictvím daňových rájů; žádá EIB, aby přijala další opatření, kterými by zajistila, že k tomu nebude docházet nepřímo; žádá EIB, aby informovala o provádění své politiky ve vztahu k extrateritoriálním finančním centrům; žádá EIB, aby byla zvlášť obezřetná a podmínky nebo kritéria podmíněnosti stanovovala tak, aby byly v souladu s cíli politiky EU i s koncepcí důstojné práce prosazovanou MOP, a tím zajistila co největší efektivnost pomoci, zapojení místních podniků a podporu boje proti korupci; zastává názor, že by se EIB měla v rámci své personální politiky zaměřit na získávání pracovníků se znalostmi v oblasti životního prostředí a rozvoje;

73.

uznává současný střednědobý přezkum činnosti EIB v oblasti poskytování úvěrů třetím zemím a dohod o spolupráci, jež má být dokončen v roce 2010, přičemž má Evropský parlament roli spoluzákonodárce, jako velkou příležitost zvýraznit úlohu EIB v rozvojové spolupráci, jejímž hlavním cílem je dosáhnout do roku 2015 rozvojových cílů tisíciletí; domnívá se tudíž, že je třeba zajistit, aby prioritu dostaly projekty, jejichž cílem je snížení chudoby;

74.

s politováním konstatuje trend snižování objemu investic do zemědělství rozvojových zemí, který lze pozorovat od osmdesátých let, a naléhavě žádá Komisi, aby zabezpečení dodávek potravin zařadila mezi priority rozvojových politik Unie, a posílila tudíž podporu poskytovanou pro účely zemědělství, a to zejména pro produkci potravin a rozvoj venkova;

75.

je přesvědčen, že jednou z hlavních překážek hospodářského rozvoje rozvojových zemí je omezený přístup potenciálních podnikatelů k půjčkám a mikroúvěrům; zdůrazňuje také, že ve většině případů nejsou záruky za půjčky dostupné; vyzývá proto Komisi a EIB, aby výrazně rozvinuly programy usnadňující přístup k úvěrům a mikroúvěrům;

76.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly opatření, která mohou usnadnit přístup rozvojových zemí k úvěrům, včetně podstatné kapitalizace mezinárodních rozvojových bank, a aby vytvořily rámec, který by umožnil udělování licencí různým poskytovatelům finančních služeb tak, aby vycházeli vstříc potřebám místních občanů;

77.

vyzývá Komisi, aby při přípravě návrhu rozhodnutí o mandátu EIB k poskytování úvěrů třetím zemím po střednědobém přezkumu plně zohlednila doporučení obsažená v této zprávě;

78.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, organizacím OSN, MMF a Světové bance, guvernérům MMF a Světové banky z členských států EU a také zemím skupiny G20.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/44

A.

vzhledem k tomu, že se finanční a hospodářská krize projevila nejhorším celosvětovým hospodářským poklesem od 30. let minulého století, jenž bude mít i v příštích letech výrazný dopad na hospodářskou i sociální strukturu v jednotlivých zemích,

B.

vzhledem k tomu, že reálný HDP eurozóny vzrostl v roce 2008 v důsledku finanční a hospodářské krize pouze o 0,7 % a že se předpokládá, že v roce 2009 zaznamená výrazný pokles,

C.

vzhledem k tomu, že průměrná roční míra inflace v roce 2008 činila 3,3 %, přičemž její nejvyšší hodnota dosáhla v létě tohoto roku 4,0 %, což je nejvyšší zaznamenaná míra inflace od zavedení eura, a vzhledem k tomu, že se poté inflace v létě 2009 dostala do záporných hodnot,

D.

vzhledem k tomu, že se průměrný schodek veřejných financí v eurozóně zvýšil z 0,6 % HDP v roce 2007 na 1,9 % HDP v roce 2008 a že do poloviny října 2009 byl na dvacet členských států uplatněn postup při nadměrném schodku,

E.

vzhledem k tomu, že se průměrná míra veřejného zadlužení v eurozóně zvýšila z 66,2 % HDP na konci roku 2007 na 69,6 % na konci roku 2008 a vzhledem k tomu, že se očekává, že tyto hodnoty budou v příštích letech dále stoupat,

F.

vzhledem k tomu, že směnný kurz eura vůči americkému dolaru v roce 2008 značně kolísal – nejsilnější byl v červenci, kdy činil 1,60 USD/EUR, v říjnu oslabil na 1,25 USD/EUR, ale posléze opět posílil až na 1,50 USD/EUR v říjnu 2009,

G.

vzhledem k tomu, že ECB ponechala úrokové sazby v první polovině roku 2008 na stejné úrovni a v červenci 2008 je zvýšila o 25 bazických bodů na 4,25 %, zatímco v průběhu posledního čtvrtletí roku 2008 je postupně snížila až na 2,5 % a v roce 2009 na 1 %,

H.

vzhledem k tomu, že ECB reagovala na finanční krizi značným navýšením likvidity poskytované bankám v eurozóně a přijala řadu nekonvenčních opatření k nápravě narušeného fungování peněžních trhů, vzhledem k tomu, že podobná opatření ke zvýšení likvidity byla provedena pouze v několika členským státech mimo eurozónu,

1.

vítá členství Slovenska v eurozóně a bere na vědomí jeho úspěšný vstup do eurozóny;

2.

upozorňuje na to, že členství v Evropské unii je podmínkou pro členství v eurozóně;

3.

vítá skutečnost, že ECB získává díky Lisabonské smlouvě status orgánu EU; domnívá se, že tato skutečnost zvyšuje odpovědnost Parlamentu jakožto hlavního orgánu, jehož prostřednictvím se ECB zodpovídá evropským občanům;

4.

konstatuje, že ECB musela v roce 2008 v reakci na katastrofální hospodářskou a finanční krizi a na její dalekosáhlé dopady přijmout jedny z nejtěžších rozhodnutí od doby, kdy byla založena;

5.

poznamenává, že ekonomické prognózy ECB či MMF a dalších mezinárodních institucí nepředpokládaly tak prudký hospodářský propad, k němuž došlo v roce 2008;

6.

poznamenává, že ECB i nadále reagovala na finanční krizi tak, že členským státům pomáhala prostřednictvím udržování a navyšování likvidity poskytované úvěrovým institucím; doporučuje, aby ECB rozšířila poskytování této likvidity i mimo eurozónu, a pomohla tak těm členským státům, které byly nejvíce zasaženy finanční krizí;

7.

vyjadřuje zklamání nad tím, že některé komerční banky nepromítly snížení úrokových sazeb do sazeb pro své zákazníky a že tento postup se obzvláště rozšířil poté, co ECB snížila úrokové sazby na minimum;

8.

vítá skutečnost, že ECB nad rámec svého obvyklého přístupu k měnové politice přijala řadu zvláštních opatření, např. úpravu poskytované likvidity podle skutečných potřeb a její poskytování po delší časová období;

9.

poznamenává, že snížení úrokových sazeb Evropskou centrální bankou nebylo zdaleka tak radikální, jako tomu bylo v případě jiných centrálních bank, včetně americké centrální banky (US Federal Reserve) a centrální banky Spojeného království (Bank of England), a ve srovnání s tím, co tehdy mnozí ekonomičtí analytici očekávali;

10.

vyjadřuje zklamání nad tím, že mimořádné likvidní prostředky, které ECB uvolnila, aby ulevila úvěrové krizi, s níž se potýká průmysl, a zejména pak malé a střední podniky, nepřinesly očekávané výsledky, a že některé banky je místo toho využily ke zlepšení svých marží a na pokrytí finančních ztrát;

11.

vyjadřuje politování nad tím, že členské státy nedbaly rady ECB, aby se jejich programy na podporu bank řídily podmínkami společně stanovenými na celoevropské úrovni, jež se týkají výplat dividend a odměn, podpory hospodářské činnosti, a to zejména v případě malých a středních podniků, a transakcí prováděných v daňových rájích;

12.

souhlasí s ECB, že narůstající komplexnost finančních nástrojů spolu s nedostatečnou transparentností finančních institucí, selháním regulačních orgánů v oblasti dohledu a nedostatky v regulaci finančního trhu přispěly k vyššímu systémovému riziku; dodává, že tato skutečnost přispěla ke snížení důvěry veřejnosti ve finanční instituce;

13.

žádá, aby ECB vyjádřila svůj názor na zřízení clearingové instituce pro nástroje, jako jsou swapy úvěrového selhání (CDS), v rámci eurozóny;

14.

upozorňuje ECB na riziko vzniku nových spekulativních bublin, zejména na trhu s komoditami; naléhavě ECB žádá, aby v této souvislosti neprodleně varovala vlády;

15.

souhlasí s ECB v tom, že je nezbytné vzít si z této krize ponaučení, že je zejména zapotřebí zlepšit řízení rizik a likvidity ve finančním systému a transparentnost finančních trhů a institucí, aby se už podobná krize neopakovala; připomíná, že celosvětovou nerovnováhu spojenou s kolísáním směnných kurzů mezi eurem a měnami třetích zemí, jako je americký dolar a juan renminbi, je rovněž třeba řešit, má-li se zabránit opakování finančních krizí v budoucnosti;

16.

vítá kroky, které ECB přijala v souvislosti s návrhem podrobných protikrizových opatření (exit strategy), která budou provedena podle potřeby ve vhodném okamžiku a umožní opustit uvolněnou měnovou politiku; trvá na tom, že zásadní význam mají v tomto ohledu časový plán a koordinace politik mezi členskými státy; vítá v této souvislosti skutečnost, že většina těchto opatření automaticky přestane být uplatňována v případě, že se hospodářská situace bude postupně zlepšovat;

17.

doporučuje, aby jakékoli zvyšování úrokových sazeb bylo prováděno s maximální obezřetností, aby nedošlo k ohrožení budoucího hospodářského růstu;

18.

domnívá se, že členské státy by měly nadále zachovat současná podpůrná fiskální opatření, a chránit tak zaměstnanost, podporovat investice a stimulovat růst, a že by měly tato opatření odvolat, jakmile se vrátí k dlouhodobému růstu, a začít v tom okamžiku řešit nadměrný schodek veřejných financí;

19.

vyjadřuje politování nad téměř úplným odstraněním obchodních norem Společenství v odvětví ovoce a zeleniny; vyzývá členské státy a Komisi, aby důkladně posoudily dopad tohoto opatření; požaduje obnovení obchodních norem pro ovoce a zeleninu, na jejichž základě by byly poskytovány jednotné a objektivní standardizační údaje a jež by ve všech článcích potravinového řetězce posílily transparentnost obchodních operací a stanovily požadavky na kvalitu prospěšné pro spotřebitele;

20.

vyzývá všechny členské státy, které jsou členy eurozóny, aby vzaly na vědomí, že má-li existovat skutečná hospodářská a měnová unie, nelze členství v eurozóně chápat jako cíl sám o sobě, a zdůrazňuje nezbytnost strukturálních reforem; dodává, že pokud by tyto reformy nebyly uskutečněny, mohlo by to ohrozit důvěryhodnost a trvalou udržitelnost Paktu o stabilitě a růstu;

21.

zdůrazňuje, že v období značné nestability směnného kurzu euro posílilo zejména vůči americkému dolaru a juanu renminbi, a vyjadřuje své znepokojení nad tím, že by tato skutečnost mohla mít negativní dopad na konkurenceschopnost eurozóny;

22.

doporučuje, aby ECB zlepšila transparentnost své činnosti s cílem zvýšit její legitimitu a předvídatelnost, a to především zveřejňováním zápisů ze zasedání Rady guvernérů v souladu s postupy americké centrální banky (US Federal Reserve System), centrální banky Spojeného království (Bank of England) a japonské centrální banky (Bank of Japan); je toho názoru, že taková transparentnost je nutná rovněž u vnitřních modelů používaných k oceňování nelikvidního zajištění a u hodnocení specifických cenných papírů nabízených jako zajištění;

23.

znovu potvrzuje, že podporuje dialog mezi Parlamentem a ECB o otázkách měnové politiky uskutečňovaný na čtvrtletní bázi; dodává, že dialog je významným mechanismem, díky kterému je možné kontrolovat činnost ECB a přispívat k její odpovědnosti, kterou má vůči veřejnosti, a transparentnosti;

24.

zdůrazňuje nezávislost ECB, k níž postup jmenování členů její Výkonné rady přispívá; domnívá se, že tato nezávislost by se mohla ještě zvýšit, využije-li se nového právního postavení, které bylo ECB uděleno na základě Lisabonské smlouvy – jakož i stávajícího statutu ECB – s cílem hlasovat o kandidátech navržených Radou v Evropském parlamentu;

25.

zavazuje se, že zřídí výběrovou komisi složenou z externích odborníků, díky níž by v roce 2010 bylo možné vybrat několik kandidátů na pozici člena Výkonné rady; zdůrazňuje, že vybraní kandidáti by byli následně vyzváni, aby se zúčastnili slyšení před Hospodářským a měnovým výborem Evropského parlamentu, což by formalizovalo konzultativní roli Evropského parlamentu v procesu hodnocení kandidátů; na základě tohoto slyšení by Evropský parlament přijal na plenárním zasedání usnesení, jež by bylo předáno Radě předtím, než vydá své doporučení určené vládám členských států;

26.

domnívá se, že krize ukázala, že trhy jsou náchylné k systémovým rizikům; vítá návrh na zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB ), který bude poskytovat včasná varování před budoucími riziky a nerovnováhou na finančních trzích; konstatuje, že ESRB musí rychle a přiměřeně reagovat na vznikající systémové riziko; poznamenává, že k tomu, aby ESRB mohl účinně fungovat, je nezbytné vytvořit kvalitativní definici systémového rizika; vyzývá proto ECB, aby vytvořila jasné modely a definice a obecně vzato, aby plně podpořila účinné fungování ESRB; dodává, že žádné nové úkoly svěřené ECB a týkající se ESRB by neměly jakkoli omezit nezávislost ECB;

27.

bere na vědomí úlohu, kterou v oblasti rozvoje užší koordinace hospodářských politik v eurozóně plní Euroskupina; v souvislosti s tím vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva uděluje Euroskupině právní subjektivitu; dále doporučuje, aby se ECB nadále plně účastnila neformálních schůzí členů Euroskupiny;

28.

vítá skutečnost, že euro přispělo ke zvýšení přeshraničního poskytování finančních služeb v oblasti eurozóny, a tím i k vysoce integrovanému peněžnímu trhu;

29.

konstatuje, že postavení eura jakožto mezinárodní měny se nadále upevňuje a že na konci roku 2008 bylo 26,5 % celosvětových měnových rezerv drženo v eurech;

30.

je přesvědčen o tom, že rostoucí mezinárodní postavení eura přinese na světové scéně výhody i povinnosti; je přesvědčen o tom, že tato skutečnost bude pro členské státy, které dosud nepatří do eurozóny, a pro třetí země i nadále motivací k tomu, aby o členství v eurozóně usilovaly;

31.

domnívá se, že Parlament by měl spolupracovat s ECB a dalšími orgány EU s cílem nadále posilovat úlohu eurozóny na světové měnové a finanční scéně;

32.

domnívá se, že Evropská unie by se měla při formulování své vize budoucí podoby mezinárodního měnového systému inspirovat procesem, který umožnil přijetí eura;

33.

domnívá se, že ECB, národní centrální banky a Rada guvernérů si musí uvědomit a musí plnit své sociální povinnosti vůči svým zaměstnancům a veřejnosti a zohledňovat ve větší míře memorandum o sociálních aspektech, jež vypracoval stálý výbor odborových svazů Evropské centrální banky;

34.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Euroskupině a Evropské centrální bance.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/49

A.

vzhledem k tomu, že systém OSN založený na legitimitě, jež vychází z jeho globálního členství, je i nadále ústředním bodem utváření a posilování rozhodovacích procesů na celosvětové úrovni a řešení celosvětových problémů prostřednictvím účinného multilateralismu, jenž se zakládá na mezinárodním právu, zásadách zakotvených v Chartě OSN a společném závazku provádět cíle přijaté na světovém summitu OSN v roce 2005,

B.

vzhledem k tomu, že je Evropská unie zavázána k multilaterální spolupráci a posilování systému Organizace spojených národů; vzhledem k tomu, že by proto EU měla být hybnou silou úsilí o reformu této organizace a nadále neochvějně podporovat její důležitou úlohu v mezinárodním systému,

C.

vzhledem k tomu, že stávající složení Rady bezpečnosti OSN neodráží realitu a potřeby 21. století; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN považuje reformu Rady bezpečnosti za součást trvalého úsilí, jak v tomto nepostradatelném orgánu zvýšit rovnoměrné zastoupení a zlepšit jeho účinnost,

D.

vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou největšími přispěvateli do systému OSN, přičemž poskytují zhruba 40 procent stanoveného rozpočtu OSN, přes 40 procent nákladů na udržení míru a 12 procent vojenských jednotek a také více než polovinu základních finančních prostředků fondů a programů OSN,

E.

vzhledem k tomu, že podle Lisabonské smlouvy bude nyní Evropskou unii ve vnějších vztazích a na mezinárodních fórech zastupovat jediný subjekt, a to místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku („místopředsedkyně / vysoká představitelka“), jíž bude nápomocna nová diplomatická služba EU; vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přinesla rovněž změny ve výhradních právech vnější politiky Unie, jako je větší začlenění různých složek vnějších činností Unie, zejména rozvojové politiky,

F.

vzhledem k tomu, že EU bude muset nahradit ES v roli pozorovatele ve Valném shromáždění OSN a v dalších orgánech OSN, v roli smluvní strany řady úmluv OSN a ve výjimečných případech, jako je například Organizace pro výživu a zemědělství, v roli člena,

G.

vzhledem k tomu, že se členské státy EU nedávno rozdělily v otázce, zdali se zúčastnit Durbanské hodnotící konference o rasismu; vzhledem k rozdílům, které se objevily v Radě OSN pro lidská práva při kontrole dodržování lidských práv v Číně prováděné EU a při hlasování o Goldstoneově zprávě; vzhledem k tomu, že to vše oslabuje vliv EU a její schopnost prosazovat své hodnoty v rámci OSN,

H.

vzhledem k tomu, že svobodnému světu hrozí ještě větší nebezpečí z narůstajícího a nekontrolovaného šíření jaderných zbraní než kdy dříve; vzhledem k tomu, že posílení všech tří pilířů Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, jmenovitě nešíření, odzbrojení a spolupráce v oblasti civilního využití jaderné energie, bude ústředním tématem nadcházející hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní,

I.

vzhledem k tomu, že Evropská unie se svou podporou deklarace tisíciletí o rozvoji již v roce 2002 zavázala snížit do roku 2015 celosvětový výskyt extrémní chudoby na polovinu, a to zaměřením svého úsilí na dosažení pokroku v osmi rozvojových cílech tisíciletí,

J.

vzhledem k tomu, že institucionální změny v genderové struktuře systému OSN musí dát nový podnět k dosažení holistického a jednotného přístupu k zajištění rovných příležitostí pro muže a ženy a posilování role žen,

K.

vzhledem k tomu, že jednání o komplexní a právně závazné mezinárodní dohodě o změně klimatu pro období po roce 2012 by mělo vyústit v její uzavření v prosinci 2010 v Mexico City; vzhledem k tomu, že změna klimatu může vést k dalšímu zvyšování rizika konfliktu v souvislosti s ovládnutím přírodních zdrojů,

a)

posílit pomocí aktivnějšího dialogu s klíčovými partnery účinný multilateralismus s cílem vybudovat silnější OSN; podporovat v rámci OSN společný, jednotný a ucelený přístup EU, jak očekávají třetí strany;

b)

snažit se v systému OSN profilovat jako neutrální prostředník mezi různými členskými seskupeními s cílem prosazovat vzájemné porozumění a větší soudržnost napříč tří pilířů, na nichž Spojené národy stojí (mír a bezpečnost, rozvoj a lidská práva); aktivně podporovat a systematicky se zabývat významem účinného multilateralismu ve dvoustranných dialozích;

c)

snažit se o řešení, jež umožní, aby výraznější vnější úloha Unie a její posílená odpovědnost byla pro členské státy OSN lépe viditelná, zejména pokud jde o udělování odpovídající doby pro vystoupení a práva podávat na Valném shromáždění OSN návrhy; komplexně využívat všechny nástroje evropské vnější činnosti k vykonávání účinných a soudržných činností v rámci OSN a zajistit, aby delegace EU v Organizaci spojených národů v New Yorku byla dostatečně vybavena, zejména pokud jde o personál, a mohla tak svoji posílenou úlohu zvládnout;

d)

zajistit, aby EU mluvila jedním hlasem a její stanovisko bylo slyšet, a současně vyvodit závěry z konference o klimatu konané v prosinci 2009 v Kodani;

e)

zajistit, aby hodnoty a zájmy Unie byly v rámci systému OSN zastoupeny účinným a jednotným způsobem; snažit se v této souvislosti zajistit, aby jmenování členských států EU na významné pozice OSN, na nichž se členské státy EU dohodly, získalo plnou podporu Unie; profilovat se jako soudržná síla, která je schopna se usnášet, zejména při významných hlasováních, tak aby dospěla k jednotným postojům;

f)

usilovat o věcnější spolupráci a dialog s novou vládou USA a rozvíjejícími se globálními a regionálními účastníky, jako je Čína, Indie a Brazílie, a to s cílem nalézt v multilaterálním rámci společný program a společná řešení celosvětových problémů;

g)

vzhledem k novému potenciálu EU pro vnitřní koordinaci a vnější zastoupení zlepšit dlouhodobé plánování Unie, zejména s ohledem na významné budoucí události v rámci OSN, jimiž budou hodnotící konference rozvojových cílů tisíciletí a hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které se budou konat v roce 2010, ale také přezkumy Rady pro lidská práva a Výboru pro budování míru v roce 2011;

h)

jako legitimní orgán pro globální akce převzít vedení ve stávající diskusi o globálním řízení a zajistit, aby mezi činností skupiny G20 a OSN existovala pevná vazba;

i)

v rámci podpory reformního procesu systému OSN přijmout reálná opatření a nové iniciativy, a současně zdůrazňovat nutnost komplexní reformy Rady bezpečnosti ve všech jejích aspektech;

j)

vyzvat místopředsedkyni / vysokou představitelku, aby usilovala o jednotnější postoj členských států k reformě Rady bezpečnosti OSN a aby tento postoj v OSN podporovala; zdůraznit, že členství EU v rozšířené Radě bezpečnosti zůstává cílem Evropské unie, jehož musí být dosaženo;

k)

podporovat větší účast vnitrostátních a nadnárodních parlamentů na činnostech OSN s cílem posílit demokratickou povahu Organizace spojených národů, její programy a agentury, a podporovat iniciativy občanské společnosti a parlamentů zaměřené na tento cíl;

l)

pokročit v úsilí posílit Valné shromáždění OSN, a to tak, že koordinovaně a za pomoci klíčových partnerů převede návrhy pracovní skupiny ad hoc a doporučení úředníků OSN, jako je předseda 64. zasedání Valného shromáždění OSN, na konkrétní kroky s cílem posílit úlohu shromáždění, jeho pravomoc, působení i účinnost a zlepšit transparentnost jeho činnosti;

m)

přispět k provádění nové genderové struktury a příslušných institucionálních změn s cílem co nejdříve vytvořit ucelenější smíšený subjekt, který by prosazoval rovnost mezi muži a ženami, ale i ochranu a posílení postavení žen, a to i v konfliktních a postkrizových situacích;

n)

plně podporovat úsilí generálního tajemníka OSN o lepší definici zásady přijetí odpovědnosti za ochranu, zdůrazňovat její význam v předcházení konfliktů a současně prosazovat její provádění;

o)

podporovat iniciativu členských států EU zaměřenou na přijetí rezoluce OSN o chemických zbraních uložených v moři a hrozbě, kterou představují pro životní prostředí, zdraví, bezpečnost a hospodářství, a rovněž o nutnosti posílení mezinárodní a regionální spolupráce v této otázce a o dobrovolné výměně informací, zkušeností a technologií;

p)

přispívat k posilování schopnosti OSN zachovávat mír, tak aby se snížilo riziko přetěžování, a podporovat začlenění konceptu budování míru do mírových činností; převzít vedení při hledání nového horizontu pro úsilí OSN o zachování míru, a to posílením součinnosti mezi vojáky a civilisty a zlepšením koordinace mezi různými regionálními partnery, zejména mezi EU a Africkou unií;

q)

v rámci partnerství mezi EU a OSN zlepšit společné vysílání vojáků na mírové mise pod mandátem OSN; povzbuzovat příslušné orgány OSN, aby nadále posilovaly mezinárodní a regionální partnerství v oblasti budování míru, zejména s cílem zajistit co nejlepší využívání omezených zdrojů;

r)

usilovat o důsledný postoj a činnosti EU v souvislosti s přezkumem Komise pro budování míru v roce 2011; podporovat úsilí o rozšíření úlohy Komise pro budování míru při usnadňování a zajišťování udržitelnosti mírových dohod a posílit její poradní úlohu vůči Radě bezpečnosti;

s)

nadále podporovat spolupráci mezi EU a OSN v oblasti obnovy po krizi a s cílem udržovat mír, předcházet konfliktům a řešit celou řadu politických, hospodářských, sociálních a environmentálních okolností, které přispívají ke stupňování konfliktů ve společnostech, na základě komplexního přístupu;

t)

souvisle, důsledně a účinně spolupracovat s členskými státy EU na tom, aby hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2010 byla úspěšná; zavázat se v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1887 k dosažení úplného jaderného odzbrojení, a potvrdit tak cíl usilující o svět bez jaderných zbraní, jakmile budou splněny podmínky, a odzbrojení za přísné a účinné mezinárodní kontroly; prohloubit dialog se všemi jadernými mocnostmi s cílem plnit společný program a konkrétní časový plán postupného snížení a úplného vyřazení jaderných hlavic a současně zlepšovat způsoby ověřování; prosazovat ratifikaci Smlouvy o úplném zákazu jaderných zkoušek;

u)

podporovat vládu USA v jejím deklarovaném závazku dosáhnout celosvětového jaderného odzbrojení, k němuž svojí představou o světu bez jaderných zbraní vybízí prezident Obama, a přivítat různé iniciativy přijaté některými členskými státy EU s cílem projednat odstranění jaderných zbraní na území Evropy, a to za úplné spolupráce s Ruskem, které by mělo odstranit jaderné zbraně v přiměřeném poměru;

v)

zdůrazňovat nutnost účinné kontroly zbraní, včetně ručních palných zbraní a munice obsahující ochuzený uran a uplatnit svůj vliv při podpoře úsilí o rozsáhlejší, praktičtější a účinnější opatření v oblasti odzbrojení; zdůrazňovat nutnost úplné realizace Úmluvy o chemických zbraních (CWC), Úmluvy o biologických a toxinových zbraních (BTWC), Úmluvy o kazetové munici (CCM) a Úmluvy o nášlapných minách (APMC) a současně zdůrazňovat, že je třeba, aby byl důsledněji propracován mezinárodní režim namířený proti šíření zbraní hromadného ničení;

w)

posílit spolupráci a koordinaci s klíčovými partnery v boji proti terorismu na základě řádného dodržování mezinárodního práva a lidských práv, podporovat boj OSN proti terorismu na multilaterální úrovni (včetně opatření, jejichž cílem je, aby seznam teroristů OSN odpovídal normám mezinárodního práva v oblasti lidských práv) i účinné provádění globální strategie proti terorismu; vystupňovat úsilí o dosažení dohody a uzavření komplexní úmluvy o mezinárodním terorismu; úzce spolupracovat v případě ohrožení života rukojmích;

x)

vykonávat vedoucí úlohu v rámci posilování účinnosti rozvojové pomoci OSN, neboť stávající roztříštěnost může vést k postupné marginalizaci OSN jakožto primárního hráče v oblasti rozvoje; trvat na ucelenějším programovém a operačním rámci OSN s cílem maximalizovat vliv rozvojové pomoci OSN;

y)

trvat na tom, aby krize nebyla využívána jako omluva pro zabránění nebo pozdržení nezbytné globální reakce na změnu klimatu a zhoršování stavu životního prostředí, a namísto toho využít reakci na krizi jako příležitost k vytvoření základu nové a moderní ekologické ekonomiky; v tomto kontextu je třeba podporovat Iniciativu pro zelenou ekonomiku, která byla zahájena prostřednictvím Programu OSN pro životní prostředí, a také plně podporovat související diskuse o Zeleném Novém údělu;

z)

zdůrazňovat nutnost udržitelného hospodářského růstu a rozvoje;

aa)

znovu potvrdit zásadu, že politika rozvojové pomoci by měla být navržena ve spolupráci se zeměmi, jež tuto pomoc přijímají;

ab)

v rámci příprav na hodnotící konferenci o rozvojových cílech tisíciletí opětovně potvrdit svůj závazek dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015; naléhavě vyzvat všechny strany, aby učinily totéž, a poukázat na skutečnost, že dárci neplní své sliby z roku 2005 o poskytování každoroční pomoci, a že celkový pokrok je příliš pomalý na to, aby bylo cílů do roku 2015 dosaženo;

ac)

jít příkladem v souvislosti s plenárním zasedáním na vysoké úrovni o rozvojových cílech tisíciletí a zároveň podporovat zejména následující cíle:

ad)

důrazně informovat o tom, že dosažení cílů RTC není jen morální povinností, ale významně také přispěje k podpoře mezinárodní prosperity, stability, bezpečnosti a sociální spravedlnosti;

ae)

zdůraznit, že mezinárodní společenství musí vyvinout další úsilí, aby se vyrovnalo s nepříznivými dopady světové hospodářské krize a se změnami klimatu v rozvojových zemích; navrhnout inovační mechanismy financování, jako je mezinárodní daň z finančních transakcí;

af)

přijmout konkrétní závazky k zajištění lepší koordinace, soudržnosti politik, dosažení RCT 8 a snížení finančního schodku, tak aby byl splněn cíl stanovený v Gleneagles na rok 2010 vynaložit přibližně 154 miliardy USD (ceny v roce 2008) na celkovou oficiální rozvojovou pomoc;

ag)

na plenárním zasedání na vysoké úrovni týkajícím se RCT znovu potvrdit svůj společný závazek přidělit 0,7 % HND na oficiální rozvojovou pomoc do roku 2015, na základě jasného a závazného časového plánu pro každý členský stát;

ah)

trvat na tom, aby finanční prostředky na rozvojové cíle tisíciletí nebyly používány k řešení důsledků finanční krize a krize v oblasti změny klimatu; uvolnit místo toho další finanční prostředky a zahájit účinnější činnost na dosažení cílů v oblastech, kde bylo dosaženo neobyčejně malého pokroku jako v případě pátého rozvojového cíle tisíciletí (zdraví matek) a čtvrtého rozvojového cíle tisíciletí (dětská úmrtnost); zaměřit se na oživení rozvojových cílů tisíciletí v souladu s agendou a pracovním plánem na období 2010–2015;

ai)

v souvislosti s nadcházející konferencí stran rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP16), která se bude konat v prosinci 2010 v Mexiku, podporovat diskusi a zahájit úsilí o dosažení dohody o přijetí nové závazné mezinárodní dohody o změně klimatu na období po roce 2012;

aj)

má-li být dosaženo pokroku v jednáních, vyvarovat se organizačních a strukturálních chyb, k nimž došlo na konferenci COP15 v Kodani, která nedospěla k žádné mezinárodní závazné dohodě, a to navržením zvláštních pravidel hlasování založených na převážné většině;

ak)

naléhavě vyzvat místopředsedkyni / vysokou představitelku, aby při řešení problémů v oblasti lidských práv vystupovala jménem všech členských států, a vyzvat všechny členské státy, aby kladly důraz na jednotné postoje EU, a tím jim daly větší váhu, a přitom přihlížet ke skutečnosti, že podle článku 21 Smlouvy o EU je univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod jednou ze zásad, jíž se řídí jednání Unie na mezinárodní scéně, a že podpora demokracie a lidských práv je jedním z cílů její vnější činnosti;

al)

dosáhnout otevřením včasného a věcného dialogu s členskými státy EU a členy OSN účinné proaktivní strategie vyjednávání a společného postoje k přezkumu Rady pro lidská práva v roce 2011, a přitom přihlížet k tomu, že revize metod práce se uskuteční v Ženevě a statut tohoto orgánu bude projednán v New Yorku; posílit třetí výbor Valného shromáždění OSN, jakožto subjekt s všeobecným členstvím, v jeho funkci komunikačního kanálu pro případy lidských práv projednávané Radou OSN pro lidská práva a současně nezapomínat, že by třetí výbor se svým všeobecným členstvím mohl napravovat nedostatky Rady OSN pro lidská práva;

am)

dohodnout se v rámci přezkumu Rady pro lidská práva s partnery napříč regiony na kritériích členství a určit obecné zásady pro průběh voleb Rady pro lidská práva; podporovat posílení Rady pro lidská práva a zvláštních postupů bez otevření balíčku o budování institucí a při zachování nezávislosti úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva; podporovat možnost Rady pro lidská práva řešit specifická porušení lidských práv v usneseních jednotlivých zemí;

an)

podporovat nového náměstka generálního tajemníka v úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva s cílem začlenit hlediska lidských práv do klíčové politiky a rozhodnutí v oblasti řízení přijatá v hlavním sídle OSN v New Yorku;

ao)

důrazně podporovat, aby Valné shromáždění OSN ve svých usneseních řešilo specifické situace v jednotlivých zemích a současně se vyvarovalo toho, že by nepřijalo žádná opatření;

ap)

převzít vedoucí úlohu v oblasti podpory a ochrany lidských práv, včetně práv příslušníků zranitelných skupin a menšin, svobody projevu a svobodných sdělovacích prostředků, práv dítěte, ochrany obhájců lidských práv a spolupráce s občanskou společností;

aq)

důrazně podporovat prioritu lidských práv při formulování reakce na celosvětový pokles v oblasti financí, protože jeho negativní dopady nepoměrně pociťují již marginalizované skupiny obyvatel mnoha zemí, kde je výkon lidských práv výrazně omezen nebo zcela narušen;

ar)

soustředit úsilí k posílení celosvětové snahy o zrušení trestu smrti a přijmout na toto téma příslušná usnesení; podporovat veškeré úsilí o vymýcení mučení, a zejména podporovat přijetí opčního protokolu k úmluvě OSN proti mučení;

as)

usilovat o posilování rolí žen, tak aby mohly plnit svoji zásadní úlohou, kterou je přispívání k udržitelnému míru, bezpečnosti a usmíření, ale také podporovat jejich účast při vyjednávání a řešení konfliktů, a to rovněž v souvislosti s nadcházejícím 10. výročím rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325; podporovat ty členské státy EU, které dosud neprojevily aktivitu, pokud jde o vytváření vnitrostátních akčních plánů k provádění tohoto usnesení;

at)

ukázat hlubokou angažovanost pro rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1325 přijatou v roce 2000 tím, že se zúčastní akcí připomínajících její 10. výročí;

au)

bojovat rezolutně a všemi zbraněmi proti znásilňování a sexuálnímu násilí využívanému jako válečné zbraně; usilovat o to, aby tyto zločiny byly trestány jako válečné zločiny a zločiny proti lidskosti a aby oběti těchto činů mohly využívat zvláštní podpůrné programy; podporovat nově jmenovaného zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro boj proti sexuálnímu násilí v období konfliktu;

av)

usilovat o to, aby byl do programu 65. Valného shromáždění OSN zařazen samostatný bod týkající se spolupráce mezi Organizací spojených národů, regionálními shromážděními, národními parlamenty a Meziparlamentní unií s cílem posílit diskusi o tom, jak mohou poslanci, národní parlamenty a regionální parlamentní shromáždění hrát v Organizaci spojených národů aktivnější úlohu, a to v souladu s rozhodnutím, jež přijalo 63. Valné shromáždění OSN ve své rezoluci o „Spolupráci mezi Organizací spojených národů a Meziparlamentní unií“ (A/RES/63/24);

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/57

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi a národním parlamentům.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/58

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila vhodné legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat při jejich opětovném začleňování na trh práce,

B.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Evropské unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG,

C.

vzhledem k tomu, že Litva požádala o finanční podporu v souvislosti s případy propouštění ve 49 podnicích působících v odvětví výroby nábytku (3),

D.

vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,

1.

žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG;

2.

připomíná, že orgány přislíbily zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jejichž prostřednictvím poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, které zasáhlo propouštění v důsledku globalizace;

3.

zdůrazňuje, že vzhledem k rostoucímu počtu žádostí o příspěvek z EFG je třeba, aby došlo k dalšímu zlepšení postupu; vyzývá proto Komisi, aby vyhodnotila, jak by bylo možné zkrátit dobu mezi podáním žádosti členským státem a vyplacením finančního příspěvku, a aby co nejdříve předložila v této věci Parlamentu zprávu;

4.

zdůrazňuje, že by Evropská unie měla využít všech svých prostředků k tomu, aby se vyrovnala s důsledky celosvětové hospodářské a finanční krize; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu může hrát EFG při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

5.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; opětovně poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nenahrazuje opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

6.

vyzývá Komisi, aby do návrhů na uvolnění prostředků z EFG a do svých výročních zpráv začlenila přesné informace o dodatečném financování z Evropského sociálního fondu (ESF) a dalších ostatních strukturálních fondů;

7.

v souvislosti s uvolňováním prostředků z EFG připomíná Komisi, aby prostředky na platby nepřeváděla systematicky z ESF, neboť EFG byl vytvořen jako samostatný specifický nástroj s vlastními cíli a lhůtami;

8.

zdůrazňuje, že fungování a přínos EFG by měly být hodnoceny v rámci obecných hodnocení programů a různých dalších nástrojů vytvořených na základě IID ze dne 17. května 2006, a to v rámci přezkumu víceletého finančního rámce na roky 2007–2013 v polovině období;

9.

konstatuje, že nové Komisí předkládané návrhy rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG se týkají žádosti jediného členského státu, což je v souladu s požadavky Evropského parlamentu;

10.

schvaluje rozhodnutí přiložené k tomuto usnesení;

11.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

12.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s přílohou Radě a Komisi.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/61

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila vhodné legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat při jejich opětovném začleňování na trh práce,

B.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Evropské unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG,

C.

vzhledem k tomu, že Litva požádala o finanční podporu v souvislosti s případy propouštění ve 45 podnicích v odvětví výroby oděvů (3)

D.

vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,

1.

žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG;

2.

připomíná závazek orgánů zajistit hladký a rychlý proces přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG, jimiž poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, které zasáhlo propouštění v důsledku globalizace;

3.

zdůrazňuje, že vzhledem k rostoucímu počtu žádostí o příspěvek z EFG je třeba, aby došlo k dalšímu zlepšení postupu; vyzývá proto Komisi, aby vyhodnotila, jak by bylo možné zkrátit dobu mezi podáním žádosti členským státem a vyplacením finančního příspěvku, a aby co nejdříve předložila v této věci Parlamentu zprávu;

4.

zdůrazňuje, že Evropská unie by měla využít všech svých prostředků k tomu, aby se vyrovnala s důsledky celosvětové hospodářské a finanční krize; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu může hrát EFG při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

5.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; opětovně poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nenahrazuje opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

6.

vyzývá Komisi, aby do návrhů na uvolnění prostředků z EFG a do své výroční zprávy začlenila přesné informace o doplňkovém financování z Evropského sociálního fondu a dalších strukturálních fondů;

7.

v souvislosti s uvolňováním prostředků z EFG připomíná Komisi, aby prostředky na platby nepřeváděla systematicky z EFG, neboť EFG byl vytvořen jako samostatný specifický nástroj s vlastními cíli a lhůtami;

8.

zdůrazňuje, že fungování a přínos EFG by měly být hodnoceny v rámci obecných hodnocení programů a různých dalších nástrojů vytvořených na základě IID ze dne 17. května 2006, a to v rámci přezkumu víceletého finančního rámce na roky 2007–2013 v polovině období;

9.

konstatuje, že nové Komisí předkládané návrhy rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG se týkají žádosti jediného členského státu, což je v souladu s požadavky Evropského parlamentu;

10.

schvaluje rozhodnutí přiložené k tomuto usnesení;

11.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

12.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s přílohou Radě a Komisi.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/64

A.

vzhledem k tomu, že dopisem ze dne 24. února 2010 Rada konzultovala s Parlamentem jmenování Vítora Constância víceprezidentem Evropské centrální banky na funkční období osmi let,

B.

vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor Parlamentu přistoupil k ověřování pověřovacích listin jmenovaného, zejména s ohledem na požadavky stanovené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a s ohledem na to, že ECB musí být zcela nezávislá v souladu s článkem 130 a vzhledem k tomu, že při tomto posuzování obdržel výbor životopis uchazeče i jeho odpovědi na písemný dotazník, který mu byl zaslán,

C.

vzhledem k tomu, že výbor poté dne 23. března 2010 uspořádal s uchazečem dvouhodinové slyšení, na němž uchazeč pronesl úvodní prohlášení a poté odpovídal na otázky členů výboru,

1.

vydává kladné stanovisko Evropské radě k doporučení Rady na jmenování Vítora Constância víceprezidentem Evropské centrální banky;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě a Radě.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/65

A.

vzhledem k tomu, že Milan Martin Cvikl splňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

1.

souhlasí se jmenováním Milana Martina Cvikla členem Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním orgánům členských států.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/66

A.

vzhledem k tomu, že Rasa Budbergyté splňuje/nesplňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

1.

souhlasí se jmenováním Rasy Budbergyté členkou Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru, ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/66

A.

vzhledem k tomu, že Kersti Kaljulaid splňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

1.

souhlasí se jmenováním Kersti Kaljulaid členkou Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/67

A.

vzhledem k tomu, že Igors Ludboržs splňuje podmínky uložené čl. 286 odst.1 Smlouvy o fungování EU,

1.

souhlasí se jmenováním Igorse Ludboržse členem Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/68

A.

vzhledem k tomu, že Szabolcs Fazakas splňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o FEU,

1.

souhlasí s návrhem Rady na jmenování Szabolcse Fazakase členem Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/68

A.

vzhledem k tomu, že Ladislav Balko splňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

1.

souhlasí se jmenováním Ladislava Balka členem Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/69

A.

vzhledem k tomu, že Louis Galea splňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

1.

souhlasí se jmenováním Louise Galei členem Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/70

A.

vzhledem k tomu, že Augustyn Bronisław Kubik splňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

1.

souhlasí se jmenováním Augustyna Bronisława Kubika členem Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/70

A.

vzhledem k tomu, že Jan Kinšt splňuje podmínky uložené čl. 286 odst.1 Smlouvy o FEU,

1.

souhlasí s návrhem Rady na jmenování Jana Kinšta členem Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.

7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/71

A.

vzhledem k tomu, že Eoin O’Shea splňuje/nesplňuje podmínky stanovené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,

1.

souhlasí se jmenováním Eoina O’Shea členem Účetního dvora;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru a ostatním orgánům a institucím Evropské unie a orgánům kontroly účetnictví členských států.