29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/1

1.

V posledních letech bylo vyvinuto zvýšené úsilí ke zlepšení justiční spolupráce v trestních věcech. Toto téma, které nyní zaujímá klíčové místo ve Stockholmském programu (4), se vyznačuje zvláštní citlivostí souvisejících osobních údajů a účinky, které může mít zpracování údajů na subjekty údajů.

2.

Z těchto důvodů věnoval evropský inspektor ochrany údajů tomuto tématu (5) zvláštní pozornost a prostřednictvím tohoto stanoviska se znovu snaží zdůraznit nutnost ochrany základních práv jakožto základu prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jak stanoví Stockholmský program.

3.

Toto stanovisko je reakcí na dva podněty několika členských států k přijetí směrnice, jak stanoví článek 76 Smlouvy o fungování EU, a to:

4.

Poradenství týkající se těchto podnětů spadá mezi úkoly, jimiž byl evropský inspektor ochrany údajů pověřen v článku 41 nařízení (ES) č. 45/2001, tj. poradenství pro orgány a instituce EU pro všechny otázky, které se týkají zpracování osobních údajů. Toto stanovisko se tedy vyjadřuje k podnětům z hlediska jejich souvislosti se zpracováním osobních údajů. Jelikož evropský inspektor ochrany údajů neobdržel žádnou žádost o radu, vydává toto stanovisko z vlastního podnětu (8).

5.

Evropský inspektor ochrany údajů připomíná, že podle čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 je Komise při přijímání návrhů právních předpisů týkajících se ochrany individuálních práv a svobod v souvislosti se zpracováním osobních údajů povinna konzultovat evropského inspektora ochrany údajů. V případě podnětu členských států se tato povinnost neuplatňuje v přísném slova smyslu. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se však řádný legislativní postup rovněž uplatňuje v oblasti policejní a justiční spolupráce s jednou konkrétní výjimkou uvedenou v článku 76 Smlouvy o fungování EU, a to, že čtvrtina členských států může iniciovat opatření EU. Podle Lisabonské smlouvy se tyto iniciativy co nejvíce sladí s návrhy Komise a tam, kde je to možné, se použijí procesní záruky. Z tohoto důvodu je k předkládaným podnětům připojeno posouzení dopadů.

6.

V této souvislosti evropský inspektor ochrany údajů nejenom lituje, že nebyl konzultován při předložení těchto podnětů, ale doporučuje také, aby Rada zavedla postup, podle něhož budou probíhat konzultace evropského inspektora ochrany údajů, pokud se bude podnět předložený členskými státy týkat zpracování osobních údajů.

7.

I když tyto dva podněty mají různé cíle – tj. zlepšení ochrany obětí a přeshraniční spolupráce v trestních věcech prostřednictvím shromažďování důkazů přes hranice – mají i důležité podobné rysy:

Z těchto důvodů má evropský inspektor ochrany údajů za to, že je vhodné je posoudit společně.

8.

V této souvislosti je třeba zmínit, že Evropská komise se rovněž nedávno zabývala otázkou shromažďování důkazů s cílem předložit je příslušným orgánům v jiných členských státech (což je konkrétní cíl podnětu týkajícího se evropského vyšetřovacího příkazu). Na konci roku 2009 Komise zveřejnila zelenou knihu (11) – jejíž konzultační fáze je v současné době ukončena (12) – s cílem (odvozeným z Akčního plánu provádění Stockholmského programu (13)) předložit v roce 2011 legislativní návrh na zavedení uceleného režimu pro opatřování důkazů v trestních věcech založeného na zásadě vzájemného uznávání a zahrnujícího všechny druhy důkazů (14).

9.

Výše uvedené podněty odpovídají trendu, jímž se v posledních letech vyznačuje činnost EU v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Od září 2001 byl zaznamenán významný nárůst ve shromaždování a sdílení informací v rámci Evropské unie (a se třetími zeměmi), který byl mimo jiné umožněn rozvojem informačních a komunikačních technologií a usnadněn řadou právních nástrojů EU. Cílem podnětů týkajících se evropského ochranného příkazu a evropského vyšetřovacího příkazu je rovněž zlepšit výměnu informací týkajících se fyzických osob v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

10.

Podnět týkající se evropského ochranného příkazu, který je založen na čl. 82 odst. 1 písm. d) Smlouvy o fungování EU, se zaměřuje na ochranu obětí trestných činů, zejména žen, a snaží se zaručit jejich účinnou ochranu v rámci Evropské unie. Aby bylo možno dosáhnout tohoto cíle, umožňuje podnět týkající se evropského ochranného příkazu rozšíření ochranných opatření uvedených v čl. 2 odst. 2 tohoto podnětu a přijatých podle právních předpisů jednoho členského státu („vydávající stát“) v jiném členském státě, do nějž se chráněná osoba přestěhovala („vykonávající stát“), aniž by ve vykonávajícím státě oběť musela zahájit nové řízení nebo znovu předkládat důkazní prostředky.

11.

Ochranná opatření uložená (na žádost oběti) osobě, která představuje nebezpečí, tedy mají chránit život, tělesnou a duševní integritu, svobodu nebo sexuální integritu oběti v rámci EU bez ohledu na vnitrostátní hranice a bránit spáchání nových trestných činů proti téže oběti.

12.

Evropský ochranný příkaz by měl na žádost oběti ve „vydávajícím“ (členském) státě vydat jakýkoli justiční (nebo rovnocenný) orgán. Uvedený postup zahrnuje tyto kroky:

13.

K dosažení tohoto cíle je třeba zavést určitá správní opatření. Ta budou částečně řešit výměnu osobních údajů mezi „vydávajícím“ členským státem a „vykonávajícím“ členským státem ve vztahu k dotčené osobě (dále jen „oběť“) a osoby, která představuje nebezpečí. Výměna osobních údajů je stanovena v těchto ustanoveních:

14.

Informace uvedené v předchozím odstavci jasně patří mezi osobní údaje, které se v právních předpisech o ochraně osobních údajů široce definují jako „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné osobě“ (15) a které dále vysvětluje pracovní skupina zřízená podle článku 29. Podnět týkající se evropského ochranného příkazu se zabývá informacemi o jednotlivci (oběti nebo osobě, která představuje nebezpečí) nebo informacemi, které se používají nebo pravděpodobně budou používat za účelem hodnocení jednotlivce, zacházení s ním určitým způsobem nebo ovlivnění jeho postavení (zejména osoby, která představuje nebezpečí) (16).

15.

Podnět týkající se evropského vyšetřovacího příkazu – založený na čl. 82 odst. 1 písm. a) Smlouvy o fungování EU – vyžaduje, aby členské státy shromažďovaly, uchovávaly a předávaly si důkazy, i když nejsou dostupné v rámci vnitrostátní jurisdikce. Tento podnět tedy jde za zásadu dostupnosti, představenou v Haagském programu z roku 2004 jako inovační přístup k přeshraniční výměně informací při prosazování práva (17). Rovněž jde za rámcové rozhodnutí Rady 2008/978/SVV ze dne 18. prosince 2008 o evropském důkazním příkazu, jež se vztahuje pouze na (dané) důkazy, které již existují (18).

16.

Evropský vyšetřovací příkaz se vydává za účelem provádění jednoho nebo více konkrétních vyšetřovacích úkonů ve vykonávajícím státě s cílem shromáždit důkazy (které ve chvíli vydání příkazu nemusí existovat) a předat je (článek 12). Tento příkaz se vztahuje téměř na všechny vyšetřovací úkony (viz body odůvodnění 6 a 7 podnětu).

17.

Cílem podnětu týkajícího se evropského vyšetřovacího příkazu je vytvořit jednotný, účinný a pružný nástroj pro zajišťování důkazů v trestním řízení, které se nacházejí v jiném členském státě, místo složitějších právních nástrojů, jež justiční orgány v současné době používají (na základě vzájemné právní pomoci na jedné straně a vzájemného uznávání na straně druhé) (19).

18.

Důkazy shromážděné prostřednictvím evropského vyšetřovacího příkazu (viz rovněž příloha A tohoto podnětu) mohou evidentně obsahovat osobní údaje, jako v případě informací o bankovních účtech (článek 23), informací o bankovních transakcích (článek 24) a sledování bankovních transakcí (článek 25), nebo se mohou týkat sdělování osobních údajů (jako v případě videokonferencí nebo telefonních konferencí stanovených v článcích 21 a 22).

19.

Z těchto důvodů má podnět týkající se evropského vyšetřovacího příkazu významný dopad na právo na ochranu osobních údajů. Rovněž pokud vezmeme v úvahu, že datum provádění rámcového rozhodnutí 2008/978/SVV zatím nevypršelo (a je tudíž obtížné posoudit účinnost uvedeného nástroje a nutnost dalších zákonných opatření) (20), evropský inspektor ochrany údajů připomíná nutnost pravidelného ověřování účinnosti a proporcionality právních opatření přijatých v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva z hlediska zásad ochrany údajů (21). Evropský inspektor ochrany údajů proto doporučuje zahrnout do podnětu týkajícího se evropského vyšetřovacího příkazu ustanovení o hodnocení, které by od členských států vyžadovalo pravidelné podávání zpráv o uplatňování uvedeného nástroje a od Komise provádění souhrnu těchto zpráv a v případě nutnosti vydání příslušných návrhů na změny.

20.

Jak je uvedeno v bodech 13, 14 a 18 výše, je zřejmé, že na základě navrhovaných směrnic budou příslušné orgány různých členských států zpracovávat osobní údaje a vyměňovat si je. Za těchto okolností je subjekt údajů chráněn základním právem na ochranu údajů, jak je uvedeno v článku 16 Smlouvy o fungování EU a v článku 8 Listiny základních práv EU.

21.

Přes tuto skutečnost je v „podrobném prohlášení“ připojeném k podnětu týkajícímu se evropského ochranného příkazu odhadováno „riziko porušení základních práv“ jako „nulové“ (0) (22) a analýza dopadů obsažená v „podrobném prohlášení“, které je připojeno k podnětu týkajícímu se evropského vyšetřovacího příkazu, nebere otázku ochrany údajů v potaz (23).

22.

Evropský inspektor ochrany údajů lituje těchto závěrů a zdůrazňuje význam ochrany údajů v konkrétních souvislostech, v nichž se osobní údaje zpracovávají, a to:

23.

Tyto souvislosti způsobují, že zpracovávání údajů má mimořádný dopad, a mohou výrazně ovlivnit základní práva subjektu údajů, včetně práva na ochranu osobních údajů.

24.

Na základě výše uvedených úvah se evropský inspektor ochrany údajů pozastavuje nad tím, proč se podněty nezabývají ochranou osobních údajů (kromě odkazu na povinnost zachovávat důvěrnost, kterou subjektům zapojeným do vyšetřování ukládá článek 18 podnětu týkajícího se evropského vyšetřovacího příkazu) ani výslovně neodkazují na rámcové rozhodnutí 2008/977/SVV. Toto rámcové rozhodnutí by se totiž mohlo použít pro zpracovávání údajů předpokládané v obou podnětech (viz čl. 1 odst. 2 písm. a)).

25.

Z tohoto důvodu evropský inspektor ochrany údajů vítá, že během přípravných prací v Radě v souvislosti s podnětem týkajícím se evropského ochranného příkazu byl přidán odkaz na rámcové rozhodnutí 2008/977/SVV (25), a je přesvědčen, že Evropský parlament tuto změnu původních podnětů potvrdí (26).

26.

Evropský inspektor ochrany údajů lituje, že podobný bod odůvodnění nebyl dosud vložen do podnětu týkajícího se evropského vyšetřovacího příkazu, který je spojen s mnohem větší výměnou osobních údajů. V této souvislosti evropský inspektor ochrany údajů vítá, že Evropská komise ve svých připomínkách k podnětu týkajícímu se evropského vyšetřovacího příkazu navrhla, aby do něj byl zahrnut odkaz (jak v bodu odůvodnění, tak ve vlastním textu návrhu) na použitelnost rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV (27).

27.

Z tohoto důvodu, a aniž by byl dotčen oddíl III níže, by oba podněty měly obsahovat zvláštní ustanovení s vysvětlením, že na zpracování údajů stanovené v podnětech se použije rámcové rozhodnutí 2008/977/SVV.

28.

Oba podněty opět poukazují na zásadní problém neúplného a nekonzistentního používání zásad pro ochranu údajů v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech (28).

29.

Evropský inspektor ochrany údajů si je vědom významu posílení účinnosti justiční spolupráce mezi členskými státy i v oblastech, na něž se vztahují podněty týkající se evropského ochranného příkazu a evropského vyšetřovacího příkazu (29). Evropský inspektor ochrany údajů dále vidí výhody a potřebu výměny informací, ale chce zdůraznit, že zpracování těchto údajů musí být v souladu – mimo jiné (30) – s pravidly EU pro ochranu údajů. To je ještě patrnější v souvislosti s Lisabonskou smlouvou, kterou se zavádí článek 16 Smlouvy o fungování EU a která činí článek 8 Listiny základních práv Evropské unie závazně platným.

30.

Situace, které zahrnují přeshraniční výměnu informací v rámci EU, vyžadují zvláštní pozornost, neboť zpracování osobních údajů v rámci více soudních pravomocí zvyšuje riziko pro práva a zájmy dotčených fyzických osob. Osobní údaje se budou zpracovávat v různých soudních pravomocích, jejichž právní požadavky i technický rámec nemusí být nutně stejné.

31.

To dále vede k právní nejistotě subjektů údajů: řízení se mohou účastnit strany z jiných členských států, mohou platit vnitrostátní právní předpisy různých členských států, které se mohou lišit od právních předpisů, na něž jsou subjekty údajů zvyklí, nebo které se používají v právním systému, jenž subjekt údajů nezná. To vyžaduje větší úsilí, aby se zajistilo dodržování požadavků vyplývajících z právních předpisů EU o ochraně údajů (31).

32.

Podle názoru evropského inspektora ochrany údajů je vysvětlení použitelnosti rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV navrhované v bodě 27 pouze prvním krokem.

33.

Zvláštní úkoly spojené s účinnou ochranou v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech spolu s ne zcela uspokojivým rámcovým rozhodnutím 2008/977/SVV (viz body 52–56) mohou vyžadovat zvláštní ustanovení o ochraně údajů tam, kde určité právní nástroje EU vyžadují výměnu osobních údajů.

34.

Účinná ochrana osobních údajů (zdůrazněná v bodě 29) je důležitá nejen pro subjekty údajů, ale přispívá i k úspěchu samotné justiční spolupráce. Ochota vyměňovat si tyto údaje s orgány jiných členských států se skutečně zvýší, pokud bude mít orgán jednoho členského státu jistotu ohledně úrovně ochrany, přesnosti a spolehlivosti osobních údajů ve druhém členském státě (32). Krátce řečeno, stanovení (vysokého) společného standardu ochrany údajů v této citlivé oblasti podpoří vzájemnou důvěru mezi členskými státy, posílí justiční spolupráci založenou na vzájemném uznávání a zlepší kvalitu údajů při výměně informací.

35.

V této konkrétní souvislosti evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby do podnětů týkajících se evropského ochranného příkazu a evropského vyšetřovacího příkazu byly kromě obecného odkazu na rámcové rozhodnutí 2008/977/SVV (jak se navrhuje v bodě 27) zahrnuty i zvláštní záruky pro ochranu údajů.

36.

Některé z těchto záruk jsou obecnější povahy a mají být zahrnuty do obou podnětů, zejména záruky zaměřené na zlepšení přesnosti údajů, stejně jako jejich bezpečnosti a důvěrnosti. Další záruky se týkají zvláštních ustanovení obsažených buď v podnětu týkajícím se evropského ochranného příkazu, nebo v podnětu týkajícím se evropského vyšetřovacího příkazu.

37.

V situacích uvedených v podnětech, kdy dochází k výměně údajů mezi členskými státy, je třeba klást zvláštní důraz na zajištění přesnosti informací. V tomto ohledu vítá evropský inspektor ochrany údajů skutečnost, že podnět týkající se evropského ochranného příkazu obsahuje v článku 14 jasně stanovenou povinnost příslušného orgánu vydávajícího státu informovat příslušný orgán vykonávajícího státu o veškerých změnách, skončení platnosti nebo zrušení ochranného příkazu.

38.

Evropský inspektor ochrany údajů rovněž bere na vědomí, že přesnost informací může být ovlivněna nutností pořídit překlad, zejména vzhledem k tomu, že se podněty týkají zvláštních právních nástrojů, které mohou mít v různých jazycích a v různých právních systémech jiný význam. V této souvislosti evropský inspektor ochrany údajů vítá skutečnost, že se podnět týkající se evropského ochranného příkazu zabývá otázkou překladů (článek 16), a navrhuje zahrnout podobné ustanovení i do podnětu týkajícího se evropského vyšetřovacího příkazu.

39.

Nárůst přeshraniční spolupráce, který by mohl být výsledkem přijetí dvou dotčených podnětů, vyžaduje pečlivé posouzení bezpečnostních otázek přeshraničního předávání osobních údajů, které souvisí s prováděním evropských ochranných příkazů nebo evropských vyšetřovacích příkazů (33). To je nutné nejen z toho důvodu, aby se při zpracování osobních údajů dodržely bezpečností normy požadované v článku 22 rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV, ale také z toho důvodu, aby se zajistilo utajení vyšetřování a důvěrnost dočtených trestních řízení, což upravuje článek 18 podnětu týkajícího se evropského vyšetřovacího příkazu, a podle článku 21 rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV jako obecné pravidlo pro osobní údaje vyplývající z přeshraniční výměny.

40.

Evropský inspektor ochrany údajů zdůrazňuje potřebu zajistit telekomunikační systémy při předávání údajů. Z toho důvodu vítá ustanovení o využití Evropské soudní sítě (34) jako nástroje, který zajistí, že evropský ochranný příkaz a evropský vyšetřovací příkaz budou správně předány příslušným vnitrostátním orgánům, čímž se zabrání nebo minimalizuje nebezpečí, že se výměny osobních údajů budou účastnit orgány, které nejsou příslušné (viz čl. 7 odst. 2 a 3 podnětu týkajícího se evropského ochranného příkazu a čl. 6 odst. 3 a 4 podnětu týkajícího se evropského vyšetřovacího příkazu).

41.

Z toho důvodu by podněty měly obsahovat ustanovení, která by od členských států požadovala, aby zajistily, že:

42.

Evropský inspektor ochrany údajů dále doporučuje zavedení ustanovení, která by zajistila, že při zpracování osobních údajů budou dodržovány důležité zásady pro ochranu údajů a že budou zavedeny nezbytné vnitřní mechanismy, aby bylo možno externím zúčastněným stranám prokázat dodržování těchto zásad. Tato ustanovení by sloužila jako nástroj k zajištění odpovědnosti správců údajů (podle „zásady odpovědnosti“, o níž se hovoří v souvislosti se současným přezkumem rámce pro ochranu údajů (35)). Vyžadovala by od nich provádění nezbytných opatření, která by zajistila dodržování zásad. Tato opatření by měla zahrnovat:

43.

Vzhledem k tomu, že některé vyšetřovací úkony jsou obzvláště nepříjemné, evropský inspektor ochrany údajů vyzývá, aby se důkladně zvážila přípustnost důkazů shromážděných za jinými účely, než je předcházení trestným činům a jejich vyšetřování, odhalování a stíhání nebo uplatňování trestních sankcí a práva na obhajobu. Zejména je třeba pečlivě zvážit používání důkazů získaných podle čl. 11 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV (36).

44.

Do podnětu týkajícího se evropského vyšetřovacího příkazu by tedy měla být zahrnuta výjimka z uplatňování ustanovení čl. 11 odst. 1 písm. d), která by uváděla, že důkazy shromážděné v rámci evropského vyšetřovacího příkazu nelze použít pro jiné účely, než je předcházení trestným činům a jejich vyšetřování, odhalování a stíhání nebo uplatňování trestních sankcí a práva na obhajobu.

45.

Co se týče podnětu týkajícího se evropského ochranného příkazu, evropský inspektor ochrany údajů uznává, že osobní údaje vyměňované mezi příslušnými orgány a uvedené v příloze I podnětu (týkající se oběti i osoby, která představuje nebezpečí) jsou přiměřené a relevantní a používají se pouze na účely, pro které jsou shromažďovány a dále zpracovávány.

46.

Z podnětu však není dostatečně jasné (zejména z čl. 8 odst. 1 písm. b)), které osobní údaje týkající se oběti příslušný orgán vykonávajícího státu sdělí osobě, která představuje nebezpečí.

47.

Evropský inspektor ochrany údajů se domnívá, že před informováním osoby, která představuje nebezpečí, je vhodné zvážit okolnosti a obsah ochranných opatření, jež vydal justiční orgán ve vydávajícím členském státě. Tato osoba by tedy měla dostat pouze takové osobní údaje oběti (obsahující v některých případech i kontaktní údaje), které jsou důležité pro úplný výkon ochranného opatření.

48.

Evropský inspektor ochrany údajů si je vědom, že poskytování kontaktních údajů (např. telefonních čísel, adresy oběti a dalších obvykle navštěvovaných míst, jako je pracoviště nebo škola dětí) může ve skutečnosti ohrozit tělesnou a duševní pohodu oběti a ovlivnit její právo na soukromí a ochranu osobních údajů. Na druhé straně může být uvedení příslušných adres v některých případech nutné k tomu, aby osoba, která představuje nebezpečí, byla upozorněna na místa, kam má zákaz vstupu. To by mělo umožnit dodržení příkazu a zabránit případným pokutám za jeho porušení. Určení míst, kam má osoba, která představuje nebezpečí, zakázáno vstoupit, může být podle okolností nutné k tomu, aby nebyla zbytečně omezována její svoboda pohybu.

49.

Na základě těchto úvah zdůrazňuje evropský inspektor ochrany údajů význam tohoto tématu a doporučuje, aby podnět týkající se evropského ochranného příkazu jasně uvedl, že podle okolností případu by osoba, která představuje nebezpečí, měla dostat pouze takové osobní údaje oběti (obsahující v některých případech i kontaktní údaje), které jsou důležité pro úplný výkon ochranného opatření (37).

50.

A konečně evropský inspektor ochrany údajů žádá o vysvětlení výrazu „elektronické prostředky“ uvedeného v bodě odůvodnění 10 podnětu týkajícího se evropského ochranného příkazu. Zejména je třeba vysvětlit, zda se osobní údaje zpracovávají pomocí „elektronických prostředků“ a jaké záruky se v takovém případě poskytují.

51.

Rámcové rozhodnutí 2008/977/SVV se vztahuje na veškerou výměnu osobních údajů v rámci podnětů týkajících se evropského ochranného příkazu a evropského vyšetřovacího příkazu.

52.

I když evropský inspektor ochrany údajů uznává, že provedení rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV členskými státy je důležitým krokem k ochraně údajů v policejní a justiční spolupráci (38), samotné rámcové rozhodnutí není zcela uspokojivé (39). Hlavní nevyřešenou otázkou je jeho omezená působnost. Rámcové rozhodnutí se omezuje na výměnu osobních údajů v rámci policejní a justiční spolupráce mezi orgány a systémy v různých členských státech a na úrovni EU (40).

53.

I když tuto otázku nelze v souvislosti s podněty týkajícími se evropského ochranného příkazu a evropského vyšetřovacího příkazu vyřešit, evropský inspektor ochrany údajů trvá na zdůraznění toho, že nedostatek (vysokého) společného standardu ochrany údajů v justiční spolupráci by mohl znamenat, že justiční orgán na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni EU by při práci s trestním spisem, který obsahuje informace pocházející z jiných členských států (včetně např. důkazů shromážděných na základě evropského vyšetřovacího příkazu), musel použít různá pravidla pro zpracování údajů: autonomní vnitrostátní pravidla (která musejí splňovat úmluvu Rady Evropy č. 108) pro údaje pocházející z daného členského státu a pravidla, jimiž se provádí rámcové rozhodnutí 2008/977/SVV, pro údaje pocházející z jiných členských států. Různé „části informací“ by tedy mohly spadat pod různé právní režimy.

54.

Důsledky uplatňování „dvojího“ standardu pro ochranu údajů na každý trestní spis s přeshraničními prvky mají svůj význam v každodenní praxi (např. zadržování informací podle příslušných právních předpisů každého z předávajících orgánů; další omezení při zpracování údajů požadované každým z předávajících orgánů; v případě požadavku třetí země by každý z předávajících orgánů uděloval souhlas podle vlastního posouzení přiměřenosti nebo mezinárodních závazků a rozdíly v regulaci práva na přístup k údajům ze strany subjektu údajů). Ochrana a práva občanů se navíc mohou lišit a mohou být předmětem různých rozsáhlých odchylek v závislosti na tom, ve kterém členském státě zpracování údajů probíhá (41).

55.

Evropský inspektor ochrany údajů tudíž využívá tuto příležitost, aby zopakoval svá stanoviska o nutnosti vytvořit komplexní právní rámec pro ochranu údajů, který by pokrýval všechny oblasti pravomocí EU, včetně policie a soudnictví, a který by se použil na předávání nebo poskytování osobních údajů příslušnými orgány jiných členských států a na jejich zpracování v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva (42).

56.

A konečně evropský inspektor ochrany údajů podotýká, že pravidla pro ochranu údajů by měla platit pro všechna odvětví a pro používání údajů za všemi účely (43). Řádně odůvodněné a jasně formulované výjimky jsou samozřejmě možné, zejména výjimky týkající se osobních údajů zpracovávaných pro účely vynucování práva (44). Nedostatky v ochraně osobních údajů jsou v rozporu se současným (obnoveným) právním rámcem Evropské unie. Čl. 3 odst. 2 směrnice 95/46/ES, který z působnosti směrnice vylučuje policejní a soudní oblast, neodpovídá filozofii článku 16 Smlouvy o fungování EU. Tyto nedostatky navíc dostatečně neřeší ani úmluva Rady Evropy č. 108 (45), jíž jsou všechny členské státy vázány.

57.

V souvislosti s podněty týkajícími se evropského ochranného příkazu a evropského vyšetřovacího příkazu evropský inspektor ochrany údajů doporučuje:

58.

V souvislosti s podnětem týkajícím se evropského ochranného příkazu evropský inspektor ochrany údajů doporučuje:

59.

V souvislosti s podnětem týkajícím se evropského vyšetřovacího příkazu evropský inspektor ochrany údajů doporučuje:

60.

Evropský inspektor ochrany údajů navíc obecněji:

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/10

1.

Dne 15. června 2010 Komise přijala návrh rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracovávání a předávání údajů o finančních transakcích z Evropské unie do Spojených států pro účely Programu sledování financování terorismu (TFTP) (dále jen „návrh“). Tento návrh (obsahující návrh dohody se Spojenými státy) byl zaslán evropskému inspektorovi ochrany údajů (EIOÚ) ke konzultaci. EIOÚ tuto konzultaci vítá a doporučuje, aby do preambule návrhu byl zahrnut odkaz na toto stanovisko.

2.

Důvodem návrhu Komise jsou změny v architektuře společnosti SWIFT (3), které od 1. ledna 2010 zajišťují, že zprávy společnosti SWIFT o finančních transakcích v Evropském hospodářském prostoru a Švýcarsku zůstanou v oblasti Evropy – odlišné od transatlantické oblasti – a nebudou nadále uchovávány v operačním středisku ve Spojených státech.

3.

Cílem současného návrhu Komise je dosažení mezinárodní dohody mezi EU a USA, která by na základě článků 216 (mezinárodní dohody), 82 (soudní spolupráce) a 87 (policejní spolupráce) Smlouvy o fungování Evropské unie stanovila povinnost předávat Ministerstvu financí USA příslušné údaje o finančních transakcích, které jsou nezbytné pro účely provádění Programu sledování financování terorismu Ministerstva financí USA.

4.

Zejména po přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. února 2010 o nevydání souhlasu, pokud jde o prozatímní dohodu podepsanou dne 30. listopadu 2009, je cílem nového návrhu především řešení obav souvisejících s ochranou osobních údajů, která je základním právem, jež po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dále nabylo na významu v právním rámci Evropské unie.

5.

Návrh zdůrazňuje význam ochrany údajů výslovným odkazem na příslušné články Smluv a dalších mezinárodních nástrojů a uznáním její povahy základního práva. Nepředpokládá však použití článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie jako právního základu, přestože čl. 1 odst. 1 navrhované dohody uvádí vysokou úroveň ochrany údajů jako jeden ze svých hlavních cílů. V tomto ohledu EIOÚ opakuje, že se tato dohoda nevztahuje pouze na výměnu osobních údajů, ale rovněž na jejich ochranu. Článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie proto není jako právní základ méně relevantní než články 82 a 87 Smlouvy o fungování Evropské unie týkající se spolupráce v oblasti vymáhání práva, jež byly zvoleny za právní základ.

6.

Na návrh se vztahuje postup čl. 218 odst. 6 Smlouvy o fungování EU. Podle tohoto postupu může Rada přijmout rozhodnutí o uzavření dohody jedině po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Tento návrh proto představuje klíčovou zkoušku uplatňování nových postupů podle Lisabonské smlouvy na mezinárodní dohodu o ochraně osobních údajů. Zajištění uspokojivého začlenění zásad a záruk ochrany údajů do této dohody připraví cestu k její úspěšnosti v rámci dalších jednání.

7.

V této souvislosti EIOÚ zdůrazňuje význam jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o dohodě o ochraně osobních údajů při jejich předávání a zpracovávání pro účely předcházení, vyšetřování, odhalování nebo stíhání trestných činů, včetně terorismu, v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Návrh pověření pro zahájení těchto jednání byl přijat Komisí 26. května 2010. Komise v tomto návrhu pověření zdůraznila potřebu propracované dohody o ochraně osobních údajů (4).

8.

V této souvislosti EIOÚ doporučuje doplnit současný návrh o silnou vazbu na jednání s USA o tomto obecném transatlantickém rámci ochrany údajů. Mělo by být zajištěno, aby tyto normy byly použitelné rovněž na dohodu o programu TFTP II. EIOÚ doporučuje zahrnutí tohoto požadavku do současné dohody nebo alespoň dojednání s vládou Spojených států, aby případná budoucí dohoda o ochraně údajů zahrnovala výměnu uvedenou ve stávajícím návrhu.

9.

Konečně EIOÚ aktivně přispívá ke stanoviskům Pracovní skupiny pro ochranu údajů zřízené podle článku 29 a Pracovní skupiny pro policii a spravedlnost. Kromě připomínek, které byly či mají být učiněny k těmto stanoviskům, toto stanovisko analyzuje současný návrh, přičemž se opírá o dřívější připomínky EIOÚ, které se vztahují jak k prozatímní dohodě, tak probíhajícím jednáním se Spojenými státy.

10.

EIOÚ uznává, že tento návrh obsahuje některá zásadní zlepšení, pokud jde o prozatímní dohodu o TFTP I, jako je:

11.

Kromě toho v návaznosti na žádost Evropského parlamentu a evropských orgánů na ochranu údajů návrh stanoví řadu ustanovení (články 14–18), která se týkají práv subjektů údajů, jako je právo na informace, právo na přístup, právo na opravu, výmaz nebo blokování údajů, jakož i právo na získání nápravy. Nicméně konkrétní prosazování těchto ustanovení a postupy, kterými se musí řídit osoby, které nejsou občany Spojených států nebo mají bydliště mimo USA, jsou stále nejasné (viz odstavec II.2.3).

12.

EIOÚ plně podporuje názor, že je třeba zajistit – v souladu s čl. 1 odst. 1 návrhu – důsledné dodržování soukromí a ochrany osobních údajů. V této souvislosti EIOÚ zdůrazňuje, že stále existují některé nevyřešené otázky, kterými je třeba se zabývat, a klíčové prvky, které je třeba zdokonalit, aby byly splněny podmínky právního rámce EU týkající se ochrany osobních údajů.

13.

EIOÚ si je plně vědom toho, že boj proti terorismu a jeho financování může vyžadovat omezení práva na ochranu osobních údajů, stejně jako ustanovení týkajících se bankovního tajemství. To je již případ řady nástrojů EU (6) obsahujících řadu opatření zaměřených na boj proti zneužívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu. Tyto nástroje také obsahují zvláštní ustanovení umožňující výměnu informací s orgány třetích zemí, jakož i záruky ochrany osobních údajů v souladu se směrnicí 95/46/ES.

14.

Dohoda o vzájemné právní pomoci mezi Evropskou unií a USA mimoto výslovně umožňuje výměnu informací, které se týkají bankovních účtů a finančních transakcí, mezi donucovacími orgány, a stanoví podmínky a omezení vztahující se na tuto výměnu. Taktéž na mezinárodní úrovni stanoví takzvané zásady Egmont (7) základ mezinárodní výměny informací o finančních transakcích mezi finančními zpravodajskými jednotkami, přičemž stanoví omezení a záruky, pokud jde o používání vyměňovaných údajů. Kromě toho již existují nástroje pro výměnu údajů mezi USA, Europolem a Eurojustem, které zajišťují současně výměnu informací a ochranu osobních údajů.

15.

V této souvislosti návrh Komise vyzdvihuje užitečnost programu TFTP zdůrazňovanou ve zprávě Ministerstva financí USA a zprávě „významné osobnosti“. Nicméně podmínka stanovená článkem 8 Evropské úmluvy o lidských právech pro odůvodnění zásahu do soukromého života je spíše „nutnost“ než „užitečnost“.

16.

Podle EIOÚ je zapotřebí dostatečný důkaz o skutečné přidané hodnotě této dohody, přičemž je třeba vzít úvahu již existující nástroje, nebo, jinými slovy, do jaké míry je přijetí dohody skutečně nezbytné k dosažení výsledků, kterých nelze dosáhnout za použití nástrojů méně zasahujících do soukromí, jako jsou nástroje již zavedené ve stávajícím rámci EU a mezinárodním rámci. Podle EIOÚ by tato přidaná hodnota měla být jednoznačně stanovena jako podmínka pro jakoukoli dohodu s USA týkající se výměny finančních údajů, rovněž s ohledem na intruzívní povahu dohody (viz rovněž odstavce 18–22 o proporcionalitě).

17.

EIOÚ nepřísluší posuzování nezbytnosti této dohody. Nicméně i v případě prokázání nezbytnosti dohody je třeba, aby jednající strany věnovaly pozornost i dalším bodům.

18.

Proporcionalita je rovněž hlavním kritériem při posuzování množství předaných osobních údajů a doby jejich uchovávání. Článek 4 návrhu zužuje rozsah žádostí USA. Návrh nicméně předpokládá, že osobní údaje budou orgánům USA předávány hromadně a poté uchovávány v zásadě po období 5 let bez ohledu na to, zda byly extrahovány či zda existuje prokázaná vazba na konkrétní vyšetřování či stíhání.

19.

Návrh je navzdory žádostem Evropského parlamentu a evropských orgánů na ochranu údajů stále založen na konceptu, že osobní údaje budou hromadně předávány Ministerstvu financí USA. Pokud jde o tento bod, je důležité upřesnit, že skutečnost, že současný systém SWIFT neumožňuje provádět cílené vyhledávání, nelze považovat za dostatečné odůvodnění pro legalizaci hromadného předávání údajů podle právních předpisů EU na ochranu údajů.

20.

EIOÚ se proto domnívá, že by měla být nalezena řešení, která zajistí, že hromadné předávání bude nahrazeno mechanismy umožňujícími filtrování údajů o finančních transakcích v EU a že orgánům USA budou zasílány pouze relevantní a nezbytné údaje. V případě, že se nepodaří nalézt tato řešení v bezprostřední budoucnosti, by dohoda měla v každém případě stanovit krátké přechodné období, po jehož uplynutí již hromadné předávání nebude povoleno.

21.

Pokud jde o období uchovávání, EIOÚ uznává, že návrh náležitě stanoví maximální dobu uchovávání údajů, stejně jako mechanismy zajišťující výmaz údajů v případě, že již nejsou nezbytné. Nicméně ustanovení článku 6 návrhu, jež se týkají údajů, které nebyly extrahovány, se zdají být v rozporu s výše uvedeným. Za prvé koncept „údaje, které nebyly extrahovány“ není srozumitelný, a měl by být proto objasněn. Za druhé nejsou uvedeny důvody, proč je nezbytné uchovávat údaje, které nebyly extrahovány, po dobu 5 let.

22.

EIOÚ plně uznává, že je zapotřebí zajistit přístup k osobním údajům a zpracovávání a uchovávání osobních údajů, které jsou nezbytné k vyšetřování či stíhání v rámci boje proti terorismu, po nezbytně dlouhou dobu, v některých případech i déle než 5 let, jako například v případě, kdy jsou osobní údaje nezbytné pro účely dlouhodobých vyšetřování nebo soudních řízení. Nicméně za předpokladu, že se údaji, které nebyly extrahovány, rozumí údaje, které byly hromadně předány a u nichž nebylo uplatněno právo na přístup ani nebyly využity ke konkrétnímu vyšetřování či stíhání, by lhůta stanovená pro uchovávání těchto údajů měla být mnohem kratší. Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že německý Spolkový ústavní soud rozhodl, že v případě uchovávání údajů o telekomunikaci je již 6měsíční lhůta pro uchovávání příliš dlouhá a vyžaduje náležité odůvodnění (8). Ústavní soud považoval tuto 6měsíční lhůtu za maximální, pokud jde o údaje, které nemají souvislost s žádným konkrétním vyšetřováním.

23.

Podle pověření k jednání by soudní orgán měl být odpovědný za přijímání žádostí z Ministerstva financí USA, posuzování jejich souladu s dohodou a, v odůvodněných případech, předávání údajů na základě systému „push“. Jak Evropský parlament, tak EIOÚ vítají tento přístup, který představuje klíčovou záruku – v souladu s národními ústavami a právními systémy členských států – zákonného a vyváženého předávání údajů, jakož i nezávislého dohledu.

24.

Návrh však tento úkol přiděluje Europolu, jenž je agenturou EU pro prevenci a boj proti organizovanému zločinu, terorismu a dalším formám závažné trestné činnosti, která ohrožuje dva či více členských států (9). Je zřejmé, že Europol není soudním orgánem.

25.

Europol má kromě toho podle navrhované dohody zvláštní zájem na výměně osobních údajů. Článek 10 návrhu přiznává Europolu pravomoc požádat o vyhledání příslušných informací získaných prostřednictvím TFTP, pokud má důvody k domněnce, že osoba nebo subjekt má spojitost s terorismem. Je obtížné sladit tuto pravomoc Europolu, která může být důležitá pro plnění úlohy této agentury a která vyžaduje dobré vztahy s Ministerstvem financí USA, s úlohou Europolu zajistit nezávislý dohled.

26.

EIOÚ si dále klade otázku, v jakém rozsahu stávající právní rámec svěřuje Europolu – zejména při neprovedení změn jeho právního základu podle řádného postupu zavedeného Lisabonskou smlouvou – úkoly a pravomoci, pokud jde o stanovení „závaznosti“ (čl. 4 odst. 5) administrativní žádosti podané třetí zemí pro soukromou společnost, která je poté „oprávněna a povinna“ poskytovat údaje dotčené třetí zemi. Na tomto místě je třeba poznamenat, že za současného stavu práva EU není zřejmé, zda by rozhodnutí Europolu týkající se soukromé společnosti podléhalo soudní kontrole Evropského soudního dvora.

27.

S ohledem na tyto skutečnosti EIOÚ znovu opakuje své stanovisko, že i s ohledem na dodržování pověření k jednání a stávajícího právního rámce EU by úkol posuzování žádostí Ministerstva financí USA měl být svěřen soudnímu orgánu.

28.

Jak již bylo uvedeno v úvodní části tohoto stanoviska, návrh stanoví řadu práv subjektů údajů, jako je právo na informace, právo na přístup, právo na opravu, výmaz nebo blokování údajů, jakož i právo na získání nápravy. Je nicméně důležité na jedné straně zlepšit některé aspekty těchto ustanovení a na straně druhé zajistit jejich účinné prosazování.

29.

Pokud jde o právo na přístup k osobním údajům dotčených osob, dohoda stanoví řadu omezení. EIOÚ uznává, že zejména v kontextu boje proti terorismu mohou být zavedena omezení týkající se práv subjektů údajů, jsou-li nezbytná. Nicméně návrh by měl jasně stanovit, že ačkoli poskytování osobních údajů dotčené osobě může být omezeno za podmínek stanovených v čl. 15 odst. 2, poskytování těchto informací evropským orgánům na ochranu údajů by mělo být možné ve všech případech, aby se těmto orgánům umožnilo účinné plnění povinnosti v oblasti dozoru. Orgány na ochranu údajů budou samozřejmě vázány povinností zachovávat při plnění svých úkolů důvěrnost a nebudou poskytovat údaje dotčené osobě, dokud přetrvávají podmínky pro uplatnění výjimky.

30.

Pokud jde o právo na opravu, čl. 17 odst. 2 uvádí, že „Pokud jedna ze stran podle této dohody zjistí, že podstatné informace, jež druhé straně předala nebo od druhé strany obdržela, jsou nesprávné nebo nespolehlivé, informuje o tom, je-li to možné, druhou stranu“. EIOÚ se domnívá, že povinnost opravy nesprávných nebo nespolehlivých údajů představuje základní záruku nejen pro subjekt údajů, ale rovněž pro účinnost opatření donucovacích orgánů. V této souvislosti by orgány provádějící výměnu údajů měly zavést mechanismy, které zajistí, aby taková oprava byla vždy možná, a v návrhu by proto měla být zrušena slova „je-li to možné“.

31.

Nicméně hlavní obavy EIOÚ se týkají konkrétního prosazování těchto práv. Na jedné straně by z důvodů průhlednosti a právní jistoty měl návrh podrobněji uvádět, jaké jsou konkrétní postupy, jež subjekty údajů mohou uplatnit za účelem prosazování práv přiznaných dohodou jak v EU, tak v USA.

32.

Na straně druhé čl. 20 odst. 1 výslovně a jasně uvádí, že dohoda „nevytváří ani neuděluje žádné právo ani výhodu žádné osobě ani veřejnému či soukromému subjektu“. EIOÚ konstatuje, že se zdá, že toto ustanovení ruší nebo alespoň zpochybňuje závazný účinek těch ustanovení dohody, jež stanoví práva subjektů údajů, která však nejsou v současnosti přiznána ani vynutitelná na základě práva USA, zejména v případě, že subjekty údajů nejsou občany nebo stálými obyvateli USA. Zákon USA o ochraně soukromí například stanoví kvalifikované právo na přístup k osobním informacím, které je silnější než obecné právo na přístup zaručené široké veřejnosti zákonem USA o svobodě informací. Zákon USA o ochraně soukromí nicméně jasně stanoví, že žádost o přístup ke svým osobním záznamům může podat pouze „občan Spojených států nebo cizinec, jemuž bylo uděleno povolení k trvalému pobytu“ (10).

33.

EIOÚ proto doporučuje, aby byla stávající formulace čl. 20 odst. 1 revidována s cílem zajistit, aby práva přiznaná návrhem byla jasně stanovena a účinně uplatnitelná rovněž na území USA.

34.

Článek 12 návrhu stanoví různé úrovně monitorování podmínek a záruk stanovených dohodou. „Nezávislé orgány dohledu“ budou monitorovat v reálném čase i zpětně všechna vyhledávání prováděná Ministerstvem financí USA. Kromě toho bude „nezávislá osoba jmenovaná Evropskou komisí“ provádět průběžné monitorování prvního stupně dohledu, včetně jeho nezávislosti. Mělo by být upřesněno, jaké bude mít tato nezávislá osoba úkoly, jaké budou záruky toho, že může své úkoly skutečně plnit, a komu bude podávat zprávy.

35.

Článek 13 rovněž stanoví mechanismus pro společný přezkum, který bude proveden po šesti měsících, a poté v pravidelných intervalech. Tento společný přezkum bude prováděn společnou delegací EU a USA, přičemž delegace EU bude čítat zástupce dvou orgánů pro ochranu údajů. Výsledkem bude zpráva, kterou Komise představí Evropskému parlamentu a Radě.

36.

EIOÚ zdůrazňuje, že nezávislý dohled je klíčovým prvkem práva na ochranu osobních údajů, jak to potvrzuje článek 16 Smlouvy o fungování EU a článek 8 Listiny základních práv Evropské unie. Soudní dvůr nedávno stanovil přísná kritéria nezávislosti ve svém rozsudku ze dne 9. března 2010, Komise v. Německo (11). Je zřejmé, že tatáž přísná kritéria nemohou být uplatňována na třetí země, nicméně je rovněž jasné, že přiměřená ochrana osobních údajů (12) může být zajištěna pouze za předpokladu, že existují dostatečné záruky nezávislého dohledu. To je rovněž podmínkou pro mezinárodní dohody se zeměmi, jejichž právní systém nestanoví nutnost kontroly nezávislým orgánem.

37.

V této souvislosti je stěžejní, aby byly v dohodě jasně definovány alespoň podmínky dohledu a společného přezkumu, jakož i pravomoci a záruky nezávislosti osob, které se účastní dohledu, spíše než aby byly „společně koordinovány“ nebo stanoveny stranami v pozdější fázi. Je zejména důležité zajistit, aby jak osoba jmenovaná Evropskou komisí, tak zástupci evropských orgánů na ochranu údajů mohli jednat nezávisle a účinně plnit své povinnosti v oblasti dozoru.

38.

Dále by návrh neměl pouze stanovit datum prvního společného přezkumu, který bude proveden po šesti měsících, ale rovněž harmonogram následujícího přezkumu, který se může uskutečnit například každý rok poté. EIOÚ rovněž doporučuje, aby byla stanovena souvislost mezi výsledkem těchto společných přezkumů a trváním dohody.

39.

V této souvislosti EIOÚ zdůrazňuje, že je vhodné přijmout doložku o skončení platnosti, rovněž s ohledem na dostupnost cílenějších dlouhodobějších řešení. Doložka o skončení platnosti by rovněž mohla být dobrým podnětem pro vynaložení potřebného úsilí pro rozvoj takových řešení, díky kterým již nebude důvod pro hromadné zasílání údajů Ministerstvu financí USA.

40.

Aby se zvýšila účinnost dohledu a společného přezkumu, měly by být dostupné informace a příslušné údaje o počtu žádostí týkajících se přístupu a nápravy, případných následných opatřeních (výmaz, oprava atd.), jakož i počtu rozhodnutí omezujících práva subjektů údajů. Obdobně, pokud jde o přezkum, by měly být dostupné a hlášené informace týkající se nejen počtu údajů „zpřístupněných“ Ministerstvem financí USA, ale rovněž počtu údajů „poskytnutých“ Ministerstvu financí USA. Tyto informace je třeba uvést v dohodě.

41.

Kromě toho by tento návrh neměl žádným způsobem omezovat pravomoci evropských orgánů na ochranu údajů. V tomto ohledu EIOÚ konstatuje, že návrh představuje krok zpět, pokud jde o prozatímní dohodu o TFTP. Zatímco předchozí dohoda ve své preambuli stanoví, že „že tato dohoda se nedotýká stávajících pravomocí orgánů na ochranu údajů v členských státech s cílem ochránit fyzické osoby, pokud jde o zpracování jejich osobních údajů“, současný návrh nyní odkazuje na „dozor příslušných orgánů na ochranu údajů vykonávaný v souladu s konkrétními ustanoveními této dohody“. EIOÚ proto doporučuje, aby návrh jasně stanovil, že se dohoda nedotýká pravomocí evropských orgánů na ochranu údajů ani tyto pravomoci neomezuje.

42.

EIOÚ uznává, že tento návrh předpokládá některá základní zlepšení, pokud jde o prozatímní dohodu o TFTP I, jako je vyloučení údajů o SEPA, užší definice terorismu a podrobnější ustanovení o právech subjektů údajů.

43.

EIOÚ nicméně konstatuje, že by měl být splněn základní předpoklad posouzení legitimity nové dohody o TFTP. Je třeba určit nezbytnost systému s ohledem na již existující nástroje EU a mezinárodní nástroje.

44.

V této souvislosti EIOÚ zdůrazňuje, že stále existují některé nevyřešené otázky, kterými je třeba se zabývat, a klíčové prvky, které je třeba zdokonalit, aby byly splněny podmínky právního rámce EU v oblasti ochrany osobních údajů, a to například:

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/16

1.

Dne 20. července 2010 přijala Komise sdělení s názvem „Přehled o správě informací v prostoru svobody, bezpečnosti a práva“ (dále jen „sdělení“) (3). Sdělení bylo zasláno evropskému inspektorovi ochrany údajů ke konzultaci.

2.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že ho Komise požádala o konzultaci. Již před přijetím sdělení bylo evropskému inspektorovi ochrany údajů umožněno vyjádřit neformální připomínky. Mnohé z těchto připomínek byly zohledněny v závěrečném znění dokumentu.

3.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá cíl sdělení, kterým je poskytnout „poprvé úplný přehled platných, prováděných a zvažovaných opatření na úrovni EU, která upravují sběr, uchovávání a přeshraniční výměnu osobních údajů pro účely vynucování práva a řízení migrace“ (4). Cílem dokumentu je také poskytnout občanům přehled o tom, jaké informace se sbírají, uchovávají a vyměňují, za jakým účelem a kým. Kromě toho by podle Komise mělo sdělení posloužit také jako průhledný referenční nástroj pro zúčastněné subjekty, které se chtějí zapojit do diskuse o tom, kam se bude politika EU v této oblasti v budoucnu ubírat. Mělo by tak přispívat k věcnému politickému dialogu se všemi zúčastněnými stranami.

4.

Konkrétně se ve sdělení uvádí, že jeho cílem je objasnit hlavní účel těchto nástrojů, jejich strukturu, typ osobních údajů, na které se vztahují, „seznam orgánů s přístupem k těmto údajům“ (5) a ustanovení o ochraně a uchovávání údajů. Kromě toho příloha I obsahuje několik příkladů, které ukazují, jak tyto nástroje fungují v praxi.

5.

Tento dokument dále stanovuje obsáhlé zásady („hmotněprávní zásady“ a „procesní zásady“), kterými se Komise hodlá řídit při budoucím vývoji nástrojů pro sběr údajů, jejich uchovávání a výměnu. Mezi „hmotněprávními zásadami“ sdělení uvádí takové zásady, jako je ochrana základních práv, zejména práva na soukromí a ochranu údajů, nutnost, subsidiarita a správné řízení rizik. „Procesní zásady“ zahrnují efektivnost nákladů, vytváření politik „zdola nahoru“, jasné rozdělení odpovědností a přezkum a ustanovení o skončení platnosti („sunset clauses“).

6.

Tyto zásady budou podle sdělení využity při vyhodnocování stávajících nástrojů. Přijetí tohoto zásadového přístupu k vývoji politik a jejich vyhodnocení by podle názoru Komise mělo zlepšit soudržnost a efektivnost současných a budoucích nástrojů způsobem, který plně respektuje základní práva občanů.

7.

Evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že sdělení je důležitým dokumentem, který poskytuje komplexní přehled o stávajících a (možných) budoucích nástrojích pro výměnu informací v oblasti svobody, bezpečnosti a práva. Obsahuje rozpracování kapitol 4.2.2 (Řízení toku informací) a 5.1 (Integrovaná správa vnějších hranic) Stockholmského programu (6). Bude významně ovlivňovat budoucí vývoj v této oblasti. Proto evropský inspektor ochrany údajů považuje za užitečné vyjádřit se k různým prvkům sdělení, i přesto, že znění samotného sdělení se nezmění.

8.

Evropský inspektor ochrany údajů zamýšlí učinit několik dalších poznámek, které je podle jeho názoru třeba vzít v úvahu při dalším vývoji v oblasti svobody, bezpečnosti a práva. Toto stanovisko rozvádí několik poznámek, které již byly učiněny ve stanovisku ze dne 10. července 2009 ke sdělení o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům (7) a v řadě jiných stanovisek a připomínek. Rozvíjí také názory předložené již dříve. V souvislosti s tím by mělo být poukázáno také na zprávu o budoucnosti soukromí, kterou dne 1. prosince 2009 přijala pracovní skupina zřízená podle článku 29 a pracovní skupina pro policii a spravedlnost. Tato zpráva, která představuje společný příspěvek ke konzultaci Evropské komise o právním rámci základních práv na ochranu osobních údajů a kterou evropský inspektor ochrany údajů podpořil, vytyčila důležité směry budoucí ochrany údajů, jež lze použít i pro výměnu informací v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech.

9.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá toto sdělení jako reakci na výzvu Evropské rady (8) vyvinout na úrovni EU nástroje pro správu informací v souladu se strategií EU pro správu informací a zamyslet se nad potřebou evropského modelu pro výměnu informací.

10.

Evropský inspektor ochrany údajů dále bere na vědomí, že sdělení by mělo být chápáno také jako reakce na Stockholmský program, o kterém již byla zmínka a který vyzývá k soudržnosti a konsolidaci při vývoji výměny informací v oblasti vnitřní bezpečnosti EU. Přesněji kapitola 4.2.2 Stockholmského programu vyzývá Evropskou komisi, aby posoudila potřebu vytvoření evropského modelu pro výměnu informací založeného na zhodnocení současných nástrojů včetně prümského rámce a tzv. švédského rámcového rozhodnutí. Tato hodnocení by měla pomoci zjistit, zda tyto nástroje fungují tak, jak bylo původně zamýšleno, a zda splňují cíle strategie pro správu informací.

11.

V souvislosti s tím je užitečné zdůraznit, že za hlavní předpoklad strategie EU pro správu informací označuje Stockholmský program pevný režim ochrany údajů. Velký důraz na ochranu údajů je plně v souladu s Lisabonskou smlouvou, která, jak bylo dříve zmíněno, obsahuje obecné ustanovení o ochraně údajů, jež každému – včetně státních příslušníků třetích zemí – poskytuje soudně vymahatelné právo na ochranu údajů a ukládá Radě a Evropskému parlamentu, aby vytvořily komplexní rámec pro ochranu údajů.

12.

Evropský inspektor ochrany údajů také podporuje požadavek strategie pro správu informací, aby každé nové legislativní opatření, jež má usnadnit uchovávání osobních dat a jejich výměnu, bylo možné navrhnout jen v případě, že bude konkrétně doložena jeho potřeba. Evropský inspektor ochrany údajů tento přístup podpořil v různých stanoviscích k legislativním návrhům, které se týkají prostoru svobody, bezpečnosti a práva, např. ve stanovisku k systému SIS druhé generace (9), k přístupu donucovacích orgánů do systému Eurodac (10), k revizi nařízení o systému Eurodac a dublinského nařízení (11), ke sdělení Komise o Stockholmském Programu (12) a k jmenné evidenci cestujících (13).

13.

Potřeba vyhodnocovat všechny stávající nástroje týkající se výměny informací dříve, než budou navrženy nové, má skutečně zásadní význam. Tato potřeba je ještě naléhavější, pokud si uvědomíme, že současný rámec je pestrou směsicí různých nástrojů a systémů, z nichž některé se začaly realizovat jen nedávno, a jejich efektivnost tak dosud nemohla být zhodnocena, některé jsou stále prováděny a některé nové se ještě legislativně připravují.

14.

Proto evropský inspektor ochrany údajů bere s uspokojením na vědomí, že sdělení jasně odkazuje na jiná opatření, která Komise přijala, s cílem posoudit a zhodnotit tuto oblast v návaznosti na Stockholmský program.

15.

V souvislosti s tím evropský inspektor ochrany údajů vítá zejména „mapování informací“ zahájené Komisí v lednu 2010 a prováděné v úzké spolupráci s pracovní skupinou projektu mapování informací, kterou tvoří zástupci členských států EU a členských států ESVO, zástupci Europolu, Eurojustu, Frontexu a evropský inspektor ochrany údajů (14). Jak se uvádí ve sdělení, výsledky „mapování informací“ zamýšlí Komise předložit Radě a Evropskému parlamentu ještě v roce 2010. Dalším krokem má být předložení sdělení o evropském modelu pro výměnu informací.

16.

Stanovení jasné vazby mezi sdělením a „mapováním informací“ je podle názoru evropského inspektora ochrany údajů velmi vítaným krokem, neboť oba tyto prvky spolu zjevně souvisejí. Jaký bude výsledek těchto opatření a obecněji výsledek diskusí o evropském modelu pro výměnu informací, je očividně předčasné hodnotit („mapování informací“ bylo až dosud Komisí prezentováno pouze jako „bilancování“). Evropský inspektor ochrany údajů bude tuto práci i nadále sledovat. Kromě toho již v této fázi upozorňuje na potřebu zajistit synergii a vyhnout se vyvozování rozdílných závěrů ze všech opatření přijímaných Komisí v souvislosti s diskusemi o evropském modelu pro výměnu informací.

17.

Evropský inspektor ochrany údajů chce dále poukázat na probíhající přezkum rámce pro ochranu údajů a zejména na záměr Komise předložit komplexní rámec pro ochranu údajů, včetně policejní a justiční spolupráce v trestních věcech.

18.

V této souvislosti evropský inspektor ochrany údajů bere na vědomí, že v oddíle „Ochrana základních práv, zejména práva na soukromí a ochranu údajů“ sdělení odkazuje na článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie, který poskytuje právní základ pro vypracování takového komplexního programu ochrany údajů. V souvislosti s tím také bere na vědomí, že sdělení, jak se v něm uvádí, neprovádí analýzu zvláštních ustanovení o ochraně údajů obsažených v nástrojích, které jsou předmětem diskuse, jelikož Komise nyní na základě výše uvedeného článku 16 připravuje nový souhrnný rámec o ochraně osobních údajů v EU. Doufá, že v této souvislosti bude poskytnut dobrý přehled stávajících a pravděpodobně odlišných programů ochrany údajů a že Komise se při dalším přijímání rozhodnutí bude o tento přehled opírat.

19.

V neposlední řadě, ačkoli evropský inspektor ochrany údajů oceňuje cíle a hlavní obsah tohoto sdělení, zároveň poukazuje na to, že tento dokument by měl být považován jen za první krok v postupu hodnocení a že by po něm měla následovat další konkrétní opatření, jež by měla vyústit v souhrnnou, integrovanou a dobře strukturovanou politiku EU v oblasti výměny a správy informací.

20.

Ve sdělení Komise poukazuje na zásadu omezení účelu jako na „klíčové hledisko u většiny nástrojů, kterých se toto sdělení týká“.

21.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že sdělení klade důraz na zásadu omezení účelu, která vyžaduje, že účely, pro které jsou osobní data sbírána, by měly být jasně stanoveny nejpozději v době sběru údajů a že údaje by neměly být zpracovávány pro účely neslučitelné s těmito původními účely. K jakýmkoli odchylkám od zásady omezení účelu by mělo docházet jen výjimečně, za přísně vymezených podmínek a s nezbytnými ochrannými opatřeními právní, technické i jiné povahy.

22.

Evropský inspektor ochrany údajů však lituje, že sdělení tuto základní zásadu ochrany údajů označuje za klíčové hledisko pouze „u většiny nástrojů, kterých se toto sdělení týká“. Navíc na straně 22 se sdělení zmiňuje o systémech SIS, SIS II a VIS a uvádí, že „s výjimkou těchto centralizovaných informačních systémů se zásada omezení účelu jeví být klíčovou v procesu vytváření opatření v oblasti správy informací na úrovni EU“.

23.

Toto znění by mohlo být chápáno tak, že je navrhováno, aby tato zásada nebyla klíčovým hlediskem ve všech případech a pro všechny systémy a nástroje, jež souvisejí s výměnou informací v EU. V této souvislosti evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že výjimky z této zásady a její omezení jsou možné a mohou být nezbytné, jak je uznáno v článku 13 směrnice 95/46/ES a v čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2008/977/SVV (15). Musí však být bezpodmínečně zaručeno, že každý nový nástroj, který souvisí s výměnou informací v EU, bude navržen a přijat jedině za plného dodržení zásady omezení účelu a že o jakýchkoli případných výjimkách a omezeních této zásady bude rozhodnuto případ od případu a po důkladném zvážení. Tyto úvahy se týkají také systémů SIS, SIS II a VIS.

24.

Jakýkoli jiný postup by odporoval článku 8 Listiny základních práv Evropské unie a právním předpisům EU v oblasti ochrany údajů (např. směrnici 95/46/ES, nařízení (ES) č. 45/2001 nebo rámcovému rozhodnutí 2008/977/SVV) a také judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Nerespektování zásady omezení účelu by u těchto systémů mohlo také vést k tzv. rozšíření o neplánované funkce (16).

25.

Sdělení odkazuje (na straně 25) na požadavky stanovené v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva týkající se otázky „testu proporcionality“ a stanoví, že „v případě všech budoucích návrhů politik Komise posoudí očekávaný dopad konkrétní iniciativy na právo jednotlivce na soukromí a ochranu osobních údajů a vysvětlí, proč je takový dopad nutný a proč je navrhované řešení přiměřené legitimním cílům zachování vnitřní bezpečnosti v Evropské unii, předcházení trestné činnosti či řízení migrace“.

26.

Evropský inspektor ochrany údajů výše uvedená prohlášení vítá, neboť také trvá na tom, že při přijímání jakýchkoli rozhodnutí o stávajících a nových systémech v oblasti sběru a výměny osobních údajů by mělo být na prvním místě respektování zásad proporcionality a nutnosti. Z hlediska perspektivy je to také důležité pro nynější posuzování toho, jak by měla vypadat strategie EU pro správu informací a evropský model pro výměnu informací.

27.

Vzhledem k tomu evropský inspektor ochrany údajů vítá, že na rozdíl od formulace použité Komisí, když hovoří o zásadě omezení účelu (viz odstavce 20–22 tohoto stanoviska), v souvislosti se zásadou nutnosti se Komise zavazuje posuzovat všechny budoucí politické návrhy z hlediska jejich dopadů na práva jednotlivců na ochranu soukromí a osobních údajů.

28.

Vzhledem k tomu evropský inspektor ochrany údajů upozorňuje, že všechny tyto požadavky týkající se proporcionality a nutnosti vycházejí ze stávajících právních předpisů EU (zejména Listiny základních práv, která je nyní součástí primárního práva EU) a ze všeobecně známé judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Jinými slovy sdělení nepřináší žádné nové prvky. Sdělení by však podle názoru evropského inspektora ochrany údajů nemělo tyto požadavky jen opakovat, ale mělo by stanovit konkrétní opatření a postupy, jež by zajistily, aby jak zásada nutnosti, tak zásada proporcionality byly respektovány a uplatňovány v praxi ve všech návrzích týkajících se práv jednotlivců. Dobrým nástrojem k dosažení tohoto cíle by mohlo být posouzení dopadů na soukromí, o kterém se hovoří v odstavcích 38–41. Toto posouzení by se navíc netýkalo jen nových návrhů, ale i stávajících systémů a postupů.

29.

Evropský inspektor ochrany údajů dále při této příležitosti navíc zdůrazňuje, že při zvažování proporcionality a nutnosti ve strategii EU pro správu informací je nutné trvat na potřebě správné vyváženosti mezi ochranou údajů na jedné straně a vynucováním práva na straně druhé. Tato vyváženost neznamená, že ochrana údajů má bránit využití informací nezbytných pro vyšetřování trestné činnosti. V souladu s pravidly pro ochranu údajů lze využívat všechny informace, které jsou pro tento účel nezbytné (17).

30.

Stockholmský program požaduje objektivní a souhrnné hodnocení všech nástrojů a systémů zabývajících se výměnou informací v Evropské unii. Evropský inspektor ochrany údajů samozřejmě tento přístup plně podporuje.

31.

Zdá se však, že sdělení doposud není zcela vyvážené. Vypadá to, že, alespoň pokud jde o číselné a statistické údaje, upřednostňuje ty nástroje, které se v minulých letech osvědčily a jsou považovány za „úspěšné“ (např. počet úspěšných identifikací v systémech SIS a Eurodac). Evropský inspektor ochrany údajů celkový úspěch těchto systémů nezpochybňuje. Poukazuje však na to, že například zprávy o činnosti společného kontrolního orgánu pro SIS (18) ukazují, že v nezanedbatelném počtu případů byly záznamy v systému SIS zastaralé, nesprávně zapsané nebo chybné, což vedlo (nebo mohlo vést) k negativním důsledkům pro jednotlivce, jichž se toto týkalo. Tyto informace ve sdělení chybí.

32.

Evropský inspektor ochrany údajů by Komisi doporučil, aby tento přístup použitý ve sdělení znovu zvážila. Evropský inspektor ochrany údajů navrhuje, aby při budoucích činnostech v oblasti správy informací byly podávány zprávy o selháních a slabých místech systému, jako například počet osob zatčených omylem nebo počet osob, které byly vystaveny jakýmkoli nepříjemnostem v důsledku nesprávné identifikace v tomto systému, aby byla zajištěna spravedlivá vyváženost.

33.

Evropský inspektor ochrany údajů například navrhuje, aby byly údaje získané při identifikaci v systému SIS/Sirene (příloha 1) doplněny odkazem na práci odvedenou společným kontrolním orgánem při hodnocení spolehlivosti a přesnosti záznamů.

34.

Mezi „procesními zásadami“ uvedenými na stranách 26–27 poukazuje sdělení na zásadu „jasného rozdělení odpovědností“, zejména pokud jde o otázku počátku procesu vytváření řídících struktur. Sdělení v této souvislosti poukazuje na problémy s projektem SIS II a na budoucí povinnosti agentury IT.

35.

Evropský inspektor ochrany údajů chce při této příležitosti zdůraznit význam zásady odpovědnosti, která by měla být naplňována i v oblasti justiční a policejní spolupráce v trestních věcech a měla by významně ovlivňovat vytváření nové a propracovanější politiky EU v oblasti výměny dat a správy informací. O této zásadě se nyní diskutuje v souvislosti s budoucností evropského rámce pro ochranu údajů jako jednoho z nástrojů, jak zaváděním vhodných postupů pro účinnou ochranu údajů dále přimět správce údajů snižovat riziko nedodržení požadavků. Zásada odpovědnosti vyžaduje, aby správci zavedli vnitřní postupy a kontrolní systémy, jež zaručí dodržování požadavků, a průkazně – např. formou zprávy auditora – doložili dodržování požadavků vnějším zúčastněným stranám, včetně kontrolních orgánů (19). Potřebu takových opatření zdůraznil evropský inspektor ochrany údajů také ve svých stanoviscích k systémům VIS a SIS II v roce 2005.

36.

Na straně 25 sdělení (v části „Ochrana základních práv, zejména práva na soukromí a ochranu údajů“ oddílu Hmotněprávní zásady) se Komise zmiňuje o zásadě ochrany soukromí již ve fázi návrhu („privacy by design“) a uvádí, že „až bude Komise vypracovávat nové nástroje, které jsou odkázány na informační technologie, bude se řídit postupem známým jako „privacy by design“, tj. zásadou ochrany soukromí již ve fázi návrhu“.

37.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá zmínku o této zásadě (20), která je nyní v obecných rysech vypracovávána pro soukromý i veřejný sektor a musí se také významně projevit v oblasti policie a justice (21).

38.

Evropský inspektor ochrany údajů je přesvědčen, že toto sdělení poskytuje dobrou příležitost zabývat se blíže tím, co by mělo být chápáno pod skutečným „posouzením dopadů na ochranu soukromí a údajů“.

39.

Evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že ani obecné pokyny uvedené v tomto sdělení, ani pokyny Komise pro posuzování dopadů (22) tento aspekt nespecifikují a nerozvíjejí natolik, aby se stal jedním z požadavků politik.

40.

Proto evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby u budoucích nástrojů bylo prováděno konkrétnější a přísnější posouzení dopadů na soukromí a ochranu údajů, buď jako samostatné posouzení, nebo v rámci celkového posouzení dopadů na základní práva. Měly by být vypracovány specifické ukazatele a charakteristiky, aby se zajistilo, že každý návrh s dopadem na soukromí a ochranu údajů bude podroben důkladnému posouzení. Evropský inspektor ochrany údajů také navrhuje, aby se tato otázka stala součástí probíhající přípravy souhrnného rámce pro ochranu údajů.

41.

Kromě toho by v této souvislosti mohlo být užitečné odvolat se na článek 4 doporučení o RFID (23), ve kterém Komise vyzvala členské státy, aby zajistily spolupráci subjektů odvětví s příslušnými zúčastněnými stranami z občanské společnosti při vypracování rámce pro posuzování dopadů na soukromí a ochranu údajů. Také madridské usnesení přijaté mezinárodní konferencí komisařů pro ochranu soukromí a údajů v listopadu 2009 vyzvalo k provádění posouzení dopadů na soukromí a ochranu údajů před zaváděním nových informačních systémů a technologií pro zpracování osobních údajů nebo významnými změnami stávajícího způsobu zpracování.

42.

Evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že sdělení se konkrétně nezabývá důležitou otázkou práv subjektů údajů, která má v rámci ochrany údajů rozhodující roli. Je nezbytné zajistit, aby v rámci všech různých systémů a nástrojů zabývajících se výměnou informací měli občané podobná práva, pokud jde o to, jak jsou zpracovávány jejich osobní údaje. Mnohé ze systémů, o kterých se sdělení zmiňuje, ovšem zavádějí specifická pravidla v oblasti práv občanů, ale mezi těmito systémy a nástroji existuje mnoho rozdílů, aniž pro to je pádný důvod.

43.

Evropský inspektor ochrany údajů proto vyzývá Komisi, aby se v brzké budoucnosti důkladněji zabývala otázkou sjednocení práv subjektů údajů v EU.

44.

Ačkoli se Komise zmiňuje o využití biometrických údajů (24), nezabývá se konkrétně současným jevem širšího využití biometrických údajů v oblasti výměny informací v EU, včetně rozsáhlých informačních systémů EU a dalších nástrojů správy hranic. Sdělení rovněž nijak konkrétně nenaznačuje způsob, jakým Komise zamýšlí v budoucnu řešit tuto otázku, a zda s ohledem na tuto narůstající tendenci nepřipravuje nějakou souhrnnou politiku. To je politováníhodné, neboť tato záležitost má z hlediska ochrany údajů velký význam a je velmi citlivá.

45.

V souvislosti s tím chce evropský inspektor ochrany údajů zmínit, že již mnohokrát, na různých fórech a v různých stanoviscích (25) zdůraznil možná rizika související s významnými dopady využití biometrických údajů na práva jednotlivců. Při těchto příležitostech také navrhoval zavedení přísných ochranných opatření pro využití biometrických údajů v konkrétních nástrojích a systémech. Evropský inspektor ochrany údajů také upozorňoval na problém související s přirozenými nepřesnostmi při sběru a srovnávání biometrických údajů.

46.

Proto evropský inspektor ochrany údajů při této příležitosti vyzývá Komisi, aby vypracovala jasnou a jednoznačnou politiku pro využití biometrických údajů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, která bude vycházet z důkladného zhodnocení a posouzení potřeby využití biometrických údajů v jednotlivých případech, za plného respektování takových základních zásad ochrany údajů, jako je proporcionalita, nutnost a omezení účelu.

47.

Evropský inspektor ochrany údajů již dříve (26) vyjádřil několik pochybností týkajících se zásady interoperability. Jedním z důsledků interoperability systémů je to, že by mohla být pobídkou pro navržení nových cílů u rozsáhlých informačních systémů, které přesahují jejich původní účel, a/nebo pro přednostní používání biometrických údajů v této oblasti. Různé druhy interoperability vyžadují specifická ochranná opatření a specifické podmínky. Evropský inspektor ochrany údajů v této souvislosti také zdůraznil, že interoperability systémů musí být dosaženo při náležitém respektování zásad ochrany údajů a zejména zásady omezení účelu.

48.

V souvislosti s tím evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že k otázce interoperability systémů se sdělení konkrétně nevyjadřuje. Evropský inspektor ochrany údajů proto vyzývá Komisi, aby vypracovala politiku týkající se tohoto důležitého aspektu výměny informací v EU, která by měla být součástí hodnocení.

49.

Sdělení obsahuje kapitolu týkající se právních návrhů, které má Komise v budoucnu předložit. Tento dokument mimo jiné zmiňuje návrh programu pro registrované cestující a návrh v oblasti systému vstupu/výstupu. Evropský inspektor ochrany údajů by k oběma výše uvedeným návrhům, v souvislosti s kterými, jak se ve sdělení uvádí, Komise již přijala rozhodnutí, chtěl učinit několik poznámek.

50.

Jak bylo zdůrazněno v bodě 3 tohoto stanoviska, cílem sdělení je poskytnout „úplný přehled (…) opatření na úrovni EU, která upravují sběr, uchovávání a přeshraniční výměnu osobních údajů pro účely vynucování práva a řízení migrace“.

51.

V souvislosti s tím se evropský inspektor ochrany údajů táže, jaký bude konečný cíl programu pro registrované cestující a jak bude tento návrh, který nyní Komise posuzuje, splňovat účely vynucování práva a řízení migrace. Na straně 20 sdělení se uvádí, že „tento program by dovolil určitým skupinám osob, které často cestují ze třetích zemí (…), využít při vstupu do EU u automatizovaných brán zjednodušené kontroly na hranicích“. Zdá se tedy, že cílem těchto nástrojů je usnadnit cesty osobám, které často cestují. Tyto nástroje by tak neměly žádnou (přímou nebo zjevnou) vazbu na účely vynucování práva a řízení migrace.

52.

V oddíle o budoucím systému vstupu/výstupu v rámci EU se sdělení (na straně 20) zmiňuje o problému „osob, které překročily povolený pobyt“ a uvádí, že tato kategorie osob představuje „největší skupinu ilegálních přistěhovalců do EU“. Tímto druhým vyjádřením je zdůvodněno, proč se Komise rozhodla navrhnout zavedení systému vstupu/výstupu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří vstupují do EU za účelem krátkých pobytů do tří měsíců.

53.

Ve sdělení se dále uvádí, že „tento systém by zaznamenával dobu a místo vstupu a délku povoleného pobytu, předával by automatická upozornění příslušným orgánům a označoval by jednotlivce za „osoby, které překročily povolený pobyt“. Na základě biometrických údajů by tento systém využíval týž systém pro porovnávání biometrických prvků a operační vybavení, které používá SIS II a VIS“.

54.

Evropský inspektor ochrany údajů se domnívá, že je nezbytné vymezit cílovou skupinu „osob, které překročily povolený pobyt“, s odkazem na stávající právní definici nebo na základě spolehlivých číselných nebo statistických údajů. Ještě důležitější je to proto, že všechny propočty týkající se počtu „osob, které překročily povolený pobyt“ v EU, v současné době vycházejí jen z pouhých odhadů. Mělo by být také objasněno, jaká opatření by byla přijata vůči osobám, které překročily povolený pobyt, až budou tímto systémem rozpoznány, neboť EU nemá jasnou a souhrnnou politiku vůči osobám, které „překročí povolený pobyt“ na území EU.

55.

Kromě toho tato formulace sdělení naznačuje, že rozhodnutí o zavedení tohoto systému bylo již Komisí přijato, zatímco se ve sdělení zároveň uvádí, že Komise v současné době provádí posouzení dopadů. Evropský inspektor ochrany údajů zdůrazňuje, že rozhodnutí o zavedení tak složitého systému, který zasahuje do soukromí, by mělo být přijato jen na základě konkrétního posouzení dopadů, jež poskytne konkrétní důkazy a informace o tom, proč je takový systém nezbytný a proč nebylo možné zvážit alternativní řešení založená na stávajících systémech.

56.

A konečně Komise, jak se zdá, spojuje tento budoucí systém se systémem pro porovnávání biometrických prvků a operačním vybavením systémů SIS II a VIS. Přitom se však nezmiňuje, že ani SIS II, ani VIS nejsou dosud operativní a že přesné datum jejich uvedení do provozu není zatím známo. Jinými slovy, systém vstupu/výstupu by byl do velké míry závislý na systému biometrických údajů a na operačních systémech, které nejsou dosud v provozu a jejichž výsledky a funkčnost v důsledku toho nemohly být náležitě posouzeny.

57.

V souvislosti s iniciativami, které by Komise měla přezkoumat (iniciativy, o kterých Komise dosud nepřijala konečné rozhodnutí), odkazuje sdělení na základě požadavků obsažených ve Stockholmského programu na tyto 3 iniciativy: systém EU pro sledování terorismu (jež by byl rovnocenný programu pro sledování terorismu USA), elektronický systém cestovních povolení (ESTA) a evropský indexový systém policejních záznamů (EPRIS).

58.

Evropský inspektor ochrany údajů bude veškerý vývoj v souvislosti s těmito iniciativami pozorně sledovat a podle potřeby se k nim ve svých připomínkách a návrzích vyjádří.

59.

Evropský inspektor ochrany údajů toto sdělení, které poskytuje úplný přehled systémů EU pro výměnu informací, jak zavedených, tak plánovaných do budoucna, plně podporuje. Evropský inspektor ochrany údajů se v mnoha stanoviscích a připomínkách zasazoval o to, že před navržením nových nástrojů je nutné zhodnotit veškeré stávající nástroje v oblasti výměny informací.

60.

Evropský inspektor ochrany údajů také vítá, že sdělení se zmiňuje o probíhající přípravě souhrnného rámce pro ochranu údajů na základě článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie, což by mělo být zohledněno také v souvislosti s přehledem o správě informací v EU.

61.

Toto sdělení považuje evropský inspektor ochrany údajů za první krok v tomto hodnotícím postupu. Po něm by mělo následovat důkladné zhodnocení, jež by mělo vyústit v souhrnnou, integrovanou a dobře strukturovanou politiku EU v oblasti výměny a správy informací. V souvislosti s tím je evropský inspektor ochrany údajů rád, že je zajištěna vazba na jiná opatření přijatá Komisí na základě Stockholmského programu, zejména na „mapování informací“ prováděné Komisí v úzké spolupráci s pracovní skupinou projektu mapování informací.

62.

Evropský inspektor ochrany údajů navrhuje, aby při budoucích činnostech v oblasti správy informací byly podávány zprávy také o nedostatcích a slabých místech systémů, jako například o počtu osob zatčených omylem nebo počtu osob, které byly vystaveny jakýmkoli nepříjemnostem v důsledku nesprávné identifikace v tomto systému.

63.

Za klíčové hledisko u všech nástrojů v oblasti výměny informací v EU by měla být považována zásada omezení účelu a nové nástroje lze navrhovat jen v případě, že při jejich přípravě je řádně zohledněna a respektována zásada omezení účelu. Totéž i nadále platí při jejich uplatňování.

64.

Evropský inspektor ochrany údajů také vyzývá Komisi, aby vypracováním konkrétních opatření a postupů zajistila ve všech nových návrzích, které ovlivňují práva jednotlivců, respektování a praktické uplatňování zásady nutnosti a přiměřenosti. Z tohoto hlediska je nutné zhodnotit také již existující systémy.

65.

Evropský inspektor ochrany údajů je také přesvědčen, že toto sdělení představuje výbornou příležitost pro zahájení diskuse a pro upřesnění, jak skutečně chápat „hodnocení dopadů na soukromí a ochranu údajů“.

66.

Vyzývá také Komisi, aby vypracovala soudržnější a jednotnější politiku stanovení předběžných podmínek pro využití biometrických údajů, politiku v oblasti operability systémů a lepšího sjednocení práv subjektů údajů na úrovni EU.

67.

Evropský inspektor ochrany údajů také vítá zmínku o zásadě ochrany soukromí již ve fázi návrhu („privacy by design“), která je nyní v obecných rysech vypracovávána pro soukromý i veřejný sektor a musí se tedy významně projevit rovněž v oblasti policie a justice.

68.

V neposlední řadě evropský inspektor ochrany údajů upozorňuje na své připomínky a obavy týkající se kapitoly s názvem „Právní návrhy, které má Komise předložit“, pokud jde o systém vstupu/výstupu a program pro registrované cestující.

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/24

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32010M5952. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/24

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32010M6040. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/25

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32010M6072. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/26

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/27

Občina Benedikt

Čolnikov trg 5

SI-2234 Benedikt

SLOVENIJA

1)

Investice do zemědělských podniků určených pro prvovýrobu:

2)

Podpora na investice pro zachování krajiny a tradičních staveb:

3)

Podpora na přeparcelování pozemků:

4)

Podpora na povzbuzení produkce jakostních zemědělských produktů:

5)

Podpora zajištění technické pomoci v odvětví zemědělství:

Občina Piran

Tartinijev trg 2

SI-6330 Piran

SLOVENIJA

Regione del Veneto

Palazzo Balbi

Dorsoduro 3901

30123 Venezia VE

ITALIA

Tel. +39 412795030

Fax +39 412795085

E-mail: dir.formazione@regione.veneto.it

Provincie Utrecht

Postbus 80300

3508 TH Utrecht

NEDERLAND

1)

Až do výše 100 % náhrady nákladů na odklizení a neškodné odstranění mrtvých hospodářských zvířat v případech, kdy existuje povinnost provést na mrtvých hospodářských zvířatech testy na TSE.

2)

Až do výše 100 % náhrady nákladů na odklizení a až do výše 75 % nákladů na neškodné odstranění uhynulých zvířat:

3)

Až do výše 61 % náhrady nákladů na odklizení a až do výše 59 % náhrady nákladů na neškodné odstranění:

Lietuvos Respublikos žemės ūkio ministerija

Gedimino pr. 19

LT-01103 Vilnius

LIETUVA/LITHUANIA

Department of Agriculture, Fisheries and Food

Agriculture House

Kildare Street

Dublin 2

IRELAND

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/34

1.

Malta Freeport

2.

Mġarr Yacht Marina

3.

Msida Yacht Marina

4.

Valletta Seaport

1.

Malta International Airport, Luqa

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/35

1.

Provádí se nabídkové řízení na snížení cla při dovozu čiroku kódu KN 1007 00 90 pocházejícího ze třetích zemí.

2.

Nabídkové řízení probíhá v souladu s ustanoveními nařízení Komise (EU) č. 1262/2010 (1).

1.

Lhůta pro předložení nabídek pro první dílčí nabídkové řízení uplyne dne 13. ledna 2011 v 10:00 hodin bruselského času.

Lhůta pro předložení nabídek pro následující dílčí nabídková řízení uplyne následující dny v 10:00 hodin bruselského času:

2.

Toto oznámení se zveřejňuje pouze za účelem zahájení tohoto nabídkového řízení. Aniž je dotčena jeho změna nebo jeho nahrazení, platí toto oznámení pro všechna dílčí nabídková řízení, která proběhnou během doby platnosti tohoto nabídkového řízení.

1.

Písemně podané nabídky musí být doručeny nejpozději ve dny a hodiny uvedené v hlavě II, a to buď podáním proti potvrzení o přijetí, nebo elektronickou cestou na jednu z těchto adres:

Adresa pro podání:

Nabídky, které nejsou podány elektronickou cestou, musí být doručeny na příslušnou adresu ve dvojité zapečetěné obálce. Na vnitřní, rovněž zapečetěné obálce je uvedeno: „Nabídka v souvislosti s nabídkovým řízením na snížení cla při dovozu čiroku – nařízení (EU) č. 1262/2010“.

Dokud příslušný členský stát nesdělí zúčastněné osobě výběr nabídky, jsou podané nabídky závazné.

2.

Nabídka, jakož i doklad a závazek podle čl. 7 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1296/2008 (2) jsou sepsány v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu, jehož příslušný subjekt je adresátem nabídky.

a)

právo na vydání dovozní licence, která uvádí snížení dovozního cla uvedené v nabídce pro nabízené množství, v členském státě, kde byla nabídka podána;

b)

povinnost požádat v členském státě uvedeném v písmenu a) o dovozní licenci pro toto množství.

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/37

1.

Provádí se nabídkové řízení na snížení cla při dovozu kukuřice kódu KN 1005 90 00 pocházející ze třetích zemí.

2.

Nabídkové řízení probíhá v souladu s ustanoveními nařízení Komise (EU) č. 1262/2010 (1).

1.

Lhůta pro předložení nabídek pro první dílčí nabídkové řízení uplyne dne 13. ledna 2011 v 10:00 hodin bruselského času.

Lhůta pro předložení nabídek pro následující dílčí nabídková řízení uplyne následující dny v 10:00 hodin bruselského času:

2.

Toto oznámení se zveřejňuje pouze za účelem zahájení tohoto nabídkového řízení. Aniž je dotčena jeho změna nebo jeho nahrazení, platí toto oznámení pro všechna dílčí nabídková řízení, která proběhnou během doby platnosti tohoto nabídkového řízení.

1.

Písemně podané nabídky musí být doručeny nejpozději ve dny a hodiny uvedené v hlavě II, a to buď podáním proti potvrzení o přijetí, nebo elektronickou cestou na jednu z těchto adres:

Adresa pro podání:

Nabídky, které nejsou podány elektronickou cestou, musí být doručeny na příslušnou adresu ve dvojité zapečetěné obálce. Na vnitřní, rovněž zapečetěné obálce je uvedeno: „Nabídka v souvislosti s nabídkovým řízením na snížení cla při dovozu kukuřice – nařízení (EU) č. 1262/2010“.

Dokud příslušný členský stát nesdělí zúčastněné osobě výběr nabídky, jsou podané nabídky závazné.

2.

Nabídka, jakož i doklad a závazek podle čl. 7 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1296/2008 (2) jsou sepsány v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu, jehož příslušný subjekt je adresátem nabídky.

a)

právo na vydání dovozní licence, která uvádí snížení dovozního cla uvedené v nabídce pro nabízené množství, v členském státě, kde byla nabídka podána;

b)

povinnost požádat v členském státě uvedeném v písmenu a) o dovozní licenci pro toto množství.

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/39

1.

Provádí se nabídkové řízení na snížení cla při dovozu kukuřice kódu KN 1005 90 00 pocházející ze třetích zemí.

2.

Nabídkové řízení probíhá v souladu s ustanoveními nařízení Komise (EU) č. 1262/2010 (1).

1.

Lhůta pro předložení nabídek pro první dílčí nabídkové řízení uplyne dne 13. ledna 2011 v 10:00 hodin bruselského času.

Lhůta pro předložení nabídek pro následující dílčí nabídková řízení uplyne následující dny v 10:00 hodin bruselského času:

2.

Toto oznámení se zveřejňuje pouze za účelem zahájení tohoto nabídkového řízení. Aniž je dotčena jeho změna nebo jeho nahrazení, platí toto oznámení pro všechna dílčí nabídková řízení, která proběhnou během doby platnosti tohoto nabídkového řízení.

1.

Písemně podané nabídky musí být doručeny nejpozději ve dny a hodiny uvedené v hlavě II, a to buď podáním proti potvrzení o přijetí, nebo elektronickou cestou na jednu z těchto adres:

Adresa pro podání:

Nabídky, které nejsou podány elektronickou cestou, musí být doručeny na příslušnou adresu ve dvojité zapečetěné obálce. Na vnitřní, rovněž zapečetěné obálce je uvedeno: „Nabídka v souvislosti s nabídkovým řízením na snížení cla při dovozu kukuřice – nařízení (EU) č. 1262/2010“.

Dokud příslušný členský stát nesdělí zúčastněné osobě výběr nabídky, jsou podané nabídky závazné.

2.

Nabídka, jakož i doklad a závazek podle čl. 7 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1296/2008 (2) jsou sepsány v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu, jehož příslušný subjekt je adresátem nabídky.

a)

právo na vydání dovozní licence, která uvádí snížení dovozního cla uvedené v nabídce pro nabízené množství, v členském státě, kde byla nabídka podána;

b)

povinnost požádat v členském státě uvedeném v písmenu a) o dovozní licenci pro toto množství.

29.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 355/41

1.

Komise dne 17. prosince 2010 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podniky Veolia Eau – Compagnie Génerale des Eaux SCA („Veolia Eau“, Francie), patřící do skupiny Veolia Environnement, a Electricité de France International SA („EDFI“, Francie), patřící do skupiny Electricité de France („EDF“), získávají ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení ES o spojování nákupem akcií podniku Veolia Water India Africa SA („VWIA“, France), holdingové společnosti SEEG výhradně kontrolované podnikem Veolia Eau, společnou kontrolu nad podnikem Société d’Energie et d’Eau du Gabon („SEEG“, Gabon).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení (ES) o spojování (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu či poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.6105 – Veolia/EDF/Société d'Energie et d'Eau du Gabon na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské Komise: