28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/1

1.1

Rovné postavení žen a mužů je kromě toho, že je cílem samo o sobě, jednou z podmínek pro dosažení cílů EU, k nimž patří rozvoj, zaměstnanost a sociální soudržnost.

1.2

Přezkum Plánu pro rovnost v polovině období se provádí v kontextu ekonomické krize. Je nutné sledovat dopad a následky krize na ženy a muže vzhledem k jejich rozdílnému postavení ve společnosti.

1.3

Rovnost musí být součástí všech politik, zejména sociálních politik a politiky zaměstnanosti, a je třeba pokračovat v úsilí, jehož cílem je odstranit překážky, které brání plnému a rovnému zapojení žen a mužů na trhu práce.

1.4

S cílem zajistit a zvýšit finanční nezávislost žen je nutné zlepšit kvalitu a počet pracovních míst pro ženy, a to včetně podpory pro ženy samostatně výdělečně činné, bojovat proti nebezpečí zranitelnosti, jíž jsou takto ženy vystaveny, jakož i podporovat spravedlivé rozdělení zodpovědnosti v rodině a v domácnosti.

1.5

Nerovné platové podmínky mají strukturální původ: podcenění schopností tradičně považovaných za „ženské“, pracovní a odvětvovou segregaci, nestálá pracovní místa, přerušení pracovní kariéry apod. Účinným nástrojem boje proti nerovným platovým podmínkám jsou legislativa a kolektivní úmluvy, přičemž je nutné zapojení všech hospodářských a sociálních subjektů.

1.6

Větší zastoupení žen v podnikatelské oblasti a politických aktivitách podporuje rovnost, ekonomickou nezávislost žen, překonání genderových stereotypů a roli žen v rozhodovacích procesech.

1.7

Ženy se mohou snadno dostat do situace sociálního vyloučení a chudoby. Individualizace sociálních práv, zaručený minimální příjem, započtení období přerušení pracovní činnosti či snížení pracovního úvazku z rodinných důvodů jsou opatřeními, která zlepšují sociální ochranu a snižují nebezpečí chudoby obyvatelstva.

1.8

Soulad profesního a rodinného života je zásadní pro dosažení rovnosti a zlepšení zaměstnanosti žen: kvalitní veřejné sociální služby a zlepšení stávajících předpisů týkajících se mateřské, otcovské a rodičovské dovolené. Je třeba pokročit ve společné zodpovědnosti všech sociálních aktérů při vyváženém rozdělování povinností v domácnosti a péči o rodinu.

1.9

EHSV považuje za nezbytné podporovat vyvážené zastoupení žen v rozhodovacích procesech, k tomu se musí členské státy silněji zavázat stanovením jasných cílů a účinných opatření (pozitivní činnosti, plány pro dosažení rovnosti apod.).

1.10

Vzhledem k přetrvávajícímu genderovému násilí a obchodování s lidmi EHSV považuje za nutné zajistit vymáhání současné legislativy a vypracovat národní akční plány, které budou koordinovány jednotnou evropskou strategií, a zvýšit počet specifických programů.

1.11

EHSV se domnívá, že za účelem boje proti sexistickým stereotypům je nutné vzdělávat společnost a utvářet ji v nesexistických modelech, nabízet odbornou přípravu mužům i ženám, posilovat přítomnost žen ve vědeckých a technologických studiích, zlepšit uznání tradičně „ženských“ povolání a zamezit používání sexistických stereotypů v médiích.

1.12

Vnější politiky a politiky rozvoje EU je třeba využít k podpoře práv žen na mezinárodní úrovni prostřednictvím zlepšení kvalifikace žen a jejich schopností.

1.13

EHSV považuje za nutné plně integrovat genderovou analýzu jako průřezové téma do všech oblastí činnosti Komise a uplatnit ji v rozpočtech na evropské a vnitrostátní úrovni. Za tímto účelem jsou zapotřebí pracovní síly specializované na rovnost a genderově specifikované ukazatele, které umožní znázornit situaci mezi ženami a muži a vyhodnotit, do jaké míry již byl plán pro rovné postavení žen a mužů naplněn.

1.14

V nové strategii pro rovnost od roku 2010 nesmějí být cíle pouhými doporučeními Komise členským státům, nýbrž závaznými směrnicemi s měřitelnými cíli. Za tímto účelem je nutné rozsáhlejší politické působení na všech úrovních. Instituce Evropské unie musí jít příkladem a zvážit proaktivní zhodnocení vykonané práce a posouzení dopadů provádění.

2.1

Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010 je závazkem Evropské komise postoupit v dosahování rovnosti ve spolupráci s členskými státy. EHSV provádí na návrh Komise hodnocení plánu, zkoumá dopady přijatých opatření a míru jejich provádění a předkládá návrhy činnosti s ohledem na novou strategii od roku 2010.

2.2

EHSV uznává dlouhodobý závazek EU v oblasti rovnosti: v Římské smlouvě z roku 1957, která obsahuje zásadu rovných platových podmínek, v Amsterodamské smlouvě z roku 1997, která dvojím způsobem kombinuje průřezový přístup se specifickými opatřeními, a v Lisabonské smlouvě, která obsahuje výslovný závazek k odstranění nerovnosti a podporu rovnosti.

2.3

Na mezinárodní úrovni přistoupila EU k Akční platformě z Pekingu, k cílům tisíciletí, jakož i k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen, čímž se stalo téma žen jedním z hlavních témat lidských práv.

2.4

Navzdory těmto rozsáhlým právním předpisům nebylo dosaženo stanovených cílů a existují nadále rozdíly v postavení žen a mužů. V žádné z šesti prioritních oblastí politické činnosti plánu pro dosažení rovnosti 2006–2010 nebylo dosaženo podstatného pokroku. Je proto třeba se ptát, zda k tomu je skutečná politická vůle. Integrace zásady genderové rovnosti, která je klíčovým faktorem pro konkurenceschopnost a růst, musí být prioritou nové akční strategie EU 2020.

2.5

Přezkum plánu pro dosažení rovnosti 2006–2010 se provádí v kontextu ekonomické krize a je nutné analyzovat dopady této krize na ženy vzhledem k rozdílnému postavení, jež mají na trhu práce a v oblasti veřejných sociálních výloh, zejména na sociální služby, které se nejvíce dotýkají žen.

2.6

Krize postihla v první řadě zaměstnání, která tradičně vykonávají muži (stavebnictví, doprava, průmysl), a teprve v druhé řadě zasáhla odvětví s vyšší přítomností žen (bankovní služby, obchod atd.). V mnoha případech jsou tedy rodinné příjmy omezeny pouze na plat žen, který je obvykle nižší než plat mužů, protože jsou z velké většiny zaměstnány v odvětví služeb, mají smlouvy na částečný úvazek, na dobu určitou, nebo pracují ve stínové ekonomice. To vše zároveň negativně ovlivňuje národní hospodářství, neboť spotřeba soukromých osob klesá, což brzdí hospodářské zotavení.

2.7

Krize také ovlivňuje sociální politiky, dávky v nezaměstnanosti jsou pro ženy v souvislosti s jejich často nevýhodným postavením na trhu práce nižší, a to jak v jejich výši, tak v délce vyplácení. Kromě toho omezují základní veřejné služby, k nimž patří zdravotnictví, školství, a sociální služby, svoji nabídku v době, kdy je rodiny, a zejména ženy, nejvíce potřebují. Jelikož se jedná o oblasti, které zaměstnávají nadprůměrně mnoho žen, bude to mít opět negativní dopad na zaměstnanost žen.

2.8

Opatření pro boj s krizí nemohou být genderově neutrální, a pokud to bude nutné, budou přijímané politiky hospodářské obnovy a současné programy strukturálních fondů muset zohlednit rozdílné společenské postavení žen a mužů.

2.9

Rovnost musí být prioritou, a to nejen s ohledem na zvládání současné krize a následnou obnovu, nýbrž také s ohledem na demografické výzvy a ekonomické výzvy, které ovlivňují evropský sociální model a mají dopad na ženy a jejich ekonomickou nezávislost.

1.

dosažení stejné ekonomické nezávislosti pro ženy a muže;

2.

sladění soukromého a profesního života;

3.

stejné zastoupení žen a mužů v rozhodovacích procesech;

4.

odstraňování všech forem násilí, jehož obětí jsou ženy;

5.

odstraňování sexistických stereotypů;

6.

podpora rovného postavení žen a mužů v zahraniční a rozvojové politice.

3.1.1.1

Ještě mnoho států nesplňuje cíl Lisabonské strategie 60 % zaměstnanosti žen. Zaměstnanost mužů dosahuje 70,9 %, zaměstnanost žen je pouze 58,8 % (1), z žen starších 55 let pracuje pouze 36,8 %, u mužů stejné věkové kategorie je to 55 %. Ženy jsou více zasaženy nezaměstnaností, ale tento rozdíl s postupem krize snižuje (9,8 % nezaměstnaných žen oproti 9,6 % mužů).

3.1.1.2

Kromě kvantity je také nutné zlepšit kvalitu zaměstnání žen, protože jsou převážně zaměstnány v odvětvích s nízkými platy a na místech s vyšším rizikem nestability. Práce na částečný úvazek je vykonávána převážně ženami (31,5 % žen oproti 8,3 % mužů) a 14,3 % zaměstnaných žen má pracovní smlouvu na dobu určitou. Naopak v případě matek se míra zaměstnanosti snižuje o více než deset bodů, což je odrazem nerovného rozdělení odpovědnosti v rodinách a chabé infrastruktury v oblasti péče.

3.1.1.3

EHSV doporučuje přezkoumat souhrnně míru nezaměstnanosti a míru nečinnosti žen z rodinných důvodů (2). Jelikož se ženy starají o rodinu, nesplňují v mnoha případech požadavky pro to, aby mohly být považovány za nezaměstnané, a jejich nečinnost figuruje jako skrytá nezaměstnanost.

3.1.1.4

Je nutné uplatnit víceodvětvový přístup, který umožní doplnit politiky zaměstnanosti sociálními a vzdělávacími opatřeními, doporučuje se vzdělání, které odstraní stereotypy v zaměstnávání, a kvalitní veřejné sociální služby, které zajistí pomoc osobám na pomoci závislým, a kampaně za účelem upozornění na rozdělení domácích prací mezi ženami a muži.

3.1.1.5

Komise musí zahrnout rovnost do všech svých programů a ve svých programech ji podporovat (jako je tomu u programu PROGRESS). Strukturální fondy jsou jedinečným rámcem, umožňují stanovit míru plnění členskými státy, provádět roční hodnocení genderového dopadu uvedených opatření v jednotlivých státech, a dokonce umožňují stanovit příslušná opatření a sankce pro ty, kdo nezajistí práci pro ženy z hlediska kvality i kvantity.

3.1.2.1

Pro dosažení rovného postavení je nutné zajistit stejný plat; navzdory legislativnímu pokroku je však rozdíl v platech žen a mužů 17,4 % a u žen starších 50 let až 30 %.

3.1.2.2

Nerovnost v odměňování má strukturální původ: segregace v málo ohodnocených hospodářských odvětvích a špatně placených povoláních, větší zaměstnávání ve stínové ekonomice a za obtížných pracovních podmínek, přerušení nebo omezení profesní činnosti z rodinných důvodů. Tyto prvky se negativně odrážejí na výši odměn.

3.1.2.3

EHSV (3) doporučuje, aby každý členský stát přezkoumal předpisy týkající se smluvních a platových podmínek s cílem zamezit přímé a nepřímé diskriminaci žen.

3.1.2.4

Právní předpisy musí stanovovat kontrolní mechanizmy pro zjištění diskriminace z genderových důvodů a podporovat transparentní systémy odborné klasifikace, které zajistí, aby kvalifikace, zkušenosti a potenciál byly stejně finančně ohodnoceny u všech zaměstnanců.

3.1.2.5

Kolektivní vyjednávání je vhodným nástrojem pro zavádění genderově neutrálních hodnocení pracovních míst, studijního volna pro další vzdělávání žen, dočasného uvolnění z pracovního poměru a dovolené z rodinných důvodů, flexibilní pracovní doby atd., aby byly sníženy platové rozdíly.

3.1.3.1

I když jsou ženy vysoce kvalifikované, ve vedoucích pozicích v podnicích jsou pořád ještě v menšině. Komise podpořila rovnost v rámci sociální odpovědnosti podniků, rozšířila státní podporu pro nové podniky založené ženami (nařízení (ES) č. 800/2008) a podpořila také síť žen-podnikatelek. Tato síť by měla být tvořena vládami a veřejnými institucemi a také příslušnými organizacemi občanské společnosti za účelem výměny zkušeností a osvědčených postupů.

3.1.3.2

Doporučuje se provádět doporučení akčního plánu EU na podporu podnikání za účelem zvýšení počtu podniků založených ženami prostřednictvím opatření, k nimž patří lepší přístup k financování a úvěrům, rozvoj organizačních a poradenských podnikatelských sítí, vhodná odborná příprava a rekvalifikace, podpora osvědčených postupů atd.

3.1.4.1

Ženy jsou ohroženy zejména sociálním vyloučením a chudobou. Rozdílné postavení na trhu práce a závislost žen na systémech sociální ochrany jsou prvky, které přispívají k této situaci.

3.1.4.2

Je třeba harmonizovat podmínky přístupu k sociální ochraně pro ženy a muže. Snížení pracovního úvazku z rodinných důvodů, mateřská či rodičovská dovolená za účelem péče, zaměstnání na částečný nebo dočasný úvazek, segregace či platová diskriminace jsou prvky, jež snižují výši a délku vyplácení budoucích sociálních dávek, které ženy získají, zejména dávky v nezaměstnanosti a důchod. Za účelem částečného zmírnění dopadů této situace nerovnosti je mimo jiné nezbytné, aby období věnované neplacené práci jakož i období sníženého pracovního úvazku a přerušení činnosti z rodinných důvodů bylo uznáno jako období příspěvků v plné výši.

3.1.4.3

Veřejný systém sociální ochrany musí zaručit důstojný minimální příjem snižující ohrožení chudobou, a zejména zohlednit staré ženy, vdovy pobírající odvozený důchod a rodiny matek samoživitelek.

3.1.4.4

Zvláštní pozornost vyžadují soukromé důchodové systémy zavedené v některých státech, neboť podmínky pro budoucí důchody se stanovují na základě individuálních příjmů a naděje dožití, což znevýhodňuje zejména ženy.

3.1.4.5

Rok 2010 je Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a proběhne ve stejné době jako závěr Lisabonské strategie a zavádění otevřené metody koordinace. Nová strategie EU 2020 má stanovit konkrétní cíle a účinnější krátkodobá a dlouhodobá opatření pro boj s chudobou, zejména žen.

3.1.5.1

EHSV považuje za nutnou novou strategii v oblasti zdravotnictví, která do této oblasti zahrne rozdílné potřeby mužů a žen, i když konstatuje, že se v tomto směru žádné kroky nechystají. Za tímto účelem je nutné pokročit ve výzkumu zdraví žen a onemocnění, která je postihují.

3.1.5.2

Stárnutí obyvatelstva a účast žen na trhu práce zvýší v budoucnu poptávku po dlouhodobých pečovatelských službách. Členské státy musí zaručit kvalitní veřejné zdravotnické a sociální služby, neboť nedostatečné služby mají negativní dopad zejména na ženy, neboť jsou to ony, kdo převážně vykonávají pečovatelské práce.

3.1.6.1

EHSV znovu poukazuje na nutnost začlenit genderovou perspektivu do oblasti přistěhovalectví a azylu. Přistěhovalkyně a ženy z etnických menšin musí být předmětem zvýšené pozornosti, neboť jsou ve větší míře vystaveny nerovnému zacházení a jsou zranitelnější, zejména v období ekonomické krize (4).

3.1.6.2

Feminizace migrace má přímou souvislost s poptávkou po pracovní síle v oblasti domácích a pečovatelských prací, což je způsobeno zejména nedostatečnou sociální strukturou. Velký počet přistěhovalkyň pracuje v těchto odvětvích, které charakterizuje neformálnost a nestabilita. Je nutné „profesionalizovat“ a regularizovat toto zaměstnání, jakož i podporovat odbornou kvalifikaci za účelem zlepšení pracovní integrace přistěhovalkyň.

3.2.1

V oblasti zaměstnanosti žen bylo dosaženo cílů Lisabonské strategie navzdory neplnění barcelonských cílů ohledně zařízení péče o děti (33 % plnění u dětí do 3 let a 90 % plnění u dětí mezi 3 a 6 lety). Musí existovat infrastruktura pečovatelských služeb s dostatečným počtem míst a flexibilní nabídkou, která zaručí osobní a kvalitní přístup; infrastruktura fungující i mimo pracovní dobu, v období prázdnin, jídelny, centra specializovaná na různou míru potřeby péče… Investice do sociálních služeb mají nejen pozitivní dopad na ekonomiku a zaměstnanost, nýbrž také vysoký sociální užitek.

3.2.2

Péče o děti a závislé osoby vyžaduje flexibilní pracovní dobu, je nutné reorganizovat pracovní dobu a přizpůsobit ji rodinným a pracovním požadavkům, což musí být ve stejné míře přístupné pro ženy a muže.

3.2.3

Velká část žen využívá práce na částečný úvazek jako opatření pro sladění rodiny a práce, což je částečně způsobeno nedostatečnou pečovatelskou infrastrukturou. Feminizace práce na částečný úvazek není způsobena pouze rodinnými důvody, ale v mnoha případech je práce na částečný úvazek jedinou možností, jak vůbec ženy mohou získat práci (5).

3.2.4

V oblasti dovolených je nutné, aby platila stejná individuální práva pro ženy a muže, a to nezávisle na druhu smlouvy (osoby samostatně výdělečně činné, na dobu určitou, na dobu neurčitou, …). V tomto smyslu EHSV hodnotí pozitivně dohodu dosaženou mezi EKOS, Businesseurope, CEEP a UEAPME o prodloužení rodičovské dovolené (6), i když považuje za nutné pokračovat až do dosažení úplné rovnosti. EHSV vítá iniciativu Komise na zlepšení ochrany zaměstnankyň, které jsou těhotné, právě porodily nebo kojí, a souhlasí s tím, že je třeba zaručit mateřskou dovolenou o minimální délce 18 týdnů (7).

3.2.5

Je třeba se jasně zasadit o společnou zodpovědnost všech sociálních partnerů při vyváženém rozdělování povinností v domácnosti a při péči o rodinu, které převážně vykonávají ženy, což umožní využít lidský potenciál v jeho celku. Je třeba kampaň týkající se dělby domácích a pečovatelských prací, neboť z toho pramení nerovnost, a také přehodnotit tento druh prací.

3.3.1

Je třeba silnějšího závazku pro dosažení rovnosti mezi ženami a muži při přijímání rozhodnutí (8) v oblasti ekonomiky, politiky, vědy a techniky. Situace žen se v posledních letech téměř nezměnila. Z tohoto důvodu je nutné stanovit jasné cíle a lhůty pro jejich dosažení a vytvořit specifické politiky a účinná opatření (pozitivní akce, plány rovnosti, specifická příprava, kvóty účasti, kampaně na zvýšení povědomí apod.).

3.3.2

Rovné postavení žen a mužů v politice musí být nosným pilířem budování Evropy. Ve volbách v červnu 2009 byl podíl žen v Evropském parlamentu 35 % a v Komisi je 10 žen oproti 17 mužům. V národních parlamentech je podíl žen 24 % a v národních vládách jsou ministerské posty obsazeny ženami z 25 % (9). V EHSV je v současné době 23,6 % členek oproti 76,4 % členů, na řídících místech (ředitelé, zástupci ředitelů, zástupci generálního tajemníka) ženy tvoří pouze 16,7 % oproti 83,3 % mužů. Rovné zastoupení žen a mužů musí být klíčovou prioritou pro dosažení rovnosti na všech úrovních.

3.3.3

Pokroky dosažené v oblasti výzkumu veřejného sektoru jsou velmi skromné (39 % jsou ženy) a v oblasti hospodářství a financí nedochází téměř k žádným změnám (ženy nejsou ve vedení centrálních bank a v jejich radách tvoří 17 % členů, ve správních radách velkých podniků netvoří ani 3 % členů).

3.4.1

Násilí páchané na ženách a dívkách je i nadále velmi závažným problémem. Jedná se o celosvětový a systémový fenomén, který se vyskytuje v nejrůznějších formách a projevech. EHSV sdílí obavy Komise týkající se počtu žen, které jsou obětí násilí, rozsahu obchodování s ženami a prostituce, zejména mezi přistěhovalkyněmi, a trestných činů, které jsou stále ještě páchány pod rouškou tradic a náboženství (10).

3.4.2

Je nutné uplatňovat příslušná sociální, ekonomická a právní opatření za účelem omezení a odstranění situací, které podporují násilí páchané na ženách, k nimž patří materiální nedostatek, ekonomická závislost, nízká úroveň vzdělání, přetrvávání sexistických stereotypů, problémy v přístupu na trh práce apod.

3.4.3

Zvláštní pozornost vyžadují přistěhovalkyně, které jsou na základě své izolace od sociálního okolí nebo z důvodu nelegálního postavení zranitelnější. Jazyk, sociálně kulturní rozdíly či neznalost stávajících struktur pomoci jim mnohdy znemožňuje požádat o pomoc, stanou-li se obětí domácího násilí. Tato situace je ještě horší pro ženy bez povolení k pobytu, pro něž je třeba vytvořit specifická opatření vedoucí k odstranění překážek a zaručení jejich práv.

3.4.4

Za účelem prevence a boje proti násilí páchanému na ženách je nutné vytvořit specifické programy (kromě pokračování ve stávajících, k nimž patří program Daphne) a navýšit finanční prostředky. V rámci koordinované strategie na evropské úrovni musí být vypracovány národní akční plány s konkrétními opatřeními a lhůtami, které zaručí jejich účinné provádění. Prioritou členských států musí být vymáhání současného právního rámce pro prevenci domácího násilí a ochranu obětí a ohrožených, včetně dětí. Dále jsou zapotřebí ukazatele, které podrobně znázorní situaci ohledně všech aspektů genderového násilí, včetně sexuálního obtěžování a obchodování s lidmi. Za tímto účelem jsou nezbytné jednotné statistiky na úrovni EU, aby mohlo být provedeno sledování a vyhodnocení v této oblasti.

3.4.5

Vzhledem k znepokojivému počtu násilných činů, včetně genderových, k nimž dochází mezi mládeží, je důležité rozhodnutí Komise zahrnout boj proti genderovému násilí do projektů programu Mládež v akci a zároveň je nutné zahrnout kulturu nenásilí a dodržování práv všech osob do všech programů výchovy a vzdělávání dětí a mládeže.

3.5.1

Sexistické stereotypy jsou kulturní a sociální způsoby chování, které vycházejí z toho, že tradičně existují mužské a ženské role a funkce, což ovlivňuje vzdělávání a pracovní příležitosti a způsobuje segregaci na trhu práce. Stereotypy jsou brzdou rovnosti a plné účasti žen a mužů v rozhodovacích procesech.

3.5.2

Navzdory vysoké úrovni kvalifikace pracují ženy i nadále převážně v typicky „ženských“ hospodářských odvětvích (zdravotnictví a sociální oblast, školství, obchod, veřejná správa, podnikové služby, hotely, restaurace apod.) a profesích (prodavačky, práce v domácnosti, pečovatelky, administrativní služby apod.), v nižších pracovních kategoriích s omezenějšími možnostmi přístupu k vyšším pozicím. Segregace zůstala v posledních letech nezměněna, protože byl zaznamenán nárůst počtu žen zaměstnaných v odvětvích, které již patří k typicky ženským povoláním.

3.5.3

Za účelem boje proti sexistickým stereotypům je třeba:

3.6.1

Komise by měla dále podporovat práva žen v mezinárodním kontextu prostřednictvím vnější a rozvojové politiky. Genderový rozměr musí být integrován do všech aspektů spolupráce prostřednictvím specifických opatření pro ženy a podpory jejich účasti na rozhodovacích procesech a schopnosti iniciativy a dále je nutné podporovat vytváření kapacit v rozvojových zemích, které by prováděly podporu rovného postavení.

3.6.2

Je třeba zahrnout genderovou perspektivu do evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) pro jednání v krizových situacích. V oblasti humanitární pomoci (ECHO) musí Komise věnovat obzvláštní pozornost ženám s dětmi či na nich závislými rodinnými příslušníky v případě přírodních katastrof a ženám, které se stanou obětí násilí ze strany mužů v období konfliktu.

4.1

Je třeba integrovat genderovou analýzu jako průřezové téma do všech oblastí působnosti Komise včetně rozpočtu a provést hodnocení dosaženého pokroku v oblasti rovnosti v Komisi samé. Za tímto účelem jsou zapotřebí pracovní síly s kvalifikací pro tuto otázku a kvalitní ukazatele rozdělené dle příslušnosti k pohlaví, které by znázornily situaci žen.

4.2

Komise musí zachovat otevřený a trvalý dialog s ženskými organizacemi, sociálními aktéry a dalšími organizacemi občanské společnosti, aby lépe pochopila problémy nerovnosti.

4.3

EHSV žádá Komisi, aby vybídla všechny své útvary k používání nesexistického jazyka ve všech dokumentech, v oficiálních textech, při tlumočení všech jazyků i na internetových stránkách.

5.1

K rovnému postavení žen a mužů je třeba přistupovat globálně. Cílem politik Společenství musí být nejen posílení účasti žen ve všech oblastech, zvládání demografických výzev a zlepšování životních podmínek dětí, ale opatření musí být nastavena výslovně tak, aby snižovala nerovné rozdělování povinností v rodině, pečovatelských povinností a povinností v domácnosti mezi ženami a muži zejména, ale také mezi všemi sociálními aktéry obecně.

5.2

Komise musí promítnout otázku rovného postavení jako průřezové téma prioritního charakteru do všech svých oblastí, komisí, oddělení, opatření, politik a ředitelství. Nejedná se o téma, které by se týkalo výlučně generálního ředitelství pro zaměstnanost a sociální záležitosti.

5.3

Je zapotřebí odborníků pro genderové otázky, kteří poskytnou odbornou přípravu a materiály za účelem zvýšení povědomí, posílení znalostí a schopností evropských zaměstnanců v otázce rovnosti. Eurostat musí nadále pokračovat v genderovém rozdělení statistických údajů, ve zlepšování metodologií již stávajících statistik a v zavádění nových ukazatelů, které umožní lépe zjistit skutečnou situaci žen a zprostředkují tak úplný obraz o situaci v EU.

5.4

Genderová perspektiva musí být zapojena do rozpočtu EU a všech členských států. Rovněž jsou nutné studie pro vyhodnocení dopadu veřejných opatření na ženy a na muže.

5.5

Strukturální fondy jsou jedinečným rámcem pro to, aby členské státy zapojily genderovou rovnost do svých operačních programů a do různých prováděcích fází fondů a současně prováděly hodnocení genderového dopadu u všech zásadních tematických oblastí či oblastí činnosti těchto programů. Za účelem zlepšení výsledků je zapotřebí lepší koordinace a spolupráce mezi strukturálními fondy a vnitrostátními orgány pro genderovou rovnost.

5.6

Komise musí dohlížet na účinné naplňování legislativy tím, že bude předkládat příklady osvědčených postupů a ukládat sankce členským státům, které nebudou dodržovat zásadu rovnosti žen a mužů. Musí dohlížet na genderovou rovnost a vyhodnocovat ji ve všech politikách a ředitelstvích. Za tímto účelem je nutná metoda hodnocení, která umožní sledovat a odhadnout, do jaké míry bylo dosaženo stanovených cílů, příp. jaké úspěchy či zhoršení byly zaznamenány, a dokonce je nutné vytvořit hodnotící skupinu, která by na základě ukazatelů uvedených v plánu rovnosti systematicky dohlížela na činnost jednotlivých států a hodnotila ji.

5.7

V případě úprav budoucího plánu doporučujeme upravit oblast 1, která by měla být dále rozdělena, neboť zahrnuje rozdílné problematiky (zaměstnání, zdraví, přistěhovalectví), k jejichž řešení je třeba rozdílných prostředků. Dále se doporučuje nová oblast „ženy a životní prostředí“, neboť ženy mají zásadní význam pro udržitelný rozvoj vzhledem k tomu, že pro ně je kvalita a udržitelnost života pro současné a budoucí generace obzvláště důležitá (11).

5.8

EHSV poukazuje na významnou úlohu sociálních aktérů při podpoře rovnosti v rámci sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání. Dobrým příkladem je akční rámec pro rovné postavení žen a mužů z roku 2005.

5.9

Evropský institut pro rovnost musí mít důležitou roli pro zlepšování správy a při přezkumu stávající legislativy v oblasti senzibilizace a rovnosti. Musí dbát na to, aby rovnost byla zohledněna a podporována ve všech politikách, zaručit to, jakož i podporovat zodpovědnější občanskou a politickou účast v otázkách genderu.

5.10

Ekonomické a finanční problémy, s nimiž se Evropa potýká, jakož i demografické změny, nesmějí ovlivňovat cíl rovnosti a zatlačit ho do pozadí.

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/8

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) žádá, aby se při přijímání strategie EU 2020, hlavních směrů zaměstnanosti a sociální agendy zahrnul odstavec týkající se zdravotního postižení, aby tak bylo zajištěno jeho zohledňování a lepší koordinace této otázky ve všech politikách Společenství.

1.2

EHSV připomíná, že pokud budou do budoucí strategie EU 2020 zahrnuta kritéria, jež posílí politiky v oblasti zdravotního postižení, bude to mít ekonomický přínos pro celou společnost, jež bude souviset s pokroky v sociálním začleňování a nediskriminaci.

1.3

EHSV považuje za nezbytné přijetí „Evropského paktu pro zdravotně postižené“, jež položí základy nové evropské politiky v oblasti zdravotního postižení v souladu s budoucí strategií Komise pro osoby se zdravotním postižením v rámci Lisabonské smlouvy a Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a souvisejícího protokolu, k níž musí Evropská unie a členské státy co nejrychleji přistoupit.

1.4

EHSV požaduje politiky, jež by podporovaly inovace, vycházely ze statistických údajů a zviditelnily osoby se zdravotním postižením ve všech relevantních evropských statistikách i statistikách členských států.

1.5

EHSV podporuje trh, jenž by zapojoval všechny osoby, a konstatuje, že politiky zaměstnanosti pro osoby se zdravotním postižením se musí zaměřovat na celý životní cyklus související se zaměstnáním („lifestreaming“) a zejména na vzdělávání, přijímání do pracovního poměru, zachování zaměstnání a opětovné profesní začlenění. Politiky určené mladým lidem se zdravotním postižením, stejně jako politiky, jež se zabývají případy získaného zdravotního postižení, musí být v rámci budoucí strategie EU 2020 a nové strategie Komise pro osoby se zdravotním postižením prioritou.

1.6

EHSV žádá Komisi, aby do jednoho roku předložila zprávu o provádění ustanovení směrnice 2000/78 týkajících se zdravotního postižení a zaměstnávání.

1.7

Výbor připomíná, že přijímání do pracovního poměru osob se zdravotním postižením v rámci běžného pracovního prostředí vyžaduje rozvoj příslušných sociálních služeb a rovněž pobídky a motivační opatření; EHSV též uznává úlohu podniků, jejichž zaměstnance tvoří z velké části zdravotně postižení, a obecně podniků sociální ekonomiky a MSP, jež rovněž vyžadují podporu ve formě přiměřených sociálních služeb a pobídek, přičemž též zdůrazňuje význam sociálních partnerů v této oblasti.

1.8

EHSV žádá osvětové politiky zaměřené proti přetrvávajícím předsudkům o pracovnících se zdravotním postižením a zdůrazňuje úlohu sdělovacích prostředků v oblasti akceptace rozmanitosti.

1.9

EHSV stvrzuje, že přístupnost je prospěšná pro celou společnost, a nikoliv jen pro osoby se zdravotním postižením, a podnikům přinese zvýšení počtu zákazníků.

1.10

Co se týče přístupnosti, EHSV doporučuje její postupnou realizaci formou společných krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů (včetně přesného a definitivního data pro nové produkty, služby a infrastruktury, jakož i pro ty existující).

1.11

Výbor podporuje zavedení evropského hlavního města všeobecné přístupnosti.

1.12

EHSV upozorňuje na to, že je naléhavě nutné předložit právní předpisy v oblasti elektronické přístupnosti, potvrzuje svůj závazek vůči zásadě „design pro všechny“ rozvoji standardů přístupnosti, žádá, aby byl do roku 2011 předložen intenzivní akční plán pro tuto oblast a věří ve vypracování „evropského průkazu zdravotně postižených“, jenž by usnadnil vzájemné uznávání práv a pohyb postižených osob přes hranice.

1.13

Otázku pohlaví je třeba průřezově zohlednit v návrzích, rozpracování, monitoringu a hodnocení politik zaměřených na osoby se zdravotním postižením, a zmírnit tak situaci, kdy jsou ženy a dívky se zdravotním postižením „neviditelné“ a diskriminovány v mnoha ohledech.

1.14

EHSV uznává, že sociální partneři jsou důležití pro zajištění toho, aby osoby se zdravotním postižením pracovaly za stejných podmínek jako ostatní a měly řádné a příznivé pracovní podmínky.

1.15

Sociální partneři musí do všech svých opatření a meziodvětvových, odvětvových a podnikových vyjednávání začlenit hledisko zdravotně postižených, zejména pokud jde o otázky zaměstnanosti, přístupnosti a sociální ochrany.

1.16

EHSV potvrzuje, že v plné míře respektuje zásadu „nic o zdravotně postižených bez zdravotně postižených“ a že je nezbytné uplatňovat tuto zásadu v rámci strategie EU 2020 a rovněž programů určených zdravotně postiženým s veřejnou finanční účastí.

1.17

EU a členské státy musí zabezpečit propagaci a zaručit financování rozvoje občanské společnosti, aby tak byla zajištěna její nezávislost a schopnost účastnit se přípravy politik nebo poskytování sociálních služeb.

2.1

EHSV s uspokojením vítá žádost španělského předsednictví o vypracování stanoviska s názvem Osoby se zdravotním postižením – postupné zvyšování zaměstnanosti a přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením v EU. Lisabonská strategie na období po roce 2010.

2.2

EHSV vytvářel svými stanovisky trvale a průřezovou formou soubor dokumentů věnovaných tomuto tématu – prvním stanoviskem věnovaným specificky tomuto tématu bylo stanovisko z vlastní iniciativy k tématu integrace zdravotně postižených osob do společnosti, přijaté v červenci roku 2002 (1); tento soubor dokumentů podporuje rovnost zacházení a nediskriminaci osob se zdravotním postižením (OZP) a jejich rodin (2).

2.3

OZP představují více než 16 % celkového obyvatelstva (nejméně 80 milionů) (3) a toto procento stoupá s tím, jak stárne populace.

2.4

EHSV uznává, že pokroky v evropské legislativě (4) a v realizaci evropských politik (5) spolu s Madridskou deklarací z roku 2002 (6) přispěly k tomu, aby EU více zapojovala OZP. Stále však existuje prostor pro zlepšení, neboť měly odvětvový, roztříštěný charakter a byly poznamenány neexistencí jednotné strategie, jak bylo potvrzeno v hodnocení evropského akčního plánu 2003–2010 (7) v polovině období; je rovněž třeba posílit útvary Evropské komise, jež se zabývají evropskými politikami zaměřenými na OZP.

2.5

EHSV upozorňuje na poslední výsledky studie Eurobarometru v roce 2009 (8), z nichž zdůrazňuje zásadní nárůst diskriminace na základě zdravotního postižení, a to o 8 % během posledního roku (53 % v roce 2009 oproti 45 % v roce 2008), přičemž 33 % OZP uvádí, že se v roce 2009 cítily diskriminovány.

2.6

EHSV uznává, že pokroku v otázkách zdravotního postižení bylo dosaženo zejména díky osvětové činnosti a tlaku, jež vyvíjelo Evropské hnutí pro zdravotně postižené a jeho reprezentativní organizace sdružené kolem Fóra zdravotně postižených, a rovněž díky podpoře sociálních partnerů.

2.7

EHSV připomíná předsednickému triu Rady, že je velmi důležité, aby bylo toto stanovisko během předsednických období zohledňováno.

3.6.1.1

EHSV požaduje, aby přijetí strategie EU 2020 a sociální agendy zlepšilo koordinaci a omezený účinek stávající Lisabonské strategie a obnovné sociální agendy (12) – proto je třeba zahrnout ustanovení o OZP a jejich rodinách, jež by se zabývala zaměstnáváním, vzděláváním, sociálním začleňováním a ochranou a přístupností, přičemž by bylo zaručeno zahrnutí otázek OZP do jejích třech hlavních os (13).

3.6.1.2

EHSV připomíná, že pokud budou do pravomocí EU v rámci strategie EU 2020 zahrnuty politiky v oblasti zdravotního postižení, bude to mít ekonomický přínos pro celou společnost, jež bude souviset s pokroky v sociálním začleňování a nediskriminaci; to dokazují nedávné analýzy nákladů a přínosů (14).

3.6.1.3

Evropský pakt pro zdravotně postižené musí být v souladu s budoucí strategií Komise pro OZP (15), jež nahradí stávající akční plán pro OZP 2003–2010.

3.6.1.4

Evropská strategie zaměstnanosti a otevřená metoda koordinace v oblastech sociálního začleňování, sociální ochrany, penzí, vzdělávání, mládeže a dalších musí nadále v rámci svých hlavních směrů a obecných cílů pro členské státy zohledňovat a zlepšovat otázku zdravotního postižení, tak aby se odrazila v národních plánech a aby státy zvýšily svou analytickou kapacitu a výsledky zahrnovaly do pravidelných zpráv.

3.6.1.5

Evropské politiky budou podporovat odstranění všech extrémních jevů porušování základních práv, především: internace OZP do rozsáhlých uzavřených ústavů, segregace ve vzdělávání, zbavování právní způsobilosti a násilí konaného na těchto osobách; aspektem, který OZP v těchto otázkách přitěžuje, je příslušnost ženskému pohlaví a situace, kdy mají tyto osoby významnou potřebu podpory (16).

3.6.1.6

Potřebujeme politiky, jež podpoří inovace a budou vycházet ze statistických údajů. Pakt se bude snažit o uzavření závazku ke zviditelňování OZP ve všech relevantních statistických nástrojích (17), přičemž by měly být k dispozici harmonizované, aktuální a důvěryhodné statistické zdroje, ukazatele a mechanismy, mimo jiné by měl existovat stálý modul věnovaný otázce zdravotního postižení v rámci European Labour Force Survey a rovněž modul věnovaný zapojení OZP do společnosti a do příslušných obecných modulů by měly být zahrnuty otázky spojené se zdravotním postižením.

3.6.1.7

EHSV žádá začlenění směrnice o právech OZP, jež by vycházela z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, obecných zásad pro oblast lidských práv a mezinárodního humanitárního práva EU, jež budou schváleny Radou EU.

3.6.2.1

EHSV konstatuje, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost poskytne nové právní základy. Rovněž připomíná význam článku 10, 11 a 19 a rovněž 21 a 26 Listiny základních práv, které mají právní hodnotu Smlouvy.

3.6.2.2

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením přináší nové povinnosti pro EU, a proto EHSV vyzývá, aby:

3.6.2.3

EHSV vítá, že byl předložen stávající návrh směrnice o nediskriminaci i mimo zaměstnání (21), avšak konstatuje, že tento návrh není dostačující,pokud jde o soulad s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tato směrnice, která se nyní projednává v Radě, musí zajistit, aby pojetí diskriminace zahrnulo preferenční zacházení (za jistých okolností) s OZP; rozsah otázek sociální ochrany, zdravotní péče a vzdělávání – upozorňuje na to, že vzdělávání v segregaci je diskriminační jednání –; přístupnost pro OZP – musí být všeobecně uplatňována; přiměřené úpravy – ty je třeba aplikovat ve všech oblastech a musí pro ně existovat veřejné pobídky; přístupnost – musí se rovněž vztahovat na všechno veřejně nabízené zboží a služby; a také její provádění – je třeba lépe upřesnit povinnosti EU, které musí být okamžitě aplikovány na nové budovy a v rozumných mezích na již existující budovy.

3.6.3.1

Výbor připomíná, že ustanovení všeobecného nařízení o strukturálních fondech týkající se nediskriminace a přístupnosti OZP jako kritérií pro výběr a realizaci projektů spolufinancovaných EU (22) je třeba zachovat a podpořit v rámci budoucí politiky soudržnosti, jež by navíc měla zajistit opatření zaměřená na skupiny OZP a jimi prováděná ve všech členských státech a jejich dostatečné financování. Tyto zásady se musí vztahovat také na evropský rozpočet a další evropské programy v oblasti výzkumu, konkurenceschopnosti, odborné přípravy, zaměstnávání, sociálních věcí, rozvojové spolupráce, mj. pokud jde o nové programy počínaje rokem 2014.

3.6.3.2

EHSV uznává, že účast občanské společnosti na přímé správě ESF (v oblasti odborné přípravy a zaměstnávání) a EFRR měla velmi příznivé výsledky, a vyzývá k rozšíření tohoto modelu na operačních programy strukturálních fondů od roku 2013.

3.6.3.3

EHSV se domnívá, že zachování finanční podpory evropských organizací zastupujících OZP (mj. Evropského fóra zdravotně postižených, ale rovněž subjektů zaměřených na integraci do společnosti) prostřednictvím podpůrného programu Progress posiluje z demokratického hlediska EU i strukturovanou organizovanou společnost.

4.1

Zaměstnávání OZP se musí stát součástí Evropské strategie zaměstnanosti. Situace v oblasti zaměstnávání pracovníků v Evropě je obtížná, ale situace pracovníků se zdravotním postižením je ještě těžší, a proto je zapotřebí posílit trh, do kterého se budou moci zapojit všichni.

4.2

EHSV vyjadřuje znepokojení v souvislosti s otázkou nezaměstnanosti OZP, jelikož před krizí 78 % osob se závažným zdravotním postižením nemělo přístup na trh práce a úroveň nečinnosti byla dvakrát vyšší než u zbytku populace, přičemž míra zaměstnanosti se pohybovala na úrovni o 20 % nižší než byl průměr u osob bez zdravotního postižení (23).

4.3

Krize (během níž dosahuje nezaměstnanost v EU 10 %) (24) komplikuje OZP situaci na trhu práce, a to hned dvakrát: zaprvé bude vstup na trh práce složitější (25) a zadruhé budou vlády tíhnout ke snižování schodků veřejných financí prostřednictvím snížení všech typů dávek a důchodů. EHSV upozorňuje na to, že OZP nesmí být hlavními oběťmi krize a staví se proti snižování finanční pomoci těmto osobám (26).

4.4

Existuje nebezpečí, že krize zvýší ohrožení chudobou OZP a jejich rodin; na druhou stranu může být krize příležitostí k vyvinutí podnikatelské činnosti, jež by více zahrnovala zdravotně postižené, pro niž by existovaly pobídky a jež by zvýšila produktivitu podniků a tak přispěla k celkovému zlepšení ekonomiky.

4.5

Výbor konstatuje, že podpora zaměstnávání OZP musí být jedním z hlavních cílů Evropské strategie zaměstnanosti, a vyzývá k tomu, aby byl do hlavních směrů politik zaměstnanosti zahrnut cíl zohledňující bod č. 34 závěrů jarního zasedání Evropské rady v roce 2006 (27): „Klíčovým cílem je zvýšit účast na trhu práce, zejména u […] postižených osob […] Pro dosažení těchto cílů je třeba pracovat v úzké spolupráci se sociálními partnery.“ Je třeba vypracovat seznam opatření, která budou členské státy muset použít ve svých národních plánech.

4.6

Sociální partneři hrají díky kolektivnímu vyjednávání klíčovou roli v umožnění vstupu OZP na trh práce a jejich zapojení do chodu podniku. Přispívají také k realizaci politik rozmanitosti a vyjednávají s podnikateli plány rozmanitosti; aby došlo k pokroku v této oblasti, podnikatelům by měly být udělovány pobídky, k čemuž lze využít politiky sociální odpovědnosti podniků. V tomto smyslu blahopřeje EHSV evropským sociálním partnerům k úspěšnému dokončení jednání, jež v prosinci 2009 vyústila v novou nezávislou dohodu o inkluzivních trzích práce.

4.7

EHSV žádá, aby byla do jednoho roku předložena zpráva o provádění ustanovení směrnice 2000/78 týkajících se zdravotního postižení a zaměstnávání (28).

4.8

EHSV potvrzuje, že OZP mají stejné schopnosti jako ostatní a mohou vést plnohodnotný pracovní život a že jejich schopnosti se nemají podceňovat, ale posilovat. OZP mají stejné právo na práci jako ostatní.

4.9

EHSV upozorňuje na to, že podle výzkumu EUROFUND stále častější výskyt duševních chorob způsobuje, že tento druh zdravotního postižení je hlavním důvodem pro předčasný odchod z trhu práce, přičemž v některých zemích je to přibližně ve 40 % (29) případů důvod k předčasnému odchodu do důchodu. Je třeba změnit pohled na situaci těchto pracovníků a zvýšit povědomí občanů a orgánů.

4.10

EHSV připomíná, že pro uznání těchto schopností musí existovat mechanismy, jež by potvrdily získané schopnosti, ať už zkušeností (neřízenou) či řízeným vzděláváním. Proto EHSV podporuje zavedení „kvalifikačního průkazu“ (30), jež by OZP umožnil profesní mobilitu v rámci EU.

4.11

Politiky zaměstnanosti pro OZP se musí zaměřovat na celý životní cyklus související se zaměstnáním („lifestreaming“ (31)) a zaobírat se bydlením, základním vzděláváním, odbornou přípravou, rodinným zadlužováním, finančními obtížemi, zdravím, nepříznivým prostředím a místní ekonomikou a rovněž přijímáním do pracovního poměru, zachováním zaměstnání a opětovným profesním začleněním.

4.12

Volný pohyb (zásada Společenství) nebyl pro OZP realizován v plné míře, což má důsledky na jejich možnosti přesunu za prací v rámci EU, a týká se také studia, odchodu do důchodu nebo jakékoliv další činnosti.

4.13

Z překážek volného pohybu patří mezi nejvýraznější nemožnost exportovat taková práva jako právo na osobní asistenci, které by mohlo být exportovatelné, pokud by existovala konkrétní opatření pro koordinaci systému sociálního zabezpečení a evropské osvětové a vzdělávací kampaně.

4.14

EHSV připomíná, že „aktivní začlenění“ musí znamenat napojení na trh práce a zajištění dostatečných příjmů a přístupu ke kvalitním sociálním službám, jež by se odrazily na zlepšení životních podmínek včetně osob bez zaměstnání (32).

4.15

EHSV připomíná, že přijímání do pracovního poměru v rámci běžného pracovního prostředí vyžaduje služby zaměstnanosti, odborné rekvalifikace, sociální a zdravotnické služby, správu/řízení příjmů a rovněž pobídky (33).

4.16

EHSV podporuje úpravu sociálních dávek a daňových předpisů tak, aby zapojení do trhů práce pro OZP neznamenalo snížení kupní síly a aby motivovalo k jejich zaměstnávání na kvalitních pracovních pozicích a za spravedlivých finančních podmínek. Podporuje také zavedení finančních pobídek pro podniky s cílem stimulovat přijímání do pracovního poměru, zaměstnávání s podporou na řádném trhu, samostatnou výdělečnou činnost OZP a jejich podnikatelského ducha mimo jiné formou mikrofinancování (34) a také nevládní organizace, jež by poskytovaly podpůrné služby pracovníkům se zdravotním postižením a jejich rodinám.

4.17

Je třeba zavést opatření, jež osobám se získaným postižením pomohou zachovat zaměstnání a podpoří jejich opětovné zaměstnávání, aby získané postižení neznamenalo předčasný odchod z trhu práce; rovněž podporuje (přiměřenou) úpravu pracovišť a jejich okolí tak, aby vyhovovaly OZP a zaručení programů odborné přípravy a profesně adaptačních programů pro OZP, jež jim zajistí rozvoj profesní kariéry (35). V zemích, kde existují systémy stanovující kvóty, je nutné zajistit, aby plnily cíle zaměstnávání prostřednictvím vhodných mechanismů a podpory. Též sociální rozměr zadávání veřejných zakázek může podobně posílit zaměstnávání OZP.

4.18

EHSV rozhodně věří ve výhody financování zaměstnání oproti dávkám v nezaměstnanosti a rovněž v motivování OZP k tomu, aby si přáli nastoupit do zaměstnání, zaměstnavatelů k jejich zaměstnávání a též k samostatně výdělečné činnosti OZP.

4.19

EHSV věří v politiky zaměřené na mladé zdravotně postižené lidi včetně jejich raného vzdělávání a jejich přechod od odborného vzdělávání k prvnímu zaměstnání, stejně jako politiky, jež se zabývají případy získaného zdravotního postižení a zajišťují zachování pracovního místa a opětovné zaměstnání. Tyto skupiny osob musí mít prioritu v budoucí strategii EU 2020 a být zohledněny v přezkumu strategie Komise pro OZP. EHSV připomíná své stanovisko SOC/349 o vypracování strategie nejen PRO mladé lidi, ale rovněž VE SPOLUPRÁCI s nimi (36).

4.20

EHSV uznává úlohu podniků, jejichž zaměstnance tvoří z velké části OZP, a dalších podniků aktivních na tomto poli a obecně podniků sociální ekonomiky, jako jsou družstva, vzájemné pojišťovny, sdružení nebo nadace, jež podporují sociální začleňování OZP a jejich zapojování na trh práce se stejnými pracovními právy, přičemž jim uděluje zvláštní podpůrný režim určený členskými státy.

4.21

EHSV podtrhuje podporu MSP zaměřenou na to, aby tyto podniky zaujaly příznivější přístup k pracovnímu začleňování OZP a plnily svou roli, jež je zásadní pro účinnou realizaci opatření ve prospěch zaměstnávání těchto osob.

4.22

Evropské instituce a orgány členských států musí vědět, jaká je situace, a jít příkladem v oblasti zaměstnávání pracovníků se zdravotním postižením ve svých řadách, a to prostřednictvím plánu konkrétních opatření, jež by zlepšila stávající ukazatele jejich pracovního zapojení, jež jsou obecně velmi nízké.

4.23

EHSV upozorňuje na význam konceptu flexikurity pro OZP, tedy zlepšení podmínek flexibility a přizpůsobivosti lidských zdrojů v podnicích doplněných o zlepšení pracovních podmínek a jistoty zaměstnání. Strategie musí zajistit možnost sladění pracovního a osobního života, celoživotní vzdělávání a procesy přechodu mezi potenciálními různými situacemi souvisejícími se sociálními prostředky a zaměstnaností během celého životního cyklu OZP.

4.24

EHSV podporuje nová odvětví se „zelenými“ a sociálními pracovními místy a propagaci přístupnosti a „designu pro všechny“, jež nabízejí příležitosti pro zaměstnávání OZP.

4.25

EHSV souhlasí s podporami pro pracovníky se zdravotním postižením, jež potřebují asistenci, a rovněž se službami nezbytnými pro to, aby rodinní příslušníci OZP mohli dále pracovat.

4.26

Osvětové politiky zmírňují předsudky (37) k pracovníkům se zdravotním postižením, měly by být zaměřeny na sociální partnery, manažery, vedoucí pracovníky a zaměstnance a pracovníky ve zdravotnictví a veřejné správě (38).

4.27

Uvedené podpůrné nástroje musí být připraveny tak, aby je mohly podniky a pracovníci snadno používat, a je nutná také dobrá propagace a využívání ze strany veřejných orgánů.

4.28

Je třeba také vyzdvihnout úlohu sdělovacích prostředků jakožto klíčových subjektů osvěty a předávání poznatků za účelem podpory zásad tolerance, sociálního začleňování, akceptace rozmanitosti v evropské společnosti.

4.29

EHSV podporuje rozvoj inovačních iniciativ, mezi něž patří již zmiňovaný „průkaz kompetencí“ a „lifestreaming“; vyzdvihli bychom další příklady:

5.1

EHSV připomíná usnesení Rady Evropské unie ze dne 17. března 2008: „přístupnost představuje základní kámen společnosti otevřené sociálnímu začlenění založené na nepřítomnosti diskriminace“ (42), přičemž zásadní roli mají sociální partneři, jelikož přístupnost je jedním z předpokladů zaměstnání.

5.2

EHSV potvrzuje své průzkumné stanovisko (43) k tématu Rovné příležitosti pro osoby se zdravotním postižením, jež upozorňuje, že lidé mají rovná práva, avšak rozdílné potřeby a rozdílné způsoby přístupnosti ke zboží a službám.

5.3

EHSV doporučuje její postupnou realizaci formou společných krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů (s uvedením přesného a definitivního data pro nové i stávající zboží, služby a infrastruktury), jež by zavázaly členské státy k využívání mimo jiných metod také potenciálu zadávání veřejných zakázek.

5.4

EHSV uznává, že přístupnost má zásadní význam pro požívání politických a občanských práv s přímým účinkem, což musí vyústit ve specifické plány přístupnosti, jež budou obsahovat normy a sankce uplatnitelné na veškeré veřejné orgány, a že je zapotřebí, aby měli občané se zdravotním postižením možnost využít mechanismů na obranu svých práv. V dalších volbách do EP by měla být zajištěna přístupnost volebních místností a přístup OZP k relevantnímu zastoupení na volebních kandidátních listinách; na vnitrostátní úrovni by se rovněž mělo přistoupit k příslušným opatřením.

5.5

EHSV upozorňuje na úsilí členských států a Komise za účelem zajištění přístupnosti; jeho cílem musí být dosažení všeobecné přístupnosti (veřejných budov, budov veřejného zájmu, soukromých podniků, zboží a služeb, cestovního ruchu, elektronického obchodu, informací, dopravy, technologií a komunikací).

5.6

EHSV stvrzuje, že přístupnost je prospěšná pro všechny(stárnutí, těhotné ženy, snížená pohyblivost atd.). Podnikům vyznačujícím se dostupností přibude zákazníků (15 % spotřebitelů). Nové produkty vytvářejí nové trhy a jsou zdrojem trvalého hospodářského růstu.

5.7

EHSV konstatuje, že závazek dosažení přístupnosti je roven závazku plnění základních práv evropských občanů, jak uvedl ve svém stanovisku k tématu přístupnosti elektronických technologií (44).

5.8

EHSV připomíná evropským institucím, zejména Komisi, že počet jejích přístupných budov a elektronických informačních systémů (jako jsou např. webové stránky, část o veřejných konzultacích Komise) je omezený. Je proto nezbytné připravit plán přístupnosti, jenž by ukázal reálný závazek vůči OZP (45).

5.9

EHSV požaduje, aby státy (46) poskytovaly státní podporu soukromým podnikům a službám s cílem dosáhnout splnění cíle přiměřených úprav obsaženého ve směrnici 2000/78 (47). Zásadu předběžné přístupnosti je třeba aplikovat v soukromém sektoru.

5.10

Je třeba nadále rozpracovávat standardy přístupnosti jako podporu právních předpisů týkajících se veřejných zakázek a inspirovat se při tom úspěšnou americkou legislativou. EHSV připomíná důležitost dialogu mezi institucemi, průmyslem a občanskou společností při vymezování těchto standardů (48).

5.11

EHSV podporuje zavedení systému evropského hlavního města všeobecné přístupnosti, jenž by spočíval v udělování vlaječek, oceňoval evropská města a regiony za jejich úsilí v oblasti přístupnosti jejich lokalit, zboží a služeb a podporoval udržitelný rozvoj místních orgánů.

5.12

EHSV doufá, že nová nařízení v oblasti námořní a autobusové (městské a meziměstské) dopravy a služeb taxi uspokojivým způsobem zohlední různé potřeby OZP tím, že jim přizpůsobí veškeré dopravní prostředky a okolí podle vzoru stávajících pravidel platných pro leteckou a železniční dopravu.

5.13

EHSV příznivě přijal sdělení Komise o přístupnosti elektronických technologií (49) a požádal EU, aby navrhovaná opatření začlenila do evropského rámce pro informační společnost. Je naléhavě nutné předložit návrhy právních předpisů v oblasti přístupnosti elektronických technologií, pokud jde o otázky přístupnosti internetových stránek, inkluzivní komunikace, služeb poskytovaných na dálku, mobilních telefonů, digitálních technologií a bankomatů. Tyto cíle obsahovalo již v roce 2003 usnesení ministrů z Kréty (50) a prohlášení z Rigy. Dnes existují silné pochybnosti, pokud jde o jejich splnění ve stanovených lhůtách a EHSV vyzývá k realizaci intenzivního akčního plánu do roku 2011 za účelem splnění těchto cílů.

5.14

EHSV znovu potvrzuje svoje odhodlání dodržovat zásadu „design pro všechny“ a domnívá se, že je důležité, aby byl tento koncept zahrnut do studijních plánů, a to jak na úrovni odborné přípravy, tak na úrovni univerzitní, aby tuto zásadu uplatňovali pracovníci ve všech oborech.

5.15

EHSV věří v zavedení „evropského průkazu zdravotně postižených“, jenž by OZP zajistil vzájemné uznávání jejich práv včetně stejné úrovně přístupnosti dopravy, kultury a volnočasových aktivit, a to podle vzoru evropské parkovací karty.

6.1

EHSV upozorňuje na to, že ženy se zdravotním postižením představují 60 % OZP v Evropě a nacházejí se v nerovném postavení a jsou i nadále diskriminovány, pokud jde o uznání jejich práv a přístup ke zboží a službám (zdravotní péče, vzdělávání a politiky předcházení genderovému násilí).

6.2

Během celého jednoho desetiletí zůstala úroveň zaměstnanosti žen se zdravotním postižením v podstatě beze změn, přičemž mají vysoké procento nečinnosti a nezaměstnanosti, nižší platy a dodatečné obtíže při zapojování do trhu práce.

6.3

Faktor pohlaví je třeba průřezově zohlednit v návrzích, rozpracování, monitoringu a hodnocení politik zaměřených na OZP. Je třeba, aby existovala specifická opatření, která by zajistila přístup k zaměstnání a stimulovala zaměstnávání žen.

7.1

EHSV vyzývá sociální partnery k zajištění toho, aby OZP pracovaly za stejných podmínek jako ostatní, za řádných a příznivých pracovních podmínek a zejména za rovnosti příležitostí a rovné odměny za práci stejné hodnoty; povzbuzuje především OZP, aby se zapojovaly do profesních a odborových organizací; a aby práce v rámci smluvní subdodávky byla odváděna za stejných pracovních podmínek (51) (čl. 27 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením).

7.2

V oblastech zaměstnání, sociálního zabezpečení, zdraví a bezpečnosti práce a v dalších kontextech a v pracovních vztazích obecně má sociální dialog klíčový význam pro ochranu práv, rovnosti příležitostí a nediskriminace OZP. Je zásadní pro realizaci opatření pozitivních akcí v oblasti zaměstnanosti a přístupnosti a rovněž v odborné přípravě, podpoře pracovníků a asistenci pracovníkům se zdravotním postižením.

7.3

Sociální partneři musí zohlednit otázku zdravotně postižených ve všech mezioborových, oborových a podnikových akcích a jednáních, zejména v oblastech zaměstnanosti, přístupnosti a sociální ochrany, a to ve spolupráci s organizovanou občanskou společností OZP.

7.4

Sociální partneři se musí zapojit do monitorování a uplatňování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

8.1

EHSV potvrzuje, že respektuje zásadu „nic o zdravotně postižených bez zdravotně postižených“ (52), a věří v politiky zaměřené na přebírání vlastní odpovědnosti (posílení jejich postavení) a vlastního prosazování jejich práv.

8.2

EHSV se domnívá, že občanský dialog s OZP a jejich rodinami je vhodný rámec pro zlepšování správy věcí veřejných v EU, při které by byly stanoveny povinné mechanismy a protokoly a zřízeny orgány ad hoc, jež by umožnily zapojení a konzultace v rámci EU.

8.3

Organizace OZP se musí zapojit do pravidelných zpráv, jež by hodnotily politiky zaměstnanosti a přístupnosti, provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a programů a finančních nástrojů Komise, aby bylo zajištěno zohlednění názoru občanské společnosti, například formou alternativních zpráv.

8.4

EU a členské státy musí zajistit propagaci a zaručit finanční prostředky pro rozvoj občanské společnosti, a zajistit jí tak nezávislost a schopnost zapojit se do přípravy politik nebo poskytování sociálních služeb.

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/16

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/23

—

realizaci ambiciózního plánu výzkumu a vývoje v oblasti mobility a dopravy (motorizace, paliva, boj proti emisím, energetická účinnost);

—

vytvoření internetových stránek pro výměnu osvědčených postupů v oblasti městské dopravy nebo dopravy na dlouhé vzdálenosti;

—

rozvoj záchytných parkovišť a veřejné dopravy zejména pomocí autobusových spojů ve vyhrazeném pruhu, tramvajových spojů a metra;

—

zdokonalení IKT jako prostředku podporujícího účinnou, spolehlivou a bezpečnou veřejnou dopravu;

—

zavedení skutečných služeb pro řízení mobility na dostatečně rozsáhlých geografických oblastech, jejichž úkolem bude optimalizovat a zajistit plynulost a dobrou návaznost jednotlivých druhů dopravy;

—

vytvoření místních doručovacích oblastí a městského distribučního centra v samotném centru města;

—

zachování železničních zařízení v městech;

—

využití daňových opatření na podporu dopravních prostředků a technologií, které jsou energeticky účinnější a vypouštějí méně CO2 a jiných znečišťujících látek;

—

zřizování zabezpečených a pohodlných odpočívadel pro řidiče dálkové přepravy, zlepšení jejich pracovních podmínek a odborné přípravy;

—

rychlé zprovoznění železničních sítí upřednostňujících přepravu nákladu a rozvoj skutečné kultury služeb zákazníkům v této konkrétní oblasti;

—

podpora, případně pomocí daňových opatření, vozidel využívajících alternativní energie a biopaliva 3. generace;

—

spuštění skutečného evropského plánu rozvoje elektrických vozidel, díky němuž se Evropská unie dostane do postavení, kdy bude moci definovat mezinárodní normy v rýsujícím se sektoru, nebo k jejich definici přispět;

—

rozvoj koncepce „zelených přístavů“ a zřízení mořských dálnic;

—

zlepšení pracovních podmínek a odborné přípravy námořníků;

—

rozvoj vnitrozemských vodních dálnic a vnitrozemsko–mořských dálnic a zavedení nových člunů lépe přizpůsobených zejména pro dopravu návěsů a kontejnerů;

—

zohlednění zásadních požadavků udržitelnosti a ochrany životního prostředí při volbě dopravní infrastruktury;

—

internalizace externích nákladů na dopravu ve všech odvětvích dopravy, aby nedocházelo k neoprávněné penalizaci nějakého druhu dopravy a získala se reálná představa o nákladech na dopravu;

—

v případě veřejných orgánů organizujících dopravu: přijetí realistických cílů v oblasti snížení emisí skleníkových plynů a jiných znečišťujících látek a udržitelnosti v souvislosti s místní dopravou;

—

zohlednění těchto požadavků při budování systémů veřejné dopravy a při volbě infrastruktury;

—

zavedení systematických spolehlivých a realistických posouzení dopadu před realizací navrhovaných politik a opatření.

—

vnitřní dopravy v západní Evropě o 33 %,

—

vnitřní dopravy ve východní Evropě o 77 %,

—

dopravy ze západní do východní Evropy o 68 %.

—

dopravy z východní do západní Evropy o 55 %.

3.2.1

Tento druh dopravy má svá specifická omezení. V městské dopravě vzniká 40 % emisí CO2 a 70 % emisí jiných znečišťujících látek pocházejících ze silniční dopravy. Dopravní přetížení měst způsobuje kromě negativních následků na veřejné zdraví a životní prostředí náklady odhadované na 2 % HDP Evropské unie. Rozvoj veřejné dopravy je nutností, aby však tato doprava splňovala požadavky kladené na skutečnou službu obecného zájmu a představovala tedy alternativu k osobnímu vozidlu, musí splňovat určitá kritéria: frekvence, rychlost, bezpečnost, pohodlí, přístupnost, přijatelná cena, rozsah, snadná spojení. Umožňuje řešit nejen problémy v oblasti životního prostředí, ale také otázky sociální soudržnosti, jako je zpřístupnění předměstí.

3.2.2

Využití dopravních prostředků na elektrický pohon je žádoucí, ale samotná energie musí být produkována udržitelným způsobem a pokud možno bez emisí CO2. Musí se rovněž povzbuzovat systém spolujízdy a „sdílených“ vozidel.

3.2.3

Měla ba být vytvořena skutečná politika městské mobility. Ta předpokládá omezení individuální dopravy případným využitím mýtného ve městech, ale především zlepšením kvality a uživatelské dostupnosti veřejné dopravy, jehož předpokladem je rozvoj nutných infrastruktur a služeb a realizace účinné intermodality. Vzhledem ke stavu veřejných financí v mnoha členských státech Evropské unie by splnění tohoto předpokladu mohlo být v některých případech usnadněno rozvojem partnerství veřejného a soukromého sektoru pro budování nových infrastruktur, jako jsou např. autobusové spoje ve vyhrazených pruzích, tramvajová spojení, trolejbusy nebo metro a nové regionální železnice, nebo pro opětné zprovoznění dříve opuštěných železnic, rozvoj informačních a komunikačních technologií orientovaných na dopravu, modernizaci a zjednodušení systému jízdenek atd.

3.2.4

Jednoduchá racionalizační opatření, jako je rozvoj záchytných parkovišť dobře propojených s centrem aglomerace, zprovoznění autobusových spojů ve vyhrazeném pruhu či opětné zprovoznění vyřazených železnic, umožní v praxi dosažení skutečného pokroku při přijatelných nákladech.

3.2.5

Zdokonalení informačních a komunikačních technologií bude účinným nástrojem pro rozvoj intermodality dopravních druhů pomocí skutečné územní politiky řízení dopravy. Tyto technologie umožňují jemnější řízení provozu a měly by usnadnit zavedení systémů energetické optimalizace toku vozidel v silniční síti. Jejich prostřednictvím lze rovněž informovat cestující v reálném čase po celou dobu jízdy, zjednodušit a optimalizovat systém jízdenek a usnadnit možnosti rezervace. Díky těmto technologiím bude mít cestující možnost optimalizovat svou trasu, zjistit jízdní časy, frekvenci spojů a dokonce zjistit energetickou bilanci zvoleného dopravního prostředku. IKT budou tedy mít účinek na dosažení součinnosti druhů dopravy, využití infrastruktury a energetickou účinnost.

3.2.6

Problémy spojené s řízením dopravních systémů často přesahují rámec samotné obce a týkají se širokého okolí městského centra. Z podnětu zainteresovaných místních orgánů by na rozsáhlých a homogenních geografických oblastech mohly být zřízeny skutečné služby řídící mobilitu, např. formou delegování veřejné služby. Tento orgán řídící mobilitu by měl za úkol zejména:

3.2.7

Tento orgán zajišťující organizaci by si samozřejmě zachoval svobodu rozhodovat o volbě místních operátorů, tarifních podmínkách, definici své dopravní a přepravní politiky a o územním plánování. Zajistil by transparentnost smluvních zakázek, definoval smlouvy obsahující cíle, které by zavazovaly provozovatele a příslušné samosprávy, stanovoval cíle pro kvalitu služeb atd.

3.2.8

EHSV již dříve zdůraznil klíčovou úlohu místních orgánů při organizaci veřejné dopravy a územním plánování. Zásada subsidiarity v této oblasti zajisté hraje svou roli, avšak Evropská unie si pochopitelně přeje podporovat nejudržitelnější modely městské dopravy. Již poskytla finanční prostředky v rámci strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a také prostřednictvím programu CIVITAS. Bylo by vhodné, aby EU posílila výměnu osvědčených postupů v oblasti městské dopravy, ale také aby v rámci příštího rámcového programu financovala výzkumné úsilí orientované na interakci mezi dopravou a plánováním měst.

3.3.1

Tento druh dopravy značně ovlivňuje provoz. Např. v Paříži představuje 20 % provozu a 26 % emisí skleníkových plynů. Je tedy třeba optimalizovat městskou logistiku a ve vhodných případech podpořit přechod na železniční či říční dopravu.

3.3.2

Lze si představit:

3.4.1

Nárůst objemu silniční přepravy zboží vyžaduje řešení celé řady problémů: nárůstu objemu emisí CO2, velké závislosti tohoto sektoru dopravy na fosilních palivech, nutnosti zlepšit infrastruktury zejména z hlediska bezpečnosti, požadavku zaručit řidičům příznivé pracovní podmínky a prostředí.

3.4.2

V souvislosti s emisemi CO2 je zapotřebí zintenzivnit výzkum a vývoj orientované na snížení emisí, zejména rozvojem nových motorů a alternativních energií. Pobídky v daňové oblasti podporující produkty či opatření zaměřená na alternativní pohonné prostředky a snížení emisí CO2 jsou účinnější, jsou-li doplněny ambiciózní výzkumnou politikou. V tomto kontextu se musí internalizace externích nákladů (1) aplikovat spravedlivě na všechny druhy dopravy.

3.4.3

Rozvoj technologických řešení a zavádění informačních a komunikačních technologií přizpůsobených silniční přepravě zboží bude zásadní pro řešení naléhavých otázek existujících v tomto sektoru, pro snížení energetické závislosti, emisí z vozidel a přetížení silniční sítě. Bude zapotřebí vytvořit jasný rámec pro zavádění nových technologií s vytvořením otevřených norem, jenž zaručí interoperabilitu, a zvýšit výdaje na výzkum a vývoj u technologií, které ještě nejsou dostatečně vyzrálé na to, aby mohly být uvedeny na trh. Tyto technologie musejí být rovněž využity ke snížení frekvence cest bez nákladu pomocí lepšího informačního zabezpečení logistiky. Mohou mít značný význam pro zvýšení bezpečnosti dopravy.

3.4.4

Bude rovněž zapotřebí zlepšit infrastrukturu zejména v oblasti parkovišť a vybavených odpočívadel, jež musejí být bezpečná a střežená, aby se zamezilo krádežím a trestným činům a zlepšila se bezpečnost řidičů.

3.4.5

Je zapotřebí pro řidiče udržet přitažlivost jejich povolání a zajistit jim dobré pracovní podmínky a prostředí, jako např. předepsanou pracovní dobu a harmonizovaný čas jízdy a odpočinku. Nesmí jít o právními předpisy existující pouze na papíře, musejí se stát součástí reality (2).

3.5.1

V přepravě osob po železnici lze pozorovat zlepšení, zejména u velkých vzdáleností, kde se využívají vysokorychlostní vlaky. Naproti tomu přeprava nákladu po železnici je i nadále příliš slabá, představuje přibližně 8 % přepraveného zboží. Obecně je třeba dbát na to, aby modernizace a zvýšení konkurenceschopnosti železnice probíhaly s pečlivým zohledněním požadavků na bezpečnost a plynulost služby v případě sezónního nepříznivého počasí.

3.5.2

EHSV podporuje návrh Komise na vytvoření železničních sítí zaměřených na nákladní dopravu, je však třeba vypěstovat kulturu orientovanou na služby zákazníkům, komerční přístup a konkurenceschopnost. Otevření těchto sítí konkurenci by mělo tento přechod usnadnit.

3.5.3

Myšlenka železničních sítí zaměřených na nákladní dopravu spočívá ve stanovení časových intervalů a zeměpisných úseků, ve kterých by nákladní vlaky měly přednostní průjezd, aniž by to narušilo provoz osobních vlaků.

3.5.4

Je na místě připomenout, že v Evropské unii již existuje několik takových fungujících příkladů, dokonce jsou některé tratě vyhrazeny nákladní dopravě, např. Betuweroute mezi přístavem Rotterdam a Německem. Můžeme uvést projekty New opera a Ferrmed.

3.5.5

Rozvoj nákladní železniční dopravy je možný za určitých podmínek. Je nutné:

3.5.6

Rozvoj nákladní železniční dopravy je spjat s rozvojem intermodálních platforem kombinované dopravy po železnici a silnici. V této souvislosti lze jednoznačně ocenit odblokování projektu přepravy kamionů po železnici mezi Lyonem a Turínem. Po období nekoordinovaného rozvoje kombinované dopravy po železnici a silnici je však napříště zapotřebí podporovat dálkovou přepravu kamionů po železnici (jako např. alpskou dálnici nebo trať Lorry rail mezi Perpignanem a Lucemburkem) a také mořské dálnice, jako francouzsko-španělský projekt Fres Mos mezi Nantes Saint Nazaire a Gijonem.

3.6.1

Balíček pro energetiku a klima ukládá výrobcům automobilů značná omezení. Bude třeba vyvinout nová vozidla s alternativním pohonem, zejména elektrická či hybridní vozidla. Stejně důležité je neopustit úvahy o biopalivech. V současnosti se vyvíjejí výkonnější biopaliva třetí generace, zejména na základě mořských řas, což zamezuje konfliktům ve využívání orné půdy určené k zemědělské produkci potravin.

3.6.2

Kromě otázek ohledně dostupné technologie a vozidel dostupných na trhu existují další oblasti vykazující pokrok, zejména co se týče úspory energie a prostoru, který je dnes zaplňován v důsledku automobilového přetížení. Zde můžeme uvést kurzy hospodárné jízdy, zaváděné v některých velkých podnicích či orgánech správy, zavádění spolujízdy nebo sdílených vozidel, poskytování malých elektrických vozidel k pronájmu v některých městech.

3.7.1

Ve městech je třeba rozvoj těchto prostředků přemísťování podporovat, jsou zde však určitá omezení v souvislosti s topografií, klimatem a také věkem uživatelů. Je však zřejmé, že místní samosprávy by měly rozvíjet zabezpečené cyklistické stezky, neboť jednu z překážek rozvoje jízdy na kole představuje možné nebezpečí způsobené provozem vozidel.

4.2.1

Námořní lodě využívají velmi znečisťující ropné deriváty. Kromě nutného technologického vývoje bude zapotřebí s tímto odvětvím projednat, jak lze kompenzovat negativní environmentální dopad. Nebude-li systém kvót CO2 přizpůsoben, je otázkou, zda by se jako možné řešení mohla využít ekologická daň. Tato otázka by měla být projednána v rámci mezinárodních námořních úřadů.

4.2.2

Výbor v každém případě opakuje svou podporu investicím do výzkumu a vývoje souvisejících s námořními loděmi, pohonnými látkami a zelenými přístavy. Trvá rovněž na zprovoznění mořských dálnic plánovaných v programu TEN.

4.3.1

Nikdy se nelze zcela vyhnout námořním nehodám a ztroskotání, ale je třeba učinit maximum pro zajištění bezpečnosti cestujících a posádek, a to jak z hlediska konstrukce, tak údržby lodí. Evropský mechanismus námořní bezpečnosti patří k nejúplnějším na světě. Naproti tomu se musí rozhodně, přísně a celoplošně zakročit proti nezákonnému odplyňování na moři.

4.4.1

Zachování a rozvoj evropské námořní dopravy vyžaduje, aby mladí lidé nadále směřovali k zaměstnání na moři a aby v něm chtěli setrvat. Je zapotřebí zlepšit kvalitu odborné přípravy námořníků a také pracovní podmínky a podmínky života na palubě a usilovat o posílení posádek.

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/30

1.1

Sektor dvoukolových motorových vozidel má značný význam pro EU z hlediska ekonomického a z hlediska zaměstnanosti. Výrobci v tomto sektoru jsou nejrůznějšího typu: od globálních subjektů činných ve všech segmentech nebo ve velmi specializovaných segmentech po národní, či dokonce místní subjekty, které mají někdy blízko k živnostníkům. To je typické i pro dodavatele, mezi nimiž jsou hojně zastoupeny malé a střední podniky (1).

1.2

V posledním čtvrtletí roku 2008 byl tento sektor zasažen krizí, pokles poptávky způsobil řadu negativních dopadů na celý sektor a bude mít závažné dopady ze strukturálního hlediska i z hlediska zaměstnanosti (snížení poptávky o 31 % má za následek pokles obratu a objednávek o 35 % a negativní dopad na zaměstnanost). Předběžné údaje pro rok 2009 potvrzují negativní vývoj na trhu, kde došlo oproti roku 2008 k poklesu o 21 % a oproti roku 2007 o 25 %.

1.3

EHSV se obává, že pokud nebudou co nejdříve vypracovány politiky zaměřené na podporu tohoto sektoru, bude možné během roku 2010 sledovat další podstatný úbytek pracovních míst.

1.4

EHSV uspořádal v rámci 67. mezinárodní výstavy motocyklů (Milán, 12. listopadu 2009) veřejné slyšení za účelem shromáždění dalších průkazných zkušeností výrobců, dodavatelů dílů, odborů, uživatelů, nevládních organizací a akademického světa. Toto slyšení v zásadě potvrdilo domněnky, které se již potvrdily v rámci pracovní skupiny.

1.5

V této souvislosti EHSV:

2.1

Sektor dvoukolových motorových vozidel má značný význam pro EU z hlediska ekonomického a z hlediska zaměstnanosti. Ve srovnání s automobilovým průmyslem (3) vykazuje některé analogie, ale zejména řadu specifik z důvodu menších rozměrů, roztříštěnější struktury a diverzifikovanější typologie výroby.

2.2

Tento sektor prošel v uplynulých desetiletích výrazným vývojem a tradiční evropské značky byly vystaveny stále větší konkurenci japonských výrobců. Ti dnes patří k hlavním subjektům v tomto sektoru a začali vyrábět přímo v EU. Postupem času prošel tento sektor v Evropě restrukturalizací, zažil fúze a přebírání a zrod středně velkých průmyslových skupin, vedle nichž koexistují nesérioví výrobci a významný počet malých a středních podniků.

„Tradiční“ evropští, japonští a američtí výrobci dnes mají přední postavení na evropském trhu, avšak od 90. let 20. století čelí rostoucí konkurenci rozvíjejících se ekonomik. Co do počtu vyrobených vozidel je význam EU (1,4 milionu) zejména oproti Číně (více než 20 milionů), Indii (více než 8 milionů) a Tchaj-wanu (1,5 milionu) relativní, její výroba se však vyznačuje vyšší přidanou hodnotou, inovacemi, kvalitou a bezpečností.

2.3

Eurostat řadí sektor dvoukolových motorových vozidel do oddílu NACE 35.41. Aktuálnější údaje (z roku 2006) uvádějí na úrovni EU-27 v sektoru výroby dvoukolových motorových vozidel 870 podniků, z nichž se 80 % nachází v šesti členských státech (Itálii, Spojeném království, Německu, Francii, Španělsku a Rakousku). Průměrný obrat ve výši 8 milionů EUR vykazuje významný podíl malých a středních podniků, odhadem 650, což je přibližně 75 %.

2.4

Celkem 90 % evropské výroby zajišťuje zhruba stovka středně velkých a středně malých výrobců, kteří vyrábějí v různých zemích EU (mimo země již jmenované i v České republice, Nizozemsku, Portugalsku, na Slovensku a ve Švédsku), v Norsku a Švýcarsku. Zbývajících 10 % evropské výroby je rozděleno mezi malé nebo velmi malé výrobce.

2.5

Výrobci v tomto sektoru jsou nejrůznějšího typu: od globálních subjektů činných ve všech segmentech (motocykly s různým zdvihovým objemem válců určené k různému využití, skútry s různým zdvihovým objemem válců, mopedy, trojkolky a čtyřkolky) nebo ve velmi specializovaných segmentech po národní, či dokonce místní subjekty, které mají vzhledem ke své velikosti a výrobním postupům někdy blízko k živnostníkům.

2.6

Technické předpisy (evropské schválení typu) rozlišují různé kategorie dvoukolových motorových vozidel s různými vlastnostmi (zdvihový objem válců, účel použití). Evropská směrnice o řidičských průkazech stanoví různé podmínky pro přístup k dvoukolovým motorovým vozidlům (mopedy skupiny AM, motocykly skupiny A1, motocykly skupiny A2, motocykly skupiny A). Tato komplexnost přispívá k roztříštění výroby a snížení výnosů z rozsahu.

2.7

Roztříštěnost průmyslu dvoukolových motorových vozidel má zčásti historické důvody, nicméně vyplývá v zásadě z povahy trhu s dvoukolovými motorovými vozidly samé. Zatímco segmenty, které jsou více vázány na užitkovou mobilitu (zejména ve městech), např. skútry, umožňují vyšší součinnost výroby (zejména co se týče motorů), segmenty související s motocykly naopak nejsou vhodné k synergiím založeným na využívání stejných motorů a dílů u modelů různých značek. V prvé řadě existují dynamické vlastnosti, které se velmi liší v závislosti na rozměrech vozidel, k nim se připojují rozdíly vyplývající z různého způsobu využití vozidel a konečně i různá očekávání uživatelů. V mnoha případech se přísně rozlišuje mezi různými značkami s určitým typem motorů (například: motor typu boxer ve vozidlech BMW, Ducati s desmodromickým rozvodem, V-twin od Moto Guzzi, tříválcový motor Triumph) nebo kol, v souladu s poptávkou na evropském trhu, který z velké části tvoří fanoušci, a na vývozních trzích.

2.8

Vozidla se vyrábějí v malých sériích a v omezeném počtu, což má v porovnání s automobilovým průmyslem za následek nižší výnosnost investovaného kapitálu. Tato vlastnost se částečně odráží i v sektoru dodávek dílů a v prodeji.

2.9

Obrat při výrobě dvoukolových motorových vozidel v EU rostl od roku 2002 díky expandujícímu evropskému trhu (22 % v období let 2002–2007) a v roce 2006 dosáhl 7 mld. EUR z celkových 34 mld. EUR částky obratu dosaženého v sektoru dvoukolových motorových vozidel v Evropské unii. Je zajímavé konstatovat, že v období let 2004–2006 došlo v EU k růstu sektoru o 12 %, což je z procentního hlediska více než ve výrobě celkem a více než v automobilovém průmyslu (v obou případech přibližně 8 %). Tento růst měl pozitivní vliv na zaměstnanost.

3.1

Velká roztříštěnost je znakem, který je typický i pro sektor dodávek dílů a prodej.

3.2

Díly pocházejí zčásti od dodavatelů pro automobilový průmysl, kteří jsou v zanedbatelné míře činní i v sektoru dvoukolových motorových vozidel (palivové systémy ), ale především od specifických dodavatelů (kola, výfuky, spojky…) na základě specifických požadavků. Počet dodavatelů v tomto sektoru se odhaduje přibližně na 500. Tito dodavatelé jsou tradičně evropští (převážně z Itálie, Španělska, Francie, Spojeného království, Německa a Holandska). V posledních letech vzrostla konkurence ze strany asijských dodavatelů. Někteří evropští dodavatelé naopak přesunuli část svých aktivit do Asie, aby této konkurenci mohli čelit. Nicméně evropští dodavatelé dílů jsou závislí výhradně na objednávkách evropských výrobců.

3.3

Síť prodejců a servisů splňuje potřebu být na blízku dvoukolovým motorovým vozidlům (zejména pokud jde o skútry a mopedy): v EU existuje přibližně 37 000 prodejních míst a poprodejních servisů, které často řídí rodinné podniky. Itálie, Francie, Spojené království, Německo, Španělsko, Holandsko, Řecko a Švédsko zajišťují 91 % obratu v oblasti prodeje a servisu, přičemž v období let 2004–2006 tento obrat vzrostl o 5 %.

4.1

V období let 2002–2007 zaměstnanost v sektoru dvoukolových motorových vozidel neustále rostla a v roce 2007 dosáhla v EU počtu 150 000 pracovních míst. Je zajímavé konstatovat, že v období let 2004–2006 činil v EU růst zaměstnanosti v tomto sektoru 4 %, naopak ve výrobě celkem zaměstnanost klesla o 3 % a v automobilovém průmyslu o 5 %. Tento vývoj svědčí o dynamice a inovacích v sektoru, které jsou v této obtížné situaci podpořeny rostoucí poptávkou po vozidlech využívaných jak k městské mobilitě, tak ve volném čase.

4.2

Přibližně 25 000 těchto pracovních míst je přímo svázáno s výrobou dvoukolových motorových vozidel a nachází se převážně v Itálii, Španělsku, Francii, Spojeném království, Německu, Rakousku a Nizozemsku. Sezonní charakter trhu s dvoukolovými motorovými vozidly (který kvete hlavně na jaře a v létě) je příčinou výrobních „špiček“ v určitých obdobích roku, během nichž výrobci zaměstnávají i sezonní pracovníky. V tomto směru se požaduje větší flexibilita, aby bylo možné reagovat na dočasné potřeby trhu.

4.3

Zhruba 20 000 těchto pracovních míst je svázáno s dodávkami dílů a nachází se převážně v Itálii, Španělsku, Francii, Spojeném království, Německu, Nizozemsku a Maďarsku.

4.4

Asi 105 000 těchto pracovních míst je v oblasti prodeje a poprodejního servisu. Jsou rozmístěna v celé EU, přestože 92 % těchto pracovních sil je zaměstnáno v Itálii, Německu, Francii, Spojeném království, Španělsku, Holandsku, Řecku, Belgii a Švédsku.

5.1

Výše zmíněné údaje ukazují, že sektor dvoukolových motorových vozidel je v posledních letech velmi dynamický a že evropský trh roste: v roce 2007 to bylo více než 2,7 milionu vozidel (vozový park EU se odhaduje přibližně na 34 milionů vozidel). Krize, která v posledních dvou letech postihla EU, však způsobila v roce 2008 zmenšení trhu EU o 7,4 % oproti roku 2007. Bylo konstatováno zejména významné snížení v posledním čtvrtletí roku 2008 o 34 % oproti stejnému období v roce 2007. Tento negativní trend se potvrdil v prvním čtvrtletí roku 2009, kdy prodej dvoukolových motorových vozidel zaznamenal pokles o 37 % oproti stejnému období v roce 2008. Zatím předběžné údaje pro rok 2009 potvrzují negativní vývoj na trhu, kde došlo oproti roku 2008 k celkovému snížení o 21 % a oproti roku 2007 o 25 %.

5.2

Vliv krize je přítomen v celém sektoru. Pro výrobce pokles prodeje znamená kromě vážného poklesu zisků rovněž omezení výroby za účelem řízení skladových zásob. Snížení jako takové způsobilo zkrácení pracovní doby, výpadky ve výrobě a méně časté zaměstnávání sezonních pracovníků a mělo za následek přezkum krátkodobých a střednědobých průmyslových plánů. V některých případech bylo nutné trvale omezit stavy pracovníků, a to až o 25 %. Někteří středně malí výrobci byli nuceni přistoupit k režimu nucené správy a jsou v současnosti na prodej, další potom rovnou ukončili svoji činnost. Tento vývoj je předobrazem dalších restrukturalizací, i když je obtížné předvídat dopady na hospodářskou a sociální strukturu vzhledem k možnému přemístění podniků mimo Evropu.

5.3

Také dodavatelé dílů musí vzhledem k poklesu poptávky ze strany výrobců omezit výrobu, což má následně dopad na zaměstnanost. Někteří museli ukončit činnost a v současné době se odhaduje, že zhruba 10 % dodavatelů tohoto sektoru hrozí bankrot. Tento stav je příčinou dodatečných nákladů i pro výrobce, kteří musí činit neplánované investice, aby podpořili dodavatele dílů, nebo musí najít dodavatele jiné, či dokonce vyvíjet nové formy pro součástky z hliníku nebo plastu, aby jejich dodávky odpovídaly těm, které již nejsou k dispozici. V současnosti poklesly objednávky – a obraty – přibližně o 40 %. Není výjimkou, že v zájmu udržení konkurenceschopnosti se mnozí výrobci obracejí na dodavatele z jihovýchodní Asie.

5.4

Sektor prodeje a poprodejního servisu je vážně zasažen krizí a omezením činnosti i z důvodu omezených rozměrů podniků (malé a střední podniky a rodinné podniky). Například Španělsko zaznamenalo v roce 2008 snížení počtu prodejních míst o 25 %, což mělo za následek propuštění více než 6 000 pracovníků. Pokud nedojde ke změně trendu, očekává se, že v letech 2009 až 2010 ukončí činnost přibližně 25 % podniků a prodejců a 60 % obchodních zástupců. Vliv krize na distribuční síť je příčinou dodatečných nákladů i pro výrobce, kteří musí síť podporovat, aby byla zachována odbytiště pro výrobky a bylo možné těžit z hospodářské obnovy, až k ní dojde.

5.5

EHSV se obává, že pokud nebudou co nejdříve vypracovány politiky zaměřené na podporu tohoto sektoru, bude možné během roku 2010 sledovat další podstatný úbytek pracovních míst. Navíc je v zájmu přispění k udržení zaměstnanosti v odvětví nezbytné rozvíjet „sociální dialog“, a to prostřednictvím celoživotního učení a specializace pracovníků i na úrovni vysokých škol, a zároveň podpořit omezování nejistých pracovních míst.

5.6

Opatření na podporu poptávky po dvoukolových motorových vozidlech byla zatím nekoordinovaná a nedostatečná. Na rozdíl od automobilového průmyslu začala v Evropě prosazovat příspěvky na šrotovné pouze Itálie a nejenže účinek tohoto opatření na italský a zprostředkovaně i evropský trh byl pozitivní, ale přispěl i k vyřazení více znečišťujících vozidel z provozu. Itálie prošla vývojem z počátečního stavu v prvních dvou měsících roku 2009, kdy pokles na trhu činil zhruba 35 %, k pozitivní situaci pro skútry s malým zdvihovým objemem válců, které se těšily příspěvku na šrotovné na stará vozidla ve výši 500 EUR. V negativní situaci se nadále nacházejí motocykly a mopedy, u nichž činil celkový propad více než 20 %. Přestože ve Španělsku byl po šesti měsících reklamy v červenci tohoto roku schválen příspěvek na šrotovné pro dvoukolová motorová vozidla, nepřikročilo se dosud k jeho uplatňování, takže bylo jen živeno očekávání spotřebitelů, a tím byl ještě více brzděn prodej (od ledna do srpna 2009 byl oproti stejnému období v roce 2008 zaznamenán pokles o 52 % u mopedů a o 43 % u motocyklů). Z tohoto příkladu jasně plyne důležitost existence evropské právní úpravy, která by podpořila stabilitu vnitrostátních trhů a díky ní přispěla ke zvýšení důvěry spotřebitelů.

5.7

Opatření na podporu poptávky jsou rozhodně výhodná pro uživatele, neřeší však nutně problém dodavatelů dílů nebo evropského sektoru motocyklů. Například v Itálii mohutně podpořil fixní příspěvek ve výši 500 EUR malé skútry s obsahem motoru 125 a 150 cm3, které se dovážejí z Tchaj-wanu a prodávají za cenu mezi 1 500 a 2 000 EUR, v menší míře pak evropskou výrobu s vyššími cenami, zatímco nijak neposloužil k podpoře poptávky u středních motocyklů v cenové hladině mezi 6 000 a 8 000 EUR. Evropští dodavatelé dílů z toho neměli prospěch žádný, neboť nedodávají pro asijské výrobce. Zdá se, že k zajištění prospěšnosti pro celý sektor je nezbytné připravit opatření na podporu poptávky zaměřená na zabezpečení příspěvku, který roste souběžně s cenou podporovaných vozidel, zejména těch, jež se vyznačují pokročilými řešeními, co se týče omezeného dopadu na životní prostředí, a moderními bezpečnostními systémy.

5.8

Je mimořádně naléhavé, aby byl usnadněn přístup podniků z tohoto sektoru v EU k finančním prostředkům, aby mohly nést dodatečné náklady způsobené krizí. Dále je třeba pokračovat v investicích do výzkumu, vývoje a inovací (výrobci a dodavatelé dílů společně) s cílem zachovat konkurenceschopnost a zaměřit se na kvalitu a inovace, aby se vyráběla stále ekologičtější a bezpečnější vozidla.

6.1

Kdyby se negativní výsledky prvního pololetí měly opakovat i ve zbývajících měsících roku 2009, celý sektor by byl v roce 2010 postižen omezením své vlastní schopnosti čerpat úvěry od bank. I v případě brzké hospodářské obnovy bude investiční schopnost a schopnost provádět výzkum a vývoj omezena a bude mít střednědobé negativní dopady, takže podniky budou zranitelnější, což se může dále projevit na zaměstnanosti.

6.2

V posledních deseti letech, od zavedení emisní normy Euro 1 v roce 1999 až po nyní uplatňované normy, dosáhl sektor výrazného snížení znečišťujících emisí CO a HC o přibližně 90 %, a emisí NOx o více než 50 %. Pokud jde o snížení znečištění hlukem, bylo dosaženo povzbudivých výsledků. Sektor jako celek (včetně sdružení spotřebitelů) stále usiluje o dosažení dalších zlepšení, jichž lze docílit především na silnicích používáním pouze homologovaných výfuků a ekologičtější jízdou. V oblasti bezpečnosti se sektor pokusil o inovace řadou vyspělých brzdových systémů, jež postupně rozšiřuje na různé typy dvoukolových motorových vozidel, včetně vozidel s novým uspořádáním, jako jsou například trojkolky a čtyřkolky.

6.3

Komise připravuje návrh nařízení o dvoukolových motorových vozidlech, který je očekáván v prvních měsících roku 2010. Ačkoli by bylo třeba docílit dalšího pokroku v oblasti životního prostředí a bezpečnosti, v současných hospodářských poměrech je rozhodující vyvarovat se prudkých změn a brát ohled na reálné možnosti sektoru a velikost jeho subjektů. Co se týče nových norem Euro, je nutné navrhnout cíle, kterých sektor může dosáhnout, a to postupným uplatňováním, jež bude zohledňovat časové lhůty vyžadované plány, industrializací a trhem. V nařízení by měla být dána přednost přístupu, který sektoru umožní využívat své vlastní inovační schopnosti, což mu zajistí takovou míru flexibility, která bude s to zohlednit konjunkturu a velkou rozmanitost produktů (z důvodů technických i tržních), především v souvislosti s šířením moderních brzdových systémů. Průmysl již v tomto duchu předložil Komisi návrhy zohledňující aspekty životního prostředí a bezpečnosti silničního provozu.

6.4

„Tradiční“ výrobci jsou a stále více budou (zejména za současné hospodářské situace) vystaveni nízkonákladové a málo kvalitní konkurenci zejména ze zemí jihovýchodní Asie, konkrétně u motocyklů s malým a středním zdvihovým objemem válců, u nichž jsou nízké marže. Z provedených výzkumů vyplývá, že tyto dovezené výrobky často neodpovídají evropským normám a představují nebezpečí pro bezpečnost spotřebitele i pro životní prostředí. Zkoušky provedené u vzorků čínských dvoukolových motorových vozidel dovezených do EU zaznamenaly porušení norem, jež vedlo k tomu, že brzdné dráhy byly až o 35 % delší a emise znečišťujících látek až dvacetkrát vyšší, nežli jsou požadavky EU pro schvalování typu. Jsou zde také problémy související s paděláním vozidel z evropské produkce nebo jejich částí výrobci z rozvojových zemí a také zfalšování prohlášení o shodě obchodními společnostmi, jež dovážejí do EU vozidla, která nevyhovují jejím požadavkům. V takovém segmentu trhu EU, který je z hlediska cen velmi citlivý, je k zaručení spravedlivé hospodářské soutěže nutný větší dohled nad schvalováním typu a nad trhem pomocí důkladných kontrol „shodnosti výroby“ příslušnými orgány a/nebo stanicí technické kontroly u vozidel uváděných do prodeje, jejichž účelem by bylo u těchto vozidel ověřit shodu se schváleným typem a neporušování práv duševního vlastnictví.

6.5

Spotřebitelé naopak oceňují „tradiční“ výrobce za design, kvalitu výrobků a jejich míru inovací a bezpečnosti. K tomu dochází u široké škály vozidel s malým a středním zdvihovým objemem válců, a zejména u vozidel s vysokým zdvihovým objemem válců a vysokou přidanou hodnotou, která se odlišují svým technickým vybavením a u nichž je důležitá značka. Tyto výrobky jsou v současné hospodářské situaci zasaženy nejvíce. Větší rozšíření technologicky vyspělých vozidel, například hybridních vozidel a vozidel s elektromotorem, která se na trhu začínají objevovat, bude do značné míry záviset na podpoře ze strany veřejného sektoru, a tedy na schopnosti překonat stávající krizi.

6.6

Dohody o volném obchodě si žádají mimořádnou pozornost, aby bylo zajištěno, že liberalizace celních poplatků mezi EU a zeměmi jihovýchodní Asie přinese ovoce oběma stranám a zároveň budou odstraněny netarifní bariéry (například zákaz provozu motocyklů se zdvihovým objemem válců nad 250 cm3 v Číně), které pro evropské vývozce představují závažný problém.

6.7

Aby mohli evropští výrobci čelit současným výzvám, musí stejně jako v minulosti pokračovat v restrukturalizacích, fúzích a přebíráních a navazovat další spolupráci, která povede k maximalizaci možné součinnosti.

6.8

Přežití evropských dodavatelů dílů má zásadní důležitost pro zachování specifik typických evropských výrobků, které uživatelé považují za jedinečné. Je proto třeba zabránit tomu, aby se opakovala například historie sektoru jízdních kol, v němž došlo k vymizení dodavatelů důležitých dílů, jako jsou např. rámy, což vedlo k tomu, že chce-li Evropa montovat jízdní kola, je dnes závislá na Číně.

6.9

Evropští dodavatelé dílů nejsou s to čelit cenové konkurenci a musí se nezbytně nutně zaměřit na inovace, na vývoj plánů společně s výrobci, aby mohli – pokud možno – dosáhnout úspor z rozsahu, a na produktivní partnerství, která zaručí tok objednávek široké škály výrobků mezi výrobci a dodavateli.

6.10

Aby bylo možné lépe čelit těmto výzvám, podpořit konkurenceschopnost sektoru a zaměstnanost, bylo by žádoucí vypracovat strategii, která by byla podobná strategii CARS21 a byla by určena celému sektoru dvoukolových motorových vozidel.

6.11

Prostředky na výzkum ze 7. rámcového programu by mohly k těmto cílům přispět a upřednostnit podniky, které vyrábějí v Evropě a využívají evropské dodavatele. Výzkumná platforma zaměřená na sektor dvoukolových motorových vozidel by proto měla zásadní přínos (zejména pro malé a střední podniky) díky účasti v konsorciích vytvářených s účelem určení výzkumných priorit, jako tomu je v automobilovém průmyslu.

6.12

Komise nedávno představila akční plán pro městskou mobilitu a jako jeden z cílů určila zlepšení plynulosti provozu, což je vlastnost, která je pro dvoukolová motorová vozidla typická. Sektor dvoukolových motorových vozidel se kvůli hospodářské krizi stal zranitelným, ale z dlouhodobého hlediska bude těžit z rostoucí potřeby po alternativních vozidlech s nízkými emisemi v zájmu udržitelnější mobility, především ve městech, pokud však bude možné ve střednědobém výhledu překonat stávající hospodářské problémy bez toho, aby vznikly nenapravitelné škody.

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/35

—

které by bylo schopné vyrábět ve všech evropských regionech za (často narušených) podmínek světového trhu,

—

které by zároveň splňovalo veškerá očekávání týkající se výroby (kvalitu, bezpečnost, ochranu přírodních zdrojů, dobré životní podmínky zvířat atd.) a vyrovnalo se s evropskými náklady,

—

a které by navíc zaručovalo moderní trh práce s atraktivními odměnami, jenž by se vyznačoval vysokým počtem pracovních míst a vysokým stupněm jistoty i vysokou úrovní vzdělání a další kvalifikace.

—

rostoucí volatilita trhů s cenami výroby směřujícími k poklesu;

—

rostoucí síla trhu odvětví distribuce a uvádění na trh oproti výrobcům;

—

nezaměnitelné problémy v oblasti výroby a uvádění na trh místních a regionálních výrobků vysoké kvality. V tomto smyslu chybí specifické předpisy pro místní a regionální trhy.

—

nemnohá ještě existující opatření ke stabilizaci trhu nejen zůstala zachována a byla používána, pokud to trh vyžaduje, ale aby byly vyvíjeny a zaváděny nové myšlenky ke stabilizaci trhu, které budou v souladu s WTO,

—

z důvodu rostoucích nejistot na mezinárodních zemědělských trzích byla přijata strategická opatření pro případ krize u zemědělských produktů ve formě skladových zásob,

—

se dodatečně promyslelo, jak by bylo možno pomocí organizací producentů příp. odvětvovými dohodami působit stabilizačním způsobem na trhy.

—

na obalech mléka byly zobrazeny pasoucí se krávy, jestliže mléko pochází od zvířat, která nemají přístup na pastvu. Místo toho je třeba podporovat odpovídající tržní rozdíly (programy produkce mléka z pastvin nebo sena až po regionální uvádění na trh prostřednictvím malých družstev producentů),

—

byla prováděna reklama regionálními údaji, přestože produkty byly vyrobeny někde jinde.

—

přímé platby prvního, resp. druhého pilíře budou určeny výlučně aktivním zemědělcům, svazům pro udržování krajiny nebo dalším institucím, provádějícím udržování kulturní krajiny;

—

přímé platby prvního, resp. druhého pilíře zohlední existující a vytvořená pracovní místa v každém podniku;

—

přímé platby prvního, resp. druhého pilíře mají proplatit společenské služby zemědělství, které jsou nutné k udržení evropského modelu zemědělství. Příjem zemědělců by měl vycházet zejména z cen regulovaného trhu, na němž jsou náklady na produkci uznány trhem.

—

přímé platby prvního, příp. druhého pilíře by na základě velmi rozdílných zemědělsko-klimatických podmínek v EU měly obsahovat složky, které budou zemědělcům nezávisle na členském státě kompenzovat zemědělsko-klimaticky podmíněné náklady (5).

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/43

1.1

Světové hospodářství dospělo k doposud nevídané integraci. Vzhledem k velké celosvětové krizi v multipolárním světě potřebují mezinárodní organizace nové řízení a větší legitimitu. Tato legitimita se musí opírat o společné hodnoty, normy a cíle, o provázanost a účinnost a o zapojení všech zemí a jejich občanů. EHSV podporuje EU v její aktivní účasti na rozvíjení tohoto nového řízení mezinárodních organizací.

1.2

Ještě před současnou krizí se uznávalo, že reforma mezinárodních organizací, organizací OSN a brettonwoodských institucí je nezbytná, avšak po vypuknutí finanční a hospodářské krize začal reformní proces nabírat na rychlosti. Jakmile se ukázalo, že dopad finanční krize je nezvratný a je nutné jednat, převzala iniciativu skupina G20. Navzdory tomu, že byly výsledky procesu skupiny G20 pozitivně přijaty, vyvstává otázka legitimity jejích rozhodnutí. EHSV žádá, aby EU rozvíjela efektivní vazby mezi procesem skupiny G20 a reprezentativními organizacemi OSN a posílila ECOSOC.

1.3

V řízení mezinárodních organizací musejí zastávat výraznější úlohu nově vznikající a rozvojové země. EHSV podporuje další restrukturalizaci Světové banky a MMF tak, aby se zvýšilo zastoupení těchto zemí.

1.4

Řízení mezinárodních organizací by mělo vycházet z Charty OSN a ze Všeobecné deklarace lidských práv OSN. EU důrazně podporuje multilaterální spolupráci a EHSV s touto politikou plně souhlasí. EHSV však pozoruje, že kontext pro prosazování multilaterálních hodnot se změnil, a je proto toho názoru, že je třeba přezkoumat sdělení EK k politikám EU zaměřeným na multilateralismus  (1).

1.5

I v případě, že mají mezinárodní organizace jasné cíle, chybí jim efektivnost z důvodu nevhodného monitorování důsledků jejich rozhodnutí a posouzení jejich dopadu. EU vyvinula monitorovací systémy, což jsou osvědčené postupy, které by mohly být přijaty na mezinárodní úrovni s cílem monitorovat složité zásahy na více úrovních. EHSV vyzývá EU, aby tyto monitorovací systémy v mezinárodních organizacích zavedla.

1.6

EHSV podporuje posílení autority mezinárodních organizací v oblasti regulace finančních trhů na mezinárodní úrovni za účelem zabránění nové finanční krizi. EHSV doporučuje vyšší míru regulace na evropské a mezinárodní úrovni v těchto oblastech: zvýšení rezerv, regulace hedgeových fondů, otevření daňových rájů, odmítání nadměrných a nemorálních odměn, snížení pákového rizika a nadnárodní konsolidace orgánů dohledu.

1.7

EHSV podporuje veškeré iniciativy EU zaměřené na povzbuzení spolupráce a soudržnosti mezi mezinárodními organizacemi. EHSV naléhavě vyzývá EU, aby zahájila monitorování iniciativy kancléřky MERKELOVÉ a usnadnila formální dialog mezi mezinárodními organizacemi, aby tak podpořila spolupráci založenou na agendě důstojné práce MOP.

1.8

EHSV vítá usnesení Evropského parlamentu, které vyzývá členské státy EU k ratifikaci aktualizovaných úmluv MOP, a podporuje výzvu Evropského parlamentu adresovanou Komisi, aby připravila doporučení členským státům týkající se ratifikace aktualizovaných úmluv ILO a aktivně přispěla k jejich provádění. EHSV si přeje být aktivně zapojen do přípravy tohoto doporučení.

1.9

EHSV uznává význam „měkké síly“ používané EU v řídících strukturách mezinárodních organizací, avšak je toho názoru, že EU by měla pro každou mezinárodní organizaci rozvinout strategii, která by zvýšila její moc a posílila její pozici. Při přípravě těchto strategií by měly být názory EHSV vyslyšeny na poradních schůzích.

1.10

EHSV doufá, že nová Lisabonská smlouva, nový vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a posílená diplomatická spolupráce umožní vyjadřovat jednotnější názory a zlepší pozici EU v mezinárodních organizacích. EHSV vyzývá EU, aby ve svých vnějších politikách vystupovala jednotně a v souladu se svými cíli.

1.11

Proces vytváření nové řídící struktury není příliš transparentní. Měli by být do něj zapojeni sociální partneři a reprezentativní organizace občanské společnosti a EHSV očekává, že EU učiní informace o tomto procesu snadno přístupné.

1.12

Mezinárodní organizace získávají efektivitu, když jsou otevřené konzultacím s reprezentativními organizacemi občanské společnosti, odborovými organizacemi a organizacemi zaměstnavatelů. Musí být součástí jejich transparentních poradních struktur a podílet se na jejich monitorovacím systému. EHSV očekává, že EU (EK a členské státy) budou podporovat a usnadňovat konzultaci organizací občanské společnosti a sociálních partnerů v budoucích řídících strukturách mezinárodních organizací.

2.1

Diskuse o systému řízení mezinárodních organizací není nová, ale rychlé šíření a hluboké dopady celosvětové finanční krize ukázaly slabost globální správy věcí veřejných v celosvětovém hospodářství a narůstající vzájemnou závislost všech zemí. Krize nejen zasáhla všechny ekonomiky, ale vyvinula se také do vážné krize zaměstnanosti, postihující miliony již tak ohrožených pracovníků a firem. Chceme-li co nejvíce omezit negativní dopad krize a předejít budoucí krizi, bude nutné lépe regulovat odvětví finančnictví, v němž tato krize začala. Ale nejen to. Abychom vytvořili udržitelné a na hodnotách založené hospodářství, nové a účinnější, musíme vytvořit správu světového hospodářství, která bude zodpovědnější za své kroky a transparentnější.

2.2

Toto stanovisko se zaměří na ty mezinárodní organizace, které řídí sociální, hospodářské a finanční politiky, se zřetelem na probíhající proces reforem těchto organizací a na kontext finanční krize: OSN, WTO, MOP, Světová banka, Mezinárodní měnový fond, OECD, skupina G20 a Rada pro finanční stabilitu.

2.3

Svět čelí závažné globální krizi, kterou je možné účinně řešit jen na globální úrovni. To platí nejen pro překonání současné finanční a hospodářské krize, ale také pro řešení krize v oblasti potravin, energetiky a vody, prohlubování chudoby, environmentálních problémů včetně účinků změn klimatu, bezpečnosti a nárůstu migrace.

2.4

Globalizace změnila hospodářské vztahy, což musí brát v úvahu struktura globální hospodářské správy. Mění se mocenské vztahy, země BRIC se stávají významnější hospodářsky, politicky i strategicky. Posunuli jsme se od bipolárního světa studené války přes unipolární nadřazenost Spojených států k multipolárnímu světu. Nově vznikající ekonomiky a rozvíjející se země musejí získat své postavení v institucích, ze kterých se skládá nový model globálního řízení.

2.5

Tyto problémy mohou řešit pouze instituce, které jsou pro to legitimní. Nové řídící struktury budou mít tuto legitimitu pouze tehdy, až budou koherentní ve svých politikách, účinné v jejich provádění a budou zapojovat všechny země a jejich občany.

2.6

V minulých letech bylo realizováno několik iniciativ týkajících se revize globálního řídícího systému mezinárodních organizací a reforem OSN. Bylo dosaženo pokroku ohledně přístupu OSN „Delivery as one“ na národní úrovni, který byl řízen místním koordinátorem OSN. V roce 2009 ohlásil Výbor vedoucích sekretariátu pro koordinaci OSN 9 iniciativ, které mají společně provést organizace OSN a brettonwoodské instituce. Při hledání nové struktury řízení světového hospodářství se navrhuje, aby byly prozatím posíleny úloha a pravomoc ECOSOC. Po vypuknutí finanční a hospodářské krize začal reformní proces nabírat na rychlosti, přičemž iniciativu převzala skupina G20.

2.7

Vedoucí přestavitelé zemí G20 přijali ve dnech 24. a 25. září 2009 v Pittsburghu rozhodnutí, která podstatným způsobem změní řízení mezinárodních organizací. Rozhodli, že G20 bude hlavním fórem jejich mezinárodní hospodářské spolupráce. Dohodli se, že budou pokračovat ve svém úsilí zaměřeném na regulaci finančních trhů a na to, aby se kvalitní pracovní místa dostala do středu hospodářské obnovy. Shodli se na zřízení rámce pro silný, udržitelný a vyvážený hospodářský růst, pro nějž se zavázaly stanovit společné střednědobé cíle, aby jejich makroekonomické, daňové a obchodní politiky odpovídaly udržitelnému a vyrovnanému růstu celosvětové ekonomiky. Pověřili MMF, aby jim pomáhal při posuzování jejich politik, a tak usnadnil jejich dialog. Tímto způsobem značně zvýšili úlohu MMF, kterou již posílilo dodatečné financování ve výši 500 miliard dolarů. Byla znovu potvrzena pravomoc Světové banky v oblasti zmírňování chudoby s dodatečnou půjčkou (ve výši 100 miliard dolarů) a se zvláštním zaměřením na zajišťování potravy a energie pro chudé osoby. Vedoucí představitelé G20 se znovu setkají v červnu 2010 v Kanadě, v listopadu 2010 v Koreji a v roce 2011 ve Francii.

2.8

Vedoucí představitelé G20 se dohodli na modernizaci struktury ekonomické spolupráce. Hlasovací práva v rámci MMF pro nově se rozvíjející země vzrostou o 5 % na úkor nadměrně zastoupených a menších ekonomik. Také Světová banka je žádána, aby posoudila zastoupení nově se rozvíjejících zemí ve své struktuře přijímání rozhodnutí.

2.9

Přes poměrně dobře přijímané výsledky setkání G20 se zpochybňuje legitimita její vůdčí úlohy. Z diskuse jsou vyloučeny nejchudší země světa. Agenda skupiny G20 nevychází z dohodnuté politiky a nepodílejí se na ní všechny významné mezinárodní organizace. V rámci OSN existují značné obavy, že úloha této organizace se oslabuje, zvláště co se týče sociálně hospodářských problémů. Je třeba dosáhnout rovnováhy mezi novou úlohou G20, OSN a jejími agenturami a brettonwoodskými institucemi. Dá se očekávat, že spolu se stálou a rychlou změnou hospodářských a politických vztahů se budou objevovat i nové iniciativy a myšlenky.

2.10

Země G20 musí rozvíjet efektivní vazby s reprezentativními procesy OSN, aby byly v nové a inkluzivní struktuře zohledněny zájmy zemí celého světa spolu se zřízením „Hospodářské a sociální rady bezpečnosti OSN“, se zevrubně reformovanou radou ECOSOC s posílenými rozhodovacími pravomocemi nebo „Světovou ekonomickou radou“ (2). EU musí v rámci všech těchto změn nalézt svou pozici a někteří pozorovatelé mají obavy, že měnící se rovnováha moci bude na úkor evropského vlivu na mezinárodní scéně.

2.11

Úloze občanské společnosti a sociálních partnerů v tomto procesu není věnována dostatečná pozornost. EHSV doporučuje, aby G20 dala občanské společnosti a sociálním partnerům formální prostor, a vyzývá ministry práce G20, aby do své práce zapojili instituce, které reprezentují sociální partnery na mezinárodní úrovni. I když některé mezinárodní organizace poskytují sociálním partnerům a organizacím občanské společnosti poradní status, proces není celkově dostatečně transparentní a reprezentativní organizace jako EHSV a hospodářské a sociální rady by měly být aktivněji zapojeny.

3.1

Ať je podoba nového řízení mezinárodních organizací jakákoli, měla by vycházet ze zásad a hodnot OSN. I když mezinárodní organizace mohou mít vlastní řídící strukturu, jejich celkové fungování by mělo být založeno na Chartě Organizace spojených národů, na základních lidských právech, lidské důstojnosti a rovnoprávnosti žen a mužů. Mělo by být spravedlivé a dodržovat mezinárodní smlouvy a normy. Mělo by podporovat sociální pokrok a lepší životní podmínky ve větší svobodě. Nová struktura řízení mezinárodních organizací musí podporovat udržitelný rozvoj a sociální začleňování a musí přinášet účinná řešení největších celosvětových problémů.

3.2

Hodnoty Charty OSN a Všeobecné deklarace lidských práv OSN jsou rovněž hodnotami Evropské unie. EU je založena na zásadě svobody a důstojnosti, dialogu, stability a dodržování mezinárodních dohod. EU je velkým propagátorem multilateralismu a OSN a jeho úmluv. EHSV s tím souhlasí. Zaznamenává však, že se prostředí pro prosazování multilaterálních hodnot změnilo, a proto zvažuje nutnost revidovat sdělení Evropské komise o politikách EU směřujících k multilateralismu (KOM(2001) 231 – Budování efektivního partnerství s OSN v oblasti rozvoje a humanitárních záležitostí – Building an effective partnership with the United Nations in the field of development and humanitarian affairs a KOM(2003) 526 – Evropská unie a OSN: volba multilateralismu – The European Union and the United Nations: The choice for multilateralism).

3.3

Nová řídící struktura celosvětového hospodářství by měla být založena na mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a zaměřit se na řešení naléhavých sociálních problémů, jako je nezaměstnanost, chudoba, zajišťování potravin a vzrůstající nerovnost. Měla by přispět k sociální spravedlnosti a ke spravedlivější společnosti. Měla by hrát větší úlohu při prosazování hospodářství šetrného k životnímu prostředí a chránit veřejné statky, jako je čistá voda a vzduch, biologická rozmanitost a snížení emisí CO2.

4.1

EHSV vyzývá Evropskou komisi i další evropské instituce, aby aktivně podporovaly nové řízení mezinárodních organizací, zaměřené na zvýšení jejich koherence a efektivnosti při činnostech směřujících k zajištění udržitelného rozvoje, důstojné práce a udržitelných podniků.

4.2

Mezinárodní organizace, zvláště OSN a její agentury, mají jasné cíle, avšak často nejsou dostatečně efektivní. I když byly cíle zakotveny v mezinárodních smlouvách a normách, provádění je často nedostatečné a chybí účinný systém hodnocení dopadu. Nové řízení mezinárodních organizací by mělo klást větší důraz na posílení a monitorování jejich rozhodnutí.

4.3

Důležitým nástrojem se stává monitorování, které zaručuje jednotnost provádění politik a managerům a politickým činitelům naznačuje, jak se zaměřit na oblasti, o něž mají největší zájem. Dále poskytuje „včasná varování“, která umožňují včasnou a vhodnou intervenci. EHSV navrhuje, aby se tento postup využíval a rozvíjel společně s potřebami mezinárodních organizací ve větším a koordinovanějším mezinárodním měřítku, protože úspěšná evropská zkušenost s monitorováním komplexních víceúrovňových intervencí stimuluje společnou kapacitu managementu veřejných orgánů, profesionálních pracovníků i soukromého sektoru.

4.4

Mezinárodní organizace mohou být efektivnější, pokud vzájemně posilují své cíle. Některé mezinárodní organizace mají mechanismus pro podávání stížnosti a závazný arbitrážní mechanismus (WTO), jiné mají velice rozvinuté dozorčí mechanismy, avšak bez donucovacích pravomocí (MOP). Politiky mezinárodních organizací by neměly být navzájem protichůdné; cíle organizací OSN, mezinárodních finančních institucí a EU mohou být dosaženy pouze tehdy, pokud tyto organizace budou spolupracovat na vzájemné propagaci svých norem, jako je rovné postavení mužů a žen, udržitelnost, důstojná práce a volný obchod.

4.5

Ústředním tématem diskuse o mezinárodním řízení celosvětového hospodářství je řízení finančních institucí, tedy MMF, Světové banky a Rady pro finanční stabilitu. Nyní je více než kdy jindy naléhavě potřebná regulace finančních trhů a jejich zprůhlednění, jelikož není nadále možné přijímat odpovídající opatření pouze na vnitrostátní úrovni. Aby mohly být mezinárodní organizace více efektivní při předvídání budoucích krizí, EHSV se zasazuje o vyvážené zvýšení jejich pravomocí týkajících se regulace finančních trhů na mezinárodní úrovni, aniž by se však staly příliš restriktivními, omezujícími a byrokratickými. EHSV doporučuje vyšší míru regulace na evropské a mezinárodní úrovni v těchto oblastech: zvýšení rezerv, regulace hedgeových fondů, otevření daňových rájů, odmítání nadměrných a nemorálních odměn, snížení pákového rizika, nadnárodní konsolidace orgánů dohledu aj.

4.6

Má-li se snížit dopad finanční krize na reálnou ekonomiku, je nutná vyšší míra mezinárodní spolupráce. Bezpečné celosvětové hospodářství potřebuje vyšší regulaci více založenou na hodnotách. Německá kancléřka MERKELOVÁ zahájila důležitou iniciativu. Začátkem roku 2009 na setkání WTO, Světové banky, MMF, MOP a OECD navrhla Chartu udržitelné hospodářské správy (3), jež by se měla stát základem provázaných politik pro dosažení společných cílů, přičemž by každá organizace vyvíjela činnost v souladu se svou funkcí. Na základě této charty vedoucí představitelé G20 v Pittsburghu formulovali „Základní hodnoty udržitelné hospodářské činnosti“, v nichž vyjádřili svou zodpovědnost vůči různých zainteresovaným subjektům – spotřebitelům, pracovníkům, investorům a podnikatelům – s cílem zvýšit prosperitu občanů pomocí provázaných hospodářských, sociálních a environmentálních strategií. OECD připravila „Celosvětový standard pro 21. století“, založený na stávajících standardech řízení společností, nadnárodních podniků, boje proti korupci a daňové spolupráce (4). Stiglitzova komise doporučuje důrazná opatření k obraně proti pádu poptávky, vytváření pracovních míst a dosahování rozvojových cílů tisíciletí. EHSV doporučuje, aby EU a její členské státy tyto iniciativy podpořily.

4.7

Zvláštní úlohu ve struktuře nového řízení má sehrát MOP. Její základní pracovní normy a koncept důstojné práce a udržitelných podniků určují hlavní směry řešení krize zaměstnanosti. V červnu 2009 na 98. konferenci uzavřely tři zúčastněné strany MOP „Global Jobs Pact“ (Světovou dohodu o pracovních místech), balíček opatření, která mají zvrátit klesající trendy v oblasti zaměstnanosti a hospodářského růstu. EHSV naléhá na EU, aby usilovala o oficiální dialog mezi mezinárodními organizacemi, který by byl založen na agendě důstojné práce MOP v oblasti zaměstnanosti, rozvoje podniků, sociální ochrany, humánních pracovních podmínek, stabilních odborových vztahů a pracovních práv.

4.8

Výbor doporučuje v zájmu vyšší koherence, aby Evropská unie interně i externě podporovala ratifikaci dosavadních úmluv MOP a provádění agendy důstojné práce. Výbor zejména vyzývá k ratifikaci a provádění úmluv, jež nejtěsněji souvisejí s agendou důstojné práce, včetně úmluv o zdraví a bezpečnosti při práci, úmluv o sociálním zabezpečení a úmluvy 94 o pracovních ustanoveních ve smlouvách o veřejných zakázkách. Pravidla EU nezprošťují členské státy jejich závazků plynoucích z ratifikovaných úmluv MOP. EHSV podporuje výzvu Evropského parlamentu adresovanou Komisi v jeho usnesení z 26. listopadu 2009, aby připravila doporučení členským státům týkající se ratifikace aktualizovaných úmluv ILO a aktivně přispěla k jejich provádění. V návaznosti na stanoviska EHSV k tématu Sociální dimenze globalizace (5) a k tématu Podpora slušné práce pro všechny (6) si EHSV přeje být aktivně zapojen do přípravy tohoto doporučení.

4.9

EHSV navíc podporuje veškeré iniciativy EU na podporu spolupráce mezinárodních organizací v oblasti specifických témat. Dobrým příkladem je spolupráce mezi WTO a MOP v oblasti zaměstnanosti, spolupráce v oblasti problematiky sociálního zabezpečení mezi Světovou bankou a MOP a spolupráce v oblasti provádění základních pracovních norem mezi Světovou bankou a MMF. Největší význam má zaměstnanost mládeže, mikrofinancování a sociální zabezpečení.

5.1

Rozvojové a nově se rozvíjející země musejí hrát podstatnější roli v nových strukturách globálního řízení, které mají zavést mezinárodní organizace. Jejich integrace však musí být založena na pravidlech OSN a dodržování lidských práv. Politiky mezinárodních organizací by měly směřovat k zajištění důstojné práce a uplatňování zásadních pracovních norem MOP v nově se rozvíjejících a rozvojových zemích. Je třeba dále restrukturovat Světovou banku a MMF a zvýšit zastoupení a váhu chudších zemí v jejich orgánech a postupech.

5.2

Je nezbytné pomáhat rozvojovým zemím s cílem usnadnit jejich efektivní účast v rozhodovacím procesu WTO. Musí být vybaveny tak, aby se mohly pohotověji podílet na obchodních jednáních a musí být podporovány v tom, aby prohlubovaly své znalosti v oblasti obchodních záležitostí, stejně jako své technické schopnosti a kompetence v oblasti integrace trhů. Rozvojovým zemím musí být umožněn určitý legitimní prostor pro politiku v obchodních vztazích.

5.3

MMF provedl v březnu 2009 analýzu citlivosti zemí s nízkým příjmem vůči nepříznivým účinkům celosvětové finanční krize a následující recese (7). Podle odhadů MOP by mohlo být více než 200 milionů lidí, převážně z rozvojových a nově se rozvíjejících zemí, postiženo mimořádnou chudobou. Počet zaměstnaných chudých, kteří vydělávají méně než 2 dolary denně, může dosáhnout až 1,4 miliardy a eliminovat veškerý pokrok, kterého se podařilo během posledního desetiletí dosáhnout v celosvětovém odstraňování chudoby. Prohloubení chudoby nejvíce postihne ženy, protože tvoří 60 % světové chudiny. Za těchto okolností je třeba nasadit další síly k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. EHSV požaduje, aby EU vyvinula rozhodné úsilí k dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

6.1

EU má na této mezinárodní scéně zvláštní úlohu. Evropská unie je na začátku 21. století největším vývozcem na světě, zaujímá přední místo v poskytování pomoci rozvíjejícím se zemím a její trh má celosvětový význam. Navzdory tomu některé výsledky výzkumu dokládají, že EU o své postavení v OSN přichází (8). Evropská unie získává pro své rezoluce o lidských právech ve valném shromáždění slabší podporu než před desetiletím, protože roste vliv zemí odmítajících zasahování do „vnitřních záležitostí“, jako je Čína a Rusko (9).

6.2

Systém globálního řízení má pro EU značný význam. Sociálně tržní model Evropské unie je jedinečný a prokázal svou mimořádnou schopnost řešení složitých problémů současné hospodářské krize. EU a její instituce musí přijmout aktivní opatření na obranu svých zájmů a na prosazování svých hodnot.

6.3

EU je zastoupena ve všech mezinárodních organizacích, které se zabývají řízením celosvětového hospodářství, ať je to prostřednictvím účasti členských zemí ve vedení těchto organizací, koordinováním politik členů v těchto organizacích, tím, že je zastupována členy, kteří jim předsedají, či mají status představitele Evropských společenství. Ve většině mezinárodních organizací má Evropská unie pouze status pozorovatele (výjimkami jsou WTO a FAO) a spoléhá při uplatňování svého vlivu na „měkkou sílu“. Ačkoli může být tato „měkká síla“ a síť dobré vůle EU účinná, EU by měla aktivně prosazovat oficiální pozice vždy, kdy je to možné. Evropská unie by měla pro každou z mezinárodních organizací vyvinout strategii, jejíž pomocí by zvýšila svou váhu a posílila své postavení, a mohla tak v těchto organizacích podporovat efektivnější a spravedlivé řízení.

6.4

EU je v MMF zastoupena různými mluvčími (předseda EURMMF, ECB, předseda Euroskupiny, ministr financí předsednictví EU) a rozpory mezi členskými státy ohledně finančních a rozvojových otázek brání Evropě, aby se vyjadřovala jednotně. Co se týče otázek obchodu, EK má pravomoc jednat jménem EU, v jiných finančních či ekonomických otázkách však nemusí ani 16 členských států EU, které mají společnou měnu a některé pravomoci přenesly na ECB, nutně zaujmout sjednocenou pozici. Vzhledem k rostoucímu významu brettonwoodských institucí, zvláště MMF, EHSV naléhavě žádá, aby EU a její instituce zlepšily koordinaci řízení těchto institucí. Země EU mají dohromady 32 % hlasovacích práv v MMF; pro srovnání USA mají 17 %. Snížení vlivu menších členských států EU proto, aby se vytvořil prostor pro nově se rozvíjející ekonomiky, lze kompenzovat lepší koordinací politiky EU.

6.5

EHSV vyzývá EU, aby motivovala MMF k podporování politik, které umožňují přístup k úvěrům a financování, zvláště pro malé a střední podniky a pro zemědělce, jelikož v ekonomikách všech států tyto sektory tvoří základ pro zaměstnanost a poskytují nejvíce pracovních míst. EHSV také žádá, aby Evropská unie usilovala o to, aby mezinárodní finanční instituce zpřístupnily rozvojovým zemím finanční prostředky k zavedení opatření proti působení cyklů a upustily přitom od podmínek, které k cyklickému průběhu přispívají.

6.6

EU od roku 2000 značně navyšuje svoje finanční příspěvky Světové bance (241 milionů euro v roce 2008). EHSV uznává význam Světové banky pro vymýcení chudoby a doporučuje, aby EU požádala Světovou banku, aby přijala takové politiky hospodářského rozvoje, které budou zahrnovat důstojnou práci i přístup ke zdravotní péči, vzdělání a dalším veřejným statkům. EHSV požaduje, aby EU podpořila Světovou banku ve financování plánů obnovy v zemích postižených současnou finanční a hospodářskou krizí, které se soustřeďují na podporu udržitelného rozvoje podniků, vytváření pracovních příležitostí, veřejné investice, aktivní politiky na trhu práce, rozšíření základního sociálního zabezpečení na všechny, doplňkové sociální sítě pro ty nejzranitelnější a investování do zelené ekonomiky.

6.7

Podle nové Lisabonské smlouvy má Evropský parlament spolurozhodovací pravomoci v oblastech obchodní politiky. To pro EHSV představuje nové příležitosti, jak posílit spolupráci s Parlamentem a Komisí v otázkách obchodu. EHSV připravil několik důležitých stanovisek k tématům obchodu a k nutnosti provázat obchodní politiky se sociálními a environmentálními politikami EU. (10) .

6.8

EU tráví mnoho času koordinací svých názorů a pozic v mezinárodních organizacích, a proto je méně času a úsilí na získání podpory pro tyto pozice ze strany dalších členů mezinárodních organizací. Jednou nedávnou kladnou výjimkou je úmluva OSN o právech zdravotně postižených osob. Společnou pozici mohou podpořit organizace občanské společnosti. EHSV poznamenává, že členské země EU při hlasování dospívají ke shodě, a vyzývá EU, aby byla připravena vyjadřovat se jednotně, aby nedošlo ke ztrátě vlivu, když se členové na jistých tématech neshodnou. Ke zlepšení snad v tomto směru přispěje Lisabonská smlouva. Přijetí nové Smlouvy, nová funkce vysokého představitele pro zahraniční věci a posílená diplomatická spolupráce jsou příležitostí, jak zvýšit mezinárodní postavení EU.

6.9

S lepším řízením mezinárodních organizací, s větší koherencí a tedy i větší efektivností se musí začít u nás. Politiky EU v OSN a jejích agenturách, v G20 a v brettonwoodských institucích by měly podléhat týmž zásadám a podporovat tytéž cíle, samozřejmě v mezích mandátu a struktury jednotlivých organizací. Je třeba vyvinout daleko větší úsilí na rozvíjení provázaných politik v mezinárodních organizacích. Pozitivním příkladem je soudržnost politik EU ve prospěch rozvoje. EHSV rovněž odkazuje na soudržnost vnitřních a vnějších politik v Lisabonské strategii. (11).

7.1

Účast sociálních partnerů a organizací občanské společnosti je předběžnou podmínkou ochrany a prosazování hodnot, které jsou pro mezinárodní organizace zásadní. Pro občanskou společnost je řízení mezinárodních organizací velice důležité. Nedávná krize prokázala, že občanská společnost, tedy daňoví poplatníci, pracovníci, spotřebitelé, střadatelé, vlastníci domů a podnikatelé, draze platí za nedostatečné a neefektivní globální řízení.

7.2

Nová řídící struktura se formuje na schůzích v rámci summitů na vysoké diplomatické úrovni. Tento proces není dosti transparentní. Organizace občanské společnosti a sociální partneři mají velmi malý přístup k informacím o tomto procesu, natož k přijímání rozhodnutí. Organizace občanské společnosti a odborové organizace se snaží mobilizovat veřejné mínění a působit na své vlády, aby informovaly o svých úvahách o budoucí řídící struktuře celosvětového hospodářství. Některé podnikatelské kruhy jsou konzultovány, jiné jsou vyloučeny. Názory organizací občanské společnosti a sociálních partnerů by měly být více prosazovány v politickém procesu EU vůči mezinárodním organizacím.

7.3

Na národní, regionální i mezinárodní úrovni existují různé příklady osvědčených postupů zapojování občanské společnosti do řízení mezinárodních organizací. Na mezinárodní úrovni vyniká příklad MOP. Představitelé zaměstnavatelů a pracovníků spolupracují rovnoprávně s vládami ve všech institucích MOP, ať je to v oblasti řízení, rozhodování, určování norem nebo monitorování. Dobrými příklady institucionalizované konzultace se sociálními partnery je také Poradní výbor pro průmysl a obchod (BIAC) a Odborový poradní výbor (TUAC) při OECD. Všechny další mezinárodní organizace při konzultacích přistupují k sociálním partnerům a dalším organizacím občanské společnosti odtažitěji, jak je tomu v případě poradního statusu nevládních organizací v OSN, či jeho absence ve skupině G20. Řízení mezinárodní organizace získá na efektivitě, když se transparentním způsobem institucionalizuje zapojení reprezentativních organizací občanské společnosti a sociálních partnerů. Mezinárodní organizace mohou být efektivnější také tehdy, když organizace občanské společnosti a sociální partneři budou zapojeni do jejich systémů monitorování a včasného varování.

7.4

EHSV očekává, že EU zapojí organizace občanské společnosti a sociální partnery do rozvíjení svých politik a postojů k novému řízení mezinárodních organizací. Výbor rovněž očekává, že EU bude v mezinárodních organizacích propagovat otevřený postoj ke konzultování občanské společnosti a sociálních partnerů při diskusích o jejich řídících strukturách. Účelné konzultace předpokládají transparentnost a snadný přístup k dokumentům v časovém rámci, který umožní vyhodnotit a zapracovat názory zúčastněných stran.

7.5

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/50

—

pokračovat v procesu rozšíření a urychlit proces osvobození od vízové povinnosti s Albánií a Bosnou a Hercegovinou, aby se umožnilo jejich občanům bezvízové cestování do zemí schengenského prostoru. Dále pak zahájit jednání s Kosovem (1) o této otázce;

—

mobilizovat všechny dostupné zdroje financování za účelem maximalizovat investice do projektů v oblasti infrastruktury a využít k tomuto účelu nově vytvořený investiční rámec pro západní Balkán;

—

zachovat sociální rozměr jako prioritu při provádění smlouvy o založení dopravního společenství. Mělo by docházet k podpoře sociálního fóra, aby se z něj mohl stát účinný nástroj posíleného odvětvového dialogu na regionální úrovni;

—

podporovat na západním Balkánu zavádění ekologičtějších způsobů dopravy, jako je vnitrozemská vodní a železniční doprava;

—

zohlednit posouzení sociálně-ekonomického dopadu dopravních sítí při vývoji společné dopravní politiky;

—

podporovat aktualizaci hlavní regionální dopravní sítě v souladu s potřebami;

—

při přezkumu politiky TEN-T počítat s hlavní regionální dopravní sítí v jihovýchodní Evropě jako s budoucí součástí sítě TEN-T, a tím podpořit další integraci západního Balkánu do EU;

—

zahájit studii o zaměstnanosti v zemích západního Balkánu, které jsou smluvními stranami dopravního společenství. Dále věnovat dostatečnou pozornost přípravě programů odborné přípravy pro zaměstnance i zaměstnavatele tak, aby byli lépe schopni reagovat na změny trhu práce;

—

přidělit dostatek pracovních sil sekretariátu dopravního společenství pro řešení sociálních záležitostí a pro sociální dialog.

—

prostřednictvím práce smíšených poradních výborů povzbudit sociální partnery v zemích západního Balkánu, aby se aktivně účastnili sociálního dialogu jak na vnitrostátní, tak na regionální úrovni;

—

uspořádat konferenci o dopravní politice na západním Balkánu za účasti zástupců organizací občanské společnosti ze zemí západního Balkánu, Evropské komise a EHSV;

—

stanovit mechanizmus pro vytvoření a institucionalizaci budoucí spolupráce s regionálním sociálním fórem, kterou je třeba vytvořit podle smlouvy o založení dopravního společenství.

—

posílit regionální spolupráci v oblasti dopravní politiky a infrastruktury;

—

zajistit účinné plánování veřejných investic regionálního zájmu v odvětví dopravy a zintenzivnit budování kapacit v tomto odvětví;

—

zavádět nezbytné reformy a urychlit proces přijímání acquis communautaire;

—

využít příležitosti pro financování/spolufinancování prioritních projektů i doplňkových projektů (partnerství veřejného a soukromého sektoru) a vytvořit vhodné prostředí pro tento typ projektů;

—

zlepšit transparentnost veřejných zakázek;

—

zlepšit správu hranic a zvýšit kapacitu hraničních přechodů, aby se zrychlila a zlepšila kvalita dopravy na regionální úrovni;

—

rozvíjet koherentní politiky na regionální úrovni, které by podpořily intermodální dopravu a zavádění inteligentních dopravních systémů (ITS);

—

dále zlepšovat vztahy se sousedními zeměmi a řešit otevřené otázky ve dvoustranných vztazích;

—

aktivně se účastnit rozvoje strategie pro Podunají, která se v současnosti připravuje s cílem využít společných infrastrukturních projektů prováděných společně s členskými zeměmi EU a sousedními zeměmi;

—

zapojit sociální partnery a zástupce dalších relevantních organizací občanské společnosti do přípravy regionální dopravní politiky a postupně sbližovat politická opatření a reformy v oblasti zaměstnanosti.

2.2.1

EU je přímo zainteresovaná na západním Balkánu, protože tento region leží v srdci Evropy. Všechny země západního Balkánu jsou buď kandidátskými nebo potenciálními kandidátskými zeměmi na členství v EU. Aby dosáhly tohoto cíle, musí splnit všechna kritéria a podmínky požadované pro členství. Regionální spolupráce je jedním z předpokladů jejich úspěšné integrace do Evropské unie, a je proto podstatnou součástí procesu stabilizace a přidružení. Z tohoto důvodu EU ochotně podporuje rozvoj regionálních projektů, včetně hlavní regionální dopravní sítě, která hraje rozhodující roli.

2.2.2

EU považuje dopravu za jasně danou a vhodnou oblast politiky účinné regionální spolupráce, a proto je přesvědčena, že dopravní politika na západním Balkánu může mít velký vliv a přiblížit region k plnění acquis. Význam dopravní politiky je dále posílen skutečností, že čtyři z deseti panevropských dopravních koridorů prochází západním Balkánem. Dopravní politika EU v této oblasti má tři hlavní cíle. Prvním cílem je zlepšit a modernizovat dopravní síť v jihovýchodní Evropě ku prospěchu sociálního a ekonomického rozvoje. Druhým cílem je zlepšit dopravu na této síti prováděním „měkkých“/horizontálních opatření. Třetím cílem je pomoci regionu sladit své předpisy s acquis pro dopravu. Aby mohla rozvíjet tyto priority, projednává EU v současné době smlouvu o vytvoření dopravního společenství se zeměmi západního Balkánu (viz níže odstavec 4.3).

3.2.1

Celková délka hlavní železniční sítě je 4 615 km a skládá se z 3 083 km koridorů a 1 532 km tras. Pouze 15 % hlavní železniční sítě je klasifikováno jako v dobrém stavu, zatímco 19 % je ve špatném nebo velmi špatném stavu. (5)

3.2.2

Železnice jsou nejslabším článkem mezi všemi druhy dopravy. Analýza přístupnosti ukazuje, že trvání cesty je při využití železnice až o 200 % delší než při využití silničního spojení mezi stejnými výchozími a cílovými místy. Železniční infrastruktura je nedostatečně rozvinutá ve všech zemích západního Balkánu. Proto jsou potřebné rozsáhlé investice do železnice ve všech zemích této oblasti. Další budoucí výzvou je restrukturalizace železničních společností, jejichž počet zaměstnanců je často považován za nadměrný.

3.3.1

Celková délka řeky Dunaje (koridor VII) (6) v Chorvatsku a Srbsku je 588 km a řeka Sáva je splavná v délce 593 km. Hlavní síť také zahrnuje sedm námořních přístavů a dva říční přístavy (7). S výjimkou asi 30 km je Dunaj většinou v dobrém stavu, zatímco stav řeky Sávy je mnohem horší (8).

3.3.2

Vnitrozemská plavba představuje nejekologičtější a nejlevnější druh dopravy. Její nevýhodou je však pomalost dopravy.

3.3.3

Intermodální doprava je omezená a v současnosti zahrnuje převážně pozemní dopravu námořních kontejnerů do a z přístavů. Kromě toho existující intermodální terminály jsou stále nedostatečně využívané. V hlavní síti však existuje asi 10 % potenciál pro intermodální dopravu s předpokládaným nárůstem na 15 % do roku 2015.

3.3.4

Lze argumentovat, že země v tomto regionu neustále dosahují pokroku při reformách v odvětví dopravy tím, že realizují své národní dopravní strategie a zavádějí nové zákony a předpisy v souladu s dopravním acquis a dopravní politikou EU. Všeobecně uznávají, že reformy by měly být v souladu s regionálními zájmy, což znamená, že by neměly vytvářet rozdíly, které by působily proti rozvoji a účinné správě hlavní sítě. Pokud jde o proces integrace do EU, některé země v něm pokročily více než jiné.

4.1

Společná dopravní politika pro západní Balkán má svůj původ v Paktu o stabilitě pro jihovýchodní Evropu uzavřeném v roce 1999. Jak již bylo uvedeno výše, EU považuje regionální spolupráci za předpoklad pro budoucí členství zemí západního Balkánu v EU a předpoklad pro rozvoj regionální dopravní politiky. EU proto vyzvala země západního Balkánu, aby vyvinuly meziregionální spolupráci a zlepšily koordinaci v oblasti společné dopravní politiky. Pro stimulaci rozvoje dopravní infrastruktury v jihovýchodní Evropě bylo v roce 2004 podepsáno memorandum o porozumění o rozvoji hlavní regionální dopravní sítě mezi Evropskou komisí a účastníky z tohoto regionu. V důsledku toho se různá fóra zapojená do aktivit souvisejících s dopravní infrastrukturou nahradila třemi hlavními koordinovanými orgány. Strategická rozhodnutí jsou přijímána na výroční schůzce ministrů, provádění memoranda o porozumění koordinuje řídící výbor, zatímco dopravní observatoř pro jihovýchodní Evropu (SEETO) slouží jako stálý sekretariát (9). V memorandu o porozumění se účastníci zavazují k tomu, že společně vypracují a uskuteční víceletý průběžný akční plán na období 5 let. Jiným důležitým úkolem memoranda je vytvořit rámec pro koordinovaný proces vedoucí k vypracování návrhu smlouvy o vytvoření dopravního společenství se západním Balkánem.

4.2

Smlouva o vytvoření dopravního společenství se západním Balkánem, o které již probíhají jednání, nahradí současné memorandum o porozumění. Cílem smlouvy je vytvořit integrovaný trh pro infrastrukturu, systémy pozemní a námořní dopravy a vnitrozemské plavby a služby úzce spjaté s příslušným vnitřním dopravním trhem v Evropské unii. Vytvoření dopravního společenství by urychlilo integraci dopravních systémů v rámci regionu i s dopravními systémy EU. Kromě urychlení sjednocení příslušné legislativy, včetně příslušného sociálního acquis, by dopravní společenství umožnilo, aby uživatelé dopravy a občané měli prospěch z procesu přistoupení mnohem rychleji. Dopravní společenství by také poskytlo provozovatelům a investorům v odvětví dopravy právní jistotu, a tím by se stimulovaly a urychlily nezbytné investice a hospodářský rozvoj (10).

4.3

Dalšími cíli jsou: vytvořit stabilní regulační a tržní rámec, který by byl schopný přilákat investice do všech druhů dopravy a do systémů řízení dopravy, zvýšit účinnost druhů dopravy a přispět k udržitelnějšímu modálnímu rozložení dopravy, a stejně tak propojit rozvoj dopravy se sociálním pokrokem a ochranou životního prostředí. Je nutno zdůraznit skutečnost, že v určitých zemích západního Balkánu nezačne Smlouva platit, dokud nezavedou celé nezbytné acquis.

5.1.1

Hlavní hybnou silou integrace v odvětví dopravy je harmonizace a koordinace v oblasti regulace mezi orgány. Počet subjektů zapojených do procesu rozvoje regionální dopravní politiky vyžaduje odpovídající plánování a koordinaci činností.

5.1.2

Na národní úrovni zavazuje provádění acquis vlády zemí západního Balkánu k plánování a provádění důležitých reforem v odvětví dopravy i v ostatních souvisejících odvětvích. Doplňující částí tohoto procesu by mělo být precizní posouzení dopadů.

5.1.3

Jako jeden z významných aspektů efektivního rozvoje dopravní politiky by mělo být uvedeno účinné plánování veřejných výdajů a spolupráce s ostatními zainteresovanými stranami, včetně sociálních partnerů a mezinárodních finančních institucí.

5.1.4

Další výzvou, která s tím souvisí, je potřeba harmonizace národních dopravních strategií s regionálními zájmy a koordinace provádění projektu hlavní sítě s cílem podpořit účinnou správu a rozvoj hlavní sítě.

5.1.5

V neposlední řadě vyžaduje vyvíjení víceletých průběžných akčních plánů SEETO na rozvoj hlavní regionální dopravní sítě účinné plánování a koordinaci činností na regionální úrovni. Tato koordinace bude také potřebná na regionálním sociálním fóru, kterého se zúčastní zástupci sociálních partnerů a ostatní relevantní zainteresované strany, včetně nevládních organizací ze zemí západního Balkánu.

5.2.1

Potřeba sladit vnitrostátní legislativu s acquis communautaire a standardy EU v odvětví dopravy je prioritní. Acquis v oblasti dopravy je obzvláště rozsáhlé, sahá od přístupu na trh až po sociální, technické, daňové, bezpečnostní a ekologické požadavky. Země západního Balkánu proto stojí před výzvou zavedení a prosazení rozsáhlého souboru acquis v oblasti dopravy, které zahrnuje řadu nařízení, směrnic a rozhodnutí. Jiným problémem je selektivní transpozice a provádění acquis Společenství.

5.2.2

Otázka hraničních přechodů je z důvodu velké fragmentace v regionu jihovýchodní Evropy velmi významná. Doba čekání na hraničních přechodech v současnosti významně ovlivňuje účinnost a konkurenceschopnost hlavní sítě. Země západního Balkánu by měly vyvinout další úsilí ke zlepšení správy a řízení hranic a omezit doby čekání.

5.2.3

Měly by být zdůrazněny i ekologické aspekty. Při rozvíjení projektů v oblasti infrastruktury se uplatňování ekologických standardů stává čím dál tím významnější. Jelikož legislativa týkající se životního prostředí tvoří významnou část acquis, není otázka, zda má být uplatňováno či ne, relevantní. Je však možné konstatovat, že země západního Balkánu zažívají vážné problémy při prosazování ekologických zákonů.

5.3.1

Rozvoj a údržba dopravních sítí vyžaduje financování, které veřejný sektor nedokáže poskytnout. Koordinace dárců zde proto hraje významnou roli. Kromě EU by měly koordinovat své činnosti a přidělovat potřebné finanční prostředky i mezinárodní finanční instituce, jako jsou Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), Světová banka, Evropská investiční banka, Rozvojová banka Rady Evropy (CEB) a bilaterální dárcové. Další možností pro vlády zemí západního Balkánu, jak financovat dopravní sítě, je využít partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP).

5.3.2

Jeho význam byl zdůrazněn na ministerské konferenci, která se konala v září 2009 v Sarajevu. V prohlášení ministrů účastníci nejenom že uznali a uvítali důležitou roli, kterou hraje soukromý sektor v rozvoji infrastruktury, ale také souhlasili s tím, že je potřeba rozvíjet takové institucionální a legislativní prostředí, které by umožnilo soukromému sektoru účastnit se infrastrukturních projektů prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru. Kromě toho vydali prohlášení, že se zavazují navrhnout infrastrukturní projekty na regionální úrovni, a podpořili vytvoření sítě partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem v jihovýchodní Evropě (11). Prohlášení poskytuje dobrý rámec pro intenzivnější přípravu projektů na rozvoj infrastruktury v regionu prováděných prostřednictvím PPP. Jeho provádění však vyžaduje reformy, včetně reformy legislativního a regulačního systému, a stejně tak aktivní podporu ze strany mezinárodních partnerů (Evropské komise, mezinárodních finančních institucí a bilaterálních dárců) formou technické a finanční pomoci.

5.3.3

Jiným důležitým opatřením, jehož cílem je zabezpečit užší spolupráci mezi mezinárodními finančními institucemi, bilaterálními dárci a Evropskou unií je investiční rámec pro západní Balkán. Tento rámec byl spuštěn v prosinci 2009 a skládá se ze společného příspěvkového zdroje a ze společného půjčkového zdroje na financování prioritních projektů na západním Balkáně (12).

6.1.1

Doprava je jedním z nejdominantnějších odvětví z hlediska zaměstnanosti v regionu. Zaměstnavatelé by se proto měli podílet na vytváření politik a provádění reforem prospěšných pro jejich společnosti, ale také pro zaměstnance a občany jednotlivých zemí. Odvětvové dopravní organizace a jednotliví zaměstnavatelé by se také měli účastnit jednání o prioritách vnitrostátních a regionálních dopravních sítí a analyzovat jejich vliv na podporu mobility, vytváření a udržování pracovních míst a celkovém prospěchu pro národní hospodářství.

6.1.2

Vnímání a vliv organizací zaměstnavatelů se v různých zemích regionu liší. Obecně řečeno je jejich postavení spíš slabé hlavně z důvodu nedostatku vnitřních mobilizačních schopností a těžkostí při zajišťování účinné reprezentace a při sledování vlastních zájmů ve vztahu k vládě a jiným zainteresovaným stranám.

6.1.3

Je nezbytné rozvíjet reprezentaci a analytické dovednosti členů organizací zaměstnavatelů, což by mohlo být prospěšné nejenom pro jednotlivých země, ale také pro EU.

6.2.1

Doprava je jedním z největších poskytovatelů zaměstnání v regionu. Sociální podmínky a podmínky na trhu práce jsou ve většině zemí nejisté, přetrvává vysoká nezaměstnanost, vysoká míra chudoby a migrace u aktivní populace i přetížené systémy sociálního zabezpečení. V odvětví železniční dopravy ztratilo práci za poslední desetiletí v průměru 50 % pracovních sil (13). Reforma železnic, kterou má každá země provést, zahrnuje snížení počtu zaměstnanců, privatizaci provozovatelů nákladní dopravy a uzavření nerentabilních místních tratí (14). Plány na liberalizaci železniční dopravy tak ovlivní zaměstnanost a pracovní podmínky.

6.2.2

Ztráta pracovních míst postihuje také odvětví přístavního hospodářství, jakož i závislé komunity a domácí hospodářství. Podobná ztráta míst se vyskytla v odvětví vnitrozemské plavby.

6.2.3

Odborové svazy společně s ostatními sociálními partnery hrají významnou úlohu při posouzení dopadu rozvoje hlavní regionální dopravní sítě na zaměstnanost. Odbory dopravců z regionu za koordinace Evropské federace pracovníků v dopravě prováděly na vnitrostátní úrovni i úrovni EU kampaň za zahrnutí posouzení sociálního dopadu do strategického plánování a provádění smlouvy o vytvoření dopravního společenství (15). Další prioritou odborových organizací je dosáhnout sblížení mezi politikou zaměstnanosti a politikou reforem.

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/56

1.1

Vstup Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 vnesl do institucionálního systému Evropské unie významné změny, zejména tím, že byla vytvořena funkce stálého předsedy Evropské rady. Lisabonská smlouva zároveň položila právní základy „Trojky předsednictví“ (1), což znamená, že během 18 měsíců a na základě předem dohodnutého programu plní úkoly předsednictví Rady EU tři členské státy.

1.2

Z pohledu občanské společnosti má zvláště velký význam článek 11 Lisabonské smlouvy. Ten především stanoví posílení participativní demokracie, zintenzivnění a institucionalizaci dialogu s občany, provádění konzultací při vypracovávání evropských politik a zavedení občanské iniciativy. Toto vše může přispět k posílení občanského dialogu.

1.3

Cílem tohoto dokumentu je prozkoumat témata uvedená v předešlých odstavcích. Za tímto účelem zde poukazujeme na zvláštní úlohu EHSV jako institucionálního představitele organizované občanské společnosti na evropské úrovni, formulujeme návrhy na posílení této jeho úlohy, a zároveň plně podporujeme ta ustanovení Lisabonské smlouvy, jejichž cílem je efektivnější a transparentnější fungování EU a zvýšení její legitimity.

2.1

Po sobě jdoucí předsednictví, nebo přesněji po sobě jdoucí předsednictví Rady Evropské unie, nejsou žádnou novinkou – zásadní je v této funkci prvek rotace, kdy se v ní po půlročních obdobích střídají jednotlivé členské státy. Během tohoto období se země odpovědná za předsednictví stává „tváří“ i „hlasem“ EU; stanoví strategie a plní organizační a reprezentativní funkci.

2.2

Plnění úkolů předsednictví je spojeno s velkou odpovědností a spočívá na společném úsilí celé vlády. Při výkonu předsednictví nesmí členský stát zastávat své vlastní národní pozice.

2.3

Pravidla týkající se předsednictví změnilo 15. září 2006 rozhodnutí Rady, kterým se přijímá její jednací řád (2006/683/ES), jímž byly dány nezbytné základy institutu „Trojky předsednictví“. V něm se v zásadě stanoví, že každých osmnáct měsíců připraví skupina tří členských států, které vykonávají předsednictví Rady během tohoto období, v úzké spolupráci s Komisí a po náležitých konzultacích návrh plánu práce Rady na dotyčné období.

2.4

Jakou výhodu má tato nová forma předsednictví? Je zachován systém po sobě jdoucích půlročních předsednictví, jenž dává každému úřadujícímu předsednictví určitý manévrovací prostor po dobu šesti měsíců. Program, který „Trojka“ společně vypracuje, napomáhá lepší spolupráci mezi členskými státy, jež mohou zajistit větší kontinuitu a koherenci politik Unie a v důsledku toho i jejího života jako celku.

2.5

První skupina po sobě jdoucích předsednictví („Trojka“) se skládala z Německa, Portugalska a Slovinska a funkce se ujala 1. ledna 2007. Po něm následovala v období od 1. července 2008 do 31. prosince 2009 francouzsko-česko-švédská trojka. Všeobecně se má za to, že se činnost těchto „trojek“ z nejrůznějších důvodů, především kvůli chybějícímu právnímu základu, řídí spíše než společnými zájmy (v týmu) národními aspiracemi a snahami.

2.6

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se funkce předsednictví ve „Trojce“ od 1. ledna 2010 ujala skupina států Španělsko-Belgie-Maďarsko. Její činnost vychází z pracovního programu, který byl přijat na zasedání Evropské rady 17. prosince 2009. Tento velmi ambiciózní program se věnuje širokému okruhu otázek. Jedním z prvků, které jsou pro úspěšnou činnost důležité, je složení „trojek“ – jeden velký členský stát (či zakládající země), který má díky tomu nezanedbatelné zkušenosti, jedna později přistoupivší země a jeden „nový“ členský stát.

2.7

Zkušenosti ukazují, že i když země s větší politickou váhou mají také lepší postavení při vyjednávání, menší země mohou své handicapy (často jen zdánlivé) či případný nedostatek zkušeností kompenzovat rozvážnou volbou priorit, dobrou vyjednávací strategií a ochotou ke kompromisu.

2.8

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost vznikne činností předsednictví ve „Trojce“ precedens, pokud jde o rozdělení úkolů mezi předsedu Evropské rady, zvoleného na 2,5 roku (a který může být jednou opětovně zvolen), a „Trojku“, fungující na principu rotace. Zatím nejsme schopni odhadnout všechny důsledky takového rozdělení úkolů. Základem úspěchu je však jejich úzká spolupráce. Vzhledem k tomu, že v nemalém počtu otázek se bude zachován stávající systém, musíme počítat s tím, že vlády jednotlivých států se budou během svého šestiměsíčního předsednictví samozřejmě i nadále snažit na sebe upoutat pozornost a být efektivní. Tato nová situace se vyznačuje prvky, které jsou rovněž důležité pro organizace občanské společnosti.

3.1

Vycházíme zde z toho, že výkon funkce po sobě jdoucích předsednictví Rady je v zásadě úkolem vlád členských států. Tohoto výkonu se rozhodujícím způsobem účastní úředníci (diplomati), odborníci a politici. O organizovaném a institucionálním zapojení občanské společnosti se však nezmiňují ani dokumenty, jimiž se řídí plnění úkolů předsednictví, ani Lisabonská smlouva.

3.2

Jak instituce EU, tak vlády států vykonávajících po sobě jdoucí předsednictví Rady však zároveň stále více uznávají, že účast veřejnosti – tj. organizací občanské společnosti a občanů – může významně přispět k úspěchu jejich působení. To je v souladu s uznáním důležitosti participativní demokracie a hodnoty občanského dialogu.

3.3

Z toho však není možné vyvozovat, že lze na úrovni EU mluvit o jednotné politice a praxi, pokud jde o otázku, jakým způsobem se organizace občanské společnosti zapojují a účastní se realizace programů předsednictví Rady. Na úrovni jednotlivých států může být situace velmi odlišná, zásadní vliv má to, nakolik je občanská společnost v členském státě předsedajícím Radě organizovaná a aktivní a jaké jsou její vztahy s vlastní vládou. Partnerské vztahy zde nelze považovat za charakteristické.

3.4

Z toho, co bylo popsáno výše, lze také vyvozovat, že nelze říci nic obecného o zapojení organizací občanské společnosti do navrhování priorit, které vypracovává země, jež se ujímá předsednictví Rady. Tato situace logicky způsobuje, že občanská společnost pociťuje slabě, či dokonce vůbec, že jde také o její věc.

3.5

S ohledem na to, že předsednictví ve „Trojce“ je poměrně nový pojem, není překvapující, že se dnes zatím můžeme setkat se společnými akcemi či iniciativami předem dojednanými mezi „Trojkou“ a organizacemi občanské společnosti těchto tří zemí pouze příležitostně. První povzbudivé známky bude možné spatřit za předsednictví trojky Španělsko-Belgie-Maďarsko, zejména v rámci přípravy a organizace velké akce občanské společnosti (v Malaze v roce 2010 a v Budapešti v roce 2011).

3.6

V posledních letech se stalo zvykem, že aktuální předsednická země hostí za podpory Evropské komise setkání představitelů občanské společnosti – za francouzského předsednictví se jednalo o významné fórum občanské společnosti, které se konalo v září 2008 v La Rochelle. Zde se diskutuje o otázkách, které se přímo dotýkají organizací občanské společnosti, a v ideálním případě zařadí příslušná země tyto otázky do připravovaných priorit.

3.7

Tematicky zaměřené roky, o nichž rozhoduje Evropská unie (např. rok 2010 jako Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení), představují pro organizace občanské společnosti vhodnou příležitost, jak se účastnit programů a činností předsednictví Rady.

—

zvaní vysokých představitelů zemí předsedajících Radě na plenární zasedání EHSV a na schůze dalších orgánů (sekcí, skupin atd.);

—

vymezování priorit a vypracovávání zvláštních činností EHSV ve vztahu k programům šestiměsíčních předsednictví Rady;

—

stanoviska EHSV k různým otázkám na žádost a z podnětu předsednictví Rady;

—

účast na různých programech předsednictví Rady; zveřejňování stanovisek EHSV k projednávaným otázkám;

—

návštěvy v zemích předsedajících Radě; účast na odborných programech a posilování kontaktů s různými organizacemi občanské společnosti;

—

účast na celoevropsky významných akcích občanské společnosti pořádaných v zemích předsedajících Radě;

—

pořádání konferencí, prezentací, kulturních akcí, výstav atd., které umožňují předsednickým zemím a organizacím občanské společnosti, aby se prezentovaly v sídle EHSV;

—

přijímání skupin návštěvníků (zástupců občanské společnosti) z předsednických zemí v EHSV;

—

zvýšená pozornost věnovaná předsednické zemi a její občanské společnosti v rámci komunikační politiky EHSV.

5.1

Východiskem je zde Lisabonská smlouva a její vstup v platnost dne 1. prosince 2009, jenž vytvořil odpovídající podmínky k tomu, aby mohla Evropská unie na četné výzvy, které před ní stojí, reagovat se zaměřením do budoucna.

5.2

Naším cílem je rozvoj participativní demokracie, zintenzivnění dialogu s občany a posílení občanského dialogu tak, abychom přispěli ke zvýšení demokratické legitimity evropských institucí.

5.3

K tomu je dobrým základem článek 11 Lisabonské smlouvy – nové možnosti, které přináší, jsou v naprostém souladu s dřívějšími stanovisky EHSV, zejména se stanoviskem EHSV Komise a nevládní organizace – Posílené partnerství (přijato 13. července 2000) (2) a se stanoviskem Reprezentativnost evropských organizací občanské společnosti v kontextu občanského dialogu (přijato 14. února 2006) (3). Díky tomu je nejen možné, ale i nutné, aby EHSV jako institucionální představitel organizované občanské společnosti na evropské úrovni aktivně a iniciativně pracoval na co nejúplnějším využití možností, které mu dává Lisabonská smlouva, a zejména její článek 11. Výbor to uvedl ve svém stanovisku k tématu Provádění Lisabonské smlouvy – participativní demokracie a evropská občanská iniciativa (článek 11), které přijal 17. března 2010 (4).

5.4

V této souvislosti jsou předsednictví Rady vhodným nástrojem:

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/59

—

nebyly občanům při využívání jejich participativních možností kladeny žádné zbytečné překážky, jelikož se jedná pouze o „programovou iniciativu“;

—

bylo iniciátorům s pomocí jasných pravidel a ustanovení usnadněno zorganizování iniciativy ve 27 členských státech bez toho, že by naráželi na neočekávané překážky na vnitrostátní úrovni;

—

byla iniciátorům případně poskytnuta finanční podpora, jakmile bude dosaženo určité hranice.

—

horizontálního občanského dialogu;

—

vertikálního občanského dialogu;

—

již existujících postupů konzultace používaných Komisí;

—

nové evropské iniciativy.

4.1.1

Toto ustanovení poskytuje právní základ pro horizontální „občanský dialog“, který blíže nedefinuje. Výbor se již mnohokrát ve stanoviscích vyjadřoval k občanskému dialogu (4), (5), (6), který považuje za klíčový prvek účasti v evropském demokratickém modelu. Mnohokrát již také zdůraznil, že je ochoten plnit úlohu platformy a šiřitele tohoto dialogu a přispívat k vytváření evropského veřejného mínění. V této souvislosti rovněž Výbor opakovaně zdůrazňoval, že si přeje a bude jako partner a prostředník tvůrčím způsobem přispívat k rozvoji občanského dialogu. V tomto smyslu je ochoten plnit svou úlohu jako místo setkávání a také poskytnout praktickou podporu např. tím, že dá k dispozici svou infrastrukturu. Výbor považuje za velmi důležité přispět k tomu, aby občanský dialog dal vzniknout nezbytnému (evropskému) veřejnému mínění a rozvinul se ve skutečnou interaktivní diskusi.

4.1.2

Výbor znovu zdůrazňuje, že tento nástroj participativní demokracie vyžaduje jasnou definici a je třeba stanovit konkrétní způsoby jeho fungování. Tak musí být například jasně stanoveno, jaká kritéria reprezentativnosti musí sdružení uvedená v tomto odstavci splňovat, aby se mohla dialogu účastnit. Výbor již v souvislosti s otázkou reprezentativnosti subjektů organizované občanské společnosti rovněž poukázal na to (7), že je velmi důležité rozlišovat mezi kvantitativní reprezentativností (legitimní zastoupení většiny zainteresovaných) a kvalitativní reprezentativností (doklad příslušné odbornosti). Podle názoru Výboru musí být sdružení zapojená do dialogu jak kvantitativně, tak i kvalitativně reprezentativní.

4.1.3

Dále bude důležité, aby zákonodárce blíže upřesnil, která konkrétní opatření jsou podle něj nutná k tomu, aby byl splněn požadavek „vhodného způsobu“ (viz čl. 11 odst. 1 Smlouvy o EU).

4.1.4

V této souvislosti se zdá Výboru důležité poukázat na rozdíl mezi evropským občanským dialogem a evropským sociálním dialogem a varuje před směšováním těchto pojmů. Evropský sociální dialog je samozřejmě nosným prvkem kvalifikované účasti, řídí se však specifickými pravidly, co se týče obsahu, účasti, postupu a dopadu. To, že je právně zakotven ve Smlouvě, svědčí o jeho významu.

4.2.1

Tento odstavec zohledňuje vertikální občanský dialog a zavazuje orgány Unie, aby jej pravidelně využívaly. Výbor se k tomuto způsobu občanského dialogu již také vyjádřil (8) a žádá Komisi, aby přesněji stanovila způsoby jeho provádění, jak z hlediska obsahu, tak z hlediska procesních předpisů.

4.2.2

Evropský parlament již před nějakou dobou – předběžně k tomuto ustanovení Smlouvy – vytvořil tzv. „Agoru“, která slouží jako nástroj pro vertikální občanský dialog.

4.2.3

Jelikož čl. 11. odst. 2 Smlouvy o EU ukládá všem orgánům, aby vedly dialog s občanskou společností, žádá Výbor všechny ostatní orgány, avšak zvláště Radu, aby se co nejdříve vyjádřily k tomu, jak tento článek Smlouvy hodlají provádět.

4.2.4

Výbor dává všem orgánům Unie k dispozici svou síť a svou infrastrukturu s cílem zahájit tento vertikální dialog s organizovanou občanskou společností a konstruktivně k němu přispět.

4.3.1

Toto ustanovení zasazuje metodu konzultace, kterou Komise i doposud široce využívá, do kontextu nynějšího posílení participativních pilířů evropského demokratického modelu. Výbor připomíná (9)  (10), že postup konzultací je v podstatě důležitým prvkem konceptu „evropské správy“ (11), který Komise začala prosazovat v roce 2001, a jakožto opatření „shora dolů“ občanské společnosti umožňuje jednat nejprve nepřímo. Znovu upozorňuje na to, že je třeba rozlišovat mezi „konzultací“, která je opatřením shora, a „účastí“, která je občanským právem. Aspekt aktivního zapojení organizované občanské společnosti do procesu z vlastní iniciativy (zdola nahoru) toto opatření nijak nenarušuje.

4.3.2

Výbor je ochoten v rámci svého mandátu podporovat Evropskou komisi při provádění konzultací, které překračují obvyklý rámec internetové konzultace on-line, např. prostřednictvím pořádání společného slyšení na specifická témata či veřejných konzultací v rámci fór zainteresovaných subjektů podle metody „open space“.

4.3.3

Avšak konzultace sama o sobě není ještě skutečným dialogem s organizovanou občanskou společností. Výbor proto vyzývá Komisi, aby přepracovala a strukturovala dosavadní konzultační praxi. Časový rámec konzultací musí být jednak přiměřeně uzpůsoben tak, aby měla organizovaná občanská společnost a občané skutečně čas na vypracování svých odpovědí a konzultace neproběhla pouze pro forma. Na druhé straně musí být proces vyhodnocování transparentnější. Komise by měla na příspěvky odpovídat a objasnit své hledisko, proč byl určitý návrh přijat a jiný zamítnut, aby nastolila skutečný dialog. Tato a další zlepšení by Komise měla s organizovanou občanskou společností důkladně projednat.

4.4.1

Výbor sdílí názor, že tato nová evropská občanská iniciativa má pro evropskou integraci význam, který značně přesahuje její právní rozměr, a je třeba ji považovat za první prvek přímé demokracie na nadnárodní úrovni, který se ovšem podle znění tohoto ustanovení vztahuje pouze na občany Unie. Výbor by rovněž přivítal, kdyby při přepracování Smlouvy byli do této iniciativy zahrnuti rovněž příslušníci třetích zemí se stálým pobytem v EU.

4.4.2

Je třeba zdůraznit, že v evropské občanské iniciativě se nejedná o „lidovou iniciativu“, která existuje v mnoha členských státech a jež vyúsťuje v povinné referendum, nýbrž o „iniciativu týkající se agendy“, jež vyzývá Komisi k legislativní činnosti. Je to nástroj menšin, který pouze poskytuje možnost ovlivnit politický program jednání. Legislativní právo na zahájení iniciativy náleží Komisi a případný následující legislativní proces probíhá v rámci stanovených postupů.

4.4.3

Tento nástroj samozřejmě vyžaduje určitá pravidla a normy. Jelikož je však nutné nástroje přímé demokracie na evropské úrovni teprve vytvořit, měl by být pro evropskou občanskou iniciativu stanoven rámec pro progresivní vývoj. Nařízení o provádění čl. 11 odst. 4. Smlouvy o EU mělo stanovit co nejnižší minimální a kvalifikační kritéria a v oblastech, kde na úrovni Společenství chybí zkušenosti, ponechat prostor pro zvážení a výklad, jelikož evropská občanská iniciativa může pouze dosáhnout toho, že Komise zařadí určité téma do svého akčního plánu.

4.4.4

Výbor v žádném případě nesdílí názor Evropského parlamentu, že „sledování postupu občanské iniciativy je politickým úkolem Parlamentu“ (12), a vyjadřuje se proti tomu, aby zákonodárce proces kontroloval v předlegislativní oblasti. Taková „kontrola“ by narušila zásadu rozdělení pravomocí. Výbor proto vyzývá k vytvoření nezávislého poradního orgánu resp. informační služby, který by napomáhal iniciátorům s přípravou a zahájením evropské občanské iniciativy, aby bylo možné ne-li úplně vyloučit, tedy ve většině případů se vyhnout zřejmým střetům se schvalovacími a s prováděcími předpisy.

4.4.5

Parlament po právu poukazuje v téže zprávě na nezbytnost rozlišení mezi peticemi, které mají být předkládány Parlamentu, a občanskými iniciativami, které mají být určeny Komisi jakožto výzvy k činnosti. V tomto smyslu musí být pro oba tyto nástroje spolurozhodování také zcela odlišnými způsoby vytvořeny postupy a požadavky.

4.4.6

Evropská občanská iniciativa jakožto nástroj přímé demokracie je rovněž účinným nástrojem pro zahájení poradních procesů na nadnárodní úrovni. Občané, kteří se dříve od „politické Evropy“ spíše odvraceli, se nyní mohou zapojit prostřednictvím konkrétních iniciativ a cílů. Čím více budou přizýváni a povzbuzováni, aby se bez zbytečných administrativních překážek podíleli na iniciativě, tím spíše upustí od představy o sobě samých jako o divácích, před nimiž se odvíjejí nepochopitelná rozhodnutí, a stanou se subjektem evropské společnosti místo toho, aby byli jejím objektem. Takový postupně spouštěný proces, který vyžaduje řešení evropsky orientovaných problémů, nezbytně povede k vytvoření evropského povědomí a evropského veřejného mínění.

4.4.7

Z hlediska obsahu je třeba upozornit na to, že evropská občanská iniciativa samozřejmě nesmí narušovat Smlouvu či Listinu základních práv Evropské unie. Stejně jako v nepřímém/parlamentárním procesu může ovšem i v přímém/občanském procesu vytváření veřejného mínění dojít k tomu, že extremistická uskupení využijí stávajících způsobů vytváření veřejného mínění a zneužijí je ke svým vlastním cílům. To je pro každou demokracii velká a zásadní výzva, ale zároveň její hlavní výhoda oproti nedemokratickým systémům. Moderní zastupitelská demokracie, která se opírá jak o přímé, tak i nepřímé pilíře, musí být ochotná otevřeně a transparentně prodiskutovat i nepohodlné a dokonce extrémistické požadavky.

4.5.1

Ačkoliv Výbor nebyl přímým adresátem dokončeného konzultačního postupu, přeje si před nastávajícím projednáváním návrhu nařízení v Parlamentu a v Radě poskytnout kvalifikovaný příspěvek k vytváření mínění a dále vyjadřuje svůj názor na otázky, jimiž se zabývá zelená kniha.

4.6.1

Výbor sdílí názor Komise, že mezní hranice musí vycházet z objektivních kritérií. Nesouhlasí s Komisí v tom, že reprezentativnost zájmů Unie je zajištěna nejméně třetinou členských států, tedy devíti státy, nesdílí však ani názor mnoha organizací, že dostatečného počtu je dosaženo již čtyřmi členskými státy.

4.6.2

Výbor spíše sdílí názor Evropského parlamentu, že vhodnou mezní hranici tvoří čtvrtina členských států, tedy v současnosti sedm států. Tato hodnota odkazuje na článek 76 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že právní předpisy pro správní spolupráci v rámci policejní a soudní spolupráce či v trestních záležitostech musí vzejít z iniciativy čtvrtiny členských států. To se Výboru zdá jako vhodná reference pro kvalifikovaný evropský rozměr občanské iniciativy.

4.7.1

Jelikož se Lisabonská smlouva zmiňuje pouze o „podstatném počtu členských států“, existovala by také možnost neuvádět žádný minimální počet účastníků na každou zemi. S ohledem na několikrát uváděný požadavek dvojí většiny ve Smlouvě však Výbor souhlasí s Komisí v tom, že neurčit minimální počet účastníků na každý členský stát by protiřečilo duchu Smlouvy.

4.7.2

Místo pevného číselného stanovení 0,2 % na členský stát Výbor podporuje flexibilní systém, který by mohl umožnit smysluplné srovnání mezi státy. Pro přijetí podpisů členského státu by mohla být požadována absolutní dolní hranice 0,08 % (13). Celkově musí občanská iniciativa dosáhnout samozřejmě 1 milionu podpisů. Z kombinace obou těchto kritérií vyplývá automatické srovnání, které uspokojuje i požadavek Smlouvy týkající se reprezentativnosti a skutečného evropského zájmu.

4.7.3

Takové flexibilní nařízení v zájmu snadnějšího provádění se zdá Výboru rovněž správné z toho důvodu, že evropská občanská iniciativa nakonec nevede k závaznému rozhodnutí, ale je pouze výzvou pro Komisi.

4.8.1

Výbor sdílí názor Komise, že v zájmu vyvarování se zbytečných administrativních nákladů by mělo jako obecná podmínka účasti na iniciativě být volební právo účastníka pro volby do Evropského parlamentu v jeho zemi pobytu. Ačkoliv jsme nakloněni účasti mladých lidí (např. snížením věkové hranice na 16 let), tato odchylka od volebního práva ohledně Evropského parlamentu by nepřiměřeně ztížila přezkoumávání podpisů, jelikož by téměř všechny státy musely zřídit dvojí seznamy voličů.

4.9.1

Co se týče formy, Výbor rovněž soudí, že příliš striktní předpisy by nebyly vhodné; pro úřední podání iniciativy by měly platit povinné formální požadavky a měly by být stanoveny určité minimální podmínky (viz také odstavec 4.13). Obsah iniciativy a žádost o rozhodnutí by měly být formulovány logicky a jasně. Pro toho, kdo se pod evropskou iniciativu podepisuje, musí být vždy jasné, co podporuje.

4.10.1

Nic nebrání stanovení společných pravidel postupu či norem pro shromažďování, přezkoumávání a ověřování podpisů na úrovni Společenství, které by byly odlišné od dosavadního národního práva, jelikož evropská občanská iniciativa představuje (nový) nadnárodní nástroj účasti.

4.10.2

Měly by být povoleny všechny způsoby shromažďování podpisů, které umožňují ověření totožnosti, a mělo by být možné i shromažďování podpisů prostřednictvím internetového portálu a sbírání podpisů na veřejnosti. Podle Výboru by bylo ověřování pravosti podpisů vnitrostátními úřady či notářem neúnosnou překážkou. Avšak kromě ověření totožnosti musí být také zajištěno, že uvedení podporovatelé odevzdali svůj podpis nezávisle a z vlastní vůle. Za tímto účelem je třeba přijmout zvláštní opatření, zvláště co se týče elektronického shromažďování podpisů.

4.10.3

Dostatečnými bezpečnostními a ověřovacími informacemi jsou jméno, adresa, datum narození a pro shromažďování podpisů online ověřovací e-mail. Jde o to, aby bylo zajištěno, že žádná iniciativa, která vychází z minimálních předpisů stanovených nařízením pro shromažďování podpisů, nenarazí v žádné zemi Unie na další neočekávané překážky. Pro Evropany žijící v cizině by mělo být pro udělení hlasu určující bydliště účastníka.

4.10.4

Ověřování odevzdaných podpisů by měly provádět členské státy, v každém případě v rámci namátkové kontroly, která se v mnoha členských státech osvědčila.

4.11.1

Zkušenosti s občanskou iniciativou při přípravě Lisabonské smlouvy ukázaly, že právě zahájení iniciativy může být časově náročné; Výbor proto soudí, že lhůta jednoho roku, již navrhuje Komise, je příliš krátká, a prosazuje osmnáct měsíců. Co se týče již dříve uvedené připomínky, že iniciativa vyúsťuje v proces, který jde ještě dále, než byl konkrétní cíl, a vytváří skutečné evropské veřejné mínění, bylo by podle názoru Výboru politováníhodné, kdyby byl z důvodu relativně krátké lhůty jednoho roku zpochybněn pozitivní výsledek tohoto procesu se všemi jeho průvodními právními a společenskými dopady.

4.12.1

Výbor sdílí názor Komise, že je povinností iniciátorů, aby předem sami vyjasnili zákonnost či přípustnost své iniciativy. Nahlášení by mělo být umožněno na internetové stránce, již poskytne k dispozici Komise, a která by rovněž obsahovala podrobné informace, jejímž prostřednictvím by mohli být o probíhajících iniciativách informováni všichni občané.

4.12.2

V této souvislosti Výbor vyzývá Komisi, aby na internetové stránce věnované evropské občanské iniciativě, která má být zřízena, rovněž poskytla internetový nástroj, který by umožňoval shromažďování podpisů. Navíc by mohla tato internetová stránka fungovat i jako diskusní fórum o různých iniciativách, a tímto způsobem částečně přispět k vytváření evropského veřejného mínění.

4.12.3

Výbor se však domnívá, že pro iniciátory občanské iniciativy by měl být navíc zřízen kontaktní bod, který by jim radil nejen v otázkách postupů, ale také by jim poskytoval základní informace. Výbor je ochoten plnit úlohu této informační služby.

4.12.4

Bylo by možné uvažovat o systému žlutých a červených karet, s jejichž pomocí by iniciátoři občanské iniciativy mohli být relativně včasně upozorněni, že je jejich iniciativa případně nepřijatelná, např. z důvodu formálních kritérií, jako třeba kvůli tomu, že Komise nemá v určité oblasti pravomoci, či kvůli tomu, že by došlo k jasnému narušení základních práv.

4.13.1

Výbor je toho názoru, že iniciátoři dané iniciativy by měli poskytnout tyto informace:

4.13.2

Výbor nemůže v žádném případě souhlasit s oznámením Komise, že se nepředpokládá žádný způsob veřejné podpory a financování občanské iniciativy, zvláště s tvrzením, že se jedná o jedinou možnost, jak zajistit nezávislost iniciativ. Evropská komise podporuje pomocí finančních prostředků struktury a činnost mnoha účinných nevládních organizací, a jednalo by se o nepřípustné obvinění, kdybychom z toho chtěli vyvozovat, že tyto subjekty občanské společnosti, které Komise spolufinancuje, jsou na ní závislé. Z tohoto tvrzení Komise by navíc vyplývalo, že by evropskou občanskou iniciativu mohly zahájit pouze velké organizace se značnou finanční podporou.

4.13.3

Výbor proto vyzývá k diskusi o tom, že by EU poskytla finanční pomoc, jakmile by bylo dosaženo první fáze, např. získáním 50 000 podpisů ze tří členských států, aby byly vyloučeny kampaně, které nemají žádnou naději na úspěch či nejsou míněny seriózně. I zde by mohl uplatnit navrhovaný systém žlutých a červených karet.

4.14.1

Výbor vnímá lhůtu šesti měsíců navrhovanou Komisí jako absolutní horní hranici a podporuje dvoufázový přístup, který navrhuje Evropský parlament ve svém usnesení (dva měsíce na prověření formálních kritérií a tři měsíce na rozhodnutí o věcném obsahu (14). Komise by měla tento interní proces rozhodování učinit co nejvíce transparentní.

4.14.2

Jakmile občanská iniciativa dosáhne úspěchu, je třeba definitivně přezkoumat její právní přípustnost.

4.14.3

Během fáze politického hodnocení ze strany Komise bude Výbor případně ve spolupráci s Parlamentem či předsednictvím Rady pořádat slyšení, na nichž organizátoři představí Komisi svou iniciativu. EHSV by mohl případně tento proces také doplnit průzkumným stanoviskem či stanoviskem z vlastní iniciativy k témuž tématu.

4.14.4

Komise musí iniciátorům podrobně a veřejně odůvodnit přijetí, částečné převzetí či odmítnutí iniciativy. V případě odmítnutí musí Komise vydat oficiální rozhodnutí, na jehož základě může být podána žaloba k Soudnímu dvoru.

4.15.1

Podle názoru Výboru je na zodpovědnosti iniciátorů, aby zahájili tematicky podobnou iniciativu. Je nutné znovu připomenout, že se v evropské občanské iniciativě jedná o „iniciativu týkající se agendy“. Výbor proto nevidí žádný důvod k tomu, aby byly kladeny zákazy či překážky.

4.16.1

Výbor soudí, že Komise by měla pro organizátory občanské iniciativy, kteří již získali 50 000 podporovatelů ze tří členských států, uskutečnit překlad textu do všech úředních jazyků.

—

vypracování stanoviska k občanské iniciativě, kterou Komise oficiálně přijme, v rámci lhůty pro hodnocení;

—

případné vypracování stanoviska na podporu probíhající občanské iniciativy;

—

uspořádání slyšení k úspěšným iniciativám (organizátoři, Komise, Parlament, Rada);

—

zřízení informační služby (kontaktního bodu pro občany k otázkám týkajícím se postupu atd.);

—

doplňující informace (vydání příručky o participativní demokracii, konference o provádění v praxi atd.).

—

15 představitelů států a vlád členských zemí;

—

13 představitelů států a vlád kandidátských zemí;

—

30 představitelů z národních parlamentu členských států;

—

26 představitelů z národních parlamentu členských států;

—

16 představitelů z řad poslanců Evropského parlamentu;

—

2 představitelé Evropské komise.

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/66

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/67

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/68

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/69

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/70

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/71

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/72

28.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/73

—

Nepoužívá se výhradně na lehká osobní vozidla, nýbrž rovněž na jiné typy vozidel, jako jsou autobusy či nákladní vozy.

—

Pro každého výrobce z něj vyplývá povinnost zvolit si buď systém selektivní distribuce, nebo systém výhradní distribuce, přičemž výjimka je zamýšlena převážně pro dva různé typy systémů distribuce:

—

Souběžná selektivní a výhradní distribuce v rámci jedné smlouvy není povolena. Konkrétně není povolena tzv. „klauzule o umístění“ v rámci systému selektivní distribuce, avšak je možno ji uložit výhradním autorizovaným prodejcům.

—

V čl. 8 odst. 1 rozlišuje nařízení mezi třemi různými trhy produktu:

—

Kromě omezení podílu na trhu považuje nařízení v čl. 6. odst. 1 písm. c) za neslučitelnou skutečnost, kdy „se ceny nebo dodací podmínky pro smluvní zboží nebo odpovídající zboží mezi zeměpisnými trhy podstatně liší“; v takovém případě by mohla Komise dokonce výjimku z nařízení odebrat.

—

Komise se pokoušela bojovat proti překážkám kladeným paralelnímu obchodování; nařízení 1400/2002 označuje omezení stanovená dodavateli na prodeje svých distributorů jakémukoli konečnému uživateli v ostatních členských státech (například tím, že odměna distributora nebo nákupní cena závisí na místě určení vozidel nebo místě pobytu konečných uživatelů) za nepřímé omezení prodeje. Nejsou povoleny ani prodejní cíle, přidělování produktů nebo systémy odměn, které by se zakládaly na území menším než území společného trhu.

—

předlohu nařízení Komise (ES) č. … o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel a

—

předlohu sdělení Komise – Doplňkové pokyny k vertikálním omezením v dohodách o prodeji a opravách motorových vozidel a distribuci náhradních dílů pro motorová vozidla.

a)

Pokud jde o dohody týkající se prodeje nových motorových vozidel od 31. května 2013:

b)

Pokud jde o dohody týkající se oprav a údržby a distribuce náhradních dílů od 31. května 2010:

—

dohody, jež by omezovaly prodej náhradních dílů ze strany členů systému selektivní distribuce jednoho výrobce vozidel nezávislým opravárenským servisům, které je využívají v rámci opravárenských a údržbářských služeb;