14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/1

459. PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ, KTERÉ SE KONALO VE DNECH 20. A 21. LEDNA 2010

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Péče o děti v raném věku a jejich vzdělávání

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2010/C 339/01)

Zpravodajka: paní HERCZOG

Dne 14. července 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Péče o děti v raném věku a jejich vzdělávání.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 4. prosince 2009.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 194 hlasy pro a 3 členové se zdrželi hlasování.

Úvod

Členské státy jsou zodpovědné za vzdělávání všech dětí na svém území a za péči o ně. Existují různé formy péče a vzdělávání a jejich názvy, obsah a cíle se v průběhu posledních 15 let změnily. Změnily se definice a formulace užívané pro péči o děti v raném věku. Vzdělávání dětí a péče o ně se nevztahuje pouze na poskytování bezpečného prostředí pro dítě, ale také na vzdělávání a péči, kterou dítě potřebuje, aby prospívalo a rozvíjelo svůj potenciál díky tomu, že se mu dostane potřebné citové, hmotné, sociální a výchovné podpory. Péče o děti v raném věku a jejich vzdělávání sestává z širokého souboru služeb poskytovaných dětem od narození až po předškolní věk. Mimoškolní péče zahrnuje všechny služby poskytované školním dětem mimo vyučování, tj. odpoledne, o víkendech a během školních prázdnin.

1. Závěry a doporučení

1.1 Výbor uznává a podporuje úsilí, jež Evropská komise a členské státy vynaložily na to, aby vybudovaly a posílily vysoce kvalitní, finančně dostupnou a přístupnou péči o děti, včetně zařízení pro vzdělávání dětí a péči o ně v raném věku. Zároveň je nutno provést mnoho opatření, aby se zajistilo poskytování služeb pro všechny děti.

1.2 Výbor uznává význam holistického a celkového přístupu k otázkám péče o děti, aby bylo možné lépe pochopit vzájemně související postupy a dosáhnout rozvoje jak z hlediska lidského, tak hospodářského a sociálního. Členské státy musí poskytovat příležitosti jednotlivcům i rodinám, aby se mohli individuálně rozhodnout podle toho, čemu dávají přednost při výběru formy a doby trvání péče o své děti. V této souvislosti by tvůrci politik měli zvážit různé potřeby, protichůdné hodnoty a zájmy v těchto oblastech:

—	nejlepší zájem dítěte (1);

—	podpora rodičů, vzdělávání rodičů, posilování jejich úlohy;

—	demografické otázky (včetně nízké porodnosti a rychle přibývajícího počtu důchodců);

—	potřeby trhu práce;

—	vzdělávání a celoživotní učení;

—	rovné příležitosti mužů a žen;

—	rozdíly v geografickém rozložení (města, venkov, vzdálené oblasti);

—	sladění pracovního, rodinného a soukromého života;

—	přístupné, finančně dostupné a vysoce kvalitní vzdělávání dětí a péče o ně;

—	aktivní občanství;

—	solidarita mezi generacemi;

—	boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

1.3 Výbor si je vědom toho, že rodinné politiky, a v důsledku toho i politiky péče o děti jsou v jednotlivých státech odlišné, nicméně barcelonské cíle a další příslušné dokumenty EU stanovují poměrně obecné cíle (2).

1.4 Výbor naléhavě vyzývá zaměřit pozornost na zvláštní skupiny dětí, především na ty, jež jsou nejzranitelnější a mají zvláštní potřeby, jsou zdravotně postižené, migrují, pocházejí z etnických menšin, jsou sociálně vyloučené a na ty, jež žijí bez svých rodičů. V jejich případě hraje péče o děti důležitou roli a umožňuje jim připravit se na školní docházku a úspěšně studovat. Dále Výbor také požaduje, aby rodičům výše uvedených skupin dětí byla poskytnuta dodatečná podpora.

1.5 V souladu se sociální agendou a dalšími příslušnými politickými dokumenty považuje Výbor vysoce kvalitní péči o děti za příležitost, jak zvýšit kvalitu života a sladit pracovní, soukromý a rodinný život všech členů rodiny a zvýšit účast žen na trhu práce, což také přinese větší příjem pro rodiny.

1.6 Výbor vítá, že k dispozici jsou různé formy péče a služeb pro děti různých věkových kategorií, nejen pro ty předškolního věku, ale později i zajištění mimoškolních aktivit, aktivit ve volném čase a aktivit v oblasti neformálního vzdělávání. Měly by být poskytovány dostupné, finančně výhodné a kvalitní služby pro všechny děti.

1.7 Odvětví péče o děti se rychle vyvíjí, nicméně je zapotřebí dále zlepšovat kvalifikaci a zvyšovat její uznání, zlepšovat vyvážené zastoupení žen a mužů, prestiž a platové podmínky pracovníků poskytujících formální, a ještě více informální služby péče o děti a podporovat pestřejší nabídku služeb odpovídajících různým potřebám. Přestože cílem je poskytnout vzdělání a péči všem dětem, je třeba také připomenout, že je potřebný flexibilní, udržitelný a citlivý přístup při poskytování široké řady služeb, které by naplňovaly práva a potřeby různých skupin dětí.

1.8 Potřebu rodin a dětí žijících ve znevýhodněných, odlehlých oblastech a regionech je zapotřebí řešit lépe a uceleněji, včetně zapojení místní společnosti a podpory veřejnosti. Různé formy služeb – integrované, domácí, podpora rodičů atd. – mohou reagovat na rozdílné potřeby dětí a jejich rodin.

1.9 Výbor důrazně podporuje uznání zodpovědnosti členských států a rostoucí činorodost sociálních partnerů, která přispívá ke zlepšení obecných, flexibilních možností vzdělávání a péče pro všechny děti a využití všech možných způsobů, jak přispět k jejich dostupnosti a úspěchu. Zaměstnavatelé mohou svým zaměstnancům zajistit péči o děti nebo ji finančně podporovat, odbory a organizace občanské společnosti mohou pomoci zvyšovat povědomí o jejím významu a podporovat monitorování a hodnocení. Členské státy mohou zavést daňové pobídky pro zaměstnavatele, kteří provedou opatření k poskytování vzdělávání a péče pro děti.

1.10 V souladu se společnými zásadami flexikurity a celoživotním přístupem je Výbor přesvědčen, že při posuzování návrhu je třeba mít na paměti obtíže související s potřebami v oblasti péče o děti ve věku do tří let a od zahájení školní docházky a jejich vzdělávání. V této souvislosti se ukázalo jako přínosné využívání pružné pracovní doby pro rodiče, vyjednané všemi partnery.

1.11 Sociální partneři hrají klíčovou roli tím, že podporují členské státy při provádění politiky vzdělávání dětí a péče o ně a jejich komplexní přístup.

2. Východiska

2.1 Doporučení Rady o péči o děti (92/241/EHS) stanovit kritéria pro určení kvality služeb péče o děti již v roce 1992 ukázalo, jak důležitou roli péče o děti hraje, nicméně jeho rozsah a působnost se od té doby podstatně změnily. Síť péče o děti EK se v roce 1996 zaměřila na cíle v oblasti kvality služeb pro malé děti, a nikoli na počet či podíl dětí, jež navštěvují zařízení poskytující vzdělávání dětí v raném věku a péči o ně.

2.2 Ve 25 členských státech EU (3) byl počet dětí do věku povinné školní docházky odhadován na asi 30 milionů. Z těchto dětí méně než 25 % ve věku do tří let navštěvovalo zařízení formální péče o děti, přičemž v kategorii od tří let do školního věku to bylo více než 80 %. Tento podíl se však mezi jednotlivými členskými státy velmi lišil v závislosti na jejich vnitrostátních politikách, systému mateřské a rodičovské dovolené, tradicích a hodnotách. Formy a kvalita poskytované péče, čas a počet dnů strávených v těchto zařízeních se velmi liší.

2.3 Vzdělávání a služby péče o děti v raném věku jsou v členských státech EU vyvinuty různě a i nadále jsou jedním z nejrychleji rostoucích trhů péče poskytované v EU, a to částečně díky barcelonských cílům, které by však měly být ambicióznější a usilovat o zajištění různých forem péče pro všechny děti a zároveň brát v úvahu různé podmínky a potřeby dětí a rodin.

2.4 Evropská rada a Komise poukázaly na význam poskytování vysoce kvalitních služeb péče o děti coby nezbytně nutného předpokladu pro dosažení rovnosti žen a mužů a zvýšení účasti žen na trhu práce a v roce 2002 jej vtělily do barcelonských cílů. Vycházely přitom z Lisabonské strategie v roce 2000 a 2008. Zpráva Komise o provádění barcelonských cílů týkajících se zařízení péče o děti předškolního věku se zabývala tím, čeho se již podařilo dosáhnout, a také dalšími úkoly v této oblasti. „Členské státy by měly odstranit překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí mladších tří let.“ (4) V některých zemích je třeba většího úsilí k dosažení nezbytných prováděcích opatření.

2.5 Sdělení Evropské komise o demografické změně popisuje faktory, které přispívají ke stárnutí v Evropě: nízká porodnost vedoucí k poklesu pracovních sil a ke zvyšování tlaku na veřejné výdaje (5). Evropská rada zdůraznila v březnu 2006 potřebu lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pro dosažení hospodářského růstu, prosperity a konkurenceschopnosti a schválila Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (6). Ve svém druhém sdělení o podpoře solidarity mezi generacemi Komise reaguje na otázku demografické a sociální změny včetně možných obtíží s financováním a poskytováním zboží a služeb včetně péče o děti (7).

2.6 Občané a zástupci občanské společnosti konzultovaní Komisí vyjádřili obavy, že mít děti má mnohem větší dopad na pracovní vyhlídky žen nežli mužů. Míra zaměstnanosti žen s nezaopatřenými dětmi dosahuje pouze 65 % v porovnání s 91,7 % u mužů. Ženy musí čelit následkům stereotypních předsudků ohledně jejich domácích povinností a jejich zaměstnaneckých schopností (8). To může mít za následek menší počet žen, které se po narození dítěte vrátí na trh práce.

2.7 Dětská chudoba v Evropě (9) a cíl zajistit provádění Úmluvy OSN o právech dítěte (10) v celé EU představují zásadní prvky, neboť Komise ve svém sdělení uvádí, že chudoba rodičů a sociální vyloučení vážně omezují možnosti a životní vyhlídky dětí; v důsledku toho je nezbytně nutné přerušit koloběh chudoby (11).

2.8 V letech 1986–1996 zřídila Komise mezinárodní skupinu Síť péče o děti, která se měla zaměřit na tři konkrétní oblasti: služby pro děti, rodičovskou dovolenou a na muže coby pečovatele o dítě. 40 cílů v oblasti kvality, které tato síť stanovila, vytváří rámec pro budoucí politiky. To představuje politický závazek EU zajistit služby péče o děti a její cíle.

2.9 Byl proveden obsáhlý výzkum a vypracováno mnoho studií a analýz s cílem lépe poznat potřeby dětí a rodin a zjistit dostupná a perspektivní opatření (12). Vzdělávání dětí v raném věku a péče o ně byly projednány a zkoumány z různých perspektiv, jak dokazují dokumenty, které v posledních letech vydala Evropská komise a její agentury. Přístup k právům dítěte (13), otázky vzdělávání (14), současná situace a budoucnost péče o děti v EU (15), sympózium o potřebě pokroku v oblasti vzdělávání dětí v raném věku a péče o ně (16) a sociální politika přispívají k boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení těch nejzranitelnějších skupin dětí, stejně jako výzkum a vyhodnocování projektů (17).

3. Obecné připomínky

3.1 Komise vyslovila ve svém sdělení z roku 2006 (18) názor, že práva dětí jsou pro EU prioritou a že členské státy jsou povinny respektovat Úmluvu OSN o právech dítěte (UNCRC) a její opční protokoly i rozvojové cíle tisíciletí. V březnu 2006 požádala Evropská rada členské státy, aby „přijaly nezbytná opatření k rychlému a výraznému snížení dětské chudoby a k poskytnutí rovných příležitostí všem dětem bez ohledu na jejich sociální původ“ (19). V souvislosti s tímto tématem to znamená poskytnout všem dětem možnost řádného mimoškolního vzdělávání a řádné péče od raného dětství v souladu s potřebami jejich rozvoje a rodinnými poměry a přístup k přístupnému, flexibilnímu, vysoce kvalitnímu a finančně dostupnému vzdělávání a péči nejméně do 14 let věku.

3.2 Rozvoj zařízení péče o děti poskytuje rodičům více možností, jak sladit jejich pracovní, soukromý a rodinný život. Týká se to především žen, které jsou v důsledku nedostatečně přizpůsobených možností péče o děti častěji nuceny odejít z trhu práce, nemohou nalézt práci nebo si nemohou zvolit vhodné pracovní podmínky. To jim neumožňuje naplno využívat svého potenciálu a chránit své rodiny před chudobou. S tím jsou úzce spojeny demografické problémy, protože nemožnost sladění vede k nižší porodnosti.

3.3 Evropa má právní rámec, který zakazuje diskriminaci na základě pohlaví řadou legislativních opatření. Ženy si ovšem zkracují pracovní dobu nebo si berou delší dovolenou, aby se mohly o své děti postarat, což má za následek nižší mzdy i důchody a chudobu v důsledku nedostatečného odměňování v zaměstnání, zejména v rodinách s jedním rodičem nebo v rodinách s mnoha dětmi. Přestože zkracování pracovní doby je věcí osobního rozhodnutí, může souviset mimo jiné s nedostatečnými vhodnými službami pro děti.

3.4 Rodiče by měli mít možnost se volně rozhodovat o tom, kdy si vezmou rodičovskou dovolenou a podle možností ji spojí s vhodnými možnostmi péče o děti. V této souvislosti by však měly být zohledněny i národní politiky, priority, potřeby podniků, sociální tlak a potřeby dětí a změny musí být dostatečně citlivé, aby zajistily konkrétní opatření.

3.5 Více než 6 milionů žen ve věku 25–49 let z celé EU říká, že jsou nuceny nepracovat nebo že mohou pracovat pouze na částečný úvazek kvůli svým rodinným povinnostem; důvodem je pro více než čtvrtinu z nich nedostatek zařízení péče o děti nebo jejich cena (20).

3.6 Přístup k vysoce kvalitnímu, finančně dostupnému a přístupnému vzdělávání dětí v raném věku a péči o ně a k mimoškolním programům není jen klíčem k tomu, aby děti trávily svůj čas v hodnotném prostředí vhodném pro potřeby jejich rozvoje, ale také příležitostí, jak umožnit rodičům, zvlášť ženám, pracovat. Kvalitní péče o děti ovlivňuje kvalitu života a budoucnost dětí, rodičů, rodin a komunit.

3.7 Různých cílů strategií EU týkajících se provádění Lisabonské strategie, barcelonských cílů a dalších, ale také demografické situace, mezigenerační solidarity, rovných příležitostí mužů a žen a lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem lze dosáhnout mimo jiné zajištěním péče o děti. Požaduje se více úsilí, aby se zajistily tyto příležitosti v nejlepším zájmu dítěte.

3.8 Služby pro děti jako rychle rostoucí sektor zároveň poskytují stále více pracovních příležitostí, a to nejen zvyšováním počtu žen, ale i mužů (21), pokud se zvyšují požadavky na vzdělávání a odbornou přípravu, jako jsou například prestiž a výdělek.

3.9 Velká část členských států zavedla řadu opatření na podporu lepšího sladění pracovního, soukromého a rodinného života, která jsou odrazem rozdílných potřeb jednotlivých národních trhů práce a rozmanitých tradic a kultur v rámci Evropy. Široký rozsah a flexibilní formy péče o děti jsou spolu s řadou dalších existujících nástrojů v této oblasti součástí širšího pojetí. Jde například o programy sociálního začleňování, flexibilní pracovní úvazky, rodičovskou dovolenou a další formy dovolené, které slouží ke sladění rodinného, soukromého a pracovního života, dále jde o práva dětí a prostřednictvím těchto nástrojů o vývoj sociálního a hospodářského rozvoje zemí EU.

4. Konkrétní připomínky

4.1 Péče o děti v EU je rychle rostoucím odvětvím se stanovenými minimálními normami, jehož povaha se mění. Potřeby dětí, pokud jde o důležitost prvních let jejich života, investiční složku poskytování služeb, jako je například předškolní příprava a úspěch ve vzdělávání a pozdějším dospělém životě, stejně jako léta plná radosti, jsou poměrně novým pojmem, jenž je především v nejlepším zájmu dítěte, ale i komunity a společnosti jako celku (22).

4.2 Veřejné výdaje se až donedávna často soustřeďovaly na péči o děti od 3 let věku do doby zahájení školní docházky s cílem připravit je na školu, avšak investice do péče o děti se musí zaměřit i na mladší děti a na děti, které chodí do školy, a to až do 14 let věku. To znamená poskytovat nejen lepší denní péči, když jsou rodiče v práci, ale zajišťovat také aktivity a mimoškolní péči a vzdělávání, činnosti ve volném čase pro všechny. Bylo prokázáno, že kromě zajištění bezpečného a příjemného trávení času jde také o velmi účinnou přípravu pro dospělý život.

4.3 Socializace a rozvoj hodnotového systému je nezbytnou součástí vzdělávání a péče o děti v rodině, které doplňuje formální vzdělávání dětí v raném věku a péče o ně. K získávání dovedností a způsobilostí pro reálný život přispívají i další poskytovatelé neformálního vzdělávání – nevládní organizace pro děti a mládež a střediska pro děti a mládež, které hrají svoji roli v procesu celoživotního učení. Prostřednictvím informálního vzdělávání je rozvíjeno 70 % našich znalostí a dovedností. Uznání a podpora by měly být poskytnuty všem možným formám vzdělávání.

4.4 Péče o děti může ve zvláštních případech (handicapované děti, děti migrantů, rodiče s psychickými problémy atd.) zajistit, že děti budou mít možnost zůstat v rodině a nebudou umístěny mimo ni. Různé formy péče o děti jsou podstatnou součástí sociálního a hospodářského rozvoje a hrají zvlášť důležitou roli ve znevýhodněných oblastech a pro znevýhodněné skupiny a domácnosti, které žijí v jinak zvýhodněných poměrech. Poskytování péče o děti může pomoci vypořádat se se sociálními, hospodářskými a zdravotními problémy, jimž tyto znevýhodněné domácnosti čelí, a podpořit sociální začlenění vyloučených skupin.

4.5 V souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte (23) by měla Komise provést paralelní studii, která posoudí dopad navrhovaných opatření na děti. Musí být postaráno o dobrou výživu dítěte a o jeho osobní blaho. Blaho dětí a hodnota dětství během této velmi důležité fáze života jsou rozhodující samy o sobě, ale děti zároveň představují budoucí pracovní sílu a nedostatek péče a podpory v této rané životní etapě může vést k neúspěchům ve škole a při pozdější integraci do společnosti.

4.6 Poskytování péče o děti je tradičně druhem pracovní příležitosti většinou pro ženy, avšak je žádoucí rovnost žen a mužů a zastoupení obou pohlaví dosažené vyšším podílem mužů v tomto sektoru. Vysoce kvalitní vzdělávání a odborná příprava, vedení a vyšší prestiž díky vyšším platům jsou zárukou poskytování lepších služeb a také genderově vyrovnanějších pracovních sil.

4.7 Barcelonské cíle usilují o to, aby do roku 2010 mohlo být alespoň 33 % dětí do věku 3 let a 90 % dětí od 3 let do začátku povinné školní docházky umístěno v zařízeních denní péče, ale žádná zvláštní ustanovení neupravují různé formy péče o děti. Naléhavě je potřeba vytvořit evropskou platformu, která by je klasifikovala a zlepšila na základě zásad kvality, flexibility, dostupnosti a finanční výhodnosti. Otázkou stále zůstává, co se stane s těmi, kteří nemohou být umístěni navzdory potřebě péče o děti. Pro diskusi o těchto otázkách a odpovědi na ně je zapotřebí výzkum a přiměřenější údaje.

4.8 Co se týče kvality péče o děti, je k dispozici velmi málo informací o informálních službách péče o děti poskytované v domácnostech. Mnozí poskytovatelé těchto služeb jsou nekvalifikovaní, nejsou formálně zaregistrovaní a zůstávají mimo uznávané monitorovací systémy. Tito pracovníci nespadají do formálních zaměstnanostních struktur, a proto nemají patřičnou ochranu zaměstnanců. Členské státy a místní orgány by se měly zavázat k zajištění kvalitní péče ve všech podobách. Také tyto informální systémy péče o děti ohrožují děti. Sociální partneři by měli vyzývat k zavedení předpisů a transparentnosti nejen v profesionální péči o děti, ale také u všech forem domácí a informální péče, a to podporou a vyžadováním odborného vzdělávání a dohledu. Ke zřizování většího počtu vysoce kvalitních středisek péče o dítě by mohly přispět daňové pobídky. Na základě vysokého počtu žen činných v oblasti péče by zlepšení pracovních podmínek a kvalifikací v tomto odvětví bylo přínosem k celkové strategii EU v této oblasti (24).

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) V souvislosti se strategií Komise Směrem ke strategii EU o právech dítěte zahájené dne 4.7.2006 (http://europa.eu/scadplus/leg/en/lvb/r12555.htm).

(2) V březnu 2002 Evropská rada na zasedání v Barceloně uznala význam péče o děti z hlediska jejich růstu a rovných příležitostí a vyzvala členské státy, „aby odstranily překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovaly o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí mladších tří let.“

(3) Péče o děti v EU v roce 2006, Eurostat/08/172. Bulharsko a Rumunsko přistoupily k EU 1. ledna 2007 a do té doby nemusely tato data shromažďovat.

(4) Evropská komise, Provádění barcelonských cílů týkajících se zařízení péče o děti předškolního věku, KOM(2008) 638 v konečném znění, Brusel.

(5) Evropská komise, Demografická budoucnost Evropy – učiňme z problému výhodu, KOM(2006) 571 v konečném znění.

(6) Viz příloha II k závěrům předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 23. a 24. března 2006 na: http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressdata/CS/ec/89013.pdf.

(7) Evropská komise, Podporovat solidaritu mezi generacemi, KOM(2007) 244 v konečném znění.

(8) Sdělení Komise Shrnutí pro občany – lepší ustanovení o mateřské dovolené určená na podporu sladění rodinného a profesního života (ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=611&langId=en); společný postoj k přezkumu směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené v rámci sociální platformy, leden 2009.

(9) Evropská komise, Dětská chudoba a kvalita života dětí v EU – Současný stav a další postup, Lucemburk, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2008.

(10) V angličtině se používá zkratka UNCRC.

(11) Evropská komise, Směrem ke strategii EU o právech dítěte, KOM(2006) 367 v konečném znění, Brusel 2006.

(12) Starting Strong, OECD 2001 / Childcare services in Europe, Foundation Findings 2009 / Families and childcare services, Eurofound 2009 / Early Childhood Education and Care key lessons from research and policy makers, NESSE 2009 / The Provision of childcare services, Comparative review of 30 European countries, Evropská komise 2009 / Child Poverty and well being in the EU (Dětská chudoba a kvalita života dětí v EU), Evropská komise 2008 / Changing Childhood in a Changing Europe, ESF 2009 / Babies and Bosses, OECD 2007 / Education Today, the OECD perspective, 2009 / Tackling Social and Cultural Inequalities through Early Childhood Education and Care in Europe, Eurydice 2009 / Out of school care services for school aged children, Eurofound 2007 / Employment developments in childcare services for school-aged children, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek 2006 / UNICEF Report Card 8, The Childcare Transition, Florencie 2008 / Early Matters, Brusel 2008.

(13) Směrem ke strategii EU o právech dítěte, 2006.

(14) Sdělení Komise Účinnost a spravedlnost v evropských systémech vzdělávání a odborné přípravy, KOM(2006) 481 v konečném znění.

(15) Služby péče o dítě v EU – jaká budoucnost?, Eurofound.

(16) Early matters, sympózium o potřebě pokroku v oblasti vzdělávání dětí v raném věku a péče o ně, Brusel, říjen 2008.

(17) Tackling social and cultural inequalities through early childhood education and care in Europe, Eurydice 2009; Early Childhood education and care – key lessons for policy makers, NESSE 2009.

(18) Směrem ke strategii EU o právech dítěte, KOM(2006) 367 v konečném znění.

(19) Viz odstavec 72 závěrů předsednictví – 23. a 24. března 2006 (odkaz v pozn. pod čarou č. 8).

(20) Služby péče o děti v Evropě – zjištění nadace, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, Dublin, 2009, s. 9, www.eurofound.europa.eu.

(21) Konkrétně prostřednictvím uvedené Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost.

(22) P. Reid, D. White: Eurofound, Out of school care services for children living disadvantaged areas (Mimoškolní služby péče o děti pro děti žijící ve znevýhodněných oblastech), Lucemburk, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2007.

(23) Úmluva o právech dítěte přijatá rezolucí Valného shromáždění č. 44/25 dne 20. listopadu 1989, která vstoupila v platnost dne 2. září 1990 v souladu s článkem 49. Na: http://www2.ohchr.org/english/law/crc.htm.

(24) Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 102.

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/7

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Udržitelný rozvoj pobřežních oblastí

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2010/C 339/02)

Zpravodaj: pan BUFFETAUT

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Udržitelný rozvoj pobřežních oblastí.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 13. října 2009.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 138 hlasy pro a 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV zdůrazňuje, že pobřeží EU o délce 136 000 kilometrů představuje značné výhody, avšak demografické, pozemkové, zemědělské, hospodářské a turistické tlaky v těchto oblastech mohou ohrozit jejich přitažlivost i jejich budoucnost. Pouze politiky založené na konceptu udržitelného rozvoje, a to jak v hospodářské, sociální i environmentální rovině, mohou zajistit pobřežním oblastem bezstarostnou budoucnost.

Za tímto účelem EHSV doporučuje následující:

1.2.1 Z hlediska ochrany životního prostředí

—	vytvořit síť správců chráněných mořských oblastí a zavést evropské označení těchto oblastí;

—	vytvořit evropskou databázi osvědčených legislativních a regulačních postupů v oblasti ochrany pobřežního dědictví, kterou by sdílely členské státy;

—

věnovat zvýšenou pozornosti příliš často opomíjené otázce vytváření umělého charakteru pobřeží (kromě infrastruktur chránících přírodní, historické a kulturní dědictví a samotnou existenci obyvatel) a vytvořit evropskou síť pro sledování dopadu infrastruktur vystavěných na moři spolupracující s laboratořemi pro mořský výzkum;

—	zřídit vědecký a technický výbor přímořských regionů, jehož cílem by bylo anticipovat a navrhovat řešení pro následky stoupání hladiny moře a pro polární regiony řešení pro tání arktických ledovců;

—	rozvíjet informovanost a zvyšovat povědomí o mořském prostředí.

1.2.2 Doprava

EHSV znovu vyjadřuje svou podporu programu pro transevropskou dopravní síť, jejíž uskutečnění by bylo možností, jak podpořit evropské hospodářství. Co se týče udržitelného rozvoje pobřežních oblastí, Výbor klade důraz zejména na význam těchto projektů: mořské dálnice (Baltské moře, atlantický oblouk, jihovýchodní Evropa a západní Středomoří), železniční osa „Rail Baltica“ a železniční osa intermodálního koridoru pro Jaderské a Jónské moře. Při tomto prospěšném zvýšení námořní a železniční dopravy bude třeba kontrolovat způsobené znečištění.

1.2.3 Obtížná situace pobřežních ekonomických činností

EHSV zdůrazňuje, že je třeba správně orientovat působení Evropského sociálního fondu, Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského rybářského fondu směrem na pobřežní oblasti, které čelí obzvláště složité situaci, aby se usnadnil přechod těchto oblastí k novým ekonomickým činnostem.

Upozorňuje na náklady, které budou muset nést členské státy a Evropská unie z důvodu investic a infrastruktur určených na zamezení očekávaného zvýšení hladiny moří a jež budou mít značný dopad na rozpočet.

Zdůrazňuje, že dopady na změnu klimatu pobřežních oblastí mohou způsobit přemístění obyvatel, jež bude mít sociální následky a dopady na zaměstnanost, což je třeba anticipovat.

1.2.4 Cestovní ruch

EHSV doporučuje, aby se pravidelně pořádala evropská konference pro odpovědný přímořský lázeňský cestovní ruch, například ze společného podnětu Výboru regionů a EHSV, která by umožnila porovnat osvědčené postupy v celé EU.

Dále podporuje stanovení kritérií pro kvalitu životního prostředí pro přímořská lázeňská letoviska, přístavy a přímořská turistická střediska, a to pro celou EU.

1.2.5 Změna klimatu

EHSV doporučuje, aby byl zahájen program evropské spolupráce v oblasti výzkumu způsobů přizpůsobení pobřežních oblastí na zvýšení hladiny moří, aby byla vytvořena síť pro vzájemné informování výzkumných středisek a zřízen evropský technický a vědecký výbor, který by byl pověřen anticipací a předběžnou přípravou konkrétních řešení pro stoupání hladiny vod.

1.2.6 Zvyšování povědomí o mořském prostředí

Výbor doporučuje pořádat akce zaměřené na zvyšování povědomí o mořském prostředí a o výzvách, které toto prostředí představuje pro prosperitu současných a budoucích generací. Tyto akce by měly být zaměřené především na školy a na širokou veřejnost. Mohly by být organizovány v pobřežních oblastech během období prázdnin.

2. Úvod

2.1 Obyvatelstvo 21. století se přemísťuje k moři. Tato reakce je obecná a některé z obrovských metropolí jako Šanghaj, Tokio, Ósaka a Hongkong se rozvíjejí na oceánském pobřeží a zvláště při mělčinách. Z prognóz vyplývá, že tento vývoj bude pokračovat na všech kontinentech.

2.2 EU se tento jev také týká a musí se o něj zajímat o to více, že má pobřeží o délce 136 000 km a přímořské regiony EU se podílejí 40 % na HDP a žije v nich 40 % obyvatel.

2.3 Pobřežní oblasti se tedy jeví jako zdroj hospodářské prosperity, ale též jako místa s dobrou kvalitou života a sociálním blahobytem. Pobřeží jsou přitažlivá, ale zároveň soustřeďují mnoho aktivit na malém a omezeném prostoru: cestovní ruch, rybolov, zemědělství, přístavní a letištní aktivity, rostoucí města, ekonomické činnosti, dopravní infrastruktury atd. Všechny tyto aktivity někdy představují velkou zátěž pro ekosystémy. V pobřežních oblastech dochází ke střetu zájmů různých využití souvisejících s lidskou činností. Z mořských ekosystémů jsou z hlediska biologické rozmanitosti zdaleka nejbohatší ty ekosystémy, které se nacházejí v pobřežních mělčinách.

2.4 Lidská činnost se soustřeďuje v pobřežních pásmech, která jsou samozřejmě omezená a navíc jsou ohrožena stoupáním hladiny moře a erozí. To představuje hrozbu pro kvalitu života, přírodní zóny a pevninské a mořské ekosystémy.

EU nemohla vůči těmto situacím a hospodářským, sociálním a environmentálním výzvám zůstat lhostejná.

2.5 V r. 2000 Komise vydala sdělení o jednotném managementu pobřežní zóny (ICZM) v Evropě, na které navázalo doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2002 o provádění strategie ICZM v Evropě. V červnu 2007 Komise předložila hodnocení ICZM, z jehož závěrů vyplynulo, že doporučení EU mělo pozitivní dopad, avšak je třeba dát této strategii nový impuls.

2.6 Činnost EU se však neomezila na tento aspekt a Komise v říjnu 2007 vydala sdělení o integrované námořní politice pro Evropskou unii.

2.7 V červnu 2008 pak byla přijata rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí. Tento text zavazuje každý členský stát, aby ve spolupráci s ostatními členskými státy a státy sousedícími s EU rozvíjel strategie pro své mořské oblasti. Cílem je pokračování v ochraně a zachovávání tohoto prostředí a zajištění toho, aby se předcházelo dalšímu zhoršování jeho stavu, aby bylo dosaženo dobrého environmentálního stavu mořského prostředí nejpozději do r. 2021.

2.8 Evropský parlament v tomto duchu přijal v listopadu 2008 specifické usnesení o aspektech regionálního rozvoje souvisejících s dopadem cestovního ruchu na pobřežní regiony.

2.9 Jak je vidno, na četné otázky související s pobřežními oblastmi reagovala řada dokumentů a evropských iniciativ, jejichž provádění je na zodpovědnosti členských států a dotčených místních orgánů.

2.10 K tomu je rovněž třeba přidat dopad společné rybářské politiky na ekonomickou činnost a společenský život pobřežních oblastí.

2.11 Politika udržitelného rozvoje pobřežních oblastí musí vždy zahrnovat sektorální politiky (jako například společnou zemědělskou politiku) a přístupy, které jsou koordinované a slučitelné, což je velmi složité, jelikož zájmy a problémy mohou být protichůdné jak v pobřežním prostoru, tak na moři.

2.12 Politika EU pro pobřežní oblasti je tedy založená na pěti nástrojích:

1)	ICZM je nástrojem Společenství vycházejícím z doporučení Rady a Parlamentu (2002). Stimuluje udržitelný rozvoj a vyzývá členské státy, aby zahájily národní strategie. Řídí a povzbuzuje výměnu osvědčených metod a projektů;

integrovaná námořní politika pro EU. Ta je přesnější a vymezuje oblast působení, jíž je přikládán zvláštní význam:

—	evropský námořní prostor bez překážek;

—	evropská strategie pro námořní výzkum;

—	integrované námořní politiky členských států;

—	evropská síť námořního dozoru;

—	pokyny pro plánování využití mořských oblastí;

—	strategie pro zmírnění dopadů změny klimatu na pobřežní oblasti;

—	snížení znečištění způsobeného námořní dopravou;

—	boj proti nezákonnému rybolovu a ničení rybolovných zdrojů;

—	evropská síť námořních klastrů;

—	evropské právní předpisy týkající se práce v odvětví rybolovu a námořní dopravy;

3)	evropská politika rybolovu, která má jasný dopad na ekonomické činnosti a společenský život některých pobřežních oblastí;

4)	směrnice o stanovištích (Natura 2000) uplatněná na mořské oblasti;

5)	rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí.

2.13 V každém případě je třeba pamatovat na to, že každé pobřeží představuje specifický případ a zeměpisné a přírodní podmínky vyžadují různé politiky podle toho, zda se jedná o hluboká či nehluboká moře, moře s přílivem a odlivem či bez nich, pobřeží s mírným či polárním klimatem, strmé či nízké břehy, skalnaté či písčité břehy atd. Z toho vyplývá, že je možné stanovit společné cíle, avšak není možné stanovit jednotnou politiku pro všechna pobřeží a všechny případy, ve kterých bude prováděna.

3. Ochrana přírodního pevninského a mořského prostředí

3.1 Výzvy udržitelného rozvoje pro tyto dané oblasti se soustřeďují na několik velice citlivých témat:

3.2 Vzhledem k tlakům na pozemky některé státy podpořily či zahájily iniciativy na ochranu pobřežních pozemků, jako The National Trust ve Velké Británii či Conservatoire du littoral ve Francii, nebo se také zasadily o zakládání přírodních parků s pobřežním pásmem. Bylo by vhodné rozšířit tento druh iniciativ, jejichž cílem je zajistit řízení nejoslabenějších, nejohroženějších a nejvýznačnějších přírodních oblastí, přičemž by měl veřejný orgán možnost nahradit soukromého vlastníka, pokud by to společný zájem vyžadoval. Do jisté míry se jedná o to, vytvořit kategorii statků, které by patřily k národnímu dědictví stejně jako historické památky či umělecká díla v našich muzeích.

3.3 Směrnice 92/43/EHS, která je obecněji nazývána směrnicí o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (či jednoduše směrnicí o stanovištích), se vztahuje na ochranu přírodních stanovišť, volně žijících živočichů (biologie) a planě rostoucích rostlin. Tato směrnice vede některé státy k tomu, aby rozšířily přírodní zóny (Natura 2000) na moře. Je třeba zvážit správné využívání toho nástroje ochrany (zvláště oprávněnost rozsáhlých mořských zón, do nichž by patřily velké hlubiny, kde biologická rozmanitost a faktory narušení většinou nejsou známy).

3.4 Ochrana biologické rozmanitosti mořských pobřeží a zachování pobřežních rybolovných zdrojů podnítily některé státy k tomu, aby vytvořily síť chráněných mořských oblastí (MPA – Marine Protected Aeras). Tyto iniciativy budou mít o to prospěšnější dopad, že všechny pobřežní členské státy tuto iniciativu podpořily. Proto je třeba tyto chráněné mořské oblasti sjednotit, harmonizovat a podporovat. V této souvislosti by byly užitečné evropská síť správců těchto chráněných oblastí a evropské označení těchto oblastí.

3.5 Rychle se rozšiřující urbanizace pobřežních oblastí, nadměrné využívání pobřežních zemědělských pozemků a pronikání slané vody do podzemní vody při pobřežích vyžadují zvláštní pozornost, aby byl obyvatelům pobřeží zajištěn trvalý přístup ke kvalitní sladké vodě.

4. Zabraňování znečištění a nakládání s ním

4.1 Jedná se samozřejmě o tradiční otázku nakládání s odpady vypouštěnými přímo do moře a o znečištění vod řek a jiných vodních toků, ale i o specifické znečištění přístavních vodních ploch a o znečištění způsobené námořní dopravou.

4.2 Evropské právní předpisy se vztahují na část těchto otázek zejména prostřednictvím rámcové směrnice o vodě a z ní odvozených směrnic. V roce 2007 vyjádřila Komise politování nad průměrným provedením a nedostatečnou mezinárodní spoluprací. V provádění této směrnice byla konstatována řada zpoždění. V roce 2010 budou muset státy vytvořit plány pro správu povodí, jež budou muset obsahovat zejména opatření, jejichž cílem je ochrana, ale případně i opětné dosažení kvality vodních útvarů. V této souvislosti je nutná koordinace úsilí pro vodní útvary, jež jsou společné se zeměmi mimo Evropu. Bylo by třeba vyjasnit odstupňování škodlivého účinku znečištění vod tím, že by se na jedné straně vymezila cílová skupina (člověk a jeho zdraví, hospodářství a blahobyt nebo mořští živočichové a rostliny) a na straně druhé se určila doba zvratnosti nebo nezvratnost dopadu na stanoviště či druhy.

4.3 Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí je specifickou reakcí na nutnost chránit mořskou vodu a zlepšovat její kvalitu prostřednictvím definování mořských oblastí a podoblastí a požadavku na členské státy, aby společně stanovily strategie pro moře a vytyčily environmentální cíle.

4.4 Řada programů Erika se zabývala otázkou znečištění moří z lodí.

4.5 Příliš často se neví o jednom způsobu poškození životního prostředí, jímž je nezvratné ničení mělčin (stanovišť a ekosystému), jež je vyvoláno příliš intenzivním vytvářením umělého charakteru pobřeží z důvodů, jež se netýkají ani bezpečnosti obyvatel, ani ochrany dědictví. Vytváření umělého charakteru evropského pobřeží stavbou stále nových infrastruktur na moři – přímořských turistických středisek, přístavů a infrastruktur různého druhu a ve střednědobém horizontu řady infrastruktur nezbytných pro ochranu pobřeží proti stoupání hladiny moře – vyžaduje zohlednění ze strany Společenství (po vzoru střediska pro sledování MEDAM, které má na starosti všechny infrastruktury postavené na středomořském pobřeží Francie (1)). Vytváření umělého charakteru pobřeží je svým rozsahem neslučitelné s udržitelným rozvojem a je třeba se zaměřit na ochranu přirozené podoby pobřeží a mělčin. EU toto do jisté míry zohledňuje. V oblasti Camargue tak probíhá přizpůsobení stoupání hladiny vod tím, že tam, kde je to možné, se moře nechá, aby zalilo oblasti, odkud se původně vzdálilo. V italské oblasti Maremma (na toskánském pobřeží) se uvažuje o turistických přístavech, jejichž plocha by se omezila prostřednictvím přezimování lodí na souši a inteligentní správou obsazování míst v přístavech.

5. Doprava v pobřežních oblastech

5.1 Pobřežní silniční sítě jsou často přetížené. Tato situace způsobuje, že silnice nejsou bezpečné, dochází k emisím CO2 a znečišťujících látek a k ekonomickým ztrátám. EU si již dlouho přeje, aby byla část této silniční dopravy převedena na dopravu železniční či na „mořské dálnice“, aniž by bylo dosaženo hmatatelných výsledků. Je třeba zmínit se o následujícím:

—

Hnutí na ochranu přírody a životního prostředí se ne vždy chovají logicky a příliš často se staví proti budování infrastruktur, které by umožnily omezit silniční dopravu prostřednictvím rozvíjení alternativních způsobů dopravy (např. zablokování železniční tratě pro kombinovanou dopravu po železnici a silnici mezi Lyonem a Turínem, tradiční nesouhlas s rozšířením přístavů, například s projektem Le Havre 2000 či s projektem v Rotterdamu a odpor proti výstavbě kanálu Rýn-Rhôna);

—

Navzdory nedávným iniciativám Komise (sdělení Směrem k železniční síti zaměřené na nákladní dopravu z roku 2007, nařízení o evropské železniční síti zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy) se politika EU zaměřená na rozvoj nákladní železniční dopravy prosazuje jen s obtížemi, a to jak z tzv. kulturních důvodů, zejména kvůli prioritě, kterou tradičně mají osobní vlaky, tak zřejmě z nedostatku obchodního ducha.

5.2 Navzdory obtížím by mohlo pobřežním silničním sítím odlehčit pouze převedení části dopravy na železnici či na moře. Jedná se o to, sladit hospodářský a sociální rozvoj a ochranu životního prostředí.

6. Směrem k udržitelnému cestovnímu ruchu na mořském pobřeží

6.1 Cestovní ruch je příliš často předkládán jako řešení pro pobřežní oblasti, které se nacházejí v obtížné situaci. Turistická sezóna je však často příliš krátká na to, aby představovala skutečnou alternativu pro upadající ekonomickou činnost. Cestovní ruch jako „zázračné řešení“ může vést k nadměrnému využívání pobřežních zón a způsobit nezvratné škody na životním prostředí, aniž by byl trvalým řešením ekonomických problémů. Nadměrný turistický ruch může navíc nakonec zničit prosperující oblast tím, že poškodí její prostředí. Samozřejmě je třeba rozvíjet udržitelnější cestovní ruch a veřejné orgány i nevládní organizace již uskutečnily několik iniciativ.

6.2 Ve Francii byl v roce 1986 přijat zákon týkající se územního plánování, ochrany a zhodnocení pobřeží jako důsledek toho, čemu se říkalo betonování pobřeží. Cílem tohoto zákona je ochrana biologické a ekologické rovnováhy, ochrana lokalit a krajiny, ale také ochrana a rozvíjení ekonomických činností souvisejících s umístěním u vody (rybolov, mořský chov, přístavní aktivity atd.). Tento text se zaměřuje na obce v pobřežních oblastech a jeho zásadní ustanovení zahrnují pro subjekty urbanistického rozvoje povinnost chránit výjimečné přírodní zóny a zákaz stavění v blízkosti menší než 100 m od pobřeží mimo městských zón. Výsledky jsou po více než dvacetileté praxi spíše pozitivní. EU nemá pravomoci v oblasti urbanismu a územního plánování pobřežních oblastí, ale mohla by alespoň podporovat výměnu osvědčených legislativních a regulačních postupů mezi členskými státy.

6.3 Federace pro environmentální výchovu vytvořila v roce 1985 ekoznačku „Modrá vlajka“. Nyní existuje evropská modrá vlajka. Tato ekoznačka se vztahuje na obce v pobřežních oblastech a na přístavy. Její udělení je podmíněno splněním kritérií týkajících se environmentální výchovy, bezpečnosti, čistoty a místních služeb na pláži, nakládání s odpadem, vodohospodářství, kvality vody ke koupání a čistících zařízení. Pro turistické přístavy existují specifická kritéria. Cílem této iniciativy je samozřejmě rozvoj cestovního ruchu, avšak má i svoje nepopiratelné výhody.

6.4 Ekoturistika čili odpovědný cestovní ruch se rozvíjí po celé Evropě a často ji podporují místní orgány. Agroturistika umožňuje zemědělcům v pobřežních oblastech získat dodatečný příjem.

7. Evropská rybářská politika

7.1 Řízení rybolovu má na starosti Komise. Evropská politika udržitelného rybolovu zpochybňuje jisté hospodářské modely v tomto odvětví, s velice negativními dopady na ekonomickou a sociální oblast. Je třeba se otázkou udržitelného rybolovu zabývat na základě lepších vědeckých znalostí, které jako jediné mohou umožnit dlouhodobé řízení rybolovných zdrojů. V této iniciativě je u každé mořské oblasti třeba rozlišovat oblasti mezinárodního lovu a oblasti výsostných vod, a to v souvislosti se správným využíváním podpor, které musí především dodržovat požadavek lepšího řízení rybolovných zdrojů.

7.2 Je rovněž třeba činit rozdíl mezi drobným a průmyslovým rybolovem. Co se týče drobného rybolovu, lepší řízení pobřežních druhů lovných ryb by bylo umožněno zřízením evropské sítě chráněných mořských zón (MPA – Marine Protected Aeras), což by také pro místa těchto oblastí, kde se neloví, zaručilo přirozenou vysokou hustotu a pro ryby normální podíl počtu samečků a samiček pro dobré rozptýlení pulců a mladých jedinců. Stejně tak by bylo užitečné podporovat zřízení „rybářských spolků“ (takových, jaké existují v některých zemích: družstev, sdružení, smírčích orgánů, regionálních poradních rad atd.), jejichž členy by byly představitelé tohoto sektoru a jichž by se aktivně účastnili vědečtí poradci, což by umožnilo lepší řízení pobřežního rybolovu, které by pokrývalo jiný rozsah oblastí, než jsou v současnosti spravovány (okolo přístavu, pobřeží patřící k obci či jinému administrativnímu nebo historickému celku), aby se jednalo o jednotné ekologické oblasti. Mohlo by se uvažovat o vytvoření sítí těchto „rybářských spolků“ za účelem výměny zkušeností a osvědčených postupů.

7.3 Je třeba se rovněž zabývat otázkou rekreačního (amatérského) rybolovu, jelikož vzhledem k tomu, že není omezován (právní předpisy pro amatérský rybolov na moři jsou ve většině zemí velmi volné) a nezávisí na ekonomických podmínkách (prostředky vydávané některými amatérskými rybáři se nedají srovnat s hodnotou úlovků), má jeho rozsah negativní dopad na některé druhy rostlin a živočichů.

8. Pobřežní ekonomické činnosti

8.1 V celé Evropě se po staletí rozvíjely pobřežní ekonomické činnosti: přístavy, loděnice, rybolov. V EU se sice nacházejí jedny z nejdůležitějších přístavů na světě, avšak činnost loděnic a rybolov čelí závažným strukturálním problémům.

8.2 Od konce druhé světové války evropským loděnicím konkurují asijské loděnice. Evropské loděnice se z důvodu této konkurence restrukturalizovaly a specializovaly. Některé loděnice však čelí velkým obtížím, např. polské loděnice v Gdaňsku, Gdyni a Štětíně. Vzhledem k této situaci je třeba vyvíjet značné úsilí zaměřené na přeřazování zaměstnanců na jiná pracovní místa a na jejich odbornou přípravu, a to nikoli pouze v Polsku.

8.3 Evropa také vybudovala jedno z prvních odvětví rekreačního využívání lodí na světě. Před krizí tento sektor zahrnoval více než 37 000 podniků a zaměstnával přes 270 000 zaměstnanců. Jeho činnost byla postižena krizí. I zde je třeba čelit těžké situaci, v níž jsou zaměstnanci. V tomto odvětví jsou nutné přeřazování zaměstnanců na jiná pracovní místa a jejich odborná příprava, stejně jako zachování této pýchy evropského průmyslu.

8.4 Jak bylo uvedeno výše, vyčerpání rybolovných zdrojů, zákaz některých způsobů rybolovu v EU (avšak nikoli nutně v zemích mimo EU) a nadměrný rybolov vedly k evropské politice rybolovu, která velice zatěžuje tento sektor, jenž musí čelit přeřazování zaměstnanců na jiná pracovní místa a potřebě jejich odborné přípravy.

8.5 Akvakultura je novou činností, jejímž účelem je uspokojit rostoucí poptávku po konzumaci plodů moře. Není třeba zakrývat, že se jedná o zcela jinou aktivitu, než je rybolov, která je blízká zemědělskému chovu. Tato činnost navíc vyžaduje hygienická a environmentální opatření.

8.6 Pro udržitelný rozvoj pobřežních oblastí je třeba zachovat aktivity související s touto zeměpisnou polohou. Udržení zemědělství, které respektuje životní prostředí pobřeží, je užitečné, pokud je prováděno způsobem, který této činnosti prospívá. Cestovní ruch však není řešením všech problémů s přeřazováním na jiná pracovní místa o to více, že některé projekty rekreačních infrastruktur mohou postihnout zóny zeleně, které se na pobřeží dosud nacházejí. EU musí věnovat zvláštní pozornost hospodářským a sociálním dopadům politik, které v tomto specifickém a snadno ohrozitelném ekonomickém prostředí provádí.

9. Zvyšování povědomí o mořském prostředí

9.1 Na 136 000 km pobřeží je soustředěno 40 % evropských obyvatel a toto pobřeží také přitahuje nejvíce turistů. Je třeba mít lepší znalosti o mořském prostředí, které je sice bohaté, avšak ohrožené takovou velkou hustotou obyvatelstva. Program zaměřený na zvyšování povědomí o mořském prostředí, který by byl přizpůsoben konkrétnímu přímořskému prostředí např. po vzoru oblastí či podoblastí definovaných v provádění strategie pro mořské prostředí, a určen alespoň pro pět moří nebo oceánů, které obklopují EU (Baltské moře, Severní moře, Atlantický oceán, Středozemní moře a Černé moře), by umožnil lépe pochopit a odůvodnit ochranná opatření pro mořské prostředí za účelem snížení znečištění, nadměrného rybolovu či poškozování pobřeží výstavbou umělých infrastruktur. Je také velmi důležité podporovat lepší informovanost zaměřenou na školy a veřejné orgány, které jsou pověřeny správou pobřeží.

10. Globální změna klimatu a stoupání hladiny vod

10.1 Oteplení klimatu na jedné straně způsobí všeobecné stoupání hladiny moří a na straně druhé zvýší výskyt mimořádných a ničivých klimatických jevů (vichřic, uragánů, tornád atd.). To bude mít za následek erozi pobřeží, ústup pláží a posílení ochranných struktur na pobřeží, což se již v některých zemích projevuje. Tento problém se bude do různé míry týkat evropských zemí a regionů a obecně všech pobřežních městských zón a v první řadě všech přístavních a přímořských lázeňských infrastruktur. Některé členské státy již zahájily rozsáhlé akce, jako plán Delta přijatý v Nizozemsku po katastrofických záplavách v roce 1953 nebo italská akce Mojžíš na záchranu Benátek. Je třeba uvažovat o pokynech Společenství, který by co nejlépe doprovázely tyto očekávané a nezvratné změny, přičemž musí být brán ohled na hospodářské i environmentální zájmy.

10.2 Aby EU mohla čelit změně klimatu a jejím dopadům, nesmí se omezovat na preventivní opatření, ale měla by spolu s členskými státy zahájit velký program výzkumu a vývoje, který by dodržoval zásadu spolupráce výzkumných středisek a sdílení výsledků. Tato iniciativa by prokázala užitečnost a dokonce nezbytnost úzké spolupráce na evropské úrovni v této oblasti.

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) http://www.medam.org.

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/14

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském programu pozorování Země (GMES) a jeho počátečních provozních činnostech (2011–2013)

KOM(2009) 223 v konečném znění – 2009/0070 (COD)

(2010/C 339/04)

Zpravodaj: pan VAN IERSEL

Dne 30. června 2009 se Rada, v souladu s čl. 157 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském programu pozorování Země (GMES) a jeho počátečních provozních činnostech (2011–2013)

KOM(2009) 223 v konečném znění – 2009/0070 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 5. ledna 2010.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 184 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV vítá nařízení o Evropském programu pozorování Země a jeho počátečních provozních činnostech jako strategický krok vpřed v novém rámci pro vývoj vyspělé evropské vesmírné politiky.

1.2 EHSV se domnívá, že v této souvislosti lze dosáhnout významných úspěchů prováděním existujících politik EU, vytvářením nových politik, intenzivnějším zajišťováním inteligentních a na míru šitých služeb pro Evropu i mimo ni, a posilováním postavení EU při mezinárodních jednáních.

1.3 Přínos pro společnost a občany vynikne tím spíše, že se služby založené na vesmírných technologiích dotýkají širokého spektra oblastí, jako např. změny klimatu, nouzových situací, otázek životního prostředí a zdraví, např. kvality vody a ovzduší (znečištění), zemědělství a lesnictví, vyčerpávání přírodních zdrojů, otázek vesmíru a problematiky veřejné bezpečnosti a obrany.

1.4 Vysoká kvalita je nezbytná jak pro složky kosmického prostoru, tak pro složky in situ, stejně jako pro jejich interaktivní schopnosti a synergie. Služby založené na vesmírných technologiích významně přispějí k činnosti pozemních instalací, instalací ve vzduchu a instalací na moři (1).

1.5 Hlavními adresáty služeb založených na vesmírných technologiích jsou evropské agentury a veřejné služby v členských státech. Budou přínosem i pro soukromé subjekty. Rozsah užitečných služeb pro veřejnou a soukromou sféru poroste společně s rozvojem trhu. Navazující odvětví – kde jsou nejdůležitější MSP – vyžadují zvláštní pozornost a financování.

1.6 Klíčový význam má správa. K rozhodujícím prvkům patří:

—	koordinace a provázanost, vycházející z uznání vesmíru jako integrálního tématu EU a plného zapojení všech GŘ Komise a evropských agentur participujících na politikách a aktivitách souvisejících s vesmírem;

—	koordinace mezi Komisí a množstvím veřejných subjektů v členských státech;

—	znalost provozních postupů v Komisi vzhledem k navazujícím odvětvím;

—	uspokojivé rámcové podmínky, podporující soukromé investice.

1.7 Výsledkem efektivního propojení mezi vesmírnou a pozemní infrastrukturou budou úplné, spolehlivé a nepřetržité údaje. Plný a otevřený přístup k údajům je zásadní proto, aby nedocházelo k narušování soutěže, a pro stimulaci navazujících odvětví. Přesně definované citlivé údaje pro členské státy a pro Evropskou unii musí být chráněny.

1.8 EHSV bere na vědomí finanční krytí ve výši 150 mil. eur jako první krok na podporu aplikací. Pro celkově kladné hodnocení je třeba vyřešit některé dosud otevřené otázky. Možný nedostatek finančních zdrojů, spuštění sentinelů B po sentinelech A, jakož i přidělování rozpočtových prostředků Společenství zúčastněným stranám vyžadují další jednání a objasnění, které zajistí, že bude systém úspěšně plnit vytčené cíle.

1.9 Připravované služby založené na vesmírných technologiích souvisí s širokým okruhem oblastí, které se bezprostředně týkají potřeb společnosti a občanů. EHSV proto důrazně doporučuje takovou komunikační strategii EU, jež by zvýšila povědomí veřejnosti o budoucích přínosech pozorování Země, a jež by také věnovala zvláštní pozornost vzdělávání a odborné přípravě technických expertů v této oblasti.

1.10 Pozorování Země by mělo být vyhrazeno místo v Lisabonské strategii pro období po roce 2010.

2. Vývoj evropské vesmírné politiky

2.1 Hlavním motorem intenzivnějšího zájmu o vesmír jsou politické a hospodářské strategické důvody. Cíle v oblasti změny klimatu, životního prostředí a vesmíru, bezpečnost občanů, jakož i doplňující obranná infrastruktura, naléhavě vyžadují pokročilé provozní služby v oblasti vesmíru.

2.2 Samostatná evropská politika v oblasti vesmíru a samostatné služby jsou nezbytnou odpovědí na nárůst celosvětových vesmírných aktivit prováděných rostoucím počtem partnerů i konkurentů (2).

2.3 Po zelené a bílé knize Komise, publikovaných během poslední dekády, a rámcové dohodě mezi Evropskou vesmírnou agenturou (ESA) a Komisí uzavřené v roce 2003, jimž se všem dostalo velmi pozitivního hodnocení, EHSV plně podpořil politiky popsané v dokumentech Rady pro vesmír, Komise a Evropské kosmické agentury (ESA) z dubna a května 2007 (3). V říjnu 2009 vyzdvihl předseda Barroso význam vesmíru pro široké spektrum evropských politik (4).

2.4 ESA odvedla během dlouhé doby velký kus práce. Kromě výzkumu usnadnily vesmírné programy také rozvoj provozních služeb ve spolupráci se soukromými společnostmi. Podle závěrů EHSV z loňského roku tak ESA prováděla úspěšnou „průmyslovou politiku“. Podle nového rozdělení prací mezi ESA a Komisi přebírá Komise celkovou odpovědnost za prováděcí fázi projektů.

2.5 EHSV již vyjádřil svá očekávání, že zapojení Komise do vytváření politik a financování by mohlo a mělo podnítit aktivity veřejného i soukromého sektoru ve vesmírném odvětví.

2.6 Ve stejném duchu navrhuje Komise nařízení o GMES a jeho počátečních provozních činnostech (2011–2013) jako další nezbytný krok k naplňování požadavků na vyspělou evropskou politiku pro oblast vesmíru.

2.7 Iniciativa GMES vedla k povzbuzení zájmu a intenzivnějšímu plánování ze strany evropských agentur a veřejného i soukromého sektoru po celé Evropě.

2.8 Aby bylo možné účinně řešit široké spektrum možných přínosů GMES, přivítal EHSV minulý rok ustavení kanceláře GMES v rámci GŘ pro podniky, která se ujme koordinace. Taková koordinace je velmi žádoucí, protože je ve hře mnoho GŘ a sedmý rámcový program (FP7).

2.9 Intenzivnější koordinace na evropské úrovni a mezi Komisí a členskými státy bude rovněž přínosem pro jednotné postoje v členských státech, kde často chybí. Větší pozornost a lepší image „vesmíru“ může přinést rovněž spojování vesmíru se specifickými službami pro občany.

3. Nařízení

3.1 Kromě oblastí výzkumu a vývoje GMES, v nichž jsou Komise, ESA a členské státy jednajícími partnery, se Komise zaměří na témata, kde přinese součinnost Společenství zřetelnou přidanou hodnotu.

3.2 Nařízení předpokládá provoz služeb GMES ve větším měřítku. Protože se jedná o nový krok v novém rámci, je jak nastavení programu včetně stanovení priorit, tak správa předmětem rozsáhlých konzultací mezi všemi zúčastněnými stranami, koordinátory GMES v členských státech, (potenciálními) uživateli a průmyslem.

3.3 Nařízení o pozorování Země tvoří právní základ pro program GMES a pro financování EU pro jeho počáteční provozní činnosti v letech 2011–2013 částkou 107 mil. eur, tj. z rozpočtu Komise, přičemž dalších 43 mil. eur je vyčleněno v rámci sedmého rámcového programu, tedy celkovou částkou 150 mil. eur, než bude dosaženo dohody o víceletém rozpočtu EU na období 2013–2020 (5).

3.4 Předpokládá se pět oblastí činnosti. V období 2011–2013 bude kladen důraz na služby nouzové reakce a na služby monitorování země (6).

3.5 Počáteční povozní činnosti budou řízeny Komisí v rámci celkových činností EU týkajících se GMES, které rovněž zahrnují výzkumnou činnost EU a činnost partnerů GMES. Tento rámec je třeba odlišovat od úrovně technického provádění vesmírné složky GMES, jež bude svěřeno ESA.

Vedle nutnosti celkové dohody mezi zúčastněnými stranami ukázaly konzultace také všeobecnou potřebu trvalých a přesných údajů.

3.6.1 Po spolehlivých údajích s naléhavostí, někdy dokonce s krajní naléhavostí, volá široká škála uživatelů, např. výzkumné společnosti, národní a regionální orgány a bezpečnostní služby.

3.6.2 Spolehlivé a nepřetržité údaje jsou nutnou podmínkou pro další rozvoj trhů v oblasti pozorování Země v Evropě prostřednictvím navazujících odvětví, umožňujících růst a tvorbu pracovních příležitostí (7).

3.7 S ohledem na subsidiaritu je třeba poznamenat, že celkové posouzení jasně ukazuje, že podmínkou pro poskytování služeb uvedených v tomto nařízení je sběr údajů z členských států na evropské úrovni, který umožní úspory z rozsahu, jakož i účinné provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (8).

4. Obecné připomínky

4.1 Kromě existujících výzkumných programů, služeb a některých provozních činností EHSV velmi vítá počáteční provozní činnosti, předpokládané nařízením o pozorování Země, jako strategický krok vpřed.

4.2 Zahájením GMES spustily Komise a ESA program pro civilní provozní užívání satelitních údajů, který je – vedle svých meteorologických aplikací – ve světě unikátní svým rozsahem a hloubkou. Udržitelný rozvoj a provádění GMES budou příležitostí pro evropský průmysl, aby si vybudoval postavení vedoucího světového hráče.

4.3 Rozsáhlé konzultace mezi všemi relevantními zúčastněnými stranami, jakož i posouzení dopadu, ukazují širokou shodu o cílech programu a budoucích příležitostech. Několik konkrétních vyžádaných studií vykázalo podobné závěry, pokud jde o přínosy GMES a rozšíření možností pro subjekty veřejného i soukromého sektoru (9).

4.4 Přínos, který od nových provozních činností očekává široké spektrum subjektů veřejného a soukromého sektoru i EHSV, lze shrnout následovně:

—	ze strategického pohledu odráží evropské pozorování Země rostoucí evropskou a mezinárodní odpovědnost EU a její trvalý vliv na evropské a celosvětové záležitosti;

—	konkrétním potřebám uzpůsobené a včasné informace z vesmíru pomohou Komisi, členským státům a regionům v přesnějším provádění existujících programů;

—	(nové) politiky mohou být navrhovány přesněji;

—	informace z vesmíru významně pomohou při činnostech, které se netýkají vesmíru, díky upřesnění znalostí a rozšířenému shromažďování údajů (10);

—	nové informace přinesou dodatečný užitek evropským agenturám, např. Evropské agentuře pro životní prostředí a Evropské obranné agentuře;

—	obrovské příležitosti se otevřou pro navazující činnosti v soukromém sektoru;

—	nové služby požadované národními veřejnými orgány a agenturami přinesou občanům prospěch v oblasti životního prostředí a bezpečnosti, úspory nákladů díky inteligentním řešením, a budou rovněž představovat faktor pro růst;

—	při mezinárodních jednáních, např. o otázkách změny klimatu a dohodách o lepším monitorování, zaujme EU postoj založený na větších znalostech;

—	zvláštní služby, založené na specifických informacích, podpoří politiky EU vůči rozvojovým zemím.

4.5 Předpokládá se, že poměr nákladů a přínosů bude pozitivní: poměrně malý obrat přinese značné výhody.

4.6 Programy ESA jsou omezeny na tříleté prováděcí období. Rada by měla stanovit dlouhodobé závazky EU pro období po roce 2013. Kontinuita provozních programů je velmi důležitá. Dlouhodobé plánování je rozhodující pro užitek, který přináší pozorování Země veřejným cílům a službám. Je také základním předpokladem pro povzbuzení rozvoje služeb v navazujících odvětvích.

4.7 V této souvislost je nezbytné zajistit všem dotčeným stranám kontinuální, spolehlivý a úplný a otevřený přístup k údajům.

4.8 Pro udržitelnost vesmírné politiky je nezbytné veřejné povědomí napříč Evropou. Pro zajištění veřejné podpory je naléhavě nutná komunikační strategie EU, jasně vysvětlující výhody, jež služby založené na vesmírných technologiích do budoucna přinesou společnosti i občanům.

4.9 Ve stejné souvislosti EHSV zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost vzdělávání a odborné přípravě technických expertů v této oblasti.

5. Správa

Protože počáteční provozní činnosti budou tvořit rámec pro pozdější rozšiřování provozní činnosti, mělo by být od počátku zaručeno odpovídající řízení a správa. Správa se týká zejména níže uvedených bodů.

5.1.1 Vesmír byl v EU po dlouhou dobu z pochopitelných důvodů poněkud okrajovou oblastí politiky, teď by však měl být plně integrován mezi ostatní politiky Společenství. Výborně zapadá do Lisabonské strategie pro období po roce 2010 (11).

5.2 Všechna generální ředitelství Komise zapojená do politik v oblasti vesmíru by měla účinně koordinovat svou činnost tak, aby se předešlo překrývání a aby byly možné účelově zaměřené akce tam, kde je do pozorování Země zapojeno více než jedno ředitelství.

5.3 Evropské agentury a GŘ, jmenovitě Výzkum, Životní prostředí, Zemědělství a rozvoj venkova, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost, Zdraví a spotřebitelé, Rozvoj, Obchod a Vnější vztahy, je třeba zapojit z následujících dvou důvodů:

—	poskytnutí přesných informací pro zřízení pomocných satelitních služeb;

—	úspěšné využití výhod, plynoucích z poskytovaných služeb.

5.4 Dobrá koordinace přístupů ze strany Komise i v ní samé zajistí provázanost a interoperabilitu mezi programem pozorování Země a dalšími programy týkajícími se vesmíru, jako jsou např. telekomunikace a doprava.

5.5 Účinná koordinace je nutná kvůli značnému množství národních operátorů, zapojených též do shromažďování informací.

5.6 Satelity, automatické měřicí stanice a internet umožňují stále lépe sledovat vývoj životního prostředí v reálném čase. GMES může přispět „informacemi téměř v reálném čase určenými pro přijímání rozhodnutí“ při měření kvality životního prostředí v rámci „překračování HDP“ (12).

5.7 Narůstající množství satelitů vyžaduje pozorné řízení všech vesmírných prostředků tak, aby nedocházelo ke kolizím, jež by způsobily krajně nežádoucí zamoření vesmírného prostoru troskami.

6. Konkrétní problémy

6.1 Pozorování Země je dosud v porovnání s trhy souvisejícími s vesmírem poměrně malým trhem. V roce 2005 tvořily celosvětové příjmy 1,3 mld. eur, z toho 0,4 mld. eur v Evropě, z čehož polovina připadala na meteorologické aplikace.

6.2 Počáteční fáze pozorování Země je především institucionální a závisí na veřejném financování. Vznikající komerční pozorovací družice jsou vyvíjeny v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru a jsou dosud závislé na veřejném financování.

6.3 Klíčové jsou údaje

6.3.1 EHSV zdůrazňuje, že plný a otevřený přístup k údajům je nutnou podmínkou pro vytvoření rovných podmínek pro veřejné a soukromé subjekty, i pro povzbuzení rozvoje dosud slabého soukromého sektoru.

6.3.2 Pro zapojení životaschopných navazujících odvětví má zásadní význam nepřetržitý tok údajů. Jakákoliv nejistota by zde znamenala zásadní ránu trhu, protože by vedla k domněnce, že požadovaná infrastruktura nenaplní očekávání.

6.3.3 Reakce průmyslu na první sérii družic určených pro GMES – sentinelů A – je výrazně kladná. (13) Aby však bylo dosaženo co nejlepší funkčnosti, bude třeba věnovat zvláštní pozornost současnému řetězci přenosu údajů z vesmíru.

6.3.4 Pro udržitelnost jsou rovněž podstatné plánované sentinely B, které jsou nutné jako náhrada dosluhujících sentinelů A, a pro zajištění kontinuity služeb v případě výpadku družice. Financování sentinelů B není dosud zajištěno, a musí být vyřešeno.

6.3.5 Aby byla zajištěna kontinuita služeb nebo rozvoj nových služeb, musí být pro navazující odvětví – po konzultacích – vyjasněn budoucí mechanismus zpoplatňování údajů.

6.4 Finanční podmínky

6.4.1 Finanční zdroje pro počáteční provozní činnosti v letech 2011–2013 tvoří částka 150 mil. eur, tj. 43 mil. eur v rámci sedmého rámcového programu a 107 mil. eur z rozpočtu Komise. EHSV naléhavě žádá o vyjasnění několika otevřených otázek.

6.4.2 Zúčastněné strany musí mít jistotu, zda bude finanční krytí ve výši 107 mil. eur poskytnuto formou dotace nebo půjčky. Musí být vyjasněna pravidla účasti. Počítá se s přidruženými zeměmi jako s potenciálními příjemci grantů nebo kontraktů?

6.4.3 Vzhledem ke stanoveným cílům bude 150 mil. eur zřejmě jen těžko postačovat. Zaprvé, panuje rozšířený názor, např. v ESA a EADS, že pro dosažení vytčených požadavků na pozemní instalace bude třeba vyčlenit ze 7. rámcového programu dalších 30 mil. eur. Zadruhé, není jasné, jak bude kryt rok 2013, i když finanční zdroje v rozpočtu EU pro období let 2013–2020 budou zřejmě zajištěny.

6.4.4 Třetí problém se týká spuštění sentinelů B, protože příslušné financování dosud není v rozpočtu vyčleněno, a je tedy zatím nejisté (14).

6.4.5 Další výzvou je financování souvisejících námořních, vzdušných a bezpečnostních služeb, o němž by mělo být rozhodnuto současně s financováním pozemních a záchranných služeb. EHSV by přivítal informace o financování těchto služeb, jakož i o rozsahu zapojení sedmého a osmého rámcového programu a generálních ředitelství Komise, zejména pak GŘ pro životní prostředí. Toto vyjasnění je velmi důležité pro navazující odvětví.

6.4.6 Dodatečné finanční výdaje by neměly být nutně kryty pouze z rozpočtu EU. V úvahu přicházejí i další zdroje, např. ESA nebo národní příspěvky.

6.5 Navazující odvětví

6.5.1 Odvětví navazující na pozorování Země je v současnosti malým a roztříštěným odvětvím v zárodku, zahrnujícím okolo 150 podniků, zaměstnávajících v roce 2006 okolo 3 000 zaměstnanců. Celkové příjmy v Evropě dosahovaly v roce 2006 250–300 mil. eur. Příjmy z veřejného sektoru dosahovaly zhruba 150 mil. eur. Zákazníky jsou z velké části orgány veřejné moci a agentury. Zisky jsou nestabilní. Průmysl USA je dvakrát až třikrát větší než evropský. Vykazuje rovněž vyšší úroveň růstu (15).

6.5.2 Dochází k žádoucímu procesu vytváření klastrů v navazujících odvětvích.

6.5.3 Dlouhodobá spolupráce s průmyslem umožnila ESA, navzdory omezenému rozsahu provozovaných činností, získat potřebné znalosti pro podporu služeb. To vedlo k úspěšné průmyslové politice.

6.5.4 Protože odpovědnost za provádění přejde z ESA na Komisi, EHSV naléhavě žádá Komisi, aby byla v rámci její činnosti zajištěna podobná technická odbornost.

Základní rysy budoucího programu jsou jasné, se silným zaměřením na zapojení MSP, jejichž tvůrčí potenciál má – dle názoru EHSV – rozhodující význam. EHSV by proto rád zdůraznil dva body:

6.5.5.1 Rozpočet projektu 25 mil. eur vyžaduje zapojení větších podniků. ESA proaktivně podporovala účast MSP. Stejný přístup musí převzít i Komise.

6.5.5.2 MSP musí být – podle principu rovnoprávnosti – umožněno stát se primárními partnery v menších projektech.

6.5.6 Komise musí při vypisování projektů krytých 150 miliony eur na období 2011–2013 důkladně prověřit možná narušení soutěže ze strany veřejných subjektů, jež by mohla ještě zesílit hodnocení konzultantů. V současnosti není často dostatečně jasno v otázce úlohy veřejného sektoru jako hlavního zákazníka služeb.

6.5.7 Protože GMES usiluje o vytvoření inovativního průmyslu geo-informačních služeb, musí tento program mířit na všechny aktéry v oblasti průmyslu. Existuje tendence zapojit především průmyslová odvětví, která již mají nějakou spojitost s oblastí vesmíru. EHSV však zdůrazňuje, že má-li být GMES do budoucna udržitelný, je třeba zapojit zúčastněné strany z celé oblasti průmyslu geo-informačních služeb, ať už mají spojitost s vesmírem, či nikoli.

6.5.8 EHSV schvaluje finanční podporu projektům soukromých společností, jež má přispět ke kompenzaci selhání trhu v tomto strategickém odvětví s vysokým potenciálem.

6.5.9 Vesmírné aktivity jsou v současnosti soustředěny do jedné části EU. Vzhledem k současným možnostem může a musí být podpořen budoucí rozvoj navazujících odvětví také v nových členských státech.

6.5.10 EHSV považuje za zvláště závažný klesající počet odborníků v této oblasti. Tento trend je třeba zvrátit. Jsou nezbytná intenzivnější opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy potenciálních zákazníků z veřejného sektoru, jakož i v navazujících špičkových technických odvětvích, aby mohl průmysl plně využít nabízených příležitostí.

6.6 Bezpečnost

6.6.1 Vzhledem k tomu, že byl vesmír z důvodů „národní bezpečnosti“ doménou výhradně ESA, znamenají dohoda mezi ES a ESA z roku 2004 a usnesení Rady z května 2007 významný posun. EHSV vítá pozornost, jež je věnována používání údajů a informací GMES pro bezpečnost občanů, a politiku v oblasti údajů, zajišťující bezpečné používání potenciálně citlivých údajů v Komisi, evropských agenturách a členských státech.

6.6.2 EHSV rovněž vítá zesílenou koordinaci mezi GMES a Evropskou obrannou agenturou, jež zajistí propojení mezi politikou v oblasti údajů GMES a aplikacemi budoucího plánování bezpečnostních schopností Evropy a souvisejícími budoucími požadavky.

6.6.3 EHSV plně podporuje plánovaný přístup dvojího užití (civilní a vojenské použití), kombinující vědecké a na bezpečnost zaměřené použití, jako strategickou cestovní mapu GMES. Takový přístup je krajně důležitý pro řešení bezprostředních, střednědobých a dlouhodobých výzev prostřednictvím zlepšení schopností Evropy v takových oblastech, jakými jsou monitorování moří, země a hranic, včetně monitorování (16) organizace ilegální migrace, kontroly pašování a obchodu s narkotiky, ochrany citlivé infrastruktury, jakož i v boji proti šíření zbraní.

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Přínosem služeb založených na vesmírných technologiích bude např. zajištění rychlejšího přístupu k relevantním informacím, tedy získání delšího času pro rozhodnutí a pro přípravu protiopatření. Kromě toho usnadní globální a regionální výklad událostí a náhlých mimořádných událostí.

(2) V této souvislosti je vhodné připomenout Globální systém systémů pozorování Země, GEOSS Prostřednictvím GMES má Evropa v úmyslu hrát důležitou úlohu v GEOSS.

(3) Úř. věst. C 162, 25.6.2008, s. 24.

(4) Úvodní řeč předsedy Komise na konferenci Ambice Evropy v kosmu, nové příležitosti pro evropské podniky a občanskou společnost, konané ve dnech 15.–16. října 2009 v Bruselu.

(5) Jedná se o dodatečné částky k částce 1,4 miliardy EUR, vyčleněné na vesmírné projekty v rámci sedmého rámcového programu.

(6) Viz čl. 3 nařízení.

(7) Viz čl. 8 nařízení.

(8) Viz také čl. 4 odst. 3 nařízení.

(9) Viz např. Socio-Economic Benefits Analysis of GMES, PriceWaterhouseCooper, říjen 2006, EU Space Policy and its potential for EU industrial sector competitiveness, studie pro Evropský parlament, 2007, a Study on the competitiveness of the GMES downstream sector, Ecorys a další, listopad 2008.

(10) Například TERRAFIRMA, informační služba o rizicích zemských pohybů, např. v pobřežních a seizmicky aktivních oblastech; PROMOTE, služba sledující kvalitu ovzduší; MY OCEAN, služba pro sledování oceánů a předpovědi; SAFER, služba nouzové reakce.

(11) Viz pozn. pod čarou 4.

(12) Viz Sdělení Komise Překročit HDP: měření pokroku v měnícím se světě, KOM(2009) 433 v konečném znění.

(13) Viz průmyslový informační den „GMES Sentinel Data Policy“ v Bruselu dne 11. září 2009.

(14) Sentinely B vyvíjí ESA, ale provozní náklady má krýt Komise. Ty budou podle propočtů EADS budou dosahovat 165 mil. eur.

(15) Pro celkovou a hloubkovou analýzu viz studie uvedené v pozn. pod čarou č. 9.

(16) V úzké spolupráci s pozemní Evropskou agenturou pro ochranu vnějších hranic FRONTEX.

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/20

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o harmonizované metodice pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů

KOM(2009) 346 v konečném znění

(2010/C 339/05)

Zpravodaj: pan MULEWICZ

Dne 7. července 2009 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o harmonizované metodice pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů

KOM(2009) 346 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 5. ledna 2010.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 197 hlasy pro, 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Výbor návrh Komise vítá a podporuje.

1.2 V počáteční fázi a alespoň po dobu několika příštích let musí být navrhovaný systém dobrovolný.

1.3 Náklady pro organizace, které stížnosti hlásí, by měly být co nejvíce zredukovány. Celý systém by měl být nákladově efektivní.

1.4 Výbor podporuje návrh Komise zpřístupnit nezávislým organizacím nástroj ke zpracování dat. Umožní i těm organizacím, které využívají nekomplikované systémy, snadno přijmout navrhovaný harmonizovaný přístup.

1.5 Na odvětvové úrovni by Komise mohla podporovat přijetí své harmonizované metodiky pro klasifikaci a hlášení stížností spotřebitelů všemi orgány zabývajícími se stížnostmi v rámci jejich odvětví.

2. Úvod

2.1 Komise používá pět klíčových ukazatelů k sestavení hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích. Jedná se o každoroční publikaci, nyní konkrétně o její druhé vydání, jejímž cílem je identifikovat ty části vnitřního trhu, které z hlediska spotřebitelů dobře nefungují. Jedním z pěti klíčových ukazatelů jsou stížnosti spotřebitelů, přesněji řečeno statistiky o stížnostech spotřebitelů. Dalšími ukazateli jsou ceny, spokojenost spotřebitelů, přecházení k jiným výrobkům a službám a bezpečnost. Proto by stížnosti spotřebitelů měly být považovány za makroekonomický nástroj a nikoli za pouhý předmět analýzy.

2.2 Komise v podstatě navrhuje, aby stížnosti a dotazy spotřebitelů byly v celé EU zaznamenávány na společném harmonizovaném základě s použitím stejných popisných označení, aby bylo možné snadno vytvořit celoevropskou databázi, kterou by vlastnilo GŘ Komise SANCO. Komise bude financovat a udržovat databázi a vybavení IT nutné k uchovávání a zpracování dat. Komise nabízí podrobný plán a společnou strukturu pro klasifikaci a hlášení stížností spotřebitelů.

2.3 Podrobnosti o stížnostech a dotazech spotřebitelů zanášených do databáze nebudou zahrnovat stížnosti a dotazy adresované přímo obchodníkům, ale pouze ty, které zaznamenaly nezávislé organizace, např. vnitrostátní orgány, regulační orgány, organizace spotřebitelů a další organizace, jako např. veřejní ochránci práv a samoregulační orgány. Přijetí společného základu pro vedení záznamů bude pro všechny zainteresované organizace dobrovolné, u orgánů financovaných vládami států se však při zajištění dostatečných finančních prostředků očekává jeho co nejrychlejší přijetí. Komise pomůže se softwarem a odbornými znalostmi malým organizacím spotřebitelů, které nejsou s to harmonizovanou metodiku přijmout.

2.4 Komise již při přípravě tohoto návrhu uskutečnila rozsáhlé konzultace a využila přitom skupinu expertů.

2.5 Databáze poslouží při sestavování příštích vydání hodnotící zprávy. Plánuje se rovněž, že bude zpřístupněna veřejnosti, aby ji organizace a jednotlivci mohli konzultovat.

2.6 Hlavním cílem návrhu je umožnit, aby údaje o stížnostech a dotazech spotřebitelů mohly být využívány jako klíčový ukazatel fungování vnitřního trhu, a urychlit tak politickou reakci na nefunkční trhy. Součástí těchto reakcí na vnitrostátní a evropské úrovni by mohlo být přesměrování prováděcích opatření do problematických oblastí nebo v případě potřeby legislativní kroky.

2.7 Cílem není umožnit zkoumat, zda jsou stížnosti

i)	účinně zohledňovány nebo řešeny, či

ii)	odůvodněné.

2.8 Dobrou myšlenkou je plánovaná anonymita databáze. Podrobné údaje o jednotlivých spotřebitelích, kteří stížnosti podávají, tedy nebudou zveřejňovány. Totéž platí pro údaje o obchodnících, proti nimž jsou stížnosti namířeny.

2.9 Navrhovaný společný harmonizovaný systém obsahuje tři oddíly pro shromažďování údajů o stížnostech:

a)	obecné informace,

b)	odvětvové informace

c)	a informace o druhu stížnosti.

2.10 Druhý a třetí oddíl jsou rozčleněny na podkategorie zvané „oblasti“ či „úrovně“. Některé informace týkající se stížností jsou označeny za „doporučené“, zbývající pak za „dobrovolné“. U dotazů jsou všechny údaje „dobrovolné“. Účelem rozlišení mezi „doporučenými“ a „dobrovolnými“ údaji je:

a)	umožnit organizacím předkládat údaje harmonizované na základní úrovni (vyplnění všech „doporučených“ oblastí);

b)	povzbudit co nejvíce z nich, aby přijaly co nejvíce „dobrovolných“ oblastí a úrovní.

2.11 Návrh se skládá ze dvou dokumentů, oba pocházejí ze 7. července 2009:

(i)	sdělení Komise [KOM(2009) 346 v konečném znění];

(ii)	pracovní dokument předkládající návrh spolu s plánovanými oblastmi a úrovněmi pro klasifikaci stížností [SEC (2009) 949].

Návrh doporučení Komise nemá konečnou podobu a text může být v první polovině roku 2010 změněn. Hlavní myšlenky a celkový přístup dokumentu však měněny nebudou.

3. Obecné připomínky

V níže uvedených poznámkách je uvedeno několik návrhů.

3.1.1 Náklady na plnění požadavků se budou různit, ale u mnoha organizací budou značné. Dostupné prostředky uvolněné pro tento účel budou v jednotlivých členských státech různé a budou se lišit i v rámci států. V současnosti existuje značná rozrůzněnost v metodách zaznamenávání žádostí vnitrostátními organizacemi jednotlivých členských států (nemluvě o ostatních organizacích). Některé z nich mají méně propracované systémy, než se navrhuje. Jiné mají systémy ještě propracovanější, které pochopitelně nebudou chtít opustit. Obecně řečeno, jsou to právě posledně zmíněné organizace, pro něž budou náklady na plnění požadavků kladených systémem nejvyšší. Jakákoli technická či finanční pomoc Komise by tedy neměla upřednostňovat místní organizace shromažďující stížnosti.

3.1.2 Každá další zaznamenaná oblast představuje určitý „náklad“, a to ze dvou důvodů. Zaprvé ten, kdo stížnost přijímá, musí vynaložit čas (a tedy peníze) na shromáždění všech jednotlivých údajů hlášených stěžovatelem a zaznamenat je. Zadruhé, čím víc údajů je po spotřebiteli požadováno, tím menší je pravděpodobnost, že spotřebitel podání stížnosti dokončí.

3.1.3 Harmonizovaný systém, jenž se bude používat, musí být co nejvíce kompatibilní s co největším počtem systémů v současnosti využívaných vnitrostátními organizacemi. Všem organizacím zavádějícím takový systém je třeba poskytnout jasné instrukce a pokyny, aby byla zajištěna jednotná podoba zaznamenávání stížností a dotazů bez ohledu na zvolenou konečnou metodiku.

3.1.4 Počet oblastí označených za „doporučené“ by měl být co nejmenší. To by v počátečních letech mělo organizacím usnadnit přistoupení k systému na základní úrovni.

3.1.5 Návrh se zdá být v souladu s výše uvedenými cíli. Většina nezávislých organizací bude pravděpodobně moci hlásit „doporučené“ oblasti bez příliš velkých problémů. Tyto „doporučené“ oblasti by mohly poskytnout užitečný soubor celoevropských údajů. Kvalita a užitečnost databáze budou dále zlepšeny, až nezávislé organizace budou moci zaznamenávat a hlásit informace z dalších „dobrovolných“ oblastí a úrovní.

3.1.6 Na odvětvové úrovni by Komise mohla podporovat přijetí své harmonizované metodiky pro klasifikaci a hlášení stížností spotřebitelů všemi orgány zabývajícími se stížnostmi v rámci jejich odvětví. Například síť FIN-NET by mohla urychlit postup v odvětví finančních služeb včetně pojišťoven. FIN-NET by využívala harmonizovaný systém pro stížnosti spotřebitelů. Tato síť spolupracuje tak, aby spotřebitelé měli snadný přístup k mimosoudním postupům uplatňování stížností v přeshraničních případech. Pokud se spotřebitel v jedné zemi dostane do sporu s poskytovatelem finančních služeb z jiné země, seznámí ho členové FIN-NET s příslušným mimosoudním systémem uplatnění stížnosti a poskytnou mu o něm potřebné informace. Významným krokem k vyšší efektivnosti tohoto systému je společná metoda klasifikace a zaznamenávání stížností spotřebitelů.

3.2 Kvalita a rozsah údajů získaných z jednotlivých členských států se budou i nadále lišit. Tento fakt bude zohledněn v analýze získaných údajů v každoroční hodnotící zprávě. Takové variační odchylky pravděpodobně nikdy nebude možné zcela odstranit. Harmonizovaný systém hlášení stížností však může za několik let mít za následek snížení této variace.

3.3 Návrh vybízí orgány zabývající se stížnostmi, aby u každé jednotlivé stížnosti hlásily všechny údaje na mikroúrovni. Podle návrhu (odstavec 33 sdělení Komise) by jednou z dobrovolných oblastí měl být „název obchodníka“. Tento návrh by neměl obsahovat, a to ani na dobrovolném základě, hlášení jména či identity jakéhokoli individuálního obchodníka. Komise v odstavci 39 tvrdí, že si nepřeje získávat ani zveřejňovat údaje týkající se názvů či jmen nebo údaje umožňující identifikaci obchodníků. Výbor tento přístup vítá a jednoznačně podporuje. Proto by „jméno obchodníka“ mělo být zcela odstraněno ze seznamu hlášených oblastí.

3.4 Jednou z oblastí v oddílu „obecné informace“ o stížnosti (číslo 67) je „podomní prodej“. V zájmu souladu s navrhovanou směrnicí o právech spotřebitelů by tento výraz měl být změněn na „prodej mimo obchodní prostory“.

3.5 V navrhovaném oddíle „odvětvové informace“ o stížnosti (část B) jsou obsaženy následující položky: muzea, školy, nemocnice, knihovny a poštovní služby. Mnohé z nich zajišťují vlády. Např. školy mohou zajišťovat podniky, ale mnohem víc jich zajišťuje vláda. Účelem návrhu je poskytovat informace o fungování vnitřního trhu a touto cestou urychlit politickou reakci v případě nefunkčních trhů. Cílem není podávat informace o výkonnosti vlády. Je tedy vhodné či relevantní hlásit stížnosti spotřebitelů v případech, kdy je dodavatelem vláda? Jedním možným výsledkem tohoto přístupu by mohl být nárůst počtu stížností na určitou službu (např. železnici) v těch zemích, kde je tato služba zajišťována státem, v porovnání se zeměmi, kde tuto službu poskytuje soukromý podnik.

3.6 Důležitým aspektem návrhu je, že databáze bude poskytovat rozsáhlejší statistické informace, které budou využity v analýze, zveřejňované každoročně v hodnotící zprávě. Použité informace musí být aktuální. Veškeré informace uvedené v každém čísle by se měly vztahovat na stejné či alespoň přibližně stejné časové období. Pro čtenáře by mělo být snadné zorientovat se v tom, jaké období statistiky pokrývají v každém čísle hodnotící zprávy.

Proto:

a)	informace by měly být hlášeny nezávislými stranami každým rokem;

b)	mělo by být stanoveno každoroční období podávání hlášení (pravděpodobně nepřesahující 6 týdnů) s jasně určeným konečným termínem. Pokud takové období nebude stanoveno, měl by alespoň být určen jasný roční konečný termín pro podávání hlášení;

c)	každoroční období či termín pro podávání hlášení by měly být stanoveny s ohledem na vypracování hodnotící zprávy;

d)	každé roční číslo hodnotící zprávy by mělo mít název, jehož součástí bude daný rok (např. hodnotící zpráva 2011), a nikoli ediční číslo, jako např. 2. vydání;

e)	v každém čísle hodnotící zprávy by mělo být udáno období, během něhož byly shromážděny údaje v něm obsažené.

3.7 EHSV má vážné obavy, pokud jde o shromažďování údajů. Nevyhnutelně dojde k významným variačním odchylkám co do úplnosti a přesnosti údajů hlášených různými orgány zabývajícími se stížnostmi a různými členskými státy. Také systém postoupení se v jednotlivých členských státech liší. Organizace, která stížnost přijala a pak ji postoupila kompetentnější organizaci, může či nemusí tuto stížnost ze své vlastní databáze vymazat. Pokud tak neučiní a obě organizace poté nahlásí údaje Komisi, může být jedna stížnost nahlášena dvakrát. Při zveřejňování údajů včetně hodnotící zprávy by Komise měla vysvětlit omezení, která jsou jí známa, v oblasti úplnosti a přesnosti údajů, včetně rizika dvojího záznamu stížnosti a neexistence ověřování. V dlouhodobějším horizontu by údaje měly být shromažďovány a ověřovány jednou organizací na vnitrostátní úrovni.

3.8 Tento návrh zlepší hlášení stížností a porozumění mechanismu fungování vnitřního trhu a jeho nefunkčních částí z hlediska spotřebitelů. Stejně důležité je chápat, jak jsou trhy nefunkční z hlediska podniků, např. v souvislosti s padělanými výrobky a průmyslovým zcizováním duševního vlastnictví. Informace tohoto druhu pravděpodobně nebude možné získat ze stížností spotřebitelů, ale je zapotřebí se jimi rovněž zabývat. V Komisi by měly být vytvořeny účinné mechanismy umožňující zjistit, do jaké míry je vnitřní trh nefunkční z hlediska podniků.

3.9 EHSV uznává, že stížnosti mohou spotřebitelům poskytovat dobrou indikaci o tom, kde se mohou vyskytovat problémy. Spokojenost spotřebitelů však není možné měřit pouze pomocí údajů o stížnostech spotřebitelů. Celá řada faktorů, jako je osobní motivace stěžovatele, aktivní přístup podnikatele, analýza nákladů a výnosů, především v případě malých finančních ztrát, sociální tlak, míra dostupnosti orgánů zabývajících se stížnostmi, mediální pokrytí aj., mají vliv na rozhodnutí spotřebitele, zda stížnost nakonec uplatní. Kromě toho sama hodnotící zpráva o spotřebitelských trzích užívá pět ukazatelů – stížnosti, ceny, spokojenost spotřebitelů, přecházení k jiným výrobkům a službám a bezpečnost. Všechny tyto ukazatele by měly být dále analyzovány, aby bylo možné identifikovat nefunkční spotřebitelské trhy.

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/24

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/48/ES a 2006/49/ES, pokud jde o kapitálové požadavky na obchodní portfolio a resekuritizace a o dohled nad politikami odměňování

KOM(2009) 362 v konečném znění – 2009/0099 (COD)

(2010/C 339/06)

Hlavní zpravodaj: pan MORGAN

Dne 10. září 2009 se Rada, v souladu s čl. 47 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/48/ES a 2006/49/ES, pokud jde o kapitálové požadavky na obchodní portfolio a resekuritizace a o dohled nad politikami odměňování

KOM(2009) 362 v konečném znění – 2009/0099 (COD).

Dne 29. září 2009 pověřilo předsednictvo Výboru specializovanou sekci Jednotný trh, výroba a spotřeba přípravou podkladů Výboru na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce jmenoval Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s článkem 57 Jednacího řádu pana MORGANA hlavním zpravodajem na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), a přijal následující stanovisko 162 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 18 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Původ tohoto návrhu směrnice (dále pouze jako směrnice) souvisí se závěry a doporučeními zprávy Larosièrovy skupiny. EHSV již k této zprávě vydal stanovisko a plně ji podpořil (1). Tato směrnice byla vypracována v souvislosti s mezinárodním rámcem Basilej II o kapitálové přiměřenosti bank. Po zasedání G 20 v Pittsburghu byl tento text pozměněn Radou ECOFIN. EHSV podporuje účel směrnice, kterou se mění směrnice 2006/48/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu a směrnice 2006/49/ES o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí.

1.2 Toto stanovisko vysvětluje hlavní podíl, který měly banky na finanční krizi a jak selhala regulace a dohled. Dle názoru EHSV se směrnice bude zabývat řadou regulačních nedostatků a pomůže napravit hlavní chyby při provozu a řízení bank. Tyto regulace samy o sobě nenapraví sebestředné chování bankéřů, které bylo hlavním faktorem krize. Stále je zapotřebí uznat zájmy zúčastněných stran v bankovnictví a sociální odpovědnost velkých bankovních institucí musí být ve středu a nikoli na okraji zájmu.

1.3 Hlavními faktory na pozadí této krize byly:

—	poskytování úvěru úvěrovými institucemi zákazníkům, kteří neměli platební způsobilost;

—	v mnoha případech nepřiměřené odměňování a plány pobídek pro pracovníky úvěrových institucí, kteří nabízejí produkty zákazníkům;

—	vydávání úvěrových cenných papírů bankami bez potřebné povinné péče;

—	koupě těchto cenných papírů bankami bez použití potřebné povinné péče;

—	nedostatečné kapitálové fondy, zejména v obchodních portfoliích bank;

—	vytvoření mimobilančních nástrojů, které neměly odpovídající kapitálové zdroje;

—	nevhodné pobídky a nepřiměřené systémy odměňování, které vedly ke krátkodobým spekulativním opatřením a k podstupování nadměrného rizika;

—	procyklická povaha regulace;

—	systémové nedostatky řízení rizik, pokud jde o kvalitu držených cenných papírů, přiměřenost kapitálových fondů a dopad proměnlivých systémů odměňování na nahromadění rizik na institucionální úrovni;

—	nedostatek transparentnosti v bankovních záležitostech, což bránilo věřitelům, dlužníkům, protistranám, investorům, analytikům a dokonce nezávislým ředitelům chovat se na finančních trzích tak, jak by se očekávalo;

—	nedostatečný obezřetnostní dohled na makroúrovni a nedostatečná mezinárodní koordinace.

1.4 EHSV je potěšen, že Komise pracuje v souladu s Radou pro finanční stabilitu (FSB) a Basilejským výborem, aby zpřesnila své konkrétní návrhy týkající se odměňování a kapitálových požadavků. Bankovnictví je odvětvím důležitého hospodářského významu pro EU, ale zároveň se jedná o potenciálně mobilní odvětví. Aby se zabránilo poškození finančního odvětví EU regulatorní arbitráží, je zcela klíčové nalézt globální řešení a EU zde může mít vedoucí úlohu při jejich navrhování. Tak by tomu mělo být. EU si nemůže dovolit zavádět regulaci, která je výrazně v rozporu s jinde používanými postupy.

1.5 EHSV podporuje hlavní principy navrhované při formulaci a provádění politik odměňování. Pokud by některé tyto zásady byly zavedeny před krizí, předešlo by se mnoha skandálním a nepříjemným vyplácením náhrad.

1.6 Ve většině průmyslových odvětví je absolutní množství vyplácení odměn vedoucím pracovníkům definováno jako maximální procento platu. EHSV se domnívá, že bankovnictví by mělo užívat podobné koncepty pro své proměnlivé systémy odměňování, jelikož bankéře neopravňuje nic k tomu, aby se těšili neomezenému systému odměňování. EHSV v této souvislosti vítá požadavek, aby významné úvěrové instituce a investiční podniky založily výbory pro odměňování.

1.7 EHSV uznává, že tato směrnice se zabývá spíše strukturou odměňování nežli jejím množstvím. EHSV však musí vyjádřit své obavy, pokud jde o množství. EHSV očekává, že účinek nových kapitálových požadavků a také obezřetná analýza politik a plánů odměňování společně zabrání přílišnému proměnlivému odměňování z minulosti. EHSV uznává, že EU nemá sama o sobě pravomoci v oblasti plateb.

1.8 EHSV s potěšením konstatuje, že ustanoveními o odměňování nejsou dotčena ustanovení čl. 137 odst. 5 Smlouvy, obecné zásady vnitrostátního smluvního a pracovního práva a popřípadě také práva sociálních partnerů při kolektivním vyjednávání.

1.9 EHSV plně podporuje zvýšené kapitálové požadavky popsané v této směrnici. Ty zahrnují zejména:

—	Ustanovení k posílení kapitálových požadavků pro aktiva, která banky drží v obchodním portfoliu pro krátkodobý opětovný prodej.

—	Zvýšení kapitálových požadavků na složité sekuritizace v bankovnictví a v obchodním portfoliu.

1.10 Výbor upozorňuje, že návrh již nezahrnuje proces posíleného dohledu v případě resekuritizací, které jsou obzvláště složité. EHSV by však očekával, že orgány dohledu budou v tomto směru pečlivé, a upozorňuje, že orgány dohledu by si měly ponechat plnou škálu nápravných opatření.

1.11 Perspektiva EHSV je ovlivněna skutečnostmi, které vyšly najevo (2) na základě šetření americké Komise pro burzu a cenné papíry při zhroucení hodnoty hypotečních cenných papírů nabízených zákazníkům, zajištěných dluhových obligací a jiných podobných aktiv. Ratingové agentury byly prostředníkem k nezodpovědnému vytváření těchto nezdravých aktiv, které stály rozvojový svět stovky miliard dolarů. Investiční banky jsou odpovědné za pomoc a účastenství ratingovým agenturám, zatímco většina bank nepochopila riziko spojené s držením těchto cenných papírů. Jak Larosièrova skupina konstatovala, „je nezbytné, aby byly tyto změny v regulaci (pokud jde o ratingové agentury) provázeny zpřísněním náležité péče, posouzením ze strany investorů a lepším dohledem“. EHSV schválil toto doporučení ve svém stanovisku k ratingovým agenturám a nyní podporuje navrhovanou směrnici, protože bude po bankách a kontrolorech požadováno, aby jednali odpovídajícím způsobem.

1.12 Odstavec 4 přílohy I směrnice nastiňuje novou a rozsáhlou řadu požadavků na zveřejnění. EHSV je podporuje. Pokud by tyto zásady byly zavedeny před krizí, mohlo se předejít mnohým následným nepříjemnostem. V příloze II je rovněž vítán důraz na likviditu trhu a riziko událostí. Aniž by existovala technická analýza ustanovení, obdržel EHSV ujištění ze strany Komise, že krize likvidity, která je jádrem bankovní krize, bude těmito opatřeními odvrácena.

1.13 EHSV chápe, že problematika likvidity na úrovni podniku má být řešena v příští směrnici o kapitálových požadavcích (CRD 4). V souvislosti s krizí je tento požadavek zcela zásadní.

1.14 EHSV poznamenává, že zatímco v návrhu směrnice není řešena otázka mimobilančních položek pro speciální účel, byla tato problematika ve skutečnosti pokryta směrnicí Komise 2009/83/ES z července 2009. Článek 95 CRD již zavádí, že banka musí vypočítat kapitálové požadavky pro aktiva, která vlastní, dokud nedosáhne „významného převodu rizika“. Červencová směrnice zpřísňuje interpretaci tohoto ustanovení dvěma důležitými způsoby. Pokud by toto objasnění bylo funkční před krizí, podíl položek pro speciální účel na krizi by byl výrazně nižší.

1.15 EHSV je znepokojen, že podvodný prodej úvěru zákazníkům hrál důležitou roli při vzniku krize. Zdá se, že sdělení k tématu strukturované retailové investiční produkty (3) se zabývá tímto problémem v tom smyslu, že usiluje o regulaci prodejních podmínek, především o kontrolu střetu zájmů, ke kterým v tomto procesu došlo. To vychází z podmínek stanovených směrnicí o trzích finančních nástrojů (2004/39/ES).

1.16 Zveřejňování je klíčem k obnově finančních trhů. EHSV je potěšen, že navrhovaná míra zveřejnění a přístupu pro zúčastněné strany je dostačující, aby získaly informace, které potřebují pro svou práci s institucí. Zveřejňování požadované v návrhu směrnice je třeba chápat v kontextu článku 147 směrnice o kapitálových požadavcích (2006/48/ES), který nařizuje úvěrovým institucím, aby zveřejňovaly požadované informace.

1.17 V listopadu 2009 vyjádřili vrchní představitelé bank HSBC a Standard Chartered Bank své obavy, že kapitálové požadavky navrhované regulačními orgány jsou přehnané a škodlivé a zbrzdí hospodářskou obnovu a rozvoj. Takovýto postoj by se dal očekávat od bankéřů, ale zde se nejedná o běžné bankéře. Nedochází ani k vládní podpoře. Vedoucí pracovníci v Standard Chartered v současnosti pomáhají vypracovávat plán na podporu bank ve Spojeném království. EHSV nabádá Komisi, aby zajistila, že při vyváženosti prostřednictvím potřebné povinné péče a při vhodném řízení rizik budou navrhované kapitálové požadavky úměrné riziku.

1.18 EHSV se domnívá, že Komise by měla vypracovat analýzu, aby byl vysvětlen dopad plánované směrnice nejen na kapitálový podíl v bankách, ale na hospodářský růst, vytváření pracovních míst a hospodářskou obnovu obecně.

2. Úvod

2.1 Stručné vysvětlení krize bankovního systému dá směrnici určitý rozhled. Další perspektivy k bankovní krizi poskytuje zpráva Lorda Turnera, předsedy britského Financial Services Authority (4).

2.2 Činnost retailových bank zahrnuje poskytování dlouhodobých půjček na základě krátkodobých vkladů. Tomu se říká transformace splatnosti a jedná se o velmi rizikovou záležitost. Pokud by se všichni vkladatelé rozhodli vybrat si své peníze, banka by neměla k dispozici dostatek likvidních aktiv. Podobně, pokud by půjčovatelé neuhradili své závazky, kapitál banky by se snížil a hrozilo by, že by se banka stala insolventní. V rámci ochrany před tímto rizikem si retailové banky udržují rezervy likvidních aktiv v bilanci a uzavírají dohody o vzájemné pomoci s jinými bankami, zatímco centrální banka může být posledním možným půjčovatelem. Bankovní regulace stanovuje výši kapitálu, která má být vyčleněna na obligace vydané bankou, aby se chránila před případnou platební neschopností půjčovatele.

2.3 Banky rovněž obchodují na svůj vlastní účet. Za tímto účelem také vlastní kapitál. Tyto kapitálové fondy byly tradičně skromné, jelikož se předpokládalo, že případné ztráty v obchodním portfoliu budou nízké z důvodu obchodních aktiv, jež byla považována za snadno uplatnitelná na trhu. Kapitál na podporu obchodního portfolia byl vypočítán pomocí metodiky rizikového potenciálu (VaR). Banky také zaváděly obchodní mimobilanční položky pro speciální účel (SPV). Ty byly vysoce spekulativní a potenciálně rizikové, ale jelikož byly považovány za mimobilanční, regulační orgány je považovaly za nezávislé jednotky. Když však vypukla krize, bylo kvůli dobré pověsti mnoho SPV přesunuto zpět do bilance banky, třebaže nebyly předběžně k dispozici žádné kapitálové fondy, aby se této možnosti předešlo.

2.4 Při rozvinutí bankovní krize hrály určitou roli úřady. Regulační orgány schválily kapitál vlastněný bankami. Měnové úřady, s výjimkou ECB, držely úroky příliš dlouhou na příliš nízké míře. Dokonce v eurozóně byly úrokové sazby pro některé ekonomiky velice nízké. Co se týká politické oblasti, vláda USA přiměla banky, aby sjednávaly neuvážené hypotéky pro vypůjčovatele s nízkou bonitou. Nízká míra úspor v západním světě vedla k tomu, že byl nárůst půjček financován Asií. Tyto faktory podnítily rizikové bankovnictví.

2.5 Banky sjednávaly hypotéky pro vypůjčovatele s nízkou bonitou, poté je spojily do určitých balíčků a prodávaly je dál. Tato činnost se šířila po celých Spojených státech. S pomocí ratingových agentur byly tyto balíčky rozděleny do tranší s různými ratingy, přičemž mnoho z nich platilo mnohem vyšší úrok, nežli byla míra návratnosti bez rizika. Resekuritizace přepracovala existující dluhové tranše tak, že se podkladové cenné papíry staly nevysledovatelnými. Abecední směs úvěrových cenných papírů skončila jako hlavní složka vlastního účtu obchodního portfolia a obchodování se SPV. Ohromné riziko, jež tato koncentrace představovala, nebylo bráno v potaz.

2.6 Původ a vydávání úvěrových cenných papírů se staly přílivovou vlnou. Jak poukázal lord Turner, rozsah a míra transakcí v „kasinové“ ekonomice převyšovaly míru hospodářské činnosti v reálné ekonomice. Ba co víc, banky přestaly spoléhat na vklady a financovaly své půjčky prostřednictvím velmi krátkodobých půjček na velkoobchodních peněžních trzích. Tím docházelo k transformaci splatnosti neuvěřitelných rozměrů. Poté Fed zvýšil úrokové sazby a kasino zavřelo.

2.7 Držitelé hypoték s nízkou bonitou nebyli schopni plnit své závazky. Ratingové agentury masivně snížily ratingy úvěrových cenných papírů. Všechny banky se snažily prodat tato aktiva, což vedlo k úpadku celého systému. Ceny prudce klesly. Likvidita prostřednictvím obchodovatelnosti přestala existovat. Banky neznaly podmínky jiných bank, čímž došlo ke ztrátě důvěry a mezibankovní obchodování na velkoobchodních trzích se zastavilo. Z důvodu nedostatku likvidity se všechny typy bank dostaly do problémů. Bance Lehman Brothers byl povolen úpadek, zatímco mnoho jiných bank v USA a v jiných částech světa potřebovalo masivní vládní podporu, aby přežilo.

2.8 Systémy odměňování měly tendenci zvyšovat riskování v úvěrových institucích. Na všech úrovních měly pobídky za cíl krátkodobý zisk, bez ohledu na pozdější rizika. Spirála mezibankovního obchodování vytvořila umělou ekonomiku izolovanou od reálné ekonomiky a odměny v této ekonomice neodpovídaly normám v reálném světě. Kvalita úvěrových portfolií se dramaticky zhoršila. Obchodníci a všichni ostatní se dostali pod podobný krátkodobý tlak. V některých případech byli dokonce pracovníci v úvěrových institucích „v přední linii“ podněcováni, aby rozšířili kreditní karty a hypoteční facility pro klienty s nejistou úvěryschopností.

2.9 Regulační reformy musí vycházet z těchto získaných poznatků. Kvantita a kvalita kapitálu banky se musí radikálně zlepšit. Kapitál vlastněný v obchodním portfoliu by se měl výrazně zvýšit a vzorec VaR by měl být přezkoumán. Kapitálové výpočty musí být proticyklické. Posuzování rizik musí být obezřetnější. Rizika likvidity související s transformací splatnosti je třeba znovu zvážit, protože v době krize se likvidita prostřednictvím obchodovatelnosti i velkoobchodní trhy zhroutily.

2.10 Regulační reformy nebudou dostačující. Klíčové jsou tržní mechanismy a větší zapojení akcionářů. Hlavním problémem je nedostatek transparentnosti. Skutečná povaha bankovních půjček, aktiv, rezerv a profilů bankovních rizik musí být veřejná. Takováto transparentnost umožní půjčovatelům, dlužníkům, akcionářům, ředitelům a analytikům chovat se na trhu tak, jak by měli.

2.11 Selhání vlády (politické, finanční či právní) musí být napraveno, aby se mohli bankéři vrátit k obezřetnému bankovnictví a požadovali obezřetnost od svých zákazníků. Drobní zákazníci potřebují v některých členských státech ochranu před snadnými půjčkami, jež nabízejí úvěrové instituce.

2.12 Musí se zlepšit řízení podniků. Řízení rizik a rozsáhlý dohled potřebují zcela novou perspektivu. Odměňování musí mít dlouhodobější horizont. Musí spíše podpírat nežli srážet řízení rizik a mělo by souviset s dlouhodobými zájmy akcionářů a zúčastněných stran. Odměňování všech pracovníků, jejichž profesní činnost může mít materiální dopad na rizikový profil banky, by mělo být určeno v kontextu tohoto profilu.

2.13 Bankovní krize zdůraznila problém sloučení retailových a investičních bank do jediných institucí, u kterých by se očekávalo, že jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly. V moha případech toto sloučení dává smysl, protože mnoho investičních bankovních aktivit poskytuje nezbytné služby pro retailové klienty i klienty z podniků. Hlavním problémem je implicitní a často explicitní nezbytná záruka, kterou stát poskytuje těm, kteří si vytvářejí retailové vklady. Tím dochází k morálnímu riziku v investičním bankovnictví, což může povzbuzovat k nadměrnému riskování. Po krachu v roce 1929 americký zákon Glass-Steagall nařídil institucionální oddělení reatilového a investičního bankovnictví. Tento zákon byl zrušen v roce 1999 z důvodu značného překrytí, k němuž docházelo. Pokud tyto dvě činnosti nebudou odděleny např. novým zákonem Glass-Steagall, je klíčové, aby byl režim kapitálových požadavků dostatečně pevný, aby zabránil tomu, že investiční banka negativně ovlivní retailovou banku.

3. Shrnutí směrnice Komise

Změny v textu směrnice doplněné po zasedání v Pittsburghu, které EHSV považuje za důležité, jsou doplněny kurzívou.

3.1 Nadměrné a neobezřetné riskování v bankovním odvětví vedlo k selhání jednotlivých finančních institucí a k systémovým problémům v členských státech i po celém světě. Orgány dohledu a regulační orgány včetně skupiny G20 a Evropského výboru orgánů bankovního dohledu se shodují na tom, že k němu přispěly i nevhodné struktury odměňování. V tomto kontextu jsou mimořádně důležité zásady a normy vytvořené Radou pro finanční stabilitu, jež byly odsouhlaseny a schváleny na mezinárodní úrovni.

3.2 Pro řešení potenciálně škodlivých účinků špatně navržených struktur odměňování by měly být požadavky směrnice doplněny o výslovnou povinnost úvěrových institucí a investičních podniků vytvořit a udržovat politiky a postupy odměňování, které jsou v souladu s účinným řízením rizik.

3.3 Je důležité, aby byla nová povinnost týkající se politik a postupů odměňování prováděna jednotně. Proto je vhodné upřesnit hlavní zásady řádného odměňování, aby bylo zajištěno, že struktura odměňování nebude jednotlivce povzbuzovat k nadměrnému riskování a bude v souladu s ochotou dané instituce podstupovat rizika, s jejími hodnotami a dlouhodobými zájmy.

3.4 Toto jsou některé z hlavních zásad:

—	politika odměňování je v souladu s řádným a účinným řízením rizik a takové řízení rizik prosazuje a nepovzbuzuje k riskování překračujícímu úroveň rizika tolerovaného úvěrovou institucí;

—	politika odměňování je v souladu s podnikatelskou strategií, cíli, hodnotami a dlouhodobými zájmy úvěrové instituce;

—	posuzování výsledků by mělo být prováděno na víceletém základě, aby se zajistilo, že proces posouzení bude založen na dlouhodobějších výsledcích a že skutečně vyplacené výkonnostní složky odměny budou rovnoměrně rozloženy na celý hospodářský cyklus podniku a jeho podnikatelská rizika;

—	platby spojené s předčasným ukončením smlouvy odrážejí výsledky dosažené v průběhu doby a jsou koncipovány tak, aby nebyly odměnou za selhání;

—	zaručená proměnlivá složka odměny je výjimečná, je uplatňována pouze v kontextu přijímání nových pracovníků a omezuje se na první rok zaměstnání;

—	minimálně 50 % proměnlivé složky odměny by mělo být vyplaceno v akciích nebo v přiměřených nepeněžních nástrojích, jež by měly podléhat vhodné „zadržovací“ politice;

—	výplata velké části výrazné prémie se odkládá na přiměřenou dobu a je vázána na budoucí výsledky podniku. Minimálně 40 % a v případě vyššího managementu minimálně 60 % by se mělo odložit na dobu minimálně 3 let, vypočteno poměrným způsobem;

—	proměnlivá složka odměny, včetně části s odloženou splatností, se vyplácí či převádí pouze v případě, že je to udržitelné vzhledem k finanční situaci úvěrové instituce.

3.5 „Významné“ úvěrové instituce a investiční podniky si musí založit Výbor pro odměňování. „Významné“ úvěrové instituce a investiční podniky jsou definovány na základě jejich velikosti, vnitřní organizace a povahy, rozsahu a složitosti jejich činností.

3.6 Příslušné orgány by měly mít též pravomoc ukládat finanční či jiná než finanční opatření nebo sankce za porušení povinnosti mít politiky odměňování, které jsou v souladu s řádným a účinným řízením rizik. Tato opatření a sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

3.7 Na podporu sbližování dohledu při hodnocení politik a postupů odměňování by měl Evropský výbor orgánů bankovního dohledu zajistit, aby existovaly pokyny pro řádné politiky odměňování v bankovním odvětví.

3.8 Protože špatně navržené politiky odměňování a systémy pobídek mohou na nepřijatelnou míru zvýšit rizika, kterým jsou úvěrové instituce a investiční podniky vystaveny, je vhodné, aby příslušné orgány ukládaly příslušným subjektům kvalitativní či kvantitativní opatření. Ke kvalitativním opatřením patří požadavek, aby úvěrové instituce nebo investiční podniky snížily riziko spojené s jejich činnostmi, včetně struktur odměňování. Ke kvantitativním opatřením patří požadavek na držení dodatkového kapitálu.

3.9 Aby pro trh zajistily přiměřenou transparentnost svých struktur odměňování a souvisejícího rizika, měly by úvěrové instituce a investiční podniky zveřejňovat údaje o svých politikách a postupech odměňování pro ty pracovníky, jejichž pracovní činnosti mají podstatný dopad na rizikový profil dané instituce.

3.10 Měly by existovat zvláštní kapitálové požadavky na sekuritizace, jež znovu kryjí jiné sekuritizace a jsou vystaveny vyššímu úvěrovému riziku než sekuritizace běžné, které budou obsahovat prvky jasně odrazující úvěrové instituce a investiční podniky od investování do vysoce složitých a rizikových sekuritizací.

3.11 Resekuritizace přepracovávají sekuritizační expozice se středním rizikem na nové cenné papíry. Ratingové agentury a účastníci trhu je obecně považovali za nízké úvěrové riziko. Avšak vzhledem k jejich složitosti a citlivosti vůči souvisejícím ztrátám nesou takové resekuritizace s sebou vyšší rizika než sekuritizace konvenční. Z tohoto důvodu zahrnuje tento návrh soubor kapitálových požadavků, které jsou vyšší než v případě přímých sekuritizačních pozic téhož ratingu.

3.12 Vzhledem k nedávným špatným výsledkům by standardy interních modelů pro výpočet kapitálových požadavků souvisejících s tržním rizikem měly být zpřísněny. Zejména je třeba doplnit jejich způsob zachycování rizik, pokud jde o úvěrová rizika v obchodním portfoliu. Kromě toho by kapitálové požadavky měly obsahovat složku přiměřenou stresovým podmínkám, která by kapitálové požadavky zpřísnila s ohledem na zhoršující se podmínky na trhu a omezila možnost procyklického chování.

3.13 Aniž by bylo dotčeno zveřejnění údajů výslovně požadované touto směrnicí, cílem požadavků na zveřejnění by mělo být poskytnout účastníkům trhu přesné a komplexní informace ohledně rizikového profilu jednotlivých institucí. Proto by instituce měly být povinny zveřejňovat doplňující informace výslovně uvedené v této směrnici, pokud je to k naplnění uvedeného cíle nutné.

3.14 V oblasti sekuritizace by měly být požadavky na zveřejnění kladené na instituce značně zpřísněny. Měly by zejména zohledňovat rizika sekuritizačních pozic v obchodním portfoliu.

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 57.

(2) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 117.

(3) KOM(2009) 204 v konečném znění.

(4) Turnerova zpráva, UK Financial Services Authority, březen 2009.

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/29

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o strategii Evropské unie pro region Baltského moře

KOM(2009) 248 v konečném znění

(2010/C 339/07)

Zpravodaj: pan SMYTH

Dne 10. června 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o strategii Evropské unie pro region Baltského moře

KOM(2009) 248 v konečném znění.

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. ledna 2010.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 198 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry

1.1 EHSV podporuje cíle zakotvené ve čtyřech pilířích Strategie pro region Baltského moře, tj. učinit z regionu prosperující region, bezpečný region, region s udržitelným životním prostředím a přístupný a atraktivní region.

1.2 EHSV uznává komplexní konzultační proces, jenž předcházel finalizaci strategie, a úlohu, kterou v tomto procesu sehráli sociální partneři a zúčastněné strany. EHSV opakuje svoji výzvu k vytvoření „fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře“, jež by pomohlo zapojit občanskou společnost do vývoje strategie.

1.3 Strategie obsahuje chvályhodné záměry a cíle v úsilí o vyřešení řady komplexních strukturálních otázek v oblasti Baltského moře, přesto však čelí mnohým výzvám, s nimiž se musí vyrovnat, aby ukázala svoji účinnost. Tyto výzvy se týkají její potenciální přidané hodnoty, mechanismů řízení, soudržnosti EU a její účinnosti navenek.

1.4 Také mechanismy řízení pro Strategii pro region Baltského moře jsou předmětem určité kritiky. Strategie zasahuje do působnosti 21 generálních ředitelství a týká se 8 členských států a Ruska. Když tyto skutečnosti zkombinujeme se 4 pilíři, 15 prioritními opatřeními a řadou horizontálních opatření, dospějeme k potřebě složitých struktur k řízení strategie, jež mohu znemožnit její realizaci. EHSV se domnívá, že by mělo být učiněno více pro zjednodušení řízení a administrativního zajištění strategie.

1.5 Výbor v tomto stanovisku opakuje svůj návrh vytvořit v rámci EHSV ad hoc Středisko pro sledování regionu Baltského moře či studijní skupinu, aby se celý EHSV mohl účinně zapojit do rozvoje strategie.

1.6 Jednou z hlavních výzev, s nimiž se strategie musí vyrovnat, je vnější rozměr, zejména z důvodu klíčové úlohy Ruska v regionu Baltského moře. Úloha Ruska v provádění této strategie má být upravena v rámci Severní dimenze. Panuje nejistota, zda je toto nastavení dostatečnou zárukou efektivní účasti Ruska na realizaci strategie.

1.7 EHSV se připojuje k názoru, že strategie není pouze dokument; jde především o proces. To znamená, že strategie se realizuje v čase. Úspěchu dosáhla již v tom, že přiměla všechny členské státy, zúčastněné strany i instituce EU k dohodě o omezené skupině klíčových opatření a projektů a o potřebě jejich realizace. EHSV doufá, že nadšení provázející přípravu strategie, bude i nadále přetrvávat a přispěje k efektivnímu a včasnému provádění, jež bude možné průběžně revidovat.

2. Důvody pro předložení strategie

2.1 Původ Strategie pro region Baltského moře je dobře znám. Již před delší dobou bylo uznáno, že region Baltského moře trpí řadou závažných nedostatků z hlediska životního prostředí, hospodářského rozvoje a infrastruktury, které jsou navzájem provázané a vzájemně závislé. V listopadu 2006 přijal Evropský parlament usnesení o přípravě Strategie pro region Baltského moře. Tato strategie pro určený makroregion Baltského moře byla přijata Komisí dne 10. června 2009 a předložena Evropské radě dne 19. června 2009. V očích švédského předsednictví měla vysokou prioritu a byla přijata na zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti dne 26. října 2009 v Lucemburku.

2.2 Tato rozsáhlá strategie udává nový směr v politice územní spolupráce EU. Komise zastává názor, že strategie představuje první skutečně integrovaný přístup pro členské státy čelící stejným výzvám. V současné době existuje 13 oblastí nadnárodní spolupráce, které dohromady pokrývají celé území EU (navíc sem patří přibližně 50 projektů přeshraniční spolupráce). Strategie pro region Baltského moře je ztělesněním relativně neotřelé koncepce spolupráce mezi makroregiony, tj. účinnější koordinace a využívání finančních prostředků a hlavních iniciativ v oblasti spolupráce v celém regionu Baltského moře. Z hlediska zeměpisného rozsahu strategie zahrnuje členské státy EU (Švédsko, Dánsko, Německo, Finsko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko a Litvu) a Norsko s Ruskem.

2.3 Účelem stanoviska je posoudit navrhovanou Strategii pro region Baltského moře a její akční plán z pohledu organizované občanské společnosti. Stanovisko se opírá o analýzu provedenou v nedávno přijatých stanoviscích EHSV k tématu Oblast Baltského moře – úloha organizované občanské společnosti při zlepšování regionální spolupráce a stanovování regionální strategie (1) a k tématu Spolupráce makroregionů – Rozšíření strategie pro oblast Baltského moře na další makroregiony v Evropě (2). Proces, který vedl k vypracování této strategie, je bezprecedentní. Komise je toho názoru, že pokud bude Strategie pro region Baltského moře realizovatelná v Baltské oblasti, bude možné použít podobný přístup také pro jiné makroregiony, jako např. Podunají, Alpy či Středomoří.

3. Strategie v hlavních rysech

3.1 V průběhu roku 2008 vedla Komise řadu rozsáhlých konzultací. Tyto konzultativní konference proběhly na různých místech v rámci makroregionu a vyvrcholily v únoru 2009 v Rostocku. Byly tematicky zaměřeny na čtyři pilíře, na nichž stojí Strategie pro region Baltského moře a jejichž cílem je učinit z regionu Baltského moře:

—	region s udržitelným životním prostředím,

—	prosperující region,

—	přístupný a atraktivní region,

—	bezpečný region.

3.2 Strategie je doplněna akčním plánem, který obsahuje 15 prioritních oblastí v rámci těchto čtyř pilířů. Každá prioritní oblast bude koordinována alespoň s jedním členským státem v regionu Baltského moře a očekává se, že tyto státy budou spolupracovat na jejím provádění se všemi relevantními zúčastněnými stranami.

3.3 Strategie pro region Baltského moře a činnosti v ní navržené mají být financovány ze stávajících prostředků, v prvé řadě ze strukturálních fondů (55 mld. EUR pro období 2007–2013), z prostředků každého státu v regionu Baltského moře, soukromých zdrojů a také ze zdrojů finančních institucí, jako je EIB, NIB a Evropská banka pro obnovu a rozvoj.

3.4 Mezi usnesením Evropského parlamentu (3) a sdělením Komise jsou značné rozdíly (4). Komise přebírá interní EU pohled Rady, zatímco Parlament ve svém usnesení hovoří o „Strategii pro region Baltského moře v rámci Severní dimenze“. V usnesení Parlamentu je Komise vyzývána, aby předložila návrh strategie, „který by posílil vnitřní pilíř Severní dimenze“ (5). Parlament jasně spojuje Strategii pro region Baltského moře s rámcem Severní dimenze, zatímco Rada a Komise rozlišují mezi strategií a vnějšími aspekty spolupráce.

3.5 Existují výrazné rozdíly v názorech na vhodnou řídící strukturu. Strategie Komise se soustředí na koordinaci stávajících iniciativ, průběžné monitorování pokroku a zachování dynamiky akčního plánu. Přístup Komise spočívá v udržení institucionálních mechanismů na co nejnižší úrovni a neposkytování žádných dalších finančních prostředků pro Strategii pro region Baltského moře. Parlament navrhuje uspořádat výroční summit států Baltského moře před letním zasedáním Evropské rady a rozšířit regionální organizační orgány v rámci systému EU i mimo něj, z části na základě vytvoření vlastní rozpočtové položky pro strategii. EHSV již vyjádřil svoji podporu návrhu na oddělený rozpočet pro strategii. Zdá se, že Parlament by si přál ambicióznější vývoj politiky než Komise. Jako by chtěl zdůraznit postupný vývoj strategie, schválil Parlament dne 22. října 2009 dodatečné navýšení rozpočtu na rok 2010 o 20 mil. EUR, které jsou určeny na koordinaci a na některé pilotní projekty strategie.

3.6 Kromě těchto rozdílů v přístupu byla samotná strategie vyvinuta na základě rozsáhlých konzultací zúčastněných stran v tomto makroregionu. Strategie je inovativní, neboť bude fungovat na základě nadnárodní řídící struktury, a tudíž jde nad rámec tradičních regionálních politik EU. Tato nová řídící struktura se nachází na půli cesty mezi národním státem a nadnárodním společenstvím.

3.7 Koncept Strategie pro region Baltského moře je popsán Komisí jako „probíhající činnost“. Definování jednotlivých aspektů regionu Baltského moře je samozřejmě nepřesné, protože geografické charakteristiky se mění v závislosti na otázce, která je řešena. Přístup zaujatý v plánované Strategii pro region Baltského moře by měl začít definováním problémů a otázek a ty by posléze měly definovat geografii makroregionu. Čtyři pilíře této strategie a související akční plán představují objektivně skutečný pokus o vytvoření lépe koordinovaného rozvojového rámce pro tak různorodou oblast, jakou je region Baltského moře, a jedná se tudíž o snahu podpořit územní soudržnost. V tabulce 1 níže jsou uvedeny prioritní oblasti akčního plánu v rámci každého ze čtyř pilířů této strategie.

3.8 Úvahám Komise je vlastní to, že k zajištění udržitelného rozvoje regionu je zapotřebí integrovaný přístup. Témata, o nichž strategie pojednává, jsou komplexní a navzájem provázaná. Stávající projekty spolupráce dosud naopak účinně koordinovány nebyly.

4. Výzvy a klíčové body

4.1 Při úspěšném provádění Strategie pro region Baltského moře je hodně v sázce. Komise při vícero příležitostech prohlásila, že by se strategie mohla stát vzorem pro další makroregiony v EU. Strategie obsahuje chvályhodné záměry a cíle v úsilí o vyřešení řady tak komplexních strukturálních otázek v oblasti Baltského moře, přesto však čelí mnohým výzvám, s nimiž se musí vyrovnat, aby ukázala svoji účinnost. Tyto výzvy se týkají její potenciální přidané hodnoty, mechanismů řízení, soudržnosti EU a její účinnosti navenek.

4.2 Riziko související s přidanou hodnotu spočívá v tom, že jelikož je cílem strategie uspokojit většinu zainteresovaných stran v oblasti Baltského moře, obsahuje velmi ambiciózní soubor opatření a mohla by se ukázat jako nereálná. Existuje názor, že strategie by měla být jednodušší a soustředit se na užší, nicméně strategicky zásadní soubor cílů. Helsinská komise (HELCOM) dosáhla pokroku v rámci svého akčního plánu pro region Baltské moře, pokud jde o rybolovné zdroje a obecně životní prostředí. Navzdory těmto zlepšením by měla Strategie pro region Baltského moře i nadále příznivě ovlivňovat rybolov a obecněji životní prostředí.

4.3 Také mechanismy řízení pro Strategii pro region Baltského moře jsou předmětem určité kritiky. Tabulka 1 je důkazem paradoxu, že členské státy, které strategii potřebují nejvíc, jsou do jejího provádění zapojeny nejméně. Kromě toho Komise jen s obtížemi hledala rovnováhu mezi paletou činností a paletou generálních ředitelství a členských států. Dosavadních zkušeností s prováděním Lipské charty o udržitelném evropském městě je zatím relativně málo a Strategie pro region Baltského moře je pravděpodobně ještě složitější (6).

4.4 Úspěšnost jakékoli politiky EU, jako je např. Strategie pro region Baltského moře, bude poměřována podle praktických výsledků, které musí být pro občany viditelné a hmatatelné. Strategie rovněž zpochybňuje samotné pojetí soudržnosti ve Společenství. Jak se uvádí výše, Komise si v souvislosti se spoluprací mezi makroregiony „přisadila“. I když závažnost výzev v oblasti životního prostředí, infrastruktury a dalších, jimž regiony v oblasti Baltského moře čelí, je až příliš dobře známá občanům členských států z této oblasti, zůstává zásadním úkolem objasnění vážnosti situace v Baltském moři zbytku Unie. V tomto ohledu je nepostradatelný přínos organizované občanské společnosti. EHSV již předložil návrh na vytvoření „fóra občanské společnosti v oblasti Baltského moře“ a oznámil, že je připraven zahájit přípravné práce na tomto fóru. Mimoto Výbor navrhl vytvořit v rámci EHSV ad hoc Středisko pro sledování oblasti Baltského moře či studijní skupinu, aby se celý EHSV mohl účinně zapojit do rozvoje strategie.

4.5 Jednou z hlavních výzev, s nimiž se strategie musí vyrovnat, je vnější rozměr, zejména z důvodu klíčové úlohy Ruska v regionu Baltského moře. Rusko prozatím projevuje o strategii zájem, neboť bude profitovat z její úspěšné realizace. V současné době má být úloha Ruska v této strategii upravena v rámci Severní dimenze, již je pravděpodobně třeba zkoordinovat se strategií. Za zmínku stojí, že tři ze čtyř pilířů strategie – ochrana životního prostředí, dostupnost a atraktivita, bezpečnost a ochrana – mají v podstatě nadnárodní povahu, a proto je třeba mít ve strategii k dispozici určité mechanismy na propojení vnitřních a vnějších vazeb, zejména na operační úrovni. Vnější rozměr strategie by možná mohl mít i širší rozsah, pokud by např. zahrnoval Bělorusko, které má vliv na ochranu životního prostředí a atraktivitu a přístupnost regionu Baltského moře.

4.6 Existuje názor, že bude snazší zajistit účast Ruska na provádění strategie prostřednictvím přímé dvoustranné spolupráce spíše na bázi „rovnocenného partnerství“ s EU (7). Je-li tento názor správný, pak vyvstává oprávněná otázka, zda je Severní dimenze podle současného návrhu vhodným mechanismem k zaručení závazku Ruska podílet se na této strategii.

5. Rozbor strategie

5.1 Ve strategie panuje několik rozporů, které je třeba pozorně sledovat. Zaprvé, akční plán obsahuje konkrétní návrhy na odstranění nedostatků energetických sítí a propojení v regionu Baltského moře. Existuje určitá obava, že tyto návrhy nemusejí být dostačující vzhledem k naléhavé potřebě dosáhnout vyššího stupně integrace sítí. Strategie by neměla usilovat pouze o integraci a propojení v současnosti oddělených vnitrostátních energetických trhů v regionu Baltského moře, nýbrž budovat energetickou solidaritu v EU jako celku. EU potřebuje ruskou energii, a tudíž musí budovat infrastrukturu, s jejichž pomocí dostane plyn, ropu a elektrickou energii do Evropy. Jedná se o podmínku zajištění stabilních dodávek energie do Evropy. Vyšší míra energetické spolupráce je rovněž zapotřebí ve vztahu k nečlenským státům. Strategie se nezabývá projektem Nordstream. Jedná se o zjevné opomenutí, Komise však zdůrazňuje, že Nordstream je velmi kontroverzním projektem; Strategie pro region Baltského moře však vyžaduje jednomyslné přijetí.

5.2 Akční plán předkládá návrhy na zlepšení vnitřních a vnějších námořních, silničních a železničních dopravních spojení. Je nutné se vážně zaměřit na silniční infrastrukturu, která má buď výrazné nedostatky, nebo zcela chybí. Někdejší periferie Sovětského svazu by se tak mohla stát mnohem integrovanější součástí srdce Evropy. Region Baltského moře naléhavě potřebuje úplnou a souměřitelnou silniční síť. Je třeba prověřit a přizpůsobit stávající koridory TEN nové skutečnosti soudržnější Unie; týká se to např. železničního a silničního koridoru z Helsinek do Vídně/Slovinska.

5.3 Není zde zmínka o strategickém významu veletoků v makroregionu Baltského moře; tento nedostatek by měl být vyřešen. V této souvislosti je zajímavé zjištění, že se připravuje Strategie pro region Podunají. Ke strategii pro region Baltského moře proběhly rozsáhlé a obsažné konzultace, byly však organizovány poněkud nesystematicky. Do strategie pro region Podunají by se EHSV rád zapojil strukturovanějším způsobem. Komise uvedla, že příležitost k takové účasti se otevře v období od února do léta roku 2010. EHSV již ve stanoviscích REX/262 a ECO/251 navrhl vytvoření fóra občanské společnosti v regionu Baltského moře a nyní by mělo dojít k praktickému zpracování tohoto návrhu. Návrh má podporu řady poslanců EP a Parlament v současné době připravuje usnesení ke Strategii pro region Baltského moře.

5.4 Komplexnost problémů, jež musí Strategie pro region Baltského moře vyřešit, již byla uznána. Je známo, že útvar Komise zodpovědný za provádění a monitorování strategie může v nadcházejícím období čelit nedostatku prostředků. EHSV i Parlament podporují posílení tohoto útvaru. Panuje riziko, že útvar bude zahlcen administrativní zátěží spojenou s použitím 20 milionů eur, jejichž vyčlenění odhlasoval Parlament ve prospěch partnerů mimo EU (rozpočtová položka 4). EHSV zdůrazňuje, že jak Evropská komise, tak členské státy zodpovědné za konkrétní opatření uvedená v plánu musejí disponovat administrativní kapacitou potřebnou ke splnění jejich povinností.

5.5 Byly vyjádřeny obavy o relativní význam, který je přikládán problematice rybolovu. Výbor uznává, že probíhá intenzivní činnost, zejména ze strany Helsinské komise (HELCOM) a první výsledky jsou povzbudivé. Zásadní je udržení tempa a zvláště pak zvýšení úsilí o podněcování zodpovědné spotřeby.

5.6 Byly vyjádřeny obavy o míře důrazu, který se ve strategii klade na vědu, technologie, výzkum a inovace. EHSV není zcela přesvědčen o tom, že rozmělnění tzv. znalostního trojúhelníku (vzdělávání, výzkum a inovace) mezi dva různé pilíře strategie a mezi tři členské státy zodpovědné za jejich koordinaci je ideálním řešením. EHSV zdůrazňuje, že strategie by měla posílit interakci a vazby mezi jednotlivými vrcholy znalostního trojúhelníku.

5.7 Prioritní činnost 6 strategie, tj. odstranění překážek vnitřního trhu v regionu Baltského moře, má plnou podporu EHSV. Zvláštní pozornost by měla být věnována MSP, které jsou převažujícím prvkem ekonomik v regionu Baltského moře. EHSV rovněž podporuje rozvíjení programu „Důstojné pracovní podmínky“. Větší podpory by se mělo dostat sociálnímu dialogu v regionu Baltského moře, díky němuž by bylo možné zachytit pozitivní přesahy budování spolupráce v rámci strategie, zejména pokud jde o spolupráci a integraci v energetické oblasti.

5.8 Znepokojivý je především pokračující a strukturální oslabování loďařského průmyslu a souvisejících odvětví v regionu a následný negativní dopad na jeho hospodářskou a sociální soudržnost. Výbor je přesvědčen, že Strategie pro region Baltského moře by měla být rozšířena, aby se věnovala také této otázce a jejímu řešení.

V Bruselu dne 20. ledna 2010

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 42.

(2) Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 6.

(3) Usnesení Evropského parlamentu o strategii pro region Baltského moře v rámci Severní dimenze, Štrasburk, 16. listopadu 2006 (A6-0367/2006).

(4) Strategie pro oblast Baltského moře a akční plán se nachází na stránkách

http://ec.europa.eu/regional_policy/cooperation/baltic/documents_en.htm.

(5) Severní dimenze je uskupení, v jehož rámci mohou EU, Rusko, Norsko a Island provádět politiky v dohodnutých oblastech spolupráce.

(6) Charta podepsaná dne 24. května 2007 v rámci německého předsednictví Rady na neformální schůzi ministrů EU pro rozvoj měst a územní soudržnost. Tato mezivládní charta předkládá dvě hlavní doporučení, a sice více využívat přístup integrované politiky rozvoje měst a věnovat mimořádnou pozornost znevýhodněným městským čtvrtím.

(7) Viz například prezentace člena Výboru regionů Uno Aldegrena na téma Závazek sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti: Jakou roli může hrát občanská společnost a místní subjekty?, kterou přednesl na konferenci na téma Region Baltského moře: nejlepší místo pro práci a podnikání, již pořádal EHSV spolu se zastoupením Evropské komise ve Finsku ve dnech 22. a 23. října 2009 v Helsinkách.

PŘÍLOHA

Tabulka 1:

Pilíře a prioritní oblasti Strategie EU pro region Baltského moře

Pilíř/prioritní oblast

Spolupracující země

Počet akcí

Pilíř 1: vytvořit z regionu Baltského moře region s udržitelným životním prostředím

1)	redukce přísunu živin do moře na přijatelné úrovně

Polsko/Finsko

2)	zachování přírodních zón a biodiverzity včetně rybolovu

Německo

3)	redukce použití a působení nebezpečných látek

Švédsko

4)	vytvoření vzorového regionu s čistou námořní dopravou

Dánsko

5)	zmírnění účinku klimatických změn a přizpůsobení se jim

Dánsko

Pilíř 2: vytvořit z regionu Baltského moře prosperující region

6)	odstranění překážek vnitřního trhu v regionu Baltského moře

Estonsko

7)	využití plného potenciálu regionu, pokud jde o výzkum a inovace

Švédsko/Polsko

8)	provedení iniciativy „Small Business Act“: podpora podnikání a malých a středních podniků a zlepšení efektivního využívání lidských zdrojů

Dánsko

9)	podpora udržitelného zemědělství, lesnictví a rybolovu

Finsko

Pilíř 3: vytvořit z regionu Baltského moře přístupný a atraktivní region

10)	zlepšení přístupu k trhům s energiemi a zlepšení jejich efektivity a zabezpečení dodávek

Lotyšsko/Dánsko

11)	zlepšení vnitřních a vnějších dopravních spojení

Litva/Švédsko

12)	udržení a posílení atraktivity regionu Baltského moře zejména prostřednictvím vzdělávání, cestovního ruchu a ochrany zdraví

Cestovní ruch: Německo

(Meklenbursko-Přední Pomořansko)

Zdraví: Severní dimenze

Partnerství pro veřejné zdraví

Vzdělávání: Německo

Pilíř 4: vytvořit z regionu Baltského moře bezpečný region

13)	dosažení vedoucího postavení v oblasti námořní bezpečnosti

Finsko/Dánsko

14)	posílení ochrany proti závažným mimořádným událostem na moři i na pevnině

Dánsko

15)	snížení rozsahu přeshraniční kriminality a škod, které způsobuje

Finsko

Horizontální opatření

Evropská komise

Pramen: převzato z publikace R. Bengtsson: EU Strategy for the Baltic Sea Region

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/34

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika

KOM(2009) 499 v konečném znění – 2009/0140 (COD)

nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví

KOM(2009) 501 v konečném znění – 2009/0142 (COD)

nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění

KOM(2009) 502 v konečném znění – 2009/0143 (COD)

nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy

KOM(2009) 503 v konečném znění – 2009/0144 (COD)

(2010/C 339/08)

Zpravodaj: pan NYBERG

Dne 6. října 2009 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika

KOM(2009) 499 v konečném znění – 2009/0140 (COD)

nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví

KOM(2009) 501 v konečném znění – 2009/0142 (COD)

nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění

KOM(2009) 502 v konečném znění – 2009/0143 (COD)

nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy

KOM(2009) 503 v konečném znění – 2009/0144 (COD).

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. ledna 2010.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 21. ledna 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 169 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 15 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Dne 23. září Evropská komise předložila návrhy nařízení o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika a tři nařízení o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy. Všechna tato nařízení plynule navazují na zprávu, kterou připravila de Larosièrova skupina začátkem roku 2009.

1.2 Ve stanovisku ke zprávě de Larosièrovy skupiny EHSV pojednal o důvodech finanční a ekonomické krize, regulaci finančního trhu a režimech dohledu. Kromě všeobecného odkazu na toto stanovisko chceme zopakovat jedno v něm uvedené tvrzení: „Z pohledu EHSV má dohled zásadní význam, aby se již nemohla takováto finanční krize opakovat. Dohled však předpokládá, že budou existovat pravidla. Stejně tak důležité jsou proto návrhy na změněné, přísnější předpisy (…).“ (1)

Skupiny zúčastněných stran

Výbor prosazoval širší zastoupení v radách tří nových evropských orgánů dohledu. Komise namísto toho navrhuje využít speciální skupiny zúčastněných stran.

Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB) „si při plnění svých úkolů v případě potřeby vyžádá poradenství příslušných zúčastněných stran ze soukromého sektoru“. Jako příklad jsou uvedeni zástupci finančního sektoru, sdružení spotřebitelů a určité skupiny zřízené Komisí. Text by měl zmiňovat, že zástupci finančního sektoru by měli pocházet jak z řad zaměstnavatelů, tak z řad odborů v tomto sektoru. Systémová rizika se navíc netýkají pouze finančního trhu, ale celé ekonomiky, proto by měli být konzultováni také zaměstnavatelé a odbory v evropském měřítku.

1.3.1.1 Forma a četnost těchto konzultací nejsou blíže specifikovány. Bude však třeba je stanovit, neboť v článku se uvádí, že si ESRB konzultace „vyžádá“. Termín „v případě potřeby“ je příliš obecný.

Ve skupinách zúčastněných stran pro tři evropské orgány dohledu by podle Komise měli být zastoupeni zaměstnavatelé a zaměstnanci z příslušné části finančního trhu a také spotřebitelé a uživatelé služeb tohoto sektoru. Navrhovaných 30 zástupců by mělo být rovnoměrně rozděleno mezi všechny druhy zástupců.

1.3.2.1 Tyto skupiny se budou scházet alespoň dvakrát za rok, mohou předkládat stanoviska a rady a mít podporu sekretariátu. Stanoviska a rady by měly být zveřejňovány. Je zde riziko, že činnost těchto skupin bude soustředěna pouze na tyto dvě schůze. Měly by mít možnost sledovat činnost příslušného evropského orgánu dohledu trvale.

Makroobezřetnostní dohled

V návrhu na vytvoření ESRB chybí definice systémových rizik. Tento pojem musí být projednán veřejně, a nikoli pouze za zavřenými dveřmi nového ESRB.

1.4.1 EHSV je přesvědčen, že ESRB musí mít jasný mandát, aby mohl jednat v situaci ohrožení finanční stability. Nařízení by to mělo zajistit, a proto by formulace některých pasáží měly být znovu uváženy.

—	Jednotlivé verze by měly být sjednoceny použitím termínu „kontrola“.

—	Varování a doporučení ESRB by měla být Radě pouze jako v čl. 16 odst. 3 a nikoli Rady, jak se uvádí v bodě odůvodnění č. 9, neboť by to mohlo omezit jeho nezávislost.

—	Použití formulace „měla by“ u zmíněných doporučení znamená, že se jedná o více méně povinný postup. Zda je určitý postup povinný či ne, musí záviset na tom, kdo má pravomoc určovat pravidla – členské státy nebo EU.

—	ESRB má „přispívat k řádnému fungování vnitřního trhu“ (článek 3). Do pravomoci ESRB spadají rizika na finančním trhu, zde se však zdá, že jeho pole působnosti je širší.

V Generální radě ESRB bude 29 členů Generální rady ECB. Tuto vazbu mezi ESCB a novým ESRB Výbor podporuje.

1.4.2.1 Článek 11 o řídícím výboru neobsahuje žádná pravidla o hlasovacích právech. EHSV doporučuje, aby součástí řídícího výboru bylo pět členů Generální rady ECB, což by umožnilo zajistit lepší geografické zastoupení, rozdělení mezi malé a velké státy a mezi státy uvnitř eurozóny a mimo ni. Navíc vzhledem k tomu, že všichni členové řídícího výboru by zřejmě měli mít hlasovací právo, musí být v tomto výboru přítomen významný počet zástupců centrální banky.

1.4.3 Parlament je zmíněn pouze v té souvislosti, že ESRB má alespoň jednou za rok podávat zprávy Parlamentu a Radě. Podle článku 20 Rada nařízení o ESRB po třech letech přezkoumá. Parlament by do tohoto kroku měl samozřejmě být rovněž zapojen.

Mikroobezřetnostní dohled

Cíl evropských orgánů dohledu je ve všech třech nařízeních téměř shodný (čl. 1 odst. 4): fungování vnitřního trhu, stabilita finančního systému a posílená koordinace dohledu na mezinárodní úrovni. Tyto orgány se liší svým zaměřením: orgán pro cenné papíry a trhy by měl chránit investory, orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění pojistníky a ostatní oprávněné osoby a orgán pro bankovnictví zase vkladatele a investory.

Hlavní činnost tří evropských orgánů dohledu se bude týkat existujících předpisů a optimalizace postupů vnitrostátních orgánů, především pomocí pokynů a doporučení. Evropské orgány dohledu budou rovněž pověřeny vypracováním nových technických norem.

1.5.1.1 V souladu s čl. 7 odst. 2 nemohou mít jimi předložené návrhy na nové technické normy formu směrnic, ale pouze nařízení a rozhodnutí. Jsou-li technické normy definovány jako nepolitické dokumenty, není možné použít ani nařízení. Technické normy by měly být určeny pouze vnitrostátním orgánům dohledu a finančním institucím, nikoli členským státům, a měly by tedy mít formu rozhodnutí, a ne nařízení či směrnic. Ty jsou vyhrazeny pro politické předpisy navrhované Komisí.

Evropské orgány dohledu provádějí dohled nad vnitrostátními orgány dohledu, a ne přímo nad účastníky finančního trhu. Výjimkou z tohoto pravidla je případ, kdy se vnitrostátní orgán dohledu neřídí vydanými doporučeními (články 9 a 11). Evropský orgán dohledu poté nakonec přijme rozhodnutí určené účastníkům finančního trhu.

1.5.2.1 Nastane-li mimořádná situace (článek 10), evropský orgán dohledu může taková rozhodnutí přijmout nezávisle na Komisi. O existenci mimořádné situace by nicméně nadále měla rozhodovat Rada. EHSV se domnívá, že důvody pro vyhlášení mimořádné situace musí vycházet z trhů obecně. Problémem individuální finanční instituce v mimořádné situaci se musí zabývat vnitrostátní orgán dohledu.

1.5.2.2 Článek 23 popisuje ochranná opatření, která mohou použít vlády, pokud jsou přesvědčeny, že nové technické normy mají dopad na jejich fiskální povinnosti. Tato ochranná opatření se zdají být přiměřená, ačkoli normy sotva kdy mívají dopad na fiskální oblast. Vzhledem k tomu, že se ochranná opatření týkají pouze článků 10 a 11, měl by tento článek být umístěn přímo za článek 11.

1.5.3 EHSV navrhuje, že před zavedením nových finančních nástrojů by s nimi vnitrostátní orgán dohledu měl předem vyslovit souhlas, jako je tomu ve Španělsku. Jelikož se tento postup v ostatních členských státech nepoužívá, prvním krokem by bylo prozkoumat nástroje používané v jiných zemích než ve Španělsku. Komise by tedy také měla pozměnit nařízení o Evropském orgánu pro cenné papíry a trhy nařízením obsahujícím tento úkol.

1.5.4 Pole působnosti Evropského orgánu pro bankovnictví by podle názoru EHSV mělo být co nejširší. Obecným cílem by měly být rovné podmínky pro všechny finanční instituce. Definice použitá v tomto nařízení odkazuje na starší směrnice. EHSV by si přál rozproudit novou diskusi o definicích použitých v těchto směrnicích ve snaze začlenit do nich zkušenosti získané během finanční krize a co nejvíce tyto definice rozšířit.

1.5.5 Podle čl. 20 odst. 3 mohou evropské orgány dohledu používat důvěrné informace získané od finančních institucí pouze pro účely plnění svých povinností přímo stanovených nařízením. Tento výrok by měl být doplněn pravidlem o tom, jak musí být důvěrnost chráněna.

Navrhuje se, že v řídící radě těchto evropských orgánů dohledu by měli být čtyři členové z vnitrostátních orgánů dohledu. Zdá se však přirozenější držet se návrhu na ESRB a mít členů pět.

1.5.6.1 V radě orgánů dohledu budou mít hlasovací právo pouze vedoucí představitelé vnitrostátních orgánů dohledu. Rada orgánů dohledu, které dohlížejí samy na sebe, představuje určité riziko. Pak narůstá význam dalších aspektů. Nezávislost předsedy je věcí zásadního významu a předseda/předsedkyně by měl/a mít hlasovací právo. Stejně důležitá je otevřenost vůči skupině zúčastněných stran a její vliv. Je rovněž nutné jednat transparentně a rozhodnutí evropských orgánů dohledu zveřejňovat.

1.5.7 Zahájí-li evropské orgány dohledu činnost v roce 2011, bude trvat přes dva roky, než budou plně funkční. Tuto expanzi je nutné urychlit a rychle řešit všechny problémy odhalené během krize.

2. Souvislosti

2.1 Dne 23. září 2009 Evropská komise předložila celý balíček právních předpisů pro finanční trhy, který se skládal z návrhu nařízení o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB), ze speciálního rozhodnutí ukládajícího ECB konkrétní úkoly v souvislosti s tímto ESRB a tří nařízení o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy. Později, 28. října, byla předložena směrnice obsahující změny existujících směrnic, jež zřízení nových orgánů vyžaduje. Touto otázkou se bude zabývat samostatné stanovisko.

2.2 Všechny tyto návrhy plynule navazují na zprávu, kterou připravila de Larosièrova skupina začátkem roku 2009. Zprávu EHSV projednal ve stanovisku z vlastní iniciativy přijatém na plenárním zasedání v září 2009. Toto stanovisko pojednává o důvodech finanční a ekonomické krize, nutnosti nové či zlepšené regulace finančního trhu a nových a zlepšených režimech dohledu. Proto se tedy kromě aktuálních konkrétních návrhů právních předpisů odkazujeme na zmíněné stanovisko.

2.3 Nehledě na tento všeobecný odkaz chceme zopakovat jedno z tvrzení v něm uvedených: „Z pohledu EHSV má dohled zásadní význam, aby se již nemohla takováto finanční krize opakovat. Dohled však předpokládá, že budou existovat pravidla. Stejně tak důležité jsou proto návrhy na změněné, přísnější předpisy uvedené v prvním díle zprávy.“ Zřejmá omezení obsažená v návrzích na mikroobezřetnostní dohled nad stávajícími předpisy nás o to více nutí trvat na tom, aby byly pozměněny a posíleny.

2.4 Některé právní předpisy o pravidlech na finančních trzích také navrhla Komise. EHSV dosud projednal stanoviska o ratingových agenturách (2), správcích alternativních investičních fondů a kapitálových požadavcích. Jinou oblastí pro nové právní předpisy, kterou na rozdíl od EHSV dosud Komise nenavrhla, je nechat vnitrostátním orgánem dohledu přezkoumat všechny nové nástroje na finančních trzích před jejich povolením, což je systém již uplatňovaný ve Španělsku.

3. Obecné připomínky

3.1 Oddělit makro a mikroúroveň dohledu nad finančním trhem se jeví jako nutnost. Přitom je stejně důležité zaručit úzkou spolupráci mezi všemi navrhovanými orgány. Všeobecné problémy odhalené v rámci mikroúrovně dohledu jsou relevantní pro celý finanční trh a při zjištění rizik na makroúrovni dohledu lze řešení často nalézt na mikroúrovni. Na tuto vzájemnou závislost se také v nařízeních na několika místech odkazuje.

3.2 Hlavní činnost tří evropských orgánů dohledu se bude týkat existujících předpisů a optimalizace postupů vnitrostátních orgánů, především pomocí pokynů a doporučení. Tyto orgány však budou mít rovněž za úkol vytvořit nové technické normy pro formální návrhy předkládané Komisí.

Ve stanovisku ke zprávě de Larosièrovy skupiny Výbor prosazoval širší zastoupení v radách tří nových evropských orgánů dohledu. Tuto myšlenku Komise nezohlednila ani v nařízeních o evropských orgánech dohledu ani v nařízení o ESRB. Komise namísto toho navrhuje využít speciální skupiny zúčastněných stran.

ESRB „si při plnění svých úkolů v případě potřeby vyžádá poradenství příslušných zúčastněných stran ze soukromého sektoru“. V úvodní části tohoto návrhu jsou uvedeny příklady zúčastněných stran: zástupci finančního sektoru, sdružení spotřebitelů a určité skupiny zřízené Komisí. Tento popis není dostatečně informativní. Text by měl zmiňovat, že zástupci finančního sektoru by měli pocházet jak z řad zaměstnavatelů, tak z řad odborů v tomto sektoru.

3.3.1.1 Systémová rizika se navíc netýkají pouze finančního trhu, ale celé ekonomiky, proto je širší zastoupení nutností. Z tohoto důvodu by měli být konzultováni také zástupci zaměstnavatelů a odborů na evropské úrovni.

3.3.1.2 Forma a četnost těchto konzultací rovněž nejsou blíže specifikovány. Bude však třeba je stanovit, neboť v článku se uvádí, že si ESRB konzultace „vyžádá“. Termín „v případě potřeby“ je také příliš obecný. Text by měl obsahovat přesnější vymezení případů, kdy jsou tyto konzultace povinné.

Zdá se, že Komise má prakticky stejný názor jako EHSV na složení skupin zúčastněných stran ve třech evropských orgánech dohledu: měli by v nich být zastoupeni zaměstnavatelé a zaměstnanci v příslušné části finančního trhu a také spotřebitelé a uživatelé služeb tohoto sektoru.

3.3.2.1 S největší pravděpodobností se problémy vynoří při rozhodování, ze kterých zemí by tito zástupci měli pocházet. Předpokládáme, že důvodem návrhu na přítomnost 30 zástupců není myšlenka, že by ve skupinách měli být přítomni zástupci finančních institucí ze všech zemí. 30 zástupců by mělo být rovnoměrně rozděleno mezi všechny druhy zástupců, v souladu s úvodní částí nařízení.

3.3.2.2 Tyto skupiny se budou scházet alespoň dvakrát ročně. Mohou předkládat stanoviska a rady a budou mít podporu sekretariátu. Stanoviska a rady by měly být zveřejňovány. Všechny dosud uvedené body se zdají přiměřené, ale existuje zde riziko, že činnost těchto skupin bude soustředěna pouze na tyto dvě schůze. Měly by mít možnost sledovat činnost příslušného evropského orgánu dohledu trvale. Splnění této nutné podmínky zaručí, aby evropské orgány dohledu, v nichž orgány dohledu mají dohlížet samy na sebe, fungovaly účinně.

4. Konkrétní připomínky

Evropský výbor pro systémová rizika

4.1 V souvislosti s makroobezřetnostním dohledem povážlivě neexistuje diskuse o tom, co by mohlo být systémovým rizikem. Zavedení některých nových nástrojů by mohlo být považováno za systémové riziko pro současnou krizi. Metody používané ratingovými agenturami pro výpočet rizik a hodnot by také mohly být nazvány systémovým rizikem. Otázkou je, zda lze za systémová rizika považovat pravidla pro manažery finančních institucí, která vedou k příliš riskantnímu jednání. To je několik možných příkladů. Pojem systémového rizika musí být projednán veřejně, a nikoli pouze za zavřenými dveřmi nového ESRB.

EHSV je přesvědčen, že ESRB musí mít jasný mandát, aby mohl jednat v situaci ohrožení finanční stability. Nařízení by to mělo zajistit, a proto by formulace některých pasáží měly být znovu uváženy.

4.2.1 V úvodu k návrhu nařízení se uvádí, že úkolem ESRB je finanční dohled (supervision, bod odůvodnění č. 1), což je také termín používaný v diskusích o hledání řešení pro překonání finanční krize. V pozdějších částech dokumentu se uvádí, že Společenství potřebuje orgán pro makroobezřetnostní dohled (oversight, bod odůvodnění č. 7, pozn. překl.: v českém znění nařízení se pro oba anglické termíny používá slovo „dohled“). Použití takového termínu omezuje skutečné pravomoci tohoto orgánu: dohled je prvním krokem, po něm by měla následovat kontrola se skutečnou pravomocí zasáhnout. Nejedná se o synonyma a v některých dalších jazykových verzích se používá pouze jedno slovo odpovídající anglickému supervision. Jednotlivé verze by měly být sjednoceny a používat termín „kontrola“.

4.2.2 Jasně se uvádí, že ESRB musí být nezávislý orgán. Avšak podle nařízení by jeho varování a doporučení měla být předávána prostřednictvím Rady nebo tří evropských orgánů dohledu, aby získala na váze (bod odůvodnění č. 9), což do jisté míry zpochybňuje jeho nezávislost. EHSV se domnívá, že celý postup je správně popsán v čl. 16 odst. 3, podle něhož by varování či doporučení měla být předávána Radě.

4.2.3 Adresáti doporučení by na ně „měli“ reagovat a v případě, že tak nemohou učinit, by svůj postoj měli odůvodnit. Použití formulace „měli by“ znamená, že tato doporučení jsou víceméně povinná, ale zda je určitý postup povinný či ne, musí záviset na tom, kdo má pravomoc určovat pravidla – členské státy nebo EU. Proto je třeba tento odstavec formulovat konkrétněji.

4.2.4 V článku 3 nařízení možná zachází až příliš daleko. ESRB má „přispívat k řádnému fungování vnitřního trhu“. Do pravomoci ESRB spadají rizika na finančním trhu, zde se však zdá, že jeho pole působnosti je širší. Cílem Komise jsou běžné právní předpisy pro finanční trh. V zájmu snížení rizika budoucích sporů o pravomoci by tato formulace měla být změněna a pole působnosti ESRB omezeno na systémová rizika.

ESRB se bude skládat z generální rady, řídícího výboru a sekretariátu. Jeho propojení s Evropským systémem centrálních bank (ESCB) je zcela zřejmé, neboť v generální radě ESRB bude 29 členů Generální rady ECB. Tuto vazbu mezi ESCB a novým ESRB Výbor podpořil ve svém stanovisku k de Larosièrově zprávě. Z těchto 29 členů bude na pět let zvolen předseda a místopředseda. Kromě zmíněných 29 členů budou členy s hlasovacím právem také člen Evropské komise a tři předsedové evropských orgánů dohledu. Členy generální rady bez hlasovacího práva bude 27 zástupců vnitrostátních orgánů dohledu a předseda Hospodářského a finančního výboru.

Článek 11 o řídícím výboru neobsahuje žádná pravidla o hlasovacích právech. V souladu s návrhem Komise se řídící výbor skládá z předsedy a místopředsedy generální rady a z pěti dalších členů Generální rady ECB, tří předsedů nových evropských orgánů dohledu, zástupce Komise a předsedy Hospodářského a finančního výboru.

4.3.1.1 První zprávy z diskusí v Radě o těchto nařízeních se týkaly počtu členů Generální rady ECB v řídícím výboru. Měli by být tři nebo by jich mělo být pět? EHSV doporučuje, aby jich v souladu s doporučením obsaženým ve stanovisku ECB bylo pět, což by usnadnilo lepší geografické zastoupení, rozdělení mezi malé a velké státy a mezi státy uvnitř eurozóny a mimo ni. Navíc vzhledem k tomu, že všichni členové řídícího výboru by zřejmě měli mít hlasovací právo, musí být v tomto výboru přítomen významný počet zástupců centrální banky. Složení řídícího výboru by mělo odpovídajícím způsobem odrážet složení generální rady ESRB, kde je 29 členů zástupců centrální banky.

4.3.2 Do čl. 4 odst. 1, kde se uvádějí všechny orgány ESRB, by měl být zahrnut poradní technický výbor.

4.4 Ve zvláštním článku se určuje, zda by varování a doporučení měla být zveřejněna. EHSV si je vědom všech aspektů, jež je třeba před takovým zveřejněním zohlednit, avšak nechápe, proč se jedná o jediné rozhodnutí, pro něž je zapotřebí dvoutřetinová většina rady. Pokud jsou členové generální rady dostatečně kompetentní k tomu, aby přijímali rozhodnutí o systémových rizicích a vydávali varování a doporučení, měli by také být dostatečně kompetentní k přijetí rozhodnutí, zda mají tato rozhodnutí být zveřejněna či nikoli.

4.5 Zapojení Evropského parlamentu lze označit za skromné. Rozhodnutí o všech těchto návrzích Komise musí být přijata Radou a Evropským parlamentem. Kromě této skutečnosti je Parlament zmíněn pouze v té souvislosti, že ESRB má alespoň jednou za rok podávat zprávy Parlamentu a Radě. Podle článku 20 Rada nařízení o ESRB po třech letech přezkoumá. Parlament zde není zmíněn, přestože jeho pravomoc je v tomto předpisu na stejné úrovni jako pravomoc Rady. EHSV se domnívá, že nařízení by v těchto otázkách mělo Evropskému parlamentu přiznat větší roli.

5. Konkrétní připomínky

Mikroobezřetnostní dohled

Podle odstavce 6.6 důvodové zprávy doprovázející jednotlivé návrhy spočívají jediné rozdíly mezi nařízeními v cílech, působnosti a definicích.

5.1.1 Cíl evropských orgánů dohledu je ve všech třech nařízeních téměř shodný (čl. 1 odst. 4): fungování vnitřního trhu, stabilita finančního systému a posílená koordinace dohledu na mezinárodní úrovni. Liší se pouze svým zaměřením: orgán pro cenné papíry a trhy by měl chránit investory, orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění pak pojistníky a ostatní oprávněné osoby a orgán pro bankovnictví zase vkladatele a investory.

EHSV považuje formulaci tohoto článku za jasnou, co se týče rozlišování mezi těmito evropskými orgány dohledu a legislativními pravomocemi institucí EU. Pokud rozumíme znění nařízení, jsou skutečné pravomoci evropských orgánů dohledu omezeny na dohled nad stávajícími předpisy. Co se týče změn regulačních předpisů, jejich role spočívá pouze ve vydávání stanovisek určených Komisi, Radě a Evropskému parlamentu.

5.1.2.1 Návrhy evropských orgánů dohledu na nové technické normy by v souladu s čl. 7 odst. 2 nemohly mít formu směrnic, ale pouze nařízení a rozhodnutí. Jsou-li technické normy definovány jako nepolitické dokumenty, zdá se vhodné vyloučit také formu nařízení. Technické normy by měly být určeny pouze vnitrostátním orgánům dohledu a finančním institucím, nikoli členským státům, a měly by tedy mít formu rozhodnutí, a nikoli nařízení či směrnic. Ty jsou vyhrazeny pro politické předpisy navrhované Komisí. V tomto článku se také uvádí, že Komise přijme návrh technických norem, což se nemůže vztahovat na nařízení a směrnice, které musí být přijaty Radou a Evropským parlamentem.

Články podrobně popisující úkoly evropských orgánů dohledu se zdají být přiměřené. Evropské orgány dohledu provádějí dohled nad vnitrostátními orgány dohledu, a ne přímo nad účastníky finančního trhu. Výjimkou z tohoto pravidla je případ, kdy se vnitrostátní orgán dohledu neřídí vydanými doporučeními (články 9 a 11). Evropský orgán dohledu poté nakonec přijme rozhodnutí určené účastníkům finančního trhu.

5.1.3.1 EHSV vítá úmluvu, že pravomoc stanovit existenci mimořádné situace by měla být svěřena Radě, která tak učiní po konzultacích s Komisí, ESRB a v náležitých případech s evropskými orgány dohledu.

5.1.3.2 V návrhu na zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví chybí jasná definice mimořádné situace a kritéria pro její vyhlášení. Text by měl explicitněji uvádět důvody pro vyhlášení mimořádné situace. EHSV se domnívá, že tyto důvody musí vycházet z trhů obecně. Problémem individuální finanční instituce v mimořádné situaci se musí zabývat vnitrostátní orgán dohledu.

5.1.3.3 Článek 23 popisuje ochranná opatření, která mohou použít vlády, pokud jsou přesvědčeny, že nové technické normy mají dopad na jejich fiskální povinnosti. Tato ochranná opatření se zdají být přiměřená, ačkoli normy sotva kdy mívají dopad na fiskální oblast. Vzhledem k tomu, že se ochranná opatření týkají pouze článků 10 a 11, měl by tento článek být umístěn přímo za článek 11.

5.1.4 Finanční instituce a účastníci trhu by měli mít možnost odvolat se v případě nesouhlasu s vnitrostátním orgánem dohledu k Evropskému orgánu pro bankovnictví.

Speciálním úkolem Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy bude dohled nad ratingovými agenturami. V jejich pravomoci bude odejmout těmto agenturám registraci a provádět šetření či kontroly na místě. Tyto činnosti nejsou popsány v tomto nařízení, ale budou uvedeny v chystaném pozměňujícím nařízení. Svěřit tuto dohlížecí pravomoc Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy se jeví jako vhodné. Půjde o jeden z jeho nejdůležitějších úkolů.

5.1.5.1 Jedním ze závěrů uvedených ve stanovisku EHSV k de Larosièrově zprávě bylo konstatování, že by měly existovat vnitrostátní orgány jako ve Španělsku pověřené úkolem, aby před zavedením nových finančních nástrojů s nimi vyslovily souhlas. Se zřízením tří evropských orgánů dohledu by nyní bylo možné tento návrh realizovat. Jelikož se tento postup v ostatních členských státech prozatím nepoužívá, prvním krokem by bylo prozkoumat nástroje používané v jiných zemích než ve Španělsku. Komise by tedy také měla pozměnit nařízení o Evropském orgánu pro cenné papíry a trhy pomocí nařízení určujícího tento úkol.

5.1.6 V souvislosti s definováním Evropského orgánu pro bankovnictví je hlavním problémem určení, na jak velkou část finančního sektoru by měl dohlížet. S ohledem na zkušenosti s finanční krizí musí být tato definice co nejobsáhlejší. Existence finančních institucí mimo dohled tohoto orgánu může těmto institucím přinést výhodu při hledání možných zisků, neboť pravidla určující jejich chování a dohled nad ním budou mimo dosah činnosti orgánu dohledu. Obecným cílem by měly být rovné podmínky pro všechny finanční instituce. Definice použitá v tomto nařízení odkazuje na starší směrnice o úvěrových institucích, investičních podnicích a finančních konglomerátech. EHSV by si přál rozproudit novou diskusi o definicích použitých v těchto směrnicích ve snaze začlenit do nich zkušenosti získané během finanční krize a tyto definice co nejvíce rozšířit.

5.1.7 V případě Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění se rovněž odkazuje na existující směrnice. Zde by EHSV chtěl poukázat na to, že zejména v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění se v členských státech používají různé modely. Proto je obzvláště důležité v tomto případě ujasnit, že rozsah působnosti se týká pouze dohledu. Možnost navrhovat nové předpisy zůstává nadále výlučně Komisi.

5.1.8 V souvislosti s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy se uvádí, že účastníkem finančního trhu je „osoba“. Předpokládáme, že toto označení zahrnuje jak fyzické, tak právnické osoby, ale tento aspekt by měl být ujasněn v čl. 2 odst. 1 nařízení.

5.1.9 Podle čl. 20 odst. 3 mohou evropské orgány dohledu používat důvěrné informace získané od finančních institucí pouze pro účely plnění svých povinností přímo stanovených nařízením. Tento výrok by měl být doplněn pravidlem o tom, že důvěrnost musí být chráněna.

Všechny tři evropské orgány dohledu mají stejnou strukturu: radu orgánů dohledu, řídící radu, předsedu, výkonného ředitele a odvolací senát. V evropských orgánech dohledu předseda nepochází z vnitrostátních orgánů dohledu. Podle nařízení by mělo jít o nezávislou osobu pracující na plný úvazek.

5.2.1 Navrhuje se, aby v řídící radě evropských orgánů dohledu byli zastoupeni čtyři členové z vnitrostátních orgánů dohledu. Návrh na čtyři členy není nijak odůvodněn. Naproti tomu se zdá přirozenější držet se návrhu na ESRB a mít členů pět.

5.2.2 V radě orgánů dohledu budou mít hlasovací právo pouze vedoucí představitelé vnitrostátních orgánů dohledu. Zástupce Komise ani zástupce ESRB hlasovací právo mít nebudou. To znamená, že veškerá pravomoc v orgánu dohledu je svěřena vnitrostátním orgánům dohledu, nad nimiž je dohled vykonáván. Za takových okolností zde existuje riziko nečinnosti i přes všechna v nařízení obsažená ustanovení o tom, jak má dohled probíhat, jak mají být vnitrostátní orgány dohledu kritizovány, a dokonce situace, kdy budou rozhodnutí převzata evropským orgánem dohledu a s krajní možností rozhodnutí přijatého Komisí. Vnitrostátní orgány dohledu musí samozřejmě s evropskými orgány dohledu kolegiálně spolupracovat. Otázkou zůstává, zda tato spolupráce může být až příliš kolegiální.

5.2.3 Riziko obsažené v postupu, kdy orgány zastoupené v radě orgánů dohledu dohlížejí samy na sebe, nás přivádí ke zdůraznění významu některých dalších aspektů evropských orgánů dohledu. Nezávislost předsedy je věcí zásadního významu a předseda/předsedkyně by měl/a mít hlasovací právo. Stejně důležitá je otevřenost vůči skupině zúčastněných stran a její vliv. Navíc je nutné jednat transparentně a rozhodnutí evropských orgánů dohledu zveřejňovat. Nehledě na prosazování tohoto všeobecného pravidla si je EHSV samozřejmě vědom faktu, že určitá rozhodnutí nelze zveřejnit okamžitě, neboť by způsobila chaos na finančním trhu.

Pro zahájení činnosti evropských orgánů dohledu návrh počítá se zdvojnásobením počtu zaměstnanců ve srovnání se současnými třemi výbory. Až jejich činnost dosáhne plné kapacity, měly by mít přibližně čtyřikrát tolik zaměstnanců než stávající výbory. Vzhledem k tomu, že tato činnost je zcela odlišné povahy a rozsahu, považuje EHSV takové obsazení zaměstnanci za přiměřené.

5.3.1 Naše pochyby se týkají doby nutné k plnému zprovoznění evropských orgánů dohledu. Zahájí-li činnost v roce 2011, bude trvat přes dva roky, než budou plně funkční. Tuto expanzi by bylo možné urychlit, což je vskutku nutné, aby se mohly rychle vyřešit všechny problémy odhalené během krize.

5.4 EHSV považuje vytvoření Smíšeného výboru evropských orgánů dohledu, jenž bude zřízen spolu se třemi evropskými orgány dohledu, za nutný doplněk. Se zřízením tohoto výboru pro spolupráci mezi evropskými orgány dohledu se alespoň prozatím nejeví jako nutné zřizovat společný orgán pro tyto tři oblasti dohledu.

5.5 Článek 33 obsahuje některé drobné chyby. V čl. 33 odst. 2 by slova „v jeho nepřítomnosti“ měla být nahrazena formulací „v jeho/její nepřítomnosti“. V tomtéž čl. 33 odst. 5 se používá slovo chairperson, které je náhle změněno na chairman, což by mělo být rovněž změněno (pozn. překl.: v českém znění se pro oba výrazy používá slovo „předseda“).

V Bruselu dne 21. ledna 2010

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Viz odstavec 1.4 stanoviska EHSV ke Zprávě de Larosièrovy skupiny, Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 57.

(2) Viz stanovisko EHSV Ratingové agentury, Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 117.

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/41

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů

KOM(2009) 511 v konečném znění – 2009/0139 (CNS)

(2010/C 339/09)

Hlavní zpravodaj: pan IOZIA

Dne 6. října 2009 se Rada, v souladu s článkem 93 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů

KOM(2009) 511 v konečném znění – 2009/0139 (CNS).

Dne 3. listopadu 2009 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost přípravou podkladů Výboru na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana IOZIU hlavním zpravodajem na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 21. ledna 2010), a přijal následující stanovisko 91 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry

1.1 EHSV souhlasí s návrhem směrnice o zavedení systému přenesení daňové povinnosti u některých výrobků a služeb, přestože hluboce lituje, že bylo opět třeba hledat „konvenční“ řešení problému daňových podvodů a ukončení „přechodného“ režimu, který nadále nahrává podvodům ve Společenství.

1.2 EHSV chápe a podporuje úsilí Komise, a to i přes politické problémy, kterým musí čelit, nicméně stále trvá na tom, aby byl zaveden nový systém DPH, který by omezil možnosti podvodů a snížil administrativní zátěž pro osoby povinné k dani.

1.3 EHSV souhlasí s návrhy uvedenými v usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. září 2008 o koordinované strategii pro zlepšení boje proti daňovým podvodům, zejména pokud jde o zdanění operací provedených uvnitř Společenství v zemi původu jednotnou sazbou ve výši 15 %. Toto rozhodnutí by bylo v souladu s ustanovením článku 402 směrnice 2006/112/ES.

Návrh směrnice zavádí do systému DPH další rozporuplné prvky. EHSV má obavy z rozhodnutí, která oddálí harmonizaci DPH.

1.4.1 Zvolený právní nástroj se zdá být vhodný, přestože by bylo žádoucí přijmout nařízení.

1.5 Členské státy budou muset posílit daňovou správu. Vzroste počet žádostí o vrácení daně, protože již nebude možné kompenzovat odvedenou DPH vybranou DPH. K ochraně členských států před nepříznivými účinky, jež by přenesení daňové povinnosti případně mohlo vyvolat, je třeba velmi přísný kontrolní systém.

1.6 EHSV považuje za zásadní rozhodnutí zahrnout do směrnice poskytování služeb obchodování s emisními povolenkami.

1.7 EHSV nesouhlasí s omezením kategorií výrobků určených ve směrnici na dvě ze čtyř. Každý členský stát by měl mít možnost se rozhodnout, zda je jeho daňová správa schopna odpovídajícím způsobem zvládnout zavedení systému přenesení daňové povinnosti u všech kategorií výrobků. Toto omezení se zdá být v rozporu s článkem 395 směrnice 2006/112/ES.

1.8 EHSV bude i nadále podporovat Komisi v jejích iniciativách usilujících o posílení harmonizace systému DPH, v ideálním případě prostřednictvím „dalekosáhlejších strukturálních“ reforem, které by radikálně omezily možnost daňových podvodů.

2. Úvod

2.1 V oblasti boje proti daňovým podvodům, zejména proti podvodům uvnitř Společenství, nedošlo v posledních několika letech k žádnému výraznému pokroku. Celkové daňové ztráty v důsledku daňových podvodů se pohybují mezi 200 až 250 miliardami EUR, což se rovná 2 % HDP EU.

2.2 Na podvody s DPH připadá zhruba 40 miliard EUR, což znamená 10 % příjmů z této daně.

2.3 Postupný růst obchodu způsobil rozšíření takzvaných „kolotočových podvodů“. Referenční právní předpisy stanoví, že pohyb zboží dopravovaného přes území EU musí být volný, ale DPH z obchodních transakcí s členskými státy Společenství bude odváděna v zemi určení.

2.4 Zapojením dalšího subjektu do obchodních transakcí v rámci Společenství vzniká nezákonný trojúhelník, který simuluje dvě po sobě následující dodání zboží. Kupující má právo na vrácení DPH, kterou zprostředkující subjekt nikdy neodvedl, ale zakoupil od dodavatele z jiného členského státu zboží bez DPH. Zprostředkující subjekt tedy tímto způsobem zmizí.

2.5 Mechanismus přenesení daňové povinnosti spočívá v tom, že dodavatel či poskytovatel ze stejného členského státu pořizovatelům či příjemcům povinným k dani neúčtuje DPH a povinnost zaplatit DPH pak mají tito pořizovatelé či příjemci. Tento postup by měl teoreticky vylučovat možnost „kolotočových podvodů“.

2.6 Rozpor v systému založeném na uplatňování zásady země určení, jehož řádné fungování by vyžadovalo konsolidovaný a účinný systém výměny informací mezi členskými státy, je příčinou daňových podvodů, proti nimž je těžké bojovat. Společenství se s konečnou platností rozhodlo pro zásadu země původu, která právě předpokládá určitý způsob zúčtování mezi členskými státy na základě přerozdělení DPH. Směrnice 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 v článku 402 stanoví, že zdanění obchodu uvnitř Společenství musí být provedeno v členském státě původu.

2.7 Přerozdělení je nezbytné k vyvážení dopadů, které má vývoz a odpočet vstupní DPH při dovozu zboží zdaněného již v zemi původu, na příjmy z daní.

2.8 Přijetí konečného režimu, který by drasticky omezil daňové podvody uvnitř Společenství, vyžaduje integrovaný systém správní spolupráce, kterému se přes všechny snahy Komise dosud nepodařilo spatřit světlo světa (1). Nezbytné vytvoření zúčtovací instituce, které Komise kvůli přetrvávajícím zásadním rozdílům ve vyměřování a statistickém vykazování v jednotlivých členských státech žádá již od roku 1987, je obtížné.

2.9 Do tohoto kontextu, který je popravdě skličující, Komise vsazuje návrh směrnice Rady, aby umožnila začlenit dočasně do vnitrostátních právních předpisů mechanismus přenesení daňové povinnosti pro některé zboží a služby (2).

3. Návrh Komise

3.1 Předmětná iniciativa vychází z návrhů skupiny odborníků pro strategii boje proti daňovým únikům. Komise předložila sdělení (3), jež obsahovalo inovativní návrhy na boj proti podvodům, mj. zavedení obecného systému přenesení daňové povinnosti. Rada ECOFIN tyto návrhy neschválila.

Za účelem boje proti stále častějšímu typu podvodů ve Společenství zvaných „podvody s chybějícím obchodním článkem“ (Missing Trader Intra-Community Fraud, MTIC) a známějších pod označením „kolotočové podvody“, neboť často spočívají ve vícenásobném dodávání stejného zboží mezi subjekty z různých členských států, požadovaly členské státy od Komise udělení výjimky stanovené v článku 395 směrnice o DPH, který umožňuje dočasné zavedení systému přenesení daňové povinnosti pro některé zboží a služby.

3.2.1 Komise však za vhodnější nástroj považovala změnu směrnice o DPH spočívající v začlenění článku 199a a prodloužení výjimky až do roku 2014.

Mezi zboží uvedené na seznamu zboží, na něž se vztahuje fakultativní zavedení systému přenesení daňové povinnosti, patří běžná elektronika jako např. mobilní telefony a zařízení obsahující integrované obvody. Tato možnost již existuje ve Spojeném království, které od Rady obdrželo výjimku.

3.3.1 Parfémy a drahé kovy vyjma starožitností a sběratelských předmětů doplňují čtyři kategorie zboží stanoveného směrnicí. Ze služeb je to pak obchodování s emisními povolenkami.

4. Obecné připomínky

4.1 Komise ve svém sdělení Radě a Evropskému parlamentu (4) na jedné straně zdůrazňovala pozitivní vliv na boj proti daňovým podvodům, jenž mohlo mít teoreticky zavedení systému přenesení daňových povinností, na druhé straně však upozorňovala na všechna možná rizika nových podvodů a na nutnost zesílit kontrolu, ale především správní spolupráci.

4.2 Komise znovu zdůraznila své obavy ze zavedení nepovinného systému obecného přenesení daňové povinnosti, neboť „by výrazně ovlivnil soudržnost a harmonizaci systému DPH v EU, jakož i prostor pro budoucí vývoj tohoto systému“.

4.3 EHSV sdílí obavy Komise a domnívá se, že je třeba zamezit veškerým typům opatření, která by mohla ohrozit nesnadnou cestu směrem k budoucí harmonizaci DPH.

4.4 Evropský parlament již v roce 2008, kdy vybízel Radu k tvrdšímu postupu v boji proti daňovým podvodům (5), poukázal na rizika spojená s možností nových podvodů plynoucích ze zavedení obecného systému přenesení daňové povinnosti. Jedná se zejména o úroveň maloobchodu a zneužívání identifikačních čísel používaných pro účely DPH. Jako nejlepší řešení Parlament v tomto usnesení navrhl ukončení přechodného režimu a zdanění dodávek uvnitř Společenství sazbou 15 %.

4.5 EHSV ve všech svých novějších i starších stanoviscích zdůrazňoval nutnost ukončení přechodného režimu (6) a je toho názoru, že s návrhem Evropského parlamentu na zavedení jednotného zdanění dodávek uvnitř Společenství lze souhlasit. Přechodný režim je navíc rozdělen na řadu zvláštních režimů (pro zemědělství, malé podniky, cestovní kanceláře, nakladatelství a další), a to na základě různých osvobození, úlev a výjimek.

4.6 Rada ECOFIN jako obvykle nedospěla k dohodě a EHSV musí opět s politováním konstatovat, že neschopnost učinit jakékoli rozhodnutí v daňové oblasti učinila přítrž dalším snahám o zahájení procesu harmonizace.

4.7 EHSV podporuje návrh Komise, nicméně upozorňuje na to, že některé jeho aspekty jsou v rozporu s vyhlášenými cíli: fakultativní režim zavazuje subjekty ze zainteresovaných odvětví ke splnění dalších administrativních povinností tím, že jsou tyto subjekty nuceny vést paralelně dvojí účetnictví, což pro osoby povinné k dani, které musejí určit správný daňový režim, znamená značnou odpovědnost.

4.8 V souvislosti s přenesením daňové povinnosti již rozhodoval Evropský soudní dvůr (7). V rozsudku se zkoumá případ žádosti jedné daňové správy o platbu za chybný výklad mechanismu přenesení daňové povinnosti. Aby se předešlo zbytečnému a nákladnému soudním sporu, bude ve světle nasbíraných zkušeností nezbytné přezkoumat právní předpisy jednotlivých členských států, v nichž jsou navzdory uplatňování obecných zásad rozdíly například ve lhůtách pro podání žádosti o vrácení daně a lhůtách pro odvod daně.

4.9 Daňové správy členských států, které systém zavedou, budou vyzvány k prozkoumání zvýšení počtu žádostí o vrácení přeplatku na DPH předložených osobami povinnými k dani, které si již nebudou moci odečíst DPH vybranou v předchozím článku řetězce.

4.10 Povinnost odvádět daň se přenáší na stále menší hospodářské subjekty, které by mohly být méně spolehlivé než stávající osoby povinné k DPH, tj. střední a velké podniky, od nichž plyne převážná část příjmů z daní. Systém zvyšuje riziko ztráty příjmů tím, že ruší dělené platby.

4.11 Z celkové analýzy vyplývá, že k ochraně členských států před nepříznivými účinky, jež by přenesení daňové povinnosti případně mohlo vyvolat, je třeba velmi přísný kontrolní systém. Je nezbytné, aby proces zesílení kontrol probíhal zároveň s posílením správní spolupráce a s využíváním standardizovaných systémů elektronické komunikace mezi daňovými správami.

5. Konkrétní připomínky

5.1 EHSV nesouhlasí s rozhodnutím Komise neprovádět posouzení dopadu. Komise vzhledem k předcházejícímu vyčerpávajícímu konzultačnímu dokumentu Možné zavedení volitelného mechanismu přenesení daňové povinnosti u DPH – dopad na podniky ze dne 13. srpna 2007, který mimochodem nebyl uveřejněn na jejích internetových stránkách, nebere zřetel na potenciální dopady navrhované směrnice na subjekty a na daňové správy.

5.2 Argumentace, že jelikož se jedná o nepovinnou záležitost, bude na příslušných členských státech samých, aby provedly posouzení dopadu, je nanejvýš diskutabilní. EHSV při mnoha příležitostech doporučoval věnovat mimořádnou pozornost seriózní a důkladné analýze důsledků evropských právních předpisů.

5.3 Právní základ návrhu se zdá být přiměřený a vyvážený. Podle názoru EHSV v sobě však právní nástroj v podobě směrnice skrývá zjevné nebezpečí prohloubení rozdílů mezi daňovými režimy, a proto by bývalo bylo vhodnější přijmout nařízení.

5.4 EHSV s přesvědčením podporuje zahrnutí obchodních transakcí s evropskými emisními povolenkami (ETS), které tvoří 73 % objemu celosvětového trhu s povolenkami (v roce 2008). Jelikož je obchodování s povolenkami mezi osobami povinnými k dani považováno za poskytování služeb, musí být daň odvedena v zemi, kde má sídlo podnik, který povolenku získal. EHSV pouze lituje, že tyto transakce závazně nespadají do systému přenesení daňové povinnosti.

5.5 EHSV se domnívá, že omezení uvedených kategorií výrobků pouze na dvě ze čtyř není dostatečně podložené. Bylo by bývalo mnohem vhodnější, kdyby každý členský stát mohl v rámci svých pravomocí učinit příslušné rozhodnutí sám. Článek 395 směrnice 2006/112/ES již tuto možnost jednomu členskému státu dává, pod podmínkou povolení Rady. Článek 199a by ve své současné podobě mohl být s tímto článkem v rozporu.

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) KOM(2009) 427 v konečném znění – 2009/0118 (CNS). Je předmětem projednávání v rámci spisu ECO/265, zpravodaj: pan BURANI.

(2) KOM (2009) 511 v konečném znění.

(3) KOM(2008) 109 v konečném znění ze dne 22. února 2008 a SEK(2008) 249 ze dne 22. února 2008.

(4) Tamtéž.

(5) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. září 2008 o koordinované strategii pro zlepšení boje proti daňovým podvodům (2008/2033(INI)), Úř. věst. C 295 E, 4.12.2009, s. 13.

(6) Stanovisko EHSV k tématu DPH/výjimky, Úř. věst. C 32, 5.2.2004, s. 120 [není k dispozici v češtině].

Stanovisko EHSV k tématu Boj proti daňovým únikům, Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 8.

Stanovisko EHSV k tématu Jiné než základní sazby DPH, Úř. věst. C 211, 19.8.2008, s. 67.

Stanovisko EHSV k tématu Daňové úniky spojené s dovozem, Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 112.

Stanovisko EHSV k tématu Boj proti podvodům, Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 22.

Stanovisko EHSV k tématu Racionalizace odchylek a protipodvodových opatření týkajících se Šesté směrnice o DPH, Úř. věst. C 65, 17.3.2006, s. 103.

(7) Spojené věci C-95/07 a C-96/07 ze dne 8. května 2008.

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/45

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o politice jakosti zemědělských produktů

KOM(2009) 234 v konečném znění

(2010/C 339/10)

Zpravodaj: pan KAPUVÁRI

Dne 28. května 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o politice jakosti zemědělských produktů

KOM(2009) 234 v konečném znění.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 9. prosince 2009.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 145 hlasy pro, 5 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Velký a dále rostoucí počet certifikačních systémů v Evropské unii nenapomáhá politice jakosti k dosažení jejích záměrů. Vzhledem k tomu by bylo vhodné nejen harmonizovat a zjednodušit existující systémy, ale i snížit jejich počet. EHSV by doporučoval určit systém, který by měl přednost na úrovni Unie. Komise by měla stanovit, který systém je k tomuto účelu nejvhodnější.

1.2 Politika jakosti Evropské unie je klíčovou složkou překrývající další složky tvořící mimořádně komplexní systém. Vzhledem k tomu, že politika jakosti souvisí se všemi dalšími složkami, nástroji a cíli společné zemědělské politiky, je třeba brát v úvahu i tato hlediska. Tři hlavní otázky politiky jakosti, na něž je třeba se zaměřit, totiž informace, soudržnost a zjednodušení, však tento přístup odrážejí jen omezeným způsobem. EHSV doporučuje, aby se Komise pokusila o využití potenciálu, jenž politika jakosti nabízí, v souladu s koncepcí dlouhodobé strategie a politiky zemědělsko-potravinářského odvětví Evropské unie. Politika jakosti je dokonce nástrojem, který je možné využít ještě efektivněji k vytváření nových zdrojů příjmů a nových způsobů zvýšení konkurenceschopnosti zemědělců. Zároveň se jedná o oblast, kde je značný prostor pro rozvoj interní spolupráce uvnitř zemědělsko-potravinářského řetězce. Taková spolupráce je velmi potřebná, protože vzhledem k nerovnému rozdělení příjmů v potravinářském výrobním řetězci se strategičtí partneři rostoucí měrou navzájem považují za protivníky. To se vztahuje zejména na země a odvětví, kde zpracování není v rukou producentů.

1.3 Dne 18. září 2008 EHSV přijal stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (1). V tomto stanovisku EHSV mimo jiné vyjádřil očekávání, že bude stanovena povinnost označovat původ potravin a produktů prvotního zpracování a na základě vyhodnocení produktů druhotného zpracování případ od případu též původ hlavních složek použitých při jejich výrobě.

1.4 Čím více zákazníků v Evropské unii vědomě zvolí v dlouhodobé perspektivě evropské výrobky, tím snáze budeme moci předvídat budoucnost odvětví zemědělství a potravinářství. Vzhledem k procesu otevírání trhů souvisejícímu s jednáním WTO se toto hledisko stává jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících zemědělství Evropské unie, možná dokonce tím nejdůležitějším. Toto vše musíme mít na paměti při uzpůsobení politiky jakosti výrobků zemědělského a potravinářského odvětví.

1.5 V tomto kontextu je velice důležité vyjasnit, co pro spotřebitele znamená dobrá, „evropská jakost“. Bylo by proto užitečné provést průzkum vycházející z použití profesionálně připraveného dotazníku, využitelného ke stanovení základních obecných zásad.

1.6 EHSV zastává názor, že „evropská jakost“ je z velké části výsledkem evropského zemědělského modelu. Evropský zemědělský model odráží politiku, dotýkající se základních otázek významných pro společnost jako celek. EHSV podporuje rozhodnutí, aby byl evropský zemědělský model zachován a udržován (2). EHSV požaduje odpovídající reformu SZP, aby naše zemědělství produkovalo v rovném konkurenčním prostředí.

2. Obecné připomínky

2.1 Politika Evropské unie v oblasti jakosti zemědělských produktů musí nejen přispívat k dosahování cílů SZP, ale také plnit klíčovou úlohu v udržitelném rozvoji evropského zemědělství a chodu potravinářského průmyslu vytvářením podmínek pro „evropskou jakost“ potravin. K tomu je třeba nejen pouze zvyšovat informovanost o této „evropské jakosti“ na vnitřním trhu, ale je nutné ji prosazovat i na vnějších trzích, chceme-li evropská odvětví zemědělství a potravinářství zachovat a rozvíjet.

2.2 Zde je zapotřebí daleko více, než jen poskytovat spotřebitelům přesné informace o vlastnostech výrobků souvisejících s výrobními postupy. Čím více zákazníků v Evropské unii vědomě zvolí v dlouhodobé perspektivě evropské výrobky, tím snáze budeme moci předvídat budoucnost odvětví zemědělství a potravinářství. Vzhledem k procesu otevírání trhů souvisejícímu s jednáním WTO se toto hledisko stává jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících zemědělství Evropské unie, možná dokonce tím nejdůležitějším. Toto vše musíme mít na paměti při uzpůsobení politiky jakosti výrobků zemědělského a potravinářského odvětví. Za hranicemi Evropské unie by se měly lépe chránit hodnoty vyplývající z evropského zemědělského modelu.

2.3 V tomto kontextu je velice důležité vyjasnit, co pro spotřebitele znamená dobrá, „evropská jakost“. Bylo by proto užitečné provést průzkum vycházející z použití profesionálně připraveného dotazníku, využitelného ke stanovení obecných zásad.

2.4 V této souvislosti, jak jsme již uvedli, je velice důležité vyjasnit, co pro spotřebitele znamená dobrá, „evropská jakost“. Rovněž charakteristiky, které není možné vyjádřit číselně, je možné klást na roveň dalším vlastnostem výrobků a používat je v politice jakosti. EHSV chápe „evropskou jakost“ v širším slova smyslu. Znamená také produkci šetrnou k životnímu prostředí, respektující pravidla pro příznivé životní podmínky zvířat, udržitelné produkční metody a uchování venkovských oblastí.

2.5 Základní zásadou Evropské unie je preferování interně vyráběných vysoce kvalitních potravin; tato zásada však byla v poslední době poněkud přehlížena. V případě výrobků zemědělského a potravinářského odvětví je pozitivní motivace ve prospěch interních produktů zvláště významná, protože se jedná o strategické produkty, které vzbuzují důvěru spotřebitelů a jsou základem jejich příznivých životních podmínek, pokud ovšem budeme udržovat a zlepšovat výrobní podmínky. Vzhledem k nerovnému dělení výnosů z potravinového produkčního řetězce, klesající ziskovosti a výslednému ohrožení jakosti potravin a jejich nutriční hodnoty je tato otázka zvláště aktuální. Toto téma je také na pořadu jednání četných orgánů Evropské unie a bezprostředně souvisí s politikou jakosti, nebo přesněji řečeno, s komplexním přístupem k takové politice (3).

3. Konkrétní připomínky

3.1 Současná opatření v oblasti jakosti zemědělských produktů

3.1.1 Sdělení vysvětluje, že jedním ze základních cílů politiky jakosti zemědělských produktů je informovat spotřebitele o vlastnostech produktů. Podle našeho názoru evropští spotřebitelé očekávají, že potraviny vyrobené v členských státech Evropské unie odpovídají základním požadavkům, ale nejsou si skutečně vědomi dalších hodnotných vlastností těchto potravin. Jak připomíná sdělení, došlo k této situaci tím, že politika jakosti se rozvíjela postupně, odvětví po odvětví, v dlouhém období a v rozdílné míře. O některých opatřeních nebyla veřejnost dostatečně efektivně, či spíše transparentně, informována.

3.1.2 EHSV schvaluje a podporuje úsilí o vytvoření jednotného systému z různých nástrojů a vývoj ucelené politiky v tomto směru. Je potřebná nejen vyšší efektivnost; spotřebitelé v Evropské unii by měli také přijmout ceny, které odpovídají produktům získávaným tímto způsobem, měli by akceptovat jejich oprávněnost a dávat takovým produktům přednost.

3.2 Vývoj politiky

3.2.1 EHSV s potěšením zaznamenal, že Komise vedla v oblasti politiky jakosti velmi rozsáhlé konzultace, které umožnily všem zúčastněným stranám podílet se na stanovení strategických hlavních směrů dalšího vývoje.

3.2.2 Výbor souhlasí se třemi hlavními strategickými prioritami, jimiž jsou informace, soudržnost a zjednodušení. Politiku je třeba vyvíjet takovým směrem, aby přispívala ke zjednodušení a transparentnosti; zároveň je přinejmenším stejně důležité, aby zajistila, že všechny zúčastněné strany v potravinovém produkčním řetězci, a především spotřebitelé, dostanou potřebné informace.

3.2.3 V rámcové politice k tomuto tématu je důležité usilovat o snížení nákladů spojených s politikou jakosti a udržovat takto vzniklé náklady zemědělců a zpracovatelů na přijatelné úrovni.

3.2.4 Dne 18. září 2008 EHSV přijal stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (1). V tomto stanovisku EHSV mimo jiné vyjádřil očekávání, že bude stanovena povinnost označovat původ potravin a produktů prvotního zpracování a na základě vyhodnocení produktů druhotného zpracování případ od případu též původ hlavních složek použitých při jejich výrobě.

Na druhé straně se EHSV domnívá, že označování původu by nemělo působit dodatečné náklady v potravinovém řetězci, musí poskytovat producentům konkurenční výhodu a musí splňovat požadavky na vymahatelnost. Je možné diskutovat o tom, zda má pro spotřebitele přidanou hodnotu povinné označování původu např. čerstvého hovězího masa.

3.3 Opatření EU v oblasti zemědělské jakosti

3.3.1 Požadavky na hospodaření stanovené Evropskou unií

3.3.1.1 Z hlediska politiky jakosti zemědělských produktů je důležitým nástrojem systém požadavků, vztahujících se na produkt. Jednou charakteristikou tohoto systému je komplexnost požadavků. Vzhledem k tomu a vzhledem k nedostatku obecného povědomí o takových požadavcích není možné očekávat u zákazníků jejich podrobné znalosti. Kromě toho patří potraviny vyrobené v souladu s výrobními požadavky většinou k potravinářským surovinám, které se v četných případech přímo ke spotřebiteli nedostanou.

Za třetí, všichni zemědělci musejí působit v souladu s výrobními požadavky Evropské unie. Tím se odlišují od většiny dovážených produktů. Kontroluje se vše, co je nutné z hlediska environmentálního a sociálního (což je nutná podmínka pro přímé podpory, takzvaná podmíněnost); to nicméně znamená, že tato informace je pro spotřebitele méně relevantní. Systém výrobních požadavků je významný a chceme-li zajistit kvalitní potraviny, musíme podporovat dosahování souladu s požadavky tohoto systému. Je však jen v omezené míře vhodný prostředek informování spotřebitelů.

3.3.1.2 EHSV souhlasí s konstatováním, že produkty vyrobené za normálních okolností na území Evropské unie těmto základním požadavkům vyhovují, není tedy třeba zvláště uvádět dosažení této shody. K tomuto účelu byly vyvinuty odpovídající kontrolní systémy, které se osvědčily. Bylo by dobré připomenout spotřebitelům v Evropské unii, že taková situace je normální.

3.3.2 Obchodní normy

3.3.2.1 Obchodní normy mají spíš technickou povahu a EHSV k nim má málo co dodat, pokud se k nim již nevyjádřil ve stanovisku podrobně zmiňovaném v následující části. Všechny dotčené subjekty měly příležitost vyjádřit své názory na tuto problematiku během obsáhlých konzultací.

Výbor by však rád připomněl, že označení „požadavky EU“ zmíněné v předchozím odstavci bude uvedené téměř na každém výrobku, a proto není vhodným komunikačním prostředkem se spotřebiteli, který by jim umožňoval informovanou volbu. Označení místa hospodaření, označení místa původu naproti tomu poskytuje konkrétní informace o produktu a může nakupující motivovat. U zpracovaných produktů je to informace o místě hospodaření, na němž byl hlavní zemědělský produkt získán, která je podstatná pro spotřebitele, protože představuje přidanou hodnotu produkce v Evropské unii. Tyto produkty si uchránily postavení na trhu i za podmínek hospodářské krize, a to jak z hlediska objemu, tak z hlediska cen.

3.3.2.2 EHSV podporuje provedení normativních plánů vytyčených v této kapitole sdělení. Jakékoliv informace nebo normy musejí odrážet skutečnost a vzbuzovat u spotřebitelů důvěru v produkty.

3.3.3 Zeměpisná označení

3.3.3.1 V roce 2008 EHSV toto téma projednal ve stanovisku z vlastní iniciativy „Zeměpisná označení a označení původu“ (4). Výbor nadále plně stojí za tím, co bylo řečeno v tomto dokumentu, a domnívá se, že by měl být považován za přílohu tohoto stanoviska.

3.3.3.2 Zavedení systému zeměpisného označení se osvědčilo jako iniciativa ve prospěch spotřebitelů i výrobců a zpracovatelů. Z toho důvodu zastává Výbor mínění, že tři systémy registrace zeměpisných označení (pro vína, destiláty a zemědělské produkty a potraviny) by měly být zachovány v současném stavu; to platí i pro dva zavedené nástroje (CHOP, chráněné označení původu, a CHZP, chráněné zeměpisné označení).

3.3.3.3 Výbor se vyslovuje konkrétně ve prospěch toho, aby společnosti oprávněné vyrábět produkty se zeměpisným označením získaly také oprávnění k provádění kontrol. Tímto způsobem překonáme vytčené cíle a můžeme dosáhnout vyšší úrovně spolupráce a přispět tak k účinnosti produkce a prodeje. Umožnilo by to vyloučit z produkce některé společnosti neplnící tyto normy. EHSV zastává mínění, že legislativa Evropské unie by měla být upravena tak, aby členské státy mohly umožnit organizacím, které určily nebo uznaly s ohledem na řízení, ochranu nebo prosazování zeměpisného označení, aby přizpůsobily produkční potenciál požadavkům trhu na základě zásad rovnosti a nediskriminace. Díky tomu je možné také dosáhnout lepšího rozdělení přidané hodnoty v potravinářském dodavatelském řetězci.

3.3.3.4 Ochrana našich zeměpisných označení na mezinárodní úrovni je nadále velmi problematická. Je proto velmi důležité, aby se evropské zemědělství těšilo podpoře Evropské komise, jež je klíčovým hráčem v mezinárodních obchodních jednáních.

3.3.4 Tradiční speciality

3.3.4.1 Výbor soudí, že koncepce vývoje systému tradičních specialit nebyly dostatečně propracovány. Takový systém by měl být udržován, protože představuje nástroj ochrany evropského zemědělsko-potravinářského dědictví.

3.3.4.2 Výbor v každém případě zastává názor, že je důležitá a potřebná přesnější definice kategorie „tradičních specialit“. V případě potravin se tradiční speciality vyznačují použitím tradičních surovin ve spojení s tradičními technologiemi a přísadami použitými ve výrobním procesu. Kvalitativní rozdíl ve srovnání s běžnými výrobky souvisí se specifickou výrobní metodou (místním know-how). V případě výrobků, které mají lokální povahu, nelze tyto faktory snadno oddělit od místního prostředí, takže by bylo přesnější o takových výrobcích hovořit jako o tzv. „tradičních a místních specialitách“.

3.3.4.3 Tento termín vyjadřuje přenos (tradici) výrobního know-how založeného na znalostech a postupech místních komunit (lokální povaha) po delší období (z jedné generace na druhou). Kvalita „tradičních a místních specialit“ tudíž má zároveň časovou (historickou) a územní (vazba na geografické umístění) dimenzi. Tradice kromě toho vyjadřuje také kulturu spojenou se životem místních komunit; kultura proto představuje třetí dimenzi jakosti „tradičních a místních specialit“. O tomto tématu podrobně pojednává i výše zmíněné stanovisko EHSV, které zdůrazňuje, že politika kvality a rozvoj venkova, jenž je druhým pilířem SZP, spolu úzce souvisejí.

3.3.5 Ekologické zemědělství

3.3.5.1 Vytvoření jednotného loga pro ekologické produkty na evropské úrovni by ušetřilo organicky hospodařícím zemědělcům výdaje za procedury související s účastí v různých systémech, které se promítají do cen těchto specifických produktů. Také by pomohlo spotřebitelům se v těchto produktech snáze orientovat.

3.3.5.2 EHSV podporuje úsilí vynaložené k dosažení tohoto stavu, jak je zmiňuje sdělení Komise.

4. Vývoj rámce EU pro politiku jakosti

4.1 Soudržnost nových systémů EU

4.1.1 Produkční metody nabízející vyšší přidanou hodnotu a prostor pro zvýšení úrovně „evropské jakosti“ si zasluhují, aby pro ně EU vyvinula odpovídající systém označovaní. Vyslovujeme se tudíž ve prospěch všech takových iniciativ.

4.2 Obecné zásady pro soukromé a národní systémy certifikace potravin

4.2.1 Činnost v oblasti těchto systémů užívaných v Evropské unii by měla mít pouze formu pokynů.

4.2.2 Zavedení soukromých programů certifikací jakosti potravin nesmí v žádném případě způsobit růst výrobních nákladů nebo veřejného zdanění. EHSV nicméně dává přednost certifikaci prováděné veřejnými strukturami podle evropských pravidel a předpisů, případně certifikaci prováděné ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru.

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 81.

(2) Úř. věst. C 368, 20.12.1999, s. 76–86.

(3) Odkazujeme na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě, KOM(2009) 591 v konečném znění, 28.10.2009.

(4) Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 57.

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/49

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice 2004/67/ES

KOM(2009) 363 v konečném znění – 2009/0108 (COD)

(2010/C 339/11)

Zpravodaj: pan SANTILLÁN CABEZA

Dne 4. září 2009 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice 2004/67/ES

KOM(2009) 363 v konečném znění.

Dne 29. září 2009 pověřilo předsednictvo Evropského hospodářského a sociálního výboru specializovanou sekci Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce jmenoval Evropský hospodářský a sociální výbor na svém 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), hlavním zpravodajem pana SANTILLÁNA CABEZU a přijal následující stanovisko 173 hlasy pro, 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Nahrazení stávajících předpisů v oblasti zabezpečení dodávek zemního plynu je součástí souboru naléhavých opatření, jež jsou přijímána s ohledem na vážné následky přerušení dodávek.

1.2 EHSV souhlasí s návrhem nařízení za účelem zajištění dodávek zemního plynu v EU.

1.3 Výběr právního nástroje, který má nahradit směrnici 2004/67/ES o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu (1), je správný, jelikož tento nástroj umožňuje rychlejší a jednotnější uplatňování. Vzhledem k naléhavosti a závažnosti problému jsou odpovědné osoby nuceny při provádění nutných kroků jednat co nejrychleji, aby tak předešly přerušení dodávek.

1.4 EHSV velmi příznivě hodnotí fakt, že jsou v návrhu konkrétně vyjmenována opatření, jež mají odpovědné osoby povinnost provést (v oblasti infrastruktury, preventivních opatření, plánů pro stav nouze), čímž se snižuje volnost v rozhodování existující v rámci směrnice z roku 2004.

1.5 Vzhledem k tomu, že rozdělení pravomocí není v návrhu Komise dostatečně jasně formulováno, Výbor navrhuje, aby se jasně definovalo, které kompetence přísluší veřejným orgánům (Komisi a příslušným vnitrostátním orgánům) a které podnikům a soukromým organizacím.

1.6 EHSV upozorňuje na práva spotřebitelů – jež v návrhu nejsou dostatečně zohledněna – týkající se aspektů jako: promítnutí nákladů na tato opatření do sazeb, vyjasnění termínů „zákazník v domácnosti“ a „chráněný odběratel“, právo na informace v případě stavu nouze atd.

1.7 Jak je uvedeno v odstavci 5.3, je nutné zavést sankce pro ty členské státy, které nesplní své povinnosti v oblasti zabezpečení dodávek.

1.8 EHSV žádá, aby byla pro případy nouze připravena speciální ochrana zákazníků v domácnostech a malých spotřebitelů zemního plynu.

1.9 Dle názoru EHSV musí mít všichni poskytovatelé služeb bez výjimky stejnou výši odpovědnosti za dodávky odpovídající jejich kapacitě.

1.10 Projekty alternativních plynovodů (jako Nord Stream či Nabucco) poskytnou trvalá řešení ze středně a dlouhodobého hlediska, ale než vstoupí v platnost všechna opatření uvedená v návrhu nařízení, je zapotřebí přijmout preventivní opatření, aby se tak předešlo opakování krize z ledna 2009.

1.11 EHSV zdůrazňuje, že je důležité, aby byla co nejdříve přijata opatření uvedená ve třetím energetickém balíčku, mimo jiné vytvoření národních energetických akčních plánů pro boj proti energetické chudobě, nezávislost regulačních orgánů a ochrana zranitelných spotřebitelů.

1.12 EHSV navrhuje, že by bylo vhodné zahájit diskuzi o liberalizaci trhu s energií, jež byla do nynějška ústřední politikou EU, jelikož nesplnila kýžený cíl diverzifikace zdrojů zásobování a zabezpečení dodávek. Kromě toho liberalizace způsobila ztrátu kvalifikovaných pracovních míst.

1.13 Je zapotřebí vyzdvihnout to, že účinnost návrhu nařízení a dalších přijatých opatření do značné míry závisí na solidaritě a vůli spolupracovat na straně členských států a EU.

1.14 Je rovněž důležité posílit pravomoci Komise při koordinaci opatření v případech nouze, aby se tak předešlo jednostranným rozhodnutím, jež oslabují pozici EU vůči třetím zemím.

2. Důvod předložení návrhu nařízení

2.1 Jedna čtvrtina z celkového objemu energie spotřebované v EU odpovídá spotřebě zemního plynu. 58 % tohoto zemního plynu se dováží. Z toho 42 % pochází z Ruska a kolem 80 % plynu dováženého do EU z Ruska je vedeno přes Ukrajinu (přibližně 300–350 milionů m3 denně). V 8 nových východoevropských členských státech dosahuje závislost na dovozu plynu z Ruska v průměru 77 % (pracovní dokument útvarů Komise SEC(2009) 977 v konečném znění). Vzhledem k silné závislosti na vnějších zdrojích je zabezpečení dodávek zemního plynu pro EU již mnoho let důvodem ke znepokojení, což se také projevilo ve směrnici z roku 2004 (1); v roce 2006 způsobily neshody mezi společnostmi Gazprom (Rusko) a Naftogaz (Ukrajina) dočasné přerušení dodávek.

2.2 Dne 13. listopadu 2008 zveřejnila Komise sdělení o používání směrnice z roku 2004, ve kterém uvedla, že je zapotřebí ji pozměnit.

2.3 Dne 1. ledna 2009 Gazprom uprostřed kruté, nelítostné a sveřepé zimy opět přerušil dodávky zemního plynu přes Ukrajinu, a přivodil tak vážnou situaci 18 evropským zemím. Ačkoliv se v zásadě jednalo o obchodní rozdíl v ceně plynu, situace si – vzhledem k důsledkům a tomu, že se dotkla mnoha členských států EU – vyžádala aktivní zákrok Evropské komise. Konflikt byl ukončen podpisem dohody mezi oběma podniky (dne 19. ledna 2009), avšak to, jak dlouho se vlekl, značné škody, které způsobil, a silná závislost Evropy na ruském zemním plynu spustily varovné signály.

2.4 Po tzv. „plynovém summitu“ („Zemní plyn pro Evropu – bezpečnost a spolupráce“, Sofie, duben 2009), na kterém se sešli zástupci zemí regionu Kaspického moře, střední Asie, Černého moře, Balkánského poloostrova, USA, Ruska a EU, se návrh nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, snaží přijít s řešením zjištěných problémů, jako jsou nedostatečná koordinace mezi členskými státy nebo nedostatečné vymezení povinností jednotlivých odpovědných stran. Místo zavedení částečných změn bylo proto správně zvoleno úplné nahrazení směrnice z roku 2004.

3. Obsah návrhu nařízení

3.1 Odpovědnost za zabezpečení dodávek plynu

3.1.1 Zabezpečení dodávek plynu je v rámci příslušných oblastí odpovědnosti úkolem plynárenských podniků, příslušných orgánů členských států, průmyslových odběratelů plynu a Komise (čl. 3 odst. 1). Vyžaduje velkou míru vzájemné spolupráce.

3.1.2 Nejpozději do 12 měsíců od vstupu v platnost příslušný orgán každého členského státu – po konzultaci se zainteresovanými stranami a výměně informací s příslušnými orgány dalších členských států a Komisí – vypracuje plán preventivních opatření a plán pro stav nouze. Komise může po konzultaci Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav zemního plynu (ENTSO-G) a Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) též doporučit, aby byl vypracován společný plán na nadnárodní úrovni.

3.1.3 Opatření zaměřená na zabezpečení dodávek budou jasně definovaná, transparentní, přiměřená, nediskriminační a ověřitelná a nebudou nepatřičně narušovat hospodářskou soutěž ani fungování vnitřního trhu (čl. 3 odst. 5).

3.2 Plán preventivních opatření

3.2.1 Plán preventivních opatření musí obsahovat opatření v oblasti infrastruktury, posouzení rizik, opatření zaměřená na řešení zjištěných rizik a informace o příslušných závazcích veřejné služby. Plán musí být aktualizován každé dva roky (článek 5).

3.2.2 Infrastruktura pro dodávky. Je třeba zajistit, aby v případě narušení největší infrastruktury měla zbývající infrastruktura kapacitu dodávat nezbytný objem plynu pro uspokojení celkové poptávky po plynu v oblasti výpočtu v období šedesáti dnů výjimečně vysoké poptávky po plynu v průběhu nejchladnějšího období, ke kterému došlo podle statistik v posledních letech(čl. 6 odst. 1). Ukazatel N-1 popisuje schopnost kapacity plynárenské infrastruktury dodávat plyn pro maximální poptávku v oblasti výpočtu v případě narušení největší infrastruktury. Viz Příloha I návrhu.

3.2.3 Opatření na zajištění dodávek. Příslušný orgán musí zajistit dodávky plynu státem „chráněným odběratelům“ (zákazníkům v domácnostech, školským zařízením, nemocnicím atd.), a předejít tak diskriminaci a neúměrné zátěži subjektů vstupujících na trh a malých podniků (článek 7).

3.2.4 Posouzení rizik. Je povinné pro orgány podle určitých kritérií (článek 8).

3.3 Plán pro stav nouze a krizové úrovně

3.3.1 Obsah plánu je podrobně rozepsán v návrhu (mimo jiné zahrnuje aspekty jako vymezení úkolů jednotlivých odpovědných osob, postupy, jež je třeba dodržovat v případě krize, mechanismy spolupráce mezi státy atd.). Plán bude vycházet z krizových úrovní, jež se podle závažnosti hrozby dělí na tři: včasné varování, výstraha a stav nouze (čl. 9 odst. 1 a čl. 9 odst. 2).

3.3.2 Komise má poměrně značné pravomoci, jelikož může ověřit, „zda je vyhlášení stavu nouze oprávněné a není neúměrnou zátěží pro plynárenské podniky a fungování vnitřního trhu“ a navíc může požádat příslušný orgán, aby opatření upravil či dokonce stáhl vyhlášení stavu nouze, pokud je opatření pro plynárenské podniky neúměrnou zátěží nebo není oprávněné.

3.3.3 Komise bude moci vyhlásit stav nouze pro Společenství na žádost jednoho z příslušných orgánů (kromě jiných možností) a určí zeměpisný rozsah opatření. Jejím hlavním úkolem je koordinace činnosti příslušných orgánů; nápomocna jí bude Koordinační skupina pro otázky plynu (čl. 10 odst. 1).

3.4 Koordinační skupina pro otázky plynu

3.4.1 Byla vytvořena směrnicí z roku 2004 a skládá se ze zástupců příslušných orgánů, agentury ACER, sítě ENTSO-G a „reprezentativních subjektů dotčeného odvětví a ze zástupců odběratelů“. Komise rozhodne o složení skupiny a předsedá skupině (článek 11).

3.4.2 Úkolem skupiny je poskytovat Komisi pomoc při plnění opatření stanovených tímto nařízením.

3.5 Výměna informací

3.5.1 V případě stavu nouze na vnitrostátní úrovni bude příslušný orgán každý den dostávat informace o takových aspektech, jako je tok plynu za hodinu ve všech přeshraničních vstupních a výstupních bodech. a v případě stavu nouze pro Společenství je Komise oprávněna požádat příslušný orgán o informace o celém souboru aspektů (mimo jiné o informace, jimiž tento orgán disponuje (čl. 12. odst. 1 a čl. 12 odst. 5).

3.5.2 Komise musí být rovněž informována o mezivládních dohodách a obchodních smlouvách uzavřených s dodavateli ze třetích zemí (čl. 12 odst. 6). Je rovněž stanovena povinnost vydávání výročních zpráv (článek 13).

4. Obecné připomínky

4.1 Nahrazení směrnice z roku 2004 je součástí souboru opatření přijatých za účelem zabezpečení dodávek, mimo jiné směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů a tzv. „třetí balíček“ opatření pro vnitřní trh s energií (2). Striktní a přesné dodržování všech těchto opatření má zásadní význam.

4.2 EHSV vítá návrh nařízení, které je s ohledem na výše uvedené souvislosti naprosto nezbytné. Co se týče právní síly, domnívá se, že forma nařízení je správná vzhledem k rychlosti vstupu jeho opatření v platnost a jednotnosti jejich používání.

4.3 EHSV souhlasí s tím, že návrh významně zlepšuje koordinaci reakcí v případě stavu nouze tím, že omezuje volnost rozhodování, která existuje nyní. Kompetence Komise jsou v návrhu posíleny, což hodnotíme pozitivně.

4.4 Výbor také příznivě hodnotí detailní stanovení plánů a opatření pro různé kritické situace a uvádí, že jejich plnění bude od odpovědných stran vyžadovat značné úsilí z hlediska materiálních i lidských zdrojů.

4.5 Dalším pozitivním aspektem je konkretizace povinností jednotlivých odpovědných stran v oblasti infrastruktury na základě zvážení konkrétního nebezpečí (zásada N-1). Zároveň je třeba zdůraznit vysoké náklady, které budou některé dotčené členské státy muset vynaložit na stavbu infrastruktury tak, aby byla v souladu s nařízením.

5. Zvláštní připomínky

5.1 Výbor má za to, že odpovědnost a úkoly veřejných orgánů, o nichž se hovoří v článku 3.1, je třeba odlišit od odpovědnosti podniků nebo soukromých organizací, a proto navrhuje, aby bylo znění článku přepracováno, tak aby bylo jasné, že:

—	zabezpečení dodávek zemního planu je úkolem příslušných orgánů členských států a Komise v rámci jejich příslušných oblastí odpovědnosti;

—	podniky obchodující se zemním plynem a průmysloví spotřebitelé zemního plynu musí spolupracovat a uplatňovat opatření stanovená odpovědnými orgány.

5.2 EHSV má za to, že návrh nařízení (a jeho používání v každém členském státě) musí více zohlednit práva spotřebitelů v alespoň jednom z následujících aspektů:

a)	Sazby. Vzhledem k tomu, že náklady na opatření bude možné úplně či částečně přenést na spotřebitele prostřednictvím sazeb, je třeba připomenout, že v demokratických společnostech musí orgány při rozhodování v těchto otázkách brát v potaz ekonomickou a sociální situaci spotřebitelů.

b)	Vyjasnění termínů „zákazník v domácnosti“ a „chráněný odběratel“, jež jsou v návrhu vysvětleny jen velmi obecně (bod odůvodnění 18, kde se hovoří o školách a nemocnicích). Je třeba poskytnout detailnější seznam, i kdyby neměl být úplný.

c)	Právo na informace. Spotřebitelé musí obdržet konkrétní informace o opatřeních přijímaných orgány, předpovědích vývoje situace, orgánech, na které se mají obrátit atd. Těmito aspekty se návrh nezabývá.

5.3 EHSV se domnívá, že je nutné zajistit, že – tak jak je uvedeno v návrhu nařízení – všechny členské státy budou schopny zajistit svým koncovým zákazníkům dodávky až do roku 2014. Proto musí připravit nebo vytvořit síť N-1 nebo příslušné skladovací kapacity. Členské státy vypracují v letech 2011 a 2014 zprávy o opatřeních, která přijmou za účelem dosažení této úrovně zabezpečení. Pokud některý ze států této úrovně nedosáhne, budou ostatní členské státy zproštěny povinnosti zásobovat jej plynem v případě nedostatečných dodávek.

5.4 Podle EHSV musí zákazníci v domácnostech a malí spotřebitelé v případě, že dojde k narušení dodávek, požívat zvláštní ochrany. Proto se musí všechny členské státy zavázat k zabezpečení dodávek zemního plynu a tepla podle platných předpisů.

5.5 EHSV je toho názoru, že v případě nedostačujících dodávek budou muset být všichni poskytovatelé služeb do stejné míry povinni přijmout potřebná nouzová opatření. Jen tak bude možné dlouhodobě zajistit spravedlivou a nediskriminující hospodářskou soutěž na trhu se zemním plynem v EU. Výjimky – uvedené v návrhu Evropské komise (čl. 7 odst. 3) – pro subjekty vstupující na trh a malé podniky by se měly zrušit.

5.6 Projekty alternativních plynovodů, které přinesou trvalá řešení ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, se již rozběhly. Dne 5. listopadu 2009 švédská a finská vláda (a předtím dánská) schválily výstavbu plynovodů „Nord Stream“, dvou paralelních plynovodů, které povedou zemní plyn z Ruska do Německa přes Baltské moře. Plynovody by měly být zprovozněny v letech 2011–2012. Záměrem projektu „Nabucco“ řízeného rakouským konsorciem ÖMV s podporou EU a USA je přeprava zemního plynu do Evropy z regionů Kaspického moře, střední Asie a Středního a Blízkého východu mimo území Ruska. Ten soutěží s projektem dodávek ruského zemního plynu do Bulharska a dalších oblastí Evropy nazvaného „South Stream“ (Gazprom – ENI). Vzhledem k tomu, že opatření stanovená v návrhu nařízení začnou platit nejdříve v roce 2011, je však vhodné zde vyjádřit znepokojení v souvislosti se zabezpečením dodávek zemního plynu v nejbližší budoucnosti, zejména v průběhu zimy. EHSV věří, že evropské a vnitrostátní orgány učiní preventivní kroky, aby předešly opakování krize z ledna 2009. Jednou z možností ke zvážení je vytvoření krizové jednotky, jež by byla schopna rychle přijímat opatření.

5.7 Co se týče cíle tohoto projektu, EHSV upozorňuje na důležitost dohody mezi EU a Ruskem o systému včasného varování v případě problémů s dodávkami, jež byla podepsána v Moskvě dne 16. listopadu 2009, a rovněž důležitost vůle obou stran spolupracovat v energetických otázkách, na níž se shodly na summitu, jenž se konal ve Stockholmu dne 18. listopadu 2009.

5.8 Opatření přijatá ve třetím balíčku opatření pro vnitřní trh s energií doplňují tento návrh nařízení, proto je jejich vstup v platnost důležitý. Vyzdvihli bychom následující: vytvoření národních energetických akčních plánů pro boj proti energetické chudobě, nezávislost regulačních orgánů a ochrana zranitelných spotřebitelů – zákazem odpojení v kritických obdobích.

5.9 EHSV se domnívá, že příslušné politické orgány EU musí znovu zvážit politiku liberalizace trhu se zemním plynem, jelikož je v rozporu se zabezpečením dodávek. V tomto smyslu Evert Faber van der Meulen (koordinátor pro evropská studia, Univerzita v Leidenu) kritizuje „liberální sklony“ Komise, přičemž uvádí, že liberalizace by měla být pouze „dlouhodobým“ cílem. Viz „Gas Supply and EU–Russia Relations“ (Dodávky zemního plynu a vztahy EU–Rusko). Jak ukazují některé zkušenosti, deregulace trhů nepřinesla zvýšení investic do čistých energií ani nezlepšila diverzifikaci zásobování. Jako příklad můžeme uvést případ Spojeného království: „The call for a U-turn on two decades of government policy thas has created one of the most liberal energy markets came as the Comittee on Climate Change, chaired by Lord Turner, concluded that deregulated markets did not produce the needed investment in low carbon energy and a diversity of supply“ („U-turn urged on UK energy policy“, Financial Times, 12. října 2009). Proces liberalizace a privatizace energetického sektoru na druhou stranu způsobil ztrátu mnoha kvalifikovaných pracovních míst. Podle odhadů způsobila liberalizace trhu s elektřinou ztrátu 34 % pracovních míst v EU-15 (příklady z členských států: Německo – 34 %, Itálie – 40 %, Nizozemsko – 39 %, Španělsko – 34 %, Švédsko – 33 %), zatímco v případě zemního plynu byla ve 12 členských státech (CZ, DK, DE, ES, IT, LV, LT HU, AT, PT, SI, FI) zaznamenána ztráta, která dosáhla 12 % za pouhé 4 roky (Hermann, C. a Atzmüller, R. (2008): „Liberalisation and Privatisation of Public Services and the Impact on Employment, Working Conditions and Labour Relations“. Transfer, Léto 2008, Svazek 14, Číslo 2, s. 303).

5.10 EHSV konstatuje, že vzhledem ke komplexnímu charakteru této problematiky a její strategické povaze jsou v kompetenci členských států zásadní rozhodnutí o zabezpečení dodávek, jež mají vůči tomuto návrhu doplňkový charakter; jsou to např. rozhodnutí týkající se přepravních soustav plynu, obnovitelné energie či energetické úspory. Krize z roku 2009 ukázala, že je potřeba posílit solidaritu a spolupráci v rámci EU pro případy stavu nouze. Toto nařízení je významným krokem tímto směrem, avšak jeho účinnost bude záviset na jeho striktním uplatňování v rámci stanovené lhůty.

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. L 127, 29.4.2004, s. 92.

(2) Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94, Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 1.

14.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 339/53

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Příspěvek k udržitelnému rozvoji: Role spravedlivého obchodu a nevládních koncepcí záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem

KOM(2009) 215 v konečném znění

(2010/C 339/12)

Zpravodaj: pan ADAMS

Spoluzpravodajka: paní SHARMA

Dne 5. května 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Příspěvek k udržitelnému rozvoji: Role spravedlivého obchodu a nevládních koncepcí záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem

KOM(2009) 215 v konečném znění.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 7. ledna 2010.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20.–21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 184 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV již mnoho let aktivně podporuje rozsáhlé iniciativy k udržitelné produkci rozvíjené jak podniky, tak nevládními organizacemi. Výbor proto s potěšením vítá, že Komise ve svém sdělení zdůrazňuje a podporuje rostoucí vliv koncepcí označování, které mají pomoci spotřebitelům při rozhodování.

1.2 Přestože souhlasí s tím, že dynamiku těchto systémů a jejich tržní charakter podporuje dobrovolnost těchto systémů označování, doporučuje Výbor poskytnout prostředky a předpisy na rozvíjení transparentnosti, vlivu a důvěryhodnosti těchto koncepcí a schopnosti výrobců je ovlivňovat a účastnit se jich prostřednictvím certifikace. Aliance ISEAL, nezávislá Mezinárodní aliance pro sociální a environmentální akreditaci a označování, nabízí rámec pro spolupráci těchto systémů s cílem upevnit stanovování standardů a objektivní analýzu. Cílem by mělo být harmonizovat přístupy tam, kde je to možné, a zajistit, aby se o jejich odlišnostech informovalo transparentně.

1.3 Výbor vyzdvihuje úlohu, kterou hrál spravedlivý obchod při stimulování udržitelných nákupních rozhodnutí spotřebitelů v praxi a při vytváření četných forem zapojení občanské společnosti. Vítá další závazek Komise podporovat organizace občanské společnosti ve zvyšování povědomí spotřebitelů a dále podporovat koncepce záruk udržitelnosti v této oblasti, protože tento závazek má navíc schopnost probudit solidaritu veřejnosti a pozitivní opatření. Nasměrování podpory pro členské státy, v nichž se zatím takové koncepce nerozvinuly, by mohlo být obzvláště účinné tam, kde aktivně působí zastánci rozvoje a udržitelnosti z řad občanské společnosti.

1.4 Nárůst počtu iniciativ všech forem v oblasti udržitelných nákupních rozhodnutí v posledních letech ukazuje, že právě nyní je vhodná doba, aby Komise vážně promyslela, jaký mohou mít základní standardy a procesy vliv na její závazek vůči WTO, obzvláště co se týká mezinárodní obchodní politiky ve vztahu k rozvojovým zemím, která klade větší důraz na sociální a ekologické faktory (1).

2. Úvod

2.1 Rozdíly mezi značkou fair trade a jinými značkami mají často kořeny v historii. Značka fair trade se objevila jako reakce na zjevné nespravedlivé zacházení s chudými v mezinárodním obchodě a byla podpořena progresivními hnutími založenými na solidaritě a rozvoji, která vznikla v 70. letech. Jeho současná obdoba, hnutí sociální odpovědnosti podniků vycházející z průmyslu, také zavedla sociální a environmentální standardy pro dodavatelský řetězec a nabídla všeobecný přístup pro výrobce a spotřebitele. Ty se vzájemně ovlivnily. Například značka fair trade přijala minimální pracovní standardy a procesy sociální odpovědnosti podniků přijaly nástroj označení záruk pro spotřebitele. Dnes, kdy se změna klimatu a spotřeba zdrojů staly kritickými pro budoucnost světa, lze aspekty všech těchto označení certifikace nebo záruk orientovaných na spotřebitele charakterizovat jako označení produktů vzniklých udržitelným způsobem.

2.2 V roce 2005 vydal Evropský hospodářský a sociální výbor na žádost britského předsednictví své stanovisko k tématu Etický obchod a koncepce záruk pro spotřebitele (2). V něm došel k závěru, že tyto dobrovolné koncepce (obvykle ve formě označení certifikace nebo záruky) by mohly významně přispět k udržitelnému rozvoji a k přímému zapojení spotřebitelů do pozitivních a posilujících reakcí na globalizaci. Toto stanovisko také prozkoumalo nezbytné požadavky na účinnost těchto systémů, vhodnost definice politiky v EU a nezbytně nutné vyjasnění a koordinaci. Nakonec se vyslovil pro rámec, který by poskytl inteligentní základ pro srovnávání koncepcí záruk pro spotřebitele s ostatními politickými nástroji, které mají dosáhnout podobných cílů. Výbor vyslovil názor, že by to poskytlo institucím EU a členským státům vodítko k zajištění soudržné politiky a praktický nástroj k posouzení investic zdrojů. Výbor je proto velmi potěšen, že tyto závěry byly v tomto sdělení plně uznány a dále rozvinuty.

2.3 Za poslední čtyři roky ohromně stoupl prodej výrobků s těmito značkami záruk. V případě výrobků se značkou spravedlivý obchod například o 400 % a prodej výrobků s certifikací Utz o 365 %. Tento trend pokračuje dále a zjevně není ovlivněn recesí. Vedoucí mezinárodní zpracovatelé a výrobci přeměňují celé kategorie značek a produktů na značku „spravedlivý obchod“ (fair trade) a maloobchodníci podobně uceleně přeměňují řady výrobků. Na základě zájmu spotřebitelů byla vytvořena nebo dále rozvinuta řada značek záruk v souvislosti s udržitelností. Existují významné příklady těchto koncepcí udržitelnosti, které mají značný dopad. To vyvolalo otázky, zda mají spotřebitelé jasno ohledně rozdílů mezi značkami a konkrétního užitku pro výrobce.

2.4 EHSV má hluboký a soustavný zájem o toto téma. Ve svém prvním stanovisku k Evropské iniciativě na podporu označení „fair trade“ vydaném v roce 1996 (3) doporučil Výbor tři hlavní body: (i) měly by být vytvořeny mezinárodní systémy certifikace a ověřování vysoké kvality; (ii) proces zůstane dobrovolný a (iii) Komise by měla podporovat organizace výrobců v oblasti spravedlivého obchodu v rozvojových zemích a osvětové a informační kampaně v Evropě.

2.5 V říjnu 2009 Výbor znovu potvrdil tyto postoje ve svém stanovisku Potraviny fair trade (4), které vypracoval pan Coupeau. Ačkoliv toto stanovisko úzce navazuje na stanovisko pana Coupeau, zabývá se především sdělením Komise a obsahuje řadu rozšířených doporučení v souladu s dlouhodobým postojem Výboru.

3. Shrnutí sdělení Komise

3.1 Označování produktů vzniklých udržitelným způsobem v různých formách se stalo součástí spotřebitelského prostředí. Tato označení umožňují spotřebitelům podporovat řadu cílů udržitelného rozvoje. Označení fair trade je specificky definováno jako jedno z označení, které se zaměřuje na posouzení a certifikaci – označuje pracovní a environmentální podmínky, které dodržují či přesahují minimální mezinárodní normy, podpůrná obchodní opatření a platbu přirážek v určité formě ve prospěch výrobců v rozvojových zemích. Tento specifický přístup je ve sdělení velmi výrazný. Z důvodu možného nedorozumění ze strany spotřebitelů poskytuje Komise přílohu, ve které je uvedena uznávaná definice Fair Trade a rozlišuje mezi přístupy (5):

(1)	vlastní spravedlivý obchod;

(2)	jiné „specializované“ certifikované produkty, které formálně nejsou součástí spravedlivého obchodu, ale jejich cílovou skupinou jsou spotřebitelé informovaní o problémech trvalé udržitelnosti (Rainforest Alliance, Utz Certified);

(3)	produkty, na které se vztahují základní standardy, které aspirují na to stát se platné v celém výrobním odvětví (např. Common Code for the Coffee Community – CCCC, Ethical Tea Partnership);

(4)	ostatní (dodávky komodit „beze jména“).

3.2 Komise uznává, že ačkoliv existují nejrůznější spotřebitelská označení a údaje, jakýkoliv pokus o regulaci těchto systémů by mohl být kontraproduktivní. V podstatě to jsou dobrovolné, dynamické systémy, které reagují na obchodní a spotřebitelskou poptávku a regulace by mohla zbytečně omezit další rozvoj.

3.3 Důvěra a povědomí spotřebitelů může však být zlepšeno jasnými a transparentními definicemi koncepcí a dalším důležitým požadavkem je nezávislé monitorování. Navrhuje se a očekává se další analýza dopadu a přínosu těchto koncepcí, přestože Komise dává jasně najevo, že nemá v úmyslu definovat příslušné standardy udržitelnosti pro tyto soukromé koncepce, navrhuje však všeobecné zásady. Jsou to:

—	Zachování nevládní povahy soukromých koncepcí po celé EU.

—	Prozkoumání rozsahu možných součinností mezi těmito koncepcemi a posílení jasnosti pro spotřebitele a producenty.

—	Dosažení společného názoru na rozumné základní procesní požadavky.

—	Stanovení objektivních skutečností týkajících se relativního dopadu různých soukromých koncepcí záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem.

3.4 Cíl některých z těchto koncepcí záruk, rozvoj chudších zemí, je také ústředním cílem obchodní politiky WTO i EU. Sdělení navrhuje, aby soukromé iniciativy certifikace k zárukám udržitelnosti mohly doplnit procesy liberalizace obchodu za předpokladu, že jsou transparentní a nediskriminační.

3.5 Jelikož 16 % HDP EU spotřebují veřejné orgány, sdělení pojednává o základu, na kterém mohou být požadavky udržitelnosti zabudovány do procesů zadávání veřejných zakázek. Poukazuje se na to, že i když je požadavek, aby výrobky byly certifikovány zvláštní koncepcí označování, v rozporu s předpisy pro zadávání veřejných zakázek, přijetí přiměřených kritérií týkajících se výrobních procesů je zákonné a udělování licencí specifickým etickým označením může být považováno za způsob prokázání shody (6).

3.6 V letech 2007 a 2008 Komise podpořila spravedlivý obchod a jiné iniciativy k zajištění udržitelnosti v souvislosti s obchodem částkou více než 19 milionů eur, a to převážně na zvyšování informovanosti v EU. Záměrem je poskytnout další podporu především na hodnocení dopadu a transparentnost trhu, a podnítit členské státy, aby udělaly totéž.

4. Obecné připomínky

4.1 Pojmy „fair“ nebo „faire trade“ nelze právně kontrolovat, což znamená, že kdokoliv má možnost méně opodstatněně nebo méně prospěšně prohlásit své zboží za „fair“ než označení Fair Trade. Za takových okolností je nezbytně nutné uznání základního procesu certifikace a záruk spotřebitelem. V praxi je možno pozorovat, že jiné nevládní koncepce záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem nebo podnikové koncepce udržitelnosti se vyhýbají používání termínu „fair“ nebo „fair trade“, aby zabránily záměně s Fair Trade.

4.2 Uplynulo deset let od vydání předchozího sdělení Komise k tomuto tématu. Za tu dobu zájem veřejnosti obrovsky vzrostl, k čemuž přispělo rostoucí povědomí o otázkách udržitelnosti a s tím související trend mezi podniky poskytovat do určité míry etické, sociální a ekologické standardy v procesu zásobování. Toto sdělení přichází tedy v pravý čas a týká se trhu, který měl v roce 2009 v Evropě hodnotu přes 2 miliardy eur (označení fair trade) a minimálně tentýž objem z jiných označení udržitelnosti. Avšak z hlediska evropského obchodu se zbožím dováženým z rozvojových zemí jde stále o relativně malý podíl. Je třeba poukázat na to, že výraz „specializované“ používaný ve sdělení Komise jako označení jiné než fair trade by mělo být používáno i u značky fair trade, která je označením udržitelnosti pro „specializované“ výrobky.

4.3 V některých zemích a na určitých trzích nemá již však označení udržitelnosti charakter „specializované“. Například v Nizozemsku podle nizozemské nevládní organizace Tropical Commodities Coalition (TCC) pochází 25 % kávy spotřebované v Nizozemsku z „etického“ obchodu. Je proto obzvlášť důležité zabývat se mylnými představami zákazníků.

4.4 Je třeba uznat, že použití termínu „Fair Trade“ (nebo „Good Origin“ nebo podobné termíny označování) implikují absolutní etickou hodnotu ve výrobku, přičemž ve skutečnosti se jedná sice o identifikovatelné, ale pouze okrajové zlepšení. Důvodem těchto kategorických výroků není obvykle záměr úmyslně mást spotřebitele, nýbrž tlak na zjednodušování z důvodu marketingu. Je zde však riziko, že spotřebitelé budou zklamáni, pokud jejich očekávání nebudou splněna.

4.5 Označení je v případě spravedlivého obchodu pouze jedním ze dvou navzájem se doplňujících kanálů spravedlivého obchodu; tím druhým je integrovaný dodavatelský řetězec. Sdělení téměř nezkoumá dalekosáhlé účinky hnutí spravedlivého obchodu, jeho kampaně a politické aktivity na nejnižší úrovni v severních státech a činnosti na podporu výrobců v jižních státech. Podobně Komise nezasahuje do významných příspěvků, kterými přispívá například koncepce certifikací UTZ k bezpečnosti potravin prostřednictvím svého vysoce rozvinutého systému sledování ani do pozitivního vlivu certifikace Rainforest Alliance na zmírňování změny klimatu díky důrazu na zachování deštného pralesa. Je nutno uznat, že se Komise nemůže plně zabývat těmito důležitými dodatečnými dopady, aniž by se její stanovisko stalo příliš dlouhé. Komise možná hodlá pojednat o těchto otázkách v budoucích politických dokumentech.

4.6 Přestože Komise vydává koncepce záruk za doplněk k procesu liberalizace obchodu v rámci WTO, hnutí spravedlivého obchodu toto hledisko, je-li použito na něj, odmítá a dává přednost tomu, aby se jeho přístup považoval za alternativní obchodní partnerství. Jiné koncepce záruk udržitelnosti by uvítaly důkladnou analýzu WTO o tom, jak proces liberalizace obchodu může posílit udržitelnost a předejít situaci, kdy sociální, ekologické a hospodářské požadavky spojené s udržitelností jsou mylně považovány za překážky obchodu.

5. Zvláštní připomínky

5.1 Výbor respektuje postoj Komise, že se nesnaží regulovat koncepce záruk, protože předpisy EU mají sklon omezit výjimečný a dynamický aspekt u sociálního a ekologického označování. Avšak neprávní rámec vyžaduje poctivou nezávislou certifikaci a předpokládá, že spotřebitelé budou jasně chápat, co každá nezávislá iniciativa k zajištění udržitelnosti vlastně přináší. Z toho vyplývá, že všechny tyto systémy by měly být založeny na akreditovaných certifikačních postupech ISO65.

5.2 Bylo by užitečné podpořit vývoj společného rámce norem, ve kterém by se jednotlivé koncepce překrývaly, např. pracovní normy a užívání pesticidů. Je také třeba, aby důkladná posouzení dopadu zohledňovala významné rozdíly v proklamovaných výsledcích, např. zlepšení přístupu na trh pro malé zemědělce v případě Fair Trade nebo zlepšení praktické správy zemědělských podniků v případě koncepce certifikací UTZ; zaměření Fair Trade na posílení postavení jednotlivých organizací výrobců nebo soustředění Rainforest Alliance na biologickou rozmanitost.

5.3 Ačkoliv Komise sama záměrně nechce stanovit žádné standardy, podporuje provedení velké studie komparativních rozdílů a výhod hlavních koncepcí. Transparentnost trhu je považována za zásadní požadavek nezbytný pro etické koncepce záruk zaměřené na marketing. EHSV v zásadě vítá rozvoj tohoto projektu tím, že byl založen internetový portál pro analýzu těchto koncepcí a diskusi o nich. Klíčovou otázkou, kterou je třeba vzít v úvahu, však je, jak působí v oblastech, kde mají společné cíle, a jaké poskytují specifické výhody tam, kde se liší. Je nutno uvést, že současná prezentace portálu UNCTAD (7) tyto cíle neplní, jelikož nezohledňuje značné rozdíly mezi koncepcemi a chybí jí přehlednost a přesnost, která je nezbytná u takového referenčního aparátu.

5.4 Navrhujeme podporovat rozvoj postupů, na nichž spočívá transparentnost a důvěryhodnost označení udržitelnosti, a schopnost výrobců získávat certifikace a přístup na trh a řešit organizační výzvy, na nichž to závisí. Daly by se například přidělit prostředky alianci ISEAL (8), aby mohla pokročit se svou prací na harmonizaci koncepcí tam, kde je to zapotřebí, a vyjasnit jedinečné součásti tam, kde to zapotřebí není. ISEAL je organizací zahrnující větší počet zainteresovaných stran, kde lze sjednocovat společné aspekty různých koncepcí označování a kde lze nezávisle hodnotit a vysvětlovat rozdíly.

5.5 V probíhajících diskusích o spravedlivém obchodu a nevládních koncepcích záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem mají organizace výrobců z rozvojových zemí zjevnou úlohu (9) a jejich zkušenosti s různými zárukami udržitelnosti je třeba brát více v úvahu. Výbor je přesvědčen, že ke koncepcím udržitelnosti a jakýmkoli posuzováním jejich dopadu by měly stejnou měrou přispívat organizace výrobců, které mají zkušenosti s většinou hlavních iniciativ.

5.6 K velké většině celkového objemu prodeje zboží s certifikací „spravedlivý obchod“ a s nevládními koncepcemi záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem v Evropě dochází v menšině členských států. Výbor důrazně doporučuje, aby Komise zařadila mezi priority podporu a financování organizací občanské společnosti v těch členských státech, kde jsou programy zaměřené na zvyšování povědomí spotřebitelů o udržitelnosti neefektivní a kde jsou spolehlivé subjekty občanské společnosti schopné tuto práci provádět.

5.7 Obchodní politika EU již nějakou dobu uznává přínos spravedlivého obchodu a jeho potenciál ovlivnit mezinárodní obchodní politiku. Výbor vyzývá Komisi, aby ve svých jednáních s WTO o obchodních pravidlech zohlednila význam, jaký občané EU přikládají udržitelnému a sociálně prospěšnému obchodu.

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Zde je vhodné upozornit na dohodu mezi EU a Koreou o volném obchodu, kapitola o obchodu a udržitelném rozvoji (kap. 13).

(2) Úř. věst. C 28, 3.2.2006, s. 72–81.

(3) Úř. věst. C 204, 15.7.1996, s. 41.

(4) Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 29.

(5) Sdělení odkazuje na kritéria spravedlivého obchodu, která definovalo hnutí spravedlivého obchodu a Evropský parlament je připomněl ve svém usnesení o spravedlivém obchodu a rozvoji ze dne 6. června 2006 (A6-0207/2006).

(6) O tom svědčí také rozhodnutí Evropské komise ze dne 29. října 2009 zaslat formální žádost Nizozemsku týkající se udělení veřejné zakázky na dodávku a řízení kávovarů provincií Severní Holandsko. Podle názoru Komise výběrové řízení, které použila provincie Severní Holandsko, nesplňovalo požadavky EU na zadávání veřejných zakázek a omezovalo hospodářskou soutěž.

(7) http://193.194.138.42/en/Sustainability-Claims-Portal/Discussion-Forum/Fair-Trade/Web-links/.

(8) Aliance ISEAL je celosvětová asociace pro systémy sociálních a environmentálních standardů, jejíž kodexy osvědčených postupů jsou pro tyto standardizace mezinárodními referenčními dokumenty.

(9) Tak tomu je například u World Fair Trade Organization (WFTO) a Fairtrade Labelling Organisations International (FLO), které již do svých systémů správy zapojují organizace výrobců z rozvojových zemí a rovněž u Rainforest Alliance (její výbor pro mezinárodní standardy zahrnuje majitele půdy, zemědělce, nevládní organizace, členy společenství, výzkumné pracovníky, techniky a jiné zainteresované subjekty jako členy) a u certifikace UTZ (její předsednictvo zahrnuje zástupce pěstitelů kávy, obchodníků s kávou a pražíren kávy a nevládních organizací a její kodex jednání byl vyhodnocen a uznán všemi zainteresovanými subjekty v programu certifikace UTZ).

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2010.339.cze
Úřední věstník Evropské unie		C 339

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 53 14. prosince 2010

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	STANOVISKA
	Evropský hospodářský a sociální výbor
	459. plenární zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010
2010/C 339/01	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Péče o děti v raném věku a jejich vzdělávání (stanovisko z vlastní iniciativy)	1

2010/C 339/02	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Udržitelný rozvoj pobřežních oblastí (stanovisko z vlastní iniciativy)	7

	III Přípravné akty
	Evropský hospodářský a sociální výbor
	459. plenární zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010
2010/C 339/03	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Společenství (kodifikované znění) KOM(2009) 634 v konečném znění – 2009/0176 (COD)	13

2010/C 339/04	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském programu pozorování Země (GMES) a jeho počátečních provozních činnostech (2011–2013) KOM(2009) 223 v konečném znění – 2009/0070 (COD)	14

2010/C 339/05	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o harmonizované metodice pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů KOM(2009) 346 v konečném znění	20

2010/C 339/06	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/48/ES a 2006/49/ES, pokud jde o kapitálové požadavky na obchodní portfolio a resekuritizace a o dohled nad politikami odměňování KOM(2009) 362 v konečném znění – 2009/0099 (COD)	24

2010/C 339/07	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o strategii Evropské unie pro region Baltského moře KOM(2009) 248 v konečném znění	29

2010/C 339/08	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika KOM(2009) 499 v konečném znění – 2009/0140 (COD) nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví KOM(2009) 501 v konečném znění – 2009/0142 (COD) nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění KOM(2009) 502 v konečném znění – 2009/0143 (COD) nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy KOM(2009) 503 v konečném znění – 2009/0144 (COD)	34

2010/C 339/09	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů KOM(2009) 511 v konečném znění – 2009/0139 (CNS)	41

2010/C 339/10	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o politice jakosti zemědělských produktů KOM(2009) 234 v konečném znění	45

2010/C 339/11	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice 2004/67/ES KOM(2009) 363 v konečném znění – 2009/0108 (COD)	49

2010/C 339/12	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Příspěvek k udržitelnému rozvoji: Role spravedlivého obchodu a nevládních koncepcí záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem KOM(2009) 215 v konečném znění	53