21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/1

A.

vzhledem k tomu, že v prosinci roku 2009 se mají v Kodani uzavřít jednání o komplexní mezinárodní dohodě o změně klimatu pro období po roce 2012; vzhledem k tomu, že tato dohoda by měla být právně závazná a v souladu s nejnovějším vědeckým vývojem, podle něhož se klima mění rychleji a výrazněji, než se původně očekávalo, a s cílem omezit zvyšování průměrné roční globální teploty při zemském povrchu na + 2°C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí („cíl 2oC“),

B.

vzhledem k tomu, že má-li být dosaženo cíle 2oC, je nezbytné, aby se vyspělé země ujaly vedoucí úlohy v zásadním snižování emisí a aby k dosažení tohoto cíle přispívaly rovněž rozvojové země,

C.

vzhledem k tomu, že rozvojové země se na změně klimatu podílely nejmenší měrou a přitom jsou nejvíce zasaženy jejími dopady, a vzhledem k tomu, že změna klimatu vystavuje riziku 40 % mezinárodních investic zaměřených na zmírňování chudoby, a ohrožuje tak účinnost a udržitelnost rozvojové práce; vzhledem k tomu, že je třeba zajistit lepší koordinaci, komplementaritu a koherenci iniciativ v oblasti změny klimatu a rozvoje,

D.

vzhledem k tomu, že změna klimatu může dále zvyšovat riziko vzniku konfliktů o ovládnutí přírodních zdrojů v důsledku zmenšování zemědělských ploch, snižování zásob vody nebo odlesňování, či v důsledku migrace související se změnou klimatu; vzhledem k tomu, že je třeba rovněž vzít v úvahu možné dopady změny klimatu na veřejné zdraví;

E.

vzhledem k tomu, že odlesňování je zodpovědné za přibližně 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů, je hlavní příčinou úbytku biologické rozmanitosti a představuje vážné nebezpečí pro rozvoj, a zejména pro živobytí chudých osob,

F.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí výrazně větších finančních prostředků, které by v rozvojových zemích umožnily provést nezbytná opatření na zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí, a že by proto na řešení změny klimatu měly být poskytnuty zdroje a přijaty podobné závazky, jaké se ukázaly nutné v případě současné finanční krize,

G.

vzhledem k tomu, že většina finančních prostředků přislíbených pro boj proti změně klimatu pochází z rozpočtu oficiální rozvojové pomoci, takže je čerpáno z fondů určených na rozvojovou pomoc, což vážně ohrožuje zmírňování chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí,

H.

vzhledem k tomu, že závazný mezinárodní rámec, který povede k potřebnému rozsahu snížení emisí, bude rovněž znamenat výrazný a okamžitý přínos pro zdraví obyvatel na celém světě, a vzhledem k tomu, že neexistence takového rámce ohrožuje pokrok při dosahování rozvojových cílů tisíciletí a mohla jej zvrátit,

I.

vzhledem k tomu, že EU je jediným regionálním seskupením světa, které si vytyčilo závazné cíle na snížení emisí a přijalo výše uvedený klimatický a energetický balíček obsahující legislativní opatření, která sledují cíl jednostranného 20 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 ve srovnání s úrovní v roce 1990 spolu se závazkem přejít na 30 % či vyšší snížení, v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky, pokud bude v Kodani dosaženo dostatečně ambiciózní a závazné mezinárodní dohody, která uloží ostatním rozvinutým zemím, aby vynaložily srovnatelné úsilí, a hospodářsky vyspělejším rozvojovým zemím, aby se na snížení emisí podílely přiměřeně své odpovědnosti a možnostem,

J.

vzhledem k tomu, že je nutné transformovat technologie a posílit technologickou spolupráci na celém světě, aby se zvýšilo tempo inovací a míra jejich demonstrace a zavádění, a všechny země tak získaly přístup k cenově dostupným udržitelným technologiím,

K.

vzhledem k tomu, že pro snižování emisí CO2 má rozhodující význam energetická účinnost, zejména nedávné iniciativy týkající se energetické náročnosti budov a pravidel pro uvádění spotřeby energie na štítcích,

L.

vzhledem k tomu, že ambiciózní opatření v oblasti klimatu by přispěla k vyřešení stávající hospodářské krize tím, že by jejich prostřednictvím vznikla nová pracovní místa a zvýšila se hospodářská činnost, a vzhledem k tomu, že Mezinárodní energetická agentura považuje za nezbytné, aby byla v Kodani uzavřena ambiciózní dohoda, která investice odložené v důsledku krize převede do investičních záměrů udržitelných z hlediska životního prostředí,

M.

vzhledem k tomu, že řada třetích zemí přijala opatření k boji proti klimatickým změnám, jako jsou cíle v oblasti snížení emisí,

N.

vzhledem k tomu, že je třeba v Kodani uzavřít komplexní dohodu s cílem vyřešit přesun zdrojů emisí uhlíku a vytvořit rovné podmínky pro plnění cíle 30 % snížení emisí skleníkových plynů,

O.

vzhledem k tomu, že účinné snižování emisí skleníkových plynů vyžaduje holistický přístup, který zahrne všechna odvětví v oblasti výroby a dopravy vypouštějící emise a který by měl být posuzován v rámci úspěšného přechodu k udržitelnému hospodářskému modelu, v němž je kvalita životního prostředí úzce propojena s hospodářským růstem, vytvářením blahobytu a technickým pokrokem,

1.

naléhavě vyzývá EU, aby i nadále rozvíjela zahraniční politiku v oblasti klimatu a aby vystupovala jednotně, má-li i nadále hrát vedoucí úlohu při jednáních na COP 15, a aby při diskusích se svými mezinárodními partnery neustupovala z vysokých požadavků s cílem dosáhnout v Kodani ambiciózní a právně závazné mezinárodní dohody, která bude v souladu s posledním vývojem vědy a s cílem 2oC;

2.

domnívá se, že v Kodani musí zúčastněné strany dospět přinejmenším k právně závazné dohodě o plnění cílů a financování v oblasti zmírňování emisí průmyslových zemí a stanovit formální proces s cílem dosáhnout v prvních měsících roku 2010 právně závazné komplexní dohody o změně klimatu, jež by vstoupila v platnost dne 1. ledna 2013;

3.

vyzývá představitele států a vlád všech zemí COP 15, aby této věci přisoudili nejvyšší prioritu a aby prokázaly politickou vedoucí úlohu, a zdůrazňuje, že je důležité, aby se předsedové vlád či hlavy států účastnili těch jednání konference, která budou probíhat na vysoké úrovni COP, má-li se zabránit tomu, aby ztroskotalo uzavření dohody obsahující významné a dlouhodobé závazky pro jednotlivé státy, protože přítomní vyjednavači neměli potřebný politický mandát či pravomoc;

4.

zdůrazňuje, že má-li být zajištěno plné dodržování závazků i po skončení platnosti prvního období závazků Kjótského protokolu, je nezbytně nutné, aby byla v Kodani uzavřena jednání o dohodě pro období po roce 2012; dále poukazuje na to, že další odkládání celosvětových opatření by mohlo vyústit v situaci, kdy budoucí generace již nebudou schopny kontrolovat změny klimatu;

5.

zdůrazňuje, že tato mezinárodní dohoda by měla být založena na zásadě „společné, ale rozlišené odpovědnosti“, kdy se průmyslové země ujmou vůdčí úlohy při snižování svých domácích emisí; zastává však názor, že s ohledem na svoji ekonomickou váhu by se Čína, Indie a Brazílie měly zavázat k podobným cílům jako průmyslové země, zatímco ostatní rozvíjející se ekonomiky by, v souladu s akčním plánem z Bali, měly přijmout vhodná zmírňovací opatření, přičemž tato opatření by měla být přiměřená z hlediska udržitelného rozvoje a mělo by se jim ze strany průmyslových zemí dostat měřitelné, vykazatelné a ověřitelné podpory prostřednictvím technologií, financování a budování kapacit, přičemž by měl být při přenosu technologií brán řádný ohled na ochranu práv průmyslového vlastnictví a na zvláštní potřeby nejméně rozvinutých zemí;

6.

domnívá se, že kodaňská dohoda by měla zúčastněným stranám ukládat povinné snížení emisí a že by měla stanovit mezinárodní sankce za nesplnění této povinnosti, přičemž povahu těchto sankcí je ještě třeba určit;

7.

připomíná, že mezinárodní dohoda by měla do roku 2020 zajistit celkové snížení emisí skleníkových plynů v rozvinutých zemích na horní hranici rozmezí 25–40 % oproti úrovním v roce 1990, jak doporučuje čtvrtá hodnotící zpráva, kterou vypracoval Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), a že podle posledních vědeckých údajů je nutné emise snížit alespoň o 40 %; vyzývá k tomu, aby šlo o domácí snížení; připomíná, že dlouhodobý cíl pro EU a ostatní vyspělé země by měl být stanoven na alespoň 80 % snížení emisí do roku 2050 ve srovnání s úrovněmi v roce 1990; připomíná, že globální emise skleníkových plynů by měly začít klesat nejpozději v roce 2015; zdůrazňuje, že cílové hodnoty pro snížení emisí sjednané v rámci mezinárodní dohody musí být v souladu s cílem maximálního zvýšení teploty o 2oC a s nejnovějším vědeckým vývojem; vyzývá proto k pravidelným revizím dohody každých pět let, aby se zajistilo, že cílové hodnoty pro snížení emisí budou dostatečně ambiciózní pro splnění cíle 2oC a že tyto cílové hodnoty budou i nadále v souladu s nejnovějším vědeckým vývojem; vyzývá ke zřízení globálního systému uhlíkového účetnictví;

8.

vyzývá EU, aby objasnila, za jakých podmínek by mohla rozšířit svůj závazek snížit emise, vzhledem k tomu, že nejnovější vědecká doporučení vyzývají k závazku snížení emisí o 40 %.

9.

vyzývá k tomu, aby do kodaňské dohody byla zahrnuta povinnost podávat zprávy, z níž bude vyplývat, že smluvní strany uvedené v příloze 1 budou povinny vypracovat akční plány na snížení emisí do roku 2050, které budou odpovídat hranici 2°C;

10.

oceňuje, že se Japonsko zavázalo snížit objem svých emisí do roku 2020 o 25 %, a vítá pozitivní signály, které přicházejí z Číny; s ohledem na tento vývoj důrazně žádá USA, aby cíle proklamované v předvolebním boji proměnily v závazky, a daly tak jasný signál, že přední vyspělé země jsou odhodlány pokročit v boji proti změnám klimatu; v této souvislosti navíc zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby se na snížení emisí podílela i Indie;

11.

vítá uvedené sdělení Komise ze dne 10. září 2009 jako důležitý krok v diskusi a výslovně zdůrazňuje úlohu Parlamentu jako rozpočtového orgánu;

12.

připomíná, že mezinárodní dohoda by měla rovněž zajistit, aby rozvojové země celkově omezily nárůst emisí na 15–30 % v porovnání se současným stavem, aby bylo dosaženo cíle omezení oteplování na 2oC;

13.

zdůrazňuje, že k zemím neuvedeným v příloze I nelze přistupovat paušálně, protože jejich schopnost investovat do zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí i jejich schopnost vyrovnat se změnou klimatu se navzájem liší;

14.

žádá EU, aby účastníky COP 15 vyzvala k vypracování společné vize pro období počínající rokem 2050;

15.

dále připomíná své doporučení, aby jisté zásady přijaté v rámci klimatického a energetického balíčku byly použity jako základ pro mezinárodní dohodu, a to zejména závazný lineární směr pro závazky rozvinutých zemí, odstupňování na základě ověřených emisí a hrubého domácího produktu (HDP) a posílený režim dodržování s ročním faktorem snížení;

16.

zdůrazňuje, že dohoda v Kodani by mohla poskytnout nezbytný impuls pro iniciativu „Sustainable New Deal“ (Udržitelný nový úděl), která by podnítila společenský a hospodářský růst, podpořila technologie udržitelné z hlediska životního prostředí, prosazovala obnovitelnou energii a energetickou účinnost i snižování spotřeby energie a zajistila nové pracovní příležitosti a sociální soudržnost jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích; konstatuje rovněž, že je třeba řádně zohlednit aspekty změny klimatu související s veřejným zdravím; připomíná Sternovu zprávu o ekonomických aspektech změny klimatu, která prokazuje, že existují jasné ekonomické pobídky mezinárodnímu společenství pro to, aby řešilo změnu klimatu co nejdříve; uznává, že díky vstupním investicím veřejného sektoru do ekologické energetické infrastruktury a do doplňkového výzkumu a vývoje se omezí sociální náklady související se změnou klimatu;

17.

zdůrazňuje, že k aktivní účasti všech zemí na řešení otázky změny klimatu dojde teprve tehdy, pokud budou rozvojové země a rozvíjející se ekonomiky schopny zachovat udržitelný hospodářský růst; vyzývá proto ke skutečně integrovaným politickým reakcím na vývoj a problémy spojené s klimatem;

18.

poukazuje na to, že změna klimatu je problém, který nemá žádné paušální politické řešení, že však kombinací dostupných možností a výrazným zvýšením účinnosti ve všech oblastech hospodářství a společnosti v rozvinutých i rozvojových zemích je možné přispět k vyřešení problému dostupnosti a distribuce zdrojů a vytvořit podmínky pro třetí průmyslovou revoluci;

19.

zdůrazňuje, že lidé v rozvojových zemích budou důsledky změny klimatu postiženi silněji, takže je i v zájmu těchto zemí přispět k úspěšnému uzavření dohody o boji proti změně klimatu;

20.

zdůrazňuje, že rozvinuté země mají povinnost poskytovat rozvojovým zemím dostatečnou, udržitelnou a předvídatelnou finanční a technickou podporu, aby jim umožnily zavázat se ke snižování emisí skleníkových plynů, přizpůsobovat se důsledkům změny klimatu, snižovat emise vznikající odlesňováním a znehodnocováním lesů a posílit budování kapacit v zájmu splnění povinností plynoucích z budoucí mezinárodní dohody o změně klimatu;

21.

trvá na tom, že takové závazky ohledně poskytnutí jasně přislíbené finanční podpory nezbytné pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně v souvislosti s UNFCCC musí představovat novou podporu, která doplňuje oficiální rozvojovou pomoc a je nezávislá na ročních rozpočtových procesech členských států; připomíná, že finanční prostředky by měly být přidělovány nikoliv jako zvýhodněné půjčky, ale jako granty; připomíná již existující závazky oficiální rozvojové pomoci, jejichž cílem je dosáhnout úrovně oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % HDP do roku 2015;

22.

zdůrazňuje, že aby mohlo být v Kodani dosaženo ambiciózní dohody, je zapotřebí pohotové mezinárodní veřejné podpory, a vyzývá EU, aby se zavázala nejméně k podpoře vycházející z odhadu Komise a předpokládající celkové financování ve výši 5–7 miliard EUR ročně v období let 2010–2012;

23.

připomíná, že společný příspěvek EU rozvojovým zemím určený na jejich úsilí o zmírnění účinků změny klimatu a jejich přizpůsobení se této změně by neměl do roku 2020 klesnout pod 30 000 miliónů EUR ročně, přičemž tato částka se může zvyšovat v závislosti na nových poznatcích o závažnosti klimatických změn a výši s nimi souvisejících nákladů;

24.

vyzývá mezinárodní společenství, aby prozkoumáním možností, které nabízejí další inovativní mechanismy financování (např. výměna dluhů za ochranu přírody), výrazně zvýšilo finanční podporu poskytovanou rozvojovým zemím na přizpůsobení se změně klimatu a na její zmírnění;

25.

zdůrazňuje, že významná část výnosů získaných z dražeb osvědčení vydaných v rámci systému obchodování s emisemi EU (EU ETS), včetně dražby v odvětvích letecké a námořní dopravy, by měla být vyčleněna na to, aby byly rozvojové země schopny bojovat proti změně klimatu a přizpůsobit se jejím důsledkům; zdůrazňuje však, že více než 50 % emisí v EU nespadají do systému EU ETS, který začal fungovat v roce 2005; připomíná proto, že je nutné vypracovat alternativní strategie tak, aby nikoli pouze průmysl, ale všechny oblasti hospodářství, a zejména všechny členské státy, se podílely na úsilí o snižování emisí a nesly svůj díl odpovědnosti;

26.

zdůrazňuje, že nadcházející revize rozpočtu EU musí být zaměřena na poskytnutí dostatečných prostředků potřebných k opatřením na ochranu před změnou klimatu a na přizpůsobení se této změně;

27.

doporučuje, aby rozvojové země zvážily, zda by mohly vyčlenit určitý procentní podíl svého HDP na vytvoření fondu spolupráce věnovaného uplatnění „čistých“ energetických technologií, a to nezávisle na stávajících prostředcích rozvojové pomoci;

28.

podporuje norský návrh na obchodování s povolenkami (jednotky přiděleného množství) a také návrhy Dánska a Mexika;

29.

vyzývá k tomu, aby v řídících strukturách zřízených v souvislosti s financováním ochrany klimatu podle kodaňské dohody bylo zajištěno rovné zastoupení rozvinutých a rozvojových zemí; zdůrazňuje dále, že aby bylo zaručeno používání převedených finančních prostředků udržitelným způsobem, měly by být uplatňovány zkušenosti z rozvojových politik a zavedených zásad, jako je „řádná správa věcí veřejných“; poukazuje na to, že dárcovské země musí investovat do zvyšování „absorpční schopnosti“ rozvojových zemí, aby tyto země byly schopny účinně využívat zdroje;

30.

vyzývá EU a její členské státy, aby posílily stávající partnerství s rozvojovými zeměmi v oblasti klimatu a aby uzavíraly nová partnerství tam, kde zatím neexistují, a aby přitom poskytovaly výrazně vyšší finanční podporu na technický vývoj a transfer, na dohodu o právech k duševnímu vlastnictví a vytváření institucionálních kapacit, včetně národních akčních programů pro přizpůsobování jakožto důležitých nástrojů přizpůsobování se změně klimatu, a to při současném prosazování vlastnictví;

31.

trvá na tom, aby mezinárodní dohoda o změně klimatu pro období po roce 2012 zohlednila stávající rozvojové procesy na mezinárodní i vnitrostátní úrovni; vyzývá Komisi a členské státy EU, aby v rámci rozvojových cílů tisíciletí každopádně zohledňovaly změnu klimatu tím, že do projektů a programů pro dosažení těchto cílů jakož i do veškerých strategií ke snížení chudoby začlení otázky přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování dopadů této změny;

32.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podstatně zvýšily rozpočet pro globální alianci pro boj proti změně klimatu (GCCA), a navrhuje, že jedním ze zdrojů financování by mohly být očekávané výnosy z dražeb v rámci systému EU ETS; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že GCCA bude fungovat jako ústředí, v němž se soustředí všechny informace o prostředcích určených na přizpůsobování se změně klimatu v rozvojových zemích, čímž by se zabránilo vytváření nových bilaterálních iniciativ EU;

33.

domnívá se, že změna klimatu je příčinou vysídlování obyvatel a vede proto k nové, nucené migraci, kterou musí mezinárodní společenství náležitým způsobem řešit; vyzývá mezinárodní společenství, aby zjistilo, jaké nedostatky existují v právních předpisech, pokud jde o ochranu uprchlíků před následky změny klimatu, aby tyto nedostatky odstranilo a iniciovalo vytvoření konkrétního systému pomoci a ochrany;

34.

zdůrazňuje nezbytnost institucionální odpovědnosti a důvěry, jejichž zárukou bude spravedlivé zastoupení dárcovských a přijímajících zemí v řídícím orgánu institucí financujících přizpůsobování se změně klimatu;

35.

domnívá se, že celosvětový přechod na efektivní, dlouhodobě udržitelnou ekonomiku je nezbytný nejen pro odvrácení nebezpečné změny klimatu snížením emisí skleníkových plynů, ale že má i potenciál pro zvýšení investic, zaměstnanosti, hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a životní úrovně, aniž by tím byl ohrožen cíl všeobecného přístupu k moderním energetickým službám; zdůrazňuje tudíž, že je nutné zlepšit celosvětově energetickou účinnost a zvýšit v energetice podíl obnovitelných zdrojů energie;

36.

zdůrazňuje, že v souvislosti s přechodem na nízkouhlíkové hospodářství, k němuž dochází v mezinárodním měřítku, bude jaderná energie ve střednědobém horizontu považována za podstatnou součást skladby energetických zdrojů; poukazuje ovšem na to, že s cílem zajistit maximální bezpečnost je nutné odpovídajícím způsobem a na mezinárodní úrovni řešit otázky bezpečnosti a zabezpečení jaderného palivového cyklu;

37.

naléhavě vyzývá všechny vlády, včetně vlád členských států EU, a EU k tomu, aby podporovaly energetickou účinnost; vyzývá členské státy EU, aby s cílem dospět k dynamické a ucelené dohodě s Radou zvýšily své ambice, pokud jde o soubor předpisů týkající se energetické účinnosti, a zejména o přepracovanou směrnici o energetické náročnosti budov, jež se aktuálně projednává (KOM(2008)0780) a vyslaly tak jasný signál o odhodlání EU týkajícím se kodaňské dohody a usnadňujícím přechod na úroveň emisí skleníkových plynů, která by byla o 30 % nižší;

38.

zdůrazňuje, že rozsáhlé využívání fosilních paliv k výrobě energie je hlavním celosvětovým zdrojem emisí CO2; uznává, že ze střednědobé perspektivy budou fosilní paliva i nadále hrát v dodávkách energie důležitou úlohu; vyzývá strany zapojené do jednání, aby kladly velký důraz na další rozvoj a používání udržitelných technologií zpracování fosilních paliv k výrobě elektrické energie, které účinně využívají paliva a snižují emise;

39.

domnívá se, že cíle spočívající ve snížení emisí i závazky týkající se financování musí podléhat přísnějšímu režimu dodržování, který bude zahrnovat i mechanismy včasného varování a postihy, například odebrání příštích jednotek přiděleného množství;

40.

zdůrazňuje historickou odpovědnost rozvinutých zemí za nevratnou změnu klimatu a připomíná jejich povinnost pomáhat rozvojovým zemím a nejméně rozvinutým zemím při přizpůsobování se těmto změnám;

41.

vyzývá tudíž EU a její členské státy k poskytování pomoci rozvojovým zemím při budování kapacit potřebných k přizpůsobení se změně klimatu a současně vyzývá k zajištění dostatečné technické podpory zemím, které jsou měnícím se životním prostředím nejvíce zasaženy;

42.

uznává význam proaktivní adaptace na nevyhnutelnou změnu klimatu, především v nejzranitelnějších oblastech a u nejzranitelnějších skupin ve společnosti, a zdůrazňuje význam zvyšování povědomí veřejnosti s cílem dosáhnout přizpůsobení se změně klimatu co možná nejúčinnějším způsobem;

43.

zdůrazňuje, že aby byly uchráněny zdroje pro budoucí mezinárodní opatření, musí EU a její členské státy rovněž posílit opatření na podporu okamžitého provádění kroků uvnitř EU, které umožňují přizpůsobení;

44.

zastává názor, že k nezbytnému zrychlení tempa inovací a rozsahu jejich zavádění je nutný nový přístup ke spolupráci v oblasti technologií, aby tak mohly všechny země získat přístup k finančně dostupným a ke klimatu šetrným technologiím a současně byla respektována práva k duševnímu vlastnictví;

45.

domnívá se, že by v kodaňské dohodě měly být navrženy akční programy pro klíčové technologie zaměřené na toto přizpůsobování se změně klimatu a na zmírňování jejích dopadů, které by zajistily podporu v průběhu celého technologického řetězce a které by podstatně navýšily finanční prostředky určené na výzkum, vývoj a demonstrace spojené se zmírňováním dopadů změny klimatu a přizpůsobováním se této změně; v tomto ohledu podporuje názor Komise, podle něhož by se celková oblast výzkumu, vývoje a demonstrací věnovaná energetice měla do roku 2012 přinejmenším zdvojnásobit a do roku 2020 by měl být její rozsah ve srovnání se současností čtyřnásobný;

46.

naléhavě vybízí rozvinuté země, aby více investovaly do výzkumu nových a pokročilých technologií určených k využití v udržitelných a energeticky účinných výrobních procesech; za zásadní považuje nutnost zvýšit v rámci 7. rámcového programu pro výzkum financování mezinárodní spolupráce v oblasti změny klimatu;

47.

zdůrazňuje, že ačkoli nejsou v blízké budoucnosti tržní řešení, včetně vytvoření celosvětového trhu s CO2 za pomoci obchodních systémů stanovujících stropy nebo uplatněním daňových mechanismů v rozvinutých zemích, vhodným řešením pro rozvojové země, musí se jednat o dlouhodobý cíl všech jednání; vyzývá EU a její světové partnery, aby neprodleně nalezli nejúčinnější způsob podpory budoucího propojení mezi EU ETS a regionálními či federálními systémy obchodování s emisemi v USA a v jiných zemích, což by mohlo na oplátku rozšířit možnosti snižování, zvětšit trh a zvýšit jeho likviditu a v neposlední řadě umožnit efektivnější rozdělení zdrojů;

48.

zdůrazňuje, že fungující trh s CO2 je pro hospodářství EU zásadní, má-li být schopno vypořádat se s ambiciózními závazky EU týkající se snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020; zdůrazňuje, že je třeba přijmout komplexní mezinárodní dohodu pro období po roce 2012, která by stanovila srovnatelné závazky také pro další rozvinuté země, zejména s cílem předejít přesunu zdrojů emisí uhlíku a dosáhnout dlouhodobých cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů; v tomto ohledu zdůrazňuje klíčovou úlohu úzké spolupráce mezi rozvíjejícími se ekonomikami a ekonomikami rozvinutými;

49.

vítá mechanismus čistého rozvoje (CDM) zavedený Kjótským protokolem jako možný způsob, jak umožnit rozvojovým zemím podílet se na trhu s CO2 a jak tyto země vybavit moderními a účinnými technologiemi; zdůrazňuje však, že mezinárodní dohoda o změně klimatu nemůže stanovit, že by využívání kompenzací k dosažení cíle snížení emisí ze strany rozvinutých zemí bylo započítáváno do úsilí rozvojových zemí o zmírňování svých emisí skleníkových plynů a že tyto kompenzace nemohou nahradit finanční a technologickou podporu pro rozvojové země na jejich činnost v oblasti zmírňování změny klimatu;

50.

mimoto trvá na tom, že součástí budoucích kompenzačních mechanismů musí být přísné standardy pro posuzování kvality projektů, aby rozvinuté země nemohly rozvojovým zemím upírat nízkonákladové možnosti snižování emisí a aby byla zaručena vysoká kvalita těchto projektů se spolehlivým, ověřitelným a reálným dodatečným snižováním emisí, které rovněž podporuje udržitelný rozvoj v těchto zemích;

51.

domnívá se, že mechanismy CDM a „společného provádění“ (Joint Implementation) by proto měly být reformovány tak, aby zohledňovaly uvedené standardy kvality projektů; kromě toho podporuje stanovisko Komise, že by se měly schválit odvětvové mechanismy pro hospodářsky vyspělejší rozvojové země na období po roce 2012, čímž se z nich stane účinný nástroj ochrany klimatu a udržitelného rozvoje v rozvojových zemích;

52.

zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí splnit své závazky v oblasti zmírňování dopadů nejprve v rámci EU, a připomíná všem zúčastněným stranám, že pružné mechanismy by měly být využívány co nejméně;

53.

domnívá se, že rozvojovým zemím musí být poskytnuta rozsáhlá finanční, technická a správní pomoc, aby se nejpozději do roku 2020 zastavilo masivní odlesňování tropických deštných pralesů, a že při mezinárodních jednáních o komplexní celosvětové dohodě o klimatických změnách pro období po roce 2012 bude prokázání odhodlání v této oblasti rozhodující;

54.

zdůrazňuje, že uchování přírodních ložisek uhlí je nejúčinnějším a nejúčelnějším prostředkem zmírňování změny klimatu, který nemá žádné známé negativní vedlejší účinky; domnívá se dále, že v boji proti změně klimatu má neocenitelnou hodnotu rozvoj komplexní politiky zalesňování;

55.

vyzývá EU, aby se zavázala financovat mezinárodní úsilí o zastavení odlesňování a na podporu celosvětového nekomerčního zalesňování;

56.

zdůrazňuje, že ochrana lesů je pro úspěch celosvětové ochrany klimatu zásadní, a naléhavě vybízí EU a její členské státy, aby uznaly, že je lesy třeba chránit, a začlenily tento aspekt do mezinárodní dohody;

57.

podporuje názor Komise, že veřejné financování je pro období 2013–2020 nejrealističtějším nástrojem poskytujícím pobídky v rámci boje proti odlesňování; vyzývá dále EU a její členské státy, aby na období 2010–2012 poskytly finanční prostředky umožňující včas zahájit vhodné činnosti v rozvojových zemích, a podporuje návrh Komise na vytvoření celosvětového mechanismu pro uhlík z lesnictví (GFCM) na základě rámcové úmluvy UNFCCC vycházející ze systému trvalého financování; vyzývá členské státy, aby na sebe vzaly závazek zastavit globální odlesňování, znehodnocování lesů a půdy, jakož i a dezertifikaci tím, že vyčlení významnou část výnosů z dražeb uskutečněných v rámci EU ETS ke snížení odlesňování a znehodnocování lesů v rozvojových zemích; vyzývá členské státy, aby podpořily návrh Komise přijmout návrh financování předložený Norskem a aby pro GFCM vyčlenily část budoucích výnosů z dražeb jednotek přiděleného množství;

58.

zdůrazňuje, že budoucí GFCM musí být spojen s příslušnými rozhodnutími a tvořit přínos k dosahování cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti a že dopady na biologickou rozmanitost musí být výslovně zohledňovány při činnostech, v pravidlech a v metodách programu OSN na snižování emisí v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů (REDD); domnívá se, že GFCM musí na prvním místě a jako nejdůležitější bod zaručit ochranu pralesů; zdůrazňuje, že průmyslové aktivity spojené s lesnictvím, jejichž potenciál s ohledem na zmírňování změny klimatu je nízký a které mohou být pro biologickou rozmanitost hrozbou, nesmí být způsobilé k financování prostřednictvím GFCM;

59.

zdůrazňuje, že jakýkoli budoucí GFCM musí dodržovat práva původních obyvatel a místních komunit, včetně jejich práva na společné vlastnictví a autonomní původní území, a musí také stanovit, že budou plně a účinně účastnit tohoto procesu a bude jim přiznána rozhodovací pravomoc na všech úrovních, včetně vytváření a zavádění celostátních plánů REDD a alokace či rozdělování finančních prostředků;

60.

vyzývá EU, aby podpořila přísné sociální a ekologické normy pro snižování emisí v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů (REDD); vyzývá EU, aby mechanismy REDD, které přesahují současný projektový přístup mechanismu čistého rozvoje a zabývají se základními příčinami odlesňování, jako je špatná správa věcí veřejných, chudoba, korupce a nedostatečné prosazování právních předpisů, obhajovala tím, že podpoří politické a institucionální reformy jak na místní, tak na regionální a vnitrostátní úrovni;

61.

požaduje, aby environmentální účinnost cílů snižování emisí uvedených v příloze I byla hlavní zásadou, pokud jde o přístup EU k mezinárodním účetním předpisům pro lesní správu a LULUCF (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesní hospodářství) obecně;

62.

zdůrazňuje, že praktiky v několika oblastech, včetně řízení vodních zdrojů, ochrany ekosystémů, zemědělské produkce, půdních podmínek, změn ve využívání půdy , zdraví, potravinové bezpečnosti a rizika přírodní pohromy, vedly ke změně klimatu a k jejímu posilování, přičemž současně právě tyto oblasti musí čelit vážným negativním dopadům změny klimatu; domnívá se, že oba tyto rozměry by měly být zahrnuty do kodaňské dohody, společně s cílenými opatřeními za účelem zajištění vysoké úrovně zmírnění dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně v těchto oblastech;

63.

připomíná, že letecký průmysl má mnoho dopadů, které nejsou spojeny s CO2 a které přibližně zdvojují jeho potenciál na posilování globálního oteplování; vyzývá EU, aby zajistila, že budou tyto dopady zohledněny v kodaňské dohodě;

64.

zdůrazňuje, že s ohledem na neúspěch jednání, do nichž byly zapojeny Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO), je třeba začlenit mezinárodní leteckou a námořní dopravu do dohody uzavřené na základě rámcové úmluvy UNFCCC;

65.

naléhavě žádá, aby mezinárodní dohody v odvětvích letecké a námořní dopravy stanovily stejné závazné cíle jako v ostatních průmyslových odvětvích; dále žádá, aby celosvětově alespoň 50 % povolenek v této oblasti bylo předmětem aukcí;

66.

zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby byly místním občanům poskytovány komplexní informace a aby byli konzultováni a účastnili se rozhodovacího procesu; obzvláště vybízí městská centra, regiony a příměstské oblasti, aby s vládní podporou vedly své vlastní informační kampaně, které by mohly být spojeny se specifickými cíli v oblasti snižování emisí;

67.

uznává, vzhledem ke skutečnosti, že do roku 2030 budou dvě třetiny lidstva žít v městských centrech, že v zavádění praktických opatření v souvislosti s klimatem sehrávají klíčovou úlohu města a místní a regionální orgány; vítá závazek vyjádřený v celosvětové dohodě starostů a místních správních orgánů o ochraně klimatu a vyzývá EU, aby podporovala zapojení měst a místních a regionálních orgánů do rozvoje a uplatňování národních strategií pro řešení změny klimatu, a to i do akčních plánů na zmírnění jejích důsledků a akčních programů pro přizpůsobování se této změně;

68.

je přesvědčen, že delegace EU hraje v těchto jednáních o změně klimatu důležitou úlohu, a proto pokládá za nepřijatelné, že se ti poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou členy této delegace, nemohli zúčastnit koordinačních jednání EU na předchozím zasedání konference smluvních stran; očekává, že účastníkům z Evropského parlamentu bude umožněn přístup na tato jednání v Kodani, přinejmenším jako pozorovatelům, ať už s právem vystoupit, nebo bez něj;

69.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové dohody OSN o změně klimatu s žádostí, aby bylo zasláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/12

A.

vzhledem k tomu, že od chvíle, kdy vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, je PSBP základním cílem Evropské unie; vzhledem k tomu, že je nezbytné navrátit se k původnímu duchu tamperského programu, který obsahoval právní aspekty trestního a občanského práva, s důrazem na na právní stát, dodržování lidských práv a základních svobod,

B.

vzhledem k tomu, že globalizace ovlivňuje nejen finanční odvětví, ale stále více také PSBP, vzhledem k tomu, že si tento jev žádá komplexnější politický přístup a přijetí opatření, která umožní řešit naléhavé otázky migrace a azylu, a vyžaduje zejména obsáhlejší výměny a větší spolupráci mezi lidmi, kteří se zabývají politikami v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, rozvoje, mezinárodního obchodu a sociálních věcí,

C.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, nedávno schválená buď hlasováním v parlamentech nebo prostřednictvím referenda, změní právní základy, cíle, nástroje a metody rozhodování v politikách týkajících se PSBP,

D.

vzhledem k tomu, že práva a institucionální úloha, které národním parlamentům poprvé přisuzuje Lisabonská smlouva, budou mít pozitivní dopad zejména na rozvoj a fungování PSBP, a to především proto, že bude lépe zaručeno dodržování zásady subsidiarity,

E.

vzhledem k tomu, že v mnoha oblastech politiky týkající se práva a vnitřních záležitostí již nepostačují vnitrostátní řešení, a proto je třeba vypracovat odpovědi na evropské úrovni, které by reagovaly na mezinárodní úkoly v oblastech migrace, bezpečnosti a technologií, včetně informačních a komunikačních technologií,

F.

vzhledem k tomu, že zrušení hraničních kontrol na vnitřních hranicích EU je jedním z největších úspěchů evropské integrace,

G.

vzhledem k tomu, že občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu a že členské státy jsou zastoupeny v Radě svými vládami, které jsou pak demokraticky odpovědné svým národním parlamentům; vzhledem k tomu, že se proto potřebná parlamentarizace Evropské unie musí opírat jak o rozšíření pravomocí Evropského parlamentu ve vztahu k veškerému rozhodování Unie, tak o posílení kontrolních pravomocí národních parlamentů vůči jejich vládám;

H.

vzhledem k tomu, že společná opatření nesmí přesáhnout rámec pravomocí Společenství, a vzhledem k tomu, že k řešení na evropské úrovni lze přistoupit jen tehdy, slibuje-li větší úspěch než vnitrostátní opatření;

I.

vzhledem k tomu, že je třeba dodržovat práva občanů Unie a zajistit jejich ochranu, zejména pokud jde o osobní údaje, a vzhledem k tomu, že společná politika v oblasti práva a vnitřních záležitostí musí zůstat pod parlamentním dohledem;

J.

vzhledem k tomu, že v zákonodárném procesu musí být nejdůležitější transparentnost, a vzhledem k tomu, že by národní parlamenty a občané měli být schopni sledovat a kontrolovat definici a provádění politik týkajících se PSBP,

K.

vzhledem k tomu, že přistoupení Unie k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, které předpokládá Lisabonská smlouva, se nedotkne ochrany základních práv v Unii, jež je založena na Listině základních práv a judikatuře Soudního dvora, a bude naopak představovat významný prvek dodatečné ochrany, avšak také vzhledem k tomu, že bude třeba jasně rozlišit pravomoci Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora,

L.

vzhledem k tomu, že v zájmu včasného a účinného boje proti organizovanému zločinu, podvodům a korupci a v zájmu ochrany finančních zájmů EU je nezbytné posílit policejní a soudní spolupráci, systematičtěji zapojovat do vyšetřování úřady Europol a Eurojust, vytvořit úřad evropského veřejného žalobce a dosáhnout účinných a měřitelných výsledků, a vzhledem k tomu, že si občané EU přejí, aby EU hrála v boji proti korupci významnější úlohu,

M.

vzhledem k tomu, že priority v oblasti občanského práva na příštích pět let musí být odrazem potřeb vyjádřených jednotlivými občany a podniky,

N.

vzhledem k tomu, že vzájemné uznávání, které je základním kamenem PSBP, vyžaduje vzájemnou důvěru v právní systémy ostatních zemí, a vzhledem k tomu, že tyto hodnoty mohou být zajištěny pouze na základě vzájemného poznání a pochopení, čímž se vytvoří evropská soudní kultura,

O.

vzhledem k tomu, že evropský soudní prostor musí být vybudován na základě evropské soudní kultury právníků, soudců a žalobců, která je založena nejen na právu Unie, ale je také rozvíjena prostřednictvím společných znalostí a pochopení vnitrostátních soudních systémů, prostřednictvím důkladného a systematického přezkoumání univerzitních osnov, výměnných a studijních pobytů a společných školení za aktivní podpory Evropské sítě pro justiční vzdělávání a Akademie evropského práva,

P.

vzhledem k tomu, že vzájemná důvěra také závisí na průběžném hodnocení efektivity a výsledků různých vnitrostátních systémů prováděném jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni; vzhledem k tomu, že je v této souvislosti třeba poukázat na neocenitelnou práci Evropské komise pro efektivitu soudnictví při Radě Evropy,

Q.

vzhledem k tomu, že evropské sítě v různých oblastech soudního systému (Evropská síť pro justiční vzdělávání, evropská síť soudních rad, síť předsedů nejvyšších soudů Evropské unie, síť Eurojustice sdružující evropské státní zástupce, Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci a asociace právníků) musí hrát při dalším budování evropské soudní kultury aktivní úlohu, a s ohledem na usnesení Parlamentu ze dne 10. září 1991 o zřízení Akademie evropského práva (1), na jeho stanovisko ze dne 24. září 2002 o přijetí rozhodnutí Rady, kterým se zřizuje Evropská síť pro justiční vzdělávání (2), na jeho usnesení ze dne 9. července 2008 o úloze národního soudce v evropském soudním systému (3), a na jeho doporučení Radě ze dne 7. května 2009 o rozvoji prostoru trestního soudnictví v EU (4),

R.

vzhledem k tomu, že v posledních letech významně narůstá počítačová trestná činnost, což staví soudy před složitější úkoly a zatěžuje jejich kapacitu; vzhledem k tomu, že z důvodu tohoto vývoje je nezbytné zvážit zřízení evropského soudu pro počítačovou trestnou činnost, který by se specializoval na otázky týkající se počítačové kriminality,

1.

připomíná, že nový víceletý program týkající se PSBP bude pravděpodobně přijat a prováděn v novém právním rámci stanoveném Lisabonskou smlouvou, takže již musí zahrnovat všechny inovace uvedené v této smlouvě, podle nichž:

2.

poznamenává, že opatření EU získají na důvěryhodnosti, neboť se budou opírat o nový nebo upravený právní rámec, tedy i o nová ustanovení o ochraně základních práv včetně práv národnostních menšin, nová ustanovení o odstranění všech forem nerovnosti, zejména mezi muži a ženami (článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie), nebo všech forem diskriminace (článek 10 uvedené smlouvy), ustanovení o podpoře transparentnosti ve všech orgánech, institucích, úřadech a agenturách EU (článek 15 uvedené smlouvy), ustanovení o ochraně osobních údajů před jejich zneužitím soukromými či veřejnými subjekty (článek 16 uvedené smlouvy), o konzulární a diplomatické ochraně (článek 23 uvedené smlouvy), o společných politikách v oblasti azylu a přistěhovalectví (článek 77 a násl. uvedené smlouvy), o posílení integrace státních příslušníků třetích zemí (čl. 79 odst. 4 uvedené smlouvy) a o zdokonalení řádné správy (článek 298 uvedené smlouvy);

3.

zdůrazňuje význam neomezeného rozšiřování pravomocí Soudního dvora, které mu umožní vydávat rozhodnutí o všech předběžných otázkách týkajících se PSBP a současně poskytnou Komisi možnost zahajovat řízení o sankcích (5);

4.

zdůrazňuje, že existence výjimek pro jednotlivé členské státy komplikuje přístup občanů a podniků v rámci evropského PSBP ke spravedlnosti a činí jej méně transparentním, a že v zájmu spravedlnosti, soudržnosti a zjednodušení je proto třeba těmto výjimkám v co největší míře zamezit;

5.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva zavádí postup spolurozhodování jakožto standardní legislativní postup v těch oblastech PSBP, v nichž se dosud neuplatňoval, čímž zajistí parlamentní dohled nad různými aspekty či opatřeními evropské politiky v oblasti práva a vnitřních záležitostí; domnívá se, že zapojení Evropského parlamentu do ratifikace mezinárodních dohod je pouze nezbytným doplněním pravomocí, které mu budou na vnitřní úrovni poskytnuty zejména v oblastech, jež v současnosti spadají do třetího pilíře;

6.

domnívá se, že princip solidarity mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Unií má v souvislosti s PSBP zvláštní význam a musí se přeměnit v aktivní a povinnou solidaritu, především pokud jde o kontrolu hranic, přistěhovalectví, civilní ochranu a doložku solidarity;

7.

zdůrazňuje, že základem EU je zásada svobody; poukazuje na to, že na podporu této svobody je třeba dbát o bezpečnost v souladu s právním státem a při dodržování povinností v oblasti základních práv; konstatuje, že na rovnováhu mezi bezpečností a svobodou je nutné nahlížet z tohoto hlediska;

8.

domnívá se, že Stockholmský program by měl zejména:

9.

domnívá se, že prioritním cílem při provádění Stockholmského programu by v duchu loajální spolupráce mělo být zajištění rovnocenné ochrany základních práv občanů, kdykoli budou v kontaktu s veřejnou mocí, ať už ji vykonává Unie, včetně agentur a jiných subjektů, nebo členské státy, a že by nikdo neměl být znevýhodňován v uplatňování svých základních svobod, které jsou občanům Unie přiznávány na základě tradice v oblasti lidských práv a právního státu, jež je všem členským státům společná;

10.

zdůrazňuje, že v novém právním a institucionálním rámci vytvořeném Lisabonskou smlouvou budou moci být nové činnosti týkající se PSBP rozvíjeny pouze za předpokladu, že do nich budou řádným a vhodným způsobem zapojen Evropský parlament, národní parlamenty a občanská společnost, aby tak mohla probíhat otevřená a průběžná diskuse;

11.

vyzývá k transparentnějšímu zákonodárnému procesu na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, a vítá využití řádného legislativního postupu, který umožní v rámci rozhodovacího procesu co nejširší uplatňování práva na přístup k dokumentům a informacím, a to zejména v případech, kdy by některý návrh mohl ovlivnit práva jednotlivce a občana, bez ohledu na to, zda je podnět předkládán Komisí nebo skupinou členských států;

12.

prohlašuje, že je - v zájmu transparentní tvorby právních předpisů na mezinárodní úrovni, pro niž Komise získala pravomoc Společenství, takže Parlamentu zbylo pouze právo vyjádřit souhlas, o čemž svědčí zejména vývoj v souvislosti s Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém - odhodlán podrobně sledovat, jak se Haagská konference o mezinárodním právu soukromém bude dále vyvíjet; zavazuje se, že podpoří vznik parlamentního fóra, jež bude otevřené poslancům Evropského parlamentu a poslancům národních parlamentů, kteří o něj projeví zájem, a jehož cílem bude sloužit jako prostředek pro informování poslanců o vývoji konference a o její činnosti a úspěších a umožnit, aby různé s tím související otázky mohly být prodiskutovány na veřejném fóru;

13.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva vytvořila rámec pro hodnocení politik týkajících se PSBP a vyzývá ke zřízení konkrétního monitorovacího a hodnotícího systému, zejména pro oblast soudnictví, který by se zaměřoval na kvalitu, efektivitu a spravedlnost stávajících právních nástrojů, výkonu spravedlnosti a ochrany základních práv a do něhož by byl úzce zapojen Evropský parlament i národní parlamenty; a proto:

14.

domnívá se, že je třeba zaměřit se především na zacelení hluboké propasti mezi pravidly a politikami schválenými na evropské úrovni a jejich prováděním na úrovni jednotlivých států;

15.

vyzývá k tomu, aby se pravidelné vyhodnocování výsledků dosažených v rámci víceletého programu stalo předmětem každoroční rozpravy Evropského parlamentu, do níž by měla být zapojena občanská společnost a která by měla být zaměřena na ochranu základních práv v EU a měla by být založena na zprávách Rady, Komise, evropského inspektora ochrany údajů a Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) i na posouzeních a studiích nezávislých odborníků, na informacích organizací občanské společnosti a na usneseních Evropského parlamentu;

16.

domnívá se, že účinná ochrana a podpora základních práv je základem demokracie v Evropě a nezbytnou podmínkou pro upevnění prostoru svobody, bezpečnosti a práva; proto pevně věří, že je odpovědností Rady a Komise aktivně navrhovat opatření, která podporují základní práva;

17.

připomíná také, že Unie přistupuje k EÚLP, a proto by v souvislosti s přistoupením Unie k EÚLP měla být okamžitě zahájena jednání;

18.

vyzývá Komisi, aby dále pracovala na interinstitucionální dohodě s ohledem na Lisabonskou smlouvu a na důsledky vztahu mezi EÚLP, Evropským soudem pro lidská práva a orgány EU;

19.

požaduje jasný a komplexní návrh práv, které mají být zajištěny obžalovaným s cílem poskytnout jim spravedlivý soud, a odmítá postup v krocích, jenž je v současné době přijímán;

20.

připomíná, že po přijetí Lisabonské smlouvy se Listina stane stejně závaznou jako Smlouvy, bude se bude plně vztahovat na všechna přijatá opatření týkající se PSBP a její dodržování bude kontrolováno Soudním dvorem; vyjadřuje nicméně politování nad přijetím protokolu, který omezuje účinnost Listiny v oblasti vnitrostátních právních předpisů dvou členských států, a znovu opakuje své znepokojení nad možným vznikem nerovností mezi lidmi v důsledku této skutečnosti;

21.

vyzývá k důkladnému a nezávislému přezkumu nezbytnosti, proporcionality a účinnosti stávajících opatření v oblasti svobody a práva, včetně jejich dopadu na ochranu a podporu hodnot a zásad EU a na základní práva občanů, vyzývá, aby v souvislosti s každou novou politikou, legislativním návrhem i programem bylo vypracováno posouzení dopadu na základní práva a hodnoty EU, v němž by bylo jasně uvedeno, jaká základní práva mohou být dotčena a jaká opatření jsou zamýšlena na jejich ochranu v souladu se zásadami proporcionality a nezbytnosti; domnívá se, že by se měly vést konzultace s agenturou FRA během politického cyklu těch legislativních návrhů, které mají vliv na základní a lidská práva, a požaduje, aby Komise poskytla formální odpověď na každou zprávu, kterou tato agentura předloží, včetně seznamů navrhovaných opatření k řešení otázek, na něž agentura FRA upozornila;

22.

vyzývá k tomu, aby bylo podporováno trvalé začleňování hodnot EU, včetně prosazování lidských práv, jako základního cíle dohod EU se třetími zeměmi, a aby byl prosazován celý vnější rozměr prostoru svobody, bezpečnosti a práva, zejména s ohledem na nové nástroje, které pro tento účel poskytuje Lisabonská smlouva; uznává význam přiměřené a konzistentní vnitřní politiky v oblasti lidských práv s cílem získat a udržet si potřebnou důvěryhodnost navenek;

23.

považuje trest smrti za krutý, nelidský a ponižující a naléhavě vyzývá Unii a její členské státy, aby razantně usilovaly o jeho zrušení ve všech zemích světa;

24.

vyzývá k tomu, aby vnější aspekty politik PSBP dodržovaly, chránily a podporovaly lidská práva a základní svobody, a naléhavě vyzývá k tomu, aby byla mezinárodní spolupráce založena na těchto hodnotách, aby nebylo přehlíženo mučení, aby bylo s konečnou platností upuštěno od mimořádného vydávání osob a aby byly tyto praktiky řádně prošetřeny s cílem zamezit jejich budoucímu opakování;

25.

vyzývá k úplnému přijetí opatření k tomu, aby občané EU a osoby, které zde mají trvalé bydliště, byli informováni o svých základních právech, přičemž součástí těchto opatření by byly informační kampaně zaměřené jak na širokou veřejnost, tak na zranitelné skupiny, neformální vzdělávací iniciativy, začlenění nediskriminační politiky a problematiky rovnosti žen a mužů do školních osnov, a také opatření, která EU a orgány členských států přimějí působit aktivně v oblasti PSBP, více si uvědomovat zásadní význam základních práv a najít způsoby hledání nápravy v případech, kdy jsou tato práva porušována, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni;

26.

zdůrazňuje, že s rostoucí nesnášenlivostí uvnitř EU je třeba bojovat nejen plným prováděním rámcového rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (6), ale také přijetím dalších právních předpisů na evropské úrovni týkajících se zločinů z nenávisti;

27.

domnívá se, že rozmanitost Unii obohacuje, a že Unie musí být bezpečným prostředím, v němž jsou rozdíly a citlivá národní témata respektována a ti nejzranitelnější, jako např. Romové, jsou chráněni; trvá proto na tom, že by prioritou Stockholmského programu mělo být aktivní zvýšení povědomí občanů o antidiskriminačních právních předpisech a o předpisech v oblasti rovného postavení mužů a žen a dále také boj proti chudobě, diskriminaci založené na pohlaví, sexuální orientaci, věku, zdravotním postižení, náboženské příslušnosti nebo víře, barvě pleti, původu nebo národnostním či etnickém původu, rasismu, antisemitismu, xenofobii a homofobii, jakož i ochrana dětí, menšin a zranitelných osob; domnívá se, že by se stávající nástroje a opatření na potírání násilí páchaného na ženách měly důrazně provádět a plně využívat; vyzývá proto španělské a následující předsednictví, aby v průběhu svých funkčních období dosáhla pokroku v jednání o evropském příkazu na ochranu obětí násilí, který zajistí stejnou ochranu obětí těchto trestných činů ve všech členských státech;

28.

připomíná, že z hlediska řadového občana je jednou z největších hrozeb v oblasti vnitřní bezpečnosti sociální vyloučení; poukazuje na to, že nezaměstnanost a jiné problémy spojené s příjmy, jako je hluboká zadluženost, jež jsou prohloubeny celosvětovou finanční krizí, zvyšují riziko vyloučení, a že etnické menšiny jsou velmi zranitelné, neboť rovněž čelí nebezpečí, že se stanou oběťmi diskriminace a rasově motivovaných trestných činů;

29.

vyzývá, aby agentura FRA shromáždila a sestavila spolehlivé srovnatelné statistické údaje o všech formách diskriminace, včetně diskriminace národnostních menšin, a aby k těmto různým formám přistupovala rovnocenně, včetně shromáždění srovnatelných údajů o násilí na ženách v EU, a zveřejnila je ve srozumitelné formě; a sdílí stanovisko tří předsednictví Rady (španělského, belgického a maďarského), že by co nejdříve měl být případně proveden přezkum mandátu agentury FRA a že tento přezkum poskytne příležitost k prohloubení spolupráce s Radou Evropy a ke zvážení případného rozšíření mandátu agentury FRA, který jí v současnosti stanoví povinnost prověřovat situaci základních práv v Evropské unii;

30.

znovu potvrzuje svůj názor, že Unie a členské státy musí spojit své síly s cílem plně začlenit zranitelné skupiny, zejména Romy, do společnosti tím, že budou podporovat jejich zařazení do vzdělávacího systému a na trh práce a bojovat proti násilí, jemuž mohou čelit;

31.

zdůrazňuje, že ačkoli tvůrci právních předpisů a politik EU přijali rozsáhlý soubor zákonů týkajících se boje proti vícenásobné diskriminaci, jíž čelí ženy z menšinového prostředí, zejména Romky, nelze v této oblasti vykázat žádný výrazný pokrok; vyzývá proto členské státy, aby přezkoumaly provádění veškerých politik týkajících se vícenásobné diskriminace;

32.

domnívá se, že je nezbytné, aby EU předložila směrnici a evropský akční plán, které se budou týkat násilí na ženách a zaměří se na prevenci násilí, ochranu obětí a trestní stíhání pachatelů; domnívá se, že je nezbytné, aby EU zřídila mechanismy, které zajistí, aby do všech politik, jejichž účelem je prevence obchodování s lidmi a boj proti němu, byl začleněn genderový rozměr obchodování s lidmi a analýza tohoto obchodování;

33.

poukazuje na to, že díky „občanské iniciativě“ zavedené Lisabonskou smlouvou se budou občané přímo podílet na výkonu svrchované moci Unie tím, že budou poprvé přímo zapojeni do iniciace návrhů evropských právních předpisů; důrazně žádá, aby byl tento nový nástroj prováděn takovým způsobem, který bude občany skutečně pobízet k jeho používání, a vyzývá Komisi, aby řádně vzala v potaz veškeré iniciativy splňující právní podmínky;

34.

vítá ustanovení Lisabonské smlouvy o občanské iniciativě a naléhavě vyzývá Komisi, aby při předkládání návrhu týkajícího se praktického postupu provádění tohoto ustanovení řádně zohlednila úlohu Parlamentu a stávající petiční právo;

35.

hodlá předložit návrh na zásadní reformu právního předpisu, který upravuje volby do Evropského parlamentu; opakuje své stanovisko, že k tomu, aby byli evropští občané vybízeni k účasti ve volbách do Evropského parlamentu v místě svého bydliště, by Rada měla při přijímání příslušných opatření stanovit takové podmínky, které usnadňují výkon hlasovacího práva a práva být volen;

36.

vyzývá členské státy k plnému uplatňování práv souvisejících s občanstvím Unie, aby tak občané Unie mohli spolu se svými rodinnými příslušníky využívat právo na volný pohyb, které jim umožňuje cestovat, pracovat, studovat, odejít do důchodu, účastnit se politického a demokratického života a vést rodinný život v kterémkoli členském státě EU bez omezení, při současném zajištění toho, aby byla zachována práva těchto občanů na veškeré sociální výhody bez ohledu na místo pobytu; domnívá se, že členské státy by měly zajistit, aby občané EU mohli bez potíží vykonávat své právo volit v obecních volbách;

37.

vyzývá členské státy, aby, aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy týkající se rodinného práva, zajistily volný pohyb občanů EU a jejich rodin, včetně registrovaných partnerů a sezdaných párů, v souladu s články 2 a 3 směrniceEvropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (7), a aby zabránily veškerým formám diskriminace z jakéhokoli důvodu, včetně sexuální orientace;

38.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prověřily různé možnosti, jak lze občanům EU usnadnit volný pohyb tím, že těm občanům EU, kteří se rozhodnou toto právo uplatnit, pomohou s jejich integrací a zapojením do života společnosti v zemi, kterou si k pobytu zvolí v rámci svého práva na volný pohyb v Evropské unii;

39.

domnívá se, že uplatňování těchto svobod musí být zajištěno i za vnitrostátními hranicemi a že občané EU musí mít možnost plně uplatnit svá specifická práva, a to i za hranicemi Unie; zdůrazňuje proto význam posílení koordinace a spolupráce v oblasti konzulární ochrany;

40.

vyzývá členské státy, aby spravedlivým a jednotným způsobem plnily svou povinnost zajišťovat občanům Unie konzulární a diplomatickou ochranu uplatňováním dohody o minimální míře konzulární pomoci poskytované občanům EU mimo území EU;

41.

vyzývá Radu a Komisi, aby se přednostně zaměřily na zlepšení transparentnosti a přístupu k dokumentům, což je základním předpokladem pro docílení toho, aby byla EU bližší občanům;

42.

vítá skutečnost, že Stockholmský program zmiňuje účast na demokratickém životě Evropské unie; naléhavě žádá Radu, aby do Stockholmského programu začlenila zvláštní kapitolu o vhodných opatřeních, která jsou nutná pro posílení účasti žen ve volebních kampaních a v politickém životě vůbec, a odstranila tak demokratický deficit, který nadále přetrvává v důsledku nedostatečného zastoupení žen v obecních a celostátních volbách a volbách do Evropského parlamentu;

43.

domnívá se, že jakýkoli komplexní přístup k přistěhovalectví musí v prvé řadě zohledňovat faktory, které tyto osoby vedou k opuštění jejich vlasti, a vyžaduje jasné plány rozvoje a investic v zemích původu a tranzitu, jichž lze dosáhnout zejména usnadněním převodů finančních prostředků migrantů do země původu či zavedením obchodních a zemědělských politik, jež podporují hospodářské příležitosti, ale také rozvíjením demokracie, právního státu, lidských práv a základních svobod;

44.

zdůrazňuje, že je zapotřebí neustále vyvíjet dostatečně financované a ambiciózní programy ochrany na regionální úrovni v úzké spolupráci s Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky (UNHCR) a zainteresovanými třetími zeměmi;

45.

naléhavě vyzývá k tomu, aby integrační, přistěhovalecká a azylová politika Společenství byla založena na plném dodržování základních práv a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aby se tak zajistila účinná ochrana lidských práv státních příslušníků třetích zemí a plné dodržování zásady nenavracení; poukazuje na to, že přistěhovalecká a azylová politika by měla také řešit potřeby nejzranitelnějších skupin, jako jsou uprchlíci a žadatelé o azyl, zejména nezletilí a nezletilí bez doprovodu; vyzývá k vytvoření jednotného a komplexního právního rámce, který by usnadňoval legální migraci;

46.

naléhavě vyzývá k vypracování důraznější přistěhovalecké politiky, která bude úzce propojena s ostatními politikami Společenství, zejména s politikou zaměstnanosti, s cílem ustanovit legální přistěhovalectví jako alternativu k nedovolenému přistěhovalectví a maximalizovat kladný dopad na členské státy i na blaho samotných přistěhovalců;

47.

trvá na potřebě sjednotit celkový přístup EU k migraci způsobem, který by nabídl nové možnosti zapojení se do politického dialogu a spolupráce se třetími zeměmi, s cílem lépe využít migračních toků, předcházet humanitárním tragédiím.

48.

zdůrazňuje, že je nutné úzce propojit migrační a rozvojovou politiku a zintenzívnit dialog se zeměmi původu a tranzitu s cílem zabránit zejména nedovolenému přistěhovalectví; v této souvislosti zdůrazňuje, že účinným společným bojem proti nedovolenému přistěhovalectví se členským státům otevírají lepší předpoklady pro úpravu legálního přistěhovalectví;

49.

vyzývá k dalšímu vývoji společného evropského azylového systému s cílem vybudovat „Evropu azylu“, jak je uvedeno v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu; domnívá se, že společný postup by měl zajistit větší soudržnost a kvalitu rozhodovacích procesů týkajících se azylu napříč členskými státy, a zacelit tak v Evropě mezeru v oblasti ochrany;

50.

naléhavě vyzývá Radu a členské státy, aby se řídily právní definicí uprchlíka zakotvenou v Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků;

51.

domnívá se, že ačkoli solidarita musí zůstat základem společné přistěhovalecké a azylové politiky, její součástí musí být také solidarita s členskými státy, které dodržují své mezinárodní závazky v oblasti ochrany uprchlíků a žadatelů o azyl, a proto je třeba zajistit, aby žádný členský stát v tomto ohledu neselhal;

52.

připomíná, že azyl je právo, které má být zaručeno všem lidem utíkajícím před konflikty a násilím; odsuzuje navracení a hromadné vyhošťování do zemí, v nichž nejsou lidská práva dodržována nebo které nepodepsaly Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951;

53.

vybízí k projednání již předložených i plánovaných legislativních návrhů o evropských nástrojích azylové politiky s cílem dosáhnout vyšších norem a řešit mezery ve stávajícím právním rámci;

54.

mimoto vybízí k solidaritě mezi členskými státy na jedné straně a žadateli o azyl a ostatními uprchlíky na straně druhé;

55.

vyzývá členské státy, aby prokázaly svůj pevný závazek a aktivně se zapojily do mechanismů solidarity, jakým je například pilotní projekt pro vnitřní přemístění osob požívajících mezinárodní ochrany, který navrhla Komise, i do dalších iniciativ vedoucím ke skutečně dlouhodobé solidaritě mezi členskými státy, a aby podporovaly regionální programy ochrany; v této souvislosti zastává názor, že by měl být zaveden transparentní systém posuzování příslušných přijímacích kapacit členských států a vyjasněna úloha, kterou v tomto směru zastává evropský podpůrný úřadu; na tomto základě vyzývá k otevřené diskusi o různých možnostech, pokud jde o vymezení povinného mechanismu účinné solidarity, především prostřednictvím vnitřního přesídlení;

56.

v tomto ohledu vyzývá k rychlé formalizaci zásady solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti, jak je uvedeno v článku 80 Smlouvy o fungování EU, což by mělo zahrnovat systém „povinné a neodvolatelné solidarity“ společně s výraznější spoluprací se třetími zeměmi, a to zejména sousedními zeměmi, s cílem napomoci při vytváření jejich systémů azylu a ochrany způsobem, který respektuje základní práva a mezinárodní normy ochrany, vytváří realistická očekávání a neohrožuje přístup k ochraně v rámci Evropské unie, ani se jej nesnaží nahradit;

57.

domnívá se, že vůči zemím původu a tranzitu je zapotřebí přístupu partnerství, aby se zajistilo, že budou hrát aktivní úlohu při napomáhání řízení migračních proudů, prevenci nelegálního přistěhovalectví informováním potenciálních migrantů o možných rizicích a vytváření účinných informačních kampaní o možnostech legálního vstupu do členských států EU nebo práce v těchto státech;

58.

zdůrazňuje, že veškeré dohody se zeměmi původu a tranzitu, jako je Turecko a Libye, by měly zahrnovat kapitoly o spolupráci v oblasti přistěhovalectví, řádně zohledňovat situaci v členských státech, jež jsou nejvíce vystaveny migračním proudům, a klást důraz na boj proti nelegálnímu přistěhovalectví a obchodu s lidmi usnadněním práce agentury FRONTEX;

59.

vyzývá k další spolupráci při posilování opatření na zajištění účinného a rychlého navracení nelegálních migrantů, kteří nepotřebují ochranu, při upřednostnění dobrovolných návratů;

60.

žádá přijetí opatření, která by se zabývala překážkami při vykonávání práva na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí, kteří legálně pobývají v členských státech;

61.

zdůrazňuje, že je důležité poskytnout migrantům přístup ke spravedlnosti, bydlení, vzdělání a lékařské péči, mimo jiné v souladu s Mezinárodní úmluvou o ochraně práv migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků;

62.

vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na účinný boj proti zneužívání azylových řízení;

63.

upozorňuje na to, že by se měla podporovat „cirkulační migrace“, ale připomíná, že tento přístup nesmí znamenat mzdový a sociální dumping a nesmí ignorovat nezbytnost integračních opatření;

64.

vyzývá k přijetí souhrnného návrhu stanovujícího obecné cíle a strukturu strategie EU pro integrovanou správu hranic s cílem skutečně zavést společnou politiku v oblasti azylu, přistěhovalectví a kontroly vnějších hranic v souladu s čl. 67 odst. 2 Smlouvy o fungování EU;

65.

žádá strategický přístup v oblasti vízové politiky za účelem zachování soudržnosti činností, vnitřních pravidel a vnějších závazků, včetně zaručení rovného zacházení, pokud jde o členské státy, ze strany třetích zemí;

66.

vyzývá Komisi, aby učinila příslušné závěry z provádění vízových dohod adohod o zpětném přebírání a z již existujících dvoustranných dohod o malém pohraničním styku mezi Evropskou unií a jejími východními sousedy, a dále z procesu uvolňování vízového režimu na západním Balkáně, s cílem vytvořit soubor jasných kritérií a ukazatelů na základě posouzení jednotlivých případů, aby bylo možné vyhodnotit a zlepšit stávající dohody o usnadnění udělování víz a pracovat na vytvoření oblasti bezvízového cestování, s cílem zvýšit vzájemné kontakty mezi lidmi;

67.

naléhavě vyzývá Komisi, aby s cílem účinněji vykonávat zásadu vízové vzájemnosti se třetími zeměmi a zajistit tak v tomto ohledu rovné zacházení se všemi občany EU aktualizovala svou strategii tím, že použije všechny nástroje, které má k dispozici, jako jsou sankce, a zahrnula toto téma do svých jednání s příslušnými třetími zeměmi;

68.

domnívá se, že Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX) musí jako zásadní nástroj globální strategie EU v oblasti přistěhovalectví plně respektovat lidská práva migrantů; žádá větší parlamentní kontrolu její činnosti a podporuje přezkum jejího mandátu – včetně stanovení jasného rámce pro návratové operace, který bude splňovat mezinárodní normy pro lidská práva, a zřízení specializovaných a regionálních úřadů, – aby se posílila úloha této agentury;

69.

připomíná, že pro agenturu FRONTEX je zcela nezbytné, aby pro koordinaci jednotlivých společných operací i pro své stálé mise mohla počítat s prostředky poskytovanými členskými státy;

70.

vyzývá všechny dotčené členské státy, aby vyřešily potenciální praktické nebo právní problémy spojené s využíváním zdrojů členských států, které se účastní společných operací;

71.

připomíná, že je zcela nezbytné, aby systémy SIS II a VIS mohly zahájit svou činnost co nejdříve; domnívá se, že systém SIS II přinese značné zlepšení a nové funkce, jako je začlenění biometrických údajů a vzájemné propojení poplašných hlášení, což přispěje k lepší kontrole vnějších hranic a ke zvýšení bezpečnosti;

72.

trvá na tom, že by neměly být zaváděny nové nástroje správy hranic nebo rozsáhlé systémy ukládání údajů, dokud jsou stávající nástroje plně funkční, bezpečné a spolehlivé, a vyzývá k podrobnému vyhodnocení nezbytnosti a proporcionality nových nástrojů týkajících se takových záležitostí, jako je systém vstupu / výstupu, program registrovaných cestujících, jmenná evidence cestujících a systém předběžného cestovního povolení;

73.

zdůrazňuje význam Lisabonské smlouvy, která dává Listině základních práv právní závaznost, přičemž článek 24 uvedené listiny konkrétně upravuje práva dítěte a stanoví mj., že „[při] všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte“;

74.

domnívá se, že je nezbytné, aby všechna opatření EU v této oblasti respektovala a propagovala práva dětí tak, jak je stanoveno v Úmluvě OSN o právech dítěte a zakotveno v Listině základních práv Evropské unie, a vyzývá k posílení činnosti EU v oblasti ochrany dětí v rámci PSBP;

75.

vyzývá členské státy, aby dodržovaly a uplatňovaly práva dítěte zakotvená v Úmluvě OSN o právech dítěte;

76.

naléhavě vyzývá EU, aby důrazněji postihovala veškeré protiprávní jednání proti dětem, jako je násilí, diskriminace, sociální vyloučení a rasismus, dětská práce, prostituce a obchod s dětmi, a aby podporovala koordinované úsilí o jejich ochranu a prosazování jejich práv; při tomto úsilí by měla vycházet z Úmluvy OSN o právech dítěte, jež by měla sloužit jako základ pro činnost EU a podklad pro změnu stávajících právních předpisů;

77.

domnívá se, že je třeba naléhavě řešit otázku ochrany dětí bez doprovodu a dětí odloučených od rodiny, a to vzhledem ke specifickým rizikům, jimž jsou vystaveny;

78.

zdůrazňuje, že je důležité, aby byla v souvislosti s přistěhovaleckou politikou zohledňována práva dítěte a aby byla věnována zvláštní pozornost dětem v obzvláště citlivé situaci; domnívá se, že v této oblasti musí být vypracována ambiciózní evropská strategie;

79.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že v rámci politiky EU v oblasti azylu, migrace a obchodování s lidmi bude s dětmi migrantů zacházeno v prvé řadě jako s dětmi, a aby zajistily, že budou využívat svých práv vyplývajících z postavení dítěte bez jakékoli diskriminace, zejména práva na sloučení rodiny; trvá proto na tom, že veškeré akční plány EU pro mladistvé původem ze třetí země bez doprovodu dospělých musí zajistit, aby:

80.

žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost mladistvým, ať už jsou v doprovodu dospělých či nikoli, s cílem zajistit, aby nebyli drženi v žádném vazebním zařízení;

81.

poukazuje na to, že děti původem ze třetích zemí mohou být, pokud jde o vykořisťující práci, obzvláště zranitelné, zejména v zemích, v nichž se jim v důsledku jejich mimoevidenčního postavení nedostává odpovídající pomoci a ochrany; trvá na tom, že politiky EU v oblasti práce, azylu, migrace a obchodování s lidmi musí tento problém uznat a vyřešit;

82.

bere na vědomí rostoucí význam internetu a pozoruje, že globální a otevřený charakter internetu vyžaduje globální normy pro ochranu údajů, bezpečnost a svobodu projevu; vyzývá Radu a Komisi, aby vyvinuly úsilí o zřízení globální platformy pro vypracování takovýchto norem; považuje za mimořádně důležité, aby případy, kdy lze od soukromé společnosti působící na internetu vyžadovat poskytnutí informací vládním orgánům, byly přísně omezeny, definovány a regulovány, a aby se zajistilo, že se na využití těchto údajů ze strany vládních orgánů budou vztahovat nejpřísnější normy na ochranu údajů;

83.

naléhavě žádá záruky, že oblast základních práv v rámci ochrany údajů a právo na soukromí budou dodržovány ve všech politikách Unie;

84.

zdůrazňuje, že je třeba upravit ochranu osobních údajů a soukromí s ohledem na rozvoj technologií a vznik rozsáhlých informačních systémů;

85.

domnívá se, že je naprosto nezbytné klást důraz na ochranu soukromí již v počáteční fázi vypracovávání jakýchkoli opatření, která by mohla vést k ohrožení bezpečnosti osobních údajů týkajících se jednotlivců a k ohrožení důvěry veřejnosti v subjekty, které informacemi o ní disponují;

86.

připomíná, že zásada dostupnosti může vést k výměně osobních údajů, jež nebyly získány zákonnou cestou v souladu s právními předpisy, a že je tuto skutečnost třeba stanovit ve společných pravidlech; vyjadřuje své námitky vůči tomu, aby se umožňovaly operační činnosti, jež nezahrnují evropské standardy pro tajné vyšetřování, sledování občanů atd. a společné normy v této oblasti;

87.

domnívá se, že dříve, než se v této oblasti připraví nějaká akce EU, je třeba stanovit jasná kritéria pro vyhodnocení proporcionality a nezbytnosti omezení základních práv; dále se domnívá, že před přijetím rozhodnutí by se vždy měla provést důkladná analýza dopadů příslušného návrhu;

88.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že se stále více rozšiřuje profilování, jež se zakládá na technikách automatizovaného vyhledávání údajů a shromažďování obecných údajů o nevinných občanech pro preventivní a policejní účely; připomíná, že je důležité, aby opatření k vynucování práva vycházela z dodržování lidských práv, a to od zásady presumpce neviny až po právo na soukromí a ochranu údajů;

89.

vítá návrh mezinárodních norem v oblasti ochrany údajů; zdůrazňuje, že dohody o ochraně údajů se třetími zeměmi by se měly uzavírat zcela transparentně, v rámci demokratické kontroly Parlamentu, a že minimální podmínkou pro uskutečnění výměny údajů je, aby v dané třetí zemi existovaly normy v oblasti ochrany údajů na evropské úrovni;

90.

vítá návrh komplexního režimu ochrany údajů v EU a se třetími zeměmi; vyzývá k důkladnému zhodnocení veškerých relevantních právních předpisů v oblasti ochrany soukromí a údajů (týkajících se boje proti terorismu, policejní a soudní spolupráce, přistěhovalectví, transatlantických dohod atd.);

91.

vítá skutečnost, že Stockholmský program klade v souvislosti s účinnou ochranou osobních údajů a soukromí zvláštní důraz na význam technologií;

92.

naléhavě žádá Evropskou unii, aby prokázala své odhodlání zohledňovat ve všech svých politikách zvláštní potřeby zranitelných osob;

93.

zdůrazňuje potřebu jasnějších a přísnějších omezení, pokud jde o výměnu informací mezi členskými státy a používání společných rejstříků EU; domnívá se, že vytváření rozsáhlých rejstříků na úrovni EU by jinak mohlo vést k tomu, že bude ohrožena ochrana soukromí a rejstříky se stanou neefektivními, přičemž se bude zároveň zvyšovat nebezpečí úniků informací a nebezpečí korupce;

94.

vyzývá členské státy k posílení vzájemné důvěry a důvěry v oboustrannou schopnost zvýšit bezpečnost; domnívá se, že vzájemná důvěra také závisí na účinném a přísném průběžném hodnocení efektivity a výsledků činností rozličných členských států;

95.

domnívá se, že priority v oblasti občanského práva musí především plnit potřeby vyjádřené jednotlivými občany a podniky a zároveň musí probíhat neustálé zjednodušování soudního aparátu a musí být vytvářeny jednodušší, jasnější a přístupnější postupy, aby bylo zaručeno řádné uplatňování základních práv a ochrany spotřebitele; za tímto účelem, oceňujíc přitom rozhodnutí Komise předložit návrh v oblasti závětí a dědictví a Zelenou knihu o majetkových vztazích mezi manželi v souvislosti s odlukou a rozvodem, vyzývá za tímto účelem k:

96.

trvá na tom, že zrušení doložky vykonatelnosti v kontextu nařízení Brusel I (9) by se nemělo uspěchat a mělo by být provázeno přiměřenými ochrannými opatřeními;

97.

se zájmem by přezkoumal návrhy směřující k vytvoření dobrovolného „28. režimu“ pro občanskoprávní otázky s přeshraničním rozměrem v oblastech týkajících se rodinného práva, práv osob a majetku;

98.

zdůrazňuje, že je i nadále třeba podporovat mezinárodní zapojení EU v právní oblasti prostřednictvím globálních řešení a mnohostranných nástrojů; je přesvědčen, že zvláště důležitá je úzká spolupráce s mezinárodními organizacemi, jako je Haagská konference o mezinárodním právu soukromém a Rada Evropy; dále se domnívá, že by EU měla podněcovat a podporovat přistoupení třetích zemí k mezinárodním právním dohodám, zejména jedná-li se o země sousedící s EU, a že je to zvláště důležité zejména v oblasti rodinného práva a ochrany dětí;

99.

vyzývá Komisi, aby urychlila svou práci na evropském smluvním právu na základě odborného návrhu společného referenčního rámce a jiných odborných prací v oblasti evropského smluvního práva a aby plně zapojila Parlament do otevřeného a demokratického procesu, který musí vést k přijetí společného referenčního rámce politického charakteru; zdůrazňuje, že takový společný referenční rámec by měl vyústit v dobrovolný a přímo použitelný nástroj, který smluvním stranám – mimo jiné podnikům a spotřebitelům – umožní svobodně si zvolit evropské smluvní právo jako právo použitelné pro jejich transakci;

100.

opakuje, že návrh společného referenčního rámce by měla Komise spolu s jinými vědeckými pracemi zpřístupnit v co největším počtu příslušných jazyků, aby byla zajištěna jejich dostupnost všem zúčastněným stranám, a že by tento rámec měly zákonodárné orgány na evropské i vnitrostátní úrovni již nyní používat jako nezávazný právní nástroj; trvá na tom, aby se relevantní ustanovení návrhu společného referenčního rámce již dnes systematicky a detailně zohledňovala ve všech připravovaných návrzích Komise a v hodnoceních dopadu týkajících se smluvního práva;

101.

vybízí Komisi k realizaci jejího nového záměru, aby byly standardní smlouvy pro dobrovolné použití v konkrétních odvětvích navrhovány na základě společného referenčního rámce;

102.

zdůrazňuje, že je nutné, aby evropské právní předpisy týkající se soudní spolupráce byly co nejkvalitnější a vycházely z řádně provedených hodnocení dopadu, a poskytly tak občanům a podnikům účinné nástroje; vyjadřuje politování nad skutečností, že v minulosti nebyla v této oblasti prováděna řádná hodnocení dopadu; bere na vědomí nedávné zlepšení a zavazuje se k tomu, že hodnocení dopadu vypracované Komisí podrobí v nejbližší době kritickému rozboru;

103.

je pevně přesvědčen, že by za účelem zaručení minimální úrovně nezávislé kontroly návrhů na hodnocení dopadů měl být vytvořen nezávislý panel odborníků, který by namátkovými kontrolami monitoroval kvalitu stanovisek předkládaných Výborem pro posouzení dopadu a že by se měli na provádění hodnocení podílet také zástupci zúčastněných stran;

104.

domnívá se, že klíčem k většímu sblížení postupů nejen v občanskoprávních, ale také v trestněprávních řízeních v různých členských státech je právní spolupráce; domnívá se proto, že sbližování procesních práv občanů mezi členskými státy by mělo být podporováno rovnou měrou v občanskoprávních i trestněprávních řízeních;

105.

vyzývá k vytvoření evropské soudní kultury, která bude zahrnovat všechny aspekty práva; v této souvislosti zdůrazňuje, že:

106.

vyzývá proto Komisi, aby podporovala vytvoření jednotného systému přidělování bodů/kreditů za odborné vzdělávání soudců a právníků, který by vypracovaly univerzity, jiné specializované instituce vysokoškolského vzdělávání a kompetentní profesní organizace; vyzývá Komisi, aby napříč Unií vybudovala síť subjektů poskytujících právní vzdělání, které budou mít oprávnění pořádat průběžně základní výukové kurzy vnitrostátního, srovnávacího a evropského práva pro právníky a soudce;

107.

v zájmu zlepšení přístupu k justici pro občany a podniky vyzývá k většímu úsilí v oblasti podpory a rozvoje e-justice na úrovni Společenství a domnívá se, že:

108.

domnívá se, že by portál e-justice měl zjednodušit přístup občanů k právní pomoci, zkrátit soudní řízení a zvýšit jejich efektivitu; vyzývá proto k tomu, aby součástí budoucího mnohojazyčného portálu e-justice byl přístup k právním databázím, elektronickým opravným prostředkům soudní i mimosoudní povahy, inteligentním systémům, které mají občanům pomáhat při hledání řešení právních problémů, a ke komplexním rejstříkům, adresářům právníků i jednoduchým informativním brožurám o právních systémech jednotlivých členských států;

109.

domnívá se, že by portál měl být rovněž navržen tak, aby jej mohli jako nástroj využívat soudci, soudní úředníci, úředníci ministerstev spravedlnosti členských států a právníci, kteří by všichni měli oprávnění k bezpečnému přístupu k příslušným částem portálu; vyzývá k tomu, aby tato část portálu umožňovala bezpečnou komunikaci, videokonference, vzájemnou výměnu dokumentace mezi jednotlivými soudy i mezi soudy a stranami řízení (dematerializace řízení) a ověřování elektronických podpisů, zajišťovala náležité ověřovací systémy a poskytovala prostředky k výměně informací;

110.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny budoucí občanskoprávní předpisy budou vytvořeny v takové podobě, že u nich bude možné využívat žádosti podávané přes internet, v nichž bude nutné doplnit pouze minimální množství textu; vyzývá k opatřením, která by v potřebných případech zajistila pomoc přes internet ve všech úředních jazycích a dostupnost elektronických překladatelských služeb poskytovaných po internetu; ze stejného důvodu by měla být přijata opatření, která by v případě, kdy je nutné zajistit předávání dokumentů, zabezpečila, že dokumenty mohou být předány a komunikace může proběhnout prostřednictvím elektronické pošty a podpis lze provést elektronicky, a v případě, kdy je třeba získat ústní svědectví, by mělo být podporováno použití videokonference; dále se domnívá, že by všechny budoucí návrhy měly obsahovat odůvodněné prohlášení Komise o tom, že byl proveden audit z hlediska vhodnosti pro e-justici;

111.

vyzývá k tomu, aby byly v systému ECRIS uváděny na předním místě záznamy o násilí páchaném na základě pohlaví;

112.

vyzývá k vytvoření prostoru trestního soudnictví EU založeného na dodržování základních práv, zásadě vzájemného uznávání a nutnosti zachovat soudržnost vnitrostátních systémů trestního práva, který se bude budovat prostřednictvím:

113.

zdůrazňuje, že činnost v oblasti nelegálního přistěhovalectví musí brát v potaz úsilí o boj proti obchodování s lidmi a nesmí v žádném případě připustit penalizování zvláště zranitelných obětí zločinu, zejména žen a dětí, či ohrožování jejich práv;

114.

zdůrazňuje, že každá čtvrtá žena v Evropě byla nebo je obětí násilí páchaného mužem; vyzývá proto Komisi ke konsolidaci právního základu v současném systému EU, aby byly všechny formy násilí na ženách řešeny na základě široké definice násilí na ženách vycházející ze skutečnosti, že se jedná o násilí páchané na základě pohlaví; žádá, aby EU na základě tohoto právního základu předložila směrnici a evropský akční plán týkající se násilí na ženách za účelem prevence násilí, ochrany obětí a trestního stíhání pachatelů; vyzývá členské státy, aby náležitě zohlednily zvláštní situaci přistěhovalkyň, zejména mladých dívek, které jsou v EU již dobře integrovány (často mají dvojí občanství) a které se z náboženských, kulturních nebo tradičních důvodů stávají oběťmi únosů, nezákonného omezování svobody pohybu, fyzického násilí a psychického týrání ze strany rodičů či partnera, a aby zajistily přijetí opatření zaručujících účinný přístup k mechanismům pomoci a ochrany;

115.

trvá na tom, že otázka pohlaví musí být zohledňována ve všech fázích přípravy politiky zaměřené proti obchodování s lidmi;

116.

odsuzuje skutečnost, že neexistuje komplexní rámcový plán, jenž by stanovoval obecné cíle a celkovou strukturu strategie bezpečnosti a správy hranic EU, a že nejsou k dispozici podrobné informace o tom, jak mají společně fungovat všechny související programy a režimy (ať již existují, připravují senebo jsou součástí vypracovávané politiky) a jak lze propojení mezi nimi optimalizovat; domnívá se, že by Komise při zvažování struktury strategie bezpečnosti a správy hranic EU měla úplně nejdříve provést analýzu efektivnosti stávajících právních předpisů, aby mezi nimi dosáhla optimální součinnosti;

117.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že budoucí činnosti EU v této oblasti budou plně respektovat klíčový význam základních práv a svobod a dosáhnou správné rovnováhy mezi bezpečností a svobodou a že tento cíl bude řádně sledován a racionalizován, je pevně přesvědčen o nadřazeném významu právního státu, účinného soudního přezkumu a odpovědnosti;

118.

v rámci nového institucionálního rámce vytvořeného Lisabonskou smlouvou je odhodlán pracovat s Komisí a Radou na tom, aby byla při vytváření právního rámce EU v trestních věcech podporována svoboda občanů EU; dokonce se domnívá, že by nutnost ochránit občany před terorismem a organizovaným zločinem měla být podpořena efektivními legislativními a operačními nástroji, které zohlední globální rozměr těchto jevů, a začleněna do jasného legislativního rámce, jenž občanům EU umožní plné uplatňování jejich práv, včetně práva bránit se proti nepřiměřeným nebo nejasným pravidlům či proti nevhodnému uplatňování pravidel;

119.

domnívá se, že by členské státy měly prověřit, do jaké míry lze vytvoření právního rámce EU v trestních věcech dosáhnout;

120.

vyzývá EU, aby uznala důstojnost, odvahu a utrpení nepřímých obětí terorismu, a zdůrazňuje, že by ochraně a podpoře práv obětí terorismu a následnému poskytnutí finanční náhrady těmto obětem měla být věnována prvořadá pozornost; je si vědom mimořádné zranitelnosti žen jakožto nepřímých obětí terorismu;

121.

vyzývá k přijetí komplexního právního rámce, jenž obětem poskytne odpovídající ochranu a odškodnění, a to přijetím návrhu rámcového rozhodnutí, kterým se změní stávající nástroje na ochranu obětí; domnívá se, že je zásadně důležité vytvořit společný přístup, jenž se bude vyznačovat jednotnou a posílenou reakcí na potřeby a práva všech obětí a jenž obětem zajistí, že s nimi bude zacházeno jako s oběťmi, nikoli jako se zločinci;

122.

vítá skutečnost, že švédské předsednictví přikládá prvořadý význam podpoře obětí trestné činnosti, včetně žen, které byly vystaveny násilí a sexuálnímu obtěžování; naléhavě žádá Radu, aby do Stockholmského programu zařadila komplexní evropskou strategii k vymýcení násilí páchaného na ženách, která by zahrnovala preventivní opatření (například zvyšování informovanosti o násilí, které na ženách páchají muži), politiky na ochranu obětí, včetně zvláštního oddílu věnovaného právům obětí trestné činnosti, opatření zlepšující pomoc poskytovanou obětem trestné činnosti, zejména mladým dívkám, na nichž jsou závažné trestné činy páchány stále častěji, a konkrétní opatření ke stíhání pachatelů; vyzývá španělské předsednictví, aby během svého funkčního období provedlo v plném rozsahu akční plán uvedený ve Stockholmském programu a každý měsíc informovalo Parlament o dosaženém pokroku;

123.

považuje cíl bezpečné Evropy za legitimní a souhlasí s tím, že je důležité, aby se neustále rozvíjela a posilovala společná politika EU v oblasti boje proti terorismu, organizovanému zločinu, nedovolenému přistěhovalectví, obchodování s lidmi a sexuálnímu vykořisťování;

124.

vyzývá k vytvoření komplexní celoevropské strategie pro boj s organizovanou trestnou činností, jež by spojila úsilí a zdroje, které jsou k dispozici na úrovni jednotlivých členských států, evropských orgánů, specializovaných agentur EU a sítí pro výměnu informací; v tomto okamžiku zdůrazňuje, že organizovaná hospodářská trestná činnost, jako je pašování tabáku, vede ke ztrátám v příjmech, které zhoršují již tak závažnou situaci, v níž se v mnoha členských státech EU nacházejí veřejné finance, a vyzývá k neprodlenému přijetí efektivních preventivních opatření;

125.

domnívá se, že další postup proti organizované trestné činnosti a terorismu by měl být zaměřen spíše na ochranu základních práv a jeho součástí by měla být přiměřená ochrana svědků, pobídky pro ty, kteří spolupracují na rozkrývání teroristických sítí, a prevenční a integrační politiky zaměřené zejména na osoby patřící do vysoce rizikových kategorií, při upřednostnění etických preventivních opatření na ekonomické a sociální úrovni a kompenzace a odškodnění obětí terorismu, a to za všech okolností;

126.

domnívá se, že je zvláště důležité, aby EU vynaložila velké úsilí na boj proti obchodování s lidmi, které je rostoucím problémem, že je proti nezákonnému obchodování třeba bojovat vně i uvnitř hranic EU a že je nutné, aby u všech návrhů opatření byla provedena analýza z hlediska pohlaví; dále se domnívá, že EU a členské státy by se zejména měly zabývat poptávkou po službách obětí obchodování s lidmi, a to zavedením sankcí, vzdělávacích opatření i zahájením informačních kampaní na zvýšení povědomí; je toho názoru, že jelikož má obchodování s lidmi za sexuálními účely jednoznačně největší podíl na tomto typu trestné činnosti (podle údajů OSN se jedná o 79 %), musí být vyjasněna a rozpoznána souvislost mezi poptávkou po nákupu těchto služeb a touto trestnou činností; dále se domnívá, že bude-li poptávka po nákupu sexuálních služeb pod kontrolou, dojde i k omezení obchodování s lidmi;

127.

vyzývá k podpoře transparentnosti a integrity a k důraznějšímu boji proti korupci na základě plánu založeného na stanovených cílech a pravidelného vyhodnocování protikorupčních opatření přijatých členskými státy, zejména uplatňování nástrojů, které vytvořila sama EU, se zvláštním přihlédnutím k přeshraniční korupci; dále vyzývá k rozvoji komplexní protikorupční politiky a k pravidelnému přezkumu jejího uplatňování;

128.

vyzývá k aktivní podpoře kontroly korupce a bezúhonnosti ze strany občanské společnosti i k zapojování občanů do boje proti korupci, a to nikoli pouze prostřednictvím otevření politických konzultací veřejnosti a vytvořením přímých komunikačních kanálů, ale rovněž vyčleněním zdrojů a programů na tyto účely, aby mohli občané snadno využívat prostoru, který jim byl poskytnut;

129.

upozorňuje na množící se případy krádeže totožnosti a naléhavě vyzývá k vytvoření komplexní strategie EU pro boj s počítačovou kriminalitou, na němž se budou podílet poskytovatelé internetu a organizace uživatelů, i k vytvoření kanceláře EU, která by poskytovala pomoc obětem krádeže totožnosti a jejího podvodného využívání;

130.

vyzývá k vyjasnění pravidel týkajících se soudní příslušnosti a právního rámce vztahujícího se na kyberprostor, aby bylo usnadněno přeshraniční vyšetřování a poskytnuta podpora dohodám o spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení a operátory, zejména za účelem boje proti dětské pornografii na internetu;

131.

vyzývá k vytvoření efektivnějších politik více zaměřených na dosažení výsledků, jež by dále prohlubovaly policejní a soudní spolupráci v trestních věcech, a to systematičtějším zapojováním Europolu a Eurojustu do vyšetřování, zejména v případech organizované trestné činnosti, podvodu, korupce a dalších závažných trestných činů, které závažným způsobem ohrožují bezpečnost občanů a finanční zájmy EU;

132.

vyzývá ke každoročnímu zveřejňování komplexní zprávy o trestné činnosti v EU, která bude souhrnem zpráv týkajících se konkrétních oblastí, k nimž patří posouzení hrozby organizované trestné činnosti a výroční zpráva agentury Eurojust, a zdůrazňuje, že k předcházení a boji proti terorismu a přeshraničním trestným činům, jako je obchodování s lidmi a počítačová kriminalita, je třeba zaujmout interdisciplinární přístup a připravit komplexní strategii;

133.

vyzývá Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly při výměně osvědčených postupů a zkušeností získaných v oblasti politik zaměřených na boj proti radikalizaci; v tomto ohledu se domnívá, že ke sdílení osvědčených postupů v boji proti radikalizaci a polarizaci by mělo docházet zejména na úrovni místních a regionálních orgánů, a žádá proto, aby byly zapojeny do tvorby protiteroristických strategií;

134.

vyzývá k podpoře policejní spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím podpory vzájemného poznávání a důvěry, společné odborné přípravy a vytvoření společných týmů policejní spolupráce a programu studentských výměn realizovaného ve spolupráci s Evropskou policejní akademií;

135.

vyzývá Komisi a Evropskou radu, aby co nejdříve napravily právní situaci, která vznikla v důsledku rozhodnutí přijatých Soudním dvorem ve věcech týkajících se vytváření černých listin, zejména ve věci Kadi  (12), a aby při uskutečňování této nápravy plně zohledňovaly základní práva všech zúčastněných, včetně práva na řádný proces a nápravu;

136.

vyzývá k posílení systému ECRIS, aby bylo možné zabránit opakovanému páchání trestné činnosti v různých členských státech, zejména v souvislosti s trestnými činy páchanými na dětech;

137.

vyzývá zejména Komisi, aby zahájila úvodní diskuse a konzultace se zainteresovanými zúčastněnými stranami, včetně občanské společnosti, o všech aspektech souvisejících s vytvořením úřadu evropského veřejného žalobce pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie, jak stanoví článek 86 Smlouvy o fungování EU;

138.

zdůrazňuje, že je třeba vytvořit komplexní evropskou bezpečnostní strategii, jež bude založena na bezpečnostních plánech členských států, hlouběji zakotvené zásadě solidarity a na objektivním hodnocení přínosu agentur a sítí EU a také výměn informací, ke kterým v rámci EU dochází; má v úmyslu spolu s národními parlamenty pozorně sledovat všechny činnosti vykonávané Radou v rámci operativní spolupráce týkající se vnitřní bezpečnosti EU;

139.

naléhavě žádá Radu a Komisi, aby vypracovaly bezpečnostní strategie, které budou zaměřeny na vnitřní i vnější aspekty mezinárodního organizovaného zločinu a terorismu; trvá na tom, aby EU přijala jednotnější postoj k evropské bezpečnostní a obranné politice a k otázkám spravedlnosti a vnitřních věcí;

140.

vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby posoudily a přezkoumaly stávající mezinárodní, evropské a vnitrostátní právní předpisy a politiky týkající se drog a aby podporovaly politiky zaměřené na zmírňování poškození zdraví, prevence a zotavení, zejména s ohledem na konference, které jsou o těchto otázkách pořádány na úrovni OSN;

141.

přisuzuje velký význam posílení agentur Eurojust a Europol a je odhodlán plně se spolu s národními parlamenty účastnit definování, hodnocení a kontroly jejich činnosti, především s cílem zjistit, zda by bylo možné pokročit v úsilí o vytvoření úřadu evropského veřejného žalobce;

142.

konstatuje, že by se mělo pokračovat v boji proti finanční a hospodářské trestné činnosti a tento boj by měl být intenzivnější; konstatuje, že v této souvislosti je zvláště důležité chránit euro jako symbol Unie; konstatuje, že boj proti padělání, jakož i upevnění a posílení programu Pericles by mělo být jedním z hlavních cílů EU;

143.

vyzývá k přezkumu rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (13) i nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (14) a článku 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (15);

144.

vyzývá k užší a hlubší spolupráci mezi vnitrostátními správními orgány, evropskými agenturami a společnými operačními skupinami prostřednictvím specializovaných sítí (jako je schengenský informační systém II (SIS II), vízový informační systém (VIS), celní informační systém, Eurodac - systém pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy - a soudní sítě) a ke specifické spolupráci mezi zpravodajskými a policejními službami na vnitrostátní i evropské úrovni v boji proti terorismu a organizované trestné činnosti; domnívá se, že by v Evropě měla být zaručena účinnější policejní spolupráce mezi všemi třetími zeměmi a členskými státy Evropské unie, kterou by měla doprovázet náležitá ochranná opatření zajišťující přiměřenou úroveň ochrany osobních údajů;

145.

vyjadřuje politování nad skutečností, že nebylo dosaženo dostatečného pokroku při provádění modernizovaného systému SIS II a nového systému VIS, a naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby na své úrovni zajistily posílení všech přípravných prací tak, aby se zabránilo dalšímu zpoždění;

146.

zdůrazňuje, že pro velké evropské IT systémy, jako je SIS II, VIS a Eurodac, je nezbytné vybudovat efektivní, dlouhodobě udržitelnou a spolehlivou správu, která zajistí, aby všechna ustanovení vztahující se na tyto systémy, pokud jde o jejich účel, přístupová práva, bezpečnostní opatření či opatření na ochranu údajů, byla uplatňována v plném rozsahu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU měla komplexní a jednotná pravidla upravující ochranu osobních údajů;

147.

připomíná, že v některých oblastech bylo pro vytváření PSBP velmi prospěšné zřizování agentur – například Evropské agentury pro základní práva, Eurojustu, Europolu, agentury FRONTEX a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu; domnívá se, že vzhledem k tomu, že schengenský prostor je jádrem PSBP, je zcela zásadní a nezbytné, aby byla vytvořena evropská agentura pro správu významných informačních systémů v této oblasti, tj. SIS II, VIS a Eurodac, neboť se jedná o nespolehlivější řešení;

148.

vyjadřuje politování nad tím, že Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, aniž by Rada a Komise odpovídajícím způsobem připravily opatření, která budou nezbytná pro „nový začátek“ v prostoru svobody, bezpečnosti a práva; upozorňuje na skutečnost, že navzdory tomu, co již bylo vykonáno v oblasti EBOP, zejména co se týče útvaru pro vnější činnost, nebyly dosud vykonány žádné přípravné práce pro provedení právních základů v oblasti transparentnosti (článek 15 Smlouvy o fungování EU), ochrany údajů (článek 16 Smlouvy o fungování EU) a protidiskriminačních opatření (článek 12 Smlouvy o fungování EU) a že důsledkem této situace by mohlo být dlouhé období právní nejistoty, která ovlivní především PSBP; žádá Komisi, aby s ohledem na výše uvedené a podle článku 265 Smlouvy o fungování EU do 1. září 2010 předložila podle běžného legislativního postupu:

149.

vyzývá Komisi, aby s cílem přistupovat k této problematice koherentně neprodleně navrhla sloučení 1 200 různých opatření přijatých v souvislosti s PSBP od roku 1993, a to s ohledem na nové mise a úlohy Unie i na nový právní rámec vytvořený Lisabonskou smlouvou a počínaje oblastmi, které budou po dohodě s Evropským parlamentem považovány za prioritní; připomíná Komisi, že Parlament její závazky v této oblasti posoudí v průběhu nadcházejících slyšení komisařů; žádá proto Komisi, aby jasně případ od případu stanovila, které návrhy má v úmyslu kodifikovat či přepracovat, a vyhrazuje si právo plně využívat své pravomoci měnit právní předpisy; domnívá se, že by nový právní rámec PSBP měl být upřednostněn před potřebami kontinuity či konsolidace právních předpisů, které byly vytvářeny v podstatně jiném ústavním rámci;

150.

zdůrazňuje, že zejména pokud jde o legislativní návrhy související s PSBP, měl by být postup rozhodování od prvního dne po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost transparentní a v souladu s pravidly, která se zabývají

je toho názoru, že pokud byl nějaký legislativní postup zahájen podle ustanovení Niceské smlouvy, která stanoví pouhou konzultaci s Parlamentem, jako je tomu v případě mnoha oblastí souvisejících s PSBP, a pokud bylo stanovisko Parlamentu již předloženo, měl by se legislativní postup podle Lisabonské smlouvy opakovat od prvního čtení, aby tak Parlament získal příležitost vyjádřit se v souladu se svými výsadami;

151.

zdůrazňuje, že navzdory tomu, co bylo uvedeno v návrhu stockholmského programu, který předložilo předsednictví, jsou-li se v sázce základní práva, měla by být vnější politika EU v souladu s vnitřním právním rámcem EU, a nikoli naopak; žádá, aby byl okamžitě informován o plánovaných či dosud neuskutečněných jednáních o mezinárodních dohodách, které souvisejí s prostorem svobody, bezpečnosti a práva, zejména těch, které jsou založeny na článcích 24 a 38 současné Smlouvy o EU; domnívá se, že by před uskutečněním příštího summitu mezi EU a USA měla zvláštní prioritu získat soudržná společná strategie pro budoucí vztahy s USA v souvislosti s PSBP, zejména co se týče uzavření následujících dosud neschválených dohod:

152.

žádá Komisi, aby zjednodušila finanční programy zřízené na podporu vytváření PSBP a učinila je přístupnějšími; v této souvislosti klade důraz na potřebu finanční solidarity při přípravě nového finančního výhledu;

153.

vyhrazuje si právo při konzultaci tohoto legislativního akčního programu znovu předložit konkrétní návrhy;

154.

vyzývá k tomu, aby se nejpozději na začátku roku 2012 uskutečnil přezkum Stockholmského programu v polovině období a jeho vyhodnocení;

155.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/35

A.

vzhledem k tomu, že na konferenci v Barceloně byl v roce 1995 zahájen velmi ambiciózní projekt, jehož cílem je vytvořit nové a užší politické, hospodářské, sociální a kulturní vztahy mezi severním a jižním Středomořím, a vzhledem k tomu, že tento projekt ještě zdaleka nebyl dokončen,

B.

vzhledem k tomu, že proces budování Unie pro Středomoří, která by měla oživit evropsko-středomořské partnerství prostřednictvím konkrétních a viditelných projektů, teprve probíhá; vzhledem k tomu, že na období od ledna do července 2009 nebylo kvůli válce v pásmu Gazy naplánováno žádné jednání v rámci Euromedu,

C.

vzhledem k tomu, že schůzka ministrů zahraničních věcí Euromedu, která se měla konat v Istanbulu ve dnech 24.–25. listopadu 2009, musela být odložena kvůli bojkotu ze strany arabských států, které protestují proti postavení Izraele v blízkovýchodním mírovém procesu,

D.

vzhledem k tomu, že EU podepsala dohody o přidružení se všemi svými partnery jižního Středomoří, s výjimkou Sýrie a Libye; vzhledem k tomu, že jednání se Sýrií o dohodě o přidružení byla uzavřena, avšak Sýrie její podpis odložila, a vzhledem k tomu, že Komise zahájila jednání s Libyí,

E.

vzhledem k tomu, že bilaterální přístup, který je součástí každého takového procesu a důsledkem specifických kulturních, sociálních, hospodářských a politických rozdílů mezi zúčastněnými zeměmi, by měl směřovat ke globálnější vizi a koncepci vztahů mezi různými partnery a opírat se o ně, a proto by měl být doprovázen regionálním přístupem,

F.

vzhledem k tomu, že tyto dva břehy Středomoří nadále zobrazují markantně asymetrický obraz, pokud jde o hospodářskou, sociální i demografickou situaci, svědčící o majetkových rozdílech, které jsou původem nestability, migračních tlaků a negativních vlivů na životní prostředí v regionu; vzhledem k tomu, že mezi středomořskými zeměmi jsou výrazné rozdíly, pokud jde o úroveň rozvoje; vzhledem k tomu, že více než 30 % obyvatelstva zemí jižního a východního Středomoří musí vyjít s méně než 2 USD na den,

G.

vzhledem k tomu, že hospodářství zemí jižního a východního Středomoří je velmi závislé na zahraničním obchodě; vzhledem k tomu, že přibližně 50 % obchodních toků těchto zemí směřuje do EU, přičemž však tyto toky představují jen 8 % zahraničního obchodu EU s kladnou bilancí pro EU; vzhledem k tomu, že škála výrobků vyvážených ze zemí jižního a východního Středomoří je příliš úzká a že tyto země se nadále specializují na odvětví, která jen v malé míře přispívají k růstu,

H.

vzhledem k tomu, že EU je hlavním zahraničním investorem v této oblasti, ale přímé zahraniční investice zůstávají velmi nízké ve srovnání s jinými oblastmi světa, a vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými zeměmi existují velké rozdíly, pokud jde o schopnost získat přímé zahraniční investice,

I.

vzhledem k tomu, že regionální integrace jih-jih ještě zdaleka není dokončena a že obchodní toky mezi těmito státy jsou nedostatečně rozvinuté a, pokud jde o státy jižního a východního Středomoří, představují pouze 6 % jejich celkového obchodu,

J.

vzhledem k tomu, že tato situace by mohla velmi negativně ovlivnit evropsko-středomořský integrační proces, zabezpečení potravin a svrchovanost především zemí jižního a východního Středomoří tím, že by se zhoršily dopady koncentrace obchodu, jako je závislost na vývozu malého množství, zejména zemědělských, produktů do EU a současné stupňování nutnosti dovážet základní potraviny, což by těmto zemím a podnikům v nich sídlících nepřineslo prospěch,

K.

vzhledem k tomu, že země jižního a východního Středomoří musí odstranit politické a hospodářské překážky, které v současnosti stojí v cestě integračnímu procesu v celé oblasti, aby dosáhly úspěšnější vzájemné spolupráce,

L.

vzhledem k tomu, že producenti textilních, oděvních a obuvnických výrobků z obou břehů Středozemního moře ztrácejí značnou část svého tržního podílu z důvodu globalizace trhu a silné konkurence z Asie,

M.

vzhledem k tomu, že má-li mít zóna volného obchodu skutečně pozitivní dopad, měla by podpořit integraci zemí jižního a východního Středomoří do mezinárodního obchodu a zajistit rozrůznění jejich hospodářství a spravedlivé rozdělení zisků z něj plynoucích, aby se tak dosáhlo hlavního cíle evropsko-středomořského hospodářského a obchodního partnerství, tedy zmenšení rozdílů v rozvoji severního a jižního Středomořím,

N.

vzhledem k tomu, že následky hospodářské a finanční krize ještě zhoršily politické, hospodářské a sociální problémy, které již v partnerských zemích existovaly, zejména v souvislosti s problémem nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že společným zájmem těchto zemí a EU je snížit nezaměstnanost v tomto regionu a nabídnout jeho obyvatelstvu, zejména ženám, mladým lidem a obyvatelům venkovských oblastí, lepší vyhlídky,

1.

oceňuje jistý pokrok, lituje však skutečnosti, že hlavních cílů evropsko-středomořského partnerství nebylo zdaleka dosaženo; zdůrazňuje, že úspěch tohoto procesu a zejména zóny volného obchodu, jež by mohla přispět k míru, prosperitě a bezpečnosti v celém regionu, vyžaduje dlouhodobé a soustředěné úsilí všech zúčastněných stran a intenzivnější zapojení občanské společnosti a obyvatelstva na obou březích Středozemního moře;

2.

domnívá se, že četné problémy, a to nejen hospodářského, ale i politického rázu, jako konflikt na Blízkém východě, měly velmi negativní dopad na výsledky a rozvoj tohoto procesu a zejména zóny volného obchodu; lituje skutečnosti, že ze stejných politických důvodů byla odložena evropsko-středomořská konference ministrů zahraničních věcí, která se měla konat v Istanbulu ve dnech 24.–25. listopadu 2009, a že projekt Unie pro Středomoří nepostupuje kupředu;

3.

připomíná, že budou-li v rámci Unie pro Středomoří stanoveny důležité projekty ve strategických odvětvích, jako jsou výstavba nové infrastruktury, spolupráce malých a středních podniků, komunikace a využití zdrojů obnovitelné energie, přispěje to k rozvoji a usnadnění evropsko-středomořského obchodu a investic; žádá, aby se pokračovalo v konání schůzek, které byly naplánovány v rámci Unie pro Středomoří, a aby byl vytvořen stálý sekretariát v Barceloně;

4.

současné překážky vnímá jako ukazatel toho, že prohlubování hospodářských vztahů musí postupovat společně s upevňováním politických vztahů; je přesvědčen, že skutečné regionální hospodářské integrace lze docílit jen tehdy, bude-li dosaženo konkrétního pokroku při urovnávání stávajících konfliktů a v oblasti demokracie a lidských práv;

5.

vyzývá Komisi, členské státy a země jižního a východního Středomoří, aby zohlednily následky finanční a hospodářské krize a krize v oblasti životního prostředí tak, že do hospodářského a obchodního partnerství ve větší míře začlení sociální otázky i otázky životního prostředí; vyzývá vlády zemí jižního a severního Středomoří, aby realizovaly důsledné a efektivní politiky zaměstnanosti a sociální ochrany s cílem zmírnit následky krize;

6.

připomíná v této souvislosti, že cíl zóny volného obchodu nemůže být hodnocen pouze ve vztahu k hospodářskému růstu, ale především s ohledem na vytváření pracovních míst; poukazuje na to, že nezaměstnanost mladých a žen je nejnaléhavějším sociálním problémem v zemích Středomoří;

7.

zdůrazňuje význam regionální integrace zemí jižního a východního Středomoří a rostoucího objemu obchodu jih-jih; vyjadřuje politování nad tím, že spolupráce jih-jih je stále ještě nedostatečně rozvinutá;

8.

důrazně vybízí země jižního a východního Středomoří, aby rozvíjely obchod jih-jih, a vycházely přitom z agadirské dohody, kterou podepsal Egypt, Jordánsko, Maroko a Tunisko; je toho názoru, že tento krok je nezbytný pro regionální integraci; vyzývá ostatní země této oblasti, aby se k této dohodě připojily, a podpořily tak další rozvoj integračních snah, do nichž jsou země jižního a východního Středozemí zapojeny, a aby využívaly synergií prohloubením evropsko-středomořských dohod o přidružení mezi zeměmi Středomoří a EU; zdůrazňuje, že orgány EU musí pozitivně reagovat na žádosti o technickou a finanční pomoc, a podpořit tak hospodářskou integraci jih-jih;

9.

domnívá se, že je třeba posílit systém kumulace původu, neboť se jedná o užitečný celní nástroj k oživení obchodu v této oblasti, a že je třeba aktualizovat pravidla původu a zjednodušit je tak, aby zohledňovala zájmy partnerů ze zemí Euromed; vyzývá evropsko-středomořské ministry obchodu, aby podpořili regionální úmluvy stanovující celoevropsko-středomořský systém pravidel původu, jenž umožní zjednodušení pravidel původu, a aby přijali další opatření vedoucí k provádění celoevropsko-středomořského systému kumulace původu;

10.

bere na vědomí skutečnost, že ministři obchodu států Euromed by měli jednat o opatřeních pro řešení stávajících problémů v oblasti obchodu a hospodářských vztahů států Euromed, novém plánu rozvoje evropsko-středomořského obchodu a novém mechanismu pro usnadnění obchodu a investic v regionu; vítá všechny společné iniciativy, které usilují o přehodnocení stávajících dohod o přidružení s ohledem na nové ekonomické požadavky a úkoly;

11.

zdůrazňuje, že tyto rozhovory se musí odehrávat v atmosféře vzájemné důvěry a úcty mezi partnery s cílem zajistit zemím jižního a východního Středomoří právo rozhodovat o tom, jak rychle otevřou své trhy, i o národních strategiích hospodářského a sociálního rozvoje; připomíná, že jednání o zóně volného obchodu by se měla plánovat tak, aby probíhala společně a ve fázích, a měla by být založena na logickém a předvídatelném partnerství, které odráží socioekonomickou situaci zemí jižního a východního Středomoří;

12.

zdůrazňuje, že při jakékoli další liberalizaci v oblasti zemědělství a rybolovu je třeba mít na zřeteli nutnost ochrany citlivého zboží a systematicky posuzovat sociální dopad procesu liberalizace a rostlinolékařské normy; vyzývá ministry obchodu států Euromed, aby zajistili postupný vývoj a měli přitom na paměti časový rámec nutný k zavedení rovnoměrných daňových reforem, které mají za cíl vyrovnat snížení daňových příjmů plynoucích z cel; vyzývá evropsko-středomořské partnery, aby zvážili návrh na zavedení integrované evropsko-středomořské zemědělské politiky, která by byla založena na komplementaritě dodavatelských řetězců a dlouhodobě proveditelné vodohospodářské politice aupřednostňovala by potřeby k zajištění potravinové soběstačnosti před obchodními požadavky;

13.

sektor služeb považuje za zásadní pro rozvoj zemí jižního a východního Středomoří; je toho názoru, že každá liberalizace služeb by se měla uskutečňovat výhradně podle podmínek dohodnutých se zeměmi jižního a východního Středomoří, podle nichž budou mít tyto země právo zavádět pravidla postupně a řídit otevírání citlivých a zranitelných oblastí jejich hospodářství; domnívá se, že je třeba rozlišovat mezi službami komerčními a veřejnými;

14.

žádá, aby harmonogram liberalizace průmyslového odvětví byl přizpůsoben hospodářským a sociálním podmínkám jednotlivých zemí, včetně míry nezaměstnanosti a dopadu na životní prostředí; zdůrazňuje, že hospodářské a obchodní partnerství by mělo podporovat větší rozmanitost výroby průmyslových produktů a pomoci zvýšit jejich přidanou hodnotu; vyzývá zemějižního a východního Středomoří, aby zaváděly regionální politiky, které budou zohledňovat úlohu velmi malých, malých a středních podniků;

15.

bere na vědomí, že evropsko-středomořští výrobci textilního zboží se potýkají se značnými obtížemi v souvislosti se vzrůstající světovou hospodářskou konkurencí; upozorňuje na nutnost upevnit partnerství mezi severem a jihem s cílem zachovat konkurenceschopnost výroby a prodeje textilního a oděvního zboží v evropsko-středomořské oblasti a podpořit aktivity států jižního a východního Středomoří, jež mají větší přínos a jsou založené na kreativitě a inovaci, a nikoliv jen na externalizaci obchodních činností;

16.

zdůrazňuje nutnost podpořit bezpečnost investic ve středomořské oblasti prostřednictvím systému, který bude koordinovat strategie zaměřené na malé a střední podniky a vztahovat se na celou řadu oblastí, jako jsou ochranná opatření, financování, informace a budování sítí malých a středních podniků;

17.

domnívá se, že nový návrh na zřízení evropsko-středomořského mechanismu na podporu investic je významným krokem ke shromažďování a následnému šíření informací prostřednictvím jediné sítě, která by měla hospodářským subjektům nabídnout ucelenou představu o podmínkách obchodu a investování v regionu; zdůrazňuje, že tento nástroj by měl doplnit stávající sítě;

18.

upozorňuje na nutnost vytvořit evropsko-středomořskou investiční a rozvojovou banku, která by zajistila dárce z obou břehů Středozemního moře a byla schopna získat přímé zahraniční investice, kterých je v evropsko-středomořské oblasti nedostatek;

19.

vítá, že v rámci projektu Unie pro Středomoří byl zřízen fond „InfraMed“, který má být dlouhodobým investičním fondem určeným k financování infrastrukturních projektů;

20.

je toho názoru, že Unie pro Středomoří by měla zintenzivnit stávající formy spolupráce v rámci partnerství Euromed, aby všem partnerským zemím byla poskytnuta příležitost účastnit se regionálních programů EU a odpovídajících politik na základě priorit a cílů stanovených ve vzájemné dohodě; připomíná, že je důležité rozšířit dále programy Společenství i na partnerské země, zejména v oblastech přeshraniční spolupráce (InterReg), vzdělávání, výzkumu, odborné přípravy (studentské výměny apod.);

21.

vyzývá k využívání sluneční a větrné energie ve středomořské oblasti; vítá nejnovější iniciativy, jako je „Plan Solaire“ a první návrhy v souvislosti s průmyslovou iniciativou Desertec, jejímž cílem je rozvíjet obrovský potenciál solární energie na Blízkém východě a v severní Africe, lituje však skutečnosti, že tyto činnosti jsou stále rozvíjeny na národních úrovních; zdůrazňuje, že postup EU v souvislosti s projektem Desertec musí být jednotný a musí aktivně přispívat k endogennímu rozvoji zemí v severní Africe a na Blízkém východě, a žádá Komisi, aby aktivním způsobem koordinovala snahy EU;

22.

se znepokojením bere na vědomí závěry studie o dopadech zóny volného obchodu na udržitelný rozvoj; žádá Komisi, aby systematicky zohledňovala doporučení uvedená ve výše zmíněné studii, která se týkají sociálních a environmentálních dopadů procesu liberalizace, aby se zohlednila hlediska sociální soudržnosti a udržitelného rozvoje; dále zdůrazňuje, že tento dopad může být v každém odvětví i každé zemi zcela odlišný; zdůrazňuje, že má-li se dosáhnout skutečného sociálního pokroku, je nezbytné prosazovat v hospodářských a obchodních vztazích EU slušnou práci a kodexy chování sjednané s nadnárodními podniky, které zahrnuje cíle poskytování slušného zaměstnání;

23.

je toho názoru, že zónu volného obchodu by mělo doprovázet postupné zavádění volného pohybu pracovních sil v závislosti na určitých podmínkách a že by se zároveň mělo přihlížet k situaci na evropském pracovním trhu a k současnému smýšlení mezinárodního společenství ohledně vztahů mezi migrací a rozvojem; považuje za naléhavé zavést právní a správní postupy, které by usnadnily udělování víz, a to zejména osobám, které se podílejí na evropsko-středomořském partnerství, studentům, vysokoškolským učitelům a osobám zapojeným do sociálně-ekonomických aktivit; zdůrazňuje, že je důležité a nezbytné snížit náklady na převod prostředků zasílaných migrujícími pracovníky, aby tyto prostředky byly maximálně využity v místním hospodářství;

24.

žádá Komisi, aby jej plně informovala o postupu ohledně dohody o přidružení se Sýrií, jejíž podpis byl nedávno Sýrií odložen; domnívá se, že panují určité obavy, pokud jde o obnovení jednání s Libyí o dohodě o přidružení a obecně její zapojení do Unie pro Středomoří; žádá Komisi, aby v průběhu celého jednání Parlament plně informovala, zapojila ho a konzultovala s ním tento proces;

25.

bere také na vědomí, že několik zemí Středomoří vyjádřilo zájem o prohloubení nebo rozšíření svých obchodních dohod s EU, a žádá Komisi, vzhledem k novým pravomocem souvisejícím s obchodem uděleným Parlamentu Lisabonskou smlouvou, aby při vyjednávání těchto nových dohod brala v potaz dřívější usnesení Parlamentu;

26.

zdůrazňuje, že bilaterální přístupy by neměly negativně ovlivňovat mnohostranný regionální přístup; věří, že i když se prosazuje užší spolupráce s nejvyspělejšími partnery při plném respektování jejich specifických politických, kulturních a sociálních charakteristických znaků, Komise musí zachovávat zásadu jednání mezi regiony;

27.

zdůrazňuje, že vzhledem k situaci Palestiny by měla být přijata konkrétní a zvláštní opatření, která by místní obyvatelstvo podpořila na cestě k integraci této oblasti do středomořských obchodních toků; v tomto ohledu se domnívá, že by mělo být nalezeno řešení otázky potvrzení původu a poté referenčních tarifů v rámci dohody o přidružení ES – Izrael vztahujících se na zboží vyrobené v pásmu Gazy a západního břehu Jordánu;

28.

domnívá se, že dobře vyvážený plán založený na široké shodě a, mimo jiné, pozitivním hodnocení sociálního dopadu a dopadu na životní prostředí by mohl být užitečným nástrojem pro obnovení hospodářské a obchodní spolupráce v nadcházejících letech; vyzývá proto ministry obchodu zemí Euromed, aby ho prosazovali na prosincové konferenci; vyzývá vyšší úředníky v oblasti obchodu mezi zeměmi Euromed, aby sledovali provádění plánu v následujících letech a navrhli jakékoli potřebné úpravy, a žádá, aby byl o těchto opatřeních informován;

29.

zdůrazňuje, že se proces evropsko-středomořské integrace musí opět stát politickou prioritou EU;

30.

zdůrazňuje úlohu Parlamentního shromáždění EU-Středomoří v partnerství jakožto demokratického orgánu, který sdružuje poslance ze zemí na obou stranách Středozemního moře v zájmu tří pilířů barcelonského procesu; konečně vyzývá k posílení spolupráce v hospodářské oblasti mezi Parlamentním shromážděním EU-Středomoří a Komisí a Radou Evropské unie;

31.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, hlavám států a vlád a parlamentům členských států i zemí jižního a východního Středomoří a Parlamentnímu shromáždění EU-Středomoří.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/42

A.

vzhledem k tomu, že směrnice 90/314/EHS (směrnice o souborných službách pro cesty) upravuje aspekty pobytových zájezdů a stanoví podmínky pro odpovídající náhradu a repatriaci klientů v případě úpadku cestovních kanceláří,

B.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 2027/97 stanoví povahu odpovědnosti leteckých dopravců v případě nehod a opatření pro náhradu za škody vzniklé cestujícím,

C.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 785/2004 stanoví požadavky v souvislosti s pojištěním, které musí splňovat letečtí dopravci a provozovatelé letadel,

D.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 261/2004 stanoví náhradu a asistenci cestujícím, kterým je odepřen nástup na palubu nebo jejichž lety byly zrušeny či výrazně zpožděny,

E.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1008/2008 zavádí přísná finanční pravidla pro provozovatele letadel,

F.

vzhledem k tomu, že za posledních deset let výrazně vzrostl počet relativně malých nízkonákladových dopravců létajících do dobře známých prázdninových destinací i počet cestujících, které tito dopravci převážejí,

G.

vzhledem k tomu, že za posledních devět let zaznamenalo letecké odvětví 77 úpadků, které v některých případech měly za následek to, že tisíce cestujících byly nuceny zdržet se v cílových destinacích a nemohly využít druhé části letenky k návratu domů,

1.

bere na vědomí, že Komise uskutečnila rozsáhlé konzultace se zúčastněnými stranami na téma úpadku leteckých společností;

2.

připomíná, že Komise nechala vypracovat rozsáhlou studii o problémech spojených s úpadkem leteckých společností a s jeho dopadem na cestující a svá zjištění předala v únoru 2009 Parlamentu;

3.

bere na vědomí výsledky této studie i škálu možností, kterou prověřuje;

4.

připomíná v této souvislosti, že existuje řada možností, kterých by Komise mohla využít s cílem posílit postavení cestujících leteckých společností, které zaznamenaly úpadek, včetně povinného požadavku na pojištění leteckých společností, dobrovolného pojištění cestujících, které by letecké společnosti byly povinny nabízet, a zavedení záručního fondu;

5.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vypracování legislativního návrhu, jehož konkrétním cílem by bylo poskytnout cestujícím náhradu v případě úpadku letecké společnosti a který zavádí finanční a administrativní opatření včetně zásady společné odpovědnosti za cestující, přičemž všechny letecké společnosti letící stejnou trasu, které mají volná místa, by cestujícím, kteří jsou nuceni zdržet se na cizích letištích v případě úpadku letecké společnosti, umožnily návrat domů, a případně předložila do 1. července 2010 příslušný legislativní návrh; žádá Komisi, aby v rámci přezkumu směrnice o souborných službách pro cesty navrhla rozšíření opatření pro návrat nebo přesměrování dotčených cestujících;

6.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost rozšířit tato opatření na letecké společnosti, které ukončily svou činnost a způsobily tak cestujícím podobné problémy jako společnosti, které zaznamenaly úpadek;

7.

vyzývá Komisi, aby prověřila možnost „rychlého uvolnění“ zabaveného letadla vnitrostátními orgány pro regulaci letectví, aby tato letadla mohla být použita k dopravě cestujících, jež byli nuceni zdržet se na letišti, domů;

8.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/44

A.

vzhledem k tomu, že EU nemá v současné době žádná harmonizovaná ustanovení ani jednotné postupy, pokud jde o označování původu zboží v EU; vzhledem k tomu, že nesrovnalosti mezi nařízeními platnými v členských státech, jakož i nedostatek jasných pravidel Společenství v této oblasti má za následek roztříštěný rámec právních předpisů,

B.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní opatření, jež vyžadují povinné označování původu zboží dováženého z jiných členských států, jsou zakázána, přičemž žádné takové omezení týkající se povinného označování původu zboží dováženého ze třetích zemí neexistuje,

C.

vzhledem k tomu, že řada významných obchodních partnerů EU, jako jsou Spojené státy americké, Čína, Japonsko a Kanada, uzákonily požadavky na povinné označování původu zboží,

D.

vzhledem k tomu, že si EU v lisabonské strategie stanovila za cíl posílit své hospodářství mimo jiné tím, že se zvýší konkurenceschopnost svého průmyslu v rámci světového hospodářství; vzhledem k tomu, že hospodářskou soutěž lze považovat za spravedlivou, pokud funguje na základě jasných pravidel pro výrobce, stejně jako pro vývozce i dovozce, a pokud je postavena na společných sociálních a environmentálních předpokladech a hodnotách,

E.

vzhledem k tomu, že by si systém označování původu zboží kladl za cíl umožnit spotřebitelům EU, aby si byli plně vědomi země původu u výrobků, jež kupují; vzhledem k tomu, že spotřebitelé by si tak mohli tyto výrobky ztotožnit se sociálními, environmentálními a bezpečnostními normami, které jsou s touto zemí obecně spojovány,

F.

vzhledem k tomu, že návrh zavést systém povinného označování země původu zboží se v EU týká omezeného počtu dovážených výrobků, jako je textil, šperky, oblečení, obuv, nábytek, kožené výrobky, lampy a svítidla, skleněné zboží, keramika a kabelky, u nichž požadavek označení „vyrobeno v“ představuje cennou informaci pro zákazníkův konečný výběr,

G.

vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné zajistit rovnocenné podmínky, jaké mají výrobci hlavních obchodních partnerů Evropské unie, kteří povinnost označovat původ plní,

H.

vzhledem k tomu, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 postaví v oblasti společné obchodní politiky Radu a Parlament na stejnou úroveň; vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 207 Smlouvy o fungování Evropské unie bude na budoucí nařízení o označování původu zboží použit řádný legislativní postup,

1.

znovu opakuje, že ochrana spotřebitelů vyžaduje transparentní a důsledná obchodní pravidla včetně označování země původu;

2.

vyzývá Komisi a Radu, aby podnikly veškeré nezbytné kroky pro to, aby zajistily rovnocenné podmínky, jako mají obchodní partneři, kteří již povinnost označovat původ plní;

3.

vyzývá Komisi a Radu, aby zavedly náležitý celní dohled a donucovací mechanismy;

4.

naléhá na členské státy, aby si v této otázce zachovaly jednotný přístup Společenství, který spotřebitelům EU umožní získat ucelenější a přesnější informace; domnívá se, že povinnost označovat původ zboží je důležitým krokem směrem k dokonalejší informovanosti o sociální a environmentální výrobě a výrobních standardech;

5.

vybízí důrazně Komisi, aby se spolu s členskými státy zasazovala o ochranu legitimních práv a plnění očekávání spotřebitelů, kdykoli ze strany dovozců a výrobců ze třetích zemí průkazně dojde k užívání podvodného nebo zavádějícího označování původu;

6.

považuje výše uvedený návrh nařízení Rady, kterým se zavádí povinné označování země původu určitých výrobků dovážených ze třetích zemí do Evropské unie („označování původu zboží“), za užitečný pro dosažení cíle, jímž je transparentnost a náležitá informovanost spotřebitele, jakož i důslednost v rámci mezinárodních obchodních pravidel;

7.

domnívá se, že od 1. prosince 2009 by měly být v souvislosti s řádným legislativním postupem stanoveným Lisabonskou smlouvou formálně zahájeny konzultace a výměny názorů mezi Parlamentem a Radou a že jakékoli další odklady by vážně poškodily práva občanů, zaměstnanost v EU a zásady volného a spravedlivého obchodu;

8.

vyzývá Komisi, aby svůj návrh ponechala v nezměněné podobě a znovu jej předložila Parlamentu podle článku 207 Smlouvy o fungování Evropské unie, a to ihned po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost;

9.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/47

A.

vzhledem k tomu, že na základě článku 49 Smlouvy o EU může „každý evropský stát … požádat o členství v Unii“,

B.

vzhledem k tomu, že budoucnost západního Balkánu je spjata s Evropskou unií, jak opakovaně potvrdila Evropská rada na svých zasedáních v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003, v Bruselu ve dnech 15. a 16. června 2006 i na svých dalších vrcholných schůzkách; vzhledem k tomu, že je zapotřebí dostát všem stávajícím závazkům vůči zemím jihovýchodní Evropy,

C.

vzhledem k tomu, že Turecko je kandidátskou zemí od roku 1999, Chorvatsko od roku 2004 a bývalá jugoslávská republika Makedonie/FYROM od roku 2005; vzhledem k tomu, že Albánie, Černá Hora a Island požádaly o členství v Unii a Komise se nyní zabývá hodnocením žádosti Černé Hory a Islandu; vzhledem k tomu, že s Bosnou a Hercegovinou a se Srbskem byly podepsány dohody o stabilizaci a přidružení; a vzhledem k tomu, že Komise informovala o svém záměru navrhnout ve střednědobém horizontu uzavření obchodních dohod s Kosovem a uvolnění vízového režimu s touto zemí,

D.

vzhledem k tomu, že předchozí rozšíření byla bezpochyby přínosná jak pro EU, tak pro státy, které k ní přistoupily, a že přispěla ke stabilitě, rozvoji a prosperitě Evropy jako celku, a proto je třeba vytvořit podmínky k tomu, aby byla úspěšná i rozšíření budoucí,

E.

vzhledem k tomu, že strategie rozšíření musí být něčím více než pouhou metodou vyjednávání, jelikož odráží klíčový názor, že EU je společenstvím sdílených hodnot, a zároveň je tato strategie nerozlučně spjata s diskusí o cílech a účelnosti EU, její budoucnosti i její úloze v sousedních regionech a ve světě,

F.

vzhledem k tomu, že řada kandidátských zemí a případných kandidátských zemí na členství v EU má se svými sousedními zeměmi stále nevyřešené spory; vzhledem k tomu, že regionální spolupráce a dobré sousedské vztahy zůstávají klíčovými faktory integračního procesu,

1.

je i nadále pevně odhodlán uplatňovat politiku rozšiřování, která je zjevně jednou z nejúspěšnějších politických strategií EU, jež je přínosná jak pro stávající, tak i pro nové členské státy; připomíná, že předchozí rozšíření přispěla k nebývalému rozšíření území, na nichž v Evropě panuje mír, bezpečnost a prosperita, a znovu potvrzuje závazek Evropské unie pokračovat v procesu rozšíření;

2.

domnívá se, že z předchozích rozšíření se lze poučit a že další postupy, které by zlepšily kvalitu procesu přistoupení, musí být založeny na získaných pozitivních zkušenostech; rovněž připomíná, že, jak je uvedeno v předchozích usneseních, v procesu rozšíření je nezbytné umožnit odpovídající posílení institucionální, finanční a politické struktury;

3.

zdůrazňuje, že zásady vyjádřené v závěrech ze zasedání předsednictví Evropské rady v Bruselu ve dnech 14. a 15. prosince 2006, které se týkají „obnoveného konsenzu o rozšíření“, zejména schopnosti Evropské unie účinně fungovat a rozvíjet se, musí zůstat nezbytnými zásadami politiky EU v oblasti rozšíření;

4.

znovu potvrzuje, že je naprosto nezbytné, aby se kandidátské země a Evropská unie pevně zavázaly k plnému a přísnému dodržování všech kritérií, které stanovila Evropská rada na zasedání v Kodani, které se konalo ve dnech 21. a 22. června 1993, také proto, aby Evropská unie byla i nadále schopna přijímat nové členy;

5.

žádá orgány EU, aby provedly analýzu integrační kapacity Evropské unie a aby tuto kapacitu zvýšily;

6.

zdůrazňuje, že právní stát je klíčovou zásadou demokratického, hospodářského a sociálního rozvoje a jednou z hlavních podmínek pro přistoupení k EU; vítá úsilí, které daný region vynakládá na provádění příslušných reforem, ale konstatuje, že některé země i nadále čelí velkým problémům, zejména v oblasti boje proti korupci a organizované trestné činnosti; naléhavě tyto země vyzývá, aby na tomto poli zintezivnily své úsilí;

7.

zdůrazňuje, že svoboda projevu je jednou z klíčových zásad demokracie, a se znepokojením zaznamenává, že v některých zemích stále není tato svoboda plně respektována; domnívá se, že pro země západního Balkánu a Turecko je prvořadým úkolem zajistit, aby sdělovací prostředky plně požívaly svobody projevu a aby byly ušetřeny politických zásahů, jakož i zaručit nezávislost regulačních orgánů; vyzývá dotčené země, aby vypracovaly náležité právní rámce a zajistily dodržování právních předpisů;

8.

zdůrazňuje, že základním předpokladem pro to, aby země západního Balkánu pokročily na cestě k členství v Unii, je plná spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), ovšem upozorňuje na to, že je stejně důležité, aby společnost v těchto zemích považovala vyrovnání se s válečnými zločiny za zásadní krok k dosažení spravedlnosti pro oběti a ke snazšímu usmíření v této oblasti;

9.

zdůrazňuje význam dobrých sousedských vztahů, jenž je nezbytným předpokladem regionální stability a spolupráce i nerušeného procesu rozšíření; vyzývá proto všechny dotčené země, aby vynaložily maximální úsilí na vyřešení svých sporů se sousedními zeměmi v raných fázích procesu rozšíření; zdůrazňuje nicméně skutečnost, že tyto dvoustranné neshody by měly řešit příslušné strany sporu; navrhuje, že pokud dotčené strany svůj spor nevyřeší, měla by Evropská unie vynaložit veškeré úsilí k nalezení východiska; zdůrazňuje, že ačkoli by takové spory neměly samy o sobě představovat překážku v dalším postupu na cestě k přistoupení, měla by se Evropská unie vynasnažit, aby těmito nevyřešenými dvoustrannými spory nebyla příliš zatížena, a měla by usilovat o jejich urovnání ještě před přistoupením;

10.

se znepokojením poukazuje na hospodářské problémy, s nimiž se západobalkánský region potýká v důsledku finanční krize; vítá ochotu Komise poskytnout mimořádnou finanční pomoc, k níž patří pomoc makroekonomického charakteru a přímá rozpočtová podpora; zdůrazňuje, že situace je obzvláště obtížná vzhledem k vysoké míře chudoby a nezaměstnanosti v některých z těchto zemích; vyzývá Komisi i samotné země, aby co nejintenzivněji usilovaly o zmírnění dopadů krize, zejména na nejzranitelnější členy společnosti;

11.

podtrhuje význam regionální spolupráce na západním Balkánu jako podstatného faktoru v procesu rozšíření a současně i jako klíčového prvku na cestě k usmíření, který prohlubuje mezilidské vztahy; navíc připomíná přínosy takové spolupráce, které spočívají v nárůstu objemu obchodu, v zabezpečení dodávek energie posílených diverzifikací dodavatelů, zdrojů a zásobovacích tras energie, v politikách v oblasti životního prostředí a v boji proti organizovanému zločinu a nezákonnému obchodování; v této souvislosti konstatuje, že je spokojen s činností Rady pro spolupráci; vyzývá k silnější politické vůli a lepší koordinaci při uplatňování strategie namířené proti nezákonnému obchodování, zejména strategie pro ochranu obětí; zdůrazňuje, že regionální politické a hospodářské spolupráce se musí účastnit všechny politické subjekty, jakož i občanská společnost, zejména organizace sdružující ženy, a neměly by jí bránit dvoustranné politické problémy; v tomto ohledu vyzývá všechny dotčené strany, aby hledaly pragmatická řešení za účelem zapojení všech aktérů do regionální spolupráce, aniž by tím byly dotčeny rozdílné postoje ke statutu Kosova;

12.

vyzývá všechny dotčené země, aby vynaložily větší úsilí při prosazování práv žen a rovnosti pohlaví, zejména pokud jde o boj proti násilí založeném na pohlaví, podporu přístupu k nápravným prostředkům v případech diskriminace na základě pohlaví a o prosazování větší účasti žen v politice;

13.

domnívá se, že je zásadní podporovat větší zapojení občanské společnosti a nevládních organizací na centrální i místní úrovni a dále zlepšit podporu a financování nevládních organizací, posílit jejich účast na sestavování plánů a uplatňování nástroje předvstupní pomoci na podporu rozvoje občanské společnosti a zlepšit sociální dialog na pracovním trhu;

14.

vyzývá země v této oblasti, aby se více zasadily o zlepšení situace etnických menšin, především Romů; zdůrazňuje, že Romové se často stávají oběťmi diskriminace a že by především měli být mnohem více zapojeni do rozhodovacích procesů, pracovního trhu a hlavních vzdělávacích systémů; v této souvislosti bere na vědomí dvoustranné dohody o zpětném přebírání osob, které západobalkánské země uzavřely s členskými státy EU, a vyzývá dotyčné země, aby prohloubily úsilí o vytvoření vhodných společenských podmínek, náležité infrastruktury a zajištění přístupu k veřejným službám s cílem zajistit Romům jejich základní práva a usnadnit jejich opětovné začleňování; vyzývá země západního Balkánu a členské státy, aby pozorně dohlížely na opětovné začleňování Romů po jejich návratu do vlasti a aby každoročně Komisi podávaly zprávy o dosažených výsledcích, což usnadní vyhodnocení politiky v oblasti opětovného začleňování do společnosti a výměnu nejlepších postupů;

15.

zdůrazňuje, že pro země západního Balkánu má zásadní význam uvolnění vízového režimu; vítá skutečnost, že bývalá jugoslávská republika Makedonie/FYROM, Černá Hora a Srbsko splnily kritéria pro uvolnění vízového režimu a že bezvízový režim budou občané těchto zemí moci využívat od 19. prosince 2009; vítá kroky, které učinily Bosna a Hercegovina a albánské úřady pro to, aby mohly být rychleji splněny podmínky plánu pro přechod na bezvízový cestovní režim, a důrazně je žádá, aby urychlily přípravy ke splnění všech příslušných kritérií, aby bezvízový režim mohli občané těchto zemí začít využívat od července 2010; domnívá se, že s cílem rozšířit uplatňování Soluňské agendy a v rámci regionálního přístupu by Komise měla v rozsahu svých pravomocí a s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 ze dne 10. června 1999 co nejdříve zahájit dialog o vízech s Kosovem s cílem vytvořit plán pro snazší udělování víz a uvolnění vízového režimu podobný plánům pro země západního Balkánu;

16.

důrazně žádá všechny země v této oblasti, aby co nejdříve přijaly či účinně prováděly zákony o zákazu diskriminace, zejména s ohledem na skutečnost, že mnoho případů vyhrožování, útoků, zastrašování či diskriminace lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a osob se změněným pohlavím zůstává neohlášeno, a viníci tudíž nejsou stíháni;

17.

vyzývá mezinárodní a kosovské orgány, aby učinily, co je v jejich silách, pro okamžité uzavření olovem zamořených táborů pro vnitřně vysídlené osoby ve městech Çesmin Llugë/Česmin Lug, Osterode a Leposaviq/Leposavić, které se nacházejí na vysoce toxické hlušině z olověných dolů v Trepçe, a aby rodinám, jež v těchto místech žijí, zajistily nejzákladnější lidská práva a přemístily je na bezpečnější místa s dobrými hygienickými podmínkami;

18.

je toho názoru, že mají-li občané EU nadále podporovat další rozšiřování a občané kandidátských zemí pokračovat v reformách, je velmi důležité předložit jim jasné a ucelené informace o přínosech a důsledcích této politiky; vyzývá Komisi a členské státy, aby projevily snahu o dosažení tohoto cíle; domnívá se, že je rovněž nezbytné naslouchat obavám občanů i jejich dotazům a řešit je;

19.

oceňuje neustálý pokrok Chorvatska při plnění kritérií pro přistoupení k Unii i při plnění členských povinností; vítá dvoustrannou dohodu o vyřešení hraničního sporu se Slovinskem, která byla impulzem k otevření dalších kapitol procesu přistoupení; domnívá se, že jednání o přistoupení lze uzavřít do poloviny roku 2010 za předpokladu, že Chorvatsko zvýší své úsilí a splní všechna nezbytná kritéria, mezi něž patří i úzká spolupráce s ICTY;

20.

blahopřeje bývalé jugoslávské republice Makedonii k úspěchům, jichž dosáhla od vydání poslední zprávy o pokroku, a to zejména v průběhu několika posledních měsíců; s uspokojením konstatuje, že zlepšení vzala na vědomí Komise, která doporučila, aby s touto zemí byla zahájena jednání o přistoupení; vyzývá Radu, aby na summitu, který se uskuteční v prosinci 2009, postupovala podle doporučení Komise; očekává, že jednání budou zahájena v blízké budoucnosti, a doufá, že budou nalezena vzájemně uspokojivá řešení neuzavřených sporů se sousedními zeměmi, mezi něž patří i spor o název mezi Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií a Řeckem; vyzývá vlády obou zemí, aby za tímto účelem zvýšily své úsilí; připomíná význam dobrých sousedských vztahů a naléhavě žádá Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, aby v otázkách, které se týkají jejích sousedů, postupovala uvážlivě; bere na vědomí nedávné navázání diplomatických vztahů s Kosovem a uzavření dohody o fyzickém vymezení hranice, která je zásadním přínosem k regionální stabilitě;

21.

vyzývá orgány bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby vytrvaly ve svém úsilí o provedení reformy, především ve veřejné správě a v soudnictví, v oblasti protikorupční politiky, práv žen a vztahů mezi etniky, jakož i v úsilí o zaručení práv osob jakéhokoli etnického původu a o jejich větší zapojení do veřejného života a veřejné správy;

22.

vyjadřuje uspokojení nad tím, že Turecko jako kandidátská země pokročilo v plnění kodaňských politických kritérií; naléhavě vyzývá tureckou vládu a všechny parlamentní strany v Turecku, aby se shodly na formulaci a provádění klíčových reforem; vítá skutečnost, že vláda schválila strategii reformy soudnictví, a poukazuje na to, jak zásadní význam má rychlé zavedení této strategie pro fungování tureckého státu a turecké společnosti; je znepokojen situací v oblasti svobody projevu a svobody tisku, zejména v návaznosti na nebývalou pokutu, která byla uložena jedné mediální skupině; s uspokojením bere na vědomí, že se v Turecku stále otevřeněji hovoří o otázkách, které byly dříve tabu; vyjadřuje politování nad tím, že tato země neučinila příliš velký pokrok, pokud jde o svobodu náboženského vyznání, a naléhavě žádá její vládu, aby v souladu s evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod vytvořila právní rámec umožňující všem nemuslimským náboženským skupinám a společenství alevitů praktikovat svou víru bez zbytečných omezení; hluboce lituje toho, že Turecko nesplnilo závazky vyplývající z dodatkového protokolu k dohodě o přidružení mezi ES a Tureckem, a naléhavě Turecko žádá, aby přistoupilo k plnému a nediskriminačnímu provádění daného protokolu; vyzývá tureckou vládu a všechny dotčené strany, aby aktivně usilovaly o rychlé nalezení komplexního řešení kyperské otázky, a to na základě rezolucí Rady bezpečnosti a zásad, na nichž je založena EU; vítá snahy o řešení kurdského problému v rámci projektu „demokratického otevření“ a vybízí tureckou vládu, aby se zabývala situací občanů kurdského původu a přijala za tímto účelem konkrétní opatření, a žádá všechny politické síly, aby tento proces podpořily; oceňuje diplomatické úsilí o normalizaci vztahů s Arménií a naléhavě vyzývá Velké národní shromáždění Turecka a arménský parlament k ratifikaci příslušných protokolů; vítá skutečnost, že Turecko podepsalo mezivládní dohodu o plynovodu Nabucco, jejíž provedení patří k nejvyšším prioritám EU v souvislosti se zabezpečením dodávek energie, a žádá, aby v rámci jednání o přistoupení bylo otevřena kapitola energetiky; bere na vědomí obnovení jednání o dohodě o zpětném přebírání osob mezi EU a Tureckem a naléhavě žádá Turecko, aby mezitím plně provádělo stávající dvoustranné dohody s členskými státy o zpětném přebírání osob; vyzývá tureckou vládu, aby svou zahraniční politiku, obzvláště politiku ve vztazích s Íránem, lépe koordinovala s EU; lituje nicméně toho, že strategická spolupráce NATO-EU nad rámec dohod „Berlín plus“ je stále blokována připomínkami Turecka, což má negativní dopad na ochranu pracovníků EU v terénu, a naléhavě žádá Turecko, aby od svých námitek co nejrychleji upustilo;

23.

s uspokojením bere na vědomí pokrok, jehož dosáhlo Srbsko, a to především jednostranné provádění prozatímní dohody touto zemí; je toho názoru, že takové jednostranné uplatňování dohody, které probíhá na pozadí finanční krize, demonstruje odhodlání této země pokročit na cestě ke členství v Unii; naléhavě proto vybízí Radu, aby bezodkladně rozhodla o ratifikaci prozatímní dohody; žádá Srbsko, aby plně spolupracovalo s ICTY; v tomto ohledu vítá zprávu předloženou hlavním žalobcem ICTY dne 4. června 2009, v níž se uvádí, že Srbsko učinilo další pokrok ve spolupráci s ICTY; považuje za významné, že u komory pro válečné zločiny u okresního soudu v Bělehradě řízení pokračuje ; vítá protokol o policejní spolupráci, který podepsaly srbské orgány s Misí Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO), a vyzývá Srbsko k prohloubení spolupráce s touto misí, zejména pokud jde o její operace v severním Kosovu; vyjadřuje politování nad tím, že srbské úřady vyzvaly kosovské Srby k tomu, aby dne 15. listopadu 2009 bojkotovali místní volby, a naléhavě je žádá o konstruktivnější přístup, kterým by podpořily aktivnější zapojení srbské komunity v Kosovu do orgánů Kosova;

24.

uznává, že Bosna a Hercegovina dosáhla určitého pokroku v oblasti bezpečnosti a správy hranic; vyjadřuje nicméně nespokojenost nad tím, že Bosna a Hercegovina jako případná kandidátská země příliš nepokročila na cestě ke členství v Unii; všímá si s rostoucím znepokojením nestabilního politického klimatu i skutečnosti, že příslušným entitám chybí společná vize, a odsuzuje uplatňování výbušné rétoriky, která může poškodit úspěšný vývoj procesu smiřování mezi etniky a fungování státních struktur; vybízí Radu, aby za podpory mezinárodního společenství i nadále usilovala o dialog s politickými vůdci Bosny a Hercegoviny s cílem pomoci této zemi a jejím občanům vytrvat na cestě k evropské integraci; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit udržitelnější ústavní rámec umožňující účinnější fungování institucí této země; bere proto na vědomí poslední diplomatické snahy předsednictví Rady, Komise a vlády USA a doporučuje, aby se pokračovalo v jednání, které zohlední předchozí opatření přijatá mezi politiky a Bosnou a Hercegovinou; připomíná, že do budování životaschopné země je třeba více zapojit poslance a občanskou společnost;

25.

vítá záměr Komise posílit vztahy s Kosovem (5) a současně zvážit možnost účasti Kosova na programech Společenství; očekává, že za účelem splnění základních požadavků Ahtisaariho plánu bude decentralizace ukončena do konce roku a všem obyvatelům Kosova, a zejména srbské menšině, bude zajištěno politické zastoupení; žádá kosovské orgány, aby pokračovaly ve svém úsilí a zaručily lepší dodržování práv menšin; vítá celkově poklidný a hladký průběh místních voleb, které se uskutečnily dne 15. listopadu 2009, a oceňuje úsilí, které ústřední volební komise věnovala jejich přípravě; vítá rovněž nebývale vysokou účast kosovských Srbů a pohlíží na tuto skutečnost jako nadějnou známku toho, že společenství kosovských Srbů je ochotno převzít odpovědnost za činnost v kosovských orgánech; vítá skutečnost, že mise EULEX KOSOVO je nyní plně akceschopná, což jí umožní transparentně a odpovědně plnit její mandát, tedy prosazovat právní stát, veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost v celém Kosovu a připravit cestu k integraci Kosova do Unie, pokud tato země splní nezbytné podmínky a požadavky;

26.

oceňuje výsledky, kterých Černá hora dosáhla od vydání poslední zprávy o pokroku; konstatuje, že tato země požádala o členství v Unii a že se Rada rozhodla vyzvat Komisi k vypracování stanoviska k žádosti Černé Hory; oceňuje úspěchy Černé Hory, a to zejména hladký průběh nedávných voleb a dobré hospodářské výsledky navzdory celosvětové hospodářské krizi, a vybízí tuto zemi, aby pokračovala ve svých reformních snahách;

27.

oceňuje výsledky, kterých dosáhla Albánie od vydání poslední zprávy o pokroku, a to zejména v procesu vydávání průkazů totožnosti a při zlepšování právního a správního rámce volebního procesu, jak ukázaly poslední vnitrostátní volby; naléhavě žádá členy opozice, aby přestali bojkotovat práci parlamentu, a vyzývá je, aby plnili své povinnosti a zastupovali své voliče v parlamentu; žádá vládu a opozici, aby nalezly společný postoj k přijetí opatření v parlamentu, která zohlední poslední volby; konstatuje, že Albánie požádala o členství v Unii a že se Rada rozhodla vyzvat Komisi k vypracování stanoviska k žádosti této země; nabádá albánské orgány, aby v zájmu občanů pokračovaly ve svém úsilí o reformu hospodářské a sociální oblasti, aby tato země pokročila na cestě ke členství v Evropské unii;

28.

vítá žádost Islandu o členství a očekává, že Komise již brzy zformuluje své stanovisko a vydá v této věci doporučení a že vzhledem k pevně zakořeněné tradici demokracie a velkému souladu právních předpisů této země s acquis communautaire získá Island status kandidátské země v blízké budoucnosti; domnívá se však, že základním prvkem hodnocení Komise by měly být výsledky, jichž Island dosáhl při plnění svých povinností vyplývajících z Dohody o Evropském hospodářském prostoru; znovu vyzývá Komisi, aby kancelář delegace v Reykjavíku otevřela už v první polovině roku 2010;

29.

vyzývá Komisi a Radu, aby vypracovaly funkční a jednotný vzor pro nové delegace EU v oblasti rozšíření, které by nadále zajišťovaly jednotnou činnost EU i poté, co vznikne Evropský útvar pro vnější činnost (EEAS), zvláště pokud politika rozšíření zůstane mimo oblast působnosti EEAS;

30.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států a vládám a parlamentům dotčených zemí.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/53

A.

vzhledem k tomu, že Pekingská akční platforma OSN definovala „násilí na ženách“ jako jakýkoli násilný čin motivovaný rozdíly pohlaví, jehož výsledkem je nebo může být fyzická, sexuální nebo psychologická újma či utrpení žen, včetně vyhrožování takovými činy, nátlaku nebo svévolného omezování svobody,

B.

vzhledem k tomu, že Pekingská akční platforma OSN definovala „násilí na ženách“ jako projev historicky nerovných vztahů mezi muži a ženami, které vedly k dominanci mužů nad ženami a k diskriminaci žen ze strany mužů a znemožnily ženám jejich plný rozvoj,

C.

vzhledem k tomu, že násilí páchané muži na ženách není pouze problémem veřejného zdraví, ale i otázkou nerovného postavení žen v porovnání s muži, což je oblast, v níž je EU oprávněna přijímat opatření,

D.

vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní zásadou EU zakotvenou ve Smlouvě o založení Evropského společenství a v Listině základních práv Evropské unie,

E.

vzhledem k tomu, že násilí páchané muži na ženách představuje porušení lidských práv,jako je právo na život, bezpečnost, důstojnost a právo na fyzickou a dušení integritu, právo sexuální a reproduktivní volby a právo na sexuální a reproduktivní zdraví,

F.

vzhledem k tomu, že dopouští-li se muži na ženách násilí, brání jim tak zapojit se do společenských činností, politického a veřejného života a trhu práce, což může vést k marginalizaci a chudobě žen,

G.

vzhledem k tomu, že v krajním případě násilí páchané na ženách může vést k jejich úmrtí,

H.

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách jde ruku v ruce s násilím páchaným na dětech a má vliv na jejich psychický stav a životní situaci,

I.

vzhledem k tomu, že násilí páchané ženách, které jsou matkami, přímo či nepřímo ovlivňuje emocionální a duševní zdraví jejich dětí a má na něj dlouhodobý negativní vliv, a může vyvolat koloběh násilí a týrání, který přetrvává po další generace,

J.

vzhledem k tomu, že násilí páchané muži na ženách představuje v celé Evropě a ve světě zásadní a široce rozšířený problém a je jevem, který má dopad na oběti a pachatele bez ohledu na věk a vzdělání, příjmy nebo společenské postavení a který souvisí s nerovnoměrným rozdělením moci mezi muži a ženami v naší společnosti,

K.

vzhledem k tomu, že v jednotlivých kulturách a tradicích se setkáváme s různými formami násilí na ženách, a vzhledem k tomu, že i v EU dochází k mrzačení ženských genitálií, takzvaným zločinům ze cti a k nuceným sňatkům,

L.

vzhledem k tomu, že válečné situace, ozbrojené konflikty, období rekonstrukce po ukončení konfliktu, hospodářské, sociální a/nebo finanční krize zvyšují zranitelnost žen vůči násilí páchanému muži na ženách jak jednotlivě, tak i hromadně, a neměly by být považovány jako důvod k tolerování mužského násilí,

M.

vzhledem k tomu, že obchodování se ženami za účelem sexuálního nebo jiného zneužívání představuje zásadní porušení lidských práv žen a poškozuje oběti samotné, ale i obecně celou společnost,

N.

vzhledem k tomu, že tolerance prostituce v Evropě vede k nárůstu obchodování se ženami za účelem sexuálního zneužívání do Evropy a sexuální turistiky,

O.

vzhledem k tomu, že v EU nejsou pravidelně shromažďovány vzájemně srovnatelné údaje o různých typech násilí páchaného na ženách, což ztěžuje určit skutečný rozsah tohoto jevu a nalézt vhodné řešení,

P.

vzhledem k tomu, že počet žen, které se stávají oběťmi násilí páchaného muži, je znepokojující,

Q.

vzhledem k tomu, že obraz žen, který přinášejí sdělovací prostředky, je často zkreslený a konzumně zaměřený a poškozuje jejich lidskou důstojnost,

R.

vzhledem k tomu, že kromě finanční závislosti (která je u žen dosti častá) je důležitým faktorem, proč ženy neinformují o tom, že se staly oběťmi násilí, kultura dané společnosti a vedení k tomu, že násilí páchané muži na ženách je soukromá záležitost nebo že ženy jsou často samy příčinou tohoto násilí,

S.

vzhledem k tomu, že ženy často neohlásí, že jsou oběťmi násilí, ať už je k tomu vedou různé složité psychologické, finanční, sociální a kulturní důvody, ale také nedostatečná důvěra ve služby policie, soudů a v sociální a zdravotnickou pomoc,

T.

vzhledem k tomu, že opakovaně vyzval k založení Evropského roku odstranění všech forem násilí páchaného na ženách,

U.

vzhledem k tomu, že OSN vyhlásila 25. listopad Mezinárodním dnem proti násilí na ženách a že v prosinci 2009 se bude v Evropském parlamentu konat mezinárodní seminář na téma násilí páchaného na ženách,

V.

vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné vytvořit komplexní právní nástroj určený pro boj proti všem formám násilí páchaného na ženách v Evropě, včetně obchodování s ženami,

1.

důrazně vyzývá členské státy, aby zlepšily své vnitrostátní právní předpisy a politiky zaměřené proti všem formám násilí na ženách, a to zejména vypracováním ucelených vnitrostátních akčních plánů pro tuto oblast, které budou založeny na analýze dopadů násilí na ženách na rovnost mužů a žen a povinnostech členských států odstranit všechny formy diskriminace žen vyplývajících z mezinárodní úmluvy a které budou obsahovat konkrétní opatření pro prevenci mužského násilí, ochranu obětí a trestního stíhání pachatelů;

2.

naléhavě žádá členské státy, aby prostřednictvím příslušných programů a vnitrostátního financování podporovaly dobrovolnické subjekty a organizace, jež přijímají ženy, které se staly oběťmi násilí, a poskytují jim psychologickou podporu, a to i proto, aby jim umožnily opětovný návrat na trh práce a znovunalezení lidské důstojnosti;

3.

vyzývá Komisi, aby Parlamentu a Radě předložila cílený ucelenější program politiky EU v oblasti boje proti všem formám násilí na ženách, jak se uvádí ve sdělení Komise ze dne 1. března 2006 nazvaném „Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006-2010“ (KOM (2006)0092), aby opatření pro prevenci násilí páchaného na ženách zahrnula do svého akčního programu pro rovné příležitosti pro muže a ženy na období 2011–2016, aby předložila konkrétní opatření pro prevenci všech forem násilí, ochranu obětí a trestního stíhání pachatelů a aby zajistila analýzu dopadů násilí na ženách na rovnost mužů a žen ve všech svých oblastech politiky a zajistila koordinovaný, jednoznačný a koherentní přístup orgánů EU a členských států k eliminaci tohoto násilí;

4.

naléhavě vyzývá Komisi, aby prověřila možnost přijetí nových opatření pro boj proti násilí páchanému na ženách;

5.

vyzývá Komisi, aby uspořádala zvláštní konferenci na vysoké úrovni, jíž by se zúčastnili zástupci politických orgánů, občanské společnosti, sociálních a institucionálních organizací a jejíž cílem by bylo přispět k procesu utváření komplexnější politiky zaměřené na potírání násilí páchaného na ženách;

6.

vyzývá EU, aby zajistila právo na pomoc a podporu všem obětem násilí, včetně obětí obchodování s lidmi bez ohledu na jejich státní příslušnost, a ochranu ženám, které se staly oběťmi domácího násilí a jejichž právní postavení může záviset na jejich partnerovi;

7.

vyzývá EU, aby zavedla mechanismy, které zajistí, aby analýza rovnosti mezi muži a ženami tvořila součást všech právních předpisů a politik zaměřených na prevenci obchodování s lidmi a jeho odstranění, a aby řešila hlavní příčiny násilí pomocí preventivních opatření, jako jsou sankce, vzdělávání a osvěty;

8.

poukazuje na to, že stále čeká na výsledky studie vypracované Komisí o právních předpisech týkajících se násilí páchaného na základě pohlaví a násilí na ženách;

9.

žádá Komisi a členské státy, aby ženám, které se stanou oběťmi násilí, zaručily účinný přístup k právní pomoci a k ochraně bez ohledu na jejich státní příslušnost a na způsob účasti na vyšetřování prováděném policejními orgány;

10.

naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby vytvořily jasný právní základ pro boj proti všem formám násilí páchaného na ženách, včetně obchodování s ženami;

11.

vyzývá Komisi, aby zahájila přípravu návrhu komplexní směrnice o opatřeních pro prevenci a potírání všech forem násilí na ženách;

12.

trvá na tom, aby Komise a členské státy zahájily kroky k boji proti příčinám násilí páchaného na ženách, zejména prostřednictvím preventivních akcí a informačních kampaní týkajících se různých forem násilí páchaného na ženách;

13.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily jednotnou akci, která bude zahrnovat kampaně na zlepšení veřejného povědomí a informovanosti o domácím násilí, strategie, jak změnit pomocí vzdělávání a sdělovacích prostředků sociální stereotypy, které v souvislosti s ženami panují, a která bude podporovat výměnu osvědčených postupů;

14.

vyzývá Komisi a členské státy, aby se v mezinárodním měřítku zabývaly násilím na ženách a porušováním lidských práv v souvislosti s postavením žen, zejména v kontextu platných bilaterálních dohod o přidružení a dohod o mezinárodním obchodu a těch, o nichž se momentálně jedná;

15.

lituje v této souvislosti, že posuzování dopadu na udržitelnost, která se vypracovávají před uzavřením těchto dohod, postrádají smysluplný rozměr rovnosti žen a mužů, nemluvě o problematice sexuálního násilí, a soubor nástrojů pro provádění analýzy dopadu na obě pohlaví, a vyzývá Komisi, aby předložila neprodleně návrh, jak tento problém řešit;

16.

žádá členské státy, aby řádně zohlednily zvláštní podmínky některých skupin žen, které jsou vůči násilí zvláště náchylné, jako jsou např. příslušnice menšin, přistěhovalkyně, uprchlice, ženy žijící v chudobě ve venkovských nebo odloučených společenstvích, vězněné nebo internované ženy, nezletilé dívky, homosexuálně zaměřené ženy, ženy se zdravotním postižením a staré ženy;

17.

vyzývá členské státy, aby mezi mladými lidmi posílily opatření k předcházení násilí páchanému na základě pohlaví, a to prostřednictvím vzdělávacích akcí zaměřených na zlepšení spolupráce mezi jednotlivými účastníky a prostředími, jichž se tato problematika týká, jako je rodina, škola, veřejná sféra a sdělovací prostředky;

18.

vyzývá Komisi, aby se také zabývala mezinárodním rozměrem násilí na ženách v rámci činností souvisejících se sociální odpovědností podniků, zejména s ohledem na evropské podniky, které pracují ve vývozních zpracovatelských zónách;

19.

zdůrazňuje, že je nutné řádně vyškolit osoby pracující s ženami, které se staly oběťmi mužského násilí, včetně zástupců soudního systému a donucovacích orgánů, ze zvláštním důrazem na policisty, pracovníky soudních orgánů, sociálních, zdravotnických a právních služeb, pracovní agentury, zaměstnavatele a odborové organizace;

20.

vyzývá k vytvoření mechanismů, které by ženám, které se staly oběťmi násilí na základě pohlaví nebo obchodování s lidmi, zjednodušily přístup k bezplatné právní pomoci, a umožnily jim tak prosazovat svá práva v celé Unii; trvá na tom, že je třeba zlepšit spolupráci právníků a výměnu osvědčených postupů v boji proti diskriminaci a násilí na základě pohlaví a nalézt způsoby, jak odstranit překážky v uznávání právních aktů v jiných členských státech, včetně trestů za násilné činy páchané na základě pohlaví a soudních příkazů vůči mužům dopouštějícím se násilí;

21.

vítá vytvoření zvláštních soudů pro případy násilí na ženách v některých členských státech a vyzývá všechny členské státy, aby tuto iniciativu následovaly;

22.

žádá, aby v Evropském informačním systému rejstříků trestů (ECRIS) měly zvláštní význam záznamy o násilí na ženách;

23.

naléhá na členské státy, aby v těsné spolupráci s Evropským institutem pro rovnost žen a mužů zavedly koherentní systém shromažďování statistických údajů o násilí na ženách, se zvláštním důrazem na násilí páchané na mladistvích, který se zaměří i na vraždy na pozadí násilí v rodině nebo mezi blízkými příbuznými s cílem získávat v této oblasti srovnatelné údaje v rámci celé EU;

24.

důrazně vyzývá členské státy, aby uznaly sexuální násilí na ženách a znásilnění žen páchané v manželském svazku a neformálních intimních svazcích nebo mužskými příbuznými za trestné činy, došlo-li k nim proti vůli oběti, a tento typ přečinů automaticky trestně stíhaly a aby odkazy na kulturní, tradiční či náboženské praktiky nebo tradice nepovažovaly za polehčující okolnost při odpovědnosti pachatele v případech násilí na ženách, což platí i pro tzv. „zločiny ze cti“ a mrzačení ženských genitálií;

25.

konstatuje, že některé členské státy zavedly politiky, které směřují k uznání sexuálního násilí páchaného mezi partnery, a především domácího násilí, za trestný čin; vyzývá členské státy, aby posoudily výsledky těchto politik s cílem podpořit výměnu osvědčených postupů na evropské úrovni;

26.

vyzývá členské státy, aby přijaly náležitá opatření k zastavení mrzačení ženských genitálií; upozorňuje na to, že přistěhovalci pobývající ve Společenství by si měli být vědomi toho, že mrzačení ženských genitálií je vážným ublížením na zdraví žen a porušením lidských práv; vyzývá členské státy, aby specifická právní ustanovení o mrzačení ženských genitálií uplatňovaly nebo aby takové zákony přijaly a aby trestně stíhaly každou osobu, která se mrzačení genitálií dopouští;

27.

vyzývá EU, aby zaručila právo na pomoc a podporu všem obětem násilí páchaného muži na ženách;

28.

naléhavě žádá členské státy, aby neprodleně začaly vyšetřovat hrubé porušování lidských práv v případě rómských žen, potrestaly pachatele a poskytly odpovídající náhrady obětem nucené sterilizace;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států a generálnímu tajemníkovi OSN.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/59

A.

vzhledem k tomu, že nedávno znovu započaté boje mezi povstalci Svazu islámských soudů a prozatímní federální vládou a vojsky mise Africké unie (AU) v Somálsku (AMISOM) vedly v Somálsku k nárůstu nestability a ke ztrátám na životech,

B.

vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství respektuje suverenitu, územní celistvost, politickou nezávislost a jednotu Somálska,

C.

vzhledem k tomu, že Somálsko nemělo od svržení režimu Sijáda Barrého v roce 1991 fungující vládu, a vzhledem k tomu, že od té doby se politická situace vyznačuje anarchií, boji mezi klany a banditismem,

D.

vzhledem k tomu, že zhoršující se bezpečnostní situace v hlavním městě Somálska, Mogadišu, znemožnila vnitrostátním a mezinárodním nevládním organizacím zvládnout rozmáhající se humanitární katastrofu a reagovat na stavy nouze,

E.

vzhledem k tomu, že v Somálsku nadále dochází k rozsáhlému porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva všemi stranami konfliktu, zejména pokud jde o mučení a jiné špatné zacházení, znásilňování, mimosoudní popravy, svévolné zadržování a útoky na civilisty, novináře, obhájce lidských práv a civilní infrastrukturu,

F.

vzhledem k tomu, že je znepokojen dlouhotrvající občanskou válkou v Somálsku a jejími důsledky pro mírový a usmiřovací proces v této zemi, jakož i pro bezpečnost a stabilitu celého regionu Afrického rohu,

G.

vzhledem k tomu, že útoky pirátů se až donedávna zaměřovaly nejen na obchodní lodě, ale také na lodě Světového potravinového programu a lodě rybářské a turistické,

H.

vzhledem k tomu, že takové případy pirátství jsou částečně důsledkem násilí a politické nestability v Somálsku, ale současně k tomuto stavu přispívají, a mají následný dopad na ostatní oblasti Afrického rohu, zejména dopad na civilní obyvatelstvo Somálska z hlediska jeho ohrožení, neexistence perspektivy rozvoje a přerušení potravinové pomoci a jiných humanitárních akcí,

I.

vzhledem k tomu, že dne 8. prosince 2008 se Rada rozhodla zahájit v rámci komplexní akce prováděné EU v regionu Afrického rohu výše zmíněnou zcela první námořní operaci EU, EUNAVFOR Atalanta, jejímž cílem je potlačovat případy pirátství a ozbrojených loupeží u pobřeží Somálska, bránit jim a předcházet jim a přispívat k ochraně obchodních plavidel a zejména plavidel Světového potravinového programu poskytujícího pomoc vysídlenému obyvatelstvu v Somálsku,

J.

vzhledem k tomu, že od prosince 2008 poskytla operace EUNAVFOR Atalanta zásadní ochranu 50 lodím Světového potravinového programu přepravujícím přibližně 300 000 tun potravin, z nichž mělo v konečném důsledku přímý užitek 1,6 milionů Somálců,

K.

vzhledem k tomu, že na výše zmíněném zasedání Rady pro vnější vztahy dne 27. července 2009 se Rada rozhodla stupňovat zapojení EU do podpory míru a rozvoje v Somálsku v úzké spolupráci se všemi příslušnými stranami, zejména s OSN a AU, a za tímto účelem posoudila možnosti EU, jak přispět k mezinárodnímu úsilí, včetně úsilí v oblasti bezpečnosti,

L.

vzhledem k tomu, že na výše zmíněném zasedání Rady pro vnější vztahy dne 17. listopadu 2009 Rada schválila koncepci řešení krize pro případnou misi EBOP (Evropské bezpečnostní a obranné politiky) s cílem přispět k výcviku 2 000 příslušníků bezpečnostních sil somálské prozatímní federální vlády,

M.

vzhledem k tomu, že se z pirátství stala výnosná činnost, při níž je za unesené osoby požadováno vysoké výkupné, a vzhledem k tomu, že moderní piráti používají propracovanější metody, jsou velmi dobře ozbrojeni, mají stanovenou jasnou strategii a jsou schopni rychle se přizpůsobit nové taktice,

N.

vzhledem k tomu, že dlouhodobá pomoc mezinárodních partnerů nemůže být účinná bez stabilizace bezpečnostní situace,

O.

vzhledem k tomu, že povstalci Svazu islámských soudů vyloučili jakýkoli politický kontakt a usmíření vedoucí k míru na základě mírového procesu z Džibuti, který poskytuje rámec pro dosažení trvalého politického řešení v Somálsku,

P.

vzhledem k tomu, že vojenský personál účastnící se operace EUNAVFOR Atalanta může v oblastech, v nichž působí, zatýkat, zadržovat a předávat osoby podezřelé z pirátské činnosti a ozbrojené loupežné činnosti; vzhledem k tomu, že na základě dohody s EU ze dne 6. března 2009, která dává keňským orgánům právo stíhat, mohou být tyto podezřelé osoby stíhány některým z členských států EU nebo keňským státem,

Q.

vzhledem k tomu, že podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) bylo u somálského pobřeží uloženo obrovské množství nedovoleného toxického odpadu, jehož obsah uniká ven, a to zcela bez ohledu na zdraví místních obyvatel a ochranu životního prostředí,

1.

důrazně odsuzuje vážná porušení mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, jichž se dopouštějí všechny strany konfliktu v Somálsku; vyzývá k okamžitému ukončení nepřátelství a žádá všechny ozbrojené skupiny, aby okamžitě složily zbraně a zahájily skutečný a široce pojatý dialog s prozatímní federální vládou; požaduje, aby se všechny válečné frakce zdržely nevybíravých útoků na civilisty, a vyzývá, aby válečné zločiny a porušování lidských práv vyšetřila nezávislá porota;

2.

znovu potvrzuje podporu prozatímní federální vládě vedené prezidentem Šajchem Šarífem Šajchem Ahmadem a závazku dodržovat zásady stanovené v mírové dohodě z Džibuti, včetně ducha usmíření a úsilí o všezahrnující politický proces; odsuzuje ozbrojené útoky proti prozatímní federální vládě Somálska, proti OSN a nevládním organizacím;

3.

připomíná, že mezinárodní společenství a všechny strany tohoto konfliktu mají odpovědnost ochránit civilisty, umožnit dodávky pomoci a respektovat humanitární prostor a bezpečnost humanitárních pracovníků; požaduje proto, aby byly okamžitě vytvořeny podmínky pro přiměřenou odpověď na tuto humanitární katastrofu v Somálsku;

4.

s velkým uspokojením bere na vědomí, že EUNAVFOR Atalanta nadále úspěšně přispívá k námořní bezpečnosti u pobřeží Somálska díky ochraně plavidel najatých v rámci Světového potravinového programu pro dodávky pomoci Somálsku, plavidel dodávajících nezbytně nutné zásilky mírové operaci AU v Somálsku a dalších ohrožených plavidel; vyzývá Radu, aby tuto operaci po skončení jejího současného mandátu dne 12. prosince 2009 prodloužila o další rok; vyjadřuje svou podporu možnému rozšíření oblasti působení směrem na jih v závislosti na činnosti pirátů, zdůrazňuje však, že takové rozšíření by nemělo narušit hlavní cíl mise, jmenovitě ochranu konvojů Světového potravinového programu a dalších ohrožených plavidel, jakými jsou obchodní loďstvo a rybářská plavidla;

5.

zdůrazňuje, že pirátství na volném moři vážně ohrožuje bezpečnostní situaci a má závažný vliv na dodávky potravinové pomoci v již tak kritické humanitární situaci;

6.

zdůrazňuje, že úspěšný boj s pirátstvím bude možný pouze tehdy, budou-li odstraněny základní příčiny tohoto problému, které jsou na pevnině, spočívají v chudobě a v selhání států a mohou být vymýceny pouze dosažením míru, rozvojem a budováním somálského státu;

7.

domnívá se, že dokud nebude dosaženo politického řešení problému důvěryhodnosti Somálska jako státu ze strany mezinárodního společenství, bezpečnostní strategie prováděné operací EUNAVFOR Atalanta musí nadále převládat a být dokonce posílena, pokud jde o prostředky, jež mají k dispozici ozbrojené síly nasazené v rámci této operace;

8.

vyzývá proto Radu, aby prověřila možnost vytvořit novou operaci EBOP v menším měřítku paralelně k operaci EUNAVFOR Atalanta s cílem přispět k výcviku bezpečnostních sil prozatímní federální vlády Somálska tím, že budou sladěny existující iniciativy – včetně iniciativy Francie v Džibuti a ugandské iniciativy, jež jsou součástí výcvikového programu vytvořeného misí AMISOM –, a to tak, aby zakročily stejným způsobem; v tomto ohledu vítá schválení dne 17. listopadu 2009 členskými státy koncepce řešení krize pro případnou novou operaci EBOP pro Somálsko, zdůrazňuje však, že přijetí koncepce by žádným způsobem nemělo předjímat rozhodnutí o zahájení mise, které může být přijato pouze po podrobnějším průzkumu situace přímo na místě, kdy bude jisté, že jsou dodržována lidská práva, jsou vypláceny mzdy, je zajištěno vybavení a že vycvičené bezpečnostní síly jsou začleněny do státních a velitelských struktur tak, aby se po svém návratu neobrátily proti vládě, již mají chránit;

9.

vyslovuje politování nad tím, že 35–40 % plavidel v této oblasti není zaregistrováno v centrální organizaci pro koordinaci námořní bezpečnosti a že v důsledku toho si tato plavidla nejsou vědoma konkrétních bezpečnostních hrozeb; žádá proto členské státy, aby zajistily, že všechny jejich lodě budou zaregistrovány; vyzývá všechna plavidla, aby se řídila doporučeními EUNAVFOR – operací Atalanta, má-li se jim zajistit nejvyšší možný stupeň ochrany a snížit tedy riziko, že se stanou terčem útoku nebo budou unesena;

10.

vyjadřuje politování nad tím, že měkký přístup k požadavkům somálských pirátů, aniž by byla uplatňována nezbytná donucovací opatření, by v budoucnu mohl mít kontraproduktivní a nežádoucí účinky a přispět k novým případům pirátství v dané oblasti;

11.

vyjadřuje svou trvalou podporu misi AMISOM vzhledem k její ústřední úloze v mírovém procesu; zdůrazňuje, že další zapojení AU a mise AMISOM by mělo určit nejnaléhavější potřeby a možnosti další podpory ze strany EU s cílem pomoci misi AMISOM rozvíjet schopnosti příslušející jejímu mandátu;

12.

vyzývá mezinárodní společenství a zejména EU ke zvýšení poskytované humanitární pomoci vnitřně vysídleným osobám a lidem v nouzi;

13.

domnívá se, že zapojení somálských organizací žen a občanské společnosti by mohlo sehrát pozitivní úlohu v procesu národního usmíření;

14.

vyzývá členské státy, aby prostudovaly možnost výcviku posádek a rybářů pro případ, že budou zajati jako rukojmí;

15.

naléhá na přísné a prodloužené uplatňování a sledování zbrojního embarga, které v roce 1992 proti Somálsku vyhlásilo OSN a které je dodržováno jen nedostatečně; vyzývá, aby byli ti, kdo zbrojní embargo vůči Somálsku porušují, hnáni k odpovědnosti;

16.

vyzývá OSN a Komisi, aby důkladně prošetřily skládky toxického odpadu a nelegální rybolov podél somálského pobřeží, stanovily odpovědnost na všech úrovních, podpořily úsilí postavit před soud osoby, jež jsou za tyto trestné činy odpovědné, a zajistily komplexní vyřešení problému znečištění životního prostředí;

17.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi Africké unie, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi Mezivládního úřadu pro rozvoj, předsedovi prozatímní federální vlády Somálska, etiopské vládě a Panafrickému parlamentu.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/63

A.

vzhledem k tomu, že tabák je nejrozšířenější příčinou úmrtí, kterým by bylo možno předejít, a že má v EU každoročně na svědomí více než půl milionu úmrtí (4),

B.

vzhledem k tomu, že podle odhadů lze 25 % všech úmrtí na rakovinu a 15 % všech úmrtí v EU přičíst na vrub kouření (5); vzhledem k tomu, že podle konzervativních odhadů zemřelo v roce 2002 v EU v důsledku expozici tabákovému kouři na pracovišti 7 300 dospělých včetně 2 800 nekuřáků, a vzhledem k tomu, že dalších 72 000 dospělých osob včetně 16 400 nekuřáků zemřelo v souvislosti s expozicí tabákovému kouři doma (6),

C.

vzhledem k tomu, že podle průzkumu Eurobarometr z března 2009 tvoří 70 % obyvatelstva EU nekuřáci a velká většina občanů se vyslovila pro zákaz kouření na veškerých veřejných místech (na pracovištích, v restauracích, barech a hostincích),

D.

vzhledem k tomu, že přestože je zřejmé, že na tabákový kouř v prostředí jsou citlivé zejména děti, příslušné údaje, které by se konkrétně zaměřovaly na důsledky dlouhodobého a systematického vystavení dětí tabákovému kouři v prostředí, jsou buď nedostatečné nebo nejsou k dispozici, a vzhledem k tomu, že studii, která by příslušné údaje poskytla, je možno účinněji vypracovat na celoevropské úrovni a že toto řešení se považuje za vhodnější než 27 různých studií z 27 různých členských států,

E.

vzhledem k tomu, že expozice tabákovému kouři v prostředí, neboli pasivní kouření, je další důležitou příčinou úmrtí, nemocnosti a zdravotních postižení v EU,

F.

vzhledem k tomu, že tabákový kouř je komplexní toxickou směsí více než 4 000 plynných složek a částic, včetně 69 známých karcinogenů a mnoha jedovatých látek,

G.

vzhledem k tomu, že tabákový kouř v prostředí byl označen Mezinárodní agenturou WHO pro výzkum rakoviny za známý karcinogen poškozující zdraví člověka,

H.

vzhledem k tomu, že neexistuje bezpečná úroveň vystavení tabákovému kouři v prostředí; vzhledem k tomu, že všichni lidé mají právo na vysokou úroveň ochrany zdraví a měli by být chráněni před pasivním kouřením, a vzhledem k tomu, že děti jsou na znečištění tabákovým kouřem zvláště citlivé,

I.

vzhledem k tomu, že kuřáci si berou více pracovního volna z důvodu krátkodobých a dlouhodobých nemocí než nekuřáci či bývalí kuřáci, což ještě zvyšuje enormní náklady, jež spotřeba tabáku představuje pro jednotlivce, zaměstnavatele, podniky a hospodářství jako celek,

J.

vzhledem k tomu, že děti se nemohou ke svému vystavení tabákovému kouři v uzavřených prostorách vyjádřit, a vzhledem k tomu, že mají právo být chráněny a nemělo by se jim ubližovat chováním škodlivým pro jejich zdraví,

K.

vzhledem k tomu, že tabákový kouř může být během těhotenství příčinou zvýšeného rizika poškození plodu, potratu, narození mrtvého plodu nebo předčasného porodu, pomalejšího růstu plodu, menšího obvodu hlavičky plodu a snížené porodní váhy, a vzhledem k tomu, že existuje souvislost mezi pasivním kouřením a záněty středního ucha, závažným poškozením funkcí plic, astmatem a také syndromem náhlého úmrtím kojenců,

L.

vzhledem k tomu, že existují důkazy o tom, že zavedení protikuřáckých politik celkově vedlo ke zlepšení pracovních podmínek a ke snížení výskytu onemocnění souvisejících s kouřením, jako jsou akutní srdeční příhody, nemoci dýchacího ústrojí či infekce myokardu,

M.

vzhledem k tomu, že náklady, které souvisí se spotřebou tabáku a zatěžují systémy zdravotní péče, nese celá společnost, a nikoliv jejich původci,

N.

vzhledem k tomu, že EU a 26 z 27 jejích členských států již podepsalo a ratifikovalo Rámcovou úmluvu WHO o kontrole tabáku (FCTC), která také připomíná, že v preambuli Ústavy WHO je uvedeno, že nárok na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví patří mezi základní práva každé lidské bytosti,

O.

vhledem k tomu, že článek 8 FCTC zavazuje strany této úmluvy k tomu, aby přijaly a prováděly v oblastech stávající vnitrostátní jurisdikce, jak jsou vymezeny vnitrostátním právem, a na dalších úrovních jurisdikce aktivně prosazovaly přijetí a provádění účinných opatření k ochraně osob před pasivním kouřením na všech uzavřených pracovištích, v hromadných dopravních prostředcích a uzavřených veřejných prostorách a případně na dalších veřejných místech,

P.

vzhledem k tomu, že Parlament vyzval členské státy, aby do října 2009 zavedly neomezený zákaz kouření na všech uzavřených pracovištích, včetně stravovacích zařízení, a také ve všech uzavřených veřejných budovách a dopravních prostředcích v EU,

Q.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní předpisy k této otázce se v jednotlivých členských státech značně liší,

1.

vyjadřuje politování nad skutečností, že se předsednictví rozhodlo přijmout doporučení Rady bez stanoviska Parlamentu;

2.

vyjadřuje politování nad skutečností, že absence komplexních nařízení o nekuřáckém prostředí ve většině členských států (zejména v sektoru pohostinství a aktivit pro volný čas) má za následek rozdíly mezi jednotlivými profesními a socioekonomickými skupinami, neboť u pracovníků pohostinství je třikrát větší pravděpodobnost, že budou vystaveni tabákovému kouři po více než pět hodin denně, než u kancelářských pracovníků;

3.

zdůrazňuje, že se Parlament soustavně zasazoval o přísnější opatření k řešení závislosti na tabáku a k omezení pasivního kouření mladých lidí;

4.

podtrhuje závažné škodlivé dopady pasivního kouření, zejména ty, jež může způsobit vystavení škodlivým látkám během citlivého období dětství, a zdůrazňuje, že děti nemají právní způsobilost vyjádřit souhlas se svým systematickým a dlouhodobým vystavením zakouřenému prostředí;

5.

zdůrazňuje, že rozdílné vnitrostátní právní předpisy mají za následek velmi značné rozdíly v ochraně před pasivním kouřením v jednotlivých členských státech;

6.

pokládá za zásadní, aby stávající právní předpisy o zákazu kouření v členských státech poskytovaly právní jistotu a přitom respektovaly zásadu stejných podmínek pro jednotlivé typy pohostinských zařízení;

7.

vítá skutečnost, že EU aktivně vyvíjí komplexní politiku boje proti kouření, která se vyznačuje legislativními opatřeními, podporou celoevropské prevence kouření a odvykacích aktivit a zohledněním boje proti kouření v celé škále dalších politik Společenství, která EU staví do pozice hlavního světového aktéra v boji proti kouření;

8.

vítá ochotu EU bojovat proti spotřebě tabáku, jakož i soudržnost, kterou nedávno prokázala ve svých politikách;

9.

zdůrazňuje, že závazné právní předpisy vycházející z článků 137 a 152 Smlouvy by mohly potenciálně přinést snížení přítomnosti tabákového kouře v prostředí a omezit s ním spojenou zdravotní a ekonomickou zátěž; zdůrazňuje však, že tyto články, a zejména článek 137, se přímo nezabývají konkrétními problémy dětí;

10.

zdůrazňuje, že pouze všeobecný zákaz kouření na všech uzavřených pracovištích, včetně gastronomických zařízení, a také ve všech veřejných budovách a dopravních prostředcích může ochránit zdraví pracovníků a nekuřáků a že takový zákaz usnadní situaci těm, kteří chtějí s kouřením přestat;

11.

vítá postup těch členských států, které již vydaly účinná opatření na ochranu před expozicí tabákovému kouři v prostředí; vyzývá členské státy, aby i nadále zaváděly předpisy na ochranu nekuřáků v rámci ochrany zdraví pracovníků a aby posílily současné úsilí o ochranu nekuřáků;

12.

vyzývá Komisi, aby vypracovala zprávu o nákladech, které vznikají vnitrostátním systémům zdravotní péče a hospodářství EU v souvislosti s kouřením a působením tabákového kouře;

13.

navrhuje, aby Rada vydala členským státům doporučení k zahájení trvalého dialogu a konzultací se všemi zúčastněnými stranami v souladu s článkem 5.3 FCTC prováděcích opatření přijatých na konferenci smluvních stran FCTC v roce 2009, aby tak zajistila, že všichni aktéři budou podporovat realizaci vnitrostátních strategií a programů v oblasti boje proti kouření;

14.

znovu vyzývá Komisi, aby předložila návrh na změnu směrnice 2001/37/ES (7) o tabákových výrobcích a zahrnula do ní alespoň změny obsažené ve shora uvedeném usnesení Parlamentu ze dne 24. října 2007;

15.

vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní studii následků dlouhodobé a systematické expozice dětí tabákovému kouři a jeho zbytkům v prostředí („kouření z třetí ruky“) ve všech místech jejich aktivit;

16.

vyzývá Komisi a členské státy, aby využily jak navržená doporučení Rady, tak i osvědčené postupy členských států jako základ při formulaci pokynů pro uplatňování článku 14 FCTC (opatření pro snižování poptávky v souvislosti se závislostí na tabáku a jejím odvykáním), jež by měly být přijaty na příští konferenci smluvních stran FCTC;

17.

vyzývá Komisi, aby i nadále uplatňovala podpůrná opatření na úrovni EU, například opatření na zvyšování povědomí, včetně informací uváděných na obalech tabákových výrobků, která jsou součástí vnitrostátních komunikačních kampaní zaměřených na odrazování občanů od kouření;

18.

považuje za zásadní, aby Komise v úzké spolupráci s členskými státy vytvořila stejně jako v případě opatření „Evropy bez tabáku“ nové nástroje boje proti různým druhům obchodování s tabákovými výrobky a proti jejich padělání, zejména na internetu, s ohledem na bezprostřední a vysoké nebezpečí, které představují pro zdraví spotřebitelů;

19.

připomínaje potřebu přísných opatření, která by umožnila plné a přesné monitorování a provádění, vyzývá ty členské státy, které již ratifikovaly FCTC, aby v rámci svých závazků vyplývajících z článku 8 FCTC uplatňovaly její doporučení a aby každé dva roky podávaly Komisi zprávu o pokroku při jejich provádění;

20.

opětovně vyzývá svého předsedu a předsednictvo, aby s ohledem na jejich povinnost jít členským státům příkladem s okamžitou účinností vydali zákaz kouření ve všech prostorách Parlamentu bez výjimky; vyzývá k důslednému prosazování tohoto zákazu;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Světové zdravotnické organizaci.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/67

A.

vzhledem k tomu, že základní hodnoty jako svoboda, lidská důstojnost, sociální spravedlnost, sociální zabezpečení a rovnost tvoří nezbytné prvky udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje,

B.

vzhledem k tomu, že v situaci současné celosvětové hospodářské krize a krize zaměstnanosti se tyto zásady stávají ještě významnějšími,

C.

vzhledem k tomu, že již od roku 1919 MOP udržuje a rozvíjí systém mezinárodních pracovních norem, které zahrnují široké spektrum témat, jako je práce, zaměstnanost, sociální zabezpečení, sociální politika a související lidská práva,

D.

vzhledem k tomu, že mezi vnitřními a vnějšími politikami EU je nutné zajistit soulad,

1.

vítá úmluvy, které MOP označila za aktuální v návaznosti na třístranná jednání, jež probíhala v rámci MOP za účasti zaměstnavatelů, zaměstnanců a vlád;

2.

vyzývá členské státy, aby v souladu se Smlouvami EU vzaly v úvahu silné sociální argumenty svědčící ve prospěch ratifikace a provádění úmluv, které MOP označila za aktuální;

3.

žádá Komisi, aby Parlamentu a členským státům přesně sdělila, které úmluvy spadají do pravomoci Evropské unie a na které se vztahuje zásada subsidiarity;

4.

vyzývá zvoleného předsedu Evropské rady, aby v rámci svého mandátu vybízel co nejcílevědoměji členské státy k tomu, aby ratifikovaly a prováděly aktualizované úmluvy MOP;

5.

vyzývá Komisi, aby zvážila přijetí doporučení určeného členským státům, v němž by podpořila ratifikaci všech úmluv, které MOP označila za aktuální, a aktivně tak přispěla k jejich provádění při současném zohledňování zásady subsidiarity;

6.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/69

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je předním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci, avšak podíl oficiální rozvojové pomoci poskytované zemědělství, zejména z Evropské unie, se od osmdesátých let 20. století v mezinárodním měřítku neustále snižuje, ze 17 % v roce 1980 se snížil na 3,8 % v roce 2006; vzhledem k tomu, že v souvislosti s tlakem na přírodní zdroje se očekává zdvojnásobení poptávky po potravinách do roku 2050 a že bude třeba zvýšit produkci potravin,

B.

vzhledem k tomu, že závěrečné prohlášení světového summitu o zajištění potravin v roce 2009 dostatečně nezkoumá příčiny neúspěchu snah o vymýcení hladu, ani nenavrhuje konkrétní opatření, jak boj proti hladu zintenzívnit; vzhledem k tomu, že podle FAO by k zajišťování potravin pro světovou populaci, která bude v roce 2050 čítat 9 miliard lidí, stačilo investovat 30 miliard EUR ročně,

C.

vzhledem k tomu, že Evropská unie zůstává významným producentem potravin; ale je však zároveň významným dovozcem zemědělských produktů, přičemž v případě mnoha základních zemědělských komodit zdaleka není soběstačná; vzhledem k tomu, že v důsledku zvyšování cen krmiv rostou výrobní náklady, což může mít za následek pokles živočišné výroby,

D.

vzhledem k tomu, že k dramatickému kolísání cen komodit může na celosvětových trzích docházet ještě zřetelněji a soustavněji; vzhledem k tomu, že vyšší ceny potravin neznamenají automaticky vyšší příjmy zemědělců, zejména kvůli tomu, jakou rychlostí rostou jejich náklady, ale i kvůli zvyšujícímu se rozdílu mezi výrobními náklady a spotřebitelskými cenami,

E.

vzhledem ke kritickému poklesu celosvětových zásob potravin, a to ze zásob na jeden rok, jak tomu bylo po 2. světové válce, na 57 dní v roce 2007 a na pouhých 40 dní v roce 2008,

F.

vzhledem k tomu, že vyčerpání zásob, i v EU, má nepříznivé důsledky na potravinový program pro mimořádné události, jenž má v současnosti méně potravin, které by mohl distribuovat; vzhledem k této situaci a k tomu, že v celosvětovém měřítku má krize způsobená cenami potravin podle FAO bezprostřední a závažné důsledky, jež vedou k nárůstu počtu hladovějících osob na celém světě na jednu miliardu v roce 2009, což znamená, že každý šestý člověk je v současné době podvyživený a trpí chronickým hladem,

G.

vzhledem k tomu, že více než 40 milionů lidí každoročně umírá v důsledku hladovění a chudoby, včetně jednoho dítěte každých šest vteřin; vzhledem k tomu, že tento vývoj způsobil v mnoha částech světa nepokoje a neklid a dále destabilizuje země a regiony po celém světě; vzhledem k tomu, že na světovém potravinovém summitu v roce 1996 se zástupci 185 zemí zavázali k tomu, že do roku 2015 se sníží počet hladovějících o polovinu; vzhledem k tomu, že rodinné farmy, pastevci a rolníci představují více než polovinu světové populace a jsou hlavními oběťmi hladu,

H.

vzhledem k tomu, že změna klimatu má značný dopad na zemědělskou produkci, jenž se projevuje např. poklesem výnosů sklizní z důvodu nedostatku vody pro místní zemědělskou činnost v nejchudších zemích,

I.

vzhledem k tomu, že zemědělství poskytuje v rozvojových zemích zaměstnání a obživu více než 70 % pracovní síly a v mnoha afrických zemích více než 80 % pracovní síly, v důsledku čehož mají politiky rozvoje venkova zásadní význam pro účinný boj proti chudobě a hladu; vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové banky je růst v odvětví zemědělství dvakrát efektivnější při omezování chudoby, než je tomu v jiných odvětvích,

J.

vzhledem k tomu, že Evropská unie zajišťuje více než 50 % veškeré světové rozvojové pomoci, včetně příspěvků jednotlivých členských států, což potvrzuje stávající příspěvek z nástrojů ES (zhruba 1,8 miliardy EUR: 1 miliarda EUR v rámci nového nástroje rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích a zbytek prostřednictvím stávajících nástrojů rozvojové a humanitární pomoci),

K.

vzhledem k tomu, že se nyní pro účely výroby krmiva, masa a biomasy určené pro výrobu biopaliv využívá větší plocha odlesněné půdy a více zemědělských zdrojů, což značně přispívá k cenové volatilitě a podnítilo celosvětovou spekulaci se zemědělskými komoditami,

1.

zdůrazňuje, že na světě nyní trpí hladem a chudobou více než 1 miliarda lidí a tato nepřijatelná zoufalá situace deptá životy celé šestiny světové populace; upozorňuje na to, že důsledky dlouhodobě nedostatečných investic do zajišťování potravin, zemědělství a rozvoje venkova byly v nedávné době ještě prohloubeny mimo jiné potravinovou, finanční a hospodářskou krizí a že celkové úsilí směřující ke splnění rozvojových cílů tisíciletí zatím není dostatečné; poznamenává, že je nutno společně učinit kroky ke zvrácení tohoto trendu a zajistit postupnou realizaci práva na přiměřenou výživu v kontextu vnitrostátního zajišťování potravin;

2.

zdůrazňuje, že každý má právo na přístup ke zdravotně nezávadným a výživným potravinám v dostatečném množství; vyzývá k úsilí o svět bez hladovějících, a zdůrazňuje, že skutečný boj proti hladu vyžaduje zavedení komplexních politik zaměřených na posílení udržitelného zemědělství a potravin, s cílem zvýšit kapacitu rozvojových zemí pro zajištění potravy pro své obyvatele; vyzývá, aby se země řídily dobrovolnými obecnými zásadami FAO na podporu postupné realizace práva na přiměřenou výživu v kontextu vnitrostátního zajišťování potravin, a podporuje praktické uplatňování těchto zásad založených na principech účasti, transparentnosti a odpovědnosti; vítá závazky, kterých bylo v zásadě dosaženo na světovém summitu v Římě, je však zklamán nízkým počtem konkrétních přijatých finančních závazků a slabou účastí zástupců G8 na vysoké úrovni; vyzývá v této souvislosti všechny členské státy, aby zdvojnásobily své odhodlání splnit rozvojový cíl tisíciletí č. 1 (snížit počet hladovějících ve světě do roku 2015 o polovinu) a podpořily globální cíl, jímž je vymýcení hladu a podvýživy do roku 2025 nebo, pokud se to nepovede, k co nejbližšímu možnému datu;

3.

zdůrazňuje význam společné zemědělské politiky (SZP) jakožto prostředku zajištění produkce potravin v Evropské unii; je přesvědčen, že SZP od svého zavedení v roce 1962 poskytuje občanům EU bezpečné dodávky potravin, a kromě toho chrání a zlepšuje venkovské prostředí a normy EU na výrobu potravin, které jsou nejpřísnější na světě; zdůrazňuje, že tuto úlohu by mělo zemědělství Společenství hrát i v budoucnu;

4.

zdůrazňuje, že od roku 2007 ceny zemědělských komodit značně kolísají a že od poloviny roku 2007 do poloviny roku 2008 ceny prudce vzrostly a následoval prudký nárůst spotřebitelských cen; upozorňuje na to, že po tomto strmém nárůstu cen základních komodit došlo velmi rychle k prudkému poklesu cen komodit na neudržitelnou úroveň; vyjadřuje znovu své znepokojení nad tím, že může opakovaně dojít k náhlému zvýšení cen potravin v situaci, kdy se sice světová ekonomika zotavuje, ale neboť přetrvává řada strukturálních problémů, včetně nízké míry investic a vysoké poptávky v některých regionech;

5.

s obavami sleduje strmé zvyšování zemědělských nákladů na vstupu (například růst cen hnojiv a osiva), které se projevilo růstem nákladů, za nějž nebyli všichni zemědělci kompenzováni v rovné míře (zejména v odvětví chovu hospodářských zvířat) a jež do velké míry podkopalo veškeré potenciální zvyšování příjmů v zemědělství plynoucí z vyšších cen komodit a potravin, a tím snížilo motivaci ke zvyšování udržitelné zemědělské produkce; je znepokojen tím, že by dramatický nárůst cen vstupů mohl vést k menší intenzitě zemědělské činnosti a případně i ke snížení objemu produkce, což by ještě zostřilo potravinovou krizi v Evropě i ve světě;

6.

připomíná, že v důsledku kolísání cen v posledních letech – jak prudkých zvýšení, tak i poklesů – bylo zajišťování dostatku potravin zvláště obtížné; zdůrazňuje, že pokud zemědělci nedostanou spravedlivou cenu za své výrobky, přestanou vyrábět; opětovně zdůrazňuje, že zemědělství EU se podílí mezi 17 % až 30 % na celosvětové produkci pšenice, mléka a hovězího masa; zdůrazňuje, že zachování životaschopnosti zemědělských podniků v EU bude mít zásadní význam pro zajištění dodávek potravin pro svět v nadcházejících letech;

7.

upozorňuje na dlouhodobější strukturální příčiny nedávného zvýšení cen zemědělských komodit, včetně stabilně rostoucí celosvětové poptávky a soustavného snižování investic do zemědělské výroby; konstatuje, že vedle dalších faktorů má růst cen energií, zejména ceny ropy, výrazný dopad na světovou zemědělskou produkci (protože zvyšuje výrobní náklady v zemědělských podnicích a náklady na distribuci potravin) i na vznik potravinových krizí v chudých zemích (vzhledem k vyšším nákladům na přepravu potravin v těchto zemích);

8.

konstatuje, že máme-li uživit světovou populaci, která bude v roce 2050 podle odhadů čítat 9 miliard lidí, bude nutné zvýšit v mezidobí objem zemědělské produkce o 70 %; poukazuje na to, že chronickým hladem trpí na světě přes 860 milionů lidí; konstatuje, že podle prognóz Světové banky může nárůst cen potravin a současná palivová a potravinová krize uvrhnout dalších 130 – 155 milionů lidí do hlubší chudoby ve srovnání s rokem 2008;

9.

je přesvědčen, že by SZP měla zůstat pilířem politiky EU v oblasti zajišťování potravin a že by měla být dále upravena tak, aby naplňovala potřeby zajištění potravin v Evropě a v celosvětovém měřítku; vzhledem k extrémní volatilitě cen komodit, a tudíž i příjmů zemědělců, je obezřetný vůči dalšímu rušení opatření pro řízení trhu a snižování podpůrných plateb určených zemědělcům;

10.

zdůrazňuje význam mezinárodní spolupráce a solidarity a nutnost nepřijímat jednostranná opatření, která nejsou v souladu s mezinárodními právními předpisy a Chartou spojených národů a která ohrožují zajištění potravin; požaduje vyvážené obchodní dohody, které jsou zásadní součástí celosvětového řešení otázky zajištění potravin;

11.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby začlenily spravedlivé finanční mechanismy a koncepty sdílení břemene přizpůsobování se změně klimatu do nadcházejících jednání v Kodani a dbaly přitom obzvláště na podporu zemědělské výroby šetrné ke klimatu coby soudržného nástroje boje proti hladu, aby přijaly jednotná opatření proti dalšímu snižování úrodnosti půdy či ztrátám biologické rozmanitosti, dvou zásadních prvků systémů produkce potravin, aby zvýšily celkovou účinnost a snížily množství odpadu vznikajícího v rámci globálních potravinových řetězců a aby zlepšily přístup k místnímu trhu;

12.

bere na vědomí stanovisko FAO, která tvrdí, že rostoucími cenami potravin jsou nejvíce postiženy země, jež veškeré potraviny dovážejí, a že mnoho z těchto zemí se řadí k nejméně rozvinutým zemím světa; znovu zdůrazňuje skutečnost, že chudoba a závislost na dovozu potravin jsou hlavními příčinami nedostatku potravin; pamatuje na skutečnost, že se na mezinárodních trzích v současné době obchoduje pouze s malým procentem celosvětové produkce potravin, stále více pocházejícím z několika málo vyvážejících zemí;

13.

je zděšen současnou světovou finanční krizí, která může snížit objem finančních prostředků pro zemědělství; vyzývá Komisi, aby analyzovala dopady finanční krize na odvětví zemědělství a uvažovala o návrzích na zajištění stability tohoto odvětví, rovněž pokud jde o poskytování půjček a záruk úvěrů; připomíná, že současná potravinová krize je úzce propojena s finanční krizí, kdy injekce likvidity poskytované centrálními bankami s cílem předcházet bankrotům mohly vést k navýšení objemu spekulativních investic do komodit; vyzývá Mezinárodní měnový fond a fórum finanční stability, aby tento „vedlejší účinek“ vyhodnotily a zohlednily jej při navrhování globálních řešení;

14.

je přesvědčen, že by SZP měla zůstat důležitým prvkem politiky EU v oblasti zajišťování potravin jak v nejbližší budoucnosti, tak i po roce 2013 a že by měla hrát významnou úlohu v rozvojové politice se zvláštním zřetelem k vnější politice zajištění potravin; domnívá se, že pro dlouhodobé zajištění potravin jsou nezbytné fungující ekosystémy, úrodná půda, stabilní vodní zdroje a různorodé venkovské hospodářství; je přesvědčen o tom, že vedle zajištění produkce potravin v Evropské unii může SZP celosvětově přispět k uspokojení zvýšené poptávky po potravinách, aniž by došlo k narušení trhu; vyzývá ke stabilizaci místních a regionálních systémů zemědělské produkce, které jsou založeny na udržitelných zemědělských postupech a slouží jako strategická zásoba potravin;

15.

domnívá se, že finanční nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích je nezbytným prvním krokem pro řešení naléhavých potřeb těch, kteří jsou potravinovou krizí zasaženi nejvíce; domnívá se, že by Komise měla prověřit, jak jsou finanční prostředky z tohoto nástroje vynakládány, a ujistit se, že jsou vždy využívány tam, kde je jich nejvíce zapotřebí, a že Parlament by měl být pravidelně informován;

16.

vyzývá Komisi, aby posílila své současné programy určené k zabezpečení potravinového zajištění v Evropě a ve světě; požaduje posílení financování tematického programu zajišťování potravin (2007–2010), jehož současný objem finančních prostředků na celé programové období činí 925 milionů EUR; vyzývá Komisi, aby provedla plné posouzení dopadu politik EU a programů v oblasti zemědělství, rozvoje a obchodu s cílem zajistit koherentní, udržitelný politický přístup k zajišťování potravin na celém světě;

17.

opakuje, že zajišťování potravin je odpovědností jednotlivých států a že veškeré plány na řešení problémů v oblasti zajišťování potravin musí být formulovány, vytvářeny, schváleny a řízeny na vnitrostátní úrovni, přičemž základem pro tyto plány musí být konzultace se všemi hlavními zainteresovanými stranami; zdůrazňuje, že zajišťování potravin by mělo být významnou prioritou, a jako takové by mělo být zahrnuto do vnitrostátních programů a rozpočtů; zdůrazňuje, že řádná správa věcí veřejných by měla hrát klíčovou roli a že by se měla řešit korupce na národní úrovni; je přesvědčen, že boj proti hladovění se musí zakládat na uznání práva na potravinovou soběstačnost jakožto práva každé země nebo regionu uplatňovat demokratickým způsobem vlastní politiky zemědělství a potravin, priority a strategie;

18.

věří, že probíhající výzkumy v oblasti systémů udržitelného zemědělství mají zásadní význam; zdůrazňuje úlohu výzkumu financovaného z veřejných zdrojů, technologické platformy EU na podporu výzkumu ekologického zemědělství a Sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj; žádá, aby byly ve vhodných případech realizovány programy pro převod technologií do rozvojových zemí; vyzývá vlády zemí, které jsou členy organizace FAO, aby se řídily doporučeními IAASTD a změnily trend, v jehož rámci dochází ve vědeckém prostředí k převodu technologií z vyšších úrovní směrem dolů, na trend opačný, kdy převod probíhá zdola nahoru ve spolupráci s dalšími zainteresovanými stranami a se zaměřením inovací na zemědělce;

19.

domnívá se, že jednou ze závažných překážek zvýšené zemědělské výroby v rozvojových zemích je nedostatečný přístup drobných zemědělců k půjčkám a mikroúvěrům určených k investicím do mechanismů pro osev, hnojení a zavlažování; dále zdůrazňuje problém záruk za půjčky, které nejsou ve většině případů dostupné; vyzývá Evropskou investiční banku, aby prozkoumala, jaké prostředky jsou k dispozici na programy pro místní producenty potravin v rozvojových zemích sloužící k poskytnutí záruk za půjčky, jež podpoří přístup k úvěrům a mikroúvěrům;

20.

vyzývá ke zřízení pracovní skupiny na vysoké úrovni, která se bude zabývat přispíváním EU k dosažení celosvětového zajištění potravin a která vypracuje společnou koncepci pro řešení zásadních otázek, jež vymezí Komise, týkajících se udržitelného zemědělství, rybolovu a rozvoje venkova;

21.

konstatuje, že celosvětová potravinová krize je jednou ze závažných hrozeb pro mír a bezpečnost na celém světě; v této souvislosti vítá nedávnou snahu Komise prozkoumat způsoby, jak řešit problém globálního zajišťování potravin; vyzývá členské státy, aby podporovaly podobné iniciativy na vnitrostátní i místní úrovni;

22.

zdůrazňuje, že nákupy zemědělské půdy, které provádějí zahraniční investoři, zejména v Africe, nesmí mít negativní dopad na místní zajišťovaní potravin a nesmí vést k neudržitelné správě zemědělské půdy; poukazuje na to, že produktivní využití půdy může mít také pozitivní dopad; naléhavě vyzývá organizaci FAO a členské státy, aby usilovaly o vypracování společných pravidel a legislativních opatření, která budou uznávat právo místních obyvatel rozhodovat o zemědělské půdě a ostatních zdrojích, jež jsou zásadní pro to, aby si zajistili dostatek potravin;

23.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/74

A.

vzhledem k tomu, že meziamerická asociace novinářů (IAPA) vyjádřila obavy v důsledku řady kroků a prohlášení nikaragujské vlády, jež potlačují svobodu tisku v této středoamerické zemi,

B.

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 147 nikaragujské ústavy, jež byl do ústavy vložen v roce 1995 není v současné době v Nikaragui možné kandidovat na prezidentskou funkci pro druhé následné období, a vzhledem k tomu, že se prezident Ortega protiprávně snaží příslušné ustanovení obejít, aby mohl v roce 2011 podruhé kandidovat,

C.

vzhledem k tomu, že vyhlášení reformy ústavy je pouze v kompetenci zákonodárné moci, a vzhledem k tomu, že současná vládní strana, Sandinovská fronta národního osvobození (FSLN) nemá potřebnou dvoutřetinovou většinu,

D.

vzhledem k tomu, že dne 19. října 2009 proběhlo zasedání nikaragujského nejvyššího soudu v noci, aniž by byli přítomni tři ze šesti příslušných soudců, kteří nebyli přizváni a byli nahrazeni třemi provládními soudci, kteří prohlásili jednomyslně článek 147 ústavy za nevynutitelný,

E.

vzhledem k tomu, že veškeré opoziční politické strany zastoupené v národním shromáždění, stejně jako mnoho sdružení občanské společnosti, právníků a nevládních organizací odmítlo toto soudní prohlášení jako protiprávní, a rozhodlo se spolupracovat za účelem zachovat demokracii a právní stát v Nikaragui,

F.

vzhledem k tomu, že uvedené soudní prohlášení bylo okamžitě kladně přijato členskými státy sdružení „Alianza Bolivariana para los Pueblos de Nuestra América“ (ALBA),

G.

vzhledem k tomu, že mezinárodní delegace liberálů byla během své návštěvy Nicaragui zastrašována a urážena a jejímu předsedovi a poslanci Evropského parlamentu Johannesovi Cornelisovi van Baalenovi dokonce sandinistické úřady vyhrožovaly vyhoštěním z Nikaragui a prohlásily ho za nežádoucí osobu,

H.

vzhledem k tomu, že v Nikaragui došlo k oslabení demokracie po údajných podvodech při posledních volbách v roce 2008 do místních zastupitelstev, vzhledem k útokům a šikanování ze strany osob, politické moci či subjektů spojených se státními úřady, kterým čelí organizace zabývající se ochranou lidských práv a jejich členové a také novináři a zástupci sdělovacích prostředků,

I.

vzhledem k tomu, že vývoj demokracie a její upevnění, jakož i právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod musí být nedílnou součástí vnější politiky Evropské unie,

J.

vzhledem k tomu, že pokud Evropská unie a její partneři uzavírají se třetími zeměmi dohodu, která obsahuje doložku o lidských právech, berou na sebe odpovědnost za to, že mezinárodní normy o lidských právech budou dodržovány a že tyto doložky budou nutně platit oboustranně,

K.

vzhledem k tomu, že Evropská unie by měla vykonávat větší kontrolu nad využíváním finančních prostředků, jež Nikaragua získala na rozvojové projekty, s cílem zajistit, aby se nic z těchto peněznedostalo do rukou sandinistů,

L.

vzhledem k tomu, že Organizace spojených národů, Evropská unie, Spojené státy americké a mnohé nikaragujské nevládní organizace vyjádřily znepokojení nad netransparentností nedávných voleb,

1.

vyjadřuje politování nad četnými útoky a šikanováním ze strany osob, politické moci či subjektů spojených se státní mocí, kterým čelí organizace zabývající se ochranou lidských práv a jejich členové i nezávislí novináři;2.

2.

odsuzuje změny ústavy, které předjímají porušení ústavního pořádku v Nikaragui, zejména z právního hlediska pochybnou taktiku nikaragujské vlády, jež spočívá v zapojení provládních soudců v rámci nejvyššího soudu;

3.

vyzývá prezidenta Ortegu, aby respektoval nikaragujskou ústavu, která zakazuje dvě po sobě následující funkční období, a zdůrazňuje, že pouze zákonodárná moc je kompetentní k vyhlášení reformy ústavy a že neexistují žádné okolnosti, za kterých by tak mohly učinit soudy;

4.

domnívá se, že postoj prezidenta Ortegy prokazuje jeho nedostatečné porozumění a respekt pro demokracii a právní stát a vykonávání základních práv, jako je svoboda projevu a politické činnosti;

5.

vyjadřuje podporu všem lidem v Nikaragui, kteří nesouhlasí s porušením ústavního pořádku, k němuž došlo ze strany vládních úřadů, a požaduje jeho okamžité znovunastolení, jakož i zrušení výše uvedených soudníchprohlášení ze dne 19. října 2009;

6.

odsuzuje jako politováníhodné veškeré výhružky, urážky a zastrašování, jemuž byla vystavena mezinárodní delegace liberálů, kterou vedl poslanec Evropského parlamentu Johannes Cornelis van Baalen, a vyjadřuje solidaritu s jejími členy;

7.

hluboce lituje způsobu, jakým byly vedeny volby do místních zastupitelstev dne 9. listopadu 2008, tj. taktiku nikaragujské vlády s cílem diskvalifikovat opoziční politické strany, mnohé nesrovnalosti při odevzdávání hlasů, možné volební podvody a odmítnutí akreditovat nezávislé pozorovatele voleb, a to jak zahraniční, tak i místní; vyzývá Komisi, aby pro účely monitorování vyslala na nadcházející prezidentské volby volební pozorovatelskou misi EU;

8.

vyjadřuje politování nad skutečností, že Organizace amerických států, jež se běžně velmi angažuje v jiných problematických záležitostech týkajících se tohoto světadílu, neuznala za vhodné vyjádřit se k tak patrnému porušení ústavního pořádku, ke kterému došlo v jednom z jejích členských států;

9.

zdůrazňuje, že v rámci jednání o dohodě o přidružení mezi Evropskou unií a zeměmi Střední Ameriky musí být Nikaragui připomenuta nutnost dodržování zásad právního státu, demokracie a lidských práv jakožto hodnot chráněných a podporovaných Evropskou unií;

10.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států, Evropsko-latinskoamerickému parlamentnímu shromáždění, Středoamerickému parlamentu, vládě a parlamentu Nikaragujské republiky a nejvyššímu soudu Nikaragui.

21.10.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 285/76

A.

vzhledem k tomu, že vietnamská vláda odmítla reagovat na mnohá doporučení, jež byla učiněna při všeobecném pravidelném přezkumu Rady OSN pro lidská práva, který probíhal od května do září 2009, s cílem zlepšit její situaci v oblasti lidských práv,

B.

vzhledem k tomu, že v současnosti jsou ve Vietnamu vězněny stovky lidí pro své náboženské nebo politické přesvědčení, zejména vesničtí etničtí křesťané, katolický kněz, mennonitští pastoři, členové církve Cao Dai a buddhisté Hoa Hao,

C.

vzhledem k tomu, že dne 27. září 2009 byly stovky mladých buddhistických mnichů z kláštera Bat Nha násilně napadeny, zbity a jejich klášter poničen, přičemž státní orgány i policie ignorovaly jejich žádost o pomoc; vzhledem k tomu, že další mniši, kteří našli útočiště v chrámu Phuoc Hue byli fyzicky napadeni a obtěžováni policií; vzhledem k tomu, že mniši čelí riziku vyhoštění ze strany vlády za to, že obsadili klášter Bat Nha bez povolení či předchozí registrace,

D.

vzhledem k tomu, že útok na klášter spojují mnozí s desetibodovým návrhem na náboženské reformy, který přeložil Thich Nhat Hanh v roce 2007 vietnamskému prezidentovi Nguyen Minhovi Trietovi,

E.

vzhledem k tomu, že veškeré náboženské skupiny musí mít povolení vlády a dohlíží na ně vládou jmenované řídící výbory a že mnoho náboženských organizací čelí zákazu a pronásledování svých členů, pokud si hodlají uchovat na vládě nezávislost;

F.

vzhledem k tomu, že hodnostáři sjednocené buddhistické církve Vietnamu jsou de facto téměř všichni uvězněni, počínaje patriarchou Thich Quang Doem (kterému je 81 let), který je nejvýznamnějším z vietnamských disidentů a je zadržován již více než 27 let, v současnosti ve svém klášteře Zen Thanh Minh v Ho-Či Minově městě,

G.

vzhledem k tomu, že vietnamská spisovatelka a vůdčí postava hnutí za demokracii Vietnamu paní Tran Khai Thanh Thuy byla znovu zatčena poté, co si odpykala v roce 2007 devítiměsíční trest odnětí svobody; vzhledem k tomu, že trpí těžkou cukrovkou a přesto ji vietnamské orgány odmítají propustit na kauci nebo povolit, aby jí byla poskytnuta jakákoli léčba,

H.

vzhledem k tomu, že některým „vězňům svědomí“, včetně Nguyena Van Lye, Le Thi Cong Nhana a Nguyen Binh Thanha, kteří byli všichni odsouzeni za „propagandu proti vládě Vietnamské socialistické republiky“, je ve vězení odepírána řádná lékařská péče, ačkoli jejich zdravotní stav vyžaduje jejich okamžitou hospitalizaci,

I.

vzhledem k tomu, že za situace, kdy chybí nezávislé organizace na ochranu lidských práv, se náboženští představitelé často ujímají úlohy obránců lidských práv a bojují za větší toleranci a prosazování demokratičtějších zásad,

J.

vzhledem k tomu, že Vietnam, který bude předsedat sdružení ASEAN v roce 2010, by měl jít příkladem a zlepšit své praktiky v oblasti lidských práv, že vláda by nejprve mohla propustit stovky pokojných kritiků režimu, nezávislé církevní aktivisty, bloggery a obhájce demokracie uvězněné v rozporu s mezinárodně uznávaným právem na pokojný protest za nepodložená obvinění z ohrožování národní bezpečnosti,

K.

vzhledem k tomu, že dne 25. září 2009 ratifikovala Laoská lidově demokratická republika Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který především zaručuje právo lidí na svobodu vyznání, sdružování, projevu a tisku, i právo na demonstraci a politická práva,

L.

vzhledem k tomu, že přibližně měsíc po 10. výročí „studentského hnutí 26. října 1999“, zahájeného studenty a učiteli z Vientianu, jsou hlavní vedoucí představitelé hnutí – Thongpaseuth Keuakaoun, Seng-Aloun Phenghphanh, Bouavanh Chanmanivong a Kèochay – dosud stále zadržováni v tajném vězení, zatímco podle zpráv Khamphouvieng Sisa-At zemřel ve vězení za nejasných okolností,

M.

vzhledem k tomu, že dne 2. listopadu 2009 více než 300 osob, které chystaly pokojnou demonstraci ve Vientianu s cílem požadovat dodržování lidských práv a systém více politických stran na připomínku 10. výročí vypuknutí nepokojů, bylo zatčeno tajnou policií Laoské lidově demokratické republiky a že devět z nich, paní Kingkèo a Somchitová, pánové Soubinh, Souane, Sinpasong, Khamsone, Nou, Somkhit a pan Sourigna, jsou dosud ve vazbě,

N.

vzhledem k tomu, že Laos nadále pronásleduje komunitu Hmongů kvůli hmongskému povstání v 60. letech minulého století, přičemž se Hmongové žijící v oblastech Laosu, jež jsou považovány za vzbouřenecké, stávají oběťmi zatýkání, mučení, sexuálního zneužívání a vražd mimo zákon,

O.

vzhledem k tomu, že v současnosti je na 5 000 laoských Hmongů zadržováno v táboře Huay Nam Khao a vystaveno deportaci, jež je důsledkem dohody mezi thajskou a laoskou vládou, a že dalších 158 Hmongů, včetně 85 dětí, je již více než tři roky zadržováno v nelidských podmínkách v Nong Khai,