22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/1

458. PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ, KTERÉ SE KONALO VE DNECH 16. A 17. PROSINCE 2009

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Obchod a zajišťování potravin

(průzkumné stanovisko)

(2010/C 255/01)

Zpravodaj: pan CAMPLI

Spoluzpravodaj: pan PEEL

Dopisem ze dne 21. ledna 2009 požádala místopředsedkyně Evropské komise paní Margot Wallström, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Obchod a zajišťování potravin.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 19. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan CAMPLI, spoluzpravodajem pan PEEL.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 191 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 6 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Závěry

1.1.1 EHSV považuje za základní práva občanů právo na potraviny a právo občanské společnosti zasáhnout ve všech souvisejících otázkách; mezi základní lidská práva zahrnuje globální zajištění potravin.

1.1.2 Ve světě, v němž se vyrábí dostatek potravin na to, aby se všichni nasytili, dnes více než miliarda lidí nemá přístup k dostatečnému množství potravin. Hlavní příčinou tohoto nedostatku potravin, za situace rozpadu místních ekonomik, potravinářských tradic a tržních infrastruktur, je chudoba způsobená mezinárodními strategiemi uplatňovanými od počátku 80. let 20. století.

1.1.3 EHSV si je vědom toho, že ve sféře doplňkových rozvojových politik, jež jsou zaměřeny na snížení chudoby a růst příjmů, může regulovaný obchod přispět ke zbavení osob a skupin problému nedostatku potravin, a to i v rámci rozvoje regionálních trhů.

1.1.4 Rozšířené využívání ochranářských opatření nenapomáhá dosáhnout globálního zajištění potravin, protože nezajišťuje nezbytnou flexibilitu a především v Africe ohrožuje jakoukoli formu konkrétní regionální integrace.

1.1.5 EHSV se domnívá, že regulovaný obchod musí do svých rozhodovacích a prováděcích postupů začlenit zásady práva na potraviny a že členské státy musí upustit od přijímání mezinárodních závazků, které jsou s těmito zásadami v rozporu.

1.1.6 EHSV si uvědomuje, že politiky zaměřené na potravinovou soběstačnost jsou ekonomicky nákladné a že nejsou v souladu s přístupem globálního řízení. Zároveň uznává přístup potravinové nezávislosti jakožto legitimního práva každého národa na nezávislou tvorbu politik k zajištění potravin a stabilnímu zajišťování potravy pro své občany za současného respektování potravinové nezávislosti ostatních.

1.1.7 EHSV potvrzuje, že je nezbytné reformovat nástroje, orgány a politiky globálního řízení pro zajišťování potravin a obchodu podle zásady a praxe soudržnosti politik ve prospěch rozvoje.

1.1.8 EHSV se domnívá, že všechny možné a potřebné strategie zaměřené na boj proti chudobě a na lepší zajištění potravin mohou přinést plodné a stabilní výsledky, pokud se bude v zemích trpících nedostatkem potravin zároveň rozvíjet demokracie a posilovat zásada právního státu.

1.2 Doporučení

1.2.1 EHSV s odkazem na celosvětový politický přístup předkládá tato všeobecná doporučení:

1.2.1.1 Evropské unii, aby zavedla Evropský konsensus o rozvoji jako jednoznačnou politickou strategii, kterou by mezinárodní partneři uznávali, a aby byla vlivným partnerem rozsáhlé reformy systému FAO-WFP-IFAD;

1.2.1.2 Evropské unii, aby začlenila zásady práva na potraviny do struktury svých obchodních politik a podnikla vhodné kroky vedoucí ke koordinaci s ostatními členy WTO, aby byly tyto zásady začleněny do struktury mnohostranných jednání;

1.2.1.3 Evropské unii, aby prozkoumala způsoby, jimiž by bylo možné v rámci politik sociální odpovědnosti podniků monitorovat hospodářské a obchodní aktivity evropských podniků a podniků majících v EU své sídlo při jejich působení na globální zajišťování potravin. V souvislosti s tímto návrhem se EHSV zavazuje, že připraví příslušné stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Evropský obchod se zemědělskými produkty ve světě, jeho strategie, výzvy a osvědčené postupy.

1.2.1.4 Evropské unii, aby do budoucích dohod o hospodářském partnerství a jiných dohod o volném obchodu zahrnula institucionální úlohu občanské společnosti, jak již stanoví dohoda CARIFORUM–ES;

1.2.1.5 mezinárodním finančním institucím, aby zavedly patřičnou regulaci finančních trhů, která by zabránila spekulacím se zemědělskými surovinami;

1.2.1.6 mezinárodním organizacím činným v oblasti lidského zdraví a životního prostředí, aby odrazovaly od stravy obsahující příliš mnoho živočišných bílkovin;

1.2.1.7 mezinárodnímu společenství, aby vytvořilo systém mezinárodních zásob potravin, který by byl úzce koordinován se systémem FAO pro včasné varování;

1.2.1.8 mezinárodnímu společenství, aby provedlo revizi třídění OSN v zájmu jasného odlišení rozvojových zemí se středně vysokými příjmy a chudších rozvojových zemí a méně rozvinutých zemí;

1.2.1.9 všem členům WTO a zejména Evropské unii, aby do mandátů k vyjednávání začlenili posouzení dopadu a zranitelnosti jednotlivých zemí a konkrétních skupin osob;

1.2.1.10 členům WTO, aby uznali dočasná opatření na regulaci vývozu za oprávněná, neboť díky tomu, že umožňují účinně omezit ceny potravin v rozvojových zemích, pomáhají zvládat vznik potravinové krize u konkrétních sociálních skupin;

1.2.1.11 vládám rozvojových zemí, aby trvale zapojovaly organizace zemědělců do plánování rozvoje zemědělství a posilovaly všechny formy organizace výroby vytvořené zemědělci a organizace podporované pracovníky a spotřebiteli.

1.2.2 EHSV s poukazem na probíhající jednání v rámci EPA (dohody o hospodářském partnerství) doporučuje EU, aby:

1.2.2.1 zejména v Africe jednala ve prospěch větší regionální integrace coby rozhodujícího faktoru na podporu jak rozvoje, tak zajišťování potravin, jakož i nezbytného prvku revize Dohody z Cotonou plánované na rok 2010;

1.2.2.2 zajistila synergie mezi různými iniciativami regionální integrace, jež se navzájem překrývají, a mezi různými prozatímními a souhrnnými dohodami v rámci EPA;

1.2.2.3 jednala tak, aby se jednání mohla rychle přizpůsobit schopnostem a možnostem zemí AKT, a zaručila tak okamžité výsledky v odvětvích, jako například zjednodušení pravidel původu;

1.2.2.4 povzbudila co největší počet zemí AKT (africké, karibské a tichomořské státy), aby zvolily zemědělství a rozvoj venkova jako přednostní sektory;

1.2.2.5 dále zvýšila částku více než dvou miliard eur, kterou EU určila na podporu obchodu a pomoc v obchodních záležitostech, a při tom zohlednila i dopady způsobené hospodářskou krizí;

1.2.2.6 podpořila rozvoj a růst afrického zpracovatelského průmyslu s vysokou přidanou hodnotou, zejména potravin, a to i zlepšením systémů infrastruktury;

1.2.2.7 významným způsobem podpořila technologický výzkum a vývoj na místní úrovni, především v sektorech navázaných na zemědělství.

1.2.3 EHSV s poukazem na probíhající jednání WTO v rámci DDA doporučuje:

1.2.3.1 členům WTO, aby strategický přezkum obchodní politiky posloužil k opětovnému zahájení diskuse o tom, jak budou muset být vedena budoucí obchodní jednání v oblasti zemědělství, v nichž by mělo být přiznáno zvláštní postavení zajišťování potravin, a jak se bude muset do budoucna strukturovat technická pomoc rozvojovým zemím;

1.2.3.2 členům WTO, aby do roku 2010 uzavřeli rozvojové kolo jednání z Dauhá, jak požaduje skupina G20, a tak prokázali plnění závazku přijatého jak v oblasti rozvoje, tak rozvojových cílů tisíciletí;

1.2.3.3 Evropské unii, aby spíše upevnila úlevy, které již byly přiznány rozvojovým zemím, než aby hledala další úlevy sama pro sebe;

1.2.3.4 Evropské unii, aby rozšířila iniciativu EBA („Vše kromě zbraní“) na všechny země, které podle FAO procházejí „potravinovou krizí“ nebo jsou „značně ohroženy“, i když nepůjde o nejméně rozvinuté země nebo země AKT;

1.2.3.5 Evropské unii, aby využila obchodní nástroje za účelem podpory lepšího zajišťování potravin, jako je například uplatnění dohody směřující k usnadnění obchodních výměn, kterou navrhla WTO, pomoc v sanitární a fytosanitární oblasti nebo podpora malým nezávislým zemědělcům, kteří nespadají do kontrolovaného dodavatelského řetězce.

2. Zajišťování potravin čelící dvěma krizím

2.1 Definice

2.1.1 EHSV se ztotožňuje s univerzální definicí zajišťování potravin vytvořenou na Světovém potravinovém summitu v roce 1996, podle níž se jedná o situaci, kdy je všem lidem kdykoli fyzicky, ekonomicky i sociálně dostupné dostatečné množství bezpečných a výživných potravin, které uspokojí jejich vlastní potřeby a obliby a umožní jim vést aktivní a zdravý život.

2.1.2 V tomto smyslu EHSV zdůrazňuje, že zajišťování potravin je komplexním problémem, jehož následující čtyři aspekty je třeba brát v potaz:

a)	dostupnost potravin z hlediska množství,

b)	fyzický, ekonomický a sociální přístup,

c)	správné využití,

d)	časová stabilita dostupnosti, přístupu a využití.

2.2 Současná situace a dvě krize (potravinová a finanční)

2.2.1 Z analýzy nedostatku potravin vyplývají následující základní charakteristiky (1): a) roste a k dnešnímu dni, po dvou krizích, zasahuje více než miliardu osob; b) stále více se koncentruje (89 % případů je v Asii, Tichomoří a subsaharské Africe); c) týká se především venkova (70 % osob trpících nedostatkem potravin žije ve venkovských oblastech), nicméně má významnou městskou a příměstskou složku.

2.2.2 Společné působení krize zemědělských cen a finanční krize je hlavní příčinou nedávného nárůstu počtu osob trpících nedostatkem potravin. Kromě toho lze pozorovat zvýšení počtu krizových událostí majících dopad na zajišťování potravin. Mezi pohromami, které zavinil člověk, se vzhledem k válkám a konfliktům ostatně stále častěji objevují katastrofy sociálně-ekonomické povahy.

2.2.3 Ceny zemědělských surovin jsou v posledních třiceti letech charakteristické cenovými výkyvy v rámci střednědobého trendu, jenž je v každém případě klesající. Prudký nárůst cen v letech 2007–2008 byl zvlášť výrazný jak rozsahem, tak rychlostí (index cen potravin vytvářený FAO se za méně než 12 měsíců zvýšil přibližně o 60 %). Je však třeba mít na paměti, že ceny se i v okamžiku svého maxima (březen 2008) pohybovaly pod historickým maximem zaznamenaným na počátku 70. let.

2.2.4 Pokud jde o nejnovější vývoj, je vhodné zdůraznit, že poté, co finanční spekulativní bublina praskla, zemědělské ceny neustále klesaly, nicméně zůstávají nad úrovní cen z předcházející krize v letech 2007–2008.

2.2.5 EHSV zdůrazňuje, že příčinou tohoto kolísavého vývoje cen a jejich značné a rostoucí nestálosti jsou současně strukturální, konjunkturní i spekulační důvody.

2.2.6 EHSV zdůrazňuje především výraznou souvislost mezi nedávnou změnou zemědělských cen a cenou ropy, která má dopad jednak na náklady zemědělské výroby, jednak na rentabilitu výroby biopaliv, zejména je-li podporována veřejnými dotacemi.

2.2.7 Dalšími vedlejšími příčinami potravinové krize jsou: postupné snižování investic do zemědělství a tradičně nízké výnosy ze zemědělství v chudých zemích, intenzivní urbanizace, růst příjmů v některých rozvíjejících se zemích (Čína a Indie) s následným posunem ke stravě s vyšší spotřebou masa, rozpad systémů potravinových zásob.

2.2.8 EHSV zdůrazňuje, že v těchto změněných podmínkách je patrná větší tendence ze strany spekulativního kapitálu a investičních fondů (i evropských) zařazovat do portfolia cenné papíry navázané na zemědělské suroviny, což zvyšuje kolísaní jejich cen a narušuje termínové trhy.

2.2.9 EHSV proto zdůrazňuje, že nedojde-li k rychlým a účinným reformám finančních trhů, dojde v příštích měsících a do budoucna k opětovnému zesílení spekulativních procesů v oblasti cen zemědělských surovin, což může mít závažné dopady na zvýšení nedostatku potravin.

2.2.10 Finanční krize, která se připojila ke krizi cen zemědělských surovin, vyvolala v rozvojových zemích navzájem propojené procesy, například: snížení toku zahraničních kapitálových investic, pokles objemu převodů finančních prostředků, neschopnost vlád zavádět programy veřejných výdajů, tendence k návratu k „vázané pomoci“, snížení domácích investic, zvýšení chudoby, omezení výsevu s předpokládanou menší sklizní a nový počátek narůstání cen potravin.

2.2.11 Nejvíce jsou postiženy ty sociální skupiny, které vykazují významné prvky zranitelnosti: obyvatelé venkova bez pozemků, nejužší rodiny, v nichž je hlavní živitelkou žena, a městská chudina. Pokud jde o různé země, je pro nejvíce postižené typická strategická závislost na dovozech, což je důkazem nezbytné potřeby místního zemědělského rozvoje.

2.2.12 EHSV s ohledem na tyto scénáře zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby byly navýšeny mezinárodní finanční prostředky zaměřené na rozvoj. EHSV v tomto smyslu podporuje myšlenku zdanit finanční transakce (2), přičemž takto získané příjmy by mohly být určeny na intervence ve prospěch zajišťování potravin.

2.2.13 Je rovněž nezbytné, aby země AKT v zájmu lepšího zajišťování potravin jinak využívaly prostředky ERF. Přestože 70 % obyvatel ohrožených nedostatkem potravin žije ve venkovských oblastech, vlády zemí AKT v současnosti z 9. Evropského rozvojového fondu (2000–2007) přidělily na rozvoj venkova pouze 7,5 % a pouze 1,5 % na činnosti výslovně související se zemědělstvím.

2.3 Vznikající problémy

2.3.1 Dlouhodobá analýza nedostatku potravin vyžaduje současné povědomí o dalších nově vzniklých jevech, které s ním nyní strukturálně souvisejí:

—

Voda: vzájemný vztah zajišťování potravin s tematikou vody je potvrzen v usnesení OSN z 20. dubna 2001. Je nezbytné, aby se pojetí „práva na přístup k vodě“ dostalo jak politického, tak právního uznání, neboť přístup k pitné vodě je základní podmínkou veřejného zdraví a představuje součást kvalitativně odpovídající výživy.

—

Rozprodávání půdy: k nedostatku využitelné zemědělské půdy se nedávno přidal nový, ekonomicky i politicky významný jev: nákup značně rozlehlých pozemků státy, soukromými společnostmi a investičními fondy, které si zajišťují kontrolu nad výrobou, a dokonce ohrožují nezávislost států (3). Proto je naléhavě nutné vytvořit dvoustranný a mnohostranný právní rámec, jenž stanoví spravedlivé rozdělení výhod s ohledem na práci, environmentální normy, technologický rozvoj a zajišťování potravin dotčené země.

—	Klima: Lidé, kteří jsou nejvíce postiženi důsledky změny klimatu, jsou drobní zemědělci, kteří nejsou tak přizpůsobiví, a lidé pracující v rozvojových zemích v odvětví rybolovu.

—	Biopaliva: EHSV již v jiných stanoviscích zdůraznil dopad výroby biopaliv na růst cen potravin a na jejich nestálost.

—	Demografická otázka: V posledních letech nebyl z důvodu nízkých investic růst produktivity v zemědělství v rovnováze s celosvětovým růstem populace. Proto jsou zatím rozhodující konkrétní demografické politiky, zejména v nejvíce ohrožených zemích.

3. Právo na potraviny

3.1 EHSV zdůrazňuje potřebu doplnit nástroje na řízení tržních trendů a jejich příslušných institucí o vypracování nových mezinárodních předpisů. Spojením úplného uplatňování lidských práv a postupného zlepšování účinnosti nástrojů tržního hospodářství může vzniknout nový strategický rámec pro řízení komplexní a globální povahy zajišťování potravin.

3.2 Tato strategie by mohla přinést plodné a stabilní výsledky, pokud se bude zároveň rozvíjet demokracie a posilovat zásada právního státu v zemích trpících nedostatkem potravin.

3.3 EHSV uznává definici práva na potraviny jako práva na pravidelný, neustálý a volný přístup ke kvantitativně a kvalitativně odpovídajícímu a dostatečnému množství potravin buď přímo, nebo na základě koupě, přičemž potraviny musí odpovídat kulturním tradicím národa, k němuž spotřebitel náleží, a musí zaručit individuální i kolektivní tělesné a duševní uspokojení a bezstarostný, uspokojivý a důstojný život (4). Tato definice má úzkou vazbu na koncepci zajišťování potravin vyjádřenou v prvním odstavci Akčního plánu světového potravinového summitu a analyzovanou v předchozím bodě tohoto stanoviska.

3.4 Členské státy FAO si v listopadu roku 2004 sjednaly „Voluntary guidelines“ (5), aby mohly vykládat toto sociální, ekonomické a kulturní právo a doporučovat konkrétní kroky, jež je třeba podniknout v zájmu skutečného naplnění práva na potraviny.

3.5 Dnes mají různé země na světě ústavu, v níž je právo na potraviny výslovně uvedeno, nicméně velmi málo zemí schválilo konkrétní zákon na skutečnou ochranu tohoto práva, mimo jiné Jihoafrická republika a Brazílie, které přijaly i obecný právní předpis, v němž uznávají, že právo na potraviny a na vodu může být důvodem pro podniknutí legislativních kroků (žaloba u soudu apod.).

3.6 V tomto smyslu stanovil zvláštní zpravodaj OSN pro problematiku práva na potraviny na své misi ve WTO 4 hlavní směry (6): úloha obchodu musí být určena ve vztahu k lidským právům a cílům rozvoje; musí být kladen důraz na význam mnohostranného rámce pro obchod; musí se usilovat o změnu perspektivy upuštěním od měření dopadu liberalizace na úhrnné hodnoty (např. HDP na obyvatele) a zaměřením na potřeby osob postižených nedostatkem potravin; dopady na zdraví, výživu a životní prostředí musí být pevnou součástí jednání. Státy by tedy měly upustit od přijímání mezinárodních závazků, které jsou v rozporu s těmito primárními cíli.

3.7 V tomto smyslu některé státy začaly uplatňovat konkrétní strategie a uznávat zajišťování potravin za veřejný statek. Mnoho rozvojových zemí naopak zažádalo o přijetí konkrétních opatření na ochranu zajišťování potravin na základě začlenění kategorie rozvoje a zajišťování potravin do dohody o zemědělství. Další země během jednání navrhly vytvoření „doložky o zajišťování potravin“, v níž by byly uznány zvláštní potřeby při zajišťování potravin. Tato doložka by umožnila zahrnout do jednací agendy případné výjimky, které by určitým zemím poskytly větší nezávislost při ochraně své produkce základních potravin, uvážíme-li, že zajišťování potravin je základním pilířem národní bezpečnosti.

3.8 EHSV požaduje od EU, aby učinila rozhodné politické kroky k výslovnému dodržování zásad práva na potraviny a k začlenění „závazku“ práva na potravu definovaného OSN do budoucích mandátů pro vyjednávání.

4. Obchod a zajišťování potravin

4.1 Vzájemné vztahy a dopady

4.1.1 EHSV uznává, že otevřené regulované mezinárodní trhy jsou důležité pro zlepšení účinnosti celosvětové zemědělské výroby.

4.1.2 EHSV však vyjadřuje znepokojení nad rostoucí zranitelností zemí, které jsou z důvodu specializace stále závislejší na mezinárodních trzích. Zajišťování potravin může být ohroženo přílišnou závislostí na vývoji cen vlastního vývozu a cen potravin, které země dováží, a ty byly v posledních letech mimořádně nestálé.

4.1.3 Navíc se ukazuje, že otevření trhů nemá z hlediska distribuce neutrální vliv a je spojeno s náklady na přizpůsobení, které jsou často pro některé skupiny obyvatelstva neúnosné.

4.1.4 EHSV zdůrazňuje, že otevření trhů může poskytnout významné příležitosti pro rozvoj venkova prostřednictvím zvýšení vývozu, za předpokladu, že se bude působit na nevyvážené tržní síly podél výrobního řetězce a na technologické nebo institucionální nedostatky v infrastruktuře, které mohou z pozitivních vlivů volných trhů na přístup k potravinám učinit vlivy negativní.

4.1.5 Většinu osob trpících nedostatkem potravin tvoří drobní vlastníci půdy nebo pracující v zemědělství. Zejména tito lidé, kteří nemají přístup k úvěrům, infrastruktuře a znalostem technologií a trhu, nejsou s to změnit své výrobní postupy nezbytné k využití příležitostí k rozvoji, které otevření trhů nabízí.

4.1.6 EHSV upozorňuje na rostoucí koncentraci světového obchodu s potravinami v rukách několika málo subjektů, zejména v odvětví obilovin. EHSV s obavami podotýká, že tento jev vzniká v celém zemědělsko-potravinářském průmyslovém řetězci, počínaje strategickým odvětvím osiv.

4.1.7 EHSV konstatuje, že tyto trendy vedoucí k oligopolům mohou být zesíleny postupným otevíráním trhů, nebude-li tento vývoj vhodně řízen a regulován. Z toho důvodu je nezbytné zachovat konkurenceschopnost trhů v rámci stávajících pravidel hospodářské soutěže.

4.1.8 Vzájemné vztahy mezi obchodem a zajišťováním potravin jsou tedy velmi pestré a dopady jsou různé. Ekonometrické analýzy obecně ukazují, že hospodářský růst plynoucí z liberalizace obchodu by sám o sobě nestačil k výraznému omezení počtu osob postižených chudobou a nedostatkem potravin, pokud by nebyl provázen dalšími doplňkovými politikami a iniciativami.

4.1.9 Globální strategie zajišťování potravin se dělí na následující iniciativy a politiky: snížení chudoby a růst příjmů; politika sociálního zabezpečení; zemědělská politika a politika rozvoje venkova; výzkum a vývoj; obchod a regionální integrovaný rozvoj; potravinová pomoc; demografická politika; boj proti korupci.

4.2 Obchodní jednání: současné problémy a výzvy

4.2.1 Je nezbytné okamžitě podniknout kroky v souvislosti s jednáním WTO (Rozvojové kolo jednání z Dauhá), v jehož rámci musí být rozhodně „znovu nastartován“ rozvojový program z Dauhá (DDA), aby bylo prokázáno plnění základního závazku ukončit jednání do roku 2010, jak navrhuje skupina G20.

4.2.2 Komise souhlasí, že obchodní politika bude hrát významnou roli při řešení potravinové krize, avšak není hlavním faktorem. Změna klimatu, politická nestabilita a nedostatečná bezpečnost, selhání vlády a právního státu, korupce, růst počtu obyvatel a hospodářská a energetická krize jsou v této souvislosti zásadní, nemluvě o rostoucím ohrožení dodávek vody v mnoha částech světa a o zvyšování cen paliv. Obchodní politika však může při správném použití daný problém zmírnit, ale může také situaci snadno zhoršit, je-li použita nesprávně. Zároveň je důležité jasně odlišit naléhavou potravinovou pomoc a dlouhodobější zajišťování potravin.

4.2.3 EHSV zdůrazňuje, že některé země vzhledem k hrozbě potravinové a finanční krize přijaly protekcionistická opatření (v roce 2008 jich bylo WTC oznámeno více než 60), jež dlouhodobě nepomáhají úspěšnému zajišťování potravin, nezaručují nezbytnou flexibilitu, jsou překážkou jakékoli formy skutečné regionální integrace, zejména v Africe, a jdou proti globálnímu přístupu k zajišťování potravin.

4.2.4 Jak však zdůraznila zpráva, kterou EHSV (7) vypracoval pro 10. regionální seminář zemí AKT a EU, jenž se konal v červnu 2009 v Gaborone, mezinárodní obchod se zemědělskými produkty a potravinami zahrnuje pouze 10–11 % (vyjádřeno v tunách) světových zásob potravin, jež jsou nyní k dispozici.

4.2.5 Obchodní politika EU musí být přesto přezkoumána jak z krátkodobého, tak dlouhodobého hlediska. Z krátkodobého pohledu je vhodné zmínit dosud zablokovaná mnohostranná jednání WTO v rámci rozvojového kola jednání z Dauhá, dále řadu dvoustranných obchodních jednání EU na základě sdělení Komise Globální Evropa z října 2006 a probíhající jednání o EPA (dohody o hospodářském partnerství) se zeměmi AKT. Z posledně jmenovaných dohod byla dosud uzavřena pouze EPA s CARIFORUM, která má závažné důsledky pro budoucí zapojení občanské společnosti. Nicméně i prozatímní dohody o hospodářském partnerství uzavřené s ostatními zeměmi AKT budou hrát důležitou roli.

4.2.6 Z dlouhodobého pohledu je nezbytné provést strategický přezkum. Zajišťování potravin je třeba přidělit zvláštní status. Měla by být znovu zahájena diskuse o tom, jak určit vyváženost (zejména mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi s ohledem na změnu klimatu, očekávaný nedostatek vody a další obdobné problémy) budoucích jednání WTO o zemědělství. Dále bude třeba určit budoucí podobu technické pomoci rozvojovým zemím a zjistit, zda je nezbytné pokračovat s tzv. dohodou o „jednotném závazku“, jež rozvojovým zemím často škodí. Technická pomoc by měla být zaměřena spíše na rozvíjení schopnosti zemí či regionů vytvářet a sjednávat obchodní politiku, než aby jim pouze umožňovala poradit si s prováděním.

4.2.7 Z krátkodobého pohledu je důležité zjistit, jaké nástroje jsou v otevřeném regulovaném obchodním systému nejúčinnější v boji s nedostatkem potravin v chudších zemích a k dosažení rozvojového cíle tisíciletí číslo 1, aby se snížil procentuální podíl obyvatel trpících podvýživou a zvýšila celosvětová produkce potravin natolik, aby pokryla předpokládaný nárůst poptávky.

4.2.8 FAO (Organizace pro výživu a zemědělství) uvádí 17 zemí trpících nedostatkem potravin, které definuje jako procházející „potravinovou krizí“, a dalších 17 jako „značně ohrožených“. Z těchto 34 zemí (8) je 23 členy WTO, 25 zemí jsou nejméně rozvinuté země a 25 zemí je zeměmi AKT. Některé z těchto zemí jsou dlouhodobými členy WTO, avšak v současném rozvojovém kole jednání z Dauhá mají jen omezenou roli. Další země, například Keňa nebo Zimbabwe, musely čelit obtížným situacím. Keňa je při jednání nejaktivnější zemí. V současnosti se dvoustranných jednání v rámci programu Globální Evropa účastní pouze Nikaragua, většina zemí je pak zapojena do jednání o EPA.

4.2.9 S ohledem na zapojení některých rozvojových zemí do skupiny G20 se EHSV domnívá, že by mělo dojít k revizi třídění OSN, aby byl jasně rozlišen rozdíl mezi rozvojovými zeměmi se středně vysokými příjmy a chudšími rozvojovými zeměmi a méně rozvinutými zeměmi.

4.2.10 Co se týče jednání o zemědělství v rámci rozvojového kola z Dauhá:

—	pro žádnou jednající stranu by nebylo vhodné, aby se v zájmu lepšího zajišťování potravin začaly znovu využívat vnitrostátní podpory a podpory vývozu;

—

není ani nezbytné radikálně upravovat postoj EU k třetímu pilíři (přístup na trhy), jenž zahrnuje úroveň plánovaných snížení celních sazeb a jiné důležité otázky, jež přispěly k zavedení stávajícího kola jednání v Dauhá do slepé uličky, přestože ke konci roku 2008 došlo k významnému pokroku v mnoha oblastech, například pokud jde o pružnější přístup pro „rozvojové země, které jsou čistými dovozci potravin“ (NFIDC), což Výbor zvlášť vítá;

—

Výbor se domnívá, že EU by se měla zaměřit na upevnění výsad, které již byly přiznány v klíčových oblastech, jako jsou například zvláštní ochranný mechanismus (jenž rozvojovým zemím umožňuje dočasně zvýšit celní sazby v případě prudkého nárůstu dovozu a cenových propadů), zvláštní produkty (u nichž lze provádět mírnější snižování celních sazeb, zejména z důvodu zajištění potravin) a celní kvóty, a neměla by usilovat o výhodnější dohodu na úkor rozvojových zemí. Tato opatření však nesmějí ohrozit rozvoj obchodu mezi jižními zeměmi;

—

Výbor dále vyzývá EU, aby rozšířila iniciativu „Vše kromě zbraní“ (která je již sama o sobě dobrým výsledkem) a bezcelní a bezkvótové (DFQF) výsady přiznané 49 nejméně rozvinutým zemím v rámci rozvojového kola jednání v Dauhá i na ostatních 9 zemí (9) ze seznamu FAO (s výjimkou případů, kdy to bude politicky nepřijatelné), a to v souladu s prozatímními dohodami o hospodářském partnerství a s možností zahrnout další země, pokud budou zařazeny na seznam FAO. Právě tímto způsobem může EU nejvíce přispět ke globálnímu zajišťování potravin prostřednictvím obchodních nástrojů.

4.2.11 Výbor se však domnívá, že Komise může nejvíce přispět ke globálnímu zajišťování potravin pomocí současných jednání o EPA (dohodách o hospodářském partnerství) a především revizí dohody z Cotonou plánované na rok 2010,

4.2.12 EU správně považuje obchod za jednu ze šesti prioritních oblastí své rozvojové politiky. Díky těmto jednáním zamýšlejí EU a země AKT uzavřít sedm nových obchodních dohod na regionálním základě, jež budou v souladu s WTO a budou zaměřeny na postupné odstranění překážek obchodu a na podporu spolupráce ve všech oblastech souvisejících s obchodem. Jde primárně o nástroj rozvoje. Je vhodné připomenout, že mezi původní cíle patří podpora udržitelného rozvoje, vymýcení chudoby, regionální integrace a postupné zapojování zemí AKT do celosvětové ekonomiky. Tyto cíle musí být i nadále v popředí všech probíhajících jednání.

4.2.13 EU by prostřednictvím těchto jednání měla usilovat o dosažení:

—	větší regionální integrace: je to důležitý cíl, zejména v Africe, coby rozhodující faktor na podporu jak rozvoje, tak zajišťování potravin, jakož i nezbytný prvek revize Dohody z Cotonou;

—	synergií mezi různými iniciativami regionální integrace, jež se navzájem překrývají, a mezi různými prozatímními dohodami v rámci EPA a celosvětovými dohodami;

—

jednání, jež se mohou rychle přizpůsobit schopnostem a možnostem zemí AKT, a zaručí tak okamžité výsledky v oblastech, jako je například zjednodušení pravidel původu (jež by mělo podpořit zemědělská odvětví) a právní jistota pro zajištění bezcelního a bezkvótového přístupu na trhy EU. Tato jednání se zároveň nesmějí využívat k předkládání dalších otázek, které nesouvisejí s EPA, zejména státní dodávky, nebo k vytváření tlaku na jejich projednávání;

—

toho, aby si co nejvíce zemí AKT zvolilo zemědělství a rozvoj venkova jako prioritní sektory (v rámci 9. ERF – Evropského rozvojového fondu – si pouze 4 země ze 78 zvolily zemědělství, dalších 15 pak rozvoj venkova; EU z tohoto fondu uvolnila 522 milionů eur na regionální integraci a pomoc související s obchodem), další prostředky by měly být určeny zejména na výraznou podporu výzkumu a vývoje na místní úrovni v oblasti zemědělství a potravinářství;

—	dalšího navýšení částky více než dvou miliard eur určené na pomoc na podporu obchodu a pomoc související s obchodem do roku 2010, kterou již EU stanovila a EHSV vítá. Toto navýšení je nezbytné k vyrovnání s dopady světové hospodářské krize.

4.2.14 EHSV se již zmínil (10) o tom, že hospodářský rozvoj Afriky musí záviset „především na prohloubení schopnosti jejího vnitřního trhu vytvořit vnitřní hospodářský růst umožňující tento světadíl stabilizovat a zasadit do světového hospodářství. Regionální integrace a rozvoj vnitřního trhu jsou opěrnými body a odrazovým můstkem, který Africe umožní pozitivně se otevřít světovému obchodu“. EHSV tuto výzvu opětovně zdůrazňuje, především v zájmu zabezpečení lepšího zajišťování potravin.

4.2.15 Zpracovatelský průmysl vytváří produkty s vysokou přidanou hodnotou, proto by měl být podporován v rozvoji a růstu. Především v zemědělství se místní potravinářský průmysl může rozvíjet jen tehdy, je-li k dispozici dostatečně rozsáhlý místní trh, nicméně vnitroafrický obchod je nesmírně omezený a tvoří méně než 15 % celkového obchodu vznikajícího v Africe.

4.2.16 EPA jsou v podstatě regionální nebo bilaterální dohody. Je tedy důležité, aby nebyly překážkou multilaterality, ale naopak považovány za oporu multilaterálního přístupu a za slučitelné s multilateralitou, kterou by měly posilovat (11). Výbor se domnívá, že případné výsledky na regionální a bilaterální úrovni mohou podnítit multilaterální postupy jako výsledek detailnějších diskusí a většího sblížení postojů, které tyto přístupy vyvolají. Je důležité, aby na žádné úrovni jednání nebyla oslabena vyjednávací pozice chudších rozvojových zemí a nejméně rozvinutých zemí.

4.2.17 EU dále musí usilovat o to, aby více přispěla ke globálnímu zajišťování potravin pomocí dalších mechanismů souvisejících s obchodem, jako například:

—

posílení iniciativ zaměřených na budování kapacit zemí trpících nedostatkem potravin, mimo jiné účinného systému pomoci na podporu obchodu jako nedílné součásti mnohostranných jednání, a to především prostřednictvím podpory místního výzkumu a vývoje, posílením přenosu technologií, zaváděním lepších výrobních norem a širším využíváním technické pomoci v obchodních záležitostech, jak již stanoví i jednání o EPA;

—	usnadnění obchodu: uzavírání a uplatňování jakýchkoli dohod před přístupem k „jednotnému závazku“ v rámci agendy z Dauhá;

—	větší podpora v oblasti sanitárních a fytosanitárních opatření: otázky veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostlin, například nadměrné využívání antibiotik, prasečí chřipka nebo slintavka a kulhavka;

—

iniciativy, jako je všeobecný systém preferencí Plus, jehož využívání je podmíněno přijetím mezinárodních norem v oblasti lidských práv, řádné správy, pracovního práva a environmentálních norem, a etické obchodování (podporující zásady „spravedlivého a všem přístupného obchodu“, jež zohledňují otázku sledovatelnosti a rozšiřují tuto koncepci tak, aby znovu zahrnovala také prodej v dražbě);

—	podpora rozvoje rozsáhlejší zpracovatelské kapacity v rozvojových zemích, především detašováním klíčových subjektů evropského průmyslu, což je praxe, kterou už provádí Komise spolu s UNCTAD;

—	prozkoumání možných ochranných opatření proti potenciálním negativním důsledkům jinde prováděných spekulací v oblasti zemědělských surovin pro pěstitele a výrobu (kakao, káva atd.).

4.2.18 Ačkoliv EPA byly uzavřeny částečně proto, aby vyřešily narušování preferencí, stále zůstávají důležité otázky, které se více týkají obchodu mezi jižními zeměmi. Některé země Latinské Ameriky chtějí rychleji a důkladněji liberalizovat obchod s tropickými produkty, včetně banánů a cukru, jež jsou příčinou letitých sporů, v rozporu se zájmy ostatních, zejména zemí AKT. V sázce je schopnost některých zemí, které jsou čistými vývozci potravin, cenově konkurovat produktům z jiných zemí (včetně cukru), čímž je ohrožena rentabilita těchto plodin tam, kde mohou být nejpotřebnější. Také tento problém je jednou z hlavních příčin nedostatku potravin.

4.2.19 Kromě toho je třeba zohlednit dopad ztráty příjmů z daní v těch rozvojových zemích, které by měly snížit cla, což by mělo vliv na jejich sociální politiky.

4.2.20 EU musí přesto podporovat obchod mezi jižními zeměmi obecně, především protože se jedná o důležitý prorůstový faktor a protože umožní rázně se postavit hrozbě rostoucího nedostatku potravin.

4.3 Reformy globálního řízení

4.3.1 EHSV v prvé řadě zdůrazňuje, že zajišťování potravin vyžaduje vypracování globálního rámce pro hospodářský a sociální rozvoj, který by byl výsledkem dvojí konvergence: mezi různými politikami (sociální, hospodářskou a územní) a mezi různými vnitrostátními a mezinárodními institucemi. Tato zvláštní iniciativa řízení vyžaduje podporu a spolupráci organizované občanské společnosti.

4.3.2 Pokud jde konkrétně o činnost institucí a orgánů pověřených v současnosti globálním řízením zajišťování potravin, EHSV nepovažuje za nutné zakládat nové orgány, ale spíše naopak provést důkladnou reorganizaci a reformu těch stávajících, a to podle dvou kritérií: specializace jejich funkcí (a tedy vyloučením duplicit a mrhání lidskými a finančními zdroji) a jednotnosti globálního řízení, zejména s ohledem na systém OSN (FAO, IFAD a WFP), jež by měla v souvislosti s tematikou zajišťování potravin převzít vedení. Vhodně reformovaný a oživený Výbor pro zajišťování potravin se může stát nástrojem pro koordinaci politik zajišťování potravin a různých úrovní, na nichž jsou vytvářeny.

4.3.3 EHSV dále zdůrazňuje, že je nevyhnutelně nutné opět koordinovat také iniciativy Světové banky a ostatních příslušných institucí v oblasti zajišťování potravin a že EU musí vůči těmto organizacím vystupovat jednotně.

4.3.4 Kromě toho EHSV zdůrazňuje, že v souvislosti s toky přímé potravinové pomoci ze severu na jih je třeba mít na paměti, že hojná potravinová pomoc může narušit místní trhy a ohrozit zajišťování potravin pro zemědělce samé. EHSV proto podporuje WFP v jeho rozhodnutí zaměřit se na jiný přístup iniciativ.

5. Postřehy a úloha občanské společnosti

Postřehy evropské občanské společnosti

5.1 EHSV s poukazem na životně důležitou problematiku potravin uvádí tyto hlavní scénáře:

a)	značná část starostí, jež jsou každodenní součástí reálného života lidí, se týká stravy (potraviny jako prostředek výživy),

b)	významná část úsilí lidí o dobrý a příjemný život se týká stravy (potraviny jako kultura a způsob života),

c)	velmi mnoho lidí nemá ani na počátku třetího tisíciletí jistotu, že bude mít každý den dostatek jídla (potraviny jako prostředek k přežití).

5.2 EHSV tedy jako vyjádření evropské organizované občanské společnosti na jedné straně zdůrazňuje, že současná problematika potravin (zdravotní nezávadnost, kvalita a dostupnost) se stala trvalou součástí vztahů mezi jednotlivci a sociálními skupinami a mediálních informačních okruhů, na druhé straně považuje schopnost občanské společnosti zasahovat do všech oblastí souvisejících s potravinami za občanské právo. Mezi práva pak počítá i globální zajišťování potravin. Přístup k potravinám je tedy nutné považovat za základní lidské právo.

5.3 EHSV si dále všímá, že se v souvislosti nejprve s potravinovou a následně finanční krizí v různých částech občanské společnosti na světové i evropské úrovni objevily různé, dokonce protichůdné reakce, jež potvrzují její důležité zapojení do potravních trendů, zároveň ale i její zmatek: počínaje nepokoji z důvodu nedostatku potravin (v roce 2008 jich bylo nejméně 22, při nichž byli i mrtví), přes pozornost věnovanou i částí evropských spotřebitelů určitým spekulačním finančním produktům spojenými s cenami zemědělských produktů, rozsáhlé obavy mezi zemědělci v Evropě i ve světě, až všeobecně konče rostoucím znepokojením všech občanů kvůli problematice zajišťování potravin, veřejnému zdraví a hospodaření s vodou.

Úloha občanské společnosti

5.4 V souvislosti s úsilím o odpovídající rovnováhu mezi zajišťováním potravin a regulovaným obchodem zdůrazňuje EHSV, že je nezbytné posílit úlohu občanské společnosti a že je zapotřebí vést strukturovanější dialog mezi touto společností a rozhodovacími orgány na různé úrovni. Zdůrazňuje zejména harmonizační funkci organizací zemědělců a význam úlohy různých forem uspořádání jejich produkce.

5.5 EHSV proto považuje zapojení organizací zemědělců do přípravy národních politik rozvoje a jejich účast na rozhodovacím procesu a posouzení dopadů týkajících se obchodních jednání a jejich následného uplatňování za strategické.

5.6 Za tímto účelem je nezbytné zaměřit zvláštní finanční pomoc na odbornou přípravu zemědělců, zvláště žen, vzhledem k jejich strategické úloze ve venkovských oblastech, aby se tak muži i ženy pracující v zemědělství mohli prosadit jako aktivní účastníci procesů v oblasti politiky a technologického rozvoje.

5.7 EHSV rovněž vyzdvihuje význam sociální ekonomiky a jejích podniků a organizací v zemích AKT i kvůli schopnosti reagovat na různé dopady potravinové a finanční krize, zejména s ohledem na osoby, jež pracují v neformální ekonomice a ve venkovských oblastech (12).

5.8 EHSV v neposlední řadě znovu potvrzuje svoji vlastní specifickou aktivní úlohu. Jeho zkušenosti mu totiž umožňují určit potenciální třetí partnery ve všech sektorech občanské společnosti (výrobci, pracovníci a spotřebitelé) tak, aby posílil jejich úlohu v jejich zemích, která má zásadní význam pro řešení problémů na místní úrovni. Zároveň může být EHSV pro EU jakýmsi „barometrem“ k monitorování toho, jak účinné jsou její iniciativy v jednotlivých zemích, a ke zlepšení jejich fungování. V tomto ohledu je dobrým příkladem Poradní výbor občanské společnosti CARIFORUM–ES.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Viz FAO, Situace v nedostatku potravin ve světě, zpráva za rok 2008 a zpráva za rok 2009.

(2) Viz stanovisko EHSV ke Zprávě de Larosièrovy skupiny, Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 57.

(3) Viz FAO, IIED a IFAD, Land grab or development opportunity?, 2009.

(4) OSN, The Right to Food, rezoluce Komise pro lidská práva 2001/25 a zpráva zvláštního zpravodaje Jeana Zieglera o právu na potravu, odstavec 14, 7. února 2001.

(5) Rada FAO, Voluntary Guidelines to support the progressive realization of the right to adequate food in the context of national food security, listopad 2004.

(6) Zpráva zvláštního zpravodaje OSN pro problematiku práva na potraviny Olivera De Schuttera, mise ve WTO, 9. března 2009.

(7) DI CESE 34/2009 – Zabezpečení udržitelného zajišťování potravin v zemích AKT [není k dispozici v češtině].

(8) Demokratická republika Kongo, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Gambie, Guinea, Guinea-Bissau, Haiti, Jemen, Kamerun, Keňa, Komory, Lesotho, Libérie, Madagaskar, Mongolsko, Mosambik, Nikaragua, Niger, Palestina, Pobřeží slonoviny, Rwanda, Senegal, Sierra Leone, Somálsko, Středoafrická republika, Svazijsko, Šalomounovy ostrovy, Tádžikistán, Tanzanie, Východní Timor, Zambie a Zimbabwe.

(9) Kamerun, Keňa, Mongolsko, Nikaragua, Palestina, Pobřeží slonoviny, Svazijsko, Tádžikistán, Zimbabwe.

(10) Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 148–156.

(11) Úř. věst. C 211, 19.8.2008, s. 82–89.

(12) MOP, Declaration and Plan of action for the promotion of social economy enterprises and organizations in Africa, Johannesburg, 19.–21. října 2009.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/10

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Finanční krize a její dopad na reálnou ekonomiku

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2010/C 255/02)

Zpravodaj: pan CEDRONE

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy ve věci

Finanční krize a její dopad na reálnou ekonomiku.

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 13. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan CEDRONE.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 122 hlasy pro, 75 hlasů bylo proti a 33 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV se domnívá, že tváří v tvář takové krizi, jako je ta současná, je nezbytná značná vůle koordinovat intervence za pomoci společného úsilí odpovídajícího vážnosti situace a zaměřeného na určení krátkodobých a dlouhodobých kroků a návrhů, jejichž účelem je podpořit obnovu a zamezit opakování událostí, jež byly u zrodu současného rozvratu.

1.2 Mezinárodní finance : Na základě směrů, které EHSV již předložil, je třeba připomenout, že je v každém případě nezbytné urychleně schválit systém pravidel, který umožní volný pohyb kapitálu a zároveň souběžně zavede systém dozoru a sankcí, jenž bude schopný zabránit opakování negativních dopadů systému bez „kontrol“. Tato pravidla by měla být schopna obnovit ucelenější a transparentnější trh. Je to podmínka, která je podpořena i prostřednictvím likvidace daňových rájů, odstranění bankovního tajemství a některých dřívějších zvrhlých mechanismů souvisejících se spekulativními cennými papíry. Je třeba znovu začít rozlišovat mezi komerčními a investičními bankami.

1.3 Evropské finance : Je nezbytné uskutečnit jednotný trh pro evropské finance, aby byla zajištěna nejen větší transparentnost a snadnější provádění transakcí a vhodné informace pro všechny subjekty, ale také systém dohledu svěřený ECB a systému centrálních bank (ESCB), pokud jde o úkoly související s udáváním směru a s mezinárodní koordinací dozorčích činností. Co se týče běžné správy, mohou být kontrola a monitorování finančních trhů jednotlivých zemí svěřeny vnitrostátním orgánům dohledu (1).

1.4 Měnový systém : EHSV se domnívá, že je vhodné a nezbytné, aby byla podrobně přezkoumána otázka mezinárodního měnového systému za účelem stabilizace směnných trhů a zabránění nekalé konkurenci v rámci WTO v mezinárodním obchodě.

1.5 Podpora reálné ekonomiky a podniků – hospodářská správa:

—

bude potřeba vypracovat nový robustnější evropský plán podpory, co se týče zdrojů a formulace opatření, které je nutné spustit v různých sektorech ekonomiky jednotlivých zemí, a to i pomocí strukturálních reforem, anebo (jako náhradní řešení) alespoň dobře koordinovaný plán, jenž by dal evropským podnikům a občanům kladný signál týkající se přidané hodnoty a kvality evropské integrace;

—	radikálně přeformulovat různé politiky EU (strukturální fondy, fond soudržnosti, SZP, životní prostředí, vzdělávání, výzkum, Lisabonskou strategii atd.) počínaje zjednodušením postupů a předpisů;

—	financovat systém evropských sítí (energetika, doprava, komunikace) vytvořením „úvěru“ Společenství a podporováním rozvoje partnerství soukromého a veřejného sektoru (PPP);

—	dohodnout se na společném opatření pro evropské banky, které by povzbudilo normální opětovné otevření úvěrových toků pro podniky, se zvláštními podmínkami pro malé a střední podniky, například prodloužením splatnosti dluhu, zavedením garančního fondu nebo přímým financováním ze strany státu a EIB;

—	umožnit pracovníkům v malých a středních podnicích tam, kde se tak ještě neděje, připojit se k „sociálním záchranným sítím“, které podporují zaměstnanost;

—	zkoordinovat opatření v oblasti daňové politiky za účelem stimulace poptávky, oživení a zaměstnanosti zároveň s makroekonomickými a monetárními opatřeními;

—

více „poevropštit“ trh práce, jenž je v současnosti rozdělený na příliš mnoho segmentů, jinak řečeno více ho sjednotit jako spojené nádoby a odstranit překážky, které se staví do cesty jak v jednotlivých zemích, tak mezi nimi; je zapotřebí otevřeného trhu práce, který dokáže začlenit nejen krátkodobě či dlouhodobě nezaměstnané, ale i ty, kteří nikdy nepracovali (asi 100 milionů Evropanů). Při tom je přirozeně třeba zachovat sociální a ekonomický standard pracovníků ze země určení;

—

učinit opatření na přilákání investic do průmyslu, včetně zahraničních investic, a zajistit, že Evropa bude oproti jiným regionům nabízet komparativní výhody, pokud jde o soutěžní právo, standardy a dohody ve prospěch zaměstnanosti, produktivitu práce a daňové režimy. Míra nezaměstnanosti je měřítkem rozsahu, v němž jsou lidské kapacity EU ignorovány ze strany podnikatelů a mezinárodního obchodu.

1.6 Pomoc evropským občanům : soudržnost a sociální správa:

—	uzavřít dohodu mezi všemi zainteresovanými stranami, jakýsi „evropský pakt pro růst, udržitelný rozvoj, konkurenceschopnost a zaměstnanost“, který by znovu zaměřil hospodářský systém na člověka, soudržnost a solidaritu a zabránil vážným dopadům krize na občany a pracovníky;

—	stanovit formy účasti pracovníků na životě podniku v zájmu vytvoření a/nebo rozšíření „hospodářské demokracie“; dále je třeba zlepšit a rozšířit sociální dialog;

—	podporovat změnu „politiky spotřeby“ ze soukromé na společnou (např. velkých sítí) pomocí investic, jež by zlepšily kvalitu a použitelnost služeb;

—	navýšit globalizační fond; zavést program ve prospěch mladých lidí (spolu s vysokými školami), kteří chtějí podnikat, a pro propuštěné pracovníky, kteří se chtějí osamostatnit, a to i prostřednictvím podniků sociální ekonomiky jako alternativního způsobu;

—	sjednotit opatření na snížení daní z příjmů;

—	rozšířit program Erasmus postupně na všechny vysokoškolské studenty, kteří se ho chtějí zúčastnit;

—	co nejvíce ZJEDNODUŠIT všechny postupy Společenství;

—	rozšířit pakt na domácí a mezinárodní podniky a podnikatele, aby umísťovali investice do členských států spíše než kamkoli jinam, a tak začít vytvářet pracovní místa pro nadbytečné lidské zdroje EU.

Vytvářet politickou Evropu zezdola – politická správa (výhledově).

1.7.1 Je třeba výhledově zabránit tomu, aby občané dále platili cenu neexistence Evropy, jak dostatečně ukazují meze opatření Společenství k vyrovnání se s krizí, které nejsou způsobeny přehnanými, ale naopak nedostatečnými zásahy Evropy. Lisabonská smlouva představuje výrazný krok vpřed tímto směrem. EHSV se bude podílet na novém institucionálním uspořádání a sdělí nové Komisi a novému Parlamentu svůj postoj v rámci nových pravomocí, jež mu byly svěřeny Smlouvou.

1.7.2 EU se musí při svých úvahách soustředit na otázku „demokratického deficitu“ a demokracie ve svých institucích, a to i pomocí nových forem přímé účasti svých občanů a „občanské společnosti“, jež nemůže zůstat netečná vůči nově se vynořujícím nespravedlnostem a novým pravomocem.

1.7.3 To vše vede k tomu, že je nezbytné efektivně vybavit EU vnějším zastoupením a vytvořit „evropský politický prostor“, který bude mít nástroje pro vyvážení nových rovnovážných stavů, jež se vytvářejí na mezinárodní hospodářské a politické úrovni v přímé souvislosti s krizí a mohou oslabit práva občanů a také zvýšit jejich chudobu. Jak již bylo naznačeno, EHSV podpoří kroky vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a bude se i nadále vyjadřovat k otázkám týkajícím se občanské společnosti na mezinárodní scéně.

2. Úvod

2.1 EHSV považuje za vhodné sestavit toto stanovisko z vlastní iniciativy, aby tak předložil celkový přehled krize a jako zástupce reálné ekonomiky a organizované občanské společnosti předložil návrhy pro Komisi a Radu, zejména pokud jde o oživení finančních toků podnikům, růst a zaměstnanost.

2.2 Mnoho let jsme čelili důsledkům všeobecné euforie (Samuelson) vyvolané nepřesnou informací vyzdvihující názor „expertů“, kteří zaručovali „platnost“ aktuálního dění a nadřazenost současného modelu a tvrdili, že trh by měl dříve či později vše regulovat a odstranit „excesy“.

2.3 EHSV je přesvědčen, že úsilí podniků a pracovníků, pevných ve své ekonomické a sociální odpovědnosti, přesto dokáže obrátit krizi k lepšímu, pokud je v tom budou vhodně podporovat vnitrostátní a evropské veřejné orgány.

3. Současná situace: mezinárodní finanční krize

Vznik : Počátky krize jsou již příliš známé, než aby bylo nutné se jimi znovu zabývat. EHSV však považuje za užitečné připomenout alespoň dvě příčiny, které pro ni vytvořily podmínky: vývoj mezinárodního finančnictví podporovaného ultraliberální ekonomickou kulturou, které nakonec více udržovalo samo sebe než reálnou ekonomiku, a tak vyvolalo obrovskou finanční „bublinu“. Druhou příčinou krize bylo minimum pravidel, která byla nedostatečná a zřídka dodržovaná. Existující pravidla nefungovala nebo nebyla používána orgány dohledu a ratingovými agenturami, jejichž chování zneprůhlednilo trhy (2).

3.1.1 Nyní je zjevné, že bankéři se v této bublině vědomě nebo nevědomě zapojovali do vysoce rizikových aktivit s naprosto nedostatečnými pravidly a bezpečnostními opatřeními. V drobném bankovnictví se v honbě za vysokými objemy poskytovaly neuvážené půjčky formou hypoték a kreditních karet. V investičním bankovnictví byly tyto půjčky a další operace jako LBO (výkupy financované externím zadlužením) baleny a přebalovány do podoby komplexních derivátů, se kterými se obchodovalo bez náležité obezřetnosti a odpovídajících rezerv. Je zřejmé, že se managerům a zaměstnancům, jejichž činnost ovlivňovala rizikový profil banky, poskytovaly nepřiměřené pobídky; v důsledku těchto pobídek se v bankovním systému osobní odměny prosadily na úkor zájmů většiny akcionářů a neinformovaných občanů, kteří si koupili cenné papíry. To však neopravňuje nevhodné praktiky a svévolné postupy, jichž jsme byli svědky. Toto chování poškodilo celý finanční systém a vrhlo na něj špatné světlo.

3.2 Příčiny : Pád byl umožněn chybějící politikou, opomenutími a chybami, jichž se dopustily i vlády nejen v oblasti financí, ale i makroekonomických a měnových politik. Na světové úrovni pak například uvolněností rozpočtové politiky USA. EU nemá žádné vyhovující nástroje, díky nimž by mohla jednat, její sociálně-ekonomický model je napadán z více stran jako příčina všeho špatného. Mezinárodní orgány jsou slabé na to, aby mohly zasáhnout. Tato fáze trvala příliš dlouho. Politické kruhy se často schovávaly za globalizaci a za vše na ni svalovaly vinu, a tak na sebe vzaly značný díl odpovědnosti za příčiny, které vyvolaly krizi (1).

Důsledky : Dopady byly katastrofické, není však třeba propadat pesimismu. Část finančního hospodářství byla bohužel vedena euforií a chtivostí, spekulacemi a obecnou nezodpovědností. Také značná koncentrace bank (která vedla k sebepřesvědčování, že banky jsou příliš velké na to, abychom je nechali padnout) a selhání při řízení rizika musely zákonitě vyvolat současné důsledky prostřednictvím dominového efektu bez překážek. Tak se finanční krize, jež byla na počátku, přeměnila na makroekonomickou krizi a přenesla se do reálné ekonomiky. Proto nyní stojíme před finanční krizí, jež dopadla na výrobní odvětví a vyvolala hospodářskou, peněžní, obchodní a sociální krizi, a poté krizi důvěry.

3.3.1 Po pravdě řečeno, je však třeba uvážit, že v posledních třiceti letech byl umožněn hospodářský rozvoj a růst po celém světě, který byl v dřívějších dobách neznámý, zejména v rozvojových zemích. Tento růst byl možný i díky rozvoji finančních trhů, z něhož mnozí profitovali a dělali si iluze, že by tento trend mohl bez potíží přetrvávat.

3.3.2 Krize bude mít zajisté dopad na nové uspořádání sil na celosvětové a vnitrostátní úrovni, jak se již konstatovalo na setkání skupiny G-20 v Pittsburghu. Až krize pomine, hospodářská a politická „mapa“ bude vypadat jinak. Finanční krize, jež byla na počátku, se tak přeměnila na makroekonomickou krizi, přenesla se do reálné ekonomiky a způsobila pokles HDP a prudký nárůst nezaměstnanosti. V této souvislosti si EHSV klade otázku, jaká by měla být pozice EU a její role v budoucnu.

4. Co dělat: nástroje vhodné k intervenci a boji proti krizi

4.1 Reorganizace finančního systému

EHSV považuje výsledky jednání skupiny G-20 v Londýně a G-8 v Aquile za uspokojivé, protože překonaly minulé pesimistické předpovědi a ukázaly, že světové hospodářství a finance by měly být řízeny společně, mají-li být vůbec řízeny. Byla schválena zásada „celosvětové správy“, která politice navrátí její oprávněné místo. Lze jen doufat, že i evropské vlády z toho vyvodí náležité závěry (odstavec 4.4). Tyto výsledky však musí být konkrétně a účinně provedeny, kromě změn zavedených v Basileji 2, pomocí Basileje 3, reorganizace a reformy mezinárodních orgánů.

4.1.1.1 Bylo by zajisté žádoucí, kdyby na následném jednání skupiny G-20 v Pittsburghu po dobrých záměrech následovaly činy. Účastníci se totiž vyhnuli tomu, aby projednali opravdové problémy na pořadu jednání: pravidla a reformu finančního systému (1), obchodní nerovnováhu mezi USA a Čínou, strukturu akciových společností, nárůst nezaměstnanosti atd. Zůstává tak nebezpečí, že pokud nedojde k intervenci, „budou někteří představitelé finančních zájmů považovat krizi za málo významnou překážku, a budou mít tedy pocit, že je možné si začít počínat jako dříve“ (3).

4.1.2 EHSV se domnívá, že by úkoly orgánů dohledu měly být skutečně posíleny (4), avšak nejprve by měly být upraveny tak, aby fungovaly, byly nezávislé na politické moci a měly pravomoc ukládat sankce. Je třeba odstranit a/nebo zprůhlednit daňové ráje, aby se z nich nestaly nástroje pro praní „špinavých peněz“ a pro daňové úniky. Nedostatečná transparentnost totiž představuje hlavní problém. Všichni musí znát skutečnou povahu bankovních půjček, aktiv, rezerv a rizikových profilů bank.

4.1.3 EHSV si přeje, aby hlavní směry a (pár) rozhodnutí z Londýna, Aquily a Pittsburghu byly znamením obratu k zavedení (opětovnému zavedení) během přijatelné doby nové ekonomické a tržní kultury, která bude méně ideologická a transparentnější. Kromě toho je třeba mluvit s obezřetností o morálce či etice na finančním trhu, jak by někteří chtěli, protože ti, kdo platí nejvyšší cenu za krizi, to mohou snadno považovat za výsměch. Mnohem lepší je mluvit o právech, sankcích, pravidlech a o nástrojích k jejich realizaci.

4.1.4 To je nejpřesvědčivější a nejúčinnější způsob, jak obnovit důvěru spotřebitelů, a tak oživit poptávku. Je nezbytné zavést nový způsob ekonomického vyjadřování o reálné ekonomice, investicích, práci, rizikách, právech, povinnostech a ochraně konkurenceschopnosti.

4.1.5 EHSV se domnívá, že subjekty reálné ekonomiky, tedy podniky a pracovníci, by měly nechat důrazněji zaznít své názory a úvahy. Měly by se znovu chopit své role, která je zásadní pro podporu hospodářského rozvoje, sociálního vývoje, konkurenceschopnosti, inovací, růstu a zaměstnanosti. Bylo by žádoucí, aby totéž učinila i politická sféra.

Měl být by revidován také mezinárodní měnový systém. Při jednání skupiny G-20 v Londýně, skupiny G-8 v Aquile a skupiny G-20 v Pittsburghu se totiž téma fungování a reformy mezinárodního měnového systému, s výjimkou rozdělení kvót v rámci MMF, neobjevilo jako jedna z hlavních priorit pro navrácení globálního hospodářství na cestu udržitelného růstu. Přesto by některé ze závazků, které skupiny G-20 a G-8 přijaly, mohly mít v případě svého uplatnění značný vliv na devizové trhy, a tím pádem na způsob fungování tohoto systému.

4.1.6.1 Přijatá rozhodnutí o poskytnutí pomoci rozvojovým zemím, zejména africkým, o trojnásobném navýšení zdrojů Mezinárodního měnového fondu (až na 750 miliard dolarů) a uvolnění dalších 250 miliard SDR (zvláštních práv čerpání) s cílem poskytnout finanční podporu ekonomikám zemí nejvíce postižených krizí jsou prvním bodem k zamyšlení nad obrovským množstvím dolarů, které budou uvedeny do oběhu, aby podpořily země s vysokým schodkem běžného účtu.

4.1.6.2 Zadruhé, zvýšení státního dluhu USA (jež v následujících třech letech povede k celkovému zadlužení ve výši 100 % HDP) v souvislosti s novou politikou deficitního financování prezidenta Obamy, která má zemi pomoci vyjít z recese, dodá další podnět k emisi obrovského množství dolarů, což bude mít značný dopad na mezinárodní ekonomický systém. Podobná situace již nastala počátkem druhé poloviny 60. let 20. století a skončila devalvací dolaru a pádem brettonwoodského systému pevných směnných kurzů v roce 1971.

4.1.6.3 Největší obavy mají z této situace v Číně, jejíž devizové rezervy se během uplynulého desetiletí zvýšily o více než 5 000 miliard dolarů a pravděpodobně dále porostou i v příštích letech, i když mírnějším tempem. Čína v souvislosti s oslabováním dolaru s obavou sleduje možnou ztrátu hodnoty svých nesmírných devizových rezerv.

4.1.6.4 Euro, které se během několika málo let stalo druhou mezinárodní rezervní měnou, nepředstavuje skutečnou alternativu k nahrazení dolaru, za předpokladu, že by to bylo výhodné a žádoucí. Tím méně pak lze pomýšlet, jak chtějí čínské měnové orgány, na „nadnárodní rezervní měnu“, kterou by byly SDR, a to nejen pouze mezi vládami a mezinárodními institucemi, jak tomu je v současnosti, ale i jako platební nástroj pro mezinárodní obchodní a finanční transakce. Vydávání nových SDR je zajisté užitečným nástrojem k vytvoření dodatečných rezerv pro ekonomiky, které mají schodky běžného účtu, avšak nemohou být dlouhodobým řešením stávající krize.

4.1.6.5 Je značně pravděpodobné (a zároveň žádoucí), že euro bude získávat stále více vlastností požadovaných pro mezinárodní rezervní měnu a pro referenční měnu umožňující určování cen zboží na světových trzích. EHSV si však přeje, aby i čínská měna, jež je vyjádřením ekonomiky, která má ve světovém hospodářství stále větší váhu, vystoupila ze své ochrany, kterou jí poskytly čínské úřady. Renminbi bylo po dobu deseti let pevně navázáno na dolar a teprve od roku 2005 je jeho hodnota navázána na koš obsahující další měny. Renminbi se musí stát měnou volně směnitelnou na mezinárodních trzích.

4.1.6.6 EHSV se domnívá, že je zapotřebí většího úsilí na mezinárodní úrovni, aby se Čína nemohla stejně jako v minulosti nadále spoléhat na růst udržovaný vývozem, hromadit přebytky běžného účtu a požadovat po ostatních, aby řešili problémy spojené s řízením směnného kurzu na mezinárodní úrovni, k jehož určování sama přispívá svou měnovou a finanční politikou povzbuzující hromadění úspor a brzdící domácí výdaje.

4.1.6.7 Světový měnový systém, který spočívá na systému pružných směnných kurzů, je charakterizován neustálými a výraznými výkyvy měn z důvodu spekulací. Tato situace, která má značně negativní dopady na světové hospodářství, by mohla být napravena uzavřením politické dohody mezi centrálními bankami hlavních průmyslových zemí. Na základě této dohody by banky jednaly společně v případě, že by jedna měna byla nucena klesnout příliš nízko nebo stoupnout příliš vysoko, aby se nestálost směnných kursů udržela v rozumných mezích.

4.1.7 Vytvoření evropských pravidel týkajících se financí – uskutečnění jednotného evropského trhu pro finance (5). K tomuto cíli máme i přes platné předpisy na evropské úrovni a nehledě na euro stále ještě daleko, a to i v eurozóně. Krize ukázala, že je třeba v tomto směru pokračovat bez prodlení a prostřednictvím vhodných reforem dospět mnohem dále než k tomu, co bylo dosud vykonáno, jak bylo ostatně uvedeno v Larosièrově zprávě a návrzích Komise. To by ECB také umožnilo rychleji a pružněji jednat. Nesmíme zapomínat, že prvořadým účelem financí je podporovat podniky, podněcovat podnikavost, růst a zaměstnanost, což je úkol, jejž by reformovaný, konkurenčnější, transparentnější a v jednotlivých aspektech integrovanější finanční trh mohl podpořit.

4.2 Podpora reálné ekonomiky

4.2.1 Ve sdělení Komise s ambiciózním názvem Urychlit oživení evropské ekonomiky (6), které bylo určeno pro jarní zasedání Evropské rady v roce 2009, je obnovení důvěry občanů a hospodářských subjektů na prvním místě jako opatření zaměřené na překonání současné krize, s cílem zvýšit poptávku a vytvořit nová pracovní místa. Je nezbytné, aby navrhovaná opatření přinesla konkrétní výsledky a nezůstala jen v podobě oznámení o dobrých záměrech.

4.2.2 EHSV se obzvláště domnívá, že nejdůležitější problém, kterému je nutné čelit, se týká zaměstnanosti a nedostatku likvidních prostředků pro podniky (7). Nedávné odhady MOP udávají, že počet pracovních míst zaniklých od počátku krize v prosinci 2007 je asi 40 milionů (z toho 7 milionů jen v zemích OECD), a předpovědi do budoucnosti jsou spíše pesimistické. Toto sociální drama bude možné překonat pouze pomocí obnovení důvěry ve fungování trhů a pomocí veřejných zásahů, které podpoří růst, konkurenceschopnost, inovace a zaměstnanost. Evropa potřebuje hospodářskou politiku a program, jež přitáhnou podniky, pomohou jim růst a vytvářet pracovní místa.

4.2.3 EHSV plně souhlasí s cílem, který si dala Komise. Se zásahy popsanými ve sdělení je třeba souhlasit, protože se týkají neodkladných opatření, která je nutné uplatnit v bankovním a finančním sektoru, při podpoře reálné ekonomiky, při zdůraznění evropského vnitřního trhu. Jsou však důkazem tradičního přístupu, který rozhodně není inovační a je zaměřen na lepší využití odvětvových hospodářských politik přímo řízených a/nebo koordinovaných Evropskou komisí.

4.2.4 Obnovení důvěry evropských hospodářských subjektů a občanů ve schopnost institucí Společenství a vnitrostátních orgánů překonat tuto krizi začíná přiznáním faktu, že krizi nelze přičítat pouze, jakkoliv dramatickým, konjunkturním jevům nebo nedostatkům či selhání trhu.

4.2.5 Zvláštnost krize, kterou prochází evropské i celosvětové hospodářství, spočívá právě v hlubší a systémové příčině, jež se týká etických a morálních hodnot (odpovědnost, legálnost, sociální spravedlnost), které jsou základem moderních společností a jsou podnětem činností ve všech oblastech hospodářského, sociálního a občanského života. K obnovení důvěry ve fungování ekonomických a finančních systémů nelze dospět pouze působením na špatně fungující tržní „mechanismy“, ale prostřednictvím evropských makro- a mikroekonomických politik.

4.2.6 Přestože lze s touto formulací stávajících problémů souhlasit, řešení navrhovaná ve sdělení Komise se zdají být nedostatečná, či přinejmenším málo účinná vzhledem k změnám, jež by bylo třeba vyvolat nejen v různých vnitrostátních výrobních systémech, ale i na úrovni evropských a mezinárodních politik, aby byl podpořen růst ekonomik členských států. A to za situace, kdy negativní dopady krize pociťuje více Evropa, v níž je HDP nižší než v USA, které naopak reagovaly masivnějšími a účinnějšími veřejnými zásahy. EU by měla podporovat provádění opatření harmonizovaných mezi členskými státy. Proto je žádoucí, aby EU vydala druhý intervenční plán, který bude účinnější a stejnorodější než ten první.

4.2.7 Omezíme-li úvahy na přijetí krátkodobých až střednědobých opatření na oživení evropského hospodářství, domnívá se EHSV, že by se pozornost a finanční zdroje EU a členských států měly přednostně soustředit na omezený počet zásahů, avšak s velmi výraznými dopady na různé trhy a hospodářské subjekty obecně. Tyto zásahy by se měly týkat obnovení důvěry ve fungování finančního systému, zdokonalení plánu evropské hospodářské obnovy, změn hlavních politik pro zásahy EU, podpory členských států nejvíce zasažených krizí, počínaje zeměmi východní Evropy.

Obnovení důvěry ve fungování finančního systému. Obnova evropského hospodářství je možná navrácením stability a funkčnosti finančním trhům při respektování nových pravidel a nových systémů makro- a mikrodohledu, které zajistí jejich řádné a odpovědné fungování na mezinárodní úrovni. Finance musí opět vykonávat svoji tradiční a nezastupitelnou úlohu při podpoře hospodářského růstu: financovat reálné aktivity jednotlivých subjektů (podniků, rodin, sítí a služeb, infrastruktur, životního prostředí a energetiky).

4.2.8.1 Nevyřešen nicméně zůstává problém intenzivní intervence států na podporu bankovního systému, která je bohužel nevyhnutelná. EHSV se domnívá, že tato situace nemůže trvat dlouho a že je třeba stanovit „výstupní strategii“ z těchto intervencí a za pomoci systematického přístupu dát bankovnímu systému podmínky, například vnitřní restrukturalizaci, a tak zvýšit množství a kvalitu rezerv vložených do rozpočtu. Je to strategie, která uvede znovu do pohybu úvěrový a mezinárodní – nezávislý a transparentní – finanční trh a která zabrání opakování událostí, jež se právě odehrály.

4.2.8.2 Pokud jde o větší kontrolu a transparentnost finančních operací, které si přeje Komise a které na svém zasedání v Londýně zdůraznila skupina zemí G-20, skupina G-8 na zasedání v Aquile a skupina G-20 na zasedání v Pittsburghu, a také s ohledem na návrh reformy evropského finančního systému předloženého Komisí a Radou, EHSV tento návrh posoudí. Je nicméně toho názoru, že bude-li svěřen finanční dohled novému nezávislému evropskému úřadu, musí mít skutečnou pravomoc zasáhnout (8).

4.2.8.3 Tato volba by měla podpořit proces harmonizace různorodých právních předpisů existujících v Evropě v oblasti finančního dohledu a schopnost uvalovat na jejich základě sankce.

4.2.9 Zlepšení Plánu evropské hospodářské obnovy

4.2.9.1 EHSV v jednom ze svých předchozích stanovisek (9) předložil možnost důkladně revidovat Plán obnovy navržený Komisí, a to nejen pokud jde o finanční zdroje, které vzhledem k vážnosti krize považuje za nedostatečné, ale spíše pokud jde o různé rozčlenění a formulaci opatření, které je třeba za účelem podpory obnovy spustit v členských státech.

4.2.9.2 Podmínky přístupu k těmto opatřením musí bez ohledu na odvětví, která jsou nyní považována za prioritní z hlediska finančních potřeb (automobilové odvětví, stavebnictví, malé a střední podniky apod.), zajistit spojitost a stejnorodost uplatněných opatření a úplné dodržování pravidel stanovených evropským vnitřním trhem.

4.2.9.3 Není totiž žádoucí, aby jednotlivé iniciativy financované v rámci evropského plánu z příspěvku rozpočtu Společenství nebo z příspěvků národních vlád na výjimečné zásahy v podnicích, odvětvích nebo zemích nacházejících se v krizi mohly znovu jakkoliv vytvořit výsady nebo ochranu pro některé druhy podnikání na úkor jiných.

4.2.9.4 Jednotný trh je jednou z nejdůležitějších hnacích sil evropského hospodářství a jeho posilování a rozvoj je nejlepší zárukou pro nárůst výrobních iniciativ a nových pracovních míst. Koordinace a monitorování opatření na evropské a národní úrovni navržených v plánu obnovy musí ujistit evropské občany, že Společenství je s to řídit finanční pomoc v souladu s legislativou Společenství a v zájmu obyvatelstva a území, která se v souvislosti s krizí jeví jako nejzranitelnější.

4.2.9.5 Podle názoru EHSV musí být v rámci těchto opatření na podporu výrobních činností věnována zvláštní pozornost malým a středním podnikům (prostřednictvím specifického plánu snadnějšího financování se zjednodušenými postupy, např. „Small Business Act“). V plánu obnovy nejsou dostatečně popsány druhy opatření zamýšlených na podporu obnovy malých a středních podniků. Pokud jde o malé podniky, jejichž přínos k celkové zaměstnanosti v EU je velmi významný, je EHSV názoru, že iniciativy musí být sestaveny v rámci makroekonomického referenčního rámce, jenž zohledňuje národní a místní zvláštnosti, různou úroveň odvětvové specializace, různé potřeby, co se týče nových kvalifikací, inovačních technologií a infrastruktur služeb pro podniky.

4.2.9.6 Bez odpovídajícího evropského a národního referenčního rámce týkajícího se výhledů budoucího růstu malých a středních podniků hrozí stejně jako v minulosti rozdrobení a rozkouskování opatření; výsledkem pak bude, že pomoc získají všichni, ale nikomu se nepomůže zvýšit rozsah a kvalitu poskytovaných výrobků a služeb.

4.2.9.7 EHSV se dále domnívá, že překonání krize by mohlo být podpořeno sociálním dialogem a koordinací s partnery, tedy větším zapojením podniků, odborů a organizací sociální ekonomiky.

4.2.10 Změny, které je třeba provést v hlavních politikách EU

4.2.10.1 EHSV se domnívá, že pro obnovení důvěry evropských subjektů je také nutné zásadně změnit pracovní postupy, pomocí nichž Komise řídila společné politiky v důležitých hospodářských a sociálních oblastech, zejména politiku soudržnosti. K této politice již EHSV vypracoval stanovisko (10), v němž předložil řadu návrhů na změnu.

4.2.10.2 Vážná hospodářská krize probíhající ve všech evropských zemích, která může podle očekávání pokračovat i v průběhu roku 2010, vyžaduje radikální reformu řízení strukturálních fondů (EFRR a ESF) a revizi opatření definovaných pro programové období 2007–2013. Komise připravuje několik návrhů na změny s cílem zjednodušit postupy, zrychlit provádění plateb, znovu definovat oblasti působnosti některých odvětvových politik, avšak tato opatření jsou stále nedostatečná. Jsou to opatření nezbytná k zachování soudržnosti EU ohrožené současnou krizí.

4.2.10.3 Úsilí o přizpůsobení navržených opatření nové realitě vyplývající z mezinárodní krize, jež EHSV po Komisi požaduje, musí být větší a v každém případě si žádá celkovou změnu těchto politik. Konfliktní situace, k níž postupně dochází mezi ústředními a regionálními orgány při řízení strukturálních fondů za účelem vyrovnání se s krizovými situacemi, představuje další bod k zamyšlení, jak „přehodnotit“ pomoc pro nejvíce znevýhodněná území Unie.

4.2.10.4 Také v případě politiky soudržnosti se EHSV domnívá, že je nutné pro každou zemi, jíž jsou tyto prostředky určeny, zformulovat konkrétní odvětvové a místní priority s cílem spojit prostředky Společenství a jednotlivých zemí na programy a projekty s rozsáhlým hospodářským a sociálním dopadem. Mezi zásady, kterými se musí politika soudržnosti inspirovat při revizi svých pravidel, patří jednotnost při výběru opatření, koordinace politik pomoci podnikům na evropské a národní úrovni, společné programy odborné přípravy a rozvoj nových kvalifikací.

4.2.10.5 Krize by se zkrátka pro EU měla stát příležitostí nejen k lepšímu využívání nyní dostupných politik, ale také k uskutečnění nových: ke zlepšení infrastruktur a realizaci například plánu pro životní prostředí, pro vytvoření nových evropských energetických a komunikačních (např. širokopásmových) sítí za pomoci evropských veřejných financí (eurobondy?), což by byl mimořádný podnět pro hospodářskou obnovu.

4.2.10.6 EHSV se domnívá, že jde o mimořádnou příležitost k důkladnému zamyšlení nad rozpočtem Společenství, jak je dnes utvářen, ať z kvalitativního či kvantitativního hlediska, a také předložení k diskusi (nejspíše prostřednictvím skupiny expertů) daňové politiky, která představuje zásadní otázku pro růst a rozvoj a které se už nelze dále vyhýbat nebo ji využívat jako sociální a hospodářský dumping na evropské úrovni.

4.2.11 Podpora členských států nejvíce zasažených krizí, počínaje zeměmi EU ve východní Evropě

4.2.11.1 EHSV se domnívá, že Komise musí zvážit vytvoření ne-li ad hoc fondu pro země nejvíce zasažené krizí (tento návrh zamítly vlivnější členské státy EU), pak určitě balíčku finančních opatření, i prostřednictvím EBRD, určených na iniciativy směřující ke stabilizaci nejslabších ekonomik EU, jak už k tomu začíná docházet. V této souvislosti je nutné věnovat zvláštní pozornost zemím východní Evropy, proto musí být na tento účel vyhrazeny specifické prostředky. Důvodů pro žádosti o specifické prostředky pro tyto země je více. V opačném případě hrozí zhroucení druhého pilíře integrace, kterým je – spolu s jednotným trhem – rozšíření.

4.2.11.2 EU musí v příštích měsících a letech čelit situacím, které jsou dosti obtížně řešitelné – hospodářské krizi a krizi zaměstnanosti, sociálním konfliktům, zahájení institucionálních reforem, vnitřním rozdílům mezi členskými státy –, a to vše v ovzduší narůstajícího euroskepticismu mezi politickými stranami a národními vládami mnoha členských států EU a s veřejností, která je velmi nespokojená s rozhodnutími přijímanými na evropské úrovni.

4.2.11.3 Důvěra v evropský hospodářský a sociální model, v jeho schopnost najít vhodná řešení, která jsou v zájmu všech členských států, se obnoví, pokud se EU bude zabývat problémy nejslabších zemí a pomůže jim překonat jejich stávající obtíže.

4.2.11.4 Krize v oblasti úvěrů, finančních služeb a výrobních podniků, kterou pociťují mnohé země východní Evropy, není tak rozsáhlá, aby pro EU představovala nepřekonatelnou překážku. Mnohé z těchto činností vznikly s pomocí a díky investicím pocházejícím přímo z 15 členských států EU. Teď je obtížné si představit, že po období přibližování, kterým musely projít, aby se staly plnoprávnými členy, se s politikou „případ od případu“ uchýlíme k minimálním a málo významným hospodářským opatřením. Jde o nenapravitelnou strategickou a ekonomickou chybu v krátkodobém a střednědobém období a o jakýsi druh dosti vážné politické krátkozrakosti, jež by mohla ohrozit budoucnost evropské integrace.

4.3 Pomoc evropským občanům

4.3.1 Po krizi „bude dosaženo nové rovnováhy, avšak ne na předchozí úrovni – bude nutné dokázat žít na nižší úrovni“. Pokud se tato prognóza (11) potvrdí, pak jedinou jistotu mají ti, kteří budou muset žít, doufejme, že jen krátkodobě, na ještě „nižší“ úrovni.

4.3.2 Je třeba zabránit tomu, aby podniky a pracovníci opět dopláceli na záchranu trhu, zatímco kapitál se bude dále přesouvat na bezpečnější trhy, a tak se bude stále vyhýbat daním. Mohli bychom tak přispět k dalšímu snižování příjmu pracovníků, které by vedlo k sociální kompromitaci tržního hospodářství. Pokud chceme tomuto nebezpečí předejít, je třeba posílit a rozšířit evropský model sociálně-tržního hospodářství a hospodářský systém znovu zaměřit na jednotlivce.

4.3.3 Proto se EHSV domnívá, že by vlády a Unie měly věnovat větší pozornost i daňové politice a pokračovat v koordinaci, aby se zamezilo rozdílným podmínkám, které jsou v rozporu s jednotným trhem. Dále by se měly podporovat reformy, jež zvyšují spíše zdanitelný základ než daňové částky, přičemž by se měl brát v úvahu majetek více než činnost podniků a práce.

4.3.4 Dále je třeba vyvarovat se toho, aby následky finanční krize měly drastický dopad na důchodové systémy členských států, jak k tomu došlo v USA, kde některé organizace spravující důchodové plány nahromadily kvůli krizi hedgeových fondů značné ztráty, a v důsledku toho se hodnota úspor pracovníků, kteří se těchto plánů účastnili, snížila o polovinu. EHSV má za to, že je třeba pracovat na vymezení právního rámce a důchodových modelů s cílem ochránit zájmy evropských občanů a pracovníků.

4.3.5 Přibývání nespravedlností a nerovností snížilo a bude dále snižovat prostor svobody, může ohrozit demokracii evropských zemí a zejména EU, před níž ještě stojí úkol překlenout velmi vážný „demokratický deficit“, a přinejmenším zmenšuje souhlas nově zchudlých s politikami, které je nutné provést za účelem překonání krize a podpory udržitelného rozvoje.

4.3.6 EHSV se domnívá, že toto je důležitá chvíle, kdy se EU nabízí příležitost, aby dala najevo svoji blízkost konkrétními a hmatatelnými iniciativami ve prospěch občanů, podniků a pracovníků, kteří byli nejvíce zasaženi krizí.

Musí to být provedeno pomocí opatření zaměřených na ochranu práv, proto musí být EU schopná zasáhnout do sociální politiky vlastními iniciativami. Sociální otázka musí plně zapadat do strategické dohody, o níž je řeč v odstavci 4.4.3. Další část opatření, která musí EU spolu s členskými státy uskutečnit (odstavec 4.2), se musí týkat hospodářských politik (mimo jiné mimořádného financování Lisabonské strategie) a podpory nejzranitelnějších podniků.

4.3.7.1 Strukturální opatření na trhu práce, který se musí stát prostupnějším a otevřenějším, s pravidly sjednocenými na evropské úrovni a za využití ESF, zjednodušující postupy a urychlující platby.

4.3.7.2 Podpora opatření ve prospěch podniků, které se snaží provádět a dodržovat zásadu sociální odpovědnosti v Evropě a zásadu sociální doložky mimo území Evropy.

4.3.8 EHSV si přeje a požaduje, aby Komise spolu s evropskými sociálními partnery učinila i prostřednictvím hospodářských stimulů, např. strukturálních fondů, vše, co je v jejích silách, na podporu dohody a/nebo nalezení řešení, díky nimž by se snížil dopad krize na podniky a pracovníky, a to i šířením osvědčených postupů, jež v některých zemích vznikají.

4.3.9 EHSV žádá Radu, aby provedla nezbytná opatření, evropský kodex, která by určila oblasti fungování v zájmu zmenšení rozvírání mzdových nůžek a potvrzení nové distribuční spravedlnosti nejen ve finančním sektoru. Tyto nůžky vyvolaly nesmírný nárůst nerovností bez jakéhokoli odůvodnění. Bylo by žádoucí postupovat pomocí evropské dohody, do níž by byly zahrnuty všechny strany.

4.4 Zahájit politickou EU, která bude vycházet zezdola

4.4.1 EHSV se domnívá, že aby EU mohla čelit krizi a překonat ji, potřebuje rozhodovací nástroje, které v současnosti nemá a které jsou hlavní příčinou její neschopnosti jednat, z čehož plyne nebezpečí, že ve srovnání s velmocemi Čínou a USA bude postavena na okraj. Proto se EHSV domnívá, že EU si musí zajistit konkrétní schopnost jednat, a to i pomocí prozatímních nástrojů, aby nebyla zmařena práce a úsilí tohoto období hlubokých změn.

Politická správa : EHSV se domnívá, že jednou z hlavních příčin současné krize jsou rozdíly a chyby „politiky“. Bez jednotné vize není politika schopná konat, což vede k rezignaci na její vedoucí roli jak na globální, tak evropské úrovni. Výsledky teď všichni vidí.

4.4.2.1 Mezinárodní správa : EU ještě nemá společnou zahraniční politiku, ani nezávislou pravomoc řídit krizi. Bylo by však nezbytné, aby alespoň na úrovni eurozóny vystupovala na mezinárodních jednáních jednotně, zejména v organizacích, které chceme reformovat, a tak působila jako protiváha rozhodovací moci ostatních hospodářských a politických bloků. EU představuje největší světový trh zboží a služeb, je hlavním plátcem veřejné pomoci určené na financování rozvoje nejchudších zemí, její měna euro je druhou mezinárodní rezervní měnou. Z mnoha hledisek tedy jde o „hospodářského obra“, avšak uvážíme-li její rozhodovací schopnost v mezinárodním prostředí, je EU „politickým trpaslíkem“, což je skutečný paradox, který evropští občané nechápou. Je naopak nezbytné, aby byla celosvětová politika více ovlivněna evropskými návrhy a „hodnotami“.

4.4.2.2 Hlavy států a předsedové vlád proto musí nalézt odvahu, přiznat toto omezení a dát si tento cíl. Nyní jednají jako tým bez kapitána, což je situace, která má značné politické a hospodářské důsledky. Je zbytečné obtěžovat historiky anebo státníky, abychom se o tom přesvědčili („Pokud by se kdy Evropa jednotně dělila o své společné dědictví, mohlo by oněch 300 či 400 milionů jejích obyvatel pociťovat nezkalené štěstí, prosperitu a slávu.“ – W. Churchill, 1946). Je třeba co nejdříve uzavřít závaznou dohodu o řízení krizí, jež se může později přeměnit na metodu Společenství, a ne naopak, jak tomu je nyní.

4.4.3 Hospodářská správa : Hlavním cílem je vybavit EU nástroji umožňujícími určit a vypracovat společné hlavní směry makroekonomické a odvětvové politiky (alespoň v eurozóně, což pozitivně ovlivní všech 27 zemí). K evropské měnové politice se tedy připojí společná hospodářská politika, počínaje eurozónou, která nemůže zůstat odkázána na prostou ochotu ke koordinaci a která by stanovila opatření ve strategických sektorech evropského zájmu (životní prostředí, energetika, inovace, přistěhovalectví, zaměstnanost, soudržnost atd.). Je třeba sestavit nový evropský pakt pro růst, udržitelný rozvoj, konkurenceschopnost a zaměstnanost, jenž by pozdvihl zejména sociální a environmentální tržní ekonomiku a zaměřil se na dokončení vnitřního trhu, jak stanoví Lisabonská strategie.

4.4.4 Sociální správa : Přednostními cíli evropského paktu musí být i sociální politika a politika soudržnosti. EU by měla být schopná výrazně ovlivňovat sociální politiku (12), aby mohla stanovit „minimální práh“ či minimální úroveň základních sociálních práv. Všechny tyto důvody vyžadují, aby byla Evropa více schopná jednat. Musí zahájit tento proces připomenutím faktu, že EU se zrodila jako ekonomický projekt (ESUO, EHS a euro) zaměřený na politické cíle.

4.4.5 EHSV se proto domnívá, že je v tomto období nezbytné zvyšovat účast občanů, zejména mladých lidí, na procesu budování EU a zkoušet nové formy zapojení vycházející zezdola. Je to věc, která nesmí být ponechána náhodě. Na veřejné mínění by mělo například značný vliv, kdyby EU předložila účinný a trvalý návrh, který by občany postavil do popředí a obsahoval by nové participativní postupy k přijímání rozhodnutí o velmi významných evropských politikách. Byl by to výborný nástroj spojující evropské občany s jejich institucemi a pomohl by zmírnit demokratický deficit EU. Jde o zásadní otázku pro budoucnost Unie, na níž nelze dále odkládat odpověď, přestože díky Lisabonské smlouvě byl proveden malý krok vpřed.

4.4.6 Významný přínos v této oblasti může poskytnout „evropská občanská společnost“, na niž si nelze vzpomenout jen náhodně, jež nemůže zůstat oddělenou oblastí nebo sloužit pouze jako zástěrka. Je to výzva pro EHSV, pro „Program pro Evropu“.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Viz stanovisko EHSV ke Zprávě de Larosièrovy skupiny, Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 57.

(2) Viz stanovisko EHSV ke Zprávě de Larosièrovy skupiny, Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 57 a stanovisko EHSV k Plánu evropské hospodářské obnovy, Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 71.

(3) Situation of the financial and banking system (Situace finančního a bankovního systému) – článek, který společně podepsali Christine Lagarde, ministryně hospodářství, průmyslu a zaměstnanosti, Anders Borg, švédský ministr financí, Wouter Bos, nizozemský ministr financí, Jean-Claude Juncker, lucemburský ministr financí, Elena Salgado Mendez, španělská ministryně financí, Peer Steinbrück, německý ministr financí, a Giulio Tremonti, italský ministr financí, a který byl 4. září 2009 zveřejněn v různých evropských novinách.

(4) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika, KOM(2009) 499 v konečném znění, 23.9.2009; návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví, KOM(2009) 501 v konečném znění, 23.9.2009; návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, KOM(2009) 502 v konečném znění, 23.9.2009; návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, KOM(2009) 503 v konečném znění, 23.9.2009.

(5) Viz poznámku pod čarou 3.

(6) KOM(2009) 114 v konečném znění – Urychlit oživení evropské ekonomiky, 4. března 2009.

(7) Viz stanovisko EHSV k tématu Výsledky summitu pro zaměstnanost, Úř. věst. C 306, 16.12.2009, s. 70.

(8) Viz stanovisko EHSV ke Zprávě de Larosièrovy skupiny, Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 57. Také pan BARROSO během svého vystoupení na plenárním zasedání EHSV dne 30. září 2009 vyjádřil podobný názor.

(9) Viz Plán evropské hospodářské obnovy, Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 71.

(10) Viz stanovisko EHSV ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o výsledcích jednání ohledně strategií a programů politiky soudržnosti na programové období 2007–2013, Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 141.

(11) John NASH, Nobelova cena za ekonomii, říjen 2008.

(12) Také pan BARROSO během svého vystoupení na plenárním zasedání EHSV dne 30. září 2009 vyjádřil podobný názor.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/19

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Společný postup na podporu profesní dráhy a mobility výzkumných pracovníků v Evropské unii

(2010/C 255/03)

Samostatný zpravodaj: pan ALMEIDA FREIRE

Na plenárním zasedání, které se konalo dne 16. července 2009, se Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Společný postup na podporu profesní dráhy a mobility výzkumných pracovníků v Evropské unii.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. listopadu 2009. Samostatným zpravodajem byl pan ALMEIDA FREIRE.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 174 hlasy pro, 8 členů se zdrželo hlasování.

1. Doporučení

—	Posílení lidských zdrojů v oblasti vědy a techniky v Evropě a podpora mobility jsou klíčové faktory realizace Evropského výzkumného prostoru (EVP) a zachování konkurenceschopnosti Evropské unie na světové úrovni a její schopnosti čelit hlavním budoucím výzvám.

—	Je zapotřebí naléhavých opatření, která usnadní koordinaci vzdělávacích politik, výzkumných politik a politik v oblasti práce a sociálního zabezpečení s cílem zajistit koordinovaný vývoj nástrojů vzdělávací, výzkumné a sociální politiky, a plnit tak evropské cíle stanovené pro tuto oblast.

—

Evropský hospodářský a sociální výbor navrhuje na jedné straně posílit a na straně druhé lépe koordinovat stávající programy v oblasti lidských zdrojů a podpory mobility, a zejména využít příležitosti, která se naskytla v souvislosti s diskusí o 8. rámcovém programu pro výzkum a technologický rozvoj EU, a mimo jiné posílit složku lidského kapitálu a podpořit vytvoření pokročilé vzdělávací platformy pro výzkumnou činnost.

—

EHSV rovněž navrhuje zřídit Středisko pro sledování v oblasti lidských zdrojů ve vědě a technice v Evropě, jež by bylo schopno shromažďovat, analyzovat a poskytovat koherentní a srovnatelné informace o vývoji daného tématu a o vnitrostátních politikách v oblasti lidských zdrojů, ať už v Evropě či z globálního pohledu.

—	EHSV vyzývá ke koordinované činnosti na podporu profesní dráhy a mobility výzkumných pracovníků v EU, pokud jde o otázky pracovních podmínek a průběhu profesní dráhy, a konkrétně náboru, kariérního postupu a sociálních práv.

—	EHSV vyzývá k tomu, aby nový Evropský pakt pro inovace, jehož vypracování EU připravuje, a budoucí přezkum Lisabonské strategie náležitě zohlednily význam navýšení počtu a vzdělávání lidských zdrojů v oblasti vědy a techniky.

2. Úvod

2.1 Politiky v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a inovací hrají v rámci Lisabonské strategie stále významnější úlohu, a to na úrovni Společenství i na vnitrostátní úrovni.

2.2 Nový stimul, kterým byla pro Evropský výzkumný prostor a v tomto kontextu i pro rozvoj lidských zdrojů evropská strategie pro konkurenceschopnost, růst a zaměstnanost, je důkazem toho, že podpora lidských zdrojů v oblasti vědy a techniky v Evropě a mobility mají klíčový význam pro dosažení úspěchu této strategie.

2.3 Evropská unie plánuje přípravu nové strategie pro inovaci, ucelenější a se silnějším sociálním zaměřením, v níž bude muset být trojúhelník znalostí ve středu zájmu. V tomto kontextu mají osoby stěžejní význam pro zajištění zachování konkurenceschopnosti EU na celosvětové úrovni a její schopnosti čelit hlavním výzvám příštích desetiletí.

2.4 Volný pohyb znalostí a mobilita byly a jsou uznávány hlavami států a vlád jako určující faktory vzdělávacích a výzkumných politik v EU a evropské spolupráce. Evropských programů, jež v rámci svého pole působnosti usilují o to reagovat na tyto výzvy, je několik. Konkrétně se jedná o: — Program Erasmus pro mobilitu mladých lidí v rámci vysokoškolského studia; — Program Erasmus Mundus na podporu spolupráce se třetími zeměmi prostřednictvím společných magisterských a doktorandských programů a vytváření partnerství mezi vysokoškolskými institucemi; — Rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj a jeho specifický program „Lidé“ na podporu mobility výzkumných pracovníků známější pod názvem Marie Curie, hraje stěžejní roli. Boloňský proces v oblasti vysokoškolského vzdělávání má za cíl podporovat evropský rozměr vysokoškolského vzdělávání, mobilitu a spolupráci. I přes existující programy a vyvinuté úsilí všichni uznávají, že zbývá vykonat ještě mnoho práce.

2.5 V návaznosti na stanovisko ke sdělení Komise Lepší kariéra a větší mobilita: evropské partnerství pro výzkumné pracovníky (1) se Evropský hospodářský a sociální výbor rozhodl vypracovat toto stanovisko z vlastní iniciativy, aby tak poskytl ještě jeden příspěvek v kontextu strategie pro posílení lidského kapitálu v Evropské unii a vyjádřil podporu nové výzkumné politice a nové strategii pro inovace, jež by se na lidské zdroje dívaly z perspektivy integračních politik, což Výbor vždy prosazoval, a v kontextu agendy sociální politiky.

2.6 Rok 2010 bude rokem obnovy Lisabonské strategie a zahájení nového evropského plánu pro inovace; také Evropský výzkumný prostor zaktualizuje svou vizi na rok 2020.

2.7 V kontextu hospodářské krize musí zůstat prioritou politických agend na vnitrostátní i evropské úrovni vyšší investice do výzkumu a vývoje, ať už z veřejných či soukromých zdrojů, a posílení lidských zdrojů v oblasti vědy a techniky.

2.8 Je tedy bezodkladně nutné stanovit společné cíle na úrovni EU a stimulovat opatření zaměřená na dosažení stavu lidských zdrojů v oblasti vědy a vývoje potřebného pro realizaci ambiciózních cílů, které si EU stanovila.

2.9 Mezi tyto cíle patří: zajistit kladný růst počtu mladých lidí, kteří studují vědecké a technické obory (od matematiky po přírodní vědy a inženýrské obory a sociální a humanitní vědy) či se věnují doktorandskému studiu v těchto oborech, a zároveň stimulovat zvýšení procentuálního zastoupení žen ve vědecké obci, zajistit takové podmínky, které do Evropy přilákají a udrží v ní kvalifikované lidské zdroje z vědeckých a technických oborů, a vyvážit tak stávající deficit v rámci transatlantických vztahů a zajistit pozitivní výměnu ve vztazích mezi Evropou a zbytkem světa. Jedná se o nové cíle, jež mají aktualizovat lisabonskou agendu.

2.10 Aby mohly být realizovány, musí v Evropě vzniknout centra a sítě odborných znalostí, jež by byly výjimečné ve světovém měřítku a schopny přilákat nejlepší talenty ze zahraničí; je také nutno rozšířit společenskou základnu vzdělávání a vědecké a technické kultury.

3. Nezbytnost důrazné politiky v oblasti lidských zdrojů ve vědě a technice na vnitrostátní a evropské úrovni

3.1 EHSV uznává, že zelená kniha Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy, jež stanoví jednou z významných priorit evropského výzkumného prostoru (EVP) (2) evropské partnerství pro výzkumné pracovníky, kterým by měla být zaručena lepší profesní dráha a větší mobilita, je příležitostí, stejně jako již zmiňované sdělení Komise, které bylo důvodem k vypracování stanoviska Výboru. V nyní předkládaném stanovisku by chtěl EHSV pokročit dále a podpořit návrhy, jež obsahuje dokument ze dne 30. dubna 2009 s názvem Evropské partnerství pro zvýšení atraktivity kariéry v oblasti výzkumu a vývoje a zlepšení podmínek mobility výzkumných pracovníků v Evropě – navrhované prioritní kroky (3), který společně vypracovali portugalský ministr José Mariano Gago a lucemburský ministr François Biltgen za spolupráce dalších ministrů, čímž napomohli tomu, aby se politika EU v oblasti lidských zdrojů ve vědě a technice posunula vpřed prostřednictvím konkrétních opatření.

3.2 EHSV uznává, že EU těmto otázkám v poslední době věnovala značné úsilí. Výbor již rovněž vypracoval několik stanovisek z vlastní iniciativy souvisejících s uvedeným tématem.

3.3 Lidské zdroje ve vědě a technice jsou od března 2000 neodlučitelnou součástí strategie EU. V roce 2002 byl na summitu v Barceloně stanoven evropský cíl do roku 2010 zvýšit procentuální podíl HDP určený na výzkum a vývoj (VaV) na 3 %. Nárůst počtu lidských zdrojů, jenž s tímto cílem souvisí, je odhadován na přibližně dalších půl miliónu výzkumných pracovníků (4).

3.4 Vyvstala tedy oprávněná potřeba společné evropské politiky v této oblasti, která by se rozhodně neměla omezovat na tzv. otevřenou metodu koordinace vnitrostátních politik a měla by zahrnovat také změnu podmínek zaměstnávání a rozvoj profesních drah výzkumných pracovníků, včetně těch mladých, a změny týkající se jejich náboru, kariérního postupu a sociálních práv.

3.5 Navzdory tomu, že investiční cíl pro oblast VaV předpokládá, že 2 ze 3 % HDP by měly mít původ v soukromém sektoru, průmysl nemůže nést takovou zátěž sám a vlády nesou v této oblasti významnou odpovědnost. Vzhledem k tomu, že většinu pracovních příležitostí vytváří průmysl, je třeba v Evropě zlepšit podmínky pro rozvoj výzkumu prováděného v rámci soukromého sektoru, včetně malých a středních podniků, aby bylo možné splnit stanovené cíle. To je možné učinit například prostřednictvím pobídek pro podnikové sítě a klastry v klíčových odvětvích evropského hospodářství.

3.6 Výše finančních prostředků určených na výzkum na jednoho výzkumného pracovníka je v Evropě stále výrazně nižší než v USA a Japonsku. Podmínky a výhledy zaměstnání ve veřejném sektoru by tudíž měly být mezi cíli politik evropských vlád v oblasti vědy. Kromě toho ze srovnání s USA a Japonskem vyplývá, že existuje značný nepoměr v procentuálním podílu výzkumných pracovníků v rámci celkového počtu obyvatel: zatímco v EU připadá na každých 1 000 obyvatel 6 výzkumných pracovníků, v Japonsku a USA dosahuje tento počet 9–10 výzkumníků.

3.7 Vysokoškolské instituce jakožto hlavní subjekty, které vychovávají výzkumné pracovníky, potřebují modernizaci zaměřenou na zlepšení integrace vzdělávání a odborné přípravy v rámci studijních programů a spolupráce s průmyslem, a to v souvislosti s celoživotním učením. Musí změnit přístup a pohled na tento problém; jejich úkolem je vychovávat pro znalostní společnost lidské zdroje, měnit studijní plány, prosazovat studium provázané s průmyslovým VaV, nabízet nové příležitosti, a to rovněž pro ty, kdo svou vědeckou dráhu započnou později, otevírat přístup ženám, etnickým menšinám a znevýhodněným skupinám včetně občanů se zvláštními potřebami, kteří se v oblasti výzkumu a bádání mohou v moderní společnosti realizovat na sociální i osobní úrovni.

3.8 Zapojování studentů – a to nikoliv pouze studentů 2. a 3. cyklu, ale i studentů cyklu prvního – do výzkumných činností (i v rámci soukromého sektoru) jako běžná součást studijního plánu je stále velmi omezené a musí být posíleno.

3.9 Stále je zapotřebí opatření, která by vědecké, inženýrské a technické obory učinila pro mladé lidi atraktivnějšími, aniž by měly být zanedbávány vědy humanitní a sociální. Rozdíl mezi profesní dráhou v průmyslu a na univerzitě nebo ve veřejném sektoru je výrazný, ale národní vlády a Evropská komise musí v této oblasti plnit významnou úlohu, a to koordinovaným způsobem. To je klíčový faktor rozvoje EVP a budoucí prosperity a konkurenceschopnosti EU.

3.10 Rovněž výuka přírodovědných předmětů je důležitým faktorem, neboť může stimulovat zájem dětí a mladých lidí o vědeckou dráhu a jejich zvídavost v této oblasti. Je třeba podpořit kvalifikaci a kvalitní vzdělávání již v základním a středním školství prostřednictvím výzkumné práce a kontaktu se světem vědy a s průmyslem; to má – vedle samotné kvalifikace vyučujících – zásadní význam pro úspěšný rozvoj EVP (5).

3.11 Zásadní význam strategií popularizace vědy a šíření vědeckých poznatků pro to, aby vědě porozuměla veřejnost a aby ji bylo možné přiblížit společnosti a zejména mladým lidem, již byl uznán. Tyto strategie je však nutné stále více stimulovat, také na evropské úrovni, a to formou podpory iniciativ společného zájmu, jelikož v globalizovaném světě, v němž je třeba rozumět kontroverzním tématům a zároveň informovat o úspěších vědeckého bádání, mají stěžejní úlohu.

3.12 Dalším velmi důležitým faktorem je otázka žen ve vědě. I přesto, že za posledních 20 let se poměry změnily, jsou ženy i nadále v mnoha zemích nedostatečně zastoupeny v mnoha oblastech vědeckého výzkumu a zejména nejsou na vedoucích pozicích. Evropská komise a některé členské státy vyvinuly v poslední době na tomto poli značné úsilí, avšak zbývá ještě mnoho práce. Ženy představují i nadále nejbohatší rezervy, odkud je možno v Evropě čerpat lidské zdroje pro oblast vědy a techniky, přestože pobídková opatření nedokáží dostatečně skloubit vědeckou politiku a sociální a hospodářské politiky zaměřené na podporu žen.

3.13 V otázce lidských zdrojů v oblasti vědy a techniky nelze opomíjet mezinárodní rozměr EVP (6). EU bude muset na mezinárodní úrovni soutěžit o přilákání nejlepších kvalifikovaných lidských zdrojů a zajistit takové podmínky, které je udrží v Evropě, a to prostřednictvím lepší koordinace vnitrostátních politik a politik Společenství. Vše však bude muset probíhat na základě spolupráce s cílem posílit pohyb a přenos znalostí a mobilitu na reciproční bázi a zároveň – zejména pokud jde o výzkumné pracovníky z rozvojových zemí – přispívat ke zvýšení kvalifikace v jejich zemích původu.

4. Nezbytnost konkrétních politických opatření zaměřených na dosažení okamžitého pokroku v rámci evropské agendy v oblasti lidských zdrojů ve vědě a technice

4.1 Výbor by chtěl zdůraznit, že je nutný společný evropský přístup a konkrétní politická opatření zaměřená na dosažení okamžitého pokroku v oblasti lidských zdrojů ve vědě a technice v Evropě.

Potvrzuje své dřívější vyjádření ze stanoviska ke sdělení Komise Lepší kariéra a větší mobilita: evropské partnerství pro výzkumné pracovníky, zejména pokud jde o přijímání výzkumných pracovníků a podmínky pro jejich přijímání, a považuje za žádoucí a reálný udržitelný a setrvalý rozvoj v rámci EU, který by znamenal průměrný 5 % roční růst v průběhu příštích 10 let. Tak by bylo možné v průběhu deseti let zvýšit stávající objem lidských zdrojů v oblasti vědy a techniky o více než 50 %. Výbor navrhuje, aby se tato opatření uplatnila zejména takto:

4.2.1 zvýšit počet a poměr mladých lidí, kteří si zvolí vědecký či technický studijní obor;

4.2.2 zvýšit počet a poměr absolventů, kteří se rozhodnou pokračovat v doktorandském studiu a rozšířit možnosti doktorandského studia a posílit mechanismy zajištění kvality;

4.2.3 přilákat do evropských institucí a udržet v nich větší procento studentů a výzkumných pracovníků pracujících v oblasti vědy a techniky a pocházejících z Evropy a celého světa a zdvojnásobit počet doktorandských studií prováděných mimo zemi původu;

4.2.4 opět zdůraznit význam právního, správního a finančního rámce jakožto pobídkového faktoru provádění výše uvedených opatření, pokud jde o koordinaci výzkumných politik a politik v oblasti práce a sociálních věcí.

4.3 Počet studentů, kteří si zvolí vědecko-technický obor, se ve většině evropských zemí v poslední době zvýšil; to však neplatí pro jejich procentuální zastoupení v celkovém počtu studentů. Možných opatření pro přilákání mladých lidí do oblasti vědy a techniky je více, mimo jiné je možné: – zlepšit výuku v oblasti vědy a techniky a podpořit rozvoj vědeckých sítí škol, vyučujících v této oblasti a výzkumných pracovníků, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni; – podporovat akce zaměřené na propagaci vědecké kultury a rozšiřování společenské základny vědecko-technologického rozvoje, především vědecká centra a vědecko-technická muzea; – poskytovat informační služby a poradenské služby v oblasti výběru školy a povolání, jež by odpovídaly společenským potřebám, pokud jde o vědecké a technické obory.

4.4 Aniž by se tím zanedbávalo zajišťování kvality, dalším okamžitým cílem je vytvoření pobídek pro zvýšení počtu doktorandských studií a rozšíření nabídky, přičemž by měl být zapojen průmysl tam, kde je jeho zapojení žádoucí. Za tímto účelem je možné podporovat opatření zaměřená na: – zvýšení poměru stipendií pro doktorandy udílených na základě otevřeného výběrového řízení na národní či mezinárodní úrovni; – přilákání absolventů ze třetích zemí za účelem doktorandského studia do Evropy; – rozšíření nově získaných možností uplatnění doktorských titulů v rámci zvýšení úrovně profesionální kvalifikace i na různé oblasti mimo sféru výzkumu.

4.5 Měl by se stanovit cíl dosáhnout atraktivity na mezinárodní úrovni – za tím účelem je nutné: – zlepšit a stimulovat mobilitu studentů, výzkumných pracovníků a vyučujících mezi institucemi, odvětvími a územími, a zejména mezi akademickým světem a průmyslem; – podporovat otevřené, konkurenční a transparentní přijímání výzkumných pracovníků; – zlepšit životní podmínky rodin výzkumných pracovníků a usnadnit přístup partnerů výzkumných pracovníků na trh práce; – významně snížit byrokracii související s veřejným financováním výzkumu.

4.6 Pro zvýšení mobility a zájmu o vědeckou dráhu a rovněž pro zvýšení poměru zastoupení žen ve výzkumu je zásadně nutné zlepšit pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání výzkumných pracovníků a zajistit odpovídající sociální ochranu. Postupné zjednodušování přístupu k pracovním smlouvám, jehož cílem je zvýšit atraktivitu a konkurenceschopnost výzkumné dráhy, vhodné podmínky zaměstnávání zaručené jak mužům, tak ženám (včetně mateřské, otcovské a rodičovské dovolené a dalších opatření sociálního zabezpečení, jež usnadní mobilitu výzkumných pracovníků) mají klíčový význam pro úspěch jakékoli politiky v oblasti výzkumu a inovací.

4.7 EHSV podporuje úsilí členských států, které zkoumají možnost přijmout opatření usnadňující převod doplňkových důchodových práv výzkumných pracovníků v rámci mobility, a to s využitím existujícího právního rámce a formou bilaterálních a multilaterálních dohod. S netrpělivostí očekává výsledek studie proveditelnosti týkající se možného zřízení celoevropského penzijního fondu pro výzkumné pracovníky v EU, jež je financována z prostředků Společenství; podporuje veškerá opatření, která považuje za naléhavě nutná v zájmu usnadnění převodu doplňkových důchodových práv výzkumných pracovníků.

4.8 EHSV také podporuje a prosazuje naléhavá opatření, která usnadní koordinaci vzdělávacích politik, výzkumných politik a politik v oblasti práce a sociálního zabezpečení s cílem zajistit koordinovaný vývoj nástrojů vzdělávací, výzkumné a sociální politiky, a plnit tak evropské cíle stanovené pro oblast lidských zdrojů ve vědě a technice.

Mezi konkrétními opatřeními na úrovni EU zaměřenými na plnění výše uvedených cílů a úkolů by EHSV volil tato:

4.9.1 v kontextu blížící se diskuse o budoucím 8. rámcovém programu (RP) pro výzkum a technologický rozvoj EU je třeba stanovit, že výzkumné projekty podporované RP musí povinně vytvořit pokročilou vzdělávací platformu, určenou konkrétně doktorandům, která bude na konkurenční bázi otevřená studentům ze všech zemí;

4.9.2 je třeba podpořit zřízení Střediska pro sledování v oblasti lidských zdrojů ve vědě a technice v Evropě, jež by poskytovalo koherentní a srovnatelné informace o vývoji daného tématu a o vnitrostátních politikách v této oblasti, ať už v Evropě či z globálního pohledu (7);

4.9.3 v kontextu nového 8. rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj je třeba rozšířit program na podporu mobility výzkumných pracovníků Marie Curie a související opatření a posílit rozměr mezinárodní spolupráce v oblasti lidských zdrojů; dále rozvíjet program Erasmus Mundus a povzbudit tak spolupráci se třetími zeměmi v oblasti vyššího vzdělávání.

4.10 Závěrem vyzývá EHSV k tomu, aby byl v rámci budoucího přezkumu Lisabonské strategie řádně zohledněn význam navýšení lidských zdrojů v oblasti vědy a techniky, jejich kvalifikace a zajištění udržitelného rozvoje společné politiky v této oblasti na úrovni Evropské unie.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mário SEPI

(1) Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 81.

(2) Zelená kniha Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy, KOM(2007) 161 v konečném znění ze dne 4. dubna 2007.

(3) Dokument Rady č. 10003/09 ze dne 18. května 2009.

(4) Viz Report by the High Level Group on Increasing Human Resources for Science and Technology in Europe 2004 (zpráva Skupiny na vysoké úrovni pro navýšení lidských zdrojů v oblasti vědy a techniky v Evropě z v roce 2004), Evropská společenství 2004.

(5) Viz publikace Encouraging Student Interest in Science and Technology Studies (Podpora zájmu studentů o vědu a techniku), Global Science Forum, OECD 2008 (globální vědecké fórum OECD); Mathematics, Science and Technology Education Report, The Case for a European Coordinating Body (Zpráva o vzdělávání v oblasti matematiky, vědy a techniky. Případ pro evropský koordinační orgán), European Roundtable of Industrialists (ERT) (evropský kulatý stůl zástupců průmyslu), srpen 2009.

(6) Stanovisko EHSV ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Evropský strategický rámec pro mezinárodní vědeckotechnickou spolupráci, zpravodaj: pan Gerd Wolf (Úř. věst. C 306, 16.12.2009, s. 13).

(7) Jedná se o návrh, který již v roce 2004 předložila Skupina na vysoké úrovni o lidských zdrojích v oblasti vědy a techniky v Evropě (viz pozn. pod čarou č. 4).

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/24

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Způsob podpory malých a středních podniků s ohledem na jejich přizpůsobení se změnám světového trhu

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2010/C 255/04)

Zpravodaj: pan CAPPELLINI

Spoluzpravodaj: pan PAETZOLD

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Způsob podpory malých a středních podniků (1) s ohledem na jejich přizpůsobení se změnám světového trhu.

Poradní komise pro průmyslové změny, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 26. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan CAPPELLINI a spoluzpravodajem pan PAETZOLD.

Část 1

1. Závěry a doporučení

1.1 Výbor si uvědomuje, že MSP se k internacionalizaci vydávají různými cestami, za použití různých strategií a s různou mírou podpory. Cílem tohoto stanoviska je proto formulace osmi zásad, které by měly být inspirací a podle nichž by měla probíhat opatření na úrovni EU s cílem podpořit MSP s ohledem na jejich přizpůsobení se změnám světového trhu. Naše stanovisko je učeno institucím EU, členským státům, MSP a jejich sdružením, jakož i širší organizované občanské společnosti v EU.

1.2 Doporučení 1: respektovat podnikatele, jejich právo na rozhodování a jejich potřebu nést následky vlastních rozhodnutí. Podpora podnikání by měla podnikatelům sloužit k řešení změn světového trhu, avšak nesmí nahrazovat samotné podnikatelské rozhodnutí ani chránit podnikatele před rizikem vyplývajícím z takového rozhodnutí. Politická podpora pro MSP by měla účinně odměňovat inovaci (aktivní účastí na meziodvětvovém 7. rámcovém programu (FP7) Technologické platformy) a neměla by přinášet rizika, leda by se jednalo o reakci na konkrétní selhání trhu. Za těchto okolností mohou mít změny světového trhu neúměrně velký dopad na menší podniky (např. na ty, které se pohybují v globálních hodnotových řetězcích či v ekonomikách, kterým malé podniky dominují).

1.3 Doporučení 2: snižovat omezení obchodu. Snažit se o otevřenost trhů zdárným uzavíráním obchodních jednání a zajišťovat z právního hlediska správné využívání nástrojů na ochranu obchodu třetími zeměmi, prosazování celosvětových obchodních standardů a technické zabezpečování vnitřního trhu, se stálým přihlížením k symetrickému přístupu na trh, je stále nejúčinnějším způsobem podpory exportu MSP. Nejlepší politickou odezvou je zajistit, aby těmto podnikům schopným vyvážet nebránily ve vývozu celní či necelní překážky.

1.4 Doporučení 3: podněcovat konkurenceschopnost obchodu zvyšováním kvality. O přínosu a kvalitě plynoucí z dodržování evropských standardů a požadavků, jakož i z plné účasti na programech zvyšování kvality, jako je např. sedmý rámcový program (FP7) a program pro konkurenceschopnost a inovaci (CIP), je nutné informovat prostřednictvím marketingových kampaní ve třetích zemích, které budou organizovat členské státy, Evropská komise i obchodní sdružení. Zároveň je nutné zdůraznit, že dodržování evropských standardů je podmínkou dovozu zboží a služeb do EU.

1.5 Doporučení 4: obchodní politika se musí řídit zásadou„zelenou malým a středním podnikům“. Mají-li se zakládat partnerství pro získání přístupu na trh, musejí se MSP důkladněji koordinovat, aby se přizpůsobily složitému procesu obchodních jednání. Transparentnost jednání by bylo možné zvýšit zdůrazněním rozměru MSP ve všech posouzeních dopadu na udržitelnost. Mělo by také dojít k většímu zohlednění reprezentativnosti obchodních zástupců. Pomohou také asistenční služby k databázi o přístupu na trh a právům k duševnímu vlastnictví na nových trzích. Pro zlepšení obchodu MSP lze také udělat více v oblasti veřejných zakázek a okamžitých plateb v rámci EU.

1.6 Doporučení 5: přizpůsobit politiky potřebám MSP. Existuje rozpor mezi zkušeností MSP s překážkami v internacionalizaci a vnímáním těchto překážek ze strany tvůrců politik. Podporu je nutno poskytovat prostřednictvím místních a národních zprostředkovatelů, kteří jsou s MSP obeznámeni, a to praktickou a přístupnou formou. Dobrým příkladem je rozvíjení vazeb mezi podniky na základě osobních kontaktů subvencováním prvních návštěv. Je třeba vykonat ještě mnoho práce na sladění potřeb MSP s politikami, jak ukazuje příklad s přístupem k finančním prostředkům. Praktické metody pomoci MSP, jako jsou např. mediace, daňové úlevy, okamžité platby a opatření umožňující rychlé rozčlenění prostředků pomocí výjimek v oblasti státních podpor, je nutno podporovat především u těch odvětví, která jsou nejvíce vystavena globalizaci a hospodářské a finanční krizi (mimo jiné např. automobilový průmysl).

1.7 Doporučení 6: podpora MSP prostřednictvím jejich pracovníků. Cílem je zajistit, aby MSP byly schopné využívat kvalifikované a odhodlané pracovní síly na trhu práce. Pro udržení konkurenceschopnosti evropských MSP je nutno zachovat přísun nejvyšších kvalifikací, například v odvětvích jako je strojírenství, technická údržba či stavebnictví. „Společný závazek v oblasti zaměstnanosti“ Komise je v tomto procesu přidanou hodnotou. Sociální dialog, zejména odvětvový sociální dialog, se musí více angažovat, aby pomohl MSP spolupracovat s jejich zaměstnanci na zachování a rozvoji nových dovedností, tak aby mohli jako první těžit z nových i stávajících příležitostí na vnitřním trhu. K řešení globálních změn by mělo dojít k usnadnění partnerství a dlouhodobých projektů v rámci EU mezi sdruženími MSP, obchodními univerzitami a výzkumnými ústavy ve spolupráci s institucemi rozvíjejících se ekonomik.

1.8 Doporučení 7: sítě jsou pro MSP důležité, zejména když se globalizují. Sítě poskytují MSP řadu příležitostí, ale vyvolávají také specifické problémy týkající se duševního vlastnictví a převládajících zákazníků, které lze lépe řešit pomocí odvětvového přístupu. EU jako celosvětový subjekt dosud nevyužila svého potenciálu ke zlepšení úlohy MSP coby vývozců i dovozců na třetích trzích. Zvláštní zájem vyvolává úloha, kterou mohou EU i členské státy hrát při podpoře těch MSP, které jsou dostatečně konkurenceschopné, aby mohly hrát úlohu startovacích a zprostředkovacích podniků v rámci hodnotových řetězců. Této otázce je třeba věnovat větší pozornost, jak již dříve upozornila CCMI, a vzít v úvahu požadavky na změny v postavení průmyslových politik EU na globálních trzích.

1.9 Doporučení 8: inovovat a hodnotit. Je nutné, aby tvůrci politik v reálné ekonomice přistoupili k inovacím; zejména za náročných hospodářských, sociálních a environmentálních podmínek. Politiky musejí rychle reagovat na nové výzvy, musejí být vyhodnocovány na základě pevných a kvalitních důkazů a zapojovat reprezentativní zainteresované strany, aby bylo možné se poučit z úspěšných případů a změn výkonnosti. MSP by mohly být významným přínosem pro energeticky účinnější výrobky/služby a tzv. ekologické hospodářství.

2. MSP hrají životně důležitou roli v reakci EU na změny světových trhů

2.1 23 milionů MSP v EU hraje životně důležitou úlohu při přizpůsobování hospodářství EU změnám světových trhů. Zaměstnávají dvě třetiny všech zaměstnanců soukromého sektoru, udržují dynamiku pracovního trhu a přispívají k rozvoji konkurenceschopné, inovační a otevřené ekonomiky EU. Proces ekonomické roztříštěnost a specializace, který globalizaci charakterizuje, nabízí MSP prostor, který by mohly využít. Je nutné jim větší měrou přiznat jejich podíl na prosperitě EU a na různých sociálních, obchodních a kulturních modelech. MSP jsou páteří výrobní soustavy EU a mohly by zvýšit svůj příspěvek k zaměstnanosti a přidané hodnotě EU (2).

2.2 Jako největší světový vývozce a poskytovatel rozvojové pomoci je EU již globálně orientovaná. MSP jsou různorodou skupinou a mnohé z nich nebudou mít sílu, zdroje či chuť působit na světových trzích. Výbor by rád zdůraznil, že „globalizace“ a „internacionalizace“ jsou důležité otázky i pro MSP, které dodávají či jsou fixovány pouze na místní a regionální trhy (3). Globalizace předefinovala sociální dohody, které MSP vsazovaly do národních ekonomických systémů. Výbor uznává, že současná krize nepochybně znovu změní způsob, jakým jsou MSP napojeny na vnitrostátní a mezinárodní trhy (4). Je nutné prodiskutovat posílenou roli Evropské unie a členských států v této oblasti a zasadit ji do politického programu EU. Jednotný hlas EU u mezinárodních finančních institucí (jak již požadoval zástupce Euroskupiny v Radě) a společná vize Euroskupiny podporující eurozónu by také mohly posílit roli MSP při jejich globálním sebeurčení.

2.3 Reakci MSP na změny světových trhů ovlivňuje mnoho faktorů. I přes závazek učinit jednotný trh skutečností, pouze několik MSP ze zemí EU27 vyváží či nakupuje v zahraničí (5). Menší země a větší společnosti mají tendenci se více internacionalizovat (6). Odvětví služeb, kterému MSP dominují, přispívá asi 70 % hrubé přidané hodnoty v EU27, avšak jeho celkový příspěvek k přeshraniční obchodní výměně byl během relativně příznivého období v roce 2006 pouze 20 % (7). Cíle a odvětví spojená s internacionalizací jsou pestrá stejně jako se liší zvolené cesty (např. vývoz či společný podnik) a směr obchodu. Překážky v internacionalizaci jsou také pestré, přičemž hlavní překážkou vývozu pro MSP je nedostatek znalostí o zahraničních trzích (13 % vyvážejících MSP to uvedlo jako hlavní překážku), následují dovozní cla v cílových zemích a nedostatek kapitálu (oba 9 %) (8).

2.4 MSP mají méně přeshraničních aktivit než větší firmy v rámci vnitřního trhu i mimo něj. To může vyvolávat klamný dojem, že EU je pro velké firmy a členské státy pro MSP. Výbor zdůrazňuje, že MSP jsou páteří hospodářství EU a že hrají významnou roli v sociální ekonomice EU, zejména pokud větší podniky využívají pro svoji činnost zdroje ze třetích zemí.

Výbor tudíž kvituje rozvoj politik EU pro MSP během let od akčního plánu pro MSP 1986, integrovaného programu 1994, různých víceletých programů, lisabonské agendy 2000, Evropské charty pro malé podniky z roku 2000, programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) až po akt o drobném podnikání pro Evropu.

2.5 Mnoho firem funguje bez nutnosti podpory ze strany veřejné politiky, s výjimkou odstraňování administrativních a právních překážek. Pro ně zůstává hlavním odůvodněním zásahů evropské politiky pro MSP potřeba napravovat selhání trhu. Avšak ve svých předchozích stanoviscích (9) se Výbor jasně vyjádřil v tom smyslu, že podporu MSP je nutno provádět na jiné úrovni, mají-li se ambice aktu o drobném podnikání pro Evropu a potřeby 23 milionů MSP v EU naplnit. Týden MSP rozšířil záběr této politiky, neboť jeho cílem je Informovat, Podporovat, Inspirovat, Sdílet a Motivovat MSP (10), jak již při provádění iniciativy Small Business Act for Europe uvedlo stanovisko EHSV INT/445 a nedávno i Výbor regionů.

2.6 Toto stanovisko se konkrétně zaměřuje na doporučení, jejichž cílem je pomoci MSP s vývozem, a na politiku, jejímž účelem je pomoci MSP zvládnout změny světových trhů. Je určeno Evropské komisi, Evropskému parlamentu a členským státům, jakož i MSP a jejich odvětvovým i meziodvětvovým sdružením. Stanovisko nejprve vysvětluje, proč jsou tradiční důvody pro zásahy k řešení selhání trhu možná nutnou složkou této politiky. Dále ovšem naznačuje, že mechanismy, pomocí nichž se identifikuje selhání trhu, definují politická řešení a rozděluje výkonná odpovědnost, nejsou vždy jasné ani přiměřené. Z těchto důvodů je nutné vyvinout jiné zásady, jejichž cílem bude dostat tuto politiku blíže MSP a dále od abstraktního pojmu „trh“. V této míře by EHSV mohl spolu s dalšími zainteresovanými vnitrostátními i unijními institucemi podpořit zpracování zprávy na globální úrovni, která by se předkládala každé dva roky a jejímž cílem by bylo změřit „pozici MSP na jejich světovém trhu pomocí vhodných tržních ukazatelů“.

3. Doporučení 1: svoboda rozhodování podnikatelů

3.1 Opatření musejí respektovat podnikatele, jejich právo na rozhodování a jejich potřebu nést následky vlastních rozhodnutí. Exportní pobídky mohou být velmi zničující tím, že poškozují trh a motivují podniky k tomu, aby riskovaly více, než si mohou dovolit. Pravidlem by mělo být, aby politika oceňovala inovaci, podporovala obchodní riskování, nikoli kryla obchodní rizika, ledaže by se jednalo o reakci na konkrétní selhání trhu.

3.2 Z globalizace pro MSP i pro tvůrce politik vyplývají komplexní výzvy, rizika i příležitosti. K přístupu na světové trhy je zapotřebí nákladných informací, dodavatelé musejí být důvěryhodní, navíc hodnotové řetězce pro MSP představují výzvy v podobě práv duševního vlastnictví. MSP se na cestu k internacionalizaci vydávají různými cestami. Některé jsou „od narození“ globální, jiné se postupně učí adaptovat. Výzvou tvůrcům politik je snaha o zajištění toho, aby jejich chápání potřeb MSP odpovídalo představám samotných MSP, které tak chtějí podpořit. Proto se i nadále musí zaměřit na poskytování podpory a přitom respektovat volnost jednání podnikatele.

4. Doporučení 2: trhy musejí být volné

4.1 Zaměření na volnost jednání podnikatele je klíčovým zdůvodněním úsilí o volné trhy a je také společnou premisou politiky EU pro MSP. Small Business Act hovoří o lepší využitelnosti vnitřního trhu – Výbor argumentuje, že zdokonalování vnitřního trhu je tím nejúčinnějším způsobem zvyšování vývozních kapacit MSP (11) a že lepší přístup MSP na vývozní trhy je ústředním tématem vnějšího rozměru Lisabonské strategie (12). Zmenšování překážek v obchodě a snaha o otevřenost a konkurenceschopnost trhů uzavíráním obchodních jednání, prosazováním celosvětových obchodních standardů a technickým zabezpečováním vnitřního trhu je proto stále nejúčinnějším způsobem podpory exportu MSP za předpokladu, že otevírání trhů bude respektovat „symetrický přístup“ a neohrozí acquis communautaire. Nejlepší politickou odezvou je zajistit, aby malým podnikům schopným vyvážet nebránily ve vývozu celní či necelní překážky. Příklady vhodných opatření jsou:

a.	dokončení kola jednání v Dohá, WTO/ABM a dvoustranných dohod a dalších mezinárodních obchodních jednání k řešení obchodních překážek na hranicích (celní překážky, celní režimy) a nad jejich rámec (např. necelní překážky, standardy, technické normy a nařízení) (13);

opatření k řešení slabé či zatěžující ochrany práv duševního vlastnictví a související otázky, jako např. předávání technologií např. Enterprise Europe Network, asistenční služba v oblasti práv duševního vlastnictví v rámci projektu IPeuropAware, China IPR SME Helpdesk (Poradenské centrum pro MSP a právo duševního vlastnictví v Číně) a Evropské obchodní a technické středisko v Indii, 2008, na nichž se podílí Evropský patentový úřad;

c.	pokračující opatření k řešení diskriminujících postupů vlád při udělování veřejných zakázek;

d.	iniciativy Evropské komise v reakci na návrhy poslance EP pana Guardanse Cambó, v souvislosti s nimiž Výbor vyzývá Komisi k podávání zpráv (14).

5. Doporučení 3: kvalitou podněcovat konkurenceschopnost obchodu

5.1 Kvůli složitosti otázek kolem rozhodnutí podnikatele vydat se na cestu internacionalizace musí podpora MSP citlivě přihlížet ke způsobu této internacionalizace, k vytvořeným spojenectvím i zainteresovaným odvětvím. Výbor tudíž podporuje nové obecné nařízení o blokových výjimkách z toho důvodu, že činí rámec státních podpor citlivějším vůči potřebám MSP. Umožní poskytnutí výrazné pomoci těm MSP, u nichž je prokázáno, že u nich trh nepřispěl k efektivnímu výsledku (15). Výbor již vyjádřil názor na to, že je nutné, aby se MSP plně podílely na programech pro zvyšování kvality např. v rámci FP7 (16) a aby využívaly novou Příručku o státních podporách pro MSP od Evropské komise. Organizace MSP by se měly seznámit se vzdělávacími akcemi Komise (17). Hlubší změny v kultuře podnikání, hodnotových řetězcích, tržním postavení zejména u MSP by měly být předmětem sledování politik po jednotlivých odvětvích na úrovni EU. V této oblasti je zapotřebí výrazného pokroku.

5.2 Po všech podnicích, které začínají obchodovat zevnitř EU, se vyžadují nejvyšší standardy bezpečnosti spotřebitele, sociální odpovědnosti podniků a environmentální udržitelnosti. Jedná se o značné investice, k nimž EU podniky nutí, a pro zvýšení jejich návratnosti by se dalo udělat více. Výbor proto vyzývá členské státy, Evropskou komisi a reprezentativní sdružení MSP, aby zvážily způsob prezentace kvality produktů/služeb pocházejících z EU vnějším trhům. Horizontální marketing na osvětu kvality produktů EU se nemusí výlučně týkat jen kampaní ohledně „označení CE“ či „made in Europe“. Avšak šíření osvěty o kvalitě zboží na třetí trhy, které by postupovalo po jednotlivých odvětvích, by bylo významným marketingovým nástrojem, jenž by pomohl řadě MSP, zejména těm, které operují v nových odvětvích (např. ekologická energie). Iniciativy na podporu spravedlivého obchodu na regionální/celosvětové úrovni zahrnující organizace MSP v EU by měly být předmětem systematičtějšího výzkumu a hodnocení.

5.3 MSP nakupují mimo jednotný trh stejnou měrou, jakou vyvážejí (5). MSP z malých členských států, zvláště pak ty zabývající se velkoobchodem, maloobchodem a výrobou, mají tendenci využívat zdrojů za hranicemi (8), avšak nikoli z třetích zemí. Kontinuální podpora evropských standardů a označení CE, ale i lepší posuzování shody a možnosti dozoru nad trhem ve třetích zemích by zvýšily rozsah dodavatelů pro dovoz do EU. Budování kapacity, pomocí níž by mohly firmy ve třetích zemích splňovat pravidla, také dále přinese podporu podnikání v souladu s programem pomoci v oblasti obchodu EU a, jak poukázal předseda výboru WTO-TBT, zvýší také důvěru a podpoří volný obchod a spravedlivý obchod (18).

6. Doporučení 4: obchodní politika se musí řídit zásadou „zelenou malým a středním podnikům“

6.1 Výbor poznamenává, že konkrétní témata Small Business Act se týkají vytváření obchodní politiky. MSP mají menší schopnost vypořádat se s regulativní zátěží i prosadit své postoje v politických kruzích (19). To se týká stejně tak celních i necelních bariér. Ve smyslu návrhu Komise na „posílené partnerství v zájmu lepšího přístupu na trh“ (20) by obchodní organizace měly být aktivnější v rámci partnerství pro přístup na trh a jeho poradního výboru (MAAC). Navíc musí být zajištěno, aby zájmy MSP byly plně zohledněny při všech obchodních jednáních. Stávající nástroje pro ochranu trhu (např. antisubvenční a antidumpingová opatření) se příliš nehodí pro MSP, které nemají dostatek prostředků ani pravomocí k podávání účinných žalob. Kulaté stoly EHSV EU-Čína a EU-Indie by také mohly zprostředkovat dialog a přípravné práce mezi příslušnými částmi občanské společnosti v EU (zejména v kategoriích MSP a sociální ekonomiky).

6.2 Výbor uznává, že hlavním kanálem k reprezentaci postojů MSP jsou jednotlivé členské státy, Výbor v souladu s článkem 133 a obchodní sdružení spolu s federacemi průmyslu, které lobují v Komisi i ve WTO. Obchodní jednání jsou však složitá a je nutné zakládat silnější partnerství pro získání širšího přístupu MSP na trh a lépe je koordinovat v rámci sítě obchodní politiky. EK i členské státy by měly zvýšit koordinaci zájmů MSP, aby mohly lépe zastupovat jejich zájmy v dalších orgánech, které stanovují pravidla a normy, jako např. ISO. Příklady vhodných opatření jsou:

a.	Členské státy i Evropská komise by se měly následně vyjádřit v posouzení dopadu z hlediska udržitelnosti o procesech, pomocí nichž konzultovaly MSP, a k reprezentativnosti sdružení, která konzultovaly (21).

Výbor vítá databázi o přístupu na trh a zdroje na ochranu práv k duševnímu vlastnictví včetně asistenčních služeb k právům duševního vlastnictví. Pravidelné stáže úředníků EK v MSP a jejich příslušných národních kontaktních kancelářích pro práva duševního vlastnictví by velmi pomohly porozumění otázek souvisejících s těmito oblastmi obchodu.

MSP také neúměrně poškozují další oblasti státní politiky, jako jsou např. diskriminační politiky veřejných zakázek a zpožděné platby (22). Výbor vítá přezkum provádění směrnice z roku 2006, ale je přesvědčen, že musí být posouzen ještě účinek finanční krize. To by vyvolalo morální tlak a pomohlo shromáždit osvědčené postupy, jako jsou např. formální opatření irské vlády z roku 2009 na snížení platebních lhůt ze 30 na 15 dní u plateb ústředních ministerstev jejich obchodním dodavatelům.

7. Doporučení 5: přizpůsobit politiky potřebám MSP.

7.1 Politická opatření musejí být ušita na míru potřebám podniků, zejména MSP, a nikoli politických činitelů, prováděcích mechanismů či zásady subsidiarity. Překážky ve vývozu pro MSP (23) nastínila vrcholná schůzka fóra Asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce (OECD–APEC) na téma internacionalizace MSP, která se konala v roce 2006, ale i odborná skupina EK. Poslední studie nicméně ukazují, že postoje tvůrců politik a MSP se liší v definici toho, jaké jsou tyto překážky a jaká řešení mohou existovat (24). MSP se pohybují v různých právních a obchodních podmínkách a k internacionalizaci přikračují různě: jednotlivými kroky, strategickou podnikavostí, učením, prostřednictvím marketingu využívajícího blízkosti či mezer na trhu a některé dokonce vznikají už jako globální podniky („born global“) soustřeďující se od počátku na globální trhy (25).

7.2 Výbor navrhl celou řadu nefinančních opatření na podporu MSP (26), mezi něž patří akce na podporu spolupráce (např. pozastavený program INTERPRISE, veletrhy subdodavatelů) usnadňující osobní setkání podnikatelů (27) a program pro vzdělávání školitelů umožňující organizacím obhajujícím zájmy MSP, aby zkvalitnily poskytování na míru šitého poradenství MSP.

7.3 Současný příklad selhání při přizpůsobování politik potřebám MSP je kupříkladu v přístupu k financím a úvěrovému pojištění. To jsou pro MSP největší zdroje obav, zejména pro ty, které se zabývají vývozem. I navzdory masivní veřejné podpoře bankovního sektoru vnímají podniky značný nedostatek úvěrů a uvěrového pojištění, které mají v současnosti k dispozici. To poukazuje na institucionální selhání na finančních trzích a vyžaduje konkrétní opatření ke zlepšení dostupnosti úvěrů a úvěrového pojištění podnikům (28). Výbor proto podporuje závěry kulatého stolu OECD, konaného v Turíně, který zdůraznil význam řešení podmínek, v nichž finanční instituce fungují, výzvou k zavedení „spolehlivých správních, daňových, regulačních a právních rámců, které budou zaručovat rovné podmínky všem hospodářským subjektům bez ohledu na jejich velikost“ (29).

7.4 Výbor dále podporuje další praktická doporučení vyplývající z turínského kulatého stolu, ve smyslu pomoci MSP v jejich finančním řízení:

a.	zefektivňování záruk lepší mediací mezi poskytovateli úvěrů a MSP;

b.	řešení problémů s hotovostními toky prostřednictvím výhodných výjimek z placení daní a příspěvků na sociální zabezpečení či pracovního volna a systémů úlev na dani pro soukromé investory do MSP;

c.	ač nejde o věc týkající se konkrétně MSP, je naprosto nezbytné, aby veškeré podniky získávaly platby neprodleně od hodnotových řetězců i od státních orgánů (30).

7.5 Výbor také vítá dočasný rámec pro opatření státní podpory přijatý v prosinci a zmíněný v plánu evropské hospodářské obnovy. Za pozornost stojí:

a.	nová kompatibilní mezní hranice pomoci do výše 500 000 EUR za dva roky;

možnost členských států poskytnout státní záruky za úvěry s nižší prémií bez notifikace jednotlivých případů, pomoc formou subvencované úrokové sazby na všechny typy půjček; a subvencované půjčky na výrobu ekologicky šetrných výrobků zahrnující včasné přizpůsobení se či překonání budoucích norem Společenství pro výrobky);

c.	úpravy týkající se pokynů pro rizikový kapitál ke zvýšení povolených injekcí rizikového kapitálu do MSP z 1,5 milionu EUR na 2,5 milionu EUR a snížení podílu soukromých investorů z 50 % na 30 %.

7.6 MSP musí být poskytnut prioritní přístup k 5 bilionům EUR z prostředků, které byly přislíbeny v komuniké G20 v období dvou let (31). Přidělené prostředky musejí procházet přísnou kontrolu, aby se zajistilo, že dospějí k zamýšleným cílům. Podle současných smluv mohou MSP v nových členských státech dostávat mimořádnou podporu.

7.7 Jednotný hlas EU u mezinárodních finančních institucí a v rámci jednotné měny a EU s koherentnější a koordinovanější hospodářskou, průmyslovou a obchodní politikou na celosvětové úrovni by byla přínosem jak pro MSP (jak již EHSV na jaře konstatoval během několika slyšení na téma současné globální hospodářské a finanční krize), tak pro členské státy.

8. Doporučení 6: podporovat MSP prostřednictvím jejich zaměstnanců

8.1 Pracovníci a dovednosti, které přinášejí, jsou klíčové pro konkurenceschopnost MSP. V EU MSP zaměstnávají více pracovních sil než MSP v USA či Japonsku, takže je nutné vynaložit větší úsilí o zapojení organizací zastupujících MSP do sociálního dialogu i do další oblastí politiky. Efektivnější zapojení MSP do (kolektivního) výzkumu a vývoje a obchodního využívání tohoto výzkumu (např. pomocí licenčních dohod) by například mohlo umožnit větší přísun kvalifikací inženýrů či technicky kvalifikovaných pracovníků.

8.2 MSP by měly co nejlépe využít akčního plánu zaměstnanosti Komise z června 2009 a jeho politiky lepšího předcházení strukturálním a průmyslovým změnám. Sdělení Společný závazek v oblasti zaměstnanosti (32) vyjmenovává tři klíčové priority: udržování zaměstnanosti, vytváření pracovních míst a podpora mobility; zvyšování kvalifikace a zohledňování potřeb trhu práce a potřebných kvalifikací. Za pozornost stojí tyto konkrétní otázky:

a.	prostředek mikrofinancování EU v objemu 100 milionů EUR ve formě úvěrů do výše 25 000 EUR pro podniky zaměstnávající méně než 10 lidí;

b.	pět milionů učňovských míst a další pomoc mladým lidem, jimž hrozí nezaměstnanost;

c.	analýza trhu práce v EU v jednotlivých odvětvích s cílem zvýšit kvalifikaci a sladit nabízené kvalifikace s potřebami trhu práce (33);

d.	praktický soubor nástrojů pro podniky a jejich zaměstnance k lepšímu zvládnutí restrukturalizace podniku;

e.	publikace Guide for Training in SMEs (Průvodce školení v malých a středních podnicích) k zachování a k získání takových kvalifikací, jaké potřebují.

9. Doporučení 7: význam sítí v internacionalizaci MSP

9.1 Mnohé MSP jsou cenoví příjemci nikoli tvůrci a do mezinárodních trhů se zapojují pomocí dodavatelských a hodnotových řetězců a dovozem, spíše než vývozem. Tyto sítě poskytují MSP řadu příležitostí, ale vyvolávají také specifické problémy týkající se duševního vlastnictví a převládajících zákazníků, které lze lépe řešit pomocí odvětvového přístupu. EU jako globální hráč dosud nevyužila svého potenciálu ke zlepšení úlohy MSP coby vývozců i dovozců na třetích trzích. Zvláštní zájem vyvolává úloha, kterou mohou EU i členské státy hrát při podpoře těch MSP, které jsou dostatečně konkurenceschopné, aby mohly hrát úlohu startovacích a zprostředkovacích podniků v rámci hodnotových řetězců. Je třeba položit větší důraz na:

a.	pomoc evropským MSP dostat se do částí celosvětového výrobního procesu s vysokou přidanou hodnotou (pomocí napojení na programy inovací, výzkumu a kvalifikací, včetně napojení na vysoké školy);

b.	zprostředkování kontaktu přímých zahraničních investorů, kteří mají zájem o příležitosti na vnitřním trhu EU, a MSP s cílem podpořit trvalou průmyslovou spolupráci;

c.	asistenci MSP v případě problémů, které jim způsobují hodnotové řetězce a sítě (práva duševního vlastnictví, okamžité platby s ohledem na zákonné a smluvní závazky atd.);

zajištění koordinace a podpory pro stávající sítě, mezi něž patří vnitrostátní i unijní konsorcia MSP pro vývoz a organizace zastupující MSP, s cílem poskytnout MSP přesně mířenou pomoc, aby mohly lépe využívat vnitřní trh a sousední trhy (např. přeshraniční regiony). Podpora sítě Europe Enterprise Network Evropské komise, obchodních komor a dvoustranných vývozních obchodních komor je užitečná, ale bylo by možné ji dále rozšířit a lépe koordinovat mezi sebou i s dalšími stávajícími sítěmi a sdruženími MSP, které jsou v této oblasti aktivní. Různé formy a řešení obchodní technické podpory související s MSP by mohly být předmětem dalších studií a opatření.

9.2 Výbor již představil celou řadu stanovisek k outsourcingu a hodnotovým řetězcům (34). Ty mají přímý dopad na evropské hospodářství a zvláště na MSP, které se ve velkém počtu prostřednictvím těchto unikátních vztahů internacionalizují. MSP těží z těchto globálních sítí tím, že sdílejí rizika internacionalizace, získávají přístup k novým technologiím a zvyšují svoji efektivitu dalším outsourcingem a specializací v rámci svých klíčových odborností. Čelí také ovšem specifickým výzvám souvisejícím s pochopením vlastního vztahu se zbytkem hodnotového řetězce, způsobem ochrany svého duševního vlastnictví a způsobem rozvoje směrem k ziskovějším fázím hodnotového řetězce (35). Výbor konstatuje, že zde stále panuje nedostatek politických opatření určených společnostem působícím na počátku nebo uprostřed dodavatelského řetězce; otázky, které je nutné dále řešit, již konkretizoval ve svých dřívějších stanoviscích.

10. Doporučení 8: inovace a hodnocení politik

10.1 Výbor vydává doporučení v tom smyslu, že lepší porozumění ohledně dopadu těchto politik vzniká z účinného monitorování a vyhodnocování výsledků a z opětovného posuzování cílů s konkrétním odkazem na internacionalizaci MSP, které čelí globálním změnám na trhu pomocí inovace v krátkodobém i dlouhodobém horizontu:

a.	Metoda „pokus – omyl“ by měla být vnímána jako významný zdroj inovací politických opatření, který systémům politik umožňuje učit se a zlepšovat se.

b.	Politika podložená fakty by měla být samozřejmostí u informovaných politických rozhodnutí a větší množství a četnost údajů by se měla lépe koordinovat z celé řady zdrojů (např. ověřováním výkonnosti MSP ze strany EU (36)).

c.	Pracovní skupina pro internacionalizaci, složená ze zástupců členských států, organizací zastupujících MSP, EHSV a VR, by měla podporovat Evropskou komisi při provádění jejích politik.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Viz definici MSP v doporučení 2003/361/EK ze dne 6. května 2003, Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36 a násl.

(2) Databáze SBS EUROSTAT, 2004–2005.

(3) Evropská komise, 2003, „Internacionalizace MSP“Středisko pro sledování evropských MSP č. 4.

(4) EHSV: „Program pro Evropu: návrhy občanské společnosti“, předloženo 24. března 2009.

(5) Závěrečná zpráva odborné skupiny Komise pro podporu internacionalizace MSP: závěrečná zpráva odborné skupiny, prosinec 2007.

(6) Internacionalizace MSP, Středisko pro sledování evropských MSP č. 4, 2003.

(7) Evropa v číslech – ročenka Eurostatu 2008.

(8) Bleskový průzkum Eurobarometru. #196.

(9) Různá politická opatření, jiná než náležité financování, jež mohou přispět k růstu a rozvoji malých a středních podniků, Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 7, Mezinárodní veřejné zakázky, Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 32 a Small Business Act, Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 30.

(10) „Co je Týden malých a středních podniků?“ http://ec.europa.eu/enterprise/policies/entrepreneurship/sme-week/about/index_cs.htm.

(11) Jednotný trh pro Evropu ve 21. století, Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 15.

(12) Sdělení Komise, KOM(2008) 874 v konečném znění.

(13) Viz „Global Europe (Globální Evropa)“ http://ec.europa.eu/trade/issues/sectoral/competitiveness/global_europe_en.htm a „Market Access Strategy (Strategie přístupu na trh)“ http://ec.europa.eu/trade/issues/sectoral/mk_access/index_en.htm), Trade Barriers Regulation (Regulace překážek obchodu) http://ec.europa.eu/trade/issues/respectrules/tbr/index_en.htm atd.).

(14) Zpravodaj Ignasi Guardans Cambó, zpráva A6-0002/2008, přijatá 19. února 2008.

(15) Viz příklady osvědčených postupů členských států – GŘ ENTR 2008 Podpora internacionalizace MSP – příručka osvědčených postupů.

(16) Programy výzkumu a vývoje pro MSP, Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 18.

(17) Viz především s. 24 PŘÍRUČKY PRAVIDEL SPOLEČENSTVÍ PRO POSKYTOVÁNÍ STÁTNÍ PODPORY MALÝM A STŘEDNÍM PODNIKŮM Evropské komise z roku 2009, Brusel 25/02/09, http://ec.europa.eu/competition/state_aid/studies_reports/sme_handbook_cs.pdf.

(18) Informační dokument: Pomoc v oblasti obchodu Brusel, 3. dubna 2009; příloha A odst. 2 Programová příručka pro strategické dokumenty Pomoc v oblasti obchodu (AfT) Brusel, listopad 2008; Zpráva předsedy pro výbor TBT Výbor TBT – seminář o úloze mezinárodních standardů v hospodářském rozvoji Final 19. března 2009.

(19) Lepší provádění právních předpisů EU, Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 52.

(20) Evropa ve světě: posílené partnerství v zájmu lepšího přístupu na trh pro evropské vývozce, KOM(2007) 183 v konečném znění.

(21) Viz studii EIM k tématu reprezentativnosti obchodních sdružení pro MSP v EU, Zoetermeer, květen 2009.

(22) Komise zveřejnila Přezkum účinnosti právních předpisů Evropského společenství pro boj se zpožděnými platbami http://ec.europa.eu/enterprise/policies/single-market-goods/files/late_payments/doc/finalreport_fr.pdf. (není k dispozici v češtině).

(23) OECD–APEC „Athénský akční plán odstraňování překážek pro přístup malých a středních podniků na mezinárodní trhy“ přijatý na světové konferenci OECD–APEC dne 8. listopadu 2006.

(24) OECD 2008 Odstraňování překážek pro přístup malých a středních podniků na mezinárodní trhy; C. Dannreuther 2008 „A Zeal for a Zeal? SME Policy and the Political Economy of the EU (Nadšení pro nadšení? Politika MSP a politická ekonomie EU“Comparative European Politics 23, s. 377–399; C. Dannreuther 2007 „Politika EU pro MSP: na hraně správy“CESifo Forum 2/2007.

(25) „Existují čtyři charakteristické rysy globálních podniků (born global): globální vize už při vzniku, produkty s potenciálem pro globální trhy, nezávislostí a schopností zrychlené internacionalizace“ s. 389 publikace „Born globals: Propositions to help advance the theory“, Mika Gabrielsson, V.H. Manek Kirpalani, Pavlos Dimitratos, Carl Arthur Solberg, Antonella Zucchella (2008), International Business Review 17, s. 385–401.

(26) Viz pozn. 9.

(27) Viz http://ec.europa.eu/enterprise/entrepreneurship/partnership/interprise.htm.

(28) MMF 2009 „Poklesy obchodních financí“ Finance a rozvoj.

(29) OECD „Turínský kulatý stůl k dopadům světové krize na MSP a Podnikatelskému financování a politickým odezvám“, který se konal ve dnech 26.–27. března 2009 v Intesa Sanpaolo, Palazzo Turinetti v italském Turíně.

(30) Small Business Act ib.n.9 a stanovisko EHSV k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, Úř. věst. C 407, 28.12.1998, s. 50.

(31) Prohlášení vedoucích představitelů G20 „Světový plán obnovy a restrukturalizace“, z 2. dubna 2009.

(32) KOM(2009) 257 v konečném znění.

(33) Sdělení Nové dovednosti pro nová pracovní místa, KOM(2008) 868 v konečném znění.

(34) Rozvoj hodnotových a dodavatelských řetězců, Úř. věst. C 168, 20.7.2007, s. 1. a Integrace globálního obchodu a outsourcing, Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 59.

(35) OECD Rozšiřování úlohy MSP v globálních hodnotových řetězcích.

(36) OECD 2008 Making Local Strategies Work: Building the Evidence Base (Podpora fungování místních strategií: výstavba datové základny).

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/31

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Evropský program pomoci v oblasti letecké dopravy

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2010/C 255/05)

Zpravodaj: pan KRAWCZYK

Spoluzpravodaj: pan PHILIPPE

Dne 16. července 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Evropský program pomoci v oblasti letecké dopravy.

Poradní komise pro průmyslové změny, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 26. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan KRAWCZYK a spoluzpravodajem pan PHILIPPE.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 17. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 167 hlasy pro a 2 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Současná krize nemá obdoby. Doléhá na všechny části hodnotového řetězce letecké dopravy (dále jen „hodnotový řetězec“), i když různým způsobem. V částečně deregulovaném prostředí, kde byla skutečná liberalizace uplatněna pouze na poslední článek řetězce (letecké společnosti), mohou ostatní složky částečně či plně mírnit ztráty na příjmech vzniklé nižším objemem provozu, a to buď nepřiměřeným využitím tzv. „zásady návratnosti nákladů“, nebo zneužitím svého konkurenčního postavení.

1.2 Odolnost evropského letectví a tedy jeho konkurenceschopnost na mezinárodní scéně, je ohrožena. Zatímco jiné regiony ve světě přijaly rychlá a účinná opatření k nápravě dočasného poklesu přepravy cestujících a nákladu, jejich evropské protějšky se potýkají s problémy jiné povahy, jež mají výrazný negativní dopad na jejich dodavatele. Vládami stanovené poplatky všeho druhu, neustále rostoucí náklady na používání infrastruktury (letišť, řízení letového provozu), nedostatek dostupných finančních prostředků, jednostranná environmentální omezení, to je pouze několik příkladů z reálného světa, v němž evropské odvětví letectví funguje.

1.3 Stanovisko nastiňuje několik krátkodobých a střednědobých opatření a vyzývá orgány provádějící rozhodnutí, aby je zvážily a realizovaly, aby evropské letectví mohlo úspěšně čelit krizi a vynořit se z ní tak odolné jako dřív.

1.4 Restrukturalizaci hodnotového řetězce by měli chápat a sledovat všichni účastníci provozu: letiště, poskytovatelé letových navigačních služeb (ANSP), pozemní odbavovací společnosti, letecké společnosti a výrobci letadel.

1.5 EHSV připomíná, že evropské odvětví letectví je jako celek považováno za strategicky významné pro Evropu a za hnací sílu růstu díky zaměstnancům s vysokou úrovní kvalifikace či dovedností. Proto je k překonání krize, která toto odvětví zachvátila, zapotřebí přijmout opatření, jež umožní zachovat kompetence, které budou nutné k zajištění rozvoje evropské průmyslové a technologické základny.

1.6 K tomu, aby bylo možné lépe předvídat další vývoj tohoto průmyslového odvětví, je třeba povzbuzovat rozvoj sociálního dialogu mezi zúčastněnými stranami a aktivity v oblasti odborné přípravy a anticipativního řízení dovedností a pracovních míst. Veřejné a soukromé subjekty se musí zapojit do činností orientovaných na podporu výměn mezi školami a průmyslovými subjekty a na podporu V&V nutného pro rozvoj tohoto odvětví.

1.7 Návrhy na Evropský program pomoci v oblasti letecké dopravy jsou popsány v kapitole 9 tohoto stanoviska. Obsahují iniciativy zaměřené na:

—	přizpůsobení infrastruktury a související náklady;

—	finanční výzvy způsobené nedostatkem dostupných finančních prostředků a klesajícími zisky;

—	environmentální aspekty;

—	regulační prostředí;

—	mezinárodní hospodářskou soutěž;

—	výzkum a vývoj.

2. Dopad krize na odvětví letectví

2.1 Mezinárodní sdružení leteckých dopravců (IATA) v březnu 2009 předpovědělo, že v roce 2009 dosáhnou ztráty v celosvětovém leteckém průmyslu 4,7 miliardy USD, v květnu však svůj odhad ztrát přehodnotilo na 9 miliard USD a později v září na 11 miliard USD. V roce 2010 by se měly ztráty nadále pohybovat na úrovni 3,8 miliardy USD.

2.2 Co se týče poptávky, členové Sdružení evropských leteckých společností (AEA) zaznamenali v prvním pololetí roku 2009 pokles počtu cestujících o 8,2 %. Objem cestování v dražších třídách se snížil o více než 19,9 %. Nákladní přepravci v prvním pololetí 2009 zaznamenali pokles poptávky o 22,1 %. Tyto údaje potvrdila Mezinárodní rada letišť (ACI), která odhaduje pokles poptávky po přepravě cestujících o 8,1 % a po přepravě nákladu o 21,1 %. Podle ACI v prvních devíti měsících roku 2009 přišlo 25 nejvýznamnějších evropských letišť o 41 milionů cestujících. Evropské sdružení regionálních leteckých společností (ERAA) zastupující přepravce, kteří provozují lety v rámci Evropy, zaznamenalo v první polovině roku 2009 kolektivní pokles přepravy cestujících o 7,2 %.

2.3 V roce 2008 odvětví letecké dopravy v Evropě poskytovalo přibližně 1,5 milionu pracovních míst, z čehož největší část (49 %) připadala jednoznačně na letecké společnosti. Jen v prvním pololetí roku 2009 snížili členové AEA počet zaměstnanců o 34 000 (přibližně 8 % celkového počtu zaměstnanců), což mělo kaskádový efekt na odhadovaných 90 000 „nepřímých“ pracovních míst v celé Evropě, přičemž většinou se jedná o pracovní místa vyžadující vysokou kvalifikaci. Jako příklad snížení počtu zaměstnanců ve velkém měřítku lze uvést letiště v Amsterdamu.

2.4 V Evropě dosud fungují nízkonákladoví dopravci lépe než jiné obchodní modely, ačkoli ani jim se úpadek nevyhnul: od srpna 2008 z nich pět zbankrotovalo. Jejich podíl na trhu se v Evropě ztrojnásobil a z 12 % v roce 2003 vyšplhal na 37 % v roce 2009. V červenci 2009, což bylo nejhorší období krize, u nich prakticky neproběhla úprava kapacity, jelikož poptávka po nízkonákladové dopravě neklesla, nebo jen okrajově. To lze částečně vysvětlit jejich schopností vyhýbat se přetíženým spádovým letištím, a tudíž reorganizovat svůj provoz podle aktuálních finančních potřeb. Avšak jejich spoléhání se na přímou či nepřímou veřejnou pomoc v dobách podlomených veřejných financí vrhá stín na jejich střednědobou udržitelnost. Poznamenáváme, že rozvoj nízkonákladových dopravců se stal sociální realitou. Měli bychom se ptát na budoucnost tohoto druhu dopravy a na dopady, které by mohlo mít na celý hodnotový řetězec.

2.5 I přes rozsáhlé škrty v kapacitě na straně dodávky poklesly provozní výsledky velkých přepravců ze ztrátových –0,2 miliardy EUR v prvním čtvrtletí 2008 na ztrátové –1,9 miliardy EUR v prvním čtvrtletí 2009. Podle předpovědi IATA budou v roce 2009 evropské letecké společnosti postiženy největšími ztrátami v hodnotě 3,8 miliardy USD. ACI odhaduje, že evropská letiště přijdou v roce 2009 o 98 milionů cestujících, přičemž nejmenší letiště budou zasažena nejvýrazněji.

2.6 Od počátku krize v Evropě 33 přepravců zkrachovalo, nebo se nachází na pokraji bankrotu (od září 2008 do září 2009).

2.7 Podle nejnovějších analýz evropského trhu letecké dopravy z roku 2008 připravených pro Evropskou komisi zadal v roce 2008 Airbus o 41,3 % zakázek méně než v roce 2007, jenž byl z hlediska zadaných zakázek rokem výjimečným.

2.8 Z pohledu výrobce se rok 2009 dosud jeví stejně špatný. Do října 2009 Boeing uzavřel celkem 195 zakázek a 111 jich bylo zrušeno, což představuje výsledný počet pouhých 84 zakázek. Za stejné období získal Airbus 149 zakázek a 26 jich bylo zrušeno, což představuje výsledný počet 123 zakázek. Pro srovnání, v loňském roce obě společnosti uzavřely 662 respektive 777 zakázek.

2.9 V situaci, kdy počet zakázek klesá a dodací lhůty jsou prodlužovány anebo zakázky rušeny, mají výrobci letadel úzký manévrovací prostor a snaží se chránit své výsledky snižováním nákladů. To současně ovlivňuje jejich možnosti investovat do rozvoje nových technologií a nových letadel.

3. Dlouhodobější důsledky pro odvětví

3.1 Strategie hlavních dodavatelů (Airbus, Boeing, Dassault, ATR, Alenia, Safran, Goodrich, Thales, Liebherr atd.) se zaměřuje na krácení nákladů na vývoj a souvisejících časových harmonogramů při současné relokaci výroby i výzkumu mimo Evropu. Dodavatelé a subdodavatelé jsou nuceni tuto strategii uplatňovat vůči svým vlastním partnerům (1).

3.2 Pokud by se výrazný pokles počtu zakázek kryl se strategií dodavatelů, způsobilo by to mnohým subdodavatelům potíže s objemem práce, což by mohlo ohrozit jejich další existenci. Pod stejným úhlem je třeba nahlížet na strategie podniků včetně kroků vedoucích k relokaci a přesunu technologie mimo Evropu, a to s ohledem na jejich sociální dopad (na odsun finančních prostředků, ztrátu konkurenceschopnosti a přidané hodnoty a na životní prostředí a socioekonomickou strukturu).

3.3 Tato politika může v dlouhodobém horizontu vést ke značným ztrátám vysoce kvalifikovaných pracovních míst v Evropě. Ty mohou podstatně zhoršit konkurenceschopnost tohoto průmyslového odvětví v Evropě.

3.4 S rostoucí nezaměstnaností, klesajícími soukromými příjmy a krizí důvěry cestující omezují cestování, vyhýbají se business třídě a namísto leteckých společností využívají alternativní druhy dopravy.

3.5 Jestliže v roce 2001 zaznamenali členové AEA 7 % pokles příjmů a trvalo jim tři roky, než se opět dostali ze ztráty, je dnešní situace dvakrát tak zlá. Z celkové ztráty 15 % lze usuzovat, že leteckým společnostem bude trvat déle než tři roky, než se vrátí do normálních kolejí.

Snižování nákladů leteckých společností není provázeno paralelní činností na straně letišť a poskytovatelů letových navigačních služeb. Reakce na hospodářskou recesi nejsou v celém hodnotovém řetězci jednotné.

4.1 Navíc, komplexní síť často protichůdných právních předpisů omezuje schopnost leteckého průmyslu reagovat na problémy související s krizí.

Letecké společnosti mají pod přímou kontrolou pouze 37 % svých provozních nákladů. Další téměř třetina pochází z položek, které se nacházejí mimo jejich přímou kontrolu. Patří k nim:

5.1 „Vnější“ provozní náklady, jež v roce 2008 dosáhly částky 50,5 miliardy EUR, a i když jejich podstatnou část představovaly prakticky neovladatelné ceny ropy (přes 45 %), zbývajících 55 % (27,5 miliardy EUR) těchto nákladů tvořily mimo jiné letištní poplatky a poplatky za řízení letového provozu.

5.2 Letištní poplatky, jež v loňském roce dosáhly celkové částky 2,8 miliardy EUR a na mnohých letištích náhle stouply o více než 5 %. Jen pár letišť v Evropě dokázalo doplnit snahy svých uživatelů srovnatelným snížením poplatků. Letištní poplatky na cestujícího se v prvním čtvrtletí 2009 v průměru zvýšily o 15 %.

5.3 Narůstající ceny ropy jsou hrozbou pro udržitelnost letecké dopravy. Cena leteckého benzinu od počátku roku stoupla téměř o 50 %. IATA očekává, že průměrná cena paliva se zvýší z 61 USD za barel v roce 2009 na 72 USD v roce 2010.

5.4 Podobně se v prvním čtvrtletí 2009 zvýšily jednotkové sazby za řízení letového provozu v celé Evropě v průměru o 3,4 %. Tento nárůst byl odůvodněn zásadou „návratnosti nákladů“, jež všem poskytovatelům navigačních služeb umožňuje kompenzovat pokles provozu zvýšením poplatků.

5.5 Myšlenka jednotného evropského nebe, která se dosud řadí k promarněným příležitostem, si kladla za cíl dosáhnout snížení nákladů až o 5 miliard EUR ročně a díky přímějším letovým trasám dosáhnout snížení emisí CO2 o 16 milionů tun. Neovlivní však krátkodobou hospodářskou realitu, neboť funkční bloky vzdušného prostoru začnou fungovat až v roce 2012.

5.6 Nákladová struktura leteckých společností je činí zranitelné při jakémkoli výkyvu cen ropy. V zájmu ekonomiky a rovněž sociální odpovědnosti podniků je třeba bezodkladně provést nutné kroky na podporu využívání „revolučních“ motorů a paliv. V této souvislosti je základním předpokladem silná podpora financování V&V.

5.7 Náklady na vývoj leteckých programů neustále rostou a proto se financování nových dodávek letadel stává obtížnějším. Když letecké společnosti nemají přístup k bankovnímu financování, je oslabeno celé odvětví letectví.

5.8 Je třeba prozkoumat nová finanční ujednání pro vývoj a výrobu letadel, která zbaví průmyslové subjekty a přepravce omezení spojených s výplatou hotovosti prostřednictvím usnadňujících mechanismů v okamžiku platby za letadlo.

5.9 Z pohledu do historie vyplývá, že veřejné zakázky spojené s vojenskými leteckými programy vždy podporovaly odvětví letectví (převážně dvojí povahy) v obdobích, kdy byl ekonomický cyklus na nejnižší úrovni. Nepochybně potřebujeme bezodkladně zvážit možnost, jak zajistit takovou na úrovni EU koordinovanou podporu, jež by také usnadnila reorganizaci tohoto stále ještě příliš roztříštěného průmyslového odvětví.

5.10 Využití veřejných finančních prostředků na podporu podniků (jež je možné již za stávajících předpisů) by mělo být posouzeno podle toho, zda se dotyčné společnosti zavázaly chránit pracovní místa a dovednosti.

Rovné mezinárodní podmínky jsou více než kdykoli předtím nutností. Krize přiměla mnoho vlád ve světe ke krokům na záchranu jejich leteckých společností, jež se octly v nesnázích. Počátkem roku 2009 Čína poskytla přímou finanční pomoc společnostem China Eastern Airlines (750 milionů EUR) a China Southern Airlines (320 milionů EUR), byly zrušeny poplatky na čínských letištích a sníženy ceny leteckého benzinu. V Indii dostala společnost Air India od vlády 600 milionů EUR formou kapitálové účasti a zvýhodněných půjček.

6.1 Někteří z těchto přepravců, např. přepravci z Perského zálivu, bývají nazýváni operátory páté a šesté letové svobody, neboť využívají Evropu jako velkou zásobárnu zdrojů, které lze využívat.

6.2 Tito státem podporovaní přepravci udržují svá mezikontinentální spojení i přesto, že míra obsazenosti míst dramaticky klesá. V některých případech mohou počet letů dokonce zvýšit v období, kdy evropští přepravci, kteří fungují v reálném tržním světě, jsou nuceni svá spojení omezit (přepravci z Perského zálivu zvýšili letos svou kapacitu letů hlavně využitím významných evropských uzlů o 14 %).

7. Dosavadní reakci Evropského společenství na tuto krizi nemající obdoby lze shrnout takto: letní výjimka z pravidla o využívání letových časů nestačila a přišla příliš pozdě. Toto nařízení bylo oficiálně přijato a zveřejněno na konci června, téměř tři měsíce po zahájení letní sezony, což neposkytlo průmyslovému odvětví dostatek prostoru k tomu, aby mohlo pružněji reagovat na rychlé změny tržních podmínek.

Ačkoli sdružení leteckých společností přímo odmítla myšlenku individuálních státních dotací, bylo vymezeno několik oblastí, které pro boj s krizí vyžadovaly rychlá opatření ze strany regulačního orgánu.

8.1 Cílem očekávané zimní výjimky z pravidla o využívání letových časů je podpořit letecký průmysl a zejména letecké společnosti, aby na hospodářskou krizi reagovaly přizpůsobením své kapacity dále klesající poptávce. Toto opatření má nediskriminační charakter, budou z něj těžit všechny letecké společnosti a všechny různé typy podniků a je opatřením krátkodobým a ojedinělým. Má-li mít znatelný účinek, musí být realizováno včas. Toto opatření podporují také někteří nízkonákladoví přepravci.

8.2 Vzhledem k tomu, že krize postihla jako první finanční sektor, většina finančních institucí specializujících se na odvětví letectví buď zmizela, nebo přeorientovala svou strategii na jiné podnikání.

8.3 Letecké společnosti, jež jsou členy AEA, zadaly do července 2009 na obnovu svých flotil zakázky pro nadcházející roky na 535 letadel v hodnotě 29 miliard USD, což je méně než v roce 2008, kdy šlo o 561 zakázek.

8.4 Podle odhadů pouze na 75–80 % těchto zakázek je či bude finančním trhem poskytnuta záruka či finanční prostředky. Zbývajících 20–25 % bude muset být zrušeno, nebo pro ně bude nutné nalézt alternativní způsoby financování, které dnes neexistují.

8.5 Jen v roce 2008 poskytla Evropská investiční banka půjčky v celkové hodnotě téměř 52 miliard EUR na projekty v členských státech, z čehož bylo pouze 2,7 miliardy EUR přiděleno evropskému odvětví dopravy (leteckým společnostem, letištím, řízení letového provozu a výrobcům letadel).

8.6 Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) v oblasti mezinárodní letecké dopravy a změny klimatu (GIACC) ve své závěrečné zprávě z května 2009 doporučila, aby se ICAO zaměřila na tři globální cíle:

a.	v krátkodobém horizontu do roku 2012: zvýšení průměrné účinnosti paliv u provozovaných letadel o 2 % ročně;

b.	v střednědobém horizontu do roku 2020: zvýšení účinnosti paliv o 2 % ročně;

c.	v období 2021–2050: celosvětové zvýšení účinnosti paliv o 2 % ročně.

8.7 Je otázkou zásadní důležitosti, aby mezinárodní letectví bylo zastoupeno na prosincovém summitu COP–15 v Kodani a aby se k němu přistupovalo jako k odvětví. Rovněž zásadní je, aby součástí úmluvy v Kodani byla dohoda limitující celosvětové emise z letectví. Jednání by se měla týkat jak leteckých společností, tak výrobců letadel.

8.8 Blíží se rok 2012 a s ním i systém EU pro obchodování s emisemi, proto je rozhodující, aby evropští přepravci začali s postupným nahrazováním svých letadel co nejúčinnějšími stroji. Nejnovější generace letadel B737 či A320 umožňuje snížení jejich emisní stopy až o 7–8 % v porovnání s předchozími generacemi. Měly by být vyčleněny prostředky na radikální inovace motorů, kostry letadla a palivové technologie.

8.9 Průměrné stáří provozovaných flotil je stále poměrně vysoké (což má vliv na výsledky leteckých společností), proto je třeba vytvořit strukturované odvětví demontáže. Existující příklady jsou příliš ojedinělé a nedostatečně koordinované. Mělo by vzniknout skutečné evropské odvětví pod záštitou orgánů veřejné správy.

8.10 Výrobci a jejich subdodavatelé by do těchto iniciativ samozřejmě měli být zapojeni a toto rozšíření průmyslové činnosti na celý životní cyklus výrobku, tedy až do samého vyřazení letadel z provozu, by mohlo vytvořit dodatečná pracovní místa a příjmy.

8.11 Poskytovatelé letových navigačních služeb se řídí zásadou návratnosti nákladů. Při poklesu leteckého provozu zvýší jednotkové sazby, což pro letecké společnosti znamená, že je krize zasáhne dvakrát. Poskytovatelé letových navigačních služeb by měli přizpůsobit svou nákladovou základnu změněnému hospodářskému prostředí a podstatně nižšímu leteckému provozu.

8.12 Balíček předpisů Jednotné evropské nebe se zásady návratnosti nákladů nepřímo dotkne tím, že stanoví výkonnostní cíle pro funkční bloky vzdušného prostoru a pro členské státy. Bude však zaveden až v roce 2012. Evropský systém nové generace pro řízení letového provozu (SESAR) je programem, který má zavést jednotnou strukturu a nahradit nyní používaných 22 operačních systémů, 30 programovacích jazyků a 31 vnitrostátních systémů.

8.13 Vzhledem k tomu, že členské státy již směrnici o letištních poplatcích přijaly, měly by se v období krize chovat tak, jako by hlavní ustanovení této směrnice byla již v platnosti. Letištní poplatky v EU teď spadají do pravomoci Komise.

8.14 Loni získala Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) pravomoci v oblasti pravidel bezpečnosti letového provozu, vydávání průkazů způsobilosti letové posádce a dohledu nad přepravci ze třetích zemí.

8.15 Posílení bezpečnosti musí nadále vycházet z analýzy podložené daty a posouzením rizik. Snahy o posílení bezpečnosti, které byly vedeny průmyslem v partnerství s vládami, přispěly během let ke zvýšení bezpečnosti letectví a tato vedoucí úloha by měla pokračovat, neboť bezpečnost je pro letecký průmysl zásadní otázkou. Je třeba zaručit, že EASA se bude zabývat pouze problematikou bezpečnosti.

8.16 Odvětví letectví dlouho čekalo na konečnou dohodu o vzájemném uznání bezpečnostních opatření EU a USA. Nyní je zapotřebí přijmout politické rozhodnutí, kterým budou bezpečnostní opatření USA uznána za rovnocenná. Kladný vliv tohoto uznání pocítí 6 milionů cestujících, kteří každým rokem přilétají z USA nebo přestupují na letištích v EU.

Evropské odvětví letectví je neodmyslitelnou součástí ekonomiky, neboť ve značné míře přispívá k jednomu z jejích základních rysů, tj. mobilitě (zboží a osob). Má rovněž významný podíl na silné průmyslové základně, technologickém rozvoji a hospodářském růstu. Zachování této základny v dlouhodobé perspektivě má nesmírný význam a musí být stimulováno. V dobách globalizace je rovněž jednou z hnacích sil hospodářské obnovy. Proto by hlavním cílem vlád mělo být zajistit, aby se podpůrné pilíře jejich pokulhávajících ekonomik – včetně letectví – nerozpadly, ale také připravit podmínky pro rychlý návrat ke zdravému prostředí. EHSV tedy jednoznačně doporučuje podniknout následující kroky a přijmout tato podpůrná opatření:

9.1 Hodnotový řetězec (letiště, výrobci letadel, dodavatelé leteckého benzinu, pozemní odbavovací společnosti, poskytovatelé letových navigačních služeb a letecké společnosti) by měl být vystaven dopadům ekonomických cyklů a konkurenčních tlaků jako celek. Probíhá restrukturalizace s cílem minimalizovat negativní vliv zpomalení hospodářského růstu.

9.2 Komise by měla zahájit veškeré postupy nutné k usnadnění a zavedení výjimky z pravidla o využívání letových časů (80:20) pro zimní sezonu 2009/2010.

9.3 Vzhledem k tomu, že ve střednědobém výhledu se očekává nárůst letového provozu o 4–5 % ročně a že v příštích dvaceti letech by potenciálně mělo dojít k výrobě 25 000 letadel o kapacitě 100 a více míst, by evropské výrobní kapacity měly být řádně řízeny. Pokud se restrukturalizace ukáže nevyhnutelnou, tento aspekt zachování kapacit a dovedností by měl být zohledněn.

9.4 Výbor zejména doporučuje, aby se v případech, kdy se přistoupí k restrukturalizaci, dodržovaly postupy informování a konzultování sociálních partnerů. Výbor vyzývá všechny sociální partnery k rozvoji strukturovaného a proaktivního sociálního dialogu na podnikové, vnitrostátní a evropské úrovni.

9.5 Orgány veřejné správy by měly pomoci podnikům ve zranitelném postavení udržet si své kapacity dovedností a pracovní místa, např. zlepšením přístupu k odborné profesní přípravě během období zpomalení ekonomiky. Veřejné orgány by mohly zaujmout vedoucí pozici v podpoře rozvoje a získávání dovedností nutných ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. EHSV se domnívá, že je v tomto rámci třeba uplatňovat anticipativní systém řízení pracovních míst a dovedností se zapojením sociálních partnerů.

9.6 Výbor ve svých stanoviskách (naposledy SOC/347) zdůrazňoval význam vzdělávání na vyšších školách a univerzitách a rovněž dobré kontakty mezi průmyslem a školami či univerzitami pro zajištění přísunu žadatelů o práci s příslušnými znalostmi a dovednostmi.

9.7 Tento druh koordinované podpory ze strany orgánů veřejné správy (EU, států, regionů atd.) je nezbytný pro řešení následků krize, která na toto průmyslové odvětví doléhá v období rozsáhlého odchodu do důchodu. Pokud ve výrobním odvětví nebudou zachovány potřebné dovednosti, nebude schopno splnit náročné dlouhodobé úkoly.

9.8 Evropská investiční banka by se měla vrátit k politice, kterou uplatňovala před rokem 2007, kdy evropští přepravci mohli využívat půjčky. Tento návrat musí být rychlý a specificky zaměřený na financování nových letadel. Cílem tohoto kroku by nebylo financovat rozšíření flotily.

9.9 Bylo by rovněž vhodné poskytovat mechanismy k pokrytí finančních rizik, jako např. rizik spojených s kolísáním směnných kurzů (viz odstavec 4.6 dokumentu CCMI/047). Také by mohly mít podobu záruk za úvěry založených na vratných zálohách, anebo úvěrů od Evropské investiční banky.

9.10 Aby mohlo odvětví letectví splnit budoucí očekávání včetně požadavků kladených systémem EU pro obchodování s emisemi, je třeba zajistit dodatečné financování výzkumu a vývoje v leteckém průmyslu. Avšak optimálním řešením pro zmírňování změny klimatu na mezinárodní úrovni by byl globální odvětvový přístup k leteckému průmyslu v rámci ICAO, jelikož by umožnil řešení globálního problému.

9.11 Vzhledem k inovačnímu a strategickému významu leteckého průmyslu pro evropskou průmyslovou a technologickou základnu by bylo možné získat silnou podporu pro V&V (ohrožené krizí) pomocí vytrvalých snah EU, z fáze provádění 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj a prostřednictvím budoucího 8. rámcového programu pro výzkum a vývoj. V zájmu zajištění špičkové kvality Evropy v této oblasti by veřejná podpora V&V neměla klesnout. V&V a spolupráce jsou k dosažení takového cíle nezbytně nutné, a to s cílem i nadále se zaměřovat na rozvoj z dlouhodobého hlediska udržitelného leteckého průmyslu disponujícího alternativními palivy a provozními opatřeními.

9.12 Hlavní smluvní dodavatelé nejsou tak silně zasaženi zpomalením ekonomiky jako jejich dodavatelé a subdodavatelé, kteří tvoří velkou většinu kapacit dovedností a pracovních míst v tomto průmyslovém odvětví. Proces podpory by mohl mít podobu společných půjček a záruk pro subdodavatele. Výrobci by měli podpořit dodavatele v jejich úsilí tím, že jim zaručí příjem a dlouhodobé pracovní vytížení.

9.13 Balíček předpisů Jednotné evropské nebe II je třeba bezodkladně provést. Roztříštěnost vzdušného prostoru v Evropě je velkou dodatečnou zátěží nejen pro cestující, ale také pro přepravce. Ve svém posledním stanovisku EHSV Jednotné evropské nebe II jednoznačně podpořil. Letectví je celosvětovým průmyslem a interoperabilita bude nutná, aby se předešlo dodatečné zátěži a neúčinnosti. Proto je zapotřebí neztrácet ani na okamžik ze zřetele interoperabilitu mezi systémy SESAR a NextGen. Komise musí v roce 2010 vyřešit způsob financování pro zavedení systému SESAR, aby bylo umožněno široké zapojení do tohoto revolučního projektu.

9.14 Všechny členské státy musí být vybízeny k tomu, aby urychlily provedení směrnice o letištních poplatcích. Komise by měla zvážit možnost využít soudní pravomoci, které pro ni ze směrnice vyplývají.

9.15 Komise se chystá vydat sdělení určené členským státům a Eurocontrolu s cílem zmrazit poplatky za řízení letového provozu. EHSV oceňuje úsilí, které v této otázce GŘ TREN vynaložilo, a jednoznačně jej podporuje v tom, aby na členské státy vyvíjelo další tlak.

9.16 Evropské instituce musí prosazovat konzultace mezi poskytovateli letových navigačních služeb a leteckými společnostmi v souladu s nařízením o poplatcích č. 1794/2006. Toto nařízení by mělo být dále aktualizováno, aby odráželo systém sledování výkonnosti, který se zavádí v rámci balíčku předpisů Jednotné evropské nebe II.

9.17 Je třeba zaručit, že EASA se bude zabývat pouze problematikou bezpečnosti. Bezpečnost letů musí být zachována a zlepšována.

Od dubna 2010 by se v celé EU měla provádět jednorázová bezpečnostní kontrola (k tomuto datu vstoupí v platnost nová pravidla EU pro ochranu civilního letectví před protiprávními činy obsažená v nařízení č. 300/2008). Dále by měl být členským státům předložen konečný návrh na vytvoření jednorázové bezpečnostní kontroly EU-USA založený na vzájemném zhodnocení bezpečnostních opatření EU a USA, který by měl být zaveden co nejdříve.

9.18 K zajištění rovných mezinárodních podmínek je zapotřebí uzavřít více mezinárodních leteckých dohod mezi EU a třetími zeměmi. EHSV ve svém stanovisku velmi ocenil dohodu, kterou Komise uzavřela s Kanadou.

9.19 Obecně vzato by narůstající počet případů regionální a mezinárodní spolupráce mezi zainteresovanými subjekty (přepravci, výrobci, orgány veřejné správy) mohl pomoci oživit nabídku a celkovou aktivitu v tomto odvětví za předpokladu, že podmínky takového „obchodování“ jsou sociálně odpovědné a zapojí všechny sociální partnery.

V Bruselu dne 17. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Viz rovněž stanovisko EHSV k tématu Evropský letecký průmysl – situace a perspektiva, Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 50-56).

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/37

458. PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ, KTERÉ SE KONALO VE DNECH 16. A 17. PROSINCE 2009

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o názvech textilií a souvisejícím označování textilních výrobků etiketami

(KOM(2009) 31 v konečném znění/2 – 2009/0006 (COD))

(2010/C 255/06)

Zpravodaj: pan CAPPELLINI

Dne 27. února 2009 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o názvech textilií a souvisejícím označování textilních výrobků etiketami

KOM(2009) 31 v konečném znění/2 – 2009/0006 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 17. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan CAPPELLINI.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 160 hlasy pro a 1 člen se zdržel hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV podporuje iniciativu Evropské komise v oblasti názvů a označování textilních výrobků etiketami, jež může být významným krokem k intenzivnějším inovačním procesům a celospolečenským řešením v textilním průmyslu EU. Současně se zlepší povědomí veřejnosti a informovanost evropských spotřebitelů, zejména v krizovém období. Jak Evropský hospodářský a sociální výbor vyjádřil již ve svých dřívějších stanoviskách a informačních zprávách o budoucnosti textilního průmyslu (1), zdůrazňuje i nyní, že pro konkurenční výhodu tohoto odvětví je nezbytné vypracovat koherentní a integrované politiky, a to i pro oblast označování etiketami.

1.2 EHSV nařízení vítá a podporuje článek 4 o vnitrostátních pravidlech týkajících se označení původu a předcházení nekalé soutěži.

1.3 EHSV žádá Evropskou komisi a příslušné zúčastněné strany, aby monitorovaly, jak navrhované nařízení ovlivní:

—	realizaci evropského strategického výzkumného programu v oblasti rozvoje a příjmu nových vláken a inovačních textilních výrobků a transparentnosti;

—	zjednodušení stávajícího právního rámce s potenciálním kladným dopadem na soukromé subjekty a orgány veřejné správy na úrovni EU a na národní a regionální úrovni;

—	zlepšení souvislejšího stávajícího regulačního rámce (2).

1.4 EHSV potvrzuje, jak je důležité respektovat potřebu spotřebitelů dostávat jasné, srozumitelné a komplexní informace o výrobku, a to zejména v případě textilních výrobků, a podporuje iniciativu Komise zaměřenou na zjednodušení postupů a snížení nákladů, což nyní provedení směrnice vyžaduje.

1.5 EHSV prosazuje systematické zapojování občanské společnosti, sociálních partnerů z širšího textilního odvětví a zúčastněných institucionálních stran do činnosti Výboru pro směrnice o názvech a označování textilií etiketami. Rovněž by se měl zvážit systém pravidelných přezkumů nařízení, aby bylo možné získat konkurenční výhodu vůči jiným mezinárodním průmyslovým systémům norem a označování (viz průmyslové textilní trhy EU (3)). Po vstupu nařízení v platnost by mělo dojít k jeho revizi, k níž by bylo přizváno více zúčastněných subjektů, což by také mohlo usnadnit otevřenou diskusi o většině zdravotních problémů (alergiích, ionizačních indexech) spojených s textilními výrobky, které nesouvisejí se samotnými vlákny, ale s chemickými látkami používanými ve výrobním řetězci, např. k barvení či změkčování nebo k mechanickým procesům jako česání či mykání.

1.6 Jako doprovodné opatření k přímému uplatňování tohoto nařízení EHSV doporučuje uskutečnit cílenou informační kampaň o názvech textilních výrobků a jejich označování a odvětvově zaměřené průzkumy, a to v partnerství s organizacemi MSP, výzkumnými centry, spotřebiteli a výrobci textilu. Tyto subjekty mohou hrát hlavní roli při posílení významu environmentálně udržitelných vláken a výrobků i v rostoucím povědomí o tržním potenciálu.

1.7 Tato iniciativa by také mohla usnadnit otevřenou diskusi o „nepovinném“ označování hotových textilních výrobků jako např. oblečení, pokud jde o jejich údržbu a čištění (symboly pro žehlení, praní, bělení atd.), tyto informace však jsou nepovinné, neboť EU pro tuto oblast nezavedla žádné povinné požadavky. Zavedení systému podobného tomu, který používá Ginetex (4) v souladu s mezinárodní normou ISO 3758, či dokonce přijetí normy US ASTM D-5489 by mohlo mít přidanou hodnotu zejména pro koncového uživatele. Tento systém mimo jiné zajistí, aby:

—	životnost textilních výrobků mohla být prodloužena;

—	nedocházelo k poškození výrobků ani k tomu, že by tyto výrobky poškodily jiné výrobky během procesu údržby;

—	čistírny měly jasno ohledně patřičných a vhodných způsobů údržby;

—	si výrobky zachovaly svůj vzhled;

—	spotřebitel při prodeji mohl na základě uvedených informací posoudit, zda je pro něj příslušný výrobek vhodný.

Rozsáhlé používání etiket s údaji o údržbě a čištění bude mít navíc za následek snížení spotřeby energie a vody spojené s ošetřováním textilu.

1.8 Zavedením takového nařízení by se EU přiblížila jiným podobným nařízením, která se používají na třetích trzích, např. v USA (5), Japonsku (6), Austrálii (7) atd.

1.9 V textilním odvětví se používají tisíce chemických látek, spolu s nespecifikovanými příměsemi dalších přídavných látek. Některé z nich jsou toxické, používají se při barvení a dalších transformacích tkaniny. V Evropské unii toxické látky procházejí preventivní selekcí, jsou odstraňovány či zpracovávány v souladu s environmentálními a hygienickými předpisy. EHSV navrhuje vytvořit úzkou vazbu mezi nařízením o označování textilních výrobků a nařízením a platformou REACH s cílem zjednodušit a urychlit postupy a zamezit nadměrné akumulaci.

2. Souvislosti

2.1 V EU jsou právních předpisy o názvech a označování textilních výrobků založeny na článku 95 Smlouvy o ES. Jeho účelem je založit vnitřní trh pro textilní výrobky a současně zajistit, aby spotřebitelé dostávali náležité informace. V 70. letech minulého století členské státy uznaly, že je nutné harmonizovat právní předpisy Společenství v oblasti názvů textilních výrobků. Rozdílné (tedy neharmonizované) názvy textilních vláken v členských státech EU by tvořily technickou překážku obchodu na vnitřním trhu. Navíc by zájmy spotřebitelů byly lépe chráněny, kdyby na celém vnitřním trhu byly v této oblasti poskytovány jednotné informace.

2.2 Textilní průmysl EU zareagoval na významné ekonomické výzvy posledních let tím, že zahájil zdlouhavý proces restrukturalizace, modernizace a technologického rozvoje. Evropské podniky, zejména MSP, zlepšily svou celosvětovou pozici tím, že se zaměřují na konkurenční výhody jako jsou kvalita, design, inovace a produkty s vyšší přidanou hodnotou. Průmysl EU si na světové úrovni udržuje přední místo ve vývoji nových výrobků, technických textilií a netkaných textilií pro nové uplatnění, např. geotextilií, hygienických výrobků, výrobků pro automobilový průmysl či odvětví medicíny.

2.3 Těžištěm výzkumu je vývoj nových specializovaných vláken a složených vláken pro inovační textilní výrobky, což bylo stanoveno jako jedna z tematických priorit strategického plánu výzkumu Evropské technologické platformy pro budoucnost textilního a oděvního průmyslu. V textilním odvětví jsou inovace vláken na horním konci řetězce přidané hodnoty významným zdrojem nových výrobků, zpracovatelských možností a uplatnění v mnoha uživatelských sektorech v navazujících částech řetězce (8). Skutečnost je taková, že se počet žádostí o doplnění právních předpisů EU o názvy nových vláken v posledních letech zvýšil, a očekává se, že se tato tendence potvrdí, neboť evropské textilní odvětví se vyvíjí v průmysl s vyšším podílem inovací.

2.4 Žádosti o názvy nových vláken byly předloženy řadou různých podniků, včetně velkých i malých firem. Podle údajů průmyslového odvětví je obecně vzato 90–95 % činnosti V&V zaměřeno na zlepšení a zdokonalování existujících vláken. I když pouze 5–10 % činnosti V&V pravděpodobně přinese výsledek v podobě vlákna vyžadujícího nový skupinový název, na tato nová vlákna obvykle navazují nové způsoby využití a technologické procesy v mnoha oblastech, např. ve výrobě oděvů či lékařském, environmentálním a průmyslovém využití.

2.5 V posledních letech byly technické přílohy směrnic doplněny formou pozměňovacích návrhů o osm vláken:

—	směrnice 97/37/ES (9) doplnila seznam názvů vláken o čtyři nová vlákna (kašgoru, lyocel, polyamid, aramid);

—	směrnice 2004/34/ES (10) doplnila seznam názvů vláken o nové vlákno polylaktid;

—	směrnice 2006/3/ES (11) doplnila seznam názvů vláken o nové vlákno elastomultiester;

—	směrnice 2007/3/ES (12) doplnila seznam názvů vláken o nové vlákno elastolefin;

—	směrnice 2009/121/ES (13) doplnila seznam názvů vláken o vlákno melamin.

2.6 Předpokládá se, že technické přílohy budou v nadcházejících letech doplněny o nová vlákna, jejichž počet poroste. Průmysl (zastoupený BISFA (14)) upozornil, že další vývoj je obtížně předvídatelný. Přitom však také jako realistický odhad uvedl dvě žádosti za rok (15).

2.7 Současný návrh nemění politickou rovnováhu mezi členskými státy a EU. Plánuje se zřízení výboru, jenž v souladu s pravidly výboru pro regulativní postup s kontrolou bude Komisi nápomocen a bude se vyjadřovat ohledně prováděcích opatření navrhovaných k úpravě nařízení. Taková je i současná situace v případě stávajících směrnic.

2.8 Myšlenka na přepracování právních předpisů v oblasti názvů textilních výrobků se vynořila v posledních letech po zkušenostech s pravidelnými pozměňovacími návrhy technického rázu doplňujícími stávající směrnice o názvy nových vláken. V roce 2006 bylo vyhlášeno přepracování právních předpisů EU o názvech textilií (16) v První zprávě o pokroku o strategii pro zjednodušení právního prostředí (17) a bylo zahrnuto do legislativního a pracovního programu Komise na rok 2008.

2.9 Důvody k tomuto přepracování lze shrnout následovně:

—	zjednodušení stávajícího právního rámce s možným pozitivním dopadem na soukromé subjekty a orgány veřejné správy. Cílem přepracování těchto právních předpisů je urychlit zavádění a dostupnost nových vláken;

—	zjednodušení a zlepšení existujícího regulačního rámce pro rozvoj a příjem nových vláken;

—	stimulace inovace v textilním a oděvním odvětví a rychlejší využívání přínosu inovačních produktů pro uživatele vláken i spotřebitele;

—	větší transparentnost celého procesu;

—	doplnění seznamu harmonizovaných názvů vláken o nová vlákna;

—	větší flexibilita při přijímání právních předpisů ve snaze udržet krok s potřebami očekávaného technologického rozvoje v textilním průmyslu.

2.10 Cílem přepracování není rozšířit právní předpisy EU o další požadavky týkající se označování etiketami nad rámec složení vlákenných směsí a harmonizace názvů textilních vláken, na něž se již vztahují stávající směrnice.

3. Proces konzultace k přepracování směrnice

3.1 S ohledem na omezený rozsah tohoto přepracování proběhla cílená konzultace zúčastněných stran. Do konzultačního procesu se zapojily tyto zúčastněné strany: sdružení průmyslu a maloobchodníků, odbory, organizace spotřebitelů, evropské normalizační orgány i správní orgány členských států.

3.2 Zúčastněné strany a zástupci členských států byli vyzváni, aby v období od ledna do srpna roku 2008 předkládali svá stanoviska, návrhy a podněty, a to buď v rámci setkání organizovaných útvary Komise, nebo písemně.

3.3 Nejpodstatnější body zpětné vazby získané cílenou konzultací zúčastněných stran jsou tyto:

—	zavádění názvů nových vláken do evropských právních předpisů je důležité jak pro podporu inovace v evropském výrobním odvětví, tak z hlediska informovanosti spotřebitele;

—	politický obsah technických změn právních předpisů týkajících se názvů textilií neospravedlňuje náročné postupy a značné náklady, které jsou spojeny s provedením směrnice do vnitrostátního práva; je tedy

—	třeba použít méně náročné legislativní řešení.

3.4 Výsledky konzultací jsou obsaženy ve zprávě o posouzení dopadů a jejích přílohách.

4. Posouzení dopadů

4.1 Na základě výsledků konzultace zúčastněných stran a studie nazvané „Zjednodušení právních předpisů EU v oblasti názvů a označování textilií etiketami – posouzení dopadů možných politik“ (18) Komise provedla posouzení dopadů různých možných politických postupů k dosažení výše uvedených cílů.

4.2 Výbor Evropské komise pro posouzení dopadů projednal návrh zprávy o posouzení dopadů připravený příslušným útvarem a s výhradou několika změn (19) jej schválil.

4.3 Analýza a porovnání jednotlivých možností a jejich dopadů vedly k těmto závěrům:

—

Zahrnutí pokynů týkajících se obsahu dokumentace, která je součástí žádostí, a schvalování laboratoří, které mají podnikům pomáhat při vypracování příslušné dokumentace, ukazuje na potenciální přínos, pokud bude podávání žádostí ve větším souladu s požadavky útvarů Komise. Mohlo by to znamenat významnou úsporu času jak pro průmyslové odvětví, tak pro veřejnoprávní orgány.

—	Největší přínos pro průmyslové odvětví plyne ze zkrácení času mezi podáním žádosti o název nového vlákna a možností uvést vlákno na trh pod novým jménem. Znamená to úsporu z hlediska správních nákladů a časnější uskutečnění příjmů z prodeje daného vlákna.

—	Pro orgány členských států plynou největší přínosy z náhrady směrnic nařízením, jelikož již nebude nutné provádět změny do vnitrostátních právních předpisů. Díky tomu by mohlo být dosaženo značných úspor pro členské státy.

—	Přepracování zachová přínosy pro spotřebitele spočívající v jistotě, že pojmenovaná vlákna odpovídají stanoveným charakteristikám. Další výhody mohou pro spotřebitele plynout také z toho, že se nová vlákna budou na trh dostávat dříve.

5. Všeobecné cíle

5.1 Toto nařízení by mělo být přínosné tím, že bude neustále povzbuzovat skutečnou podporu V&V, inovací a technologie, usnadňovat partnerství v rámci evropských, vnitrostátních a regionálních orgánů veřejné správy a výzkumných středisek, umožní zlepšení stávající odborné přípravy a technických dovedností a obchodování s výrobky s vysokou přidanou hodnotou na vnitřním trhu a třetích trzích (20), zajistí udržitelné modely rozvoje a spotřeby.

5.2 Předkládané nařízení by také mělo významně přispět k:

—	přidané hodnotě pro textilní průmysl a související odvětví, odborným poznatkům v EU a k hospodářskému růstu;

—	větší transparentnosti pro spotřebitele a novým modelům spotřeby;

—	intenzivnějšímu zapojení občanské společnosti do monitorování tohoto nařízení.

6. Konkrétní cíle

6.1 Název vlákna by měl podávat co nejpřesnější informace o tom, co je to za vlákno, oproti např. předpisům platným v USA, které uplatňují odlišný přístup (21). Tento požadavek je v souladu s metodikou BISFA, podle níž má skupinový název udávat chemickou informaci o dominantní monomerové části polymeru vlákna a/nebo hlavních jedinečných vlastnostech vlákna či procesních technologiích.

6.2 Informace na etiketě by měly odpovídat skutečnosti, avšak vynechání tohoto bodu není v nařízení jasně zmíněno. V některých článcích nařízení nejsou požadovány kompletní informace na etiketě, např. v článku 9 (textilní výrobky z více vláken) je možné zvolit mezi kompletním označením obsažených vláken a označením vlákna, které tvoří nejméně 85 % celkové hmotnosti textilu. Tato informace sice odpovídá skutečnosti, ale není kompletní, pokud se použije možnost a) nebo b) zmíněného článku. Pokud chceme skutečné a kompletní informace, je tedy třeba na etiketě uvést také zbývajících 15 % vláken.

6.3 Z první, druhé, třetí a šesté odrážky v příloze II předkládaného nařízení vyplývá, že všechny vlastnosti udávané výrobcem musí být uvedeny.

6.4 Co se týče nákladů a časových lhůt, jsou časové lhůty odhadovány následovně (přičemž není započítán čas nutný k přípravě žádosti, který závisí na tom, jak si který žadatel s přípravou pospíší) (22):

—	posouzení žádosti: 1–3 měsíce;

—	svolání pracovní skupiny: 3 měsíce;

—	testy Společného výzkumného střediska a kruhové testy: 6–9 měsíců;

—	zpráva o technické zkoušce: 1–3 měsíce;

—	pozměňovací návrhy: 1–3 měsíce;

—	změna nařízení: 6–12 měsíců.

6.5 Úspory nákladů pro průmyslové odvětví byly zvažovány ve dvou variantách, variantě vysokých nákladů a variantě nízkých nákladů, v obou případech se brala v úvahu horní a dolní mez. Úspory byly nakonec vyčísleny v rozmezí částek 47 500 eur až 600 000 eur na každou žádost. Za potenciální zisk lze také považovat uvedení vlákna na trh o 6 až 21 měsíců rychleji, ať už z hlediska zdržení a/nebo ztráty příjmů. Tyto částky sahají od 2 000 eur do 3 500 000 eur. Podle úvah by 25 % úspor na nákladech Společného výzkumné střediska znamenalo úspory nákladů pro veřejné orgány, což by přineslo úspory nákladů v hodnotě 75 000 eur až 100 000 eur u každého vlákna (15).

6.6 Co se týče rychlého vstupu nového vlákna na trh, doba nutná k uskutečnění jednotlivých kroků posouzení a schválení u nedávných žádostí (v posledních pěti letech) byla v nejlepším případě 36 měsíců a v nejhorším případě až 66 měsíců. S používáním nového nařízení se doba nutná pro celý postup odhaduje na 18 až 33 měsíců. To znamená, že odhadovaný požadovaný čas se sníží o 50 % u nejlepší varianty i u nejhorší varianty (15).

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Textilní, oděvní a obuvnický průmysl je důležitou součástí zpracovatelského průmyslu EU-27. S přibližně 250 000 podniky a obratem ve výši zhruba 240 miliard eur vytváří přibližně 4 % celkové přidané hodnoty veškerého zpracovatelského průmyslu EU-27 (z tohoto podílu zhruba polovina připadá pouze na textilní průmysl). Toto odvětví, které zaměstnává 3,2 milionu osob, má jedinečné postavení v Unii díky tomu, že většinu zaměstnanců tvoří ženy (64,5 %), a navíc pokrývá 9,3 % pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu v EU-27, z nichž největší podíl připadá na oděvní průmyslu (přibližně 1,5 milionu). EU je hlavním cílovým trhem a hlavním vývozcem v tomto odvětví. Její světový podíl se blíží 20 % (údaje z roku 2005). CCMI/041.

Podrobnější informace o tendencích a kritických faktorech v textilním průmyslu naleznete v informační zprávě CCMI na adrese:

http://eescregistry.eesc.europa.eu/viewdoc.aspx?doc=%5C%5Cesppub1%5Cesp_public%5Cces%5Cccmi%5Cccmi041%5Cen%5Cces1572-2007_fin_ri_en.doc (v angličtině).

(2) Jedna ze směrnic (směrnice 96/74/ES), kterou má nařízení nahradit, již byla nahrazena směrnicí 2008/121/ES. V případě vstupu nového nařízení v platnost by nařízení a směrnice na sebe měly logicky navazovat.

(3) 17 KLÍČOVÝCH TRHŮ – zdroj: Euratex

—	ASIE: Čína, Japonsko, Indie, Jižní Korea, Tchajwan, Indonésie, Pákistán, Thajsko, Malajsie

—	SEVERNÍ AMERIKA: Spojené státy, Kanada

—	STŘEDNÍ AMERIKA: Mexiko

—	JIŽNÍ AMERIKA: Brazílie, Argentina, Chile

—	OCEÁNIE: Austrálie

—	AFRIKA: Jihoafrická republika.

(4) GINETEX: mezinárodní organizace pro označování výrobků symboly údržby.

(5) Předpis Federální obchodní komise USA o označování způsobu údržby textilních oděvů a některého kusového zboží (Care labelling of textile wearing apparel and certain piece goods - 16 CFR Part 423).

(6) Japonská průmyslová norma pro označování způsobu údržby.

(7) Australská a novozélandská norma AS/NZS 1957:1998 – „Textil – označování způsobu údržby“.

(8) Viz strategický plán výzkumu Evropské technologické platformy pro budoucnost textilního a oděvního průmyslu.

(9) Úř. věst. L 169, 27.6.1997, s. 74.

(10) Úř. věst. L 89, 26.3.2004, s. 35.

(11) Úř. věst. L 5, 10.1.2006, s. 14.

(12) Úř. věst. L 28, 3.2.2007, s. 12.

(13) Úř. věst. L 242, 15.9.2009, s. 13.

(14) BISFA: International Bureau for the Standardisation of Man-Made Fibres – Mezinárodní úřad pro normalizaci umělých vláken.

(15) Zdroj: Zjednodušení právních předpisů EU v oblasti názvů a označování textilií etiketami – posouzení dopadů možných politik.

(16) Směrnice 96/74/ES (v pozměněném znění), 96/73/ES (v pozměněném znění) a 73/44/EHS.

(17) KOM(2006) 690 v konečném znění.

(18) Studie je dostupná na adrese: http://ec.europa.eu/enterprise/textile/documents/dir2008_0121_study.pdf.

(19) http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2009:0091:FIN:EN:PDF.

(20) Je třeba mít na paměti, že textil z EU musí ve snaze o vstup na třetí trhy překonat závažné překážky, často jiné než tarifní povahy. Požadavky či postupy, které se týkají označování nebo označování etiketami, popisu či složení výrobku, jež jsou v porovnání s domácími výrobky diskriminující.

(21) Zdroj: předpis Federální obchodní komise USA (R 16 CFR Part 303).

(22) BISFA: International Bureau for the Standardisation of Man-Made Fibres – Mezinárodní úřad pro normalizaci umělých vláken.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/42

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (přepracované znění) – Provádění „Small Business Act“

(KOM(2009) 126 v konečném znění – 2009/0054 (COD))

(2010/C 255/07)

Zpravodajka: paní BONTEA

Dne 1. července 2009 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (přepracované znění).

Provádění „Small Business Act“

KOM(2009) 126 v konečném znění – 2009/0054 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 17. listopadu 2009. Zpravodajkou byla paní Ana BONTEA.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 17. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 145 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Výbor oceňuje a podporuje provádění „Small Business Act“ (SBA) a také návrh směrnice vzhledem k tomu, že zkvalitnění legislativního rámce, který by umožnil zkrátit lhůty splatnosti, a postup proti opožděným platbám jsou zvláště důležitá a užitečná opatření.

1.2 Legislativní ustanovení, třebaže nutná a užitečná, nepostačují k odstranění opožděných plateb; je nutné provést četná a komplexní opatření a posílit spolupráci na všech úrovních. Významnou úlohu v tomto procesu by měly hrát samy MSP a jejich organizace.

1.3 Výbor soudí, že je nutné stanovit krátké a povinné lhůty splatnosti pro všechny veřejné orgány a instituce na evropské, vnitrostátní, regionální i místní úrovni. Výbor oceňuje opatření přijatá Evropskou komisí a zaměřená na platby, které Komise provádí v přímém řízení, a vyjadřuje jí svoji podporu pro další pokračování a rozvoj těchto ustanovení na všech úrovních. Pokud jde o lhůty nezbytné k provedení směrnice do vnitrostátního práva, vyzývá je k okamžitému použití jejích zásad, aby v současné době krize poskytly účinnou podporu podnikům.

Výbor se domnívá, že návrh směrnice vyžaduje zlepšení, a navrhuje především:

—

v případě veřejných zakázek:

—

neprodleně ustanovit pravidlo přikazující uhradit faktury v maximální lhůtě 30 kalendářních dnů a zrušit odchylku od tohoto pravidla, nebo přinejmenším omezit tuto odchylku na maximální trvání v délce 60 kalendářních dnů od data dodání, neboť orgány veřejné moci nemohou v žádném případě být vystaveny větším potížím s financováním vlastních aktivit než MSP,

—	odstranit nebo přinejmenším obdobně v oblasti působnosti omezit odchylku od maximální lhůty 30 dnů na přejímku,

—

v případě všech obchodních transakcí:

—	pokud jde o opožděné platby, zavést právní povinnost uhradit úroky, náhrady a minimum interních výdajů v případě, že ve smlouvě nebudou zakotveny pro věřitele příznivější podmínky,

—	připravit regulaci hrubě nespravedlivých smluvních podmínek a nesporných pohledávek,

—	zohlednit při výkonu smluvní svobody zásady spravedlivé hospodářské soutěže a obchodní etiky a omezit porušení práva.

1.4 S odkazem na své předchozí návrhy (1) Výbor zdůrazňuje, že má-li být beze zbytku naplněn cíl směrnice, je třeba přijmout ustanovení, která umožní co nejširší přístup MSP k veřejným zakázkám tak, aby mohly těžit z výhod stanovených norem.

1.5 Při provedení směrnice do vnitrostátního práva a při sledování přijatých opatření je důležité upřednostňovat spolupráci a kvalitní sociální dialog mezi orgány veřejné moci, sociálními partnery a organizacemi zastupujícími malé a střední podniky.

1.6 Je třeba předejít prodlužování lhůt splatnosti a opožděným platbám v případech, kdy jsou veřejné zakázky zadány třetí straně, nebo ve vztazích MSP s velkými podniky včetně velkých maloobchodních řetězců. V odvětvích, kde panuje silné riziko neopodstatněného prodloužení lhůt splatnosti, by vnitrostátní orgány mohly v daném případě kontrolovat lhůty splatnosti nebo je nařizovat bez uvalení dalších povinností či výdajů na straně podniků.

1.7 Výbor doporučuje členským státům, aby posílily spolupráci a připravily společné informační a podpůrné aktivity pro MSP v případě opožděných plateb v přeshraničních transakcích.

1.8 Na evropské úrovni by mohlo být vhodné vytvořit specializovanou internetovou stránku, kde by byly ve všech pracovních jazycích dostupné důležité informace dodané každým členským státem a týkající se provádění směrnice, právního rámce, postupů vymáhání pohledávek včetně rozhodčího a zprostředkovacího řízení a případně další praktické informace. Na vnitrostátní úrovni by bylo zapotřebí poskytnout široce dostupné informace prostřednictvím jednotných kontaktních míst a organizací MSP.

1.9 Opatření zaměřená na urychlení plateb veřejných orgánů jsou užitečná též na poli daňových předpisů (vracení DPH, vyrovnání daní apod.), neboť i v této oblasti byly v některých zemích zjištěny politováníhodné praktiky, které způsobily zablokování financí.

1.10 Výbor znovu potvrzuje svůj dřívější návrh na „vytvoření poradního výboru otevřeného zainteresovaným stranám, který by mohl fungovat s podporou HSV“ (2).

2. Úvod

2.1 Současný stav a důsledky opožděných plateb

2.1.1 Pokud jde o obchodní transakce v EU:

—	platby jsou obecně odkládány,

—	jsou četná prodlení úhrady faktur, zvláště u veřejných zakázek, kde prodlení dosahují průměrného trvání 67 dnů (3) ve srovnání s 57 dny u soukromého sektoru,

—

v některých státech se vyvinula „kultura opožděných plateb“ jako široce rozšířený přístup se zvláště závažnými hospodářskými a sociálními dopady, jež jsou příčinou každého čtvrtého bankrotu, vedou ke ztrátě 450 000 pracovních míst ročně a jsou dále prohlubovány v současné době krize; v důsledku nedostatečných postupů nebudou v roce 2009 podniky moci disponovat 270 miliardami eur, což je 2,4 % HDP EU; pro srovnání plán hospodářské obnovy pracuje s hodnotou 1,5 % (4),

—	opožděné platby jsou využívány jako náhražka za bankovní úvěry,

—	v řadě případů existují neodůvodněné dlouhé lhůty splatnosti, což je velmi často důsledkem privilegovaného postavení, vážně postihujícího především malé podniky, živnostníky, nebo dokonce podniky střední velikosti.

2.1.2 V jednáních zaujímají MSP nevýhodnou pozici, danou těmito faktory:

—	aktuální míra konkurenceschopnosti a jejich postavení na trhu,

—	obava o poškození vztahů s vlastní klientelou,

—	omezené možnosti demonstrovat vlastní konkurenceschopnost na poli lhůt splatnosti nabízených klientům,

—	nedostatek zkušeností a lidských a materiálních zdrojů k zahájení soudních postupů vymáhání pohledávek; tyto obtíže jsou ještě výraznější v případě přeshraničních transakcí.

2.1.3 Opožděné platby

—

vyvolávají značné dodatečné náklady pro podniky na straně věřitelů a komplikují jejich finanční řízení, neboť jsou nepříznivé pro hotovostní toky, znamenají vysoké dodatečné bankovní výdaje, omezují investiční možnosti a zvyšují nejistotu řady z nich, zejména MSP; postihují tak vážně jejich konkurenceschopnost, ziskovost a životaschopnost, především v obdobích, kdy je přístup k financím omezený nebo nákladný,

—

vyvolávají často prodlení návazných článků řetězce, kdy se jedná o platby dodavatelům a zaměstnancům (se značnými sociálními dopady), daně, poplatky, odvody do vnitrostátního rozpočtu a na sociální pojištění (s negativními dopady na vnímání veřejných příjmů), ale také blokují přístup podniků k financím (např. opožděná platba daní, poplatků a odvodů na sociální pojištění vlivem pohledávek za faktury nezaplacených včas omezuje přístup ke státní podpoře a k programům financovaným ze strukturálních fondů),

—	jsou příčinou úpadku podniků, které by jinak byly životaschopné, a dalším možným důsledkem je kaskádovité šíření úpadku na další články dodavatelského řetězce se značnými negativními důsledky z hospodářského i sociálního hlediska,

—	odrazují hospodářské subjekty od účasti ve veřejných nabídkových řízeních, což nejen narušuje soutěž a fungování vnitřního trhu, ale i snižuje kapacitu veřejných orgánů získat za peníze daňových poplatníků tu nejvýhodnější protihodnotu,

—	mohou podněcovat ke korupci (s cílem uspíšit úhradu faktur v případě veřejných zakázek) nebo uzavírání smluv překračujících schválená rozpočtová omezení,

—	mají negativní dopady na obchod uvnitř Společenství – většina podniků se domnívá, že riziko opožděné platby u obchodních transakcí v rámci Společenství je velmi vysoké, což zvyšuje nedůvěru k nim a prodražuje je.

2.2 Právní rámec

2.2.1 Na úrovni Společenství existuje jediný předpis: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (5).

2.2.2 Nařízení (ES) č. 44/2001 (6), 805/2004 (7), 1896/2006 (8) a 861/2007 (9) se použijí pro návrh na zahájení řízení za účelem vymáhání pohledávek vyplývajících z opožděných plateb.

2.3 Cíle na evropské úrovni

2.3.1 Ve sdělení o „Small Business Act“ (10) bylo poukázáno na klíčový význam MSP pro konkurenceschopnost hospodářství a také na to, že musejí mít účinný přístup k financování a že je třeba účinněji využívat příležitosti, které nabízí jednotný trh.

2.3.2 V Plánu evropské hospodářské obnovy (11) se uvádí, že dostatečný a cenově dostupný přístup podniků k finančním zdrojům je předpokladem pro investice, růst a tvorbu pracovních míst v souvislosti s hospodářským zpomalením, a vyzývá EU a členské státy k zajištění toho, aby veřejné orgány hradily faktury do jednoho měsíce.

2.3.3 Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (přepracované znění) zavádí možnost samofinancování evropských podniků a usiluje o jeho zlepšení, s cílem usnadnit fungování vnitřního trhu a odstranit překážky přeshraničních obchodních transakcí.

3. Obecné připomínky

3.1 Výbor oceňuje provádění SBA a také návrh směrnice, neboť bezodkladná změna právního rámce pro postup proti opožděným platbám v obchodních transakcích představuje podle jeho názoru zvláště důležité a užitečné opatření.

3.2 Výbor se rovněž vyslovil kladně k urychlenému provedení SBA díky opatřením navrženým na úrovni Společenství a vyslovil zvláštní podporu „návrhu na změnu směrnice o opožděných platbách, která by měla zpřísnit omezení a pokuty pro orgány veřejné správy, pokud nezaplatí ve stanovené lhůtě 30 dnů“ (12).

3.3 Výbor podporuje tato opatření s poukazem na negativní, komplexní a rozsáhlé důsledky, jež opožděné platby v obchodních transakcích způsobují podnikům, zvláště MSP, ale také zaměstnancům a obchodním transakcím uvnitř Společenství.

3.4 Kromě postupu proti opožděným platbám je velmi důležité také zkrátit lhůty splatnosti; název směrnice by mohl být doplněn v tomto smyslu, a opatření v něm obsažená by mohla být uspořádána do skupin podle obou cílů.

3.5 I když jsou legislativní opatření nutná a užitečná, nejsou dostatečným prostředkem postupu proti opožděným platbám, a to z důvodu jejich mnohonásobných a komplexních příčin, situace, která převažuje v praxi osm let po přijetí směrnice 2000/35/ES, a vlivem místních podmínek. Výbor vyzývá členské státy, aby se aktivně zapojily do postupu proti opožděným platbám s cílem definovat a aplikovat co nejvhodnější opatření, a podtrhuje význam spolupráce a kvalitního dialogu mezi orgány, sociálními partnery a organizacemi zastupujícími malé a střední podniky. Významnou úlohu v tomto procesu by měly hrát samy MSP: musejí se zvýšeným úsilím informovat, zkvalitnit své interní postupy a působit na dlužníky.

3.6 Podle názoru Výboru patří mezi vhodná opatření s potenciálem pozitivního účinku:

—	zavedení všeobecné platební povinnosti pro veřejné zakázky v délce trvání třiceti dnů; toto opatření zavede normalizované a transparentní postupy, které zkrátí lhůty splatnosti,

—	zakotvení práva věřitele získat odškodnění ve výši nejméně 5 % dlužné částky, jež odradí správní orgány od opožděných plateb,

—	vymáhání interních administrativních výdajů věřitele jako ustanovení, které spolu s úhradou zákonných úroků bude odrazovat dlužníky,

—	zrušení možnosti vyloučení pohledávek na úrok nižší než 5 EUR, neboť se jedná o malé transakce,

—	zkvalitnění právní úpravy hrubě nespravedlivých smluvních podmínek, k němuž významně přispívá článek 6 návrhu směrnice,

—	zvýšená transparentnost práv a povinností zakotvených ve směrnici,

—	vytvoření systému hodnocení a monitorování, který umožní šířit informace, zvýší účast evropských institucí a všech zúčastněných stran.

3.7 Výbor se však domnívá, že návrh směrnice je zapotřebí výrazně zlepšit, pokud jde o obsah, aby v konkrétních podmínkách četné podniky měly jistotu přínosu v podobě zkrácení a dodržování lhůt splatnosti a aby došlo ke zvýšení účinnosti způsobů vymáhání pohledávek na dlužnících.

4. Konkrétní připomínky

4.1 Výbor sdílí přesvědčení, že je nutné stanovit krátké a povinné lhůty splatnosti pro všechny veřejné orgány a instituce na evropské, vnitrostátní, regionální i místní úrovni

4.1.1 Z praktického hlediska dojde ke značnému pozitivnímu dopadu v podobě zavedení všeobecné platební povinnosti v maximální délce třiceti dnů pro veřejné zakázky, a dále též v podobě stanovení lhůty třiceti dnů na provedení postupu přejímky a prohlídky.

4.1.2 Pro všechny orgány a instituce veřejné moci na evropské, vnitrostátní, regionální i místní úrovni by krátké lhůty splatnosti a povinnost uhradit faktury měly být pravidlem.

4.1.3 Výbor oceňuje Komisi za stanovení nových, přísnějších cílů v oblasti plateb, které Komise provádí v přímém řízení, za zkrácení lhůt pro vyplácení záloh a prvních splátek, za zjednodušení obecných postupů před spuštěním projektů a za podnět ke zjednodušení kontrolních opatření; vyjadřuje Komisi svoji podporu v dalším rozvíjení těchto opatření na všech úrovních. Výbor vyzývá vnitrostátní orgány, aby neprodleně přijaly opatření zaměřená na zkrácení a dodržování lhůt splatnosti, a doporučuje jim, aby využily zjištěných osvědčených postupů.

4.1.4 Výbor se však domnívá, že článek 5 návrhu směrnice, který se týká plateb orgánů veřejné moci, nebude konkrétním vyjádřením chvályhodných očekávání a cílů Komise, a přichází s těmito návrhy:

—

v zájmu logiky a srozumitelnosti pro ty, jimž je návrh směrnice určen, a v zájmu splnění stanoveného cíle (proto by platební lhůty u veřejných zakázek měly být v zásadě omezeny na maximální dobu 30 dní (13)) by bylo vhodné, aby článek 5 výslovně stanovil povinnost uhradit faktury za veřejné zakázky v maximální lhůtě třiceti kalendářních dnů a poté by se přikročilo ke stanovení maximální lhůty pro postup přejímky a k přijetí opatření, jež budou použita v případě nesplnění těchto pravidel, s výslovným uvedením, že tato opatření lze kumulovat;

—

Výbor vyjadřuje obavy, že orgány veřejné moci nepřistoupí k řádnému uplatnění odchylky, která v odůvodněných případech umožňuje dojednat prodloužení lhůty splatnosti (čl. 5 odst. 4), neboť nejsou stanovena objektivní a přesná kritéria hodnocení použitého odůvodnění ani důvody, které by byly považovány za přijatelné; orgány veřejné moci jsou zde zároveň soudcem a účastníkem sporu, přičemž nemohou být v žádném případě vystaveny větším potížím s financováním vlastních aktivit než MSP. Výbor proto navrhuje vyškrtnout, nebo přinejmenším omezit tuto odchylku tak, aby lhůty splatnosti v daných případech nepřekročily 60 kalendářních dnů od data dodání;

—	zároveň Výbor navrhuje vyškrtnout, nebo přinejmenším omezit oblast působnosti odchylky stanovené čl. 5 odst. 3, která se týká maximální lhůty 30 dnů na postup přejímky.

4.1.5 Použití principu smluvní svobody s sebou nese specifika, která je nutno vzít v potaz:

—

směrnice neobsahuje ustanovení, jež by omezilo zneužití smluvní svobody; Výbor navrhuje, aby při výkonu smluvní svobody byly zohledněny zásady spravedlivé hospodářské soutěže a obchodní etiky. V minulosti se již vyjádřil v tomto smyslu: „V zájmu spravedlivé hospodářské soutěže vyzývá členské státy k přijetí pravidel hospodářské soutěže zaměřených proti nekalým obchodním praktikám tak, aby za nezákonné byly prohlášeny nepřiměřeně dlouhé lhůty splatnosti překračující průměrný prodejní cyklus (déle než 60 dnů) a bez oprávněných důvodů“ (14);

—	u veřejných zakázek jsou záruky řádného plnění povinností požadovány pouze po podnikatelích, zatímco orgány veřejné moci takové záruky ohledně plateb ve stanovené lhůtě neposkytují, což je situace, kterou je třeba uvést do rovnováhy;

—	princip smluvní svobody nelze uplatnit v plné míře v případě, kdy se jedná o stanovení lhůt splatnosti a lhůt pro přejímku u veřejných zakázek, neboť podniky nemají reálnou vyjednávací pozici ve vztahu k orgánům veřejné moci;

—

vzhledem k tomu, že smluvní svoboda by měla být uplatňována k nastolení podmínek příznivějších pro věřitele, spíše než k zavedení podmínek v rozporu s obecnými pravidly, navrhuje Výbor doplnit část věty „pokud není (…) stanoveno jinak a řádně odůvodněno“ (čl. 5 odst. 3) o formulaci „ve prospěch věřitele“ tak, že nové znění by bylo „pokud není (…) stanoveno jinak ve prospěch věřitele a řádně odůvodněno“; tento návrh se vztahuje též na čl. 4 odst. 1, pokud jde o náhradu nákladů spojených s vymáháním.

4.2 Zavedení zákonné povinnosti dlužníků uhradit úroky, odškodnění a náhrady minimálních interních výdajů

4.2.1 V Finsku a ve Švédsku mohou být úroky z prodlení vymáhány automaticky bez nutnosti rozhodnutí soudu; tento postup by měl být použit plošně. Výbor navrhuje zavedení zákonné povinnosti uhradit úroky, odškodnění a další náhrady minimálních interních výdajů s použitím principu smluvní svobody v tom smyslu, že právní rámec počítá s možností sjednat podmínky či částky příznivější pro věřitele, a to tak, že MSP mohou toto právo uplatnit bez nadměrného úsilí či váhání, zda se pustit touto cestou z důvodu slabé vyjednávací pozice.

4.3 Vztahy s profesními organizacemi

4.3.1 Pokud jde o provedení směrnice do vnitrostátního práva, její provádění a monitorování opatření přijatých za účelem zkrácení a dodržování lhůt splatnosti, je vhodné konzultovat organizace zaměstnavatelů a MSP a zapojit je do tohoto procesu. Je nutné pomoci jim s vybudováním přímých či internetových informačních služeb a poskytnout jejich členům poradenství a pomoc ve věci opožděných plateb a hrubě nespravedlivých smluvních podmínek.

4.3.2 Výbor navrhuje výslovně uvést ve znění čl. 6 odst. 3, jež se týká prostředků na odstranění hrubě nespravedlivých smluvních podmínek, výraz „organizace zaměstnavatelů a malých a středních podniků“ s tím, že použitý výraz („organizace“) může způsobit problémy při provedení do vnitrostátních práva.

4.3.3 Organizace zaměstnavatelů, a zejména ty, které zastupují MSP, mohou rovněž významně přispět k přípravě zprávy podle článku 10 návrhu směrnice, a bylo by proto vhodné, aby zde bylo zařazeno také jejich hledisko.

4.4 Výbor se domnívá, že je nutné zajistit účinné způsoby vymáhání pohledávek, které budou působit na dlužníky

4.4.1 Výbor poukazuje na skutečnost, že pro vymáhání pohledávek má mimořádný význam zavedení jednoduchých, rychlých a účinných postupů, jež musí být přístupné pro ředitele podniků, zvláště MSP, a požaduje, aby exekuční titul mohl být v případě nesporných pohledávek získán v maximální lhůtě 90 dnů (článek 9). Dále je též nutné zlepšit postupy konstatování hrubě nespravedlivých smluvních podmínek.

5. Další připomínky a návrhy

5.1 Výbor požaduje zlepšení právní úpravy o hrubě nespravedlivých smluvních podmínkách (článek 6) a navrhuje provést jej prostřednictvím stanovení kritérií, kterými by byly definovány, a dále doplněním seznamu smluvních podmínek, jež jsou vždy považovány za hrubě nespravedlivé, o ty, jež vylučují úhradu odškodnění za náklady na vymáhání, doložku výhrady vlastnictví a záruku řádného plnění platební povinnosti.

5.2 Výbor znovu potvrzuje svůj postoj k situacím fyzických osob, jež z čistě právního hlediska nespadají do působnosti směrnice v její současné podobě, ale podléhají podobným podmínkám v jejich vztahu s některými podniky a veřejnou správou. Výbor vyzývá „Komisi k provedení studií o těchto otázkách s cílem určit možnosti zařazení některých aspektů vztahů se spotřebiteli do směrnice, nebo přípravy specifických návrhů“ (14).

5.3 Výbor navrhuje definovat pojem „nesporné pohledávky“ (článek 9). Námitky proti pohledávkám by měly být nepřípustné, jakmile bude doložena faktura podepsaná příjemcem nebo dokument stvrzující převzetí zboží.

5.4 Výbor rovněž upozorňuje na následující body:

—	bylo by vhodné, aby ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. b), jež vylučuje z oblasti působnosti nové směrnice smlouvy, které byly uzavřeny před 8. srpnem 2002, bylo zrušeno a připojeno k čl. 11 odst. 4, který stanovuje datum provedení do vnitrostátního práva,

—	definice „úroků“ uvedená v čl. 2 odst. 5 by měla zahrnovat možnost dohodnout jejich výši, a to i s orgány veřejné moci,

—

aby nedošlo k problémům při provedení do vnitrostátního práva, je nutné vyjmenovat všechny tři kategorie těchto smluv na veřejné zakázky (smlouvy o zakázkách na dodávky, služby a stavební práce), nebo je pojmenovat obecně jako „smlouvy o veřejných zakázkách“ (čl. 5 odst. 1, 2 a 6, s vynecháním smluv o zakázkách na stavební práce),

—	nahrazení formulace „po dni, kdy dlužník obdrží fakturu“ formulací „dni, kdy je dlužníkovi zaslána faktura“ (čl. 3 odst. 2 písm. b) a čl. 5 odst. 2 písm. b)) by zjednodušilo důkazní břemeno a snížilo náklady na poštovné či přípravu elektronických faktur,

—	v čl. 4 odst. 1 by bylo vhodné upřesnit, zda pojem „dluh“ pokrývá výhradně hodnotu výrobku, nebo zahrnuje též DPH a ostatní náklady, jako např. náklady na dopravu,

—	čl. 5 odst. 5 o nároku na paušální náhradu ve výši 5 % dlužné částky by měl specifikovat, zda je možná náhrada ve výši překračující 5 %, existují-li příslušné doklady.

5.5 Je třeba zabránit vynucování lhůt splatnosti s neopodstatněnou délkou a opožděným platbám v případě:

—	zadání veřejných zakázek (bylo by vhodné uplatnit na smluvní dodavatele tatáž pravidla pro platby jako pravidla týkající se orgánů veřejné moci),

—

dodávek do maloobchodních řetězců; Výbor již navrhl zavést „dobrovolný kodex postupů, který by se opíral o písemné dohody“ a umožnil MSP přístup do velkých maloobchodních řetězců s určitými minimálními zárukami (15), a zároveň zabránit velkým maloobchodním řetězcům a/nebo velkým dodavatelům, aby vyvíjeli nátlak.

5.6 Bylo by vhodné, aby zpráva podle článku 10 byla vypracována a předložena každý rok, nejméně po dobu prvních tří let provádění směrnice, což by umožnilo průběžné hodnocení zjištěných výsledků a usnadnilo výměnu osvědčených postupů.

5.7 EHSV podporuje zhodnocování a rozvíjení osvědčených postupů zjištěných v oblasti postupu proti opožděným platbám a zkrácení lhůt splatnosti:

—

Evropská komise:

—	opatření zaměřená na zkrácení lhůt ze 30 na 20 dnů, pokud jde o předběžné nevratné financování a smlouvy EU (jedná se o objem prostředků dosahující 9,5 miliardy eur); co se týče ostatních plateb řízených centrálně, je cílem zkrácení lhůt splatnosti ze 45 na 30 dnů (v případě dotací),

—	posílení využití paušálních sazeb a částek u nevratného financování a obchodních smluv řízených centrálně,

—	zjednodušení všeobecných předběžných postupů před zahájením projektů, jež může přispět k urychlení plateb: jsou navržena řešení, která by útvarům Komise umožnila zveřejnit nabídková řízení pokrývající dva roky a použít standardizované postupy pro nabídková řízení,

—	výzva ke zjednodušení kontrolních opatření tam, kde je to možné.

—	Spojené království: orgány veřejné moci se zavázaly platit faktury ve lhůtě 10 dnů,

—	Irsko, Belgie, Polsko, Portugalsko, Česká republika: vlády se zavázaly zkrátit lhůty splatnosti, zejména v případě orgánů veřejné moci,

—	Belgie: federální vláda vytvořila nový specifický překlenovací úvěr založený na federálním investičním fondu a sloužící k financování opožděných plateb na úrovni všech orgánů veřejné moci a nikoli pouze federálního státu,

—

Španělsko: pro rok 2009 vyčlenil veřejný subjekt pro financování (Instituto de Crédito Oficial, ICO) deset miliard eur na preferenční úvěry, které umožní MSP a živnostníkům překonat potíže v této oblasti. Tyto finanční prostředky podléhají pravidlům pro spolufinancování, jež např. vyžadují, aby 50 % prostředků pocházelo z ICO a 50 % z ostatních úvěrových institucí. Kromě toho existuje „záloha na platbu místních orgánů“, jež zajišťuje shromáždění faktur vystavených podniky a živnostníky za práce a služby pro místní orgány.

V Bruselu dne 17. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 224, 30.8.2008; Úř. věst. C 182, 4.8.2009.

(2) Úř. věst. C 407, 28.12.1998.

(3) Se značnými rozdíly mezi členskými státy a výraznou nerovnováhou mezi severními a jižními státy.

(4) Intrum Justitia, evropský index plateb („European Payment Index“) 2009.

(5) Úř. věst. L 200, 8.8.2000.

(6) Úř. věst. L 12, 16.1.2001.

(7) Úř. věst. L 143, 30.4.2004.

(8) Úř. věst. L 399, 30.12.2006.

(9) Úř. věst. L 199, 31.7.2007.

(10) Úř. věst. C 182/30, 4.8.2009.

(11) KOM(2008) 800 v konečném znění.

(12) KOM(2008) 394 v konečném znění. Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 30.

(13) Preambule návrhu směrnice, bod odůvodnění 16.

(14) Úř. věst. C 407/50, 28.12.1998.

(15) Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 57.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/48

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize o posouzení nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech

(KOM(2009) 175 v konečném znění)

(2010/C 255/08)

Zpravodaj: pan HERNÁNDEZ BATALLER

Dne 21. dubna 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

zelené knihy o posouzení nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech

KOM(2009) 175 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 17. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan HERNÁNDEZ BATALLER.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV sdílí pohled Komise spočívající v postupu směrem ke zrušení doložky vykonatelnosti, s cílem usnadnit volný oběh soudních rozhodnutí na vnitřním trhu a výkon těchto rozhodnutí ve prospěch občanů i podniků.

1.2 Rozšíření působnosti nařízení č. 44/2001 na správní rozhodnutí považuje EHSV za vhodné; proto vyzývá Komisi, aby provedla studie, které jsou zapotřebí k odstranění stávajících překážek.

1.3 Stejně tak je toho názoru, že je důležité přijmout opatření, která by usnadnila nadnárodní využívání rozhodčích řízení s tím, že je pro zavedení jednotných nadnárodních pravidel pro spory ohledně platnosti rozhodčích řízení, které se týkají práva státu, v němž řízení probíhá. To vše beze změny používání Newyorské úmluvy, nebo alespoň s jejím využitím jako východiska pro přijetí dalších opatření.

1.4 Společný přístup nadnárodní povahy, který by zaváděl jasná a přesná pravidla pro mezinárodní soudní příslušnost, posílí právní ochranu občanů a zajistí harmonizované uplatňování závazných předpisů Společenství. Z tohoto důvodu by měla být jeho součástí i pravidla týkající se žalovaných usazených ve třetích zemích, mělo by dojít k vytvoření pravidel pro podpůrnou příslušnost, přijmout opatření zabraňující využívání nejvýhodnějšího soudního prostředí a podpořit využívání standardních ustanovení o volbě soudu.

1.5 Také by měla být přijata pravidla zvyšující právní jistotu a snižující vysoké náklady způsobené zdvojováním soudních sporů v oblasti duševního vlastnictví před vnitrostátními soudy.

1.6 U soudních řízení k výkladu práv závazného a ochranného charakteru, kterými mohou být nároky vyplývající z pracovní smlouvy či spotřebitelské vztahy, bude nutné upravit nařízení č. 44/2001, aby bylo možné soudní žaloby spojovat, což umožní podávání kolektivních žalob k soudům.

2. Úvod

2.1 Smlouva o EU uvádí jako jeden ze svých cílů „udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva“ a Smlouva o ES ve svém článku 65 stanoví, že „opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, která jsou nutná k řádnému fungování vnitřního trhu,“ budou zahrnovat „uznání a výkon soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech“.

2.2 Evropská rada na zasedání v říjnu 1999 v Tampere učinila ze zásady vzájemného uznávání (1) soudních rozhodnutí základní kámen soudní spolupráce v občanskoprávních i trestních věcech uvnitř Evropské unie.

2.3 Vstupem Niceské smlouvy v platnost v únoru 2003 se rozhodovací postup podle článku 67 v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech nahrazuje hlasováním kvalifikovanou většinou a postupem spolurozhodování, s výjimkou rodinného práva.

Bruselská úmluva o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech z roku 1968 je velmi pozitivním příspěvkem k acquis communautaire.

2.4.1 Jurisdikce ESD týkající se této úmluvy a vstup Amsterodamské smlouvy v platnost umožnily přijetí nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (2), k jehož návrhu vypracoval svého času EHSV stanovisko (3), v němž podpořil vhodnost takového nástroje Společenství, který by nahradil tuto úmluvu.

2.4.2 Nařízení (ES) č. 44/2001 zavádí jednotná pravidla pro vedení sporů o soudní příslušnosti a usnadnění volného oběhu platných vykonatelných rozhodnutí, soudních písemností a veřejných listin v Evropské unii. Prokázalo, že je nezbytným nástrojem v občanskoprávní a obchodně přeshraniční praxi.

2.4.3 Dánsko se zpočátku soudní spolupráce v občanských věcech neúčastnilo. V současnosti se toto nařízení v Dánsku uplatňuje od 1. července 2007 podle ustanovení dohody mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (4).

2.4.4 Lisabonská smlouva usnadní postup na evropské úrovni v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech tím, že zobecní uplatňování metody Společenství (5), a to přijímáním návrhů Komise kvalifikovanou většinou a posílením vedoucí role Evropského parlamentu, demokratické kontroly ze strany národních parlamentů a kontrolní úlohy Soudního dvora v oblasti legality.

3. Zelená kniha Komise

3.1 Článek 73 nařízení č. 44/2001 stanovuje, že Komise pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost předloží zprávu o jeho používání a k ní přiloží návrhy, jejichž cílem bude úprava tohoto nařízení.

3.2 Zelená kniha obsahuje celou řadu návrhů týkajících se aspektů, jež Komise pokládá za nejdůležitější podle zkušeností s používáním nařízení č. 44/2001 a podle judikatury ESD v souvislosti s tímto nařízením.

3.3 Mezi tématy, o nichž hodlá zelená kniha rozpoutat veřejnou diskuzi, je zrušení doložky vykonatelnosti (6), fungování nařízení v mezinárodním právním řádu, volba soudu, průmyslové vlastnictví, litispendence a související opatření, předběžná opatření, vztah mezi nařízením a rozhodčím řízením, oblast působnosti a příslušnost.

3.4 Zelená kniha se také zabývá uznáváním a výkonem rozhodnutí, především volným oběhem veřejných listin, jak vyžadoval ve svém usnesení ze dne 18. prosince 2008 Evropský parlament; nebo možností využít během výkonu rozhodnutí společného jednotného formuláře.

4. Obecné poznámky

4.1 Nařízení (ES) č. 44/2001 prokázalo, že je nezbytným právním nástrojem v procesněprávní a obchodní praxi. EHSV sdílí shodný pohled na věc s Radou a Komisí spočívající v tom, že opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech jsou nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu.

4.2 Diskuze vyplývající z návrhů Komise je ve světle zkušeností nabytých v posledních letech při uplatňování tohoto nařízení příhodná. Jedná se o zlepšení základních práv všech osob na účinnou právní ochranu, což je základní právo uvedené v Listině základních práv Evropské unie v článku 65 Smlouvy o ES, čímž se zároveň zakládá obecná právní zásada uznaná i judikaturou ESD.

Zrušení doložky o vykonatelnosti ve všech rozhodnutích přijatých soudními orgány členských států v občanských i obchodních věcech je plně v souladu s cílem zaručit jejich účinnost a zachovat právní jistotu v rámci vnitřního trhu a základní právo na spravedlivý proces (7) a právo na účinnou právní ochranu, které uznává Evropská úmluva o ochraně lidských práv v článku 6 odstavci 1 a Listina základních práv Evropské unie v článku 47 odstavci 1 (8).

4.3.1 Z toho vyplývá, že je to v souladu s ustanovením o subsidiaritě, nepřímo obsaženém v prvním pododstavci článku 65, odstavce 1 Smlouvy o ES, který stanoví, že opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem mohou být přijímána, pouze pokud je to nutné k řádnému fungování vnitřního trhu.

4.3.2 Na jednu stranu, pokud jde o požadavky, jež musí rozhodnutí splňovat, aby bylo nadnárodně vykonatelné, lze za dostatečně uspokojivé považovat záruky vyplývající z nařízení (ES) č. 2201/2003 z 27. listopadu 2003 (nařízení Brusel IIa), jehož články 41 a 42 umožňují přímou vykonatelnost u rozhodnutí ve věci práva na styk s dítětem a na navrácení dítěte, pokud v obou případech platí dvě záruky: rozhodnutí musí být vykonatelné ve státě původu a musí být příslušným způsobem osvědčeno v členském státě původu (9).

4.3.3 V tomto smyslu jedinou překážkou, která by mohla nastat, je případ, že by jiný orgán dodatečně vynesl jiné vykonatelné rozhodnutí; ovšem tato okolnost by byla velmi výjimečná v oblasti, jíž se úprava tohoto nařízení (ES) č. 44/2001 navržená Komisí týká.

4.3.4 Na druhou stranu ve vztahu k ochraně práv žalované strany opravňuje výklad podle „zásady vzájemného uznávání“ soud, u nějž došlo k podání žaloby, k uplatnění stejných pravidel, která vyžaduje vnitrostátní řád u případů informování cizích státních příslušníků či osob nemajících bydliště na území některého členského státu o zahájení řízení.

4.3.5 V případě neexistence takových ustanovení či v případě nedostatečnosti stávajících předpisů z hlediska práva na spravedlivý proces (např. jazykové porozumění, nespolehlivost způsobů předávání či přijímání žalob atd.) by bylo vhodné zavést v nadnárodních předpisech pomocná pravidla o zárukách.

4.3.6 Nicméně EHSV by se vyslovil pro harmonizovanější nadnárodní postup přezkumu v občanských a obchodních věcech obecně, pokud má žalovaný následně možnost účinné nápravy (zvláštní přezkum) na svoji ochranu.

Podle judikatury ESD (10) sjednocuje kapitola II platného nařízení č. 44/2001 nejen pravidla příslušnosti u sporů uvnitř Společenství, nýbrž také u sporů obsahujících vnější aspekty, do čehož patří situace, kdy se bydliště žalovaného nenachází na území některého členského státu.

4.4.1 Následně by bylo možné zavést zvláštní pravidla pro příslušnost, jež by poskytla nadnárodní rámec pro tyto případy, na rozdíl od současné situace, jak je uvedeno v článku 4 nařízení (ES) č. 44/2001, které deleguje rozhodnutí vnitrostátním soudům, ačkoliv by tato pravidla i nadále podléhala výjimkám ustanoveným v článcích 22 a 23 tohoto nařízení.

Pokud jde o zavedení pravidel pro určení podpůrné příslušnosti, považují se za adekvátní tři v současnosti uvažovaná pravidla:

—	pravidlo vycházející z provádění činností, pokud se ve sporu o tyto činnosti jedná (již existuje podobné ustanovení v článku 3 nařízení č. 1346/2000 o úpadkovém řízení, které příslušnost přisuzuje tomu státu, v němž jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka);

—	pravidlo vycházející z umístění movitého majetku, který je nárokován k uspokojení dané pohledávky;

—	konečně na základě koncepce „forum necessitatis“ (11), i když toto pravidlo bude muset přísně respektovat podmínky, za nichž mezinárodní právo uznává „zásadu objektivní teritoriality“ (12) a které zdůrazňují povinnost prokázat vhodnost a výhodnost přidělení věci určitému soudu.

4.5.1 Výjimečný charakter použití pravidel „forum necessitatis“ odráží, vedle jiných ustanovení, článek 7 nařízení č. 4/2009 (13), který umožňuje soudu jednoho členského státu řešit spor, pokud k tomu žádný jiný členský stát nemá ve smyslu tohoto nařízení pravomoc a řízení nelze vést ve třetím státě, k němuž se daný spor úzce vztahuje.

4.5.2 Pokud však jde o rozšíření těchto postupů vzhledem k riziku souběžných řízení způsobených zavedením jednotných pravidel pro žaloby vůči žalovaným ze třetích zemí, měla by se jednotná nadnárodní pravidla v každém případě vyhradit pro tyto procesní případy:

—	pokud strany uzavřely dohodu o výlučné soudní příslušnosti, která upřednostňuje soud ve třetí zemi;

—	pokud by z jiných důvodů spor spadal do výlučné příslušnosti soudů ve třetí zemi;

—	pokud by souběžné řízení ve třetí zemi již bylo zahájeno.

Pokud jde o uznávání a výkon rozhodnutí přijatých soudy třetích zemí s výlučnou příslušností nad daným sporem, je nutné zavést jednotný nadnárodní postup, který by zamezoval škodám a prodlením vyplývajícím z roztříštěnosti stávajících režimů. Čili jde o to, zavést společný systém podmínek pro uznávání výroků soudů ze třetích zemí, což EHSV považuje za důležité.

4.6.1 V tomto smyslu byla na základě posudku ESD 1/2003 Evropské unii dána výlučná pravomoc pro uzavírání mezinárodních dohod, které jsou relevantní na dvoustranné i jednostranné úrovni, a proto je zřízení jednotného nadnárodního postupu považováno za vhodné.

4.7 Litispendence

4.7.1 Pravidlo litispendence jak známo stanoví, že v případě dvou řízení v téže věci ke stejným skutkům vedených dvěma různými soudy musí soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, toto řízení přerušit ve prospěch soudu prvého.

4.7.2 Pokud jde o zavedení nadnárodních pravidel zajišťujících účinnost dohod o soudní příslušnosti mezi stranami v případě existence souběžných řízení, zdá se, že kvůli účinnosti, rychlosti a právní jistotě je žádoucí v nařízení upravit pravidlo litispendence pomocí záruk spočívajících v povinnosti komunikace a přímé spolupráce mezi oběma příslušnými soudy.

4.7.3 Pozitivním aspektem by bylo vytvoření mechanismu spolupráce a komunikace mezi zapojenými soudy a povinností soudu, který odmítl svou příslušnost, případ znovu otevřít, pokud soud, který jako první zahájil řízení, příslušnost odmítne, čímž by se zamezilo záporným sporům o příslušnost, jako ten, který je uveden v nařízení 2201/2003 (14).

4.7.4 V tomto smyslu by „litispendence se zárukami“ umožnila stanovení lhůty, v níž by se chronologicky příslušný soud – při uplatnění pravidla „časové priority“ – musel závazně vyslovit ke své příslušnosti, a v případě, že by si ji ponechal, by byl prostřednictvím dalších neodkladných lhůt povinen pravidelně informovat druhý soud o průběhu řízení.

Zavedení „pravidla náležité péče“, které by zavazovalo dva či více soudů nacházejících se v situaci litispendence v téže věci, v níž se prohlásily za výlučně příslušné, k přesně načasované komunikaci o vývoji případu, by jednoznačně posílilo právní jistotu.

4.8.1 V neposlední řadě se EHSV domnívá, že standardní ustanovení o volbě soudu nadnárodního charakteru, jež obsahuje nařízení č 44/2001, by usnadnilo přístup občanů i podniků k účinné právní ochraně, protože by vyvrátilo nejistotu ohledně platnosti dohody o volbě soudu s cílem zamezit prostřednictvím nutných opatření vyhledávání nejvýhodnějšího soudního prostředí.

4.9 Preventivní opatření

4.9.1 Pokud jde o preventivní opatření, je dále vhodná revize určitých aspektů v rámci platných článků 31 a 47 nařízení č. 44/2001. Zvláště pak v případech, kdy se taková opatření vyžadují od soudů jednoho členského státu, zatímco příslušnost k vedení soudního řízení náleží soudu jiného členského státu.

4.9.2 Vzhledem k tomu, že preventivní opatření u soudu se musejí přijímat k ochraně procesněprávní situace žadatele o tato opatření, pokud jsou obecně ve většině členských států splněny dva požadavky – „fumus boni iuris“ a „periculum in mora“ (15) –, a s cílem zamezit zneužití práva, by bylo vhodné k této možnosti zavést jistá omezení.

4.9.3 Zaprvé povinnost soudu, u něhož je věc předložena, komunikovat s příslušným soudem o skutkové podstatě sporu a po vyhodnocení této informace rozhodnout o vhodnosti jejího přijetí s přihlédnutím především ke zdárnému ukončení řízení.

4.9.4 Zadruhé povinnost toho, kdo požaduje preventivní či předběžná opatření, předložit bankovní záruku, jejíž přiměřenou výši stanoví příslušný soud dle rozsahu věci a nezbytného odrazujícího účinku pro prevenci zneužití práva.

4.9.5 V případech, kdy výsledkem má být povinnost konat a v ostatních podobných případech, z nichž nevyplývá úhrada nějaké splatné a vymahatelné peněžní částky, by bylo možné upravit udělení výjimky z poskytnutí této bankovní záruky v závislosti na faktickém posouzení daných okolností soudcem, a to s cílem zamezit překážkám v poskytování preventivní ochrany.

4.10 Zrušení doložky vykonatelnosti

4.10.1 Na základě konkrétních důvodů uvedených v článku 34 nařízení také dále platí možnost neuznání (rozhodnutí), která souvisí s veřejným pořádkem, nemožností zúčastněných stran se hájit a neslučitelností rozhodnutí.

4.10.2 Tyto okolnosti poskytují příslušným soudům volnost rozhodování, již je obtížné kontrolovat, a evidentně přispívají k právní nejistotě a k možným nežádoucím průtahům v řízení.

4.10.3 Na druhou stranu se zdá důvodné, aby za účelem zrušení doložky vykonatelnosti při vydávání předběžných opatření úprava článku 47 tohoto nařízení vycházela z předpisu platného článku 20 nařízení (ES) č. 4/2009 (13), jinými slovy jde o jedno vyhotovení rozhodnutí, výtah z překladu rozhodnutí na příslušném formuláři.

4.10.4 Vzhledem k tomu, že cílem úprav uvedených v tomto nařízení je přispět k obecnému uplatnění zásady vzájemného uznávání v oblasti jeho působnosti, nezdá se koherentní, aby se nadále rozlišovalo mezi „uznáváním“ a „výkonem“.

4.10.5 Bylo by tedy vhodné tuto možnost odstranit či provést pečlivou revizi podmínek pro její použití.

4.10.6 Na druhou stranu, je-li cílem, aby se „uznávání“ týkalo celé oblasti občanských a obchodních věcí, bude nutné upravit znění platného článku 1 kvůli rozšíření jeho oblasti působnosti na správní rozhodnutí, jelikož by to občanům i podnikům umožnilo více využívat fungování vnitřního trhu k vlastnímu prospěchu.

4.10.7 Tato připomínka se zdá stejně relevantní i pro účely návrhu, aby toto nařízení obsahovalo rovněž předpis finanční penalizace dlužníků i předpisy navržené soudy či finančními orgány členských států.

4.10.8 Zavedením jednotného standardního formuláře, který bude k dispozici ve všech úředních jazycích a který bude obsahovat shrnutí rozhodnutí, může dojít ke zlepšení přístupu ke spravedlnosti, a to za účelem usnadnění projednávání a aktivizace výkonu rozhodnutí.

4.10.9 Tím by bylo možné snížit náklady na provádění rozhodnutí, a to zrušením povinnosti určit adresu pro doručování nebo jmenovat zástupce ad litem, vzhledem k existenci nařízení (ES) č. 1393/2007 (16), které tyto požadavky činí zastaralými.

4.11 Evropská úřední listina

4.11.1 Původně odkazoval článek 50 Bruselské úmluvy na „úřední listiny, které jsou vykonatelné“ s tím, že tento koncept byl předmětem výkladu ESD (17) v tom smyslu, že se jednalo o dokumenty, které lze vykonávat na základě práva státu původu a jejichž pravost stanovil veřejný orgán či jakýkoli jiný orgán k tomuto účelu zmocněný tímto členským státem.

4.11.2 V nařízení č. 44/2001 byl tento koncept zahrnut do článku 57. Parlament však vyzval Komisi, aby zahájila práci na evropské veřejné listině.

4.11.3 EHSV souhlasí s tím, aby Komise přikročila k opatřením nutným pro umožnění volného oběhu veřejných listin, která by mohla završit zavedením evropské veřejné listiny.

4.12 Ochrana spotřebitelů

4.12.1 Podle bodu odůvodnění 13 nařízení č. 44/2001 by ve spotřebitelských smlouvách měla být slabší strana chráněna pravidly pro určení příslušnosti, která jsou jejím zájmům příznivější než obecná pravidla. Toto kritérium bylo potvrzeno i judikaturou ESD (18).

4.12.2 Výbor sdílí obavy Komise vyjádřené v bodech odůvodnění tohoto nařízení i v judikatuře ESD vzhledem k tomu, že se vždy vyslovoval pro zachování vysoké úrovně ochrany spotřebitelů, kteří na svoji ochranu potřebují ochranné a závazné předpisy.

4.12.3 Z důvodu souladu s právním řádem Společenství by bylo vhodné sladit znění čl. 15 odst. 1 písm. a) a b) nařízení s definicí spotřebitelského úvěru a smlouvy o vázaném úvěru z čl. 3 písm. c) a n) směrnice 2008/48/ES (19).

4.12.4 V neposlední řadě, pokud jde o kolektivní žaloby, je cílem tohoto druhu ochrany snížit náklady na řízení, které běžně spotřebitele odradí od podání žaloby na provozovatele se sídlem v jiném členském státě; to se především týká nákladů vzniklých, když žalující strana vede spor mimo své obvyklé bydliště a, v případě, že musí spor vést před vlastním soudcem, nákladů vzniklých z povinnosti vykonat „a fortiori“ dané rozhodnutí v jiném členském státě

4.12.5 Vzhledem k tomu, že za současného nařízení (čl. 6 odst. 1) není možné slučovat žaloby, především žaloby více žalujících stran na jednoho žalovaného u soudů jednoho členského státu, je třeba tento předpis nařízení upravit, aby byly umožněny kolektivní odškodnění spotřebitelů a žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES, k nimž se EHSV již kladně vyjádřil.

4.13 Duševní vlastnictví

4.13.1 Ačkoli směrnice 2004/48/ES (20) o dodržování práv duševního vlastnictví usiluje o sblížení některých procedurálních otázek, nezbytností jsou předpisy nadnárodního charakteru, které by zmírnily nedostatek právní jistoty a snížily vysoké náklady způsobené možností dvojího řízení před vnitrostátními soudy.

4.13.2 Proto je EHSV toho názoru, že je nutné přijmout opatření k prevenci padělání značek a nabádá Komisi a členské státy k tomu, aby uzavřely Evropskou patentovou úmluvu při zajištění plného respektu k jazykové pluralitě.

4.14 Rozhodčí řízení

4.14.1 EHSV je toho názoru, že v rámci reformy nařízení 44/2001 by mělo dojít k začlenění přiměřených opatření s cílem zajistit bezproblémový oběh rozhodnutí v Evropě a zabránit souběžným řízením.

4.14.2 Konkrétně pokud by v oblasti působnosti nařízení bylo z vymezení toho, na co se nařízení nevztahuje, (částečně) vymazáno rozhodčí řízení:

—	byla by umožněna preventivní opatření na podporu rozhodčího řízení,

—	umožnilo by se uznávání rozhodnutí o platnosti dohody o rozhodčím řízení,

—	bylo by možné ujasnit uznávání a výkon rozhodnutí obsahujících rozhodčí nález.

4.14.3 EHSV podporuje přijetí opatření, která by usnadnila nadnárodní využívání rozhodčích řízení; z tohoto důvodu se vyslovuje pro jednotná pravidla pro spory ohledně platnosti rozhodčích řízení, které se týkají práva státu, v němž řízení probíhá.

4.14.4 V každém případě je EHSV toho názoru, že se zdá nejvhodnější ponechat používání Newyorské úmluvy o výkonu rozhodčích výroků z roku 1958 beze změny, nebo ji alespoň využít jako východisko pro další opatření.

4.15 Rozšíření oblasti působnosti na správní rozhodnutí

4.15.1 EHSV si uvědomuje, že nařízení č. 44/2001 se týká pouze rozhodnutí občanskoprávní a obchodní povahy. Nicméně je přesvědčen, že pro správné fungování vnitřního trhu by Komise i členské státy měly prostudovat možnosti rozšíření oblasti věcné působnosti tohoto nařízení na konečná správní rozhodnutí, a to pomocí postupů, jež uznají za vhodné – včetně postupu, který stanovuje článek 309 Smlouvy o ES.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Zásada „vzájemného uznávání“ zaručuje volný oběh soudních rozhodnutí, aniž by bylo nutné harmonizovat procesněprávní předpisy členských států.

(2) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(3) Úř. věst. C 117, 16.4.2000, s. 51.

(4) Úř. věst. L 299, 16.11.2005, s. 61.

(5) Metoda Společenství vychází z myšlenky, že nejlépe se obecný zájem občanů hájí tehdy, když instituce Společenství plně vykonávají svoji úlohu v rozhodovacím procesu za současného respektování zásady subsidiarity.

(6) Doložka vykonatelnosti je postup, jehož účelem je stanovit, je-li možné uznat rozsudek vynesený soudem vymykajícím se svrchovanosti státu, v němž má dojít k jeho výkonu, a povolit tento jeho výkon v jiném státě, než ve kterém byl tento rozsudek vynesen.

(7) Právo na spravedlivý proces tvoří součást práva v rámci článku 6 odstavce 1 dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, viz mimo jiné rozsudky Golder (21.2.1975, body 28 a 31) a rozsudek Dewer.

(8) Úř. věst. C 364, 18.12.2000.

(9) V tomto smyslu dále nařízení 4/2009, 1896/2006 a 861/2007.

(10) Rozsudek z 1. března 2005, věc C-281/02 OWUSU, a posudek ze 7. února 2006, body 143–145.

(11) Znamená to, že soud uzná příslušnost, které nabyl zahraniční soud, pokud by dle jeho úsudku tento zahraniční soud příslušnost převzal s cílem zabránit odepření spravedlnosti z důvodu neexistence příslušného soudního orgánu. Jedná se spíše o záležitost přístupu k soudům než o uznávání rozhodnutí.

(12) Například v rozsudcích ESD ze 7. září 1927, věc „Lotus“, a z 5. února 1970, věc „Barcelona traction“.

(13) Úř. věst. L 7, 10.1.2009, s. 1.

(14) Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1.

(15) Preventivní opatření předpokládají v zásadě předběžné, a v některých případech částečné, poskytnutí žalobního nároku ještě před vynesením rozsudku. Podle klasické procesněprávní doktríny (za všechny např. Calamandrei, „Introducción al Estudio sistemático de las Providencias cautelares“ (Úvod do systematického studia preventivních opatření) se k přijetí těchto opatření musí spojit oba požadavky, opodstatněnost právních důvodů (fumus boni iuris) a riziko, že může dojít ke zmaření průchodu práva (periculum in mora). Také ESD se připojil k této doktríně v usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 19. července 1995, Komise Evropských společenství proti Atlantic Container Line AB a dalším (věc C-149/95), v usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 30. června 1999, Pfizer Animal Health SA/NV proti Radě Evropské unie (věc T-13/99) a věc Factortame ze dne 19. června 1990 a v usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 28. června 1990.

(16) Nařízení (ES) č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. Úř. věst. L 324, 10.12.2007.

(17) Rozsudek ESD, ze dne 17. června 1999, věc C-260/97, Unibank.

(18) Rozsudek ESD ze dne 17. září 2009, věc C-347708, Vorarlberger Gebietskrankenkasse.

(19) Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66.

(20) Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 45.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/54

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Posouváme hranice IKT – strategie výzkumu budoucích a vznikajících technologií v Evropě

(KOM(2009) 184 v konečném znění)

(2010/C 255/09)

Zpravodajka: paní DARMANIN

Spoluzpravodaj: pan WOLF

Dne 20. dubna 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Posouváme hranice IKT – strategie výzkumu budoucích a vznikajících technologií v Evropě

KOM(2009) 184 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 17. listopadu 2009. Zpravodajkou byla paní DARMANIN, spoluzpravodajem pan WOLF.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor jednomyslně následující stanovisko.

1. Závěry a doporučení

1.1 Posílení výzkumu, vývoje a inovací je základním prvkem obnovy po současné hospodářské a finanční krizi.

1.2 Mezi hlavními tématy výzkumu a vývoje, jako je klima, energetika a zdravotní péče, hrají klíčovou roli IKT jako technologie zasahující do dalších oblastí a ovlivňující téměř všechny aspekty společnosti, ekonomiky, vědy a technologie.

1.3 Pokud jde o výzkum a vývoj v oblasti IKT, slouží podprogram „Budoucí a vznikající technologie“ (FET) jako průkopník, jenž může v delším horizontu vést ke zcela novým, pravděpodobně revolučním informačním a komunikačním technologiím.

1.4 EHSV proto plně podporuje návrhy uvedené ve sdělení Komise o budoucích a vznikajících technologiích. EHSV také podporuje navržené navýšení rozpočtu na FET v rámci IKT o 20 % ročně.

1.5 Zatímco toto navýšení je však pouze v souladu s předpokládaným růstem programu IKT jako celku a nezměnilo by tedy relativní podíl programu FET, doporučuje EHSV, aby byl současný podíl FET postupně zvýšen na 15 % v sedmém rámcovém programu a aby se v tomto trendu pokračovalo i v osmém rámcovém programu.

1.6 Pokud jde o pravidla účasti na sedmém rámcovém programu, vyzývá EHSV členské státy a jejich financující organizace, aby přispěly požadovaným podílem, a tak zajistily úspěšné provádění programu.

1.7 EHSV dále členské státy vyzývá, aby vytvořily vlastní výkonné národní programy pro výzkum a vývoj v oblasti IKT a FET, a tak se staly silnými partnery pro evropskou a mezinárodní spolupráci. Za tímto účelem by se měla investovat větší část strukturálních fondů. EHSV považuje dosažení pokroku v této oblasti za důležitou součást nové Lisabonské strategie (1), o kterou by se mělo usilovat využitím nástroje otevřené koordinace.

1.8 EHSV také podporuje navržené rozdělení programu FET do dvou rozdílných větví: „rozvíjení nových nápadů v nadějných oblastech“ (FET Pro-active), včetně nedávno navržených vzorových projektů, a „zkoumání neotřelých nápadů“ (FET Open). Otevřenost programu FET novým nápadům je zvlášť důležitá pro povzbuzení vědeckého a intelektuálního potenciálu členských států.

1.9 EHSV v rámci navrženého programu FET podporuje také další prvky, například multidisciplinární přístup, společné plánování členských států a mezinárodní spolupráci. Mělo by se však zajistit, aby slibné iniciativy nebyly pohřbeny složitostí souvisejících postupů a aby byli význační vědci a instituce povzbuzováni k účasti.

1.10 Výbor požaduje, aby byly okamžitě provedeny konkrétní kroky v oblasti patentu Evropského společenství.

1.11 Výbor žádá Komisi a členské státy, aby získávaly nejlepší talenty pro tuto oblast výzkumu a zamezily odlivu nejtalentovanějších mladých vědců. Výbor s uspokojením konstatuje, že některé výzkumné organizace již zavedly úspěšné programy, které se s touto výzvou vyrovnávají.

1.12 Výbor opakuje své doporučení, aby byla v rámci celkového programu IKT zavedena nová kategorie „IKT pro vědu a výzkum“.

2. Sdělení Komise

2.1 Výzkum a vývoj informačních a komunikačních technologií (IKT) představuje v rámci zvláštního programu„Spolupráce“ ústřední pilíř sedmého rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007–2013) (2), dále jen „FP7“. Malá část tohoto programu výzkumu a vývoje souvisejícího s IKT, jež nyní tvoří přibližně 10 % jeho konkrétního rozpočtu, je výzkum budoucích a vznikajících technologií (FET). Zatímco větší část programu IKT zahrnuje hlavně využití stávajících vědeckých poznatků za účelem vývoje inovačních informačních a komunikačních technologií, výzkum FET slouží programu IKT jako průkopník tím, že se zabývá elementárnějšími vědeckými otázkami, jejichž řešení může v delším horizontu vést ke zcela novým, pravděpodobně revolučním informačním a komunikačním technologiím.

2.2 Sdělení Komise stanoví jako cíl posílení výzkumu budoucích a vznikajících technologií (FET) jako součásti programu IKT. Toto sdělení doplní a posílí činnosti popsané v nedávném sdělení Komise (3) o strategii pro výzkum, vývoj a inovace v oblasti IKT v Evropě.

2.3 Se současným rozpočtem ve výši přibližně 100 milionů EUR ročně podporuje program FET vědce a inženýry, kteří se pouštějí do neprobádaných oblastí za hranicemi tradičních IKT. Evropská komise podporuje navýšení rozpočtu FP7 na výzkum FET o 20 % ročně v letech 2011 až 2013. Vyzývá členské státy, aby toto úsilí podpořily podobným navýšením.

2.4 Evropský program výzkumu FET je jedinečný díky způsobu, jakým v sobě slučuje tyto vlastnosti. Jsou to:

—	Základní. Klade základy budoucích IKT zkoumáním nových neobvyklých nápadů a vědeckých modelů, které jsou pro průmyslový výzkum příliš dlouhodobé nebo příliš riskantní.

—	Transformativní. Řídí se myšlenkami, které zpochybňují a mohou zásadně změnit naše chápání vědeckých koncepcí, jež jsou základem stávajících informačních technologií.

—	Vysoce rizikový. Tato rizika však vyrovnává vysokým potenciálem návratnosti a možnostmi převratných objevů.

—	Účelový. Jeho cílem je ovlivnit budoucí výzkumné programy průmyslu v oblasti IKT.

—	Multidisciplinární. Staví na synergiích a vzájemném obohacování různých oborů, jako je biologie, chemie, nanověda, neurověda a kognitivní věda, etologie, společenské vědy a ekonomie.

—	Kooperační. Spojuje nejlepší týmy v Evropě a stále častěji i na celém světě při práci na společných výzkumných úkolech.

2.5 Program FET se provádí pomocí tematického výzkumu v nových oblastech (FET Pro-active) a otevřeného, neomezeného zkoumání neotřelých nápadů (FET Open).

2.6 Komise ve svém sdělení navrhuje strategii založenou na několika prvcích:

—	posílení FET v rámci IKT

—	zahájení vzorových iniciativ FET

—	společné plánování a iniciativy FET v rámci ERA

—	větší zapojení mladých výzkumníků do výzkumu FET

—	posílení rychlejší kapitalizace vědeckých poznatků a urychlení inovací

—	usnadnění spolupráce s předními světovými výzkumníky a získávání světových talentů pro Evropu.

2.7 Komise vyzývá členské státy, aby navrhované cíle a strategii schválily a povzbudily vnitrostátní a regionální orgány, univerzity, veřejné výzkumné organizace a soukromé zúčastněné subjekty k účasti na přípravě budoucích opatření.

3. Obecné připomínky

3.1 IKT jako součást FP7. EHSV ve svém stanovisku k sedmému rámcovému programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2) uvedl: „Dostatečně podporovaný, účinný a špičkový výzkum a vývoj jsou totiž významným základem a předpokladem pro inovaci, konkurenceschopnost a blahobyt, a díky tomu také pro kulturní rozvoj a sociální služby. Investování do výzkumu a vývoje vede – s velkým faktorem zesílení – k vyšší ekonomické síle.“ To je pravda více než kdy předtím, vzhledem k naší současné vážné hospodářské a finanční krizi, jež spolu s panujícími energetickými a klimatickými problémy ukazuje, že je naléhavě zapotřebí dalšího výzkumu a průkopnických inovací.

Dopad IKT. IKT v této souvislosti hrají zásadní roli jako hlavní technologie zasahující do dalších oblastí a podporující téměř všechny aspekty a dění dnešního života. IKT a související technologie v posledních několika desetiletích přinesly revoluční změny a pokrok v pracovních schématech společnosti a ovlivnily životní styly jednotlivců, průmyslovou výrobu, obchod, administrativu a samotnou vědu.

3.2.1 IKT jako nástroj pro výzkum. IKT jsou nástroj umožňující další výzkum a vývoj v jiných oblastech inovací, jako je energetika (4), klima, zdravotní péče a stárnoucí společnost, a také v celé škále sociálních a ekonomických otázek. IKT proto nejsou pouze oblastí inovací samy o sobě, ale jsou i nástrojem pro inovace v dalších oblastech vědy, společnosti a technologií. Očekává se, že další rozvoj IKT urychlí a podpoří tento vývoj.

3.3 Výzkum a vývoj IKT. Výzkum a vývoj IKT využívá hlavně stávajících vědeckých poznatků, aby vytvořil nebo zlepšil nové výpočetní a komunikační přístroje, metody a nástroje. Témata sahají od distribuovaných výpočtů po UMTS. Celá škála mnoha různých projektů je dostupná na http://cordis.europa.eu/fp7/ict/projects/home_en.html.

3.4 Program FET. Výzkum a vývoj IKT přesto vyžaduje i hlubší pochopení přírodních zákonů, zejména pak způsobu, jakým příroda zpracovává informace, abychom tak posunuli naše současná omezení a dostali se do zcela nových oblastí poznatků, které jsou příslibem nového potenciálu pro inovace a informační a komunikační technologie. To je účel programu FET, jenž již přilákal mezinárodní vědeckou elitu.

3.5 Role průkopníka. EHSV se domnívá, že program FET Komise je velmi úspěšný a skutečně funguje jako průkopník. Výbor proto podporuje pokračování a rozšíření tohoto programu dle návrhu Komise. EHSV také podporuje navržené navýšení rozpočtu na FET o 20 % ročně a koncepci pouštění se do neprobádaných oblastí a hledání zásadních nových příležitostí.

3.6 Zvýšení relativního podílu programu FET. EHSV uznává, že dnešní investice do FET je počátečním vkladem pro zítřejší IKT. A proto, zatímco toto navýšení rozpočtu na FET o 20 % ročně je pouze v souladu s předpokládaným růstem programu IKT jako celku a nezměnilo by relativní podíl programu FET, doporučuje EHSV, aby byl současný podíl FET postupně zvýšen na 15 % v FP7 a aby se v tomto trendu pokračovalo i v FP8.

3.7 Dvě větve. EHSV také podporuje rozdělení programu FET do dvou rozdílných větví: proaktivní tematický výzkum „rozvíjení nových nápadů v nadějných oblastech“ (FET Pro-active), včetně navržených vzorových projektů (5) (například decentralizované samoorganizující se systémy), a „zkoumání neotřelých nápadů“ (FET Open), jež uplatňuje přístup „zdola nahoru“ a je otevřené uchazečům navrhujícím zcela nové nápady. Otevřenost programu FET je zvlášť důležitá pro povzbuzení vědeckého a intelektuálního potenciálu členských států.

3.8 Členské státy a pravidla účasti. Zatímco hlavní část vývoje IKT probíhá v průmyslu a malých a středních podnicích (6), program FET, o kterém se zde diskutuje, je určen hlavně univerzitám a veřejným výzkumným institucím v EU. Program FET v souladu s pravidly účasti (7) na sedmém rámcovém programu pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace povzbuzuje spolupráci mezi členskými státy a jimi poskytované financování. EHSV proto žádá financující organizace v členských státech, aby přispěly svým dílem, a tak usnadnily nebo zvýšily účast v tomto důležitém programu.

3.9 Vnitrostátní výzkum a vývoj FET v členských státech. EHSV dále členské státy vyzývá, aby vytvořily vlastní výkonné národní programy pro výzkum a vývoj v oblasti IKT (8) a FET, a tak se staly silnými partnery pro evropskou a mezinárodní spolupráci. Za tímto účelem by se měla investovat větší část strukturálních fondů.

Charakteristické vlastnosti programu a kritéria výběru. Výbor má za to, že hlavní cíl, kterým je zabývat se novými tematickými, metodickými a technologickými nápady a podpořit je, je vynikající a zaslouží si podporu a že ostatní cíle uvedené v odstavcích 2.4 a 2.6 jsou atraktivní a důležité. Výbor s potěšením konstatuje, že vlastnosti a prvky uvedené v odstavcích 2.4 a 2.6 – zejména jsou-li spojeny – napomáhají vědecké nápaditosti a dokonalosti jako prvořadá kritéria výběru. Výbor je přesvědčen, že nápaditost, dokonalost a významnost mají prvořadou důležitost, a domnívá se, že tomu tak bylo v minulosti a mělo by tomu tak být i do budoucna.

3.10.1 Ne univerzálnímu přístupu pro všechny. Program FET by se proto měl při využívání svých nástrojů vyhnout univerzálnímu přístupu pro všechny. Přestože program zahrnuje a spojuje různé prvky (9), z nichž každý je opodstatněný a důležitý, neměly by se projekty k podpoře vybírat podle toho, zda splňují všechny různé vlastnosti. Jinak řečeno, nemělo by být povinné se všemi zabývat.

3.11 Přijetí neúspěchů. Jelikož zkoumání nového terénu obvykle vede k významné celkové návratnosti, je nutné, aby ve vysoce rizikových projektech typických pro program FET byly přijaty i neúspěchy, které nesmí poznamenat zúčastněné výzkumné pracovníky nebo podporu poskytovanou sedmým rámcovým programem. Riziko nebo neúspěch nelze vyloučit dokonce ani ve vzorových projektech. EHSV vyjadřuje své uspokojení nad tím, že tato zásada byla zahrnuta do dokumentu Komise a zdůrazněna v něm.

3.12 Program FET a seznam ESFRI. Plán Evropského strategického fóra pro výzkumné infrastruktury (seznam ESFRI (10)) by měl být povzbuzen a podpořen, aby byl plně využit potenciál stávajících a nových výzkumných infrastruktur a aby bylo zajištěno, že mezi nimi a programem FET budou vytvořeny vazby.

4. Konkrétní připomínky

Tato část se zabývá některými otázkami naznačenými v odstavcích 2.4 a 2.6.

4.1 Multidisciplinární přístupy. EHSV uznává a vyzdvihuje výzvy popsané ve sdělení Komise. Jedna z výzev se týká podpory spolupráce mezi obory, jež je pro úspěch FET rozhodující. EHSV proto oceňuje, že multidisciplinární přístup je standardním požadavkem pro vybrané projekty a nedávno navržená „vzorová témata“ (11).

4.2 Zapojení průmyslu, malých a středních podniků a společnosti. V zájmu zajištění řádného provádění budoucích žádostí průmyslu nebo společnosti o elementárněji zaměřený program FET by se měli zástupci průmyslu, malých a středních podniků a společnosti podílet na příslušných poradních výborech. EHSV konstatuje, že se tak již děje (12), a doporučuje zachovat tuto praxi i do budoucna. EHSV také požaduje aktivnější účast výzkumných pracovníků v sociální oblasti.

4.3 Získávání nejlepších talentů a zamezení odlivu mozků. Získávání nejlepších talentů pro oblast výzkumu a hlavně zamezení odlivu nejtalentovanějších mladých vědců je vážnou výzvou, na kterou EHSV upozornil při několika příležitostech (13). EHSV s uspokojením konstatuje, že některé výzkumné organizace (14) již zavedly úspěšné programy, které se s touto výzvou vyrovnávají. EHSV doporučuje, aby ve stejném duchu jednalo více organizací ve všech členských státech a aby Komise tuto politiku podpořila. EHSV dále doporučuje posílit programy pro studenty, aby přilákaly absolventy do konkrétních oblastí výzkumu, přičemž zájem o inovace, vědu a výzkum musí být všeobecně probouzen již u žáků středních škol. Tyto programy bude třeba realizovat tak, aby bylo možné už před ukončením studia rozpoznat studenty dosahující vynikajících výsledků.

4.4 Společné plánování (8). EHSV připomíná, že zdaleka největší část veřejně financovaného výzkumu a vývoje se provádí v rámci členských států nebo je jimi financována, a znovu vyzývá ke koordinovanému postupu mezi členskými státy, aby byl plně využit jejich potenciál ve výzkumu a vývoji spolu s podporou z rámcového programu Společenství pro výzkum a vývoj.

4.5 Výzkumná spolupráce v oblasti FET. EHSV znovu vyzdvihuje své nedávné stanovisko (8) k tomuto tématu a vítá doporučení Komise překonat roztříštěnost současného evropského výzkumného úsilí a dále posílit evropskou výzkumnou spolupráci ve vybraných oblastech FET. Vzhledem k tomu, že požadavky stanovené v pravidlech účasti ještě nejsou dostatečné, doporučuje EHSV, aby Komise co nejdříve vyzvala členské státy k zahájení společných iniciativ v rámci iniciativy společného plánování ve výzkumu v oblastech, jako jsou kvantové a neuro-informační technologie, pro které už jsou evropské výzkumné plány k dispozici, a k pozdějšímu rozšíření těchto iniciativ na další oblasti FET společného zájmu. EHSV považuje dosažení pokroku v této oblasti za důležitou součást nové Lisabonské strategie (1), o kterou by se mělo usilovat využitím nástroje otevřené koordinace.

4.6 Mezinárodní spolupráce. Výbor souhlasí s Komisí, že výzkum FET má díky tomu, že vytváří základy pro budoucí IKT a zabývá se celosvětovými vědeckými úkoly, také mimořádně výhodné postavení pro (celosvětovou) mezinárodní spolupráci. EHSV odkazuje na své nedávné stanovisko k tomuto tématu (15). EHSV souhlasí s Komisí, že hlavní konkurenti Evropy uznali důležitost základního výzkumu pro získání a udržení vedoucího postavení v IKT.

4.7 Komplexnost postupů. Pokud jde o otázky, kterým se věnovaly odstavce 4.4 a 4.5, EHSV také uznává, že související postupy mohou značně zvýšit komplexnost technického a vědeckého úsilí. Mělo by se usilovat o zajištění toho, že slibné iniciativy nebudou pohřbeny problematikou související s těmito postupy a aby byli význační vědci a instituce povzbuzováni k účasti.

4.8 Potřeba patentu Evropského společenství. Výbor zdůrazňuje, že patent Evropského společenství by pomohl rychleji a lépe ochránit práva duševního vlastnictví vznikající evropskými investicemi do výzkumu a vývoje. Výbor velice lituje, že za uplynulých deset let nedošlo k žádnému viditelnému pokroku.

4.9 IKT pro vědu a výzkum. EHSV opakuje své předchozí doporučení (15), aby byla v rámci celkového programu IKT zavedena nová kategorie „IKT pro vědu a výzkum“ se silným zaměřením na software. Výbor se domnívá, že by to bylo prospěšné pro rozšířený program FET.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 1.

(2) Úř. věst. C 65, 17.3.2006, s. 9.

(3) KOM(2009) 116 v konečném znění.

(4) Viz také C(2009) 7604 final ze dne 9.10.2009.

(5) Viz zprávu Poradní skupiny pro technologie informační společnosti (ISTAG), 31. července 2009, konečné znění.

(6) EHSV v této souvislosti také upozorňuje na prospěšnou úlohu programu EUREKA, který partnerům projektů nabízí rychlý přístup k množství poznatků, dovedností a odborných znalostí v celé Evropě a usnadňuje přístup k vnitrostátním programům veřejného a soukromého financování (http://www.eureka.be/about.do).

(7) Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 35.

(8) Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 56, Cesta ke společnému plánování ve výzkumu: Spolupráce při účinnějším řešení společných úkolů.

(9) KOM(2009) 184, odst. 2.

(10) Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 40.

(11) Viz např. Commission Report on the FET Consultations 2007-2008, Future and Emerging Technologies (zpráva Komise o konzultacích v oblasti FET 2007–2008, budoucí a vznikající technologie), ISBN 978-92-79-09565-8, září 2008.

(12) Členové Poradní skupiny pro technologie informační společnosti (ISTAG), viz http://cordis.europa.eu/fp7/ict/istag/home_en.html.

(13) Úř. věst. C 110, 30.4.2004, s. 3.

(14) Například Helmholtz Association of German Resarch Centres a Max-Planck-Society.

(15) Úř. věst. C 306, 16.12.2009, s. 13.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/61

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Podpora řádné správy v daňové oblasti

(KOM(2009) 201 v konečném znění)

(2010/C 255/11)

Zpravodaj: pan BURANI

Dne 28. dubna 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Podpora řádné správy v daňové oblasti

KOM(2009) 201 v konečném znění.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 17. prosince 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor jednomyslně následující stanovisko.

1. Závěry a doporučení

1.1 Sdělení je příspěvkem Komise k boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a proti daňovým rájům, který vyhlásila skupina G-20 a potvrdila Rada ECOFIN a Evropská rada. O cíl řádné správy v daňové oblasti se usiluje již delší dobu. V tomto ohledu byly vydány předpisy o spolupráci mezi členskými státy EU a s třetími zeměmi, o vzájemné pomoci, o zdanění příjmů z úspor a o vymáhání daňových pohledávek a byl přijat kodex chování pro vyvarování se škodlivé daňové konkurence. To vše ukazuje, že Evropa považuje řádnou správu v daňové oblasti za mimořádně důležitou a konkrétně to ukazuje.

1.2 Zkoumané sdělení popisuje hlavní činnosti, které si Komise předsevzala podniknout, zejména v části pojednávající o monitorování iniciativ OECD. Celý dokument je jakýmsi strukturovaným plánem předpisů, jednání a inovací v kritériích, kterými se řídí některé politiky. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vyjadřuje svůj plný souhlas se všemi navrženými opatřeními a úvahami Komise. V souvislosti s jedním konkrétním bodem, totiž soudržností mezi finanční podporou poskytovanou v různé formě mnoha zemím a jejich mírou spolupráce v daňové oblasti, EHSV doufá, že EU zaujme rozhodný a odpovědný postoj. Jasněji řečeno: mělo by se skoncovat s politikou bezpodmínečných podpor bez jakýchkoli náhrad.

1.3 Nemělo by velký smysl vyjmenovávat jednotlivé body dohody, tím by se jen zbytečně natahoval text stanoviska, který by nepřinášel žádnou přidanou hodnotu. EHSV by nicméně chtěl zmínit některé zásadní problémy, které si dle jeho názoru zasluhují pozornou úvahu.

Komise v úvodu dokumentu označuje správu v daňové oblasti za prostředek „koordinované reakce“ na problém praní špinavých peněz, korupce a financování terorismu. Opět se tedy stvrzuje zásada globálního boje proti těmto jevům. Ve skutečnosti nicméně toto tvrzení zavdává podnět k určitým pochybnostem: samotná správa v daňové oblasti nemůže splnit potřebu boje proti dalším jevům, které s daněmi mohou nebo nemusí souviset, ale mají jiný původ: praní špinavých peněz jakožto plod organizovaného zločinu, terorismu a korupce.

1.4.1 Třetí směrnice o „praní peněz“ (1) považuje daňový podvod za „závažný trestný čin“, který by jako takový měl podléhat ustanovení směrnice, avšak v praxi tomu tak není. Daňové úniky (nebo podvody) jsou upraveny v řadě zvláštních směrnic, které tuto problematiku vyjímají z odpovědnosti a pravomoci orgánů pověřených bojem proti praní špinavých peněz a řadí ji do výlučné oblasti působnosti daňových orgánů. Vyvstává tedy problém překrývání předpisů, nebo spíše nutnost jasného vymezení odpovědností a pravomocí. Směrnice o praní špinavých peněz by se měla vrátit zpět ke svému původnímu účelu a vyloučit daňové a finanční trestné činy, pokud nemají skrytý trestný nebo teroristický původ, a naopak daňové směrnice by měly z oblasti působnosti daňových orgánů vyjmout trestné činy jasného trestného nebo teroristického původu. Přesto bude existovat „šedá zóna“ na rozhraní obou jevů, ale alespoň budou stanoveny jasné orientační zásady.

1.4.2 V současné době se zdá, že se směrnice o praní špinavých peněz a daňové směrnice ubírají zcela odlišnými směry. Odpovědnost za to nicméně nelze přičítat Komisi, ale spíše rozdělení odpovědností a pravomocí: v celosvětovém měřítku spadá praní špinavých peněz a boj proti organizovanému zločinu do působnosti FATF (2), v evropském měřítku do působnosti Rady ve složení pro vnitřní záležitosti a spravedlnost. Vyhýbání se daňové povinnosti je záležitostí G-20, v Evropě pak Rady ECOFIN. V žádném dokumentu není ani v nejmenším naznačena nutnost spolupráce, výměny informací a rozvržení úkolů mezi různé orgány. EHSV doporučuje zjednat nápravu tohoto stavu, který činí nejvyšší cíl „globálního boje“ poněkud abstraktním a nedosažitelným.

1.5 Právě v oblasti globálního boje vyvstává problém daňových rájů, který je středem pozornosti pouze tehdy, hovoří-li se o daňových únicích. Problém peněz k financování organizovaného zločinu nebo terorismu však zůstává v pozadí. Tento jev se netýká jen těch nejznámějších center, s nimiž v současné době jednají daňové orgány, ale také a zejména určitých nově vznikajících finančních středisek nacházejících se v oblastech, v nichž mohou geopolitické aspekty ovlivnit ochotu jednat.

1.6 Složitým problémem, o němž se nemluví, jsou tzv. výhodné vlajky (3), které jsou zdrojem značného objemu zcela legálních kapitálových toků, přestože jsou osvobozeny od daní. Jejich přechodným místem určení jsou obvykle daňové ráje, jež opět opouštějí za účelem dalších investic. Ačkoli jsou výhodné vlajky z nejrůznějších důvodů problematické, využívají se s tichým souhlasem všech zemí, a proto bude v boji proti daňovým rájům nutné se vyvarovat nežádoucích dopadů na legální činnosti a přesměrování kapitálu do center méně ochotných ke spolupráci.

1.7 Závěr: EHSV konstatuje, že v oblasti boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem i ve finančních ohledech boje proti organizovanému zločinu a terorismu Evropa učinila a stále činí hodně. Doporučuje však, aby zákonodárci věnovali pozornost několika závažným nedostatkům: chybí vyvážená koordinace mezi bojem proti vyhýbání se daňovým povinnostem a bojem proti zločinu a jasné vymezení povinností a pravomocí orgánů pověřených bojem proti různým jevům. Ty se často vyznačují znaky typickými jak pro vyhýbání se daňovým povinnostem, tak i pro zločin nebo terorismus, a tudíž je obtížné je určit, což je další důvod pro to, aby mezi různými orgány fungovala strukturovaná spolupráce. O takové spolupráci není v programech Rady či Komise ani zmínka.

2. Obsah sdělení

2.1 Dokument Komise obsahuje řadu úvah k tématu správy v daňové oblasti. Tyto úvahy jsou ohlasem na výsledky řady setkání: zemí G-20 z listopadu 2008, Rady ECOFIN z prosince 2008, ministrů financí a guvernérů centrálních bank zemí G-20 ze 14. března 2009, Evropské rady z 19. a 20. března 2009 a v neposlední řadě summitu G-20 z 2. dubna 2009. Závěry z těchto jednání ukazují společnou vůli k přijetí opatření proti nespolupracujícím jurisdikcím, včetně daňových rájů, a zavedení sankcí na ochranu veřejných financí a finančních systémů. Summit G-20 konkrétně prohlásil, že „skončila éra bankovních tajemství“.

2.2 Sdělení má za cíl identifikovat různé činnosti, kterými by EU mohla přispět k řádné správě v oblasti přímých daní. Ve třech různých kapitolách dokumentu se zkoumají možnosti jejího zlepšení, konkrétně nástroje na její podporu, a úloha členských států při podpoře iniciativ OECD a OSN prostřednictvím koordinovaných akcí v rámci EU a na mezinárodní úrovni.

2.3 Řádná správa v daňové oblasti je cílem, který Komise sleduje již delší dobu prostřednictvím spolupráce v rámci EU a v širším měřítku i na základě spolupráce s OECD v boji proti praní špinavých peněz v daňových rájích.

Legislativní a regulační rámec EU pro oblast spolupráce v daňové oblasti lze v zásadě považovat za uspokojivý: byly vydány směrnice o vzájemné pomoci, o zdanění příjmů z úspor a o vymáhání daňových pohledávek nebo jsou ve fázi přípravy. Zbývá vyčkat, jak a s jakým úsilím členské státy tyto předpisy Společenství převedou do praxe.

2.4.1 V oblasti škodlivé daňové soutěže byl vydán „Kodex chování při zdaňování podniků“ (4), který již přinesl slibné výsledky, přestože je v něm prostor pro další zlepšení. Kodex přijaly členské státy i jejich závislá území a jeho rozšíření na třetí země je součástí pracovního programu na roky 2009–2010. Všudypřítomným tématem celého rámce je transparentnost a jasný je i postoj Komise k použití pravidel státní podpory u opatření týkajících se přímého zdanění.

Komise hodlá navrhnout koordinovanou činnost členských států s cílem zaručit odpovídající monitorování iniciativ OECD na mezinárodním poli, přičemž v současné době vyčkává na „významné závazky, které byly přijaty, a […] jejich zavedení“. Tyto závazky jsou dva: OECD jednak zamýšlí odstranit preferenční daňové režimy svých 30 členských zemí a jednak začala vyvíjet tlak na nečlenské země, aby přijaly politický závazek ke spolupráci s členskými zeměmi OECD, v čemž hodlá i nadále pokračovat.

2.5.1 OECD kontaktovala mnoho zemí, prakticky téměř všechny státy světa, a dosáhla již prvních úspěchů: 35 nečlenských zemí – včetně četných daňových rájů – přijalo politický závazek ke spolupráci ve věcech transparentnosti a výměny informací v daňové oblasti. Řada dalších zemí (5) se nedávno zavázala k dodržování standardů OECD v oblasti výměny informací na vyžádání, a to nezávisle na národních zájmech a bankovním tajemství.

Mezinárodní politická činnost Komise je zaměřena na sjednání postupů řádné správy v daňové oblasti s různými zeměmi (6). Z formálního hlediska ECOFIN v květnu 2008 požádal, aby do smluv, které Společenství uzavírá s třetími zeměmi, bylo doplněno ustanovení o řádné správě v daňové oblasti. V prosinci stejného roku nabylo vložení tohoto ustanovení ještě závaznější charakter, když byl vznesen požadavek, aby se proti daňovým rájům a proti nespolupracujícím jurisdikcím postupovalo s větší rozhodností.

2.6.1 V souvislosti se zdaněním příjmů z úspor Komise dosáhla toho, že některé třetí země (7) a závislá či přidružená území členských států (z nichž některá byla dříve označena za daňové ráje) uplatňují opatření, která jsou stejná nebo obdobná jako opatření ve směrnicích Společenství. S dalšími zeměmi (8) probíhají informativní setkání, ale k zahájení formálních jednání zatím nedošlo.

2.6.2 Řada jednání probíhá se zeměmi Evropského hospodářského prostoru (EHP) (9) a se Švýcarskem. Země EHP uplatňují zásady vnitřního trhu přímo, zatímco pro státní podporu platí „obdobná pravidla“. Vztahy se Švýcarskem jsou upraveny dohodou o volném obchodu z roku 1972, nicméně některé aspekty byly nedávno zpochybněny. S Lichtenštejnskem probíhají jednání o nové smlouvě k zamezení podvodů. Celá oblast je ve fázi vývoje.

2.6.3 Zásada transparentnosti, spolupráce a výměny informací byla zapracována do akčních plánů a do dohod uzavřených s mnoha zeměmi o Evropské politice sousedství a politice rozšíření. Komise se snaží o rozšíření těchto zásad na určité třetí země: první kontakty se zdají být slibné, alespoň pokud jde o některé země, avšak bude třeba rozhodnout, jaký postoj zaujmout vůči zemím, které tuto koncepci zatím odmítají.

2.6.4 Mimořádná pozornost se věnuje jednání s rozvojovými zeměmi: vedle několika případů vstřícného postoje existuje i neústupnost, kterou je třeba překonat, například tím, že financování z Evropského nástroje sousedství a partnerství (ENPI) a z 10. Evropského rozvojového fondu (ERF) bude podmíněno přijetím pravidel správy v daňové oblasti.

2.7 Samostatná kapitola sdělení je věnována výčtu probíhajících iniciativ, jednak v rámci EU (ve formě směrnic uvedených v odstavci 2.4), a jednak navenek, aby byly iniciativy uvedené v odstavci 2.5 uvedeny do praxe. Mělo by se zdůraznit, že Komise právem požaduje, aby jí Rada umožnila dostatečnou pružnost při jednáních, což je nezbytným předpokladem pro uzpůsobení obecné politiky konkrétním potřebám jednotlivých zemí. Mimořádná pozornost je věnována motivaci v oblasti rozvojové spolupráce, která by měla být uplatněna vůči nespolupracujícím zemím jakožto podnět k větší vstřícnosti (viz výše, odstavec 2.6.4).

2.8 V závěru sdělení Komise upozorňuje Radu na důležitost navržených opatření a na nutnost zaručit rychlé provedení již přijatých směrnic do národního práva, zrychlit proces přijímání směrnic, které se v současnosti zkoumají, zavést konzistentnější a koordinovanější politiky na úrovni EU a v neposlední řadě zajistit větší soulad mezi postoji jednotlivých členských států a dohodnutými zásadami řádné správy.

3. Poznámky a připomínky

3.1 EHSV velmi vítá sdělení Komise, neboť již byl nejvyšší čas, aby byl v rámci řádné správy v daňové oblasti navržen směr činnosti a chování v komplexní oblasti boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem. Výbor nemůže než vyjádřit svoji podporu a plný souhlas se všemi zmíněnými aspekty a se všemi opatřeními, která Komise navrhla. Domnívá se však, že by se mělo upozornit na některé zásadní a některé konkrétní problémy, které si dle jeho názoru zasluhují pozornou úvahu.

Komise zdůrazňuje problém souvislosti mezi finanční podporou ze strany EU pro určité země a úrovní jejich spolupráce v oblasti zásad správy v daňové oblasti (viz výše, odstavec 2.7). Zmiňuje se možnost „přijmout […] vhodná opatření“ u příležitosti příštího střednědobého hodnocení Evropského rozvojového fondu (ERF) a zařadit zvláštní ustanovení do Dohody z Cotonou (10). Tato opatření by mohla omezit finanční prostředky pro nespolupracující země a naopak poskytnout motivaci ve formě technické pomoci a dodatečných prostředků zemím, které projevují vůli splnit své závazky.

3.2.1 Proto se navrhuje zahrnout do politiky Společenství týkající se podpory určené jiným zemím zásadu, že podpora musí být podmíněná konkrétním projevem vůle ke spolupráci, a to i – avšak nejenom – v oblasti daní. EHSV se domnívá, že dokumenty, na jejichž základě se určují způsoby poskytování pomoci, by měly obsahovat výslovnou doložku v tomto smyslu. Je třeba provést jasnou a výslovnou změnu v politice poskytování finančních prostředků, která se musí stát prostředkem k podporování přesného a kontrolovatelného procesu morálního, sociálního a hospodářského rozvoje. Zkorumpované vlády nevěnují pozornost nabídkám spolupráce. Jediným způsobem, jak je přesvědčit, je ohrozit jejich zájmy. Nezbývá než vyčkat, do jaké míry bude možné převést politiku navrhovanou Komisí do praxe: politické a sociální překážky by totiž ve vztahu k jejímu provádění mohly hrát rozhodující roli.

Některé další poznámky plynou z úvodu dokumentu Komise, v němž je řádná správa v daňové oblasti označována za prostředek „koordinované reakce“ na problém praní špinavých peněz, korupce a financování terorismu. Stvrzuje se tedy několikrát zmiňované pojetí, s nímž EHSV souhlasí a které spočívá v tom, že pouze globální boj umožní uskutečnit strategii na obranu společnosti proti jakémukoli druhu finanční trestné činnosti, ať již zločinné, teroristické či daňové povahy.

3.3.1 Všechna opatření, která Komise ve svém sdělení zmiňuje, jsou pro správu v daňové oblasti vhodná, přesto však EHSV zdůrazňuje, že chybí jasný odkaz na globální strategii. Probíhající nebo plánované iniciativy v oblasti daní by měly být analogické a soudržné s akcemi v oblasti praní špinavých peněz a boje proti korupci, organizovanému zločinu a terorismu. Prvním krokem by bylo odstranit některé šedé oblasti a stávající rozpory mezi daňovými směrnicemi a směrnicemi o praní špinavých peněz.

Směrnice o boji proti daňovým podvodům neodkazují na ustanovení třetí směrnice o „praní peněz“ (11), a to ani přesto, že tato třetí směrnice mezi „závažné trestné činy“ počítá i daňové podvody (nebo alespoň některé jejich aspekty) (12). Lze si tedy klást otázku, zda je třetí směrnice o praní peněz použitelná na daňovou oblast, zejména co se týče oznamovací povinnosti, funkcí finančních zpravodajských jednotek (13) či zapojení třetích stran, mj. svobodných povolání (14). Odpověď na tuto otázku je však záporná: podle „daňových“ směrnic spadá boj proti daňovým podvodům do výlučné pravomoci daňových orgánů, ani náznakem se nehovoří o pravomocích finančních zpravodajských jednotek nebo o kontaktu s nimi, natož aby se uznávala ustanovení třetí směrnice o praní peněz.

3.4.1 Ve směrnicích Společenství je tedy rozpor mezi legislativními a operačními oblastmi. V praxi se hranice mezi daňovými podvody a praním špinavých peněz mohou nehledě na svou teoretickou vymezitelnost jevit jako nejasné nebo žádné: například vyhýbání se placení DPH lze považovat za pašování (praní) nebo za daňový podvod a může vyjevit napojení zdánlivě „normálních“ společností na obchod s drogami, se zbraněmi atd. Korupce vždy zahrnuje vyhýbání se daňové povinnosti, avšak často skrývá podstatně závažnější trestné činy jiné povahy, a převody daňově „pochybných“ peněz mohou krýt teroristickou činnost. Pochybností o výkladu a potenciálních konfliktů v pravomocích je mnoho.

3.5 Celé téma proto vyžaduje přehodnocení a zásadní přezkum: směrnice o praní peněz se musí vrátit zpět ke svému původnímu účelu, tj. boji proti organizovanému zločinu a terorismu, a musí z ní být výslovně vyjmuty daňové a finanční trestné činy, pokud nemají skrytý trestný nebo teroristický původ. Na druhé straně by daňové směrnice měly z oblasti působnosti daňových orgánů vyjmout veškeré trestné činy jasného trestného nebo teroristického původu. Ačkoli zde nehodláme vytvářet žebříček hodnot, boj proti zločinu a terorismu má ještě větší politický a sociální význam než boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem. Obě oblasti však spolu úzce souvisí, a to nejen kvůli již zmíněné nejisté hranici mezi nimi, ale i z hlediska praktického uplatňování koncepce„globálního boje“, která předpokládá závaznou spolupráci a výměnu informací mezi různými orgány. Nutnost spolupráce mezi různými orgány se mimochodem skutečně objevuje ve sdělení z roku 2004 (15), ale v žádných směrnicích.

3.6 Rozdělení pravomocí nebo jejich překrývání odráží rozvržení moci na úrovni Rady: problémy spojené s vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými ráji řeší Rada ECOFIN, problémy boje proti zločinu a terorismu Rada ve složení pro vnitřní záležitosti a spravedlnost. Stejné je rozdělení i v celosvětovém měřítku: G-20 a FATF (16) jsou očividně z naprosto odlišných světů. V OECD určité spojení existuje, ale pouze na ústřední úrovni: její partneři na národní úrovni se liší podle ministerských pravomocí.

Oficiální prohlášení dělají dojem, že existuje politická vůle k pokračování v účinném globálním boji, avšak praktická řešení jsou v nedohlednu, ledaže by si nejvyšší politická a finanční úroveň začala tento problém jasně uvědomovat. Předběžné prozkoumání některých zásadních aspektů je nicméně naléhavé a nelze ho odkládat. Mezi tyto aspekty jednoznačně patří hodnocení jevu daňových rájů (17) jako celku. Díky iniciativě OECD a Komise v poslední době mnoho „rájů“ souhlasilo, že se bude podílet na boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem (18) a zruší nebo zmírní závaznost bankovního tajemství, takže žádná země již není na „černé listině“ (19). Nejbližší budoucnost ukáže, zda a do jaké míry budou tyto sliby dodrženy.

3.7.1 Žádný seznam však není vyčerpávající, nebo alespoň ponechává prostor pro nejistotu. Zdá se, že nově vznikající finanční střediska se potýkají s určitým nedostatkem transparentnosti, některá z nich vykazují – nebo v budoucnosti mohou vykazovat – znaky daňového nebo jiného „útočiště“ (ne-li dokonce „ráje“): některé země v jihovýchodní Asii, Perském zálivu, ale do určité míry i Indie, Singapur, Čína (Hongkong je jen vyčnívající špičkou čínského finančnictví). Přestože je financování terorismu zahrnuto do „standardních“ doložek, při jednáních se k němu často nepřihlíží, neboť k němu dochází prostřednictvím kanálů, které zcela určitě nejsou ochotny se ukazovat, natož pak vyjednávat. Tyto a další problémy jsou tak ožehavé, že lze chápat zdrženlivost, která je s nimi spojena, což však není důvod je ignorovat.

3.7.2 Existují i další aspekty, které dosud nebyly zmíněny: obchod se zbraněmi, které jsou často prodávány legálně a s příslušným povolením úřadů, následně se však tajnými cestičkami v mnoha zemích dostávají do válečných konfliktů a teroristických akcí. Obchod se zbraněmi je často financován výnosy z prodeje drog. To vše způsobuje nesmírné toky peněz, které jakoby mizely v bezedné „černé díře“. Tento jev je dobře známý, ale nepochybně ho nelze řešit směrnicemi, dohodami či vyšetřováním: má zcela jinou povahu a vyžaduje celosvětovou politiku.

3.7.3 Fenomén daňových rájů jako celek je tedy problém, kterým je třeba se zabývat, nicméně je třeba mít na paměti jeho geopolitické aspekty, které ovlivňují každé řešení. Z hlediska praktických možností musí mít boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a proti praní špinavých peněz (ale zejména proti financování terorismu) pokud možno globální rozměr, přičemž je třeba připomenout, že globální vítězství je zatím ještě vzdáleným cílem. V prvé řadě je důležité se mít neustále na pozoru a předcházet přesměrování činnosti ze známých center do center méně známých, která mohou být nepřátelská nebo méně ochotná vyjednávat. Stávající krize urychluje postupnou změnu mocenských vztahů mezi světovými finančními centry: Asie a islámský svět představují nově vznikající mocnosti, jejichž logika a chování se nemusí nutně slučovat s tradičním postojem západní civilizace.

Dalším problémem, který určitým způsobem souvisí s daňovými ráji, jsou tzv. výhodné vlajky (FOC – flags of convenience), pod nimiž pluje 63 % obchodních lodí na světě a úctyhodné množství velkých soukromých plavidel. Většina z nich má sídlo v daňových rájích, kam odvádějí významné toky prostředků získaných zcela legálním způsobem, přestože z nich daně nejsou odváděny vůbec nebo jen zřídka. Mezi země, které takové rejstříky nabízejí, jsou i některé členské státy EU. Lodě plující pod tzv. výhodnou vlajkou jsou v konkurenční výhodě oproti lodím, které plují pod vlajkou svého vlastního státu, a prostředky získané z pronájmu lodí představují vyhýbání se daňové povinnosti, nicméně žádný „oficiální“ daňový únik. Navíc se na ně nevztahují povinnosti vyplývající z kolektivních smluv pro námořníky.

3.8.1 V souvislosti s výhodnými vlajkami se neplánuje žádné daňové opatření, nejen z důvodu chybějícího právního základu pro podniknutí jakýchkoli kroků, ale i proto, že opatření spočívající na čistě daňovém základě by mimo jiné mohla poškodit hospodářskou činnost, která má zásadní význam pro celý svět, a způsobit vyschnutí důležitých toků investic do světového hospodářství. Nehledě na vážné morální aspekty narušují výhodné vlajky hospodářskou soutěž a vyhýbají se dodržování odborářských předpisů: to vše se děje s tichým souhlasem nebo tichým vědomím vlád na celém světě. Jedinými předpisy na úrovni Společenství, které se na ně vztahují, jsou předpisy o bezpečnosti plavby a dopravy.

3.8.2 Tyto aspekty jsou zmiňovány za účelem zdůraznění skutečnosti, že ne všechny finance, které tečou do daňových rájů a zase z nich odtékají, aby byly investovány ve světových finančních centrech (20), patří do kategorie daňových úniků, praní peněz a financování terorismu. Z tohoto pohledu lze souhlasit s akcemi, které v oblasti daní plánuje G-20 a v nichž pokračuje Komise. Musejí zahrnovat i aspekty praní špinavých peněz a financování terorismu, nicméně musí zajistit, aby neměly nežádoucí dopady na legální, nebo alespoň ne ilegální činnosti a finanční toky.

3.8.3 Docílit transparentnosti a spolupráce finančních rájů by byl převratný úspěch; šedé oblasti, které přetrvávají a pravděpodobně i nadále budou, ukazují, že nehledě na velkolepé zásady je třeba usilovat i o realistické cíle, ač nejsou optimální. Na závěr budiž řečeno, že iniciativy ve finanční a daňové oblasti musí být řízeny a kontrolovány politickými orgány v rámci jejich strategií v oblasti mezinárodních vztahů. V tomto ohledu Evropská unie potřebuje společnou politiku, což je cíl, který by vlády měly považovat za prioritní, který se však za současného stavu věcí zatím jeví velmi vzdálený.

V Bruselu dne 17. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Směrnice 2005/60/ES o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, Úř. věst. L 309, 25.11.2005.

(2) Finanční akční výbor zřízený OECD.

(3) Loď pluje pod tzv. „výhodnou vlajkou“ (angl. FOC – flag of convenience), když je zaregistrována v zemi, v níž platí minimum pravidel, s úmyslem snížit operační náklady nebo se vyhnout dodržování obtížných předpisů. Mezinárodní federace pracovníků v dopravě vypracovala seznam 32 „rejstříků“, které považuje za tzv. výhodné vlajky.

(4) Sjednaný v radě ECOFIN dne 1. prosince 1997.

(5) Mj. Švýcarsko, Rakousko, Belgie, Lucembursko, Hongkong, Macao, Singapur, Chile, Andorra, Lichtenštejnsko a Monako.

(6) Země Karibiku, ostrovy v Tichomoří.

(7) Švýcarsko, Lichtenštejnsko, San Marino, Monako a Andorra.

(8) Hongkong, Macao a Singapur.

(9) Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

(10) Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na druhé straně podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000.

(11) Směrnice 2005/60/ES o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15, krátce „třetí směrnice o praní peněz“.

(12) Viz čl. 3 odst. 5 písm. d) třetí směrnice o praní peněz: „‚závažnými trestnými činy‘ […] podvody, […] ve smyslu čl. 1 odst. 1 a článku 2 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství“: vyhýbání se daňové povinnost, alespoň pokud jde o DPH, je tudíž ve třetí směrnici o praní peněz jasně zařazeno mezi trestné činy.

(13) K finančním zpravodajským jednotkám viz článek 21 třetí směrnice o praní peněz.

(14) Viz čl. 2 odst. 3 třetí směrnice o praní peněz.

(15) Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o předcházení a boji proti firemním a finančním nezákonným praktikám, KOM(2004) 611 v konečném znění.

(16) FATF: Finanční akční výbor zřízený OECD.

(17) Je zajímavé podotknout, že anglický výraz „fiscal haven“ se do většiny ostatních jazyků překládá jako „daňový ráj“. Rozdíl mezi „haven“ (útočiště) a „heaven“ (ráj) se nezdá být pouze chybou v překladu, nýbrž ukazuje na jinou mentalitu.

(18) V dohodách s daňovými ráji je sice zahrnuta „standardní“ doložka o organizovaném zločinu a terorismu, ale „daňový“ aspekt nadále převládá.

(19) Existují další dvě listiny – „světle šedá“ a „tmavě šedá“ – v závislosti na přislíbené míře spolupráce.

(20) Bylo vypočítáno, že 35 % světových finančních toků prochází daňovými ráji. Nebylo však zveřejněno, z jakých pramenů tyto údaje pocházejí.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/66

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Nové partnerství pro modernizaci univerzit: Fórum EU pro dialog mezi univerzitami a podniky

(KOM(2009) 158 v konečném znění)

(2010/C 255/12)

Zpravodaj: pan BURNS

Dne 2. dubna 2009 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Nové partnerství pro modernizaci univerzit: Fórum EU pro dialog mezi univerzitami a podniky

KOM(2009) 158 v konečném znění.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 15. října 2009. Zpravodajem byl pan BURNS.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16.–17. prosince 2009 (jednání dne 17. prosince 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 60 hlasy pro, 12 hlasů bylo proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1. Doporučení

1.1 EHSV nepovažuje za výstižné, aby pro všechny vysoké školy byl používán termín „univerzity“ bez ohledu na jejich status a název ve členských státech. Naopak při prosazování partnerství vysokých škol a podniků je třeba rozlišovat, pro které obory je toto partnerství vhodné a je třeba ponechat oběma stranám na zvážení vzájemnou výhodnost partnerského vztahu. Proto EHSV navrhuje používat termín vysoké školy, jako nadřazený termín, a použít jej tedy v názvu Fóra.

1.2 Sdělení EK a stejně tak Fórum EU pro dialog mezi univerzitami / vysokými školami a podniky by se měla zaměřovat na spolupráci a na působení tam, kde je to vhodné. To je třeba předem dobře analyzovat zejména za současné krize, kdy není zřejmé, že podniky budou mít možnost přímo investovat do budoucích absolventů (s dlouhodobějším výhledem). Fóra je třeba využít k formulování dlouhodobého veřejného zájmu, pokud jde o vzdělanost a vývoj pracovního trhu.

1.3 Konzultace se sociálními partnery a zástupci občanské společnosti je v tomto směru žádoucí. Spojení s podniky a vytvoření fóra musí být smysluplné a nesmí se stát mechanismem, jehož jediným významem je získat více peněz pro stávající aktivity univerzit; toto spojení a vytvoření fóra se ani nesmí stát prostředkem pro „nadvládu“ podniků vysokým školám.

1.4 EHSV podporuje rovnější partnerství mezi univerzitami a podniky, v němž budou obě strany podporovány, aby se staly „hnací silou“ změny, a přínos obou stran bude cenný, budou vzájemně uznávat své rozdílné cíle a společenské úkoly a současně identifikovat a využívat tematické oblasti a styčné body, z nichž by mohla vzejít spolupráce (1).

1.5 Celoživotní učení – dříve než fórum vypracuje jakékoliv cíle týkající se odborného vzdělávání a přípravy, je potřeba provést empirický výzkum k jasnému určení úkolů prováděných v podnicích a k určení výsledků.

1.6 Podniky musí převzít odpovědnost za stanovení výsledků s ohledem na to, co se dělá nebo je potřeba udělat na pracovišti, a s ohledem na potřeby celoživotního učení pracovníků.

1.7 Přístup k celoživotnímu učení nesmí být omezen na předchozí vysokoškolské vzdělání nebo na dosažení konkrétní kvalifikace. Celoživotní učení musí být založeno na praktických potřebách zaměstnanců a jejich pracoviště. Veškerá odborná příprava na pracovišti by měla být založena na výsledcích. Dosažení kvalifikací by nemělo být hlavním cílem celoživotního učení.

1.8 Praktické zkušenosti nelze v podnicích nijak nahradit. Fórum by proto mělo zahrnovat návrhy, jak mohou vysokoškolští pracovníci získat praktické kvalifikující zkušenosti ve velkých i malých podnicích. Mnohé zkušenosti existují a měly by se analyzovat případy dobré praxe.

1.9 Malé a střední podniky a mikropodniky by měly být povzbuzovány k aktivnějšímu zapojení ve fóru.

1.10 Pro práci fóra musí být použita praktičtější definice malých a středních podniků. Navrhujeme následující:

Druh podniku	Celkový počet zaměstnanců
středně velký	<100
malý	<20
mikro	<5

2. Přehled souvislostí

2.1 Vzdělávání a odborná příprava byly označeny za rozhodující faktor pro dosažení celkových cílů Lisabonské strategie. Aby mohla evropská společnost přežít a být schopna konkurence v novém globálním hospodářství, musí být občané podnikavější. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je třeba se zaměřit na modernizaci evropských vzdělávacích systémů a musí být uznána úloha univerzit a podniků jako klíčových hnacích sil v tomto procesu.

2.2 Již existují partnerství mezi velkými nadnárodními společnostmi a univerzitami, výzkumnými organizacemi a podniky. Dobrými příklady nových forem spolupráce a partnerství jsou společné technologické iniciativy, evropské technologické platformy, uskupení excelence a nově zřízený Evropský inovační a technologický institut. Obdobné vztahy mezi vysokými školami a mikropodniky či malými a středními podniky nejsou bohužel dostatečně rozvinuté.

2.3 Je třeba otevřít nové směry výzkumu, aby se zlepšily znalosti o měnícím se světě vysokoškolského vzdělávání a úloze vysokoškolských pracovníků. Přestože univerzitám je připisována hlavní role při budování evropské „znalostní společnosti“, nejnovější výzkumy ukazují, že univerzity jsou s růstem našich očekávání vůči nim vystaveny tlakům, které je obtížné vyvážit. Očekává se, že budou provádět více výzkumu, že budou konkurenceschopné a ekonomické z hlediska nákladů a že budou zároveň při udržení vysokých akademických standardů učit více studentů personalizovanějším způsobem. Jejich poslání se tak rozmělňuje a hrozí, že univerzity ztratí svoji roli při vytváření a šíření znalostí (2).

2.4 Sdělení o modernizaci vysokoškolského vzdělávání (3) z května 2006 uvádí, že podniky mohou přispět ve třech oblastech:

—	Řízení: do univerzit by mohly být zavedeny podnikové modely;

—	Financování: podniky mohou potenciálně sehrát svoji roli při finanční podpoře vzdělávání i výzkumu;

—

Studijní programy: studenti musí získat vzdělání, které je připraví na současný i budoucí svět práce. Podniky musí být do tohoto procesu zapojeny a musí nabídnout taková místa, která studentům pomohou přejít od studia k práci. Je také nutné povzbuzovat podniky, aby uvolňovaly své zaměstnance za účelem dalšího učení a aktualizace dovedností v průběhu jejich kariéry.

2.5 V roce 2008 Komise vytvořila fórum pro univerzity a podniky, které podporuje spolupráci mezi univerzitami a podniky s cílem pomoci univerzitám „lépe a rychleji reagovat na poptávku na trhu a rozvíjet partnerství využívající vědecké a technické znalosti“.

2.6 Fóra se účastnily instituce vysokoškolského vzdělávání, podniky, obchodní sdružení, zprostředkovatelé a veřejné orgány. Fórum umožnilo výměnu osvědčených postupů, diskusi o řešení společných problémů a dalo účastníkům možnost společně pracovat na možných východiscích.

3. Shrnutí návrhu Komise

3.1 Komise uznává, že je potřeba lepší spolupráce mezi univerzitami a podniky. Je proto nutné přijmout opatření na podporu úsilí členských států o modernizaci jejich systémů vysokoškolského vzdělávání.

3.2 Účelem tohoto sdělení je:

—	zrekapitulovat poznatky, které přinesl první rok fóra a další příslušné aktivity na evropské úrovni, pokud jde o výzvy a překážky spolupráce mezi univerzitami a podniky; o tomto aspektu podrobněji pojednává pracovní dokument útvarů Komise;

—	navrhnout další kroky, pokud jde o práci fóra;

—	vymezit konkrétní další kroky pro posílení spolupráce mezi univerzitami a podniky.

3.3 Hlavní závěry zprávy, jež ovlivní práci fóra, jsou tyto:

—	rozvoj podnikatelského ducha na univerzitách vyžaduje hluboké změny řízení a vedení univerzit;

—	podnikatelské vzdělávání musí být komplexní a přístupné všem studentům, kteří mají zájem, ve všech vysokoškolských oborech;

—	univerzity by měly zapojit do výuky podnikání podnikatele a lidi z praxe;

—	profesoři a učitelé by také měli mít možnost odborné přípravy pro výuku podnikání a kontakty s podnikatelským prostředím;

—	univerzity a veřejné výzkumné organizace by měly mít jasnou dlouhodobou strategii řízení práv k duševnímu vlastnictví;

—	je třeba řešit specifické problémy, s nimiž se potýkají malé a střední podniky, které chtějí uzavřít partnerství s univerzitami;

—	celoživotní učení má být plně začleněno do úkolů a strategií univerzit;

—	aktualizace/zlepšování dovedností musí být oceňováno a uznáváno na trhu práce a ze strany zaměstnavatelů;

—	celoživotní učení musí být koncipováno ve spolupráci s podniky – univerzity jej nemohou připravovat a poskytovat samy;

—	národní a regionální rámcové podmínky musí zajišťovat prostředí motivující univerzity ke spolupráci s podniky;

—	spolupráce mezi univerzitami a podniky musí být zakotvena v institucionálních strategiích; pro jejich zavádění je klíčové dobré vedení a účinné řízení lidských zdrojů.

3.4 Aby usnadnila diskusi o uvedených cílích, plánuje Komise, že Fórum EU pro dialog mezi univerzitami a podniky získá posílenou strukturu plenárních setkání a tematických seminářů. Doporučuje se vytvořit prezentaci na internetu. Cílem také bude podnítit zapojení národních a regionálních orgánů a spolupracovníků mimo EU.

3.5 Na základě závěrů fóra plánuje Komise prozkoumat nové formy strukturovaných partnerství mezi univerzitami a podniky, zejména malými a středními podniky, a zjistit, jak by tato partnerství mohla být podpořena prostřednictvím programů EU. Komise také prověří, zda by mohly být rozšířeny možnosti dialogu s podniky do dalších oblastí vzdělávání a odborné přípravy.

4. Obecné poznámky a připomínky EHSV

4.1 EHSV vítá, že Evropská komise usiluje o zlepšení vztahu vysokých škol a podniků. Jsme však znepokojeni tím, že obsah sdělení nepřináší o mnoho více než potvrzení kritiky obsažené v předchozích dokumentech a dospívá také k témuž závěru, tedy že „máme problém a je nutné s tím něco udělat“. Výbor znepokojuje, že tam, kde sdělení Komise navrhuje určitá opatření ke zlepšení spolupráce mezi vysokými školami a podniky, činí tak s jednostranným přístupem: např. univerzity by měly přijmout manažerské struktury podniků, usnadnit přímé zapojení lidí z praxe na univerzitách, zavést odbornou přípravu zaměřenou na podnikání atd. (viz odstavec 3.3).

4.2 EHSV se obává, že sdělení je ve svém přístupu příliš akademické a doporučení jsou příliš vágní a lze je vykládat různě. Zavádějící je použití výrazu „univerzity“, kterým se míní všechny instituce vysokoškolského vzdělávání, bez ohledu na jejich název a status v členských státech. Různé vysokoškolské instituce nabízejí podnikům různé služby. Instituce, které se specializují na odbornou přípravu v oblasti dovedností, proto nabízejí jiný produkt než instituce, které se zaměřují na kursy v oblasti znalostí. Například primární funkce klasických univerzit, kde převládají humanitní a společenské vědy a základní výzkum, spočívá v získávání poznatků a udržování kulturní kontinuity.

4.3 Většina zaměstnavatelů chápe tradiční předěl mezi univerzitami a ostatními formami dalšího vzdělávání. Očekávají, že univerzity vzdělají studenty tak, že studium ukončí s hlubokým porozuměním studovanému oboru. Tituly považují spíše za znamení potenciálu než za potvrzení dovedností, zatímco od vysokoškolských a odborných kvalifikací očekávají, že budou znamením dovedností při vykonávání úkolů. Toto sdělení a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise nepomáhají ujasnit žádnou z těchto záležitostí.

4.4 EHSV si je vědom problémů při tzv. korporatizaci univerzit. Zastáváme názor, že přenesení vzdělávacích procesů a postupů z USA a jejich implantování do Evropy nebude fungovat. Evropské univerzity musí nalézt nový způsob, jak zapojit podniky a zlepšit služby, kvalifikace a výsledky, jež nabízejí, aniž by to poškodilo jejich základní kapacitu v oblasti výzkumu, která je prvořadá pro přežití Unie v celosvětové konkurenci.

4.5 V dnešním hospodářském ovzduší se evropské vysoké školy musí více „orientovat na zákazníka“ a více brát v úvahu poměr nákladů a výnosů z hlediska společnosti. V této nové úloze by vysokým školám mělo pomáhat fórum univerzit a podniků jako ideální partner. „Zákazníka“ je však třeba definovat – od veřejného zájmu, přes zaměstnavatele po jednotlivého studenta.

4.6 Tyto změny priorit budou mít finanční dopady na univerzity. Rozhodujícím faktorem, jenž by měl být pečlivě zvážen, je to, do jaké míry by měl trh určovat akademické priority. Soustředit se výhradně na konkurenceschopnost a zaměření na podnik jako na absolutní měřítka by mohlo znamenat zúžení studijních programů a oblastí výzkumu. Tento trend je patrný v poklesu klasických vědních oborů, který lze pozorovat v celosvětovém měřítku. Tento proces (4) se neomezuje na humanitní obory, projevuje se i v klasických vědních oborech chemie, fyziky a matematiky, ale i v ekonomii a dalších sociálních vědách.

4.7 Komise ve sdělení uvádí, že hlavním cílem doporučení je, aby se evropské univerzity staly „hlavním motorem evropského úsilí stát se vedoucí světovou znalostní ekonomikou a společností“. Ačkoliv to vypadá jako velmi chvályhodný cíl, vzbuzuje obavu, že univerzity samotné byly identifikovány jako „motor“. EHSV by byl raději, kdyby mezi podniky a univerzitami bylo rovnocenné partnerství, v němž obě strany uznají své silné a slabé stránky a budou stejnými motory změny. Podniky by poskytly praktické zkušenosti a znalosti trhu a univerzity intelektuální obsah a podporu. EHSV ovšem připomíná, že „motorem“ evropského úsilí je zároveň řada dalších faktorů, nejen podniky a vysoké školy. Úsilí je třeba vidět v kontextu celé řady politik EU i členských států a zejména na pozadí společenské podpory vzdělávání a řešení nezaměstnanosti.

4.8 EHSV uznává potřebu přizpůsobit učivo zaměstnatelnosti a vítá zmínky o „výsledcích“ v pracovním dokumentu (5.2, 5.2.3, 5.5.5); nadále se však domníváme, že se nemůže jednat o jediné poslání univerzity. Znepokojuje nás však to, jak budou tyto výsledky vymezeny, kdo je vymezí a jak se budou odborné vzdělávání a příprava a odborné kvalifikace slučovat s konečnou podobou vysokoškolského vzdělávání a vysokoškolských kvalifikací a odborné přípravy a odborných kvalifikací. Domníváme se, že vymezení těchto výsledků je rozhodující pro přizpůsobení odborných kvalifikací a potřeb zaměstnavatelů, zejména pokud jde o malé a střední podniky a mikropodniky, avšak konstatujeme, že vzhledem k době trvání vzdělávacích programů ve srovnání s proměnlivostí evropských trhů práce, jež nejsou harmonizovány, bude sladění vzdělávání a zaměstnanosti v podnicích jen obtížně proveditelným cílem. U oblastí blízkých ekonomice musejí vysoké školy v souladu s aktuálními požadavky měnícího se světa ekonomiky dokázat studentům příp. absolventům zprostředkovat odpovídající teoretické znalosti.

4.9 Celoživotní učení je pro podniky a občany důležité, sdělení se však nezabývá problémem rovného přístupu. To je vážný problém, zejména s ohledem na občany, kteří nezískali vysokoškolské vzdělání. Je zřejmé, že bez konkrétních doporučení se těm, kdo již mají vysokoškolský titul, dostane větší pomoci a odborné přípravy, zatímco ti, kteří nezískali vysokoškolské vzdělání, se nedokáží zapojit do univerzit ani žádného vysokoškolského programu celoživotního učení.

4.10 Zdá se, že Komise v návrzích předpokládá, že bude moci určit oblasti, v nichž scházejí dovednosti, na základě pouhých setkání se zaměstnavateli a vysokoškolskými pracovníky. Zdá se ironické, že ačkoliv požaduje více vědeckého výzkumu, vyhýbá se tomu, aby doporučila použití vědeckých postupů ke zjištění, kde přesně jsou mezery v dovednostech, a k pomoci při navrhování vzdělávání a odborné přípravy tak, aby byly tyto mezery uzavřeny. Zřizováním institucí (např. sdružení) na vysokých školách ve spolupráci s velkými podniky lze identifikovat, jaké kvalifikace absolventi potřebují v praxi, a zajistit, aby lépe splňovali požadavky ekonomiky; kromě toho mohou tyto instituce přispět k umísťování absolventů do podniků.

4.11 Tento nedostatek faktických podkladů je obzvlášť závažný s ohledem na celoživotní učení. Měl by probíhat empirický výzkum, který by jasně určil, jaké úkoly podniky provádějí a jaké úkoly je třeba provádět. Jakmile budou určeny, úsilí by se mělo zaměřit na to, aby odborná příprava a následné kvalifikace vyhověly určeným výsledkům. Kvůli praktickým hlediskům definování těchto výsledků podniků je velmi důležité, aby podniky sehrály svou úlohu v procesu vývoje a definovaly tyto cíle. Klíčovým předpokladem je informovanost zainteresovaných. Například bude-li známo, že určité odvětví generuje silnou poptávku po pracovní síle, jako je tomu např. u námořnických profesí, bylo by zapotřebí, aby potenciální „studenti“ byli informováni o univerzitách (vnitrostátních či evropských), kde lze získat vzdělání pro tato velmi různorodá a v některých případech vysoce kvalifikovaná zaměstnání.

4.12 Komise v bodě 2 sdělení uvádí: „Spolupráce mezi univerzitami a podniky zahrnuje dvě společenství s výrazně odlišnou kulturou, hodnotami a posláním“. Dále pokračuje podrobným popisem, jak byla budována partnerství obou sfér a nakonec připouští, že „úroveň spolupráce se v různých zemích, na různých univerzitách a u různých vysokoškolských oborů stále velmi liší. Vliv této spolupráce na kulturu řízení a na organizační kulturu je navíc v obou dotčených sférách omezený. Je jen málo univerzit, které mají celouniverzitní strategii spolupráce s podniky, a tyto univerzity se přitom nacházejí jen v několika málo členských státech.“

4.13 Tento výrok shrnuje jeden z hlavních problémů vztahů mezi univerzitami a podniky: mnohé univerzity starého typu se velmi málo snaží, nebo se nesnaží vůbec, pochopit kulturu, hodnoty a motivaci podniků a domnívají se, že jakákoliv změna v chápání musí přijít ze strany podniků, nikoliv univerzit. Skutečná spolupráce vyžaduje, aby zástupci podniků brali v úvahu specifickou úlohu univerzit, jejich odlišnou odpovědnost vůči společnosti i skutečnost, že jejich přínos ve prospěch podniků se uplatňuje především nepřímo. Dokud nebude tento problém vyřešen, budou doporučení týkající se spolupráce mezi univerzitami a podniky pravděpodobně pouze málo významné.

4.14 Tento výrok také upozorňuje na problém: v současnosti se jedná hlavně o spolupráci univerzit a velkých, často nadnárodních, podniků s prokazatelnými výsledky v sociální a hospodářské oblasti. Je tedy třeba položit si otázku, jakou naději mají malé a střední podniky a mikropodniky na ovlivnění univerzit, jestliže velké podniky historicky vykázaly tak malý vliv. O tomto problému se nepřímo zmiňuje odstavec 3.3: „je třeba řešit specifické problémy, s nimiž se potýkají malé a střední podniky, které chtějí uzavřít partnerství s univerzitami“. Neuvádí se však žádné praktické návrhy, pokud jde o možné výzvy a jejich řešení.

4.15 V celém dokumentu nejsou jasně definovány malé a střední podniky. Tento pojem je ve sdělení zmíněn devětkrát, v posouzení dopadů desetkrát a 76krát v pracovním dokumentu útvarů Komise, ovšem obecný dojem z dokumentů Komise je takový, že definice se netýká malých podniků, ale spíše podniků zaměstnávajících více než 200 zaměstnanců s obratem vyšším než 10 milionů eur. Evropská komise nyní používá tuto definici malých a středních podniků:

Druh podniku	Celkový počet zaměstnanců	Roční obrat		Celková roční bilance
středně velký	<250	50 milionů EUR	nebo	43 milionů EUR
malý	<50	10 milionů EUR	nebo	10 milionů EUR
mikro	<10	2 miliony EUR	nebo	2 miliony EUR

Tato definice nepomáhá vysokým školám ani fóru při snaze o určení malých a středních podniků, zejména používají-li údaje o ročním obratu. Domníváme se, že použití stávající definice malých a středních podniků znesnadňuje identifikaci podnikových partnerů. Byla by proto žádoucí jednodušší definice malých a středních podniků, která by lépe odrážela skutečnost.

4.16 Zmínku o „podpoře podnikání“ v celém vzdělávacím systému je třeba důkladně analyzovat a konkretizovat. Máme totiž obavu, že fórum nemusí být vhodným místem k diskusím o tomto problému, protože se jedná o velice rozsáhlé téma. Potřeba, aby děti rozvíjely svou tvořivost a další předpoklady pro uplatnění v budoucích zaměstnáních, a potřeba, aby dospělí byli podnikavější v práci (např. celoživotní učení), jsou dvě odlišné záležitosti.

4.17 Na straně podniků se objevuje obava, že „podnikatelství“ se stává na vysokých školách novou módní záležitostí. Univerzity nesporně mají svou úlohu v podpoře a rozvoji podnikatelských přístupů, ale v poslední době se tato oblast rozšiřuje a zahrnuje přípravu lidí na dráhu podnikatele. Světové hospodářské fórum (Vzdělávání nové vlny podnikatelů, duben 2009) uvádí: „Většina toho, co slyšíte o podnikatelství, je nesmysl. Není to žádné kouzlo, není to nic tajemného, ani to nijak nesouvisí s geny. Je to obor, a jako každému jinému oboru se i podnikatelství dá naučit.“ Domníváme se, že tento nedávný posun některých univerzit je zásadním omylem. Univerzity mohou lidi naučit, jak provádět činnosti potřebné v podnikání, jako je účetnictví a marketing, jak uskutečňovat manažerské postupy; nikdo však, dokonce ani univerzitní profesor, nemůže lidi naučit vyhodnotit a nést finanční a osobní rizika, která se tak často vzpírají logickému zdůvodnění.

4.18 EHSV se odvolává na své stanovisko „Partnerství mezi školskými institucemi a zaměstnavateli“ (5), kde je rovněž formulována řada podnětů k dané problematice.

5. Poznámky k pracovnímu dokumentu útvarů Komise

5.1 EHSV se obává, že pracovní dokument, o němž je zmínka ve sdělení (bod 2), nepřidává k tomu, co bylo uvedeno ve sdělení, téměř nic navíc. Pracovní dokument spíše zvyšuje nejasnost tím, že vytváří předpoklady, k nimž je málo dokladů (případně nejsou žádné doklady) potvrzujících závěry.

5.2 Pracovní dokument je zjevně napsán z pohledu univerzit, pokud jde o to, co mohou dělat, aby měly ze spojení s podniky prospěch. To nás znepokojuje, protože to neposkytuje objektivní pohled na to, co by mělo fórum dělat. Také vytyčení hranic mezi univerzitami, institucemi dalšího vzdělávání a jinými institucemi odborné přípravy je mimořádně neurčité a není jasné, zda se navrhuje, aby se všechny univerzity staly institucemi odborné přípravy, nebo zda se všechny instituce odborné přípravy mají stát univerzitami.

5.3 EHSV se domnívá, že pracovní dokument je promarněnou příležitostí a nenabízí širší podnikatelskou perspektivu ani neupozorňuje na konkrétní problémy malých a středních podniků.

V Bruselu dne 17. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Viz stanoviska EHSV na téma Univerzity pro Evropu, zpravodaj Joost van IERSEL (Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 48.), a na téma Spolupráce a předávání znalostí mezi výzkumnými organizacemi, průmyslem a malými a středními podniky – důležitá podmínka pro inovace, zpravodaj Gerd WOLF (Úř. věst. C 218, 11.9.2009).

(2) Evropská nadace pro vědu (ESF), 2008. Higher Education Looking Forward: An Agenda for Future Research (Vysokoškolské vzdělávání – pohled do budoucna: Program budoucího výzkumu), John Brennan, Jürgen Enders, Christine Musselin, Ulrich Teichler a Jussi Välimaa.

(3) Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 10.5.2006 – Plnění programu modernizace pro univerzity – Vzdělávání, výzkum a inovace, KOM(2006) 208 v konečném znění.

(4) Wilshire, Bruce. 1990. The Moral Collapse of the University: Professionalism, Purity and Alienation, Albany: State University of New York Press; Readings, Bill. 1996 The University in Ruins. Cambridge, Harvard University Press.

(5) Stanovisko EHSV přijaté dne 24. března 2009, zpravodaj: pan MALOSSE (Úř. věst. C 228, 22.9.2009).

Příloha

stanovisku

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Následující pozměňovací návrh získal více než čtvrtinu odevzdaných hlasů a byl v průběhu rozpravy zamítnut (čl. 54 odst. 3 Jednacího řádu):

Odstavec 1.2

Upravit takto

„ Fórum EU pro dialog mezi univerzitami / vysokými školami a podniky by se měl zaměřovat na spolupráci a na působení . .“

Hlasování:

Pro: 27

Proti: 49

Zdrželo se: 7

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/72

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o evropském partnerství pro boj proti rakovině

(KOM(2009) 291 v konečném znění)

(2010/C 255/13)

Zpravodajka: paní KÖSSLER

Dne 24. června 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o evropském partnerství pro boj proti rakovině

KOM(2009) 291 v konečném znění.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. listopadu 2009. Zpravodajkou byla paní KÖSSLER.

1. Doporučení

1.1 EHSV vítá iniciativu Komise na vytvoření partnerství pro boj proti rakovině. Rakovina je obrovským zatížením pro jednotlivce a pro evropskou společnost a je nejčastější diagnózou, která je příčinou úmrtí osob. V roce 2006 byla rakovina druhou nejběžnější příčinou úmrtí po kardiovaskulárních chorobách a způsobovala dvě z deseti úmrtí u žen a tři z deseti u mužů, tzn. že každý rok zemře na rakovinu téměř 3,2 milionu občanů EU (1).

EHSV vyzdvihuje význam společné akce EU spočívající ve sdílení informací a výměně odborných znalostí a osvědčených postupů, která má členské státy podpořit v jejich úsilí v boji proti rakovině.

1.2.1 EHSV zdůrazňuje, že v jednotlivých členských státech existují nepřijatelné rozdíly ve výskytu rakoviny a s ní spojené úmrtnosti, a podporuje cíl, aby na konci programu partnerství všechny členské státy disponovaly integrovanými plány pro boj proti rakovině.

1.2.2 EHSV sdílí názor Komise, že vypracování integrované strategie boje proti rakovině si žádá určení jasných cílů, které budou hybnou silou jejího provádění a umožní posoudit, zda bylo dosaženo zamýšleného účinku.

1.2.3 EHSV přikládá velký význam preventivním opatřením, která mohou přispět ke spokojenosti a zdravějšímu a delšímu životu jednotlivců v budoucnu.

1.2.4 EHSV považuje partnerství do roku 2013 za důležitý další krok poté, co byl učiněn v roce 2003 první (2). Dále vidí potřebu pokračovat v partnerství nějakou formou i po tomto datu, vzhledem ke skutečnosti, že několik cílů má delší časový horizont – do roku 2020.

1.2.5 EHSV zdůrazňuje význam zdravého životního stylu a považuje partnerství za důležitý nástroj, jak přesvědčit vnitrostátní politické činitele a osoby činné v oblasti veřejného zdraví, že v našich členských státech je zapotřebí většího úsilí.

1.2.6 EHSV zdůrazňuje, že partnerství je v souladu s článkem 152 Smlouvy o ES o zdravotnictví, v němž stojí, že Společenství podniká kroky ke zlepšení zdraví občanů.

1.2.7 EHSV se zavazuje podpořit partnerství a spoléhá na to, že může spolupůsobit prostřednictvím svých místních a regionálních kontaktů v občanské společnosti.

1.2.8 EHSV poukazuje na to, že je důležité využívat strukturální fondy, z nichž lze financovat opatření v oblasti infrastruktury a vzdělávání ve zdravotnictví, v členských státech však nejsou dostatečně využívány.

2. Obecné souvislosti

2.1 EHSV znovu zdůrazňuje, že rakovina se týká velkého počtu osob a jejich příbuzných. Rakovina je velkým zdravotním a společenským problémem, neboť je nejčastější diagnózou, která je příčinou úmrtí osob v produktivním věku.

2.2 Vysoký počet případů rakoviny má proto rovněž v členských státech velmi vážné sociálně-ekonomické dopady.

2.3 Vzhledem k očekávanému nárůstu rakovinových onemocnění bude závažných dopadů stále přibývat.

2.4 Účinná prevence může zabránit téměř třetině všech onemocnění rakovinou, další třetina by mohla být při včasné diagnóze úspěšně léčena a často dokonce vyléčena.

2.5 Mezi čtyři nejobvyklejší typy rakoviny v EU patří rakovina prsu, rakovina tlustého střeva a konečníku, rakovina plic a rakovina prostaty.

2.6 Nejvíce případů úmrtí v EU-27 způsobují z hlediska míry úmrtnosti tyto typy: rakovina plic, rakovina tlustého střeva a konečníku, rakovina prsu, rakovina prostaty a rakovina žaludku (1).

2.7 Počet nových onemocnění a případů úmrtí lze u všech těchto pěti typů rakoviny omezit díky lepšímu životnímu stylu.

2.8 Rakovina plic je typem rakoviny, na níž v EU umírá nejvíce lidí. Téměř pětinu všech případů úmrtí v roce 2006 způsobila rakovina plic a většina z nich byla zapříčiněna kouřením. Každý rok na ni v Evropě umírá přibližně 335 000 lidí (1).

3. Shrnutí dokumentu Komise

3.1 Návrh evropského partnerství pro boj proti rakovině na období 2009–2013, který předložila Evropské komise, má podpořit členské státy v jejich úsilí vypracovat integrované plány pro boj proti rakovině, s jejichž pomocí má být výskyt rakoviny v EU snížen o 15 % do roku 2020 (což by odpovídalo 510 000 nových případů).

3.2 Evropská komise navrhuje opatření v následujících čtyřech oblastech a stanovuje v nich jisté cíle:

Oblast 1: podpora zdraví a včasné odhalení

Cíl: zmírnit dopady rakoviny provedením doporučení Rady o screeningu rakoviny a podporou rozsáhlé informační kampaně o screeningu rakoviny zaměřené na širokou veřejnost a poskytovatele zdravotní péče.

Oblast 2: určení a rozšíření osvědčených postupů

Cíl: odstranit nerovnosti v úmrtnosti na rakovinu, které lze přisoudit kvalitě zdravotní péče, a to zmenšením rozdílů mezi členskými státy s nejlepšími a nejhoršími výsledky.

Oblast 3: spolupráce a koordinace při výzkumu rakoviny

Cíl: zkoordinovat do roku 2013 jednu třetinu výzkumu ze všech zdrojů financování.

Oblast 4: proces porovnávání

Cíl: zajistit přesné a srovnatelné údaje o rakovině.

4. Zdraví a včasné odhalení

4.1 EHSV se domnívá, že k omezení rakoviny v celé EU je zapotřebí horizontální strategie.

4.2 Rakovina může být způsobena mnoha faktory, zčásti jí však lze zabránit. Prevence by se proto měla zaměřit na životní styl, pracovní podmínky a životní prostředí.

4.3 Preventivní práce by měla vycházet ze zásady „zdraví ve všech politikách“ (HIAP/Health in All Policies), partnerství může být posíleno zapojením zdravotní politiky do ostatních oblastí politiky (např. životního prostředí a zemědělství), a to jak na vnitrostátní tak na evropské úrovni v souladu se zdravotní strategií EU.

4.4 EHSV se domnívá, že je mimořádně důležité zaměřit prevenci na problémy životního stylu, které zvyšují riziko vzniku rakoviny. Obzvláště důležité je vysvětlit mladé generaci, že zdravý životní styl snižuje riziko rakoviny. Pochopení mladých lidí, kteří budou v budoucnu sami rodiče, může mít velký význam pro jejich děti a další generace.

4.5 V dnešní době jsou k dispozici znalosti o faktorech, které zvyšují riziko vzniku rakoviny. Jednoznačně největším rizikovým faktorem je kouření.

4.6 Dalšími rizikovými faktory jsou obezita, fyzická nečinnost, nadměrné opalování a vysoká konzumace alkoholu.

4.7 Nesrovnatelně nejvyšší počet úmrtí způsobuje spotřeba tabáku, nadváha, příliš nízká konzumace ovoce a zeleniny a nadměrné vystavení slunečnímu světlu.

4.8 EHSV považuje za důležité, aby se partnerství zaměřila na prevenci a kontrolu.

4.9 EHSV vítá, že byl navržen celkový cíl prevence a screeningu, a zdůrazňuje, že je důležité určit ukazatele monitorování cíle v členských státech.

4.10 Prevence a včasné odhalení (screening) jsou zásadní pro možnost úspěšné léčby a uzdravení.

4.11 EHSV připomíná, že od roku 2001 se doporučuje umísťovat na cigaretové krabičky v EU obrazová varování. Funguje to však pouze ve třech členských státech. Tento postup by mělo uplatňovat více členských států. Obrazová varování působí i na děti, i když ještě neumí číst.

4.12 EHSV zdůrazňuje význam opatření zaměřených na pasivní kouření.

4.13 EHSV považuje za důležité, aby mladí lidé měli lepší životní styl, a to prostřednictvím zavedení výuky o životním stylu do školních systémů členských států s cílem včasného informování a šíření znalostí o možném prodloužení života. Informace o rizicích souvisejících s kouřením, nezdravou životosprávou, nízkou konzumací ovoce a o negativních stránkách vystavení slunečnímu světlu by měly být poskytovány již v raném věku. Členské státy by v základních školách měly zavést nejméně 2–3 hodiny tělesné výchovy týdně. Tělesný pohyb a zájem o pobyt na čerstvém vzduchu a o sport mohou pomoci snížit nadváhu i v dospělosti.

4.14 EHSV zdůrazňuje významnou úlohu, která v souvislosti s uskutečňováním cílů partnerství v praxi připadá výzkumným pracovníkům, pracovníkům z oblasti veřejného zdraví, organizacím pacientů, ekonomům, učitelům, pracovníkům ve zdravotnictví, orgánům dohledu, politikům, ostatním rozhodovacím instancím a občanské společnosti.

4.15 EHSV zdůrazňuje význam organizací pacientů na evropské úrovni, v rámci partnerství mohou mít důležitou roli. Také jiné dobrovolnické organizace a sítě mohou významně přispět ke zprostředkování poselství o tom, jak lze zamezit vzniku rakovinových onemocnění a jaký význam má screening. Výbor dále poukazuje na roli médií při vytváření povědomí o zdravém životním stylu, o včasném odhalení a zlepšení prevence.

4.16 EHSV zdůrazňuje, že účinná preventivní opatření mohou za 20 až 30 let zachránit život a nabídnout sociálně ekonomické výhody, neboť prevence je podstatně levnější než léčení nemoci.

4.17 EHSV by rád zdůraznil, že je důležité určit ukazatele průběžného monitorování primární prevence. Pro účely průběžného měření úsilí vyvíjeného v oblasti primární prevence v členských státech se navrhuje, aby členské státy v pravidelných intervalech měřily počet mladých lidí ve věku 15 let, kteří kouří, a určily nějaký ukazatel pro zjišťování nadváhy (např. index tělesné hmotnosti BMI). Péče o zdraví matek ve všech členských státech by mohla být způsobem, jak sledovat nadváhu u žen, a trendem pro průběžné sledování mužů by mohl být nábor do armády.

Screening

4.18 EHSV vidí ve screeningu investici do lepšího zdraví, které může jednotlivci ušetřit onemocnění.

4.19 EHSV se domnívá, že je důležité, aby byly vyhodnocovány prováděné screeningové programy.

4.20 EHSV souhlasí s tím, aby navržené screeningové programy zahrnovaly v souladu s doporučením Rady o screeningu rakoviny do roku 2013 co nejvíce obyvatel, konkrétně co se týče rakoviny prsu, děložního čípku a tlustého střeva a konečníku. Již v roce 2003 byly stanoveny jasné cíle, které nebyly naplněny.

4.21 EHSV souhlasí s tím, aby členské státy zesílily úsilí zaměřené na uplatňování doporučení Rady o screeningu rakoviny do roku 2013. EHSV by uvítal, kdyby všechny členské státy sledovaly přiměřené a odstupňované cíle tímto směrem.

4.22 EHSV zastává názor, že cílené informace a podpora pro rizikové skupiny jsou důležité pro to, aby i jim byly jasné výhody screeningu rakoviny. Kromě toho je důležité zohlednit stres a zátěž, které mohou vznikat ze strachu před rakovinovým onemocněním.

4.23 EHSV doufá, že každý screeningový program, který bude doporučen na úrovni EU, se bude zakládat na faktech. EHSV by si přál, aby EU při zavedení budoucího screeningového programu navrhla členským státům věkové skupiny. Společné věkové skupiny a intervaly pro vyzvání ke screeningu v členských státech by měly umožnit snížení rozdílů ve výsledcích a podpořit výzkum.

4.24 EHSV podporuje myšlenku dobrovolného evropského pilotního akreditačního systému.

5. Určení a šíření osvědčených postupů

5.1 EHSV souhlasí s cílem odstranit nerovnosti v úmrtnosti na rakovinu díky zmenšení rozdílů mezi členskými státy.

5.2 EHSV by rád zdůraznil, že je důležité, aby všechny členské státy začaly vypracovávat statistiky a vytvářet onkologické registry, a bylo tak možné dosáhnout tohoto cíle. Vše závisí na transparentním a přesném srovnávání. Minimálním předpokladem pro dosažení tohoto cíle je to, aby ve všech členských státech existovaly nebo byly vytvořeny registry obyvatelstva a byly registrovány nové případy onemocnění rakovinou včetně příčin úmrtí. To umožní získat přesné údaje o četnosti výskytu, prevalenci, přežití a úmrtnosti. EHSV navrhuje, aby byly v pozdější fázi zapojeny i registry nemocnic, v tomto případě by strategie mohly být ještě srovnatelnější a bylo možné srovnávat léčby.

5.3 EHSV souhlasí se zjištěním překážek při shromažďování údajů a navrhuje cíleně usilovat o to, aby členské státy, které registry nemají, mohly tyto registry rychle vytvořit.

5.4 EHSV souhlasí, že je důležité shromažďovat údaje o nákladech, které společnosti v souvislosti s rakovinou vznikají. Podporuje tuto činnost a souhlasí s rozsahem tohoto společenského problému.

5.5 EHSV souhlasí s prováděním průzkumu o názoru na registraci údajů v EU. Zkušenosti severských členských států zde mohou být vyzdviženy jako dobrý příklad.

5.6 EHSV sdílí názor, že existuje řada příčin vzniku rakoviny, k nimž patří životní styl, jakož i profesní a environmentální faktory, a proto prevence musí mít široký záběr.

5.7 EHSV zdůrazňuje zejména význam prevence v otázkách tabáku. V mnoha členských státech, zejména v nových, existuje mnoho kuřáků. Často kouří nejvíce lidé ze sociálně ekonomicky nejslabších skupin. I pasivní kouření je spojeno se zdravotními riziky, které nelze přehlédnout.

Výzkum

5.8 EHSV se stejně jako Komise domnívá, že by se výměna znalostí mezi členskými státy mohla podstatně zlepšit a že je důležité zlepšit infrastruktury související s výzkumem.

5.9 EHSV vítá návrh na zajištění větší informovanosti veřejnosti o výzkumu rakoviny a zvláště o klinických hodnoceních.

5.10 Stejně jako Komise EHSV zdůrazňuje význam společné evropské výzkumné iniciativy pro otázky prevence, např. výzkum životního stylu, který je zanedbáván a je důležitou a strategickou oblastí a měl by být uveden do souladu se záměry partnerství. Výzkum musí osvětlit také nebezpečí vedlejších účinků a pozdějších škod v průběhu léčení. Totéž platí i pro psychosociální otázky.

5.11 EHSV zdůrazňuje důležitost konkurence ve výzkumu a domnívá se, že spolupráci v oblasti výzkumu by bylo možné zlepšit v prvé řadě také na úrovni infrastruktury. EHSV podporuje společné biobanky, snazší výměnu materiálu, výměnu znalostí, klinické studie, u nichž materiál poskytovaný jednotlivými členskými státy není dostačující nebo u nichž je postup rychlejší, pokud více zemí spolupracuje (společné studie evropských výzkumných středisek).

5.12 EHSV by uvítal zřízení orgánu, který by hodnotil výzkum a vědecké postupy na evropské úrovni. Tento nezávislý orgán by mohl hodnotit a osvětlovat celkový stávající stav znalostí v jedné lékařské oblasti v Evropě. Jinak řečeno by měla být vykonaná výzkumná práce v příslušné oblasti srovnána s předem stanovenými kritérii pro dobrý výzkum.

5.13 EHSV by uvítal, kdyby tento orgán určil zejména taková témata výzkumu pro strategické a celounijní projekty v oblasti výzkumu rakoviny, které jsou naléhavě nutné, ale nevzbuzují žádný komerční zájem.

Proces porovnávání (benchmarking)

5.14 Cílem je zaručit přesné a srovnatelné údaje o rakovině, které jsou nezbytné pro formulaci politiky a opatření.

5.15 Stejně jako Komise, i EHSV zdůrazňuje význam srovnatelných údajů a nutnost zřídit v členských státech onkologické registry.

5.16 EHSV upozorňuje i na nutnost vypracovat srovnatelné a vyhodnotitelné ukazatele. Prvním krokem by bylo vytvořit ve všech členských státech onkologické registry, které by podávaly zprávu příslušnému orgánu. Zde by mohla být vhodným partnerem mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (International Agency for Research on Cancer, IARC) nebo mezinárodní sdružení proti rakovině (Union internationale contre le cancer, UICC). Oba subjekty pracují na evropské úrovni.

5.17 EHSV se domnívá, že transparentní porovnávání je velmi důležité pro určení a předávání osvědčených postupů.

5.18 Srovnatelné údaje a jejich větší sdílení jsou pro výzkum rovněž velmi důležité.

5.19 EHSV zdůrazňuje, že všechny oblasti zdravotnického řetězce, jako je léčba, rehabilitace či paliativní péče, jsou pro snížení zátěže, kterou představují rakovinová onemocnění, a pro zmírnění utrpení, kterému jsou pacienti a jejich rodinní příslušníci vystaveni, důležité. EHSV by si přál v prvé řadě to, aby prioritou byla primární prevence (předcházení) a sekundární prevence (screening), aby případné onemocnění rakovinou bylo co možná nejdříve rozeznáno a léčba mohla začít včas.

5.20 EHSV se domnívá, že je důležité, aby vnitrostátní integrované plány boje proti rakovině obsahovaly opatření celkové péče, od léčby, rehabilitace a paliativní péče až po primární a sekundární prevenci.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Zdroj: Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) 2007.

(2) Doporučení Rady ze dne 2. prosince 2003 o screeningu rakoviny (2003/878/ES), Úř. věst. L 327, 16.12.2003, s. 34.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/76

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o evropské iniciativě pro Alzheimerovu chorobu a jiné formy demence

(KOM(2009) 380 v konečném znění)

(2010/C 255/14)

zpravodajka: paní O'NEILL

Dne 22. července 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o evropské iniciativě pro Alzheimerovu chorobu a jiné formy demence

KOM(2009) 380 v konečném znění.

1. Závěry a doporučení

1.1 Závěry

1.1.1 EHSV vítá sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o evropské iniciativě pro Alzheimerovu chorobu a jiné formy demence, jelikož se jedná o velice závažnou problematiku, která má vzhledem ke stárnutí obyvatel dopad na jednotlivce, rodiny a společnost.

1.1.2 EHSV uznává, že prvořadou zodpovědnost za řešení demence a poskytování péče mají členské státy, avšak vítá, že sdělení upozorňuje na úlohu EU v podpoře pokroku na úrovni států.

Terminologická poznámka: jelikož termín Alzheimerova choroba nezahrnuje všechny formy demence, tento dokument odkazuje na „Alzheimerovu chorobu a jiné formy demence“ či prostě na „demenci“.

1.2 Doporučení (řazení se neřídí prioritami, ale sleduje text)

1.2.1 EHSV doporučuje Komisi, aby podporovala kampaně na zvýšení povědomí s cílem zlepšit znalosti veřejnosti o demenci, aby se zvýšil počet včasných diagnóz a snížilo stigma.

1.2.2 EHSV doporučuje, aby byly rozšířeny oblasti výzkumu, jimž se dostává podpory.

1.2.3 EHSV vítá přístup společného plánování v oblasti výzkumu a žádá Komisi o jeho včasné provedení.

1.2.4 EHSV doporučuje, aby otevřená metoda koordinace byla rozšířena na oblast zdraví, aby Komise mohla aktivně podporovat rozvíjení specifických vnitrostátních strategií a kvalitativních rámců pro demenci.

1.2.5 EHSV žádá Komisi, aby důrazně podpořila využívání programu zdraví s cílem rozvíjet modely péče a aktivně spolupracovat s vládami jednotlivých států při využívání strukturálních fondů EU za účelem rozvíjení a zavádění odborné přípravy na místní úrovni v oblasti péče o osoby postižené demencí pro urgentní, dlouhodobou a domácí péči.

1.2.6 EHSV zdůrazňuje význam provádění Evropské úmluvy o lidských právech pro osoby postižené demencí.

1.2.7 EHSV podporuje iniciativu ve sdělení, jež spočívá ve zřízení evropské sítě využívající nástroje poskytnuté programem zdraví.

1.2.8 EHSV žádá, aby sdělení bylo rozšířeno a prováděno na místní a národní úrovni, na úrovni EU a na mezinárodní úrovni ve spolupráci s organizacemi pro Alzheimerovu chorobu, vládami jednotlivých států, Komisí a dalšími vhodnými orgány včetně EHSV.

2. Situace

2.1 Bílá kniha Společně pro zdraví: strategický přístup pro EU na období 2008–2013 (1) jasně konstatovala a zabývala se tím, že je důležité rozvíjet lepší porozumění neurodegenerativním chorobám, jako je Alzheimerova choroba a jiné demence.

2.2 Komise stanovila jako prioritu, že je třeba zajistit, aby se tomuto tématu dostalo řádného uznání z důvodu závažnosti problému a dopadu na jednotlivce, pečovatele a náklady pro společnost.

2.3 Dlouhodobá navrhovaná opatření se zaměří na strategie týkající se prevence, nelékařských zákroků, dovedností profesionálních a dobrovolných pečovatelů a na důraz na přístup spolupráce mezi členskými státy a Komisí v oblasti výzkumu. (2)

2.4 Evropská komise také spojí relevantní části budoucí práce o Alzheimerově chorobě s Evropským paktem za duševní zdraví a pohodu uzavřeným v roce 2008, a tím uzná, že duševní zdraví je zvláštním rozměrem Alzheimerovy choroby.

2.5 Evropský parlament vydal prohlášení (3) o prioritách v boji proti Alzheimerově chorobě a jiným formám demence, kde přijal politický závazek provádět výzkum, prevenci a sociální péči, odbourat stigma a klást důraz na podporu sdružení osob trpících Alzheimerovou chorobou.

3. Kontext

3.1 Demence je charakterizována postupnou ztrátou duševních funkcí, která je způsobena řadou příčin, z nichž nejobvyklejší je Alzheimerova choroba postihující okolo 50–60 % lidí s demencí. Další možnou příčinou je cévní demence a demence s Lewyho tělísky. Projekt platformy pacientů EU Alzheimer Europe, podporovaný Evropskou komisí, vymezil nejzávažnější vzácné formy demence. (4)

3.2 V roce 2008 se odhadovalo, že ve 27 členských státech EU trpí 7,3 milionů lidí ve věku od 30 do 99 let různými typy demence. Je postiženo více žen (4,9 milionů) než mužů (2,4 milionů). (4)

3.3 Z důvodu všeobecného zvýšení naděje dožití a stárnutí generace silných populačních ročníků („baby boom“) se předpokládá, že počet starých lidí podstatně vzroste, přičemž největší relativní nárůst bude u nejstarších skupin. Je pravděpodobné, že se bude dále zvyšovat počet onemocnění souvisejících s věkem, především demence, současné předpovědi uvádějí zdvojnásobení počtu postižených osob v příštích 20 letech. Mezinárodní sdružení osob trpících Alzheimerovou chorobou (Alzheimer's Disease International) odhaduje, že v roce 2050 bude na celém světě trpět demencí 104 milionů lidí.

3.4 Dopad demence v současnosti i v budoucnosti na rodinu a profesionální pečovatele, na veřejné zdraví a náklady na péči je značný. Projekt Alzheimer Europe (2008) odhadl, že celkové náklady na přímou i neformální péči v souvislosti s Alzheimerovou chorobou a jinými formami demence dosáhl v roce 2005 výše 130 miliard EUR v EU-27, tj. 21 000 EUR na osobu ročně, z čehož 56 % vzniklo na základě neformální péče. (5)

3.5 Na konferenci o boji proti Alzheimerově chorobě a souvisejících poruchách během francouzského předsednictví bylo zdůrazněno, že je životně důležité, abychom se jako Evropané podělili o své znalosti, mobilizovali dovednosti a zkušenosti v různých členských státech a vedli boj proti této chorobě. Závěry prodiskutovala Rada ve složení pro zdraví v prosinci 2008.

3.6 Primární odpovědnost za řešení problémů s demencí a poskytování péče mají členské státy. Avšak podle článku 152 Smlouvy týkajícího se zdraví se očekává, že EU bude poskytovat podporu opatřením jednotlivých států, a článek 165 Smlouvy stanoví, že Společenství a členské státy koordinují své činnosti ve výzkumu a technologickém rozvoji tak, aby zajistily vzájemnou provázanost vnitrostátních politik a politik Společenství.

4. Sdělení Komise

Cílem Komise je stanovit v tomto sdělení oblasti a opatření na úrovni EU, které mohou přinést přidanou hodnotu podpoře členských států.

4.1 Sdělení stanovuje pět klíčových témat pro opatření Společenství, kterými je třeba se zabývat:

—

prevence,

—	lepší pochopení demencí – koordinace a výzkum,

—	sdílení osvědčených postupů,

—	zajištění práv lidí s demencí,

—	zřízení evropské sítě.

4.2 Společná opatření Komise EU a členských států uvedená v pracovním plánu pro provádění druhého programu zdraví (2008–2013) budou zahájena v roce 2010 a budou součástí nadřazeného cíle Lisabonské strategie s ohledem na zlepšení zdravotnických výsledků. (6)

5. Prevence

V současné době není možné Alzheimerově chorobě a jiným demencím ani předcházet, ani je léčit a snižování kognitivních schopností bylo považováno za nevyhnutelnou součást stárnutí. Se zvyšujícími se znalostmi o stárnutí a mozku se však zkoumají možné prostředky prevence.

5.1 Jelikož demence mohou do větší či menší míry souviset s kardiovaskulárními problémy, zahrnuje prevence dobrou výživu (7) a důležitá je kontrola krevního tlaku a cholesterolu. Je také dobré nekouřit, pít pouze malé množství alkoholu (8) a cvičit.

5.2 Dalšími preventivními strategiemi jsou společenská aktivita, zapojení a podpora a intelektuální činnost.

5.3 Dobré fyzické a duševní zdraví po celý život mohou pomoci udržet kognitivní funkce. To je někdy nazýváno „životní styl pro duševní zdraví“ (9).

5.4 Důkazy na podporu těchto strategií jsou stále omezené a EHSV podporuje požadavek Komise, aby se prováděl více cílený výzkum k lepšímu pochopení potenciálu preventivních strategií. Toto podporuje též platforma Alzheimer Europe.

5.5 EHSV vítá navrhované opatření na začlenění otázky demence do současných i budoucích činností Evropské unie v oblasti prevence zdraví i vzdělávání a na spolupráci s členskými státy pro rozvoj a poskytování poradenství za účelem co nejširšího informování veřejnosti a zdravotnických zařízení i zařízení sociální péče.

5.6 Klíčovou výzvou je umožnit časnější a spolehlivější diagnózu. To by zmírnilo nejistotu postižených jednotlivců a těch, kteří se o ně starají, aby mohli provádět právní, finanční, lékařské a jiné plány.

5.7 Jednou z překážek časné diagnózy je, že lidé nerozeznají symptomy a považují je za normální součást stárnutí. Je to také spojeno s odmítnutím a strachem z důvodu pociťovaného stigmatu spojeného s demencí. Nedávný průzkum ukázal, že průměrná prodleva mezi počátečními symptomy a diagnózou se v jednotlivých evropských státech značně liší, od 10 měsíců v Německu až po 32 měsíců ve Velké Británii.

5.8 EHSV však vyjadřuje obavy ohledně množství osob v celé EU, u kterých pravděpodobně nemohla být stanovena diagnóza z důvodu nedostatečných znalostí či nedostatečného poskytování služeb, a to zvláště ve venkovských oblastech a ve znevýhodněných skupinách.

5.9 EHSV podporuje požadavky platformy Alzheimer Europe, aby Evropská komise a vlády jednotlivých států podporovaly kampaně na zvyšování povědomí veřejnosti a široké řady subjektů na místní, regionální a národní úrovni, včetně médií, a tak zlepšily rozpoznání symptomů demence a snížily pocit stigmatu. (10)

6. Lepší porozumění demencím – koordinace výzkumu

6.1 EHSV uznává úsilí, které vyvinula Komise při podpoře výzkumu v rámci rámcových programů v oblasti výzkumu mozku, příčin a strategie prevence pro zdravé stárnutí a zdravotní péče.

6.2 EHSV však zdůrazňuje, že se také požaduje, aby byla prozkoumána účinnost různých modelů péče, psychosociální a jiné než farmaceutické léčby a také dopad demografických změn, jako rozvodů/nových sňatků/společného soužití, migrace a urbanizace na zkušenosti s demencí a péči o postižené.

6.3 Ačkoli se provádí široký výzkum v oblasti IKT a v oblasti péče o osoby postižené demencí, který je financován EU, je třeba většího úsilí; z důležitých údajů vyplývá, že pokud se technologie využívají eticky a jsou integrovány do plánů péče, mohou osobám postiženým demencí pomoci při rozhodování, umožňují jim zůstat v bezpečí domova a mohou zlepšit kvalitu života v jakémkoli prostředí.

6.4 EHSV vítá, že se Komise zavázala ke specifickým krokům v oblasti výzkumu IKT v rámcových programech a také k celé řadě pilotních projektů, které byly zahájeny mezi EU a 23 evropskými zeměmi v oblasti výrobků a služeb IKT. (11)

6.5 Z důvodu zvýšeného výskytu demence je zásadní, aby existovala spolupráce mezi výzkumnými ústavy a financujícími orgány v členských státech. EHSV vítá přístup společného plánování zajistit na dobrovolném základě, aby dostupné finanční prostředky z členským států a programů EU byly vydány tím nejúčinnějším způsobem.

6.6 EHSV je tedy přesvědčen, že je zásadní, aby se členské státy zavázaly provádět tento výzkum, financování i spolupráci.

7. Sdílení osvědčených postupů

7.1 Vzhledem k uznané nezbytnosti dalšího výzkumu, významu časné diagnózy, řady lékařských zákroků a zdravotní a sociální péče v členských státech hraje otevřená metoda koordinace klíčovou roli při posuzování účinnosti sociální ochrany, sociálního začlenění a dostupných dlouhodobých pečovatelských služeb.

7.2 Poskytování kvalitních služeb lidem postiženým demencí a jejich pečovatelům je zásadní. Pro některé členské státy je to součástí celkové strategie, avšak do dnešního dne pouze dva státy EU formálně vypracovaly strategii a EHSV je přesvědčen, že Komise může rozšířením otevřené metody koordinace na oblast zdraví podpořit jak rozvoj specifických národních strategií, tak rámec kvality, který může poskytnout hodnotící parametry pro ostatní členské státy a pro zlepšení v oblasti politiky, služeb, vzdělávání a výzkumu.

7.3 EHSV vítá závazek k poskytování speciálního školení pro zdravotnický a pečovatelský personál i rodinné příslušníky osob postižených demencí s komplexním přístupem k péči. EHSV věří v použití programu zdraví EU pro vývoj modelů péče, které budou doplněny členskými státy za využití evropských strukturálních fondů, aby se umožnilo jejich provádění. To je zvláště důležité z hlediska nedostatku školených osob ve zdravotnické a sociální péči. (12) Pro zlepšení porozumění Alzheimerově chorobě a demenci je velmi důležité poskytování školení personálu v oblasti urgentní, dlouhodobé a domácí péče a etických metod.

7.4 EHSV podporuje výměnu osvědčených postupů ve stanovených oblastech prevence a služeb, které zlepšují kvalitu života pro lidi postižené Alzheimerovou chorobou a jinými demencemi.

7.5 EHSV intenzivně podporuje posílení národních, evropských a mezinárodních sdružení osob trpících Alzheimerovou chorobou a dalších důležitých organizací pacientů. Tyto organizace poskytují řadu služeb lidem s demencí a jejich pečovatelům, hrají významnou úlohu při prevenci sociálního vyloučení a diskriminace a při podpoře práv osob postižených demencí.

7.6 Tyto organizace poskytují cenné informace (13), které mohou ovlivňovat výzkum, politiku a praxi a objasňovat a umožňují, aby lidé s demencí a jejich pečovatelé mohli projevit své názory. EHSV si přeje poskytovat podporu a vyvíjet vliv tím, že se zapojí do styčné činnosti s řadou organizací v členských státech a na mezinárodní úrovni.

7.7 EHSV podporuje výzvy platformy Alzheimer Europe vládám jednotlivých států, aby uznaly významné přispění sdružení osob trpících Alzheimerovou chorobou a aby je financovaly v souladu s předpokládaným růstem počtu lidí postižených Alzheimerovou chorobou nebo jinými demencemi v rámci celoevropské solidarity.

8. Zajištění dodržování práv osob trpících demencí

8.1 Lidé s demencí jsou především přátelé, příbuzní, sousedé a spoluobčané. Skutečnost, že mají určitý zdravotní problém, je druhotná. (14) EHSV hájí právo osob trpících Alzheimerovou chorobou a jinými formami demence, aby se s nimi zacházelo s úctou a měli právo na samostatné rozhodování.

8.2 Dopad diagnózy na jednotlivce a pečovatele i postupná ztráta schopností je může společensky izolovat a mít negativní účinky na jejich zdraví a pohodu. EHSV vyzývá Komisi a vlády jednotlivých států, aby informovaly a vzdělávaly společnost s cílem odstranit stigma, které je s demencí spojeno.

8.3 EHSV naléhá, aby práva osob trpících demencí byla hájena v rámci Evropské úmluvy o lidských právech, která byla dále posílena právy zdravotně postižených a právy pacientů. (15) Musí být poskytovány informace jak o nemoci, tak o dostupných službách, a postižení a jejich pečovatelé musí být zapojeni do rozhodování, které se jich týká.

8.4 EHSV se vyslovuje pro to, aby Komise ovlivňovala politické vedení EU v tom smyslu, aby uznávali práva postižených starých lidí, a ti je tak mohli prosazovat a být chráněni před zanedbáváním a zneužíváním. (16)

9. Zřízení evropské sítě

9.1 EHSV považuje vytvoření evropské sítě prostřednictvím programu zdraví za nesmírně důležité. Umožnilo by to výměnu osvědčených postupů, přispělo k rozvoji konzistentních standardů a přístupů (17) pro zranitelné starší lidi ve všech členských státech a vytvořilo možnost vypracovat společné zásady a definice pro práva osob trpících demencí.

9.2 Evropská síť by navíc mohla přispět ke:

—	zlepšení vzdělávání pro větší skupinu pracovníků v oblasti zdravotní a sociální péče v souvislosti s demencí a ponaučení, jak lze postižené a jejich pečovatele podporovat,

—	zlepšení osvěty o demencích s cílem snížit stigma a podpořit časnou diagnózu,

—	zlepšení spolupráce mezi odbornými pracovníky, kteří pracují s lidmi postiženými demencí, a lidmi, kteří o ně pečují, tak aby se mohlo vyhovět individuálním potřebám (18)

ve všech členských státech.

9.3 Tato síť by mohla zahrnovat spolupráci s vládami jednotlivých států na vypracování předběžných prohlášení pro jednotlivce, dokud ještě mají schopnost souhlasu, které by zohledňovalo léčbu, péči, pomoc, finanční a právní záležitosti a možnost určit předem důvěryhodnou osobu, která by mluvila jejich jménem.

9.4 EHSV se zasazuje o úzkou spolupráci mezi sítí a platformou Alzheimer’s Europe, aby bylo zajištěno poskytování kvalitních a systematických informací o demenci, což je životně důležité pro zmenšení stigmatu, pro podpoření lidí, aby vyhledali lékařskou pomoc, a pro rozšíření povědomí o službách a pomoci, které jsou pro ně k dispozici, stejně jako pro podporu práv osob zachování jejich důstojnosti a rozhodování o nich samých.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 96.

(2) Ročenka Demence v Evropě (2008), Alzheimer Europe.

(3) Prohlášení Evropského parlamentu PE414.434.

(4) KOM(2009) 380 v konečném znění.

(5) Ročenka Demence v Evropě (2008), Alzheimer Europe.

(6) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1350/2007/ES ze dne 23. října 2007, kterým se zavádí druhý akční program Společenství v oblasti zdraví (2008–2013). Viz http://ec.europa.eu/health/ph_information/indicators/lifeyears_en.htm.

(7) Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 63.

(8) Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 10.

(9) Dementia Risk Reduction: The evidence (Snížení rizika demence: důkazy), Alzheimer’s Australia Paper, 13. září 2007.

(10) Pařížské prohlášení platformy Alzheimer Europe k politickým prioritám hnutí osob s Alzheimerovou chorobou (2006).

(11) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 742/2008/EC ze dne 9.7.2008, KOM(2007) 332 v konečném znění, Úř. věst. L 201, 30.7.2008, s. 49.

(12) Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 105.

(13) Cílem projektu Evropská spolupráce v oblasti demence (The European Collaboration on Dementia – EuroCoDe) je poskytovat konsensuální ukazatele a provádět společné průzkumy.

(14) Ročenka Demence v Evropě (2008), Alzheimer Europe.

(15) Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 67.

(16) Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 109.

(17) Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 103.

(18) Baseline assessment of current information provision to people with dementia and their carers (Základní hodnocení současného poskytování informací lidem trpícím demencí a jejich pečovatelům), Alison Bowes NHS Quality Improvement Scotland and the Dementia Services Development Centre ve Stirlingu, Skotsko.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/81

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená kniha – Podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání

(KOM(2009) 329 v konečném znění)

(2010/C 255/15)

Zpravodajka: paní PÄÄRENDSON

Dne 8. července 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Zelená kniha – Podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání

KOM(2009) 329 v konečném znění.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 4. prosince 2009. Samostatnou zpravodajkou byla paní PÄÄRENDSON.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 173 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1. Doporučení

1.1 EHSV plně podporuje snahu Komise podpořit mobilitu mladých lidí ve vzdělávání. Aby se tato rozsáhlejší mobilita stala skutečností, musí být potenciální hostitelé povzbuzováni k tomu, aby se stali jakýmsi magnetem, který tyto lidi přitáhne do jejich zemí a měst.

Cílů mobility ve vzdělávání lze dosáhnout pouze za úplné a široké spolupráce a úsilí na všech úrovních (úrovni EU, členských států, regionů, vzdělávacích zařízení, sociálních partnerů a organizací občanské společnosti), ale i ze strany mladých lidí samých).

1.2.1 Komise a členské státy by měly zvýšit svoji snahu o odstranění překážek bránících mobilitě a o výměnu osvědčených postupů. Výbor vyzývá členské státy, aby odpovídajícím způsobem prováděly právo Společenství a odstranily překážky v administrativní a legislativní oblasti související s povolením k pobytu, právy v oblasti sociálního zabezpečení a uznáváním studentských průkazů z jiných zemí. Mobilita ve vzdělávání byla klíčem k úspěchu Boloňského procesu a Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání. Výbor se domnívá, že mobilita může být klíčová i pro vznik společného evropského prostoru celoživotního učení. Zavedení „statutu evropského stážisty“ a „statutu evropského studenta“ zajistí rovné zacházení a vyřeší mnohé obavy a starosti spojené s uznáváním titulů, zdravotní péčí, podporou pro studenty atd.

1.2.2 S ohledem na validaci a uznávání formálního i neformálního učení je nutné formálně uznat, podepsat a ratifikovat Lisabonskou úmluvu o uznávání.

1.3 Aby byla vytvořena větší podpora, včetně finanční, pro mobilitu ve vzdělávání, je důležité, aby si všechny strany uvědomily a uznaly její výhody. Je třeba podrobněji vysvětlit a zdůraznit vazbu mezi mobilitou ve vzdělávání a zaměstnatelností.

Podpora mobility mladých Evropanů a získávání nejschopnějších mladých lidí z třetích zemí do Evropy jsou rozhodující prvky pro zachování konkurenceschopnosti Evropy a jejího důležitého vedoucí postavení v oblasti technologií. Výbor je pevně přesvědčen, že problémy s vízy, jež jsou překážkou pro mobilitu, by měly být okamžitě vyřešeny. Výbor je také přesvědčen, že postupné dlouhodobé rozšiřování programů mobility ve vzdělávání do třetích zemí, jako jsou Čína, Indie, Japonsko a USA, by bylo rozumnou investicí.

1.4.1 Výbor chce důrazně doporučit, aby se současně vážně usilovalo o zamezení „odlivu mozků“ z Evropy a o zatraktivnění Evropy pro evropské vědce i pro vědce z mimoevropských zemí.

1.5 Evropská unie ani členské státy nebudou mít žádné sociální ani ekonomické výhody z většího množství mobilních studujících, nebudou-li podstatně navýšeny prostředky na podporu mobility ve vzdělávání. V období krize by strukturální investice měly být prováděny ve vzdělanější a konkurenceschopnější Evropě. EU by měla v zájmu zlepšení financování využít všechny stávající mechanismy a partnery, zapracovat mobilitu do všech relevantních politik a umožnit čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů a rámcového programu pro výzkum a vývoj. Dalším zdrojem finančních prostředků by se měl stát ESF, především pro odborné vzdělávání a přípravu, a měl by doplňovat stávající finanční prostředky z programu celoživotního učení 2007–2013.

1.6 Zvýšená mobilita ve vzdělávání povede k zlepšením, pouze budou-li získané zkušenosti ze vzdělávání v zahraničí na dostatečně vysoké úrovni. Výbor proto doporučuje, aby všechny programy mobility dodržovaly Evropskou chartu kvality mobility.

1.7 Výbor také doporučuje reformovat stávající programy mobility (Erasmus, Leonardo, Comenius, Grundtvig a Marie Curie), aby se zjednodušily postupy a zajistilo se, že bude co nejméně byrokratických překážek. Je zvláště důležité do tohoto procesu zapojit vzdělávací zařízení, místní a regionální orgány, sociální partnery a organizace občanské společnosti.

1.8 Závazek v oblasti mobility by měl být vyjádřen ambiciózním kritériem mobility v novém strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET2020); toto kritérium by mělo rozlišovat mezi různými cílovými skupinami (studenty v odborném vzdělávání a přípravě, učiteli, studenty v neformálním a vysokoškolském vzdělávání a žáky škol) a mělo by vycházet z mnohem ucelenějšího souboru statistických údajů.

1.9 Ke zvýšení povědomí o programech mobility ve vzdělávání a zvýšení počtu mladých lidí, kteří se rozhodnou pro studijní pobyt v zahraničí, by se o tomto tématu mělo informovat účinněji než doposud.

1.10 Výbor podporuje vytvoření jednotného evropského internetového portálu, na němž by bylo možné snadno najít veškeré informace o programech mobility ve vzdělávání v celé Evropě a kde by podniky mohly najít informace (životopisy) o mladých lidech hledajících stáž nebo učňovský poměr, a naopak. Je třeba povzbuzovat sítě evropských podniků (včetně organizací malých a středních podniků) a evropské odborníky, aby na své internetové stránky přidávaly informace o programech mobility studujících a aby inzerovaly mezi svými členy.

1.11 Za účelem posílení politického procesu v návaznosti na zelenou knihu by Výbor doporučil, aby byl definován pojem mobility ve vzdělávání a upřesněno věkové rozmezí osob, jichž se týká.

1.12 Výbor je přesvědčen, že pro podporu mobility ve vzdělávání by se prioritou ve studijních programech institucí vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních měla stát výuka jazyků. Doporučili bychom, aby se posoudilo, je-li možné ustanovit povinný roční pobyt v zahraničí pro učitele jazyků ve všech institucích vysokoškolského vzdělávání, a aby byly členské státy požádány o mnohem větší úsilí v jejich politice vzdělávání v zájmu dosažení cíle, aby každý občan EU mluvil alespoň dvěma dalšími jazyky EU.

2. Shrnutí zelené knihy Komise

2.1 Evropská komise zveřejnila 8. července 2009 zelenou knihu Podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání. Účelem je zahájit diskusi o tom, jak nejlépe zlepšit příležitosti mladých lidí v Evropě k rozvoji jejich znalostí a dovedností tím, že budou pobývat v jiné zemi, aby získali studijní nebo pracovní zkušenosti, vykonávali veřejně prospěšné práce nebo získali další odborné vzdělání v rámci celoživotního učení.

2.2 Rozsah, jímž se zelená kniha zabývá, je značný. Cílem je obsáhnout situaci všech mladých lidí v různých vzdělávacích kontextech, tj. ve škole, ve studijních programech na bakalářské, magisterské či doktorandské úrovni, na stážích, v učňovském poměru, v rámci výměny mládeže, při dobrovolné činnosti nebo odborném výcviku, a to jak uvnitř, tak mimo EU (1). Zelená kniha usiluje o podporu organizované mobility ve vzdělávání a zaměřuje se na fyzickou mobilitu mladých lidí (ve věku 16–35 let), ale současně uznává hodnotu virtuální mobility (ve smyslu rozvoje projektů partnerství, odborné přípravy a e-twinningu). Cílem zelené knihy je vyzvat ke zkoumání toho, jak je možné stávající a nové mechanismy a nástroje lépe využít na podporu mobility mladých lidí a jak lze lépe zapojit veřejné orgány na různé úrovni (EU, celostátní, regionální a místní) i další zúčastněné subjekty: podniky, občanskou společnost a soukromé osoby. Klade důraz na řadu oblastí, kde je zapotřebí dalšího úsilí a předkládá návrhy možného směřování postupu. Je-li to vhodné, jsou uvedeny příklady osvědčených postupů. Možnosti financování, vzdělávací a odborně vzdělávací programy a praktické poradenství pro mobilní studující existují, avšak je třeba je uvádět v obecnou známost a usnadnit k nim přístup.

2.3 Program Erasmus je se svou dvacetiletou zkušeností důkazem přínosů mobility ve vysokoškolském vzdělávání. Evropské komise ve své Lisabonské zprávě z prosince 2007 zdůraznila, že by se mobilita typu používaného v programu Erasmus měla stát přirozenou součástí vysokoškolského vzdělávání (2). Komise podtrhla důležitost investic do vzdělávání a odborné přípravy, tedy do podpory znalostí a dovedností vhodných k vyrovnání se se současnou hospodářskou krizí. Mobilita ve vzdělávání by se měla stát příležitostí otevřenou všem mladým lidem v Evropě, aby byla zajištěna budoucí konkurenceschopnost a soudržnost EU; měla by se stát pravidlem, nikoliv výjimkou (3). Mobilita znalostí by se měla stát pátou svobodou EU.

2.4 Komuniké z Lovaně, přijaté dne 29. dubna 2009 ministry odpovědnými za vysokoškolské vzdělávání v zemích účastnících se Boloňského procesu, uvádí, že do roku 2020 by mělo mít zkušenost se studiem nebo odbornou přípravou v zahraničí alespoň 20 % z těch, kdo své vzdělání dokončí v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání (4).

2.5 V zelené knize byl proto dán podnět k zahájení veřejné konzultace s požadavkem na zodpovězení těchto otázek:

—	Jak je možné přimět více mladých lidí, aby strávili určitou dobu v zahraničí za účelem studia, další odborné přípravy, dobrovolnické práce nebo pracovní praxe?

—	Jaké jsou hlavní překážky mobility, které je nutné překonat?

—

Jak mohou všichni zúčastnění – školy, univerzity, podniky a jejich organizace, orgány vlády, místní úřady, organizace občanské společnosti a další – těsněji a účinněji spolupracovat, zejména pokud jde o to, přimět mladé lidi z jiných zemí, aby k nim přišli získat zkušenosti? S tím souvisí otázka, jak motivovat podniky k tomu, aby hostily účastníky programů mobility, včetně mladých podnikatelů a učňů?

3. Mobilita: přínosy, překážky a hrozby

3.1 Jak zelená kniha správně uvádí, mobilita ve vzdělávání „je jedním ze základních způsobů, jímž mohou jednotlivci, a zejména mladí lidé, zlepšit svou budoucí zaměstnatelnost a posílit osobní rozvoj“.

Odejít do jiné země za studiem, jako součást jejich stávající práce, za získáním více pracovních zkušeností nebo z důvodu dobrovolnické práce poskytuje mladým lidem skutečnou možnost rozšířit si své obzory. Nicméně podle statistik uvedených v zelené knize nabídly v roce 2006 existující programy mobility (5) příležitosti k mobilitě přibližně 310 000 osob, což jsou pouhé 0,3 % věkové kategorie 16–29 let v EU. Údaje Eurostatu ukazují, že mimo tyto programy studuje v zahraničí každý rok dalších 550 000 vysokoškolských studentů.

3.2.1 Mobilita však zůstává na nízké úrovni i přes četné snahy evropských institucí a dalších subjektů prostřednictvím podpůrných programů a ostatních možností. Mobilita je pro některé studenty snadněji dostupná než pro jiné, např. pro lidi v odborném vzdělávání a učně stále přetrvává mnoho praktických překážek, ale i proto, že přibližně 80 % finančních prostředků je určeno pro vysokoškolské vzdělávání.

3.3 Cílem zelené knihy je povzbudit to, aby se studium či práce v zahraničí staly pro mladé Evropany přirozeným krokem, jejž budou zvažovat, než aby byly pouze výjimkou. Mladí lidé potřebují lépe pochopit množství výhod, které jim to přináší, včetně lepší znalosti jazyků a dalších dovedností a větší mezikulturní kompetence, z čehož budou mít ve stále multikulturnějším světě prospěch celý život. Díky mobilitě v odborném vzdělávání získají mladí lidé správný způsob myšlení, včetně smyslu pro vlastní iniciativu, a stanou se otevřenými a sebevědomými. Ze zkušeností vyplývá, že ti, kdo studovali v zahraničí, budou během svého profesního života pravděpodobně mobilnější.

3.4 EHSV plně podporuje větší mobilitu mladých lidí ve vzdělávání za účelem rozšíření jejich praktických zkušeností, protože by to zvýšilo mobilitu všech věkových skupin. Aby se tato rozsáhlejší mobilita stala skutečností, musí být potenciální hostitelé povzbuzováni k tomu, aby se stali jakýmsi magnetem, který tyto lidi přitáhne do jejich zemí a měst.

Z mobility ve vzdělávání budou mít největší prospěch mladí lidé, vzdělávací a výzkumné instituce a podniky. V dlouhodobém horizontu zlepší konkurenceschopnost EU vybudováním její znalostně intenzivní společnosti a podpoří evropské občanství posílením pocitu identity Evropy a vytvořením pozitivnějšího přístupu k Evropě u jejích občanů. Mobilita podporuje učení se jazykům a mnohojazyčnost.

3.5.1 Mobilita studujících přispívá k volnému pohybu znalostí, jenž by bylo možné považovat za „pátou svobodu“ EU. Aby mohly podporovat mobilitu ve vzdělávání, budou se muset systémy a instituce vzdělávání a odborné přípravy stát otevřenějšími, v neposlední řadě proto, aby se zvýšila spolupráce mezi vzdělávacími zařízeními a jejich práce se stala efektivnější. Také mobilita mezi podniky navzájem a mezi podniky a vzdělávacími a výzkumnými institucemi bude mít mnohem větší dopad na vytváření seskupení a na technologická partnerství, což posílí konkurenceschopnost Evropy a její inovační schopnosti.

3.5.2 Ze zvýšené mobility budou mít prospěch zejména vedoucí akademické instituce, a to díky větší kulturní rozmanitosti a schopnosti získávat skutečně vynikající výzkumné týmy. Větší mobilita bude výhodná i pro podniky, jež mají multikulturní a mnohojazyčný charakter, a pro každý podnik, jenž obchoduje se zahraničím. Ve světě, v němž na konkurenceschopnost EU stále více dotírají rychle se rozvíjející země (Čína, Indie, Brazílie a JAR, k nimž časem přibude mnohem více zemí), bude budoucnost podniků v EU (především budoucnost příležitostí kvalitních pracovních míst) spočívat buď v tom, že získají vedoucí postavení v oblasti nových technologií a výroby v oblasti mezer na trhu, což je velmi závislé na zachování špičkového postavení EU ve výzkumu a vývoji, nebo získají vedoucí postavení v širší oblasti služeb.

Jsou zde však překážky a hrozby, na něž bude třeba dávat pozor:

—	možné soustředění špičkového výzkumu a s tím související výuky a vzdělávání v menším počtu elitních špičkových středisek v Evropě, protože sem budou proudit vynikající studenti na úkor mnoha méně známých zařízení;

—	možné zaměření studia na hlavní světové jazyky (zejména angličtinu, francouzštinu, španělštinu a němčinu) na úkor těch členských států, jejichž jazyky nejsou mimo jejich hranice příliš rozšířené;

—

vzhledem ke zvýšenému zaměření na angličtinu mohou být mobilní studenti a výzkumníci vedeni k tomu, aby se přesunuli někam jinam v anglicky mluvícím světě, včetně USA, Číny, Japonska a dalších částí východní Asie, i jinam. Přesvědčit tyto osoby, aby se v patřičnou dobu vrátili do Evropy, pak může být obtížné. Jakýkoliv postup EU v oblasti mobility bude muset zahrnovat dostatečné pobídky pro mobilní akademické pracovníky, aby v dlouhodobém horizontu za svoji základnu zvolili EU;

—	rozsáhlejší „odliv mozků“ v souvislosti s naskytnutím se pracovních příležitostí v tzv. zemích se „středními příjmy“ (6) v rozvojovém světě;

—	největší prospěch to přinese absolventům humanitních oborů, nikoliv vědeckých, v neposlední řadě proto, že v oblasti vědy si bude mnoho menších podniků moci dovolit použít pouze hlavní dovednosti, jelikož jazykové a ostatní podobné dovednosti se dají snadno nakoupit.

3.6.1 Aby bylo možné udržet vedoucí postavení Evropy v oblasti technologií, je důležité starat se o nejschopnější talenty. USA v současnosti stále vede tzv. „válku o talenty“. Přibližně 400 000 Evropanů s vědeckým a technickým vzděláním žije a pracuje v Americe. Mezi 50 nejlepšími světovými univerzitami je 36 z USA, zatímco pouze 10 z EU. Ani vedoucí postavení USA však nezůstane nesporné. Talenty už nejsou výhradním hájemstvím západního světa. Čína, Indie, Brazílie, Rusko a další země se začínají prosazovat v celosvětovém zápasu o inovace a talenty. Podniky v Evropě budou postaveny před nelítostnou konkurenci, pokud jde o výchovu, přilákání a udržení talentů.

I přes několik předchozích pokusů prostřednictvím podpůrných programů (7) a dalších nástrojů (8) podporujících mobilitu ve vzdělávání existují i jiné překážky, k nimž patří:

—	právní překážky (administrativní zátěž),

—	praktické překážky (jazykové znalosti, kulturní rozdíly, nedostatečné finanční prostředky, hospodářská nerovnost, potíže s přenositelností finančních prostředků, nedostatek snadno dostupných informací o programech mobility, zejména kvůli nedostatku efektivních internetových stránek),

—	překážky související se vzájemným uznáváním kvalifikací,

—	uznávání mobility ve vzdělávání v národních studijních programech a problémů souvisejících s právem pobytu,

—	velmi rozdílné metody financování a kontroly univerzit v Evropě: některé jsou nezávislé (například ve Spojeném království), jiné jsou více kontrolovány státem,

—	nedostatečná angažovanost členských států (9) a soukromého sektoru (10).

3.7.1 Jazyk je významnou překážkou mobility ve vzdělávání (11), protože bez zvládnutí jazyka hostitelské země bude vzdělávací a sociální zkušenost velmi ztížena. Za povšimnutí stojí fakt, že pouze 18 % Evropanů odešlo ze svého regionu, pouze 4 % odešla do jiného členského státu, než ve kterém se narodili, a pouze 3 % odešla do zemí mimo EU. V USA žije mimo stát svého narození 32 % občanů. To může v zásadě souviset s různorodostí jazyků v EU (12).

Nicméně hlavní překážkou, kterou je nutno překonat, bude zajistit, aby se pro dotyčné studenty nestala cesta do zahraničí z jakéhokoliv důvodu negativní zkušeností. Negativní zážitky budou mít záporný vliv, zejména pokud na ně narazí zranitelnější studenti, včetně handicapovaných studentů, studentů s menšinovou sexuální orientací, malou ekonomickou silou, menšinovým etnickým původem nebo jiným znevýhodněním, což nadělá víc škody než užitku. Pobyt v zahraničí také musí být dostatečně dlouhý, aby upevnil nové myšlenky a vytvořil větší pružnost v přístupu a chování. Pro mladé handicapované osoby by mohla být cenným nástrojem virtuální mobilita. Mladí lidé, pro něž není fyzická mobilita možná, by se mohli účastnit virtuální mobility ve vzdělávání pomocí nástrojů IT. Virtuální mobilita ve vzdělávání nesmí nahradit fyzickou mobilitu ve vzdělávání.

3.8.1 Pro mladší studenty, zejména školního věku, bude zvlášť důležité zajistit dostatečnou výchovnou péči ze strany učitelů, aby se jim usnadnila změna prostředí, pomohlo se s jazykovými problémy, slušným ubytováním na celou délku jejich pobytu v zahraničí, plnou finanční podporou, a to nad rámec stávajících studijních grantů, je-li je třeba doplnit, a zajistilo se jejich všeobecné přijetí v nové komunitě.

4. Řešení: Odpovědi na otázky zelené knihy

4.1 Je důležité, aby všechny strany pochopily a ocenily výhody, jež jim přináší mobilita ve vzdělávání. Je nutné přesvědčit zaměstnavatele, zejména malé a střední podniky, že mobilita ve vzdělávání může pro jejich podniky vytvářet přidanou hodnotu, např. podporou nadnárodních učňovských poměrů a stáží nebo poskytováním pomoci při vstupu na nový trh. V prostředí volného trhu je však důležité vyvarovat se jakékoliv nadměrné regulace na úrovni EU.

4.2 Příprava na období mobility ve vzdělávání: informace a poradenství

4.2.1 Výbor se domnívá, že velmi často sami mladí lidé vůbec neuvažují o tom, jak by jim mobilita ve vzdělávání mohla být prospěšná a zejména zlepšila jejich šance na trhu práce. Přestože byly vytvořeny internetové informační portály o mobilitě (13), mimo jiné i Evropskou komisí, existují vážné pochybnosti o tom, zda jsou dostatečně vstřícné k uživatelům či dostatečně dostupné. Výbor podporuje vytvoření jednotného evropského internetového portálu, na němž by bylo možné snadno najít veškeré informace o programech mobility ve vzdělávání v celé Evropě a kde by podniky mohly najít informace (životopisy) o mladých lidech hledajících stáž nebo učňovský poměr, a naopak.

4.2.2 Je třeba povzbuzovat sítě evropských podniků a odborníků (včetně organizací zastupujících malé a střední podniky), aby na své internetové stránky přidávaly informace o programech mobility studujících a aby inzerovaly mezi svými členy.

Důležitou úlohu při poskytování rad malým a středním podnikům a dalším podnikům, které projeví zájem, a tím jejich povzbuzování, aby vynaložily další úsilí pro zajištění nabídky většího počtu míst pro mladé lidi, jsou „servisní místa“.

4.2.3.1 Jazyky a kultura

4.2.3.2 Chceme-li skutečně odstranit jednu z největších překážek mobility ve vzdělávání a splnit cíl, aby každý občan EU mluvil alespoň dvěma dalšími jazyky EU (14), Výbor by doporučil, aby se posoudilo, je-li možné ustanovit povinný roční pobyt v zahraničí pro učitele jazyků ve všech institucích vysokoškolského vzdělávání, a aby byly členské státy požádány o mnohem větší úsilí v jejich politice vzdělávání v zájmu dosažení cíle, aby každý občan EU mluvil alespoň dvěma dalšími jazyky EU.

4.3 Právní otázky

4.3.1 Výbor vyzývá členské státy, aby odpovídajícím způsobem prováděly právo Společenství a dále aby odstranily překážky ve správní a legislativní oblasti: povolení k pobytu, práva v oblasti sociálního zabezpečení a uznávání studentských průkazů z jiných zemí. Výbor je pevně přesvědčen, že problémy s vízy, jež jsou překážkou pro mobilitu, by měly být okamžitě vyřešeny. Pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, kteří přicházejí do EU za účelem studia, neplacené odborné přípravy, výměnných pobytů škol nebo dobrovolné služby na dobu delší než tři měsíce, stanovuje směrnice 2004/114/ES konkrétní podmínky, které jim usnadňují vízové řízení. Kritéria stanovená ve směrnici a týkající se konkrétních skupin by však ve skutečnosti mohla být překážkou mobility (15). Výbor podporuje myšlenku, že by členské státy EU měly zvážit rozšíření použitelnosti směrnice o studentech 2004/114/ES na mladé lidi zapojené do dobrovolné služby EU, výměnných pobytů škol nebo neplacené odborné přípravy.

4.4 Co je třeba učinit na podporu větší mobility do Evropské unie a mimo ni?

4.4.1 Je nutné, aby mobilita hrála důležitou roli ve vztazích mezi EU a sousedními zeměmi, jež by měly být zapojeny do diskuse o politice a organizace programů.

4.4.2 Jak již bylo naznačeno, je třeba, aby evropské obyvatelstvo přizpůsobilo své dovednosti dnešku, a tak zvládlo obtížné úkoly vyvolané globalizací a rostoucí hospodářskou soutěží. Evropští výzkumníci musí mít přístup k nejlepším světovým institucím, aby přinesli své zkušenosti a odborné znalosti do evropského výzkumného prostoru, a evropští studenti by měli mít přístup k nejlepším světovým vzdělávacím zařízením. Podpora mobility mladých Evropanů a získávání mladých lidí z třetích zemí do Evropy jsou rozhodujícími prvky budoucí evropské konkurenceschopnosti. Aby je získala, potřebuje EU mít nejlepší univerzity. Evropské univerzity a podnikatelé hledají příležitosti ke zlepšení spolupráce, aby rozvinuli konkurenční náskok ve světě výzkumu a vývoje (16).

4.4.3 Výbor za tímto účelem považuje za nezbytné zvýšit počet zemí dlouhodobě zapojených do programů mobility EU. Výbor se domnívá, že rozšíření zeměpisné oblasti působnosti programu Erasmus Mundus bylo správné, a že by proto obdobné rozšíření mělo být zváženo i pro program Erasmus pro mladé podnikatele.

4.4.4 Výbor se domnívá, že postupné dlouhodobé rozšiřování programů mobility ve vzdělávání do třetích zemí, jako jsou Čína, Indie, Japonsko a USA, by bylo rozumnou investicí.

4.4.5 Výbor chce důrazně doporučit, aby se současně vážně usilovalo o zamezení „odlivu mozků“ z Evropy a o zatraktivnění Evropy pro evropské vědce i pro vědce z mimoevropských zemí.

4.5 Uznávání a validace

4.5.1 Skutečnost, že validace a uznávání formálního i neformálního učení jsou stále nedostatečné nebo vůbec žádné, je významnou překážku mobility. Studie PRIME, kterou provedla organizace ESN, ukazuje, že třetina studentů má problémy týkající se uznávání jejich studia v zahraničí. Je jasné, že instituce vysokoškolského vzdělávání a vlády stále ještě mají co zlepšovat. Výbor doporučuje, aby všechny členské státy okamžitě uznaly, ratifikovaly a řádně zavedly Lisabonskou úmluvu o uznávání.

4.5.2 Výbor podporuje myšlenku, že mobilita ve vzdělávání by měla být mladým lidem dostupná ve všech druzích vzdělávání a učení: formálním, neformálním a informálním. Je třeba podporovat mobilitu ve vzdělávání mezi různými úrovněmi vzdělávání. Je třeba vytvořit vazby mezi všeobecným vzděláváním, odbornou přípravou a vysokoškolským vzděláváním a měly by být plně zavedeny kreditní systémy, aby byla usnadněna mobilita v odborném vzdělávání a přípravě, v níž se národní systémy značně liší. Kromě toho by měly být vytvořeny cesty spojující počáteční a další přípravu. K tomu, aby toho bylo dosaženo, bude rozhodujícím faktorem rychlé a souvislé zavedení evropského rámce kvalifikací.

4.5.3 Rozdíly mezi zeměmi v požadavcích na vyšší stupně studia a vzájemné uznávání udělených ocenění, rozdíly v příspěvcích na školné i dalších stipendiích a ostatní kritéria je v nutných případech třeba plně asimilovat. Například požadavky na evropské magisterské studium nejsou na stejné úrovni jako u magisterského studia v Japonsku; japonský student by také musel nadále platit školné své vlastní univerzitě, čímž by se mu studium v Evropě nepřijatelně prodražilo.

4.6 Nové partnerství v oblasti mobility ve vzdělávání

4.6.1 Cílů mobility ve vzdělávání lze dosáhnout pouze za úplné a široké spolupráce a úsilí na všech úrovních (úrovni EU, členských států, regionů, vzdělávacích zařízení, sociálních partnerů a organizací občanské společnosti, ale i ze strany mladých lidí samých). Pro zlepšení mobility ve vzdělávání je rozhodující, aby členské státy byly skutečně připravené jednat.

4.7 Měli bychom pro mobilitu v rámci EU stanovit cíle?

4.7.1 Výbor se domnívá, že se statistickými údaji použitými v zelené knize je třeba více pracovat, protože pouze pravdivé statistické záznamy nám mohou ukázat, jak jsou účinné současné programy mobility ve vzdělávání (17), a pomoci navrhnout spolehlivé budoucí strategie, jež budou obsahovat cíle skutečné mobility (v procentech) pro různé cílové skupiny.

4.7.2 Je velmi důležité, aby Boloňský proces stanovil jasný cíl pro mobilitu; podobné cíle by měly být stanoveny i pro ostatní oblasti vzdělávání. Výbor proto podporuje myšlenku stanovit cíle mobility pro odborné vzdělávání a přípravu, pro učitelský sbor, studenty a neformální vzdělávání. Tyto cíle by měly být stanoveny nejen pro EU jako celek, ale i pro všechny členské státy. Regiony a vzdělávací instituce by kromě toho měly stanovit své vlastní cíle. Při určování cílů by se vždy mělo hledět v prvé řadě na kvalitu vzdělávání.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Učení může být formální – v rámci vzdělávacího systému – nebo neformální – v kontextu dobrovolnické činnosti mládeže.

(2) Strategická zpráva o obnovené Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost: zahájení nového cyklu (2008–2010), KOM(2007) 803.

(3) Zpráva fóra odborníků na vysoké úrovni týkající se mobility, červen 2008, http://ec.europa.eu/education/doc/2008/mobilityreport_en.pdf.

(4) http://www.ond.vlaanderen.be/hogeronderwijs/bologna/conference/documents/Leuven_Louvain-la-Neuve_Communiqué_April_2009.pdf.

(5) Erasmus, Leonardo, Comenius, Grundtvig, Marie Curie, program Kultura, Mládež v akci, Evropská dobrovolná služba v rámci programu Mládež v akci, program Evropa pro občany.

(6) Tunisko, Brazílie, JAR.

(7) Erasmus, Leonardo, Comenius, Grundtvig, Marie Curie, program Kultura, Mládež v akci, Evropská dobrovolná služba v rámci programu Mládež v akci, program Evropa pro občany.

(8) Europass, evropský systém pro převod a kumulaci kreditů (ECTS, pro vysokoškolské vzdělávání), dodatek k diplomu, evropský rámec kvalifikací pro celoživotní učení, evropský systém kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET), pas mládeže „Youthpass“, portál EURAXESS, směrnice o vízech pro studenty a balíček týkající se víz pro vědecké pracovníky.

(9) Doktorandské studijní programy jsou v každém členském státu jiné a také systémy odborného vzdělávání a přípravy se mezi jednotlivými zeměmi značně liší.

(10) Soukromý sektor není dostatečně informován o programech na podporu mobility ve vzdělávání a je sporné, zda mohou být tyto programy pro podnikatele přínosné.

(11) Údaje z let 2002–2003 ukazují, že v členských státech se ve všeobecném nižším sekundárním vzdělávání vyučuje průměrně 1,3 cizího jazyka na studenta, ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání činí tento průměr 1,6 cizího jazyka. Pro studenty v odborném vzdělávání a přípravě je cíl osvojit si dva cizí jazyky ještě vzdálenější.

(12) Pouze 3 % malých a středních podniků v Evropě má dceřiné společnosti, pobočky nebo podniky se společnou majetkovou účastí v jiných zemích.

(13) PLOTEUS, portál o možnostech vzdělávání v Evropě, Evropský portál pro mládež, portál o studiu v Evropě, portál mobility vědeckých pracovníků Euraxess (Researchers in motion), webová stránka Marie Curie pro všechny akce „Marie Curie“, portály YourEurope, Euroguidance, EURES a Eurodesk, program „Erasmus pro mladé podnikatele“ a podpora pro odbornou přípravu a mobilitu pro malé a střední podniky.

(14) Cíl byl stanoven na zasedání Evropské rady v Barceloně v roce 2002.

(15) Směrnice například požaduje, aby studenti ze třetích zemí měli minimální finanční prostředky na pokrytí svých životních nákladů.

(16) Viz také sdělení Komise „Nové partnerství pro modernizaci univerzit: Fórum EU pro dialog mezi univerzitami a podniky“, KOM(2009) 158.

(17) Měly by se rovněž zvážit srovnávací analýzy s bilaterálními systémy mobility ve vzdělávání, např. „Vulcanus“ v Evropě a v Japonsku (pro studenty ve strojírenství a přírodních vědách), neboť jsou účinné a dobře cílené.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/87

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta k cílenějšímu zaměření podpory určené zemědělcům v oblastech s přírodním znevýhodněním

(KOM(2009) 161 v konečném znění)

(2010/C 255/16)

Zpravodajka: paní TODOROVA

Dne 21. dubna 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta k cílenějšímu zaměření podpory určené zemědělcům v oblastech s přírodním znevýhodněním

KOM(2009) 161 v konečném znění.

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 11. listopadu 2009. Zpravodajem byla paní TODOROVA.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 17. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 81 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV v několika stanoviscích (1) zdůraznil klíčový význam přiměřených vyrovnávacích příspěvků jako nezbytného nástroje zachování kulturní krajiny a zemědělství. Podpora znevýhodněných oblastí má prvořadý význam pro zajištění kontinuity zemědělské výroby, spoluúčast na zajištění životaschopnosti venkovských oblastí a prevenci opouštění půdy a vylidňování oblastí, které mají přírodní znevýhodnění.

1.2 Program podpory znevýhodněných oblastí by měl také přispívat k zachování kapacity potravinové výroby, jejíž význam by mohl vzrůst, dojde-li vlivem pokračování procesu změny klimatu ke snížení výrobní kapacity jinde. Vůdčí myšlenkou programu by proto měla být zásada, že jde o zajištění veřejných výhod prostřednictvím zachování zemědělské činnosti ve znevýhodněných oblastech, kde by půda jinak mohla být opuštěna.

1.3 Program podpory znevýhodněných oblastí by neměl být zaměňován s dobrovolnými agro-environmentálními závazky. Program podpory znevýhodněných oblastí musí v zásadě nabídnout kompenzaci těm zemědělcům, kteří pracují v obtížnějších podmínkách a jsou nejméně schopni získat kompenzaci z trhu, a přitom nejvíce přispívají k udržování krajiny.

1.4 Osm navržených biofyzikálních kritérií by mohlo být přiměřeným základem pro vymezování znevýhodněných oblastí, je však naprosto nezbytné zajistit data a zvolit správné limity. EHSV proto navrhuje, aby členské státy provedly hloubkové posouzení dopadů navrhovaných kritérií, včetně podrobného mapování.

1.5 Sdělení navrhuje považovat oblast za znevýhodněnou, pokud 66 % její půdy spadá do nejméně jednoho z osmi kritérií. EHSV by si přál analyzovat výsledky vymezení znevýhodněných oblastí a vydat stanovisko k těmto limitům.

1.6 Použití kumulativních, vědecky podložených kritérií v heterogenních oblastech trpících současně několika znevýhodněními je velmi užitečné, neboť prakticky ilustrují interakce mezi mnoha působícími faktory. Navrhovaná kritéria vymezení oblastí by mohla být rozšířena o doplňující faktory, jako je např. izolovanost, která by též mohla být považována za přírodní znevýhodnění.

1.7 Po určení znevýhodněných oblastí na základě společných biofyzikálních kritérií se může ukázat jako nezbytné provést určité doladění. EHSV zastává názor, že v takovém případě je nejvhodnějším ukazatelem, který je třeba použít, výrobní kritérium, jež odráží skutečnou ekonomickou situaci podnikatele včetně oportunitních nákladů týkajících se rodinné práce a vlastního kapitálu. Komise zajistí, aby kritéria, která členské státy používají, byla objektivní a nediskriminační a aby odpovídala cílům programu.

1.8 EHSV vyzývá k náležitému ohodnocení a zohlednění zvýšeného pracovního úsilí a rostoucích investičních nákladů, které si žádá zemědělství ve znevýhodněných oblastech, v novém nastavení plateb zakotveném v nařízení č. 1698/2005.

1.9 Musí být zajištěno přiměřené přechodné období, jež zemědělcům umožní přizpůsobit se novému režimu podpory znevýhodněných oblastí.

2. Kontext

2.1 Režim podpory zemědělců ve znevýhodněných oblastech, který funguje od roku 1975 a který se nyní nazývá platby za přírodní znevýhodnění, podporuje zachování zemědělské činnosti ve znevýhodněných oblastech jiných než horských (tzv. „přechodných znevýhodněných oblastech“) a v oblastech se specifickým znevýhodněním (např. na ostrovech a v pobřežních oblastech, které zahrnují 9 % zemědělsky využívané plochy). Horské oblasti pokrývají téměř 16 % zemědělsky využívaných ploch EU a jsou vymezeny podle nadmořské výšky, sklonu svahů nebo kombinace těchto dvou faktorů. Za horské oblasti jsou rovněž považovány oblasti nacházející se severně od 62. rovnoběžky. Přibližně 31 % zemědělské půdy v EU je označeno jako „přechodné znevýhodněné oblasti“ na základě více než stovky různých vnitrostátních kritérií, na jejichž rozdílnost v rámci celé EU se zaměřil Evropský účetní dvůr jakožto na možný zdroj nerovného zacházení (2). Ne všechny zemědělské podniky v těchto oblastech získávají platbu za přírodní znevýhodnění.

2.2 V čl. 50 odst. 3 písm. a) nařízení (ES) č. 1698/2005 (3) se uvádí nová definice jiných oblastí s přírodním znevýhodněním než horských oblastí a než oblastí se specifickým znevýhodněním, tj. „oblasti postižené významnými přírodními nevýhodami, zejména nízkou úrodností půdy nebo špatnými klimatickými podmínkami, a z hlediska hospodaření s půdou je důležité zachovat v nich extenzivní zemědělskou činnost“, zatímco článek 37 zavádí změnu ve výpočtu platby. V roce 2005 však Rada nedosáhla dohody o možném systému pro vymezování těchto oblastí platném pro celé Společenství. Bylo proto rozhodnuto zachovat po omezenou dobu platnost předchozího systému a Komise byla požádána, aby provedla přezkum režimu podpory ve znevýhodněných oblastech. Nový systém vymezení by mohl začít platit v roce 2014.

2.3 Současné vymezování přechodných znevýhodněných oblastí je založeno na třech typech ukazatelů uvedených v článku 19 nařízení o EZOZF (ES) č. 1257/1999 (4), jimiž jsou: méně úrodná půda; znatelně podprůměrná hospodářská výkonnost v zemědělství; nízká nebo klesající hustota obyvatelstva převážně závislého na zemědělství. Vymezování je zčásti založeno na sociálně-ekonomických kritériích, která podle Komise již neodrážejí základní cíle plateb za přírodní znevýhodnění. Do aktualizace vymezování se navíc nepromítl vývoj demografických a hospodářských údajů. Kromě toho se vymezování opírá o celou řadu vnitrostátních kritérií, která často nelze na evropské úrovni srovnávat.

2.4 Informace potřebné pro dostatečně podrobné posouzení výsledku nového přístupu k vymezování (tj. na úrovni místních správních jednotek, LAU 2 v nomenklatuře územních statistických jednotek) lze shromažďovat pouze na úrovni jednotlivých členských států. Komise navrhuje, aby členské státy na svém území simulovaly uplatňování osmi biofyzikálních kritérií (nízké teploty, tepelný stres, odvodňování půdy, struktura půdy a kamenitost, hloubka zakořenění, chemické vlastnosti, vlhkostní rovnováha a sklon svahů) a aby předložily mapy těch oblastí, které se podle těchto simulací budou jevit jako způsobilé. Oblast je považována za postiženou významnými přírodními nevýhodami, pokud 66 % zemědělsky využívané půdy splňuje alespoň jedno z kritérií na prahové hodnotě.

2.5 V současnosti používá 13 členských států kombinaci několika ukazatelů pro účely výpočtu indexu používaného pro klasifikaci oblastí podle specifických prahových hodnot nebo kategorií. V některých případech je možno považovat „systémy indexů“ za sofistikovanější než biofyzikální kritéria, a proto schopnější zachytit znevýhodnění v nějaké oblasti. Zavedení společného systému indexů, který by se používal stejně ve všech členských státech, by však z pohledu Komise vyžadovalo obrovské úsilí, pokud jde o jeho navržení, shromažďování údajů, analýzu a provádění. Zavedení celoevropského systému indexů jakožto prostředku pro řádné zachycení přírodního znevýhodnění by proto nebylo ani efektivní, ani realistické.

2.6 Podle Komise je rovněž nezbytné doladit v případech, kdy je možno překonat přírodní znevýhodnění, vymezení oblastí použitím biofyzikálních kritérií v kombinaci s příslušnými ukazateli souvisejícími s produkcí.

2.7 Ve sdělení se uvádí, že užitečný nástroj pro nasměrování podpory představují po vymezení oblasti vhodná pravidla způsobilosti na úrovni zemědělského podniku. Podle Komise v současné době platí v různých členských státech zhruba 150 různých pravidel způsobilosti na úrovni zemědělského podniku, z nichž některé by mohla být problematická z hlediska souladu s pravidly WTO, neboť vylučují z podpory některé výrobní sektory či zemědělské činnosti. Některé členské státy v současnosti vylučují z podpory zemědělce na částečný úvazek, přestože tito zemědělci přispívají k cíli opatření.

2.8 K veřejné konzultaci byly dne 22. května 2008 předloženy čtyři varianty přezkumu:

—	Varianta č. 1: Status quo+ V tomto scénáři by členské státy byly vyzvány ke zrušení stávajících sociálně-ekonomických ukazatelů používaných k vymezení znevýhodněných oblastí a k určení kritérií, které považují za nejvhodnější pro definici přírodních znevýhodnění postihujících zemědělství.

—	Varianta č. 2: Společná kritéria Znevýhodněné oblasti by byly vymezeny s využitím společných biofyzikálních kritérií.

—

Varianta č. 3: Pravidla způsobilosti

Právní předpisy Společenství by poskytly základní rámec pro pravidla způsobilosti, v němž by byly stanoveny zásady a typy kritérií, která budou použita k vyloučení systémů intenzivní zemědělské činnosti (např. maximální hustota hospodářských zvířat, průměrný výnos, standardní příspěvek na úhradu).

—	Varianta č. 4: Vysoká přírodní hodnota Tato varianta by předpokládala cílenější vymezení oblastí. Za znevýhodněné oblasti by byly považovány pouze oblasti vymezené jako zemědělské oblasti s vysokou přírodní hodnotou v rámci oblastí postižených přírodním znevýhodněním.

3. Postoj EHSV

3.1 Zemědělství je jedním z nejdůležitějších hospodářských odvětví EU, které zaměstnává téměř 30 milionů lidí. Zachování evropského modelu zemědělství, záruka dostupnosti kvalitních potravin a poskytování pracovních míst jsou nezbytnými předpoklady kontinuity sociální struktury na venkově, jsou však také zásadní pro jeho širší zodpovědnost za obhospodařování půdy. To rovněž přispěje k uchování současné vysoké rozmanitosti potravin, místních tradic a řemesel. Udržitelné zemědělství má řadu pozitivních vedlejších účinků v podobě služeb veřejnosti, jako je udržování biologické rozmanitosti, zachování přírodních stanovišť a atraktivní a kvalitně udržovaná krajina.

3.2 Do nehorských znevýhodněných oblasti patří 30 % zemědělských podniků, 39 % zemědělsky využívané půdy, 31 % pracovních sil v zemědělství a 26 % ekonomického potenciálu vyjádřeného ekonomickým rozměrem. Venkov se vylidňuje v celoevropském měřítku a znevýhodněné oblasti jsou těmi nejzranitelnějšími regiony. Tento proces může být velmi zhoubný. Podpora znevýhodněných oblastí má proto prvořadý význam pro zajištění kontinuity zemědělské výroby, spoluúčast na zajištění životaschopnosti venkovských oblastí a prevenci opouštění půdy a vylidňování oblastí, které trpí přírodním znevýhodněním.

3.3 EHSV již v několika svých stanoviscích upozornil na potíže zemědělců ve znevýhodněných oblastech a zdůraznil zásadní význam odpovídající kompenzace pro zachování využití půdy k zemědělské výrobě. EHSV považuje vyrovnávací příspěvky za nezbytný nástroj zachování kulturní krajiny a zemědělství ve zvláště ekonomicky, ekologicky a sociálně citlivých lokalitách. EHSV věnuje zvláštní pozornost problémům severských regionů EU.

3.4 Komise ve svém sdělení jako celku usiluje o určení oblastí (mapováním), v nichž jsou výrazně omezeny možnosti zemědělské produkce. Navržená kritéria mohou být v první fázi adekvátním východiskem posouzení přírodních znevýhodnění v celé EU. Jelikož je dobré fungování režimu podpory znevýhodněných oblastí natolik důležité pro budoucnost SZP, je tedy zapotřebí navržená kritéria pečlivě vyhodnotit. Výbor tudíž vítá spolupráci mezi Komisí a Radou za tímto účelem (5).

3.5 Je naprosto nezbytné zajistit data vycházející z uvedených osmi biofyzikálních kritérií, díky nimž bude možné jasně a objektivně definovat a klasifikovat přechodné zemědělské oblasti. Je velmi důležité, aby členské státy provedly hloubkové posouzení dopadů navrhovaných kritérií, včetně podrobných map. Možnost členských států poskytnout Komisi simulace s dalšími kritérii a různými prahovými hodnotami kromě toho napomůže lepšímu zapracování specifických podmínek každého členského státu do debaty. Za dostatečně podrobné by mohlo být považováno vymezení znevýhodněných oblastí na úrovni místních správních jednotek (LAU 2).

3.6 Sdělení navrhuje považovat oblast za znevýhodněnou, pokud 66 % její půdy spadá do nejméně jednoho z osmi kritérií. To předpokládá adicionalitu neboli možnost sečíst až osm různých částí (s odpočtem případných přesahů) k výpočtu celkové klasifikované plochy v daném regionu. Byť je jediným smyslem rozdělení do oblastí zacílení podpory do oblastí, kde je to nezbytné pro zachování zemědělství, Výbor považuje navrhovaný limit za příliš vysoký a obává se, že by to mohlo vést k potenciálnímu vyloučení současných znevýhodněných oblastí. EHSV je toho názoru, že vzhledem k absenci výsledků simulací je nutné posuzovat určování 66 % hranice se značnou opatrností a další diskuse bude možná až po zpřístupnění simulací a map.

3.7 Zvláštní pozornost by měla být věnována použití kumulativních, vědecky podložených kritérií v heterogenních oblastech postižených současně několika znevýhodněními. Výhodou dříve používaných systémů, v řadě případů indexových, bylo začlenění několika kritérií, a díky tomu byly tyto systémy specifičtější a měly vyšší vypovídací hodnotu. Mnohem lépe odrážely konkrétní podmínky a jejich vzájemnou souhru. Použití kompozitního ukazatele kombinujícího několik kritérií na objektivním vědeckém základě by mohlo umožnit zařazení určité oblasti mezi znevýhodněné oblasti i přesto, že jednotlivá kritéria by k této klasifikaci nevedla. Tento stav panuje v některých členských státech např. u klasifikace horských oblastí. Tyto nástroje jsou velmi užitečné, neboť prakticky ilustrují interakce mezi mnoha působícími faktory.

3.8 V podmínkách, kde bylo přírodní znevýhodnění překonáno technickým pokrokem nebo zásahy jiného typu (např. zavlažováním nebo odvodňováním), navrhuje Komise doladění, které by vyloučilo oblasti, které by jinak byly zařazeny mezi znevýhodněné oblasti, avšak nikoli k zařazení jiných. Hlavní problém spočívá v případech, kdy jsou z vymezení vyřazeny ty oblasti, jež své přírodní znevýhodnění překonaly vhodným přizpůsobením svých zemědělských postupů. Je třeba upozornit na skutečnost, že přírodní znevýhodnění nelze i přes určité zásahy považovat za zcela potlačená. V potaz by měly být vzaty rovněž zpravidla velmi vysoké investiční náklady a náklady na údržbu. Stejně tak je třeba mít na paměti, že uvedená přizpůsobení jsou ve většině případů možná pouze díky dalšímu financování (např. odvodňovací a zavlažovací metody).

3.9 EHSV již dříve v jednom ze svých stanovisek požadoval rozumnou rovnováhu mezi pravidly EU a flexibilitou na národní a regionální úrovni při vypracovávání podrobností těchto opatření (6). Po uplatnění biofyzikálních kritérií se může ukázat jako nezbytné provést doladění vymezených znevýhodněných oblastí. EHSV se domnívá, že pokud by taková situace nastala, měla by být povolena a mělo by k ní dojít na úrovni členského státu. EHSV zastává názor, že v takovém případě je nejvhodnějším ukazatelem, který je třeba v tomto druhotném procesu použít, výrobní kritérium, jež odráží skutečnou ekonomickou situaci podnikatele včetně oportunitních nákladů týkajících se rodinné práce a vlastního kapitálu. Komise zajistí, aby kritéria, která členské státy používají, byla objektivní a nediskriminační a aby odpovídala cílům programu. Takový alternativní přístup zlepší dostupnost finanční podpory pro malé a střední zemědělské podniky a zároveň zabrání penalizaci těch zemědělců, kteří investují do překonání přírodního znevýhodnění. Nejistotě zemědělců by se mělo zamezit jejich zařazením do programu nejméně na celé programové období.

3.10 Stojí za zmínku, že návrh nijak nepojednává o zeměpisných znevýhodněních (izolovanost, vzdálenost od spotřebitelských základen, rozhodovacích center a služeb), jež však představují jedno z hlavních omezení postihujících zemědělské podniky nacházející se ve znevýhodněných oblastech. Možností by též bylo povolit úpravy na základě rozptýlenosti zemědělských podniků, přístupu na trh či dopravních možností.

3.11 Navržená kritéria vymezení oblastí by mohla být rozšířena. Jedním z dalších kritérií by mohly být „dny polní kapacity“, jež odrážejí omezení vlhkých neobhospodařovávatelných půd, a zohledňují tedy interakci mezi půdními typy a podnebím, jako např. u přímořského podnebí. Kromě toho by měly být pečlivě analyzovány některé z navrhovaných prahových hodnot a zjištěny skutečné podmínky. Jedním z příkladů je hodnota 15 % pro kritérium sklonu svahů navržené Komisí. Výbor již vyzval ke zohlednění souhrnu záporných teplot zimního období (7).

3.12 Vzhledem ke skutečnosti, že nová kritéria by mohla vyloučit některé oblasti, které jsou v současnosti způsobilé, dají se očekávat extrémní dopady na úrovni zemědělských podniků. EHSV má za to, že zásadní důležitost zde má přiměřené přechodné období, jež zemědělcům umožní přizpůsobit se novému režimu podpory znevýhodněných oblastí. Do tohoto procesu by mělo být rovněž integrováno zaměření budoucí SZP.

3.13 Cílem programu podpory znevýhodněných oblastí je pomoci zemědělským podnikům v oblastech trpících přírodním znevýhodněním a je integrální součástí politiky rozvoje venkova, tzv. druhého pilíře SZP. Program podpory znevýhodněných oblastí by měl také přispívat k zachování kapacity potravinové výroby, jejíž význam by mohl vzrůst, dojde-li vlivem pokračování procesu změny klimatu ke snížení výrobní kapacity jinde. Vůdčí myšlenkou programu by proto měla být zásada, že jde o zajištění veřejných výhod prostřednictvím zachování zemědělské činnosti ve znevýhodněných oblastech, kde by půda jinak mohla být opuštěna.

3.14 Program podpory znevýhodněných oblastí by neměl být zaměňován s dobrovolnými agro-environmentálními závazky. Oba programy by měly být považovány za doplňující, spíše než vzájemně se vylučující. Poskytnutí podpory pro znevýhodněné oblasti by nemělo být vázáno na environmentální požadavky, které překračují rámec ustanovení o podmíněnosti. Na rozdíl od prvního pilíře SZP (přímé platby a podpora trhu) musí program podpory znevýhodněných oblastí v zásadě nabídnout kompenzaci těm zemědělským podnikům, které pracují v obtížnějších podmínkách než podniky v neznevýhodněných oblastech a jsou přinejmenším schopni získat kompenzaci z trhu, a přitom nejvíce přispívají k udržování krajiny.

3.15 Členské státy budou mít povinnost vypočítat platby pro znevýhodněné oblasti podle nového vzorce stanoveného nařízením č. 1698/2005, které stanoví, že platby by měly kompenzovat vzniklé náklady a ušlé příjmy. EHSV proto vyzývá k náležitému ohodnocení a zohlednění zvýšeného pracovního úsilí a rostoucích investičních a provozních nákladů, které si žádá zemědělství ve znevýhodněných oblastech, v nových vyrovnávacích příspěvcích.

3.16 Nový systém plateb by měl zvýšit transparentnost. Mezi členskými státy i uvnitř členských států však budou přetrvávat značné rozdíly v úrovních plateb pro znevýhodněné oblasti. Jedná se o nevyhnutelný důsledek skutečnosti, že jednotlivým orgánům bylo umožněno distribuovat prostředky získané na rozvoj venkova z EZFRV podle vlastního uvážení, včetně svobody vůbec neprovozovat program podpory znevýhodněných oblastí.

3.17 Mnoho členských států svým znevýhodněným oblastem poskytuje nedostatečnou podporu. EHSV vyzývá členské státy, aby bez ohledu na výsledek probíhajícího procesu vymezení znevýhodněných venkovských oblastí uznaly zásadní důležitost jejich podpory a aby zachovaly podíl programu podpory znevýhodněných oblastí na národních rozpočtech na rozvoj venkova.

V Bruselu dne 17. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 93; Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 56; Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 35.

(2) Úř. věst. C 151, 27.6.2003.

(3) Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1.

(4) Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 80.

(5) Závěry Rady ze dne 22. a 23. června 2009.

(6) Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 56

(7) Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 35, odstavec 1.7.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/92

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly

(KOM(2008) 436 v konečném znění – 2008/0147 (COD))

(2010/C 255/17)

Zpravodaj: pan DANTIN

Dne 28. srpna 2008 se Rada, v souladu s čl. 71 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly

KOM(2008) 436 v konečném znění – 2008/0147 (COD).

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 12. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan DANTIN.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 17. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 218 hlasy pro, 16 hlasů bylo proti a 9 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Odvětví dopravy hraje klíčovou úlohu při zajišťování mobility a sociálního a hospodářského rozvoje Evropské unie. Zlepšování sítě dopravní infrastruktury musí reagovat na výzvy růstu a udržitelnosti.

Na evropské úrovni je věnována velká pozornost dopadům změny klimatu, ochraně životního prostředí a všem otázkám souvisejícím se zdravím a sociální prosperitou ve spojení s účinným využíváním dopravy.

1.2.1 Z tohoto hlediska Výbor připomíná, že současné právní předpisy Společenství zakazují internalizaci externích nákladů do mýtného na tranzitních komunikacích členským státům, které si ji přejí. Připomíná, že jiný stát, který je blízký EU a střetává se s obdobnými problémy, již uplatňuje tuto politiku internalizace externích nákladů a přechodu k jiným druhům dopravy, což může být za určitých podmínek přínosné jak z ekonomického, tak z environmentálního hlediska.

1.3 Komise již dlouho pracuje na přípravě mechanismů, které by napomohly měření a internalizaci externích nákladů na dopravu. Řídí se strategií, jež spočívá ve „správném stanovení cen za dopravu tak, aby lépe zohledňovaly náklady na skutečné užívání vozidel, vlaků, letadel nebo lodí z hlediska znečištění, přetížení dopravy a změny klimatu“ (KOM(2008) 436 v konečném znění/2, 1.1. Odůvodnění a cíle návrhu).

1.4 Na pozadí globalizace trhů a i když je konkurenceschopnost silniční dopravy a výrobků důležitým parametrem, je Výbor toho názoru, že uplatnění zásady „znečišťovatel platí“, kterou schvaluje stejně jako snahu o obecný zájem, musí vést k tomu, že tato konkurenceschopnost bude podporována opatřeními, jejichž cílem je zejména snížit znečištění životního prostředí, emise hluku, škody napáchané na krajině, sociální náklady a náklady na zdraví, nepřímé náklady vzniklé při nehodách, dopravní přetížení atd., které způsobují významné ekonomické náklady, jež nesou místní orgány a tedy evropští občané. EHSV přitom může kladně přijmout návrh směrnice, avšak v zájmu důslednosti s tou podmínkou, že Evropská komise zohlední připomínky, které Výbor vyslovil ve svém stanovisku z července 2009 ke strategii pro internalizaci vnějších nákladů (1).

EHSV opakuje svůj souhlas s opatřeními Evropské komise zaměřenými na podporu komodality dopravy včetně multimodální dopravy.

S ohledem na skutečnost, že územní, hospodářská a sociální soudržnost je jedním z cílů Komise, internalizace externích nákladů prostřednictvím výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly umožní členským státům snížit řadu nákladů plynoucích z následků znečištění a problémů uvedených v odstavci 1.4, ať již mají centrální geografickou polohu, či se nacházejí na okraji. Případné snížení konkurenceschopnosti silniční dopravy, jež by z toho vyplývalo, je třeba posoudit z globálního hlediska, v rámci obecného zájmu, o nějž je třeba usilovat, a vzhledem k ekonomickým přínosům plynoucím z omezení následků souvisejících především se znečištěním a přetížením sítě.

Internalizace by rovněž měla umožnit dodržování tří prvků Lisabonské strategie – hospodářského, sociálního a ekologického – v oblasti dopravy tím, že usnadní jejich realizaci. Tento nový zdroj by k nim měl přispět.

1.5.1 Výbor si přeje, aby byl na úrovni Společenství vytvořen rámec pro vyčíslení externích nákladů. Žádný členský stát by neměl mít možnost jej odmítnout. Tento rámec by měl zahrnovat řadu obecných podmínek, které by měly v určitém rozmezí splňovat poplatky, jež budou naúčtovány za účelem kompenzace externích nákladů. Poplatky, jež by měly být zaplaceny, by se měly vztahovat k používání a nikoli k vlastnění dopravních prostředků. (2)

1.6 Změna uvedené směrnice napomáhá plánování opatření na zintenzivnění výzkumu za účelem ekologičtější silniční dopravy: inteligentní dopravní systém (3), motory, pohonné hmoty, nosnost, povrch vozovky atd.

1.7 Je také důležité poukázat na to, že pokud se Evropská unie rozhodne provádět politiku vybírání poplatků za externí náklady, bude třeba ji uplatňovat na všechny druhy dopravy.

1.8 I přes to, že směrnice 2006/38/ES byla zavedena teprve nedávno, považuje Výbor stejně jako Rada a Parlament za nezbytné, aby tato směrnice byla změněna, a stala se tak účinnější. V této souvislosti EHSV soudí, že návrh projednávané směrnice, vypracovaný na podnět Evropského parlamentu, je vhodný.

1.9 Provádění určitých opatření akčního plánu pro logistiku v odvětví silniční nákladní dopravy včetně využití inteligentních komunikačních systémů přímo spojených s uplatněním dopravních opatření v projektu Galileo nepochybně pomůže komplementárně snížit externí náklady na dopravu.

1.10 Výbor se domnívá, že dopravci jsou sice v současnosti znevýhodněni tím, že nesou náklady vzniklé přetížením dopravy, které negativně ovlivňuje výkonnost dopravy, nicméně veškerá opatření zaměřená na snížení tohoto přetížení (která jsou z části předmětem zkoumané směrnice) ve svém konečném důsledku povedou ke zlepšení výkonnosti silniční dopravy a jiných druhů dopravy.

1.11 Zisky plynoucí z poplatků musí být použity na zlepšení kvality odvětví dopravy, pokud jde o environmentální, sociální a hospodářskou výkonnost.

1.12 Výbor považuje za nezbytné používání elektronického mýtného, aby bylo možné zavést zpoplatnění za užívání komunikací, přičemž je zapotřebí, aby mezi různými stávajícími systémy v EU fungovala interoperabilita.

1.13 Výbor se domnívá, že směrnice musí podněcovat členské státy, aby v souladu se společně stanovenými kritérii braly zřetel na množství emisí skleníkových plynů u vozidel, na něž se vztahuje zpoplatnění za užívání komunikací, a na úsilí vyvinuté na jejich snížení.

1.14 Podle studie posouzení dopadů, kterou provedla Komise, je důležité přihlédnout k vlivům internalizace na hospodářství jako celek, a to ať se jedná o výhody či přímé a nepřímé náklady, a co se týče dopadu na náklady zboží převáženého jak v rámci Evropské unie, tak při dovozu či vývozu.

2. Úvod

2.1 Populace Evropské unie činí 497 milionů, pokrývá plochu 4 324 782 km2 a čítá 294 milionů vozidel (4). Potřebuje udržitelnou dopravu, aby vyřešila své potřeby mobility. Evropská unie je hlavní světovou hospodářskou silou, na kterou připadá více než 18 % celkového dovozu a vývozu. Obchodní vztahy jsou jádrem hospodářského a sociálního rozvoje každé moderní společnosti, a proto je třeba nalézt způsob, jak sladit rozvoj a udržitelnost.

2.2 Internalizace je přístup, který určuje externí náklady dopravních prostředků způsobené přetížením dopravy, hlukem, znečištěním ovzduší a změnou klimatu a zajišťuje, aby ceny, které uživatelé dopravy platí, odrážely sociální náklady. Je to způsob uplatnění zásady „znečišťovatel platí“, které Evropský parlament požadoval.

2.3 Internalizaci externích nákladů již Komise analyzovala a stanovila v zelené knize z roku 1995 a bílé knize z roku 1998. Bílá kniha z roku 2001 a přezkum v polovině období z roku 2006 potvrdily úmysl Komise zavést účinné poplatky za používání pozemních komunikací.

2.4 V roce 1993 byla schválena první směrnice o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací, známá jako směrnice o euroznámce.

Tato směrnice byla později pozměněna směrnicí 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly.

2.5.1 Článek 10 směrnice 2001/14 stanoví pro železnice povinné používání (prostřednictvím provedení) opatření přijatých pro jiné způsoby dopravy.

2.6 Do 10. června 2008 měly členské státy přijmout nezbytné právní, regulační a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí 2006/38/ES o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací.

2.7 V roce 2006 vyzval Evropský parlament a Rada Komisi, aby do června 2008 (5) předložila „všeobecně použitelný, transparentní a srozumitelný model pro hodnocení externích nákladů u všech druhů dopravy, který bude sloužit jako základ pro budoucí výpočty poplatků za používání dopravní infrastruktury“. Navíc „musí být k tomuto modelu připojena analýza dopadů internalizace externích nákladů u všech druhů dopravy a strategie zavádění tohoto modelu pro všechny druhy dopravy“.

2.8 V červenci 2008 Komise předložila legislativní balíček o dopravě šetrnější k životnímu prostředí, který obsahuje kromě návrhu směrnice, který je předmětem stanoviska, sdělení Radě a Parlamentu, které zahrnovalo model a strategii, jejichž cílem bylo správné stanovení cen za dopravu tak, aby lépe zohledňovaly náklady na skutečné užívání vozidel, vlaků, letadel nebo lodí z hlediska znečištění, přetížení dopravy a změny klimatu, a sdělení o opatřeních na snížení hluku ze železniční dopravy. Strategické sdělení, již uváděné Evropským parlamentem a Radou, je základní součástí obou dodatečných návrhů.

2.9 Projednávaná směrnice je směrnicí, jež harmonizuje výběr mýtného a členské státy nenutí, avšak umožňuje jim, aby zavedly internalizaci některých externích nákladů (přetížení, hluk, znečištění), pokud si to přejí.

Členským státům zvláště umožní uzpůsobovat výši mýtného podle přetížení, a tedy lépe rozložit provoz tím, že dopravcům nabídnou nižší mýtné, aby je povzbudily k jízdě mimo dopravní špičku. Ekonomické dopady tohoto uzpůsobení mýtného by měly být pozitivní jak pro silniční dopravu, tak pro odesílatele.

2.10 Je namístě poznamenat, že návrh směrnice nebrání členským státům v tom, aby zavedly v městských oblastech mýtné.

3. Obecné připomínky

3.1 Jak již Výbor uvedl ve svých předchozích stanoviscích, souhlasí se zásadou „znečišťovatel platí“ a s jejím uplatněním, které je předmětem projednávané směrnice. Uplatnění této zásady a snaha o obecný zájem evropských občanů, který z ní plyne, jsou středem zájmu Výboru, co se tohoto tématu týče. Výbor je toho názoru, že v souladu s logikou zásady „znečišťovatel platí“ je při jejím uplatňování třeba omezovat dopady externích nákladů silniční dopravy na společnost a životní prostředí, jež jsou předmětem projednávané směrnice, a zároveň hledat nová řešení.

V tomto ohledu Výbor uznává úsilí, které Komise vynaložila při přípravě svých návrhů, a vítá analýzu každé iniciativy, k jejímž cílům patří zlepšení udržitelnosti dopravy, což by se projevilo v lepší sociální, environmentální a hospodářské situaci v Evropské unii. EHSV přitom může kladně přijmout návrh směrnice, avšak v zájmu důslednosti s tou podmínkou, že Evropská komise zohlední připomínky, které Výbor vyslovil ve svém stanovisku z července 2009 ke strategii pro internalizaci vnějších nákladů (6). Jak správně zdůrazňuje, navrhovaný systém vybírání poplatků by povzbudil provozovatele dopravy, aby využívali vozidla šetrnější k životnímu prostředí, volili méně zatížené trasy, optimalizovali náklad na svých vozidlech a konečně i racionálněji využívali komunikace financované místními orgány z daní tak, aby se snížilo jejich zatížení.

3.2 V protikladu s možnými dopady při provádění směrnice Výbor uvažuje o možných důsledcích návrhu změny směrnice 1999/62/ES pro postavení evropských výrobků na celosvětových trzích. Přál by si, aby se Komise tomuto bodu věnovala.

Výbor se v každém případě domnívá, že obecný a kolektivní zájem musí být středem snah, a z tohoto pohledu budou moci být případné nevýhody spojené s internalizací nákladů vyváženy výhodami, zejména v oblasti snížení znečištění životního prostředí, emisí hluku, škod napáchaných na krajině a sociálních nákladů (např. nákladů na zdraví, nepřímých nákladů vzniklých při nehodách), které způsobují významné ekonomické náklady pro společnost, a tím i pro evropské občany. To je předmětem zkoumané směrnice.

3.3 I přes to, že směrnice 2006/38/ES byla zavedena teprve nedávno, má Výbor stejně jako Rada a Parlament za to, že je nutné ji změnit tak, aby byla účinnější.

EHSV se za tímto účelem domnívá, že projednávaný návrh směrnice vypracovaný z podnětu Evropského parlamentu je příhodný.

Kromě toho Evropské unii umožňuje vyslat důležitý signál trhu s cílem zlepšit hospodářskou a environmentální výkonnost, jež je nezbytná k dosažení cílů, které si EU sama stanovila v rámci „energetického balíčku“.

3.4 Výbor je přesvědčen, že Komise by měla zajistit, aby vnitřní trh fungoval bez problémů a aby nedocházelo k narušením hospodářské soutěže mezi podniky v odvětví dopravy v členských státech. Musí zajistit i územní, hospodářskou a sociální soudržnost.

Zavedení poplatků za využívání komunikací bude znamenat změny v sazbách pro okrajové a tranzitní země, které budou čelit zvýšeným nákladům na dovoz a vývoz zboží, jež však nebudou odpovídat nákladům, které v současné době vyvstávají v souvislosti se znečištěním životního prostředí, zhoršením komunikací, dopravním přetížením, ohrožením zdraví občanů a životního prostředí. EHSV si je nicméně vědom toho, že na integrovaném trhu dochází k volnému pohybu zboží čistě na základě nabídky a poptávky mezi periferií a středem či naopak v závislosti na okolnostech. Zpoplatnění používání komunikací pro všechny silniční dopravce je tedy v Unii pro podnikatele známkou rovnoprávnosti, neboť se má za to, že její náklady nese nakonec vždy konečný spotřebitel.

3.5 Výbor si je vědom toho, že ze všech nepříznivých důsledků silniční dopravy lze pouze jednu část přičíst dopravě zboží.

Z toho důvodu by měl existovat komplexní přístup k výběru poplatků.

3.6 Výbor se domnívá, že Komise musí v souladu se směrnicí předložit co nejdříve model pro hodnocení všech externích nákladů doplněný analýzou dopadů internalizace externích nákladů pro všechny druhy dopravy a také strategii pro obecné a postupné uplatňování modelu na všechny druhy dopravy a vyloučit opatření, která by narušila hospodářskou soutěž mezi nimi a řádné uplatňování komodality.

3.7 Jak nastínil přezkum evropské dopravní politiky z roku 2006, pro optimalizaci evropských logistických řetězců, pro dosažení větší účinnosti a šetrnosti veškerých druhů dopravy k životnímu prostředí, a tedy i pro zajištění udržitelnější dopravy, také prostřednictvím komodality (7), je zapotřebí celá řada politických nástrojů na úrovni ES a členských států.

S ohledem na to je Výbor přesvědčen, že pracovní program Komise by měl paralelně s obsahem této směrnice klást větší důraz na souběžná doplňková pozitivní opatření, například na pobídky k nákupu vozidel nepoškozujících životní prostředí, ke spotřebě alternativních paliv, k investicím do výzkumu, technologického rozvoje a inovací, ke spolupráci mezi různými druhy dopravy, na podporu využívání veřejné dopravy, na provádění politik vzdělávání v oblasti silniční bezpečnosti a technik úsporné jízdy, na regulaci a harmonizaci omezení dopravního provozu prostřednictvím koridorů pro volný pohyb na evropské úrovni, jež by zabraňovaly přetížení dopravy a umělým překážkám, což by přispělo ke zlepšování situace pracovníků v mezinárodní přepravě a umožňování jejich návratu domů.

3.8 Výbor by si přál, aby bylo uplatňování funkčního obsahu této směrnice doprovázeno rozvojem multimodální dopravy, aby se realizovalo skutečně alternativní řešení k využívání silnic.

3.9 Výbor si uvědomuje skutečnost, že dopravci jsou v současnosti penalizováni tím, že nesou náklady vzniklé přetížením dopravy, které negativně ovlivňují produktivitu dopravy. Veškerá opatření zaměřená na snížení tohoto přetížení (která jsou z části předmětem zkoumané směrnice) ve svém konečném důsledku povedou ke zvýšení produktivity dopravy.

Výbor v tomto bodě zdůrazňuje význam nákladů v důsledku přetížení dopravy – tento problém by mohly členské státy řešit v rámci mýtného za externí náklady navrhovaného Komisí. Náklady v souvislosti s přetížením dopravy totiž představují 1,1 % HDP EU (8). Pokud nebudou přijata žádná nová opatření, odhaduje se, že v roce 2020 bude přetíženo 29 % evropské silniční sítě, což bude mít negativní dopady na spotřebu pohonných hmot (při silném přetížení je spotřeba o 10 až 30 % vyšší) (9) a emise CO2. Přetíženost dopravy představuje 42 % externích nákladů na silniční dopravu. Těžká nákladní vozidla jsou známa tím, že na městských silnicích způsobují až 3,5krát větší přetížení než osobní vozidla (10).

3.10 Výbor se domnívá, že výnosy z poplatků musí být použity na zlepšení kvality odvětví dopravy, pokud jde o environmentální, sociální a hospodářskou výkonnost.

Při použití příjmů z výběru poplatků za externí náklady je třeba zvláště zdůraznit zlepšení pracovních podmínek řidičů, zejména pomocí výstavby bezpečných parkovišť, která by jim poskytovala vhodné podmínky pro odpočinek, a zlepšení stavu vozového parku prostřednictvím investicí do výzkumu a vývoje. Kromě toho je nutné usnadnit dodržování sociálně právních předpisů.

V tomto smyslu by do směrnice mohla být zařazena zmínka o sociálních aspektech, v níž by mohly být podrobně uvedeny dopady uplatnění vybraných prostředků na zlepšení pracovních podmínek řidičů.

3.11 EHSV žádá Komisi o stanovení přiměřených opatření, aby dopravci mohli náklady, které vzniknou výběrem poplatků na základě provádění směrnice, vyúčtovat svým zákazníkům. Cílem je zde to, aby nesli skutečné náklady na přepravu zboží, ne aby se zhoršily sociální podmínky pracovníků v dopravě.

3.12 Výbor souhlasí s Komisí v tom, že použití systémů elektronického mýtného má oproti tradičním stanovištím pro výběr mýtného zásadní význam pro to, aby nebyla narušována plynulost provozu s důsledky pro všechny uživatele a zabránilo se nepříznivým účinkům na místní životní prostředí díky vytváření kolon na místech pro výběr mýtného. Z tohoto hlediska bude třeba věnovat zvláštní pozornost zaměstnancům, kteří by přišli o práci z důvodu zavedení elektronických systémů. Tato pozornost se bude muset zaměřit zejména na hledání alternativních pracovních příležitostí v dané spádové oblasti zaměstnanosti a na zavedení odborné přípravy, která by byla případně nezbytná.

4. Konkrétní připomínky

4.1 Výbor vítá, že mýtné a poplatky za užívání nebudou zahrnovat jakýkoli druh diskriminace, ale že bude vždy uplatňována stejná zásada za účelem racionalizace jejich využití a předcházení tomu, aby tato vozidla působila zbytečné náklady společnosti jako celku.

4.2 Výbor je přesvědčen, že vlády musí přikládat mnohem větší význam územnímu plánování obcí, aby se sladila životaschopnost s komunikačními potřebami veřejnosti a nedocházelo k rozšiřování měst podél pozemních komunikací mezi nimi. Kromě toho je třeba podporovat výzkum využívání technicky dokonalých povrchů pozemních komunikací, které sníží znečištění hlukem ku prospěchu veřejnosti.

4.3 Protože předcházení velkému dopravnímu přetížení a znečištění je důležitý sociální cíl, je Výbor přesvědčen, že je třeba analyzovat druhy vozidel, která vytvářejí překážky, abychom získali přesnější představu o oblastech, v nichž jsou třeba opatření k minimalizaci dopadů.

4.4 Výbor vítá skutečnost, že výši poplatku za externí náklady má stanovovat orgán nezávislý na organizaci, která má na starosti správu a výběr všech těchto poplatků nebo jejich části. Je však třeba zajistit vysoký stupeň objektivity.

4.5 Výbor je přesvědčen, že je správné, aby byly veškeré přirážky vyplývající z internalizace nákladů spojených s pozemními komunikacemi v horských oblastech použity pro financování výstavby prioritních projektů evropského významu, které budou podporovat komodalitu a které budou představovat alternativu v oblasti kombinované dopravy pro ten druh dopravy, který přispívá k financování komunikací.

4.6 Výbor považuje za opodstatněné, aby v případě, že při kontrole není řidič schopen předložit doklady o vozidle nezbytné ke zjištění emisní třídy EURO vozidla, mohly členské státy uplatnit mýtné do výše nejvyšší použitelné sazby za předpokladu, že bude možná následná náprava příslušnou kompenzací za převyšující účtovanou částku.

4.7 Výbor souhlasí s rozdílným přístupem k vozidlům v závislosti na znečištění či hluku, které způsobují.

4.8 Výbor kladně hodnotí skutečnost, že ukládání mýtného a vybírání poplatků za užívání je pojato tak, aby co nejméně narušovalo plynulost provozu. Kromě toho se domnívá, že je nezbytné odstranit sníženou průchodnost, která se nyní vyskytuje na určitých hraničních přechodech, kde je vybíráno mýtné.

V Bruselu dne 17. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 80.

(2) Viz stanovisko uvedené v poznámce pod čarou 1.

(3) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 85.

(4) Dle statistických údajů GŘ pro energetiku a dopravu pro rok 2006 tvoří vozový park ve 27 členských státech EU 30 837 000 motocyklů, 229 954 000 osobních vozidel, 797 900 autobusů a 32 249 000 nákladních automobilů.

(5) Článek 11 směrnice 2006/38/ES Do 10. června 2011 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění a účincích této směrnice, přičemž přihlédne k technologickému rozvoji a vývoji hustoty silničního provozu, včetně používání vozidel nad 3,5 tuny a pod 12 tun, a vyhodnotí její dopad na vnitřní trh, včetně dopadu na ostrovní, špatně přístupné a okrajové regiony Společenství, na úrovně investic v tomto odvětví a na přínos směrnice k cílům udržitelné dopravní politiky.

Členské státy zašlou Komisi nezbytné údaje pro zprávu do 10. prosince 2010.

Poté, co přezkoumá všechny možnosti včetně nákladů spojených s životním prostředím, hlukem, dopravní neprůjezdností a zdravím, předloží Komise do 10. června 2008 všeobecně použitelný, transparentní a srozumitelný model pro hodnocení všech externích nákladů, který bude sloužit jako základ pro budoucí výpočty poplatků za pozemní komunikace. K tomuto modelu se přiloží analýza dopadů internalizace externích nákladů na všechny druhy dopravy a strategie postupného zavedení tohoto modelu pro všechny druhy dopravy. Ke zprávě a modelu se případně přiloží návrhy Evropskému parlamentu a Radě na další revizi této směrnice.

(6) Viz poznámku pod čarou 1.

(7) „Komodalita“ znamená účinné využívání různých druhů dopravy provozovaných samostatně nebo v rámci multimodální integrace v evropském dopravním systému za účelem dosažení optimálního a udržitelného využití zdrojů.

(8) Evropská komise – Sdělení o dopravě šetrnější k životnímu prostředí.

(9) Evropská komise – Posouzení dopadů internalizace vnějších nákladů, s. 55.

(10) Organizace EC Delft – studie IMPACT.

PŘÍLOHA KE STANOVISKU

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Tento pozměňovací návrh, který získal alespoň čtvrtinu odevzdaných hlasů, byl předložen k hlasování a během diskuse byl zamítnut:

Odstavec 3.9

Upravit následovně

„Výbor si uvědomuje skutečnost, že […].

Výbor v tomto bodě zdůrazňuje význam nákladů v důsledku přetížení dopravy – tento problém by mohly členské státy řešit v rámci mýtného za externí náklady navrhovaného Komisí. Náklady v souvislosti s přetížením dopravy totiž představují 1,1 % HDP EU (1) . Pokud nebudou přijata žádná nová opatření, odhaduje se, že v roce 2020 bude přetíženo 29 % evropské silniční sítě, což bude mít negativní dopady na spotřebu pohonných hmot (při silném přetížení je spotřeba o 10 až 30 % vyšší) (2) a emise CO2. Přetíženost dopravy představuje 42 % externích nákladů na silniční dopravu. . .“

Odůvodnění

Podle poznámky pod čarou věta „Těžká nákladní vozidla jsou známa tím, že na městských silnicích způsobují až 3,5krát větší přetížení než osobní vozidla“ pochází z materiálu organizace EC Delft – studie IMPACT, ačkoli neudává příslušné číslo strany. Dotyčná věta v této studii (uvedená členy, kteří předložili tento pozměňovací návrh, a nacházející se na začátku strany 34) však zní. „Tento přístup zohledňuje odpovědnost za přetížení sítě proporčně k potřebnému silničnímu prostoru“, což je něco zcela jiného. Vyškrtnutí textu se jeví jako lepší řešení nežli převzetí věty z této studie, neboť předchozí věty se týkají silniční dopravy jako celku, zatímco tato věta ze studie se týká pouze jednoho nákladního vozidla. Uvedený text se týká pouze běžného výpočtu a silničního prostoru, který zabírá nákladní vozidlo. Přetížení je však způsobeno nedostatečnou kapacitou infrastruktury při určitém provozu osobních automobilů a nákladních vozidel společně v určitý časový okamžik nebo při neobvyklých událostech, jako jsou nehody či špatné počasí. Kapacita infrastruktury záleží na intenzitě či poměru osobních automobilů a nákladních vozidel (údaje Eurostatu pro EU 27: podíl nákladních vozidel zdaleka nedosahuje 20 %; existuje okolo 230 milionů osobních automobilů a pouze 34 milionů autobusů a nákladních vozidel). Také podíl nehod způsobených nákladními vozidly představoval v průměru za období 1996–2006 pouhých 13 %, z čehož jen zlomek byl v důsledku přetížení.

Hlasování:

Hlasy pro: 91

Hlasy proti: 138

Hlasování se zdrželo: 10

(1) Evropská komise – Sdělení o dopravě šetrnější k životnímu prostředí.

(2) Evropská komise – Posouzení dopadů internalizace vnějších nákladů, s. 55.

(3)

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/98

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o ochraně kritické informační infrastruktury – „Ochrana Evropy před rozsáhlými počítačovými útoky a narušením: zvyšujeme připravenost, bezpečnost a odolnost“

(KOM(2009) 149 v konečném znění)

(2010/C 255/18)

Zpravodaj: pan McDONOGH

Dne 30. března 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o ochraně kritické informační infrastruktury - „Ochrana Evropy před rozsáhlými počítačovými útoky a narušením: zvyšujeme připravenost, bezpečnost a odolnost“

KOM(2009) 149 v konečném znění.

1. Závěry a doporučení

1.1 Výbor vítá sdělení Komise o akčním plánu pro ochranu kritické informační infrastruktury (KII) v Evropě. Výbor sdílí obavy Komise ze zranitelnosti Evropy vůči rozsáhlým počítačovým útokům, technickým selháním, útokům způsobeným člověkem a přírodním pohromám a z potenciálních obrovských škod na hospodářství a prosperitě jejích občanů. Jsme s Komisí zajedno v názoru, že je třeba neprodleně podniknout nutné kroky ke zlepšení koordinace a spolupráce v EU při řešení těchto kritických otázek. Souhlasíme rovněž, že je nutné rychle vybudovat komplexní rámec politik na ochranu KII.

1.2 Výbor bere na vědomí závěry evropské ministerské konference o ochraně kritické informační infrastruktury a vyjadřuje silné znepokojení nad tím, že Evropa není dostatečně připravena reagovat na rozsáhlé počítačové útoky nebo narušení KII, neboť přístupy uplatňované v jednotlivých členských státech v oblasti ochrany KII bývají často nevyvážené a nepřiměřeně koordinované. Dnešní závažná situace vznikala zřejmě postupně s vývojem internetu a chybějícím velkosystémovým přístupem k bezpečnosti a odolnosti informačních infrastruktur. Nyní však již bylo konstatováno, že je třeba jednat, a Výbor tedy vyzývá Komisi, aby se problémem rozhodně a bezodkladně zabývala.

1.3 Výbor podporuje akční plán vysoké úrovně o pěti pilířích popsaný ve sdělení a gratuluje Komisi k odvedené práci, neboť vypracovat integrovaný mnohostranný víceúrovňový přístup k posílení bezpečnosti a odolnosti KII je nesmírně obtížné, zejména když se jedná o tak nesourodou řadu zúčastněných stran a komplexní evropské informační infrastruktury. Oceňuje rovněž podpůrnou roli, jež sehrála Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA), a její přínos ke splnění cílů tohoto sdělení.

1.4 Výbor si je vědom nedostatečné činnosti zúčastněných stran při provádění usnesení Rady 2007/C 68/01, jež se vztahuje na bezpečnost a odolnost infrastruktur IKT (1). Obtíže spojené s rozvojem účinných politik na ochranu evropských nejkritičtějších informačních infrastruktur nahrávají těm, kteří by rádi KII napadli z politických či finančních důvodů. Výbor by proto ocenil, kdyby Komise důrazněji prosazovala silnou vedoucí pozici nutnou ke sjednocení všech zúčastněných stran a k provedení účinných opatření, která budou Evropu chránit před možným ohrožením jejích kritických informačních infrastruktur. Výbor nevěří, že akční plán popsaný ve sdělení bude mít zamýšlený efekt, pokud odpovědnost za jeho provádění nebude svěřena vhodnému regulačnímu orgánu.

1.5 Výbor upozorňuje Komisi na svá předchozí stanoviska, kde se vyjádřil k potřebě bezpečné informační společnosti, problematice bezpečnosti internetu a ochraně kritických infrastruktur.

2. Doporučení

2.1 Evropská unie by měla svěřit odpovědnost za provádění účinné ochrany kritických informačních infrastruktur v celé EU vhodnému regulačnímu orgánu, jehož členy by byli i členové Agentury EU pro základní práva.

2.2 Všechny členské státy by měly vypracovat vnitrostátní strategii, solidní politiku a připravit regulační prostředí, celostní vnitrostátní procesy řízení rizik a vhodná opatření a mechanismy zajišťující připravenost. V této souvislosti by měl každý členský stát zřídit skupinu pro reakci na počítačové hrozby (Computer Emergency Response Team – CERT) a přidružit ji k Evropské vládní skupině CERT (EGC) (2).

2.3 Komise by měla urychlit vytvoření Evropského partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem pro odolnost (European Public Private Partnership for Resilience – E3PR) a propojit jej s činností ENISA a Evropské vládní skupiny CERT (EGC).

2.4 Osvědčené postupy řízení rizik by měly být využity v politice ochrany kritické informační infrastruktury na všech úrovních. Zejména potenciální náklady v případě selhání bezpečnosti a odolnosti by měly být vyčísleny a oznámeny příslušným odpovědným zúčastněným stranám.

2.5 Na zúčastněné strany neplnící své závazky vyplývající z politiky ochrany KII by měly být uvaleny finanční a další sankce úměrné riziku a nákladům spojeným se selháním systému způsobeným jejich nedbalostí.

2.6 Odpovědnost za bezpečnost a odolnost KII by měla především spočívat na velkých zúčastněných stranách – vládách, poskytovatelích infrastruktury a dodavatelích technologie – a nemělo by jim být umožněno, aby se vyhýbali odpovědnosti a převáděli závazky na podniky a soukromé spotřebitele.

Bezpečnost a odolnost musí být hlavními kritérii designu u veškerých informačních a komunikačních technologických systémů zaváděných v EU. Chtěli bychom pobídnout soukromé strany zajišťující ochranu KII, aby nepřetržitě usilovaly o zlepšení zejména v oblastech souvisejících s odolností, např. správě sítě, řízení rizik a zachování kontinuity provozu.

2.7.1 Určení osvědčených postupů a norem a dohled nad nimi by měly být nedílnou součástí všech politik orientovaných na prevenci selhání, opatření pro okamžitou reakci a obnovu KII.

2.7.2 Prioritu by mělo mít zavádění technologií IPv6 (nejnovější protokol pro internetové adresy) a DNSSEC (rozšíření ochrany systému doménových jmen) prostřednictvím internetu v EU, což by zvýšilo bezpečnost internetu.

2.8 Vyzýváme veřejné a soukromé zúčastněné strany, aby pravidelně spolupracovaly a testovaly svoji připravenost a opatření pro reakci pomocí cvičení. Plně podporujeme ve sdělení obsažený návrh Komise uspořádat první celoevropské cvičení do konce roku 2010.

2.9 V Evropě by se mělo podporovat silné odvětví bezpečnosti informací, které by drželo krok s kapacitou tohoto odvětví v USA, jež je velmi dobře financováno. Investice do V&V souvisejících s problematikou ochrany KII by měly být výrazně zvýšeny.

2.10 Je třeba posílit financování rozvoje dovedností a programů rozvoje znalostí a osvěty v oblasti počítačové bezpečnosti.

2.11 Ve všech členských státech by měly být zřízeny informační a podpůrné agentury, které budou MSP a občanům pomáhat chápat a dodržovat závazky vyplývající z politiky ochrany KII.

2.12 V zájmu bezpečnosti by EU měla prosazovat svůj postoj k budoucnosti řízení internetu (3), jenž požaduje přístup více založený na multilateralitě, který respektuje národní priority USA, ale také zohledňuje zájmy Evropské unie. Činnost EU v této oblasti by měla zahrnovat důkladné zvážení interakcí mezi kybernetickou bezpečností a respektováním veřejných a soukromých svobod.

3. Souvislosti

Hrozba rozsáhlých počítačových útoků na kritické informační infrastruktury

3.1.1 Součástí kritických informační infrastruktur (KII) jsou informační a komunikační technologie (IKT), jež poskytují podpůrné informační a komunikační platformy pro zásobování základním zbožím a službami, včetně funkcí klíčových pro společnost, jako jsou poskytování elektrické energie, vody, dopravy a bankovních, zdravotnických a havarijních služeb.

3.1.2 Pro KII je charakteristická vysoká míra integrace komplexních systémů, vzájemné závislosti na jiných infrastrukturách (např. elektrické energie) a také přeshraniční propojení s ostatními infrastrukturami. Tyto komplikované infrastruktury jsou tedy vystaveny četným rizikům, které by mohly vést ke katastrofickému selhání systémů, jež by ovlivnilo služby životně důležité pro společnost v mnoha členských státech. Rizika pramení z lidského faktoru, technického selhání, útoků způsobených člověkem (včetně trestných a politicky motivovaných útoků) a přírodních pohrom. Posouzení rizik poukazuje na nedostatky takových systémů a odhaluje zároveň, že je možné získat nad nimi kontrolu pomocí postupů, které úmyslně či neúmyslně ohrožují veřejné i soukromé svobody. Komise musí při přípravě právních předpisů Společenství zajistit dodržování základních práv.

3.1.3 Vlády a poskytovatelé životně důležitých služeb nemají ve zvyku zveřejňovat selhání bezpečnosti a odolnosti, pokud k tomu nejsou donuceni. I tak je však známo, že došlo k mnoha veřejným případům ohrožení kritické infrastruktury kvůli selhání bezpečnosti a odolnosti KII:

—	v letech 2007 a 2008 byly zaznamenány rozsáhlé počítačové útoky v Estonsku, Litvě a Gruzii;

—	poškození transkontinentáních podmořských kabelů ve Středozemním moři a v Perském zálivu v roce 2008 narušilo provoz internetu v mnoha zemích;

—	v dubnu 2009 úředníci USA odpovědní za národní bezpečnost oznámili, že „kybernetičtí špióni“ pronikli do elektrické distribuční soustavy USA a zanechali za sebou počítačové programy, kterými lze systém narušit;

—	v červenci musely USA a Jižní Korea řešit zcela veřejný útok typu odmítnutí služby (DoS – „denial of service“), do nějž bylo zapojeno 100 000–200 000 infikovaných tzv. „zombie“ počítačů a který postihl mnoho vládních internetových stránek.

3.1.4 Situaci značně zhoršují nekalé úmysly zločineckých band a používání kybernetické války k politickým účelům.

—

Využitím slabin v operačních systémech osobních počítačů připojených k internetu vytvořily zločinecké bandy pomocí škodlivého sofwaru („malware“) sítě propojených zavirovaných počítačů („botnet“), které fungují jako jediný virtuální počítač a plní příkazy zločinců (jako internetoví roboti „zombies“ či paraziti „drones“). Botnety jsou využívány k řadě zločineckých aktivit a k podpoře rozsáhlých počítačových útoků teroristy a vládami zapojenými do kybernetické války, jež si botnety od zločinců pronajímají. Odhaduje se, že jeden takový botnet zvaný „Conficker“ má k dispozici 5 milionů počítačů.

3.1.5 Hospodářské náklady spojené se selháním KII by mohly být velmi vysoké. Podle odhadů Světového ekonomického fóra existuje v následujících deseti letech 10–20 % pravděpodobnost závažné poruchy KII s potenciálními celosvětovými hospodářskými náklady ve výši přibližně 250 miliard USD a ohrožením tisíců lidských životů.

Problém připravenosti, bezpečnosti a odolnosti

3.2.1 Internet je primární platformou, jež podporuje značnou část evropské KII. Struktura internetu je založena na vzájemném propojení milionů počítačů s globálně rozloženým zpracováním, komunikací a dohledem. Rozložená struktura je klíčová pro stabilitu a odolnost internetu a pro rychlou obnovu provozu v případě jakéhokoli problému. Znamená to však rovněž, že prakticky kterýkoli darebák se špatným úmyslem a základní znalostí problematiky může z okraje sítě spustit rozsáhlé počítačové útoky, např. využitím botnetů.

3.2.2 Globální komunikační sítě a KII se vyznačují vysokým stupněm přeshraniční propojenosti. Proto když je v jedné zemi nízká úroveň bezpečnosti a odolnosti sítě, může to nepříznivě ovlivnit bezpečnost a odolnost KII ve všech dalších zemích, s nimiž je propojena. Tato mezinárodní vzájemná závislost staví EU před povinnost zavést integrovanou politiku pro řízení bezpečnosti a odolnosti KII v celé Unii.

3.2.3 Úroveň znalostí a povědomí o rizicích pro KII je u většiny zúčastněných stran a v mnoha členských státech nízká. Velmi málo zemí má komplexní politiku pro řízení těchto rizik.

3.2.4 Navrhované reformy regulačního rámce pro sítě a služby elektronických komunikací zpřísní povinnosti operátorů s cílem zajistit, že budou přijata vhodná opatření k určení rizik, zaručena kontinuita poskytovaných služeb a hlášení o narušení bezpečnosti (4).

3.2.5 Velká většina technologií podporujících platformu pro KII je dodávána soukromým sektorem. Zajištění řádné spolupráce pro zabezpečení účinné ochrany pro KII záleží do značné míry na vysoké úrovni kompetence, důvěry, transparentnosti a komunikace mezi všemi zúčastněnými stranami – vládami, podniky a spotřebiteli.

3.2.6 Mnohostranný, víceúrovňový, mezinárodní přístup je zásadní podmínkou.

3.3 Akční plán o pěti pilířích

K řešení těchto úkolů Komise navrhuje akční plán o pěti pilířích:

1.	Připravenost a prevence: zajištění připravenosti na všech úrovních;

2.	Detekce a reakce: vytvoření přiměřeného mechanismu včasného varování;

3.	Zmírňování a obnova: posílení obranných mechanismů EU pro KII;

4.	Mezinárodní spolupráce: mezinárodní podpora priorit EU;

5.	Kritéria pro odvětví IKT: podpora provádění směrnice o určování a označování evropských kritických infrastruktur (5).

V každé z těchto kapitol jsou stanoveny konkrétní cíle doplněné o termíny plnění, z nichž některé sahají až do konce roku 2011.

4. Připomínky

4.1 Rozvoj a zavádění účinné strategie pro ochranu KII postupem navrženým ve sdělení, jenž se ve vysoké míře opírá o konzultace a je založený na spolupráci a dobrovolnosti, bude velmi obtížné. Vzhledem k závažnosti a naléhavosti tohoto úkolu Výbor doporučuje Komisi, aby přezkoumala politiku uplatňovanou ve Spojeném království a Spojených státech, jejíž podstatou je svěření odpovědnosti a pravomoci vhodnému regulačnímu orgánu.

4.2 Výbor souhlasí s výzvou obsaženou v rezoluci Valného shromáždění OSN 58/199 Vytvoření celosvětové kultury kybernetické bezpečnosti a ochrana kritických informačních infrastruktur. Vzhledem k vzájemné závislosti mezi zeměmi v otázkách bezpečnosti a odolnosti KII („každý řetěz je právě jen tak silný jako jeho nejslabší článek“) je znepokojivé, že dosud pouze 9 členských států zřídilo skupiny pro reakci na počítačové hrozby (CERT) a připojilo se k Evropské vládní skupině CERT (EGC). Zřizování těchto skupin je třeba protlačit mezi priority mezivládní agendy.

4.3 K zúčastněným stranám v EU v oblasti kybernetické bezpečnosti patří každý občan, jehož život může záviset na životně důležitých službách. Právě občané mají odpovědnost co nejlépe chránit své připojení k internetu od útoků. Ještě větší odpovědnost leží na poskytovatelích technologie a služeb IKT, kteří KII dodávají. Je věcí zásadní důležitosti, aby všechny zúčastněné strany byly přiměřeně informovány o kybernetické bezpečnosti. Pro Evropu je rovněž významné, aby měla k dispozici velký počet kvalifikovaných expertů v oblasti bezpečnosti a odolnosti IKT.

4.4 Výbor doporučuje, aby měl každý členský stát svou organizaci, jejímž úkolem bude informovat, vzdělávat a podporovat odvětví MSP v otázkách souvisejících s kybernetickou bezpečností. Velké firmy mohou snadno získat potřebné znalosti, ale MSP potřebují podporu.

4.5 Vzhledem k tomu, že poskytování KII je převážně záležitostí soukromého sektoru, je důležité podporovat vysokou úroveň důvěry a spolupráce se všemi společnostmi odpovědnými za KII. Iniciativu EP3R, kterou Komise zahájila v červnu, je třeba ocenit a povzbudit. Výbor je však přesvědčen, že tato iniciativa musí být podpořena legislativou, aby bylo možné donutit ke spolupráci zúčastněné strany, které se samy odpovědně nezapojí.

4.6 Metoda řízení rizik existuje proto, aby pomáhala řešit právě druh problémů popsaných v tomto dokumentu. Komise by měla trvat na tom, aby se v rámci tohoto akčního plánu ve vhodných případech dodržovaly osvědčené postupy řízení rizik. Jako velmi přínosné se jeví zejména vyčíslení rizik a nákladů v případě selhání na každé úrovni KII. Je-li známa pravděpodobnost selhání a případné náklady, je snazší motivovat zúčastněné strany k činnosti. Snáze se u nich rovněž prosazuje finanční odpovědnost za nedodržení jejich povinností.

4.7 Velké zúčastněné strany se snaží omezit svou odpovědnost využitím své tržní síly tak, že nutí své zákazníky nebo dodavatele přijmout podmínky, které velkou společnost zbavují vlastní odpovědnosti, např. softwarové licenční dohody nebo dohody o vzájemném propojení mezi poskytovateli internetových služeb, které omezují odpovědnost za otázky bezpečnosti. Takové dohody by měly být nezákonné a odpovědnost by měla zůstat na hlavním subjektu.

4.8 Bezpečnost a odolnost by mohly a měly být součástí návrhu každé sítě IKT. Uspořádání síťových struktur v členských státech a EU jako celku by mělo být prioritně prozkoumáno, aby bylo možné určit nepřípustné koncentrace provozu informací a body s vysokým rizikem selhání sítě. Především vysoká koncentrace internetového provozu do velmi nízkého počtu výměnných uzlů internetu (IXP – Internet Exchange Points) v některých členských státech představuje nepřijatelné riziko.

4.9 Výbor také odkazuje Komisi na svůj komentář k dokumentu KOM(2008) 313 v konečném znění Modernizace internetu – akční plán pro zavedení internetového protokolu verze 6 (IPv6) v Evropě (6), jenž vyzdvihl přínos v oblasti bezpečnosti v důsledku zavedení IPv6 pro internet v celé EU. Ke zvýšení bezpečnosti internetu rovněž doporučujeme uplatňovat technologie DNSSEC, kdykoli je to možné.

4.10 Spojené státy zahájily svou politiku bezpečnosti v kybernetickém prostoru a v letech 2009 a 2010 plánují výdaje na kybernetickou bezpečnost v hodnotě 40 miliard dolarů. Jedná se o významnou finanční injekci do sektoru bezpečnosti, která bude mít za následek, že mnohé firmy působící v oblasti zabezpečení informační technologie, včetně evropských firem, budou své úsilí orientovat na USA. Tento krok bude rovněž stimulem pro americké bezpečnostní společnosti, aby si vydobyly vedoucí pozici ve světě. Je velmi žádoucí pro Evropu, aby měla vlastní špičkové odvětví, jež bude držet krok s americkými firmami, a pro odvětví bezpečnosti, aby soustředilo dostatečné úsilí do evropských potřeb v oblasti infrastruktury. Výbor doporučuje, aby Evropská komise posoudila, jakým způsobem by mohla vyvážit obrovskou finanční pobídku poskytovanou Spojenými státy.

4.11 Výbor podporuje nedávné sdělení Komise o budoucnosti řízení internetu (3). Je přesvědčen, že EU musí mít výraznější vliv na politiky a postupy sdružení ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers) a úřadu IANA (Internet Assigned Numbers Authority). Nynější jednostranný dohled USA by měl být nahrazen dohodami o multilaterální mezinárodní odpovědnosti.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) KOM(2006) 251.

(2) http://www.egc-group.org.

(3) KOM(2009) 277 v konečném znění.

(4) Články 13a a 13b dokumentu KOM(2007) 697 v konečném znění obsahují návrhy na změny ve směrnici 2002/21/ES.

(5) Směrnice Rady 2008/114/ES.

(6) Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 92.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/103

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018

(KOM(2009) 8 v konečném znění)

(2010/C 255/19)

Zpravodajka: Dr. BREDIMA

Dne 21. ledna 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018

KOM(2009) 8 v konečném znění.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 12. října 2009. Zpravodajkou byla Dr. BREDIMA.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 17. prosince 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 187 hlasy pro, 7 hlasů bylo proti a 15 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry

1.1 EHSV vítá sdělení jako obecně správný a realistický základ pro budoucí politiku námořní dopravy do roku 2018, uznávající de facto globální charakter evropské lodní dopravy s ohledem na její celosvětovou konkurenceschopnost, bezpečnost, vliv na životní prostředí a potřebu vysoce kvalitního námořního know-how.

1.2 Sdělení přichází v kritické době, kdy námořní doprava čelí vážným problémům: světová hospodářská a finanční krize prohlubuje strukturální a cyklickou krizi lodní dopravy, na kodaňské konferenci k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu v prosinci 2009 se očekává diskuse o znečišťování ovzduší loděmi a ztenčují se počty námořníků v celosvětovém měřítku. Tyto problémy prohlubuje námořní pirátství a nedovolené přistěhovalectví do Evropské unie přes Středozemní moře.

1.3 Naprostou nutností je zvýšení přitažlivosti námořních profesí pro mladé lidi ve spojení s opatřeními k udržení pracovníků v oboru. Je nutný koordinovanější přístup, který by zapojil všechny příslušné zúčastněné strany (správu námořní dopravy, školy, sdružení vlastníků lodí, odbory námořních profesí). Odborné vzdělávání v oblasti námořní dopravy v Evropě musí být kvalitativně zlepšeno. Všechny členské státy by měly za tímto účelem vytvořit programy odborné přípravy a režim použití vlajky, aby bylo v Evropě zajištěno námořní know-how. Je nutné, aby za tímto účelem všechny členské státy kvalitativně rozvíjely námořní vzdělávací zařízení. Je třeba vyvinout dlouhodobé programy pro zlepšení pracovních a životních podmínek na palubě a snažit se o navýšení posádek lodí (lodě s třísměnným provozem), aby byly omezeny problémy a nebezpečí z důvodu nadměrné únavy. EU by měla za tímto účelem schválit směrnici o minimální početnosti posádek. Dále je třeba zahrnout využívání internetu, médií a televizních programů zobrazujících život na moři. Výbor vybízí Komisi, aby tuto otázku řešila na úrovni Evropské unie.

1.4 EHSV může ve spolupráci národními hospodářskými a sociálními radami a dalšími zúčastněnými subjekty organizované občanské společnosti propagovat evropskou námořní identitu a dědictví a předávat informace o osvědčených postupech, jak zvýšit zájem mladých lidí o námořní kariéru. Významný účinek pro publicitu tohoto poselství na evropské úrovni by měla konference o námořních profesích, kterou by uspořádal EHSV.

1.5 Evropská námořní doprava zaujímá vedoucí postavení v celosvětovém měřítku. Toto postavení by mělo být posíleno pomocí pokynů o státní podpoře, což by vedlo k zachování rovných podmínek a světové konkurenceschopnosti loďstva Evropské unie. Současně požaduje EHSV, aby byly doplněny předpisy o podpoře EU. Podpora by měla být v budoucnosti vázána v zásadě pouze na vlajky zemí EU a nemělo by být možné obcházet evropské normy.

1.6 Vzhledem ke světové krizi se sdělení oprávněně odvolává na dlouhodobé úsilí Evropské unie v oblasti otevřené a spravedlivé hospodářské soutěže. Je třeba zvýšit úsilí a zabránit protekcionistickým opatřením, protože by jen oddálila návrat zdravých hospodářských poměrů. Je nutné obnovit základní zásady lodní dopravy, důvěru, spolehlivost a etické chování všech zúčastněných stran. Totéž se vztahuje na odvětví financování lodí.

1.7 Námořní dohoda mezi Evropskou unií a Čínou by se měla využít jako „osvědčený postup“ (modelová dohoda) ve vztahu k ostatním obchodujícím státům, např. Indii, Brazílii, Rusku, zemím ASEAN a Mercosur. Komise by měla vypracovat návrh strategie Černého moře, která by zabezpečila dopravu energetických zdrojů z Kaspického moře do Evropy.

1.8 EHSV vyzývá Komisi, aby ověřila existenci dvoustranných námořních dohod o sdílení nákladu mezi členskými státy EU a třetími zeměmi a v případě nutnosti přistoupila k prosazení acquis communautaire (nařízení 4055/86 a 4058/86).

1.9 EHSV se znovu vyslovuje ve prospěch investic do výzkumu a vývoje „zelených“ plavidel, paliv a přístavů, jež přispějí také k růstu „zelené“ zaměstnanosti.

1.10 V souvislosti s konferencí o klimatické změně v Kodani (v prosinci 2009) EHSV znovu připomíná, že použití systému obchodování s emisemi je v odvětví námořní dopravy značně komplikovanější než v letectví. Co se týká ochrany životního prostředí, EHSV dodává, že vítá nový podnět k rozvoji koncepce kvalitní námořní dopravy, a má za to, že Unie nesmí vzhledem k hustotě dopravy na svých mořích a pobřežích zapomínat bojovat proti čištění přepravních nádrží na moři a používání plavidel nedosahujících požadovaných standardů.

1.11 Aplikace omezení emisí síry v oblastech emisní kontroly, což je opatření na první pohled šetrné k životnímu prostředí, by mohlo mít opačný účinek: přesun mezi druhy dopravy, z námořní dopravy na pozemní. Neměla by být ohrožena evropská politika komodality a podpory služeb pobřežní plavby.

1.12 EHSV znovu připomíná, že je naléhavě potřebný zákrok Evropská unie proti šíření pirátských útoků na obchodní lodi v Africe a v jihovýchodní Asii. Komise by měla prosadit zřízení odpovídající jurisdikce a legislativy, aby čelila beztrestnému páchání pirátských útoků. Je třeba usilovat o úzkou spolupráci s organizacemi OSN, aby došlo ke zlepšení politických, hospodářských a sociálních podmínek v zemích původu, zejména v Somálsku. Ozbrojení námořníků EHSV důrazně odmítá. Evropská unie by měla vyvinout politiku spolupráce s třetími zeměmi původu a tranzitu imigrantů, aby bylo možné zvládnout nedovolené přistěhovalectví námořní cestou.

2. Úvod

2.1 Dne 21. ledna 2009 Evropská komise vydala sdělení o strategických cílích a doporučeních pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018 (1). Sdělení vychází z rozsáhlých konzultací se zúčastněnými stranami, členskými státy a skupinou zkušených odborníků v oblasti lodní dopravy a ze studie o trendech v námořní dopravě.

2.2 EHSV přijal dvě stanoviska k předcházejícím sdělením, tedy ke sdělení o budoucí námořní politice Unie (2) dne 26. dubna 2007 a ke sdělení o integrované námořní politice pro EU (3) dne 22. dubna 2008. Výbor s uspokojením zaznamenal, že většinu jeho doporučení Komise přijala. EHSV znovu vyjadřuje svou naprostou podporu holistickému přístupu zahrnujícímu všechny námořní aktivity, což předchází nechtěným dopadům v jiných odvětvových politikách.

2.3 EHSV vítá sdělení jako obecně správný a realistický základ budoucí evropské námořní politiky do roku 2018 a zdůrazňuje klíčovou úlohu evropských služeb námořní přepravy pro světový a evropský obchod a každodenní život občanů Evropské unie. Sdělení uznává de facto globální charakter evropské námořní dopravy s ohledem na její celosvětovou konkurenceschopnost, bezpečnost, vliv na životní prostředí a potřebu vysoce kvalitního námořního know-how.

Sdělení přichází v kritické době, kdy námořní doprava čelí vážným problémům: a) světová hospodářská a finanční krize prohlubuje strukturální a cyklickou krizi lodní dopravy. Formulace sdělení sice započala před světovou krizí, ale zásady, které se v něm uvádějí, jsou platné i pro kritická období. b) diskuse o znečišťování ovzduší loděmi budou kulminovat v souvislosti s kodaňskou konferencí k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu v prosinci 2009, c) ztenčující se počty námořníků v celosvětovém měřítku.

2.4 Tyto problémy dále zhoršuje návrat středověké knuty námořního pirátství a nedovolené přistěhovalectví ze Středomoří.

2.5 Zkoumané sdělení je třeba číst společně se sdělením o udržitelné budoucnosti pro dopravu (KOM(2009) 279 v konečném znění) zabývajícím se otázkami urbanizace, dopravních kongescí, stárnutí evropského obyvatelstva a nedovoleného přistěhovalectví jako výzvami určujícími směry dopravní politiky v 21. století. Budoucí námořní politika může odpovědět na tyto výzvy a stát se podstatným prvkem jejich řešení.

3. Lidské zdroje, námořnictví a námořní know-how

Je naprosto nezbytné probudit zájem mladých lidí o námořní kariéru, má-li se zachovat v odvětví evropské námořní dopravy celosvětově špičková úroveň know-how. EHSV je znepokojen vysokou mírou odchodů studentů z námořních škol v některých členských státech a značnými počty námořníků opouštějících tuto profesi. Námořní povolání v Evropské unii mohou být vážně ohrožena, pokud nebude vyvinuta bezprostřední holistická strategie, jež by zvýšila přitažlivost práce na moři. Bylo by vhodné dále rozvinout mapování kariér a příležitostí, které provádějí sociální partneři (ECSA a ETF). Opatření ke zvýšení přitažlivosti by se měla kombinovat s opatřeními k udržení pracovníků v profesi.

3.1.1 V časech světové krize a vysoké nezaměstnanosti by se neměla promarnit příležitost k propagaci námořních profesí. Přes tuto krizi zůstala zachována pracovní místa na palubách lodí Evropské unie. K hlavním příčinám nízké přitažlivosti námořních profesí patří osamělost a vzdálení od rodin.

3.1.2 Je nutný koordinovanější přístup, který by zapojil všechny příslušné zúčastněné strany (správu námořní dopravy, školy, sdružení vlastníků lodí, odbory námořních profesí) a zahrnoval využívání internetu, médií a televizních programů zobrazujících život na moři. Výbor vybízí Komisi, aby tuto otázku řešila na úrovni Evropské unie.

3.2 V roce 2003 se uskutečnil projekt Asociace vlastníků lodí Evropského společenství (European Community Shipowners' Associations, ECSA) a Federace pracovníků v dopravě (Transport Workers' Federation, ETF) zaměřený na vymýcení zneužívání postavení a šikany na palubách lodí a zavedení efektivních podnikových politik rovných příležitostí. Projekt odpovídá klíčovým záměrům Evropského výboru pro sociální dialog v odvětví námořní dopravy (European Sectoral Social Dialogue Committee for Sea Transport) a podporuje ženy zaměstnané v námořních profesích.

3.3 Odborné vzdělávání v oblasti námořní dopravy v Evropě musí být kvalitativně zlepšeno. Všechny členské státy by měly za tímto účelem vytvořit programy odborné přípravy a režim použití vlajky, aby bylo v Evropě zajištěno námořní know-how. Je nutné, aby za tímto účelem všechny členské státy kvalitativně rozvíjely námořní vzdělávací zařízení. Je třeba rozvíjet dlouhodobé programy pro zlepšení pracovních a životních podmínek na palubě. Výbor vyzývá Komisi, aby prozkoumala a prostudovala navýšení posádek lodí a problémy a rizika z důvodu nadměrné únavy tak, aby bylo možné je omezit, a aby přijala opatření tam, kde je to vhodné. Musejí být zavedeny programy osvěty, vzdělávání a odborné přípravy. Mělo by dojít ke zlepšení pracovních a životních podmínek na palubách lodí, a to vytvořením rovných podmínek prostřednictvím ratifikace Úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci na moři (2006) a prostřednictvím toho, že členské státy provedou směrnici založenou na dohodě uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) ohledně této úmluvy. Měly by být dodržovány mezinárodní právní předpisy, zejména Mezinárodní úmluva IMO o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků (1995), která je v současné době předmětem přezkumu.

3.4 Je třeba dále rozšířit propagační činnost, vzdělávání a odbornou přípravu zaměřenou na dosažení nejvyšší kvality. Komise by měla prozkoumat osvědčené postupy v členských státech v oblasti propagace námořních profesí na středním stupni vzdělání. EHSV podporuje návrhy na výměny kadetů (program Erasmus), zaměstnávání kadetů na moři v rámci jejich námořního vzdělávání a zlepšení lodního zdravotnictví. Výbor znovu připomíná, že stojí za úvahu prozkoumat možnost, jak zvýšit přitažlivost námořní dráhy pro studenty zážitky získanými na „plovoucí univerzitě“. (4)

3.5 EHSV zdůrazňuje nutnost spravedlivého nakládání s námořníky v souladu s pokyny ILO a IMO o spravedlivém nakládání s námořníky v případě námořního neštěstí. Kriminalizaci je třeba čelit na mezinárodní úrovni. IMO by měla podrobně analyzovat případy, kdy státy vlajky, které jsou členy IMO, nepřijatelně kriminalizovaly námořníky, především zadržením. EHSV by také chtěl připomenout, že kriminalizace námořníků poškozuje vnímání této profese v době, kdy panuje akutní celosvětový nedostatek vysoce kvalifikovaných námořníků (5). Budoucí tvorba politik EU musí probíhat v souladu s mezinárodně uznávanými zásadami a normami úmluv MARPOL a UNCLOS.

3.6 EHSV vyzývá členské státy k ratifikaci Úmluvy ILO o práci na moři z roku 2006, což vytvoří ve světovém měřítku u lodí rovné podmínky a přispěje to ke zvýšení zájmu mladých lidí o námořní kariéru.

3.7 EHSV může ve spolupráci s národními hospodářskými a sociálními radami a dalšími zúčastněnými subjekty organizované občanské společnosti propagovat evropskou námořní identitu a dědictví a předávat informace o osvědčených postupech, jak zvýšit zájem mladých lidí o námořní kariéru. Významný účinek pro publicitu tohoto poselství na evropské úrovni by měla konference o námořních profesích, kterou by uspořádal EHSV.

4. Evropská lodní doprava na globálních trzích

4.1 EHSV vítá, že Komise uznala potřebu celosvětových pravidel pro globální odvětví i význam mezinárodních námořních předpisů a vyřešení problémů se stanovením pravidel v mezinárodních orgánech (např. IMO). Evropská námořní doprava zaujímá vedoucí postavení v celosvětovém měřítku. Toto postavení by mělo být posíleno pomocí pokynů o státní podpoře (které mají být v roce 2011 přezkoumány); pokyny jsou podstatným nástrojem k zachování rovných podmínek a světové konkurenceschopnosti loďstva Evropské unie. K udržení tohoto stavu je nutné prodloužení platnosti uvedených pokynů. Současně požaduje EHSV, aby byly doplněny předpisy o podpoře EU. Podpora by měla být v budoucnosti vázána v zásadě pouze na vlajky zemí EU a nemělo by být možné obcházet evropské normy.

4.2 Vzhledem ke světové krizi se Komise oprávněně odvolává na dlouhodobé úsilí Evropské unie v oblasti otevřené a spravedlivé hospodářské soutěže. Je třeba se vyhnout protekcionistickým opatřením, jež by jen oddálila návrat zdravých hospodářských poměrů. Jako omluva pro zavedení protekcionistických opatření by se neměly využívat ohledy k životnímu prostředí.

4.3 Lodní doprava by se měla vrátit k základním zásadám a etickému chování. Vzájemnou důvěru a spolehlivost je třeba obnovit v lodním i bankovním sektoru. Je třeba předejít spekulativní stavbě lodí, které nejsou z hospodářského hlediska potřebné. Je nutný nový přístup, kombinující financování a stavbu na základě hodnotných projektů námořní dopravy. Je potřebná vzájemná solidarita členských států Evropské unie při mírnění dopadů hospodářské a finanční krize (6) v odvětví námořní dopravy.

4.4 Pro odvětví námořní dopravy v EU je příznačný podnikatelský duch. Hlavním znakem loďstev Evropské unie je velké množství soukromých (často rodinných) lodních dopravních společností. Evropští zákonodárci by se měli seznámit s tímto modelem, jeho zvláštními charakteristikami a institucemi. Krize lodní dopravy si vybrala těžkou daň od malých a středně velkých společností, jež tvoří páteř evropské námořní dopravy. Současně poukazuje EHSV na to, že je třeba eliminovat plavidla s jakoukoli vlajkou nedosahující požadovaných standardů. Pro tyto postupy nesmí existovat žádné druhy podpor.

4.5 Po jednostranném zrušení antimonopolní výjimky námořních konferencí v Evropské unii (2006) vyzvala Komise k monitorování důsledků nejednotných režimů hospodářské soutěže ve světovém měřítku. V současné době existuje v hospodářské soutěži 110 jurisdikcí aplikujících odlišné režimy na globální odvětví, jako je liniová doprava. (7)

5. Kvalitní lodní doprava

5.1 EHSV zastává názor, že nedávné přijetí III. balíčku námořní bezpečnosti představuje přiměřený regulativní rámec námořní bezpečnosti, jehož důsledkem je celkový balíček evropské legislativy k námořní bezpečnosti založený na globálním přístupu IMO. Tento balíček bude příspěvkem k zaměření na nedostatečně kvalitní lodní dopravu a novým impulsem filosofie kvalitní lodní dopravy. Užitečné informace o kvalitě lodí přináší databáze EQUASIS vytvořená EMSA.

Námořní doprava se bude v dohledné budoucnosti dále rozvíjet, aby mohla zajistit služby neustále rostoucímu světovému obchodu. V důsledku toho se nutně zvýší celkové emise. Významného snížení lze dosáhnout kombinací technických a provozních opatření. K tomu přispívá také posílený výzkum a vývoj v oblasti alternativních pohonných agregátů a látek a tvarů lodí. Z hlediska emisí vypouštěných od ovzduší, zvláště CO2, si lodě přes značné přepravní vzdálenosti vedou velice dobře, protože jsou neustále modernizovány.

5.2.1 V souvislosti s konferencí o klimatické změně v Kodani (v prosinci 2009) EHSV znovu připomíná (8), že použití systému obchodování s emisemi je v odvětví námořní dopravy značně komplikovanější než v letectví; to platí především pro trampovou lodní dopravu. Při zvažování jakéhokoliv možného tržně založeného nástroje pro námořní dopravu by neměla být nepříznivě ovlivněna konkurenceschopnost evropského odvětví lodní dopravy.

5.2.2 Aplikace omezení emisí síry v oblastech emisní kontroly je šetrná k životnímu prostředí. Je třeba usilovat o rozšíření tohoto nástroje na další mořské oblasti.

5.3 EHSV znovu připomíná svůj požadavek (2), aby se legislativa Evropské unie týkající se životního prostředí vztahovala také na rekreační lodě, a pokud možno i vojenská plavidla (3). V politice životního prostředí je třeba zkoumat i námořní znečištění, které není viditelné.

5.4 EHSV navrhuje vyváženou strategii (9) zlepšování podmínek v oblasti životního prostředí i podmínek sociálních v provozech recyklace lodí, přičemž by byla zachována jejich kapacita, aby bylo možné čelit celosvětovému nedostatku provozů pro demontáž lodí. Tato strategie by se měla využívat v přechodném období, než vstoupí v platnost mezinárodní Úmluva IMO o bezpečné a environmentálně šetrné recyklaci lodí (2009).

6. Spolupráce na mezinárodní scéně

6.1 EHSV upozornil EU na problémy námořní dopravy týkající se některých zeměpisných oblastí (3) (např. Severního ledového oceánu, Baltského moře, Středozemního moře). Oceňujeme, že Komise odpověděla sděleními o arktické cestě, strategii Baltského moře a strategii Středozemního moře. EHSV poznamenává, že sdělení vyzdvihuje strategický význam loďstva Evropské unie při zabezpečení plynulého zásobování EU ropou a plynem. Vyzývá proto Komisi k vypracování návrhu strategie Černého moře, která by zapojila všechny země černomořské oblasti do zabezpečení dopravy energetických zdrojů z Kaspického moře do Evropy.

6.2 Je třeba zvýšit úsilí o dosažení dohody o námořních službách v rámci WTO. Námořní dohoda mezi Evropskou unií a Čínou se může využít jako „osvědčený postup“ (modelová dohoda) ve vztahu k ostatním obchodujícím státům (např. Indii, Brazílii, Rusku, zemím ASEAN a Mercosur).

6.3 EHSV vyzývá Komisi, aby ověřila existenci dvoustranných námořních dohod o sdílení nákladu mezi členskými státy EU a třetími zeměmi a v případě nutnosti přistoupila k prosazení acquis communautaire (nařízení 4055/86 a 4058/86). Obdobně by měla také vystupovat proti dvoustranným dohodám uzavíraným mezi třetími zeměmi.

6.4 Ohledně návrhu posílení viditelnosti Evropské unie v IMO: v případech společné pravomoci EU a členských států je prostor pro rozšířenou spolupráci nebo koordinaci členských států, aniž by byla ohrožena jejich individuální účast. EHSV připomíná, že „přínos odborných znalostí členských států EU v IMO má vysoké renomé a neměl by být omezen, ale spíše posílen.“ (2)

EHSV znovu připomíná, že je naléhavě potřebný zákrok Evropské unie proti šíření pirátských útoků (10) na obchodní lodi v Africe a v jihovýchodní Asii. Beztrestnost pirátských útoků je důsledkem neexistence odpovědných tribunálů a legislativy. Komise by proto měla prosazovat zavedení odpovídající jurisdikce a legislativy v těchto oblastech. Je třeba usilovat o úzkou spolupráci s organizacemi OSN, aby došlo ke zlepšení politických, hospodářských a sociálních podmínek v zemích původu. Naléhavé je řešení příčin pirátství, jež má kořeny na pevnině, a nastolení práva, pořádku a dobrých sociálních a hospodářských podmínek, zejména v Somálsku. K tomu by se měla využít rozvojová pomoc Evropské unie a diplomatické kroky. Ozbrojení námořníků EHSV důrazně odmítá.

6.5.1 Podle posledních údajů (11) se škody způsobené světovému hospodářství pirátskými útoky odhadují na 16 miliard dolarů. V roce 2008 došlo v oblasti Afrického rohu k 111 pirátským útokům, v prvních šesti měsících roku 2009 k 240 útokům; byly ohroženy životy tisíce námořníků. Za posledních 18 měsíců bylo somálským pirátům vyplaceno jako výkupné 150 milionů USD.

6.6 Nedovolené přistěhovalectví je kromě zřejmých humanitárních důsledků také zdrojem závažných problémů v námořní dopravě a zabezpečení námořních hranic. Naprosto nezbytné je posílení systému integrované námořní ostrahy ve Středozemním moři (Safe Sea Net, FRONTEX). Komise by měla vyvinout politiku spolupráce s třetími zeměmi původu a tranzitu imigrantů, aby bylo možné zvládnout nedovolené přistěhovalectví námořní cestou.

7. Pobřežní lodní doprava

7.1 S ohledem na udržitelnost dopravy a podporu pobřežní lodní dopravy by se mělo více investovat do zlepšení přístavní infrastruktury a spojení s vnitrozemím. Toto hledisko by se mělo plně uplatnit při přezkumu TEN-T. EHSV vyzývá Komisi, aby identifikovala případy neslučitelnosti na rozhraní pozemních a námořních sítí, a umožnila tak snazší spojení Evropské unie se sousedními zeměmi se společnými hranicemi.

8. Námořní výzkum a inovace

8.1 EHSV vyzval Komisi, aby stanula v čele námořního výzkumu a inovací (8). Výbor je potěšen kladnou reakci, kterou sdělení přináší.

8.2 EHSV podporuje investice do výzkumu a vývoje „zelených“ plavidel, paliv a přístavů, jež přispějí také k růstu „zelené“ zaměstnanosti. Je třeba posílit cílený výzkum a vývoj v oblasti dalšího snížení emisí z lodí.

8.3 Komise by v této oblasti měla podporovat řešení environmentálních, energetických, bezpečnostních a sociálních výzev a kombinovat přitom ucelenou budoucí politiku námořní dopravy a politiku stavby lodí. Evropské loděnice by své prověřené schopnosti měly zaměřit na stavbu „zelených“ lodí za využití programu Leadership 2015 a dalších vhodných programů.

V Bruselu dne 17. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) KOM(2009) 8 v konečném znění.

(2) Úř. věst. C 168, 20.7.2007, s. 50–56.

(3) Úř. věst. C 211, 19.8.2008, s. 31–36.

(4) Úř. věst. C 211, 19.8.2008, s. 31–36, srv. New York Harbour School, www.newyorkharbourschool.org.

(5) Podle studie Drewry Shipping Consultants z roku 2009 bude světové loďstvo do roku 2013 potřebovat 42 700 nových důstojníků.

(6) Informační zpráva CESE 397/2009 Světová finanční krize a její prapočátky, zpravodaj: pan BURANI, 11.3.2009.

(7) Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 130–136.

Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 46–50.

Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 43–46.

(8) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 20.

(9) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 67.

(10) KOM(2009) 301 v konečném znění.

(11) Zpráva ICC International Maritime Bureau Piracy Reporting Center (IMB), srpen 2009. Nedávné sdělení o partnerství EU a Afriky jako klíčové problémy pro spolupráci v dopravě uvádí pirátství a nedovolené přistěhovalectví námořní cestou.

PŘÍLOHA

STANOVISKU

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Následující odstavec, který obdržel přinejmenším jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů, byl v průběhu jednání zamítnut:

Odstavec 1.5

„Evropská námořní doprava zaujímá vedoucí postavení v celosvětovém měřítku. Toto postavení by mělo být posíleno pomocí pokynů o státní podpoře, což by vedlo k zachování rovných podmínek a světové konkurenceschopnosti loďstva Evropské unie. Současně požaduje EHSV, aby byly doplněny předpisy o podpoře EU. Podpora by měla být v budoucnosti vázána pouze na vlajky zemí EU a nemělo by být možné obcházet evropské normy pronájmem lodí bez posádky.“

Výsledek hlasování

Pro: 92

Proti: 91

Hlasování se zdrželo: 7

Následující pozměňovací návrh, který obdržel přinejmenším jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů, byl v průběhu jednání zamítnut:

Odstavec 1.11

„Aplikace omezení emisí síry v oblastech emisní kontroly, je opatření šetrné k životnímu prostředí, . . .“

Odůvodnění

Nejsou důkazy, že by zavedení oblastí emisní kontroly SO2 mělo vliv na přesun od námořní dopravy k pozemní.

Výsledek hlasování

Pro: 92

Proti: 96

Hlasování se zdrželo: 18

Následující odstavec, který obdržel přinejmenším jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů, byl v průběhu jednání zamítnut:

Odstavec 5.2.1

„V souvislosti s konferencí o klimatické změně v Kodani (v prosinci 2009) EHSV znovu připomíná (1), že použití systému obchodování s emisemi je v odvětví námořní dopravy značně komplikovanější než v letectví; to platí především pro trampovou lodní dopravu. Při zvažování systému pro obchodování s emisemi (ETS) pro námořní dopravu by neměla být nepříznivě ovlivněna konkurenceschopnost evropského odvětví lodní dopravy.“

Výsledek hlasování

Pro: 112

Proti: 83

Hlasování se zdrželo: 16

Následující odstavec, který obdržel přinejmenším jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů, byl v průběhu jednání zamítnut:

Odstavec 5.2.2

„Aplikace omezení emisí síry v oblastech emisní kontroly, na první pohled šetrného k životnímu prostředí, by mohlo mít opačný účinek: přesun mezi druhy dopravy, z námořní dopravy na pozemní. Neměla by být ohrožena evropská politika komodality a podpory služeb pobřežní plavby. Zásadní význam má odpovídající posouzení dopadů před přijetím rozhodnutí.“

Výsledek hlasování

Pro: 94

Proti: 93

Hlasování se zdrželo: 17

(1) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 20.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/110

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise – Udržitelná budoucnost pro dopravu: vytváření integrovaného dopravního systému řízeného technologiemi a vstřícného k uživatelům

(KOM(2009) 279 v konečném znění)

a k tématu

Výchozí body pro evropskou dopravní politiku po roce 2010

(průzkumné stanovisko)

(2010/C 255/20)

Zpravodaj: pan RIBBE

Dne 17. června 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Udržitelná budoucnost pro dopravu: vytváření integrovaného dopravního systému řízeného technologiemi a vstřícného k uživatelům (sdělení)

KOM(2009) 279 v konečném znění.

V dopise ze dne 2. července 2009 požádalo švédské předsednictví Evropské unie Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování stanoviska k tématu

Výchozí body pro evropskou dopravní politiku po roce 2010.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura, informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 12. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan RIBBE.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 171 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 EHSV souhlasí s analýzou Komise týkající se dosavadní dopravní politiky, která konstatuje, že k dosažení našich vytyčených cílů udržitelnosti zbývá urazit ještě velký kus cesty a že jsou zapotřebí zásadní změny ve směřování.

1.2 EHSV poukazuje na to, že nejen u ekologických cílů (jako např. ochrana klimatu, šetrné využívání zdrojů, biologická rozmanitost, hluk, znečištění ovzduší apod.) je třeba ještě velkého úsilí, ale také v oblasti dopravy zůstává nezodpovězena řada sociálních otázek. To se týká nejen práv zaměstnanců v oblasti dopravy a jejich pracovních a platových podmínek, ale i otázky existence veřejné dopravy a její přístupnosti pro postižené, mladší a starší osoby. Jedná se také o svobodu volby účastníků dopravy, kteří nemohou nebo nechtějí mít k dispozici vlastní auto.

1.3 Výbor podporuje cíle, které Komise stanovila v dokumentu, nesouhlasí však s tím, že by s uvedenými nástroji již mohla být nastartována zásadní změna.

1.4 Většina uvedených cílů je dávno známa a částečně je Komise uvádí již dlouhá léta. Chybí však jejich provádění. Jako příklad zde poslouží internalizace vnějších nákladů nebo požadavky týkající se jiné politiky pro městskou dopravu.

1.5 Komise by měla v konečné verzi bílé knihy předložit jasné možnosti řešení a uvést konkrétní a měřitelné cíle.

1.6 Za rozhodující považuje Výbor debatu o tom, na základě jakých politických a plánovacích rozhodnutí doprava vzniká a jak lze dopravě zamezit. Komise je vyzývána, aby při předložení bílé knihy příp. nových politických hlavních směrů těmto otázkám věnovala mnohem více pozornosti.

2. Sdělení Evropské komise

2.1 V roce 2001 zveřejnila Komise bílou knihu (1), kterou se stanovil program pro evropskou dopravní politiku do roku 2010. Tento program byl v rámci střednědobého přezkumu aktualizován v roce 2006 (2). Vzhledem k tomu, že se blíží konec desetiletého období, nastal dle Komise čas zamyslet se nad dalším postupem a připravit půdu pro další vývoj dopravní politiky.

2.2 Komise předkládá ve sdělení první výsledky reflexí a úvah, které byly ovlivněny různými studiemi, diskusemi a výsledky konzultací.

2.3 V hodnocení Komise konstatuje, že „doprava je důležitým prvkem evropského hospodářství“, dopravní odvětví tvoří 7 % HDP a více než 5 % celkové zaměstnanosti v EU. Komise popisuje a zdůrazňuje význam dopravy také pro sociální a hospodářskou soudržnost regionů, Evropy a světa, pro konkurenceschopnost evropského průmyslu a pro uskutečňování lisabonských cílů.

2.4 Současně Komise ale také konstatuje, že v dopravní politice „byly však omezenější výsledky, pokud jde o cíle strategie udržitelného rozvoje EU: jak uvádí zpráva o pokroku z roku 2007 (3) , evropský dopravní systém v některých ohledech ještě stále nenastoupil cestu udržitelnosti“.

2.5 Dále se uvádí, že „hlavní oblastí politiky, kde jsou nezbytná další zlepšení, zůstává životní prostředí. V EU nebylo v porovnaní s úrovněmi z roku 1990 v žádném odvětví dosaženo tak vysoké míry růstu emisí skleníkových plynů jako v odvětví dopravy… (4) Při použití této analýzy na předcházející vývoj v dopravě je zřejmé, že hospodářská činnost v tomto odvětví výrazně vzrostla, aniž by bylo dosaženo dostatečného pokroku, pokud jde o snižování energetické intenzity a množství skleníkových plynů“.

2.6 K oddělení růstu dopravy od růstu HDP, což bylo jedním z cílů bílé knihy z roku 2001 a strategie udržitelného růstu, došlo pouze u osobní dopravy, ne však u nákladní dopravy. To se vysvětluje zejména tím, že „růst nákladní dopravy souvisí také s hospodářskými postupy (koncentrace produkce na méně místech s cílem dosáhnout velkých úspor, přemístění, včasné dodávky, rozsáhlá recyklace skla, papíru, kovů), které umožnily snížit náklady a případně emise v jiných odvětvích za cenu vyšších emisí z dopravy“.

2.7 I když se zvyšuje energetická účinnost dopravy (a jednotlivých dopravních prostředků), nestačí to k vyvážení větších objemů dopravy. (5) To znamená, že množství dopravy je problematické, jako i skutečnost, že „v přechodu na účinnější způsoby dopravy se podařilo dosáhnout omezeného pokroku, a to díky rozvoji námořní dopravy na krátké vzdálenosti“.

2.8 Komise v kapitole nazvané Trendy a výzvy mj. objasňuje, že

—

podíl starších osob (nad 65 let) bude v EU silně přibývat, což bude mít na jedné straně za následek změnu v dopravních návycích, ale také to povede k tomu, že společnost bude muset investovat více veřejných finančních prostředků do důchodů a zdravotní a sociální péče. Komise vychází z toho, že to do budoucna omezí veřejné finanční prostředky, které byly určeny pro dopravu;

—	doprava bude mít při dosahování cílů EU v oblasti ochrany klimatu klíčovou roli a „bude zapotřebí zvrátit některé ze současných trendů“;

—	nedostatek fosilních paliv významně ovlivní odvětví dopravy, a to nejen technologicky (97 % potřeby energie je pokrýváno fosilními palivy), nýbrž i strukturálně (přeprava fosilních paliv v současnosti představuje přibližně polovinu objemu mezinárodní námořní dopravy);

—	podíl občanů EU žijících ve městech se zvyšuje, (6) přičemž se konstatuje, že již dnes přibližně 40 % emisí CO2 a 70 % emisí jiných znečišťujících látek pocházejících ze silniční dopravy vzniká v městské dopravě;

—

globálně roste počet obyvatel a blahobyt, což znamená vyšší mobilitu a větší objem dopravy: některé studie uvádějí, že počet automobilů na světě by se mohl zvýšit ze současných 700 miliónů na více než 3 miliardy v roce 2050, „což způsobí vážný problém (pro udržitelnost), pokud nedojde k přechodu na vozidla s nízkými nebo nulovými emisemi a nebude zavedena jiná koncepce mobility“.

2.9 Komise zkrátka velmi správně hovoří o tom, že je nutné vyvinout „dlouhodobou vizi udržitelné mobility lidí a zboží“.

2.10 Za tímto účelem definuje 7 politických cílů:

—	vytvoření kvalitní, bezpečné a spolehlivé dopravy;

—	dobře udržovaná a plně integrovaná síť;

—	environmentálně udržitelnější doprava;

—	udržení předního postavení EU v oblasti dopravních služeb a technologií;

—	ochrana a rozvoj lidského potenciálu;

—	správné stanovení cen jako prostředek řízení dopravy;

—	plánování s ohledem na dopravu: zlepšování přístupnosti.

3. Obecné připomínky

3.1 EHSV vítá, že Komise se tímto tématem znovu zabývá a předkládá v rámci rozsáhlých konzultací první úvahy o budoucnosti dopravy, které však v mnoha případech nejsou příliš konkrétní. Analýza odvětví dopravy Komise je jednoznačná: cíle udržitelnosti, které byly stanoveny, jsou ještě velmi vzdáleny, a Komise uznává, že je zapotřebí zásadních změn. Zřetelná vize a z ní vyplývající konkrétní cíle a nástroje pro omezení a snížení zejména motorizované osobní dopravy však zatím vytvořena nebyla. Ty by měla Komise stanovit v podrobném akčním plánu a cíle by měly být měřitelné.

3.2 EHSV souhlasí s mnoha myšlenkami Komise, např. že stávající infrastruktura musí být optimálně využita, k čemuž patří i nové tzv. zlepšené informační a komunikační technologie, že je třeba vytvořit „inteligentní a integrované logistické systémy“, že zejména v městské dopravě je třeba dát prostor novým nápadům, že je třeba zlepšit komodalitu a dopravu přesunovat více na druhy dopravy šetrnější k životnímu prostředí a uplatňovat inovační technologie s nižšími emisemi apod. To všechno však nejsou žádné nové poznatky a již vůbec ne nová vize.

3.3 EHSV vypracoval v minulých letech řadu příslušných stanovisek týkajících se politiky a technických a organizačních optimalizací zvládání dopravních toků, na které poukazuje. Patří k nim: Přezkum bílé knihy Evropské komise o dopravě z roku 2001 v polovině období, Strategie pro provedení internalizace vnějších nákladů, Akční plán pro logistiku nákladní dopravy, Usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, Patří k nim: Přezkum bílé knihy Evropské komise o dopravě z roku 2001 v polovině období (7), Strategie pro provedení internalizace vnějších nákladů (8), Akční plán pro logistiku nákladní dopravy (9), Usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu (10), Zelená kniha TEN-T: přezkum politiky – směrem k lépe integrované transevropské dopravní síti ve službách společné dopravní politiky (11), Námořní a vnitrozemská vodní doprava šetrnější k životnímu prostředí (12), Směrem k budoucí námořní politice Unie (13), Silniční doprava v roce 2020: očekávání organizované občanské společnosti (14); jakož i Směrem k železniční síti zaměřené na nákladní dopravu (15), Evropská železniční síť zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy (16), Akční program pro vnitrozemskou vodní dopravu – NAIADES (17), Integrovaná námořní politika pro Evropskou unii (18).

3.4 EHSV chce zdůraznit, že dopravní politika budoucnosti musí být daleko více než pouhá optimalizace stávajících či očekávaných dopravních toků z hlediska udržitelného rozvoje. Komise se ve sdělení také v tomto smyslu správně vyslovuje, avšak nepřesně a nekonkrétně. To je největší nedostatek úvah Komise.

3.5 Komise sice konstatuje, že musí dojít k velkým změnám dnešního systému, a v odstavci 53 například popisuje, že „dopravní systém… projde podstatnými změnami“, v odstavci 70 se mluví o „důkladné revizi dopravního systému“ a v odstavci 37 o „jiné koncepci mobility“. EHSV bohužel postrádá konkrétní objasnění, co se tím přesně myslí.

3.6 Sdělení je tedy dobré shrnutí mnoha známých názorů a myšlenek, ale skutečná vize to není. Mnohé zůstává nevyjasněno, jako např. již léta otevřená otázka, jak vyřešit internalizaci vnějších nákladů.

3.7 Z tohoto důvodu chce využít EHSV tohoto průzkumného stanoviska k projednání několika velmi zásadních otázek, kterým dle jeho názoru nebyla věnována v dokumentu Komise dostatečná pozornost. Výbor si přeje, aby tyto body byly zahrnuty do dalších úvah Komise a byly prohloubeny.

4. Konkrétní připomínky

4.1 Měřit význam dopravy primárně podle příspěvku tohoto odvětví dopravy k HDP příp. k pracovním místům je nedostatečné. Doprava se uskutečňuje při všech setkáních lidí, při výměně zboží, tedy při společenských či hospodářských činnostech. Lze také říct, že bez výměny zboží a bez dopravy nefunguje žádná společnost, neexistoval by téměř žádný HDP.

4.2 Lidé chtějí a musejí být mobilní a výměna zboží je žádoucí a nutná. Do této míry platí tedy konstatování Komise v odstavcích 39 a 40 sdělení, v nichž se uvádí, že „doprava umožňuje využívat mnoho našich svobod. Svobodu pracovat a žít v různých částech světa. Svobodu užívat různé produkty a služby. Svobodu obchodovat a vytvářet osobní kontakty. Zájem o tyto svobody se pravděpodobně zvýší v prostředí, které bude v budoucnosti více multikulturní a heterogenní …“

4.3 Doprava je tedy velmi důležitá, ale není samoúčelná. Ne každá doprava musí být považována automaticky za „dobrou“ pro společnost jen proto, že přispívá k přesunu osob či výměně zboží. Doprava nemá totiž jen pozitivní následky, jak Komise ve svém dokumentu sama velmi jasně konstatuje. Hlavní úlohou politiky tedy je, aby uvedeným svobodám dala jasný rámec nebo dokonce hranice tam, kde se dotýkají jiných svobod či potřeb nebo je dokonce ohrožují. Například když se jedná o zdraví lidí, o životní prostředí a/nebo naše klima či potřeby budoucích generací.

4.4 Současně musí dopravní politika dbát na to, aby byla zaručena dobrá nabídka a zajištěn spolehlivější přístup k dopravním prostředkům pro všechny spoluobčany. To platí – zcela ve smyslu udržitelnosti – také a zejména pro sociálně slabší vrstvy, pro postižené, pro děti a mládež apod. Dále je třeba působit v tom směru, aby byly zlepšeny pracovní podmínky zaměstnanců odvětví dopravy.

4.5 Dopravní politika minulosti však situaci často zjednodušovala. Hlavním zájmem dopravní politiky byla doposud organizace pokrytí poptávky po dopravě, nebo dokonce často vytvářela novou poptávku a potřeby dopravy, mj. prostřednictvím špatné prioritní podpory motorizované individuální dopravy z hlediska národního hospodářství, podpory hospodářské dělby práce postavené pouze na levné ropě a odpovídajícího umísťování výrobních center a obytných oblastí. Panoval názor, že problémy, které tak vznikly, lze řešit čistě z hlediska infrastruktury či technicky. Byla opomíjena diskuse o otázce vzniku dopravy a smysluplnosti určitých druhů dopravy, což je nutné změnit. Výbor si přitom uvědomuje, že za to není odpovědná pouze sama Evropská komise, protože mnoho rozhodnutí bylo učiněno v souladu se zásadou subsidiarity na vnitrostátní, regionální či místní úrovni.

4.6 EHSV vítá výslovně, že Komise k některým otázkám přistupuje velmi otevřeně. V odstavci 59 Komise uvádí: „Mnoho veřejných služeb bylo postupně v zájmu vyšší účinnosti centralizováno. Zvětšují se vzdálenosti mezi občany a poskytovateli služeb (školami, nemocnicemi, nákupními středisky). Také společnosti se vydaly stejným směrem a snížily počet výrobních, skladovacích a distribučních středisek. Trend koncentrace činností má za následek intenzivnější ‚nucenou‘ mobilitu způsobenou zhoršením podmínek dostupnosti“. EHSV však ve sdělení postrádá úvahy o politických závěrech z této situace.

4.7 Je jasné, že popsané tendence, např. soustředění veřejných zařízení, ale i podniků, byly přímo či nepřímo ovlivněny ekonomickými rámcovými podmínkami a politickými rozhodnutími. V budoucnu by bylo důležité více zkoumat dopady politických a plánovacích rozhodnutí na dopravu a dopravní systém předtím, než budou učiněna. Existoval někdy plán, který nebyl proveden na základě politického rozhodnutí proto, že způsoboval novou dopravu, která byla nežádoucí?

4.8 Na základě poznatků, nedostatků a potřeb uvedených ve sdělení Komise by tedy bylo prospěšné, kdyby bylo v rámci započatého hledání udržitelné budoucnosti pro dopravu jasně řečeno, který z minulých vývojů a rámcových rozhodnutí na evropské a vnitrostátní úrovni Komise ohodnotila jako nesprávný. Bylo správné soustřeďovat školy nebo správu tak, jak k tomu došlo v několika členských státech? Vedly procesy koncentrace – často financované z prostředků strukturálních fondů EU – v oblasti jatek a mlékáren z hlediska udržitelnosti (a např. regionálního rozvoje) skutečně k cíli? Dosáhlo se skutečného pokroku v udržitelném regionálním rozvoji prostřednictvím budování infrastruktur nebo vedla špatná politika dopravní infrastruktury k opouštění venkovských oblastí a vzniku nucené mobility?

4.9 Nebo jiný příklad: v rámci globální dělby práce se dostává do Evropy levné krmivo. Tím začalo docházet ke koncentracím v chovu zvířat a k novým dopravním tokům. To bylo umožněno zejména tím, že ani ceny krmiva ani dopravní náklady neodrážejí „ekologickou a národohospodářskou skutečnost“. Často neodrážejí ani negativní sociální náklady. Samotné vysoké náklady spojené s následky změny klimatu, k nimž dochází i na základě dopravy, nebo také náklady na nemoci, vyvolané dopravním hlukem či emisemi, nastolují důležité otázky týkající se politiky mobility uvnitř EU, která obstojí i v budoucnu. Má to tak v budoucnu pokračovat? Jak se to týká dopravní politiky? To jsou otázky, na které dokument Komise bohužel nenabízí odpovědi.

4.10 EHSV žádá, aby všechny oblasti politik, od ekonomiky přes hospodářskou soutěž až po rozvoj, provedly odhad dopadů jejich působení na dopravu. Například velká naděje na zamezení dopravy a zkrácení dopravních cest v Evropě spočívá ve změně společné zemědělské politiky směrem k posílení regionálního hospodářského cyklu.

4.11 V této debatě se nejedná o mobilitu jako takovou, tedy o počet cest, které jsou ujety. Jedná se o jejich délku a způsob, jak jsou uskutečněny, tedy za jakých nákladů a jakými dopravními prostředky.

4.12 Právě zde se v posledních letech hodně změnilo. Cesty se mnohonásobně prodlužují a nejsou využívány nejekologičtější způsoby dopravy. To platí jak pro osobní dopravu, tak pro přepravu zboží, tedy nákladní dopravu. Obilí se již odjakživa přepravovalo z pole přes mlýn a pekárnu ke koncovému uživateli, změnily se pouze přepravní cesty. Když se to dnes na základě rámcových podmínek jiných politických oblastí a nedostačené harmonizace uvnitř EU ekonomicky vyplatí, aby se stovky kilometrů převáželo v chladicích vozech těsto jako polotovar a teprve na místě se z něj pekly preclíky, je to pouze jeden příklad, kde je třeba jednat.

4.13 Lidé již řadu generací vykonají za den maximálně 3 až 4 cesty. V Německu například dnes lidé každý den absolvují přibližně 281 milionů cest, což je zhruba 3,4 cesty na osobu. Denně se urazí zhruba 3,2 miliard km. (19) V roce 2002 to bylo „pouze“ přibližně 3,04 miliard km.

4.14 Doprava a délka cest jsou ovlivňovány soukromými, politickými a podnikatelskými rozhodnutími. Cena, za níž je doprava uskutečněna, hraje rozhodující roli. Zde se musí a mělo by se v budoucnu hodně změnit, např. prostřednictvím zvýšení ceny surovin (zejména fosilních paliv), prostřednictvím internalizace vnějších nákladů (s níž EHSV již několikrát souhlasil a požadoval ji) a prostřednictvím snížení veřejných prostředků na infrastruktury, jež Komise očekává. Chybějí však jasná politická poselství, co má být na základě těchto skutečností v současné době sledováno. Dle názoru EHSV by se měl u rozhodnutí týkajících se infrastruktury více celkově zohledňovat udržitelný rozvoj. Je třeba nejen zlepšit spojení, zvýšit produktivitu a časové úspory, ale také zohlednit následné ekologické a sociální náklady.

4.15 Každé nové opatření dopravní infrastruktury je velmi drahé a jeho provedení má působnost na několik desetiletí. Pokud Komise konstatuje, že podíl starších osob bude v naší společnosti narůstat a ve městech bude žít stále více lidí (a budou se tedy měnit nároky na mobilitu) a že bude pravděpodobně k dispozici méně veřejných prostředků na výdaje v oblasti dopravní infrastruktury, je zapotřebí provést rozsáhlé změny při investicích do infrastruktury.

4.16 EHSV navrhuje proto v rámci „důkladné revize dopravního systému“a „jiné koncepce mobility“ Komisi a předsednictví Rady, aby podrobněji diskutovaly o zásadních otázkách, k nimž patří vznik dopravy a nucená mobilita. Výbor ještě jednou zdůrazňuje, že se nejedná o debatu o omezení svobod či potřeb mobility, nýbrž o nutné projednání podoby strategie udržitelného rozvoje, do níž je dopravní politika zatím velmi málo zapojena, a o to, aby budoucím generacím zůstala zachována svoboda mobility.

4.17 Komise v odstavci 53 uvádí důležitou skutečnost: „Nicméně se může stát, že přizpůsobení se radikálně odlišným hospodářským a energetickým podmínkám povede v některých odvětvích k propouštění pracovníků v dopravě. Je důležité zajistit, aby byla tato změna důkladně připravena a řízena, a tak díky změněným podmínkám vznikla i nová pracovní místa a pracovníci v dopravě se mohli na tomto procesu podílet a reagovat na něj.“

4.18 Právě o tuto důkladnou přípravu se jedná. K tomu patří, aby bylo co možná nejpřesněji popsáno, která odvětví budou zasažena pozitivně a která negativně. Hodně se již ví a musí se o tom hovořit otevřeně. EHSV poukázal již ve svém prvním stanovisku k udržitelnému rozvoji (NAT/229) na to, že právě tyto nutné procesy změny vyvolávají strach a odpor zejména v těch oblastech společnosti, které profitují ze současného systému, který není udržitelný, a jsou tím pádem strukturálními změnami nejvíce zasaženi.

4.19 Kromě těchto strukturálních otázek o vzniku dopravy a vzdálenostech je třeba vyjasnit druh dopravních prostředků. EHSV vítá konstatování Komise ve sdělení, zejména to, že

—	za silniční dopravu již její uživatelé platí značný obnos, (20) ovšem tato cena mnohdy „jen málo souvisí se skutečnými náklady na společnosti, kterou si pro dopravu vyberou“, a že

—	při správném zpoplatnění vnějších nákladů pro všechny druhy dopravy a dopravní prostředky by docházelo k omezení dopravy a k lepší, tedy ekologičtější volbě dopravních prostředků. EHSV však postrádá odkazy na provedení tohoto „správného zpoplatnění“;

—

je „naléhavě zapotřebí, aby došlo k technologickému přechodu na automobily s nízkými a nulovými emisemi …“; Výbor se domnívá, že zde bude hrát důležitou roli zmenšení rozměrů automobilů a na to navazující elektrický pohon, přičemž výpočty Agentury pro obnovitelnou energii jasně ukazují, že pouze při použití elektřiny z obnovitelných zdrojů se provádí výraznější příspěvek k ochraně klimatu. (21) Nejedná se však o nové pohonné technologie, neboť se tím například nevyřeší otázka dopravního přetížení příp. měst uzpůsobených pro automobilovou dopravu.

—

Právě v dále se rozvíjejících městských aglomeracích je třeba masivně podporovat veřejnou dopravu, jízdu na kole a pěší chůzi. To se kryje s konstatováními Komise z tzv. „občanských sítí“ (22), přičemž EHSV teprve nedávno znovu kritizoval, že provádění nápadů, s nimiž přicházejí, postupuje pouze velmi pomalu vpřed. Právě v politice městské dopravy jsou žádoucí zásadně nové koncepce, které zpochybňují doposud dominantní význam aut.

—	Politiky městské dopravy, které byly prováděny v posledních letech/desetiletích např. v Londýně, příp. v Bielefeldu (Německo), jsou pro EHSV důkazem toho, že lze zvrátit negativní trendy a provádět udržitelnou dopravní politiku, když se o její prosazení zasadí aktivní političtí činitelé.

—

EHSV vyjadřuje v této souvislosti pochybnosti o konstatování Komise v odstavci 32, v němž tvrdí, že „urbanistický rozmach … zvyšuje potřebu individuálních druhů dopravy“. Relativně nízká hustota osobních automobilů ve velkoměstech, jako je Berlín a Kodaň, je důkazem toho, že vhodná dopravní politika umožňuje přesně opačný vývoj rozložení druhů dopravy.

—

EHSV očekává, že proběhne podložená debata o účinných nástrojích pro jasné upřednostnění druhů dopravy a dopravních prostředků šetrných k životnímu prostředí u všech investic a vytváření rámců a budou rozvíjeny jednotné sociální a ekologické standardy pro všechny druhy dopravy, aby byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž a udržitelný rozvoj.

—

Zejména je třeba zohlednit účinek rozdílných hospodářských politik a politik bydlení podle příkladu jednotlivých členských států a zkušeností z mnoha projektů EU s obcemi, které provádějí příkladnou politiku, jež omezuje motorizovanou dopravu a zároveň uspokojuje ve vysoké míře potřeby občanů v běžném životě a v otázkách mobility. EHSV souhlasí s vytvořením koordinačního místa při EU, které by shromažďovalo osvědčené postupy a šířilo je.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) KOM(2001) 370 v konečném znění.

(2) KOM(2006) 314 v konečném znění.

(3) KOM(2007) 642 v konečném znění.

(4) Pokud není uvedeno jinak, údaje pocházejí z GŘ TREN (2009), Energetika a doprava EU v číslech. Statistická příručka 2009.

(5) EHSV poukazuje na to, že v přezkumu k bílé knize o dopravě v polovině období (KOM(2006) 314, graf 3-2) se uvádějí výpočty Komise o dalším zvyšování emisí CO2 pocházejících z dopravy do roku 2020, které jsou v protikladu s cíli EU v oblasti ochrany klimatu.

(6) Z přibližně 72 % v roce 2007 na 84 % v roce 2050.

(7) Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 89.

(8) Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 80.

(9) Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 46.

(10) Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 70.

(11) Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 101.

(12) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 20.

(13) Úř. věst. C 168, 20.7.2007, s. 50.

(14) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 25.

(15) Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 41.

(16) Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 94.

(17) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 218.

(18) Úř. věst. C 211, 19.8.2008, s. 31.

(19) Studie „Mobilita v Německu“ v zadání spolkového ministerstva pro dopravu, stavebnictví a rozvoj měst.

(20) Patří sem daň z nákladní dopravy, energetická daň, mýtné, poplatky za infrastruktury a za používání.

(21) Srov. http://www.unendlich-viel-energie.de/de/verkehr/detailansicht/article/5/erneuerbaren-energien-koennen-strombedarf-fuer-elektroautos-spielend-decken.html.

(22) Viz Rozvoj občanských sítí – proč je důležitá atraktivní místní a regionální osobní doprava a jak Evropská komise přispívá k jejímu vytvoření! – KOM(1998) 431 v konečném znění ze dne 10. července 1998 [pozn. překl. – není k dispozici v češtině].

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/116

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Internet věcí – akční plán pro Evropu

(KOM(2009) 278 v konečném znění)

(2010/C 255/21)

Zpravodaj: pan RUDZIKAS

Dne 18. června 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Internet věcí – akční plán pro Evropu

KOM(2009) 278 v konečném znění.

1. Závěry a doporučení

1.1 Vzhledem ke zvláštnostem ve vývoji informačních a komunikačních technologií (IKT) a k jejich mimořádnému významu pro různé oblasti rozvoje státu a života jeho občanů EHSV vítá sdělení Evropské komise Internet věcí – akční plán pro Evropu (1), které usiluje o vytvoření nového obecného paradigmatu: přechod od internetu, který spojuje lidi, k internetu, který spojuje lidi s věcmi nebo věci navzájem – zkrátka, k „internetu věcí“ (Internet of Things, IoT).

1.2 EHSV souhlasí s názorem Komise, že internet věcí poskytne nové lepší pracovní příležitosti, nabídne podnikatelské příležitosti a růst, podpoří globální konkurenceschopnost Evropy a zlepší kvalitu života občanů.

Internet věcí významnou měrou přispěje k řešení společenských problémů, například v oblastech kontroly zdraví, ekologie a ochrany životního prostředí, dopravy a dalších oblastech lidské činnosti. Síťová komunikace prostřednictvím aplikací internetu věcí bude mít hluboký dopad na naši společnost a postupně povede ke skutečně systémové změně v této oblasti.

1.3 Třebaže EHSV v zásadě souhlasí s dokumentem Komise a s výroky a doporučeními v něm obsaženými, postrádá konkrétní zmínky zejména v souvislosti s dobou a lhůtami pro provádění.

1.4 Vzhledem ke globální povaze internetu nejsou samotné iniciativy, opatření a právní předpisy Evropské komise ke zvládnutí této celosvětové struktury dostačující. Úloha mezinárodních organizací a důležitost jednání a smluv, které bude ratifikovat většina států, musejí mít větší prioritu. Nezbytně nutný je „kybernetický kjótský protokol“ nebo kybernetické alternativy kýžené kodaňské dohody o změnách klimatu.

1.5 EHSV doporučuje Komisi, aby se v zájmu vyváženého vztahu mezi centralizovanou a decentralizovanou správou internetu vyjádřila konkrétněji k zásadám, z nichž vychází správa internetu věcí, i k průběžnému sledování otázek soukromí a ochrany osobních údajů. Nestačí pouze „rozproudit diskusi“, nezbytné jsou i konkrétní další kroky.

1.6 EHSV uznává, že při vytváření této kybernetické „Babylonské věže“ má mimořádný význam standardizace systémů a postupů. Každá standardizace by však měla být prováděna se zohledněním rozmanitosti a specifik jazyků, kultur a tradic jednotlivých zemí.

1.7 EHSV vítá záměr Komise nadále financovat výzkumné projekty sedmého rámcového programu v oblasti internetu věcí. To však nestačí. Kromě toho musejí být financovány ty směry výzkumu zabývajícího se rozvojem internetu věcí, jejichž přednostní podpora by otevřela cestu průlomu v kvalitě v této oblasti (nanotechnologie, optoelektronika, kvantové počítače, „grid computing“ (paralelní a distribuovaný výpočet) a „cloud computing“ (sdílení hardwarových i softwarových prostředků pomocí sítě), technologie pro ústní komunikaci přes počítač atd.). Tyto činnosti je nutné lépe koordinovat.

1.8 Rychlý rozvoj IKT vyžaduje neustálou aktualizaci znalostí. Právě pro tuto oblast platí zásada celoživotního učení. Profesoři a studenti, učitelé a žáci i všichni dospělí lidé musejí neustále zdokonalovat své znalosti. Přitom budou obzvlášť účinné techniky dálkového studia. Je nezbytně nutné přijmout opatření na překlenutí geografické digitální propasti. Při uskutečňování těchto snah má mimořádnou důležitost organizovaná občanská společnost.

1.9 EHSV uznává význam inovací a upozorňuje Komisi, že je třeba lépe chránit duševní vlastnictví a podporovat patentování zařízení a přístrojů, postupů a metod. V prvé řadě musí být podporovány projekty zaměřené na ochranu kulturního dědictví, kulturní a jazykové rozmanitosti a dalšího duševního bohatství národů.

1.10 EHSV upozorňuje Komisi, že musí být lépe prozkoumán účinek elektromagnetických vln na člověka. Přestože systémy internetu věcí vysílají jen slabé impulzy, může počet zdrojů záření exponenciálně vzrůst, přičemž většina z nich vysílá záření neustále, takže rychle rostoucí „elektronické znečištění životního prostředí“ může v budoucnosti přinést velké problémy. Moderní věda dosud s konečnou platností neobjasnila, zda mezi neškodným a nebezpečným zářením existuje prahová hodnota intenzity záření a jaký dopad má kumulovaný účinek. Cožpak se nakonec nezbavíme duchů, jež jsme volali?

2. Zvláštnosti vývoje informačních a komunikačních technologií

Vize internetu věcí je perspektiva celosvětové bezdrátové integrované sítě inteligentních zařízení a přístrojů (dále jen „věci“) a různých senzorů a aktorů, v níž budou věci komunikovat navzájem i s lidmi a využívat přitom standardních protokolů. Tato síť bude navzájem propojovat miliardy lidí. V následujícím textu jsou uvedeny některé zvláštnosti IKT.

2.1 K hlavním vlastnostem patří mimořádně prudký, explozivní vývoj IKT, jejichž výsledkem byl v jedné z fází vývoje internet. Prakticky v průběhu jedné jediné generace se prodraly z jednotlivých vědeckých laboratoří na veřejnost a staly se masovým jevem, který – alespoň v rozvinutých zemích – hraje v životě téměř všech lidí určitou roli. Podobně razantní rychlostí se prosadily technologie paralelního a distribuovaného výpočtu („grid computing“). Například v Litvě jsou projekty jako BalticGrid I a II a národní projekty LitGrid a GridTechno uskutečňovány za podpory EU.

2.2 Zvláštním znakem IKT je, že se vyvíjejí převážně díky součinnosti různých jiných oblastí vědy a uplatňováním a syntézou metod a výsledků, čímž vzniká nová kvalita.

2.3 IKT se odměňují a „splácejí své dluhy“ jiným vědním oborům tím, že jim dávají k dispozici výzkumné metody, vybavení a další provozní prostředky. Navíc jsou dokonce prospěšné občanům v každodenním životě. Platila-li dříve matematika za královnu (nebo, jak někteří míní, „služebnou“) věd, pak ji informatika v mezičase předstihla. Je možné doplnit citát, který pochází z 16. století, kdy svět stál na prahu další revoluce, revoluce knihtisku, „věda bez svědomí duši jen ničí“ (François Rabelais, francouzský filosof, Pantagruel, kapitola VIII, 1532).

2.4 Dalším znakem je převážně aplikačně orientovaný charakter, který se projevuje v prudkém zdokonalování přístrojů a zařízení založených na IKT. Stačí poukázat na dynamiku vývoje sektoru mobilních telefonů, trend změn v parametrech počítačů, vývoj programovacích jazyků či expanzi internetu.

2.5 Internet věcí v souladu se svým určením nevyhnutelně vede k všeobecné intelektualizaci technosféry, která nás obklopuje. Věci se stávají „inteligentními“ a jsou v určitém okamžiku schopné zachytit své vlastní vlastnosti a možnosti i ty jejich okolí, samostatně činit rozhodnutí a aktivně jednat, aby dosáhly určených cílů nebo dostály úkolům, které jim byly přiděleny. Je možné, že inteligentní věci budou schopné vykonávat nejrůznější činnosti a plnit rozličné úkoly a přitom v určitém okamžiku reagovat na své okolí, tj. přizpůsobovat se svému okolí, měnit svoje nastavení, samy opravovat své závady a dokonce rozhodovat, kdo k nim bude mít přístup, či měnit své majitele.

2.6 Vzhledem k obrovskému globálnímu trhu s IKT a jeho již zmíněnému mimořádně prudkému rozvoji, který vyžaduje neustálé zdokonalování a aktualizování vědeckých poznatků, jsou IKT pro evropské země s vysokou úrovní vzdělání a rozvinutou kulturou práce obzvlášť atraktivním vědeckým oborem.

2.7 Také ony však mají příslovečné dvě strany jedné mince: na jedné straně jejich využívání přispívá k lepší kvalitě životě občanů, ale na druhé straně mohou mít i negativní dopady. Pro příklad zde uveďme mj. třeba ohrožení soukromí, nebezpečí kybernetického terorismu a internetových stránek k šíření pornografie, homofobie a rasismu. Dále existuje především u mladistvých nebezpečí závislosti na internetu, která vede k tomu, že velkou část světa nahrazuje život ve „virtuální realitě“.

2.8 Vzhledem ke specifikům, která vykazují IKT a jejich „potomek“ internet, a k jejich významu pro hospodářství země a kvalitu života jejích občanů věnuje EHSV této oblasti již hodnou chvilku velkou pozornost. Odkazujeme zde zejména na stanovisko EHSV 1514/2008 (TEN/342) Internet věcí (zpravodaj: pan Retureau), jakož i na některá další příslušná stanoviska z posledních let (2) a na dokumenty, které jsou v nich citovány.

3. Obecné připomínky

3.1 Vzhledem k mimořádnému významu IKT pro různé oblasti rozvoje státu a života jeho občanů EHSV vítá sdělení Evropské komise Internet věcí – akční plán pro Evropu, které usiluje o vytvoření nového paradigmatu: přechod od internetu, který spojuje lidi, k internetu, který spojuje lidi s věcmi nebo věci navzájem.

3.2 EHSV souhlasí s Komisí, že internet věcí poskytne nové lepší pracovní příležitosti, nabídne podnikatelské příležitosti a růst, podpoří globální konkurenceschopnost Evropy a zlepší kvalitu života občanů.

3.3 EHSV vítá skutečnost, že Evropská komise již investovala do vývoje IKT prostřednictvím pátého až sedmého rámcového programu pro výzkum a vývoj a rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace. Určitého významného pokroku již bylo dosaženo: přístroje jsou očividně stále menší a brzy budou lidským okem neviditelné, objekty jsou stále častěji propojeny bezdrátově a jsou mobilní a systémy se vyznačují stále větší různorodostí a složitostí. Nejmodernější technologie, jako je identifikace na základě rádiové frekvence (RFID), Near-Field Communication (NFC), internetový protokol verze 6 (IPv6) a technologie Ultra Wideband, jsou stále rozšířenější.

O průkopnickém pokroku v této oblasti svědčí i udělení Nobelovy ceny za fyziku v roce 2009 třem vědcům, a to za vynález technologie optického vlnovodu a její přínos pro první úspěšné zachycení obrazu a jeho přenos s pomocí digitálních optických senzorů. Tento průlom otevřel možnost vzniku moderního internetu a jeho dalšího vývoje směrem k budoucímu internetu věcí.

3.4 Vzhledem k hlubokým společenským změnám, které souvisí s rozvojem internetu věcí, je nutné tento proces řídit, aby bez jakéhokoli omezení soukromí a bezpečnosti informací účinně stimuloval hospodářský růst a zlepšil životní podmínky jednotlivých lidí.

EHSV vítá veškerá opatření Komise zaměřená na odstranění překážek pro zavedení internetu věcí.

3.5.1 Prioritu má zachování dvou základních práv občanů EU: ochrana soukromí a osobních údajů. Proto je třeba neustále sledovat dodržování soukromí a ochranu osobních údajů jakožto procesů a zakročit proti zjištěným porušením.

3.5.2 Je nesmírně důležité, aby byly složky internetu věcí týkající se soukromí a ochrany osobních údajů od počátku navrhovány se zřetelem na funkci ochrany a bezpečnosti a aby v celém rozsahu zohledňovaly požadavky uživatelů, což umožní vytvořit ovzduší důvěry, přijetí a bezpečnosti. V podnikatelské sféře znamená bezpečnost informací dostupnost, spolehlivost a důvěrnost obchodních údajů a uvážení nově vznikajících rizik.

3.5.3 Jelikož každé narušení internetu věcí může mít značný vliv na hospodářství a společnost jednotlivých regionů či dokonce celého světa, musí být zaručena co největší ochrana informační infrastruktury pro internet věcí.

3.5.4 Pro rozvoj internetu věcí v masový jev je velmi důležitá standardizace, která usnadní využívání internetu věcí a s jejíž pomocí budou podniky moci lépe čelit mezinárodní konkurenci. Standardizace by byla obzvlášť účinná ve spojení s rychlým rozvojem IPv6, neboť ten by umožnil přímé internetové propojení téměř neomezeného počtu objektů – včetně všech obyvatel země.

3.6 Obzvlášť vítaná jsou opatření Komise zaměřená na podporu vědeckého výzkumu a technologického rozvoje v této mezioborové oblasti, v níž jsou integrovány výsledky mnoha směrů výzkumu a četných technologií a díky jejich syntéze formovány v kvalitativně nový produkt, tj. v internet budoucnosti, internet věcí. Chvályhodné je, že v zájmu vyřešení tohoto zásadního problému zamýšlí Komise podporovat partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP).

Internet věcí otevírá nejen nové možnosti pro hospodářství a výrobu, ale vyžaduje i zcela nové obchodní modely, zejména v oblasti elektronického obchodování a obchodních styků.

3.7 Systémy internetu věcí bude vyvíjet, řídit a využívat mnoho zúčastněných stran vedených různými obchodními modely a různými zájmy. Proto musí být vytvořeny podmínky pro podporu růstu a inovací, doplnění stávajících systémů o nové prvky a flexibilní přizpůsobení nových modelů modelům stávajícím.

3.8 Z důvodu přeshraničního vlivu internetu věcí se bude jednat o vskutku globální produkt. Při jeho vývoji a realizaci se tedy musí klást obzvláštní důraz na mezinárodní dialog, výměnu osvědčených postupů a koordinaci stávajících společných opatření.

3.9 EHSV vítá opatření a prostředky Komise, jejichž prostřednictvím bude zajištěna včasná dostupnost vhodných kmitočtových pásem a sledována a posuzována potřeba dalších harmonizovaných kmitočtů pro specifické účely internetu věcí. Vzhledem k rostoucímu počtu přístrojů a předmětů, které vysílají elektromagnetické vlny, je třeba zajistit, aby veškerá zařízení a systémy splňovaly bezpečnostní a zdravotní potřeby obyvatel i v budoucnosti.

3.10 EHSV souhlasí s úsilím Komise vytvořit za účasti všech zúčastněných stran na evropské (a možná dokonce globální?) úrovni mechanismus pro sledování vývoje internetu věcí a odhadnutí, jaká dodatečná opatření by úřady měly v zájmu zajištění co nejrychlejšího uskutečnění tohoto ambiciózního projektu přijmout. Nezbytným předpokladem je zde neustálý dialog a výměna osvědčených postupů s dalšímu regiony světa.

3.11 EHSV podporuje zejména cíl Komise, který spočívá v proaktivním zajištění toho, aby se Evropa podílela na utváření internetu věcí tak, aby se internet věcí stal internetem věcí pro lidi. EHSV je připraven na dosažení těchto ambiciózních, nicméně realistických cílů spolupracovat. Organizovaná občanská společnost musí v tomto směru významně přispět a její zástupci musí být konzultováni ohledně všech aspektů souvisejících se sociálním a soukromým životem, zejména v souvislosti s ochranou veřejných a osobních svobod.

4. Zvláštní připomínky

EHSV vítá dokument Komise a v zásadě souhlasí s výroky a návrhy, které tento dokument obsahuje. Nemůže však jinak, než předložit některé připomínky, návrhy a doporučení.

4.1 V akčním plánu a čtrnácti uvedených směrech činnosti chybí konkrétní zmínky o době a lhůtách pro provádění. Teprve ke konci dokumentu (část 5: Závěry) se uvádí, že internet věcí „dosud není hmatatelnou realitou, ale spíše budoucí vizí řady technologií, které by ve vzájemné kombinaci mohly v nadcházejících pěti až patnácti letech radikálně změnit fungování našich společností“. Lze tedy vycházet z toho, že tento akční plán je naplánován přibližně na patnáct let. V tomto horizontu by přirozeně měla být uskutečněna, koordinována nebo alespoň sledována většina navržených směrů činnosti. U některých směrů je nicméně lhůta pro provedení uvedena nebo konkrétněji ohraničena (např. u směrů činnosti 1, 4, 8, 9 a 14).

4.2 Vzhledem ke globální povaze internetu věcí do něho budou dříve či později zapojeny všechny státy světa, a proto iniciativy, opatření a právní předpisy Evropské komise nestačí ke zvládnutí této celosvětové struktury. Úloha mezinárodních organizací a důležitost jednání a smluv, které bude ratifikovat většina států, musejí mít větší prioritu. Nezbytně nutný je „kybernetický kjótský protokol“ nebo kybernetické alternativy kýžené kodaňské dohody o změnách klimatu.

4.3 EHSV doporučuje Komisi, aby se v zájmu vyváženého vztahu mezi centralizovanou a decentralizovanou správou internetu vyjádřila konkrétněji k zásadám, z nichž vychází správa internetu věcí, i k průběžnému sledování otázek soukromí a ochrany osobních údajů, a co nejvíce tak minimalizovala riziko pro soukromí a ochranu osobních údajů i nebezpečí teroristických útoků.

4.4 EHSV zdůrazňuje, že „právo na umlčení čipů“ (možnost lidí kdykoli se odpojit od síťového prostředí) není dostatečnou zárukou ochrany soukromí či bezpečnosti předmětů. Vypnutí mobilního telefonu tak např. nechrání proti tomu, aby určité kruhy nezískaly o jeho majiteli informace, o něž mají zájem. Nestačí tedy pouze „rozproudit diskusi“, nezbytné jsou i konkrétní další kroky.

4.5 EHSV uznává, že při vytváření této kybernetické „Babylonské věže“ má mimořádný význam standardizace systémů a postupů, která zajistí, že například chladnička v Číně bude úspěšně „komunikovat“ s regálem ve francouzském supermarketu plným jogurtů Danone. Standardizace však musí být prováděna se zohledněním rozmanitosti a specifik jazyků, kultur a tradic jednotlivých zemí.

4.6 EHSV výslovně vítá záměr Komise nadále financovat výzkumné projekty a technologický rozvoj v oblasti internetu věcí z prostředků sedmého rámcového programu. Tato oblast však musí mít při financování prioritu, neboť úspěch, kterého při něm bude dosaženo, bude mít rozhodující vliv na globální konkurenceschopnost Evropy a blaho jejích občanů. Dodatečně k oblastem výzkumu uvedeným v rámci 7. směru činnosti je třeba zmínit nanotechnologie, „grid computing“ (paralelní a distribuovaný výpočet) a „cloud computing“ (sdílení hardwarových i softwarových prostředků pomocí sítě), optoelektroniku, kvantové počítače a další oblasti fyziky a informatiky, jejichž přednostní podpora by otevřela cestu průlomu v kvalitě v této oblasti. Tyto činnosti je nutné lépe koordinovat.

4.7 Rychlý rozvoj a šíření IKT vyžaduje odpovídajícím způsobem kvalifikované odborníky. Vysokoškolští profesoři musejí systematicky aktualizovat obsah své výuky, aby měli studenti přístup k nejnovějším informacím a byli schopni se podílet na utváření a využívání internetu věcí. Odpovídajícím způsobem musejí být připraveni i žáci. Je zapotřebí systém vzdělávání a odborné přípravy pro dospělé. Pro tuto oblast se mimořádně hodí zásada „celoživotního učení“ a techniky dálkového studia. Je nezbytně nutné přijmout opatření na překlenutí geografické digitální propasti. Při uskutečňování těchto snah mají mimořádnou důležitost organizovaná občanská společnost a její struktury.

4.8 EHSV uznává význam inovací a pilotních projektů a upozorňuje Komisi, že je třeba lépe chránit duševní vlastnictví a podporovat patentování zařízení a přístrojů, postupů a metod. Žádoucí je rozhodnější reakce Komise, a ne pouhé konstatování typu „Komise zvažuje možnost …“. V prvé řadě musí být podporována činnost zaměřená na ochranu kulturního dědictví, kulturní a jazykové rozmanitosti (tzn., že počítačem nepodporovaný jazyk by byl odsouzen k zániku) a dalšího duševního bohatství národů.

4.9 EHSV upozorňuje Komisi, že musí být lépe prozkoumán účinek elektromagnetických vln na člověka. Přestože systémy internetu věcí vysílají jen slabé impulzy, může počet zdrojů záření exponenciálně vzrůst a většina z nich vysílá záření neustále, takže rychle rostoucí „elektronické znečištění životního prostředí“ může v budoucnosti přinést velké problémy. Moderní věda dosud s konečnou platností neobjasnila, zda mezi neškodným a nebezpečným zářením existuje prahová hodnota intenzity záření a jaký dopad má kumulovaný účinek. Ke způsobení nekontrolovatelného karcinogenního bujení buněk ostatně někdy stačí i jeden elektromagnetický impulz na kvantové úrovni. Cožpak se nakonec nezbavíme duchů, jež jsme volali?

4.10 Fungující internet věcí se opírá o složité a strukturované informace a komplexní algoritmy a nepochybně sestává z modulů centralizovaných a jednotlivých „inteligentních“ věcí. Takováto organizační struktura se může podobat práci Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN), v jejímž rámci je díky infrastruktuře „grid computing“ na základě EGEE (3) a dalších projektů podporováno shromažďování, analyzování, ukládání a využívání údajů. U internetu věcí je však proces zpracování dat ještě podstatně složitější, a proto je třeba EGEE považovat pouze za výchozí stav pro rozvoj, projektování a zavádění příslušných složek internetu věcí.

V Bruselu dne 17. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) KOM(2009) 278 v konečném znění.

(2) Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 66; Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 50; Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 92; Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 69. a stanovisko ve věci: Ochrana kritické informační infrastruktury – Viz strana 98 v tomto čísle Úředního věstníku.

(3) Enabling Grids for E-sciencE, www.eu-egee.org.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/121

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o povinnosti informovat Komisi o investičních projektech do energetické infrastruktury v rámci Evropského společenství a o zrušení nařízení (ES) č.736/96

(KOM(2009) 361 v konečném znění – 2009/0106 (CNS))

(2010/C 255/22)

Samostatný zpravodaj: pan SALVATORE

Dne 4. září 2009 se Rada, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Rady o povinnosti informovat Komisi o investičních projektech do energetické infrastruktury v rámci Evropského společenství a o zrušení nařízení (ES) č. 736/96

KOM(2009) 361 v konečném znění – 2009/0106 (CNS).

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 177 hlasy pro a 1 člen se zdržel hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Evropský hospodářský a sociální výbor schvaluje záměr Evropské komise zavést nová pravidla týkající se investičních projektů do energetické infrastruktury a podporuje zkoumaný návrh nařízení, jelikož vychází ze současného vývoje evropské energetické politiky. Návrh je zaměřen na aktuální nároky tohoto odvětví, umožňuje sběr odpovídajících, dostatečných a transparentních informací a ukládá administrativní zátěž, která je přiměřená tomuto účelu.

1.2 EHSV sdílí výchozí myšlenku návrhu nařízení Komise, že je potřebné sladit nutnost zajištění pravidelných a ucelených informací pro pravidelné analýzy napříč odvětvími energetického systému se záměrem snížit administrativní výdaje a zvýšit transparentnost. Návrh Komise směřující ke splnění těchto požadavků nabízí zlepšení stávajícího systému. Zkoumaný návrh na právním základě čl. 284 Smlouvy o ES a čl. 187 Smlouvy o Euratomu se v tomto smyslu jeví jako plně v souladu se základními zásadami subsidiarity a proporcionality.

1.3 EHSV upozorňuje, že podrobnosti týkající se prahových hodnot popsaných v příloze návrhu nařízení, při jejichž překročení nastává povinnost předávat informace, nejsou Evropskou komisí dostatečně zdůvodněny. Je nutná hlubší reflexe evropských i národních rozhodovacích orgánů, hospodářských subjektů tohoto odvětví a organizací občanské společnosti, jejímž cílem bude definování vhodnějších minimálních prahových hodnot, které budou zaručovat bezpečnost, ohleduplnost k životnímu prostředí, transparentnost a hospodárnost.

1.4 EHSV navrhuje, aby pravidelné analýzy Komise, kromě toho, že budou předvídat případné stavy nerovnováhy poptávky a nabídky energie a identifikovat nedostatky infrastruktury, se také staly nástrojem monitorování stavu pokroku v ohlášených projektech, aby bylo zajištěno dokončení projektů v přiměřených termínech.

1.5 EHSV přičítá zásadní význam zajištění bezpečnosti existujících infrastruktur i bezpečnosti nových projektů. Investice hospodářských subjektů by se měly zaměřit především na modernizaci, údržbu a technologickou aktualizaci pro zabezpečení energetických sítí, aby předcházely nesnázím a zaručily energetickou účinnost a environmentální udržitelnost, kde je nemožné a nepřípustné činit výjimky z jakéhokoliv důvodu.

1.6 EHSV zdůrazňuje, že sběr informací a údajů o infrastrukturách v oblasti zájmu Společenství umožní posílení zásady energetické solidarity členských států. Kromě toho nástroj pravidelných analýz podpoří diversifikaci energetických zdrojů, a sníží se tak energetická závislost na jednotlivých zemích vyvážejících konvenční zdroje a posílí se zabezpečení dodávek.

1.7 Pokud se týká elektrické energie získané z obnovitelných zdrojů, považuje EHSV za důležité, aby nedošlo k administrativním výdajům zatěžujícím malé a střední podniky, především ty, které se specializují na nové ekologické technologie a jsou již znevýhodněny výrobními náklady vyššími, než je tomu u konvenčních zdrojů energie.

1.8 EHSV doporučuje, aby v zájmu posílení transparentnosti jako cíle deklarovaného Evropskou komisí braly členské státy řádně v úvahu názory obyvatel míst, kde má výstavba nových zařízení probíhat, zprostředkované sdruženími zastupujícími občanskou společnost.

1.9 EHSV doporučuje Evropské komisi, aby dohlížela na to, že se investiční náklady neuplatní k tíži spotřebitelů.

2. Úvod

2.1 Liberalizace vnitřního trhu s energií otevírá nové příležitosti k investování do energetického odvětví; nový legislativní kontext ukládá dosažení specifických cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie a biopaliv.

Vzhledem k očekávanému a žádoucímu nárůstu infrastrukturních investic v Evropě je potřebný harmonizovaný rámec pro sběr údajů a informací o projektech uvádění do provozu a vyřazování z provozu energetických zařízení.

2.2 Komise navrhuje zrušit nařízení (ES) č. 736/96 a nahradit je novým, zaměřeným na monitorování investičních projektů do infrastruktury výroby, přepravy a skladování energie a oxidu uhličitého.

2.3 Sběr odpovídajících a přiměřených údajů o rozvoji energetických infrastruktur členských států je nepostradatelný při provádění pravidelných analýz napříč odvětvími, které jsou potřebné k identifikaci a předvídání případných strukturálních slabin a stavů nerovnováhy poptávky a nabídky energie. Dále je třeba zajistit transparentnost pro tržní subjekty a snížit administrativní náklady.

2.4 Nařízení č. 736/96, kromě toho, že je zastaralé tím, že ponechává mimo vlastní působnost velkou část zařízení v oblasti obnovitelné energie, neobsahuje odpovídající systém sběru údajů a monitorování energetických projektů členských států. Systém platný v současnosti se tedy může stát překážkou pro jistotu investic, protože nezaručuje transparentnost a v delším časovém výhledu může zpomalit přechod k ekonomice s nízkými emisemi CO2. Kromě toho stávající právní úprava nenabízí záruky zabezpečení sítí a zařízení k výrobě a skladování energie a oxidu uhličitého.

3. Návrh Komise

3.1 Obsah návrhu nařízení spočívá na povinnosti zavazující členské státy, aby předávaly Evropské komisi informace týkající se investičních projektů v oblasti infrastruktury ropy, plynu, elektrické energie, biopaliv, zachycování, skladování a přepravy oxidu uhličitého, jejichž realizace již začala nebo má začít v následujících pěti letech. Tato povinnost se týká také vyřazování stávajících zařízení, pokud se plánuje v příštích třech letech.

3.2 Požadují se tyto údaje: kapacita zařízení; umístění, název, druh a hlavní charakteristiky infrastruktury; pravděpodobné datum uvedení do provozu; druh použitých zdrojů energie; technologie zabezpečení infrastruktury; instalace systémů pro zachycování uhlíku. V případě vyřazování zařízení z provozu jsou nutné tyto informace: povaha a kapacita infrastruktury; pravděpodobné datum vyřazení z provozu.

3.3 Komise navrhuje, aby členské státy podávaly potřebné zprávy jednou za dva roky, a to od 31. července 2010. Tržní subjekty takové informace poskytují členskému státu, na jehož území bude projekt realizován, do 31. května roku podávání zpráv. Informace odrážejí situaci projektů k 31. březnu dotčeného roku.

3.4 Komise podporuje model komplementárnosti, aby zamezila duplikování informací. Podle této zásady jsou členské státy osvobozeny od povinnosti předávat údaje, u kterých již byly shodné informace odeslány podle některých specifických právních předpisů nebo v rámci víceletého investičního plánu.

3.5 Komise využívá sebrané informace k tomu, aby nejméně jednou za dva roky připravila analýzu strukturálního vývoje energetického systému EU napříč odvětvími; výsledky této analýzy budou projednány s členskými státy a zúčastněnými stranami. Výsledky mohou být zveřejněny, pokud to nenaruší ochranu osobních ani citlivých obchodních údajů.

3.6 Komise může přijmout nezbytná prováděcí opatření k tomuto nařízení, týkající se zejména metod výpočtu, technických definic a obsahu požadovaných údajů. Předpokládá se přezkoumání nařízení po pěti letech od vstupu v platnost.

4. Obecné připomínky

4.1 EHSV vítá návrh Komise vzhledem k významu tohoto nového nařízení pro cíle evropské energetické politiky. Zvolené řešení představuje syntézu nároků na monitorování a sběr informací vztahujících se k investičním projektům, na omezení administrativních nákladů a na zvýšení transparentnosti.

Cílem nařízení je monitorování energetického systému Evropské unie prostřednictvím zkoumání údajů a informací vztahujících se k investičním projektům v oblasti energetické infrastruktury, jejichž sběrem se bude zabývat Komise, a zejména její středisko pro sledování trhu s energií.

4.2.1 Existence vnitřního trhu a potřeba uskutečnit monitorovací systém pracující na nadnárodní úrovni dostatečně vysvětlují, proč je normativní akce na úrovni Společenství vhodnější než akce na úrovni národní. V tomto smyslu je tedy Komisí navrhovaná úprava formou nařízení v naprostém souladu se zásadou subsidiarity.

4.2.2 Volba normativního nástroje v podobě nařízení, které nahrazuje v této věci nařízení předchozí, a obsah nařízení, s ohledem na plánovanou povinnost předávání informací členským státům, upravenou tak, aby je nadměrně nezatěžovala, dokládají také plný soulad předloženého návrhu se zásadou proporcionality.

4.3 Návrh Komise dává přednost komplementárnímu mechanismu komunikace před integrovaným a celkovým systémem. EHSV zdůrazňuje, že tato volba je v zájmu hospodárnosti a snížení administrativních nákladů podniků i členských států, má příznivé důsledky na konečnou cenu energie, brání duplikování údajů zlepšuje jejich kvalitu.

4.4 EHSV zastává názor, že pravidelné, úplné a kvalitní informace nejen umožňují Komisi monitorovat evropské energetické infrastruktury a identifikovat jejich nedostatky, ale přispívají také k pochopení problematiky energetických infrastruktur ze strany všech politických rozhodovacích orgánů národních i evropských, tržních subjektů a investorů.

5. Konkrétní připomínky

5.1 EHSV oceňuje jasné definice stanovené v článku 2 návrhu nařízení. Takové definice, jež v současnosti platné nařízení (ES) č. 736/96 neuvádí, usnadňují pochopení právního textu a ozřejmují rozsah jeho působnosti.

5.2 EHSV zastává názor, že dvouletý interval analýz napříč odvětvími umožní odpovídající monitorování stavu postupu projektů v evropské energetické infrastruktuře.

5.3 EHSV vždy považoval téma zabezpečení infrastruktur za neoddělitelně spjaté s tématem zabezpečení dodávek. Také v posledním stanovisku (1) ke stejnému tématu zdůraznil EHSV nutnost zajištění bezpečnosti zařízení a přepravních sítí pro energii a oxid uhličitý. Je tedy důležité, aby ve svých pravidelných analýzách brala Komise v úvahu hlediska, která se týkají modernizace a údržby existujících zařízení a sítí.

5.4 Podle názoru EHSV mají informace vztahující se k projektům na úrovni zájmu Společenství prioritní význam. Na kvalitě těchto informací závisejí možnosti Evropské komise usměrnit členské státy při uplatňování zásady energetické solidarity a diverzifikaci zdrojů zásobování, a snižovat tak energetickou závislost na několika vývozcích tradičních zdrojů energie. Podle EHSV představují nadnárodní energetické infrastruktury problematiku, na níž má především zájem Společenství. Výbor již dokonce v předchozích stanoviscích uvedl, že „služby obecného zájmu ES jsou nutné k tomu, aby bylo možno pokračovat v budování společné Evropy“a že postupné sjednocování„energetických sítí (zemní plyn, elektrická energie, ropa) (…) by mohlo vést k podstatnému snížení provozních a investičních nákladů a posílení pobídek k investování do projektů nových sítí [v rámci partnerství veřejného (EU a členské státy) a soukromého sektoru a touto cestou ke zvýšení bezpečnosti dodávek]“ (2).

5.5 EHSV poznamenává, že systém navržený Komisí upřednostňuje centralizovaný přístup k výrobě energie, přestože četné signály ukazují, že by se v budoucnosti mohl evropský energetický systém opírat o decentralizovaná zařízení pro výrobu elektřiny k domácímu využití (fotovoltaické panely, mikrokogenerace atd.) Je třeba zajistit těmto instalacím přístup k sítím pro přepravu elektrické energie, aniž by to kladlo nadměrné administrativní požadavky na malé a střední podniky.

5.6 EHSV upozorňuje, že podrobnosti týkající se prahových hodnot popsaných v příloze návrhu nařízení, při jejichž překročení nastává povinnost předávat informace, nejsou Evropskou komisí dostatečně zdůvodněny.

5.7 EHSV vyzývá k prohloubení diskuse o užitečnosti a udržitelnosti CCS (Carbon Capture and Storage), vyjádřiv již své námitky k účelnosti a bezpečnosti projektů zachycování a přepravy CO2. EHSV však konstatuje, že v ustanoveních návrhu nařízení Evropská komise uvádí také informace vztahující se k projektům přepravy a skladování oxidu uhličitého. Taková ustanovení je tedy možné interpretovat jedině jako zahrnutí těchto infrastruktur do pravidelných analýz evropského energetického systému.

5.8 EHSV považuje za nutné, aby se na místní úrovni výstavba energetických infrastruktur nedostávala do rozporu s vůlí obyvatel a jejich místních zástupců. EHSV podporuje transparentní prostředí, ve kterém jsou občané dobře informováni o dosahu plánovaných projektů prostřednictvím odpovídajícího posouzení hospodářského, sociálního a environmentálního dopadu.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Úř. věst. C 306, 16.12.2009, s. 51.

(2) Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 65.

22.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 255/124

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Podpora rozvojových zemí při zvládání krize

(KOM(2009) 160 v konečném znění)

(2010/C 255/23)

Zpravodaj: pan JAHIER

Dne 28. dubna 2009 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Podpora rozvojových zemí při zvládání krize

KOM(2009) 160 v konečném znění.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 19. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan JAHIER.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 151 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1. Závěry a doporučení

1.1 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) se domnívá, že po skončení období největšího systémového rizika mezinárodní hospodářské a finanční krize by bylo nutné se zabývat velmi závažnými dopady, které má krize na velký počet rozvojových zemí. Tyto dopady ohrožují výsledky dosažené v posledních desetiletích a přidávají se k důsledkům energetické a potravinové krize, přičemž mohou vyhrotit i stávající politické konflikty a nestabilitu.

Mezinárodní společenství nyní musí přijmout veškerá opatření a rozhodnutí, jejichž cílem je pomoci nejchudším zemím zvládnout tuto krizi, za niž nenesou žádnou odpovědnost.

1.2 EHSV vyjadřuje uznání Komisi za její sdělení, za rámcové rozhodnutí, které bylo jako první přijato mezinárodním společenstvím, je nejpozitivnějším a nejúplnějším ze všech dosud přijatých rámcových rozhodnutí a obsahuje četné návrhy a výhledy i ze střednědobého hlediska, kterými je nyní třeba se zabývat.

EHSV konstatuje, že dvěma největšími nedostatky sdělení jsou nedostatek dodatečných zdrojů a omezený časový dopad rozhodnutí týkajících se krize, jako je předfinancování závazků týkajících se prostředků přidělených v běžném roce.

1.3 EHSV vítá výsledky posledních mezinárodních summitů (1), zejména co se týče uskutečnění formulovaných návrhů týkajících se chudých zemí, opětovné potvrzení cílů zvýšení objemu a kvality pomoci a zahájení její reformy. Tyto výsledky jsou však rozhodně nedostatečné k řešení následujících klíčových otázek:

—	naléhavá potřeba většího objemu prostředků a využívání nových nástrojů na financování rozvoje;

—	reforma systému pomoci;

—	vztah mezi daňovou politikou a rozvojem.

1.4 EHSV se domnívá, že v prvé řadě je třeba bezpodmínečně nutné dodržet veškeré závazky přijaté v průběhu posledních let, jak již potvrdil předseda BARROSO, a vyzývá Komisi, aby členským státům připomněla nutnost dodržet časový harmonogram navyšování prostředků, které byly kdysi přiděleny a dosud nebyly nijak zásadně přezkoumány, přestože je již některé členské státy v rozhodnutích o omezování odmítly.

EHSV je mimoto v souladu s požadavkem všech větších mezinárodních subjektů přesvědčen o nutnosti nových a významných dodatečných prostředků, které by umožnily poskytnout chudým zemím novou pomoc a investice. Výbor se staví i za návrh vyčlenit na řešení krize nejméně 0,7 % prostředků zmobilizovaných mezinárodním společenstvím, které činí odhadem přibližně 7 000 miliard.

1.5 EHSV se domnívá, že dvojí dopad energetické a potravinové krize vyžaduje stanovení přesnějších priorit pro nové investice v rámci oživení závazků přijatých v rámci uskutečnění rozvojových cílů tisíciletí.

Učinit ze zemědělství, ze zajišťování potravin a z investic do naléhavých potřeb zapříčiněných změnou klimatu strategickou prioritu je v zájmu chudých zemí i Evropy, neboť to umožní zahájit nové období odhodlaných investic do nejchudších zemí a zaručit vyřešení otázky trvale udržitelného rozvoje.

1.6 EHSV vyzývá novou Komisi, aby převzala vůdčí úlohu v mezinárodním úsilí o zásadní reformu systému podpor a investic pro rozvoj, přijala nové výzvy tohoto tisíciletí (mj. ekologický růst a migrační toky) a začala usilovat o větší účinnost, transparentnost a efektivitu celého systému podpor.

1.7 EHSV se domnívá, že Evropská unie by neměla zaostat v uznávání a podpoře nestátních subjektů, zejména soukromého sektoru, odborových organizací, zemědělců, organizací žen a spotřebitelů. To je totiž významnou součástí evropského přístupu.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že předmětné sdělení nijak nepřipomíná úlohu těchto subjektů při překonávání krize, přestože občanská společnost je jedním z mála mezinárodních subjektů, které mají schopnost aktivovat dodatečné zdroje. V mnoha chudých zemích mají navíc důsledky krize značný negativní dopad na soukromý sektor a omezují schopnost sociálních partnerů a různých organizací občanské společnosti jednat. Tyto subjekty jsou však zásadně důležité pro zaručení dlouhodobého řešení otázky udržitelného rozvoje.

1.8 Vedle dodržování závazků v rámci oficiální rozvojové pomoci (ODA) EHSV podporuje vytvoření a přijetí nových inovačních mechanismů financování rozvoje, mezi nimi i „Tobinovy daně“. Je mimořádně důležité si uvědomit klíčovou úlohu finančních zásilek imigrantů, u nichž na základě rozhodnutí skupiny G-8 poklesly poplatky za převod na polovinu, a vypracování strategií pro větší ochranu pracovníků-migrantů před dopady krize.

1.9 EHSV se domnívá, že je třeba zachovat všechna opatření na otevření trhů, znovu otevřít jednání z Dohá, podpořit procesy regionální integrace (2) a posílit nástroje na financování obchodu, přičemž je třeba věnovat mimořádnou pozornost potřebě spravedlivého a rovného obchodu pro nejchudší země. Mělo by se rovněž začít s přímými zahraničními investicemi, a to i prostřednictvím stimulace inovačního financování ze strany Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, počínaje novými emisemi zvláštních práv čerpání ze strany MMF a zřízením příslušného „fondu zranitelnosti“ Světovou bankou.

1.10 V neposlední řadě považuje EHSV za klíčové, aby hlavní prioritou v celosvětovém měřítku byl boj proti korupci, trestné činnosti a daňovým podvodům (vyhýbání se daňové povinnosti a daňovým únikům) a byly vyčleněny nové významné zdroje na rozvojovou činnost. Výbor vybízí Komisi, aby se touto problematikou začala co nejdříve zabývat a předložila odpovídající návrhy.

2. Úvod

2.1 Na počátku mezinárodní finanční krize si analytikové byli jisti, že rozvojové země, zejména ty nejchudší, nepostihne. S přibývajícím časem se však začaly rýsovat možné dopady krize na rozvojové země, především vzhledem k očekávanému poklesu světového hospodářství. Teprve v dubnu 2009 na summitu G-20 v Londýně a na jednáních MMF a Světové banky se ukázalo, že se krize přelévá do hlavních rozvojových zemí a hrozí, že uvrhne do chudoby dalších 100 milionů osob, které přibudou k více než 160 milionům osob, které již do chudoby upadly v důsledku energetické i potravinové krize z let 2007–2008.

2.2 Odhady jsou zneklidňující. Dne 19. června uveřejnila FAO hlavní body ze zprávy o nedostatečném zajištění potravin ve světě, podle níž v roce 2009 počet osob trpících hladem poprvé přesáhne 1 mld., což je globální nárůst o 11 %, který bude mít za následek humanitární krizi neskutečných rozměrů a mohl by zmařit veškeré snahy podniknuté v 80. a 90. letech 20. století. 22. června Světová banka zásadním způsobem přehodnotila svůj odhad směrem dolů a prohlásila, že v roce 2009 je pravděpodobný pokles globálního hospodářství přibližně o 3 %, pokles světového obchodu o 10 % a prudké omezení mezinárodních soukromých kapitálových toků z 1 trilionu USD v roce 2007 a 707 mld. USD v roce 2008 na 363 mld. USD. Celkový růst v rozvojových zemích se nyní odhaduje na něco málo více než 1 %. Ponechá-li se však stranou Čína a Indie, došlo celkově v rozvojových zemích k poklesu o 1,6 % HDP. Nejvíce postiženým světadílem je Afrika, kde se předpokládá, že růst v roce 2009 bude oproti roku 2007 o 66 % menší. Podle MOP může během roku 2009 přijít o práci až 50 milionů osob a počet chudých pracovníků by mohl vzrůst na 200 milionů.

2.3 Finanční a hospodářská krize má čtyři hlavní dopady: a) propad celkového objemu obchodu a drastické snížení příjmů z vývozu, takže předpokládaná finanční ztráta pro rozvojové země se odhaduje na 270 až 700 mld. USD (3); b) pokles toku soukromých investic, který je výraznější u zemí se středními příjmy a u zemí, do nichž plynou významné strukturální investice; c) značný pokles finančních zásilek imigrantů, které v určitých rozvojových zemích v Africe tvoří až 30 % HDP a jen za rok 2006 dosáhly částky 270 mld. USD, což je více než dvojnásobek celkové částky rozvojové pomoci; d) jistý úbytek oficiální rozvojové pomoci (ODA) ze strany četných dvoustranných dárců v letech 2009 a 2010. Poslední dva typy dopadu znásobují vliv předchozí potravinové krize a krize v cenách energií a jsou zvlášť citelné v Africe, kde mají tyto toky často klíčový význam pro mnohé veřejné rozpočty i pro přežití rodin a místních společenství.

2.4 Z důsledků těchto následných a vzájemně propojených dopadů, které se v jednotlivých oblastech a zemích očividně dosti liší, lze vyzdvihnout zejména tyto:

—	zpomalení růstu nebo vážný propad místních ekonomik;

—	rychlý růst nezaměstnanosti, chudoby a hladu zejména v městských oblastech, což má vážné důsledky pro nejohroženější skupiny obyvatel, především ženy a nezletilé;

—	pokles příjmů z daní a následné vážné důsledky pro veřejné rozpočty, které v uplynulých deseti letech – zejména v Africe – prošly zásadním ozdravením;

—	související ohrožení veřejných investičních projektů, především co se týče údržby a infrastruktury;

—	závažné problémy s přístupem početných skupin obyvatelstva ke zboží a službám související rovněž s omezením již tak křehkých systémů sociální ochrany a zabezpečení;

—	pokles příjmů z cestovního ruchu;

—	přibývající problémy s přístupem k úvěrům a k investicím, zejména pro soukromý sektor;

—	velmi negativní dopad na schopnost uskutečnit rozvojové cíle tisíciletí, které jsou ostatně již nejméně dva roky velmi ohroženy poté, co bylo v období let 2000–2005 dosaženo částečného úspěchu;

—	riziko nedostatku odpovídajících finančních prostředků na řešení důsledků změny klimatu.

2.5 Celková situace je ještě více znepokojující, vezmou-li se v úvahu možné důsledky z hlediska politické stability a vnitřní a vnější bezpečnosti různých částí světa. Již v jedné studii britské vlády z roku 2008 se odhaduje, že v roce 2010 by polovina nejchudší světové populace mohla velmi pravděpodobně žít v zemích s neustálými nebo téměř neustálými konflikty.

2.6 Krize by nakonec mohla způsobit i další migrační toky jak uvnitř jednotlivých zemích a na regionální úrovni, tak i směrem do bohatších zemí. To vše by mohlo jednak zhoršit již panující napětí zejména na hranicích EU, jednak způsobit další zneklidňující úbytek klíčových lidských zdrojů v mnoha chudých zemích.

3. Reakce Komise

3.1 Evropská komise byla první, kdo přijal konkrétní rozhodnutí v rámci závazků pro G-20 v Londýně, jasně vyjádřeného v tvrzení předsedy BARROSA, který prohlásil, že stávající recese nesmí, nemůže a nebude brána za záminku pro nesplnění našich slibů o zvýšení pomoci.

3.2 Zkoumané sdělení je jedním z nejpozitivnějších rámcových rozhodnutí, která kdy byla navržena mezinárodním společenstvím s cílem pomoci chudým zemím zvládnout krizi. Vedle zdůraznění nutnosti dodržet závazky učiněné v oblasti ODA a vyčlenit nové zdroje pro rozvoj (například na základě ambiciózního, avšak možná málo realistického návrhu, aby každé euro vynaložené na pomoc mobilizovalo 5 EUR pomoci, jež není součástí ODA) se ve sdělení zdůrazňuje také důležitost urychlení nebo předfinancování vyplácení podpor (což je u dárců neobvyklý jev) a přijetí flexibilnějších mechanismů, a proto se od EIB požaduje, aby zejména pro odvětví infrastruktury a financí poskytla nástroje s anticyklickou funkcí. Komise rovněž usiluje o urychlení opatření rozpočtové podpory a ve výjimečných případech má rovněž v úmyslu zvážit makroekonomickou pomoc pro země spadající do evropské politiky sousedství.

3.3 Sdělení konstatuje, že neúčinnost pomoci je velmi nákladná, a navrhuje naléhavý důkladný přezkum celého mezinárodního systému pro ODA. Komise za sebe požaduje po členských státech, aby podporovaly kolektivní a koordinované přístupy k řešení krize. Zároveň by EU jakožto největší světový dárce měla prosazovat reformu systému pomoci na mezinárodní úrovni.

3.4 Ve sdělení se věnuje určitá pozornost také opatřením na podporu sociálního zabezpečení a vytváření pracovních míst, a to jak prostřednictvím podpůrných mechanismů na zajištění sociálních výdajů, tak i příspěvků na budování národní či regionální infrastruktury, se zvláštním důrazem (i co se týče přidělování prostředků) na Středomoří a Afriku. Komise plánuje angažovat se i v souvislosti s revitalizací zemědělství a ekologickým růstem, a to jednak prostřednictvím inovačních forem financování boje proti změně klimatu, jednak podpory přenosu udržitelných technologií šetrných k životnímu prostředí.

3.5 Závěrem se ve sdělení navrhuje přijmout opatření na podporu systému mezinárodního obchodu založená na zlepšení účinnosti programů pomoci pro obchod a zvýšení vývozních úvěrů. Zároveň Komise doporučuje podpořit diskusi o restrukturalizaci veřejného dluhu rozvojových zemí, také navržením podpůrných opatření v daňové oblasti na mezinárodní, regionální a národní úrovni.

3.6 Rada Evropské unie přijala a schválila hlavní doporučení obsažená ve sdělení a potvrdila, že je důležité, aby členské státy dodržely své závazky, a vyzvala členské státy, Komisi a Evropskou investiční banku (EIB), aby přijaly koordinovaná opatření […] na základě společné analýzy dopadů krize na jednotlivé země a ve spolupráci s mezinárodními institucemi a partnerskými zeměmi za účelem určení nejzranitelnějších a nejméně odolných zemí a skupin obyvatelstva (4).

3.7 Nejzjevnějším nedostatkem souboru rozhodnutí přijatých EU je však skutečnost, že se kromě 100 milionů EUR/rok pro svěřenecký fond pro infrastrukturu EU-Afrika neplánuje přidělení žádných dodatečných prostředků.

4. Ohrožená oficiální rozvojová pomoc (ODA)

4.1 Podle údajů poskytnutých Výborem pro rozvojovou pomoc OECD byla v roce 2008 vyplacena na oficiální rozvojovou pomoc nejvyšší částka. Ta činila 120 miliard USD, což znamenalo reálné zvýšení o 10 %, neboli 0,30 % celkového DHP členských států OECD. V posledním roce byly po silném propadu v letech 2006–2008 navýšeny i dvoustranné programy.

4.2 EU zaznamenala oproti roku 2007 zvýšení o 4 miliardy EUR a dosáhla v roce 2008 celkové částky 49 miliard EUR, tj. 0,40 % HDP. Je třeba připomenout, že v době konsenzu z Monterrey (2002) si Komise vytyčila střednědobý cíl 0,39 % do roku 2006. Zároveň je třeba zdůraznit, že k cíli vyčlenit 0,20 % HDP pro nejméně rozvinuté země je ještě daleko; dnes je pro Afriku určeno pouze 20 miliard USD, oproti cíli 50 miliard USD do roku 2010.

4.3 Existují vážné výhrady vůči konkrétní možnosti EU zaručit další navýšení odhadované na 20 miliard EUR, které je nezbytné pro dosažení cíle 0,56 % DHP do roku 2010. Ve zprávě Aid Watch 2008 očekávala Evropská konfederace nevládních organizací pro pomoc a rozvoj (CONCORD) pokles pomoci v letech 2009–2010 o 27 miliard USD. Stejná zpráva dále předpokládá, že by číselné údaje EU měly být přezkoumány, neboť zahrnují výdajové položky, které by se do ODA neměly počítat: 5 miliard USD za odpuštění vnějšího dluhu, 2 miliardy USD na stipendia studentů a 1 miliarda USD na náklady spojené s uprchlíky. Vyřazením těchto částek by se podle zprávy CONCORD v roce 2008 dospělo k pouhým 0,34 % HDP, což je procento, které je od cíle 0,56 % do roku 2010 značně vzdálené.

4.4 I podle zprávy Světové banky z roku 2009 nazvané „Global Monitoring Report“ navzdory růstu zaznamenanému v roce 2008 a nehledě na již přijaté závazky některých významných dárců se vyhlídka na dosažení cílů zvýšení pomoci stanovených v Gleneagles (707 mld. USD ročně do roku 2010) jeví ve světle současné situace zcela nereálná.

4.5 Je stále více těch, kteří se domnívají, že jsou nezbytné nové zdroje, podstatně vyšší než závazky z Gleneagles. V Rozvojovém programu OSN (UNDP) se zdůrazňuje, že se nejedná pouze o dodržení učiněných závazků, ale i o výrazné navýšení prostředků například tím, že se nejméně 0,7 % veškerých finančních prostředků uvolněných na záchranu bank a oživení ekonomiky (odhadovaných přibližně na 7 000 miliard USD) vyčlení na podporu rozvojovým zemím při uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí a na obnovení přímých a dlouhodobých investic a výdajů v chudých zemích. Jak sám prezident Světové banky od začátku krize několikrát zdůrazňoval, je třeba činit podstatně víc pro mobilizování dodatečných zdrojů na podporu poskytovanou chudým zemím při zvládání zničujících dopadů krize, za niž nenesou žádnou odpovědnost. Podle nejnovějších odhadů Světové banky se rozsah financování nutného k překonání alespoň různých ztrát rozvojových zemí pohybuje mezi 350 a 635 miliard USD. Tato čísla jsou vzdálena několik světelných let od částek, které bylo mezinárodní společenství doposud schopné zmobilizovat, nejen v oblasti ODA, ale i jiných doplňkových forem pomoci a půjček.

4.6 Navíc, pokud odhlédneme od vyhlášených záměrů EU, zpráva OECD dokládá, že pro převážnou většinu dvoustranných dárců znamená krize další prohloubení propasti mezi závazky a uvolněnými finančními prostředky a často i další zpoždění a odkládání plateb. Pomoc poskytovaná zeměmi, které nejsou členy Výboru pro rozvojovou pomoc OECD, nabývá na významu, nicméně její celkový objem zatím zdaleka nemůže mít podstatný vliv na všeobecný trend. Celková pomoc poskytovaná zeměmi, které nejsou členy Výboru pro rozvojovou pomoc OECD a které OECD informovaly o částkách, v roce 2007 činila 5,6 miliard USD.

4.7 Přestože jsou dostupné údaje jen omezené, projevuje se pozitivní tendence v poskytování pomoci ze strany soukromých dárců, která v roce 2007 dosáhla částky 18,6 miliard USD, což je oproti roku 2006 zvýšení o 25 %. Interní údaje dostupné v USA, o nichž však OECD nebyla informována, odhadují objem finančních prostředků poskytnutých v roce 2007 soukromými dárci na 37 miliard USD, zatímco velký počet nejvýznamnějších nadací, např. Bill & Melinda Gates Foundation, oznámil pro rok 2009 zvýšení i o 20 %.

5. Účinnost pomoci a boj proti korupci

5.1 V dobách krize má klíčový význam zvýšení účinnosti pomoci. Ekonomické škody způsobené nedostatečnou předvídatelností samotné pomoci, roztříštěností opatření a chybějící koordinací mezi dárci jsou již nyní zcela zjevné. Komise odhaduje, že nestálost rozvojové pomoci může způsobit růst nákladů o 15–20 %, zatímco důsledné provedení agendy o účinnosti pomoci by znamenalo úspory ve výši 5–7 mld. EUR za rok. Je však nezbytné začít neprodleně uplatňovat to, co stanoví Pařížská deklarace z roku 2005 a Akkerský akční program z roku 2008, zejména s ohledem na již přijatá rozhodnutí EU, na nichž by skutečně mohlo záležet: rozvržení práce mezi členské státy a Komisi, lepší využívání národních plánů, předvídatelnost pomoci a větší odpovědnost za výsledky, včetně menší podmíněnosti (5).

5.2 OECD konstatovala, že pokrok ve zlepšování kvality pomoci je v současné době nedostatečný. Na celém světě financuje 225 dvoustranných a 242 vícestranných agentur každý rok stovky tisíc činností. Jen pro příklad uveďme, že na celém světě existuje více než 90 zdravotních fondů, WHO musí informovat 4 600 dárců a podávat dárcům každoročně přibližně 1 400 zpráv. Vláda rozvojové země musí v průměru přijmout zhruba 200 delegací oficiálních dárců za rok, k nimž se přidává dalších několik stovek delegací soukromých dárců. Poslední monitorovací průzkum OECD navíc prokázal, že v průměru se pouhých 45 % pomoci poskytne ve stanovených lhůtách.

5.3 V zájmu uskutečnění cílů vytyčených na mezinárodní úrovni je tedy nezbytné zrychlit tempo. Zejména je zapotřebí odpovídající politická vůle 27 vlád členských států EU v souvislosti s:

—	transparentním používáním 12 ukazatelů stanovených v Pařížské deklaraci;

—	uplatňováním kodexů chování EU;

—	obecnějším úsilím o soudržnost politik, především co se týče obchodní a rozvojové politiky;

—	odhodlanými investicemi do celkové reformy systému mezinárodní pomoci, která by přikládala větší význam nestátním subjektům a zahájila novou mnohostrannou fázi.

5.4 V rámci tohoto přístupu je rovněž třeba uvážit nesmírný objem zdrojů, které v mnoha rozvojových zemích pohltí korupce a nezákonný vývoz kapitálu, zejména pokud jde o investice související s těžbou surovin a s velkými projekty infrastruktury. Je již dokázáno, že značná část toků pomoci je pohlcena korupcí, což má katastrofální důsledky nejen pro místní obyvatelstvo, ale i pro pád důvěry daňových poplatníků v dárcovských zemích. Ze zprávy organizace Transparency International z roku 2008 o světové korupci vyplývá, že korupce již dosáhla částky 50 mld. USD, což je téměř polovina celkového objemu celosvětové oficiální rozvojové pomoci resp. investice nezbytné k dosažení cílů v oblasti pitné vody a veřejného zdraví. Zásadní zlepšení správy, zejména co se týče vysledovatelnosti pomoci, a systémů jednoznačnější podmínečnosti přidělování prostředků musí být prioritou všech závazků EU i na mnohostranné úrovni. Je přinejmenším politováníhodné, že o tom ve sdělení není žádná zmínka.

6. Úloha soukromých subjektů a občanské společnosti

6.1 Význam úlohy nestátních subjektů – tj. podle Dohody z Cotonou soukromého sektoru, sociálních a hospodářských partnerů a zejména odborových svazků a občanské společnosti ve všech jejích formách (článek 6) – je již v zásadě uznáván. Je překvapující, že předmětné sdělení nijak neupozorňuje na jejich úlohu při překonávání krize, tím spíše, že jsou jediní, kdo mohou aktivovat dodatečné zdroje. V mnoha chudých zemích mají navíc důsledky krize značný negativní dopad na soukromý sektor a omezují schopnost sociálních partnerů a různých organizací občanské společnosti jednat. Tyto subjekty jsou však zásadně důležité pro zaručení dlouhodobého řešení otázky udržitelného rozvoje.

6.2 Evropský účetní dvůr dne 18. května 2009 ve své zvláštní zprávě o tom, jak Komise řídí zapojení nestátních subjektů do rozvojové spolupráce Společenství (6), sice vysoce hodnotí rostoucí investice z fondů Společenství prostřednictvím nestátních subjektů (7), nejvíce však kritizuje následující tři skutečnosti:

—	omezené zapojení nestátních subjektů do procesu rozvojové spolupráce, které je často omezeno pouze na projektové managery nebo poskytovatele služeb konzultované zpravidla jen výjimečně a pozdě;

—	nedostatečná opatření v oblasti budování kapacit, která ostatně upřednostňují jen systémy komunikace a účasti a de facto opomíjejí většinu základních středních a malých organizací z oblastí mimo města;

—	četné nedostatky systémů monitorování a provádění postupů, které jsou pro mnohé organizace často velmi složité a málo srozumitelné a někdy neposkytují odpovídající údaje o stavu uskutečňování iniciativ a jejich konečném dopadu.

6.3 Problémy, na něž Účetní dvůr upozorňuje, vedou EHSV k tomu, aby důrazně stvrdil svůj dlouhá léta nastávaný názor, že je nutné dát prioritu investicím prostřednictvím nestátních subjektů jednak posílením veškerých postupů umožňujících skutečné zvýšení účasti, jednak zdvojnásobením objemu prostředků poskytovaných přímo prostřednictvím nestátních subjektů (až na 20 %), jak již ostatně EHSV požadoval ve svém předchozím stanovisku (8).

7. Směrem k přezkumu pravidel pomoci a nových nástrojů financování

7.1 Nutnost přistoupit k zásadní reformě mezinárodních finančních institucí, v prvé řadě Světové banky a MMF, je nyní zjevná, jak bylo jasně uvedeno na konferenci Organizace spojených národů v červnu tohoto roku: mezinárodní finanční instituce se musí jasně zaměřit na rozvoj a musí být restrukturalizované tak, aby zvyšovaly vyhlídky, slovo a zapojení rozvojových zemí a byly věrnějším odrazem současné situace (9).

Je totiž paradoxní, že v dobách krize bylo 82 % půjček poskytovaných MMF určeno evropským zemím a pouze 1,6 % africkým zemím a že nejchudším zemím bylo z celkových 1 100 mld. USD sjednaných na summitu G-20 v Londýně dne 2. dubna 2009 určeno jen o něco málo více než 20 mld.

7.2 EU se musí zasadit o zásadní přehodnocení těchto poměrů počínaje serióznějším zvážením a uskutečněním návrhu Světové banky na zřízení nového zvláštního „fondu zranitelnosti“, který by byl určen především k financování zajišťování potravin, sociální ochrany a lidského rozvoje, a to i na základě vypracování zvláštního společného rámce mezi Světovou bankou a specializovanými agenturami OSN. Stejně důležité je zaměřit se na emisi nových zvláštních práv čerpání ze strany MMF alespoň ve výši 250 mld. USD, která by byla výslovně určena na uvolnění prostředků na financování rozvoje.

7.3 EU musí rovněž zaujmout vedoucí postavení, aby se díky financování obchodu a rychlému opětovnému otevření jednání z Dohá dostaly do popředí potřeby rozvojových zemí a byla stanovena zvláštní podpůrná a ochranářská opatření v zájmu nejchudších zemí a zajišťování potravin.

7.4 EHSV je již hodnou dobu přesvědčen, že je nezbytné se urychleně zasadit o podporu a znásobení nových nástrojů na financování rozvoje. Vzhledem k tomu, že doposud bylo bohužel učiněno velmi málo, je nutné zvýšit dosah nedávných iniciativ a rozhodnutí, například mezinárodního nástroje na financování imunizace (IFFIm) z listopadu 2006 za účelem financování očkování v chudých zemích; moderních tržních závazků ze stejného období; iniciativy summitu G-8 v l'Aquile s cílem snížit během příštích pěti let oficiální transakční náklady na převody finančních prostředků imigrantů do zemí jejich původu o 50 %, což by umožnilo zvýšit jejich objem o 13–15 mld. USD ročně. EHSV podporuje návrh konečně otevřít diskusi o uplatňování dobrovolného zdanění mezinárodních finančních operací sazbou 0,005 % („Tobinova daň“), k níž francouzská a německá vláda vybídla na nedávném summitu G-20 v Pittsburghu. Tyto nové způsoby financování, které musí zůstat jen doplňkem k závazkům v rámci ODA, by měly být jasněji propojeny s uskutečňováním jednotlivých rozvojových cílů tisíciletí, s naléhavými problémy změny klimatu a s náklady, které budou chudé země v nadcházejících letech muset nést.

7.5 Úvahy nad reformou mezinárodního systému pomoci, kterou Komise právem znovu navrhuje v bodě 11 svého návrhu, jsou nutné více než kdy jindy a EU může v tomto ohledu převzít jasnou roli lídra, alespoň pokud jde o následující aspekty:

—	vytvoření mezinárodního systému varování, který by v nadcházejících letech mohl monitorovat vliv krize na životní podmínky obyvatel a na perspektivu vývoje, aby bylo možné odpovídajícím způsobem zaměřit pomoc a investice;

—	vytvoření spolehlivého systému odpovědností s cílem monitorovat postup a měřit účinnost vlastních opatření, v souladu s rozhodnutím summitu G-8;

—

větší investice do stabilizace konfliktních oblastí, budování institucí a řízení rizik díky posílení místních a regionálních kapacit v oblasti plánování a činností, intenzivnějšímu vytváření univerzálních systémů sociální ochrany a plánování žádoucích investic do zvládání nových výzev v oblasti zajišťování potravin a změny klimatu;

—	zvýšení a rozšíření možností přístupu k mikroúvěrům v zájmu podpory podnikatelských aktivit, na něž by jinak nebyl poskytnut úvěr.

7.6 Učinit ze zajišťování potravin a z ekologického růstu dva strategické dlouhodobé investiční cíle může být důležitou hlavní myšlenkou nového systému pomoci a investic, jehož existence je kvůli krizi ještě více opodstatněná a může rovněž jednak vést k většímu koordinovanému zapojení zdrojů a dovedností pocházejících z rozvíjejících se ekonomik, jednak představovat konkrétní příležitost pro Evropu a země OECD k vytváření hospodářských partnerství.

7.7 Co se týče EU, uveďme ještě dvě připomínky:

—

první se týká pozorného hodnocení vývoje nástroje pro rozpočtovou podporu v uplynulých letech, a to vzhledem k možnosti, že tato podpora bude cíleněji zaměřena na odvětvové závazky např. v oblasti zdraví, důstojné práce, vzdělávání a odborné přípravy, infrastruktur, sociálních služeb a ekologického růstu, jak již požadoval Evropský parlament (10);

—	druhá se týká přehodnocení pravomocí nového kolegia komisařů, především pověření komisaře pro rozvoj a humanitární pomoc přímou kontrolou nad EuropeAid, která dnes spadá do působnosti komisařky pro vnější vztahy a evropskou politiku sousedství.

7.8 V žádné jiné oblasti není tak naléhavé, aby byla EU stále více schopná promlouvat jedním hlasem a rozvíjet svoji schopnost vystupovat jednotně a koordinovaně spolu s členskými státy, jako v oblasti rozvoje. To je zásadní jak pro její schopnost pohybovat se v nových mezinárodních podmínkách, které se v důsledku krize změnily, tak pro to, aby byl potenciál její úlohy a jejího objemu zdrojů a dovedností, které má dnes celkově k dispozici, účinnější. Vzhledem ke změněnému rámci subjektů, které se pohybují na mezinárodní scéně, se dnes více než kdy jindy ukazuje, že rozvoj nejchudších zemí, a zejména Afriky, má pro budoucí rozvoj Evropy strategický význam (11).

7.9 Posílení mezinárodní spolupráce za účelem boje proti korupci a daňovým únikům je z důvodu krize již hotovou věcí, zejména co se týče boje proti daňovým rájům. Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu UNODC se dnes trestná činnost a daňové úniky pohybují v částkách 1 000 až 1 600 mld. USD, z nichž polovina pochází z rozvojových zemí nebo ze zemí, jejichž hospodářství prochází transformací. Z těchto 500–800 mld. USD lze přičíst pouze 3 % korupci, 30 % trestným činům a 67 % daňovým únikům. Jinak řečeno stojí daňové úniky rozvojové země přibližně 300–500 mld. USD, z nichž 285 mld. souvisí s neformálním sektorem a 160 mld. s vyhýbáním se daňové povinnosti ze strany mnoha nadnárodních podniků, které jsou v těchto zemích aktivní (12). EHSV souhlasí s tím, že je nutné zvrátit vývoj v této oblasti, což by v současné době bylo možné. To by umožnilo nejen vyčlenit netušené zdroje na investice a rozvojovou pomoc, ale i zavést v mnoha chudých zemích důkladnější a spravedlivější daňové systémy, které jsou neodmyslitelným předpokladem pro posílení institucí a pro jakékoli zdravé perspektivy dlouhodobého rozvoje.

V Bruselu dne 16. prosince 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Především summit OSN v červnu 2009 a summit G8 v l'Aquile v červenci 2009.

(2) Viz stanovisko EHSV ke sdělení Komise Regionální integrace pro rozvoj zemí AKT, Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 126, zpravodaj: pan Dantin, spoluzpravodaj: pan Jahier.

(3) Světová banka, 2009 a Africká rozvojová banka, březen 2009. Uvedené rozmezí představuje nejkrajnější odhady, které jsou v současnosti k dispozici.

(4) Závěry Rady Obecné záležitosti a vnější vztahy, 18. května 2009 [není k dispozici v češtině].

(5) KOM(2009) 160 v konečném znění a Rada EU ze dne 22. července 2008.

(6) Definice nestátních subjektů, kterou Účetní dvůr v této zprávě používá, zahrnuje pouze organizace občanské společnosti a pomíjí soukromý sektor.

(7) Podle EuropeAid lze částky z dohod uzavřených s nestátními subjekty v letech 2006 a 2007 odhadnout na 836,43 resp. 915,25 mil. EUR (vyjma humanitární pomoci, která se uskutečňuje prostřednictvím ECHO), což odpovídá 10 % pomoci EU rozvojovým zemím. Přibližně 50 % finančních prostředků ECHO je vyčleněno pro nevládní organizace (zhruba 353 mil. EUR v roce 2007).

(8) Stanovisko o občanské společnosti a rozvojové politice z roku 2003, Úř. věst. C 234, zpravodajka: paní FLORIO [není k dispozici v češtině].

(9) Konference OSN o hospodářské a finanční krizi, červen 2009.

(10) Návrh usnesení Výboru pro rozvoj EP, září 2009.

(11) Viz stanovisko EHSV EU, Afrika a Čína: Na cestě k třístrannému dialogu a spolupráci, Úř. věst. C 318, 2009, zpravodaj: pan JAHIER, a stanovisko Vnější rozměr obnovené Lisabonské strategie, Úř. věst. C 128, 2010, zpravodaj: pan JAHIER.

(12) CIDSE, listopad 2008.

PŘÍLOHA

Následující pozměňovací návrh byl plenárním shromážděním zamítnut, přestože obdržel jednu čtvrtinu odevzdaných hlasů:

Pozměňovací návrh předložil: pan PEEL

Odstavec 7.9

Upravit takto

7.9

„Posílení mezinárodní spolupráce za účelem boje proti korupci a daňovým únikům je z důvodu krize již hotovou věcí, zejména co se týče boje proti daňovým rájům. Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu UNODC se dnes trestná činnost a daňové úniky pohybují v částkách 1 000 až 1 600 mld. USD, z nichž polovina pochází z rozvojových zemí nebo ze zemí, jejichž hospodářství prochází transformací. . EHSV souhlasí s tím, že je nutné zvrátit vývoj v této oblasti, což by v současné době bylo možné. To by umožnilo nejen vyčlenit netušené zdroje na investice a rozvojovou pomoc, ale i zavést v mnoha chudých zemích důkladnější a spravedlivější daňové systémy, které jsou neodmyslitelným předpokladem pro posílení institucí a pro jakékoli zdravé perspektivy dlouhodobého rozvoje.“

Odůvodnění

Tyto údaje by měly být smazány, jelikož se neobjevují ve zprávě UNODC, jak je uvedeno.

Hlasy pro: 59

Hlasy proti: 93

Hlasování se zdrželo: 9

Hlasů celkem: 161

(1)

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2010.255.cze
Úřední věstník Evropské unie		C 255

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 53 22. září2010

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	STANOVISKA
	Evropský hospodářský a sociální výbor
	458. plenární zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009
2010/C 255/01	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Obchod a zajišťování potravin	1

2010/C 255/02	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Finanční krize a její dopad na reálnou ekonomiku (stanovisko z vlastní iniciativy)	10

2010/C 255/03	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Společný postup na podporu profesní dráhy a mobility výzkumných pracovníků v Evropské unii	19

2010/C 255/04	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Způsob podpory malých a středních podniků s ohledem na jejich přizpůsobení se změnám světového trhu (stanovisko z vlastní iniciativy)	24

2010/C 255/05	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Evropský program pomoci v oblasti letecké dopravy (stanovisko z vlastní iniciativy)	31

	III Přípravné akty
	Evropský hospodářský a sociální výbor
	458. plenární zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009
2010/C 255/06	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o názvech textilií a souvisejícím označování textilních výrobků etiketami (KOM(2009) 31 v konečném znění/2 – 2009/0006 (COD))	37

2010/C 255/07	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (přepracované znění) – Provádění Small Business Act(KOM(2009) 126 v konečném znění – 2009/0054 (COD))	42

2010/C 255/08	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize o posouzení nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (KOM(2009) 175 v konečném znění)	48

2010/C 255/09	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Posouváme hranice IKT – strategie výzkumu budoucích a vznikajících technologií v Evropě (KOM(2009) 184 v konečném znění)	54

2010/C 255/10	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o dočasném pozastavení všeobecných cel společného celního sazebníku pro dovoz některých průmyslových výrobků do autonomních oblastí Madeiry a Azo (KOM(2009) 370 v konečném znění – 2009/0125 (CNS))	59

2010/C 255/11	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Podpora řádné správy v daňové oblasti (KOM(2009) 201 v konečném znění)	61

2010/C 255/12	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Nové partnerství pro modernizaci univerzit: Fórum EU pro dialog mezi univerzitami a podniky (KOM(2009) 158 v konečném znění)	66

2010/C 255/13	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o evropském partnerství pro boj proti rakovině (KOM(2009) 291 v konečném znění)	72

2010/C 255/14	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o evropské iniciativě pro Alzheimerovu chorobu a jiné formy demence (KOM(2009) 380 v konečném znění)	76

2010/C 255/15	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená kniha – Podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání (KOM(2009) 329 v konečném znění)	81

2010/C 255/16	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta k cílenějšímu zaměření podpory určené zemědělcům v oblastech s přírodním znevýhodněním (KOM(2009) 161 v konečném znění)	87

2010/C 255/17	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (KOM(2008) 436 v konečném znění – 2008/0147 (COD))	92

2010/C 255/18	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o ochraně kritické informační infrastruktury – Ochrana Evropy před rozsáhlými počítačovými útoky a narušením: zvyšujeme připravenost, bezpečnost a odolnost(KOM(2009) 149 v konečném znění)	98

2010/C 255/19	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018 (KOM(2009) 8 v konečném znění)	103

2010/C 255/20	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise – Udržitelná budoucnost pro dopravu: vytváření integrovaného dopravního systému řízeného technologiemi a vstřícného k uživatelům (KOM(2009) 279 v konečném znění) a k tématu Výchozí body pro evropskou dopravní politiku po roce 2010	110

2010/C 255/21	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Internet věcí – akční plán pro Evropu (KOM(2009) 278 v konečném znění)	116

2010/C 255/22	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o povinnosti informovat Komisi o investičních projektech do energetické infrastruktury v rámci Evropského společenství a o zrušení nařízení (ES) č.736/96 (KOM(2009) 361 v konečném znění – 2009/0106 (CNS))	121

2010/C 255/23	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Podpora rozvojových zemí při zvládání krize (KOM(2009) 160 v konečném znění)	124

2010/C 255/24	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o vysokofrekvenčním rušení (elektromagnetické kompatibilitě) vozidel (kodifikované znění) (KOM(2009) 546 v konečném znění – 2009/0154 (COD))	132

2010/C 255/25	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zrušuje rozhodnutí Rady 79/542/EHS, kterým se stanoví seznam třetích zemí nebo částí třetích zemí a kterým se stanoví veterinární a hygienické podmínky a veterinární osvědčení pro dovoz některých živých zvířat a jejich čerstvého masa do Společenství (KOM(2009) 516 v konečném znění – 2009/0146 (COD))	133